(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Dialekticky slovnik moravsky"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



Google 



Jest to cyírowa wersja ksi^ki, która przez pokolenia przechowywana byla na bibliotecznydí polkách, zanim zostala troskliwie zeska^ 

nowana przez Google w ramach projektu áwiatowej biblioteki sieciowej. 

Prawa autorskie do niej zd^yly juž wygasn^ i ksi^ka stala si^ cz^šci^ powszechnego dziedzictwa. Ksi^ka nalež^ca do powszechnogo 

dziedzictwa to ksiqžka nigdy nie objata prawami autorskimi lub do której prawa te wygasly. Zaliczenie ksi^ki do powszechnego 

dziedzictwa zaležy od krajů. Ksiqžki náležíce do powszechnego dziedzictwa to nasze wrota do przeszloáci. Stanowi^ nieoceniony 

dorobek historyczny i kulturowy oraz žródlo cennej wiedzy. 

Uwagi, notatki i inne zápisy na marginesach, obecné w oryginalnym wolunicnic, znajdujii si^ równicž w tyrn pliku - przyporninajf^c 

dlugii podróž tej ksiqžki od wydawcy do biblioteki, a wreszcie do Ciebie. 

Zásady užytkowEinia 

Google szczyci si^ wspólprac^ z bibliotékami w ramach projektu digitalizacji materialów b^d^ych pows:íechnym dziedzictwem oraz ich 
upubliczniania. Ksiqžki b^dqce takim dziedzictwem stanowi^ wlasnoáé publiczn^, a my po prostu staramy si^ je zachowač dla przyszlych 
pokoleň. Niemniej jednak, prEice takie sq kosztowne. W zwiqzku z tym, aby nadal móc dostEu^czaé te materiály, podj^lišmy árodki, 
takie jak np. ograniczenia techniczne zapobiegaj^ce automatyzacji zapytaú po to, aby zapobiegaí nadužyciom ze strony podmiotów 
komorcyjnych. 
Prosimy rówiiiež o; 

• Wykorzystywanie tych phków jedynie w celách niekomercyjnych 

Google Book Search to usluga przeznaczona dla osob prywatnych, prosimy o korzystaiiic z tych plików jcdynic w niekomercyjnych 
celách prywatnych. 

• Nieautomatyzowanie zapytaú 

Prosimy o niewysylanie zautomatyzowanych zapytaň jakiegokolwiek rodzaju do systému Google. W przypadku prowadzenia 
badaů nad tlumaczenÍEimi maszynowymi, optycznym rozpoznawaniem znaków lub innymi dziedzinami, w których przydatny jest 
dost^ do dužych iloĚci tekstu, prosimy o kontakt z námi. Zach^camy do korzyatania z materialów b^^ych powszechnym 
dziedzictwem do takich celów. Mozemy byč w tym pomocní. 

• Zachowywanie przypisaň 

Znak wodny"Google w každým pliku jest niczb<;dny do informowania o tym projckcic i ulatwiaiiia ziiajdowania dodatkowych 
materialów za pošrednictwem Google Book Search. Prosimy go nie usuwač. 



Hganie prawa 

W kElždym przypadku užytkownik ponosi odpowiedzialnošé za zgodnošé swoich dzialaú z prawem. Nie wolno przyjmowaé, že 
skoro daná ksi^ka zostala uznaná za cz^é powszechnego dziedzictwa w Stanach Zjednoczonych, to dzielo to jest w ten sam 
sposób traktowane w innych krajach. Ochrona praw autorskich do danej kai^ki zaležy od przepisów poszczególnych krajów, a 
my nie možemy r^zyč, czy daný sposób užytkowania którejkolwiek ksi^ki jest dozwolony. Prosimy nie przyjmowaé, že dost^pnošč 
jakiejkolwiek ksi^ki w Google Book Search oznacza, že možná jej užjTvač w dowolny sposób, w každým miejscu šwiata. Kary za 
naruszenie praw autorskich mogq byé bardzo dotkli we. 

Informacje o usludze Google Book Search 

Misj^ Google jest uporz^dkowanie šwiatowych zasobów informacji, aby staly si^ powszechnie dostupné i užyteczne. Google Book 
Search ulatwia czytelnikora znajdowanie ksiqiek z calego šwiata, a autorom i w>'dawcom dotarcie do nowych czytelników. Caly tekst 
tej ksi^ki možná przeszukiwaé w internecie pod adresem [http : //books . google . comT] 



) 



,TTVq^^ 




» • 



\ 



v t 



* 



ARCHIV 

PRO LEXIKOGRAFII A DIALEKTOLOGII 

ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 

ČlSLO 6. 



DIALEKTICKÝ SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 



SESTAVIL 



FRANTIŠEK BARTOŠ. 



ČÁST I. 



(A-OŽVANTAŤ SA.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 

1905. 



PUBLIKACE 

111. TŘÍDY ČESKÉ AKADEMIE POSUD VYDANÉ. 

ROZPRAVY. 

ROČNÍK 1. 

Čís. 1. Dr. Jan Kvičala, Nové kritické a exegetické příspěvky 

k Vergiliové Aeneidě Cena 3 K — h, 

» 2. Adolf Patera. Jana Amosa Komenského korrespondence. 

Cena 
» 3. y. Truhlář. Počátky humanismu v Čechách. . . . Cena 
» 4. Robert Nováky Grammatická, lexikální a kritická pozorování 

u Velleja Paterkula. . . ^ Cena 

» 5. Dr. yiři Polívka. Kronika o Bruncvikovi v ruské litera- 
tuře Cena 

ROČNÍK II. 
» 1. Dr. V. Mourek. Syn taxis složených vét v gotStině. Cena 

ROČNÍK III. 

» 1. Dr. Jan Kvíčala. Bádání v oboru skladby jazykův indo- 

evropských. Část I Cena 

» 2. Robert Novák. Mluvnicko-kritická studia k Liviovi. Cena 
» 3. Vavřinec Josef Dušek. Hláskosloví nářečí jihočeských. 

I. Část : Consonantismus Cena 

» 4. Josef Truhlář. Humanismus a humanisté v Čechách za 

krále Vladislava II Cena 

ROČNÍK IV. 
» 1. Ferdinand Mettčik. Příspévky k dějinám českého divadla. 

ROČNÍK V. ^^"^ 

1. Dr. Jan Kvíčala. Kritické a exegetické příspěvky k Pla- 
tonovým rozmluvám. I. Faidros, Gorgias Cena 

ROČNÍK VI. . 

» 1. Josef Zahradník. O skladbě veršů v lliadě a Odyssei. Cena 
» 2. Vavřinec Josef Dušek. Hláskosloví nářečí jihočeských. 

II. Část: Vokalismus. . . i Cena 

» 3. Dr. Jan Kvíčala. Kritické a exegetické příspěvky k Plato- 
novým rozmluvám. II. Protagoras. Symposion. . . Cena 

» 4. Ignác Hošek. O poměru jazyka písní národních k místnímu 
nářečí Cena 

ROČNÍK VII. 
» 1. Jan Loriš. Rozbor podřečí Hornoostravského ve Slezsku 

ROČNÍK VIII. ^^"^ 

• 1. Jg7tác Hošek. Nářečí českomoravské. Díl I. Podřečí polenské. 

ROČNÍK IX. ^^°^ 

» 1. Vavř. Jos. Dušek. Kmenosloví nářečí jihočeských. Cena 
» 20. Dr. Václav Vondrák, Studie z oboru církevněslovanského 

písemnictví Cena 

» 21. Ignác Hošek. Nářečí českomoravské. Díl druhý: Podřečí 

Polnické. I. 1. Mluvnický nástin Cena 

» 22. Ignác Hošek. Nářečí českomoravské. Díl druhý: Podřečí 

polnické. II. 2. Ukázky podřečí Cena 



3 . 


. 60 . 


— 1 


> 80 > 


1 . 


• 80 > 


2 ' 


> 80 > 


6 • 


40 . 


4 . 


> 80 > 


4 . 
1 . 
3 . 


» » 


► 20 . 


2 . 


. 60 > 


7 . 


1 » 


2 . 
1 . 
6 . 


> 80 » 


. 40 » 


— ] 


• 40 » 


1 ' 


► 50 » 


2 : 


• 60 » 


1 . 


► 50 » 


3 . 


> 20 » 


2 . 


► 70 » 


2 . 


► 70 > 



. ARCHIV 

PRO LEXIKOGRÁFII A DIALEKTOLOGII 

ŮÉSKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 

ČÍSLO 6. 



DIALEKTICKÝ SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 



SESTAVIL 



FRANTIřSEK BARTOŠ. 



• ČÁST ÍL 



(P-ŽVICHAT.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ 

1906. 



v 



4 /. \ / v 



^ , ' 



. !• 



y 



/ cr-i V; -■ /_ / '1B-- 



PŘEDMLUVA. 



Dokončiv r. 1895 vydaným II. dílem svou Dialektologii moravskou, 
sbíral jsem i potom, hlavně na Zlinsku, látku dialektickou, zvláště slovní- 
kovou (Zl.). Zároveň posílali mi nová slova moji dřevní i noví přispivateié ; 
jsou to jmenovitě pp.: Jos. Bartocha, prof. českého gymnasia v Olomouci, 
slova z Lověšic u Přerova (Btcha), F. Dobiáš, nadučitel na St. Hrozenkově 
(Dob.), AI. Doufalík, n?d.učitel v. v. na Strání na Uh. Brodsku (Douf), 
Cyrill Masíček, farář v K '^sné u Jimramova, slova z Líšně a Krásné (Maš.), 
Pav. Pavelka, em. farái , v Líšni, slova z Jimramova a ze Senice (Pav.), 
t Tom. Šmýd, farář ve *. ordvitfdh . na Kroměřížsku (Šm.), Mat. Václavek, 
ředitel škol na Vsetíně. Joya valašská (Václ.), f JUC. F. Vahalík, zaslal 
kolik set slov z Jicka i z jm^ Jo^končin Moravy přispěním svých známých 
(Vah.j, Jan Vychodil, děkan v Želechovicích na Zlinsku (Vych.). 

K tomu čerpal jsem také z tištěných rozprav o nářečích moravských, 
ze sbírek lidových písní a pohádek moravských a z povídek o sobě vy- 
daných i v časopisech uveřejňovaných, pokud jsou psány buď nářečím 
nebo z úst lidu čerpány a od vydavatele na jazyk spisovný převedeny. 
Jsou to jmenovitě: Skladba nářečí císařovského. Napsal Jiří Malovaný. 
V Časopise Matice moravské r. XXIII. a XXIV. (Mal. XXIII., XXIV). 
Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku. Napsal Jan Loriš 1898 (Lor.). 
Příspěvky k dialektu na Opavsku. Napsal V. Hauer v XIX. programe čes. 
gymnasia v Opavě r. 1902 (Opav.). Selský archiv. Red Vine. Prásek (arch.). 
Hanácké figurky od Ot. Bystřiny 1890 (fig.). Zpěvy mor. kopaničárů od 
Jože Černíka 1902 (Čerň.). Hanácké obrázky od JUDra Jana Hocha 1903 
(Hoch). Slovácké obrázky od F. Horenského 1894 (Slov. obr. I.), téhož 
Nové slovácké obrázky 1899 (Slov. obr. II.). Moravské národní pohádky 
od B. M. Kuldy, 2 sv., vyd. r. 1874 a 1875 (Kda L. II.). Rok na vsi od 
AI. Mrštíka 1903 (Rok). Listy otce Palackého v Palackého Korr. II. 1902 
(Pal.). Jména a význam některých rostlin v nár. podání lidu valašského 
od Edv. Pecka. Zvláštní otisk z Ólom. Čas. musejního 1888 (Peck). Obrázky 
ze Žďárských hor od Vlasty Pittnerové 1897 (Žď. obr.); Rokem a životem, 
črty ze Žďárských hor od téže 1893 (R. a Ž.). Některé povídky od téže 
uveřejňované ve Vlasti (Pittn. VI.). Památky obce Záhlinic od F. Skopalíka, 
2 sv. 1884 a 1885 (Skop ). Vlk Krampotů, valašská povídka z roků čtyry- 
cátých od J. M. Slavičinského 1891 (Vlk). »U Křupalů* a »Na schodě*, 
valašské povídky od téhož, uveřejňované v Českém Lidu ročn. X — XIII. 
(Slav. ČL.). Moravské nár. písně od F. Sušila 1860 (Suš.). Lidské doku- 
menty od Aug. Šebestové (dok.) a Nové lidské dokumenty od téže, 
uveřejňované v Českém Lidu (Šeb. ČL.). Z hanáckých dědin a měst, 2 sv. 

Banoi: Dialektický ilovnfk moravský. 1 



od Jana Vyhlídala 1902 (Vyhl. I., II.). Naše Slezsko od téhož, uveřej- 
ňované ve Vlasti (Vyhl. VI.). Z mých spisův: Moravské národní písné 
I. sbírka z r. 1882, 11. z r. 1889, III. z r. 1901 (Bart. I., II., III.), Lid a 
Národ 1. sv. 2. vyd. 1891, 2 sv. 1885 (LN), Naše détí. 2. vyd. 1898 (ND), 
Moravský lid 1892 (Mor, lid), Moravská svatba 1892 (Mor. sv.). Nékterá 
slova vybral jsem z Kottova Slovníku a jeho Dodatků (Kt., Kt Dod.). 

Do slovníku dialektického pojal jsem také nékterá příjmení a jména 
tratí a p., formou neb obsahem důležitá. Kromé svých vlastních sbírek 
ze všech krajin Moravy a Slezska čerpal jsem tu také z Pecková > Úplného 
seznamu zeměpisných jmen bývalého panství Vizovského«, uveřejněného 
v Olom. Časopise musejním 1890 (Viz.) a z Vlastivědy moravské, zvláště 
z > Blanského okresu*, sepsaného uč. Kniesem 1902 (Blansko). Leckteré 
jméno vlastní, kteréž jakožto obecné vyhynulo, vyloží se ze zachovalého 
posud v nářečích slovesa nebo jména přídavného; srv. na př. Kotyza 
(kotyzovat), Obzina (obzinout se), Ohéral (ohérat se), Drlík (drlý). Aby 
bylo pospolu vše, co posud lexikálního bylo po různu uveřejněno, převzal 
jsem do tohoto slovníku oba slovníky — abecední i věcný — z obou 
dílů Dialektologie moravské. 

Jednotlivých částí některých celků nelze náležitě znázorniti sebe 
důkladnějším výměrem a popisem. K jejich jasnějšímu zobrazení přidal 
jsem výkresy takových celků, jako: vozu, pluhu, radla, bran, saní, stroje 
na koně, hrabice, pilky, stolice řezací a stavu tkalcovského. Jednotlivé 
částí takových celků umístil jsem pak na svých místech po slovníku s nále- 
žitým jich vypsáním a odkazem ku příslušnému vyobrazení. 

Kde které slovo bylo zapsáno, odtud se také uvádí. Tím není řečeno, 
že by se nevyskytovalo také v jiných končinách Moravy a Slezska, leckteré 
i v Čechách. Slova psána jsou nářečím svého naleziště; hanácká slova, 
aby nebylo zmatků mezi hláskami původními a zástupnými, v heslech jsou 
psána jazykem spisovným, v příkladech pak nářečím původním. Hanácké 
hlásky zástupné: e (= y, i), o (= u), é (= ý, í), ó (= ú, ou), ač se v různých 
končinách různě vyslovují a v Dialektologii také různě označeny jsou, 
psány jsou stejně, prostými hláskami e, é, o, ó ; ve Slovníku tuším na tom 
nesejde, kde jde více o význam slova než o jeho zvukový tvar. Pro nářečí 
východomoravská bylo potřebí některých zvláštních typů na označení 
zvláštních zvuků; jsou to jmenovitě: í, L (tvrdé 1 polské), T, L (měkké I; 
před i, í neoznačováno, jako se tu neoznačuje n, d, t), í (dlouhé l\ í (dlouhé T), 
ř (dlouhé r), 5, f), v, m (měkké b, p, v, m), š, ž, Š, Ž (šeplavé sykavky 
polské). Skupenina kd (kdo, kde atd.) psána po česku, ačkoli zní ^d, 
protože tomu tak jest i v češtině; také předložce k, která před jasnými 
souhláskami a místy na východní Moravě i před samohláskami zní jako ^, 
ponechán tvar původní. Za to předložka i předpona s před samohláskami 
a jasnými souhláskami psána r, kde se tak odchodně od češtiny vyslovuje ; 
podobně za sme (jsme) psáno jsmr. Slova počínající se v některých pod- 
řečích přídechy v, h hledati jest pod hesly bezpřídechovými. 

V nářečích moravských střídají se často souhlásky nejen sourodé 
(b-p-v, d-t, c-s, č-š atd.), nýbrž i různorodé, na př. : 

ďg: advent-agvent, brozdbrozg, čvarda-čvarga, dbeí-gbeí, debřa- 
gebra, dehorgyňa-georgyňa, díábit-giávit drcnút-grcnút, drepsit-grepsit, 
drmre-grmFe (i brmFe), dryčný-gryčný, hodřňat-hogřňat, hvízdat-vízgat, 
kvirdať sa-virgať sa, mandfe-mangFe, pízdrit-pízgřit, šmidec-šmigec, štanda- 
štangla, zdrab-zgrab, ždárat-žgárat, židFa-žigra. 

b d: břemeno-dřemeno, břevno-dřevno, brveno-drveno, břinknút-dřink- 
nút, čubmý-čudrný. 



b'g: bibza-gybza, bombík-gombik, chaibat-chaigat, libotat sa-ligotat 
sa, zWýftat-zgíýňat. 

j'd: jadét-dadět, jama-ďama, jásno-dáseň, jatel-datel, jetelina-dételina. 

Slovník tento, ač je dosti hojný a pracováno o něm kolik let, přece 
není úplný, a úplným vůbec ani býti nemůže. Na jména živočišstva, rost- 
linstva, rozličného nářadí a náčiní a p. lze se ovšem doptati, ale jiná slova 
třeba z hovoru zachycovati, jak se v něm náhodou objeví. A leckterého 
slova jednotlivý sběratel nepostřehne třebas nikdy. Ovšem úplnějším mohl 
býti, kdybych ještě několik let sbíral. Ale na to jsem já bohužel už stár 
a zdraví nejistého. Když bude jednou pospolu v jedné knize, co posud 
bylo sebránO; nebude nesnadno slovník ten i dále doplňovati a rozhojňovati. 

Slovník tento neobsahuje samé kuriosity dialektické, nýbrž i dosti 
takových slov, jmenovitě syntaktických vazeb a úsloví, jimiž by se platně 
rozhojniti mohl poklad jazyka spisovného. 



Na Mlatcově dne 1. srpna 1904. 



F. Bartoš. 



a, spojka. 1. Připojeným opaková" 
nim téhoš tvaru slovesného zdúrazuje 
výrok: Zmizéi a zmizé} (er ist spurlos 
verschwunden). Najít sem ho nemoht 
a nemoh}. Že si Ozefa neveme a ne- 
věrné ani za nevím co (Vlk 51). 
2. Zdvojuje-li se jiná část vity, výro- 
kové sloveso se vypouštivá : Jednu ten 
náš kluk ne a ne spát (dok. 15). Do- 
jede z volem dom, zle a zle, museli ho 
dat řezníkovi (dok. 127). 3. Uvozuje 
otázku vyslovenou s podivením. Odpo- 
věď na ni počíná se obyčejné částici ja : 
A což ty tu děíáš ? Ja čekám na ta- 
tíčka. A kdež vy idete ? Ja enom toť. 
A začiž to bylo ? Ja je to hodně drahé 
(Zl.). 4. Uvozuje odpovéď, proslovenou 
druhdy s jakousi nechutí: »Kdo je 
to, ten Šikula?* »A to tady jednemu 
súsedovi tak nazvali* (dok. 64). Co 
je nového? A nic takového. Optal 
se ženy, co by byl dlužen. A nic I 
byla odpověď její (Kda I. 276). Kaj 
tež iděS, sestřičko miía? A ja idu, 
sestro, do kosteta (Suš. 5). Co je to, 
prosím vás, za pán ? A to je Nováků 
Jozef, je ve Vídni krejčířským tova- 
ryšem (Srvn. ja), 5. Vyjadřuje od- 
mítnuti nabídky y žádosti a p. : Vem si 
stříbra, vem si zlata (boháč smrti). 
A co bych peníze brala? (Suš. 14). 
6. Přidává se často v písních mimo 
takt a vyslovuje se jen jakýmsi příde- 
chem : A, zahrajte mně hoře koncem. 
A, všeci Fudé povídajú, že já sa neo- 
žením (Vlk 40). A ve štvrtek po 
večeři šel pan Ježiš na procházku 
(začátek písně Suš. 3). Synáčku můj 
milý, a já prosím tebe (Suš. 18). 



Bývá i v obecné mluvě jako nad- 
bytečné: A šak s tým néni co špá- 
sovat I (nerovná se českému avšak I). 
7. Aby odpor více vynikl, klade se 
mezi nominativ náležející k injinitivu 
a infinitiv: Janek a dať něco, to néni 
pravda. Tonek a nebef u muzeke, 
hde to hfedil Já a proset, to si ešče 
počkáte, než vás zaprosím (Mal. 
XXIV. 271). 8. Mívá význam spojky 
ale: Rád bych vám ty peníze op}ati}, 
a móžu-ji? (Slav. ČL. X. 378). 9. 
Připojuje druhdy přechodnik k urči- 
tému slovesu: Já sem se zahříla a 
nic nedětaja. 

á vyjadřuje podivení: Á, Francek 
už k nám ide! Á, vy ste tu? (Slov. 
obr. 160). 

a ba: >Ona humí hodně povídat 
a bude nám povídat. « >A ba^ sám 
se na její povídání těším* (Pittn. 
VI. XVIII. 518). 

abatyša, -še, stará klepna. 

abo (laš.) = nebo. 

abych — aby vyjadřuje 1. mírný 
rozkaz nebo prosbu : Abyste šli k obě- 
du! (= poďte). Francku, abys Sé} 
pro miatce do stodoly. Veď abyzme 
šli! Potom ne abyste ostali doma! 
(Zl.) Afe veď já abych šia oběd va- 
řiť! (Vlk 65). 2. přání: Abe už pře- 
šla! Abe nám do rána jenem ne- 
pršeíol (Mal. XXIII. 44.) 3. ironicky 
znamená zákaz nebo rozkaz: »Já tam 
nepudu.c »Jenemabes nešitl* »Jenem 
abe sis nevzat svátečni šate do pofa ! * 
»To je tuze těžký, já to neponesu!* 
•Jenem abe ses tém nestrhaí* (Mal. 
XXIII. 44). 4. zhusta přípustku: Ne- 



uhodne, aby hádal (Suš. 296). Mosí, 
aby nechtěl. >Což, ten má peněz 1« 
» Aby riiéi, přeca . . . « 5. sesilufe zápor: 
Abyhme vás vyháňaii, nevyháňáme 
(Slav. ČL. XII. 45). Abych o to až 
tak stái, nestojím. 6. ellipHcky a při- 
slovečně: Letos aby člověk celý deft 
topii. S varna aby se enom pořáď 
hádati Chytávat kvičafy a nosívat 
ich do města na prodaj; afe nikdy 
aby si sami nekerú spravili (Vlk 10). 
V sobotu mosí stúnko svítit, aby na 
chvilku. Musím se k vám dostať, 
aby jak (= jakýmkoli způsobem). 
Ach, dy se nebojíš žádného, boj se 
aby Boha samého (= aspoň, Suš. 
392). Jenem debe to obili dovezl 
abe ze tmó. Baf može daf, abe těch 
střešeň. Popros stréčka, šak oni ti 
přece něco dajó, abe pár zlatek. Abe 
jakém tém škrabákem, decke lepši 
jak sedlákem (Mal. XXIV. 3*7). Abe 
toli, nedá (= debe toli bélo — jak 
ukazuje). To ješče vetrvá abe toli 
(ve smyslu asi » ješče jedno toli*). 
adamovskéi -ého, n., jablko toho 
jména, prostřední velikosti, sladké, 
čapaté. adamovská, -éj, jabloň. 

adjunk, -a, adyjunek, -nka (laš.) 
= adjunkt. 
AduFka = Adieta. 
agnústko, -a, agnuzek, -zka, n. 
hagnuzek (laš.), agnus Dei, svátostka 
na růženci nebo na krku nošená. 
agvent, -a = advent (vých. Mor.). 
agzamena, n. pl. (laš.) = examen : 
brať na agzamena. 

aha, ano: » Vy ste vdovec, neníliž 
pravda?* »Aha, su.« »Poď seml* 
»Aha, (s přízvukem na ha) abys mne 
bil? » Neboj se toho psa, nic ti ne- 
udělá!* »Aha neudělá! Toť mne 
kusí do íýtka l« Počkéte, jak to bélo ? 
Aha! (= už vím, už to mám). (Rok 
III. 9.) 

ai| aj 1. / (slov. val.): Šli tam ta- 
tíček ai maměnka. 2. ano (hórň.), 
též ái: » Našli ste to? « »ái«. 3, v pís- 
ních často na počátku verše: Aj vím 
já tučku zeFenú (Suš. 2.). Tá naša 
íavečka, aj už sa poíámata, co sem 
se synečkem aj na ní sedávala (Suš. 
353). 



ajajum, interj.: Ajajum, Bože můj! 
(Suš. 720). 

ajna aJ, poďsem, přivolává se koza 
(Brumov). 

akorát, accurate, právě : Přišli zme, 
byto akorát pět hodin. To je akorát 
takové sukno, jak já mám na ka- 
bátě. Akorát nic nedostaneš! »Daj 
mi kúsek!« »Akorát!< = nedám. 

akorátnf, půnktiich. 

aksamítka, 1. šňůrka z černého 
aksamitu, ozdoba klobouku, 2. čepice 
vydrovice, zvaná tak dle aksamito- 
vého dénka: Na hlavo posadil si 
aksamitko, — ta muhla bet na střevíc 
vesoká, dělaná z vedře (Vyhl. II. 138). 

aký, -á, é = jaký (horň.). 

atdamáš (maď.) 1. litka, lítkup: 
Prodali vofy, píjú aMamáš. 2. do- 
žatá: Pane náš, chystaj nám atdamáš 
(Suš. 555, vých. Mor.). 

afe, 1. uvozuje výpověď, s niž se 
očekává souhlasu jiných: No, Janku, 
afe sa's najede Bůh ti požehnaj ! Afe 
zme sa zapotili s tým žitem ! AFe sa 
tu máme dobře! 2. uvozuje odpovid 
jako samozřejmou: »Co se smějete, 
děvčata?* »Ale smějeme se toť Ma- 
ryši* (dok. 64). > Daleko liž?« »Are 
enom toť ke kmucháčkom.« 3. uvo- 
zuje podiveni: Ale! prohodila udi- 
veně Francka (Slov. obr. I. 108). 
4. opakuje s d&razem slovo : A najedno 
přešla na matičko taková ózkosť, ale 
taková, že nevěděle jož, co si pociť 
(Hoch 48). 5. vyjadřuje počet při- 
bližný = asi: Lůni jich tu bylo ale 
deset tisíc (dok. 234). Zebrato sa ich 
po troše afe dvacet (Slav. ČL. X. 
299). Zedli afe štyry Wobáse (Vlk 
50). Mám aFe pů třetí kopy žita. 
Dnes nepřijdu až afe o desíti. Taky 
já mám afe na fůru nasečenyho (Mal. 
XXIII. 159). 6. = asi, v otázkách: 
Kdo mu to afe poradit? Kde to afe 
vzái? De on sa ale pabúcá (Vlk 89). 
Co aFe prý je to za púščení krvi, 
dyž ani mdloby na mfta nedošly? 
(Mor. lid 236). Dávajú-li aFe pozor? 
(Slav. ČL X. 134). Bože, co bych 
ho aFe nechtěla? (dok. 81). — Moséí 
tam aFe dosi hodiť živého stříbra 
(= snad, Slav. ČL XI. 177). 



afe šak ba, přisvědčuje: >Což tu 
nasedíme? Pocftne raci dóm!< 'Afe 
šak ba.c 

afe tož: Ale tož ty, veď máme 
naktádat I 

alija, -je, obraz v dětské řeči 
slezské (Vyhl. ČL. XI. 342). 

aímaryja, -je, almara (Opav.). 

atmuzek = agnuzek v. t. (Opav.). 

ambrožka, euphrasia off. (bot.). 

amen: Pokuď chasník svobodný, 
dycky je svým pánem ; jak se jednou 
ožení, smrti naší amen (Suš. 666). 

americká, brambor toho jména 

(ZL). 

anciáš, -a, (laš.) janciáš, anci- 
krist, přezdívka rozpustilým hochům : 
Počkaj enom, ty anciášu nedobrý 1 

Ancifora, na Ancifoře, trať v Po- 
lance vsacké. 

Anča, -če, Anna. Anička (lich.). 
Aňa, Hana, Ančáň, -a, Ančór, -a 
(v nadávkách, Btcha). 

andělíčka, heracleum (bot). 

andělíčková fazole, bílá, při 
» jádře* s červenými proužky (ND. 
181). 

aněl, -a z= anděl (Lor.). 

angličák, engličák, ingličák, bram- 
bor toho jména. 

angrešt slově angrešF (Zl.), egreš 
(horň.), chlupáč, chlupáček (han. a j ), 
chlupěnka (Zábř.), kudfóček, kudla- 
činka, kudlatinka (Slez.), měchourka 
(záp. Mor.), husí víno (Štramberk), 
muftka (Drahany), turenka (Kyjov), 
Jakoubek (coU. Třešť). 

ani: Za mňa ti ít bráňá cetá tvá 
rodina. Ani tak rodina, jak tvoja 
matička (Suš. 783). 

aniž: »Je tam zima?« >Včir už 
aniž tak ne jako z rána.« »A vlha 
pěkně-li zpívá ?« > Ona aniž tak pěkně 
nezpívá, jak je krásná« (Zl.). >Jíš 
rád pečené ?« >Aniž< (= jím, ale že 
bych po něm až tak toužil, to ne, 
Vah.). Já sem si enom příía tebe 
viděť v pořádku a Hanču. Nad tebú 
šak aniž bych sa starala, leč Hanča . . . 
(:= ani se tak nestarám. Slav. ČL. 
XII. 188). 
antrapírovaf, trápiti (val.). 
arbokát, advokát (val.). 



arcísky, -ů pl. m., narcisky (Ivan- 
čice). 

arcizre, -í pl. f., narcisky (Slav. 
ČL. X. 38). 

árešt, -u, arest (vých. Mor.), 

argyna, georgina bot. (laš.). 

Arónova brada, arům mac. bot. 

aušpice, -ic, pl. f,, neštovice (Vyhl. 
VI. XIX. 145). 

avavrkú, hlas holubí. 

azór, -a, jméno psí. 

až 1. uvozuje vety výsledné: Pili, 
až sa hory zefeňafy (Slav. ČL. XI. 
93). Jedl, haž mo za hošima vrzalo 
(Líšeň). Pij, až ti za uchem praskne ! 
(Zl.J. Ti pěkně zpívajú, až radosť 
posMchat. Zbojník až se rozplakal, 
jak sliboval, že chce pokání činiti 
(Kda II. 206). 2 při slovese čekati 
výpustkové: Čekám, až nebude- li 
pršat. Počkaj, až co nesníme. 3. Za 
loudavé, pohodlné řeči, nebo za dů- 
razem pokr&žky připojuje se touto 
spojkou opakováni týchk slov: Oni sú 
hluší, až oni sú hluší. Ej dyby tak 
chtělo hodně pršat, až hodně pršat. 
Počkaj, ty špato špatúcná, až špa- 
túcnál To je veliké Fumpisko, až 
Fumpisko. Šak já mu dám, až mu 
dám I (Zl.). — »Přiďte k nám, te- 
tičko I < »No přijdu, přijdu, až enom 
až (= až bude příhodná chvilka a 
p., ZL). Šak já mu povím až enom I 

4. stupňuje: Je mi to až divné. Mám 
toho až moc. Co bezme se až toli 
starale? Má ze svojém tak prácu až 
veFekó, ne tak abe vám ešče po- 
máhat (Mal. XXIII. 229). Byío mi 
až mdlo. Až milo na to obilí hledět, 
jak pěkně roste. Ječmen máme až 
milá věc. Néni až tak horko. Na 
tom až tak nezáleží (Zl.). Žena se 
v té samotě až bojí (Pit. VI. XVIII. 
409). Na děvčata až sa třasů (Bart. 
III. 694). Za gořaitkú až by sa zabil. 
Ten až měl strachu = teprv (Třebíč). 

5. Sesiluje superlativ: Až nejkrásnější 
to není. Deť ten váš kočár néni až 
népěkňéši. To be bela pro mně až 
ta nevětši potupa, abech ho ešče 
prosel (Mal. XXIII. 224). 6. Séct 
umíja až kerý (= málo který). •Ku- 
kačka* (m. zezulka) až kdo povídá 



8 



(= málo kdo). Až kdesi cosi naše) 
přeca kupca. 7. =: af (val. laš.) : Až 
neupadneš 1 Ponáhli sa, až ťa ne 
čekám! Oni chceli, až by to ostato 
tak. Pověz né, až vím. Vyderte dév- 
činč palicú, až ona nechytá zajíců I 



Požčaj nč, má milá, šatka hedbáv- 
ného, až sa já obetřu z potu krva- 
vého (Suš. 130). Pověz mi, děvucho, 
ežli budeš moja, až moje konicky 
zá vraty nestoja (Suš. 361). Ticho, až 
nezbudíte tatíčka (Slav. ČL. X. 464). 



B. 



ba 1. =: třebas: Tak vám ode- 
vzdávám ten věnek zelený za dukátek 
červený, a já jako posel veznu ba 
i dva (Vyhl. VI. XVIII. 125). Nosit 
na žlutým hedbáve uvázanej česnek 
na krku, to ani nedonde žlatenica, 
ba je člověk zlobívej jak papuč (dok. 
277). 2. Pojivá se s akkusativem vzvo- 
lacím: Ba čerta! ba ďáchal ba střelu. 
3. Přisvedčuje vůli jiného : » Poďme 
radši 1 « » Ba. ^4.da — ^a = duď — óuď, 
brzo — brzo : Lítali k němu štafety 
jedna za druhu : ba že si bere krávu 
ai s telátkem, ba zasej, že teho statku 
néni tolej (dok. 161). Hrdlíme se s ním 
šak pořáď: Aneď že mu naše slípky 
hrabu v jeho humě, ba zas, že se mu 
něco ztratilo (dok. 210). 

baba 1. na Laších znamená vdanou 
ženskou vůbec a manželku zvláště 
beze vší příhany: My baby rady si 
zavdamy. Byly zme tam edem samy 
baby. Moja baba idě. Ma doma svoju 
babu. Oj jede chíop z Osiny, ztračul 
babu z kosiny (Suš. 681). 2. při- 
vlastkem = zbabělý: To je baba cMap, 
keré se koni boji (Mal. XXIII. 37). 
3. název mnohých vrchův a tratí po 
celé Moravě. 4. baba (babka, ba- 
bička, babůvka), veliká buchta ku- 
latá: Selka schovala vdolky a baby 
do almary (Kda II. 167). 5. hruška 
toho jména, veliká, zelená, zimní. 
6. mračno hrad (záp Mor.). 7. zátka 
z hader, kterou se zacpávají kamna, 
by teplo komínem neucházelo (val.). 
8. pozadní vytroušený len (Zábřeh). 

babák, muž báby porodní; od 
něho pak má zase jeho žena jméno 
baiáčka. Též babčák — babčáčka 
(od babky, han.). 



Babáky 1. jméno panské pa- 
seky pod Hostýnem, na Babákoch, 
2. (neboli papučky) koláčky nadí- 
vané mákem (slez.). 

babátko, dítě v peřince (Df.). 

babčica, -ce, haklík (háček) za- 
píná se do babčice. 

babec, -bca, dědek (žert.): Měla 
babka štyry jabka, a měl babec 
jenom dvě. 

bábečko = babátko (v. t ) : Pa- 
nenky si děláme samy, ai bábečka 
(dok. 44). 

babélétákový : Mnoho pavučin 
babělétákových znamená mnoho lnu 
pHštího roku (Mor. lid 87). 

babónka = babička (slov.). 

babí bruch, betonica oíf , b. hněv, 
ononis spinosa (bot.), b. hora, kopec 
toho jména (dok. 188), b. list, plan- 
tago maior (bot.), b. tuh, jméno trati 
(Štítná), b. plesk, caltha palustris 
(záp. Mor.), b. ruch, salvia prát., b. 
ucho, plantago minor (opav.), b. zub, 
dentaria (bot.). 

babicurai -re, porodní bába (Lor.). 

babička 1. pták chocholouš. 2. po- 
dlouhlá buchtička (Vek.). 

babíki a, caltha pal. (bot). 

babif: Jejina matka babi = jest 
bábou porodní (val. slov.). 

bablnec, -nca m., 1. kopka sena = 
okržto (v. t.) : Seno z babinců voněío 
(Slav. ČL. X. 359). 2. úprava vlasů 
žen vdaných = obalena (v. t.) : Svo- 
bodné nosily lelík spuštěný, vdané 
okolo hlavy otočený, čemuž se říkalo 
babinec. 

Bablkyi pl. m., jméno trati na Tře- 
bičsku. 



Babínek, -nka, jméno trati na 
Vsacku. 

babka 1. vdaná žena drobné po- 
stavy (Lor.), 2. porodní bába, 3. že- 
lezné ouško, do něhož se háček 
zastrkuje, na př. u dveří, 4. kovad- 
linka na kutí srpů, 5. = chroust 
(v. t.), 6. bot. caltha pal., 7. chlapci 
házejí ploským kaménkem proti 
vodé v řece: kolikráte kamének po- 
skočí, tolik babek uděláno (ND. 185), 
8. v Babkách, jméno trati (Rozstání). 

babkování: na Brodsku v úterý 
masopustní chodí pacholci za ma- 
škary převlečení (babkovníci) po 
babkování (vybírání slanin a p.), 
majíce na hlavách šátky uvázané 
>na babku* (Suš. 732, Mor. lid 32). 

babtat: špatná kuchařka jídla 
bable. 

babóňat, lelkovati (Brň). 

baboš, -a, vůl baoušistý (v. t.)- 

babouk (ó), brouk (záp. Mor.). 

babrat sa, břu, přebírati se v ně- 
čem měkkém, s něčím se mazati: 
Ubabrál sa cetý od blata (vých. 
Mor.). 

babronit sa, intens. slovesa ba- 
brat sa. 

babřzgaf sa v jídle = babrať sa, 
nechutně se přehrabovati = lýpai sa, 
pýskať sa: V jídTe enem sa babřzgál 
(Vlk 87). 

babský pes, housenka přástev- 
níka medvědího; když na ni na- 
stoupí, dostane > náraz « (Dob.). 

babšička, pták fringilla linaria 
(Zábřeh). 

babučina (babočena) 1. pavučina, 
2. pavouk (záp. Mor.). 

babuFa, babuFa 1. volání na husi, 
2. lichotné jméno husí, zvláště v dět- 
ské řeči : Babule šibule napásajú vole 
(ND. 199), 3. babula, -e (= bobule), 
brambor toho jména. 

babuFkyi pl. f. 1. housata, 2. sam- 
bucus racemosa (bot.). 

Babúr, -a, m., přezdívka Barboře 
(val.). 

Babuša. -še, 1. Barbora, 2. šátek 
zavázaný křížem pod bradou, v týle 
nahoru cípem (slov ), na Brněnsku 
prostě pod bradu : Měla šátek na ba- 



bušu. Odtud >zababušit se«. 3. kráva 
toho jména; je červená a má hubu 
a celou hlavu bílou, jako by byla 
>zababušena«. Také koza a ovce 
(černá, má přes hlavu a přes nos 
bílý pruh). 

babuška, 1. pták toho jména, pa- 
rus caeruleus, 2. fazole kulatá, čer- 
vená a bílá. 

babušanka, šatka, kterou se hlava 
ženská shora dolů pod bradu zava- 
zuje. Hlava tak zavázaná je zababu- 
šena (Kda I. 16). 

babušistý (dobytče), červený s bí- 
lou hubou (val.). 

babůvka, 1. pekáč na buchty 
i buchta v něm upečená, 2. hruška 
té podoby. 

bác: Janek bác na mošnu, dva 
vojáci byli při něm = udeřil (Kda 
I. 121). Pacholek bác fojtem o zem 
a utíkal (Kda I. 62). Běží, běží, a 
najedná bác do btata =: spadl. 

bacán, nepodařené pečivo (han.) 

bacat, bíti, v dětské řeči (ND. 24). 

bacit, udeřiti, v dětské řeči (v srb- 
štině baciti = hoditi). 

bacnatý, čapatý (v. t.): hruška 
bacnatá (slov.). 

bacóch, -a, velký vdolek (Brň.). 

báč, -e, m., papuč (Zábřežsko a 
záp. Mor) 

bača, -če, 1. vrchní pastýř, jenž 
vede správu na salaši, 2. silný, tlustý 
muž: To je bača! Je tlustý jak bača 
(val.). 

bačák = bača : V Mohelnici byl 
též takový moudrý bačák (Vyhl. VI. 
XIX. 902). 

baček, -čka, tlustý muž >jako 
bača« (han.). 

báčif, pozorovati: Už to báčím 
(val). Něvidim, řikam v knižkach, 
co tak bačim po pomati (Ia%.). 

bačovaf, meškati se: Kde's doty 
zabačová}? (val.). 

bačovisko, salaš (Val Klobouky). 

bačůvka, 1. bačova žena, 2. dře- 
věná nádoba, vydlabaná z jednoho 
kusu ; v ní se dělá brynza na salaši 
(val). 

badaf, 1. tušiti: Už badám, jak 
to bude. O já sem to badái! (val.). 



10 



Kača badala, že v tom mosí cosi 
byť (Vlk 22). Křupal badal nač 
Antoš zmlřá (Slav. ČL. XI. 483). Už 
sa to badalo. Už všeci badali, že to 
jinší néni, jak on (Vah.). 2. mysliti, 
domnívati se: Tak já to badám 
(Vych.). 3. pozorovati: Zbadá) to 
(slov. val.). 

badeji -a, m., nebo badejovec, 
-vca, m , lůžko za pecí (Opav.). 

baga, spodní vrstva tabáku v dým- 
ce, močkou prosáklá (Lor.). 

bagan n. baganč, -a, starý střevíc. 

bagar, -a, veliký střevíc (Zábřeh). 

bagaiovaf, užívati baga : To mne 
ještě více dopaluje, že muž bagažuje 
(Vyhl. VI. XVIII. 835). 

bagón = bagoun. 

bagonář, -a, honák bagounů. 

bagošífi mámiti, balamutiti: Daj 
si pozor na něho, ať ťa neobagoší 
(val.). 

bahnatka, kočička jívová (horň.). 

bahnfř, -a, l.jíva, 2. svazek šesti, 
osmi prutů leskových, velmi dlou- 
hých, uprostřed proutky klokočové, 
na vrchu kocanky (^kočičky) z bah- 
nířa; světí se v kostele na květnou 
neděli (laš., Mor. lid 34). 

bahnit se, hnisati: Bolest se mně 
bahní* (Maš.). 

bahnitka, andromeda (bot). 

bahúštačka, hojkačka, dva silné 
pruty s vrby ohnuté, dole svázané, 
na něž si dítě sedne a se bahústá, 
hojká (val.). 

bahyninai tráva bahenní (Lor.). 

bachatai -ly, m., bachráč (val.). 

bachanec, -nca, m., sprostá buchta 
(Vah.). 

bachfat, -Tu, másti, zpřeházeti 
něco: Všecko zbachlál (v nepořádek 
uvedl). Je pobachlaná (pomatená na 
rozumě). Zl. 

bachňa, -ně, bachyňa, rechna, 
práska, svině plemenice. 

bachňafi prudce otékati: Noha 
nabachňala (Mal. CL. VI. 72). 

báchoři -a, m., pečivo z bílé mouky 
zadělávané teplým mlékem a vejci 
(záp. Mor.). . 

báchoryi pl. m. 1. vnitřnosti, 2. pe- 
řiny : Co poraď ty báchory přenášáš ? 



(potupně), 3. Jméno vinohradu ve 
Vracově. 

bachrmbottyi pí., m., Backenbart 
(val.). 

bachrAa, -ně, bachratá ženská 
(dok. 65). 

bachuía, -e, hrč (záp. Mor.) = 
bakula. 

bachyňa, -ně, L svině domácí 
i divoká (horf).), 2. tlustá ženská. 

bai, baj (od Přerova na sever a 
severovýchod). 1. /: Bai v noci zme 
tam byli. Otec bai matka mu umřeli. 
Budě kvitnuť rež bai pšenica (Suš. 5). 
Už mi bai ludé o to }áli (Suš. 654). 
Pásala sem a baj ešče budu a baj 
tobě za ženičku budu (Suš. 551). 
Ona měfa to zapáření baj tak dva 
roky = je tomu právě dva roky 
(Vah.), 2. ano, ovšem (baj, bajť, baj 
tak). ^ 

baja, -je, smyšlená věc: Kdo to 
pravi}? To něni pravda, to je baja 
(laš.). 

bajar, přezdívka mužovi, (který 
>gořa}ku pije a bagažuje<): Raděj 
budu z mtadym dřivi ščipať, jak 
s takým bajarem kávu pijať (Vyhl. 
VI. XVIIL 835). 

bajásaf: Ten toho nabájásá (na- 
mluví). Ona to zbajásata (spletla) val. 

bajaf : Bajam bajku (vykládám po- 
hádku). Bajajl (povídej). Zabajaj nam 
něcol Něbajaj (nepleť), laš. 

bajka 1. pohádka (pohádka = há- 
danka) 2. smyšlenka: To je bajka 
(laš.). 

BajkOi -a, příjmení. 

bajochi mluvka (laš.). 

bajt| bajteki ranec; též posměšně: 
Přišla z bajtem (uhnala si něco) laš. 

bajz, jen v instr. bajzem, v celku^ 
akkordem, šmahem = pajzem (v. t.) : 
V dílkoch alebo bajzem sa haíuzí 
prodá (Df.). Šverci brali všecko baj- 
zem (Vlk 100). 

bákadiai pl. n., pleskačky (záp. 
Mor.). 

bakafa, -fe, pavouk, chrobák, (vl. 
něco škaredého) v dět$ké řeči (ND. 24). 

bákaný, škaredý v dětské řeči. 

bakošistý, b. ovca, bílá s hně 
dými skvrnami, s holým nosem (val.). 



11 



bakuFa, -Je, 1. vše, co má podobu 
kulovitou : velká boule, suk, uzel, dav 
lidu, bakula másla : Každé pronárod 
bel v extra bakole (fig. 77). Na trho 
bele chlapci, robe, panické, všecko 
v jedné bakole (Hoch 19). Kolekráť 
z teho bagóna néni než bakola ščetin 
(fig. 13). 2. trať v Bořitové. 

bakuňa. -ně, opasek: Hospodščí 
nacpu si bakuné (Slav. ČL. XII. 83). 

bai, -u, hlína při kořínkách stromku, 
jenž přichystán na přesazování (Je- 
víčko). 

bál, -u, bálka (z něm ) míč (záp. 
Mor.). 

balácati plácati: Všelico balácal 
(dok. 155). 

baladrán, jakýsi oděv: Zlýho pána 
máme v modrým baladráné (Suš. 512). 

Batajka, příjmení. 

batamufa, -tě, kdo lidi balamutí, 
švindléř: To je balamuťa člověk 
(Kda I. 293). 

batamutifi šíleti (laš.). 

balátkOi oblázek (záp. Mor.). 

baFban, -a, veliký, hustý mrak (laš.). 

batcaHi -a, něco velikého: To je 
batcan! (na př. veliký zemák), laš. 

bafda, I. veliká, tlustá hůl, 2 kus 
něčeho měkkého: Mě} gava} chTeba 
a na nim baldu tvarohu (laš.). 

batdoňi -a, kolohnát. 

batdovaf, hrncovati, hurdati na 
voze (laš ). 

baldovica, -ce, silná hAI (Brň.). 

batdůvka, jablko toho jména, nej- 
tvrdší. 

báteš^ -a (beleš, bíleš), dolek. 

báteánfk, pekáč na báleše. 

batfaSi hlupák, sprosťák (val.). 

baliga, i balicha, smyšlenka: Šak 
to sú enom takové baligy (ČL. X. 372). 

balík, pes (záp. Mor.). 

batoch, -a: To só baíoche, neděle 
batochů, plácaniny, neplácej (han.). 

batšánek, mentha aquat. (bot.) 

batúsy, pl. m., vousy (val.). 

batvan dýmu, mrak, kotouč (Slav. 
ČL X. 473). 

batvanlf : Už sem viděla z dafeka 
batvaniť, hrnouti se kouř jako bal- 
vany (laš.). 

batvár, -a, kotouč dýmu (val.). 



balvlf, mluviti z cesty: S tým je 
zle, už balvi! Proč balví řečúř =: ne- 
mluví pravdu (val.). 

balvoko, caltha pal. bot. (Zábřeh). 

balzanový(?): Mělatě milá dva 
nože, oba balzanový (Suš. 148). 

bambaf, kolébati v bambeluši. 

bambeFuša, -še. V zahradách, na 
poli sestrojují se kolébky z trávnice. 
Od pohybu má pak kolébka rozličná 
pojmenování, jako : bambeluša, bam- 
bula, bombela, bombrlík, kolebuša 
(Vyhl. Ví. XIX. 330). 

bambuláč, -a (bamboláč), kdo má 
velkou bambulu (papulu), tvář vy- 
pasenou (Brň.). 

bambúšif, vybírati vnitřnosti :> Roz- 
bambušíš si střeva !< praví se tomu, 
kdo mnoho jí, zvláště ovoce (val.). 

baňa, -ně 1. hliněná nádoba zá- 
hrdlitá, 2. dyňa, 3. poliček, 4. děíať 
baně, mýdlové bubliny (laš.). 

báné, -í, pí. f., červené baňaté gatě 
hanácké. 

baňáci říká se těm, kteří chodí- 
vají v baňatých gatích (Vyhl. II. 175). 

báňat 1. pohlavkovati, 2. kouřiti 
z dýmky plnou hubou. 

bančit 1. dávati baně, pohlavko- 
vati, 2. bafčiti, kouřiti, 3. žvaniti (Lor.), 
4. utráceti (slov. val.), 5. nabančiť 
někoho = nabaňkat, podpichovati 
(val.). 

banďák, člověk malý a tlustý. 

bandúr, -a 1. (band\ich, bandor, 
bandorec), velké břicho, 2. štrycie pe- 
čená na štědrý den (Zábřeh) neb 
o sv. Mikuláši (Ostrava), 3. nepálená 
cihla (Jicko), 4. na Banduře, trať 
(Blansko). 

baňka 1. kukaně na slepici (záp. 
Mor.), 2. hruška toho jména. 

bankáf, -u, banka: Ten utrácá, 
jak by mě) bankál. Což myslíš, že 
mám bankál? (Když kdo po nema- 
jícím žádá peněz.) 

baňkarec, rca, panchart (dětská 
nadávka) laš. 

baňkat, přemlouvati, naváděti : Po- 
raď mne baňkat, abych tam šé). Na- 
baňkal ho na to. — Te's jé k temo 
nabaňkál. Te's mo to nabaňkál (na- 
mluvil) Maš. 



12 



baňkovat sa, bez účelu sem tam 
choditi (Brod). 

banovat (maď), želeti: Ešče toho 
budeš banovat. Počkaj, děvče, budeš 
banovat (Suš. 627). Jeden liia odešel, 
druhý sa zjevuje, ale mé srdečko za 
prvším banuje (teskní) Suš. 272. 

banteř, -a, noční tulák (laš.). 

bantovat koho, prohledávati mu 
kapsy, není-li tam co ukradeného, 
tajeného a p , nebo vzíti mu tajně 
z kapes peníze : Vybantovál mu pe- 
níze z kapes. Vůbec někde slídivě 
prohlížeti: Co tam kdesi bantuješ? 
Kde co přebantuje. 

Baňúch, příjmení. 

baňúr, -a, hrnec na smetanu (laš.). 

bar (i bars), slov. val. ačkoli, třebas: 
Bar je hodný, přeca ho nemajú rádi. 
Bar je bohatá, přeca jí nechcu. Nech 
křičá bar všecci. Bar pod lavkú pře- 
nocuje. Bar si zmúdra vedu, bar si 
z múdra chodím, co mně k rukám 
donde, všecko robit umím (Suš. 547). 
2. kéz : Bar bych ťa, šohajku, neby}a 
poznala (Bart. 1. 57). 3. ve spojení se 
vztažnými náměstkami a příslovci 
rovná se českému -koh, lec , leda : 
bar kdo, bar kerý, bar jaký, bar kde, 
bar kdy atd. Mino dítěti vyvolijú po 
rodičích lebo bar po kem (dok. 13). 
Mužský se napije rád bar kdy (dok. 
14). Odpočinem si bar kde. 

bara, velká, ošklivá bařina; Za- 
šubraná, de ideš? Žádnej bary ne- 
mineš (Slav. ČL. XII. 189). 

baráčník = domkař (v. t). 

bařadiiskOi bařina (laš). 

barák, -a 1. dřevěný výstupek, po- 
stavený přede dveřmi proti sněhu 
(v horách na záp. Moravě), 2. palanda 
ve chlévě pod stropem na zdi při- 
pevněná (Vah.), 3. veverčí hnízdo (záp. 
Mor.). 

baran, 1. železný sekáč na zemáky 
(val.), 2. jabko toho jména 3. zvláštní 
způsob nůše travné (v. travná plachta). 

Barané, pl. m., jméno vinohradu 
v Radějově. 

baránafi naléhati, nutiti : Ešče na 
mňa baráAái, abych mu dál štvrťák 
goralky (Vek.). 



baranec, nca, odrostlý baránek: 
Peče nám hospodyň baranca (Suš. 
555). 

baránek 1. ^Můj baránkul* lichotí 
se dětem, 2. baránky, povláčky na 
obloze. 

baranica, -ce, 1. čepice baránkem 
obšitá, 2. houba agaricus congregatus ; 
ptaná baranica clavaria. 

baraní rožky, actaea spicata (bot.), 
b. vajco, a) houba tuber albidum, 
b) semeno ocúnu. 

baranif, 1. komu co, vysvětlovati 
nechápavému : Nabaranít sa mu teho. 
2. co na kom, louditi na neopatrném : 
Vybaraní} na strýců Kuchtovém kolik 
rýnských (Vah.) 3. sa v čem, rýpati 
se (val.). 

baránkovaf sa : Zasej sa tam ba- 
ránkuje = na obloze shlukují se 
baránky. 

barbora, 1. u stavu tkalcovského 
(v. t. m), 2. dřevěné korýtko pod 
kolo na hamování (Brň.) ; jinde sluje 
sviňa n. pes., 3. basa (žert). 

barborka, uzel, který vznikne, 
když se řetěz přetrhne v některém 
ohnivě, a odtržená ohnivá se pak 
spoji kouskem dřeva. 

barborák, brambor toho jména, 
rapavý. 

barevna, -ě, dílna, v níž se barví 
vlna a sukno (vých. Mor.). 

bařlskOi bařinatá půda, bařina: 
Dyž dojeli na ty bařiska, tož ty 
koně fuňaly (dok. 260). Na tej cestě 
dycky bývalo jakési bařisko. 

barkus, -a, bramborový livanec 
(Zábřeh). 

barna, 1. barnavé (bouřné) mračno, 
2. = barnula, barnoša, kráva pod- 
pálená (slov.). 

barnavý, barvy mraku bouřného, 
tmavohnědý (slov.). 

barno, vůl barnavý. Ostatní pády 
jsou od nom. barna: barny, barnu atd., 
nebo se berou od přídavného : barna- 
vého atd. (Df.). 

baroš| -a, barošek, beránek 

barouchat, 1. mačkati, mrviti : Nač 
bych já svou postelku barouchala? 
Na mé postelce drahé šaty, já si 



IS 



jich nesmím barouchati (Suš. 218)., 

2. barúchá, hřmí (podl.). 
barousy (ó), pí. m , dlouhé vlasy 

(záp. Mor.). 

bartůáek, ruční košík na vybírání 
zemáků, na trávu (han.). 

baruáa, -še, ovce bílá s černými 
nohami (val.). 

baruška, 1. ovečka, slovo lichotné: 
Moja baruško, 2. ploštice zdobená, 

3. stonožka, 4. kočička jívová, 5. řasa 
bfezová, 6. šiška jedlová (Letovice). 

baruškovatét: Nebe baruškovatf, 
oblaka mění se v beránky (Líšeň). 

barvónai kráva toho jména, pěkné 
barvy. 

barvenica, -ce, sukně na modro 
barvená (záp. Mor.). Jinde jí říkají: 
tlačenka n. tlačenica (laš.), tiščenka 
(slov.), Šárka. 

barveník, barvíř (vých. Mor.). 

barvínek, -nku, brčal. 

barvútka: Nemá barvútky, žádné 
barvy, jest bledý. 

baryvka, barvička (Jevíčko). 

basFovafi v rukou motati, též pa- 
skudit (Vah.). 

basňa, -ně =: baja, smyšlenka (laš.). 

basovnfk, basista (u Litovle). 

bašta, pasa : Dozvěděl se o ní ten 
turecký bašta (Bart. III. 18). 

baštif, jísti (žert.) Slav. ČL. XI. 172. 

bát se : Nebojte se, šak on přijde 
(= jistě přijde). Nebojte se, ten to 
dobře ví (= nemyslete si, že to neví). 
Nebojte se, do večera bude pršet 
(izz jistě bude). To víno sa nebojí 
bzeneckého (=: rovná se mu). 

bafá, -tě, 1. Jak sa máte, baťoř 
(strýce). 2. To je takový baťa (baťula), 
hloupý dobrák. 3. Baťa, příjmení. 

BataFa, -Te, příjmení. 

batan, -a, kazajka ženská s na- 
bíranými, vycpanými rameny (han.). 

Bafaný, pl. m., trať (dok. 187). 

baték, -ťka, malý, zavalitý chlapík; 
též příjmení. 

batéta, bajka, povídačka, pletka 
(val.). 

bafkat, lichotivým přemlouváním 
někoho na něco naváděti: Baťkái 
ho, aby s ním šél do Holomúca. 
Nabaťkát ho na to (val.). 



battaf, žvatlati (laš.). 

bafoh, -a, nůše trávy, menší než 
břemeno, jehož je trávnica plná (Slav. 
ČL. XI. 227) ; baťoh, baťůžek, ranec 
vůbec (val.) : Robka měla baťůžek na 
zádoch (Slav. ČL. XIII. 417). 

bator, -a, 1. břich, 2. stará peřina, 
3. nadávka břichatému ; srovn. báchor 
(Opav.). 

bátoš, -a nebo bátoša^ -e, mysli- 
vecká brašna; bátošna^ mošna ško- 
lačka (záp. Mor.). 

batože, ovšem (záp. Mor.). 

batožina, -y, zavazadla, Gepáck 
Tslov.). 

bavit, překážeti v práci: Nebav 
mne a di po svých. Ja di radši, leda 
nás tu bavíš. — bavit se, meškati 
se: Nemám se já tady kdy baviti 
(Suš. 13). Zabavila sem se u kmu- 
cháčků. (České baviti je mor. vy- 
rážet, vyražení.) 

bazgřivec, -vca, kluk ušpiněný 
(val.). 

baziiiška, mlok (záp. Mor.). 

bažátko, housátko (Žď. obr. 35). 

baicfaf, -a, baldachýn (laš.). 

baigranina, škrabanina, špatné 
písmo (Kt. laš.). 

bažgraf, škrabati, špatně psáti 
(Kt. laš.) 

baži, baii, volá se na husi; odtud 
baéinky, husi (lichotivě) záp. Mor. 

baiička, ovečka (lichotivě) val. 

baika, ovce bažná, mlsná (val.) 

bažík, beránek (Vyhl.). 

bažisko, nebo bahnisko; v něm 
je bahno (Maš). 

baiif, bažím nebo baží se mi na 
něco, 1. jsem dychtiv, chce mi se 
něčeho : baží jak pes na horké krúpy. 
ATe sa mu na to bažilo! 2. žebro- 
niti (val). 

bažný čeho, mlsný, žádostivý: Je 
bažný jak kocúr. Néjsu toho bažný 
(val.). 

bé, cé : Macháček neřek bé, cé = 
ani slova (Vlk 17). 

béba, rýma (žert). 

bebé, indecl., bolest, poranění 
(v dět. řeči). 

bebefka, zelina, lék (v dětské řeči). 

bebtaf, -bfu, nejasně vyslovovati, 



14 



bláboliti : No, ty sa ve světě neztratíš, 
hebtál opilý Krampota (Vlk 4). 

bebtoň, kdo beble, se zajiká (val.). 

bebfosif = bebtaf (laš.). 

bébna, kráva bílá toho jména. 

Beckov, trať (Zl.). 

bečák, kdo stále bečí, vříská; též 
příjmení. 

bečáti -a nebo bečúr, škaredá 
bečka. 

bečevný, z Bečvy: bečevná voda 

bečaf, plakati: Nebeč! Někdy si 
pobečím. Oči sem si vybečeta. U vás 
děti bečá (Suš. 700). 

bečičkOi jablko toho jména, po- 
doby soudečkové. 

bečka 1. sud (pol. beczka), 2. vrch 
toho jména nad Rusavou proti >Obřa- 
nám« vrchu. — Náš Joška došel od 
súsedů z bečkama, s bekotem, pláčem 
(hříčka slovná) dok. 23. 

bečkovaf se: Krávy se bečkuju, 
dují (laš.). 

bečkový, b. zelí, ze sudu, kva- 
šené; proti hlávkovému. 

bečutka 1. bečička, soudek, 2. pou- 
zdro na péra, řečené též pošva (val. 
laš.). 

béčour =: bečák: To je kos bé- 
čóra, hobečenca (Maš.). 

béda réta, béda na rozto, po- 
mozte. 

bédačit sa, nuzačiti se (slov. val.). 

bédajanek, ubožák (laš). 

bédákat, velmi a hlasitě bědovati: 
Co pořád bědákáš? Babuša bědákaia 
(dok. 25). 

bedernica, -ce, bedřiněc, -ňca, 
bederník, bedrník (laš.). 

bedlif, bedlivě pozor dávati: Musím 
já na to bedliť (Vlk 42). Princezka 
slibila, že bude bedliti, jak by těch 
věcí mohla dostať (= bedlivě hleděti) 
Kda I. 146. 

bedh'vý, s gen. : Byla sem toho 
bedlivá. Ať je každý svých věcí 
bedlivý. 

bednóný: kolna se stropem slově 
bedněná (han.). 

bedno, 1. dřevěné nádobí, jež 
bednář vyrábí, souborným jménem, 
2. Strýce, máte veliké bedno? = 
mnoho bednářské práce (Vah.)- 



bednút, hlesnoutí, muknouti: Ale 
šak sem ani nebedla před ním (dok. 
162). Šak už ani nebednu (dok. 252). 

bedrunka, coccinella: Uleť, be- 
drunko, uleť (Vyhl. VI. XIX. 738). 

bedruška, kráva toho jména pod 
břichem bílá. 

béhem, honem, rychle: Poď, di 
během! Tetka během sa obrátiU 
(Vlk 21). 

běhat se : kráva se běhá (laš. vo- 
hije), je naběhaná (stelná). 

béhúcí: Poď běhůcim behom 
(Dob.). 

bóhura, -e, 1. kráva, ovce, která 
ráda do škody běhá, 2. děvče, které 
>léce za chíapy« (vých. Mor.). 

béhún, 1. větší ručička u hodin, 
2. zvláštní správa, by se dítě na- 
učilo běhati. Na trám stropu přibije 
se kus kůže, do ní se zastrčí hůl, 
která se spodním, volným koncem 
opírá o podlahu. Na holi jest při- 
pevněn oblouk ze silného prutu, do 
něho se postaví dítě, opírající se oA 
pažečkami. Hůl s obloukem se otáčí, 
a dítě nuceno běhati zároveň (vých. 
Mor ), 3. bihúny^ čepy v dolním prahu, 
na kterých se vrata stodoly otáčejí 
(v. stodola). 

béhúnka = běhula (v. t.): Také 
běhunky nebere žádny chlop (Opav.). 

bech, místo ve fasunku mezi koši- 
nami prázdné (Lor.) v. bejchy. 

bechanéc = buchanec (laš.). 

bechňaf, bubřeti (Btcha). 

bechnuf, bouchnouti do zadů (laš.). 

bechyňa, -ně, tlustá ženská : Je jak 
bechyňa (Zl.). »Bekyně byly zbožné 
vdovy a panny, žijící v ústraní spo- 
lečně skoro jako jeptišky. Učívaly 
déti« (Winter, Život a učení, str. 19). 

bejchy, pl. m., vyduté boky na 
voze, obilím naloženém (Vah.) v. 
vůz IV. 

bejkovat, bečeti jako býk, plakati 
nemilo jiným (Žďársko). 

bek, -u, bečení, pláč: Kráva se 
data do beku (Zl.). Nedělka se dala 
do beko (Vyhl. I. 117). 

bekat: Srnec beká. 

bekat se na koho, sápati se : Obékl 
sa na mne (Zl.). 



15 



bekuFa, re, která ráda bečí, pláče. 

bér, -re, f. : 1. Dubec má jádro 
(uprostřed) červené a kotem něho 
béf, potom kůru (Zl), 2. = podbčT, 
tussilago far, (bot.). 

béra, bérena, kráva bílé barvy. 

bérárňa, -ně, továrna na bíleni 
plátna (val.). 

bérastý, bělavý (val.). 

bétasýi světlomodrý (horň.). Na 
betaso kvitne fan (Spevy I. 190). 

béfat se: Co sa to tam bělář 
(Suš. 122). Košulku mu vyváfata, 
aby sa na něm bělata (Suš. 174). 

bófat, kolébati (v dětské řeči): 
Hulaj, bélaj, synu (Suš. 140). 

bétavka, bélíčka, bétuška. jablko 
toho jména, bílé. 

beiek = kbelík, dojačka (Žďár). 

bérena, 1. kráva, koza, ovce toho 
jména, všecka bílá, 2. kořalka: Za- 
vdali si běFeny (Slav. ČL. XII. 230). 

beienka, kolébka (v dět. řeči). 

bereznif, žvanit: Pořáď cosik be- 
lezní (Vah.). 

bélica, 1. ovce, 2. ryba, 3. třešně 
bílé barvy. 

béiičák, beran bílý. 

béllčistý, pěkně bílý: ovce (val.). 

béiička, 1. drobná bílá slíva, 2. fa- 
zole taková. 

beiík, studánka, jejíž stěny jsou 
obloženy dřevem = gbelík (záp. 
Mor.). Na vých. Moravě slově ko- 
rábek. 

beiina, 1. bylina, zvláště léčivá 
zelina (záp. Mor.), Vraný koně řehcó, 
obroko žrát nechco, jenom tó be- 
lenko, drobnó jatelinko (Suš. 454). 
2. trocha: Tú belinu (trošku ovoce) 
sem kupila za rýnský. Je toho be- 
linka. Takovéj beliny mi nemosiš 
omlúvat ! 

bélinka, tanec toho jména (Suš. 
602). 

béiisko, domácí bělidlo na plátno 
hrubší, z holí a kolků zrobené (arch. 
I. 168). 

bétka, 1. houska (z bílé mouky): 
Ty Petře, k pekaři běž, děťátku 
bělku dones (Bart. I. 166). To je 
ně chlap, jak za groš bětka (Vlk. 
65). 2. bílá pšenice (Jevíčko). 



befko, -y, bílý pes (Dob.). S strany 
skloňování v. barno. 

betkot, -a, 1. brepot, 2. kdo honem 
mluví, kdo mele hubou (Opav.). 

betkotif, mleti hubou (laš.). 

betkošif, mrkotati, zajikavě mlu- 
viti: Betkoši, jak koza před smrťum 
(laš.). 

beto = bílo: >Bělo, sestřičko, 
bělo,« pozdravuje přítelkyně přítel- 
kyni, peroucí prádlo. Ta děkuje: 
>Daj, Bože, keby boto< (Dob.). 

bétopasý, holub s bílými pasy. 

betoritka, pták toho jména, >bývá 
jenom na výšinách* (Df.). 

bétšOi neutr. komp. adj. bílý : do 
bělša, na bělšo (vých. Mor.). 

bétučký, bélučíčký, pěkně bílý 
(vých. Mor.). 

Bétuš, -a, hrud (v. t.) toho jména. 

bencovaf, silně tlouci: Bencoval 
ra dvéří. Vybencovala sem mu do 
řbeta (Vah.). 

benda, -y, m., tlustý mužský (Zl.). 

beneš, -a = báleš (v. t.). 

beran: Kluk tluče berany, běží 
bos tak, že až patama tluče si o tělo 
(Maš.). 

beránek: l.Dyž má byt noša na 
beránka, to se svážu dva a dva cípy 
spolem (dok. 126), 2. beránky, gna- 
phalium (bot). 

berka, kdo bere, krade: Je to 
berka, má diúhé prsty (dok. 217). 

berlínka, brambor barvy růžové. 

bernát, kdo jsa v nějakém úřadě 
postaven, rád dary bere (Vah.). 

beruša, -še, ovce, která z ruky 
bere (vaU. 

bérytafi naříkati (laš.). 

besnif sa, vztekati se (Dob.). 

besnýi vzteklý, divoký (pes, kůň, 
člověk) ; běsné děcko = rozpustilé. 
Čo's běsné huby jedoí? (jedovaté) = 
zbláznil jsi se? (Dob.). 

bestrman == hastrman, vodník 
(val.). 

beštrant, -a, břečtan (Df.). 

Béfák, příjmení (syn Bétin). 

bétka, viola tric. arv. 

bez předložka s gen. : Těch zbůj- 
níků bylo bez jednoho šedesát (Kda 
I. 191). Jeden za osnást, druhý beze 



16 



dvúch za dvacet. To je bez rozumu 
tak ditě biť (Mal. XXIV. 138). To 
je bez hádke, že zme v tem kupo- 
váno ošizeni (ib.). — Setrvává-li mlu- 
vící přes odpověď na svém tvrzení, tu, 
je-li ona odpovéď jedno, dvě slova, 
přejímá se s předložkou bes; je-li 
delší, přejímá se obyčejně sloveso 
ve tvaru podstatného jména sloves- 
ného s předložkou bez: A: »Vtem 
kabátě só moli«. B: »Bať« (silná 
pochybnost). A: »Bez bať, toť je 
jeden. « >Só tam hřebike?< »Nésó.« 
»Bez nésó, jenem se lepši podive. « 
A : > Mohta be ju fčel Lenoška pustíť 
ze 14 dni do špitala*. B: >Gde ona 
se fčel pohne, debe ju pustila ze 
14 dniř« C: Bez puščeni — zeberu 
se a idu; a čém dál, tém horši, co 
naodaluje, už bez teho je málo 
ževa (Mal. XXIII. 47). 

Bezdóóný, vinohrad v Archlebově. 

BezdékoVi trať v Bedihošti. 

bezdynka, hloubka bezedná (laš.). 

BezedniCBi -e, na Bezednici, trať 
ve Vizovicích (močáry >beze dna«). 

bezedník, tlusté střevo vepří (val.). 

bezfrký, holub, má hlavu bílou. 

bezinky, plod bezu (chebzu) ; šlovou 
též: chebzdiny (laš.), kozinky (jižní 
Mor.), boliny. 

Beztojdi -je, příjmení. 

bezmáta (bezma), bezmalem laš.), 
nemýlím-li se : Být z Hostašovic bez- 
mála (Vah.). Hétman prostijovské, 
bezmála se menoval Bažant, svolal 
podmistre (Vyhl. II. 137). Udělal to 
bezmála proto, aby nás postrašil. 

bezmateřeté včely, bez matky. 

bezočivý, závistivý, nepřejný (val.). 

bezodítý = bez obleku, bez ka- 
bátu: V březnu vidět oráča bezodí- 
tého, radši vlka hladového (Mor. 
lid 78). 

bezohryzka, pl. bezohryzky, hru- 
ška toho jména. 

bezperactvf, -va, rozpustilost (laš.). 

bezpusti bezpustný. rozpustilý 
(val.). 

bezrucí bezruký; též příjmení (laš.). 

beztak, beztoho: Čem bych mu 
radil, beztak neposlechne. Nepřidávaj 
mu, má beztak dosť. 



beztohOi jistě: Bez toho je to 
pravda. Bez teho nebelo, abe bel 
nekeró zlatku nedostal. Bez teho 
néni, aby se člověk nedozlobil (Mal. 
XXIV. 138). Ty kalichy stojíjó vedle 
sebe ; bez teho (= rozumí se) čistý 
zlato (Vyhl. I. 60). »Je ti něco 
dluženř« »Bez toho< = ano, je (Zl.). 

bezúro6ítý, neočarovatelný (val.). 

bezvrSkai -y, melittis melisso- 
phylum (bot.). 

běžet: běží jak Švec na jarmark, 
jak včtr, jak o základku, div si nohy 
neuběží, běžet co mohl vyskočit, běhá 
jak kuTa, jak trpělka (stará, ale ještě 
čilá ženská), — béief laš. = téci: 
Temu běža slze. Běží voda, běží, 
po kamení šustí (Suš. 53). Z koTen 
jí krev bežala (Suš. 25). Krev mu 
z obú boků běží (Suš. 174). 

béžinka, kurentka písmo (Dačice). 

béiitý. běžný : běžité vydání, bežitě 
sem to popsal. 

béikat, choditi (v řeči dětské) 

bibza, špata, darebnina (val. laš ) : 
Dostaneš bibzu =: nic (jižn. Mor.) 
= gybza (v. t.). 

Bi6| -a, trať na Blansku. 

bi6ík, 1. tenká, pružná tyč, za- 
drhnutá na vrchní gréíině řetězem, 
dole k lušni přitáhnutá špárníkem 
(železným kroužkem) v. vůz V. 

2. svlačec (laš.) 
bičiskOi násadka biče. 

bi6ové| z odprodaného ze stáda 
dobytčete pastýř dostává bičové (Kt.). 

bída^ 1. U nás byla tedová bída 
kde jaká. >Má bídu« vyjadřují: dyž 
mu dobere, přiškubně, dopeče, při- 
tísně (přitiskne). Opav., 2. draba věrna 
(bot). Je prý předchůdcem neúrod- 
ného roku, objevf-li se hojně sjara, 

3. těžká nemoc: Na tu bidu umřel 
(laš.). 

bidaói -e, f., cell. = bidactvo, bí- 
dáci (vých. Mor.). 

bidačlf sa, nuzovati se, všelijak se 
protloukati : Tak sa bidačili (Slav. 
ČL X. 141). 

bidačka, tvar ženský k mužs. bidák. 

bidótce, -ca, n., menší než bidlo 
a větší než bidélko (vých. Mor.). 



17 



bídif se, ^ míti bídu, nuzačiti, 
trápiti se: Mét sem pét zlatých a 
přeca sem sa bídít (Vek.). Ja se už 
od vesna bidim (laš.)- 

bidto u stavu tkalcovského v. 1. 1, c). 

bídnavý, trochu bídný (val.). 

bídný, 1. chudý, chudobný (pol. 
biedny): Přišly zlé časy, kdy bylo 
se všemi bídnými lidmi zle (Kda I. 
36). Ten bídný člověk mu odpověděl: 
»Jak bych já tě do služby bral, dyť 
nemám sám co jesť< (Kda I. 183) 
2. vyzáblý: Od téj nemoci je tak 
bídný. 

bilija, -je, bída (žert.) val. 

bílit stěnu laš., podl., pak až na 
Dačicku a dále na západ. Jinde na 
Moravě stěna se líčí a plátno bílí. 

bitko = bílek, jako žlútko = žlútek 
(val., podl.). 

biřuneňký, bíruiinký, bifušenký, 
pěkně bílý (vých. Mor.). 

birutký, čistě bílý (vých. Mor.). 

bitý 1. jak sníh, jak šat, jak křída. 
2. Nevěsta byla bílá jak hrnec od 
vápna = bledá; biedý je světlo- 
modrý v. t. (Vlk 63), 3. = jasný: 
Už nastal bílý deft (Suš. 104). Pla- 
kala má milá do bílého rána (Suš. 
576). Keď bolo bieté ráno, ode.šie} 
som (Bart. III. 232). Diéča (děvče) 
bietá žara (záře, Bart. III. 156). Na 
biélém svece (světě) Dob. Bílé groše 
brala = stříbrné (Suš. 779). 3. Na 
Novoměstsku pojí se přídavné jméno 
bt/ý s genitivem celkovým ve smyslu 
>plný něčeho bílého* : Kabát je bílej 
prachu. Vůl byl bílej vší. — Je bíío 
snihu = plno (Mal. XXIII. 223). 
4. Biid baba =. hra na slepou bábu 
(Opav.). Bíiý kořen, scrophularia no- 
dosa (bot.). Bila polívka = mléčná 
(Žďár). Bié^é zboiié =!z réž a žito 
(čiérné zbožié ostatní obilí), dle 
mouky z něho (Dob.). 

bité, -ého =1 bělmo: Samým bílým 
hleďéí = zhhdal škaredě (val). 

bito. Pradlenám se přeje: Daj 
Pambu na biío (laš.). 

biraf = brávati (val , laš.) : Dyť 
dycky ode mňa bíráte (Slav. ČL. XI í I. 
417). KoFe mně se otira, inu do taňca 
bira (Suš. 211). 

Bartoň: Diiilektický slovník moravský. 



birečka. vlna s bílých ovec (Příbor). 
birka, bira, ovca birecka. vlny 

»birčisté« t. j. krátké a husté: Šetko 
seno's předal, birkám s}ámu's dávat 
(Bart. III. 674), 2. veš (val.). 

biřmovat, bíti rukou: Chyt ho, a 
jak ho biřmuje, 'ak ho biřmuje (Zl.). 

bírnai ženská, co ráda bere (laš.). 

biskupák v. svobodník. 

bit : Je víc bitý než sytý (Zl.). bit 
na něco, narážeti, tušiti: Už sa na to 
bije. Bili to na ně = hádali, měli je 
v podezření (Vah.). Von jenom na 
to bil, abe to bélo = o to usiloval 
(han.). Potok bije do Odry — vlévá 
se (Vah.). Bije ho Němec do řbeta nz 
poznati na něm, zeje rodilý Němec. — 
O bití hodin vždy zvratně: Dyž se 
měly štyry bit (Suš. 302). 

bitka: Je mi toho koně iíto, že 
vždycky největší bitku trpí = nejvíc 
bití dostává (Kda I. 87). 

bitkár, kdo se rád bije (Dob ). 
bito (hbitě) utiké (Mal. XXIV. 344). 

bitý: Pře mláceňó je člověk bitá 
pleva = samá (han.). • 

bivoti 1. buvol, 2. hlupák. 
biz, -u, mlezivo (v. t.). 

biza, -ze, dýmka: Výtah křesivo 
a bizu a zapálil si (Vlk 89). 

bizina, hubená ženská (han.). 

bje I povel koňům = vije, vijo 1 

brabtaf, bláboliti: Co blabcešř (laš.). 

btackOi škaredé bláto (vých. Mor.). 

btačůvkai druh švestkového ovoce 
(v. t.}. 

btadzgavý, mdlý jako blacko, ne- 
vládný tělem (val.). 

brafárňa, -ně, huba blafající, vadivá. 

brafkat, dim. slov. blafat: Scéně 
brafká. 

brafoň, -a, štékavý pes. 

bfaga, řídké bláto na cestě, něco 
měkkého vůbec (opovržlivě). Vah. 

bfagaf někoho, snažně prositi: 
Blagát iha, abych mu pučí) koňa 
(Vah.). 

btahovaf komu, blahořečiti. gratu- 
lovali (val.). 

btahúti bláhovec (euf. = blázen) : 
Každá kulka netrefí, blahútel (Vlk 
28). Ba blahota! = čerta (ZL). 

2 



18 



brajbaz (laš.) = plevajs (slov.), 
Bleiweiss, tužka. 

btajnaři -a, nevycválaný člověk 

(laš.). 

biamai nevymáchaná huba = pa- 

Sčeka. 

bramba: KobzáTe (brambory) sú 
rozvařené na bfambu (Vah.). Jinde 
říkají: na pTpu. 

brambatý, bramabilatý, bíambo- 
Fatý: Tá kráva má bTambatý krk = la- 
loch (laš.). 

brambořlf, šplichati : BTamboH mi 
v bruchu. Co tam blambořiš v te 
vodé? (Lor.). 

bramboryja, -e, brynda (Lor). 

blaňa, -ně, blána, skraloiip na kávě, 
na mléku, polévce a p. (Maš.). 

bFáňat, 1. zvoniti nepěkné, ne- 
melodicky (Zl.)., 2. toulati se (val.). 

bíaňavý, nosový: hlas, nota, řeč 
(val ). 

Btanéi ní, pl. f., trať v Blatnici. 

bfančeti brečeti, greinen, pláren 
(vých. Mor.). 

blankáči -a, ovčí zvonec: Nahá- 
ňači kurotví blankali blankáčama 
(dok. 24). 

blankyta, vibumum lantana (bot). 

Btatinyi pl. f., trať. 

btatit se: Blatí se tam, v zimě, 
když taje (ne: »dělá se bláto «). 

Matno, blativo (laš.). 

biatovisko krve, tratoliště (Jevíčko). 

btatový kartáč, cídit boty z bláta 
(Mal. XXIII. -220). 

biatská, tanec toho jména (Suš. 
602). 

btázen: Za btazna si mně vodil 
(laš.). Na btázny netřeba hnojit (rostou 
sami). Děía bíazny = šprýmy (laš.). 

btazQi u, btazgaška, řídké bláto 
se sněhem: Začínalo byť škaredě. 
Nebe pořáďzadéščené, a pod nohama 
biazačka (CL. X. 375). 

btazganicai -ce, řídké bláto (val.). 

btázgaf, žvaniti (val.). 

btazgo = blacko, veliké bláto 
(val.). 

bláznica, -ce, blázinec (Brň). 

btáznlt: »Kdo chce bláznit, mosí 
mět rozum«, t. j. nemá vyváděti přes 
příliš bláznivých kousků (Df.). 



btáznivec, -vca, arům mac. (bot). 

btáznivý dúm, blázinec. Také se 
nemožes z těch bláznivých botu vy- 
zut = zanechat bláznovství (tance), 
dok. 69. 

btažený: Hoře Vlachovici blažený 
chodníček, po něm sa prochází švarný 
šohajíček (Suš. 569). 

Blaietfn, na Blažetíně, trať na Ji- 
hlavsku. 

brbotati -cu, bubotat, murmein: 
Voda blboce (ZL). 

brčat, -čím, praskavě plápolati: 
Stodota hořela, tak bičala. Oheň vy- 
Wčáí = vyšlehl (vých. Mor.). 

breďák, světlomodré sukno (Vlk 
100). 

breďoch, bledý člověk, bledý ze- 
mák. 

bredý, L Třeba sem bledúčká, 
bledušenká, bledá (Suš. 198), 2. velmi 
světlomodrý: peřiny s modrýma, 
bledokvětovanýma cíchama (Vlk 7). 

btecha, hračka dětská, kolík as 
na píď dlouhý, na obou koncích 
zašpičatělý (ND. 180). 

blejskavka, ryba albumus lucidus 
(Žd^r). 

bFekoti aethusa cynapium (bot). 

bfém, hyoscyamus niger (bot). 

brendoÝáki brambor toho jména. 

bféskáči oko (opovržlivě: Co na 
mňa ty bféskáče pořáď vyvafuješ? 
(Vah.). 

bteáčicai -ce, stinka (v. t). 

bteščičankai hruška toho jména. 

bróš6if| 1. na někoho, šourem hle- 
děti (laš.). 2. To světlo edem bléščí = 
blinká, špatně svítí. Bléščí to jak 
svatojánek. (Vah.). 

btešineCi -nca, trus bleší. 

bteška, knoflík kostěný, s dírkami 
na přišití, čamrda. 

btešník, innula conyza (bot.). 

blínčet: Blinčí mi v uších = zní. 

blinkati blinknút, 1. tlouci: Blinknu 
tě, až budeš měť dosť. 2. blýskati se : 
Šablenky blinkat budu (Bart III. 
665). 3. o přidušeném zvuku : Muzi- 
kanti hrajte, blinkajte (Bart. III. 803). 

biínkot, -u, blinkání, zvuk zvonku. 

BlinkOi -y (v. barno), příjmení. 

bllsk, -u, caltha pal. (bot). 



19 



bliskai bliskva, pták motacilla 
alba (horňA 

biiskavó kvítí, caltha pal. (horň). 

blisknúf se : Bliskta se mi pohádka 
přes myse! = vzpomněl jsem si náhle 

(laS.). 

blískota, bledý, hubený člověk po 
nemoci : Chodí jak bléskota (Jevíčko\ 

bliščák, -a, sukně letnica (v. t). 

Bliščicei pí. f., trať na Bojkovsku. 

bliščit něco, leštiti (Brň.). 

blíže, prý : On tam blíže bý}. On 
blíže o tom ví (Jicko). 

blízo = blízko: z blízá na někoho 
střeliti (Kt.) 

blízko, 1. jak z hráze do rybníka. 
2. Označuje počet přibližný: Soužila 
sem blizko tři léta (Suš. 398). 

blízňáci, pl. m., blízňata, pl. n., 
dvojčata (val.). 

blíilf, ubližovati. Nebliž mu! Šak 
mu žádný neblíží (val). Ty si tam 
na pravdě boží, a mně tu bode bližíť 
kde kdo (fig. 52). 

bližní, bližší (protiv, dální, vzdále- 
nější). Bližní, na Bližním, trať (Viz.). 

blížnica, -ce = dvojka, ovce, která 
měla dvojčátka (val.). 

blíio : z blíža na to hledk = z menší 
vzdálenosti (Zl.). 

bík, zvuk, který slyšíme, když vy- 
šlehne plamen : Lampa prskta a btk 
(zbtkla, zhasla) Zl. Vařící se voda 
vyhazuje blky (Kt). 

btkat, btkotat, btčet : Ptameň Mká 
(flackert). Voda btká z hrnca z pod 
přikrývky (sprudelt, Kt). Světío 
Mkoce (plápolá). Blkotát kdo ví co 
(pleskal) Zl. Suché roždí biči v kam- 
noch (hoří blkotem). Zl. 

Blon, na Bloně, trať v Charvátech. 

bfoncaf, o tom co visíc se pohy- 
buje: Pod kolenama bfoncale střapce 
(han). — broncaf se, choditi, tou- 
lati se bez účelu (Btcha.). Kadě se 
poráde bloncášř (Maš.). 

bfort, bfot, Sparherd, plotna (laš). 

blpta = pípa (v. t ), rozvařené jídlo: 
To je potom blpta spravedlivá (dok. 
104). 

btud, -u : Lid se domnívá, že roste 
v lesích zelina, člověka tajemnou 
mocí s cesty svádějící. Kdo ji pře- 



kročí, zabloudí. Zelinu tu nazývají 
bludnou travou nebo říkají, že ho 
blud podešel, jí však samé nikdo 
nezná (Mor. lid 303). Někde je blud 
galium vernum. 

btúdif, verb. trans., klamati, šáliti : 
Vydejte mně mezi ludi, ať mne už 
ten svět nebludi (Suš. 706). Tebe 
Uúdí pestvo = mate šelmovina (Suš. 
164). 

btudný, bloudící: Dobře mi pravili 
má stará mamička, že se budu tutat 
jak bludná ovečka (Suš. 491). Chodí 
jak Mudná duša (po smrti bloudící). 
Ach, vím já cestečku, ale že je 
bludná == snadno na ní zblouditi 
(Suš. 416). 

b{udno: Sanica je, afe je tam 
bludno = va&ie se snadno zblouditi 
pro závěje (laš.). 

btúkaf se, bluncaf se, toulati se: 
Na tych lichnovských lukách, tam 
se syneček blúká, blúká se blúkaja, 
děvčaťa hfedaja (Suš. 183). Husi sa 
zaWúkaíy (Vah.). 

bfumy, druh ovoce švestkového, 
taktéž šlovou většinou bfumy, nebo: 
bluně (horň.), chlóme (han.), hluščice 
(sev. Mor.), kozí cecky, kozárky 
(porn. dol ), kolomaznice (Záhoří lip). 

bruncéíc, bruncata, -y, toulavý člo- 
věk, kdo se bfuncá. 

bfuskaf, brusknúf, vl. = bliskati ; 
pokukovati, pohlednouti, mrsknouti 
očima : Děvčice bluskaly po Machovi 
(Vlk. 24). Mynářka pořáď bruskata 
po Jankovi (Slav. ČL. XI. 180). Syn 
bfusknúl na matku (Slav. ČL. XI. 
226). Janek bTusknúl zavdy po lávách 
(Slav. ČL. X. 296). Křúpalka bruskía 
do síně (Slav. ČL X. 35). 

brúšč, na Slovensku uh. psí víno 
(solanum nigrům), na Moravě vých. 
jenom v pořekadle : je jak brúšč = 
bledý, vyzáblý po nemoci. 

bfuščet, málo hořeti, doutnati: 
Enom to bTuščí. Dva kolečky tam 
bluščely (vých. Mor.). 

bfuščit, působiti, aby něco bluš- 
čelo : Mosím trochu zabfuščit = za- 
topiti v kamnech (vých. Mor.). 

bfut, blíti. 

bruva, rhamnus frangula (bot.). 



20 



brúznif, 1. mluviti z cesty, plá- 
cati (Slav. ČL. X. 32 j, 2 plísniti: 
Tá nás préj blúznila (val.)- BTúznít 
na ženu (Slav. ČL. XII 85). 

bfva, plevel v jarém obilí (Peck). 

brvfňaff, křičeti, povykovati, že mu 
nikdo nerozumí (Vah.). 

bfvoň, -a, 1. štěkavý pes, od onom. 
napodobení štěkotu : bfv, biv. Odtud 
zdrobnělé sloveso ťvkat^ zhrubělé 
íft/^ar(Slav. ČL. X.471). 2.křikloun, 
vesnický mudrlant (val). 3. blbec 

(zi.) 

bo laS. (pol.) =: nebo, vždyť: Ne- 
lituj, bo sem ja tež nelitovat (Suš. 
201). My se něněchamy, bo se rádi 
mamy (Suš. 345). Věnek byl néceíy, 
bo už ty Červené kvitka z něho dávno 
ufetěty (Suš. 381). Bo sem ja tam 
včeraj večer byia (Suš. 5). Bo si ty 
sam taky. Bo sem ti to dávno po- 
ved al. 

bob, 1. -a: Zakusil do boba = 
do zrnka, 2. -u: Kúpít měřicu bobu 
= coll. »Máš ruky od loňského 
bobu«, praví se tomu, kdo chce míti 
všecko ve svých rukou (Vah.). 

bobák = bubák, bobača, žena 
strašící, bobačacko, bídné, hloupé 
strašidlo (val.). V okolí rožnovském 
říká se také dukátům bobáky. O bo- 
hatém domě se říká : Tam jsou ještě 
bobáky (Kda II. 161). 

bobár, -a, 1. brambor (na Lhot- 
kách u Velké). 2. příjmení. 

bobčit se, fanfrněti: Ten by se 
zbobčíl, dybys mu kúsek nedál (Zl ). 

bobeček: >Můj bobečku!« lichotí 
se dětem. 

bobínka, duběnka (Brň ). 

bobísko, pole, s něhož sklizen bob. 

boboleCi -Ica, puchýř od opaře- 
niny, bolák. 

bobolusek, -sku, veronica becca- 
bunga (bot.). Bobotusky, osada v pru- 
ském Slezsku. 

bobóňati štabárat, přehledávati: 
Přebobóftál všecko (slov). 

bobonfk — bobonica, čaroděj- 
ník — čarodějnice (Podl.). 

bobošit sa, 1 Boha se dovolá- 
vati : Mamo sa bobošíš 1 2. diviti se : 
Ten sa bobošíl, dyž sem mu to vy- 



kládal (val.). 3. bobošit trans, lekati : 
Hrozně nás zbobošíl tú novinu (slov.). 

bobřeki -u, menyanthes trifoliata 
(bot). 

bobrovat, 1. dolů padati: Bobrovál 
ze vchodů (Zl.). Daj pozor, až ne- 
zbobruješ! (val.). 2. potloukati se: 
Kde's bobrovál v noci? (Jicko). 

bocán (val. laš.), bocáň (horň.), 
čáp. Zahledá jak bocán (Vah.). Dva 
bočani v stodole mlátili (ND. 98). 

bočena, kráva, která se bočí, 
trkavá (Dob). 

bočit sa, zahledati bokem : kráva, 
když hodlá trknouti, bočí se (slov. 
val.). Před oltárkom klačí, ešče 
bokem bočí, jako by oklamal moje 
čierne oči (Čerň. 19). — Ohlášky 
se bočijá = kácejí (dok. 76). 

bodaj: Bodaj zdráv = Bůh dej, 
abys byl zdráv (Slav. ČL. X. 34). 
»Já to vím«. »No bodaj bys ne- 
věděl = jak pak ne. »Chceš kúsek ?« 
> Bodaj bych nechtěl* = chci. 

bódan vedle bohdan (Zábř.) = 
slov. bogdál, čáp. 

bodat, trkati: Ta kráva bodze 
(laš.). 

budka, trkání se dobytka (Lor.). 

bodfavý, zbodFavý, trkavý: Ta 
kráva je zbodTava (laš.). 

bodle, í, pl. f., bodličky, jehličí 

(záp. Mor.). 

bohactvo (iaš.), bohactví, -va 
(slov.). 

bohár, -a, boháč (han.). 

bobovaný, boží: Celý bobovaný 
deň sedí pod kamny (Zl.). 

bohovaf, býti bohyní (v. božec), 
pomáhati lidem a hádati: Bohyňa 
potřebuje k bobování vosku (Dob.). 

bochónek, houska (Rožnov). 

bochníček, buchta velikonoční 
(Dačice). 

bojatý, bojácný (laš.). 

bojavý, bojácný: Koltuna dostanou 
bojavi lidé (Vyhl. VI. XIX. 154). 

bojazivý, bázlivý (slov. val.). 

Bójek 1. hrud (v. t.) toho jména. 
2. jméno psí. 

bojný, bázlivý: V Baborově dzé- 
uky švarné, ale bazdzo bojne (Suš. 
373). 



21 



bojstvo, zbojnictvo: V tom lese 
bývalo vždycky bojstvo (Kda II 46). 

bok, v češtině skoro již z oběhu 
vyšlé, na vých. Moravě vždy m. 
strana : Já spávám dycky na pravém 
boku, na levém bych neusnu). Na 
bok I = vyhni. Zašét na bok = stra- 
nou. Odstavil tu skálu na bok (Kda 
I. 1 56). Potom ušel Janek od boudky 
na bok (Kda I. 188). Na bok od- 
skočila (Bart III. 107). Vinaře ležijó 
bok Přerova (Mal. XXIV. 63). Bečvy 
sú bok Rožnova (Vlk. 82). Pocházel 
z jakési dědiny bok Břeclavy (dok. 
257). Strata je rodem z Moravy při 
Telči bok Jihlavy (Korr. Pal. 291). 
Pere milá, pere, bokem se ohlídá 
(Bart. II. 453). A měl on dva nože 
Čisté, na oba dva boky ostré (Suš. 
91). Spustit boky u vozu = popustit 
řetízky boční uprostřed fasuňku, aby 
se mohlo více naložiti. Z boku peníze 
dostat = klamem, uskokem (Vych.). 
»Šak ti to boku nevyrazí, dyž to 
nebudeš vědět* (Df). (Uherští Slováci 
říkají též bokovať obilí za mor. 
stranovat) 

bokvička, tykev (Brň). 

bor, -e, f. = bolest: Taková bof 
v zuboch mne trápila (Vych.). boTe 
pl. (val. bóFa, pl. f.) dolores ad partus: 
Na rodičku idú bóTa. 

boFa, -le, bolest: Trp, ženičko, 
trp boFu = snášej bolest trpělivě 
(Suš. 85). 

bóla, -le, na krku, boule (záp. Mor.). 

bofaókai bolavé místo, rána, zvlá- 
ště na prstech od udeření, píchnutí, 
uřezání. 

botáchaf, žvástati: Dybys radši 
neboláchátl (val.). 

botakovati víamtat, vyslovovati 
I a T nesprávně, jako v obou těchto 
slovech, >hladit< (han). 

boFavý : Mám bolavý prst = bo- 
láčku na prstě. Dokaď ťa nevidím, 
všecka su bolavá = všecko mne bolí 
(Suš. 351). Ten není bofavý = ne- 
zámožný, aby nějaký větší výdaj 
pocítil. Něhajtě si na bofavú = pro 
strýce Příhodu (Dob). 

boMa, boule: Mi} takovu botdu 
na licu (Lor.). 



bore, -Fa, n., míč: hazať bolem 
(ND 177). 

bolena, boienka, lichotné jméno 
krávě (záp. Mor). 

boféníi kolika. 

bolest bolístka, botička = bo- 
Tačka (v. t.): Hodála se mo bolesť 
z dobré vůle (Jevíčko) ; bolesť u do- 
linka =1 bolesti žaludeční, křeče. 

bolíočkOi 1. kvítek podbílový. 
Kdo uhlédne s jara první bolločko, 
má si jím potříti oči, aby ho ne- 
bolely (Peck). 2. = P. Marie slzičky 
(ND. 51). 

boFko, míč (laš.). 

boFný otok, erysipelas. 

botomtovaf, hřmotiti (laš). 

bom, uhoditi v dětské řeči (Vyhl. 
VI. XIX. 333). 

bombóli bombela, -e, plachta na 
bidle za cípy přivázaná, v níž se dítě 
>bombélá, bomká< (Jevíčko). 

bombeíák, veliký, kulatý knoílík 
n vesty na Drahansku (Kt.). 

bombík, gombíki 1. kulatý, olo- 
věný knoflík při župici (val.), 2. ovoce 
(kulička) bramborové, 3. kulatá cu- 
krovinka (Opav.). 

Boňata, příjmení (na Doubravách). 

Bopomozi. Tato prastará formule 
pozdravovací zachovala se posud na 
Valaších 

bor, -a, borovice. 

boračlsko, ubožák: Byt boračisko 
sam (laš.). 

borák, boráček (obojrodé), ubo- 
žák (val. laš.) : Konicky mu ustavaju, 
a on borak němože (Bart. II. 334). 

borání, borové haluzí (Kyjov). 

borásek, fem. boráska ^ borák. 

borčf, chrasť borová. 

borčúch, nfiška: Přinesla sem 
s pofa borčúch mléču (Jicko). 

borak, Hosenschlitz (laš.). 

boří, borový háj: V tom zeleném 
boří jasný oheň hoří (Suš. 181). 

bořina = boří (val.). 

bořivoj, kdo pfisobí rozbroj (Vah.). 

borovička, kořalka pálená z jalo- 
vinek. V Cechách zovou ji někde 
jalovcová, jalovčinka; jinde ji dle 
jména pokládají za výrobek z borovic 
(ČL. XI 380). 



22 



borúcati borúchat, int. slov. búrat ; 
rozborúchaný = škaredě pobouraný. 

borufai -Te, kráva borové barvy. 

borůvky české mají totéž jméno 
v sev. a záp. Moravě, na Hané a ve 
Slezsku. Na Zlínsku a na Brodsku 
jim říkají brusinky, na Viškovsku, 
Prostéjovsku a Tršicku černý ja- 
hodOi na Valaších haferyi -ů, na 
HorAácku (eiorodziny, ličarodziny, 
čičové rodziny, u Brna nesétke, 

bosaňa, -ně, kráva červená s bí- 
lými nohami (Dob.). 

bosek (bosík, bosák), 1. jméno 
psí, 2. řiť z mašíka; boty se tím 
mastí (val.). 

boskem, bos: Třa mi ptat davať 
a boskem zrny. Chodi boskem (laš.). 

bosky, bos: Býl bosky, chodí 
bosky. 

boso = boskem (laš.). 

bosýi na vých. Moravě jen attri- 
butivně: Je obutý na bosů nohu. 
Horftáci též: chodí bosý, bosá. — 
bosý volek, má nohy u spodu bílé 
(v. bosky). 

bosorák, fem. bosorka n. bosor- 
kyna, čarodějník — čarodějnice (podl., 
horft., val.). 

bosorka, bourovec hruškový (podl.) 

bosorovat, čarovati. 

bosorský, čarodějnický, zlý: Kedz 
sú ty babská také bosorské (Dob.). 

bosura = bosaňa (v. t). 

bosuFenkýi zcela bosý: Vyletěla 
křepefenka z prosa, a já za ňú bosu- 
fenká bosá (Suš. 637). 

bosulistý, kráva b. = bosula. 
bóšat, spáti v dětské řeči (Jevíčko). 
bot m. = bota. 

botečky, pl. m., stračka (bot). 
botka u pluhu, v. pluh 23. 

BoučoveCi les toho jména (Tře- 
bíčsko). 

boumati nohama klátiti, sedíc na 
povýšeném místě (záp. Mor.). 

bourá, barevná příze (Žďár). 

bozat, líbati; ale jen opovržlivě: 
Bozaj mne! 

bozkat, líbati, v některých kraji- 
nách slov., v jiných obtúFat: Bozkal 
sem ju na obě dvě líčka (Suš. 352). 



Podaj synáčka, nach mu bozkám 
jeho líčka (Suš. 132). 

božátko moje, lituje se dítě, když 
se upálí, upadne a p. = nebožátko 
(.Vah.). . 

božeo, bohyňář, ž. bohyňa, rádce 
a pomocník od kouzel a čárů, jakož 
i ve mnohých jiných potřebách a 
nesnázích života, lidový lékař atd. 
(Mor. lid 165). 

božeohraA, složka citoslovná : dyž 
sa bez toho fajčiska božechraň ne- 
hne (Slav. ČL. X. 297). 

božekaf, naříkati: >Božel<: Na- 
plakala a božekala, že sú tak ne- 
ščasní (Slav. ČL. XIII. 372). 

božf: b. dárek bez kvasnic = 
hlupák, b. dřevec, artemisia abroto- 
num (bot.), b. hněv n. b. metta = 
duha, b. milosti = smažené těsto 
podoby židovských macků; smažívá 
se v ostatky, b. muka = kříž (Vyhl. 
VI. XIX. 147); jinde zděný sloup 
s obrázky n. soškami ve výklencích, 
b. nohavičky, delphinium (bot.), b. 
očko = ďubka, kterou hospodyně do 
pecna udělá (Mor. lid 130), b. pola = 
trať ve Střelicích na Brň. Už je na 
božiej vuoli = na pravdě boží (Dob.). 
Boží jsou též doby časové : od božího 
rána, celý b. deA, rok. Zajímavo jest, 
že noci přívlastku toho se nepřikládá 
(Mor. lid 134). Jak je boží týden, 
nemá masa v hubě (= celý týden). 
Jak je boží neděla, koní nevidí (celou 
neděli). Je na poli do božího po- 
ledňa (Vah.). Je dnes boží = opilý. 
Už je boží = spí. 

božíček, kdo boží, pro Boha prosí: 
To je takový božiček, po každé by 
ene prosil (laš.). 

božif, pro Boha prositi: Žebrák 
božil kusek chTeba. Boži) mě, až to 
na mně vybožil (Šmýd). 

božif sa. Boha se dokládati, Bo- 
hem se zaklínati : Rozina sa mu na 
to božita (Vlk 58). Divně sa božít, 
že to neudělal. Božit sa na to ne- 
budu. 

Božnova, pl. n., na Božnovoch, 
trať na Brodsku. 

božokaf se, bíti se v prsa (Místek). 



23 



božstvo : pro bostfa = pro Bůh I 
=: probostfe, proboslfinke, probost- 
finka, to je pékny ! (Mal. XXIV. 145). 

brabáki chrobák (v. t). 

brabčinec, -nca, trus vrabčí. 

brabčinka, drobná třešně, ptáč- 
nice (Přerov). 

brabískOi mraveniště (záp. Mor.). 

brabrc, -a, vrabec (Zí.). 

brabrčenka, hruška toho jména. 

brabrec, -bca, vrabec (Btcha). 

brabTeneCi -nca, mravenec (Btcha). 

brabouk, brabíouk, brouk (záp. 
Mor.). 

brada. Pozadková koudel proče- 
sána byla ručními ochličkami do 
brad (gracekj a spředena na plátno 
koudelné. Zbylý pak špunek spředen 
na hrubých kolovratech na žoky 
(arch. I. 168). 

bradavičnf koření, euphorbia. > Mlé- 
ko « se kape na bradavice (Maš.). 

bradavky, pi. f., houba clavaria. 

bradavník = ambrožka (v. t). 

Bradiny, trať (Blansko). 

brach má v sing. přívlastek rodu 
žensk. i o mužských osobách : Přišel 
mlynářský a prosil nocleha. Mlynář 
pravil: >MiIá brachu, nemohu ti 
noclehu dáť* (Kda II. 258). V pl. 
»milí brašic. NaTišnovsku má brach 
ženský tvar bracha: Milý brachy. 

brak, brak, 1. druh: Máme zem- 
ňáky trojího braku (Zl.). Ptáci vseli- 
jakého braku (Vlk 8). Tam hořely 
svíčky : malé, hrubé, prostřední, tro- 
jího braku (Kda II. 98). Stréc Cha- 
lánek bele ešče z teho staryho po- 
ctivyho braku (Dial. II. 55). 2. něco 
vybrakovaného, Ausschuss. 

brak, lesní strom pirus. 

břakyňa, ně, ovoce, jež roste na 
braku. Na Zábřežsku rostou břeiinky 
na břeku. 

brakovaf, 1. děliti dle druhů: 
ovoce, peníze a p. (Vlk. 47), 2. vy- 
bírati: Vlk něbrakuje (laš.), 3. chy- 
běti (jako v polštině): Brakuje mi 
teho (laš.) 

brakůvky, pl. f., vybrakované 
ovoce (laš.). 

brambor. Rodových jmen na Mo- 
ravě užívá se těchto: zetháky^ zem- 



ňáky (val), zetnčata (Počenice, Mor- 
kovice), jabka, jablíška, jablóška 
(han., hor.), zemsky, -éch (Litovelsko), 
brambory (Jemnicko, Budějovsko), 
erteple (pom.), herteple (již. Mor.), 
arieple (Kyjovsko), kobzofe, kobzafe 
(laš.), grumbíry, brumbiry (dol.), bo- 
bále (Suchov horň.), kartofte (prus. 
Slezsko), kantofte (St. Hrozenkov), 
krompole (Drahansko). — Brambory 
se jedí na Novoměstsku 1. na šupavo 
(na loupačku), 2. kutané (rozdrobené 
a omaštěné). 

bramor, mramor: Vím já jednu 
hospodu z kameňa bramoru (Suš. 
177). 

břáňat, int. slovesa břinkat, chře- 
stiti: penězi, ostruhami, řetězem a p. 
(slov. val.): Čert bouřil na dvéře a 
řetězem břáňal (Kda II. 187). 

břančaf, -čím, silně mečeti (o jehňa- 
těch); přeneseně o pláči: Ja ne- 
břanči tak! (Slav. ČL. XII. 188). 

Brandés, trať na Třebíčsku. 

břanět, zníti: Braní mi v uších. 
Jak ulomil olověnou ratolest, zabřa- 
nělo, jak by zvonkem zazvonil (Kda 
II. 154). 

bránit, 1. hájiti, s gen.: Ach, 
družky, mifó drúženky, braňte mně 
mojéj htavěnky (Suš. 442), 2. vláčiti 
pole branami : Ako sa ti brání ř Po- 
bráni} som si na tych kravičkách = 
povláčil kravami (Dob.). 

branka, 1. dvířka zahradní, letní 
dvířka chlévová, z latěk n. silných 
prutů leskových, 2. část hrabice (v. 
t. 7 + 8). 

brantár, -a, Brettnagel (val.), slov. 
peřák. 

brantovník, geum urb. (bot.). 

brány, 1. polní nářadí na vláčení 
zoraného pole. (Viz obr. na str. 24). 

brány, 2. pečivo svatební z bílé 
mouky: kolo a dva těstové pruty 
na zdýl, dva na přič (Podl.). 

braný = vraný : Pachole vyslužilo 
braný kůň (Suš. 92). 

braové (= bravové, vepřové) maso, 
buď sviže n. tudzene (uzené) (luš.). 

braštan, -a, Brechstange, železný 
kůl na dělání děr, do nichž se koly 
zasazují (laš.). 



brat, -3=: bratr., horň. (Vok. sg. 
brate, nom. pl. brařé n. brati, akk. 
a instr. pí, bratry, Df): Nesem mi- 
tého brata (Su5. 20). Ide pro ťa 
máti, idů sestra i brati (SuS. 779). 

brat, beru: -Bere jak vůí na rohy, 
kdo rád přijímá dary, úplatky. Ona 
bere almužnu =^ dostává. Poď, sy- 
oečku, domQ, bérů na vojnu = od- 
vádéjf (Bart. III. 613). Dyž můj milý 
na vojnu bral. Vzal na vojnu ^ 
zverboval. Najedli sme se dobré po- 
lívky a masa, a hospodský bral 



slub = maj( zdavky, nabrali slubu = 
jsou sezdáni. Prase bere na sebe = 
mfinf. 

brat se, ubírati se, jiti: Bereme 
sa domu ^ jdeme pomalu. Caro- 
déjnfk volal na chlapa, ale chlap se 
nebral jfe na horu (Kda I. 29). Srp, 
plachetku vzala, na trávu se brala 
(Su5. 444). No, máli byzme sa ui 
brať =± jiti domu (val.). Nebrali sa 
Iť = nemčli se k odchodu. Nebere 
sa k práci = nemá se. Bylo 12 hodin, 
kuchařky se jeStě k ničemu ani ne- 




1. Desky (Zlfn), meče n. mečíky (han), prSvlačky (láp. Mor). 2, Podbr&nky. papriky 

(dol.), aviaky (lip. Mor), počtem 3-ď, v nich branné luby (S). 
Vláčí ae třemi branami, jeí jsou spojeny třpelami (4), t. j. íeleznými oblouky (Jicko). 



mirné ::= mél mirné ceny (Vyhl. I. 
105). Musíte si to nebrať do hlavy 
a hfedéť si to vyrážať (smrt, Škodu) 
Vah. To byla krásná pani v kostele! 
1 to hrabě pořád se na ni dívalo, 
ani ofit s ní nebral, jen na ni hleděl 
(Kda II. 192). Kbft nebere, nevezme 
z místa ^ nechytne. Koné vzaly 
z místa a nepustily, ež byly s fúrům 
na kopci (Vah). Kameň (mlýnský) 
bere, koš podává (SuS. 537). Bere 
chuť na jídlo, zebrát chuť na víno, 
vzáí chuť na maso. Beru mne dří- 
moty =^ dflme se mi. Vcselnici jeli 
nabrať sFubu = na zdavky, beru 



braly = nemély, nechystaly (Kda 1. 
122). Chlapci, berte sa í ::; chystejte 
se jíti (Df.). Pohanka hned se pékné 
brala a urostla veliká = rostla (Kda 
II, 307). Na koňa sedal, za palaS se 
bral = chytal (SuS. 597). Kde by sa, 
chlapečci, kde by sa nás bralo, dyž 
nás dycky vodS pod hranické právo 
(na odvod). Na starost sa ui ty bídy 
zberú vSecky. Už zme si pověděli, 
Že sa zebereme v tyto nové vlna. 
Nové vína idú, my sa nebereme, 
heiraten (Bart. III. 412). 

brateřlzna n. bratrovizna, dědictví 
po bratru (Kt. dle urbaře pol.-ostrav.). 



25 



bratr, Vok. bratře znamená také 
tolik co > kamaráde « s kterýmžto 
slovem se často spojuje > kamaráde 
bratře I « V pl. v tomto význame je 
tvar » bratrové !t kdežto bratři! zna- 
mená fratres. 

bratráně, -ěte n., druhý bratranec, 
vlasnfk (v. t). 

brav, brávek, vyřezaný kanec. 

bravenčírka, mraveniště (laš.). 

bravenčář (bravynčoř), mravenec 
(Lor.). 
Braveničnái -é, trať v Leznici. 

brávnfki pták turdus viscivorus 
(Krumlovsko). 

brávské, braové maso = vepřové 
(laš.). 

brázda. Jeli pole na svahu polo- 
ženo, vede se přes Jiě brázda šourem, 
aby voda mírnějším spádem od- 
tékala. Této brázdě říkají: zvodonč 
(f. slov.), srážka (Kyjovsko), svúmica 
(Příborsko), schUdnica (Brušperk), 
svud, svudnica (Ostravsko). 

brázdit. Pole zaseté se brázdí = 
obhání brázdou (laš.)- 

brbta, -ly, bubta, kdo rád brble, 
reptá. 

brbtati -biu, -btám, reptati: Naši 
brblajó, mně tě chtět nedajó (Suš. 
398). Vaši staří brblá (Suš. 700). 

brbtoň, -a, brebta. 

brborec, -Ica == hrbolec, masitý 
výrostek na těle (val.). 

brbontati -cu = brblat: Nebrboncil 

brča, -če, m., brčoun: Ja, veď na 
tebe sem čekala, starý brčo! (Slav. 
ČL. X. 464). 

brčafi -ím, někomu o něco, bru- 
čivě domlouvati : Pořáď ně o to brčí 
(val.). Stařena nedy aj staříkovi 
brčata (Slav. ČL. XII. 132). Tatik 
sa ím o to dosť nabrčá) (Slav. ČL. 
X. 37). 

Brd, pl. Brda, trati v r&zných 
končinách Moravy. 

brdavý = šuvirý, křivý (laš.) : Mám 
vřeteno vrtké=^ dobře, rovno se jím 
vrtí, opak je vřeteno brdavé 

brdce, -a, n. = brdečko 1. u vozu, 
část váh v. vúz II. 26a), 2. u stavu 
tkalcovského (v. t. I. i). 



brdečkovitý: Kůň měl brdečko- 
vité, kravské nohy = chodil koleny 
k sobě (arch. III. 190). 

brdice, pl. f., též brzlice, planší 
masné mezi střevy (Vah.). 

brdo u stavu tkalcovského (v. t. 

I. P). 

brdúc, slovce značící pád s vrchu 

dolů: Leťé) po schodách a brdúc 

do}& (Zl.). Jel a dřímat, vůz najednúc 

brdúc do dota (Vah). Ledva vešla 

venka, brdunc sebó (Maš.j. 

brebetka, brebutuška, veš (žert.) 
val. 

brebentit, brebencovat, breptati, 
mluviti řečí cizí, nesrozumitelnou. 

brebeška, mravenec (záp. Mor.). 

břed = vřed, 1. nežit, 2. psotník, 
padoucnice: Vy vrh sa ně břed za 
krkem. CMapca zaťal břed = popadl 
psotník. Byl jak ve bředě = roz- 
vzteklený (Slav. ČL. X 370). 

bředovitý, padoucnicí stížený: 
Veď on je bředovitý! 

břeh, kopec, svah, stráň: Nemohl 
vyjet do břeha. Běžeí dolů břehem. 
Je tam do břeha. Chalupa stojí 
v břehu. 

Břehy, pl. m.^ jméno trati a pastvin 
na stráních. 

břem slez., břím mor. = modřín. 

břemeno, 1. Nůše: trávy, sena 
a p. (val.). 2. Narodili se v jednom 
břemeně =: jsou blíženci (laš.). 

břen, břenec, ryba, má při pysku 
na obě strany rožky, které do sebe 
vtáhne a zas vypustí; ty rožky jsou 
měkké (Vyhl. VI. XIX. 736), cobitis 
barbatus. 

břenek, ryba gobius fluviatilis. 

břesat, čerstvě mluviti (záp. Mor.) 

břesat se, nuzně žíti, sich fretten. 
Vybřesal se z nemoci, dluhů, vy- 
křesal (Jevíčko). 

bréskat mléko, ulíti ho tak, že 
se hospodyni na nic nehodí, pantschen 
(záp. Mor.). 

břéskat, vřískati (vých. Mor.). 

břest, lesní strom ulmus cam- 
pestris. 

břésf, břísti: Když ty vrabce 
(v rybníce na kři) zastřelíš, já ti 
pro ně pobředu (Kda II. 200). 



26 



Břestkai coU. pí. (sing. břestek), 
trať v Blatnicí; »růstávalo tam bře- 
stové dřevo*. 

břeščák, vřešťoun ; též příjmení = 
Bečák. 

břeštran, břečtan (horň.). 

břetenícei břftevnice, bžetrnice=: 
slepýš. 

březáki houba pod březami ro- 
stoucíy boletus scaber (val.). 

březí, -í n., březový háj. 

březí, březavá kráva, s bílým 
hřbetem a břichem, ostatek červená 
nebo černá. 

březica, -ce, mladá bříza. 

březíčí, březčí, březová chrasť. 

březina =: březí: Pod dubinu bře- 
zina (Suš. 201). 

březíní, vřes (proston. etym). Zl. 

březistý = březí: Byla čérná^ taká 
březistá telička (val.). 

brezník, březový lesík (Dob.). 

brezo, brezavý, vůl téže barvy 
jak březí kráva (v. t.). Co se týče 
skloňování v. barno (Df.). 

březoň, -a, vůl = brezo. 

březovák, prut březový. 

březovec, -vca = březovák. 

březovica, -ce, březová voda, te- 
koucí z navrtané břízy s jara. 

březovka = březovica (val.). 

březuFa, -Fe (slov. val.), brezaja, 
-je (horf\.) = březí kráva (v. t.). 

březúfka, 1. březová voda, 2. bar- 
vivo vajec velikonočních (Vah.). 

breždéf, 1. svítati: Jak raníčko 
zabreždjévá, škovránek už zpjévá, 
2. bečeti: Tele breždí (horň.). 

brhet, -hta, pták sitta europaea 

(Zl.). 

brchat, buditi: Brchát sem ho 

o 4 hodinách, ale nechtělo se mu 

stávat (Zl.). 

brchat sa, 1. probírati se ze spán- 
ku, vstávati z postele: Už sa brchá. 
Brchá sa s peci, 2. z nějaké nemoci, 
Škody, pohromy znenáhla se zotavo- 
vati: Vybrchář sa z toho. Sotva zme 
sa po tom ohni trochu zbrchali, při- 
šíy krůpy (vých. Mor.). 

brcholíf sa, dem. slovesa brchat 
sa : Tak zme sa už brcholili = sbírali, 
chystali odejíti (vých. Mor.). 



břidavý: b. máslo, měkkavé, řídké 
(laš.). 

břidif 86, 1. oškliviti se: Aj židi, 
židi, jak se mi břidi (Vyhl. VI. XIX. 
644) laS., 2. strachy se blázniti : Dyž 
uvidí pabóka, zbřidil by se (záp. Mor.). 

břídta, břidlice. 

břidlina, břidličnatá půda (laš). 

břidký, 1. b. maso, tlusté, prorostlé, 
zvláštč u bagounů ; b. sádlo, mastné 
(ne jalové, lykovité) Zl., 2. ohyzdný, 
ošklivý (laš.); pol. adv. brzydko. 

břita = šleda, šlechta, tenká deska 
kamenná (val.): Ve studni na dně 
byla veliká břila (Kda I. 292). Sklep 
být^ břitami přikrytý (Vlk 6). Ne- 
stavaj břitl = nenadsazuj. 

břitká, břidlice, opuka; břilkavitá 
zem (laš.). 

břinčet, pronikavě zvučeti: Mo- 
zeka mně hrála, břinčela (Bart. 105). 
Sklo otřesené břinčí. 

břinčit, zvučné udeřiti: Břinčí) ho 
po hubě. 

břink, 1. -u: Nemá břinku (branku) 
=: není svůj. 2. Odpíná zástěru, a 
cosi břink — dukát (Slav. ČL. X. 
374) = břinklo. Z ničeho nic tabula 
v okně břink (rozbila se). Kovář vzal 
kladivo a břink, břink, břink třikrát 
čerta za ucho (Kda II. 53). 

břinkat, 1. na housle, břinkat si 
penězi, 2. bíti po tváři. Vybřinkáí 
mu po hubě. Tak ťa břinknu ! Dostát 
břinkanec, 

břítelnica, -ce, slepýš (v. t.). 

brk: »Je jak z brku vyražený* 
(divoký). Z brku dělají se pukače 
(bouchačky), z nich se střílí bram- 
bory (Slav. ČL. X. 300). 

brkač, -a, m., dětská hračka ; vy- 
robí se zářezem v brku. Jazýček 
takto vzniklý vyluzuje při foukání 
zvuk (Slav. ČL. XII. 132). 

brkačka = hrkávka (v. t.). 

brkaf, brgaf, grcaf, gucaf, říhati, 
štikati : Brká sa mi (val.)- Brkat na 
koho, sápati se (laš.). 

břkaf, břču, I. létati s šumotem 
křídel, neuměle, poplašně. Zvi. o mla- 
dých ptácích aneb o ptácích zavře- 
ných v kleci: Ptáci břčú (Slav. ČL. 
XI. 46). 2. Žduchati: Nebřkaj 1 (horň). 



27 



brko = brk (val. horň.). 

břta, břtal volají honci na korop- 
tve (Zl.). 

brlina, tyč, tenké dřevo: Máme 
kupené provázky v obecním ; ale to 
néni žádné dřevo, enom takové brliny 

(Vych.). 

brto = berla (laš.): Já jich budu 
uzdravovať, chromým brta odhazovať 
(Suš. 42). 

Brlohi trať (Blansko). 

brtochi brlochy, habrtochy, staré 
šaty, háby (val.). 

brtomtati -cu, nejasně mluviti 
(vých. Mor.). 

brlý = vrlý, rychlý, hbitý: On se 
nepotrhá, on není brlý do práce. 

brmbat = bumbat, píti v dětské 
řeči. 

brmtál v. kovář. 

brňák v. chroust. Brňáky trať na 
Sokolnicku. 

brňatai brepta, Brummbár. 

brňastět, plesnivěti: Hlava mu 
brnastí (val.). 

brňavý: Naša kotěnka brňavá 
chytila ptáčka strnada (má černé a 
červené chlupy promíchané, val.). 
2. Kdo v řeči okolkuje. 

břňat: Muchy břňajú, poletují 
s šumotem (Slav. ČL. X. 30). Či 
včeTenka břňá, či ma milý volá (Suš. 
339). 

brnět, 1. bzeti: včela brní, 2. mlu- 
viti, reptati: Nebrň pořáďl Brní jako 
chroust na niti = mluví bez ustání 
(Žďár). Nemožu číst, dyž všeci brníte 
(Jicko). 

brnečko : Slunečko, brnečko, vysviť 
nám (ND. 47). 

Brnénka, na Brněnce (trať v Roz- 
stání). 

Brněnky, na Brněnkách, trať 
v Čejči, na Novoměstsku i j. 

brno: Sukna ti trčí jak brno, 
máš to naškrobené jak brno. 

brňo, víil brňavý, barvy připálené 
(gen. brně, akk. brňu, vok. brňo, 
instr. brňů. Plur. brně, brňů atd.). Df. 

brnoša, -še = brnuša = vrnoša, 
1. kráva barvy připálené. 2. breb- 
tavá žena = staré brno. 



brodit koně = plaviti: Jede tu 
můj milý obrodit koníčky (Suš. 102). 
Zimná je vodička, mám- li přes ňu 
brodiť? Nébroď se Janíčku přes 
zimnu vodičku (Suš. 388). Smích 
mu tak v očoch brodil (Vlk 31). 

broh, laš. bruh, brohu, stoh u sto- 
doly: Odešla sem stohy brohy 
(ND. 54). 

brojíf, dováděti: Děcka brojú 
ceiý děň, Synci brojili (dováděli, 
byli rozpustilí). 

brojení, dovádění: Nebraň tomu 
synku v brojení = v dovádění (MLid 
210). 

brok, colL: A v tom honění Jura 
Boháček na Juru Šišku brokem 
střelil, který ještě tři broky v sobě 
má (arch. I. 143) 

břonkat = břinkat: Homí jož na 
hosle troško břonkat (Maš.). 

brouchat se, broditi se vodou, 
rosnou travou ; zabróhané = zarou- 
saný (záp. Mor.). 

brouk slově chrobák, škrobák, 
babók (han.), brabák n. vrabák (Li- 
tovel) ; hromadně chrobač (fem.). — 
Nechce se mně broku = není mi 
do smíchu. Ten má dnes broku n. 
bróke (rozmar). Olom. 

broskyňa, -é f. = strom brosk- 
vový: Stojí v poli broskyňa, pod 
broskyňú děvčina (Suš. 202). 

brozd i brozg, -u m. zárodek 
pupence na stromech. S jara se ola- 
mují dubové větvičky s brozgem 
hovězímu dobytku (val., horň). 

brožff, žebroniti : Vybrožil na něm 
chleba (laš.). 

brstevnlca, -ce : De ideš, Rozušo, 
volala Manča na brstevnicu Cvajkovu, 
co spolu vychodily školu (Slav. ČL. 
X. 38). Hanču pustili s brstevnicama 
(kamarádkami). Slav. ČL. XI. 324. 

brstva = vrstva: Už teho hodně 
z tej brstvy ubylo. 

bršený med =: plásty medem na- 
plněné, vrchem zalité voskem (Zl.). 

bršllca, -ce = vršlica, heracleum 
(bot). 

bršor, aegopodium podagraria 
(bot.). 



28 



brf| oddélení v úle; jednak má 
jednu brť, troják tná tři brti (laš.). 

bru6ný =: bujný (záp. Mor.). 

břud, -u, špína: Na dně (v láhvi) 
je už edem břud. Má na sobě bfudu! 
(laš.) 

břuďáki špinavec (laš.). 

brůdňa, -é f., místo, kde se do- 
bytek brodí (Olom.) 

břucháfi -a = břicháč. 

brucho = břicho: Ma nad tým 
brucho nebolí (horň.). 

brumlSi Brummeisen, drnkačka. 
To je brumla chlap (Maš.). 

bruncef, -cTa = brunciík, malý 
chlapík (Opav.). 

bruncleki valašská vesta. 

brundivál, v. kovář. 

břunět: chrust břuní (zvuk, jejž 
působí letě). Břuní mi v uších. Co 
pořáď břuníš ? = breptáš (Jevíčko). 

bruný = vraný: Po čemže's mé 
poznala? Po kuničku po brunym 
(laš.), Suš. 775. 

brusací kameň = na broušení 
(vých. Mor.). 

brusiny, pl. f., co se s brusu 
ubrousí, ustálé v korýtku pod brusem 
(záp. Mor.). 

bruslnka kde na Moravě roste, 
má většinou totéž jméno ; ve Slezsku 
bruslenka; na Drahanské vysočině 
slově kameníček. Kde neroste, tam 
říkají brusinky černým borůvkám. 

brúsit: Brusič po dědině (toulal 
se). Zabrúsit k nám. Brousila po trávě 
(dok. 9.). Brúsiť po někom hubu = 
jezditi (Jicko). 

brusTeki -a, kordula mužská i žen- 
ská (Vyhl. VI. XVIII. 1044). 

Brusná, trať (Blansko) 

brusňáki lívanec přes celý plech 
se švestkami na vrchu nakladenými 
(laš.). 

brustrák, vesta (Jicko). 

bruškvoreCi -rca, acorus calamus 
(bot.). 

brveno = drveno, poleno (val.). 

bryga, žerď: Vzat na něho brygu 
(Jicko). 

bryja, -je, 1. lízačka z rozvařených 
švestek (val., laš.), 2. ovocná kaše: 
» svěží « ovoce (jabka a hru.^ky) se 



pokrájí a uvaří; do toho se vleje 
mouka rozklechtaná v mléce (laš.). 
Ve Slezsku dělají bryju z chebzinek 
= han. hular. 

bryta = bříla, ploský kámen. 

brýle, pl. fem. u pluhu v. pluh 6. 

bryfena, kráva brylistá, má okolo 
očí lysky jako brýle (vých. Mor.). 

bryndáček, šatka uvázaná ne- 
mluvněti okolo krku a na prsa splý- 
vající, aby se »nepobryndalo«. 

brynza, -ze, ovčí sýr (val). 

brynzoch, kdo brynzu dělá na 
salaši ; zvláště valášci v betlémě pa- 
pírovém, kteří nesu brynzu Ježíškovi 
(val.). 

brýzgat, -zdám i -ždžu, n. brúzgat 
sa v čem, babrati, špiniti se v čem, 
2. tlachati: Ten brýždže! (val.). 

bryzufa, -fe, f. brazilské dřevo 
barvivé na barvení vajec pomlázko- 
vých (Slav. ČL. X. 36). Na Zlinsku 
fryžuTa. 

brz, brze == brzo : Zpomenu si na 
jiného brze (Suš. 320). 

brzelka = bryzula (v. t.). 

brzgtý, nabrzglé, navrzglé mléko, 
jež začíná kyseleti (Zl.). 

brzo, skoro, fast : Tedová mél brzo 
každý sedlák voly (skoro = časně!). 

brzúnečko, velmi brzo. 

Brzyca, -ce, příjmení. 

bržďatka, čerstvá, teplá žinčice 
(val.). 

bubák, hrozivé mračno vystupující 
(Loštice). 

búbera, -re = bubák: Chodí jak 
búbela (dok. 87). 

bubínky (bobinke), duběnky(Brň.). 

bublanína: potlukou se vařené 
brambory, do nich se přidá Škvarků, 
zasype trochou mouky a zadělá mlé- 
kem n. vodou (záp. Mor.). 

bublina, silene inflata (bot). 

bucka, bucinka, pusa (záp. Mor.). 

budík, dítě buclatých tváří. 

bůcf, bodu: Kráva bode. Mňa 
to bodío (Vah.). 

bučák, 1. špalek bukový (Vlk 46). 
2. =: bukovĎák, hřib rostoucí pod 
bukem. 

buček: A veď oni Svageřé za- 
hfédajú všeci jak zpoza bucka = 



29 



jako loupežníci (Vlk 93). Už je na 
bučku = už má vyhráno (vých. Mor.). 

búčf, seč buková. 

buďa, nesklonný přechodnik pro 
všechny rody a obé čísla (val. bu- 
ďaci, han. buda) připojuje pravidelně 
přístavek příslovečný k podmětu: 
Já sem sa buďa malým nadělati 
Buďa pudmistrem hleďét pořádku 
v obci. Buďa cMapcem slýchává) 
sem. >Buďa tebú neděiái bych toho. 
Buďa varna nechat bych ho« (zna- 
mená tolik co german. na tvém, na 
vašem místě). Nadělat sem sa jak 
živ hněď bud^ matým (Slav. ČL XII. 
131). 

buděnéi ého, ráno chodili muži- 
ganti po buděném (Vlk 82) = bu- 
díčkem. 

budinka 1. jablko veliké, sladké. 
2. hrozen bílý, má drobná zrnka. 

budižknlčemu: To je chlapík 
budižkničemu = na nic hodný. 

budnfčeki pták fícedula (Zl.). 

budník, holubník: Holubi měli 
budníky pod okapem (VI. XVIII. 

416.). 

budovati 1. stavěti: Vdova dům 
buduje (Suš. 140); budovat sa, sta- 
věti si novou chalupu ; 2. jednati si : 
Nabudovát si nových šatů, náčíAá 
a p. (vých. Mor.). 

budrSi glechoma hederacea (bot.). 

budúc, to už je na budúc, na léta 
(vých. Mor.). 

budúcf, trvanlivý: ta zeď, cesta 
a p. je budúcí (Vych.). 

budunek, budova (val., laš.). 

Bůh: Tady je pití a jeziva do 
Boha = hojnost (Vlk 72). To je 
z Boha člověk = velmi dobrý. A ten 
třetí ten byl z Boha, vezme dítě 
(pohozené) do kočára (Suš. 156). 
Paměti hodno je starobylé rčení >na 
ty bohy« na ty zbohy, na spány- 
bohy = na štěstí. Měli zme krávu 
nemocnu, afe na ty bohy přišét Hoza 
a pomoht jí. Zatrúsít sem v seně, 
afe na ty bohy sem tu jiskru udusit 
za včasu. Ešče na ty bohy že keřísi 
súkeníci ho našli (Vlk 39). Už sem 
myslel, že nepřinde, a na ty bohy 
vidím, jak běží (Mal. XXIV. 140). 



buchá, gen. pl. búch = blecha 
(horň.) 

buchanec, rána rukou do zad. 

buchár, nechutná buchta. 

buchat sa, bíti se v prsa: V ko- 
stele pokleknu a búchajú se třikrát 
(Slov. obr. I. 281). 

buchetka = buchtička. 

buchnout do vody, spadnouti. 

buchotat, -cu, silně tlouci: To 
moje srdenko tak ve mně buchoce 
(Suš. 228). 

buchty vařené = v hrnci dušené, 
mlékem napuštěné (han). 

buchtař, -a, kdo neumí než buchty 
pojídat: Včiléši vojáci to só proti 
nám bochtaři (Vyhl. I. 7). 

buchtičkový v. kožuch. 

Buchtiny, trať v Boršicích. 

buch, buchy na dveře, matičko 
votevře (Suš. 153). 

buchýc ho do zadů (Slav. ČL. 
X. 36). 

buják, býk (LN. II. 139). Dyž šla 
krávy dojit, sedta pod bujáka (Suš. 
679). 

bujana, kráva silná, s lalokem 
pod krkem. 

bújaf si, bujným býti: Vypostá- 
vaní chtapi bújali si (val.). Ta tráva 
bujá =z bujně roste. Ten oheň ne- 
bujá = slabo hoří (val.). Mam enem 
páru kobzoli, z tych nemožu bujat 
(laš.). Och dobře ti, dobře, nejmladší 
sestřičko, u matičky bujať (Vyhl. 
VI. XVIII. 837;. Ono po takovém 
mladíkovi také nic není, který si 
z mládí nezabújá == nezahýři (Slav. 
ČL X. 297). Antoš si bújálv ho- 
spodě (Slav. ČL. XI. 379). 

bujavica, -ce, bujica, bujnica = 
jahoda truskavec v. t. 

buk, ovad, střeček: Najedl se jak 
buk (Vah.), Polsky: miód a wino 
jak b^k pitém ('Erben, Sto poh. str 
202). 

bukač, a, pták ardea stellaris. 

bukance, -ců: z buchtovýho těsta 
nakrájíme takový kúsky a upečem. 
Upečený horký se potahajú, máslem 
omastijú, makem a cukrem posypů 
(dok. 111) 

Bukovec, trať na Jihlavsku. 



30 



bukovína, bukový háj (val.). 2. 
větví bukové. 

bukový hlas, tlustý, basový (val.). 

bukva, bukvice, coll. Živ se tedy 
bukvu, žaludem (Suš. 367.). 

bukvíca, -ce, betonica off. (bot.)- 

bůr, bolu, bolení, bolest: Mám 
veliký bůr v hlavě. Do prši bůf 
dostat (laš., horň.). 

buta, kotouč dýmu, hromada 
(Lor.). Žebralo se jich bula (laš.). 

buíáčeki hliněná miska, kastroulek 
(Jevíčko). 

bufáčka, hruška toho jména (Zl.). 

buTaf, bourati: Rozbulat chalupu. 
Pec se nám obuli} (laš.). 

bufavý, tlustý, plný, nadutý (val.). 

bulík, býček (záp. Mor.). 

bumba, nápoj (v dětské řeči). 

bumbati píti (v dětské řeči). Až 
se já vínečka nabumbám, potom 
vám na dudy zadudám (Suš. 152). 

bumbaska, sukně z >bombasuc, 
vlněné látky (laš.). 

bumbela, plachta na žerdi uvázaná, 
v níž se kolíbají děti (Lor.). Srov. 
bambula, kolembač. 

bumbílek, drobný, kulatý knoflík 
kovový (Maš.). 

bumbifk, bobule, plod bramboru 
(Lor.). 

bumtotat, -cu: Kdo neustále 
o jednom mluví, ten pořád o tom 
bumloce (laš). 

bumbyrok, tulák: Ty bumbyToku 
kaj si zas chodil? (Lor.) 

bumtavý, nemluvný: Vona je ta- 
ková bómtavá (Loštice). 

buonút, lehnouti (v dětské řeči). 
Bucni si! 

buny, fazole, z něm. (Jicko). 

bunčata, -}y, m., Auhňal. 

bundáš, -a, jméno psa huňatého. 

bunk, ovád v. t. 

buňkáč, -a, pták ardea stellaris. 

Buráň, příjmení. 

burčák, víno ovocné z hrušek a 
jablek. 

burda, hřmotný člověk, křikloun. 

burdak=l. býk (v. t). 2. ruční 
stroj na větí obilí (v. stodola). 3. řetěz, 
kterým se řídí povoz, když se vozí 
klády. 4. starší sukně hrubá (Opav.). 



burek, vyřezaný kanec. To je 
burek ! člověk tlustý, vykrmený (laš.). 

búřenf, bouřka: Časné (s jara) 
bouření — pozdní hlad (bude úroda) 
Vád. 

burgyňa, -ně, řepa cukrovka. 

búřit na dveře, mocně tlouci : Smrť 
buři na dveře (Suš. 11.). Kdo tu 
buři na mne? (dobývá se). Suš. 159. 
Ulom hatuzečku, pobuř po hrobečku 
(Suš. 159). Svatý Juři kořeň buři = 
budí (Suš. 768). Větr se búří = 
zdvihá (ZL). 

burka, ovce sivastá do černá (val.). 

burkaf, bouřiti, zvi. ze sna (han.). 

burko váná silnica, dlážděná (Slez- 
sko); pol. brukowač. 

burmistr, pudmistr, pulmistr, Biir- 
germeister. 

burnus, zimní kabát. 

buřoch, Brummbár (laš.). 

buroň, -a, býk (val.). Je vypasený 
ako buroň z panského dvora (Dob.). 

buroš, -a, vůl podpálený. 

burý, hnědý do sivá (z nebarvené 
vlny); burá vlna bílá, promíchaná 
chlupy do černá ryzavými (val.). 

burýš, -a, burý kabát (val.). 

buvat, spáti (Suš. 511). 

bůvíjaký = kdovíjaký v. t. 

byčák, chlév na obecního býka 
(Vyhl. I. 90). 

býček, fazole = kravička v. t. 

bydto, 1. živobytí: Huba nepotře- 
buje myd^a, dyž užívá dobrého bydla 
(Vek.). >To je moje bydío, co je na 
mně vidno,* pravil žebrák (Vek.). 
2. Nechať svinu na bydío = na ple- 
meno (laš.). 3. dobytek : Natrefil tam 
pastyřa, co černé bydío pase (Suš. 
92.). 4. drůbež (Vyhl. VI. XIX. 41). 

bydtovaf =: bytovati: Dy už ty 
na věčnost u pekle bydíuješ! (Suš. 
32.) 

bydra = vydra, bedří čepice (Brň.). 

bygan, hlupák, nemotora (pom.). 

bych — by: 1. Kondicionály >jedí 
bych, píí bych, spái bych« a p. zna- 
menají tolik co: chce mi se jísti, 
píti, spáti ; oněch vazeb však se užívá 
pravidelně. Děti na př. jinak nepo- 
vědí než: Maménko, já bych jedí, 
já bych spaía atd. Piía bych, jedía 



31 



bych (Suš 214). Synáčku můj milý, 
já bych už snídala (Suš. 34). 2. Kon- 
dicionál vyjadřuje přání: Bych se 
byla utopila, dy mne ma macička 
myla (Suš. 468). 3. uvozuje podmínku: 
Bys byla dobra ženka, poslechla bys 
malženka (Suš. 788). 4. Proč tě tvá 
hlavěnka bolí? A jak by iha nebo- 
lela 1 (wie solíte er mír nicht weh- 
tunl) (Suš. 112). 

býk, 1. vedle obyč. býk říká se 
též buják (horň.), buroň (val.), burdak 
(laš.), helan (u Šilperka). 2. ruční 
stroj na čistění obilí = fukar. 3. byk 
tahnuť, řetězem přitáhnouti (Opav.). 
4. Na Jemnicku chodí chlapci po 
koledě s býkem. Býkem tím je hrnec 
nebo dřevěný mýtník, na jehož otvoru 
napjata jest k&že jako na bubne. 
Uprostřed kůže jest dírka, v níž 
upevněn pramen žíní. Jeden chlapec 
drží býka, druhý smýká mokrými 
prsty po žíních, které zvláštním 
zvukem vrzají. Třetí chlapec nese 
nádobku s vodou, v níž si onen 
prsty namáčí (ND. 244). 

býkovňa, -ně, Prv mívávale rech- 
táři chlíve na obecního beka, a do 
těch chlivu zavírale e provinilce. 
Chlív ten se menoval békovňa (Vyhl. 
II. 31). 

byf, -i f., lodyha: na vysokej byli 
(horň.). 

bylý: je to bělý nebelý, ani slané 
ani mastné (Maš.). 

bym = bych (laš.). Co bym ja ti 
sfubovala. 

bystrura, -e, jméno krávy dle 
bystrosti. 

bystrý: Vim ja zámek malovaný, 
bystru vodu obehnaný (Suš. 179). 
Podaj mi, dzievečko, bystréj vody 
trošku (Čem. 33) = čerstvé. 

byt, býti s gen. Mého veselí je 
enem dnes (Suš. 461). Pověz ty mně, 
milý svatý Jane, kdy tvojeho naro- 
zení bude ; bude mi to střed milého 
léta (Suš. 6.). Ach provode, provode, 
skoroli tebe bude ř (Suš. 769). S gen. 
qual.: Já sem srdca měkkého (Suš. 
107). Bylo srdenka věrného (Suš. 84). 
Jedna byla Dorota pobožného života 
(Suš. 107). A sem já ti Anička, 



chudobného tatíčka (Suš. 107). — 
Bylo nás troch (= byli jsme tři). 
Bylo dvoch sester (val.). 5 dat. Byla 
mi máti bohatá = měla jsem (Suš. 
157). Do tym koňom pán? (Bart. III. 
64). Te peníze só mněř Kemu s6 
te šate (Mal. XXIV. 66). Je nám 
dosť bída = máme dost bídy (han.). 
Ten lán měl byt mně (Brň.). Temoto 
panáčkovi béla sem na primíciách. 
Bel sem mo na svajbě, na pohřebě 
(han.). Si ty ftom (i=:jemu) strécemř 
(Zábřeh). Komu to bude? (nikoli 
• pro koho«). To je tatíčkovi, ma- 
měnce. Dyž mu sedům let bylo 
(Suš. 153). Bylo mu Martinek 
(=z jméno) (Suš. 224). Dajte mu 
třeba Martin taják mně je = jak já 
se jmenuji (Vlk 13). Té jedné je 
Maruša, té druhé je Katruša (Suš. 
623). Jedné bylo Mariánka, druhé 
Juliánka (Suš. 267). Byltě jeden 
člověk, bylo mu jakkolvěk = jme- 
noval se jakkoliv (Suš. 10). Jak je 
pacholkovi P = vede se nemocnému 
(Suš. 165). »Jak je vám?« buď, jak 
se máte? nebo jak se jmenujete? 
Co ti, milá, co ti jeř (Suš. 201). 
Co je ti prstu ? = co sis udělal prstu, 
jak jsi jej poranil? Noze mu nic 
néni, hlavě nic nemá (neublížil si 
spadnuv odněkud, udeřiv seap.). — 
6" akk. Co je vas po temř (horň.). 
Mňa po tem ništ, vas po tem ništ 
(horň.). — 8 insír. Byla děťom zlým 
příkladem. To je místem, půdu, 
semenem fže jest obilí dobré nebo 
špatné). To je sklepem, že má to 
mliko takovó chuť. To je barvo, 
oráním atd. (Mal. XXIV. 69). — 
Byt s pády předložkovými: To je do 
polská =: zní po polsku (laš.). Včil 
odvedu každého, co je trochu k čemu. 
Vzal si všecko, co bylo k čemu. 
Nač je ti to, dřít se na cizí lidi a 
nic z toho nemetl Vidíte, nač vám 
to bylo! (když někoho potkala za- 
viněná nehoda). Debe bélo na stréč- 
kově, jak živ nic nedostanu 1 = kdyby 
záviselo jen na něm (Mal. XXIII. 222). 
Aji je to na ščestú (dok. 155). Až 
budu s panem rechtorem, já to na 
vás požaluju = až se sejdu (Slav. 



32 



ČL. X. 33). Jsem vám za to, že to 
koně utáhnou (stojím, ručím) (Kda 

II. 123). Ta je to, co bola za Kukuč- 
jákom = co byla Kukučjákovou 
ženou (Dob.). 5 infinitivem: Je 
vám byt tu nebo tam. U nás je 
byt ten Tebo ten pudmistrem (= nám 
na tom nesejde, je-li ten či onen). 
Je to kopat včil febo pozdéj (=: pilno 
s tím sice není, ale udělati se to 
musí, tedy raději dříve si to od- 
bucftne). By to by tam it. Bylo vám 
tam nechodit. To světto bylo by 
zhasit. Toho psa bylo by uvázat. 
Myslíte, že chodíte pomaly, ale je 
vám co stačit. — Někdy bývá také 
vazba osobná s některým rozdílem : 
Vazbou bežpodmětnou klade se dů- 
raz na předmět : Ešče je okna umývat 
(ostatní je umyto), okna sú umývat 
(ještě nejsou umyta). Tedy bylo 
chodit, dyž sem byla pannu (Suš. 
290). Ty máš tupý zuby, bylo by ti jich 
nabrúsit (dok. 263). Bylo tobě, Andu- 
linko nespaf, mohla tobě jatelinka 
zustať = kdybys byla nespala (Bart. 

III. 528). Čí je to zahrádka níže 
brány dolní, bylo by mně bylo po- 
cházat sa po ní (Bart. II. 80). Dyž 
bylo nosu zadvihnúf, to mosél Mach 
jí pomocí (Vlk 21). Stromy sú enom 
kvést = co nevidět pokvetou. Som 
já stromy lámac = jsem já na to, 
abych stromy lámal ř (Dob.). U Fry- 
Savy tam je ešče šechno stát zelený 
=: tam stojí (záp. Mor.). — Uleť, 
bedrunko, uleť, jak bude, chcu vědět 
(Vyhl. VI. XIX. 738; = jaký bude 
čas. — Ph infinitive vidét, slyšet, 
znát, cítit a /., sloveso jest se zpra- 
vidla vypOMŠtivd: Vidět, že tomu 
rozumíš. Ešče je Bůh ví kde, a už 
ho slyšet. Cítit tu kadidlo. Už ani 
neznat, že pršelo. / sice bývá častá 
výpustka slovesa býti: Zaplatit mi 
mosí, dyby jak (bylo). Tomu chlapu 
se pomstím dyby jak. Tvoja milá 
už umřela, včera týden pohřeb měla 
(Bart. II. 44). Včera týden co preč 
odjel (Bart. II. 9). — Jura býl hněď 
svolící = svolil (Vlk. 90). Kedz zme 
ešče bývali boli v roboce =i plus- 
quamp. (Dob ). — Bol mi požčal pět 



rýnských (Dob.). — Zvratný, neosobni 
tvar slovesa býti o význame trpném: 
Dež se je celé deň v hospodě, bať 
se moc utratí. Fčel se moc nadělajó 
Tedi, protože ráno se de skoro, a 
večir se tuze dlóho je v poli (Mal. 
XXIV. 262). — Na kopanicích za 
Uh. Brodem o minulosti kladně se 
odpovídá slovesem som, záporně pří- 
češtím: Učil jsi se? Som, neučil. 

byt, -u, doba, čas: Za starých bytů. 
Ůn bjrtem jezdí (stále). Jicko. Sedí 
tu bytem a nehne se dál. Bytem tam 
byl (stále). Dyť on bytem v hospodě 
sedí (Vlk 92). 

byterný, pevný, trvalý: stavení 
bytelné (Zl.). Usadil sa tam bytelně 
(stále). Ti staří sú tam bytelní (dok. 
163). 

bytnosf : bubeník, hlásný a obecní 
posel v jedné bytnosti (osobě) (dok. 
207). Má u nich bytnosť až do smrti 
•=. bývání. Má tam bytnosť = právo 
bydleti (Vych.). Kůlna v jednej hyXr 
nosti se stavením = pod jednou 
střechou v souvislosti (dok. 119). 

byto : Obyčejná otázka námluvčích 
bývala, zda-li by rodiče neposlali 
dcery na službu : na male mýto, na 
dluhe byto = dlouhý pobyt (Vyhl. 
VI. XVIII. 42). 

bytovat = bydleti : V ohni věčném 
bytuješ (Suš 20). 

bytuněk, bývání, byt (val., laš.). 

bývat, 1. s někým ^ scházeti se: 
Bývá s ním často (vých. Mor.). 2. 
bydleti: Kde býváte.?^ 

byvovafi byvuju, bývati (laš.) : Tu 
to něbyvuje i= nebývá 

bzzzl ebzzz! hybzzz! pokřik, jímž 
kravaři dráždí krávy do střečku 
(ND. 23). 

bzduryi vzdory: na bzdury dělať 

(laš.). 

bzdurak, člověk vzdorovitý (laš.). 

Bzenec, trať v Holešíně u Blanska. 

bzf, sambucus nigra (bot.), coll. 

bzikat: Kráva bziká, nadzdvihuje 
ocas a utíká (Maš). 

bzinka, nedozrálá třešně(záp. Mor). 

bzikota, druh tance (Suš. 602). 

bzumec mi dal = nic (vl. bzdinu). 

bzunět, komár, moucha bzuní. 



33 



bžigale, pl. m. = hmyz v. t. 

bžodnout: bžodla jé včela ^ 
bodla (Maš.). Nejvíce jej do očí 
bžodal protější žid (Rok 59). 



bžunkat: Honza ani nebžonkl ^ 
nemukl (han.). 

bžúňaf si| naparovati se: Anuša 
si bžúňaía (Slav. ČL. XIII. 76). 



c. 



Cáb| 1. hora u Vsetína, 2. škaredě 
oblečená, neúhledně chodící mladá 
ženská (Vah.). 

cabalá, -le, obecní vězení (Brň.). 

Cabánky, někdejší salaš na Ca- 
bankách pod Javorníkem (Rusava). 

cabaf (o krávě), málo mléka dá- 
vati; zvi. když už kráva má se ote- 
liti, a čím dál, tím méně mléka dává, 
říká se, že taková kráva jen cabe 
(Btcha). 

cábaf, z těžká jíti: Ledvá cábe 
(Vah.). 

cábík, ovčinec na Vsacku. 

cabka = cabina, čupka, fena, také 
přezdívka klevetnicím (záp. Mor.). 

cabořit se, na koho, sápati se: 
Caboři se na mne =: smeče (han.). 

cabrat sa, -břu, pomalu jíti: 
Cabrá} sa do hospody. 

cabřňati rozlévati vodu (vých. 
Mor.). 

cabrnatá koza, chlupatá. 

cabrny, pl. m., kozí chlupy (Zá- 
břežsko). 

cabruša, -še, koza niá dlouhé 
bílé chlupy, jimiž se po zemi čabře 
(val.). 

cabuki hliněná nádoba na vodu, 
jinde kubaňa zvaná (LN. II. 12). 

cafaléti šátek kapesní (Hodslavice 
z něm.). 

cafor, jablko toho jména. 

cafór, cafórek, 1. utržený kus 
sukně, 2. dítě za matkou stále cho- 
dící (Jevíčko). 

cafúr, žalář (val.). 

cagata, -iy, m. = ohnaš, vyspělý 
kluk (ZL). 

cagar, placek ze snědé mouky 
(Hranicko). 

cagoňi -a, odrostlejší dítě, které 
se ještě mazlí (vých. Mor.). 

BartoS: Dialektický alovnik moravský. 



cahet| -a ^ 1. cahún, povalovač 
(val.). 2. kdo je ve hře, práci, při 
jídle poslední (han.). 

cahéli rozporek u sukně (Telč). 

cáhnút koho bičem, prutem, švást- 
nouti, švihnouti (již. Mor). 

cahoň, -a zz cahún, čahoun, vy- 
soký chlap, lenoch (vých. Mor.). 

cahorty, pí. m., cavíky, okolky: 
dělat cahorty (záp. Mor). 

cáhovité maso, dřevo, houževnaté 
(záhe). 

cahřňat| valiti, hnáti se někam 
(slov.). 

cahura, -le, mladá, vyrostlá dívčina 
(Vek.). 

cahyl odhání se koza (Žďársko). 

cachmati -mu, mačkati. 

cajgar, jablko podlouhlé, kyselé. 

cajch, marka na pivo, nebo dal-li 
kdo co do barvy a p. 

cajk| tkanina; cajkovice kalhoty 
cajkové. 

cak iz co pak (záp. Mor.). 

cák| 1. kravský cecek (záp. Mor.), 
2. kalužina na podlaze. Dýšč nadělal 
cáků po zdi, 3. rampouch (Maš.). 

cákat: Ten si neska cákl, je na- 
cáknoté iz: podnapil se (Maš.). 

caletka (val), celetka (laš ), 1. bu- 
chetka, 2. výskočky másla na hro- 
tici při stloukání: Dáte mi caletku 
(Holešov). 

catoň| -a, bujný výrostek (vých. 
Mor.). 

caltai skládanka (Dačice). 

catuchi uzel na záda: Uvázala ji 
catuch na hřbet (laš.). 

catúslf, bouchati do zadů: Dybych 
měía taku děvuchu, tak bych to 
caíúšiía do roboty (laš). 

cambáti střešeň, trnek a p., hro- 
madu jich pospolu na halouzce (Zl.). 

3 



34 



cambérat sa, ve vzduchu se hou- 
pati na způsob cambálu (Zl). 

cambřlat vodu, bryndati: Mysli, 
že dyž tam bude cambřlat chvilku, 
že už ty krúpy přeidú (Slov. obr. 

II. 42). 

camfaňai -ně, koza s dlouhou 
srsti (Václ.). 

camfatá koza, ovce, s dlouhou 
srsti (val.). 

camfrroch, malé děcko uSišmané 

(val.). 

ca m páry, rozbitý, roztrhaný na 
campáry = na cimprcampr (Zl.). 

camploch, cundra, ženská nepěkně 
spravená. 

cancóry, pL m. ^ střapy. Je otr- 
haný, tak s něho cancóry visijó. Má 
na sobě jakýsi cancóry (záp. Mor.). 

cangátYi pl. m., dlouhé nohy. 

caníbat, pobuda, lajdák: Ty cani- 
bare! (laš). 

caňk, udídlo (v. Stroj na koně 

III. 14). 

capi 1. vyřezaný košut. Smrdi jak 
starý cap. 2. Hop kozle, cap kozle, 
hop kozle cap! (Suš. 607.) 

capár ^ capart (han.). 

capati 1. tlachati: Meč (mlč) a 
necapé, 2. namáhavě a pomalu jiti : 
Ditě je malý a musi se mnó capat 
světem. 3. Dítě capá, začiná mluviti; 
říká se mu *capák, capá4ek«. 

cápat, -pu i -pám, hřmotně vy- 
šlapovati ; namáhavě jíti, zvi. blátivou 
cestou: Ty si jedeš, a já mám za 
vozem cápat (Kt. Dod. I.). 2. Za- 
cápál jé za vlasy (zatahal). Maš. 

caperatý, střapatý : Te mrcho 
caperatá (záp. Mor.). 

capif, čapnout, lapiti, chytnouti: 
Hajný nas na poFu capi (laš.). 

čapka, 1. pletený kyj zíval, tatar: 
čapka sedmibolestná (han.). 2. ^ 
capík, ucapaný =z mluvka, žvástal. 

capkat, o chůzi dětské, trippeln. 

čapla, le, m., kdo capá, tlachá 
(záp. Mor ). 

capouch izsopouch: Spadla mou- 
cha do capoucha (ND. 95). 

capry, pl. f. zi střapy : Capre a 
lonte s tebe, kluko, visijó (Maš.). 



carda : To je stará carda, ženská, 
roba (Kt. Dod. I). 

čárek, 1. přihrada ve chlévě pro 
tele (val.). 2. koutek v jizbě : V zimě 
bývaly v jednom čárku kury (val.). 

čárovat, táhnouti (Palonín). 

casák, vsedni kabát, na cásáni 
(Maš.). 

cásat, tahati, trhati: Cásál ho za 
vlasy. Všecky šaty na něm roz- 
cását. 

caska, všední sukně (záp. Mor.). 

casna, poběhlice (Kt. Dod. I.). 

casnoch, kdo se casnuje, obchází 
lenivě, lump, trhan (vých. Mor). 

casnovat, tahati, smýkati; casno- 
vat sa s kým, casnovat sebů (Zl.). 
Casnovat se s dobytkem = tahati 
se (han.). Vidištěho, jak on sa bude 
na mňa casnovať := kasati se (Vlk 
56). Casnoje se na ňé, jak čert na 
hřišnó dušo zi osopuje se naň (Maš.). 

casnucha, -chy, m., kdo se rád 
casnuje, rve, rváč (han.). 

cásnút, udeřiti; cásnutý zi trk- 
nutý, podnapilý. 

casonit se, intens slov. cásat, 
sápati se: Tatíček začali se na ma- 
minku casonit (dok. 82). 

cébit sa, plakati táhle, brečeti 
(Slav. ČL. XI. 274). Enom sa ceb, 
budeš sa cébiť cetý rok (Slav. ČL. 
XI. 482). Děcko ubřečené cébí sa, 
dává se do cebíka, je ucébené (Zl.). 

cecéče, -ete, mládě, jež cecá 
(Jevíčko). 

ceckat: dítě, tele a p. cecká 
(ssaje mléko), dokud není odstaveno. 

cecoň, dítě ceckajicf. 

ceconít, ceconit se, brečeti: Ne- 
cecoň se pořáď! říká se děcku ubre- 
čenému 

céčka, čistá šata na cezení vy- 
dojeného mléka (val.). 

ceďák (val.). ^ cezák. 

ceditko, 1. cedidlo plátěnné. 2. 
dřevěný, se sítkem žlutým drátěným, 
je nejlepší (dok. 118). 

cedit: A tak řeč enom přes zuby 
cedil iz s nechutí mluvil (Slav. ČL. 
XI. 485). 

cedítkoizcedilko, cezák: Hrotka 
neumyje, ceditko ji zhnije (Suš. 786). 



35 



Cedivodai příjmení. 

cedron, živý plot (dol.). 

cefna, konev (Tišnov); zvláště 
veliký džbán cínový, do něhož se 
točilo pivo na obec pité (han.). 

cegoň, -a, ubřečené děcko (výcb. 
Mor.). 

cechtovaf něco, potěžkávati, od- 
hadovati v ruce váhu něčeho: Dyž 
chcu věděť, jak je něco těžké, to se 
(si) to vemu do ruky a pocechtuju 

to (laš.). 

cejnek, -nku, bělmo na oku (záp. 
Mor.). 

cejprat, céprat, bryndati vodu 
(záp. Mor.). 

cejpratka je plachta z lokťa plátna 
kúdelnýho. Obrubí se, přišije 4 sáhy 
pantů od provazníka k ní, a možete 
uvázat nošisko, jaký chcete iz trav- 
nica (dok. 182). 

cejpravýi zdlouhavý (záp. Mor.). 

cekati bryndati, ulévati mléko 
z velkého hrnce několikráte po sobě ; 
mlíko rozcékané (Jevíčko). 

celidanai celiganga, chelidonium 
maius (bot.). 

celinai celec, celizna =i 1 . mrtvina, 
mrť, mrtvá, hluboká země. 2. sníh 
napadlý, nohou ještě netknutý. 

celník, jitrocel menší (záp. Mor.). 

celkovité = celkem (Maš.). 

cetotánský: Zkázato mně děvče 
ce^otánský zz které má celý lán 
(Bart. II. 402). 

cel pat = cejprat, bryndati, plýtvati 
(Telč). 

celý, má zdrobnělé (stupňované 
tvary): celučký, celučičký, celučný, 
celuňký. 

cembat (cimbat) peníze, sázeti, 
platiti (Olom.). 

cendát, ryba lucioperca sandra. 

cének, cezánek na mléko (han.), 
(cínek) 

cénka, plecháč (Zábřežsko). 

cep, části cepu: 1. kúlka^ na které 
nahoře je řemenné očko, zvané zá- 
hlavi, 2 cepiCy který dopadá na obilí; 
má nahoře očko, zvané svorka^ 3. 
Záhlaví a svorka spojeny jsou re- 
ménkem (Maš.). 

cepílek, equisetum arvense (bot). 



cepllchat se, bryndati se: Tam 
se máchejte, ceplíchejte (Mor. lid 
217). 

ceplík »jmenují na Žďársku vá- 
nočku, snad dle copů z těsta, 
z kterých se vánočka splétá « (R. a 
Ž. 64). 

cepová sláma, mlácená cepy (Mal. 
XXIII. 220). 

Cerekvy, na Cerekvách, trať na 
Velehradsku. 

Cerekvísko, trať v Roztáni. 

cera na Přerovsku je po výtce 
dcera z gruntu: »Což tá to može 
dělať, dyž je cera.« >A to proto, že 
je cera, tancovala do večera « (píseň 
z Líšně). 

cérka na Zlinsku a na Valaších 
jest děvče vůbec, i dospělejší: >Cérky, 
pocřme na trávu. « » Naše cérky pasů. « 
Jinde říkají dévča (-ate), děvče (han. 
záp. Mor.), děvčica, děvucba. 

česnek = česnek (horň.). 

cesta jak zvon (iz dobrá). Šé) za 
cestúm z= držel se cesty. Děte pořáď 
za cestám a přídete až tam (Vah.). 
Cesta do Říma zi mlíčná cesta. 

cestář, pohrabáč. 

čeština, pěkná cesta. 

cez =1 přes, skrze (horň ). 

cezák, cedník. 

cezan hliněný, na cezeni trnek 
(dok. 152). 

cezánek, cedidlo na polévku, 
kávu a p. 

cl, koza! odhání se koza (Df.). 

cibaf n. cibrať i= cupati, drobným 
krokem jíti : Dy si chtět iť se mnum, 
to cibaj (cibruj)! (laš.). 

cibl, cibi, volá se na housata; 
odtut cíbunka n. cibuška, housátko 
(dok. 123). 

cfbf, -bá, coll. zelená nať cibulová, 
česneková a p. (slov.). 

cibra, jméno feny (LN. II. 13). 

cibrovat, cepovati, cvičiti: Dobře 
svy děti vecibrovai iz vycválal (han.). 
Srov. cimrovat. 

cibufa, cibulka, cibulína, cibuf- 
ňačka (hruška toho jména). 

cibulovat, králky cibulujú, či ča- 
pají, t. j. k zemi přisedají (Suš. 757), 
zpívajíce: cib, cib, cibulenka (ib.)^ 

3» 



36 



cicati ditč cicá (cicek) ; tele cecá 
n. cecká (cecek). 

cicka, kočka : Sedí cicka na kraj 
peci (Bart. III. 762). 

cícmat se, mazliti se: Smáli se, 
jak se se ženou cicmá (2ď. obr. 35). 

cicúr: voda teče cicúrem. Pot 
s něho cicúrem tekl. 

ciestko = tístko, droždí (Df.). 

cífat, mnoho píti: Ten jenacífané! 

ciferné votky, které jsou pékné 
do »cifry<, do páry, jeden jako 
druhý (Dob.). 

cifirtndai špatný nápoj, brynda 

(Maš.). 

cifrai ozdůbka malovaná, vyšívaná, 
variace hudební i taneční (slov., 
horň ). 

cifrena, parádnice: Vzal sem si 
ženu, velikú cifrenu (Bart. II. 276) 

cifrovat, 1. malovati, zdobiti stěnu : 
Vdova dům buduje, kolem ho ci- 
fruje (Suš. 140). 2. vyšívati : Pěkně's 
mi tú košefu vycifrovaía! 3. vario- 
váti nápěv písně, jak to činí první 
hudec. 4. tančiti pěkně ozdobně 
s variacemi: Ten cifruje! Ty nohy, 
co tak pěkně cifrovaly, už sa tahnú 
jak motúz (Podl.). 5. hrdě si vykra- 
čovati. 6. Opilec cifruje nožkama =z 
plete. 

cigán jest obecným názvem zpro- 
nevěřilce, lháře a taškáře. Slov »lhár, 
lháti, lež< málo se užívá, vůbec se 
mluví: >Ty cigáne!* (zi lháři), »ne- 
cigaňl« (z= nelži), >ocigánil mne« 
(zz ošidil), »to je cigana« (lež), »duší 
sa jak starý cigán*. 

cigán, l.pes barvy černé, 2. bram- 
bor tmavočervený. 

cigánica, -ce: Smrdí v téj izbě 
jak v cigánici (Vah.). 

cigánit: No tož tys přeca enom 
nas chtěl cigánit, nechtěl sa's při- 
znat z= obelhávati (Slov. obr. II. 75). 

cígánka, 1. ovce, má černé okolo 
huby. 2. fazole ^z černička (v. t). 

cigánský, Ihavý, nespolehlivý: 
Ty hodiny Vivanské, ty sú. Bože, 
cigánské (Suš. 302). 

CigOŠ, příjmení. 

cihla: Dělal cihlu (coll.) laš. 



cihfovaf: Krajčíř cihfuje šaty ci- 
hličku = žehlí (Dob.) 

cfhnout : Cihla sem ho do zád =: 
bouchla (Žď. obr. 101). 

cícha spodní slově: sovka (horň.), 
svleJk (Jicko), sj^pek (Jihlavsko). 

ciknúf = crknout, maličko nalíti: 
Cikni mi mféka (Vah.). 

ciknout: Tomu cikne, dědí, svědčí 
(Znojemsko). 

Cilka, Cecilie. 

cimbál, visutý, čtverhranný límec 
slovenské haleny. Na Cembálu^ trať 
v Dubansku. 

cimbaf peníze, sázeti (Vah.). 

cimbotek, třapec (Val.). 

Cimburka, polána (dolina) na 
Rusavě. 

ciment, plecháč (slov.). 

cimpriáček, křiváček (kudla) laš. 

cimrovat, bíti, cepovati: Ten ho 
cimruje! Jak ten ho vycimruje! Je 
už dobře vycimrovaný (vých. Mor.). 

cinénka, lžíce činěná i plechová 
(val.). 

ciněf, cinkati: Jak ulomil stří- 
brnou ratolest, zacinělo (Kdall. 155). 

cingár, jabko toho jména. 

cíngat, zvoniti zvonkem mešním, 
malým kostelním a p. Krávy pěkně 
cingaly (svými zvonci) Suš. 102 
2. plýtvati: Všecky peníze rozcingál 
(Zl.). Cingať vodúm (Jicko). 

cingéfat, zvoniti zvonkem >na tři 
strany «, jak se zvonívá ve zvonicích 
vesnických. Hlas toho zvonku zní: 
cingélom, cingélom (vých. Mor.). 

cingiiingiiing, hlas zvonečku (ND. 

21). 

cink, bělmo: Má «cink na voku 
(Maš.). 

cinká, kočka (Dfj. 

cinifádi, druh hroznů. 

CÍnoŠ,-a,kůi^ plesnivé barvy (horň.). 

cinter, a, hřbitov: Ten cinter kofe 
malovaný (Suš. 166). 

cinůvlča, hruška toho jména. 

cip: na cip, cip! volá se na sle- 
pice (Stařic). 

čiper, pl. cipfe, střechýl, rampouch 
(laš..). 

cipifk, pysk na džbáně (val.). 



37 



cípnatka, plachta z konopného 
plátna zvláštního střihu. Rozsévač 
nosí v ní obilí, ženy rozličná břemena 
na zádech (dok. 78). 

cfpnicai -ce, cípnačka, plachta 
travní idol.). 

drát, 1. ozdoba, okrasa, 2. okolky: 
Budeš s ním dělat nevím jaké ciráty ! 

Ciroši -a =: Cyrill. 

Ciryj, -a = Cyrill (Frenštát). 

císař, -a: »Povolim si hodinko 
za cisařa« = hodinku odpoledního 
spánku, zdřímnu si (Fig. 134). 

císařský h}ad: Nebojte sa, chlapci, 
císařského Madu, šak sa za Dunajem 
žitka zeTenajú = v císařské službě 
(Bart. II. 376). Var. Suš. 590: Ne- 
bojte se, chlapci, u cisařa hladu. 

cit — citte = buď ticho — buďte 
ticho: No cit už, nepkčl Cit, chů- 
vénko! (Suš. 179; var. mlčí). Cit, 
sú tu někeří bosky (Slav. ČL. X. 
300). Malor.: Oj cyt, maty, ne žury 
sia (Štúr, 30). V rumunštině cit = 
mlč, citen =: mlčte. 

cítit koho (co) čím: Byío ho cítit 
gořatkú. Tú muku cítit stuchlinú. 

čito, honem: Poďte čito! 

citvorové seménko, cicvár (laš.). 

clvkaf, pomalu jíti: Sotva za ním 
civkál (val.). 

cizince, pl. m. = cizina : Být pět 
roků v cizincoch (val.). 

cize: Chatupa přišia do ciza (ne- 
zůstala majetkem rodinným) Zl. 

cloumek: malému záhonečku na 
Tišnovsku říkají clómek. 

cloun, zástup: Belo jich clon 
(Maš.). 

cma =: tma (Df ). 

cmáňat, silně bafati z dýmky: 
Chlapi si zapálili do fajek a cmáňali 
(Slav. ČL. XI. 229». Chlapiska, craá- 
ňáte, šak by tu moh čagany věšať 
(Slav. ČL. X. 141). 

cmer, 1. podmáslí (horň.), 2. zbytky 
přetopeného másla (laš.). 

cmerka = cmúr (v. t). 

cmerkaf, srkati (val.). 

cmochta, cmotlacha, nečistá, ne- 
dbalá kuchařka. Lecjak to jídlo 
ucmochtá ta cmochta (záp. Mor.j. 



cmochtat, ledajak vařiti : Ucmoch- 
tala nám netyju (záp. Mor.). 

cmochtat se, toulati se: Kadým 
(kudy) se cmochtášř (záp. Mor.). 

cmrchlat, brblati (záp. Mor.). 

cmrchtat se, sápati se na někoho: 
Te cmrchto hocmrchtané, nemosiš 
se na mně hněď tak cmrchtat (Je- 
víčko). 

cmúr, -u, šum vytopený z másla 
(ZL). 

cmúra, ucmouraná, ušmouraná 
ženská. 

cmurkat, mrkati. 

cnota = cnost (laš.) : Navrať panně 
cnotu (Suš. 392). 

cnosf : Prase má cnosť = je tlusté 
(záp. Mor.). 

cnostně : Já som tam přiše} cno- 
stně oblečený, dobře (Dob.). 

cnostný: 1. Takovej cnostnej len, 
= pěkný (záp. Mor.). 2. Však jest 
nyní všemu konec, protože pozbyla 
ctnostný věnec i= poctivost (Suš. 
396). 

co. Náměstka tato je v řeči lidové 
mnohem častější nežli v jazyce spi- 
sovném : 

1. Za ndméstky i příslovce vztažné 
bývá absoltUhmi co, a to v nomina- 
tive a neživotném akkusativě oby- 
čejně (ač ani tu ne vždy) samo, 
v ostatních pádech s příslušným 
pádem náměstky on nebo s přísluš- 
ným příslovcem ukazovacím: Byta 
jedna sirá vdova, co patero dítek 
meta (Suš. 790). Ledajaká dáma, co 
ona nemeta jak živa galána ^^ která 
(Suš. 235). A já chovám doma takovú 
kočičku, co ona vychytá kde jakú 
myšičku = která (Suš. 692). Šak je 
ješče chlapců dosti, co chcó chodit 
k nám = kteří (Suš. 245). Co máju 
rodiče, ti půjdu do domu = kteří 
(Suš. 491). Neni ho ve svěče, co ja 
ho miluju = kterého (Suš. 362). 
Chudobná děvečka nic jiného nemá, 
jenom tu poctivosť, co si ju zachová 
= kterou (Suš. 252). Kde je ten 
chodníček, co sem po něm chodit 
(= po kterém), kde je tá panenka, 
co mne za ňú vodit .í^ (^ za kterou). 
Ach néni panenky, co iha těšívata. 



38 



zarůst) chodníček, co ho šTapávata. 
Kúsek dřeva jedtového, co by byla 
truhla z něho (Suš. 16). A já chovám 
doma takovú udičku, co na ni (= na 
které) ulovím kde jakú rybičku (Suš. 
692). V maštali nic néni, enom hoté 
mostnice, co ty koně stávaly =: kde, 
na kterých (Suš. 779). Z toho jabo- 
rečka budě kolibečka, co budě dě- 
vucha kolibať synečka =: ve které 
(Suš. 748). Něni tam žádného, kdo 
by tam čaroval, ach, že by to džev- 
čatko, co sem tam chodívat = kam 
(Suš. 205). To je tá dědina, co sú 
tam odtuď náš panáček = odkud 
(ZI.). Na srdečku mám kameň. To 
pro tebe, můj milý, co sme spolu 
chodili (Suš. 177). 

Vedle absoltUivniho CO užívá se 
často příslovce jak: To bélo akorát 
pře té panence Martji, jak je ji 
usmyho prosenca (Mal XXIV. 364) 

2. Tázací co bére se velmi často 
za proč: Co tak utikáš? Co's tam 
tak dióho stál? (Mal. XXIII. 363). 
Co pláčeš, nařičeš, moje potěšení 
(Suš. 378). Co ste vy tu přišli ř (Kda 
I. 90). Te Bárto, bratře, pověz nám 
krátce, co běžíš? (ND. 232). Nic se 
nestarajte, co se máte starat? (Suš. 
560). Co tu stojíš? Neboj se ho, co 
by se*s ho bál? (Srovn. to = proto.) 

3. Námčstky neurčité tvoří se sklá- 
dáním s příslušným souvztažným : Co 
hdo přesil, každymu něco dal (Mal. 
XXIII. 365). Vyděláš si co to (= byť 
ne mnoho, přece něco). Co mi dáte, 
to mi dáte, jenom mi něco udělte. 
Omastím si čím, tým. Co kusek 
uhnala, to struček urvala (Suš. 378). 
Co je pravda, to je pravda, on je 
dobrý člověk. 

\ CO a kerý se kombinují: Zeber 
ten hrášek, co keré je na zemi (Mal. 
XXIII. 364). 

5. Výraz slazený bývá doplňkem: 
Debe béla tá défčica co po čem, už 
si dávno službu našla. Debe bel ten 
chlapík co po něm, už bel dávno 
ženaté (Mal. XXIII. 36). 

6. co = kolik; s připojeným nomi- 
nativem pl. = všeci: On mesli. Bůh 
vi co já mám peněz (Mal. XXilí. 



364). Mladý Křupala mél dostaf od 
rodičů všecko, co je čeho, málo — 
moc (Slav. ČL. XI. 274). Co byli 
marAoši, seděli v hospodách, co byli 
pobožní Tudé, šli do kostela (val.). 

7. CO -rujak, ve vétách vevolacich: 
Ach přeběda, nastojte, co jest víno 
to nechutné! (Suš. 20). Pusť mě, 
starý, ven z komory, co mě ta hla- 
věnka bolíl (Suš. 151). Poctivosť, 
poctivosť, co ona panuje! Poctivosť, 
poctivosť, co je to pěkná cnosťl (Suš. 
498). Ach Bože můj, co je láska zlá ! 
(Suš. 603). Rarášek esli je ? Co vám 
néni! =: jak by nebyl! ovšem je! 
(dok. 25). 

8. co s genitivem adj, neutr, bývá 
doplňkem: Dybys býl co dobrého, 
nedělal bys toho. Dyby byla co 
hodného, netáhala by se s chlapem. 
(Srovn. Ten člověk není nic dobrého.) 

9. co by uvozuje vity účelné, čá- 
dací: Bežél honem, co by sa dostál 
z lesa. Svitaj, Bože, svitaj, co by 
skůr mrkalo (Suš. 250). Jenem co 
be do poledňa přesil! (Mal. XXIII. 
44). Dajte mi někoho, co by mňa 
tam zavedl. Dvě hodiny dobře mosí 
íť, co by došel. Dál sem chasníkovi 
jabko, co by sa s ním zahrával (val.). 
Hleďme, co bychom mohli princku 
dostať (Kda I. 82). Dovolte nám, 
kamarádi, co by nám ti hudci hráli 
(Suš. 718). Tak sem si dával pozor, 
enem co bech vás viděl íť do Pře- 
rova, a přeci ste mně utekle (Mal. 
XXIII. 40). Co by se propadlo Kro- 
měřižský bahno! = kéž (Suš. 213). 

10. co uvozuje včty výsledné, účin- 
kové : Něni teho ve světě, co můj 
vínek rozplete I (Suš. 439). A ma ta 
dzěvucha také bystré oči, co ona 
vyšije černu šatku v noci (Suš. 748). 
Co by nemilovat, néni tu z vás žádný 
(Suš. 385). Jeli pustými horami, co 
nebylo vidéť, jen do nebe (Kda I. 
154). Raná béla jenem tak, co prst 
položi. Tá ryž béla taková, co chla- 
pík može dostať (dosáhnouti) Mal. 
XXIII. 41. 

b) Veta hlavní vyjadřuje účinek, 
veta vedlejší příčinu: Jak jeli přes 
město, ten strom porouchal domy, 



39 



CO byl tak veliký (Kda I. 186). Všeci 
páni utekli, co se toho polekali (ib.). 
Zdálo se, že již tetička v&bec ani ne- 
poslouchá, co neustále hleděla jenom 
před sebe a nedávala odpovědi (Slov. 
obr. II. 5). Enom malinká hlava se 
mu třepotala, co upaloval (Slov. obr. 
II. 200). Byl mokrej jak myš, co se 
potil strachem (dok. 285). Všeci byli 
ukonaní, co pořáď běhali za tým do- 
bytkem (dok. 242). Enom kúsek meze 
sem požata, a už sem meta nosu, 
sotva sem ju uzviMa, co je tam toféj 
trávy (Zl.). Sám nevědé}, kolik má 
peněz, co být takový boháč (:= takový 
byl boháč, že nevěděl . .). Francek sa 
potit, co pracovat (= pracoval, až se 
potil). Hněď zamdreta, co sa fekta 

(Zl.). 

11. co ne = ée ne, aniž: O vše- 

ckých vám povím, co sa neomýlím 
(Bart. 11. 191). Jeden sa v téj már- 
nici skovát, co ona nevěděta (Slav. 
ČL. X. 370). 

12. co uvozuje vity časové: Poro- 
dila v ty vánoční hody, co zamrzly 
všecky všady vody (Suš. 5). Co měl 
někdy vydržeť Janeček, vždycky ho 
vystřihal hřebeček (Kda I. 69). On 
se s ňém vadit, co ho vidět (Mal. 
XXIII. 41). Co v některém domě 
všeci vymřeli, v některém jeden, dva 
i tři (Vyhl. II. 72). Co hdy přešit, 
dečky něco dostat. Co sem se hdy 
probudit, pokaždý pršeto (Mal. XXIII. 
365). 

13. CO uvozuje vity podmínečné : 
Co mu trochu vybiješ, to mu ne- 
uškodí. Ai co sa ožením, rodiče možú 
se mnú byt (Zl.).. Tak ta pouť bude 
platnější, než co by ničeho trpět ne- 
měli (Kda I. 154). Nebudu tu robiť, 
co by se tu mělo ztato stříbro rodiť 
(Suš. 522). Nepůjdu za vdovca, co 
by pěkně prosít (Bart. III. 158). 

14. CO při infinitive: Toho chleba 
je co uhryzt (= sotva ho uhryze, 
co je tak tvrdý), toho žita je co 
mtátit (nepouští), toho děcka je co 
nést (je těžké). Má oběda co nést 
(t. j. jiného už nic neunese). Zdáta se 
ně ta noša Tehká, ale je jí co smyčit. 
Žito je těžké, snopa je co zvihat. 



Za dva grécare íiku je co snésť (Vyhl. 
I, 12). To je co řécťl (= to něco 
znamená) Vlk 16. Nemajú co ptakat 
moje černé oči = proč (Suš. 333). 

15. co výpustkovi: »Ta je dobrá 
potom pro prasátka, pravda?* >No 
co byl Naši švagr sotva si na ní 
pošmáknu* (dok. 104). »Tys mi to 
maso snědt?* »Ale co by* ^ne- 
snědl. » Zlobíte se na měř* >Ale co 
by!* := ne, co bych se zlobil (Šeb. 
ČL. XII. 86). >Ja co bys choditi* = 
nechoď. — Křečela co hrdla (Zá- 
břežsko). Křičát co hrdta (Vah.). Ty 
si co to horší = čím dál horší (Jicko). 
Co skoke sem hnal k ploto (Vyhl. 
I. 18). Budze tu co chvíla = co ne- 
vidět, hned (Dob.). Jinde: Bývá tu 
co chvíla = často. Jenem hleď, abes 
bet co spis hotové. Mosime se spi- 
chať, abezme co spis vešfe :=: co 
nejspíš (Mal. XXIII. 224). Hreďte si 
co spěš pomáhat = čím dřív, tím 
lip (Podl.). Princeznu uchyť, ale co 
spíš utíkej = co nejspíš, co nej- 
rychleji (Kda II. 135). — Co mně 
majó zakryt, oni mne roznesó = 
místo aby mne zakryli (Suš. 331). 

coferi ale jdi, co nepravíš I (slov.). 
V jihosl. znamená cofelf střechýl, 
rampouch. 

cogaf sa : Cogaj sa už 1 = vari, 
táhni! (val.). 

cokolejek = cokolvěk : Debe co- 
kolejek na ně se svrhlo, všeckymo 
se zvolijó (Vyhl. II. 27). 

cokolví6ek| zdrobnělé cokolvěk: 
Cokolvíček beru k vaření, dycky to 
požehnám (Kda II. 21). 

cokyl ale coky! = buď ticho! 

colencovat se = bolencovat se, 
bez účelu choditi (han.). 

cotky, šubry, ušubrané háby, fan- 
frnochy. Zacotkovaná = ušpoAkaná, 
zašubraná (han.). 

comborec,-rca = gombolec, šubra 
(val.). ^ 

cosi: Cosi tam na dveře v sini 
buchá. Je- li to žebra ček, almužnu 
mu! (Suš. 13.) Anča skrze pět týdnů 
zdráva byla, ale teď nám cosi ocho- 
řela (Korr. Pal. 30). Cosi sa mi pořáď 
zíve. Pořáď mne cosi htava bolí. Cosi 



40 



sa na mne hněvá. Dnes sa cosi ne- 
chce rozednit. Nijak tom cosi ne- 
možu porozumět. Tož jak tam švagr 
cosi vypadá? (Zl.) Oni bele cose 
z přízně spotem (Mal. XXIII. 365V 
Jozef sa na mňa cosi pohněvat (= z ja- 
kési, mně neznámé přičiny). Vzali 
na ni cosi velikou zlost (Kda II. 193). 
Cosi se spolu po vadili (Zl.). Vdotky 
sa ně cosi nepodařily (Slav. Č.L. 
XI. 48). Pořáď vekládal cose hdese, 
a nemělo to konca ani zvonca. Na- 
přeď pořáď hdese cose, že má čas, 
a že třebas nepojede, až mu ujeta 
maSena (Mal. XXIII. 365). 

Zdrobnělé tvary má cosi^ cosik tyto : 
cosičko, cosinko, cosinečko, cosi- 
nenko, kteréž znamenají něco pěk- 
ného, milého, v dětské řeči zvláště 
nějaký pamlsek: Povím ti cosičko, 
dám ti cosinko. Já mám cosičko! 

coudný (códné) 1. čistý, pěkný: 
nádoba, šaty (Zábřežsko. 2. mravný, 
počestný (Jevíčko). 

coufavá, hanácký tanec (Bart. II. 
398). 

coun (cón), counek, mladý výhonek, 
omlád na rostlině (záp. Mor.). 

coura6ka| zelná polévka, zaklech- 
taná mlékem (Žď. obr. 10) 

courák (córák), všední šatky dět- 
ské, šité jako kanduš (v. t.) Maš. 

courat, bryndati, zbytečně rozlé- 
vati: Kdo pak se mně zas v tem 
mlice córal? (Jevíčko.) 

cpát sa, cpu, tlačiti se: Necpi sa! 
Co se tam cpeš! Cpe se jak žid na 
palírňu, jak Hanák ke zpovědi, jak 
zima do dědiny (Zl.). 

opynky pl. f., stopky z peří ; cpyňák, 
zhlavec jimi naditý (Jicko). cpynky 
dostávat = cpynčiť sa, peřiti se: 
Naše husí dostavajú cpynky n. sa 
cpynčá (jicko). 

cr6ka: Voda teče crčkó (Brň.). 
Tečó mně crčke po tváři (Maš.). 

crknút : Crkni mi toho vína = kápni 
trochu. Crknúl do ingustu vody (Slav. 
ČL. XI. 436). 

crpaf (cirpať): Kráva enem crpe. 
To je taková crpuTka (málo mléka 
dává) laš. 

crpeóek, kapka (laš.). 



orpkaf = crkati, po krapce pfílé- 
vati (val.). 

Ctiborovy kopec, na Rusavě. 
ctif: Ti ho ctile, co gdo vědě) 
(iron. =: spílali mu) Mal. 5CXIII. 44 
cubr, džber (laš.). 
cubrnfk, tyč, na níž se cubr nosí; 
navleče se skrz obě ucha (laš.). 
cucek = špuněk (v. t.). 
cuc4af, -clu := cucat, ssáti: Cuciá} 
si krev z prstu, až mu přestátá técť 
(Slav. ČL. X. 31). Z prstu sem si to 
nevycuclát (Zl.). 

cuda : To je vám dnes venku cuda, 
až boží dopuščéní (slota, metelice). 
To sú nějaké čudy a tomy (křiky). 
Takové čudy dětá! (Vých. Mor.) 

cudař, kdo studně »cúdí« (čistí) 
val. 

cudaf, cudovaf někomu, láti. 
cudovat sa s kým, vaditi se (laš.). 
cúdit, čistiti: obilí, studni, mlýn- 
skou strouhu. Kráva sa cúdí, čistí 
po otelení. Cúdit lúky^ vyhrabovati 
»zanecúděné<. Tá cúdí tú goralku 1 
(dok. 26.) Ti znali cúdit = píti 
(dok. 165). Napekla mu buchet a 
měli ste vidět, jak to cúdil! = hl- 
Uvě jedl (dok. 274). A muž ně budí, 
palicú cúdí = mlátí (Bart. III. 3). 
A dy mne muž budi, tu mne kyjem 
cudi (Suš. 485). 

cúhat 1. kouleti: fazole do gá}ka 
(do důlku) 2. hltavě jísti (vých. Mor.). 
Ten se teho nacóhál, ten teho scóhál ; 
(Maš.)! 

cucha, nešetrná hospodyně (Je- 
víčko). 

cuchaňa, -ně, rozcuchaná ženská 
(val.). 

čuchat co, plýtvati něčím, ne- 
šetřiti; čuchat koho, plísniti, špiniti: 
Cochá hobó lidi (Maš.). 

čuchat se, zlobiti se, sápati se: 
Co by ses na mne cuchál? (Záp. 
Mor.)! 

cuchta = ucuchtaná ženská, die 
Schlampe. 

cuk = 1. suk (val.), 2. do cuku 
= honem: Vázali zme do cuku 
ZUL cukem, v cuku (vých. Mor.). 

cukef, pl. cukle, gen. cukli, m., 
obuv s dřevěným podešvem^ trepek 



41 



(Opava). Na Brodsku slují klátelky, 
na záp. Mor. bandoury a hluky: Vem 
ty cukličky na sve nožičky (Suš. 
587). 

cukrovačka, hruška, drobná, slad- 
ká »jak cukr«. 

cukrováki fazole = siračka (v. t). 

cukrová baba, co prodává cukrové 
(Rok I. 139). 

cukruška, hrdlička (horň.). 

cuky-cukytei vari-varte (han.): 
Cuky, cuky, hovado k hovadu ! (Suš. 
694.) 

culifindai brynda (o kávě) laš. 

culík, střechýl, rampouch (dok. 
131). 

culíngaf se, motati se na místě 
(Vah.). 

culinovat, lundati se (Plumlov). 

cumláň, lanium (bot.)* 

cumtaf, -mTu, dumlati. 

cumtoň, -a, odrostlejší, dítě, které 
ještě cumle. 

cumplochi 1. věchet, 2. ženská 
nedbalá v domácnosti i v obleku 
(záp. Mor.). 

cún, zelený prut révy, vypuklý 
z hlavičky (v. t.). 

ouňárí špatná látka na šaty. 
ound, hadr, cár, cour (laš.). 
cundai nečistotná ženská. 
cunduTai -Fe, nepořádná ženská. 

cupák, králík; odtud, že při chůzi 
dělá: cup, cup. — cupka^ samice 
králičí. 

cupat 1. srážeti : Větr fuka^ hrušky 
cupa}, a ja sbiram (Vyhl. VI. XIX. 
790), 2. (copat) cvičiti, dobře vycho- 
vávati; nevecopované = nevycepo- 
vaný (han.). 

cupkati drobným krokem jíti. 

cupnout 1. Cupni mně hrušku 
= shoď se stromu, 2. Hruška cupla 
^ spadla se stromu (Zábřežsko). 

cur6ef = crčeti (Lor.). 
curdfk ^ surdík, komůrka. 
curdurai-fe, ženská ucouraná (laš.). 
curknuf, trochu ulíti (laš.). 
cúrai ucouraná ženská, cuchta. 
cúratai kdo se rád courá. 
cuzák, cizinec (val.). 



cuzo : Byli to Tudé odkudsi z cuza 

(val). 

cuzý: Preneščasná cuzá mači I 
=: tchyně (Čerň. 56). 

cvachýňat, cváchati (intens.): Bože, 
dybych já to by}a věděla, nebyla 
bych až sem cvachýňala (val.). 

cvat 1. kluk jak cval, silný, zava- 
litý. 2. Nechodz cvalom cvalúcím. 
Cvaly sa dal běžac (horň.). 

cvateki chlapec jak cvalek, silný, 
opleskaný masem. 

cvalní6ek| sedům acre (bot.). 

cváňat, cvankat, pomalu, obtížně 
jíti: Cváňál za ním. Přicvankál sa 
(vých. Mor.). 

cvatoňi -a, tlustý, zavalitý (Vah.). 

cvegrušai -še, tchýně: Tam ňa, 
Bože, tam Áa, de bych byla sama, 
de by ně cvegruSa nerozkazovala ! 
(Bart. II. 278). 

cvek, cve6ek = cvok: Dítě jak 
cveček, silné, zavalité. Majů též 
hrozný cvek v hlavě = starost 
(Vah.). 

cvekovat (laš. cvakovať), cvoky 
zarážeti, plniti : Nacvekovál si kapcu 
hruškama. Ten to cvekuje do sebe! 
(mnoho jí). 

cven jen v instr. cvenem (val.), 
cvenom (horň.), silou, kvaltem : Ber, 
chyc, vezmi to cvenom. Cvenem dělat 
= namáhavě: Letos aby zemáků 
cvenem dobýval ze země (Zl.). 

cvenovat =i cvenem dobývati : hře- 
bík ze dřeva, řepu z tvrdé půdy 

(Zl.). 

cvérňa, -ně, konopná nit (Podl. 

z něm.). 

cvičený s gen.: Je fSeckyho cvi- 
čená, fšecké práce (Mal. XXIV. 64). 

cvínit, zníti: Cvíní mi v ušoch 
(horň.). 

cvírákat : Vrabec cviráká, cviriká, 
cvrliká. 

cvlsty, -tů, pí. m. prádlo z řídké 
vlny na okrajky sukna (Slav. ČL. X. 
471). 

cvrk = cvrček. 

cvrček 1. slaboch: Ja nestav se, 
ty cvrčku! 2. Já su tvrdej nátury; 
ale jednu mně řekla takový slovo, 



sa na mne hněvá. Dnes sa cosi ne- 
chce rozednit. Nijak tom cosi ne- 
moiu porozumčt. Tož jak tam Švagr 
cosi vypadá? (Zl.) Oni bele cose 
z pHzné spotcm (Mal. XXIII. 3651. 
Jozef sa na mňa cosi pohněvá! (=: 2 ja- 
kési, mně neznámé pHčiny). Vzali 
na ni cosi velikou zlost (Kda II- 193). 
Cosi se spolu povadili (Zl.). Vdoiky 
sa ně cosi nepodařily (Slav. Č.L. 
XI. 48). Pořáď vekládal cose hdese, 
a neméto to konca ani zvonca. Na- 
přeď pořáď hdese cose, že má Čas, 
a že třebas nepojede, až mu ujela 
maSena (Mal. XXIII. 365). 

Zdrobnělé tvary má cosi, cosik tyto : 
cosičko, cosinko, cosinečko, cost- 
nenko, kteréž znamenají něco pěk- 
ného, milého, v dětské řeči zvlášté 
nějaký pamlsek : Povím ti cosičko, 
dám ti cosinko. Já mám cosičkol 

cotidný (códné) 1. čistý, pěkný: 
nádoba, šaty (Zábřežsko, 2. mravný, 
počestný (Jevíčko). 

coufavá, hanácký tanec (Bart. II. 
398). 

coun (cón),counek, mladý výhonek, 
omlád na rostlině (záp. Mor.). 

couradka, zelná polévka, zaklech- 
taná mlékem (Žď. obr. 10) 

courák (córák), vSednf Šatky dět- 
ské, šité jako kandufi (v. t.) MaS. 

courat, bryndati, zbytečně rozlé- 
vati: Kdo pak se mně zas v tem 
mlice córal? (Jevíčko.) 

cpat sa, cpu, tlačiti se: Necpi sa! 
Co se tam cpeš! Cpe se jak žid na 
palfrňu, jak Hanák ke zpovědi, jak 
zima do dědiny (Zl.). 

opynky pl. f., stopky z peří ; cfiyňdk, 
zhlavec jimi naditý (Jicko). cpynky 
dostávat ^^ cpynčiť sa, peřiti se: 
NaSe husi dostavajú cpynky n. sa 
cpynčá (Jicko)- 

crfika: Voda teče crčkó (Brii.). 
Tečó mné crčke po tváři (MaŠ.). 

crknút : Crkni mi toho vína =^ kápni 
trochu, Crknúř do ingastu vody (Slav. 
CL. XI. 436). 

crpaf (cirpať): Kráva enem crpe. 
To je taková crpulka (málo mléka 
dává) laš. 

crpeóek, kapka (laš.). 



orpkaf =: crkati, po krapce přilé- 
vati (val,). 

Ctiborovy kopec, na Rusavě. 
ctíf; Ti ho ctile, co gdo věděl 
(iron. — spflali mu) Mal. XXIII. 44 
Cubr, džber (laS.). 
cubrník, tyč, na níž se cubr nosí; 
navleče se skrz obě ucha (laš.). 
cucek ^ špuněk (v. t.). 
cuclaf, -cíu =^ cucat, ssáti: Cuctát 
si krev z prstu, až mu přestala técf 
(Slav, CL. X. 31). Z prstu sem si to 
nevycucláí (ZL). 

cuda : To je vám dnes venku cuda, 
až boží dopuěčénl (slota, metelice). 
To sú nějaké čudy a lomy fkřiky). 
Takové čudy dělá! (Vých. Mor.) 

cudař, kdo studně >cúdf< (čistf) 
val. 

cudaf, cudovaf někomu, láti. 

cudovat sa s kým, vaditi se (laš.). 

Cúdit, čistiti: obilí, studni, mlýn- 
skou strouhu. Kráva sa cúdí, Čistí 
po otelení. Cúdit luky, vyhrabovatí 
>zanecúděné<. Tá cúdí tů goralku! 
(dok. 26.) Ti znali cúdit ^= píti 
(dok. 165). Napekla mu buchet a 
měli ste vidět, jak to cúdill = hl- 
tavě jedl (dok. 274). A muž ně budí, 
palicú cúdí = mlátí (Bart. III. 3). 
A dy mne muž budi, tu mne kyjem 
cudi (SuS. 485). 

oútiat 1. kouleti: fazole do gálka 
(do dĎlku) 2. hltavé jísti (vých. Mor.). 
Ten se teho nacóhál, ten tehoscóhál ; 
(Maš.)! 

oucha, nešetrná hospodyně (Je- 
víčko). 

cuchaňa, -ně, rozcuchaná ženská 
(val.). 

čuchat co, plýtvati něčím, ne- 
šetřiti; čuchat koho, plísniti, špiniti: 
Cochá hobó lidi (Maš.). 

čuchat se, zlobiti se, sápati aei 
Co by ses na mne cuchál? ("* 
Mor.)! 

cuchta = ucuchtaná ženská^ 
Schlampe. 

cuk = I. suk (val.), 2. do 
T= honem: Vázali zmc do ^ 
= cukem, v cuku (vých. Mo^ 

cukef, pí. cuklť 
obuv s dřevěný] 




:u (vych. Iflof j 

lIc, gen. ctt'' ^Ě 



42 



bneďsem měla cvrčky v očácb =slzy 
(dok. 162). 

cvrndat, bryndati = céprat (záp. 
Mor.). 



cvrnknút, ovrnkat, po troškách, 
po kapkách líti: Cvrnkni mi také 
toho piva. Kdo téžko močí, »enom 
cvroká.« 



č. 



681 hog6a I v právo, velí se volům 
(dol. horĎ.). 

6abák| prkénko na odrážení špačka, 
palaestra (Slav. ČL. X. 33). 

čabaňa, -ně, příjmení. 

6abaf| tepati, srážeti ovoce se 
stromu, odrážeti čabákem špačka 
(Vlk 14). 

6abnúf| udeřiti prutem, holí (val.). 

6abor, člověk nedostrojený, roz- 
cuchaný, střapatý (laš.). 

Čabrada, v Čabradě, trať na Vi- 
zo vsku 

čabrat sa, -břu, loudavě jíti: Ten 
sa čabřel Že sa's dočabráíl (vých. 
Mor.). 

Ďabrura, Te: Kaj ta čabruTa se 
čabřeř (laš.). 

6a6 : Toť je čač ! Toť sů čače 1 
= toť jsou věci, kumšty: Střífať po 
zajícoch, áyt vám ich honci pod 
nos naženu, toť sů čače! (Vlk 102). 

6a6ar| večer, v popěvcích žňových: 
Daj, Bože, čačara, prv než bylo včera 
(ND. 211). 

Ďačenka, bellis perennis (bot.). 

6a6f baba = slepá baba (hra) val. 

6a6ka, kytka, chumáček; čacky 
vinné (hrozny), rybizlové, bezové; 
čačka kudlův. Čmeli májů med v čač- 
kách, včety ve voščinách. Utrhne 
s krávy tři čacky kudlu = hrstky 
(Mor. lid 161). čačka, ervum lens 
(bot.). 

6á6ňaf: »Húsata sů učáčňané,« 
když se mnoho brodí ve vodě (Jicko). 

čačovicai -ce, čečovice (Vah.). 

6a6urka, z dětského »čananý«, fí- 
flanka, ženská, která se ráda strojí 
(laš.). 

čáčvarai -y, m., nemotora. 

6aďa| -dé, přezdívka člověku hodně 
očadlému, smědému (Zl.). 



6adora, -Te, kráva jak od slunka 
očadlá. 

čagan, hůl s ohnutým držadlem 
(vých. Mor.). 

6aganíf, do hlavy (čaganem) vtlou- 
kati, beraniti. 

6aganka = čekanka, cichorium in- 
tybus (bot.). 

6agaf něco do sebe = džgať, cpáti, 
hltavě jísti (val.): Trávníky už byíy 
pěkné; mety husi co čagať (Slav. 
ČL. X. 141). 

6aget| -gía = čahet, oklešek, hůl 
(laš.). 

6agnút| udeřiti: Tak ťa čagnul 
(val). 

čagotaf = gagotať, štěbetati: Husi 
čagoců (val). 

6ahat (slov.) = 6ohaf (val) 1. lézti 
na strom, 2. sahati: A už mu čahá 
do kapce (dok. 15). 

čahún, 1. vysoký člověk, vytáhlý: 
Byl tu jakejsi pán, takovej čahůn 
diůhej (dok. 155), 2. dlouhá noha: 
Ten te čahóne natahojel =: dělá 
dlouhé kroky Qevíčko). 

Ďahýňat intens. slovesa čahat. 

čáchaf (val) = cákat (slov.), stří- 
kati vodou: Nečákaj, ať nás nepo- 
čákáš ! 

čáchnout, udeřiti; očáckttout, oši- 
diti (han.). 

čachor, chrást zelí (laš.). 

čachraf se, -chřu, ve vodě, čvach- 
tati se (laš.). 

čachtat se po blátě, brouzdati se 
(Olom.). 

čaj vaíašský = kořalka vařená se 
skořicí, hřebíčkem a medem n. cu- 
krem (Vek.). 

čaja, -je, 1. čejka, 2. přezdívka 
ženské neposedné : Esli se tež učajiš, 
ty čajo ! (laš.). 



43 



čajdai 1. ano, věru: A čajda, je 
tam 1 2. á propos : Čajda I Zabo) som 
vám povedzéc, ke by scě k nám 
trochu přišli (horň.). 

čajkai 1. člun z desek sbitý (•člun* 
je z dubu vydlabaný) Podl. 2. = čaj : 
Uvaříme si trochu čajky (dok. 151). 

6áka = nadéje (záp. Mor.): Je 
špatná čáka na hórodo (na vých. 
Moravě >ukážka<). 

cákat vodu, po částech vyhazo- 
vati : Čákál hnoj&vku topatú na hnůj 

(Zl.). 

6ale I v právo 1 velí se volům (dok. 

123). 

6ama| huba: Ten má čamo ne- 
vepařenó! Dám tě po čaměl (Jevíčko). 

6am6et =: tlaščet (v. t.): Voda 
v botě čamčí. Raci čamčijó (Zá- 
břežsko). 

6amif = kTaměť = skřaměť, ve 
smyslu opovržlivém seděti (čuměť); 
hlavně když se pobízí spát, aby se 
světlo nepálilo (Vah.). 

Čamínek, v Čamínku, také Ča- 
mínka — v Čamínkoch, údolí ve 
Vizo\7icích. 

čampa = špaček (hračka) v. t. 

čampatai -ly, m., kdo se čampá, 
špatně chodí (slov). 

čampat sa = čachrať sa: Ten 
čampafa, kde sa tam čampá? (slov.). 

čamputa, -ty, m., přezdívka dobyt- 
četi i člověku, který nepěkně chodí 
(vých. Mor.). 

6amší| -Sá, n., haraburdf (laš.). 

6amtat se, -cu: Čamce se, kdo 
>se valí jako štyři< (záp. Mor.). 

čaňdi -ně, kočka (val.). 

čananý = čínaný = čančf = 
čínčí, pěkný v řeči dětské (ND. 24). 

čandor =: čavera (v. t), rozcu- 
chaná roba (laš.). 

čandra na tragači, šanda, co se dá 
kolem krku (Jicko). • 

čandrafi -dřu, šplíchati (laš.). 

Ďandůvka, jablko toho jména. 

čaňOf příjmení horň. vedle Čaňa. 
Skloňuje se v ostatních pádech 
jedn. čísla dle Čaňa (vzor duša): 
2. Čaně, 3. Čaňovi, 4 Čaňu, 5. Čaňo, 
7. Čaňú, pl. 1. obá Čaňé (otec i syn) 
n. Čaňové, 2. Čaňů, 3. Čaňom, 4. Čaně, 



5. Čaňé, 6. Čaněch, 7. Čani (s těmi 
Čani sa pohádat). Tak všecka (častá) 
osob. jména na o s předchozí sou- 
hláskou měkkou: Fráňo, Keňo a p. 
(Df.). 

čantoryjka n. santaryjka, ery- 
thraea cent. (Slezsko). 

čapa, 1. = čopa, kopka sena (val.), 
2. tlapa, paprč, die Pratze (záp. Mor.). 

čapák, 1. hrnec čapatý, t. j. nízký 
a baňatý, 2. jablko toho tvaru a 
jména, veliké a sladké. 

6apaía|-le, školka mateřská (Líšeň). 

čapalák — čapalačka, dítě od 4. 
do 6. roku, jež chodí do >čapale« 
(Líšeň). 

čapaňai -ně, 1. nízký, >rozčápený< 
štěp (val.), 2. = čepaň, střep (laš.). 

čapar, čapatý (laš.). 

čápar, kus vlny s ovce ustřižený 
(val.). 

čápatf -pu, 1. máchati, močiti, 
2. Dítě už čápe = začíná choditi 
(Jevíčko). 

6ápat sa, -pu, broditi se, čmuch- 
tati se vodou, blátem (vých. Mor.). 

čapatý, nízký a baňatý (v. čapák): 
Na tem poli stojí hruščička čapatá 
(Bart. III. 349). Och, dobře má Svi- 
rák, že ti s těma čapatýma nosama, 
to že sú nedobří lidé — rozplesklými 
(Slav. ČL. XI. 485). 

čapčura, kdo by rád čaměl, čuměl, 
nečirně seděl (laš.). 

Ďapénka, čapka, čapěni, dřep : ča- 
pěnkum chodiť, po čapěnce čundro- 
vať (laš.). 

čapět (slov.), čopéf (val.), seděti 
na bobku (Vlk 96). Ten si počapí, 
posedí ve vězení (Vah.). 

čápi kameň, druh vápence (Nové 
Město). 

čapín n. čapoch,z^mé\i žlutý, ranný. 

čapiřitka = čapčura. Tá chalupa 
je enom taková čapiřitka (Zl.). 

čápif sa, přikrčovati se k zemi. 
Slepice se čápi, když ji někdo chytá, 
rozčápený, stojící nohama od sebe 
roztáhlýma (Slav. ČL. X. 301). 

čapka, dřep : Torek šedi na čapce 
— na bobku, dřepí (ťig. 21). Sednut 
na čapku (vých. Mor.). 



44 



čapkat, tleskati rukama: Rukama 
čapkata (Suš. 125). 

čapky, na bobku (Btcha). 

čapnut (slov.), čopnúf (vaL), sed- 
nouti na čapku (vých. Mor.). Tésto 
se mně zvihio, a včil hleď, jak čaplo, 
spadlo, srazilo se (Vyhl. I. 95), 2 lap- 
nouti, chopiti. 

čapotat, -cu, intens. slov. čápat: 
Prší, tak čapoce. 

6aprak| třapec (laS.). 

čaptafi -pcu, bolavé místo lékem 
natírati; též o kolébavém chodu: 
Čapce se ta čaptula (laš.). 

čaptuškai čaptuFai malá ženská, 
která dělá drobné kroky (laš). 

čapura, -Te, čapulka, 1. slepička 

ráda čapicí, 2. malá ženská (laš.). 

čaputa. Na Záhoří lipenském na 
štědrý den člověk zakrnělého vzrůstu 
spraví se na pólo do mužských, na 
pólo do ženských šatů, vycpe se 
slámou, na hlavu vezme řešeto a do 
ruky býkovec. Chodí po dědině, a 
kde kterého výrostka potká, bije, 
aby prý lépe rostl než on. Říkají 
mu čaputa (Mor. lid 14). 

čarabaňa, -ně. U Příbora na smrt- 
nou neděli vynášejí ustrojenou v černé 
šaty čarabaňu a na dub pověsivše, 
kamením po ní házejí (Suš. 770). 

čaraga, rozkřičená hus (Podl.). 

Ďaragaf, čaragovafi kejhati: Hus 
čaragá (val). 

čarachyňai ně, zlá stará baba 
(han.). 

čáraneCi -nca, znak, kde bylo 
čáráno. 

6arbaf| čmárati (val.). 

čářit (na Hané), šářit (na Zlínsku), 
utíkati : Čáři přimo do hospodě (fig. 

11). 
čarodeník -nica = čarodějník. 

čarodenlcký: Roste-li po dešti na 
hnoji čarodenicky máslo, běložlutá, 
houbovitá plíseň, je to neklamným 
znamením, že čarodějnice ujímá 
užitku (Mor. lid 142). 

čaromůra = čarodějnice: Ná, ne- 
chala teho tá čaromůra? (dok. 246). 

6arták| prkenná bouda (val. z rum.). 

6arúvat| it. slov. carovat (vých. 
Mor.). 



čarýcafi 6arygaf, ledajak čárati 

(val.). 

čas: Už je temu čas (Suš. 552). 
Já si do času opoledni nelehnu = 
nikdy (Vah). 

čásaf : Ogaři čásali chrusty = se- 
šlehovali (Slav. ČL. X. 141). Fajku 
do huby, a už čásá = Jde dlouhými 
kroky (Slav. ČL. Xll. 43). 

6asit se : Už se časí, vyjasnívá po 
dešti. 

Ďasrador, častavský rýv, má žluté 
hrozny (slov.). 

6ástavka| hruška toho jména. 

6asnosf : Doveď, Pane, doveď mne 
po této časnosti do nebe (Suš. 66). 

6astlf, často navštěvovati: Smrť 
nás častí (val.). Ti sa častíja a rádi 
hostinky dávajú (Václ). 

6ašíf, šiditi (val.) 

6ava| velbloud, nadávka ženská. 

6avera, 6avaryjai ucouraná ženská 

(laš.). 

6ážíf na koho, číhati (val.). 

6e6atka = čečetka, pták fringilla 
linaria. 

6e6ótkO| bellis perennis (bot.). 

6e6orodzinyi borůvky (St. Hroz.). 

6e6ulka| konec prstu, na ruce i na 
noze: Srazil čečulku (záp. Mor.) 
= skopl řepu (vých. Mor.). 

čečůvka = čučka, čočka (vých. 
Mor.) 

6ehtat sa, otírati se : VůJ sa čehFe 
o strom (vých. Mor.). 

čeho? uvozuje odpor proti vy- 
slovenému tvrzení: »Toho býka ne- 
uvedeš I « »Čehoř ešče silnějšího sem 
uvédt!« »Počkaj enom, ten ti dá!« 
• Čeho? takového švrčka bych se 
leklř« (vých. Mor.). 

6echák| český hrnec. >Čecháke 
só inači než prostějovsky lebo bro- 
decky lebo litovelsky hrnce. Só tak 
trocho do červena a pře tem drsný 
jak hleněny tróbe, ešle vite« (Pro- 
stějov). 

6echel| rubáš: Zkazte vy tam 
mojí paní, ať mi pošle čechel nový. 
Dvanást truhel otevřela, žádné košile 
neměla. Když třinástou otevřela, tam 
ta košile ležela. Nesu tobě cechel 
nový (Suš. 108). 



45 



6echer, čecherec, ostrý, ponejvice 
lesem porostlý hřeben hory: Vystavit 
sa na čecheře (Vlk 95). 

čechtat sa, -chlu = čehlat: KoAé 
sa čechFú krkama o šraAk, trou 
(vých. Mor.). Mašík sa čechtá) o ptot, 
škrabal se (Slav. ČL. XI. 469). Kabát 
očechtaný, odřený (Zl.). 

Ďechman = čechmant =: čerch- 
mant, euf. čert: Čechman to vzat. 
Kam tě čechmant nese.^ 

6echořlt| dim. slov. čechrat: na- 
čechořený, chorý ; obraz od slepice. 

čeká = čáka, naděje : mátá čeká 
(val.). 

čekaná = čekání: Pámbů zaptať 
za čekanů ! Myslivec být na čekané. 

čekanec: Novomanželé nedostah 
vždy hned > místo <; kolikrát byli 
>čekancama« 10 — 20 let a s rodiči 
při stole se živili (Vyhl. II. 117). 

čekanka 1. výstupek přede dveřmi, 
podobný han. žudru (Vyhl. VI. XIX. 
38). 2. »Vitam če, čekanko, smrč 
ma mita = na kterou již dávno čekám 
(Suš. 13). 

čekat 1. s gen.: Čekáme sluníčka 
z voblaků (Suš. 36). Čekaj, čekaj, 
kravičko, tej zelenej travičky, tak 
jak já sem čekata téj modrej suk- 
ničky (Suš. 483). 2. s akkusativem 
a infinitivem a) sloves dokonavých 
s významem budoucím b) sloves ne- 
dokonavých s významem přítomným : 
Já ho čekám dnes přijet = že při- 
jede. EšČe zme vás nečekali stávat 
^ nečekali jsme. že již vstáváte 
(Zlín). Srovn. pamatovat, 3 Čekám 
na to jak na boží smitování. Čekali 
zme tě jak děti matku s trhu. 

čeledín 1. svobodný chasník slu- 
žebný, 2. svobodný synek: Včil sa 
na mňa Fudé ptajú a děvčátka zdo- 
vídajú, čí sem já čeledín (Bart. I. 70), 
3. =: dobré kvítko: To je čeledín! 

četo 1. v pl.: Pani myslivka tak 
tam dali nad studnu ty četa a dívali 
se dotu (laš), 2. příční deska, v předu 
i v zadu mezi bočnice (boční desky) 
zastrčená (vůz 18), 3. jméno vrchu 
na Vsacku. 

Čelonlni trať ve Chvalkovicích. 



čeFusno, čelesno (záp. Mor.), če- 
lustě n. čeFusťa (pl. feni. vých. Mor.), 
otvor do kamen. 

čefústka, drobný, slabý člověk 
(Kt. Dod. I.); též příjmení. 

čemer >to sú guče jak ořechy 
pod kolenama, na krku a pod pésťú. 
Je z náhlýho kroku a pití náhlýho« 
(dok. 266). 

čemerda, coll. drobotina, děti 
(Dob.). 

čempel = čepel u nože (laš.). 

čemu 1. nač: Čem to bude? (Zl.) 
2. proč (Jicko, laš.), čemu ni = proč 
ne? Čemu's tam neset? Čemu si tam 
nébyt? Všeci se ptali, čemu ptače 
(Vyhl. ČL. X. 264). Čemu něořešř 
(Suš. 517). Čemu si psa nečvat? 
(Suš. 133). 3. protože, neboť, vždyť 
(laš.): Hrabě zakázat lesem chodiť, 
čemu ma tam zvěř. Něbudě dnes 
pršeť, čemu je tak čerstvo. Kosteta 
něuvidži, čemu je v nižině. Čemu 
je hojně takových, co študyruju na 
kněze a potem něchaju tak. Čemu, 
kdo děta cihtu, to ji němože dětať, 
ež na svojim polu. Čemu, dy my 
iděm na huby, to my vidimy . . . 
Studna je tak htyboka jak ten kopec, 
čemu, dy větr fuka, papir tam hod- 
zeny idě kanatem. 

čep 1. železný konec lušně, za- 
strčený v ose (vůz V.), 2. u. saní 
(saně 2). 

čepák, hliněná, černá n. červená 
nádoba na vodu s uchem, hrdlem 
a >culíkem« (menším hrdlem v boku). 
Dospělí pijou z čepáku hrdlem, děti 
culíkem (dok, 156): Nesl na zádech 
nezacpanej čepák (dok. 161). Naber 
mně, děvečko, vody do čepáčka 
(Suš. 382). 

čepaňa, -ně 1. střep: Mám htavu 
jak čepaňu (když hlava bolí) vých. 
Mor. 2. hlava ve rčení: Dostaneš po 
čepani, uhodím tě do čepaně (Opav^). 

čepcovat, bíti po hlavě: Načep- 
covát mu. Chtapi sa čepcovali (Slav. 
ČL. XI. 229). 

čepek 1. do sklenice = zátka 
2. čepky i= mandle : Ditěti spadty 
čepky. Čepky spadlé (zapálené man- 
dle) *se zvihají, potahují*, t. j. silně 



46 



Z dola na horu potírají nastíněnými 
palci. 

čepéřít sa, vynášeti se nad jiné 

(val.). 

čepice bývaly za stará soukenné 
neb aksamitové, kožešinou obšité, 
dle kteréžto kožešiny mély svá jména : 
sobolovica neb sobolina, vidrovica 
(slov.) =: viderka (laS.) =: bedří če- 
pica (Brň.), tchořovica, kunica, bara- 
nica. 

6epí6ka 1. čarodějnice (Zábřežsko) 
2. Srazil čepičku = čečulku (v. t.) 
Jimramov. 

čepka = čepice (vých. Mor.). 

6eřeň| -a, m. 1. čeřen hory = 
hřeben, 2. šindel složený do čeřena, 
jako střecha v šárech složený, aby 
neležel jeden zcela na druhém a mohl 
>obtúchnúť« (obeschnouti) v. hraň 
(Vlk 46), 3. sí£ o půl oblouku. Rybák 
drže čeřen v ruce brodí se s ním 
ve vodě. 

čerepi střep: Mám prehodzený 
čerep u tebja = zavroubeno (Dob.V 

čerešňa = kerešfta, třešeň (Dob.). 

čerevo, střevo (Dob.). 

černast : Kýho černasta, euf. čert. 

černastýi čemavý (val.). 

čerňavai černý mrak: Za našú 
stodolu čerňava, mrakava (Bart. II. 
152). 

černice 1. druh švestkového ovoce, 
2. černá třešně drobná, 3. ostružina, 
4. černá ornice. 

černičfi ostruží. 

čem Íčka fazole drobná, ploskatá, 
černá do rnodra (ND. 180). 

černičné, v Černičném, pole na 
Vizovsku, na němž je černice i= černá 
zem. 

černidlo 1. plevel rostoucí v pše- 
nici ; má na vrchu střapatý klas žlutých 
květů, ze semene trousí se černý prach, 
jenž mouku černí (melampyrum), 
2. inkoust (laš. vulgo). 

černigari umouněnec, ušmouranec 
(laš.). 

Černína 1. actaea spicata (bot.), 
2. černá (smědá) mouka (laš.). 

černistýi černavý (val.) 

černo, mnoho: Belo ich tam až 
černo (Mal. XXIII. 223). 



černohlávek 1. sylvia atrícapilla, 

2. parus palustris (Zl.), 3. prunella 
(bot.) 

černohlávka« ujaga chamaepitys 
(bot ). 

černopasýi druh holubů. 

černucha = černula, černá kráva, 
ovce. 

černý 1. špinavý: v čiernéj som 
košeli (Bart. III. 577) Hlava za- 
bachlaná v černém čepci (Bart. III. 
488), 2. dobytku vepřovému říká se 
euf. černý n. ušípaný (= špinavý), 

3. ba černého! euf. čert, 4. černý 
drozd = kos (horň.), černý kořeň, 
helleborus, černý rákosník, pták cinc- 
tus aquaticus (Jimramov), černá jate- 
lina, cytisus nigritans; černá polívka 
= zasmažená (záp. Mor.), černý 
maso = uzené (han), 5. černý y^i^ 
uhel, hlaveň, kavka, zem (špinavý), 
kominář (ušmouraný), bot (prádlo), 
drahý (ruce n. nohy nečisté). 

čerpák, dřevěná nádoba půllitrová 
z mosoru, t fládru bukového vy- 
soustruhovaná (val). 

čerstvučký, líbezně čerstvý. 

čerstvý jak ryba, hádě, cigán 
o hromícách. 

čert, na vých. Moravě čert. To 
sú čert baba! (Slov. obr. II. 92). 
Čert s tebó vobšívá dírke = nepo- 
seda (Líšeň). Ty si na místo čerta I 
(o člověku, který působí pohoršení). 
Ve sósedi, chlopatýho čerta dbáte 
(arch. I. 84) = nic. To smrdí čertem 
= to je nebezpečné. Topí čertem 
= zamýšlí něco zlého. Ale to ešče 
tedová býl čert malý cMapec, poř. 
= dávno (Slov. ČL. X. 371). Nestojí 
to ani za starého čerta. Vzál to 
čert. Janek kúríí enom tak íeda čert 
za zlé nemét =: pro jméno, aby se 
neřeklo (Slav. ČL. X. 299). Být tě 
tam čert dhižen! Sak*s tam čerta 
děíáí! (= proč's tam šel?). Ale do 
čerta, dyť sem přece sám viděl a p. 
Tu máš, čerte, kropáč (krop si sám). 
Už sem se mu dosť napomáhal, ale 
ešče jednúc mi neřekí : Čerte ďáble, 
děkuju ti (= N. N.). Na a jdi v čerty 
do pekla (Kda II. 88). Peníze sú 
v čerty. Čerti vzali I — opovržlivě. 



47 



u vědomi vlastní převahy, na způsob 
mezislovce, jako by řekl: No pravda 1 
No hle! Ale di! a p. 

čert, druh tance (Suš. 602). 

Čerta k| hora na Valaších = 
Čarták. 

čerti =: čertův, čertový, čertovský : 
U tebe mám čertí bydlo (Suš. 7.). 
Čertí hovno, assa foet., čertí kus, 
succisa pratensis (bot.), čertí tabák 
lycoperdon bovista (houba). 

čertinec = čertí trus (Vyhl. VI. 
XIX. 151). 

čertoryje, v Čertoryjách, žleb 
u Vizovic, trať ve Vrbéticích, osada 
na Olomoucku. 

6ertoV| vrch na Vsacku. 

čertovafi klnouti (jako ohromo- 
vať<). Slav. ČL. XL 47. 

6ertoveC| vinohrad (Žeraviny). 

čertova rodina, přezdívka kozám 
(ND. 199). 

čertovo křídto, succisa pratensis 
(bot). 

čertovo peří, stipa pennata (bot.). 

čertovo žebro, aspidium filix 
(bot.). 

čertový: Kde ste do čértovéj 
chvíle = do šlakovéj = tak dlouho? 

(Zl.). 

červ: Červu máme tře drohe: 
vlasáke, hléste a ščóre. Vlasáku máte 
névic v greftách k Dobanom. Dež 
se tam necháte v grefté dobytče 
napiť, vleze mo vlasák do hobe a 
zavrce se mo do kosti. Hléste do- 
stane zvíře ze Spatný ho fotra a ščór 
se přechetne na kužo tak maňó 
(fíg. 23). Červ kručený, včelí červ 
zasedlý ve vajíčku ; lerv bršený, včela 
z vejce vylíhlá (Zl.). 

červenek 1. sukno barvy červené 
(Vlk ICX)), 2. brambor červený. 

červenastýi červenavý, červený 
(val.). 

červenat se : Šňůrečku mu zavá- 
zala, by sa na něm červenala (Suš. 
174). Tobě líčka červeňajú a mně 
ne (bez se) Bart. líl. 416. 

Červenec, trať (Blansko). 

červeníce pl. f., kožené kalhoty 
hanácké. 

červenina, červená půda. 



červenka 1. koza srstí červené, 
2. pták luscinia rubecula, 3. hruška 
toho jména, 4. úplavice. 

červenochvostekzz červenka pták 
(Jicko). 

červený 1. červený trn, lycium 
barbarům (bot.), 2. červená = krev : 
Ai červená při tom télda. Uhodit ho, 
hněď ho červená poléla (vých. Mor). 
Červená ju polévata, do šátečka 
utírala (Suš. 114), 3. červené pon- 
dělí = velikonoční (od červených 
vajec) Mor. lid 42, 4. červený jak 
krev, oheň, rechtorovo tele (o holce 
příliš červené). Má milá byla bys 
červená jako rys (Bart. II. 303). 
Uvážu si pentTu červenu jak plameň 
(Suš. 261). 

červina, kráva s červenou srstí. 

červinky pl. f, neúrodná pole 
s červenou zemí (Nov. Město). 

červík, verbascum (bot.). 

červivec 1. polygonům persicaria 
(bot), 2. ba červivca! (euf. = čert). 

česanec, -nca, pohlavek: Dostane 
česanec (dok 43). 

česat 1. tříti: Očeš mi trochu ten 
kabát = otři kartáčem. Kráva se češe 
o strom (Zl.) ; 2. ovoce (v záp. Moravě ; 
na vých. se trhá, obírá): Syneček 
hruštičky očesal (Suš. 751, od Dačic). 

český šajnů = tři krejcary, český 
stříbra = groš (slez.) : Hotuju vám 
pecen chleba a koláč, ešče k tomu 
česky peniz na pomoc (Suš 748). Kery 
poctivy mládenec, da nam groš český 
na věnec (Suš. 740). Dá — ji gréjcar 
nebo český, zaplatí mu Bůh nebeský 
(Suš. 741). Ešče ja vam koledničky 
česky dam (Suš. 746). 

česnečicdi -ce, polní česnek 
(Peck). 

česnečka (han.) = česnekovica 
(val.), česneková polévka na snídaní. 

česť (na St. Hroz. gen. česti^ Dob.), 
titul: Jaká česť mu náleží? Dál mu 
matu česť. Nevím, jakú česť vám 
mám dat (jak vás titulovati). 

češák nebo čéška, brambor pů- 
vodu českého, dlouhý a kropenatý. 

Češka, polévka zemáková s čes- 
nekem, kořením a trochou másla 
(Vek.). 



46 



Z dola na horu potírají nastínénými 
palci. 

čepéřit 88, vynášeti se nad jiné 

(val.). 

68piC8 bývaly za stará soukenné 
neb aksamitové, kožešinou obšité, 
dle kteréžto kožešiny mely svá jména: 
sobotovica neb sobolina, vidrovica 
(slov.) =. viderka (laS.) = bedří če- 
pica (Brň.), tchořovica, kunica, bara- 
nica. 

68pi6k8 1. čarodějnice (Zábřežsko) 
2. Srazil čepičku = čečulku (v. t.) 
Jimramov. 

6épk8 = čepice (vých. Mor.). 

Č8řeA, -a, m. L čeřen hory = 
hřeben, 2. šindel složený do čeřena, 
jako střecha v šárech složený, aby 
neležel jeden zcela na druhém a mohl 
»obtúchnúf< (obeschnouti) v. hraň 
(Vlk 46), 3. sí£ o půl oblouku. Rybák 
drže čeřen v ruce brodí se s ním 
ve vodé. 

68repi střep: Mám prehodzený 
čerep u tebja = zavroubeno (Dob.). 

68reáA8 = kerešňa, třešeň (Dob.). 

6erevO| střevo (Dob.). 

68rnast: Kýho černasta, euf. čert. 

černastýi čemavý (val.). 

Č8rň8va| černý mrak: Za našú 
stodolu čerňava, mrakava (Bart. II. 
152). 

černica 1. druh švestkového ovoce, 
2. černá třešně drobná, 3. ostružina, 
4, černá ornice. 

6erni6(| ostruží. 

6erni6ka fazole drobná, ploskatá, 
černá do rnodra (ND. 180). 

6erni6né| v Černičném, pole na 
Vizovsku, na němž je černice i=: černá 
zem. 

černidlo 1. plevel rostoucí v pše- 
nici ; má na vrchu střapatý klas žlutých 
květů, ze semene trousí se černý prach, 
jenž mouku černí (melampyrum), 
2. inkoust (laš. vulgo). 

Ďernigari umouněnec, ušmouranec 
(laš.). 

černina 1. actaea spicata (bot.), 
2. černá (smědá) mouka (laš.). 

černistý, čemavý (val.) 

6erno, mnoho: Belo ich tam až 
černo (Mal. XXIII. 223). 



černohlávek 1. sylvia atrícapilla, 

2. parus palustris (Zl.), 3. prunella 
(bot.) 

6emohiávk8, ujaga chamaepitys 

(bot ). 

6ernop88ý, druh holubA. 

černucha = černuTa, černá kráva, 
ovce. 

6érný 1. špinavý: v čiernéj som 
košeli (Bart. III. 577) Hlava za- 
bachlaná v černém čepci (Bart. III. 
488), 2. dobytku vepřovému říká se 
euf. černý n. ušípaný (= špinavý), 

3. ba černého! euf. čert, 4. černý 
drozd =: kos (horň.), černý kořeň, 
helleborus, černý rákosník, pták cinc- 
tus aquaticus (Jimramov), černá jate- 
lína, cytisus nigritans; černá polívka 
= zasmažená (záp. Mor.), černý 
maso = uzené (han), 5. černý ^Vi^ 
uhel, htaveň, kavka, zem (špinavý), 
kominář (uSmouraný), bot (prádlo), 
drahý (ruce n. nohy nečisté). 

6erpák, dřevěná nádoba půllitrová 
z mosoru, t íládru bukového vy* 
soustruhovaná (val). 

6erstvu6ký| líbezně čerstvý. 

6erstvý jak ryba, hádě, cigán 
o hromícách. 

čert, na vých. Moravě čert. To 
sú čert baba! (Slov. obr. II. 92). 
Čert s tebó vobšívá dírke = nepo- 
seda (L<šeň). Ty si na místo čerta I 
(o člověku, který působí pohoršení). 
Ve sósedi, chlopatýho čerta dbáte 
(arch. I. 84) = nic. To smrdí čertem 
= to je nebezpečné. Topí čertem 
r=: zamýšlí něco zlého. Ale to ešče 
tedová být čert maty chfópec, poř. 
= dávno (Slov. ČL. X. 371). Nestojí 
to ani za starého čerta. Vzá) to 
čert. Janek kúrít enom tak íeda čert 
za zíé nemét = pro jméno, aby se 
neřeklo (Slav. ČL. X. 299). Býř tě 
tam čert dhiženl Sak*s tam čerta 
détáí! (= proč's tam šel?). Ale do 
čerta, dyť sem přece sám viděl a p. 
Tu máš, čerte, kropáč (krop si sám). 
Už sem se mu dosť napomáháí, afe 
ešče jednúc mi neřeki : Čerte ďáble, 
děkuju ti (= N. N.). Na a jdi v čerty 
do pekla (Kda II. 88). Peníze sú 
v čerty. Čerti vzali! — opovržlivě. 



47 



u vědomí vlastní převahy, na zp&sob 
mezislovce, jako by řekl: No pravda I 
No hlel Ale di! a p. 

čert, druh tance (Suš. 602). 

čerták, hora na Valaších = 
Čarták. 

čertí = čertův, čertový, čertovský: 
U tebe mám čertí bydlo (Suš. 7.). 
Čertí hovno, assa foet., čertí kus, 
succisa pratensis (bot.), čertí tabák 
lycoperdon bovista (houba). 

čertinec = čertí trus (Vyhl. VI. 
XIX. 151). 

čertoryje, v Čertoryjách, žleb 
u Vizovic, trať ve Vrbéticích, osada 
na Olomoucku. 

Čertov, vrch na Vsacku. 

čertovaf, kinouti (jako >hromo- 
vař<). Slav. ČL. XI. 47. 

čertovec, vinohrad (Žeraviny). 

čertova rodina, přezdívka kozám 
(ND. 199). 

čertovo křídlo, succisa pratensis 
(bot.). 

čertovo peří, stipa pennata (bot.). 

čertovo žebro, aspidium fílix 
(bot.). 

čertový: Kde ste do čértovéj 
chvíle = do šlakovéj = tak dlouho? 

(Zl.). 

červ: Červu máme tře drohe: 
vlasáke, hléste a ščóre. Vlasáku máte 
névic v greftách k Dobanom. Dež 
se tam necháte v grefté dobytče 
napiť, vleze mo vlasák do hobe a 
zavrce se mo do kosti. Hléste do- 
stane zviře ze špatnyho fotra a ščór 
se přechetne na kužo tak maňó 
(ťig. 23). Červ kručený, včelí červ 
zasedlý ve vajíčku ; lerv bršený, včela 
z vejce vylíhlá (Zl.). 

červenek 1. sukno barvy červené 
(Vlk 100), 2. brambor červený. 

červenastý, červenavý, červený 
(val.). 

červenat se : Šňůrečku mu zavá- 
zala, by sa na něm červenala (Suš. 
174). Tobě líčka červeňajú a mně 
ne (bez se) Bart. III. 416. 

Červeneo, trať (Blansko). 

červeníce pl. f., kožené kalhoty 
hanácké. 

červenlnai červená půda. 



červenka 1. koza srsti červené, 
2. pták luscinia rubecula, 3. hruška 
toho jména, 4. úplavice. 

červenochvostek = červenka pták 
(Jicko). 

červený 1. červený trn, lycium 
barbarům (bot.), 2. červená = krev : 
AI červená při tom télda. Uhodit ho, 
hněď ho červená poléta (vých. Mor). 
Červená ju polévala, do šátečka 
utírala (Suš. 114), 3. červené pon- 
dělí = velikonoční (od červených 
vajec) Mor. lid 42, 4. červený jak 
krev, oheň, rechtorovo tele (o holce 
příliš červené). Má mitá byta bys 
červená jako rys (Bart. II. 303). 
Uvážu si pentlu červenu jak plameň 
(Suš. 261). 

červinai kráva s červenou srstí. 

červinky pL f, neúrodná pole 
s červenou zemí (Nov. Město). 

červík, verbascum (bot.). 

červiveo 1. polygonům persicaria 
(bot.), 2. ba červivca! (euf. = čert). 

česanec, -nca, pohlavek : Dostane 
česanec (dok 43). 

česat 1. tříti: Očeš mi trochu ten 
kabát = otři kartáčem. Kráva se češe 
o strom (Zl.) ; 2. ovoce (v záp. Moravě ; 
na vých. se trhá, obírá): Syneček 
hruštičky očesal (Suš. 751, od Dačic). 

český šajnů = tři krejcary, český 
stříbra = groš (slez.) : Hotuju vám 
pecen chleba a koláč, ešče k tomu 
česky peniz na pomoc (Suš 748). Kery 
poctivy mládenec, da nam groš český 
na věnec (Suš. 740). Dá — ji gréjcar 
nebo český, zaplatí mu B&h nebeský 
(Suš. 741). Ešče ja vam koledničky 
česky dam (Suš. 746). 

česnečica, -ce, polní česnek 
(Peck). 

česnečka (han.) = česnekovica 
(val.), česneková polévka na snídaní. 

česť (na St. Hroz. gen. česti^ Dob.), 
titul: Jaká česť mu náleží? Dá) mu 
matů česť. Nevím, jakú česť vám 
mám dat (jak vás titulovati). 

češák nebo čéška, brambor pů- 
vodu Českého, dlouhý a kropenatý. 

češkai polévka zemáková s čes- 
nekem, kořením a trochou másla 
(Vek.). 



50 



6ižmář, -a, kdo Šije čižmy, uher- 
ské boty : Čižmáři nechtěli ušit mojéj 
miléj čižmy (Suš 522) 

Člžovái trať (Koryčany). 
čižovícei trať (Dešov). 
Ďlžovky, trať (Bořitov). 

6kat| skytati: Čká se mi (han.). 
Cosi mu čká = má na cosi lasko- 
miny (slov.). 

čkavka, škytavka (han.). 

člampati -pu, zelí =: šlapati (Olom.). 

čtánek, kolénko prstu ohnutého: 
Bf} čJánkama do stota. 

človék = mužský (osoba = žen- 
ská) : Tomu člověku, téj osobě pokoj 
dejte (formule zaříkaci). >Je tu jakýsi 
člověk* oznamuje se hospodáři přišlý 
mué neznámý. Ty si číověk to udvih- 
núť = neuzdvihneš toho (Vah.). 
2. svědek na svatbě: Votát sem si 
ho za čtověka. StáJ sem mu za člo- 
věka (Podl.). 

6tové6enstvo : Doruósc do člově- 
čenstva = dospěti pohlavně (Dob.). 
Dcerám Maríně, Salomeně a Bětě, 
jestli k člověčenstvu svému přijdou, 
syn&m Havlovi a Jakubovi každému 
na veselí dva stoly, jestli k svému 
člověčenství přijdou t. j. k sňatku 
(arch. I. 93). 

6tové6ina| puch lidský: Fuj, smrdí 
tu člověčina (Kda II. 34). 

čtovéčinec, trus lidský. 

čtovéčlsko: Náš kmotr je dobré 
člověčisko. 

6lupek| jamka pod oknem, v níž 
bývá nádobka na stékající se vodu 
(záp. Mor.). 

čmadlt se: Kúř se čmadít do očí 
(vých. Mor.). 

čmahó = šmahem (Zábřežsko). 

6máchat| máchati: Vyčmáchaj tú 
hadru v čisté) vodě (vých. Mor.). 

čmák 1. káčer (Dačice). 2. Chodi 
po čmaku, maká po tmě (laš.). 

6máňat| silně bavčiti, velké puky 
dělati (vých. Mor.). 

6mánf| drobné roždí: Nazbíra) 
sem trochu čmáňá (horň.). 

6marygaf| škaredě čmárati. 

Ďmeiech = čmelák (sev. Mor.). 

Ďmerena, kráva barvy čmelí. 



čmelky pl. f. = všelky, ptačí hmyz 
přízi vný (dok. 128). 

čmerka, usazenina z roztopeného 
másla ^ cmúr. 

čmoch = čAoch, čich (záp. Mor.j. 

čmochtit se, cpáti, tlačiti se do 
něčeho (záp. Mor). 

čmrráAi -ňa = čmel (Df.). 

6much| vůně: To víno má divné 
čmoch (Maš.). 

6muchaf| mnoho kouřiti (val.). 

čmýri malý, zakrslý člověk (Dob.). 

čmýřif sSí hemžiti se: Tak sa 
to čmýří jak tá chrobač (Vlk 91). 
Aj ogarů sa všady čmýřiio ze sa- 
ňama (Slav. ČL. X. 379). A už sa 
to čmýří všade po vrchoch jak na 
bravenčím kopenci (ib XIII. 371). 

čnúť — čnu = čísti (val.). 

čobnout koAa, šibnouti (han.). 

čoček, špunt, malý člověk (Maš.). 

čočce říkají čučka, čečůvka, čečo- 
vica (slov., val., han.), čočka, čočavka 
(laš.). 

čogaf = čohať = čahať, int. čo- 
hýcať, čahýňať, lézti na strom (val.). 

čogavec, -vca, čahoun (val.). 

čomyta, jméno kozí (val.). 

čouhat 1. nepozorovaně, všetečné 
nahlížeti (záp. Mor.), 2. hloupě na 
něco hleděti: Čóhá jak sysel z díry, 
jak žába z prachu (han.) v. t. čůkat, 

čouchnout = čichnouti: Maso 
čóchne, je načóchly (Jevíčko). 

čožika, jméno kozí (val.). 

čpellf = špeliť, rázem hoditi: Tak 
tebú čpelím! (Slav. ČL. X. 32). 

črpák = čerpák v. t. 

čteník, balíček příze. Ze dvou 
čteniků bylo přadeno, ze 12 štuka 
(Čas. Mat. mor. XXVII. 92). 

čub = čubek =: čuba, chochol 
ptačí (laš.). 

čuba, ošumělá halena (val.). 

čubák, tenký prut: Vyčubat ču- 
bákem (slov.). 

čubat prutem, šibatl. 

čubatý, špičatý (laš.). 

čubek, cirsium arv. (bot). 

čubr = čubrek, satureia (bot ). 

čučák 1. kdo na jednom místě 
smutně čučí, 2. pes v dětské řečí 
(Vyhl. VI. XIX. 333). 



51 



čučátek, kdo někde čučí (dřepí), 
drepidlo (Slav. ČL. XI. 177). 

čučet (čučat) 1. dřepěti, vězeti: 
Pořáď doma čučí. De dotel čučíš? 
(Slav. ČL. X. 297). A co ty tu čučíš? 
Začučé} sa kdesi. Čepička roztrhaná 
na mé hlavě haž do rána čučela 
(Bart. I. 105). 2. Kočka čučí na 
myš = číhá (Brň.) 3. býti po tichu, 
mlčeti : Čuč, babo ! Abych už čučata ! 
4. Čočí jak pes na horký krópe, 
čučí jak Filip na jelita. 

čučeníi žráni v břiše (Jevíčko). 

čučno, trudno, nudno: Dyž sa 
hodiny zastává, to je tak čučno ve 
stavéňú (va}.). Že je tam tak čučno, 
pravíí, že on tam nebude (Slav. ČL. 
XII 487). 

čučovina, sláma z čečovice (dok. 
126). 

čúda = čída (v. t.). 

čudák, přezdívka: Ty čudáku! 
(jako: »mohl by ses stydět*). 

čudidtOi zamlklá, nedůvěřivá žen- 
ská. 

čudlí, chlapec 12— ISletý: To ti 
čudilé Mičkovi vyvedli (ZL). 

čudiť sa = čudovať sa (v. t). 

čudnýi divný: To je mi cudné 
(slov.). 

čudovaf, domlouvati vyčítavě : 
Tata mamě hrubě čudovali (Vlk 17). 
Čudovál mu o to. 

čudovaf sa 1. diviti se: Skalické 
děvčátka všecky sa čudujú (Suš. 
127). Ja nic ty sa nečuduj mojéj 
zelenosti (Bart. II. 36). 2. vaditi se : 
U súsedA sa čudujú. Nevím, co sa 
to zas spotu čudovali (val). 

čudrnýi čiperný, svižný, bystrých 
očí, hezký — ne čudrný: zasmušilý, 
shlídavý: čudrný ogarec. Dle Slavi- 
čínského (Vlk 20) chlapec je čudrný, 
děvčica čubrná, Vlaštovička čudrná, 
pěkné černé peří má (ND 54). Dnes 
je tam čudrno = čujno (v. t). 

čudýi smědý : člověk ; kráva čudá, 
podpálená (Nov. Město). 

čuha, nalézavá ženská; přezdívka 
ženské vůbec: Co tá čuha tady pořáď 
chodí? (Zl) 



čúhačka. Děti o svatebním veselí 
chodí na čúhačku pod okna, aby 
něco dostali (dok. 86). 

čuhatka, druh sladkých jablek. 

čuhaňa, huba (potupně). 

čúhat 1. dívati se nepozorovaně, 
na př. dírkou klíčovou (Kyjov). Co já 
potřebuj u, aby ledajaká neplecha 
mně čúhala do oken (dok. 62). Janek 
čúhal okýnkem (dok. 264). 2. Čóhá 
(= čočí) jak po nebozízo. Čóhá 
{= čočí, tróbí) jak vůl na nový vrata. 
Vidíš tam na hroSce teho Hrčo, jak 
na nás čóhá = zevluje (Mor. lid 
149). Čóhá mo sláma z botu. 

čuch = puch. 

čuchajda 1. Vařívali sušené kar- 
látky na povidla, vodu s nich slili 
a té říkali čuchajda. Lidé si kupo- 
vali čuchajdu a připravovali z ní 
»čuchajdovou máčku ^i (Přerov) 2. 
káva (žert). 

čuchák, slídil 

čuchán, nos (potupně) frňák. 

čuchat: Čuchej! hledej (hlavně 
jídlo, v troubě, v komoře). Též o lásce : 
Čuchej, kerou mám. Už se očuchali. 
Nemůžou se sčuchnout (záp. Mor). 

čuchnít, piplati, mrviti, kaziti (záp. 
Mor.). 

čuchnut 1. zapáchati : Maso čuchne 
2. čuchnuť, čuchať, stříkati (laš.). 

čuchtačka, rýpavá práce (dok. 
287). 

čuchtanica, blátivá cesta (Olom.). 

čuchtat = capat, žvaniti (Jevíčko). 

čuchtat se s něčím, šukati se. 
Taková je potom fajnová, enom se 
před zrcadlem ulizovat lebo se doma 
čuchtat (dok. 161). 

čujno: Naša paní čujno spí (Bart. 
III. 736) = snadno se probudí. Dnes 
je tam čujno = hlásno ; hodně zima 
(daleko »čut«, slyšeti). 

čujnýi val. čuvný, citelný, jemný : 
čuvné prsty, čujný nos, má čujné 
spaní, netvrdé, snadno procitne, 2. 
páchnoucí: slaniny, máslo (horň.). 

čukytafi čukyce se mi = ščukat 
(laš.). 

čuTena, koza s malými boltci 
ušními, skoro jako by uší neměla 
(val.). 



52 



čutka, ovce s malými boltci (val.). 

čuíý, nesvéčný (odév) val. 

čumenda (Žďar) = čóhačka, čí- 
haná. 

čumét, seděti v nečas. 

čona, čona I volá se na prase (han.). 

čunSi čuňka, morce. 

čuňa, nč, huba (hrubě): Pořáď 
má čuňu opuchlá (dok. 271). 

čuňák, hubička : Dala mně čuňáka. 
Koliks ji dal čuňáků? (Brň.) 

čuňák, rypák prasečí (val.). 

čundat, tleskati rukama (záp. Mor. 
v řeči dětské): čundy, čundy, čun- 
doSky! (ND. 18) 

čunét, lelkovati: Co čoniš? (Je- 
víčko.) 

čuňkaňa, ovce trkavá (val.). 

čup (čupec, čupek), vrch s plo- 
chým temenem: Bývá na čupě. Též 
jméno vrchu v. Kyčera (val.). 

čupka, fena, zlá ženská. 

čuprnýi čiperný. Dnes je venku 
čuprno =. zima (záp. Mor.)= čudrno 
(vých. Mor.). 

čupryna, chumáč vlasů (laš.). Po 
>čupryně«, dlouhých to vlasech v týle, 
sotva jsou již památky (Vyhl. II. 158). 
2. všetečná dívka (Opav ). 3. ovce, 
má kštici na hlavě (val.). 

čur: Čurym voda kapala = ci- 
courem (Lor.). 

čuraja, -e, m., mamlas (Lor.). 

čurchaf, za vlasy tahati, cásati 
(Ostrav.) Kt. Dbd. I. 

čurněký, čirý: čistá čurněká sůl 
(val ). 

čut 1. slyšeti: Čuía-jis, cérečko, já 
sem na ťa voíáí? Počúvaj, cérečko, 
budu na ťa voiat (Bart. III. 215). 
Čuia voze za Tesem (Suš. 172). Uču)eš 
o mně smutnú novinu (Suš. 262). 



2. cítiti: Kněz ptat se kočiho, eli tež 
čul tu vuňu (laš.) ČL. XI. 265. Za- 
jíce přichoďúvali k ovčírně, čujaci 
vůňu sena (Vlk 13). Je ho čuc, už 
je kelko dní zabitý = páchne (Dub). 

3. Čut sa v něčem, cítiti se vinen: 
Keď sa v ničem nečujem, nebojím 
sa (Df.). Na Zábřežsku právě tak se 
užívá slovesa čul jako v nářečí slov. 
a val.: Čul zvonit. Nic nového nečul. 
Nečul ruku = necítil. 

čuvík, athene noctua (horň., 
Příbor). 

čuiinkai u Čužínky, trať na Vi- 
zovsku. 

čvachat, drobným krokem jíti: 
Dítě čvachá (Jevíčko). 

čváchati máchati ve vodě. 

čvachnout, zabřísti : Strýc čvachli 
několikrát do kaluže (fig. 22). 

čvachtat se, -chtám i -chcu, blátem, 
broditi se. 

čvachýňaf, intens. slov. čváchať 
(val.). 

čvákaf, kudliti celou hrstí; žičkať^ 
kudliti dvěma prsty (val.). 

čvandraf, -dřu = čváchať (val., 
laš.): Učvandře-li si děvečka při 
umývání šaty, dostane ožralce za 
manžela (Kda II. 312). 

čvaňhaf se po něčem, šlapati, 
motati se (han.). 

čvaňucha, budiž k ničemu (han.). 

čvarda, havěď: To je téj čvardy 
ve škole ! (Bzenec) V uh. slov. čvarga, 
nezvedená chasa (nadávka). 

čvat = štváti: Méťs psa, proč ho s 
nečvaí? (Suš 133.) Psa na ňu po- 
čvata (Suš. 778). 

čvrnaf, hodně téci. Dojí-li na př. 
kráva hodně, říkají: »Tá čvrňá!« 
val. (Kt. Dod. I ) 



ďábet (džaboí, džabeJ, djabeí) Laši 
říkají vždy m. čert: Djabeí té tu byt 
díužen. Djabli v tobě seďa. Jak sto 
djabluv. 

ďábetka, žena ďáblova (žert.) : Ďábel 
zlámal nohu a ďábelka ruku (Suš. 684). 



ďáblí, ďábelský: dabli robota, ďábli 
děcko (laš.). 

ďabotaf, štěbetati : Co pořáď da- 
boceš (val.). 

dabrovat|žebroniti:Deckedab ro 
abe se mo z pachte opostilo (Loštice). 



53 



dacani přihlouplý člověk, »boží 
dárek bez kvasu* (han.) 

dačkanica, tlačenice (han.). 

dačkaf n. ďačkať, mačkati : Tvaroh 
se mačká, šaty se ďačkajó, všecko 
se to pod^čká (han.). 

ďáčkOi pytlík na tabák : Sahaj do 
ďáčka! (Dob.) 

ďad, nadávka: To je starý ďad 
(Opav.). 

dadat, spáti (v řeči dětské) ND. 24. 

dadéť=: jadét, svrběti (Dial. I. 63). 

dach| dašek, střecha (Opav.). 

ďách| euf. ďas: ba ďicha! (Mor. 
lid 102) 

ďáchant = ďách : Neščápené ďá- 
chantel nezvedený kluku (han.). 

rfajk = ďábel (val.). 

dajný, kdo rád dává: Néni velice 
dajný = skrblík. 

dák = ďách : £j dívča, dívča, sto 
ďiků v tobě (Suš. 228). 

dál: Di chatupku dal = o dům 
dále (Vyhl. VI. XIX. 524). Dál už 
tam nechoď (podruhé). »Už vás něco 
postrašilo?* >0, dál ne« (nikoliv), já 
se strašidla nebojím dál (do konce). 
>Je váš kostel pěkný ?« »Je dál 
pěkné* (dosti pěkný). Oči mne dál 
(sice) nebolely, jenom horkosť sem 
dostal do nich. Já sem ho dále ne- 
viděla, ale slyšela sem o něm. »Ty 
to neuneseš! >To dál nel« (ano, 
unesu) Zábřežsko. 

dala, vzdálenost (záp. Mor.). 

dárava, veliká vzdálenost: Veď to 
je dálava od nás (Slav. ČL. XI. 380). 

daleko-li ? = kam ? : Ach daleko-Ii, 
panno Maria (Suš. 6). Lidé se ho 
ptali, daleko-Ii jde? (Kda I. 205.) 
Na vých. Moravě ptá se druh druha 
na potkání obyčejně: »Daleko-liž?« 

dální, daleký (Df.). 

dalšo : z dalša na to hleďa, je to 
pěkné (z větší vzdálenosti) vých. Mor. 

ďama := jáma; diilek, do něhož 
děti ve fazole hrají (záp. Mor.). 

damaščanka, druh jablek. 

damaška, durancie. 

dámlčky, pl. f., střevíce vykrojené 
s přezkami (Líšeň) 

ďamovati dělati jamky: Pes ďa- 
muje = hrabe. Budem ďamovat čme- 



láky = vykopávati ze země (záp., 
Mor.). 

ďamčit, dotěrně žádati .(záp. Mor.). 

dandula, -le, uzená klobása domácí 
(dok. 113). 

daňhera, -le, kráva, od podoby 
s daftkem, s rohy přímými, ale ples- 
katými. 

dáňka, daň. 

Dano, příjmení. S strany skloňo- 
vání v. Čaňo. 

darazina, > vička, roste v pšenici, 
kvete modrým, má černá zrna větší 
než koukol* (Mor. Budějovice). 

Darebňa, -ně, v Darebni, trať na 
Vizovsku. 

darebný, na darmo : Nechoďk nám, 
synečku, přes vršky doliny, bude ti 
chodníček, bude ti darebný (Suš. 
292). Na vých. Moravě je ob>čej- 
nější tvar darebni: Jarmaky sú da- 
rebni (Slav. ČL. XII. 83). Stařenka 
už byli darebni = churavá, slába. 
Su jakýsi darebný =z churav. 

darebnlca, ce, darebná žena. 

darebnina, darebná látka Ne- 
kupuj toho, je to darebnina. To si's 
kúpíl pěknú darebninu! 

ďargatý, rfargavý = jařabý, krope- 
natý: kúra, sova, pes (laš.). 

(fargoš, -a, kropenáč, ícropenaté 
zvíře: kůň kocour (laš.). 

dařit: Dař pán Bůh, děvečko! 
(Suš. 111) = dej Bůh štěstí. 

ďarmara, -le, nešika, tulipán (laš.). 

darmo : To už je darmo = nelze 
změniti. 

Darmodaj umřel, Kupsobě nastal. 

darmovls, Rmec slovenské haleny. 

darunék, dar (val., laš). 

ďas, ďábel: A šak tě k nám, sy- 
nečku, černí ďasi nosí (Suš. 289). 
Už je má kráva u ďasa (Suš. 167). 

dastihlav, lycopodium clavatum 
(bot.). 

dat 1. s genitivem celkovým: Daj 
nám, dívko, daj téj vody (Suš. 3) 
Byla bych ti dala do klobóčka višeň 
do kapce kadlátek (Suš. 257). A jak 
pán Bůh dňa dáí (= dopřál), hněď 
ňa vedli do Brna (Bart. III. 600). 
O, daj Bože, daj slunečka, ať mi 
uschne tá děvečka (Suš. 154) Dajte 



54 



nám nocreha. Krásna panno, daj 
(=: podaj) zlatého pasu (Suš. 40). 
Když na koAa sedala, všeckým ruček 
dávala (Suš. 107;. Mitá mu dávala 
(== podávala) bilébo šátečka, aby 
on si ulřél své černé očička (Bart. 
III. 302). No tož, Mikšu, daj obucha, 
Kubo, zahraj do hajducha (koleda). 
2. s dativem: Ty tomu dáš! Ten 
tom dáti (málo udělal, snědl a p.) Dáš 
tom, jak žába ořechom (nezvedeš 
nic). Na křtu dali chlapcovi (jméno) 
Jozef. »Jak tom chlapečkovi daliř« 
>Ďali mu Janek. « >Jak je vám?< 
>Jak mi dali, tak mi je.< Dajte mu 
třeba Martin (Vlk 3). Chlapečka 
okřtili a dali mu Vojtíšek (Kda I. 
124). 3. s instrumentalem doplňkovým: 
Že ho tém zednikem dále, deť to só 
ti nevětši lumpi! (Mal. XXIV. 67.) 
Jak sem se dal krejčim . . . = když 
jsem se začal učiti krejčím (laš.) 4. 
Jiné vazby: Dobru noc ti dávám, ty 
mi neděkuješ (Suš. 288). Dobro noc 
si dali (Suš. 360). Císař dal mu 
s pánem Bohem (Kda I. 57) Nech 
je mladý nebo starý, uctivosť mu 
dejte (Suš. 297). Nikdy zlého slova 
nedál otcovi Dál do zdrapáků, do 
kyt, do Prščic = utekl. Dala sem ťa 
za Janíčka = vdala (Bart. II. 30). 
Dali ju zaň (Dob.j. Mama mi na 
trávu nedá t. jiti (Bart. II. 147). Dá-li 
sa tam všecko? = směstná-li seř 
Dali žebráka na hůru ležat (val.). 

dat se 1. Já se tam přece dám 
(Kda I. 42) = pustím se, půjdu. Byla 
jedna stará žena, co se byla na 
prošení dala =: vydala na žebrotu 
(Suš. 6). Dám se mezi vojáky, do- 
stanu nový šaty =: zverbuju (Bart. 
III. 592). Dyby mně kdo koňa 
sedlal, taky bych se na vojnu dal 
(Suš. 173). Ej, husaři, husaři, vy 
pěkné koně máte, já sa dám mezi 
vás, kterého mi dáte? (Bart. II. 463.) 
Která pak nevěsta by se k vám 
dala? z= šla k vám (Žd^r). Dál sa 
na matku = vrhl se po matce. Dalo 
se, dává se na déšť, na čas. Tehdy 
dávala sem se do nemoci = začínala 
jsem chorovati (záp. Mor.). 2. dat sa 
s infinitivem ^=zjntouti se^ začíti (val.. 



horň.): Dala sa ptakať. Dál sa lézf 
na strom. Dala sa ho boleť škroA. 
Dál sa dělať = do práce. Dalo se 
pršať. Dalo sa mésť = začalo sněžiti. 
A jak přišla domu, kázala mu skákat, 
a on nebožátko, on sa jí dál plakat 
(Suš. 669). Hanča dala sa zamětať 
izbu (^Slav. ČL. X. 35). Všeci sa 
dali smíť (Slav. ČL. X. 303). Čert 
se dal křičeť (Kda II. 53j. Včil 
půjdeš do města a dáš se učiť za 
zahradníka (Kda I. 71). Jan se dal 
potom sloužiť u jednoho sedláka za 
pacholka (Kda I. 233) 

ďatef, -tía = datel (slov.). 

ďatéra, kráva jako datel. 

Davcovce, pl. m., trať na Tře- 
bičsku : nad Davcovce, pod Davcovce. 

dávka, daň (laš.). Je dávka = vy- 
bírají daA (laš.). 

davne, nědavne, dávnější (laš.) = 
dávno. 

dávno: Dávno zme sa neviděli 
(Suš. 112). Ty si dávno hlúpý! 

davnúono dávno, velmi dávno. 

dávný : Ej v onen dávný čas Ježíš 
spasitel náš stoupil na lodičku (Suš. 
16). Dávné časy som mu dal de- 
sjatku = už dávno (Dob.). To šče- 
ňacko něni dávné, budze mac rok 
na jar (Dob). 

dbatý: kerý je dbalý, přeca si 
něco uhospodáří = přičinlivý. 

dbet v. gbet, nádoba dřevěná (laš.). 

déban, džbán (Rožnov). 

debřa, -ře v. gebra, -ry, zmola, 

roklina, příkrý úval v horách. 

debrný, co je v debři, Debrný 
mlýn u Dřevohostic. 

děcko užívá se na Moravě jen 
ve smyslu hanlivém : ciganské děcko, 
to sú pusté děcka. > Panna (Maria) 
dieko {/) zrodila velebnější anděla* 
zní jako rouhání. — Na Jicku je 
děcko malé děvčátko. > Děcka I € 
oslovení děvčat, nebo děvčat i ogarů, 
jsou-li pospolu, nikoli však ogarů 
samých (Vah.). 

décúr, hanlivěji než děcko (val.). 

deček, důlek (laš.). 

děd a bába. D^dzi a bábi se říká : 
staříček — stařenka (Zlinsko, Vsacko, 
laš.), stařeček a stařenka (dol., Po- 



55 



moraví, han., záp. Mor.), stařeček — 
stařenka (borň.), starý tata — stará 
mama (Lanžhot), dédáček — ba- 
bička (Kloboucko val.. Brodsko), 
dědáček — baběnka (Zálesí, Brumov), 
dědiček — babička (porůznu), dě- 
dóšek — babička (Brněnsko), dě- 
dóšek — babička (Třebíčsko, Žďár- 
sko), dědoušek — bába (Jemnicko), 
dída — bába ÍBohdíkov), dědek — 
babka (u Litovle a Zábřežsko). Dě- 
dovi na záp. Moravě říkají také 
dóda (Výmyslice) n. douda. Na Va- 
laších děda n. dědák znamená »sta- 
říčkova otce* (praděda). V Blatnici 
i jinde, kde děda jmenují dědáčkem 
a babičku baběnkou, jest stařeček 
pradědem, stařenka prabábou. 

dédák| arům maculatum (bot). 

dedek 1. stolice hoblovací (laš.), 
2. u pluhu (v. pluh 6). 

dédina, ves. 

dédiny pl. f.: Je na dobrých dě- 
dinách = na hostině n. vůbec, kde 
se má dobře, kde člověku dědí (záp. 
Mor.). 

dédinář (dzedzinár, pl. -rja), oby- 
vatel dědiny proti kopaničárům(Dob.). 

dědinský člověk, z dědiny, dě- 
dinák proti městskému, měšťáku. 
S pánem Bohem bud^e, dědinské 
děvčátka (Bart. III. 481). 

dédit: Dědí mu = jde k duhu, 
slouží (záp. Mor.). 

dédovízeňi -zně f., dědictví (val). 

Déhetné, trať (Bánov). 

dehorgyňSi georgyna (záp. Mor.). 

dech : Hoderét mě do decho (pod 
prsa), a zarazél se mně dech (Maš). 
Někdy dítě onemocní tak, že když 
vydechne, dělají se mu na bocích 
a na dolinko (žaludku) tři jamky. 
Této nemoci se říká tři dechy (Vyhl. 
VI. XIX 147). 

ďějávat sa iter. slov. díti se (slov.), 
děj ovát se (laš.): Tak se často ďé- 
jává, dějuje. 

dejmovat: >Pane učitel, vona mně 
dejmuje«, chce něco ode mne, říká: 
»Dej mněl« (Záp. Mor.) 

dékati louditi, říkati: >dé!« (dej) 
= dejmovat (záp. Mor.). 



defací, lhůta, odklad: Nemá dlú- 
hého dcFací (Vah). »Felčar už mu 
dal delací«, když nemocnému ukládá, 
že bude žíti na př. ještě týden (Bruš- 
perk). 

détat, pracovati : Dělá v Holomúci 
(o tovaryších). Co zme sa nadělali! 
Často spotu dělali a vyváďali (Vlk 21). 

delíny, prkenná podlaha v konírně. 

délit se: Dyž sa v nedělu při- 
strojí, hněď sa od všech jiných dělí 
= liší (Bart. II. 70). To se mi smrťó 
dělí = protiví do duše (han.). 

défka : Fčel v lite je to dyrka dňa 
= velmi dlouhý deň (Mal. XXIV. 65). 

dělník n. deník, kůlna bez patra 
(Jemnicko). 

dělník na Frenštacku je najatý 
pracovník na poli s potahem : Chystá 
se na dešč, a ja mam dělnika. Sice 
nádenník. 

délnišce, -ete, místo v lese, kde 
tesaři kácejí a dělají (záp. Mor.). 

défný člověk, pracovitý — déFm 
deft, všední (srovn. nedélé). Byla tuze 
pracovitá, dělná, jak my povídáme 
(dok. 9). Děrný lid = dělníci. 

děto, plásty medné. Včely je dě- 
lají buď dužito, souběžně s dužkou 
svrchu dolů — déio duzité^ nebo 
krajito, napříč klátem, konci k dužce 
— délo krajité^ nebo kutno, do roha — 
délo kutné (Zi.). 2. Zatrápené dělo I 

derovaf, dávati prkennou podlahu 
do světnice: Majů tam vydeTovane 
(laš.; srovn. deliny). 

ďétovaf — děluju = dělávám, děío- 
vuju = děíávávám, dodčtuju -=. do- 
dělávám, obdětuju rolu = obdělávám 
(laš.). 

deršo : na delšo uvázať. Na delšo 
zaledvá tu ostanu (Vlk 91); z delša 
(val.). 

demikat horň. = domikát (val.), 
syrná polévka. 

deň: Ešče bude aj zytra deň = 
času dosti! (Slav. ČL. XII. 84) Zvoní 
deň = ranní klekání (laš.). Ozef býl 
čím deň horší = čím dál (val.). 

Dendeje, trať (Bedihosť; v ka- 
tastru Bendice). 

déngfavý^ slabý, mdlý (val.). 



56 



den(| oddělení ůlu. Dle počtu 
dění jest úl jednak, dvoják, troják, 
Stverák (val.) = brť (v. t.). 

dénko 1. (dénce, dénco), dřevená 
pokrývka na hrnce s mlékem a sme- 
tanou. Na dénko šátek uvázaný = 
do týla. 2. vrch klobouku ; klobouk 
má dénko a střechu (Zábřežsko). 

depa, rýma (žert.). 

depoiífi intens. slov. deptať, cu- 
pati nohama: Dčťo nohama depoSf 
(laS.). 

depro, děpro, deprem, děprem, 
déprym = teprv (laS). 

deptafi -tám i -cu, dupati, šlapati : 
Deťu nebylo ani rok, a už deptalo 
(Vyhl. VI. XIX. 144). Moja dceřička 
prahu nepředepce = nepřešlape, ne- 
zničí (Suš. 360). 

déraz: kobzale su sam déraz := 
samá díra, cbrobalivé, vyžrané od 
červů (laš.). 

derázeki roždí naplavené i jiné: 
Chodí na derázek (záp. Mor.). 

derázka, otep z posekaných včtví 
(záp. Mor.). 

dérbeki malé dítě (val.). 

deregra u vozu, kozhk. 

dereši -e, f. (maď.), vozík, na 
nějž se přivazovali odsouzení k ránám 
holí. Po každé ráně mrskl sebou 
odsouzený, a vozík s ním popojel 
(Vlk 38). Dle jiných byla to lavice, 
na níž lehl, kdo byl odsouzen k tě- 
lesnému trestu; také místu, kde ta 
lavice stávala, říkali dereš (Osvěta 
1900, str. 1084). Posud je na vých. 
Moravě obecné pořekadlo: »Už je 
v dereši* o tom, kdo je polapen, 
v pasti 

déruidlf : Koltun děruždi po člo- 
věku, obchází (laš.). 

desátaf, vyčítati: Ta mi vydesá- 
talal (val.). 

desátka, desátek na růženci (laš.). 

desefák (val.) =: desítňák (slov.), 
desítizlatová bankovka. 

desina, deset v kartách (vých. 
Mor. I. 

dešlta (laš.) = desina. 

desítka, bečka o 10 vědrech. 

deska, prkno ; druhy desk: truhtov- 
nica n. truheinica, falcovnica, vrát- 



nica, mostnica (val.). Ten kanafas 
sem kópila na deskách, t. j. v prken- 
ném krámě na náměstí (Prostějov). 

dei6ák, kužílek od desky, sedlák 
(val.). 

deičlčky pl. f., vazba knihy: 
knížky bez deščiček = nevázané, 
v deščičkách = vázané. 

deičůtka, deštička: Manohu (zlo- 
menou) v deščulkacb (laš.). 

deičůvka, dešťová voda (vých. 
Mor.). 

déienec, amaranthus (bot). 

deštka. úzká deštice ; z deštek se 
světidla (dračky) strouhají (val). 

déf, -a m., dítě: To je dobrý 
děť. — Z^//b,^/^^^ jen o rozpustilém 
dítěti nebo mluví-li se o něm s po- 
divením : Je to enem takové děťo a 
už si to zapali (Opav.). 

dét se, díti se : Kdež by se dělo, 
abys ty tu nebyl! = jak by to tu 
bylo bez tebe (iron.). »Je tam bláto ?« 
»Kdež by se dětolc = je ho tam 
dost. >Jatelina od spodu hnije *« 
>Kdež by se dělo, dyž pořáďprSíU 
(Zl.) 

děťátko, lichotné slovo dospělým : 
Ach, děťátka, byla vám to mela = 
lidičky. 

devanduja, -le = levandula: Vo- 
nijó chlapce samo devandoló (Suš. 
562). 

devaternlk 1. sedmihlásek (záp. 
Mor). 2. tussilago farf. (bot). 

děvčací, dívčí (vých. Mor.). 

dévčina, děvče: Sem děvčina chu- 
dobná (Suš. 591). 

děvčisko, výrostek dívčí. 

devésir, devasilie (horň ), devěsilé 
(val.), tussilago farf. (bot.). 

devina, devět v kartách (vých. 
Mor.). 

děvinka, děvčátko: Už nám ta 
děvinka, už nám zahynula (Suš. 560). 

devita (laš.) =: devina. 

devítihlásek, sedmihlásek (Tře- 
bíčsko). 

dévoja, dívka, v tom smysle jako 
hala: Dvě děvoje, hodné haly (Df.). 

dévucha (val. děbucha), odrost- 
lejší děvče. 

dévušl srdce je chytlavé (laš.). 



67 



dibec (dibek, ždibec, ždibek), kou- 
sek: Dal mně dibec chleba (Maš.)* 

dlclno, děcko: Člověka ty dicina 
těšijou (Žď. obr. 64). 

dicky = dycky, vždy (Javorník, 
hoiň.). 

dichta (dichula), plachta na trávu 
(laš.). 

dít 1. jméno tratí ve všech osadách, 
2. jméno hory : Tylovské a Hažovské 
díly (val., z rum. dél = kopec). — 
To je tým dílem = tím, z té příčiny 
(záp. Mor.). 

dílňdi -ně, říká lid na vých. Mor. 
jenom dílně olejové, v níž >se olej 
táhne. « sice užívá něm. slova verštat. 

dílňáki táhl (tlačil) ze semenca 
olej (ČL. XII. 152). 

děti jedným otcom, ale inú matku 
(horň.). 

diV| označuje paratakticky způsob 
a míru : Celé deň chodit po domné, 
div se nesvafet Ten chlib tak kesal, 
to veko beto, div se nepřelepovato 
(Mal. XXIII. 48). 

divy pl. tantum, dívání, divadlo: 
postať na divy =z na odiv (val). 
Chodi na dive světu v těch šatech 
(Mal. XXIV. 140). 

divák 1. zevlovač: Já už su enom 
takový divákalazar; takový člověk 
už néni ua nic na světě (Slav. ČL. 
XII. 420). 2. podívaná : To byí dzivák ! 
Som tu na dziváky = abyste se na 
mne dívali jako na blázna (Dob.). 
Pocfte, chiapci, na diváky, jak to 
švarné děvče běží za vojáky (Bart. 
III. 719). 

dívat se s dat: A díval se jim 
z hradu pán (Suš. 190). 

dívčí dřevo, daphne mez. (bot.). 

dfvčit 1. býti za děvečku (han.): 
Jak nám bylo 14 — 15 let, už jsme 
dívčily samy (Vyhl. II. 216). 2 býti 
dívkou, svobodnou: Počkaj, šohajku, 
až si podívčím = nabudu se dívkou, 
užiju svobody (val.). 

diví adj. jednoho zakončení: diví 
žena, diví pec. 

divížena, divoženka, zvěščka (Pře- 
rovsko), věščica (laš.), koruženka 
(záp. Mor.), bytost báječná. 

Dlvln, příjmení val. 



dlvina, podivín (val.). 

divíš, clavaria (houba). 

dívka, děvečka služebná (děvečka 
je slovo lichotné: Čí si, děvečko?). 
Na hlavě měla velký turecký šátek 
zavázaný, jak u nás říkají, »na dívku* 
(Slov. obr. II. 159). V kolihy (čejky) 
zaklety prý jsou nezachovalé dívky. 
Odtud snad v některých osadách 
na Dačicku čejkám říkají dívky (Mor. 
lid 298). 

divný: To je mi dživno teho člo- 
věka (s genit.) Lor. Och, to je ně 
divné na tu Karušu! (Slav. ČL. XI. 
323.) Přinesl s sebou množství div- 
ných a jinačich věcí (Slov. obr. II. 
71). Duchové nás budou divně a jinač 
nutit v karty (Kda I. 196). Nadala 
mně divně a jinač (dok. 153) 

divočiak, divoký kanec (Dob.). 

divočina: Skočila bych do tej 
hlubočiny, kde jsou ryby samy divo- 
činy (Suš. 590). Skovat som sa, 
skovat do téj hubočiny, hdze sa pre- 
chádzajú mořské dzivočiny = di- 
voká zvířata (Černík 16). 

divočka, ovce plachá (val.). 

Divok, les na Polešovsku. 

divosír, divoch (Jicko). 

divota, div = Nima dživota = 
není divu (Lor). 

divovat sa = diviti se (horň.): 
Temu sa dzivujem. Dzivovat som sa 
až hrůza věčná (Dob.). 

divúr, divoch (slov., val.): Stvářáí 
jak divúr (Slav. ČL. XI. 378). 

divús = divúr. 

dra (laš.) — podlá (horft.), podle, 
vedle, podlévá, vedlevá, podlé, vedle 
(dol.), vedli, podlivá (dol.), — v laš- 
tině dra =. pro: Dyť to dfa vas! 
Juraš dfa Ondraša přišel preč. Šef 
tam dfa teho, udělal sem to dla 
teho := pro to. Podle čeho? = proč? 
(Srovn. dle.) 

dtab, vydlabaný žlábek nebo díra 
v dřevě. 

dtabat, -bu: Pořáď ho dlabal, aby 
to pověd^éJ = naléhal na něho (Zl.). 
Pořáď mne dlabali, abych zaplatil 
koťátko piva. O tuto policu mne 
dycky dlabe, nedám ti ju = žebroní 
(dok. 78). 



68 



dtábif (dtáviť, dáviť, gtabif, gnábiť), 
tlačiti, škrtiti (val): Čert zdíábíl 
kameň, až z něho voda piščeta (Slav. 
ČL. X. 300). Mora díábí lidi. Pes 
zadtábil kuřa. RozdUbít vajíčko. Ka- 
pustu dtávic, zelí stláčeti v sudé 

(Dob.). 

dtabovka u pluhu v. pluh 20. 

dtachmati -chrnu, tlačiti, mačkati : 
dítě, kočku pěstováním (vých. Mor.). 

dtachnlt == dlachmat: Pes za- 
dtachníl kuře. 

dtacholisko, pošlapaná tráva neb 
obilí (Df.) 

dTapa: Co ty ovečky roznesou na 
svých dlapkách zlata! = šlapky 
u nožek (Kda I. 25). 

drapollsko, zlá cesta, bahnitá 
mláka (val.). 

dlaščka, lusk odkvetlý (Maš.). 

dlaška, trudovačka v. t. 

dtážlt, dlážditi. 

dtážka 1. dlažba vftbec,2. podlaha. 

dle: Psal mi dle bytu = o byt. 
Šet tam dle němčiny = naučit se 
německy (Nov. Město). 

diet: Dlóho sem tam nedlela, ne- 
prodlévala, nemeškala (Zábřežsko). 

dlidleny n. dlidlušky, kačeny, od 
volání: na dli, dh! (dok. 123.) 

dloubat mlíč, rýpati (Dačicko). 

dloužanácký, velmi dlouhý. 

dlouho : Dióho sem ti nedai zlatku, 
a už zas chceš = nedávno jsem ti 
dal. Dlóho oni tam nedondó, jak 
pudó honem = brzy dojdou. »To 
se ešče na něho načekámel* » Dlóho 
on nepřijde, esFe už je v cestě « = 
brzy přijde. Budó tu z kostela za 
chvifenku, deť dfóho néni po té ráni 
r= vždyť je brzy po ranní (Mat. XXIII. 
154). 

diúháček, kuchyňský nůž: Dlú- 
háček, ne křivák, hážeme do zemi 
špiců (dok. 41). 

dtuhař, kdo dělá dluhy. 

Dtuhošinyi pl. f., trať (Nivnice). 

dtuhúcnýi velmi dlouhý (vých. 
Mor.). 

dtužen : Čert tě (babu, chlapa) tu 
býi dlužen ^ není tě tu třeba. Sultán 
se ho ptal, co je dložné (Vyhl. II. 
37). 



dlužf, -ě, f., deska z práchna na 
zadělání úle od zadu (Zábfežsko). 

dnes: Dnes jak zitra přijde = co 
nevidět. Čekáme ho na dnes týden 
= ode dneška za týden. Neřek sem 
dnes týdeft, že budu voják = před 
týdnem (Suš. 568). Nebudem veselá 
ani do dnes týdňa (Bart. II. 107). 
Som tam po dnes dzeň (Dob.). Tvá 
matka umřela, dnes rok pohřeb měla 
(Suš. 161). 

dnesa, dnesaj, dnesajky (laš.) — 
dneska) (slov., val.) =i dnes. 

dneskajšt = dnešní; dněskajša 
noc (laš.). 

dneSnf: Myslíte, že su dnešní? 
Néjsu dnešní = dnes narozený, 
hloupý. 

dňúvaf : Marek vkradl se do šůst- 
níku a tam přenocoval, nevěda, jak 
bude zítra dňúvat. Ten kohút u nás 
nocúvá ai dňúvá = bývá u nás ve 
dne v noci (Dob.). 

do I, v laštiné s genitivem jmen 
osobních jako v polštině ^ = česk. k : 
idě do kovara, do ševca, do Pavlička, 
do nas, do kupca, do sušeda, do 
stryka, do pana velebného. Ve Fren- 
štátě obecná je tato vazba toliko 
při jménech rodinných: do Křenkuv, 
do Michnuv, do Klinkovských, sice 
má místo předložka k s dativem jako 
v češtině. Na Brušpersku říká se: 
do řeznika, do nas, atd., ale ku mni 
výhradně, na Frýdecku vedle do 
mné, V některých ustálených for- 
mulích zachovala se tato vazba i jinde 
na Moravě: Di do stvora (pom.) = 
di do čerta (Zl); na Horftácích 
s jmény rodinnými : išiel do Krcháčků, 
do Tomšů (Df.) : Udělám se ptáčkem, 
do matičky poFetim (Vyhl. VI. XVIII. 
837). Vydala matička ceřičku daleko 
od sebe, ba i zakázala chodničky 
do sebe (VI. XVIII 837). Do suseda 
půjdu (Suš. 454). Byta mi matka 
bohatá, pošla do smrti do kata 
(Bart. II. 11, z Rožnova). 

2. do znamená cíl ve smyslu pi^e- 
nesenán: Neměl příčiny do mé (laš.). 
Ma tu tež co do pořizeňař (laš.). 
Zmokli zme do niti, do koze, do 
kosti. Dávéte temu hřiběti picni 



59 



vápno, abe seleto do kosti (Mal. 
XXIV. 138). Daí do noh, do ket, 
do vesokéch (ib.) = utekl. Trhejte 
rozmarýn za zelena, aby vám ne- 
vyrůst do semena (Suš. 390). Obili 
ide do penéz (z peněz, je v penězích) 
Mal. XXIV. 138. Koně mu šty deft 
ode dňa do sebe (spravovaly se). 
Voli rostou do peněz, koně z peněz. 
Přišlo do rozumu, ptalo se na mamu 
(Suš. 161). Přišét do miiosti (do 
}ásky) u samého cisařa (opak: vy- 
padl z milosti, z lásky). Vzít si koho 
do srdce = zamilovati si koho. To 
hfibě má do druhyho roku (Mal. 
XXIV. 138). Je s ním do přízně = 
jsou příbuzní. 

3. do atíribuíivné: Kůň do tahu 
(ein Zugpferd), boty do biata, šátek 
do déšča, šaty do práce. 

4. do adverbiálné : Ovoce máme 
do pána Boha, do vůFe boží = hojně 
(t. j. dokud jest vůle boží, dokud 
Bůh požehnává). Žena mužovi řekla, 
že se do vůle boží nebojí (Kda II. 
188). Mtáťá do dvojnice, do trojnice, 
do čtvernice (pom., jinde: ve dvoj- 
nicu). Do oka něvidzim ništ = na 
oko (horň.). Převrékeí se do žebráka 
= za žebráka (laš.). Všecky osoby 
su do stamanky posedané = do 
kola (laš.). Je té práce do strhání, 
do stésknóti, do zmrzeni (Mal. XXIV. 
138). Děiali jak do zákíadky = 
o zakládku (laš.). Do hupku = ho- 
nem, hupkem (laš.). Děláme do cuku 
= honem (Zl.). Dětá do skoku (Mal. 
XXIV. 138). Hněvá se na mne do 
rozpuku (ZI.). Zpírá se do duše. 
Dozrát ho do duše (Zl.). Zač teho 
voia dáte do síova = bez smlou- 
vání (Bart. II. 300). Do tři krati 
prosit =1 do třetice (pom.). Kvítečky 
opadaly do lístečka jednoho (Suš. 
196). Víno vytékio do kapky (bis 
auf den letzten Tropfen). Snědli 
chléb všecek do kúska. Všeci do 
jednoho odešli. Posn, Chodí do drév, 
do košů, do tihet a p. znamená tolik, 
co chodí dělat drva, koše, tihly: 
Tak říká se též: je v drvoch, košoch, 
tihtách, t. j. v práci, dělá drva. — 
Zajímavá je tato stručná vazba: Po- 



tomek diviženky byl takovej maličkej 
a měl jinej vobličej, ne do těchto 
lidí = nepodobný obličeji těchto 
(obyčejných) lidí (ČL. XIII. 34, od 
Jimramova). 

doba: To už je doba večera, a 
teprov je sedn hodin = už je dlouho 
večer (Mal. XXIV. 65). 

ďobák, zobák (val): Ptáček klepal 
ďobáčkem na okno (Kda II. 191). 

ďobafi zobati (val.). 

doběhnúf: Tak mne to doběhlo! 
=z dožralo, dohněvalo (Vah,). 

dobfjaf se: »Kde ste to vzali ?< 
dobíjáí se na něm strýc = důtklivě 
vyzvídal (val.). 

dobrat: Dobralo mu (nahnalo 
strachu). Dobíralo jim. Matičko, ne- 
možu spáti, ani se sníčka dobrati 
(Suš. 45). 

dobře: Dobře je to na synečka, 
dobře je to na ného = dobře mu 
tak (Bart. III. 352). 

dobrodéj vždy iron. = darebák, 
škodař. 

Dobrolese, trať (Vracov). 

Dobroníže pl. m., les (Kelč). 

dobrotlsko: Já neublížím kuřeti, 
protože su dobrotisko chlap (fig. 96). 

dobrofi -ti = dobrota: To néni 
pro mne žádná dobroť. Di (daj mi 
to) po dobroti = po dobrém 

dobrota, něco dobrého: To je 
dobrota takový papuče na zemu 
(Mal. XXIII. 164). 

dobrotnica == dobra mysl (ori- 
ganum) (Slezsko). 

dobrovolný člověk, povolný. 

dobřučkýi velmi chutný. 

dobrúchat, dobřiti, konejšiti (vých. 
Mor.). AFe co se budem domrzať, 
pime rač, dobróchafe stréc (Dial. 
II. 61). 

dobruša, -še, hruška toho jména, 
chutná. 

Dobruška, trať (Buchlovice). 

dobrutka = dobroděj (iron ) laš. 
To je tež taká dobrutka, neposeda 
(Opav.). 

dobrý : Bude ti ešče kdysi dobrý 
1= budeš vyhledávati jeho rady, po- 
moci. Bude ti to dobré = sejde ti. 
Dobrý kabát, klobouk, dobré boty 



60 



atd. = ještě nesedraný; opak: zlý 
v. t. Dobrá vúfa^ neštovice bez pa- 
trné příčiny na prste vzniklá, velmi 
bolestná. 

dobyčt: Dobyčjá bjéda je horšja 
než Fudská = bída s dobytkem, když 
není píce (Dob.). 

dobyt 1. vytrvati: Ani zme ne- 
dobyli do konca. Pacholek dobýt 
ve službě do vánoc. Být tam, ale 
nedobýt nového roku. Já tu středy 
nedobudu. Daj mi, Bože, daj mi do 
těch vánoc dobyč (Suš. 522). 2. do- 
sahovati, vymáhati: Dobývá} sem to. 
Nemohl na něm slova dobyt. 

docáď, dosud (záp. Mor). 

dočabraf sa, -břu, dojíti pomalu, 
doškrabati se, zvi. chromý: Ledvá 
sa dóm dočabře (Vlk 92). 

doftapotaf sa, -cu: Pusť páva po 
potoce, šak on sa dočapoce = vodou 
domů dobrodí (^Bart. III. 70). 

dočkaf se s instr. doplňkovým: 
Jenem že tatíček už se ho nedočkají 
tém panáčkem (Mal. XXIV. 67). — 
Dočkaj I (slov.) = počkej. 

dočuchat sa : Už sem sa dověďél, 
už sem sa dočuchat, kdo mojí ga- 
fánce fěrtušek zaSipál (Bart. III. 737). 

dočupat se, -pu 1. dobadati, do- 
hledati se: Už sem se dočupá}, kdo 
nám chodí na střešně. 2. utržiti, do- 
stati něco: Dočupát se kdesi nátky. 
Dež za dva grécare těch ťiku sni, 
zajisté se dočope psene (Vyhl. I. 12). 

doderná: Kde jsou hotovy s dra- 
ním peří, držívají také dodernou 
(R. a Ž. 82). 

dodírka, dodraná: Včil moc stro- 
jijú na dodírku (dok. 43). 

do dom =1 domů (laš.): Dybych 
by}a chodila za siunečka do dom 
(Su§. 194). Navrač se do dom (Suš. 
196). — Také do domu = domů: 
Di, děvča, do domu (Suš. 159). 

dogvarafi -řu: Ten to dogvará} 
= dodělal. zHdil (VahJ. 

dohtúpaf se, svým hloupým roz- 
umem se d >m v sliti: Dyby mi byí řek, 
co buděm robiť, to bych ja se už 
dohíupal, jaké načini potřebujemy 
(Šmýd). 



dohnat: Veliká bída mne k vám 
dohnala. Já ho k tomu doženu = 
přinutím. 

dohořívat: Oheň dohořívá (ist 
dem Erloschen nahé). 

dohostit se : Statku se nedohostí, 
lesti nedopostí. 

dohýbat si, -bu, stěžovati si : Do- 
hýbál si, že ho hlava bolí (Zl.). 

docházet, na vých. Mor. ob. do- 
chodit: Už můj stav panenský do- 
chází = končí se (Suš. 431). Sedmý 
rok dochodí (Suš. 94). O Jozefě ně 
roky dochodíja (jsem ten čas na- 
rozen). Slav. ČL. X. 143. Tomu 
synovi dochodilo 24 let (Kda I. 88). 

dochrámat se, -mu: Dyž se tak 
šustne s pater, celej se docbráme, 
pomrzačí (dok. 119). 

dojachati dojeti: Jak Turek do- 
jachal, na Verunku se ptal (Bart. 
III. 19). 

dojat: Dyž mne dojme (t. bída), 
dycky mi pár grejcarů pošle. Už ho 
do)ímá. Jak ho dojalo, vrátil sa ešče 
rád dóm (Zl.) 

dojení, concr. mléko, kolik se ho 
na jednou nadojí: Krávy nám už 
hodně přisušity ; trojího dojení máme 
sotva na večeru (Zl.). 

dojesf: Dojedl chfebem (Mal. 
XXIV. 69). Kdo chlebem dojídá, 
na vojně nezmírá. 

dojíčif, dohoditi, namluviti : Doji- 
čila mu ju (nevěstu) val. 

dojít: Došli tmavých lesů (Suš. 
113). Dojdeš nebeské radosti (Suš. 
20). Valentinek zdrávi došel (Suš. 
28). Psáni za psaním šlo, hi Kačenky 
došlo (Suš. 125) Došla boháče no- 
vina (Suš. 20). Tak to došlo skon- 
čena = skončilo se (laš ). Dyž donde 
letního času = bude léto. Maso 
v trúbě dojde (dopeče se), netřeba 
přikládat. Zito d( jde na pokládkách 
(dozraje). Jabkadujdú na hromadách 
(Zl.). To sem jak živ nedošel, jaké 
ten má zápole (zalíbení) v kofioch 
1= nezkusil, nepoznal (Vlk 19). Došla 
k němu jeho matka slov. = přišla 
(Suš. 184). 

dojít (slov., val.) : Kráva krvú do- 
jila. 



61 



dojivo, mléko ve všech svých 
způsobách. 

dojka 1. jedno podojení. 2. Tá 
kráva je dobrá dojka =: dojnice. 
3. dojná ovce (Kda II. 314). 

dojný: Sestra ji poslala štyry 
krávy dojné (Suš. 130). Ptač ty, cé- 
rečko, p}ač ty hojně, abys meta krávy 
dojné (Bart. I. 136). 

dokáď: Budu toho roět na dokáď 
= na dlouhý čas. Loni sem tam 
být dokáď = dlouho (Zl.). 

dokáSaCi dokosovati: Mat som 
dokášac (Dob.). 

dokázati -žu: Nedokázat zkúšky 
= neobstál při zkoušce (vých. Mor.). 
Ten dokazuje 1 = vyvádí. Nedokazuj I 
= nedovádéj. Dokazovat s kým n= 
žertovati. Ten každó lei dokáže 
pravdo =z za pravdu (Mal. XXIV. 
67). 

doker, dokud (val): Dokel Janko 
usne, dott r tráva uschne (Suš. 267). 

doktádkai co se dokládá, přikládá, 
na př. na vůz, aby byl plný náklad. 

dokonatý: To je dokonata pravda 
=: vérná (laS.). Dokonatý pozor si 
musí čtověk dac, či to pádně či nie 
(Dob.). 

dokonaf, skončiti: Mtačímy, dnesa 
snaď dokonamy (laš.). Jak sa tá mša 
dokonata (Podl.). 

dokonca, nikterak: Nechce do- 
volit dokonca (vých. Mor.). 

dokument: Ona to pečetí, že je 
to dokument pravda = věrná pravda. 

dot = dolů: Skáče s koňa dot 
i nahoru (VI. XVIII. 616). 

DoFáky, krajina Dolsko: Šét na 
Doláky. Být na Dofákoch. 

dolaman, uherský kabát: Máme 
pána, máme v černým dolamáně 
(Suš. 512). 

dolansko, v. horňansko. 

dolčlf: » Tam škaredě dolčí,« mluví 
»po dolsku*, říkajíce bél, dé, vuknu 
a p. (Novoměstsko). 

doFec, pí. dolce, důlky, do nichž 
se sázejí zemáky: Kopeme dolce 
(Vych). 

dofeNnúf : Až dofehne na čtověka 
neščcstí, teprú sa pozná (Vlk 22). 
Neraz být htadný, afe že je chudob- 



ným, nedolehto naň, až dnes^ dyž 
mu starý Bazata řek: »Ty žebráku 1« 
= netklo se ho, nebolelo ho (Vlk 
23). 

dolenský, z dolního konce dě- 
diny: Dolenským pannám na zdůry 
(Suš. 769). 

dolíneki slabina. O bolestech ža- 
ludečních se praví, že boH v dolínku. 

doiípaf, -pu na koho, dorážeti 
(ZL). Jmenovitě o psu, který zuřivě 
na člověka doráží. 

dolní větr, západní. 

Dolnicei trať (Senice). 

dolník, ulička ke dveřům domov- 
ním mezi oběma ploty zahrádkovými 
(Podl.). 

dotožif: Člověk neví, co naň 
Pámbů dotoží = dopustí (Slav. ČL. 

X. 465). Ráda bych vidéta, abys 
aspoň ty být zaopatřený, dyby na 
nás Pámbů něco dotožit (Slav. ČL. 

XI. 226). 2 doložit pěsničku = uměti 
do konce = To já nedotožím (Podl.). 
3 doložit si: Ten si na to doložet 
(han. = ustřiht slov.) = dal záležeti. 

dotoiitý, náležitý, důkladný (val.). 

dotů kopcem = s kopce v. hoře. 

dotúpif, pořádně naložiti, nabiti 
(val.). 

dom, dónn = domů: Už mó miló 
dom z kostela vedó (Suš. 431.), Dóm 
běžata, nemeškata (Suš. 112). 

doma : Už su doma = už to vím, 
zpamatoval jsem se. Hněď být doma 
= dovtípil se, co je (Slav. ČL. X. 
372). 

domajšf val. = domácí: Už při- 
chodili k domajší chatupě (Vlk 12). 
Ten domajší enom ženu bije, a van- 
drovný srdcem polituje = doma cho- 
vaný, na peci válený ; vandrovný = 
světa zkušený (Bart. II. 186). My 
zme domajší, a ty si cizí (Slav. CL. 
XI. 179). 

domajško: po domajšku = po 
domácku, při domajšku = při domě 
(val.). 

domatičkovat, domlátiti, pocu- 
chati (han.). 

donnatičkovat se, opiti se »na 
matěru<: Ten je domatičkované I 
(han.). 



62 



dométaf nékomu, domlouvati = 
Matka céři domčtata, aby neplakala 
(Slav. ČL. Xí. 482). 

domikáti polévka ze sýra (Slav. 
ČL. X. 135). 

domitovat: Ten tu bránu malovat 
dal, kdo Marušku domiloval = nedal 
si jí sokům vzfti (SuS. 106). 

domírat: Už ty staré zvyky do- 
mirajú. 

domkaři a, osadník, který má jen 
holý domek nebo malý kousek pole 
k němu, (slov., han., záp. Mor.). 

domtuva, úmluva, smlouva: Zase 
takovou domluvu sobě udělal, jak 
s prvým (Kda I. 214). 

domtúvaf se s kým, hádati se 
(vých. Mor.). 

domovník, domovní obyvatel: Vše- 
ckym domovníkům dobrý přiklad 
dávej (Vyhl. VI. XVIII. 329). 

domrzadto, kdo >domfzá<, do- 
paluje. 

domrzek, mrzutost: Měli zmy 
doma samy domrzky (laš.). 

dondeli dondýiek, uzíiek, chu- 
máček: nesla na zádech dondýiek 
(Maš.). Dondel vlasů (Jevíčko). 

donekáď, nějaký čas: Ostanu tu 
donekáď (vých. Mor.). Dyby aspoň 
donekáď tam pobyl = nějakou chvíli. 
Dyby ešče mamička donekáď byli 
živi. 

donosit: Už sa všeci chlapci po- 
ženili, zelené pérečka donosili (Suš. 
588). 

dopálifi dozlobiti ; dopalovavat, 
zlobiti, škádliti. 

dopařif, polapiti, přistihnouti: Teho 
až tak negde dopařim, terno já dám 
(han.). Tož zme ho přeca dopařili 
(Slav. ČL. XI. 228). 

dopařif sa čeho n. k něčemu, 
dosíci čeho (val.). 

do|báf, -pnu : Dopalo mu, nahnalo 
mu strachu, byl uveden do úzkých 
(Vah.). 

dopažlti urvati, dostati: Přeca cosi 
dopažíř (Zl ). 

dopažlf sa čeho, dopíditi se (val). 

dopěkat: Slunko dnes dopěká = 
peče, hřeje. Jednúc n.iň velice do 
pěkaía = dorážela (Vlk 105). 



dopérovaf: Větr dopěrovál = 

dorážel (val ). 

dopfkaf sa: Matka by sa byla 
ráda dopíkata, dávajúli děti v ko- 
stele pozor = dovyptávala (Slav. 
ČL. X. 134). 

dopisovat l.se o něco, usilovně se 
domáhati (Kunštát). 2. Temu dopi- 
suje! = napěká, je úzko (Jicko). 

dopFet se : Plelo děvča, plelo fen ; 
až sa na kraj doplelo, na synečka vo- 
lalo (SuS. 302). 

doprzafi dozírati, dopalovati (val.). 

dopomoct : Já vám všeckému do- 
pomožu. 

dopřádat: Matka kudel předla a 
len dopřádala (Bart. I. 80). 

dopráSaf sa, doprošovati se: 
Budeš ty sa kohosi doprášat 1 ( Vlk 27.) 

doprávaf : Křúpalé dopřávali k jař- 
ma ku. Dopřáváni sukna, appretura 
(Slav. ČL. X. 471). 

dopusta, dopuštění: To je do- 
pusta boží (Kda II. 45). 

dopustit: Nemoc naAho Bůh do- 
pustil (Suš. 791). Co nemožu snésti, 
to na mne nedopusť! (Suš. 53.) 
Strachu na sebe nedopustili = ne- 
zalekli se (Kda II. 72). Dopustila se, 
euf. o nezachovalé dívce (Mor. lid 
103). Dopustila sem sa, žádný ně 
s chasníkem nechťél (byla závitkou) 
Vek. 

dopuščatka, svobodná matka 
(val.). 

dováďat si na krávu = zakládati 
si (Vych.). 

dopovědět, do konce domluviti: 
Ledva to dopověděl. Oni si to mezi 
sebúm dopovéďá = zkázou, pro- 
střednictvím třetího (Vah.). Nemožu 
ani dopovčdět, pořáď mi skáče do 
řeči. 

dorábat, dodělávati: Ťažko moja 
mamka plátno dorábala (Čerň. 73). 

doradit se: Doradil se synek roz- 
umu chytrého = došel rady u (Suš. 
693). 

doraďovaf sa koho, ob čas se 
raditi o svých věcech (Vah.). 

dorážet: Dvanástá doráží = do- 
chází (Sloup). 

doretan, placek (Jevíčko). 



63 



dořezat sa, -žu: Ten sa dořezat 
= dostal se, uškodil si (Zl.). 

dornfk, probiják (laš.). 

dorota, lehká ženština (han.). 

dorozprá^af sa, domluviti: Šak 
sa dorozpráváme (val.). 

dorozuméó komu, vyzráti na koho 
(Lor.). 

dorůst: Ditě rostlo, až dorostlo 
(Suš. 153). Dor&stt na něho = po- 
radil mu, přemohl ho. Po páru rokách 
se na ten pokiad ináč dorůstío = 
lépe se připravivše, dobyli pokladu, 
jehož dříve marně dobývali (vých. 
Mor.) 

dosedfačit: Ukradli ně koně, už 
sem dosedlačit (Bart. III. 511). 

dosíhat, dosahovati (vých. Mor.). 

dosítaf, liefern: Došiia mu muku 
z Peštu (la<.). 

dostuhovat : Kabát (klobouk a p.) 
už dosluhuje =: je starý, dodělává. 

doslúžená: Na doslúženú dostává 
dívka koláč (dok. 158). 

ďosna, zadnice (Jevíčko). 

dosoblf sa, dočkati se: Nemoh} 
sa mňa dosobiť (val.). 

dosoudit se někoho, dovolati se: 
Nemůže se tam žádnyho dosoudit 
(Třebíčsko). 

dosf: >Ten psík už neroste.* 
»Tak už je ho dosť« (už je dosť 
veliký). Vedařel se on (syneček) 
mně, šak to dosť nějaké = ledajaký 
(Vyhl. I. 112). 

dostarec, -Tca, náhradník (v úřadě) 
laš. 

dostat, dostávat, dosáhnouti: Já 
tam nedostanu. Nemože dostat do 
mise. Dostaňte tú sklenku! Počkaj, 
já ti to dostanu. Tatánek mu nedo- 
pustil, aby on mu to dostával (vy- 
tahoval z díry), a pravil: »Já si to 
dostanu sám.< (Kda II. 73.) Kedz 
nikedy peňazí nedostane = nestačí 
(Dob.). 

dostávat se, dobývati se: Ztodějé 
se dostávali do komory. 

dostavit: Dyt ně vyženu, nedo- 
stavím-li koňa = nepřivedu li koně 
s pastvy domů (dok. 262). 

dostonat: Stonó hospodyně po 
celé dédině napořád; mně má taky 



stone, jestli mně dostone, budu rád 
= umře (Suš. 612). 

dosýpaf, -pu : Dosýpata na ňu = 
dorážela slovy (Vah.). 

dosytit se koho: Nemohla se ho 
dosytit (dítě mnoho jedlo). 

došikovat komu co, dohoditi, 
opatřiti; gafánku = namluviti. 

doškobrtat se, namáhavě dojíti: 
Ledvá sem se tam doškobrtá). 

došky jsou řifové (dlouhé) a hla- 
vaté (Opav.). 

došútaf sa, -}ám i -lu, pomalu 
dojíti: Tak tak, že zme sa tam do- 
šůíali (val.). Na Novoméstsku = 
došulit se. 

do té, dotud: Chodil do té, až 
sanuť našel (Kda I. 159). 

dotéra, dotěrný člověk. 

dotéžovaf si i sa =: stěžovati si : 
Hanča si dotěžovata maměnce (Slav. 
ČL. XII. 84). Mynářka sa dotěžovata, 
že u nich mléka neTza uprodať 
(Slav. ČL. XI. 179). 

dotísaf: Bída mňa docísá (tísní). 
Docísat mňa, abych mu požča} me- 
ricu žita (naléhavě prosil) Dob. 

dotiskaf, naléhati: Bida dotiskala 
(laš.). 

dotiskavý, naléhavý (Lor.). 

dotklívý, citlivý (laš.). 

dotragaf, doštragati, dopraviti : 
Pomozte mi to zvíře k ohni dotragať 
(Kda I. 89). 

dotřelky, pl. m.. slavnostní za- 
končení tření lnu (Žď. obr. 31). 

dotřít se k něčemu, dojíti něčeho 
(úřadu) uskokem. Ten se rád k ně- 
čemu zadarmo dotře = žije na fatky 

(Zl). 

dotud : Manželka mu lála, kde se 

dotud zabavil (tak dlouho) Kda I. 23. 

doty = dotud: Byl jenom doty 
živ (Kda I. 236). 

dotýkat se, -kám i -ču, s dat. a 
gen.: Chytaj křepelku chytaj, enom 
sa jí pérek nedotýkaj (Suš. 637). 

doudiý pařez, vypráchnivělý (záp. 
Mor.). 

doupifk, nočník (Zábřežsko). 

doušky, pl. f. Douškami rozumí 
se vycházka za příčinou ohledání 
veškerých hranečníků obecních i sou- 



64 



sedních dědin (Vyhl. I. 99). Doušky 
byly slavnosti, na kterých se mnoho 
> doušků* učinilo, když se totiž pilo 
na obecní útraty (han.j arch. I. 25. 

douikový deft| kterýž byl první 
den hned po sv. Trojici, po venkov- 
ských obcích naší Hané konali a 
zachovávali různé obřady a zvyky. 
Hlavně jednalo se o upravení hranic 
v obci, jestliže se kde porušily, buď 
ze zlomyslnosti, buď z neopatrnosti, 
na př. když oráč kámen hraničný 
vypáčil (arch. I. 26). 

dováďat si na něčem, zakládati 
si: Dováděía sem si na statku (Vych.). 

dováhat se: Tak si oni spočívali, 
večera sa dováhali (váhavě dočkali) 
Suš. 463) 

dovárat sa, -fu : Áj smrti sa člověk 
dovále, ani neví jak (Vlk 35). A téj 
smrti sa doválu tak febo tak (Slav. 
ČL. X. 378). 

dovčifi doposud: Nebudu tak 
dělat, jak sem dovčil dělá! (vých. 
Mor). 

dovdéčný, povděčný: Dybych vě- 
ďét, kdo to dělá, být bych dovděčný 
(Vych.). Budu toho dovděčný (val.). 

dovéf: Tam (v hrobě) mne větr 
nedověje ani slunce nedohřeje (slez. 

pís.). 

dovfgdo (kdovíkdo): Myslí si, že 
je dovígdo. Bude jim dovijak, až 
Jozef odejde na vojnu. Dovikady 
pochodil, ale služby nenašel (Mal. 
XXIII. 365). 

dovířaf, důvěřovati: AFe sem já 
tom hrubě nedovířál (Slav. ČL. X. 
34). 

ďovírka, dírka (Jimramov). 

dovtačovat: Otec v poli oral, oves 
dovlačovál (Bart. I. 80). 

dovolit: Otec tomu nedovolí. 

dovozit se: Dyby ím na táckách 
vdelky vozil, tož sa nedovozí. 

dovšímnút si = povšimnouti si: 
Nedovšimel si ho (Podl.). 

dožat se : Až sem se dožala 
chládku studeného = žnouc dočkala 
(Suš. 55:)). 

doždurnúf, proti vůli postrčiti, 
přinutiti: Doždurnul mě tam (laš.). 



doiebrat se, -bfu: Dožebrala sem 
se domů = žebrajíc došla (VI. XVIII. 
521 Pit). 

dožera (laš. dožir, m.) : Nestojí to 
za tú dožeru (zlost). Je s tým veliká 
dožera (oštara). To je dožera člověk 
(ein Plagegeist). Dělá mi to na dožeru 
(naschvál). 

doii6Íf| opatřiti : Dožičíl mi službu. 
Měl sem mu psa dožičiť. Dožič mi 
to (val). 

doiínka, dožatá, obžínky. 

doiíradtOi kdo zlobí, obtěžuje (zvL 
děti) Btcha. 

dozírat, škádliti, zlobiti : Ešče Mar- 
tina dožírávál, že naň Kača bere (Vlk 
22). 

dožívat se čeho (záp. Mor.), do- 
šúvaf sa čeho ( Jicko), domáhati, do- 
žadovati se, bažiti po čem, 2. do- 
žúvať sa s kým, hádati se: Švirák 
s Ofšákem začali sa dožúvaí (Slav. 
ČL X. 371). 

doivaf, žvu : Tak ty koně dožvál 
= zapotil, unavil, zvi. špatný jezdec 

(Vah.). 

dožvfgdo, doivíco atd. val. = 
dovígdo (v. t.): Já už sem sa dožví- 
čeho dočkala, dožvíjakéj změny 
v domě (Slav. ČL. XI. 323). 

drabancovat něčím, hřmotně vi- 
klati: dveřmi, oknem, víkem u truhly^ 
aby se otevřelo (slov.). 

drabantli děti (žert.): Mám tých 
drabantůch krdel (Vah.). 

drabica, -ce, voje plužních koleček 
(Brů.). 

drablnai žebř (Frýdecko). 

drábníki turdus viscivorus (záp. 

Mor). 

dracůvkai šňůrka upletená z te- 
ničkých drátků žlutých, ozdoba slov, 
klobouku. 

dráč, -a 1. kdo dere peří (dok. 
42), 2 ras, výtažný (Kda II. 39). 

dračka, 1. dráni se oč, rvačka: 
Zelí na trhu bylo jak na dračku, 
2. ženská, která dere peří (dok. 42). 

dragar, trakař (Zábřežsko). 

dragořif : Kdo neustále o jednom 
mluví, ten »pořaď o tom dragoři< 
(laš ). 



65 



drahá, 1. stopa lidská, zvířecí. 
2. Včit tom už vím drabu (radu). 
Nevěďét tom drahý. Počkajte, při- 
jdeme tom na dráhu (na kloub) vých. 
Mor. 

drahý, pl. f. kus volné prostory 
(trávníku) na jednom n. na obou 
koncích za dědinou, kudy se dobytek 
na pastvu vyhání a v čas nepohody 
též popásá: na drahách. Jinde tomu 
říkají výhon, příhon, skotnica (Slez- 
sko), skotňa (horň.), výpustek (záp. 
Mor.). Máš ruky (nohy) jak drahý 
(nečisté). 

drahnýi ve smyslu velký, dlouhý 
na Zábřežsku: drahný léta. Na vých. 
Moravě jen ve rčení: Už je mu 
drahněj (ulevilo nemocnému). 

drahotný, drahý: Počuj, Ondry Sko 
muój drahotný (Dob.). 

drahovat někoho, stopovati: My- 
slivec drahuje zvěř, pytláka. 

drahúcnýi velmi drahý (vých. 
Mor.). 

drahuFa, -fe, hruška toho jména, 
rostoucí původně na drahách. 

dřák, železný nástroj, podobný 
dlátu; dře se jím, t. j. olupuje kůra 
s kmenů (laš.). 

dráňaf, -ám, draňčaf, -ím, ne- 
ústupně prositi, žemrati : Cigánka pod 
okny draňčí = vrančí. Vydráňál na 
něm poslední gréjcar (val.). 

dránéti hledati něco ukrytého na 
mlsání, zpouzeti (záp. Mor.). 

dráp: Jak přiletěl jelen, dráp ho 
za rohy = drápl, chytil (Kda I. 188). 
Tá ženská dráp duchnu a šúst s ňú 
na zem (dok. 10). 

drapač, -a, m., ulmus campestris 
(val). 

drápačka, zdlouhavá práce (Maš.). 

drapák, stará, ošoustaná metla 
(záp. Mor.). 

drápat, pu 1. trhati (oděv), 2. 
škrábati: Je všecek podrápaný od 
kocúra, 3. dráti peří: Drapte, drapte, 
drapulenky (Bart. II. 322). 

drapčit, utíkati: Drapčí, jak by 
mu vydráí (Zl). 

drápelí| suché, drobné větví, roždí : 
Člověk při tom drápelí aspoň se 
ohřeje (Žď. obr. 5). 

Bartoi: Dialektický slovnik moravský. 



drápež, *e, f., dření, loupež (Kt. 
Dod. I.). 

drápiti drápnouti, škrábnouti : 
Udrápit sem sa do prsta. Zdrápili 
s něho šaty = strhli. Oddrápít veko 
s truhly. Z ruky mu to vydrápít = 
vyrval (vých. Mor.). 

drápoiit sa, drápati se: Kdež ten 
sa drápolí?= leze (vých. Mor.). 

drasta, nádobí: drasta hliněná, 
dřevěná atd. Zábřežsko (hluž. drasta, 
dluž. drastva jest oděv, šat). 

Drastíhtava, vrch na Vsacku 
(srovn. Výb. I. 951: Vy strachy 
zdrastíte kšici = zježíte). 

Drastihtávkyi trať na Pohořelsku 
u Napajedel. 

draf| drát, telegraf. Složili smy se 
na drať (telegram) Frenštát. 

drafáki hrnec drátovaný (val). 

drátěný klišče = na drátování 
(Mal. XXIII. 220). 

drátovat: Sebrale se a drátovale 
k Moskvě = táhli (Vyhl. II. 18). 

draiák, ferka, švihák (dok. 287). 

draidžafi -ím, drančaf, žgamrať 
= neodbytně škemrati, prositi : Pořáď 
na mAa draždží. Draždží toléj o to, 
až to vydraždží (val.). 

dřaždieč, řinčeti (o řetěze, o voze) 
Lor. 

dražinka, planá hruška (rostoucí 
na drahách) (val.). 

dražit, stopo váti = drahovat (v. t.): 
Dražili zme ho až do Tesá (vých. 
Mor.). 

drážlif (val.), dráínit (slov.) = 
drážditi: Nedrážni psa! 

drbácnúfi vraziti: Vůz drbácnúl 
do plota (val.). 

drbanec, -nca, rána rukou do 
hlavy. 

drbati -bu : Drbe do toho jak jatel 
(datel) = dělá pomalu. Drbať ja- 
zykem — podpichovati (Jicko). 

dřbaf sa, -bu, hýbati se: On sní 
všecko, co sa mu v hubě nedřbe 
(val.). 

drbka 1. známá dětská hra s pěti 
kamínky, které též tak se zovou 
(han.). 2. slabá podnapilost: Má 
drbku. 



66 



drc : »Baran drc !« škádlí se beran, 
aby drcl, trkl. 

drcana, žinčica s urdou (smetanou) 
val. 

drcaneCi *nca, rána drcnutím do 
zad (vých. Mor.). 

dřcat, trkati (slov., val.). 

drcnuti strčiti někoho trochu (na 
srozuměnou), drcnuty strčiti hodně 
(slov., val.). 

drčák, kdo pořád drčí, mluvka 

(val.). 

Drčava, na Drčavéj, trať na Vi- 

zovsku. 

drčeti mluviti drkotavě, sypati řeč 
ze sebe: Nedrč pořáďl (vých. Mor.) 
Nedrkoc, Aničko, nedrkoc, dostaneš 
čepeček aj vrkoč. Proč bych já, dru- 
žičky, drča}a, šak sem sa ho ledvá 
dočkala (Bart. I. 87). 

drdaf, třásti ; vydrdať něco z koho 
= vymoci ; nadřdať = potřásati (val.). 

drdta n. dudtai brepta. 

drdtaf, -dlu, brbtati (udrdtaný = 
morosus). Vydrdlát mu = vyškamrát, 
vylál. Pohněvaný drdfe^ reptající dudfe, 

drdrena, ženská, která ráda drdle. 

drdtoň = drdta (v. t.). 

drdot 1. chochol, vlasy hlavy 
ženské stočené vzadu v klubko. 2. 
vrch na Vizovsku. 

drdotaňa = drdolena = drdoluša, 
slepice s drdolem na hlavě (val.). 
Drdotaně, veliké, bílé třešně. 

drdotatý, chocholatý. 

drdotka = drdoí: Trpěíka (cho- 
cholouš) trpěla, až jí drdolka na- 
rostla (ND. 39). 

drdoslf: Šak vás tam cosik po- 
smýče, a bodaj to vámi dobře po- 
drdosilo (val.). 

dřemeno = břemeno, nůše trávy 
(val.). 

dřenica, tenké prkno na krytí 
stropu (val.). 

dřenka, pastinaca (bot.). 

drepčifi křepčiti (val.). 

drepsif n. grepsit^ drobným kro- 
kem jíti, přešlapovati s nohy na nohu, 
křepčiti: Jehrtata daíy sa drepsiť jak 
z brku vyražené (Slav. ČL. XII. 273). 

dřev, dříve, než, až (horň.) : Počkaj, 
dřev to uděíám. Ja dřev já to uděíám ! 



Dřev mosím navariť. Dřev on dojde, 
bude pozdě. Varuj (hlídej) doma, 
dřev prídem z kostela. Dřev ona 
vody nabere, ze mňa holuby ožene 
(Bart. III. 129). 

dřevacina, dřevěné náčiní a ná- 
řadí : Bystřičané prodávali dřevacínu : 
lopaty, vidly, varašky, vahany, lyžič- 
níky. vařaSníky (Slav. ČL. XIII. 416). 

dřevák, vrták, červotoč (záp. Mor.). 

dřetíaneCi člověk nehyba, jako ze 
dřeva (laš.). 

dřepaný, dřevěný (laš.). 

dřevená k, vůz s nápravami dřevě- 
nými. V. železňák (Zl.). 2. vaieríana 
(bot). 

dřevénicai chalupa dřevěná. 

dřevénlki parís quadrifoiia (bot.). 

dřevěný : dřevená muzika^ provozo- 
vaná na nástrojích dřevěných, k nimž 
patří také cimbál ; tedy šmytcová je 
pojem úzký. Dřeviny chleby obživa 
získaná dřevařstvím (Žď. obr. 5). 
Dřei'éný den, dva dni v témdni (úterý 
a pátek), kdy dovoleno choditi do 
lesa na roští (Žď. obr. 6). Dřevený 
handliř, obchodník s dřívím. Dřevený 
dráb býval na Zábřežsku dráb, který 
v lese dříví hlídal. Ide žalovat, a co 
si vyžaluje? leda dřevině j ^roš = 
nic (dok. 125). 

dřevko, držátko na péra. 

dřevnOi kus dřeva (břevno) slov. 

dřevo má v pl. dřeva = břevna 
a drva, drév, drvám, drvách = dříví 
(vých. Mor.). 

dřevO| lesní strom: Vtáci po dře- 
vách lítali (záp. Mor.). Stojí dřevo 
oliva (Suš. 39). Ustup, Mařenko, na 
levo pod javor zelené dřevo (Suš. 
105). Uhledli tam dřevo jaborové 
(Suš. 143). Přivalilo tam vojáčka 
dřevo javorové (Bart. III. 16). 

dřevolazník, pícus martius (laš.). 

dřevollvno:Sv.Valentin tak krásny 
byl, dřevolivnu podobny byl = dřevu 
(stromu) olivovému (?) Suš. 28. 

dřez, škop o třech vysokých no- 
hách na umývání náčiní (dol.). Jinde 
sluje: zřez, řez, hřez (han.), myják 
(myjok, Frýdek), hrot (Opav.). 

drgaňa, -ně, kotrba, hloupá hlava 
(val.). 



67 



drganeCi -nca: Dá ternu vedle 
drganec do boku = žduchanec, rý- 
panec (dok. 43). 

drgati drgotat, drcat (vých. Mor.)> 

drháki drháček, včchet z houně 
na drhnutí (val.). 

drhračka 1. ženská, která drhne 
peří, 2. drhnutí peří : Chodívali k nám 
na drhlačku (val.). 

drhlen = drhle pl. f., přístroj na 
drhnutí lnu z pálek. 

drhnut 1. dráti peří, 2. mýti ná- 
činí, podlahu : Anna drhne užice (Suš. 
295). 3. škrabati k&ži (kožešník). 
4. drhne ho za vlasy. 5. Drhne pořáď 
jednaká (mele, mluví). 6. Zdrhnut 
= utéci : Už dávno zdrhh Ten zdrhá ! 
(slov., val.). 

drchati třepatí: Podrchaj tů pe- 
řinu. Pták je nadrchaný, když je 
nemocný; též o člověku: Je jakýsi 
nadrchaný (nesvůj). Zl. 

drchtaňai -ně, ženská s rozdrcha- 
nými (rozcuchanými) vlasy (val). 

drchtati -lu, trhati, střapiti niti 
(slov., val.). 

drchma 1. ospalec (val.), 2. ženská 
nepěkně učesaná. 

drchmat, dřímat vých. Mor. 

drchmat se, česati se: Dokúďse 
budeš drchmat? (vých. Mor.). Tam 
sa možeš drchmať cetý boží deň 
(Bart III. 680). 

d řehot = drdol v. t. (Příbor). 

drchta n. drychta n. drochta (Opav.) 
1. plachta travná, 2. ženština špatné 
pověsti (Vlk 22). 

drchutai -ty, přezdívka ženské, 
která má vlasy a šaty rozdrchané, 
neupravené (Jicko). 

dřl6| -a, pohodný (Btcha). 

dřička, draní peří (laš.). 

drfchmač, -a, dřímač, ospalec 
(val.). 

drichmaf = drchmat v. t. (val). 

dřija, -je, běhavka (Mor. lid 223). 

dřfmata, -ty, m., dřímá vý, ospalec. 

dřímat neosob. zvr. : Dříme se mi, 
dříme, ba i se mi spáč chce (Suš 
497). Zdřímlo se mi, a hněď sem 
usnut (vých. Mor.). 

dřin, pinus laría (bot). 

dřínek, cornus campestris (bot.). 



dřínka, laťka jako šindel úzká 
(Kda II. 162). 

dřinknout koho = břinknout, ude- 
řiti: Tak tě dřinknu (záp. Mor.). 

dřfnkový n. dřtncený plot, z jedlo- 
vých dřínek (plochých polenec) mezi 
kCily z pošika položených (val). 

dnt: Nic z toho nehodřel = ne- 
vydělal na tom (Jevíčko). 

dřívko, sirka (Jemnicko). 

dřizdoň, dřizdil, mluvka (Vah.). 

dřizga, tHska (laš.). 

dřlztka huslí plácavý člověk (val). 

drkafi -ču, něčím strkati na př. 
stolem (horň.). 

drkoš, -a = drkotá v. t. 

drkotal -ty, m, 1. kdo rychle mluví, 
precipituje. 2. Já sem už edem taková 
drkotá = vetešina (Vah.). 

drkotačkai drkotání, třesení (na 
celém těle) : Dostat drkotačku (laš.)- 

drkotat, -cu 1. Zuby mu drkotaty 
= jektaly (Slav. ČL. XI. 226). Tak 
se mnúm zima drkotala! = třásla 
(Vah.). 2. mluviti zhusta, nejasně : Co 
pořáď dfkoceř (v. drčet). 

drkotat se: Tak se drkocu = 
třasu od zimy, od strachu. Ten se 
drkoce na peníze = třase^ je dychtiv 
peněz (vých. Mor.). 

drkotina 1. chvění, třesení údův 
(laš.), 2. rosol (slov.). 

drkotky pl f. : jak v kostele seberou 
drkotky, má se utříti kapesníkem 
a obejíti třikrát kostel = když se- 
mele, zdrobí zima (Vyhl VI. XIX. 
147). 

drkotnica, -ce, ženská, jež má do- 
brou vyřídilku, stále mluví a klevetí 
(vých. Mor.). 

drkoty, pl f. třesení, delirium 
tremens: Piják mívá drkoty (han.). 

drfaga, ničemná řeč (Frenštát). 

drravlce, pl f., široké plátěné 
nohavice na léto, také drfe zvané 
(vých. Mor.). 

Drllk 1. příjm., 2. trať (Rovensko). 

driina, ovce bílá s nohami krop-* 
kovatými (val). 

drlý, čilý, čerstvý: To je aspoň 
chlapina drtý (Vlk 9). Ja Rozára, to 
je ešče roba drtá (Slav. ČL. XI. 134). 
Byta jakási drlší (Vlk 83). 



68 



drmkafi drobným krokem jíti = 
drmoliť v. t. (val.)* 

drmÍBí -le f., n. drmfe í pl. f. = 
grmle, drnkačka (val.). 

drmíovati na drnkačku hráti : Hoře 
dědinu šel, na drmle drmfovat (Bart. 
III. 367). 

drmoFa, -Te, mluvka, Plauscher 
(val.); i příjmení. 

drmofaz, drobotina (Brodsko). 

drmolif 1 . béžeti drobným krokem ; 
užívá se zvláště o chůzi drobných 
dětí. 2. spěšně mluviti (plauschen): 
Ja di, nedrmoll (val.). 3. Děfo dr- 
moli dudef = drhne, cumle cumel 

(laS.). 

drmotéli motýl (Unčovsko). 

drn : Letos je ovoca jak drnu 
(mnoho). 

drnčet 1. Vůz drnčí, chřestí, 2. 
Baba všecko vydrnčela, pověděla. 

drnda 1. po třeštěná, lehká žen- 
ština, 2. pokrývka ženské hlavy, klade 
se pod šátek (han.) v. motáč. 

drndati říká se o tom, kdo má 
hopkavou chůzi; též o dítěti, když 
spěchá (Maš.). Drndá, drndá, a kde 
nic, to zbla = chodí stále, jako by 
měl plnou hlavu starostí, a kde nic, 
tu nic fjevíčko). 

drnět = drnčet: Co ty dveři tak 
drníja, dyž ich zavírá? (ZI.). Až okna 
drněly = řinčela (Slav. ČL. XI. 50). 
Těžké železňáky drníja po ščrku 
(ib. XIII. 371). Plechové kolečka 
v oknoch drněly (ib. XIII. 375). 

droby pl. m. 1. z drůbeže: křidla, 
nohy, krk, hlava atd., 2. z větších 
zvířat játra, ledviny, plíce a p., 3. 
jitrnice a jelita (val.). 

drobazg, -u, drobotina: drobné 
děti, drobné ovoce atd.: Chudobný 
člověk ledvá ten drobazg uživí (Vlk 
20). 

drobasko han. = drobazg: Na 
pece to drobasko skotačelo (Dial. 
II. 57). 

' drobčanka, 1. drobná (planá) 
hruška; 2. druh švestkového ovoce. 

drobčif, drobným krokem jíti 
(val.). 

drobena, drobné dobytče: kráva, 
koza, také příjmení Drobena. 



drobená polévka, polévka se střou- 
hánkem (záp. Mor.). 

drobénka,druh švestkového ovoce. 

drobit: 1. peníze = měniti na 
drobné. 2. Zima mne drobí, zdrobila 
ho zima = semlela (vých. Mor.). 

drobkati drobným krokem jíti 
(Jevíčko). 

drobky, hrubší strouhánek (Zl.). 

drobnavý, trochu drobný: Naše 
kobzafe su drobnave (laš ). 

drobnica, -ce: Plané třešně šlovou 
drobnice a jsou buď černice nebo 
bělice. 

drobný: Po té voděnce drobný 
rebe skáčó (Suš. 210). Mám já mladú 
ženu, drobné děti k tomu (Suš. 10). 
Na trávníčku tráva drobná (Suš. 114). 
Drobnéch sme mele plno (euf. vší) 
fíg. 18. Drobná postava, nevysoká, 
hubená. Drobná huba, malá, úzká. 
Drobnému pastýřovi dalo se pět 
měřic rži (arch. I. 89) t. j. pastýřovi, 
který pásl drobný dobytek (vepře 
a kozy). 

drobslf, drobným krokem jíti 
(val.). 

drobutký, drobounký (laš.). 

drochytko, odrobinka, drobek 
chleba (záp. Mor.). 

droužit, kamaráditi : Já s tebó ne- 
dróžim (han.). 

drozd I. plavý = drozd, 2. černý 
= kos (horň). 

drozda, y = drozd, na Jemnicku, 
je rodu mužs. dle vzoru starosta, 
pl. drozdi. 

drpek, drpeček, drobek: drpeček 
sobě udrpnuť (ulomiti) laš 

dřžč, drn : Kolikráf chudobný 
člověk má dětí jak dřšča, a je boháč, 
má jedno diťa. Je toho ovoca letos 
jak dřšča (Vlk 20). 

drtinky pl. f., strouhánek (val.). 

drtit: drceny jabka (bramborová 
kaše) R. a Ž. 62. Te teho nadrtíš 
= ty se hloupě namluvíš (Maš.). 

drůba, -ate, mládě drůbeží: Po 
smrti Bazalovéj sa teprú ukázalo, 
jaké je Ozef drůba (kvítek) Vlk 85. 

drůbňava, asperula odorata (bot.) 
val. 

dručný =: drýčný, pěkný (laš.). 



69 



druda, tulák n. tulačka po nocích 

(val.). 

drugai vřeteno na předení vlny 

(laS.). 

drugaf vlnu, přísti na vřeteně (laš.). 

druhák, druhý roj. 

druhoteFka, kráva po druhém te- 
leti (vých. Mor.). 

druhý: »Jak předovoče ty hrušky ?« 
»Za grejcar dovum sedm jednu 
s druhu (= bez vybírání), dyž vy- 
bereče, pét« (Lor.). Jaké je to po- 
máhání, dyž mně druhý otec (= očím) 
brání, druhá matka (= macecha) za* 
povídá (Bart. III. 624). 

drusa, drusík, druh téhož jména 
křestního. >Druso! drusíku!« oslo- 
vuje na př. Pavel Pavla (Zl.). 

drut = drát: Na Opavsku se obilí 
drutuje na druté = fukaruje na fu- 
kare. 

drúzgat (drúzgám i drúždžn), lous- 
kati (ořechy), lámati: Žena drúzgá 
roždí ; drtiti : Zdrúždžu fa na škaru- 
piny. Prase škopky druzgá = chroupá, 
hlodá (Slav. ČL. X. 469). Podrúzganá 
noha = pohmoždéná (Vlk 24). 

družba, svatební mládenec, nékde 
starosvata, pořadatel svatebního ve- 
selí. 

družbíti býti družbou: Máto by}o 
svaďbí, aby on na nich nedružbíl 
(Vlk 43). 

druidétj zvuk, který vydává něco 
suchého, jsouc lámáno : suché roždí, 
zmrzlý sníh druždí pod nohama 
(vých. Mor.). 

drvárňa, -ně, dře vnik. 

drveno, poleno (val.). 

drviskOi rubisko, dčlniště (Zá- 
břežsko). 

drvif, tlápati marné řeči : Co drvíš 
(val). 

Drybnfčky, trať v Ústí na Vsacku 
(býval tam rybník). 

drýčnýi 1. hezký, souměrně rostlý, 
švarný : drýčné děvča (horň). 2. silný 
(Mal. ČL. VI. 583). 

dryja, je, švanda (han.). 

dryndutai klevetná žena (Opav.). 

držák| řetěz u chomoutu, visící 
na prsníku, dolním koncem za kruh 
navlečený na voje (v. stroj na koně 



I. 4), Má slabé držáky = nemůže 
držeti moče. 

držení (= r. deržava): V cefóm 
držéňú císařském = mocnářství (Zl.). 

ďaba, ďubka, tečka (vých. Mor.). 

dubák, poddoubník, hřib rostoucí 
pod dubem (vých. Mor.). 

ďubák, zobák: Kačátka otřepů 
ďubáčky o zelenu lísku (Suš. 531). 

ďubati zobati; podubaný (od ne- 
štovic). 

dubénai kráva barvy dubové (val.). 

dubenáč, dubovské, kožené jablko. 

dubeňáki kožich barvy dubové, 
neobšitý. 

dubenastý kožuch = dubeňák 
(horň ). 

dubenatý: Zabita babulku pěkně 
dubenatů (var. popelatů, ilovatů = 
černou a bílou Suš. 538). 

Dubičáky, pl. m., trať na Kyjovsku 
(duby tam byly vyklučovány). 

dubina, doubí: Aj dubina, dubina 
(Suš. 201). Co su to za koně v tej 
naši dubině (Suš. 583). 

ďubkat: Ptáček ďubkal na okno 
= zobkal, ťukal (Kda II. 192). 

dubovica, -ce: Košule byly ko- 
nopné, z domácího plátna, s límci 
stojatými, a zvaly se na Kroměřížsku 
dubovice (Vyhl. II. 172). 

dubový: Bude nám běda, kupil 
nás Breda (baron Breton, Zlín), z du- 
bových sedláků nadělá žebráků = 
zámožných (Suš. 536). Dubová žába 
= ropucha (Lid II. 19). 

Dúbravka, trať na Lanžhotsku. 

dúbravnfk, melissa oíT. (bot). 

duC| zvuk způsobený nárazem 
hlavy do něčeho. Řfká se dítěti, když 
se mu hlavou do hlavičky zlehka 
naráží: baran, baran duc! 

ducat (drcat), dělati duc : Dělejme 
duel 

duča, -če (val., laš.), ďuča (slov.), 
důlek. Uhodí li kdo míčem na stěnu, 
má duču, nebo udeří-li se kdo do 
čela, má tam duču. 2. louže při po- 
toku jako nádržka na sbírání nánosu 
(Jicko). 

dúča, -če, bařina (val.). 

dučka, důlek na bradě od neštovic; 
podučkaný a podobaný (Jevíčko). 



70 



dudaAa, -nč, ovce s tlustou hubou 
jako dudek (val.). 

dudek 1. tlusté, zavalité dítě, 2. 
Sedí na dodko = dřepí (Jevíčko), 3. 
starodávný čepec valašský, různo- 
barvy, s pantií, 4. kus papíru, který 
si dávají pod čepec ženy, když mají 
málo vlasů (Jicko). 

dudefí -dla, cumel (laš.). 

dudky, pl. m., luzula camp. (bot). 

dudta, -ly, dudtata, kdo dudle, 
neustále bručí (Btcha). 

dudfat, -dfu 1. chléb v ústech 
žmoliti. Dítě dodle, když ve spánku 
ústy pohybuje, jako by cucalo (v. 
dundat). 2. = drdtat, broukali : A ta 
stará dudle jako pivní bečka (Suš. 
420). 

dudlavý 1. dutý: vrba (Kt. Dod. I ). 
2. = dudía (v. t.). 

dfúdrena = ďubka = dubraja, ovce, 
má černé d\ibečky po všem tčle 
(val.). 

ďúgaf| nadúgat, nasýsati, náhlé- 
dáti (val.). 

duh: Neide mu to v duh, nebylo 
mu to v duh = po chuti (val.). 
Tatom (otcům) synků to nebylo 
v duh = vhod (Slav. ČL. XI. 275). 

duch 1. Pověda} mu enem tichým 
duchem == šeptem. 2. Nesmi to byť 
ani za z}y duch = za nevím co 
(Opav.). 

dúchati foukati: Dúchá do ohAa 
(vých. Mor.). 

dúchač, -a, cikánský mech ko- 
vářský (Zl.). 

duchna, svrchnice, peřina na při- 
krytí. 2. Na mu duchnu, euf. dušu 
(Mor. lid 103). 

ďuk : Je jako ďuk = tlustý a zdravý 
(Kunštát). 

ďuka, vyhloubenina, důlek (han.); 
ďuky = důlky od neštovic (dok. 63). 

dukátka, hruška toho jména, žlutá 
jak dukát. 

duFa, -Te, hruška toho jména, velká, 
kyselá. 

důFe = dole i dolů (slov., val.): 
Poletíme důle k hájů (Suš. 696). 

důfek (spodek), kluk v kartách 
(val.). 

důlží, dělnější (laš.). 



dům, domů: A dyž přišel dům, 
povidal (Suš. 153, z Bludova). Na 
Brněnsku dum, dumka. 

dún, na rámě soukennickém jedno 
pole od sloupce k sloupci ; na rámě 
je 10—12 dúnů (val.). 

dunajek, potůček, járek (laš.). 

dunajský : BrodU Janko koně v téj 
dunajskéj vodě = ve vodě Dunaje 
(Bart. II. 21). 

Dunavy pl. f., trať (Sokolnice). 

dundat, píti u prsů matčiných. 
Matka, dávajíc prs dítěti, praví* 
»Dondé!« Dundánek :=! ^rs. 2. píti 
lihoviny. Dundálek příjmení. 

cfúňdaf, sem tam se ohýbati, ne- 
odhodlaně si počínati, váhati (Kt. 
Dod. laš.). 

ďuAdiavý, váhavý (laš.). 

dundel, -a, plný váček Qimramov). 

ďúpa I. důlek při hře míčové >na 
pastýřa< (ND. 178). 2. zadnice: Dostát 
na (ftipu. 

dupárna: V lesíku jest postavena 
dupárna, tančírna (Žď. obr. 50). 

ďupaf, -pu, klestiti: odupať chvojí 
(val). 

ďupka: Na škaredu středu nemá 
se ani jehlu pichnút, lebo zašije se 
slípkám (ftipka (řitka) a nenesó (dok. 
237). 

duplina, dutina, díra ve vydoup- 
nělém stromě (laš.). 

dúpný strom, dutý, vypráchnivělý 
(val.). 

ďúra: Dostaneš z kotáča ďúru = 
nic (Vek.). 

durák, hra v karty, zvaná též za- 
mrzlfk (ZI. — asi z ruského). 

durament, základ; duramentni^ 
náležitě, od základu (Vek.). 

durancie mají většinou toto jméno, 
nebo též: duranky (han.), damašky 
(již. Mor.), garanzije, uherky (sev. 
Mor.), zamastilky (Brfl.), slivy (Jicko). 

ďurbaf sa, -bu, brchati se, sbírati 
se : Už sem sa z téj nemoci vyd^irbát, 
zďurbá} (val.). Křupala být rád, že 
sa žena trochu dlirbe (vzmáhá, sílí) 
Slav. ČL XII. 273. Už sa to přeca 
dlirbe = roste pomalu, co se zdálo 
býti zakrslým (val.). 



71 



durdif: To děťo ene dycky by 
durdHo (chce prsa) laš. 

durdiveCi zlobivec (Brň.). 

dúřit sa, durditi se ; nadúřený = 
nahněvaný (slov., val.). 

durňa, -ně, sprosták, hlupák: Di 
durňo! (Kt. Dod. I. laš.) Piíačech 
(pilať jsem) ja s pannama, ně s ta- 
kými durňama (Suš. 775). 

durný, sprostý, silný ale přihlouplý 
(Kt. Dod. I. laš.). 

Duroň| -a, příjmení na Kyjovsku 
(v. durňa). 

dusačka, hruška toho jména 
(»srchká<, že se jí může udusiti). 

dusit jídlo, s chutí a hojně jísti. 

dusňák, dusňatý, člověk zavalitý 
(laš.). 

dusnovaCi cupati nohama: Išot 
koscetom dusnujúci (Dob.). 

dusnovinai cupot, temný hluk. 
Boto tam dusnovinyl = hluku a 
prachu při tanci, na svatbě a p. 
(Dob.). 

důstojfcf: Hétman se na něho 
podival a ptal se ho, esle be bel 
k terno dustojici = dostatečný, do- 
stal-li by té úloze (Vyhl. II. 137). 
Po honě sme mele pořádné hlad; 
spořádale sme pár tvarůžku a kos 
chleba, ale to nebelo dustojici jídlo 
na honě (Vyhl. II. 223). 

duša, -še. Duší liší se člověk od 
ostatního živočišstva; jen člověk má 
duši. Proto, když se člověk »zhova- 
dilý« na roven staví zvířeti, duše 
jeho se vyjímá ; pravíť se o takovém 
člověku, že »je krom duše hovado*. 
Jenom psu se přisuzuje jakási duše, 
ovšem špatná, jako ubohý pes sám 
se pokládá za > špatné zvíře c. To 
děje se jenom v nadávce: »Ty psí 
dušo!« 

Etymologicky slovo duše znamená 
tolik co dech, jako latinské anima. 
V tomto původním význame slovo 
to zachovalo se v několikerém rčení : 
*Běží jak bez duše.« » Běžel, sotva 
duše (ducha, dechu) popadal. « » Vy- 
pustil dušu.« 

Ze rčení: »Dřu se, že bych dušu 
vyplul*, »Dyby mi dušu na dtaň vy- 
plut, nevěřím mu« (Vek.), mohli 



bychom se domnívati, že naši před- 
kové duši také s krví stotožňovali. 
Podobně, ale přece poněkud jinak 
praví Komenský: » Bezbožnou duši 
svou se krví vykydl.* 

Duše, jakožto princip životní, sto- 
tožňuje se se životem samým. V našich 
pohádkách zbůjník zastavuje pocest- 
ného slovy: > Dušu lebo peníze!* (la 
bourse ou la vie). Člověk, který pra- 
cuje, až by se do smrti udřel, >dětá 
o dušu*, a kdo koho zvláště miluje, 
>dušu by za něho dat.* 

Jakožto bytost vlastně cítící, my- 
slící a rozvažující duše stotožňuje se 
také se svědomím: »Jak su čtověk 
chudobný, toho bych si na dušu 
nevzati* 

Činíc člověka člověkem a rozlišujíc 
jej od němé tváři, duše ve mnohých 
rčeních a pořekadlech znamená tolik 
co osoba, člověk sám : > Neviděl sem 
živé duše, nebylo tam živé duše* 
(=z ani človíčka). »Mitá dušo*, »du- 
šičko moja«, »šohaju, dušo má* (Suš. 
351), jsou právě tak častá slova 
lichotná, jako zase kletby: »Ty 
dušo!*, »To je duša!* (šelma), 
»£nom sa usmívá, duša!* (slota), 
»Počkaj ty duše prokletá!* V du- 
chovní písni » křesťanská duše* zna- 
mená tolik co křesťan: 'Křesťanská 
duše, poď, podívej sel* V národní 
písni slovenské čteme: »£šte sa len 
zorí, už k hoře do hory štyry duše 
honia turecké potvory* (Spevy I. 
111). 

Duší nazývá lid obrazně dřeň 
(jádro) dřeva, zvláště takovou, kterou 
lze snadno z kůry vytlačiti, jakou 
má bez, sítí (iuncus) a p., vzdušný 
měchýř rybí, zaschlou blánu v brku 
a j. Otloukajíce s jara píšťalky, naše 
děti říkají: » Vrazím do tebe ku- 
dličku, vyrazím z tebe dušičku* (ND. 
183). Také nádivce moučných jídel 
říká se »duša«: >Naš Hantoš enom 
pery lebo buchty s hodnú dušú rád* 
(dok. 106). Tak myslil si lid také 
lidskou duši, dalším vývojem této 
představy, jakožto bytost samostat- 
nou, jaksi hmotnou, tělo vyplňující. 
Takovým způsobem ustálil se v ná- 



72 



zoru lidovém o duši dualismus, ja- 
kého žádná soustava náboženská 
nebo filosofská nevyvinula. >Nemá 
než dušu v tčle,« praví se o človéku 
zcela nemajetném. Závistník » nepřeje 
člověku ani duše v téle<. Kdo se 
neozývá, zvláště když je si vědom 
své viny, >je s tichu duSú.< Vedle 
»ležel bez sebe« říká se o člověku 
omdlelém také: » ležel už bez duše.< 
»Ditě byto, taják by roěto dušičku 
vypožčanú* (Slav. ČL. XII. 130) 
praví se o dítěti slabém, churavém. 
Z toho viděti, že za vlastní podstatu 
člověkovu, za vlastního člověka lid 
pokládá duši lidskou. Zcela opačný 
názor měli Řekové za doby Homé- 
rovy, jimž vlastním člověkem bylo 
jeho tělo, duše pak pouhým stínem 
nicotným (iHStoXov). Srovn. II. I. 4: 
IIoXÁohg d^lfp^íiiovs in^x^fS ^j^i^ť 
ttffoíaifBv fjQáav, avtohg ůi ikmQia 
xBvxě xvvBaaiv (mnoho statečných 
duší bohatýrů Hádů odeslal, je samy 
(= jejich těla) za lup chystal psům. 
Když se tedy člověk ze spánku 
probírá, probouzí se vlastně jeho 
duše: »Po šesté hodině babička při- 
stoupila k loži Baruščinu, zaťukala 
jí zlehka na čelo — to prý se duSe 
nejdřív probudí — a šeptala: Vstávej, 
děvečko, vstávej, již je čas.« (Babička 
16.) Proto praví se žertovně o člo- 
věku chorém, že >do něho dušička 
jen spát chodí. « Jsa žízniv člověk 
nemá jíti spát, nebo kdyby se duši 
rozespalé chtělo píti, unavila by se 
hledáním vody po tmě, čímž by 
člověk i na těle slabost cítil (Opavsko). 
Kdo má všeho hojnost, >má co duša 
ráčí.« Na způsob hrdin Homérových 
{unB itQog ov [iéyakriTOQa d'vn6v) 
i náš člověk mluví ke své duši jako 
bytosti samostatné: >PiJ a hoduj, duše 
má, šak máš dost na léta mnohá* 
(Suš. 20). Lehkomyslný marnotratník, 
který v hospodě své duši přeje, čeho 
třebas už ani »neráčí<, dodává si 
mysli a chuti průpovídkou >Huraj, 
dušo, pekto hoří I < míně tím, když 
hoří, že také shoří a že ho tedy 
nebude. Kdo koho zvláště miluje, 
>dušu by s ním rozdělil.* Zemře-li 



dítě, říkají na zapadni Moravě, že 
mělo starou duši. Z tohoto krajního 
dualismu vysvětluji se také » hádky 
duše s tělem*, vyskytující se hojně 
nejen v staročeské poesii umělé, 
nýbrž i v písních lidových, na př.: 
»Tělo, tělo, co's dělalo, o duši si 
nic nedbalo* (Suš. 16). 

Tento krajní dualismus vyniká 
zvláště ostře v hojných žertovných 
pořekadlech o duši. Kdo se dobře 
a po chuti najedl, u toho ^^už je 
dušička v péří« (indulget genio). Za 
rychlé jizdy po cestě hrbolcovité, 
zmítaný ve voze vytýká vozkovi, že 
»z něho vy třase dušu.< »Do čeho to 
Pán Bůh dušu vstrčiti* diví se náš 
humorista, vida nejapného nemotoru, 
a valašský melancholik zase si po- 
vzdychuje: »Pane Bože, šak su čtověk 
hříšný, ale moh's tu dušu raci do 
měcha pichnút!* (Slav. CL. XI. 484). 
Kdo svým dědicům, živitelům a p. 
pHliš dlouho žije, »má dušu na přič,* 
»má dušu v lokti,* >zaschta v něm 
duSa.« > Piják už zas hodně dušičku 
zalil,* »pit, až ze sebe dušu jako 
sysla z díry vyhnat* ; opilec pak 
sám varuje svou duši: »Uteč, dušo, 
žene se přivát!* Hrozenkovský ko- 
paničář zase chválí dobrou vodu své 
studánky: »To máme vodzičku,*až 
sa duše chytá* (Dob). 

Strach působí na člověka dojmem 
a účinkem zimy. To jeví se zvláště 
na duši, která se strachem až scvrká : 
»Malá dušička v něm byta* (podobně 
řecky: óiiyog Ixi ^{lóg iv^sv II. I. 
593), »až mně strachem dušička 
schla,* »dušička mu tfeta.* Smrtí 
odlučuje se duše od těla jako samo- 
statná, hmotná bytost. Když je tělo 
na smrt nemocno, duše tuší svou 
rozluku a leká se jí: »Těto leží, 
hrubě stuká, dušička se v těle leká* 
(Suš. 19). Když člověk skonává, >má 
dušu na jazyku*; tu zotvírají okna, 
aby duše měla kudy vyletět. Dokud 
je mrtvola v domě, nic se nedělá, 
ani v domě, ani na poli, >sice by 
tím duši trhal.* 

V písních lidových děje se často 
o tom zmínka, kterak duše z těla 



73 



V podobě ptáka, jmenovitě holuba, 
vyletuje, někde si usedne a tam na- 
říká, na př.: 

Vyletěla duša z čela, 

žáden něvi, kaj leóela. 

Sedla ona na hajiček, 

na ten zefeny trávniček (Suš. 19). 

Náš staříček sobě vzdychá, 

hříšná duše se v něm Těká. 

Nelekaj se, duše milá, 

juž si se tu dosť nabyla. 

Duše z těla vyletěla, 

na zelenu luku sedla, 

a tam sobě naříkala, 

až se lúka rozléhala (Suš. 25). 

Jak se ten hrob otevřel, 

sivý holub vyletěl. 

Tá pani se ufekla, 

hněď na kolena kfekla. 

Nelekaj sa, pani má, 

šak to byla duša má (Suš. 110). 

dušička: Ke dni dušiček pekou 
pekaři neb i hospodyně v domácno- 
stech zvláštní pečivo, zvané dušičky^ 
dva neb tři malinké, kulaté boch- 
níčky při sobě (R. a Ž. 53). 

dusit sa, dušovati se (vých. Mor.). 

dušný 1. Ja tobě obětuju tuto 
modlitbičku ke cti a chvále Boži, 
mojemu dušnému spaseni = k spa- 
sení mé duše (Vyhl. VI. XIX. 454). 
2. zádušlivý, kdo má záduch. 

dut 1. píti velikým douškem: 
Ten duje I (Zl.) 2. Děcko duje = 
vzdoruje (Vah.). 

dut sa, durditi se: Co sa na mne 
hněváš, co sa na mne duješ? (Bart. 
I. 13.) 

duznoti dunění (podl.). 

dužl| a, 6| pevný, silný: duži 
cblop (laš.). 

duika, prkénko, jímž se zadělává 
úl v zadu (ZI.). 

dúiný, tělný, silný: dužný pa- 
cholek (horň.). 

dužu6| -a, m., dudek (Radostín). 

dva, dvě: Nech mi dá pokoj, já 
mu dám dva. Hanba febo dvě, 
mosím vás poprosit, abyste mi pož- 
čah trochu muky = třeba je to 
veliká hanba (Zl ). 



dvaciáš, -a, m., stará stříbrná dva- 
cítka. 

dvérca (dvérec, n. pl.), malé dvéře. 

dvihaf 1. zdvihati: A taciček idzě, 
ručičku dviho (Suš. 465, laš.), 2. bu- 
diti, zvlášť v pondělí velikonoční 
s tatarem v ruce (Vah ). 

dvoják, úl s dvojími včelami. 

dvojduchý: dvojduché dveři (jako 
jednoduchý). 

dvoje = dvé: Meč se na dvoje 
rozlomil (Suš. 9). Choval si dvoje 
kravic (Dob.). 

dvojif komu, vykati (val., laš.). 

dvojka, bečka d vouvědérka. Dvojky 
=. dvojčata (vých. Mor.). 

dvojnlca: Mlátili ve dvojnicu = 
dva mlatci (vých. Mor.). 

dvojvrška, hruška toho jména. 

dvóošnlk, hrnec o dvou uchách 
na mléko (han.). 

dvořák, 1. v. svobodník: Náš ho- 
spodář hodné dvořák, pani máma 
hodná dvořéa (Bart. III. 515). 2. po- 
druh (Štramberk). 

dvořan : Co majú ty famelie, tem 
říkáme dvořani (dok. 234). 

Dvořisko, trať (Nechvalín) ; stával 
tam kdysi panský dvůr. 

dvořif si nad něčím, zakládati si 
na něčem, býti na to pyšný. Antoš 
si dvořil, taják by býl v hospodě 
vyrostený = počínal si (Slav. ČL. 
XII. 84). 

~ dvorní: Dvorním okénkem na mňa 
hleděla = okénkem ode dvora (Bart. 
III. 238). 

dvorný, hrdý: dvorná dževucha 
(laš.). 

dvorstvl: Má grunt jak dvorství 
(Jicko) srovn. dvořák. 

dvorstvo, dvořanstvo: Tak celý 
hrad byl rozvázán, a všecko dvor- 
stvo bylo vysvobozeno (Kda II. 222). 

dvoruša, kráva toho jména, barvy 
červené. 

dvůj, dvojí: Má z teho dvúj užitek 
(Vah.). 

dvúFetka, jalovice, kobylka dvou- 
letá (Vah.). 

dvůr: Dítě má špatný dvfir = 
běhavku (Vyhl. VI. XIX. 146) 

dvúrynščák, dvouzlatník (Vlk 78). 



74 



dyi dyž, když (laš.) : Dy sem ja to 
žito rozvival, překrasnu sem pannu 
uhlídal (Suš. 19). 

dyby vyjadřuje 1. přáni: Di pro 
tatíčka, ale honem, debes už tu be} 
(Mal. XXIII. 44). 2. prosím : Strýčku, 
dy byste nám požčali tácek 1 (= pož- 
čajte). Tetičko, dybyste nám šli 
pomoct! 3. uvozuje vitu žádaci: Ne« 
chafe vás naši proseť, debeste nám 
pučele hrabi (Mal. XXIII. 40). Prosím 
vás, kdybyste mi nějakou vědomost 
dali o těch třech holubicích (Kda I. 
77). Prosil Boha, dyby mu s nejakú 
pomoců přispěl (Kda I. 164). 4. bývá 
často výpustkové: A debe co, on ne- 
ustópne (Mal. XXIII. 43). Pomožu 
mu, dyby jak. Najdu si to, dyby 
kde. Kupím si to, dyby zač. V zá- 
porných neskutečných větách podmíneč- 
ných vynechává se vždy participium 
bylo, bylo bývalo: Dyby ne Petrova, 
mohta sem tam býti (Suš. 199). 
Nebyl bych se ženil, dyby ne mi- 
lenky (Suš. 289). Dyby ne rosenky, 
rosenky studenéj, by}a bych nažaía 
travěnky zelenej (Bart. III. 231). 
Dyby ne šafáře, šafářovej dcery, ne- 
byli by chlapci do dvora chodili 
(Bart. III. 917). Dyby ne tebe, moht 
sem byt ščasný. Dyby ne déšča, už 
byzme tu dávno byli. Dyby ne tvých 
híúpých řečí, nebýt by děíát tako' 
vého pekta (Zl.). — V této vazbě 
užívá se vždy tvarů ného, ni, nich 
(jako po předložkách): dyby ne 
něho, dyby ne ní, dyby ne nich. 5. 
dyby příslovečně: Škoda, že sem to 
tele neprodat, moht sem mněf debe 
dvacet ztatek, a fčel, dež se zabito, 
nemám nic. Jak só matička, dečky 
něco dajó, debe tó šestku (Mal XXIV. 
347). 

dycky, vždycky. 

dydyži když (laš.): Na čo stě 
mě, ma matičko, skoro vydali, dydyž 
stě mé hospodařif nenaučili P Dydyž 
vy ku nam přijedete i^Vyhi. VI. XVIII. 
836). 

dýchaneCf -nca, vzduch dýcháním 
zkažený: V izbě být takový dý- 
chanec, až těžko cuzím naň.zvykať 
(Vlk 7). 



dýchaneki pečivo velikonoční : 
uvaří se krupice, do ní se natluče 
půl kopy vajec, přidá se slaniny, 
uzeného i telecího masa, koření, a 
pak se to upeče (BrA.) = svítek. 

dýchání: Decháni já mám ešče 
dobry, afe to chozeni, to je špatný 
= ústrojí dýchací, plíce; nohy (Mal. 
XXIV. 344). 

dychavičnosfi záduch koňský. 

dychavlčný kůň, který má záduch. 

dychollti trochu dýchati: Baran 
být jak zdechtý, afe přeca ešče dy- 
cholít (vých. Mor.). 

dychura, -fe, plachta travní. 

dyjamant : Švec tluče podešvy na 
vyhloubeném kameni, jemuž říká 
dyjamant (Maš.). 

dýr, -a, pl. dýle, trámce, z nichž 
se stavějí dřevěné chaloupky (laš.). 

dým, -u: Pobýt nede dva tři dni, 
a zas být v dýmě = ten tam (Vlk 
102). Peníze byty v dýmě = ztraceny 
(Slav. ČL. XIII. 373). 

dymáki část dud (v. gajdy 15). 

dýmaf (kovářským měchem do 
uhlí) : Ež to větr trochu rozdýme = 
mraky rozežene (Vah.). 

dýmit 86| kouřiti se, na př. z kamen 
(vých. Mor.). 

dýnko (dénko, dno) : Na zakrývání 
mlíka máme hranatý dýnka z deščic 
(dok. 119). 

dynovat, státi nečinně : Co tu dy- 
nuješ? (2dár), 2. denovat něčeho, 
litovati, že se něco nestalo (Olom.). 

dýs (= dejs), dej sem : Dýs mně 
to! Dýs to sem! (Od Bzence.) 

dyf. Rozkaz se sesiluje příslovcem 
dyť (vždyť) : Deť se dé do teho ! Deť 
už poďte! Deť nekřeč toli! (Mal. 
XXIII. 40) 

dyž z= když: »Kup sito!« »Dyž 
nemám peněz!* »Proč neide, dyž 
ho votáš?< »Dyž je hluchý 1« »To sem 
ty voíy hodně přeptatít!« »Dyž si 
htúpýl* (Z!.). Naptákata, že dyž oni 
sú tak neščasní! (Slav. ČL. XIII. 
372.) Srovn. jako 5. Dyž jest, tož 
jest, dyž dětat, tož se skovat. Dyž 
hody, tož hody, poďme k muzice. 
Dyž tak, tož tak (Zl.). Hospodář 
vende ven a vidi tam Jánka s ja- 



75 



kémsi cizim jak dež řezníkem (který 
vypadal, jako by byl řezník) Hoch 88. 

dziňáki kovový knoflík u korduly 
(Brň.). 

diganeCi -nca, trhanec, kousek 
(těsta) pod polévku (vých. Mor.) 

diganovitý knedlík, převařený na 
džganec (Slavkov). 

digati cpáti: Nač to tam džgášř 
Nedžgaj tam toho tolik I Nadžgat se 
= nacpati, najísti se. Ten do sebe 
džgál Aby ťa tam pchato, aby ťa 
tam džgato (bodalo) Suš. 767. 

džlg: Roba džigl ho břetenem 
= bodla. 



džIganeCi -nca : Dál mu džiganec 
= džig} ho. 

džigati bodati někoho palcem, 
který se vloží mezi ukazováček a 
prostřední prst (MaS.). 

diignúti bodnouti něčím končitým, 
též prstem^ holí: Škorpión džigt se 
sám žédtem (Dial. II. 59). Tém slo- 
vem » ďábel < sem ho džigl, protože 
mo ledi řikajó »d!ábeU (Vyhl. II. 24). 

džindžatai ty, m., n. džundžata, 
dundčta, člověk neobratný, který si 
neví rady (Opav.). 

džisno, ďásno (Opav.). 

diury, džury, volá se na housata 
(Df.). 



6 1. (he) = i: E tobě se dostane 
(Třebíčsko) 2. = i, nu: Syn Boží 
pravil : £, to se stane. Švec povídá : 
£, počkej, až povečeříme (Kda II. 
49). 3. značí nevoli, odpor = ale: 
E, dé mi už raci pokoji E, dybys 
teho raci nechá}! (Btcha.) 

edem, jenom (val., laš.): Edem 
jedna voda nezamrzla (Suš. 5). Na 
ty }ůce nic néni edem koste} ka- 
menný (Suš. 21). Edem zpomeA na 
to (Suš. 60). 

Edýn, Eduard (val.). 

Edvin, Eugen (Btcha). 

egreš v. angrešt. 

eheji aha: Ehej, ty matěro, už 
ťa mám (Slov. obr. I. 325). 

eli, jestli (Opav.): Eli je žebráček, 
almužnu mu dej (Suš. 13). 

elikat = helekat (v. t.) : Vita sem 
tě elikaja (Bart. II. 249). 

eni = ani : Eni sem toze neměl hde 
(fig. 69). Že ho nezmůže eni (fig. 129). 

enom (slov.), enem (val., horň., laš.). 
ene (laš.) = jenom: Enom, enoinl 
vyslovuje výstrahu, zákaz, když ně- 



kdo škodu dělá, když se chlapci 
rvou a p. Enom hol (pobídka). Un 
včil ze švagrovu a mě enem zabiť a 
zabif . Ene mne ty něopuščaj (Suš. 53). 

erb: Šak s něho erb nespadne! 
= neublíží si na těle, na cti a p., 
třebas nějakou sprostší prací. 

erdek (maď. ordóg), čert: erdek- 
baba, čertova baba. 

esci = jestli (Polešovice). 

es! = jestli (Frenštátsko). 

esli = jestli (dol., podl., horň., 
Jicko, laš.): Esli si už posnídala? 
(Suš. 528.) Esli pravda néni, bůj se 
(Suš. 89). Potem já ti povím, esli 
si ťa vezmu (Suš. 122). — esli — esli 
=: buď — buď, brzo — brzo: No 
já se nadělám za celej deň, esli 
v poli, esli doma, mně těší práca 
tuze (dok. 212). 

ež = 1. až, 2. než (Hranicko, Ke- 
lecko, Jícko, laš.): Počkaj, ež se 
najím. Tak ona nim pere, ež se zema 
chvěje (Suš. 12). V tym ež vřeto. 
Včeraj by}o pěknějši ež dnes. 

ežll = jestli (sev. Opavsko). 



F. 



Fabiš 1. Fabián, 2. hlad (žert): 
Až přijde Fabiš, zíš pá pecna. Mě} 
Fabiša! (Slav. ČL. X. 302.) 

fábor, visák z pantlí (slov., val.). 



fáborai kráva toho jména. 

facák, silný prsten na »fácnutí« 
(udeření) : Před padesáti rokama no- 
sili takový klustý prstýnky, že jak 



76 



s nfm nekeho grcl, hněď byl hoře 
nohama; říkali jím facáky (dok. 181). 

fácnúti facit = pácnút, facku dáti : 
Fácni ho (slov., val.). 

fafara, přetvářka (Vek.) 

fafarovaf sa, přetvařovati se: Budeš 
sa pořáď fafarovaťt (Vek.). 

fafrň kovat sa, obcházeti nečinné 
(val.). 

fafrňochy pl. m., šaty (pohrdl.). 

faja, -je, fajka, dýmka (pohrdl.): 
Za celý deň téj faje z huby nevydétá. 

fajčiti kouřiti z dýmky. 

fajfbi veliká cívka s kolečky po 
obou stranách (cívka je s kolečkem 
po jedné strané) Slav. ČL. XI. 225. 

fajka, fajfka, dýmka. Druhy fajek : 
šimička (kamenná, černá šemnička), 
klučka (ohnutá), oderka (vyráběná 
v Odrách), obkuska (dřevená, vy- 
řezávaná), vizovanka (dřevěná, kutá 
do póla, vyráběná ve Vizovicích) val. 

fajnl, fajnový, tenký: fajní olej. 
Ona je moc fajní = vybíravá v jídle, 
v řeči, v práci. 

farcovnicai tlustá deska. 

farcovníki hoblíkový nástroj na 
strouhání falců na dveřích, oknech 
a pod. 

fatdovačky, pl. f., boty s holín- 
kami >faldovanými«, nabíranými. 

fátka dobytka, když se koupí 
všecek bez výběru. 

fatuta, pl. -té, pobuda, tulák 

(Vych.). 

famllijai -je 1. rodina domácí. 2. 
menší usedlost. 3. vzdorovitost : My- 
slím, že z teba tú familiju vyženu 
(Rožnov). 

faň| přídavné nesklonné a příslovce : 
To je faň člověk (hodný, spořádaný). 
Ty máš faň obilí. To je faft. Faft 
ti to svědčí (pěkně), vých. Mor. 

faňáckýi výborný : faňácký chlapík, 
faňácké pivo. 

fangura = faňura, facka (laš). 

faňúr (val.) = faňura (slov.), facka. 

fárovo pole, farářovo (u Mor. 
Buděj., Maš.). 

fárskýi farář: To je fárskýho pole, 
louka (u Jimramova, Maš.). 

faska, podlouhlá, úzká bečice, 
vrchem otevřená, na sýr, sůl a p. 



fasuňki fasunék, ňku, žebřiny vo- 
zové, v. VĎZ IV. 

fašanék, fašanek, -nku, ostatky, 
končiny (slov.). 

fatit se k někomu, lísati se, tříti se. 

fatkovat: Každý fatkovát prácu 
jak mohl, odbýval (slov.) jinde : prácu 
fackovat, pohlavkovat. 

fatrát, kus: chleba (val). 

fatro r= fatráí 

fázi, Fasern: Erteple majú moc 
fázá (Podl ). Stromek bez fází se ne- 
ujme (Zl.). 

fazoFovica, -ce, polévka fazolová 

(Zl.). 

fazulovica, -ce, nať fazolová (dok. 

126). 

fedrOi brslenové třepení, odznak 

stárka (dok. 287, Mor. lid 65). 

fedrovaf sa, přefedrovať sa stačím^ 
přeživiti se ledačím (sich durchfretten) 
Rožnov. 

féfarai píšfala (han.) ; v. fřkalka, 

féfarovaf = pískati na féfaru 
(Btcha). 

fefkai fajfka (Zábřežsko). 

feftaf : Ožralec fefleabeble (brebce 
nesrozumitelné) val. 

féfrai parádnice (han.). 

feksirovaf koho, týrati (Rožnov). 

feFábi vojenská dovolená (verlaub, 
urlaub). 

ferčar, lékař (Feldscherer) : Moja 
panímámo, felčara! (Suš. 605.) 

fena, brzda u vozu = sviňa (v. t). 

Ferdoš, Ferdinand. 

ferečina, kapradí (Lor.). 

ferfechta, perspektiv (Frýdek). 

ferka, ferina, pl. ferci: Ten náš 
pacholek, to je ferka! 

fěrtoch, fértušek, zástěra (Fíír- 

tuch). 

ffbka, suchý kořínek bílé jehlice: 
Koho bolí zuby, ať kouří fibky 
(Peck). 

fičet: koule vystřelená fičí; voda 
fičí = tryskem žene. 

fífaf, pískati : Fifaju na ptáky (laš.). 

flfejdy, pl. f., dráhy v. t. (Vieh- 
weide) jižn. Opav. 

fifidio, marnivá ženská. 

fifra, -y, m., fifrák, pipla (laš.). 



77 



fifraf sa, -fřu, v jídle, pabrať 
(vybíravý) ; zfifrať něco, zkaziti (Vah.). 

figFi i figel, -la, m. uskok. 

figráři podvodný člověk (Df.). 

figurai -le, fíková hruška. 

figura, nadávka: Ty figuro 1 

fljalistý: Hubu ihét opáfenú od 
stunka, až fijalistú (do fialová) Slav. 
ČL. X. 133. 

fikat, -kám i -ču 1. trhati: Fiká 
mně v uše. Rozfíkt si kabát. 2. stří- 
kati : Fiče btátem. Krev fíkta z raný. 
Zafíkaný = zastříkaný od bláta (vých. 
Mor.). 

fikonlti zdrob. slov. fikat, postři- 
kovati. 

fikulka, falco tinnunculus. 

filek, -Ika, chytrák, šelma (Btcha). 

fimfas, veliká opálka (Fúllfass) 
Jimramov. 

ffačifi fláknout, lisknouti: FTačím 
ťa (Dob.). 

flagan 1. veliký kus něčeho, 2. 
nízká, placatá čepice (Jevíčko). 

ffandera, trhan (laš.). 

ffandra, coura. 

ffák, zástěra mužská a všední 
ženská (Jicko). 

flanerka: Pak vzal na kordolko 
takovó ňanerko modro, nekeři mele 
černó; to bel také vešeté kabát po 
pás (Vyhl. II. 138). 

ffaža, -še, láhev. 

f rek : Vyhnat ho na ňeku z domu 
= na místě, okamžité (Vlk 23). 

ffekáč, -a, m., plácačka na mouchy 
(han.). 

ffekúňat, int. slov. flekat, hubou 
mleti, láteřiti: Baba začata fTekúnať 
(val.). 

flinčiťi flinknoutí, lisknouti (val.). 

flundra, ženská špinavá; flundry, 
plundry. 

fňuki ufňukané, brečivé děcko. 

fnučka, rána prostředním prstem 
o palec vzpruženým (ND. 176). 

fňukat, fňukala, kdo stále pofňu- 
kává. 

fňukat, poplakávati vzdychavě : No, 
nefňukaj pořáď (Vlk 58). 

fňukna, ženská fňukavá. 

fňutr, kanec, valach, vCíl o jednom 
varleti, špatné vykleštěný. 



fofar, fukar na čištění obilí (Zá- 
břežsko). 

fogoš, tlustý čagan, v němž je 
zastrčen kord; nosívali jej fortáši 
(val). 

fojt čili rychtář byl v dědině před- 
sedou práva, maje k ruce několik 
přísežných zástolníků (arch. II. 85). 

fcjtáš = fortáš (v. t.) : Mého mi- 
lého fojtáši zabili. 

fojtfk 1. obecní posel, 2. pták 
ruticilla tithys (slov., val.). 

folga, kůl, kterým se přitahuje 
řetěz, svírající naložené na voze klády, 
úvin (Lor.). 

forgašit sa, strojiti se (val.). 

Forgáše, -ů, vinohrad (Polešo- 
vice). 
formánek := káčerek (v. t.). 

forota, zásoba píce v panském 
dvoře, pak hojnost vůbec: Máme 
toho forotu. Valí do foroty (jí za 
čtyři). 

forotit se, zásobiti se: Ten je 
dobře zaforotěný. 

forotný, zásobený, zámožný: Jak 
je kdo forotný, vesetka trvá tři dni 
(val.). 

forovat někoho, vyháněti ze dveří 
(foras): Vyforovali ho = vystrčili 
za dvéře. 

fortáž n. portáš, bývalý lidový 
četník valašský (v LN. I. 183). 

fósafa, -e = vousáč (Btcha). 

fouska, pšenice s dlouhými osti- 
nami (han.). 

fř: A ten mafučký fř do polečka 
= uletěl (ND. 20). 

frajer — frajerka (ír, -íř), milý — 
milá (podl., horň.): Zanechal mia 
frajer můj (Suš. 359). Já frajíra ne 
mám (Suš. 375). 

František )e toliko František svatý ; 
jinak je to jméno (Hchotné) dětem. 
Odrostlejší hoch je Francek^ pacholek 
Fráňa, 

Fraňuža, -e = Františka (Btcha). 

frasovaf se (laš.), trápiti se: Esli 
se tež ma milenka o mně frasuje 
(Suš. 201). 

fraštan, železný kůl, jímž se dě- 
lají díry do země, průboj (Lor.). 



78 



frclena, ženská, která, co začne, 
nic nedodélá, »frc sem, frc tam, a 
nikde nic< (záp. Mor.). 

frčai -če, mašle (dok. 287). 

frčafi -ím: Všady írčaly ohnivé 
metty na uzvýS = vyletovaly frkota- 
jíce (Slav. ČL. X. 465). 

frčka, čamrda. 

fréd \frejd) meze u vinohradu. 

frejd Tinfrýd, samorostlý plot (Klo- 
bouky brň.). 

FréJunkVi pl. m., vinohrad v Po- 
lešovicích. 

frfeň, -fňa m., sopel, šušeft (vých. 
Mor.). 

frfračka, ovci rýma (val.). 

frffaňa, ženská bručivá (val). 

frfíaf (frlTu), brblať, reptati, od- 
mlouvali ; frRať na koho, pomlouvali 
(val.). 

frfnit, sviniti, kaziti: Déšč nám 
všecku prácu pofrfnfi. 

frfnit sa 1. piplati se: Nefrfni sa 
s tým. 2. zlobiti se: Co sa na mne 
frfnlš? (yých. Mor.) 

frfnivýi piplavý: Ale toto s tů 
prácú frfnivůl (Slov. obr. II. 30) 

frgát 1. přaslének, dává se na 
vřeteno, »aby frga}o« (laš.), 2. čamrda, 
3. perník, navlečený na šňůrku, 
rCíženec z perníku (Opav.), 4. placka 
(Zábřeh). 

frgel, -gla, zakrnělý plod (záp. 
Mor.). 

fřkatka, dětský nástroj hudební, 
otlouká se z tenších proutků vrbo- 
vých za mízy, kteráž, nemajíc > pysku « 
(Ansatz) vydává zvuk fagotový. Dě- 
lává se také z pampelišky (ND. 185); 
han. féfarka^ val. frgót. 

frkat, fřču 1. pískati na fřkatku. 
2. šustem poletovati. — Vlk roz- 
točený frčí (frčet). 

frkotati -cu, -tám, třepetati se a 
šustěti : Kosárek za kloboukem, pantla 
na větře frkotá (dok. 287). Praporec 
.samý pantle, enom to frkotá (dok. 
83). 

frky, pl. m., dlouhé vlasy v týle 
(han.). 

frfačka, čamrda (Opav.). 

frňáki velký nos, nos vůbec (opo- 
vrž.) : Dostaneš po frňáku ! 



frnčf : kámen prudce hozený, pták 
rychle letící frní. 

frngafi frčet (han.). 

frAúgaf (int. slov. frnčt), zlostně 
povrkovati (o kočce), přenes, chrá- 
pati (Slav. ČL X. 376). Stará dívka 
enem frňúgá, zlostně povrkuje (val.). 

frodla, -le, cípek vlasů vzadu na 
krku (MaS.) = frky. 

FroIlHi Froliši Florian. 

fróHcai ozdobný obojek na krk 
jehňatům (val.). 

front: Tady je ořechů front = 
hojně (Kroměřížsko) ; jinde říkají 
>hundrt«. 

frýd, hromada drobného kamení, 
s pole na mez odklizeného (Brň.). 

Frýdecké město = město Frý- 
dek: Maširovať musím přes Frýdecké 
město (Suš. 587). 

Frýdka, han. kordula (vesta), ze- 
lená, bohatě vyšívaná (Vyhl. II. 119). 

f rysek, plechová trubice v lampičce, 
v níž jest navlečen knot (Jevíčko). 

fryšký, rychlý, hbitý; poďfrySko, 
dětajte fryško (vých. Mor.). 

ftrboSi pohlavek (val). 

fúja, -je, fujavlcai -ce, vánice na- 
padalým už sněhem, třeba za jasného 
počasí (Vlk 13). 

fuják« prudký vítr (val.). 

fujara čili furyja, dlouhá píšťala 
na způsob flétny (Kda II. 292): 
VaSku, s fujaru pospěš I (Bart. I. 167.) 

fujaf 1. mésti sněhem (val), 2. 
fujá, es zieht (Zábřežsko). 

fujigaf, silně fučeti: Afe tam fu- 
jigá. Větr fujigát po hůrách = skučel 
(Slav. ČI^ XI. 325j. 

fuk 1. mezera vzniklá mezi nepři- 
léhavými částmi celku, na př. oken- 
nými rámy, puklinou v dřevě : Ucpat 
všecky fnky. Fuky mezi kládami 
dřevěného stavení ucpávaH mechem 
(arch. III. 26). 2. To je mně fuk = 
lhostejno. 3. Nemá ani fuku = krej- 
caru (Jevíčko), 4. S tym se daj 
pokuj, ten ma fuky = rozum, chy- 
trost (laš.). 5. Ty mi tu žádných 
fuků dělat nebudeš = nebudeš tu 
poroučeti, se roztahovati (Kda I. 45). 

fúk: Já fúk na světlo a Sůst do 
postele = foukl jsem (dok. 258). 



79 



On fúk za dveře, a oni ho neviděli 
ufúknút (dok. 63). 

fukar (fukač), stroj na větí obili. 

fukarovat: Obilí vymlácené se 
fukaruje (vyvivá) na fukaru. 

fúkavicBi -ce = • fujavica (v. t.) 
Vek. 

fukotati -cu, zdrobn. slov. fúkat: 
Ešče by se (lísteček) libotát, dyby 
mu větříček fukotát (Suš. 280). 

fufaó, -u, žvaniti (Lor.). 

fuňák, rypák prasečí (val.). 



fundament: Ten má dobrý fun- 
dament = rozum (Zl.). 

funtůvka, jablko veliké, funtové. 

furíják, furiant. 

fúsa, neutr, pl, vousy: Šéi s fú- 
sama = dát se oholit (Z!.). 

fušek, houser (Opav.). Také pří- 
jmení. 

fúsáfi -a 1. vousatý, 2. fazole bílá 
s černými vousy (ND. 181). 

futyrovať, vážiti si: Nic si mne 
nefutyruje (vých. Mor.). 



gaba, hromada (val.) 

gabaf, -bám i -bu, omakávati: 
>Něgabajtě, bo nékupitě!< když 
někdo pečivo, zboží (též děvče) oma- 
kává (laS.). 

gabnúf 1. sáhnouti: Edem naň 
gabnú}, a už hýl oheň na střeše 
(val.), 2. gabnúť do dveří =: drc- 
nouti. »Ty*s na to gabnul,« uhodil, 
trefil (iron.), když někdo něco hlou- 
pého řekne (laš.). 

GabruFa, -re, Gabriela (val.). 

Qabryš, -a, Gabriel (han.). 

gadaf, mluviti (laš.) : Ene mi s nim 
něgadaj! (Suš. 196.) 

gagatka, zakrnělá hruška, nezralé 
ovoce (Opav.). 

gágat, kejhati: Nebudu ti husi 
gágat (Bart. II. 384). Letěla, gágata 
bitá hus nad vodu (Bart. III. 28). 

gagoň, -a, krk, člověk nenasycený 

(Vah.). 

gágor, husí krk^ chřtán (opovržl.) : 
Cpe jím jak husám do gágora (Slav. 
ČL. XI. 324). Kamarádi, co s němá 
pí} a prorévát jím gágor za darmo 
(Vlk 86). Šak by na ně moh prstem 
ukázať, co ty grunty proléjů gágorem 
(Slav. ČL. XII. 83). Ale šak mu 
zdtábí gágor (Slav. ČL. XI. 92). 2. 
gágory = trudovačky (v. t). 

gagot, kejhání husí. 

gagotat, -cu, zdrob. slov. gágat. 
Husi gdgajú táhlým zvukem, letíce 
nebo běžíce, gagocú jako by pospolu 
hovořily. 



gagýňat, int. slov. gágat, vřískavě 
kejhati. 

Gahura 1. příjmení (Zl.). 2. hora 
ve Slezsku (Vyhl. VI. XX. 113). 

GaJ, -a, příjmení. 

gaj, -je: Řezníci chodí do gaje = 
do vsi nakupovat (Gau ř Zábřežsko.) 

gajC| -e, m., kolovrátek na pře- 
dení (Zábřežsko). 

gajdaňa, -ně, ženská rozgajdaná, 
rozkasaná (vých. Mor.). 

gajdat, -dám i -dzu, kasati : Gajdze 
sa mi to (obilí na ffiře se rozlízá). 
Chodí rozgajdaný (má šaty neurov- 
nané) vých. Mor. 2. marniti : Gajdál^ 
haž všecko progajdál (Maš.). 

gajdlca, 'Ce, část dud (v. gajdy 
12). 

gajdoš, a 1. dudák: A gajdošu 
s gajdoma, smiluj se nad nama (Suš. 
613), 2. brouk tesařík (horň.). 

gajdovat L hráti na gajdy: Gaj- 
duje tam gajdušek, 2. neustále o jed- 
nom mluviti : Pořáď o tom gajduje, 
3. Negajduj sa s tým děckem = 
nepěstuj, nenos. (Viz obr. na str. 80.) 

gajdy, záda (žert.) : Poď na gajdy. 
Vzata děťo na gajdy (laš.). 

gajsať, gajsnúfi mikati, miknouti, 
posmeknouti do vrchu, trhnouti 
něčím, zatřepati sebou, ošívati se. 
Kdo leze na vysoký strom, ten gajsá, 
gajsne, pogajsne se, a zase si od- 
počívá. Gajsať, gajsnúť ramenama = 
do vrchu jimi šúbati, hlavu mezi 
ramena stáhnouti. Pogajsaný na jeťú 



:=: jetím otřesený, zvláGtČ, jsouli 
v cesté hodná 'třasiskat (jc-ti cesta 
vytluCena). Podgajsaná letnica =^ pod- 
kasaná, podpásaná. Ugajsaná chůza 
^ houpává, klátivá. Když se kdo sta- 
huje řemenem, pogajsne se, aby se 
mohl lépe stáhnouti (laS., val ). 

gát, 1. kal, bahno (val), 2. černý 
a hrubý hrách; chrobáci ho nežerou 
(Jicko). 



garán — gsránks, milý — milá: 
Chodi za gaFánkú (val.). 

garanda, chůze za milou a pobyt 
u ni: Chodí na galandu (val.). 

gsránlf sa, milkovati se: Rosina 
vydrlala od tatuHcy, le sa galánita 
s takovú Tedačinú (Vlk 23). 

gaMnský, milovný: Martinek je 
hezké, což je galánskél (Suš. 561.) 

giraf, 1. do důlka (gátka) házeti 




9ý<fy (cíuífy.*) 



1. hak (hluk) ladnl, Z stávce, J. kluíka, 4. pi«kor hrubý, S. půtko. ó. sýtko 
Široké, 7. hlava, S. tymlov nebo kota, C. sýtko malé, JO. hlava přední, lí. piskor malý, 
12. gajdica, IS. půtko přednf. 74. huk přední, IS. míšek (djmik}, íó. viduchojem, 
17. páka horní, IS. páka dolní. 

Čáať l—S visi pfes levé rameno po zádech do!&. ~ Piskor hrubý (*} z chcbto- 
vého dřeva je uvnitř zastrčen. — Sýtko (ó) brání návalu viduchu na piikor. Tymlova (S) 
horní čásť leif na prsou, dolni, naplnéni vzduchem i dymáku, pod levou paií, odtud 
iene se viduch levým loktem na oba piskory. Tymlov zhotovuje se s kůře ročního 
koila, nejradéji bílého. — Dymik (IS) opírá se o pravý bok. — Páka dolní (Mi lastrCi 
se 2a řemen u patu, a páka horní (17) připevněna jest u lokte pravé ruky, kteroul 
*e nahání viduch do tymlova. — Čásť &—I4 visi v před. Horní čtyři dírky na eajdici 



pal 



yji prsty levé, a dolní čtyři dírky prsty pravé ruky. NejhornéjSi dírka na apoďé pro 
líce jmenuje se podpalečnica. Ta má nej pronik a včjSí ton: »Tak mu tá podpalečnica 
Íaloce<, říkají o takovém pronikavém tonu. Přední huk (14) byl kasou, do něho vklá- 
dali tanečníci své krejcary, dávajíce si lahráti. 

T6ny na gajdici spořádány jsou tímto pořádkem: i, e, d, t, f, g, a, k; sadní 
hluk má jediný ton Z>, který po celou hru mí, můře se viak také lastaviti, zakrout(-U 
se ladni čísť l—ú na kouii (7j, čímž se přeruSí proud vzduchový do zadního 
piskoru (huku). 

Dle této soustavy tónové, dle tonu d ladily se i housle, tak že struna a inčla 
jako ono d na gajdech, jen oktávou výie. Ladéni bylo tedy náramně vysoké, pročež 
užívali hudci houslí co nejmenších a nejkratších. 

Hotovitelem výborných gajd i proslulým gajdoíem byl }. Šulák z Kuželového. 
Na chebzové dřevo na piskory chodíval až pod zadní Javořinu, od příbytků lidských 
nejvzdáleněji!; neboť prý dřevo chebzové, vyrostlé na míaté, kam nikdy nedoníkne 
hlas kohoutí, nejlepším je na piskory. Má silný ton a jakési kouzlo do sebe, jeř při 
zápasech hudebních zajišťovalo vítězství. 



81 



fazole při hře, 2. = cúhat, cpáti do 
sebe jídlo (val.). 

gatbák (galvák), levák (val.)* 

gatbaAai -ně, levá ruka (val.). 

gatbavýi levák; též příjmení. 

gatcnúfi drcnouti, uhoditi do zad 
(laš.). 

Gatda, příjmení. 

galechi athene noctua (Zábřež- 
sko). 

gáteki dfilek : Cúhaj do gá^ka = 
koulej fazolem do důlka (val.). 

Gafetai příjmení (val.). 

gafetyi pl. f., nohavice (laS.). 

gatgáPi 1. nemotora, neohrabanec 
(Jicko), 2. darebák (laš.), 3. kořen 
pétiprstku (potentilla tormentilla) slez. 
4. trudovačka (v. t.). 

gafgaf (grgaQ, hltati, s příhanou: 
Ten toho zgalgál (val.) Kt. Dod. I. 

galibai malér: Stata se nám ga- 
libá (Zl.). 

galiga: »Jak sa máte, tetko ř« 
• Ach, což já, taká galigal« (val.) = 
kalika (mrzačka). 

gálka, jablko toho jména. 

garúnkýi pl. m., ozdobná lemůvka 
ženských střevíců (val.). 

galvá6| levák (dok. 230). 

galvan chleba = gavat, kus (Olom.). 

gáty pl. m., nohy (opovržl.) laš. 

gamba, 1. veliká, nepékná huba, 
a člověk jí opatřený je gambatý, 
gambál, gamboš, 2. nejedlá, jedovatá 
houba (val.). 

gambovafi hubovati, odmlouvati 
(val.). 

gambuFai -le, ženská gambatá. 

gámera, -fe, m., hlupák, nemotora 
(pomor.). 

gamtaó (gamfu, gamtaju), jísti, jako 
by se nechtělo: Ty todžívně gamleš! 
(Lor.) 

gaňa, -ně, slina kančí (Brň.). 

gané| facka Qe víčko). 

gáňat, -Aám i -ňu == gágat (v. t.). 

gáňava, šlépěj v mokré půdě. Gá- 
navy dělá dobytek, přejde-li přes 
orané za mokra (val.). 

gancovaf: Po hře slezské děti, 
než se rozejdou, bijí se do hřbeta 
či gancuju (Vyhl. VI. XIX. 525) 
srovn. gatcnúť. 

BartoS: Dialektický slovník morsvfký. 



ganduši špenzr, dětský kabátek 
(sev. Mor.). 

gáneki klenutá přístavba při dve- 
řích oduličních, žudro: Stáí právě 
v gánku (Slov. obr. I. 75). 

gandti žvaniti ; uganěný = žvanil 
(laš.). 

gangat == trudovačka (v. t). 

gangoši -a, zajíkavý (val.). 

ganíti slintati ; hoganěné = uslin- 
taný (Brň.). 

gánif| hleděti jako tele na nová 
vrata (val.). 

garafíjai -je, dianthus (bot.) slov. 

garaf ^ gabať (v. t): garať na 
psa (laš.). 

garazda, 1. neřád (val.), 2. motání 
v hlavě: Tafra, co se to se mnó 
děje ř Dyť přece nesu napité ? Co je 
to za garazda ř (Vyhl. II. 47). 

garazdif (za- do- z), neřáditi (val.). 

garažijai -je 1. špata, chatrná věc: 
To je garažijal := špatné obilí, látka 
a p. 2. staré dobytče i starý vetchý 
člověk : Já už su enom taková garažija. 
3. druh hrubého sukna : V Hluchově 
na Prostějovsku staří nosili garažeju 
(kabát) ze šedého neb černého sukna 
až po zem (Vyhl. II. 180). 4. turdus 
saxatilis (na Štrambersku). 

garb: Maso z garbu neboli z péra 
je nejlepší; garby huši =^ droby 
husí (laš.). 

garbovati zelné hlávky v kloubech 
nakrajovati a je tak ke strouhání při- 
pravovati. Okurky se garbují, když 
se nakládají. U zemáků se garbují 
oka, když se mají sázeti (Kt. Dod. I.). 

garčoki hrnec: Uvaří si garčok 
zelí a má na ce}ý deň co jest. Zl. 
(Osvojeno asi kdys od ruských vo- 
jáků.) 

Gargeta. příjmení. 

gargot (grgol), hrdlo (Opav.). 

gargufai -le byl hanácký čepec 
svatební ; skládal se z vlastní gargule, 
t. j. úzkého >loubku^, jenž byl vzadu 
uzavřen plátěným dénkem, nádherně 
vyšívaným, a ze » šatky, < t. j. dlou- 
hého tenkého plátna, do něhož se 
gargufa zavázala a jehož cípy vzadu 
visely až pod kolena. »Už mne za- 
čepili, v gargulu mne přistrojili* 



82 



(svat. píseň). Na Hranicku říkají gar- 
gula čepci, jejž nosí vdané ženy pod 
šátkem. 

garnúfi sáhnouti : Gamu} do teho. 
Pták se garné (dotkne) spružiny, a 
ona scMasnč (splaskne) laS. 

gasafi hltavě pojídati: Vrány ga- 
saiy cbrobáky (Slav. ČL X. 31). 

gafafai -fe, kdo chodí v plátěných 
gatích (val.) 

gatě| kalhoty ; spodní gatě = pod- 
vlíkačky. 

gaticai -ce, nohavica gatí. 

gaúr, vydoupnělá díra v stromě 
(val.). 

gaurai vysoká ženská vyhublá 
(Vah.). 

gaurníki columba oenas, protože 
hnízdí v »gauri bukovém* (horft). 

gaurnitýi vypráchnivělý : Pňovi, 
kerý je gaurnitý, koráb se řiče (val). 

gavat, kus: chleba. 

gavenda, tlachal (laš.), také pří- 
jmení. 

gávěPí bařina, močál (val.). 

gáz, petroleum. 

gazda, hospodář (val., horň.). 

gazddna, hospodyně (val., horň.). 

gazdif (gazdovať), hospodařiti (val., 
horň.). Na Brněnsku znamená gazdit 
špatně hospodařiti. Ten tam gazduje 
= hospodaří, řádí (Kda I. 306). 

gbel| gbelik^ dřevěná nádoba na 
měření sypných věcí (záp. Mor). Na 
Laších gbet znamená okov u studně ; 
jinde nádobu na vodu : Vzala gbelík, 
šla na vodu (Suš. 170, od Holešova). 

gdohovíi kdo ví: Gdohoví, lešti 
tam nešel (Slov. obr. II. 13). Dybys 
ty tady sa hleďél oženit, gdohoví, 
Testi bys nedostál ty včiféj nevěstu 
aj dosť bohatú (Slov. obr. II. 79). 
Gdohoví, Testi toho by nechtěta (Slov. 
obr. II. 167). 

gebek pl. gebky, zavazadla == 
Gepáck (Frenštát). 

gebétka. mluvka (val.). 

gébít sa (= cébit sa), brečeti, 
vl. míti hubu otevřenu na pláč: 
ogébené děcko, ogébenec; rozgébit 
= otevříti do kořán (v nečas): Zas 
necháT dveři rozgébené (slov., val.). 

gebloňi rozpustilec (Jevíčko). 



gebra = debřa: Na Valašsku 
říkají zmolám a výmolfim na stráních 
gebry n. debře (Peck). 

gebuFai -Te 1. ženská, která se 
ráda gébí = fňukna, šklebná, 2. ke- 
bule iKockel). 

gec n. kec, odhání se tele. 

géc: Votek sa otočit a géc ho 
(trkl). 

gécal (Litovel), gecan (Jevíčko), 
gecgál (Srbce), gejcal (záp. Mor.) = 
chřástal, zpívaje, jakoby »gecal< (při- 
sedal). 

gecati čapati, přisedati (han.). 

geckat = keckat, o jedné noze 
skákati, kulhati. 

mk^x\<x\^ géccU 1. žduchnouti : Gécni 
hol Géc ho == žduchl (Zl.). 2. silně 
bouchnouti: Antoš za kolibú géct 
z pistule (Slav. ČL. X. 374). 

gecnouti čapnouti. Ten sebó gecl, 
zprudka sedl (Jevíčko). 

geča, -če, plachta, jíž se cikánky 
odívají = koberec (val.). 

géga, husa (val. Kt. Dod. I.). 

gégaf := gágat, o husím křiku: 
Na trávníkoch gégaty husy (Slav. 
ČL. X. 32) 

gegtafi -gTu, viklati (Vah.). 

gegnúf, onomatop. výraz pro zvuk 
vyražený z hrdla, když se někomu 
z nenadání uhodí do zád, když někdo 
s výšky skočí (Vlk 56) = heknouti, 
hrknouti: Búcheu mia do chrbta, 
tak ve mně gegto (slov.). Z nena- 
dátéj Macha dosi šobástnút po zádoch, 
až v něm gegřo (Vlk 56). 

gegýňafi rozpustilým býti, dová- 
děti (val.). 

gefa, -Te, gengeTai hlupák (val.). 

geFetai dřevěný hrotek (dížka) na 
dojení ovec, bez ucha, s postrčeným 
na přič kolíkem (úvazkem), za niž 
se nosí, na jedné straně, kterou bača 
doje k sobě obrácenu má, poněkud 
vyšší, aby mléko nevystřikovalo (val.). 

gethoň, -ňa, kolohnát (Opav.). 

gemtaf (gemTu): Čtověk bezzubý 
gemTe kůrečku; chTébogemtaný(laŠ.). 

gemh'6kai malá ústa (val.). 

gemuTai -Te, bezzubá kráva (laš.). 

gengefa, -le, m. vysoký chlap, 
který se pro svou délku a nemotor- 



83 



nost na všecky strany viklá a klátí 

(Vah.). 

gergelícSi -ce, kořalka (posměšně) 
val. 

gerfa, -le řídká polévka (val.). 

Gerža, -že i Geržo, -že (v. Čaňo) 
příjmení (val.). 

gevdreCf -rca, starovalašský klo- 
bouk nebo čepice (Kda II. 291). 

gfač u pluhu v. pluh 20. 

gíadnavý : Pery sú jakési gradnavé, 
mdlé, řídké, bezchutné (Slav. ČL. XI. 
321). 

gfagai telecí žaloudek ve vodě 
namočený, syřiště; glagou se pod- 
pustí n. podgfagá vydojené ovčí 
mléko, aby sesyřelo. To je glaga a 
ne máčka! (Vyhl. II. 160.) 2. člověk 
chabý, nejapný. 

gragafi sýřiti (val.). 

gFagavýi bezvládný: Mám nohy 
jakési glagavé (Vych.). 

glagoňi -a, urvalec, sprostý chlap : 
Co takovýmu glagoňovi se nechat 
trápiti! (Dok. 90.) 

gragůvkdi jablko toho jména. 

grajda, -dy, m, kdo .<e při chůzi 
»grajdá,« plete nohama. 

gřajdaňai -ně, kráva, která má 
glajdavou chůzi. 

grajdanicai -ce, míchanice jídla te- 
kutého, nechutně připravená (Btcha). 

gíajdafi -dám (do tekutiny, mléka, 
polévky) mnoho něčeho nadrobiti 
(Btcha). 

gFajdat sa, -dzu i -dám, motavě 
jíti jako vůl (slov., val.). 

glajdavýi kdo se při chůzi glajdá. 

gíam, deštice^ spojující žebřiny 
v předu i v zadu = rozpěrák ^^v. t). 

graméf (val.) = klamět (slov.) 
dřepěti. 

grán, -u, nános, bahno na louce 
naplavené (val.). 

gláňa, -ně, ruka (opovržl.): Ne- 
strké tam to gláňo (han.). 

Grandoch, příjmení (val.). 

gíánifi kaliti, bahnem zanésti: Tá 
voda je zagláněná. Lúka je vodu 
podgráněná (val.). 

gfasovaf (i gl. sa), skotačiti, vá- 
leti se: Pořáď budete po tých pe- 
řinách glasovať? (Val.) 



gícaf 1. klímati : Dřímala, pořádem 
glcá (Kt. Dod. I ), 2. hltavě jísti, 3. 
skákati o jedné noze = kecat (val.), 
4. strkati (han.). 

gFej, -u, m., klih, pryskyřice na 
ovocných stromech. 

gieják: Pro mně je nejlepší ve- 
čera dobrej gieják a sklinka vína; 
domácí sýr z tvarohu, solí a kmínem 
promíchaného. Když se uleží, bývá 
glejovitý (klihovitý) dok. 103. 

gréjit, zagféjit = klížiti. 

gFembafi -bám i -bu zuboma, 
hrýzti (laš.). 

glentati gryndat, slintati (Jevíčko). 

gfgi onom. výraz pro zvuk, 
způsobený tekutinou v přestávkách 
z láhve vytékající nebo po hltech 
v hrdlo vtékající. Odtud ^r^-at, ^Tgotat 
1. o zvuku, jejž působí tekutina do 
hrdla láhve neb do úzkého otvoru 
vůbec v přestávkách vtékající (slov., 
val). 2. řihati do sebe: gigavé kůň 
(Jevíčko). 

gfgáňi -a, kdo rád »grgás ochlasta 
(Kt. Dod. I.). 

glgó6| -a = čepák v. t. (v Tě- 
šanech). , 

gigoň, -a, gigavy hřibe, jemuž při 
pití v hrdle »glgá« (vada koně) han. 

grgotaf, -tám i -cu (zdrb. slov. 
gigat) : Potok gFgotá (raurmelt). Voda 
z baňky gfgoce (slov., val.). 

glimafi žuchlat, hrýzti (zvláště 
o bezzubém) laš. 

glin, pryskyřice na ovocných stro- 
mech (Kt. Dod. I. han.). 

glintat se, -cu, viklati se: Zub se 
mi glince (Ždánice). 

glintita, -y, m. n. glintídtOi kdo 
se příliš glintí, na př. dítě (Btcha). 

glintif, slinami něco jako pěnou 
potřísniti, upěniti (Btcha). 

gfmati -mu, štouchati: Proč ho 
glmeš? (Zl.) 

gímnúfi štouchnouti (val.). 

ginét n. glonéfi čučet, meškati: 
Hde's tak dlóho giněl? Hde gloniš? 
(Jevíčko.) 

gíocek, klacek. 

gloňa n. žgloňa, šukavec, nevý- 
prava (Jevíčko). 

gtondati -dzu: Obilí je od déšča 

6* 



84 



všecko poglondané = poválené, scu- 
chané (ZL). 

gfonclat 88 ^ glajdat sa, lenivé 

jíti (Z!.). 

gFongi -u : Má gTong v nohách = 
slabotu, umdlelost, nohy v kolenou 
klesají (val.)- 

grub8f| klovati : Aj už sa nekerým 
gazdénám kuřata gfuba^y (Slav. CL. 
X. 32). 

grug8Vý: glugavé rohy dobytka 
hovězího, stočené do předu jak u be- 
rana = klukavé (?) horft. 

glunii bahno: Ta voda je sani 
glum. 

grumi8tý| bahnitý. 

grumif, grumem zanášeti: Zřidlo 
po dešti se glumilo (Kt. Dod. I. laš.). 

grund8f 88| -dzu, hrbiti se : E, už 
sa tá stařenka také glundze. ZgTun- 
daný, stlačený, shrbený (val.). Stěny 
sa grundaly, bortily (Slav. ČL. X. 
473). 

grur8| brynda, špatná káva: Na- 
vařila si tej glury (laš.). 

grur8f| bryndati, kaliti vodu. GTura 
mi v břuše == žbrouná (laš.). 

gfv: Přibéhí húser a gfv ho = 
gM zobákem (vých. Mor,). 

glVati -vu, glvnút; zobákem se- 
kati: Sfépka mne gfvla. Tá stépka 
glve kuřátka. 

grvanec, -nca, rána zobákem, pak 
i podobné udeření vfibec. 

glVícnúf int. slov. gfvnúť (val.). 

gment: Do gmentu všecko mně 
zhnito = mentem všecko (Přerov). 

gňábit n. gňávit, tlačiti, mačkati, 
hnísti: Přigňábiť pahnoztem tabák 
ve fajce. Nesmíš toho koťate pořád 
gňáviť, neporoste. Dobytek má nohy 
ogAábené (vých. Mor.). Srovn. jihosl 
gnjaviti. 

golozňai -né, hlava v hrubé mluvě 
(Archlebov, Vah.); z něm. Gosche. 

gómaf, -mu, hádati, domýšleti se : 
Hněď sem gómát, co to bude (Ho- 
lešov;. 

gomballa, -ie, konvalinka: Dám 

ci pierko z růže, gombalie (Čerň. 73). 

gombéraf, -ru n. kombéfať sa = 

kolébati se; když se něco visutého 

na různé strany klátí: Nade dveřma 



gombéfá} sa opentlený jatovec (Vlk 
87). 

gombík = bombík, kulatý olověný 
knoflík: My si peněz naděláme 
z olověných gombíkfi (Bart. III. 654). 

gomborc8| pl. m., zmrzlé šubry 
(val.) 

gomofai -Ie = komolá, kráva bez 
rohů (val.). 

gongoFa pl.gongofé, halama (Podl.). 

goř8t8| -ty 1. kořalka (opovrži.): 
Pořáď tu gořatu do sebe léje, 2. 
kořalečník, piják kořalky : Také nevíš, 
kdy máš přestat, ty gořato jedna 
matěrovská (Slov. obr. I. 252). Ti 
gořali nechcú ženám ani grejcara 
dat (dok. 11). 

gořar8n8| kořalka (pohrdlivě):Na- 
střebá} sa gořaleny (vých. Mor.). 

gor6ek| -a, hrnek prostřední veli 
kosti (val.) srov. garčok. 

gorý6| -a (u Kroměříže) = horýl 
(val.), houba agaricus torminoaus. 

grabaki nejapný člověk (Opav.). 

gr8b8f| -bu, po dveřoch, šmátrati 
(laš.). 

grac8| -ce, zakulacená motyka 
zahradní. 

grack8 = špuněk (v. t.). 

gr8cky pl. f, dlouhé vlasy v týle 
(slov.). 

gr8COun (-ón), stříbrné a zlaté 
porty na ženské kordulce (han.). 

grágoraf 1. = krákorali: A to 
kuře grágoře (Suš. 621). 2. Staří 
také přichoďúvali pográgorať si = 
pohovořit si (Slav. ČL. X. 371). 

gramra, -Ie f. 1. ví. schromlá ruka, 
pak nehybná, neobratná ruka i noha : 
Co ty gramle sem strkáš? (nohy). 
Jak já vám ho podám, dy já ruku 
nemám, jenom ty gramličky, co držím 
knížečky = ruce s ochromlými n 
zakrnělými prsty (Suš. 32). 2. m., 
nešika. 

gramfat sa. Tu: kdo má chůzi 
zdlouhavou, plete nohama, ten sa 
gramfe (vých. Mor.). 

gramlavec, -vca, kdo se gramle, 
má šmatlavé nohy (dok. 230). 

gramfavý, kdo se gramle; gram- 
Favé ruce == schromlé, zimou zkřehlé 
(vých. Mor.). 



85 



gramtoňi -a, kdo má gramle, ne- 
šika (Btcha). 

gramolif (krám.), čtvernožky lézti 
(Kt. Dod. I). 

grapa 1. příkrá stráň: Chatúpku 
mél přilepenu ke grapě (Vlk 5). 2. 
= z grap (laš.), z dráp (slov.), ne- 
úrodné pole, >ani hora tam neroste,* 
3. Grapy, pět kopců na západní 
straně Rusavy (Slob.). 

graty pl. m., haraburdí (Opav.) 
= Geráte (ř) 

grbál, schnoucí strom (Brň.). 

grcnút = drcnut: Grcl ho, hned' 
byl hoře nohama (dok. 181). 

gřcafi Stkáti, blíti; grcačka, vo- 
mitus (val., laš.). 

gr6a| -če = hrča ; grča na stromě, 
suk (Zl.). 

gréfa n. gréfina, horní a dolní 
spojovací bidlo žebřin (v. vůz I., la), 
18, 1. 2.). 

greft 1. řada rév, 2. grefty sú na 
dva štychy hluboký dolíky (dok. 146), 
3. hráz u rybníka, potoka, vůbec 
ohrada (han.). 

grejdifi rejditi (val.). 

gremžlfi křepčiti (val.). 

gremžovafi krumplovati, vyšívati: 
šaty ztatem gremžované (val.). Cer- 
vety zlatem a stříbrem gremžované 
(Kda I. 132). 

greneši -a, m., hrozen černý, 
muškatelu podobný. 

grázli obojek košile ženské (han.). 

grgan = fagan, děcko neposlušné 

(val.). 

grgáňi -a, chrapoun, přezdívka 

sedlákům (od slov. grgať, říhati): 

Rozvezlý grgáňu jeden! (Vlk 32.) 

grgafi ^gnúf, říhati: Grgá se ně 
tým zelím (vaL). 

grgurena = garguTa (v. t): Za 
zefený věnec byélá grgulena (Bart. 
II. 250). 

grl6| -í pl, podbradek, vole (Kt. 
Dod. I. laš.). 

grman, trudovačka (v. t.). 

grmefai -le 1. kus neotesaného 
dřeva, klacek: Popad grmelu a naň 
(Vah.). 2. starý nůž = grňa. 3. ne- 
šika. 4. příjmení (val.). 



grmrOi -í, pl. f. = brumle, drn- 
kačka (vých. Mor.). 

grmoli kdo má temný hlas (Je- 
víčko). 

grmoFeCi -Ica, m. (z něm. Krumm- 
holz) 1. pahýl, 2. rozpůrka, na kterou 
se zabité prase věší. 

grňa, -ně 1. železo u nože, 2. 
špatný, tupý nůž, 3. kořalka (val.), 
4. nemotora člověk = grňák. 

grňaf se, otáleti : Di a négrněj se 
(Kt. Dod. I. laš.). 

grňavý, nemotorný, hloupý (Kt. 
Dod. I. laš.). 

groberáki hrubián (laš.). 

groka, groiek, píď (laš.). 

gronyga = kronyka, knížka na 
čtení. 

groš peněz = málo. Groíe, ku- 
laté skvrny na koňovi, veliké jak 
groš (Slov. obr. I. 47). 

groSák 1. kudla za groš (záp. 
Mor.), 2. kůň, který má po srsti 
groše. 

gróžai -že, kroužek: Ta sešla 
měla na obóch stranách pro sochory 
gróže (Vyhl. I. 71). 

gróžka, kroužek, prstýnek bez 
oka (han.). 

gřugafi chrchlati : už dogřugat = 
umřel (laš). 

gruchi zvuk, jejž slyšeti, když 
něco dutého s vysoká spadne, nebo 
když se vystřelí : Gruchy, gruchy ve 
dně v noci, div se mi srdečko ne- 
rozkoči (Suš. 380, Kt. Dod. I.). 

gruchaf, gruchnúfi bouchati, tlou- 
ci: Jak by bečka z hury spadla, tak 
to gruchto. Gruchnuť koho bičem po 
hřbetě. Něchtěta sem mači stuchač, 
a včil musim kolibečkum dycky 
gruchač (Suš. 380). 

gruchefí -a, malý člověk (Opav.). 

grúT, -u 1. mláto vinné vsype se 
do sudu; nalije se na ně vody, a 
když »řizne< (kyše), pije se (Treber- 
wein), 2. víno ovocné, hned od lisu, 
nekysané (Zl.). 

grulit: prase grulí, grunzen. 

grúrovicai -ce, polévka z grúfu 
zasmažená. 

grumba6kai rozvařené švestky 
syrové (Brodsko). 



86 



grumbíri brambor (Grundbirne) : 
Idu vařit grumbir (coll.). Na Bzenecku. 

grumfai ob. pl. grumle, -í 1. drn- 
kačka: Aj ty Juro cigáne, udčtaj 
mi grumlu (Bart. I. 65). Cigáne, 
udélé mi grumle (Bart. II. 439), 2. 
bručivý člověk: E, mlč ty starej 
grumlol (Dok. 156.) 

grumfovati na drnkačku hráti: 
Dycky mné grumluje Šohajek pod 
oknem (SuS. 354). Budu si grumlovat 
na kopečku v humně (Bart II. 439). 

grúft, -a, m. (val.), grún (horň.), 
lesní stráň: Zdrhali zme dolů grú- 
něm. Či že to koníčky hoře grúnom 
idzúř (Bart. III. 52.) 

gřungaf n křunkat^ silně, chra- 
plavě kašlati, až by se zadusil (laš.). 

grunlki gruniček, nízká, obdélná 
vyvýSenina půdy (Lor.). 

gruSpánek n. krušpánek^ zimo- 
stráz. 

gryc 1. gryci na Hané říkají 
chlapcům, kteří chodí »za tři krále <, 
2. nadávka: Ty staré grycul 

grýčný (val.), d ryčný (slov.): Byřa 
to grýčná děvčica : měla hezké, oku 
lahodící pohyby při chůzi a při 
práci (Vlk 20). 

grýfeki plíSek, jímž se vůl pod- 
kouvá (val). 

grýfnýi zručný (Lor.). 

gryfona, jméno kraví. 

gryndá6ek| zástěrka, jež se uvazuje 
nemluvněti pod bradu, aby se ne- 
zagryndalo. 

gryndati -dám i -dzu slintati; 
ugryndaný. 

gryndy, pl. f., sliny nemluvněti, 
psu, dobytku z huby tekoucí. 

grytan, špenzr. 

grytí, řit (val.). 

grytka, ženský živůtek, kabátek 
(laš.) 

grža, -že, kotržina, houževnaté 
maso (val.). 

guča, -če = grča 1. hrč: Děvčica 
měla pod krkem guče (dok. 55), 
guča peněz, mnoho jich, jako hrč 
v míšku nebo šátku zavázaných 
(rusky kuča i= hromada). 3. Do- 
bytky se pastýřovi zhriiuly samy do 



guče = do hromady (dok. 241). 4. 
keřík (Kt Dod. I.). 

gu6atai hromada přímětů, bolavek 
(slov.). 

gú6l| křoví: Zarfistly mné cesty 
drobným gúčím (Suš. 515). 

gugáči -a, m., záhrdlitá hliněná 
nádoba na vodu = kubaňa (Brod). 

guráfii -a na Podluží je sváteční 
klobouk, širúcha něco vyšší, bez 
střechy, na způsob hrotku, jakž mu 
i sousedé říkají. 

gulda, -dy, m., neohrabanec (Je- 
víčko). 

gutai -le 1. koule: Cesta rovná, 
jak by gulú hodil, 2. švestkový 
knedlík (dok. 109). 

gumaneCi -nca, žducfaanec (val.). 

gumafi tlouci; vygumať do země 
díru železným sochorem (val.). 

gumnúf, strčiti: Gumnút do něho 
(val.). 

gumýcnúf, int. slov. gumnúť, 
prudce drcnouti: Ten mňa gumýcnúl, 
tak ve mně gegřol (Val.). 

guráS, -u, m.: Má klobouk na 
guráš (šikmo). To je ale guráš člo- 
věka, íť sám proti pěti chlapom 
(Mal. XXIV. 65). Guráš, trať (Poče- 
nice). 

gurYi pl. m. výslužka od zabijačky 
(Vek.). 

gutnýi sešlý (strom) val. 

guzýi kusý : nůž bez špice je guzý, 
kráva s jedním rohem je guzá. Dělá li 
kdo co a není to na všech stranách 
stejné, je to guzé (Kt. Dod. I. laš.). 

gvanét na kom, doléhati na koho, 
domáhati se čeho (val.). 

gybas 1. kůň » zdechlina «, 2. 
»zgeblý< člověk, lenoch, nemotora 
(laš.). 

gybza = bibza, něco špatného, 
chatrného: To zboži je sama gybza 
(Kt. Dod. I.). 

gygtat, -gru 1. něčím, viklati, ko- 
láceti, 2. piplati: špatná kuchařka 
gygle jídla. 

gygtotaf, -cu, zhusta viklati (Btcha). 

GyguTai -le, hora na Vsacku, nej- 
vyšší vrch Lysé Hory, vrch a louka 
na Javorníku proti Hostýnu (Slob.). 

Gycha, příjmení. 



87 



gychanéCi ňca, m.. žduchanec 

(laš.). 

gychaf, líti: To tam gycha! (lej- 
mem prší). Tak z něho gycha krev. 
ZagycMa ho krev (zalila) laš. 

gychnuf 1. vodu na koho, chrst- 
nouti, 2. koho, žduchnouti (laš.). 

gychtanica, -ce, lijavec (Kt. Dod. I. 
laš.) 

gyptavýi nešikovný (laš.). 

gyptoši -a, nešika, nemotora (laš.). 

gyr, bolehlav (Kt. Dod. I., u Místka). 

gyzdi -u = hyzd (srovn. ohyzdný), 



nečistota, neřád: Větr plno gyzdu 
nam do oken nava} (laš.). 

gyzdi -a, špinavec, ošklivec: Ideš, 
ty gyzde gyzdavý! (laš.). 

gyzdáki ošklivec, > neřád « (laš.). 

gyzdavý, ohyzdný (laš.). 

gyzduFa, -le, nečistotná ženská: 
Ma v domě gyzdu dosť ta gyzdula 
(laš.). 

gíió se: Krávy se zegžily ^= do 
střečku daly (laš.). 

gzyneCi římsa (val.) z něm. Ge- 



simse. 



H 



háb, vlněný šátek na odívání (Vah.); 
háby^ coU. hábí, staré Šatstvo nebo 
vůbec šaty (více méně opovržlivě). 
Dalo nám to do hábů = měli jsme 
s tím práce, starostí I Šak ti namete 
do hábůch = nažene strachu (Vah.). 

haba, habíc, kabiček^ chléb v dětské 
řeči. 

habaděj, hojně, do Pánaboha: 
Řepy máme habaděj. Tam je všeho 
habaděj (záp. Mor.). 

habakůň, -a, žalář (žert.) Rožnov. 

habáň, -a 1. hubka na stromě 
i křesací = hubáň, 2. míč = habán, 
3. větvička stromová s listím: Na- 
ráňai habáňů (Df.), 4. dítě zdravé a 
veselé: To je habáň! Co tu děláte, 
habániř (Zl.) 

habaňár, kdo vyrábí (vl. vyráběl) 
hubku křesací (val.). 

habání, pozurážené konce stromo- 
vých větviček s listím (Brodsko). 

habaf, -bu, sobě přivlastňovati, 
bráti: Ty bys pořáď enom habál. 

habat sa, -bu, pomalu se bráti 
(o těžké chůzi nemocného): Vyhabál 
sa z příkopy (slov.). 

habatky, pl. f., kožené střevíce 
(Kt. Dod. I. val.). 

habít, starý kabát. 

hačl v právo velí se volům (Zl.). 

ha6at, seděti (v dětské řeči). 

háčif (zhačovaQ koho z čeho, 
zrazovati. 



háčif sa, mírniti, pamatovati se 
(val.). 

had : Rád by chytil hada cizí ruku 
= rád by těžil z cizí podnikavosti, 
z cizího nebezpečenství, 2. červeno- 
bílá kulatá tkanička vlněná, ozdoba 
slov. klobouku = húsenka. 

hádat: Hádám sú na poli = my- 
slím, asi (horň.); hádat na někoho 
= míti v podezření: Všeci hádajú 
na něho, že to udělal. 

hadí matka (záp. Mor.) = šidlo 
vodní (hmyz), hadí mléč = cheli- 
donium maius (bot). Je z hadích 
vocásků = neposeda (MaS.). To je 
člověk hadím ocasem zaščípený = 
chytrák (Vek.). 

hadica^ -ce, sylvia hortensis (Val. 
Klob.). 

Hadince, v Hadincoch, paseka 
(Vizovice). 

hádif, žráti: krávy se nahádily 
(val.). 

hádka, hádanka (vých. Mor.): 
Princka pověděla, jestli jí zhodne 
hádku, že bude připuštěn (Kda I. 
308). 

hadlavka, konopná oprátka na 
koně (záp. Mor.). 

hadopeníca, -ce, hadzja penica^ 
sylvia hortensis (horň.). 

hadovec, -vca 1. neplecha v obilí 
(Peck), 2. trať (Leznice). 

hadraba, otrapa, trhan, Hader- 
lump (laš.). 



hadrychi ohnice (Slezsko). 

hafeFí -fla, h. pěsniček = špalíček. 
Kupované pěsničky sešívaly se v ha- 
fal, s jedné strany svaté, s druhé 
světské (han ). 

haferi borůvka, Haidebeere (val.). 

hafoli houf: Odkuďse z holečke 
se vehme hafol husaru (Hoch 97) 
z něm. Haufen. 

hafóleCi -Ica, houf: Stálo jich okolo 
nás celej hafolec (dok. 40). 

Hágy, -ů, trať při Moravě (Ne- 
dakonice). 

hahol == stůj, velí se volům (Zl.). 

hach| ničema (laš.). 

hachrai -Te 1. drhlen, 2. stará 
dívka, když si vede jako mladice, 
•staré hachlisko* (Zl.). 

hachrovat = ochlovat (v. t.). 

hachmáryi pletichy, mrzutosti : 
Nadělal mo hachmárů (Maš.). 

hajhájl hajte odhánějí se husy: 
Haj, haj, haj, husičky, nekalte vo- 
dičky (Suš. 103). Hajte, husičky, 
hajte (ND. 200). 

haja huš| hajá huš, odhánějí se 
husy (laš.). 

hajat, spáti (v dětské řeči). 

Hájce, -ců, trať (Blansko). 

Hajda, příjmení val. 

hajdalák 1. lajdák, 2. panák (pim- 
prle). 

hajduk, euf. čert: Hajduk ti tam 
scél mět. Hajduk hábe s tebó bél 
(Maš.). 

hájenka 1. hájemství, ochoz háj- 
níkův, 2. mladý les zahájený (val.). 

hajfif = haňfářiť = fraňhářiť, vy- 
měňovati něco za něco, handlit (val.). 

hajfiena, ženská necuda (val.). 

hájina = háj : Byta sem s mitým 
v hájině (Bart. III. 411). 

hájit 1. s genit: Hájili, hájili dvá 
hájníci hájka (Bart. II. 166). Haj 
svého zdraví. Hájila si svého místa, 
2. o zvláštním žalostivém pípání, jež 
vydává ze sebe párek ptáků, ob- 
letující hnízdo s mláďaty, když se 
mu někdo blíží: Pěnkavka hájí 

hajnica, -ce, vích, kterým se na 
poli zahajuje, zápověď označuje: 
Zanes do ščudteku (jeteliny) hajnicu 
(laš.). 



hajnlk, hajný: Přišé) k nám hajník 
(Bart. I. 62). 

ha jsi 1. v před (Zl.), 2. v levo 
(dol, horň.) velí se volům. 

hajsáki vůl (Loštice). 

hajsaf se, klouzati se (han.). 

hajsovaf, toulati se: Chlapec vhodí 
si učení za hlavu a bude hajsovať 
sem a tam (Obzor 1903. 101, han.). 

hajk, v levol volům (Vsacko). 

hajtáSe, pl. m., černé výložky na 
rukávech bílé haleny horňácké. 

hajtrašit, upalovati: A tak haj- 
trašil, až nemohl popadat dechu 
(dok. 261). 

hajtrtán, potřeštěný člověk (val.). 

hajzupaifi houpati dítětem (val). 

hák, hřbet: Boli mně v háko (han.). 

hákata, ty, m., kdo háká (v. t.). 

hákat, namáhavě, zdlouhavě čísti ; 
škaredě psáti, čmárati (Kt. Dod. I.). 

háklivý, nedůtklivý, povážlivý (heik- 
lich). 

hata, -ty, dospělá dívka: Má dvě 
céry, hrubé už haly (Df.). 

háfa, le, kůlna u kováře (Halle) 
Podl. 

hatabaóka, povídačka, světská 
píseň, na př. jarmareční (Kt. Dod. I.). 

hatabata : Détá všecko haUbata = 
páté přes deváté; přívlastkem: To 
je chtap halabata (Mal. XXIII. 36). 
Jeden sedlák, jménem Jan Halabala, 
zemřel (Vyhl. II. 73). 

hafabúra, vlna na punčochy. 

hara6, -a, kdo má velké hale (oči), 
člověk s vypoulenýma očima (laš.). 

hafadryja, -je, dryáčnice (val.). 

harafaňa, -ně, štěkna, hubatá žen- 
ská (val.). 

hafama, -y, m., hrubý, neotesaný 
chlap. 

halandryja, je, trochu lehkomyslná, 
obratná ženština s dobrou vyřídilkou 
(záp. Mor.). 

hatapatún, ničema (laš.). 

hafas, hlomoz (laš). 

halaskovat, zaháleti, postávati 
(Jevíčko). 

hafasna, »cérka, kerá nemá ešče 
starostí, enom sa vyzpívat a vykřičet* 
(Brumov). 

Halašfn, trať (Vizovsko). 



89 



hafašta, křikloun. 

haTaštovafi mluviti zvýšeným hla- 
sem (Vlk 33). V méstě na cestách to 
hataštuje = řinčí (Slav. ČL. XIII. 371). 

hafat, hátuškat, ležeti (v dětské 
řeči). 

halatýi polonahý (Novoměstsko). 

harbija, -je, korýtko pro mašíky 

(val.). 

halda 1. hromada; v haldách je 
hlína (Jevíčko), 2. špatná ženština. 

hatdy baldy, nesrozumitelně (Kt. 
Dod. I., laš.). 

haldamáš, dožatá (dok. 157) = 
aldamáš. 

háfe, oči (žert.) laš. 

hatečkai hálek = haluzka, šiška, 
knedlík (Slezsko). 

hatečkář, kdo rád hatečky (Slez- 
sko). 

haleluja, iris germanica (bot.). 

halena valašská^ jednoduchý kabát 
z bílé huně, s krajem, který jde 
okolo krku a po obou stranách dolů, 
vyšívaným, kolem pasu rozkřídlený, 
u spodu súžený. Při práci zahrnuje 
se spodní část do »mrváňa< (zmrviť = 
zcuchati, svinouti neforemně nějakou 
šatu). Halena je střihu tak jedno- 
duchého, že nemá švů až v rukávech, 
a kdyby ji rozpáral, bude z ní zrovna 
tak veliký kus huně, z jak velkého 
byla šita (Vlk 9). Haleny hanácké 
byly z houně jemnější, v úpoly rovné 
(bez faldu) a šly až po paty. Barva 
jejich byla černá, modrá, později 
bílá. Slovenské haleny (haliny) jsou 
kratší a širší, na zádech visí široký 
čtverhraný obojek, jemuž také říkají: 
cimbát, hazucha, scMopec, stonina, 
darmovis, typač. Takové cimbálové 
haliny bývaly a částečně jsou posud 
také na celé západní Moravě. 

hafenárí sedlák, který se nosí po 
selsku, v haleně, prot. kabacjár v. t. 
(Dob.). 

harenlcai -ce, papuč (v. t). 

HaliC6| pl. f., trať na Vizovsku. 

halínkai brouk slunečko. 

hattafi hltavě jísti (Frenštát). 

hatuZi -e: Dostát sa tam po ha- 
luzi = nepřímo, oklikou. Dostát to 
z něho po hatuzi = zavedl řeč 



o něčem vedlejším, aby vyzvěděly co 
chtěl (opak: po pni) Vah. 

hatúzčf, drobné haluzí. 

hatúzkovanýi látka, která má 
v sobě vetkávané nebo vyšívané ha- 
louzky: obrus (slov.). 

hatuzník, hřivnáč, protože hnízdí 
na haluzích (v. gaurník) horň. 

hatužka, šiška, knedlík (Laši mor.) ; 
hatužky na kvasnicách == narušané 
šišky = kyslé šišky; třené hatužky 
=: noky (Příbor) ; na Ostravsku je 
haluzka buchetka. 

haTva, sukovitá haluz, boule (laš.), 
březový pařez, z něhož se dýmky 
vyřezávají (Jevíčko). 

halža, -že, houžev (záp. Mor.). 

hami sněz, snědl (v dětské řeči): 
Sv. Jan mléko ham (Mor. lid 81). 

hamata, hamán, jedlík (Opav.). 

Hamata, příjmení (val.). 

hamár 1. hubený kůň (Jevíčko), 
2. hluk, povyk = Nedětaj hamáru 
(slov.). 

hamáři a, překupník, obchodník 
s dobytkem (val.). 

hamářiti hřmotiti. 

hamatný, silný, masivní, hustý: 
sukno, plátno ; hamatný oblek, příliš 
volný; h. lelík, silný cop (Vlk 25). 

hambatkář, Schwindler (Slezsko). 

hambuřák, druh zemáků. 

hamlžovaf se 1. sužovati se (han.), 
2. nesnaditi, houževnatě se smlou- 
vati : Budete sa o gréjcar hamižovať ! 
(Val.) 

hamnúf, chňapnouti: Hamt mu po 
prstě. To sa hamto 1 (o tučném soustě). 
Nahamál sa = najedl se (žert.). Srovn. 
ham (Slav. ČL. XI. 95). 

hamonit 1. mnoho jísti: Pořád 
hamoní, a přeci je vechrtlé (han.), 
2. lakotiti; hamonění = lakota ; ha- 
monica = lakotná žena (Žďár). 

hamonit se 1. namáhavě praco- 
vati: Hamoní se ve dne v noce a 
přeci nic nemá (Maš.), 2. hádati se, 
hřmotiti : Husaři, sotva přešle, začale 
šromot, hamonile se s hospockém 
(Hoch 97). 

hamovat : Hamuj se 1 = mírni se 
— hemavat^ brzditi: Zahemuj, je 
s kopca I Zl. (Obojí z něm. hemmen.) 



90 



hampapai jídlo (v dětské řečí) 
Vyhl. VI. XIX. 333. 

hampaslt sa, lopotiti se: Nediét 
sa na koho hampasiť (val.). = 

hampasovaf se, namáhati se těž- 
kou prací: Dyť nemusí Hanča tak 
sa hampasovať, jak vy ste sa hartu- 
sili a hrdlovali (Slav. CL. XII. 83). 

hampejz kuželna (Ždár). 

hampefí -pla, prádlisko (laš.). 

hampéSi pole na neúrodné stráni; 
hampésat se, dříti se na takovém 
poli (Jevíčko). 

hampfasít sa, kampTasovat sa = 
hampasit sa (v. t.): Cetý sa ham- 
prasím, a nic nevydělám (Zl.). 

hampFovat: Koně sú zhamplované 
=1 sed rané (ZL). 

hampurka, koflík kostelní, ampula 
(laS.). 

hamráki starý, velký k&ň (Maš.). 

hamrazí: Samo šáší, hamrazf = 
drobné roždí (Suš. 22). 

hamraziti těžce vydělávati, vy- 
tloukati: Dybych něco na dobytku 
nevyhamrazít, neihét bych gréjcara 
(Zl.). Až něco vyhamrazím (val.). 

hamrazif sa, potloukati se; ha- 
mrazení, potloukání (val.). 

hamsat, neotesanec (laš.). 

hana : Tom koňovi, tom obilí a p. 
néni hany = je dobrý, bez vady. 
Tam só panny, není jim hany (Bart. 
III. 816). 

hanácká svacfba: zelí a hrách, 
každé o sobě se vaří a jí, se lžíci 
toho a Ižici onoho, nebo se oboje 
smíchá (val.). 

hanák 1. koláč nadívanej a velikej 
přes celej plech (dok. 110), 2. druh 
zemáků, 3. houba boletus rufus (Zl.). 
4 Málo sypou zemáky, půjdem na 
Hanáky = na Hanou (Suš. 679j. 

hanba: Šak sa rnně tam nedo- 
stane, co iha veTce hanba bude 
(Suš. 89). Inši síuži ba i budě, až 
mne zaňho hanba budě (Suš. 227). 
Néni tě hanba, mládenče, posmekat 
krúžky panence? (Suš. 641.) To 
bech béval hanbo opláchl (Vyhl. I. 
134; slov. obšústt). 

haňbéj, více hanba = Može fa 
byt haňběj než mne (val.). 



hanbit sa, styděti se (vých. Mor.). 

Hanby, tra< (dok. 187). 

handravý, bídný, titěrný (val.). 

handrbufec, -Ica, tabák (val). 

handriák, hadrník. Snad převzato 
od Slovák&v uherských, kteří mají 
také handru, kdežto na Moravě hadra 
říkají. 

hanióka, cichorium intybus (Slez- 
sko). 

hánka, článek, kotníček prstu: 
Strhla sem si hánky (Zl.). A ty prsty, 
ty hánky vám měla černé až hr&za 
(Slav. ČL. XII. 42). 

hanuška 1. odívačka (laš), 2. := 
hanůvka, druh jablek. 

hapat, upadnouti (v řeči dětské). 

hapatérky, pl. f.: Už je na ha- 
patěrkách = z bohatství na mizině 
(Zl.) — od slov. hapat (ř). 

hapatuša, klepna, han. (abatyšař). 

hapitek: vzať někoho do hapitku 
= přísně ho vzíti, přísně s ním na- 
ložiti; běžeť do hapitku = honem; 
zber se do hapitku = přičift se, po- 
náfali se (laš.). 

hapítkovafi poskakovati (laš.). 

haprasovaf sa: Začat sa s němá 
hapfasovať = tahati (Slav. ČL. XIII. 
381). 

hárá, nůše tabáku, jaké nosívali 
>šverci< valaští: Já sem celý ztvrdnul, 
jak mi obrajt strhnut tú háru ze 
zadů (Suš. 536). 

haraburda, der Polterer. 

harabúzí, haraburdí, starý ná- 
bytek. 

harabuzňa, -ně, veliká jizba (val.). 

harafica, -ce : Má haraficu = jest 
opilý. 

harapáky, pl. m., starý nábytek. 

haraska, červená pantle harasová: 
Šohaj drží v ruce bílý šátek, červenu 
harasku (Suš. 623). 

harasní, dobrý: To ídto nebyto 
hrubě harasní (val.). 

harasný, vl. červený jako haraš, 
pěkný, parádný: Néni to hrubě ha- 
rasné (val.). Viďét, že to néni hrubě 
harasné = že to za mnoho nestojí 
(Vlk 53). 

háraf, žehrati: Někeři haraju na 
to (laš.). 



91 



harc : položit něco na harc = na 
nejisté místo (Kunštát). Harcem pro 
né postáli = na kvap (val.). 

harcaf, hladil, míti rád (v dětské 
řeči) Jicko, laš. (herzenř). 

harcovňa, -ně, veliká hospodská 
jizba (val). 

harčeói vrčeti (o psuj: Co na mé 
harčiš? (Lor.) 

harfa, přezdívka vysoké, hubené 
ženské. 

hargotafi -cu, hargotit 1. třásti: 
Jakýsi vétr ňa obešét, tak ňa zima 
drobí, až mnú hargoce = třese, roz- 
třásá mne, háže mnou (Slav. ČL. 
XII. 487). Zima ním hargotila = 
drkotala (Slav. ČL. X. 137). 2. racho- 
titi: A za němá hargocú kraváky 
pfné lidí (ib. XIII. 371). 

hárka v. hárá: Pobereme hárky, 
půjdem na Slováky (Su^. 536). 

harmuryga, harmonyka (val.). 

három fárom chodit, bez práce, 
zahálčivě (Df.). 

hárovafi spěchati: Nacpali míšek 
penězi ahárovali do Brna(Vyhl.I.57). 

hartaf, spáti (v dětské řeči) : Har- 
taj, hulaj! Hartni sil (val.). Nevy- 
vezeš-Ii do Medarda hnoja, tož ti 
přes Teto na dvoře hartá (Vek.). 

hartuslf sa := hampasiť sa v. t. 
(Slav. ČL. XII. 83). 

haruSi hluk, shon lidí: Zaset do 
harusu Tudskeho (laš.). 

harusit := harvasit, hřmotiti, kři- 
četi (slov., val.). 

harušňai -ně, ženská punčocha 
beze stopy (val.). 

Haruza, -e, příjmení (val). 

haruznif sa, hádati se, různice 
tropiti: Oni sa v jednom kuši ha- 
ruzníja (Vlk 93). Bylo to prám rok 
a deň, co sa s Křúpaiú poharuznili 
(Slav. ČL. XII. 44). 

harvan ^ havran (val.). 

harvaňa, -ně, koza černá jak ha- 
vran (val.). 

harvany = varhany (Podl). 

harvaSi -u, hluk, hlomoz: To je 
tam zasej harvas v téj hospodě (slov., 
val.). 

harvasiti hřmotiti, křičeti (slov., 
val.). 



hasačert: Je jich tam jak hasa- 
čertů = velmi mnoho (Zábřežsko). 

hasákovati kositi úhrabicou (záp. 
Mor.). 

hástor, stádo husí, zástup lidí(val.). 

hastrmanní šaty, myosotis pal. 
(bot). 

hašpa, hašplay kroužek vbitý do 
podvojí dveřových, aby se zamklo 
(Vyhl. VI. XIX. 146). 

haSvan L roztrhaný kabát, 2. fa- 
gan : Včil má ošum hašvanfi na krku 
(dok. 63). 

haf I 'ě, f. L otépka z haluzí (fašina), 
2. cesta takovými fašinami tvrzená: 
Strážničané byli povinni upravovati 
hatě, po kterých se chodí ze zámku 
do Bzence (Čas. Mat. mor. XXVII. 
325). Ty Kojetské hatě na vodě na 
blátě (Suš. 236). 3. plot živý i ple- 
tený (horň.), 4. prostor mezi kolíbou 
(v. t.) a pajtou (v. t.) na salaši, 5. 
košár pro ovce (val.), 6. jáma, pleso 
(val.), tichá zátočina v potoku = 
duča, zhtaň (Jicko). 

hata, chůvka (v dětské řeči) Vyhl. 
VI. XIX. 333. 

haťapa, -py, m. nemotora (han.). 

hatit se : Oře-li se za mokra, 
oračka se hatí (hatle) Jevíčko. 

hafka, plachta, v níž se dítě chová 
= chůvka (laš.). 

hattati nezpůsobně jísti. Ten ha- 
tlák všecko zhatle (vých. Mor.). 

ható (nesklon.), kočárek dětský 
(v dětské řeči). 

hatotaf, jezditi »hatoto< (v dětské 
řeči). 

hatovec, -vca, prut, tatar (val.). 

hátrafi -třu, choditi kývavo (val.). 

havačky: Terygá havačky n. po- 
havačky = lozí čtvernožky jako 
>havák< (o dítěti) val. 

haváki pes (v dětské řeči). 

havatda, skupenina: U stota stáía 
havatda chíapů (Slav. ČL. XI. 50). 
Tam sa jařabatí havatda chalup (ib. 
XIII. 371). 

havalec, kus: Spadl havalec břehu 
(Brň.) = gavalec. 

havat, hafati, štěkati. 

havkaf, štěkati drobně (o mladém 
psu) Slav. ČL. XI. 133. 



92 



havořlf = hovořiť (val.). 

havotafi -cu, poštékávati: Och, 
to je fena, dyť tak na mfta havotata ! 
(val.). To ty ženské tak havocú = 
ledajak zpívají (slov). 

havrany = varhany (val.). 

havran kovýi skládaný do záhybů 
(dok. 2871. 

havrrant, křikloun (děcko): Za- 
trackaní havrlanti, budete ticho ř 
(Slav. ČL. X. 32.) 

havruSa. -še, kráva, >jako by ju 
pošrahát.« 

házat, -žu : Háže krev (vrhá). Kašle 
a vyhazuje (op. >suchý kašeU). Há- 
žali na sebe (při dražbě přidávali). 

hazucha 1. obojek slovenské ha- 
leny (v. t.), 2. kabát nesvěčný. 

hažarti děcko : Ještě nějaký loket 
plátna pro ty hažarty přidala (Žď. 
obr. 87). 

hbitOi honem: Hbito poďl (laš.). 

hbitotai hbitost, náhlost: V te 
hbitotě zapomět sem to doma (Laš.) 

hbitý v řeči: té jede huba jak 
tragač, jak patírka, nedává hubě 
darmo jest, má jazyk jak na obrt- 
líku, má hubu jak šlejfíř. 

hebetkovaf sa s něčím, lenoSivě 
nějakou práci konati : Přehebelkovát 
sem sa s křiváky celým Prajzkem 
(Vlk 31). 

hebFa, vindra : Nedá} mi ani hebfe 
(vých. Mor.). 

heblín, réva listí popelavého jako 
podběl, lupení krabaté, málo roz- 
střihované. 

hebtota 1. nouze, 2. daremnina 
(laš.). 

hebronif, brečeti (val). 

heCačka, krátký popěvek žňový, 
jaké prozpěvují na Valaších žnice 
po celý čas žní (Bart. I. 92). 

hečafi -ím, 1. zevlovati: Odevšáď 
byli lidé vystúpení, hečali na tú 
svacFbu. 2. Tá červená šatka, to tak 
hečí (křičí). 3. zpívati hečačky : Táto 
hečačka sa hečí při stúnci západu 
(Slav. ČL. X. 372). 

hečmanícai -ce, tlačenice (Maš.). 

he6mat| násilně cpáti: Běli sme 
tam zhečmaní. Snad se mně to do 
potne ješče vhečmá (Maš.). 



hetfi mezislovce (= hleď), vyja- 
dřuje něčí radost, když něco ukazuje 
a p., nebo škodolibost, když v ně* 
kom chceme vzbuditi závist (han.). 

hedbávkai jablko toho jména, 
červené, kropenaté, sladké. 
Hedbávná, tra< (Blansko). 

hegeS| -a, vfil, má rohy do zadu 
(LN. II. 13). 

hecho (echo): Udělal hecho = 
rozhlásil (Kunštát). 

hejcat, pohejcat, hejcovánú laško- 
vati (Ždár). 

hejda : je v hejdě = v podezření 
(Zábřežskoj. 

hejdovai (-é-), rejditi (han.). 

hejkali lesní strašidlo v podobě 
malého mužíka; zahejkne si v lese 
hned tu, hned onde, a běda člověku, 
zvláště zbloudilému, který se mu 
ozve. Přiběhne, vskočí mu na záda 
a nespustí se ho tak snadno (záp. 
Mor.) Mor. lid 136. 

hejno husí na Dačicku a Telečsku, 
jinde stádo. 

hejnom: Nestane nám ona tak, 
mosíme jej hejnom hrát (Bart. III. 
10). A jak byto po ránu, šta muzika 
hejnom hrát (Bart. II. 5). » Hejnom « 
hrává muzika ráno před zdavkami; 
vykládá se, že muzika hraje po dě- 
dině a svolává »v hejno* svatebčany 
(horň.). Sice užívá se slova toho 
ještě v úsloví > hejnom behat« = 
zmateně, jak bez smyslu běhati ná- 
sledkem soužení, pohromy a p. (Df.). 
»Hejnom hej, hejnom hej!« je za- 
čátek zpěvu polského (Lud X. 46). 

hejseki athene noctua (Kunštát). 

hejSai odhánějí se ptáci : £j hejša, 
hejša, ptáčku jarabý (Bart. II. 54). 

hek 1. ptáci v kleci spáření, zvi. 
kanárci (ZL). 2. Dýní majú do heku 
= hojně (dok. 27). Stromů mohlo 
by byt do heku (dok. 131). 3. = 
hekání = Najedl se do heku = tak 
že heká (Maš.). 

Hék, Podkéčí, trať (Tlumačov) = 
Gehege či hájek (ř). 

heknut = gegnút, hrknouti : Heklo 
v něm (Zl.). 

heláni býk (záp. Mor.). 



93 



hefáňi -a, dlouhý mužský, heféna, 
ženská (Jicko). 

helegzdi veselé děvče (Kt. Dod. I., 
laš.). 

herekačka. Na horách valašských 
a lašských kravařka rozmlouvá ne 
ustále zpěvem se svou kamarádkou, 
pasoucí na vršku protějším za do- 
linou. Popěvkům takovým říkají he- 
fekaiky, hojakačky, ohókačky, od 
stálých refrénů »hero«, >herero*, 
>hoja<, »ohó«, jimiž se začínají a 
ukončují (ND. 207). 

hefekafi zpívati helekačky: Vila 
sem ťa (věnec) heTekaja (Suš. 440). 
Moja milá umí helekati (Suš. 525). 
2. zpívati vesele (vůbec): Zdravy 
družičky (o svatbě) hefekaty (Bart. 
III. 474). 

HelenĎin věneček: Když se len 
dotrhává, nechá se ho hrstka státi, 
obejde se obřadně, splete v rulík, 
stočí u věneček, stlačí k zemi a při- 
kryje kamenem. Tomu se říká •vě- 
neček Helenčín« (ode Žďára) Mor. 
lid 284. 

hefenka, brouk slunečko. 

herépafi -pu, utíkati (val.)- 

heleso, a, veliká ženská (Kt. 
Dod. I.). 

Heliga, sirková studně na Čejči. 

heh'ška| >na helišku«, jarni hra 
dívčí (ND. 188). 

helmai chlupatá čepice (Nov. 
Město). 

hermOi horní práh ve vratech sto- 
dolních, nadvrátí (Zl.). 

hemez, hmyz (sev. Mor.). 

hemovat v. hamovat. 

hemzat se: Niti se hemzale = 
kroutily (Nov. HříSe). 

hemža v krku, v prsou, šimrání, 
nutkání ke kašli. 

hen, henkaj (slov., val.) — henkajc 
(Podl.) — henka, henké (han.) — 
henaj, henajky, heneky, hyn, hynaj, 
hynajky (laš.) = tam, když se ně- 
komu na předmět ukazuje: Viděla 
sem ho hen v hájíčku (Suš. 331). 
Dyť ešče je do Ščepána hen = 
dlouho, daleko (Vlk 27). Už je Matěja 
hen ==: tam, dávno (Slav. ČL. X. 37). 

hena, hena! — hena, hena I — 



hejna háj (val.)) — odhánějí se husy 
= háj : Hena, husičky, hena, ze žita 
do ječmeňa (Bart. III. 70). 

hensemtam: Hosťé mluvili s Ba- 
zatú chvílu hensemtam = ledaco 
vedlejšího, oč vlastně nešlo (Vlk 50). 
V izbě žatým rozprávali hensemtam 
= o tom i onom (Slav. ČL. XI. 483) 

hen ten = onen, tot ten = tento:* 
Toť tá zahrada je lepší než hen tá. 
Přízvuk má náměstka s povýšeným 
hlasem (vých. Mor.). 

henčovka n. henčuvka, kolebač, 
houpačka (Žďársko). 

henglat, viklati: Henglá se mně 
zob (Maš ). 

henkat se, houpati se (záp. Mor.). 

hép: Pasák hépl dolů z jabloně 
= skočil (Slov. obz. I. 325). 

hépat, -pu, skákati neohrabaně n. 
přespříliš, tančiti nepěkně, v nečas 
anebo vůbec pozorovateli nemile: 
Včil sú bláznivé tance, enom sa 
hépe z kuta do kuta (Slav. ČL. XI. 
276). 

hepdt = hyvět, civěti, lenošivě 
seděti (Kunštát). 

herberki špatný pořádek: To je 
tam u nich herberk (Vah.). 

herdečit, láti, láteřiti (z maď. 
órdok) : Žena dycky herdečila (dok. 8). 

herli6ky, pl. f., aquilegia vulg. 
(laš.). 

hermaOi kolovrátek, na němž se 
přede příze hrubá na měchy a voz- 
nice (Zábřežsko). 

Hernlvy, pl. f., trať (dok. 191). 

herpiškai jeptiška: U svatýho 
Františka složila tam herpiška (ND. 
86). To je herpiška i = žena hubatá, 
»erdek baba*. 

herský (slov., val., han.), dosti 
veliký : Dát mu herský kúsek. To 
je už herský chlapík; zřídka = hezký 
(za kteréž se říká hodný): Šak su 
herský jako ty (Suš. 22). 

hertál, věno (Erbteil) Brň. 

hesto: Dali si hesto = smluvili 
se (Zl). Nechtěla sem dětaf hesta 
= křiku (Příbor). 

heteSifi trippeln: Kde hetešíšř 
(val.). 

heV| hevaj, hevajky, hev,a hevka» 



94 



hevkaj, hebaj = sem = Poď hev ! 

(la§.). 

hevar, hevero (Zl.)- 

hevtotifi dříti se, Škrtiti se: Musí 
heviotiť (Vek.). 

hevnáreki hřeben na osnovu (sou- 
ken.). Slav. ČL. X. 35. 

hevže, sem ! velí se kravám (laš.). 

hezky : Jak pak se hezké menoval í 
= honem, když si někdo hned ne- 
může vzpomenouti (záp. Mor.). 

hezulai -le, hezká ženská: Já, 
taková hezula, a dostala sem enom 
ševca (dok. 65). 

htad: Mřel hiady. Šak ona néni 
htady = o hladě. 

htaděna, jméno krávy hladké srsti 
(val). 

htadeníi úprava hlavy nevěsty a 
družiček (slov.). 

htaditko, skleněná koule se 'Stop- 
kou* (držátkem), kterou se »hladí- 
valo« (žehlivalo) tenké prádlo svá- 
teční (Zl.). 

hladina, polní řepa strnisková 
(Rozstání). 

htadit: To sú chlapci rádi, dyž 
sa dívča hladí = hlavu si upravuje 
jako družička (Bart. III. 512). Hladiť 
kfučky =: choditi po žebrotě (Vah.)- 

htadný: Hus krmná byla za 24 
a hladná (= nekrmená) za 6 zl 
(arch. I. 254). V ty hladné roky sa 
jídaly vařené planušky =: kdy byl 
hlad, drahota (Vlk 12). Umřel hladnú 
smrťú = smrtí z hladu, hlady. Byl 
bys hladnou smrtí zemřel (Kda II. 
209). (Golodna smrť nachodit, mrus. 
Erben, Sto poh. 138.) Jak je bohatý, 
tak je hladný groSa (Vlk 65). Sú 
na to hladní =i dychtivi, chtivi 
( Vych ). 

htadno: Snědl na hladno kúsek 
osúcha = na lačný život. 

htadovati 1. býti o hladě, nemíti 
co jísti: Má peníze, ale je skúpý, 
raci hladuje, než by si kúpíl chleba. 
Letos máme málo píce, dobytek 
bude v zimě hladovat. 2 o hladě 
chovati: Kupíš krávu, a co jí dáš? 
Budeš ju hladovat ř (vých. Mor.). 

htadovdnka, draba věrna (bot). 

htadovitýi kdo má stdie hlad, 



mnoho sní, hiadný kdo má právě 
hlad, lačný. 

htadútký. pěkně hladký (vých. 
Mor). 

htaný: Strom byl velice vysoký 
a hlaný = hladký a bez suků (Kda 
I. 154). 

htas : Pustiť něco do hlasu = roz- 
šířiť pověsť (Vah.). Král dal do hlasu, 
že ... = rozhlásil (Kda I. 254). Bylo 
to v hlasu = vůbec známo (laš.). Hla- 
sem plakať, naříkať = na hlas (Opav.) 
Zavolal na ňu hlasem (Suš. 183). Jak 
ho uslyšela, hlasem zavolala (Suš. 
411). Nemůžu přit na ten hlas = na 
notu té písně (záp. Mor.). 

htásaf, hlídati, pozor dávati na 
něco: hlasa£ kury, vraný (odháněti 
od škody), ovoce (hlídati) laš. Srovn. 
hlásný. 

htáska, hlídjca: Měl sem hlásku 
v noci (han.). 

htaskaf, -šču, hladiti (laš.) : Dy tě 
mamka vola, to tě pěkně hlašče (var. 
Matička tě budí, hlavičku ti hladí) 
Suš. 485. Jednum hláska, druhům 
bije (laš.). Daj mi sem, ja ti tam po- 
hlasknu tu kosu = pohladím, pobrou- 

sím (laš.)- 

htasnica na houslích, Resonanz- 
boden (val.). 

htásnOi 1. na hlas: Povězte mi 
to hlasno, bo ja něslyšim (laš.). 2. 
= čujno (v. t.): Dnes je hlásno (Zl.). 

hlásný, zvučný: Našli dřevo krásné 
na husličky hlásné (Suš. 144). 

htaštovénka = vlaštověnka (val). 

htava : Kerá žena zlá, dokáže svú 
hlavu (vůli) Suš. 669. Sv. Prokop 
vzal klášter na svu hlavu = stal se 
opatem (Opav.). Svú vlasní hlavu to 
vykonal := vlastním rozmyslem (Zl.). 
Umí to z hlavy = z paměti. Mosíme 
to něčím z tebe vyhnat, abys ty 
nám nechodil po hlavách (Slov. obr. 
327). Budu teho meč na hlavu = 
dost (Lor.). Máme toho n. je toho 
kiavy klada = dost, hojně (Zl.), Po- 
divné to zajisté úsloví I Na Hrozen- 
kově říkají: Mace teho dosc, akorát 
pod hlavu klada (Dob). Starý Ma- 
chala míval jednoho koňa na hlavu 
dosť (Slav. ČL. XIII. 76). Máme teho 



95 



až nad hlavu = víc než dosti, více 
než třeba, nazbyt (Btcha). 2. htava 
= makovice (Opav.). 3. vnitřní silná 
a dutá část kola, otáčející se o ná- 
pravu; v ni jsou vbity špice (v. vůz 
I. II. 7). 4. část dud (v. gajdy 7). 

5. hlavy, nohy = místo na posteli, 
kde se leží hlavou, nohama: Stojí 
anděl v hlavách, stojí ďábel v nohách. 

6. hraneční strom v. úhlavrý. 
Hlavy, trať (Šelešovice). 
htavá6| -a, co má velkou hlavu: 

1. člověk s velkou hlavou = htavál 
(přeneseně: pán velký: Byli tam sami 
Mává či), 2. pulec, 3. ryba cottus 
gobio. 4. Hiaváč, příjmení (Btcha). 

hlavá6ek| adonis vernalis (bot. . 

htavačka 1. hlavatá konopě (vých. 
Mor.). 2. = o§čepačka (v. t.) Brodsko. 

htavár, -a = híaváč (v. t.). 

htavaAa, -ně, ovce s velikou hla- 
vou (val.). 

htavatka = oščepačka (v. t ) val. 

htaveň, hlavénka^ oharek : Ej lásko, 
hoříš plamenem a spaluješ srdenko 
na hJaveň (Suš. 349). 

htavénkai 1. pěkná, milá hlava, 

2. = htavuška, prunella (bot). 
htavénka, hlavnička, tyfus: Tam 

u nás sa také pořáď jakési nemo- 
cisko včil potluka, najspěš je to hla- 
vénka (Slav. ČL. XII. 421). 

hlavička 1. podzemní peň, z něhož 
pruty vinné révy vyrůstají, 2. = dý- 
chánek (v. t.): Z husí krve a jater, 
přidavše koření a krupice, dělají tak 
zvanou hlavičku (R. a 2. 50). 

Hlavinyi pl. f., vinohrad (Cejkovice). 

htavitý (val , laš.) = Mavný (slov.), 
dobrý, valný (jen ve větách zápor- 
ných) : Letos néjsú zemůáky htavité 
(hlavně). To pivo néni dnes htavité 
(hlavně). Nemám sa hlavitě (hlavně). 
Nehlavitě sa ně líbíš. Jarmaky néjsú 
htavité (Slav. ČL. XI. 132). 

hlávka, tobolka na lnu fzáp. Mor.). 

ht6ák| prohlubeň v řece, mělčí 
než zhlaň (v. t.) Vek. 

hreďadto, koukátko (laš.). 

hreďák, divák (Vych.). 

hródák, hlídač (Slov. obr. I. 246). 

hfedat pojí se s genitivem: Co tu, 
ditě, děláš ř Svoji mamy hfedam 



(Suš. 159). Seslal pán Bůh anděly 
s nebe, aby hledali panny Marie 
(Suš. 6). Hledám chleba, své živ- 
nosti (Suš. 14). Po světě chodila, 
noclehu hledala (Suš. 30). Turek na 
to nedbal, jen Kačenky hledal (Suš. 
126). Nehledá gafánky, ale hledá 
statků (Suš. 359). Me krávy běhaju 
a trávy hledaju (Suš. 527). 

— hródat ve složeninách za české- 
hlížeti: dohledat, ohfédat se, vy- 
hledat, nahlédat (vých. Mor). 

hledaná v. tráva. 

hFeddti dívati se, koukati: Hledím, 
jedú-li to naši. Hledi jak hrom do 
kubaně (Zl.) = jak hrom do potoka, 
do duba (Opav.) = posupně, mračí 
se, jak vraná do kosti (upřeně), výr 
(bystře), žába z kýšky, z prachu 
(smutné), ešče hledí jak čížek (dítě, 
jež by už mělo spáti), div si očí ne- 
vyhledí (Zl.). Hledal, jak by chťél 
vypáliť dědinu (Slav. ČL. X. 303). — 
Jak to všbcko krásně hledí (zeleň 
po dešti; srovn. »má to pěkné oko« 
Zl). Hfeďél sem, že to kmucháček 
= myslil jsem, dívaje se z daleka 
(Zl.). On ti nehledí na zlé = nechce 
tvého zlého. Tož hleď sa tyl dyž 
by ůa brzo vlastníma penězi od- 
dífali! = podívej se (Slav. ČL. XI. 
323). Hleď si ho (hleďte si ho, 
hredtee si ho), co by on si navy- 
mýšfál a p. = podívej se na něho. 
2. hlídati, opatrovati: Toho neuhledíš, 
dybys jak hleďél = neuhlídáš, na př. 
domácího zloděje. Co sa teho na- 
hledím, a dycky jednaká nepodara. 
Nebude můa měť kdo dohfeděť = 
opatrovati do smrti. 3. pilen býti 
čeho: HFeďél toho živě, hfeďél učená, 
hreď práce a nech hlupoty. 

hTedíčeki eufrasia off. (bot). 

hlecfhamne (nesklon.), antirrhinum 
orontium (bot.). 

hrechnif, do holá odříti (strom 
z listu). 

hTechnif sa, mozoliti se: Co sa 
já nahfechním, už nikam nemožu 
(val.). 

hFenOi věru: Dyby ně mama na 
trávu dala, hleno bych já jí batoh 
nažala (Bart. II. 147). 



96 



hifdat = hledět: Otec do psá- 
nfčka hlídá (Suš. 124). Hlídá, jak 
be měl dědino vepáltt (záp. Mor.). 

hlfn, -u, nános hlíny, naplavenina 
(Slav. ČL. X. 296). 

hliňák, hrnec hliněný. 

hllnčlstýy červený jako hlinka 
(val.). 

hliňhák, hmyz klíště (sev. Mor.). 

hllnica, -ce, druh švestkového 
ovoce (v. t.). 

hlinistýi co v sobě obsahuje hlínu, 
je spojeno s hlínou (val.). 

hlinka m. 1. kůň barvy hlinkové 
(Falb): Kerého (koně) mně dáte? 
Teholi vraného febo teho hlinku? 
(Suš. 579). 2. ovce, »má hubu hlin- 
čistú< (val.). 

hlinský, hrob: Mladej se dostal 
do hlinskýho = zemřel mlád (Maš.). 

hllsta, většinou zemní i střevní; 
těmto zde onde i >škrkavky« říkají, 
oněm červi. Hlísty jsou: srdeční 
(v. srnice), játerní, krevní, střevní 
(Mor. lid 224). Po zelí zbúříja se 
ně hlísty =: » zvedá se mi žaludek* 
(Slav. ČL. XI. 324). Hlísty ščíja, 
hlísta se mi uscata (žáha, páleni) 
Zl. To je hlísta člověk = slaboch. 

hifstnfk = zeměžluč. 

hliva 1. herka, 2. houba agaricus 
ostreatus. 

hlivéf, živořiti (laš.). 

hlíza, -ze: Dobytče má hlízu = 
bolavé tělo (Mor. lid 261). 

hllzovatý: Dítě je hlízovaté, má 
drobné hlísty (srnice) Vyhl. VI. XIX. 
146. 

híb (híúb), 1. košťál zelný, 2. ne- 
motora: Ty híbel (Vych.) 

htobif, tlouci, bíti, klovati : Mlynář- 
ský hlobí na klíny (Kda II. 258). 
Karel vyrypovál (utíkal), až v zadek 
patama híobíí (Slav. ČL. X. 32). 
Jatli Mobili do stromů. Ten htobíl 
říká se o silném tabáku šňupavém 
t hlobí hlavou (Slav. ČL. X. 376). 
Zahtobíl kůl do země. Zhlobít desky 
(sbil). Ten sa híobíl (udeřil). 2. jistil 
Tu máš, Mobl ATe sa's naMobí}: 
(Vek.) 3. prositi: Tak sem ho hío- 
bi}a, až sem to dostala (val., laš.). 



htobnúf, udeřiti (val). 
htodek, ohlodaná kost: tvrdý jak 
htodek. Ty tvarůžky sů jak Modky 

(Zl). 

Hlohůvky, pL f., trať (Hrádek). 

htomozina, padálky (v. t.) záp. 
Mor. 

hlouki (-Ó-), místo v zahradě, kde 
se voda stéká (han). 

hloupá: Jak ho tá htópá chetne 
= když vyvede něco hloupého (Mal. 
XXIII. 222). 

htoza, -ze, sušené ovoce (slov.) 

Htozca (=: -ce, pl. m.), trať (Drno- 
vice). 

htozikůrka, lakomec (Vych.). 
htoiek = hloh (vých. Mor.). 

htoiina, hlohové křoví: Seděli 
chlapci za hložinú (Suš. 157). 

htoilnka, plod hlohu (čertova 
hruška laš.). 

htoiková zlni«i bývá, když kvete 
h}ožek. 

htúb 1. košťál zelný (hornoluž. 
hlubik), 2. nadávka vesničanům 
(Frenštát). 

htubo6l = hlubočina: Hlubocí, 
hlubocí, tam sa voda točí (Suš. 375). 

htuboko : Pij hluboko I = napij se 
hodně; pij hlúbějl = napij se víc 
(val.). 

htubovnlk, vdolek potHtý poseka- 
nými hlúby, na másle usmaženými 

(val.). 

htucháň, -a, kdo slyšeti maje, ne- 
slyší. 

htuchaňa, -ně n. hluchá nemoc, 
hlavnička (horň.). 

htuchoň, -a, nadávka hluchému 
(vých. Mor.). 

Hluchov, trať (Blansko). 

htuchý jak pantok, jak peň (pařez). 
»MáS zasej hluchý týdeftř« — kdo 
neslyší, nerozumí, neposlouchá (ZL). 
Htuchý htas, dumpfe Stimme (laš). 
Máme už hluchý rýl = tupý (Slav. 
ČL. X. 33). 

hluky, pl. m., dřeváky (záp. Mor.). 

hlup, stín : Zahrada je v hlupu 
(Vel. Meziř.). 

hlupanda, ženský hlupák (dok. 
162). 



97 



htúpina = htůpota, hloupost (Slav. 
ČL. X. 37). Co budeš vyváďat za 
hlůpiny! (Slav. ČL. XI. 485.) 

hlupiti stíniti: Zeď hlupí zahradu 
(Vel. Meziř.). 

htupkavý, přihlouplý. 

htúpnúfi blázněti: Mupně = blázní, 
šílí; zhlupli = zbláznili se (laš.). 

htúpota = hloupost: To sú bab- 
ský hlupoty (dok. 277). 

htúpý jak poleno, sádto, baraní 
roh, až bečí. Co je hlůpýmu po roz- 
umu! (Dok. 76.) 

hlušica, -ce, bluma (švestkové 
ovoce). 

hrůza, -ze, 1. hnis z rány, z bo- 
láčky (val.). 2. dětská nemoc, průjem 
s vrhnutím spojený (Vyhl. VI. XIX. 
146). Na Valaších, když díté umře 
na neznámou nemoc, praví se, že je 
» hrůza zaféla*. 3. = hloza, sušené 
ovoce vařené (dok. 84). 

hluzovinai hloza, ovoce: Na stro- 
mech už se našla hluzovina pro děti 
(Rok. I. 100). 

hTuzovitý strom, »brantovitý« (Zl). 

hTuzovník, scrophularia nodosa 

(bot.). 

hmácnúf (val. = hňácnút (v. t). 

hmlica, -ce, mžení (!aS.). 

hmour n. mhour, suché jehličí na 
stelivo (záp Mor.). 

hmyz. Hmyzu všímá si lid hlavně 
se stránky jeho škodlivé a jakožto 
» nečistý* nazývá jej souborným jmé- 
nem hmyz (Loštice), hemez (e, f.) 
Bystřice Pern., bšigale pl. m. (Zá- 
břežsko). Na Brumovsku hmyz je 
»lecico drobného: králíci, drobné 
ryby, hnus natrýzněný ve stodole. « 

hňácnút sebú, spadnouti: Jak je 
tá Javka vysoká, tak sem sebú hňáct 
dolů (slov., val.). 

hňapi kus: chleba (Vah.). 

hňáp 1. noha (opovrž.), 2. veliká, 
neforemná bota (vých. Mor.). 

hňápat, -pu, 1. násilně do čeho 
bíti. 2. Všecko zhňápe = sní. Ten 
toho zhňápál = snědl (opovrž.). 3. 
vyhňápái se na chodníku = vyne- 
řádil (slov., val.). 

hňápnúf, udeřiti (Jicko). 

BartoS: Dialektický slovník moravský. 



hnát: »Ja tam ho hnali, kady on 
šét« poř. = »láry fáry,« zamítá se 
námitka (Slav. ČL. XI. 49). Goralka 
z nich hnata jak z bečky = čpěla 
(Slav. ČL. XI. 229). Já sem se k vám 
hnaía že na koblihy, a vy máte ze- 
máky (Zl.). Žene na sebe velice = 
rychle mluví (Vek.). Dyby ten pa- 
náček tak na sebe nehnal, TepŠí by 
mu byto rozumět (Zl). 

hnát 1. klát (laš.), 2. noha. 

hnátek u saní, v. saně 2. 

hňavíf (val.) = hňápat (v. t.). 

hneďi hneďkaj (val.), hned, hned- 
kaj (dol , pom.), hnědaj (laš.). 

hnedka, hnědý kůň, Fuchs; hně- 
doš, hnědý hřebec n. valach. 

hnédovraný: Postůjte, hnědovrané 
vranky (Suš. 455). 

hněduFa, -re, kráva hnědá (val.). 

hňést i hňéct, -tu I. těsto (kneten), 

2. bot mne hněte, mám nohu ohně- 
tenou (tlačí je pouze »tísní«, hněte 
»tísní a dřet). Sak nás botečky ne- 
hnětů (Suš. 433). Tak ona (smrť) 
ho hněce, ež z ného krev teče (Suš. 
12). Mora chodí hněsť lidi (Vyhl. 
VI. XIX. 149). 3. mrzeti, rmoutiti: 
Velice ho to hněte. Taková řeč ho 
musí hňésť (Slav. ČL. X. 37). 

hnětka I. velkonoční koláč zaklá- 
daný (laš.), 2. (hnetka) přesná placka, 

3. kaše prosná zasypaná moukou 
(han.), 4. kaše z brambor a mouky 
(záp. Mor.), 5. dítě »ochalebné«, 
děvče, jež se má k mužským (laš.). 

hnětuFa, le, děvče, které se dává 
» hňésť*, objímati (laš). 

hněvnlk, s kým se kdo hněvá: 
Pošlite mně pro dlužníky, pošlite 
mně pro hněvníky, ať dlužníkům za- 
platíme a hněvníkúm odprosíme (Suš. 

775). 

hněvúse, pl. m., hnévúsky, po- 
kračování vlasů na krku v zadu ve 
dvou proudech; to přej sú nedobří 
rudé (Vlk 51). 

hněvúšek, hněvivý: Nehněvaj se, 
hněvúšku (ND. 38). 

hni (ustrnulý imper. slov. hnouti) 
jenom ve spojení se záporkou ani: 
Volái sem ho. ale on ani hni (ani 
se nehnul). Voly ani hni nechtěty 



98 



Z místa (ani se hnouti). Už nemožu 
ani hni (ZL). Kíliň ani hni dálej (Slov. 
obr. I. 248). Nepudu ani hni (han.)> 

hnida: Už ti zas okřívajú hnidy? 
= už jsi zas nezbedný, rozpustilý 
a p. (kluk po nemoci, po výprasku). 

hnlkaf, dávati se do pláče, fňu- 
kati (han.). 

hnfkaf sa 1. povalovati se: Ty 
by sas enom pořáď hnikal a smýkal. 
2. zaměňovati něco za něco: Hní- 
kajme sa na biče! (Vek.). 3. hádati 
se, kočkovati se: Oni doma sa 
také v jednom kuši hníkajú (Vlk 93) 
val. M'é) ženu rád, nebýt by sa za 
nic hnfká) z jejím bratrem (Slav. 
ČL. XIII. 111). 

hnilicai -ce, hmlka (laš.), hruška 
>zahniličená«. 

hnitozubý, kdo má vykotlané, »vy- 
hnilé« zuby (Dob.). 

hniíý, zhnilý, lenivý (horft.)- 

hnisat, sbírati, shromažďovati do 
zásoby : Mosím si nahnísat vajec na 
zimu. Nahnísám si másta, syrá a p. 
a prodám (Žlutavý u Napajedel). 

hniť = niť (záp. Mor.). 

hniti spáti, lenošiti = Dokúď bu- 
deš hnit? Už bys moht stát. 

hnízdě, -ěte = hnízdo (Třebíčsko). 

hnízdit se, dělati si pohodlné 
místo v posteli, na židli a p.: No, 
brzo-li se uhnízdíš? Už se uhnízdit. 

hnlždlt, tlouci: Jož máme všecke 
škraně vod té bifmovke (bití) po- 
hnízděny (arch. I. 253). 

hnojačka (laš.) = hnojflvka (slov.), 
hnojová voda. 

hnojnlca 1. hnojová voda (záp. 
Mor.), 2. boční deska hnojného vozu 
(vých. Mor.) v. vůz IV. 

hnot =: hunt, špalek (Lor.). 

hnotuň, nátoň, špalek (Lor.). 

hňoupat (-Ó) do sebe, nemírně 
jísti (Kunštát); srovn. hňápat. 

hňuhňaf = ňuhnati, nosem mlu- 
viti: Vodní mužík hňuhňal (Kda II. 
260). 

hňuSi ster, setřená sláma, seno 
a p. (vých. Mor.\ 

hnusit 1. tísniti, zmáhati: Veliké 
stromy hnusily malé. Práca ho hnusí. 
2. kaziti: Strom moc hyne, a lidi 



a děcka dosť to hňusijú (dok. 131). 
Pantáta se mrzel, že se mu zhňusí 
louka, když sekáči se do rozbředlé 
louky bořiti budou (2ď. obr. 68). 

hňusno, obtížno, těžko: Rý) sem 
zahradu, musím toho nechať, ide 
ně to hňusno (Slav. ČL. X. 33). 

hňusoba, nečistota, nečistý člověk: 
Ach, ty hňusoba ohavná I (Dob.) 

ho (Jicko), ku (horň.), zvuk, jímž 
se ozývají na zavolání: »Bětol< >hu!« 

hobárka, hovor (Záhoří lip.). 

hober, -bra = hoblík (laš.). 

hobfena, ženská špatného chování 
(val.). 

hobličky, pl. f., ledviny (val.). 

hobtýňaf sa, hnízditi se (v. t.) val. 

hobořit = hovořit: Ach, Bože, 
což ona hoboří, když se k ní šo- 
hajek posadí (Suš. 765). 

hoda, euf. voda: Vem to hoda! 
(Mor. lid 103.^ 

hoden s inf. : Kolíne, Kolíne, ne- 
jsi hoden státi 1 (Suš. 585.) Včil já 
nejsem hoden po té zemi chodit, 
ale sem já hoden do ohně mne 
hodit (Suš. 32). 

Hodin, les na Vizovsku. 

hodina : Když bila hodina (t. jedna) 
Suš. 136. Vo hodině stal (Dačicko). 
Byta hodžina po poledňu (Lor.). 
>0 hodině* (nikoli >o jedné*) slyšel 
jsem také na českém venkově. — 
Pán nehleděl, esli je tam o své ho- 
dině (= v čas). 

Hodiny, trať na Vizovsku. 

hodinicy, kakost (bot.) dok. 126. 

hoditi se je sloveso trvací: To 
sa mi nehodí (praes.). Bude-li se 
hodit (dřevo), budem kostel robit 
(Suš. 548). To sa nehodí (schickt 
sich nicht). Dnes se nehodí orat 
(nelze). To se nehodí jest, obléct a p. 
Jeden (prsten) sa mi na prst hodí}, 
a ten druhý mi}ému (Suš. 637). No 
nehubujte, dyť sa to hodí ešče udě}af 
= může se udělati (val.). To se mu 
nehodí délat = nesluší. Hnilý Wát 
nehodí sa ani do kamen dat (Suš. 
343). On se nehodí hospodským -=. 
za hospodského (Mal. XXIV. 67). 

hodlivý, hodící se, tauglich: Nčni 
hodiivy (na vojnu). TěFa hodlive na 



\ 



99 



odstaveni (laš.). To něni každému 
hodlive. Néni to hodlive = nehodí, 
nesluší se to laš. — Také ve smyslu 
» hodný « = velký (laš.). 

hodnačlf sa, honositi se, vynášeti 
se: To sa to hodnačito u muziky 

(val.). 

hodné 1. hezky: V tom kostele 
je hodné. Udělal to hodně = dobře 
(Zábřežsko). Tady se vám hodné 
půjde. 2. hojné, mnoho: Letos bude 
hodně ovoca, nebo: letos bude hod- 
ného ovoca. Už ich máme hodných 
= hodně. 

hodný 1. hodící se: To je nanic 
hodné 1= nehodí se na nic (ZL). 2. 
hezký : Šohajíčku, čí si ř Velice hodný 
si (Bart. III. 217). Nejhodnější panny 
tu ňó (poctivostí) pohrdají (Suš. 252), 
3. kdo dobře vypadá: Chvála Bohu, 
šak ste hodní (val). 4. bohatý, 
vzácný: Jim to bylo velice líto, že 
tak hodná paní jim odepřela almužny 
(Kda II. 75). Já budu chodiť po 
hodných lidech a budu mořiť, a vy 
budete léčiť a hojiť (Kda II. 99). 
To enom ti hodňéjší choďávali na 
zól (sál) Slav. ČL. X. 296. 5. dosti 
velký: Hodný kus. Má hodnú izbu. 
Holianské pastocha má hodnýho 
lenocha (Suš. 555) = pořádného, 
velkého. Dyby pán Bůh hodnéj vody 
ráčil dať =: velké (Suš. 225). 6. sta- 
tečný: Keď si ty cMap hodný, stoj 
ty sám do vojny (Čerň. 45). 7. Byla 
hodná, chodila hodná, a s kým? =*: 
těhotná (han.). 

hodoňka, zimnice, nazvaná tak od 
města Hodonína, v jehož bařinatém 
okolí zvláště řádívala: Přišla mně 
novinka, že moju milenku chytila 
hodoňka (Suš. 142). Bodaj ťa, sy- 
nečku, popadla hodoňka (Suš. 343). 

Hodoňovec, trať (Blansko). 

hodura, -Te, dobytče, které se za- 
bíjelo na hody (posvícení). Koupilo 
se na obecní útraty a páslo se na 
obecní pastvě (ČL. XII. 152 han.). 
Když měly býti »veleky císařsky 
hode«, sestupovali se sousedé po 
dvou, po třech a šli do Kokor na 
tarmak >kópiť hodulu«. Bývala to 



obyčejně krmná jalovice (Vyhl. II. 
160). 

hody, pí. m., kytka rozmarýnu 
v hody (posvícení) Zábřežsko. 

hofer 1. = domkař (v. t.) val. 
2. podruh (slov., han.). 

hoferstvf: Mladí Trčáki bývali 
v hoferstvů = v nájmu (Slav. ČL. 
XII. 43). 

hofrava, podruhyně, obyč. osamělá 
vdova bydlící v domácnosti cizích 
lidí (val.). 

hóg, hoghógí coufni I velí se volům 
(vých. Mor.). 

hogat, hógnút, coufati; hogaj, 
hógnil = hóg (vých. Mor.). 

hogča volky! = v právo (Bart. 
II. 303). 

hodřňaf (val.) = hogřňat (slov.): 
Kolébka hogřňá (třením o zem pů- 
sobí hřmot). Děcko sa v kolébce 
hogřňá (kolébá). Vůz sa hogřňa 
(nejde rovno). 

hogýňaf, intens. slov. hogat i ho- 
gřňat 1. uhýbati něčím, 2. třískati 
něčím. 

hoch. Hoši známi jsou jenom na 
západní Moravě, jinde jim říkají 
chlapci, na Laších synď. Či su to 
synci ř Kaj iděté, synci > Jinde užívá 
se toho slova v tom smysle jen 
v čísle jednotném: Čí je to synek? 
Zvláště tvarem zdrobnělým: Čí si, 
synečku ? 

hoj. Povelem hojí hoj! hoj! chlá- 
cholí se dobytek, aby se neplašil, 
nebo aby šel pomalu. 

Hoja, -je, příjmení (val.). 

hojačka, hojivá zelina (Peck). 

hojakačka = helekačka (v. t). 

hojakat = helekat (v. t): A já 
na ťa hojakám (Suš. 529). 

hojař, neučený lékař (val.). 

hojasa = hejsa, výraz veselosti: 
Hojasa, hojasa, nožky moje! (Suš. 
631.) 

hojeboj: Ho nich je všeho hoje- 
boj = hojně, nazbyt (Maš.). 

hojička, lenurus cardiaca (bot.). 

hojka, plantago maior (bot.) horň. 

hojkačka n. hongačka, houpačka. 

hojkat se n. hongat se, houpati 
se, od refrénů popěvků při tom 

7* 



100 



zpívaných: hoj hoj hojany, hoja 
hoja hojky (ND. 22). 

hojná večera je na Valaších večer 
před štědrým dnem (Mor. hd 11). 

hojně, mnoho: Hojně nas byto. 
Ešče teho mamy hojně. » Kolik to 
koštovalo ?« »Něhojně« (laš.). 

hora, -e, hůl: Čaká ťa za dveřmi 
ta dubová holá (Suš. 426). HoFa 
užívá se jen o dlouhé holi s křížkem, 
na níž se spouštějí putny do studně; 
na podpírání je hůlka (Slav. ČL. X. 
296). 

holajznik = plezmero (v. t.), trhan 
s holými ňadry (Novoměstsko). 

hotan, kdo je holý pozbyv všeho; 
na př. kdo v kartách prohraje, praví: 
Sem holan (Opav.). 

Holanda, trať (Blansko). 

holének, holé (nahé) dítě, ptáče 
(Jevíčko) 

holandr 1. druh holubů, 2. houba 
boletus sanguineus (val.). 

hoFandské sukno, světle červené: 
Začervenala sa taják holandské sukno 
(Slav. ČL. XI. 482). 

holdán, holdař^ holdin, potulný 
žebrák (Dačicko). 

holdovat, choditi po žebrotě (Kun- 
štát). 

hoFenka = holička, švestka po 
odkvěte (Vek). 

Holešov, údolí u Rouštky (Vek.). 

hoígýňať: Vůz hoígýňá v juha- 
ftách (vyhloubeninách), jedno kolo 
jde dolů, druhé nahoru, když je 
v jedné koleji jáma; Budu já sa na 
tom vozisku hoígýňať? (Val.) 

holíca, -ce, pšenice holá, bez ostí, 
a je buď bílá nebo červená. 

holíkat = helekat: Ráda si za- 
holíkala do té mlhy (VI. XVIII. Pitt.) 

holina, nevzdělaná, neporostlá 
půda. 

holiška, střešně nebo trnky 
(švestky) z květu zasedlé, zelené šlo- 
vou bolišky, holičky, holinky, ho- 
Tenky. 

holizdra, kdo nemá co obléci 
(Vah.). 

hotobrúšky, s holým břichem 
(Dob.). 

hotofif, hulákati (laš.). 



hotohúmnlca, mlat v poli na oko- 
paném trávníku: V sucho svět ten 
rok omtácí na hotohumnicách (Dob.). 

hotomráz, holomrazky, holomraz- 
nice, mrazy na holo, bez sněhu (vých. 
Mor.). 

holomúcká smrt na tamějších 
uměleckých hodinách: Byla vyzáblá, 
no hotová holomúcká smrť vám 
(dok. 88). 

horoplcha, vysoká, neohrabaná 
ženská (val.): Taková hofopicha, co 
dostala hiavů do tía (Slav. ČL. XIII. 
372). 

hotof, -i f., holá zem v zimě (val.). 

hotota, »ruka« u cesty (val., laš.). 

hototovaf, hulákati (laš.). 

holoubkovat se (-ó-) milkovati se 
(Jevíčko). 

hoFstra, vysoká, neobratná ženská 
(Dob.). 

hoFštánek, nákrčník z drobných 
korálků navlečených na žíni a pro- 
strčených červenou neb zelenou tka- 
ničkou (val.). 

holub: bit holobe = vyskočit a 
nohama ve vzduchu o sebe udeřit 
(dětská hra) Maš. 

hotúbek, holúbeček — holubinka, 
holubička, slova lichotná: Počkaj 
mia, můj milý, můj holúbku sivý 
(Suš. 383). Lež s Bohem, můj milý 
synečku, lež tu s Bohem, sivý holú- 
bečku (Suš. 185). Nemožu, synečku, 
sivý holúbečku, na tebe zapomnět 
(Suš. 225). Pověz mi děvečko, sivá 
holubečko (Suš. 371). Stávaj hoře, 
sivá holubičko (Suš. 352). 

hotúbek, holubica ilaš.), houba 
agaricus russula. 

hotuběna, kráva zcela sivá, barvy 
holubí (val.). 

hotubí hrahurec, astur palumba- 
rius (Kelč). 

hotublnec, trus ptačí. 

hotúz I hotúz přivolávají se holubi. 

hoíý, nepokrytý: Padni na holé 
kolena (Suš. A). Býí z holým krkem 
(neovázaným). Býl z holá hlavu (ne- 
pokrytou; hlava bez vlasů je oblezlá, 
lebavá). Holé vrchy, skaty (nepo- 
rostlé; v tom smysle nikdy »nahý€ !). 
Spali zme na holé zemi. Pod holým 



é 



\ 



101 



nebem museli mu odpřisahať = 
čirým (Kda II. 43). Švec Sel pod 
holé nebe, padl na kolena a děkoval 
pánu Bohu za ten dar (Kda II. 190). 
Živím se na holé ruce (dělnickou 
pracf). Kdo na to z holých ruk stačí? 
(dok. 161). Ženy majú ostré meče 
a my máme hoíé ruce (Suš. 442). 
Do Ameriky jeďa ihéí peníze, a při- 
jeďa tam být hotý (bez krejcaru). 
Já jím dám poslední krejcar a potom 
ostanu hotý (Slav. ČL. XXI. 323). 
Dy tu nejmladši vydával, hole stěny 
ji věnoval (Suš. 118). Ostala mu 
holá chalupa (bez polností) ^Žď. 
obr. 15. Dávat si mi hoty oves, a 
včul němaš ani stamy = samý čistý 
(Suš. 175). Šak z teho má holú škodu 
= nic než škodu (ČL. XI. 375 Šeb.) 
Být hotá tata = samá záplata. Hotý 
vták = netopýr (podl.). Přídě Hotá, 
poď do dota = smrt (Slav. ČL. XII. 
276). 

holýš, -a, holátko ptáče (dok. 41). 

homkati houpati: To je zvoní Tře 
štvrti hodině mosijó homkat, než na 
obě dvě straně bije (Vyhl. II. 22). 

hompat se, houpati se (záp. Mor.). 

homůtka 1. homolka (mor. tva- 
růžek), 2. homůtky, malva silvestris 
(laš.). 

houmat: Hómá plnó hobó = jí 

(Maš.). 

hon 1. jitro pole (val.). 2. Na 
Brodsku až do let 70tých minulého 
století, jak dřív i jinde na Moravě, 
všecky polnosti jedné obce rozděleny 
byly na troje hony. Na jedněch se 
sely oziminy, na druhých jařiny, třetí 
hony byly úhory (Mor. lid 55) : Už 
byl od ní na dva hony, ještě na něj 
volala (Suš. 598). Záhlenské pozemky 
rozděleny byly na čtyry hony = 
tratě (Vyhl. I. 108). 3. hany, jednot- 
livé pole od meze k mezi : Na troje 
hony ho slyšet (Zl.). 

honák pomáhá na salaši >vala- 
chovi< pásti, obrací ovce od škody 
a při dojení přihání jednu po druhé. 

honce, pl. m., honcování zvířat: 
Náš macek chodi na honce (laš.). 

honcovat se, pářiti se: Zajíci se 
honcujú. 



honcurai -le 1. samice zvířecí, 
která se honcuje, 2. o děvčeti, které 
se honí za chlapy (horší než >bě- 
hula) : Och ty vojenko, och ty hon- 
culo! (Kda II. 42.) 

Honécko, trať (Buchlovice). 

honem, komp. honemši : Kerý ho- 
nemši? Truhly byty enom tak zhto- 
bené na honem (Slav. ČL. XI. 381). 

honěná kaša (Jicko) = honěnka 
(Slezsko), kaše lámanková, z láma- 
ného ječmene. 

honénica v. pajta (val.). 

hongat sa, houpati se na hongači 
(kolébači), spleteném ze dvou silných 
prutů s vrby ohnutých (Zl.). 

honilka, kráva, která se pořád 
honí (běhá) a nezůstává stelná (Da- 
čicko). 

honit: Co tu honíte? 1= děláte 
(Zl.). Srovn. lat. agere. 

honit se: ovca, kočka a fena se 
honí, je nahoněná n. skotná. 

honora, okázalost: Détá to z ho- 
nory (Zl.). Nekerý ty ženský prová- 
dějí enom honoru s téma nošama, 
kerá větší, tá větší, a potom se str- 
hajú = dělají to z honosivosti, pyšní 
se tím (ČL. XI. 272 Šeb.). 

honosnatý, honosivý, sebevědomý 
(val.). 

hont, kus dřeva, špalek, lať (val.). 

hontina, deska stropní (val.). 

hontový ptot, z hontů (větších latí), 
při vrchu proutím spletených (slov.). 

hop : Vzal to hopem = pospíchal 
s prací (Maš.). 

hopadora, nešika: To je jakási 
hopadora (Dob.). 

hopajda, kdo poskakuje při chůzi. 

hopapa, svaliti se (v dětské řeči). 

hópat, nepěkně skákati. 

hopsá, hopsasa, dětské říkadlo 
při poskakování (ND. 23). 

hopsoň, -a, dítě, které stále hop- 
suje, neposeda (ZL). 

hoptá6, druh tance (Suš. 602). 

hopýc I říká se dítěti, když upadlo 
(val). 

hopýňaf, škaredě poskakovati 
(val.). 

hoř = hoře, na Přerovsku mase. 
(Mal. XXIII. 161), na záp. Mor. fem. 



102 



hora, hory^ les: Starý Křupala 
odešéí do hor (Slav. ČL. XI. 225). 
Půjdu ráno do hor (SuS. 683). Kram- 
pota dětát v horách = pracoval 
v lese (Vlk 10). 

horaói hořeti, hoře = hoři (Opav.). 
Horala linda linduška (Suš. 641). 

Hořák = Horák, obyvatel hor: 
Hořáci pokú{>á kde jakého tahúna 
(koně) Jicko. 

horansko. V rozlehlejších dědi- 
nách horní konec osady nazývá se 
horansko^ prostředek postředňansko^ 
dolní konec dolansko (vých. Mor.). 

horcokovat, dfirazně pohádati: 
Půdo, půdo, jen na mě tak nehoř- 
cokuj! (Maš.) 

horcovaf, řítiti se: Kamení horco- 
vato dolů. Zeď zhorcovata (val.). 

hoř6l6ná| chrysanthemum leuc. 
(bot.). 

hoře = na hoře, na horu, vzhůru 
(slov., val., Frenšt), vzouru (dol.), 
na hoře, na horu (Jicko), na vrchu, 
na vrch (laš.): Kačky uteču hoře 
potůčky (Bart. III. 759). Zajíc hoře 
kopcem utěkál (Bart. III. 760). Staň, 
Aničko, hoře (Suš. 130). Vyleťál tě 
sokol hoře nad oblaky (Suš. 186). 
Drží sa hoře. Tedy byl ešče hoře 
(op. přišel nízko, na mizinu). A tak 
si s ňú (dcerou) hoře vedla, žádnému 
jí dat nechtěla (Suš. 134) = byla 
na ni hrdá, zakládala si na ní. 

hořekat si = hořekovat (val.): 
Syn si hořeká (Bart. I. 84). Tak 
hořekala si tetka (Slav. ČL. XL 323). 

horem pácem, vzhůru nohama: 
Převalil sa horem pácem (Zl.). 

horenský, z horního konce dě- 
diny: Provod jede proti nám, po 
věnečku nese nám, tem horenským 
panenkám (Suš. 769). 

hořet si něco, hoře z něčeho po- 
ciťovati: Její matka naříkala: Nic 
bych si to nehořela, dybych ešče 
dceru měla (Suš. 778). 

hori6| -e, f., horkost, horečka 
(Val. Klobouky). 

hořfkat si = hořekovati (dol. a 
laš.), v Morkově u Nov. Jičína oříkat: 
Ty děti si hlasitě hoříkajú (dok. 91). 



horina = hora (horA.): Daleko 
je za horinú, za zelenu javorinú 
(Čerň. 66). 

hořké kvltfi anthemis arv. (bot.) 
Slezsko. 

horknút, heiss werden (slov.). 

horkúcf, horkúcný, horoucí (val.) : 
Zem je hrozně horkúcí, zdálo sa ně, 
že nohy upálí (Vek.). 

horlivý: Byl sem horlivý nad 
takovým pořádkem = horlil jsem, 
horšil jsem se (Vyhl. I. 107) Můj 
Janíčku dobrotivý, budeš- li na mňa 
horlivý? Neb já sa ťa hrozně bojím, 
kerak já s tebú obstojím = náhlý, 
prchlivý (Suš. 785). Zpomeň si, mój 
milý, na mój horlivý plač = hořký 
(Bart. Ii;. 431). 

l-lorna (na Hornách), trať na Vi- 
zo vsku. 

Horňáci, obyvatelé horní (horské) 
krajiny, na východní Moravě tolik, 
co na západní Hořáci : Býl na Hor- 
Aákoch, půjdu na HorAáky. 

horňan, obyvatel hor, op. polán 
(z údolí) val. 

horní větr, východní; h. hlava, 
vysoká tyč, na jejímž vrcholu upev- 
něna je kytice; znamení, že hora 
(vinohrad) je zaražena (zahájena) 
(LN. II. 15). 

IHorniĎky, trať (Blansko). 

horno: Horno je mi horno na 
mojem srdečku (var. hoře je mi hoře) 
Suš. 235. 

hornosf, hoře, žalost (val.): vřed 
z hornosti (Mor. lid 208). 

horný, vrchní dozorce nad vini- 
cemi, volený z obecního výboru; 
jemu podřízeni jsou hotaři, placení 
hlídači (LN. II. 14). 

horoň, -a, chlap jako hora (val.). 

horopácemi horempádem (Kun- 

štátj. 

horovýi lesní (val., laš.). 

horúcí 1. hořící: Di do horúcího 
pekla. 2. velmi horký: jídla, voda. 
• Horúcí vrúcí od pece jak rukavice « 
provolávají »viřtláci« na trzích a pou- 
tích. 3. horký vůbec, v osadách hor- 
ňáckých, kde nevyslovují ř a tedy 
horký znamená hořký. 






103 



horúcf Mska (n. dívčí), lychnis 
chalcedonica (bot.) 

horúčosf, vedro: Zem se padá 
(puká) horúčosťú (Vych.). 

horuch, hluk: By}o trochu ho- 
ruchu (laš.). 

hory6, horyika, parno, vedro ; ho- 
ryčka také = horečka, tyfus (laš.). 

horyr i. vysoký starodávný klo- 
bouk valašský, 2. houba agaricus 
torminosus (val.). 

hospodář svadební, starosvata, 
pořadatel svatebního veselí (Mor. 
svatba 4). 

hospodar6Ík, praktikant při velko- 
statku (laš.). 

hostcová zelina, carlina vulg. 
(bot.). 

hostec 1. vyrážka. Hostec má 
každý člověk, a je suchý a mokrý. 
Od mokrého je dobře kůřiť (Slav. 
ČL. X. 139). 2. suché lámání, rheuma- 
tismus. 

hostinovat: Hostinoval = měl ho- 
stinu, dával hostinu (han). 

hostýnec: Ty půjdeš cestu a já 
hostýncem (Suš. 797) =: goáóiniec, 
v písni převzaté z polštiny (srovn. 
tamt. čeho ty pláčeš, čeho naříkáš). 

Hoščínek, trať (Tlumačov). 

hošena, hříbě (záp. Mor.). 

hotaři polní hlídač (z něm. Híiter). 
Pastýř, jemuž svěřeno stádo koní, 
slul hotař koňský, na rozdíl od ho- 
taře polního. Od r. 1836 hotaři koň- 
skému říkali konař (arch. I. 159, 
z Plumlovska). 

hotovaf, chystati (laš.): Svojemu 
milému věnek hotovala (Suš. 362). 
Ach, komu ja smutná voničku ho- 
tuju? (Suš. 583.) Hotuj biče, poho- 
niče (ND. 56). 

hotově, na krásné, snad přece 
(ve větách podmín.) záp. Mor.: De- 
beste hotově nejakó škodo mele . . 
Debe se hotově stalo, že be ten 
dum přišel na prodé, kópil bech jé. 

hotovízeň, -zně, f, zásoba (val.). 

hotovo : Chodí na hotovo do Brna 
= na jisto, nosí do jistých domů 
mléko, netřeba jí kupců teprve vy- 
hledávati. 



hotový : Přijde a sedne si k hoto- 
vému (druzí na něho pracují). Po- 
tkala ho jedna žena a to byla smrť 
hotova (Suš. 13) = sama, leibhaftig. 

houkati o hlase holubím : Holoubci 
houkaH (Suš. 109). 

houpat, slota, nečas: V takovým 
hópatě (záp. Mor.). 

housenka, červ střevní, hlísta (záp. 
Mor.). 

houser, trudovačka (v. t). 

houska, (-Ó ), housenka (záp. Mor.). 

houško (ouško), hrozen (Líšeň). 

houvjetka, silná tyč, kterou se 
zatahuje řetěz, jímž se ve voze sva- 
zují klády (Jemnice). 

houivit se, natahati se, namáhati 
se (záp. Mor.). 

hovado, ovád: Chtěl se komár 
ženiti, chtěl sobě brat mušku, při- 
letělo hovado, chtělo byt za družku 
(Suš. 694). 

hovadský, velikánský : chlap, kus. 

hovárat, hovořiti: Nechtěla mi 
oken otvárat, ani se mnu hovárat 
(Suš. 627). 

hovéf: Sú tu hosťé, člověk jím 
chce hověť = vyhovovati, po vůli 
býti (Slav. ČL. XII. 130). Už sem 
se naučila, jak mám mužovi hovět 
(Suš. 675). Tá mu hoví! = dobře 
vaří, opatruje ho a p. Ten si hoví! 
= dobře jí a pije, přeje si. 

hovija, -je, pohova: Dyž si leh 
v létě v neděTu odpotedňa do chrasti 
a zapálí} si do fajky, to by^a cetá 
jeho hovija (Vlk 10). 

Hoza, -e, příjmení (val.). 

h6zky(ouzké),zákamní (záp Mor.). 

hoža: Pacholci vítají stárka po- 
zdravem: >Hoža, stárku náš!< 

hrab = habr. 

hrabačka, která pohrabuje klásí 
po vázání (dok. 157). 

hrabat sa, jíti pomalu: Už sa 
hrabe. Přihrabál sa. »Kde sa hrabeš?* 
praví se tomu, kdo se něčeho chápe, 
něco podniká, seč není (vých. Mor.). 

hrabcovaf, seci hrabicí (Fren- 
štátsko). 

hrabčl, chrasť habrová. 

hrábě = č. hrabě; spojuje se 
podle rodu gramatického : To hrabě 



104 



se pořád na ni dívalo (Kda II. 192) 
v. kníže. 

hraberňáki hřib rostoucí pod ha- 
brem (val.). 

hraběnka^ žena hrabající: Hrabala 
baba zahradu, přiše} k ní synek na 
radu : O raď, hraběnko, raď radu 1 
(Bart. I. 128.) 

hrábl = habří. 

hrabica, rohatína na věšení šatů 
(Zábřežsko). 



Hrabůvky, trať (Tlumačov). 

hřácnút, bouchnouti : Raná (z puš- 
ky) hřácla (ZI.). 

hračica, -ce, silnice z Tovačova 
do Olomouce (=: hradčica, hradská 
v. t.). 

hřada znamenalo původně trám, 
žerď vůbec. Podélnímu trámu, který 
ve větších jizbách podpírá trámy 
příční na stropě, Valaši posud říkají 
hřada (hluž. hrjada). Časem slovo 



Hrabica. 




II. 



III. 



1, kosisko, 2, ručka, 3. kosa, 4, patka, 5. motyčka, 6. zákovka, 7. stpec (sloupec), 
zhlavik (záp. Morava), 7. + 8. branka, 9, rožence, prsty (záp. Mor.), 10, putiny (dráty, 
jimiž jsou rožence přivázány k bránce), struny (záp. Mor.). 

Motyčka jest železné kutí na konci sloupce, má podobu motyky, týlec jest 
vbit v konec sloupce a motyčka záíři dvou prstů visí pod pravým úhlem dolů. 

Patka jest konec kosy pod pravým úhlem sehnutý, podobný irotyčce. 

Zákovka jest železný kroužek (zdiřka), jenž spojuje kosu s hrabicí takto: zá- 
kovka navleče se s vrchu na kosisko a podvleče za motyčku, jež se octne při kosisku 
s levé (vnitřní) strany. S pravé (vnější) strany kosiska zastrčí se kosa patkou tolikéž 
do zákovky a k ní přirazí se ještě klín, aby vše dobře drželo. Kosa zastrčena jest sou- 
běžné s roženci pod pravým úhlem k sloupci. 

Vedle hrabíce vyskytuje se novější dobou lepač, t. j. plátno natažené na oblúku. 

Na západní Moravě hrabici říkají »úhrabica<, jí se >hasákuje< (kosi). 






hrablna, habrový háj. 

Hrabinky, vinohrad v Kobylí. 

hrabre, -í pl. f. (val., horň. ; jinde 
hrabě, č. hrábě): Drží hrable v ruce' 
(Suš. 267). 

hrabůvka, jablko toho jména, 
tvrdé, kyselé. 



to ustrnulo na význame bidla v kur- 
níku, na němž slepice v noci sedají. 
V tom význame užívají slova toho 
Slováci a Valaši, pol. grz^da (slépky 
sedíja na hradě, idú na hradu), kdežto 
jinde říkají: slepice dó na řade, se- 
dijó řadem : Spadla tutěnka z hrady 



105 



(Suš. 651). Nade dveřmi na hradě 
seděl kohout; ten uhnul se své hrady 
(Kda I. 22). Chodí na hradu ze 
sTépkama =: brzy večer spát (Zl.). 
Kanárek spad) z hrady = s bidélka 
v kleci (Slav. ČL. XII. 276) 

Hradečník, trať (Blansko). 

Hrádek, trať (Bedihošť). 

Hradlšťíca, vinohrad (Ostrá Lhota). 

hradit ptoty (ne »dělat<l). Máto 
tým zahradíme = nestačí nám to, 
na př. peníze (Zl.). 

hřádka (pol. grzí|dka), záhonek 
v zahrádce: Já mám maryjánek v za- 
hrádce na hřádce (Suš. 234). V za- 
hrádce na úzkéj hřádce růst}y křen 
a všelijaké zeliny (Vlk 6). Poletím 
do naší zahrádky na ty mate hrádky 
(Bart. III. 2). 

hradská, -éj, silnice (val., laš.). 

hrách: Zakusil do hracha (do 
zrnka)^ kúpít měřicu hrachu. Na hubě 
mu čert mtátíi hrách = měl do- 
líčkovatou tvář od neštovic (Slav. 
ČL. XI. 91). 

hrachor, lathyrus pratensis (bot.) 
Slezsko. 

hrachovina, sláma hrachová. Sta- 
řík být už taják hrachovina = slabý, 
bez jádra (Vlk 81). 

hrachovísko, pole, s něhož skli- 
zen hrách. 

hrachůvka 1. jablko, třešně, fazole 
toho jména. 2. řitice na hrách (han.). 

hraja, -je^ muzika (val., žert): Šét 
na hraju. Hraja začata poznov = 
hudba k tanci (Slav. ČL. XI. 92). 

hraň, -ě i hrana •=. hranice (val., 
laš.): To dříví měl ukládať do veliké 
hraně (Kda I. 64). Šindel se skládá 
do hraní, kde je více místa; vždy 
se kladou dva a dva napříč na sebe. 
Do hraně se takto složí 200 šindelů 
(v. čeřeft) Vlk 46. Schraňať snih do 
hraň = smetati na hromady (Opav.). 

hrany: Dal jí hrany zvonit na 
paterý strany (Suš. 126) = vyzvánět. 

hranáč, hrubián (záp. Mor.). 

hranačka, dýmka hranatá, neoblá: 
Mat som vtedy takú peknú fajku 
hranačku (Dob.). 

hraňastý = hranatý (val). 

hranečník, mezní kámen. 



hránek, Rané: Dyť nebyli v tom 
hránku (Slav. ČL. X. 296). 

hranét, teřeti: Ptátno zhranéto 
(Zl.). 

hranit, hraničiti: Pole hranijou 
spolem (dol.). Me hranime s Véšo- 
vicama (han.). 

hranka, vrstva desek na plti (hra* 
nicka) Vek. 

h ranka =: hánka, kotník na pr- 
stech. 

Hranová, hora na Vsacku. 

hrant : krávy ve chlévě na Podluží 
mají hrant (koryto), svině hraňtík 
(LN. II. 64). 

hranůvka n. hranáč, jablko toho 
jména, sladké. 

hranůvka, čtverhraná láhev na 
víno, kterou snadno vstrčiti do so- 
tora (pom.). 

hřápnúf, hřmotně si sednouti : 
Hřápňaci na tavu u kamen, roztah 
nohy do pů izby (Vlk 89). 

hrašina, réva Riessling. 

hrát: Dyž sem malá bévala, v pa- 
nenky sem hrávala (Suš. 757). Ty 
Příborské zvony, ony pěkně hraju 
= zvučí (Suš. 489). Nijakéj práce 
sa nebát; šecko mu tak enem v ru- 
kách hráto (Vlk 21). Dožhrát sem 
sa na ogara, tak se mnúm hráto = 
zlostí jsem se třásl (Vah.). Včil mu- 
síme o tvého syna živobytí hrát =: 
ukládati (Kda I. 158). Šak o to dávno 
hráš = lstivě usiluješ (Suš. 251). 
Všeci o něho hrajů = o jeho škodu, 
záhubu usilují. Pudem hrát =: na 
hratou, na besedu. Přendi k nám 
hrát (na besedu). Bela sem hrát 
o Chetilu (na besedě) han. 

hrát sa = hráti si (slov., val ) : 
Janíček sa s AnduTkú v karty hrá 
(Suš. 541). Za vodičku hráta sa cé- 
rečka s hctubičkú (Bart. I. 77). 

hratva, beseda, tácky (han.). 

hráza, -e, 1. prázdný prostor po- 
dél pole, obyčejně křovím zarostlý, 
kam se ukládá kamení na poli na- 
sbírané (Zl) = výskyď (v. t). 2. 
syringa vulg. (bot). 

hrázíĎek, troglodytes parvulus, 
protože v hrázách se zdržuje a hnízdí 
(Brumov). 



106 



hrb, záda (žert.): Já tě dám do 
hrba (fig. 25). Dalo mo to do hrba 
= napracoval se o tom (Maš.). 2. 
kopec, pole neúrodné, hrdelné (Zl.). 

hrbáč neskl. = vrbač: na hrbáč 
= na rvačku (laš). 

hrbačka = hrabačka, lopatka na 
vy h rabování popela zpod kotla (val.). 

hrbaňa, -ně, ovce hrbatá (val). 

Hrbas, příjmení. 

hrbatina: Hrbatá se s krejčím 
hádá, že jí ušil křivý záda. Nehádej 
se, hrbatino, je s tím télo tvoje vinno 
(Suš. 691). 

hrbénai hrbatá ženská (han.). 

hřbet 1. záda: Vezmi to na hřbet 
(laš.). Položil to za hřbet = nevy- 
konal toho (Kunštát). 2. přezdívka 
sedlákům. 

Hrblny, pl. f., vinohrad (Archlebov). 

hrboratý, nerovný, s malými vy- 
výšeninami, hrbolci: cesta. 

hrborcovat sa, padati po hrbol- 
cích, nerovné půdě: Bečka sa hrbol- 
covala s kopca (Zl.). 

hrboHca, hruška toho jména. 

hrbúc n. hrbudúcy mezislovce zvu- 
kem označující pád se schodů n. 
vůbec s výše : Jak ho drcle, on hrbóc 
do vodě (Mal. XXIII. 35). 

hrbúcat: Vůz hrbúcá, když jede 
po nerovné cestě. Než on sa tam 
dohrbúcá =: dojde, dojede (ZL). 
Hrbúcať po kotárech, po světě = 
třískati se po neschůdných cestách, 
světem (Jicko). 2. (hrbóceť) šramotiti, 
zvláště nádobím (Btcha). 

hrbúcnút, spadnouti odněkud 
(slov., val.). 

hrc: Zeď hrc dotů = hrcla, zbo- 
řila se (Zl ). 

hrcnút, spadnouti se hřmotem = 
Klenutí hrclo, zeď hrcía (Zl.). 

hrč, -e n. hr6a 1. boule, nádor: 
Hrča se mi vyvalila na ruce (Zl.). 
Mám hrčo na noze (Maš.). 2. suk 
v dřevě, ve skále: Ten strom je 
samá hrča. Do naších kamen dyž 
vložíme hrč, ešče ráno najdu oheft 
= sukovité poleno (Slav. ČL. XII. 
228). 3. člověk zakrslý : Taková hrč 
a bude sa to stavať (Vah.). 4. Chlapů 
byJo hrč = houf (ČL. XI. 229). 



Vydětáí hrč peněz = mnoho (Vlk 
53). 

hrčatay ty, m, mluvka: Ten hr- 
čata teho nahrčí (namluví) laš. 

hrča, -e, m., kdo mluví honem, 
hrkotavě: Ten toho nahrčí !• (Zl) 

hr6at, -ím: Potok hrčí. Prasata 
hrčá (žrala by) Jicko. Chtapci hrčíja 
(v týden pašijový místo zvonění). Tá 
toho zas nahrčata (rychle a drkotavě 
mluviti). Žába hrčí (rechotá). 

hrdernl: Ti Bměnščí páni z okna 
vyhledali, regruta-li vezu, či hrdel- 
ních vězňů (obviněných z hrdelních^ 
těžkých zločinů) Suš. 573. 

hrdefný, namáhavý, těžký: To je 
práca hrdelná. To mu přišto hrdelno 
(ZL). 

hrdračka, hruška toho jména (má 
dlouhý krk). 

hrdlif, škrtiti, rdousiti: Zahrdlila 
diťa (val ). Dyť nemusí Hanča poraď 
ty břemena hrdliť = těžce nositi 
(Slav. ČL XII. 83). Kdo by sa s tým 
hrdlíH Uhrdlíl sa na prováži =: oběsil 

(val). 

hrdtovat sa, namáhati se: Moc 
sa hrdlovala (Slav. ČL. XI. 325). 

hrdtovisko, 1. pole, na kterém se 
musí »hrdlovaf«, těžce pracovati; 
2. hrdelná práce: Co to dalo hrdlo- 
viska tolké zdi stavať (val.). 

hrdo : Dybysme do téj Prahy išli, 
tak pěkně bych vyšita šjaty na seba 
aj na dzeci, fen abysme sa tym 
pánom ukázali hrdo = nádherně, 
elegantně (Dob.). 

hrdýi nádherný, pěkný, dobrý: 
šaty, halena, vdolky atd. (Dob.). 

hřebaf 1. hrabati: A kůň jeho 
vedle něho, nohu hřebe, lituje ho 
(Suš. 175). Kuře hřebe (laš.). Kury 
pohřebaty četu zahradu (laš.). 2. 
hubovati, domlouvati: Hodně sem 
mu vyhřebaía (Vah.). 

Hřebavec, -vca, trať (Hulín). 

Hřebávka, les (Koryčany). 

hřebčák 1. = hřebeček, hříbě 
hřebec, 2. voják od hřebců. 

hřebetco, der Striegel : Z mlada's 
mne česal zlatým hřebelcem (Suš. 
532). 



( 



107 



hřebetcovat, česati dobytek hře- 
belcem. 

hrebernlk, malý nebozez (Dob.). 

hřeben, -a, 1. vrch lesní toho 
jména, 2. za stará obecní »trdlica« 
(mučidlo), postavená před kostelem. 

hřebenář, -a, masopustní maškara. 
Pacholek hrachovinou omotaný chodí 
v úterý masopustní po vsi, blátem 
šplíchaje a volaje: >Staré baby na 
hřeben a mladé ženy na rožeň!« 
(Suš. 732.) 

hřebica, hřebička^ hříbě kobylka. 

hřebiček, karafiát. 

hřebfk, druhy hřebíků: špeňár 
(největší hřebík), peřák (do desky, na 
»peření« = sbíjení), }atovák (do lat), 
šindeTák, podkovňák, cveček. 

hřešit 1. kinouti; zlolajce se okři- 
kuje slovem: » Nehřeš!* 2. láti, plís- 
niti, vaditi se: Vybita ti tvá máti 
lebo ti hřešila ? (var. lála) Suš. 202. 
Hrubě naň hřešil =: huboval. Vy- 
hřešit mu. Bai ím vyhřešte, dyž ne- 
posíechnú (Vlk 57). 

hrgFovat, hrkotat: Větr dveřama 
hrgluje (slov.). 

hrgotat: Hotub hrgotá = vrká. 

hřib: ze země vyrůstá stopka 
(htúbek, snět, nožka), na stopce leží 
klobúk (čepička, hlavička). 

hřiby, jméno hromadné = houby: 
Dnes půjdeme na hřiby (val. Brněn- 
sko): Tak na mně hřiby růstíy = 
polekala jsem se (Vek.) 

hříbat, štibrati: Zajíc hřibe zelí. 
Všecko zelí nám zajíci ohříbali (Zl.). 
Koza hřebe stromek (han.).'^ ^ 

hříbra = hříbě (Jicko). 

hřibovica, hubová polévka. 

hřičkovaf s něčím, hráti si, praco- 
vati ledabyto a pomalu (Vah.). 

hří6ný, uhřícený: Ale ty's běžela! 
Seš celá hříčná (záp. Mor.). 

hřích 1. To je k smíchu ai k hříchu 
(Vlk 23). Tož na takové hříchy ste 
sem přišli? = nezbednosti, darem- 
nosti. Černá slepice kokrhá na hříchy 
= pohoršení (Mor. lid 299). 2. starý 
hřích: Takový starý hřích a ešče 
by sa to ženilo ! = hříšník. Ja sihéj 
sa, sméj, ty starý hříchu! (val.). To 
(ta chalupa) je už staré hříšisko = 



sbor (Zl.); 3. Kýho hřícha! euf. =: 
čerta (Mor. lid 102). 

hřichovat se, pod těžkým hříchem 
tvrditi, že něco je nebo není: Hři- 
chovat se na to nebudu (Zl.). 

hřiméf =: hřmíti: Cetú noc hři- 
měío (val). 

hřisko, kuželna (slov., val.). 

hříšný. Je-li kdo v nesnázi, praví: 
Kde já se hříšný poděju ? Já hříšný 
a zarmůcený člověk, co si počnu? 
Ach, já hříšná hlava! Šak ňa chcú 
také voliť do výboru. Tož nevím 
hříšný člověk co dělať? (Slav. ČL. 
X. 378.) Kde pak já hříšný tu budu 
nocovati (Kda I. 42). — Košula se 
zdere na mem hřišnem cele (Suš. 
111). Na mu hříšnú (t dušu). — 
To sú hříšné peníze, koštuje to hříšné 
peníze = velké, bez rozumné pří- 
činy placené, bez práva žádané, až 
je hřích je dávati nebo žádati. — 
Tá střecha je hříšná =: chatrná 
(Jicko). 

hřlt. Tohoto slovesa v některých 
krajinách neužívají. Na Zábřežsku 
říkají: sluníčko je horky; na Dra- 
hansku kamna hřijó, ale slonečko 
tepli, netepli. 

hrk 1. =z hrkot: Voda jim hrkem 
vtékala do lodičky. 2. žebrota, fecht: 
»Šél na hrk« říká se o vandrovných 
(Zl.). 3. Sotva to dořekl, peníze hrk 
do země nazpátek := hrkly (Kda II. 
249). Hrk s tým do vody = vy- 
hrkla, vsypala (dok. 10). Jak přesil, 
fšeci hrk kole něho = shrkli se 
(Mal. XXIII. 38). Chmatňa putýnku 
vody, hřk na něho = vychrstl (dok. 
159). 

hrkata, křikloun (laš.). 

brkat : Synáček šablenkú hrká = 
chřestí (Suš. 570). Před susedovym 
dva duby, hrkaju na nich holubi = 
vrkají (Suš. 449). Sviňa hrka u kr- 
mika = rechotá (ND. 225 laš). 

hrkavica, -ce. Pastýř měl mimo 
kocara hrkavicu. To byla okutá 
krátká hůlka, na 3 aji 4 krúžky. Jak 
zahrkal, to už dobytek se bál, víc 
než kocara (dok. 208). 

hrkrávka (hrkávka, hrkačka, hr- 
kotka) 1. velikonoční řehtačka (ND. 



108 



273). 2. rolnička: Koné hrkotaly 
hrkávkatni (Vlk 64). 3. jablko toho 
jména (jádra v něm hrkajf). 

hrkotat: Hrkoce mé srdečko = 
rychle a silně bije (Suš. 347). 

hrkotlna: Sníh slezl hrkotinó = 
hrkem, rychle (Maš). 

hrkotnica, povídavá ženská. 

hrkútat: Holubička hrkútala (Bart. 
II. 3) = silně vrkala. 

hřmení, anthemis arv. (bot.) vaL 

hřmet (dvojslabičně, horťi.) = 
hřmíti: hr-mf. Ej hrmeto, pršato na 
našu zahrádku (Čerň. 41). 

hřmota = hrmotný chlap. 

h(motica, hřímání, bouřka (Lor.). 

hrmulec, boule (záp. Mor.). 

hrncaf botama, má-Ii kdo veliké 
boty na své nohy (Vah.). 

hrncovat se, nemotorně jíti : Hde 
se s tém hrncuješř (han.). Vůz hrn- 
cuje, hřmotí, když prázdný jede po 
kamenité cestě (Zl.). 

hrnčlřovat, hřmotně jeti, jako 
hrnčíři s hrnci (Žďarsko). 

hrnčířovo poFe: Ten vynese celý 
grunt na hrnčířovo pole = propije. 
Nepožehnané peníze v nic vyjdou. 
Ev. Mat. 27. 7 (val.). 

Hrňo, -ě (v. Beňo), příjmení (val.). 

hrnuó, spěchati: Kaj hrněá? Ej, 
jak hrne kajái! (Lor.) 

hrnúšek, menší než hrneček, kmu- 
lišek ještě menší. 

hrobař = hrobník. 

Hroby, les (Osvětimany). 
. hrochat, hrouchat (slov. róchat), 
práskati bičem (záp. Mor.). 

hrom: A co ty tak hledíš jak 
hrom na žábu? (Vlk 26) srovn. hle- 
dět. Starý Vašica méí hroma — 
povětroň, kamenný mlat (Slav. ČL. 
X. 369). Měchy sů jak hrom těžké 
= čert (Slov. obr. I. 258). 

hromada: Stóí Tedahde jak hro- 
mada neščesťá = schlíplý, skormou- 
cený (Vah.). Valí se jak hromada 
neštěstí (Zl.). 

hromádka: Seďé} v hromádce jak 
pět groši. Umřét v hromádce =: skr- 
čený, »zgrumený« (val.); hromádky 
u cesty = hranoly štěrku. 



hromadnice sg. hromada kamení 
v poli nasbíraného (Zábřežsko). 

hromadníoe pl. (horň.) = hro- 
maédilky (Brumov), houba agaricus 
congregatus. 

hromotřesk, sempervivum tec- 
torum. 

hromový kameň spadne s oblohy, 
když uhodí, zaryje se do země a 
vyleze až po sedmi letech = staro- 
věký mlat kamenný (Mor. lid 294). 
U hromovéj hrušky, u hromovéj 
skaty, do nichž kdysi uhodilo. 

Hromůvka, trať (Blansko). 

Hromy, -ů, trať (Blansko). 

hrot, střež, škopek na mytí 
(Opav.): Z hrota pomyj nabrala 
(Suš. 778). 

hrotek, dřevěná nádoba s uchem, 
na dojení, dojačka, dížka. 

hrotlca, -ce I. dřevěná nádoba, 
větší než hrotek, s dřevěným dr- 
žadlem, bez ucha ; nabírá se jí z kotlá. 
2. buAka, ze které se líhne matka 
včelí (ZI.J. 

hrotík, hrotilek v. masnica. 

hrouzek, ryba gobius íluviatilis. 

hrozavá, tanec strašák (Vyhl. I. 
109) = hrozená (Zl.). 

hrozně, velmi, náramně: Hrozně 
ái se mi zavděčit (laS.). Ta Pope- 
luška byla hrozně krásné a pobožné 
děvče (Kda II. 191). Ten hrob je 
hrozně pěkně ozdobené (Vyhl. I. 63). 

hrozná, -y (Zl.), krosno^ -a (horň., 
laš. vinno hrozno) = hrozen. 

hrozný : Hrozné škodě bude = 
mnoho. Néni těch peněz tak hroz- 
nech = tak mnoho (Mal. XXIII. 
158) srov. strašný. 

hrstková polívka, v níž se vaří 
kaše, krup, čočky, každého hrstku 
(han.). 

hrtán, han. chrtáň = chřtán. 

hrtaň, piják, žrout (laš.). 

hrtánit, křikloun (Šmýd, laš). 

hrtánif, z plna hrdla křičeti, vře- 
štěti (Šmýd, laš.): Ten tam hrtani! 

hrtánif se, namáhati se, sich 
rackem (laš.). 

hrtllk, jablko, tvrdé, zimní. 

hrtůs = hrtán (val.). 



109 



hrtúsif sa, hrdlovati, namáhati se: 
Tolký čas sa hrtúsíl (Vlk 53). 

hrubavý, trochu hrubý, velký. 

hruběl velmi, příliš: To je hrubé 
zle. Néni ona hrubé hrubša (vetší) 
laš. Mám já dité, je hrubé zlý (Suš. 
153). Zpívata bych sobe, ale hrubé 
nesmím Suš. 214 (zvláštní význam! 
asi = ani). Ty se mné hrubé líbíš 
(Suš. 364, od Brna). Má maménka 
hrubé stará, ta mné téžko vechovala 
(Suš. 566). Zarmótili mné, šak ne- 
hrubé (Suš. 204). Aj slychač tam 
novinečku néhrubé dobru (Suš. 317). 

hrubo: Mistoma je ešče hrubo 
ledu =: mnoho (laš.). 

hrubý 1. veliký: hrubý človék, 
hrubý kus, šét na hrubú (t. mši). 
Dyť ste, dítky, dosti hrubý (Suš. 
109). Martin nebýt svým rodičom 
na hrubů radosť (Vlk 3). 2. tlustý: 
hrubý strom (laš.; tlustý znamená 
»tučný«). Chodí zas hrubá = té- 
hotná (val.). 3. hrubý gazda = zá- 
možný, bohatý (Dob.). 4. hrobá 
nemoc = padoucí (han.). 

hrud. Podél Moravy na Podluží 
táhne se bujný les, v némž vyvýše- 
niny, kterých voda nezatápí a na 
nichž za rozvodnéní Moravy zvéř 
útulku hledá, hrudy se nazývají. 
Takový hrud zaujímá prostor 3 — 5 
jiter, a každý má své zvláštní jméno 
(LN. II. 8). 

Hrudy, trať v Kobylí (dok. 191). 

hruda: Ty Jane, vem hrudu syrá 
na desce (kus sformovaný). Bart. I. 
165. Věruška nese hrudu másla 
(Bart. I. 173). Žena sebrala pét liber 
másla, dvé hrudy sýra a dva pecny 
chleba (Kda II. 160). 

hrudařka, čistá šata, do níž se 
vkládá hrudka »sehnaného< ovčího 
sýra a povésí na klínek, aby otekl 
ze syrovátky (val). 

hrudka budka. Obilí na podzim 
zaseté nemá se váleti; hrouda je zrnu 
ochranou proti ostrým vétrům (Zl.). 

hrudovat se snihem, broditi se 
snéhem stuhlým (Maš.). 

hrušĎák (hruškovník, hrušAák), 
koláč nadívaný n. potřený hruškami 
sušenými, uvařenými a rozsekanými. 



hruška, závaží na mincíři (val.); 
hrušky, hrubší kamenci mékké (val.). 

hrůza, mnoho: To už je hrňzu 
let. Vojska bylo hrůzu kotem mésta. 
Ja pomnim (pamatuji) hrůzu. Na 
hrůzu toho byto (laš.). 

hrůzka 1. vícha v. hájnica, 2. meta 
při hře v míč (han.). 

hrúznúf (srovn. pohroužit j : Dnes 
tam vůz hrůzné = zapadá do zemé. 
Zahrúznúl sem sa až po kotíky do 
Mata (Jicko). 

hrůzovaný: To je hrůza hrůzo- 
vaná = hrůzoucí (Slav. ČL. X. 136). 

hrvat (dvojsl.) = rváti (podl.). 

hryzák, rožek, špička na troubeli 
od dýmky (val.). 

hryzek (hryzík), houba agaricus 
deliciosus. 

hryzení, bolení břicha. 

hryzikůrka, skrblík. 

hrýzt: Pes hryze kosť. Já už kůrky 
neuhryzu. Vhryzí se mi provaz do 
koze (Kt. laš.). Pes hryze = kouše 
(laš.). Muche hryzó (Zábřežsko). Tak 
rha to hryze = mrzí. Všeci sa se 
mnú hryzů = vadí. Vyhryzli ho 
z domu (Zl.). 

hrzkýi hezký, vzácný (han.). 

huba, 1. ústa, tvář: To sám svú 
hubu vykrádat (horň.). Nevidí si do 
huby = nestydaté mluví. Sedí na 
mné z hubu 1= vadí se se mnou. 
Jezdiť po nékom s hubúm, voziť po 
nékom hubu, viseť na nékom s hubúm 
:= otírati se v řeči o nčkoho (Vah.) 
= Pase na mné hubu. Dostata sem 
to na cetú hubu za šestku = po 
dlouhém smlouvání (Vah.). 2. hu- 
bička: Daj mi huby (laš.). 

hubačit, mleti hubou, odmlouvati: 
Nehubač, tomu ty nerozumíš. 

hubákovat sa, hubičkovati se: 
Koné sa hubákujú (Brod). 

hubár, -a, kdo má velikou hubu» 
široká ústa (slov., val.). 

hubáň, -a m., hubka na zapalo- 
vání (val). 

hubánek, hubička (záp. Mor.). 

hubanka, hubová polévka (slez.). 

hubatý 1. odmluvačný, vadivý, 
2. hovorný, řečný (Jimramov). 



110 



hubavica, -ce, puchýřek, jenž na- 
skočí od kopřivy, štípnuti komářího 
a p.; hubavice pl. Nesselausschlag 
(vých. Mor.). 

hubena, pěkná ústa (vých. Mor). 

huběnka, hubička. Kačenko, má 
huběnko zlatá (lichotivě) Suš. 125. 

hubík, kokotice (v. t.). 

hubka, difteritis: Hubka v krku 
děti udušuje (Vyhl. VI. XIX. 145). 

hubkár, hledatel lanýžů; hubkar- 
ský pes (Df.). 

húbočf, hlubočina: Húbočí. hů- 
bočí, tam sa voda točí (Bart. II. 70). 

hubonoha, impatiens n. me t. (bot.). 

hucáň, -a, vysoký, těžký klobouk 
valašský: Černé v}asiska mu fézty 
zpopod hucáňa (Vlk 21). 

hucaf, pokašlávati (val.). 

húcat, bouchati: húcat do vrat. 
Cesta vyhúcaná (vyjezděná), ko}o 
vyhúcané (Zl.). 

hucre (= hudsle), housle (Jicko). 

húcnúf, uhoditi: Hůc robám klo- 
bukem do peří (Slav. ČL. X. 301). 

hučáček, járeček s kopce hučící 
(horň.). 

hučet 1. Větr-li to fučí lebo voda 
hučí (Suš. 304). 2. Ludé hučá, že . . . 
=: mluví veřejně (val.). 

hučky: Otrči} hučky, ani sa toho 
neponadál = natáhl bačkory (Vlk 40) 
v. koty. 

hučnica t. j. hlučnica, hlučná 
cesta = silnice (val, laš.), 2. náves 

(laš.). 

hudec, -dca, houslista: Ešče dnes- 
ka] hudci hudú (Bart. III. 776). 
Hudci a gajdoši dobří řemesníci 
(Suš. 615). 

hudeček, hnědý, vrzavý tesařík 
(ND. 48). 

huhňat = ňuhňat, nosem mluviti. 

húj, malá, húj, velí se krávě, aby 
uhnula (dok. 123). 

hujaf na něco s n^kým, vyměniti 
si: Hujajme na fajky, co přidáš? 
(Vlk 96.) Zahujajme na ty voly. 
Valach, když neprodá volů na trhu, 
tož »zahujá« na ně, aby byl »alda- 
máš«. 

hújat, plýtvati, hýřiti: Potom se 
sádlem a masem taky tak hújajú a 



nemajú po chvilce zas nic (dok. 
102). Dycky nám říkával, abychine 
nehůjali se slámou lebo s tým senem 
(dok. 159). 

hujátko, dítě v kolébce (Jevíčko). 

hujšaf, houpati: Hujšál cMapca 
na koleně (Slav. ČL. XII. 132). Na 
pofoch sa hujšaty zraté klase (Slav. 
ČL. X. 465). 

huk (= htuk) 1. hluk, poplach: 
Strhnu} sa huk. Bylo huku, a kde 
nic, tu nic (Vah.). 2. přední a zadní 
část dud, v. gajdy 1, 14. 3. hlt 
(Dob.). 

hukat 1. Zahukat třikrᣠtajak 
sova (Vlk 37), 2. Jak sa to s tům 
mlékárnám hukalo (pověstí o ne- 
pořádcích se šířily). Jak sa to s Mar- 
jánúm začato húkať (jak se trousila 
pověsť, že je s ní změna). Jak sa 
to rozhúkato (zpráva rozšířila) Vah. 3. 
Sviňa se huká n. hučí, je nahúkaná 
n. nahučená, han. říká se = chce 
kance. 

huknúc, hltnouti: Hukni to = 
polkni (Dob.). 

hukša hej, ohánějí se ptáci z obilí. 

huFa I. = hulava, hůlečka, pře- 
háftka, déšť: HuTečka, hufečka, daj 
Bože slunečka (ND. 207). 2. = huIka, 
bulička (val., laš.), kolébka v dětské 
řeči (ND. 24). 3. zvuk, jímž se od- 
hánějí ovce (Jicko). 

huTafa, -e, f., hular, bzinky (Ko- 
jetín). 

buFáňaf, škaredě hulákati (val.)- 

hurař, kaše bzinková (han). 

huTat, >vyhodit si z kopýtka«: 
Až my se nasnídáme, potom sobě za- 
huláme (Bart. III. 927). Hufaj, dušo, 
peklo hoří I (Slav. ČL. XI. 276.) 

húraf, kolébati (v dětské řeči, val., 
laš.) ND. 24. 

húrava, přeháňka dešťová i sně- 
hová (slov.). 

hulinkovaf, fňukati: Pořáď hulin- 
kuje. NehulinkujI (Jicko.) 

huttnuf, huítek = hltnouti (laš.) 

huruška, kolébka (v dětské řeči, 
val.). 

humenec, -nca, společný oběma 
sousedům průchod a průhon mezi 
jejich zahradami oplotěnými (slov.). 



111 



humenco, menší stodola (Dob.). 

humenica n. humenisko, odděluje 
přístodůlek od mlatu (v. stodola). 

humnař, kdo ubíjí humno (mlat) laš. 

humno 1. zahrada: Jak za humna 
vyjeli, nikde cesty neměli (Suš. 22). 
2. mlat ve stodole. 

humpara, oheňpara, šarlach (Df ). 

humprovaf, kaziti, dráti: kabát 
zhumplovaný (val.). 

humulí6ky, pl. m., erythraea oif. 
(bot). 

huna, sukno z » řídké « vlny, t. 
z vlny dlouhého vlasu tvrdého (Vlk 
19). Okna sú zamrzlé jak huna 
(Vah.). 

hunék, jedno oddělení valchy, do 
něhož tlukou dvě kladiva, podobně 
jako ve mlýně složení (Slav. ČL. 
XI. 95). 

hunt, od klády odříznutý špalek 
(Lor), poleno (val.). 

hupačky, hupky, rychle: Hupačky 
šlo to ke konci (doL). Kuřátka hu- 
pačky rostú (dok. 108). 

hup6if| hopkat, poskakovati (vai.;. 

hupitem (laš.) = hupkem. 

hupkem n. hupky, skokem, rychle. 

hůra, prostor nad stropem pod 
střechou: Seno máme na hůře. 

hurčet: Prase hurčí = kvičí (laš.). 

hurda, kráva divoká » hurdy bur- 
dy«. Majů hurdy burdy = pilno 
(Vek.). 

hurdaf (laš.) = hrncovat (v. t.). 
Nepohybuje- li se kolébka rovně, haní 
ji, že hurda (Vyhl. VI. XIX. 330). 

hůrek, svršek, dáma v kartách 
(val.). 

hurgat: holub hurgá, vrká (laš.). 

hurk : Voda hurkem teče = hrkem, 
hrkotem (slez.). 

hurkaf, buditi, povzbuzovati (laš.). 

Hurta, příjmení (val.). 

hurtovaf, šromotiti: Nepotřebovat 
sem hurtováňa = hřmotného pobí- 
zení (val.). 

husacník, husí chlívek (val.). 

husar, 1. husák, pasák husí (záp. 
Mor.), 2. trudovačka (v. t.). 

húsenica, housenka (val.). 

húsenka, 1. červenobílá tkanička 
vlněná, ozdoba slov. klobouku = 



had. Na Horňácích svobodný nosí 
húsenky a portu, ženatý místo porty 
aksamitku, vdovec zelenou stužku bez 
húsenek (Df.), 2. húsenky n. červíky, 
jistá vyraženina na jazyku hovězího 
dobytka. 

húser, rheumatické bolesti v kří- 
žích. 

husí čapa, réva, má list podbělavý, 
víno kyselkavé, je nesná, >když uslyší 
bednářa, hněď změkne« ; h. čapka 
n. šlapka, alchemilla vulg. ; h. kap, 
taraxacum oíf. ; h. víno, angrešt, ve 
Slezsku konvalmka; h. křivda, trať 
v Nákle, zoraný trávník, kde se husy 
pásaly, čímž se husám křivda stala. 

husi6ka, 1. (hoš'čka) štrycle ze 
žitné mouky vyrážkové, nadívaná 
tvarohem nebo povidlím; peče se 
při chlebě žebrákům (Znojemsko), 
2. v zadu na špenzli ženském » takový 
šústky « = faldy nabírané (Jimramov). 

husidřist = »plkoš«, kdo nic ne- 
zatají, všecko »vyplkoce« (Jicko). 

husina, husí sádlo (val.). 

husinec, husí trus. 

husiř = husák (laš.). 

husírňa, chlívek na husy (Jicko). 

husit, strašiti: Pohusil ditě (srovn. 
»husí kůže«) Liš. Pav. 

huška, bílý křemen (laš.). 

huslař, houslista (han ). 

huslařit, housti (han.). 

húst: Pusťte mia. mamko, kde 
hudú = hrají (Suš. 679). 

hustaf, houpati ; hustačka = hou- 
pačka (laš.). 

huš, hušI zahání se ušípané. 

húšaňa, tlustá ženská (Kt. Dod. I. 
val.). 

húšaf, houpati; hušačka = hou- 
pačka (val.). 

húščák, houba boletus cyane- 
scens (val.). 

húšéava, houština (slov.). 

huškat, štváti, naváděti (slov., val.) : 
Huškat psa na krávy (Slav. ČL. X. 
472). A ho nebylo třeba hrubě huSkať 
(Vlk 86). 

hušpapa, kdo má hubu vypasenou 
(záp. Mor.). 

huštrama, člověk nevymáchané 
huby (val.). 



112 



hutaf (huttkť, httať), polykati ; o pití : 
Už sem dva kalíšky vyhut (Vlk 98). 

hutat: Ponocný hutá = troubí (od 
zvuku »hút<). 

hutnúf, hltnouti (val.) : Vína i piva 
ráda hutnu = zavdám si (Kda II. 
66). Řezník vzal víno a hutnul si ho 
(Kda II. 39). MikuFenka si hutnút = 
učinil doušek (Slav. ČL. XIII. 119). 

hutný = hotař (v. t.) : Pole hlídá 
hutný (Vyhl. VI. XX. 33). 

huvatka. O svatebním* veselí visel 
v hospodě na tramě na šňůře korblík 
čili huvatka ; do něho nalil hospodský 
piva, a veselníci točili, si z něho do 
menších nádob (Vyhl. VI. XVIII. 
326). 

huzaf, housti, hráti (laS.). 

huždaĎka, houpačka (Opav.). 

húžva, březový provaz na gréfi- 
nach místo řetězů; val. též vitra 
zvaný. 

húžvif sa n. húžvačif sa, nuza- 
čiti se, skrbliti, sich fretten: Húžva- 
čili sme sa jak tak (slov.). Dyť ona 
má přeca pěkných pár grošů pona- 
zhúvaných (Vlk 22). 

hvézdoň, vůl toho jména, s hvězdou 
(lyskou) na čele. 

hvézdura, kráva s hvězdou na 
čele. 

hvéždán n. věžďanka, lucerka 
(Brod). 

hvítký = hbitý (laš.). 

hvízdajúĎky: Išiet Tesem hvizda- 
júčky = hvízdaje (Dob.). 

hvízdnúf někoho, uhoditi, hlavně 
kamenem (Vah.). 

hvizdoňi kdo hvízdá jiným ne- 
milo. 

hvíždž: Dokel nebýt na tom ho- 
spodisku, byí jak hvíždž := hubený, 
štíhlý; jinak se neužívá (Slav. ČL. 
XII. 131). 

hvižďžák, pták ruticilla tithys 
(Sloup). 

hvižďžef (má dvojí tvar pro 3. os. 
pl.: Chíapci hvížd^ú — saně hvižď- 
žíja, val.): Vétr hvižďží. Ujíždali 
dóm, tak saně hvižďžaly (Vlk 70). 
Kameň mi hvižďžák nad hlavúm 
(Vah.). 

hvozdíki dianthus (bot.) horň. 



hý, povzbuzuje koně k rychlejší 
jízdě: Hý, koníčku, hý můj vraný 
(Suš. 531). 

hyb: Na tři hyby zhodí} dva kolky 
(kuželky) Zl. Býl sem tam od hybu 
sedům roků = celých (val). Od 
hybu všecko zebrát = hned a na- 
jednou (val.). Nebyli sme v poIu ani 
hyb = ani na krok (laš.). 

.hybafi házeti (laš.): Na Moravce 
světí se na sv. Štěpána oves. Ačkoli 
hoši mají zakázáno jím hybať po 
druhých, přece se nezdrží a házejí, 
aby si připomněli, jak židé sv. Ště- 
pána kamenovali (Vyhl.). 

hýbaf, -bám i -bu, běžeti, jíti : Ten 
hyba za nim! (laš). Na Petra a 
Pavta hýbu dóm (Podl.). On hned 
hýbal do světa (Kda I. 145). Pastýř 
kráčel pomalu vpřed, a celé stádo 
hýbalo za ním (Mor. lid 246). KůA 
se nám dodal, a pak sme hébali dál 
(Vyhl. I. 104). Musim k panu Bohu 
na sud hybač (Suš. 13). Jmenovitě 
imperativu hybaj (hybajte, hybajme) 
se často užívá: Hybaj, dcero upla- 
kaná (Suš. 113). Hybaj. děcko še- 
redné (Suš. 780). Dora, hybaj sem 
(Dob.). Imperativy sloves hýbať a 
íť nahrazují minulý čas, když se 
má zvláštní rychlost děje naznačiti: 
Rozina badala, co je, a hybaj ven 
a poď ho přes vodu (val). Pepek si 
na prostřed izby čopnút a jehňata 
hybaj mu přes záda (Slav. ČL. XII. 
273). — Dostát hybaj, dám ti hybaj 
= bití (Zl.). 

hýbat se: Zem se hýbe = pro- 
bouzí se jarním slunkem k novému 
životu (Mor. lid 186). Jarou pšenici 
nejlépe seti, »až sa hruška hýbe* = 
pučí (Mor. lid 2S2). 

hýbadlo (-é-), kvasnice Czáp. Mor.). 

Hýbaly (Hébale), vinohrad (Stře- 
líce). 

hybina, hebký prut (laš.). 

hybkýi ohebný, mrštný: Synečku 
hybký, neboj sa bitky (Bart III. 
822). 

hybnOi honem: Poďhebnol (han.) 
Abe muhle hebno pracovat (Vyhl. 
II. 29). 

hybnút, udeřiti holí (val). 



113 



hyboký =: hluboký : hyboká cesta. 
Prasa meto hyboký bruch (Vah.). 

hýcafi nešetřiti, rozkazovati (val.). 

hycer, -cla, katův pacholek (val.). 

hy6a, košťál zelný (val.). 

hyčatSi hrubá, silná kost (Kt. 
Dod. I. laš.). 

hyčka, střední žila v listě hned 
od stopky (val.). 

hyd, 1. hmyz příživný (pol. gad- 
wszy, Lud IX. 64), 2. Ten hyd pe- 
kelný = ošklivec. To je hyd jaký- 
sik = verbež (Slav. ČL. X. 32). Ti 
handléři, to je hyd = verbež (ib. 
XIII. 373). 

hydek: Je tam hydek = zima 
(maď, rum.) Slav. ČL. XII. 274. 

hydla (-e-), nevěstka (záp. Mor.). 

hyhaf, řehtati: Hýháš jak kůň 
(laš.) 

hýhurai -le, ženská, která se ráda 
směje (hihihi). 

hyhúňaf sa, smáti se nezbedně 
(val.). 

hychllt se, chechtati se (Zdíár). 

hýkati stkáti : A tak velice plakal 
a přežalostně hýkat (Bart. III. 9). 

hiklati viklat: Hiklá se mně zub 
(Maš.). 

hyráňat (hyTásňat, hyfazňat), kři- 
četi na plnou hubu, veřejně povyko- 
vati: Zahyfáňát, až ho by}o čuť za 
devátú horu (Vlk 95). Ožralec na 
dědině hyfásňá. 



hyn (hyna, hynaj, hynka) 1. tam 
(na otázku kde): Hynaj běží zajíc 
(Suš. 623). 2. onehda : Na hynka to 
byto (Lor.). 

hyndrovat (-e-), ničiti (Jevíčko). 

hynštátyi pl. m., nohy (opovržl.) 
.(val.) 

hyntov, kočár: Bar si céra pastý- 
řova, enom sedaj do hyntova (Bart. 
III. 72). 

hyp: Enom hypem do pofa = 
skokem (Vych.). V jednom hypě 
(Vlk 56). 

hýpaneCi -nca, pohlavek, sota do 
zad (Vek.). 

hypnút, uhoditi: On hyp hol := 
udeřil (Btcha). 

hýpnút = hépnůt (v. t), skočiti: 
Ale sem hýpt s takovéj výšky (Slov. 
obr. I. 326). 

hypytkem, hupkem (laš). 

hyry: Sedl na kozlík a hyry = 
vjo (záp. Mor.). 

hyrycovati o dětech, které tropí 
hluk (záp Mor). 

hysura, hejsek (han.). 

hyta, plachta, v níž se dítě nosí. 

hytetó (neskl.), nošení dítěte v hytě 
(ND. 24). 

hyža, -že, špinavá ženská (záp. 
Mor.). 

hyžďáty, pl. m., dlouhé nohy 
(opovržl.): Co ty hyžďáty až sem 
natahuješ.? (Val.) 



Ch. 



ch příklonné zdůrazuje tázací ná- 
městku jako příklonka i: Komuch vás 
nechám jinému než pánu Bohu sa- 
mému (Suš. 109 ze Zvole). 

cháb 1. prut, haluz. 2. potrhlý 
člověk (Kt Dod. I. z Kyjovska). 

chabastif, laš. = chábiť (v. t.). 

chabá, talon v kartách (Příbor); 
chabka (val.). 

chabaščí, chrastí, proutí, drobné 
roští (Btcha). 

chabaščina, veliká čepice Qe- 
víčko). 

BartoS: Dialektický slovník moraviky. 



chabavýi pochybný, nepodařený 
(Jevíčko). 

chabaždží, slov., val. = chabaščí 
(v. t.). 

chábek (chábeček), chrástek zelný 
neb salátový, řídká, lehká hlávečka. 

chábí, drobné roští; také o zelí: 
To zelí je enom chábí (žádných 
hlávek): 

chabina, haluz s listím : Jak chytnu 
chabinu, tak ti vyoktádáml 

chábif, lapiti, ukrásti, šiditi: Ten 
sa už něco lidu nachábítl (val., 
laš.). 

8 



114 



chabtajai -e, stará kazajka, veteš: 
Obfeču si nejaků chabtaju a půjdu 
(Přerov). 

chabrák, carduus (bot.). 

chabfati -fu, házeti na hromadu 
bez ladu a skladu, nepořádně konati : 
Šaty sú pochabtané (pomačkané). 
Ten ďovčk všecko schable (slov, val.). 

chab1oň| kdo všecko schable. 

chabolif sa, kaboniti, mračiti se: 
Jaksi sa tam dnes chaboli (Kt. Dod. I. 
val.). 

chabovec, březový prut, větev 
chvojová : Jak popadnu nějaký cha- 
bovec! (Slav. ČL. X. 32.) 

chabrata, -ty, m., kdo se chabře, 
se vším loudá (Btcha) = kutoň (v. t.). 

chabrafi -břu, něco nedbale, lik- 
navě vykonávati (Btcha.) 

chabraf se 1. loudavě, pomalu se 
ubírati, 2. s něčím liknavě se obírati, 
áukati se: Ty se s tém nachabřešl 
(Btcha). 

chabrek, -u, chrpa (Vyhl. VI. 
XIX. 637). 

chabruží laš. = chabaščí (v. t.). 

chabzjó = chebzí, bezoví (horň.). 

chadrba, smotlacha, plevel: Rofa 
špatně obdělané rod% edem chadrbu 

(Vah.). 

chach, mezislovce chlácholivé: 
Chach! jářku, pamatuj sa, Jozefe 
(Slav. ČL. XI. 485). Chach, každá 
kulka netrefí (Vlk 28). 

chách| onom. výraz smíchu : Chách, 
lidé milí! smáta se Křúpatka (Slav. 
ČL. XII. 228). 

chachabáš, přezdívka sedlákům 
(Brň.). 

chachari otrapa, ničema: Takého 
chachara si najat (val., laš.). 

chachařif n. chacharovaf, potlou- 
kati se, toulati se (laš.). 

chachárňa, domek obydlený spust- 
lými lidmi, kořalna (Kt. Dod. I. laš.). 

chacharyna, vojtěška (Brň.). 

chachoti chechot (val.). 

chachomafi -ti, suché chvojí 
(Brodsko). 

chachotaf sa, -cu, chechtati se 
(val.). 

chachravý, nemocí, stářím sešlý: 
Šak já su také jakási chachravá 



(Slav. ČL. XII. 276). Ječmének býí 
na pfúca hrubě chachravý (Vlk 81). 

chachrňa, -ě, luštěnina hrachu 
podobná ; má hranatá zrna v luskách 
(Viškovsko). 

chachúňat sa n. chachýAat sa =: 
chfachúnať sa, smáti se neomaleně, 
na plnou hubu : CMapi sa dali cha- 
chúňať (Slav. ČL. XI. 229). 

chajaf, hladiti laskati, laš. (Kt. 
Dod. I.). 

chajdai chatrč, neúhledná cha- 
loupka. 

chatabúdai brambor toho jména, 
kulatý, drápatý. 

chatachyňai rozcuchaná ženská 
(val). 

chataPi chlapisko lenošné (val.). 

chatáňi výrostek (Df.). 

chalbat (záp. Mor.) = chatgat 
(han.) = chafkať n. chaňkat (slov., 
val.), chlácholiti, pokojiti: Di mně to 
ditě hochalbat, nemužo je hochalbat. 

chalbat se u někoho, lichotiti se: 
Ten se ho něho teď chalbá, hábe 
něco dostal (záp. Mor.). 

chatoň, -a, nezbedný výrostek 
(vých. Mor). 

chatoupka (ó-), zvláštní, oddě- 
lený byt výměnkářův v zámožnějších 
dědinách na Hané. 

chatupa. Chalupy v horách budují 
se většinou ze dřeva >róbenica« (záp. 
Mor.). Když se chalupa buduje, po- 
loží se na zemi do čtyř úhlů čtyři 
kameny, >poduhelníky«, na nich sbije 
se »srub« z osmi, devíti dřev řádně 
otesaných, na srub připevní se »pod- 
krokevnice* (silné trámy), do nich 
ve dlaby vpustí se krovy a svisle, 
střecha se pobije šindelem. Nejstarší 
dřevěnice stavěly se z »brlin« (trámců 
z kůry neotesaných), pozdější »z dýlí« 
(trámcův otesaných). Na Frenštatsku 
spodní trám srubu slově »průtěs«, 
horní >p^atva«. >Podvažovat cha- 
lupu « znamená dolní zhnilé trámy 
vybrati a nahraditi novými. Skuliny 
mezi dřevy se »vymší« (vycpou me- 
chem). 

V kraji nejstarší chalupy byly 
»tíučénky« (slov. dol.) n. »sypanice« 
(záp. Mor.). Na základ z kamene 



115 



vyzdéný přičinily se mezi kňly desky 
tak vzdálené od sebe, jak široká 
měla býti zeď; mezi ty desky sypala 
se hlína a utloukala se v pevnou 
hmotu, pak se desky posouvaly do 
délky i do výšky, až zdi dokola 
náležitých rozměrů nabyly. Na Hané 
za stará stavívali z »válků«. Hlina se 
smísila s mrvou, z toho se uválely 
války, ty pak se kladly v zeď na 
kamenný spodek. Později teprve na- 
staly >zděnice« (val.), kamennice n. 
murovanice (laš.) z cihel nepálených, 
kteréž mají rozmanitá jména : vepřo- 
vica, kot, kotovica (doL) sploščka 
(Brněnsko), pucina (Zábřeh), bandúr 
(Jicko), trupla (záp. Mor.). Omítka 
je buď na ostro (s hrubým pískem, 
»nehlazená<), nebo na hladko. — 
Už podžme do chalupy = domů. 
• Kaj idže6eř« »Na chatupy vySe« 
= na besedu (Lor.). 

chatúp6a, -ate, n., chaloupečka 
(val.). 

chatupnfk = domkař (v. t.) laš., 
Brň. 

chamat, dychtivě bráti, chvátiti 
(Kt. Dod. I.). 

chamcha, plevel (v. t.). 
chámi, roští (Velká). 
chamtaf (val.) = chamtat (slov.), 
hltavě jísti: Všecko schamfe. 

Chamov : Tyn (ten) je z Chámova 
= chám, sprosťák (Lor.). 

champori stará, rozmoklá houba 
(val.). 

champroš6í| rozmanité roští (laš.). 
chamraďi -ě, f. sběrky ovocné 
(val.). 

Chamraďkai hora na Vsacku. 
chamrat, skrblík (laš.). 
chamrazí, chábí, roždí (val.). 
chamtati hltavě jísti (slov.). 
chamtavý, žravý, han. (Kt. Dod. I.). 
chamuFai -fe 1. ovocná kaše, nimra : 
křížaly jablkové a hruškové se ve 
mléce uvaří a zasmaží (slov., val.). 2. 
ovocná polévka (slez.), 3. zelná po- 
lévka (Df.), 4. huba, paštěka (Vek.). 
chamúfaf, -fu, jísti plnou hubou 
(val.). 

chamúZi -a, m., iasione montana 
(bot). 



chámy, pl. m., přístroj na koně 
i voly z řemenů, místo jařem a cho- 
mouta (Df.). 

chaňkat někoho, chlácholiti (slov., 
val.) : Mama ho chaňkata (Slav. ČL. 
X. 298). 

chaňkat sa s někým, mazliti se: 
Afe to je to, že sa mama s tebú 
tak chaňká (Vlk 57). Chaňkáte sa 
s němá (dětmi), a potom budu roz- 
mazaní (Slav. ČL. XII. 189). 

chápat sa na někoho = sápati 
se (val.). 

chaplivý na něco, dychtivý, žádo- 
stivý čeho: na peníze (Jicko). 

charabór, -a, n. charabela, -e, 
starý strom, vetchý člověk (Zl.). 

charabura, slaboch, churavec 
(Zl.), 2. plané jídlo, na př. zemáky 
se zelím jalovým (Vek). 
charampen6í, křoví (laš.). 
charamza, -ze, nedbalec (val.). 
charandzovaf, chorovati (val.). 
charpa (charba, charva), chrpa. 
charpatí, drobné roždí ježaté: 
Ty otěpky, to je samo charpati 
(laš.). 

charúžek, bouda ze zeleného ; též 
na Boží tělo u oltářů jsou charůžky 
(podl.). 

Charvátka, studně toho jména 
(dok. 191). 

charý, ošumělý, škaredý (Orlová, 
laš.). 

chasa, svobodný, mladý lid obo- 
jího pohlaví: Hospodáři choďá na 
raní, chasa na hrubú. Chasou slu- 
žebnou na větším gruntě je kravař 
n. kravařka (na záp. Mor. pastvec 
n. pastvica), dívka (děvečka), po- 
hůnek (pohoničj, pacholek. Na Frý- 
decku má sedlák pohoniča, prostřed- 
níka, pacholka, sviňařa, pasty rku a 
kuchyňská dívku. Na Podluží dě- 
večce říkají >naša sfužebná<, pa- 
cholku »náš čeledín* ; Před svobodnu 
chasu teba pomtůvajú (Suš. 547). 
Dyť ty nejsi z růže květ, dyť je ešče 
chasy (i= chasníků) ceiý svět (Suš. 
211). Zednici, zednici, vy ste chasa 
čistá (Suš. 548). Bude vojna bude, 
bude verbovaná, půjde na ňu chasa 
sama vybíraná (Suš. 572). Chaso 

8* 



116 



braniborská, je vám cesta úzká, že 
vás obklíčila ta královna česká (Suš. 
586). 

chásňa, -ate, dítě obojího pohlaví, 
dokud jest ještě v peřince (val., 
horň.): Babka sa ptata, jak chásňa 
okřtiť (Vlk 3). 

chasnfk 1. malé dítě obojího po- 
hlaví (val.), 2. hoch 14— 201etý: Ja- 
nošek je hodný chasník (Suš. 135). 

chaf, -ě = chatrč (Dřevohostice). 

chavucný (?): Tři dni, tři noci 
jeli po tmi po chavucnym (Suš. 775). 

chebdí, bezoví (slez.). 

chebto, koketa (laš.). 

chebtota, špatné, nepodařené obilí 
a všelijaké zboží: Nekupuj teho, je 
to hebtota (laš.). 

chebZ| -u, bez černý. 

chebzíí bezoví. 

chebzík, syringa vulg. (bot). 

chebzoň, -a, surovec (slov., val.). 

chechonit se, chechtati se: To 
sme se nachechonily (dok. 237). 

chechotat se, -cu, zdrobň. slov. 
chechtati se. 

chók, euf. čert: Ba chéka! Létal 
jak chék. Chéci do vás! (Mor. lid 
102.) 

chem, gen. chrnu = mech (horň.). 

chemelif se 1. ošívati se: Co se 
tak dycky chemelišř 2. vírem tančiti 
(chumeliti se) laš. 

chemtaf sa, -Tu škrabati se ve 
vlasích (Vah.), o dobytku, když se 
otírá bokem o strom (val ). 

chemtoň, přezdívka měšťákům 
(Vah.). 

chemtotai přezdívka hladné pýše ; 
hlavně maloměstské žebrácké pýše 
Moravané dávají toto jméno: Staro- 
jická chemíota (Vah.). 

chérum: Vyvolali ho na chérum 
= vyprávěli o něm všeobecně, han. 
(ČL. XII. 152). 

chtad: Nemohla sem cMady 
zdržet. 

chtádčit, seděti v chládku: V ne- 
děfu odpotedňa chtádčili sme v za- 
hradě (Vych.). 

chtádečnica, n. chtádečník, be- 
sídka v zahradě (val., laš.). 



chtadnavý, trochu chladný: Je 
tam cbtadnavo = čerstvo. 

chtadnúcný, velmi chladný (val.). 

chTachonit sa, smáti se vesele: 
Leze kočička po jabtoni, až sa Ja- 
níček zachfachoní (slov., val.). 

chrachoti hlučný smích (slov., val.). 

chtachota, -ty, m. smíšek (val.). 

chrachotat se, -cu, chfachtat se, 
silně se smáti: Co sa pořáď chfa- 
choceš, ty řehořu řehořovský (ž. 
řehufo řehufovská)? (slov., val.) 

chrachúňaf sa, hlučně se smáti 
(val.). 

chrachýzňat sa, nezbedně se smáti 
(slov., val.). 

chrám, -u = chlast: Ešče aby aj 
žena vydětávata najehochfam! (Zl.) 

chTamaňa, nápoj kravám (val.). 

chTámat: Dobytek chfáme (pije). 
Požívati nestřidmě lihových nápojů, 
neb i vodu nezpůsobně píti jest 
»chrámat< (slov., val.). 

chlamtat, -mcu = chlámat: Na- 
chlamtal se vody = hodně se napil 
(han.). 

chtap na východní Moravě nemá 
do sebe nižádné příhany ; každý do- 
spělý mužský jest chlapem. »NaM 
cMapi sú v lesis praví hospodyň 
o svém muži, dospělých synech a pa- 
cholku. » Vitaj, Tomšu, mezi chtapy,« 
vítají sousedé v hospodě nebo jinde 
shromáždění příchozího mezi ně. Na 
Laších jest chlop tolik co manžel: 
Muj chtop je na pofu. Chtop mi 
umřut. To je jeji chtop ; chfopek = 
mužíček. Chlap ve Slezsku jest na- 
dávkou, jako na Hané a jinde. 

chráp: Vzat lopatu a chfáp ho 
po zádoch = chlapi, udeřil. 

chtáj&a, -ate, n., slabý, malý chlap: 
Chlapa jak za groš bělka (Slav. ČL. 
X. 303). 

chtapák, chlapáh val. = chlapina. 

chrápat 1. Chlape tam snih; do 
rána ho nachfape na sanicu = pa- 
dati velikými kusy. Sněhem chfape 
(slov., val.). 2. chlemtati, chlastati: 
Co sa ti fudé nachfápú goralky 
(val.). 3. (iter. slov. chlopit), bíti 
rukou: VychFápál mu (slov., val.). 



117 



chtáp6a| -ate, n., chlapčiskOi chla- 
pík (Df.). 

chtapec v. hoch, znamená i do- 
spělého jinocha : Šak je ješče chlapců 
dosti, co chcó chodit k nám (Suš. 
245) 

chtapénai záletnice (val.)- 

chtapina, hezký, statečný chlapík. 

chtapif sa 1. dělati se chlapem, 
stavěti se silným (val), 2. běhati za 
chlapy (o ženské) val., 3. chlubiti 
se: Chlapi sa, že . . . (horň.), 4. 
= chtopit, udeřiti (val). 

chrápovaný šátek, má velké, ne- 
pěkné květy (horň.). 

chtapskýi výborný: To je chlapské 
žito (laš.). To je chlapský pivo 
(Maš.). 

chrast: Ešče přídů chlasty = 
pršky se sněhem, obyč. v dubnu, 
na podzim (Vah.). 

chTastaĎka, hruška toho jména; 
když spadne, rozbije se. 

chrastaf, tlachati (laš.). 

chrastún, tlachal, klevetník (laš.). 

chTastif sa, lichotiti se někomu 
(val). 

clírastnúf, hoditi: Škoda je teho 
másla, co sem do tych nudli chfastla 
(Vyhl. VI. XIX. 789). 

chTastoň, -a, ochlasta, piják (slov., 
(val). 

chrastuhai tlachalka, klevetnice 
(laš.). 

chraš6it| udeřiti (slov., val). 

chTób. Chlebem vyrozumívá se 
nejen všecko » živobytí* (strava), 
nýbrž i všecka živnost, hospodářství, 
polnost i služba. >Má svůj chléb, « 
praví se o tom, kdo má svou živ- 
nost; kdo jí nemá, ten »je na cizím 
chlebě*. Kdo má těžkou, lehkou 
službu, má těžký, lehký chléb; kdo 
nemá služby, úřadu, >je bez chleba,* 
»zhodili ho s chleba*. Čteme-li ve 
starých listinách, že ti a ti, »šedše 
se svého chleba na mou dědinu, 
sbili mé lidi, učinivše to, šh zase na 
svůj chléb,* vidíme, že se tu chlebem 
rozumí tolik co dědina, t. j. hospo- 
dářství, statek, polnost (Mor. lid 
129). Nejvzácnějším pamlskem dětem 
býval » chléb s kohoutím mlékem*, 



t. j. chléb od příbuzných neb od 
sousedů jim darovaný, nebo » chléb 
se zlaté lopaty*, koupený v soused- 
ním městečku. S pole přinášívajf 
dětem >chlebíčka od zajíčka*. Tak 
totiž matka říká dětem, dávajíc 
jim chleba, jenž zbyl dělníkům 
od jídla na poli (ND. 41). »Já 
som nějédot chfeba fen z jednej 
peci,* praví, kdo chce říci, že mnoho 
zkusil a všelikde byl (Dob.). To mi 
dalo chfeba (práce, namáhání Vah). 
Musíme hfeděf, abychme byli na 
svém chlebě = měli svou živnost, 
sami se živili (Slav. ČL. XII. 45). 
Dy budeš na jeho chlebě, půjde on 
s kyjem na tebe = až se vdáš na 
jeho statek (Suš. 706). Staň si na 
svuój chljéb = ožeň se a buď samo- 
statným (Dob.). Na takové chlib, co 
be moc mosela dělaf, se vdaf nechce 
(Mal XXIII. 38). 

chlebárňai -ně, huba (žert.) 

chlebíček, brambor toho jména, 
podlouhovatý, žlutý. 

chlebníki šraky s obloučky na 
4 — 12 pecnů chleba, zavěšené v ko- 
moře u stropu (dok. 120). 

chlebný = chlebový: V chlebné 
pece napekla vdolku (Vyhl II. 206). 

Chleboun, příjmení. 

chrebůrka, chlebová polévka : vřelá 
voda osolená, kouskem másla oma- 
štěná, do níž se nadrobí chleba 
(Příbor). 

chrebůvka 1. chlebová robota, od 
které dávala vrchnost půl pečínka 
chleba na den (slov.), 2. stolní plachta, 
protože se do ní zavíjí chléb (Kt. 
Dod I.). 

chremtat, -mcu n. chlamtat 
1. hltavě střebati: Syrovátku chlemcó 
(Suš. 723). 2. smáti se: Co se 
chlemceš? (Jevíčko.) 

chJósta = hlísta (Zábřežsko). 

chlóstanec, vyšplíchnutá voda 
(záp. Mor.). 

chlóstanica, -ce, liják (Maš.). 

chlóstati šplíchati vodou (záp. 
Mor.): Vechléstl na ňé hrnec vodě. 
Chléstá jak z potynke = je prudký 
liják (Maš.). Prší, jen to chléstá. 
Ten to módrosť ze sebe chléstá! 



118 



chllpif se: Raná se chlipi (otvfrá). 
Raná se rozchlipUa (laš.). 

chtop v. chtap. 

chTóp: Sedrák pacholka Manicú 
chfóp, chróp = chfopil, udeřil dva- 
krát po sobě (slov., val.). 

chTopati klepati : ChTope na okénko 
(Df). 

chrópat, bíti dlaněmi o sebe, tles- 
kati (slov., val.). 

chropénai kráva toho jména, >má 
veliké fleky, je jak pochlápaná« (val.). 

chTopený: dveři chfopené na 
sklepě, dvéře na zemi ležící, jimiž 
je přichlopen sklep (Vah.). 

chTopícnúfi int. slovesa chfopit, 
udeřiti pádně (val.). 

chlopka, špalda (v. t). 

chrópnút n. chfopit (dur. chfópat 
i chrápat) 1. plesknouti: Při prodeji 
dlouho se smlouvají; posléze když 
se dohodnou, »chrópnů si v ruce,« 
a smlouva hotova. Slovy »chlóp na 
to!« vyzývá se prodavač, aby pro- 
dal za peníze kupitelem nabízené. 
2. = klopiti : Schfopf} uši. 3. Šaty jí 
chTópú, schlottern (slov., val ). 

chtopský, selský (proti panskému) 
Lor. Chtopsky hněv, svízel (laS.). 

chrp, srknutí: Udělá) dva chTpy 
a nechat tak (slov., val ). 

chfpat, stfebati: Večer sa nachípu 
kýšky (Slav. ČL. XII. 131). 

chrpícat int. slov. chlpat (val). 

chtubnai brambor toho jména. 

chTumpi šubra, špunk: Mam na 
feknici chfumpy (laS.). 

chlupáó, člověk úskočný a vy- 
chytralý (Žďár). 

chtupá6ek| angrešt (v. t). 

chtupaři přezdívka soukenníkúm 
(Slav. ČL. X. 303). 

chlupatý jazyk, mlsný (Žd^r). 

chlupénka = angrešt (v. t.). 

chTupét 1. padati: Ovoce schfu- 
pěto = opadalo, než dozrálo. 
2. chTupi, poprchá (laŠ.). 

chFupka, cMupeíka, kapka, hlt 
(goralky) val, horň. 

chtupkaři přezdívka soukenníkúm 
(laš.). 

chrustnůf vodou, stříknouti (laš.). 



chruS6e pí. f. = pfúšče, lijáky 

(val.). 

chm, řek Mach smutno, vám sa 

dobře sihéje. strýce (Vlk 26). 

chmac: Kočka chmac, myšku 
draps = chmatla (ND. 94). Donde 
k lůžku a chmac po BabuSce (dok. 10). 

chmat = chmac: Kobyla chmat 
jablko a snědla (Kda L 69). Ho- 
spodář chmát měch a smyk s ním 
do kuta. 

chmelí, coU. chmel: Na tej tyjce 
chmelí roste (Suš. 749). 

Chmellnca, pl. m. = chmelince, 
trať (Ostrožská Lhota). 

Chmersko, hrud (v. t). 

chmert, euf. čert: Ať íde do 
chmerta. To je po chmertoch dobré 
(Mor. lid 102). 

chmef : Je šidivý jak chme£ (han.). 

chmetat se: Utíká, jen se chmetá 
= tak se za ním práší (Kunštát). 

chmkaf : Vlk počúvaja to všecko, 
enem chmká} = říkal stále: chm, 
chm (Vlk 99). 

chmour, opadalé, suché jehličí: 
V panských lesích nedovoluje se 
chmour hrabati (R. a Ž. 48). Kousek 
chmouru na stlaní (Žď. obr. 6). 

chmuFa, nimra fval). 

chmúla, -fe: On je pořád jak 
chmůla = zachmoulený, zamračený 
(dok. 87) 

chmúfat sa, otáleti: Len sa chmú- 
faj, ty chmufo, až fa zazre ten bar- 
navý (vůl), co kofe (Df.). 

chmúlif se 1. kaboniti se, 2. laš. 
ščeřif zuby: Konik ten něuhryze 
(neukousne), ene se chmuU. Smať se 
nesmět, ale se choť uchmulil Na 
Brodsku »kůA sa chmúlí* praví se 
o koni kousavém: přitáhne uši a 
natáhne hubu, jakoby se smál, za- 
tím hledí ukousnouti (Df.). 

chňápat se: Kdo se to tam 
chĎápe? = jde v těžkých botách 
(Jevíčko). 

chňastnout (-ó-), uhoditi (han.). 

chobot, 1. rozházená kopa sena, 
aby seno doschlo (horň.), 2. jméno 
tratí (Blansko, Dešov). 3. Má cha- 
lupo na chobotě (opodál osady) 
Maš. 



119 



choča (pol. chociaž), aspoň: Jak 
byto, tak byto, choča mě tam nebili 
(Lor.) v. choť. 

chod| chůze: Byto ho poznať ze 
zdafeky po chodě (Slav. ČL. 303). 
Preněščasná cuzá mači, němóžem jej 
uhověci ani chodom ani rečú (Čerň. 
56). 

choďavái druh tance (Suš. 602). 

chodénai kráva toho jména, 
> pěkně si vykračuje* (val.). 

chodénica, chůze (val). 

chodi6ka, chodník, stezka (val.). 

chodincei pí. m., trať (Střelíce). 

chodit v nářečí slov. a val. s před- 
ponami za české -cházeti: Stú- 
nečko vychodí, zachodí, lidé vycho- 
dili z kosteta, pořáď ešče lidé do- 
chodili, prochodit sa, už sem od- 
chodit atd. Choj — chojce (choď, 
choďte) s Bohom = jdi ! Hupky choj 1 
= pojď (horň ). Chodí jak duch (po 
tichu), jak Uudná duša, btudná ovca 
(smuten a osamělý), jak pitomý (ne- 
řádný), jak somár, sotor (rozdurděný), 
jak pávica (pyšná), jak s treterem 
(poplašený); chodí za mnú jak tele 
za krávu (dotěrný), chodím jak svá- 
zaný, chodí jak kočka s puchýřem 
(ustavičně zavazí), choďá jak na 
oféru (jeden za druhým, na př. že- 
bráci). Chodit pojívá se též s in- 
strumentálem doplňkovým: Chodita 
k nám matů cérkú n. bud^ matů 
cérků (ZL). Chodile tak vagabun- 
dama po světě. On si chodi pánem 
a já abych za něho dětat (Mal. 
XXIV. 67). — Chodila sem tenkrát 
s Babuškú (t. těhotná) dok. 267. 

chodura, tulačka (val.). 

chodzaó — chodzuju = chodí- 
vati (Lor.). 

Chochola, trať (Blansko). 

chochoiaňa = chocholuša^ slepice 
s chocholkou (val.). 

chochoratý, s chocholkou: Haj 
husičky chocholatý (Suš. 422). 

chocholka, jablko toho jména 
žluté, kyselkavé. 

chocholouš : Věnečky svatební 
byly vysoké a vybíhaly v > korunku*, 
v Kateřinkách chocholouš zvanou 
(Vyhl. VI. XVIIl. 449). 



chochotúškai druh švestkového 
ovoce. 

chochrňák, velký vdolek = ochr- 
ňái (v. t.) val. 

chojany laš. =: chvojový. 

chojl laš. = chvojí. 

chojlcai -ce, větvička chvojová, 
kterou se o velkonocích postřikuje 
(Opav.). 

chojka laš. = chvojka: Chojka 
se lámala (Suš. 193). 

chorást ním do síně =i praštil 
(Slav. ČL. XI. 92). 

Chorava, příjmení (mrusky chol- 
java = čistota). 

chotdún = kohún (v. t.). 

choluj, -a, m., listové stelivo, 
drobné větvičky, laš. (Kt. Dod. I.). 

chome6ek: Už je jak chomeček 
1= sešlý věkem (ZL). 

chomota, kráva komolá, bez rohů. 

chomolý =: komolý: Počké, pas- 
téřo, ho našéch rolí, haž já vezeno 
naše chomolý (t. krávy) Bart. IIL 
526. 

chomtati -mcu, lakotně něčeho 
mnoho bráti: Jak ta kráva trávu 
chomce! (Kunštát.) 

chomtoňi -a, kdo chomce, slova 
polyká. 

chomút 1. stroj na koně (v. tam I.), 
2. z= hřbet, sprostý chlap, 3. ovce 
toho jména, je na hubě černá na 
způsob chomoutu. 

chomýš, -a, m. = chumáč (Podl.). 

chop: Řekl sem to z chopu = 
nerozmysliv (han). 

chórai kůr v kostele (ZL). 

chomout (ó-): Ten člověk ná- 
ramně chorne = tratí se, hubení 
(han.). 

choroba: To je choroba člověk 
= neduživec (ZL). 

chorovat, churavěti. 

cheruba, korouhev (Opav.). 

chorý 1. churavý, 2. špatný, ne- 
podařený, snědý: chlebíček, žitečko, 
muka; chorá košufa z hrubého plátna 
(val., laš.): U mamy si jedla žitné 
halušečky, a včilej musíš jesť dosť 
choré klusečky (Suš. 470). Koláčky 
nejsou z choré mouky, ale z bílé 
(Kda I. 57). 



120 



chorýS, -a, chorý (snědý) chléb 

(val.). 

choť, manžel : Co détaš, muj choti 
(Suš. 10). V řeči lidu slovo to ne- 
známo. 

choť (choť by, choť baj, choť až) 
Jicko, laS. 1. ačkoli, byť, i kdyby: 
Včif chodiť už nechcete, choť vam 
hraju šumně (Suš. 59). Choť by mi 
včifej muzika hrála, už mi žáden 
mojeho srdečka něrozveseli (Suš. 
351). Choť ja žita nemam, afe ti ja 
přece svadběnku udětam (Suš. 386). 
Choť sem ja chudobná, a šak mě 
zas pan Buh požehná (Vyhl. VI. 
XVIII. 562). »Bůh či pomož, pro- 
švarna dzěvucho, třeba-li či pomoci?* 
• Netřeba mi pomoci, choé by přeé 
do půl noci« (Suš. 750). Chot se tu 
pojí s inf. = i kdybych měla pleti 
do půl noci. 2. aspoň: Smrči, míla 
smrči, zaněchaj mne ešče choč do 
dně třečiho (Suš. 12). Esli ně — to 
choť = tedy aspoň. 

chotár = kotár, territorium jedné 
obce, všecky její polnosti až po hra- 
nice obcí sousedních: Hovězský 
chotár je rozlehlý. Kotár arch- 
lebský (vých. Mor.). 

chotářif, hraničiti : My spolu cho 
taříme (Valaši s Uhry). 

chofoj, -e, f., usušené větve lipové 
nebo jiné. V zimě se dávají ohlo- 
dati ovcím z listí, potom se spálí 
(Vah.) = letina (slov., val.). 

choulný, (-Ó-), přítulný, krotký: 
Chólny zviře (Jevíčko). 

chóva, chování, strava: Tachova 
naša koštovala na dzeň výše zla- 
tovky. Má nádenníka s chóvú = 
dává mu mimo plat i stravu (Dob.). 

chovat: Kedz člověk cjažko robí, 
musí sa dobré chovac = živiti (Dob.). 

chovací telacko, na němž lze něco 
přichovati (val ). 

chováč, -a, kdo chová obecního 
býka za plat (Vych.). 

chova6ka = chůvka, plachta, 
v níž se chová dítě (Vyhl. I. 127). 

chovanai kráva doma odchovaná, 
vždy červená, trochu připálená (val.). 

chovanec — chovanica, děti 
chudších příbuzných neb i cizí si- 



roty, jež bezdětní hospodáři za 
vlastní vychovávají a potom své živ- 
nosti jako vlastním postupuji. Jména 
svého takoví chovanci nemění. Na 
Podluží je chovanec vůl domácího 
plemene = našinec. 

chováni 1. strava: Třa (třeba) 
přismyčič (přinésti) chováni z města 
(laš.). 2. děvče dobrého chování = 
dobře vychované, dobytče dobrého 
chování = plemene. 

chovat 1. dělníky = dávati jim 
mimo plat i stravu: Usnesli se, aby 
se každý sám choval = stravoval 
(Kda II. 166). Kupcová koupila pa- 
cholkovi na šaty a dobře ho chovala 
(Kda li. 176). Já se s tebou nebudu 
chovať, ty moc snfš (Kda II. 228). 
2. chovat dobytek, drůbež, včely 
(ne: držet!): Chová si páru koní a 
páru vo}ů. My medu nemáme, my 
včel nechováme. 3. opatrovati : Cho- 
vajú ho jak iskerko v pernici (sedmi- 
krásku ve květníku). 4. pochovávati 
mrtvé (laš.): Kdy ho budu chovať ř 
Mrtví chovají se na krchově (Vyhl. 
VI. XVIII. 553). 

Chrábka, trať (Blansko). 

chramačkai kulhávka (dobytčí 
nemoc) val. 

chrámata = chromazda, kulhavý 
(s příhanou) Jicko. 

chrámaf 1. kulhati o dobytku 
(val.). 2. Ta kráva chrámá n. chromce 
= s chutí žere (Jevíčko). 

chramosta, bezohledný, hrubý 
člověk (záp. Mor.). 

chramozdai kdo má špatnou, 
těžkou chůzi (Zl.). 

chrampat, nemotorně jíti (Jevíčko). 

chránif se : Už se chranimy s pofa 
=: Stěhujeme. Chraň I = táhni (laš.). 

chrapravinai chrapot (laš.) chrap- 
nút třesknouti, praštiti: Chrapnu) 
sebum (laš.). 

chrapún 1. hrubec: Ozef být 
chrapún (Vlk 86). 2. nadávka vesni- 
čanům od měšťáků. 

chrapuň, ospalec (laš.). 

chrapúňaf, chraptivě kašlati (val.). 

chraslinka = trudovačka (v. t.). 

chrast, strup, vřed: Má chrasty 
na hlavě| nemože šatka strhnut (sdě- 



121 



lati) Df. Na záp. Mor. chrásty =: 
prašivina. 

chrást 1. keř, 2. zelný chrást: 
když se vyřeže hlávka, zbylé listi 
je chrást, nebo když na košťále 
hlávky ani není, jenom řídké listí: 
Letos je zelí enom chrásty (vých. 
Mor.). Ti naši stařenka sú enom jak 
chrásteček = všecka vyhublá. 

chrasfi -i, f. 1. husté křoví, půda 
porostlá hustým křovím: V naší 
chrasti sú dvá zajíci. 2. sušené du- 
bové nebo vrbové halouzky na zimu 
pro kozu (Maš.) = letina (v. t). 

chrástf = křoví, jednotlivé chrásty 
při sobe, ne tak husté jako chrasf. 

Chrastalka, trať (dok. 187). 

chrástaři -a, tulák bez přístřeší, 
jenž se zdržuje v chrasti (::= č. rošťák) : 
Mnět toli peněz, a fčel chodi po 
světě chrástařem. Odešit do světa 
chrástařem (Mal. XXIV. 68). 

chrastavá žába n. chrastaňa, ro- 
pucha (v. t.). 

chrastěti křástal, crex pratensis. 

chrastnúfi uhoditi = chrapnúť: 
Chrastnut ho. Chrastnu} sebum na 
zem (laS). 

chrbát (laš.) = val. chfpať, střebati. 

chrbósti onom. napodobení zvuku 
lité vody: Chrbést na něho, a už 
byl celé mokré (Kunštát). 

chrbet, -bta i -beta, hřbet, záda 
(slov., horft., val.): Už mně mojej 
krásy pomaly ubývá, už mně ju šo- 
hajek na chrbtě odbíjá (Suš. 495). 
Vytrh kerůsi škutinu mašíkovi z chr- 
beta (Slav. ČL. XIII. 418). 

chrbót (záp. Mor.) = chrbet: 
Dostal jích nepočitanéch na chrbót 
(Maš.). 

chrbtovlnai vepřová páteř, hřbet 
vepřový uvařený (Zl.). 

chr6ávka| záškrt (val.). 

chrePi křen (horň.). 

chriplíf, chrapěti : Němuóže vravic 
(mluviti), chripí. Som zachripiý(Dob.). 

chríák, člověk churavý, který ledva 
dýše (Frenštát). 

chrmraf, -Tu, kašlati (val.). 

chrmt, trudovačka (v. t.). 

chřňati chrápati: DofehAa pod 
kamna, už chřňá (slov., val.). 



chrnúf, chřadnouti: Stará Křú- 
pa}ka začala chrnúť (Slav. ČL. XII. 
188). MamuTka chrnuli, až od téj 
nohy umřeli (Vlk 102). 

chroba6| e, f. coll. = chrobáci, 
hmyz: A tož pravíja, dyž prší, že 
néni toléj téj chrobače (Slav. ČL. X. 
468). 

chrobá6ek: »chódiť na chro- 
báčka«, za maškaru přistrojený a 
hrachovinou podvázaný v končiny 
choditi po uzenině (Vah.). »Mňj 
chrobáčkul« lichotí se dětem. 

chrobačitý: Dítě je chrobačité n. 
chrobáčivé =: má drobné hlísty 
(Vyhl. VI. XIX. 146). 

chrobačilvý, červivý: Trnek je 
moc chrobačlivých (Slav. ČL. X. 
468). 

chrobák 1. brouk, 2. červ (laš.). 

chrobár, a, veliký chrobák (val.). 

chrobaňai -ně, škaredý chrobák 
(slov., val.). 

chrobavéf, červivěti: Nám jabka 
chrobavíja (Slav. ČL. X. 468). 

chromárí -a, n, chromáň^-^., chromý 
(s příhanou): Vás sa já bojím, vy 
chromáAu chromý (Slov. obr. I. 115). 

chrómati kulhati (val., slov.). 

chromkafi pokulhávati (val.). 

chroust (babka) slově: chrust 
(slov., val., laš., han.), májka (Měřín), 
koza (Jaroměř), kozamyška (Jem* 
nice), kozomyška (Budějovice), slípka 
(Bohdikov), brón (Zábřeh) — brňák, 
mynář (na nitce uvázaný). 

chroustat (ó-) n. křóstat vořeche, 
louskati je zuby (Maš.). 

chrpútaf n. chrpůstaf, silně ka- 
šlati s chrapotem: Desi nachtád, 
tož včil chrpúce (val.). 

chřstafi stříkati: Začala z něho 
chřstať krev (Vlk 107). 

chrstnouti střiknouti : Vechrstl 
na Aé vodo (Maš.). 

chrt 1. krtek (Brň.), 2. lakomec: 
To je chrt, ten chrtí (Jevíčko). 
3. slámka, která má souček, s jinými 
bez něho, na losování: Táhli chrta 
= losovali (Podl.). 

chřtán, chřtán: Tolik chřtánů 
musím živit = krků, dětí. 

chrtánit 1. křičeti, řváti (han.), 



122 



2. Nacbrtánít 500 zl. = naSkrtil, 
mozolné nahospodářil (ZI.) 

chrtúsit, rdousiti, škrtiti: Ten se 
něco nachrtúsi s liďma (dok. 154). 

Chrumtat, chrápati (Jevíčko). 

chruňSi -ně, nemotora (val.). 

chrust v. chroust; znamená také 
slabocha : Ja di, ty chruste, teba sa 
bojím ! 

Chrústovce pl. m., trať (Otro- 
kovice). 

chrvátek (chrvotek), rukávce žen- 
ské košile (Frýdecko). 

chfó6| -a. laskavec (bot) Peck. 

chtét: »Co sem chfé} řéct a nic 
nedat«, pořekadlo, když si někdo 
na něco zamluveného za řeči zase 
vzpomene (ZL). »Chtéťs necoř« táže 
se, kdo se na zavolanou dostavuje 
= chceš něco? přeješ si něčeho? 
(VI. chtěKs něco tehdy, když jsi mne 
volal?) Šak sme se spolu chtěli ce- 
lých šest let = měli jsme spolu 
známost, lásku. Chceta sa pretrhnúc 
=• skoro by se byla přetrhla prací 
(horft.). Ten se hinšich chlapců ne- 
bojí, nechce-li tebe = neřkuli, ne 
tak (Jevíčko). Chtěío se mi studenéj 
vody píti (Suš. 6). — Sloveso chtíti 
opisuje jen kondicionál, nemajíc pů- 
vodního významu : Debe chtět spad- 
nóť! Debeste chtěli zmoknót! = 
kéž byste zmokli! (Mal. XXIII. 40.) 

chubelica = chumelíca (val.). 

chubtafi -biu něco, krčiti na př. 
šaty (Btcha). 

chubtaf sa, chuhoUt sa\ Nebe sa 
chuble 1= kaboní. Chubolí sa =i 
velmi sněží (val). 

chudaĎisko člověk = veliký chu- 
dák (Dob.). 

chudačka 1. (chudaňa, val.), hu- 
bená polévka. Na Hané zavaří se 
ve vodě kaše, potom se zalije mlé- 
kem; jinde zavaří se kaše v pouhé 
vodě. 2 pohančená kaše na řídko 
zasmažená (Vlk 12), 3. lesní tráva 
tenká; vycpávají se jí polštáře místo 
žíní (laš.). 

chudár, hubený člověk i dobytče ; 
Chudárek, příjmení. 

chuďatOi chuděra : Chuďato slípka 
hladem skapala (dok. 23). 



chudéj, -a (val.) = chudár; Chu- 
děj, příjmení. 

chuděrko, ubožátko: To ditě 
chuděrko má se zle (Mal. XXIII. 
162). 

chudina, iasione montana (bot). 

chudiá, -a, hubené dítě (laš.). 

chudnút, hubeněti: Po téj nemoci 
hodně schud}. 

chudoba, chudobný lid: Těšila 
sa chudoba, že sa jí polehčí (Bart. 
II. 327). 

chudobný, nemajetný, č. chudý: 
Chudobném nido neide rád za kmo- 
cháčka (Vlk 4). Chudobné vysvěd- 
čení = chudoby. Chudobná kasa 
= pro chudé (Mal. XXIII. 221). 

chudoun (-Ó-), hubený člověk 
(Brň ). 

chudozňa, -ně = chudina, chu- 
dobný lid (Zl.). 

chuďutký, velmi hubený (laš.). 

chudý, jen ve smyslu hubený, vy- 
záblý (člověk i dobytče). Chudý jak 
deska, tříska, chrt, koráb, sedm 
drahých roků, šindel, brucok na fe- 
lábě, slabikář (huba), jak by šočky 
lúpát, že by muh sirkum podpalič 
(laš). Chudé maso = libové; chudá 
anča, ryba ambramis vimba (dol); 
chudá beta, capsella bursa past. 
(bot); chudé rytíře, skyvky chleba 
nebo buchty ve vejcích oválené a 
na másle smažené (val ). 

chuch, -u, chuchnutí, dechnutí 
(Kt. Dod. I.). 

chuchet, -chla, zámotek z koudele 
(Opav.). 

chuchnúf — chúchaf, dýchnouti: 
Chuchni na mě. Navrtej do dubu 
díru, chuchni do ní, pak ji zatluc 
(Vyhl. VI. XIX. 146) laš. 

chujava = fujava, metelice (Zl.). 

chujavica, -ce = fujavica, mete- 
lice: Taková chujavica vám byla a 
tma jak v měchu (dok. 88). 

chujavina, zápach, zvi. stuchlina, 
puch chlévní (laš.). 

chůjka = chvojka (Telč). 

chumák, člověk nenasytný (val.). 

chumeia,' chumelice sněhová. Chu- 
mela s nechvílou, neohrabaný člo- 
věk (záp. Mor.). 



> 






123 



chumta (-o-), chumtavý, kdo se 
chumtá, plete, matonoha (Jevíčko). 

chumtati másti: Mám to všecko 
schomtany. Pořád se chomtá a nic 
nehodélá (Jevíčko). 

chumtafi -mcu i -tám, ňuhňati 

(laš.). 

chup (chtup), muž zarostlý (podl). 

chuf 1. Ja se na tebe nehněvám, 
ale chuti k tobě nemam (Suš. 153) 
= náklonnost. Je mu to v chuť, 
iron. = nemilé. 2. druh bodláku 
léčivého, č. máčky. 

chútečka: Nemám ani chútečky 
na jídlo = ani nejmenší chuti. Ro- 
zina k ném nemeta chútečky (Vlk 51). 
Pivo neměto chútečky (Zl.). 

chutlivý, kdo má chut k něčemu, 
volný, ochotný, laš. (Kt. Dod. I). 

chutničkai jablko toho jména, 
velmi chutné. 

chutnýi pěkný: To je chutná 
panenka Maria (obraz). To je chutné 
diťa (podl., laš.). Chutná svetlička 
(světnička) je to = milá, příjemná 
(Dob.). Šohajku chutný, strčím ťa 
do putny (Suš. 662). Je tu plno 
kameni, tož to je chutný sečeni, 
iron. 1= příjemné, pěkné (Mal. XXIII. 
163). To je chutný dávání, dež člo- 
věk nic nemá (Mal. XXIV. 343). 
Dnes je venku chutno = pěkně, 
příjemno (laš.). Chutno se nám tam 
sedělo (podl.). Jedl s chutnum chuťum 
= s velikou (laš.). 

chůva, chování, strava v. chóva: 
Dostane 40 kr. a chůvu (horň.). 
Děkujeme tomu domu, měli sme 
tam dobru chůvu = hostinu svatební 
(Suš. ^447). 

chůvka, kus neširoké, podlouhlé 
látky (kanafasu nebo trilichu barevně 
pruhovaného) na chování dítěte Kdo 
chová, drží dítě na levé ruce, chůvku 
ovine přes levé a pod pravé rameno ; 
pravici má volnou. 

chůza, -e: Ja už na chůzu nejsu 
= nemohu choditi. Ty boty sú do 
chůze těžké. 

chvadaf n. k^adaf, chřadnouti: 
Ze starým člověkem je to tak : chvadá 
pomaly, chvadá, až dochvadá (slov., 
val., laš.). 



chvadavý, kdo chvadne, chřadne 
(laš ). 

chvatabohu se zdrobňuje: chvála- 
božku (Suš. 446). 

chvarba, chlubivost: Chvalba neni 
chvála, laš. (Kt. Dod. I.). 

chvallďúra, -y, m., vychlubač. 

chvalimařa, -ře, vychlubačka. 

chválit sa, chlubiti se: Pochválil 
sa mi, že vyhrál v futryji. Žena se 
kmotrovi pochválila, jak byla ob- 
dařena (Kda II. 186). 

chvant = chvancák, trhan (laš.). 

chvaŠ6lvý, chtivý, bažný: Hladný 
je chvaščivý, jídla. Je chvaščivá do 
tanca; chvaščivo i= dychtivě (val.). 

chvět, třásti: Zachvěješ višinkú 
(Suš. 383). 

chvástat sa, těšiti se dychtivě: 
Nechvestaj se, že ti něco dá. Chve- 
stala se na hostinu Na maso každý 
deft može se nechvestat (ZL). 

chvira. -ře: Ta réž mosí chvílu 
schnut (dlouho). Máme chleba na 
chvífu (na dlouho). To je chvíla, než 
on přijde dóm (trvá dlouho). Už je 
to chvífa, co umřeli (dávno). Už to 
mám chvífa (nom. !). Co chvífa budu 
štyry (za chvilku). Co chvífa tu bude. 
Dyby si dali chvífu (sich Zeit neh- 
men). To je chvífú (počasím, na po- 
časí záleží). To je tam dnes chvífa ! 
(špatný čas). Naša súseda je na 
každú chvílu (do kouta) dok. 69. 

chvístačka, silný průjem. 

chvlstanica, -ce, řídké bláto na 
cestě. 

chvfstat, stříkati blátem a p. (ne 
vodou!): Už tam púščá, na cestě 
tak to chvíšče (roztálým sněhem) Zl. 

chvfstek, ruticilla tithys (laš.). 

chvojí coU. 

chvojinka: Každý křížek pokropí 
se chvojinkou z nejlepiich klasů zhoto- 
venou a namočenou ve svěcené vodě. 
Vyhl. VI. XVII. 1981. (Původně 
byla to větvička chvojová, když 
potom její místo zaujaly klásky, 
jméno zůstalo ; srovn. pérko = kytka 
květinová, voniČka = každá květina 
zahrádková, i která nevoní a p.) 

chvojka, iuniperus sabina i cu- 
pressus. 



124 



chvojnatýi jehličnatý: les (Maš.). 

chvost horň. 1. ocas (tohoto slova 
se tam neužívá), 2. lelík, cop, 3. 
chvost, luscinia rubecula (slez.). 

chvosta6ka n. chvástala^ hruška 
toho jména, ke stopce velmi súžená 
jako s chvostem. 

chyba : 1. Ona není v chybě, vy jste 
v chybé = ona nechybila (fig. 113). 
Abych vám nezethá), na chybu tam 
budu dvé míle = jisté, t. j. kdy- 
bych se vsadil >na chybu«, vyhraju. 
(Zl ) Šverci hádali, že na chybu to 
bý} Jastřabík = spíše on než kdo 
jiný. Ten kůň má patnást pěstí na 
chybu, t. j. spíše víc než míň (Vlk 
40), 2. Podstatné ch> ba kleslo v pří- 
slovce, s významem leda, než, neli 
(zřídka ckybé): V hospodě neostalo 
chyba trochu sefských chlapíků (Vlk 
36). Kdež sú peníze ř Chyba u vás. 
Dědiny nevidět chyba až do ní vejde. 
Staří netancúvali chyba na svaďbách 
(Slav. ČL. XI. 276). Peněz nenosil, 
chyba dyž šél něco platiť (Slav. 
ČL. XI. 435). »DáS mi to?« »Ťaňu 
chyba požčaf < (val.). Což bych tady 
u nás věděl nového? Chyba jeden 
mlýn tady máme^ a v něm přebývá 
čert (Kda I. 44). Kdež mrtvé tělo 
patří chyba do země (Kda II. 47). 
Žádný vás nevysvobodí, chyba ten, 
co zas tím klíčem odmykaf bude, 
kterým já vás zamykám (Kda II. 181). 
Tesaři, zedníci, to sú řemesnici; 
nigde jich nenajde chyba v pálenici 
(Bart. III. 798). Kdož pak by Sél 
inší chyba najmiléjSi (Suš. 94). Noc- 
lehu vám nedám, chyba bych vám 
data v téj pustéj stodole (Suš. 793). 
Komu bych jich (rukou) podala 
chybé Janko tobě (Suš. 187). 3. 
Z příslovce vyvinula se předložka: 
Všece přešle cheba Obzene (Mal. 
XXIV. 138). Všeci tam byli chyba 
sóseda (Kunštát) = kromě. 

chybafi házeti: Něchyboj kamy- 
ňami. Vychybuje hnůj (Frýdecko). 
A choji (chvojí) lámala, pod kočár 
chybala (Suš. 146). 

ohýbafi chyběti, nedostávati se: 
A co by tobě mělo chýBaťř (Vlk 
26.) Děti žgavraty, že jím chýbá 



toho lebo toho (Vlk 101). Chybato 
kobzoli (laš.). 

chybět: Jedneho chybělo, baranka 
lysého (SuS. 133). 

chybit: Pohanka chybila, réž se 
nezrodila. Suš. 536 (obyč. pochybila 
= neurodila se). Ež vas chybí dě- 
dina = až minete dědinu, konec 
dědiny (laš.). 

chybný: Ona je též časem chybná 
= chybuje (Jicko). Každá (nevěsta) 
jaksi chybná byla = měla jakousi 
chybu (laš.). Chybný na oko, na 
ruku, na nohu =i nemá zdravé oko, 
nevidí na ně dobře atd. ; chybný na 
řeč =: koktá. 

chybovat, chyběti, nedostávati se : 
Chybuje mi ešče pA lokťa (Zl). Keď 
sme šli na hody, bylo nás jedenást, 
keď sme šli z hodd dom, chyboval 
jeden z nás (Suš. 721). Jedna (ovca) 
mu chybuje (Bart. II. 67). 

chybující: Sme všeci chybující = 
všeci máme své chyby. 

chycený: Plíca má chycené = 
nakažené (Zl.). Maso je chycené = 
nasmrádlé; pivo = nakyslé; zemáky 
z= namrzlé; chleb = od piesniviny 
a pod. 

chychnit se = chychotat se, 
smáti se potutelně: Všeci sejí chlo- 
stale (hlasitě smáli) a névic se chy- 
chnil kovář (záp. Mor.). 

chychoň, -a, smíšek. 

chychura, -fe, ženský smíšek. 

chýlit se : Chýlí se ke dni bílému 
(Suš. 151). 

chyrkemi schýleně, sehnutě : utěkať 
chylkem = úprkem (laš.). 

chyty =1 nachýlený (laš.). 

chynúf (= chybnúť, srv. chybať), 
hoditi: Chyň po nim (Frýdecko). 

chýr 1. pověst : chýr pustit o něko m 
= rozšířiti pověst. Nebude u tec 
Švagerů také toléj těch peněz, jaké 
chýry děíajú (Vlk 65). 2. křik.. 
Dělali takové chyry (laS.). 

chýra. bravura: dželač chyru 
(Lor.). 

chyraó áe, pyšniti se (Lor.). 

chýrečnýi znamenitý, proslulý: 
Něni to chýrečné = není po tom 
mnoho (Dob.). 



> 



125 



chýrný, vychválený, vyhlášený, 
rozumný (val.). 

chystání: Zabil Heřman lani, aby 
měl hostům chystání = co chystati 
(Suš. 82). 

chystat trávu, trhati na poli (han.). 

chyt: Milý Jura chytl ho, do země 
jím uhodil = chytil (Kda I. 116). 
Chíap chytl ho pod krk (Zl.). 

chytána, détská hra (ND. 173). 

chytanda val. = chytána. 

chytaf sa: Už sa ho též tá čer- 
tová pýcha chytá: Toho sa nic ne- 
chytne = toho nic nedojme (val.). 

chytit se: Krku se ho chytila 
(s dvěma genitivy) Suš 189. 

Chytky, fortele (Lor.). 

chytravý, co hněď chytne : nemoc 
(nakažlivá), člověk (zlobivý), látka 



(která hned chytne barvu), ditě 
(chápavé). 

chytnut: Chytla s chuťú na sýr 
= dala se s chutí do něho. To (ta 
látka) nechytne barvy. Oblúk vinný 
se chytne = ujme (dok. 146). Viz 
chycený. 

chytro, honem: Chytro poď 
(horň.) Je to na chytro urobené 

(Df.). 

chytrosf: Chopit sa chytrosti = 
vymysliti si vytáčku, výmluvu (Dí). 

chytrcvaó, mudrovati, vymýšleti 
(Lor.). 

chytrý: Ty si chytrý enom to 
udělat = ty to neuděláš (Zl.). Ty 
si chytrý, afe tak něco dobrého zesť 
(val.). Je to chytré = nedobré, ne- 
pěkné: jídlo, šat (Zl.). 



I J 



i uvozuje vokativ nadávky udělené 
tomu, kdo je přistižen při zlém 
skutku: I ty sloto jedna, já ti dám 
pást na lúce! I vy darebáci, tož vy 
tak? 

ihrát sa, ihrál (Df.) = hráti si. 

(ohuchúl výskot. 

indich, indigo, modřil. 

inu (ino, nu, no), ano (laš). 

inym, jenom (Karlovice). 

iver : Ked prvý ráz zataí, iver od- 
skočila (Bart. III. 1) = ivero. Zvláštní 
tvar I srovn. ib. isker, f. = iskra. 

ivero. »Dyž rubeme dřevo (strom) 
hrubé, tož ty třísky, co odletujú, sú 
ivera. Z toho ivera odletujú třísky* 
Ivero je tedy výsek, způsobený ve 
stromě, aby podťatý strom padl na 
určenou stranu, i třísky vyseknuté 
z ivera (Vych.). Ivero, ivorek, coll. 
ivorie, tříska (val., horň.). Srovn. 
pol. wiór. 

Ja 1. Slovcem tímto počínává se 
odpověď: »Kde's to kúpílř« »Ja 
v Holešově.* »No, jak to byloř* 
»Ja šak vy to také víte« (srovn. a). 
2. uvozuje se mírný zákaz: Ja dil 
ja nech toho ! ja co bys tam chodil 
(= nechoď tam). 3. v písních bývá 



na počátku verše jako předrážka 
bez zvláštního významu: Ja dolina, 
dolina (Suš. 242). Ja moja děvečko, 
nestaraj sel (Suš. 265.) 

JabĎánka, jabková polévka (val.). 

Jabčenica, kaše z rozvařených 
jablek (val.). 

jabko; jabuko, jabúčko (horň.). 
Kde i bramborům jabka říkají, tam 
rozeznávají: stromsky jabka (hor), 
jabióška jabluňovy (Brň.), jabka 
ščepovy (záp. Mor.) 

jabtečník, agrimonia eupatoria 
(slez.). 

Jablisko, pole bramborové (Ji- 
mramov). 

Jabloň mase. (Skreje u Doubrav- 
níka). 

jabtýško = jablíčko. 

jačet: Zpíval, až v horách jačelo 
(se rozléhalo) Kda I. 158. Nějač! 
= nevřešti, neplač (Dob.). 

ja6meň, ječmene zrno (na oku) 
Vyhl. VI. XIX. 150. 

jačmenky, pl. m., kroupy z ječ- 
mene (>krupy su z pohanky «) laš. 

Ja6myk, ječmínek, ječmene zrno 
na oku (laš.). 



126 



Jadat se, jediti se, vztekati se 
(záp. Mor.). 

Jádernica, hruška toho jména. 

jadét i dadlt^ palčivě svrbéti: Už 
mne tá bofačka jadí kotem a kotem 
(Vych.). BoTačka ho začata jadif 
(Slav. ČL. XII. 188). Jadí ma v zube 
(Jicko). 

Jadivý, svědivý, palčivý: Doptati} 
ty najjadivéjSí dtuhy (val.). 

jadlisko, držadlo lžíce (Dob ), to- 
poro na železné vidly (Df.). 

jadovaf, otravovati: Dostata som 
šohaja, hada jadového, ten ma budze 
jadovac do skonánja mého (Čerň. 40). 

jadrnét sa, dělati se, stavěti se: 
Ja di, nejadrh sa! (Brodsko.) 

jadrný, co má jádro, životní sílu, 
pěkný vzhled a p.: ovoce (pěkné, 
vzhledné), vůl (»má jádro«, dobrý 
na maso), kotě (to bílé koťa je moc 
jadrnější ež to černé = čilejší), 
máslo (»jak íkry«), obilí (pěkně 
vzrostlé), chtap (zdravý a silný), ja- 
zyk, huba (» dobrá vyřídilka*), řeč 
(zřetelná, jasná). 

jagar, xsiy^ví^z\ jagarna^ myslivna 
(Podl.). 

Jagata, akát, laš. (Kt. Dod. I ). 

Jagoš, příjmení. 

Jahňačka, vlna s jehAat (Slav. 
ČL. XI. 93). 

Jahoda, kráva toho jména, »sama 
červená, co nemá nikde nic bílého* 

(val.). 

Jahodí, jahodové trsy. 

Jahodňatka, hruška toho jména, 
»má chuť jahodovou.* 
Jahřabina, sorbus aucuparia (bot). 
JahuFka, jehnička (val.). 

Jachat, jíti, běžeti: On na to nic 
nedbat, pro Verunku jachaí. Dyž 
přes město jachali, pěkně bubnovali 
(Bart. III. 19). Hde jacháš? (Maš.) 

Jáchymova masf,diaculum(Třešť). 

Jak, Jako. Oba tyto tvary jsou sice 
původně významu stejného, avšak 
lid je rozlišil, užívaje v určitých spoje- 
ních buď toho neb onoho tvaru, 



málo kdy obou vedle sebe. Pročež 
i my tu pojednáme o každém tvaru 
zvláště. 

I. Jak 1. vyjadřuje zpksob a miru: 
Te debe mnéfe, jak nemajó, s téma 
be neobstáta cetá dědina. Debe befe 
penize, jak nésó, tož be to s nama 
ináč státo. Debech dětat u druhy ho, 
jak je fčel nádenik vzácné, taky be 
mně to dovezí (Mal. XXIII. 43). 
Abys mi načítá} (peněz), jak je v rybě 
kostí, ty mi nezaplatíš mojí pocti- 
vosti = co, kolik (Bart. II. 378). 
Koštuje to 20 zl. jak jeden grejcar 
z= ani o grejcar méně. 2. Po kom- 
parativé = neé\ Ty's dostát větší 
kus jak já. Naši staříček sú starší 
jak vaši. Néni horší jak dyž je zle. 
3. jak kdo, jak kerý^ jak kde, jak kdy 
v odpovédech na otázky dilem při- 
svidčuje^ dilem opak tvrdí \ Ptatíja 
vám všeci? >Jak kdo; nekerý zaplatí 
hněď, iný ostane díužen.* Sů ty 
jabka dobré? >Jak keré; nekeré ešče 
néjsú zaležené.* Je u vás hodně 
ovocař »Jak kde; v nekerých dědi- 
nách je ho dosř, u nás enom jak 
by pohodí}.* 4. s opakovaným sub- 
stantivem určujicim čas znameuá tolik 
co kačdý: deň jak deň = každý den, 
večer jak večer =i každý večer atd. : 
Včil je deň jak deň peklo (dok. 162). 
V nekerých domech rok jak rok 
dobytek vykape (dok. 125). — 
Spojení: jak je den (rok atd) dlúhý 
znamená tolik co celý den, rok atd. : *) 
Jak je deň dtúhý, dyby slámku 
křížem přeíožíl (Zl.). Dcera chodí 
jak je rok dlouhej na tovarych 
(dok. 107). 5. jak' tak s opakovaným 
týmž tvarem slovesným vyjadřuje se- 
silniný déj\ **) Mynářský vzal tatar 
a vodního muže jak mele, tak mele 
= bije hlava nehlava, co nejvíc může 
(Kda II. 259). Tesař vyfezaci na 
střechu jak kuří, tak kuří = dýmí 
jak z komína (Slav. ČL. X. 469). 
Jak ho tam čepcuje, tak ho tam 
čepcuje (Slov. obr. 1. 15). Vyletí 
do síně a popadňa kosu jak ňú mtátí, 






*) V tomto spojení spojka y^z/t má přízvuk. 
**) V tomto spojení obě spojky mají přízvuk. 



\ 



127 



tak ňú mlátí. 6. V predvitich pod- 
minečných vét neskutečných jak s po- 
sitivem zastupuje ^sebe* s kompara 
tivem, jehoš v nářečích není; při 
slovese zastupuje >sebe více* : *) Debe 
be} jak chetré, přeci ho ošidi. Debe 
jaké (= jak veliký) ten statek bel, 
tož mosi prasknóť, tak utráceja (Mal. 

XXIII. 229). Dyby jak votál, žádného 
se nedovolá. Dyby jak prosil, ne- 
dostane nic. (Vedle toho také: ať 
volá jak volá atd.) V jiných vHách 
jak s positivem má význam elativw. 
Ale to už ju (čepičku) mělo ditě 
jak diúho na svátek = velmi dlouho 
(dok. 13). l.jakby příslovečné: Viděl 
sem tam jakbe chlapa kfečeť, a nic 
tam nebelo. Mně se zdálo, že tam 
jakbe nemosel beť = snad. Má 
jakbe padóci nemoc. Meslim só ti 
chlapci skoro sténi, jenem Janek je 
jakbe věci = snad o něco (Mal. 

XXIV. 347). 8. jak dyz příslovečné: 
Ten chlib je těžké a jak dež vizne 
v zubech. Ti se tam už nastojijó; 
fčef se mně zdá, že se jak dež roz- 
cházijó. Teto botě budó jak dež 
věci, afe moc si to neudělá = jakbe, 
snad o něco (Mal. XXIV. 347). Bylo 
to jak dy na schval (laš.). 9. Spojeni 
jak živ považuje se za jedno slovo 
a často se ho užívá jako příslovce 
bez náležité shody: To zme ešče jak 
žev nevidčfe. On od jakživa nic ne- 
dělal. To je jak ževo, že s tebó 
pudem = tof se rozumí (Mal. XIII. 
223). 10. Ve spojeni se záporným 
slovesem^ jmenovité se záporným slo- 
vesem býti spojka jak {jako) napo- 
máhá stručnosti výrazu: Nejedl sem 
jak včera. Neviděl sem ho jak loni. 
Nebyla sem s milým jak v nedělu 
večer (Suš. 288). Néni, Bože, jako 
ženská mladá, dyž ona sa rozveselí 
z rána = nic příjemnějšího (Slav. 
ČL. XI. 276). Néni, néni jako dobře 
dělat, nebude se pán Bůh na nás 
hněvat =i nic lepšího (Suš. 611). 
Néni jak vám = nikomu tak dobře. 
Néni jak v fétě, po téj zimě néni 



nic = nikdy tak dobře. Néni, Bože, 
jak o svatej Anně, dyž si sedlák 
žitečka nažne (Bart. I. 78). Dnes ani 
nebyl jak jarmak = byl slabý jar- 
mark. Dnes ani néni jak neděfa = 
nesvětí se náležitě a p. (Zl.). Ne- 
měla ju (dceru jako chovat, musela 
ju do služby dat = neměla >pro- 
středků*(!) (Bart. III. 34). 11. jak 
a kerak spojuje se za vétším dů- 
razem: Nevím, děťátka, jak vás, 
kerak vás tým masem počídiť? (po- 
děliti z mála). Nemám jak a kerak 
(z čeho živ býti). Néni jak a kerak 
(není peněz). Dyby bylo jak a kerak, 
fedaco by sa ináč dělalo. Jak a kerak 
vyživíš včil sebe a pět krků z holých 
ruk (dok. 90). Neměli zme jak kerak 
:= neměli jsme peněz. Pane, bélo 
nám jak kerak = všelijak, nevalně 
(fig. 17). Letos je ovoca jak kerak 
= hojně (val.). Svinstva všady jak 
kerak = plno (dok. 93). 12. Spojka 
jak uvozuje vety a) časové (jak, jak 
věrně, jak ruče =: jak mile): Jak 
zme tam přišli, hněď zme viděli, co 
je. Budeš mě, céro, živiti, jak ne- 
budu mocť robiti? (Suš. 118.) Komu 
košulenku šiješ? To tobě, synečku, 
jak pomašíruješ (Suš. 583; var. až). 
Jak věrně sníh sléz, vypravili sa 
(Slav. ČL. X. 38). Jak ruče odjeli, 
ztratila paměť (Vych.). Jak to rúčej 
zeseče . . . (LN. II. 64). b) podmí- 
nečné: Jak máte, dajte. Jak mi do 
posledního nezaplatíš, vrátíš mi krávu. 
Jak sa ti nefúbím, hfedaj si iného 
(Suš. 88). A jak ti nezdrží konopný 
provázek, daj sobě udělat cigánom 
řetázek (Suš. 335). Jak by tak bylo, 
půjdu se hospodáře zpytať (Vyhl. 
VI. XVIII. 120). c) připouštéci**)'. 
Tom já také rozumím, jak sem ne- 
študyrovál. Jak su groša potřebný, 
toho bych si nevzáf na svědomí (Zl.). 
Jak mne nohy bolíja, trúfám si tam 
přeca dojíť. Jak su po nemoci, tolik 
přeca ešče unesu (val). Jak nemohl, 
přeci tam šil. Jak je on chetré, 
přeci ho oSedil (Mal. XXIII. 43). 



*) V tomto spojení spojka y^i má přízvuk. 
**) Ve větách připoubtčcích spojka ya>& má přízvuk. 



128 



Jak to belo naše plemeno, nebeli 
hodni ti engličti (koné) podať im 
vodě (fig. 71). d) příčinné: Befe be 
nás rozmačkafe, jak se na nás tlačife. 
Za Aó to tak hučeto, jak beta na- 
strojená. Snáď bech ho be} zabit, 
jak sem bet zlé (Mal. XXIII. 42). 
Srov. tak a co tak, 

II. jako 1. určuje podrobněji (^=totii) 
neb opravuje výrok: Bylo to v lété, 
jako o Janě. Sak on, jako MfgaTa, 
bude z toho osožný (Vlk 65). Za- 
búřili na Kaču, jako na stará Ma- 
dérku (Slav. ČL. X. 302). Potom ten 
vdovec, jako její muž, dycky čút 
cosi šramotif (ib. 370). Chťél sem 
mu to prodat, jako ne prodat, chťét 
sem mu to pronajat. Byta sem tam 
s Franckem, jako s Jozefem = vlastně 
ne s Franckem, nýbrž s Jozefem 
(Srovn. šak 3). 2. =: tušim, snad: 
To sem jako já mět udětat, a ne ty. 

3. = prý: Vzal oba k sobě, aby 
jím jako bylo veselo. AFe ona, že 
půjde pro tatíčka, že jí mosíja jako 
šaty dat (Zl.). Oni jako že sa chtěli 
(Jicko). Potom byla přehlídka, a tož 
abych jel jako dom (Vyhl. I. 106). 
Časně ráno dívka zvala (na přístku), 
kde béla jaká cera lebo dívka, abe 
jako přešla = pravíc, zvouc (ib. 110). 
Špaček uctivě poprosel (kmotrů), 
jako že jich ve staveAó přebelo 
(ib.'115}. Stará si povidala, že jako 
sám do Řéma netrefím (fig. 75). 

4. jako s opakovaným týme substan- 
tivem znamená stejnost v Šech jedinců 
toho druhu*): Pes jako pes = každý 
pes stejný. Darebák jako darebák. 
Klobouk jako klobouk (ein Hut wie 
der andere). Nůž jako nůž (Kda I. 
39). Užívání není jako užívání; za 
to já nejsem, když špatně užívala 
(fig. 109). 

Jiného vyznawu je toto spojeni, 
kdyé opakované slot'o se spojkou jako 
(jak) znamená touž osobu nebo véc: 



Jozef jak Jozef, ten už je tovaryšem 
horší je s Franckem, ten ešče ani 
školy nevychodíl. Letos jak fetos, 
horší bylo loni = letos je ještě 
dobře. Pit jako pit, enom kde pe- 
níze brat = ono by se pilo, jenom 
kdyby bylo peněz. Vypožčať jak 
vypožčať, ale horší oplácať (Slav. 
ČL. XII. 44. 

5. jako (jak) uvozuje skrácenou vitu 
příčinnou'. A) Oškera býl včera zas 
až do pů noci v hospodě. B) Jako 
Tump = vždyř je to lump, což ji- 
ného lze od lumpa očekávati? 

A) Čísi ogaré nám byli na střešAách. 

B) Inu, jako chlapci. Natož já, jak 
hlúpá, sem na to svolila = dyž sem 
byla hlúpá (dok. 202).**) Srovn. dyé, 

jakořka slýchati všude na Moravě 
za spisovné takořka. 

Jakoubek, angrešt, coll.: Šli sme 
na Jakoubek, trhali sme Jakoubek 
(Třešťj. 

jakový = jaký (horň., val.): Ja- 
kový hospodář, taková gazdina (Suš. 
533). 

jak se patří: Rozešli sa jak sa 
patří = v pořádku. Jaksepatří = 
pořádný se skloňuje: Mám jakse- 
patřího pacholka (Zl.). Ten náš 
krejčíř neušíje nic jaksepatřího (Zl.). 

Jaksi : Jaksi se mi to nedaří (ani 
nevím proč). Ach což je on neveselé 
jaksi (Suš. 397). 

jakubínka (jakůbka, jakubunka 
laŠ.) hruška, jablko i brambor zrající 
o sv. Jakube. 

Jaký: Jaké je to ochlazení, dyž 
tu néni potěšení (Suš. 151) = co 
je po takovém ochlazení. Do hospody 
Tudé půjdu, dyby jaká bída byla = 
sebe větší (Slav. ČL. XII. 84). Jaké 
naše bránění, dyž zme porubaní = 
jak jsme se mohli brániti (Bart. I. 
23). — Vyjadřuje jako spojka jak pří- 
činu: Já nczdržím, jaká je tu zema. 
Zrovna hořel, jako mněl horkosť 



*) V tomto spojení spojka y^j/tť? má přizvuk. 

**) V tomto spojení spojlcz jako, jai má prízvuk: Vojáci bele náturni (vášniví) 
jak Maďaři (fig. 74), t. j. vojáci ti óylť Maďaři, a od Maďara neUe ničeho očekávati 
než »náturnost«. Je-Ii však spojka jak bez přízvuku, má význam prosté srovnávací, 
a věta znamená, že vojáci ti nebyli Maďaři^ ale počínali si vášnivé, jak je zvykem 
a povahou Maďarů. 



I 
f 



129 



(Mal. XXIII. 43). Zas musel ten 
chléb jist, jaký hlad čarodějnice 
naň dopustila (Kda I. 86). Valašsky 
též: takový hlad, co takový hlad. 

Jaký taký: Jaký taký výděíeček 
přeca při tom bude (= i když ne 
veliký, přec aspoň nějaký). Já ešče 
bych býl jaký taký, afe ruka nechce 
stúžit (ještě dosti zdráv). Výmluva 
jaká taká (fig. 111). 

jakýsi: 1. Nebuď jakýsi a po- 
slechni přeca 1 (=: nebuď svéhlavý, 
neústupný a p.). Di ty jakýsi! Su 
jakýsi nemocný (= nevím ani sám, 
co mi jest) Zl. Znal též Větáčku a 
pravil o ni hned, že je jakási (Slov. 
obr. II. 90). Bylo by to jakési, dy- 
bychme Im to neudělali (z= nepěkné, 
neslušné) Zl. Ty darebáku jakýsi! 
Ty sloto jakási! (Zl.) Ja počkaj 
šelmo jakási (Suš. 243). A ona mi 
povídala, že je smutná jakási (Bart. 
III. 248). 2. Spojuje se často se 
spojkou jak: Ten člověk je jakýsi 
jak hlúpý. Ona je jakási jak potrhlá 

(Zl.). 
jakýž: Jakýž tu pán! Čerti vzali, 

jakáž tu paní! praví se o tom, kdo 

si hraje na pána (Vah.). 

jatovcová poFévka: Dyž néni 
masného, tož sa uvaří »jalovcová« 
:= jalová (slov.). 

Jalovčák, mladý býk pro jalovice 
a mladé kravky (han.). 

Jatovinka, bobule jalovcová. 

jatovizeň, -zně, f. = jalovina (val.). 

Jatůvka = jalovice. 

jatový: Tobě, sestro, Styry krávy 
dojné a štyry jalové = které ne- 
dojí (Suš. 154). Rohlík jalový = ne- 
mastný, makový (Slav. ČL. XI. 433). 
Jalový potok, »co neteče na mlýn; 
na mlýn teče struha* (Brň.). 

jarubňák, hrnec z černé hlíny, 
z Jalubí u Velehradu. 

Jamet, -a, m. Qamela, jamelo, ja- 
melí) = jmelí. 

jamkai dolinek, slabina (Brumov). 

jámo tamO| sem tam: Jako tyn 
kuň chodži coái jámo tamo! (Lor.) 

jamovítý: Keré zemňáky sú pěkné 
hladké, sú fepší než ty jamovité 
(Slav. ČL. X. 141). 

Bartoi: Dialektický sloirník morairský. 



Jan je jméno křestní, Ján je svatý. 
Na sv. Jána — zavolaj Jana. Po- 
něvadž Jan znamenává hloupého 
Honzu, vařbuchtu a p., říci sv. Jan 
pokládal by lid za hrubou blasfemii. — 
Má Jana, Jan mu sedí na zádech 
= lenoch (Olom.). 

Jána, kus záhona, který ženci za- 
stoupí, žnouce napříč záhonem od 
brázdy k brázdě (záp. Mor.) = po- 
stať: Až tu jámu dožneme, k večeři 
se pohrneme (Suš. 557). Len se 
trhá na jány ; jána tu znamená, kolik 
jedna ženská najednou zastoupne. 

jančar Zl. (Tančar laš., bagan sev. 
Mor.), ženská botka šněrovaná. 

jaň6et (ňaňčet, mňaňčet) o hlase 
kočičím: kočka jančí. 

Jandasky, pl. f., trať (Blažovice). 

Janeček, obrázek sv. Jana Nep. 
na »hagmastce« na krk (záp. Mor.). 

Janek 1. žertovný název zajíce: 
» Janek, janek!« volávají pasáci za 
vyplašeným v poli zajícem. Nekerého 
tlustého janka zedli aj doma (Vlk 
14), 2. (Janíček) rosnička: Zelené Ja- 
nek převolává dyšč (fig. 14). 3. houba 
boletus rufus, 4. skrojek chleba (val.), 
5. kus trávy, podložený pod nůši 
trávy, aby břímě netlačilo. 

Janíček 1. rosnička, 2. svatojanská 
muška. 

Janiga^ příjmení (val.). 

Janizot, přezdívka Janovi == Ja- 
nisko (Lor.). 

Jánka 1. jablko toho jména, ranné, 
sladké, brambor ranný, 2. vínek ze 
skleněných perel, jejž nosí na hlavě 
* královna > (v. králky) slov. 

Jar, i, f. (v. iver), jaro, vesno: na 
jar, do jari (horň.). Keď prší na 
Hatu, skovávaj výhryzky za latu; 
lebo budě népodárná jar (Dob.). 

Jarabáček, ptáček jařabatý: Co 
ten ptáček jarabáček nad námi lítá 
(Suš. 216). 

Jařabaňa, -ně, slepice jařabá jako 
kuroptev (val.). 

Jařabastý = jařabatý (val, horň.). 

Jařabatit se: Trnky (švestky) se 
už jařabatíja = nalévají pupence 
jarní mizou (Zl.). Zde onde sa jara- 



130 



batfl oves =z pestřil se vétrem (Slav. 
CL. X. 267). 

jařabatýi pravidelné strakatý ve 
dvou barvách (Slav. ČL. X. 30). 
Jařabatá hlava, čupfínatá, rozcuchaná 
(Vah.). 

Jařabinai bobule jeřábu. 

Jařabý, kropenatý: kuroptev, sle- 
pice, pták: Já se udělám ptáčkem 
jařabým (Suš. 484). 

Jarčaný chlóbi z járky, jarní rži 
(laS.). 

Jarčisko, pole, s něhož byla skli- 
zena Jarka (laš.)- 

járek 1. potfiček tekoucí ze stu- 
dánky nebo z roztálého sněhu nebo 
po dešti, také rýha v zemi potílčkem 
tím vyhlodaná (vých. Mor.): Na 
sv. Marka napijem se z járka (Mor. 
lid 79). V járkoch eSče ryčata sně- 
hová voda (Slav. ČL. X. 34): Mat 
som já gafanku z druhéj strany járku, 
tak som k ní chodívat, prešfapat som 
íavku = potok (Bart. II. 205). Když 
šel přes lávku, padnul do járku 
(Bart. III. 65). Od důlka k důlku 
uděláme járeček, aby se mohl habáň 
(míč) pěkně kotúlat = rýha (dok. 
39). Na desce pod oknem bele járke, 
keréma voda stékala do plechovéch 
žbánečku pod desko = vyřezané 
v desce žlábky (Dial. II. 57, han.). 
2. důl dosti velký a hluboký, na- 
plněný a protékaný vodou, aby ho- 
spodyně mohla v něm práti (Btcha). 

Járek, Járky, trať (Vizovice, Ha- 
lenkovice). 

jargafi třásti stromem (laš.). 

Jařica, -ce, jaré žito (Žď. obr. 20). 

jařina, jař -i, f., 1. obilí, co se 
s jara seje, 3. chlapci od 18 — 19 roků, 
to je jařina (dok. 68). 

Jařišča, cell. pl. f., trať (DeSov). 

Jarka 1. jarní réž (vých. Mor.), 
2. ovce, která se s jara ulíhla; ne- 
okotí-li se téhož roku, slově jahničkú, 
jahalkú (val.). 

járka, korýtko, po němž ze stu- 
dánky voda odtéká (Brň.) v. járek. 

Jarmačné, vítané z jarmaku : Dyž 
odnekel přišét, přines děťom víta- 
ného a z jarmaku jím dát jarmač- 
ného (Slav. ČL. XII. 132). 



armak = jarmark. 

,ařmo, obyčejně pí. jařma; do 
jařem se zapříhají voli (v. pluh II.). 
Jařmo též přezdívka staré krávě a 
veliké, nemotorné ženské (Vah.). 

jarní bída, beliis perennis. 

Jaroš, -a, vůl toho jména, pod- 
pálený (slov.). 

jarošek, báječný had domácí, 
hospodářík, skřítek (Vyhl. VI. XIX. 
898). 

jaršif 1. drchati peří uleželé v pe- 
řinách, 2. drážditi, popouzeti (val.). 

Jaršif sa, zlobiti se (val.). 

Jarušky, trať (Třebíčsko). 

jasaf, dráti šaty: Už si ty gatě 
pravda rozjásat ř (val.) 

jasaf sa, svítiti se: Cosi sa tam 
jásá (horň.). 

Jásat, hubou mleti (slov.). 

jaser, -sle, f., žebř v maštali, za 
nějž se dává dobytku píce: Dát 
koňům za jasel. Obyč. pl. jasle 
i jasfa -í, f. Od vodnatelnosti je 
dobře za jasTe vtožiť = bago za 
skráň (Vyhl. VI. XIX. 246). 
aseň, -a = jasan (val., laš.). 

, askat, výskati : Zajaskát sem si 
pěsničku (slov.). 

Jaskot, vaděnice (val.). 

Jaskotat 1. výskati: Co jaskoceš? 
2. mlet hubou: NejaskocI 3. vaditi 
se (slov., val.). 

JaskuFa, -le, drkotnice (laš.). Srovn. 
pol. jaskótka (vlaštovice). 

Jasnavo, jasno zde onde z mraků 
prokmitající (laš.). 

Jasnina: Už idú z hory jasniny 
= jasní se od hor (Dob.), 
ásno (ob. pl. jásna), dáseň. 
astřabica, jestřáb (val.). 

\ astřlf, bystře hleděti (val.). Srovn. 
jastřáb. 

Jaščerica, ještěrka (Dob.). 
aš6frka, ještěrka (slov.). 
aščúr, mlok (laš.). 

, ašif sa, plašiti se; zjašený (val.). 

, aškuFa, hruška toho jména. 

'ater, -tfa = datel (val.). 
atela, kráva toho jména (Maš.). 

Jatelinisko, pole, s něhož sklizena 
byla jetelina. 

Jaterník, hepatica triloba (bot). 



) 



4 



131 



jat bez zvratného se dosti časté 
v písních, na př. : Jala mu zpívati 
(Suš. 35). Jali rúbať, jali sekať (Suš. 
42). Jala Maruška zpívati (Suš. 105). 

jatka, masný krám. Na Moravč 
a na Opavsku znalí jen jatky řez- 
nické, t. j. tržnici, kde řezníci pod 
společnou střechou prodávali maso 
(Prásek ve Vest. Akad. XII. 88). 

játra, -y: Jed sem játru (Jicka). 
Žuíť je v játře (laš.). 

játro vatét, o zvláštní chorobě 
plicní : Játrovatijó mo plóca (fig. 23). 

javora, kráva toho jména, barvy 
kmene javorového (Dob.). 

javořina 1. javorový háj, 2. jména 
několika vrchfi na východní Moravč, 
3. místo v lesích ovcím na pastvu 
vykázané (Kda II. 314). 

javorka, míza tekoucí & javora 
s jara navrtaného, kterou lidé pijí 
jaico březovku (Peck). Chlapci vftali 
do javorů na javorku (Slav. ČL. 
X. 31). 

jazek, ryba jelec (Podl.). 

jazýčky, carex acuta (bot). 

jazykáĎ, -a, všetečný, drzý mluvka 
(záp. Mor.). 

ječmenisko, pole, s něhož sklizen 
ječmen. 

ječmenka, hruška toho jména; 
zraje v tu dobu, kdy ječmen. 

je6menné zrno : Zpozorovav pa- 
stýř, že má prase ječmenné zrno na 
rypáku, vyřezal je (Mor. lid 247). 

jed (horň. jéd, laš. jeď, -i f.), zlost: 
Mněl jeda, má na něho jeda (záp. 
Mor.). Věru by sa čtovek nad takým 
porjádkom pominut od jedu (Dob.). 

jedinák 1. jediný syn, 2. vůl ne- 
párný (slov.). 

jedenástky, dlouhé, hubené nohy. 

jedlt, zlobiti: Čo ty umrlec, ty 
budzeš ma len jézdic? Jedí ma to. 
Taký som najedený (Dob.). 

jedlf, coll. jedloví. 

jedlicí, houští jedlové. 

jedličnfk, jedlový les (val.). 

jediina, jedlový háj (val.). 

jedlý 1. člověk, který mnoho sní, 
2. jídlo, chutné, kterého se mnoho 
sní (Jevíčko). 

jeden: Ten ječmen je jeden je- 



diné pcháč = samý. Mně} ruku jeden 
pleskéř (Mal. XXIII. 228). 

jeden — druhý pojí se každé 
o sobě s plur. slovesa v imperative : 
Jeden ju (krávu) veďte, druhý po- 
haňajte (Zl). 

jediný: VeUáda) to Jankovi, a 
ten zostal jak jediná stěna. Deť be 
si už mohl kópif nějaké te šate, 
chodi jak jediné trhan. Tuze stabo 
šla a nemohla ani promtuviť, jak je- 
dine duch (Mal. XXIII. 228). 

jednak 1. přece, tak jak tak, bez 
toho (val). Dveří zadélať nelza, tož 
on jednak uteče (Slav. ČL XI. 229). 
To bych musel všecky krávy prodať, 
a potom bych býl jednak žebrákem 
(val.). Ja préj, daj ten kontrabáš 
prasati. Sak jednak prasa zíme (Slav. 
ČL. X. 303). 2. ustavičně, pořád 
(laš.) : Bude jednako dožírať = pořád 
obtěžuje. Sama se tam jednak trapi. 
Jednak tu slači (číhá). Jednak hu- 
buje. 

jednaký, stejný: Vymaloval také 
dva chlapce jednaké (Suš. 519). Všeci 
sú jednací, jeden jak druhý. 

jednat sa, smlouvati se při koupi 
a p.: Já som sa s ním dojednala 
(Dob.). Já vám haleny nedám, radšej 
sa s vámi sjednám. Tak sa diúho 
jednali, až Janoška zabili (Suš. 121). 
Jednat si, koupiti : Najednal si šatů 
(Zl.). 

jednobytné, stále, pořád: Jedno- 
bytně sedí. Pil by jednobytně (záp. 
Mor.). 

jedno druhé, a tak dále: Ta be 
z nás vehnala národ, Slovane, véstavo 
a jedno drohy (fig. 68). Včel só 
jenom samé vélete, parádě, klebete 
a jedno drohy (Vyhl. I. 114). 

ednoručka = jednoruký. 

ednokoňka v. opálka. 

ednostejné, stále: Byl jedno- 
stejně navalenej (Šeb. ČL. XII. 365). 

jednotky, pl. f., dětský oblek = 
žívůtek i gaťky v jednom, v zadu 
rozporek (dok. 185). 

jednou stupňuje: Nemáme jedno 
do hubě co daf. Nemáme to žeto 
jedno kde vesepať. Néni tu jedno 
hde sednóť (Mal. XXIII. 229). 

9* 



132 



lednůCfjednúcky = jednou (staro- 
pol. jedn^c, Pořadník I. 108). Gdysi 
také jednúcky šíy préj ty krúpy 
(Slov. obr. II. 47). Ešče jednu, jednu 
jednučičkú podívám sa na svú gafá- 
nečku (Bart III. 643). 

Jedový = jedovatý: Najdeš hada 
jedového (Suš. 168). 

Jedůvka i Jedúvky, traf (Blansko). 

Jedyn = jenom (Frýdecko). 

Jehlíca černá, genista germanica; 
j. žlutá, genista tinctoria (bot.). 
2. Krávy dostávají nékdy jehlícu 
(nemoc), která je buď žlutá nebo 
černá; taková kráva je zjehličená. 
Žlutá jehlica jest jenom pod kozí; 
»když chytne krávu po hřbetě, po- 
pod kožů jí praščí a potom jí na- 
skakujú hrče.« Černá jehlica vejde 
do střev. Černá jehlica, je táž nemoc, 
které se jinde říká > černá nemoc* ; 
žlutou jehlicu jinde nazývají žlu- 
tavkou, nebo se praví, že se kráva 
zežabila (val.) (Mor. lid 261). 3. je- 
hlice u jařem v. pluh III. 4. příčná 
kulatá lať, k níž se břevna březovými 
pruty (na plti) přivazují (Vek). 

Jehličí, ononis spinosa (bot.). 

jechaf, jeti (laš.). 

Jechtna, klevetnice (Jevíčkoj. 

jéj O^J^^i jéjdana, jéjdanenkova) 
1. výkřik bolesti: O jéjda, to je 
bolesť (dok. 54). Ach jejda přejejda, 
už musím do světa (Suš. 571). 2. vý- 
křik podivu: »Chodzja k něj Fudzja?* 
>Jéj, chodzja veru« (horň.). No jéjda- 
nenkova I (dok. 92.) 

jejin, -a, -o (jejiného, jejinéj atd.) 
= její: To je jejin bratr, jejina sestra, 
jejino diťa (val.). 

jefeň, -a, brouk roháč (v. t.). 

Jařena, kráva toho jména, rychlá, 
bystrá jako jelen (val.). 

Jelení skok, lycopodium clavatum 
(bot.), j. uši, houba clavaria. 

Jelita, pl. n., traf (Dubany). 

Jelitnica, ovarová polévka (Vyhl. 
VI. XIX. 41). 

Jefša = olše (horň.). 

Jem, -u, ostrost, bystrost. Jem má 
řezací nástroj dobře nabroušený, 
člověk bystrý, duchapřítomný : Ten 



nuž nemá jemu (Zl.). Ten člověk 
nemá jemu = je jak bez duše (val.). 

Jenrieto = jamet, jmelí : Enom je- 
meto sa ešče zefeňá na dubocb 
(Slav. ČL. XIII. 371). 

JenrieFovaf, bíti (val.). 
enriný nůž, dobře nabroušený; 
jemná zima, pronikavá (Zl.). 

Jene = jenom (laš.): Čijaž byla 
vina? Jene mamulčina (Suš. 381). 

Jenonri: Syn Boži se ptá: »Co za 
to?< Švec odpovídá: > Jenom nic.« 
Syn Boží praví : » Jenom přece něco !« 
(Kda II. 48.) 

Jenym = jenom (Lor). 

Jenž, zájmena toho v řeči lidové 
není (v. co). 

Jeseň, podzim (horň.): na jeseA» 
v jeseni, do jeseně: Dotapáš sa nrta- 
déj ženy pod jeseň (Suš. 679). 

Jest, jísti: Budu vařit jest = subst. 
oběd. Vzal si jest (^ jídlo) na poFe 
(Zl.). 

Jestli: jesli, esli, lesi (han.), jesi 
(laš.), lešti (val.), esle, ešle (hor.)^ 
hešli (Brň.), esli, jesl, esl, hesl, hešl 
(Třebíčsko), esi (Telč): Prosel bech 
vás, esle běste nám pučele mněchu 
(Mal. XXIII. 40). Jestli pHslovečné 
= snad : Toťka sem dostat do zadu 
esle hósera, a tak mně v nich boli. 
Co ste za to dále? *Já nevím, kolekse 
grécaru esle patnást* (Mal. XXIV. 
347). 

Ještérka slově : iščerka (slov., val.), 
hiščerka (záp. Mor.), ščurka (Podl.). 

Jetel slově: jatelina (slov., val.), 
jetelina n. jetel (han., hor.), dělelina 
(na Lipnicku, Hranicku, Jicku), huni- 
čina n. kunčina (na Místečku), šču- 
dlovina, ščudtek, ščudlina (jinde na 
Laších). 

Jet. Na Březové a na Hrozenkově 
(horň.) nemají slovesa jeti , pravíť se 
tam : šiet s vozom n. na voze, vjézot 
sa na voze. — Druhým nožem k srdci 
jeřa (Suš. 83). Pořáď po mne jede 
(jezdí) = vadí se se mnou (Vych.). 
Jak je tam dnes jeť (subst.) = jaká 
je tam cesta (Vah.). 

jetá robota, která se konala po- 
vozem (op. pěší). 



133 



Jezdivovač, -vuju, iter. slov. je- 
zditi (laš.). 

jezerůvka, hruška toho jména. 

Jezivo, jídlo, potrava: Máte-li jaké 
jezivo s sebúř (vých. Mor.) Nepříía 
svadebnfkom kúsek toho jeziva (Slav. 
ČL. XI 321). 

Jezof = Jozef (val). 

Jezovlsky, traf (Kobylí). 

jež = ježek, zlobivec. 

ježďuFa, -le = běhula, chlapěna 
(han.). 

ježík, zdrobn. jež: Zabijali sme 
bravka, by} to enom taky ježik (laš.). 

ježišmajrovat, křičeti na Ježíš 
Maria: Ženy začaly křičet a ježiš- 
majrovat (dok. 252). 

, ežit se, zlobiti se. Je naježený. 
ežďat = jezditi (slov.). 
ež kovat v. lepařa válek. 

Ježovice, pl. f., trať (Blansko). 

ježovina, 1. ježčí kůže, 2. strupy 
na nose ovčím. 

Ježovské, jablko toho jména. 

Ježovsko, trať (Zl.). 

Ježunky, trať (Lor). 

ji, příklonná částice tázací = li; 
po souhláskách J se odsouvá = i, y 
(po tvrdých): Má-ji to? Dafeko-ji? 
Máte-ji? VíS-i o tomř Už-iř Býí-y 
tam už? Optaj sa ho, jed-y by? 
Víž-iž? (víš-li) val. Řeč lidová nevy- 
pouštívá tak často této tázací čás- 
tice jako nynější řeč spisovná. Od- 
povídá se obyčejné slovesem. 

Jicl, přezdívka dětem = knot 
{Zábřežsko). 

icnfk, jedlík (val., slov.): Mach 
býl hrubý leník (Vlk 16). 

fdlivý: A to sa zbíhá taková tá 
voda ídlivá z toho sněhu; to sa pře- 
žere všady (val.). 

idovaf, it slov. jisti: Uni teho 
něiduju (laš.). 

Idre, -ete, pl. idrata, jádro (Tře- 
bíčsko). 

idž vedle dži imper. slov. idu 
(Lor.). 

ihta = jehla (horň.). 

ikavec. Je tlustý jak ikavec. Na- 
tahuje sa jak ikavec (Vek.). 

I kro, lýtko: Vody byío po ikra 
(laš.). 



jílem, -Imu = jilm (záp. Mor.). 

Ifmek, -mku, cornus campestris 
(slov., val.). 

itovatý, černý a bílý : babulka ilo- 
vátá (Suš. 538) = sedlatá (Spevy 
II. č. 729 vykládají húska ilovatá = 
popelatá). 

im = jilm (Val. Mez.). 

iná6, ina6í, více, větší: Já se 
mosim naděíať jak te a nestěžuju 
si. Ten je mu ináč vzácné jak me 
fčeci. Ja mám inači Mad jak te a 
čekám (Mal. XXIII. 229). 

Jinadem, jinudy (Tišnovsko). 

hinadema, jinudy (Brň.). 

inakší, jiný, jinačí: Enom dyby 
ti ženiši byli inakší (Slov. obr. II. 167). 

Iňava, jinovatka (laš.). 

indová, jindy, kdysi: Indova to 
bývalo (dok. 7). 

hinedvá, jindy (Tišnovsko). 

jíní, jinovatka (ZL). 

inovaf, jinovatka : Okolo Buchlova 
veliká inovať (Suš. 462). 

inovatét, jinovatkou se pokrývati: 
Stromy už inovatíja (Zl). 

iňovec, vca, sněžník^ t. j. hora 
vysoká, jež bývá často osněžena 
(Dob.). 

iný: Zaplať a budeš jak iný pán. 
Má košufu jak iný dratař (Zl.). Já 
mládenec, a ty jiná (euf. nepanna) 
Suš. 167. A tak, to je jiná (Kda I. 
137) = něco jiného, etwas anderes. 

jinší = jiný: Tam byl devět roků 
otrokem a musil dělať a jísť tak jak 
jinší hovado (Kda II. 27). 

Jirámov, trať (Slátenice). 

fskaf 1. štípati: Je tam zima^ tak 
iska (laš.). 2. hledati vši: Jískaj mi 
v mojí hlavě (Suš. 171). Srovn. Kázal 
si jí hUdat v hlavě (Suš. 192). 

isker, f. = iskra: Isker odskočila 
(Bart. III. 1). (Srovn. iver.) 

iskerka (slov., val.), iskerko (laš.), 
bellis perennis ; iskerka veliká^ chrys- 
anthemům leuc. ; iskerky žulte\ orsej 
(laš.). Já si dám pierenko, švarný 
šohajenko s iskereckú (Čerň. 51) = 
páví péro s perličkou skleněnou, 
ozdoba klobouku. 

iskra 1. lesk: Poznal po iskrách, 
že baran nebude diúho na oči hledět. 



134 



Víno má iskru (Zl.). 2. Dybych mélsL 
aspoň iskerku másla == kousíček 
(Jicko). 3. kráva toho jména, bystrá 
jak iskra = iskřena, iskrula. 

iskřif sa, jitřiti se: Iskří sa to 
(slzí to). Neškrab, roziskříš si to 
(ránu) val. 

ísf, praes. idém, fut. puom, puoš, 
puo, puom, puotč, puojdú, pf. íšet 
(Březová horň.). 

láč, jíti (Lor.). 

isté (val.), ísto, istota (laš.), ano: 
Odpověděl jim Kristus Pán: Jistě, 
jistě, já vás neznám (Suš. 42) ^ 
amen. 

istevkai lednice ve mlýně (laš.). 

istif, tvrditi: A do hospody lidé 
půjdu, dyby jaká bída byta, istí) 
Zgabaj (Slav. ČL. XII. 84). 

istnfk, jedlík (laš.). 

istý : istý jak v koši voda. Na isté 
isto prídzem (Dob.). Jíti najisto^ na 
jistý rok =z jíti na námluvy se že- 
nichem k rodičfim nevěstiným. Ro- 
diče vyzvali ženicha, ať si přijde ve 
čtvrtek pro jist/ slovo, neb ustanovili 
mu na čtvrtek jistý rok (Vyhl. VI. 
XVIII. 42). 

Jišč, f, drobné, rozdrobené věci 
(Lor.). Kobzale drobné jak išč, sam 
išč (laš). 

jiščič, štípati, drobiti; j. se, dvo- 
jiti se: My zme še nihdy kofe teho 
(z=z pro to) nějiščili (Lor.). 

ft : Přišé} sem sa podivaf (na trh), 
jak ide svět (val.). Stromy pěkně 
idú =: (rostou). Zvony krásně idú 
(harmonicky zvoní). Už mi ide na 
desátý rok (obyč. ide mi na dvacátý, 
třicátý, pétaštyrycátý atd.). Tu ide 
cesta do lesa. Okolo krko těch kor- 
dolek bele červeny pantle přesety, 
a te šle po každé straně na předko 
a na zadko (Vyhl. II. 139). Plat šel 
do Bobrovy (odváděl se). Šlo mu 
ščestí decke (záp. Mor.). Idú ně 
s ním ohlášky (val.). Musíš íť jednu 
řečú se mnu (vypovídati jako já při 
výslechu) val. Neidu na tvé zlé (ne- 
obmýšlím tvého zlého). Byl jeden 
šlechtic v Polsku, a tomu šlo všelico 
na uši o žebrácích (doslýchal se 
všeličeho) Kda II. 156. Ide mi na 



paměť, že . . . (vzpomínám si). Včil 
mi neide už žádná (píseň) na mysel 
(nemohu si vzpomenouti). Také mu 
to včil ide na odpor (jest odporno). 
To ide enom mezi pánama (je zvy- 
kem, panuje) dok. 274 Ide mu to 
jak psovi pastva (když někomu práce 
nejde od ruky; pes jen s vrchu trávu 
škube). Ideš po zadu jak sv. Martin 
(protože jde po všech svatých). Šél 
jak pentfa (vystřízlivělý). Budeš-i 
tak hospodáři^ pfijdeš odtuď že- 
brákem. Sé) sem hotú htavú (slov.). 
Koně mu šli co deň do sebe (sílili) 
Kda II. 124. Krávy idú do peněz 
(podražují). Z dvanásti co choďá do 
škofy a idú na panáčky, edem jede- 
nást sa jich vydaří (LN. I. 234). 
On na to Šéí, aby sa to da}o děckům 
připsat (usiloval, naléhal) Vah. Stavba 
dřevěné paseky je až za 1200 zl.» 
»bo dřevo draho tdě« = je drahé 
(Vyhl. VI. XX. 22). // sa nikoho, 
jíti za muž, vzíti si někoho za muže: 
Poď, Aničko, poď ty za mňa (Suš. 
672). Nač si za mňa išta, keďs mia 
nelubila? (Suš. 779.) A já za tebe 
nepfijdu (Suš. 653). Potom za vás 
půjdu (Kda I. 41). Maruša šta za 
pána, Katuška za kráfa (Suš. 620). 
Chudoba, chudoba, ona cti netratí, 
vychádzajú za Au nádherní bohatí 
(Suš. 783). Co bych si, šohajku, co 
bych vinŠova}a, ked ti za mňa bráni 
celá tvá rodina (t. ít) Suš. 780. 

jitřina, jitřní mše na Boží naro- 
zení (záp. Mor.). 

Itřnf, n., na itřňú (slov., val.). 

izba 1. světnice, 2. chalupa: Izba 
Popelárčina stojí o samotě jako 
všechny jizby kopaničářské (Dob.)* 

izbanský v. izbovský. 

izbený, jizbový, od jizby: Izbeným 
oknem nahfédaly tři štyry hlavy 
(Slav. ČL. XI. 48). 

Izbétka, menší světnice než izba, 
přístěnek (vých. Mor.): Hneďizbétku 
zametala (Suš. 90). 

Izbovský. Na Jicku a v některých 
osadách na Hané slově byt výměn- 
kářův světnica, kdežto »hospodář« 
syn bydlí v izbě. Odtud nazývá se 
hospodář syn proti výměnkáři otci 



135 



isbovský, izbanský: To só naši iz- 
bovšči. 

izbútkai světnička : Nízkýma dve- 
řama vešío sa do izbútky (Vlk 7). 

Jizda pl. jizdi, mládenec svatební 
jedoucí na koni (L. p., Záhoří). 

již, částice důrazová při výrazech 
podivu a zděšení: Ach, to-již vám 
by}o vzácné podívaníčkol Och fud- 
kové dobří, to-již sa děje hrůza 1 
(val.) Srovn. // a liš u Celakovského 
v Ohlase písní ruských : Nebylo dosti 
světla hojného pro to-li množství, 
do toho-liž chrámu božího. I ono 
valašské jiš je za původní liš v. ji. 

iž gen. ježa ^ jež (laS ). 

Jobeši Jozef; Jobtíek, Jozífek; 
Jobiéka^ Jozefka (záp. Mor.). 
oč, zajoČ, jmouti (Lor,). 

, odán, bramborová kaše (Jevíčko). 

, ochaf, líti, cestovati (val.). 

jojčaf, jojkaf, bědovati »ach joj, 
jojl« Cetú noc jojčá), jak by ho na 
nože bral (val). Chásňa hrozně joj- 
čalo (Vlk 4). 

Jordánka, zázračná voda léčivá 
v pověrách lidu valašského. Božec 
(lidový lékař a zařikač) vezme džbán 
a na potoce nabere džbánem vody 
třikráte proti proudu a promění ji 
v jordánku říkáním. 

jovejl výkřik bolesti = jej (val.). 

Jožka, -y = Jozef (Btcha). 

Joza, -že, Joška = Jozef (val.). 

juh, tání, odměk, teplý (juhový) 
vítr: PřiSéí juh, a nebyio možná jet 
ani saňama ani vozem (val.). 

Juhana, hmyz s velkými nohami. 

juhaňa, jáma od kol v cestě »vy- 
húcaná« (val.). 



Juhas (z maď.) 1. pastýř ovčí 
(horň.), 2. trhan (val.). 

juhový vétr, teplý vítr, který pů- 
sobí tání: Pofukuj, větříčku juhový 
(Suš. 324). Ve studénce ešče byío 
itochvíjuhovéj vody, z roztálého sněhu 
(Slav. ČL. X. 39). 

juhúcnúf: Enem to v krku ju- 
húcne I (když pojídá škubánky, udětá 
to jtíhúc 1) val. 

juhyňa 1. prohlubeň v potoce, 
2. zmola: Je to samé juhyně (val.). 

jucha (i poL), jícha; jen pře- 
zdívkou: Ty juchol (Lor.) 
Julfn, Julius (val.). 

Jun : na sv. Jun, o sv. June, jjnak 
Jan (Lor.) srovn. Ján a Jan. 
juna, kráva toho jména. 

junec, -nca, junček^ -a, mladý vůl, 
kterého ještě nezapřahají (slov.). 

Junčar, pasák junčoviny (slov). 

jun6ovina, mladý statek (hovězí 
dobytek) slov. : Junčoviny bylo moc 
na jarmeku (Dob.). 

Junggagagal pokřik, jímž se husy 
do vzletu dráždí (ND. 200). 
Jura, kocour (žert.) val. 

juřenka, hruška toho jména. 
Juřica, -ce, fringilla cannabina (ZL). 
Juřík, hirundo urbica. 

Juřfkcvska, trať (zaniklá osada) 
Milotice. 

Jurota, příjmení (val.) 

Juryga, příjmení (val.). 

jutro, zítra (laš.): Nepřijdu, dě- 
vucho, ež jutro (Suš. 405). 

Južif n. Juhnúf, táti (val.): Začí- 
nalo južiť (Slav. ČL. XI. 380). 



..* 



K. 



k předložka: Bet tuze člověk 
k Bohu pobožný (Mal. XXIV. 138). 
Bude-li děvče k nám, budeme my 
k němu (Vyhl. VI. XVIII. 410). Tá 
nemoc néni k smrti. Ležela k smrti 
(záp. Mor. = na smrť vých. Mor.). 
Dělá ke zdravě (za stravu, se stravou ; 
op. bez stravy) záp. Mor. Je náděja 



k času. Hnůj k zelí, k řepě (záp. 
Mor. = pod zelí, pod řepu vých. 
Mor.). Nejdou k ouvodu (záp. Mor. 
= na úvod vých. Mor.). 

ka náměstkovy živel složených 
s předložkami příslovcí = kud\ doka, 
poka (val., horň.). 

kabacjár, kabátník ; kdo chodí po 



136 



městsku, v kabáte; op. halenár v. t. 

(Dob.). 

kabáček = pagáček, placka 
(horĎ.). 

kabačka, galium aparine (bot). 

kabaňa 1. starý, nes věčný kabát 
(Zl., Jicko), 2. volná kazajka ženská 
(Vlk 67). 

kabát: cihle od kabátu = s po- 
vrchu peci, méně vypálené; op. od 
ohfta = z prostřed peci, dobře vy- 
pálené (Maš ). 

kabátek, houba nissula pratensis. 

kabeFa, -le: Dyž je měsíček obrá- 
cený hoře kabefú, do třech dn( bude 
prSet (když je poslední čtvrt) Zl. 

kabefatét se, krabatěti se, dělati 
faldy: Kabát seti kabelatf. Koza se 
na těfe kabefatěta. 

kabétka na psánf, couvert (ZL). 

kabich, ženský kabátek (Zá- 
břežsko). 

kabošek, kabátek dětský (dok. 41). 

kacabaja, -je, kabátek ženský no- 
vějšího původu. 

Kácaly pl. m. trať (Bořetice). 

kácat: Kácá sa, páčí se, chce 
zrušiti smlouvu. Zkáceli to, zrušili. 
Svaďba se kácí. 

ka6a, -če, 1. tlusté střevo vepřové 
= kateřina, 2. dětská hračka ze 
dřeva, na způsob překloněného ku- 
želíčku, s mnohými rýhami, která 
bičíkem švihána jsouc, rychle se točí. 
Dostane-li se takto roztočená kača 
náhodou do čepice, točí se v ní na 
jednom místě, nemohouc ven. Odtud 
se praví pořekadlem o člověku, který 
se šuká na jednom místě, při práci 
nemotorně si vede, že se točí »jako 
kača v čepici «. Tuto kaču psávají 
někteří velkým písmenem^ před- 
stavujíce si asi nějakou Káču, ana 
si dá čepici na hlavu a točí se (snad 
tancuje) na jednom místě I 

kačena = kachna. 

kačeňák, kačení žaloudek, který 
všecko stráví. 

kačení mydfo, oblázek potoční 
= kačinec. 

kačenka. Vrchnosť měla za ro- 
boty takovú kačenku. Dráb třeba 
ty mladíky přivázal řemínkem za 



krk a za nohy; jak ho čísl a ten 
sebú trhl, tož ta kačenka pojížděla. 
Ti výskali, chudáci I (dok. 149.) 

káčer slove: káčenec (horň.), 
kačor (laš.), kachňák (N. Město), 
kachník (slov., i příjmení), kachák 
(Žďir), šmák (Biskupice)^ čmák (Da- 
čicel. Káčery u stavu tkalcovského 
v. stav tk. I a). Káčery dělat, házeti 
ploským kamenem tak, aby se o hla- 
dinu vodní odrážel; každý takový 
odraz slove káčer = babka (Jevíčko). 
Káčer, zvláštní tanec masopustní 
(LN. II. 191). 

káčerek 1. železný klínek na konci 
oje, aby držáky (v. t.) nesjížděly ; je 
horní a dolní (vůz II., 22, 25). 2. ká- 
čerky, dvě pérka skroucená v ocase 
kačeřím. 

kačf = kačení: žaludek (laš.). 

kačica, -ce, kachna (laš., horň.). 

kačin: Už je po kačinéj svaďbě 
= už je po tom. Sním to, zeberu 
to a p., a bude po kačinéj svaďbě 
(vých Mor.). 

káčlrka, hruška toho jména. 

kadé, kudy (horň.). 

kadečka 1. malá káď, 2. břicháč. 

kadem (kadema, kadým), kudy 
(záp. Mor.): Půdo já, kadem je cesta 
k Vídni (Bart. III. 402). 

kádér, močál, bařina (val.). 

kadit 1. milíř, uhlí = páliti (Zá- 
břežsko), 2. kadí sa = kouří se 
(v jizbě z kamen) horň. 

ka dlátka, švestka (záp. Mor.). 

kadllčka, kadlcova žena: Zkázal 
kadlec i kadlička, abys dala dvě 
vajíčka (ND. 275). 

kadtub (val. kad}b) 1. vydlabaný 
nebo vypráchnivělý silný klát (špalek), 
dole zabedněný, do něhož se obilí 
(až i 10 měřic) sype. 2. husí trup 
bez křídel a krku: Předata sem tři 
kadíuby po 1 zl. 20 kr. (laš.). 3. Brust- 
korb: Udeřil se na kadlub (laš.), 
4. vyšatnalá nebo vydlabaná řepa 
(Opav.). 

kadlúbek (val. kadíbek) 1. škopík, 
2. studánka v dutém kmeni (Vych.) 
= korábek (v. t.), 3. dolinek (!aš.), 
4. vykrojený v krajíci chleba důlek. 



137 



do něhož se dává kravařům máslo 
n. sýr na pole. 

kady: Víte-li kady do N.? = 
Znáte-li cestu? Vím kady, neza- 
bloudím. 

kafaty, -ho, káva: Medem někdy 
to kafaty osladím (Žď obr. 65). 
Kafatýho si tu mfiže navařit co dost 
(Pitt. VI. XVIII. 518). 

kaffrňa, -ně, kavárna (val.). 

kaftan, dětský oblek v celku 
(Opav.). 

katuFa, káva (žert.) Slav. ČL. X. 37. 

kahanec : na misce nebo na střepe 
béval selné knotek jak prst a kos 
sádla o něho (Vyhl. I. 140). 

kachre, -í, pl. f., kamna (Příborsko). 

kachlenka, pekáč (Zábřežsko). 

kachraf, hltavě jísti: Už je na- 
kachrany (Frenštát). 

kachtat, gagotat: Hus kachtá, 
když sedíc na vejcích chce ven (Tře- 
bíčsko). 

kaj, kde í i kam ? laš. mimo Fren- 
štátsko, kdež mají Adé: Kaj si bytř 
Kaj iděšř Nimaš kaj = není kde 
(Frýdecko), kajsi = kdesi, lecikaj 
= leckde, ledakaj, ledykaj = leda- 
kde. Kaj můj nocfeh budže? (Suš. 
54.) Kaj je moja dceruška ř (Suš. 86 ) 
Kaj tu nevěstu vedetě? (Suš. 449.) — 
kajtaj =. kdekoliv (Lor.). Pozob- 
chodil kajjaky chodníček (Suš. 551). 

kaje = kady; dzekaje = vSeli- 
kady (horň.). 

kaJhaHi hus (přezdívkou) Žďársko. 

kakatužka, pták cinclus aquat 
(Opav.). 

-kar, náměstkovy živel složených 
s předložkami příslovcí = -kud : do- 
kaf, dokal (val., horň.)- 

kal: Zadního či spodního oleje, 
tak zvaných kalů, používá se na 
mazání řemení (R, a Ž. 54). 

kafaba, opletačka, nepříjemnost: 
Ty bys ňa do pěknéj kafaby přived 
(val). To bych by} v pěknéj kafabě! 
(Slav. ČL. XI. 93.) 

kafabačný, churavý (val.). 

kafabisovaf (kafabusovat; odtud 
příjmení Kalabis a Kalabus; kafa- 
bizňovat), klábositi. 

katamaja stará =-: stará děvka.. 



kafapače, pl. m., kaménky, v něž 
si děti hrají (Kyjovsko). 

Kátavy, pl. m. trať (Kvítkovice). 

karbovaf, zahnouti; kalbovaný, 
zahnutý (val.). 

kale, kloudně: Z toho si kale ne- 
vybereš (Pittn. VI. XVIII. 522). 

kálec = zákalec, brousek na 
chlebě (Jevíčko). 

kalemba, tlachal (záp. Mor.). 

kaienda =galanda: Na kalendu, 
totiž za holkama chodit (R. a Ž. 19). 

kafenica, hřeben, slémě střechy: 
Vyvedí ho na kafenicu = ztropil si 
z něho blázna. Ožratá kafenica = 
ožralec (Zl.). 

kaffas = Kalkfass. 

kaliba, malheur (slov., val.). 

kalfk, člověk i zvíře na úmor, 
>sotva že se vláčí« (laš). 

kalina, kráva toho jména, »pri 
očách zakalená* (horň.). 

kaliní, coll. křoví kalinové. 

kalisko : Hosička divoká voděnko 
vepila, kalisko nechala (Bart.III. 322). 

kališ6, -a, m. = kaliště, mokřina 
(laš.). 

kalmučka, sukně kalmuková. 

kaloun, šňůra: To jich jde kaloun! 
=z mnoho za sebou v řadě (Maš.). 

kalousovat se (-ó-), potulovati se 
(Olom.). 

Katovice, pl. f. vinohrad (Polešo- 
vice). 

katuha (-o-)i kaluže (han.). 

katus (laš.) kalousek (záp. Mor.) 
1. pták athene noctua. 2. cmur 
z másla (v. t.) laš. 

katužlnka, jabko toho jména. 

kalvina, jabko toho jména. 

Katy, pl. m., trať (Zlín). 

katy 1. zakalený (laš.), 2. kloudný; 
Není to kalé (záp. Mor.). 

kam, ve smyslu českého kam 
užívá se na záp. Moravě, na Porno- 
raví slov. a na Horňácích; jinde se 
zachovalo jen ve rčení kam kerý\ 
Rozutíkali se kam kerý. Tá rýž je 
zešfá kam kerá (Mal. XXIII. 365) 
= zde onde některá. Aby to ne- 
bylo kam kery kus = nepořádně 
složeno (laš.). Chalupy sú kam kerá 
jedna = roztroušeny (Vah.). 



138 



kam dál = čím dál: Dlvča ptače 
a naříká kam dál víc (Bart. II. 173). 
Ty platy sú kam dál vetší (dok. 150). 

kam — tam : Chyťa tu palicu kam 
honí, tam honí (Bart. II. 386). PřiSéí 
Janíček s tlustýma pysky, kam zutá, 
tam zutá bátešky z misky = jak — tak 
(Bart. II. 393). 

kamarádit v. karamádit. 

kamas, -a, = ohnaš (v. t). 

kamas, výrostek (val., laš., horň.) : 
Už je to hodný kamas, može zapást. 
Tací kamasé, ihrajú sa a statky ve 
škodé! (Df.). 

kambálke = hambálky (Loštice). 

kameň 1. Kameň do vody! = 
mlč (Vek.). 2. váha řeznická = 
20 liber starých: Ten vúl má sotva 
deset kamen (starý gen.). 

kameňák, hřib, má hlavičku čer- 
nou, okolek pod hlavičkou červený; 
když ho ukrojí, je černý (Zi.). 

kamenář = kameník. 

kamenci, drobné kamení. 

kamenec, pl. kamenca, kamenité 
řečiště, zavodňované jen rozvodně- 
nou řekou (val., laŠ. ; ve Zlíně ščrk) : 
Túlali se mládenci po tem Luckém 
kamenci (Suš. 429). Ditě sedí na 
kamenci (ND. 117). 

kamenco = kamenec (laš.). 

Kamenčák, kdo má chalupu na 
kamenci. 

kamóneček, brouk kovářík: Kle- 
paj, klepaj, kamenečku (Vyhl. VI. 
XIX. 738). 

kamének, brousek na broušení 
kosy (Zl.). 

kamenica, chalupa z kamene. 

kamenfček 1. pták charadrius 
minor, 2. brusinka (v. t). 

kamenistý = kamenitý (val., horň.). 

kaménky (kamenůvka, kameňorka 
laš.), hruška toho jména, drobná, 
tvrdá. 

kamtotka, sukně sváteční z dražší 
látky (Vyhl. VI. XVIII. 1045). 

kampef (do kampfa), žumpa (laš ). 

kamy = kam : Kamy my půjdeme, 
dyž povandrujeme (Suš. 459, z Blat- 
nice slov.). 

kamyk, kamének ; kamyček, kamé- 
neček, katnyči coll. (laš.). 



kamýšek, kamének (slov.). 

kané, pl. f., husté sliny, pěny: 
Koňům lítajó kaně vod hobe (záp. 
Mor.). 

kanafaska 1. sukně kanafasová, 
2. druh tance (Bart. II. 299), 3. kana- 
fdsky^ moučné jídlo: mouka se za- 
dělá kýškou, vymíchá se vařekou, 
přidají se tři vajíčka, v hrnci se to 
dá do peci, potom se po puších 
lžičkou na misku naklade, omastí a 
posype makem (han.). 

kancelář m. : do kancelářa. 

kandéravý, kučeravý, kudrnatý 
(Brodsko). 

kandraslf, kandrasovat (sa\ na- 
máhati se, dříti se: Kandrasíja na 
děti (val.). Nech sa pověšeli, bez 
toho cetý týden kandrasí (Slav. ČL. 
X. 142). Bídně sa kandrasuje. Já 
budu na tebe kandrasovať, a ty si 
toho nevážíš (val.). 

kanduch (kanduš, kandúšek), volné 
šatky dětí už běhajících, v celku na 
celé tělo, zapínající se na zádech. 

kaní mléko = mlíč (slez.). 

kanlčky (= tkaničky), krajky (Blat- 
nice slov.). 

kanit se 1. zlobiti se: Ten se 
kaní (jako káně). 2. slintati (v. kaně) 
záp. Mor. 

kánka v. ústroj hlavy nevěstiny. 

kantnéře pl. f. = kancníř, pod- 
stavec pod sudy ve sklepě: Na 
kantnéřách bečka vína (Suš. 777). 

kaňúr, intens. subst. kanec (di- 
voký) Vlk 51. 

kanuf (kanútka), kapka: Daj mi 
kanútku mléka. Nemáme oléja ani 
kanútečky. 

kapalica = cmůr (v. t) Třebíčsko. 

kapátka 1. voda, jež odkapuje při 
tužení sýra = syrovátka (laš ). 2. šťáva 
ovocná, která při sušení vytéká (Slav. 
ČL. X. 375). 3. druh švestkového 
ovoce (v. t). 

kapánky, pl. m., těsto kapané do 
vroucí polévky. 

kapat 1. hynouti: Muchy kapu. 
Po té vodce vykapaly všecky muchy. 
Zkapto nám prase. Kape htady. 
Skapni. potvoro! 2. Ztráceti se: 
A i čítané ovce kapajú. 3. kliditi se. 



139 



jíti : Kap po svých. Kapte, baby, ode 
dveří I Dyby už raci odkapán v pekty 1 
No, pokap už dóm I Mohl bys už 
dóm kapaf 1 (val.) Kapeš, ty ostudo! 
= táhneš! (Slov. obr. I. 288.) Ne- 
chtěli kapat žádný, moseta sem jich 
odejit (Slov. obr. I. 219). Nevíš, že 
už je petedně, nemožeš ty už při- 
kapat? (Slov. obr. I. 206.) 

kaptan, kapoun (laš.). 

kapfanif, vykaplanovat^ kapouniti 
(laS). 

kaplička, výklenek přede dveřmi 
domovními (slov.V 

kaplina vody, kapka (horň.). 

kaptún, kapoun (Jicko). 

kapouni, pl. m. vařená řepa (žert.) 
Žďár. 

kapra, kapka: To padají kapry I 
To na něj vystupují kapry! (záp. 
Mor.). 

kaproš, holub toho jména, černý, 
bíle kropkovaný (jako kapr). 

kaptur, čepec vdaných žen (slez.). 

kapusnica, voda z kvašené ka- 
pusty := zelnica (v. t). 

kapusta, zelí (horň.). 

kapuš, -a, dráb (dok. 149). 

karabina, tlustý bič pastýřský 
(Třebíčsko) = tatar (vých. Mor.). 

karadajka, řeznický nůž (Lor.). 

karaflja, -je = karafiát: Mom jo 
řodku karafije (Suš. 272, laš.). 

karafiát, tagetes patula (bot.) han. 

karaktér, nadávka : Ty karaktere I 
(laš.). 

karamádit, býti s někým kama- 
rádem, přátelsky obcovati : Za m}adu 
sme spo}u karamádíli. S kým kara- 
mádí váš Jan? Skaramádili se. 

karas, -a, zákrsek, nízký keř (laš.). 

karasatý, křovatý (laš.). 

karbinec, -nca, m., lycopus europ. 
(bot.). 

karbovat, rozmíchá váti maltu 
(Vych). 

icarbovňa, -né, nádržka na roz- 
míchávání vápna s pískem na maltu 
(Vych.). — karboňa (val.). 

karetka, korespondenční lístek 
(také polský lid jej tak jmenuje). 

karhant = karhan, fagan, děcko: 
Běžte, karhanti, za tato (Bart. II. 435). 



karhat 1. chorovati (slov., val.): 
Suchoty je nemoc, dyž je člověk 
chytly na pFúca a diúho karhá (Mor. 
lid 213). 2. kárati, trestati (Dob.): 
Nech tu roste fialečka, nech sa karhá 
má matička (Suš. 778, ze Strání). 

karhátek, aegopodium podagraria 

(bot.). 

karkuFa, le = kaptur, bílý če- 
peček, který vdaná žena nosívala za 
tepla (Vyhl. VI. XVIII. 1049); han. 
gargulena, slov. grgufa. 

karíátka, švestka (záp. Mor.). 

kartub = kadlub fv. t.) Vlk 47. 

Kartub, trať (Hulín). 

kartus, lehkovážný člověk (laš.). 

karmaš, -a, m. 1. hostinka po 
pohřbu neb úvodě; žerty, jež se jí 
účastní, šlovou karmašnice (val., 
laš.). 2. císařské posvícení (Opav.). 

karmašňánka, hruška toho jména. 

karmín, -a, n. karmína^ -^, vepřové 
hody (slov., dol.) : Koblihy smažíme 
na ostatky, do kuta a na karmín 
(dok. 111). 

kárnfk 1. košina na saních, 2. vozík 
dvoukolový s kárkou, t. j. s malými 
žebřinami, do nichž se vloží košinka 
(Vych.). 3. nekrytý kočárek, pryčka 
(laš.), 4. dětské sáňky ozdobnější 
než obyčejné (Opav.). 

kárnosf, kázeň: Já chcu, aby bý) 
ogarec v kárnosti (val.). 

karpa6ka, prtačka, látačka (sta- 
rých bot) val., laš. 

karpaf, opravovati (plot), látati 
(šaty) val. laš. 

karpatiny, pl. f., lojdy, krhavost 
očí (val. í. 

karpavý, lojdavý, krhavý (val). 

karputiny, pl. f., špatná zem (laš.). 

kartář, karbaník: Kartáři tu hrajú 
(Suš. 31). 

kartit 1. kaziti: Zkartít mi to. 
2. hubiti (myši) slov., val., 3. komu 
co, haněti (Jevíčko). 

kartúnka, sukně kartounová. 

Karuša, Karolina. 

kasanica, -ce = kasanka (Suš. 
422). 

kasanka = letnica, sukně (val., 
rum.). 



140 



kasaňka, sukénka pro déti do 
číyf let (dok. 185). 

kasat, lenoch, pobuda: To je 
takové kasat. Chodí kasátem, nemá 
co dělat (han.). 

kasátum chodit = kasátem: Cho- 
dile jenom tak kasátum (bez účelu) ; 
fig. 15). 

kasaf se, -šu, chystati se na ně- 
koho ve zlém úmyslu: Už sem se 
dávno na něho kasá}. Ty se pořád 
na něho kašeš, a neuděláš mu nihdá 
nic (Btcha). 

kask, klus: KuA idě kaskem (laš.). 

kaša, -še: prosná (jáhelná, žlutá), 
pohančená, bílá (krupičná n. rýžová), 
moučná (z mouky a vajec), režná 
(kroupková). Kaša prosná a pohan- 
čená nazývá se syrové zrní i vařené. 

kašakút, netopýr (Broumov). 

kašel ovčí, Keuchhusten (val.). 

kasička, myosotis pal. (bot.). 

kaškót (slez.),>&ai>&^/(han.)zfranc.; 
jest obyčejná čepice se štítem ; 
u Loštic ji říkají helma. 

Kašnáky, pl. m., trať (dok. 189). 

kašovica, -ce, polévka z prosné 
kaše, buď v mléce nebo ve vodě 
zavařené a zasmažené. 

kaštan: Jak ju mátí strojit pře- 
stane, chytnó se jí kaštane, ledva 
je sebó nosí (Suš. 388), var. sotva 
švardy unese = šubry, kusy bláta. 
Na sukni má kaštany (Bart. II. 276). 

kaštýr, -a, zámek (val). 

kata: zapírá, kata ne přisvědčuje 
(Rožnov, Karlovice a laš.: katať, 
kataťni): >Ty*s mi to vzář!« >Kata 
vzáí« = nevzal. »Chceš-i kúsek?« 
»Kata ne := chci. » Pojedeš na trhř« 
»Kata pojedu, dež mám chromý 
koně.« >Zíobite se na mně?« »Kata 
bech se nezdobit, dyžs mně takovó 
škodu udělat.* (Mal. XXIV. 346.) 
>Což bys na mne povědžet, dyž na 
mne nic něviš.« »A kata ja tež 
něvim« (Suš. 111). 

kateřina, tlusté střevo vepřové, 
nadívá se kroupami. 

katfk, pův. katův pacholek := 
trhan. 

katiíčky, pí. f., visací zámek (Brň.). 

Kátliny, pl. f. trať (Halenkovice). 



katovaf se, mozolití, dříti se: Ka- 
tuju se po jarmakach (laš.). 

Katovec, -vca, trať (Zlín). 

Katovna, -ně, trať (Hulín). 

Katovné, pl. f , vinohrad (Kobylí). 

katuia, -še 1. kachna, 2. kráva 
toho jména, po krku kropenatá (val.). 

kavák (han.), kaváň (val ), kavon 
(han.), kavka, havran. 

kavéna (kavčena, kavufa), kráva 
toho jména, černá jak kavka. 

Kavéna, trať (Blansko). 

kavoš, vůl toho jména. 

kázar, kdo v domě »kázaruje«, 
rozkazuje ; hospodář, pán : Dzevečka, 
biela zára, trafíla's na kazara, budze 
ca (tě) kazarovac, tvé vlásky roz- 
tahovac (Suš. 52). 

kázat, ve smyslu poroučeti na 
záp. Mor. neužívají; říká se tu: Po- 
vídal, řekl mi, abych to a to udělal. 

kázeň, -zně, f., kázání: kázeň 
konať (val., podl., horft.). Ten pan 
farář pěknú kázeň káže (Suš. 431). 

kazovaf = kázati (val., laš.) : Dě- 
večka se divila, že jí staříček kazuje 
toli vzíť (Kda II. 16). 

kazub, koš z vazových kůr, na 
způsob putny na chytání ryb (Podl.). 

každedeňky, pl. f., brambory 
(žert.), protože jsou každodenní stra- 
vou (Žď. obr. 5). 

každodňový, všední: šaty (horň., 
laš.). 

každý deA, všední den (laš., horň.) : 
Má mitá, premitá, uvij mi dve pera, 
jedno na každý dzeň, druhé do ko- 
stela (Cern. 78). 

kde (gde, hde, de, dže) val. kde 
i kam?: Kde idešř Neidu za celý 
týden nikde. 1. Ten je už kde! 
(daleko.) Už bylo kde na deň, a 
oni eššče spali (daleko). Už bylo 
kde na noc a u nich ešče svítili. 
Kdež ten je od svatých 1 Kdež ty 
si od těch konopí! = daleko od 
cíle, chyba lávky! Néni to enom 
u nás, je to aj kde inde. 2. znamená 
míru, o kolik A. nad B. vyniká 
(= daleko): On je hde menši jak 
Tonek. Hdež só Valaške pěkňéši 
podle u nás děfčat! (Mal. XX. 223.) 
V Uhrách je kdež lepší kaša jak 



141 



u nás! To je kde pěknější I (dok. 
169). Kdež ty si ode mne mladší I 
(Zl.). 3. s kondicionálem opisuje zá- 
por: >Dajú-li?« »Kde by ti dali I « 
=: nedajú. 

kdesi na Vizovsku a na Klobucku 
začíná každou téměř odpověď na 
otázku kde? >Kdés býl?« » Kdesi 
v městě, kdesi u kovářa.« »De ideš?< 
>A tu desi,< »desi do Lipiny.< 

kde kerý (kde jaký, kde kdo) 
znamená tolik co >všeci, co jich jest, « 
kde coy všecko: Přišel kde kerý že- 
brák. Už sme spálili kde jaké po- 
leno. Už sem pozobchodíl kde jaký 
chodníček. Už o tom ví kde kdo. 
Snědl kde co. Lid byl sužován robo- 
tami, dáňkami a kde čím (Kda I. 18). 

kde nic — tu nic = nikde nic: 
Hledal sem všady, a kde nic, tu 
nic. já sem myslel, že jenom z toho 
cosi bude, a včil kde nic tu nic 
(dokonce nic, Kda II. 105). 

kdesi cosi: Dává mi měsíčné 
těch pár grejcarů, afe dycky až kdesi 
cosi = po dlouhých okolcích se své 
a prosbách s mé strany (Zl.). 

kdo: Přeneščasná tá hodina na 
světě, kdo si koho zamiluje do srdce 
= když někdo (Bart. II. 173). 

kdo — ten, co — to: Pomože 
nám kdo ten = přece někdo snad 
se najde, kdo nám pomůže. To by 
moh hdo ten (=: ledakdo) si za- 
báhnúť vlámať sa do stavená, dyby 
sa nemělo trestař (Vah ). Je to jedno, 
pojedu s kém tém (Vyhl. I. 105). 

kdovfkdo, — co : Dybych potkal 
dovikoho, neleknu se žádného. Mysli 
si, že je dovico. Mluvil o dovičem 
{= buvigdo t. j. Bůh ví kdo). 

kdoví jaký : Bylo tam hdovi jakéch 
lidí = všeho druhu, podezřelých 
(Btcha). 

kdy (gdy, hdy, dy): » Nemám kdy< 
(volného času). »Udělaj si kdy!< 
Nebyl sem tam kdy (dávno). Už to 
mám naorané kdy (Zl.). Přijdi ke 
mně kdy jindy, já ti otevřu (někdy, 
kdykoliv) Bart. ÍII. 235. Že sem se 
tam hdy neSil podívať! Že sem ho 
hdy jenem samyho pustil (stupňuje) 
Mal. XXIII. 229. Abe to hdy spis 



udělal (= co nejspíš). Jenem abe 
nebel dlóho nemocné, abe hdy to 
s ňém bélo lepši (Mal. XXIII. 223). 

kec I kec I odhání se tele. 

kecata n. keckal (laš.), keckař 
(val.), chřástal. 

kecat 1. kapati: Celé se's polívko 
pokecal I (Maš.) 2. loudavě jíti (val. ; 
záp. Mor. kecat se) : No, že se's jož 
překecál (Maš ). 3. práskati bičem, 
hloupě mluviti (laš ). 

kecek (Kelč), kecek (slez.) 1. chřá- 
stal (zpívaje, jako by přisedal, čapal, 
•gecalc), 2. krátká sukně: Mam takého 
kecka (Opav.). 

keclivýi lehtivý (val.). 

kecnouti lenošně sednouti: Ten 
leda tak kecnót a klábosit; práca 
mo smrdí (Maš.). 

-keď jest náměstkovy živel slože- 
ných s předložkami příslovcí na 
Frenštatsku, Štrambersku, Příborsku 
a Brušpersku = kud : dokeď, odkeď, 
pokeď, zakeď. 

keď (horň.), ked (Podl.) = když. 

kedbych (Podl.), kebych (horň. = 
kdybych. 

kedy (horň. ; v Javorníku kedt) = 
kdy, když: Kedy, ty Janko, kedy 
k nám príděš? (Bart. II. 180.) Kedy 
buchty pekla, spálila jich (Suš. 677). 

kédati natahovat kédy, velmi pla- 
kati (záp. Mor.). 

kédovati kédy (záp. Mor.) = gaj- 
dovat, gajdy: Jak já budu kédovat 
na ty moje kédy (Suš. 685). 

ke] i kěji kdy: Němaju kej; kéj 
indy (někdy jindy); kejši (kdysi) laš. 

kejhan, husa (žert.): Mívali sme 
těch kejhanů až dvacet (Žď. obr. 19). 

kejhat: Hus kejhá (záp. Mor). 

kekářif sa, baviti, meškati se ně- 
kde (val ). 

kókíat, něčím viklati, kývati (Kun- 
štát). 

-kef jest náměstkovy živel slože- 
ných s předložkami příslovcí : dokef, 
odkeF, pokef, zakel (val., horň, a 
částečně laš.). 

ker, kfa, kefec, kefčák, keláň, přední 
zub kanci (Hauzahn). 

ket| kia, klíč rostlinný. 

kér, -u, 1. kapusta. 2. Přezdívka 



142 



3. pluku pěšího (Erzherzog Karl). 
>Hde's hýl na vojně ř< ,Sióžtf sem 
u hrnců kélu* (t. j. u 3. pluku), ná- 
podobí se tím německý název pluku 
českými posměšnými slovy. Btcha. 
kefai kolik (laš.): Kela ja chod- 
níčků udžeíal sem k tobě I (Suš. 226.) 

keli, -a, -e — telí, -a, -e, koliký ~ 

toliký (quantus — tantus) : keli les, 
tela hora. Neměla bych tefeho hřichu 

(las.). 

kelinai hrnec na dojení: Skubaj, 
kravičko, na úhoře a davaj mléka 
po kelině (Vyhl. VI. XIX. 792). 

kerký — terký = keli — teli (laš.). 

kefňa n. keTnik u vozu, kozlík 
(v. t.). 

keto — tefo (kefko — tefko, tefe, 
tefej, kyfa — tyfe) laš., horň: Aj 
bych zap}aci}, fen nevjém kelko 
(Dob.). 

kerňa, -ně, lžíce zednická (Vah.). 

kenězai dřevěná nádoba na zrno 

(Vah.). 

kepeň| -a 1. ošumělý klobouk 
(val.). 2. místy na Slovensku kožichu 
říkají kepen, 

kepif sa == cébiť sa, brečeti (val.). 

kepský, špatný; kepsky, špatně: 
kepský čas, kepská práca (Vah.). 
Řemeslo šio čím dáf kepščéj (Slav. 
ČL. X. 465). Mám se kepsky (záp. 
Mor). 

kerady, kam (val.). 

keraki jak: Kerak sa menuje? 
Kerak je ti? (Klobucko) Nemáme 
kerak =: nemáme zač (koupiti něco) 
Zl. Stupňuje se složením s předponou 
pře: Kerak překerak to mám smutná 
udělať? Kerak překerak's to mohl 
jenem udělať? (Mal. XXIII. 225.) 

KerhátYi na Kerhátoch, trať v Po- 
lance Vsacké. 

kerchov (slov., val.), kerchovo 
(laš.), krchov, hřbitov: Kerchove, 
kerchove, ty lúčko zeFená (Bart. II. 
348). Jak na kerchovo vkročila 
(Suš. 4). 

Keřky, pl. m., trať (Vizovsko). 

kerúcí (po kerúci, po korejsi), 
někdy v neurčité budoucnosti (jako 
kdysi o neurčité minulosti): Kerúci 
k vám přijdu, ani sa nenadáte (Zl.). 



Zdovíte sa po kerúci, do su já 
(Vlk 33). 

kerýi -á, -é užívá se v řeči lidové 
ve přívlastkovém spojení s podstat- 
ným, anebo když se vztahuje k ná- 
městce osobní nebo následující ukazo- 
vací (kerý — ten); srovn. co: Kerý pes 
moc ščeká, nekúše. Kerá slépka moc 
vdáká, málo nese. Keré (zemáky) 
budu nakažené, dávajte o své. A vy 
milí kamarádi, keři ste mne měli 
rádi, pod^e se mnó (Suš. 566). Kera 
se mi zasměje, ta se mnu pojede 
(Suš. 554). 2. Sponové sloveso býti 
ve větách vztažných s doplňkem 
často se vypouštívá: Kerý dobrý 
gafán, z dafeka se směje (Suš. 553). 
Kera dobra děvečka, něch pozbiře 
jablečka (Suš. 437). Ked přídeme 
do salaša, kerá lepší ovca, naša 
(Bart. III. 54) 3. Užívá se souvztažně: 
Krajánek vykládat, že Rus sa bije 
s Engličákem, a Machala býl by rád 
věďél, kerý kerého (Slav. ČL. XI. 
178). Víš ty každů cestu, kerá ke 
kerému městu (Suš. 134). Kerý na 
kerého spjéše zapomenem? (Suš. 
237.) 4. Feminina kerá užívá se sub- 
stantivně ve spojení >z keré do keré« : 
To je z keré do keré, dež só žňa, 
ani se najesť člověk nemože. Belo 
mně z keré do keré, dež sem mněl 
iť na takovó dobu z domu (Mal. 
XXIII. 364). Jož těch platu a pře- 
rážek máme, až nevime z keré do 
keré = kudy kam (fig. 136). 
5. = kdo?: Keré je to? Keré ste 
vy? (Tišnovsko) 6 Kerý tázací po- 
jívá se s coll. plurálem (v. jeden): 
Ztratila sem vínek, kerý ste ho našli ? 
(Suš. 376.) Kerá s nama půjdete? 
(Slav. ČL. XI. 435). 7. Kerf — ien = 
kterýkoliv, ledakterý: »S kerým ko- 
šem půjdeš na ty jabka?« >Mi je 
jedno, s kerým tým« (ZL). 

kerýsek, malý semel, blecha v. t. 
(ND. 180). 

kerýsi : Je tam ešče kerási hruška 
= něco málo hrušek. »Máte-li 
ořechy?* »Ešče tam kerýsi bude.« 
Za kerýsi měsíc po téj = za ně- 
kolik měsíců potom (Vlk 39). Starý 
Tomšák viďél býka s ohnivů hlavu, 



143 



čápá} tam ve vodě; a to keřfsi tam 
chytali raky a svítili si met}ú (sub- 
stantivné) Slav. ČL. X. 373. 

kešeňa, (pol ) kapsa (žert.) : V ke- 
šeni bélo jak tédeA před stvořenim 
světa (fig. 74). 

kFabaf, klepati 1. kfabat cepem, 
zvolna mlátiti : Počkaj ež to oklabnu. 
Dybysme to ešče dnes mohli do- 
kfabnút (Jicko). 2. kfabať za stavem 
= tkáti (val.)» 3. klikou u dveří 
vzhůru dolCi pohybovati, abychom 
šramotem tím upozornili, že chceme 
do domu (kfabnóť, zakfabnóť) Btcha. 
4. klábositi, pomlouvati: Ten toho 
za deň naklabe (Brň.). Tá kde koho 
poklabe (Jicko). 

kráboslti stále o jednom do kola 
mluviti. 

klacmuddi člověk vysoký a ne- 
ohrabaný (záp. Mor.). 

kfači kleč: u pluhu (v. pluh 20), 
u saní (v. saně 10). 2. nohy (po- 
směšně): Co ty klače natahuješ? 

kračary pl. m., krátké sáňky (val.). 

ktada, mučidlo za starého práva: 
Rychtář do klady mě dat kázal 
(Suš. 688). 

ktadf, coll. klády. 

ktadíbuchta = vařbuchta, nemo- 
tora (laš.). 

ktadívce, kladívko (val.). 

ktadka 1. držadlo u srpu, biče, 
péra, 2. visutý zámek (laš.). 

Ktadnatái hora na Valaších. 

ktadnička, houba polyporus squa- 
mosus. 

Kladník, trať (Náklo). 

ktadorub: Tesařům naši předkové 
říkali kladorubi (arch. II. 4). 

ktak, trhan (laš.). 

ktaka, turín (brassica napus) Opav. 

kfaky = klačary (v. t.). 

ktamaó, který klame, klatnainigUy 
která klame: Klamači, klamači, ti 
Vrbeci chlapci, větši klamačnice Vr- 
becké děvčice (Suš. 167). 

kramaf, kTamořif, klábositi, vyklá- 
dati (laš.). 

kfaměf (kloměť, kfuměť), seděti 
shrben, dřepěti (val.): Mama, chu- 
děra staří, Waměli na íavě (Vlk 108). 



kfamka 1. klika na vážení vody 
(laš.), 2. = tlamka u pluhu (v. t.). 

klamočít se, hamplasiti se, na- 
máhati se: Naklamočil se na to 
(Drahany). 

klampajzna, paščeka, huba (ob- 
hrouble). 

ktanlca 1. klaníce, tyče u vozu 
hnojného, aby hnojnice (prkna) ne- 
padaly na kola. U vozu žebřinového 
jsou poloviční klaničky (v. vůz II. 
10, III. 18). 2. kíance u saní (v. 
saně 12), 3. nadávka člověku zdlou- 
havému. 

ktanie, -ia, píchání v boku: Mám 
kíanie, dostal som ktanie (Dob.). 

ktanýi »co sa dobře kole<; klané 
drva, rovno štípané (v. klať) val. 

kfapy kfap: Má střevíčky klapy 
klap (Suš. 660) = klapavé, které, 
nesedíce dobře na nohou, klapou. 

kFapačka 1. (= kfepačka han., 
kfapač slov., klapetka, klapotka laš.), 
dětský nástroj na klepání v pašijový 
týden. Skládá se z prkénka na krát- 
kém držadle připevněného, na němž 
vprostřed okolo své osy kladívko 
se otáčí, tlukoucí vpřed i vzad na 
prkénko (ND. 273). 2. ústa (ob- 
hrouble): Dat mo na klapačko zá- 
mek (Maš.), 3. klapačky, falcované 
trámce na dvoukřídlých vratech u sto- 
doly n. kůlny, jež při zavírání na 
sebe přilehnouce zaklapou (Prostě- 
jovsko). 

krapáki staré klobučisko, jehož 
střecha »krapí« (dolů visí) val. 

křapati -pu, klepati: Slyším pod- 
kovy klapat (Suš. 570). 

kfapatýi co »klapí«, schlípeno jest: 
Ten pes má kfapaté uši (Slav. ČL. 
X. 39); kfapatý klobúk = kfapák. 

ktapčf, z »klapťu« (= klátu) uro- 
bený: úf (laš.). 

krapeOi račí klepeto (laS.). Kt. 
Dod. I. 

kiápeCi klopota, kříž, soužení: To 
mám s tebou klapec I (Třešť) 

krápěna, kráva toho jména; má 
rohy »krapaté«, dolů skroucené (val ). 

ktapefí -pťu (klapetek, klapýtek), 
klát, špalek (laš., Zábřežsko). 

krápět, chlípěti: Klobúk na očách 



144 



klapf (Suš. 472). Svadté listi klapi 
(n. klupi) na stromě (Slav. ČL. X. 
301). 

klapetky se jmenuje taká zelina, 
žluté kvítečko to má, malinké lístečky 
drobné a kořínky hodné, jak malé 
kobzole tři nebo štyry (Vyhl. VI. 
XIX. 154). 

kíapeto = klepeto (laš.). 

krapineCi -nca, kopka sena (Fren- 
štát). 

kfapkai víčko oční: A ty klapky 
mám ráno takové těžké (Slav. ČL. 
XII. 386). 

kfapkafi zdrobň. slov. klapať: Žen- 
ským huby klapkajú jak nová pa- 
tírka (val.). 

kiapoušeti kloniti hlavu: Květina 
zklapoušelá = suchem zvadlá (Kun- 
štát). 

kíapúchý, kdo má klapáte uši: 
klapúchá sviňa (dok. 153). 

krarnetai klarinet (laš.). 

ktas coll. = klasy : Žito má pěkný 
klas. U Protivanova platí se z pole 
šest zlatých na jeden klas, t. j. za 
jeden užitek, na jeden rok. 

ktásí coll., klásky na poli po sklizni 
zbylé ; chudobné děti chodí na Másí. 
klasitó žito, má dlouhý klas. 

ktasnovat. Na mlátě obilí se nej- 
prve klasnuje; snopy se postaví 
vzhůru klásím a bije se do nich 
hůlkami od cepů (v. stodola). U Je- 
víčka klasnovat znamená přemlaceti : 
Zůstávají-li na zrnech ječmenných 
ostiny, musí se klasnovat. 

ktast, 1. peníze, spláceti, 2. pocho- 
vávati : My se klademe tu = máme 
svůj hřbitov. My se klademe do 
Žďaru (záp. Mor.). 3. obilí, louku = 
seci : Budzem už aj svoju luku klase 
(Dob.), 4. oheň klást: Kravaři kladů 
si na poli oheň, naložili si oheň. 
Vovce se bodó dobře pásti, me si 
můžeme voheň klásti. Te Petřiko, 
voheň skládé (ND. 234). 5. Kalendář 
klade déšť. 6. A což mi to zlato, to 
kladu za bláto = pokládám (Suš. 8). 
Klaďte to sobě za neštěstí (Suš. 259). 

Klášovky, pl. f., trať (Násedlovice). 
ktášterná panna, jeptiška. 



ktášterničkai hruška toho jména. 

ktáti 1. špalek, 2. úl (vých. Mor.). 

kíáf — kofu, štípati kláty po sto- 
jato, na rozkol: Uhlíř se dal taký 
velký klát klať (Kda II. 57). V boku 
ma kole = píchá (Dob.). Kráva kole 
= trká (horft.). 

ktataři -a, včelař, který chová včely 
v starodávných úlech (laš.). 

ktatečkyi dřeváky = cukle (v. t ). 

ktátek, střenka nože (Vyhl. 1. 136). 

ktátit sa, kývati se: klátí sa mně 
zub (slov.). 

kFatkai kTatečka, klícka na matku 
včelí (laš.). 

kfatý obrázek, na němž vyobrazena 
nesvatá osoba, světská věc ; op. svatý 
obrázek (Jicko) 

klazan, bezbožný kluk (Zábřeh). 

ktbfk (val.) = krbík (v. t). 

krcafi křesati (val.). 

krč, 1. pařez, 2. = klčovina, vy- 
klučovaný, na pole upravený les (Ždá- 
nice). 

Klče, trať (Nítkovice). 

kfčf, coll, pařezí. 

krčovat, mýtiti. 

klebetníki sotor, dlouhý koš ha- 
nácký, jako by se v něm klevety 
roznášely: Klebetníček s drobnůst- 
kami nechali na noclehu (fig. 77). 

kfebetovat s akk., klebetiti o ně- 
kom, pomlouvati někoho: Chodz, 
šohajku, dze chceš, fen ma neklebetuj 
(Bart III. 274). 

klebúňat int. slov. klebetit: To 
idú na besedu a klebúňajú (dok. 61). 

klec mase. (Jihlavsko). 

krécaf, kulhati : Kráva kléče (val.). 
krecačka, ovčí nemoc, kulhávka, 
»dyž ovce kTéčů* (val.). 

křeč 1. u pluhu = klač (v.*t), 
2. dřevěné okrají chomoutu (v. stroj 
na koně I. 1). 

krečačky, kleče, -íc (Zl.). 

krečévat iter. slov. klečeti (Zl.)* 

krečidto, klekátko. 

krečúvaf, iter. slov. klečeti (val.). 

kréhnit = klohnit: Špatná ku- 
chařka jídla kféhní (Zl.). 

krechtačka, řídké bláto, v němž 
se klechtá, brodí (laš.). 



145 



klechtanka: Fazula se zaklechtá 
klechtankú z vody a muky (dok. 
106). 

klechtat 1. brkati : vařekó klechtat, 
rozklechtat. 2. Botě mně klechtajó 
na nohách, 3. Veklechté ten hřebík 
ze zdi (vyviklati) Maš. 4. kfechtať, 
•chcu, klevetiti (slez.). 5. klechtat se 
^ chechtati se (Jevíčko). 

krechtuFai le, která klechce, kle- 
vetnice (Opav.). 

kFeki křivý strom (val). 

krekanicai -ce, báječná bytost: 
Toulalo- li by se díté po klekání, 
chytla by je klekanica (ND. 41). 

kíekotka (klepotka), klepačka 
velkonoční (laš.) v klapačka. 

klemzáki stará kudla (záp. Mor.). 

Klenci, trať (Blansko). 

klenec, klen (acer campestris). 

klenlca, ce, 1. = klenec, 2. kle- 
nica černá, druh révy, má velké 
hrozny modravé neb višňové barvy, 
» neřáda vyzrá« (slov.). 

klénkovaf se, sich kránken (han.). 

klenpírovafi krepirovat, churavéti : 
A tož tak s tým klenpírovali (Slav. 
ČL XI. 272). 

klepač 1. = klapačka v. t. (dok. 
124), 2. pták cypselus apus (Příbor). 

kíepáč : V Pravčicích starší muži 
měli klobouky >krepáče« barvy černé 
(Vyhl. II. 171). 

krepaná, dětská hra v míč (ND. 
178). 

kfepat: čáp klepe, klepoce. 

klepat se: Bída se tady klepala 
teze veliká = potloukala mezi lidem 
(Brň.). 

klepatá kráva, koza, jež má rohy 
zpátky (záp. Mor.) = klapatá (v. t). 

kíepetOi ruka (žert.): Když bude 
stát za dveřama, já se opřu kfepe- 
tama (Suš. 706) laš. 

klesáki zavírací nůž (Maš.). 

klesfi klestí; chvojí posekané na 
stelivo (záp. Mor.). 

kresnlf = klestiti (laš.). 

klestiti přesekávati chvojí na 
drobno, by se hodilo na stelivo (záp. 
Mor.). 

kťeščí -a, škvor (Trojanovice). 

Krešně, pL f., trať (Vizovsko). 

Bartoi: Dialektický tlovník moravský. 



kret — klejů 1. klnouti, 2. tlíti: 
Cosi tu kleje. Ta zem (rašelina) 
nehoři plamenem, jenom kleje (Vvhl. 
I. 35). 3. (klejů i klím) klíčiti: Žito 
juž kleje ^Zábřežsko). Zemňáky nám 
už hrubé klíja (Slav. ČL. XI. 324). 

kretka, klec (laš.). 

kleveta. Na západní Moravě děv- 
čata chodí se Smrtolkou. Je to 
smrček ověšený výfuky z vajec a 
věnci ze sečky a z hadérek, jimž 
klevety říkají (ND. 259). 

klibeCi -bca, klobouk (žert.) Maš. 

klf6nfk. Hotové peníze obecní, 
spisy a pečeti byly v obecní truhlici, 
od níž po klíčku měli dva sousedé, 
klíčníci, od obecní hromady volení, 
kteří však nebyli z obecního úřadu. 
Když pudmistr potřeboval peněz, 
pečeti n. spisu některého, povolal 
oba klíčníky (Skop. II. 108). 

kliháki pták oriolus galbula ; volá : 
»kupte klihu!« 

klín 1. šos u kabátu (vých. Mor.), 
2 klín u pluhu (v. pluh 16). 

klínai klika u dveří (laŠ). 

klíneCi dřevěný hřeb na sbíjení: 
Odtrhla sa im z pluhu deščička, 
přibíjala ju švarná dzěvčička, při- 
bíjala ju se dvoma klínci (Suš. 517). 

klfnek 1. dřevěný hřeb na věšení: 
Pověs si kabát na klínek. 2. osmý, 
stejný díl pokrájeného velkého ko- 
láče (vdolka), trojhranný: Klínek 
vdoika pro pacholka (Bart. III. 565). 

klintafi klábositi: Co srny už teho 

naklintaly! (laš.) 

kllščák (kliščál), brouk roháč 
(záp. Mor.). 

klfzafi -žu, klouzati (záp. Mor.). 

kFnút imper. kUň\ Neklen, milá, 
neklen (Suš. 343, z Komně). 

klobás m. Brň. = klobása f. 
(vých. Mor.). 

Klobáse, pl. f. vinohrad (Ne- 
chvalín). 

ktobúček, zvonek fcampanula) 
květ šlaku (dle podoby květu); klo- 
búčky^ hřebíčky (koření) horň. 

krocáň, -a, vysoký a suchý chlap. 

krocár, dlouhý kyj (val.). 

kroček = klacek (val.). 

10 



146 



klóčka = tloučka, dřevěný hmož- 
díř na tlučení maku (han.). 

KtodlchoVi les (Polešovice). 

klofák, zobák (MaS.). 

klofat, zobati, udeřiti (Maš.) 

kiofaneCi rána kotníky ruky : Dal 
mu klofanec (Maš.). 

krohniti špatně vařiti: Dyž oni na 
tom dědinisku to všelijak klohníja 
(Slav. ČL. XI. 227). Tes to hoklo- 
hnila! (Maš.) 

krochta, kleveta (val, laš., Jirara- 
mov; srovn. pol. klechda). 

krochtáři klevetář (val.). 

ktoko6| var, vír : Mléko vřelo klo- 
kočem (Kda II. 143). Voda bije do 
hráze a dělá klokoč (Vych). 

ktokočkai hruška toho jména. 

ktokočifi klokočovat, klokočem 
vříti : Voda klokočita. Na kotle voda 
už klokočuje (laš.). 

ktokočovýi klokočem vroucí : Na- 
féje sa klokočové] vody (val.). 

klomeň, -a, haluz; klominek^ ha- 
louzka: Na každým klomínko só 
letos žvance střešní (Maš.). 

klomočeti klamati (han). 

kiomočnlcai -ce, která klame 
(han.). 

kton vzíť, vzíti pochop, ztratiti 
rovnováhu : Deska vzala klon a bác. 
Vzal klon a střelil sebúm do potoka 
(Vah.). 

kTop, ohrnutá a obrácená část 
kabátu na prsou (Vah.). 

kropeto, noha, hnát: Kfopeto mě 
boli (laš.). 

klosbery, pl. m., angrešt (Opav.; 
Glasbeeren). 

kloub, lnu n. konopí po 20 ze- 
mičkách, zemička po 2 hrstech 
vlákna (arch. I. 168). 

klouhat ( Ó-), klouzati ; klouhačka 
(záp. Mor.). 

klube klub: Dyž byla večeře, 
klube klub na dveře (Suš. 161 ; ob. 
klupy klup = zaklepalo). 

klubek, zobák (Doubravnik). 

ktubaňka (-o-), slaměnka s kol- 
mými stěnami a rovným dnem (han). 

ktubko, míč (val). 

kfúcat, kulhati: KFúcál na obě 
nohy (Vych.). 



Kfuč, -e, f. traf (Bohdíkov). 

krú6, -a, m. 1. hákovité voje k za- 
pravení jařem při orání a přípřeži 
(Df.). 2. (kfučíček), primula verís 
(slez.). 

Kludenina, trať (Blansko). 

kfučík, oje plužních koleček (viz 
pluh 1.). 

kfučka, klička, 1. křivá dýmka 
(val.), 2. klička z prstů udělaná: ít 
na kfučky = kfučkovat se (v. t). 
3. Je-li obilí tak zralé, že klasy visí 
dolíi, praví se, že je zralé na klučky. 

kručkovaf pole, vláčiti pole na 
přič sem tam (slez.). 

kručkovaf sa, dětská hra = háčko- 
vati se, chytiti se za ohnuté malíky 
a táhati, který kterého přetáhne. 

klučnica (-o-), široká motyka 
(Maš.). 

kfučovisko, oje plužných koleček 
(laš.) = kfučík. 

krudif 1. vésti, stěhovati: Kludi 
statek na jarmak (laš.). Kludžil sobě 
ju do dumku (Suš. 462, laš.). Už sa 
vykludili (val), 2. pleskati, klábositi : 
Někluď! Kludi hlupu = hloupě 
mluví (laš.). 3. kludiť na někoho, 
hanu kydati, nadávati: Býl u nich 
vařený pečený a včiléj na něho všeci 
kruďá (jicko). 

kruka znamená kliku větší, jakc 
u stroje, dřevěný hák, kfučka kliku 
u dveří (Slav. ČL. 300) ; klukou váží 
se voda ze studny (Btcha). 

krukaňa, -ně, kráva toho jména; 
má rohy do kliky skroucené (val.) 

kfumkaf, klímati (val.). 

klumočnlca, ce, klepna (= tlu- 
močnice) han. 

kfumpa, hromada (Klumpen): 
Stojá fedakde v kfumpě a edem 
o saméj darebnině (Vah.). 

křupat, klepati: Smrč klupe na 
dveři (Suš. 13). 

křupaná, dětská hra (ND. 186). 

kFupěf, ovisati: listy oklupěné 
(když vadnou) val. Ty vyščuhrané 
ruky kfupěly na cíše — ovisaly mdle 
(Slav. ČL. XII. 275). 

křupnut, klepnouti: Ulom si pru- 
teček, klupni na hrobeček (Suš. 159). 

ktuska, šiška, knedlík (Frenštát). 



147 



klusói kluseiD, honem. Běží klusó 

(Brft.). 

kluščaný, velmi tlustý (dok. 125). 

kfuti klovati : Húsátka sa kfujú = 
vyklubávají se z vajec. Nakfuté va- 
jíčko. Tráva se kluje ze země (jako 
house z vejce). Kde sa halena kluta, 
vraziía sa Jata (slov.). 

kfuznafi zakluznať koně, zauzditi 
(han.); slov. kfznat; odtud: kfznák 
= uzda. 

kFvaňa, -ně, sekyrka (val., Kt. 
Dod. I.; také příjmení). 

krzavícai -ce, náledí (Dob). 

kmásati -šu 1. trhati, rváti: Naši 
kmášú jabka. Pokmásáí mi šaty. 
Rozkmásaná htava (střapatá). Kmásái 
ho za vlasy. Větr kmásái listí ze 
stromů (Slav. ČL. XI. 434). 2. bíti: 
Aby vám enom nenakmásali. Chvílu 
sa spofem kmásali (val., horň., podl.). 

kmasif, uchvátiti (val.). 

kmasoňi -a, kdo se rád bije, 
trhan: Je z něho takový kmasoň 
(Slav. ČL. XI. 378). 

kmíňanka (laš.) = kmínovica, kmí- 
nová polévka (na snídaní) 

kmín (gamin), šejdíř, filutář: Oj, 
co sem vám udělal, vy Bilovčí kmíni ? 
(Bart. II. 464.) 

kmfnek (zdrob. kmen), větev (záp. 
Mor.). 

kmfniti šiditi: Ten kmín kmínský 
okmíníl mne o pět rýnských. 

kmínstvOi figle, podvod (vých. 
Mor.). 

kmiter, -tla, knutel, kyj (val.). 

kmochá6kovat se s někým, říkati: 
kmocháčku. 

kmotr — kmotra. Vedle těch jmen 
říká se: kmocháček (kmucháček) a 
kmotřenka (kmoterka, val), křesný 
otec a křesná matička, nebo křesni 
tata a křesni mama (Rožnovsko ; tak 
i na Laších nebo křesný a křesná, 
křesníček a křesnička), krsný a krsná 
(Lanžhot; kmotr a kmotra je tam 
na biřmůvce). Na jižním Opavsku 
užívají slova »poteček« (z něm. 
Pathe). Na Žď&rsku > kmotra Havlí- 
ková « značí kmotru, která byla dítě 
při křtu na rukou držela; řekne-li 
se však y kmotr Havlíková*, je to 



pouze žena kmotrova, kterýž byl 
křténci posloužil (R. a Ž. 23). 

kmotrovat, býti kmotrem: Koli- 
krát do (kdo) kmotruje, toFéj má 
schodků do nebe (Vlk 3). 

kmotrovaf se s někým, říkati mu 
kmotře. 

Kňahnicei pl. f., vinohrad (Ra- 
děj ov). 

Kněhyňa, hora (val). 

kněz, ploštice zdobená. 

Knéženky, pl. f., trať (Blansko). 

Knéžf hory, vinohrad (Bzenec). 

Kněžíkov, trať (Blansko). 

knéžůvka, hruška toho jména. 

kníkalka = vejskalka, šlížek; jsa 
dlouhý, v krku uvízne a »kníkne«, 
výskne (záp. Mor.). 

knísat sa, -šu, klátiti se, kývati 
se : Zub sa mi kníše. Zbožjé sa kníše, 
kedz větr fučí (Dob.). Červené ja- 
blučko nad vodu sa kníše (Suš. 578, 
horň.). Kalina, malina nad Váhom 
sa kníše (Bart. III. 415). Péro sa 
kníše za širákom (horň.). 

knihy, žaloudek hovězího dobytka : 
Kráva má zapečené v knihách. 

knižák v. svobodník. 

kníže, n. : Umíralo jedno kníže, 
ale i skonávalo Kda II. 99 v. hrábě. 

knížky, kniha modlitební. 

knofer, -íTa, knoflík (laš.). 

knofra, šiška (Podl.). 

knofraj, -a, veliký knoflík: Cigáni 
měli u vest stříbrné knofTaje taják 
vlaské ořechy (Slav. ČL. XIII. 373). 

kňok, kyj (han.). 

knot, 1. děcko: Počkaj enom, ty 
knote! 2. trhan (val.), 3. knoty, staré 
věci vůbec, zvláště šaty: Zebrái své 
knoty a šél (= svých pět švestek, 
dle něm). 

knotavec, knot, zlé děcko : Toťkaj 
ten knotavec malej (dok. 236). 

kňučet: Prasata ve chlévě kňučíja 
híady (Slov. obr. 258). 

knuter (slov., val. z něm. Knittel), 
kolek, jímž se povříslo na snope 
v uzel stahuje; han. róbf, dol. vrúbT; 
laš. knebf (z něm.). 

knutrovat, snop knutlem zavazo- 
vati (han. róblovať). 

kobettníca, klevetnice (Jicko). 



148 



kobettovaf 1. něčím: strkati, dr- 
cati : Někobehuj tak s túm korébkúm. 

2. pomlouvati, klevetiti (Jicko). 

koberáč, břicháč (la$.). 

kobereCi plachta, v niž nosí ci- 
kánky déti na zádech. 

kobero, břicho: Kráva byía ve 
vodě po kobero (laS.). 
koberatý, břichatý (laš.). 
koberura, břichatá: ženská, kráva 

(laš.). 

kobirek, šotek, skřitek (Prostě- 
jovsko). 

koblih, kobližek 1. smažený (v o- 
statky), 2. podlouhlý makovník, 

3. = nové leto, na nový rok pečený 
koláč (Jicko). 

kobiók = klobouk (Zábřežsko). 
kobottnlca (= kobeltnica), po- 
mluvačná klevetnice (Z!.). 
kobottovat (kobehovať v. t.), vi- 

klati, na př. otevřenými dveřmi: Co 
tým koboituješř (Zl.) Sviňa kobot- 
tuje vrátama ^ narážejíc do nich 
rypákem třese jimi (Slov. obr. í. 258). 

kobřňaf sa, váleti se (val ). 

kobrtafi převraceti, přehazovati : 
seno (laš.). 

kobyranka, druh švestkového 
ovoce. 

kobyraščf, šťovík (val). 

kobylí mtátOi symphytum oíT. 
(bot.). 

kobyllna, stolice na strouhání dra- 
ček (val.). 

kobyllneoi koňský trus. 

kobylíščf, šťovík íZl.). 

kobyližka, kobližka (Lor.). 

kobytka, chudé pohančí zrno (val.). 

Kobylnice, pl. f., trať (Domanín). 

kobzák, druh bramborů, >v jam- 
kách červený*. 

kobzar, brambor (laš.). 

kobzarnisko, pole, s něhož skli- 
zeny kobzale (laš.). 

kobzoF, -a, m., brambor (laš.). 

kobzoFanka 1. ňať kobzolová, 
2. polévka kobzofová (laš ). 

■(obzollsko = kobzafnisko. 

koc, dřevěný holubník (záp. Mor.). 

kocan, kocanka, jíva (laš.). 

kocanky pl. f. nb. kocianky, je- 
hnědy jívové (laš., val.). 



kocanková nedéfa, květná (laš ). 

kocar 1. karabáč (záp. Mor.), 
2. hůl (Jevíčko), 3. trudovačka (v. t). 

kocati tlachati (záp. Mor.). Odtud 
název některých hospod »kocanda<, 
vlastně místnost, kde se kocá. 

kocavýi tlachavý (záp. Mor.). 

kocián, gnaphalium dioicum (bot). 

kocicat, equisetum arv. (bot.) laš. 

kocmandai bramborová kaše 
(horň.) 

koomaf sa, šukati se, dlouho se 
oblékati a p. (val). 

kocmochi moučná kaše (Brň.). 

kocmrda, ůlisník, lichotník (záp. 
Mor.). 

koco i koce^ 'Ca^ ptačí hnízdo 
(val). 

kocoňi kdo kocá, tlachal (záp. 
Mor.). 

kocournfk, calamintha acinos 
(bot.). 

kocúňaf sa, kočkovati, milkovati 
se (jako kočky): Mach s Rozinu sa 
kocúňali (Vlk 23). 

kocúr 1. 10 — 12 žemenek Inu n. 
konopí u věnec spletených (Zl.) v. 
žemenka 2. silný řetěz na brždění 
vozu i saní, 3. chumáč spečeného 
sena a p. (Lor.), 4. trudovačka (v. t.), 
5. druh tance: kocura hrať (Opav.). 

kocúry 1. domácí papuče z okrajků 
(val.), 2. zkažené, přepálené cihly 
(Opav.), 3. = tchoř, věc (zvláště 
obilí) domácím zlodějem ukradená 
a prodávaná (laš.), 4. pěšinka: jit 
kocourama (Jihlavsko). 

Kocúryi pl. m., trať (Žeravice). 

kooúrek (= vaček), nástroj ho- 
blíkový na vyhrnování dlabu ve 
dřevě (val ). 

kócúřlfi vynášeti kocúry (v. t): 
Ta, by všecko zkocuřita (laš.). 

ko6, -e, f., kočár (slov.): Stup, dě- 
večko, do koce (Suš 22). Nebudem 
ťa v koči vozit (Suš. 258). 

kočárky, pí. m. kolotoč. 

koči, -a, o, kočičí: Sova ma koču 
híavu (laš.). 

kočlč, -a, kočí (slov.). 

kočiček 1. talíř, na němž se dává 
kočkám (han.), 2. míšek na tabák 
z kočičí kůže. 



149 



ko6l6anka (kočůvka), jablko toho 
jména, červené, kyselé. 

ko6i6i hlava, jablko toho jména, 
sladké; k. mýdlo, saponaria oíf. 
(bot.); k. ocas, druh révy = husí 
čapa (v. t.). k. pazúrky, houba ma- 
jůvka, k. svacFba, zelí a zemáky (val.)i 
k. tanec, kousky se zelím (Třešť; 
jinde hrách s kroupami), k. zlato, 
nepravé. 

kočičky, jehnědy jívové; světí se 
na květnou neděli. 

kočlmamai milovnice koček. 

kočfrka u vozu, kozlík (v. t.). 

kočiš, -a, kočí (Suš. 756). 

kočka, kotev lodní (vat.). 

kočkovaf, hráti si jako kočka, 
žertovati. 

kočovka = koča zelina, mentha 
crispa (laš.). 

kočvar, veliký hrnec (val.). 

Kočvara, příjmení. 

kočvaría, *ie, zvodnělý sníh (val.). 

kodač, -a, kdo kodá, mluví páté 
pres deváté (záp. Mor.). 

kodat, klepati, tlachati: Ve dvě, 
dež se sendete, ve se něco nakodáte 
(Maš.). 

Kodle, -ete, n., Karel (sev. Mor.J. 

kofra, -fe, plecháč (laš ) ; koffa na 
mféko, plechová nádoba (Frenštát). 

kohan, veliký hrnec (val ). 

kohólif, vyvrátiti: hrnec (val). 

kohřcaf, velice kašlati (val.). 

kohřňafi škaredě kašlati (val.). 

kohút: chodník dělaný na kohůty 
= serpentiny (Frenštát). 

kohufák, $tyra slepičí (Kunštát). 

kohútek 1. u pluhu (v. pluh 11), 
2 papaver rhoeas (bot.). 

Kohútí, trať (Koryčany). 

kohútí ocas, orobus vernus (laš.), 
2. k. mliko, zákalec ve chlebě (han. ). 

kohútit se, rozpáliti se hněvem: 
Hněď se kohútí. Zakohútil se = 
začervenal. 

kohýňaf, silně kašlati (val.). 

Kochan, příjmení. 

kochání, >potěšení>, milá: Sedaj 
na vůz, kochání moje! (Suš. 455, od 
Val. Meziř.) 

kochánek — kochanka, milý — 
milá ^laš.): Ešče můj kochánek ně- 



snidaí (Suš. 196). Švarný šohajku, 
můj kochanečku! (Suš. 351.) Dobro 
noc tobě vinšuju, kochanko moja 
(Suš. 339). 

kochaf, milovati (laš.): Kochaj 
mě! (Suš. 387.) 

kochat 86 v něčem, míti zalíbení: 
Ten strýček se přej v tem tuze rádi 
kochajů (dok. 62). Jeden, dvá se 
v tem včelařstvjů kochajú (dok. 124). 

kocholka, chocholka (Zábřežsko). 

kojácnúf, svaliti se: Ostrévka (na- 
ložená) kojácla (val). 

kokáš, trudovačka (v. t.). 

kokeš, -kša, kohout (Žďár). Hra 
na kokša (ND. 163). 

kokodovy hody, úvod s dítětem 
(val.). 

kokohrtí, papaver rhoeas (bot). 

kokořlč, -a, m., konvalinka. 

kokořišek, pták troglodytes par 
vulus (horň.). 

kokošek, kohoutek : Ty kokošku, 
nelítaj, tej kuřičky nechytaj (val ) 
Suš. 434. 

kokot, kohout (laš.): Kokot věje 
(Suš. 742). Březnový kokot, dítě 
v březnu narozené (Vyhl. XVIII 
450). 

kokotaf : Kohút kokota! na dvoře 
na slépky; vykutal chrobáka (onom. 
svolával slepice) (Slav. ČL. X. 32). 

kokotek u pluhu = kohútek (v. t). 

kokoti peří, iris germanica (od 
podoby květů). 

kokotice má jména přerozmanitá 
1. povyka (Tršice, Litovel), 2. po- 
přádka. popřídka (M. Budějovice), 
3. povítka (Zábřeh), 4. votáčka (Nové 
Město), 5. kozina (ib.), 6. hubík (-o-) 
Střelice, 7 zrzavka (Frenštát), 8. ze- 
zulena (slov., val.), 9. zlátenka (val.), 
10. pozlátka (laš., horň), 11. zlato 
(laš.). ' 

kokovdákat. Kúra kokovdáká: 
kokokokokokovdák, nesu vajca do 
Slovák (ND. 69). 

kokrhér, -a, m., drdol, čepec: 
Umřela židovka v kokrhéli (píseň). 

kokrhélf, papaver rhoeas. 

kokrhuhú, hlas kohoutí. Kohútí 
kokrhúkajú (val.). Kohótek kokyryhá 
(Bart. II. 396). 



150 



kokšit 86 = kohoutit se, zlobiti 
se (záp. Mor.) 

kctacat, klátiti : Jak ten větr téma 
stromy kotacá! (Zl.). 

kotáč na východní Moravě bývá 
jenom na svatbě za výslužku: Sná 
neideš s kofóčem? = ze služby (Vlk 
27); sice říká se koláčům >vdotky«. 

kotáček, 1. vdolek (Podl.), 2. ko- 
láčky s kadlátkama = švestkové kne- 
dlíky (Brň.), 3. haíužky, noky (val.). 

kotáčný : Bazala bý) čtověk takto 
dosť kofóčný = mohl s ním každý 
ubýti, se srovnati (Vlk 18). 

ícotáčová mísa = na koláče (Mal. 
XXIII. 220). 

koFaja, -je, kolej: Sedí na kolaji 
vtáča (Suš. 545). Co je po vodince, 
co teče kolajó (Suš. 214). Krev se 
leje koTajama (Suš. 124). Tak to zas 
ostaío na starých koTajách = při sta- 
rém (Zl.). 

kolajka, pták vanellus cristatus 
(záp. Mor.). 

kotárčfk, tovaryš kolářský (laš). 

kotataf, klátiti, kolísati (val). 

koFco (kofce, -ca), kolečko ; koTca^ 
-lec, plužná kolečka (val.). 

kotčí, coll. drobné kolky: Uhrabať 
íúku z jara z kotčí a kamenci (Vah.). 

kotčovíi drobné haluzí nebo třísky 
(val ). 

kotdýcaf, klátiti: KoMyca se to 
(laš.). 

kofe užívá se hojně za předložku, 
zvláště na vých. Moravě, 1. = okolo, 
mimo, podél: Kole té zahrady byla 
veliká zeď (Kda II. 209). Chodil pán 
Bůh kole hrobu (Suš. 3). A když 
bylo kole vesna (Suš. 434 = neda- 
leko, blízko). Réž budeme míátit až 
kole vánoc (Zl.). Kole našich oken 
teče voda dobrá (Suš. 265). Kofe 
Dunaja chodila (Suš. 156). 2. Zastu- 
puje často předložku o ve význame 
přeneseném, zvláště spojovanou s lo- 
kálem a předložku stranivá (s strany), 
na vých. Moravě neobvyklou: Déíá 
kofe pofa, kofe hospodářství, koFe 
dobytka. Dětál koFe vinohradu. Na 
dělal sem se kofe toho. Pořád kole 
toho práci měla (Kda II. 22). Bu- 
deme rozpravať kofe vaši cerky, dy- 



bystč nam ju dali (Bart. II. 141). 
Rád bych s varna kole téj věci pro- 
mlúvíí (Zl.). Byla akorát kofe téj sto- 
doly řeč. Vykládal kole teho kněza. 
Kole tých hodin sem sa naplakala 
(val.). Ptal se v kancelářu taky kole 
teho placeni, a řekle mu, že to može 
platiť až v dubnu. Už sem se ho pta) 
kole teho koAa, jak draho ho kópil 
(Mal. XXIV. 139). 

kofói -á, coll. kůly vinohradské 
(slov.). 

koreba6, v čem se dítě kolíbe 
(mimo kolébku), na př. z plachty 
na polí urobený. 

koréba6, kdo kolíbe: Hulaj, belaj 
a neplač, pil by víno kolébač (Suš. 
510). 

korebina, prohlubina na cestě, die 
Mulde (slov.). 

Kolebina, trať (Dok. 189). 

Korebiskai n. pí., trať (Halénko- 
vice). 

korebuša, -še, kolebač, houpačka, 
dětem při práci na poli z plachty 
udělaná (laš.). 

koteček, sirka (val.). 

kolečka (kolca) pl. n. = č. ko- 
lečko. 

kofeda, 1. zvláštní píseň vánoční, 
zpívaná po domech, 2. dárky při tom 
vybírané: Já du na koTedu, nesu si 
pyteF (ND. 218), 3. člověk povídavý: 
To je koleda, ten toho nakoTedujel 

koFedníki kdo chodí po koledě: 
Já sem malý koledníček (ND. 219). 

Koledník, trať (Blansko). 

koFedovat, neustále o jednom mlu- 
viti. 

korej — toréj, kolik — tolik : KoIéj 
ty chceš, toféj já ti nemožu dat (slov., 
val.) 

kotek, 1. kuželka: Na tři hypy 
zhodíl enom dva kolky (Zl). 2 Po 
plotě kolek = daleký příbuzný (Zl.) 
3. ryba aspro Zingel (Podl.). 4. kol- 
ky = roždí (val.). 

kotem : Dež si to kolem a kolem 
vepočitáš, tak uvidiS, že ešče ztratiš. 
To čteni je kolem do kola = roz- 
vláčné (Mal. XXIV. 139). Děti se 
kolem toho bily = o to (Kda I. 49). 

kofenáči 1. člověk kolenatý (dok. 



151 



230), 2. vysoká bota, jejiž holínka 
v předu sahá nad koleno (Liš.)- 

koFenačky (kofensky), po kolenou. 

korendovat sa, odtahovati při práci 
(slov.). 

kolerové kapky = od kolery. 

kofesOi kolo (horň) : Žena zatočí 
pás do kolesa 'Mor. lid 16). Kolesa 
lámat, dětská hra (ND. 175). 

kolevái okolo, mimo: Mele se toze 
kolevá mně (fig. 70). Šií kolevá mně 
(Mal. XXIV. 139). 

koliba, dřevěná bouda na salaši, 
odkorky pokrytá, na způsob střechy 
na nizounkých stěnách postavená. 
V ní bydlejí bača s valachy (pastýři) 
val. rum. 

kolíbka : dělat kolibke = pokosy 
(ovsa) shrabovati v hromádky, co by 
mohl vzíti do náručí (Jevíčko). 

koliha, pták vanellus cristatus (Da- 
čice). 

kolik — tolik má v gen., dat, lok. 
kolikati — tolikati, v instr. vedle koli- 
kátí též kolikatima — tolikatima. 
Jiné tvary jsou : KoFéj — toléj (slov. ; 
ostatní pády jako kolik) ; kelo — 
tefo, kofko — tolko (val.) ; kolik — 
teléj (s teléj lidmi, Jicko); kelo — 
tefo, kefko — telko (tele, telej), 
kyla (kyfe) — tyla (tyfe), velej — 
telej : vefej krajů v, telej krojů v, o kela 
hodinách (laš.). 

kolikerasto: tatar spletený v koli- 
kerasto (val). 

koliknást == kolik: Už koliknást 
roků nebylo snihu (Zl.). 

koliký — toliký, staročeské (nyní 
jak velký, tak velký) zachovalo se 
posud na Moravě těmito tvary: ko- 
liký — toliký (slov.); kofký — tofký 
(val. laS.); keli (-a, -e) — teli (-a, -e), 
kelky — telky (laš.): teli les, tela 
kniha, tele polo. 

Kolín, trať (Jihlavsko). 

kolínek, kousíček (v řeči dětské): 
Dé mi kolínek (záp. Mor.). 

koilsač, kolíbač, kdo kolíbe dítě: 
Za kolisača ho vzali (Dob.) 

kollsarka, povidla (val.). 

kolíska, kolébka (horň.). 

kolfsaf, -šu, kolébat (horň.): Mamka 
ca (=ťa, tě) kolíše (Suš. 511). Dora 



kolísala dzjéca (Dob.). Aneša chodzí 
s Fúskú kolišjúci = chodí s ní na 
pole a tam jí kolíbe dítě (Dob.). 

kollt, tančiti (Bzenec). 

kolitý, koledavý, povídavý (han.). 

korky (v. koliký), mnohý: KoIký 
nemá ráz co do huby strčiť a musí 
též byť. To koFcí ani dvá chlapi ne- 
zecíá. KoIký si ? = kolikátý (ve škole) 
Vah. 

Koimačka, příjmení. 

kornást = koliknást, kolik : desek 
kofnást kop (Vlk 46). 

koFní: Kujeme tři kolní hřebíky 
(Suš. 31; od slov. kláti — koli). 
Kolní hon = hlavní hon podzimní 
(laš.). 

kolník, 1. kůlna s patrem (Jem- 
nicko), 2. turín (řepa) Krumlovsko. 

kolnohý: Dostál sem pěstí vod 
babě kolnohé, šmatlavé (ND. 244; 
srovn. kolohnát). 

kolny, štěpný: Dřevo je kolné = 
dobře se štípe (val.). 

kóto, 1. Má hubu dycky na celé 
kolo ■= mluví plným hlasem. Býl 
na celé kolo hladný. Je vdaná na 
půl kola (o svobodné matce). Ko- 
houtek staré ručnice natahuje se 
na půl kola nebo na celé kolo ; od- 
tud ona obrazná rčení. Di mi na 
kolo = k šipku (Žďár). Měsíček je 
v kole = v ohradě (laš.). 2. koláč 
darovaný chase za výslužku (Brň.). 

kotoděj, -a, 1. Našim předkům 
kolář slul kolodějem (arch. II. 4). 
2. mluvka (Opav.), 3. oSemetník, »ne- 
zmířá edem dycky na nějaké peklo* 
(Vah.) 

kotohnát, neohrabaný velikán. 

kotomastryka = gummi elasticum 
(ND. 177). 

kolombač, -a, m. = kolembač, 
houpačka (Brň.). 

kotoštyja, vadivá ženská (val). 

kolovaný: Mé pantličky červený, 
kolovaný bílý = s bílými koly (Suš. 
443). 

kolovrátek (kolovrotek), pták íice- 
dula hyppolais (Frýdecko). 

kotovratnica (korovratnica) = ko- 
lovrátek na předení (ZL). 

kolozub, zub rostoucí mimo řadu. 



152 



kotozubeCi kAl se zuby (kolíky) 
po stranách vyčnívajícími, na něž se 
napichuje obilí (Vek). 

kolozubý: baba = bezzubá (= ho- 

lozubý ?). 

kottún (koMún ; ve Slezsku í vilko- 
diak), splichtění a splstění vlasů (plica 
polonica), křeče, hysterie (val, laš.). 
Koitún povstává z leku, z markot- 
nosti (lítosti) a ze zlosti. KottúnA je 
čtvero: 1. kudtatý (splstěné vlasy), 
2. suchý (vlomí se do kostí, které 
pokřiví), 3. mokrý (hnisající boule), 
4. paskudný (mlsný) ; nemocný má co 
chvilka jinou chuť, tu na bélku, tu 
na maso, na ovoce a j., a když mu 
po vůli nebude, trhá kosti a střeva, 
působí horko a zimu atd. Odtud 
kohún znamená tolik co neodolatelná 
chuť, laskominy : Mam velikého ko}- 
tuna na koíače. Daj mu, ať ho kottún 
nepoíáme! (Vyhl. VI. XIX. 154, Mor. 
lid 209), 2. špinavec, všivák (laš.). 

kottunova zejinai plavuň (laš). 
kotužníki koželuh (laš.). 
korvičlnský, kterýkoliv: Na žjád- 
ném koJvivičinském mjésce (Dob.). 

komár. »Když jsem uviděl někde 
ve slovanské Praze v hostinci nápis: 
,Kibic, drž hubu!' vzpomněl jsem si 
iia hostinec v městečku na Valaších, 
kde u karetního stolku byl nápis: 
, Komáři, mlčte!' Jak výtečně je vy- 
stižena slovem komár dotěrná ne- 
odbytnost řadiče při kartách!* (Slav. 
ČL. XII. 230 ) 

komárník, prkenný stolek v kolibě, 
na němž se suší hrudky brynze (val). 

komárovati dotěrně nahlížeti : Ko- 
máruje na všecko. 

kombISi komise (Dob.). 

komendSi komando: Je tam pod 
dobru komendu = v přísné kázni (Zl.). 

kometa, komedie (slov.). 

kominář, 1. kominík, 2. dozorce 
nad komíny od obce ze sousedů 
ustanovený (Skop. II. 76), 3. pták 
ruticilla phoenicurus (Zl.), 4. houba 
boletus scaber (Zábřežsko), 5. čme- 
lák zcela černý (ND. 212). 

komlnářík, pták ruticilla tithys 
(Krumlovsko). 



kominf66k| pták luscinia rubecula 
(Dačice). 

komora, -e, slepice toho jména, 
s malým hřebínkem bez drdolu (val). 

komotá kráva, koza, s jedním ro- 
bem nebo bezrohá (val.). 

komonec, -nca, dlouhý úzký čeřen, 
který se přičiní k otvoru ve svislích 
stodoly a vrabci se do něho nahá- 
nějí (ZL). 

Komonec, vrch u Luhačovic. 

komora, 1. podružství: Un je tam 
kumoru. Vydala áe pod kumory (laš.). 
2. plíce: má dobro komoro (Maš.). 

komoráš, -a, má o svatebním ve- 
selí na starosti komoru, t. j. vydává 
jídla a nápoje (Df.j. 

komořica, -ce, menší než komora 
a větší než komůrka: Ze síně vchá- 
zelo se do komořic vrchních a do 
dolní komory (arch. III. 26, han.). 

komorní sluha = komorář (Dob.). 

komornfček: Kdyby o mně můj 
tatíček věděl, on by pro mne na 
vozíčku přijel, a přijel by v pěkném 
komorníčku (Suš. 487) = » kočár, jen 
že bez per, dost těžký, se stříškou 
na čtyřech sloupcích, se záslonami 
a poduškami* (Jirásek, »Sv. Mikuláš* 
39). 

komorník, hofer, podruh (slez.); 
bydlí »pod komory*. 

komplt, nešika: Ty kompite (Žďár); 
též příjmení. 

komat (= zkoumati?) pozorovati: 
Kómal, ešle je v kostele (han.). 

komzif, dráti: Pořáď ty gatě 
komziš! (val.) 

kon: Ten dělá kóny! = vyvádí 
kusy (záp. Mor.). To bude teprv 
honů a koňů (Žď. obr. 80). 

Konačka, trať (Blansko). 

koňák, voják na koni. kavalerista. 

konár, silná haluz; > haluze má 
edem strom jehličnatý, listnatý má 
konáry* (val.). Na Hané místy koňdr. 

koňař, -a, obchodník s koAmi. 

koňařif, obchodovati s koňmi 
(Slav. ČL. XIII. 208). 

konaf, skonávati, umírati : Tu ho- 
dinku, dych konala, joch se tady 
zpovídala (Suš. 775, laš.). 



153 



kon6á dědiny, lesa, zimy a p. = 
konec, na konec (Zl.). 

kon6ahaJ6a (na končahajčoch), 
trať (Žeraviny). 

končevá =: končá (Spytinov). 

končina (kuňčina), jetel; vodní 
končina = hořký jetel (Vyhl. VI. 
XIX. 151). 

končiny pl. f. 1. ostatky maso- 
pustni, 2. pole, pastviny a paseky 
od osad vzdálené (Viz.). 

končeki koneček = ocelové péro; 
jeho špice je končúšek (Dob.). 

končitý, špičatý; zařezat na kon- 
čito = do špice (Zl.). 

kondel (kondýlek), chundel, chu- 
máč (vlasů) Jevíčko. 

kondrabi pondrav (laš.). 

konec : Mám to na konec jazyka 
= už už si vzpomínám, ale hned 
mi to zas uniká z paměti. Na takový 
konce došli (dok. 213). Do ví, de 
je mu konec = kam se poděl (Vlk 
101). Ale kde tem byl konec! = 
kdež ti byli I (dok. 247.) Nevím tomu 
konca kraja = nevím si s tím rady. 
Já o ťa, synečku, dokonca ne<$tojim 
= nikterak, docela (Suš. 241). Od 
té chvíle bylo tomu strašidlu konec 
(Kda II. 251 ; pojí se se slovesem bez- 
podmětným na způsob příslovce). — 
Pojíc se s genitivem, zastupuje před- 
ložku: Konec Veteřova stojí tamto 
milá (Suš. 582). Budó se stěhovať 
konec března (Mal. XXIV. 63). 

konečné: Nemožu ho konečně 
vypraviť ze stavená = nijak, o živý 
svět Qicko). 

konečný konec: Nechťél do ko- 
nečného konca (Zl.). Nemožu koneč- 
ným koncem dómu dostať (Jicko) 
= nijak, o živý svět. 

koní mňaf (Aať), mentha pulegium 
(bot.). 

koníček 1. sýkorka parus cau- 
datus, 2. fazole žlutá s černými pruhy 
po bocích (ND. 181), 3. aquilegia 
vulg. (bot.), 4. druh tance (Suš. 602). 

konfki colchicum autumnale (bot.). 

koninec, koňský trus (Kda I. 62). 

konlf sa, divočiti se: Co ty sa 

toléj koníš ř líceš jak skoněný ? (Vah.) 



konofollja, -je, kalafuna (Slav. ČL. 
XII. 190). 

konofSai pl. konopě: Zelená ko- 
nopja (Suš. 266). Konopě jsou po- 
skoné (poskůnky) a hlavaté (hla- 
vačky). 

konopáč, -a, m., eupatorium cana- 
binum (bot). 

konopáska, slepice barvy konopné. 

konopastýi zelené barvy konopný 
(val.). 

konoplcai -ce, 1. = koňova: 
konopice máčac (Dob.), 2. plevel 
rostoucí v bramborech a ve Ině (záp. 
Mor.). 

konopka, anemone nem. (dle po- 
doby listů) laš. 

konopufa, -fe, hruška toho jména. 

konorza (konurza, konurz, ko- 
nělza), parus maior. 

konouška n. konejška, visutá ko- 
lébka z plachty, houpačka (záp. Mor.). 

konrábek (kunrabek, kundrotek), 
glechoma heder. (slez.) bot. 

konrádka lycopus europ. (bot). 

koňský: k. handlíř, obchodník 
s koňmi, k. hlava, hruška toho jména 
= baba, k. ščáv (ščiv, Sčiber), rumex 
aquat. (bot.) 

konšet. Za čas& patrimonialních 
byli v obci dva konšelé, obecní 
úředníci, kteří konali službu policejní 
a po dědině oznamovali jako nyní 
bubeníci. 

kontrabáši -a, m., brambory s po- 
hančenou kaší míchané, v mléce 
pečené a slaninou maštěné (val.) 

Kontrbovcei trať (Čejkovice). 

kontráši -a, kdo zpívá nebo hraje 
druhý hlas (horň.). 

kontrovafi zpívati nebo hráti druhý 
hlas: Daí sa zpjévac kontrujúci 
(Dob.). 

kontura, -fe, část úpravy ženské 
hlavy, obalena z vlasů nebo z plátna 
(horň.). 

- konýšeki koneček : na samém ko- 
nýšku. 

kopa: Když se nějaká změna na 
hranicích udávala, t. j. když sadili 
nové hranečníky místo starých nebo 
na místech sporných, mládeži (i nej- 
mladším sousedům) pro pamětnou 



154 



dávali »držeti kopy«, položili je na 
hranečník a vysázeli na zadni část 
těla arch. I. 87). 

kopá6| -a, nástroj o dvou želez- 
ných zubech na kopáni hnoje. 

kopačka 1. žena, která kope (bram- 
bory), 2. kopáni (bramborů): Ma- 
minka šli na kopačku ; plur. kopačky^ 
doba, kdy se okopávají nebo vykopá- 
vají brambory: Bylo to v kopačky 
(Lor.). 

kopár, -a (slov.) = kopáč. 

kopanicai -ce 1. role z lesní píidy 
vzdělaná, 2. pfida sněhu prostá (Lor.), 
3. kopanice, samoty od dědiny vzdá- 
lené, po návrších (kopanicich) roz- 
troušené (= paseky) horň. 

kopaničárí obyvatel kopanice, pa- 
sekář: Dzedzinarja sú horši než ko- 
paničárja (Dob.). 

kopanina = kučovina, role vzdě- 
lané z vykočovaného lesa; název 
tratí ve všech krajinách hornatých. 

kopaf se čemu, protiviti se: No 
vidíš, jak se's kopat rukavicám, a 
včer só ti dobry (Mal. XXIII. 43). 

kopčanka, kopeček (laš). 

kopčit zemáky, okolo každého 
povyrostlého trsu bramborového shr- 
nouti zem v kopeček. 

kopčitýi vrchovatý: kopčitá štvrc 
zbožja (Dob.). 

kopec, keř: kopec růžové, šipkové, 
chlupěnkové (angreštový) (han.). Maš 
hlavu jak trnový kopec (Opav.). ; coll. 
kopčí; kopší, kopšoví (Zábřežsko). 

kopeček (kupeček), malá štětka 
(Brň.). 

Kopečné, -ého, trať (Zl). 

kopenec, -nca, 1. ohrnovať kob- 
zofe do kopencuv (laš.), 2. mrave- 
niště (Zl.). 

kopidot, hrobník (val., laš.). 

koplja, -je, kopí: Sv. Juři vytáhnul 
kopiju (Suš. 40, laš.). 

koplnéc, -ňca, mezník (Lor.). 

kopka, vrch kamen, za stará ku- 
latý: Postavil talíř na kopku = na 
kamna (záp. Mor.). 

kopla, stádo koní: Mladý aji starý 
koně vyháněli do kopie (dok. 125): 
Dokud obecní pastviny nebyly roz- 



děleny, vyháněli koně na noc do 
kopie. 

kopla ř, pastýř koni v kopli (dok. 
242). 

koplfn (kuplník), kurník (záp. 
Mor.). 

koplhoun ( ó-\ velká, silná mo- 
tyka do skály, na pařezí (Jevíčko) 
= kylhof (slov.). 

kopifnka, místo na výsluní, s jara 
dříve jiných sněhu prosté (>kopné«): 
Ovce sa na koplinkách pasů (Dob.). 

Kopnái kopec nad Rusavou (Slob.). 

kopňák, žebřinový vůz, na němž 
se odvážejí kopy s pole. 

kopňat (kopnéty kopnut) táti: 
Už kopná, bude vesno. Snih už 
skopňá}. Sůl všecka skopňata. Javo- 
rina kopní. Až snah podkopně ^ 
zdola stáje (val, horň.). 

kopnit se, kouřiti se, pařiti se: 
Z krávy se kopnilo (záp. Mor.). 

kopno, holo, bez sněhu s jara: 
Už je kopno. »Je u vás sanica?« 
»Už je a i u nás kopno. « Po kopně 
nepojedem na saňách (val., horA.). 

kopný: kopná zem = v zimě, 
s jara sněhu prostá (val., horň.). 

kopof, zvláštní pec »honaci<, barvy 
černé a nad očima má žluté skvrny, 
»kopoly« (horň.). 

koprnét, dychtivě čekati (Zá- 
břežsko). 

koptedryv, hlupák: Co pak si 
mesliš, že so koptedryv? Původně 
asi tolik co Horák, kteří takto vy- 
volávali dříví na prodej a na něž 
Hanáci s vrchu hleděli (Prostějov). 

koptit se, prášiti se : Koptí se po 
selnici (Maš.). 

kopýcnúf, škaredě kopnouti (val.). 

kopyst, -u, m. (Dačice). 

kopýšek, kopeček (slov., val.). 

kopytco n. kopýtce v. krpec. 

koráb, něco vydoupnělého, zkor- 
natělého. 1. strom vypráchnivělý : 
koráb vrbový, 2. studánka, v níž 
takový koráb zasazen jest místo obe- 
zdívky, 3. suchá kůra z pařezů a 
uschlých stromů, sama se odlupující 
a odpadající: Do do lesa na korábe 
(Maš). 4. vyžraný zub : Mám v hubě 
už enom několik korábů. 5. Kostra 



155 



koňská. Odtud: Dostal se na koráb, 
už je na korábe (auf den Hund 
kommen), hubený jak koráb, starý 
na koráb a p. 

kořalka (gořa)ka) má jména roz- 
manitá, na mnoze satyrická, z nichž 
vyznívá osvědčená pravda » Video 
meliora proboque, deteriora sequor« : 
čutra, Svitoryja, bramboria, kočva- 
ryja, žmíchanica (ví. rozbředlý snih), 
švihuTa, vrzuTa, hatas (vl. hřmot), 
trklica (trkati), židovské n. volské 
sluze, můra, grňa, čmrňa, gergelica, 
brblavá, šmajda, patálija, šmatlavá, 
trápení, gebufa, strkula. 

korban, trudovačka (v. t). 

korber, -a trudovačka (v. t.). 

korbelek, výdumek z vejce. 

korbica = č. kolečko (u Pern- 
Stýna). 

kord: Sú spolu na kordy (ne- 
přátelé). Už ste zas na kordy? (už 
jste zase v sobéř) >Pod kordem a 
bosky«, praví se pořekadlem o tom, 
kdo je svátečné oděn a bos, má 
nový kabát a staré, ošumělé kalhoty 
a p. (Zl.) V listině dané dne 30. listo- 
padu 1669 Františkem hrabětem Še- 
řením cechu kovářskému atd. na 
Lomnici se nařizuje, aby tovaryši do 
chrámu Páně chodili v kordech; 
* bosýma nohami nechoditi dostatečně 
se nařizuje a ukládá*. Čas. Mat. 
Mor. XXII. (1898 str. 401). 2. skokan 
(Podl). 

kordovat sa s kým, býti na 
kordy, hádati se (ZL). 

kordutai kordúlka, vesta mužská 
i živĎtek ženský (slov., val.). 

kordybaník, koželuh (Frýdek). 

korec, budka špačkům na stromě 
nachystaná (Jicko). 

kořeň: Prodat obilí na kořeni: 
= na stojato. Dál 60 zl. za seno 
hněď na kořeni = na louce, ještě 
neposečené. Šak sem jí neprosit 
ječmeňa na kořeni (Bart. III. 358). 
Abyste věděli, proč ten róblék nosim, 
tož vám teho povim kořeň = grunt 
(Vyhl. I. 134). 

kořenačka (kořenůvka), hruška 
toho jména, chuti kořenné. 

kořenčák, co vyrostlo z kořene, 



od kořene: stromek, kyj, čagan 
(vých. Mor.). 

kořenče, -ete: šípové kořenče 
(Bart. II. 401). 

koření peprné n. štyplavé n. prostě 
koření = pepř (horň.), koření vě- 
trovo, křečovo, žaludkovo = od 
větrů atd. (Dačice). 

Koretinyi pl. f., trať (Blansko). 

korhóri -a, pijan: Co je to za 
chtap, takový korhél je z něho 
(Slav. ČL. XII. 131). 

korhoň, -a, nezvedené děcko, vý- 
rostek, který si počíná dětinsky 
= orgoň (Zl.) ; též příjmení. 

kořlstllvý, zištný : On néni kořist- 
livý (Val.). 

kořlšeki konvalinka (záp. Mor.), 

korfáki voják od pluku arcivévody 
Karla: Išli za mnú, išli vojáci kor- 
ráci (Bart. III. 655). 

kornatéfi práchnívěti, trouchni^ 
věti: Zino je zkornatěté na práchno. 
Za sucha semeno v zemi zkornatí 
(val.). 

korobai -bě (korábička), korouhev 
(han.). 

koróbnfk, korouhevník (Vyhl. I. 
127). 

korovičkai korouhev (Zl.). 

korovráteki sanguinosorba oíT. 
(bot.). 

koruba (koruba), korouhev (laš.). 

koruna, kůra stromová. Di ty 
stará koruno! (alte Schachtel) laš. 

korunka, brouk slunečko (ND. 
48). 

korusat se (o) s kým, býti v ne- 
přízni, na štíru (Jevíčko). 

koruženka, bytost báječná = divi- 
žena ; snad od kruhů (kol), na nichž 
své reje provozují (v. násl.). 

Koružnói trať na Nákelsku; na 
Senické straně totéž pole Kruhy. 

koryto 1. troky, korýtko^ necky 
(Podl., horň.; koryto a korýtko ve 
chlévě je tam hrant a hrantík). 2. 
řečiště (srb. též korito). 

Koryta, pl. n., vinohrad (Střelíce). 

korýtkový: Když na Kyliána prší, 
bude žito korýtkové = hubené (Mor. 
lid 81). 



156 



kosek, ska (laš.), kosík (Bítov), 
kosovec (val.) = kos. 

kos/i pí. f. pás v souhvězdí Ori- 
ona : Už sú kosy nade mlýnem (Suš. 
631). Včera z večera vysoko ko- 
senky vySíy (Bart. III. 211). Včera 
odpoledAa vysoko kosičky vyšly 
(Suš. 382). 

kosák 1. (vých. Mor.) = srp (záp. 
Mor.): Šlo dévčátko na travičku 
vezma kosák pod pažičku (Suš. 189). 
2. šindel, seseknutý s jedné strany 
«koso« (šikmo) na krytí »paže« 
(místa, kde se scházejí dvé střechy 
téhož stavení). 

kosby (kosinky), žně senné (Dob ). 

kosec (nom. pl. horA. koscovjá), 
kdo kosí, sekáč: Nech si svých 
kosců hledí (Bart. III. 516). 

kosen, -sna, větev (Dob.). 

kosimo = kosmo (laš.V 

kosinka, peroutka, křídlo husí 
(han.). 

kosíř 1. řezací kosa (v. stolica 
řezací), 2. pták rorýs: Aj kosíři už 
obletovali baňu na věži (Slav. ČL. 
X. 31). 

kosířek (kosárek), volavčí péro, 
ozdoba slov. klobouku. 

kosisko, rukověť kosy. 

kosFák (košfák), druh ořechů 
s velmi tvrdou skořepinou: Za na- 
šéma só vořeche kosláke (Bart. III. 
699). 

kosravý chod má, kdo při chůzi 
tře nohu o nohu (Kt z Ostravska). 
■ kosmáč, kosmatý, střapatý. 

kosňa, -né, prádelník (kostn): do 
kosně běžata, bité groše brata (Suš. 
779). 

kosník — kosníca, kosec, žnec 
-žnice (Opav.). 

kosO| šikmo: Stěna ide trošku 
do kosa (Zl.). 

kostelíčkYi pl. m., ajuga pyrami- 
dalis (bot). 

Kostel isko, trať = místo, kde 
stával kostel (Želetice). 

kostelník: masný kostelník = fi- 
luta. 

kosterní: Vykřičet to na něho na 
kostefní cestě = na cestě do ko- 
stela, jda do kostela (laš). 



kostefný = kostelník: Kostelný 
mi snad přece za kmotra poslouží 
(Kda II. 98). 

kostitý, kostnatý, silných kostí 
(val.). 

kostka 1. pecka, 2. kotník na 
noze: Na řece je voda jenom po 
kostky, 3. krychle: Složíme to do 
kostky, 4. prohnaný člověk: To je 
kostka I 

kostřavSi kamenci v kaší (Vah). 

kostrbát 1. jedlová tyč s roz- 
sochami na sušení sena nebo jeté- 
liny =1 ostrev (Jicko). 2. = trudo- 
vačka (v. t.). 

kostrhún 1. vysoký a suchý chlap 
(val.), 2. mazaný šibal (Slav. ČL. 
XII. 84), 3. fatkář (val.). 

kostúr 1. suchá větev, .sukovitá 
hůl, palice : tvrdý jak kostur, 2. suchý, 
hubený dobytek, 3. naškrobené 
prádlo, v. zlý, zpurný člověk (Opav.). 

košár, ohrada na salaši, do čtver- 
hrana ze struněg (lés) sestavená 
nebo z dřínek (podlouhlých deštic) 
spletená. Košár postaví se na lu- 
čině, o^^ce zůstanou v něm na jednom 
místě 24 hodin (pokud ovšem nejsou 
na pastvě), potom se posouvá dál 
a dál, až se všecka louka pokošá- 
ruje a tím pohnojí (val.). 

Košařlskai pl. n., trať (Vsacko): 
Hoře košariský čjérná liška běží 
(Bart. II. 28 = místo, kde stávaly 
košáry). 

košafi tleskati (Jicko, laš.): Ru- 
kama košatá (Suš. 32). 

kosatka = vošatka (záp. Mor). 

koščál 1. (han. a záp. Mor.) 
=: híúb (vých. Mor.). 2. koščálky, 
hlavatice zelná (po různu na záp. 
Mor.). 

koščálisko, pole zelné (Maš). 

košče (Třebíčsko a dále na 
západ) = pometlo (Znojemsko, Bo- 
skovsko) = metta (vých. Mor.). 

koščenáčky, dětské pojmenování 
měkkých oblázků, vybraných z po- 
toka na hru v »drbky« (Prostějov). 

koščlvari kostival, symphytum off. 
(bot ). 

Košile ženská skládala se většinou 
ze tří částí, kteréž byly 1. od pasu 



157 



do polovic lýtek, zvaná: a) rubáč 
(val., slov., Jicko), d) opasek (han.), 
c) spodnica (Slezsko), d) spodník 
(horň.). e) sukna (Přerovsko) f) ko- 
Sufa (dol. Malenovsko, Napajedelsko, 
Kroměfížsko, Zábřežsko); 

2. čásť od pasu nahoru do půl 
prsů, zvaná : a) opféčko nebo opféčí 
(val., slov., dol., han.), 6) oplétačka 
(Záhoří lip.), c) podsádka n. podná- 
rámek (Příborsko), d) stonek = stá- 
nek (Místecko); 

3. svrchní čásť, zvaná : a) rukávce 
(mor.), d) košufa (Slezsko). 

Opréčko bylo většinou k části 
spodní přišito a nazývalo se pak obé 
rnbáčem, košulou nebo spodnicou, 
kdežto zase tato spodní část proti 
opléčku slula podolkem. Podolek 
tento (rubáč, košula, spodnica) byl 
z hrubého plátna konopného nebo 
pačesného, sešitý na způsob nynéjší 
košile, a přiléhal těsně k tělu. OpTéčko 
bylo z plátna tenkého, v zadu při- 
šity byly na něm provázky, kteréž 
se v předu dírkami protáhly a za- 
vázaly a tak celé opféčko vzhůru 
držely. Provázky tyto sluly : prorámky, 
trháčky, šandy, od nichž pak se ko- 
šile tato také nazývala: prorámčica, 
trháčková neb i opféčnica (od opfé- 
čka.*) 

Opasek hanácký měl podobu sukně 
a opféčko bylo od něho odděleno; 
bylo vzadu pěkně vyšívané, z předu 
pevnou pentlí zašněrované, přiléhajíc 
těsně k tělu jako šněrovačka. 

Rukávce, volná svrchní část košile, 
byly z tenkého plátna lněného. Záda 
rukávců slují stánek, prsní část před- 
nica; rukávy všity jsou v náramky. 
Límec rukávců valašských byl úzký 
a slul obojek, jinde byl límec řas- 
natý, 4 — 10 loket dlouhý, z tenkého 
plátna, všelijak vyšívaný, a slul grézl, 
pTacák (han.), obršfák (slov). Rukávy 
byly na všední den úzké, bez okras, 
na neděli >nažachořené« (nadrchané), 
u rukou s 'kadrlatyc (krajkami). 

Na Frýdecku rukávce šlovou 
»chrvotek« (=chrvátek). 



košFák (= kostlák), 1. = kameňák, 
šidelňák, ořech se slupkou velmi 
tvrdou, »jádra nedostane leda šidlem«, 
2. koSlavé dobytče (v. t). 

košraf se, kolfbavě jíti (laš., val.). 

košFavý: kráva, která má klouby 
vystrčeny dolů (skosité) laš., dycha- 
vičná (Vah.). Jdé košfavé, kolíbavě 
(val., laš.). Prasa zdá se nějakési ko- 
šfavé = chycené na plíce (Slav. ČL. 
XIII. 418). 

košuFa, fe (košelka), blána, v níž 
se dítě narodí: Na velikej pátek na- 
rozený ditě mívá košelku (dok. 7). 

košut, kozel. 

kot| 1. kocour (laš.), 2. lýtková 
kosť, noha: Kocúr skočil na koty 
(Suš. 71 1). Otrčíl koty = umřel.Tvrdý, 
zmrzlý jak kot, 3. nepálená cihla 
(vepřovice) val., slov , 4. druh slad- 
kých jablek, 5. nadávka : To je hlúpý 
kot selský (Slav. ČL. XI. 275). Zhniíý 
kotel = lenivec, 6. zvláštní tanec 
(Suš. 602). 

Koty, pl. m., trať (Blansko). 

kotaĎka, 1. dipsacus silv. (bor.), 
2. plod lopuchy = vlk (Brň.). 

kotár = chotár, 1. obec se svými 
polnostmi, obvod obce neb okresu: 
Na kotáre Jasenském. Strýc Migufů 
být vyhlášený družba po celém ko- 
táre (Vlk 43). 2. kamenitá, neúrodná 
půda: Co sa též tam na tých kotá- 
roch može rodiť? 3. = kot, noha: 
natáhnúť kotáry = umříti (val.). 

koťata, tenké třísky na podpalo- 
vání (Blansko). 

koťátka = kočičky, jehnědy jívové. 

koťatnlca, -ce, jíva (val.). 

kotce, pí. m., holubník (záp. Mor.). 

kotéja, -je, kdo se dlouho strojí, 
vypravuje; »nemože sa vykotiť« (val.). 

kotelek (laš.) = kotlík. 

koteki nožička: prasecí kotky 
(Vlk 14). 

koténa, kotěnka = čičenka^ lichot- 
né jméno kočky. 

kotík = kotník lidské nohy (Vlk 

14). 

kotit se, 1. líhnouti: kočka, fena, 
zajíc a jiní drobní ssavci se kotí: 



*) Na Jicku provázky »při šorcoch< sluly »rainenníky<, při >leknicochc >nábetky<. 



158 



Kočka se nám okotila. 2. dlouho se 
vypravovati odnékud: Skoro-Ii sa 
vykotiš z domu (val.). 

kottačkai oloupaný klas kukuři- 
cový (slov.). 

kotlinai místo, obyčejné vně osady 
na pastvisku, kde je kotel zasazený 
na vaření trnek (povidel). V kotliné 
scházívá se večerem chasa na besedu. 

Kotliskai pl. n., trať (Blansko). 

kottovinVi pl. f., povidla (Val. Klo- 
bouky). 

kottůvka, ovarová polévka (Vyhl. 
VI. XIX. 41). 

kotora, mosazné kolečko, jež se 
navléká na řemeny koňům na ozdobu. 

kotouč, kolečko (vozík) záp. Mor. 

kotovicai chalupa z kotů (nepále- 
ných cihel). 

kotovka, dipsacus silv. (bot). 

kotrba, hlava »dyž je vní sečka«. 

kotrberec (kotrbenec, kotrlec, ko- 
trlenec), kotrmelec: Na zemi pak 
udélal pét kotrlenců (Vyhl. II. 50), 

kotrbyc: Svalí-li se dítě, volá se 
na ně : kotrbyc I nebo hopapa I čímž 
se pobízí, aby povstalo (Vyhl. VI. 
XIX. 331). 

kotrcat se, namáhavě jíti (Kun- 
Stát). 

kotrč, -a 1. rozsocha (Zábřeh), 
2. chrástek, chumáč: Kotrč řimbaby 
mně slíbila Kača (dok. 62). Vetrhl 
mo kotrč vlasů (Maš.). 3. zakrnělý 
stromek, zakrnělý keř (MaS.), 4. 
houba clavaria. 

kotrdlenec, kotrmelec (záp. Mor.). 

kotrta (laS.) = kotvría (val., slov.'), 
alauda arborea. 

kotríec, kotrmelec : kotrfce metat 
(ND. 175). 

Kotrlý, příjmení. 

kotrmňácnúf (= měgnúť, mo- 
Tazgnúť, hňápnúť) sebú, škaredě 
upadnouti (val.). 

kotrňák (samice kutrna), králík 
(val.). 

kotřňaf, kolébati (val.). 

kotrnénec, -ňca, mládě králičí 
(val.). 

kotri! kotrš! zvuk, jímž se při- 
volává králík (val.). 

kotržina, něco tuhého, tvrdého 



vůbec: To maso je jak kotržina 
(val.). 

kotúč, ozdoba ze stužek k věnci 
(dok. 288). 

kotúček v. masnica. 

kotuFa, -le 1. (= zapinák, spinka), 
veliký ploskatý knoflík, z kosti nebo 
perleti, zvící stříbrné zlatky, zapínat 
kojili na prsou (val.), 2. = kotofa, 
mosazné kolečko na ozdobu koní. 
To kerý je koňák (milovník koní), 
tož má těch kotulí na nich takové 
páteře (Slav. ČL. X. 377). 

kotúFat, -lám i- lu, kutáleti (vých. 
Mor.). 

kotúiit, kotáleti : Skotúlítsa = svalil 
se pomalu a bez ublížení (vých. 
Mor.). 

kotúfka, hračka podoby kruhovité, 
kterou si děti »kotúrajú< ; ob. nějaké 
dřevené dénko (Zl.). 

kotururú, říkají děti, kotoulajíce 
něčím (Zl.). 

kotva, brusle, želízka: Jezdí na 
kotvě (od Přerova). 

kotvica, -ce šiška dubová (záp. 
Mor.). 

kotvícaf se, klátiti se: Ditě se 
kotvícá. Láva se kotvícá (má kratší 
nohu). Kt. Dod. I. 

kotvísaf sa (val.) = kotvícaf se. 

kotvísif, bláboniti (val.). 

kotvrta =i kotría (v. t.). 

kotyzovat : Nic nedětá, enom kole 
uhtů kotyzuje = lenošivě obchází 
(Zl.); odtud příjmení Kotyza, 

kouchat, trkati = krávy se kou- 
chají (záp. Mor.). 

kouchnout, loktem strčiti (záp. 
Mor.). 

koukoF, -a. m.: Leř, sokole, do 
pofa, nazobé se kókofa (Bart. II. 48). 

koupif, s instr. doplňkovým: Tož 
ve ste tó vranó kópiie hříbětem, a 
já sem meslel, že koněm (Mal. 
XXIV. 67). 

kouření: Máte to kořeni jakyse 
Spatný, pořáď se vám to rozstro- 
juje = nástroj kouření, dýmka (Mal. 
XXIV. 344). 

kouřmo : Když se mlhy válejí po 
lukách a po horách, říká se, že je 
kouřmo (R. a Ž. 43). 



159 



kousat: Koše na knedle z vy- 
soká = nechutnají mu. Kósni se do 
prsta, do pyska = vtip se, že tebe 
kárají (Kunštát). 

kousek 1. Kóskama furt to plátno 
dělat = .po kousku (Mal. XXIV. 
68). 2. kousky, veliké noky, buď do 
polévky nebo maštěné (vých. Mor.). 
Kousky z chleba: vyrážkový chléb 
se pokrájí, mlékem spaří a posype 
makem (Brň.). 

koutko, prázdný otvor mezi ko- 
pyty kravskými (záp. Mor). 

koutkovati prohlížeti koutky, 
kapsy: Zas mně kótkuješ? (záp. 
Mor.) 

koutný koš, v němž se nosí do 
kouta. 

koutnicSi -ce: 1. žena v koutě, 
2. plachta, v niž se odívá: Kótnice 
byly plachty dlouhé, když si to dala 
na sebe, visely až k zemi (Vyhl. II. 
124). 

kováči -a = kovář (horň). 

kovadto, kovadlina (Vah.): Dva 
strnadle kuju na kovadle (Suš. 742, 
iaš.). 

kovar, kovář (Iaš.): Kovalu, ko- 
valu, popřej mi nocleha (Suš. 25). 

kovářík, ploštice zdobená. 

kovářská (t práce): dělá ko- 
vářská. 

koza, ze 1. přezdívka: Mlsná 
kozo ! híúpá kozo I stará kozo I (děvče 
odrostlé, když si dětinsky počíná\ 
2. chroust, 3. část dud (v. gajdy 8.), 
4-. druh jablek, podlouhlých, červeně 
a bíle pruhovaných (Zábřežsko), 5. 
kdo se při žatí obilí opozdívá, zů- 
stává na kozi (vých. Mor.), 6. koze, 
neštovice, osýpky (Podl.). 

kozák 1. kozáky, hromadné jméno 
hub (po riiznu na Valaších a na 
Zábřežsku): Ženu pošlu na kozáky, 
a sám si poležím (píseň). 2. kozák 
březový, boletus scaber; kozák osi- 
kový, boletus rufus (Zl.), 3. trudo- 
vačka (v. t), 4. krajáč na mléko 
(Ždársko). 

koza myška (kozomyška), chroust. 

kozár (kozárek), houba boletus 
scaber (záp. Mor.). 

kozařy pasák koz 



kozet 1. stoh obilí nebo slámy 
(Iaš.). 2. Dyž má byt noša na kozla, 
to se svážu enom štyry cípy do 
kříža (dok. 126). 

kozelec 1. pták motacilla suU 
furea (Zábřežsko), 2. valeriana (bot). 

kozétek a kozrena, kozlata samec 
a samička (val.). 

Kozencei pí. m., tra£ (Blansko). 

kozí brada, tragopogon prát. (bot.), 
primula veris (slez.), (= kozí rožky) 
houba clavaria; k. cecek, hrozen 
obřídný, má velká, dlouhá zrna ; 
k. dřist, anemone nem. (Iaš.) ; k. řitka 
(= kuří řitka), bradavice ; k. střevo, 
stellaria media (bot); k. vymeno, 
barbarea vulg. (bot.). Už je na kozím 
třicátku = na mizině (Zl.) v. tři- 
cátek. 

kozlca 1. mladá koza: Kozice 
dve boty (Dob.). 2. kozí brada (Zl.). 

kozičkai druh hrušek = cukro- 
vačka. 

kozičky, květ bezový. 

kozílek, kolovrátek na přízi tenkou 
(kolovrátek je na přízi hrubou; Zá- 
břežsko). 

kozlna 1. kozí kůže, 2. lajdík 
flanelový na obyčejno (han.), 3. druh 
tvrdé trávy též izurka zvané, 4. ko- 
kotice. 

koziňáki kožich z kozí kfiže. 

kozlík 1. zahnutý předek spodních 
gréfin (v. t.) u vozu, řetízky k mečfim 
připevněný, kde sedává vozka (v. vfiz 
IV. 5), 2. stolice řezací (Kunštát), 

3. prisma štěrku na silnici (slov.), 

4. (kozílek), parus cristatus. 
koztovafi jako kozel skákati, do- 
váděti: Skoro přiše} do Skoty, aby 
tam moht koztovaf (Šm.). 

kozubi do kužele zakulacená 
stříška v čele ponad svislama (Vlk 
93). 

kozúbeki košík z kfiry březové 
(val.) 

kožany = kožený (Iaš.). 

koženáč (kožuch, kožúšek, kožu- 
šénka, kožušnička), druh jablek. 

kožený most: 1. třasavisko, pro- 
hýbavá půda : kůň zapadl do bahna 
na koženým mostě (dok. 261), 



160 



2. tenký, prohýbavý led : Chlapci se 
vozfja po koženém mostě (Zl.). 

koiuch se rozeznává: 1. rasovňák 
(bez okrasy), 2. dubeňák (hnédý, 
okolo krku premovaný modrou kože- 
šinou), 3. buchtičkový (bílý, s černou 
berančinou u krku a u rukou), 4. 
ocasatý (konči se v předu i v zadu 
ocasem ; je bez rozporku, obléká se 
přes hlavu). Mfsty na Slovensku ko- 
žichu říkají kepeň. 

kožuchy, zrno pří mláceni v ple- 
vách pozůstalé. 

Kožuchy, vinohrad (Bzenec). 

kožúr, netopýr (val.). 

kožúšek: Moc ječmeňa se ne- 
vymetato ; ostat v kožúšku = v pochvě. 

kožušnica, druh hrušek = oves- 
nica. 

koiuinf6ek| pták parus caudatus 
(val.). 

kř: Když se ptáčata z hnízda vy- 
braná doma krmí, volá se na ně: 
kř, kř, kř! (ř se vyslovuje zdlouha.) 

krab, záhyb, vráska: kraby na 
šatech, na tváři. 

krabaňa, ovce toho jména, má na 
krku a na hřbetě kraby (val.). 

krabatýi vráštitý: Má hubu kra- 
batú. 

Krabí horyi trať (Archlebov). 

krabldtOi stará baba (v hrubé 
mluvě): Čertové krabidtol (Vah.) 

krabifi dělati kraby, na př. na 
sukni (val.). 

krabif sa, zahýbati se v kraby, 
šklebiti ^e (val.). 

kráčeti jíti, ubírati se: Kám ty 
kráčíš, sestřičko má milá? Kráčím, 
sestro, kráčím do kostela (Suš. 4). 

Kráčiny, trať (Nivnice). 

krádeř = krádež. 

kradmém (kradmý), ákradkem: 
Vlez kradmém do dvora (Kda I. 
133). 

kraďomky, úkradkem: Podstrčit 
mu kraďomky s hrsť dvacítek (Vlk 
35). 

kraďói úkradkem, tajně (han.). 

krahulák = krahulec (Zábřežsko) 

Krahulci, trať (Blansko). 

kraj 1. Začni z kraja = ze za- 
čátku. 2. s předložkami z ^na skládá 



se v předložku složenou, zůstávajíc 
neskloněno: Střelit z kraj húšča 
(Dob.). Dybys být na kraj světa, za 
tebú půjdu (Suš. 477). Sedí pantáta 
na kraj stota (Suš. 746). 

krajačky (krajavice, krajovičky, 
sekavice), vysoké podkovky, jimiž 
bylo lze i na tvrdé půdě vykrojiti 
důlek, když se šohaj na podpatku 
otočil. Při tanci se krajačkami lus- 
kalo : Mosíš dobrý pozor dávat, kra- 
jačkama neťukávat (Suš. 167). 

krajadto u pluhu = krojidlo (v. 
pluh 13). 

krajance, pl. m., nudle (Pcdl). 

krajanka, křížala, jablko na póly 
nebo na čtvero rozkrojené a usušené 
(slov.). Jinde slově: krajačka (dol), 
króželka (han.), ščipanka (val.). 

Krajča, -če, příjmení (Zl.) = 
Krejčí. 

krajšíř, -a. krejčí (val.). 

krájet: Tak mu ten jejich plač 
srdce krájel (dok. 91). Třetímu se 
srdce kraje (var. srdce puklo; rus.: 
Serce jej [sestře] sja kraje z žalja). 
Nevěřila bych ti, dyby se*s mně 
krájel (Suš. 307). 

krajíček: na samém krajíčku = 
zcela na kraji. 

krajíčkovat, sbírati krajíčky, že- 
brati. 

krajina: Krajino, krajino, co si 
tak neveselá (Suš. 267). 

Krajina, trať (Blansko). 

krajiny, kraj lesa (záp. Mor.). 

krajní deň, t. v týdni = sobota : 
Ja hněvaj ty sa třeba celý týden, 
enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní 
deň (Suš. 782). Krajní noc se soboty 
na neděli. 

krajnlca, -ce, první deska po od- 
korku (MaS). 

krajník, der Flugelmann (slov.). 

krajovice: Lúbja sa mi, Janko, 
tvoje krajovice, usekaty cestu pres 
naše zelnice (^Čern. 35) = krajačky 
(v. t.). 

krajovatý : Dub má krajovatúkůru^ 
buk htadkú (val). 

krajšl = krásnější (slov.): Co 
krajší šaty máš, obleč si (Suš. 147). 



161 



Hfadajte si krajšie dzievča ve svece 
(Čem. 25). 

křak, kfaky, kořání lesní, pařezy 

(Opav.). 

kraka m. pokraka, starý kiiň 

(Opav.). 

krákati krákorat: slepice, kavka, 
havran kráká n. krákoře. 

Kra koje, pl. f. trať (dok. 188). 

Krakov (na Krakove) trať (Telnice). 

Krakovy, pl. f., trať (Kyjov). 

králica, -ce, kopretina (Zl.). 

králíček, pták serinus hortulanus. 

králica 1. = králica (v. t.), 2. krá- 
lovna v kuželkách (i polsky) 3. O let- 
nicích chodí králky či králenky, 
královničky děvčátka pěkně ustrojená 
(Suš. 755). 

krárové zeré, daturastraemonium; 
někde eryngium campestre (bot.). 

krárovka = králica (v. t). 

KráFovy, trať (Bánov). 

krárůvka, houba boletus regius 
(val.). 

křamáky, pí. m., zuby, které všecko 
»skřámou« (val.). 

křámat, -mu 1. kousati hřmotně 
něco tvrdého nebo křehkého : ořechy, 
jabka, 2. lámati větve se stromu: 
Hatuzí okřámané, hrušky pryč (Slov. 
obr. I. 12). 

křamét = klamět, čučet, dřepěti: 
Netřeba tě tu křamět (slov., val.). 

křámnút, ukousnouti: Pes mne 
ukřámt v nohu (slov.). 

Kramoliš, příjmení (srov. pol. gro- 
molič síq, namáhavě o něco praco- 
vati). 

krampampuFa, -Te = chamufa, 
kaše z jablek a hrušek (val.). 

křampat 1. cupati: Nekřampé 
téma botiskama, 2. tlouci: Roz- 
křampál bes kde jaké hrnec (Maš). 

krámský věnec, z dělaného kvítí, 
v krámě kupovaný (ND. 279). 

křáp 1. = křapnutí: To býl křapl 
2. Křáp hrncem o zeď = uhodil. 
Skovajú se někde za plot a křáp 
svadebčanom hrnec popela pod nohy 
(dok. 83). 

křápy, pl. m 1. staré, sedrané 
boty, 2. lidské křápy = tlachy, 
klevety (Žďársko). 

Bartoi: Dialektický slovník mormvský. 



krapa 1. kapka, 2. okap (Tře- 
bíčsko). 

kra^a, -ě, krůpěj: Štyry křápě 
krve za tymi krapjami (Suš. 129). 
Pršely na tebe velké krápě dešča 
(Suš. 299). 

křapák, 1. zvonec z plechu na ovce, 

2. puklý zvon nebo hrnec (,»křapí«), 

3. největší ořech vlaský, 4. veliký 
knoflík cínový u vesty (Brň.), 5. houba 
helvella. 

křápata, -}y, m., kdo křápe^ mluví 
neslané, nemastné. 

křapaná, -ně, ovce, která nosí 
křapák (v. t.) val. 

křápat 1. botama; ztěžka a šro- 
motně jíti, má- li kdo boty veliké na 
své nohy, 2. = křámat (v. t.) ; 
jabka, hrušky; mlaskati při jídle, 
hltavě jísti: Ten toho skřapátl 3. mlu-. 
viti nemístně: Co to křápeš? (slov., 
val.) 

křapét 1. Puklý zvon, hrnec křapí, 
má chraplavý zvuk, 2. = křamět, 
dřepěti: Křapíš tu jak hřib (slov. 
val.). 

krapky = kapky, tinktura (laš.). 

křapravý, chraptivý hlas. 

krapFa ob. pl. kraple, Butterteig. 

krapnatý: Před našima oknylipa 
zelená, na ní rosa krapnatá (Suš. 
313) = velikými krůpějemi. 

křápnut, udeřiti hřmotně: Křápnu 
ťa tým hrncem (slov. val.). 

krása, -se: Te šate to je krása! 
= ty jsou krásné. To je krása 
děfčete ta Majarova Frantina = M. 
F. je nad míru krásné děvče (Mal. 
XXIV. 65). 

krasena, jméno kraví (val). 

kráska = sedmikráska. 

krásný. Dle mínění lidu na Žďársku 
krásná je prý jenom P. Maria ; žen- 
ské jsou jenom pěkné, hezké. Na 
smrtnou neděli, kteráž ve Slezsku 
slově krásná, dává kmotra svým 
»křesným dcerám* krásnou (pečivo, 
ovoce, peníze; Mor. lid 34). 

krásné : Krásně di si = pro mne 
a za mne (Třešť). To je na krásně 
=: zřejmo, patrno (Novoměstsko). 

krasňuienký, překrásný: To je 
krásňulenký! (dok. 121.) 

11 



162 



krásovanýi velmi krásný (val). 

krásf, -a, chrást zelný (Brň.). 

křastat: Ječmen se křastá, t. j. 
zbavuje se špiček a slupek, zůstanou 
pak kroupy, jež se »přehánijó< 
(srovn. opichovat). Ten je jož trocho 
vokřastané = ponékud zjemněl, není 
už tak hrubý (Maš.). 

krasuFai -le, kráva toho jména, 
bledočervená (val). 

křášč 1. chřástal (laš.), 2. chrást 
(coll. křáščí) val. 

krašFena, jméno kraví (val). 

Kratina, trať (Dubany). 

krátkavý: Že bylo sucho, je rež 
tak kratkava (laš.). 

krafochi človék krátkého vzrostu. 

kratochvíra: Nebudu už u Rašku 
služiť, nebo mi nědaju kratochvíle 
užiť (Suš. 522). 

krafšOy komp. adv. krátko: Vem 
to na kratšo. Udétáme to z kratša 
= kratSeji (Zl). 

kravač = ob. kravák, pastýř 
krav : Kravač ti užene (Suš. 542). 

kraváki vůz, do něhož se zapříhají 
krávy ; rozdílné kravák, obecní pastýř 
krav (val). 

kravaři pasák krav, ob. chlapec. 

kravařkai pasačka krav, ob. děvče. 

kravařify tahati, dělati kravami 
(Btcha). 

kravča, -ate, kravka: Ve chfévě 
byío jedno kravča (Vlk 5). 

Kravf hory, vinohrad (Bořetice). 

kravička 1. fazole kulatá, černá 
a bílá (ND. 181). 2. houba agaricus 
lactiíluus (Zl)- 

kravina, zápach kravský. 

kravinec, -nca, trus kravský. 

kravská zelina, bryoniaalba(slez.). 

kravské koření: hřebíčky, sto- 
kláska, zázvor a pepř ; dává se krávě, 
aby měla chutné mléko a žluté 
máslo (Mor. lid 255). 

krb 1. (krbec): Kavkám a vrabcům 
stavějí na stromy krby (budky), 
z nichž mláďata vybírají a pojídají 
(Žďársko). 2. dřevěný toulec na 
brousek (Ma§.) = krbík (v. t.), 
3. jméno tratí v různých končinách. 

Icrbáč, -a, porouchaný hrnec nebo 
džbán (val). 



krbái 1. starý, už neúrodný strom, 
2. pařez: Lidí posekali les za 
krbále (dok. 133). 3 vykrájená řepa, 
4. staré hubené dobytče, starý hu- 
bený člověk (han.). 

krbata, kdo >krbe<, t. j. drmolí 
v řeči, nebo drobčí v chůzi (laš.). 

krbáiovat řepu, nožem vykrajovati 
prostředek, až zbude krbál (han.). 

krbaň, starý hrnec (val). 

krbaňa, -ně 1. (kubana i gtbaňa), 
záhrdlitá hliněná nádoba na vodu 
(Zl). 2. střep (val). 

krbaf, -bu. drmoliti v řeči. drob- 
čiti v chůzi (laš.). 

krbatý, vyštěrbený: hrnec (val). 

krbík, dřevěná nádobka s vodou» 
kterou má sec (sekáč) za pás za- 
strčenu a v ní brousek (Zl). 

krbiík laS = krbík. 

krčina, krtičinec (v. t.) i mrave- 
niště (horň.). 

krč, -a 1. zákrsek stromový: >Maš 
tam jaké stromy?* *Ba su tam ene 
samé krče* (laš.). 2. = klč, pařez. 

křč, -a, křeč (slov., val). 

krčadta, poloviční saně, »co na 
nich ktady a krče vozíja< (Vek.). 

krdát, zakrnělý strom. 

krčica, -ce, krtek (Podl, záp. 
Mor.). 

krčkůžka, lakomec (Pav.). 

krčová motyka (záp. Mor.) = ku- 
čovnica (vých. Mor.), silnější oby- 
čejné, na kopáni »krčů« (pařezů). 

křder,-a, stádo, hromada: ovec» 
vran, dětí: v křdeli pásť. Byto jích 
už hodný křdef := tlupa (Slav. ČL. 
XI. 379j. Křdef borů vyschlo (val, 

laš.). 

křeca, -ce han. = kšička (v. t.). 

krédlich, povidla (Sumbersko). 

křeháč 1. (křehůvka), druhjablek 
křehkých, 2. (křehanec), pagáček 
(placka), v němž je hodně másla, 
aby byl křehký. 

křehká zelina, impatiens n. me t. 

krehta (krhla), džbán (horň.) : Ne- 
chala krehlu pri studni (Bart. III. 9). 

křehňačka (křehňatka, křehotka, 
křehufa), druh hrušek. 

křehotiny = boží milosti (v. t.) 
záp. Mor. 



163 



křehoutka: Byl zmrzlý na kře- 
houtku (Telč). 

křehura, salix fragilis. 

krejčíř, -a = krejčí : Krejčíř dělá 
pichy, pichy (Su§. 481). 

krejčka, švadlena (záp. Mor). 

krejdai křída (laš.) : Potom vezmeš 
s sebou svěcenou krejdu (ČL. XI. 
264). 

kremai kromě (val.). 

křemelai křemen, oblázek (záp. 
Mor.) : Pod tím sádem křemela tlu- 
čená se najde (arch. I. 99). Je to 
kremela člověk = jak z křemene. 

Křemelníki tra£ (Blansko). 

křemeto, křemen (val.). 

křemenina, lopuch (laš.). 

kremla = kramla: Má prsty jak 
krerale = zkřivené (MaS.). 

křenčet, stávati se křehkým: 
Dřevo zkřenčelo. Křenčuvitý dřevo 
(Maš.j. 

křeneCi -nca 1. rampouch (záp. 
Mor.), 2. kra ledová (vých. Mor.). 

křenfy, p). m., kočičky veliko- 
noční (Telč). 

křenka, syringa vulg. (Měřín). 

křepet, samec křepelčí: Křepe- 
ličku máme, křepela nemáme (Suš. 

727). 

křepeFat, o zpěve křepelčím : Kře- 
pelenka křepelala (Suš. 544). 

křepelit = křeperat:KřepeliIamalá 
křepelenka, křepelil s ňú malý krahu- 
Hček (Suš. 561). 

křeperátko, mládě křepelčí: Kře- 
pelátka, drobné děti, kam sa mám 
s vama poděti (Suš. 544). 

křepeilčka, jarní hra dívčí: na 
křepeličku (ND. 192). 

křepelky, třeslice (ND. 51). 

krepét, vězeti : Kde jen ten chlapec 
krepí? (MaS.) v. krpět. 

kreplna, 1. širší »húsenka€ (v. t), 
ozdoba slov. klobouku, 2. krepiny, 
drahý čepec, ze stříbrného drátu zho- 
tovený a penízky ozdobený (Jimra- 
mov, Pav.). ^ 

krepra, -fe, kobliha (Opav.). 

křes, u, hieracium pilosella (bot). 

křesaf, tesati : Chlapi křešu dřevo 
tesačkú (val., horň.\ 



křesívo, potřeby křesací starých 
kuřáků: hubka (n. práchno), křemé- 
nek a křivák s ocelků (val). 

křesto, čihadlo na ptáky (laš.). 

křesňák, přesný, nekysaný pagáč 
(val). 

křesno = přesno : na křesno za- 
délať, bez kvasnic (val ). 

křesníček — křesnička, 1. kmotr 

— kmotra (laš.), 2. dítě na křest 
nesené (val). 

křesný otec, kmotr, křesná ma- 
tička, kmotra (val.): Sv. Jáchym 
křestný tata, sv. Anna křestná mama 
(Suš 29). 

kret (kretek), krtek (val., laš.). 

křeči (kretí) = krtičí : křeči džura 
(laš.). 

kretlnec (laš.) = krtičinec (slov., 
han.), hromada hlíny krtkem vyhra- 
baná. 

krév (krvi) půščat, ne: žílu, ani 
žilou. 

křevký = křehký (Zl.). 

krevnosf, rodina: Dal se zapsaf 
čertovi s celou krevností, s ženou 
i dírkami (Kda II. 48). 

krher, -hla, člověk zakrsalý, (laš.). 

krhůcaf, ztěžka kašlati (val.). 

krhýňaf, silně kašlati, >až v krku 
hrčí« (val.). 

krchá ruka, levá. 

krcha6ka = krsačka,bodlák(Peck). 

krchaňa, -ně, levá ruka (val). 

krchilčka, hrnec s jedním uchem, 
op. dvóšník (han.). 

krchňák, kdo dělá krchou (levou) 
rukou. 

krchón, záp. Mor. = krchňák. 

krchovo (laš.) = krchov, hřbitov : 
Zaneste mne na krchovo (Suš. 59). 

k řehtat, kašlati. 

kříb, -a, keř (val., laš.): U vody 
na křibě seděl krkavec (Kda I. 258). 
Kříb nekříb, jen utíkal (Kda I. 61). — 
Že se slova toho dříve po celé Mo- 
ravě užívalO; dokazují jména tratí : 
Kříb, Kříby, Kříba, po různých kon- 
činách Moravy rozšířená. 

křibet = chrbet, hřbet: Tobě tak 
do křibeta namlátit (Slov. obr. II. 39). 

křlbí, křoví (val, laš.): Nalezl tajné 
místečko v kříbí (Kda I. 146 . Už 



164 



si V křibu = už se's chytil, už se's 
podřekl (Opav.). 

kříbicai -ce, horka, lesní žito. Seje 
se na jaře s pohankou nebo s ječme- 
nem. Teprve na druhý rok se vy- 
metává. Zrno má zelené, šupkaté (se 
silnou slupkou). Chléb je z ní zelen> 
kavý, ale chutný. Myslivci seji mnoho 
křlbice do kučovisk. Kříbica se jme- 
nuje odtud, že se velmi kříbí (pouští 
odnože) Vlk 10. 

kříbiší, drobné křoví (val.). 

kříbinai křovina: V kříbiné se 
zdržovala rota zbojníků (Kda II. 71). 

kf íblf sa, pouštěti odnože : Kořeň 
sa rozkříbí (val., laš.). 

křičet: Křičí jak na horách, jak by 
ho na vidfy brát. 

křičet se s někým, vaditi se : Ve- 
lice sa spotu křičíja (ZL). 

křldiif se, hrdě vystupovati : Křidli 
se před muziko (han.). 

křídlo, klín: Ditě si sedlo matce 
na křídlo (záp. Mor.). 

křik : S křikem a hříchem to 
udělal. 

kříkata, -ty, m., křikloun (laš.). 

Křikalka, trať (Blansko). 

křikrák, křikloun (laš.). 

křikmo : Křičí křikmem, silně (val.). 

kříkopa = příkop, mlýnská strouha 
(Zl). 

krípit sa, hádati se, spírati se 
(horň.). 

křípopa = příkop (Opav.). 

křísnout, udeřiti: Křísl se (záp. 
Mor.). 

křístek = skřítek: Nebelo tam 
hani křístečka = živé duše (Maš.). 

křístel, chřastal (han.). 

Krista Pána plač, berberis vulg. 
(bot.). 

krištůfka n. zemský klíč, knížka, 
obsahující formule a modlitby, jimiž 
se otvírají poklady v zemi ukryté 
(LN. I. 233). 

křiváč = šmatláň, nadávka kulha- 
vému (Vah.). 

krivačka, kulhavka, nemoc dobytčí 

(Dob.). 

křivačkář, výrobce a prodavač 
křiváků (kudel) Slav. ČL. XI. 91. 

křivajzr, z něm. Krummeisen, na 



křivení drátů do kramplí soukenni- 
ckých (Příbor). 

křivák, kudla (val.). 

Křivánky, trať (dok. 187). 

krívaf (křivěti), kulhati: Křivá na 
pravú nohu (Dob.). 

křivda : Poď, Aničko, poď ty za 
mňa, nebude ti křivda žádná (Suš. 
672) = nebude ti nikdo křivdit, ne- 
bude ti zle. Oni sú už na pravdze, 
já som ešče na krivdze = oni už 
zemřeli, já ještě žiju (Dob.). 

křivica u saní v. saně 10. 

křivice, dřeva na kalenici převě- 
šená, aby vítr nedral střechy (Dob.) 
v. prjenesy. 

křiviny, pl. f., přední (křivé) nohy 
stolice řezací (v. t. EE.). 

křivka, 1. pták křivonoska, je trojí : 
zelená, červená a sivá s šedými ka- 
pečkami == šprtka (Zl.), 2. druh 
švestkového ovoce. 

křivostopka, druh sladkých jablek; 
»má na stopce kolénko*. 

krivulka, kdo napadá na nohu 
(Dob.). 

křivús, něco křivého, na př. strom. 

Křivóse, tra£ (Mouchnice). 

křivý: 1. křivý prach měl, kdo ne- 
dobře střelil, 2. křivý, chromý (horň.), 
3. ubrečený: Což je takový křivý 
(Lor.). 

kříž: Ani stámy křížem nepřeloží 
= nic nedělá. Křížem krážem sem 
pochodí} tuku (val.). Zběhát pole 
křížem mitvem (dol.). 

kříže, 1. při stavě tkalcovském 
(v. t. III.*). 2. (kříža), páteř: Mám 
bolení v křížoch, tak ma bólá kříža 
(Vah.). 

křižácká: Když se teličce ulíhlé 
přední noha pravá a zadní levá po- 
loží na sebe, a druhé nohy zas tak, 
kráva bude křižáckou. Křižácky krávy 
nikdo »nepokazí« (neučaruje) Mor. 
lid 152. 

křižák, 1. pečivo na způsob prec- 
líka, 2. druh jablek, 3. kůň, který 
»chodí přes palec<, křižuje přední 
nohy (arch. III. 190). 

křižana (křížena, křižula), kráva 
toho jména, černá s bílým křížem 
na hřbetě (val.). 



165 



křižanístýi co je znamenáno kří- 
žem : kráva křižanistá = křižana. 
křížlí6ek| pták regulus cristatus 

(Zl.). 

křižmo, do kříže: Na kuželky bere 

koule na šturc, křižmo nebo Sikou 

(Jevíčko). 

křlžnatýi široký v prsou a v zádech 

(Vych.). 

křížný, do kříže: k. šátek, čtve- 
rečný, když se dva rohy skřížf, obě 
trojúhelné polovice se kryjí (Slav. 
ČL. X. 371); k, cesty, které se kři- 
žují, přetínají = křižovatky : Na tých 
křížných cestách hrob mně vykopajte 
(Su§. 181); k, voiky, nestejné, jeden 
velký, druhý malý, jeden nese hlavu 
vzhůru, druhý dolů (Dob.); — křižná, 
druh tance (Suš. 602). 

křiiováneki jablečník obecný (bot.) 
dok. 270. 

křížovské, druh jablek. 

krk: Musím živit tolik krků I = 
osob, zvi. dětí. Krky z řepy, horní 
konce pod listím (dok. 126). 

krky pl. tant. = krk: Chytií ho 
pod krky. Ztomit krky Kebych si 
já svoje krky vylomil (Bart. III. 247). 
Dopadl ho za krky (Dob.) horň, ; 
porůznu i val., laš. 

krkán, krkavec (horň.). 

krkán, havran (Podl.). 

krkaňa, hloupá ženská (val.). 

Krkandy, trať (Blansko). 

krkat: 1. Slepice krká n. krčí, 
když >se stará«. 2. štikati (Maš.). 

krkavec: Co chce krkavec míti, 
umí to nastrojiti (Suš. 688), euf. = 
čert. 

krkohlavý, kdo má hlavu sraženou 
v záda (Přerov). 

krkocha, z toho krkoška, suk: 
Ta deska je sama krkocha (laš.). 

krkorožec, brouk roháč (horň.). 

krkoška 1. suk na dřevě, 2. tenká, 
osekaná větev s jehličnatého stromu, 
3. dýmka vyřezaná z jalovcové kr- 
košky (suku) val. 

krkoškový plot, z hůlek (val.). 

krkotat, řehotat: Žába krkoce 
(Suš. 696). 

krkovaf sa 1. objímati se, 2. hrdlo- 
vati se, namáhati se (val.). 



krkovec, ta část haleny, jež se 
vine kolem krku (Dob.). 

krkúňaf sa, objímati se (potupně) 
val. 

krifia, mě (slov.), křrha (val.), 
píce: To sa enem v krmi tak lýpe 
(přehrabuje) (Vlk 5). 

krmáš, -a, posvícení (Kirchmess) 
laš. 

krmášovaf se, hodovati. 

krmec, 1. chllvek pro prase: Ba- 
gon utíkal do nejzazšlho kouta 
v krmci (fig. 23 1; 2. krmné prase 
(Btcha). 

krmhorec (krompoTec, grmolec), 
dřevo, na němž visí zabité prase 
(Krummholz). 

krmljál, kriminál (Rožnov). 

krmík 1. chlivek pro prase (slov., 
val, na Přer.), 2. krmné prase (han.). 

krmný dobytek, krmná hus atd., 
vykrmený, tučný; krmený, který se 
krmí a je třeba ještě hubený. 

krnáč, -a, suchá haluz (val). 

krňas, suchý strom. 

krnéf, teřeti, hniti: kobzofe krňa, 
dřevo krni (laš.). 

krnovatět, trnouti: Nohy mi zkrno- 
vatěly (horň.). 

krnús, zakrnělec (laš.). 

krobót, druh bramborů. 

kroó — krajů, krájeti (Lor.). 

kroha, hřbitov (val.). 

krohékat, postonávati (Olom.). 

Krochotky, trať (Novoměstsko). 

kroj : Prodává v krojů = na drobno. 
V krojů se prodává drahši ež na 
celko (laš.). 

krojidto u pluhu (v. pluh 13). 

krojit, ob. jen sloveso předpo- 
nové: vykrojit, ukrojit atd. U Suš. 
435 čte se jednoduché: Jak do ja- 
blíčka krojila (var. vkrojila). 

krok: Celý týden nebyl nigde 
krokem než po práci (na krok) (Slav. 
ČL. XI. 324). Raná se mu hojila 
krokem (pomalu) Mal. XXIV. 68. 
Dat do kroku, lépe vykračovati, po- 
spíšiti si. 

krok, keř (Vyhl. VI. XIX. 635). 

krokovňák (i krovovňák, krokev- 
nik), silný nebozez, jímž se vrtají 
krovy. 



166 



krokévkai lata přibitá na krovech ; 
na krokévky se pak přibijí šindel 

(val). 

krom (kroma — krema, val., 
krém — okrem — okrom) horň., 
kromévá, han.) 1. předložka kromě: 
Do očí mtúví tak a krom očí ínáč 
(Zl). Krém jedinéj ztatky ostatní 
všecko utratit (Dř.). To je hovado 
krom duše (přirovnává-Ii se člověk 
pro nepěkné vlastnosti k nějakému 
zvířeti). Hodlá-ii kdo říci něco ne- 
slušného, nepěkného, omlouvá to 
předem formulemi : krom Boha, krom 
dobrých a poctivých lidí, krom vašich 
poctivých hlav ; při jídle : Krom bo- 
žího daru hovno po něm. 2. pří- 
slovce = leč, než: Už vás neroz- 
vede krom rý} a motyka (Suš. 283). 
Všecky panny na mšu idú, krom 
jedna, tá nešla (Bart III. 4). »Co's 
dát za to jal&vča?< »Sto rýnských 
šajnii.« >To néni možná, krema bys 
ju bý} kupí} od nekeho známého* 

(val.). 

kromačkai sukně červená na 
svátek (Jicko). 

kromboií dárek, lidský trus 
(Btcha); srovn krom. 

krombožlnec, -nca, lidský trus; 
srovn. krom. 

Kroměříž, -a, m. 

kropáčky, pl. m., primula veris. 

kropanlstý, kropenatý (val., horň.). 

kropena, kráva toho jména, čer- 
vená nebo černá s drobnými bílými 
kropkami (val.). 

kropení (kropyni), úkrop pro do- 
bytek (Lor.). 

kropenina, řídký med, » mohlo 
by se nim kropiť« : Včely měly jen 
taku kropeninu (laš.). 

kroplša, ovce toho jména, kro- 
penatá (val.). 

kropitý déšť, nenáhlý, ale sporý 
(Kunštát). 

kropka, kapka padlá na něco 
kropením 

kropkaňa (kropkuša), slepice 
černá s bílými kropkami (val.). 

kropkovatét, dostávati kropky : 
Zemáky se budu kazit, kropkovatíja 
(ZL). 



krosnai pl. n. 1. tkalcovský stav: 
Děla za krosna laš. 2. skříň, v níž 
Slováci roznášejí na zádech tabulové 
sklo, 3. nohy: natáhnúf krosna = 
rozvaliti se, položiti se (Vah.). Na- 
táhni ty krosna = pokroč lépe (laš.). 

kroutit ( ó ) prádlo, ždímati (han., 
slov. krúcat). Krotit řečó, vytáčeti 
se z něčeho 

krpa v. krpět. 

krpáč, staré klobučisko (val). 

krpačif sa, nuzovati se : Já už sa 
enom tak krpačím (val.). Mnohý sa 
krpačí, aby sa ukrpačíl (bídně uživil), 
až dokrpačí. Už je celý zkrpačený 
(prací sedřený) Vek. 

krpadta v. pluh II. 

krpat, loudavě pracovati (Brň.). 

krpatét, scházeti, hynouti (han.). 

krpčář, hotovitel krpců: Udělali 
krpčáři koryto (Suš. 612). 

krpec, -pca, nebo krpefj -pla; pl. 
krpě, krpí, kif>om, krj>och, krj>ami, 
nebo: krpce, krpců. Krpec je stará 
valašská obuv a skládá se ze dvou 
částí. Napřed se obuje na nohu ko* 
Pýtce (houněná punčocha) ; na kopýtce 
přišňoruje se návlaky (řeménky) 
kožený krpec (kus kůže vejčitě skro- 
jený) val. — Na Hané znamenají 
krpce stará botiska a na Zábřežsku 
říkají krpse ženským botkám. 

krpeň, -a = krpáč (v. t.) 

krpét 1. Když při hře do důlka 
některá fazole t^k hozena jest, že 
na pólo nad důlkem visí, na pólo 
venku leží, praví se, že krpU je krpa ; 
tou se háže znovu (rusky korpěf, 
dřepěti nad něčím). 2. šikmém státi : 
Je li pole, zahrada na svahu, říká se, 
že krpí (Brň.). 3. čuměti, postávati 
(val.). 4. Tá už beztak ostane krpěf 
= sedět, na ocet (Jicko). 

křs, zakrsalý stromek: Křse ženu 
omlády (Zl.). 

krsačka, bodlák. 

krsál, zakrslý stromek nebo keř: 
Nasekal v lesí krsálů (Maš). 

Krsov, trař (Počenice). 

krst, krsténí, křest (horň.). 

krstný n. krsný (otec, tatko) — 
krstná n. krsná (mama) = kmotr — 
kmotra: Vitám vás krstná 1 (Df.) 



167 



»A ten krscený nebo krscená volá 
sa kmotr — kmotřenka,^ Krsný — 
krsná na birmóvce = kmotr — kmo- 
tra na biřmování (Dob.). 

kršák| pták, >má širší, končitější 
křídta než kana, hvíždže hoře pod 
oblaky jak chtap* (Brumov) — pernis 
apivorus (?). 

krtetka, dřevěný korbel (slov.). 

krticai -ce 1. krtek (slov., han.), 
2. nadávka (horň). 

krticei pí. f. 1. moučné jídlo: 
rozválené těsto se pokrájí na čtverce, 
uvaří, omastí a poplaská trnkama 
(povidlím) slov. 2. scrophulosis. 

krtičák, prase drobného plemene, 
o nízkých nohách, s krátkým ry- 
pákem. 

krtičinec (vých. Mor.) = krtinec. 

krtlčňák = krtičinec (dok. 238). 

krtineCi -nca, krtí hromádka (záp. 
Mor.). 

krtonožka, slove: ščor (Brň.), 
ščurek n. »ščurek s fusami« (laš.), 
hiščerák (Krumlovsko), podžerák 
(val.). 

krucáki kroucený tabák. 

krúcat prádlo ždímati (slov., val.). 

kručet: Žába kručí. 

kruh| nemoc, »dyž není chuti na 
jídlo; z toho se zvihne zlátenica« 
(sev. Mor.). 

kruháč, druh jablek velikých, ky- 
selých. 

ícruch: slaný jak kruch (užívá se 
jen v tom spojení). 

kruchánek, ječná veka slaná (záp. 
Mor). 

kruchta 1. presbytář v kostele 
(Vah.). 2. sakristie (Zl.). 

krůj u pluhu (v. pluh 13). 

krukati krukolit, o hlase prasecím: 
Čuňka krukolí jak prase. 

krumpra, -fe, druh bramborů 
(slov.). 

krumprovica, -ce, bramborová po- 
lévka (slov.). 

křuňa, -ně, huba, paščeka. 

krúpa: >áak já mu to neodpustím, 
dyby krúpa za groš byía« (poře- 
kadlo). 

křupa 1. veliká, tvrdá třešně (horň. 
chrupaná), 2. sprosták (Kunštát). 



křupáček, druh jablek. 

křupancOi pl. m., moučné jídlo 
= křehotiny (záp. Mor.). 

křúpafi s praskotem kousati věci 
křehké, chroustati : jabka, ořechy a p. 
Ovce křúpú fetinu (zhrubělé krápat 
v. t.). 

křupavka, polygonům aviculare 
(bot. . 

Křu pávka, trať (Rovensko). 

krůpeCi -pca, m. = krůpěj (záp. 
Mor.): Hospodář kropí dobytek na 
trh vedený, říkaje : Aby bylo krůpců, 
tolik kupců. 

křupět, praštěti: Snih (zmrzlý) 
křupí pod nohama. Mrzlo tak křu- 
pělo (Zl.). Tráva, až uschne, zkřupí, 
stane se křupkou, křehkou (laS.). 

krupica 1. syrová, 2. krupičná 
kaše. 

křu pík, rumex acetosa (bot.) PodL 

křupka, chrupavka v mase. 

krupky, pí. f., coronilla varía (bot). 

křupky, křupkavýy resch: kůrka 
z chleba dobře vypečeného, rohlík a p. 

kruslček, calendula off. (bot). 

krůsna, -ně 1. nůše, 2. líná ženská 
(záp. Mor.). 

Krušen ka, příjmení (val). 

krušina, 1. evonymus: Proč, kru- 
šino, proč nerodíš? (Suš. 322.) 
2. odrobinka: Snědl všecko, neostalo 
ani krušinky (laš.). 

krušpánek, barvínek. 

krůta, ropucha (Krásná, Maš.). 

krúténka, spiranthes autumnalis 
(bot). 

krutihtavec, krutihlav pták. 

krutineo, něco ukrouceného. 

krutiřltka, pyšný (dok. 230). 

krútit: Provázky krátíme (Suš. 
767). Krůtím, krůtím píščelečku (Zl.). 
Krátilo se mi v žaludku, ale vypil 
sem to přeca (lék odporný). Jak má 
něco udělat, už se mu to krátí = 
protiví (Zl.). Ale tem druhým se to 
zasej krátilo = protivilo, neshodo- 
vali se (dok. 200). 

krutitý, pokroucený, zavilý: Dřevo 
je krutité (laš.). 

krutovaó, vzdorovati (Lor.). 

krutý 1. dřevo kruté, nerovno 
rostlé, skroucené, jež se nedobře 



16S 



Štípe (op. ščfpné), krutá přaza = 
skroucená, zmodrchaná, 2. nepovolný, 
neposlušný: Je taký krutý, nepo- 
slechne. Čeledíni sú včil krutí (vých. 
Mor.). 

kružadta, pí. n. přístroj na krou- 
žení (krájení) zelí (Jicko, laš., han.). 

krúžaf 1. zelí na kružadlech krá- 
jeti, 2. s chutí jísti: Ten kruže! 
skružal to (laš.). 

kružel, -a, kužel 1. hlava na pře- 
slici, 2. válec na mandlování (Opav.). 

kruželik = kuželek (laš.). 

kruželica, verbascum (bot.) laš. 

krúžétka 1. slupka z ovoce okrá- 
jena, okrúžlaná (slov., val.), 2. kró- 
želka, křížala (han.). 

kroužif ( 6-) zelí, krájeti na kru- 
žadlech (han.). 

krúžka 1. kroužek: V té skále 
byla veliká kroužka železná (Kda I. 
155). 2. prstýnek hladký, bez ka- 
menka; nékdy se od prstýnka od- 
lišuje, jindy s ním stotožňuje: Dáťs 
mné mosazný prstýnek, olovenu 
krúžku (689). Jenom ten jeden ne- 
plakal, co jí prsténky posmekal. Není 
tě hanba, mládenče, posmekat krúéky 
panence? (Suš. 641.) 

krúirat jabko, hrušku, ze slupky 
okrajovati (slov., val.). 

krvačif sa, nuzovati se do krve 
(val.). 

krvavka, druh hrušek. 

krvavnica, -ce (krvavnička), druh 
jablek červených vné i uvnitř. 

krvavník, sanguisorba off. (bot.). 

krvútečka: Ani krvútečky by se 
na ní nebyl dořezal = ani kapky 
krve (Vlk 63). 

kryčky, pl. f., dětská nemoc, pod- 
rost. Ditě, jež má kryčky, jest v úpoly 
oteklé (záp. Mor.). 

kryjemko: Po kryjemku n. po 
ukryjmu = tajně (laš.). 

krytuša, -še, koza toho jména. 
^má nějaký fféček, už je přikrytá* 
(val.). 

krzačka (laš.) = hrkávka (v. t ). 

krzaf (krzúkať, krznúť), vrzati: 
Dveři kržu, krzukaju. Cosi krzlo 
(vrzlo). Někrzaj sel = nevrzej se 
(laš.). 



krzadtOi vrzadlo, něco rozvrza- 
ného: Ten muž je také krzadlo už 
(laš.). 

krzukadtoi co krzuká (vrzuká), 
stará věc rozvrzaná, rozviklaná (laš.). 

kržek (horň.) = krbík (v. t.): 
Dobré kosenka kosí, ked mu milenka 
kržek nosí (Bart II. 408). 

Kržiska, pl. n., trať (Bořitov). 

KržrOi pl. í, trať (Halénkovice). 

ks I odhání se prase {s se prodlu- 
žuje). 

k sobě I ^ v právo, velí se vol&m 
(Vsacko). 

kši odhání se slepice {š se pro- 
dlužuje). 

kšahal odhání se pták: Kšaha, 
kšaha, ptáčku! (Suš. 485.) 

kšička, kytka na biči kravařově 
z vlastní kštice (ND. 202). 

kšohejl odhání se pták: Ej kšo- 
hej, kšohej, ptáčku jařabý (Suš, 484). 

kšókaf, kšóknút^ odháněti slepice, 
ptáky zvukem kšo! (val.) 

kšost, šos u lajbíka ženského 
(Rožnov). 

kubáč, -a (val.) = kubaňa (v. t). 

Kubáň, příjmení (val.). 

kubaňa, ně, hliněná nádoba zá- 
hrdlitá s velikým uchem na držení 
= baňa: Hledí jak hrom do ku- 
baně = zhlídá. 

kubík = krbík (v. t). 

kucat, kuckat^ kašlati: Zakuckal 
se (»když v krku zaskočí*). Už sem 
se nakuckáll 

kučma, placatá čepice (Zl.). 

kucmák, kdo nosí kučmu. 

kuča, -če 1. chajda = kuťa: Tá 
kuča ho nevyživí (Vlk 17). 2. hrouda 
hlíny, 3. kštice vlasů (val., laš.). 

kučavec, -vca, kudrnáč (laš.). 

kučavý, kudrnatý (laš.). 

ku6ek, žvanec, který kráva vy- 
žouvá. 

kuĎemer := košenil (val.). 

kučif vlasy, čuchati (val.). 

kučkaf, za vlasy tahati; vykučkať 
za vlasy (laš). 

kučníca, -ce, kučovnica, motyka. 

Kučová, trať (Zl ). 

Kučovanina, trať (Otrokovice). 



169 



kučovaf 1. strom vytrhnouti i s ko- 
řenem, 2. les mýtiti : Tu kopajte, tu 
kučujte (Suš. 38). 3. kučovaf sa ve 
víasoch — probírati se. 4. V jedném 
kuši v čemsi kučuje, zabývá se. Což 
doma toléj kučuješ a nedáš si od- 
péku? = oddechu. 

kučovinai kučavisko = kopanina, 
pole vzdélané z vykučovaného lesa. 

kučumeFová barva, košenilová 
(Slav. CL. XI. 96). 

kudai karatel (kudif uher., slov. 
kárati) Kt. Dod. I.; také příjmení. 

kúdernícai druh jablek. 

kúdefný: Kúdelečko kúdelná ne- 
budu ťa priasti (píseň). 2. kúdefná 
Veruna, nešikovná ženská (Zl.). 

kudla 1. fena (záp. Mor.), 2. ha- 
movnik (brzda) dřevený nebo železný, 
podhodí se pod kolo (Df.), 3. chlup; 
ob. pl. m. kudty: Míč z kravské] 
kudíy (coll.) Slav. ČL. XII. 132. 
Vyrvi synečkovi za kudly (ND. 56). 

kudtáček 1. angrešt (laš.), 2. vlk 
na lopouné (Brň.). 

kudiačinka, angrešt (laš.). 

kudtatý, chlupatý. 

kudlit sa, chumeliti se, o metelici 
a kouři: Venku sa to dnes kudlí 
=: sníh v metelici se honí (slov.). 

kudtoňi vlasáč, nadávka měšťákům : 
kudloňé (Vah.). 

kudolit se, váleti se v prachu, 
sněhu, obilí: Slépka se kudolí v prachu 
= popelí. Si všecek zakudolený od 
snihu. Dětem se rozhodí koláčů, a 
ty se o to kudolijú = válejí a perou 
v prachu (dok. 86j. 

kudoilca, -ce, metelice sněhová 
(val.) 

kudollsko, místo, kde se kdo 
kudolil : v prachu = kde se slepice 
kudolila, v obilí = kde se kudolil 
zajíc, pes. 

kudrbačka, malá, kulatá Švestka 
(Kt. Dod. I., han.) 

kuhotat, o hlase sovím : Sova ku- 
hoce (val.). 

kúch| záboj, pokrutina. 

kuchat se, trkati se (o dobytku), 
záp. Mor.). 

kuchman, kdo kuchmaní, kdo ne- 
umí vařiť (Opav.). 



Kujovníki tra£ (Jihlavsko). 

kúka, slepice (horň.). 

kukačka má tvary: kukučka, ku- 
kátka, kukutka, kukufenka : Zakukala 
kukulenka (Suš. 668) ; znamená také 
orchis (bot.). 

kukán, kukaňa^ koš na kvočnu 
(Brň.). 

kukla, šátek pod bradu zavázaný 
(Klobouky, brň.). 

Kukle, pl. f., trať (dok. 189). 

kuklenka 1. šátek dvěma cípy 
pod bradou uvázaný ; druhé dva cípy 
pak splývají vzadu dolů (záp. Mor.). 

2. malý šátek na hlavu: Vezmi si 
koklenko (Maš.). 

kúkolík, dolní kroužek, jímž kosa 
na kosisku upevněna (horní slově 
zákovka) Df. 

kúkoHca, agrostemma githago 
(bot.). 

kukornioa, -e, řítice na vyšívání 
koukole. 

kukový, koudelný (v. kuky) : Spěš 
sa kukový chtap ožení, než hedbávná 
roba vydá (Dob.). 

kukuč, šátek pod bradu uvázaný 
(Kobylí) = kukla. 

kukúč, vzhled, vzezření: Má jakési 
nazlobené kukúč (Maš.). 

kukučí obrtel, orchis (horň.). 

kukučky, pl. f, ajuga reptans 
(bot.). 

kukuša, ovce »trochu okajistác 
t« j. okolo očí černá (val.). 

kuky, pl. m., koudel (horň.). 

kůt 1. rovný kořen: Bor má kul 
do země a jedla taky (han.). 2. man- 
del: Dali zme obili do kutuv (Lor). 

kuFa, -le 1. váha u hodin, závaží 
(Opav.). 2. knedlík (Zábřežsko), 

3. zástup, tlupa, hromada: Janek sa 
střetl s kuTú chlapů (Slav. ČL. XI. 
228). Křupala stá) u kule lidí, co 
sa nahrnuli kole Šviráka (Slav. ČL. 
XI. 434). Šverci choďúvali, jak sa 
kerým uzdálo: po dvoch, po troch; 
nic nebili do kufe (»nedrželi dohro- 
mady*) Vlk 41. Všeci do kufe. 
Spočítajme to do kule (dohromady) 
val. 4. Ve Francově Lhotě u Val. 
Klobouk několik chalup pospolu 
slově kula, jež mají svá jména po 



170 



jednom hospodáři, okolo něhož se 
snad ostatní později skupili, třebas 
už není hospodáře toho jména: kula 
Tarabova, Ohradova, Vambůchova 
a jiné. 

kulád, druh révy (dok. 145). 

kuračka, sekera, kterou se kfilá 
(v. kůlat) ; má přihnuté toporo (val.). 

kuFajkai široký proužek v podobě 
prstenu (val.). 

kuFák, válec na válení nudlí, prádla 
(Opav.). 

kuránk/i pl. m. (= oblaky, oblíce, 
válce), stromy nepříliš silné, na metry 
rozřezané (neštípané) a do metrových 
rázů v lese na prodej urovnané (Maš.). 

kúraf, -lu, váleti prádlo. Prádlo 
se navine na váF (válec), ten se po- 
loží na přič na lavu a potom se 
»varačkou« (deskou na způsob dlou- 
hého pístu) kúTá (válí) vzhůru dolů : 
Kúlaj mně, maměnko, košulenku 
(Suš. 268). 

kůraf (srovn. kíát — koFu), štípati 
dřevo paprskovitě do středu na šin- 
del (ščípat je podle blány, po letech). 
Šindel ščípaný je Maňák (špatný), 
kůIaný je dobrý (val.). 

kulatka 1. (== kuláč), mrvenka, 
pomrvená při mlácení sláma (Jevíčko), 
2. druh švestkového ovoce = kulo- 
vačka. 

kufatý = kulovatý. 

kurčif, klučovati, mýtiti (laš.). 

kulhýňaf, škaredě kulhati (val.). 

kulífaj, nimra člověk (val.). 

kullhrášek, dítě tlusté. 

kulík (kulis), pták charadrius minor. 

kullna : Když se vosk ze souše 
vyvaří, zbude kulina (záp. Mor.). 

kulipáHi Kegelbahn (han.). 

kulíšek, kopeček (val.). 

kulivár(kulivar), švestkový knedlík 
(slov.). 

kuTka (kulena), slepice bez ocasu 
(val). 

kuTmo, železný válec, jímž roz- 
páleným se kulmovaly (žehlily) na 
troubky ženské obojky pod krk 
(han.). 

kuTnúf (jednodobé slov. kúrať): 
Kúfni si s nama (v kuželky). Tou ku- 
ličkou si třikrát kulnul (Kda I. 76). 



kuFovadka 1. druh švestkového 
ovoce, 2. drobná červená fazole. 

kulovaný: Ve pantličke červený, 
kulovaný, bílý (Bart. II. 247) = s bí- 
lými koly. 

kumaf, hýbati: Kumal člověkem, 
je li živý (Kda I. 203) srovn. gumaf. 

kúmaf: O člověku, který nemá 
zubů, praví se, že kúme = ďásněmi 
kouše (Vah.)- 

Kumbuti tra£ (Blansko). 

kumháPi také haval z^zxiý, dlouhý 
kůl, mezi trámce stěny kolibové nad 
vatrou zastrčený, na který se kotel 
zavěšuje (val). 

kumigaf 1. přežívati (o krávě), 
2. jísti a při tom velmi žvýkati (val.). 

kumora (komora), bydleč pod 
kumory = v podruží (Lor.). 

kumotefí kmotr (compater) Lor. 

kumotra, kmotra (Lor.). 

kumpáška, společnost (kumpanie) 
Podl 

kůň 1. Stup, Kačenko, na můj 
kůň (Suš. 178). Sedaj na můj kůň 
(Suš. 587, laš.). Potom jím poručila 
tetka peníze, tož sú zas na koni = 
na bučku, je jim hej (Slav. ČL. XI. 
323). 2. silná haluz stromu listna- 
tého, val. konár: Ten kuň taky 
hodně kvetl (han.). 3. podlouhlá sto- 
lička o třech nohách, v předu jedné, 
v zadu dvou. V ní v předu zaražena 
babka (babčica, nákovka = kova- 
dlinka), na níž se kosa klepe zvláštním 
kladívkem, řečeným klepáč. 

kuna, mlsný člověk, který všecko 
vyslídí. 

kunčava = kolčava (od Pern- 
štýna). 

kundačka, šukavá práce (laš.). 

kundaf se — kundzu, šukati se 
po domě (laš.). 

kundéli kus: Dál mně hodné kou- 
del chleba (Maš.). 

kundolec : Takový kundolce měla 
z vlasů = chumáče splstčné (dok. 
285). 

kunrabek = kundratek (slez.). 

kundratek, glechoma hed. (laš.V 

kundrbucí = kontribucí (Jicko). 

kundrfáti žertovný kousek, šprým: 
Tak kundrfáfy dětaf, na to by ho 



171 



už(} fval). Ty si sám kundrfál (Slav. 
ČL. X. 36). 

kundrfalístai šprýmař (Slav. ČL. 
XI. 95). 

kundruskai allium schoenopr. (val.). 

Kuní horBi vinohrad (Žeraviny). 

kunica, čepice s kuní kožešinou. 

kuničina n. iunčina, jetel (Mí- 
stecko). 

kunovat: Celou noc sme kunovali 
= nespali (Novoměstsko). 
. kup, zápis: Nemám od smrti kupu. 

kúf)B, nákup: Dyž brali vécéj pe- 
něz na nejakú kupu (Slav. ČL. X. 
298). 

kúpačka (Opav.) = mrskačka 
(v. t). 

kúpálky, pl. f., koupací necky: 
Štyry skyvky chleba dajú do kaž- 
dýho rohu kúpálek (dok. 57). 

kupčík, pomocník kupecký (laS.). 

kupec: Tanu, bý} bych na ňu 
(vlnu) kupec = koupil bych ji (Slav. 
ČL. XI. 132). 

kupečeki štětečka (Brň.). 

kúpef, -a, m.: V tem nejprvšim 
kupeli (Suš. 468). 

kúpeikyi pl. f., vanka na koupání 
nemluvňat (Jicko) = kúpálky (v. t.). 

kúpefňa, -ně, lázeň. 

kúpernicei pl. f. (val.) = kúpetky. 

kupidto, co kdo nakoupil ?Co si 
nakupit v městě ř< »To je všecko 
moje kupidlo« (ukazuje) val. 

kupúvati iter. slov. kupovat (vých. 
Mor.). 

kurOi slepice (val, laš ). Na Jicku 
slépky kuřata dorostlá, dokud ne- 
nesou; potom jsou kury (Vah.). 

kuřacina = kuřivo : Sak kuřacinú 
sme zaforotěni (Slav. ČL. X. 299). 

Kuřacinai trať (Vizovsko). 

kuřacník, kurník (val.). 

kuřačka, alsine (bot). 

kurancovati trestati, týrati. 

kuřástva, první mléko po otelení 
vydojené (val.) = mlezivo (v. t.). 

kuřata (kuřátka, kuřítka, kuřičky, 
kuřáky) (Brumov), kuráčky (horň), 
houba cantharellus cibarius. 

kuřata, velké osýpky (laš.). 

kuřátka, briza media (bot). 

kuřatnica, kvočna (val.). 



kuřava, chumelice (laš.). 
kurčoch, Zwitterhahn (laš.). 
kurdéj, -a (Jicko) i= kurčoch. 

kurec = kuřinec, slepičí trus; 
jen ve rčení: kurec je po tom a p. 
(val.). 

kůrečka, kttrčička. 

kuře], -a (val.) = kurděj. 

kuřenčář, -a 1. obchodník, který 
skupuje po dědinách kuřata, 2. (ku- 
renčiar), ostříž (Dob.). 

kúřené maso, uzené (val.). 

kúřenica, -ce, chumelice (val.). 

kurenka, slepička (horň). 

kuří, slepičí: Na nový rok o kuří 
krok (Zl.), k. řit 1. bradavice na 
rukou, 2. anemone hepat (slez.), 
k. slep, Mondblindheit (laš.), k. stopky, 
primula veris (laš.), k. střevo, alsine 
(laš.). 

kurica, -ce, slepice (horň.): Za- 
bita sem dvě kurice (Bart II. 9). 

kuřička, slepička (laš): Kuřička 
vajco snesla (Suš. 434). 

kuřimacek, kdo »macá kury< 
(ohledává slepicím), skoro-li ponesou, 
což se pokládá za nedíistojno muže 
= skrblík (laš.). 

kuřinec, -nca, slepičí trus. 

kúřit 1. Už mi ani kúřit nešma- 
kuje (substantivně = kouření). Puč 
mi kúřit = nacpané dýmky (Zl.). 

2. topiti: kúrit v peci, zakúrit = 
zatopiti, podkúrit = podpáliti (horň. ; 
tabák se tam fajčí, dřevo dýmí Df.), 

3. prášiti : Prach se kuři. Lže, ež se 
kuři. Nekuř! (nepraš) laš. Kúřilo 
sněhem = prášilo, metlo (Vlk 59). 

kuřfák, kuřák. 
kuřfavý tabák, na kouření. 
kurnota, ovce toho jména, má 
rovné rohy (val., rum.). 

kuropatva, kuroptev (slez. i pol.). 

kurové. Svatba počínala se v úterý 
u nevěsty a ve středu se dokonala 
u ženicha; ale družbové pořídili si 
ještě ve čtvrtek hostinu kurovým. 
Přivázavše kuru na senné vidly, ob- 
cházeli jako s praporem dům od 
domu sbírat kury, z nichž strojili 
si hostinu (Vyhl. VI. XVIII. 450). 

Kůrovec, příjmení. 



172 



kus : Nemáme kusá hrnca = žád- 
ného. Nemá kusá rozumu, srdce, 
citu. Přiďbe na kúsek řeči. Pršelo 
v jednom kusí pět dní = bez pře- 
stání. V jednom kuši křičí, zpívá, 
jí atd. Ještě je kus do večera = 
hodně daleko (Kda II. 188). Už je 
kus na deň = dávno slunce vyšlo 
(Slav. ČL. XII. 43). Přišel kus na 
večer do dom (laš ). Zaseděli sme 
se při řeči ež kus na noc (Vah.). 
To je kus osía = veliký osel. Ten 
ogara je kus čerta, kus darebáka. 
To je kus chlapiska nepodařenyho. 
Ta Mařena to je kus robe hlópé 
(Mal. XIII. 228). 2. dělo: Janíček 
zraněný, z kusá postřelený (Suš. 151). 

kusá zmíja, slepýš (horň.). 

kusaňa, -ně = kuska. 

kuska, ovce bez ocasu (val.). 

kusáry, pl. m. 1. (= psoty) pan- 
čochy bez příkopyťá (stopy), 2. kaca- 
bajka bez rukávů, *edem na pole< 
(Jicko). 

kuseček, kousíček (Lor.). 

kuša 1. luk ze šindela s obloukem 
rákosovým a tětivou z provázka, 
dětská hračka, 2. euf. = duše: Na 
mú kusu (Suš. 536). Na mej kuši 
(laš.). 

kúšček, -ščka, kousíček (slov., 

val.). 

kušif, pokoušeti: Požehnaj mě. 
Pane Bože, by mě zíy duch někušií 
(Vyhl. VI. XIX. 452). 

kušra, bravek v řeči dětské (Vyhl. 
VI. XIX. 333). 

kuštorif sa, debatovati: Šak sa 
spoíu nakuštorili (Dob.). 

kuti kuti volá se na králíka (val.). 

kút: po cudzích kútoch sa túc 
=: po bytech u cizích lidí (Dob.). 
Naše kuty = naše krajina: V těch 
naších kútoch rádo pršívá (val.). 

Hoíé kuta, trať (Vizovsko). 

kufa, -tě, chajda. 

kutáč, -a = kuták (v. t.). 

kutačka, vlk na lopouně (Brň.). 

kuták, silný železný prut na konci 
ohnutý, s dřeveným držadlem na 
»kutání« v ohni. 

kufák 1. králík samec (val.), 2. cep, 
má aspoň pět krúžek železných na 



sobě, aby dál prošlahl k obříslu, dyž 
snopy ještě stojíjú na mlátě; ale 
enom na ječmen je to (dok. 114). 

kufalelky, pl. f. (z maď.): Jož je 
na kuťalelkách = na mizině (Maš.). 

kutat, -cu v popele, rozkutat uhlí, 
vykutat pečeňáky (pečené brambory) 
z uhlí; což se děje kutákem. 2. kuře 
kuce = hrabe. Kohút vykutá! chro- 
báka (Slav. ČL. X. 32). Vykutaly 
ho (rozmarýn) vaše kury. Herteple 
nám na poli kutala == kradla (dok. 
211). 

kutat se, hrabati se, šukati se: 
Já bych nešla do města; raci se tu 
kucu na tom tovarychu (dok. 154). 

kutavý : cesta je kutavá, zabořují-Ii 
se nohy do bláta nebo do sněhu 
(Maš.). 

Kuté], příjmení (val.). 

kůtky, vypařené pysky v koutkách : 
Má kůtky jak brabíc. 

kutík, opěnačka, pouto na koně 
(laš.). 

kútkavec, kdo má kůtky (dok. 
230). 

kútkový: Tancovala s Kútkovým 
Janem = stála v koutku (dok. 69). 

kufmaf sa, kufmacaf sa, piplati se 
(val.). 

kútnlca, -ce 1. žena v koutě, šesti- 
nedělka. 2. (= zákoutníček), troj- 
boka armárka postavená v koutě za 
stolem pod křížem, v níž se uschová- 
vají peníze, spisy a knihy (Jihlavsko). 

kutoň, -a, kdo se s prací kuce, 
šuká, opozdívá = chabrala (v. t.) 
Jicko. 

kutrna, samice králičí (val.) v. ko- 
trňák. 

kutý Němec = pouhý (Vah). 

kuvík, sejček (Dobi). 

kuvíkaf, o hlase kuvičím, sejčím: 
Kuvík zakuvíkal, kdosi umře (horň.). 

kuzifř, kouzelník (Kda II. 30). 

kuzíorka, kouzelnice (Vyhl. VI. 
XIX. 899). 

kuzňa, kovárna (val., laš.) : Kovář 
dycky v kuzni kuje (Suš. 482). 

kuznat (zakuznúť), zauzditi koně. 

kuzník, kovář (laš.), i příjmení. 

kuzno, uzda (val., horň.). 

kůža: Nebyl ve své kůži = ne- 



173 



cítil se zdráv (fig. 37). Néso eSče 
ve své kůži (Maš.). 

kvác I : Na raz sa opřel do búdy 
větr, a búda kvác ! =: kvácta, shrou- 
tila se (do sebe) Slav. ČL. XII. 274. 

kvácat : To kvácá I = veliké kusy 
sněhu padají (val.) 

kvačati -čím, kvácnúf: Búda jarma- 
reční kvácne, když všecky čtyři strany 
padnou do prostředka, a kvače, když 
je k takovému pádu náchylná (val., 
Slav.). 

kvačaf, šplouchati: Už mi v botách 
kvača (laš.). 

kváčat, ščičkovat, za vlasy tahati : 
On mňa kvače I (Df.) 

kvačeti seděti >jak kvaka v zemi« 
= čučet, dřepěti: Co tu kvačíš? 
(val.). 

kvadaf, vadnouti, chřadnouti (val.). 

kvadrátkyi pl. m., knězovy čepičky, 
brslen; druh jablek (Btcha). 

kvak (val.), kvaka (slov.), kvaček 
(laš.), 1. turín (brassica napus), 

2. člověk klátivý, lenivý: Do tanca 
jak pták, do práce jak kvak (Vek.). 

kvákata, -ty, m., kdo kvače, mluvka. 

kvákati -ču 1. o hlase kavky, 
vrány, 2. křičeti jako kavka: Ukvá- 
kali ho (přemluvili). Přece to na 
něm vykvákát (vyloudil, vyžebronil. 

3. Okvákál bych ťa! (ohřál). 4. za 
vlasy tahati = kváčat (horň.). 

kvakotati -cu, krákorati, pleskati : 
Co pořáď kvakoce ? (Zl.) 

kvatt (Gewalt) 1. násilí: kvahem, 
na kvah, 2. mnoho, dost: Už je té 
práce kvalt (Maš.). 

kvattovat koho, nutiti násilím. 

kvanty (chvanty), háby, šaty (laš.). 

kvap, -u, prach peřový (val., laš): 
Nechcu já tě, milá brachu, dyž ty 
nemáš peřin z kvapu (Bart III. 155). 

kvapí, -j^á, coll. kvap (laš.). 

kvapit na někoho, naléhati: Ne- 
kvap na mě, deť nehoří (Maš.). 

kvasníčkář, kdo prodává kvasnice. 

kvašený: oharek(>kyselá« okurka), 
kvašené n. bečkové zelí. 

kvašlivý, co se kvasí, hnisá: bo- 
Tačka (laš.). 

kvečerou, kvičerou = k večeru 
(záp. Mor.). 



kvelb (Gewolbe), klenutá komora, 
kupecký krám. 

kvést, -i, kvéct\ » Jakým kvete tá 
voničkař* »Modrým, bílým, čer- 
veným.* Roste to na rolách, bílým 
kalíškem kvete (dok. 22). Ty kveteš 
ríižú a já malinu (Bart. II. 102). 

kvét coll. : Strom nemá letos květu. 
Čekaj, milý synečku, do léta, až bude 
hojně kveta (Suš. 693). 

kvétňák, hrnec, v němž se pěstují 
květiny^ č. květináč. 

kv6tnica, květná neděle (slez.). 

kveto (kvietko), květ (horň.). 

kvétufa, jméno kraví (laš.). 

kvétuša (val.) = květula. 

kvfčeia = kvíčala. 

kvíčerek (han., dol. a záp. i sev. 
Mor.), čas k večeru : do kvíčerka, na 
kvíčerek, též do kvečerou (Hříše). 
Dej vám Pán Bůh dobrý kvíčerek 
(Žď. obr. 50J. Na včéréší kvíčerek 
bode pamatuvat (Maš.). Přišil za 
kvíčerko (han.). 

kvfčerou = kvečerou (v. t). 

kvik, kvičení: Lazar kvik jich 
(štěňat) uslyšel (Suš. 21). 

kvf rka = chvilka (Podl. a j. ; hluž. 
khwilka). 

kvfraf sa, viklati se : Stůl sa kvírá 
n. kvíře (nestojí-li dobře na nohách) 
= kvirdaf sa, virgať sa (Jicko). 

kvitancí n. = kvitance. 

kvíteček: >Mí^j kvítečku !« lichotí 
se dětem. 

kvítí, květiny polní a luční. 

kvítko sedmero bratří, phila- 
delphus coronarius (bot.). 

Icvítnúf, kvésti (laš., val): V našem 
dvoře kvitnu růže (Suš. 534). Za 
našima humny kvitně kvítkem rež 
(Suš. 404). Šebišovske pole cele hlo- 
žím kvitně, ale to Buzovske kvitně 
fialečku (Suš. 354). A ešče se ptala, 
čím to pole kvitně ř Tú bílú lelijú 
(Suš. 789). Budě kvitnuť rež ai pše- 
nica (Suš. 5). 

kvíto = kvítko (Dačicko). 

kvočna, naříkavá žena. 

kvokaňa, -ně, slepice, která stále 
kvoká. 

kvokat 1. kúra kvoká (kvoče), 
2. stenati, naříkati. 



174 



kÝunkyi onomat. slovo (srovn. kví- 
leti) : >Dycky kvunky, kvunky a nihdy 
zvuukyN fekl muž o ženě, která mu 
dlouho stonala a přec »neumirala« 
(Lor.). Jinde: Dycky stonky, nikdá 
zvonky. 

kvysf (Podl.) = kysť (v. t.). 

-kyi náméstkový živel složených 
s předložkami příslovcí = -kud : doky, 
odky, poky, zaky (horft., val.). 

ky6| kýči zvuk, jímž se odhání 
koza; žertovně dětem: Kyč, koza, 
od noža! (val.) 

kyča, -če (kyčka) 1. (= kysť), 
kvétenství prosa, ovsa: To néni ani 
tyma kyčami, že leží to proso, jako 
tyma přívaly (Jicko). 2. kštice, 3. třa- 
pec, 4. (= stužka, mašle): zavázat 
na kyčky (val., laš.). 

kyčaiyi pl. m., nohy, hnáty (po- 
směšně) : Ten ma dluhe kyčaty I (laš.) 

kyčerBi vrch \iyčerky, stráň. Jméno 
několika vrchů v Bezkydech. 

kyčka, karabáč, kterým se o ky- 
čkování mrská (slez.). Mor. lid 42. 

kyčkaf 1. kudliti, rváti za vlasy: 
Co mne tak kyčkáš? (Kda II. 137, 
srb. kečkati). 

kyókování (slez.) = mrskačka 
(v. t.). 

kyčkovankai koleda velkonoční: 
Hoši dostávají ve Slezsku od kmo- 
tríi kyčkovanky na mrskut (Mor. 
lid 34). 

kyókydtOi kyčkrle, blecha (v. t.). 

Kýčová, véj 1. jméno hrudu (v. t.), 
2. trať (Lanžhot). 

kyda, -y, kříbí, chrasť (val.; srovn. 
Bezkyd). 

kydaf : Snih kydze = hustě padá. 
Stromy su zakydane (Frenštát). 

kygaga, husa v dětské řeči slez- 
ské (Vyhl. ČL. XI. 342). 

kýhat : Starší husa zakýhala (Suš. 
133; var. zagagala, zagvagala). 

kýchanka, helleborus (bot). 

kýchavlca, veratrum lobelianum 
(bot). 

kýchnut sa: Diťátkovi sa kýchlo 
(slov.). 

kyj, -a, hůl: O kyj se staří Sle- 
zané nepodpírali (Vyhl. VI. XVIII. 
1045). Méťs kyj, proč ho's (vlka) 



nehnal? (Suš. 133.)Ščeňata pozavíral 
a je kyjmi biti dal (Suš. 21). Nejsme 
pod kyjem, robime si volno (laš.). 

kyjác, -a, kyj, okieštěk (slov.): 
A my máme kyják ten, kerý zabil 
vlka toho (Suš. 621). 

kyjaň, -ě, f. (val.), palice, kterou 
se zaráží kůl = kyjanica (horň.). 

kyjanka 1. krátký, hrubý kyj na 
otloukání. Čeroknězník da uhlířovi 
kyjanku do ruky (Kda I. 24). 2. píst 
na praní = silnější uhlazená deštice 
s rukojetí, kterou se prádlo pere, 
3. palička na buben, 4 lopatka pod 
násadem u saní, 5. ozdobná lopatka 
s krátkou rukojetí, kterou na Opavsku 
někteří rychtáři čili fojti sousedy 
zvali dohromady. Fojt kyjanku po- 
slal svému sousedovi, aby ji ten 
dále dodal (Prásek ve Vést. Akad. 
XII. 88) val., laš. 

Kyjas, příjmení. 

kóklat: Kéklá sebó = kývavě 
chodí. Je rozkéklané = rozviklaný 
(Maš.). 

kyrhof = nosál (laš.), krumpáč 
(záp. Mor.), ttučnica (kločnica, han.), 
špičák, nástroj na lámání kamene 

(Zl.). 

kýnn, přísl. časové, jak mile, sotva, 
než: Podnes se otřásám, kým si na 
to zpomenu (dok. 258). Kým přišel, 
už sa vadil. Buď tu, kým prídem 

(Df.). 

kymef, -mfa 1. krátký klacek, 
2. krátký lelík (cop) val. 

kynár, -a, veliké nosisko (laš.). 

kynoiif, hubiti, kaziti: Všecek 
strom vykynožili. Gajdy sa zkyno- 
žily (val.). 

kypro: z kýpra chodit = drob- 
ným krokem (Zl ). 

kysat : kdo nemírně spí, ten kyše, 
je kysáč^ ukysaný ; rožky sáný = roze- 
spalý (slov., val.). 

kysefák 1. kyselé víno (Suš. 290), 
2. bílý Kunovský klobouk (Kt. Dod. I., 
od Hradiště). 

kysefec, -Ica, šťovík (val.). 

kyselica, -ce, polévka ze zelnice 
(zelné vody), zahrkané smetanou a 
vejci (vých. Mor.). 

kyselfk, druh jablek. 



175 



kysetkavýy nakyslý: jabka jsou 
buď kyselkavé nebo sladké. 

kyselo 1. zelná voda (val.), 2. po- 
lévka z kvasu (Zábřežsko), 3. droby 
na kyselo připravené (val.). 

kyselý: k. gatč = z hrubého 
plátna (Kyjovsko). 

kysfa, -e, ovčí podmásli (val.). 

kysíý 1. — kyselý (val), 2. kyslé 
šišky = kysané, 3. kyslé, -ého = 
kyselá žinčica. 

kysnatkai druh jablek. 

kysf, -ě 1. klas prosný (ZL), ovesný 
(Jevíčko), 2. kysť klásí = s hrsť. 

kysf, -kyšu 1. = kysnouti, kysati: 
Zamísiía sem na chféb, a nechce 
né cosi kysť (val ). Z téj role pořád 
kyše = kypí, voda vy víra (Vah.), 
2. spáti (zhruběle) = kysat (v. t.): 
Poífte už kysť (Slav. ČL. X. 466). 

kýstkdi kytka: Trhala fialku, do 
kýstek vázala (Suš. 281). Fialku 
trhala, svojemu milému kýstku udě- 
lala (Suš. 583). Hněvám sa na svoju 
gafánku, že mi neuvila kýstku z mary- 
jánku (Bart. III. 356). V kýstku 
svazuje chudina klásí na strnisku na- 
sbírané. Kýstka střešní (za stopky 
svázaných). 

kystňai -ně, bedna (Kiste). 

kyšulkSi druh švestkového ovoce 
(laš.). 



kýščit sa: Zkýščito sa ně mléko 
= srazilo, ssealo (vých. Mor). 

kýška, ssedlé mléko (slov., val., 
laš. [kyška], han. [kéškaj): Hfedí 
jak žába z kýSky = nevyspalý; 
zhruhéle JiyJía: Pořáď enom tú kyšu ? 

kyšpePi kulatá síť; uschovají se 
v ní ryby nalovené (Podl.) 

kýta, stehno, noha: Dát do kyt 
= utekl (Vlk 59). 

kyteji šubra, bláto na sukně u spodu 
nachytané: To je kyteja n. kytejůl 
(laš.) 

kytka 1. třapec ze žíní nebo z pant- 
ličky na konec biče uvázaný, aby 
bič hodně >róchá}« (praskal) val., 
2. květina: Natrhej kytek v zahrádce 
(Dačice, Zábřeh). 

kytuša, -e, kráva toho jména ; má 
konec ocasu bílý na způsob kytky 
(val). 

kyvis (ky viska), pták anthus (záp. 
Mor.). 

kyvkaf hlavú, pokyvovati (val.). 

kyviat, -vfu, kyvlotai^ -cu, viklat: 
Zub se mi kyvtoce (ZL). 

kyvotati int. slov. kývat: Všecko 
sa kyvoce (val.). 

kyvy, pl. f., malá snovadla na od- 
víjení příze s přadena (Lor.). 

kyih*néC| -Aca, křemének (Kiesel) : 
Maty kyžliněc vefku ďUru v htavě 
zrobi (Kt. Dod. I. laš.). 



rabafi Tábovat, hulať, hýřiti: Včera 
ce}ý deň fábová} = po hospodách 
hýřil (Zl.). Posmětá} sa po hospodách 
a lábovát (Vlk 86). Lábujú jak staré 
vojačiska (Slav. ČL. X. 37). 

Fabét: Už je v fabétě = v pasti. 
Byli s tým v fabétě = nemohli 
s místa (val.). 

iábnúf, lapiti (val.). 

laboda, pobuda (záp. Mor.). 

Fabrovaf sa, bráti se, stěhovati se 
kam (val.). 

iabudek, -dka, m., labuť: Labudek 
p}yně, věneček týně (Suš. 351). Ach, 



mam ci ja doma ty dva labudečky 
(Suš. 351). 

iabuné (sg. tabuňa), staré papuče 
(val.). 

labufi clematis (bot.). 

rácafe, fácary, opratě (Leitseil) 
han. 

{.acigai příjmení (val.). 

iaciný: Vy ste z laciného kraja 
= kdo málo podává při kupování. 

iacňéjšo : Já sem si kúpít rži ešče 
za lacňéjša = když byla lacinější 
(val.). 

Fačbai Tačbavý^ nemotora, nešika 
(Vek.). 



176 



račbafi ledabylo nastavěti, polo- 
žiti (slov., val). 

Fačina, snfženina v horách, prů- 
smyk (laš.)- 

Facka, léčka, nástraha (val.). 

iačný: }ačná pýcha = pyšná že- 
brota; lačné sliny = na lačno vy- 
plité (Mor. lid 233). 

tada, skříň (Lade) Jicko. 

iadný, švarný (laš.): Teraz z těbč 
budě tadna hospodyňa (Vyhl. VI. 
XVIII. 328, z Těšínská). 

Fadžbaf sa: Mama fedvá sa po 
izbě Tadžbali = vláčili (Vlk 108). 
iagáHi lenoch, povalovač (val.). 

iágat: Nastane liskání a tágání: 
liskat po hubě, lágat dlaní po zad- 
nici: Enom mu vvtágajl (Slov. obr, 
I. 352.) 

rahčovina, lehké maso, Báuschel 
(PodL). 

lahodit: Jak ti kdo nejvíc lahodí, 
jistě tě nejspíš uhodí (ZL). Když 
vrchnosť nic svist nemohla, lahodila 
jich (= je) Vyhl. II. 92. Oni nas 
lahoďa = lákají (laš). 

Lahota, příjmení. 

Fahostajnéi po Tahostaji = lho- 
stejně (val.). 

fahún, tlustý, neforemný člověk 
(Vek.). 

Lach, Slezan a Moravan mluvící 
lašským nářečím (v. Dial. I. 97): 
Seí na Lacby. 

tach| trhan, ničema (laš.). 

lachna = machna, tlustá ženská 
(Třebíčsko). 

lachotiti o hlase kačením: Kačena 
lachotí (Zábřežsko). 

tachovaó (laš.) = }ašovat (val.), 
slíditi. 

Tajbfk, valašský kabátek ženský, 
kožešinou podšitý, se »kšosty« (šosy). 

Fajcák, beran toho jména, černý 
(val.). 

Fajda = lajdák, člověk o nic se 
nestarající, lhostejný, na sebe ne- 
držící (Btcha). 

rajdafi zTajdat někoho, učiniti laj- 
dou (Btcha). 

Fajdat se, -dzu, nečinně se po- 
tulovati. 



lajdík, soukenný, modrý nebo ze- 
lený kabátek, pěkně vyšívaný (han.). 

fajka (taja), ovce toho jména, 
všechna černá, jenom konec ocáska 
bílý (val.). 

iajský, nevázaný, hrubianský: rob- 
sko lajské (Slav. ČL. X. 302). 

Fajtreki krátká kabaňa s kapsami 
(val.). 

Fajtro (= fatro) drév, řada slože- 
ného dříví (Vek.). 

Lajza, příjmení. 

Fak = lek, leknutí (horfi.). 

Fák 1. rozlitá tekutina na podlaze, 
2. To je Ták roba = k ničemu (val.). 

lakomica, lakomá ženská (dok. 
243). 

iakosifi lakotné sháněti: Už je 
tak starý a pořád' ešče lakosí. 

Lakositi příjmení. 

iakosivý na peníze, lakotný, dych- 
tivý peněz (Zl.). 

lakot6, pl. f., laskominy: Dostal 
lakotě na maso (záp. Mor.). 

takotné dítě, které má lakoty 
(v. t.). 

ta koty, pl. f , dětské suchoty: Dítě 
mnoho jí, a nejde mu to k duhu 
(Mor. lid 213). 

FaF8| -fe, (falka, falička) 1. panna, 
loutka, 2. cizí člověk (val., laš. v dět- 
ské řeči). 

FallĎkai dítě v prvních měsících po 
narození, v peřince zabalené (Vah.). 

FaFa (fafac, faíacě), ejhle (horň.), 
ja^^ec (Falec), jelec (laš.). 

Fatoknaňai ovce s lalokem (val.). 

FaFotati pronikavě zvučeti: Tak 
mu (dudákovi) tá podpalečnica laloce 
(v. gajdy).' 

tamač, darebák: To sú tamačél 
(Vek.) 

tamaneCi tenká a křehká placka, 
jež se jí s mlékem nebo sladkou 
omáčkou (val.). 

tamanka, ječmen opíchaný na 
hrubé, lámané kroupy; vaří se nebo 
peče na způsob kaše (val.). 

iámankovlcai lámanková polévka. 

témat: Král dal kolo dělati, pannu 
na něm lámati (Suš. 8). Lámala 
matka své ruce = lomila rukama 
(Suš. 68). 



177 



tamařy píst do pukače (v. t). 
rambači piják, opilec (Vah.). 
Fambaf, piti, opíjeti se (Vah.). 
támka (tamačka), přístroj na lá- 
mání (tření) konopí (slov., val., laš.). 

tamoš, pustý chlapík dorostlý, 
pak vůbec výrostek (syn. ohnaš, 
sogan) i příjmení (slov., val.). 

Tamozit: Pole sa zvrhalo (oralo) 
a tamozito, jak sa dato = pluhem 
lámalo, ledabylo oralo (slov.) 

Tampart, druh révy, nesoucí hrozny 
červené. 

Tam pasta kráva = babušistá (v. t.) 
Brodsko. 

Tampáši -a, m. lucerna (Dob.). 

lamprda, toulavý lenoch (Kunštát). 

iamúzat n. lamúzgaty int. slov. 
lámati: 1. Pořáď o tom }amúzgá = 
neustále o tom mluví. 2. Lamúzgát 
sa přes ptot do zahrady (val.). 

iamžeFezOi hřmotný silák. 

tana u vozu (v. vůz IV.), u saní 
(v. saně 9). 

Fanclparija (laš.) = Landparthie. 

iancovafi toulati se (val.). 

iancúch 1. u vozu = zaháňka 
(v. t.), 2. tulák. 

iancúchovati toulati se, býti po- 
budou. 

iaňcúch, řetěz u saní, aby s kopce 
po ledě nesjížděly (val.). 

Tanóaryi pl. m. = jančary, ženské 
polobotky (laš.). 

landa, nečistotná ženská (Jevíčko). 

Fandvochi finanční strážník (Land- 
wache) : Hybajte, landvoši (Suš. 531). 
iandygovafi toulati se (laš.). 
iandia, -dže, tulák (laš.). 

taní = laň: Zabil Heřman, zabil 
lani (Suš 83). 

Fankvara 1. špatný nápoj, na př. 
pivo, 2. chabý, stonavý člověk. 

Fantaši -a, lajdák (Lor.). 

Fantaf se, toulati se (han.). 

Fantoši -a, tulák (horft.) = fan- 
tucha. 

tap: Dohná} ho a tap mu čepku 
z híavy = lapí, strhl. Vyběhl do 
zahrady a íap ho = chytil. 

Fap: Děcko fap na zem, ani se 
nehnuto = laplo, sedlo. Babka 

BartoS: Dialektický slovník moravský. 



chmac chasníka a lap s ním na pe- 
řinku = posadila ho (dok. 12). 

tapačkai pasť na ptáky (laš.). 

tápati -pám, chytati: Kočka tápá 
myši. Přes potok skákala, kačeny 
lapala (Suš. 516). 

Fápati -pu 1. kydati, saditi (hrubě): 
Kdo to tu nalapat ? = nastavěl (val.). 
Lápať dluhy = dělati: Už má cetú 
gruntovní knihu zafápanú; f. peníze 
= dávati: Abych pořáď Tápat pe- 
níze, to bych muset měf bankát 
(Jicko). Keré prasa sa to tu vy- 
lápato na chodníku? = vyneřádilo. 
2. (faptať, Fapotať), tlachati. 

Fapéfi dřepěti nečinně: Kerá je 
chromá, nech lapí doma (ND. 92). 
Lapěta tu ce}é odpoJedňa. Lapí, ani 
sa nehne. Pořáď u ženy lapí (Slav. 
ČL. X. 297). 

Fapiďupai kdo lapí, dřepí na ďbpě 
(zadnici) Zl. 

tapimucha, kdo }apá mouchy, 
místo aby konal práci důležitější 
(val.). 

Fapkafi (zdrob. slov. Fápaf): Lapká 
diuhy do gruntovní knihy (val.). 

Fapkyi pl. f., nízké pilířky z ve- 
přovic v jizbě při zdi, na nichž jsou 
položeny lavice (han ). 

Fapnúfi sednouti: Lapni a seďl 

Fápný: Ty si fápný enom to udětat 1 
= chytrý (iron.). To je Tápnél = 
pěkné (iron.) Zl. 

Fapoši -a, tlachal (val.). 

Fapota 1. pleskačka, tlach: To só 
enom robské lapoty (han.). 2. žvanil: 
Ja, di ty lapoto, nelapocl (val.) 

Fapotaf, -cu, tlachati (val.). 

Lapotova Dora, tlachačka (val.)- 

Fapoty gaFoty, spodky >prinděnců« 
(cizinců městských ; posměšně) Dob. 

Fapta, tlachal (laš.). 

FaptuFai -e, tlachačka (laš.). 

Fapuša, -e 1. tlachal, 2. daremná, 
bezcenná věc, tretka (val.). 

Farmo, křik: Už je darmo dětat 
farmo. 

taška (Brň. vlaská), lasice. 

Faska, líska, hůl lísková (laš.): 
Vzat fasečku (Suš. 118). 

táska: Křúpatce čím dáléj nevěsta 
vchodila do }ásky (Slav. ČL. XI* 

12 



178 



324) — op. vychodiť z lásky. 2. Chodí 
na lásku = práci dobrovolnou, na 
př. myslivcovi, a pak za to dostane 
dovoleni chodit na roští, mhour a p. 
(Třebíčsko). 3. adianthum capillus 
Veneris (bot.). 

iaskaf koho, lásku prokazovati 
(laš.). 

laskoviny = laskominy (Maš.). 

fasovat po poli, po zahradách, 
slíditi, kde by se co hodilo vzíti 
(slov., val.) =: tachovač (laš.) v. t 

tát 1. ostře domlouvati podřízeným: 
Nelaj, maměnko, nelaj (Suš. 282). 
2. hubovati: Staré dívky lajú, že sa 
nevydajů (Suš. 375). 

tata 1. záplata na odčvě: Na ka- 
bátě mnoho lat (Suš. 504). Lata na 
tatu se bije, a pivo se přece pije 
(Zl.), 2. = lať, štacheta, 3. lata, Jata 
spálená, ničema (laš.), 4. zemáková 
buchta; I, pálená, podlouhlá buchta 
nadívaná (Vek.). 

tatačka, žena, která láce, záplatuje. 

tatačka, látání, Flickerei. 

tataň, -a, ničema (laš). 

tataňa, -ně, ovce, jež má po sobě 
velké černé taty (val.). 

tátanec, -nca, rána tatou, holí 
(slov., val.). 

tataf 1. záplatovati: Ztým ztého 
nezatáce = ztú (roztrhanou) tatů 
nezatáce ztých (děravých) šatů, zlým 
zlého nenapraví (Vfk 86). 2. bíti 
latou, holí: vytátát mu. 

raterňa, -ně = lucerna. 

raterničkai odkvetlá pampeliška 
(val.) 

tátka, veliký, dvojuchý hrnec na 
dojivo. 

iátnúf, uhoditi: Něbudě ticho, až 
ho kopidot (hrobník) topatum tatně 
(laš.). 

Latocha, příjmení. 

tatoveCi -vca, hřebík na přibíjení 
lat. 

latovísko, kaluž krve (záp. Mor.). 

tatušdi -e = tátka (v. t.). 

tava. Lávy jsou lavice postavené 
podél kamen a podél stěn s obou 
stran štola. Za stará zatloukli do 
země po dvou kolikách nebo po- 
stavili z vepřovic u zdi pilířky >rapky« 



zvané, položili na ně silnou desku 
a byla tava. 

lavica, -ce, 1. cizí lavica, podruž- 
ství: Kerý seděl na cizí lavicí, měl 
13 dní roboty. Sedí na cizích lavi- 
cách (záp. Mor.), 2. Navoral lavic = 
velkých kusů (Žďársko). 

Mvica (láhvica), 1. dřevěná nádoba 
na způsob škopíku, na hoře zabed- 
něná. Nosívá se v ní voda žencům 
na pole. U prostřed horního dna má 
díru, kterou se voda vlévá, při kraji 
malou dírku, kterou se pije. Drobné 
děti dělníků chodívaly se svými lžič- 
kami k hospodáři, u něhož jejich 
rodiče v práci byli, >za távicu*. Na 
távicu takovou postavila se dětem 
mísa, okolo níž děti poklekaly a 
jedly (han.). 2. láhev: Chyťa pálené 
s lávicú, hoře kopcem pospíchal 
(Suš. 695). 

Lavičné, trať (Blansko). 

taz, -u, louka nebo pole při lese 
i o samotě, trním nebo živým plotem 
ohrazené (horň.). 

Láz (Lázek, Láze, Lázky), jméno 
tratí po vší Moravě rozšířené. 

Laza, příjmení (val.). 

lazebník, lékař (Zábřeh); jinde 
dochtor, felčar. 

tazlkaf, iter. slov. taziť (Přerovsko). 

tazif, rozfážaf sa (val.), odlažaí 
(laš.), iter. slov. lézti. 

taznfki iazovan, kdo má chalupu 
na tážu (v. t.) slov. 

tazuga: tazi jak tazuga (laš.). 

taža, 1. agio, 2. žlutý plíšek: Atén 
pás bel z kůže, lážó vekládané 
(Vyhl. II. 138). 

Lažišča, pl. n., trať (Otrokovice). 

re, fe ho, výraz podivu, když kdo 
něco náhle (na př. zajíce) spatří (val.). 

Teb, nebo: Tři Teb štyry roky. 
Včil si s ním co chcete dětajte; 
Teb ho pusťte, feb zavřete. Přinesu 
puténečku trnek Teb čeho (= čeho 
koliv) val., laš. 

tebaňa, -ně, veliká hlava (val.). 

tebavět, 1. pozbývati vlasů: Naši 
tatíček už hodně lebavíja. 2. barva 
lebaví = rudne (slov., val.). 

tabavina, 1. ovčí nemoc, jako 
prašivka; vlna schází, ovce tebaví^ 



179 



2. úlehle, na níž roste zde onde ně- 
jaký keř (slov., val.). 

iebavý, iebovatý, 1. plešatý: Už je 
hodně iebavý. Obilí je tebovaté = 
jsou v něm holá místa. 2. vybledlý 
v barvě (slov., val.). 

Tebeda, špata, ledačina. 

iebeň, ně, Meňa^-né, lebka, ko- 
trba: Torci pré pijó kryf z ledskéch 
lebefté (fig. 21) 

iebkáček, pták sylvia atricapilla 
(Telč). 

rebO| 1. nebo: Vem si jednu lebo 
dvě (Suš. 43). 2. sice: Di, lebo vy- 
držíš! Daj pokoj, lebo ťa vyženu! 

3. Tebo — Febo = buď — nebo : Lebo 
mně sobě vem, febo mně vínek vrať 
(Suš. 378) vých. Mor. 

reci kdO| Teči ketý atd. = leckdo, 
ledakdo (val.). 

Teč, 1. ale, nýbrž: Hospodář ví, 
Teč ja ne. Já sem nekřičáí, Teč tento 
a tuten křičali. No, Kuruci, ti eSče 
nebyli tak nájhorší, leč ti Tataři 
(Slav. ČL. X. 139). Tanu trochu 
měla eSče selské zvyky, Teč už do- 
mácněía v městě (Slav. ČL. XI. 324). 
2. až, než: Leč přijde, dáme ji. Leč 
sme poobědvali, už přišli. Leč sa 
vrátím ze stodoly, už chodníka ne- 
znať. Leč budu vařiť oběd, zatel tam 
dojdeme = dokud budou vařit, než 
uvaří (val.). 

réč, 1. vyrostlá seč (val.). 2. (= lýč), 
houžev (Brň). 

Teda, 1. než, po záporu: On ne- 
hfedí leda člověka oSidiť. Francek, 
ten neměl oči Teda na něho (Mal. 
XIII. 153). 2. attributivně : Včilmože 
Teda stará baba jezdit. 3. uvozuje 
věty účelné: Šukali sa tam, šukali, 
leda Verunku dostali (jen aby, dum- 
modo). Sama královna písaníčko 
psala, Teda synečka na vojnu dostala. 
Snídaníčko mu chystala, Teda ho 
doma zdržala (Bart. II. 29). Mne tu 
matička vhodila, leda ve vínku cho- 
dila (Suš. 156). A tam Kaču prodali 
za půl masu vína, Teda darmo ne- 
byla (Suš. 177). Mám já synečka 
leda bylo, Teda mně teskno nebylo 
(Suš. 626). Kovář jedl tak, jako by 
nejedl, leda mu to déle trvalo (Kda II. 



55). Zkazuje mně syneček, leda mně 
zkazoval = jen tak, ne na opravdu 
(Suš. 209). A já chodil, feda chodil, 
feda děvče za nos vodil. A já chtěla, 
Teda chtěla, feda víc galánfi měla 
(Suš 240). Já su syneček leda býí = 
ledajaký (Bart. II. 296). 4. Ve smyslu 
posledních vět pod č. 3. uvedených 
pojí se feda také s infinitivem : Hle- 
díte Tedi odbéva£ leda odbévať (= 
ledajak odbývat). Nehdy se to zdá 
beť Teda beť, a je to dobry (= leda 
jaké) Mal. XXIII. 230. 

Tadačina, osoba nebo věc ledajaká, 
daremná : Takových fedačin je plná 
dědina. Može ťa, synečku, može ťa 
hanba byt, žes ty se naučil za leda- 
čim chodit. Ledaco, ledaco ledačinú 
bude (Suš. 252). Rozina vydržala, že 
sa gafánila s takovú ledačinú (Vlk 
23). Nekupuj takové Tedačiny = 
špatné látky. 

Fedaco = ledačina: Bár aké le- 
daco hnědz na člověka vykriká. To 
je ledačo chlap (Dob.). 

redajaký, daremný, malé ceny (der 
erste bestej: Má bet ledajaké (milý), 
nech neni nijaké (Suš. 656). To je 
ledajaká roba. Chudobná panenka 
mnoho zlého zkusí, ledajaké šefmy 
posfóchati musí (Suš. 335). 

Fedakdo: 1. Chovaj mi ju šest 
let v domu, sedmý ju daj feda- 
komu = komukoliv, komu chceš 
(Suš. 131). Naděláš se fedakomu 
(Suš. 501). 2. Často spříhanou: To 
by ledakdo řekl! Což myslíš, že su 
ledakdo ř Nebudu otvírat ledakomu 
dveří. 

redavačka, druh jablek. 

TedeneCi lotus comiculatus (bot.). 

Tedovicai -ce, náledí (slov.^ val.). 

Teduňa, -ně, kráva toho jména, 
barvy ledové (val.). 

ledvé = ledva : Strachy ledvé do- 
běhla dom (Vyhl. II. 212). 

Tedvinka, druh fazoli = koníček 

(v. t.). 

Tedy- i ledzi ve složeninách = leda, 
lec : ledajaký, ledykaj, ledzikdo, 
fedzico atd. 

regat (regátka i legátko), židle: 

12* 



180 



Legáte mněle v lenochu veřezávany 
srdečka (Díal. II. 57). 

LegerBi trať (Lačnov). 

Tegrací, n. = lekrace. 

Féhafi praes. féžu (val.)- 

Tehčo: z fehča, lehčeji. 

Tehčiny, pl. f. 1. plíce (plúca = 
všecky droby laš.): Lehčiny má 
to prase chycené (Slav. ČL. X. 383). 
2. játra, ledviny a slezina: Zažeh- 
návám tč (vřede) ze srdce, z plúc, 
lehčin (Mor. lid 208 val.). 3. Na 
Horňácich jsou lehčiny plíce a letné 
lehčiny játra (Dob.). 

Fehký o váze i tolik co lehko* 
myslný. 

rehkói ého, plíce (slov.). 

rehnýi jenom ve rčení: Už je mu 
lehňéj = nemocnému ulevilo (val.). 

Tehotina, darebnina : Člověk dá za 
to kus peněz, a je to (látka) leho- 
tina (Vek.). 

rehutký (laS.) = lehučký, pří- 
jemné lehký. 

léchat, uléchat (o) někoho, utišiti, 
uchlácholiti: plačícího neb ustra- 
šeného (Olom.). 

techtivý: Janek je do práce le- 
chtivý z=z nerad pracuje. 

Lóchyi na Léchách, paseky (Vizo- 
vice). 

Tejai -je, Tejava^ liják. 

lejstříki nejhustší řitice(záp. Mor.). 

Fejšai -še, olše (horň.) : Pásla som 
ovce pod lejSú (Suš. 543). »01šovci«, 
dědínce u Březové, Horňáci říkají 
Lejšov. 

řekl leknutí: Z toho Teku one- 
mocněl. 

Tekacíi lekavý: Sem lekaci (laš.). 

FekarovaCi býti lékařem, léčiti 
(Dob.). 

Tekavec, impatiens noH me tan- 
gere (bot.). 

reknica, -ce (= letnica v. t.), bílá 
sukně na léto (val.) ; na Jicku černá, 
dole s modrou obrubou ; jinde 
i jiných barev: Chodí v červenej lek- 
nici (Suš. 422). 

Teknúf sa : Nelekne sa (nebojí sa) 
ani sedláka na obilí =: má tolik 
obilí jako sedlák. 

Fekvar, povidla (Podl.). 



iele, ielete, hle, hleďte (záp. Mor.). 

Felíki pletenec ženských vlasů, cop 
(slov., val., han.) : Nechaj mně lelíka 
(Suš. 442). 

Tem = jen (horň.): A ten její 
nájmiléjší lem sa diví (Bart. II. 163). 
Keď sa's nevyspala, teda sa lem 
vyspi (Bart. III. 375). 

róm, houžev: Plť je spata březo- 
vými lémy (val.). 

lemech, lenoch u žídle (Telč). 

Temůvka, pantle n. šňůrka na 
lemování (val.). 

Fen P. Mariei línaria vulg. (bot). 

reHi lenej, lenejk, jen (horň.). Šak 
sem si já nezpívala, len sem si na 
služku lála (Suš. 132). Ráda jedem 
s vámi, lenej že mňa srdco bolí nad 
děťami (Bart. III. 17). 

Len6oV| trať (Blansko). 

Fenonai kráva »ptavastá« do bledá 
(val.). 

Tenovlčkyi pl. f. linum tenui- 
folium (bot.). 

Tenovýi lněný: Ten fěrtoSek le- 
nový (Bart. II. 30). 

Tenúchaf sa, -šu, soukati se (val.). 

iép : Přiskočí} od zadu a tép ho I = 
udeřil pohlavkem (slov., val.). 

tepa (fépka, tépečka), čepice (val.). 

iepač, -a, plácačka na mouchy: 
Tak muchy biť lepačeml šak z inú 
prácu ňa néni (Slav. ČL. XII. 421). 

tepačka (ZI.) = }epač. 

Tepanec, -nca, věc přilepená (val.), 
tepanec, -nca, pohlavek (val.). 

iepancovalf, pohlavky sázeti (val.). 

Tepař, -a. Doposud, zvláště na 
Moravě, vyskytuje se rodinné jméno 
Lepař; jest to jméno po řemesle, 
které kdysi bývalo výnosné, pokud 
totiž ještě sruby, příbytky, chlévy 
a stodoly z hlíny lepili. Lepařova 
práce při novém stavení byla : všecko 
náležitě rozměřiti, > valouny < čili 
> války* na lepení připraviti, a to 
jednak na lepení zdí, jednak na le- 
pení > po valů « nad světnicí, a též na 
omítání budov ze dřeva srubených. 
Bylo-li stavení srubeno z holých dřev 
jen z kůry oloupaných, omítka na 
hladkém dřevě těžko by se byla 
držela; protož bylo třeba klády 



181 



> ježkovati', t. j. zabíjeti do nich 
klíny, aby se na nich omítka držela 
(arch. III. 63). 

iópati -pu, pohlavkovati. 

TepaveCi -ca, Tepavica, svízel. 

repenlcai -ce 1. = lepanec (v. t.). 
2. podlaha v jizbě ubitá z hlíny 
(val.). 

lepernicai -ce: Ta je vám po 
mužských jako lepernica (Žď&r). 

Tepišai -še 1. lepení, 2. věc ule- 
pená, 3. lepič (kdo lepí) (val.). 

Tepišovaf, lepiti (val). 

repivkai iychnis viscaria (bot.}. 

řepka, maz knihařský (val.). 

Lepká, trať (Blansko). 

tópka (či lebka? srovn. tebeA), 
horní část klobouka (kromě střechy) 
(Zl ). 

tepkaf, vybíravě jísti: Enom fepká 
(val.). 

Fepký 1. I. rozmarýn, galium 
aparine (bot.), 2. > Peníze sú lepké «, 
snadno se přilepí na cizí ruku a 
ukradou (Zl.). 

lepna, silenka lepívá (Kunštát). 

Fepnlca, -ce, krabice z březové 
kfiry na véjice pomazané lepem 
(val.). 

repnisko = lepnica (Zl.). 

lepnout se, slepovati se: Lepnó 
se mo peské, jak sleší vo gorale 
(Maš.). 

iepotaf 1. }. pyskama, pohybovati 
(na př. při modlitbě). 2. tlachati = 
Tapotať (val ) 

iepucha(}epocha), rozvařené >suší«, 
sušené ovoce : švestky, křížaly, 
hrušky a zasmažené (iaš.). 

iepýňaf, ustavičně, v nečas mluviti 
(val.). 

lerfán, modřín (Lerchenbaum) Da- 
čice. 

les 1. lešení v hody pro muzi- 
kanty venku postavené a chvojím 
ovinuté (Mor. lid 66). 2. dřevo : Sed- 
láci měli les k šibenici svésti (arch. 
II. 5). 

rósa, -se, 1. košatina upletená z lís- 
kových pruttt na sušení ovoce v su- 
šíme. 2. V některých osadách mívají 
kromě dveří sinových ještě nízkou 
branku před nimi, aby se síň drů- 



beži mohla uzavříti a přece světlo 
do ní vnikalo. Takové bránce říká 
se lesa, protože je zrobena z prutů 
lískových: Otvírajte, mamko, lesu 
(Bart. III. 27). 

lesačka : Hajná hubovala, že dělá 
muž z děvčete lesačku — která by 
ráda v lese stále pobývala (Pittn. 
VI. XVIII. 515). 

rósek, pták ruticilla phoenicurus. 

réskovňák, houba boletus scaber. 

Fesovisko, na orné pole vydělaný 
les (Lor.). 

Test! (slov., Vsacko, Klob. val), 
tesci{\íovň,), /J?ié5¥ (Karlovice, Rožnov), 
í^si (Kelč), Teči (Mořkov) = jestli. 

Teš, -u, m., koks (Opav.'. 
róščí, lískoví (val.). 
Feščica, lis na tvaroh (Iaš.). 

Lóščky, pl. f., trať (Vizovice). 

lesí, n., lišej (han.). 

Feškotaf, drkotati: Tak ho zima 
udrtita, až mu zubami féškotato 
(Kda II. 252) 

Tejmo, ve spojení: Feje lejmem = 
prší velice (val.). 

rét se (často bez zvratného), téci : 
Lejó se mně v oči sloze (Suš. 58). 
Krev sa léje kofajama (Suš. 124). 
Z mojich černých oči stuze Teju (Suš. 
782). Z vočí mně sloze lijó (Suš. 
575). Z vašeho synáčka nevinná krev 
léje (Suš. 98). Hněď bystrá vodička 
z Dunaja léta (Suš. 193). 

Fetét 1. Zlá novina letí (pták ji 
přináší) Suš. 197. 2. běžeti: Letí jak 
drak. Kde fetíš? Neleť tak, di po- 
mátni 3. padati: Daj pozor, ať ne- 
zfetíšl Zleťét z jabloně. List letí ze 
stromu. Stodota mu letí. Chléva 
fetíja. Mi letí dvě kopy po měřici 
(vypadá, t j. dvě kopy po měřici se 
mi urodilo). Na nás letí na každého 
dvě hrušky (při dělení). 50 zl. dhihu 
fetí na něho (připadá). Nevím jak 
vyFetím (vypadnu). Ščasně sem vy- 
Feřéí. Po čem letí kopa vajec (^zač 
přijde «)? Zl. 

řeterňa = Taterňa, lucerna (Iaš.): 
Pojčej mi feterně (Vyhl. VI. XVIII. 
563). 

létharka: na létharko (létharske) 



182 



jet, na koních, na př. mládenci 
o svatbě (Jevíčko). 

Fetinai větve listnatých stromů 
lesních v létě nasekané a za zimní 
píci ovcím a kozám usušené (val.): 
lehký jak letina. Má sukničku jak 
fetina. 

Fotko, dim. léto: Vandruj, ženko, 
létko, dvě (Suš. 503). 

retnf 1. Má te konické letni; do 
řepě se ani nehodijó (han ) = slabé ; 
srovn. letní šaty = tenké. 2. fetňo 
(= letňá) voda = vlažná, teplá (Lor.), 
op. žimna voda = studená = letná 
voda (Spytinov). 3. = letitý. 4. Roby 
byly už po letňu obfečené = jako 
v létě, po lehku (Slav. ČL. X. 134). 
Nekeří ešče po Tetňu chodili (ib. 
XIII. 417). 

Tetnica, -ce. Sukně za stará bý- 
valy bílé, na všední den z hrubšího, 
na neděli z tenšího plátna, a sluly: 
fetnica, Feknica, kasanka (val.), fěr- 
toch (han.). Obnošený fěrtoch dal 
se do barvy na modro a slul lorec ; 
z tenšího plátna vyleštěný jmenoval 
se skleňák, liščák, bliščák, šusťák. 

Fetnina = Fetina (v. t.) Dob. 

Feto: Kdy se ženit budeš? Za rok 
za dvě léta Suš. 743. (Toto spojení 
je stálé; neříká se za rok za dva 
a p.) Dcera byla již v letech = 
dosti stará, vekcm pokročilá (Kda 
I. 40). Mét moje Feta (byl tak stár 
jako já), rhéí tatíčkovy Feta, být 
v mých Fetech. A přece se mi taky, 
ne li ty parády, aspoň trochu slušnýho 
šatstva chcelo; vždyť mi šlo do 
let = dospívala jsem (Pittn. VI. 
XVIII. 614). 

Fetojší = letošní (Zl.). 

Fetojšek, letošní rok, letos: Slíbit 
mi počkat do Fetojška. Loni byío 
víc ovoca proti Fetojšku (Zl.). 

Fetocha, kdo léče, se toulá (laš.); 
i příjmení. 

letopéř, netopýr (záp. Mor). 

Fetorosti ratolest laš. (vulgol). 

Fetovati léto tráviti : Gdze letujem, 
tam zimiijem (horň.) ND. 72. 

Fetovisko, chlév a koliba na vzdá- 
leném pastvisku, na němž se hovězí 



dobytek pase a tam po celý čas 
pastvy ve dne v noci zůstává (val.). 

Fetúnyi pl. m.: Béha na Fetuny = 
toulá se (laš.). 

letušek, dobytče toho roku ulíhlé 
(Žďár). 

Fetvinkai větvička (laš.). 

Fevča, -če, Ušeň u vozu (horň.). 

levčit, ulehčovati : Levčel jim 
nemoc jak mohl (han.). 

Fevký = lehký : Aj Fevká tvá táska 
jako peří (Bart. II. 643). 

levný 1. laciný: Kupit to za Fevný 
peníz. Je to Fevné, ale nic po tom. 
Ukúpít sem to Fevně (Zl.). 2. Nastalo 
levnější, totiž mírnější počasí (R. a 
Ž. 7). Dnes je mu levňéj (nemoc- 
nému ulehčilo). 

Fezáček, pták certhia familiaris 
(val.). 

lezavka, pták sitta europaea (Jim- 
ramov). 

Fózt, iter. tozit (slov., val), taziť 
(Příborsko, Frýdecko) Na Opavsku 
dur. Fezť je též za iterativum Qako 
v češtině), jinde se jinak vyjadřuje: 
špFhať po stromoch (Ostravsko). Na 
Hrozenkovsku neznají slovesa léztiy 
praví se tam: vejc do zahrady (ve- 
jíti , vyndzi na hrušku (vyjdi), choj 
(jdi), naber (natrhej) čerešní, chodzic 
po stromoch (tozit): Leze jak mucha 
z pomyjí. Dybys ty chmeřu po plo- 
tach nelez (Suš. 300). Co sem v mladi 
činil, na oči mi leze (Suš. 10). Leze 
mi za pahnozty (zima za nehty). 
Zemáky už Fezů (ze země). Tak ně 
zuby na vrch Fezů! (když kdo mluví 
o něčem kyselém). Snih slézá, už 
slezl. Vtasy mu Fezů, už mu všecky 
vtasy sFezty, má htavu obFeztú (ple- 
šatou). Jak začala fabrika, lezla služba 
každej rok vejš a vejš (plat byl větší 
a větší) dok. 158. Co mi Fezeš do 
svědomí? (saháš). 

Fež, než (val., horň.): Radši bych 
umřela, lež bych sa vydala (Suš. 94). 
Není péro, lež věnec (Suš. 22). A lež 
sa utopit, na Boha zavotat (Bart. 
III. 13). 

Fežačky, ležmo (jako seďačky, 
stojačky). 

ležák, slimák (Brň.). 



183 



reiato : Prodat obifé na ležato = 
posečené (val.). 

Feiet: Jak sa ti leží na téj tavce? 
Syn leží v smrtelnéj nemoci (Suš. 6). 
Tobě, milá, tobě to stavení nové, co 
v něm leží stojí, všecko bude tvoje 
(Suš. 155). 

režísko, pelech zaječí: zastřelit 
zajíca na Težisku (val ). 

ležmo : Zabit zajíca na Težmě (op. 
na stojmě). Obili rostě na fežmě bai 
na stojmě (laš.). Leží fežmem (o těžce 
nemocném) (val.). 

iežka, lžíce: Hotujcě ležky (Suš. 
464). 

Lhota, trať (Chvalkovice). 

Iii částice tázací, nevypouštívá se 
v řeči lidové tak často jako v jazyce 
spisovném : Skoro li se vypravíš ř 
Hodně-li ste vzali? Je-li váš mostek 
tvrdý? Dáte-U nám přes něj jeti? 
(Suš. 730.) W,ji. 

libórek, kdo ve žně na poli pro- 
stírá povřísla (Kojetsko). 

libotat sa, llgotat sa, -cu, třepe- 
tetati, třpytiti se: Liboce se, liboce 
zelený lísteček na buče (Suš. 280). 
Jedů chtapci jedu, uherskú silnicú, 
až sa jim tak šabTenky na bokoch 
libocú (Bart. II. 368). 

libovnica, -ce, milovnice: Sestra 
je libovnice poutí (Kda II. 146). 

libuša, še, kráva toho jména, 
pěkná, která se všem líbí (val). 

libý: Vytáhněte rybu mému srdcu 
hbú (var. milou) Suš. 187. 

Ifcat, líceti, strážiti na ptáky: Bu- 
deš-li ješče lítati, budu na tebe 
lícati ; nalícám na tě žitné klas (Suš. 
250) 

lící, živý plot (dol.) = cedron. 

iícnatý, hladký, úhledný =: lícný. 

lícní, co jest na líc: strana lícní 
(u šatu, bankovky a p.) op. rubní. 

lícný, úhledný, pěkný. 

Ilčak, hrnec s vápnem na líčení 
<bílení) : Má boty jak ličáky, baňaté, 
neforemné (Kt. Dod. I.). 

ličlf, počítati (laš.): Pan stoji na 
moscě, přeličuje ovce (Suš. 133). 

llĎlt, bíliti (v. t.). 

líčíf sa na něco, někam, stro- 
jiti se. 



líčka, líčení (bílení) domu. 

lidenec, -nca, odrtida hrachu; 
zrno má šedé, hořké, kvete červeným. 
Nalézá se v bílém hraše a vybírá se 
pro hořkost (Tišnovsko). 

lidi ve smyslu českého »lidičky«, 
sice lidé: Lidi, tam byto dobře! 
Lidi ztatí, byta vám to mela I 

lldkovó (rudkové) = lidi : To vám 
byta, lidkové, hiůza (Vah.). 

lidský 1. co náleží lidu: Ty veliké 
kusy poIa sú panské, tam ten kus 
je farský, a ty mate kúsky sú lidské. 

2. Ty se's nalokal venku lidského 
vzduchu a včil myslíš, že tu mám 
člověka, t. j. vzduchu, v němž žijí 
lidé, jímž oddychují (Kda I. 208). 

3. Už bys aspoň pro hanbu lidskú 
teho moh nechať, dyž už sa Boha 
nebojíš (val.), t. j. mohl by se's sty- 
děti lidí. Nelež tu na hanbu lidskou 
= lidem (fig. 37). Srovn. biblické 
»pro strach židovský «. 4. cizí, ne- 
svůj : já mám pivo lidský, já ho piju 
dycky, a jak se ho napiju, pěkné 
poděkuju (Bart. III. 788). 

liduša, -še, kráva toho jména, 
bledé barvy (val.). 

líduška, kostka číslovaná od 
1 — 6. Na lidušku, zvláštní hra ha- 
zafdni 

llduškář, -a 1. chodíval s liduškou 
po trzích a poutích. 2. člověk zištný, 
taškář. 

ligavý : ligavé rohy (dobytka hově- 
zího) = do zadu obrácené jak 
u srny (horň). 

llgotat (se) = libotat (v. t): Li- 
gotaty hvězdičky (Bart. III. 712). 

Ilguša, >še, kráva toho jména(Dob.). 

líha, znamení hraničně, vřezané 
do stromu hraničného, který slul 
proto lizovaný (arch. I. 52). 

Ilhavka, trouba n. píšťala po- 
nocného (slez.) Kt. Dod. I. 

lícha v. lichovat. 

Ucha: Belo pět párů, jeden mlá- 
denec zvostal licho (Maš.) = lichém, 
béz parnice (družičky). 

líchnf: holub, sám, bez holubice 
(záp. Mor.). 

lichota 1. By tě lichota vzata 1 
(laš., euf. čert). 2. zlý člověk. 



184 



Uchovat na západní Moravě zna- 
mená označiti si kus pole slámkami 
nebo větvičkami, kolik se ho jedním 
hozením semene posíje (obyčejně 
čtyři kroky zšíří); Ucha je takový 
kus pole. Jinde znamená lícha 2. kus 
pole z lesa vzdělaný (Ivančicko) 
3. úzký záhon kraj pole při cestě 
(Zábřežsko: na Kyjovsku tomu říkají 
sádek)\ 4. díl lesa obecního, jímž se 
»vobsedlí< každoročně na kácení 
podělují (Brň ), 5. jméno tratí (Brft.V 

llchvai dobytek hovězí (horň.), 
hovězí i ovčí (Klobucko a Hru- 
movsko). 

Ilchvai -ate, mladé dobytče ho- 
vězí (horft.)* 

llchÝacf trhl dobytčí. 

lichý 1. snop, ořech = zbývající 
nad kopu, nůž nad tucet atd. (Zl.). 
2. vetchý = šat, látka (laS.)- 

lijan: Sekej, synko, sekej lijan 
svěj panence na povijan (Suš. 554) (ř). 

lijaneCi -nca = lívanec, litý 
vdolek (již. Mor.). 

iireckýy euf. čert: Ba lifeckéhol 
(Mor. lid 103.) 

liluška 1. kachna, od zvuku lili, 
jímž se přivolává. 2. pták anthus. 

limba, lípa (Lindě) (sev. Mor.): 
Stojí limba, stojí listu širokého (Sjuš. 
161). Pod tó zeleno limbo, tam se 
děvčátka zendó (Suš. 758).) 

Ilmónka = císařská, druh hrušek. 

lÍHi -u, hadí, kůže s hada slezlá, 
dobrá na nakuřování od nátchy (ZL). 

lina, láno (val.). 

If ňat i iýňat, pouštěti srst : Kráva, 
pes líná. 

linda, topol vlašský. 

Ilnduša, kráva toho jména, barvy 
kmene lindového (val.). 

linduška, pták anthus. 

línek, rak s novým pancířem 
(Brň.). 

Hnit se = líftat (v. t); i rak se 
líní, dostává nový pancíř (Brň.). 

Lipar, příjmení. 

Ilpatý: Lipo, lipo lipatá (Suš. 472). 

lipí, coll, mlází lipové. 

liplna 1. = lipa: Stoji lipina, pod 
lipinu děvčina (Suš. 202). 2. lipové 
větvičky: Nasekat sem lipiny do 



šatka bílého (Bart. II. 211). 3. U- 
pový báj (val.). 

Ilpinka, druh hrušek. 

lipka, druh révy, někde réziink, 
jinde lampart (v. t.) zvané. 

iipovák = podlipník, hřib ro- 
stoucí pod lipou. 

Lipovica, -ce, trať (slez.). 

lipský šátek, velký červený, zvaný 
také tureckým. 

lipůvka 1. druh jablek, 2. houba 
agaricus prunulus 

llrýkaf, zpívati: Dybych měla hlas, 
to bych vám zalirýkata! (val) 

lísa, branka sbitá z latí (záp. Mor.) 
v. lesa. 

lísek, drobná muška, co požírá 
chmelový list. 

lisk, liskanec, poliček (laš.). 

iiskačka, palestra, kterou se míČ 
• liská* (Podl.). 

liskaná, -ně = Iiskačka. 

liskanec, poliček. 

liskat (liščit, lisknút) 1. poličko- 
váti : naliskat, vyliskat někomu, zliskat 
někoho. 2. bíti v míč liskačkou (pa- 
lestrou). 3. So vod blata celé za- 
lískané = zastříkaný (Maš.). 

list 1. coll. = listí: Byli sme na 
listě v lesi. Naši hrabu list (Zl.). A ta 
voda není čistá, napršalo do ní lista 
(Suš. 3). 2. Stromek na třetím listé už 
měl ovoce = třetí rok po nasazení 
nebo naštěpování (ZL). Můj vinohrad 
má teprú třetí list (= třetí rok, co 
byl založen) ; na pátém, šestém listě 
už hodně rodí (slov.). 3. Já tobě 
složím sv&j list doktorský = diplom 
(Kda II. 101). 4. Daj mi lístek sla- 
nin = tenký kousek. 

jístnačka 1. hieracium boreale 
(bot.). 2. plachta na list. 

Jistník, kryté místo u chalupy, kde 
se chová lesní list na stelivo (val.) 

listopad, padání listu: Ach prší, 
prší listopad (Bart. III. 407). 

liša, še, plamen vzhůru vyšlehu- 
jící: Jak tá liša Učí! Hořelo to lišú. 
Od stodoly chytla se ai lipa a ho- 
řela lišú (Zl.). 

jiščák, v. letnica. 

Liščárňa, trať (Lor.). 

liščí : L. hory, vinohrad (Bzenec), 



185 



1. jabko, physalis (bot.), 1. ocas, 
echium vulg. (bot.). 

LiščicOi pl. f., trať (Vránová). 
liščistýi červený jako liška (val.). 
líákai malá liša, plamének (Btcha). 
líškaňai ovce toho jména, kolem 
očí liščistá (val.). 

liškárňa, bouda, z niž lišky střílejí 

(val). 

Lišky, les (Kelč). 

lištva, šrák, mísník, police. 

lištvícei pl. f , přičesnuté ženské 
vlasy z pod šátku vyhlédající. 

litka, litkup, pitka při prodeji: 
Pili na to už litku, a potom kde 
nic tu nic. 

lítO| komp. lítější, sup. nejlítější: 
To je mně nejlítější (Suš. 578). 

litopéř, netopýr (hor.). 

lítostivý: To ditě je velice líto- 
stivé (wehleidig) slov., val. 

Lítová = Litovel; adj. litovský: 
Najvěc sa prodávaly babůvky li- 
tovské (Slav. ČL. XIII. 417). 

litovaf: Dy ci budze mama laci, 
přidz se ke mně litovaci = abych tě 
politoval (Suš. 324). 

lítvín, druh bramborů, mají pro- 
středek děravý. 

lívička, pták sylvia hortensis 
(horň.). 

livurkai husa, od zvuku livu, livu ! 
jímž se přivolává (laš.). 

lizačka 1. břečka povidlová (slov.). 

2. míchanina otrub se solí, jež se 
dává lízati kravám (záp. Mor.). 

iízáki prst ukazováček, že se jím 
líže (laš.). 

lizaňai -ně, palestra, kterou se 
míč >lizne* = liskaná (v. t.). 

lízaneCi -ca 1. značka líznutím 
způsobená, 2. pohlavek (srovn. liznút) 
laš. 

lizitací, n. = licitace. 

lizna, modřina po ráně, v. tyzna. 

lízna, lenošná parádnice. 

liznút, udeřiti: Tak tě líznul 
Lizni hol Liznu) ho tři rázy po- 
hlávkami (Vyhl. VI. XIX. 1117). 

iizícnúf, rázně udeřiti (val). 

lizonif sa, ulizovati se, Škeřiti se. 

lízuFa, -le, kráva, která ráda líže. 

ližíca, -ce = lžíce (vých. Mor.). 



iiiiónfk, podlouhlý, úzký košík 
na ližice, nože a vidličky. 

Ilžnfk čili postíhař^ zřízenec, který 
po lihách do sklepa spouští sudy ; 
jinde mu říkají z německá šrotýř 
(arch. III. 96). 

Tnut: K tomu zasetému fnů slépky, 
že nelza ubránit = ženou se po za- 
setém (Vych.). 

iobas, trhan (val., laš.). 

Foč (pol. lač), líti (Lor.). 

toč (pol. lajač), láti (Lor.). 

iocuga, nechutný nápoj, brynda 
(Frenštát). 

tocún, tulák (laš.). 

ioďan chleba == kus chleba 
(Olom.). 

todí, n., loď: Jaborové lodí, klen- 
cové veselko (Suš. 241). 

iogaň, výrostek, hoch (Vek.). 

iogaf, lokati (val.). 

togda, míč (val.) ND. 177. 

iohnit, píti (potupně) Kunštát. 

loch 1. ležisko zaječí, 2. sklípek 
na brambory, 3. (= lok) doušek, 
hlt: Víc nesmíš vypit než dva lochy 
(Kunštát). 

iochat, píti velikými doušky 
(Kunštát). Voják chyťaci putnu 
z vodu, tak z ní lochát. (Slav. ČL. 
XI. 380). 

iochtuša = loktuše (val., laš.): 
Přikryj iha tú bitů íochtušú (Suá. 
453). 

Lcchtuše, pl. f., vinohrad (Ar- 
chlebov). 

rejdy, pl. m , krh, das Triefen der 
Augen. 

lojdavec, -vca, lojdavý, kdo má 
lojdy (dok. 230). 

lokáč, -a, louže, Locke (Dačice). 

Fokajka, lokálka, místní dráha. 

iokeš, -kša 1. koláč z chlebové 
mouky (val., horň.), 2. placek bram- 
borový na způsob omeletty, posypaný 
makem (Podl.). 

Lokóték, trať (Bořitov). 

tokmes, výrostek (laš.) = ohnaš 
(v. t). 

tokýš, -a, nudle (val.). 

rolek, atropa belladonna (bot.). 

tom, lomoz, veliký křik, sváda: 
U Trčaíků býí co chvíla tom (Slav. 



186 



ČL. XII. 131). Néni teho domu, co 
by v něm nebyío tomu (Vek). 

iomázgaf, tropiti tom (val). 

iomcíř, urvalec (val, laš.). 

iomcovat, třásti: Psina (zimnice) 
člověkem lomcuje (Kda II. 333), 

iomeníca, -ce. zděná komora, ke 
kuchyni přistavěná, o jednom patře, 
nazvaná tak proto, že jsouc vyšší 
nežli jizba, pod střechu vyvýšena je 
zdí lomenou (Zl). 

tomit 1. Rukama lomila o svého 
bratříčka = ruce zalamovala (Suš. 
98). 2. hřmotně křičeti: Ten tomíl 
Pořáď se s ňů íomí (vých. Mor.). 
Rozina si stěžovala, jak s ňú tatíček 
lomili (Vlk 52). 

tomotit: Opilci v hospodě lomo- 
tíja = hulákají (val). 

torhozg, -u, coll oblom ky, oblá- 
mané odpadky, 2. prsť (laš). 

tomozif sa: Lomozil sa chřástím 
= drápal se (val). 

tomozovaf sa, dříti se: Nalo- 
mozovál sa dosť (val ). 

iompetat se, třásti se: Pinkl se 
rno na zádech lompetá, hází se mu 
(Maš.). 

tompitaf sa, nečinné pocházeti 

(val). 

tona, vlna vody, větru, die Welle 
(han.) v. lonit se. 

toňajšf, loňský: Mám zteba strach 
jak z loňajšjeho snahu (Dob). 

lonek = zákolník (v. t.). 

Fonga, Tongoš, bidlo přivázané 
s boku k vozu žebřinovému, aby 
osoby po něm pohodlněji dostaly 
se do vozu (v. vůz IV.). 

lonit := lochat, píti velikými dou- 
šky (Brň.). 

ionit se n. ionovatět se^ vlniti se: 
Voda se loni, lonovatí (han.) v. lona. 

tonskOi loňský rok: Do loňska 
zme ešče jak tak vystačili. Proti 
loňsku je obilí letos pěkné. Před 
loňsky bylo lepší (Zl). 

ionší, loňský (laš). 

Lopač, potok (Blansko). 

topačat sa : ptáci, hůsata sa lopa- 
čajů, dostávají brky na lopatkách. 
Takovým ptákům, housatům říká se 
lopačata. Mladí ptáci jsou napřed 



holata, potom lopačata, pak opéřenci, 
posléze vyvedenci, když se z hnízda 
> vyvedli*, vyletěli (Zl). 

iopačka (= slopačka), nápoj do- 
bytku: teplá voda s otrubami (laš.). 

iopař, -a, lopata (val). 

topaf = slopati (laš.). 

Lopata, trať (Počenice). 

topatka 1. alisma (bot.). 2. Dalo 
mo to pod lopatke, napracoval, na- 
nesl se (Maš.). 

topún 1. (lopuň laš , lopoň sev. 
Mor.), lopucha (lappa tomentosa), 
2. (-Ó-) veliký klobouk (Tovačov). 

topúnkai ovce toho jména, má 
veliké uši (val). 

iopušica, -ce, tussilago farfara 
(bot.) val 

Loskot, příjmení (pol == praskot). 

Losky, jméno tratí v různých 
končinách = malé losy, podíly. 

iosopěri trigonometrické znamení 
na vrších (horň.). 

ioubek (-ó), kadlub na mouku 
(han.) 

touĎník, pták emberiza miliaria 
(Kelč). 

louhat (-Ó-), povykovati (Jevíčko). 

louhot (-Ó) 1. náledí, 2. okyďna 
stromech (Zábřežsko). 

loupárka (-ó-), houba suillus an- 
nulatus (Myslibořice). 

Loupeže, trať (Blansko). 

Lovcov, trať (Blansko). 

loviskOi prohlubeň v rybníku, do 
níž se při lovení ryby stekou (záp. 
Mor.). 

tovka 1. záminka: Lovku si hledať 
na někoho, záminku, aby mohl ně- 
koho týrati: Takových lovek si na 
ženu hledal (Vlk 86). Vy dycky 
hledáte jakúsi lovku (Slav. ČL. XIII. 
77). 2. pifka, záští (val). 

Lozce, pl. f., Loze (na Lozách), 
jméno tratí v různých končinách 
(srb. kmen vinný). 

lozif, iter. slov. lézti (v. t.): Ty, 
bratříčku, umíš dobře loziť, vylez na 
ten strom (Kda I. 261). Po kolenách 
lozila (Suš. 138). 2 choditi (v hrubší 
řeči): Ten sa tam k ním něco na- 
ložil; myslel, že Bárku dostane, a 
žatým odešel utřa nos (Vah.). 



187 



toža, -e, f. ^ lože (laš., horň.). 

lože sluje: pohrádka, pohradina 
(val.), tožnica, lůžko, postel a má 
dvč četa (podl. ohřebta), v hlavách 
a v nohách, a dvé postrannice. 

iožíĎkOi kravské lože po oteleni: 
Táhne se to (nějaká látka) jak to- 
žíčko (Zl.). 

iožif, klásti: Po oboch stranách 
chalupy tožUy sa na zimu hrané 
drév (Vlk 6). 

tožňačka, typhus (val.). 

iožnica, ce I. lože (val.): V kuté 
na právo stála tožnica (Vlk 7). 
2 = stlánka, plachta na pokryti 
slámy v loži (záp. Mor.). 

Fsknout se, lesknouti se: Byla 
by se skla jak dennice jasná (Suš. 
150). 

tub 1. kolo ze štěpiny, do něhož 
se vplétá šito nebo řešeto, 2. be 
zedný kadlub, který se zasazuje do 
kotlá, když se v něm vaří povridla, 
3. lýko. Ve význame tom zachovalo 
se to slovo jako archaismus, jemuž 
se nynf nerozumí, jen ve rčení 
• chrápe jak by tuby dřet« (srovn, 
rus. tub = lýko, stromová kůra). 

rubaný, líbaný, slezský tanec. 

rúbif koho, něco, rád míti, milo- 
vati: Dávno sem já mohta mtadú 
ženu býti, keby ťa mé srdco prestato 
Fubiti (Bart. 11. 186). Zelá on ne- 
lúbí = nerad jí. Lúbí víno = rád 
pije. Něrúbim hádek (slov., val., 
horň.). 

Tubif sa, líbiti se: Lúbjá sa mi 
tvé očenka sivé (Bart. III. 414). 

Tubivý, libový: maso. 

rubný, milý, hezký, chutný (Vek). 

Tubošky: Kedz je jim to na Tu- 
boškách sem behac, něch behajú = 
když se jim to líbí (Dol.). 

tubovica, -ce, míra na obilí (han.). 

Tubušai -še, kráva toho jména, 
která se líbí (val.). 

tuĎivo 1. louč, smolnička, 2. noční 
knůtky (Opav.}. 

tudíca, -ce, udice (laš.). 

túdit, vábiti: Hanička si moc ga- 
Fánů túdí (Bart. III. 518). 

rucTkoyó, lidičky, milí braši: No, 



luďkové, já vás nutiť nemohu (Kda 
I. 264). 

Tudno: Je ta hospoda stranu 
v Teše, ale v Tetě byva tam ludno 
= bývá tam mnoho »ruda«, hlučno 
(laš.). 

ludný (-0-), kloudný (iron.): To 
jož bode lodny, na pr. jídlo, když 
dlouho stoji (Olom.). 

Fudský 1. Majetek je buď svůj, 
buď fudský (jiných sousedů), buď 
panský (velkostatku): Pase na fud- 
ském, ne na svém. To je ludské 
= cizí (val.) 2. ludský čtověk, svě- 
tem prošlý, zvláště >svinkar«, co 
vede obchod s prasaty (laš.) Srovn. 
lidský. 

Tudzí květ, tussilago farfara (horň.). 

tuh jako jméno obecné vymizelo 
z řeči lidu, ale jako jméno polnosti 
nalézá se zde onde. 

Tucha, špatný nápoj, brynda (laš.), 
řídká polévka (val.) =. Túra (v. t.). 

Túchaf vodu, plnou hubou lokati, 
nalúchaný kůň (Val. Klob.). 

tukavý, tuční: t. kvítí (val). 

Lukniška, trať (Dob.). 

iuknOi polní česnek (horň). 

iúkof, -ě, f., dřevo na způsob 
čtvrtměsíce vykrouhlené ; loukotě 
dřevěnými hřeby spojeny jsouce, činí 
okruh kola (v. vůz I. II. 5). 

tukša, -še, nudle: Mama vaří lukše 
(Suš. 508). Také na Přer. (Btcha). 

Furáki atropa bell. (val.). 

ruTafi píti; onom. pův. píti z lahve: 
Veť on aj hodné Tufá (Slav. ČL. 
XII. 44). 

Lulč, m. do Lulča. 

Turek, atropa bell., Mčí coll. (val.). 

rurkyňa, ženská s vřískavým hlasem 
(Frenštát). 

TuTotafi bublati: Voda v potoce 
lulotá (val.). 

Tumpa, ženský lump. 

tuň, loni (han.). 

Tundač, žvaniti (Lor.). 

lundačkai zdlouhavá chůze, toulka: 
Myslíš jen na besedy a lundačky 
(Žď obr. 115). 

Tundák (Tundat, fundata), kdo se 
Fundá, tulák (Zl.). 

Tundat se, toulati se: Cetý deň 



188 



se kdesi lundze (ZI.). Lundali se 
s místa na místo (dok. 157). 

lunt, 1. ('0-) kus: chleba, masa 
(Jevíčko), 2. šat: Nemá na sobě 
kusá Tunta (slov.). Němá luntuv (laš.). 

tup : Tá tup to ze stota (= vzala). 
Dvacet měřic žita tup na vůz, odjeď 
dáf (= hodil a odjel) slov., val. 

iupák, lijavec (val; srovn. prší 
tak tupoce), 2. = šupák, brambor 
v šupce uvařený (laš.). 

lupat (-0-) prstama, luskati (Maš.). 

tupaf 88 v jídle, rýpati, s nechutí 
se přehrabávati a jen nejlepší sousta 
vybírati (val). 

iúpaf 1. zemáky vařené ze šupky, 
2. ořechy = louskati. 

tupet, zhusta a hlučně pršeti: Ale 
tam tupí! (v. tupotat). 

tupina, něco odloupnutého, lu- 
piny. 1. šupky se zemákí^ sloupané 
(val), 2. šupiny rybí, 3. šupiny ve 
vlasích. 

íůplf: Vyíúpili mu = vybili, (val). 

tupnut, udeřiti, píchnouti: Čili ťa 
včelička tupta ve včelínku z rána 
(Bart. III. 293). 

tupotat, klepati, tlouci: Tam cosi 
lupoce, červená žunečka na buče 
(Suš. 370). Prší, tak tupoce. 

Túra, brynda (káva): Daj trochu 
tej lurky (Jicko, laš.) = lucha (v. t). 

tuska 1. Lusky má hrách, >dyž 
už je tam zrno, dokuď je to tenký 
bez zrna, říká se ternu dlaščky* (Zá- 
břežsko). 2. trudovačka (v. t.). 

tuskáč, a 1. nůž zavěrák, když se 
zavírá, luskne (Df.). 2. polní mák (Zl). 

tuskačka 1. dětská hračka z oře- 
chové slupky, kolíčku a niti, 2. brouk 
kovářík (Dob.), 3. truskavec (tvrdá 
jahoda, na mezích rostoucí). 

tuskavka, brouk kovářík ; položí-li 
se na dlani naznak, luskne sebou a 
převrátí se (ND. 49). 

luskovina, laskominy (Zábřežsko). 

tušĎlnec, rhinantus (bot.). 

tušĎlf, lusknout: Týden přeleťéí, 
jak by prstama luščít (Slav. ČL. X. 
300). 

Fušňa, -šně, lišen, bidélce při kole 
v nápravě upevněné, na němž leží 
ebřina (v. vůz I. 3). 



rúSňaf, slíditi, hledati: Nalúšňám 
něčeho kozi (val). Lúšňá po za- 
hradách. Adam Túšňát po ráji a had 
mu svédt ženu (Df.). 

Túšňaf sa, choditi sem tam (val). 

Fušnisko 1. dřevěná část lušně 
o sobě (v. vůz V.). 2. klobúky s luš- 
niskama: lušniska starodávných klo- 
bouků byla tři tenká dřívka, která 
chránila širokou střechu, aby pů- 
vodního tvaru nepozbyla. Bez lušnisk 
byl by klobouk »klapúchej< jako 
tyrolský (dok. 82). 

Tutky, lehké nebo staré kalhoty 
odřené (Slav. ČL. X. 378). 

rútoba, lítost: Býl jak otrúcený 
(otrávený) od téj Fútoby (Vlk 24V 

Futobif sa, lítostiti : Co by sa s 
tak rútobira! (Vlk 108.) 

Tutomérka, druh jablek, původem 
z Litoměřic ; jméno asi hodně staré, 
pochodící z té doby, kdy Litoměřice 
byly ještě Lutoměřicemi a českými. 

lutrejch = utrejch (Krásná, Maš.). 

Tuty, pl. f., plátěné, široké gatě 
(slov.). 

tůiký = úzký (Jicko). 

tužerňa, -ně, louže (val). 

tužica, -ce, lžíce (laš.). 

tuilčka, lžička. 

tužovlca, -ce, voda z louže (vých. 
Mor.): Donesla mu lužovice (Suš. 
168; var. z luze vody mu nabrala). 

túžovka = tužovica (Btcha). 

tybnúf = tupnúť, uhoditi (val). 

tybotaf: Čtveráctví mu tybotato 
v očoch = jiskřilo. Hvězdičky ty- 
boců, dyž je mráz (Vlk 26). Srovn. 
libotat se. 

tyčák, lýčený provaz. 

ly čeňka (e) = tyčák (Zábřežsko). 

tyčný, tuhý, záh = chléb, maso 
(laš). 

tyga n. tygaňa, kráva, jež má 
rohy v zad obrácené (val, horň.). 

tygaf, polykati, hltavě píti: Ně- 
tygaj takl (laš.) 

tygo, sivastý vůl (horň.). 

tyk, hlt: Dva lýky. Ten má velke 
tyky! (laš.) 

tyknúf, polknouti: To muši tyknuť 
(laš.). 

tykovltý = tyčný (v. t.}. 



189 



typač, -a 1. široký, čtverhranný 
obojek slovenské haleny, 2. Valašky 
nosí střevfce s typačem, soukenným 
jazykem, jimž se rozporek zakryje. 

týpaf sa 1. pabrati se v jídle: Enem 
sa v tem type (človék, dobytče), 
2. dotýpať na koho =: dosýpati, do- 
tírati (val.) v. {upať sa. 

tysa, lysina. 

tysák| fazole červená n. černá 
s bílými lyskami (ND. 181). 

tysaňa, -né, kráva toho jména, 
červená s bílou lyskou na čele (val). 

tysena := tysaňa. 

Lysiny, pl. f., vinohrad (Syrovín). 

tysistý, lysý (val). 

tyskaňa, -ně, ovce s lyskou (val.). 

tyskovatéti dostávati lysky: Dyž 



začnu ňaté lyskovatět, zemáky se 
kazíja (Zl.). 

4ysoň, -a (íyso, tysko, tyša, íysoš), 
vůl červený s bílou lyskou na čele. 

♦ýstko = lýtko (val.). 

fýtkoviC6| pl. f, boty s vyleště- 
nými, tvrdými holínkami. 

iyzif sa, smáti se pitomě (val.). 

tyzna, modřina : Co ghvífa jí vidět 
íyzny na hlavě (Vlk 92). Hanča 
ukazovata tyzny na rukách (Slav. 
ČL. XII. 85). 

tyika, Ižice, I žabí, škeble (laš.). 

iyžník, koš na Ižice (laš.) = li- 
žičník (v. t.): V lyžniku su chro- 
baky (Suš. 535). 

tza, slza (laš.): Kdy kole vas 
půjdu, obleju se tzami (Suš. 489). 



macat = makati (val., laš. i poi.) : 
V kapci se macá, krejcara nemá 
(Bart. III. 544). Co vas mace! = na- 
padá. 

macaf se s něčím, šukavě praco- 
vati: Dtuho áe s tym macali (laš.). 

macavýi šukavý, lenivý (laš.). 

macek l. kocour, 2. špaček, velký 
semel (ND. 180). 3. po macku 
== omatem, po tmě. 

maclgai macecha, u Frýdka (Kt. 
Dod. I.). 

mackůvkai druh hrušek. 

mácnút, udeřiti: Mácnu tě mo- 
tyku! Mác ho, už ležél. 

macúPí macúrek 1. = macek, 
2. trudovačka (v. t.). 

macvejda, neohrabanec (Frenštát). 

mačec, -čca, mák polní (dok. 126). 

mačínka 1. hlávečka zeleniny: 
Satát má ešče malé mačinky. 2. vět- 
vička: Rozmarýn má mět každý 
hosť, dyby jakú malinku mačinečku 
(dok. 81). 

máčka = omáčka. 

mačkaneCi místo na šatě po- 
mačkané: Mám tú suknu samý ma- 
čkanec. 

mačura, nechutná máčka : Takovú 
mačuru možeš si sama sněst (Zl.). 



maděra, přihlouplý člověk (záp. 
Mor.). 

madéránek = maděránka: On 
mně bude v zahrádečce maděránek 
plet (Suš. 630). 

madéránka, majoránka : Nasela 
sem sobě maděránečke (Suš. 629). 

mádlo, kamenný n. dřevěný sloupek 
na kraji silnice, aby vůz se silnice 
nesjel; pl. mádla^ zábradlí u mostu 
(Zábřežsko). 

madovník (medovník), perník (Df.). 

madrca, malá ženština (Kelč). 

madrmačka, melissa oíf. (bot). 

Madienka, příjmení. 

ifiadžgaf, mačkati, hnísti (val., 

laš.). 

mága. Chce-li dítě, kam nemá, 
postraší je říkajíce: Nechoď tam, 
chytne tě mága. Mága chodi jen za 
tmy; jak se rozsvítí, mága hned 
zmizí (ND. 41). Přijde na tě mága 
s krvavým n. koňským okem (Ko- 
nice). 

rhaga, hlína s vápnem smíchaná, 
malta (laš.). 

rhagačka =: mága (laš.). 

magarón 1. zavíjená šiška na- 
dívaná povidlím. 2. taška nadívaná 
tvarohem n. krupicí. Vybíravému 



190 



děcku praví matka: Což myslíš, že 
ti budu chystat magaróny? 

ifiágaf ihádžu 1. = ifaadžgaf 
(v. t.), 2. tlouci, bíti (val.). 

magnáš, *a, velký pán, boháč. 

ifiagnúfi udeřiti, praštiti někým 
o zem. 

Magurka, pahorek toho jména 
(val). 

Mahdai Magdalena, >stará mahda«. 

mahdáki levák. 

mahcFný 1. mlsný: Má hubu ma- 
hofnú (val.). 2. libé chuti: nápoj 
(Kunštát). 

mahulóna = majoléna (v. t.). 

Mahura, hora ve Slezsku (Vyhl. 
VI. XX. 113). 

machl prase (val.). 

machajdubskýi zmatený, pitomý: 
Já som celá machajdubská (Dob.). 

Macháň, příjmení. 

machar, trhan (laš.) Kt. Dod. I. 

máchaf, -chám, i -šu, práti (prádlo) 
laš., Zábřežsko (prať jest tam = biti). 

mácheli taraxacum autumnale 
(bot). 

machomót, potrhlý (Mal. ČL. 
VI. 75). 

machús, strašák (val.). 

mája, -je, máj = májový strom, 
postavený v máji a o posvícení (záp. 
Mor.). 

majet: Má veliké majety := bo- 
hatství (val.). 

majetnosf, majetek : Ten má 
pěknú majetnosť = živnost. Od- 
bíraj, Aničko, svoje majetnosti, co 
si's najednala od svéj maličkosti 
=: výbavu (Bart. I. 29). 

majetství, majetek: Všecko ma- 
jetství své pán odporučil Michalovi 
(Kda I. 38). 

majholéna = majoléna (v. t.) : Ona 
když de k tanci, jako majholenka 
(Suš. 473). 

mají6ek| májiiko^ tarraxacum oíT. 
(slez.). 

májka, chroust (v. t.). 

májka, při průvodech zřízená 
stromořadí z březových větviček 
(záp. Mor.). =: han. ruská. 

majoléna 1. dívka v máji naro- 
zená, t. vždy veselá a oblíbená 



(Df.), 2. pěkně nastrojená, vyfintěná 
ženská. 

májovka, druh ranných třešní. 

májovník, asperula odorata (bot). 

májová rosa, galium cruciatum 
(bot ) ^ 

majůvkai houba russula prunulus. 

mak, zakusit do maka (do zrnka), 
kúpíl si litr maku. Maka nic mu 
neostalo = zhola nic (Kda I. 123), 
ob. pracha maka nic. 

makabonka = bobotusek (v. t). 

makota, makot (ihakota, měkota) 
1. vše na poli sazené nebo seté, po 
čem nezůstává strniska: brambory, 
zelí, hrách, bob a p , 2. pole, s něhož 
tyto plodiny byly sklizeny: zemá- 
čnisko, zelnisko, hrachovnisko, vi- 
čnisko atd. ; nehnojívá se. 

makotina, plevel: Je to sama ma- 
kotina (Víškovsko). 

makováč =: makovník (v. t): 
Budeme piet koláče, dobrý maku- 
váče (Bri^.). 

makovat (o-, po-), makem posy- 
pávati. 

makovica, -ce, koza toho jména, 
strakatá (val.). 

makovina 1. Když se zřežou 
s hrachu makovice, zbude makovina 
(Slav. XII. 152). 2. odvar z makovic: 
Ten člověk spí, jak be se makuvine 
napil (Maš.). 

makovník, podlouhlý koláček na- 
dívaný makem; pečivo vánoční. 

makůvka 1. makovice, 2. (laš.) 
= makovník (v. t.), 3. druh jablek, 
4. meretrix (laš.). 

makyta = rokyta (salix aurita) val. 

Makyta, příjmení (val.). 

matackovaf = obalovat (v. t.), 
\ vyslovovati jako «, v\ huva, šva 
(Frenštát). 

matavý, trochu malý. 

mářa, (e), -ate (ete), nemluvně: 
Bude pohřeb toho málate. Mety 
pohřeb dvě málata (Vych.). 

mafastý, malovaný (horň.). 

maCe (pl. í), malovaniny, >cifry« 
(horň.). 

maTena 1. malé děvče, ob. v pl. 
maleny (Vych.), 2. = mafuša, malá 
kráva. 



191 



Mafenisko, paseka (Vizovice). 

maférka: Budu za mnú plakat 
užice, taféřky, že už včiT nemajú 
takové maféřky (Suš. 481) = ho- 
spodyně, která je v takové čistotě 
chovala. 

maliny černé = ostružiny. 

maiináč, malinový keř; nnalináčí 
coli. (val.). 

maliní, coll., malinové křoví. 

málif sa: Deň sa malí (krátí, 
ubývá ho). Slivky sa málá. Lid sa 
zmálít. Už sa teho malí (slov., val.). 

matky = malý (val.). 

mafOi vúl barvy světlé, ne však 
sivák. (1. 5. malo, 4. malu; ostatní 
pády berou se od adj. malovaný.) Df. 

máto: Má btadu jak mynářova 
slépka; peněz, jak žába cMupů; šatů, 
jak žába ptáščů; přibývá ho, jak 
krajíčka v hrsti (= pomalu roste); 
ovoce, jak by pohodíh — Je mne 
máío na tú věc =: nestačím silou, 
penězi, rozumem (Vych). Mně už 
bylo na mále =: nahánělo mi (Brň.). 

matoň, -a, malý vůl. 

marovačka, fazole červená, bíle 
kropenatá (ND. 180). 

marování, vyšívání (Podl.) = cifro- 
vání (v. t) 

mafovánka, brambor mající po 
sobě červené skvrny (laS.). 

mafovaný: Šáteček pěkný, bílý a 
kraje má malovaný (Suš. 754) = 
vyšívány. Švarný šohaj z lesa jede, 
malované dřevo veze (Suš. 276) = 
pěkné. V téj novéj komoře malo- 
vané lože (Suš. 465). Dolinečka do- 
lina marovaná dokola, maTová} ju 
Janíček, jeho vraný koníček, maFo- 
vata dokola jeho ztatá podkova (Suš. 
600). V širém poli stojí hruška 
malovaná až do vrška (Suš. 613). 
Postáli ně pohoňača, mafované dívča 
= hezké (Bart. III. 405). Šéí sem 
přes kopec přes malovaný (Bart. III. 
724). 

maRaša, hrachový pokrm štědro- 
večerní (val.). 

maltárna, moruše (Brň.). 

maftovňa, nádržka na maltu 

(Vych.). 



maruĎký (maTušinký, maTunký, 
mafulinký, malulizný) velmi malý 
(val.). 

maTúnečko (mafúnenko, maluši- 
nenko), velmi málo (val.). 

marušlnec : Sú to také malušince 
= malé, slabé volky (Dob.). 

marušurný = malučký (v. t.). 

marutký = malučký (v. t.). 

maty 1. = máto: Dostal to za 
maty penize. To só maty Teta od té 
době (Mal. XXIII. 221). 2. s inf.: 
Ty zemáky sú ešče malé ohřňac = 
aby se již ohrnovaly. 3. mate = 
dftě : Já sa budzem nosíc na vraném 
koníčku, a ty budzeš vodic mate za 
ručičku (Čerň. 48). 

matžen, manžel (val. jako stč.) : 
Lepší je ten můj matžen než cetý 
svět (Suš. 448). 

mam, strašidlo (Dob.). 

mámitý. Ve valaštině rožnovské 
slova má mitá srostla v jedno, jako 
jedno slovo se skloňují a v tomto 
složení tvoří i rod mužský : Ach má- 
mili^ mámili, kde ste dotel chodili ^ — 
Podobné složeniny jsou též v slo- 
venštině uherské: Potom pójdem 
k ma milej. Nikde v širom světe 
mójmilého ja nemám. Viděla tam 
stať vojáka svojmilého kamaráta 
(Spevy I. 172, 135, 125). 

mamona, šelma, ve smyslu zlém 
i dobrém. 

mamonit, majetek lakotně sháněti : 
Na koho ten člověk mamoní, dyž 
nemá dětí? Už toho dosť namamonít! 

mamrat, bručet: býk, medveď 
mamře. 

mamurka, matka (lichotivě) val., 
laš. 

mamuník, kottún (v. t.) Vyhl. VI. 
XIX. 135. 

mančlč, přemlouvati, mámiti (Lor.). 

manda, kočka (dok. 23). 

mandačka, levá ruka. 

manďák, levák. 

mandaska = bandaska, veliký a 
široký hrnec, v němž se dobytku 
vaří. 

mandelfčka: Okolo sv. Prokopa 
nasazují se posledně kuřátka, jež se 
vylíhnou přede žněmi. Taková kuřata, 



192 



>mandelíčky«, prý se dobře vydaří 
(R. a Ž. 35). Jinde jim říkají >pro- 
kupky «. 

mandrčif, s něčím handliť; pře- 
mandrčiť koho =: obelstíti, ošiditi; 
vymandrčiť co na kom, vymámiti 

(val.). 

mandyka, levá ruka (laš.). 

mandyvira, děvče čiperné, dotěrné 
(laš). 

mangre, pl. f. = mandle (Lor.). 

maninu == maní: A já půjdu ma- 
ninu za tú švarnú děvčinú (Bart. III. 
697). 

maňorec, -rca, zakrslý člověk 
(záp. Mor.). 

maňú =: maní: P&jdeme maňú, 
až trefíme na ňu (val.). Maňó sem 
to našil (Maš.). 

rhantaf, -cu, másti, zmodrchati: 
niti, bavlnu (laš.) Kt. Dod. I. 

mářa, -ře 1. škodná mářa, žena, 
která všecko maří, kazí, 2. hojná 
fnařa^ marnotratnice (Zl.)- 

mařák v. mařena. 

maránifi kaziti, ničiti (han.) Kt. 
Dod. I. 

marasit 1. pošlapati, rozbiti: ovoce 
nohama na zemi, 2. zamazati (Kt. 
Dod. I.). 

marasnička, mřínek (záp. Mor.). 

marasf, plevel, neřád, smetí (val.). 

mařasf, -i, veliké bláto (ZL). 

marastif, za-, zasmetiti, roz-, roz- 
biti, do-, zbíti (val.). 

marčák 1. zajíc v březnu ulíhnutý, 
2. ječmen v březnu zasetý (Vlk 72). 

mařeCi -rca, březen (laš.). 

mařena (mořena, smrť, smrtnica, 
smrtelnička, smrtolka), býval došek 
hůlkou prostrčený a za ženskou při- 
strojený, který na smrtnou neděli 
děvčata za zpěvu obřadních písní 
z osady vynášely a pak odstrojený 
do vody házely. V některých osa- 
dách také hoši nosívali tnařáka (smr- 
ťáka, smrťocha). LN. I. 231. 

marhuTai -le, meruňka. 

marcha = mrcha i^laš.). 

marchotný, trpký, nemilý (val.) 
= markotný. 

Mariovy, Mariin: Jeďte s tým 
obrazem Mariovým (Suš. 41). 



markota, markotnost, truchlivost 
melancholie (laš.). 

markotnéf, trudnomyslněti, stávati 
se melancholickým : Při špatném po 
časí každý markotní (Kt. Dod. I.) 

markotno, líto, smutno: Ani ku 
sečka mu nepodali; němě) htadu 
ale přece mu to bylo markotno (laš.) 
Mně je markotní, smutně, nedobře 
(han.). 

markotný, markútný, truchlivý, 
smutný, melancholický: Staříček sú 
už kolik dní jacísi markotní (val.). 
So jakése markotné = mám poka- 
žený žaludek a p. (han.). Bagón je 
jakése markotné (íig. 23). 

márnica, kůlnice na máry. 

marňochi marnotratník: Marňoch 
marný je z něho (Vlk 92). Marňoši 
seděli v hospodách (Slav. ČL. XI. 380). 

márnosf: Hádať se s vama ne- 
budu, to be beta márnosf (Mal. 
XXIII. 164). 

marný, hubený, slabý: Ozef být 
marné číovíča (Vlk 51). Je to marné 
chtáí)a (Vlk 64). Zabitě riia, Sak 
som marný = nestojím za nic, jsem 
na nic na světě (Bart. II. 193). Tento 
jeden marný peníz =: nepatrný t. 
trojník (Suš. 27). Pro marný slo- 
večko zranila srdečko (Suš. 149). 
Náš panáček (kaplan) dostál mámu 
fárečku (Zl.). Světlo svítí marně = 
slabě, špatně (záp. Mor.). 

mařoch, mařitel, kazič (laš.). 

marokánka, druh bramborů. 

márovňa, -ně (val., laš.) = már- 
nica (v. t). 

Maršállcy, vinohrad (Bzenec). 

Maršová coU. pl. f., na Maršovách, 
trať (Vizovice) = Marsovská. 

martinek, poslední n. nejmenší 
kotě, kuře, vůbec mládě (Kunštát). 
Jinde mu říkají poškrabek. 

martinka, druh hrušek. 

martykán, cikán, komediant : »Děti 
zamurísané (umouněné) beru marty- 
káné« (Df.). Také vlastní jméno 
(Btcha). 

marunka, brouk coccinella. 

marušači reptati, hubovati (Lor.). 

marvan 1. buchta z pohančené 
mouky, 2. hlupák (val, laš.). 



193 



maryáši -a, tolar Marie Teresie 
(val.). 

maryjánek, majoránka. 

marýnka, špenzr (kabátec) plátěný 
nebo z bílého sukna = erytan (Pří- 
borsko), valaška (han.). 

masar (Podt.)i fnasař {lsií^.\ řezník: 
Veznem kozu za rožečky povedem 
k masařu (Suš. 615). Utni mi ma- 
safu, utni masa (Bart. 11. 436). 

masarčfk, tovaryš řeznický (laš.). 

maSčenkai omáčka ze sladkého 
mléka moukou zahrkaného; máčejí 
se v ní podlesníky (v. t.) val. 

masečko = masíčko (laš.). 

máselníček, brouk májka (ND.49). 

máselnlki druh hřibů. 

masjaček = mésíček* Kedz je 
masjaček na prázno, nesměj ú sa 
kantofie sadzic (Dob.)- Srovn. m^s* 
jálky, 

masFaný, máslový : Řehok maslany 
= Řehák, jenž kupuje a prodává 
máslo (Lor.). 

másleníček, caltha palustris (bot). 

masfenka, ranunculus (bot.). 

máslenkai = máselnice (slov.). 

masllca, tlouček v máselnici 
(Ostravsko) Kt. 

maslinka (han., dol.) = máselnice. 

másto. Stlučenému (nerozpuště- 
nému) máslu říkají 1. másto (na 
Jicku, na Laších), 2. mladé másto 
(proti > topenému «, val), 3. přesné 
máslo (horň.), 4. výtisk (Pulčiny na 
Val.), 5. putr, putra. 

masFochi caltha pal. (bot.) slez. 

masnica = máselnice (Zl.). V ma- 
snici zastrčen jest hrotíky nad derou 
hrotíku přes hůlku (val. topárku) 
navlečen hrotíček (pomor. kotulka), 
na hůlce dole připevněn koiúíek 
(cezánek dřevěný). 

Masnfki trať (Blansko). 

masnOi masité jídlo : Pojedl masna 
(laš). 

masnota, vše, čím se mastí : máslo, 
sádlo, slanina: Zboží měli, ale mast- 
noty neměli (Kda I. 184). 

masný = mastný; m. kohútek, 
lychnis viscaria (bot); m. kořeň, 
chenopodium bonus Henricus (bot); 
masnéy -ého = masnota. 

Bartol: Dialektický slovník moravský. 



masopust 1. zabíjačka či maso- 
pust jak také říkají (R. a Ž. 60). 
2. Dělá si z něho masopust = blázna 
(záp. Mor.). 

masopustníki masopustní host : 
Ja mam tež masopustniky (laš.). 

masf = masnota (v. t.) Df. 

ifiásf, plácati: Ja di, neihať raci 
(val.). 

mastibřuchi marnotratník v jídle 
a pitt (laš.) Kt Dod. I. 

mastičková matička, brouk májka 
(Kunštát). 

mastigulSi hoch asi 1 Slety, který 
maže stroj při mlácení (dok. 157). 

mastigulka, májka (slov.). 

mastihuba, mlsoň; též příjmení. 

mastitkOi peroutka na pomašťo- 
vání pečiva (val.). 

Mastní k, trať (jihlavsko). 

mašík (val.) = muSik (laš.), prase. 

maska (mašuta, mašurka), svině. 

maškařit se, dělati ze sebe ma- 
škaru nápadným strojením; Ne- 
maškař se! (Maš.) 

maSkrta I. pamlsek, 2. mlsoů (val.). 

maškrtek, *tku; pamlsek (val., 
horA., laš.). 

maSkrtifi mlsati; m. sa nač = 
míti chuť; podmaškrtiť sa nač = do- 
stati chuť (val.). 

maškrtka, druh hrušek. 

maškrtný 1. vybíravý, mlsný (val., 
horň., laš.), 2. choulostivým »háklivýc 
(BrĎ.). 

mašličkai drbka, podnapilost. 

maštaT, na Hané rozdělena jest 
na dvé (dvě maštale, každá na čtyři 
koně); uprostřed je Hzeň (řezárňa, 
řízAa, řízňák) n. příkladník, t j. pře- 
hrazené místo v maštali, kde se řeže 
sečka a pacholek spává a maták 
(mateník, mátník) n. mišník (Zá- 
břežsko), truhla na míšení sečky a 
ovsa. 

mašutka na, \olá se na prase 
(Jicko). 

mašúr = mašík (v t). 

mat (2. mateře, 3. 6. mateři, 
4. mater, 5. mamo, 7. materťi), matka 
(Df). 

mátaCi strašiti (Dob.). 

maták v. maštal. 

13 



194 



Matafák, trať (Pohořelice u Nap.). 

matalík (Štramberk), motolík (Ji- 
cko), motoliš (Hodslavice), motrlák 
(Klimkovice), motýl. 

matečnfk, melissa oíf. (bot). 

matéji pták oriolus galbula. 

mateník, v. maštal. 

rhaténka (mňaténka, mčtynka), 
otep slámy pomrvené (v. stodola). 

matera, matka: Vandrovat mta- 
dzeněc od svoji matery (Suš. 12). 
U méj matery v tnihre zamčený 
vlnek (Suš. 798). 

matěra 1. čtverák, šelma (po 
dobrém i po zlém: To je matěra I 
Počkaj ty matéro. 2. Opilý na ma- 
těru = na mol. 3. Střela do tvéj 
matery! (matky?) Střela mu v ma- 
teři (Suš. 507). Všickni lomili ru- 
kama, vidouce princezku na matery 
zohavenu (Kda I. 252). 

mateřanka, mateři douška: Vije 
vinky z mateřanky švarná divčina 
(Suš. 209). 

materiai stavivo: Staví na tvrdú 
materiu. 

mateřica, druh hrušek. 

mateří drožka = m. douška (han.). 

materinský = mateřský (horň.): 
V macerinském živoce som bot, čo 
mňa otec odemret (Dob.). Macerinská 
reč (Dob). Materinský podft = po 
matce (Df.). Vrať mné kluče od sío 
body, od slobody od panenskéj, od 
vůličky materinskéj (Suš. 392) = od 
volnosti, jakou jsem mívala u své 
mateře. 

mateřizna, dědičný podíl po matce 
(laš.). 

matička na Podluží chodí večer 
po sv. Mikuláši Zahalena jest v bílou 
plachtu, v ruce drží kopyst (Mor. 
lid 9).^ 

matlzna, vršek, pupen, srdce rost- 
liny: Matiznu slimáci zežrali, ostatek 
nechali (Opav.). 

matka 1. Hen tom děvčati matka 
= teho děvčate (val.). Tak ju (mrtvou) 
zprovádzaty až do matky země (Bart. 
III. 15). 2. ženské genitálie: Matka 
má cosik na matce (praví porodní 
bába; Vah.). 3. křeče žaludeční n. 
hysterické: Já myslím, že z lítosti 



a z veliké práce sobě matku pohla 
(nemocná dcera) Korr. Pal. 112. 
Zbúřita se jí matka (val.). 4. Na- 
cházejíce onu matku sazenici ne- 
shnilou, těší se, že nebudou brambory 
hniti (R. a Ž. 10). »Tak že sem do- 
stát matku, < říkají na Kroměřižsku, 
když z vysetého hrachu nebo čočky 
sotva semeno vytěžili. 

matková zelinai mentha piperita 
(bot). 

matkový křeče: » Sevře žaludek, 
zkroutí oči, zůstane i mrtvý < (záp. 
Mor.). 

matkový vejce: Vejce na zimu 
schovávají se mezi svátky nanebe- 
vzetí a narození P. Marie; jsou to 
takzvaná » matkový vejce « (záp. Mor.) 
Mor. lid 274. 

mattat, tru, mazati, špiniti: ruce, 
nohy, šaty. Nematli 1 Nezamatli sal 
Má boty zamattané. Kde se s tak 
zamattát ? 

mattochai kdo se matle, špinavec ; 
též příjmení. 

mátnfk, v. maštal. 

mátoha, strašidlo, příšera (Kda II. 
293). Když člověk vybere sově vejce, 
shodí jej mátoha (též mam) do vody 
(horň ). Viděla nějakú mátohu v kaž- 
dém kvítku (dok. 117). Chodila sem 
jak mátoha = slabá (dok. 15). Ty 
mátoho! = příšero, darebo (val.). 

matonoha 1. nešika; též příjmení. 
2. (mňatonoha), lolium temulentum 
(bot). 

matonožka; řitice, má nízké, po- 
dlouhlé otvory, jimiž propadne mato- 
noha a » fousy « (záp. Mor.). 

mátožlf 1. mluviti ze snu, z cesty: 
Potom sem mátožít cetú noci (Slav. 
ČL. XII. 421). 2. lháti, mámiti: Ne- 
pleť košů a nemátož! (Kda II. 275.) 

Matu Ta = Matouš (val). 

matuTa, nemotora (val.). 

matušek, carex acuta (bot.). 

máZ| podlouhlá rána od udeření, 
jizva, skvrna. 

mazáč 1. veliká štětka (val.). 
2. = lepař (v. t.); také příjmení. 

mazánka = masTovalka (Opav.) 
= mastilko (v. t.). 

mazaf, líčit, bíliti (laš.). 



195 



mázderko, drobet: Nemáme už 
ani mázderka masa. Zde onde padto 
nekeré mázderko snihu = kloček 

(Zl.). 

ifiázdro = mázdro (Vlk 51): To 

je takové mázdro = choulostivec 

íSlav. ČL. XIII. 112). 

mazgera, malý člověk (val.). 

mazgfavý = mazlavý (Místecko) 
Kt. Dod. 1. 

mázgra = mázdra (ZL): Dyž 
mázgra přischne, nemože sa kuře 
vyléhnúť (Vah.). 

mazidto = mazadlo, die Schmiere 
(laš.). 

mazFena, děvče mazlík: Vařím 
trnky, Helenko, mynářova mazlenko 
(Suš. 549). 

maztoň, dítě, s nímž se druzi mazlí 
= mazlík (val.), 

maznúf; udeřiti (val). 

magoň, -a (mase), mazuTay -e 
(fem.), o mužském neb o ženské 
choulostivých, neb o lidech, kteří se 
rozmazují, mluví rozmazleně (Vah.). 

mažár, hmoždíř na mák (Podl.). 

mdtýl. o světle, »matný«,2.ochuti, 
> fádní «. 

meč, příční spojovací žerď žebřin 
na voze žebřinovém (v. vůz IV. 4.). 

mečet = mlčeti (han., hor.) : Meč, 
synku, voSidíš se (Suš. 707). Vizo 
na vás, že mečite (Vyhl. II. 26). 

mečet, o hlase kozím : Koza mečí. 

mečík 1. opěrný trámec (Opav.), 
2. iris pseudacorus (bot., laš.). 

méďák, měděný peníz. 

medař, čmelák (Drahany). 

medlízaf, mluviti, scházeti se po- 
tajmu s milou (Vek.). 

medoun, réva kaštanové barvy, 
nese hrozny velmi sladké, ale málo 
(slov.). 

medovat 1. trans, potírati medem: 
Husám na štědrý den medují hlavy 
(Mor. lid 16). 2. intr. Lipy letos 
nemedujú = květ jejich nemá me- 
dové šťávy. 

medrnica, ntedunica, symphytum 
ofif. (bot.). 

medura, druh sladkých hrušek. 

medůvka, druh sladkých jablek, 
hrušek i švestkového ovoce. 



Medvědí, údolí (Vizovice). 

medvezinka, ostružina. 

mega (mego, megáf, megaňa) ne- 
ohrabaný člověk: Chlapci bluskali 
(pohlíželi) na zaškudtého (vychrtlého) 
megu (Vlk 97). 

mégaf: Koza ifaégá, mekoce fval.). 

rhégnúf, praštiti, udeřiti: něčím 
po kom, sebú (Vlk 59). 

megafa, -le = meda (v. t.). 

mégycnúf, int. slov. ihégnút : sebú 
= škaredě upadnouti (Vek.). 

mehtaf sa, mihotati se (val.): Od 
stříbra, od ztata čety se měhta (Suš. 
410). 

mech 8v. Jana, lycopodium cla> 
vatum (bot.) slez. 

mech 1. pytel: Ostalo to v měše 
= utajilo se to. Dyť to neostane 
v měše. Oni všeci dýšú do jedneho 
měcha = jsou za jedno í Vah.). Mě- 
chem buchnutý n. pobúcbaný = při- 
hlouplý. 2. dlouhá síť na způsob 
měchu, nechá se ve vodě (Strážnice), 
= nevod (Podl.). 

měchař, -a, kdo šlape měchy 
u varhan, měchošlap (val., laš.). 

méchatá žába, ropucha (záp. 
Mor,). 

Mechnatá (v Mechnatej), Xts.Meck- 
nica^ pastvisko, Meckovnica^ paseka 
(Vizovsko). 

méchourka (-6-), angrešt (v. t.). 

méchura, -fe n. méchkvka^ plachta 
travná (Frýdecko). 

měchura 1. široký pytel konopný: 
Stabý jak měchura. 2. řídký, měkký 
chléb (val.), 3. koláč na čtvero za- 
hnutý; peče se na »šmigrust« (Jicko). 

měchuřina, měšec na tabák z ve- 
přového měchýře (Zl.). 

mekat, mekotat 1. o hlase kozím: 
Koza meká, mekoce. 2. o třpytu: 
Na roce se im mekotal prstýnek 
(fig. 69). 

mekavý, trochu měkký. 

měkký: Kráva je měkká na dojení, 
spouští mléko, snadno se dojí; op. 
tvrdá. 

měkohubý 1. kdo poví, co má 
zatajiti (Vah.). 2. měkohubý kůň 
v. tvrdohubý. 

13» 



196 



mekotai -ty, m. kdo mekoce, 
mluví rnekotavým hlasem jako koza. 

mekotat se, blyštčti se: Mčsíček 
sa mekoce ve vodé (val.). Kosířky za 
klo bukem tak se mu z daleka me- 
kotaly (dok. 90). Ta se jen mekotá 
= pěkná ženská, které všecko svědči 
(ČL. XII. 152, han.). Sváteční boty 
musijú se svítit z daleka, enom se 
to na slunku mekoce (dok. 179). 
Srovn. mekat. 

měkotft, podmítati pole (Zá- 
ořežsko). 

mékučký, mikúnký, lahodně měkký. 

mékýš 1. opuka, 2. rak, jenž sho- 
dil krunýř, 3. druh měkkých jablek, 
4. (= papírfták), ořech s tenkou 
slupkou, 5. druh měkké trávy, ro- 
stoucí na vlhkých místech (dok. 126). 

měr, -e, f. = mllina^ 1. drobná 
mouka nebo sůl, 2. kyprá půda (val). 

mefeCi -Tca, = mléč: Bez toho 
žádných melců nemáme (Kda I. 45). 

mefena, nteMa^ děvče s dobrou 
vyřídilkou, které umí mlet hubou 

(Opav.). 

merence, pí. m., nátěsta, kvásek 
na chléb (horň.). 

Meiesín, jméno hrudu (v. t.). 

melí = jmelí. 

melihuba 1. tlučhuba, 2. pták 
sedmihlásek (val). 

měiina = měr (v. t). 

melír, látka z modré vlny pro- 
míchané s bílou (Slav ČL. X. 35). 

meiivo, co se má mleti, co se 
mele nebo námele. 

měrnít zem, kypřiti; miTná zem 
= kyprá. 

merov, mlýn: Idu do meFova 
(Vek.). 

měňastý = měňavý (val.). 

méňavý, co ve světle barvy mění, 
schillernd; ménivý, co se mění. 

méňat, měniti se: Už mně počí- 
naly mé líčka měňati (Suš. 59). 

mlft pojí se s instr. míry rozdílové 
jako v st. češtině: Debe mu dat 
člověk grécarem mift, je zle (Mal. 
XXIV. 68). 

mónif 1. jmenovati: To sa do 
teho dává — jak pak to méníja 



(Slav. ČL. XII. 228). 2. jména po- 
tupná dávati, nadávati: Tak škaredě 
ménit, to je hřích (Zl.). 

mono. Jména na východní a jižní 
Moravě má skoro každý tři : křestní, 
rodinné a rodové. Křestního jména 
doptávají se otázkou: »Jak je ti 
(vám)ř« (Jozef, Anča), rodinného 
(přízbiska) u dětí: *Čí si?< a u do- 
spělých: »Jak tě (vás) voíajů?« a 
rodového: »Jak sa píšete ř« Pří- 
zbiskem rozeznávají se rodiny téhož 
rodu od sebe; toto přízbisko tak 
zobecní, že jméno rodové se zapo- 
míná. »Na nás (t. j. na moji rodinu) 
sa nedoptáte, leda na Tisováky 
(t. rodinu Tisovákovu), to vám každý 
ogarec ukáže, kde bývajú Tisováci. 
Ale na faře a ve škole, afebo dyž 
co přijde z kancetářa, to ňa píšu 
» Pavlát« (Rožnov). > Votajú sa Smeko- 
vých, ale píšu jich Benešových* 
(Lanžhot). Na Horní Bečvě jsou 
>přízbiska« : Jan z podvrchu, Ondra 
z pozavrška, Jura zpod okrúhlanky 
a p. Děti na otázku: ^Čí siř« od- 
povídají: *Jozefa Macečkového, po 
Janu Kantorovém, Jury pozavrško 
vého« ; křestní jméno jest tam, jakož 
i leckde jinde jménem hlavním. — 
V Lověšicích podobně rozeznávají 
se Kubíci: Kubík šísté (ze 6. čísla). 
Kubík štvrťa (= čtvrtník, ze čtvrti), 
K. v kótě (= v koutě vesnice), 
K. Jura, u Jurů a p. (Btcha). Na 
západní Moravě Anna Trnkova pro- 
vdavši se za Jozefa Dvořáka se 
potom »dvořákuje« Qmenujese Dvo- 
řáková). Co méno má, všecko mosím 
dělat sám. Co méno má, všecko si 
pozbírata (Zl). Přinesli mi toho enom 
pro méno = aby se neřeklo. Abys 
tam šét aspoň pro méno = pro 
forma (Zl.). Na stařičkove měno = 
jmeniny (laš.). Vyhrávat někomu 
méno = dělati zastaveníčko před 
jmeninami (val.). Jména božího lid 
nerad bere na darmo, ani když opa- 
kuje řeč cizí; pomáhají si takto: 
Volal na svaté ména. Zakřik na celý 
ménc boží = zvolal: Ježíš Maria 
Jozef (Mor. lid 105). 

menše: Z mensa je to hotové 



197 



= Z menšího dílu (Zl). Po mensu 
vybíraj (val.). 

mentem všecko = naprosto vše, 
jak stojí a leží. 

mentíki dlouhý kabátec ženský, 
ze sukna, barvy fialové, kožešinou 
podšitý a dole třepením ozdobený 
(slov., val., horň.). 

méntuch, veliký měch, žok (laš.). 
Kt. Dod. I. 

menurka, chrysanthemum aureum 
(slez.). 

méřač = měřič. 

merčít 1. pozorovati: Zmerčili ho, 
jak utíkal. 2. pamatovati: Enom 
trochu si to merčím. Už si to ne- 
merčím (dok. 249). To si nepo- 
merčím, z kolika dědin se tam ten- 
krát rvali (dok. 68). Srovn. měrkovat. 

mérečné = měrka mlynářova od 
mletí. 

meredBi neohrabaný člověk (Vek.). 

merenda : Merendu snědl a vrátil 
se domů = jídlo na cestu z domu 
vzaté (Kda I. 167). 

méřit 1. ořechy se měří na ořech, 
trnky (švestky) na trnku, t. |. výš 
nad míru, brambory vrchem = do 
vrchovatá; obilí se zhřňá t. j. měří 
na rovno. 2. Di, sedTáče, kam ti měří 
= vyměřeno jest, sluší (Suš. 13). 

mérka 1. mírka. 2. Má špatnú 
měrku, špatně si pamatuje (Dob.). 

mérkovat 1. pozorovati: Měrkuju, 
že je ve střeše díra (Vych.). 2. pa- 
matovati : Dobře si to měrkuj ! Toho 
já dobře měrkuju = pamatuji ze- 
mřelého (val.). Z velikéj voděnky na 
matů merkuj sa = pamatuj se, hled 
se zachrániti (Bart. I!. 21). 

merkovný, pozorný (Dob.). 

merifk = masný kořeň (v. t). 

mermo = mermomocí : Chtě} tam 
mermo íť (Přerovsko). 

mermú mociJ=mermomocí(slov.). 

merynda 1. strava na cestu: Ženy 
mužům meryndu na cestu upekly 
(Kda I. 261). 2. hlupák (val). 

mérynzai -ze, přežvykování : závi- 
stivý bača zastavil stádu svého protiv- 
níka měrynzu (Vyhl. VI. XX. 116). 

mésíCi mésiček (horň. mesác, 
mesjaček) : Měsíc ide do plna, z plna ; 



je na plném měsíci =: je úplněk, 
na schodě měsíca = poslední čtvrť ; 
mesjaček je na prázno = nový měsíc 
(Dob.). Prázný měsíc = poslední 
dni měsíce (Novoměstsko). Na Hor- 
ňácích jmenují se měsíce dle před- 
ních svátků: v Janském mesáci, Fi- 
lipském, Michalském, Ondrejském, 
hromičném atd. 

mesjáčky, společná žatva sousedů 
při měsíčku konaná jednomu z nich. 
Obyčejně býval při tom gajdoš a na 
zavdanou pálené; chvíli se žalo, 
chvíli tancovalo (horň., Df) = po- 
baba v. t. 

mésíĎno : Dnes je měsíčno, dobře 
se půjde = měsíček svítí. 

měsíčný, náměsíčný: No, co zbfó- 
záš jak měsíčný (Slav. ČL. X. 471). 

města, mírka (val). 

město 1. díl piotu, jejž připadalo 
jednotlivému usedlému hraditi s jara 
na obecním pastvisku, 2. díl cesty, 
který má který usedlý z povinnosti 
obecní vyhazovati, 3. podíl rozděle- 
ného mezi usedlé obecního pastviska ; 
pl mesla, šraňky, plot (han.). 

mést: Snih mete; mete snihem; 
zametio snihem ; dva dni metlo sni* 
hem; mete se. V zimě negdy cha- 
lúpku zametlo = zaválo (Vlk 13). 

Méstikáď, závrtek (prohlubeň) 
u Ostrova. 

město 1. znamená, zvláště na 
Hané, nejbližší město trhové: >Hde 
dete?« »Do města < (= do Kromě- 
říže, do Olomouce, do Přerova atd.) 
»Hde ste byli?« » V městě. « 2. = ná- 
městí, kteréhož slova se neužívá: 
Janek vyšel na město (Slav. ČL. 38) ; 
tak: na městečku. 

mestůvka, píst na mačkání hroznů 
(dok. 288). 

Mešiny, pl. f., trať (Blansko). 

meškaf, bydleti; meikani^ obydlí 
(laš ). 

Mešnice, pl. f., trať (Bohdikov). 

MeSník, trať (Blansko). 

mět, míti 1. V nářečí lašském 
nimai, nhna (Opav,), nimaš, nima 
(Frýd,) má význam slovesa abstrakt- 
ního {býti): Němaš tam žádného = 
není tam žádného. Tam toho němá. 



198 



NěmaS tofej vlny na každým baraně 
= není (Suš. 344). Nima ho tam 
= není ho tam. Nimaš to pěkné, 
ni = není. Mam teFa roboty, že 
nima možné. Rozvázané to nimaš. 
To nima vyká = to není vika (Lor.). 
VSak i v jiných nářečích sloveso míti 
mívá platnost cUfstraktníko býti: Kdež 
jich máš? = kde jsou? Nemáš jich 
tu nikde = není jich. To máš tak: 
dyž se človék přičiní, ai Pámbů po- 
žehná = to je tak. Ešče mi má 
kdo pomoct = ještě je (se najde), 
kdo mi pomůže. Šak to má kdo 
zest. Nemá nám kdo večeře uvařit. 
Neifaé} kdo žita dovézt. Neihét kdo 
byt ve stodole (Zl.). Neihét mu kdo 
pro voděnku jíti (Suš. 6). Potěšil by 
ho. nemá kdo (Suš. 221). Nemá 
k nám kdo chodit (Suš. 333). 

2. Záporné mét s infinitivem ve 
spojeni se vztažnými náměstkami a 
příslovci zastupuje z pravidla vedlejší 
vitu kondicionálnou: Nemám koho 
postat do města = nemám, koho 
bych poslal. Patero děti meta, živiť 
ich čim něměía (Suš. 91). Nemám 
si zač kupit boty na zimu. Včil měli 
čím mastiť (Kda I. 185). Nemám se 
kam poděti (Suš. 25). Dali si vy- 
sekat chodníček, aby měli kady 
chodit za děvčinami (Bart. II. 450). 
Nemam se tady kdy baviti (Suš. 13). 
Jeden otec měl tři syny a povídal 
nejstaršímu, aby šel někam na službu, 
že jich nemá doma jak živiť (Kda I. 
213). 

3. Předchozí rozkaz, pozvání, přáni 
zamítá se prostou takovou náměstkou 
a příslovcem se záporným slovesem 
mét: » Pošli na pivo I < > Nemám koho. « 
>Kup si nové boty!« » Nemám zač.« 
» Poseď ešče!« > Nemám kdy.« Dže- 
kovat bych, nemam komu (Suš. 671). 
Vandroval by, nemá s kým (Bart. II. 
37). Vita bych ho (věneček), nemam 
z čeho (Suš. 563). 

4. Z pravidla bývá ve větách táza- 
cích pouhý injinitiv^ kde řeč spisovná 
užívá slovesa míti s injinitivem: Už 
ítř Pustit ho? My tu stát, pravda? 
»A co já si vzít?< Plachty nebrat, 
či vzít? (Zl.) Vemte si hrabě (Zl.). 



Pudeš tam, lebo já íť? (Mal. XXIII. 
39.) Nevěděla, kam jíť (Kda II. 174.) 

5. ČcLsto druěí se ke slovesu míti 
s předmětem epexegetický injinitiv do- 
plňkem celé věty^ kterýž mívá tytýř 
význam účelný: Ešče čekám chlapíka, 
mám ho tu stúžiť v Senově. Dybyste 
tak kýšky měli se napit. Složit sem 
seno v kopky, ale neihél sem slámy 
ho přikryt. Tatíček nemajú šatů, ani 
já, do kostela chodit. 

6. Irreálný kondicionál minulý ve 
větách podmínečných opisuje se čcLSto 
slovesem mět v předvětí; v závěti bývá 
sloveso moct s injinitivem: Měli sie ít 
s nama, mohli ste také něco dostat = 
dybyste byli šli, byli byste dostali. 
Měli ste sa ponáhlit, mohli ste mět 
svázané (Zl.). Mnělo ešče deň pršeť, 
beto be to fšecko porustlo. Mněls 
nepřiiť, však bes bel dostat (Mal. 
XXIII. 49). 

7. Velmi často bývá vedle irreálné věty 
srovnávací^ uvedené obyčejně spojkou 
neš^ věta hJavní^ v níž jest sloveso míti 
s infinitivem: Mám já ti o tem pořáď 
řikať, rač si to udělám sám (= než 
bych ti říkal). Máte ve mně pořáď 
s terna penězama zlobit, rač vám ich 
dám. Máš te na mně pořáď nalizať, 
abech ti dat, rač si vem hněď (Mal. 
XXIII. 49j. 

8. Výraz složený ze slovesa míti 
a dokonavého infinitivu mívá význam 
futura, jenž se vyvinul z významu 
nutnosti: Šak se ho máš naproseť 
(=z naprosíš se ho), abe ti to od- 
pustit. Sak se máš naptakať, až tatiček 
umře. Jenem choď pořáď z hotó 
hlavo, šak se tě majó naboleť zube 
(Mal. XXIV. 266). 

9. Zvláštní vazby slovesa mět: Ona 
měla chlapcovi Brúnek (= jejímu 
chlapcovi bylo Brúnek). My ím 
(kravám) máme čtyry mená (= naše 
čtyry krávy mají čtyry jména) horň. 
Ditéti má devět neděl (= jejímu 
dítěti jest) Zábřežsko. 94 roků měla 
sem matce (N. Město). Co ternu 
psovi máte? (Co je vašemu psu?) 
Nemá nic očám (slov.). Máte kra- 
vičkám poděláno (Tišnov). Co máte 
tem koňom, že só suchy jak trn? 



199 



(Mal. XXIV. 66.) Majó mné velekém 
pánem, že mám nové vuz (Mal. XXIV. 
67). 

10. Zvláštní významy slovesa mét: 
Dosť iných v dědinč, za týma sa 
mějte. Nebudu mět do toho nic = 
»žádné nároky na to« (slov.). Pořáď 
mně lidé k němu měli = nutkali 
(dok. 90). Má se k tomu jak zajíc 
k bubnu. }á vždy u sebe to mám, 
že i ty nyní v Praze zkusíš (Korr. 
Pal. 170). 

metátový: Mela Durna dva nože, 
oba metálové (Suš. 187). 

metafi vyhozovati, » vynášeti* ve 
hře v karty: Metajte! i meťte! (val.). 

meter, -e, f. = metelice (val ). 

mete Ta, -e, = metelice (val.). 

Metó4ka, trať (Vizovsko). 

metta, koště: Nová metta dobře 
mete. 

mettaři kdo metly dělá a prodává. 

mětynka han. = íhaténka v. t. 

mezi předložka, na Hané pojí se 
i na otázku kde? s akkusativem: 
Trávník mezi vody se taky na 4 léta 
na rola odprodal (Vyhl. II. 107). 
To je mezi Měrovice a mezi Něm- 
čice. Cesta mezi (Jhřice a Ža rosice. 

Mezcestai coll. pl. f, na Mez- 
cestách, trať (Ostrožsko). 

Mezlhája, coll. pl. m., trať (Kro- 
měřížsko). 

Mezichrástl, trať (Vizovsko). 

mezilánkai sukně zelená, život 
zlatou portou lemovaný (Jicko). 

MezUúčí, trať (Vizovsko). 

Mezi meze, trať (Třebíčsko). 

mezlra =: mezírka (v. t.) val. 

mezírka, ulička mezi domy, mezi 
ploty a p. : Kady tě štak nosí po 
psích mezírkách? 

Mezisktady, pl. m., v Meziskta- 
doch, pole, po každé straně sklad 
(kamení) Vizovsko. 

Mezívodl, trať (Hulín). 

Mezi vrší, trať (Vizovsko). 

Mezižíeba, pl. n., trať (Ostrožsko). 

Mezižiebí, trať (Blansko). 

mezmat = bez mála (Frýd.). Kt. 
Dod. I. 

mezňák, strom na mezi. 

mezúch, zákamní (v. t). 



mezúr, ulička mezi dvěma chalu- 
pami (laš.). 

mhm, vyslovuje se zavřenými ústy 
dvojslabičně. Má-li přízvuk první tn^ 
znamená ano: *Byrs tam?« >Mhm\ 
pakli je přízvuk na druhém m^ zna- 
mená podivení = a tak! >Mhm, mhm, 
synku, hledíš vysoko !« vyjadřuje po- 
rozumění. Pochybnost vyjadřuje se 
podobně táhlým mm^ kdežto mmm 
(s prodlouženým druhým nt) = ne 
(Vlk 27). 

mhta : Žene sa ich jako mhty 
(Vah ). 

mholif, mžíti: Venko mboli(han.). 

mhoutečka, drobný deštík, pře- 
háAka (Kelč). 

mhouř, (ó-), jehličí (záp. Mor.), 

mchovlsko, místo, kde mech roste, 
laš. (Kt. Dod. I.). 

Miazga, příjmení (val). 

miclena, vlněná, podlouhlá čepice 
na zimu pod klobouk (Mutze) = 
němčica (v. t). 

Miča (Micka, Mičula) = Michal. 

mig ho!, udeřil ho. 

migaf 1. mihati se, prchati: Miga 
jak had (laš.). Ten zmigat! (han.) 
2. špihlati tupým nožem, vrzati na 
housle (Vah.). 

mignúf (se), 1. mihnouti se : Letě), 
ene se migto (l^š.). Ten sebó migtl 
Světýlko jenom se zamigto, a už ho 
zas nebylo (Btcha). 2. přemignúť, 
přeříznouti (Vah.). 

migot, mihotání světla, třpyt oslňu- 
jící (Přerov). 

migotaf se, třpytiti se: Hvězdy se 
migocú (val.). 

michiovka : V zimě nosí pod bera- 
nicí michlovku, pletenou čepici (Blan- 
sko) = micfena (v. t.). 

mijaf, iter. slov. minouti: Mijaj, 
mijaj, počta jede! Kdo počty němině, 
do arestu přijde (laš. ; val. vymiň = 
vyhni). Mijaj furmanovi na put kola 
a ožralcovi na cele. 

mik: Už je v miku = ten tam, 
pryč (Vek.). 
. mík, ryba lota vulg. 

mikat, mrštně pohybovati: Mika 
sebó jak břenek v potoce (záp. Mor.). 



200 



A to ty prsty enom se mikajú = 
míhají (dok. 43). 

miketa, zloděj (Vek). 

mikmamo, sem tam, zickzack: 
Hrsti, snopy leží po bouři na poli 
mikmamo (záp. Mor.). 

MikuFa = Mikuláš. 

mifejšf : Dybys mu radit ešče mi- 
lejší, šak ťa neposlechne = sebe lépe. 
Dybys mu ešče milejší chtét dať, Sak 
od ťa nevezme = sebe raději (Vah.). 

mířena, jméno krávy, ovce (val.j. 

Mifenova, pí. n., v Milenovoch, 
trať (Vizovsko). 

miií6ek| prst vedle malička (ND. 
19). 

MillĎov, trať (Drnovice). 

Milířové, trať (Senice). 

mlllStrant = ministrant (Podl.). 

milosf, láska: Ony umřely od 
velkej miloáči (Suš. 453). Nejsem 
u tebe v milosti (Suš. 206). Přišel, 
až byla jeho milosť (iron. = až se 
mu zachtělo). 

Milošovec, trať (Blansko). 

mitovnfk, hypericum perforatum 

(bot). 

mltovanský, milovaný, milý: Šak 
nelza už ani úbyť na mu milovanskú 
duSu (Vlk 91). 

mirúcný, mifunký ■= milý (val.). 

mitý, osoba nebo věc, o níž u vy- 
pravování byla řeč: Milý žebrák 
odešel. Afe milý voják nedál sa. 
Milý Jura umřel (Kda II. 202). Potom 
zas se odebrali z milé zahrady do 
příbytku (Kda II. 209). Tož ta milá 
neděla přišla (Vyhl. II. 54). 

milý a milá slují na Slov. Val. 
Laš. gaTán-gaFanka, na Podl. a na 
Horňácích frajer-frajerka (frajír-fra- 
jírka). Jinde říkají: Chodí za panno, 
má panno, za nevěsto. 

mimo, mimo (val, horň.), pomimo 
(slov.) předložka pojí se sgenitivem: 
Šél mimo našeho poIa, pomimo že- 
leznice. Dyž pdijdeš mimo nás, mimo 
naších oken (Suš. 281). Na Hané 
mimo užívá se jen příslovečně, ve 
významu předložky bývá kole a krom: 
Leješ mimo. Něco mimo něco vedle 
(Mal. XXIV. 140). 

mimovaf — mivuju, mívati (laS.). 



mimry mamry, nic: Dál mi mimry 
mamry (Vek.). 

mínit o podměté neosobním: Co 
míní spadnut, ať spadne (ovoce). 
Dnes nemíní přestat pršet a p. (Zl.) 

minka 1. Měl sem minku, že budu 
zítra séct = mínil jsem, myslil jsem 
(Vych.). 2. Kupí) koně na minku = 
s tou výhradou, nemají-li žádné vady 
(Zl.). 

minuf = minuta: To mohu od- 
přisáhnouť na minuť (fig. 92). Na 
Zliasku rčení na minut hodiny zna- 
mená v tu chvíli, hned: Na minut 
hodiny mosél se vystěhovat. 

minut, mtftat (promíňat, vymíňat), 
míjat 1. s gen. : Minúl celéj dědiny = 
vyhnul se (Jicko). MoM minúc smrči 
(Dob.). 2. s akk.: Již jim to miň = 
promiň (Kda I. 192). Kupec minu) 
všecku stil = vyprodal (Zl.). U nás 
hospodský moc piva nemine = ne- 
vytočí (Zl.). My na také věci němí- 
ňáme peňazí = nevynakládáme, ne- 
utrácíme (Dob). Minul som tam 
zlatovku. Ten tam minut na tanec 
aspoň dva rýnské (Dob.). 

minut se, míjat se, míAat se: 
Zdálo sa, že sa z teho pomine =: 
zblázní. Ona sa móže za tým Janem 
pominúť = je za ním zblázněna 
(Vah.). Míjá sa to zboží po troše 
s poFa = mizí, tratí se ( Vah.j. Vběhli 
do lesa a tam sa zminúli (val.). Pe- 
níze, zemáky a p. sa míňajú = ubývá 
jich, stravují se (Zl.). Muka sa míňá 
a) ubývá jí (v domácnosti), b) jde 
na odbyt (u prodavačů) Zl. Už sa 
jich míAá = ubývá, je jich méně 
(val.). Mine sa teho piva do roka = 
odbude, prodá (Vah.). Hodně sa teho 
minuto na téj svaďbě == pojedlo a vy- 
pilo (Vah.). Nevím, mineli sa zitra 
bez déšča = ubude-li (Zl.). Minem 
sa bez něho = obejdeme (Zl.). Šak 
já sa minu bez muziky (Slov. obr. II. 
14). Celý deň sa mine o chlebě (Zl.). 
Tá kozička mně živí, u dobrých lidí 
se zehřeju, a tož se tak míňám (sich 
fretten) [rok. 100]. Míňáme sa jak 
možem (Zl.), Kebyste sa vyminuli = 
umřel (Dob.). Dyby sa tatíček zmi- 



201 



nuli = zemřel (Zl.). Mine sa teho 
lidu do roka = pomře (Jicko), 

míra. > Obilí dalo niíru«, když je 
sklizeň průměrná, na pr. žito čtyři 
měřice z kopy ; sice dává pod míru 
n. nad míru. To je z míry dobrý 
ďověk = velmi dobrý. Přesil do své 
míre = vystonal se, vystřízlivěl, utišil 
se, >dělá dobrotu« (Maš.). A já také 
též tou měrou zvolím si jiného = 
týmž způsobem, taktéž (Suš. 323). — 
Staré valašské míry jsou: štvrť- 
ňátko (= Vi kg mouky), štvrtka 
(= 4 štvrťňátka), měrka (3 štvrtky), 
štvrť (= 2 měrky), vrtef (2 Stvrtě), 
měřica (= 2 vrtle). 

mírný, samý, pouhý, čirý : To pole 
je sám mírný pýř = nic jiného než 
pýř. Sám mírný snět je v tom žité. 
Je mokrý, jak by ho hodit do mírnéj 
vody (Zl.). 

mísif = másť, klábositi, žvaniti: 
Nemis už híupiny (Slav. CL. X. 37). 

misník, police na kuchyňské ná- 
dobí (záp. Mor.). 

místo 1. větší usedlost, grunt: Co 
by sa nestrójita, dyž je s takého 
místa (val). Místo těch dětí zůstane 
nám (Kda I. 36). Sktadač z mista r= 
vypláceti podíly (laš ). Už je cMap 
na místo, kdo se už může oženiti 
a sám hospodařiti. 2. (miésto), sta- 
veniště (horň.). 3. Píatit, vybírat 
z mista (t. poplatek), Lagerzins, na 
trhu Standgeld. 4. Čtověk neví, v jaké 
místa dojde = jak skončí. Na místě 
tomu konec udětám = hned (Zl.). 
Dy ja sem to na mi.stě zapoméJa = 
docela (laš ). Tam nedostane z místa 
nic = pranic. Dvakráť místem (n. 
místo) ho prosit. Pětkrát místem sem 
mu to říkat atd. (přidává se právu 
dělné k těmto číslovkám). Štyry rázy 
mjéstom. Kefko rázy mjéstom (Dob.). 

mistrant = ministrant (Jicko). 

mistrovafi ministrovati : Náš chta- 
pec už mistruje. Pořáď abych kole 
tebe mistrovala (Vah.). 

míšaníki podílník společného sa- 
laše (LN. I. 198). Mišanici, strany, 
které své ovce a kozy valachům do 
stáda dávaly (Prásek, Věstn. Akad. 
XII. 86). 



míšanina, 1. směska, 2. = spo- 
lina, pšenice s ječmenem setá (Vlk 
47), 3. kroupy s hrachem (han.). 

míšat 1. míchati: Míša sa do 
všeckého jak vařacha. 2. Tak sa 
toho fudu tu míše! = hemží (val.). 
Po mé raně sardynsky vojsko ná- 
ramně se mišelo = přicházelo z řad, 
v nepořádek (Vyhl. I. 17). 

míšek, měšec na peníze: Ten už 
hledí panáčkovi (= knězi) do miska 
= brzo umře, bude míti pohřeb (Zl.). 

mlska, » vy misko váná «, vykleštčná 
svinka (val.). 

miškář, nunvář. 

mlškovat, nunvařit, klestit do- 
bytek. 

Míšky, pl. m., vinohrad (Pole- 
šovice). 

mišník, v. maštal. 

míšurka, druh jablek. 

mítafi vyhazovati, » vynášeti « v kar- 
tách: Mitají (laš.). 

míti, v. mět. 

mítka, Vorhand v kartách; má 
mítku (Ausspieler). 

mitmamo: Fósa mo růstó mit- 
mamo, jeden sem, druhý tam (Maš.). 

mítvaf sa v knížkách, přemítati 
(val.). 

mftvavo, střídavě, různem: Sedláci 
majú pole mitvavo = v různých 
tratích, ne v jednom (val.). 

mitvemi na přič: Zbčhal pole 
křížem mitvem, kreuz und quer (Vel. 
Meziříčí). 

mítvemi šikmo (val.). 

mitvy, střídavě: Klást něco mitvy 
= jedno tak, druhé na opak (hor.). 

mizer: Bodaj ti zuby na mizer 
vyšty ! = zkazily se, vypadaly (horň.). 

mizernét, hubeněti : Stařenka 
naši mizerníja defi ze dňa víc (Zl.). 

mizerný, hubený, zvláště ná- 
sledkem nemoci: Co je tom chtap- 
covi? Je takový jakýsi mizerný = 
špatně vypadá (Zl.). 

mizga, míza stromová. 

mízgra 1. = mázdra (val.), 
2. = míza (Jicko). 

mízira = mázdra (val.). 

mízký = nízký (Podl.). 

mlž, než (slez.) : A volim ja volim 



202 



přez ten dunaj ptynuť, mizli, ty zradco, 
v tvojich rukach zhynuť (Suš. 777). 

mfždifi mačkati, stískati: Ogaři 
vykutávali zemAáky z ohňa a míždili 
jich pod kořenem (Slav. ČL. XI. 434). 

mížgříf = míždiť; m. sa v čem 
n. s čím, ostouzeti se s něčím (val.). 

mížlt = nížiti: Siúnečka sa míží 
rPodl.). 

mtaC| -a = mlatec (val ). 

mtacek, -cka = mlatec (laš.): 
Jaký mlacek, taky placek = jak se 
mlátí, tak se od toho platí. 

mtacovaf, mlatcem býti u někoho 
(laS.). 

mtaď| -ě, mladá hora ; mlaď ječ- 
menná, co vyroste z vytřepaného 
zrna (val.) 

mtadaňa, -ně, jméno krávy (horA.). 

Mtadé, pl. f., v Mtadách, les (Vi- 
zovsko). 

mládě, -ěte, 1. svatební pečivo 
čtverhranaté, nadívané makem, 
2. velkonoční bochýnek, 3. výslužka 
děvečce = podlouhlá, zapletená 
buchta na způsob vánočky, ale jen 
o jednom pletenci (záp. Mor.). 

mtádenče, -ete, hezký mládenec: 
Bude to mládenče, až vyroste I 
(Bart. II. 401.) 

mtódeř, -e = mládež (Zl.). 

mladík, holoubě (Jevíčko; mla- 
dík = chasník). 

mtadíf ta: Kráva sa omtadita 
= otelila (val.). 

mtádka 1. mladá slepice, která 
ještě nenese (val.), 2. mladá jedle, 
oloupaná z kůry (Suš. 772). 

miaďoch 1. mladík, 2. mladý 
zajíc. 

mladšinka, mladší děvečka: Vzali 
mě na velkým gruntě za mladšinku 
(Pittn. VI. XVIII. 613). 

mtadý: Má ceruško, mladá si mi- 
lovat (píseň). Mladé máslo, neto- 
pené (putra) Df. Mladý měsíc = nový : 
Zaryje-li se do vinohradu hnůj na 
mladém měsíci, červi podryjou réví 
(Mor. lid 292). 

mláka, mlágay bahnisko (slov.). 

mtakyta = makyta (v. t.) laš. 

mlaskavica, chuť, laskominy: Má 
mlaskavico na gořalo (han). 



mfaščet, mlaskati, však rozdflem : 
mlaskat je vydávati mlaskavý zvuk 
v odstavcích, mlaščet táhlý, sou- 
vislý: Sviňa mlaščí, dyž mláto žere. 
Mlašči peskama jak raci v ko- 
přivách (han.). Dyšč mlašči (Je- 
víčko). 

mfaščíf, udeřiti : Tak ťa mTaščím ! 
Mfasčíl ho po hubě. Mfaščíl sebú 
(val.). 

mtat, bití: Dostaneš mlatu I 

mlafba, mlácení: Jaká mlaťba, 
taká plaťba (val.). Hospodáři, já 
půjdu na mlatbu = mlátit ze mzdy 
(Kda I 183). 

mtatevňa, ně, stodola (v. t). 

mtatibařína, tlachal (val.). 

mtatlsko, místo ve stodole, kde 
se mlátí (v. stodola). 

mtátit, bíti, tlouci: Vymlátil mu. 
Mlátil hlavu o zeď. 

mlatolit, na mlat ušlapati: pole 
zmlatolené (Jevíčko). 

mtatoveň = mlatovňa v. t. (Df.). 

mfazgačka 1. rozbředlé bláto, 
2. měkké, oslzlé, nechutné jídlo (laš.). 

mFázgat, int. slov. mlátit (val.). 

mfazgavý chléb, lepavý, brousko- 
vitý (laš.). 

mfázl, roční výhony z kořenů. 

mrčená 1. Dětská hra ND. 158, 
2. mlčení: S mlčenu všady obstojí. 

mičiavá voda, nabraná na veliký 
pátek na potoce, protože kdo na ni 
jde, celou cestu tam i sem mlčí (han.). 

mléč 1. houba agaricus lactiíluus, 
2. cyparissias (bot), 3. studně, do 
níž v létě mléko v hrncích stavějí, 
by bylo čerstvé (val). 

mróčnica. První týden po na- 
rození usazuje se dítěti na jazyku 
mlečnice, kterou třeba haderkou do 
roztoku cukrového namočenou stírati 
(Vyhl. VI. XIX. 244). 

mfet: Jak sa ten svět mele, tak 
sa mele =: všelijak to ve světě 
chodí. To nemele = to »nejde« 
(val.). Koza mefe ocasem = švihá 
(ND. 38). A to tele hlavu mefe 
(Suš. 622). 

m rezavý, šukavý (Podl.) Srovn. 
táhne se jak mlezivo = jde pomalu. 

mfezlvo, 1. první, husté mléko 



203 



udojené krávě hned po otelení, 
2. buchta, na níž těsto bylo za- 
děláno tímto nnlékem = biz (záp. 
Mor.), radovánek (sev. Mor.), vrzanéc 
(laš.). 

mlgáneki -nka: Bejvá ten boží 
dáreček jak mlgáneček dok. 105 
(v. omfganý). 

mrgat 1. = mfzať, ssáti, cecati, 
2. míti chu£, laskominy na jídlo, 
které druhý jí: MFgá tiř = máš na 
to chuť? K tomu se dodává: >No, 
abys nezhodít tefate, raci ti kúsek 
dám.« (Jícko.) 

mrgoňi -a, dítě odrostlejší, které 
chce ještě býti kojeno (val.). 

mlf6| chelidonium maius (bot). 

mlíčeň, -čňa, m.y plátenko, přes 
které se cedí vydojené mléko (horň.). 

mlíčňák: Jak nastaly turkyně, 
pekli ty mlíčňáky = klasy mléčné 
(dok. 242). 

mlfčníki hrnec na mléko = látka 
v. t. (Viškovsko). 

mlíčný: Kazdů kútnicu indá tá 
mlíčná zima naščívila = horečka 
od mlíka zadrženého (dok. 9). 

mlfzga = míza (Olom.). 

mllcnúf, trnouti, mrtvěti: Dyž ty 
ruky držím chvlFu hoře, tož ně tak 
mřknú (val.). Taťkovi míkla ruka 
(Slav. ČL. XI. 95). 

mlouvat se (-ó) = vmlouvati se, 
nabízeti se (Kunštát). 

mrsa, -e, = mls, něco na chuť 
(Vych.). 

mlsnfki špižírna: Pantáta šel do 
mlsníku pro plucárek s vínem (Pittn. 
VI. XVIII. 803). 

mfsný : Zas ho honi mlsné 
= shání se po něčem mlsném. 
Mlsný košik = sotor, podlouhlý 
košík rákosový, v němž se nosí 
*mlsy« (han.). 

mřsoňi mlsný člověk (vých. Mor.). 

mísponda = mlsoň (han.). 

mfst (mrzu, mliXy imper. miz), 
vedle : miznut, ssáti, ceckati : kojenec 
i mládě zvířecí mlze (Df.). 

mfusk: Cigán Vajda chípál kýšku, 
cigánka ho mfusk po pysku = mlu- 
skla, uhodila (ND. 118). 

mfusknút 1. mlasknouti: Obtúlíl 



ju, tak to mlusklo. 2. udeřiti (vých. 
Mor.). 

mluv: Ztratil mluv= pozbyl řeči, 
odmlčel se (záp. Mor.). 

mtuva = řeč: Napsala princovi, 
že i mluviť bude; až dojde čas 
sedmi let, potom že dostane mluvu 
(Kda I. 258). 

mluvit na někoho = nadávati. 
Nemluv na dluh I = zbytečně (Maš.). 

mruzgnúf = mlusknúť v. t. (laš.). 

mtýn na Laších, Zábřežsku i j. 
užívá se v plur. : Mamy na mly- 
noch = ve mlýně. Pudem na mléne 
= do mlýna. 

mtýnčáki mlýnský kámen (Jicko). 

mtýnek: hra na mlýnek (ND. 
186). 

Mtýnískai trať (Vizovice, Blažo- 
vice i j). 

míze, mízu, ssáti: dzečko, cela 
(tele) mlze (St. Hroz.). 

mfzevo = mlezivo (han.). 

mňagaf, mačkati (val.). 

mňakota = makota v. t. (Zl.). 

mňanovaf, jmenovati: Pan Kristus 
mě křtil, panenka Marija mě mňano- 
vařa = mi jméno dala (Vyhl. VI. 
XIX. 451). 

mňásf, másti: Nemňať mne! 
Všecko zmňátl. Je na rozumě po- 
mňatený (vých. Mor."). 

mňaták, dřevěný truhlík na mí- 
cháni sečky s ovsem (slov.) = mát- 
nik (v. t.). 

mňatikoš, pletikoš, tlachal (val., 
Kt. Dod. I.). 

mňazdrák, rozmazlené děcko (val.). 

mníška, klášterní panna (Df.). 

mnoho: Je jich tam jako kaše 
v hrnci (dětí), jak mhty, jak dní do 
roka, má dětí jak smetí, jejich tam 
jak čečetek, má peněz jak šupek, 
na poli je mandelfi jak kaveček, má 
dluhfi jak kvítí, je tu kůru, že može 
pantoky věšat, bylo jich tam až 
černo (modro, bílo), je to tam jak 
na svatých stupňoch (mnoho lidí). 

mnohúcno rázů, velmi často 
(horň.). 

množlf, síti obilí, sázeti brambory: 
Co množitě? = sejete (laS.). 

moc, -i 1. Na moc mi to strčili 



204 



do kosa = proti mé vůli. Na moc 
ty zeliny vypít = s nechutí. 2. Jako 
pojem číselný, tolik co mnoho, je 
bez rodu a neskloftuje se : Bylo tam 
moc lidí. Voda jim teče moc stra- 
nama (Vyhl. I. 10). 

mocej = moc, mnoho (laS). 

mocný chlap = silný (laš.). 
Mocnu mocú (n. silú mocú) chťét 
vylézt na střešňu (= přes všecko 
bránění, všecku nemožnost a p.). 

moct, moci: Može sa styděti 
(= měl by.) Može vás byt hanba I 
(= mělo by.) Jane, mohl bys tam 
ít! (= jdi.) A co už utíkáte ř Mohli 
ste ešče posedět! (= poseďte.) Na 
ty hody do hospody mohl sem ne- 
choditi (= kéž bych byl nechodil) 
Suš. 688. MohKs mi toho nedělati! 
(= měrs, proč jsi to udělal?) Kda 
I. 42. Kmocháčku, toho jste mi 
mohli nedělať! (Kda II. 99.) Mohťs 
to tak udětať, dále be ti tatiček 
(= kdybys to byl udělal). Možeš tó 
slámu nesváza£, šak bes dostat (Mal. 
XXIII. ^9). A já vínka nesmím dat, 
mohla by mně máti tát (= lála by) 
Suš. 22. Nemínius sa ženit, moheu's 
nezačínat, mohli sa mně s tebú ludé 
nevysmívat (= měl^s nezačínat, ne- 
byli by se vysmívali) Suš. 215. (Více 
takových přfkladů v. pod heslem 
mět 7.) A: Bot som u vás. B: > Mohli 
sce« (= dobrá, no nechť). A: »Idu 
k vám« B: »Muožetě« (Dob.). — 
Slovesem moct se přisvědčuje Jmeno- 
vitě třetí os. sg. moše (val. móže) 
užívá se na způsob potakovací čá- 
stice vzhledem ku předchozí prosbě, 
žádosti a p. : A: » Zavřít okno?« 
B: » Možeš «• A: > Myslím, abych sa 
šta trochu podívat za žencama?« 
B: »No, možete « A: »Po(fte s namil« 
B: »Móže« — po delším přemlou- 
vání: »No, móže, tož móže.« — 
A: » Nechoď tam, Tebo upadneš 1« 
B: »Ja može« (= nechť). Može 
užívá se také příslovečně ve smyslu 
mošna, snad: Može budě pršeť 
(laš.). Može přes padesát nás je. 
Može už to pozapomínát (val.). 

močaiina = močál (laš.). 

močár = močál. 



močárka (močorka) = močár 
(Frýdecko). 

močarinkai močamik, ranunculus 
(horň.). 

mo6ibtatO| neohrabanec (val.). 

močibut = močibtato (laš.). 

močidótka, druh hrušek (Zl.). 

moĎigembai pijan (slez.). 

močihuba, pijan (val.). 

MočitkYi trať (Šelešovice). 

mocný = mokrý: m. rok (val., 
podl). 

modřena, Betschwester (slov., val.). 

modféní 1. otčenášky v kostele: 
Dát za nebožku na modlení, 2. spo- 
lečná pobožnost lidu, kde není ko- 
stela, v neděli odpoledne ke kříži 
s průvodem v dobu letní : Naše děti 
sú všecky na modléňú (Zl). 3. kle- 
kání večerní: Ti Světťovčí páni pú- 
ščajú z roboty, až modlení zvoní 
(Suš. 512). 

modlit se 1. s dat: Pomodli se 
Bohu! (Suš. 161.) Vdova se velice 
pánu Bohu modlila (Kda II. 230). 
2. Člověk se modlil na růženci (Kda 
II. 121). 

modráóeki chrpa (slez.). 

modrák 1. chrpa (záp. Mor.), 

2. houba boletus cyanescens (Brň.), 

3. druh bramborů, 
modrastý, modrý (val., horň.). 
Modřiny, pl. f. trať (Blansko). 
modronicai plícník (Peck). 
modrovočkai druh bramborů (záp. 

Mor.). 

modrý: m. klúč, pulmonaria oíT. 
(slez.); m. rozchod, calluna vulg. 
(bot.) ; modrá raška, pták cyanecula 
suecica (Kelč); modré ovoce = švest- 
kové (dok. 255); modré, -ého, mo- 
řidlo na prádlo (Zl.). 

mogoňi -a, nejapný člověk (slov.) ; 
v uh. slovenštině vepřový žaludek 
naditý (Kt. Dod. I.). 

mohovítOi možno : Videi, že néni 
mohovito (Vyhl. I. 7). Nebelo mo- 
hovito nás do vozu všecke dostat 
(Vyhl. II. 9). 

mohovitosfi zámožnost : Na svoju 
mohovitosť by sa moh dať inač 
viděť (Vah.). 

mohovitý, zámožný. 



205 



mochlat = machlat, másti, mač- 
kati (Jevíčko). 

mochnéjšii zámožnější (bez po- 
sitivu) Vych. 

mojin, -a, -o, můj: Nebudeš, má 
milá, nebudeš mojina« tobě otec 
nedá, mi cetá rodina (Zl.). 

mok tabákový, tekutina z tabáku 
usedlá na dně dýmky nebo v »od- 
leváku« ; moika^ zbytek tabáku pro- 
močeného na spodu dýmky. 

mokrat, vlhnouti: Stěny mokřajú 
(slov., val.). 

mokrazeň, *zně, f. mokrost v kou* 
těch jizby, mokro v zemi (val.). 

mokřina, mokrý kus půdy. 

mokroba = mokrost (val.). 

mokrýš, -a, m., chrysosplenium 
(bot.). 

mofa : Ve Slezsku strašívají děti : 
Mola idčl Mola I (Kt. Dod. I.) 

mofasif, udeřiti: Ten sa mofasítl 
(val.) 

mofázg: Dráp z nenadohy Pichúra 
a mofázg nimi = praštil (Slav. ČL. 
XI. 92). 

mofázgnůf někoho nebo někým, 
praštiti (val.). 

mordónka, sukně moldonová (vl- 
něná červená). 

moFúsaf, váleti, mazati, špiniti 
(val. Kt. Dod. I.). 

moňa, monénka^ cumel (Brň). 

monék : Srnec má moněk =: dlouhé 
chlupy visící s pyje (val.) 

moňkaňa, -ně, jméno ovce, která 
má >moňky«, laločky na krku (val.). 

mora čili mhra. Dítě, které se 
narodí se zuby, je morou. Kdyby 
se takovému dítěti dalo nejprv do 
úst dřevo, chodilo by na stromy; 
dá li mu matka hned svůj prs, bude 
choditi na lidi. Mora chodí v noci 
po lidech, tlačí je na prsou a ženám 
vypíjí z prsou mléko (Kda II. 265). 

morák, morka, krocan, krůta. 

morán, -a, m. hřbitov (v okolí 
Vel. Meziříčí). 

Morava, v horách vých. i záp. 
Moravy značí Hanou: Byli zme na 
žňách na Moravě, půjdu na Moravu. 

Moravec, Moravka, kdo mluví 
» moravsky*, na Moravě i ve Slezsku. 



moravnf most, m. přes Moravu: 
Hněď za moravním mostem zme sa 
radili (arch. II. 202). 

mordovat, vražditi, trápiti: Už 
sa's ně dosť namordovát = natrápil, 
naobtěžoval. Už su všecek zmordo- 
vaný = unavený (val.). Ženy sa 
mordovaly s kravami = namáhaly 
(Slav. ČL. X. 472). 

mordovisko 1. námaha: Co to 
dalo kdysi mordoviska tolkých zdí 
nastavaf, a včil to všecko búřú (val.). 
2. špatné pole, jež vyžaduje mnoho 
práce a užitku nenese (Zl.). 

mordovnfk, aconitum napellus 
(bot). 

moření (v břiše), hryzení. 

mores, -u, m., dobrý mrav: Na- 
učím ťa moresu. Obyč. pl. moresy. 
Býí v Chropini na moresy. 

moresný, zdvořilý, způsobný. 

morisovaf, ukázňovati (val.). 

mořif, vražditi: Umoř bratra (Suš. 
169). 

Mořiženka, coU. pl. f. v Moři- 
ženkách, trať (Vizovsko). 

morkuša, -še, slepice > morko- 
vaná«, barvy jako morka (val.). 

morný = úmorný: vřed (val.). 

morny, pl. f., prosná kaše s kru- 
picí, posypaná perníkem (záp. Mor.). 

morový, nakažlivý: nemoc (R. a 
Ž. 85). 

morútný 1. úmorný: práce, 2. una- 
vený: Su všecek morútný. 

moáaz, a, m., mosaz (Opav.) 

moset, musiti (slov., val.). 

mosit, koho, nutiti: Byla k tomu 
mosená. 

mosk, -u = mozek (Zl.). 

mosor, -u, bukový fládr(val.,rum.). 

mostlna, deska podlahová ; pl. mo^ 
stiny^ podlaha (val.): Kázal mu všecky 
mostiny ve chlévě vylámať a vyházeť 
Kda II. 256. (Srovn. pomost mrus. 
podlaha.) 

mostif izbu, chlév, dávati podlahu 
do světnice (val.). 

mostnica = mostina (v. t): V ma- 
štali nic néni, enom holé mostnice, 
co ty koně stávaíy (Suš. 779). 

mosůrek, kadloubek na máslo, 
med a p., vydlabaný z mosoru (v. t). 



206 



mosOrkai čerpák v. t. (val.). 

moškvan, zlomyslný človék (záp. 
Mor.). 

motacfi závrat, motolice: Dostal 
sem motaci; myslel sem, že se svalim 
(han.). Ovce dostávajú motaci (dok. 
128). 

motáč, -a, m. : Vlasy spleteny jsou 
ve dva široké, pleskaté copy č. ru- 
líky. Každý cop je z mnoha pra- 
mínků; oba copy jsou pak v týle 
skupeny v různotvárné kytice nebo 
korunky, čemuž říkají motáč n. drnda 
(Líšeň). 

motáčeki niti na cívce namotané 
(laš.). 

motán, -a, človék, který se moce, 
motovidlo, neobrata: Ten motán 
pořáď se mné před nohama moce 
(Kt. Dod. I.). 

motání: Byto by to hrubé na 
veliké motání vykládať = dlouho 
by to trvalo (val ), 

motaf : Už moce rozumem (opilý) 
val. 

motaf sa, potáceti se: Začal sa 
motať (Slav. ČL. XII. 275). 

motovidto 1. Motovidlo mi délá 
v břuše kotrfce = velmi hladný (Zl.). 
2. člověk pod nohoma se pletoucí: 
Var z cesty, ty rootovidřol 

motúZi provaz (horň.): Dí, motúzu 
hlúpej, nestojiš celá za tú zlosť (dok. 
211). 

motyčiskOi rukovéť motyky. 

motyka: To šak je pravda, iak 
by z motyky střelíf, poř. (Slav. ČL. 
X. 374). 

motyr, -e, f., motylica, motolica^ 
ovčí nemoc; ovce prý má v hlavé 
pandrava (val.) 

moty Fa, -e, f. = motýl (Jicko). 

motyrák, motýl: Chrobaček s ky- 
jakem leti za motylakem (ND 95. 
laš.). 

moučnicai -ce, moučná truhla: 
Žena chtěla piet chlib a neměla nic 
v móčnici (Vyhl. II. 31). 

moudé| -ete 1. kořen cibulovitý 
(záp. Mor.), 2. (móďata) druh švestko- 
vého ovoce, 3. (móďátka) sambucus 
racemosa (bot., záp. Mor.). 



moudy (móde) pl. m. L varlata, 
2. prfitrž (Leistenbruch) han. 

mouchonkyi pl. f., angrešt (Nové 
Město). 

mouka mletá žernovem je éemica. 
Když se mele pšenice na » českém 
mlýně < : krupica jde pytlem pod 
žebírko a muka pozmová do truhly. 
Krupica se nasype znovu na koš, 
pak je z ní nejlepší mouka, krupi- 
cová. Potom se »štráfajú< otruby; 
z nich se vymete štráfka; posléze 
se ještě otruby (= oděry) melou na 
odérovú muku. Krupicová je na lepší 
vdolky a buchty, pozrnová na hrubší 
buchty a lepší šišky, štráfka na šišky 
obyčejné, oděrová na hrubé vdolky 
a na zásmažky. Vyrážka jest nej- 
lepší mouka žitná: chléb z vyrážky 
(ZL). 

moulit (-Ó-) 1. jísti plnou hubou, 
2. mluviti plnou hubou: No, skoro-li 
to vymólišř = vypovíš (han.). 

mozgi ob. pl. mozgy = mozek 
(slov. = rus.). 

mozgáFi -a, přezdívka člověku ne- 
ohrabanému, hrubému (Jicko). 

mozgry, pl. f., z něm. Masern (laš.). 

Mozotky, na Mozolkách, trať (Vi- 
zovsko). 

moždíř = hmoždíř. > Moždíře ho 
(z= u) gatí,« kolena vytlačená (Maš.). 

možgrávkai rýma (val.). 

Možiš = Mojžíš. 

možný = zámožný: A sú, pane, 
aji možní lidi dlužni (dok. 210). 

možná: Vincek umi zpivať, že 
néni možná (velmi krásně). Ten se 
ho naproset, že nebeío možná. Maji 
tam sucho a tepTóčko, že néni možná 
(Mal. XXIII. 42, 230). 

možuchai iuniperus sabina (bot.). 

Mraček, trať (Počenice). 

mračna, -y, ženská, která se mračí : 
Je to mračna! (Pittn. VI. XVIII. 803.) 

mračno: 1. »Vodí mračna,* kdo 
se v noci toulá a lumpuje (Hnojice). 
»Tá už bude tlačiť mračna, « praví 
se o stárnoucí panně, jako » vázat 
písek < a p. (Vah.). 2. veliký slaměný 
klobouk, jaký mívají ženci (Brň.). 

mrakva = mrakava (laš.). 

mrakava, černé mračno: Či to dú 



207 



mrakavy? (Suš. 148). Oči .černé oči 
jak černá mrakava (Suš. 299). 

mrančet 1. (= Aamčet): Kočka 
mranči (Vah.). 2. (= brančet) při- 
plákati, žebroniti, greinen : Co pořáď 
mrančíšř Děti mrančíja (Zl.). 

mraščák, kdo pořáď mraštf, 
šknourá (jicko). 

mraščef (laS.) = mrančet (v. t). 

mraškuFa (Jicko) = mraščák. 

mrava, -y, slušnost: Každý si 
uščípit skybku chleba pro mravu, t. 
velký si ukrojiti bylo by neslušno, 
a odmítnouti, bylo by urážkou (Vlk 
44). No, což nevěsta, ta obyčejně 
ptače pro mravu (Vlk 66). Janek 
sa vymtúvát, ale vzál si pro mravu 
(Slav. ČL. XI. 48). 

mravec, -vca = mravenec (horň.). 

mravnfk = mravenec (val.). 

mravný, náležitý, slušný, pěkný: 
To je mravné prasacko! Mravný 
kameň, mravné zeli atd. (val.). 

mráz : Šak ešče baj na tebe přijde 
jednúc mráz! = trpká zkouška (Vah.). 

m razií: Mrazí venku = mrzne. 
Mrazí mňa = zebe (val.). 

mrazovicai -ce, vysoká beranice 
(Brň). 

mrcafi toulati se, schwánzeln: Mrca 
cefy deň po dědině (laš.). 

mrčata, -ty, m« drdla, Brummbár 
(laš.). 

mrčet, 1. bručeti: Cosi pomrčét 
pro sebe. 2. těžce oddychovati : Dětá, 
až mrčí. Naplatíme se, až mrčíme 
(jako těžkou prací unavení) Zl. 

mrdús, pletenec ženských vlasfi 
(Lanžhot). 

mřek, smrk, abies excelsa (Tršice). 

mřeže, pl. f., velká, obdélní síť 
rybářská; dole visí koule olověná, 
na vrchu dřevěná (Strážnice). 

mřežky, pl. f., krajky (val.). 

mrgaf, 1. hýbati, švihati: Koza 
mrga ocasem (laš.; uherslov. mrdať). 
2. škaredě zhlížeti (val.). 

mrholít (= siholit, sihfáčit), dro- 
bounko pršeti, mžiti (val.). 

mrhůtka, mžení (val.). 

mrcha, mrchavý, zlý, špatný; užívá 
se attributivně a je nesklonné: Mrcha 
člověk, mrcha cesta. To je mrcha 



roba, dež ona takovó dětá (Mal. 
XXIII. 37). Bude ze . mňa mrcha 
voják, ja vám budu uskakovat za 
mitú (Suš. 571). Panáček dnes na 
kázni byli mrcha = přísný; ba i: 
»Pambů sú na nás mrcha, hnévajú 
sa cosik na nás< (Podl.j. Mrcha ho- 
spodyň mám. Nebojte se chlapci 
mrcha hospodyně (dok. 73). Dobytek 
má uškoděné od mrcha čtověka 
(Peck). Dnes dopajedil sem ses mrcha 
súsedem (dok. 210). L. P. 1722 jest 
kostel Vracovský v noci skrze mrcha 
lidi vyloupaný (Ze st pamětí m. 
Bzence, Čas. Mc. Mor. XXVII. 21). - 
Keró mrcho I = kýho čerta (Zábřež- 
sko). 

mrohavý, špatný, nepříjemný: Milý 
ňa zanechá! pro mrchavých ludí (Bart. 
II. 154). To je mrchavé! (Zl.) 

mrchúcný: Mrcho mrchúcná, až 
mrchúcná! (val.) 

mřjhtad, skrblík; také příjmení 
(laš.). 

mřich: hrát na mřicha == na 
mžíčku (Podl.). 

mřichat, mžikati (Podl.). 

mřft s akk.: hlad, zimu, bídu. 
Chudý člověk i s dětmi musel mříti 
hlad (Kda II. 120). Zemňáky nedajú 
hladu mřít (Slav. ČL. XI. 323). Též 
pl. mřít hlady. 

mffidét se, rozbřeskovati se: Če- 
kali, až se bude mříždět (Zábřežsko). 

mrk, okamžení: Vrátím se v mrku 
(Zábřežsko) = břeždět (v. t.). 

mrkáňovat, býti za soumraku na 
besedě (Brodsko).. 

mrkat 1. = mukati: Sedí, ani ne- 
mrká (Zl.). 2. míhati se, třepetati se : 
Hvězdičky mrkajú, bude pršet (Zl.). 
3. smrákati se: Co by skůr mrkalo 
(Suš. 250) 

mrknutí: v oko mrknutí = v oka- 
mžení (Zl.). 

mrkonif, z temna mluviti (val.). 

Mrkos, příjmení. 

mrkosít, mžikati, špatně spáti: 
Nespala sem, enom sem mrkosila 
(Brodsko). 

mrkota = mrčala (v. t): To je 
starý mrkota. 

mrkotat 1. mekotat: Koza mrkoce 



20S 



(val.). 2. z temna mluviti, bručeti : Po- 
mrkoce a neřekne nic (Zl.). 3. z temna 
svítiti : To svčtto enom mrkoce (Zl.). 

mrkva 1. mrkev, 2. hlupák: Ty 
mrkvo jakási. 

mrkvús 1. plevel listu a kořene 
mrkvového, 2. hlupák. 

mrt, -a, muňka, Fiizlaus (horft). 

mrmtat = mumlat, reptati: Co 
mrmfešř (Zl.) Stará baba bude ti 
mrmlati (Suš. 667). 

mrmofai -e, nimra (slov.). 

mrňa 1. -é, f , sušené ovoce (Po- 
divín). 2. é, m., nimra. 

mrskáči tatar, žila na mrskačku 
(Df.). 

mrskačka 1. hůlka, kterou se 
pšenice na mlatč mrská, sklepává 
(v. stodola), 2. mrskání velikonoční, 
i dárky, které se vy mrská jí, někde 
též žila, kterou se mrská (ND. 275, 
Mor. lid 42). 

mrskaný n. šlahaný šátek, čer- 
vený, květovaný šátek lipský, jehož 
květy jsou pruhy spojeny: Z pravyho 
ramena pod levó pažó svázal si 
lipské šátek červené, mrskané (Vyhl. 
II. 138). 

mrskut na Hané a na záp. Mo- 
ravě = mrskačka (v. t. 2). 

mrščinka 1. větvička, ratolest (Pro- 
stějovsko), 2. hanácké vyšívání za- 
drhovaným stehem. Na límcích muž- 
ských košil byly mrščinky vyšívány 
černým hedvábím, u červenic na 
bocích žlutým: Na košili bylo vy- 
šito srdce, na límci mrštinka (Vyhl. 
II. 134). 

mrf, -i^ f. 1. mrtvina, celina (mrtvá 
země pod ornicí), 2. spodní hloub 
(košťál) zelný (val). 

mrfafa n. mrtapa, přihlouplý člověk. 

mrtvaf, mrtvět, dřevěněti, trnouti: 
Tfíšče na stů^ až mu ruka mrtvá 
(val.). To řepisko se zle kope; to 
mi budu zasej ruky mrtvět (dok. 162). 
Už mrtvá od nohu (Slov. obr. II. 184). 

mrtvina 1. spodní, neplodná půda 
pod ornicí : Voda zebrata vyhnójenú 
zem až po mrtvinu. 2. puch mrtvoly: 
Pták nemože mrtviny čuť (Slav. ČL. 
XII. 276). Ťuhýk (sejček) cejtí mrtvinu 
(dok. 279). 



mrtvý: m. cesta, po které se nosí 
mrtvoly na hřbitov; m. kopřiva, 
lamium: Vezmi z hrobu tři mrtvé 
kostky, z mrtvého (Vyhl VI. XIX. 
245) ; m. kosť, nádor na kosti ruční 
(= namná kosf, namnice, navná k., 
nalní k., nadni k.). Obleče-li se, kdo 
má jíti k odvodu, do košile, v níž 
někdo umřel, má » mrtvé tělo«, a ne- 
odvedou ho (Strážnice). 

mrůiit: Sedům roků šila, oka ne- 
zmrúžita, až na ten osmý rok očičko 
zmrúžila = zamhouřila (Suš. 793). 

mruikafi mžikati očima (horň). 

mrva : 1. Ta to ví na mrvu všecko = 
do podrobná (Novoměstsko). 2. při- 
zdívkou člověk nehybný (Jicko). 

mrváňi -a, m. 1. pečivo na způsob 
věnce, též smažené (val., laš.). 2. štů- 
čka, svazek: m. cibule (Slav. ČL. X. 
35) 3. tlachal (val.). 

mrÝanka = mrva (laš.). 

mrvenina 1. zauzlenó niti, 2. jalová 
řeč (val). 

mrveniskOi hnojišté (Vek.). 

mrven ka, otep slámy pomrvené 
(v. stodola). 

mrvit 1. másti, čuchati: slámu, 
šaty, peřiny, niti (zauzliti), 2. tlachati, 
nejasně mluviti : To trvá věčnosť, ež 
on to ze sebe vymrví = vykoktá. 
Mrví, mrví, a na konec ešče nevíš, 
co chce (Vah.). 3. jísti (žertovně, val.). 

mrvit se 1. hemžiti se, rojiti se: 
Dobytče na trh vedené obhazují mra- 
veniskem, aby se kupci tak mrvili 
okolo dobytčete, jak ti mravenci (Mor. 
lid 278). 2. mrvit se u práce, šu- 
kati (Jimramov). 3. váleti se v roz- 
prostřené slámě (v. mrvoch): Když 
se přestalo příst, dívky mrvily se ve 
slámě, slavily > mrvený večír* (Dra- 
hansko). 

mrvka, troška, drobet: m chleba 
(záp. Mor.). 

mrvoch 1. strašák z mrvy, 2. roz- 
pustilá zábava masopustní. Dívky na- 
snášely do jizby, kde mívaly přídky, 
slámy, do slámy se vázaly a všeliké, 
i neslušné žerty tropily (slez.) ; odtud 
o nezachovalé dívce >zmrvi]a se«. 

mrzák 1. Su u nich mrzákem = 
ošklivcem, nepohodlným člověkem 



209 



pro pravdu (Vych.). 2. euf. čert: 
V Lanžhotě zastali čarodéjnici, jak 
seděla s tým mrzákem, s tým ohavu 
na ohnišči pod komínem (Mor. lid 
145). 

mržatný (člověk) =: mrzutý (Lor.). 

mrzenai -y, větší kroupa: Padale 
mrzené jak holobí véca (Maš.). 

mrznout s akk.: Co tu mrzneš 
zimu ? Di dom a nemrzni zimy (Slav- 
kovsko). 

mrzuta = mrzutost (laš.). 

mrzútka, malá mrzutost: Měl s nim 
mrzutku (laš.). 

mrzutný = mrzutý (laš.). 

mšíf, mechem vycpávati skuliny 
mezi trámy dřevěné chalupy (val.). 

muca, -ce, podnapilost, opička: 
Měťs včera muco, že's sotva ve 
dveřách futro našil (íig. 134). 

múcka, semletá pohanka v mléce 
vařená (Jicko). 

muclííc, tele v dětské řeči slezské 
(ČL. XI. 342). 

mučanka 1. boží muka, 2. kdo 
st jjí jak svatý za dědinou (laš.). 

múčankai jídlo z mouky (val.). 

mučeti o hlase kravím: Kravičky 
mučely (Suš. 85) 

mučirka, passiílora (laš.). 

múčnioa, -ce, 1. druh hrušek mouč- 
ných. 2. polévka moučná. Vroucí 
voda zasype se moukou, dobře roz- 
míchá a omastí (Vek.). 

Múčnfky, pl. m., trať (Vizovsko). 

mudrovaCi mluviti: To dzjéca už 
mudruje. Tak u nás mudrujú = to 
jest naše nářečí (St. Hrozenkov). 

múdrý: Néjsu z něho múdrý = 
nemohu jeho povahy vyzpytovati (Zl.). 

mudy, pí. f., moldánky: Natahuje 
mudy = šklebí se, pláče (záp. Mor). 

mugar 1. chroust, 2. vychrtlý člověk 
(Lip. Záhoří). 

mucháček, pták musicapa grisola. 

muchari sklenice na lapání much 
(slov.). 

muchat se, oháněti se z much: 
Kůň se muchá (han.). 

muchomůrka (muchorůvka, vocho- 
můrka záp. Mor., mucharka, mušarka, 
muširka laš.), houba agaricus musea - 
rius. 

Banoi: Dialektický slornik morarský. 



muchůvka, druh jablek. 

můj : Můj je kdesi na poli = můj 
muž. Neviděťs mojíř = mé ženy. 

Muky, pl. ty trať (Blansko). 

muTaři -a (= murař, zedník (slez.). 

mulfr, spekulant (val.). 

mulirovafi spekulovati, něco mistr- 
ného vyvésti (val.). 

mútka (I kmenové!) = mouka 
(Jicko). 

mulky, pl. f., měkké, plané třešně 
(sev. Mor.). 

murtaói cumlati (Lor.). 

multek, cumei (Lor.). 

mumák, nemluva. 

mumtat, z temna, nesrozumitelně 
mluviti : Pořáď cosi mumfe, a žádný 
mu nerozumí. 

muňa, *ně (= mrňa), nemluva, 
poůura (laš.). 

mundúr: brambory s mundúrem = 
ve slupce (ND. 99). 

muňka 1. angrešt (v. t.). 2. štěnice 
(Jicko). 3. boltec ušní: Machovi ura- 
zila kůrka muňku od ucha (Vlk 36). 

muňkaňa, -ně, slepice s muňkami, 
lalošky pod krkem (val.). 

múr 1. zeď: Zkameňáte jako můry 
(Suš. 42).; múry, zděná stavení (laš.). 
2. trosky starých cihel s maltou, 3. 
prach z uhlí, černá hlína s prachem 
uhelním, kterou se kopa na uhlisku 
obhazuje, 4. hrabánky jehličí (Vlk 6). 

můr =1 mor: O daj Bože veliký 
můr, ať mi umře něliby můj (Suš. 
154). 

můra v. mora. 

muřena, kráva mourovaná (val.).. 

murgaňdi -ně, murgaša^ -Se, ovce, 
která má po sobě velké, černé pruhy 
(val.). 

murgastýi tygrovité barvy: kočka 

(slov.). 

muřín, mouřenín (pol. murzyn). 

muřfny, pl. m., šišky s povidlím 
(val.). 

muřinistýi černý jako muřín (val.). 

mu řinkati mžikat, zakrýti oči a ne* 
hleděti (při hrách dětských) Df. 

murnyi pl. f., brambory rozvařené, 
moukou zaklechtané (záp. Mor.). 

murovaói zdíti, stavěti (laš.). 

14 



210 



murovanioai -ce, zděná chalupa 

(laš.). 

muryňai -ně, ovce »muřinistá«, 
»zaštnouraná po hubě« (val.). 
muryš, -a, vůl mourovaný (val.). 
muryšai -še 1. kráva = muřena 
(v. t.), 2. ovce = muryňa (v. t.). 
muryšatýi morovaný (laS.). 
mušec, -šca 1. bolačka na noze 
hovězího dobytka, >takový pagáč 
od mokra a prachu « (slov.). 2. kvě- 
tina mošus (Zábřežsko). 3. plevel, 
roste v prosu; zprvu se od prosa 
ani nerozezná. 

muše na. muie na! volá se na 
prasátko (Btcha). 

nlušena, svině (vých. Mor.). 

mušineCi -nca, trus muší. 

mufák (mučok), kdo jí plnou hu- 
bou (Lor). 

muteki dudek (borň.). 

mútif 1. vodu, kaliti (horň.), 
2. máslo, stloukati (horň., val.; mú- 
téné mréko = podmásH), 3. plnou 
hubou jisti: No ty mučiš, mučoku! 
(Lor.) 4. Mutek mučí = dudek dudá 
(Dob) 

mutkai evonymus (bot.) laš. 

mútný: voda = kalná, deň = po- 
chmourný (val, horň). 

muzikant, brouk tesařík (záp. 
Mor.). 

muzičný: Něbyí číověk muzičny 
= nechodíval k muzikám (laš.). 

muziga, nástroj hudební, zvláště 
harmonika (Dob.). 

muziganěCi -ňca 1. hudebník, 
2. brouk tesařík (horň.). 

múzovati slíditi: Na trávu my 
děvčata rády chodíme, enom dyž je 
ji hodně a nemusí diúho po poli 
můzovat (dok. 126). 

mužák, ženatý muž (Podl.). 

myc ! myc ! volá se na králíky. 

mycáki králík (val.). 

myčka, samice králičí (val.). 

mydliienka, lehká ženština (val.). 

mygaf = mýkať (v. t): mygať 
ocasem; zmygať = utíkati (Vah.). 

mygnúf = myknúť (v. t): ka- 
menem = hoditi (Vah.). 

myk: A myk s ním ven = vy- 
hodil ho. Kde keré pěkné jabko 



byto, myk s ním do záňadří = vho- 
dil. Dát do myku = utekl (val.). 

mýkaf, prudce hýbati, házeti: 
}avkú, číunkem tkalcovským (val.) 
Strýc mýká jatůvku čaganem = tluče, 
pohání (Slav. ČL. XIII. 672). 

myknúf, uhoditi: Tak ťa myknul 
Jak sa na ťa kráva zabočí, uskoč a 
mykni ju po rosi (Slav. ČL. X. 467 •. 
Myknúť sebá, hoditi sebou (ČL. X 
372). Mykni sa ty, šohajko, mykni, 
přeca si ty robotě zvyklý = hoď 
sebou, ponáhli se (Bart. I. 71). 

mykotat L třásti, na př. stromem 
ovocným: Počkajte, až zamykocu. 
2. rychle se pohybovati: Hutka tak 
mu v rukách mykotala a fukotala 
(vých. Mor.). 

myksif 1. dráti: Už zas ty gaté 
myksíšř Pořáď abych ti na nich 
s jehfú seděla! (val.), 2. mykšič sebu, 
vrtěti se (Lor). 

mykáikuFka, kdo nikde nemá stání 
(Lor.). 

mykýo : Chyťa stfi} mykýc ním po 
obrajtoch = mrštil (Vlk 99). 
mytek, lolium temulentum (bot.K 
mynář, chroust na niti uvázaný 
a brnící. 

mynárčfk, tovaryš mlynářský (laš.). 
mynářit, býti mlynářem : Šak po- 
tom na tom mfýně dfóho nemynářih 
mynáfka, parus caudatus. 
mynářský, tovaryš mlynářský. 
mysef = mysleti (val.) 
mysef -sli: Pořáď sa mi to na 
mysef vede, staví (val ). Antoš je 
svých myslí = svéhlavý (Slav. ČL 
XII. 130). To naša Hanča, tá už je 
.svých myslí; tá sa nic neptá a udělá 
si, co chce a jak chce (Slav. ČL. 
XI. 322). 

mysivec = myslivec (val.). 
mysfet 1. My sme ani nemysfeli 
vázat = nemínili. Matka si nad 
tebú myslí = stará se, jak je s tebou. 
Já sem o sobě mysfeU = byla 
pyšná (Vych.). Němuh ho dostať 
ani mysliť domu = ani pomyšlení^ 
žádným způsobem (laš.). 2. asi, snad : 
Je jich (ořechů) myslím kopu (ZL). 
» Valaši, kolik je hodin ř« Oni mu 
pravili, že je myslím jedenást (Kda 



211 



1. 33). Číhá na fa mysliveček, on ťa 
myslím zastřeli (Suš. 695). Myslím 
ste eSče nesřyšeli, co sa staro v Ho- 
doníně? (slov.) >Kde je můj kíobúk?« 
»Myslím's ho nechal v komoře.* (Zl.) 
Cítil, že myslím pláče pro něho 
(Slov. obr. II. 123). 

myšáki faico tinnunculus (val.). 

myší chvostek n. m. ocásek achil- 
lea millef. ; m. odéní, stachys lan- 
tana; m. ščípka, holosteum umbel- 
latum ; m. úška, gnaphalium dioicum; 
m. žabka, hubka na jazyku koň- 
ském; rozškrábe se a natře solí. 

myšína, myší puch. 

myšinec 1. myší trus, 2. cyno- 
glossum off. (bot). 

myška, kůň myší barvy. 

myšfenek, -nku = myšlenka (laš.). 

mýto 1. »mýtník« (mírka) obilí 
dávaný mlynářovi od mletí: Já ti 
zemefu, mýta nevezmu (Suš. 536). 

2. služba i služné čeledi (slez.): Má 
dobré mýto = dobrou službu (Opav.). 



mzdora, vzdor: Nečiň mi tu nic 
na mzdoru (Suš. 20). 

mzet: Mzí tam cosi = tlí. Trámy 
omzely = otlely. Zamzel mu kabát 
(Zábřeísko). 

mžékaná viz mžiíka (Btcha). 

mžíčka, dětská hra, při níž hráč 
vyčítaný (vylosovaný) očima zamže- 
nýma n. zakrytýma stojí, ani se 
druzí poschovávají a on je potom 
hledá (ND. 174). 

mžik 1. = mžíčka, 2. okamžik: 
Doběhl tam mžikem (MaS.). 

mžlkanda = mžíčka (val.). 

mžikati oči rychle a často po 
sobě otvírati a zavírati, blinzeln. 

mžikat, míti oči zamženy při hře 
na mžíčku (Zl.). 

mžúrafi mžikati; imper. zamruž 
oči = zamži (val.). 

mžurka, vlčí (slepičí) mhla; pl. 
mžurky = mžitky: V očoch sa mu 
dělaly mžurky (Vlk 106). 

mžúzif n. mšúřiť, mhouřiti (val.). 



N. 



na předložka s akkusativem zna- 
mená: 

1. místo výše položené na 
otázku kam? Jako se vůbec říká: ít 
na zámek, na fáru = na úřad zá- 
mecký, farní, a: ít do zámku, do 
fáry = do budovy zámecké, farní, 
tak Laši říkají též: išč na školu. 

Ve smyslu přeneseném: Přived si 
mne na zlu matku (Suš. 258), jako: 
vdala se na chalupu a p. Nermuť 
se, nevěsto, tak velice, šak se ne- 
dostaneš na rodiče t. j. budeš svou 
paní, rodiče ženichovi půjdou do 
výměny (Bart. II. 246). Jenom mné 
nedávej na ty cizí děti = nevdávej 
za vdovce s dětmi (Suš. 420). Když 
se nevěsta na děti dostane (Vyhl. 
II. 148). Kůň přijde na rasa (jako: 
na jatky, na porážku). 

2. smér pohybu do prostřed pro- 
stranství: Postavile stul na izbu 
(= do prostřed světnice). Dále ma- 



šenu na stodolu. Šil na dědinu (Mal. 
XXIV. 140). 

3. smér, kudy se béřeme k cíli: 
Šil do Přerova na Dluhonice. Na 
Citov máte do Dubu bTéž než na 
Brodek (Mal. XXIV. 140). 

4. úiel činnosti. Jako se říká: 
>Žena přinesla mouky < (z větší zá- 
soby nějakou neurčitou část) a: »Zena 
přinesla mouku < (jistou nachystanou, 
odměřenou a p. všecku), týž rozdíl 
činí se v nářečích vvchodomorav- 
ských mezi předložkami na a pro 
při slovesech //, poslat a p. : >Žena 
šla na múku« = aby přinesla 
mouky; »žena šla pro múku« = aby 
přinesla mouku. Tak říká se vždy 
ít, poslat: na maso, na pivo, na 
drobné, na cukr, na sůl, na pepř, 
na hřebíky (srovn. koupit soli, pepře, 
hřebíků), na ryby, na raky, na ptáky 
(= nachytat ryb, raků, ptáků), na 
jahody, na maliny, na hřiby (= na- 
sbírat jahod, malin, hřibů). Přišla 



212 



pro mne na hřiby = abych s ní 
šla. Podobně: bý} sem na niti, na 
maso, na drobné; je na rohlíky — 
vedle toho: je na vodě, na trávě, 
na jahodách, na hřiboch. Vůbec: 
Šel-li kdo co sbírat, trhat a p., je 
na tom, pakli šel co kupovat, je 
na to Chytili ho na hruškách, na 
zemňákoch = an kradl hrušky, ze- 
máky; kdosi vám být v noci na 
hruškách, na zemňákoch. — Byta 
sem děfom na jabka (= abych dě- 
tem jablek natrhala n. přinesla z ko- 
mory a p.), na rohlíky (abych jim 
koupila rohlíků). — Laši říkají též: 
Půjdu na zpověď, by} sem na zpo- 
vědi (jinde: ke zpovědi, u zpovědi). 
Radši sa može doma vyspať než na 
muzice nohy vystáť t. j. netancovati 
(val.) 

Příklady: Šta dževucha, šla na 
vodu (Suš. 3). Jan poslal princezce 
na víno (Kda II. 66). Šla za grejcar 
na mýdlo (Vyhl. VI. XIX. 639). 
Išol som mu na ijéky (Dob.). Bude 
mně má milá na zelinky chodit 
(Suš. 373). Šel bych na jablíčka do 
vaší zahrady = natrhat si (Suš. 255). 
Já půjdu na ryby do vody studené 
(Suš. 36). Myslivec chodívá! na je- 
leny (Suš. 523). Náš Janíček nic 
nerobí. Ten prevážá na jahody, t ty, 
kteří jdou na jahody (Bart. II. 3). 

Jak z příkladů v uvedených viděti, 
pojí se tak předložka na s jmény 
hmotnými a hromadnými. Avšak 
i singulár se druhdy v této vazbě 
vyskytuje : Šéí do Vizovic na krávu, 
na koňa (= kupovat) Zl. — pro 
krávu znamenalo by přivésti kou- 
penou. 

Paměti hodná je stručná vazba 
předložky na s akkus. při slovese 
7mti a býti (bezpodmětném) : Nemám 
(není) na pivo = nemám (není) 
peněz, abych si mohl koupiti piva. 
Není na dochtora (jako: není na 
léky) dok. 57. Bo moja šatečka 
draho vyšita, služila sem na ňu 
blizko tři léta =^ at)ych měla peníze 
na ni (Suš. 398). 

Také s jinými slovesy pojí se na 
na označení účelu: Oni na vojáka 



mě odvésti dali (Suš. 576). Bůh ma 
na to stvořil, abych jemu slúžil 
(Suš. 61). Ubohé siroty, ludé na ně 
tajů, a sami nevěďá, nač své vy- 
chovajú = co z jejich dětí bude 
(Suš. 505). Išla na žalobu, že má 
hrnbú škodu = žalovat (Čerň. 31). 
Často vyskytuje se takový pád 
předložkový attributivně při sub- 
stantivě na označení jeho účelu: 
Šiju mi kabátek na vsedni deft, na 
svátek (Suš. 576). Kupil mně jich 
(střevíce) na svátek, ja jich nosím 
na pátek (Suš. 360). Měla sem já 
včera kupce na hubičky (Suš. 690). 
Chlév na krávu, na prase (laš.). Tele 
na řezníka bylo tehdy za 45 zl. 
= hodící se zabiti (arch. ' I. 254). 

5. příčinu: Onemocněl na koleru. 
Dostál sem sa do špitala na hla- 
venku. 

6. prostředek a nástroj. Člověk, 
co dělá na ruky, moc nezachová. 
Čte na brýlo. Šije na náprstek. Jak 
nebude moci dělat, že ten koflík 
prodá a na ty peníze živ bude (Kda 
II. 121). Musím domu jiti, nemám 
na co piti (Suš. 650). Divijó se, di- 
vijó, nač kováři pijó (Suš. 683) 
Nyní na hotové žiješ (Korr. Pal. 
170). Ten šafářů synek píská na 
lupínek (Suš. 358). Všecky dvéře 
zavřeny, na zámky zamčeny (Suš. 
43). Já sem si ho (srdce) zamkla na 
devět zámečků (Suš. 236). Nedělá 
ešče na ruku (má ruku nemocnou). 
Víckrát bys mne na oči nespatřil 
(Kdá II. 212). 

7. osobu^ na jejié prosphh nebo 
neprospich nho se déje: Šedfák na 
všecky dělá. Co sem se já na vás 
nadělala! Všeci aby dělali na le 
nocha 1 Poctivé mně vychovala a přec 
na mně nic nekradla (Suš 578). Oj 
masare, masarečku, nenakládej na 
děvečku, co naložíš na děvečku, kup 
si za to jalůvečku (Suš. 627). Ptali 
na pohořelé. Vypil tu na vás dva 
litry piva (= na váš účet). Brát tu 
kdosi na vás hřebíky. 

8. způsob: Koňé tahnú na celu 
silu. Na mocnu moc ten lék vypil 
(= s odporem). Ide mu to na odpor 



213 



(= protiví se). Mlýneček na prázno 
béží (Suš. 536; var. po práznu). 
Žije na peníze, na úroky. Nebudu 
v tom (šatě) chodit na opícu. Chodí 
na opícu světa. Nechoď lidom na 
hanbu. Nebudu chodit na smích 
(posměch). Nebudu chodit na blázna. 
Lidi stonó na řad. Ležát na smrť. 
Na zhůru ptakala = velmi fVck.). 
Antoš pil na ztosť tým věcéj (Slav. 
ČL. XII. 84). Na výbor dobrý chlap 
= velmi dobrý (val.). Žito je zralé 
na krůčky (až se stébla ohýbají 
v kličky) Zajíc na kosť chudý. 
Šindel je zhnilý na tabák. To je na 
htavu = dosť. Kúpíl to na věřím- 
boha = vyvěřil to. Dělá to na tož 
= na schvál, na vzdory (val.). Bě- 
želi na předbížky = o závod (val.). 
Obifé zraje na útěky = rychle 
(val.). 

9. vztahy mnohem častěji než v ja- 
zyce spisovném: Syn je podobný 
na matku, céra na otca. Žito je na 
slámu malé, ale na klas hrubě 
dobré. Mám dobré lidi na sebe. 
Kusek malý, ale nejhorši na robotu 
= nejtíže se obdělává. Císařské 
(hrušky) majú chuť na pergamínky. 
Lakomý na goralku = chtivý ko- 
řalky. Chybný na řeč, na oči. To 
pofe je dareko na chuzu. Na svoju 
bidu dal dosť. Na Teta on néni 
staré, afe po hubě. Na idlo má se 
u Dohnalu dobře, afe na plat ne 
(Mal. XXIV. 140). Na poctivosť su 
ti rovná, na pechu, na statek néni 
možná (Suš. 212). Na prácu, na 
krásu to sa mu vyrovnám (Suš. 542). 
Je tvrdý na zimu (patiens frigoris). 
To je hanba na sedláky (fig. 49). 
Dosť je to na Hanačku na chu- 
dobnou, dyž ona má štyry krávy, 
jednu dojnou (Suš. 672). Na teplo 
só žefezny kamna lepši Teho do- 
chtora chválijó na zube, na iny né. 
Na krásu já to sókno nechválím, 
ale na pevnotu (Mal. XXIV. 140). 

10. možnost dije, blízké jeho na- 
stoupení: Tá chalupa je na spad- 
nutí, kráva je na otelení, koně byly 
na zdechnutí, žita sú na vysypání 
(vymetání). 



1 1 . Opakováním téhoi jména s před- 
ložkou na stupňuje se jeho pojem: 
Má šate na šate. Nevedělal mněstc 
nic, a tož béla bida na bidu. Majó 
dluhe na dluhe, aTe parádu dělajó 
furt. Fčef je to křevy na křevy, ale 
podloža pod to dřevko, bude po 
křevym (Mal. XXIII. 229). 

12. V laitiné a pohraniční valaštinŽ 
(na Horní Bečvě) jména svatých 
s předložkou na označení času (kdy?) 
zachovala starý akkusativ: na sv. 
Jozef, na sv. Jan, na sv. Sčepan, na 
sv. Ondřej. 

13. vzvolání: Ach na můj hlůpý 
rozumí (Suš. 194.) 

11. na s lokálem označuje klidné 
tkvění nebo dění na prostoře míst- 
ním nebo časovém : 

1. místné: Na sini, na izbě (upro 
střed). Zlomil hůlku na koleně (ne 
»přes koleno 1<). Slunečko bylo na 
západě, dyž dojíždiali (= zapadalo). 
Na poIu = venku (laš.). 

2. časově: Na večerku =: k večeru 
(Zl.). Na ósméj hodině zme večeřali 
(val.). V zimě na krátkém dni moc 
neudělá. Včif na dlúhém dni tak 
málo ste udělali I t. ). v tu dobu, 
kdy jest den krátký nebo dlouhý. 

3. přeneseně: Druhé panny sú na 
vodě = váží vodu (Bart. II. 17). 
Našel ho u šenkýřky na víně (Bart. 
II. 42). Stavili se na víně (Suš. 141). 
Inda, dyž chytli na ovoci, žebrali 
klobúk = někoho, an kradl se 
stromu (dok. 130). Je na dochtoroch 
pořáď. Byla sem enom na lékách 
= nic jiného jsem nepožívala. Mynář 
nebude z toho na škodě, my osta- 
neme na škodě. On je u ní na 
mukách = mučeníkem. Pane Ježiši 
Kriste, buď mi na svatej pomoci. 
A: » Jednu trávu si vymiňuju z lúky.< 
B: >Udélajme to radši na penězoch.« 
= vyrovnejire se penězi. Su na ve- 
lekym rozméšleňó, mám-le to pole 
kópiť (Mal. XXIV. 141). Jél na 
koňoch, na voloch =: na voze, do 
něhož byli koně, voli zapraženi. 
Kdosi tu stojí na koňoch. Dělá nn 
voloch (Podl). 



214 



III. 5 jmény pozemků, předložka 
na se pojí zde onde s akk. na otázku 
kde?: Bele sme na Krátký, na Dlóhy, 
na Bříchovsky (Krumlovsko). 

IV. Předloška na se opětuje: Šak 
dojde na vás na všecky. Na téj 
lindě na zelenej tré ptáčkové zpí- 
vajú (Bart. 11. 124). Nepovězte na 
mne na samého (Bart III. 168). 

na částice na Horňácích uvozuje 
velmi často odpovéď: Jak je ti? Na 
Janek. Kde's bol? Na v Brodě. 

ná (= no a) uvozuje podiveni vy- 
slovené otázkou : Ná proč ne- 
chcete? Ná kde's byta? Ná poradíš 
ty mu? 

na-nate !| vezmi, vezměte: Na, 
Janíčku, jez I Natě, strýčku, také 
kúsek ! 

nabachat, nabotnati (Lomnice ^ 

nabaňčif 1. koho nač, navésti: 
Nabančili ho ti jeho kamarádi 
(Vlk 86) 2. komu, natlouci (Vlk 59). 

nabaňkati koho nač, navésti: Na- 
baňkali ho, aby šé} také s němá 

(Zl.). 

nabanovat se, nalitovati se: Ten 
se toho nabanovat 1 

nabafkat koho k čemu, namluviti, 
navésti: Šak sa já už nedám na- 
baťkat (Slav. ČL. XII. 85) v. baťkat. 

nabazgraf, namazati, načmárati : 
Nabazgral to, až haAba (laš.). 

nabečkovaf, odouti se: Krávy 
nabečkovaíy (Vyhl. VI. XIX. 792). 

nabechňafi nabubřeti, napuchnouti 
až do rozpuku (Btcha) v. bechna. 

nabékat: >Maměnko, dajte mi 
mléka !« >Až ho koza nabékál< = 
nabečí (ND. 39). 

náběr, -u, m.. dojivo, i výrobky 
z něho: máslo, tvaroh (laš., val.). 

nábetky v. košile ženská. 

nabíhat: Nevím, fesli už mu aj 
nenabíhá = nenapěká, není-li v úz- 
kých (Slov. obr. I. 215). 

nabfjaný: V stodoli je mlatevňa 
nabíjaná = upěchovaná (dok. 113). 
To ti je nabíjaná šelma = veliký 
čtverák (Kda I. 283 a na Přer.) 

nabijanica, -ce, chalupa, jejíž zdi 
jsou nabíjany (utlučeny) z hlíny 
(Df.) v. tlučénka. 



nabfranýi vrapovaný, faldovaný : 
punčochy, boty, sukně. 

nabírat: Obilí nabírá = zrno 
v něm zasedá. Biato se nabírá na 
obuv. 

nabízaf koho = pobízeti (val ). 

nabfznúf, příměti: Nabízli mě 
k ternu (laš). 

nabifžif sa = přiblížiti se: K tobě 
sa nesmi nido ani nablížiť (Slav. 
ČL. X. 302). 

nabllžif Sí| přiblížiti si, zkrátiti si 
cestu: Tým chodníkem si hodně 
nablížíte (val.). 

náboženství 1. mše: ranné a velké 
naboženstvi, cele naboženstvi = ranní 
a hrubá (laš). 2. křesťanské cvičení: 
V tom čase nesmíš jíť do kostela, 
ani k náboženství nikam (Kda II. 
54). 

nabrat 1. Noha mu nabraU = se- 
brala se, otekla (val). Ditěti hlava 
od velkého pláče nabrala (Kda II. 
264). 2. Nabral nohy = vzal nohy 
na ramena (Roštín). Nabral chytrosti 
a uték s penězi do Ameriky (Jicko). 

nabraf sa: Nabrat sa íť do fesa 
= sebral se a šel (val). Kde's ty 
se tu nabral? = vzal Kda 1. 157). 

Nabřežiny, pl. í, trať (Koryčany). 

nabrněf: Udeřlí ho. že mu na- 
brnéla bufa = naskočila, laš. (Kt. 
Dod. I.l 

nabrnít sa, nastrojiti se (V^ck.). 

nabrzgtý n. navrzgtý 1. zvláštní 
příchuť mléka, jež není již sladké, 
ani ještě kyselé, 2. o člověku mrzu- 
tém (val.) = navrazglý (v. t.). 

nabyt: 1. Přišel do pěkného údolí 
a tam nabyl třech bratrů =: zastal, 
natrefil (nebyli to bratři jeho) Kda 
I. 195. 2. Hdě si krasy nabyla ? 
=1 získala (Suš. 421). 3. Což tu na- 
budu 1 = co mi plátno tu býti (val. ; 
srovn. což tu nasedíme, nastojíme a p.). 

nabyt se 1. Ještě jsem se málo 
na světě nabyl (Kda II. 202). Už sa 
nabylo zima = už je dfouho zima, 
už by mohlo býti teplo (val). 2. Ma- 
jetek sa tratí jak snah a nabývá sa 
jako Tad = získává (Dob). Inéj sa 
nabývaj = hleď si získati jinou 
milou (Čerň. 22). 



215 



nabzdiškota, -y, m., kdo se ve 
škole ničemu nenaučil, leda plnou 
nabzděl (laš.). 

náceki žaludek (žert) : No už snáď 
máš nácka plného? (Zl.) 

naoimbat 1. komu, nabiti (Ko- 
nice). 2. Vem hde vem, nacembé 
=: vyklop, zaplať (fig. 13). 

nacíón, -u, daremný lid. 

nacúhat sa čeho, naprati se, na- 
jísti se (Zl.). 

nacuchtovaf někomu, nabouchati 
(Vek.). 

nacvekovat něco, naplniti něčím 
drobným: Nac veko vál si plné kapce 
ořechů, jablek a p. 2. n. se, najísti 
se do rozpuku: Už se's nacvekoválř 
Ten je nacvekovaný! (Zl.) 

načačuřený, napilý (laš.). 

načagamařiif, vyiintiti: Tá je na- 
čagamřená! (Vek.) 

načandrafi našplíchati (laš.). 

náčelnfki zub v předu koňské pod- 
kovy; zadní dva zuby šlovou ozuby. 

načín, potřebí: Nebyto ti toho 
náčin (Df ). Budu tvoja, ale ne včiF, 
až ně bude muža náčin (Bart. III. 
218). 

náčiPi -u, každá nádoba, každý 
nástroj : sud, hrnec, mísa, kladivo 
a p. 

náčenf n. náčiní 1. po jídle se 
umývá náčení t. j. všecko, z čeho, 
na čem a čím se jedlo, 2. polní ná- 
řadí kromě vozu, tedy: pluh, brány, 
kolečka a p. : Němá voza, němá na- 
číná a kupil se koňa (laš.) =: řád 
polní. 

náčineki skrojek chleba: Kdo 
chce zimnice zbýti, ať sní náčinky 
z devíti bochníkí^ chleba (záp. Mor.). 

náčíno = náčin (laš., horň.): ná- 
čino na želé = bečka. 

načiži sesilněné nač: Načiž by 
to byíoř (val.) 

načriec, načriem, načerpati vody 
(horň.). 

načúvaf, naslouchati (Vek). 

nad předložka I. s akk, pojí se 
na Hanina otázku kdeř Nad Pavlo- 
vice boží muka. Nad Opatovice je 
hradisko. Pole nad lóke, nad skalke, 
nad doly. Cesta nad Chalópky. Nad 



Kvítkovský lučky byl rybník. Nad 
Slavíkovice holuběnka líce (Suš. 279). 

II. s instrumentálem bývá často 
místo jiných předložek, udávajíc pří- 
činu: Proč se sužujete nad takovém 
chfebem? Pořáď se stará nad dětima, 
co jim dá. Moc se nad tó vašó 
řečó dopáfel. Nevim, nad čém si on 
mesli, že je jak páv? Co se nad tém 
kupováním rozméšliš? Má nad ňém 
strach, že umře. Já su nad tém spoko- 
jené, dež mně dáte 50 krécaru na 
deň. Je tuze pešné nad tém, že bel 
pochválené (Mal. XXIV. 142). 

naďabaf sa, 1. nahoditi se : Nad^bali 
sa na blízko (Vlk 101). Afe šak to 
sa naďabalo málo kdy (Slav. ČL. 
X. 135) = přihodilo. 2. =:: zlehka se 
nadotýkati něčeho: Ten se teho na- 
ďabál! (Btcha). 

nadájati napájeti: Nadájál celu 
hospodu, kdo enom chťél pit (ZL). 

nadání, podezření: Tož ty máš 
nadání na mneř (vých. Mor.) 

nadarebnéj comp. adverbia na- 
darmo: Nadarmo, synečku, nadarmo 
k nám chodíš, ešče nadarebnéj ka- 
marády vodíš (Bart. II. 460). 

nadaf: Tych nenadáte = těm 
nikdy dosti nedáte (laš.). 

nadat se, domysliti se: Pavel se 
nadál, že přítel jeho zašel do hory 
a že se mu tam přihodilo neštěstí 
(Kda I. 289). 

nadávat v nářečí laš., val. a slov. 
pom. pojí se s předložkou do a gen. 
mn. nadávky: Nadávala jí do čaro- 
denic. Nadával mi do potvor. Vy- 
nadal mi do kmínů. Vynadal mu do 
divných a inačích mén. Co ty mi do 
hlúpých nadáváš? Nadala mu do 
dožvíjakých (Vlk 4). Nadala ně moja 
žena do nemrav (Bart. III. 771). 

nadávat se iter. slov. nadat: Ne- 
nadálá sem se, jak se nenadávám, 
že by se mně vrátil starodávný 
gafán (Suš. 657). 

nádba, naděje: Mám to v nádbě 
= doufám, že se mi toho dostane. 

Nadborová, trať (Osvětimany). 

nadbyt, nadbývat. Někdy toho 
trochu nadbude, někdy chybí. Groš 
nadbývá = o groš je více, než se 



216 



počítalo. Toho kabáta ti nebude 
nadbývaf =: bude ti v ném zima 

(val.). 

NadčečenĎa, coU. pl. m., trať 
(Syrovín). 

Naddíří, pole nad > dírou < (Vi- 
zovsko). 

naddvfhaf, nadzdvihovati: Nad- 
dvíhát mašíka za ocas (Slav. ČL. 
XIII. 417). 

nadejít == najíti, natrefiti: Nadešel 
tam panskú dívku (Suš. 3). Šlo. 
nadešlo žlíbek (Suš. 161). Nadejit si 
= zkrátiti si cestu : Tém chodníkem 
zme si hodně nadešli. Nadešli zme 
si na Moščenicu = jdouce Moštěnicí 
zkrátili jsme si cestu. (Btcha). 

nadělaný 1. prací unavený, 2. tělný : 
To je hodnej pacholek nadělanej 
(Kobylí). 

nadétat si, nabrati si: Naděté si 
polívke, zelí atd. (han.). 

nádenlcká t. práce: Chodi na ná- 
denickó (Mal. XIII. 222). 

nadeptaf, našlapati, natlačiti: Dy 
požčaš (= vypůjčíš), vracaj nadep- 
tane (laš.). 

nadéfi nadívat 1. Dyž po chvílách 
mrholito, ogaři naděli si na hlavy 
měchy (Slav. XI. 434). 2. obtočiti 
kužel pfeslice Inem n. konopěmi. 
3. nadívať vdotky tvarohem a p. =: 
naplniti tvarohem. Ty vdótky só na- 
dívaný tvarohem. (Btcha). 

Nádevsí, na Nádevsú, pole nade 
vsí (Vizovsko). 

Nadhájča, pl. n. (Nadhájčí), pole 
nad hájkem (Blatnice). 

nadhazovat, nadhodit 1. nadhodit 
vůz = chytiti vůz za nápravu a při- 
šinouti na pravé místo. 2. něco ně- 
komu za řeči z daleka připomínati, 
dávati na srozuměnou: Nadhazovala 
mu, že by moh tú krávu kúpiť (val.). 
Přiďaci dóm, nadhazovala matka syn- 
kovi: Ty tuším hodně tančíš? =1 
zmiňovala se, chtějíc, aby se vyslovil 
o tom (Slav. ČL. X. 296) Neraz to 
Vlkovi nadhazovala, že je to jakési 
tak spoJu byt (Vlk 104). Je ně 
dlužen třicet rýnských a nadhazovat 
sem mu, že nemám peněz, zdaž by 
sa dovťúpíl (Slav. ČL. XIII. 374). 



nadhodit sa = nahoditi se (srovn. 
nadejít): Nachoď sa k nám, nachoď, 
ty kyselá pláňko, až sa mně nad- 
hodí to slaďúnké jabko (Suš. 214). 

NádhrušĎÍ, na NádhruSčú, pole 
nad hruškou (Vizovsko). 

nadchatúpĎena, druh hrušek. 

nadchodif, blížiti se, nastávati: 
Nadchodí večer (val.). Nadchodita 
zima (Slav. ČL. XI. 325). 

nádíní, buchta na pekáči pečená, 
v ní hodně vajec a másla. Pečivo 
slavnostní; na Jicku »sa posílá edem 
do polohu. € 

nadívajna, nádivka, čím se moučná 
jídla nadívají: povidlí, tvaroh, mák 
(záp. Mor.). 

nadívaníj buchta z krupice (han.). 

nádivka, pečivo velikonoční (han.) 
= hlavička (v. t.). 

Nadjamí, pole nad jamou (Vi- 
zovsko). 

nadubif, natlouci : Ešče by ti tam 
mohli chrapúni nadubiť (Slav. ČL. 
XI. 273). 

nadujhuba, nadutec. 

nadlábnout, maní někoho při 
něčem přistihnouti (Kunštát). 

nadfahčovac : Cigánovi pravili, 
aby na teho koňa nesedal, že ho 
neunese. »Šak sa já budzem nad- 
rahčovac,« odvětil (Dob.). 

nadtátek (látať): Je to větší o ten 
nadlatek (laš.). 

Nadtazí, pole nad Lazem (Vi- 
zovsko). 

Nadtuží, pole nad Luhy (Vi- 
zovsko). 

NádméStí, pole nad městem (Vi- 
zovsko). 

nádmétek v. vazba, pí. nádmětky, 
prodloužená střecha nad »nás^ama«, 
aby na náspách nezmokl (dok. 118). 

Nadmostí, pole nad mostem (Vi- 
zovsko) 

nadmouchlý (ó-), nadutý: kráva, 
koza (Jevíčko). 

nadnášet vůz = nadhazovat v. t. 
(han.). 

nádobný, hezký, švarný: Nadešel 
ju Janek, nadobny šuhajek. Co tu 
děláš Anko. nadobna gafanko (Suš 
101, laš.; též pol. a hluž.). 



217 



nadobře, docela: Pokazí) to na- 
dobře (vých. Mor.). To je nadobře 
inak (laš.). 

nádoby, -ů, pl. m , přirození (val.). 

nádovnfk, tučný muž, rozchod- 
níček (han.). 

nadpaditý, chytrý: Včif sú lidé 
moc nadpadití (vých. Mor.). 

. nadptákati plakati nad někým, 
oplakávati někoho: NadpJákali nad 
ním (nad nebožtíkem) val. 

nádplatka, přidaná horní deska 
k deskovému vozu, má li pojmouti 
větší náklad, zejm. řepy, řízků a p. 
(han.). 

nadptátifi nadstaviti, nadšiti, nad- 
vázati: trám, rukáv, motouz (val., 

laš.). 

nádrabelí, nábytek (han.). 

nádrabfi nábytek, náčiní: Nám 
dali rodiče něco z izby a teho ná- 
drabí na muku a obilí (dok. 80). 

nadrapovaf sa, naparovati se, na- 
máhati se, na př. při kašli (val.). 

nadrasťif do něčeho, nadrtiti smetí, 
naprášiti (laš.). 

nadřdaf nosu, pohazovati na zá- 
dech, aby se lépe nesla fval). Tak 
s tým chasníkem nadřdala pěstujaci 
ho = nadhazovala. A Hanču tam 
ti chlapi aj nadřdali = smýkali bez- 
ohledně (Slav. ČL. XII. 85). Býí 
ožhratý, tak ním nadřdaJo (Vah). 
Křúpatka byta v súkennej kacabajce 
s rukávama na ramenoch nadřda- 
nýma =z nabíraným*, vydutými (Slav. 
CL. XI. 273). 

nadrhtý pass. i= nadrhnutý : Nese 
nadrhly peři (Mal. XXIV. 337). 

nadrchaný, načepýřený: pták, sle- 
pice, nesvůj, jak bývá člověk před 
nemocí: Je jakýsi nadrchaný (val.). 

nadrndéný, aufgedonnert, aufge- 
putzt (záp. Mor). 

nádrostek: Za stará výlohy při 
posezení kapitolnickém platily se 
z nádrostku ze sýpky = z toho, co 
»nadrostlo«, zbylo, nadméřilo se 
(Vyhl. II. 97). 

nadstavit s gen.: Musíš nadstavit 
hřbeta (Suš. 706). 

nadšený: maso = už zavání 
(Jicko). 



naďúgaf, nahlédati(val.,Kt.Dod. I.) 

nadúřený, nadurděný (val.). 

nadut: A šak já sa smiluju, až si 
gajdy naduju (Suš. 613). Chodí na- 
dutý jak sotor = nazlobený (Zl.). 
Starý samojedník nadouvalse hněvem 
ukrutným (Kda I. 100). 

naduznit, natlouci do zad: Nadu- 
znili jí a ditěti taky (dok. 98). 

na dvakrát = valně, dobře: Néni 
mi dnes zrovna na dvakrát (Btcha). 

nad víc : To je nad víc = nadbývá 

(Zl). 

nádvornfki kdo chodí na všecko 
do cizího, parasit: Má moc nádvor- 
níků, přijde na nic (Srbce). 

nadvřhat, nadvrhovati, narážeti na 
něco za řeči (val.). 

Nadvřščfj pole nad vrškem (Vi 
zovsko). 

nadvýšek, peníze, jež nadbývajf 
(Zl.). 

nadvýšit se: Nadvýší-Ii se ve sko 
řápce voda, bude mokrý rok = 
přeteče-li (Mor. lid 20). 

nadžebřf n. názebři^ řemfnek 
spojující zvršinu (v. t.) s chomoutem 
(v. stroj na koně II. 8). 

nadžgafi nacpati: Nadžgá} pTné 
měch. Nadžgař se něčeho, velmi se 
najísti, přecpati se něčím (Btcha). 

nafrčený: Ty si nafrčená jak starý 
Brno = do široka nastrojená (Přerov). 

ňagnúf, ňagat 1. uhoditi: Tak ním 
ňagto naznak. Přijel dómu cely oňá 
ganý (na voze se všecek otřásl). 

nagurášif : Naguráši} si Mobúk = 
pošinul si klobouk na ucho, na guráš 
(Vlk 34). 

nahajkai býkovec (laš.; asi z rus.). 

naháf -a = naháč 1. nahý člověk. 
2. colchicum. 

naháfek -Ika = nahá! 2. (Btcha). 

nahafkaf do knihy, načmárati (laš.) 

nahampíasovaf sa, nalopotiti se: 
Ja nediv sa mu, že toléj zí, veď sa 
nahampfasuje (Vlk 16). 

nahamžit čeho, nalakotiti (Maš.). 

nahaňač n. nahanák u pluhu 
v. pluh 7. 

naháňat, nahnat 1. nutiti: Co sen) 
udětaJa, že sem svu cerku na ten 
snub nahnata (laš.). Pořáď mne na 



218 



háňá, abych to kúpít (val.). 2. Na- 
hiňalo mu = byl v úzkých (val.). 

naháňka 1. u pluhu v. pluh 7. 
2. Měli naháňku = pilno (záp. Mor.). 

naházaf : Lešti nenahážeš, tož ne- 
navážeš =: jak naseješ, tak budeš 
žíti (Vek). 

nahtadif sa, vyíintiti se (val.). 

náhfati náhliti: Stůj formane, ne- 
nahraj (Suš. 105). 

náhtavek u pluhu = násadek v. t. 

nahre (na hfe): Jak pak to mé- 
níja? — ja, náhle, příbor. Užívá se 
při rychlém vzpomenutí jako germ. 
• rychtyk* v češtiné (Slav. ČL. XII. 
228). 

nahfedaf : A ono sa toho nahfedá 
po krapce, — když se i po málu 
utrácí, časem vzroste z toho velká 
suma (Slav. ČL. XII. 84). 

nahfédnút 1. Lóní zima nahfédta 
ai do skfepů (val ). 2. navštíviti (in- 
visere): Pote moju starú nahlédnut 
(Podl.). 

náhlina, náhlý člověk: Daj se s nim 
pokuj, to je nahlina (laš.). 

náhlit 1. naléhati: Náhlil sem na 
ňé, hábe mně to jenom hoďál (Je- 
víčko). 2. Moc náhlí na sebe = 
precipituje v řeči. Kněz na sebe 
náhlil = mluvil příliš rychle. Náhlí 
na sebe s řečú (Zl.). 

náhliveCi -vca, náhlý, prchhvý 
člověk. 

nahtobíf sa, naprati se: Nahtobíl 
sa šišek (val). 

Náhlov, les (Kelč). 

náhlý 1. kopec = příkrý, 2. člověk 
=: popudlivý, 3 žádostivý: Už byí 
náhlý spánku (Hranice). 

nahňácat 1. nakydati: Ten toho 
nahňácál = namluvil. 2. n. sa, na- 
prati se : Nahňácat sa zemňákA (val.). 

nahňápati -pu, 1. něčeho = na- 
kydati, 2. někomu = nabiti (val.). 

nahňápat sa čeho, nacpati se 
jídlem : Nahňápál sa, co doAho vfézlo 
(Slav. ČL. XIII. 209). 

nahnětený L napraný, plný: Měl 
bruch nahnětený, 2 mrzutý (vých. 
Mor.). 

nahnévaf se : Potom se už naňho 
nahněvali (Kda II. 199). 



nahnitka, nahnilá hruška, švestka 
(Kt. Dod. I.) 

nahodit: A jestliže by jej pán 
B&h hodnou rybou nahodil, s tou 
pána svého dědičného naděliti má 
= náhodou obdařil, chytiti dopřál 
(arch. I. IX.). 

nehořet : Popel, který na Boží na- 
rození nahoří v peci, dobře skovaj 
(Mor. lid 156). 

nahotovafi nachystati : Třeba 
chfeba, syrá nahotovač (Suš. 594). 
Nahotuj mi šabličku (Suš. 107). 

nahradil dvůr hradní: Jednoho dne 
stál v okně a díval se na náhradí 
(Kda I. 38). 

nahrčaf sa: Hosťů sa nahrčala 
pyfná síň, nascházelo hlučně (Vlk 60). 

nahřebaf, nahrabati: hliny na hro- 
madu (laš Kt Dod. I.). 

náhrt, nárt u boty (záp. Mor.). 

náhrtek, nářitek, uzel trávy (záp. 
Mor.). 

náhubek v. stroj na koně III. 15. 

nahúškafi navésti (val.). 

nahý jak lipa, euf. býl jak se na 
svět narodil, jak ho Pámbů stvořil. 

naohuchnúf, nadchnouti: On je 
od něho nachuchnutý = inspirovaný 
(val.). 

náchytý, nachýlený: Skfenka na- 
chy fe stojí, převrati se (laš. Kt. 
Dod. I.). 

nachynúf co komu, hoditi (laš. 
Kt. Dod. I.). 

nachytat: Nachytala sem si dé- 
ščůvky (do nádob) Zl. 

najavif L nastražiti: na tchořa. 
2. nahnati strachu: Afe mu najavilol 
Chťél sa pochlapit, aby obrajtom 
najavíl (Vlk 98). 

najdeki -dka, nalezenec (laš.). 

najdéný, najitý (val., laš. i rusky). 

najdobný = nádobný v. t: Naj- 
dobna Kačenko (Suš. 328). 

najdovafi nalézati (laš.): Svěj ma- 
měnky něnajdoval (Suš, 779). 

najedenfčko: »To bylo najede- 
níčkol« pochvaluje si, kdo se po 
chuti najedl (Žďár). 

najedený (jed), nahněvaný: Má 
hubu cosik najedenu, edem sa vadiť. 



219 



Přišla cetá najedená; vědě} sem, že 
cosik bude (Vah.). 

najednúc, najednou, nenadále. 

nájemka, najímání na práci: Ná- 
jemky mfta hubíja (Dob.). Chodí po 
nájemkách = dá se najímati (Slav. 
ČL. XI. 483). 

náJezSi -ze, najedení: Néni toho 
na nájezu (val.). Enom do teho, dyť 
to néni pro nájezu (val.). Tam ňa 
krmili samýma pofévkama; což je 
to za nájezu ? = jak se toho najísti ? 
(Slav. ČL. X. 138.) 

najezenýi najedly: Je naježený, 
že by mu mohl na pupku kosu okut 

(Zl.). 

nájizbjéi -bjá 1. prostřed jizby: 
Postavili stň} na nájizbjú. 2. hůra, 
půda nad stropem (horň.). 

nájfepšf: Komu je nájfepší jak 
naSéj nevěstě = lépe než (Suš. 669). 

nájfútéj: Néni mňa nájfútěj jako 
maménko vás = více líto (Suš. 475). 

nájmai nájem, pacht: Dat grunt 
do nájmy. Pofe byfo v najmě (laš.). 

najpremi nejprv (laš). 

najsarka, druh hrušek. 

nájzady, nejvíce v zadu: Ostá} 
nájzady. Ten ide nájzady (val.). 

nakandrasif sa, těžce se napraco- 
vati, nadříti: Nakandrasita sem sa 
dosř na světě (Slav. ČL. XI. 322). 

nakaňúřený, nazlobený, vzteklý 
jako kaňúr (kanec) val. 

nakázaf sa, ukázati se: Nanakazuj 
sa ně věckráť na oči (val). 

nakladačka, která při vázání obilí 
nakládá hrsti na povříslo (dok. 157). 

naktádaf 1. čím na co: Něch sa 
sudí, kedz má čím naktádac na sudy 
(Dob.). 2. přemlouvati: Něnakíadaj 
na děvečku (Vyhl. VI. XVIII. 328). 

nakrávačkai malá kyjanka (palice), 
kterou se šindely z klátu štípají (val.). 

nákrud, sklizeň žňová (val). 

nakfudif 1. pod světem naň nakfu- 
dit, nakydal han (Vah.). 2. nastěho- 
vati : Včír je tam nakfudzený rechtor 
(val.). 

nakoténýi napitý (Df). 

nakousnout: Nakósne řeč a ne- 
dokósne (Maš.). 

nákova, kovadlina (srb. nakovo). 



nakřápati -pu, 1. nalámati: Na- 
křá^a si haluzí poď (= šel) dom 
(val.). 2. komu = nabiti (val). . 

nakřapený, prasklý a proto křa- 
pící: Gazděny ťukaiy na babůvky 
hánkama, néjsú-li nakřapené (Slav. 
ČL. XIII 417). 

nakřesati nabiti: Já ti nakřešul 

nakřtit: Kmotři nemohli si zpomět, 
jak dítěti nakřtili = jaké jméno mu 
na křtu dali (dok. 13). 

nakufi navésti, navnaditi : Člověka 
takového si nakujú, a ten je potom 
horší než oni (val.). 

nakvákat 1. Tá toho za deň na- 
kvače I = naštěbetá (jako kavka). 
2. Nakvákat bych naň! = ohřál bych 
ho, viděl bych ho (vých. Mor.). 

nakýřený, podnapilý (Brň.). 

naračbifi nalíknouti (val.). 

natakomit, lakomstvím nashromá- 
žditi : Ten natakomit peněz ! 

náfe (no ale): Náfe poďce (slov.). 
' náfedek = náledí (laš.). 

nafakao sa, polekati se: Nafakat 
sa psa (Dob.) 

náfepek 1. náspa, záspí (horň.). 
2. = nálepa, přízednf sedadlo u kamen, 
pícka. 

nalít se : Ta nižena se hněď na- 
leje vodo (Mal. XXIV. 263). 

nafétat sa : Létali, fétali dvá sokoli 
malí; až sa nafétali, zas dom dofe- 
těli (Suš. 155). 

nálevka, oteklina pod kolenem 
koňským (arch. III. 189j. 

nafézat na koho, obtěžovati: Co 
na něho nafézáš? Pořáď na nás na- 
fézá, abychme mu požčali peněz. 

nalfčenýi přichystaný: Byta sem 
nalíčená na puť (Zl.). 

nalivajai nimra (han). 

natožit L = nakfást: oheň, 'udě- 
lati* oheň, zatopiti (též polsky, srb- 
sky). 2. sekyru, motyku, nový kus 
železa k jejímu ostří přiletovati, když 
je sedrané: Máme už tupý rýf, musím 
ho dať natožiť (Slav. ČL. X. 33). 

natúpif = natúpať, nabiti: Natú- 
pili mu, co do něho nafezto (val). 

natuskaó, nabiti: Rusi by mu na- 
luskali (Lor.). 



220 



náfušnicai nališník, plech na Ušni 
dole přibitý, aby bláto nepadalo na 
osu. 

namamonénýy opilý (Hranice). 

na mále: Už je toho masopustu 
na mále (Suš. 690). Už je vás, Mo- 
kerščí, už je vás na mále (Suš. 574). 

namanit se: Namaníl se k ternu =: 
maní naskytl. Jak se mo to namaní, 
tak to poví =: maní na mysl přijde 

(Maš.). 

namoženýi od práce strhaný, kdo 
má v sobe ublíženo; v. nanioct se. 

ňamčet, mňoukati: Kočky ňamčely 
(Kda II. 246). Též na Přer. (Btcha). 

námefčlvý, prospěšný: Jednako by 
mu to neboto námefčivé, ke by tú 
chatupu předat (Dob.). 

námefný: n. obilí, z něhož se ná- 
mele mnoho mouky. 

náméstnfki panský dráb (laš.). 

namet se 1 Tam sme se naměli 
hladu, bídy, zimy, dobře zfe atd. 
Ach Bože, co sem sa naměla strachu L 
(Slov. obr. II. 26.) Zře sem sa na- 
metá dosť na světě (Slav. ČL. XI. 
322). 2. = namněť se, domnívati se; 
namii (námět), namivot še (namíval) 
Frýdecko. 

nametat 1. Začat nim nametat = 
zatáčeti, chtěje ho povaliti (ZL). 2. Na- 
metá mu = dostává strach. Temu na- 
mětato = naháněto, napěkato, šupěto. 
Nametto mu do hábůch (Vah.). 

namfnat se, namáhati se (Kunštát). 

namívka, domnění, podezření (laš.). 

na mnoze = mnoho: My Březovcí 
chlapci, není nás na mnoze (Suš. 475). 

namoct se : namohl se = 1 napjal 
síly (Novoměstsko), 2. vysílil se. 

námora, -fe, člověk neuhovlivý, po- 
pudlivý, vzdorovitý, launisch (Rožnov). 

námcFnýi dotěrný, všetečný: Ne- 
buď tak námolná (Val. Klob.). 

namosit: >Tatičku, mosíte mi kupit 
nový kiobúkU »A kdož mne na- 
mosí?« (Jen v takových větách od- 
porovacích.) Zl. 

námožnfčeki anagallis (bot). 

namřft sa: Dosť sa synek htadu 
namře (Suš. 502). Už sme sa tu na- 
mřeli zimy! 

námrza, mrzutá věc (laš.). 



namřzaf, dopalovati, obtěžovati : 
Už ňa s tým nenamřzajte (Slav. ČL 
XI. 178). Chodi rudi namrzať (laš). 

namrznút: Namrzto ňa to = omr- 
zelo mě to (val.). 

namrzuténý, mrzutý, nazlobený: 
Tatik být hamrzutěný (Vlk 3). 

namudušaf se, říkati *na mu 
dušu« : Afebo sem se darebně namu- 
dusat (laš.) 

namýkat, smýkati : A dyž mě oblíká, 
všude mnó namýká (Suš. 161). 

namyslif si, umíniti si: Jak si něco 
namesli. on né daf si řicť (Mal. 
XXIV. 272). 

nána, chůva (v dětské řeči) ND. 23. 

nanášaf sa, podobnu býti: Vy 
byste sa nanášali na našeho veleb- 
ného pána (Podl.). 

nanatřásaf se, do sytá natanco 
váti: Už se nanatřásata ! (laš) 

nandoutek (-ó), posthumus (han.). 

nanejskoršf, nejdéle : Staříček sa 
nanejskorší modfá (Hodslavice). 

nanes = nános, co voda nanese 
(Vah.). 

náočnfk v. stroj na koně III. 16. 

naopravdu = opravdu, do opravdy. 

naorávat v. orat. 

naosfvat, navybírati : Málo by jich 
naosíval těch pořádných (dok. 166). 

na ozaj, na ozajst, opravdu (v. 
ozaj). 

na|Sačif, napnouti : Tak sem sa téj 
svačinky nasvačita, až na mně kor- 
dútečka napačita (val., Kt. Dod. I.) 

napádaf sa na někoho, podobati 
se někomu (Dob.). 

nápaditý, kdo má dobré nápady, 
vtipný (Vek.). 

napajadta, -det, n. pl , místo (brod) 
na tekuté vodě, kde se dobytek na- 
pájí: Kde sú napajadta, kde's ty 
húsky napájata? (Bart III. 210.) 

napajedéný, dopálený (val). 

napařif : Napařito jím to, nahnalo 
strachu (Vek.). 

naparovat se 1. namáhati se: Nač 
se s tým naparuješ ? 2. z plna hrdla 
křičeti. 3. nadýmati se, vychloubati 
se: Enom sa tak nenaparuj 1 

napásat: krávy, pásti je na úvratích 
a vi^bec na místech travnatých, aby 



221 



se brzy napásly. Nadešla tam Janíčka, 
on tam napásat koníčka (Suš. 137). 

nápasf, -i, nástraha (val.)- 

na|Saf: ATe mu najato = dostal 
strach (val.). 

napatnástěnýi silně opilý (val.). 

napatřit se čeho : Napatří se líčka 
červeného (Suš. 206 . 

napažit 1. řezník napažuje do- 
bytče, když zabitému dobytčeti kůži 
naparuje, nožem do ní vjíždí (Zl.). 
2. nastrojit, naraňčit: Sám to napažil 
(Zábřežsko). 

napekat 1. koho, snažně žádati, 
naléhati na koho: Napekali ich, aby 
jím to řekli (Podl.). 2. napěká mu = 
tlí mu, jest mu úzko (val.). 

napirec = opilec (laš.). 

napínat 1. oči = napínavě do ně- 
čeho hleděti, oči namáhati. 2. napí- 
nalo mne = dostal jsem nápinky, 
chtělo mi se zvraceti. 

nápinky pl. f. 1. nutkání k dávení, 
2. bolesti porodní. 

naptákat, poplakávati při řeči: > Dyť 
já sem to chťét řécť,« naplakat Francek 
(Slav. ČL. XI. 275). Chodí tam na- 
ptákať (stěžovat si plačíc). 

Naptavy, pl. f, trať (Syrovín). 

naprekafi nakojiti, napojiti: Jeh- 
ňata, jak byly napfekané, poféhaly 
si (Slav. ČL. XII. 273). 

napruskaf 1. naházeti na něco 
bláta, 2. začíti pluskati: On to na- 
pfuskal a nedopTuskal (Btcha). 

na poca zapražen jest kůň sedlový. 

nápocné, schválně = nápoky (v. t.). 

napodpadit, náhodou najíti (slov.). 

napodváďat: Ten sa nás napod- 
váďál ! 

napokosý, šikmý (laš.). 

nápoky 1. schválně: Prišiel nápoky 
pre nás. Idu sem nápoky. 2. na 
vzdory: Robí to nápoky (horň.). 

napomfnaf, upomínati: Máme na 
požčaji jakýsi groš, afe napomínať — 
jakéž je to! (Slav. ČL. XI. 132.) 

napomnéf, napomenouti : Napo- 
mněl nás, ať se dáme oholiť (Vyhl. 
I. 70). 

naponejprv se to nepodaří. 

napopácati náhodou najíti, do- 
stati: Kde':} to napopácál? (Zl.) Na- 



popácali kdesi starú říčicu (dok. 
84). 

napopádét = napopácat (han.). 

na porúzi, po ruce, na ráně, po- 
hotově: Bylo to na porúzi (Zl.). Mach 
býl dycky na porúzi (Vlk 21). 

napozdyf: Klaď to napozoyf (= po 
délce) a ne na přike ^Mal. XXIV. 
137). 

napřáhnut, nasáknouti vlahou: Pofe 
pěkně napřáhlo (Zl). 

náprava, pův. dřevo u vozu, na 
které kola navlečena jsou, osa vozu. 
Nyní je náprava železná, spojená 
s dřevěným násadem a podúščicou 
železnými pasy (tradlinami) v. vůz 
II. Sd). ^ 

napraÝač, lidový chirurg, jenž 'ná- 
prava « (napravuje) zlámaniny. 

naprat: Na, lenocho, naper břoch 
(Suš. 555). 

napraovat, falšovati: To víno niéni 
napraované, je samo v sobě (vých. 
Mor.). 

napřeď, s instr. míry rozdílové: 
Mosijó platiť rokem (měsícem, půl- 
rokem) napřeď. Už sem si formanku 
oddělal a su fčef dvóma dňama na- 
přeď (Mal. XXIV. 68). 

náprem (horň.) = najprem (laš), 
nejprv. 

napřepáč, napříč (Kunštát). 

napřfčif sa: Co sa tomu napří- 
číme? = co naše protivení se plátno ? 

na přfky 1. napříč: Na příky přes 
rofu vedh kanál. Má dycky hubu 
na příky, dyž ja něco začnu ^ pro- 
tiví se (Val.). Položet něco na přike 
(han.). 2. na vzdory: Dělá mu to na 
pfíky. 

napřff: Hnal se na něho, a on 
napřel mu (n. proti němu) ruku =i 
ruku pozdviženu a loktem vypoulenu 
proti němu držel (laš.). 

naprotlvá n. naprotivaj (slov.), na- 
protivo (val., laš.), naproti, vstříc: 
Býl sem enom naprotivá (Suš. 310). 
Já ti rožu svíčečku naprotivaj okna 
(Suš. 186). Dajte mňa naprotivo 
(Suš. 100). Tonka šla mu naprotivo 
(Kda II. 23). 

naprotivit sa : Co sa mu naproti- 
víme = marně bychom se protivil ; 



222 



napršat s gen.: A tá voda néni 
čistá, napršato do ní lista (Su§. 3). 

napšnéný, mrzutý: Chodí jakýsi 
napšněný (Jicko). 

naptat 1. Rodiče obojí strany na- 
ptali 10 dní před svatbou dva družby 
(Vyhl. VI. XVIII. 42). 2. najmouti 
si dělníky : Poindá se museli do zem- 
Ďáků naptať (Slav. ČL. XI. 324). 

napucat: Luca potáček napucá = 
napřede (dok. 239). 

napúčaf sa, nadýmati se, pyšniti 
se (val). 

napuĎit, nadouti: Kráva se na- 
pučita = > zažrala*, odula. Napučit 
hubu; včera býí ceíý deň napu- 
čený = nahněvaný, mračil se a ne- 
mluvil 

napučňati nabobtnati: Okna na- 
pučňaty, sú napučňaté. je dnes 
ceiý deň napučnělý = nadurdčný 
(vých. Mor.). 

napustit: A ona sa domysfeia, 
pérko (= kytici) ztatem napustila 
= rozpuštěným zlatem obarvila 
(Bart. II. 110). 

napytlovat (-e-) komu, nabiti (Ko- 
nice). 

narábaf 1. vyváděti: Conarabaš? 
2. n. s kým = nakládati: Naraba 
s nim jako s dřevem (laš.). 

náradn(k| radlice u radla, v. radlo 6. 

narajió koho nač, naraditi, na- 
vésti (laš ). 

naramnúcený strach, přenáramný 
(val). 

náraz, bolačka od udeření: Mám 
náraz na noze (Dob.). 

nářbetek, příčný řemen na hřbetě 
u koní (Vah.). 

ňarčet 1. mňoukati: Kočka ňarčí. 
2. naříkati (laš.). 

ňardžet, děcko, když naplákajic 
o něco žadoní, ňardží. 

nářek, -u: Data se do hrozného 
nářeku (Zl.). 

naříkaná voda, nad kterou bylo 
»říkáno« k účelům léčebným (Mor. 
lid 201). 

naříkat 1. Na koho budu naříkat 
Teda na tebe? = vinu skládati. 
2. s akk. : Budeš jím krájávat po 
malém krajíčku, budu si naříkat tú 



jejich mamičku (dívka, jež má jíti 
za vdovce) Suš. 781. 

nařéknout (í): Zem je nařéklá 
= napojena vodou. Nařékl =: zmokl 
do niti (Jevíčko; srovn. řeka). 

nárit (horň.) = nářitek. 

nářitek, travná plachta, z předu 
za cípy uvázaná, na zádech visící. 

ňark, nářek, křik (laš) srovn. 
ňarčet. 

narobený : Som narobený už 
= nadělal jsem se tolik, že již ne- 
mohu (Dob.). 

národ 1. narození: Martin nebyl 
při svém národě rodičom na hrubú 
radosť (Vlk 3). Nebyla sfepá od ná 
rodu (slov.). Un už byl tak slabý 
od národu (laš). 2. počátek: Od 
národu světa je to tak (horň.). 
3. lid : Stará ženská chtěla byť mla- 
dému národu vzacna. Sprostý národ. 
Tam bylo národa! (laš) 

na ruca (slov., val.), naroc (han.) 
zapražen jest kůň náruční. 

nařúchati nabiti: Že vám nařú- 
chám! (dok. 94.) 

náruka, náruční strana: Kuň chodi 
pod narukum (laš.). 

narumpat někomu, nabiti (Jevíčko). 

narýknúf, nasáknouti vodou: zem, 
kobzol (laš.). 

násad 1. u vozu v. náprava, 
2. u saní v. saně 3. 

násadek, příční dřevo, připásané 
železnými pásky (tradlinkami) k ná- 
pravě pluhu (v. pluh 5). 

násadka, tlusté, krátké bičiště 
biče pastýřského (tatara), někdy 
pěkně vyřezávané a vykládané. 

nasáknout : Nasákl vod ňé tó ne- 
dobroto = přiučil se tomu (Maš.). 

nasbírat se čeho, sbírati co do 
únavy: Co sme sa nažaly, klasů na- 
sbíraly! (Suš. 555.) 

nasedět : Málo tu nasedíme | 
= darmo tu sedíme. 

na schváf: 1. Néni mi n. se mnú 
na schváf! = není mi dobře. To 
sukno néni na schváf = nepříliš 
pěkné. 2. = schválné : Udělal mi to 
na skváf. Na skváf tam pudu. (Btcha). 

naský (našský): člověk, dobytek, 
prase a p. = domácí (proti přes- 



223 



polnímu, cizokrajnému): Naským ja- 
zykem som hovořil = domácím ná- 
řečím (Dob.). Naské sukno =i do- 
mácí výroby (Slav. ČL. X. 299). 
»Jak je to po nasku n. po naskyř« 
táže, kdo slyší nebo čte cizí slovo, 
jemuž nerozumí (Zl.). -r- Ve Slezsku: 
po našemu. 

nasrákaf na někoho, dolízati, če- 
kati pomoci, daru a p. (srovn. sfačít): 
Všeci nasTákajú na člověka (Slav. 
ČL. XI. 323). Prodětali šest stovek 
a potom nasTákali na staré Křupaly 
(Slav. ČL. XII. 43). 

násredovat koho, nalézati na koho, 
obtěžovati: Musíš sa starať, abys 
nemusel světa následovať. Pořáď 
ešče rodiče následuje (dospělý syn 
žádá od nich pomoci) val. Sak já 
ťa neřád s tým následuju (Slav. ČL. 
XIII. 111). Kolikrát p. vrchního ná- 
sledovali, kdežto ni vyřídit nemohli 
(Vyhl. II. 101). 

nasmetiti smetí nadělati: Leda 
v izbě nasmetila. 

nasmolit se: A ty žily dobré 
byly, já sem se jich nasmolil = na- 
pral (ND. 115). 

nasnopaný = naslopaný, opilý 
(han.). 

nasošlf sa nač, nahněvati se: 
Ten sa na to nasošítl (val.) 

náspa, -y (han. náspí n., i pí. ná- 
s^a), podokapí, zahrobeň, na straně, 
kde je vchod, obyčejně zvýšená buď 
zdivem neb utlučenou (upěchovanou) 
hlinou, zapřenou krovcem (Slav. ČL. 
X. 299). Zavolal syneček na nás^a 
vystópna (Suš. 315). 

naspat se : V zámku se najedli, 
napili a naspali (Kda I. 113). Muž 
nechtěl vstáti, že až se naspi (Kda 
I. 183). Esce sem sa nenaspá}; ešče 
néjsu naspaný. 

nastáčet: Ešče bech teho hodně 
nastáčel = navypravoval (Vyhl. I. 39). 

nastaf 1. nač = zaujati se čeho : 
Tatíček na to nastali. 2. oč: Na- 
stává) o ňu = >pochféváI ju«, měl 
ji rád (val.). 3. Za rok nastane íť 
do skoty (laš.). 

nastat: Co tu nastójíte? = co tu 
z vašeho stání bude? Jděte domů. 



nastat se, dlouho státi, do syta> 
do omrzení: Co sem se nastal 
u vašich dveří! (Suš. 243.) 

nastávati začínat býti : Hospodáři 
nastávajú, ve svátek hnůj vozívajú 
(Suš. 45). 

násféj, nejjistěji, nejspíše : Ej, ved* 
on násťéj také chodí s nima (Vlk 35). 

nastrabočíti položiti něco do 
cesty, aby chodec o to klopýtl ; též 
neladně nastrkati: Kosířků si na- 
strabočil za klobúk (dok. 90). 

nástraha, pokušitel (val.). 

nastramTafi postaviti v nepořádku, 
rozházeti: Mám to nastramfané le- 
cijak (Dob.) 

nastražit 1. n. do cesty = na- 
staviti překážku, aby o ni zavadil, 
2. postaviti něco na kraj tak, že to 
každou chvíli hrozí spadnouti: Kdo 
tu ten hrnec nastražit? 3. nalíceti 
tenata: Nastražili sme na tchořa 
(val., slov.). 

nastrčit se, nastrojiti se: Ta je 
dnes nastrčená! (Maš.) 

nastřebaf sa: Nastřebu sa po- 
lévky a mám dosť (val.). 

nastrmaóiti narafičit: Všecko to 
nastrmačela (Vyhl. I. 138). 

nastrmaná dětelina, tak uložená 
suchá jetelina, že jest načechrána 
(Btcha). 

nastrnožif (laš.) = nastražit (v. t.). 

nástroj: Kdo ví pod jakým ná- 
strojem to je = jak je to nastro- 
jeno (záp. Mor.). 

nasazovat se: Šak už se's dosť 
mé matičky nasužoval (Suš. 153). 

nasýchat: Nasýchá mu = má 
strach (dok. 288). 

násyp : na Matku Boží první násyp 
trnek (na lesy v sušírně) Mor. lid 83. 

násyp = náspa (v. t.) : Už su na 
násype (Suš. 234). 

násypek, obilí, kolik se ho na- 
jednou nasype na koš mlýnský: Co 
tam (ve mlýně) budeš dělat? Ná- 
sypky přenášet (Suš. 743). 

nasýsat n. natýsat (v. týsat), na- 
hlížeti úkradkem (vých. Mor.): My- 
nářka stála ve dveřoch, a přes ra- 
meno jí nasýsta céra na neznámého 
měščáka (Slav. ČL. XI. 48). 



J 



224 



naščfptý pass. : Tá topatka je 
trochu naščíptá (Mal. XXIV. 337). 

náš: Naši sú na poli = rodiče 
n. hospodář s hospodyní. Byl sem 
u našich (syn n. dcera mimo otcov- 
ský dům bydlící). Naši sú nemocni 
(dtec n. matka). Naši nepoznajú 
(Suš. 123). Žertovné: Poslali mne 
naši k vašim, aby přišli vaši k našim 
(Vyhl. VI. XIX. 513). Nesmí on 
šlapávat k našemu (t. stavení) chod- 
níček. Před naše je zahrádečka 
(Suš. 180; před to naše 315, před 
naší 314, před našima 315). 

nášik na chomoute = držák (v. t.). 
náškvardi připálenina (Novoměst- 
sko). 

našrapat: Být nacpaný (najedly) 
jak měch, jak dyby ho našfapá) 
(vých. Mor.). 

našrapat se: Co sem se nachodit 
a našrapat btata (Suš. 213). 

nášlapek: Jeli sníh nebo bláto, 
přinášejí do jizby na botách náš apky : 
Sú u nich vážení, jak ten nášlapek 
pod tým kramílíkem (dok. 81). 

našmarovafnekemu, nabiti (Btcha). 

našuškat, -ávat, do ucha napoví- 
dati: Mtúví, co mu druzí našuškali. 

nátah 1. v. pši. 2. zálusk: Měť na 
něco nátah (han.}. 

nátaha, natážka, těžká práce (Brn.). 

natahače, pí. m., kožená úška při- 
šitá na vrchu na holínce proti sobě, 
za něž se navlečenými v ně prsty 
natahuje bota na nohu (Zl.). 

natahačky v. uběračky. 

natahat sa, namáhati se, lopotiti 
se: Natahám sa s tú ktadú už ho- 
dinu, a možu ňú pohnut? Natahá 
sa, jak by být náručního votka vtasní 
bratr (ZL). 

natáhtý pass : Pluhák nabitý s na- 
táhlým kohoutkem (Kda II. 73). 

natáhnuti načichnouti, nakaziti se: 
Mlíko všeckým natáhne (dok. 118). 
Muka je natáhlá stuchlinú. Je tým 
(nemocí) také natahtý (Zl.) To chásňa 
je natáhlé jakúsi nevoFum (chorobou) 
Jicko. 

natahovat sa: Natahuje sa, jak 
kocúr na okříně. 



nafápat sa čeho, nabouchati, na- 
jísti (val). 

nataslf sa, naskytnouti se: Pohá- 
dali sme sa s tým chtapiskem, na 
to sa natasít můj kamarád, a byla 
bitka hotová (val.). 

nafatýi podnapilý: Antoš být na- 
ťatý (Slav. CL. XI 379). Ciilap na- 
ťatý mtúví, co mu sbna na jazyk 
přinese (ib. XIII. 372). 

natážka, těžká práce. 

nátažný : n. práca, při níž je mnoho 
natážk\ , anstrengend (val.). 

nátésta (han. nátěstek), kvásek. 

natípati natpat, nacpávati (laš.). 

nátka 1. nemoc složitá, jako úroky, 
vřed, koltún; je sedmdesátera sed- 
mera: chodivá (chodí po těle, sleze 
celé tělo a nemůže se nikde » složit «), 
lámavá, trhavá, pichlavá, bílá (roze- 
drané nohy, živé maso), žlutá, černá, 
krevní, žilní a j. : Nátka sa mu slo- 
žitá do nohy. 2. zelina mentha ar- 
vensis. > Nátka je všech zelin matka, « 
má do sebe léčivou moc všech ostat- 
ních zelin (Vyhl. VI. XIX. 252). 

natkati nacpati, vollstopfen: Husa 
má už pfné voTe natkané. Natkat si 
tabáku do fajky (val.). 

natknút na něco, nabodnouti (vých. 
Mor.). 

nátkovicai ce = nátka 2. (v. t.). 

náttači -a, m., mozol (val.). 

natočit: Do sklepa běžela, vína 
natočila (Suš. 155). 

nátoňi -a 1. místo na dvoře, kde 
se dříví štípe : Na tom našem nátoni 
zatočit sa můj syneček na vraném 
koni (Bart. I. 35). Vem hliny z ná- 
toňa. 2. ležatý špalek na štípání 
dřiví: Před síňú ležál nátoň(Vlk6). 
Tvrdé jak nátoň iMaš.). 

nátisko = nátoň 1. (západní Mor, 
kde se slova nátoň jen ve smysle 2. 
užívá). 

nátoník (-íček), střízlík (horň.). 

ňafonka, ňaf (laš.). 

na tož, na schvál, na zlost: Na tož 
mu to dělá (val., horň., iaš.). 

natož, ano (val.). 

natrčený: To je dívenka natrčená 
= nastrojená ve škrobených sukních 
(dok. 16). 



225 






natrčít = nastrčiti: Natrčíí mu 
ruku (vých. Mor.). 

natřepaf komu, nabiti: Natrcpce 
mu! (Dob.) 

natrhtýi pass.: Pás je natrhlý. 

natřlf něco, merčif, větřiť, zname- 
nati (val.). 

natrúsif sa: Do hospody sa na- 
trúsili křivačkáři = vešli po chvílích, 
jeden po druhém (Slav. ČL. XI. 91). 

natučený (nattučený), sražený : Tak 
nízký, natučený (horň.). 

nátura, povaha: Má dobru náturu. 
Je zté nátury. On už má takovú 
náturu. Ten Trčáíek, to je tvrdá 
nátura (Slav. ČL. XI. 485). Včil 
musí člověk aj náturu převrátit To 
prv praúvali : on je svéj nátury, svéj 
mysli, včil to neide (Slav. ČL. XII. 
45). Na Brněnsku jsou nátury (tem- 
peramenty) tři: koler =i cholerik, 
janek = sanguinik, nerozkévanec =: 
flegmatik ; melancholiků tam není 
(Maš.). 

náturiivýi popudlivý, svéhlavý 
(Brod). 

náturný = náturlivý : Vojáce bele 
náturni, jak Maďaři (fig. 74). 

natýkafi nastrkati, navléci: Vezmi 
kořen křenu, nakrájej z něho 72 kou- 
sků, natýkej je na nit (Kda II. 335). 

natýty natučněti: Co táta i máma 
děckům nabije, to brzo na nich na- 
tyje (arch. II. 176). 

naučený, navyklý: Jaké je naše 
roztáčení, ja dyť sme my spolem 
naučení (Suš. 121). 

naučenosf, návyk: To néni ná- 
tura, to je naučenosť z domu tak 
krnóť (Mal. XXIII. 164). 

nauhýbaf sa : Už sem sa mu dosf 
nauhýbá}. 

nauka, učení: Da} synka do nauky 
=: na učení. Je v městě v nauce 
(laš.). Když snoubenci mají po smlu- 
vách, chodívají obyčejně na kate- 
chismus (Opavsko) či na nauky 
(Těšínsko) Vyhl. VI. XVIII. 42. 

náušnica: Kdy šátek do týla za- 
vázaný nad u^ima s obou stran do 
předu polokruhem trčí, zavázán jest 
na náušnice, na skybky nebo švajky 
(slov.). 

BaitoS: Dialekticky ilovník moravský. 



nauzvýš, do výše: Škřivanci vy- 
letovali nauzvýš (Slav. ČL. X. 31). 

naváďaf rozvoru, říditi při cou- 
vání vozem (Vah.). 

navadit se: Co se už navádíme, 
už je to málo platné (Kda II. 218). 

návata 1. nátisk, nouze: Jak přijde 
navála, enom třa se zas obrátit na 
tatíčka (laš.). 2. množství: Byla tam 
veliká návala lidu (val.). 

navalit se 1. Afe se jich tam na- 
valilo 1 = mnoho sešlo. 2. najísti se, 
napiti se : Navalil se krupice. Je na- 
valený = opilý. 

návara, mrzout; též příjmení. 

ňavara, nešika, nimra (Jevíčko). 

návarčívý: maso, které navře, 
jehož je vařeného více než bylo 
syrového (Dob.). 

náves (na ves): Běž náves! Je 
návsi (na vsi). Nominativu ves se ne- 
užívá (== dědina), ani složeniny ná- 
vsí (han.). 

návesnfki rybník na vsi (Novo- 
městsko). 

navetíf se, dlouho se zotavovati: 
Ten se navetítl (Btcha.) 

navidlf hnoja, kolik se ho najednou 
nabéře na vidly (Dob.). 

návidlidf, kolik se najednou na- 
bere na vidličky (Dob.). 

návidto v. seno. 

navírat: Navírá mu = má strach 
(Kunštát). 

návis, vyvýšenina na polní cestě 
vodou prohloubené (han.). 

navit se, unavovati se, namáhati 
se : Navíme se s tím I Novoměstsko). 

navtáky, pl. m., řemínky, jimiž se 
krpce na nohy upevňují (val., horň.). 

návrečky, pl. m. kousky nití, které 
se do jehly navlékají (laš.). 

návod: Všecko to z lidí přišlo, 
z lidského návodu (Suš. 298). 

návoj u stavu tkalcovského (v. tam 
I. k). 

navoňat se: Navoňáš se kvítka 
voňavého (Suš. 206). 

navoščif ni£ = navoskovati (Slav. 
ČL. X. 135). 

navracat sa: Kráva sa navracá, 
když po naběhání nezůstala stelná a 
běhá se znovu (v. přebíhat) vých. Mor. 

15 



226 



navrapitf vrapfi (faldů) nadělati: 
Dčvčice mají na sobě navrapené 
šorce (Slov. obr. I. 274). Ženské 
boty s měkkými holínkami jsou na- 
vrapené. 

navrátil stříška nad vraty (slov.). 

navrátit 1. nahnouti: Navrátí 
sklenku, a už je v něm goralka 
(Vych.). 2. = navrátiti se: Navrač, 
ženko, ku domu (Suš. 503). 

navrazgtý: Děcko je jakési na- 
vrazgté = nevrle, nemocné (v hrubší 
mluvě) Vah. 

navrzgtý = nabrzgíý (v. t.). 

navyknut čeho : Och vy černé oči, 
nic vy neptakajte, čeho ste navykly, 
toho odvykajte (Bart. III. 303). 

navyrjézafj navyřezovati : Navy- 
rjézata řepice (horA.). 

nazaujfmat sa : Co sa ten dobrák 
nazaujímát sirot! (val.) 

nazhtaSi na hlas, hlasem (Zl.). 

nazí mek, prase na zimu chované 
(val). 

naznat: »Kdo je ten Šikula ?€ 
>A to tady jednemu súsedovi tak 
naznali« = tak převzděli (dok. 64). 
A ti Češi že temu naznali Zlatej 
kopec (dok. 231). 

nazobat: Letěl holub do pole, by 
nazobal své vole (Suš. 269). 

názorkUi názorky íf , na výzvědy : 
Šél za ním názorky = šel za ním 
nepozorován a díval se, kam jde, co 
dělá atd. Šel po názorky = po 
zdaleku (val., horň.). 

nazpomfnat sa, mnoho vzpomí- 
nati: Šak sme sa na ťa nazpomínalil 

nazvonif někomu, nabiti: Nazvo- 
niia sem včiléj ogarovi^ ež měl co 
držať (Vah.). 

nazývaf koho, nadávati: On mňa 
nazýval (horň.) 

nažachorený, nadichaný, na př. 
rukávy košile ženské. 

nažbfunkaf sa, napiti se do sytá 
(Vek.). 

nažit vodu, napojiti se, nasáknouti : 
houba, šaty, půda (Zl.). 

nažívafi pořádati se: Dobře mezi 
sebů nažívajú. Jak nažíváte? (val.) 

nažmouchlý = nadmouchlý (v. t). 



nažokat sa, nazunkatsa, nalokati 
se (slov.). 

ne záporka 1. ve složeninách se 
substantivy a adjektivy záporka ne 
iasto neruH prosté pojmu, nýbré obraci 
jej v opak: nehospodář není ten, kdo 
není hospodářem, nýbrž kdo je ho- 
spodářem špatným. Nedobrý je tolik 
co zlý, neživý mrtvý atd. (příklady 
viz na svých místech). 

2. Nikdy mivá záporka ne ve slo- 
ženi význam sesilovací: něgyzda: Ty 
něgyzdo = gyzde (gyzd =: neplecha, 
vši, laš.); nemrňa = mrňa; ne- 
ohromný := ohromný. Srovn. něm. 
Unkosten = Kosten a p. (příklady 
v. na svých místech). 

3. Zápor ve vétéy kterou se vy- 
jadřuje podiv^ má význam sesileného 
kladu: Ledi mili, postóchéte, co se 
mně vám nestalo I (= co divného 
se mně stalo). Hredtoie, co to k nám 
neidó za hosti I (= jací vzácní hosté 
jdou). Afe co neříkáte, deť to ani 
možná néni (Mal. XXIV. 346). Ale 
co se nestalo! (dok. 77.) Otevře 
presúz a keho tam neuvidí jak kozla 1 
(dok. 249.) Och, což nepovíš, cérko 
milá! (Vlk 35.) Co mi král nepraví! 
Mám mu vyhledat šaty na princeznu 
ve třech ořechách (Kda II. 136). 
Afe hfeď sa ty, ten Bazalfl pacholek 
co dnes nevyváďá I (Vlk 34.) Strýčku, 
co vás nebudu prosit! (dok. 209.) 

4. Velmi často opakuje se nomi- 
nativ se zápor kou ve význame pří- 
slovečném. Jest to vlastně zkrácená 
věta, na př.: Jijó maso pust nepust 
(= ať je půst, ať není). Bil chlapca 
hlava nehlava. Šil bláto neblato. Jak 
se te koně splašele, tož Tetele roli 
neroli, mandefe nemandefe, chrást 
nechrást (Mal. XXIII. 164), Žně 
něžně, seti neseti, řepy neřepy — 
jakmile uhodí •kvartál* je po práci 
a po hospodářství (fig. 65). 

5. Záporka ne klcule se nikdy 
k výrazu, kterého se hlavni týká. 
Témiř vždy tak bývá při infinitive 
závislém na slovese miti: Takovi mali 
chlapci ti máji nemněf peněz. Tož 
to má tak neřikať. Je teho škoda, dež 
to majó nesněsť (Mal. XXIV. 345). 



227 



6. Zápor ka né j infinitivem s vý- 
pustkou slov. chtiti n. moci zastupuje 
určité sloveso: Mitá děvčica né sa ho 
spustit (Vlk 12). Co sa naň obrajti 
nachystali, afe nikdy né mu poradiť 
(Vlk 95). Rozina o vdávaňú ani počuť 
né (Vlk 103). Afe Hanča né sa stišiť 
(SUv. ČL. XI. 482). 

Za vétSim dkrazem záporka se tu 
zdvojuje: Anča do řva vy a ne a ne 
sa utišiť (Slav. ČL. XI. 379). Jedným 
se ztratil vlňak a ne a ne ho najít 
(dok. 250). Měl ty peníze u sebe, 
afe ukázat jich Anči, aby ju o tom 
přesvědčil, to ne a ne (Slov. obr. 
II. 181). 

7. Záporka ne zastupuje druhdy 
celý výrok \ To já ne, to Janek (vy- 
mlouvá se chlapec viněný z něčeho 
= já jsem to neudělal). 

8. neó negace v odpovědích^ kdyi 
se pouhým záporem odpovídá: Byřs 
tamř Neé í^ nebyl. 

9. Záporkou ne s následujícím 
abych vyjadřuje se zdůrazněný pro- 
hibitiv n. výstraha : Potom ne abyste 
tam ostali do večera I (= neostaňte I) 
Ale ne abys myslel, že to můžeš 
dělat leda bylo I (Kda I. 54.) No 
sósedi, ne abech vám chtěl něco 
přednýst I = nemyslete (arch. I. 85). 

10. Záporkou ne s následujícifn 
že a kondicionálem opisuje se prostá 
veta oznamovací'. Ne že by tam byto 
zima, ale teplo také není (= není 
tam zima). Ne že by o tom nevéďél, 
ví o tom dobře. Ne že bych mu 
záviďél, afe tolik zbytečně utrácat, 
je přece hřích. Ne že bych vás 
zdržoval, ale chvífku byste ešče 
mohli počkat! 

\\, Se slovesy zápornými pojívá se 
genitiv, a to a) za nom, podmétu 
vety kladné a) pří bezpodmétném slo- 
vese býti {není^ nebylo^ nebude) v. nebytí 
(i) při některých jiných slovesech pod- 
metných'. Nešlo ešče do kostela ludí? 
(val.) Neostalo kolka ve stavéňú (val.). 
Letos ani kláska nepor&stlo (Zl.). 
Teho stroma tam už nestojí (slov.). 

b) za akk. předmětný věty kladné 
při přechodných slovesech záporných. 
Genitiv tento jest pravidlem jak ve 



starším jazyce spisovném, tak i v ná- 
řečích zvi. východomoravských. Po- 
něvadž působením nynější poněmčené 
řeči spisovné přesné tyto vazby slo- 
vanské valem mizejí, uvádíme aspoň 
několik příkladů z písní Sušilových 
na posilnění jazykového vědomí a 
svědomí: Nebij moji dceře (Suš. 
466). Prosila mynáře, by jí nebral 
meta (Suš. 252). Nedávej mně viny 
(Suš. 17). Já vám haleny nedám 
(Suš. 121). Nězpívaj kohůtku, ně- 
dělaj zármutku, a já ho dosti mám, 
keď maměnky nemám (Suš. 389). 
Milenka se rozhněvala, že všech 
jablek nedostala (Suš. 752, od Telče). 
Ona nějida kaše, krup (Suš. 429). 
Husičky, nekafte vodičky ! (Suš, 103.) 
Nekupuj mi ořechů, nědzelaj mi po- 
směchu (Suš. 391). Věnečka mi ne- 
kupuj (Suš. 395). Na říčicu vody 
neměř (Suš. 331). Ach nemilujte 
pěti, šesti (Suš. 259). Jak za humny 
vyjeli, nikde cesty neměli (Suš. 22). 
Jak já ti ho podám, dy já ruku ne- 
mám (Suš. 32). Žádné chaloupky 
nemáme (Suš. 32). A kdo nam da 
travičky, už němamy Aničky (Suš. 
85). Nemám peněz enom trojník 
(Suš. 134). Já nemám maměnky (Suš. 
243). Otevři mně, milá, máš-li černé 
oči. Já ti neotevřu, černých očí ne- 
mám (Suš. 407). NěbudzeS ty miči 
z moji cerky ženy (Suš. 409). Kam 
se smutná obrátit mám, dyž tu 
svých rodičů nemám (Suš. 452). My 
medu nemáme, my včel nechováme 
(Suš. 463). Děvečka se vdává, své 
mamičky nemá (Suš. 603). Syneček 
pravdy nemluvívá (Suš. 331). Nikde 
dveří nenašel (Suš. 93). Súsedova 
dívko, proč se nečešeš, jak iné panen- 
ky hlavy neneseš? (Suš. 682.) Ne- 
opouštěj mého srdce strápeného 
(Suš. 62). Neopouštěj matičky své 
milé (Suš. 75). Kdo nám to tluče na 
naše vrata? Ať neotlouká stříbra a 
zlata (Suš. 127 od Telče). Kde chleba 
nemajú, koláčů nepečú (Suš. 470). 
Nech si nepolámu za klobúčkem 
zlata (Suš. 366). Afe černých očenek 
v krámě neprodajú (Suš. 252). Ne- 
promluvme k sobě celé tédeň slova 

15* 



228 



(Suš. 360). Za mnú listuov nepiš 
(Suš. 578). Ani slova mu neřekla 
(Suš. 3). Aj vrba střešeň nérodzi 
(Suš. 599). Nerozhazuj, větře, sena 
(Suš. 608). NěsíySim taj zezutky ku- 
kati (Suš. 100). Což pakf synečku, 
což tak tvrdé spis, že svého koně 
hlasu neslyšíš? (Suš. 128.) Já sem 
svátků nesvětila, ani pátků nepostila 
(Suš. 27). A kde bych já tú růžičku 
vzala, dyž sem ešče růží netrhala? 
(Suš. 353.) Ty toho, matičko, ty toho 
nevěříš? (Suš. 35.) HerSek mladý 
také jede, Kateřinky si nevěze 
(Suš. 90). Všecky hosté tady vidím, 
enom svěj dcery nevidím (Suš. 84). 
Jak živa sem neviděla na lóce ja- 
lovca, na boru žaludu (Suš. 199). 
Ešče sem něvidze) takovej dzevuchy 
jak tá moja je (Suš. 395). Vinka ti 
něvratim (Suš. 378). Zaspalo děvče, 
nevyhnalo kťav (Suš. 541). Jez můj 
milý, nevylam si zubů (Suš. 751 od 
Telče). Voíečky jím zajímali; votečků 
jím nezajali (Suš. 182). Ty mně ne- 
zaplatíš té mé poctivosti (Suš. 377). 
Nazarmucuj své mladosti (Suš. 46). 
Povězte nám fudé, kady je tu cesta ; 
povězte, nevíme, až (ať)jí nezbtúdíme 
(Suš. 457). A ty zty pohane nékrajej 
a moji dušičky nězjadej (Suš. 1). 
Bych nezmeškala svatých nešporů 
(Suš. 6). Šeltě odsud plakající, pro 
pláč cesty neznající (Suš. 13). Komár 
všecke vtáke pozval, jenom jedné 
sově nezval (Suš. 696). 

Sloveso řídicí a infinitiv splývají 
v jedno, pročeš předmět závislý na 
infinitive nespravuje se co do pádu 
infinitivem, nýbrž slovesem řídicím: 
Kerá je múdrá panenka, nedá rozviť 
svého vínka (Suš. 3). Pések nechce 
Jury kúsat (Suš. 624). Všecky panenky 
podvedl, jen Kamenkovej nemohl 
(Suš. 103). A já vínka nesmím dat 
(Suš. 22). Už nesmíš k nám chodívat, 
stoveček o tásce mluvívat (Suš. 311). 
Něumim ja kaše vařiř ani chleba pecť 
(Suš. 207). Neprišia sem já, maměnko 
milá, Tefuje lámati (Suš. 484). Nerada 
bych ho zbudila, nerada mu snu 
zrušila (Suš. 237). Více jiných pří- 
kladů v. v List. íil. II. 124. 



nebe má heteroklit. tvary: pod 
holu nebu = pod širým nebem (laš., 
nom. nebo). Vem tě Pámbu do ne- 
bičke (han., ND 106). 

nebečko = nebíčko (laš.) 

neberný 1. neberné pole = ne- 
úrodné (laš ). 2. Matka strčila chlap- 
covi jednu nebernou = pohlavek 
(Žďár). 

nebeský dar, chelidonium maius 
(bot.). 

nebodaji tuším : Prišeu tam ne- 
bodaj hajný (horň ). Bol tam něbodaj 
ai ten (Dob.). 

nebohý, nebožtík (val., laš., horň.) : 
Nebohý naši tatko (Dob.). 

neboj se, lathraea squamaria (bot.). 

nebora : na neboru, jarní hra dív- 
čí (ND. 195). 

neborák = nebožák (val., laš.). 

nebozíz: Vrátný zatočil fusa do 
nebozíza na právo ai na fevo (slov.) 

Nebozízky, pl. m., trať (Blansko). 

nebozízová zima : když věje takový 
vítr, že nabere sněhu a točí jím do- 
kola (Dob.). 

nebožátko: A mně nebožátku 
bude ubližovat (tchýně nevěstě) 
Suš. 432. 

nebožka se stupňuje: nebožička 
mamička (Jicko, laš.). 

nebožko: Kotě už je nebožko = 
mrtvo (Mal. XXIII. 162). 

nebrz, nebrzo, brzo, skoro: Kó- 
zelniček má nať nebrz jako celerová. 
Bude mu nebrzo 60 let (Zábřežsko). 

nebylý, člověk nevyvinutý, tupo- 
hlavý. 

nebelec = nebelé chlap, budiž 
k ničemu (záp. Mor.). 

nebýt, nebýti 1. jako bezpodmétné 
sloveso pojí se s genitivem logického 
podmětu: Již toho draka zase není 
doma (Kda I. 81). Není ptáčka ani 
křepelice (Suš 5). Něni tu žádného; 
mamy doma něni (Suš. 11). Dyť tam 
vody není (Suš 88). Milého tu něni 
(Suš. 94). Sedmý rok dochodí, Vich- 
torýnka z vojny néni (Suš. 131). 
Přeneščasné vydávaní, dyž otca, ma- 
teře néni (Suš. 139| Tvého vínečka 
na stole néni (Suš. 450). Pracho není 
hani zrnka (Suš. 683). Zašovských 



229 



pacholků doma néni (Bart. III. 511). 
Dy mne doma něni, tancuje s inyma 
(Suš. 389). Naša panímáma lai bude, 
dy husatek doma něbudč (Suš. 546). 
Když přišel husar do mlýna, nebylo 
tam žádného doma (Kda I. 45). 
Volal ženu, ale ženy nebylo nikde 
Kda II. 92). Už nebylo pomoci (Suš. 
85). Ale kde's byla, Uliánka moja, 
že tebe nebyto sedům roků doma 
(Suš. 545). Teba, šohajku, nebylo 
doma (Bart. II. 105). Nebylo ňa doma, 
a já sem v poli oral (Bart. III. 511). 
Sobotěnky neděle može pro mne ne- 
být (Suš. 333). Staň s peca ty holý, 
dy robenka néni = vždyť ty nejsi 
robenek; doplněk v genitivěl (Suš. 
12.) 

2. bezpodmétným není s následující 
kondicionálnou vitou vyjadřovací (že) 
pronáší se zápor důrazněji nešli pro- 
stou vitou oznamovací (srovn. ne 10.) : 
xNéni, že by býl k lidom (Slav. ČL. 
XII. 45). Néni, že by bylo tma = že 
by bylo tma, néni. 

3. Neni s inf. za germ, *to nejdeš : 
Něni to, ma děvečko a něni to tan- 
covat (Bart. II. 381). »Néni enom 
peníze do záložny nosit «, když si 
někdo stěžuje na neočekávané výlohy. 

necítlfse: Necítil se zlosťó n. 
od zlosti (Mal. XXIV. 69). 
necudSi nestyda, nemrava. 
necudnýi zanečištěný: louka (Df.). 
necúrky, pl. f, malé necky (val.). 
necůvky, pí. f., necky, kocábka 

(Vek.). 

nečača, nimra (han.). 

nečamor: Ať je holka třeba ne- 
čamour, jen když je mladá (Pittn. 
VI. XVII I. 803). 

nečas : To je člověk k nečasu = 
budiž k ničemu (han.). Hale, ne- 
času = plačtivé dítě (Suš. 509). 

nečekavý, netrpělivý: Má děvečko 
nečekavá, proč pak's na mne nečekala 
(Bart. III. 176). 

nedaj: Viděl také tu krávu v za- 
povězeném, ale nedaj na Francka 
nezavolal = Bůh uchovej, aby byl za- 
volal (Slov. obr. I. 111) 

nedajsa, zle: Už bylo s Janem 
nedajsa. Je to někdy s tým obědem 



nedejse, když si hospodyň neponáhlí 
(dok. 157). 

nedá = leda ve složeninách: ne- 
dakdo, nedakde atd. (Zl.). 

nédarečko za cestu (Suš. 454). 

nedaf: Nemocná stěžovala sa, že 
jí nedá dýchať = že nemůže dýchat 
(Slav. ČL. XII. 188). Někdy dýšu a 
někdy nedá. Nedá ně seděť doma 
(val.). 

nedávnej (val.) =: nedávný (dol.) 
= nedávni (han.) = nedávno. 

nedbata, nedbalý člověk: Nedbalo, 
omé se, vem šátek, otře se (Vyhl. 
II. 41). 

Nedbátky, trať (Kyjovsko). 

nedbat: On nic nedbá =: nestará 
se, nepřičiňuje se. On by nedbal sa 
ožéniť, dyby ho kerá chtěla = rád 
by se oženil (val.). On by nedbal, 
dyhych ho třebas celý rok živila 
zadarmo. 

nede, tuším, asi, možná: Bela 
nede v kótě. »Byl tamř« >Nede byl.« 
• Bude pršet?* »Nede bude.c Venku 
je škaredě, chlapci nede proto ne- 
přijdó (Zábřežsko). 

nedélOi pl. f., kout: hospodyně po- 
sílá své přítelkyni do neděl polívku 
(Vyhl. II. 163). 

nedělka, šestinedělka, koutnice 
(Vyhl 1. 115). 

nedérňo: Svadebčané byli po ne- 
dělňu nastrojeni, op. po všedňu (Vlk 
67). 

ne divu, není, nebylo divu : Hosťé 
si obhlédali izbu ; nedivu, že sa ím tam 
rubilo (Vlk 48). Hlavička mne boli, 
nediv se mi ona na póly rozkrojí 
(SuS. 485). 

nedobřec,-a = nedobrota, ne- 
dobrý člověk. 

nedobřina = nedobrota. 

nedobrota 1. čtveračivost : Ta ne- 
dobrota tak ním šila (Vah.). 2. ne- 
zdara: Počkaj ty nedobroto! Ti ne- 
dobroté všecky střešně nám otrhali 
= nedobří rozpustilí kluci (Zl.). 

nedobrý, na vých. Moravě vůbec 
= zlý, přísný, nechutný : nedobrý 
člověk, nedobrý ogara (rozpustilý), 
nedobrý zemák, nedobré pivo; euf. 
čert: Zjavíl sa ten nedobrý (val.). 



230 



Už ma s tým nedobrým spolky (Slav. 
ČL. X. 36). 

nedo6úvaf| nedoslýchat! : Dyž sa 
ho na něco ptali, museli sa ho aj 
třikráť ptáť, ta jak by nedočúvá} 
(Slav. ČL. XII. 131). 

nedojípka : z nedojípky =: z nena- 
dáni (záp. Mor.). 

nedoluha (pol. niedol^ga) 1. neduh, 
slabost tělesná i duševní, 2. špata, 
plevel: To obilí je sama nedotuha 
(val., laš.). 

nédotunga, člověk nevědoucí si 
rady (laS.). 

nedotužné -ěte, slabé, churavé děc- 
ko (val., la§ ). nedolužný (pol. niedo- 
l^žny), na smyslech neb tělesně ne- 
vyvinutý: Kača byla jakási nedo- 
tužná Vlk 18 (záp. Mor. nedolóžné, 
neduživý). 

nedopera, nedosyta (dok. 230). 

nedopita, kdo nemá nikdy dost 
nápoje lihového. 

nedopustit: Nedopustit na sebe 
strachu = nepoddal se strachu. 

Nedorostek, příjmení. 

nedospétkai nedospělá hruška, 
švestka atd. (laš. Kt. Dod. I.). 

nedostatečnýi chorý (laš.). 

nédotkanéCi ňca, komu nelze ko- 
bera (břicha) dotkať, docpati = ne- 
nasyta (laš ). 

nedovířafi nedůvěřovati (Vek.). 

nedovfřavo, nedůvěřivě: >Šakna 
to čekám jak čert na hříšnú dušu,« 
praví) řemenář jaksi nedovířavo 
(Slav. ČL. XIII. 374). 

nedovůla: Só spolo v nedovuli = 
ve zlé vůli (záp. Mor.). 

neduhai -y, f. = neduh (Brň.) :*Za- 
trápené neduhy (přezdívka ženským) 
Zábřežsko. 

nedúžný, neduživý (Vych.). 

nega, Neige, piva i zbytek střiž- 
ného zboží (slez.). 

negryfný, nešikovný, »nemá gryfu< 

(laš.). 

negyzda, ohyzda (val, laš.). 

nehaňba, kdo nezná hanby, ne- 
styda: Vy nehaňbil 

nehty, pl. m., vyraženina na ja- 
zyku dobytčete (= hůsenky). Do- 
bytče prý je dostane, dá-li se mu píti 



voda, kterou se někdo umýval (záp. 
Mor.). 

nehnuty, nehybný, nemotora (val.) 

nehoda, neduživec: Já sem už 
taký nehoda (záp. Mor). 

nehodný, nemocný: >Kde máte 
nevěstu?* » Je nehodná € (záp. Mor.) 

nehojedi nebojící se bolačka, dobrá 
vůle (záp. Mor.). 

nehospodář, špatný hospodář: 
Mach je nehospodář (Vlk 52). 

nehrubé, nevalně: Nehrubě po- 
chodit (Slav. ČL. X. 30). 

nehyba, nehybný, líný. 

neoh 1. ať, aby: Počkaj, néch sa 
pozrem. Za to ich pekne prosím, 
něch mi za zlé němajú (Dob.). Pote 
s nama na dvůr, nech sa podíváme 
na naše zboží (Podl.). Počkajte, bra- 
trové, nech sa spočítáme (Suš. 721). 
2. uvozuje větu podmínečnou : Nech 
to ešče nějaký čas potrvá, Bůh ví, 
jak bude (Zl.). 

nechat 1. s genitivem: Nechtě 
tam toho snopa. Nechá} tam čeřena. 
Krakované měščané všeho díla ne- 
chali (Suš. 176). Než bych jase s ňu 
sekat, radš falešné panny nechám 
(Suš. 181). Nechal sem koní stát 
(Suš. 658). Zeleného vínka, zlatého 
prsténka na stole nechá! (Suš. 756). 
Mosíš tu nechat svéj plachtičky (Bart. 
II. 64). Nechám si ditěte potrhat? 
(han.) Chatupky mi nechal samé, zem 
mi odebral (laš.). Nechal nás busech 
stát (Tišnov). 2. s instr. doplňkovým : 
Afe nechtě Jánka Jankem a ne- 
mluvte s ftém. Proč tó hrušku ne- 
chale planičkó? (Mal. XXIV. 67.) 
Chfél to nechat vovčírnou (záp. 
Mor,). — Dyž nechceš, nech tak, 
lass bleiben. 

nechat se: Musím se nechat doma 
= zůstati (žert.). 

nechca, neřkuli: Ani staré chlap 
toho neunese, nechca takové chlapec. 
Ani vlk, nechca pes (han.). 

nechjejakýchce, jakýkoliv: dyž je 
nějaká nechjejakáchce bolačka, tož 
ty kostečky utlúct a posypat (dok. 
239). Frče z nechjejakýchchce pantlí 
(dok. 255). 

něchtam = nechať, buďsi: No tuž 



231 



nčchtam, ja se podepíšu (laš, ČL. 
XI. 264). 

nechticanaschvál : Uďál to myslím 
nechticanaschvá), t. j. vymlouvá se^ 
že nechtěl, ale bylo to naschvál 
(Plumlov). 

nechfúcky, nechtě, nerad (slov.). 

nechuta: Nechcejte bo, děvčata, 
ja dy on je nechuta (Suš. 686). 

nechval, jen když: Sem rád, ne- 
chval to tak dopadlo. Nechval je to 
ve stodole 1 Nechval tam sedí ! (dítě 
ve škole, třeba se neučí ; záp. Mor.). 

nějaký 1. A tak aspoň nebude 
naříkat na nás, dyž by to melo byť 
nějaké = nešťastné euf. (Slav. ČL. 
XI. 276) 2. Pobýt tam nějaké dva roky 
=1 asi (Zl.). 

nejarýi nesvůj, chorý : Dež je člověk 
takové nejarél (záp. Mor.) 

nejĎkOi nejĎkom, nyní (Telč). 

nejdelší: Do své nejdelší smrti 
zůstaneš u mne, t. j. : kdyby jak 
dlouho bylo do tvé smrti, kdybys 
jak dlouho živ byl (Kda I. 206). 

nejít: > Dlouho nejdete 1< praví se 
všude na Moravě tomu, kdo se spo- 
zdil, pozdě přichází. 

nekáď: Snáď tu budeš do nekáďř 
= nějaký čas (Zl.). 

někdy : Pečeme až někdy = málo 
kdy. Zastaúvá sa u nás až někdy 

(Zl.). 
nekerúc = kerúci (v. t). 

nekerý I. Až nekerý klásek je 
dobrý = málo který. Letos je enom 
někde nekeré jabko = málo jablek 
(Zl.). 2. Byl by ešče nekerú dostal od 
těch chlapů t. ránu (dok. 156). 

nekFuda 1. nečistý, nespořádaný 
(val.). 2. nehyba (Jicko). 3 nesrsta, 
hrubián Qevíčko). 

nekornýi nehybný do práce (Jicko). 

nekonečný, zdlouhavý v řeči, 
v práci. 

nekřest, sempervivum tectorum 

(han.). 

nékřšĎa, -ate, nekřtěňátko (Dob.). 

nekvapa, váhavý, zdlouhavý člověk 
(záp. Mor., Kt. Dod. I.). 

nekvětka, druh jablek; pozdě 
kvete a skoro zraje. 

netaba, nešika, neduživec (val.). 



netabačný: Ten košík je taky ne- 
labačny bez teho ucha = nešikovný, 
nezručný (laš). 

nellda, nevlídný. 

netova, nemotora (val.). 

nefútaf, nerútám = nelitovati (val). 

nefza (jako v ruštině) = nelze. 

nemáhaf, nemoci, slabým býti (laš.). 

némaš, néma (opav), nlmaš, ni- 
ma (frýd.) = není (jako v polštině) : 
Němaš tam žádného. Tam toho němá. 
Nimaš tam nic. Nima jich doma. 
Avšak i v jiných nářečích vyskytují 
se podobné vazby: Kdež ich máš? 
Nemáš ich tu nikde = není jich (Zl.). 

némafi skoro, téměř: Nčmar do 
jedenasti tam byli (laš.). 

némcovat, německy mluviti : Něm- 
covale spolem (han.) 

NémĎ, -a les (Osvětimany). 

némčlcai červenobílá vlněná če- 
pice pletená s dlouhým třapcem; 
nosili ji v zimě pod kloboukem. 

némčůvka, druh hrušek. 

némeCi -mca, němý člověk (val., 
stč.). 

něme6ek| houba boletus rufus 
(Zábřežsko). 

nemito Bohu má platnost příslovce : 
Utrácá peníze nemilo Bohu. Lábuje 
po hospodách nemilo Bohu. Zhňusili 
ste to nemilo Bohu. 

němkyňa, německá myš (Jimra- 
mov). 

nemoct, nemocným býti : Nemože 
na nohy (vých. Mor.). Co je s vámi ? 
když vy pořád jenom nemůžete 
(Kda I. 163). 

nemodláki nemodlenec: Bel jeden 
sedlák nemodlák (záp. Mor). 

nemodTena, -y, bytosr, kterou se 
hrozí dětem, jež se nerady modlí, 
že je sebere (Mal. XXIV. 340'. 

nemodfený, kdo se nepomodlil : 
Kráva nedójená, dívka nemodlená 
(Bart. III. 110). 

nemoha: Postretta ju nemoha, 
dzě si, psota, dzě's bola,} (Bart. II í. 
684: u Sušila 675 povaha = lenost.) 

němota: Uvédl to na němotu = 
na nic, zkazil to. Opilý, zbitý na ně- 
motu = velmi (ZL). 



232 



nemoresný, nezpůsobný, velikán- 
ský (Zl.). 

nemravai nemravný člověk: Co vy 
nemravy tu stojíte? (Kda I. 169). 

nemrňa = mrAa, nemotora. 

nenadána, nenadání : Z nenadanej 
chmac ho (dok. 12). 

nenadanka, nenadání: z nena- 
danky (laš.). 

nenadány, komu nelze dosti dáti, 
kdo nemá nikdy dost (záp. Mor.j- 

nenadátá, nenadání: z nenadátej 
(vých. Mor ). 

nenadéjo, nenadání : To musí pi^ijít 
tak, jako když človéku přijde z ne- 
nadéja si zazpívat (Pittn VI. XVIII. 
806). 

nenadoha, nenadání: Galétčena 
z nenadohy přivedla řeč na děti 
(Slav. ČL. X. 469). V téj z nenadohy 
kocúr skočí} na drveno (ČL. XII. 274). 

nenadohy, nenadálý: Tatik býl 
namrzutěný nenadohým přímnožkem 
(Vlk 3). 

nenapltny chlap který nemá nikdy 
dost lihových nápojů (val.). 

Nenkůvky, vinohrad (Želetice ; pův. 
osada; srovn. nedaleké Nenkovice). 

neobrata, neobratný člověk. 

neobruba, člověk nezpůsobný, ne- 
omalený. 

neobrúbeny: Mluví neobrúbeně ^ 
neomaleně. 

neobúchany, nevycvikovaný. 

neobuvny: bot, který se těžko 
obouvá (horň). 

neohřápany, neohrabaný (Slav. 
ČL. XI. 91). 

neohromny = ohromný : Došla ke 
mně baba neohromná (dok. 56). Za 
starých časů bejvávali snáď takoví 
lidé neohromní (dok. 242). 

neohumny, nezdrženlivý (již. Mor. 
Kt. Dod. I.). 

neokonany, 1. práce, které nelze 
okonati, zdolati, 2. člověk, jemuž 
nelze vyhověti (vých. Mor). 

neokopa, neohrabanec, nešika 
(val.). 

neokřápany : řeč, nerozvážná, spro 
stá (Zl.). 

neomasta, nechuta, protivný člo- 
věk (val.). 



neoplchanec, neotesanec (han.). 

neopiohany, neotesaný, hrubý 
(obraz vzat od opichování krup ; v. t.). 

néopisany, čeho nelze opsati : To 
byla radoáč něopisana (laš). 

neosožny, neužitečný (Vek.). 

nepáčít si, nepamatovati si: Ne- 
páčím si toho (Kunštát). 

nepaméf. >Post hominnm memo- 
riam« Ottův Slovník překládá: »Za 
paměti lidské, kam sahá lidská paměť 
m. od nepaméti. 

nepatrný, nebezpečný: Je to tam 
nepatrný. Tam je cesta nepatrná 
(Záhoří lip.). 

neperuša sukna, která se nehodí 
práti: soukenná, hedbávná (dok. 172). 

neplátežny, kdo nerad platí 
(Kunštát). 

nepliny: PrSí-li po sv. Duše, je 
obilí nepliné= málo sype (záp. Mor.). 

nepoĎas = nečas (Vek.). 

nepodara, něco nepodařeného : 
pečivo, obilí, dobytče, člověk. 

nepoddaný, nepoddanecy nepo- 
slušný, svéhlavý: Te nepudané kloko! 
(Tišnovsko i j.) 

nepodílný, co se těžko dělá, na př. 
kámen, který se těžko láme. 

nepodobny, náramný : Takový 
Teják se spustfí nepodobný (Zl). 

nepojede, kdo si nepřeje jídla, 
skrblík ížďár). 

nepokfuda, koho nelze pokliditi 

nepořádá, nepořádný člověk, kte 
rému nelze poraditi, s kterým není 
rady (Kt. Dod. I.). 

neporadit: Milý brachu, já tady 
neporadím = nemohu poradit, nevím 
rady (Kda I. 77). 

nepořádný člověk, jemuž není 
rady, s kterého nikdo není. Je to 
cosi nepořádné -=. nesnadné (Zl.). 

nepořida, kdo nic nepořídí. 

neporučny 1. co není po ruce, 
nepohodlný : schody (han. neporóčné). 
2. nezručný, neobratný (hor.). 

neporúzny, co není »na porúzi«, 
nepříručný, nezručný (vých. Mor.). 

neposlucha, neposlušný. 

nepovédět: To vám nepovím = 
nevím to. » Mladá pani, kde je tvůj 



233 



pan?« >Ajá smutná nepovím vámc 
(Bart. II. 9). 

nepozora, člověk nepozorný. 

nepřejfčnosf, nepřejnost, závi- 
stivost. 

nepřejlčnýi nepřejný, závistivý. 

Neprejovy, pl. m., vinohrad (Ra- 
déjov). 

nepřemožený, nepřemožitelný: Už 
leží Turka okolo Prešpurka nepře- 
možená moc (Suš. 136; srovn. in- 
victus exercitus). 

nepřlměří, nepřimířejíc. Ukazo- 
val-li by někdo na svém těle prstem, 
kde jiný má bolesf, dostal by ji také. 
Učiní-li tak přece, hledí zlý účinek 
odčiniti slovem »nepříměrí€: Má to 
žebraný nepríměří počátek (až sem) 
záp. Mor. (Mor. lid 187). 

nepřimlraja, nepřirovnávaje (srovn. 
rus. priměr), užívá se na vých. Mor., 
když se člověk pro špatné vlastnosti 
přirovnává ke zvířeti: Dyť on je ne- 
přimířaja jak tá němá tvář. Mtadý 
člověk je nepřimířaja jak mtadý pes 
(Vlk 17). 

neřasfi -i, roští, chrasť (val). 

neraz, nejednou: Neraz milá ne- 
snídala (Bart. I. 3). 

neřáda (nerejda), člověk neobratný 
(han.). 

neřesť: Tyto kalné mračna zažeň 
a všecky v nich neřesti, jako škod- 
livé krupobití . . . (Mor. lid 173). 
Robil tu něresc = co se nemá činiti, 
co je hříšné (Dob.). 

nerky, pl. f. (z něm. Nieren) ledviny 
(laš ). 

Nerobiš: Dnes je sv. Nérobiša, 
úterý velikonoční, svatodušní a j. 
• poloviční* svátky, kdy se nepracuje 

(Dob.). 

Nerody, pl. f. trať (Tečovice). 

nerozvaha 1. nerozvážnost: To je 
u něho dycky, u teho chlapa, taká 
nerozvaha. 2. nerozvážný člověk (laš.). 

nerudný, nepokojný, neposedný: 
chlapec (Vych.). 

neřu ma (- o ■ ), nesrsta, hrubián (han.). 

neryga, nemotora (Vek.). 

nerypa, nemotora (val.). 

nesečnó obili, které se špatně 
seče, >enom sa to žne pod kosú« (val.). 



nesedajný, neposedný (val.). 

Neselov, trať (Blansko). 

nesetky, pl. f., borůvky (Brň.). 

Nesitky, pl. f., trať (Výmyslice). 

neska : kúra dobra něska, slepice, 
která dobře nese (laš.). 

neskládaný 1. n. roba, veliká, ne- 
foremná, 2. stálý přívlastek nadávek : 
Ty mrcho neskládaná! (Jicko.) 

neskoro 1. pozdě: Dnes sem šél 
neskoro spát. T\to hrušky zrajú ne- 
skoro. Neskoro ty lituješ (Suš. 15). 
2. = skoro : Trvalo to pul hodině 
neskoro (Zábřežsko). — Comp. ne- 
skořej (slov, val.): Šak sa dozvíme 
až neskořej (Slov. obr. II. 72); ne- 
skoři {^ox\ néskorši (laš.): Aby ně- 
skorši něnařikal. Přijdu něskorši. 

néskořucno, velmi pozdě (Lor.). 

neskrytý : zlost, radost = veliká, 
jíž nelze skrýti. Hněvá se neskrytě 
= velice (Třešť). 

nesmyst: To je nesmesl člověka 
takovó hlópotu řicť zn to je nerozumný 
člověk, když takovou hloupost řekne 
(Mal. XXIV. 65). 

nesnádka, nesnáz, nepohoda (val.). 

nesnadný, nevrlý : nesnadné děcko, 
launisch (val.). 

nesnáz -a, m., nepohoda: Takové 
nesnáz, deť je Této pséka vehnať 
(Mal. XXIII. 160)! Jak pak ste mě 
našle v tem nesnázo? (Vyhl. II. 8.) 

nesný: strom, který nese ovoce: 
Vykácel moc stromů ešče nesných. 
Plač ty, cérečko, plač ty ešče, abys 
měla slépky nesné (Bart. I. 136). 

nesprejný, koho se nelze spleti, 
zbaviti. 

nespřajný, závistivý (laš.). 

Nespřata, kdo se s nikým nespřá- 
hne, nesrovná: Všeci sú oni takoví 
nespřati (Vlk 65). Nedy sú staří 
všelijací nespřaťé, a mladí sú pěkně 
živi (Slav. ČL. XI. 483). 

nespřatný, nesnášelivý (val.). 

nesprava, nesprávný, kdo se ne- 
hledí s lidmi spraviti, vypořádati 
(Jicko) 

Nesrovnalka, trať (Blansko). 

nesrsta, svárlivý člověk, nedů- 
tklivec; též příjmení. 



234 



nesrstnýi nedůtklivý, zvláště v ne- 
moci, v omrzelosti, stále po někom 
s hubou jezdí (Vah.)- 

nést: Naša nátura to nese ináč 
(než panská) = žádá něco jiného 
(dok. 274). 

nést se: Ta Tučapská chasa, ta 
se hoře nese (Bart. III. 124). Již sem 
tak osiřel jako jabor v lese, když 
s něho listi opadá, on se smutně 
nese. Mlaďoch sa nese = vypadá 
mlád Qicko). Něsol sa na koni = 
jel (Dob.). 

nestane, nebude: Až mne nestane, 
až matky nestane, jak s tebú bude 

(Zl.). 

nestatek, nestvůra: Divé robě bylo 
prý takový nestatek (Zábřežsko). 

nestojte = nastojte : Volata na 
nestojte (val). 

nesvorčlivýi -ivec, nesnáSelivý 
(han.). 

nesvůj: Macocha byla by ráda 
vyzbyía ty nesvoje bez grejcara 
z domu =: nevlastni děti (Slav. ČL. 
XII. 42).) Su jakýsi nesvůj. Už včera 
býí nesvůj, dnes mu jeli pro dochtora 
= změněný, chorý. Od Ihockých hodů 
býi Janek jak nesvůj (Slav. ČL. XI. 
95). 

Nesytai bývalý rybnik u Hodonina. 

nešĎápený, euf. nešťastný: Ne- 
ščápený chlapče, co's to zas vyvedli 
Neščápené dělo! = zatrolená věc. 

nešĎasnúcenýi velmi nešťastný, 
zatrolený: n. děcko! (val.). 

nešĎastl (neštěstí), padoucí ne- 
moc (horň.). 

něškudrnýi umazaný, nečistý 
(Dob). 

nesoušnýi nečistotný, neúhledný 
(Novoměstsko). 

nešpita, 1. nečistota, hyd, 2. špi- 
navec (val.). 

nešpitnýi nečistý, špinavý (val). 

nešpudrna, -y, ženská rozcuchaná, 
Sp'navá (BorSice). 

neštovicai -ce, 1. dobrá vůle, 
(záp. Mor.), 2. neštovicu mívá ovce 
na » váčku- (vymenci) val. 

neštuvka, paris quadrifolía, užívá 
se od neštovic (slez.). 

nešuša, -še, špinavec (Maš.). 



ne tak| 1. v původním význame 
často výpustkově : Jak Kačenka po- 
kročí, rytíř za ňó poskočí: Ne tak, 
ne tak rytíři I Já sem z rodu dobrého, 
z rodu tobě rovného = nečiň tak 
(Suš. 178). Přinda k jedné, poví jí 
slovečko, přinda k druhé, rozpoví jí 
všecko. Ja ne tak, ne tak, synečku, 
nepovídé všecko na děvečku! (Suš. 
268). 2. nercili: Ten iným chíapom 
poradí, netak tobě. Za penize v Praze 
dům, netak trocho teho jidla a piti 
(fig. 75). Trefí se to i panně ve zlatě, 
netak. Bože, chudobnej sirotě (Suš. 
206). Nebyla sem královou, netak 
býti katovou (Bart. III. 560). 

Netálíja = Itálie. 

netáta, iuniperus sabina (bot.). 

ne to, nercili = netak (v. t. 2.): 
Jinačí lidé tu vody žádají a nemohou 
jí dostať, ne to vy \Káz. II. 65) 
val., laš. 

netopýr má tato jména mor. : ne- 
topýr (slov., val., han.), letopéř, litopéř 
(záp. Mor.), večerek, večurek, veče- 
ratek. podvečerek (laš), šimík (Po- 
lešovice), kašakút (Brumov), kožúr 
(Lidečko), hoíý vták (horft.). 

netřeba s compar. opisuje elativ: 
Mám kanárka zpěváka netřeba lep- 
šího = velmi dobrého. To je sukno, 
vino a p., že netřeba lepšího (Srovn. 
bělorus. : Pestujucca z im, jak ne 
nadá lučše — pěstují se s ním, že 
netřeba lépe. Erb. Sto poh. 129.). 

netrefa, nešika (han.). 

netuhy, pl. m., škubánky (Žďársko). 

netúz, -a, nedbalec To sú ta- 
koví netúzé (Vych.). 

netyja (val. i metyja): z kaše na 
řídko uvařené a moukou zasypané 
udělají se kule, nadějí povidlím, 
omastí a posypou tvarohem (vých. 
Mor.). 

neuhovený, komti nelze uhověti: 
On býí v téj nemoci hrozné neuho- 
vený (Slav. ČL. XII. 486). 

něuk = samouk (laš.). 

neukazovat : Letos neukazuje ku- 
povať zbytečné věci = »není podle 
toho« (Zl.). 

neuma, nevědomec, nešika (laš.). 

neumíraný, zcela podoben : To je 



235 



neumíraný otec (dítě otci zcela po- 
dobné), neumíraná stařenka, matka 
a p. (slov., val.); han. neumírající: 
Janek je neumirajici otec. 

néuroda, nepodařenec: Nčpu- 
može mýdlo, voda, dyž je čtověk 
néuroda (Lor.). 

neúroku. Aby člověk člověka ne- 
uřkl, třeba ke každé poznámce, kte- 
rou o jiném činíme, přidati > ne- 
úroku*: >Šak ste ešče neúroku 
mladí*. > Ale, neúroku, vyšte bledí 1* 
Tak říká každý, ať domácí, ať cizí, 
kdo se ponejprv dívá na novoroze- 
ňátko, na ulíhlé dobytče, na kynoucí 
těsto a p. (Mor. lid 199). 

neústupai neústupný člověk. 

neužitýi kdo ani sám neužije ani 
druhému užiti nedá = nespřejný 
(val.). 

nevařit : Nevaříja spotu = nejsou 
spolu za dobré. Nevaří na něho = 
nevrazí. 

nevážený: Ten už zjédot nevá- 
ženého masa := euf. ukradeného 
(Dob.). 

nevážný, 1. kdo si něčeho ne- 
váží: > Mrcho nevážná!* když třeba 
zahodí ještě dobrou věc (Vah.). 2. 
veliký: člověk, pecen (záp. Mor.). 

neverOi nevelmi (val., horA ). 

nevédúcky, nevědomky, nevěda 
(val). 

neveselý : Co ste smutní, nepřeseli ř 
(Suš. 50). 

nevěsta, snacha : Komu je najTepší 
jak našéj nevěstě? (Suš. 669). Nej- 
mladší nevěsta v osadě = dívka, 
která se poslední provdala (val.). 

nevidomky se vykradl, neviděn, 
nepozorován. 

nevidomý na Valaších jest člověk; 
slepý kůň nebo jiné zvíře. 

nevízka n. nevižka: Je na nevízce 
= na váhách, neví si rady (val.). 

nevtáda, slabota: Nevláda pridze 
na člověka (Dob.). 

nevFezto, -la, 1. zbytek nádivky 
jelitové, která nevlezla do jelit z=: 
obcházka v. t. 2. ostýchavý člověk, 
neSika, neuma (vých. Mor.). 

névruda, nevlídný, nelida (laš.). 



nevoFa, 1. nesvoboda, soužení: Už 
mi žáden něpomože z moji nevole 
(Suš. 468). Rofo, rolo, rolo ma, ty's 
je vefka něvofa (Suš. 504). 2. ne- 
moc: To je včif jakási divná nevofa 
mezi liďma: ani dochtoři nemožú jí 
vystihnúť (Vah.). Tatíček dostali 
jakúsi nevofu do noh (val.). Dyž 
sem jel přes vodičku, zlámal mi kfiň 
nožičku: Staň, koničku, z nevole, 
pojeděmy přes pofe (Bart II. 140). 

Nevria, -y příjmení (Btcha). 

nevriý člověk, nehybný, nemo- 
tora (Zl). 

nevšímaónosf, nevšímavost: Dyž 
má člověk viděf takú nevšímačnosf 
(Slav. ČL. XI. 323). 

nevycvata, nevycválanec, surovec 
(han.). 

nevýprava, nevýpravný, kdo se 
nerad, těžko odněkud vypravuje. 

nezahaténý, koho nelze >zahatif<, 
naplniti; nenasytný, chtivý (Vek.). 

nezaplacený, čeho žádnými pe- 
nězi nezaplatí: To je nezaplacená 
věc taková mašina = znamenitá, 
vzácná (Zl.). Lékařství toto je zku- 
šeno a zlatem nezaplacený (Mor. 
lid 267). 

nezbacha, plevel (v. t.). 

nezbava, koho se nelze zbaviti. 

Nezbedicy, pl. f., trať (Blansko). 

nezdali = zdali ne: Ohlédl se, 
nezdali za ním někdo ide (slov.). 
Ptal sa, nezdaliž on tam půjde 
(Podl). Nezdali sťs našel frajerenku 
inde? (Suš. 389). Ja proč k nám 
nechodíváš, nezdali sa na mňa hně- 
váš? (Suš. 700). 

nezdara, darebák: Ty nezdaro! 
Vy nezdary nezdárné! 

nezdoba, 1. nečistota, neplecha, 
zvi. nečistý hmyz, 2. plevel (v. t.), 
3. pestvo, čtveráctvo: Děti páchají 
nezdobu (záp. Mor.), 4. rozpustilec, 
slota: A ty nezdoby! (dok. 194). 

Nezdobí, v Nezdobu, trať, na 
které vždy roste mnoho nezdoby, 
plevele (Vizovsko^ 

nězhudny (nezhodný), kdo se ne- 
může s jiným shodnout, spříhnouti 
(laš.). 

nezhybný, neobratný (val). 



236 



neznahaňba, -y, kdo nezná hanby, 
nestyda (vých. Mor.). 

neznámec, -mca, člověk neznámý, 
cizinec (laš.). 

nezpůsobný, 1. náramný, přílišný, 
ingens: To je nezpůsobné cMapisko. 
Ten je až nezpůsobně tlustý (vých. 
Mor). 2. věc možná, ale nezpůsobná 
= k víře nepodobná (Vah.). 

nezručný: To je moc nezručné 
pofe = z ruky, nepřístupné (Vah.). 

nezvétýi divoký: Léče jak ne- 
zvětý. Přiběhía jak nezvětá (val.). 

než, jen : Já sem béla také jedno 
hořknotá, hale než jedno (hor.). 
Našle než dva řibke (han.). Na zemi 
nejsem nežli host (Suš. 57). 

nežlivá = než: Lepší je polní 
práca nežlivá ta u mašin (Žď.obr. 14). 

nežeňsa: Takový nežeňsal Má 
již 29 roků = nechce se ženiti 
(Slov. obr. II. 168). 

neživý = mrtvý: Když db zámku 
přišla, to zvíře tam leželo a neživé 
bylo íKda I. 151). Bratr byl již ne- 
živý (Kda I. 179). Viděli, viděli, ale 
neživého, mečem probitého (Suš. 
186). Ostáí neživý. 

ni, zapírací slovce na Nov. Hro- 
zenkově, Karlovicích, na Rožnovsku, 
Jicku a laš. : »Půjdeš do škoiy?« 
»Ni.« » Byla si v lese? « »Ni.« »Kmo- 
cháčku, dyť jste tuším přinesl hodně 
peněz ř< Švec praví: »Oh ni« (Kda 
II. 62). A vSeci ju vitali, edem jeji 
dcera ni (Suš. 85). Spi -li pan ho- 
spodař Febo ni? (Suš. 745). 

nibo =. nebo: Dvě gafánky nibo 
ženy (Karlovice). 

nic 1. sesiluje sápor: Dnes néni 
nic veselý. Tá muka néni nic sporá. 
Dnes tam néni nic teplého ^ nic 
teplo. Ten člověk néni nic dobrého 
= v tom člověku néni nic dobrého. 
Ptáci cosi nic nezpívajú. Nic se mi 
to cosi nedaří. Nic se ho nebojí 
Nestyď se nic 1 Nic se nezlob, je to 
pravda! Nic nekřič, je to pravda 
(a p. při imperative). 

2. nic v některých složeninách bývá 
ve vité doplňkem výrokovým: TLv£í^ 
vSecinic po nás. Fčel je pivo nic 
po něm (Mal. XXIII. 36). To je 



nic po tym člověk = ničemný (laš.). 
= To je nicpotak (laš.). 

3. nic bývá ve vité často výpusť 
kovi: Princezka prosila, voják nic 
(Kda II. 10). Bylo rok, a bratra nic. 
Donesu do kuta, Budilky nic = 
nikde nebylo (dok. 9). Hledal sem 
celu hodinu, a kde nic tu nic = 
nikde nebylo nic, nikde jsem nic 
nenašel. Dycky že nic, a hřibCt plná 
misa = pravili, že hřiby nerostou 
a p. Dělal jako by nic (Kda I. 263). 

4. nic v tíslavcich : Nic to = o to 
nic, das tut nichts: Nic to, enom 
dyž dostál své peníze. No nic to, 
šak tě to zas přestane bofet. E, to 
nic! (vých. Mor.). No, tatik býval 
dysi také chlap, o to nic, ale včif 
už sa krčil = tom o není pochybnosti, 
sporu (Vlk. 15). Vyšlo mi to všecko 
na nic =: nezdařilo se. Z ničeho nic 
Francek zatrúbíl na roh = najednou, 
náhle, z nenadání (Slav. ČL X. 374). 
Z ničeho nic chytil ho pod krk. Pro 
nic a za nic ho bil := bez příčiny. 
Nic po ničem = všecko je špatné, 
nestojí za nic. 

Nic, -a: > My hledáme Nica.< Ge- 
nerální prohlídce policejní říká se 
na Moravě > hledat Ječmínka« nebo 
>bledat Nica<. Obojí má význam 
posměšný ; krále Ječmínka z pohádky 
v ječmeni také nenašli (Slav. ČL. 
XI. 228). 

nicák, nickamínek (Vyhl. VI. XIX. 
149). 

nicátka, ovce, která při dojení na 
zkoušku nedá ani tolik mléka, co by 
na dlani udržel (Kda II. 316). 

nice = nic (laš.): Nestarej se 
nice, uvaříš krupice. Ja se už nice 
strašidla něbojim (Suš. 706). 

nicej = nic (Jicko). 

níĎkuFai slepice s věnečkem chmýří 
na krku (val). 

nijaký, churavý, daremný: Su dnes 
jaký nijaký. Ta tvoja řeč je taká 
nijaká (Zl.). To néni na nijaká : 
když někdo šel pro určitou zprávu 
a dostane jen vyhýbavou, neurčitou 
(Vah.). 

nikde: Nestavaj sa, dyť fa néni 
nikde! (o slabém) val. Často elli- 



237 



pticky: Voják hledal u sebe peněz, 
peněz nikde (Kda 11. 225). Nikeho 
nikde, všeci na poli (dok. 10). 

nikerý = nižádný: Z chlapů ni- 
kerý sa neosmělít do koia (Vlk. 97). 
Afe neihé} eSče nikerý z těch chla- 
píků vyhrédnutéj robky (Slav. ČL. 
X. 300). Keby aspoň němusi} čtovek 
nikerému sůsedovi zavdávac (Dob.). 

nimo = mimo (val). 

nití, n. coll. : Kousek nějakých 
cucků na drobet toho niti si odná- 
šejí (R. a Ž. 46). 

niva 1. jméno obecné := pole 
(záp. Mor.): Naši só na nivé. Ženi- 
chova niva nikdá nerodívá ("Suš. 487). 
2. Nivy, Nivky, časté jméno tratí ve 
všech krajích Moravy. 

nizú6kO| nizúnečko, velmi nízko. 

niždif, wjmmern : CMapec niždí 
(laš.). 

níže, nepravá předložka s gen.: 
Dolina níže Nových Zámků (Suš. 226). 
Čí je to zahrádka níže brány dolní 
(Bart. II. 80). Níže pěti rýnských 
býl ječmen (val.). 

nfzif se : Když se ti bude ten drak 
nížif, tož ho klepni tou kyjankou 
pod bruch =: z přímého směru níže 
se spouštěti (Kda I. 24). 

nižní, dolní (val.). 

no 1. slovem tímto ozývá se, na 
koho se do dálky volá: 'Francku I « 
»Nolc 2. no šak, no tož, no može, 
ale no dyť — přisvědčuje. 

nono 1. výstraha dítěti: Sahá-li 
dítě po noži, po ohni, volá se »noDo !< 
(Vyhl. VI. XIX. 333). 2. podivs nevolí : 
Nono! to só kuse (Btcha). 3. přisvěd- 
čuje: >Tožobracajzaséjty!« »Nono!< 
povídal^a Francka, »enom přiďbrzoN 
(Slov. obr. 109). 

nonono : Nonono I co se tak che- 
tlavé jako pazdeři (Vyhl. II. 225). 

nocFaha, -y, f.=: nocleh (horň.). 

nocleh : Má zde nocleh = doživotní 
bývání bez pole za výměnu (Zábřež- 
sko). 

nocovat 1. býti na noc: Nocovali 
tři malíři u nás (Suš. 298). 2. míti 
koho u sebe na noc: Nemohu, ma- 
tičko, vás tu nocovati (Suš. 31). 
Spíš li, či čuješ, čili koho nocuješ? 



(Bart. íl. 140). Nětřa či ho byío no- 
covač (Suš. 393). 

nocuTa, -Te, báječná byto.st : Tou- 
lalo-li by se dítě do noci, chytla by 
je nocuTa (ND. 41). 

nocúvat, iter. slov. nocovat: Kde 
nocúváte v Hotomúci? Dyž přijdu 
na Vsetín, nocúvám u strýčka (slov., 
val.). 

noční íiata, hesperis matronalis 
(bot); n. vlaštovka, caprimulguseurop. 

nofe n. hTeno, slovce přisvědčovaci : 
>Byt*s tamř« >Nore (hfeno) byi« 
(horň.). 

norák — norka = morák — 
morka (Frýdlant . 

nořif, potápěti: Ten se umi dobře 
nořiť (laš.). 

nos: Už mu nos chodí k bradě 
na besedu =z je stařec (Zl.). Či je ti 
co ně v nos? = proti mysli (Bart. II. 
153). Hneďtedová býl na Rozinu du- 
bovým nosem = tvrdý, hrubý (Vlk 
85). — nos u saní v. saně 10. 

nosačka 1. chfiva, která dítě nosí, 
2. plachta, v níž se dítě nosí (v. nosit) 
laš. 

nosáky, pí. m., 1. dva hrnce spo- 
jené, v nichž se žencfim oběd nosívá 
(Brodsko). 2. vážky, na nichž se nosí 
voda (Dob.). 

nosáfi kdo má veliký nos. 

nosit : Kde ťa šlak nosí ? = kde se 
touláš ? Ditě nosit = chovati : Poď 
nosiťl (laš.). 

nosit se 1. Ráda se pěkně nosím 
= šatím (Bart. II. 388). 2. jezditi na 
koni: Ty sa budeš na koni nositi 
(Bart. II. 22). Kúpíí bych ti koňa 
šimfa, aby sa's nosila do kostela 
(Bart. II. 275). Já sa budzem nosič 
na vraném koníčku (Čerň. 48). 

nosovaf — nosuju = nosívat (laš.). 

noša, břímě: noša trávy. Uvázala 
si velikú nosu 

nošačka, velká putna se šlemi 
k nošení na zádech, obyčejně zamě- 
řená na měřici (Vlk 9). 

nošadla n. pl. = nosidla (Brň.). 

no tož 1. = ano (val.) 2. = tak tedy: 
No tož dé nám Pámbu zdrávi (Vyhl. 
II. 225). 

ňourala, -y, kdo všude ňourá, slídí. 



238 



nouze, draba věrna (bot.) záp. Mor. 

noV| nový : Na nov měsíc podvaž 
bradavice nití (Mor. lid 232). Ze- 
máky za nova mésíce sázené neza- 
sednou. Sekou-li se louky, když je 
na novo mésíček, krávy toho sena 
nežerou (Mor. lid 292). 

Novák. Nového souseda, zvláště 
takového, který z jiné dědiny přišel, 
jmenovali Novákem anebo Novotným, 
takže pravidelně svého původního 
rodinného jména pozbyl. Odtud se vy- 
světluje, proč se u nás tato rodinná 
jména tak často vyskytují (arch. I. 
106). 

novina, pole z louky nebo pastvi- 
ska vnově vzdělané; odtud trati 
toho jména. 

novisko = novina (laS.). 

novo, znovu (Jicko). 

novomladý ženich, navomladá ne- 
věsta (Svatební smlouvy 1749, Opav.). 

Novosády, pl. m., vinohrad (Zle- 
chov) ; předměstí v Přerově (Btcha). 

novosedlí, nové hospodářství mla- 
dých snoubenců: Je toho vydání 
jak na novosedfé. Nevěsta měla 
dostať do novosedfé hněď dvě krávy 
(Slav. CL. XI. 274). Chudobná ne- 
věsta valašská ptá si na novosedfé, 
chodí po novosedlí. 

novotný, nově vynalezený, v nově 
přibylý: Mobúk (módní), zemáky (od 
jinud přišlé). 

Novotný, příjmení (v. Novák). 

nový : n. neděle, která připadá po 
novém měsíci (Mor. lid 90); n. léto 
= vánočka, výslužka děvečce o vá- 
nocích f Jicko). Nové z=z nové obilí: 
Do nového eSče vystačíme. Až po 
novém bude svaďba. Máme svého 
do nového = dostatek, nemámenouze. 

nožátko = nožička : Přišeltě k nám 
kancafírek o krátkých nožátkách 
(Suš. 685). 

noženka, nožička, malá nožka 
(slov., val.). 

nožgří, -řá, n. r= nozdry (val.). 

nožice, pl. f. = nůžky na střihání. 

nožnice, pl. f. = nožice (val.). 

nucená řepa, nakyslá (N. Hříše). 

f\\xy\i\dí'=ňuhňal, kdo ňuhně, nosem 
mluví. 



ňuch, čich : Trefit do hospody po 
ňuchu. Donésta toho z ňuch = co 
by oňuchal, malou trošku (Vek.). 

ňuchat, čichati: Krávy stamuenom 
oňuchaly, afe nežraly. Nuchám člově- 
činu (v pohádce). Už se oňuchali = 
seznámili, sblížili (v hrubší řeči ; obraz 
od psů vzatý). 

nukaf, ponoukati: Nukato ifaa, 
abych šét s němá (val.). 

numera, f. = numero (Zábřežsko). 

ňuňátko: z uschlého a opadalého 
dírkovaného květu bodlákového děti 
na záp. Mor. dělají si > ňuňátko*. 
Položí na takový květ papír a ňuňají 
naň jako na hřebínek (ND. 185). 

nuňdék, -a = najdek, nalezenec 
(Frýdecko). 

ňura, kdo všude ňourá, Schnuiner. 

ňúrat, slíditi, vyzvídati : Ten všecko 
vyňůrá. 

ňurkat: prase ňurká, pokvikuje 
slabo a temno. 

ňútrák, mužský, který se nemá 
k ženským; ňútrica^ ženská, která 
se nemá k mužským (Dob.). 

ňutro, vnitřek: Ide se podívat do 
ňutra=do vnitř (dok. 235). Heterokl. 
tvary horň. jsou : ňutri, v ňutri = 
uvnitř. Vyjdzě z ňutri na javo. 

núza, -ze, těžká nemoc, >dyž už 
pracuje k smrti* : Já na tu Úavu ešče 
od tý núze nic nemožu (dol.). 

nuzačif sa = nuzovati se (val.). 

nuzník — nuznica: Dybys být 
svým nuzníkem, dybys byla svú nu- 
znicú = svým pánem (svou paní), 
který se musí sám na sebe nuzovati, 
o sebe starati (Zl.). 

nuzný: Nevím, co sem tak nuzný 
= nechce se mi do ničeho, zvi. do 
práce (Vah.). 

nůž v pl. nože = struhadla na zelí 
(Podl). 

nůžky, pl. f., pták cypselus apus 
(Zábřežsko). 

ny = nu : Pozři sa, ny 1 (Dob.). 

nyóky (i nicky), neničky, nynčkom, 
nyčkym, nynčkym = nyní (záp. Mor.). 

nynaf, spáti v dětské řeči (Vyhl. 
VI. XIX. 333). 

nyno, perníkové děcko (Žďár). 

nynyl výraz podivu (horň.). 



239 



O. 



O předložka I. s akkusativem zna- 
mená : Z misto, okolo nihoš, v jehoé 
okruhu co jest^ se dije: Na svaďbě 
nás bylo o tři stoty. Náš dochtor 
jezdi o tři mífe (v okolí). Daleko 
srny chodili, aj o dvé, otři mife. Méťs 
gafanku o tři mife (Suš. 531). Uhodil 
oím o zem. Lulek, kameň o kameň tlu- 
čený. KĎň pořáď vozil se o ten sloup 
(Kda II. 32). O prst by ho ovinul. 
O každého se otírá = každého po- 
mlouvá. Každý o tebe zavadí jak na 
cestě o kamení (Suš. 502). 

2. véc, která je předmětem, pří- 
činou, účelem dije slovesniho: TM^k- 
žala sem o milého, a on mně ne- 
přišel (Suš. 319). Ty si sobě myslel, 
že já o tě zkázu (Suš. 361). Darmo 
říkáš o mé dítě = žádáš za ruku 
mé dcery (Suš. 582). Pastýři Styry- 
kráť za rok chodili o koláče, na sv. 
JiH o příuček (dok. 208). Přišel 
k nám o peníze, o pomoc (Mal). 
Mněfe o to poradu, keho majó 
voleť. Přeci nebudu o takovó hló- 
potu přesahať? (Mal.). Je- li o peníze, 
založím fa (Zl.). Tam néni toféj 
o řemesníka jak u nás = není ta- 
ková potíž (Vah.). Vyliž chlopek 
na nofepu,' vyvrátil tam hrnec s řepu. 
O řepu by nic nebylo, ene hrnca 
škoda bylo (Vyhl. VI. XIX. 790). 
Zfe je tam o vodu, afe dobré o dřevo 
(Dob.). » Peněz nemám. < »To je 
o slovo, a móžeš měť« = třeba říci 
jen slovo (Vlk 26). Pořáď o to křičí. 
Hádá se s ňém o šaty, že jich ne- 
šanuje. Dostává o boty, že si jich 
nenapucovál (Mal.). Snad se i o to 
hněvá, že jenom 40 zl. dostal (Korr. 
Pal. 199). Nazapaluj se o to, néni 
ti po tom nic = neujímej se toho 
tak horlivé. Dyby nebylo o ma- 
měnku, nechal bych to. O mne néni, 
ale o děti (Zl.). Zaplakaf musela 
o věneček svůj (Suš. 756). Neza- 
plače o něho žádný (Suš. 501). Ne- 
naříkaj oň (Suš. 451). Leží tam sy- 
neček porubaný všecek o děvečku 
(Suš. 606). Je o to rád, že dostane 



penize (Mal.). O toho psa su neřád 
= nerad jsem ho pozbyl (Zl.). Ať 
mně o to slovo žaluje (Mal.). Už 
sme to dostali, oč sme pracovali 
(Suš. 451). 

3. čas, po jehoi uplynuti co na- 
stává -=1 za: O dva o tři dni sa 
vracali šverci ze Slovák (Vlk 36). 
O tři o štyry dni sa přisypali Šva- 
geré (Vlk 43). O rok o dva bude 
vám synáček z vojny doma (Suš. 
570). O rok febo o dva bude z tebe 
žena (Bart. III. 228). Budzě sa tá 
zahrada ryc o týžděň o dva (Dob.). 

4. cenu a miru rozdílovou : O živý 
svět bych toho neudělal (slov., val.). 
Nechťél o živý svět. Zima- li na sv. 
Kateřinu, přilož o peřinu. O poznání 
je to fepší. Utiskoval ho o šestku 
= dával mu o šestku méně proti 
právu. Rozešli se o dva rýnské (ne- 
shodli se při koupi). Už měli koňa 
zamluvenyho, ale rozešli se o ko- 
runu (Mal.). O toféj, že nemosíme 
kupovat = tak tak že vystačíme, 
neprodáme nic. O toféj, že to ne- 
zhnilo (suché to není). 

5. zpasob: Dělá, utíká o přetrh. 
Řepa roste vo skok (= skokem). 
Má milá má takovú masť, co zahojí 
o jeden ráz (Bart. I. 87). V Rakvi- 
cích sážů stromy o sto šest = 
o všecko pryč (dok. 131). Dělá 
o dušu, o všecko pryč, o tři zdechy 
(euf. := až pří tom vzdychá : Ježiš 
Maria Jozef). Koze o své, ovce 
o své (== každé zvlášť). Šli sme 
tam každý o své Městem šli každý 
o své: Křupala cestu, Křúpalka 
chodníkem (Slav. ČL. XI. 273). Žito 
dáváme o své a jačmeň též o své 
(Dob.). 

II. předložka o s lokálem určuje: 
1. místo, v jehoé okruhu co jest, tkvi 
i se dije: O blízce býl (vých. Mor.). 
Nebylo ho o domě. Kdo vi, esli je 
o domě. Děla o domě (ne ve fabrice) 
laš. Dělá vo domě (poklízí) záp. Mor. 

2. předmit činnosti při slov, dilati^ 
pracovati a p.: Dělali sme vo lesi^ 



240 



vo dříví, vo hnoji. Práca vo hnoji se 
pro panímámu nesluší a zlašč dnes, 
kdy měla vo chlebě dělat. Jen ty, 
panímámo, dělej vo svém = hleď 
si svého. Musí vo ní dělat = okolo 
ní, starati se o ni (Žďársko). 

3. vlastnost, ve viti buď přívlastkem 
nebo doplňkem: Mlýn o trojím slo- 
žení. Měl sem já píščalku o devíti 
dírkách (Suš. 708). Ten tragač byl 
o půl kolci (Kda I. 178). Myslili 
sme dycky, že asi o jednom děcku 
nezůstaneme (Pittn. VI. XVIII. 410). 
Před 30 roky kupila sem si afmaru 
a posaváď su enom o ní =: nemám 
než tu (Zl.). Pojedeme spolu, aby 
byio o menší útratě (Zl.) Včif ka- 
fuTu spraví o menším než dobru po- 
févku = o menším vydání, laciněji 
(Slav. ČL. XIII. 112). To by byto 
zle o jednym (kdyby byl jenom jeden, 
na př. dělník, kůň) laš. 

4. zpUsob: Dělá o své stravě. 
Enom o mlýnku živi byli (jen z toho, 
co namleli na domácím mlýnku, na 
žrnách) Zl. Podte, promluvíme si 
sami o tom, aby bylo o kratší řeči 
(Zl.). Jenom dva groše mám, a o těch 
chci dojíť domů (Kda II. 198). 
Kupil si surovú kvaku a o té došét 
až dóm (val.). O hladě nedojdu domů 
(Kda II. 198). 

6 částice 1. potvrzuje něčí výrok : 
> Včera mi vytáhl kdosi na jar maku 
fajku z kapce.* »Ó na jarmaku mosí 
byt opatrný.* 2. vyjadřuje neváženi 
pohrůžky: »Jak chytnu hůlku, vy- 
pořádám těl* >0 ba, ójal* 3. pro- 
jevuje v odpovědi radostný souhlas 
s nabídkou: >Jozefe, chceš kúsek 
masař* >Óchcul* >Půjdeš-li s nama 
k muzice?* *Ó půjdu!* 

obadnúti okusiti: Jak husi obadnú 
zrna, už dětéliny nechcú (Vah.). 

obahněnýi okotěný: Štyry kočky 
obahnéné (Bart II. 384;. 

obat: Když oráčovi pluh vyska- 
kuje a kusy zůstávají nezorány, 
takovým kusům říkají obaly, ovály, 
kocúry (ZL). 

obáfeki zdrobn. obfák, oblé po- 
leno, ok esek (laš.). 

obarena, vlasy o šňůrku omotané 



a kolem hlavy otočené, jak je no 
sívaly ženy vdané, kdežto dívky 
svobodné nosily je v lelík (cop) 
spletené, dolů spuštěný : A včiléj ne- 
pozná panenky od ženy: ona nosí 
obafenku, to nesvědčí na panenku, 
to svědčí na ženy (Bart. I. 15). 
Lelík okolo hlavy dám, ženu fa 
udčtám (Suš. 442). Lepší obalenka 
než vrkoč (Suš. 441). — Na Kromě- 
řižsku nosily ženy do roka po svatbě 
» obalenu *,t. j. červené kožené srdce 
lelíkem otočené a bílý šátek složený, 
jen přes čelo do týla zavázaný, 
»jako když hlava bolí* (Vyhl. II. 
184). 

obaleno, jako by obalil = plno, 
mnoho: Kdo nakouří dobytek ro- 
jovníkem, bude mít na trhu kupců 
obaleno (záp. Mor.). 

obatovat n. obalkovat, vyslovo- 
vati 1 jako u, v: suza, tustý, uáska, 
sedu, stodova, mydvo atd. (Dial. 
I. 28). 

obavíf se, zabaviti se, zdržeti se : 
Kaj si se tak dluho obavila (Suš. 
13). Andresovi jsem 5 zl. poslal, 
zatím se zase obaví = obejde, mine 
(Korr. Pal. 211). 

obcina n. obectna^ pozemek, jehož 
vlastníkem jest nebo byla obec. 

občáhnút, obsáhnouti : Ořechy by 
nebyli ani dvá chlapi občáhli, tak 
bývaly klustý (dok. 131). 

občíhnůt = občáhnút (Zl.). 

obdar, obdarování: za obdar dáti 
komu něco (Opav.). 

obdoFef, zdolati: Némožu to ob- 
doTeť = nestačím sám na všecko 
(laš.). 

obec, -obci (val.) obecní majetek, 
obecní peníze, obecní kasa: To je 
na obci = na obecním, na př. strom, 
studně. Zaplatí 5 zl. dc obci = do 
obecní pokladny (ZL). Pili na obec 
(na obecní útraty). Zaplatí sa to 
z obci. Mám platit do obce. Su 
dlužen do obce. 2. obecní hromada: 
Bude vůbec, bubnuje do vubce (záp 
Mor.). 

obécat (pol. obiecač, chrv. obe- 
čati), obécet (han.), slibovati, určiti 
něco na něco: Co mi pan Buh 



241 



zaobécal, to mně oémine (Suš. 280 ; 
var. přislíbil). Už je obraz mafovany, 
Častochovu obécany (Suš. 41). Tři 
rýnské oběcá na šaty =: určuje 
(ZL). Moc na déti oběci = věnuje, 
vynakládá. Hať na to desitko voběcim 
= vynaložím (Jevíčko). 

obecina, obcina, obecní polnost, 
pastvisko. 

obecňák, obecnik^ obecní les (laš.). 

obecnica, obecní studné (laš.). 

obědinYi pl. f. (objediny), co ob- 
jedlého dobytku při krmení na zem 
padne: Dyž teče na hromice voda 
po koTaji, sbíraj, sedfáčku, občdiny 
(Mor. lid 77). 

obehnaCi obeslati: Bol som obe- 
hnatý t. j. na soud, ke starostovi 
a p. (Dob.). 

obejít: Zelí je prý lepší, až je mráz 
obejde (R. a Ž. 47). 

obejít 86 1. Jak se raška obejde 
v izbě, pěkně zpívá = když po- 
chodí po jizbě a se obeznámí (Zl). 
2. Lid chudý se ve svých potřebách 
obejde u bohatších = dojde pod- 
pory (R. a 2. 93). 

obójza, -ze n. obéjdza, lahfidka, 
konfekt (val.). 

obóknút sa na koho, osopiti se: 
Kača sa naň obékta (Slav. ČL. X. 
302). Obékta sa na rodiče (Vych.). 

oberaf, zběleti : Prádlo obeFá 
(horň.). 

obenduFa, člověk ramenář (Ky- 
jovsko). 

obepjatý: Bý} enom kožú obe- 
pjatý = hubený (Zl.). 

obéračkai verbascum (bot, val.). 

obérky, pl. m. paběrky ovocné 
(Strážnice; jinde oštrlíz). 2. nádobí 
hrnčíři po trhu zbylé, které pak se 
prodávají »na úkoN, t. j. na hro- 
mádkách po několika různého druhu. 

obérkovati paběrkovati ovoce, po 
trhání zde onde na stromech zbylé 
(Strážnice; jinde oštrlízivat). 

obervěi pl. f., obrvy, obočí (laš.). 

obestat něco, obsáhnouti: Slópy 
só tlustý, že dvá panáčci proti sobě 
jich sotva obestali (Vyhl. I. 69). Už 
ji její pasek obestač němože (Su.š. 
316). 

Banoi: Dialektický alovnik moravský. 



oběsFec, -elce, oběšenec: Bačak 
méi dva palce z oběsefce (Vyhl. VI. 
XIX. 902). 

obésíf obrázek na stěnu =: po- 
věsiti (val). 

oběšený: »Oběšenej kopec* jest 
kopec v Německém u Jimramova, 
na kterém se kdysi pastvec oběsil. 
>U oběšeného mostu«, trať v Mi- 
lonicích (Blanský okres 126). 

obestíi větší usedlost: Ma vefke 
obesti = velký statek (Opav.). 

Voběšinkai trať (Třebíčsko). 

obeštý v něčem, s čím, znalý 
čeho. zkušený (laš.). 

Obétovái vrch u Luhačovic. Obé- 
iové -ého, trať (Drnovice). 

obezd ušiti zavražditi: Člověka be 
vobezdušíl (Maš.). 

obeznávaf, slíditi, hledati stopy 
zvěře nebo škodlivých zvířat : Je novy 
snih, hajný idě obeznavať (laš.). 

obezzubéf, pozbýti zubů: Tak 
brzo žádné naši neobezuběle jak já 
(Mal. XXIII. 157). 

obežarti na obežart = opravdu 
(laš). 

obéžisvét n. zbéšisvéf, tulák (laš.). 

oběžitý, pofe na oběžitym, jež 
rná svah na obě strany (laš.). 

obhaňat v. brázdit. 

obhFódaf ohnišče jde se, když se 
určitě neví, >mohlo-li by z toho co 
(svatba) býti,« a proto se nejde >na 
isto« (na námluvy): Kolikrát byli 
už u nich obhlédať ohnišče (Vlk 20). 

obhFódtý pass. = obhlédnutý: 
Už ihéí nevěstu obhlédlú (val.). 

obhlódnúf: Cigánka mne ob- 
hlédla = uhranula (Zl.). A co toho 
člověka obhlédlo? = co se mu 
uzdálo (laš.). 

obfedy, pl. m. : Po záletech rodiče 
ženichovi nebo nevěstini vybírají se 
na obhledy = obhlídnout si, co ne- 
věsta nebo ženich má (Vyhl. VI. 
XVIII. 42) = slov. ohrady. 

obhtobnéi -í, pí. f., obrub u studně : 
Mosíja byt ty obhtobně nové (Vych.). 
z= ohtubňa (v. t.). 

obhradlt, vypraviti, poříditi: Debe 
mně to tam někdo obhradil (Zá- 
břežsko). 

16 



242 



obhrknút, obstoupiti: Děti ho ob- 
hrkíy (Zl). 

obhrnovaf: Strach mě obhrnoval 
= obcházel (laš.). 

obcházet: S pánem Bohem budte, 
tatíčkovy ovce, nechť si vás obchází 
ode dneška kdo chce (Suš. 456; 
var. opatruje). 

obcházanica, zbytek nádivky do 
jelit, na kterou se již nedostávalo 
střev; upeče se potom na pekáči 

(Zl.). 

obcházka = obcházanica (han.). 

obchod 1. obcházení: Byl sem 
na obchodech : v čas jubilejní 
z chrámu do chrámu nebo ke kří- 
žům (Příbor). 2. vobchod, kravské 
přirození (záp. Mor.). 

obchodit 1. šaty = obnositi ; 
šaty obchoděné (val.). 2. Kupce až 
mráz obchodil (Kda I. 231). Slabota 
ho obchodila = slábl (Kda I. 262). 

obchodit sa 1. Já sa obchodím 
s dobytkem = vedu obchod. S ovcami 
sa neobchodím, sich abgeben (val.). 
2. obch. sa mákm = na mále pře- 
stávati. Obchodím se jak možu 
= sich fretten (val.). 

obchodítý: Kamna takové krásné 
zelené zbúrali a postavili si obcho- 
dité bílé = které lze obejít, ne do 
steny zastavené (Slav. ČL. XII. 228). 

obchudtýi zhubenělý (laš). 

Obchůzkyi pl. f., trať u Hranic. 

Obícky, na Obickách (malé obe- 
ciny), trať (Dubany). 

obícný, kdo mnoho sní, žravý: 
Já néjsu obícný, aFe dyž přijdu 
s práce, chutná mi (Zl.). 

obidvé: obidvě roby: ale obi 
roby (val.). 

obih, obéka^ obchod, hojnost: Le- 
tos něbudže žodneho oběhá, a kaj 
něni oběhá, tam je chudoba ; kaj 
obih panuje, tam člověk dycky coái 
zarobi (Kt. Dod. I. laš). 

obilí, pl. obifa: Letos sú obila 
slabé. Na Valaších a Laších obili 
znamená tolik co réž (žito) : Vy- 
mlátil mu všecko: obilí, ječmen a 
žito (Kda I. 184). 

obirový měch = obilní, na obilí 
(laš ). 



obíraf 1. ovoce, česati, trhati 
(Místecko, horň.). 2. = vybírati: 
Už já ty pantličky dodírám, co mně 
můj tatíček obíral (Suš. 443). Kdo 
ty rfiže nosit bude, mosí byt šohajek 
obíraný (Bart. III. 148). 

obíraf sa: 1. Husy sa obírajú 
= čistí si křídla zobákem. 2. Pěkně 
sa obírá (= brchá, ohání, vetí sa), 
> stojí si dobře*. 

obistný = obícný v. t. (laš). 

obitek, oklešek, Prugel: Byío by 
třa na něho vzaf obitek. Ať nedo- 
staneš obitkem (Jicko, laš.). 

obižný 1. rok = úrodný (v. obih), 
2. peníze = které jsou v oběhu, 
běžné (Kt. Dod. I. laš). 

objeda, -dy, m., kdo mnoho sní 
(han.). 

obJóraĎka : Mali objéračky = ženy, 
jež obíraly zelí na strouhaní (Dob.). 

objeza, -ze n. objedza, lahůdka 
(val.). 

objezd, objíždka (val.). 

objezky = obědiny (v. t.) Val. 
Klob. 

objezný = obícný (v. t.) : Legrůt 
být velice objezný; strava vojenská 
mu nedostačovala (val.). 

obMad n. okiad kola, okruh kola 
složený z loukotí (v. vůz I., II. 5). 

okolité = okoličně, v celém 
okolí: Okolitě néni toféj húsenek jak 
u nás (val.). 

obkráčat = obkračovati (vých. 
Mor.). 

obkruda, obklizení, šuchtačka po 
domě: To je obkFudy! Dostali smy 
tři měchy kobzali za obkfudu (laš.). 

obkuska, dřevěná (vyřezávaná) 
dýmka (Vek.). 

obtacinět: Letos hodně obtacinělo 
= je všecko lacinější. Žito obíacinělo, 
réž podražila. 

obláči -a, m., kloub lnu (Žďár). 

obláčka šatů = jedno oblečení 
(han.). 

oblak : Doj krávu pod oblaky =: 
na dvoře (Dačicko). 

obrák, dřevo neštípané, pořezaný 
na kusy strom ; ščipa, oblak na póly 
rozštípány; poleno^ kus dřeva vůbec 
(Kyjovsko). 



243 



oblaka (vublaka), pl. n., trať 
(Skreje). 

obíapek u vozu = žabka (v. vůz V.). 

obtapif, obejmouti: SedAa na hři- 
batko oblapim dževčatko (Suš. 645 
laS.). 

obravknút koho, obalamutiti: Ob- 
Tavkl oba. Že ste sa mu dali ob- 
ravknút! (vých. Mor.). 

obreĎ 1. -a, ro. (slov., vaL), 2. -e, 
f. (laS.), oblek (v. t.). 

obracení = oblek (v t): V lité 
chodívali bez oblečeni = bez kabátu 
(han.). 

obreček 1. skrovné šaty, 2. dětský 
oblek (kalhoty s vestou spojené), 3. 
povlak na peřiny (Opav). 

obrednúf, zblednouti: Utrhta som 
tri růžičky, oWedía som (Suš. 552). 

obrehnút: Sestra obfeMa = ufehla 
nemocna (vých. Mor.). 

ObreWé, -ého, trať (Vizovsko). 

obrek, -u, svrchní šat: halena, 
kabát : Dnes može chodit bez obTeku. 
V lítě lebo k muzice chodijú děvčata 
bez obleku := bez marýnky n. lajbla 
(dok. 172). 

obtem : Jí oWem = hltavě (val.). 
Jak doneseš funt tabáku, tož to ob}em 
chceš vykúřiť = najednou (Slav. 
ČL X. 297). 

obFesk: Veliký oblesk v horách 
se udělal, a bylo světlo jako ve dne 
(Kda I. 154). 

obrófi políti: Věřte, tak ňa suzy 
obréty, dyž sem síyšeía, že to prodat 
(val.). 

obrevit: Oblevilo = nastala obleva, 
tání. 

obrézt: Hlava mu už hodně ob- 
lézá = vlasy mu lezou, dostává pleš. 
Má hlavu oblezlú jak kofeno. Hla- 
věnka mo vobleze (Suš. 557). Dobe- 
tek vobleze (Zábřežsko ; slov. oíýňá). 
Ruka opařená obleze = oloupe se 
z kůže. Podobně v češtině lidové: 
Přijdou na tě časy, oblezou ti vlasy 
(Erb. 317). 

obrážet : Nemožu ani obTežet ani 
obsedět (o nemocném, jemuž i ležeti 
i seděti jest obtížno). 

oblice, pl. f. =: kulánky (v. t). 

oblíókYi pl. f., ledviny (laš.). 



obličovat, líčit (bíliti) na některých 
místech, kde třeba: Dyť sem v so- 
botu obličovaia (Slav. ČL. X. 303). 

oblínec, -nca 1. = oblak, oblé 
dřevo (záp. Mor.), 2. oblý sloup 
(val). 

oblisknút SGi zablisknouti se: 
Oblisklo se, a hrom udeřil do kočího 
(Kda I. 234). V zemi se cosi oblisklo. 
Enom sa v izbě obliskl a ten tam 
(vých. Mor.). 

obtiskovat sa: Měsíček sa obli- 
skuje ve vodě. Boty tak sa mu obli- 
skujú (Podl.) 

oblizto, lichotník (laš.)- 

obllznúti oblizať. Enom si z nich 
nedělej smíchu, abys něco neoblízl 
= nedostal bití (dok. 62j. Aby třeba 
aj hanby neoblízál = nedošel (Slav. 
CL. X. 297). 

obližhubai -y, m., lichotník (laš.). 

obližmíska n oblizmiska, -y, m. 
1. mlsout. 2. prst ukazovák, jímž se 
vylizují misky (v dětské řeči). 

obtovňa, -ě, f. = ohlubeň, roubení 
kolem studně; )inak pl. olovně, -í 
(Opav.) srovn. obhlovně. 

obložit, obkládat 1 . knihu = vázati : 
Mosím si dat ty knížky (modlitební 
knihu) obložit, aby se mi to neroz- 
trhalo. 2. Už je kofečko obložené 
(od kováře železnou obručí) (Suš. 
534). 3. obložit peníze (vypťijčené 
hypotékou). 

obiubkovat (o-) nekeho, lichotiti 
se, zvi. hladiti někoho (han.). 

obmavaó v. obmluviť. 

obmezif: Obmezíl to = vytkl, 
konstatoval. Obmezili to u sudu = 
udali (Vah.). 

obmtuvif = pomluviti: Obmluvil 
mě muj kochanek mezi fudzmi 
všudže; něch že un mě néobmava 
(Suš. 388; pol. obmówič — obma- 
wiač). 

obnášat: Mrtvého obnášajú hro* 
mičkú = chodí s hromničkou kolem 
něho (dok. 280). 

obnést: Budem nosif koně kolem 
lesa: který toho koně třikrát ob- 
nesem, toho bude (Kda I. 61). Když 
se kráva otelí, hospodář obnese tele 
na zemi ležící třikrát nohou = ob- 

16* 



244 



nese zdviženou nohu nad ním s pravá 
v levo (Mor. lid 253). 

obnfček : Obničkem šiť měchy = 
stehem na vrch, když se dva kraje 
složí (val.). 

obnova, vnově napadlý sníh (val). 

obnoži -a, m., výhonek: Růže 
majó pěkný vobnože (Suš. 466). 

obnožky (vubnužky), pl. m. = 
podklásky, klásky později dozráva- 
jící jiných (záp. Mor.). 

oboc, -e, f. = ovoce: Nezralá 
oboč (Vyhl. I. 40); též laš. 

oboječnfki utrakvista, > rozpráví 
moravské he nčmeckec (Doubravník). 

obojeki límec : Na krk si ovázala 
obojek, fok na foko nabírané, ten bel 
zloté a veleké jako pložny kolečko, 
až na ramena ji trčel (Vyhl. II. 139). 

obojovaf koho 1. zvítěziti nad kým 
(val), 2. obrániti bojem : Ludvik začal 
palašem mezi ně sekat, až bratra 
přece obojoval (Kda I. 179). 

obok teho, přes to, na vzdor . 
tomu (laš.). 

oboFet co: Nemohl toho obolet 
= uber*s Herz bringen (»přes srdce 
přenésti*!) Zl. Srovn.: Jeden krajčí, 
když plášč krajieše, nemohl strpěti 
toho, ukrade jeho nemnoho ( Výb. I. 
257). 

oboňa, -ě, obonija^ -e, obonina^ -y, 
obonin, -a, dřevěná nádoba placatá, 
v níž se žinčice rozesílá (Kt. Dod. L). 

vobor, trať polní. Každý sedlák 
má několik voborů (Zábřežsko). 

Oborky, n. ObUrky, na Oborkách, 
trať (Vizovice). 

obrábaf pole, obdělávati (laš.). 

obracaf sa, přičiniti se: Mosíte 
sa dobře obracať, chcete-li to do- 
dělať (val). 

obrajt (Bereiter), finanční strážník 
(vých. Mor.): Ohledám se kotem, 
zhlédnuli obrajty (Suš. 536). Dyby 
těch obrajtů nebylo! (Vlk 28). 

Obrany, pl f, trať (dok. 188). 

Obrany, pl m., zřícenina nad Ru- 
savou (Slob.). 

obrat, obírat, vybrati: Ober tam 
tučného barana (Kda II. 294). A kdo 
ho porubal, ten musel byt šohaj 
obíraný (Suš. 606). 



obrátit : peníze na sebe, na něco, 
verwenden (Zl). Obrátil ke mně srdce 
(Suš. 688). Na devátý rok sa jí 
obrátilo = jde jí (val). V drobný 
prach se obrátila (Suš. 179). 

obrátka: Na obrátku tu býl = 
hned. Včil je deft na obrátku = 
krátký (Zl). Na obrátce přesil (Mal 
XXIV. 141). Přišel před malúm 
obrátkám = chvilkou. Vyjdi s tým 
děvčatem na obrátku ven (Vah.). 

obratník = úvratě (v. t.) laš. 

obrázek : Pověděli jí, že si toho 
istě za obrázek nedá (dok. 97). (Ve 
starých jizbách visely obrázky na 
stěně za stolem v řadě, dolním kon- 
cem jsouce opřeny o > lištnu* [tenkou 
deštici], horním uvázány za provázek 
o hřebík tak, že od stěny odstávaly. 
Za obrázky takto nakloněné uscho- 
vávaly se knížky, listiny a jiné pa- 
mátky. > Nedáti si něco za obrázek « 
mívá význam ironický.) To je roba 
jak obrázek = šumná, hezká (Vah.). 
Černó pantfu nosiť budu za lásku, 
můj obrázku, velikó = milenec (Suš. 
181). Žert. = bankovka. 

Obrázek, na Obrázku, trať (Vi- 
zovsko). 

obrázka, -y, f., očka nadělaná na 
vrchu na biči, řetízek na biči uple- 
tený, aby se bič zkrátil (laš.). 

obrazit 1. zavaditi o bolák: Ob- 
razil sem se v bolavý prst. 2. Obrá- 
želo mne na žaludku = bolelo. 3. 
Přetěžký vřed ho obrazil = zaťal 
(Suš. 28, laš.). 4. Tú řečú ho velice 
obrazil = urazil (vých. Mor.). 

obrazníca, -ce, ženská, která >se 
má kole chlapůch«, srovn. obrázek 
(Vah.). 

obrážaf, trápiti, sužovati: Obraža 
ju vřid (vřed) laš. 

obraženina, rána od udeření 
v boláčku. 

obražený : Já néjsu v hlavu obra- 
žený = »na hlavu padlý*, auf den 
Kopf gefallen (Zl). 

vobřeznice, -e, stolice řezací; na 
ní kobyla a v kobyle hlava (Zá- 
břežsko). 

obřídlf něco = poříditi, spo- 
řádati (val). 



245 



obřidný = obřídlý (laš.)- 

obřísto = povříslo: To už je 
proti obříslu = přes příliš (dok. 287). 

obroda : úroda (val., laš ). 

obrodit: Stromy obrodily = mají 
ovoce (Zl.). Obrodí se vám cibule, 
obrodí se vám pšenice =: hojně 
urodí (Suš. 740). Stromečku, obroď! 
(Mor. lid 17). Ve Slezsku sejícího 
hospodáře pozdravuji: Pambu po- 
máhej a obroďl (Mor. lid 101). 

obrojec (?) : Tu ti nesu ovoce 
z nebeského obrojce (Suš- 9. v leg. 
o sv. Dorotě). Je to asi zkomolenina 
pol. ogród; jsouť v leg. té i jiné 
polonismy, jako: přijechal, odjechal. 

obrok, zrnitá píce koňům; hor. 
řezanka s ovsem : Dávej obrok, seno 
moje (Suš. 174). Prvé's mi dával 
mírku obroku (Suš. 532) 

obrovnat: Majů tam obrovnané 
červenu hlinečků (Suš. 635) v. ob- 
rovnávka. 

obrovnávka, barevný pruh, ob. 
modrý na bílé stěně chalupy z věnčí 
podél náspy při zemi asi tří prstů 
zšiří. Dům se líčí a dole se obrovnává 
(vých. Mor.). 

obršlák, široký límec, krésl, 
k ženské košili (doi. z něm.). 

obrter, -tFa, pohyblivé dřevce, po- 
ložené na podúščici a spojené s ní, 
násadem a nápravou svořeněm, pro- 
strčeným derou. Na obrtli spočívají 
žebřiny (v. vůz II. 9, IV. 7). 

obrúbit dědinu, praví se o že- 
brákovi, který celou dědinu dům od 
domu zobchodí. Cetú krajinu ob- 
rubí! = dokola obešel (vých. Mor.), 
Vobróbíl všecke hospodě ir: zob- 
chodil (Maš.). 

obrubky, pl. m., třísky, které při 
obrubování pařezu odletují: Při- 
nesta sem pfny měch obrubkuv 
(laš.). 

obruby, pl. m., osekaná dřeva, 
kolem otevřené studně spjatá, aby 
do ní někdo nespadl (Vah.). 

obručnfk (= obročnik.?), veliká 
dřevená nádoba, ve které se koňům 
sečka míchá (han ) =i mátník v. t. 

obrus, a, šátek ženský na krk 
(Přerovsko). 



obrůst, obrostat: Už obrostá me- 
chem = je starý (Slob.). 

obrví, -vá, n , das Tiirfutter (Kt. 
Dod. I. val.). 

obsaž, -e, f., objem, co rukama 
obsáhne: Jedla tlustá na štyry ob- 
saže (val.). 

obsedět, > vydržeti na místě sedíc « : 
Afe neobsedí vám na místě ani na 
obrátku = na chvilku (vých. Mor.). 

obseva = výseva : Ma na 10 měřic 
obsevy (laš). 

obsíhnúf = obsáhnouti: Všecko 
sám neobsfhnu = nezastanu (Slav. 
ČL. X. 135). 

obsítaĎ, -a, sluha kancelářský, 
který přináší obsílku: Netrvalo ani 
tře dni, jož to (tu) bel obsilač 
(Hoch 63). 

obáiv, -ševu, obsev, obilí, co se 
vyselo: Po jeho smrti ma novy ho- 
spodař vratiť obšiv (laš.). 

obsktadif, pluhem do kola objeti, 
brázdu do skladu zorati (laš.). 

obskúňat, obcházeti slídavě: Jak 
se zvečerí, už to obskúňá okolo 
oken (dok. 62). 

obsmětat se, líně obcházeti, lou- 
dati se (vých. Mor.). 

obsmrdač, -a, člověk dotěrně 
úslužný (vých. Mor.). 

obsmřdat sa kolem koho, do- 
těrně si koho nadcházeti (vých. Mor.). 

obstanúf, obstoupiti: CMapi ob- 
stanúli Vlka a vítaU sa s ním (Vlk 
91). 

obstaraf sa oč, postarati se (val.). 

obstárek, -rka, starý pacholek 

(71.). 

obstární: muž, žena, člověk = 
»starší« (Zl). 

obstarožní, obstárlý, kdo již 
stárne, dosti starý. 

obstáf: Moheí sem na tem ob- 
stác = přestati na tom, spokojiti se 
(Dob.). 

obstoj : Vede se nám chvála Bohu 
na vobstoj = obstojně, dosti dobře. 
Dyby nebylo nazbyt, přece bude na 
vobstoj (Žďársko). 

obštrléz -u (n. -líz), pabcrky 
ovocné = oštrléjz v. t. (z něm. 
Obstlese). 



246 



obátrlézovat, paběrkovati po stro- 
mech po sklizni ovocné (han.)- 

obsúdit koho, vyhráti pfi na ně- 
kom: Obsúdit ho o to poFe (vých. 
Mor.). 

obsypat: Už iha obsypaty moje 
drobné děti (= mám jich mnoho) 
Suš. 59. 

obšata 1. obšacení: Je vyptata 
(daně), útrata (vydání na potřeby 
domácí), obšata, na to třeba všelijak 
zaháňat (Zl ) 2. šactvo: Nemám na 
zimu obšaty. Obšata nějaká se mosí 
kupit (vých. Mor.). 

obáčasnit, šťastným učiniti : Budeš 
brzy obšťastněna za tu tvoji trpě- 
livost (Kda II. 191). 

obáčibrat, okousati okraje listů: 
Húsenky obščibraty zefé (Slav. ČL. 
XI. 435). Husy obščibraly přísadu. 
Salát je obščibraný od kur. 

obáčilír, -u, (han.), oitrfejé, -u, 
(val., slov.), vostrliz^ -u (Brň ), pa- 
běrky ovocné, jež dovoleno jest po 
sklizni paběrkovati chudým, zvláště 
dětem, i na cizím (z něm. Obstlese). 

obščuhrati -rám i řu, obe- 
schnouti po povrchu, okorati : Pecen 
chfeba bý} v šatce zatočený, aby 
neobščuhrát (Vlk 43). 

obšírný, rozšafný: člověk, hospo- 
dyně (Novoměstsko). 

obáustnút hanbu, utržiti (Zl.). 

obtáčka n. otáčka^ praménky 
slámy, jimiž se v zimě noha otočí, 
než se obuje (vých. Mor.). 

obtáhtý, pass. =obtažený: Město 
bylo obtáhlé červeným suknem (Kda 
I. 287). 

obtáhnut, ošiditi, obrati: Obtáhli 
ho v kartách o všecky peníze (Zl ). 

obtéáovaf, potěšovati, těšiti: >Ja 
sa ty, cérko nediv !« obtěšovata 
ju stařena (Slav. ČL. XI. 321). Už 
sa budem tady tak sami obtěšovať 
(Slav. CL. X. 299). 

obtéia, -že, = obtíž: na obtěžu 
(laš.) 

obtínek, -nku, odrubek: Rubali 
sme pniky, a jeden obtinek mi 
vfetět do oka (laš.). 

Obtopit, obtopovat koho, opatřiti 
koho topivem na svůj groš. 



obfúchnúf, obeschnouti: Až to 
(seno) po jednej straně obťúchne. 
budem obracať. Ešče btato ne- 
obťúchto (val.). Pod pekařovýma 
oknama nájprv obťúchto (Slav. ČL. 
X. 32). 

obtúfavý, druh tance (Suš. 602). 

obtúlit, obtúfaty obejmouti, po- 
líbiti: Držali sa kofe krku a ob- 
túFali sa (Vlk 22). Obtúfám ručičku 
(Suš, 451). Di, obtuF kmotřence 
ruku! 

obučif, abrichten: Kupit hřiba; 
až ho trochu obuči}, to ho předat 
(laš.). 

obudit, zbuditi : Obuďte mne 
o štyrech (Zl.). Král obudil své do- 
mácí (Kda I. 143). 

obudit se, probuditi se, procitnouti 
(pol. objdzič síq): Obudil sem se 
o pútnoci (Zl.). Ráno se vojsko obu- 
dilo (Kda I. 67). 

obuh'f se, zbořiti se: Zeď se obu- 
lita. Komin se obulit. Pec se nam 
obulit = kamna se nám zbořila, 
žena slehla (laš.). 

obušek, sekerka o krátkém topoře 
na klestění stromů, sekání proutí a 
p. (slov.). Na Valaších je obušek 
úzká sekerka o dlouhém, tenkém 
topůrku; užívalo se ho za hůl na 
cestách přespolních na obranu (Slav. 
ČL. X. 373). 

obuší, náušnice (Kt. Dod. L, záp. 
Mor.). 

obut koho, ošiditi: Ten mne obut! 

(Zl.). 

obutý, dospělý: > Nejsme všeci 

obutí «, napomíná se mluvící, aby 

nemluvil řečí neslušných (obuti cho* 

dívali v létě jen dospělí) Zl. 

obuví, -va, n. coU.: Obuvi byto 
v nepořádku (Opav.). 

obúvaf : Chováme ai obúváme teho 
stuhu = dáváme mu stravu a obuv 
(Dob.). 

obyčaj, -e, f. (val, horft.) 1. obyčej, 
2. povaha: Šohaju, šohaju, s tvojú 
obyčaj ú, věru mi pre teba šetci fudza 
lajú (Čerň. 49). 3. obyčaje -ú, m., 
Launen: Ten čtověk má obyčaje 
(Podl.). 

obyčajnf čtověk, launisch (Podl.). 



247 



obyto : Poasvali nás enom na obylo 
= jen tak, aby se neřeklo, na oko. 
Dělal to enom tak na obyto = aby 
lidem oči zastřel, podnikaje vlastně 
něco jiného (Zl.)- 

obýmat = objímat (vých. Mor.). 

obyt někde » vydržeti ♦ (aushalten) : 
Nemože tam obyt. Tá nikde neobude 
(Zl). 

obyt sa, obývat sa: 1. Jak sa 
obudeš, nebude ťa chtět žádná = 
opozdíš a sestárneš (Slov. obr. II. 
66). Nebudeme se tam dtúho obývat 
= zdržovati, meškati se. Nemám se 
tu kdy obývat. Kde ste se tak dtúho 
obyli ? Nebudeš se doma nic obývat ř 
(ZL). 2. Ja se bez toho obudu = 
obejdu. Ja o tom obudu = přestanu 
na tom, to mi stačí (laš.). 

obývka : Pacholek koupil si živnost, 
zem a domeček a oplácel obývku 
císařskou ze země jako jiný soused 
= povinnost daň (Kda II. 95). 

obýžďat = objíždět (Zl.). 

obzajt v. vazba. 

obzajtovaf kolem někoho, obská- 
kovati (Frenštát). 

obzdotaf, zdolati, zmoci : Němožu 
to všecko sama obzdolať (laš ). 

Obzlna -y, příjmení (srovn. nás!.). 

obzinút: Chce sám všecko obzinút 
= dostati, všude býti a ze všeho 
míti. Ty bys rád sám všecko obzinúl 
= pro sebe získal. Dybyste mohli 
také něco obzinút! = uloviti, dostati 
(Zl.). 

obzobat, -bu: Janek to udělá, a 
ty to obzobeš = vylížeš, budeš za 
něho potrestán (Zl.). Dívka obzobe 
za hospodyň = dostane huby (dok. 
107). 

obzut (-0-), obehrát, ošidit ve hře 
o peníze (han.) = obut (v. t.). 

Obžáry pl. m.. trať (Jedlí). 

obžerná večera: Večer před 
štědrým dnem má se hodně najísti, 
aby se na štědrý den mohl postiti 
(Dob.) v. hojná večera. 

obžertovat: Žádného sem neob- 
žertovaí = ani žertem neobelhal 
(Podl) 

obžínka: Bujné obilí se z vesna 



obžíná, aby nepolehlo (Jicko) = ží- 
nání (han.), v. t. 

obživa, Lebensunterhalt: Půjdu do 
světa, abych tam nejakú obživu naše} 
(vých. Mor.). Žebrák chodí k nám 
na obživu (Vych.). Chodi po obživě 
= po žebrotě (val.) 

obživit: Já sem žena dost chudobná, 
ráda bych se obživila (Suš. 14). 

ocasmaný, nejapně oblečený, ob- 
lekem přetížený (val.). 

ocas, -a: Dolky uvazují si šátek 
na ocas tak, že dlouhý cíp splývá 
po zádech a vpředu jsou ušničky. 
Dycky nechává ocase Tedakde = ne- 
doplatky, drobné dluhy (Vah.). On 
(muž) je u ní (ženy) za ocas = za 
nic (Novoměstsko). 

ocásat: Větr nám všecky jabka 
ocásá} = oklátil (slov.). 

ocasatý: V první polovici minu- 
lého století Hanáci nosívali tak zvané 
ocasaté kožuchy, které na předu ne- 
byly rozstříhnuty a proto se oblí- 
kaly přes hlavu jako měch, v zadu 
i v předu se úžily v >ocas« (Vyhl. 
II. 182). 

ocásek 1. Nemá v chlívě hani 
ocáska = ani kouska dobytčete (Je- 
víčko). 2. lelík, cop (slov., horň., 
Jicko, laš.), 3. stopka ovocná (laš.), 
4. úponek na révě = ručka (slov.). 

ocáska, -y: Ve vovsi roste vo- 
cáska, má zrnko s vocáskem (Mor. 
Buděj.) 

ocasnáč, -a, druh jablek s dlouhou 
stopkou. 

ocasnáf, -a, pulec (val ) 

ocasní, -ího, peněžní dárek, který 
při prodeji dobytčete kupitel z po- 
vinnosti dává pasákovi, děvečce nebo 
pacholkovi (od volů). Řezník musí 
dat děvečce vocasního, kdyby nedal, 
děvečka má právo uříznout teleti 
vocas (Brň.). 

ocasník, -a, červené soukynko, 
které se přivazovalo koňům na oca- 
sích od uřknutí (Vyhl. II. 122). 

ocásnout se na někoho, osopiti 
se (Žďársko). 

océbif sa na někoho, osopiti se 
(val.). 



248 



ocefí a, m. : Z ocela šablenka 
(Suš. 122). 

ocelif, celou jistou dobu nepře- 
tržité někde pobýti: No ráda bych 
věděla, oceliž-i (=z ocelíS-li) doma? 
Ten Ozef eSče neocelí, půjde ešče 
jc^dnúc do toho Vídňa (val.). Včif 
Ozef doma chvffku neocelil = celé 
chvilky nepobyl (Vlk 86). 

ocet, -cta, omáčka z drobův a 
krve vepřové v octě syrovátkovém 
vařených (slov.). 

ocknúf sa, octnouti se (val.). 

o6: Oč, že tam budu spis, t. j. 
oč se vsadíš (MaL XXIII. 155). 
o6abaf zemáky, okopati (val.). 

očadnút, od slunce býti opálenu: 
Tá je očadtá jak cigánka; odtud 
příjmení Oiadlik, 

očamovat, zevlovat (Loštice). 

očápit, roztáhnouti (ruce): Už 
ihét ruky očápené, enom ho chytit 
(slov.). 

očehlat, -hfu, odrati z chlupů: 
Kde se tá kráva tak očehtata? Máš 
kabát na rukávoch už hodně oče- 
híaný (Zl.) 

očekávat s gen : Tam si budeš 
odpočívat, dne soudného očekávat 
(Suš. 14). 

očepif, pohlavkem udeřiti (Suš.). 

očerňat, zčernat: Moje bílé teto 
všecko očerňato (Suš. 147). 

Oči: Přišlo mu z očí, t. j. přišlo 
mu zle z cizích očí, byl uhranut: 
Hledí na mne, div mi z očí nepřijde 
(Mor. lid 197). Nechoď mně na oči 
(Suš. 288). Pán byl velmi smutný, 
že se mu tak v očích ztratila = 
vůčihledě (Kda II. 193). Kupoval jí 
střevíce a pěkné prasky s očima = 
s lesklými kamýnky (Suš. 641). 

očIm : Néni svému bruchu očimem 
= přeje si. 

Očkaňa, -ně, ovce, která má kol 
očí černé proužky (val.). 

očkávaf = očekávati (val.). 

očko, jméno psa, který má nad 
očima skvrny (Dob.). 

očtovéčif, oženiti: Mosím teho 
našho chaToňa očiovečic (Dob.). 

očný, pěkný na pohled, úhledný: 



Anuši zdálo sa všecko neočné (Slav. 
ČL. XIII. 75). 

očubrat, oščubrat = obščubrat v. 
t (Jevíčkoj. 

očut — očuju — očút, uslyšeti; 
Očuj, Jane = poslyš (horft.). 

od předložka s genitivem určuje: 

1. osobu nebo véc, od které co 
vzdáleno jest; často ve smyslu pře- 
neseném: Kdež ty si od svatých, od 
těch konopíl = chyba lávky. Farář 
od rechtora nebude = proti rechto- 
rovi. Běli vod sebe vo dvojko = 
rozcházeli se při prodeji o dva zlaté. 
Sú dva rýnské od sebe. Nésó jednak 
stáři; só meslim od sebe dva roke 
(Mal.). Kdež to je krok od koňa 
(= od koňského kroku), deť je jak 
debe kráva šta (Mal.). To sú Sefmy 
jeden od druhého = vedle. Je od 
muža = nežije s ním, sú od sebe 
(manželé rozešlí). Děti vod škole := 
které již ze školy vyšly (Žďársko). 
Díly od Popravy (jméno trati) = 
vedle. Klínek od Dřínová (Počenice). 

2. osobu nebo véc^ od niž co svou 
určitou vlastnost béřei Já su od 
pravdy r= mluvím pravdu, pravdo- 
mluvná. Je od řeči, od huby = 
řečný. Co je po té matce (= ma 
češe), dyž néni od srdce =: srdečná 
(Suš. 161). Ty nejsi od něho ani 
sen = nemáš ani nejmenší podoby 
s ním (Vah.). Pacholek od koní 
Přišli duchové, co byli od toho po- 
kladu = strážcové (Kda I. 139). 
Vzala klíček od sednice (Suš. 151). 
Vrať mně kfúče od slobody, od 
síobody od panenskéj (Suš. 392). 
Pometlo od pece (Suš. 743). 

3. véc^ která jest původem stavu 
trpného'. Je nemocný od jater. Dvá 
vyhořeli vod hroma. Umřela od nohy 
(t. bolavé). Umřel od lótosti (Mal.). 
Nemohl chodiť od hladu (Mal.). Ne- 
bude pršeť, je od slunečka pěkné. 
Te šate se hébó od mofu. Od té 
fampe je hodně vidět*. Zhas, už 
budeš viděť ode dňa. Už je teplo 
od slunečka (Mal. XXIV. 143). 

4. osobu nebo véc^ od niž se jiná 
odlišuje vétšim stupněm tese vlast- 
nosti; při kom para ti věch a výrazech 



249 



smyslem komparativních: Mám já 
bratra mladšího od sebe (Bart. III. 
310). O puol tretja roku je staršja 
ode mňa (Dob.)- Kdež ten je ode 
mne mladší. Su od vás o dva roky 
starší (ZI.). Po hub6 je Janek od 
tebe inši (Mal. XXIV. 143). 

5 nemoc^ od niá co jako lék po- 
máhá; často attributivné : Uriiél po- 
máhat od očí (t. bolavých). Od věku 
néni féku a od smrti feíčara. Od 
čeho je toř (= od které nemoci 
pomáhá ta zelina). To je od žatúdka 
(t. nemocného), od zubů. Píjá sa to 
od zimice. Řepík je od kašfu, hlíst- 
ník od žatúdka. Prášek od kašfu, 
kapky od kofery (Zl). Střešně sú 
od zástavy = zácpy (val.). Syrná 
polívka je dobrá od žalúdka (dok. 
103). Dal mi vod psiny (t lék) (záp. 
Mor.). Kopala sem to vod křeču 
(záp. Mor.). To od malýho stonů = 
od porodu (dok. 89). — Předložka 
pro znamená pravý opak: »pro la- 
ksírku« užívá, kdo ji chce dostati, 
aby se vyčistil. 

6. věc, od níž co znečišiéní bére; 
nejčastěji při slovesech býti a míti\ 
často attributivné: Kabát Je od 
vápna. Máš boty od blata. Kůň je 
od blata (t. zastříkaný). Máte kabát 
od stěny. Néni (nádoba) od něčeho ? 
= je čistá ? Maso je od sečky (bylo 
v sečce, kteráž na něm zbyla). Od 
čeho zas máš ty paprče? = ruce 
zašpiněné (Zl.). 

7. předmHy od néhoš pomér od- 
platy, mzdy původ bére: Co berete 
od papučí? (t. od ušití). Od křížka 
platil sem 50 kr., od pokrovu 50 kr. 
(o pohřebě) (Zl.). Platil od voza dvě 
zlatke (od správy, okutí) Mal. XXIV. 
143. Vázali to od kopy (t. j. dostali 
zaplaceno od kopy, ne na den) Zl. 

8. nejmenší cenu nebo mzdu, za 
kterou kdo co prodati n. udělati 
hodlá^ snížiti jí nemíně: Od pěti 
rýnských toho nedám. Od dvacíti 
rýnských toho nedostane. Do Na- 
pajedel od zlatky nepůjdu (t. j. za 
méně než za zlatku) Zl. Já od dvóch 
zlatek do Přerova nepojedu. Od 
šedesáti zlatek nechtěl slóžeť CMal. 



XXIV. 143). Vod šestáka karet ne- 
vykládejte = laciněji než za šesták 
(záp. Mor.). Baranicu nekupil od 
patnásti rýnských == laciněji než za 
15 zl. (Slav. CL. XL 178). 

9. vztah čili tu věc^ s sírany které 
výrok platnost má: Od jídla a pití 
nebylo nůze = co se jídla a pití 
týče (ZL). Maji bidu od masa, od 
sádla, od fSeckyho (Mal. XXIV. 143). 

odbavit koho, odbýti: Odbavte 
mne, nemám kdy čekat (vyřiďce, oč 
jsem přišel). 

odběhnut čeho: Moseu odběhnut 
na stofe užičky a na roIú puuha 
(Suš. 363). Ženy odběh (val.). 

odbéračka ]. ženská, která seci 
za kosou obilí odbírá a na pokládky 
klade, 2. bolačka, jež »se odbírá*, 
hnisá. 

odblrovaf — odbiruju = odbírati 
(laš.). 

odbit : Odbila devátá hodina 
(Suš. 55). Matka viděla, že sa Hanča 
nedá odbiť od Antoša = odvrátiti 
(Slav. CL. XI. 483). Kůň sa mi 
odbil = ztratil podkovu; tím se 
stává kůň >bosý« (val.). 

Odblatí, trať (Dub). 

odbofený, bolavý od ležení: >Už 
má vSecko odbofené,* říká se o ne- 
mocném. 

Odbučkov, -a. trať (Drnovice). 

odctonit: Odcioň! = nezacláněj 
(Zl.). 

odĎesnúf větev v místě, kde vy- 
růstá z kmene ; rozsčesnút se mohou 
dvě stejně silné větve (Slav. ČL. 
XII. 468). 

oddaf, odevzdati: Kuchařce sem 
to oddala v kuchyni (laš). 

oddávka (oddovka), odvod k vojsku 
(Lor.). 

oddéto: Omlátili nám to na ma- 
šině na oddělo = abychom to od- 
dělali, odpracovali, pomohli jim při 
něčem, neplatíce od mašiny (Vah.). 

oddéfovat koho čím: Odděloval 
ženu drvama (ZL). Do dcmu, kde 
chlebem oddělují, nerada jde če- 
ládka do služby (Mor. lid 13). 

oddrúiit nevěstu = rozpentlit, 
sejmouti s hlavy věnec a ostatní 



260 



ozdobu, což se děje po svatební 
hostině (Bart. I. 26). 

odebrat sa, rozloučiti se: Už sa 
odebírá = umírá (Df.). 

odedvora = odedvorní dvéře, 
pojímá se za složené subst. neut. : 
Zavři odedvora, šet k odedvorám 
(srovn. odulice). Slov. obr. 300. 

odejít co i čeho: Odešé) ju na 
půí mífe (Suš. 165). Moj tacičko 
preč pojdze a mia smutnú odejdze 
íSuš. 443). Noční spaní mne odešlo 
= nespávám (Korr. Pal. 200). Odejít 
ho nemám komu t. j. nemám komu 
dáti dítěte v opatrnost odcházejíc 
z domu (záp. Mor.). 

odekryt: Leží synek, zabitý je, 
rozmarýnem přikrytý, je ; přišta 
k němu jeho miJá, rozmarýnek ode- 
kryta = s něho sňala (Suš. 151). 

odemčet, odemknouti : Všecky 
světnice odemčel (Kda II. 220). 

odemřít 1 odumřít s gen. i akk.: 
Rodiče mne odemřeli malého. Matka 
odemřeta dětí (Zl.). Odemreta mac 
štyroch dzecí (Dob.). Jistý kupec 
odumřel syna (Kda I. 74). Ode- 
mrela to dzjéca (Dob.). Muž jí to- 
liké tisíce odemřé} = zanechal, zů- 
stavil (ZL). Strom odumřel = uschl. 

odenie, ia, oděv (Dob.). 

odenék, -ňka 1. první kláda od 
pařezu, je nejsilnější (Maš.) 2. pařez: 
dřevo od odenka (han.). 

oderkai dýmka z Oder: Fajku 
liiét novů, oderku (Slav. ČL. XI. 
273). 

odérová mouka v. mouka. 

odérYi otruby pšeničné, v. mouka. 

odespaf, usnouti: Nemohta dtúho 
odespať (Slav. ČL. X. 463). Já jsem 
neumřela, já jsem jenom odespala 
(Kda II. 238). Odespát věčným 
spánkem = umřel (val.). 

odét: Oděj něco a díl == vezmi 
na sebe plachtu, vlňák a p. (Vah.). 
Dali jí kožíšek, aby se do něho 
oděla (Kda I. 257). Na Laších kabát 
a vesta se odívá, gafaty (kalhoty) a 
boty obúvajú^ košula se obléká. List 
jaborový posteleme, malinovým odě- 
jeme (se) = přikryjeme jako plachtou 
(Bart II. 37). Jak chytím ten sochor, 



tak ťa ním oděju I = uhodím (slov., 
val.). 

odetktý pass. = odetknutý : dveři 
(val.). 

odéváki -a, vlněný šátek na odí- 
vání (val.). 

odevzdat sa na něco: Už su na 
všecko odevzdaný = odhodlaný, 
gefasst (val.). 

odezvač, odzyvač še = ozvati se 
(Lor. ; i pol.). 

odfatkovat prácu, ledabylo od- 
býti. 

Odháňka, hráz při řece, aby voda 
nebila v břeh. 

odhodif komu, odseknouti: >Šak 
já ti nachystám!* odhodila mu (Slav. 
ČL. X. 36). »Ja préj daj to prasati,« 
odhodit jí Jura (Slav. ČL X. 303). 

odhoditý: haluz = od stromu na 
přič rostoucí. 

odhoneki -nka, malý záhonek 
(záp. Mor.). 

odchtad, odcMadek, ochlazení 
vzduchu s jara, když před tím už 
bylo teplo; jarní mrazík (val.). 

odchlebnfk: Utrhneme chlebovýho 
těsta, zválíme jak na koláče, nadě- 
jeme trnkama a upečeme v trúbě 
(dok. 110) = chlebovňák (v. t.). 

odchod: Nemocny je na od- 
chodě = brzy umře (laš.). 

odchodif: Moc si to něodchodzí 
od toho = nerůzní se (Dob.). 

odchodnýi odlišný, rfizný: Néni 
to moc odchodné. Jeden je jak 
skrček, a ti ostatní neisú moc od- 
chodnější od něho (Šeb. ČL. XI. 
272). 

odchránif, odkliditi: Stoty sa od- 
chránily, začato sa tančiť (Vlk 80). 
Odchraň to, cérko, až (ať) to ma- 
měnka neuhlédne (Slav. ČL. X II 
274). 

Odchrastéi -í, pl. f., trať (Nedá 
konice). 

odchrípnúc, odchraptěti, nabýti 
zase hlasu: Zachriptavata som, ně- 
móžem odchrípnúc (Čerň. 22). 

odjračka, dráni peří (han.). 

odívačka, plachta, v níže dítě 
nosí (laš.) = chůvka (v. t.). 

odívat se: Když se hora odívá 



251 



do zelena, tehdy dobře dítě odsta- 
viti (ND. 11) 

odívka = odívačka (Líšeň). 

Odjatéi na Odjatém i na Odjatě, 
na Odjaťách, trať (Vizovsko). 

odjechati odjeti: Kráf na vojnu 
odjechat (Bart. III. 560). 

odjet čeho: Mše svaté neodjedu 
(Suš. 795). 

odkapati odejíti (hrubě) : No 
skoroli odkapeš? (ZI.). 

odkaf (odtkať), otevříti dvéře zá- 
vorou zastrčené; odkatý =: otevřený; 
op. zatkať (taš.). 

odkázat někoniu n. na někoho 
= vzkázati: Odkažte tam méj paní, 
nech šije čepel nový (Suš 110). 
Z Hoščálkovej jedna odkázala na 
mňa = vzkázala mi, že by mne 
chtěla (val.). Šak sem naň odkázala, 
až (ať) sa mi na oči neukazuje (val.). 

odklad: Na vodklady to není 
= nesmí se tím odkládati (záp. 
Mor.). 

odklfnovat něco, klín z něčeho 
vyraziti. 

odkrudif se, odstěhovati se (laš.). 

odkochaf se koho, přestati mi- 
lovati: Panny se ho odkochaly (Suš. 
28, laš.). 

odkopat se: Ditě se v noci od- 
kopalo a zachladilo se = skopalo 
se sebe pokrývku. 

odkor: »Vem tonaodkor! Vem 
to do ščepu!« Dřevař štípe peň do 
ščepu, když nasadí sekeru na pro- 
středek, aby se peň rozštípil na 
štípy; >na odkor« nasadí sekeru od 
kraje a odsekne odkor (odkur) = 
odkorek, krajinu (laš.). 

odkorák, chléb od kůrky odpadlý 

(Brň.). 

odkorek, -rka, první deska s korou 
od klády odřezaná. 

odkorovaf, štípati na odkor (v. 
t.) (laš). 

odkorový, z odkoru, z odkorku: 
To je šindel odkorovy (laš.). 

odkorý chléb, odkoralý (han.). 

odkrisovafi přisahati, shbovati 
(val.). 

odkvindovat se, odejíti: Jož se 
jen vodkvinduj ! (Maš.). 



odiáb, orldbf dovolená vojenská, 
Urlaub. 

Odlamky, pí. m., trať (Blansko). 

odtavif, otlačiti: Kuóň sa včifek 
néodláví (Dob.) = odlábit. 

odrehnúfi uleviti: Jak sa napil 
zelin, hněď mu odfehlo (val.). »Už 
je jí tam dobře «, pravila stařenka, 
dyž jí pláčem odfehlo (Slav. ČL. 
XII. 276). 

odfetět, odpadnouti : Pálka z hře- 
bíka odletěla. 

odrevák (u fajkv), Wassersack 
(val.) 

odfevený : Nemám chvíle odleve- 
néj = oddechu (val.). 

odrežet něco, odstonati něco, one- 
mocněti z něčeho: Mohli by ti na- 
dubiť (natlouci), až bys to odFežál 
(Slav. ČL. XI. 273). 

odfežet se, proležeti se, dlouhým 
ležením rány do těla dostati. Aby 
se nemocný neodležel, dávají pod 
postel každého dne mísu s čerstvou 
vodou trochu osolenou; někde při- 
dávají do ní nerozbité vejce. 

odlíčif, odpočítati: Odličil on ti ji 
sto zlatých na stoTe (Suš. 378, laš.). 

odlipaf, odlepiti, ledabylo odbýti, 
nepořádně spláceti: Byl mi páru 
rýnských dlužen, aTe už to tak tak 
odlipal. Dy mi to už tež hleď odlipať 

(laš.). 

odlitovačka, jupka hebounká, a 
tak šitá, že odletuje od těla (Btcha). 

odtožif : Dež to te koně neutahnó, 
ať scipnó, já neodložim (t. nákladu) 
(Mal. XXIV. 273). 

odrudek, -dka, kdo se vzdaluje 
lidí, misanthrop (Kt. slez.). 

odtúpit = odloupnout (vých. Mor.). 

Odtuží, trať (Hulín). 

odmachnouf (-ó): Odmachni sil 
= odpočiň si. Co si odmachuješř 
=: odpočíváš. Odmachlo = zima 
polevila (han.). 

odmáchnúf si něco, pustiti ze sta- 
rosti (val.). 

odméki -u, tání. 

odména, potvora (nadávka) (laš.) 

odméreki odměřený podíl: Dokáď 
nebylo obecní pastvisko roztrhaný, 
táhli súsedé na sv. Jiří palejty (losy) 



262 



na ty odmérky pastvistkový (dok. 
151). 

Odméry, pl. m., trať (dok. 188), 
vinohrad (Čejkovice). 

odmiřači odměřovati (Lor). 

odmítat, odbirati snopy formanovi 
ve stodole z fůry a házeti do pří- 
stodolku. Do panské stodoly ko- 
mandují se délnici na odmitku (vých. 
Mor.) 

odmtadek, -dku: Ke kvasnicím 
přidá se trochu postrouhaných ze- 
máků, mouky a cukru, až se to 
>zvihá«, vleje se ten kvásek do těsta. 
Odmlazují se tak staré kvasnice, 
které by samy kysání nezpůsobily 
(Zl.). 

odmočit se : Dyby dotúď ve vodě 
stáíy (zemáky), odmočiíy by se = 
nasákly by vodou (Zl.). 

odmývat: Tomu pán Bůh hříchy 
odmývá (Suš. 6V 

odnášaf: Dyž to naša núza od- 
náSái 1= s sebou nese (val). 

odnavaf == obnovovati (laš.). 

odnésf, odnosiť: Pámbů si na něm 
odnes = potrestal ho (val). Sedn 
dětí mám; šak ste ich odnosili (na 
křest), jste jejich krsný otec (Podl). 

odnoha, odhoditá haluz (v. t.) 

(laš.). 

ododéf sa, zvléci: Ododěju sa = 
sdělám šátek s hlavy (Jicko). Ododěj 
sal = zvleč si halenu (Dob). 

odofen, -u, valeriana (bot). 

odollk, opatek: Dyž se un ně- 
Maái, j a se ho něprošim, takových 
synečku v odoliku noáim (laš.). 

odomáš, -a = aldamáš (v. t.): 
Gazda náš, chystaj nám odomáš 
(Bart. III. 516). 

odpadat, odpadnut: Matka cítila, 
jak jí dcera od srdce odpadá (Žďár- 
sko). Šohaj, šohaj laštovička, odpa- 
dtVs mi od srdečka (Suš. 225). Už 
ně od synečka všecka chuť odpadía 
(Bart. Ili. 313), odpadlý chéb t. od 
kůrky. 

odpálit: OdpaT od krámu, nic ne- 
koupíš (když se kdo někam všetečně 
cpe) (Podl). 

odpaTundovat, rozmrhati: Ten už 
všecko odpalundováJ (slov.). 



odpařenina, odpařená kůže mezi 
nožkama u dětí: Odpařeninu posy- 
pávají prachem z práchna (Vybl. 
VI XIX. 146). 

odpéct, dokončiti pečení: Dyž se 
odpeče, díra (u peci) se zadělá (Zl). 

odpék, -u: Nedala mu odpěku = 
oddechu, pokoje (Vlk 54). Bez od- 
pěku na mně visí =:: neustále (val ). 
Bez odpěku tam letěl = bez od- 
kladu, hned <Vah.). 

odpérovaf, odporovati (val). 

odpéstovat: Stařenka nás všecky 
odpěstovali = na rukou odchovala 
(Zl.) 

odpisovat, písemně přikazovati: 
A princ Karel odkazuje, do Moravy 
odpisuje (Suš. 173). 

odpočinout si: Tak sobě tade 
aspoíi tem nohám odpočinu (Zá- 
břežsko). 

odpokrúzat: Jak odpoklúzál koně., 
šét na pofe = poklid skončil (Zl). 

odpoledníáek, odpoledne: Počkej 
s tým až na odpoledníšek (od 
Bzence). 

odpověď, zrušená zápověď Po 
žních se ustanovila zápověď na rei- 
niska. Nikdo nesměl svého režniska 
podmítati, dokud nebyla vyhlášena 
odpověď. Když na těchto režniskách 
tráva povyrostla, napásal se tam 
tažný dobytek v čas podzimního setí 
v noci (Malenovsko). 

odpovésf 1. odpověď, zpráva: 
Prišot s odpovesťú (Dob.). 2. zopo* 
vídání: To može příť (přijíti) na 
odpověsť (val). 

odprááat sa = odprošovati se 
Ženich a nevěsta >odprášajů sa« ro- 
dičům, když jdou na zdavky (vých. 
Mor.J. 

odprášif, utéci: Odprášíl do lesa 
(val). 

odpravif 1. postel = rozestlati 
(val), 2. dělníka z práce = propustiti 

odpravif sa, odebrati se odjinud 
domů ; vypravit sa, z domu jinam 
(Slav. ČL. XI. 177). 

odpros, odprošení: V některých 
kostelích příští neděli po pohřbu 
žádá kněz s kazatelny jménem ze- 
mřelého za odpuštění, jestliže se 



253 



proti komu čím provinil, čemuž se 
říká odpros (Vyhl. VI. XVIII. 553). 

odpuchnút: Noha opuchla, aTe 
brzo zas odpuchta. 

odpustí -a, pouť (laš.). 

odpustky, pl. m. = maty odpust, 
malá pouť (Lor.). 

odpustineCi -nca, lejno lidské 
(euf. v. násl.). 

odpusťte: Nezbytno- li mluviti 
o něčem nepěkném, přidává se >od 
pusťte*. Takovým odpusťte omlou- 
vají se často výrazy, kterých se ne- 
třeba štítiti ani ve slušné společ- 
nosti: Dyť já ešče pamatuju, co od- 
pusťte ti skokané krkávali na díloch. 
Až povezu odpusťte úpravu (euf. 
hnfij) na pole. Měl zhřebnú odpusťte 
kobylu. Kráva se mu odpusťte otelila 
(Mor. lid 103). 

odpútit se: Ptáci se odpútíli = 
staří opustili hnízdo, jsouce znepo- 
kojováni. Zima se odpútila a odešta 
(vých. Mor.). Dyž sa ptákom na 
mladé podívá, odpútíja sa (Slav. 
ČL. X. 36j. Dívka svobodná má si 
chleba do kola ukrojiti, aby se jí 
milý neodpůtil (Mor. lid 132). 

odrabat, odrati: odrabaný člověk, 
kabát, dům, schábig. 

odrábaf, oddělávati dluh (laš.). 

odrachmeri -a, n, odrachméfa^ -e, 
trhan (val.). 

odrama, -y, m., trhan, neotesanec, 
surovec (val.). 

od rána = dopoledne : Děti choďa 
edem od raná do školy (laš.). 

odranec, -nca = odrama (v. t.). 

odraz, -a, veliká, chlupatá hou- 
senka, » odraz nohu< (slov., val.) 
= otíačisko (laš.). 

odrazit 1. vydání od příjmů 
= odčítati (slov., val.). 2. Nemohl 
sem od něho odrazit =: splésti se 
ho (han.). 3. Odrazte sa na deň na 
dva k nám = odtrhněte se od 
práce a přijďte (val). 4. Býl bych 
přišel afe tá nepohoda mne od- 
rážaía (ZI.). 

odrazu, na jedenkrát, hned: Od- 
razu to přestalo (Dob.). 

odrážka : Ani tak nemele ve mlýně 
odrážka, jako mé srdenko banuje šo- 



hajka = klín, kterým přiraženým 
n. odraženým mlýnský kámen se 
spustí n. nadzdvihne a tím pomaleji 
nebo rychleji mele (Suš. 795). 

odredygaf, odstěhovati: Odredy- 
gali sa do Uher (val.). 

odrevenéc, zdřevěněti, ztrnouti 
lekem a p. (Dob.). 

od rezek, -zka, hrubián, >odřezek 
od pantoka«. 

odřeznúf, odřezovat, hrubě odpo- 
věděti: odřezoval = sprostě odpo- 
vídal, na př. mladší staršímu (Vah.). 

odrha, -y, m., otrhanec (val.). 

odrheF, -a = odrha (Opav.). 

odrhoun (vudrhón), kdo jiné odírá, 
šidí (Tišnovsko). 

odřibok, -a, otrhanec (Opav.). 

odřihtava, -y, m., surovec (han.). 

odříkačka : Má dobro vodříkačko 
= vyřídilku (Maš.). 

odroblnka 1. drobet pečiva, 2. ma- 
ličká ovce (val.). 

odrobinková zelenina, máta pe- 
prná (Peck.). 

odrobnét, drobným se státi: Ja- 
telinko drobná, co's tak odrobněla? 
(Suš. 288). 

odrodák, z jiného rodu (Jicko). 

odrtlý (vudrtíé), smělý (Tišnovsko). 

odrúbat, -čám, odručovatí, odka- 
zovati: dědictví (slov., val.). 

odrůnek, -nka, bok runy (v. t.). 

od rvi, -vá, n. (pol. odrzwi), dřevo 
na zdi ve dveřích, jemuž jinde ří- 
kají » futro* (od Strážnice). 

odrúžity ověnčiti: děvče, kříž a p. 

Odrybníky, pl. m., trať (Skoro- 
nice). 

odsečky, pl. m., žabí nožky od- 
seknuté (val.). 

odsíkat: Odsíkajú nás = sekou 
rychleji nás, jsou před námi. 

Odstunek, -nka, příjmení (Přerov). 

odsotif, odstrčiti: Jeden nás od- 
sotí, druhý nás odkopne (Bart. II. 
346). Srovn. sotiť. 

odstavce, -ete, tele od krávy 
odstavené (vých. Mor.). 

odsténka, prkno od stěny (na 
stěně) položené proti vlhku a p. (Kt. 
Dod. I.). 



254 



odstrájat, -jám = odstrojovati 
(vých. Mor.). 

odstrášati -šám = odstrašovati 
(vých. Mor). 

odstúpit čeho: Odstup, Lazare, 
stolu. Lazar stotu odstúpil (Suš. 20). 

odstrčif 1. dvéři = odstrčiti 
záporu, 2. na nekerú stranu odstrčiť 
děcka =: zaopatřiť z domu, vdáti 
a p. (Vah.). 

odsúzenec, -nca — odsúzenica^ 
-e (odsúdzčnec == odsúdzčnica), jistý 
dávno souzený ženich (nevěsta) val., 
horň. 

odš6eřópená deska, odloupnutá, 
odstálá od spodiny (han.). 

odškloudnout, odbýti: Chtěli tak 
Frantíka od se odškloudnout (Žď. 
obr. 118). 

odškloudnout se, státi se ne- 
věrným, >odpútit se« (v. tj: Ví, že 
se mu holka neodškloudne(Žďársko). 

odálapky, pl. m. : Te's donesl do 
seknice vodšlapků = bláto, které 
odpadá od obuvi (Maš.). 

odtahovat, odkládati: Pofáď od- 
tahuje a neptati (val.) 

odtích, -u (záp.. Mor), odticha, -y 
(laS.), odpěk (v. t.), odpočinek, pokoj : 
Lidi mu nedají odtichu. Odtichy 
nemam. 

odtrnút: Až boTesť (zubů a p.) 
trochu odtrne = ustane (Zl). 

Odtušif si — odtúšat si, ulehčiti 
si, mírniti svůj smutek: Už som 
něni smutná, už si odtúšám (Dob). 
Srovn. stč. : Což tu učiniti? Bohu 
poručiti, sobě ottušiti. 

odty = odtud : Odebrali se z tam 
odty (Kda II. 95). 

odulanec, -nca, lenoch vždy umou- 
něný, člověk budiž k ničemu : To je 
takovej zhnilej odulanec (dok. 94). 

odulice pojímá se za složeninu 
pl. f. = oduliční dvéře: Odulice 
bývají v neděli oddělaný. Zavři odu- 
lice. U odulic, k odulicám, v odu- 
licách, před odulicema (Slov. obr. I. 
300) srovn. ode dvora. 

odumřít = odemřít (v. t). 

odúřif sa: Stěna sa odúřila 
= odbortila se, odchlípla (val.). 



oduánét, dušným, dychavičným 
se státi: Kůň odušňél (Zl.). 

odut se, č. nadmouti se: Kráva 
se odula. 

odvadít, vybaviti: Zajíc byl ve 
smyčce chytěný, žena ho odvadita 
(Podl.). 

odvaha: Dal se na odvahu = 
odváži} se, osmělil se (Kda II. 210). 

Odvalif : Odvalit mu htavu = od- 
sekl (laš.). 

odvařit koho, odbýti: Už su od- 
vařený. Odvařenl ženiši sa dúřili 
(Vlk 21). 

odvaryt: Odvaryla od ní = od- 
stoupila, uhnula (val.). 

odvazknút: Hřiby (suché) od- 
vazkty = zvazkly, zvlhly (Zl.). 

odvážit: Kamení odvážím = od- 
válím (Suš. 161). 

odvažitý, odvážlivý, smělý (Jicko). 

od večera — odveieri — odvečíř^ 
odpoledne: Přijdu k vám odvečera. 
Pámbů daj dobré odvečeří. Tu šatku 
mam na odvečiř (na odpolednějšek 
v neděli). V půl odvečiř se krávy 
vyhaftaju (= o svačinách). Od večera 
puójdzeme vjazac (val., laš., horň.). 

odvézf sa na někom, postihnouti 
si, pomstiti se: Chťél sa na mně 
odézť (Slav. ČL. X. 302). 

odvisnúf: FFačice (pleskněte) ho, 
až mu ruka odvisne = bez vlády 
viseti zůstane (Dob.). 

odvrhnut: Otec sa chťél syna 
odvrhnut = zříci se. Odvrhovál (n. 
zvrhovál) sa toho = zříkal se toho 
(Zl.). 

odvydávaf: Vydať sa je vydat 
afe odvydávať =: zrušiti zdavky 
(Suš. 426 1. 

odvyknut čeho: Jak odvykne 
děvča šohajíčka ? (Suš. 304). Nemože 
šohajek svéj miléj odvyknut (Bart. 
III 204). 

odýmat (odjímat): Bhto se odýmá 
(od země), skývy hustého a lepkého 
bláta chytají se obuvi (Zl.). 

odzemek, -mka 1. čásť pně od 
země, 2. zdravý, jadrný chlapík. 

odzíbnút, omrznouti: Liška na 
nohy odzíbta (Bart. III. 760). Uši 
mu odzíbty (val.). 



256 



odzvyčajif si co, odvyknouti si 

(laS.). 

odigan, -a, veliká, silná hůl 
(Frenštát). 

odžfnat: Odžínajú nás = jsou 
před námi, žnou rychleji nás. 

odžfraf sa na někoho, odmlou- 
vati, osopovati se (Jicko). 

offaneCi -nca, facka (han.)- 

oflinkovaf, pohlavkovati, poličko- 
váti (val.). 

Ogar, -a (na Valaších, Hranicku, 
Jicku, Záhoří Lipenském a ve Fren- 
štáte), ogara, -y, m., pl. ogaré (na 
Zlinsku, Vizovsku a Val. Klobucku) 
znamená chlapce, hocha vůbec: Čí 
je to ogar? Ogaré, poďlme tam I Kde 
zas běhá ten náš ogara? — Jinde 
je to slovo buď zcela neznámo, nebo 
jest nadávkou jako na př. v Příbore 
(z rum., srovn. franc. gars, hoch). 

ogarča, -ate a ogarček, -a pouze 
v jedn. čísle, pl. ogarci (od ogarec) 
= klouček: Ogarča našli po křiku 
(Vlk 4). 

ogarec, -rca, odrostek. 

ogarek, -rka, pacholík. 

ogeba, -y, m. = násl. 

ogébeneo, -nca, děcko, jež se 
ogebuje, brečí, 

ogóbený, otevřený: dvéře, rukávy, 
syn. oščéřený; o^ebcný je, kdo má 
hubu otevřenu na pláč, oščerený, kdo 
má hubu otevřenu na smích (slov., 
val.). 

ogóbit sa — ogebovat sa: 1. bre- 
četi: Co to děcko sa pořáď oge- 
buje? 2. na někoho, osopovati se 
(slov., val.): Aj na starú Bazatku sa 
ogebovat (Vlk 86). 

Ogegto, -a, n., hlupák, nemotora 
(laS.). 

ogFmávat, urážeti, otloukati : strom 
z ošpeňků (v. gímat, ošpeněk) Zl. 

Ogňábit, ohništi, otlačiti: Kráva 
chróme, ogňábita si ratičky (val, 
horň.), v. gňábit. 

ogrmer, -a, suchá haluz na stromě 
(val.), v. grmel. 

ogrňaf se, otáleti (Kt. Dod. I.,laš.). 

ogrňovaf 1, vůz: když se veze 
dlouhé dřevo, nadnášeti vůz, aby se 
otočil (Dřevohostice). 2. Musí túm 



hubúm jednostejně ogrňovaťř = 
mleti, bručeti (Vah.). 

ogrymny = ohromný (Lor). 

Ogun, ohon: Přiletěl havran, roz- 
točit ogun (Suš. 756. od Příbora). 

ogún, člověk velký, nemotorný 
(Vah ). 

ogýňaf sa, okouněti : Chasníci sa 
ogýňali (Slav. ČL. XI. 274). Nic sa 
neogýftajl (Vlk 19). 

oháň, -ňa, ohaAka, ocas kravský 
(Kt. Dod. I.). 

oháňat: Zefeným prútečkem mu- 
chy mu oháňá (Suš. 122). 

oháňat sa, -ňám: 1. KůA sa 
ocasem oháňá z much, 2. přičiňovati 
se: To je se, pane, co oháňat (Zl.) 
Vidí, že sa tak všelijak oháňajú 
= sich fretten (Slav. ČL. XIII. 111) 

oháňka 1. chvojka, kterou kravám 
mouchy ohánějí (Kt. Dod. I.), 

2. (ohanka) vícha od škody (horň.). 
oharek, -rka, okurka: Oharek a 

dyňa sú velká rodina (Suš. 705). — 
Na Třebičsku a dále na západ 
voharek znamená jako v češtině 
ohořelé dřevo (mor. htaveň) a mor. 
oharku tam po česku říkají vokurka 
ohava 1 ostuda: Udělal mu to 
na ohavu (záp. Mor.). 2. ohavný, 
škaredý člověk: Král z okna tu 
ohavu Spatnou viděl (Kda I. 189). 

3. euf. čert = mrzák (v. t). 4. šprý- 
mař (záp. Mor.). 5. padoucí nemoc, 
psotník (horň.). 

ohavec, -vca = ohava 2. 

vohavit, dělati šprýmy, hlouposti 
(záp. Mor). 

oheňpara n. ohnipara^ osypanina 
ve tváři a na hlavě u dítek. 

Ohéral, příjmení v. násl. 

vohóraíý, při práci šukavý (záp. 
Mor.) v. ohýralý. 

ohrady, pl. m., ohledání hospo- 
dářství rodičů nevěstiných horň. 
(v. obhlédat ohnišče). 

ohlásit sa, ozvati se (slov., val.). 

ohtášaf, -šám == ohlašovati (laš.). 

ohlav, -u 1. = ohtávka v. stroj 
na koně III. 2. = oh^avek na čepě 
v. stodola. 

ohFedat krávě vody = podati jí 
vody na zkoušku, pila-Ii by (Zl.). 



256 



ohrédat sa: Žádným hosťom nelza 
na dobře uhovět, a hosť také aby 
sa ob Teda) = >byl pln ohledů* 
(Slav. ČL. XI. 276). Trochu sa ho 
přeca ohlédái = ostýchal (Vlk 85). 
Nic sa neohfédaj! = neboj se 
(slov., val.). 

ohfedávat slepici, má-li vejce (na 
záp. Mor. vogldávat, voldávat, vol- 
dat) : Čí je to ceruška ř chce se 
vdávat, neumí tutěnkám ohfedávat 
(Suš. 677). 

ohredovaf = ohledávat (laš.). 

ohredeki -dku, průba (val.)- 

ohrednosf mět na koho, Ríick- 
sicht nehmen (Zl.). 

ohrednúf, ufknouti, uhranouti : 
Kdosi ho ohFédnuí (Vah.) = ob- 
hrédnút (v. t.). 

ohlfdanec, -nca: Na večeru zehřeje 
se, co zbylo od oběda, ná negde jak 
ráno tak večer »ohlídance«, darmo se 
ohlídají, dyž néni v chajdě ani odro- 
binky (dok. 101). 

ohtodek, -dka, ohlodaný zbytek, 
ohryzek : Ostaly z toho enom takové 
ohtodky (slov.). 

ohlivý, ohebný (od Bzence). 

ohtubňa, -e, srub nad studní (Zl.). 

ohtúpnúf : Zdáto sa ně, že ohMpnu 
zzz že se zblázním (val.). 

ohtuálf hudební nástroj dechový, 
iiberblasen; ohluSená píšťala, která 
se přílišným foukáním pokazila, ne- 
píská (laš.). 

ohmatní kůň, před vozem připřa- 
zený (val.). 

ohnáf, -a 1. roční výhonek na 
stromě : Kazovát mu, aby přines ně- 
jaké leskové ohnále (Slav. ČL. XII. 
274). 2. výrostek (= ohnaš) : Už býl 
z něho hodný ohnál (Vlk 15). 

ohnaš, -a, na Zlinsku znamená, 
jako chasník, hocha 14 — 201etého, 
jen že ve smyslu hrubším ; na Val. 
Klobucku takovému říkají kamas, 
jinde na Valaších lokmes. 

ohnica, -ce, hořčice polní. 

ohníček, adonis vernalis (bot). 

ohníĎkový: Nebyla žáraohníčková, 
než to by ta žára šohajkova = od 
ohníčka (Suš. 415). 

ohnipara = oheňpara (v. t.). 



ohnisko 1. místo na poli, kde se 
kladl oheň, 2. v. seno. 

ohnišč, -a, m. = ohniště (od 
Bzence) srovn. Hradišč = Hradiště. 

ohnivá pita = parní (val.). 

ohnivo — ohnivko, kroužek (článek) 
řetězový. 

ohnútek : prútek ohnútek= ohnutý 
(ND. 276) také příjmení. 

Ohnútka, síť o půl oblouku na vy- 
bírání ryb při lovu (Podl.). 

óhodom: Když nastane s pastvy 
domů hnáti, kravaři křiknou na do- 
bytek: »óhodom!« a dobytek se 
ubírá do dědiny (záp. Mor.). 

ohókačka = helekačka (v. t). 

ohrabat luku, s jara z nánosu a 
jiné nečistoty: Kdo chce, najde kýj 
ai na ohrabané lúce = i nepatrná 
příčina na pomstu a p. stačí (ZL). 

ohrabečnica, -ce, řičíce na osívání 
ohrabků (v. stodola). 

ohrabky, pl. m., rozdrtěné při 
mlácení klásky a p., z vymláceného 
obilí ohrabané (v. stodola) : Je to na 
ohrabky = rozbito na kusy. 

ohrada : Měsíček je v ohradě, bude 
pršet. 

ohrad — ohrádeček (pol. ogród), 
zahrádka : Pošta na kvítečky do ohra- 
dečka svojiho (Suš. 196, laš.). 

ohradina, pole ohrazené: Milá 
pféje v ohradině (Bart. III. 106). 

ohřát někoho: Děvčátka mo po- 
vidale, že by ho ohrále, euf. > viděly « 
(Suš 685). 

ohřásnútsa čeho i čemu, uleknouti 
se (Zl.). 

Ohrazdy, pl. f. = ohrady, jméno 
tratí. 

ohřebto 1. = hřeblo. 2. Na posteli 
v nohách i hlavách strmí vysoká 
deska, ohřebto zvaná (LN. II. 12). 
3. staré ohřeUo, o staré ženské, 
která si počíná jako mladice (Vlk 71). 

Ohřebto, vrch na Vsacku, jméno 
tratí v různých krajinách. 

ohřebétko v. papuč. 

ohřfšif se : Neřád bych sa ohříší} 
= své svědomí hříchem obtížil (val.). 

ohřít se: Ani se u nás neohřeje 
= ani chvilky u nás nepobude. Ani 
se doma neohřít = málo doma pobyl. 



257 



ohřívý: Síúnko néni ohřívé = opa- 
říte, parné (ZI.). 

ohřňat zemáky, přihrnovati k nim 
hlínu s obou stran, tak že jsou pak 
zemáky v dlouhých řádkách. Jinde 
tomu říkají kopčit, ale tu se ohrne 
hlína ke každému keříku bramboro- 
vému ve zvláštní kopeček. 

ohrozit se čemu = zhroziti se 
čeho: My sme se temu všeci ohro- 
zili (Vyhl. I. 133). 

ohrozné = hrozně, náramně: Je 
ohrozně staré (Vyhl. II. 37). 

ohrutný, ohromný* nehezký (slez.). 

ohúkat koho, vl. okřičeri, pak též 
vycválati, vycepovati; ohúkaný = 
nebázlivý, otrlý. 

ohuma, -y, m., lakomec: Ten 
ohuma všecko by zežral (laš.). 

ohumnýi lakotný (laš.). 

ohýralýi nedbalý, kdo se k ničemu 
nemá (val.) v. ohéralý. 

ohýšeky ohníček (val.). 

ohy, óhyžl povzdech unaveného, 
výraz úžasu: Óhyž, to je těrcha! 
Ohyž, to sem sa fekl Óhyž to sú 
vehké zemáky I (Vlk 35). 

ocharebai -y, m , lichotník, pří- 
tulný k jiným (zvláště o dítěti). 

ocharebný. lichotný, přítulný: dítě, 
kočka, kuře a p.; také ve smyslu 
nedobrém i== ošemetný. 

vochalebovat se, dělati se hod- 
ným, lichotit se (Novoměstsko). 

ochalbat, zkrotiti, udobřiti. 

ochechtat, -chfu koho, ledajak 
ostříhati, nadělati schodků = olefat 
(v. t). 

ochemtati beschniifTeln : Kráva 
trávu enom ochemtata (Kt. Dod. I. 
slov.). 

ochknút, vzdychnouti >och«: 
>Och, šak by sa už raci viděla 
v hrobě I « ochkla Křúpatká (Slav. 
ČL. XI. 483). 

ochra, -e, = vochle v. ochlovat. 

ochtadnúf: Jak sem začla byč 
tum svojum hospodyňum, to sem 
od zlodějů něochladla = co chvíle 
mne okradli (laš.). 

ochTamai -y, m., ožralec (val.). 

ochTámaf sa, -mu, opiti se (val.) 
v. chlámat. 

BartoS: Dialektický slovník moravský. 



ochlář, -a, přístroj na čištění lnu 
a konopí z drobného pazdeří. Každou 
zemičku ženské spřetáhaly na hřebí- 
kovém ochláři napřed řidším, potom 
hustším, i bylo při takovém ochláři 
sedadlo (>ochlorík«) pro pracovnici 
(arch. I. 168). 

ochremesta, -y, m., pochlebník 
(Vah.). 

ochremestnýi pochlebný (Vah.). 

ochrovat : Zpotíraný Fen se ochfuje 
na ochli (v. ochTář). 

ochiovnfk (han.) v. ochlář. 

ochtuda, -y, m., kdo ochluzuje, 
šidí, klame (val.). 

ochtudif, ošiditi, oklamati (val.). 

ochrupét: Všecky jabka ochfu- 
pěly = opadala než dozrála (v. 
chfupět). 

ochtupíf : Ochlup si fůsu = shoď, 
ohol (val.). 

ochruáčif, spadnouti s masa, zhu- 
beněti: Naše krávy tak ochfuščily, 
co ím dáváme ty ohrabky (Jicko). 

ochmáraf se, okouněti se, váhavě 
dělati, s nechutí pouštěti se do práce : 
Ten se s tém naochmárá (Btcha, 
val.). 

ochmefa, -e, m., ochmelený, opilec. 

Ochmefov, vrch na Vsacku. 

ochmuTovaf sa, ostýchati se (val.). 

ochňura, -y, m., ospalec. 

ochod, pochva u krávy, u kobyly 
(han.) = obchod. 

vochométat se, obcházeti, otáčeti 
se kole čeho (Jevíčko). 

ochořef o dobytku; onemocnit 
o člověku (val.). 

ochoza, -e, f., 1. odměřený kus 
lesa na prodej (na vysekání) Kyjov- 
sko = oprátka (v. t). 2. Morkůvky 
u Hodonína mají tři ochoze anebo 
lesy obecní (arch. I. 100). 

ochrana, očista: To děcko nemá 
žádnéj ochrany = je nečisté (val). 

ochraňbarborka, žena příliš še- 
trná, úzkostlivá, skrblá (val.). 

ochránif 1. skliditi: Moc zemáků 
ostalo neochráněných. 2. očistiti: Dosť 
sem ťa z hydu naochraňovala, o to 
mám za to (val., laš.). 

ochrňár, -a, pl. ochrňáfe = cho- 
chrňák, veliký vdolek, pečený y peci, 

17 



258 



pomazaný povidlím n. tvarohem 

(Vek.). 

ochromnout : Vochrom na oko = 
oslepl (Zábřežsko). 

ochudek, -dka, čepice kulatá 
s okrajem beránčf m, na jejimž dýnku 
přišit byl knoflík (fig. 108). 

ochúňat sa, okouněti se, upejpati 
se : Lenoch sa ochúňá = nemá se 
k dílu. Nesmíš sa ochúňat 1 (slov., 
val.). 

ochvat, nemoc podobná čemeru. 
Ochvat dostane človčk i dobytče, 
když s chutí a hltavé něčeho pojí 
nebo se napije. Na Horňácích ochvat 
říkají rýmě. 

ochvatif se na něčem n. něčeho 
= chvatně něčeho požiti a z toho 
pak vyraženinu dostati (Vyhl.). Do- 
bytče se ochvátí, když s velikou dy- 
chtivostí do nápoje se dá a hltavě 
pije. Koni z toho ochromnou zadní 
nohy, kráva a vepř se osypou strupy 

(Zl). 

ochvatná zelina, scrophularia no- 

dosa je od ochvatu. 

ochýňaf sa = oháňat sa (v. t). 

oj, mezislovce vkládává se v píseň 
bez zvláštního významu: Ohfédá se 
na hory oji čili slunko vyjde; slu- 
nečko už vychodí, oji afe mně už 
zašlo (Suš. 330). 

ó ja ! ty ně cosi uděláš I = nebojím 
se tebe (Slov. obr. 71). 

ojánif stavení, ozdobiti lipovým 
haluzím a věnci z polního kvítí na 
letnice (val.). Srovn. jánka. 

oje, -a, n. = voje u vozu. 

o Její = ovél O jéj, to mne bolí! 

okabátít, o kabát připraviti, ošiditi. 
Vy byste tú maminku okabátili, dyby 
se vám dali (dok. 78). Ledakoho 
okabatoval (laš.). 

okadlo = oko (hrubě): Jen mě 
téma vokadlama neprobodni! (záp. 
Mor.). 

okaja, -je, ovce, která má černé 
kolečko kol očí (val.). 

okajistý 1. okajistá ovca = okaja, 
2. škarohlíd (val.). 

okáT, -a, 1. veliké oko: Ten má 
okáfel 2. okatý, okáč. 

okafa, -e = okál 2. (laš.). 



okafec, -Ica, zákalec, brousek 
v chlebě (Kt. Dod. laš.). 

okafeki -fka, malá, kalná voda 
jarní vystouplá z řeky (val.). 

okaličif, zmrzačiti, pochramozdit 
(val.; pol. okaleczyč). 

okalit řezanku, spařiti (záp. Mor.). 

okalítý chléb, zákalcovitý (val.) 

okanica, -e, přezdívka ženské 
s velkýma očima (od Bzence). 

okapaný 1. otrhaný, se£lý odčvem 
(vaL), 2. ospalý (borň.). 

okapaf — okapovat: Ta chalupa 
pomalu okapuje = pustne (laš.). 

okapeki -pka, co okape se svíčky 
jmen. voskové. 

okatif, oči vyvalovati: Co okatíš 
na mne? (val.). 

okatý: Bylo by to hrozně okaté 
= křiklavé, nápadné. 

okénce, -a, n. okénco, okénko 
(val.). 

oképif sa = ogébiť sa (v. t), oso- 
piti se: Z prvšku Hanča sa na ňu 
kolikráť oképila (Slav. ČL. XI. 322). 

oktadina, okladinka: okladinky na 
noži jsou kostěné n. dřevěné po- 
lovičky, jimižto skřenek jest obložen 
(laš.). 

oktajka, ryba alburnus lucidus. 

oklam, -u, oklamání: To byl zas 
oklam (Vyhl. II. 71). 

okíapéf : Listi okfapí na uříznuté 
větvi. Natáhlá ruka oklapěla = 
ochabla (Vlk 107). Roba, co ne- 
chává ruky okfapené, je každá zhnilá 
= od zápěstí ovislé, majíc je zá- 
roveň v loktech nadzdviženy (Slav. 
ČL. X. 301), v. Wapět. 

oktasek v. turkyň. 

okFatý = proklatý: Okfatě sem 
se nezlobil! = šlaka ne! 

okfeplna, otep slámy: A tam 
Kaču prodali za oklepinu slámy 
(Suš. 177). 

ok tepovat, oklepá váti obilí (v. sto- 
dola). 

oklepůvka, březová h&l na okle- 
pování (klasnování) obilí (v. sto- 
dola). 

okresek, -ška, oklestek, Prúgel- 
holz. 

voklinda, -y, m., opilec (záp. Mor.). 



259 



oklfpka = oklepina (v. t.) han. 
oklíšček = oklešek (v. t.) han. 

oklízka (vuklízka, voklózka), ná- 
ledí (záp. Mor.). 

okrnéCi -ňca, proklatec (Dob.). 

oklók, otlouk, něco otlučeného: 
Na kamínek klókle, až si ostrý ka- 
minke oklópale a méle oklóke a ne- 
muhle zakřesat (Vyhl. II. 30). 

okruk, -a, oklika cesty, říční zá- 
točina. 

okmíníf, ošiditi : Přemysla, jak by 
moh někoho okmíniť (Slav. ČL. XII. 
131). 

oknéiit SBi knčzem se státi: Syn 
se mně okněžil (záp. Mor.). 

oko 1. Ma krasne oko = dobrý 
vkus (laš.). Něco má oko = jest 
pěkné. Udětál si darem oko = získal 
si někoho. Má u něho špatné oko 
= není u něho v lásce (val). 2. oko 
v kartách = point: O jedno oko 
Hanák kobylu prohrát. 3. oko na 
voze = žabka (v. t.). 

okoohaf, očistiti: Kača byta taková 
neokopa neokochaná (Vlk 22). 

okotaFi -a 1. skleněná perlička na 
kazajce, 2. korálky na krk (Opav.). 

okolica, -ce, v. seno. 

okoličitOi v celém okolí: Oko- 
ličito jí nebylo roven (Vlk 20). 

okoličné 1. Shořel obecni dům 
a okoličně 19 domů = okolo něho 
(Mat. mor. XXVII. 21). 2. = oko- 
ličito: Okoličně néni tak pěkného 
žita (Zl.). 

vokolisko v. seno. 

okonaf : Dvá toho nemohli okonať 
= zastati, podělati (val.). Poindá si 
museli do zemňáků naptať, a včif, 
dyž byla nevěsta, okonali to sami 
= zdolali, podělali (Slav. ČL. XI. 
324). Žena sama všecko okonává 
= obstarává. Máme práce, že jí ani 
neokonáme (Zl.). 

okopňovaf : Už okopňuje = sníh 
slézá a země vysychá, stává se kopno 
(v. t.) Dob. 

okoprnéf, zkoprněti : To by člověk 
okoprněl (laš.). 

okoraoldi -ie =: orace, okolko- 
vání (laš.). 



okorovaf, okolkovati: Oni dycky 
okoruju (laš.). 

okorunka, slunečko (coccínella) : 
Okorunko, dávej slunko (ND. 47). 

okorý, okoralý, opelichaly: sle- 
pice (ND. 184). 

okoéimo, kosmo: položiť něco na 
okoáimo (laš.V 

okosit vlasy, vzadu zarovnati 
(slov.). 

okosíto, šikmo : Koliba má střechu 
na okosito (val.). 

okov 1. vědro u studně, 2. studně 
s váhou (horň.). 

okovinyi pl. f., 1. kovářské trosky 
(Zl.), 2. železné piliny (Maš.). 

okráčka, hlína mezi dvěma bráz- 
dami, která se při oračce okročí 
(Jicko). 

okrajky, pl. m. (vukrajke), oledi 
na řece (záp. Mor.). 

okřaky, pl. m., hromadný název 
pro vodní rostliny na bažinách a 
mokrých místech buď plovoucí nebo 
přirostlé (Slav. ČL. X. 47). 

okřapai -y, m., sprosťák (vých. 
Mor.). 

okřasta, -y, m., vysoký a ne- 
ohrabaný chlap (val.). 

okřastat se, osměliti se před 
koupáním, t. j. potříti se vodou, aby 
trochu ochladí, než skočí do vody 
(Třešť). 

okravat, okrajovat : řepu, zelí 
(laš.). 

okřehnúf si, odpočinouti si (laš.). 

okřesávat kladu, otesávat. 

okresek, -sku, otesek, okleštěk. 

okřfkaf, okřikovati, napomínati va- 
dící se, křičící a p. : Okříkál chlapce 
(Slav. ČL. X. 34). 

okřín, -a, slaměnka, vošatka. 

okřít, slovesa toho v některých 
krajinách neužívají, říkají za ně: vo- 
zdravět (Zábřežsko), nemůže se po- 
zdravit (Dačicko), už je mu lepší 
(Jemnicko). 

okrkat, okrásti: Ať nás Napulión 
o nekeró zem neokrká! (Vyhl. II. 17). 

okrnéf, zakrněti: Kobzofe mo- 
krem okrněly (laš.). 

okrsek, zákrsek: Měli řepu edem 
také okrsky (laš.). 



260 



okrom = kromě 1. předložka: 
Tak všichni dobře okrom toho lajt- 
nanta pili, až se zožírali (Vyhl. II. 
78). 2. příslovce: Istě ti to laceno 
nedá}, okrom že bes ho bel oSedih 
Nesmi z domu okrom do skote. Ten 
fčef nedělá řemesla okrom tak v zimně 
něco (Mal. XXIV. 139). — Jestliže 
kdo koho nějakým dfivodem pře- 
koná, tento říkává: > Okrom takl 
okrom že by tak!« (Kt). Jinde: 
leda tak! chyba takl že by tak! 

okropny (i poL), hrozný, ná- 
ramný: Něska okropně čeplo myšlt 
byč (Lor.). 

okrotif, ochočiti : Králíci byli 
okrocení (Slav. CL. X. 39). 

vokráel, v. seno. 

okřtit 1. = pokřtiti: Babka sa 
ptala, jak chlapca okřtif= jaké jméno 
mu dáti (Vlk 3). 2. Šak tedová ňa 
tam také jeden Uher okřtíl: roz- 
valil ně hlavu palošem (Slav. ČL. 
X. 138). 

okrúcaf sa, -cám, odtrhovati se 
od něčeho (práce), do čeho není 
chuti (Slav. ČL. X. 298): »Eh, já 
na to nemám chuti,* okrúcala sa 
nemocná = zpěčovala se (Slav. ČL. 
XII. 190). 

okruha : Je okruha okolo měsíčka 
(dok. 226). 

Okruhyi na Okrohách, trať (Du- 
bany). 

okrúhlica, druh švestkového ovoce. 

okruhlinka, druh hrušek.' 

okruhronka, druh jablek (laš.). 

okrutný = ukrutný (horň.). 

okrúžfat jabko a p., oloupati 

okružlinai šupka z oloupaného 
jabka (laš.) = okružka, kružélka. 

okuh'ny, pl. f., = okoviny (v. t.) 
val. 

okuznaf, zauzditi: Podaj, krásna 
panno, pasečka svojeho, okuznam ja 
tobě draka pekelného (Suš. 40). 

okvákat: Okvákál bych ťa = 
ohřál, viděl bych tě (Zl.). 

okyď, -ě, f., sníh na stromech 
uvislý : Je-li moc okydě na stromech, 
bude moc ovoce (Mor. lid 87). 

okýňaf sa = okuňať sa (v. t.) 
val. 



okysanec, -nca, ospalec (v. kysat). 

okystýi od lenosti i nemoci ospalý, 
též s očima nečistýma = okysaný: 
Tetka sú okyslí a co chvíla ich 
bolí v krku (Slov. obr. I. 241). 

okýško = okénko (vých. Mor.): 
Odejdu k súsedovi pod okýško 
(Suš. 508). Tři okýška moc světla 
nedaly (Vlk 7). 

oFach, ničema (horň.). 

olamek v. turkyň. 

olbřim, obr (Kt, na Ostravsku, 
i poL). 

voldávai = ohledávat slepicím 
(v. t.) záp. Mor. 

otdomáš, -a = aldamáš (v. t.): 
Gazdo náš, dávaj nám oldomáš (Bart. 
II. 318). 

otefaf, zhruba ostřihati : Hněď 
budeš olefaný = na vojnu odvedený 
(Vlk 28). 

olejáři -a, kdo prodává olej na 
s\ícení. Do let 60tých m. st. roz- 
váželi ho v bečících na trakařích 
nebo roznášeli v baňách po dědinách. 

oiejkář, -a: Značnou praxi lékař- 
skou mezi lidem mor. provozovávali 
olejkáři z uh. Slovenska, kteří jej 
zásobovali léčivými olejky a mýdly 
(Mor. lid 196). 

Olejnice, pl. f., trať (Blansko). 

Otépaf = olefať (v. t.). 

oii, -oleja, olej na svícení (laš. ; v. 
oliva). 

olipa, oplatek s medem a skořicí, 
stočený v >trúbelku«. 

oliva 1. olej na maštění (laš.), 
2. topol, populus alba (han., hor.): 
Před našimi okny roste oliva (Suš. 
266) 

Olomúčaryi pl. m., trať (dok. 187). 

oloupit (volópit) jabko, oloupati, 
= okrúžlat (v. t). Zábřežsko. 

ofšíi n. coll, olšoví. 

oršlčí, n. coll, drobné olší. 

oršina, olšový háj. 

Oršůvka, trať (Hrádek). 

oltář: u Oltářů, trať (Lhota Ště- 
drákova na Zábřežsku). 

otysovat, nastrouhati fysek na 
kmeni, jak dělávají bednáři na sy- 
rovém dřevě, aby se v něm nezavrhli 
červi (Zl.). 



261 



orfiaga, -y, f. i m. 1. kotě oma- 
čkané, 2. člověk neotesaný (val.), 
srovn. ihagať. 

vomajda, řídké bláto (Maš.). 

omáraf něco v hubě, omílati, když 
bez chuti jí, žvýkati (val.). 

omálit: On dyž udeří, tož nemalí 
= ne málo udeří (Jicko). De je 
jaká pijatyka, nide neomálí = nikde 
se neuskrovní (Vlk 92). Ten nevo- 
malí = nepřestane na mále, neukrojí 
si malý kousek chleba a p. (záp. Mor.). 

omama, omámení : Jakási omama 
na mne přišta (Zl.). 

omasnota = masné (v. t). Dob. 

omasta 1. f., otruby, šrot, jimiž 
se řezanka dobytku »mastí«, 2. m., 
člověk, který má za ušima. 

omastek, -stku 1. všecko »masné«: 
máslo, sádlo, slanina: Mléka, syrá 
i omastku přijde vám bez nedostatku 
(Suš. 740). 2. čím se dobytku nápoj 
>omašťuje«: otruby, mouka. 

omat, -u, omakání : omatem chodí 
se po tmě. Nevěděli, kam se obrátiť, 
tož šli na omat = na zdařbůh (Kda 
1.261). Nevidomý chodí v omat světa 
(val). 

omaf| -í nebo -/, též omata^ -y: 
Chodí jak bez omati = beze smyslu 
(horň.). Běhá, léce jak bez omatč 
(bez omaty) = bez rozumu, jako 
blázen (Zl.). Letí v omať, kmáše to 
v omať = nerozumným chvatem 
(dol.). 

omehnúf, minouti: Omehlo ho = 
nedostalo se mu, čeho si přál (val.) 

omelina — omelinka, odrobinka, 
drobet: omelinka chleba. Ovce po- 
zbířú každú omělinku (Vlk 5). Ne- 
ztratila sa ani omelinka = nic (Slav. 
ČL. X. 473). 

oméřlt na kabát a p. = změřiti 
(Zl.). 

omést někoho, ošiditi: Ale mně 
neometúl (dok. 159). 

omeákati zmeškati: Mšu svatů 
omeškala (Suš. 23). 

ometaf : Budeš mi čistiť a ometať 
knihy = oprašovati (Kda II. 30). 

ométka, omětačka, šuchtačka, 
práce při domě: Mam ja te omětky 
hrubě moc (laš.). 



ometto = pometlo (val.). 

omlnek, nka n. zminek^ otlačenina 
od obuvi (v. násl.). Dob. 

ominúf = omiňat 1. Zatím ho to 
omine = pomine, přejde (Kda 1. 126). 
Na starosť aj to ho ominulo (Slav. 
CL. XIII. 76). Zlosí ho ominula 
(Vlk 58). Už ťa to holubářství omí- 
Aář = pomíjí, přestává zajímati 
(Slav. ČL. XI. 177). 2. Omíflal ftéčo 
= zmiňoval se o něčem (Dob.). 
3. Krpec omíAá = hněte, tlačí (Dob.). 

omítka, nához zdi i práce při tom 
konaná. 

omlzarai druh hrušek (Zl.). 

omjadzICi omediti, medem potříti : 
Něh jej (milý své milé) je v kuši 
mjadze omjadzený (Dob.). 

omtaď, -i, f., roční větev: Nechať 
si uříznou lískovou omlaď (Kda I. 
208) v. násl. 

omtádi -a, roční větev: Ščep má 
pěkné omlády. 

omtádek, -dka 1. mladý výhonek 
na rostlině, Ableger, 2. kvásek na 
bílé pečivo. 

omtadinai mladý les (laš.). 

omladit se, oteliti se (záp. Mor.): 
Tři lžičky svěcené vody dává se 
krávě, když se omladí (Mor. lid 25). 

omtádko = omládek (val.). 

omlet 1. mletím otříti: Kameň 
mlýnský se omele (Suš. 479). Pře- 
neseně : Má omletý kabát. 2. otrhati : 
Děti jabka vomeló (záp. Mor.). 

omíganý, ožvúchaný, slzký: chléb, 
koláč (Zl.). 

omilianý, ošoustaný, odraný, vetchý 

(val). 

omtuviskOi omluvení, reptání: 2iči 
(přeje) ti to, ale ni bez omtuviska. 
Da} to, ale ni bez omtuviska (laš.). 

omtuvit : Služebny chlebíček čežko 
zarobeny, ešče ho někraju, už je 
omuveny. Jeden ho omuvi, druhy ho 
odudle = vyčítá mi ho (Suš. 496, 
laš. i pol.). Co dá, všecko omluví. 

omňagaf = oifaagať (v. t). 

omnožlf sa, o zvířatech : Kráva sa 
omnožita = otelila a p. (val.). 

omožkač, omáčeti v másle: osúch, 
brambory (Lor.). 

omrknúf koho: Jako mňa omrklo. 



262 



tak mňa osvitto, na př.: v šatoch, 
v robote, t. j. v jakém stave jsem 
byl večer, v takovém i ráno (Dob.). 

vomrlet, lenošiti (Kunštát). 

omrzač, -a, m., náledí (Zábřežsko). 

omrzat, -a, druh jablek. 

omrziínai když prši a déšť na 
zem dopadly mrzne (valw. 

omrznút — omrzat: Jak ten déSČ 
omrzne, nebude fza vyjít. B^ato na 
cestě omrzá (val.). 

omrznút — omrzat: Také ho 
omrzne = omrzí (Podl.). Už ho to 
omrzá = začíná mrzeti. Omrzá sa 
mi to (val ). 

omša, mše (horň.) : Kedz budzém 
pri ohári omšu s^úžic (Bart. III. 286). 

omuchavét: Vůl omuchavé} = 
nasedalo naň plno much (slov.). 

omuvió = omluvit (v. t.). 

omydfeki zbytek mydla při praní 
=: opěrek. 

omygefí -gfa, krátký klacek otlu- 
čený upotřebováním a p. : Už je 
toho enom takový omygel (Slav. 
ČL. X. 467) ; též o useknutém ocase 
psím, o ruce, Stumpf. 

omzený, prohnaný světem, světa 
zkušený (Vah.). 

omžéní 1. Nide sem neriiét om- 
žéní = stání (Vlk 102). Nerfiéí om- 
žéní doma bývať = nelíbilo se mu 
doma (val.). 2. okamžení: Za malé 
omžéní sa vrátil do izby (Slav. ČL. 
XII. 487). 

omžít sa: Ani sa doma neomží 
= na okamžik neukáže. Od rána sa 
ešče doma neomžéí (Zl.). 

onačif sa, tvrditi důrazně a omlu- 
vou, osvědčovati se: Leč Ofšák sa 
divoce a ináč onačil (Slav. ČL. X. 
370). Onačil sa, že nemože (Vlk 84). 

onaký, comp. onače jH: Onaká 
ženská, která je k světu (Žď. obr. 7). 
Do almárky sa schraňúvaly všeli- 
jaké onačejší věci := lepší, cennější 
(Vlk 8). 

onakvý, comp. onakvéjH, obstojný. 
Už je onakvější (když se po nemoci 
pozdravuje). Ozef je onakvější chlapík 
než Mašisko zzi slušnější (Vlk 52). 
Rozina je dnes už jakási onakvější 
= lépe vypadá (Vlk 83). >Vdaj sa. 



Rozinko !« pravil Mach trochu ona- 
kvěj = slušněji, mirněji (Vlk 53). 
Tož už jim bylo onakvěj = lépe 
(Slav. CL. XIII. 208). 

ondaj = onehdy (Jicko). 

ondit, sloveso, jimž se na Podluží 
v pohodlné řeči kde které jiné slo- 
veso nahrazuje : Pěknú sem si fialenku 
v zahrádce zaondil (zasel, nasadil), 
kdosi mi ju vyondil (vytrhal), dybych 
věděl, kdo to byl, tom bych naondil 
(nabil). Kdo mi ty hodiny zondilř 
= pokazil. Vyondil sa z kola = vy • 
dřel. Ondzí si do hniezda = euf. 
trousí (Dob.). 

ondráška, druh hrušek. 

Ondrúš = Ondřej (horň.). 

onegdaj = onehdy (Podl.). 

onegdajšf, onehdejši; od onegdaj- 
ška (slov., val.). 

onemocnéf užívá se na Valaších 
jen o člověku; o dobytku se říká 
ochořeť. 

onen, v nářečích není; bývá za ně 
tam ten (jako v pol.). 

onevtádnúf, seslábnouti : Člověk 
oněvládně (Dob.). 

onezdravéti onemocněti. 

ooctít, octem okyseliti (dok. 106). 

oný, -á, -é nemá platnosti ukazova- 
cího onen, nýbrž znamená všelico, 
co kdo právě určitě říci nechce nebo 
nemůže: »Kde'sbýl?< *Henvoném.« 
U oného sem byl. Šél sem s onýma 
(Podl.). »Ty oný!c volá se ten, na 
jehož jméno si kdo hned nevzpomíná. 
To je jakýsi oný! = podezřelý 
člověk (Dob.). Srovn. ondit. 

opá6it, okusiti, zkusiti : jídlo, volky 
(Df.). »Lúbá, nelúbá, fen opáčá,« 
když se podává jídla zdráhajícímu 
se (horň.). Za mnú, chlapci, za mnú, 
já mám huběnku švarnú, a esli ne- 
věříte, příděte, opáčíte = přesvědčíte 
se (Bart. III. 218). 

opačitý Jura, kdo dělá něco na 
opak (Jicko). 

opadat: Listí opadalo, opršelo = 
č. spadalo. 

opadlina, opadlé ovoce nedozrálé 
(slez., han.). 

opadovaf := opadávati: Kvitka 
opaduju (laš.). 



263 



vopaduáka = opadlina (Brň.). 
opadůvka = opadlina (v. t.) Jicko. 

opakovaf koho, napomínati opět 
a opět : Ale co takoví ogaři, možete 
ich stokráf opakovať (Slav. ČL. X. 
31). Matka opakovala synka, aby moc 
nekúřít (Slav. ČL. X. 299). 

opakovaf se na zadně kolečka, 
pamatovati (laš.). 

opatač, -a, stroj na větí obilí = 
fukar (v. stodola). 

opátat 1. ovívati na opátce, schwin- 
gen, 2. pořád jedno mluviti, okolko- 
vati: Pořáď to opálá (val. slov.). 
3. opálat chféb = váleti (Vych.). 

opareki -Tka, oharek, ohořelé dřevo, 
zbytek svíčky (vých. Mor.). 

Opárenky, pl. f., trať (Kvítkovice). 

opálif někoho 1. udeřiti: Tak fa 
tým bičem opálím 1 = švihnu (Jicko). 
2. oklamati (Vlk 9). 

opátka jest 1. jednokoňka (malá, 
pro jednoho koně), 2. párovica (pro 
páru koní), 3. sypačka (ve které se 
v maštali do hrantu sype). 

oparovat: Dnes pořádně opafuje 
(mráz, studený vítr; syn. vyžíhat) Zl. 

oparovaf sa o něco, domáhati se 
čeho, ob. pro druhé: Dosť sa o to 
ten starosta naopaTovál, a co ifaét 
z tehoř (Vah.). 

opantaná, těhotná (val.). 

opapúčaf sa, -ám, obouvati si 
papuče (val.). 

opar, -u, ohnipara (Vyhl. VI. XIX. 
145). 

opářafi loudati se (val.). 

opařisko, místo v závětří, kde voda 
nezamrzá tak snadno (paří se z ní 
i z půdy): Ptáci z pol a z hor sa 
táhli k opařiskom (Slav. ČL. X. 376). 
Opařisko, opařelisko, též produch je 
mokřina v poli, nejčastěji na louce, 
kudy prý není radno jíti ani jeti. 
Taková místa nejsou nijak povrchem 
svým nápadná. Člověk jda ničeho 
neznamená, až zapadá. Propadli se 
tam už i koně s vozem (Peck, Vizov.). 

opařitý, parný : slunko, den, vzduch. 
Dnes je opařito, bude búřka = parno. 

opasek v. košile ženská. — Na 
Hané rubáč na všední den slul 



opaskem, a skutečně se kolem těla 
opasoval (Vyhl. II. 187). 

opásf sa, zklamati se: ATe sa 
na tom opásli! (val.). 

opattovaf, opatlati, ledajak opra- 
viti : Trochu sme ten ptot opatíovali 
(laš.). 

opatřif : PámbA opatřil = zachraň 
(val.). 

opatrovat koho čeho : Bůh opatruj 
ohňal (Zl). 

opava, carlina acaulis (bot.) Zábřeh. 

opec sa, popáliti se : Opjékol som 
sa (horň.). 

opék = odpěk (v. t.) : Opeku mu 
nedali = oddechu (val.). 

opěka, péče, opatrování : Diťa po- 
třebovalo opěky (Vlk 85; též pol.). 

opěkatka = zápečka (v. t.). 

opékanec, -nca, placka před palem 
(ohněm v peci) pečená (val.). 

opdkaf sa, čistiti se: »U všivá véj 
hruškyc (už jí tam dávno není), tam 
sa vandrovní opěkali (Vizovsko). 

opefcovaf sa 1. ošustovati se (o stě- 
nu), dotěrným býti: Neopelcuj sa kofe 
mňa! 2. bezúčelně, lenošivě přechá- 
zeti: Až (= ať) sa ně s tým Antoši- 
skem neopelcuješ 1 (Slav. ČL. XI. 435). 

opeiíchač, -a, obchazeč lenivý 
(Vych.). 

vopeika, koláč z chlebového těsta 
(záp. Mor.). 

openda, y, m., kdo se okolo dru- 
hého proti jeho vůli ustavičně oplétá ; 
zahaleč, který jen přihlédá, jak druhý 
pracuje, a přece se do toho plete 
(záp. Mor.). 

opendif, ošiditi: Opendi} ho še- 
redně (laš.). 

opendovat, zahálčivě obcházeti 
(záp. Mor.). 

opentllt: Dež to všecko tak vo- 
pentlel = řečí ozdobil (Borotín). 

opepíatý, natřený, políčený : Tobě 
sa zdá, že si múdrý ; ale ty si enem 
tak povrchu opepTatý, v tobě je jak 
v telati (Vek.). 

opera 1. potíž: S terna děvčatama 
bude opera ! (dok. 24). Šak s tú drú- 
beřů je opera I (dok. 127). 2. nadávka : 
Ty opero operovitá = troubo troub- 
ská (laš.). 



264 



opéreki -rka = omydlek (v. t.). 

opeřit, okrášliti : Dívka opeří viSňo^ 
vou větvičku pozlátkem (Mor. lid 21). 

opeřit se : Už se hodně opeří! = 
zmohl, zbohatl (Zl). 

vopesiant, obsmrdač, který pořád 
nalézá, aby něco dostal (záp. Mor.). 

opestoi dotěrný člověk (vých. Mor.). 

opestovaf sa : Co sa pořáď opes- 
tujeSř (o neposedovi) val. v. opelco- 
vat sa. 

opěáaf 1. ustati, unaviti se. 2. Ro- 
zina opěšávala hleďa v oči = tratila 
krásu, scházela (Vlk 87). Řemeslo 
začínalo opěSávat = slábnouti (Slav. 
CL. X. 464). 

opéšetý : Kuřata majó křídla opě- 
šelý = zvěšena od slaboty (han.). 

opéšky, pl. m., šupky prosné (Li- 
tovel). 

vopetiisko, nepořádná ženština 
(záp. Mor.). 

opfca 1. nadávka ženským : Počkaj, 
ty opíco ! 2. Chodí na opícu světu n. 
světa = na smích. 

opida n. obida, špatný čas, slota 
(val.). 

opfdit, pídmi obejmouti: Nemůžu 
to vopídit. Je slabé, že be ho můhl 
vopídit (Maš.). 

opichovat: Kroupy se doma ve 
stupě opichovaly pichem : >Moc opi- 
chovačUj málo krup« (han.). 

opireCi -Tca, lolium temulentum 
íbot.) horň. 

opitky, pí. f., drtiny (val.). 

opitý na moT, na motyku, jak 
snop (Zl.). »Ta goralka néni tak 
vopilá, jak bévala,< stéžoval si piják 
na Pernštýnsku, míně tím, že není tak 
silná. Opilá brázda = křivá (MaŠ.). 

opinka = nážebří (v. t). 

opipčefí pípec (tipec) dostati, od 
žízně hynouti, od horka v krku vy- 
schlé míti a p. (laš.). 

opfskaneCi -nca, pořád piští : kuře. 
Stěně (val). 

opisovaf sa : Hde sa včil opisuješ ? 
= žiješ, bydlíš (vl. v které obci jsi 
za souseda zapsán) Vah. 

opišky, pl. m., otěrky z krup, když 
se opichují, dříve ve stupě, nyní ve 
mlýně, také šupky ze žita (pšenice) 



zbylé u škrobařů : Co tam jest budeš ř 
VopiSky s plevama (Suš. 743). 

optacat, -cám: Psaní můžeS třeba 
na Vsetín po příležitosti odeslati, 
abych nemusil počty opláceti = od 
pošty platiti (Korr. Pal. 203). 

opláchnout : Bel bech tam skoro 
opláchl hanbu = utržil (íig. 72). 

optakat čeho: Chodí děvče kole 
vody, oplakává svéj příhody (Suš. 
379). Nejedná mamička syna opla- 
kala = oželila, pozbyla (Suš. 585). 

Optáknúf, oklamati: Opláklho (Vlk 
9). Oplákli sa na něm (Vlk 85). No 
vy ste ňa pěkně oplákli! = napálili 
(Slav. ČL. XIII. 375). 

optán, -a, nebo oplana, -y, m., po- 
buda, spustlý člověk (val.). 

oprancija, -je, lehká ženština, která 
se okolo mužských opfancuje, opletá : 
A do ví, co je to za oplancija (Vlk 55). 

optonutý ch éb, dobře vypečený 
(val.). 

optata 1. daně: Nějaký ten groš 
na sfil a na tú oplatu (Vlk 11). 
Machala kinúl na nové dáňky, bez 
toho už je téj oplaty na ďáchy (Slav. 
ČL. XI. 178). 2. oplata z poIa = 
nájemné, pacht (laš.), 3. clo: Muka 
šla přece na cisarsku (do Rakouska) 
bez oplaty (Opav.). 

optátkai oplacení : Půčíl mu to na 
věčnu oplátku (Zl.). 

optátněný: Létala jak oplátněná 
= zblázněná (Vah.). 

Opiéčf n. optéčko, v. košile ženská. 

opléčnica, -e, v. košile ženská. 

opleť, -i, plot z prutů spletený 
(Blansko). 

optef sa komu, zpleti se koho, 
vyrvati se komu: Na mocnu moc 
ňa tam držali, nemoh sem sa jím 
opfeť (Slav. ČL. XI. 94). Šak vím, 
že sa tom neopfeju = nevyhnu, ne- 
zbavím se toho (val.). 

opfeta 1. pastvisko plotem ople- 
tené (Vyhl. I. 92). 2. oplétání, mrzu- 
tost: Nestojí to za opletu (vých. 
Mor.). 

opfetačka 1. šoukavá práce, 2. = 
opletá 2.: Člověk z teho má potom 
jenom opletačke a zodpovidáni (Vyhl. 
II. 233). 



265 



oprétačka v. košile ženská. 

opietka, polygonům convolutum 
(bot). 

opietníki convolvulus (bot.). 

optota (oplotek, voploteň) oddě- 
luje přistodůlek od mlatu (v. stodola). 

oploták, kužílek při plotě kuželny 
postavený; jinde sedlák nebo baba 
(N. Město). 

opíusk, okap (Dob.). 

opFuskat, ohoditi maltou, blátem : 
Je jak by ho opluskát, jak opFu- 
skaný = zakulacených, plných tváří 
(ZL). 

opfusnétý, mizerný, chorý, sešlý, 
zarmoucený (laš.). 

opíusnéf, přijíti na mizinu, státi 
se optusnětým (laš.). 

opfuščif sa, okotiti se ; pohrdlivě: 
slehnouti (o nevdané) val. 

opójifi opiti někoho (horň.): Koho 
pivem opojíme? (Suš. 749). 

opona 1. bránice, das Zwerch- 
fell, 2. = opoAka, vopenec: Strojte, 
pajmámo s voponój^už se vám ženci 
přiženó (Suš. 558). 

opoňka, glechoma hed. (bot.) 
vých. Mor. 

oportášif, obelstiti, ošiditi (val.). 
Srovn. portáš 

opovědaf : Byli sme opovědať po- 
hřeb = objednávati na faře (Vah:). 

opovrhtý pass. ■=. opovržený: Ty 
staré zvyky už sú opovrhté (vých. 
Mor). 

opozdirec, ž. opozditka, kdo se 
opozdil (val.). 

opráskanec, -nca, člověk oprá- 
skaný, honěný (Kt. Dod. I., jižní Mor.). 

opřasf někoho, obrati, ošiditi 
(Vah.J. 

oprášat =: oprašovati (slov., val.). 

opraf : Nech ťa pes opere 1 nebo: 
spere = šlak vezme (Slav. ČL. X. 
301). 

oprata = oprať v. stroj na koně 
I. 13: ]é\ synek orati, zapoihét 
opraty (Suš. 537). 

oprafák, opratní (náruční) kůň n. 
vůl (val.). 

opratní: Když se jede čtyřmi, 
první pár sluje > opratní koně<, druhý 
»p)uhové (laš). 



oprátka, odměřený kousek lesa 
na vysekání prodaný = ochoza (v, t.). 

oprava 1. omastek (v. t.): Tož měli 
masa a opravy do vesna. (Slav. ČL. 
X. 384). Nebyto stravy ani opravy 
(Vlk 12). 2. = úprava, hnůj (horň.)- 

oprávat: oprává n. odprává = 
taje (horň.). 

opravač svinu z koze = staho* 
váti s ní kůži (Lor.). 

opravda, y, = opravdovost, sku- 
tečnost. Býřs tam opravdu ř (= sku- 
tečně). Bý} sem tam do opravdy, 
na opravdu. (Btcha). 

opravděnský, opravdový, sku- 
tečný (Btcha.). 

opravený peníze. Na ty si musí 
dat pozor 1 To je vám, dyž dosta- 
nete od nejakýho takovýho, co ich 
umí opravit, takový peníze, možete 
si ich sčítat kolikrát místem, undú 
vám, ale enom, než se u člověka 
ohřejú (dok. 254). 

oprávky, pl. f., druhá hostina sva- 
tební: Manžel po oddavkách nesmí 
až za týden domů k rodičům cho- 
diti, t. j. až po oprávkách (arch. II. 
175). 

opravné dobytče, které se dobře 
opravuje. 

opravovat: Před svátkem naro- 
zení P. Marie hora (vinohrad) se 
opravuje = zaráží, zahajuje (dok. 
146). 

opravovaf sa, síliti, tučněti krme- 
ním: Uherské voty neopravuj ú sa 
tak jak našinské, néjsů tak opravné. 
Prasata sa z kvaky dobře opravujú 
(vých. Mor). 

oprščený = opařitý (v. t.): stunko 
oprščene = ohnivé, žluté, sálající 
(laš.). 

opráeti opadati : Hrušky dyž 
uzrajú, na zem opršíja (Bart. III. 93). 
Zelený věneček opršel, opršel, opadal 
(Suš. 399). 

oprudlt: Mám voproděný peské = 
rozpukané; voprodile se mně peské 
(Maš.). 

oprýščit sa : Ptátno voskované sa 
oprýščito = oprchalo (val.). 

oprýskaná zeď, na které je omítka 
popukaná. 



266 



obtažnfi pohodný, ras. 
opučité dřevo, krútité, kruté (v. t.). 
opuchl -a, nymphaea alba (bot.) 
Podl. 

opuchllna, opuchlá část těla. 
opuchllnec, -nca, druh jablek. 
opuka, circaea (bot.) 

opukati dlouhý, ne tuze silný 
klacek (Vlk 56). 

opukat: Když líska opuká, bývá 
zima = pučí (Mor. lid 89). 

opůtka = půtka, chůvka, dlouhá 
rouška na chování dětí (Df.). 

opusta, místo, kde se voda spou- 
ští na mlýn (laš). 

opustit S6| spustiti se : Opustit se 
veliký déšč. Pořádně se ten snih 
opustit (Zl.). 

opytaó SOi optati se : Ešče půjdu 
raz ji se opytač (Suš. 388). 

orace, pl. f. n. oraci, n., okolky : 
Nedětaj s ním orací a vyhoď hol 
(ZL). Někde s tým úvodem dělajú 
velký orací (dok. 13). Bez orací = 
hned. 

orácinai země, která se oře, vzdě- 
lává proti louce nebo neorávanému 
pastvisku : Ponadvýš byto kúsek orá- 
ciny (Vlk 9.). 

voráč v. vorďčka. 

oráčina = orácina (horň.). 

oračka 1. orání: A ty máš ro- 
botu, oračku, kopačku (Bart. II. 45); 
pl. oračky, doba, kdy se orává s jara 
a na podzim: V oračky nám pořáď 
pršeto. 2. voračka říká se na sev. 
Moravě penězům, jež děvčata v ma- 
sopustní neděli skládají na talíř. 
Také po dědině chodili voráli (pa- 
cholci) »na voračku« (vybírat). 

oranina = oračka (v. orat). 

orat: Na setí se oře třikrát: 1. pod- 
mítá se (slov., han.), vrhne, podvr- 
huje (val. laš.)., měkotí se (Zábřež- 
sko). 2. Za 14 dní se přeorává, 
3. oře se na setí. Pole po prvním orání 
sluje podmítka^ vržanina (vržeiina, 
vrž), po druhém přeorávka, po tře- 
tím oranina (oračka). Na jarní setí 
se naorává. Ve Slezsku se úhor na- 
před povrhne ruchadlem na brázdu, 
potom se povláčí (pohákuje) »na 



ukošinu« (šikmo), pak se pohnojí a 
pooře. 

Úzké pole oře se na sklad (ve 
sktad, do sktadu), někde říkají na 
převah, ana se půda s obou stran 
do prostřed pole » skládá «; prostře- 
dek jest tu zvýšen, oba kraje sní- 
ženy; nejvyšší brázda ve Slezsku 
slově skladník, 

orátor, řečník nevěstin o svateb- 
ním veselí (Mor. svatba 4) záp. Mor. ; 
též příjmení. 

oraz, hned (horň.): Dajte nám 
též páFenky oraz (Bart. III. 521). 

ordeka, strop (z něm. Rohrdecke) 
laš. 

ordekovaf kým, bíti o zem: Je 
čistě opitý, dyž ním tak ordekuje 
(z maď. órdokř) val. 

ordoši -a, vůl, který má rohy 
k sobě (horň.). 

ořechůvka, houba, roste na pni 
ořechovém, polyporus umbella. 

Ořenůšky, pl. f., trať (Blansko). 

ořešůvka, druh jablek. 

ořešína = ořeší: Zarůstla mně 
cesta vořešinó. Vezmu palaš, vořeši 
vysekám (Suš. 346). 

Ořešníky, pl. m., trať (Blansko). 

orgoň| -a, odrostlejší děcko, které 
by se ještě rádo pěstovalo (ZI.). 

oříšek, střízlík. 

orkaf, -u, střižné zboží (z něm. 
Warkauf): To je orkaf = špatné 
zboží (Slav. ČL. XII. 43). Vyložili 
tam svoje taliánsky orkafy (Vyhl. I. 
77). > Jakýž tu orkaf! « o někom, kdo 
se činí vzácným, aby se naznačilo, 
že nestojí za nic (Vah.). 

ořklIveCi -vca, ořklivý-rzi ošklivec: 
Zvěde to na mňa, a já ostanu před 
lidtaia ořklivcem. 

ormáHi u, anthemis arv. (bot.) horň. 

ormánka (z lat hora manca), opa- 
kovači hodina nedělní, do níž chodí- 
vali za stará žáci ze školy vyšlí, 
ormankáři (han. i. 

ornátkai frýdka (živůtek) se širo- 
kými > zlatými « portami kolem krku 
(Vyhl. II. 190). 

orný: Tobě, bratře, tobě štyry 
voly orné = k orání způsobilé 
(Bart. II. 14). 



267 



orputný = urputný: Roba hrozně 
orputná = drzá (Vah.). 

orstev, -ě f. (laš.) = ostrévka 
(v. t.). 

oruží, náčini tesařské, hasičské 
a p. (Rožnovsko). 

ořvaneCi -nca = uřvanec, kdo 
stále řve, pláče (od Bzence). 

os, -e (slov., horň.), o^^ -i, f. = ná- 
prava, v. t. 

osa, -e = vosa (vých. Mor.). 

osák, vosák, -a, m. = vosa (záp. 
Mor.). 

osáčif sa : Stínali jedfu a osáčila 
sa jím = opřela nebo zavěsila se 
padajíc na druhý strom (Vlk 101). 

osadit, zasaditi: kameň do země, 
do zdi, okno, dveři, koryto ; naraziti : 
sekyru na toporo, kosu na kosisko, 
motyku na motyčisko atd. : Dyž sem 
začat kositi, kosenka mně spadta 
(s kosiska), než sem kosu osadit, 
jatelinka zvadla (Suš. 544). 

osec, -scu, carex acuta (bot.). 

OSécf tuku = poséci (val.). 

osecky, pl. m., sůl kamenná 
v kousky rozdrobená: Chcete mlete 
soli lebo osečku? (laš.). 

oseddt: Neosedí celý deň bez 
práce 1= » nevydrží seděti*, aby něco 
nedělal. 

osednut: Pršato, a na kopcoch 
osedt sněh = sníh zůstal ležeti 
(Vych.). 

oséHca, kamének na broušení: 
V izbě Janek brúsít nože na osélce 
(Slav. ČL. X. 380). 

oset, -stu, ostí {co\\.\ circium arv. 
(bot). 

oschápnout se, osopiti se (han., 
hor.). 

Osiča, pl. n. (sg. osičí), trať (Drno- 
vice). 

osičák, houba boletus rufus. 

osičí, coll. : Vyžínata trávu v o- 
sičú. 

osidií, sídlo, byt: Měli tam svoje 
osidlí (od Přerova). 

osídllf sa, oběsiti se (val.). Srovn. 
sídto. 

osíknút 1. osáknouti: Studénka 
osikta = voda se ztratila v zemi, 
vsákla do země. Zem z vody ešče 



neosíkta. 2. zhubeněti: Po téj nemoci 
hodně osíkta (Zl.). 

oáikovaf se, třásti se jak osika: 
Byto tam zima, ež sem se tak oái- 
kovat (laš.). 

Osina, příjmení. 

osívaf, přetřípati: Jak čtověka za- 
čnu v hubách osívat, tož je: nedaj 
sal (Slav. ČL. XI. 135). Načiž je 
toto, nechať sa osívať v lidských 
hubách (ib. XII. 130). Osívaný = 
vybíraný, gerieben: To je šelma 
osívaná ! 

osívka, osívání: Nač má byť člověk 
lidským hubám podarebně na osívku ř 
(Slav. ČL. XI. 133). 

oskobif sa : Byta skúpá, oskobita 
sa co najvěc (val.) = úzkobit se (v. t.). 

oskominka, odrobinka. Dát mi 
chleba enom oskominku (slov.). 

oskomíny, pl. f. : Ztrnulé zuby po 
něčem kyselém: Z toho jabka dostát 
sem oskomíny. 2. laskamina: Má 
oskomíny na maso (Zl. ; pol. osko- 
mina). 

oskomízaf se 1. dělati okolky, 
orace : Ja budeš sa s tým oskomízať i 
(val.). Neoskomízali sa jeden s dru- 
hým (Vlk 39). 2. váhati, rozmýšleti 
se: Chtapi sa oskomízali (Slav. ČL. 
XI. 229). 3. nadpovídati, že by něco 
rád, že po něčem baží: Ten se na- 
točil a naoskomizat! (laš.). 

oskoruša, -še 1. sorbus domes- 
tica. 2. stará, suchá ženská (obraz 
vzat od sušeného, scvrklého ovoce) : 
Já bych ho nechtěla, jak su stará 
oskoruša (Vlk 65). 

osfa, -le, brousek na broušení 
kosy (val., laš.) v. osélka. 

ostábnút = seslábnouti (Vych.). 

voslizka, náledí (Zábřežsko). 

osiizký, kluzký (val.). 

Osíné, -ého, trať (na svahu na 
slunce, oslněné celý den; Vych.). 

ostovif: Ostovíja to panu před- 
stavenému = zmiňte se o tom (Dob.). 

ostunf = výsluní. 

ostýchaf sa, ostýchati, obávati se : 
Ostýchal se lesem jeť, aby se mu 
něco zlého nestalo (Kda II. 46). 

osíznút: Hodně tam osTzto potom 
déšči (Zl.). 



268 



OSmek 1. ras, zbojník (laš.). 2. o- 
$meky, osmečky = drobné odpadky 
koudele při potíráni pod potirku na- 
padalé. Která třelka dělá mnoho 
osmeků, ta luntá, mnoho rozluntá 
(rozcuchá) la§. 3. profit : Také z toho 
bude mčt nějaký osmek (ZI.). 4. ko- 
nec dědiny: domek na osmeku = 
domek osamělý za dědinou (Vych.). 

osmeknút 1. kočku, hada a p. = 
stáhnouti z kůže (slov., vaL). 2. vo- 
smekli jé = obehráli, ošidili ho (Maš.). 

osméllt se: Než chlapec hodlaje 
se koupati vleze do vody, potře si 
ruce a prsa vodou, tím se osměluje 
(ND. 185). ■ 

osměfovaf koho, pobízeti: Osměfo- 
váli mňa, abych si to přeca kúpíl (val.). 

osmerka, bečka o osmi vědrech. 

osmétek, >prášek< ve mlýně: Ve 
m}yně chovaju ho za osmětka (laš.). 

osmina, karta osmi ok. 

osmolif : Já bech to osmolel = 
ohřál, viděl (han.). 

osmýkat : Ogaré nám všecky jabka 
osmýkali = otrhali a odnesli (ZI.). 

osmýkaf sa : Had sa osmýkát = 
svlekl se sebe kůži (val.). 

osnážif, očistiti, omýti (val.). 

osoba : Pěkná osoba z ní byla = 
ženská (Kda II. 144). Prosím vás, 
osobo, už mi dajte pokoj (tak se 
oslovuje jenom ženská 1). Ten stává 
osobu = hrdý, domýSlivý (Jicko). 
Zača} sem goralku pálit a sám svó 
osobo sem ju páli} pro nedostatek 
nádeníků fVyhl. I. 107). 

osoblíf si co = osobovati (laš.). 

osobný, pěkný, hezký: chasník, 
děvčica, zástěra atd. (záp. Mor.). 

oschl -u, užitek (slov., val). 

Osolinky, pl. f., trať (Koryčany). 

Osová, jméno hrudu (v. t). 

osožit — osokovat^ prospívati: 
Hanba je utikac, afe osoží (Dob.). 
Mně to neosohuje (slov., val.). 

osoiný : Nebýt z toho hrubě osožný 
= měl z toho malý osoh (Vlk 53). 
Šak sem já moh byť z toho osožňéjší, 
dyby ne toho ohniska (Slav. ČL. X. 
136). 

ospatai -y, m. = ospalec. 

Vospalovsko, trať (Blažovice). 



ospíca n. ošpica, -ce 1. vřídek: 
Vyhodila se mi ošpica na jazyku. 
2. osýpka, neštovice: ospice se na- 
hažu (laš). 

osrúbený: Břeh v kříkopě být 
osrůbený, aby nezížďát = prkny 
obitý (slov.). 

osf| -i, f, osina: Zadřét sem si 
osť do oka (Slav. ČLn X. 468). 

osféřaf sa, sestárnouti: Už sa 
ostařát (Vek.). 

ostarček, -a, odrostlejší sele (ZI.). 

ostarek, -rka, zakrnělý člověk 
(val). 

ostat: Ale neostato na vojákoch 
= nebylo dosti, že přišli do osady 
vojáci, nastala ještě horši svízel, ko- 
lera (Slav. ČL. XI. 380). s inf.: 
Žito ostato vázat. Šét do světa, ale 
ostát dětat v Kroměříži (ZL). 

ostatek : na ostatku = na konec, 
konečně: Na ostatku na tym něza- 
Teži (laš.). RozAibu če straky, vraný, 
na ostatku chrobakove (Suš. 175). 

ostatky, pl. m., poslední tři dni 
masopustu. Na Valaších, kde ostat- 
kům říkají končiny, ostatky slově 
poslední týden před adventem (Mor. 
lid 26). 

ostatní 1. poslední, 2. špatný: 
Ostatní kocúr, co čeká, až k něm 
myši přiběhnu. To ně je ostatní člo- 
věk. Ostatnikrát = naposledy (vých. 
Mor.). 

vostávat (sev. a záp. Mor.) = 
bývat (již. a vých.). 

ostavit: Kráva ostavuje, ostavita 
= dává méně mléka než před tím 
(vých. Mor.). 

ostehnút sa 1. octnouti se: Čto- 
věk neví, kde sa ostehne. Osteht 
sem sa tu, ani nevím jak Kde sa^s 
tu osteht? Enom ty si daj pozor na 
hubu, až (ať) sa neostehneš v důře ! 
(Slav. ČL. X. 297). Na vesno sa 
osteh k Bazatom = octl se u Ba- 
zalů (Vlk 18). 2. dostati se: Také 
sa vám něco ostehne = něčeho do- 
stane (vých. Mor.). 

vostencOi pl. m. : Když se peř{ 
z drůbeže oškube, pučí na ní vo- 
stence, z nichž se vyvine nové peří 
(Maš.) = stonky, pistence (v. t.). 



269 



ostí ječmenné, coll. = ostiny: 
V jačmennem snopč byva mnoho 
oSči (Suš. 307). 

ostivó žito, pšenice, která má ostí, 
opak holica. 

ostonkYi pí. m., stopky z peří 
(dok. 130). 

ostrach, uctívá bázeň, verecun- 
dia. Hasiči volili správčího za ná- 
čelníka, aby lidé měli před ním 
ostrach (laš.). 

ostranek v. stroj na koně II. 11. 

Ostrata, potok, jenž se vlévá na- 
proti Slušovicům do Dřevnice. Jméno 
Ostrata rovná se asi jménu Ostrava 
(Peck). 

Ostrava, scirpus (bot.). 

ostravý, přiostřelý, přitrpklé chuti: 
lék (Vah.). 

ostražitý, ostrého, pronikavého 
pohledu : Hfeďét tak ostražito (Vah.). 

ostrba, -bě = ostrévka (v. t.) laš. 

ostřeš, -a, ryba acerina vulg. 
(Podl.). 

vostrév, -strve, f., žebř o jednom 
bidle fzáp. Mor.). 

ostrévka, stromek jedlový n. bo- 
rový, okleštěný toliko z konců větví, 
na němž se suší jetel, sena a vika (val., 
laš.). 

ostrpéc, *^ca, onopordon acan- 
thium (bot.) slez. 

Ostrovce, pl. m., trať (Pavlovice). 

ostruha = keř ostružina, maliní, 
(Peck). 

ostružanky n. obstrušanky = 
ostružiny (laš.). 

ostružíník, keř ostružinový (slez.). 

ostružka, delphinium (bot). 

ostrý 1. On býl moc ostrý ten re- 
ápicijent = přísný, kteréhož slova se 
neužívá (Vlk 39). 2. příkrý: kopec. 

ostuda 1. čáry: proti ostudě do- 
bytku (Mor. 153). 2. svrab: Zle jest, 
jak ty malutké dostanou ostudy 
(Vyhl. VI. XIX. 146). 3. ostudný 
člověk: To je ostuda chtap. 

Ostuda, trať (Hulín). 

Ostudy, pl. f., vinohrad (Syrovín). 

ostudiny, pl. f., ohyzdná vyraže- 
nina na tváři a na rukou, i na celém 
těle. Když děvče dřívějšímu milenci 
dalo výhost a jiného sobě oblíbilo, 



první, aby ji sokovi svému zostudil, 
zavdá jí v nápoji prášek, kterýž vy* 
pivši děvče vyraženinu dostane (Kda 
II. 328). 

ostydlý, nestydatý (Nové Město), 
»kdo se všeho ostyděN = ničeho 
se nestyd! (stč.) 

ostyiéř = obšéilíř (v. t.), Btcha. 

osuhiina, nepříjemná, syrová mhla 
(han). 

osuhtý: čas = sychravý ; člověk 
= nepříjemný ; osuhlo = unheimlich. 

osúch| -a, koláč z chlebového 
těsta, nemazaný placek (val.). 

osušek, -ška, pole na kopečku, 
kde slunce svítí a voda neškodí (val.). 

osušný větr, který osušuje (Vah.). 

osyp, -u, sypání obilí na obecní 
potřeby v sýpku. 

osypanina, vyraženina, když se 
tělo po větší části osypalo ; vršanina, 
když se na jednom místě něco vy- 
hodilo (laš). 

osypy, pl. m. = osýpky (slez.). 

osypat se 1. dostati osýpky : Má 
cetú hubu osypanú. 2. Zeď se osy- 
pata = sesypala (Suš. 40). 

ošata, -y, 1. f. ošálení, ošizení. 
2. m. potrhlý člověk (han.; srovn. 
šálený), švindléř, ošemetný člověk 
(val.; šáliť = šiditi). 

ošálif = sešíleti: Mladosť, m\U 
mtadosť, kerak tě ožaliťl dy sobě 
zpomenu, to mušim ošaliť (Suš. 502, 
laš.). »Mám htavu cetú jak ošáfenou«, 
když hlava bolí nebo se točí (Vah.). 
Chodí jak ošálený = zvrtačený (Slav. 
ČL. XII. 130). 

ošantat si šaty, ošlapati, u vláčiti 
(srovn. šantat). 

vošatit, ošiditi : Ten hadvokát nás 
voSatíll (Maš.). 

ošátkaný. Odvážejíce svatebníky 
do kostela Slováci mívají koně ošát- 
kané, t. j. tureckými šátky pozpři- 
krývané (Kt. Dod. L). 

ožčada 1. uskromnění se : S oščadú 
pěťák utratí (»oščádaja sa«, uskrom- 
ňuje se). 2. ostych: bez oščádky 
(vých. Mor.). 

oščádat se 1. uskromňovati se, 
skrbliti : Enom se tak neoščádajte a 
ukrojte věcí kúsek ! Mosím sa s tým 



270 



mastem velice oščádat, abych vysta- 
čila. 2. ostýchati se: Janek oŠčádát 
sa kúřiť před tatíčkem (Slav. X. 299). 
Co bych se teho oščádala? (dok. 
274). 3. Co se s tém pořáď oščádášř 
= nemáš do toho chuti (Btcha). 

oščádavo, ostýchavě: Janek ho 
vítáí oščádavo (Slav. ČL. XI. 483). 

oščapkyi pl. m., oštépky, malé 
odkorky (laš.). 

oš6ehiat| odrati: Kráva si cetý 
krk o strom oščehtata. Oščehtaná 
pohovka (Zl.). 

oščepačkai sekera mezi pantokem 
a obuškem (val.). 

oščeřa, -ře, m. = oSkera (v. t.). 

ožčéřený 1. do kořán otevřený: 
Nenechávej dveří oščéřených. 2. člo- 
věk oščeřený, který se neustále ošče- 
řuje (směje) (ZK). 

oš6eřovat sa n. oškerovat sa, 
smáti se hubou otevřenou (vých. Mor.) 
v. ščéřit sa. 

oščigat hatúzky, otrhati u samého 
pně za syrová (vých. Mor.). 

oščinohai -y, m., scanda (slov.). 

oščipek, odpadek při sekání dříví. 

oš6uhrat| vyschnouti, okorati: 
Nenechávaj chleba na stole, ať ne- 
oščuhrá (ZL). Oščuhraná kosť = 
vyschlá na slunci (Vlk 87) = oSČů- 
raný, voščórané (záp. Mor.). 

ožibánif, ošiditi (val). 

odíher, -hla, švihel, svižný prut 
(od Přerova). 

odípaný = ušípaný (v. t.) horň. 

ošípat se = ošívat se (Zl.). 

odipovat, otírati: Pri kopáňú sa 
zemáky ošipujú z hiiny; pečené sa 
také ošipujú z popeta (Df.). OHpovat 
sa, ošívati se, rukou se otírati 
z hmyzu nějakého (val). 

ošltka = ošívka (v. t) Karlovice, 
val. 

ošívaf : Když dcera šla po dvoře, 
silně rukou ošívala = pohybovala, 
házela (Kda I. 267). Ošívať stro- 
mem = třásti (laš.). Ošívá se v práci 
= je lehtivý do práce. » Ošívá se«, 
kdo, jsa štípán pod šatstvem hmy- 
zem, se otřípá, svalstvem posmykuje. 

ošívkai ošatka, slaměnka : Na stůl 



donášívají se na ošívce trnky, jabka, 
hrušky (Slov. obr. I. 304) slov., horA. 

ožkera n. oščeřa, kdo se pořád 
oškeruje, směje = smíšek; též pří- 
jmení. 

oškéřaf sa práce, vyhýbati se 
práci (val). 

oškerovat sa = oščeřovat sa 
(v. t.). 

oškeřzuba, -y, m = oškera (v. t.). 

ožkrébenec, -nca, plačtivé dítě 
(vých. Mor.). 

oákfébenýi otevřený : dvéře (v ne- 
čas), huba na pláč (vých. Mor.). 

oškrebovat sa, hlasitě plakati 
(o dětech), utrhovati se na někoho 
(vých. Mor.). 

odklih: dčtať něco na ošklih = 
na oko (val). 

oškliveCi -vca: Já nebudu oškliv- 
cem = nenechám na sobě pode- 
zření, pomluvy. Svedli to na mAa, 
a já sem ostát ošklivcem (val). 

ošklivlnai ošklivá věc, ohyzda. 

oškiivif se 6eho = si něco : Mu- 
sím se trochu umyt, aby ses toho 
neošklivil (Kda II. 56). 

ošklivúcný, velmi ošklivý. 

ožkomek, -mka = žvanec (laš). 

ožkominSi = oskominy (v. t.) laš. 

oškrabiny, pl. f. šupky z oškra- 
baných zemáků (laš.). 

oškrd, -a, železný tesák na kře- 
sání mlýnského kamene: Prase je 
chudé jak oškrd (Zl). 

oškrda 1. = oškrd (Hranice), 
2. ošklivec (N. Město). 

ožkrdit — oškrdovat, oškrdem kře- 
sati (Kt. Dod. I.). 

oákřéknút sa na koho, osopiti 
se: Dyž mu něco řeknu, enom sa 
na mne oškřékne (Zl.) Srovn.: Ko- 
likrát se oškřékne na chudého, dyž 
co prosí (Štítný, Kn. šest. 244). Srovn. 
Skřekat. 

ožkrknúf = oškvrknúf, popáliti 
se, ožehnouti : Cetý rukáv mi oškrk) 
(val). 

ožkrtafi ošoustati: oškrtaná škr- 
tačka = odrané staré koště (laš.). 

oškrteki -tka, nepodařené pečivo 
(laš.). 

oškvarek, -rka = škvarek. 



271 



oškvrknút — oškvrktý n. oSkvrk- 
nutý, opáliti se, ožehnouti (o vlasích 
ožehnutých plamenem n. o látkách, 
na nichž se chlupy opálí): Vlasy 
mu od svíčky oškvrkly. Máte kabát 
na zádoch oškvrktý, myslím ste se- 
děli u horkých kamen (vých. Mor.). 

oákvrlif 1. opáliti: vlasy, chlupy, 
2. ota£káfiti (val.). 

vošlapek, -pka: Vytáhne se vo- 
šlapek (slámu) z boty, a dobytek se 
jím křížem potírá (od úroků) Mor. 
lid 202. 

vožlejchi -u, pažitka (záp. Mor.). 

ošmatlat dlouhé kalhoty, ocho- 
diti, abtreten. 

vošmerai pobuda (Maš.). 

ošmigat (-k-), vlasy na krátko a 
ledajak ostříhati. 

ožmrnúf 1. oškrábnouti: Vem tu 
žerď a ošmrni to trochu z koruny 
(kůry). 2. ošiditi : No ten tě ošmmut 

(laš.). 

ošobolenýi ošoustati: kabát (Kt. 
Dod. I. han.). 

vošoplsta, nepořádný, ošumělý 
člověk (Maš.). 

ošopfstafi odříti z chlupů: Ru- 
kávy má ceíé ošopfstané, jak hraje 
v ty kartiska (Slav. ČL. XI. 378). 

ožpatnét: Po téj nemoci velice 
ošpatňé} = špatně vypadá (slov., val.), 

ošpeněki ňka, suché, z chvojí 
opršelé větve okolo silnějších haluzí 
šlovou ošpcňky (Zl.). 

ošpica, -e, vyraženina, osýpka 
(Btcha). 

ožpihtaf = něco dřevěného ne- 
obratně, neuměle ořezati, zpracovati. 
>Ty's to pěkně ošpihtá}I« (Btcha). 

ošprh 1. kluzké, šplhavé místo, 
zvláště od bláta: Upadt na ošplhu. 
2. Padl na ošplh = tak, že se hlava 
sešplhla (svezla), nenarazila zpříma 
a nerozbila se (Zl.). 

oštara = oštera (v. t.). 

oštárat se = ošterovati se (v. t.). 

citera 1. obtíž, potíž: Nemocný 
člověk je na ošteru sobě aj druhým. 
Mám s tým velikú ošteru. 2. = 
ošterný: To je oštera chtap (slov., val.). 

ošterný 1. kdo jest na obtíž, 
komu nesnadno vyhověti, jehož ne- 



lze zbýti: nemocný, žebrák, 2. při 
čem jsou potíže : ošterná práca. 

ošterovat koho, obtěžovati, do- 
palovati: Ten sa mne už něco na- 
ošterovat 1 

oštrréjz, -Uf pabčrky ovocné slov., 
vaL) = obščiliř (v. t.). 

oštrréjzovati paběrkovati na stro- 
mech ovocných (slov., val.). 

ošuda, ošizení, věc, která se zdá 
býti dobrou, ale přece zklame (laš.). 
ošúlit, ošiditi (vých. Mor.). 

ošumét 1. ošumělým se státi, po- 
zbýti krásy: Dúbravěnko zelená, co's 
tak ošuměla ř Přišli na mně mrazové, 
velicí nečasové. Až ti mrazové 
přendú, pěkná zelená budu (Suš. 
784). 2. := ošumněti, šumným, pěk- 
ným se státi : Aj hory, hory, jak ste 
ošuměly, dyž na vás rosička padala I 
(Suš. 203 ; srovn. zpomět = zpomnět, 
rozumě = rozumně). 

ošusta, -y, m., škubán. 

ožutraný, ošumělý : člověk, šat : 
Vrátí} sa ze světa hodně ošutraný. 
Už má ty hábečky ošutrané (vých. 
Mor.). 

ošvácat, ledajak ostříhati (val.). 

ošvářifi ošvarovat, očistiti, přistro- 
jiti. Céra ho odešla; včil ho nemá 
kdo ošvarovať, t. j. uklízeti mu, práti 
na něho a p. (srovn. švarný). 

ošvihat 1. ošvihlem pobiti, 2. ostří- 
hati vlasy. 

ošvíhet, -hla, prut, kterým se švihá, 
na př. děti. Také: oSinhet^ -hela: 
Tak ti tém ošvihelem našviháml 
(Btcha). Viz: ošihel. 

otáčaf : Antoš mluvil, jakby kole 
prsta otáčál = úlisně, povolně (Slav. 
ČL. XII. 130). 

votáčka = kokotice (v. t.). 

otáčky pl. f. 1. stočené suché rato- 
lesti na podpalování (val.) 2. sláma, 
kterou se za silných mrazů otáčejí 
nohy do bot neb i boty v čas ná- 
ledí: Tof Karásek ide, nohy opfan- 
tané v otáčkách (Zl.). 

votahyi pl. m., odtahování, odklá- 
dání : Dělá to na dlóhé votahy (záp. 
Mor.). 

otáhavýi váhavý. 



272 



otajaf, -jám = odtáti, státi : Dyby 
sněhy b>ty, už by otajaty (Suš. 122). 

ofapai -y, m. nešika, hňup ; otrapa 
(val.j. 

otavódi -ate, pozdní podzimni kuře 

(Zl.). 

otavka, klásky obilní pozdéji ostat- 
ních vyrostlé a dozrávající = pod- 
kladek (v. t.) Zl. 

otčf, -ího = otčím (Vych.). 

ot6ísko u pluhu v. pluh 23. 

otčizeňi -znč, f. otcovský podíl, 
dědictví (val., horň.). 

otec svajbe: Jeden meze néma 
bel řečník neb otec svajbe (Vyhl. 
II. 140). 

otépaný, ztýraný, přihlouplý (val). 
Srovn. oťapa. 

oteplit 86 : Voteplíl se = přistě- 
hovalý obeznámil se s lidmi (MaS.). 

otéri -u, profit: Mčt z toho dobrý 
otěr. Nebylo otěrku z ničeho z boka 
= vedlejší příjem (Zl.). 

otérek, snop otřeny (oklepaný 
hfilkami) nerozvázaný; otérky, zrní 
takto se snopa otřené (Dob.). 

otéřiny, pl. f., otěry sena, jeteliny 
a p. (horň.). 

otérka v. stodola. 

otioú, adv., ven a ven^ vší silou: 
Oje prohnalo vrata oticú. Oticú to 
nechťét (val.)- 

otírat, stranovati: Otíráme réž 
(Dob.; v. otěrek). 

otírat se: Smrť se oň otírá = 
brzo umře. KoTe mně se otira, inu 
do taňca bira (Suš. 211). Nevotíré 
si vo mě hobo, nevotíré se vo mně! 
=: nepomlouvej, netup mne (Maš.). 

otká, v. pluh 23. 

otknúf sa: Aí vám sa z toho něco 
otkne = dostane (Zl.). 

ottaĎlsko 1. bolačka na noze od 
otlačení; vraní (kuří) oko. 2. chlupatá 
housenka, o které se lid domnívá, 
že když na ni stoupne, dostane otla- 
čisko (laš) = odraz (v. t.). 

ottuček 1. otlučený kámen n. 
klacek: Uhlíř vzal otluček a jak ho 
mele tak ho mele (Kda II. 57). 
2. kluk bitím otlučený, který toho 
už ani nedbá. 



ottuk, pobuda, který se potlouká 
mezi lidmi. 

othiken, -kně, nepořádná ženská, 
nevěstka (Kt Dopl. I. slov.). 

otmét = zatmět : Přišli do hor a 
tam otměli (Kda I. 66). 

Oto, hle (voilá), tu, nedávno; 
často se tím slovcem začíná řeč, 
když si někdo nemfiže hned na něco 
vzpomenouti: >Odkaď stě?« »Oto 
z blízka. « >Kaj jedětě?< >Oto pro 
kvačky. « Oto tu byl (laš.; pol. ot, 
Oto, otož). 

oto6if: Žádný sme nedostali dyby 
prst otočiť. Otočená =. těhotná (val.). 

O toféj, že (slov., val), o toli, že 
(han.) == jenom že, leda že: Cesta 
je jednaká, o toléj, že silnicú néni 
tolik Mata (Zl.). Nemá se tam lepši, 
o toli, že dostává zlatku vic (Mal. 
XXIII. 155). 

otopit: Třískama se otopí (ne- 
potřebuje jiného dříví). 

otrapa, -y, m., ničema. 

otrapný 1. strastný: Byto otrapné 
to jejich živobytí (Zl.). 2. ošterný 
(v. t.). 

otrč, -če, f., rozvora (v. vůz III. 14). 

otrĎit: Stréc otrčile pafec levé 
ruke = zdvihl (Dial. II. 60). Vrány 
už kváčů; zobáky pořád majú otr- 
čené k horám = obráceny (Slov. 
obr. II. 30). Petr otrčil pysky tak 
škaredě, že už víc možno nebylo = 
ohrnul (Slov. obr. II. 39). Otrčit 
paty = utekl (Df.). Otrčit koty = 
umříti (potupně). 

otřežčit 1. otřásti: Spad) z ja- 
bloně a otřeščel si mozg (han.). 
2. obalamutit řečí: Dát se otřeščtt 
židákovi a kúpít si pletku za drahé 
peníze (Zl.). 

otrhá, -y, m., otrhanec (Vek.) = 
odrha (v. t.). 

otřípat konopě, lámati (Podl.). 

otřípky, pl. f., dožera, opletá: 
Abych s tým neifaét otřípek (Vek.). 

otřkaf : Šak až přídú z domu mezi 
cizí lidi, šak ty si otřčú rohy = po- 
zbudou hrdosti a bujnosti (Slav. ČL. 
XII. 229). Si eSče mladý, htúpý, ne- 
otřkaný =:= nezkušený protivenstvím 
(Vlk 27). 



273 



otrnúf — otřňat 1. Na ném 
všecko otrne = nic se ho nechytne, 
z ničeho si nic nedělá (Vah.). Srovn. 
otrlý. 2. Noha otřňá» otrnula = pře- 
stává trnouti (vých. Mor-). 

otročák, druh holubů (letě metá 
kotrmelce). 

otruba, -y, m., hlupák. 

otrubnička, druh hrušek (drobné, 
hnědé, sladké) Zl. 

otrusinai drobet z něčeho otřeny: 
Nemáme sena ani otrusiny. 

otruó (i pol.), otráviti : Otruj, sestro, 
bratra svého (Suš. 169). Už mého 
konická, už mi ho otruje (kalná voda) 
Suš. 591. 

otrútiti otráviti, omámiti: Su od 
toho jak otrúcený (slov., val.). 

otrž, e, f., místo nepřístupné : Je 
to tam na otrži (val). 

ofupanýi přihlouplý (vah). 

otupný, protivný, ošklivý (val.). 
Otupno je vám tu samému byc = 
protivno, smutno (Dob.). 

otvírat 1. mrtvolu, secirovati: Ne- 
byl otvíraný (fig. 38). 2. Jaro se 
otvírá = počíná se. 

otvírka. místo, kde se co otvírá : 
Na předni otvirce o gati bele štere 
takový tolepáne vešety (Vyhl. II. 138). 

otvořif (Vsacko), otvoric (horň.), 
iter. otvárať =i otevříti : Otvor, otvorte I 
Dvířka ti otvorím (Suš. 195). Ne- 
chtěta's mi oken otvárať (Suš. 627). 
Prečo mi, Marynka, dveří něotvoríš? 
Otváraj, otváraj! (Čerň. 57). 

ouřk, -u = úroky (v. t.): Tvá 
máma také od jakživa na ouřk trpěla 
(Žď. obr. 120). 

ouvafi ouvareky bahnitá louka mezi 
poli osamělá (záp. Mor.) =:: opařisko 
(v. t.). 

ovádét, přemlouvati: Ováděli ho, 
aby tam ostal až do smrti (dok. 263). 
Mamičku pořáď o to mlíko ováděli = 
chtěli na ní (dok. 246). 

ovajka = ovečka (lichot.) val. 

ovak, adv. : Budz čicho, ovak če 
chraščim = sice. Ovak co na tym = 
ostatně (laš.; pol. owak = oním způ- 
sobem). 

ovca : halina z bítéj ovce == vlny 

(val.). 

Bartoš: Dialektický slovník moravský. 



ovčí vymenOi myosotis silvatica 
(bot.). 

ovčíř, -a, ovčák (Bart. II. 67, laš.). 
Z utěrka na středu ovčiřička vedu 
(Suš. 133). 

ovčfrňa, -ě, ovčinec. 

ovdy ve spojení: tedy ovdy = 
kdykoliv, kdy tehdy (laš ; pol. tedy 
owedy = druhdy). 

ovečka 1. brouk sluníčko (Vek.). 
2. stonožka = baruška. 

ovénúti ovanouti 1. intrans.: Ne- 
choď, až to trochu ověne. Už hodně 
ověnulo a Máto obeschto (Zl.). 2. 
trans.: Ež to trochu ověne větr, 
půjdeme obracat (Vah.). Větr ověne 
pole (han.). 

oves: > Hraje ti v břuše oves?« 
pořekadlo o bujném (Slav. ČL. XI. 
95). 

ovések = ovísek (vých. Mor.). 

ovesina^ ovesná sláma. 

ověsif sa, oběsiti se (Jicko). 

ověsitýi dolů svislý: Smrek ma 
ověsité chvojí (val.). 

ovesnicai -ce (ovesňačka val., 
ovesňunka, ovesAorka laš.), druh 
hrušek zrajících zároveň s ovsem. 

ovesnlsko, pole, s něhož sklizen 
oves. 

ovesnýi planý, jalový: MIuvi} o- 
vesne řeči. Je to zas jakaái ovesna 
(t řeč) laš. 

ovésf koho, oklamati : Dá se leda 
babě ovésř (Kda II. 41). 

ovisafi dolu viseti: Je toho ovoca 
letos, tak haluze ovisajúl (Vlk 20). 

ovtaki -a, vlněný podvazek (val.). 

ovoo, -a, m. (val., laš.), -e, f. (han.). 

ovslha = ovsaha, avena fatua. 

ovzácnět, nabýti vzácnosti, vzác- 
ným se státi: ChčeS-li jím ovzácnět, 
nechoď tam tak často (ZL). 

ožabafi zábsti: o/abe mne (laš.): 
Je tam zimná rosa, a ja sem včif 
bosá, budu ozabať (Suš. 587). « 

ozaj (na ozaj, na ozajist, na ozajst), 
na opravdu: Ona pravila, že s ni 
žertuje a že to nepraví na ozaj (Kda 
II. 147). Na ozajř = opravdu? Ne- 
pravit to špásem, ale na ozaj (Vych.). 
Chodí na ozaj. bý} na ozaju = za 
nevěstou (val.). Nemysleli to na oza- 

18 



274 



jist (o-za-jisté). Slov. obr. I. 52. Enom 
aby nebylo ze špásu na ozajst (Slav. 
ČL. X. 177). 

ozajstný: A je drak ozajstný = 
skutečný (nevybájený) Dob.; človék 
oz. = vážný, homo gravis (laS.). 

ozdaíovaf = oddalovati, odklá- 
dati: Dycky s tým ozdafuje (Vah.). 

ozděřiny, pl. f., otruby ovesné n. 
ječmenné (la§.). 

ozdravěfi okřáti (tohoto slova La§i 
neuživaji). 

ozembuch, kým se buchlo (uho- 
dilo) o zem = človék hloupý, ne- 
obratný. 

OZÍbat — ozibnút, zábsti: Ozíbe 
mne v ruce. Obilí ozíblo = omrzlo 
(Vych.). Každý béží, aby i nohy si 
zahřál a aby neozíbl (Slov. obr. 269). 

ozimět: Ozimého tam = nastalo 
chladno (Zl.)- 

oziminai ozim, obilí na zimu seté. 

Ozinufai -Fe, příjmení. 

ozna6if sa: Označit sa, že ne- 
móže = osvědčil, vyjádřil (val.). 

oznak, označení, znamení 

oznat se, seznámiti se : Oznali se 
spohi ve Vídni (Zl.). Býí ze všeckým 
oznatý = obeznámen (Slav. ČL. XI. 
180). Ešče néjsú spotu dobře oznatí; 
až sa Fepší oznajú, bude to všecko 
ioakší = až se na vzájem poznají a 
sobě přivyknou (ženich s nevěstou) 
Vlk 51. Jak se s ní ozná, potom je 
jak jed (Suš. 317). 

oznit SSí ozvati se: Tu se oznit 
fa}as (laš.). 

OzniĎÍcy, pl. f., trať (Nivnice). 

ozóbaf = ozobávat (horň.). 

ozora, škaredina, ostuda; ošklivec 

(val.). 

oztoféj : Och to je výdělek na mu 

hříšnú ! oztoféj, že člověk nepostává 

= tak tak že (Vlk 81) = o toféj (v. t.). 

ozub, -a, = náčelník (v. t.)- 

OZubeCf -bca, tvar zubu podobný. 



OZVářatj v louhu vyvařiti : Do dĎa 
šaty ozvářala (Suš. 138). 

ožaba, malý vypínavec = žabant 
(v. t.) (Hustopeče). 

vožahi hůlka u hrábí (záp. Mor.) 
v. ožeh. 

oždaračkai hfil s rozsoškami, 
kterou se oždaruje (sráží) se stromu 
ovoce (Zl). 

oždareki -rka: Bý} takovým 
oždarkem v domě = jímž se všecko 
vymetlo (Vah.). 

oždarovat ovoce, oždaračkou po 
jednom se stromu srážeti (ZL). 

ožebračit, zmrzačiti: Pacholek se 
ožebračil na rukou (Kda I. 303). 

ožeh, -a: Hanáci a Horáci jmenuji 
všecko náčiní, jehož se před pecí 
užívá, ožehy; jsou to: ohřeblo, po- 
metlo a lopata; jinde znamená ožeh 
jenom hfilku od ohřebla nebo tlustou 
hůlvfibec (val.). Chorv.ožeg= hřeblo. 

ožeho, nemotora : Takové ožeho I 
(Vah.). 

ožgar, nezdara (laš.). 

ožgera, -y, m., opilec: Umřel tu 
onekda takovej ožgera (dnk. 281). 

ožihat: ostrý větr, mráz ožihá = 
pálí. 

ožina, ozini^ ostruží (keř). 

Ožinice n. ožinové maliny, ostru- 
žiny (v. t.). 

ožit, okřáti. 

Ožrébčí, trať (val.). 

ožmofek, -Fka, něco ožmoleného, 
kus slaniny, jímž se obuv mastí (Zl.). 

ožúvaf něco, vl. přežvykovati = 
stále o témž mluviti (val.). 

ožúvaf sa 1. hádati se (val.), 
2. domáhati se čeho: Dosť sem sa 
o to naožúvá} (Vah.). 

ožvantaf sa, opiti se: ošvantaný, 
opilý fval.): Antoš býl ožvantaný 
(Slav. ČL. XII. 85). Rád si hutnúl, 
je pravda, afe neožvantát sa (ib. 
XIII. 210). 



p. 



Pabásky, pl. f., trať (Jihlavsko). 

pabfcat sa = pobúcat sa (v. t.). 

pabtovaf sa, int. pabljmat sa, 
pabXzňat sa, potulovati se, potloukati 
se: po tmě, lesem (val.)* 

pabřzňaf sa, -ňám, matlati se 
(val.). 

pabúcat, -cám, přehazovati se 
v něčem, ob. ve spojení: Zpúzá a 
pabúcá, až něco zhodí a rozbije (Df.). 

pabúcat sa, potloukati se : De on 
sa ale pabúcá? (Vlk 89). Čeleď sa 
paboucela po humnech (íig. 34). 

pabuda = pobuda (val). 

pabúňati -ňám, zpcuzeti: Co pořáď 
pabúňáSř (val.). 

pac malovaná (pfsaná, cifrovaná): 
Dítě. dávajíc pac, jezdí při tom prstem 
do kola po dlani (Dob.). — laš. 
ýac, -u, m. 

pác, -u, m. : měť někoho v páci = 
na mušce, seděti na někom s hubou : 
Dycky musí měť kohosi v páci (Vah). 

pác: Pác ho po htavěl = udeřil. 

pácem, jen ve spojení hoře (horem, 
zhůru) pácem : Škopek ležét hoře pá- 
cem = převrácen vzhůru dnem (Zl.). 
Převrátil kalíšek hoře pácem (Vlk 
44). Ležát hoře pácem = nohama 
vzhůru (Vlk 41). 

. pácaf (ji. fácaf) 1. bíti, 2. silně 
bafati: Pácali jak duša ráčila (Vlk 
33). 

packafi packovaf, int. pacgýnat, 

klopýtati : Zapackovál o kameň. Což 
ten tak škaredě pacgýAá = z těžká 
kulhář (val.). 

pacoFi -a, m., ťápa, škaredá noha : 
Ma nohy také pacole (laš.). 

pacotek, Ika, placek (laš.). 

BartoS: Dialektický slovník moraTiký. 



|&a6af: Nohavice Ráčaty na lýt- 
koch = byly napjaty (Vlk 67). 

|Sa6ga = diačga, řídké bláto (laš.). 

|&a6gaf se = ihačgať se, mazati 
se (laš.). 

pačesný (n. kúdelný) Jan, nešika 
(Zl.). 

pa6(sat len = ochlovat (v. t.). 

pa6lska 1. =: ochla (v. t.), 2. lněné 
n. konopné výčesky lepšího druhu 
(hrubší šlovou koudel). 

pá6lt 1. Já bych mojeho nebyla 
nechala, dyby to byli vSeci páčili = 
rozlučovali, kazili (dok. 76)- 2. Páčei 
sem těch stromů na 20 = odhadoval 
(záp. Mor.). 

páčit se 1. kloniti se k pádu: Vůz 
se páčf. 2. vzpírati se : Páčijó se mu 
koně =1 zastavili se, vzpírají se a 
nechtí dále (han.). Koně se zpáčili 
= se vzepřeli (Btcha). 3. viklati se 
ve smlouvě^ ustupovati od smlouvy, 
» bráti své slovo zpět« (1): Ženich sa 
zpáčíl (Slav. ČL. XIII. 75). Kupec 
sa nám páčí (val.). 

páčit si i páčit, pamatovati si: 
Ještě toho říkání bylo víc, ale kdo 
pak si to všecko páčíř (Vyhl. II. 
128). Páčí se mi něco o tom. Dal 
sem vám to vonegdá, páčte si =: 
vzpomeňte si (záp. Mor.). Od té doby 
ho páčím. Nemožu páčit, jak už to 
byto ^val ). 

páčka, paklíček tabáku (Lor.; 
i pol.). 

pačlivý kůň = který se páčí (Se- 
nice). 

pačmáky, pl. m., neohrabané, ne- 
zručné prsty: Všecko musí pochytať 
téma pačmáky (Slav. ČL. X. 304). 

19 



276 



paď, i, f., medovice, sladká šťáva 
na listech stromových, erysiphe com- 
munis. 

pád : Husí, jak věrně sa vydřu ze 
dvora, pádem na setí leťá = hned, 
zrovna. Lidé tam letěli pádem = 
úprkem (Vah.). Leží pádem (o ne- 
mocném, který s lože nevstává). Pá- 
dem se to stalo = právě, před 
chvilkou. Pádem to udělám = hned. 
Pádem na kraji = na samém kraji. 
Pádem je potok = zrovna, hned. 
Tým pádem = způsobem (záp. Mor.). 
Tém pádem bech věřel, že to pravda 
= Je-li tomu tak (Mal. XXIV. 68). 

padátka, špatné, nedozralé ovoce 
záhy spadlé (val). 

padat : Zem sa padá horúčasťú =: 
puká se horkem (slov.). Má ruky opa- 
dané = popukané. Náš zeť padá také 
do téj rodiny. Všecko padlo horší = 
dopadlo (vých. Mor.), padze = prší 
(la§. i poL). 

padavlna, scfplina, kůň na scípnutí 
(Kt. Dod. I.). 

Padétky, pl. m., jméno tratí skoro 
ve všech osadách. 

|&ádótkO| něco těsného: kabát, 
sukně (Vád.) 

pádéFský, druh hroznů (slov.). 

padéní: Že prý Antošovi nic nedá, 
ani do oka padéní = co by do oka 
padlo, za nehet vlezlo (Slav. ČL XL 
485). Nemá rozumu ani do oka pa- 
déní (id. X. 37). 

padesátka, druh bramborů (modré, 
hojně zasedají; bývá jich »padesát« 
pod kopcem). 

I&ádlf, těžko táhnouti, na př. slabé 
koně, krávy, které s velkou potíží 
táhnou (Vah.). 

padlí =: paď (v. t.), záp. Mor. 

padlík n. padléjové, druh jablek 

(Zl). 

padlinai rokle, zmola: Je tam ta- 
ková padlina (Vah.). 

I&adlif sa (naf)adrovaf sa, vyjba- 
dfovať sa), napínati se, vypínati: 
řadlít sa po jabku == napínal. J^adlili 
sa na to = vzpínali se, dychtili po 
tom. Ja di, nejbadli sa = nevychloubej 
se (val.). 



I&adto, úzká deska, na níž se na- 
píná sňatá kůže ; pl. padia^ rámy, na 
něž soukeníci připínají sukna (Zl.). 

padtý, špatný, ob. v komp. pad- 
lejší: Některé víno bylo dobré, ně- 
které padlejší a jiné zas dobře kyselé 
(Čas. Mat. mor. XXVIL 20). Na těch 
koněch viděl sem pěkné nástroj, jako 
hraběci, na těch ostatních padléši 
(Vyhl. L 64). 

pádot, -a, L přirozený dolík v zemi : 
Mach zděrygál přes pádoty a výmoty 
(Vlk 37). 2. Kopcovitá půda přechá- 
zející v dolinu, též jméno trati (Vah.). 
3. jamka uvezená (vybraná) od vody 
(Kďa L 215). 4. důl v jizbě na kob- 
zole (brambory), přikrytý podlahovou 
deskou (laš ). 5. nerovnina na hoblo- 
vaném dřevě (val.). 

pádoiaf sa, choditi po nerovné, 
dolíkovaté cestě (Slav. ČL. X. 47). 

padolína, dolina, údolí (záp. Mor.). 

padouclna, padoucí nemoc (záp. 
Mor.) 

padula (-0-), kluk s velkou hlavou 
(Jevíčko). 

padzovaf, iter. slovesa padať: Snih 
padze i padzuje (laš.). 

pagáč, -a, pagáiek, přesné pečivo, 
placka. Z mouky pšeničné, zamísené 
máslem a vejci, pekou se křehké a 
chutné pagáčky na pouť (vých. Mor.). 

pagáĎky, pl. m., malva rotundi- 
folia, dle podoby plodů (vých. Mor.). 

|&agaf| mačkati: kotě (laš). 

pagrament, -a = pergament (val ). 

pah, -a, rýha v šindele, do níž se 
vedlejší šindel zastrkuje (laš.). 

pahnozti -a, nehet: To je zima, 
až mi zašto za pahnozty (vých. Mor.). 

pahnoztky, pl. m., calendula ofF. 
(bot.). 

pahýl (-é-), neúrodné pole (Slavkov). 

páchat L Páše vo tom = pracuje ; 
páše vo to = hřmotí (N. Město). 
2. Takovi kluče ze mně pášó smích 
(Vyhl. II. 24). 3. dováděti, žertovati: 
Koťata páchajú. Děti, nepáchajte! 
Pášu spolem = milkují se (vých. 
Mor.). 

pachropy, pl. m., sucháří se stromů 
lesních napadalé (laš.), od slov. chfopiť 
n. chfupěť = padati. 



277 



páchnut: Z huby mu veliký oheň 
páchl = plál (Kda I. 93). 

pacholátko : Já se vdávat nebudu, 
pacholátkem pobudu = děvčetem (I). 
Suš. 757. 

pachotčit se, dospivati v pa- 
cholka: Když se již začne slovácký 
synek pacholčit (Slov. obr. I. 59). 

pachoFe 1. mladý pacholek : Zvo- 
lita sem sobě to švarné pachole, keré 
ráno stává, vraným koňom dává (Suš. 
454). 2. zouvák (vých. Mor.), 3. p. 
u vozu = podkladek (v. t). 

pacholek na Podluží je čestný 
název svobodného chasnika: »Jáký 
si to pachotek, ked sa ho bojíš ?« 
Jinde slovo to znamená čeledína od 
tažného dobytka, ať domácího syna, 
ať služebného. 

pachotský, hodný, jadrný, dobrý. 

Pacholské, -ého, trať (Boršice). 

pachořif sa, durditi se, zlobiti se 
(slov., val.). 

pachosta, -ty, m., silný chlap (N. 
Město). 

pachuFa, -fe, 1. zástěrka zdvižená, 
v níž se něco nese, klín: Dívka ze- 
brata smeti do pachule (val.). 2, pa- 
chule, boule (Dačice). 

pajda, -dy, m., kulhavý člověk 
(han.). 

pajdat se, kulhati, šmatlati se 
(han.). 

pajdavý, šmatlavý, kulhavý (han., 
Btcha). 

pajduš, a, kdo má kolena k sobě 
(Jevíčko). 

pajeď, -i, f., palčivost 

pajedit, hněvati, zlobiti; rozpaje- 
děný = rozhněvaný : Sklenář se do- 
pajedil (dok. 18). 

pajedný, štiplavý, ostrý: chren 
(horň). 

pajchovňa, -vně n. pýchovňa (han. 
péchovAa), štoudev o třech nohách, 
v níž se prádlo »svářá< n. pýchá 
(Dial. I. 329). 

pajmáma, žena měšťanova (han.) 
Suš. 558. 

pajt, -u : Šel na pajt = něco ukrást 
(z ném. Beute) Jevíčko. 

pajta 1. malá ovčíma na salaši. 
Rozdělena jest na přič třemi struň- 



gami (lésami, brankami) ve dvé. 
Zadní části, kde se shánějí ovce 
před dojením, říká se honěnica (LN. 

1. 199). 2. To sú pajty! = věci 
(Vah.). 

pajtáš, -a, nafintěný panák (val.). 

pajtášíf (o-, při-), nastrojiti, vy- 
fintit (val.). 

pajz: Utíkal v jednom pajzi = 
v běhu ustavičném, bez oddechu 
(Vlk 37). Krávy letěh^ v jednom 
pajzi k Bečvě (Slav. CL. X. 467). 
Všecko pajzem pozbírál =i mentem, 
nenechal nic (Zl.). 

pajzačína, klukovina (Hradišťsko). 

pajzák 1. starý, tupý nůž: To je 
pajzák, pítvať žáby (vých. Mor.). 

2. kluk (Hradišťsko). 

pajzaf, škaredě krájeti (han.). 

pajznút (z-), odciziti, ukrásti (val.). 

pajzovaf, int. pajzýňat, utíkati 
(val.). 

pak běžné jest na Hané a záp. 
Moravě; Slováci, Valaši a Laši té 
spojky neznají. 

paícosta, ty, m., kazič; též pří- 
jmení. 

pakostíti kaziti: Všecko zpakostíl 
Voda to dopakostita (vých. Mor.). 

pakovat = pachtovat (Litovelsko). 

pakovat se, kliditi se (z něm.): 
Pakuješ! = táhni! (Tu se vypouští 
náměstka zvratná, jako ve rčení : 
Stěhuješ! Hybaj a p.) 

pakožka, trojhranný, pleskatý 
knoílíček cínový na valašské župici. 

pát, u, n. přtpal, oheň v čelesně 
peci při pečení chleba. 

pata = palice (nástroj i hlava): 
Ma tvrdu palu. Dostaneš na palu 
= nedostaneš nic (Opav.). 

paračka 1. řezaná tříska, hoblo- 
vačka (záp. Mor., laš.), 2. urtica di- 
oica (laš.). 

paFadrán, -a, příkrý kopec (val.). 

paFadzgovaf sa, potloukati se: 
A de sa's dotef paladzgovát? (Vlk 
91). 

paFagrám, flamendr, nezbeda (val.). 

paTach, -u, rákos (vých. Mor.). 

paiaoha, y = palach (laš.). 

paFáňaf -ňám n. pátázgat^ povy- 
kovati (val.). 

19^ 



278 



paTandrovaf 1. pomateně mluviti, 
2. pomatené pobíhati (val.). 

paFaf, -a, páleník (laš.)« 

pafastif, šramotiti, křičeti, po vy- 
kovati (val). 

paFašíi coll. rákosí: Skoč do pa- 
laší (Suš. 673). Ja ju (kytku) pustím 
po palaší (Suš. 322). 

pafaška, rákoska. 

parašníki pták 1. salicaria tur- 
doides (Podl.). 2. acredula caudata 
(Brň.). 

patata 1. palanda, lešení při zdi 
v konírně, upravené pro pacholka na 
spaní (r. polaty). 2. u stavu tkalcov- 
ského (v. t. I. n). 

párava, pálení, žáha (laS.). 

paFavý, palčivý, ostrý: vétr (laS.). 

pafavo: Je tam dnesej ukrutně 
paTavo = palčivý, studený vítr (laš.). 

pafázgaf, int. paláňat, láteřiti: 
Babsko začato hrozně pafázgať (Vlk 
78) Antoš pafázgál na Křúpaty (Slav. 
ČL. XI. 378). 

pafázgříf = pafázgať (val.). 

parazór, a, parasol = deštník. 

paleček, střízlík (záp. Mor.). 

pafečky = klaničky (v. t.). 

paFeĎník, -a, ZoUstock (Zborovice). 

péFeĎník, polygonům hydropiper 
(bot.). 

paFena, -y, jméno krávy Červe- 
navé, » pří pa listé « (val.). 

péFená, -éj = pálené, ého, ko- 
řalka : Páfená, páleničko šumná (Bart. 
III. 767). 

paFení, žáha. 

páTenlca -ce 1. kus země vypá- 
lené, neporostié, 2. = palírna. 

páFensko = pálenka, kořalka (Ja- 
vorník, horň.). 

patepa, hlava tvrdá, neústupná = 
palica (laš.). 

Pafések, na Pafésku, trať (Vi- 
zovsko ). 

paFesky, pl. m., proutky (Podl.). 

Paféskyi v Paléskoch, trať (Lač- 
nov). 

paFéta = billet. Paletu dostane, 
kdo zaplatí povinný poplatek, na př. 
mýto. 

patchoveň, -vně, f. = pajchovňa 
(v. t.) Df. 



pallbrada, zelí po sládku (val., 
žert.). 

palica -e, 1. hůl (i srb.): Ona by 
byla neřáda do smrti pod cizí pali- 
čům = vládou (Val.). 2. hlava tvrdá, 
neústupná: Ten má palicul = to je 
svéhlavec. 3. tulák: To je palica 
(Btcha). 

palicovaf se, potulovati se, nepo- 
býti doma: Ty by se's pořád jenom 
palicoval! Hde se pořád palicuješ? 
Te paleco Jeana palecovitá, hde se's 
palecoval celé deň (Mal. XXIII. 
227). Ten se už napalicovál po světě ! 
(Btcha). 

palička, hlávka jetelová, květná 
stopka s pukem na př. narcisu, tuli- 
pánu. 

palihuba = chudačka v. t. (val. 
žert.). 

páilfi intrans., páditi, utíkati : Ten 
tam odtáď pálili Páli za Aó (za ne- 
věston). Pal! = hybaj. — Co přes 
krk přejde, bruchem jak by pře- 
pálít (Vah.). 

pálit se za někoho, ujímati se 
koho na svou škodu: Já se za něho 
pálit nebudu. 

pálivka, žihavka (Kt. Dod. I., han.). 

patka, hlavička špendlíku, hřebíku, 
sirky, jeteliny, lnu: Ani co by stálo 
za špendlíkovú pálku sem nevzat 
(vých. Mor.); han. též makovice. 

paFmo ve spojení : Raná pálí pal- 
mem (val.). 

patohtavec = panohlavec (v. t.). 

paToň, -a, jméno vola »opáleného« 
(horň.) 

palouk č. = mor. trávník (Jem- 
nicko). 

patuda, -y, m. tulák. 

patudovat se, toulati se: Lenoch 
sa paluduje. 

pafúch, a, 1. palec u selské hu- 
něné rukavice. Ta má pro čtyři 
prsty jeden otvor, pro palec pak 
zvláštní. 2. ustřižený prst ze staré 
kožené rukavičky na bolavý palec 
nebo jiný prst (val.). 

patúk = pavouk (Blatnice, laŠ; 
zl. paúk). 

patúz, paveza (Blatnice) laš ; zl. 
pauz). 



279 



pafuznlki provaz, jímž se přiva- 
zuje patúz (zl. pauzník). 

Patyza, e, příjmení (laš.). 

pamataf = pamatovati (val., horň.). 

pamatlívý = pamétlivý (val., horň.). 

pamatovat 1. má zvláštní vazbu 
akkusativu s infinitivem sloves do- 
konavých i nedokonavých s význa- 
mem minulosti: Já pamatuju cetú 
našu dědinu vyhořeť = že vyhořela 
(val.). Já pamatuju našu školu stavěť, 
Vojtka beť starosto (Mal. XXIV. 
271). Ten trám já pamatuju dávat := 
když se dával (Sej řek). Pamatuju 
v tom ešče chodit = že v tom (šate) 
chodili (Radostín). Jestli pak my pa- 
matujeme za našeho mladyho věku 
tuhle neřest (krtky) bytř (Hřišice). 
Srovn. podobnou vazbu latinskou : 
Memini Pamphylum mihi narrare 
(Cic. Verr. 2. 4). Memini Catonem 
mecurn et cum Scipione disserere 
(Cic. Lael. 3) a sloveso iekaU 2. Pa- 
matujte, že nepřijde, že všecko za- 
pře a p., ve smyslu : uvidíte, že (ZL). 
3. pamatovat někoho = konejšiti: 
Moseta sem ho pamatovat, aby si 
něco neudělat. 

pamba, Pán Bůh, v dětské řeči 
slezské. 

pámbíček, zdrobň. pámbů. 

pambíčků, -ova, ovo, co náleží 
pámbíčkovi, boží: pambíčkova kra- 
vička = ploštice zdobená ; p. ovečka 
= coccinella ; p. srdečko = P. Marie 
slzičky, boliočko ; p. vlásky = luční 
peří; p. žabička = rosnička (vesměs 
v řeči dětské). 

pambuopatruji složka citoslovná: 
P., dyby vyšel oheň a p. (Slav. ČL. 
X. 296). 

paméf: Už sem vás neviďél, ani 
nemám paměti = nepamatuju. Už 
sem tam nebyl, ani nemám paměti = 
ani nepamatuju, kdy jsem tam byl 
naposledy (Zl.). Našel to po paměti 
= po tmě. Vázali žito po paměti 
(Zl). 

pamétaf= pamatovati (val.; pol. 
pami^tac): Já pamětám dobře ešče 
jejich dědáka (Slav. ČL. XI. 133). 
Na mladého sa dobře nepamětál 
(Vlk 43). 



pamětník 1. To byla nesnáz, že 
néni pamětníka = nikdo nepamatuje 
(dok. 277). 2. calaminthaacinos (bot). 

pampalík, calendula oíT. (botj. 

pampuohi -a, roztlučené vařené 
brambory, s moukou smíchané, na 
rendlíku smažené (laš.). 

pán : To je pán, žebráci mu říkajú 
bratře! (Zl.). Kůň sa stával pánem 
= stavěl se na zadní nohy (Vah.). 

— Genit. pana v laštině se pojí 
s přídavným přisvojovacím na způsob 
Č. páně : pana Ježíšova cirkev, pana 
rechtoruv pes. — Vok. sg. pane mívá 
platnost mezislovce vyslovujícího 
podiv; užívá se ho, i když se mluví 
k osobě ženské nebo k několika 
osobám : Pane, to sme se tam měli ! 
Pane, tam bylo střešní! Vok. pane 
užívá se ve smyslu ironickém: Co 
pořáď prskáš, čertů páně ? (Slav. ČL. 
X. 302). 

pana, -ně, paní (Df.). Jinde na 
Slovensku je nom. pani^ gen. páně 
atd. dle duša. 

panáček 1. kněz, zvláště kaplan; 
faráři se říká velebný pán: Chovala 
matička, chovala synáčka, chtěla mě£ 
panáčka, a včil ma vojačka (Bart. II. 
366). 2. ploštice zdobená (Kyjovsko). 
3. vlčí mák (horň.). 

panáčkovy čepičky, brslen 

paňátko, malá, úhledná ovečka 
(val.). 

pancer, pancir^ uražená se stromu 
větev s ovocem (Df.). 

pančava, jméno hospod u silnice. 

pančocha = punčocha, je buďvá 
zaná (pletená) nebo stávková (tkaná). 

pandrab, -a, m. = pandrava 
(Kunštát . 

pane. Vokativ tento na Hrozen- 
kovsku ustrnul za zvláštní tvar ne- 
sklonný ve smyslu »pan< : Něni sú 
páně rychtář doma? To jim ve škoTe 
páně učitelko vravili. Boli udaci 
(udáni) skrz školu od páně učitela. 

— Spojení >paně pán« užívají místo 
neznámého titulu: Vy páně pán, 
chojce sem I » Vitám vás !« »Dzakujem 
im pěkně, páně pán< (Dob.). 

panebožechvaiatvá má platnost 
mezislovce: Zastane každú prácu, 



280 



panebožechvatatvá (Vlk 17). Být 
panebožechvatatvá xntadý, silný cMap 
(Vlk 24). 

pánek, nádor jako půl vejce ve* 
liký na předních nohách koňských 
pod kolenem (arch. III. 189). 

panenka 1. podlouhlý bochýnek 
chleba (štrycle) i másla (záp. Mor.). 
2. vlčí mák (ND. 51). 

panenský: To je podvodník pa- 
nenský = panen (Bart. I. 28). Vrať 
mně kruče od slobody, od slobody 
od panenskéj = jakou jsem mívala 
jsouc pannou (Suš. 392). 

panenščák, a, panenské jabko = 
kardinálka. 

pangrotit, churavěti: A s těmi 
malými to mám taky tak: když to 
trochu pangrotí a já sháním pomoc, 
to se s nima prý mazlím (Žď. obr. 
55) 

panlCi mládenec: Tancovaly štyry 
panny, štyře panici (Suš. 409, laš.). 
Ptakata dzěvucha v téj novéj seknici, 
ja že už ju opuscili ci její panici 
(Suš. 316, horň.). 

panlcai -ce, panička (pohrdavě). 

paničky, vlčí mák (laš.). 

panídlOi venkovská dívka zpan- 
štélá, přeméStělá (Rok I. 150). 

Panícharty, pl. m., trať (dok. 189). 

panik, paniček, skrojek chleba (val., 
rum.). 

panlmatka, tchyně (záp. Mor.). 

pánlf sa, panštiti se: Ja šak naši 
mladí už také sa páníja (Slav. ČL. 
XII. 228). 

pánko = pánek, pán (Suš. 552, 
horň.). 

panna = milá (han.): Seneček 
chodíval za panno (Suš. 204). 

panna, vánoční výslužka děvečce 
(Zábřežsko). 

Pannky Marie kolo, euphorbia 
helioscopia (bot.), P. M. vlásky, bríza 
media (bot ). 

panoha 1. hlavní haluz stromová, 
ze pně vyrůstající; panoha se roz- 
růstá v konáry, konár v haluze, haluz 
ve větvy, větva v ratolesti. 2. berla 
(val.). 

panohtavec, -vca, pulec (han.). 

panovaf : Najvěc panovaly besedy 



= byly obvyklé. Včil panujú samé 
Stofy (Slav. ČL. X. 300). 

paohtavec =: panohtavec (v. t.). 

panoška = paneka 1. (v. t.). 

panský: p. družička, alisma pian- 
tágo (bot.); p. láska, echium vulg. 
(bot.). > Panská nemoc chudobného 
zdraví* (Mor. lid 187); panský ouško, 
houba agaricus deiicíosus. Děvča na 
panském trávu žato (t. poli) Suš. 190. 
panské = robota (laš.). 

panščák, houba boletus cyane- 
scens (val.). 

pantáĎ, a, 1. bídný švec n. krejčí, 
2. tlachal, 3. kdo se potácí, 4. kdo 
se stále plete mýlí. 

I^antafa, -le, m., kdo všecko » sean- 
ce*, nešika (laš.). 

pantaňa, -ně, leda švadlena. 

pantat 1. plésti, šíti: upancu =: 
ušiju, upletu; zapancu = zauzluju; 
rozpantat = rozvázati uzel, 2. mýliti : 
Všecko zpance, zpantát mne. 3. mlu- 
viti hlouposti : Nepancete ! Ten toho 
napance! (Zl.). 

pantaf sa, potáceti se: Nějak sa 
snáď přeca do toho kostelíčka edem 
dopancu (val.). 

pantatlk, tchán (záp. Mor.). 

pantazija (fant), bolení hlavy a 
tesknota (Mor. lid 210). 

panfhan, nadávka dětem (pan- 
chart) laš 

pantlík, a, bývalá ozdoba hlavy 
hanácké nevěsty. 

pantofiíĎky, pl. m., delphinium 
(bot.). 

pantok, -a, silná, podlouhlá sekera 
na dlouhém topoře na štípání dřeva. 
Na pantok se tluče palicú. 

pánva, -y = pánev (vých. Mor.)- 

papá, y, jídlo (v dětské řeči). 

papat, int. papicat (val.) jísti (v dět- 
ské řeči). 

papéna, kasička, v dětské řeči 
(Slav. CL. X. 137). 

pápení: Hořeto na druhém konci, 
a pápení fétato až k nám na dvůr = 
zhořelá sláma a p. (vých. Mor.) 

pápeří, eriophorum angustifol. 
(bot.). 

papeřlf se, tahati se, namáhati se : 
To chlapčesko pápeří se s tém tra- 



281 



gačem a přece nemůže z místa (od 
Prostějova). 

papír, -a, -u: Opiš to s toho pa- 
pi ra, popsat arch papfru. 

papírek, býv. zlatka papírová 
Dát sem za to tři papírky. 

papta, -y, m., kdo paple n. se 
paple (v. t.). 

paptat, -fu 1. dělati ledajak něco 
z. něčeho měkkého: z těsta, hlíny 
a p. 2. mluviti nejapně: Ja di ty 
papto, nepapli. 3. paptat sa v btatě, 
paptat sa s čím = piplati, mazati 
se: Kdo by sa s tým paptat? 

paptavý, mazavý.: kaše a p. 

papfena, moučná kaše (pohrdlivě), 
val. 

paptoň, -a, kdo paple, nečistou 
práci koná, na př. zedník, natěrač: 
Ten paptoň nám v izbě všecko za- 
paptát =: papta (Kt. Dod. L). 

papruch, tlachal, nešika (val.). 

papiuch n. papioch, plevel : Ta tei 
je sam paptuch (laš). 

pápoFó, -lá, pápeří, prach husí 
(horĎ.). 

papraď, -i, f., paprádka^ coll. pa- 
pradi •=L kapradí. Na Horň. papradi 
znamená roští a kapradí tam slově 
paprádko. 

Papradná, -éj 1. les na Vizovsku, 
2. vrch na Vsacku. 

papraf sa, přehrabovati se: Sfépky 
sa papraty ve zrytéj zahrádce (Slav. 
ČL. X. 32). 

papratina = papraď (v. t). 

papr6a, če, 1. ptačí tlapka, 2. zhru- 
běle o ruce: Od čeho zas máš ty 
paprče ř (Slav. ČL. X. 382). 3. = pa- 
puča (v. t.). 

paprčl, všechna drobotina, jež se 
hodí za palivo : šišky, kůry z pařezů, 
suché halouzky a p. : Bela sem v lesi 
na paprčó (Maš.). 

paprčl, -já, -je: paprčjá nožka, 
deíphinium (horň.). 

paprčky, pl. f., kociánek. 

paprice, pl. f., vyhozené pupeny 
červené na játrech, v báchoře nebo 
na střevách hovězího dobytka, přijice, 
Perlsucht; papřicovité áohyXt^^ maso. 

paprsek 1. na branách (v. t. 2.), 
2. u stavu tkalcovského (v. t. I. e)). 



paprúdí, paprud3jé=- papraď (v. t), 
horft. 

paprudka, paprutka = papraď (v. 
t.) slez. 

papružlf, plnou hubou jísti: Ten 
čtověk papružil To je papružnikl 
(laš.). 

Papšinky, pl. f., tra< (Jihlavsko). 

papuč, -e, n. papuSa^ -če, valašská 
obuv z bílé houně, nízká, červenými 
okrajky soukennými lemovaná, zapíná 
se na boku na haklíky. Papuča skládá 
se z několika částí, jež jsou: 1. ko- 
pýtce^ houněná punčocha, 2. čepka 
kožená, přišije se s předu na nárt, 
jako když se boty »kaplují«, 3. ohře- 
btíko kožené (opatek), 4. hazuška, 
cvikl na kotníku, 5. podeiva. Takovým 
papučím říkají na Příborsku halenice^ 
protože jsou z téže houně jako ha- 
lena: Zatřepat papučama = umřel. 
Papuča sirek = škatule papírová. 

papučár, slepice s opeřenýma no- 
hama (horft.). 

papučlnář, -a, pavouk (záp. Mor.). 

papufa, -e 1. huba vypasená, která 
hodně papá. 2. antirrhinum maius 
(bot.) 

papuFatý, kdo má hodnou papulu. 

papunec, na papunca, hra míčová 
(ND. 178). 

pár, několik: Vystačit s páru 
grejcarama (Zl.). Dam vam po pa- 
ruch skfenek (Příbor). Dot ji pora 
gréj carův (Frýdek). 

pára 1. = pár, dvé: Zapřahajte 
šest pár votů (Suš. 41). Já sem se 
vezl páro vranéma (Vyhl. I. 64). 
Jeli páro buvotama i oslama (ib. 67/. 
2. = pár, několik: Je to už páru 
Tet. Vidět sem ho páru rázu = ně- 
kolikrát (Opav.). 

para 1. síla: Ten má páru I Afe 
už také starý Křúpata neihét téj páry 
co prv (Slav. ČL. XII. 131). 2. práce 
namáhavá: Ti (děti) dajú dosť páry. 

paráda, dováděni: Neché parády! 
= přestaň dováděti (od Přerova). 

parádista, y = parádnik (Btcha). 

parádif (val. parátif), dováděti: Už 
ste se naparádili? (od Přerova). 

parádivý, 1. dovádivý; 2. strojivý, 
kdo se hodně strojí (Btcha). 



282 



parádník, kdo se parádí, hodně 
se strojí; parádnica^ ženská pará- 
divá, strojivá (Btcha). 

parádný 1. kdo se parádí. 2 Néni 
to parádně =: příliš pěkné (vých. 

Mor.). 

pařák 1. řezník (potupně, od slov. 
párat), 2. chám, sprosták (laš.). 

paramltai populus pyramidalis 
(Brft.). 

pařati -a, pazour ptačí (Zábřežsko). 
paratif = parádit; 1. dováděti: Pes 
paratít = skákal dovádivě (Slav. ČL. 
X. 39). Kozlata paratily po izbě = 
prováděla z mladické bujnosti rozlič- 
né skoky a kousky (Vlk 8). 2. řáditi: 
Tela v jatelině párati. KuTa paratita 
mezi vojskem (val.). 

páravy, šoukavý: práce (záp.Mor.). 
pařenka n. pařenica, pařená tráva 
nebo pařené plevy, ohrabky dobytku 
(val., laš.). 

pařezová motyka, na kopáni pa- 
řezů (Mal. XXIII. 220). 

pargalt: V neděli ostatkovou vy- 
bírá se od děvčat pargalt (z něm. 
bares Geld) Mor. lid 28. 

parhún 1. neúrodné místo, 2. jméno 
vrchu na Vsacku (val.). 

pařiiata, -y, m., trhan (kdo páře 
záplaty). 

parízek n. parýzekx To je masný 
parízek I = dobrá kopa, šelma 
(Příbor). 

parkan, -a, prkenná ohrada okolo 
zahrady (vých. Mor.). 

parkašii pl. m., zelná polévka (N. 
Město). 

parícotif, brebentiti; odtud parkot 
= žid (laš.). 

párnícai ce, tanečnice do páru: 
Václav nemá myslím žádné párnice 
(dok. 66). 

párník 1. mladík v páru: Děvčata 
včil idú veřejno na bál lebo na be- 
sedu, ale mosí mět párníka = zná- 
mého mladíka, s kterým jde a tančí 
(dok. 68). Hrdlička po poli létá, 
hledá si párníčka = samečka do 
páry (Bart II. 188). 2. oddělení ve 
stodole (v. t.). 

parný, co je do páry: Bratr jí 
postát štyry voty parné (Suš. 130). 



Co je to za švarné, dyž sú votky 
parné = hodí se pěkně k sobě do 
páry (Bart. I. 136). 

parobek 1. chatrný dělník, otrok 
(Btcha), 2. čtverák, šelma: To je 
dobry parobek (laš.). 

paroháč, roháč (brouk) v. t. 

parojek, -jka, roj z roje téhož 
roku (val.). 

paroubek (ó-), něco porubaného 
(od Přerova). 

párovnlca, -ce, v. opálka. 

parovník, otvor, jímž se pouští 
pára z krbu (Vah.). 

parta, čelenka zlatem vyšívaná, 
uvázaná do zadu, kde je veliká růže 
ze stužek. Partou ozdobují se slo- 
venská děvčata, která jsou na vdáni; 
nevěsty mají na ní ještě zelený věnec 
(Ottův Slov. Nauč.): Dotů, doíů má 
paretko perlová (Suš. 443). 

parubka = paruka (Kda I. 71). 

paruchnif: Pořáď cosi paruchnít 
= šukal, robil cokoliv užitečného 
(Vlk lOj. 

parušif, šukati. Všelico paruši a 
nic nedělá. To on zparušil = ze své 
hlavy udělal, sestrojil (han.). 

Parýz, -a, m. = Paříž. 

pás : Popadt ho za pasy = v úpoiy. 
Půjdem spolu za pasy = budeme se 
pasovať, který kterým o zem udeříme 
(Kda I. 60). 

pasáry, pl. m., bujné, odvážlivé 
kousky: Co to děláš za pasáry ř Ten 
sa navyvád^t za pasárůl (Vlk 95). 
Dež nabrat peněz? Dyť mu na ta- 
kové pasáry neukazuje (Vlk 34). 

paáatý, = pásovaný (laš.). 

I&aáó, -i = pěst (laš). 

paseka 1. pole z vysekaného lesa, 
časté jméno tratí zvláště na Valaších, 
2. paseky, rozptýlené samoty, od 
osady, k níž přísluší, vzdálené. 

pasekář, -a, majetník paseky. Na 
Valaších skoro každá obec má své 
pasekáře, příslušníky obecní po 
kopcích na kolik hodin rozptýlené. 
V hornatých krajinách záp. Moravy 
jsou jenom Roženecké (Rozinka) a 
Jimramovské paseky. 

pasíĎka, časté jméno tratí na Va- 
laších. 



283 



pasíkó všecko = mentem (Kun- 
stát). 

pasinek, -nka, pastvisko (val., laš.). 

pasinka v. zástěra. 

paska, pasačka (Třešť). 

paskřáň, -a, nezbedný, svéhlavý 
kluk (Btcha). 

paskřiva, urtica dioica (laš.). 

paskřivec, -vca = paskřáň (v. t.)- 

paskřivý, nezbedný, tvrdohlavý 
(Btcha). 

paslcuda 1. škoda : Stromům dělá 
hnojfivka paskudu (Kt). 2. rozpu- 
stilost: Nedětaj paskudy = nevyvá- 
děj! (val.). 3. paskudník, neposeda, 
4. mls, pochoutka (laš.). 

paskudif 1. tupiti: Tak mi toho 
koňa opaskuditl MosiS ifaa tak pas- 
kudiťř 2. dováděti, čtveračiti, 3. ml- 
sati (val., laš.). 

paskudný, mlsný, rozpustilý, škůd- 
ce (laš.). 

pasmínka, niť svazující pásma. 

pásmo, 20 nití příze na loktové 
plátno, 24 na širší. 

pasný: Krávy všecky pěkné a 
pasné = dobře se pásly (Vlk 46). 

pasovaf sa 1. Poď sa se mnú pa- 
sovať = do křížku (Slav. ČL. X. 
381). 2. Pasujú sa s dřevem = na- 
tahají (val). 

pást : Nekeří pásli koně == leželi 
na břiše (Slav. CL. X. 369). 

pastevec, -vca, pasák (sev. a záp. 
Mor.). 

pastevci právo, křížek na bi- 
čisku vyřezaný. Kdo ho nemá, smí 
mu každý jiný pastevec bičisko zlo- 
miti (ND. 211). 

pastevnica, ce, pasačka: Hle- 
dejte (husy) sobě pastevnice (Suš. 
133). 

pastevný: Oplocany u Tovačova 
měly v panských lesích pastvu, za 
kteréž právo vrchnosti dávaly kury 
pastevné a sypaly oves pastevný 
(arch. I. 255). 

pastorek a pastorkyňa známi jsou 
toliko na Valaších a Horňácích ; 
jinde jim říkají nevlastní syn a 
nevlastní dcera. 

pastovník, ohrazené místo u cha- 
lupy pro svině (laš.). 



pastřap, a^ cár: Potrhat to na 
samé pastřapy (laš.). 

pastrk 1. pasteh = fastrk, 2. špatné 
pole na kopci (Zl.). 

pastrkovat = fastrkovat, velkými 
stehy zatímně přišívati. 

pastrnák, pastinaca: Tancovala 
ryba s rakem a petruška s pastr- 
nákem (Suš. 705). 

pastucha, pastýř: Holianské pa- 
stocha (Suš. 555). 

pastvice, -ce, pasačka (sev. a záp. 
Mor.). 

pastvif, nadávati na nepřítomného 
(uškrobať přítomného) laš. 

pastýrňa, -ně = pastouška. 

pasuFa, -e, jméno krávy > přepá- 
sané* (val.X 

paše, -še, pastva (vých. Mor. 
i srb.): Krávy majú dobru pašu. 
Byli sme na hodech, to byla pasa! 

paščeka 1. huba prostořeká, po- 
mluvačná: Zavřeš tu paščekuř Do- 
staneš po paščece. 2. u pluhu = 
tlamka (v. t.) vých. Mor. 

paš6ekář -a, kdo pořád hubuje. 

pašĎekovat, hubovati, vaditi se, 
nadávati, pomlouvati a p. 

pasečanka, druh hrušek (Zl.). 

pašfk, prase (laš.). 

peška, ferina, chlapík : To je 
paska I 
* paškiín u pluhu v. pluh 13. 

peštůvke, pták turdus viscivorus 

(Zl.). 

pata: Tým si paty nepodrazíšl = 
mnoho nepomažeš (Zl.). 

patáčky, patáčí, malva rotundi- 
folia (ZL). 

paták 1 . starý peníz měděný (5 kr.) : 
Zahré, dám ti paták (Bart. III. 803). 
2. hrnec na pět žejdlíků (val.). 

Petókopy, trať (pátá kopa se od- 
váděla pánům, Polešovice a Neda- 
konice). 

paténa 1. stará kráva, 2. hrubé 
děvčisko neobratné, 3. laň v mysli- 
vecké řeči (val.) 

patentářka, klevetnice: To je pa- 
tentářka, šak ona enom patenty (kle- 
vety) přenášál (val.). 

patenty, pl. m., 1. livance bram- 
borové (slov.) 2. klevety (val.). 



284 



patépa, pletka, bezcenná věc (val.). 

paterák, -a, úl s paterými vče- 
lami. 

patera ký = paterý: pateraká ja- 
telina = pětilistá; tak i štveraká. 

paterastý = paterý (val. horň.). 

paterek, rka, kaplan (laš.). 

patérky, pl. m., zrnka s růženci 
i růženec sám : Nosila bys patěrečky 
drobné (Suš. 206, laš.). Vezmi pa- 
terky, budem sa modliť růženec (val.). 

paterkovy čepičky, bruslen. 

paternica, e: Mlátili v paternicu 
= pět osob. 

paternuze, pl. m., malva rotundi- 
folía (z lat. paternoster) laš. 

patéhati klopýtati: zapatěhal (N. 
Město I . 

Patera, -y, pMjmení (Zl.). 

patlrka, potirka, 1. přístroj na 
potírání konopí, mědlice (dvojitá 
íámka, v. t). 2. = paščeka (v. t). 

patka 1. u pluhu (v. t. 18), 2. 
u hrabíce (v. t. I. 4), 4. u saní (v. t. 

11). 

I^atka, čep, na němž se vrata točí 

(Vek.). 

patlochai -y, m., fušer, nešika: 
Všecko's to, patlocho, spatiál (Maš ). 

patos, -a, zlý duch mocný v po- 
době draka ohromné velikosti, kterýž 
po lidsku mluví, věští i radí (Kda 
II. 266). 

patra, -ter, pl. n., lešení ve sto- 
dole nad mlatem. 

patrné to nevím = zcela určitě 
(Vah.). 

patrontáš, -a, m., Patrontasche : 
Patrontáš pod htavu to je postef 
má (Suš. 593). 

pátrovaf, vrávorati (han.). 

patrýbaf = cúhať, hltavě jísti: 
Data sem ím takové misisko zem- 
ňáků, a všecko to spatrýbali, věřte 
(val.). 

pafúchat s chutí a hltavě jísti: 
Všecko spaťúchái! Ten toho spa- 
ťúchá (Zl.). 

patyk, -a, kyj (laš.). 

pauz (púz, póz, póza, pabuza, pab- 
za), pavuza, silné, dlouhé dřevo, jímž 
se naložená fůra nahoře stahuje. 

pauzník = patuzník (v. t). 



pauzovat, pauzem fůru přitaho- 
vati: Ztomít sem pauz pauzuja kopu 
žita (slov.). 

pávénka, kúra páví: Ona sobě sedí 
jako pávěnka (Vyhi. II. 126). 

Pavera, -y, příjmení (slez.). 

páví peří, kapradí. 

pavlca, -ce, kúra páví, obraz 
pýchy: Není na Moravě takové 
pávice (Suš. 295). 

pavíchr, -u, vichr (val.) 

pávko, páví péro (slov.). 

pavtač, -a, m. 1. dřevěná komora 
jednopatrová, o sobě postavená (Zl ). 
2. kůr kostelní: Rechtor křičí na 
pavlaču (Suš. 482, laš.i. 

pavtůvka, druh hrušek (Zl) 

pavučlnář, -a, pavouk (záp. Mor.). 

pazderák, podruh bydlící v paz- 
derně (Jihlavsko). 

pazdérčlf, utíkati (laš.) srovn. 
zdérovat. 

pazderna 1. sušárna na sušení 
odrhnutého lnu (záp. Mor.). 2. skla- 
diště na pazdeří (vých. Mor.) 

pazdérnice, pl. f., roupy: Někdy 
trpí dítě pazděrnicemi (Vyhl. VI. 
XIX. 146). 

paznoht = pahnozt (v. t.) han. 

pazouch, -u, odnož, Nebenschoss: 
Pořezám pazouchy, aby stromu ne- 
hubily (Kt. ze Sychry). 

pazucha, páže (horň.). 

pazúr, -a, dráp, nehet, prst (po- 
tupně). 

pazúrky, pl. m., 1. calendula oíT. 

2. gnaphalium dioicum, 3. lotus cor- 
niculatus, 4. houba clavaria. 

pazúrkovaf : Ve Slezsku kobzole 
pazurkuju = oborávají třemi radlic- 
kami >pazurky« zvanými. 

paia, -že, 1. paždí: Dejte mně 
knížky pod pažu, krajíček pod druhó 
(Suš. 153). 2. pažení, der Dach- 
winkel: Zatěká na pažu (v. vazba). 

3. oddělení stodoly (v. t.). 
pažerkovat, s chutí pojídati (Zl.). 
pažif zelí, nakrajovati hlávky na 

strouhání (v. zelí). 

pažitka, allium schoenopr. (val). 

pážka, síť visící na »kůrách< (dře- 
vech); dole jsou zavěšeny »zákovky< 
(železa) na zatížení (Podl.). 



285 



Pažuchai trať (Počeoice). 

p (pé): To mosiš napřeď věděť, 
lesti má všeckých pět pé: pohoiné 
srdce, /racovité ruce, /ěknú bitů 
tvář, peněžitá zář, /anenský vínek, 
tak by ju synek za manželku vzat, 
vérné miíovát (Slav. ČL. XL 226). 

pec, -a, m., kamna; pec pekařsky^ 
pec na pečení chleba (laš.): Vstaň 
s peca (Suš. 12) 

pecák 1. kotlík v kamnech zasa- 
zený = kamnovec (laš.). 2. > Pokud 
bývaly krby s otevřeným komínem 
a velkými kamny do světnice, bývali 
pecáci, kteří ty krby a veliké peci 
vymetali. Byli to obyčejně toulaví 
výrostci 15 — 201etí, chodili dům od 
domu a také v teplé peci spávali < 
(Hoch). 

pecarka (pečírka, pekarka), houba 
agaricus campestris. 

pecina 1. výklenek nad otvorem 
do peci, dvírkami uzavřený (han.). 
2. hlína z peci : Při orbě těchto po- 
zemků do dneška vyoráváme pecinu, 
zbytek to pecí (arch. I. 118). 

peciváleki bramborový koláček 
(Ždársko). 

pécka 1. zídka mezi kamny a 
zdí, obyč. zároveň s pecí v koutě 
za kamny postavená (Slav. ČL. X. 
302). 2. sýkorka lesní (val.). 

peckovitá klada, porostlá hrčemi 
(val.). 

pecnó vidty = od peci. 

pecnové zelí, vrchní veliké listy 
zelní; op. mačinky (val.). 

péct : Nevěřila bych ti, dyby se's 
mně pekl (Suš. 307). 

pecúch, -a 1. otvor pod pecí 
(val.). 2. = pecivál: Meslim so takové 
pecóch jak te (fig. 22). 

pecuFa, -fe, peciválka (val.). 

pecuratý, černý do červena (val). 

pecuška, pták luscinia rubecula 
(val.). 

pecušníki pecivál (Opav.). 

|&Ó6ek, -čka, špaček, semel; též 
příjmení (han.). 

pečen, -ě, f., játra (horň.). 

pečena, -ně = pečínka: Koňská 
pečena to je strava má (Suš. 593). 

pečeňák, -a, pečený brambor. 



pečeni 1. »Scece (chcete) kupic 
chljeba starého pečena ?« když ně- 
kdo kupuje něco starého, co už je 
z módy (Dob.). 2. chléb, kolik se ho 
najednou upeče: Vy pečete ešče ze 
starej ? My sme už troje pečení snědli 
z novéj (rži) Zl. Troje pečení chleba 
najednou sní (Kda I. 169). 

pečenky, pl f., zabijačka: Pozvali 
mne na pečenky (val.). 

pečetit, najisto něco tvrditi: Pe- 
četit, že ho viďét (ZL). 

pečínka, pečený brambor (Jevíčko). 

pečitó, -ého, pečivo: Děti se na 
to pečité jen třesou (Žď. obr. 10). 

pečltka, druh hrušek (ZL). 

pečivo = pečení (v. t): Kupit 
pečivo chleba, ešče se nenajedla 
(Suš. 710). 

pecky, pL f, pečené ovoce (val., 
laš.). 

pégza n. pězga, hluchá pěnice. 

péhavét, pěhavým se stávati. 

péhavý, pěhovitý. 

péhza, -e = pěgza (v. t.), laš. 

péchárka, pěší robota; op. jetá 
(vaL). 

pechem íť = pěšky (Karlovice val.), 

péchourem= pěšky : Z Holomóca 
pěchórem k Lajbachu (íig. 15). 

pejchat: Pejchá tabákem = dýmá. 
Pejchá mu z krku = říhá se (záp. 
Mor.). 

pekáč, -a, 1. placka (záp. Mór.). 
2. Má hubu na pekáč = tváří se 
do pláče. 

pekaňa, -ně, tvář, huba (Vek.). 

pekar = pekáč: Dali maso na 
pekaru do tróby (han.). 

pekarčák, pec (Klimkovice slez*). 

pekarčík, učeň pekařský (laš.). 

pekáren, -rně, pec napečení chleba 
(záp. Mor.). 

pekarka, pec (od Přerova k Jičínu). 

pekétko, zákamní (horň). 

pekeFnlk, obyvatel pekla* Keři 
budu na levici, budu všeci pekeln