Skip to main content

Full text of "Dialekticky slovnik moravsky"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


Google 


Jest  to  cyírowa  wersja  ksi^ki,  która  przez  pokolenia  przechowywana  byla  na  bibliotecznydí  polkách,  zanim  zostala  troskliwie  zeska^ 

nowana  przez  Google  w  ramach  projektu  áwiatowej  biblioteki  sieciowej. 

Prawa  autorskie  do  niej  zd^yly  juž  wygasn^  i  ksi^ka  stala  si^  cz^šci^  powszechnego  dziedzictwa.  Ksi^ka  nalež^ca  do  powszechnogo 

dziedzictwa  to  ksiqžka  nigdy  nie  objata  prawami  autorskimi  lub  do  której  prawa  te  wygasly.    Zaliczenie  ksi^ki  do  powszechnego 

dziedzictwa  zaležy  od  krajů.    Ksiqžki  náležíce  do  powszechnego  dziedzictwa  to  nasze  wrota  do  przeszloáci.    Stanowi^  nieoceniony 

dorobek  historyczny  i  kulturowy  oraz  žródlo  cennej  wiedzy. 

Uwagi,  notatki  i  inne  zápisy  na  marginesach,  obecné  w  oryginalnym  wolunicnic,  znajdujii  si^  równicž  w  tyrn  pliku  -  przyporninajf^c 

dlugii  podróž  tej  ksiqžki  od  wydawcy  do  biblioteki,  a  wreszcie  do  Ciebie. 

Zásady  užytkowEinia 

Google  szczyci  si^  wspólprac^  z  bibliotékami  w  ramach  projektu  digitalizacji  materialów  b^d^ych  pows:íechnym  dziedzictwem  oraz  ich 
upubliczniania.  Ksiqžki  b^dqce  takim  dziedzictwem  stanowi^  wlasnoáé  publiczn^,  a  my  po  prostu  staramy  si^  je  zachowač  dla  przyszlych 
pokoleň.  Niemniej  jednak,  prEice  takie  sq  kosztowne.  W  zwiqzku  z  tym,  aby  nadal  móc  dostEu^czaé  te  materiály,  podj^lišmy  árodki, 
takie  jak  np.  ograniczenia  techniczne  zapobiegaj^ce  automatyzacji  zapytaú  po  to,  aby  zapobiegaí  nadužyciom  ze  strony  podmiotów 
komorcyjnych. 
Prosimy  rówiiiež  o; 

•  Wykorzystywanie  tych  phków  jedynie  w  celách  niekomercyjnych 

Google  Book  Search  to  usluga  przeznaczona  dla  osob  prywatnych,  prosimy  o  korzystaiiic  z  tych  plików  jcdynic  w  niekomercyjnych 
celách  prywatnych. 

•  Nieautomatyzowanie  zapytaú 

Prosimy  o  niewysylanie  zautomatyzowanych  zapytaň  jakiegokolwiek  rodzaju  do  systému  Google.  W  przypadku  prowadzenia 
badaů  nad  tlumaczenÍEimi  maszynowymi,  optycznym  rozpoznawaniem  znaków  lub  innymi  dziedzinami,  w  których  przydatny  jest 
dost^  do  dužych  iloĚci  tekstu,  prosimy  o  kontakt  z  námi.  Zach^camy  do  korzyatania  z  materialów  b^^ych  powszechnym 
dziedzictwem  do  takich  celów.  Mozemy  byč  w  tym  pomocní. 

•  Zachowywanie  przypisaň 

Znak  wodny"Google  w  každým  pliku  jest  niczb<;dny  do  informowania  o  tym  projckcic  i  ulatwiaiiia  ziiajdowania  dodatkowych 
materialów  za  pošrednictwem  Google  Book  Search.  Prosimy  go  nie  usuwač. 


Hganie  prawa 

W  kElždym  przypadku  užytkownik  ponosi  odpowiedzialnošé  za  zgodnošé  swoich  dzialaú  z  prawem.  Nie  wolno  przyjmowaé,  že 
skoro  daná  ksi^ka  zostala  uznaná  za  cz^é  powszechnego  dziedzictwa  w  Stanach  Zjednoczonych,  to  dzielo  to  jest  w  ten  sam 
sposób  traktowane  w  innych  krajach.  Ochrona  praw  autorskich  do  danej  kai^ki  zaležy  od  przepisów  poszczególnych  krajów,  a 
my  nie  možemy  r^zyč,  czy  daný  sposób  užytkowania  którejkolwiek  ksi^ki  jest  dozwolony.  Prosimy  nie  przyjmowaé,  že  dost^pnošč 
jakiejkolwiek  ksi^ki  w  Google  Book  Search  oznacza,  že  možná  jej  užjTvač  w  dowolny  sposób,  w  každým  miejscu  šwiata.  Kary  za 
naruszenie  praw  autorskich  mogq  byé  bardzo  dotkli we. 

Informacje  o  usludze  Google  Book  Search 

Misj^  Google  jest  uporz^dkowanie  šwiatowych  zasobów  informacji,  aby  staly  si^  powszechnie  dostupné  i  užyteczne.  Google  Book 
Search  ulatwia  czytelnikora  znajdowanie  ksiqiek  z  calego  šwiata,  a  autorom  i  w>'dawcom  dotarcie  do  nowych  czytelników.  Caly  tekst 
tej  ksi^ki  možná  przeszukiwaé  w  internecie  pod  adresem  [http :  //books .  google .  comT] 


) 


,TTVq^^ 


»   • 


\ 


v  t 


* 


ARCHIV 

PRO  LEXIKOGRAFII  A  DIALEKTOLOGII 

ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

ČlSLO  6. 


DIALEKTICKÝ  SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 


SESTAVIL 


FRANTIŠEK  BARTOŠ. 


ČÁST  I. 


(A-OŽVANTAŤ  SA.) 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

1905. 


PUBLIKACE 

111.  TŘÍDY  ČESKÉ  AKADEMIE  POSUD  VYDANÉ. 

ROZPRAVY. 

ROČNÍK  1. 

Čís.  1.  Dr.  Jan  Kvičala,  Nové   kritické  a   exegetické  příspěvky 

k  Vergiliové  Aeneidě Cena      3  K  —  h, 

»     2.  Adolf  Patera.  Jana  Amosa  Komenského  korrespondence. 

Cena 
»  3.  y.  Truhlář.  Počátky  humanismu  v  Čechách.  .  .  .  Cena 
»     4.  Robert  Nováky  Grammatická,  lexikální  a  kritická  pozorování 

u   Velleja  Paterkula.     .    .    ^ Cena 

»     5.  Dr.  yiři  Polívka.  Kronika  o   Bruncvikovi  v  ruské  litera- 
tuře  Cena 

ROČNÍK  II. 
»     1.  Dr.   V.  Mourek.  Syn  taxis   složených  vét  v  gotStině.   Cena 

ROČNÍK  III. 

»     1.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Bádání  v  oboru  skladby  jazykův  indo- 

evropských.  Část  I Cena 

»  2.  Robert  Novák.  Mluvnicko-kritická  studia  k  Liviovi.  Cena 
»     3.   Vavřinec  Josef  Dušek.    Hláskosloví   nářečí  jihočeských. 

I.  Část :  Consonantismus Cena 

»     4.  Josef  Truhlář.  Humanismus   a  humanisté  v  Čechách  za 

krále  Vladislava  II Cena 

ROČNÍK  IV. 
»      1.  Ferdinand  Mettčik.   Příspévky  k  dějinám  českého  divadla. 

ROČNÍK  V.  ^^"^ 

1.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Kritické  a  exegetické  příspěvky  k  Pla- 
tonovým rozmluvám.  I.  Faidros,  Gorgias Cena 

ROČNÍK  VI.    . 

»  1.  Josef  Zahradník.  O  skladbě  veršů  v  lliadě  a  Odyssei.  Cena 
»     2.    Vavřinec    Josef  Dušek.   Hláskosloví    nářečí   jihočeských. 

II.  Část:  Vokalismus.  .    .    i Cena 

»     3.  Dr.  Jan  Kvíčala.  Kritické  a  exegetické  příspěvky  k  Plato- 
novým rozmluvám.  II.  Protagoras.  Symposion.    .    .  Cena 

»     4.  Ignác  Hošek.  O  poměru  jazyka  písní  národních  k  místnímu 
nářečí Cena 

ROČNÍK  VII. 
»      1.  Jan  Loriš.  Rozbor  podřečí  Hornoostravského  ve  Slezsku 

ROČNÍK  VIII.  ^^"^ 

•     1.  Jg7tác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  I.  Podřečí  polenské. 

ROČNÍK  IX.  ^^°^ 

»  1.  Vavř.  Jos.  Dušek.  Kmenosloví  nářečí  jihočeských.  Cena 
»   20.  Dr.  Václav  Vondrák,  Studie  z  oboru  církevněslovanského 

písemnictví Cena 

»   21.  Ignác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  druhý:  Podřečí 

Polnické.  I.   1.  Mluvnický  nástin Cena 

»  22.  Ignác  Hošek.  Nářečí  českomoravské.  Díl  druhý:  Podřečí 

polnické.  II.  2.  Ukázky  podřečí Cena 


3  . 

.  60  . 

—  1 

>  80  > 

1  . 

•  80  > 

2  ' 

>  80  > 

6  • 

40  . 

4  . 

>  80  > 

4  . 
1  . 
3  . 

»   » 

►  20  . 

2  . 

.  60  > 

7  . 

1   » 

2  . 
1  . 
6  . 

>   80  » 

.  40  » 

—   ] 

•  40  » 

1  ' 

►  50  » 

2  : 

•  60  » 

1   . 

►  50  » 

3  . 

>   20  » 

2  . 

►  70  » 

2  . 

►  70  > 

.    ARCHIV 

PRO  LEXIKOGRÁFII  A  DIALEKTOLOGII 

ŮÉSKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

ČÍSLO  6. 


DIALEKTICKÝ  SLOVNÍK 

MORAVSKÝ. 


SESTAVIL 


FRANTIřSEK  BARTOŠ. 


•    ČÁST  ÍL 


(P-ŽVICHAT.) 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE   FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ 

1906. 


v 


4  /.  \  /  v 


^     ,     ' 


.  !• 


y 


/  cr-i  V;  -■  /_    /  '1B-- 


PŘEDMLUVA. 


Dokončiv  r.  1895  vydaným  II.  dílem  svou  Dialektologii  moravskou, 
sbíral  jsem  i  potom,  hlavně  na  Zlinsku,  látku  dialektickou,  zvláště  slovní- 
kovou (Zl.).  Zároveň  posílali  mi  nová  slova  moji  dřevní  i  noví  přispivateié ; 
jsou  to  jmenovitě  pp.:  Jos.  Bartocha,  prof.  českého  gymnasia  v  Olomouci, 
slova  z  Lověšic  u  Přerova  (Btcha),  F.  Dobiáš,  nadučitel  na  St.  Hrozenkově 
(Dob.),  AI.  Doufalík,  n?d.učitel  v.  v.  na  Strání  na  Uh.  Brodsku  (Douf), 
Cyrill  Masíček,  farář  v  K  '^sné  u  Jimramova,  slova  z  Líšně  a  Krásné  (Maš.), 
Pav.  Pavelka,  em.  farái ,  v  Líšni,  slova  z  Jimramova  a  ze  Senice  (Pav.), 
t  Tom.  Šmýd,  farář  ve  *.  ordvitfdh .  na  Kroměřížsku  (Šm.),  Mat.  Václavek, 
ředitel  škol  na  Vsetíně.  Joya  valašská  (Václ.),  f  JUC.  F.  Vahalík,  zaslal 
kolik  set  slov  z  Jicka  i  z  jm^  Jo^končin  Moravy  přispěním  svých  známých 
(Vah.j,  Jan  Vychodil,  děkan  v  Želechovicích  na  Zlinsku  (Vych.). 

K  tomu  čerpal  jsem  také  z  tištěných  rozprav  o  nářečích  moravských, 
ze  sbírek  lidových  písní  a  pohádek  moravských  a  z  povídek  o  sobě  vy- 
daných i  v  časopisech  uveřejňovaných,  pokud  jsou  psány  buď  nářečím 
nebo  z  úst  lidu  čerpány  a  od  vydavatele  na  jazyk  spisovný  převedeny. 
Jsou  to  jmenovitě:  Skladba  nářečí  císařovského.  Napsal  Jiří  Malovaný. 
V  Časopise  Matice  moravské  r.  XXIII.  a  XXIV.  (Mal.  XXIII.,  XXIV). 
Rozbor  podřečí  hornoostravského  ve  Slezsku.  Napsal  Jan  Loriš  1898  (Lor.). 
Příspěvky  k  dialektu  na  Opavsku.  Napsal  V.  Hauer  v  XIX.  programe  čes. 
gymnasia  v  Opavě  r.  1902  (Opav.).  Selský  archiv.  Red  Vine.  Prásek  (arch.). 
Hanácké  figurky  od  Ot.  Bystřiny  1890  (fig.).  Zpěvy  mor.  kopaničárů  od 
Jože  Černíka  1902  (Čerň.).  Hanácké  obrázky  od  JUDra  Jana  Hocha  1903 
(Hoch).  Slovácké  obrázky  od  F.  Horenského  1894  (Slov.  obr.  I.),  téhož 
Nové  slovácké  obrázky  1899  (Slov.  obr.  II.).  Moravské  národní  pohádky 
od  B.  M.  Kuldy,  2  sv.,  vyd.  r.  1874  a  1875  (Kda  L.  II.).  Rok  na  vsi  od 
AI.  Mrštíka  1903  (Rok).  Listy  otce  Palackého  v  Palackého  Korr.  II.  1902 
(Pal.).  Jména  a  význam  některých  rostlin  v  nár.  podání  lidu  valašského 
od  Edv.  Pecka.  Zvláštní  otisk  z  Ólom.  Čas.  musejního  1888  (Peck).  Obrázky 
ze  Žďárských  hor  od  Vlasty  Pittnerové  1897  (Žď.  obr.);  Rokem  a  životem, 
črty  ze  Žďárských  hor  od  téže  1893  (R.  a  Ž.).  Některé  povídky  od  téže 
uveřejňované  ve  Vlasti  (Pittn.  VI.).  Památky  obce  Záhlinic  od  F.  Skopalíka, 
2  sv.  1884  a  1885  (Skop ).  Vlk  Krampotů,  valašská  povídka  z  roků  čtyry- 
cátých  od  J.  M.  Slavičinského  1891  (Vlk).  »U  Křupalů*  a  »Na  schodě*, 
valašské  povídky  od  téhož,  uveřejňované  v  Českém  Lidu  ročn.  X — XIII. 
(Slav.  ČL.).  Moravské  nár.  písně  od  F.  Sušila  1860  (Suš.).  Lidské  doku- 
menty od  Aug.  Šebestové  (dok.)  a  Nové  lidské  dokumenty  od  téže, 
uveřejňované  v  Českém  Lidu  (Šeb.  ČL.).  Z  hanáckých  dědin  a  měst,  2  sv. 

Banoi:  Dialektický  ilovnfk  moravský.  1 


od  Jana  Vyhlídala  1902  (Vyhl.  I.,  II.).  Naše  Slezsko  od  téhož,  uveřej- 
ňované ve  Vlasti  (Vyhl.  VI.).  Z  mých  spisův:  Moravské  národní  písné 
I.  sbírka  z  r.  1882,  11.  z  r.  1889,  III.  z  r.  1901  (Bart.  I.,  II.,  III.),  Lid  a 
Národ  1.  sv.  2.  vyd.  1891,  2  sv.  1885  (LN),  Naše  détí.  2.  vyd.  1898  (ND), 
Moravský  lid  1892  (Mor,  lid),  Moravská  svatba  1892  (Mor.  sv.).  Nékterá 
slova    vybral  jsem    z   Kottova   Slovníku    a  jeho  Dodatků   (Kt.,  Kt    Dod.). 

Do  slovníku  dialektického  pojal  jsem  také  nékterá  příjmení  a  jména 
tratí  a  p.,  formou  neb  obsahem  důležitá.  Kromé  svých  vlastních  sbírek 
ze  všech  krajin  Moravy  a  Slezska  čerpal  jsem  tu  také  z  Pecková  >  Úplného 
seznamu  zeměpisných  jmen  bývalého  panství  Vizovského«,  uveřejněného 
v  Olom.  Časopise  musejním  1890  (Viz.)  a  z  Vlastivědy  moravské,  zvláště 
z  > Blanského  okresu*,  sepsaného  uč.  Kniesem  1902  (Blansko).  Leckteré 
jméno  vlastní,  kteréž  jakožto  obecné  vyhynulo,  vyloží  se  ze  zachovalého 
posud  v  nářečích  slovesa  nebo  jména  přídavného;  srv.  na  př.  Kotyza 
(kotyzovat),  Obzina  (obzinout  se),  Ohéral  (ohérat  se),  Drlík  (drlý).  Aby 
bylo  pospolu  vše,  co  posud  lexikálního  bylo  po  různu  uveřejněno,  převzal 
jsem  do  tohoto  slovníku  oba  slovníky  —  abecední  i  věcný  —  z  obou 
dílů  Dialektologie  moravské. 

Jednotlivých  částí  některých  celků  nelze  náležitě  znázorniti  sebe 
důkladnějším  výměrem  a  popisem.  K  jejich  jasnějšímu  zobrazení  přidal 
jsem  výkresy  takových  celků,  jako:  vozu,  pluhu,  radla,  bran,  saní,  stroje 
na  koně,  hrabice,  pilky,  stolice  řezací  a  stavu  tkalcovského.  Jednotlivé 
částí  takových  celků  umístil  jsem  pak  na  svých  místech  po  slovníku  s  nále- 
žitým jich  vypsáním  a  odkazem  ku  příslušnému  vyobrazení. 

Kde  které  slovo  bylo  zapsáno,  odtud  se  také  uvádí.  Tím  není  řečeno, 
že  by  se  nevyskytovalo  také  v  jiných  končinách  Moravy  a  Slezska,  leckteré 
i  v  Čechách.  Slova  psána  jsou  nářečím  svého  naleziště;  hanácká  slova, 
aby  nebylo  zmatků  mezi  hláskami  původními  a  zástupnými,  v  heslech  jsou 
psána  jazykem  spisovným,  v  příkladech  pak  nářečím  původním.  Hanácké 
hlásky  zástupné:  e  (=  y,  i),  o  (=  u),  é  (=  ý,  í),  ó  (=  ú,  ou),  ač  se  v  různých 
končinách  různě  vyslovují  a  v  Dialektologii  také  různě  označeny  jsou, 
psány  jsou  stejně,  prostými  hláskami  e,  é,  o,  ó ;  ve  Slovníku  tuším  na  tom 
nesejde,  kde  jde  více  o  význam  slova  než  o  jeho  zvukový  tvar.  Pro  nářečí 
východomoravská  bylo  potřebí  některých  zvláštních  typů  na  označení 
zvláštních  zvuků;  jsou  to  jmenovitě:  í,  L  (tvrdé  1  polské),  T,  L  (měkké  I; 
před  i,  í  neoznačováno,  jako  se  tu  neoznačuje  n,  d,  t),  í  (dlouhé  l\  í  (dlouhé  T), 
ř  (dlouhé  r),  5,  f),  v,  m  (měkké  b,  p,  v,  m),  š,  ž,  Š,  Ž  (šeplavé  sykavky 
polské).  Skupenina  kd  (kdo,  kde  atd.)  psána  po  česku,  ačkoli  zní  ^d, 
protože  tomu  tak  jest  i  v  češtině;  také  předložce  k,  která  před  jasnými 
souhláskami  a  místy  na  východní  Moravě  i  před  samohláskami  zní  jako  ^, 
ponechán  tvar  původní.  Za  to  předložka  i  předpona  s  před  samohláskami 
a  jasnými  souhláskami  psána  r,  kde  se  tak  odchodně  od  češtiny  vyslovuje ; 
podobně  za  sme  (jsme)  psáno  jsmr.  Slova  počínající  se  v  některých  pod- 
řečích přídechy  v,  h  hledati  jest  pod  hesly  bezpřídechovými. 

V  nářečích  moravských  střídají  se  často  souhlásky  nejen  sourodé 
(b-p-v,  d-t,  c-s,   č-š  atd.),  nýbrž  i  různorodé,  na  př. : 

ďg:  advent-agvent,  brozdbrozg,  čvarda-čvarga,  dbeí-gbeí,  debřa- 
gebra,  dehorgyňa-georgyňa,  díábit-giávit  drcnút-grcnút,  drepsit-grepsit, 
drmre-grmFe  (i  brmFe),  dryčný-gryčný,  hodřňat-hogřňat,  hvízdat-vízgat, 
kvirdať  sa-virgať  sa,  mandfe-mangFe,  pízdrit-pízgřit,  šmidec-šmigec,  štanda- 
štangla,  zdrab-zgrab,  ždárat-žgárat,  židFa-žigra. 

b  d:  břemeno-dřemeno,  břevno-dřevno,  brveno-drveno,  břinknút-dřink- 
nút,  čubmý-čudrný. 


b'g:  bibza-gybza,  bombík-gombik,  chaibat-chaigat,  libotat  sa-ligotat 
sa,  zWýftat-zgíýňat. 

j'd:  jadét-dadět,  jama-ďama,  jásno-dáseň,  jatel-datel,  jetelina-dételina. 

Slovník  tento,  ač  je  dosti  hojný  a  pracováno  o  něm  kolik  let,  přece 
není  úplný,  a  úplným  vůbec  ani  býti  nemůže.  Na  jména  živočišstva,  rost- 
linstva, rozličného  nářadí  a  náčiní  a  p.  lze  se  ovšem  doptati,  ale  jiná  slova 
třeba  z  hovoru  zachycovati,  jak  se  v  něm  náhodou  objeví.  A  leckterého 
slova  jednotlivý  sběratel  nepostřehne  třebas  nikdy.  Ovšem  úplnějším  mohl 
býti,  kdybych  ještě  několik  let  sbíral.  Ale  na  to  jsem  já  bohužel  už  stár 
a  zdraví  nejistého.  Když  bude  jednou  pospolu  v  jedné  knize,  co  posud 
bylo  sebránO;  nebude  nesnadno  slovník  ten  i  dále  doplňovati  a  rozhojňovati. 

Slovník  tento  neobsahuje  samé  kuriosity  dialektické,  nýbrž  i  dosti 
takových  slov,  jmenovitě  syntaktických  vazeb  a  úsloví,  jimiž  by  se  platně 
rozhojniti  mohl  poklad  jazyka  spisovného. 


Na  Mlatcově  dne  1.  srpna  1904. 


F.  Bartoš. 


a,  spojka.  1.  Připojeným  opaková" 
nim  téhoš  tvaru  slovesného  zdúrazuje 
výrok:  Zmizéi  a  zmizé}  (er  ist  spurlos 
verschwunden).  Najít  sem  ho  nemoht 
a  nemoh}.  Že  si  Ozefa  neveme  a  ne- 
věrné ani  za  nevím  co  (Vlk  51). 
2.  Zdvojuje-li  se  jiná  část  vity,  výro- 
kové sloveso  se  vypouštivá :  Jednu  ten 
náš  kluk  ne  a  ne  spát  (dok.  15).  Do- 
jede z  volem  dom,  zle  a  zle,  museli  ho 
dat  řezníkovi  (dok.  127).  3.  Uvozuje 
otázku  vyslovenou  s  podivením.  Odpo- 
věď na  ni  počíná  se  obyčejné  částici  ja : 
A  což  ty  tu  děíáš  ?  Ja  čekám  na  ta- 
tíčka. A  kdež  vy  idete  ?  Ja  enom  toť. 
A  začiž  to  bylo  ?  Ja  je  to  hodně  drahé 
(Zl.).  4.  Uvozuje  odpovéď,  proslovenou 
druhdy  s  jakousi  nechutí:  »Kdo  je 
to,  ten  Šikula?*  »A  to  tady  jednemu 
súsedovi  tak  nazvali*  (dok.  64).  Co 
je  nového?  A  nic  takového.  Optal 
se  ženy,  co  by  byl  dlužen.  A  nic  I 
byla  odpověď  její  (Kda  I.  276).  Kaj 
tež  iděS,  sestřičko  miía?  A  ja  idu, 
sestro,  do  kosteta  (Suš.  5).  Co  je  to, 
prosím  vás,  za  pán  ?  A  to  je  Nováků 
Jozef,  je  ve  Vídni  krejčířským  tova- 
ryšem (Srvn.  ja),  5.  Vyjadřuje  od- 
mítnuti nabídky y  žádosti  a  p. :  Vem  si 
stříbra,  vem  si  zlata  (boháč  smrti). 
A  co  bych  peníze  brala?  (Suš.  14). 
6.  Přidává  se  často  v  písních  mimo 
takt  a  vyslovuje  se  jen  jakýmsi  příde- 
chem :  A,  zahrajte  mně  hoře  koncem. 
A,  všeci  Fudé  povídajú,  že  já  sa  neo- 
žením (Vlk  40).  A  ve  štvrtek  po 
večeři  šel  pan  Ježiš  na  procházku 
(začátek  písně  Suš.  3).  Synáčku  můj 
milý,   a  já   prosím    tebe    (Suš.    18). 


Bývá  i  v  obecné  mluvě  jako  nad- 
bytečné: A  šak  s  tým  néni  co  špá- 
sovat  I  (nerovná  se  českému  avšak  I). 
7.  Aby  odpor  více  vynikl,  klade  se 
mezi  nominativ  náležející  k  injinitivu 
a  infinitiv:  Janek  a  dať  něco,  to  néni 
pravda.  Tonek  a  nebef  u  muzeke, 
hde  to  hfedil  Já  a  proset,  to  si  ešče 
počkáte,  než  vás  zaprosím  (Mal. 
XXIV.  271).  8.  Mívá  význam  spojky 
ale:  Rád  bych  vám  ty  peníze  op}ati}, 
a  móžu-ji?  (Slav.  ČL.  X.  378).  9. 
Připojuje  druhdy  přechodnik  k  urči- 
tému slovesu:  Já  sem  se  zahříla  a 
nic  nedětaja. 

á  vyjadřuje  podivení:  Á,  Francek 
už  k  nám  ide!  Á,  vy  ste  tu?  (Slov. 
obr.  160). 

a  ba:  >Ona  humí  hodně  povídat 
a  bude  nám  povídat. «  >A  ba^  sám 
se  na  její  povídání  těším*  (Pittn. 
VI.  XVIII.  518). 

abatyša,  -še,  stará  klepna. 

abo  (laš.)  =  nebo. 

abych  —  aby  vyjadřuje  1.  mírný 
rozkaz  nebo  prosbu :  Abyste  šli  k  obě- 
du! (=  poďte).  Francku,  abys  Sé} 
pro  miatce  do  stodoly.  Veď  abyzme 
šli!  Potom  ne  abyste  ostali  doma! 
(Zl.)  Afe  veď  já  abych  šia  oběd  va- 
řiť!  (Vlk  65).  2.  přání:  Abe  už  pře- 
šla! Abe  nám  do  rána  jenem  ne- 
pršeíol  (Mal.  XXIII.  44.)  3.  ironicky 
znamená  zákaz  nebo  rozkaz:  »Já  tam 
nepudu.c  »Jenemabes  nešitl*  »Jenem 
abe  sis  nevzat  svátečni  šate  do  pofa !  * 
»To  je  tuze  těžký,  já  to  neponesu!* 
•Jenem  abe  ses  tém  nestrhaí*  (Mal. 
XXIII.  44).  4.  zhusta  přípustku:  Ne- 


uhodne,  aby  hádal  (Suš.  296).  Mosí, 
aby  nechtěl.  >Což,  ten  má  peněz  1« 
» Aby  riiéi,  přeca  . . . «  5.  sesilufe  zápor: 
Abyhme  vás  vyháňaii,  nevyháňáme 
(Slav.  ČL.  XII.  45).  Abych  o  to  až 
tak  stái,  nestojím.  6.  ellipHcky  a  při- 
slovečně:  Letos  aby  člověk  celý  deft 
topii.  S  varna  aby  se  enom  pořáď 
hádati  Chytávat  kvičafy  a  nosívat 
ich  do  města  na  prodaj;  afe  nikdy 
aby  si  sami  nekerú  spravili  (Vlk  10). 
V  sobotu  mosí  stúnko  svítit,  aby  na 
chvilku.  Musím  se  k  vám  dostať, 
aby  jak  (=  jakýmkoli  způsobem). 
Ach,  dy  se  nebojíš  žádného,  boj  se 
aby  Boha  samého  (=  aspoň,  Suš. 
392).  Jenem  debe  to  obili  dovezl 
abe  ze  tmó.  Baf  može  daf,  abe  těch 
střešeň.  Popros  stréčka,  šak  oni  ti 
přece  něco  dajó,  abe  pár  zlatek.  Abe 
jakém  tém  škrabákem,  decke  lepši 
jak  sedlákem  (Mal.  XXIV.  3*7).  Abe 
toli,  nedá  (=  debe  toli  bélo  —  jak 
ukazuje).  To  ješče  vetrvá  abe  toli 
(ve  smyslu  asi  » ješče  jedno  toli*). 
adamovskéi  -ého,  n.,  jablko  toho 
jména,  prostřední  velikosti,  sladké, 
čapaté.    adamovská,  -éj,  jabloň. 

adjunk,  -a,  adyjunek,  -nka  (laš.) 
=  adjunkt. 
AduFka  =  Adieta. 
agnústko,  -a,  agnuzek,  -zka,  n. 
hagnuzek  (laš.),  agnus  Dei,  svátostka 
na  růženci  nebo  na  krku  nošená. 
agvent,  -a  =  advent  (vých.  Mor.). 
agzamena,  n.  pl.  (laš.)  =  examen : 
brať  na  agzamena. 

aha,  ano:  » Vy  ste  vdovec,  neníliž 
pravda?*  »Aha,  su.«  »Poď  seml* 
»Aha,  (s  přízvukem  na  ha)  abys  mne 
bil?  » Neboj  se  toho  psa,  nic  ti  ne- 
udělá!* »Aha  neudělá!  Toť  mne 
kusí  do  íýtka  l«  Počkéte,  jak  to  bélo  ? 
Aha!  (=  už  vím,  už  to  mám).  (Rok 
III.  9.) 

ai|  aj  1.  /  (slov.  val.):  Šli  tam  ta- 
tíček ai  maměnka.  2.  ano  (hórň.), 
též  ái:  » Našli  ste  to? «  »ái«.  3,  v  pís- 
ních často  na  počátku  verše:  Aj  vím 
já  tučku  zeFenú  (Suš.  2.).  Tá  naša 
íavečka,  aj  už  sa  poíámata,  co  sem 
se  synečkem  aj  na  ní  sedávala  (Suš. 
353). 


ajajum,  interj.:  Ajajum,  Bože  můj! 
(Suš.  720). 

ajna  aJ,  poďsem,  přivolává  se  koza 
(Brumov). 

akorát,  accurate,  právě :  Přišli  zme, 
byto  akorát  pět  hodin.  To  je  akorát 
takové  sukno,  jak  já  mám  na  ka- 
bátě. Akorát  nic  nedostaneš!  »Daj 
mi  kúsek!«   »Akorát!<  =  nedám. 

akorátnf,  půnktiich. 

aksamítka,  1.  šňůrka  z  černého 
aksamitu,  ozdoba  klobouku,  2.  čepice 
vydrovice,  zvaná  tak  dle  aksamito- 
vého dénka:  Na  hlavo  posadil  si 
aksamitko,  —  ta  muhla  bet  na  střevíc 
vesoká,  dělaná  z  vedře  (Vyhl.  II.  138). 

aký,  -á,    é  =  jaký  (horň.). 

atdamáš  (maď.)  1.  litka,  lítkup: 
Prodali  vofy,  píjú  aMamáš.  2.  do- 
žatá:  Pane  náš,  chystaj  nám  atdamáš 
(Suš.  555,  vých.  Mor.). 

afe,  1.  uvozuje  výpověď,  s  niž  se 
očekává  souhlasu  jiných:  No,  Janku, 
afe  sa's  najede  Bůh  ti  požehnaj !  Afe 
zme  sa  zapotili  s  tým  žitem !  AFe  sa 
tu  máme  dobře!  2.  uvozuje  odpovid 
jako  samozřejmou:  »Co  se  smějete, 
děvčata?*  »Ale  smějeme  se  toť  Ma- 
ryši* (dok.  64).  >  Daleko  liž?«  »Are 
enom  toť  ke  kmucháčkom.«  3.  uvo- 
zuje podiveni:  Ale!  prohodila  udi- 
veně Francka  (Slov.  obr.  I.  108). 
4.  opakuje  s  d&razem  slovo :  A  najedno 
přešla  na  matičko  taková  ózkosť,  ale 
taková,  že  nevěděle  jož,  co  si  pociť 
(Hoch  48).  5.  vyjadřuje  počet  při- 
bližný =  asi:  Lůni  jich  tu  bylo  ale 
deset  tisíc  (dok.  234).  Zebrato  sa  ich 
po  troše  afe  dvacet  (Slav.  ČL.  X. 
299).  Zedli  afe  štyry  Wobáse  (Vlk 
50).  Mám  aFe  pů  třetí  kopy  žita. 
Dnes  nepřijdu  až  afe  o  desíti.  Taky 
já  mám  afe  na  fůru  nasečenyho  (Mal. 
XXIII.  159).  6.  =  asi,  v  otázkách: 
Kdo  mu  to  afe  poradit?  Kde  to  afe 
vzái?  De  on  sa  ale  pabúcá  (Vlk  89). 
Co  aFe  prý  je  to  za  púščení  krvi, 
dyž  ani  mdloby  na  mfta  nedošly? 
(Mor.  lid  236).  Dávajú-li  aFe  pozor? 
(Slav.  ČL  X.  134).  Bože,  co  bych 
ho  aFe  nechtěla?  (dok.  81).  —  Moséí 
tam  aFe  dosi  hodiť  živého  stříbra 
(=  snad,  Slav.  ČL  XI.  177). 


afe  šak  ba,  přisvědčuje:  >Což  tu 
nasedíme?  Pocftne  raci  dóm!<  'Afe 
šak  ba.c 

afe  tož:  Ale  tož  ty,  veď  máme 
naktádat  I 

alija,  -je,  obraz  v  dětské  řeči 
slezské  (Vyhl.  ČL.  XI.  342). 

aímaryja,  -je,  almara  (Opav.). 

atmuzek  =  agnuzek  v.  t.  (Opav.). 

ambrožka,    euphrasia  off.   (bot.). 

amen:  Pokuď  chasník  svobodný, 
dycky  je  svým  pánem ;  jak  se  jednou 
ožení,   smrti   naší  amen    (Suš.  666). 

americká,    brambor  toho  jména 

(ZL). 

anciáš,  -a,  (laš.)  janciáš,  anci- 
krist,  přezdívka  rozpustilým  hochům : 
Počkaj   enom,   ty  anciášu  nedobrý  1 

Ancifora,  na  Ancifoře,  trať  v  Po- 
lance vsacké. 

Anča,  -če,  Anna.  Anička  (lich.). 
Aňa,  Hana,  Ančáň,  -a,  Ančór,  -a 
(v  nadávkách,  Btcha). 

andělíčka,  heracleum  (bot). 

andělíčková  fazole,  bílá,  při 
» jádře*  s  červenými  proužky  (ND. 
181). 

aněl,  -a  z=  anděl  (Lor.). 

angličák,  engličák,  ingličák,  bram- 
bor toho  jména. 

angrešt  slově  angrešF  (Zl.),  egreš 
(horň.),  chlupáč,  chlupáček  (han.  a  j  ), 
chlupěnka  (Zábř.),  kudfóček,  kudla- 
činka,  kudlatinka  (Slez.),  měchourka 
(záp.  Mor.),  husí  víno  (Štramberk), 
muftka  (Drahany),  turenka  (Kyjov), 
Jakoubek  (coU.  Třešť). 

ani:  Za  mňa  ti  ít  bráňá  cetá  tvá 
rodina.  Ani  tak  rodina,  jak  tvoja 
matička  (Suš.  783). 

aniž:  »Je  tam  zima?«  >Včir  už 
aniž  tak  ne  jako  z  rána.«  »A  vlha 
pěkně-li  zpívá  ?«  > Ona  aniž  tak  pěkně 
nezpívá,  jak  je  krásná«  (Zl.).  >Jíš 
rád  pečené  ?«  >Aniž<  (=  jím,  ale  že 
bych  po  něm  až  tak  toužil,  to  ne, 
Vah.).  Já  sem  si  enom  příía  tebe 
viděť  v  pořádku  a  Hanču.  Nad  tebú 
šak  aniž  bych  sa  starala,  leč  Hanča . . . 
(:=  ani  se  tak  nestarám.  Slav.  ČL. 
XII.  188). 
antrapírovaf,  trápiti  (val.). 
arbokát,  advokát  (val.). 


arcísky,  -ů  pl.  m.,  narcisky  (Ivan- 
čice). 

arcizre,   -í  pl.  f.,   narcisky   (Slav. 
ČL.  X.  38). 

árešt,  -u,  arest  (vých.  Mor.), 

argyna,  georgina  bot.  (laš.). 

Arónova   brada,  arům  mac.  bot. 

aušpice,  -ic,  pl.  f,,  neštovice  (Vyhl. 
VI.  XIX.  145). 

avavrkú,  hlas  holubí. 

azór,  -a,  jméno  psí. 

až  1.  uvozuje  vety  výsledné:  Pili, 
až  sa  hory  zefeňafy  (Slav.  ČL.  XI. 
93).  Jedl,  haž  mo  za  hošima  vrzalo 
(Líšeň).  Pij,  až  ti  za  uchem  praskne ! 
(Zl.J.  Ti  pěkně  zpívajú,  až  radosť 
posMchat.  Zbojník  až  se  rozplakal, 
jak  sliboval,  že  chce  pokání  činiti 
(Kda  II.  206).  2  při  slovese  čekati 
výpustkové:  Čekám,  až  nebude- li 
pršat.  Počkaj,  až  co  nesníme.  3.  Za 
loudavé,  pohodlné  řeči,  nebo  za  dů- 
razem pokr&žky  připojuje  se  touto 
spojkou  opakováni  týchk  slov:  Oni  sú 
hluší,  až  oni  sú  hluší.  Ej  dyby  tak 
chtělo  hodně  pršat,  až  hodně  pršat. 
Počkaj,  ty  špato  špatúcná,  až  špa- 
túcnál  To  je  veliké  Fumpisko,  až 
Fumpisko.  Šak  já  mu  dám,  až  mu 
dám  I  (Zl.).  —  »Přiďte  k  nám,  te- 
tičko I  <  »No  přijdu,  přijdu,  až  enom 
až  (=  až  bude  příhodná  chvilka  a 
p.,  ZL).  Šak  já  mu  povím  až  enom  I 

4.  stupňuje:  Je  mi  to  až  divné.  Mám 
toho  až  moc.  Co  bezme  se  až  toli 
starale?  Má  ze  svojém  tak  prácu  až 
veFekó,  ne  tak  abe  vám  ešče  po- 
máhat (Mal.  XXIII.  229).  Byío  mi 
až  mdlo.  Až  milo  na  to  obilí  hledět, 
jak  pěkně  roste.  Ječmen  máme  až 
milá  věc.  Néni  až  tak  horko.  Na 
tom  až  tak  nezáleží  (Zl.).  Žena  se 
v  té  samotě  až  bojí  (Pit.  VI.  XVIII. 
409).  Na  děvčata  až  sa  třasů  (Bart. 
III.  694).  Za  gořaitkú  až  by  sa  zabil. 
Ten  až  měl  strachu  =  teprv  (Třebíč). 

5.  Sesiluje  superlativ:  Až  nejkrásnější 
to  není.  Deť  ten  váš  kočár  néni  až 
népěkňéši.  To  be  bela  pro  mně  až 
ta  nevětši  potupa,  abech  ho  ešče 
prosel  (Mal.  XXIII.  224).  6.  Séct 
umíja  až  kerý  (=  málo  který).  •Ku- 
kačka*   (m.  zezulka)  až  kdo  povídá 


8 


(=  málo  kdo).  Až  kdesi  cosi  naše) 
přeca  kupca.  7.  =:  af  (val.  laš.) :  Až 
neupadneš  1  Ponáhli  sa,  až  ťa  ne 
čekám!  Oni  chceli,  až  by  to  ostato 
tak.  Pověz  né,  až  vím.  Vyderte  dév- 
činč  palicú,   až  ona  nechytá  zajíců  I 


Požčaj  nč,  má  milá,  šatka  hedbáv- 
ného,  až  sa  já  obetřu  z  potu  krva- 
vého (Suš.  130).  Pověz  mi,  děvucho, 
ežli  budeš  moja,  až  moje  konicky 
zá  vraty  nestoja  (Suš.  361).  Ticho,  až 
nezbudíte  tatíčka  (Slav.  ČL.  X.  464). 


B. 


ba  1.  =:  třebas:  Tak  vám  ode- 
vzdávám ten  věnek  zelený  za  dukátek 
červený,  a  já  jako  posel  veznu  ba 
i  dva  (Vyhl.  VI.  XVIII.  125).  Nosit 
na  žlutým  hedbáve  uvázanej  česnek 
na  krku,  to  ani  nedonde  žlatenica, 
ba  je  člověk  zlobívej  jak  papuč  (dok. 
277).  2.  Pojivá  se  s  akkusativem  vzvo- 
lacím:  Ba  čerta!  ba  ďáchal  ba  střelu. 
3.  Přisvedčuje  vůli  jiného :  » Poďme 
radši  1 «  » Ba.  ^4.da  —  ^a  =  duď —  óuď, 
brzo  —  brzo :  Lítali  k  němu  štafety 
jedna  za  druhu :  ba  že  si  bere  krávu 
ai  s  telátkem,  ba  zasej,  že  teho  statku 
néni  tolej  (dok.  161).  Hrdlíme  se  s  ním 
šak  pořáď:  Aneď  že  mu  naše  slípky 
hrabu  v  jeho  humě,  ba  zas,  že  se  mu 
něco  ztratilo  (dok.  210). 

baba  1.  na  Laších  znamená  vdanou 
ženskou  vůbec  a  manželku  zvláště 
beze  vší  příhany:  My  baby  rady  si 
zavdamy.  Byly  zme  tam  edem  samy 
baby.  Moja  baba  idě.  Ma  doma  svoju 
babu.  Oj  jede  chíop  z  Osiny,  ztračul 
babu  z  kosiny  (Suš.  681).  2.  při- 
vlastkem  =  zbabělý:  To  je  baba  cMap, 
keré  se  koni  boji  (Mal.  XXIII.  37). 
3.  název  mnohých  vrchův  a  tratí  po 
celé  Moravě.  4.  baba  (babka,  ba- 
bička, babůvka),  veliká  buchta  ku- 
latá: Selka  schovala  vdolky  a  baby 
do  almary  (Kda  II.  167).  5.  hruška 
toho  jména,  veliká,  zelená,  zimní. 
6.  mračno  hrad  (záp  Mor.).  7.  zátka 
z  hader,  kterou  se  zacpávají  kamna, 
by  teplo  komínem  neucházelo  (val.). 
8.  pozadní  vytroušený  len  (Zábřeh). 

babák,  muž  báby  porodní;  od 
něho  pak  má  zase  jeho  žena  jméno 
baiáčka.  Též  babčák  —  babčáčka 
(od  babky,  han.). 


Babáky  1.  jméno  panské  pa- 
seky pod  Hostýnem,  na  Babákoch, 
2.  (neboli  papučky)  koláčky  nadí- 
vané mákem  (slez.). 

babátko,  dítě  v  peřince  (Df.). 

babčica,  -ce,  haklík  (háček)  za- 
píná se  do  babčice. 

babec,  -bca,  dědek  (žert.):  Měla 
babka  štyry  jabka,  a  měl  babec 
jenom  dvě. 

bábečko  =  babátko  (v.  t ) :  Pa- 
nenky si  děláme  samy,  ai  bábečka 
(dok.  44). 

babélétákový :  Mnoho  pavučin 
babělétákových  znamená  mnoho  lnu 
pHštího  roku  (Mor.  lid  87). 

babónka  =  babička  (slov.). 

babí  bruch,  betonica  oíf ,  b.  hněv, 
ononis  spinosa  (bot.),  b.  hora,  kopec 
toho  jména  (dok.  188),  b.  list,  plan- 
tago  maior  (bot.),  b.  tuh,  jméno  trati 
(Štítná),  b.  plesk,  caltha  palustris 
(záp.  Mor.),  b.  ruch,  salvia  prát.,  b. 
ucho,  plantago  minor  (opav.),  b.  zub, 
dentaria  (bot.). 

babicurai  -re,  porodní  bába  (Lor.). 

babička  1.  pták  chocholouš.  2.  po- 
dlouhlá buchtička  (Vek.). 

babíki    a,  caltha  pal.  (bot). 

babif:  Jejina  matka  babi  =  jest 
bábou  porodní   (val.  slov.). 

bablnec,  -nca  m.,  1.  kopka  sena  = 
okržto  (v.  t.) :  Seno  z  babinců  voněío 
(Slav.  ČL.  X.  359).  2.  úprava  vlasů 
žen  vdaných  =  obalena  (v.  t.) :  Svo- 
bodné nosily  lelík  spuštěný,  vdané 
okolo  hlavy  otočený,  čemuž  se  říkalo 
babinec. 

Bablkyi  pl.  m.,  jméno  trati  na  Tře- 
bičsku. 


Babínek,  -nka,  jméno  trati  na 
Vsacku. 

babka  1.  vdaná  žena  drobné  po- 
stavy (Lor.),  2.  porodní  bába,  3.  že- 
lezné ouško,  do  něhož  se  háček 
zastrkuje,  na  př.  u  dveří,  4.  kovad- 
linka  na  kutí  srpů,  5.  =  chroust 
(v.  t.),  6.  bot.  caltha  pal.,  7.  chlapci 
házejí  ploským  kaménkem  proti 
vodé  v  řece:  kolikráte  kamének  po- 
skočí, tolik  babek  uděláno  (ND.  185), 
8.  v  Babkách,  jméno  trati  (Rozstání). 

babkování:  na  Brodsku  v  úterý 
masopustní  chodí  pacholci  za  ma- 
škary  převlečení  (babkovníci)  po 
babkování  (vybírání  slanin  a  p.), 
majíce  na  hlavách  šátky  uvázané 
>na  babku*  (Suš.  732,  Mor.  lid  32). 

babtat:  špatná  kuchařka  jídla 
bable. 

babóňat,  lelkovati  (Brň). 

baboš,  -a,  vůl  baoušistý  (v.  t.)- 

babouk  (ó),  brouk  (záp.  Mor.). 

babrat  sa,  břu,  přebírati  se  v  ně- 
čem měkkém,  s  něčím  se  mazati: 
Ubabrál  sa  cetý  od  blata  (vých. 
Mor.). 

babronit  sa,  intens.  slovesa  ba- 
brat sa. 

babřzgaf  sa  v  jídle  =  babrať  sa, 
nechutně  se  přehrabovati  =  lýpai  sa, 
pýskať  sa:  V  jídTe  enem  sa  babřzgál 
(Vlk  87). 

babský  pes,  housenka  přástev- 
níka  medvědího;  když  na  ni  na- 
stoupí, dostane  >  náraz «  (Dob.). 

babšička,  pták  fringilla  linaria 
(Zábřeh). 

babučina  (babočena)  1.  pavučina, 
2.  pavouk  (záp.  Mor.). 

babuFa,  babuFa  1.  volání  na  husi, 
2.  lichotné  jméno  husí,  zvláště  v  dět- 
ské řeči :  Babule  šibule  napásajú  vole 
(ND.  199),  3.  babula,  -e  (=  bobule), 
brambor  toho  jména. 

babuFkyi  pl.  f.  1.  housata,  2.  sam- 
bucus  racemosa  (bot.). 

Babúr,  -a,  m.,  přezdívka  Barboře 
(val.). 

Babuša.  -še,  1.  Barbora,  2.  šátek 
zavázaný  křížem  pod  bradou,  v  týle 
nahoru  cípem  (slov ),  na  Brněnsku 
prostě  pod  bradu :  Měla  šátek  na  ba- 


bušu.  Odtud  >zababušit  se«.  3.  kráva 
toho  jména;  je  červená  a  má  hubu 
a  celou  hlavu  bílou,  jako  by  byla 
>zababušena«.  Také  koza  a  ovce 
(černá,  má  přes  hlavu  a  přes  nos 
bílý  pruh). 

babuška,  1.  pták  toho  jména,  pa- 
rus  caeruleus,  2.  fazole  kulatá,  čer- 
vená a  bílá. 

babušanka,  šatka,  kterou  se  hlava 
ženská  shora  dolů  pod  bradu  zava- 
zuje. Hlava  tak  zavázaná  je  zababu- 
šena  (Kda  I.   16). 

babušistý  (dobytče),  červený  s  bí- 
lou hubou  (val.). 

babůvka,  1.  pekáč  na  buchty 
i  buchta  v  něm  upečená,  2.  hruška 
té  podoby. 

bác:  Janek  bác  na  mošnu,  dva 
vojáci  byli  při  něm  =  udeřil  (Kda 
I.  121).  Pacholek  bác  fojtem  o  zem 
a  utíkal  (Kda  I.  62).  Běží,  běží,  a 
najedná  bác  do  btata  =:  spadl. 

bacán,  nepodařené  pečivo  (han.) 

bacat,  bíti,  v  dětské  řeči  (ND.  24). 

bacit,  udeřiti,  v  dětské  řeči  (v  srb- 
štině  baciti  =  hoditi). 

bacnatý,  čapatý  (v.  t.):  hruška 
bacnatá  (slov.). 

bacóch,  -a,   velký  vdolek  (Brň.). 

báč,  -e,  m.,  papuč  (Zábřežsko  a 
záp.  Mor) 

bača,  -če,  1.  vrchní  pastýř,  jenž 
vede  správu  na  salaši,  2.  silný,  tlustý 
muž:  To  je  bača!  Je  tlustý  jak  bača 
(val.). 

bačák  =  bača :  V  Mohelnici  byl 
též  takový  moudrý  bačák  (Vyhl.  VI. 
XIX.  902). 

baček,  -čka,  tlustý  muž  >jako 
bača«  (han.). 

báčif,  pozorovati:  Už  to  báčím 
(val).  Něvidim,  řikam  v  knižkach, 
co  tak  bačim  po  pomati  (Ia%.). 

bačovaf,  meškati  se:  Kde's  doty 
zabačová}?  (val.). 

bačovisko,  salaš  (Val  Klobouky). 

bačůvka,  1.  bačova  žena,  2.  dře- 
věná nádoba,  vydlabaná  z  jednoho 
kusu ;  v  ní  se  dělá  brynza  na  salaši 
(val). 

badaf,  1.  tušiti:  Už  badám,  jak 
to  bude.  O  já  sem  to  badái!  (val.). 


10 


Kača  badala,  že  v  tom  mosí  cosi 
byť  (Vlk  22).  Křupal  badal  nač 
Antoš  zmlřá  (Slav.  ČL.  XI.  483).  Už 
sa  to  badalo.  Už  všeci  badali,  že  to 
jinší  néni,  jak  on  (Vah.).  2.  mysliti, 
domnívati  se:  Tak  já  to  badám 
(Vych.).  3.  pozorovati:  Zbadá)  to 
(slov.  val.). 

badeji  -a,  m.,  nebo  badejovec, 
-vca,  m ,  lůžko  za  pecí  (Opav.). 

baga,  spodní  vrstva  tabáku  v  dým- 
ce, močkou  prosáklá  (Lor.). 

bagan  n.  baganč,  -a,  starý  střevíc. 

bagar,  -a,  veliký  střevíc  (Zábřeh). 

bagaiovaf,  užívati  baga :  To  mne 
ještě  více  dopaluje,  že  muž  bagažuje 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  835). 

bagón  =  bagoun. 

bagonář,  -a,  honák  bagounů. 

bagošífi  mámiti,  balamutiti:  Daj 
si  pozor  na  něho,  ať  ťa  neobagoší 
(val.). 

bahnatka,  kočička  jívová  (horň.). 

bahnfř,  -a,  l.jíva,  2.  svazek  šesti, 
osmi  prutů  leskových,  velmi  dlou- 
hých, uprostřed  proutky  klokočové, 
na  vrchu  kocanky  (^kočičky)  z  bah- 
nířa;  světí  se  v  kostele  na  květnou 
neděli  (laš.,  Mor.  lid  34). 

bahnit  se,  hnisati:  Bolest  se  mně 
bahní*  (Maš.). 

bahnitka,  andromeda  (bot). 

bahúštačka,  hojkačka,  dva  silné 
pruty  s  vrby  ohnuté,  dole  svázané, 
na  něž  si  dítě  sedne  a  se  bahústá, 
hojká  (val.). 

bahyninai  tráva  bahenní  (Lor.). 

bachatai   -ly,    m.,   bachráč    (val.). 

bachanec,  -nca,  m.,  sprostá  buchta 
(Vah.). 

bachfat,  -Tu,  másti,  zpřeházeti 
něco:  Všecko  zbachlál  (v  nepořádek 
uvedl).  Je  pobachlaná  (pomatená  na 
rozumě).  Zl. 

bachňa,  -ně,  bachyňa,  rechna, 
práska,  svině  plemenice. 

bachňafi  prudce  otékati:  Noha 
nabachňala  (Mal.  CL.  VI.  72). 

báchoři  -a,  m.,  pečivo  z  bílé  mouky 
zadělávané  teplým  mlékem  a  vejci 
(záp.  Mor.). . 

báchoryi  pl.  m.  1.  vnitřnosti,  2.  pe- 
řiny :  Co  poraď  ty  báchory  přenášáš  ? 


(potupně),    3.   Jméno   vinohradu  ve 
Vracově. 

bachrmbottyi  pí.,  m.,  Backenbart 
(val.). 

bachrAa,  -ně,  bachratá  ženská 
(dok.  65). 

bachuía,  -e,  hrč  (záp.  Mor.)  = 
bakula. 

bachyňa,  -ně,  L  svině  domácí 
i  divoká  (horf).),  2.  tlustá  ženská. 

bai,  baj  (od  Přerova  na  sever  a 
severovýchod).  1.  /:  Bai  v  noci  zme 
tam  byli.  Otec  bai  matka  mu  umřeli. 
Budě  kvitnuť  rež  bai  pšenica  (Suš.  5). 
Už  mi  bai  ludé  o  to  }áli  (Suš.  654). 
Pásala  sem  a  baj  ešče  budu  a  baj 
tobě  za  ženičku  budu  (Suš.  551). 
Ona  měfa  to  zapáření  baj  tak  dva 
roky  =  je  tomu  právě  dva  roky 
(Vah.),  2.  ano,  ovšem  (baj,  bajť,  baj 
tak).  ^ 

baja,  -je,  smyšlená  věc:  Kdo  to 
pravi}?  To  něni  pravda,  to  je  baja 
(laš.). 

bajar,  přezdívka  mužovi,  (který 
>gořa}ku  pije  a  bagažuje<):  Raděj 
budu  z  mtadym  dřivi  ščipať,  jak 
s  takým  bajarem  kávu  pijať  (Vyhl. 
VI.  XVIIL  835). 

bajásaf:  Ten  toho  nabájásá  (na- 
mluví). Ona  to  zbajásata  (spletla)  val. 

bajaf :  Bajam  bajku  (vykládám  po- 
hádku). Bajajl  (povídej).  Zabajaj  nam 
něcol  Něbajaj  (nepleť),  laš. 

bajka  1.  pohádka  (pohádka  =  há- 
danka) 2.  smyšlenka:  To  je  bajka 
(laš.). 

BajkOi  -a,  příjmení. 

bajochi  mluvka  (laš.). 

bajt|  bajteki  ranec;  též  posměšně: 
Přišla  z  bajtem  (uhnala  si  něco)  laš. 

bajz,  jen  v  instr.  bajzem,  v  celku^ 
akkordem,  šmahem  =  pajzem  (v.  t.) : 
V  dílkoch  alebo  bajzem  sa  haíuzí 
prodá  (Df.).  Šverci  brali  všecko  baj- 
zem (Vlk  100). 

bákadiai  pl.  n.,  pleskačky  (záp. 
Mor.). 

bakafa,  -fe,  pavouk,  chrobák,  (vl. 
něco  škaredého)  v dět$ké  řeči  (ND.  24). 

bákaný,  škaredý  v  dětské  řeči. 

bakošistý,    b.    ovca,    bílá    s  hně 
dými  skvrnami,  s  holým  nosem  (val.). 


11 


bakuFa,  -Je,  1.  vše,  co  má  podobu 
kulovitou :  velká  boule,  suk,  uzel,  dav 
lidu,  bakula  másla :  Každé  pronárod 
bel  v  extra  bakole  (fig.  77).  Na  trho 
bele  chlapci,  robe,  panické,  všecko 
v  jedné  bakole  (Hoch  19).  Kolekráť 
z  teho  bagóna  néni  než  bakola  ščetin 
(fig.  13).  2.  trať  v  Bořitové. 

bakuňa.  -ně,  opasek:  Hospodščí 
nacpu  si  bakuné  (Slav.  ČL.  XII.  83). 

bai,  -u,  hlína  při  kořínkách  stromku, 
jenž  přichystán  na  přesazování  (Je- 
víčko). 

bál,  -u,  bálka  (z  něm )  míč  (záp. 
Mor.). 

balácati  plácati:  Všelico  balácal 
(dok.  155). 

baladrán,  jakýsi  oděv:  Zlýho  pána 
máme  v  modrým  baladráné  (Suš.  512). 

Batajka,  příjmení. 

batamufa,  -tě,  kdo  lidi  balamutí, 
švindléř:  To  je  balamuťa  člověk 
(Kda  I.  293). 

batamutifi  šíleti  (laš.). 

balátkOi  oblázek  (záp.  Mor.). 

baFban,  -a,  veliký,  hustý  mrak  (laš.). 

batcaHi  -a,  něco  velikého:  To  je 
batcan!   (na    př.    veliký  zemák),  laš. 

bafda,  I.  veliká,  tlustá  hůl,  2  kus 
něčeho  měkkého:  Mě}  gava}  chTeba 
a  na  nim  baldu  tvarohu  (laš.). 

batdoňi  -a,  kolohnát. 

batdovaf,  hrncovati,  hurdati  na 
voze  (laš ). 

baldovica,   -ce,    silná   hAI  (Brň.). 

batdůvka,  jablko  toho  jména,  nej- 
tvrdší. 

báteš^  -a  (beleš,  bíleš),  dolek. 

báteánfk,  pekáč  na  báleše. 

batfaSi  hlupák,  sprosťák  (val.). 

baliga,  i  balicha,  smyšlenka:  Šak 
to  sú  enom  takové  baligy  (ČL.  X.  372). 

balík,  pes  (záp.  Mor.). 

batoch,  -a:  To  só  baíoche,  neděle 
batochů,   plácaniny,  neplácej  (han.). 

batšánek,  mentha  aquat.  (bot.) 

batúsy,  pl.  m.,  vousy  (val.). 

batvan  dýmu,  mrak,  kotouč  (Slav. 
ČL   X.  473). 

batvanlf :  Už  sem  viděla  z  dafeka 
batvaniť,  hrnouti  se  kouř  jako  bal- 
vany (laš.). 

batvár,  -a,  kotouč  dýmu  (val.). 


balvlf,  mluviti  z  cesty:  S  tým  je 
zle,  už  balvi!  Proč  balví  řečúř  =:  ne- 
mluví pravdu  (val.). 

balvoko,  caltha  pal.  bot.  (Zábřeh). 

balzanový(?):  Mělatě  milá  dva 
nože,  oba  balzanový  (Suš.  148). 

bambaf,  kolébati  v  bambeluši. 

bambeFuša,  -še.  V  zahradách,  na 
poli  sestrojují  se  kolébky  z  trávnice. 
Od  pohybu  má  pak  kolébka  rozličná 
pojmenování,  jako :  bambeluša,  bam- 
bula, bombela,  bombrlík,  kolebuša 
(Vyhl.  Ví.  XIX.  330). 

bambuláč,  -a  (bamboláč),  kdo  má 
velkou  bambulu  (papulu),  tvář  vy- 
pasenou (Brň.). 

bambúšif,  vybírati  vnitřnosti  :>  Roz- 
bambušíš  si  střeva  !<  praví  se  tomu, 
kdo    mnoho  jí,   zvláště  ovoce  (val.). 

baňa,  -ně  1.  hliněná  nádoba  zá- 
hrdlitá,  2.  dyňa,  3.  poliček,  4.  děíať 
baně,  mýdlové  bubliny  (laš.). 

báné,  -í,  pí.  f.,  červené  baňaté  gatě 
hanácké. 

baňáci  říká  se  těm,  kteří  chodí- 
vají v  baňatých  gatích  (Vyhl.  II.  175). 

báňat  1.  pohlavkovati,  2.  kouřiti 
z  dýmky  plnou  hubou. 

bančit  1.  dávati  baně,  pohlavko- 
vati, 2.  bafčiti,  kouřiti,  3.  žvaniti  (Lor.), 
4.  utráceti  (slov.  val.),  5.  nabančiť 
někoho  =  nabaňkat,  podpichovati 
(val.). 

banďák,  člověk  malý  a  tlustý. 

bandúr,  -a  1.  (band\ich,  bandor, 
bandorec),  velké  břicho,  2.  štrycie  pe- 
čená na  štědrý  den  (Zábřeh)  neb 
o  sv.  Mikuláši  (Ostrava),  3.  nepálená 
cihla  (Jicko),  4.  na  Banduře,  trať 
(Blansko). 

baňka  1.  kukaně  na  slepici  (záp. 
Mor.),  2.  hruška  toho  jména. 

bankáf,  -u,  banka:  Ten  utrácá, 
jak  by  mě)  bankál.  Což  myslíš,  že 
mám  bankál?  (Když  kdo  po  nema- 
jícím žádá  peněz.) 

baňkarec,  rca,  panchart  (dětská 
nadávka)  laš. 

baňkat,  přemlouvati,  naváděti :  Po- 
raď mne  baňkat,  abych  tam  šé).  Na- 
baňkal  ho  na  to.  —  Te's  jé  k  temo 
nabaňkál.  Te's  mo  to  nabaňkál  (na- 
mluvil) Maš. 


12 


baňkovat  sa,  bez  účelu  sem  tam 
choditi  (Brod). 

banovat  (maď),  želeti:  Ešče  toho 
budeš  banovat.  Počkaj,  děvče,  budeš 
banovat  (Suš.  627).  Jeden  liia  odešel, 
druhý  sa  zjevuje,  ale  mé  srdečko  za 
prvším  banuje  (teskní)  Suš.  272. 

banteř,  -a,  noční  tulák  (laš.). 

bantovat  koho,  prohledávati  mu 
kapsy,  není-li  tam  co  ukradeného, 
tajeného  a  p ,  nebo  vzíti  mu  tajně 
z  kapes  peníze :  Vybantovál  mu  pe- 
níze z  kapes.  Vůbec  někde  slídivě 
prohlížeti:  Co  tam  kdesi  bantuješ? 
Kde  co  přebantuje. 

Baňúch,  příjmení. 

baňúr,  -a,  hrnec  na  smetanu  (laš.). 

bar  (i  bars),  slov.  val.  ačkoli,  třebas: 
Bar  je  hodný,  přeca  ho  nemajú  rádi. 
Bar  je  bohatá,  přeca  jí  nechcu.  Nech 
křičá  bar  všecci.  Bar  pod  lavkú  pře- 
nocuje. Bar  si  zmúdra  vedu,  bar  si 
z  múdra  chodím,  co  mně  k  rukám 
donde,  všecko  robit  umím  (Suš.  547). 
2.  kéz :  Bar  bych  ťa,  šohajku,  neby}a 
poznala  (Bart.  1.  57).  3.  ve  spojení  se 
vztažnými  náměstkami  a  příslovci 
rovná  se  českému  -koh,  lec  ,  leda  : 
bar  kdo,  bar  kerý,  bar  jaký,  bar  kde, 
bar  kdy  atd.  Mino  dítěti  vyvolijú  po 
rodičích  lebo  bar  po  kem  (dok.  13). 
Mužský  se  napije  rád  bar  kdy  (dok. 
14).  Odpočinem  si  bar  kde. 

bara,  velká,  ošklivá  bařina;  Za- 
šubraná,  de  ideš?  Žádnej  bary  ne- 
mineš (Slav.  ČL.  XII.  189). 

baráčník  =  domkař  (v.  t). 

bařadiiskOi  bařina  (laš). 

barák,  -a  1.  dřevěný  výstupek,  po- 
stavený přede  dveřmi  proti  sněhu 
(v  horách  na  záp.  Moravě),  2.  palanda 
ve  chlévě  pod  stropem  na  zdi  při- 
pevněná (Vah.),  3.  veverčí  hnízdo  (záp. 
Mor.). 

baran,  1.  železný  sekáč  na  zemáky 
(val.),  2.  jabko  toho  jména  3.  zvláštní 
způsob  nůše  travné  (v.  travná  plachta). 

Barané,  pl.  m.,  jméno  vinohradu 
v  Radějově. 

baránafi  naléhati,  nutiti :  Ešče  na 
mňa  baráAái,  abych  mu  dál  štvrťák 
goralky  (Vek.). 


baranec,  nca,  odrostlý  baránek: 
Peče  nám  hospodyň  baranca  (Suš. 
555). 

baránek  1.  ^Můj  baránkul*  lichotí 
se  dětem,  2.  baránky,  povláčky  na 
obloze. 

baranica,  -ce,  1.  čepice  baránkem 
obšitá,  2.  houba  agaricus  congregatus ; 
ptaná  baranica    clavaria. 

baraní  rožky,  actaea  spicata  (bot.), 
b.  vajco,  a)  houba  tuber  albidum, 
b)  semeno  ocúnu. 

baranif,  1.  komu  co,  vysvětlovati 
nechápavému :  Nabaranít  sa  mu  teho. 
2.  co  na  kom,  louditi  na  neopatrném : 
Vybaraní}  na  strýců  Kuchtovém  kolik 
rýnských  (Vah.)  3.  sa  v  čem,  rýpati 
se  (val.). 

baránkovaf  sa :  Zasej  sa  tam  ba- 
ránkuje  =  na  obloze  shlukují  se 
baránky. 

barbora,  1.  u  stavu  tkalcovského 
(v.  t.  m),  2.  dřevěné  korýtko  pod 
kolo  na  hamování  (Brň.) ;  jinde  sluje 
sviňa  n.  pes.,  3.  basa  (žert). 

barborka,  uzel,  který  vznikne, 
když  se  řetěz  přetrhne  v  některém 
ohnivě,  a  odtržená  ohnivá  se  pak 
spoji  kouskem  dřeva. 

barborák,  brambor  toho  jména, 
rapavý. 

barevna,  -ě,  dílna,  v  níž  se  barví 
vlna  a  sukno  (vých.  Mor.). 

bařlskOi  bařinatá  půda,  bařina: 
Dyž  dojeli  na  ty  bařiska,  tož  ty 
koně  fuňaly  (dok.  260).  Na  tej  cestě 
dycky  bývalo  jakési  bařisko. 

barkus,  -a,  bramborový  livanec 
(Zábřeh). 

barna,  1.  barnavé  (bouřné)  mračno, 
2.  =  barnula,  barnoša,  kráva  pod- 
pálená (slov.). 

barnavý,  barvy  mraku  bouřného, 
tmavohnědý  (slov.). 

barno,  vůl  barnavý.  Ostatní  pády 
jsou  od  nom.  barna:  barny,  barnu  atd., 
nebo  se  berou  od  přídavného :  barna- 
vého  atd.  (Df.). 

baroš|  -a,  barošek,  beránek 

barouchat,  1.  mačkati,  mrviti :  Nač 
bych  já  svou  postelku  barouchala? 
Na    mé   postelce    drahé    šaty,    já  si 


IS 


jich  nesmím  barouchati  (Suš.  218)., 

2.  barúchá,  hřmí  (podl.). 
barousy  (ó),  pí.  m ,  dlouhé  vlasy 

(záp.  Mor.). 

bartůáek,  ruční  košík  na  vybírání 
zemáků,  na  trávu  (han.). 

baruáa,  -še,  ovce  bílá  s  černými 
nohami  (val.). 

baruška,  1.  ovečka,  slovo  lichotné: 
Moja   baruško,    2.  ploštice  zdobená, 

3.  stonožka,  4.  kočička  jívová,  5.  řasa 
bfezová,  6.  šiška  jedlová  (Letovice). 

baruškovatét:  Nebe  baruškovatf, 
oblaka   mění  se   v  beránky  (Líšeň). 

barvónai  kráva  toho  jména,  pěkné 
barvy. 

barvenica,  -ce,  sukně  na  modro 
barvená  (záp.  Mor.).  Jinde  jí  říkají: 
tlačenka  n.  tlačenica  (laš.),  tiščenka 
(slov.),  Šárka. 

barveník,  barvíř  (vých.  Mor.). 

barvínek,  -nku,  brčal. 

barvútka:  Nemá  barvútky,  žádné 
barvy,  jest  bledý. 

baryvka,  barvička  (Jevíčko). 

basFovafi  v  rukou  motati,  též  pa- 
skudit  (Vah.). 

basňa,  -ně  =:  baja,  smyšlenka  (laš.). 

basovnfk,  basista  (u  Litovle). 

bašta,  pasa :  Dozvěděl  se  o  ní  ten 
turecký  bašta  (Bart.  III.  18). 

baštif,  jísti  (žert.)  Slav.  ČL.  XI.  172. 

bát  se :  Nebojte  se,  šak  on  přijde 
(=  jistě  přijde).  Nebojte  se,  ten  to 
dobře  ví  (=  nemyslete  si,  že  to  neví). 
Nebojte  se,  do  večera  bude  pršet 
(izz  jistě  bude).  To  víno  sa  nebojí 
bzeneckého  (=:  rovná  se  mu). 

bafá,  -tě,  1.  Jak  sa  máte,  baťoř 
(strýce).  2.  To  je  takový  baťa  (baťula), 
hloupý  dobrák.  3.  Baťa,  příjmení. 

BataFa,  -Te,  příjmení. 

batan,  -a,  kazajka  ženská  s  na- 
bíranými, vycpanými  rameny  (han.). 

Bafaný,  pl.  m.,  trať  (dok.  187). 

baték,  -ťka,  malý,  zavalitý  chlapík; 
též  příjmení. 

batéta,  bajka,  povídačka,  pletka 
(val.). 

bafkat,  lichotivým  přemlouváním 
někoho  na  něco  naváděti:  Baťkái 
ho,  aby  s  ním  šél  do  Holomúca. 
Nabaťkát  ho  na  to  (val.). 


battaf,  žvatlati  (laš.). 

bafoh,  -a,  nůše  trávy,  menší  než 
břemeno,  jehož  je  trávnica  plná  (Slav. 
ČL.  XI.  227) ;  baťoh,  baťůžek,  ranec 
vůbec  (val.) :  Robka  měla  baťůžek  na 
zádoch  (Slav.  ČL.  XIII.  417). 

bator,  -a,  1.  břich,  2.  stará  peřina, 
3.  nadávka  břichatému ;  srovn.  báchor 
(Opav.). 

bátoš,  -a  nebo  bátoša^  -e,  mysli- 
vecká brašna;  bátošna^  mošna  ško- 
lačka (záp.  Mor.). 

batože,  ovšem  (záp.  Mor.). 

batožina,  -y,  zavazadla,  Gepáck 
Tslov.). 

bavit,  překážeti  v  práci:  Nebav 
mne  a  di  po  svých.  Ja  di  radši,  leda 
nás  tu  bavíš.  —  bavit  se,  meškati 
se:  Nemám  se  já  tady  kdy  baviti 
(Suš.  13).  Zabavila  sem  se  u  kmu- 
cháčků.  (České  baviti  je  mor.  vy- 
rážet, vyražení.) 

bazgřivec,  -vca,  kluk  ušpiněný 
(val.). 

baziiiška,  mlok  (záp.  Mor.). 

bažátko,  housátko  (Žď.  obr.  35). 

baicfaf,  -a,  baldachýn  (laš.). 

baigranina,  škrabanina,  špatné 
písmo  (Kt.  laš.). 

bažgraf,  škrabati,  špatně  psáti 
(Kt.  laš.) 

baži,  baii,  volá  se  na  husi;  odtud 
baéinky,  husi  (lichotivě)  záp.  Mor. 

baiička,  ovečka  (lichotivě)  val. 

baika,   ovce   bažná,   mlsná   (val.) 

bažík,  beránek  (Vyhl.). 

bažisko,  nebo  bahnisko;  v  něm 
je  bahno  (Maš). 

baiif,  bažím  nebo  baží  se  mi  na 
něco,  1.  jsem  dychtiv,  chce  mi  se 
něčeho :  baží  jak  pes  na  horké  krúpy. 
ATe  sa  mu  na  to  bažilo!  2.  žebro- 
niti  (val). 

bažný  čeho,  mlsný,  žádostivý:  Je 
bažný  jak  kocúr.  Néjsu  toho  bažný 
(val.). 

bé,  cé :  Macháček  neřek  bé,  cé  = 
ani  slova  (Vlk  17). 

béba,  rýma  (žert). 

bebé,  indecl.,  bolest,  poranění 
(v  dět.  řeči). 

bebefka,  zelina,  lék  (v  dětské  řeči). 

bebtaf,   -bfu,   nejasně  vyslovovati, 


14 


bláboliti :  No,  ty  sa  ve  světě  neztratíš, 
hebtál  opilý  Krampota  (Vlk  4). 

bebtoň,  kdo  beble,  se  zajiká  (val.). 

bebfosif  =  bebtaf  (laš.). 

bébna,  kráva  bílá  toho  jména. 

Beckov,  trať  (Zl.). 

bečák,  kdo  stále  bečí,  vříská;  též 
příjmení. 

bečáti  -a  nebo  bečúr,  škaredá 
bečka. 

bečevný,  z  Bečvy:    bečevná  voda 

bečaf,  plakati:  Nebeč!  Někdy  si 
pobečím.  Oči  sem  si  vybečeta.  U  vás 
děti  bečá  (Suš.  700). 

bečičkOi  jablko  toho  jména,  po- 
doby soudečkové. 

bečka  1.  sud  (pol.  beczka),  2.  vrch 
toho  jména  nad  Rusavou  proti  >Obřa- 
nám«  vrchu.  —  Náš  Joška  došel  od 
súsedů  z  bečkama,  s  bekotem,  pláčem 
(hříčka  slovná)  dok.  23. 

bečkovaf  se:  Krávy  se  bečkuju, 
dují  (laš.). 

bečkový,  b.  zelí,  ze  sudu,  kva- 
šené; proti  hlávkovému. 

bečutka  1.  bečička,  soudek,  2.  pou- 
zdro na  péra,  řečené  též  pošva  (val. 
laš.). 

béčour  =:  bečák:  To  je  kos  bé- 
čóra,  hobečenca  (Maš.). 

béda  réta,  béda  na  rozto,  po- 
mozte. 

bédačit  sa,  nuzačiti  se  (slov.  val.). 

bédajanek,  ubožák  (laš). 

bédákat,  velmi  a  hlasitě  bědovati: 
Co  pořád  bědákáš?  Babuša  bědákaia 
(dok.  25). 

bedernica,  -ce,  bedřiněc,  -ňca, 
bederník,  bedrník  (laš.). 

bedlif,  bedlivě  pozor  dávati:  Musím 
já  na  to  bedliť  (Vlk  42).  Princezka 
slibila,  že  bude  bedliti,  jak  by  těch 
věcí  mohla  dostať  (=  bedlivě  hleděti) 
Kda  I.   146. 

bedh'vý,  s  gen. :  Byla  sem  toho 
bedlivá.  Ať  je  každý  svých  věcí 
bedlivý. 

bednóný:  kolna  se  stropem  slově 
bedněná  (han.). 

bedno,  1.  dřevěné  nádobí,  jež 
bednář  vyrábí,  souborným  jménem, 
2.  Strýce,  máte  veliké  bedno?  = 
mnoho  bednářské  práce  (Vah.)- 


bednút,  hlesnoutí,  muknouti:  Ale 
šak  sem  ani  nebedla  před  ním  (dok. 
162).  Šak  už  ani  nebednu  (dok.  252). 

bedrunka,  coccinella:  Uleť,  be- 
drunko,   uleť   (Vyhl.  VI.  XIX.  738). 

bedruška,  kráva  toho  jména  pod 
břichem  bílá. 

béhem,  honem,  rychle:  Poď,  di 
během!  Tetka  během  sa  obrátiU 
(Vlk  21). 

běhat  se :  kráva  se  běhá  (laš.  vo- 
hije),  je  naběhaná  (stelná). 

béhúcí:  Poď  běhůcim  behom 
(Dob.). 

bóhura,  -e,  1.  kráva,  ovce,  která 
ráda  do  škody  běhá,  2.  děvče,  které 
>léce  za  chíapy«  (vých.  Mor.). 

béhún,  1.  větší  ručička  u  hodin, 
2.  zvláštní  správa,  by  se  dítě  na- 
učilo běhati.  Na  trám  stropu  přibije 
se  kus  kůže,  do  ní  se  zastrčí  hůl, 
která  se  spodním,  volným  koncem 
opírá  o  podlahu.  Na  holi  jest  při- 
pevněn oblouk  ze  silného  prutu,  do 
něho  se  postaví  dítě,  opírající  se  oA 
pažečkami.  Hůl  s  obloukem  se  otáčí, 
a  dítě  nuceno  běhati  zároveň  (vých. 
Mor ),  3.  bihúny^  čepy  v  dolním  prahu, 
na  kterých  se  vrata  stodoly  otáčejí 
(v.  stodola). 

béhúnka  =  běhula  (v.  t.):  Také 
běhunky  nebere  žádny  chlop  (Opav.). 

bech,  místo  ve  fasunku  mezi  koši- 
nami  prázdné  (Lor.)  v.  bejchy. 

bechanéc  =  buchanec  (laš.). 

bechňaf,  bubřeti  (Btcha). 

bechnuf,  bouchnouti  do  zadů  (laš.). 

bechyňa,  -ně,  tlustá  ženská :  Je  jak 
bechyňa  (Zl.).  »Bekyně  byly  zbožné 
vdovy  a  panny,  žijící  v  ústraní  spo- 
lečně skoro  jako  jeptišky.  Učívaly 
déti«  (Winter,  Život  a  učení,  str.  19). 

bejchy,  pl.  m.,  vyduté  boky  na 
voze,  obilím  naloženém  (Vah.)  v. 
vůz  IV. 

bejkovat,  bečeti  jako  býk,  plakati 
nemilo  jiným  (Žďársko). 

bek,  -u,  bečení,  pláč:  Kráva  se 
data  do  beku  (Zl.).  Nedělka  se  dala 
do  beko  (Vyhl.  I.  117). 

bekat:  Srnec  beká. 

bekat  se  na  koho,  sápati  se :  Obékl 
sa  na  mne  (Zl.). 


15 


bekuFa,  re,  která  ráda  bečí,  pláče. 

bér,  -re,  f. :  1.  Dubec  má  jádro 
(uprostřed)  červené  a  kotem  něho 
béf,  potom  kůru  (Zl),  2.  =  podbčT, 
tussilago  far,  (bot.). 

béra,  bérena,  kráva  bílé  barvy. 

bérárňa,  -ně,  továrna  na  bíleni 
plátna  (val.). 

bérastý,  bělavý  (val.). 

bétasýi  světlomodrý  (horň.).  Na 
betaso  kvitne  fan  (Spevy  I.  190). 

béfat  se:  Co  sa  to  tam  bělář 
(Suš.  122).  Košulku  mu  vyváfata, 
aby  sa  na  něm  bělata  (Suš.   174). 

bófat,  kolébati  (v  dětské  řeči): 
Hulaj,  bélaj,  synu  (Suš.  140). 

bétavka,  bélíčka,  bétuška.  jablko 
toho  jména,  bílé. 

beiek  =  kbelík,    dojačka  (Žďár). 

bérena,  1.  kráva,  koza,  ovce  toho 
jména,  všecka  bílá,  2.  kořalka:  Za- 
vdali si  běFeny  (Slav.  ČL.  XII.  230). 

beienka,  kolébka  (v  dět.  řeči). 

bereznif,  žvanit:  Pořáď  cosik  be- 
lezní  (Vah.). 

bélica,  1.  ovce,  2.  ryba,  3.  třešně 
bílé  barvy. 

béiičák,  beran  bílý. 

béllčistý,  pěkně  bílý:  ovce  (val.). 

béiička,  1.  drobná  bílá  slíva,  2.  fa- 
zole taková. 

beiík,  studánka,  jejíž  stěny  jsou 
obloženy  dřevem  =  gbelík  (záp. 
Mor.).  Na  vých.  Moravě  slově  ko- 
rábek. 

beiina,  1.  bylina,  zvláště  léčivá 
zelina  (záp.  Mor.),  Vraný  koně  řehcó, 
obroko  žrát  nechco,  jenom  tó  be- 
lenko,  drobnó  jatelinko  (Suš.  454). 
2.  trocha:  Tú  belinu  (trošku  ovoce) 
sem  kupila  za  rýnský.  Je  toho  be- 
linka.  Takovéj  beliny  mi  nemosiš 
omlúvat ! 

bélinka,  tanec  toho  jména  (Suš. 
602). 

béiisko,  domácí  bělidlo  na  plátno 
hrubší,  z  holí  a  kolků  zrobené  (arch. 
I.   168). 

bétka,  1.  houska  (z  bílé  mouky): 
Ty  Petře,  k  pekaři  běž,  děťátku 
bělku  dones  (Bart.  I.  166).  To  je 
ně  chlap,  jak  za  groš  bětka  (Vlk. 
65).  2.  bílá  pšenice  (Jevíčko). 


befko,  -y,  bílý  pes  (Dob.).  S  strany 
skloňování  v.  barno. 

betkot,  -a,  1.  brepot,  2.  kdo  honem 
mluví,  kdo  mele  hubou  (Opav.). 

betkotif,  mleti  hubou  (laš.). 

betkošif,  mrkotati,  zajikavě  mlu- 
viti: Betkoši,  jak  koza  před  smrťum 
(laš.). 

beto  =  bílo:  >Bělo,  sestřičko, 
bělo,«  pozdravuje  přítelkyně  přítel- 
kyni, peroucí  prádlo.  Ta  děkuje: 
>Daj,  Bože,  keby  boto<  (Dob.). 

bétopasý,  holub  s  bílými  pasy. 

betoritka,  pták  toho  jména,  >bývá 
jenom  na  výšinách*  (Df.). 

bétšOi  neutr.  komp.  adj.  bílý :  do 
bělša,  na  bělšo  (vých.  Mor.). 

bétučký,  bélučíčký,  pěkně  bílý 
(vých.  Mor.). 

Bétuš,  -a,  hrud  (v.  t.)  toho  jména. 

bencovaf,  silně  tlouci:  Bencoval 
ra  dvéří.  Vybencovala  sem  mu  do 
řbeta  (Vah.). 

benda,  -y,  m.,  tlustý  mužský  (Zl.). 

beneš,  -a  =  báleš  (v.  t.). 

beran:  Kluk  tluče  berany,  běží 
bos  tak,  že  až  patama  tluče  si  o  tělo 
(Maš.). 

beránek:  l.Dyž  má  byt  noša  na 
beránka,  to  se  svážu  dva  a  dva  cípy 
spolem  (dok.  126),  2.  beránky,  gna- 
phalium  (bot). 

berka,  kdo  bere,  krade:  Je  to 
berka,   má    diúhé  prsty   (dok.  217). 

berlínka,   brambor  barvy  růžové. 

bernát,  kdo  jsa  v  nějakém  úřadě 
postaven,  rád  dary  bere  (Vah.). 

beruša,  -še,  ovce,  která  z  ruky 
bere  (vaU. 

bérytafi  naříkati  (laš.). 

besnif  sa,  vztekati  se  (Dob.). 

besnýi  vzteklý,  divoký  (pes,  kůň, 
člověk) ;  běsné  děcko  =  rozpustilé. 
Čo's  běsné  huby  jedoí?  (jedovaté)  = 
zbláznil  jsi  se?  (Dob.). 

bestrman  ==  hastrman,  vodník 
(val.). 

beštrant,  -a,  břečtan  (Df.). 

Béfák,  příjmení  (syn  Bétin). 

bétka,  viola  tric.  arv. 

bez  předložka  s  gen. :  Těch  zbůj- 
níků bylo  bez  jednoho  šedesát  (Kda 
I.  191).  Jeden  za  osnást,  druhý  beze 


16 


dvúch  za  dvacet.  To  je  bez  rozumu 
tak  ditě  biť  (Mal.  XXIV.  138).  To 
je  bez  hádke,  že  zme  v  tem  kupo- 
váno ošizeni  (ib.).  —  Setrvává-li  mlu- 
vící přes  odpověď  na  svém  tvrzení,  tu, 
je-li  ona  odpovéď  jedno,  dvě  slova, 
přejímá  se  s  předložkou  bes;  je-li 
delší,  přejímá  se  obyčejně  sloveso 
ve  tvaru  podstatného  jména  sloves- 
ného s  předložkou  bez:  A:  »Vtem 
kabátě  só  moli«.  B:  »Bať«  (silná 
pochybnost).  A:  »Bez  bať,  toť  je 
jeden. «  >Só  tam  hřebike?<  »Nésó.« 
»Bez  nésó,  jenem  se  lepši  podive. « 
A :  >  Mohta  be  ju  fčel  Lenoška  pustíť 
ze  14  dni  do  špitala*.  B:  >Gde  ona 
se  fčel  pohne,  debe  ju  pustila  ze 
14  dniř«  C:  Bez  puščeni  —  zeberu 
se  a  idu;  a  čém  dál,  tém  horši,  co 
naodaluje,  už  bez  teho  je  málo 
ževa  (Mal.  XXIII.  47). 

Bezdóóný,  vinohrad  v  Archlebově. 

BezdékoVi  trať  v  Bedihošti. 

bezdynka,  hloubka  bezedná  (laš.). 

BezedniCBi  -e,  na  Bezednici,  trať 
ve  Vizovicích  (močáry  >beze  dna«). 

bezedník,  tlusté  střevo  vepří  (val.). 

bezfrký,    holub,    má   hlavu  bílou. 

bezinky,  plod  bezu  (chebzu) ;  šlovou 
též:  chebzdiny  (laš.),  kozinky  (jižní 
Mor.),  boliny. 

Beztojdi  -je,  příjmení. 

bezmáta  (bezma),  bezmalem  laš.), 
nemýlím-li  se :  Být  z  Hostašovic  bez- 
mála (Vah.).  Hétman  prostijovské, 
bezmála  se  menoval  Bažant,  svolal 
podmistre  (Vyhl.  II.  137).  Udělal  to 
bezmála  proto,  aby  nás  postrašil. 

bezmateřeté  včely,  bez  matky. 

bezočivý,  závistivý,  nepřejný  (val.). 

bezodítý  =  bez  obleku,  bez  ka- 
bátu: V  březnu  vidět  oráča  bezodí- 
tého,  radši  vlka  hladového  (Mor. 
lid  78). 

bezohryzka,  pl.  bezohryzky,  hru- 
ška toho  jména. 

bezperactvf,  -va,  rozpustilost  (laš.). 

bezpusti  bezpustný.  rozpustilý 
(val.). 

bezrucí  bezruký;  též  příjmení  (laš.). 

beztak,  beztoho:  Čem  bych  mu 
radil,  beztak  neposlechne.  Nepřidávaj 
mu,  má  beztak  dosť. 


beztohOi  jistě:  Bez  toho  je  to 
pravda.  Bez  teho  nebelo,  abe  bel 
nekeró  zlatku  nedostal.  Bez  teho 
néni,  aby  se  člověk  nedozlobil  (Mal. 
XXIV.  138).  Ty  kalichy  stojíjó  vedle 
sebe ;  bez  teho  (=  rozumí  se)  čistý 
zlato  (Vyhl.  I.  60).  »Je  ti  něco 
dluženř«   »Bez  toho<  =  ano,  je  (Zl.). 

bezúro6ítý,  neočarovatelný  (val.). 

bezvrSkai  -y,  melittis  melisso- 
phylum  (bot.). 

běžet:  běží  jak  Švec  na  jarmark, 
jak  včtr,  jak  o  základku,  div  si  nohy 
neuběží,  běžet  co  mohl  vyskočit,  běhá 
jak  kuTa,  jak  trpělka  (stará,  ale  ještě 
čilá  ženská),  —  béief  laš.  =  téci: 
Temu  běža  slze.  Běží  voda,  běží, 
po  kamení  šustí  (Suš.  53).  Z  koTen 
jí  krev  bežala  (Suš.  25).  Krev  mu 
z  obú  boků  běží  (Suš.   174). 

béžinka,  kurentka  písmo  (Dačice). 

béiitý.  běžný :  běžité  vydání,  bežitě 
sem  to  popsal. 

béikat,  choditi  (v  řeči  dětské) 

bibza,  špata,  darebnina  (val.  laš  ) : 
Dostaneš  bibzu  =:  nic  (jižn.  Mor.) 
=  gybza  (v.  t.). 

Bi6|  -a,  trať  na  Blansku. 

bi6ík,  1.  tenká,  pružná  tyč,  za- 
drhnutá na  vrchní  gréíině  řetězem, 
dole  k  lušni  přitáhnutá  špárníkem 
(železným     kroužkem)     v.     vůz    V. 

2.  svlačec  (laš.) 
bičiskOi  násadka  biče. 

bi6ové|  z  odprodaného  ze  stáda 
dobytčete  pastýř  dostává  bičové  (Kt.). 

bída^  1.  U  nás  byla  tedová  bída 
kde  jaká.  >Má  bídu«  vyjadřují:  dyž 
mu  dobere,  přiškubně,  dopeče,  při- 
tísně  (přitiskne).  Opav.,  2.  draba  věrna 
(bot).  Je  prý  předchůdcem  neúrod- 
ného roku,  objevf-li  se  hojně  sjara, 

3.  těžká  nemoc:    Na  tu  bidu  umřel 
(laš.). 

bidaói  -e,  f.,  cell.  =  bidactvo,  bí- 
dáci  (vých.  Mor.). 

bidačlf  sa,  nuzovati  se,  všelijak  se 
protloukati :  Tak  sa  bidačili  (Slav. 
ČL    X.  141). 

bidačka,  tvar  ženský  k  mužs.  bidák. 

bidótce,  -ca,  n.,  menší  než  bidlo 
a  větší  než  bidélko  (vých.  Mor.). 


17 


bídif  se,  ^  míti  bídu,  nuzačiti, 
trápiti  se:  Mét  sem  pét  zlatých  a 
přeca  sem  sa  bídít  (Vek.).  Ja  se  už 
od  vesna  bidim  (laš.)- 

bidto  u  stavu  tkalcovského  v.  1. 1,  c). 

bídnavý,  trochu  bídný  (val.). 

bídný,  1.  chudý,  chudobný  (pol. 
biedny):  Přišly  zlé  časy,  kdy  bylo 
se  všemi  bídnými  lidmi  zle  (Kda  I. 
36).  Ten  bídný  člověk  mu  odpověděl: 
»Jak  bych  já  tě  do  služby  bral,  dyť 
nemám  sám  co  jesť<  (Kda  I.  183) 
2.  vyzáblý:  Od  téj  nemoci  je  tak 
bídný. 

bilija,  -je,  bída  (žert.)  val. 

bílit  stěnu  laš.,  podl.,  pak  až  na 
Dačicku  a  dále  na  západ.  Jinde  na 
Moravě  stěna  se  líčí  a  plátno  bílí. 

bitko  =  bílek,  jako  žlútko  =  žlútek 
(val.,  podl.). 

biřuneňký,  bíruiinký,  bifušenký, 
pěkně  bílý  (vých.  Mor.). 

birutký,  čistě  bílý  (vých.  Mor.). 

bitý  1.  jak  sníh,  jak  šat,  jak  křída. 
2.  Nevěsta  byla  bílá  jak  hrnec  od 
vápna  =  bledá;  biedý  je  světlo- 
modrý  v.  t.  (Vlk  63),  3.  =  jasný: 
Už  nastal  bílý  deft  (Suš.  104).  Pla- 
kala má  milá  do  bílého  rána  (Suš. 
576).  Keď  bolo  bieté  ráno,  ode.šie} 
som  (Bart.  III.  232).  Diéča  (děvče) 
bietá  žara  (záře,  Bart.  III.  156).  Na 
biélém  svece  (světě)  Dob.  Bílé  groše 
brala  =  stříbrné  (Suš.  779).  3.  Na 
Novoměstsku  pojí  se  přídavné  jméno 
bt/ý  s  genitivem  celkovým  ve  smyslu 
>plný  něčeho  bílého* :  Kabát  je  bílej 
prachu.  Vůl  byl  bílej  vší.  —  Je  bíío 
snihu  =  plno  (Mal.  XXIII.  223). 
4.  Biid  baba  =.  hra  na  slepou  bábu 
(Opav.).  Bíiý  kořen,  scrophularia  no- 
dosa  (bot.).  Bila  polívka  =  mléčná 
(Žďár).  Bié^é  zboiié  =!z  réž  a  žito 
(čiérné  zbožié  ostatní  obilí),  dle 
mouky  z  něho  (Dob.). 

bité,  -ého  =1  bělmo:  Samým  bílým 
hleďéí  =  zhhdal  škaredě  (val). 

bito.  Pradlenám  se  přeje:  Daj 
Pambu  na  biío  (laš.). 

biraf  =  brávati  (val ,  laš.) :  Dyť 
dycky  ode  mňa  bíráte  (Slav.  ČL.  XI í  I. 
417).  KoFe  mně  se  otira,  inu  do  taňca 
bira  (Suš.  211). 

Bartoň:  Diiilektický  slovník  moravský. 


birečka.  vlna  s  bílých  ovec  (Příbor). 
birka,  bira,  ovca  birecka.  vlny 

»birčisté«  t.  j.  krátké  a  husté:  Šetko 
seno's  předal,  birkám  s}ámu's  dávat 
(Bart.  III.  674),  2.  veš  (val.). 

biřmovat,  bíti  rukou:  Chyt  ho,  a 
jak  ho  biřmuje,  'ak  ho  biřmuje  (Zl.). 

bírnai  ženská,  co  ráda  bere  (laš.). 

biskupák  v.  svobodník. 

bit :  Je  víc  bitý  než  sytý  (Zl.).  bit 
na  něco,  narážeti,  tušiti:  Už  sa  na  to 
bije.  Bili  to  na  ně  =  hádali,  měli  je 
v  podezření  (Vah.).  Von  jenom  na 
to  bil,  abe  to  bélo  =  o  to  usiloval 
(han.).  Potok  bije  do  Odry  —  vlévá 
se  (Vah.).  Bije  ho  Němec  do  řbeta  nz 
poznati  na  něm,  zeje  rodilý  Němec. — 
O  bití  hodin  vždy  zvratně:  Dyž  se 
měly  štyry  bit  (Suš.  302). 

bitka:  Je  mi  toho  koně  iíto,  že 
vždycky  největší  bitku  trpí  =  nejvíc 
bití  dostává  (Kda  I.  87). 

bitkár,  kdo  se  rád  bije  (Dob  ). 
bito  (hbitě)  utiké  (Mal.  XXIV.  344). 

bitý:  Pře  mláceňó  je  člověk  bitá 
pleva  =  samá  (han.).  • 

bivoti  1.  buvol,  2.  hlupák. 
biz,  -u,  mlezivo  (v.  t.). 

biza,  -ze,  dýmka:  Výtah  křesivo 
a  bizu  a  zapálil  si  (Vlk  89). 

bizina,  hubená  ženská  (han.). 

bje  I  povel  koňům  =  vije,  vijo  1 

brabtaf,  bláboliti:  Co blabcešř (laš.). 

btackOi  škaredé  bláto  (vých.  Mor.). 

btačůvkai  druh  švestkového  ovoce 
(v.  t.}. 

btadzgavý,  mdlý  jako  blacko,  ne- 
vládný  tělem  (val.). 

brafárňa,  -ně,  huba  blafající,  vadivá. 

brafkat,  dim.  slov.  blafat:  Scéně 
brafká. 

brafoň,  -a,  štékavý  pes. 

bfaga,  řídké  bláto  na  cestě,  něco 
měkkého    vůbec    (opovržlivě).    Vah. 

bfagaf  někoho,  snažně  prositi: 
Blagát  iha,  abych  mu  pučí)  koňa 
(Vah.). 

btahovaf  komu,  blahořečiti.  gratu- 
lovali (val.). 

btahúti  bláhovec  (euf.  =  blázen) : 
Každá  kulka  netrefí,  blahútel  (Vlk 
28).  Ba  blahota!  =  čerta  (ZL). 

2 


18 


brajbaz  (laš.)  =  plevajs  (slov.), 
Bleiweiss,  tužka. 

btajnaři    -a,    nevycválaný    člověk 

(laš.). 

biamai  nevymáchaná  huba  =  pa- 

Sčeka. 

bramba:  KobzáTe  (brambory)  sú 
rozvařené  na  bfambu  (Vah.).  Jinde 
říkají:  na  pTpu. 

brambatý,  bramabilatý,  bíambo- 
Fatý:  Tá  kráva  má  bTambatý  krk  =  la- 
loch  (laš.). 

brambořlf,  šplichati :  BTamboH  mi 
v  bruchu.  Co  tam  blambořiš  v  te 
vodé?  (Lor.). 

bramboryja,  -e,  brynda  (Lor). 

blaňa,  -ně,  blána,  skraloiip  na  kávě, 
na  mléku,  polévce  a  p.  (Maš.). 

bFáňat,  1.  zvoniti  nepěkné,  ne- 
melodicky  (Zl.).,  2.  toulati  se  (val.). 

bíaňavý,  nosový:  hlas,  nota,  řeč 
(val ). 

Btanéi    ní,    pl.  f.,  trať   v  Blatnici. 

bfančeti  brečeti,  greinen,  pláren 
(vých.  Mor.). 

blankáči  -a,  ovčí  zvonec:  Nahá- 
ňači  kurotví  blankali  blankáčama 
(dok.  24). 

blankyta,  vibumum  lantana  (bot). 

Btatinyi  pl.  f.,  trať. 

btatit  se:  Blatí  se  tam,  v  zimě, 
když  taje  (ne:  »dělá  se  bláto «). 

Matno,  blativo  (laš.). 

biatovisko  krve, tratoliště  (Jevíčko). 

btatový  kartáč,  cídit  boty  z  bláta 
(Mal.  XXIII.  -220). 

biatská,  tanec  toho  jména  (Suš. 
602). 

btázen:  Za  btazna  si  mně  vodil 
(laš.).  Na  btázny  netřeba  hnojit  (rostou 
sami).  Děía  bíazny  =  šprýmy  (laš.). 

btazQi  u,  btazgaška,  řídké  bláto 
se  sněhem:  Začínalo  byť  škaredě. 
Nebe  pořáďzadéščené,  a  pod  nohama 
biazačka  (CL.  X.  375). 

btazganicai  -ce,  řídké  bláto  (val.). 

btázgaf,  žvaniti  (val.). 

btazgo  =  blacko,  veliké  bláto 
(val.). 

bláznica,  -ce,  blázinec  (Brň). 

btáznlt:  »Kdo  chce  bláznit,  mosí 
mět  rozum«,  t.  j.  nemá  vyváděti  přes 
příliš  bláznivých  kousků  (Df.). 


btáznivec,  -vca,  arům  mac.  (bot). 

btáznivý  dúm,  blázinec.  Také  se 
nemožes  z  těch  bláznivých  botu  vy- 
zut =  zanechat  bláznovství  (tance), 
dok.  69. 

btažený:  Hoře  Vlachovici  blažený 
chodníček,  po  něm  sa  prochází  švarný 
šohajíček  (Suš.  569). 

Blaietfn,  na  Blažetíně,  trať  na  Ji- 
hlavsku. 

brbotati  -cu,  bubotat,  murmein: 
Voda  blboce  (ZL). 

brčat,  -čím,  praskavě  plápolati: 
Stodota  hořela,  tak  bičala.  Oheň  vy- 
Wčáí  =  vyšlehl  (vých.  Mor.). 

breďák,  světlomodré  sukno  (Vlk 
100). 

breďoch,  bledý  člověk,  bledý  ze- 
mák. 

bredý,  L  Třeba  sem  bledúčká, 
bledušenká,  bledá  (Suš.  198),  2.  velmi 
světlomodrý:  peřiny  s  modrýma, 
bledokvětovanýma  cíchama  (Vlk  7). 

btecha,  hračka  dětská,  kolík  as 
na  píď  dlouhý,  na  obou  koncích 
zašpičatělý  (ND.  180). 

blejskavka,  ryba  albumus  lucidus 
(Žd^r). 

bFekoti   aethusa  cynapium    (bot). 

bfém,  hyoscyamus  niger  (bot). 

brendoÝáki  brambor  toho  jména. 

bféskáči  oko  (opovržlivě:  Co  na 
mňa  ty  bféskáče  pořáď  vyvafuješ? 
(Vah.). 

bteáčicai  -ce,  stinka  (v.  t). 

bteščičankai  hruška  toho  jména. 

bróš6if|  1.  na  někoho,  šourem  hle- 
děti (laš.).  2.  To  světlo  edem  bléščí  = 
blinká,  špatně  svítí.  Bléščí  to  jak 
svatojánek.  (Vah.). 

btešineCi  -nca,  trus  bleší. 

bteška,  knoflík  kostěný,  s  dírkami 
na  přišití,  čamrda. 

btešník,  innula  conyza  (bot.). 

blínčet:  Blinčí  mi  v  uších  =  zní. 

blinkati  blinknút,  1.  tlouci:  Blinknu 
tě,  až  budeš  měť  dosť.  2.  blýskati  se : 
Šablenky  blinkat  budu  (Bart  III. 
665).  3.  o  přidušeném  zvuku :  Muzi- 
kanti hrajte,  blinkajte  (Bart.  III.  803). 

biínkot,  -u,  blinkání,  zvuk  zvonku. 

BlinkOi  -y  (v.  barno),  příjmení. 

bllsk,  -u,  caltha  pal.  (bot). 


19 


bliskai  bliskva,  pták  motacilla 
alba  (horňA 

biiskavó  kvítí,  caltha  pal.  (horň). 

blisknúf  se :  Bliskta  se  mi  pohádka 
přes  myse!  =  vzpomněl  jsem  si  náhle 

(laS.). 

blískota,  bledý,  hubený  člověk  po 
nemoci :  Chodí  jak  bléskota  (Jevíčko\ 

bliščák,   -a,  sukně  letnica  (v.  t). 

Bliščicei  pí.  f.,  trať  na  Bojkovsku. 

bliščit  něco,  leštiti  (Brň.). 

blíže,  prý :  On  tam  blíže  bý}.  On 
blíže  o  tom  ví  (Jicko). 

blízo  =  blízko:  z  blízá  na  někoho 
střeliti  (Kt.) 

blízko,  1.  jak  z  hráze  do  rybníka. 
2.  Označuje  počet  přibližný:  Soužila 
sem  blizko  tři  léta  (Suš.  398). 

blízňáci,  pl.  m.,  blízňata,  pl.  n., 
dvojčata  (val.). 

blíilf,  ubližovati.  Nebliž  mu!  Šak 
mu  žádný  neblíží  (val).  Ty  si  tam 
na  pravdě  boží,  a  mně  tu  bode  bližíť 
kde  kdo  (fig.  52). 

bližní,  bližší  (protiv,  dální,  vzdále- 
nější). Bližní,  na  Bližním,  trať  (Viz.). 

blížnica,  -ce  =  dvojka,  ovce,  která 
měla  dvojčátka  (val.). 

blíio :  z  blíža  na  to  hledk  =  z  menší 
vzdálenosti  (Zl.). 

bík,  zvuk,  který  slyšíme,  když  vy- 
šlehne plamen :  Lampa  prskta  a  btk 
(zbtkla,  zhasla)  Zl.  Vařící  se  voda 
vyhazuje  blky  (Kt). 

btkat,  btkotat,  btčet :  Ptameň  Mká 
(flackert).  Voda  btká  z  hrnca  z  pod 
přikrývky  (sprudelt,  Kt).  Světío 
Mkoce  (plápolá).  Blkotát  kdo  ví  co 
(pleskal)  Zl.  Suché  roždí  biči  v  kam- 
noch  (hoří  blkotem).  Zl. 

Blon,  na  Bloně,  trať  v  Charvátech. 

bfoncaf,  o  tom  co  visíc  se  pohy- 
buje: Pod  kolenama  bfoncale  střapce 
(han).  —  broncaf  se,  choditi,  tou- 
lati se  bez  účelu  (Btcha.).  Kadě  se 
poráde  bloncášř  (Maš.). 

bfort,  bfot,  Sparherd,  plotna  (laš). 

blpta  =  pípa  (v.  t ),  rozvařené  jídlo: 
To  je  potom  blpta  spravedlivá  (dok. 
104). 

btud,  -u :  Lid  se  domnívá,  že  roste 
v  lesích  zelina,  člověka  tajemnou 
mocí  s  cesty   svádějící.   Kdo  ji  pře- 


kročí, zabloudí.  Zelinu  tu  nazývají 
bludnou  travou  nebo  říkají,  že  ho 
blud  podešel,  jí  však  samé  nikdo 
nezná  (Mor.  lid  303).  Někde  je  blud 
galium  vernum. 

btúdif,  verb.  trans.,  klamati,  šáliti : 
Vydejte  mně  mezi  ludi,  ať  mne  už 
ten  svět  nebludi  (Suš.  706).  Tebe 
Uúdí  pestvo  =  mate  šelmovina  (Suš. 
164). 

btudný,  bloudící:  Dobře  mi  pravili 
má  stará  mamička,  že  se  budu  tutat 
jak  bludná  ovečka  (Suš.  491).  Chodí 
jak  Mudná  duša  (po  smrti  bloudící). 
Ach,  vím  já  cestečku,  ale  že  je 
bludná  ==  snadno  na  ní  zblouditi 
(Suš.  416). 

b{udno:  Sanica  je,  afe  je  tam 
bludno  =  va&ie  se  snadno  zblouditi 
pro  závěje  (laš.). 

btúkaf  se,  bluncaf  se,  toulati  se: 
Na  tych  lichnovských  lukách,  tam 
se  syneček  blúká,  blúká  se  blúkaja, 
děvčaťa  hfedaja  (Suš.  183).  Husi  sa 
zaWúkaíy  (Vah.). 

bfumy,  druh  ovoce  švestkového, 
taktéž  šlovou  většinou  bfumy,  nebo: 
bluně  (horň.),  chlóme  (han.),  hluščice 
(sev.  Mor.),  kozí  cecky,  kozárky 
(porn.  dol ),  kolomaznice  (Záhoří  lip). 

bruncéíc,  bruncata,  -y,  toulavý  člo- 
věk, kdo  se  bfuncá. 

bfuskaf,  brusknúf,  vl.  =  bliskati  ; 
pokukovati,  pohlednouti,  mrsknouti 
očima :  Děvčice  bluskaly  po  Machovi 
(Vlk.  24).  Mynářka  pořáď  bruskata 
po  Jankovi  (Slav.  ČL.  XI.  180).  Syn 
bfusknúl  na  matku  (Slav.  ČL.  XI. 
226).  Janek  bTusknúl  zavdy  po  lávách 
(Slav.  ČL.  X.  296).  Křúpalka  bruskía 
do  síně  (Slav.  ČL  X.  35). 

brúšč,  na  Slovensku  uh.  psí  víno 
(solanum  nigrům),  na  Moravě  vých. 
jenom  v  pořekadle :  je  jak  brúšč  = 
bledý,  vyzáblý  po  nemoci. 

bfuščet,  málo  hořeti,  doutnati: 
Enom  to  bTuščí.  Dva  kolečky  tam 
bluščely  (vých.  Mor.). 

bfuščit,  působiti,  aby  něco  bluš- 
čelo :  Mosím  trochu  zabfuščit  =  za- 
topiti v  kamnech  (vých.  Mor.). 

bfut,  blíti. 

bruva,  rhamnus  frangula  (bot.). 


20 


brúznif,  1.  mluviti  z  cesty,  plá- 
cati (Slav.  ČL.  X.  32 j,  2  plísniti: 
Tá  nás  préj  blúznila  (val.)-  BTúznít 
na  ženu  (Slav.  ČL.  XII    85). 

bfva,  plevel  v  jarém  obilí  (Peck). 

brvfňaff,  křičeti,  povykovati,  že  mu 
nikdo  nerozumí  (Vah.). 

bfvoň,  -a,  1.  štěkavý  pes,  od  onom. 
napodobení  štěkotu :  bfv,  biv.  Odtud 
zdrobnělé  sloveso  ťvkat^  zhrubělé 
íft/^ar(Slav.  ČL.  X.471).  2.křikloun, 
vesnický    mudrlant    (val).    3.    blbec 

(zi.) 

bo  laS.  (pol.)  =:  nebo,  vždyť:  Ne- 
lituj, bo  sem  ja  tež  nelitovat  (Suš. 
201).  My  se  něněchamy,  bo  se  rádi 
mamy  (Suš.  345).  Věnek  byl  néceíy, 
bo  už  ty  Červené  kvitka  z  něho  dávno 
ufetěty  (Suš.  381).  Bo  sem  ja  tam 
včeraj  večer  byia  (Suš.  5).  Bo  si  ty 
sam  taky.  Bo  sem  ti  to  dávno  po- 
ved al. 

bob,  1.  -a:  Zakusil  do  boba  = 
do  zrnka,  2.  -u:  Kúpít  měřicu  bobu 
=  coll.  »Máš  ruky  od  loňského 
bobu«,  praví  se  tomu,  kdo  chce  míti 
všecko  ve  svých  rukou  (Vah.). 

bobák  =  bubák,  bobača,  žena 
strašící,  bobačacko,  bídné,  hloupé 
strašidlo  (val.).  V  okolí  rožnovském 
říká  se  také  dukátům  bobáky.  O  bo- 
hatém domě  se  říká :  Tam  jsou  ještě 
bobáky  (Kda  II.  161). 

bobár,  -a,  1.  brambor  (na  Lhot- 
kách u  Velké).   2.  příjmení. 

bobčit  se,  fanfrněti:  Ten  by  se 
zbobčíl,  dybys  mu  kúsek  nedál  (Zl ). 

bobeček:  >Můj  bobečku!«  lichotí 
se  dětem. 

bobínka,  duběnka  (Brň ). 

bobísko,  pole,  s  něhož  sklizen  bob. 

boboleCi  -Ica,  puchýř  od  opaře- 
niny,  bolák. 

bobolusek,  -sku,  veronica  becca- 
bunga  (bot.).  Bobotusky,  osada  v  pru- 
ském Slezsku. 

bobóňati  štabárat,  přehledávati: 
Přebobóftál  všecko   (slov). 

bobonfk  —  bobonica,  čaroděj- 
ník —  čarodějnice  (Podl.). 

bobošit  sa,  1  Boha  se  dovolá- 
vati :  Mamo  sa  bobošíš  1  2.  diviti  se : 
Ten  sa  bobošíl,  dyž  sem  mu  to  vy- 


kládal (val.).  3.  bobošit  trans,  lekati : 
Hrozně  nás  zbobošíl  tú  novinu  (slov.). 

bobřeki  -u,  menyanthes  trifoliata 
(bot). 

bobrovat,  1.  dolů  padati:  Bobrovál 
ze  vchodů  (Zl.).  Daj  pozor,  až  ne- 
zbobruješ!  (val.).  2.  potloukati  se: 
Kde's  bobrovál  v  noci?  (Jicko). 

bocán  (val.  laš.),  bocáň  (horň.), 
čáp.  Zahledá  jak  bocán  (Vah.).  Dva 
bočani  v  stodole  mlátili  (ND.  98). 

bočena,  kráva,  která  se  bočí, 
trkavá  (Dob). 

bočit  sa,  zahledati  bokem :  kráva, 
když  hodlá  trknouti,  bočí  se  (slov. 
val.).  Před  oltárkom  klačí,  ešče 
bokem  bočí,  jako  by  oklamal  moje 
čierne  oči  (Čerň.  19).  —  Ohlášky 
se  bočijá  =  kácejí  (dok.  76). 

bodaj:  Bodaj  zdráv  =  Bůh  dej, 
abys  byl  zdráv  (Slav.  ČL.  X.  34). 
»Já  to  vím«.  »No  bodaj  bys  ne- 
věděl =  jak  pak  ne.  »Chceš  kúsek ?« 
> Bodaj  bych  nechtěl*  =  chci. 

bódan  vedle  bohdan  (Zábř.)  = 
slov.  bogdál,  čáp. 

bodat,  trkati:  Ta  kráva  bodze 
(laš.). 

budka,   trkání  se  dobytka  (Lor.). 

bodfavý,  zbodFavý,  trkavý:  Ta 
kráva  je  zbodTava  (laš.). 

bodle,    í,  pl.  f.,  bodličky,  jehličí 

(záp.   Mor.). 

bohactvo  (iaš.),  bohactví,  -va 
(slov.). 

bohár,  -a,  boháč  (han.). 

bobovaný,  boží:  Celý  bobovaný 
deň  sedí  pod  kamny   (Zl.). 

bohovaf,  býti  bohyní  (v.  božec), 
pomáhati  lidem  a  hádati:  Bohyňa 
potřebuje  k  bobování  vosku   (Dob.). 

bochónek,  houska  (Rožnov). 

bochníček,  buchta  velikonoční 
(Dačice). 

bojatý,   bojácný  (laš.). 

bojavý,  bojácný:  Koltuna  dostanou 
bojavi  lidé  (Vyhl.  VI.  XIX.  154). 

bojazivý,  bázlivý  (slov.  val.). 

Bójek  1.  hrud  (v.  t.)  toho  jména. 
2.  jméno  psí. 

bojný,  bázlivý:  V  Baborově  dzé- 
uky  švarné,  ale  bazdzo  bojne  (Suš. 
373). 


21 


bojstvo,  zbojnictvo:  V  tom  lese 
bývalo  vždycky  bojstvo  (Kda  II  46). 

bok,  v  češtině  skoro  již  z  oběhu 
vyšlé,  na  vých.  Moravě  vždy  m. 
strana :  Já  spávám  dycky  na  pravém 
boku,  na  levém  bych  neusnu).  Na 
bok  I  =  vyhni.  Zašét  na  bok  =  stra- 
nou. Odstavil  tu  skálu  na  bok  (Kda 
I.  1 56).  Potom  ušel  Janek  od  boudky 
na  bok  (Kda  I.  188).  Na  bok  od- 
skočila (Bart  III.  107).  Vinaře  ležijó 
bok  Přerova  (Mal.  XXIV.  63).  Bečvy 
sú  bok  Rožnova  (Vlk.  82).  Pocházel 
z  jakési  dědiny  bok  Břeclavy  (dok. 
257).  Strata  je  rodem  z  Moravy  při 
Telči  bok  Jihlavy  (Korr.  Pal.  291). 
Pere  milá,  pere,  bokem  se  ohlídá 
(Bart.  II.  453).  A  měl  on  dva  nože 
Čisté,  na  oba  dva  boky  ostré  (Suš. 
91).  Spustit  boky  u  vozu  =  popustit 
řetízky  boční  uprostřed  fasuňku,  aby 
se  mohlo  více  naložiti.  Z  boku  peníze 
dostat  =  klamem,  uskokem  (Vych.). 
»Šak  ti  to  boku  nevyrazí,  dyž  to 
nebudeš  vědět*  (Df).  (Uherští  Slováci 
říkají  též  bokovať  obilí  za  mor. 
stranovat) 

bokvička,  tykev  (Brň). 

bor,  -e,  f.  =  bolest:  Taková  bof 
v  zuboch  mne  trápila  (Vych.).  boTe 
pl.  (val.  bóFa,  pl.  f.)  dolores  ad  partus: 
Na  rodičku  idú  bóTa. 

boFa,  -le,  bolest:  Trp,  ženičko, 
trp  boFu  =  snášej  bolest  trpělivě 
(Suš.  85). 

bóla,  -le,  na  krku,  boule (záp.  Mor.). 

bofaókai  bolavé  místo,  rána,  zvlá- 
ště na  prstech  od  udeření,  píchnutí, 
uřezání. 

botáchaf,  žvástati:  Dybys  radši 
neboláchátl  (val.). 

botakovati  víamtat,  vyslovovati 
I  a  T  nesprávně,  jako  v  obou  těchto 
slovech,  >hladit<   (han). 

boFavý :  Mám  bolavý  prst  =  bo- 
láčku na  prstě.  Dokaď  ťa  nevidím, 
všecka  su  bolavá  =  všecko  mne  bolí 
(Suš.  351).  Ten  není  bofavý  =  ne- 
zámožný, aby  nějaký  větší  výdaj 
pocítil.  Něhajtě  si  na  bofavú  =  pro 
strýce  Příhodu  (Dob). 

boMa,  boule:  Mi}  takovu  botdu 
na  licu  (Lor.). 


bore,  -Fa,  n.,  míč:  hazať  bolem 
(ND  177). 

bolena,  boienka,  lichotné  jméno 
krávě  (záp.  Mor). 

boféníi  kolika. 

bolest  bolístka,  botička  =  bo- 
Tačka  (v.  t.):  Hodála  se  mo  bolesť 
z  dobré  vůle  (Jevíčko) ;  bolesť  u  do- 
linka  =1  bolesti  žaludeční,  křeče. 

bolíočkOi  1.  kvítek  podbílový. 
Kdo  uhlédne  s  jara  první  bolločko, 
má  si  jím  potříti  oči,  aby  ho  ne- 
bolely (Peck).  2.  =  P.  Marie  slzičky 
(ND.  51). 

boFko,  míč  (laš.). 

boFný  otok,  erysipelas. 

botomtovaf,  hřmotiti  (laš). 

bom,  uhoditi  v  dětské  řeči  (Vyhl. 
VI.  XIX.  333). 

bombóli  bombela,  -e,  plachta  na 
bidle  za  cípy  přivázaná,  v  níž  se  dítě 
>bombélá,  bomká<   (Jevíčko). 

bombeíák,  veliký,  kulatý  knoílík 
n  vesty  na  Drahansku  (Kt.). 

bombík,  gombíki  1.  kulatý,  olo- 
věný knoflík  při  župici  (val.),  2.  ovoce 
(kulička)  bramborové,  3.  kulatá  cu- 
krovinka (Opav.). 

Boňata,  příjmení  (na  Doubravách). 

Bopomozi.  Tato  prastará  formule 
pozdravovací  zachovala  se  posud  na 
Valaších 

bor,  -a,  borovice. 

boračlsko,  ubožák:  Byt  boračisko 
sam  (laš.). 

borák,  boráček  (obojrodé),  ubo- 
žák (val.  laš.) :  Konicky  mu  ustavaju, 
a  on  borak  němože  (Bart.  II.  334). 

borání,  borové  haluzí  (Kyjov). 

borásek,  fem.  boráska  ^  borák. 

borčf,  chrasť  borová. 

borčúch,  nfiška:  Přinesla  sem 
s  pofa  borčúch  mléču  (Jicko). 

borak,  Hosenschlitz  (laš.). 

boří,  borový  háj:  V  tom  zeleném 
boří  jasný  oheň  hoří  (Suš.  181). 

bořina  =  boří  (val.). 

bořivoj,  kdo  pfisobí  rozbroj  (Vah.). 

borovička,  kořalka  pálená  z  jalo- 
vinek.  V  Cechách  zovou  ji  někde 
jalovcová,  jalovčinka;  jinde  ji  dle 
jména  pokládají  za  výrobek  z  borovic 
(ČL.  XI    380). 


22 


borúcati  borúchat,  int.  slov.  búrat ; 
rozborúchaný  =  škaredě  pobouraný. 

borufai   -Te,   kráva  borové  barvy. 

borůvky  české  mají  totéž  jméno 
v  sev.  a  záp.  Moravě,  na  Hané  a  ve 
Slezsku.  Na  Zlínsku  a  na  Brodsku 
jim  říkají  brusinky,  na  Viškovsku, 
Prostéjovsku  a  Tršicku  černý  ja- 
hodOi  na  Valaších  haferyi  -ů,  na 
HorAácku  (eiorodziny,  ličarodziny, 
čičové  rodziny,  u  Brna  nesétke, 

bosaňa,  -ně,  kráva  červená  s  bí- 
lými nohami  (Dob.). 

bosek  (bosík,  bosák),  1.  jméno 
psí,  2.  řiť  z  mašíka;  boty  se  tím 
mastí  (val.). 

boskem,  bos:  Třa  mi  ptat  davať 
a  boskem  zrny.  Chodi  boskem  (laš.). 

bosky,  bos:  Býl  bosky,  chodí 
bosky. 

boso  =  boskem  (laš.). 

bosýi  na  vých.  Moravě  jen  attri- 
butivně:  Je  obutý  na  bosů  nohu. 
Horftáci  též:  chodí  bosý,  bosá.  — 
bosý  volek,  má  nohy  u  spodu  bílé 
(v.  bosky). 

bosorák,  fem.  bosorka  n.  bosor- 
kyna,  čarodějník  —  čarodějnice  (podl., 
horft.,  val.). 

bosorka,  bourovec  hruškový  (podl.) 

bosorovat,  čarovati. 

bosorský,  čarodějnický,  zlý:  Kedz 
sú  ty  babská  také  bosorské  (Dob.). 

bosura  =  bosaňa  (v.  t). 

bosuFenkýi  zcela  bosý:  Vyletěla 
křepefenka  z  prosa,  a  já  za  ňú  bosu- 
fenká  bosá  (Suš.  637). 

bosulistý,  kráva  b.  =  bosula. 
bóšat,  spáti  v  dětské  řeči  (Jevíčko). 
bot  m.  =  bota. 

botečky,  pl.  m.,  stračka  (bot). 
botka  u  pluhu,  v.  pluh  23. 

BoučoveCi  les  toho  jména  (Tře- 
bíčsko). 

boumati  nohama  klátiti,  sedíc  na 
povýšeném  místě  (záp.  Mor.). 

bourá,  barevná  příze  (Žďár). 

bozat,  líbati;  ale  jen  opovržlivě: 
Bozaj  mne! 

bozkat,  líbati,  v  některých  kraji- 
nách slov.,  v  jiných  obtúFat:  Bozkal 
sem  ju  na  obě  dvě  líčka  (Suš.  352). 


Podaj    synáčka,    nach    mu    bozkám 
jeho  líčka  (Suš.  132). 

božátko  moje,  lituje  se  dítě,  když 
se  upálí,  upadne  a  p.  =  nebožátko 
(.Vah.).      . 

božeo,  bohyňář,  ž.  bohyňa,  rádce 
a  pomocník  od  kouzel  a  čárů,  jakož 
i  ve  mnohých  jiných  potřebách  a 
nesnázích  života,  lidový  lékař  atd. 
(Mor.  lid  165). 

božeohraA,  složka  citoslovná :  dyž 
sa  bez  toho  fajčiska  božechraň  ne- 
hne (Slav.  ČL.  X.  297). 

božekaf,  naříkati:  >Božel<:  Na- 
plakala a  božekala,  že  sú  tak  ne- 
ščasní  (Slav.  ČL.  XIII.  372). 

božf:  b.  dárek  bez  kvasnic  = 
hlupák,  b.  dřevec,  artemisia  abroto- 
num  (bot.),  b.  hněv  n.  b.  metta  = 
duha,  b.  milosti  =  smažené  těsto 
podoby  židovských  macků;  smažívá 
se  v  ostatky,  b.  muka  =  kříž  (Vyhl. 
VI.  XIX.  147);  jinde  zděný  sloup 
s  obrázky  n.  soškami  ve  výklencích, 
b.  nohavičky,  delphinium  (bot.),  b. 
očko  =  ďubka,  kterou  hospodyně  do 
pecna  udělá  (Mor.  lid  130),  b.  pola  = 
trať  ve  Střelicích  na  Brň.  Už  je  na 
božiej  vuoli  =  na  pravdě  boží  (Dob.). 
Boží  jsou  též  doby  časové :  od  božího 
rána,  celý  b.  deA,  rok.  Zajímavo  jest, 
že  noci  přívlastku  toho  se  nepřikládá 
(Mor.  lid  134).  Jak  je  boží  týden, 
nemá  masa  v  hubě  (=  celý  týden). 
Jak  je  boží  neděla,  koní  nevidí  (celou 
neděli).  Je  na  poli  do  božího  po- 
ledňa  (Vah.).  Je  dnes  boží  =  opilý. 
Už  je  boží  =  spí. 

božíček,  kdo  boží,  pro  Boha  prosí: 
To  je  takový  božiček,  po  každé  by 
ene  prosil  (laš.). 

božif,  pro  Boha  prositi:  Žebrák 
božil  kusek  chTeba.  Boži)  mě,  až  to 
na  mně  vybožil  (Šmýd). 

božif  sa.  Boha  se  dokládati,  Bo- 
hem se  zaklínati :  Rozina  sa  mu  na 
to  božita  (Vlk  58).  Divně  sa  božít, 
že  to  neudělal.  Božit  sa  na  to  ne- 
budu. 

Božnova,  pl.  n.,  na  Božnovoch, 
trať  na  Brodsku. 

božokaf  se,  bíti  se  v  prsa  (Místek). 


23 


božstvo :  pro  bostfa  =  pro  Bůh  I 
=:  probostfe,  proboslfinke,  probost- 
finka,  to  je  pékny !  (Mal.  XXIV.  145). 

brabáki  chrobák  (v.  t). 

brabčinec,  -nca,  trus  vrabčí. 

brabčinka,  drobná  třešně,  ptáč- 
nice (Přerov). 

brabískOi  mraveniště  (záp.  Mor.). 

brabrc,  -a,  vrabec  (Zí.). 

brabrčenka,   hruška  toho  jména. 

brabrec,  -bca,  vrabec  (Btcha). 

brabTeneCi  -nca,  mravenec  (Btcha). 

brabouk,  brabíouk,  brouk  (záp. 
Mor.). 

brada.  Pozadková  koudel  proče- 
sána byla  ručními  ochličkami  do 
brad  (gracekj  a  spředena  na  plátno 
koudelné.  Zbylý  pak  špunek  spředen 
na  hrubých  kolovratech  na  žoky 
(arch.  I.  168). 

bradavičnf  koření,  euphorbia.  >  Mlé- 
ko«  se  kape  na  bradavice  (Maš.). 

bradavky,   pi.  f.,  houba  clavaria. 

bradavník  =  ambrožka  (v.  t). 

Bradiny,  trať  (Blansko). 

brach  má  v  sing.  přívlastek  rodu 
žensk.  i  o  mužských  osobách :  Přišel 
mlynářský  a  prosil  nocleha.  Mlynář 
pravil:  >MiIá  brachu,  nemohu  ti 
noclehu  dáť*  (Kda  II.  258).  V  pl. 
»milí  brašic.  NaTišnovsku  má  brach 
ženský   tvar   bracha:    Milý  brachy. 

brak,  brak,  1.  druh:  Máme  zem- 
ňáky  trojího  braku  (Zl.).  Ptáci  vseli- 
jakého  braku  (Vlk  8).  Tam  hořely 
svíčky :  malé,  hrubé,  prostřední,  tro- 
jího braku  (Kda  II.  98).  Stréc  Cha- 
lánek  bele  ešče  z  teho  staryho  po- 
ctivyho  braku  (Dial.  II.  55).  2.  něco 
vybrakovaného,  Ausschuss. 

brak,  lesní  strom  pirus. 

břakyňa,  ně,  ovoce,  jež  roste  na 
braku.  Na  Zábřežsku  rostou  břeiinky 
na  břeku. 

brakovaf,  1.  děliti  dle  druhů: 
ovoce,  peníze  a  p.  (Vlk.  47),  2.  vy- 
bírati: Vlk  něbrakuje  (laš.),  3.  chy- 
běti (jako  v  polštině):  Brakuje  mi 
teho  (laš.) 

brakůvky,  pl.  f.,  vybrakované 
ovoce  (laš.). 

brambor.  Rodových  jmen  na  Mo- 
ravě užívá  se  těchto:  zetháky^  zem- 


ňáky  (val),  zetnčata  (Počenice,  Mor- 
kovice),  jabka,  jablíška,  jablóška 
(han.,  hor.),  zemsky,  -éch  (Litovelsko), 
brambory  (Jemnicko,  Budějovsko), 
erteple  (pom.),  herteple  (již.  Mor.), 
arieple  (Kyjovsko),  kobzofe,  kobzafe 
(laš.),  grumbíry,  brumbiry  (dol.),  bo- 
bále  (Suchov  horň.),  kartofte  (prus. 
Slezsko),  kantofte  (St.  Hrozenkov), 
krompole  (Drahansko).  —  Brambory 
se  jedí  na  Novoměstsku  1.  na  šupavo 
(na  loupačku),  2.  kutané  (rozdrobené 
a  omaštěné). 

bramor,  mramor:  Vím  já  jednu 
hospodu  z  kameňa  bramoru  (Suš. 
177). 

břáňat,  int.  slovesa  břinkat,  chře- 
stiti: penězi,  ostruhami,  řetězem  a  p. 
(slov.  val.):  Čert  bouřil  na  dvéře  a 
řetězem  břáňal  (Kda  II.  187). 

břančaf,  -čím,  silně  mečeti  (o  jehňa- 
těch);  přeneseně  o  pláči:  Ja  ne- 
břanči  tak!  (Slav.  ČL.  XII.  188). 

Brandés,  trať  na  Třebíčsku. 

břanět,  zníti:  Braní  mi  v  uších. 
Jak  ulomil  olověnou  ratolest,  zabřa- 
nělo,  jak  by  zvonkem  zazvonil  (Kda 
II.  154). 

bránit,  1.  hájiti,  s  gen.:  Ach, 
družky,  mifó  drúženky,  braňte  mně 
mojéj  htavěnky  (Suš.  442),  2.  vláčiti 
pole  branami :  Ako  sa  ti  brání  ř  Po- 
bráni} som  si  na  tych  kravičkách  = 
povláčil  kravami  (Dob.). 

branka,  1.  dvířka  zahradní,  letní 
dvířka  chlévová,  z  latěk  n.  silných 
prutů  leskových,  2.  část  hrabice  (v. 
t.  7  +  8). 

brantár,  -a,  Brettnagel  (val.),  slov. 
peřák. 

brantovník,  geum  urb.  (bot.). 

brány,  1.  polní  nářadí  na  vláčení 
zoraného  pole.  (Viz  obr.  na  str.  24). 

brány,  2.  pečivo  svatební  z  bílé 
mouky:  kolo  a  dva  těstové  pruty 
na  zdýl,  dva  na  přič  (Podl.). 

braný  =  vraný :  Pachole  vyslužilo 
braný  kůň  (Suš.  92). 

braové  (=  bravové,  vepřové)  maso, 
buď  sviže   n.  tudzene  (uzené)  (luš.). 

braštan,  -a,  Brechstange,  železný 
kůl  na  dělání  děr,  do  nichž  se  koly 
zasazují  (laš.). 


brat,  -3=:  bratr.,  horň.  (Vok.  sg. 
brate,  nom.  pl.  brařé  n.  brati,  akk. 
a  instr.  pí,  bratry,  Df):  Nesem  mi- 
tého  brata  (Su5.  20).  Ide  pro  ťa 
máti,   idů  sestra  i  brati    (SuS.  779). 

brat,  beru:  -Bere  jak  vůí  na  rohy, 
kdo  rád  přijímá  dary,  úplatky.  Ona 
bere  almužnu  =^  dostává.  Poď,  sy- 
oečku,  domQ,  bérů  na  vojnu  =  od- 
vádéjf  (Bart.  III.  613).  Dyž  můj  milý 
na  vojnu  bral.  Vzal  na  vojnu  ^ 
zverboval.  Najedli  sme  se  dobré  po- 
lívky   a    masa,     a    hospodský   bral 


slub  =  maj(  zdavky,  nabrali  slubu  = 
jsou  sezdáni.  Prase  bere  na  sebe  = 
mfinf. 

brat  se,  ubírati  se,  jiti:  Bereme 
sa  domu  ^  jdeme  pomalu.  Caro- 
déjnfk  volal  na  chlapa,  ale  chlap  se 
nebral  jfe  na  horu  (Kda  I.  29).  Srp, 
plachetku  vzala,  na  trávu  se  brala 
(Su5.  444).  No,  máli  byzme  sa  ui 
brať  =±  jiti  domu  (val.).  Nebrali  sa 
Iť  =  nemčli  se  k  odchodu.  Nebere 
sa  k  práci  =  nemá  se.  Bylo  12  hodin, 
kuchařky  se  jeStě  k  ničemu  ani  ne- 


1.  Desky  (Zlfn),  meče  n.  mečíky  (han),  prSvlačky  (láp.  Mor).  2,  Podbr&nky.  papriky 

(dol.),  aviaky  (lip.  Mor),  počtem  3-ď,  v  nich  branné  luby  (S). 
Vláčí  ae  třemi  branami,  jeí  jsou  spojeny  třpelami  (4),  t.  j.  íeleznými  oblouky  (Jicko). 


mirné  ::=  mél  mirné  ceny  (Vyhl.  I. 
105).  Musíte  si  to  nebrať  do  hlavy 
a  hfedéť  si  to  vyrážať  (smrt,  Škodu) 
Vah.  To  byla  krásná  pani  v  kostele! 
1  to  hrabě  pořád  se  na  ni  dívalo, 
ani  ofit  s  ní  nebral,  jen  na  ni  hleděl 
(Kda  II.  192).  Kbft  nebere,  nevezme 
z  místa  ^  nechytne.  Koné  vzaly 
z  místa  a  nepustily,  ež  byly  s  fúrům 
na  kopci  (Vah).  Kameň  (mlýnský) 
bere,  koš  podává  (SuS.  537).  Bere 
chuť  na  jídlo,  zebrát  chuť  na  víno, 
vzáí  chuť  na  maso.  Beru  mne  dří- 
moty =^  dflme  se  mi.  Vcselnici  jeli 
nabrať    sFubu  =  na    zdavky,     beru 


braly  =  nemély,  nechystaly  (Kda  1. 
122).  Chlapci,  berte  sa  í ::;  chystejte 
se  jíti  (Df.).  Pohanka  hned  se  pékné 
brala  a  urostla  veliká  =  rostla  (Kda 
II,  307).  Na  koňa  sedal,  za  palaS  se 
bral  =  chytal  (SuS.  597).  Kde  by  sa, 
chlapečci,  kde  by  sa  nás  bralo,  dyž 
nás  dycky  vodS  pod  hranické  právo 
(na  odvod).  Na  starost  sa  ui  ty  bídy 
zberú  vSecky.  Už  zme  si  pověděli, 
Že  sa  zebereme  v  tyto  nové  vlna. 
Nové  vína  idú,  my  sa  nebereme, 
heiraten  (Bart.  III.  412). 

brateřlzna  n.  bratrovizna,  dědictví 
po  bratru  (Kt.  dle  urbaře  pol.-ostrav.). 


25 


bratr,  Vok.  bratře  znamená  také 
tolik  co  >  kamaráde «  s  kterýmžto 
slovem  se  často  spojuje  >  kamaráde 
bratře  I «  V  pl.  v  tomto  význame  je 
tvar  » bratrové !t  kdežto  bratři!  zna- 
mená fratres. 

bratráně,  -ěte  n.,  druhý  bratranec, 
vlasnfk  (v.  t). 

brav,  brávek,  vyřezaný  kanec. 

bravenčírka,  mraveniště  (laš.). 

bravenčář  (bravynčoř),  mravenec 
(Lor.). 
Braveničnái  -é,  trať  v  Leznici. 

brávnfki  pták  turdus  viscivorus 
(Krumlovsko). 

brávské,  braové  maso  =  vepřové 
(laš.). 

brázda.  Jeli  pole  na  svahu  polo- 
ženo, vede  se  přes  Jiě  brázda  šourem, 
aby  voda  mírnějším  spádem  od- 
tékala. Této  brázdě  říkají:  zvodonč 
(f.  slov.),  srážka  (Kyjovsko),  svúmica 
(Příborsko),  schUdnica  (Brušperk), 
svud,  svudnica  (Ostravsko). 

brázdit.  Pole  zaseté  se  brázdí  = 
obhání  brázdou  (laš.)- 

brbta,  -ly,  bubta,  kdo  rád  brble, 
reptá. 

brbtati  -biu,  -btám,  reptati:  Naši 
brblajó,  mně  tě  chtět  nedajó  (Suš. 
398).    Vaši   staří   brblá    (Suš.  700). 

brbtoň,  -a,  brebta. 

brborec,  -Ica  ==  hrbolec,  masitý 
výrostek  na  těle  (val.). 

brbontati  -cu  =  brblat:  Nebrboncil 

brča,  -če,  m.,  brčoun:  Ja,  veď  na 
tebe  sem  čekala,  starý  brčo!  (Slav. 
ČL.  X.  464). 

brčafi  -ím,  někomu  o  něco,  bru- 
čivě  domlouvati :  Pořáď  ně  o  to  brčí 
(val.).  Stařena  nedy  aj  staříkovi 
brčata  (Slav.  ČL.  XII.  132).  Tatik 
sa  ím  o  to  dosť  nabrčá)  (Slav.  ČL. 
X.  37). 

Brd,  pl.  Brda,  trati  v  r&zných 
končinách  Moravy. 

brdavý  =  šuvirý,  křivý  (laš.) :  Mám 
vřeteno  vrtké=^  dobře,  rovno  se  jím 
vrtí,  opak  je  vřeteno  brdavé 

brdce,  -a,  n.  =  brdečko  1.  u  vozu, 
část  váh  v.  vúz  II.  26a),  2.  u  stavu 
tkalcovského  (v.  t.  I.  i). 


brdečkovitý:  Kůň  měl  brdečko- 
vité,  kravské  nohy  =  chodil  koleny 
k  sobě  (arch.  III.  190). 

brdice,  pl.  f.,  též  brzlice,  planší 
masné  mezi  střevy  (Vah.). 

brdo   u  stavu   tkalcovského  (v.  t. 

I.  P). 

brdúc,  slovce  značící  pád  s  vrchu 

dolů:    Leťé)   po  schodách   a   brdúc 

do}&  (Zl.).  Jel  a  dřímat,  vůz  najednúc 

brdúc  do  dota  (Vah).    Ledva  vešla 

venka,  brdunc  sebó  (Maš.j. 

brebetka,  brebutuška,  veš  (žert.) 
val. 

brebentit,  brebencovat,  breptati, 
mluviti  řečí  cizí,  nesrozumitelnou. 

brebeška,  mravenec  (záp.  Mor.). 

břed  =  vřed,  1.  nežit,  2.  psotník, 
padoucnice:  Vy  vrh  sa  ně  břed  za 
krkem.  CMapca  zaťal  břed  =  popadl 
psotník.  Byl  jak  ve  bředě  =  roz- 
vzteklený (Slav.  ČL.  X    370). 

bředovitý,  padoucnicí  stížený: 
Veď  on  je  bředovitý! 

břeh,  kopec,  svah,  stráň:  Nemohl 
vyjet  do  břeha.  Běžeí  dolů  břehem. 
Je  tam  do  břeha.  Chalupa  stojí 
v  břehu. 

Břehy,  pl.  m.^  jméno  trati  a  pastvin 
na  stráních. 

břem  slez.,  břím  mor.  =  modřín. 

břemeno,  1.  Nůše:  trávy,  sena 
a  p.  (val.).  2.  Narodili  se  v  jednom 
břemeně  =:  jsou  blíženci  (laš.). 

břen,  břenec,  ryba,  má  při  pysku 
na  obě  strany  rožky,  které  do  sebe 
vtáhne  a  zas  vypustí;  ty  rožky  jsou 
měkké  (Vyhl.  VI.  XIX.  736),  cobitis 
barbatus. 

břenek,  ryba  gobius  fluviatilis. 

břesat,  čerstvě  mluviti  (záp.  Mor.) 

břesat  se,  nuzně  žíti,  sich  fretten. 
Vybřesal  se  z  nemoci,  dluhů,  vy- 
křesal (Jevíčko). 

bréskat  mléko,  ulíti  ho  tak,  že 
se  hospodyni  na  nic  nehodí,  pantschen 
(záp.  Mor.). 

břéskat,  vřískati  (vých.  Mor.). 

břest,  lesní  strom  ulmus  cam- 
pestris. 

břésf,  břísti:  Když  ty  vrabce 
(v  rybníce  na  kři)  zastřelíš,  já  ti 
pro  ně  pobředu  (Kda  II.  200). 


26 


Břestkai  coU.  pí.  (sing.  břestek), 
trať  v  Blatnicí;  »růstávalo  tam  bře- 
stové  dřevo*. 

břeščák,  vřešťoun ;  též  příjmení  = 
Bečák. 

břeštran,  břečtan  (horň.). 

břetenícei  břftevnice,  bžetrnice=: 
slepýš. 

březáki  houba  pod  březami  ro- 
stoucíy  boletus  scaber  (val.). 

březí,  -í  n.,  březový  háj. 

březí,  březavá  kráva,  s  bílým 
hřbetem  a  břichem,  ostatek  červená 
nebo  černá. 

březica,  -ce,  mladá  bříza. 

březíčí,  březčí,  březová  chrasť. 

březina  =:  březí:  Pod  dubinu  bře- 
zina (Suš.  201). 

březíní,  vřes  (proston.  etym).  Zl. 

březistý  =  březí:  Byla  čérná^  taká 
březistá  telička  (val.). 

brezník,  březový  lesík  (Dob.). 

brezo,  brezavý,  vůl  téže  barvy 
jak  březí  kráva  (v.  t.).  Co  se  týče 
skloňování  v.  barno  (Df.). 

březoň,  -a,  vůl  =  brezo. 

březovák,  prut  březový. 

březovec,  -vca  =  březovák. 

březovica,  -ce,  březová  voda,  te- 
koucí z  navrtané  břízy  s  jara. 

březovka  =  březovica  (val.). 

březuFa,  -Fe  (slov.  val.),  brezaja, 
-je  (horf\.)  =  březí  kráva  (v.  t.). 

březúfka,  1.  březová  voda,  2.  bar- 
vivo vajec  velikonočních  (Vah.). 

breždéf,  1.  svítati:  Jak  raníčko 
zabreždjévá,  škovránek  už  zpjévá, 
2.  bečeti:  Tele  breždí  (horň.). 

brhet,    -hta,   pták   sitta   europaea 

(Zl.). 

brchat,    buditi:    Brchát   sem    ho 

o  4  hodinách,   ale   nechtělo    se  mu 

stávat  (Zl.). 

brchat  sa,  1.  probírati  se  ze  spán- 
ku, vstávati  z  postele:  Už  sa  brchá. 
Brchá  sa  s  peci,  2.  z  nějaké  nemoci, 
Škody,  pohromy  znenáhla  se  zotavo- 
vati: Vybrchář  sa  z  toho.  Sotva  zme 
sa  po  tom  ohni  trochu  zbrchali,  při- 
šíy  krůpy  (vých.  Mor.). 

brcholíf  sa,  dem.  slovesa  brchat 
sa :  Tak  zme  sa  už  brcholili  =  sbírali, 
chystali  odejíti  (vých.  Mor.). 


břidavý:  b.  máslo,  měkkavé,  řídké 
(laš.). 

břidif  86,  1.  oškliviti  se:  Aj  židi, 
židi,  jak  se  mi  břidi  (Vyhl.  VI.  XIX. 
644)  laS.,  2.  strachy  se  blázniti :  Dyž 
uvidí  pabóka,  zbřidil  by  se  (záp.  Mor.). 

břídta,  břidlice. 

břidlina,  břidličnatá  půda  (laš). 

břidký,  1.  b.  maso,  tlusté,  prorostlé, 
zvláštč  u  bagounů ;  b.  sádlo,  mastné 
(ne  jalové,  lykovité)  Zl.,  2.  ohyzdný, 
ošklivý  (laš.);  pol.  adv.  brzydko. 

břita  =  šleda,  šlechta,  tenká  deska 
kamenná  (val.):  Ve  studni  na  dně 
byla  veliká  břila  (Kda  I.  292).  Sklep 
být^  břitami  přikrytý  (Vlk  6).  Ne- 
stavaj  břitl  =  nenadsazuj. 

břitká,  břidlice,  opuka;  břilkavitá 
zem  (laš.). 

břinčet,  pronikavě  zvučeti:  Mo- 
zeka  mně  hrála,  břinčela  (Bart.  105). 
Sklo  otřesené  břinčí. 

břinčit,  zvučné  udeřiti:  Břinčí)  ho 
po  hubě. 

břink,  1.  -u:  Nemá  břinku  (branku) 
=:  není  svůj.  2.  Odpíná  zástěru,  a 
cosi  břink  —  dukát  (Slav.  ČL.  X. 
374)  =  břinklo.  Z  ničeho  nic  tabula 
v  okně  břink  (rozbila  se).  Kovář  vzal 
kladivo  a  břink,  břink,  břink  třikrát 
čerta  za  ucho  (Kda  II.  53). 

břinkat,  1.  na  housle,  břinkat  si 
penězi,  2.  bíti  po  tváři.  Vybřinkáí 
mu  po  hubě.  Tak  ťa  břinknu !  Dostát 
břinkanec, 

břítelnica,  -ce,  slepýš  (v.  t.). 

brk:  »Je  jak  z  brku  vyražený* 
(divoký).  Z  brku  dělají  se  pukače 
(bouchačky),  z  nich  se  střílí  bram- 
bory (Slav.  ČL.  X.  300). 

brkač,  -a,  m.,  dětská  hračka ;  vy- 
robí se  zářezem  v  brku.  Jazýček 
takto  vzniklý  vyluzuje  při  foukání 
zvuk  (Slav.  ČL.  XII.  132). 

brkačka  =  hrkávka  (v.  t.). 

brkaf,  brgaf,  grcaf,  gucaf,  říhati, 
štikati :  Brká  sa  mi  (val.)-  Brkat  na 
koho,  sápati  se  (laš.). 

břkaf,  břču,  I.  létati  s  šumotem 
křídel,  neuměle,  poplašně.  Zvi.  o  mla- 
dých ptácích  aneb  o  ptácích  zavře- 
ných v  kleci:  Ptáci  břčú  (Slav.  ČL. 
XI. 46).  2.  Žduchati:  Nebřkaj  1  (horň). 


27 


brko  =  brk  (val.  horň.). 

břta,  břtal  volají  honci  na  korop- 
tve (Zl.). 

brlina,  tyč,  tenké  dřevo:  Máme 
kupené  provázky  v  obecním ;  ale  to 
néni  žádné  dřevo,  enom  takové  brliny 

(Vych.). 

brto  =  berla  (laš.):  Já  jich  budu 
uzdravovať,  chromým  brta  odhazovať 
(Suš.  42). 

Brlohi  trať  (Blansko). 

brtochi  brlochy,  habrtochy,  staré 
šaty,  háby  (val.). 

brtomtati  -cu,  nejasně  mluviti 
(vých.  Mor.). 

brlý  =  vrlý,  rychlý,  hbitý:  On  se 
nepotrhá,  on  není  brlý  do  práce. 

brmbat  =  bumbat,  píti  v  dětské 
řeči. 

brmtál  v.  kovář. 

brňák  v.  chroust.  Brňáky  trať  na 
Sokolnicku. 

brňatai  brepta,  Brummbár. 

brňastět,  plesnivěti:  Hlava  mu 
brnastí  (val.). 

brňavý:  Naša  kotěnka  brňavá 
chytila  ptáčka  strnada  (má  černé  a 
červené  chlupy  promíchané,  val.). 
2.  Kdo  v  řeči  okolkuje. 

břňat:  Muchy  břňajú,  poletují 
s  šumotem  (Slav.  ČL.  X.  30).  Či 
včeTenka  břňá,  či  ma  milý  volá  (Suš. 
339). 

brnět,  1.  bzeti:  včela  brní,  2.  mlu- 
viti, reptati:  Nebrň  pořáďl  Brní  jako 
chroust  na  niti  =  mluví  bez  ustání 
(Žďár).  Nemožu  číst,  dyž  všeci  brníte 
(Jicko). 

brnečko :  Slunečko,  brnečko,  vysviť 
nám  (ND.  47). 

Brnénka,  na  Brněnce  (trať  v  Roz- 
stání). 

Brněnky,  na  Brněnkách,  trať 
v  Čejči,  na  Novoměstsku  i  j. 

brno:  Sukna  ti  trčí  jak  brno, 
máš  to  naškrobené  jak  brno. 

brňo,  víil  brňavý,  barvy  připálené 
(gen.  brně,  akk.  brňu,  vok.  brňo, 
instr.  brňů.  Plur.  brně,  brňů  atd.).  Df. 

brnoša,  -še  =  brnuša  =  vrnoša, 
1.  kráva  barvy  připálené.  2.  breb- 
tavá  žena  =  staré  brno. 


brodit  koně  =  plaviti:  Jede  tu 
můj  milý  obrodit  koníčky  (Suš.  102). 
Zimná  je  vodička,  mám- li  přes  ňu 
brodiť?  Nébroď  se  Janíčku  přes 
zimnu  vodičku  (Suš.  388).  Smích 
mu  tak  v  očoch  brodil  (Vlk  31). 

broh,  laš.  bruh,  brohu,  stoh  u  sto- 
doly: Odešla  sem  stohy  brohy 
(ND.  54). 

brojíf,  dováděti:  Děcka  brojú 
ceiý  děň,  Synci  brojili  (dováděli, 
byli  rozpustilí). 

brojení,  dovádění:  Nebraň  tomu 
synku  v  brojení  =  v  dovádění  (MLid 
210). 

brok,  colL:  A  v  tom  honění  Jura 
Boháček  na  Juru  Šišku  brokem 
střelil,  který  ještě  tři  broky  v  sobě 
má  (arch.  I.  143) 

břonkat  =  břinkat:  Homí  jož  na 
hosle  troško  břonkat  (Maš.). 

brouchat  se,  broditi  se  vodou, 
rosnou  travou ;  zabróhané  =  zarou- 
saný  (záp.  Mor.). 

brouk  slově  chrobák,  škrobák, 
babók  (han.),  brabák  n.  vrabák  (Li- 
tovel) ;  hromadně  chrobač  (fem.).  — 
Nechce  se  mně  broku  =  není  mi 
do  smíchu.  Ten  má  dnes  broku  n. 
bróke  (rozmar).  Olom. 

broskyňa,  -é  f.  =  strom  brosk- 
vový: Stojí  v  poli  broskyňa,  pod 
broskyňú  děvčina  (Suš.  202). 

brozd  i  brozg,  -u  m.  zárodek 
pupence  na  stromech.  S  jara  se  ola- 
mují  dubové  větvičky  s  brozgem 
hovězímu  dobytku  (val.,  horň). 

brožff,  žebroniti :  Vybrožil  na  něm 
chleba  (laš.). 

brstevnlca,  -ce :  De  ideš,  Rozušo, 
volala  Manča  na  brstevnicu  Cvajkovu, 
co  spolu  vychodily  školu  (Slav.  ČL. 
X.  38).  Hanču  pustili  s  brstevnicama 
(kamarádkami).   Slav.  ČL.  XI.    324. 

brstva  =  vrstva:  Už  teho  hodně 
z  tej  brstvy  ubylo. 

bršený  med  =:  plásty  medem  na- 
plněné,  vrchem  zalité  voskem  (Zl.). 

bršllca,  -ce  =  vršlica,  heracleum 
(bot). 

bršor,  aegopodium  podagraria 
(bot.). 


28 


brf|  oddélení  v  úle;  jednak  má 
jednu  brť,   troják  tná  tři  brti  (laš.). 

bru6ný  =:  bujný  (záp.  Mor.). 

břud,  -u,  špína:  Na  dně  (v  láhvi) 
je  už  edem  břud.  Má  na  sobě  bfudu! 
(laš.) 

břuďáki  špinavec  (laš.). 

brůdňa,  -é  f.,  místo,  kde  se  do- 
bytek brodí  (Olom.) 

břucháfi  -a  =  břicháč. 

brucho  =  břicho:  Ma  nad  tým 
brucho  nebolí  (horň.). 

brumlSi  Brummeisen,  drnkačka. 
To  je  brumla  chlap  (Maš.). 

bruncef,  -cTa  =  brunciík,  malý 
chlapík  (Opav.). 

bruncleki  valašská  vesta. 

brundivál,  v.  kovář. 

břunět:  chrust  břuní  (zvuk,  jejž 
působí  letě).  Břuní  mi  v  uších.  Co 
pořáď   břuníš  ?  =  breptáš   (Jevíčko). 

bruný  =  vraný:  Po  čemže's  mé 
poznala?  Po  kuničku  po  brunym 
(laš.),  Suš.  775. 

brusací  kameň  =  na  broušení 
(vých.   Mor.). 

brusiny,  pl.  f.,  co  se  s  brusu 
ubrousí,  ustálé  v  korýtku  pod  brusem 
(záp.  Mor.). 

bruslnka  kde  na  Moravě  roste, 
má  většinou  totéž  jméno ;  ve  Slezsku 
bruslenka;  na  Drahanské  vysočině 
slově  kameníček.  Kde  neroste,  tam 
říkají    brusinky    černým    borůvkám. 

brúsit:  Brusič  po  dědině  (toulal 
se).  Zabrúsit  k  nám.  Brousila  po  trávě 
(dok.  9.).  Brúsiť  po  někom  hubu  = 
jezditi  (Jicko). 

brusTeki  -a,  kordula  mužská  i  žen- 
ská (Vyhl.  VI.  XVIII.   1044). 

Brusná,  trať  (Blansko) 

brusňáki  lívanec  přes  celý  plech 
se  švestkami  na  vrchu  nakladenými 
(laš.). 

brustrák,  vesta  (Jicko). 

bruškvoreCi  -rca,  acorus  calamus 
(bot.). 

brveno  =  drveno,  poleno  (val.). 

bryga,  žerď:  Vzat  na  něho  brygu 
(Jicko). 

bryja,  -je,  1.  lízačka  z  rozvařených 
švestek  (val.,  laš.),  2.  ovocná  kaše: 
» svěží «    ovoce    (jabka  a  hru.^ky)    se 


pokrájí  a  uvaří;  do  toho  se  vleje 
mouka  rozklechtaná  v  mléce  (laš.). 
Ve  Slezsku  dělají  bryju  z  chebzinek 
=  han.  hular. 

bryta  =  bříla,  ploský  kámen. 

brýle,  pl.  fem.  u  pluhu  v.  pluh  6. 

bryfena,  kráva  brylistá,  má  okolo 
očí  lysky  jako  brýle  (vých.  Mor.). 

bryndáček,  šatka  uvázaná  ne- 
mluvněti okolo  krku  a  na  prsa  splý- 
vající, aby  se  »nepobryndalo«. 

brynza,  -ze,  ovčí  sýr  (val). 

brynzoch,  kdo  brynzu  dělá  na 
salaši ;  zvláště  valášci  v  betlémě  pa- 
pírovém, kteří  nesu  brynzu  Ježíškovi 
(val.). 

brýzgat,  -zdám  i  -ždžu,  n.  brúzgat 
sa  v  čem,  babrati,  špiniti  se  v  čem, 
2.  tlachati:  Ten  brýždže!  (val.). 

bryzufa,  -fe,  f.  brazilské  dřevo 
barvivé  na  barvení  vajec  pomlázko- 
vých (Slav.  ČL.  X.  36).  Na  Zlinsku 
fryžuTa. 

brz,  brze  ==  brzo :  Zpomenu  si  na 
jiného  brze  (Suš.  320). 

brzelka  =  bryzula  (v.  t.). 

brzgtý,  nabrzglé,  navrzglé  mléko, 
jež  začíná  kyseleti  (Zl.). 

brzo,  skoro,  fast :  Tedová  mél  brzo 
každý  sedlák  voly  (skoro  =  časně!). 

brzúnečko,  velmi  brzo. 

Brzyca,  -ce,  příjmení. 

bržďatka,  čerstvá,  teplá  žinčice 
(val.). 

bubák,  hrozivé  mračno  vystupující 
(Loštice). 

búbera,  -re  =  bubák:  Chodí  jak 
búbela  (dok.  87). 

bubínky  (bobinke),  duběnky(Brň.). 

bublanína:  potlukou  se  vařené 
brambory,  do  nich  se  přidá  Škvarků, 
zasype  trochou  mouky  a  zadělá  mlé- 
kem n.  vodou  (záp.  Mor.). 

bublina,  silene  inflata  (bot). 

bucka,  bucinka,  pusa  (záp.  Mor.). 

budík,  dítě  buclatých  tváří. 

bůcf,  bodu:  Kráva  bode.  Mňa 
to  bodío  (Vah.). 

bučák,  1.  špalek  bukový  (Vlk  46). 
2.  =:  bukovĎák,  hřib  rostoucí  pod 
bukem. 

buček:  A  veď  oni  Svageřé  za- 
hfédajú    všeci   jak    zpoza    bucka  = 


29 


jako  loupežníci  (Vlk  93).  Už  je  na 
bučku  =  už  má  vyhráno  (vých.  Mor.). 

búčf,  seč  buková. 

buďa,  nesklonný  přechodnik  pro 
všechny  rody  a  obé  čísla  (val.  bu- 
ďaci,  han.  buda)  připojuje  pravidelně 
přístavek  příslovečný  k  podmětu: 
Já  sem  sa  buďa  malým  nadělati 
Buďa  pudmistrem  hleďét  pořádku 
v  obci.  Buďa  cMapcem  slýchává) 
sem.  >Buďa  tebú  neděiái  bych  toho. 
Buďa  varna  nechat  bych  ho«  (zna- 
mená tolik  co  german.  na  tvém,  na 
vašem  místě).  Nadělat  sem  sa  jak 
živ  hněď  bud^  matým  (Slav.  ČL  XII. 
131). 

buděnéi  ého,  ráno  chodili  muži- 
ganti  po  buděném  (Vlk  82)  =  bu- 
díčkem. 

budinka  1.  jablko  veliké,  sladké. 
2.  hrozen  bílý,  má  drobná  zrnka. 

budižknlčemu:  To  je  chlapík 
budižkničemu  =  na  nic  hodný. 

budnfčeki  pták  fícedula  (Zl.). 

budník,  holubník:  Holubi  měli 
budníky   pod    okapem   (VI.  XVIII. 

416.). 

budovati  1.  stavěti:  Vdova  dům 
buduje  (Suš.  140);  budovat  sa,  sta- 
věti si  novou  chalupu ;  2.  jednati  si : 
Nabudovát  si  nových  šatů,  náčíAá 
a  p.  (vých.  Mor.). 

budrSi  glechoma  hederacea  (bot.). 

budúc,  to  už  je  na  budúc,  na  léta 
(vých.  Mor.). 

budúcf,  trvanlivý:  ta  zeď,  cesta 
a  p.  je  budúcí  (Vych.). 

budunek,  budova  (val.,  laš.). 

Bůh:  Tady  je  pití  a  jeziva  do 
Boha  =  hojnost  (Vlk  72).  To  je 
z  Boha  člověk  =  velmi  dobrý.  A  ten 
třetí  ten  byl  z  Boha,  vezme  dítě 
(pohozené)  do  kočára  (Suš.  156). 
Paměti  hodno  je  starobylé  rčení  >na 
ty  bohy«  na  ty  zbohy,  na  spány- 
bohy  =  na  štěstí.  Měli  zme  krávu 
nemocnu,  afe  na  ty  bohy  přišét  Hoza 
a  pomoht  jí.  Zatrúsít  sem  v  seně, 
afe  na  ty  bohy  sem  tu  jiskru  udusit 
za  včasu.  Ešče  na  ty  bohy  že  keřísi 
súkeníci  ho  našli  (Vlk  39).  Už  sem 
myslel,  že  nepřinde,  a  na  ty  bohy 
vidím,  jak   běží   (Mal.    XXIV.  140). 


buchá,  gen.  pl.  búch  =  blecha 
(horň.) 

buchanec,  rána  rukou  do  zad. 

buchár,  nechutná  buchta. 

buchat  sa,  bíti  se  v  prsa:  V  ko- 
stele pokleknu  a  búchajú  se  třikrát 
(Slov.  obr.  I.  281). 

buchetka  =  buchtička. 

buchnout  do  vody,  spadnouti. 

buchotat,  -cu,  silně  tlouci:  To 
moje  srdenko  tak  ve  mně  buchoce 
(Suš.  228). 

buchty  vařené  =  v  hrnci  dušené, 
mlékem  napuštěné  (han). 

buchtař,  -a,  kdo  neumí  než  buchty 
pojídat:  Včiléši  vojáci  to  só  proti 
nám  bochtaři  (Vyhl.  I.  7). 

buchtičkový  v.  kožuch. 

Buchtiny,  trať  v  Boršicích. 

buch,  buchy  na  dveře,  matičko 
votevře  (Suš.  153). 

buchýc  ho  do  zadů  (Slav.  ČL. 
X.  36). 

buják,  býk  (LN.  II.  139).  Dyž  šla 
krávy  dojit,  sedta  pod  bujáka  (Suš. 
679). 

bujana,  kráva  silná,  s  lalokem 
pod  krkem. 

bújaf  si,  bujným  býti:  Vypostá- 
vaní  chtapi  bújali  si  (val.).  Ta  tráva 
bujá  =z  bujně  roste.  Ten  oheň  ne- 
bujá  =  slabo  hoří  (val.).  Mam  enem 
páru  kobzoli,  z  tych  nemožu  bujat 
(laš.).  Och  dobře  ti,  dobře,  nejmladší 
sestřičko,  u  matičky  bujať  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  837;.  Ono  po  takovém 
mladíkovi  také  nic  není,  který  si 
z  mládí  nezabújá  ==  nezahýři  (Slav. 
ČL  X.  297).  Antoš  si  bújálv  ho- 
spodě (Slav.  ČL.  XI.  379). 

bujavica,  -ce,  bujica,  bujnica  = 
jahoda  truskavec  v.  t. 

buk,  ovad,  střeček:  Najedl  se  jak 
buk    (Vah.),    Polsky:    miód   a  wino 
jak  b^k  pitém  ('Erben,  Sto  poh.  str 
202). 

bukač,    a,  pták  ardea  stellaris. 

bukance,  -ců:  z  buchtovýho  těsta 
nakrájíme  takový  kúsky  a  upečem. 
Upečený  horký  se  potahajú,  máslem 
omastijú,  makem  a  cukrem  posypů 
(dok.  111) 

Bukovec,  trať  na  Jihlavsku. 


30 


bukovína,  bukový  háj  (val.).  2. 
větví  bukové. 

bukový  hlas,  tlustý,  basový  (val.). 

bukva,  bukvice,  coll.  Živ  se  tedy 
bukvu,  žaludem  (Suš.  367.). 

bukvíca,  -ce,  betonica  off.  (bot.)- 

bůr,  bolu,  bolení,  bolest:  Mám 
veliký  bůr  v  hlavě.  Do  prši  bůf 
dostat  (laš.,  horň.). 

buta,  kotouč  dýmu,  hromada 
(Lor.).  Žebralo  se  jich  bula  (laš.). 

buíáčeki  hliněná  miska,  kastroulek 
(Jevíčko). 

bufáčka,  hruška  toho  jména  (Zl.). 

buTaf,  bourati:  Rozbulat  chalupu. 
Pec  se  nám  obuli}  (laš.). 

bufavý,  tlustý,  plný,  nadutý  (val.). 

bulík,  býček  (záp.  Mor.). 

bumba,  nápoj  (v  dětské  řeči). 

bumbati  píti  (v  dětské  řeči).  Až 
se  já  vínečka  nabumbám,  potom 
vám   na  dudy    zadudám   (Suš.   152). 

bumbaska,  sukně  z  >bombasuc, 
vlněné  látky  (laš.). 

bumbela,  plachta  na  žerdi  uvázaná, 
v  níž  se  kolíbají  děti  (Lor.).  Srov. 
bambula,  kolembač. 

bumbílek,  drobný,  kulatý  knoflík 
kovový  (Maš.). 

bumbifk,  bobule,  plod  bramboru 
(Lor.). 

bumtotat,  -cu:  Kdo  neustále 
o  jednom  mluví,  ten  pořád  o  tom 
bumloce  (laš). 

bumbyrok,  tulák:  Ty  bumbyToku 
kaj  si  zas  chodil?  (Lor.) 

bumtavý,  nemluvný:  Vona  je  ta- 
ková bómtavá  (Loštice). 

buonút,  lehnouti  (v  dětské  řeči). 
Bucni  si! 

buny,  fazole,  z  něm.  (Jicko). 

bunčata,  -}y,  m.,  Auhňal. 

bundáš,  -a,  jméno  psa  huňatého. 

bunk,  ovád  v.  t. 

buňkáč,  -a,    pták    ardea    stellaris. 

Buráň,  příjmení. 

burčák,  víno  ovocné  z  hrušek  a 
jablek. 

burda,   hřmotný  člověk,  křikloun. 

burdak=l.  býk  (v.  t).  2.  ruční 
stroj  na  větí  obilí  (v.  stodola).  3.  řetěz, 
kterým  se  řídí  povoz,  když  se  vozí 
klády.  4.  starší  sukně  hrubá  (Opav.). 


burek,  vyřezaný  kanec.  To  je 
burek !  člověk  tlustý,  vykrmený  (laš.). 

búřenf,  bouřka:  Časné  (s  jara) 
bouření  —  pozdní  hlad  (bude  úroda) 
Vád. 

burgyňa,  -ně,  řepa  cukrovka. 

búřit  na  dveře,  mocně  tlouci :  Smrť 
buři  na  dveře  (Suš.  11.).  Kdo  tu 
buři  na  mne?  (dobývá  se).  Suš.  159. 
Ulom  hatuzečku,  pobuř  po  hrobečku 
(Suš.  159).  Svatý  Juři  kořeň  buři  = 
budí  (Suš.  768).  Větr  se  búří  = 
zdvihá  (ZL). 

burka,  ovce  sivastá  do  černá  (val.). 

burkaf,  bouřiti,  zvi.  ze  sna  (han.). 

burko  váná  silnica,  dlážděná  (Slez- 
sko); pol.  brukowač. 

burmistr,  pudmistr,  pulmistr,  Biir- 
germeister. 

burnus,  zimní  kabát. 

buřoch,  Brummbár  (laš.). 

buroň,  -a,  býk  (val.).  Je  vypasený 
ako  buroň  z  panského  dvora  (Dob.). 

buroš,  -a,  vůl  podpálený. 

burý,  hnědý  do  sivá  (z  nebarvené 
vlny);  burá  vlna  bílá,  promíchaná 
chlupy  do  černá  ryzavými  (val.). 

burýš,  -a,  burý  kabát  (val.). 

buvat,  spáti  (Suš.  511). 

bůvíjaký  =  kdovíjaký  v.  t. 

byčák,  chlév  na  obecního  býka 
(Vyhl.  I.  90). 

býček,  fazole  =  kravička  v.  t. 

bydto,  1.  živobytí:  Huba  nepotře- 
buje myd^a,  dyž  užívá  dobrého  bydla 
(Vek.).  >To  je  moje  bydío,  co  je  na 
mně  vidno,*  pravil  žebrák  (Vek.). 
2.  Nechať  svinu  na  bydío  =  na  ple- 
meno (laš.).  3.  dobytek :  Natrefil  tam 
pastyřa,  co  černé  bydío  pase  (Suš. 
92.).  4.  drůbež  (Vyhl.  VI.  XIX.  41). 

bydtovaf  =:  bytovati:  Dy  už  ty 
na  věčnost  u  pekle  bydíuješ!  (Suš. 
32.) 

bydra  =  vydra,  bedří  čepice  (Brň.). 

bygan,    hlupák,  nemotora  (pom.). 

bych  —  by:  1.  Kondicionály  >jedí 
bych,  píí  bych,  spái  bych«  a  p.  zna- 
menají tolik  co:  chce  mi  se  jísti, 
píti,  spáti ;  oněch  vazeb  však  se  užívá 
pravidelně.  Děti  na  př.  jinak  nepo- 
vědí než:  Maménko,  já  bych  jedí, 
já  bych  spaía  atd.    Piía  bych,  jedía 


31 


bych  (Suš  214).  Synáčku  můj  milý, 
já  bych  už  snídala  (Suš.  34).  2.  Kon- 
dicionál vyjadřuje  přání:  Bych  se 
byla  utopila,  dy  mne  ma  macička 
myla  (Suš.  468).  3.  uvozuje  podmínku: 
Bys  byla  dobra  ženka,  poslechla  bys 
malženka  (Suš.  788).  4.  Proč  tě  tvá 
hlavěnka  bolí?  A  jak  by  iha  nebo- 
lela 1  (wie  solíte  er  mír  nicht  weh- 
tunl)  (Suš.  112). 

býk,  1.  vedle  obyč.  býk  říká  se 
též  buják  (horň.),  buroň  (val.),  burdak 
(laš.),  helan  (u  Šilperka).  2.  ruční 
stroj  na  čistění  obilí  =  fukar.  3.  byk 
tahnuť,  řetězem  přitáhnouti  (Opav.). 
4.  Na  Jemnicku  chodí  chlapci  po 
koledě  s  býkem.  Býkem  tím  je  hrnec 
nebo  dřevěný  mýtník,  na  jehož  otvoru 
napjata  jest  k&že  jako  na  bubne. 
Uprostřed  kůže  jest  dírka,  v  níž 
upevněn  pramen  žíní.  Jeden  chlapec 
drží  býka,  druhý  smýká  mokrými 
prsty  po  žíních,  které  zvláštním 
zvukem  vrzají.  Třetí  chlapec  nese 
nádobku  s  vodou,  v  níž  si  onen 
prsty  namáčí  (ND.  244). 

býkovňa,  -ně,  Prv  mívávale  rech- 
táři  chlíve  na  obecního  beka,  a  do 
těch  chlivu  zavírale  e  provinilce. 
Chlív  ten  se  menoval  békovňa  (Vyhl. 
II.  31). 

byf,  -i  f.,  lodyha:  na  vysokej  byli 
(horň.). 

bylý:  je  to  bělý  nebelý,  ani  slané 
ani  mastné  (Maš.). 

bym  =  bych  (laš.).  Co  bym  ja  ti 
sfubovala. 

bystrura,  -e,  jméno  krávy  dle 
bystrosti. 

bystrý:  Vim  ja  zámek  malovaný, 
bystru  vodu  obehnaný  (Suš.  179). 
Podaj  mi,  dzievečko,  bystréj  vody 
trošku  (Čem.  33)  =  čerstvé. 

byt,  býti  s  gen.  Mého  veselí  je 
enem  dnes  (Suš.  461).  Pověz  ty  mně, 
milý  svatý  Jane,  kdy  tvojeho  naro- 
zení bude ;  bude  mi  to  střed  milého 
léta  (Suš.  6.).  Ach  provode,  provode, 
skoroli  tebe  bude  ř  (Suš.  769).  S  gen. 
qual.:  Já  sem  srdca  měkkého  (Suš. 
107).  Bylo  srdenka  věrného  (Suš.  84). 
Jedna  byla  Dorota  pobožného  života 
(Suš.    107).     A    sem   já   ti    Anička, 


chudobného  tatíčka  (Suš.  107).  — 
Bylo  nás  troch  (=  byli  jsme  tři). 
Bylo  dvoch  sester  (val.).  5  dat.  Byla 
mi  máti  bohatá  =  měla  jsem  (Suš. 
157).  Do  tym  koňom  pán?  (Bart.  III. 
64).  Te  peníze  só  mněř  Kemu  s6 
te  šate  (Mal.  XXIV.  66).  Je  nám 
dosť  bída  =  máme  dost  bídy  (han.). 
Ten  lán  měl  byt  mně  (Brň.).  Temoto 
panáčkovi  béla  sem  na  primíciách. 
Bel  sem  mo  na  svajbě,  na  pohřebě 
(han.).  Si  ty  ftom  (i=:jemu)  strécemř 
(Zábřeh).  Komu  to  bude?  (nikoli 
•  pro  koho«).  To  je  tatíčkovi,  ma- 
měnce.  Dyž  mu  sedům  let  bylo 
(Suš.  153).  Bylo  mu  Martinek 
(=z  jméno)  (Suš.  224).  Dajte  mu 
třeba  Martin  taják  mně  je  =  jak  já 
se  jmenuji  (Vlk  13).  Té  jedné  je 
Maruša,  té  druhé  je  Katruša  (Suš. 
623).  Jedné  bylo  Mariánka,  druhé 
Juliánka  (Suš.  267).  Byltě  jeden 
člověk,  bylo  mu  jakkolvěk  =  jme- 
noval se  jakkoliv  (Suš.  10).  Jak  je 
pacholkovi  P  =  vede  se  nemocnému 
(Suš.  165).  »Jak  je  vám?«  buď,  jak 
se  máte?  nebo  jak  se  jmenujete? 
Co  ti,  milá,  co  ti  jeř  (Suš.  201). 
Co  je  ti  prstu  ?  =  co  sis  udělal  prstu, 
jak  jsi  jej  poranil?  Noze  mu  nic 
néni,  hlavě  nic  nemá  (neublížil  si 
spadnuv  odněkud,  udeřiv  seap.). — 
6"  akk.  Co  je  vas  po  temř  (horň.). 
Mňa  po  tem  ništ,  vas  po  tem  ništ 
(horň.).  —  8  insír.  Byla  děťom  zlým 
příkladem.  To  je  místem,  půdu, 
semenem  fže  jest  obilí  dobré  nebo 
špatné).  To  je  sklepem,  že  má  to 
mliko  takovó  chuť.  To  je  barvo, 
oráním  atd.  (Mal.  XXIV.  69).  — 
Byt  s  pády  předložkovými:  To  je  do 
polská  =:  zní  po  polsku  (laš.).  Včil 
odvedu  každého,  co  je  trochu  k  čemu. 
Vzal  si  všecko,  co  bylo  k  čemu. 
Nač  je  ti  to,  dřít  se  na  cizí  lidi  a 
nic  z  toho  nemetl  Vidíte,  nač  vám 
to  bylo!  (když  někoho  potkala  za- 
viněná nehoda).  Debe  bélo  na  stréč- 
kově,  jak  živ  nic  nedostanu  1  =  kdyby 
záviselo  jen  na  něm  (Mal.  XXIII.  222). 
Aji  je  to  na  ščestú  (dok.  155).  Až 
budu  s  panem  rechtorem,  já  to  na 
vás   požaluju  =  až   se   sejdu   (Slav. 


32 


ČL.  X.  33).  Jsem  vám  za  to,  že  to 
koně  utáhnou   (stojím,   ručím)  (Kda 

II.  123).  Ta  je  to,  co  bola  za  Kukuč- 
jákom  =  co  byla  Kukučjákovou 
ženou  (Dob.).  5  infinitivem:  Je 
vám  byt  tu  nebo  tam.  U  nás  je 
byt  ten  Tebo  ten  pudmistrem  (=  nám 
na  tom  nesejde,  je-li  ten  či  onen). 
Je  to  kopat  včil  febo  pozdéj  (=:  pilno 
s  tím  sice  není,  ale  udělati  se  to 
musí,  tedy  raději  dříve  si  to  od- 
bucftne).  By  to  by  tam  it.  Bylo  vám 
tam  nechodit.  To  světto  bylo  by 
zhasit.  Toho  psa  bylo  by  uvázat. 
Myslíte,  že  chodíte  pomaly,  ale  je 
vám  co  stačit.  —  Někdy  bývá  také 
vazba  osobná  s  některým  rozdílem : 
Vazbou  bežpodmětnou  klade  se  dů- 
raz na  předmět :  Ešče  je  okna  umývat 
(ostatní  je  umyto),  okna  sú  umývat 
(ještě  nejsou  umyta).  Tedy  bylo 
chodit,  dyž  sem  byla  pannu  (Suš. 
290).  Ty  máš  tupý  zuby,  bylo  by  ti  jich 
nabrúsit  (dok.  263).  Bylo  tobě,  Andu- 
linko  nespaf,  mohla  tobě  jatelinka 
zustať  =  kdybys  byla  nespala  (Bart. 

III.  528).  Čí  je  to  zahrádka  níže 
brány  dolní,  bylo  by  mně  bylo  po- 
cházat  sa  po  ní  (Bart.  II.  80).  Dyž 
bylo  nosu  zadvihnúf,  to  mosél  Mach 
jí  pomocí  (Vlk  21).  Stromy  sú  enom 
kvést  =  co  nevidět  pokvetou.  Som 
já  stromy  lámac  =  jsem  já  na  to, 
abych  stromy  lámal  ř  (Dob.).  U  Fry- 
Savy  tam  je  ešče  šechno  stát  zelený 
=:  tam  stojí  (záp.  Mor.).  —  Uleť, 
bedrunko,  uleť,  jak  bude,  chcu  vědět 
(Vyhl.  VI.  XIX.  738;  =  jaký  bude 
čas.  —  Ph  infinitive  vidét,  slyšet, 
znát,  cítit  a  /.,  sloveso  jest  se  zpra- 
vidla vypOMŠtivd:  Vidět,  že  tomu 
rozumíš.  Ešče  je  Bůh  ví  kde,  a  už 
ho  slyšet.  Cítit  tu  kadidlo.  Už  ani 
neznat,  že  pršelo.  /  sice  bývá  častá 
výpustka  slovesa  býti:  Zaplatit  mi 
mosí,  dyby  jak  (bylo).  Tomu  chlapu 
se  pomstím  dyby  jak.  Tvoja  milá 
už  umřela,  včera  týden  pohřeb  měla 
(Bart.  II.  44).  Včera  týden  co  preč 
odjel  (Bart.  II.  9).  —  Jura  býl  hněď 
svolící  =  svolil  (Vlk.  90).  Kedz  zme 
ešče  bývali  boli  v  roboce  =i  plus- 
quamp.  (Dob ).  —  Bol  mi  požčal  pět 


rýnských  (Dob.).  —  Zvratný,  neosobni 
tvar  slovesa  býti  o  význame  trpném: 
Dež  se  je  celé  deň  v  hospodě,  bať 
se  moc  utratí.  Fčel  se  moc  nadělajó 
Tedi,  protože  ráno  se  de  skoro,  a 
večir  se  tuze  dlóho  je  v  poli  (Mal. 
XXIV.  262).  —  Na  kopanicích  za 
Uh.  Brodem  o  minulosti  kladně  se 
odpovídá  slovesem  som,  záporně  pří- 
češtím:  Učil  jsi  se?  Som,  neučil. 

byt,  -u,  doba,  čas:  Za  starých  bytů. 
Ůn  bjrtem  jezdí  (stále).  Jicko.  Sedí 
tu  bytem  a  nehne  se  dál.  Bytem  tam 
byl  (stále).  Dyť  on  bytem  v  hospodě 
sedí  (Vlk  92). 

byterný,  pevný,  trvalý:  stavení 
bytelné  (Zl.).  Usadil  sa  tam  bytelně 
(stále).  Ti  staří  sú  tam  bytelní  (dok. 
163). 

bytnosf :  bubeník,  hlásný  a  obecní 
posel  v  jedné  bytnosti  (osobě)  (dok. 
207).  Má  u  nich  bytnosť  až  do  smrti 
•=.  bývání.  Má  tam  bytnosť  =  právo 
bydleti  (Vych.).  Kůlna  v  jednej  hyXr 
nosti  se  stavením  =  pod  jednou 
střechou  v  souvislosti  (dok.  119). 

byto :  Obyčejná  otázka  námluvčích 
bývala,  zda-li  by  rodiče  neposlali 
dcery  na  službu :  na  male  mýto,  na 
dluhe  byto  =  dlouhý  pobyt  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  42). 

bytovat  =  bydleti :  V  ohni  věčném 
bytuješ  (Suš    20). 

bytuněk,    bývání,    byt  (val.,  laš.). 

bývat,  1.  s  někým  ^  scházeti  se: 
Bývá  s  ním  často  (vých.  Mor.).  2. 
bydleti:  Kde  býváte.?^ 

byvovafi  byvuju,  bývati  (laš.) :  Tu 
to  něbyvuje  i=  nebývá 

bzzzl  ebzzz!  hybzzz!  pokřik,  jímž 
kravaři  dráždí  krávy  do  střečku 
(ND.  23). 

bzduryi  vzdory:    na  bzdury  dělať 

(laš.). 

bzdurak,  člověk  vzdorovitý  (laš.). 

Bzenec,  trať  v  Holešíně  u  Blanska. 

bzf,  sambucus  nigra  (bot.),  coll. 

bzikat:  Kráva  bziká,  nadzdvihuje 
ocas  a  utíká  (Maš). 

bzinka,  nedozrálá  třešně(záp.  Mor). 

bzikota,  druh  tance  (Suš.  602). 

bzumec  mi  dal  =  nic  (vl.  bzdinu). 

bzunět,  komár,  moucha  bzuní. 


33 


bžigale,  pl.  m.  =  hmyz  v.  t. 

bžodnout:  bžodla  jé  včela  ^ 
bodla  (Maš.).  Nejvíce  jej  do  očí 
bžodal  protější  žid  (Rok  59). 


bžunkat:  Honza  ani  nebžonkl  ^ 
nemukl  (han.). 

bžúňaf  si|  naparovati  se:  Anuša 
si  bžúňaía  (Slav.  ČL.  XIII.  76). 


c. 


Cáb|  1.  hora  u  Vsetína,  2.  škaredě 
oblečená,  neúhledně  chodící  mladá 
ženská  (Vah.). 

cabalá,  -le,   obecní  vězení  (Brň.). 

Cabánky,  někdejší  salaš  na  Ca- 
bankách   pod   Javorníkem  (Rusava). 

cabaf  (o  krávě),  málo  mléka  dá- 
vati; zvi.  když  už  kráva  má  se  ote- 
liti, a  čím  dál,  tím  méně  mléka  dává, 
říká  se,  že  taková  kráva  jen  cabe 
(Btcha). 

cábaf,  z  těžká  jíti:  Ledvá  cábe 
(Vah.). 

cábík,  ovčinec  na  Vsacku. 

cabka  =  cabina,  čupka,  fena,  také 
přezdívka  klevetnicím  (záp.  Mor.). 

cabořit  se,  na  koho,  sápati  se: 
Caboři  se   na  mne  =:  smeče  (han.). 

cabrat  sa,  -břu,  pomalu  jíti: 
Cabrá}  sa  do  hospody. 

cabřňati  rozlévati  vodu  (vých. 
Mor.). 

cabrnatá  koza,  chlupatá. 

cabrny,  pl.  m.,  kozí  chlupy  (Zá- 
břežsko). 

cabruša,  -še,  koza  niá  dlouhé 
bílé  chlupy,  jimiž  se  po  zemi  čabře 
(val.). 

cabuki  hliněná  nádoba  na  vodu, 
jinde  kubaňa  zvaná  (LN.  II.  12). 

cafaléti  šátek  kapesní  (Hodslavice 
z  něm.). 

cafor,  jablko  toho  jména. 

cafór,  cafórek,  1.  utržený  kus 
sukně,  2.  dítě  za  matkou  stále  cho- 
dící (Jevíčko). 

cafúr,  žalář  (val.). 

cagata,  -iy,  m.  =  ohnaš,  vyspělý 
kluk  (ZL). 

cagar,  placek  ze  snědé  mouky 
(Hranicko). 

cagoňi  -a,  odrostlejší  dítě,  které 
se  ještě  mazlí  (vých.  Mor.). 

BartoS:  Dialektický  alovnik  moravský. 


cahet|  -a  ^  1.  cahún,  povalovač 
(val.).  2.  kdo  je  ve  hře,  práci,  při 
jídle  poslední  (han.). 

cahéli    rozporek    u  sukně   (Telč). 

cáhnút  koho  bičem,  prutem,  švást- 
nouti,  švihnouti  (již.  Mor). 

cahoň,  -a  zz  cahún,  čahoun,  vy- 
soký chlap,  lenoch  (vých.  Mor.). 

cahorty,  pí.  m.,  cavíky,  okolky: 
dělat  cahorty  (záp.  Mor). 

cáhovité  maso,  dřevo,  houževnaté 
(záhe). 

cahřňat|  valiti,  hnáti  se  někam 
(slov.). 

cahura,  -le,  mladá,  vyrostlá  dívčina 
(Vek.). 

cahyl    odhání  se  koza  (Žďársko). 

cachmati  -mu,  mačkati. 

cajgar,  jablko  podlouhlé,  kyselé. 

cajch,  marka  na  pivo,  nebo  dal-li 
kdo  co  do  barvy  a  p. 

cajk|  tkanina;  cajkovice  kalhoty 
cajkové. 

cak  iz  co  pak  (záp.  Mor.). 

cák|  1.  kravský  cecek  (záp.  Mor.), 
2.  kalužina  na  podlaze.  Dýšč  nadělal 
cáků  po  zdi,  3.  rampouch  (Maš.). 

cákat:  Ten  si  neska  cákl,  je  na- 
cáknoté  iz:  podnapil  se  (Maš.). 

caletka  (val),  celetka  (laš ),  1.  bu- 
chetka,  2.  výskočky  másla  na  hro- 
tici  při  stloukání:  Dáte  mi  caletku 
(Holešov). 

catoň|  -a,  bujný  výrostek  (vých. 
Mor.). 

caltai  skládanka  (Dačice). 

catuchi  uzel  na  záda:  Uvázala  ji 
catuch  na  hřbet  (laš.). 

catúslf,  bouchati  do  zadů:  Dybych 
měía  taku  děvuchu,  tak  bych  to 
caíúšiía  do  roboty  (laš). 

cambáti  střešeň,  trnek  a  p.,  hro- 
madu jich  pospolu  na  halouzce  (Zl.). 

3 


34 


cambérat  sa,  ve  vzduchu  se  hou- 
pati na  způsob  cambálu  (Zl). 

cambřlat  vodu,  bryndati:  Mysli, 
že  dyž  tam  bude  cambřlat  chvilku, 
že   už  ty   krúpy  přeidú   (Slov.  obr. 

II.  42). 

camfaňai  -ně,  koza  s  dlouhou 
srsti  (Václ.). 

camfatá  koza,  ovce,  s  dlouhou 
srsti  (val.). 

camfrroch,  malé  děcko  uSišmané 

(val.). 

ca  m páry,  rozbitý,  roztrhaný  na 
campáry  =  na  cimprcampr  (Zl.). 

camploch,  cundra,  ženská  nepěkně 
spravená. 

cancóry,  pL  m.  ^  střapy.  Je  otr- 
haný, tak  s  něho  cancóry  visijó.  Má 
na  sobě  jakýsi  cancóry  (záp.  Mor.). 

cangátYi  pl.  m.,  dlouhé  nohy. 

caníbat,  pobuda,  lajdák:  Ty  cani- 
bare!  (laš). 

caňk,    udídlo   (v.   Stroj   na   koně 

III.  14). 

capi  1.  vyřezaný  košut.  Smrdi  jak 
starý  cap.  2.  Hop  kozle,  cap  kozle, 
hop  kozle  cap!  (Suš.  607.) 

capár  ^  capart  (han.). 

capati  1.  tlachati:  Meč  (mlč)  a 
necapé,  2.  namáhavě  a  pomalu  jiti : 
Ditě  je  malý  a  musi  se  mnó  capat 
světem.  3.  Dítě  capá,  začiná  mluviti; 
říká  se  mu   *capák,  capá4ek«. 

cápat,  -pu  i  -pám,  hřmotně  vy- 
šlapovati ;  namáhavě  jíti,  zvi.  blátivou 
cestou:  Ty  si  jedeš,  a  já  mám  za 
vozem  cápat  (Kt.  Dod.  I.).  2.  Za- 
cápál  jé  za  vlasy  (zatahal).  Maš. 

caperatý,  střapatý :  Te  mrcho 
caperatá  (záp.  Mor.). 

capif,  čapnout,  lapiti,  chytnouti: 
Hajný  nas  na  poFu  capi  (laš.). 

čapka,  1.  pletený  kyj  zíval,  tatar: 
čapka  sedmibolestná  (han.).  2.  ^ 
capík,  ucapaný  =z  mluvka,  žvástal. 

capkat,   o  chůzi  dětské,  trippeln. 

čapla,  le,  m.,  kdo  capá,  tlachá 
(záp.  Mor ). 

capouch  izsopouch:  Spadla  mou- 
cha do  capoucha  (ND.  95). 

capry,  pl.  f.  zi  střapy :  Capre  a 
lonte  s  tebe,  kluko,  visijó  (Maš.). 


carda :  To  je  stará  carda,  ženská, 
roba  (Kt.  Dod.  I). 

čárek,  1.  přihrada  ve  chlévě  pro 
tele  (val.).  2.  koutek  v  jizbě :  V  zimě 
bývaly   v  jednom  čárku  kury  (val.). 

čárovat,  táhnouti  (Palonín). 

casák,  vsedni  kabát,  na  cásáni 
(Maš.). 

cásat,  tahati,  trhati:  Cásál  ho  za 
vlasy.  Všecky  šaty  na  něm  roz- 
cását. 

caska,    všední  sukně  (záp.  Mor.). 

casna,  poběhlice  (Kt.  Dod.  I.). 

casnoch,  kdo  se  casnuje,  obchází 
lenivě,  lump,  trhan  (vých.  Mor). 

casnovat,  tahati,  smýkati;  casno- 
vat  sa  s  kým,  casnovat  sebů  (Zl.). 
Casnovat  se  s  dobytkem  =  tahati 
se  (han.).  Vidištěho,  jak  on  sa  bude 
na  mňa  casnovať  :=  kasati  se  (Vlk 
56).  Casnoje  se  na  ňé,  jak  čert  na 
hřišnó  dušo  zi  osopuje  se  naň  (Maš.). 

casnucha,  -chy,  m.,  kdo  se  rád 
casnuje,  rve,  rváč  (han.). 

cásnút,  udeřiti;  cásnutý  zi  trk- 
nutý,  podnapilý. 

casonit  se,  intens  slov.  cásat, 
sápati  se:  Tatíček  začali  se  na  ma- 
minku casonit  (dok.  82). 

cébit  sa,  plakati  táhle,  brečeti 
(Slav.  ČL.  XI.  274).  Enom  sa  ceb, 
budeš  sa  cébiť  cetý  rok  (Slav.  ČL. 
XI.  482).  Děcko  ubřečené  cébí  sa, 
dává  se  do  cebíka,  je  ucébené  (Zl.). 

cecéče,  -ete,  mládě,  jež  cecá 
(Jevíčko). 

ceckat:  dítě,  tele  a  p.  cecká 
(ssaje  mléko),  dokud  není  odstaveno. 

cecoň,  dítě  ceckajicf. 

ceconít,  ceconit  se,  brečeti:  Ne- 
cecoň  se  pořáď!  říká  se  děcku  ubre- 
čenému 

céčka,  čistá  šata  na  cezení  vy- 
dojeného  mléka  (val.). 

ceďák  (val.).  ^  cezák. 

ceditko,  1.  cedidlo  plátěnné.  2. 
dřevěný,  se  sítkem  žlutým  drátěným, 
je  nejlepší  (dok.  118). 

cedit:  A  tak  řeč  enom  přes  zuby 
cedil  iz  s  nechutí  mluvil  (Slav.  ČL. 
XI.  485). 

cedítkoizcedilko,  cezák:  Hrotka 
neumyje,  ceditko  ji  zhnije  (Suš.  786). 


35 


Cedivodai  příjmení. 

cedron,  živý  plot  (dol.). 

cefna,  konev  (Tišnov);  zvláště 
veliký  džbán  cínový,  do  něhož  se 
točilo  pivo  na  obec  pité  (han.). 

cegoň,  -a,  ubřečené  děcko  (výcb. 
Mor.). 

cechtovaf  něco,  potěžkávati,  od- 
hadovati v  ruce  váhu  něčeho:  Dyž 
chcu  věděť,  jak  je  něco  těžké,  to  se 
(si)  to  vemu   do  ruky  a  pocechtuju 

to  (laš.). 

cejnek,  -nku,  bělmo  na  oku  (záp. 
Mor.). 

cejprat,  céprat,  bryndati  vodu 
(záp.  Mor.). 

cejpratka  je  plachta  z  lokťa  plátna 
kúdelnýho.  Obrubí  se,  přišije  4  sáhy 
pantů  od  provazníka  k  ní,  a  možete 
uvázat  nošisko,  jaký  chcete  iz  trav- 
nica  (dok.  182). 

cejpravýi   zdlouhavý  (záp.  Mor.). 

cekati  bryndati,  ulévati  mléko 
z  velkého  hrnce  několikráte  po  sobě ; 
mlíko  rozcékané  (Jevíčko). 

celidanai  celiganga,  chelidonium 
maius  (bot.). 

celinai  celec,  celizna  =i  1 .  mrtvina, 
mrť,  mrtvá,  hluboká  země.  2.  sníh 
napadlý,  nohou  ještě  netknutý. 

celník,  jitrocel  menší  (záp.  Mor.). 

celkovité  =  celkem  (Maš.). 

cetotánský:  Zkázato  mně  děvče 
ce^otánský  zz  které  má  celý  lán 
(Bart.  II.  402). 

cel  pat  =  cejprat,  bryndati,  plýtvati 
(Telč). 

celý,  má  zdrobnělé  (stupňované 
tvary):  celučký,  celučičký,  celučný, 
celuňký. 

cembat  (cimbat)  peníze,  sázeti, 
platiti  (Olom.). 

cendát,  ryba  lucioperca  sandra. 

cének,  cezánek  na  mléko  (han.), 
(cínek) 

cénka,  plecháč  (Zábřežsko). 

cep,  části  cepu:  1.  kúlka^  na  které 
nahoře  je  řemenné  očko,  zvané  zá- 
hlavi,  2  cepiCy  který  dopadá  na  obilí; 
má  nahoře  očko,  zvané  svorka^  3. 
Záhlaví  a  svorka  spojeny  jsou  re- 
ménkem  (Maš.). 

cepílek,  equisetum  arvense  (bot). 


cepllchat  se,  bryndati  se:  Tam 
se  máchejte,  ceplíchejte  (Mor.  lid 
217). 

ceplík  »jmenují  na  Žďársku  vá- 
nočku, snad  dle  copů  z  těsta, 
z  kterých  se  vánočka  splétá «  (R.  a 
Ž.  64). 

cepová  sláma,  mlácená  cepy  (Mal. 
XXIII.  220). 

Cerekvy,  na  Cerekvách,  trať  na 
Velehradsku. 

Cerekvísko,  trať  v  Roztáni. 

cera  na  Přerovsku  je  po  výtce 
dcera  z  gruntu:  »Což  tá  to  može 
dělať,  dyž  je  cera.«  >A  to  proto,  že 
je  cera,  tancovala  do  večera «  (píseň 
z  Líšně). 

cérka  na  Zlinsku  a  na  Valaších 
jest  děvče  vůbec,  i  dospělejší:  >Cérky, 
pocřme  na  trávu. «  » Naše  cérky  pasů. « 
Jinde  říkají  dévča  (-ate),  děvče  (han. 
záp.  Mor.),  děvčica,  děvucba. 

česnek  =  česnek  (horň.). 

cesta  jak  zvon  (iz  dobrá).  Šé)  za 
cestúm  z=  držel  se  cesty.  Děte  pořáď 
za  cestám  a  přídete  až  tam  (Vah.). 
Cesta  do  Říma  zi  mlíčná  cesta. 

cestář,  pohrabáč. 

čeština,  pěkná  cesta. 

cez  =1  přes,  skrze  (horň  ). 

cezák,  cedník. 

cezan  hliněný,  na  cezeni  trnek 
(dok.  152). 

cezánek,  cedidlo  na  polévku, 
kávu  a  p. 

cl,  koza!  odhání  se  koza  (Df.). 

cibaf  n.  cibrať  i=  cupati,  drobným 
krokem  jíti :  Dy  si  chtět  iť  se  mnum, 
to  cibaj  (cibruj)!  (laš.). 

cibl,  cibi,  volá  se  na  housata; 
odtut  cíbunka  n.  cibuška,  housátko 
(dok.  123). 

cfbf,  -bá,  coll.  zelená  nať  cibulová, 
česneková  a  p.  (slov.). 

cibra,  jméno  feny  (LN.  II.  13). 

cibrovat,  cepovati,  cvičiti:  Dobře 
svy  děti  vecibrovai  iz  vycválal  (han.). 
Srov.  cimrovat. 

cibufa,  cibulka,  cibulína,  cibuf- 
ňačka  (hruška  toho  jména). 

cibulovat,  králky  cibulujú,  či  ča- 
pají, t.  j.  k  zemi  přisedají  (Suš.  757), 
zpívajíce:    cib,   cib,    cibulenka  (ib.)^ 

3» 


36 


cicati  ditč  cicá  (cicek) ;  tele  cecá 
n.  cecká  (cecek). 

cicka,  kočka :  Sedí  cicka  na  kraj 
peci  (Bart.  III.  762). 

cícmat  se,  mazliti  se:  Smáli  se, 
jak  se  se  ženou  cicmá  (2ď.  obr.  35). 

cicúr:  voda  teče  cicúrem.  Pot 
s  něho  cicúrem  tekl. 

ciestko  =  tístko,  droždí  (Df.). 

cífat,  mnoho  píti:  Ten  jenacífané! 

ciferné  votky,  které  jsou  pékné 
do  »cifry<,  do  páry,  jeden  jako 
druhý  (Dob.). 

cifirtndai    špatný  nápoj,    brynda 

(Maš.). 

cifrai  ozdůbka  malovaná,  vyšívaná, 
variace  hudební  i  taneční  (slov., 
horň  ). 

cifrena,  parádnice:  Vzal  sem  si 
ženu,   velikú  cifrenu  (Bart.  II.  276) 

cifrovat,  1.  malovati,  zdobiti  stěnu : 
Vdova  dům  buduje,  kolem  ho  ci- 
fruje (Suš.  140).  2.  vyšívati :  Pěkně's 
mi  tú  košefu  vycifrovaía!  3.  vario- 
váti  nápěv  písně,  jak  to  činí  první 
hudec.  4.  tančiti  pěkně  ozdobně 
s  variacemi:  Ten  cifruje!  Ty  nohy, 
co  tak  pěkně  cifrovaly,  už  sa  tahnú 
jak  motúz  (Podl.).  5.  hrdě  si  vykra- 
čovati. 6.  Opilec  cifruje  nožkama  =z 
plete. 

cigán  jest  obecným  názvem  zpro- 
nevěřilce,  lháře  a  taškáře.  Slov  »lhár, 
lháti,  lež<  málo  se  užívá,  vůbec  se 
mluví:  >Ty  cigáne!*  (zi lháři),  »ne- 
cigaňl«  (z=  nelži),  >ocigánil  mne« 
(zz ošidil),  »to  je  cigana«  (lež),  »duší 
sa  jak  starý  cigán*. 

cigán,  l.pes  barvy  černé,  2. bram- 
bor tmavočervený. 

cigánica,  -ce:  Smrdí  v  téj  izbě 
jak  v  cigánici  (Vah.). 

cigánit:  No  tož  tys  přeca  enom 
nas  chtěl  cigánit,  nechtěl  sa's  při- 
znat z=  obelhávati  (Slov.  obr.  II.  75). 

cígánka,  1.  ovce,  má  černé  okolo 
huby.  2.  fazole  ^z  černička  (v.  t). 

cigánský,  Ihavý,  nespolehlivý: 
Ty  hodiny  Vivanské,  ty  sú.  Bože, 
cigánské  (Suš.  302). 

CigOŠ,  příjmení. 

cihla:  Dělal  cihlu  (coll.)  laš. 


cihfovaf:  Krajčíř  cihfuje  šaty  ci- 
hličku =  žehlí  (Dob.) 

cfhnout :  Cihla  sem  ho  do  zád  =: 
bouchla  (Žď.  obr.   101). 

cícha  spodní  slově:  sovka  (horň.), 
svleJk  (Jicko),  sj^pek  (Jihlavsko). 

ciknúf  =  crknout,  maličko  nalíti: 
Cikni  mi  mféka  (Vah.). 

ciknout:  Tomu  cikne,  dědí,  svědčí 
(Znojemsko). 

Cilka,  Cecilie. 

cimbál,  visutý,  čtverhranný  límec 
slovenské  haleny.  Na  Cembálu^  trať 
v  Dubansku. 

cimbaf  peníze,  sázeti  (Vah.). 

cimbotek,  třapec  (Val.). 

Cimburka,  polána  (dolina)  na 
Rusavě. 

ciment,  plecháč  (slov.). 

cimpriáček,  křiváček  (kudla)  laš. 

cimrovat,  bíti,  cepovati:  Ten  ho 
cimruje!  Jak  ten  ho  vycimruje!  Je 
už  dobře  vycimrovaný  (vých.  Mor.). 

cinénka,  lžíce  činěná  i  plechová 
(val.). 

ciněf,  cinkati:  Jak  ulomil  stří- 
brnou ratolest,  zacinělo  (Kdall.  155). 

cingár,  jabko  toho  jména. 

cíngat,   zvoniti  zvonkem  mešním, 
malým  kostelním  a  p.  Krávy  pěkně 
cingaly    (svými    zvonci)    Suš.    102 
2.  plýtvati:  Všecky  peníze  rozcingál 
(Zl.).  Cingať  vodúm  (Jicko). 

cingéfat,  zvoniti  zvonkem  >na  tři 
strany «,  jak  se  zvonívá  ve  zvonicích 
vesnických.  Hlas  toho  zvonku  zní: 
cingélom,  cingélom  (vých.  Mor.). 

cingiiingiiing,  hlas  zvonečku  (ND. 

21). 

cink,  bělmo:  Má  «cink  na  voku 
(Maš.). 

cinká,  kočka  (Dfj. 

cinifádi,  druh  hroznů. 

CÍnoŠ,-a,kůi^  plesnivé  barvy  (horň.). 

cinter,  a,  hřbitov:  Ten  cinter  kofe 
malovaný  (Suš.   166). 

cinůvlča,  hruška  toho  jména. 

cip:  na  cip,  cip!  volá  se  na  sle- 
pice (Stařic). 

čiper,  pl.  cipfe,  střechýl,  rampouch 
(laš..). 

cipifk,  pysk  na  džbáně  (val.). 


37 


cípnatka,  plachta  z  konopného 
plátna  zvláštního  střihu.  Rozsévač 
nosí  v  ní  obilí,  ženy  rozličná  břemena 
na  zádech  (dok.  78). 

cfpnicai  -ce,  cípnačka,  plachta 
travní  idol.). 

drát,  1.  ozdoba,  okrasa,  2.  okolky: 
Budeš  s  ním  dělat  nevím  jaké  ciráty ! 

Ciroši  -a  =:  Cyrill. 

Ciryj,  -a  =  Cyrill  (Frenštát). 

císař,  -a:  »Povolim  si  hodinko 
za  cisařa«  =  hodinku  odpoledního 
spánku,  zdřímnu  si  (Fig.  134). 

císařský  h}ad:  Nebojte  sa,  chlapci, 
císařského  Madu,  šak  sa  za  Dunajem 
žitka  zeTenajú  =  v  císařské  službě 
(Bart.  II.  376).  Var.  Suš.  590:  Ne- 
bojte se,  chlapci,  u  cisařa  hladu. 

cit  —  citte  =  buď  ticho  —  buďte 
ticho:  No  cit  už,  nepkčl  Cit,  chů- 
vénko!  (Suš.  179;  var.  mlčí).  Cit, 
sú  tu  někeří  bosky  (Slav.  ČL.  X. 
300).  Malor.:  Oj  cyt,  maty,  ne  žury 
sia  (Štúr,  30).  V  rumunštině  cit  = 
mlč,  citen  =:  mlčte. 

cítit  koho  (co)  čím:  Byío  ho  cítit 
gořatkú.  Tú  muku  cítit  stuchlinú. 

čito,  honem:  Poďte  čito! 

citvorové  seménko,  cicvár  (laš.). 

clvkaf,  pomalu  jíti:  Sotva  za  ním 
civkál  (val.). 

cizince,  pl.  m.  =  cizina :  Být  pět 
roků  v  cizincoch  (val.). 

cize:  Chatupa  přišia  do  ciza  (ne- 
zůstala majetkem  rodinným)  Zl. 

cloumek:  malému  záhonečku  na 
Tišnovsku  říkají  clómek. 

cloun,  zástup:  Belo  jich  clon 
(Maš.). 

cma  =:  tma  (Df ). 

cmáňat,  silně  bafati  z  dýmky: 
Chlapi  si  zapálili  do  fajek  a  cmáňali 
(Slav.  ČL.  XI.  229».  Chlapiska,  craá- 
ňáte,  šak  by  tu  moh  čagany  věšať 
(Slav.  ČL.  X.  141). 

cmer,  1.  podmáslí  (horň.),  2.  zbytky 
přetopeného  másla  (laš.). 

cmerka  =  cmúr  (v.  t). 

cmerkaf,  srkati  (val.). 

cmochta,  cmotlacha,  nečistá,  ne- 
dbalá kuchařka.  Lecjak  to  jídlo 
ucmochtá  ta  cmochta  (záp.  Mor.j. 


cmochtat,  ledajak  vařiti :  Ucmoch- 
tala  nám  netyju  (záp.  Mor.). 

cmochtat  se,  toulati  se:  Kadým 
(kudy)  se  cmochtášř  (záp.  Mor.). 

cmrchlat,  brblati  (záp.  Mor.). 

cmrchtat  se,  sápati  se  na  někoho: 
Te  cmrchto  hocmrchtané,  nemosiš 
se  na  mně  hněď  tak  cmrchtat  (Je- 
víčko). 

cmúr,  -u,  šum  vytopený  z  másla 
(ZL). 

cmúra,  ucmouraná,  ušmouraná 
ženská. 

cmurkat,  mrkati. 

cnota  =  cnost  (laš.) :  Navrať  panně 
cnotu  (Suš.  392). 

cnosf :  Prase  má  cnosť  =  je  tlusté 
(záp.  Mor.). 

cnostně :  Já  som  tam  přiše}  cno- 
stně  oblečený,  dobře  (Dob.). 

cnostný:  1.  Takovej  cnostnej  len, 
=  pěkný  (záp.  Mor.).  2.  Však  jest 
nyní  všemu  konec,  protože  pozbyla 
ctnostný  věnec  i=  poctivost  (Suš. 
396). 

co.  Náměstka  tato  je  v  řeči  lidové 
mnohem  častější  nežli  v  jazyce  spi- 
sovném : 

1.  Za  ndméstky  i  příslovce  vztažné 
bývá  absoltUhmi  co,  a  to  v  nomina- 
tive a  neživotném  akkusativě  oby- 
čejně (ač  ani  tu  ne  vždy)  samo, 
v  ostatních  pádech  s  příslušným 
pádem  náměstky  on  nebo  s  přísluš- 
ným příslovcem  ukazovacím:  Byta 
jedna  sirá  vdova,  co  patero  dítek 
meta  (Suš.  790).  Ledajaká  dáma,  co 
ona  nemeta  jak  živa  galána  ^^  která 
(Suš.  235).  A  já  chovám  doma  takovú 
kočičku,  co  ona  vychytá  kde  jakú 
myšičku  =  která  (Suš.  692).  Šak  je 
ješče  chlapců  dosti,  co  chcó  chodit 
k  nám  =  kteří  (Suš.  245).  Co  máju 
rodiče,  ti  půjdu  do  domu  =  kteří 
(Suš.  491).  Neni  ho  ve  svěče,  co  ja 
ho  miluju  =  kterého  (Suš.  362). 
Chudobná  děvečka  nic  jiného  nemá, 
jenom  tu  poctivosť,  co  si  ju  zachová 
=  kterou  (Suš.  252).  Kde  je  ten 
chodníček,  co  sem  po  něm  chodit 
(=  po  kterém),  kde  je  tá  panenka, 
co  mne  za  ňú  vodit  .í^  (^  za  kterou). 
Ach  néni   panenky,    co  iha  těšívata. 


38 


zarůst)  chodníček,  co  ho  šTapávata. 
Kúsek  dřeva  jedtového,  co  by  byla 
truhla  z  něho  (Suš.  16).  A  já  chovám 
doma  takovú  udičku,  co  na  ni  (=  na 
které)  ulovím  kde  jakú  rybičku  (Suš. 
692).  V  maštali  nic  néni,  enom  hoté 
mostnice,  co  ty  koně  stávaly  =:  kde, 
na  kterých  (Suš.  779).  Z  toho  jabo- 
rečka  budě  kolibečka,  co  budě  dě- 
vucha  kolibať  synečka  =:  ve  které 
(Suš.  748).  Něni  tam  žádného,  kdo 
by  tam  čaroval,  ach,  že  by  to  džev- 
čatko,  co  sem  tam  chodívat  =  kam 
(Suš.  205).  To  je  tá  dědina,  co  sú 
tam  odtuď  náš  panáček  =  odkud 
(ZI.).  Na  srdečku  mám  kameň.  To 
pro  tebe,  můj  milý,  co  sme  spolu 
chodili  (Suš.  177). 

Vedle  absoltUivniho  CO  užívá  se 
často  příslovce  jak:  To  bélo  akorát 
pře  té  panence  Martji,  jak  je  ji 
usmyho  prosenca  (Mal  XXIV.  364) 

2.  Tázací  co  bére  se  velmi  často 
za  proč:  Co  tak  utikáš?  Co's  tam 
tak  dióho  stál?  (Mal.  XXIII.  363). 
Co  pláčeš,  nařičeš,  moje  potěšení 
(Suš.  378).  Co  ste  vy  tu  přišli  ř  (Kda 
I.  90).  Te  Bárto,  bratře,  pověz  nám 
krátce,  co  běžíš?  (ND.  232).  Nic  se 
nestarajte,  co  se  máte  starat?  (Suš. 
560).  Co  tu  stojíš?  Neboj  se  ho,  co 
by  se*s  ho  bál?  (Srovn.  to  =  proto.) 

3.  Námčstky  neurčité  tvoří  se  sklá- 
dáním s  příslušným  souvztažným :  Co 
hdo  přesil,  každymu  něco  dal  (Mal. 
XXIII.  365).  Vyděláš  si  co  to  (=  byť 
ne  mnoho,  přece  něco).  Co  mi  dáte, 
to  mi  dáte,  jenom  mi  něco  udělte. 
Omastím  si  čím,  tým.  Co  kusek 
uhnala,  to  struček  urvala  (Suš.  378). 
Co  je  pravda,  to  je  pravda,  on  je 
dobrý  člověk. 

\  CO  a  kerý  se  kombinují:  Zeber 
ten  hrášek,  co  keré  je  na  zemi  (Mal. 
XXIII.  364). 

5.  Výraz  slazený  bývá  doplňkem: 
Debe  béla  tá  défčica  co  po  čem,  už 
si  dávno  službu  našla.  Debe  bel  ten 
chlapík  co  po  něm,  už  bel  dávno 
ženaté  (Mal.  XXIII.  36). 

6.  co  =  kolik;  s  připojeným  nomi- 
nativem pl.  =  všeci:  On  mesli.  Bůh 
vi    co  já    mám    peněz    (Mal.  XXilí. 


364).  Mladý  Křupala  mél  dostaf  od 
rodičů  všecko,  co  je  čeho,  málo  — 
moc  (Slav.  ČL.  XI.  274).  Co  byli 
marAoši,  seděli  v  hospodách,  co  byli 
pobožní   Tudé,   šli   do  kostela  (val.). 

7.  CO  -rujak,  ve  vétách  vevolacich: 
Ach  přeběda,  nastojte,  co  jest  víno 
to  nechutné!  (Suš.  20).  Pusť  mě, 
starý,  ven  z  komory,  co  mě  ta  hla- 
věnka  bolíl  (Suš.  151).  Poctivosť, 
poctivosť,  co  ona  panuje!  Poctivosť, 
poctivosť,  co  je  to  pěkná  cnosťl  (Suš. 
498).  Ach  Bože  můj,  co  je  láska  zlá ! 
(Suš.  603).  Rarášek  esli  je  ?  Co  vám 
néni!  =:  jak  by  nebyl!  ovšem  je! 
(dok.  25). 

8.  co  s  genitivem  adj,  neutr,  bývá 
doplňkem:  Dybys  býl  co  dobrého, 
nedělal  bys  toho.  Dyby  byla  co 
hodného,  netáhala  by  se  s  chlapem. 
(Srovn.  Ten  člověk  není  nic  dobrého.) 

9.  co  by  uvozuje  vity  účelné,  čá- 
dací:  Bežél  honem,  co  by  sa  dostál 
z  lesa.  Svitaj,  Bože,  svitaj,  co  by 
skůr  mrkalo  (Suš.  250).  Jenem  co 
be  do  poledňa  přesil!  (Mal.  XXIII. 
44).  Dajte  mi  někoho,  co  by  mňa 
tam  zavedl.  Dvě  hodiny  dobře  mosí 
íť,  co  by  došel.  Dál  sem  chasníkovi 
jabko,  co  by  sa  s  ním  zahrával  (val.). 
Hleďme,  co  bychom  mohli  princku 
dostať  (Kda  I.  82).  Dovolte  nám, 
kamarádi,  co  by  nám  ti  hudci  hráli 
(Suš.  718).  Tak  sem  si  dával  pozor, 
enem  co  bech  vás  viděl  íť  do  Pře- 
rova, a  přeci  ste  mně  utekle  (Mal. 
XXIII.  40).  Co  by  se  propadlo  Kro- 
měřižský  bahno!  =  kéž   (Suš.  213). 

10.  co  uvozuje  včty  výsledné,  účin- 
kové:  Něni  teho  ve  světě,  co  můj 
vínek  rozplete  I  (Suš.  439).  A  ma  ta 
dzěvucha  také  bystré  oči,  co  ona 
vyšije  černu  šatku  v  noci  (Suš.  748). 
Co  by  nemilovat,  néni  tu  z  vás  žádný 
(Suš.  385).  Jeli  pustými  horami,  co 
nebylo  vidéť,  jen  do  nebe  (Kda  I. 
154).  Raná  béla  jenem  tak,  co  prst 
položi.  Tá  ryž  béla  taková,  co  chla- 
pík može  dostať  (dosáhnouti)  Mal. 
XXIII.  41. 

b)  Veta  hlavní  vyjadřuje  účinek, 
veta  vedlejší  příčinu:  Jak  jeli  přes 
město,   ten  strom    porouchal    domy, 


39 


CO  byl  tak  veliký  (Kda  I.  186).  Všeci 
páni  utekli,  co  se  toho  polekali  (ib.). 
Zdálo  se,  že  již  tetička  v&bec  ani  ne- 
poslouchá, co  neustále  hleděla  jenom 
před  sebe  a  nedávala  odpovědi  (Slov. 
obr.  II.  5).  Enom  malinká  hlava  se 
mu  třepotala,  co  upaloval  (Slov.  obr. 
II.  200).  Byl  mokrej  jak  myš,  co  se 
potil  strachem  (dok.  285).  Všeci  byli 
ukonaní,  co  pořáď  běhali  za  tým  do- 
bytkem (dok.  242).  Enom  kúsek  meze 
sem  požata,  a  už  sem  meta  nosu, 
sotva  sem  ju  uzviMa,  co  je  tam  toféj 
trávy  (Zl.).  Sám  nevědé},  kolik  má 
peněz,  co  být  takový  boháč  (:=  takový 
byl  boháč,  že  nevěděl . .).  Francek  sa 
potit,  co  pracovat  (=  pracoval,  až  se 
potil).    Hněď  zamdreta,   co  sa  fekta 

(Zl.). 

11.  co  ne  =  ée  ne,  aniž:  O  vše- 

ckých  vám  povím,  co  sa  neomýlím 
(Bart.  11.  191).  Jeden  sa  v  téj  már- 
nici skovát,  co  ona  nevěděta  (Slav. 
ČL.  X.  370). 

12.  co  uvozuje  vity  časové:  Poro- 
dila v  ty  vánoční  hody,  co  zamrzly 
všecky  všady  vody  (Suš.  5).  Co  měl 
někdy  vydržeť  Janeček,  vždycky  ho 
vystřihal  hřebeček  (Kda  I.  69).  On 
se  s  ňém  vadit,  co  ho  vidět  (Mal. 
XXIII.  41).  Co  v  některém  domě 
všeci  vymřeli,  v  některém  jeden,  dva 
i  tři  (Vyhl.  II.  72).  Co  hdy  přešit, 
dečky  něco  dostat.  Co  sem  se  hdy 
probudit,  pokaždý  pršeto  (Mal. XXIII. 
365). 

13.  CO  uvozuje  vity  podmínečné : 
Co  mu  trochu  vybiješ,  to  mu  ne- 
uškodí. Ai  co  sa  ožením,  rodiče  možú 
se  mnú  byt  (Zl.)..  Tak  ta  pouť  bude 
platnější,  než  co  by  ničeho  trpět  ne- 
měli (Kda  I.  154).  Nebudu  tu  robiť, 
co  by  se  tu  mělo  ztato  stříbro  rodiť 
(Suš.  522).  Nepůjdu  za  vdovca,  co 
by  pěkně  prosít  (Bart.  III.  158). 

14.  CO  při  infinitive:  Toho  chleba 
je  co  uhryzt  (=  sotva  ho  uhryze, 
co  je  tak  tvrdý),  toho  žita  je  co 
mtátit  (nepouští),  toho  děcka  je  co 
nést  (je  těžké).  Má  oběda  co  nést 
(t.  j.  jiného  už  nic  neunese).  Zdáta  se 
ně  ta  noša  Tehká,  ale  je  jí  co  smyčit. 
Žito  je  těžké,    snopa  je   co   zvihat. 


Za  dva  grécare  íiku  je  co  snésť  (Vyhl. 
I,  12).  To  je  co  řécťl  (=  to  něco 
znamená)  Vlk  16.  Nemajú  co  ptakat 
moje   černé   oči  =  proč  (Suš.  333). 

15.  co  výpustkovi:  »Ta  je  dobrá 
potom  pro  prasátka,  pravda?*  >No 
co  byl  Naši  švagr  sotva  si  na  ní 
pošmáknu*  (dok.  104).  »Tys  mi  to 
maso  snědt?*  »Ale  co  by*  ^ne- 
snědl. » Zlobíte  se  na  měř*  >Ale  co 
by!*  :=  ne,  co  bych  se  zlobil  (Šeb. 
ČL.  XII.  86).  >Ja  co  bys  choditi*  = 
nechoď.  —  Křečela  co  hrdla  (Zá- 
břežsko).  Křičát  co  hrdta  (Vah.).  Ty 
si  co  to  horší  =  čím  dál  horší  (Jicko). 
Co  skoke  sem  hnal  k  ploto  (Vyhl. 
I.  18).  Budze  tu  co  chvíla  =  co  ne- 
vidět, hned  (Dob.).  Jinde:  Bývá  tu 
co  chvíla  =  často.  Jenem  hleď,  abes 
bet  co  spis  hotové.  Mosime  se  spi- 
chať,  abezme  co  spis  vešfe  :=:  co 
nejspíš  (Mal.  XXIII.  224).  Hreďte  si 
co  spěš  pomáhat  =  čím  dřív,  tím 
lip  (Podl.).  Princeznu  uchyť,  ale  co 
spíš  utíkej  =  co  nejspíš,  co  nej- 
rychleji (Kda  II.  135).  —  Co  mně 
majó  zakryt,  oni  mne  roznesó  = 
místo   aby  mne   zakryli    (Suš.  331). 

coferi  ale  jdi,  co  nepravíš  I  (slov.). 
V  jihosl.  znamená  cofelf  střechýl, 
rampouch. 

cogaf  sa :  Cogaj  sa  už  1  =  vari, 
táhni!  (val.). 

cokolejek  =  cokolvěk :  Debe  co- 
kolejek  na  ně  se  svrhlo,  všeckymo 
se  zvolijó  (Vyhl.  II.  27). 

cokolví6ek|  zdrobnělé  cokolvěk: 
Cokolvíček  beru  k  vaření,  dycky  to 
požehnám  (Kda  II.  21). 

cokyl  ale  coky!  =  buď  ticho! 

colencovat  se  =  bolencovat  se, 
bez  účelu  choditi  (han.). 

cotky,  šubry,  ušubrané  háby,  fan- 
frnochy.  Zacotkovaná  =  ušpoAkaná, 
zašubraná  (han.). 

comborec,-rca  =  gombolec,  šubra 
(val.).  ^ 

cosi:  Cosi  tam  na  dveře  v  sini 
buchá.  Je- li  to  žebra ček,  almužnu 
mu!  (Suš.  13.)  Anča  skrze  pět  týdnů 
zdráva  byla,  ale  teď  nám  cosi  ocho- 
řela  (Korr.  Pal.  30).  Cosi  sa  mi  pořáď 
zíve.  Pořáď  mne  cosi  htava  bolí.  Cosi 


40 


sa  na  mne  hněvá.  Dnes  sa  cosi  ne- 
chce rozednit.  Nijak  tom  cosi  ne- 
možu  porozumět.  Tož  jak  tam  švagr 
cosi  vypadá?  (Zl.)  Oni  bele  cose 
z  přízně  spotem  (Mal.  XXIII.  365V 
Jozef  sa  na  mňa  cosi  pohněvat  (=  z  ja- 
kési, mně  neznámé  přičiny).  Vzali 
na  ni  cosi  velikou  zlost  (Kda  II.  193). 
Cosi  se  spolu  po  vadili  (Zl.).  Vdotky 
sa  ně  cosi  nepodařily  (Slav.  Č.L. 
XI.  48).  Pořáď  vekládal  cose  hdese, 
a  nemělo  to  konca  ani  zvonca.  Na- 
přeď pořáď  hdese  cose,  že  má  čas, 
a  že  třebas  nepojede,  až  mu  ujeta 
maSena  (Mal.  XXIII.  365). 

Zdrobnělé  tvary  má  cosi^  cosik  tyto : 
cosičko,  cosinko,  cosinečko,  cosi- 
nenko,  kteréž  znamenají  něco  pěk- 
ného, milého,  v  dětské  řeči  zvláště 
nějaký  pamlsek:  Povím  ti  cosičko, 
dám  ti  cosinko.  Já  mám  cosičko! 

coudný  (códné)  1.  čistý,  pěkný: 
nádoba,  šaty  (Zábřežsko.  2.  mravný, 
počestný  (Jevíčko). 

coufavá,  hanácký  tanec  (Bart.  II. 
398). 

coun  (cón),  counek,  mladý  výhonek, 
omlád  na  rostlině  (záp.  Mor.). 

coura6ka|  zelná  polévka,  zaklech- 
taná  mlékem  (Žď.  obr.  10) 

courák  (córák),  všední  šatky  dět- 
ské, šité  jako  kanduš  (v.  t.)  Maš. 

courat,  bryndati,  zbytečně  rozlé- 
vati: Kdo  pak  se  mně  zas  v  tem 
mlice  córal?  (Jevíčko.) 

cpát  sa,  cpu,  tlačiti  se:  Necpi  sa! 
Co  se  tam  cpeš!  Cpe  se  jak  žid  na 
palírňu,  jak  Hanák  ke  zpovědi,  jak 
zima  do  dědiny  (Zl.). 

opynky  pl.  f.,  stopky  z  peří ;  cpyňák, 
zhlavec  jimi  naditý  (Jicko).  cpynky 
dostávat  =  cpynčiť  sa,  peřiti  se: 
Naše  husí  dostavajú  cpynky  n.  sa 
cpynčá  (jicko). 

cr6ka:  Voda  teče  crčkó  (Brň.). 
Tečó  mně  crčke  po  tváři  (Maš.). 

crknút :  Crkni  mi  toho  vína  =  kápni 
trochu.  Crknúl  do  ingustu  vody  (Slav. 
ČL.  XI.  436). 

crpaf  (cirpať):  Kráva  enem  crpe. 
To  je  taková  crpuTka  (málo  mléka 
dává)  laš. 

crpeóek,  kapka  (laš.). 


orpkaf  =  crkati,  po  krapce  pfílé- 
vati  (val.). 

Ctiborovy  kopec,  na  Rusavě. 
ctif:    Ti    ho    ctile,    co   gdo  vědě) 
(iron.  =:  spílali  mu)  Mal.  5CXIII.  44 
cubr,  džber  (laš.). 
cubrnfk,  tyč,  na  níž  se  cubr  nosí; 
navleče  se  skrz  obě  ucha  (laš.). 
cucek  =  špuněk  (v.  t.). 
cuc4af,  -clu  :=  cucat,  ssáti:  Cuciá} 
si  krev  z  prstu,  až  mu  přestátá  técť 
(Slav.  ČL.  X.  31).  Z  prstu  sem  si  to 
nevycuclát  (Zl.). 

cuda :  To  je  vám  dnes  venku  cuda, 
až  boží  dopuščéní  (slota,  metelice). 
To  sú  nějaké  čudy  a  tomy  (křiky). 
Takové  čudy  dětá!  (Vých.  Mor.) 

cudař,  kdo  studně  »cúdí«  (čistí) 
val. 

cudaf,  cudovaf  někomu,  láti. 
cudovat  sa  s  kým,  vaditi  se  (laš.). 
cúdit,  čistiti:  obilí,  studni,  mlýn- 
skou strouhu.  Kráva  sa  cúdí,  čistí 
po  otelení.  Cúdit  lúky^  vyhrabovati 
»zanecúděné<.  Tá  cúdí  tú  goralku  1 
(dok.  26.)  Ti  znali  cúdit  =  píti 
(dok.  165).  Napekla  mu  buchet  a 
měli  ste  vidět,  jak  to  cúdil!  =  hl- 
Uvě  jedl  (dok.  274).  A  muž  ně  budí, 
palicú  cúdí  =  mlátí  (Bart.  III.  3). 
A  dy  mne  muž  budi,  tu  mne  kyjem 
cudi  (Suš.  485). 

cúhat  1.  kouleti:  fazole  do  gá}ka 
(do  důlku)  2.  hltavě  jísti  (vých.  Mor.). 
Ten  se  teho  nacóhál,  ten  teho  scóhál ; 
(Maš.)! 

cucha,  nešetrná  hospodyně  (Je- 
víčko). 

cuchaňa,  -ně,  rozcuchaná  ženská 
(val.). 

čuchat  co,  plýtvati  něčím,  ne- 
šetřiti; čuchat  koho,  plísniti,  špiniti: 
Cochá  hobó  lidi  (Maš.). 

čuchat  se,  zlobiti  se,  sápati  se: 
Co  by  ses  na  mne  cuchál?  (Záp. 
Mor.)! 

cuchta  =  ucuchtaná  ženská,  die 
Schlampe. 

cuk  =  1.  suk  (val.),  2.  do  cuku 
=  honem:  Vázali  zme  do  cuku 
ZUL  cukem,  v  cuku  (vých.  Mor.). 

cukef,  pl.  cukle,  gen.  cukli,  m., 
obuv  s  dřevěným  podešvem^  trepek 


41 


(Opava).  Na  Brodsku  slují  klátelky, 
na  záp.  Mor.  bandoury  a  hluky:  Vem 
ty  cukličky  na  sve  nožičky  (Suš. 
587). 

cukrovačka,  hruška,  drobná,  slad- 
ká »jak  cukr«. 

cukrováki  fazole  =  siračka  (v.  t). 

cukrová  baba,  co  prodává  cukrové 
(Rok  I.  139). 

cukruška,  hrdlička  (horň.). 

cuky-cukytei  vari-varte  (han.): 
Cuky,  cuky,  hovado  k  hovadu !  (Suš. 
694.) 

culifindai  brynda  (o  kávě)  laš. 

culík,  střechýl,  rampouch  (dok. 
131). 

culíngaf  se,  motati  se  na  místě 
(Vah.). 

culinovat,    lundati    se   (Plumlov). 

cumláň,  lanium  (bot.)* 

cumtaf,  -mTu,  dumlati. 

cumtoň,  -a,  odrostlejší,  dítě,  které 
ještě  cumle. 

cumplochi  1.  věchet,  2.  ženská 
nedbalá  v  domácnosti  i  v  obleku 
(záp.  Mor.). 

cún,  zelený  prut  révy,  vypuklý 
z  hlavičky  (v.  t.). 

ouňárí  špatná  látka  na  šaty. 
ound,  hadr,  cár,  cour  (laš.). 
cundai  nečistotná  ženská. 
cunduTai  -Fe,  nepořádná  ženská. 

cupák,  králík;  odtud,  že  při  chůzi 
dělá:  cup,  cup.  —  cupka^  samice 
králičí. 

cupat  1.  srážeti :  Větr  fuka^  hrušky 
cupa},  a  ja  sbiram  (Vyhl.  VI.  XIX. 
790),  2.  (copat)  cvičiti,  dobře  vycho- 
vávati; nevecopované  =  nevycepo- 
vaný  (han.). 

cupkati  drobným  krokem  jíti. 

cupnout  1.  Cupni  mně  hrušku 
=  shoď  se  stromu,  2.  Hruška  cupla 
^  spadla  se  stromu  (Zábřežsko). 

cur6ef  =  crčeti  (Lor.). 
curdfk  ^  surdík,  komůrka. 
curdurai-fe,  ženská  ucouraná  (laš.). 
curknuf,  trochu  ulíti  (laš.). 
cúrai    ucouraná    ženská,    cuchta. 
cúratai  kdo  se  rád  courá. 
cuzák,  cizinec  (val.). 


cuzo :  Byli  to  Tudé  odkudsi  z  cuza 

(val). 

cuzý:  Preneščasná  cuzá  mači  I 
=:  tchyně  (Čerň.  56). 

cvachýňat,  cváchati  (intens.):  Bože, 
dybych  já  to  by}a  věděla,  nebyla 
bych  až  sem  cvachýňala  (val.). 

cvat  1.  kluk  jak  cval,  silný,  zava- 
litý. 2.  Nechodz  cvalom  cvalúcím. 
Cvaly  sa  dal  běžac  (horň.). 

cvateki  chlapec  jak  cvalek,  silný, 
opleskaný  masem. 

cvalní6ek|  sedům  acre  (bot.). 

cváňat,  cvankat,  pomalu,  obtížně 
jíti:  Cváňál  za  ním.  Přicvankál  sa 
(vých.  Mor.). 

cvatoňi  -a,  tlustý,  zavalitý  (Vah.). 

cvegrušai  -še,  tchýně:  Tam  ňa, 
Bože,  tam  Áa,  de  bych  byla  sama, 
de  by  ně  cvegruSa  nerozkazovala ! 
(Bart.  II.  278). 

cvek,  cve6ek  =  cvok:  Dítě  jak 
cveček,  silné,  zavalité.  Majů  též 
hrozný  cvek  v  hlavě  =  starost 
(Vah.). 

cvekovat  (laš.  cvakovať),  cvoky 
zarážeti,  plniti :  Nacvekovál  si  kapcu 
hruškama.  Ten  to  cvekuje  do  sebe! 
(mnoho  jí). 

cven  jen  v  instr.  cvenem  (val.), 
cvenom  (horň.),  silou,  kvaltem :  Ber, 
chyc,  vezmi  to  cvenom.  Cvenem  dělat 
=  namáhavě:  Letos  aby  zemáků 
cvenem  dobýval  ze  země  (Zl.). 

cvenovat  =i  cvenem  dobývati :  hře- 
bík   ze    dřeva,    řepu    z  tvrdé    půdy 

(Zl.). 

cvérňa,   -ně,    konopná  nit   (Podl. 

z  něm.). 

cvičený  s  gen.:  Je  fSeckyho  cvi- 
čená, fšecké  práce  (Mal.  XXIV.  64). 

cvínit,  zníti:  Cvíní  mi  v  ušoch 
(horň.). 

cvírákat :  Vrabec  cviráká,  cviriká, 
cvrliká. 

cvlsty,  -tů,  pí.  m.  prádlo  z  řídké 
vlny  na  okrajky  sukna  (Slav.  ČL.  X. 
471). 

cvrk  =  cvrček. 

cvrček  1.  slaboch:  Ja  nestav  se, 
ty  cvrčku!  2.  Já  su  tvrdej  nátury; 
ale  jednu    mně  řekla   takový  slovo, 


sa  na  mne  hněvá.  Dnes  sa  cosi  ne- 
chce rozednit.  Nijak  tom  cosi  ne- 
moiu  porozumčt.  Tož  jak  tam  Švagr 
cosi  vypadá?  (Zl.)  Oni  bele  cose 
z  pHzné  spotcm  (Mal.  XXIII.  3651. 
Jozef  sa  na  mňa  cosi  pohněvá!  (=:  2  ja- 
kési, mně  neznámé  pHčiny).  Vzali 
na  ni  cosi  velikou  zlost  (Kda  II-  193). 
Cosi  se  spolu  povadili  (Zl.).  Vdoiky 
sa  ně  cosi  nepodařily  (Slav.  Č.L. 
XI.  48).  Pořáď  vekládal  cose  hdese, 
a  neméto  to  konca  ani  zvonca.  Na- 
přeď pořáď  hdese  cose,  že  má  Čas, 
a  že  třebas  nepojede,  až  mu  ujela 
maSena  (Mal.  XXIII.  365). 

Zdrobnělé  tvary  má  cosi,  cosik  tyto : 
cosičko,  cosinko,  cosinečko,  cost- 
nenko,  kteréž  znamenají  něco  pěk- 
ného, milého,  v  dětské  řeči  zvlášté 
nějaký  pamlsek :  Povím  ti  cosičko, 
dám  ti  cosinko.  Já  mám  cosičkol 

cotidný  (códné)  1.  čistý,  pěkný: 
nádoba,  šaty  (Zábřežsko,  2.  mravný, 
počestný  (Jevíčko). 

coufavá,  hanácký  tanec  (Bart.  II. 
398). 

coun  (cón),counek,  mladý  výhonek, 
omlád  na  rostlině  (záp.  Mor.). 

couradka,  zelná  polévka,  zaklech- 
taná  mlékem  (Žď.  obr.  10) 

courák  (córák),  vSednf  Šatky  dět- 
ské, šité  jako  kandufi  (v.  t.)  MaS. 

courat,  bryndati,  zbytečně  rozlé- 
vati: Kdo  pak  se  mně  zas  v  tem 
mlice  córal?  (Jevíčko.) 

cpat  sa,  cpu,  tlačiti  se:  Necpi  sa! 
Co  se  tam  cpeš!  Cpe  se  jak  žid  na 
palfrňu,  jak  Hanák  ke  zpovědi,  jak 
zima  do  dědiny  (Zl.). 

opynky  pl.  f.,  stopky  z  peří ;  cfiyňdk, 
zhlavec  jimi  naditý  (Jicko).  cpynky 
dostávat  ^^  cpynčiť  sa,  peřiti  se: 
NaSe  husi  dostavajú  cpynky  n.  sa 
cpynčá  (Jicko)- 

crfika:  Voda  teče  crčkó  (Brii.). 
Tečó  mné  crčke  po  tváři  (MaŠ.). 

crknút :  Crkni  mi  toho  vína  =^  kápni 
trochu,  Crknúř  do  ingastu  vody  (Slav. 
CL.  XI.  436). 

crpaf  (cirpať):  Kráva  enem  crpe. 
To  je  taková  crpulka  (málo  mléka 
dává)  laš. 

crpeóek,  kapka  (laš.). 


orpkaf  =:  crkati,  po  krapce  přilé- 
vati  (val,). 

Ctiborovy  kopec,  na  Rusavě. 
ctíf;    Ti    ho    ctile,    co   gdo  věděl 
(iron.  —  spflali  mu)   Mal.  XXIII.  44 
Cubr,  džber  (laS.). 
cubrník,  tyč,  na  níž  se  cubr  nosí; 
navleče  se  skrz  obě  ucha  (laš.). 
cucek  ^  špuněk  (v.  t.). 
cuclaf,  -cíu  =^  cucat,  ssáti:  Cuctát 
si  krev  z  prstu,  až  mu  přestala  técf 
(Slav,  CL.  X.  31).  Z  prstu  sem  si  to 
nevycucláí  (ZL). 

cuda :  To  je  vám  dnes  venku  cuda, 
až  boží  dopuěčénl  (slota,  metelice). 
To  sú  nějaké  čudy  a  lomy  fkřiky). 
Takové  čudy  dělá!  (Vých.  Mor.) 

cudař,  kdo  studně  >cúdf<  (čistf) 
val. 

cudaf,  cudovaf  někomu,  láti. 

cudovat  sa  s  kým,  vaditi  se  (laš.). 

Cúdit,  čistiti:  obilí,  studni,  mlýn- 
skou strouhu.  Kráva  sa  cúdí,  Čistí 
po  otelení.  Cúdit  luky,  vyhrabovatí 
>zanecúděné<.  Tá  cúdí  tů  goralku! 
(dok.  26.)  Ti  znali  cúdit  ^=  píti 
(dok.  165).  Napekla  mu  buchet  a 
měli  ste  vidět,  jak  to  cúdill  =  hl- 
tavě jedl  (dok.  274).  A  muž  ně  budí, 
palicú  cúdí  =  mlátí  (Bart.  III.  3). 
A  dy  mne  muž  budi,  tu  mne  kyjem 
cudi  (SuS.  485). 

oútiat  1.  kouleti:  fazole  do  gálka 
(do  dĎlku)  2.  hltavé  jísti  (vých.  Mor.). 
Ten  se  teho  nacóhál,  ten  tehoscóhál ; 
(Maš.)! 

oucha,  nešetrná  hospodyně  (Je- 
víčko). 

cuchaňa,  -ně,  rozcuchaná  ženská 
(val.). 

čuchat  co,  plýtvati  něčím,  ne- 
šetřiti; čuchat  koho,  plísniti,  špiniti: 
Cochá  hobó  lidi  (Maš.). 

čuchat  se,   zlobiti  se,    sápati   aei 
Co  by    ses    na   mne   cuchál?    ("* 
Mor.)! 

cuchta  =  ucuchtaná   ženská^ 
Schlampe. 

cuk  =  I.  suk   (val.),   2.  do 
T=  honem:     Vázali    zmc    do    ^ 
=  cukem,  v  cuku  (vých.  Mo^ 

cukef,    pí.  cuklť 
obuv  s  dřevěný] 


:u  (vych.  Iflof  j 

lIc,    gen.  ctt''  ^Ě 


42 


bneďsem  měla  cvrčky  v  očácb  =slzy 
(dok.  162). 

cvrndat,  bryndati  =  céprat  (záp. 
Mor.). 


cvrnknút,  ovrnkat,  po  troškách, 
po  kapkách  líti:  Cvrnkni  mi  také 
toho  piva.  Kdo  téžko  močí,  »enom 
cvroká.« 


č. 


681  hog6a  I  v  právo,  velí  se  volům 
(dol.  horĎ.). 

6abák|  prkénko  na  odrážení  špačka, 
palaestra  (Slav.  ČL.  X.  33). 

čabaňa,  -ně,  příjmení. 

6abaf|  tepati,  srážeti  ovoce  se 
stromu,  odrážeti  čabákem  špačka 
(Vlk  14). 

6abnúf|  udeřiti  prutem,  holí  (val.). 

6abor,  člověk  nedostrojený,  roz- 
cuchaný, střapatý  (laš.). 

Čabrada,  v  Čabradě,  trať  na  Vi- 
zo vsku 

čabrat  sa,  -břu,  loudavě  jíti:  Ten 
sa  čabřel  Že  sa's  dočabráíl  (vých. 
Mor.). 

Ďabrura,  Te:  Kaj  ta  čabruTa  se 
čabřeř  (laš.). 

6a6 :  Toť  je  čač !  Toť  sů  čače  1 
=  toť  jsou  věci,  kumšty:  Střífať  po 
zajícoch,  áyt  vám  ich  honci  pod 
nos  naženu,  toť  sů  čače!  (Vlk  102). 

6a6ar|  večer,  v  popěvcích  žňových: 
Daj,  Bože,  čačara,  prv  než  bylo  včera 
(ND.  211). 

Ďačenka,  bellis  perennis  (bot.). 

6a6f  baba  =  slepá  baba  (hra)  val. 

6a6ka,  kytka,  chumáček;  čacky 
vinné  (hrozny),  rybizlové,  bezové; 
čačka  kudlův.  Čmeli  májů  med  v  čač- 
kách,  včety  ve  voščinách.  Utrhne 
s  krávy  tři  čacky  kudlu  =  hrstky 
(Mor.  lid  161).  čačka,  ervum  lens 
(bot.). 

6á6ňaf:  »Húsata  sů  učáčňané,« 
když  se  mnoho  brodí  ve  vodě  (Jicko). 

čačovicai    -ce,    čečovice    (Vah.). 

6a6urka,  z  dětského  »čananý«,  fí- 
flanka,  ženská,  která  se  ráda  strojí 
(laš.). 

čáčvarai  -y,  m.,  nemotora. 

6aďa|  -dé,  přezdívka  člověku  hodně 
očadlému,  smědému  (Zl.). 


6adora,  -Te,  kráva  jak  od  slunka 
očadlá. 

čagan,  hůl  s  ohnutým  držadlem 
(vých.  Mor.). 

6aganíf,  do  hlavy  (čaganem)  vtlou- 
kati, beraniti. 

6aganka  =  čekanka,  cichorium  in- 
tybus  (bot.). 

6agaf  něco  do  sebe  =  džgať,  cpáti, 
hltavě  jísti  (val.):  Trávníky  už  byíy 
pěkné;  mety  husi  co  čagať  (Slav. 
ČL.  X.  141). 

6aget|  -gía  =  čahet,  oklešek,  hůl 
(laš.). 

6agnút|  udeřiti:  Tak  ťa  čagnul 
(val). 

čagotaf  =  gagotať,  štěbetati:  Husi 
čagoců  (val). 

6ahat  (slov.)  =  6ohaf  (val)  1.  lézti 
na  strom,  2.  sahati:  A  už  mu  čahá 
do  kapce  (dok.  15). 

čahún,  1.  vysoký  člověk,  vytáhlý: 
Byl  tu  jakejsi  pán,  takovej  čahůn 
diůhej  (dok.  155),  2.  dlouhá  noha: 
Ten  te  čahóne  natahojel  =:  dělá 
dlouhé  kroky  Qevíčko). 

Ďahýňat  intens.  slovesa  čahat. 

čáchaf  (val)  =  cákat  (slov.),  stří- 
kati vodou:  Nečákaj,  ať  nás  nepo- 
čákáš ! 

čáchnout,  udeřiti;  očáckttout,  oši- 
diti (han.). 

čachor,  chrást  zelí  (laš.). 

čachraf  se,  -chřu,  ve  vodě,  čvach- 
tati se  (laš.). 

čachtat  se  po  blátě,  brouzdati  se 
(Olom.). 

čaj  vaíašský  =  kořalka  vařená  se 
skořicí,  hřebíčkem  a  medem  n.  cu- 
krem (Vek.). 

čaja,  -je,  1.  čejka,  2.  přezdívka 
ženské  neposedné :  Esli  se  tež  učajiš, 
ty  čajo !  (laš.). 


43 


čajdai  1.  ano,  věru:  A  čajda,  je 
tam  1  2.  á  propos :  Čajda  I  Zabo)  som 
vám  povedzéc,  ke  by  scě  k  nám 
trochu  přišli  (horň.). 

čajkai  1.  člun  z  desek  sbitý  (•člun* 
je  z  dubu  vydlabaný)  Podl.  2.  =  čaj : 
Uvaříme  si  trochu  čajky  (dok.  151). 

6áka  =  nadéje  (záp.  Mor.):  Je 
špatná  čáka  na  hórodo  (na  vých. 
Moravě  >ukážka<). 

cákat  vodu,  po  částech  vyhazo- 
vati :  Čákál  hnoj&vku  topatú  na  hnůj 

(Zl.). 

6ale  I  v  právo  1  velí  se  volům  (dok. 

123). 

6ama|  huba:  Ten  má  čamo  ne- 
vepařenó!  Dám  tě  po  čaměl  (Jevíčko). 

6am6et  =:  tlaščet  (v.  t.):  Voda 
v  botě  čamčí.  Raci  čamčijó  (Zá- 
břežsko). 

6amif  =  kTaměť  =  skřaměť,  ve 
smyslu  opovržlivém  seděti  (čuměť); 
hlavně  když  se  pobízí  spát,  aby  se 
světlo  nepálilo  (Vah.). 

Čamínek,  v  Čamínku,  také  Ča- 
mínka  —  v  Čamínkoch,  údolí  ve 
Vizo\7icích. 

čampa  =  špaček  (hračka)  v.  t. 

čampatai  -ly,  m.,  kdo  se  čampá, 
špatně  chodí  (slov). 

čampat  sa  =  čachrať  sa:  Ten 
čampafa,  kde  sa  tam  čampá?  (slov.). 

čamputa,  -ty,  m.,  přezdívka  dobyt- 
četi i  člověku,  který  nepěkně  chodí 
(vých.  Mor.). 

6amší|  -Sá,  n.,  haraburdf  (laš.). 

6amtat  se,  -cu:  Čamce  se,  kdo 
>se  valí  jako  štyři<  (záp.  Mor.). 

čaňdi  -ně,  kočka  (val.). 

čananý  =  čínaný  =  čančf  = 
čínčí,  pěkný  v  řeči  dětské  (ND.  24). 

čandor  =:  čavera  (v.  t),  rozcu- 
chaná roba  (laš.). 

čandra  na  tragači,  šanda,  co  se  dá 
kolem  krku  (Jicko).    • 

čandrafi  -dřu,  šplíchati  (laš.). 

Ďandůvka,  jablko  toho  jména. 

čaňOf  příjmení  horň.  vedle  Čaňa. 
Skloňuje  se  v  ostatních  pádech 
jedn.  čísla  dle  Čaňa  (vzor  duša): 
2.  Čaně,  3.  Čaňovi,  4  Čaňu,  5.  Čaňo, 
7.  Čaňú,  pl.  1.  obá  Čaňé  (otec  i  syn) 
n.  Čaňové,  2.  Čaňů,  3.  Čaňom,  4.  Čaně, 


5.  Čaňé,  6.  Čaněch,  7.  Čani  (s  těmi 
Čani  sa  pohádat).  Tak  všecka  (častá) 
osob.  jména  na  o  s  předchozí  sou- 
hláskou měkkou:  Fráňo,  Keňo  a  p. 
(Df.). 

čantoryjka  n.  santaryjka,  ery- 
thraea  cent.  (Slezsko). 

čapa,  1.  =  čopa,  kopka  sena  (val.), 
2.  tlapa,  paprč,  die  Pratze  (záp.  Mor.). 

čapák,  1.  hrnec  čapatý,  t.  j.  nízký 
a  baňatý,  2.  jablko  toho  tvaru  a 
jména,  veliké  a  sladké. 

6apaía|-le,  školka  mateřská  (Líšeň). 

čapalák  —  čapalačka,  dítě  od  4. 
do  6.  roku,  jež  chodí  do  >čapale« 
(Líšeň). 

čapaňai  -ně,  1.  nízký,  >rozčápený< 
štěp  (val.),   2.  =  čepaň,  střep  (laš.). 

čapar,  čapatý  (laš.). 

čápar,  kus  vlny  s  ovce  ustřižený 
(val.). 

čápatf  -pu,  1.  máchati,  močiti, 
2.  Dítě  už  čápe  =  začíná  choditi 
(Jevíčko). 

6ápat  sa,  -pu,  broditi  se,  čmuch- 
tati  se  vodou,   blátem    (vých.  Mor.). 

čapatý,  nízký  a  baňatý  (v.  čapák): 
Na  tem  poli  stojí  hruščička  čapatá 
(Bart.  III.  349).  Och,  dobře  má  Svi- 
rák,  že  ti  s  těma  čapatýma  nosama, 
to  že  sú  nedobří  lidé  —  rozplesklými 
(Slav.  ČL.  XI.  485). 

čapčura,  kdo  by  rád  čaměl,  čuměl, 
nečirně  seděl  (laš.). 

Ďapénka,  čapka,  čapěni,  dřep :  ča- 
pěnkum  chodiť,  po  čapěnce  čundro- 
vať  (laš.). 

čapět  (slov.),  čopéf  (val.),  seděti 
na  bobku  (Vlk  96).  Ten  si  počapí, 
posedí  ve  vězení  (Vah.). 

čápi  kameň,  druh  vápence  (Nové 
Město). 

čapín  n.  čapoch,z^mé\i  žlutý,  ranný. 

čapiřitka  =  čapčura.  Tá  chalupa 
je  enom  taková  čapiřitka  (Zl.). 

čápif  sa,  přikrčovati  se  k  zemi. 
Slepice  se  čápi,  když  ji  někdo  chytá, 
rozčápený,  stojící  nohama  od  sebe 
roztáhlýma   (Slav.  ČL.  X.  301). 

čapka,  dřep :  Torek  šedi  na  čapce 
—  na  bobku,  dřepí  (ťig.  21).  Sednut 
na  čapku  (vých.  Mor.). 


44 


čapkat,  tleskati  rukama:  Rukama 
čapkata  (Suš.  125). 

čapky,  na  bobku  (Btcha). 

čapnut  (slov.),  čopnúf  (vaL),  sed- 
nouti na  čapku  (vých.  Mor.).  Tésto 
se  mně  zvihio,  a  včil  hleď,  jak  čaplo, 
spadlo,  srazilo  se  (Vyhl.  I.  95),  2  lap- 
nouti,  chopiti. 

čapotat,  -cu,  intens.  slov.  čápat: 
Prší,  tak  čapoce. 

6aprak|  třapec  (laS.). 

čaptafi  -pcu,  bolavé  místo  lékem 
natírati;  též  o  kolébavém  chodu: 
Čapce  se  ta  čaptula  (laš.). 

čaptuškai  čaptuFai  malá  ženská, 
která  dělá  drobné  kroky  (laš). 

čapura,  -Te,  čapulka,   1.  slepička 

ráda  čapicí,  2.  malá  ženská  (laš.). 

čaputa.  Na  Záhoří  lipenském  na 
štědrý  den  člověk  zakrnělého  vzrůstu 
spraví  se  na  pólo  do  mužských,  na 
pólo  do  ženských  šatů,  vycpe  se 
slámou,  na  hlavu  vezme  řešeto  a  do 
ruky  býkovec.  Chodí  po  dědině,  a 
kde  kterého  výrostka  potká,  bije, 
aby  prý  lépe  rostl  než  on.  Říkají 
mu  čaputa  (Mor.  lid  14). 

čarabaňa,  -ně.  U  Příbora  na  smrt- 
nou  neděli  vynášejí  ustrojenou  v  černé 
šaty  čarabaňu  a  na  dub  pověsivše, 
kamením    po   ní  házejí   (Suš.    770). 

čaraga,  rozkřičená  hus  (Podl.). 

Ďaragaf,  čaragovafi  kejhati:  Hus 
čaragá  (val). 

čarachyňai  ně,  zlá  stará  baba 
(han.). 

čáraneCi  -nca,  znak,  kde  bylo 
čáráno. 

6arbaf|  čmárati  (val.). 

čářit  (na  Hané),  šářit  (na  Zlínsku), 
utíkati :  Čáři  přimo  do  hospodě  (fig. 

11). 
čarodeník  -nica  =  čarodějník. 

čarodenlcký:  Roste-li  po  dešti  na 
hnoji  čarodenicky  máslo,  běložlutá, 
houbovitá  plíseň,  je  to  neklamným 
znamením,  že  čarodějnice  ujímá 
užitku   (Mor.  lid   142). 

čaromůra  =  čarodějnice:  Ná,  ne- 
chala teho  tá  čaromůra?  (dok.  246). 

6arták|  prkenná  bouda  (val.  z  rum.). 

6arúvat|  it.  slov.  carovat  (vých. 
Mor.). 


čarýcafi  6arygaf,  ledajak  čárati 

(val.). 

čas:  Už  je  temu  čas  (Suš.  552). 
Já  si  do  času  opoledni  nelehnu  = 
nikdy  (Vah). 

čásaf :  Ogaři  čásali  chrusty  =  se- 
šlehovali  (Slav.  ČL.  X.  141).  Fajku 
do  huby,  a  už  čásá  =  Jde  dlouhými 
kroky  (Slav.  ČL.  Xll.  43). 

6asit  se :  Už  se  časí,  vyjasnívá  po 
dešti. 

Ďasrador,  častavský  rýv,  má  žluté 
hrozny  (slov.). 

6ástavka|  hruška  toho  jména. 

6asnosf :  Doveď,  Pane,  doveď  mne 
po  této  časnosti  do  nebe  (Suš.  66). 

6astlf,  často  navštěvovati:  Smrť 
nás  častí  (val.).  Ti  sa  častíja  a  rádi 
hostinky  dávajú  (Václ). 

6ašíf,  šiditi  (val.) 

6ava|    velbloud,    nadávka  ženská. 

6avera,  6avaryjai  ucouraná  ženská 

(laš.). 

6ážíf  na  koho,  číhati  (val.). 

6e6atka  =  čečetka,  pták  fringilla 
linaria. 

6e6ótkO|  bellis  perennis  (bot.). 

6e6orodzinyi  borůvky  (St.  Hroz.). 

6e6ulka|  konec  prstu,  na  ruce  i  na 
noze:  Srazil  čečulku  (záp.  Mor.) 
=  skopl  řepu  (vých.  Mor.). 

čečůvka  =  čučka,  čočka  (vých. 
Mor.) 

6ehtat  sa,  otírati  se :  VůJ  sa  čehFe 
o  strom  (vých.  Mor.). 

čeho?  uvozuje  odpor  proti  vy- 
slovenému tvrzení:  »Toho  býka  ne- 
uvedeš I «  »Čehoř  ešče  silnějšího  sem 
uvédt!«  »Počkaj  enom,  ten  ti  dá!« 
•  Čeho?  takového  švrčka  bych  se 
leklř«   (vých.  Mor.). 

6echák|  český  hrnec.  >Čecháke 
só  inači  než  prostějovsky  lebo  bro- 
decky  lebo  litovelsky  hrnce.  Só  tak 
trocho  do  červena  a  pře  tem  drsný 
jak  hleněny  tróbe,  ešle  vite«  (Pro- 
stějov). 

6echel|  rubáš:  Zkazte  vy  tam 
mojí  paní,  ať  mi  pošle  čechel  nový. 
Dvanást  truhel  otevřela,  žádné  košile 
neměla.  Když  třinástou  otevřela,  tam 
ta  košile  ležela.  Nesu  tobě  cechel 
nový  (Suš.  108). 


45 


6echer,  čecherec,  ostrý,  ponejvice 
lesem  porostlý  hřeben  hory:  Vystavit 
sa  na  čecheře  (Vlk  95). 

čechtat  sa,  -chlu  =  čehlat:  KoAé 
sa  čechFú  krkama  o  šraAk,  trou 
(vých.  Mor.).  Mašík  sa  čechtá)  o  ptot, 
škrabal  se  (Slav.  ČL.  XI.  469).  Kabát 
očechtaný,  odřený  (Zl.). 

Ďechman  =  čechmant  =:  čerch- 
mant, euf.  čert:  Čechman  to  vzat. 
Kam  tě  čechmant  nese.^ 

6echořlt|  dim.  slov.  čechrat:  na- 
čechořený,  chorý ;  obraz  od  slepice. 

čeká  =  čáka,  naděje :  mátá  čeká 
(val.). 

čekaná  =  čekání:  Pámbů  zaptať 
za  čekanů !  Myslivec  být  na  čekané. 

čekanec:  Novomanželé  nedostah 
vždy  hned  >  místo <;  kolikrát  byli 
>čekancama«  10 — 20  let  a  s  rodiči 
při  stole  se  živili  (Vyhl.  II.  117). 

čekanka  1.  výstupek  přede  dveřmi, 
podobný  han.  žudru  (Vyhl.  VI.  XIX. 
38).  2.  »Vitam  če,  čekanko,  smrč 
ma  mita  =  na  kterou  již  dávno  čekám 
(Suš.  13). 

čekat  1.  s  gen.:  Čekáme  sluníčka 
z  voblaků  (Suš.  36).  Čekaj,  čekaj, 
kravičko,  tej  zelenej  travičky,  tak 
jak  já  sem  čekata  téj  modrej  suk- 
ničky (Suš.  483).  2.  s  akkusativem 
a  infinitivem  a)  sloves  dokonavých 
s  významem  budoucím  b)  sloves  ne- 
dokonavých s  významem  přítomným : 
Já  ho  čekám  dnes  přijet  =  že  při- 
jede. EšČe  zme  vás  nečekali  stávat 
^  nečekali  jsme.  že  již  vstáváte 
(Zlín).  Srovn.  pamatovat,  3  Čekám 
na  to  jak  na  boží  smitování.  Čekali 
zme  tě  jak  děti  matku  s  trhu. 

čeledín  1.  svobodný  chasník  slu- 
žebný, 2.  svobodný  synek:  Včil  sa 
na  mňa  Fudé  ptajú  a  děvčátka  zdo- 
vídajú,  čí  sem  já  čeledín  (Bart.  I.  70), 
3.  =:  dobré  kvítko:   To  je  čeledín! 

četo  1.  v  pl.:  Pani  myslivka  tak 
tam  dali  nad  studnu  ty  četa  a  dívali 
se  dotu  (laš),  2.  příční  deska,  v  předu 
i  v  zadu  mezi  bočnice  (boční  desky) 
zastrčená  (vůz  18),  3.  jméno  vrchu 
na  Vsacku. 

Čelonlni    trať    ve    Chvalkovicích. 


čeFusno,  čelesno  (záp.  Mor.),  če- 
lustě  n.  čeFusťa  (pl.  feni.  vých.  Mor.), 
otvor  do  kamen. 

čefústka,  drobný,  slabý  člověk 
(Kt.  Dod.  I.);  též  příjmení. 

čemer  >to  sú  guče  jak  ořechy 
pod  kolenama,  na  krku  a  pod  pésťú. 
Je  z  náhlýho  kroku  a  pití  náhlýho« 
(dok.  266). 

čemerda,  coll.  drobotina,  děti 
(Dob.). 

čempel  =  čepel  u  nože  (laš.). 

čemu  1.  nač:  Čem  to  bude?  (Zl.) 
2.  proč  (Jicko,  laš.),  čemu  ni  =  proč 
ne?  Čemu's  tam  neset?  Čemu  si  tam 
nébyt?  Všeci  se  ptali,  čemu  ptače 
(Vyhl.  ČL.  X.  264).  Čemu  něořešř 
(Suš.  517).  Čemu  si  psa  nečvat? 
(Suš.  133).  3.  protože,  neboť,  vždyť 
(laš.):  Hrabě  zakázat  lesem  chodiť, 
čemu  ma  tam  zvěř.  Něbudě  dnes 
pršeť,  čemu  je  tak  čerstvo.  Kosteta 
něuvidži,  čemu  je  v  nižině.  Čemu 
je  hojně  takových,  co  študyruju  na 
kněze  a  potem  něchaju  tak.  Čemu, 
kdo  děta  cihtu,  to  ji  němože  dětať, 
ež  na  svojim  polu.  Čemu,  dy  my 
iděm  na  huby,  to  my  vidimy .  .  . 
Studna  je  tak  htyboka  jak  ten  kopec, 
čemu,  dy  větr  fuka,  papir  tam  hod- 
zeny  idě  kanatem. 

čep  1.  železný  konec  lušně,  za- 
strčený v  ose  (vůz  V.),  2.  u.  saní 
(saně  2). 

čepák,  hliněná,  černá  n.  červená 
nádoba  na  vodu  s  uchem,  hrdlem 
a  >culíkem«  (menším  hrdlem  v  boku). 
Dospělí  pijou  z  čepáku  hrdlem,  děti 
culíkem  (dok,  156):  Nesl  na  zádech 
nezacpanej  čepák  (dok.  161).  Naber 
mně,  děvečko,  vody  do  čepáčka 
(Suš.  382). 

čepaňa,  -ně  1.  střep:  Mám  htavu 
jak  čepaňu  (když  hlava  bolí)  vých. 
Mor.  2.  hlava  ve  rčení:  Dostaneš  po 
čepani,  uhodím  tě  do  čepaně  (Opav^). 

čepcovat,  bíti  po  hlavě:  Načep- 
covát  mu.  Chtapi  sa  čepcovali  (Slav. 
ČL.  XI.  229). 

čepek  1.  do  sklenice  =  zátka 
2.  čepky  i=  mandle :  Ditěti  spadty 
čepky.  Čepky  spadlé  (zapálené  man- 
dle)  *se  zvihají,  potahují*,  t.  j.  silně 


46 


Z  dola  na  horu  potírají  nastíněnými 
palci. 

čepéřít  sa,   vynášeti  se   nad  jiné 

(val.). 

čepice  bývaly  za  stará  soukenné 
neb  aksamitové,  kožešinou  obšité, 
dle  kteréžto  kožešiny  mély  svá  jména : 
sobolovica  neb  sobolina,  vidrovica 
(slov.)  =:  viderka  (laS.)  =:  bedří  če- 
pica  (Brň.),  tchořovica,  kunica,  bara- 
nica. 

6epí6ka  1.  čarodějnice  (Zábřežsko) 
2.  Srazil  čepičku  =  čečulku  (v.  t.) 
Jimramov. 

čepka  =  čepice  (vých.  Mor.). 

6eřeň|  -a,  m.  1.  čeřen  hory  = 
hřeben,  2.  šindel  složený  do  čeřena, 
jako  střecha  v  šárech  složený,  aby 
neležel  jeden  zcela  na  druhém  a  mohl 
>obtúchnúť«  (obeschnouti)  v.  hraň 
(Vlk  46),  3.  sí£  o  půl  oblouku.  Rybák 
drže  čeřen  v  ruce  brodí  se  s  ním 
ve  vodě. 

čerepi  střep:  Mám  prehodzený 
čerep  u  tebja  =  zavroubeno  (Dob.V 

čerešňa  =  kerešfta,  třešeň  (Dob.). 

čerevo,  střevo  (Dob.). 

černast :  Kýho  černasta,  euf.  čert. 

černastýi  čemavý  (val.). 

čerňavai  černý  mrak:  Za  našú 
stodolu  čerňava,  mrakava  (Bart.  II. 
152). 

černice  1.  druh  švestkového  ovoce, 
2.  černá  třešně  drobná,  3.  ostružina, 
4.  černá  ornice. 

černičfi  ostruží. 

čem  Íčka  fazole  drobná,  ploskatá, 
černá  do  rnodra  (ND.   180). 

černičné,  v  Černičném,  pole  na 
Vizovsku,  na  němž  je  černice  i=  černá 
zem. 

černidlo  1.  plevel  rostoucí  v  pše- 
nici ;  má  na  vrchu  střapatý  klas  žlutých 
květů,  ze  semene  trousí  se  černý  prach, 
jenž  mouku  černí  (melampyrum), 
2.  inkoust  (laš.  vulgo). 

černigari  umouněnec,  ušmouranec 
(laš.). 

Černína  1.  actaea  spicata  (bot.), 
2.  černá  (smědá)  mouka  (laš.). 

černistýi  černavý  (val.) 

černo,  mnoho:  Belo  ich  tam  až 
černo  (Mal.  XXIII.  223). 


černohlávek  1.  sylvia   atrícapilla, 

2.  parus  palustris  (Zl.),  3.  prunella 
(bot.) 

černohlávka«  ujaga  chamaepitys 
(bot ). 

černopasýi  druh  holubů. 

černucha  =  černula,  černá  kráva, 
ovce. 

černý  1.  špinavý:  v  čiernéj  som 
košeli  (Bart.  III.  577)  Hlava  za- 
bachlaná  v  černém  čepci  (Bart.  III. 
488),  2.  dobytku  vepřovému  říká  se 
euf.    černý   n.    ušípaný  (=  špinavý), 

3.  ba  černého!  euf.  čert,  4.  černý 
drozd  =  kos  (horň.),  černý  kořeň, 
helleborus,  černý  rákosník,  pták  cinc- 
tus  aquaticus  (Jimramov),  černá  jate- 
lina,  cytisus  nigritans;  černá  polívka 
=  zasmažená  (záp.  Mor.),  černý 
maso  =  uzené  (han),  5.  černý  y^i^ 
uhel,  hlaveň,  kavka,  zem  (špinavý), 
kominář  (ušmouraný),  bot  (prádlo), 
drahý  (ruce  n.  nohy  nečisté). 

čerpák,  dřevěná  nádoba  půllitrová 
z  mosoru,  t  fládru  bukového  vy- 
soustruhovaná  (val). 

čerstvučký,  líbezně  čerstvý. 

čerstvý  jak  ryba,  hádě,  cigán 
o  hromícách. 

čert,  na  vých.  Moravě  čert.  To 
sú  čert  baba!  (Slov.  obr.  II.  92). 
Čert  s  tebó  vobšívá  dírke  =  nepo- 
seda (Líšeň).  Ty  si  na  místo  čerta  I 
(o  člověku,  který  působí  pohoršení). 
Ve  sósedi,  chlopatýho  čerta  dbáte 
(arch.  I.  84)  =  nic.  To  smrdí  čertem 
=  to  je  nebezpečné.  Topí  čertem 
=  zamýšlí  něco  zlého.  Ale  to  ešče 
tedová  býl  čert  malý  cMapec,  poř. 
=  dávno  (Slov.  ČL.  X.  371).  Nestojí 
to  ani  za  starého  čerta.  Vzál  to 
čert.  Janek  kúríí  enom  tak  íeda  čert 
za  zlé  nemét  =:  pro  jméno,  aby  se 
neřeklo  (Slav.  ČL.  X.  299).  Být  tě 
tam  čert  dhižen!  Sak*s  tam  čerta 
děíáí!  (=  proč's  tam  šel?).  Ale  do 
čerta,  dyť  sem  přece  sám  viděl  a  p. 
Tu  máš,  čerte,  kropáč  (krop  si  sám). 
Už  sem  se  mu  dosť  napomáhal,  ale 
ešče  jednúc  mi  neřekí :  Čerte  ďáble, 
děkuju  ti  (=  N.  N.).  Na  a  jdi  v  čerty 
do  pekla  (Kda  II.  88).  Peníze  sú 
v  čerty.    Čerti  vzali  I    —    opovržlivě. 


47 


u  vědomi  vlastní  převahy,  na  způsob 
mezislovce,  jako  by  řekl:  No  pravda  1 
No  hle!  Ale  di!  a  p. 

čert,  druh  tance  (Suš.  602). 

Čerta  k|  hora  na  Valaších  = 
Čarták. 

čerti  =:  čertův,  čertový,  čertovský : 
U  tebe  mám  čertí  bydlo  (Suš.  7.). 
Čertí  hovno,  assa  foet.,  čertí  kus, 
succisa  pratensis  (bot.),  čertí  tabák 
lycoperdon  bovista  (houba). 

čertinec  =  čertí  trus  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

čertoryje,  v  Čertoryjách,  žleb 
u  Vizovic,  trať  ve  Vrbéticích,  osada 
na  Olomoucku. 

6ertoV|  vrch  na  Vsacku. 

čertovafi  klnouti  (jako  ohromo- 
vať<).  Slav.  ČL.  XL  47. 

6ertoveC|    vinohrad    (Žeraviny). 

čertova  rodina,  přezdívka  kozám 
(ND.  199). 

čertovo  křídto,  succisa  pratensis 
(bot). 

čertovo  peří,  stipa  pennata  (bot.). 

čertovo  žebro,  aspidium  filix 
(bot.). 

čertový:  Kde  ste  do  čértovéj 
chvíle  =  do  šlakovéj  =  tak  dlouho? 

(Zl.). 

červ:  Červu  máme  tře  drohe: 
vlasáke,  hléste  a  ščóre.  Vlasáku  máte 
névic  v  greftách  k  Dobanom.  Dež 
se  tam  necháte  v  grefté  dobytče 
napiť,  vleze  mo  vlasák  do  hobe  a 
zavrce  se  mo  do  kosti.  Hléste  do- 
stane zvíře  ze  Spatný  ho  fotra  a  ščór 
se  přechetne  na  kužo  tak  maňó 
(fíg.  23).  Červ  kručený,  včelí  červ 
zasedlý  ve  vajíčku ;  lerv  bršený,  včela 
z  vejce  vylíhlá  (Zl.). 

červenek  1.  sukno  barvy  červené 
(Vlk  ICX)),  2.  brambor  červený. 

červenastýi  červenavý,  červený 
(val.). 

červenat  se :  Šňůrečku  mu  zavá- 
zala, by  sa  na  něm  červenala  (Suš. 
174).  Tobě  líčka  červeňajú  a  mně 
ne  (bez  se)  Bart.  líl.  416. 

Červenec,  trať  (Blansko). 

červeníce  pl.  f.,  kožené  kalhoty 
hanácké. 

červenina,  červená  půda. 


červenka  1.  koza  srstí  červené, 
2.  pták  luscinia  rubecula,  3.  hruška 
toho  jména,  4.  úplavice. 

červenochvostekzz  červenka  pták 
(Jicko). 

červený  1.  červený  trn,  lycium 
barbarům  (bot.),  2.  červená  =  krev : 
Ai  červená  při  tom  télda.  Uhodit  ho, 
hněď  ho  červená  poléla  (vých.  Mor). 
Červená  ju  polévata,  do  šátečka 
utírala  (Suš.  114),  3.  červené  pon- 
dělí =  velikonoční  (od  červených 
vajec)  Mor.  lid  42,  4.  červený  jak 
krev,  oheň,  rechtorovo  tele  (o  holce 
příliš  červené).  Má  milá  byla  bys 
červená  jako  rys  (Bart.  II.  303). 
Uvážu  si  pentTu  červenu  jak  plameň 
(Suš.  261). 

červina,   kráva   s  červenou   srstí. 

červinky  pl.  f,  neúrodná  pole 
s  červenou  zemí  (Nov.  Město). 

červík,  verbascum  (bot.). 

červivec  1.  polygonům  persicaria 
(bot),  2.  ba  červivca!  (euf.  =  čert). 

česanec,  -nca,  pohlavek:  Dostane 
česanec  (dok    43). 

česat  1.  tříti:  Očeš  mi  trochu  ten 
kabát  =  otři  kartáčem.  Kráva  se  češe 
o  strom  (Zl.) ;  2.  ovoce  (v  záp.  Moravě ; 
na  vých.  se  trhá,  obírá):  Syneček 
hruštičky  očesal  (Suš.  751,  od  Dačic). 

český  šajnů  =  tři  krejcary,  český 
stříbra  =  groš  (slez.) :  Hotuju  vám 
pecen  chleba  a  koláč,  ešče  k  tomu 
česky  peniz  na  pomoc  (Suš  748).  Kery 
poctivy  mládenec,  da  nam  groš  český 
na  věnec  (Suš.  740).  Dá  —  ji  gréjcar 
nebo  český,  zaplatí  mu  Bůh  nebeský 
(Suš.  741).  Ešče  ja  vam  koledničky 
česky  dam  (Suš.  746). 

česnečicdi  -ce,  polní  česnek 
(Peck). 

česnečka  (han.)  =  česnekovica 
(val.),  česneková  polévka  na  snídaní. 

česť  (na  St.  Hroz.  gen.  česti^  Dob.), 
titul:  Jaká  česť  mu  náleží?  Dál  mu 
matu  česť.  Nevím,  jakú  česť  vám 
mám  dat  (jak  vás  titulovati). 

češák  nebo  čéška,  brambor  pů- 
vodu českého,  dlouhý  a  kropenatý. 

Češka,  polévka  zemáková  s  čes- 
nekem, kořením  a  trochou  másla 
(Vek.). 


46 


Z  dola  na  horu  potírají  nastínénými 
palci. 

čepéřit  88,   vynášeti  se   nad  jiné 

(val.). 

68piC8  bývaly  za  stará  soukenné 
neb  aksamitové,  kožešinou  obšité, 
dle  kteréžto  kožešiny  mely  svá  jména: 
sobotovica  neb  sobolina,  vidrovica 
(slov.)  =.  viderka  (laS.)  =  bedří  če- 
pica  (Brň.),  tchořovica,  kunica,  bara- 
nica. 

68pi6k8  1.  čarodějnice  (Zábřežsko) 
2.  Srazil  čepičku  =  čečulku  (v.  t.) 
Jimramov. 

6épk8  =  čepice  (vých.  Mor.). 

Č8řeA,  -a,  m.  L  čeřen  hory  = 
hřeben,  2.  šindel  složený  do  čeřena, 
jako  střecha  v  šárech  složený,  aby 
neležel  jeden  zcela  na  druhém  a  mohl 
»obtúchnúf<  (obeschnouti)  v.  hraň 
(Vlk  46),  3.  sí£  o  půl  oblouku.  Rybák 
drže  čeřen  v  ruce  brodí  se  s  ním 
ve  vodé. 

68repi  střep:  Mám  prehodzený 
čerep  u  tebja  =  zavroubeno  (Dob.). 

68reáA8  =  kerešňa,  třešeň  (Dob.). 

6erevO|  střevo  (Dob.). 

68rnast:  Kýho  černasta,  euf.  čert. 

černastýi  čemavý  (val.). 

Č8rň8va|  černý  mrak:  Za  našú 
stodolu  čerňava,  mrakava  (Bart.  II. 
152). 

černica  1.  druh  švestkového  ovoce, 
2.  černá  třešně  drobná,  3.  ostružina, 
4,  černá  ornice. 

6erni6(|  ostruží. 

6erni6ka  fazole  drobná,  ploskatá, 
černá  do  rnodra  (ND.   180). 

6erni6né|  v  Černičném,  pole  na 
Vizovsku,  na  němž  je  černice  i=:  černá 
zem. 

černidlo  1.  plevel  rostoucí  v  pše- 
nici ;  má  na  vrchu  střapatý  klas  žlutých 
květů,  ze  semene  trousí  se  černý  prach, 
jenž  mouku  černí  (melampyrum), 
2.  inkoust  (laš.  vulgo). 

Ďernigari  umouněnec,  ušmouranec 
(laš.). 

černina  1.  actaea  spicata  (bot.), 
2.  černá  (smědá)  mouka  (laš.). 

černistý,  čemavý  (val.) 

6erno,  mnoho:  Belo  ich  tam  až 
černo  (Mal.  XXIII.  223). 


černohlávek  1.  sylvia   atrícapilla, 

2.  parus  palustris  (Zl.),  3.  prunella 
(bot.) 

6emohiávk8,   ujaga   chamaepitys 

(bot ). 

6ernop88ý,  druh  holubA. 

černucha  =  černuTa,  černá  kráva, 
ovce. 

6érný  1.  špinavý:  v  čiernéj  som 
košeli  (Bart.  III.  577)  Hlava  za- 
bachlaná  v  černém  čepci  (Bart.  III. 
488),  2.  dobytku  vepřovému  říká  se 
euf.    černý  n.    ušípaný  (=  špinavý), 

3.  ba  černého!  euf.  čert,  4.  černý 
drozd  =:  kos  (horň.),  černý  kořeň, 
helleborus,  černý  rákosník,  pták  cinc- 
tus  aquaticus  (Jimramov),  černá  jate- 
lína,  cytisus  nigritans;  černá  polívka 
=  zasmažená  (záp.  Mor.),  černý 
maso  =  uzené  (han),  5.  černý  ^Vi^ 
uhel,  htaveň,  kavka,  zem  (špinavý), 
kominář  (uSmouraný),  bot  (prádlo), 
drahý  (ruce  n.  nohy  nečisté). 

6erpák,  dřevěná  nádoba  půllitrová 
z  mosoru,  t  íládru  bukového  vy* 
soustruhovaná  (val). 

6erstvu6ký|  líbezně  čerstvý. 

6erstvý  jak  ryba,  hádě,  cigán 
o  hromícách. 

čert,  na  vých.  Moravě  čert.  To 
sú  čert  baba!  (Slov.  obr.  II.  92). 
Čert  s  tebó  vobšívá  dírke  =  nepo- 
seda (L<šeň).  Ty  si  na  místo  čerta  I 
(o  člověku,  který  působí  pohoršení). 
Ve  sósedi,  chlopatýho  čerta  dbáte 
(arch.  I.  84)  =  nic.  To  smrdí  čertem 
=  to  je  nebezpečné.  Topí  čertem 
r=:  zamýšlí  něco  zlého.  Ale  to  ešče 
tedová  být  čert  maty  chfópec,  poř. 
=  dávno  (Slov.  ČL.  X.  371).  Nestojí 
to  ani  za  starého  čerta.  Vzá)  to 
čert.  Janek  kúrít  enom  tak  íeda  čert 
za  zíé  nemét  =  pro  jméno,  aby  se 
neřeklo  (Slav.  ČL.  X.  299).  Býř  tě 
tam  čert  dhiženl  Sak*s  tam  čerta 
détáí!  (=  proč's  tam  šel?).  Ale  do 
čerta,  dyť  sem  přece  sám  viděl  a  p. 
Tu  máš,  čerte,  kropáč  (krop  si  sám). 
Už  sem  se  mu  dosť  napomáháí,  afe 
ešče  jednúc  mi  neřeki :  Čerte  ďáble, 
děkuju  ti  (=  N.  N.).  Na  a  jdi  v  čerty 
do  pekla  (Kda  II.  88).  Peníze  sú 
v  čerty.    Čerti  vzali!    —    opovržlivě. 


47 


u  vědomí  vlastní  převahy,  na  zp&sob 
mezislovce,  jako  by  řekl:  No  pravda  I 
No  hlel  Ale  di!  a  p. 

čert,  druh  tance  (Suš.  602). 

čerták,  hora  na  Valaších  = 
Čarták. 

čertí  =  čertův,  čertový,  čertovský: 
U  tebe  mám  čertí  bydlo  (Suš.  7.). 
Čertí  hovno,  assa  foet.,  čertí  kus, 
succisa  pratensis  (bot.),  čertí  tabák 
lycoperdon  bovista  (houba). 

čertinec  =  čertí  trus  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

čertoryje,  v  Čertoryjách,  žleb 
u  Vizovic,  trať  ve  Vrbéticích,  osada 
na  Olomoucku. 

Čertov,  vrch  na  Vsacku. 

čertovaf,  kinouti  (jako  >hromo- 
vař<).  Slav.  ČL.  XI.  47. 

čertovec,    vinohrad    (Žeraviny). 

čertova  rodina,  přezdívka  kozám 
(ND.  199). 

čertovo  křídlo,  succisa  pratensis 
(bot.). 

čertovo  peří,  stipa  pennata  (bot.). 

čertovo  žebro,  aspidium  fílix 
(bot.). 

čertový:  Kde  ste  do  čértovéj 
chvíle  =  do  šlakovéj  =  tak  dlouho? 

(Zl.). 

červ:  Červu  máme  tře  drohe: 
vlasáke,  hléste  a  ščóre.  Vlasáku  máte 
névic  v  greftách  k  Dobanom.  Dež 
se  tam  necháte  v  grefté  dobytče 
napiť,  vleze  mo  vlasák  do  hobe  a 
zavrce  se  mo  do  kosti.  Hléste  do- 
stane zviře  ze  špatnyho  fotra  a  ščór 
se  přechetne  na  kužo  tak  maňó 
(ťig.  23).  Červ  kručený,  včelí  červ 
zasedlý  ve  vajíčku ;  lerv  bršený,  včela 
z  vejce  vylíhlá  (Zl.). 

červenek  1.  sukno  barvy  červené 
(Vlk  100),  2.  brambor  červený. 

červenastý,  červenavý,  červený 
(val.). 

červenat  se :  Šňůrečku  mu  zavá- 
zala, by  sa  na  něm  červenala  (Suš. 
174).  Tobě  líčka  červeňajú  a  mně 
ne  (bez  se)  Bart.  III.  416. 

Červeneo,  trať  (Blansko). 

červeníce  pl.  f.,  kožené  kalhoty 
hanácké. 

červenlnai  červená  půda. 


červenka  1.  koza  srsti  červené, 
2.  pták  luscinia  rubecula,  3.  hruška 
toho  jména,  4.  úplavice. 

červenochvostek  =  červenka  pták 
(Jicko). 

červený  1.  červený  trn,  lycium 
barbarům  (bot.),  2.  červená  =  krev : 
AI  červená  při  tom  télda.  Uhodit  ho, 
hněď  ho  červená  poléta  (vých.  Mor). 
Červená  ju  polévala,  do  šátečka 
utírala  (Suš.  114),  3.  červené  pon- 
dělí =  velikonoční  (od  červených 
vajec)  Mor.  lid  42,  4.  červený  jak 
krev,  oheň,  rechtorovo  tele  (o  holce 
příliš  červené).  Má  mitá  byta  bys 
červená  jako  rys  (Bart.  II.  303). 
Uvážu  si  pentlu  červenu  jak  plameň 
(Suš.  261). 

červinai   kráva  s  červenou   srstí. 

červinky  pL  f,  neúrodná  pole 
s  červenou  zemí  (Nov.  Město). 

červík,  verbascum  (bot.). 

červiveo  1.  polygonům  persicaria 
(bot.),  2.  ba  červivca!  (euf.  =  čert). 

česanec,  -nca,  pohlavek :  Dostane 
česanec  (dok    43). 

česat  1.  tříti:  Očeš  mi  trochu  ten 
kabát  =  otři  kartáčem.  Kráva  se  češe 
o  strom  (Zl.) ;  2.  ovoce  (v  záp.  Moravě ; 
na  vých.  se  trhá,  obírá):  Syneček 
hruštičky  očesal  (Suš.  751,  od  Dačic). 

český  šajnů  =  tři  krejcary,  český 
stříbra  =  groš  (slez.) :  Hotuju  vám 
pecen  chleba  a  koláč,  ešče  k  tomu 
česky  peniz  na  pomoc  (Suš  748).  Kery 
poctivy  mládenec,  da  nam  groš  český 
na  věnec  (Suš.  740).  Dá  —  ji  gréjcar 
nebo  český,  zaplatí  mu  B&h  nebeský 
(Suš.  741).  Ešče  ja  vam  koledničky 
česky  dam  (Suš.  746). 

česnečica,  -ce,  polní  česnek 
(Peck). 

česnečka  (han.)  =  česnekovica 
(val.),  česneková  polévka  na  snídaní. 

česť  (na  St.  Hroz.  gen.  česti^  Dob.), 
titul:  Jaká  česť  mu  náleží?  Dá)  mu 
matů  česť.  Nevím,  jakú  česť  vám 
mám  dat  (jak  vás  titulovati). 

češák  nebo  čéška,  brambor  pů- 
vodu Českého,  dlouhý  a  kropenatý. 

češkai  polévka  zemáková  s  čes- 
nekem, kořením  a  trochou  másla 
(Vek.). 


50 


6ižmář,  -a,  kdo  Šije  čižmy,  uher- 
ské boty :  Čižmáři  nechtěli  ušit  mojéj 
miléj  čižmy  (Suš   522) 

Člžovái  trať  (Koryčany). 
čižovícei  trať  (Dešov). 
Ďlžovky,  trať  (Bořitov). 

6kat|  skytati:  Čká  se  mi  (han.). 
Cosi  mu  čká  =  má  na  cosi  lasko- 
miny (slov.). 

čkavka,  škytavka  (han.). 

člampati  -pu,  zelí  =:  šlapati  (Olom.). 

čtánek,  kolénko  prstu  ohnutého: 
Bf}  čJánkama  do  stota. 

človék  =  mužský  (osoba  =  žen- 
ská) :  Tomu  člověku,  téj  osobě  pokoj 
dejte  (formule  zaříkaci).  >Je  tu  jakýsi 
člověk*  oznamuje  se  hospodáři  přišlý 
mué  neznámý.  Ty  si  číověk  to  udvih- 
núť  =  neuzdvihneš  toho  (Vah.). 
2.  svědek  na  svatbě:  Votát  sem  si 
ho  za  čtověka.  StáJ  sem  mu  za  člo- 
věka (Podl.). 

6tové6enstvo :  Doruósc  do  člově- 
čenstva =  dospěti  pohlavně  (Dob.). 
Dcerám  Maríně,  Salomeně  a  Bětě, 
jestli  k  člověčenstvu  svému  přijdou, 
syn&m  Havlovi  a  Jakubovi  každému 
na  veselí  dva  stoly,  jestli  k  svému 
člověčenství  přijdou  t.  j.  k  sňatku 
(arch.  I.  93). 

6tové6ina|  puch  lidský:  Fuj,  smrdí 
tu  člověčina  (Kda  II.  34). 

čtovéčinec,  trus  lidský. 

čtovéčlsko:  Náš  kmotr  je  dobré 
člověčisko. 

6lupek|  jamka  pod  oknem,  v  níž 
bývá  nádobka  na  stékající  se  vodu 
(záp.  Mor.). 

čmadlt  se:  Kúř  se  čmadít  do  očí 
(vých.  Mor.). 

čmahó  =  šmahem     (Zábřežsko). 

6máchat|  máchati:  Vyčmáchaj  tú 
hadru  v  čisté)  vodě  (vých.  Mor.). 

čmák  1.  káčer  (Dačice).  2.  Chodi 
po  čmaku,  maká  po  tmě  (laš.). 

6máňat|  silně  bavčiti,  velké  puky 
dělati  (vých.  Mor.). 

6mánf|  drobné  roždí:  Nazbíra) 
sem  trochu  čmáňá  (horň.). 

6marygaf|  škaredě  čmárati. 

Ďmeiech  =  čmelák   (sev.    Mor.). 

Ďmerena,  kráva  barvy  čmelí. 


čmelky  pl.  f.  =  všelky,  ptačí  hmyz 
přízi vný  (dok.  128). 

čmerka,  usazenina  z  roztopeného 
másla  ^  cmúr. 

čmoch  =  čAoch,  čich  (záp.  Mor.j. 

čmochtit  se,  cpáti,  tlačiti  se  do 
něčeho  (záp.  Mor). 

čmrráAi  -ňa  =  čmel  (Df.). 

6much|  vůně:  To  víno  má  divné 
čmoch  (Maš.). 

6muchaf|  mnoho  kouřiti  (val.). 

čmýri  malý,  zakrslý  člověk  (Dob.). 

čmýřif  sSí  hemžiti  se:  Tak  sa 
to  čmýří  jak  tá  chrobač  (Vlk  91). 
Aj  ogarů  sa  všady  čmýřiio  ze  sa- 
ňama  (Slav.  ČL.  X.  379).  A  už  sa 
to  čmýří  všade  po  vrchoch  jak  na 
bravenčím    kopenci    (ib    XIII.  371). 

čnúť  —  čnu  =  čísti  (val.). 

čobnout  koAa,  šibnouti  (han.). 

čoček,  špunt,  malý  člověk  (Maš.). 

čočce  říkají  čučka,  čečůvka,  čečo- 
vica  (slov.,  val.,  han.),  čočka,  čočavka 
(laš.). 

čogaf  =  čohať  =  čahať,  int.  čo- 
hýcať,  čahýňať,  lézti  na  strom  (val.). 

čogavec,  -vca,  čahoun  (val.). 

čomyta,  jméno  kozí  (val.). 

čouhat  1.  nepozorovaně,  všetečné 
nahlížeti  (záp.  Mor.),  2.  hloupě  na 
něco  hleděti:  Čóhá  jak  sysel  z  díry, 
jak  žába  z  prachu  (han.)  v.  t.  čůkat, 

čouchnout  =  čichnouti:  Maso 
čóchne,  je  načóchly  (Jevíčko). 

čožika,  jméno  kozí  (val.). 

čpellf  =  špeliť,  rázem  hoditi:  Tak 
tebú  čpelím!  (Slav.  ČL.  X.  32). 

črpák  =  čerpák  v.  t. 

čteník,  balíček  příze.  Ze  dvou 
čteniků  bylo  přadeno,  ze  12  štuka 
(Čas.  Mat.  mor.  XXVII.  92). 

čub  =  čubek  =:  čuba,  chochol 
ptačí  (laš.). 

čuba,  ošumělá  halena  (val.). 

čubák,  tenký  prut:  Vyčubat  ču- 
bákem  (slov.). 

čubat  prutem,  šibatl. 

čubatý,  špičatý  (laš.). 

čubek,  cirsium  arv.  (bot). 

čubr  =  čubrek,    satureia   (bot ). 

čučák  1.  kdo  na  jednom  místě 
smutně  čučí,  2.  pes  v  dětské  řečí 
(Vyhl.  VI.  XIX.  333). 


51 


čučátek,  kdo  někde  čučí  (dřepí), 
drepidlo  (Slav.  ČL.  XI.  177). 

čučet  (čučat)  1.  dřepěti,  vězeti: 
Pořáď  doma  čučí.  De  dotel  čučíš? 
(Slav.  ČL.  X.  297).  A  co  ty  tu  čučíš? 
Začučé}  sa  kdesi.  Čepička  roztrhaná 
na  mé  hlavě  haž  do  rána  čučela 
(Bart.  I.  105).  2.  Kočka  čučí  na 
myš  =  číhá  (Brň.)  3.  býti  po  tichu, 
mlčeti :  Čuč,  babo !  Abych  už  čučata ! 
4.  Čočí  jak  pes  na  horký  krópe, 
čučí  jak  Filip  na  jelita. 

čučeníi    žráni  v   břiše   (Jevíčko). 

čučno,  trudno,  nudno:  Dyž  sa 
hodiny  zastává,  to  je  tak  čučno  ve 
stavéňú  (va}.).  Že  je  tam  tak  čučno, 
pravíí,  že  on  tam  nebude  (Slav.  ČL. 
XII    487). 

čučovina,  sláma  z  čečovice  (dok. 
126). 

čúda  =  čída  (v.  t.). 

čudák,  přezdívka:  Ty  čudáku! 
(jako:  »mohl  by  ses  stydět*). 

čudidtOi  zamlklá,  nedůvěřivá  žen- 
ská. 

čudlí,  chlapec  12— ISletý:  To  ti 
čudilé  Mičkovi  vyvedli  (ZL). 

čudiť  sa  =  čudovať  sa  (v.  t). 

čudnýi  divný:  To  je  mi  cudné 
(slov.). 

čudovaf,  domlouvati  vyčítavě : 
Tata  mamě  hrubě  čudovali  (Vlk  17). 
Čudovál  mu  o  to. 

čudovaf  sa  1.  diviti  se:  Skalické 
děvčátka  všecky  sa  čudujú  (Suš. 
127).  Ja  nic  ty  sa  nečuduj  mojéj 
zelenosti  (Bart.  II.  36).  2.  vaditi  se : 
U  súsedA  sa  čudujú.  Nevím,  co  sa 
to  zas  spotu  čudovali  (val). 

čudrnýi  čiperný,  svižný,  bystrých 
očí,  hezký  —  ne  čudrný:  zasmušilý, 
shlídavý:  čudrný  ogarec.  Dle  Slavi- 
čínského  (Vlk  20)  chlapec  je  čudrný, 
děvčica  čubrná,  Vlaštovička  čudrná, 
pěkné  černé  peří  má  (ND  54).  Dnes 
je  tam  čudrno  =  čujno  (v.  t). 

čudýi  smědý :  člověk ;  kráva  čudá, 
podpálená  (Nov.  Město). 

čuha,  nalézavá  ženská;  přezdívka 
ženské  vůbec:  Co  tá  čuha  tady  pořáď 
chodí?  (Zl) 


čúhačka.  Děti  o  svatebním  veselí 
chodí  na  čúhačku  pod  okna,  aby 
něco  dostali  (dok.  86). 

čuhatka,    druh    sladkých    jablek. 

čuhaňa,  huba  (potupně). 

čúhat  1.  dívati  se  nepozorovaně, 
na  př.  dírkou  klíčovou  (Kyjov).  Co  já 
potřebuj u,  aby  ledajaká  neplecha 
mně  čúhala  do  oken  (dok.  62).  Janek 
čúhal  okýnkem  (dok.  264).  2.  Čóhá 
(=  čočí)  jak  po  nebozízo.  Čóhá 
{=  čočí,  tróbí)  jak  vůl  na  nový  vrata. 
Vidíš  tam  na  hroSce  teho  Hrčo,  jak 
na  nás  čóhá  =  zevluje  (Mor.  lid 
149).  Čóhá  mo  sláma  z  botu. 

čuch  =  puch. 

čuchajda  1.  Vařívali  sušené  kar- 
látky  na  povidla,  vodu  s  nich  slili 
a  té  říkali  čuchajda.  Lidé  si  kupo- 
vali čuchajdu  a  připravovali  z  ní 
»čuchajdovou  máčku ^i  (Přerov)  2. 
káva  (žert). 

čuchák,  slídil 

čuchán,  nos  (potupně)  frňák. 

čuchat:  Čuchej!  hledej  (hlavně 
jídlo,  v  troubě,  v  komoře).  Též  o  lásce : 
Čuchej,  kerou  mám.  Už  se  očuchali. 
Nemůžou  se  sčuchnout  (záp.  Mor). 

čuchnít,  piplati,  mrviti,  kaziti  (záp. 
Mor.). 

čuchnut  1.  zapáchati :  Maso  čuchne 
2.  čuchnuť,  čuchať,  stříkati  (laš.). 

čuchtačka,  rýpavá  práce  (dok. 
287). 

čuchtanica,  blátivá  cesta  (Olom.). 

čuchtat  =  capat,  žvaniti  (Jevíčko). 

čuchtat  se  s  něčím,  šukati  se. 
Taková  je  potom  fajnová,  enom  se 
před  zrcadlem  ulizovat  lebo  se  doma 
čuchtat  (dok.  161). 

čujno:  Naša  paní  čujno  spí  (Bart. 
III.  736)  =  snadno  se  probudí.  Dnes 
je  tam  čujno  =  hlásno ;  hodně  zima 
(daleko   »čut«,  slyšeti). 

čujnýi  val.  čuvný,  citelný,  jemný : 
čuvné  prsty,  čujný  nos,  má  čujné 
spaní,  netvrdé,  snadno  procitne,  2. 
páchnoucí:    slaniny,    máslo    (horň.). 

čukytafi  čukyce  se  mi  =  ščukat 
(laš.). 

čuTena,  koza  s  malými  boltci 
ušními,  skoro  jako  by  uší  neměla 
(val.). 


52 


čutka,  ovce  s  malými  boltci  (val.). 

čuíý,  nesvéčný  (odév)  val. 

čumenda  (Žďar)  =  čóhačka,  čí- 
haná. 

čumét,  seděti  v  nečas. 

čona,  čona  I  volá  se  na  prase  (han.). 

čunSi  čuňka,  morce. 

čuňa,  nč,  huba  (hrubě):  Pořáď 
má  čuňu  opuchlá  (dok.  271). 

čuňák,  hubička :  Dala  mně  čuňáka. 
Koliks  ji  dal  čuňáků?  (Brň.) 

čuňák,  rypák  prasečí  (val.). 

čundat,  tleskati  rukama  (záp.  Mor. 
v  řeči  dětské):  čundy,  čundy,  čun- 
doSky!  (ND.  18) 

čunét,  lelkovati:  Co  čoniš?  (Je- 
víčko.) 

čuňkaňa,  ovce  trkavá  (val.). 

čup  (čupec,  čupek),  vrch  s  plo- 
chým temenem:  Bývá  na  čupě.  Též 
jméno  vrchu  v.  Kyčera  (val.). 

čupka,  fena,  zlá  ženská. 

čuprnýi  čiperný.  Dnes  je  venku 
čuprno  =.  zima  (záp.  Mor.)=  čudrno 
(vých.  Mor.). 

čupryna,  chumáč  vlasů  (laš.).  Po 
>čupryně«,  dlouhých  to  vlasech  v  týle, 
sotva  jsou  již  památky  (Vyhl.  II.  158). 
2.  všetečná  dívka  (Opav ).  3.  ovce, 
má  kštici  na  hlavě  (val.). 

čur:  Čurym  voda  kapala  =  ci- 
courem  (Lor.). 

čuraja,  -e,  m.,  mamlas  (Lor.). 

čurchaf,  za  vlasy  tahati,  cásati 
(Ostrav.)  Kt.  Dbd.  I. 

čurněký,  čirý:  čistá  čurněká  sůl 
(val ). 

čut  1.  slyšeti:  Čuía-jis,  cérečko,  já 
sem  na  ťa  voíáí?  Počúvaj,  cérečko, 
budu  na  ťa  voiat  (Bart.  III.  215). 
Čuia  voze  za  Tesem  (Suš.  172).  Uču)eš 
o   mně    smutnú   novinu    (Suš.    262). 


2.  cítiti:  Kněz  ptat  se  kočiho,  eli  tež 
čul  tu  vuňu  (laš.)  ČL.  XI.  265.  Za- 
jíce přichoďúvali  k  ovčírně,  čujaci 
vůňu  sena  (Vlk  13).  Je  ho  čuc,  už 
je  kelko  dní  zabitý  =  páchne  (Dub). 

3.  Čut  sa  v  něčem,  cítiti  se  vinen: 
Keď  sa  v  ničem  nečujem,  nebojím 
sa  (Df.).  Na  Zábřežsku  právě  tak  se 
užívá  slovesa  čul  jako  v  nářečí  slov. 
a  val.:  Čul  zvonit.  Nic  nového  nečul. 
Nečul  ruku  =  necítil. 

čuvík,  athene  noctua  (horň., 
Příbor). 

čuiinkai  u  Čužínky,  trať  na  Vi- 
zovsku. 

čvachat,  drobným  krokem  jíti: 
Dítě  čvachá  (Jevíčko). 

čváchati  máchati  ve  vodě. 

čvachnout,  zabřísti :  Strýc  čvachli 
několikrát  do  kaluže  (fig.  22). 

čvachtat  se,  -chtám  i  -chcu,  blátem, 
broditi  se. 

čvachýňaf,  intens.  slov.  čváchať 
(val.). 

čvákaf,  kudliti  celou  hrstí;  žičkať^ 
kudliti  dvěma  prsty  (val.). 

čvandraf,  -dřu  =  čváchať  (val., 
laš.):  Učvandře-li  si  děvečka  při 
umývání  šaty,  dostane  ožralce  za 
manžela  (Kda  II.  312). 

čvaňhaf  se  po  něčem,  šlapati, 
motati  se  (han.). 

čvaňucha,  budiž  k  ničemu  (han.). 

čvarda,  havěď:  To  je  téj  čvardy 
ve  škole !  (Bzenec)  V  uh.  slov.  čvarga, 
nezvedená  chasa  (nadávka). 

čvat  =  štváti:  Méťs  psa,  proč  ho  s 
nečvaí?  (Suš  133.)  Psa  na  ňu  po- 
čvata  (Suš.  778). 

čvrnaf,  hodně  téci.  Dojí-li  na  př. 
kráva  hodně,  říkají:  »Tá  čvrňá!« 
val.  (Kt.  Dod.  I ) 


ďábet  (džaboí,  džabeJ,  djabeí)  Laši 
říkají  vždy  m.  čert:  Djabeí  té  tu  byt 
díužen.  Djabli  v  tobě  seďa.  Jak  sto 
djabluv. 

ďábetka,  žena  ďáblova  (žert.) :  Ďábel 
zlámal  nohu  a  ďábelka  ruku  (Suš.  684). 


ďáblí,  ďábelský:  dabli robota, ďábli 
děcko  (laš.). 

ďabotaf,  štěbetati :    Co  pořáď  da- 
boceš  (val.). 

dabrovat|žebroniti:Deckedab  ro 
abe  se  mo  z  pachte  opostilo  (Loštice). 


53 


dacani  přihlouplý  člověk,  »boží 
dárek  bez  kvasu*  (han.) 

dačkanica,  tlačenice  (han.). 

dačkaf  n.  ďačkať,  mačkati :  Tvaroh 
se  mačká,  šaty  se  ďačkajó,  všecko 
se  to  pod^čká  (han.). 

ďáčkOi  pytlík  na  tabák :  Sahaj  do 
ďáčka!  (Dob.) 

ďad,  nadávka:  To  je  starý  ďad 
(Opav.). 

dadat,  spáti  (v  řeči  dětské)  ND.  24. 

dadéť=:  jadét,  svrběti  (Dial.  I.  63). 

dach|  dašek,  střecha  (Opav.). 

ďách|  euf.  ďas:  ba  ďicha!  (Mor. 
lid  102) 

ďáchant  =  ďách :  Neščápené  ďá- 
chantel  nezvedený  kluku  (han.). 

rfajk  =  ďábel  (val.). 

dajný,  kdo  rád  dává:  Néni  velice 
dajný  =  skrblík. 

dák  =  ďách :  £j  dívča,  dívča,  sto 
ďiků  v  tobě  (Suš.  228). 

dál:  Di  chatupku  dal  =  o  dům 
dále  (Vyhl.  VI.  XIX.  524).  Dál  už 
tam  nechoď  (podruhé).  »Už  vás  něco 
postrašilo?*  >0,  dál  ne«  (nikoliv),  já 
se  strašidla  nebojím  dál  (do  konce). 
>Je  váš  kostel  pěkný ?«  »Je  dál 
pěkné*  (dosti  pěkný).  Oči  mne  dál 
(sice)  nebolely,  jenom  horkosť  sem 
dostal  do  nich.  Já  sem  ho  dále  ne- 
viděla, ale  slyšela  sem  o  něm.  »Ty 
to  neuneseš!  >To  dál  nel«  (ano, 
unesu)  Zábřežsko. 

dala,  vzdálenost  (záp.  Mor.). 

dárava,  veliká  vzdálenost:  Veď  to 
je  dálava  od  nás  (Slav.  ČL.  XI.  380). 

daleko-li  ?  =  kam  ? :  Ach  daleko-Ii, 
panno  Maria  (Suš.  6).  Lidé  se  ho 
ptali,  daleko-Ii  jde?  (Kda  I.  205.) 
Na  vých.  Moravě  ptá  se  druh  druha 
na  potkání  obyčejně:   »Daleko-liž?« 

dální,  daleký  (Df.). 

dalšo :  z  dalša  na  to  hleďa,  je  to 
pěkné  (z  větší  vzdálenosti)  vých.  Mor. 

ďama  :=  jáma;  diilek,  do  něhož 
děti  ve  fazole  hrají  (záp.  Mor.). 

damaščanka,  druh  jablek. 

damaška,  durancie. 

dámlčky,  pl.  f.,  střevíce  vykrojené 
s  přezkami  (Líšeň) 

ďamovati  dělati  jamky:  Pes  ďa- 
muje  =  hrabe.  Budem  ďamovat  čme- 


láky =  vykopávati    ze    země    (záp., 
Mor.). 

ďamčit,  dotěrně  žádati  .(záp.  Mor.). 

dandula,  -le,  uzená  klobása  domácí 
(dok.  113). 

daňhera,  -le,  kráva,  od  podoby 
s  daftkem,  s  rohy  přímými,  ale  ples- 
katými. 

dáňka,  daň. 

Dano,  příjmení.  S  strany  skloňo- 
vání v.  Čaňo. 

darazina,  > vička,  roste  v  pšenici, 
kvete  modrým,  má  černá  zrna  větší 
než  koukol*  (Mor.  Budějovice). 

Darebňa,  -ně,  v  Darebni,  trať  na 
Vizovsku. 

darebný,  na  darmo :  Nechoďk  nám, 
synečku,  přes  vršky  doliny,  bude  ti 
chodníček,  bude  ti  darebný  (Suš. 
292).  Na  vých.  Moravě  je  ob>čej- 
nější  tvar  darebni:  Jarmaky  sú  da- 
rebni (Slav.  ČL.  XII.  83).  Stařenka 
už  byli  darebni  =  churavá,  slába. 
Su  jakýsi  darebný  =z  churav. 

darebnlca,    ce,  darebná  žena. 

darebnina,  darebná  látka  Ne- 
kupuj toho,  je  to  darebnina.  To  si's 
kúpíl  pěknú  darebninu! 

ďargatý,  rfargavý  =  jařabý,  krope- 
natý:  kúra,  sova,  pes  (laš.). 

(fargoš,  -a,  kropenáč,  ícropenaté 
zvíře:  kůň    kocour  (laš.). 

dařit:  Dař  pán  Bůh,  děvečko! 
(Suš.  111)  =  dej  Bůh  štěstí. 

ďarmara,  -le,  nešika,  tulipán  (laš.). 

darmo :  To  už  je  darmo  =  nelze 
změniti. 

Darmodaj  umřel,  Kupsobě  nastal. 

darmovls,  Rmec  slovenské  haleny. 

darunék,  dar  (val.,  laš). 

ďas,  ďábel:  A  šak  tě  k  nám,  sy- 
nečku, černí  ďasi  nosí  (Suš.  289). 
Už  je   má  kráva  u  ďasa  (Suš.  167). 

dastihlav,  lycopodium  clavatum 
(bot.). 

dat  1.  s  genitivem  celkovým:  Daj 
nám,  dívko,  daj  téj  vody  (Suš.  3) 
Byla  bych  ti  dala  do  klobóčka  višeň 
do  kapce  kadlátek  (Suš.  257).  A  jak 
pán  Bůh  dňa  dáí  (=  dopřál),  hněď 
ňa  vedli  do  Brna  (Bart.  III.  600). 
O,  daj  Bože,  daj  slunečka,  ať  mi 
uschne  tá  děvečka  (Suš.  154)    Dajte 


54 


nám  nocreha.  Krásna  panno,  daj 
(=:  podaj)  zlatého  pasu  (Suš.  40). 
Když  na  koAa  sedala,  všeckým  ruček 
dávala  (Suš.  107;.  Mitá  mu  dávala 
(==  podávala)  bilébo  šátečka,  aby 
on  si  ulřél  své  černé  očička  (Bart. 
III.  302).  No  tož,  Mikšu,  daj  obucha, 
Kubo,  zahraj  do  hajducha  (koleda). 
2.  s  dativem:  Ty  tomu  dáš!  Ten 
tom  dáti  (málo  udělal,  snědl  a  p.)  Dáš 
tom,  jak  žába  ořechom  (nezvedeš 
nic).  Na  křtu  dali  chlapcovi  (jméno) 
Jozef.  »Jak  tom  chlapečkovi  daliř« 
>Ďali  mu  Janek. «  >Jak  je  vám?< 
>Jak  mi  dali,  tak  mi  je.<  Dajte  mu 
třeba  Martin  (Vlk  3).  Chlapečka 
okřtili  a  dali  mu  Vojtíšek  (Kda  I. 
124).  3.  s  instrumentalem  doplňkovým: 
Že  ho  tém  zednikem  dále,  deť  to  só 
ti  nevětši  lumpi!  (Mal.  XXIV.  67.) 
Jak  sem  se  dal  krejčim  .  .  .  =  když 
jsem  se  začal  učiti  krejčím  (laš.)  4. 
Jiné  vazby:  Dobru  noc  ti  dávám,  ty 
mi  neděkuješ  (Suš.  288).  Dobro  noc 
si  dali  (Suš.  360).  Císař  dal  mu 
s  pánem  Bohem  (Kda  I.  57)  Nech 
je  mladý  nebo  starý,  uctivosť  mu 
dejte  (Suš.  297).  Nikdy  zlého  slova 
nedál  otcovi  Dál  do  zdrapáků,  do 
kyt,  do  Prščic  =  utekl.  Dala  sem  ťa 
za  Janíčka  =  vdala  (Bart.  II.  30). 
Dali  ju  zaň  (Dob.j.  Mama  mi  na 
trávu  nedá  t.  jiti  (Bart.  II.  147).  Dá-li 
sa  tam  všecko?  =  směstná-li  seř 
Dali  žebráka  na  hůru  ležat  (val.). 

dat  se  1.  Já  se  tam  přece  dám 
(Kda  I.  42)  =  pustím  se,  půjdu.  Byla 
jedna  stará  žena,  co  se  byla  na 
prošení  dala  =:  vydala  na  žebrotu 
(Suš.  6).  Dám  se  mezi  vojáky,  do- 
stanu nový  šaty  =:  zverbuju  (Bart. 
III.  592).  Dyby  mně  kdo  koňa 
sedlal,  taky  bych  se  na  vojnu  dal 
(Suš.  173).  Ej,  husaři,  husaři,  vy 
pěkné  koně  máte,  já  sa  dám  mezi 
vás,  kterého  mi  dáte?  (Bart.  II.  463.) 
Která  pak  nevěsta  by  se  k  vám 
dala?  z=  šla  k  vám  (Žd^r).  Dál  sa 
na  matku  =  vrhl  se  po  matce.  Dalo 
se,  dává  se  na  déšť,  na  čas.  Tehdy 
dávala  sem  se  do  nemoci  =  začínala 
jsem  chorovati  (záp.  Mor.).  2.  dat  sa 
s  infinitivem  ^=zjntouti  se^  začíti  (val.. 


horň.):  Dala  sa  ptakať.  Dál  sa  lézf 
na  strom.  Dala  sa  ho  boleť  škroA. 
Dál  sa  dělať  =  do  práce.  Dalo  se 
pršať.  Dalo  sa  mésť  =  začalo  sněžiti. 
A  jak  přišla  domu,  kázala  mu  skákat, 
a  on  nebožátko,  on  sa  jí  dál  plakat 
(Suš.  669).  Hanča  dala  sa  zamětať 
izbu  (^Slav.  ČL.  X.  35).  Všeci  sa 
dali  smíť  (Slav.  ČL.  X.  303).  Čert 
se  dal  křičeť  (Kda  II.  53j.  Včil 
půjdeš  do  města  a  dáš  se  učiť  za 
zahradníka  (Kda  I.  71).  Jan  se  dal 
potom  sloužiť  u  jednoho  sedláka  za 
pacholka  (Kda  I.  233) 

ďatef,  -tía  =  datel  (slov.). 

ďatéra,  kráva  jako  datel. 

Davcovce,  pl.  m.,  trať  na  Tře- 
bičsku :  nad  Davcovce,  pod  Davcovce. 

dávka,  daň  (laš.).  Je  dávka  =  vy- 
bírají daA  (laš.). 

davne,  nědavne,  dávnější  (laš.)  = 
dávno. 

dávno:  Dávno  zme  sa  neviděli 
(Suš.  112).  Ty  si  dávno  hlúpý! 

davnúono    dávno,    velmi    dávno. 

dávný :  Ej  v  onen  dávný  čas  Ježíš 
spasitel  náš  stoupil  na  lodičku  (Suš. 
16).  Dávné  časy  som  mu  dal  de- 
sjatku  =  už  dávno  (Dob.).  To  šče- 
ňacko  něni  dávné,  budze  mac  rok 
na  jar  (Dob). 

dbatý:  kerý  je  dbalý,  přeca  si 
něco  uhospodáří  =  přičinlivý. 

dbet  v.  gbet,  nádoba  dřevěná  (laš.). 

déban,  džbán  (Rožnov). 

debřa,  -ře  v.  gebra,  -ry,  zmola, 

roklina,  příkrý  úval  v  horách. 

debrný,  co  je  v  debři,  Debrný 
mlýn  u  Dřevohostic. 

děcko  užívá  se  na  Moravě  jen 
ve  smyslu  hanlivém :  ciganské  děcko, 
to  sú  pusté  děcka.  >  Panna  (Maria) 
dieko  {/)  zrodila  velebnější  anděla* 
zní  jako  rouhání.  —  Na  Jicku  je 
děcko  malé  děvčátko.  >  Děcka  I  € 
oslovení  děvčat,  nebo  děvčat  i  ogarů, 
jsou-li  pospolu,  nikoli  však  ogarů 
samých  (Vah.). 

décúr,  hanlivěji  než  děcko  (val.). 

deček,  důlek  (laš.). 

děd  a  bába.  D^dzi  a  bábi  se  říká : 
staříček  —  stařenka  (Zlinsko,  Vsacko, 
laš.),  stařeček  a  stařenka   (dol.,   Po- 


55 


moraví,  han.,  záp.  Mor.),  stařeček  — 
stařenka  (borň.),  starý  tata  —  stará 
mama  (Lanžhot),  dédáček  —  ba- 
bička (Kloboucko  val..  Brodsko), 
dědáček  —  baběnka  (Zálesí,  Brumov), 
dědiček  —  babička  (porůznu),  dě- 
dóšek  —  babička  (Brněnsko),  dě- 
dóšek  —  babička  (Třebíčsko,  Žďár- 
sko),  dědoušek  —  bába  (Jemnicko), 
dída  —  bába  ÍBohdíkov),  dědek  — 
babka  (u  Litovle  a  Zábřežsko).  Dě- 
dovi na  záp.  Moravě  říkají  také 
dóda  (Výmyslice)  n.  douda.  Na  Va- 
laších děda  n.  dědák  znamená  »sta- 
říčkova  otce*  (praděda).  V  Blatnici 
i  jinde,  kde  děda  jmenují  dědáčkem 
a  babičku  baběnkou,  jest  stařeček 
pradědem,  stařenka  prabábou. 

dédák|  arům  maculatum  (bot). 

dedek  1.  stolice  hoblovací  (laš.), 
2.  u  pluhu  (v.  pluh  6). 

dédina,  ves. 

dédiny  pl.  f.:  Je  na  dobrých  dě- 
dinách =  na  hostině  n.  vůbec,  kde 
se  má  dobře,  kde  člověku  dědí  (záp. 
Mor.). 

dédinář  (dzedzinár,  pl.  -rja),  oby- 
vatel dědiny  proti  kopaničárům(Dob.). 

dědinský  člověk,  z  dědiny,  dě- 
dinák  proti  městskému,  měšťáku. 
S  pánem  Bohem  bud^e,  dědinské 
děvčátka  (Bart.  III.  481). 

dédit:  Dědí  mu  =  jde  k  duhu, 
slouží  (záp.  Mor.). 

dédovízeňi  -zně  f.,  dědictví  (val). 

Déhetné,  trať  (Bánov). 

dehorgyňSi  georgyna  (záp.  Mor.). 

dech :  Hoderét  mě  do  decho  (pod 
prsa),  a  zarazél  se  mně  dech  (Maš). 
Někdy  dítě  onemocní  tak,  že  když 
vydechne,  dělají  se  mu  na  bocích 
a  na  dolinko  (žaludku)  tři  jamky. 
Této  nemoci  se  říká  tři  dechy  (Vyhl. 
VI.  XIX    147). 

ďějávat  sa  iter.  slov.  díti  se  (slov.), 
děj  ovát  se  (laš.):  Tak  se  často  ďé- 
jává,  dějuje. 

dejmovat:  >Pane  učitel,  vona  mně 
dejmuje«,  chce  něco  ode  mne,  říká: 
»Dej  mněl«  (Záp.  Mor.) 

dékati  louditi,  říkati:  >dé!«  (dej) 
=  dejmovat  (záp.  Mor.). 


defací,  lhůta,  odklad:  Nemá  dlú- 
hého  dcFací  (Vah).  »Felčar  už  mu 
dal  delací«,  když  nemocnému  ukládá, 
že  bude  žíti  na  př.  ještě  týden  (Bruš- 
perk). 

détat,  pracovati :  Dělá  v  Holomúci 
(o  tovaryších).  Co  zme  sa  nadělali! 
Často  spotu  dělali  a  vyváďali  (Vlk  21). 

delíny,  prkenná  podlaha  v  konírně. 

délit  se:  Dyž  sa  v  nedělu  při- 
strojí, hněď  sa  od  všech  jiných  dělí 
=  liší  (Bart.  II.  70).  To  se  mi  smrťó 
dělí  =  protiví  do  duše  (han.). 

défka :  Fčel  v  lite  je  to  dyrka  dňa 
=  velmi  dlouhý  deň  (Mal.  XXIV.  65). 

dělník  n.  deník,  kůlna  bez  patra 
(Jemnicko). 

dělník  na  Frenštacku  je  najatý 
pracovník  na  poli  s  potahem :  Chystá 
se  na  dešč,  a  ja  mam  dělnika.  Sice 
nádenník. 

délnišce,  -ete,  místo  v  lese,  kde 
tesaři  kácejí  a  dělají  (záp.  Mor.). 

défný  člověk,  pracovitý  —  déFm 
deft,  všední  (srovn.  nedélé).  Byla  tuze 
pracovitá,  dělná,  jak  my  povídáme 
(dok.  9).  Děrný  lid  =  dělníci. 

děto,  plásty  medné.  Včely  je  dě- 
lají buď  dužito,  souběžně  s  dužkou 
svrchu  dolů  —  déio  duzité^  nebo 
krajito,  napříč  klátem,  konci  k  dužce 
—  délo  krajité^  nebo  kutno,  do  roha  — 
délo  kutné  (Zi.).  2.  Zatrápené  dělo  I 

derovaf,  dávati  prkennou  podlahu 
do  světnice:  Majů  tam  vydeTovane 
(laš.;  srovn.  deliny). 

ďétovaf  —  děluju  =  dělávám,  děío- 
vuju  =  děíávávám,  dodčtuju  -=.  do- 
dělávám, obdětuju  rolu  =  obdělávám 
(laš.). 

deršo :  na  delšo  uvázať.  Na  delšo 
zaledvá  tu  ostanu  (Vlk  91);  z  delša 
(val.). 

demikat  horň.  =  domikát  (val.), 
syrná  polévka. 

deň:  Ešče  bude  aj  zytra  deň  = 
času  dosti!  (Slav.  ČL.  XII.  84)  Zvoní 
deň  =  ranní  klekání  (laš.).  Ozef  býl 
čím  deň  horší  =  čím  dál  (val.). 

Dendeje,  trať  (Bedihosť;  v  ka- 
tastru Bendice). 

déngfavý^  slabý,  mdlý  (val.). 


56 


den(|  oddělení  ůlu.  Dle  počtu 
dění  jest  úl  jednak,  dvoják,  troják, 
Stverák  (val.)  =  brť  (v.  t.). 

dénko  1.  (dénce,  dénco),  dřevená 
pokrývka  na  hrnce  s  mlékem  a  sme- 
tanou. Na  dénko  šátek  uvázaný  = 
do  týla.  2.  vrch  klobouku ;  klobouk 
má  dénko  a  střechu  (Zábřežsko). 

depa,  rýma  (žert.). 

depoiífi  intens.  slov.  deptať,  cu- 
pati  nohama:  Dčťo  nohama  depoSf 
(laS.). 

depro,  děpro,  deprem,  děprem, 
déprym  =  teprv  (laS). 

deptafi  -tám  i  -cu,  dupati,  šlapati : 
Deťu  nebylo  ani  rok,  a  už  deptalo 
(Vyhl.  VI.  XIX.  144).  Moja  dceřička 
prahu  nepředepce  =  nepřešlape,  ne- 
zničí (Suš.  360). 

déraz:  kobzale  su  sam  déraz  := 
samá  díra,  cbrobalivé,  vyžrané  od 
červů  (laš.). 

derázeki  roždí  naplavené  i  jiné: 
Chodí  na  derázek  (záp.  Mor.). 

derázka,  otep  z  posekaných  včtví 
(záp.  Mor.). 

dérbeki  malé  dítě  (val.). 

deregra  u  vozu,  kozhk. 

dereši  -e,  f.  (maď.),  vozík,  na 
nějž  se  přivazovali  odsouzení  k  ránám 
holí.  Po  každé  ráně  mrskl  sebou 
odsouzený,  a  vozík  s  ním  popojel 
(Vlk  38).  Dle  jiných  byla  to  lavice, 
na  níž  lehl,  kdo  byl  odsouzen  k  tě- 
lesnému trestu;  také  místu,  kde  ta 
lavice  stávala,  říkali  dereš  (Osvěta 
1900,  str.  1084).  Posud  je  na  vých. 
Moravě  obecné  pořekadlo:  »Už  je 
v  dereši*  o  tom,  kdo  je  polapen, 
v  pasti 

déruidlf :  Koltun  děruždi  po  člo- 
věku, obchází  (laš.). 

desátaf,  vyčítati:  Ta  mi  vydesá- 
talal  (val.). 

desátka,  desátek  na  růženci  (laš.). 

desefák  (val.)  =:  desítňák  (slov.), 
desítizlatová  bankovka. 

desina,  deset  v  kartách  (vých. 
Mor.  I. 

dešlta  (laš.)  =  desina. 

desítka,  bečka  o  10  vědrech. 

deska,  prkno ;  druhy  desk:  truhtov- 
nica   n.  truheinica,   falcovnica,   vrát- 


nica,  mostnica  (val.).  Ten  kanafas 
sem  kópila  na  deskách,  t.  j.  v  prken- 
ném krámě  na  náměstí    (Prostějov). 

dei6ák,  kužílek  od  desky,  sedlák 
(val.). 

deičlčky  pl.  f.,  vazba  knihy: 
knížky  bez  deščiček  =  nevázané, 
v  deščičkách  =  vázané. 

deičůtka,  deštička:  Manohu  (zlo- 
menou) v  deščulkacb  (laš.). 

deičůvka,  dešťová  voda  (vých. 
Mor.). 

déienec,  amaranthus  (bot). 

deštka.  úzká  deštice ;  z  deštek  se 
světidla  (dračky)  strouhají  (val). 

déf,  -a  m.,  dítě:  To  je  dobrý 
děť.  —  Z^//b,^/^^^  jen  o  rozpustilém 
dítěti  nebo  mluví-li  se  o  něm  s  po- 
divením :  Je  to  enem  takové  děťo  a 
už  si  to  zapali  (Opav.). 

dét  se,  díti  se :  Kdež  by  se  dělo, 
abys  ty  tu  nebyl!  =  jak  by  to  tu 
bylo  bez  tebe  (iron.).  »Je  tam  bláto  ?« 
»Kdež  by  se  dětolc  =  je  ho  tam 
dost.  >Jatelina  od  spodu  hnije *« 
>Kdež  by  se  dělo,  dyž  pořáďprSíU 
(Zl.) 

děťátko,  lichotné  slovo  dospělým : 
Ach,  děťátka,  byla  vám  to  mela  = 
lidičky. 

devanduja,  -le  =  levandula:  Vo- 
nijó  chlapce  samo  devandoló  (Suš. 
562). 

devaternlk  1.  sedmihlásek  (záp. 
Mor).  2.  tussilago  farf.  (bot). 

děvčací,  dívčí  (vých.  Mor.). 

dévčina,  děvče:  Sem  děvčina  chu- 
dobná (Suš.  591). 

děvčisko,  výrostek  dívčí. 

devésir,  devasilie  (horň ),  devěsilé 
(val.),  tussilago  farf.  (bot.). 

devina,  devět  v  kartách  (vých. 
Mor.). 

děvinka,  děvčátko:  Už  nám  ta 
děvinka,  už  nám  zahynula  (Suš.  560). 

devita  (laš.)  =:  devina. 

devítihlásek,  sedmihlásek  (Tře- 
bíčsko). 

dévoja,  dívka,  v  tom  smysle  jako 
hala:  Dvě  děvoje,  hodné  haly  (Df.). 

dévucha  (val.  děbucha),  odrost- 
lejší děvče. 

dévušl  srdce  je  chytlavé  (laš.). 


67 


dibec  (dibek,  ždibec,  ždibek),  kou- 
sek:   Dal  mně  dibec  chleba   (Maš.)* 

dlclno,  děcko:  Člověka  ty  dicina 
těšijou    (Žď.  obr.  64). 

dicky  =  dycky,  vždy  (Javorník, 
hoiň.). 

dichta  (dichula),  plachta  na  trávu 
(laš.). 

dít  1.  jméno  tratí  ve  všech  osadách, 
2.  jméno  hory :  Tylovské  a  Hažovské 
díly  (val.,  z  rum.  dél  =  kopec).  — 
To  je  tým  dílem  =  tím,  z  té  příčiny 
(záp.  Mor.). 

dílňdi  -ně,  říká  lid  na  vých.  Mor. 
jenom  dílně  olejové,  v  níž  >se  olej 
táhne. «  sice  užívá  něm.  slova  verštat. 

dílňáki  táhl  (tlačil)  ze  semenca 
olej  (ČL.  XII.  152). 

děti  jedným  otcom,  ale  inú  matku 
(horň.). 

diV|  označuje  paratakticky  způsob 
a  míru :  Celé  deň  chodit  po  domné, 
div  se  nesvafet  Ten  chlib  tak  kesal, 
to  veko  beto,  div  se  nepřelepovato 
(Mal.  XXIII.  48). 

divy  pl.  tantum,  dívání,  divadlo: 
postať  na  divy  =z  na  odiv  (val). 
Chodi  na  dive  světu  v  těch  šatech 
(Mal.  XXIV.  140). 

divák  1.  zevlovač:  Já  už  su  enom 
takový  divákalazar;  takový  člověk 
už  néni  ua  nic  na  světě  (Slav.  ČL. 
XII.  420).  2.  podívaná :  To  byí  dzivák ! 
Som  tu  na  dziváky  =  abyste  se  na 
mne  dívali  jako  na  blázna  (Dob.). 
Pocfte,  chiapci,  na  diváky,  jak  to 
švarné  děvče  běží  za  vojáky  (Bart. 
III.  719). 

dívat  se  s  dat:  A  díval  se  jim 
z  hradu  pán  (Suš.  190). 

dívčí  dřevo,    daphne  mez.    (bot.). 

dfvčit  1.  býti  za  děvečku  (han.): 
Jak  nám  bylo  14 — 15  let,  už  jsme 
dívčily  samy  (Vyhl.  II.  216).  2  býti 
dívkou,  svobodnou:  Počkaj,  šohajku, 
až  si  podívčím  =  nabudu  se  dívkou, 
užiju  svobody  (val.). 

diví  adj.  jednoho  zakončení:  diví 
žena,  diví  pec. 

divížena,  divoženka,  zvěščka  (Pře- 
rovsko), věščica  (laš.),  koruženka 
(záp.  Mor.),  bytost  báječná. 

Dlvln,  příjmení  val. 


dlvina,  podivín  (val.). 

divíš,  clavaria  (houba). 

dívka,  děvečka  služebná  (děvečka 
je  slovo  lichotné:  Čí  si,  děvečko?). 
Na  hlavě  měla  velký  turecký  šátek 
zavázaný,  jak  u  nás  říkají,  »na  dívku* 
(Slov.  obr.  II.  159).  V  kolihy  (čejky) 
zaklety  prý  jsou  nezachovalé  dívky. 
Odtud  snad  v  některých  osadách 
na  Dačicku  čejkám  říkají  dívky  (Mor. 
lid  298). 

divný:  To  je  mi  dživno  teho  člo- 
věka (s  genit.)  Lor.  Och,  to  je  ně 
divné  na  tu  Karušu!  (Slav.  ČL.  XI. 
323.)  Přinesl  s  sebou  množství  div- 
ných a  jinačich  věcí  (Slov.  obr.  II. 
71).  Duchové  nás  budou  divně  a  jinač 
nutit  v  karty  (Kda  I.  196).  Nadala 
mně  divně  a  jinač  (dok.   153) 

divočiak,    divoký    kanec    (Dob.). 

divočina:  Skočila  bych  do  tej 
hlubočiny,  kde  jsou  ryby  samy  divo- 
činy (Suš.  590).  Skovat  som  sa, 
skovat  do  téj  hubočiny,  hdze  sa  pre- 
chádzajú  mořské  dzivočiny  =  di- 
voká zvířata  (Černík  16). 

divočka,  ovce  plachá  (val.). 

Divok,  les  na  Polešovsku. 

divosír,  divoch  (Jicko). 

divota,  div  =  Nima  dživota  = 
není  divu  (Lor). 

divovat  sa  =  diviti  se  (horň.): 
Temu  sa  dzivujem.  Dzivovat  som  sa 
až  hrůza  věčná  (Dob.). 

divúr,  divoch  (slov.,  val.):  Stvářáí 
jak  divúr  (Slav.  ČL.  XI.  378). 

divús  =  divúr. 

dra  (laš.)  —  podlá  (horft.),  podle, 
vedle,  podlévá,  vedlevá,  podlé,  vedle 
(dol.),  vedli,  podlivá  (dol.),  —  v  laš- 
tině  dra  =.  pro:  Dyť  to  dfa  vas! 
Juraš  dfa  Ondraša  přišel  preč.  Šef 
tam  dfa  teho,  udělal  sem  to  dla 
teho  :=  pro  to.  Podle  čeho?  =  proč? 
(Srovn.  dle.) 

dtab,  vydlabaný  žlábek  nebo  díra 
v  dřevě. 

dtabat,  -bu:  Pořáď  ho  dlabal,  aby 
to  pověd^éJ  =  naléhal  na  něho  (Zl.). 
Pořáď  mne  dlabali,  abych  zaplatil 
koťátko  piva.  O  tuto  policu  mne 
dycky  dlabe,  nedám  ti  ju  =  žebroní 
(dok.  78). 


68 


dtábif  (dtáviť,  dáviť,  gtabif,  gnábiť), 
tlačiti,  škrtiti  (val):  Čert  zdíábíl 
kameň,  až  z  něho  voda  piščeta  (Slav. 
ČL.  X.  300).  Mora  díábí  lidi.  Pes 
zadtábil  kuřa.  RozdUbít  vajíčko.  Ka- 
pustu   dtávic,    zelí    stláčeti    v    sudé 

(Dob.). 

dtabovka  u  pluhu  v.  pluh  20. 

dtachmati  -chrnu,  tlačiti,  mačkati : 
dítě,  kočku  pěstováním  (vých.  Mor.). 

dtachnlt  ==  dlachmat:  Pes  za- 
dtachníl  kuře. 

dtacholisko,  pošlapaná  tráva  neb 
obilí  (Df.) 

dTapa:  Co  ty  ovečky  roznesou  na 
svých  dlapkách  zlata!  =  šlapky 
u  nožek  (Kda  I.  25). 

drapollsko,  zlá  cesta,  bahnitá 
mláka  (val.). 

dlaščka,  lusk  odkvetlý  (Maš.). 

dlaška,  trudovačka  v.  t. 

dtážlt,  dlážditi. 

dtážka  1.  dlažba  vftbec,2.  podlaha. 

dle:  Psal  mi  dle  bytu  =  o  byt. 
Šet  tam  dle  němčiny  =  naučit  se 
německy  (Nov.  Město). 

diet:  Dlóho  sem  tam  nedlela,  ne- 
prodlévala,   nemeškala    (Zábřežsko). 

dlidleny  n.  dlidlušky,  kačeny,  od 
volání:  na  dli,  dh!  (dok.  123.) 

dloubat    mlíč,    rýpati    (Dačicko). 

dloužanácký,  velmi  dlouhý. 

dlouho :  Dióho  sem  ti  nedai  zlatku, 
a  už  zas  chceš  =  nedávno  jsem  ti 
dal.  Dlóho  oni  tam  nedondó,  jak 
pudó  honem  =  brzy  dojdou.  »To 
se  ešče  na  něho  načekámel*  » Dlóho 
on  nepřijde,  esFe  už  je  v  cestě «  = 
brzy  přijde.  Budó  tu  z  kostela  za 
chvifenku,  deť  dfóho  néni  po  té  ráni 
r=  vždyť  je  brzy  po  ranní  (Mat.  XXIII. 
154). 

diúháček,  kuchyňský  nůž:  Dlú- 
háček,  ne  křivák,  hážeme  do  zemi 
špiců  (dok.  41). 

dtuhař,  kdo  dělá  dluhy. 

Dtuhošinyi    pl.  f.,  trať    (Nivnice). 

dtuhúcnýi  velmi  dlouhý  (vých. 
Mor.). 

dtužen :  Čert  tě  (babu,  chlapa)  tu 
býi  dlužen  ^  není  tě  tu  třeba.  Sultán 
se  ho  ptal,  co  je  dložné  (Vyhl.  II. 
37). 


dlužf,  -ě,  f.,  deska  z  práchna  na 
zadělání  úle   od   zadu    (Zábfežsko). 

dnes:  Dnes  jak  zitra  přijde  =  co 
nevidět.  Čekáme  ho  na  dnes  týden 
=  ode  dneška  za  týden.  Neřek  sem 
dnes  týdeft,  že  budu  voják  =  před 
týdnem  (Suš.  568).  Nebudem  veselá 
ani  do  dnes  týdňa  (Bart.  II.  107). 
Som  tam  po  dnes  dzeň  (Dob.).  Tvá 
matka  umřela,  dnes  rok  pohřeb  měla 
(Suš.  161). 

dnesa,  dnesaj,  dnesajky  (laš.)  — 
dneska)  (slov.,  val.)  =i  dnes. 

dneskajšt  =  dnešní;  dněskajša 
noc  (laš.). 

dneSnf:  Myslíte,  že  su  dnešní? 
Néjsu  dnešní  =  dnes  narozený, 
hloupý. 

dňúvaf :  Marek  vkradl  se  do  šůst- 
níku  a  tam  přenocoval,  nevěda,  jak 
bude  zítra  dňúvat.  Ten  kohút  u  nás 
nocúvá  ai  dňúvá  =  bývá  u  nás  ve 
dne  v  noci  (Dob.). 

do  I,  v  laštiné  s  genitivem  jmen 
osobních  jako  v  polštině ^  =  česk.  k : 
idě  do  kovara,  do  ševca,  do  Pavlička, 
do  nas,  do  kupca,  do  sušeda,  do 
stryka,  do  pana  velebného.  Ve  Fren- 
štátě obecná  je  tato  vazba  toliko 
při  jménech  rodinných:  do  Křenkuv, 
do  Michnuv,  do  Klinkovských,  sice 
má  místo  předložka  k  s  dativem  jako 
v  češtině.  Na  Brušpersku  říká  se: 
do  řeznika,  do  nas,  atd.,  ale  ku  mni 
výhradně,  na  Frýdecku  vedle  do 
mné,  V  některých  ustálených  for- 
mulích zachovala  se  tato  vazba  i  jinde 
na  Moravě:  Di  do  stvora  (pom.)  = 
di  do  čerta  (Zl);  na  Horftácích 
s  jmény  rodinnými :  išiel  do  Krcháčků, 
do  Tomšů  (Df.) :  Udělám  se  ptáčkem, 
do  matičky  poFetim  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
837).  Vydala  matička  ceřičku  daleko 
od  sebe,  ba  i  zakázala  chodničky 
do  sebe  (VI.  XVIII  837).  Do  suseda 
půjdu  (Suš.  454).  Byta  mi  matka 
bohatá,  pošla  do  smrti  do  kata 
(Bart.  II.   11,  z  Rožnova). 

2.  do  znamená  cíl  ve  smyslu  pi^e- 
nesenán:  Neměl  příčiny  do  mé  (laš.). 
Ma  tu  tež  co  do  pořizeňař  (laš.). 
Zmokli  zme  do  niti,  do  koze,  do 
kosti.     Dávéte    temu    hřiběti    picni 


59 


vápno,  abe  seleto  do  kosti  (Mal. 
XXIV.  138).  Daí  do  noh,  do  ket, 
do  vesokéch  (ib.)  =  utekl.  Trhejte 
rozmarýn  za  zelena,  aby  vám  ne- 
vyrůst do  semena  (Suš.  390).  Obili 
ide  do  penéz  (z  peněz,  je  v  penězích) 
Mal.  XXIV.  138.  Koně  mu  šty  deft 
ode  dňa  do  sebe  (spravovaly  se). 
Voli  rostou  do  peněz,  koně  z  peněz. 
Přišlo  do  rozumu,  ptalo  se  na  mamu 
(Suš.  161).  Přišét  do  miiosti  (do 
}ásky)  u  samého  cisařa  (opak:  vy- 
padl z  milosti,  z  lásky).  Vzít  si  koho 
do  srdce  =  zamilovati  si  koho.  To 
hfibě  má  do  druhyho  roku  (Mal. 
XXIV.  138).  Je  s  ním  do  přízně  = 
jsou  příbuzní. 

3.  do  atíribuíivné:  Kůň  do  tahu 
(ein  Zugpferd),  boty  do  biata,  šátek 
do  déšča,  šaty  do  práce. 

4.  do  adverbiálné :  Ovoce  máme 
do  pána  Boha,  do  vůFe  boží  =  hojně 
(t.  j.  dokud  jest  vůle  boží,  dokud 
Bůh  požehnává).  Žena  mužovi  řekla, 
že  se  do  vůle  boží  nebojí  (Kda  II. 
188).  Mtáťá  do  dvojnice,  do  trojnice, 
do  čtvernice  (pom.,  jinde:  ve  dvoj- 
nicu).  Do  oka  něvidzim  ništ  =  na 
oko  (horň.).  Převrékeí  se  do  žebráka 
=  za  žebráka  (laš.).  Všecky  osoby 
su  do  stamanky  posedané  =  do 
kola  (laš.).  Je  té  práce  do  strhání, 
do  stésknóti,  do  zmrzeni  (Mal.  XXIV. 
138).  Děiali  jak  do  zákíadky  = 
o  zakládku  (laš.).  Do  hupku  =  ho- 
nem, hupkem  (laš.).  Děláme  do  cuku 
=  honem  (Zl.).  Dětá  do  skoku  (Mal. 
XXIV.  138).  Hněvá  se  na  mne  do 
rozpuku  (ZI.).  Zpírá  se  do  duše. 
Dozrát  ho  do  duše  (Zl.).  Zač  teho 
voia  dáte  do  síova  =  bez  smlou- 
vání (Bart.  II.  300).  Do  tři  krati 
prosit  =1  do  třetice  (pom.).  Kvítečky 
opadaly  do  lístečka  jednoho  (Suš. 
196).  Víno  vytékio  do  kapky  (bis 
auf  den  letzten  Tropfen).  Snědli 
chléb  všecek  do  kúska.  Všeci  do 
jednoho  odešli.  Posn,  Chodí  do  drév, 
do  košů,  do  tihet  a  p.  znamená  tolik, 
co  chodí  dělat  drva,  koše,  tihly: 
Tak  říká  se  též:  je  v  drvoch,  košoch, 
tihtách,  t.  j.  v  práci,  dělá  drva.  — 
Zajímavá  je  tato  stručná  vazba:  Po- 


tomek diviženky  byl  takovej  maličkej 
a  měl  jinej  vobličej,  ne  do  těchto 
lidí  =  nepodobný  obličeji  těchto 
(obyčejných)  lidí  (ČL.  XIII.  34,  od 
Jimramova). 

doba:  To  už  je  doba  večera,  a 
teprov  je  sedn  hodin  =  už  je  dlouho 
večer  (Mal.  XXIV.  65). 

ďobák,  zobák  (val):  Ptáček  klepal 
ďobáčkem    na  okno    (Kda  II.  191). 

ďobafi  zobati  (val.). 

doběhnúf:  Tak  mne  to  doběhlo! 
=z  dožralo,  dohněvalo  (Vah,). 

dobfjaf  se:  »Kde  ste  to  vzali ?< 
dobíjáí  se  na  něm  strýc  =  důtklivě 
vyzvídal  (val.). 

dobrat:  Dobralo  mu  (nahnalo 
strachu).  Dobíralo  jim.  Matičko,  ne- 
možu  spáti,  ani  se  sníčka  dobrati 
(Suš.  45). 

dobře:  Dobře  je  to  na  synečka, 
dobře  je  to  na  ného  =  dobře  mu 
tak  (Bart.  III.  352). 

dobrodéj  vždy  iron.  =  darebák, 
škodař. 

Dobrolese,  trať  (Vracov). 

Dobroníže  pl.  m.,  les  (Kelč). 

dobrotlsko:  Já  neublížím  kuřeti, 
protože  su  dobrotisko  chlap  (fig.  96). 

dobrofi  -ti  =  dobrota:  To  néni 
pro  mne  žádná  dobroť.  Di  (daj  mi 
to)  po  dobroti  =  po  dobrém 

dobrota,  něco  dobrého:  To  je 
dobrota  takový  papuče  na  zemu 
(Mal.  XXIII.  164). 

dobrotnica  ==  dobra  mysl  (ori- 
ganum)  (Slezsko). 

dobrovolný  člověk,  povolný. 

dobřučkýi  velmi  chutný. 

dobrúchat,  dobřiti,  konejšiti  (vých. 
Mor.).  AFe  co  se  budem  domrzať, 
pime  rač,  dobróchafe  stréc  (Dial. 
II.  61). 

dobruša,  -še,  hruška  toho  jména, 
chutná. 

Dobruška,  trať  (Buchlovice). 

dobrutka  =  dobroděj  (iron )  laš. 
To  je  tež  taká  dobrutka,  neposeda 
(Opav.). 

dobrý :  Bude  ti  ešče  kdysi  dobrý 
1=  budeš  vyhledávati  jeho  rady,  po- 
moci. Bude  ti  to  dobré  =  sejde  ti. 
Dobrý  kabát,   klobouk,    dobré  boty 


60 


atd.  =  ještě  nesedraný;  opak:  zlý 
v.  t.  Dobrá  vúfa^  neštovice  bez  pa- 
trné příčiny  na  prste  vzniklá,  velmi 
bolestná. 

dobyčt:  Dobyčjá  bjéda  je  horšja 
než  Fudská  =  bída  s  dobytkem,  když 
není  píce  (Dob.). 

dobyt  1.  vytrvati:  Ani  zme  ne- 
dobyli do  konca.  Pacholek  dobýt 
ve  službě  do  vánoc.  Být  tam,  ale 
nedobýt  nového  roku.  Já  tu  středy 
nedobudu.  Daj  mi,  Bože,  daj  mi  do 
těch  vánoc  dobyč  (Suš.  522).  2.  do- 
sahovati, vymáhati:  Dobývá}  sem  to. 
Nemohl  na  něm  slova  dobyt. 

docáď,  dosud  (záp.  Mor). 

dočabraf  sa,  -břu,  dojíti  pomalu, 
doškrabati  se,  zvi.  chromý:  Ledvá 
sa  dóm  dočabře  (Vlk  92). 

doftapotaf  sa,  -cu:  Pusť  páva  po 
potoce,  šak  on  sa  dočapoce  =  vodou 
domů  dobrodí  (^Bart.  III.  70). 

dočkaf  se  s  instr.  doplňkovým: 
Jenem  že  tatíček  už  se  ho  nedočkají 
tém  panáčkem  (Mal.  XXIV.  67).  — 
Dočkaj I  (slov.)  =  počkej. 

dočuchat  sa :  Už  sem  sa  dověďél, 
už  sem  sa  dočuchat,  kdo  mojí  ga- 
fánce  fěrtušek  zaSipál  (Bart.  III.  737). 

dočupat  se,  -pu  1.  dobadati,  do- 
hledati se:  Už  sem  se  dočupá},  kdo 
nám  chodí  na  střešně.  2.  utržiti,  do- 
stati něco:  Dočupát  se  kdesi  nátky. 
Dež  za  dva  grécare  těch  ťiku  sni, 
zajisté  se  dočope  psene  (Vyhl.  I.  12). 

doderná:  Kde  jsou  hotovy  s  dra- 
ním  peří,  držívají  také  dodernou 
(R.  a  Ž.  82). 

dodírka,  dodraná:  Včil  moc  stro- 
jijú  na  dodírku  (dok.  43). 

do  dom  =1  domů  (laš.):  Dybych 
by}a  chodila  za  siunečka  do  dom 
(Su§.  194).  Navrač  se  do  dom  (Suš. 
196).  —  Také  do  domu  =  domů: 
Di,  děvča,  do  domu  (Suš.  159). 

dogvarafi  -řu:  Ten  to  dogvará} 
=  dodělal.  zHdil  (VahJ. 

dohtúpaf  se,  svým  hloupým  roz- 
umem se  d  >m  v  sliti:  Dyby  mi  byí  řek, 
co  buděm  robiť,  to  bych  ja  se  už 
dohíupal,  jaké  načini  potřebujemy 
(Šmýd). 


dohnat:  Veliká  bída  mne  k  vám 
dohnala.  Já  ho  k  tomu  doženu  = 
přinutím. 

dohořívat:  Oheň  dohořívá  (ist 
dem  Erloschen  nahé). 

dohostit  se :  Statku  se  nedohostí, 
lesti  nedopostí. 

dohýbat  si,  -bu,  stěžovati  si :  Do- 
hýbál  si,  že  ho  hlava  bolí  (Zl.). 

docházet,  na  vých.  Mor.  ob.  do- 
chodit:  Už  můj  stav  panenský  do- 
chází =  končí  se  (Suš.  431).  Sedmý 
rok  dochodí  (Suš.  94).  O  Jozefě  ně 
roky  dochodíja  (jsem  ten  čas  na- 
rozen). Slav.  ČL.  X.  143.  Tomu 
synovi  dochodilo  24  let  (Kda  I.  88). 

dochrámat  se,  -mu:  Dyž  se  tak 
šustne  s  pater,  celej  se  docbráme, 
pomrzačí  (dok.  119). 

dojachati  dojeti:  Jak  Turek  do- 
jachal,  na  Verunku  se  ptal  (Bart. 
III.  19). 

dojat:  Dyž  mne  dojme  (t.  bída), 
dycky  mi  pár  grejcarů  pošle.  Už  ho 
do)ímá.  Jak  ho  dojalo,  vrátil  sa  ešče 
rád  dóm  (Zl.) 

dojení,  concr.  mléko,  kolik  se  ho 
na  jednou  nadojí:  Krávy  nám  už 
hodně  přisušity ;  trojího  dojení  máme 
sotva  na  večeru  (Zl.). 

dojesf:  Dojedl  chfebem  (Mal. 
XXIV.  69).  Kdo  chlebem  dojídá, 
na  vojně  nezmírá. 

dojíčif,  dohoditi,  namluviti :  Doji- 
čila  mu  ju  (nevěstu)  val. 

dojít:  Došli  tmavých  lesů  (Suš. 
113).  Dojdeš  nebeské  radosti  (Suš. 
20).  Valentinek  zdrávi  došel  (Suš. 
28).  Psáni  za  psaním  šlo,  hi  Kačenky 
došlo  (Suš.  125)  Došla  boháče  no- 
vina (Suš.  20).  Tak  to  došlo  skon- 
čena =  skončilo  se  (laš ).  Dyž  donde 
letního  času  =  bude  léto.  Maso 
v  trúbě  dojde  (dopeče  se),  netřeba 
přikládat.  Zito  d(  jde  na  pokládkách 
(dozraje).  Jabkadujdú  na  hromadách 
(Zl.).  To  sem  jak  živ  nedošel,  jaké 
ten  má  zápole  (zalíbení)  v  kofioch 
1=  nezkusil,  nepoznal  (Vlk  19).  Došla 
k  němu  jeho  matka  slov.  =  přišla 
(Suš.  184). 

dojít  (slov.,  val.) :  Kráva  krvú  do- 
jila. 


61 


dojivo,  mléko  ve  všech  svých 
způsobách. 

dojka  1.  jedno  podojení.  2.  Tá 
kráva  je  dobrá  dojka  =:  dojnice. 
3.  dojná  ovce  (Kda  II.  314). 

dojný:  Sestra  ji  poslala  štyry 
krávy  dojné  (Suš.  130).  Ptač  ty,  cé- 
rečko,  p}ač  ty  hojně,  abys  meta  krávy 
dojné  (Bart.  I.   136). 

dokáď:  Budu  toho  roět  na  dokáď 
=  na  dlouhý  čas.  Loni  sem  tam 
být  dokáď  =  dlouho  (Zl.). 

dokáSaCi  dokosovati:  Mat  som 
dokášac  (Dob.). 

dokázati  -žu:  Nedokázat  zkúšky 
=  neobstál  při  zkoušce  (vých.  Mor.). 
Ten  dokazuje  1  =  vyvádí.  Nedokazuj  I 
=  nedovádéj.  Dokazovat  s  kým  n= 
žertovati.  Ten  každó  lei  dokáže 
pravdo  =z  za  pravdu  (Mal.  XXIV. 
67). 

doker,  dokud  (val):  Dokel  Janko 
usne,  dott  r  tráva  uschne  (Suš.  267). 

doktádkai  co  se  dokládá,  přikládá, 
na  př.  na  vůz,  aby  byl  plný  náklad. 

dokonatý:  To  je  dokonata  pravda 
=:  vérná  (laS.).  Dokonatý  pozor  si 
musí  čtověk  dac,  či  to  pádně  či  nie 
(Dob.). 

dokonaf,  skončiti:  Mtačímy,  dnesa 
snaď  dokonamy  (laš.).  Jak  sa  tá  mša 
dokonata  (Podl.). 

dokonca,  nikterak:  Nechce  do- 
volit dokonca  (vých.  Mor.). 

dokument:  Ona  to  pečetí,  že  je 
to  dokument  pravda  =  věrná  pravda. 

dot  =  dolů:  Skáče  s  koňa  dot 
i  nahoru  (VI.  XVIII.  616). 

DoFáky,  krajina  Dolsko:  Šét  na 
Doláky.  Být  na  Dofákoch. 

dolaman,  uherský  kabát:  Máme 
pána,  máme  v  černým  dolamáně 
(Suš.  512). 

dolansko,  v.  horňansko. 

dolčlf:  » Tam  škaredě  dolčí,«  mluví 
»po  dolsku*,  říkajíce  bél,  dé,  vuknu 
a  p.  (Novoměstsko). 

doFec,  pí.  dolce,  důlky,  do  nichž 
se  sázejí  zemáky:  Kopeme  dolce 
(Vych). 

dofeNnúf :  Až  dofehne  na  čtověka 
neščcstí,  teprú  sa  pozná  (Vlk  22). 
Neraz  být  htadný,  afe  že  je  chudob- 


ným, nedolehto  naň,  až  dnes^  dyž 
mu  starý  Bazata  řek:  »Ty  žebráku  1« 
=  netklo  se  ho,  nebolelo  ho  (Vlk 
23). 

dolenský,  z  dolního  konce  dě- 
diny: Dolenským  pannám  na  zdůry 
(Suš.  769). 

dolíneki  slabina.  O  bolestech  ža- 
ludečních  se  praví,  že  boH  v  dolínku. 

doiípaf,  -pu  na  koho,  dorážeti 
(ZL).  Jmenovitě  o  psu,  který  zuřivě 
na  člověka  doráží. 

dolní  větr,  západní. 

Dolnicei  trať  (Senice). 

dolník,  ulička  ke  dveřům  domov- 
ním mezi  oběma  ploty  zahrádkovými 
(Podl.). 

dotožif:  Člověk  neví,  co  naň 
Pámbů  dotoží  =  dopustí  (Slav.  ČL. 

X.  465).  Ráda  bych  vidéta,  abys 
aspoň  ty  být  zaopatřený,  dyby  na 
nás  Pámbů  něco  dotožit   (Slav.  ČL. 

XI.  226).  2  doložit  pěsničku  =  uměti 
do  konce  =  To  já  nedotožím  (Podl.). 
3  doložit  si:  Ten  si  na  to  doložet 
(han.  =  ustřiht  slov.)  =  dal  záležeti. 

dotoiitý,  náležitý,  důkladný  (val.). 

dotů  kopcem  =  s  kopce  v.   hoře. 

dotúpif,  pořádně  naložiti,  nabiti 
(val.). 

dom,  dónn  =  domů:  Už  mó  miló 
dom  z  kostela  vedó  (Suš.  431.),  Dóm 
běžata,  nemeškata  (Suš.  112). 

doma :  Už  su  doma  =  už  to  vím, 
zpamatoval  jsem  se.  Hněď  být  doma 
=  dovtípil  se,  co  je  (Slav.  ČL.  X. 
372). 

domajšf  val.  =  domácí:  Už  při- 
chodili  k  domajší  chatupě  (Vlk  12). 
Ten  domajší  enom  ženu  bije,  a  van- 
drovný  srdcem  polituje  =  doma  cho- 
vaný, na  peci  válený ;  vandrovný  = 
světa  zkušený  (Bart.  II.  186).  My 
zme  domajší,  a  ty  si  cizí  (Slav.  CL. 
XI.  179). 

domajško:  po  domajšku  =  po 
domácku,  při  domajšku  =  při  domě 
(val.). 

domatičkovat,  domlátiti,  pocu- 
chati (han.). 

donnatičkovat  se,  opiti  se  »na 
matěru<:  Ten  je  domatičkované  I 
(han.). 


62 


dométaf  nékomu,  domlouvati  = 
Matka  céři  domčtata,  aby  neplakala 
(Slav.  ČL.  Xí.  482). 

domikáti  polévka  ze  sýra  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

domitovat:  Ten  tu  bránu  malovat 
dal,  kdo  Marušku  domiloval  =  nedal 
si  jí  sokům  vzfti  (SuS.  106). 

domírat:  Už  ty  staré  zvyky  do- 
mirajú. 

domkaři  a,  osadník,  který  má  jen 
holý  domek  nebo  malý  kousek  pole 
k  němu,  (slov.,  han.,  záp.  Mor.). 

domtuva,  úmluva,  smlouva:  Zase 
takovou  domluvu  sobě  udělal,  jak 
s  prvým  (Kda  I.  214). 

domtúvaf  se  s  kým,  hádati  se 
(vých.  Mor.). 

domovník,  domovní  obyvatel:  Vše- 
ckym  domovníkům  dobrý  přiklad 
dávej  (Vyhl.  VI.  XVIII.  329). 

domrzadto,  kdo  >domfzá<,  do- 
paluje. 

domrzek,  mrzutost:  Měli  zmy 
doma  samy  domrzky  (laš.). 

dondeli  dondýiek,  uzíiek,  chu- 
máček:  nesla  na  zádech  dondýiek 
(Maš.).  Dondel  vlasů  (Jevíčko). 

donekáď,  nějaký  čas:  Ostanu  tu 
donekáď  (vých.  Mor.).  Dyby  aspoň 
donekáď  tam  pobyl  =  nějakou  chvíli. 
Dyby  ešče  mamička  donekáď  byli 
živi. 

donosit:  Už  sa  všeci  chlapci  po- 
ženili,  zelené  pérečka  donosili  (Suš. 
588). 

dopálifi  dozlobiti ;  dopalovavat, 
zlobiti,  škádliti. 

dopařif,  polapiti,  přistihnouti:  Teho 
až  tak  negde  dopařim,  terno  já  dám 
(han.).  Tož  zme  ho  přeca  dopařili 
(Slav.  ČL.  XI.  228). 

dopařif  sa  čeho  n.  k  něčemu, 
dosíci  čeho  (val.). 

do|báf,  -pnu :  Dopalo  mu,  nahnalo 
mu  strachu,  byl  uveden  do  úzkých 
(Vah.). 

dopažlti  urvati,  dostati:  Přeca  cosi 
dopažíř  (Zl ). 

dopažlf  sa  čeho,  dopíditi  se  (val). 

dopěkat:  Slunko  dnes  dopěká  = 
peče,  hřeje.    Jednúc  n.iň  velice  do 
pěkaía  =  dorážela  (Vlk  105). 


dopérovaf:    Větr    dopěrovál   = 

dorážel  (val ). 

dopfkaf  sa:  Matka  by  sa  byla 
ráda  dopíkata,  dávajúli  děti  v  ko- 
stele pozor  =  dovyptávala  (Slav. 
ČL.  X.  134). 

dopisovat  l.se  o  něco,  usilovně  se 
domáhati  (Kunštát).  2.  Temu  dopi- 
suje! =  napěká,  je  úzko  (Jicko). 

dopFet  se :  Plelo  děvča,  plelo  fen ; 
až  sa  na  kraj  doplelo,  na  synečka  vo- 
lalo (SuS.  302). 

doprzafi  dozírati,  dopalovati  (val.). 

dopomoct :  Já  vám  všeckému  do- 
pomožu. 

dopřádat:  Matka  kudel  předla  a 
len  dopřádala  (Bart.  I.  80). 

dopráSaf  sa,  doprošovati  se: 
Budeš  ty  sa  kohosi  doprášat  1  ( Vlk  27.) 

doprávaf :  Křúpalé  dopřávali  k  jař- 
ma ku.  Dopřáváni  sukna,  appretura 
(Slav.  ČL.  X.  471). 

dopusta,  dopuštění:  To  je  do- 
pusta  boží  (Kda  II.  45). 

dopustit:  Nemoc  naAho  Bůh  do- 
pustil (Suš.  791).  Co  nemožu  snésti, 
to  na  mne  nedopusť!  (Suš.  53.) 
Strachu  na  sebe  nedopustili  =  ne- 
zalekli se  (Kda  II.  72).  Dopustila  se, 
euf.  o  nezachovalé  dívce  (Mor.  lid 
103).  Dopustila  sem  sa,  žádný  ně 
s  chasníkem  nechťél  (byla  závitkou) 
Vek. 

dopuščatka,  svobodná  matka 
(val.). 

dováďat  si  na  krávu  =  zakládati 
si  (Vych.). 

dopovědět,  do  konce  domluviti: 
Ledva  to  dopověděl.  Oni  si  to  mezi 
sebúm  dopovéďá  =  zkázou,  pro- 
střednictvím třetího  (Vah.).  Nemožu 
ani  dopovčdět,  pořáď  mi  skáče  do 
řeči. 

dorábat,  dodělávati:  Ťažko  moja 
mamka  plátno  dorábala   (Čerň.  73). 

doradit  se:  Doradil  se  synek  roz- 
umu chytrého  =  došel  rady  u  (Suš. 
693). 

doraďovaf  sa  koho,  ob  čas  se 
raditi  o  svých  věcech  (Vah.). 

dorážet:  Dvanástá  doráží  =  do- 
chází (Sloup). 

doretan,  placek  (Jevíčko). 


63 


dořezat  sa,  -žu:  Ten  sa  dořezat 
=  dostal  se,  uškodil  si  (Zl.). 

dornfk,  probiják  (laš.). 

dorota,  lehká  ženština  (han.). 

dorozprá^af  sa,  domluviti:  Šak 
sa  dorozpráváme  (val.). 

dorozuméó  komu,  vyzráti  na  koho 
(Lor.). 

dorůst:  Ditě  rostlo,  až  dorostlo 
(Suš.  153).  Dor&stt  na  něho  =  po- 
radil mu,  přemohl  ho.  Po  páru  rokách 
se  na  ten  pokiad  ináč  dorůstío  = 
lépe  se  připravivše,  dobyli  pokladu, 
jehož  dříve  marně  dobývali  (vých. 
Mor.) 

dosedfačit:  Ukradli  ně  koně,  už 
sem  dosedlačit  (Bart.  III.  511). 

dosíhat,  dosahovati  (vých.  Mor.). 

dosítaf,  liefern:  Došiia  mu  muku 
z  Peštu  (la<.). 

dostuhovat :  Kabát  (klobouk  a  p.) 
už  dosluhuje  =:  je  starý,  dodělává. 

doslúžená:  Na  doslúženú  dostává 
dívka  koláč  (dok.  158). 

ďosna,  zadnice  (Jevíčko). 

dosoblf  sa,  dočkati  se:  Nemoh} 
sa  mňa  dosobiť  (val.). 

dosoudit  se  někoho,  dovolati  se: 
Nemůže  se  tam  žádnyho  dosoudit 
(Třebíčsko). 

dosf:  >Ten  psík  už  neroste.* 
»Tak  už  je  ho  dosť«  (už  je  dosť 
veliký).  Vedařel  se  on  (syneček) 
mně,  šak  to  dosť  nějaké  =  ledajaký 
(Vyhl.  I.  112). 

dostarec,  -Tca,  náhradník  (v  úřadě) 
laš. 

dostat,  dostávat,  dosáhnouti:  Já 
tam  nedostanu.  Nemože  dostat  do 
mise.  Dostaňte  tú  sklenku!  Počkaj, 
já  ti  to  dostanu.  Tatánek  mu  nedo- 
pustil, aby  on  mu  to  dostával  (vy- 
tahoval z  díry),  a  pravil:  »Já  si  to 
dostanu  sám.<  (Kda  II.  73.)  Kedz 
nikedy  peňazí  nedostane  =  nestačí 
(Dob.). 

dostávat  se,  dobývati  se:  Ztodějé 
se  dostávali  do  komory. 

dostavit:  Dyt  ně  vyženu,  nedo- 
stavím-li  koňa  =  nepřivedu  li  koně 
s  pastvy  domů  (dok.  262). 

dostonat:  Stonó  hospodyně  po 
celé  dédině  napořád;  mně  má  taky 


stone,  jestli  mně  dostone,  budu  rád 
=  umře  (Suš.  612). 

dosýpaf,  -pu :  Dosýpata  na  ňu  = 
dorážela  slovy  (Vah.). 

dosytit  se  koho:  Nemohla  se  ho 
dosytit  (dítě  mnoho  jedlo). 

došikovat  komu  co,  dohoditi, 
opatřiti;  gafánku  =  namluviti. 

doškobrtat  se,  namáhavě  dojíti: 
Ledvá  sem  se  tam  doškobrtá). 

došky  jsou  řifové  (dlouhé)  a  hla- 
vaté (Opav.). 

došútaf  sa,  -}ám  i  -lu,  pomalu 
dojíti:  Tak  tak,  že  zme  sa  tam  do- 
šůíali  (val.).  Na  Novoméstsku  = 
došulit  se. 

do  té,  dotud:  Chodil  do  té,  až 
sanuť  našel  (Kda  I.  159). 

dotéra,  dotěrný  člověk. 

dotéžovaf  si  i  sa  =:  stěžovati  si : 
Hanča  si  dotěžovata  maměnce  (Slav. 
ČL.  XII.  84).  Mynářka  sa  dotěžovata, 
že  u  nich  mléka  neTza  uprodať 
(Slav.  ČL.  XI.  179). 

dotísaf:  Bída  mňa  docísá  (tísní). 
Docísat  mňa,  abych  mu  požča}  me- 
ricu  žita  (naléhavě  prosil)  Dob. 

dotiskaf,  naléhati:  Bida  dotiskala 
(laš.). 

dotiskavý,  naléhavý  (Lor.). 

dotklívý,  citlivý  (laš.). 

dotragaf,  doštragati,  dopraviti : 
Pomozte  mi  to  zvíře  k  ohni  dotragať 
(Kda  I.  89). 

dotřelky,  pl.  m..  slavnostní  za- 
končení tření  lnu  (Žď.  obr.  31). 

dotřít  se  k  něčemu,  dojíti  něčeho 
(úřadu)  uskokem.  Ten  se  rád  k  ně- 
čemu zadarmo  dotře  =  žije  na  fatky 

(Zl). 

dotud :  Manželka  mu  lála,  kde  se 

dotud  zabavil  (tak  dlouho)  Kda  I.  23. 

doty  =  dotud:  Byl  jenom  doty 
živ  (Kda  I.  236). 

dotýkat  se,  -kám  i  -ču,  s  dat.  a 
gen.:  Chytaj  křepelku  chytaj,  enom 
sa  jí  pérek  nedotýkaj  (Suš.  637). 

doudiý  pařez,  vypráchnivělý  (záp. 
Mor.). 

doupifk,  nočník  (Zábřežsko). 

doušky,  pl.  f.  Douškami  rozumí 
se  vycházka  za  příčinou  ohledání 
veškerých  hranečníků  obecních  i  sou- 


64 


sedních  dědin  (Vyhl.  I.  99).  Doušky 
byly  slavnosti,  na  kterých  se  mnoho 
> doušků*  učinilo,  když  se  totiž  pilo 
na  obecní  útraty  (han.j  arch.  I.  25. 

douikový  deft|  kterýž  byl  první 
den  hned  po  sv.  Trojici,  po  venkov- 
ských obcích  naší  Hané  konali  a 
zachovávali  různé  obřady  a  zvyky. 
Hlavně  jednalo  se  o  upravení  hranic 
v  obci,  jestliže  se  kde  porušily,  buď 
ze  zlomyslnosti,  buď  z  neopatrnosti, 
na  př.  když  oráč  kámen  hraničný 
vypáčil  (arch.  I.  26). 

dováďat  si  na  něčem,  zakládati 
si:  Dováděía  sem  si  na  statku  (Vych.). 

dováhat  se:  Tak  si  oni  spočívali, 
večera  sa  dováhali  (váhavě  dočkali) 
Suš.  463) 

dovárat  sa,  -fu :  Áj  smrti  sa  člověk 
dovále,  ani  neví  jak  (Vlk  35).  A  téj 
smrti  sa  doválu  tak  febo  tak  (Slav. 
ČL.  X.  378). 

dovčifi  doposud:  Nebudu  tak 
dělat,  jak  sem  dovčil  dělá!  (vých. 
Mor). 

dovdéčný,  povděčný:  Dybych  vě- 
ďét,  kdo  to  dělá,  být  bych  dovděčný 
(Vych.).  Budu  toho  dovděčný  (val.). 

dovéf:  Tam  (v  hrobě)  mne  větr 
nedověje  ani  slunce  nedohřeje  (slez. 

pís.). 

dovfgdo  (kdovíkdo):  Myslí  si,  že 
je  dovígdo.  Bude  jim  dovijak,  až 
Jozef  odejde  na  vojnu.  Dovikady 
pochodil,  ale  služby  nenašel  (Mal. 
XXIII.  365). 

dovířaf,  důvěřovati:  AFe  sem  já 
tom  hrubě  nedovířál  (Slav.  ČL.  X. 
34). 

ďovírka,  dírka  (Jimramov). 

dovtačovat:  Otec  v  poli  oral,  oves 
dovlačovál  (Bart.   I.  80). 

dovolit:  Otec  tomu  nedovolí. 

dovozit  se:  Dyby  ím  na  táckách 
vdelky  vozil,  tož  sa  nedovozí. 

dovšímnút  si  =  povšimnouti  si: 
Nedovšimel  si  ho  (Podl.). 

dožat  se :  Až  sem  se  dožala 
chládku  studeného  =  žnouc  dočkala 
(Suš.  55:)). 

doždurnúf,  proti  vůli  postrčiti, 
přinutiti:    Doždurnul  mě  tam  (laš.). 


doiebrat  se,  -bfu:  Dožebrala  sem 
se  domů  =  žebrajíc  došla  (VI.  XVIII. 
521  Pit). 

dožera  (laš.  dožir,  m.) :  Nestojí  to 
za  tú  dožeru  (zlost).  Je  s  tým  veliká 
dožera  (oštara).  To  je  dožera  člověk 
(ein  Plagegeist).  Dělá  mi  to  na  dožeru 
(naschvál). 

doii6Íf|  opatřiti :  Dožičíl  mi  službu. 
Měl  sem  mu  psa  dožičiť.  Dožič  mi 
to  (val). 

doiínka,  dožatá,  obžínky. 

doiíradtOi  kdo  zlobí,  obtěžuje  (zvL 
děti)  Btcha. 

dozírat,  škádliti,  zlobiti :  Ešče  Mar- 
tina dožírávál,  že  naň  Kača  bere  (Vlk 
22). 

dožívat  se  čeho  (záp.  Mor.),  do- 
šúvaf  sa  čeho  ( Jicko),  domáhati,  do- 
žadovati se,  bažiti  po  čem,  2.  do- 
žúvať  sa  s  kým,  hádati  se:  Švirák 
s  Ofšákem  začali  sa  dožúvaí  (Slav. 
ČL   X.  371). 

doivaf,  žvu :  Tak  ty  koně  dožvál 
=  zapotil,  unavil,  zvi.  špatný  jezdec 

(Vah.). 

dožvfgdo,  doivíco  atd.  val.  = 
dovígdo  (v.  t.):  Já  už  sem  sa  dožví- 
čeho  dočkala,  dožvíjakéj  změny 
v  domě  (Slav.  ČL.  XI.  323). 

drabancovat  něčím,  hřmotně  vi- 
klati:  dveřmi,  oknem,  víkem  u  truhly^ 
aby  se  otevřelo  (slov.). 

drabantli  děti  (žert.):  Mám  tých 
drabantůch  krdel  (Vah.). 

drabica,  -ce,  voje  plužních  koleček 
(Brů.). 

drablnai  žebř  (Frýdecko). 

drábníki    turdus  viscivorus    (záp. 

Mor). 

dracůvkai  šňůrka  upletená  z  te- 
ničkých  drátků  žlutých,  ozdoba  slov, 
klobouku. 

dráč,  -a  1.  kdo  dere  peří  (dok. 
42),  2    ras,  výtažný  (Kda  II.  39). 

dračka,  1.  dráni  se  oč,  rvačka: 
Zelí  na  trhu  bylo  jak  na  dračku, 
2.  ženská,  která  dere  peří  (dok.  42). 

dragar,  trakař  (Zábřežsko). 

dragořif :  Kdo  neustále  o  jednom 
mluví,  ten  »pořaď  o  tom  dragoři< 
(laš ). 


65 


drahá,  1.  stopa  lidská,  zvířecí. 
2.  Včit  tom  už  vím  drabu  (radu). 
Nevěďét  tom  drahý.  Počkajte,  při- 
jdeme tom  na  dráhu  (na  kloub)  vých. 
Mor. 

drahý,  pl.  f.  kus  volné  prostory 
(trávníku)  na  jednom  n.  na  obou 
koncích  za  dědinou,  kudy  se  dobytek 
na  pastvu  vyhání  a  v  čas  nepohody 
též  popásá:  na  drahách.  Jinde  tomu 
říkají  výhon,  příhon,  skotnica  (Slez- 
sko), skotňa  (horň.),  výpustek  (záp. 
Mor.).  Máš  ruky  (nohy)  jak  drahý 
(nečisté). 

drahnýi  ve  smyslu  velký,  dlouhý 
na  Zábřežsku:  drahný  léta.  Na  vých. 
Moravě  jen  ve  rčení:  Už  je  mu 
drahněj  (ulevilo  nemocnému). 

drahotný,  drahý:  Počuj,  Ondry Sko 
muój  drahotný  (Dob.). 

drahovat  někoho,  stopovati:  My- 
slivec drahuje  zvěř,  pytláka. 

drahúcnýi  velmi  drahý  (vých. 
Mor.). 

drahuFa,  -fe,  hruška  toho  jména, 
rostoucí  původně  na  drahách. 

dřák,  železný  nástroj,  podobný 
dlátu;  dře  se  jím,  t.  j.  olupuje  kůra 
s  kmenů  (laš.). 

dráňaf,  -ám,  draňčaf,  -ím,  ne- 
ústupně prositi,  žemrati :  Cigánka  pod 
okny  draňčí  =  vrančí.  Vydráňál  na 
něm  poslední  gréjcar  (val.). 

dránéti  hledati  něco  ukrytého  na 
mlsání,  zpouzeti  (záp.  Mor.). 

dráp:  Jak  přiletěl  jelen,  dráp  ho 
za  rohy  =  drápl,  chytil  (Kda  I.  188). 
Tá  ženská  dráp  duchnu  a  šúst  s  ňú 
na  zem  (dok.  10). 

drapač,  -a,  m.,  ulmus  campestris 
(val). 

drápačka,  zdlouhavá  práce  (Maš.). 

drapák,  stará,  ošoustaná  metla 
(záp.  Mor.). 

drápat,  pu  1.  trhati  (oděv),  2. 
škrábati:  Je  všecek  podrápaný  od 
kocúra,  3.  dráti  peří:  Drapte,  drapte, 
drapulenky  (Bart.  II.  322). 

drapčit,  utíkati:  Drapčí,  jak  by 
mu  vydráí  (Zl). 

drápelí|  suché,  drobné  větví,  roždí : 
Člověk  při  tom  drápelí  aspoň  se 
ohřeje  (Žď.  obr.  5). 

Bartoi:  Dialektický  slovnik  moravský. 


drápež,  *e,  f.,  dření,  loupež  (Kt. 
Dod.  I.). 

drápiti  drápnouti,  škrábnouti : 
Udrápit  sem  sa  do  prsta.  Zdrápili 
s  něho  šaty  =  strhli.  Oddrápít  veko 
s  truhly.  Z  ruky  mu  to  vydrápít  = 
vyrval  (vých.  Mor.). 

drápoiit  sa,  drápati  se:  Kdež  ten 
sa  drápolí?=  leze  (vých.  Mor.). 

drasta,  nádobí:  drasta  hliněná, 
dřevěná  atd.  Zábřežsko  (hluž.  drasta, 
dluž.  drastva  jest  oděv,  šat). 

Drastíhtava,  vrch  na  Vsacku 
(srovn.  Výb.  I.  951:  Vy  strachy 
zdrastíte  kšici  =  zježíte). 

Drastihtávkyi  trať  na  Pohořelsku 
u  Napajedel. 

draf|  drát,  telegraf.  Složili  smy  se 
na  drať  (telegram)  Frenštát. 

drafáki  hrnec  drátovaný  (val). 

drátěný  klišče  =  na  drátování 
(Mal.  XXIII.  220). 

drátovat:  Sebrale  se  a  drátovale 
k  Moskvě  =  táhli  (Vyhl.  II.  18). 

draiák,  ferka,  švihák  (dok.  287). 

draidžafi  -ím,  drančaf,  žgamrať 
=  neodbytně  škemrati,  prositi :  Pořáď 
na  mAa  draždží.  Draždží  toléj  o  to, 
až  to  vydraždží  (val.). 

dřaždieč,  řinčeti  (o  řetěze,  o  voze) 
Lor. 

dražinka,  planá  hruška  (rostoucí 
na  drahách)  (val.). 

dražit,  stopo  váti = drahovat  (v.  t.): 
Dražili  zme  ho  až  do  Tesá  (vých. 
Mor.). 

drážlif  (val.),  dráínit  (slov.)  = 
drážditi:  Nedrážni  psa! 

drbácnúfi  vraziti:  Vůz  drbácnúl 
do  plota  (val.). 

drbanec,  -nca,  rána  rukou  do 
hlavy. 

drbati  -bu :  Drbe  do  toho  jak  jatel 
(datel)  =  dělá  pomalu.  Drbať  ja- 
zykem —  podpichovati  (Jicko). 

dřbaf  sa,  -bu,  hýbati  se:  On  sní 
všecko,  co  sa  mu  v  hubě  nedřbe 
(val.). 

drbka  1.  známá  dětská  hra  s  pěti 
kamínky,  které  též  tak  se  zovou 
(han.).  2.  slabá  podnapilost:  Má 
drbku. 


66 


drc :  »Baran  drc !«  škádlí  se  beran, 
aby  drcl,  trkl. 

drcana,  žinčica  s  urdou  (smetanou) 
val. 

drcaneCi  *nca,  rána  drcnutím  do 
zad  (vých.  Mor.). 

dřcat,  trkati  (slov.,  val.). 

drcnuti  strčiti  někoho  trochu  (na 
srozuměnou),  drcnuty  strčiti  hodně 
(slov.,  val.). 

drčák,    kdo   pořád   drčí,   mluvka 

(val.). 

Drčava,   na  Drčavéj,  trať  na  Vi- 

zovsku. 

drčeti  mluviti  drkotavě,  sypati  řeč 
ze  sebe:  Nedrč  pořáďl  (vých.  Mor.) 
Nedrkoc,  Aničko,  nedrkoc,  dostaneš 
čepeček  aj  vrkoč.  Proč  bych  já,  dru- 
žičky, drča}a,  šak  sem  sa  ho  ledvá 
dočkala  (Bart.  I.  87). 

drdaf,  třásti ;  vydrdať  něco  z  koho 
=  vymoci ;  nadřdať  =  potřásati  (val.). 

drdta  n.  dudtai  brepta. 

drdtaf,  -dlu,  brbtati  (udrdtaný  = 
morosus).  Vydrdlát  mu  =  vyškamrát, 
vylál.  Pohněvaný  drdfe^  reptající  dudfe, 

drdrena,  ženská,  která  ráda  drdle. 

drdtoň  =  drdta  (v.  t.). 

drdot  1.  chochol,  vlasy  hlavy 
ženské  stočené  vzadu  v  klubko.  2. 
vrch  na  Vizovsku. 

drdotaňa  =  drdolena  =  drdoluša, 
slepice  s  drdolem  na  hlavě  (val.). 
Drdotaně,  veliké,  bílé  třešně. 

drdotatý,  chocholatý. 

drdotka  =  drdoí:  Trpěíka  (cho- 
cholouš)  trpěla,  až  jí  drdolka  na- 
rostla (ND.  39). 

drdoslf:  Šak  vás  tam  cosik  po- 
smýče,  a  bodaj  to  vámi  dobře  po- 
drdosilo  (val.). 

dřemeno  =  břemeno,  nůše  trávy 
(val.). 

dřenica,  tenké  prkno  na  krytí 
stropu  (val.). 

dřenka,  pastinaca  (bot.). 

drepčifi  křepčiti  (val.). 

drepsif  n.  grepsit^  drobným  kro- 
kem jíti,  přešlapovati  s  nohy  na  nohu, 
křepčiti:  Jehrtata  daíy  sa  drepsiť  jak 
z  brku  vyražené  (Slav.  ČL.  XII.  273). 

dřev,  dříve,  než,  až  (horň.) :  Počkaj, 
dřev  to  uděíám.  Ja  dřev  já  to  uděíám ! 


Dřev  mosím  navariť.  Dřev  on  dojde, 
bude  pozdě.  Varuj  (hlídej)  doma, 
dřev  prídem  z  kostela.  Dřev  ona 
vody  nabere,  ze  mňa  holuby  ožene 
(Bart.  III.  129). 

dřevacina,  dřevěné  náčiní  a  ná- 
řadí :  Bystřičané  prodávali  dřevacínu : 
lopaty,  vidly,  varašky,  vahany,  lyžič- 
níky.  vařaSníky  (Slav.  ČL.  XIII.  416). 

dřevák,  vrták,  červotoč  (záp.  Mor.). 

dřetíaneCi  člověk  nehyba,  jako  ze 
dřeva  (laš.). 

dřepaný,  dřevěný  (laš.). 

dřevená k,  vůz  s  nápravami  dřevě- 
nými. V.  železňák  (Zl.).  2.  vaieríana 
(bot). 

dřevénicai  chalupa  dřevěná. 

dřevénlki  parís  quadrifoiia  (bot.). 

dřevěný :  dřevená  muzika^  provozo- 
vaná na  nástrojích  dřevěných,  k  nimž 
patří  také  cimbál ;  tedy  šmytcová  je 
pojem  úzký.  Dřeviny  chleby  obživa 
získaná  dřevařstvím  (Žď.  obr.  5). 
Dřei'éný  den,  dva  dni  v  témdni  (úterý 
a  pátek),  kdy  dovoleno  choditi  do 
lesa  na  roští  (Žď.  obr.  6).  Dřevený 
handliř,  obchodník  s  dřívím.  Dřevený 
dráb  býval  na  Zábřežsku  dráb,  který 
v  lese  dříví  hlídal.  Ide  žalovat,  a  co 
si  vyžaluje?  leda  dřevině j  ^roš  = 
nic  (dok.  125). 

dřevko,  držátko  na  péra. 

dřevnOi  kus  dřeva  (břevno)  slov. 

dřevo  má  v  pl.  dřeva  =  břevna 
a  drva,  drév,  drvám,  drvách  =  dříví 
(vých.  Mor.). 

dřevO|  lesní  strom:  Vtáci  po  dře- 
vách  lítali  (záp.  Mor.).  Stojí  dřevo 
oliva  (Suš.  39).  Ustup,  Mařenko,  na 
levo  pod  javor  zelené  dřevo  (Suš. 
105).  Uhledli  tam  dřevo  jaborové 
(Suš.  143).  Přivalilo  tam  vojáčka 
dřevo  javorové  (Bart.  III.  16). 

dřevolazník,  pícus  martius   (laš.). 

dřevollvno:Sv.Valentin  tak  krásny 
byl,  dřevolivnu  podobny  byl  =  dřevu 
(stromu)  olivovému  (?)  Suš.  28. 

dřez,  škop  o  třech  vysokých  no- 
hách na  umývání  náčiní  (dol.).  Jinde 
sluje:  zřez,  řez,  hřez  (han.),  myják 
(myjok,  Frýdek),  hrot  (Opav.). 

drgaňa,  -ně,  kotrba,  hloupá  hlava 
(val.). 


67 


drganeCi  -nca:  Dá  ternu  vedle 
drganec  do  boku  =  žduchanec,  rý- 
panec  (dok.  43). 

drgati  drgotat,  drcat  (vých.  Mor.)> 

drháki  drháček,  včchet  z  houně 
na  drhnutí  (val.). 

drhračka  1.  ženská,  která  drhne 
peří,  2.  drhnutí  peří :  Chodívali  k  nám 
na  drhlačku  (val.). 

drhlen  =  drhle  pl.  f.,  přístroj  na 
drhnutí  lnu  z  pálek. 

drhnut  1.  dráti  peří,  2.  mýti  ná- 
činí, podlahu :  Anna  drhne  užice  (Suš. 
295).  3.  škrabati  k&ži  (kožešník). 
4.  drhne  ho  za  vlasy.  5.  Drhne  pořáď 
jednaká  (mele,  mluví).  6.  Zdrhnut 
=  utéci :  Už  dávno  zdrhh  Ten  zdrhá ! 
(slov.,  val.). 

drchati  třepatí:  Podrchaj  tů  pe- 
řinu. Pták  je  nadrchaný,  když  je 
nemocný;  též  o  člověku:  Je  jakýsi 
nadrchaný  (nesvůj).  Zl. 

drchtaňai  -ně,  ženská  s  rozdrcha- 
nými  (rozcuchanými)  vlasy  (val). 

drchtati  -lu,  trhati,  střapiti  niti 
(slov.,  val.). 

drchma  1.  ospalec  (val.),  2.  ženská 
nepěkně  učesaná. 

drchmat,  dřímat  vých.  Mor. 

drchmat  se,  česati  se:  Dokúďse 
budeš  drchmat?  (vých.  Mor.).  Tam 
sa  možeš  drchmať  cetý  boží  deň 
(Bart  III.  680). 

d řehot  =  drdol  v.  t.  (Příbor). 

drchta  n.  drychta  n.  drochta  (Opav.) 
1.  plachta  travná,  2.  ženština  špatné 
pověsti  (Vlk  22). 

drchutai  -ty,  přezdívka  ženské, 
která  má  vlasy  a  šaty  rozdrchané, 
neupravené  (Jicko). 

dřl6|  -a,  pohodný  (Btcha). 

dřička,  draní  peří  (laš.). 

drfchmač,  -a,  dřímač,  ospalec 
(val.). 

drichmaf  =  drchmat    v.  t.   (val). 

dřija,  -je,  běhavka  (Mor.  lid  223). 

dřfmata,  -ty,  m.,  dřímá vý,  ospalec. 

dřímat  neosob.  zvr. :  Dříme  se  mi, 
dříme,  ba  i  se  mi  spáč  chce  (Suš 
497).  Zdřímlo  se  mi,  a  hněď  sem 
usnut  (vých.  Mor.). 

dřin,  pinus  laría  (bot). 

dřínek,    cornus  campestris  (bot.). 


dřínka,  laťka  jako  šindel  úzká 
(Kda  II.  162). 

dřinknout  koho  =  břinknout,  ude- 
řiti: Tak  tě  dřinknu  (záp.  Mor.). 

dřfnkový  n.  dřtncený  plot,  z  jedlo- 
vých dřínek  (plochých  polenec)  mezi 
kCily  z  pošika  položených  (val). 

dnt:  Nic  z  toho  nehodřel  =  ne- 
vydělal na  tom  (Jevíčko). 

dřívko,  sirka  (Jemnicko). 

dřizdoň,   dřizdil,   mluvka   (Vah.). 

dřizga,  tHska  (laš.). 

dřlztka  huslí  plácavý  člověk  (val). 

drkafi  -ču,  něčím  strkati  na  př. 
stolem  (horň.). 

drkoš,  -a  =  drkotá  v.  t. 

drkotal  -ty,  m,  1.  kdo  rychle  mluví, 
precipituje.  2.  Já  sem  už  edem  taková 
drkotá  =  vetešina  (Vah.). 

drkotačkai  drkotání,  třesení  (na 
celém  těle) :  Dostat  drkotačku  (laš.)- 

drkotat,  -cu  1.  Zuby  mu  drkotaty 
=  jektaly  (Slav.  ČL.  XI.  226).  Tak 
se  mnúm  zima  drkotala!  =  třásla 
(Vah.).  2.  mluviti  zhusta,  nejasně :  Co 
pořáď  dfkoceř  (v.  drčet). 

drkotat  se:  Tak  se  drkocu  = 
třasu  od  zimy,  od  strachu.  Ten  se 
drkoce  na  peníze  =  třase^  je  dychtiv 
peněz  (vých.  Mor.). 

drkotina  1.  chvění,  třesení  údův 
(laš.),  2.  rosol  (slov.). 

drkotky  pl  f. :  jak  v  kostele  seberou 
drkotky,  má  se  utříti  kapesníkem 
a  obejíti  třikrát  kostel  =  když  se- 
mele,  zdrobí  zima  (Vyhl  VI.  XIX. 
147). 

drkotnica,  -ce,  ženská,  jež  má  do- 
brou vyřídilku,  stále  mluví  a  klevetí 
(vých.  Mor.). 

drkoty,  pl  f.  třesení,  delirium 
tremens:    Piják  mívá  drkoty   (han.). 

drfaga,    ničemná    řeč    (Frenštát). 

drravlce,  pl  f.,  široké  plátěné 
nohavice  na  léto,  také  drfe  zvané 
(vých.  Mor.). 

Drllk  1.  příjm.,  2.  trať  (Rovensko). 

driina,  ovce  bílá  s  nohami  krop-* 
kovatými  (val). 

drlý,  čilý,  čerstvý:  To  je  aspoň 
chlapina  drtý  (Vlk  9).  Ja  Rozára,  to 
je  ešče  roba  drtá  (Slav.  ČL.  XI.  134). 
Byta  jakási  drlší  (Vlk  83). 


68 


drmkafi  drobným  krokem  jíti  = 
drmoliť  v.  t.  (val.)* 

drmÍBí  -le  f.,  n.  drmfe  í  pl.  f.  = 
grmle,  drnkačka  (val.). 

drmíovati  na  drnkačku  hráti :  Hoře 
dědinu  šel,  na  drmle  drmfovat  (Bart. 
III.  367). 

drmoFa,  -Te,  mluvka,  Plauscher 
(val.);  i  příjmení. 

drmofaz,  drobotina  (Brodsko). 

drmolif  1 .  béžeti  drobným  krokem ; 
užívá  se  zvláště  o  chůzi  drobných 
dětí.  2.  spěšně  mluviti  (plauschen): 
Ja  di,  nedrmoll  (val.).  3.  Děfo  dr- 
moli   dudef  =  drhne,    cumle   cumel 

(laS.). 

drmotéli  motýl  (Unčovsko). 

drn :  Letos  je  ovoca  jak  drnu 
(mnoho). 

drnčet  1.  Vůz  drnčí,  chřestí,  2. 
Baba  všecko  vydrnčela,  pověděla. 

drnda  1.  po  třeštěná,  lehká  žen- 
ština, 2.  pokrývka  ženské  hlavy,  klade 
se  pod  šátek  (han.)  v.  motáč. 

drndati  říká  se  o  tom,  kdo  má 
hopkavou  chůzi;  též  o  dítěti,  když 
spěchá  (Maš.).  Drndá,  drndá,  a  kde 
nic,  to  zbla  =  chodí  stále,  jako  by 
měl  plnou  hlavu  starostí,  a  kde  nic, 
tu  nic  fjevíčko). 

drnět  =  drnčet:  Co  ty  dveři  tak 
drníja,  dyž  ich  zavírá?  (ZI.).  Až  okna 
drněly  =  řinčela  (Slav.  ČL.  XI.  50). 
Těžké  železňáky  drníja  po  ščrku 
(ib.  XIII.  371).  Plechové  kolečka 
v  oknoch  drněly  (ib.  XIII.  375). 

droby  pl.  m.  1.  z  drůbeže:  křidla, 
nohy,  krk,  hlava  atd.,  2.  z  větších 
zvířat  játra,  ledviny,  plíce  a  p.,  3. 
jitrnice  a  jelita  (val.). 

drobazg,  -u,  drobotina:  drobné 
děti,  drobné  ovoce  atd.:  Chudobný 
člověk  ledvá  ten  drobazg  uživí  (Vlk 
20). 

drobasko  han.  =  drobazg:  Na 
pece  to  drobasko  skotačelo  (Dial. 
II.  57). 

'     drobčanka,     1.     drobná     (planá) 
hruška;  2.  druh  švestkového  ovoce. 

drobčif,  drobným  krokem  jíti 
(val.). 

drobena,  drobné  dobytče:  kráva, 
koza,  také  příjmení  Drobena. 


drobená  polévka,  polévka  se  střou- 
hánkem  (záp.  Mor.). 

drobénka,druh  švestkového  ovoce. 

drobit:  1.  peníze  =  měniti  na 
drobné.  2.  Zima  mne  drobí,  zdrobila 
ho    zima   =   semlela   (vých.   Mor.). 

drobkati  drobným  krokem  jíti 
(Jevíčko). 

drobky,    hrubší  strouhánek   (Zl.). 

drobnavý,  trochu  drobný:  Naše 
kobzafe  su  drobnave  (laš ). 

drobnica,  -ce:  Plané  třešně  šlovou 
drobnice  a  jsou  buď  černice  nebo 
bělice. 

drobný:  Po  té  voděnce  drobný 
rebe  skáčó  (Suš.  210).  Mám  já  mladú 
ženu,  drobné  děti  k  tomu  (Suš.  10). 
Na  trávníčku  tráva  drobná  (Suš.  114). 
Drobnéch  sme  mele  plno  (euf.  vší) 
fíg.  18.  Drobná  postava,  nevysoká, 
hubená.  Drobná  huba,  malá,  úzká. 
Drobnému  pastýřovi  dalo  se  pět 
měřic  rži  (arch.  I.  89)  t.  j.  pastýřovi, 
který  pásl  drobný  dobytek  (vepře 
a  kozy). 

drobslf,  drobným  krokem  jíti 
(val.). 

drobutký,  drobounký  (laš.). 

drochytko,  odrobinka,  drobek 
chleba  (záp.  Mor.). 

droužit,  kamaráditi :  Já  s  tebó  ne- 
dróžim  (han.). 

drozd  I.  plavý  =  drozd,  2.  černý 
=  kos  (horň). 

drozda,  y  =  drozd,  na  Jemnicku, 
je  rodu  mužs.  dle  vzoru  starosta, 
pl.  drozdi. 

drpek,  drpeček,  drobek:  drpeček 
sobě  udrpnuť  (ulomiti)  laš 

dřžč,  drn :  Kolikráf  chudobný 
člověk  má  dětí  jak  dřšča,  a  je  boháč, 
má  jedno  diťa.  Je  toho  ovoca  letos 
jak  dřšča  (Vlk  20). 

drtinky   pl.   f.,   strouhánek   (val.). 

drtit:  drceny  jabka  (bramborová 
kaše)  R.  a  Ž.  62.  Te  teho  nadrtíš 
=  ty  se  hloupě  namluvíš  (Maš.). 

drůba,  -ate,  mládě  drůbeží:  Po 
smrti  Bazalovéj  sa  teprú  ukázalo, 
jaké  je  Ozef  drůba  (kvítek)  Vlk  85. 

drůbňava,  asperula  odorata  (bot.) 
val. 

dručný  =:  drýčný,    pěkný    (laš.). 


69 


druda,  tulák  n.  tulačka  po  nocích 

(val.). 

drugai   vřeteno   na   předení   vlny 

(laS.). 

drugaf  vlnu,  přísti  na  vřeteně  (laš.). 

druhák,  druhý  roj. 

druhoteFka,  kráva  po  druhém  te- 
leti (vých.  Mor.). 

druhý:  »Jak  předovoče  ty  hrušky  ?« 
»Za  grejcar  dovum  sedm  jednu 
s  druhu  (=  bez  vybírání),  dyž  vy- 
bereče,  pét«  (Lor.).  Jaké  je  to  po- 
máhání, dyž  mně  druhý  otec  (=  očím) 
brání,  druhá  matka  (=  macecha)  za* 
povídá  (Bart.  III.  624). 

drusa,  drusík,  druh  téhož  jména 
křestního.  >Druso!  drusíku!«  oslo- 
vuje na  př.  Pavel  Pavla  (Zl.). 

drut  =  drát:  Na  Opavsku  se  obilí 
drutuje  na  druté  =  fukaruje  na  fu- 
kare. 

drúzgat  (drúzgám  i  drúždžn),  lous- 
kati (ořechy),  lámati:  Žena  drúzgá 
roždí ;  drtiti :  Zdrúždžu  fa  na  škaru- 
piny.  Prase  škopky  druzgá  =  chroupá, 
hlodá  (Slav.  ČL.  X.  469).  Podrúzganá 
noha  =  pohmoždéná  (Vlk  24). 

družba,  svatební  mládenec,  nékde 
starosvata,  pořadatel  svatebního  ve- 
selí. 

družbíti  býti  družbou:  Máto  by}o 
svaďbí,  aby  on  na  nich  nedružbíl 
(Vlk  43). 

druidétj  zvuk,  který  vydává  něco 
suchého,  jsouc  lámáno :  suché  roždí, 
zmrzlý  sníh  druždí  pod  nohama 
(vých.  Mor.). 

drvárňa,  -ně,  dře  vnik. 

drveno,  poleno  (val.). 

drviskOi  rubisko,  dčlniště  (Zá- 
břežsko). 

drvif,  tlápati  marné  řeči :  Co  drvíš 
(val). 

Drybnfčky,  trať  v  Ústí  na  Vsacku 
(býval  tam  rybník). 

drýčnýi  1.  hezký,  souměrně  rostlý, 
švarný :  drýčné  děvča  (horň).  2.  silný 
(Mal.  ČL.  VI.  583). 

dryja,    je,  švanda  (han.). 

dryndutai   klevetná  žena   (Opav.). 

držák|  řetěz  u  chomoutu,  visící 
na  prsníku,  dolním  koncem  za  kruh 
navlečený  na  voje  (v.  stroj  na  koně 


I.  4),  Má  slabé  držáky  =  nemůže 
držeti  moče. 

držení  (=  r.  deržava):  V  cefóm 
držéňú  císařském  =  mocnářství  (Zl.). 

ďaba,  ďubka,  tečka   (vých.  Mor.). 

dubák,  poddoubník,  hřib  rostoucí 
pod  dubem  (vých.  Mor.). 

ďubák,  zobák:  Kačátka  otřepů 
ďubáčky  o  zelenu  lísku    (Suš.  531). 

ďubati  zobati;  podubaný  (od  ne- 
štovic). 

dubénai  kráva  barvy  dubové  (val.). 

dubenáč,  dubovské,  kožené  jablko. 

dubeňáki  kožich  barvy  dubové, 
neobšitý. 

dubenastý  kožuch  =  dubeňák 
(horň ). 

dubenatý:  Zabita  babulku  pěkně 
dubenatů  (var.  popelatů,  ilovatů  = 
černou  a  bílou  Suš.  538). 

Dubičáky,  pl.  m.,  trať  na  Kyjovsku 
(duby  tam  byly  vyklučovány). 

dubina,  doubí:  Aj  dubina,  dubina 
(Suš.  201).  Co  su  to  za  koně  v  tej 
naši  dubině  (Suš.  583). 

ďubkat:  Ptáček  ďubkal  na  okno 
=  zobkal,  ťukal  (Kda  II.  192). 

dubovica,  -ce:  Košule  byly  ko- 
nopné, z  domácího  plátna,  s  límci 
stojatými,  a  zvaly  se  na  Kroměřížsku 
dubovice  (Vyhl.  II.  172). 

dubový:  Bude  nám  běda,  kupil 
nás  Breda  (baron  Breton,  Zlín),  z  du- 
bových sedláků  nadělá  žebráků  = 
zámožných  (Suš.  536).  Dubová  žába 
=  ropucha  (Lid  II.  19). 

Dúbravka,    trať   na    Lanžhotsku. 

dúbravnfk,  melissa  oíT.  (bot). 

duC|  zvuk  způsobený  nárazem 
hlavy  do  něčeho.  Řfká  se  dítěti,  když 
se  mu  hlavou  do  hlavičky  zlehka 
naráží:  baran,  baran  duc! 

ducat  (drcat),  dělati  duc :  Dělejme 
duel 

duča,  -če  (val.,  laš.),  ďuča  (slov.), 
důlek.  Uhodí  li  kdo  míčem  na  stěnu, 
má  duču,  nebo  udeří-li  se  kdo  do 
čela,  má  tam  duču.  2.  louže  při  po- 
toku jako  nádržka  na  sbírání  nánosu 
(Jicko). 

dúča,  -če,  bařina  (val.). 

dučka,  důlek  na  bradě  od  neštovic; 
podučkaný  a  podobaný  (Jevíčko). 


70 


dudaAa,  -nč,  ovce  s  tlustou  hubou 
jako  dudek  (val.). 

dudek  1.  tlusté,  zavalité  dítě,  2. 
Sedí  na  dodko  =  dřepí  (Jevíčko),  3. 
starodávný  čepec  valašský,  různo- 
barvy,  s  pantií,  4.  kus  papíru,  který 
si  dávají  pod  čepec  ženy,  když  mají 
málo  vlasů  (Jicko). 

dudefí  -dla,  cumel  (laš.). 

dudky,  pl.  m.,  luzula  camp.  (bot). 

dudta,  -ly,  dudtata,  kdo  dudle, 
neustále  bručí  (Btcha). 

dudfat,  -dfu  1.  chléb  v  ústech 
žmoliti.  Dítě  dodle,  když  ve  spánku 
ústy  pohybuje,  jako  by  cucalo  (v. 
dundat).  2.  =  drdtat,  broukali :  A  ta 
stará  dudle  jako  pivní  bečka  (Suš. 
420). 

dudlavý  1.  dutý:  vrba  (Kt.  Dod.  I ). 
2.  =  dudía  (v.  t.). 

dfúdrena  =  ďubka  =  dubraja,  ovce, 
má  černé  d\ibečky  po  všem  tčle 
(val.). 

ďúgaf|  nadúgat,  nasýsati,  náhlé- 
dáti  (val.). 

duh:  Neide  mu  to  v  duh,  nebylo 
mu  to  v  duh  =  po  chuti  (val.). 
Tatom  (otcům)  synků  to  nebylo 
v  duh  =  vhod  (Slav.  ČL.  XI.  275). 

duch  1.  Pověda}  mu  enem  tichým 
duchem  ==  šeptem.  2.  Nesmi  to  byť 
ani  za  z}y  duch  =  za  nevím  co 
(Opav.). 

dúchati  foukati:  Dúchá  do  ohAa 
(vých.  Mor.). 

dúchač,  -a,  cikánský  mech  ko- 
vářský (Zl.). 

duchna,  svrchnice,  peřina  na  při- 
krytí. 2.  Na  mu  duchnu,  euf.  dušu 
(Mor.  lid  103). 

ďuk :  Je  jako  ďuk  =  tlustý  a  zdravý 
(Kunštát). 

ďuka,  vyhloubenina,  důlek  (han.); 
ďuky  =  důlky  od  neštovic  (dok.  63). 

dukátka,  hruška  toho  jména,  žlutá 
jak  dukát. 

duFa,  -Te,  hruška  toho  jména,  velká, 
kyselá. 

důFe  =  dole  i  dolů  (slov.,  val.): 
Poletíme  důle  k  hájů  (Suš.  696). 

důfek  (spodek),  kluk  v  kartách 
(val.). 

důlží,  dělnější  (laš.). 


dům,  domů:  A  dyž  přišel  dům, 
povidal  (Suš.  153,  z  Bludova).  Na 
Brněnsku  dum,  dumka. 

dún,  na  rámě  soukennickém  jedno 
pole  od  sloupce  k  sloupci ;  na  rámě 
je  10—12  dúnů  (val.). 

dunajek,  potůček,  járek  (laš.). 

dunajský :  BrodU  Janko  koně  v  téj 
dunajskéj  vodě  =  ve  vodě  Dunaje 
(Bart.  II.  21). 

Dunavy  pl.  f.,  trať  (Sokolnice). 

dundat,  píti  u  prsů  matčiných. 
Matka,  dávajíc  prs  dítěti,  praví* 
»Dondé!«  Dundánek  :=!  ^rs.  2.  píti 
lihoviny.  Dundálek  příjmení. 

cfúňdaf,  sem  tam  se  ohýbati,  ne- 
odhodlaně si  počínati,  váhati  (Kt. 
Dod.  laš.). 

ďuAdiavý,  váhavý  (laš.). 

dundel,  -a,  plný  váček  Qimramov). 

ďúpa  I.  důlek  při  hře  míčové  >na 
pastýřa<  (ND.  178).  2.  zadnice:  Dostát 
na  (ftipu. 

dupárna:  V  lesíku  jest  postavena 
dupárna,  tančírna  (Žď.  obr.  50). 

ďupaf,  -pu,  klestiti:  odupať  chvojí 
(val). 

ďupka:  Na  škaredu  středu  nemá 
se  ani  jehlu  pichnút,  lebo  zašije  se 
slípkám  (ftipka  (řitka)  a  nenesó  (dok. 
237). 

duplina,  dutina,  díra  ve  vydoup- 
nělém  stromě  (laš.). 

dúpný  strom,  dutý,  vypráchnivělý 
(val.). 

ďúra:  Dostaneš  z  kotáča  ďúru  = 
nic  (Vek.). 

durák,  hra  v  karty,  zvaná  též  za- 
mrzlfk  (ZI.  —  asi  z  ruského). 

durament,  základ;  duramentni^ 
náležitě,  od  základu  (Vek.). 

durancie  mají  většinou  toto  jméno, 
nebo  též:  duranky  (han.),  damašky 
(již.  Mor.),  garanzije,  uherky  (sev. 
Mor.),  zamastilky  (Brfl.),  slivy  (Jicko). 

ďurbaf  sa,  -bu,  brchati  se,  sbírati 
se :  Už  sem  sa  z  téj  nemoci  vyd^irbát, 
zďurbá}  (val.).  Křupala  být  rád,  že 
sa  žena  trochu  dlirbe  (vzmáhá,  sílí) 
Slav.  ČL  XII.  273.  Už  sa  to  přeca 
dlirbe  =  roste  pomalu,  co  se  zdálo 
býti  zakrslým  (val.). 


71 


durdif:  To  děťo  ene  dycky  by 
durdHo  (chce  prsa)  laš. 

durdiveCi  zlobivec  (Brň.). 

dúřit  sa,  durditi  se ;  nadúřený  = 
nahněvaný  (slov.,  val.). 

durňa,  -ně,  sprosták,  hlupák:  Di 
durňo!  (Kt.  Dod.  I.  laš.)  Piíačech 
(pilať  jsem)  ja  s  pannama,  ně  s  ta- 
kými durňama  (Suš.  775). 

durný,  sprostý,  silný  ale  přihlouplý 
(Kt.  Dod.  I.  laš.). 

Duroň|  -a,  příjmení  na  Kyjovsku 
(v.  durňa). 

dusačka,  hruška  toho  jména 
(»srchká<,  že  se  jí  může  udusiti). 

dusit  jídlo,  s  chutí  a  hojně  jísti. 

dusňák,  dusňatý,  člověk  zavalitý 
(laš.). 

dusnovaCi  cupati  nohama:  Išot 
koscetom  dusnujúci  (Dob.). 

dusnovinai  cupot,  temný  hluk. 
Boto  tam  dusnovinyl  =  hluku  a 
prachu  při  tanci,  na  svatbě  a  p. 
(Dob.). 

důstojfcf:  Hétman  se  na  něho 
podival  a  ptal  se  ho,  esle  be  bel 
k  terno  dustojici  =  dostatečný,  do- 
stal-li  by  té  úloze  (Vyhl.  II.  137). 
Po  honě  sme  mele  pořádné  hlad; 
spořádale  sme  pár  tvarůžku  a  kos 
chleba,  ale  to  nebelo  dustojici  jídlo 
na  honě  (Vyhl.  II.  223). 

duša,  -še.  Duší  liší  se  člověk  od 
ostatního  živočišstva;  jen  člověk  má 
duši.  Proto,  když  se  člověk  »zhova- 
dilý«  na  roven  staví  zvířeti,  duše 
jeho  se  vyjímá ;  pravíť  se  o  takovém 
člověku,  že  »je  krom  duše  hovado*. 
Jenom  psu  se  přisuzuje  jakási  duše, 
ovšem  špatná,  jako  ubohý  pes  sám 
se  pokládá  za  >  špatné  zvíře  c.  To 
děje  se  jenom  v  nadávce:  »Ty  psí 
dušo!« 

Etymologicky  slovo  duše  znamená 
tolik  co  dech,  jako  latinské  anima. 
V  tomto  původním  význame  slovo 
to  zachovalo  se  v  několikerém  rčení : 
*Běží  jak  bez  duše.«  » Běžel,  sotva 
duše  (ducha,  dechu)  popadal. «  » Vy- 
pustil dušu.« 

Ze  rčení:  »Dřu  se,  že  bych  dušu 
vyplul*,  »Dyby  mi  dušu  na  dtaň  vy- 
plut,   nevěřím    mu«    (Vek.),    mohli 


bychom  se  domnívati,  že  naši  před- 
kové duši  také  s  krví  stotožňovali. 
Podobně,  ale  přece  poněkud  jinak 
praví  Komenský:  » Bezbožnou  duši 
svou  se  krví  vykydl.* 

Duše,  jakožto  princip  životní,  sto- 
tožňuje  se  se  životem  samým.  V  našich 
pohádkách  zbůjník  zastavuje  pocest- 
ného slovy:  > Dušu  lebo  peníze!*  (la 
bourse  ou  la  vie).  Člověk,  který  pra- 
cuje, až  by  se  do  smrti  udřel,  >dětá 
o  dušu*,  a  kdo  koho  zvláště  miluje, 
>dušu  by  za  něho  dat.* 

Jakožto  bytost  vlastně  cítící,  my- 
slící a  rozvažující  duše  stotožňuje  se 
také  se  svědomím:  »Jak  su  čtověk 
chudobný,  toho  bych  si  na  dušu 
nevzati* 

Činíc  člověka  člověkem  a  rozlišujíc 
jej  od  němé  tváři,  duše  ve  mnohých 
rčeních  a  pořekadlech  znamená  tolik 
co  osoba,  člověk  sám :  >  Neviděl  sem 
živé  duše,  nebylo  tam  živé  duše* 
(=z  ani  človíčka).  »Mitá  dušo*,  »du- 
šičko  moja«,  »šohaju,  dušo  má*  (Suš. 
351),  jsou  právě  tak  častá  slova 
lichotná,  jako  zase  kletby:  »Ty 
dušo!*,  »To  je  duša!*  (šelma), 
»£nom  sa  usmívá,  duša!*  (slota), 
»Počkaj  ty  duše  prokletá!*  V  du- 
chovní písni  » křesťanská  duše*  zna- 
mená tolik  co  křesťan:  'Křesťanská 
duše,  poď,  podívej  sel*  V  národní 
písni  slovenské  čteme:  »£šte  sa  len 
zorí,  už  k  hoře  do  hory  štyry  duše 
honia  turecké  potvory*  (Spevy  I. 
111). 

Duší  nazývá  lid  obrazně  dřeň 
(jádro)  dřeva,  zvláště  takovou,  kterou 
lze  snadno  z  kůry  vytlačiti,  jakou 
má  bez,  sítí  (iuncus)  a  p.,  vzdušný 
měchýř  rybí,  zaschlou  blánu  v  brku 
a  j.  Otloukajíce  s  jara  píšťalky,  naše 
děti  říkají:  » Vrazím  do  tebe  ku- 
dličku,  vyrazím  z  tebe  dušičku*  (ND. 
183).  Také  nádivce  moučných  jídel 
říká  se  »duša«:  >Naš  Hantoš  enom 
pery  lebo  buchty  s  hodnú  dušú  rád* 
(dok.  106).  Tak  myslil  si  lid  také 
lidskou  duši,  dalším  vývojem  této 
představy,  jakožto  bytost  samostat- 
nou, jaksi  hmotnou,  tělo  vyplňující. 
Takovým  způsobem  ustálil  se  v  ná- 


72 


zoru  lidovém  o  duši  dualismus,  ja- 
kého žádná  soustava  náboženská 
nebo  filosofská  nevyvinula.  >Nemá 
než  dušu  v  tčle,«  praví  se  o  človéku 
zcela  nemajetném.  Závistník  » nepřeje 
člověku  ani  duše  v  téle<.  Kdo  se 
neozývá,  zvláště  když  je  si  vědom 
své  viny,  >je  s  tichu  duSú.<  Vedle 
»ležel  bez  sebe«  říká  se  o  člověku 
omdlelém  také:  » ležel  už  bez  duše.< 
»Ditě  byto,  taják  by  roěto  dušičku 
vypožčanú*  (Slav.  ČL.  XII.  130) 
praví  se  o  dítěti  slabém,  churavém. 
Z  toho  viděti,  že  za  vlastní  podstatu 
člověkovu,  za  vlastního  člověka  lid 
pokládá  duši  lidskou.  Zcela  opačný 
názor  měli  Řekové  za  doby  Homé- 
rovy,  jimž  vlastním  člověkem  bylo 
jeho  tělo,  duše  pak  pouhým  stínem 
nicotným  (iHStoXov).  Srovn.  II.  I.  4: 
IIoXÁohg  d^lfp^íiiovs  in^x^fS  ^j^i^ť 
ttffoíaifBv  fjQáav,  avtohg  ůi  ikmQia 
xBvxě  xvvBaaiv  (mnoho  statečných 
duší  bohatýrů  Hádů  odeslal,  je  samy 
(=  jejich  těla)  za  lup  chystal  psům. 
Když  se  tedy  člověk  ze  spánku 
probírá,  probouzí  se  vlastně  jeho 
duše:  »Po  šesté  hodině  babička  při- 
stoupila k  loži  Baruščinu,  zaťukala 
jí  zlehka  na  čelo  —  to  prý  se  duSe 
nejdřív  probudí —  a  šeptala:  Vstávej, 
děvečko,  vstávej,  již  je  čas.«  (Babička 
16.)  Proto  praví  se  žertovně  o  člo- 
věku chorém,  že  >do  něho  dušička 
jen  spát  chodí. «  Jsa  žízniv  člověk 
nemá  jíti  spát,  nebo  kdyby  se  duši 
rozespalé  chtělo  píti,  unavila  by  se 
hledáním  vody  po  tmě,  čímž  by 
člověk  i  na  těle  slabost  cítil  (Opavsko). 
Kdo  má  všeho  hojnost,  >má  co  duša 
ráčí.«  Na  způsob  hrdin  Homérových 
{unB  itQog  ov  [iéyakriTOQa  d'vn6v) 
i  náš  člověk  mluví  ke  své  duši  jako 
bytosti  samostatné:  >PiJ  a  hoduj,  duše 
má,  šak  máš  dost  na  léta  mnohá* 
(Suš.  20).  Lehkomyslný  marnotratník, 
který  v  hospodě  své  duši  přeje,  čeho 
třebas  už  ani  »neráčí<,  dodává  si 
mysli  a  chuti  průpovídkou  >Huraj, 
dušo,  pekto  hoří  I  <  míně  tím,  když 
hoří,  že  také  shoří  a  že  ho  tedy 
nebude.  Kdo  koho  zvláště  miluje, 
>dušu  by  s  ním  rozdělil.*    Zemře-li 


dítě,  říkají  na  zapadni  Moravě,  že 
mělo  starou  duši.  Z  tohoto  krajního 
dualismu  vysvětluji  se  také  » hádky 
duše  s  tělem*,  vyskytující  se  hojně 
nejen  v  staročeské  poesii  umělé, 
nýbrž  i  v  písních  lidových,  na  př.: 
»Tělo,  tělo,  co's  dělalo,  o  duši  si 
nic  nedbalo*  (Suš.  16). 

Tento  krajní  dualismus  vyniká 
zvláště  ostře  v  hojných  žertovných 
pořekadlech  o  duši.  Kdo  se  dobře 
a  po  chuti  najedl,  u  toho  ^^už  je 
dušička  v  péří«  (indulget  genio).  Za 
rychlé  jizdy  po  cestě  hrbolcovité, 
zmítaný  ve  voze  vytýká  vozkovi,  že 
»z  něho  vy  třase  dušu.<  »Do  čeho  to 
Pán  Bůh  dušu  vstrčiti*  diví  se  náš 
humorista,  vida  nejapného  nemotoru, 
a  valašský  melancholik  zase  si  po- 
vzdychuje:  »Pane  Bože,  šak  su  čtověk 
hříšný,  ale  moh's  tu  dušu  raci  do 
měcha  pichnút!*  (Slav.  CL.  XI.  484). 
Kdo  svým  dědicům,  živitelům  a  p. 
pHliš  dlouho  žije,  »má  dušu  na  přič,* 
»má  dušu  v  lokti,*  >zaschta  v  něm 
duSa.«  >  Piják  už  zas  hodně  dušičku 
zalil,*  »pit,  až  ze  sebe  dušu  jako 
sysla  z  díry  vyhnat* ;  opilec  pak 
sám  varuje  svou  duši:  »Uteč,  dušo, 
žene  se  přivát!*  Hrozenkovský  ko- 
paničář  zase  chválí  dobrou  vodu  své 
studánky:  »To  máme  vodzičku,*až 
sa  duše  chytá*   (Dob). 

Strach  působí  na  člověka  dojmem 
a  účinkem  zimy.  To  jeví  se  zvláště 
na  duši,  která  se  strachem  až  scvrká : 
»Malá  dušička  v  něm  byta*  (podobně 
řecky:  óiiyog  Ixi  ^{lóg  iv^sv  II.  I. 
593),  »až  mně  strachem  dušička 
schla,*  »dušička  mu  tfeta.*  Smrtí 
odlučuje  se  duše  od  těla  jako  samo- 
statná,  hmotná  bytost.  Když  je  tělo 
na  smrt  nemocno,  duše  tuší  svou 
rozluku  a  leká  se  jí:  »Těto  leží, 
hrubě  stuká,  dušička  se  v  těle  leká* 
(Suš.  19).  Když  člověk  skonává,  >má 
dušu  na  jazyku*;  tu  zotvírají  okna, 
aby  duše  měla  kudy  vyletět.  Dokud 
je  mrtvola  v  domě,  nic  se  nedělá, 
ani  v  domě,  ani  na  poli,  >sice  by 
tím  duši  trhal.* 

V  písních  lidových  děje  se  často 
o  tom    zmínka,    kterak    duše  z  těla 


73 


V  podobě  ptáka,  jmenovitě  holuba, 
vyletuje,  někde  si  usedne  a  tam  na- 
říká, na  př.: 

Vyletěla  duša  z  čela, 

žáden  něvi,  kaj  leóela. 

Sedla  ona  na  hajiček, 

na  ten  zefeny  trávniček  (Suš.  19). 

Náš  staříček  sobě  vzdychá, 

hříšná  duše  se  v  něm  Těká. 

Nelekaj  se,  duše  milá, 

juž  si  se  tu  dosť  nabyla. 

Duše  z  těla  vyletěla, 

na  zelenu  luku  sedla, 

a  tam  sobě  naříkala, 

až  se  lúka  rozléhala  (Suš.  25). 

Jak  se  ten  hrob  otevřel, 

sivý  holub  vyletěl. 

Tá  pani  se  ufekla, 

hněď  na  kolena  kfekla. 

Nelekaj  sa,  pani  má, 

šak  to  byla    duša  má   (Suš.  110). 

dušička:  Ke  dni  dušiček  pekou 
pekaři  neb  i  hospodyně  v  domácno- 
stech zvláštní  pečivo,  zvané  dušičky^ 
dva  neb  tři  malinké,  kulaté  boch- 
níčky při  sobě  (R.  a  Ž.  53). 

dusit  sa,  dušovati  se  (vých.  Mor.). 

dušný  1.  Ja  tobě  obětuju  tuto 
modlitbičku  ke  cti  a  chvále  Boži, 
mojemu  dušnému  spaseni  =  k  spa- 
sení mé  duše  (Vyhl.  VI.  XIX.  454). 
2.  zádušlivý,  kdo  má  záduch. 

dut  1.  píti  velikým  douškem: 
Ten  duje  I  (Zl.)  2.  Děcko  duje  = 
vzdoruje  (Vah.). 

dut  sa,  durditi  se:  Co  sa  na  mne 
hněváš,  co  sa  na  mne  duješ?  (Bart. 
I.  13.) 

duznoti  dunění  (podl.). 

dužl|  a,  6|  pevný,  silný:  duži 
cblop  (laš.). 

duika,  prkénko,  jímž  se  zadělává 
úl  v  zadu  (ZI.). 

dúiný,  tělný,  silný:  dužný  pa- 
cholek (horň.). 

dužu6|  -a,  m.,   dudek  (Radostín). 

dva,  dvě:  Nech  mi  dá  pokoj,  já 
mu  dám  dva.  Hanba  febo  dvě, 
mosím  vás  poprosit,  abyste  mi  pož- 
čah  trochu  muky  =  třeba  je  to 
veliká  hanba  (Zl ). 


dvaciáš,  -a,  m.,  stará  stříbrná  dva- 
cítka. 

dvérca  (dvérec,  n.  pl.),  malé  dvéře. 

dvihaf  1.  zdvihati:  A  taciček  idzě, 
ručičku  dviho  (Suš.  465,  laš.),  2.  bu- 
diti, zvlášť  v  pondělí  velikonoční 
s  tatarem  v  ruce  (Vah  ). 

dvoják,  úl  s  dvojími  včelami. 

dvojduchý:  dvojduché  dveři  (jako 
jednoduchý). 

dvoje  =  dvé:  Meč  se  na  dvoje 
rozlomil  (Suš.  9).  Choval  si  dvoje 
kravic  (Dob.). 

dvojif   komu,   vykati    (val.,    laš.). 

dvojka,  bečka  d  vouvědérka.  Dvojky 
=.  dvojčata  (vých.  Mor.). 

dvojnlca:  Mlátili  ve  dvojnicu  = 
dva  mlatci  (vých.  Mor.). 

dvojvrška,  hruška  toho  jména. 

dvóošnlk,  hrnec  o  dvou  uchách 
na  mléko  (han.). 

dvořák,  1.  v.  svobodník:  Náš  ho- 
spodář hodné  dvořák,  pani  máma 
hodná  dvořéa  (Bart.  III.  515).  2.  po- 
druh (Štramberk). 

dvořan :  Co  majú  ty  famelie,  tem 
říkáme  dvořani  (dok.  234). 

Dvořisko,  trať  (Nechvalín) ;  stával 
tam  kdysi  panský  dvůr. 

dvořif  si  nad  něčím,  zakládati  si 
na  něčem,  býti  na  to  pyšný.  Antoš 
si  dvořil,  taják  by  býl  v  hospodě 
vyrostený  =  počínal  si  (Slav.  ČL. 
XII.  84). 

~  dvorní:  Dvorním  okénkem  na  mňa 
hleděla  =  okénkem  ode  dvora  (Bart. 
III.  238). 

dvorný,  hrdý:  dvorná  dževucha 
(laš.). 

dvorstvl:  Má  grunt  jak  dvorství 
(Jicko)  srovn.  dvořák. 

dvorstvo,  dvořanstvo:  Tak  celý 
hrad  byl  rozvázán,  a  všecko  dvor- 
stvo bylo  vysvobozeno  (Kda  II.  222). 

dvoruša,  kráva  toho  jména,  barvy 
červené. 

dvůj,  dvojí:  Má  z  teho  dvúj  užitek 
(Vah.). 

dvúFetka,  jalovice,  kobylka  dvou- 
letá (Vah.). 

dvůr:  Dítě  má  špatný  dvfir  = 
běhavku  (Vyhl.  VI.  XIX.  146) 

dvúrynščák,  dvouzlatník  (Vlk  78). 


74 


dyi  dyž,  když  (laš.) :  Dy  sem  ja  to 
žito  rozvival,  překrasnu  sem  pannu 
uhlídal  (Suš.  19). 

dyby  vyjadřuje  1.  přáni:  Di  pro 
tatíčka,  ale  honem,  debes  už  tu  be} 
(Mal.  XXIII.  44).  2.  prosím :  Strýčku, 
dy  byste  nám  požčali  tácek  1  (=  pož- 
čajte).  Tetičko,  dybyste  nám  šli 
pomoct!  3.  uvozuje  vitu  žádaci:  Ne« 
chafe  vás  naši  proseť,  debeste  nám 
pučele  hrabi  (Mal.  XXIII.  40).  Prosím 
vás,  kdybyste  mi  nějakou  vědomost 
dali  o  těch  třech  holubicích  (Kda  I. 
77).  Prosil  Boha,  dyby  mu  s  nejakú 
pomoců  přispěl  (Kda  I.  164).  4.  bývá 
často  výpustkové:  A  debe  co,  on  ne- 
ustópne  (Mal.  XXIII.  43).  Pomožu 
mu,  dyby  jak.  Najdu  si  to,  dyby 
kde.  Kupím  si  to,  dyby  zač.  V  zá- 
porných neskutečných  větách  podmíneč- 
ných vynechává  se  vždy  participium 
bylo,  bylo  bývalo:  Dyby  ne  Petrova, 
mohta  sem  tam  býti  (Suš.  199). 
Nebyl  bych  se  ženil,  dyby  ne  mi- 
lenky (Suš.  289).  Dyby  ne  rosenky, 
rosenky  studenéj,  by}a  bych  nažaía 
travěnky  zelenej  (Bart.  III.  231). 
Dyby  ne  šafáře,  šafářovej  dcery,  ne- 
byli by  chlapci  do  dvora  chodili 
(Bart.  III.  917).  Dyby  ne  tebe,  moht 
sem  byt  ščasný.  Dyby  ne  déšča,  už 
byzme  tu  dávno  byli.  Dyby  ne  tvých 
híúpých  řečí,  nebýt  by  děíát  tako' 
vého  pekta  (Zl.).  —  V  této  vazbě 
užívá  se  vždy  tvarů  ného,  ni,  nich 
(jako  po  předložkách):  dyby  ne 
něho,  dyby  ne  ní,  dyby  ne  nich.  5. 
dyby  příslovečně:  Škoda,  že  sem  to 
tele  neprodat,  moht  sem  mněf  debe 
dvacet  ztatek,  a  fčel,  dež  se  zabito, 
nemám  nic.  Jak  só  matička,  dečky 
něco  dajó,  debe  tó  šestku  (Mal  XXIV. 
347). 

dycky,  vždycky. 

dydyži  když  (laš.):  Na  čo  stě 
mě,  ma  matičko,  skoro  vydali,  dydyž 
stě  mé  hospodařif  nenaučili  P  Dydyž 
vy  ku  nam  přijedete  i^Vyhi.  VI.  XVIII. 
836). 

dýchaneCf  -nca,  vzduch  dýcháním 
zkažený:  V  izbě  být  takový  dý- 
chanec,  až  těžko  cuzím  naň.zvykať 
(Vlk  7). 


dýchaneki  pečivo  velikonoční : 
uvaří  se  krupice,  do  ní  se  natluče 
půl  kopy  vajec,  přidá  se  slaniny, 
uzeného  i  telecího  masa,  koření,  a 
pak  se  to  upeče  (BrA.)  =  svítek. 

dýchání:  Decháni  já  mám  ešče 
dobry,  afe  to  chozeni,  to  je  špatný 
=  ústrojí  dýchací,  plíce;  nohy  (Mal. 
XXIV.  344). 

dychavičnosfi  záduch  koňský. 

dychavlčný  kůň,  který  má  záduch. 

dychollti  trochu  dýchati:  Baran 
být  jak  zdechtý,  afe  přeca  ešče  dy- 
cholít  (vých.  Mor.). 

dychura,   -fe,  plachta  travní. 

dyjamant :  Švec  tluče  podešvy  na 
vyhloubeném  kameni,  jemuž  říká 
dyjamant  (Maš.). 

dýr,  -a,  pl.  dýle,  trámce,  z  nichž 
se  stavějí   dřevěné  chaloupky  (laš.). 

dým,  -u:  Pobýt  nede  dva  tři  dni, 
a  zas  být  v  dýmě  =  ten  tam  (Vlk 
102).  Peníze  byty  v  dýmě  =  ztraceny 
(Slav.  ČL.  XIII.  373). 

dymáki   část  dud   (v.   gajdy   15). 

dýmaf  (kovářským  měchem  do 
uhlí) :  Ež  to  větr  trochu  rozdýme  = 
mraky  rozežene  (Vah.). 

dýmit  86|  kouřiti  se,  na  př.  z  kamen 
(vých.  Mor.). 

dýnko  (dénko,  dno) :  Na  zakrývání 
mlíka  máme  hranatý  dýnka  z  deščic 
(dok.  119). 

dynovat,  státi  nečinně :  Co  tu  dy- 
nuješ?  (2dár),  2.  denovat  něčeho, 
litovati,  že  se  něco  nestalo  (Olom.). 

dýs  (=  dejs),  dej  sem :  Dýs  mně 
to!  Dýs  to  sem!  (Od  Bzence.) 

dyf.  Rozkaz  se  sesiluje  příslovcem 
dyť  (vždyť) :  Deť  se  dé  do  teho !  Deť 
už  poďte!  Deť  nekřeč  toli!  (Mal. 
XXIII.  40) 

dyž  z=  když:  »Kup  sito!«  »Dyž 
nemám  peněz!*  »Proč  neide,  dyž 
ho  votáš?<  »Dyž  je  hluchý  1«  »To  sem 
ty  voíy  hodně  přeptatít!«  »Dyž  si 
htúpýl*  (Z!.).  Naptákata,  že  dyž  oni 
sú  tak  neščasní!  (Slav.  ČL.  XIII. 
372.)  Srovn.  jako  5.  Dyž  jest,  tož 
jest,  dyž  dětat,  tož  se  skovat.  Dyž 
hody,  tož  hody,  poďme  k  muzice. 
Dyž  tak,  tož  tak  (Zl.).  Hospodář 
vende   ven   a   vidi   tam  Jánka  s  ja- 


75 


kémsi  cizim  jak  dež  řezníkem  (který 
vypadal,  jako  by  byl  řezník)  Hoch  88. 

dziňáki  kovový  knoflík  u  korduly 
(Brň.). 

diganeCi  -nca,  trhanec,  kousek 
(těsta)  pod  polévku  (vých.  Mor.) 

diganovitý  knedlík,  převařený  na 
džganec  (Slavkov). 

digati  cpáti:  Nač  to  tam  džgášř 
Nedžgaj  tam  toho  tolik  I  Nadžgat  se 
=  nacpati,  najísti  se.  Ten  do  sebe 
džgál  Aby  ťa  tam  pchato,  aby  ťa 
tam  džgato  (bodalo)  Suš.  767. 

džlg:  Roba  džigl  ho  břetenem 
=  bodla. 


džIganeCi  -nca :  Dál  mu  džiganec 
=  džig}  ho. 

džigati  bodati  někoho  palcem, 
který  se  vloží  mezi  ukazováček  a 
prostřední  prst  (MaS.). 

diignúti  bodnouti  něčím  končitým, 
též  prstem^  holí:  Škorpión  džigt  se 
sám  žédtem  (Dial.  II.  59).  Tém  slo- 
vem » ďábel  <  sem  ho  džigl,  protože 
mo  ledi  řikajó  »d!ábeU  (Vyhl.  II.  24). 

džindžatai  ty,  m.,  n.  džundžata, 
dundčta,  člověk  neobratný,  který  si 
neví  rady  (Opav.). 

džisno,  ďásno  (Opav.). 

diury,  džury,  volá  se  na  housata 
(Df.). 


6  1.  (he)  =  i:  E  tobě  se  dostane 
(Třebíčsko)  2.  =  i,  nu:  Syn  Boží 
pravil :  £,  to  se  stane.  Švec  povídá : 
£,  počkej,  až  povečeříme  (Kda  II. 
49).  3.  značí  nevoli,  odpor  =  ale: 
E,  dé  mi  už  raci  pokoji  E,  dybys 
teho  raci  nechá}!  (Btcha.) 

edem,  jenom  (val.,  laš.):  Edem 
jedna  voda  nezamrzla  (Suš.  5).  Na 
ty  }ůce  nic  néni  edem  koste}  ka- 
menný (Suš.  21).  Edem  zpomeA  na 
to  (Suš.  60). 

Edýn,  Eduard  (val.). 

Edvin,  Eugen  (Btcha). 

egreš  v.  angrešt. 

eheji  aha:  Ehej,  ty  matěro,  už 
ťa  mám  (Slov.  obr.  I.  325). 

eli,  jestli  (Opav.):  Eli  je  žebráček, 
almužnu  mu  dej  (Suš.  13). 

elikat  =  helekat  (v.  t.) :  Vita  sem 
tě  elikaja  (Bart.  II.  249). 

eni  =  ani :  Eni  sem  toze  neměl  hde 
(fig.  69).  Že  ho  nezmůže  eni  (fig.  129). 

enom  (slov.),  enem  (val.,  horň.,  laš.). 
ene  (laš.)  =  jenom:  Enom,  enoinl 
vyslovuje  výstrahu,   zákaz,  když  ně- 


kdo škodu  dělá,  když  se  chlapci 
rvou  a  p.  Enom  hol  (pobídka).  Un 
včil  ze  švagrovu  a  mě  enem  zabiť  a 
zabif .  Ene  mne  ty  něopuščaj  (Suš.  53). 

erb:  Šak  s  něho  erb  nespadne! 
=  neublíží  si  na  těle,  na  cti  a  p., 
třebas  nějakou  sprostší  prací. 

erdek  (maď.  ordóg),  čert:  erdek- 
baba,  čertova  baba. 

esci  =  jestli  (Polešovice). 

es!  =  jestli  (Frenštátsko). 

esli  =  jestli  (dol.,  podl.,  horň., 
Jicko,  laš.):  Esli  si  už  posnídala? 
(Suš.  528.)  Esli  pravda  néni,  bůj  se 
(Suš.  89).  Potem  já  ti  povím,  esli 
si  ťa  vezmu  (Suš.  122).  —  esli  —  esli 
=:  buď  —  buď,  brzo  —  brzo:  No 
já  se  nadělám  za  celej  deň,  esli 
v  poli,  esli  doma,  mně  těší  práca 
tuze  (dok.  212). 

ež  =  1.  až,  2.  než  (Hranicko,  Ke- 
lecko,  Jícko,  laš.):  Počkaj,  ež  se 
najím.  Tak  ona  nim  pere,  ež  se  zema 
chvěje  (Suš.  12).  V  tym  ež  vřeto. 
Včeraj  by}o  pěknějši  ež  dnes. 

ežll  =  jestli  (sev.  Opavsko). 


F. 


Fabiš  1.  Fabián,  2.  hlad  (žert): 
Až  přijde  Fabiš,  zíš  pá  pecna.  Mě} 
Fabiša!  (Slav.  ČL.  X.  302.) 

fábor,   visák  z  pantlí  (slov.,  val.). 


fáborai  kráva  toho  jména. 

facák,  silný  prsten  na  »fácnutí« 
(udeření) :  Před  padesáti  rokama  no- 
sili takový    klustý  prstýnky,   že  jak 


76 


s  nfm  nekeho  grcl,  hněď  byl  hoře 
nohama;  říkali  jím  facáky  (dok.  181). 

fácnúti  facit  =  pácnút,  facku  dáti : 
Fácni  ho  (slov.,  val.). 

fafara,  přetvářka  (Vek.) 

fafarovaf  sa,  přetvařovati  se:  Budeš 
sa  pořáď  fafarovaťt  (Vek.). 

fafrň  kovat  sa,  obcházeti  nečinné 
(val.). 

fafrňochy  pl.  m.,   šaty   (pohrdl.). 

faja,  -je,  fajka,  dýmka  (pohrdl.): 
Za  celý  deň  téj  faje  z  huby  nevydétá. 

fajčiti  kouřiti  z  dýmky. 

fajfbi  veliká  cívka  s  kolečky  po 
obou  stranách  (cívka  je  s  kolečkem 
po  jedné  strané)  Slav.  ČL.  XI.  225. 

fajka,  fajfka,  dýmka.  Druhy  fajek : 
šimička  (kamenná,  černá  šemnička), 
klučka  (ohnutá),  oderka  (vyráběná 
v  Odrách),  obkuska  (dřevená,  vy- 
řezávaná), vizovanka  (dřevěná,  kutá 
do  póla,  vyráběná  ve  Vizovicích)  val. 

fajnl,  fajnový,  tenký:  fajní  olej. 
Ona  je  moc  fajní  =  vybíravá  v  jídle, 
v  řeči,  v  práci. 

farcovnicai  tlustá  deska. 

farcovníki  hoblíkový  nástroj  na 
strouhání  falců  na  dveřích,  oknech 
a  pod. 

fatdovačky,  pl.  f.,  boty  s  holín- 
kami >faldovanými«,  nabíranými. 

fátka  dobytka,  když  se  koupí 
všecek  bez  výběru. 

fatuta,     pl.     -té,    pobuda,     tulák 

(Vych.). 

famllijai  -je  1.  rodina  domácí.  2. 
menší  usedlost.  3.  vzdorovitost :  My- 
slím, že  z  teba  tú  familiju  vyženu 
(Rožnov). 

faň|  přídavné  nesklonné  a  příslovce : 
To  je  faň  člověk  (hodný,  spořádaný). 
Ty  máš  faň  obilí.  To  je  faft.  Faft 
ti  to  svědčí  (pěkně),  vých.  Mor. 

faňáckýi  výborný : faňácký  chlapík, 
faňácké  pivo. 

fangura  =  faňura,  facka  (laš). 

faňúr  (val.)  =  faňura  (slov.),  facka. 

fárovo  pole,  farářovo  (u  Mor. 
Buděj.,  Maš.). 

fárskýi  farář:  To  je  fárskýho  pole, 
louka  (u  Jimramova,  Maš.). 

faska,  podlouhlá,  úzká  bečice, 
vrchem    otevřená,    na  sýr,    sůl    a  p. 


fasuňki  fasunék,  ňku,  žebřiny  vo- 
zové, v.  VĎZ  IV. 

fašanék,  fašanek,  -nku,  ostatky, 
končiny  (slov.). 

fatit  se  k  někomu,  lísati  se,  tříti  se. 

fatkovat:  Každý  fatkovát  prácu 
jak  mohl,  odbýval  (slov.)  jinde :  prácu 
fackovat,  pohlavkovat. 

fatrát,  kus:  chleba  (val). 

fatro  r=  fatráí 

fázi,  Fasern:  Erteple  majú  moc 
fázá  (Podl ).  Stromek  bez  fází  se  ne- 
ujme (Zl.). 

fazoFovica,  -ce,  polévka  fazolová 

(Zl.). 

fazulovica,  -ce,  nať  fazolová  (dok. 

126). 

fedrOi   brslenové  třepení,   odznak 

stárka  (dok.  287,  Mor.  lid  65). 

fedrovaf  sa,  přefedrovať sa  stačím^ 
přeživiti  se  ledačím  (sich  durchfretten) 
Rožnov. 

féfarai  píšfala  (han.) ;   v.  fřkalka, 

féfarovaf  =  pískati  na  féfaru 
(Btcha). 

fefkai  fajfka  (Zábřežsko). 

feftaf :  Ožralec  fefleabeble  (brebce 
nesrozumitelné)  val. 

féfrai  parádnice  (han.). 

feksirovaf  koho,  týrati  (Rožnov). 

feFábi  vojenská  dovolená  (verlaub, 
urlaub). 

ferčar,  lékař  (Feldscherer) :  Moja 
panímámo,  felčara!  (Suš.  605.) 

fena,  brzda  u  vozu  =  sviňa  (v.  t). 

Ferdoš,  Ferdinand. 

ferečina,  kapradí  (Lor.). 

ferfechta,  perspektiv  (Frýdek). 

ferka,  ferina,  pl.  ferci:  Ten  náš 
pacholek,  to  je  ferka! 

fěrtoch,   fértušek,   zástěra  (Fíír- 

tuch). 

ffbka,  suchý  kořínek  bílé  jehlice: 
Koho  bolí  zuby,  ať  kouří  fibky 
(Peck). 

fičet:  koule  vystřelená  fičí;  voda 
fičí  =  tryskem  žene. 

fífaf,  pískati :  Fifaju  na  ptáky  (laš.). 

flfejdy,  pl.  f.,  dráhy  v.  t.  (Vieh- 
weide)  jižn.  Opav. 

fifidio,  marnivá  ženská. 

fifra,  -y,  m.,  fifrák,  pipla  (laš.). 


77 


fifraf  sa,  -fřu,  v  jídle,  pabrať 
(vybíravý) ;  zfifrať  něco,  zkaziti  (Vah.). 

figFi  i  figel,  -la,  m.  uskok. 

figráři  podvodný  člověk  (Df.). 

figurai  -le,  fíková  hruška. 

figura,  nadávka:  Ty  figuro  1 

fljalistý:  Hubu  ihét  opáfenú  od 
stunka,  až  fijalistú  (do  fialová)  Slav. 
ČL.  X.  133. 

fikat,  -kám  i  -ču  1.  trhati:  Fiká 
mně  v  uše.  Rozfíkt  si  kabát.  2.  stří- 
kati :  Fiče  btátem.  Krev  fíkta  z  raný. 
Zafíkaný  =  zastříkaný  od  bláta  (vých. 
Mor.). 

fikonlti  zdrob.  slov.  fikat,  postři- 
kovati. 

fikulka,  falco  tinnunculus. 

filek,  -Ika,  chytrák,  šelma  (Btcha). 

fimfas,  veliká  opálka  (Fúllfass) 
Jimramov. 

ffačifi  fláknout,  lisknouti:  FTačím 
ťa  (Dob.). 

flagan  1.  veliký  kus  něčeho,  2. 
nízká,  placatá  čepice  (Jevíčko). 

ffandera,  trhan  (laš.). 

ffandra,  coura. 

ffák,  zástěra  mužská  a  všední 
ženská  (Jicko). 

flanerka:  Pak  vzal  na  kordolko 
takovó  ňanerko  modro,  nekeři  mele 
černó;  to  bel  také  vešeté  kabát  po 
pás  (Vyhl.  II.  138). 

ffaža,  -še,  láhev. 

f rek :  Vyhnat  ho  na  ňeku  z  domu 
=  na  místě,  okamžité  (Vlk  23). 

ffekáč,  -a,  m.,  plácačka  na  mouchy 
(han.). 

ffekúňat,  int.  slov.  flekat,  hubou 
mleti,  láteřiti:  Baba  začata  fTekúnať 
(val.). 

flinčiťi    flinknoutí,  lisknouti  (val.). 

flundra,  ženská  špinavá;  flundry, 
plundry. 

fňuki  ufňukané,  brečivé  děcko. 

fnučka,  rána  prostředním  prstem 
o  palec  vzpruženým  (ND.  176). 

fňukat,  fňukala,  kdo  stále  pofňu- 
kává. 

fňukat,  poplakávati  vzdychavě :  No, 
nefňukaj  pořáď  (Vlk  58). 

fňukna,  ženská  fňukavá. 

fňutr,  kanec,  valach,  vCíl  o  jednom 
varleti,  špatné  vykleštěný. 


fofar,  fukar  na  čištění  obilí  (Zá- 
břežsko). 

fogoš,  tlustý  čagan,  v  němž  je 
zastrčen  kord;  nosívali  jej  fortáši 
(val). 

fojt  čili  rychtář  byl  v  dědině  před- 
sedou práva,  maje  k  ruce  několik 
přísežných  zástolníků  (arch.  II.  85). 

fcjtáš  =  fortáš  (v.  t.) :  Mého  mi- 
lého fojtáši  zabili. 

fojtfk  1.  obecní  posel,  2.  pták 
ruticilla  tithys  (slov.,  val.). 

folga,  kůl,  kterým  se  přitahuje 
řetěz,  svírající  naložené  na  voze  klády, 
úvin  (Lor.). 

forgašit  sa,  strojiti  se  (val.). 

Forgáše,    -ů,    vinohrad    (Polešo- 
vice). 
formánek  :=  káčerek  (v.  t.). 

forota,  zásoba  píce  v  panském 
dvoře,  pak  hojnost  vůbec:  Máme 
toho  forotu.  Valí  do  foroty  (jí  za 
čtyři). 

forotit  se,  zásobiti  se:  Ten  je 
dobře  zaforotěný. 

forotný,  zásobený,  zámožný:  Jak 
je  kdo  forotný,  vesetka  trvá  tři  dni 
(val.). 

forovat  někoho,  vyháněti  ze  dveří 
(foras):  Vyforovali  ho  =  vystrčili 
za  dvéře. 

fortáž  n.  portáš,  bývalý  lidový 
četník  valašský  (v  LN.  I.  183). 

fósafa,  -e  =  vousáč  (Btcha). 

fouska,  pšenice  s  dlouhými  osti- 
nami  (han.). 

fř:  A  ten  mafučký  fř  do  polečka 
=  uletěl  (ND.  20). 

frajer  —  frajerka  (ír,  -íř),  milý  — 
milá    (podl.,  horň.):    Zanechal    mia 
frajer  můj  (Suš.  359).  Já  frajíra  ne 
mám  (Suš.  375). 

František  )e  toliko  František  svatý ; 
jinak  je  to  jméno  (Hchotné)  dětem. 
Odrostlejší  hoch  je  Francek^  pacholek 
Fráňa, 

Fraňuža,  -e  =  Františka  (Btcha). 

frasovaf  se  (laš.),  trápiti  se:  Esli 
se  tež  ma  milenka  o  mně  frasuje 
(Suš.  201). 

fraštan,  železný  kůl,  jímž  se  dě- 
lají díry  do  země,  průboj  (Lor.). 


78 


frclena,  ženská,  která,  co  začne, 
nic  nedodélá,  »frc  sem,  frc  tam,  a 
nikde  nic<  (záp.  Mor.). 

frčai  -če,  mašle  (dok.  287). 

frčafi  -ím:  Všady  írčaly  ohnivé 
metty  na  uzvýS  =  vyletovaly  frkota- 
jíce  (Slav.  ČL.  X.  465). 

frčka,  čamrda. 

fréd  \frejd)  meze  u  vinohradu. 

frejd  Tinfrýd,  samorostlý  plot  (Klo- 
bouky brň.). 

FréJunkVi  pl.  m.,  vinohrad  v  Po- 
lešovicích. 

frfeň,  -fňa  m.,  sopel,  šušeft  (vých. 
Mor.). 

frfračka,  ovci  rýma  (val.). 

frffaňa,  ženská  bručivá  (val). 

frfíaf  (frlTu),  brblať,  reptati,  od- 
mlouvali ;  frRať  na  koho,  pomlouvali 
(val.). 

frfnit,  sviniti,  kaziti:  Déšč  nám 
všecku  prácu  pofrfnfi. 

frfnit  sa  1.  piplati  se:  Nefrfni  sa 
s  tým.  2.  zlobiti  se:  Co  sa  na  mne 
frfnlš?  (yých.  Mor.) 

frfnivýi  piplavý:  Ale  toto  s  tů 
prácú  frfnivůl  (Slov.  obr.  II.  30) 

frgát  1.  přaslének,  dává  se  na 
vřeteno,  »aby  frga}o«  (laš.),  2.  čamrda, 
3.  perník,  navlečený  na  šňůrku, 
rCíženec  z  perníku  (Opav.),  4.  placka 
(Zábřeh). 

frgel,  -gla,  zakrnělý  plod  (záp. 
Mor.). 

fřkatka,  dětský  nástroj  hudební, 
otlouká  se  z  tenších  proutků  vrbo- 
vých za  mízy,  kteráž,  nemajíc  >  pysku  « 
(Ansatz)  vydává  zvuk  fagotový.  Dě- 
lává se  také  z  pampelišky  (ND.  185); 
han.  féfarka^  val.  frgót. 

frkat,  fřču  1.  pískati  na  fřkatku. 
2.  šustem  poletovati.  —  Vlk  roz- 
točený frčí  (frčet). 

frkotati  -cu,  -tám,  třepetati  se  a 
šustěti :  Kosárek  za  kloboukem,  pantla 
na  větře  frkotá  (dok.  287).  Praporec 
.samý  pantle,  enom  to  frkotá  (dok. 
83). 

frky,  pl.  m.,  dlouhé  vlasy  v  týle 
(han.). 

frfačka,  čamrda  (Opav.). 

frňáki  velký  nos,  nos  vůbec  (opo- 
vrž.) :  Dostaneš  po  frňáku ! 


frnčf :  kámen  prudce  hozený,  pták 
rychle  letící  frní. 

frngafi  frčet  (han.). 

frAúgaf  (int.  slov.  frnčt),  zlostně 
povrkovati  (o  kočce),  přenes,  chrá- 
pati (Slav.  ČL  X.  376).  Stará  dívka 
enem  frňúgá,  zlostně  povrkuje  (val.). 

frodla,  -le,  cípek  vlasů  vzadu  na 
krku  (MaS.)  =  frky. 

FroIlHi  Froliši  Florian. 

fróHcai  ozdobný  obojek  na  krk 
jehňatům  (val.). 

front:  Tady  je  ořechů  front  = 
hojně  (Kroměřížsko) ;  jinde  říkají 
>hundrt«. 

frýd,  hromada  drobného  kamení, 
s  pole   na  mez   odklizeného    (Brň.). 

Frýdecké  město  =  město  Frý- 
dek: Maširovať  musím  přes  Frýdecké 
město  (Suš.  587). 

Frýdka,  han.  kordula  (vesta),  ze- 
lená, bohatě  vyšívaná  (Vyhl.  II.  119). 

f  rysek,  plechová  trubice  v  lampičce, 
v  níž  jest  navlečen  knot   (Jevíčko). 

fryšký,  rychlý,  hbitý;  poďfrySko, 
dětajte  fryško  (vých.  Mor.). 

ftrboSi  pohlavek  (val). 

fúja,  -je,  fujavlcai  -ce,  vánice  na- 
padalým  už  sněhem,  třeba  za  jasného 
počasí  (Vlk  13). 

fuják«  prudký  vítr  (val.). 

fujara  čili  furyja,  dlouhá  píšťala 
na  způsob  flétny  (Kda  II.  292): 
VaSku,  s  fujaru  pospěš  I  (Bart.  I.  167.) 

fujaf  1.  mésti  sněhem  (val),  2. 
fujá,  es  zieht  (Zábřežsko). 

fujigaf,  silně  fučeti:  Afe  tam  fu- 
jigá.  Větr  fujigát  po  hůrách  =  skučel 
(Slav.  ČI^  XI.  325j. 

fuk  1.  mezera  vzniklá  mezi  nepři- 
léhavými  částmi  celku,  na  př.  oken- 
nými rámy,  puklinou  v  dřevě :  Ucpat 
všecky  fnky.  Fuky  mezi  kládami 
dřevěného  stavení  ucpávaH  mechem 
(arch.  III.  26).  2.  To  je  mně  fuk  = 
lhostejno.  3.  Nemá  ani  fuku  =  krej- 
caru (Jevíčko),  4.  S  tym  se  daj 
pokuj,  ten  ma  fuky  =  rozum,  chy- 
trost (laš.).  5.  Ty  mi  tu  žádných 
fuků  dělat  nebudeš  =  nebudeš  tu 
poroučeti,  se  roztahovati  (Kda  I.  45). 

fúk:  Já  fúk  na  světlo  a  Sůst  do 
postele   =   foukl    jsem   (dok.   258). 


79 


On  fúk  za  dveře,  a  oni  ho  neviděli 
ufúknút  (dok.  63). 

fukar  (fukač),   stroj  na  větí  obili. 

fukarovat:  Obilí  vymlácené  se 
fukaruje  (vyvivá)  na  fukaru. 

fúkavicBi  -ce  =  •  fujavica  (v.  t.) 
Vek. 

fukotati  -cu,  zdrobn.  slov.  fúkat: 
Ešče  by  se  (lísteček)  libotát,  dyby 
mu  větříček  fukotát  (Suš.  280). 

fufaó,  -u,  žvaniti  (Lor.). 

fuňák,  rypák  prasečí  (val.). 


fundament:  Ten  má  dobrý  fun- 
dament =  rozum  (Zl.). 

funtůvka,   jablko   veliké,    funtové. 

furíják,  furiant. 

fúsa,  neutr,  pl,  vousy:  Šéi  s  fú- 
sama  =  dát  se  oholit  (Z!.). 

fušek,  houser  (Opav.).  Také  pří- 
jmení. 

fúsáfi  -a  1.  vousatý,  2.  fazole  bílá 
s  černými  vousy  (ND.  181). 

futyrovať,  vážiti  si:  Nic  si  mne 
nefutyruje  (vých.  Mor.). 


gaba,  hromada  (val.) 

gabaf,  -bám  i  -bu,  omakávati: 
>Něgabajtě,  bo  nékupitě!<  když 
někdo  pečivo,  zboží  (též  děvče)  oma- 
kává  (laS.). 

gabnúf  1.  sáhnouti:  Edem  naň 
gabnú},  a  už  hýl  oheň  na  střeše 
(val.),  2.  gabnúť  do  dveří  =:  drc- 
nouti. »Ty*s  na  to  gabnul,«  uhodil, 
trefil  (iron.),  když  někdo  něco  hlou- 
pého řekne  (laš.). 

GabruFa,  -re,  Gabriela  (val.). 

Qabryš,  -a,  Gabriel  (han.). 

gadaf,  mluviti  (laš.) :  Ene  mi  s  nim 
něgadaj!  (Suš.  196.) 

gagatka,  zakrnělá  hruška,  nezralé 
ovoce  (Opav.). 

gágat,  kejhati:  Nebudu  ti  husi 
gágat  (Bart.  II.  384).  Letěla,  gágata 
bitá   hus   nad   vodu    (Bart.  III.  28). 

gagoň,  -a,  krk,  člověk  nenasycený 

(Vah.). 

gágor,  husí  krk^  chřtán  (opovržl.) : 
Cpe  jím  jak  husám  do  gágora  (Slav. 
ČL.  XI.  324).  Kamarádi,  co  s  němá 
pí}  a  prorévát  jím  gágor  za  darmo 
(Vlk  86).  Šak  by  na  ně  moh  prstem 
ukázať,  co  ty  grunty  proléjů  gágorem 
(Slav.  ČL.  XII.  83).  Ale  šak  mu 
zdtábí  gágor  (Slav.  ČL.  XI.  92).  2. 
gágory  =  trudovačky  (v.  t). 

gagot,  kejhání  husí. 

gagotat,  -cu,  zdrob.  slov.  gágat. 
Husi  gdgajú  táhlým  zvukem,  letíce 
nebo  běžíce,  gagocú  jako  by  pospolu 
hovořily. 


gagýňat,  int.  slov.  gágat,  vřískavě 
kejhati. 

Gahura  1.  příjmení  (Zl.).  2.  hora 
ve  Slezsku  (Vyhl.  VI.  XX.  113). 

GaJ,  -a,  příjmení. 

gaj,  -je:  Řezníci  chodí  do  gaje  = 
do  vsi  nakupovat  (Gau  ř  Zábřežsko.) 

gajC|  -e,  m.,  kolovrátek  na  pře- 
dení (Zábřežsko). 

gajdaňa,  -ně,  ženská  rozgajdaná, 
rozkasaná  (vých.  Mor.). 

gajdat,  -dám  i  -dzu,  kasati :  Gajdze 
sa  mi  to  (obilí  na  ffiře  se  rozlízá). 
Chodí  rozgajdaný  (má  šaty  neurov- 
nané)  vých.  Mor.  2.  marniti :  Gajdál^ 
haž  všecko  progajdál  (Maš.). 

gajdlca,  'Ce,  část  dud  (v.  gajdy 
12). 

gajdoš,  a  1.  dudák:  A  gajdošu 
s  gajdoma,  smiluj  se  nad  nama  (Suš. 
613),  2.  brouk  tesařík  (horň.). 

gajdovat  L  hráti  na  gajdy:  Gaj- 
duje tam  gajdušek,  2.  neustále  o  jed- 
nom mluviti :  Pořáď  o  tom  gajduje, 
3.  Negajduj  sa  s  tým  děckem  = 
nepěstuj,  nenos.  (Viz  obr.  na  str.  80.) 

gajdy,  záda  (žert.) :  Poď  na  gajdy. 
Vzata  děťo  na  gajdy  (laš.). 

gajsať,  gajsnúfi  mikati,  miknouti, 
posmeknouti  do  vrchu,  trhnouti 
něčím,  zatřepati  sebou,  ošívati  se. 
Kdo  leze  na  vysoký  strom,  ten  gajsá, 
gajsne,  pogajsne  se,  a  zase  si  od- 
počívá. Gajsať,  gajsnúť  ramenama  = 
do  vrchu  jimi  šúbati,  hlavu  mezi 
ramena  stáhnouti.  Pogajsaný  na  jeťú 


:=:  jetím  otřesený,  zvláGtČ,  jsouli 
v  cesté  hodná  'třasiskat  (jc-ti  cesta 
vytluCena).  Podgajsaná  letnica  =^  pod- 
kasaná,  podpásaná.  Ugajsaná  chůza 
^  houpává,  klátivá.  Když  se  kdo  sta- 
huje řemenem,  pogajsne  se,  aby  se 
mohl  lépe  stáhnouti  (laS.,  val ). 

gát,  1.  kal,  bahno  (val),  2.  černý 
a  hrubý  hrách;  chrobáci  ho  nežerou 
(Jicko). 


garán  —  gsránks,  milý  —  milá: 
Chodi  za  gaFánkú  (val.). 

garanda,  chůze  za  milou  a  pobyt 
u  ni:  Chodí  na  galandu  (val.). 

gsránlf  sa,  milkovati  se:  Rosina 
vydrlala  od  tatuHcy,  le  sa  galánita 
s  takovú   Tedačinú  (Vlk  23). 

gaMnský,  milovný:  Martinek  je 
hezké,   což  je  galánskél    (Suš.  561.) 

giraf,  1.  do  důlka  (gátka)  házeti 


9ý<fy  (cíuífy.*) 


1.  hak  (hluk)  ladnl,  Z  stávce,  J.  kluíka,  4.  pi«kor  hrubý,  S.  půtko.  ó.  sýtko 
Široké,  7.  hlava,  S.  tymlov  nebo  kota,  C.  sýtko  malé,  JO.  hlava  přední,  lí.  piskor  malý, 
12.  gajdica,  IS.  půtko  přednf.  74.  huk  přední,  IS.  míšek  (djmik},  íó.  viduchojem, 
17.  páka  horní,  IS.  páka  dolní. 

Čáať  l—S  visi  pfes  levé  rameno  po  zádech  do!&.  ~  Piskor  hrubý  (*}  z  chcbto- 
vého  dřeva  je  uvnitř  zastrčen.  —  Sýtko  (ó)  brání  návalu  viduchu  na  piikor.  Tymlova  (S) 
horní  čásť  leif  na  prsou,  dolni,  naplnéni  vzduchem  i  dymáku,  pod  levou  paií,  odtud 
iene  se  viduch  levým  loktem  na  oba  piskory.  Tymlov  zhotovuje  se  s  kůře  ročního 
koila,  nejradéji  bílého.  —  Dymik  (IS)  opírá  se  o  pravý  bok.  —  Páka  dolní  (Mi  lastrCi 
se  2a  řemen  u  patu,  a  páka  horní  (17)  připevněna  jest  u  lokte  pravé  ruky,  kteroul 
*e  nahání  viduch  do  tymlova.  —  Čásť  &—I4  visi  v  před.   Horní  čtyři  dírky  na  eajdici 


pal 


yji  prsty  levé,  a  dolní  čtyři  dírky  prsty  pravé  ruky.  NejhornéjSi  dírka  na  apoďé  pro 
líce  jmenuje  se  podpalečnica.  Ta  má  nej  pronik  a  včjSí  ton:  »Tak  mu  tá  podpalečnica 
Íaloce<,  říkají  o  takovém  pronikavém  tonu.  Přední  huk  (14)  byl  kasou,  do  něho  vklá- 
dali tanečníci  své  krejcary,  dávajíce  si  lahráti. 

T6ny  na  gajdici  spořádány  jsou  tímto  pořádkem:  i,  e,  d,  t,  f,  g,  a,  k;  sadní 
hluk  má  jediný  ton  Z>,  který  po  celou  hru  mí,  můře  se  viak  také  lastaviti,  zakrout(-U 
se  ladni  čísť  l—ú  na  kouii  (7j,  čímž  se  přeruSí  proud  vzduchový  do  zadního 
piskoru  (huku). 

Dle  této  soustavy  tónové,  dle  tonu  d  ladily  se  i  housle,  tak  že  struna  a  inčla 
jako  ono  d  na  gajdech,  jen  oktávou  výie.  Ladéni  bylo  tedy  náramně  vysoké,  pročež 
užívali  hudci  houslí  co  nejmenších  a  nejkratších. 

Hotovitelem  výborných  gajd  i  proslulým  gajdoíem  byl  }.  Šulák  z  Kuželového. 
Na  chebzové  dřevo  na  piskory  chodíval  až  pod  zadní  Javořinu,  od  příbytků  lidských 
nejvzdáleněji!;  neboť  prý  dřevo  chebzové,  vyrostlé  na  míaté,  kam  nikdy  nedoníkne 
hlas  kohoutí,  nejlepším  je  na  piskory.  Má  silný  ton  a  jakési  kouzlo  do  sebe,  jeř  při 
zápasech  hudebních  zajišťovalo  vítězství. 


81 


fazole  při  hře,  2.  =  cúhat,  cpáti  do 
sebe  jídlo  (val.). 

gatbák  (galvák),  levák  (val.)* 

gatbaAai  -ně,  levá  ruka  (val.). 

gatbavýi  levák;  též  příjmení. 

gatcnúfi  drcnouti,  uhoditi  do  zad 
(laš.). 

Gatda,  příjmení. 

galechi  athene  noctua  (Zábřež- 
sko). 

gáteki  dfilek :  Cúhaj  do  gá^ka  = 
koulej  fazolem  do  důlka  (val.). 

Gafetai  příjmení  (val.). 

gafetyi  pl.  f.,  nohavice  (laS.). 

gatgáPi  1.  nemotora,  neohrabanec 
(Jicko),  2.  darebák  (laš.),  3.  kořen 
pétiprstku  (potentilla  tormentilla)  slez. 
4.  trudovačka  (v.  t.). 

gafgaf  (grgaQ,  hltati,  s  příhanou: 
Ten  toho  zgalgál  (val.)  Kt.  Dod.  I. 

galibai  malér:  Stata  se  nám  ga- 
libá  (Zl.). 

galiga:  »Jak  sa  máte,  tetko  ř« 
•  Ach,  což  já,  taká  galigal«  (val.)  = 
kalika  (mrzačka). 

gálka,  jablko  toho  jména. 

garúnkýi  pl.  m.,  ozdobná  lemůvka 
ženských  střevíců  (val.). 

galvá6|  levák  (dok.  230). 

galvan  chleba  =  gavat,  kus  (Olom.). 

gáty  pl.  m.,  nohy  (opovržl.)  laš. 

gamba,  1.  veliká,  nepékná  huba, 
a  člověk  jí  opatřený  je  gambatý, 
gambál,  gamboš,  2.  nejedlá,  jedovatá 
houba  (val.). 

gambovafi  hubovati,  odmlouvati 
(val.). 

gambuFai  -le,  ženská  gambatá. 

gámera,  -fe,  m.,  hlupák,  nemotora 
(pomor.). 

gamtaó  (gamfu,  gamtaju),  jísti,  jako 
by  se  nechtělo:  Ty  todžívně  gamleš! 
(Lor.) 

gaňa,  -ně,  slina  kančí  (Brň.). 

gané|  facka  Qe víčko). 

gáňat,  -Aám  i  -ňu  ==  gágat  (v.  t.). 

gáňava,  šlépěj  v  mokré  půdě.  Gá- 
navy  dělá  dobytek,  přejde-li  přes 
orané  za  mokra  (val.). 

gancovaf:  Po  hře  slezské  děti, 
než  se  rozejdou,  bijí  se  do  hřbeta 
či  gancuju  (Vyhl.  VI.  XIX.  525) 
srovn.  gatcnúť. 

BartoS:  Dialektický  slovník  morsvfký. 


ganduši  špenzr,  dětský  kabátek 
(sev.  Mor.). 

gáneki  klenutá  přístavba  při  dve- 
řích oduličních,  žudro:  Stáí  právě 
v  gánku  (Slov.  obr.  I.  75). 

gandti  žvaniti ;  uganěný  =  žvanil 
(laš.). 

gangat  ==  trudovačka  (v.  t). 

gangoši  -a,  zajíkavý  (val.). 

ganíti  slintati ;  hoganěné  =  uslin- 
taný  (Brň.). 

gánif|  hleděti  jako  tele  na  nová 
vrata  (val.). 

garafíjai  -je,  dianthus  (bot.)  slov. 

garaf  ^  gabať  (v.  t):  garať  na 
psa  (laš.). 

garazda,  1.  neřád  (val.),  2.  motání 
v  hlavě:  Tafra,  co  se  to  se  mnó 
děje  ř  Dyť  přece  nesu  napité  ?  Co  je 
to  za  garazda  ř  (Vyhl.  II.  47). 

garazdif  (za-  do-  z),  neřáditi  (val.). 

garažijai  -je  1.  špata,  chatrná  věc: 
To  je  garažijal  :=  špatné  obilí,  látka 
a  p.  2.  staré  dobytče  i  starý  vetchý 
člověk :  Já  už  su  enom  taková  garažija. 
3.  druh  hrubého  sukna :  V  Hluchově 
na  Prostějovsku  staří  nosili  garažeju 
(kabát)  ze  šedého  neb  černého  sukna 
až  po  zem  (Vyhl.  II.  180).  4.  turdus 
saxatilis    (na   Štrambersku). 

garb:  Maso  z  garbu  neboli  z  péra 
je  nejlepší;  garby  huši  =^  droby 
husí  (laš.). 

garbovati  zelné  hlávky  v  kloubech 
nakrajovati  a  je  tak  ke  strouhání  při- 
pravovati. Okurky  se  garbují,  když 
se  nakládají.  U  zemáků  se  garbují 
oka,  když  se  mají  sázeti  (Kt.  Dod.  I.). 

garčoki  hrnec:  Uvaří  si  garčok 
zelí  a  má  na  ce}ý  deň  co  jest.  Zl. 
(Osvojeno  asi  kdys  od  ruských  vo- 
jáků.) 

Gargeta.  příjmení. 

gargot  (grgol),  hrdlo  (Opav.). 

gargufai  -le  byl  hanácký  čepec 
svatební ;  skládal  se  z  vlastní  gargule, 
t.  j.  úzkého  >loubku^,  jenž  byl  vzadu 
uzavřen  plátěným  dénkem,  nádherně 
vyšívaným,  a  ze  » šatky,  <  t.  j.  dlou- 
hého tenkého  plátna,  do  něhož  se 
gargufa  zavázala  a  jehož  cípy  vzadu 
visely  až  pod  kolena.  »Už  mne  za- 
čepili,    v    gargulu     mne    přistrojili* 


82 


(svat.  píseň).  Na  Hranicku  říkají  gar- 
gula  čepci,  jejž  nosí  vdané  ženy  pod 
šátkem. 

garnúfi  sáhnouti :  Gamu}  do  teho. 
Pták  se  garné  (dotkne)  spružiny,  a 
ona  scMasnč  (splaskne)  laS. 

gasafi  hltavě  pojídati:  Vrány  ga- 
saiy  cbrobáky  (Slav.  ČL    X.  31). 

gafafai  -fe,  kdo  chodí  v  plátěných 
gatích  (val.) 

gatě|  kalhoty ;  spodní  gatě  =  pod- 
vlíkačky. 

gaticai  -ce,  nohavica  gatí. 

gaúr,  vydoupnělá  díra  v  stromě 
(val.). 

gaurai  vysoká  ženská  vyhublá 
(Vah.). 

gaurníki  columba  oenas,  protože 
hnízdí   v  »gauri   bukovém*    (horft). 

gaurnitýi  vypráchnivělý :  Pňovi, 
kerý  je  gaurnitý,  koráb  se  řiče  (val). 

gavat,  kus:  chleba. 

gavenda,  tlachal  (laš.),  také  pří- 
jmení. 

gávěPí  bařina,  močál  (val.). 

gáz,  petroleum. 

gazda,  hospodář  (val.,  horň.). 

gazddna,  hospodyně  (val.,  horň.). 

gazdif  (gazdovať),  hospodařiti  (val., 
horň.).  Na  Brněnsku  znamená  gazdit 
špatně  hospodařiti.  Ten  tam  gazduje 
=   hospodaří,    řádí    (Kda    I.    306). 

gbel|  gbelik^  dřevěná  nádoba  na 
měření  sypných  věcí  (záp.  Mor).  Na 
Laších  gbet  znamená  okov  u  studně ; 
jinde  nádobu  na  vodu :  Vzala  gbelík, 
šla  na  vodu  (Suš.  170,  od  Holešova). 

gdohovíi  kdo  ví:  Gdohoví,  lešti 
tam  nešel  (Slov.  obr.  II.  13).  Dybys 
ty  tady  sa  hleďél  oženit,  gdohoví, 
Testi  bys  nedostál  ty  včiféj  nevěstu 
aj  dosť  bohatú  (Slov.  obr.  II.  79). 
Gdohoví,  Testi  toho  by  nechtěta  (Slov. 
obr.  II.  167). 

gebek  pl.  gebky,  zavazadla  == 
Gepáck  (Frenštát). 

gebétka.  mluvka  (val.). 

gébít  sa  (=  cébit  sa),  brečeti, 
vl.  míti  hubu  otevřenu  na  pláč: 
ogébené  děcko,  ogébenec;  rozgébit 
=  otevříti  do  kořán  (v  nečas):  Zas 
necháT  dveři  rozgébené  (slov.,   val.). 

gebloňi  rozpustilec  (Jevíčko). 


gebra  =  debřa:  Na  Valašsku 
říkají  zmolám  a  výmolfim  na  stráních 
gebry  n.  debře  (Peck). 

gebuFai  -Te  1.  ženská,  která  se 
ráda  gébí  =  fňukna,  šklebná,  2.  ke- 
bule iKockel). 

gec  n.  kec,  odhání  se  tele. 

géc:  Votek  sa  otočit  a  géc  ho 
(trkl). 

gécal  (Litovel),  gecan  (Jevíčko), 
gecgál  (Srbce),  gejcal  (záp.  Mor.)  = 
chřástal,  zpívaje,  jakoby  »gecal<  (při- 
sedal). 

gecati  čapati,  přisedati  (han.). 

geckat  =  keckat,  o  jedné  noze 
skákati,  kulhati. 

mk^x\<x\^  géccU  1.  žduchnouti :  Gécni 
hol  Géc  ho  ==  žduchl  (Zl.).  2.  silně 
bouchnouti:  Antoš  za  kolibú  géct 
z  pistule  (Slav.  ČL.  X.  374). 

gecnouti  čapnouti.  Ten  sebó  gecl, 
zprudka  sedl  (Jevíčko). 

geča,  -če,  plachta,  jíž  se  cikánky 
odívají  =  koberec  (val.). 

géga,  husa  (val.  Kt.  Dod.  I.). 

gégaf  :=  gágat,  o  husím  křiku: 
Na  trávníkoch  gégaty  husy  (Slav. 
ČL.  X.  32) 

gegtafi  -gTu,  viklati  (Vah.). 

gegnúf,  onomatop.  výraz  pro  zvuk 
vyražený  z  hrdla,  když  se  někomu 
z  nenadání  uhodí  do  zád,  když  někdo 
s  výšky  skočí  (Vlk  56)  =  heknouti, 
hrknouti:  Búcheu  mia  do  chrbta, 
tak  ve  mně  gegto  (slov.).  Z  nena- 
dátéj  Macha  dosi  šobástnút  po  zádoch, 
až  v  něm  gegřo  (Vlk  56). 

gegýňafi  rozpustilým  býti,  dová- 
děti (val.). 

gefa,  -Te,  gengeTai  hlupák  (val.). 

geFetai  dřevěný  hrotek  (dížka)  na 
dojení  ovec,  bez  ucha,  s  postrčeným 
na  přič  kolíkem  (úvazkem),  za  niž 
se  nosí,  na  jedné  straně,  kterou  bača 
doje  k  sobě  obrácenu  má,  poněkud 
vyšší,  aby  mléko  nevystřikovalo  (val.). 

gethoň,  -ňa,  kolohnát  (Opav.). 

gemtaf  (gemTu):  Čtověk  bezzubý 
gemTe  kůrečku;  chTébogemtaný(laŠ.). 

gemh'6kai  malá  ústa  (val.). 

gemuTai  -Te,  bezzubá  kráva  (laš.). 

gengefa,  -le,  m.  vysoký  chlap, 
který  se  pro  svou  délku  a  nemotor- 


83 


nost  na  všecky  strany   viklá  a  klátí 

(Vah.). 

gergelícSi  -ce,  kořalka  (posměšně) 
val. 

gerfa,  -le  řídká  polévka  (val.). 

Gerža,  -že  i  Geržo,  -že  (v.  Čaňo) 
příjmení  (val.). 

gevdreCf  -rca,  starovalašský  klo- 
bouk nebo  čepice  (Kda  II.  291). 

gfač  u  pluhu  v.  pluh  20. 

gíadnavý :  Pery  sú  jakési  gradnavé, 
mdlé,  řídké,  bezchutné  (Slav.  ČL.  XI. 
321). 

gfagai  telecí  žaloudek  ve  vodě 
namočený,  syřiště;  glagou  se  pod- 
pustí  n.  podgfagá  vydojené  ovčí 
mléko,  aby  sesyřelo.  To  je  glaga  a 
ne  máčka!  (Vyhl.  II.  160.)  2.  člověk 
chabý,  nejapný. 

gragafi  sýřiti  (val.). 

gFagavýi  bezvládný:  Mám  nohy 
jakési  glagavé  (Vych.). 

glagoňi  -a,  urvalec,  sprostý  chlap : 
Co  takovýmu  glagoňovi  se  nechat 
trápiti!  (Dok.  90.) 

gragůvkdi  jablko  toho  jména. 

grajda,  -dy,  m,  kdo  .<e  při  chůzi 
»grajdá,«  plete  nohama. 

gřajdaňai  -ně,  kráva,  která  má 
glajdavou  chůzi. 

grajdanicai  -ce,  míchanice  jídla  te- 
kutého, nechutně  připravená  (Btcha). 

gíajdafi  -dám  (do  tekutiny,  mléka, 
polévky)  mnoho  něčeho  nadrobiti 
(Btcha). 

gFajdat  sa,  -dzu  i  -dám,  motavě 
jíti  jako  vůl  (slov.,  val.). 

glajdavýi  kdo  se  při  chůzi  glajdá. 

gíam,  deštice^  spojující  žebřiny 
v  předu  i  v  zadu  =  rozpěrák  ^^v.  t). 

graméf  (val.)  =  klamět  (slov.) 
dřepěti. 

grán,  -u,  nános,  bahno  na  louce 
naplavené  (val.). 

gláňa,  -ně,  ruka  (opovržl.):  Ne- 
strké  tam  to  gláňo  (han.). 

Grandoch,  příjmení  (val.). 

gíánifi  kaliti,  bahnem  zanésti:  Tá 
voda  je  zagláněná.  Lúka  je  vodu 
podgráněná  (val.). 

gfasovaf  (i  gl.  sa),  skotačiti,  vá- 
leti se:  Pořáď  budete  po  tých  pe- 
řinách glasovať?  (Val.) 


gícaf  1.  klímati :  Dřímala,  pořádem 
glcá  (Kt.  Dod.  I ),  2.  hltavě  jísti,  3. 
skákati  o  jedné  noze  =  kecat  (val.), 
4.  strkati  (han.). 

gFej,  -u,  m.,  klih,  pryskyřice  na 
ovocných  stromech. 

gieják:  Pro  mně  je  nejlepší  ve- 
čera dobrej  gieják  a  sklinka  vína; 
domácí  sýr  z  tvarohu,  solí  a  kmínem 
promíchaného.  Když  se  uleží,  bývá 
glejovitý  (klihovitý)  dok.  103. 

gréjit,  zagféjit  =  klížiti. 

gFembafi  -bám  i  -bu  zuboma, 
hrýzti  (laš.). 

glentati  gryndat,  slintati  (Jevíčko). 

gfgi  onom.  výraz  pro  zvuk, 
způsobený  tekutinou  v  přestávkách 
z  láhve  vytékající  nebo  po  hltech 
v  hrdlo  vtékající.  Odtud ^r^-at,  ^Tgotat 
1.  o  zvuku,  jejž  působí  tekutina  do 
hrdla  láhve  neb  do  úzkého  otvoru 
vůbec  v  přestávkách  vtékající  (slov., 
val).  2.  řihati  do  sebe:  gigavé  kůň 
(Jevíčko). 

gfgáňi  -a,  kdo  rád  »grgás  ochlasta 
(Kt.  Dod.  I.). 

glgó6|  -a  =  čepák  v.  t.  (v  Tě- 
šanech).  , 

gigoň,  -a,  gigavy  hřibe,  jemuž  při 
pití  v  hrdle   »glgá«  (vada  koně)  han. 

grgotaf,  -tám  i  -cu  (zdrb.  slov. 
gigat) :  Potok  gFgotá  (raurmelt).  Voda 
z  baňky  gfgoce  (slov.,  val.). 

glimafi  žuchlat,  hrýzti  (zvláště 
o  bezzubém)  laš. 

glin,  pryskyřice  na  ovocných  stro- 
mech (Kt.  Dod.  I.  han.). 

glintat  se,  -cu,  viklati  se:  Zub  se 
mi  glince  (Ždánice). 

glintita,  -y,  m.  n.  glintídtOi  kdo 
se  příliš  glintí,   na  př.   dítě  (Btcha). 

glintif,  slinami  něco  jako  pěnou 
potřísniti,  upěniti  (Btcha). 

gfmati  -mu,  štouchati:  Proč  ho 
glmeš?  (Zl.) 

gímnúfi  štouchnouti  (val.). 

ginét  n.  glonéfi  čučet,  meškati: 
Hde's  tak  dlóho  giněl?  Hde  gloniš? 
(Jevíčko.) 

gíocek,  klacek. 

gloňa  n.  žgloňa,  šukavec,  nevý- 
prava  (Jevíčko). 

gtondati  -dzu:   Obilí  je  od  déšča 

6* 


84 


všecko  poglondané  =  poválené,  scu- 
chané  (ZL). 

gfonclat  88  ^  glajdat  sa,    lenivé 

jíti  (Z!.). 

gFongi  -u :  Má  gTong  v  nohách  = 
slabotu,  umdlelost,  nohy  v  kolenou 
klesají  (val.)- 

grub8f|  klovati :  Aj  už  sa  nekerým 
gazdénám  kuřata  gfuba^y  (Slav.  CL. 
X.  32). 

grug8Vý:  glugavé  rohy  dobytka 
hovězího,  stočené  do  předu  jak  u  be- 
rana =  klukavé  (?)  horft. 

glunii  bahno:  Ta  voda  je  sani 
glum. 

grumi8tý|  bahnitý. 

grumif,  grumem  zanášeti:  Zřidlo 
po  dešti  se  glumilo  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

grund8f  88|  -dzu,  hrbiti  se :  E,  už 
sa  tá  stařenka  také  glundze.  ZgTun- 
daný,  stlačený,  shrbený  (val.).  Stěny 
sa  grundaly,  bortily  (Slav.  ČL.  X. 
473). 

grur8|  brynda,  špatná  káva:  Na- 
vařila si  tej  glury  (laš.). 

grur8f|  bryndati,  kaliti  vodu.  GTura 
mi  v  břuše  ==  žbrouná  (laš.). 

gfv:  Přibéhí  húser  a  gfv  ho  = 
gM  zobákem  (vých.  Mor,). 

glVati  -vu,  glvnút;  zobákem  se- 
kati: Sfépka  mne  gfvla.  Tá  stépka 
glve  kuřátka. 

grvanec,  -nca,  rána  zobákem,  pak 
i  podobné  udeření  vfibec. 

glVícnúf   int.    slov.   gfvnúť    (val.). 

gment:  Do  gmentu  všecko  mně 
zhnito  =  mentem    všecko    (Přerov). 

gňábit  n.  gňávit,  tlačiti,  mačkati, 
hnísti:  Přigňábiť  pahnoztem  tabák 
ve  fajce.  Nesmíš  toho  koťate  pořád 
gňáviť,  neporoste.  Dobytek  má  nohy 
ogAábené  (vých.  Mor.).  Srovn.  jihosl 
gnjaviti. 

golozňai  -né,  hlava  v  hrubé  mluvě 
(Archlebov,  Vah.);    z  něm.  Gosche. 

gómaf,  -mu,  hádati,  domýšleti  se : 
Hněď  sem  gómát,  co  to  bude  (Ho- 
lešov;. 

gomballa,  -ie,   konvalinka:    Dám 

ci  pierko  z  růže,  gombalie  (Čerň.  73). 

gombéraf,  -ru  n.  kombéfať  sa  = 

kolébati  se;    když  se  něco  visutého 

na  různé  strany  klátí:  Nade  dveřma 


gombéfá}  sa  opentlený  jatovec  (Vlk 
87). 

gombík  =  bombík,  kulatý  olověný 
knoflík:  My  si  peněz  naděláme 
z  olověných  gombíkfi  (Bart.  III.  654). 

gomborc8|  pl.  m.,  zmrzlé  šubry 
(val.) 

gomofai  -Ie  =  komolá,  kráva  bez 
rohů  (val.). 

gongoFa  pl.gongofé,  halama  (Podl.). 

goř8t8|  -ty  1.  kořalka  (opovrži.): 
Pořáď  tu  gořatu  do  sebe  léje,  2. 
kořalečník,  piják  kořalky :  Také  nevíš, 
kdy  máš  přestat,  ty  gořato  jedna 
matěrovská  (Slov.  obr.  I.  252).  Ti 
gořali  nechcú  ženám  ani  grejcara 
dat  (dok.  11). 

gořar8n8|  kořalka  (pohrdlivě):Na- 
střebá}  sa  gořaleny  (vých.  Mor.). 

gor6ek|  -a,  hrnek  prostřední  veli 
kosti  (val.)  srov.  garčok. 

gorý6|  -a  (u  Kroměříže)  =  horýl 
(val.),  houba  agaricus  torminoaus. 

grabaki   nejapný  člověk   (Opav.). 

gr8b8f|  -bu,  po  dveřoch,  šmátrati 
(laš.). 

grac8|  -ce,  zakulacená  motyka 
zahradní. 

grack8  =  špuněk  (v.  t.). 

gr8cky  pl.  f,  dlouhé  vlasy  v  týle 
(slov.). 

gr8COun  (-ón),  stříbrné  a  zlaté 
porty  na  ženské  kordulce  (han.). 

grágoraf  1.  =  krákorali:  A  to 
kuře  grágoře  (Suš.  621).  2.  Staří 
také  přichoďúvali  pográgorať  si  = 
pohovořit  si  (Slav.  ČL.  X.  371). 

gramra,  -Ie  f.  1.  ví.  schromlá  ruka, 
pak  nehybná,  neobratná  ruka  i  noha : 
Co  ty  gramle  sem  strkáš?  (nohy). 
Jak  já  vám  ho  podám,  dy  já  ruku 
nemám,  jenom  ty  gramličky,  co  držím 
knížečky  =  ruce  s  ochromlými  n 
zakrnělými  prsty  (Suš.  32).  2.  m., 
nešika. 

gramfat  sa.  Tu:  kdo  má  chůzi 
zdlouhavou,  plete  nohama,  ten  sa 
gramfe  (vých.  Mor.). 

gramlavec,  -vca,  kdo  se  gramle, 
má  šmatlavé  nohy  (dok.  230). 

gramfavý,  kdo  se  gramle;  gram- 
Favé  ruce  ==  schromlé,  zimou  zkřehlé 
(vých.   Mor.). 


85 


gramtoňi  -a,  kdo  má  gramle,  ne- 
šika  (Btcha). 

gramolif  (krám.),  čtvernožky  lézti 
(Kt.  Dod.  I). 

grapa  1.  příkrá  stráň:  Chatúpku 
mél  přilepenu  ke  grapě  (Vlk  5).  2. 
=  z  grap  (laš.),  z  dráp  (slov.),  ne- 
úrodné pole,  >ani  hora  tam  neroste,* 
3.  Grapy,  pět  kopců  na  západní 
straně  Rusavy  (Slob.). 

graty  pl.  m.,  haraburdí  (Opav.) 
=  Geráte  (ř) 

grbál,  schnoucí  strom  (Brň.). 

grcnút  =  drcnut:  Grcl  ho,  hned' 
byl  hoře  nohama  (dok.   181). 

gřcafi  Stkáti,  blíti;  grcačka,  vo- 
mitus  (val.,  laš.). 

gr6a|  -če  =  hrča ;  grča  na  stromě, 
suk  (Zl.). 

gréfa  n.  gréfina,  horní  a  dolní 
spojovací  bidlo  žebřin  (v.  vůz  I.,  la), 
18,  1.  2.). 

greft  1.  řada  rév,  2.  grefty  sú  na 
dva  štychy  hluboký  dolíky  (dok.  146), 
3.  hráz  u  rybníka,  potoka,  vůbec 
ohrada  (han.). 

grejdifi  rejditi  (val.). 

gremžlfi  křepčiti  (val.). 

gremžovafi  krumplovati,  vyšívati: 
šaty  ztatem  gremžované  (val.).  Cer- 
vety  zlatem  a  stříbrem  gremžované 
(Kda  I.  132). 

greneši  -a,  m.,  hrozen  černý, 
muškatelu  podobný. 

grázli  obojek  košile  ženské  (han.). 

grgan  =  fagan,  děcko  neposlušné 

(val.). 

grgáňi    -a,    chrapoun,    přezdívka 

sedlákům    (od    slov.    grgať,    říhati): 

Rozvezlý  grgáňu  jeden!  (Vlk  32.) 

grgafi  ^gnúf,  říhati:  Grgá  se  ně 
tým  zelím  (vaL). 

grgurena  =  garguTa  (v.  t):  Za 
zefený  věnec  byélá  grgulena  (Bart. 
II.  250). 

grl6|  -í  pl,  podbradek,  vole  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

grman,  trudovačka  (v.  t.). 

grmefai  -le  1.  kus  neotesaného 
dřeva,  klacek:  Popad  grmelu  a  naň 
(Vah.).  2.  starý  nůž  =  grňa.  3.  ne- 
šika.  4.  příjmení  (val.). 


grmrOi  -í,  pl.  f.  =  brumle,  drn- 
kačka  (vých.  Mor.). 

grmoli  kdo  má  temný  hlas  (Je- 
víčko). 

grmoFeCi  -Ica,  m.  (z  něm.  Krumm- 
holz)  1.  pahýl,  2.  rozpůrka,  na  kterou 
se  zabité  prase  věší. 

grňa,  -ně  1.  železo  u  nože,  2. 
špatný,  tupý  nůž,  3.  kořalka  (val.), 
4.  nemotora  člověk  =  grňák. 

grňaf  se,  otáleti :  Di  a  négrněj  se 
(Kt.  Dod.  I.  laš.). 

grňavý,  nemotorný,  hloupý  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

groberáki  hrubián  (laš.). 

groka,  groiek,  píď  (laš.). 

gronyga  =  kronyka,  knížka  na 
čtení. 

groš  peněz  =  málo.  Groíe,  ku- 
laté skvrny  na  koňovi,  veliké  jak 
groš  (Slov.  obr.  I.  47). 

groSák  1.  kudla  za  groš  (záp. 
Mor.),  2.  kůň,  který  má  po  srsti 
groše. 

gróžai  -že,  kroužek:  Ta  sešla 
měla  na  obóch  stranách  pro  sochory 
gróže  (Vyhl.  I.  71). 

gróžka,  kroužek,  prstýnek  bez 
oka  (han.). 

gřugafi  chrchlati :  už  dogřugat  = 
umřel  (laš). 

gruchi  zvuk,  jejž  slyšeti,  když 
něco  dutého  s  vysoká  spadne,  nebo 
když  se  vystřelí :  Gruchy,  gruchy  ve 
dně  v  noci,  div  se  mi  srdečko  ne- 
rozkoči  (Suš.  380,  Kt.  Dod.  I.). 

gruchaf,  gruchnúfi  bouchati,  tlou- 
ci: Jak  by  bečka  z  hury  spadla,  tak 
to  gruchto.  Gruchnuť  koho  bičem  po 
hřbetě.  Něchtěta  sem  mači  stuchač, 
a  včil  musim  kolibečkum  dycky 
gruchač  (Suš.  380). 

gruchefí  -a,  malý  člověk  (Opav.). 

grúT,  -u  1.  mláto  vinné  vsype  se 
do  sudu;  nalije  se  na  ně  vody,  a 
když  »řizne<  (kyše),  pije  se  (Treber- 
wein),  2.  víno  ovocné,  hned  od  lisu, 
nekysané  (Zl.). 

grulit:  prase  grulí,  grunzen. 

grúrovicai  -ce,  polévka  z  grúfu 
zasmažená. 

grumba6kai  rozvařené  švestky 
syrové  (Brodsko). 


86 


grumbíri  brambor  (Grundbirne) : 
Idu  vařit  grumbir  (coll.).  Na  Bzenecku. 

grumfai  ob.  pl.  grumle,  -í  1.  drn- 
kačka:  Aj  ty  Juro  cigáne,  udčtaj 
mi  grumlu  (Bart.  I.  65).  Cigáne, 
udélé  mi  grumle  (Bart.  II.  439),  2. 
bručivý  člověk:  E,  mlč  ty  starej 
grumlol  (Dok.  156.) 

grumfovati  na  drnkačku  hráti: 
Dycky  mné  grumluje  Šohajek  pod 
oknem  (SuS.  354).  Budu  si  grumlovat 
na  kopečku  v  humně  (Bart  II.  439). 

grúft,  -a,  m.  (val.),  grún  (horň.), 
lesní  stráň:  Zdrhali  zme  dolů  grú- 
něm.  Či  že  to  koníčky  hoře  grúnom 
idzúř  (Bart.  III.  52.) 

gřungaf  n  křunkat^  silně,  chra- 
plavě kašlati,  až  by  se  zadusil  (laš.). 

grunlki  gruniček,  nízká,  obdélná 
vyvýSenina  půdy  (Lor.). 

gruSpánek  n.  krušpánek^  zimo- 
stráz. 

gryc  1.  gryci  na  Hané  říkají 
chlapcům,  kteří  chodí  »za  tři  krále  <, 
2.  nadávka:  Ty  staré  grycul 

grýčný  (val.),  d ryčný  (slov.):  Byřa 
to  grýčná  děvčica :  měla  hezké,  oku 
lahodící  pohyby  při  chůzi  a  při 
práci  (Vlk  20). 

grýfeki  plíSek,  jímž  se  vůl  pod- 
kouvá  (val). 

grýfnýi  zručný  (Lor.). 

gryfona,  jméno  kraví. 

gryndá6ek|  zástěrka,  jež  se  uvazuje 
nemluvněti  pod  bradu,  aby  se  ne- 
zagryndalo. 

gryndati  -dám  i  -dzu  slintati; 
ugryndaný. 

gryndy,  pl.  f.,  sliny  nemluvněti, 
psu,  dobytku  z  huby  tekoucí. 

grytan,  špenzr. 

grytí,  řit  (val.). 

grytka,  ženský  živůtek,  kabátek 
(laš.) 

grža,  -že,  kotržina,  houževnaté 
maso  (val.). 

guča,  -če  =  grča  1.  hrč:  Děvčica 
měla  pod  krkem  guče  (dok.  55), 
guča  peněz,  mnoho  jich,  jako  hrč 
v  míšku  nebo  šátku  zavázaných 
(rusky  kuča  i=  hromada).  3.  Do- 
bytky se  pastýřovi  zhriiuly  samy  do 


guče  =  do  hromady  (dok.  241).  4. 
keřík  (Kt  Dod.  I.). 

gu6atai  hromada  přímětů,  bolavek 
(slov.). 

gú6l|  křoví:  Zarfistly  mné  cesty 
drobným  gúčím  (Suš.  515). 

gugáči  -a,  m.,  záhrdlitá  hliněná 
nádoba  na  vodu  =  kubaňa  (Brod). 

guráfii  -a  na  Podluží  je  sváteční 
klobouk,  širúcha  něco  vyšší,  bez 
střechy,  na  způsob  hrotku,  jakž  mu 
i  sousedé  říkají. 

gulda,  -dy,  m.,  neohrabanec  (Je- 
víčko). 

gutai  -le  1.  koule:  Cesta  rovná, 
jak  by  gulú  hodil,  2.  švestkový 
knedlík  (dok.  109). 

gumaneCi  -nca,  žducfaanec  (val.). 

gumafi  tlouci;  vygumať  do  země 
díru  železným  sochorem  (val.). 

gumnúf,  strčiti:  Gumnút  do  něho 
(val.). 

gumýcnúf,  int.  slov.  gumnúť, 
prudce  drcnouti:  Ten  mňa  gumýcnúl, 
tak  ve  mně  gegřol  (Val.). 

guráS,  -u,  m.:  Má  klobouk  na 
guráš  (šikmo).  To  je  ale  guráš  člo- 
věka, íť  sám  proti  pěti  chlapom 
(Mal.  XXIV.  65).  Guráš,  trať  (Poče- 
nice). 

gurYi  pl.  m.  výslužka  od  zabijačky 
(Vek.). 

gutnýi  sešlý  (strom)  val. 

guzýi  kusý :  nůž  bez  špice  je  guzý, 
kráva  s  jedním  rohem  je  guzá.  Dělá  li 
kdo  co  a  není  to  na  všech  stranách 
stejné,  je  to  guzé  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

gvanét  na  kom,  doléhati  na  koho, 
domáhati  se  čeho  (val.). 

gybas  1.  kůň  » zdechlina «,  2. 
»zgeblý<  člověk,  lenoch,  nemotora 
(laš.). 

gybza  =  bibza,  něco  špatného, 
chatrného:  To  zboži  je  sama  gybza 
(Kt.  Dod.  I.). 

gygtat,  -gru  1.  něčím,  viklati,  ko- 
láceti,  2.  piplati:  špatná  kuchařka 
gygle  jídla. 

gygtotaf,  -cu,  zhusta  viklati  (Btcha). 

GyguTai  -le,  hora  na  Vsacku,  nej- 
vyšší vrch  Lysé  Hory,  vrch  a  louka 
na  Javorníku  proti  Hostýnu  (Slob.). 

Gycha,  příjmení. 


87 


gychanéCi     ňca,    m..    žduchanec 

(laš.). 

gychaf,  líti:  To  tam  gycha!  (lej- 
mem  prší).  Tak  z  něho  gycha  krev. 
ZagycMa  ho  krev  (zalila)  laš. 

gychnuf  1.  vodu  na  koho,  chrst- 
nouti, 2.  koho,  žduchnouti  (laš.). 

gychtanica,  -ce,  lijavec  (Kt.  Dod.  I. 
laš.) 

gyptavýi  nešikovný  (laš.). 

gyptoši  -a,  nešika,  nemotora  (laš.). 

gyr,  bolehlav  (Kt.  Dod.  I.,  u  Místka). 

gyzdi  -u  =  hyzd  (srovn.  ohyzdný), 


nečistota,  neřád:  Větr  plno  gyzdu 
nam  do  oken  nava}  (laš.). 

gyzdi  -a,  špinavec,  ošklivec:  Ideš, 
ty  gyzde  gyzdavý!  (laš.). 

gyzdáki    ošklivec,    >  neřád «    (laš.). 

gyzdavý,  ohyzdný  (laš.). 

gyzduFa,  -le,  nečistotná  ženská: 
Ma  v  domě  gyzdu  dosť  ta  gyzdula 
(laš.). 

gíió  se:  Krávy  se  zegžily  ^=  do 
střečku  daly  (laš.). 

gzyneCi   římsa  (val.)  z  něm.   Ge- 


simse. 


H 


háb,  vlněný  šátek  na  odívání  (Vah.); 
háby^  coU.  hábí,  staré  Šatstvo  nebo 
vůbec  šaty  (více  méně  opovržlivě). 
Dalo  nám  to  do  hábů  =  měli  jsme 
s  tím  práce,  starostí  I  Šak  ti  namete 
do  hábůch  =  nažene  strachu  (Vah.). 

haba,  habíc,  kabiček^  chléb  v  dětské 
řeči. 

habaděj,  hojně,  do  Pánaboha: 
Řepy  máme  habaděj.  Tam  je  všeho 
habaděj  (záp.  Mor.). 

habakůň,  -a,  žalář  (žert.)  Rožnov. 

habáň,  -a  1.  hubka  na  stromě 
i  křesací  =  hubáň,  2.  míč  =  habán, 
3.  větvička  stromová  s  listím:  Na- 
ráňai  habáňů  (Df.),  4.  dítě  zdravé  a 
veselé:  To  je  habáň!  Co  tu  děláte, 
habániř  (Zl.) 

habaňár,  kdo  vyrábí  (vl.  vyráběl) 
hubku  křesací  (val.). 

habání,  pozurážené  konce  stromo- 
vých větviček  s  listím  (Brodsko). 

habaf,  -bu,  sobě  přivlastňovati, 
bráti:    Ty   bys   pořáď  enom   habál. 

habat  sa,  -bu,  pomalu  se  bráti 
(o  těžké  chůzi  nemocného):  Vyhabál 
sa  z  příkopy  (slov.). 

habatky,  pl.  f.,  kožené  střevíce 
(Kt.  Dod.  I.  val.). 

habít,  starý  kabát. 

hačl  v  právo  velí  se  volům  (Zl.). 

ha6at,  seděti  (v  dětské  řeči). 

háčif  (zhačovaQ  koho  z  čeho, 
zrazovati. 


háčif  sa,  mírniti,  pamatovati  se 
(val.). 

had :  Rád  by  chytil  hada  cizí  ruku 
=  rád  by  těžil  z  cizí  podnikavosti, 
z  cizího  nebezpečenství,  2.  červeno- 
bílá kulatá  tkanička  vlněná,  ozdoba 
slov.  klobouku  =  húsenka. 

hádat:  Hádám  sú  na  poli  =  my- 
slím, asi  (horň.);  hádat  na  někoho 
=  míti  v  podezření:  Všeci  hádajú 
na  něho,  že  to  udělal. 

hadí  matka  (záp.  Mor.)  =  šidlo 
vodní  (hmyz),  hadí  mléč  =  cheli- 
donium  maius  (bot).  Je  z  hadích 
vocásků  =  neposeda  (MaS.).  To  je 
člověk  hadím  ocasem  zaščípený  = 
chytrák  (Vek.). 

hadica^  -ce,  sylvia  hortensis  (Val. 
Klob.). 

Hadince,  v  Hadincoch,  paseka 
(Vizovice). 

hádif,  žráti:  krávy  se  nahádily 
(val.). 

hádka,  hádanka  (vých.  Mor.): 
Princka  pověděla,  jestli  jí  zhodne 
hádku,  že  bude  připuštěn  (Kda  I. 
308). 

hadlavka,  konopná  oprátka  na 
koně  (záp.  Mor.). 

hadopeníca,  -ce,  hadzja  penica^ 
sylvia  hortensis  (horň.). 

hadovec,  -vca  1.  neplecha  v  obilí 
(Peck),  2.  trať  (Leznice). 

hadraba,  otrapa,  trhan,  Hader- 
lump  (laš.). 


hadrychi  ohnice  (Slezsko). 

hafeFí  -fla,  h.  pěsniček  =  špalíček. 
Kupované  pěsničky  sešívaly  se  v  ha- 
fal, s  jedné  strany  svaté,  s  druhé 
světské  (han ). 

haferi  borůvka,  Haidebeere  (val.). 

hafoli  houf:  Odkuďse  z  holečke 
se  vehme  hafol  husaru  (Hoch  97) 
z  něm.  Haufen. 

hafóleCi  -Ica,  houf:  Stálo  jich  okolo 
nás  celej  hafolec  (dok.  40). 

Hágy,  -ů,  trať  při  Moravě  (Ne- 
dakonice). 

hahol  ==  stůj,  velí  se  volům  (Zl.). 

hach|  ničema  (laš.). 

hachrai  -Te  1.  drhlen,  2.  stará 
dívka,  když  si  vede  jako  mladice, 
•staré  hachlisko*  (Zl.). 

hachrovat  =  ochlovat  (v.  t.). 

hachmáryi  pletichy,  mrzutosti : 
Nadělal  mo  hachmárů  (Maš.). 

hajhájl  hajte  odhánějí  se  husy: 
Haj,  haj,  haj,  husičky,  nekalte  vo- 
dičky (Suš.  103).  Hajte,  husičky, 
hajte  (ND.  200). 

haja  huš|  hajá  huš,  odhánějí  se 
husy  (laš.). 

hajat,  spáti  (v  dětské  řeči). 

Hájce,  -ců,  trať  (Blansko). 

Hajda,  příjmení  val. 

hajdalák  1.  lajdák,  2.  panák  (pim- 
prle). 

hajduk,  euf.  čert:  Hajduk  ti  tam 
scél  mět.  Hajduk  hábe  s  tebó  bél 
(Maš.). 

hájenka  1.  hájemství,  ochoz  háj- 
níkův,    2.  mladý  les  zahájený  (val.). 

hajfif  =  haňfářiť  =  fraňhářiť,  vy- 
měňovati něco  za  něco,  handlit  (val.). 

hajfiena,  ženská  necuda  (val.). 

hájina  =  háj :  Byta  sem  s  mitým 
v  hájině  (Bart.  III.  411). 

hájit  1.  s  genit:  Hájili,  hájili  dvá 
hájníci  hájka  (Bart.  II.  166).  Haj 
svého  zdraví.  Hájila  si  svého  místa, 
2.  o  zvláštním  žalostivém  pípání,  jež 
vydává  ze  sebe  párek  ptáků,  ob- 
letující hnízdo  s  mláďaty,  když  se 
mu  někdo  blíží:  Pěnkavka  hájí 

hajnica,  -ce,  vích,  kterým  se  na 
poli  zahajuje,  zápověď  označuje: 
Zanes  do  ščudteku  (jeteliny)  hajnicu 
(laš.). 


hajnlk,  hajný:  Přišé)  k  nám  hajník 
(Bart.  I.  62). 

ha  jsi  1.  v  před  (Zl.),  2.  v  levo 
(dol,  horň.)  velí  se  volům. 

hajsáki  vůl  (Loštice). 

hajsaf  se,  klouzati  se  (han.). 

hajsovaf,  toulati  se:  Chlapec  vhodí 
si  učení  za  hlavu  a  bude  hajsovať 
sem  a  tam  (Obzor  1903.  101,  han.). 

hajk,  v  levol  volům  (Vsacko). 

hajtáSe,  pl.  m.,  černé  výložky  na 
rukávech  bílé  haleny  horňácké. 

hajtrašit,  upalovati:  A  tak  haj- 
trašil,  až  nemohl  popadat  dechu 
(dok.  261). 

hajtrtán,  potřeštěný  člověk  (val.). 

hajzupaifi   houpati   dítětem   (val). 

hák,  hřbet:  Boli  mně  v  háko  (han.). 

hákata,    ty,  m.,    kdo  háká  (v.  t.). 

hákat,  namáhavě,  zdlouhavě  čísti ; 
škaredě  psáti,  čmárati  (Kt.  Dod.  I.). 

háklivý,  nedůtklivý,  povážlivý  (heik- 
lich). 

hata,  -ty,  dospělá  dívka:  Má  dvě 
céry,  hrubé  už  haly  (Df.). 

háfa,  le,  kůlna  u  kováře  (Halle) 
Podl. 

hatabaóka,  povídačka,  světská 
píseň,  na  př.  jarmareční  (Kt.  Dod.  I.). 

hatabata :  Détá  všecko  haUbata  = 
páté  přes  deváté;  přívlastkem:  To 
je  chtap  halabata  (Mal.  XXIII.  36). 
Jeden  sedlák,  jménem  Jan  Halabala, 
zemřel  (Vyhl.  II.  73). 

hafabúra,  vlna  na  punčochy. 

hara6,  -a,  kdo  má  velké  hale  (oči), 
člověk  s  vypoulenýma  očima    (laš.). 

hafadryja,  -je,  dryáčnice  (val.). 

harafaňa,  -ně,  štěkna,  hubatá  žen- 
ská (val.). 

hafama,  -y,  m.,  hrubý,  neotesaný 
chlap. 

halandryja,  je, trochu  lehkomyslná, 
obratná  ženština  s  dobrou  vyřídilkou 
(záp.  Mor.). 

hatapatún,  ničema  (laš.). 

hafas,  hlomoz  (laš). 

halaskovat,  zaháleti,  postávati 
(Jevíčko). 

hafasna,  »cérka,  kerá  nemá  ešče 
starostí,  enom  sa  vyzpívat  a  vykřičet* 
(Brumov). 

Halašfn,  trať  (Vizovsko). 


89 


hafašta,  křikloun. 

haTaštovafi  mluviti  zvýšeným  hla- 
sem (Vlk  33).  V  méstě  na  cestách  to 
hataštuje  =  řinčí  (Slav.  ČL.  XIII.  371). 

hafat,  hátuškat,  ležeti  (v  dětské 
řeči). 

halatýi    polonahý    (Novoměstsko). 

harbija,  -je,    korýtko   pro  mašíky 

(val.). 

halda  1.  hromada;  v  haldách  je 
hlína    (Jevíčko),    2.  špatná  ženština. 

hatdy  baldy,  nesrozumitelně  (Kt. 
Dod.  I.,  laš.). 

haldamáš,  dožatá  (dok.  157)  = 
aldamáš. 

háfe,  oči  (žert.)  laš. 

hatečkai  hálek  =  haluzka,  šiška, 
knedlík  (Slezsko). 

hatečkář,  kdo  rád  hatečky  (Slez- 
sko). 

haleluja,  iris  germanica  (bot.). 

halena  valašská^  jednoduchý  kabát 
z  bílé  huně,  s  krajem,  který  jde 
okolo  krku  a  po  obou  stranách  dolů, 
vyšívaným,  kolem  pasu  rozkřídlený, 
u  spodu  súžený.  Při  práci  zahrnuje 
se  spodní  část  do  »mrváňa<  (zmrviť  = 
zcuchati,  svinouti  neforemně  nějakou 
šatu).  Halena  je  střihu  tak  jedno- 
duchého, že  nemá  švů  až  v  rukávech, 
a  kdyby  ji  rozpáral,  bude  z  ní  zrovna 
tak  veliký  kus  huně,  z  jak  velkého 
byla  šita  (Vlk  9).  Haleny  hanácké 
byly  z  houně  jemnější,  v  úpoly  rovné 
(bez  faldu)  a  šly  až  po  paty.  Barva 
jejich  byla  černá,  modrá,  později 
bílá.  Slovenské  haleny  (haliny)  jsou 
kratší  a  širší,  na  zádech  visí  široký 
čtverhraný  obojek,  jemuž  také  říkají: 
cimbát,  hazucha,  scMopec,  stonina, 
darmovis,  typač.  Takové  cimbálové 
haliny  bývaly  a  částečně  jsou  posud 
také  na  celé  západní  Moravě. 

hafenárí  sedlák,  který  se  nosí  po 
selsku,  v  haleně,  prot.  kabacjár  v.  t. 
(Dob.). 

harenlcai  -ce,  papuč  (v.  t). 

HaliC6|   pl.  f.,    trať  na  Vizovsku. 

halínkai  brouk  slunečko. 

hattafi  hltavě  jísti  (Frenštát). 

hatuZi  -e:  Dostát  sa  tam  po  ha- 
luzi =  nepřímo,  oklikou.  Dostát  to 
z    něho    po    hatuzi    =   zavedl    řeč 


o  něčem  vedlejším,  aby  vyzvěděly  co 
chtěl  (opak:  po  pni)  Vah. 

hatúzčf,  drobné  haluzí. 

hatúzkovanýi  látka,  která  má 
v  sobě  vetkávané  nebo  vyšívané  ha- 
louzky: obrus  (slov.). 

hatuzník,  hřivnáč,  protože  hnízdí 
na  haluzích  (v.  gaurník)  horň. 

hatužka,  šiška,  knedlík  (Laši  mor.) ; 
hatužky  na  kvasnicách  ==  narušané 
šišky  =  kyslé  šišky;  třené  hatužky 
=:  noky  (Příbor) ;  na  Ostravsku  je 
haluzka  buchetka. 

haTva,  sukovitá  haluz,  boule  (laš.), 
březový  pařez,  z  něhož  se  dýmky 
vyřezávají  (Jevíčko). 

halža,  -že,  houžev  (záp.  Mor.). 

hami  sněz,  snědl  (v  dětské  řeči): 
Sv.  Jan   mléko    ham   (Mor.  lid   81). 

hamata,  hamán,  jedlík  (Opav.). 

Hamata,  příjmení  (val.). 

hamár  1.  hubený  kůň  (Jevíčko), 
2.  hluk,  povyk  =  Nedětaj  hamáru 
(slov.). 

hamáři  a,  překupník,  obchodník 
s  dobytkem  (val.). 

hamářiti  hřmotiti. 

hamatný,  silný,  masivní,  hustý: 
sukno,  plátno ;  hamatný  oblek,  příliš 
volný;    h.  lelík,  silný  cop  (Vlk  25). 

hambatkář,  Schwindler  (Slezsko). 

hambuřák,  druh  zemáků. 

hamlžovaf  se  1.  sužovati  se  (han.), 
2.  nesnaditi,  houževnatě  se  smlou- 
vati :  Budete  sa  o  gréjcar  hamižovať ! 
(Val.) 

hamnúf,  chňapnouti:  Hamt  mu  po 
prstě.  To  sa  hamto  1  (o  tučném  soustě). 
Nahamál  sa  =  najedl  se  (žert.).  Srovn. 
ham  (Slav.  ČL.  XI.  95). 

hamonit  1.  mnoho  jísti:  Pořád 
hamoní,  a  přeci  je  vechrtlé  (han.), 
2.  lakotiti;  hamonění  =  lakota ;  ha- 
monica  =  lakotná  žena  (Žďár). 

hamonit  se  1.  namáhavě  praco- 
vati: Hamoní  se  ve  dne  v  noce  a 
přeci  nic  nemá  (Maš.),  2.  hádati  se, 
hřmotiti :  Husaři,  sotva  přešle,  začale 
šromot,  hamonile  se  s  hospockém 
(Hoch  97). 

hamovat :  Hamuj  se  1  =  mírni  se 
—  hemavat^  brzditi:  Zahemuj,  je 
s  kopca  I  Zl.  (Obojí  z  něm.  hemmen.) 


90 


hampapai  jídlo  (v  dětské  řečí) 
Vyhl.  VI.  XIX.  333. 

hampaslt  sa,  lopotiti  se:  Nediét 
sa  na  koho  hampasiť  (val.).   = 

hampasovaf  se,  namáhati  se  těž- 
kou prací:  Dyť  nemusí  Hanča  tak 
sa  hampasovať,  jak  vy  ste  sa  hartu- 
sili  a  hrdlovali  (Slav.  CL.  XII.  83). 

hampejz  kuželna  (Ždár). 

hampefí  -pla,  prádlisko  (laš.). 

hampéSi  pole  na  neúrodné  stráni; 
hampésat  se,  dříti  se  na  takovém 
poli  (Jevíčko). 

hampfasít  sa,  kampTasovat  sa  = 
hampasit  sa  (v.  t.):  Cetý  sa  ham- 
prasím,  a  nic  nevydělám  (Zl.). 

hampFovat:  Koně  sú  zhamplované 
=1  sed  rané  (ZL). 

hampurka,  koflík  kostelní,  ampula 
(laS.). 

hamráki  starý,   velký  k&ň  (Maš.). 

hamrazí:  Samo  šáší,  hamrazf  = 
drobné  roždí  (Suš.  22). 

hamraziti  těžce  vydělávati,  vy- 
tloukati: Dybych  něco  na  dobytku 
nevyhamrazít,  neihét  bych  gréjcara 
(Zl.).  Až  něco  vyhamrazím  (val.). 

hamrazif  sa,  potloukati  se;  ha- 
mrazení,  potloukání  (val.). 

hamsat,  neotesanec  (laš.). 

hana :  Tom  koňovi,  tom  obilí  a  p. 
néni  hany  =  je  dobrý,  bez  vady. 
Tam  só  panny,  není  jim  hany  (Bart. 
III.  816). 

hanácká  svacfba:  zelí  a  hrách, 
každé  o  sobě  se  vaří  a  jí,  se  lžíci 
toho  a  Ižici  onoho,  nebo  se  oboje 
smíchá  (val.). 

hanák  1.  koláč  nadívanej  a  velikej 
přes  celej  plech  (dok.  110),  2.  druh 
zemáků,  3.  houba  boletus  rufus  (Zl.). 
4  Málo  sypou  zemáky,  půjdem  na 
Hanáky    =   na   Hanou   (Suš.   679j. 

hanba:  Šak  sa  rnně  tam  nedo- 
stane, co  iha  veTce  hanba  bude 
(Suš.  89).  Inši  síuži  ba  i  budě,  až 
mne  zaňho  hanba  budě  (Suš.  227). 
Néni  tě  hanba,  mládenče,  posmekat 
krúžky  panence?  (Suš.  641.)  To 
bech  béval  hanbo  opláchl  (Vyhl.  I. 
134;  slov.  obšústt). 

haňbéj,  více  hanba  =  Može  fa 
byt  haňběj  než  mne  (val.). 


hanbit  sa,  styděti  se  (vých.  Mor.). 

Hanby,  tra<  (dok.  187). 

handravý,    bídný,    titěrný    (val.). 

handrbufec,  -Ica,  tabák  (val). 

handriák,  hadrník.  Snad  převzato 
od  Slovák&v  uherských,  kteří  mají 
také  handru,  kdežto  na  Moravě  hadra 
říkají. 

hanióka,  cichorium  intybus  (Slez- 
sko). 

hánka,  článek,  kotníček  prstu: 
Strhla  sem  si  hánky  (Zl.).  A  ty  prsty, 
ty  hánky  vám  měla  černé  až  hr&za 
(Slav.  ČL.  XII.  42). 

hanuška  1.  odívačka  (laš),  2.  := 
hanůvka,  druh  jablek. 

hapat,  upadnouti  (v  řeči  dětské). 

hapatérky,  pl.  f.:  Už  je  na  ha- 
patěrkách  =  z  bohatství  na  mizině 
(Zl.)  —  od  slov.  hapat  (ř). 

hapatuša,  klepna,  han.  (abatyšař). 

hapitek:  vzať  někoho  do  hapitku 
=  přísně  ho  vzíti,  přísně  s  ním  na- 
ložiti; běžeť  do  hapitku  =  honem; 
zber  se  do  hapitku  =  přičift  se,  po- 
náfali  se  (laš.). 

hapítkovafi  poskakovati  (laš.). 

haprasovaf  sa:  Začat  sa  s  němá 
hapfasovať  =  tahati  (Slav.  ČL.  XIII. 
381). 

hárá,  nůše  tabáku,  jaké  nosívali 
>šverci<  valaští:  Já  sem  celý  ztvrdnul, 
jak  mi  obrajt  strhnut  tú  háru  ze 
zadů  (Suš.  536). 

haraburda,  der  Polterer. 

harabúzí,  haraburdí,  starý  ná- 
bytek. 

harabuzňa,  -ně,  veliká  jizba  (val.). 

harafica,  -ce :  Má  haraficu  =  jest 
opilý. 

harapáky,   pl.  m.,  starý  nábytek. 

haraska,  červená  pantle  harasová: 
Šohaj  drží  v  ruce  bílý  šátek,  červenu 
harasku  (Suš.  623). 

harasní,  dobrý:  To  ídto  nebyto 
hrubě  harasní  (val.). 

harasný,  vl.  červený  jako  haraš, 
pěkný,  parádný:  Néni  to  hrubě  ha- 
rasné  (val.).  Viďét,  že  to  néni  hrubě 
harasné  =  že  to  za  mnoho  nestojí 
(Vlk  53). 

háraf,  žehrati:  Někeři  haraju  na 
to  (laš.). 


91 


harc :  položit  něco  na  harc  =  na 
nejisté  místo  (Kunštát).  Harcem  pro 
né  postáli  =  na  kvap  (val.). 

harcaf,  hladil,  míti  rád  (v  dětské 
řeči)  Jicko,  laš.  (herzenř). 

harcovňa,  -ně,  veliká  hospodská 
jizba  (val). 

harčeói  vrčeti  (o  psuj:  Co  na  mé 
harčiš?  (Lor.) 

harfa,  přezdívka  vysoké,  hubené 
ženské. 

hargotafi  -cu,  hargotit  1.  třásti: 
Jakýsi  vétr  ňa  obešét,  tak  ňa  zima 
drobí,  až  mnú  hargoce  =  třese,  roz- 
třásá  mne,  háže  mnou  (Slav.  ČL. 
XII.  487).  Zima  ním  hargotila  = 
drkotala  (Slav.  ČL.  X.  137).  2.  racho- 
titi: A  za  němá  hargocú  kraváky 
pfné  lidí  (ib.  XIII.  371). 

hárka  v.  hárá:  Pobereme  hárky, 
půjdem  na  Slováky  (Su^.  536). 

harmuryga,  harmonyka  (val.). 

három  fárom  chodit,  bez  práce, 
zahálčivě  (Df.). 

hárovafi  spěchati:  Nacpali  míšek 
penězi  ahárovali  do  Brna(Vyhl.I.57). 

hartaf,  spáti  (v  dětské  řeči) :  Har- 
taj,  hulaj!  Hartni  sil  (val.).  Nevy- 
vezeš-Ii  do  Medarda  hnoja,  tož  ti 
přes  Teto  na  dvoře  hartá  (Vek.). 

hartuslf  sa  :=  hampasiť  sa  v.  t. 
(Slav.  ČL.  XII.  83). 

haruSi  hluk,  shon  lidí:  Zaset  do 
harusu  Tudskeho  (laš.). 

harusit  :=  harvasit,  hřmotiti,  kři- 
četi (slov.,  val.). 

harušňai  -ně,  ženská  punčocha 
beze  stopy  (val.). 

Haruza,  -e,  příjmení  (val). 

haruznif  sa,  hádati  se,  různice 
tropiti:  Oni  sa  v  jednom  kuši  ha- 
ruzníja  (Vlk  93).  Bylo  to  prám  rok 
a  deň,  co  sa  s  Křúpaiú  poharuznili 
(Slav.  ČL.  XII.  44). 

harvan  ^  havran  (val.). 

harvaňa,  -ně,  koza  černá  jak  ha- 
vran (val.). 

harvany  =  varhany  (Podl). 

harvaSi  -u,  hluk,  hlomoz:  To  je 
tam  zasej  harvas  v  téj  hospodě  (slov., 
val.). 

harvasiti  hřmotiti,  křičeti  (slov., 
val.). 


hasačert:  Je  jich  tam  jak  hasa- 
čertů  =  velmi  mnoho   (Zábřežsko). 

hasákovati  kositi  úhrabicou  (záp. 
Mor.). 

hástor,  stádo  husí,  zástup  lidí(val.). 

hastrmanní  šaty,  myosotis  pal. 
(bot). 

hašpa,  hašplay  kroužek  vbitý  do 
podvojí  dveřových,  aby  se  zamklo 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146). 

haSvan  L  roztrhaný  kabát,  2.  fa- 
gan :  Včil  má  ošum  hašvanfi  na  krku 
(dok.  63). 

haf  I  'ě,  f.  L  otépka  z  haluzí  (fašina), 
2.  cesta  takovými  fašinami  tvrzená: 
Strážničané  byli  povinni  upravovati 
hatě,  po  kterých  se  chodí  ze  zámku 
do  Bzence  (Čas.  Mat.  mor.  XXVII. 
325).  Ty  Kojetské  hatě  na  vodě  na 
blátě  (Suš.  236).  3.  plot  živý  i  ple- 
tený (horň.),  4.  prostor  mezi  kolíbou 
(v.  t.)  a  pajtou  (v.  t.)  na  salaši,  5. 
košár  pro  ovce  (val.),  6.  jáma,  pleso 
(val.),  tichá  zátočina  v  potoku  = 
duča,  zhtaň  (Jicko). 

hata,  chůvka  (v  dětské  řeči)  Vyhl. 
VI.  XIX.  333. 

haťapa,  -py,  m.   nemotora  (han.). 

hatit  se :  Oře-li  se  za  mokra, 
oračka  se  hatí  (hatle)  Jevíčko. 

hafka,  plachta,  v  níž  se  dítě  chová 
=  chůvka  (laš.). 

hattati  nezpůsobně  jísti.  Ten  ha- 
tlák  všecko  zhatle  (vých.  Mor.). 

ható  (nesklon.),  kočárek  dětský 
(v  dětské  řeči). 

hatotaf,  jezditi  »hatoto<  (v  dětské 
řeči). 

hatovec,   -vca,  prut,    tatar    (val.). 

hátrafi  -třu,  choditi  kývavo  (val.). 

havačky:  Terygá  havačky  n.  po- 
havačky  =  lozí  čtvernožky  jako 
>havák<   (o  dítěti)  val. 

haváki  pes  (v  dětské  řeči). 

havatda,  skupenina:  U  stota  stáía 
havatda  chíapů  (Slav.  ČL.  XI.  50). 
Tam  sa  jařabatí  havatda  chalup  (ib. 
XIII.  371). 

havalec,  kus:  Spadl  havalec  břehu 
(Brň.)  =  gavalec. 

havat,  hafati,  štěkati. 

havkaf,  štěkati  drobně  (o  mladém 
psu)  Slav.  ČL.  XI.  133. 


92 


havořlf  =  hovořiť  (val.). 

havotafi  -cu,  poštékávati:  Och, 
to  je  fena,  dyť  tak  na  mfta  havotata ! 
(val.).  To  ty  ženské  tak  havocú  = 
ledajak  zpívají  (slov). 

havrany  =  varhany  (val.). 

havran kovýi  skládaný  do  záhybů 
(dok.  2871. 

havrrant,  křikloun  (děcko):  Za- 
trackaní  havrlanti,  budete  ticho  ř 
(Slav.  ČL.  X.  32.) 

havruSa.  -še,  kráva,  >jako  by  ju 
pošrahát.« 

házat,  -žu :  Háže  krev  (vrhá).  Kašle 
a  vyhazuje  (op.  >suchý  kašeU).  Há- 
žali   na  sebe  (při  dražbě  přidávali). 

hazucha  1.  obojek  slovenské  ha- 
leny (v.  t.),  2.  kabát  nesvěčný. 

hažarti  děcko :  Ještě  nějaký  loket 
plátna  pro  ty  hažarty  přidala  (Žď. 
obr.  87). 

hbitOi  honem:   Hbito  poďl   (laš.). 

hbitotai  hbitost,  náhlost:  V  te 
hbitotě  zapomět  sem  to  doma  (Laš.) 

hbitý  v  řeči:  té  jede  huba  jak 
tragač,  jak  patírka,  nedává  hubě 
darmo  jest,  má  jazyk  jak  na  obrt- 
líku,  má  hubu  jak  šlejfíř. 

hebetkovaf  sa  s  něčím,  lenoSivě 
nějakou  práci  konati :  Přehebelkovát 
sem  sa  s  křiváky  celým  Prajzkem 
(Vlk  31). 

hebFa,  vindra :  Nedá}  mi  ani  hebfe 
(vých.  Mor.). 

heblín,  réva  listí  popelavého  jako 
podběl,  lupení  krabaté,  málo  roz- 
střihované. 

hebtota  1.  nouze,  2.  daremnina 
(laš.). 

hebronif,  brečeti  (val). 

heCačka,  krátký  popěvek  žňový, 
jaké  prozpěvují  na  Valaších  žnice 
po  celý  čas  žní  (Bart.  I.  92). 

hečafi  -ím,  1.  zevlovati:  Odevšáď 
byli  lidé  vystúpení,  hečali  na  tú 
svacFbu.  2.  Tá  červená  šatka,  to  tak 
hečí  (křičí).  3.  zpívati  hečačky :  Táto 
hečačka  sa  hečí  při  stúnci  západu 
(Slav.  ČL.  X.  372). 

hečmanícai  -ce,  tlačenice  (Maš.). 

he6mat|  násilně  cpáti:  Běli  sme 
tam  zhečmaní.  Snad  se  mně  to  do 
potne  ješče  vhečmá  (Maš.). 


hetfi  mezislovce  (=  hleď),  vyja- 
dřuje něčí  radost,  když  něco  ukazuje 
a  p.,  nebo  škodolibost,  když  v  ně* 
kom  chceme   vzbuditi  závist  (han.). 

hedbávkai    jablko    toho   jména, 
červené,  kropenaté,  sladké. 
Hedbávná,  tra<  (Blansko). 

hegeS|  -a,  vfil,  má  rohy  do  zadu 
(LN.  II.  13). 

hecho  (echo):  Udělal  hecho  = 
rozhlásil  (Kunštát). 

hejcat,  pohejcat,  hejcovánú  laško- 
vati (Ždár). 

hejda :  je  v  hejdě  =  v  podezření 
(Zábřežskoj. 

hejdovai  (-é-),  rejditi  (han.). 

hejkali  lesní  strašidlo  v  podobě 
malého  mužíka;  zahejkne  si  v  lese 
hned  tu,  hned  onde,  a  běda  člověku, 
zvláště  zbloudilému,  který  se  mu 
ozve.  Přiběhne,  vskočí  mu  na  záda 
a  nespustí  se  ho  tak  snadno  (záp. 
Mor.)  Mor.  lid  136. 

hejno  husí  na  Dačicku  a  Telečsku, 
jinde  stádo. 

hejnom:  Nestane  nám  ona  tak, 
mosíme  jej  hejnom  hrát  (Bart.  III. 
10).  A  jak  byto  po  ránu,  šta  muzika 
hejnom  hrát  (Bart.  II.  5).  » Hejnom « 
hrává  muzika  ráno  před  zdavkami; 
vykládá  se,  že  muzika  hraje  po  dě- 
dině a  svolává  »v  hejno*  svatebčany 
(horň.).  Sice  užívá  se  slova  toho 
ještě  v  úsloví  > hejnom  behat«  = 
zmateně,  jak  bez  smyslu  běhati  ná- 
sledkem soužení,  pohromy  a  p.  (Df.). 
»Hejnom  hej,  hejnom  hej!«  je  za- 
čátek zpěvu  polského   (Lud  X.  46). 

hejseki  athene  noctua  (Kunštát). 

hejSai  odhánějí  se  ptáci :  £j  hejša, 
hejša,    ptáčku  jarabý    (Bart.  II.  54). 

hek  1.  ptáci  v  kleci  spáření,  zvi. 
kanárci  (ZL).  2.  Dýní  majú  do  heku 
=  hojně  (dok.  27).  Stromů  mohlo 
by  byt  do  heku  (dok.  131).  3.  = 
hekání  =  Najedl  se  do  heku  =  tak 
že  heká  (Maš.). 

Hék,  Podkéčí,  trať  (Tlumačov)  = 
Gehege  či  hájek  (ř). 

heknut  =  gegnút,  hrknouti :  Heklo 
v  něm  (Zl.). 

heláni  býk  (záp.  Mor.). 


93 


hefáňi  -a,  dlouhý  mužský,  heféna, 
ženská  (Jicko). 

helegzdi  veselé  děvče  (Kt.  Dod.  I., 
laš.). 

herekačka.  Na  horách  valašských 
a  lašských  kravařka  rozmlouvá  ne 
ustále  zpěvem  se  svou  kamarádkou, 
pasoucí  na  vršku  protějším  za  do- 
linou. Popěvkům  takovým  říkají  he- 
fekaiky,  hojakačky,  ohókačky,  od 
stálých  refrénů  »hero«,  >herero*, 
>hoja<,  »ohó«,  jimiž  se  začínají  a 
ukončují  (ND.  207). 

hefekafi  zpívati  helekačky:  Vila 
sem  ťa  (věnec)  heTekaja  (Suš.  440). 
Moja  milá  umí  helekati  (Suš.  525). 
2.  zpívati  vesele  (vůbec):  Zdravy 
družičky  (o  svatbě)  hefekaty  (Bart. 
III.  474). 

HelenĎin  věneček:  Když  se  len 
dotrhává,  nechá  se  ho  hrstka  státi, 
obejde  se  obřadně,  splete  v  rulík, 
stočí  u  věneček,  stlačí  k  zemi  a  při- 
kryje kamenem.  Tomu  se  říká  •vě- 
neček Helenčín«  (ode  Žďára)  Mor. 
lid  284. 

hefenka,  brouk  slunečko. 

herépafi  -pu,  utíkati  (val.)- 

heleso,  a,  veliká  ženská  (Kt. 
Dod.  I.). 

Heliga,    sirková  studně   na  Čejči. 

heh'ška|  >na  helišku«,  jarni  hra 
dívčí  (ND.  188). 

helmai  chlupatá  čepice  (Nov. 
Město). 

hermOi  horní  práh  ve  vratech  sto- 
dolních, nadvrátí  (Zl.). 

hemez,  hmyz  (sev.  Mor.). 

hemovat  v.  hamovat. 

hemzat  se:  Niti  se  hemzale  = 
kroutily  (Nov.  HříSe). 

hemža  v  krku,  v  prsou,  šimrání, 
nutkání  ke  kašli. 

hen,  henkaj  (slov.,  val.)  —  henkajc 
(Podl.)  —  henka,  henké  (han.)  — 
henaj,  henajky,  heneky,  hyn,  hynaj, 
hynajky  (laš.)  =  tam,  když  se  ně- 
komu na  předmět  ukazuje:  Viděla 
sem  ho  hen  v  hájíčku  (Suš.  331). 
Dyť  ešče  je  do  Ščepána  hen  = 
dlouho,  daleko  (Vlk  27).  Už  je  Matěja 
hen  ==:  tam,  dávno  (Slav.  ČL.  X.  37). 

hena,    hena!   —   hena,    hena  I  — 


hejna  háj  (val.))  —  odhánějí  se  husy 
=  háj :  Hena,  husičky,  hena,  ze  žita 
do  ječmeňa  (Bart.  III.  70). 

hensemtam:  Hosťé  mluvili  s  Ba- 
zatú  chvílu  hensemtam  =  ledaco 
vedlejšího,  oč  vlastně  nešlo  (Vlk  50). 
V  izbě  žatým  rozprávali  hensemtam 
=  o  tom  i  onom  (Slav.  ČL.  XI.  483) 

hen  ten  =  onen,  tot ten  =  tento:* 
Toť  tá  zahrada  je  lepší  než  hen  tá. 
Přízvuk  má  náměstka  s  povýšeným 
hlasem  (vých.  Mor.). 

henčovka  n.  henčuvka,  kolebač, 
houpačka  (Žďársko). 

henglat,  viklati:  Henglá  se  mně 
zob  (Maš ). 

henkat  se,  houpati  se  (záp.  Mor.). 

hép:  Pasák  hépl  dolů  z  jabloně 
=  skočil  (Slov.  obz.  I.  325). 

hépat,  -pu,  skákati  neohrabaně  n. 
přespříliš,  tančiti  nepěkně,  v  nečas 
anebo  vůbec  pozorovateli  nemile: 
Včil  sú  bláznivé  tance,  enom  sa 
hépe  z  kuta  do  kuta  (Slav.  ČL.  XI. 
276). 

hepdt  =  hyvět,  civěti,  lenošivě 
seděti  (Kunštát). 

herberki  špatný  pořádek:  To  je 
tam  u  nich  herberk  (Vah.). 

herdečit,  láti,  láteřiti  (z  maď. 
órdok) :  Žena  dycky  herdečila  (dok.  8). 

herli6ky,  pl.  f.,  aquilegia  vulg. 
(laš.). 

hermaOi  kolovrátek,  na  němž  se 
přede  příze  hrubá  na  měchy  a  voz- 
nice  (Zábřežsko). 

Hernlvy,  pl.   f.,    trať   (dok.  191). 

herpiškai  jeptiška:  U  svatýho 
Františka  složila  tam  herpiška  (ND. 
86).  To  je  herpiška  i  =  žena  hubatá, 
»erdek  baba*. 

herský  (slov.,  val.,  han.),  dosti 
veliký :  Dát  mu  herský  kúsek.  To 
je  už  herský  chlapík;  zřídka  =  hezký 
(za  kteréž  se  říká  hodný):  Šak  su 
herský  jako  ty  (Suš.  22). 

hertál,  věno  (Erbteil)  Brň. 

hesto:  Dali  si  hesto  =  smluvili 
se  (Zl).  Nechtěla  sem  dětaf  hesta 
=  křiku  (Příbor). 

heteSifi  trippeln:  Kde  hetešíšř 
(val.). 

heV|   hevaj,  hevajky,  hev,a  hevka» 


94 


hevkaj,    hebaj  =  sem  =  Poď  hev ! 

(la§.). 

hevar,  hevero  (Zl.)- 

hevtotifi  dříti  se,  Škrtiti  se:  Musí 
heviotiť  (Vek.). 

hevnáreki  hřeben  na  osnovu  (sou- 
ken.).  Slav.  ČL.  X.  35. 

hevže,  sem !  velí  se  kravám  (laš.). 

hezky :  Jak  pak  se  hezké  menoval  í 
=  honem,  když  si  někdo  hned  ne- 
může vzpomenouti  (záp.  Mor.). 

hezulai  -le,  hezká  ženská:  Já, 
taková  hezula,  a  dostala  sem  enom 
ševca  (dok.  65). 

htad:  Mřel  hiady.  Šak  ona  néni 
htady  =  o  hladě. 

htaděna,  jméno  krávy  hladké  srsti 
(val). 

htadeníi  úprava  hlavy  nevěsty  a 
družiček  (slov.). 

htaditko,  skleněná  koule  se  'Stop- 
kou* (držátkem),  kterou  se  »hladí- 
valo«  (žehlivalo)  tenké  prádlo  svá- 
teční (Zl.). 

hladina,  polní  řepa  strnisková 
(Rozstání). 

htadit:  To  sú  chlapci  rádi,  dyž 
sa  dívča  hladí  =  hlavu  si  upravuje 
jako  družička  (Bart.  III.  512).  Hladiť 
kfučky  =:  choditi  po  žebrotě  (Vah.)- 

htadný:  Hus  krmná  byla  za  24 
a  hladná  (=  nekrmená)  za  6  zl 
(arch.  I.  254).  V  ty  hladné  roky  sa 
jídaly  vařené  planušky  =:  kdy  byl 
hlad,  drahota  (Vlk  12).  Umřel  hladnú 
smrťú  =  smrtí  z  hladu,  hlady.  Byl 
bys  hladnou  smrtí  zemřel  (Kda  II. 
209).  (Golodna  smrť  nachodit,  mrus. 
Erben,  Sto  poh.  138.)  Jak  je  bohatý, 
tak  je  hladný  groSa  (Vlk  65).  Sú 
na  to  hladní  =i  dychtivi,  chtivi 
( Vych  ). 

htadno:  Snědl  na  hladno  kúsek 
osúcha  =  na  lačný  život. 

htadovati  1.  býti  o  hladě,  nemíti 
co  jísti:  Má  peníze,  ale  je  skúpý, 
raci  hladuje,  než  by  si  kúpíl  chleba. 
Letos  máme  málo  píce,  dobytek 
bude  v  zimě  hladovat.  2  o  hladě 
chovati:  Kupíš  krávu,  a  co  jí  dáš? 
Budeš  ju  hladovat  ř  (vých.  Mor.). 

htadovdnka,    draba   věrna  (bot). 

htadovitýi     kdo    má     stdie    hlad, 


mnoho  sní,  hiadný  kdo  má  právě 
hlad,  lačný. 

htadútký.  pěkně  hladký  (vých. 
Mor). 

htaný:  Strom  byl  velice  vysoký 
a  hlaný  =  hladký  a  bez  suků  (Kda 
I.  154). 

htas :  Pustiť  něco  do  hlasu  =  roz- 
šířiť  pověsť  (Vah.).  Král  dal  do  hlasu, 
že  ...  =  rozhlásil  (Kda  I.  254).  Bylo 
to  v  hlasu  =  vůbec  známo  (laš.).  Hla- 
sem plakať,  naříkať  =  na  hlas  (Opav.) 
Zavolal  na  ňu  hlasem  (Suš.  183).  Jak 
ho  uslyšela,  hlasem  zavolala  (Suš. 
411).  Nemůžu  přit  na  ten  hlas  =  na 
notu  té  písně  (záp.  Mor.). 

htásaf,  hlídati,  pozor  dávati  na 
něco:  hlasa£  kury,  vraný  (odháněti 
od  škody),  ovoce  (hlídati)  laš.  Srovn. 
hlásný. 

htáska,  hlídjca:  Měl  sem  hlásku 
v  noci  (han.). 

htaskaf,  -šču,  hladiti  (laš.) :  Dy  tě 
mamka  vola,  to  tě  pěkně  hlašče  (var. 
Matička  tě  budí,  hlavičku  ti  hladí) 
Suš.  485.  Jednum  hláska,  druhům 
bije  (laš.).  Daj  mi  sem,  ja  ti  tam  po- 
hlasknu  tu  kosu  =  pohladím,  pobrou- 

sím  (laš.)- 

htasnica  na  houslích,  Resonanz- 
boden  (val.). 

htásnOi  1.  na  hlas:  Povězte  mi 
to  hlasno,  bo  ja  něslyšim  (laš.).  2. 
=  čujno  (v.  t.):  Dnes  je  hlásno  (Zl.). 

hlásný,  zvučný:  Našli  dřevo  krásné 
na  husličky  hlásné  (Suš.  144). 

htaštovénka  =  vlaštověnka  (val). 

htava :  Kerá  žena  zlá,  dokáže  svú 
hlavu  (vůli)  Suš.  669.  Sv.  Prokop 
vzal  klášter  na  svu  hlavu  =  stal  se 
opatem  (Opav.).  Svú  vlasní  hlavu  to 
vykonal  :=  vlastním  rozmyslem  (Zl.). 
Umí  to  z  hlavy  =  z  paměti.  Mosíme 
to  něčím  z  tebe  vyhnat,  abys  ty 
nám  nechodil  po  hlavách  (Slov.  obr. 
327).  Budu  teho  meč  na  hlavu  = 
dost  (Lor.).  Máme  toho  n.  je  toho 
kiavy  klada  =  dost,  hojně  (Zl.),  Po- 
divné to  zajisté  úsloví  I  Na  Hrozen- 
kově říkají:  Mace  teho  dosc,  akorát 
pod  hlavu  klada  (Dob).  Starý  Ma- 
chala míval  jednoho  koňa  na  hlavu 
dosť  (Slav.  ČL.  XIII.  76).  Máme  teho 


95 


až  nad  hlavu  =  víc  než  dosti,  více 
než  třeba,  nazbyt  (Btcha).  2.  htava 
=  makovice  (Opav.).  3.  vnitřní  silná 
a  dutá  část  kola,  otáčející  se  o  ná- 
pravu; v  ni  jsou  vbity  špice  (v.  vůz 
I.  II.  7).    4.    část  dud    (v.  gajdy  7). 

5.  hlavy,  nohy  =  místo  na  posteli, 
kde  se  leží  hlavou,  nohama:  Stojí 
anděl  v  hlavách,  stojí  ďábel  v  nohách. 

6.  hraneční  strom  v.  úhlavrý. 
Hlavy,  trať  (Šelešovice). 
htavá6|  -a,   co  má   velkou  hlavu: 

1.  člověk  s  velkou  hlavou  =  htavál 
(přeneseně:  pán  velký:  Byli  tam  sami 
Mává  či),  2.  pulec,  3.  ryba  cottus 
gobio.    4.  Hiaváč,  příjmení   (Btcha). 

hlavá6ek|   adonis   vernalis    (bot.  . 

htavačka  1.  hlavatá  konopě  (vých. 
Mor.).  2.  =  o§čepačka  (v.  t.)  Brodsko. 

htavár,  -a  =  híaváč  (v.  t.). 

htavaAa,  -ně,  ovce  s  velikou  hla- 
vou (val.). 

htavatka  =  oščepačka  (v.  t )  val. 

htaveň,  hlavénka^  oharek :  Ej  lásko, 
hoříš  plamenem  a  spaluješ  srdenko 
na  hJaveň  (Suš.  349). 

htavénkai    1.   pěkná,    milá   hlava, 

2.  =  htavuška,  prunella  (bot). 
htavénka,   hlavnička,  tyfus:   Tam 

u  nás  sa  také  pořáď  jakési  nemo- 
cisko  včil  potluka,  najspěš  je  to  hla- 
vénka  (Slav.  ČL.  XII.  421). 

hlavička  1.  podzemní  peň,  z  něhož 
pruty  vinné  révy  vyrůstají,  2.  =  dý- 
chánek  (v.  t.):  Z  husí  krve  a  jater, 
přidavše  koření  a  krupice,  dělají  tak 
zvanou  hlavičku  (R.  a  2.  50). 

Hlavinyi  pl.  f.,  vinohrad  (Cejkovice). 

htavitý  (val ,  laš.)  =  Mavný  (slov.), 
dobrý,  valný  (jen  ve  větách  zápor- 
ných) :  Letos  néjsú  zemůáky  htavité 
(hlavně).  To  pivo  néni  dnes  htavité 
(hlavně).  Nemám  sa  hlavitě  (hlavně). 
Nehlavitě  sa  ně  líbíš.  Jarmaky  néjsú 
htavité  (Slav.  ČL.  XI.  132). 

hlávka,  tobolka  na  lnu  fzáp.  Mor.). 

ht6ák|  prohlubeň  v  řece,  mělčí 
než  zhlaň  (v.  t.)  Vek. 

hreďadto,  koukátko  (laš.). 

hreďák,  divák  (Vych.). 

hródák,  hlídač  (Slov.  obr.  I.  246). 

hfedat  pojí  se  s  genitivem:  Co  tu, 
ditě,    děláš  ř     Svoji    mamy    hfedam 


(Suš.  159).  Seslal  pán  Bůh  anděly 
s  nebe,  aby  hledali  panny  Marie 
(Suš.  6).  Hledám  chleba,  své  živ- 
nosti (Suš.  14).  Po  světě  chodila, 
noclehu  hledala  (Suš.  30).  Turek  na 
to  nedbal,  jen  Kačenky  hledal  (Suš. 
126).  Nehledá  gafánky,  ale  hledá 
statků  (Suš.  359).  Me  krávy  běhaju 
a  trávy  hledaju  (Suš.  527). 

—  hródat  ve  složeninách  za  české- 
hlížeti:  dohledat,  ohfédat  se,  vy- 
hledat, nahlédat  (vých.  Mor). 

hledaná  v.  tráva. 

hFeddti  dívati  se,  koukati:  Hledím, 
jedú-li  to  naši.  Hledi  jak  hrom  do 
kubaně  (Zl.)  =  jak  hrom  do  potoka, 
do  duba  (Opav.)  =  posupně,  mračí 
se,  jak  vraná  do  kosti  (upřeně),  výr 
(bystře),  žába  z  kýšky,  z  prachu 
(smutné),  ešče  hledí  jak  čížek  (dítě, 
jež  by  už  mělo  spáti),  div  si  očí  ne- 
vyhledí  (Zl.).  Hledal,  jak  by  chťél 
vypáliť  dědinu  (Slav.  ČL.  X.  303).  — 
Jak  to  všbcko  krásně  hledí  (zeleň 
po  dešti;  srovn.  »má  to  pěkné  oko« 
Zl).  Hfeďél  sem,  že  to  kmucháček 
=  myslil  jsem,  dívaje  se  z  daleka 
(Zl.).  On  ti  nehledí  na  zlé  =  nechce 
tvého  zlého.  Tož  hleď  sa  tyl  dyž 
by  ůa  brzo  vlastníma  penězi  od- 
dífali!  =  podívej  se  (Slav.  ČL.  XI. 
323).  Hleď  si  ho  (hleďte  si  ho, 
hredtee  si  ho),  co  by  on  si  navy- 
mýšfál  a  p.  =  podívej  se  na  něho. 
2.  hlídati,  opatrovati:  Toho  neuhledíš, 
dybys  jak  hleďél  =  neuhlídáš,  na  př. 
domácího  zloděje.  Co  sa  teho  na- 
hledím,  a  dycky  jednaká  nepodara. 
Nebude  můa  měť  kdo  dohfeděť  = 
opatrovati  do  smrti.  3.  pilen  býti 
čeho:  HFeďél  toho  živě,  hfeďél  učená, 
hreď  práce  a  nech  hlupoty. 

hTedíčeki  eufrasia  off.  (bot). 

hlecfhamne  (nesklon.),  antirrhinum 
orontium  (bot.). 

hrechnif,  do  holá  odříti  (strom 
z  listu). 

hTechnif  sa,  mozoliti  se:  Co  sa 
já  nahfechním,  už  nikam  nemožu 
(val.). 

hFenOi  věru:  Dyby  ně  mama  na 
trávu  dala,  hleno  bych  já  jí  batoh 
nažala  (Bart.  II.  147). 


96 


hifdat  =  hledět:  Otec  do  psá- 
nfčka  hlídá  (Suš.  124).  Hlídá,  jak 
be  měl   dědino   vepáltt   (záp.  Mor.). 

hlfn,  -u,  nános  hlíny,  naplavenina 
(Slav.  ČL.  X.  296). 

hliňák,  hrnec  hliněný. 

hllnčlstýy  červený  jako  hlinka 
(val.). 

hliňhák,  hmyz  klíště  (sev.  Mor.). 

hllnica,  -ce,  druh  švestkového 
ovoce  (v.  t.). 

hlinistýi  co  v  sobě  obsahuje  hlínu, 
je  spojeno  s  hlínou  (val.). 

hlinka  m.  1.  kůň  barvy  hlinkové 
(Falb):  Kerého  (koně)  mně  dáte? 
Teholi  vraného  febo  teho  hlinku? 
(Suš.  579).  2.  ovce,  »má  hubu  hlin- 
čistú<   (val.). 

hlinský,  hrob:  Mladej  se  dostal 
do  hlinskýho  =  zemřel  mlád  (Maš.). 

hllsta,  většinou  zemní  i  střevní; 
těmto  zde  onde  i  >škrkavky«  říkají, 
oněm  červi.  Hlísty  jsou:  srdeční 
(v.  srnice),  játerní,  krevní,  střevní 
(Mor.  lid  224).  Po  zelí  zbúříja  se 
ně  hlísty  =:  » zvedá  se  mi  žaludek* 
(Slav.  ČL.  XI.  324).  Hlísty  ščíja, 
hlísta  se  mi  uscata  (žáha,  páleni) 
Zl.    To  je  hlísta  člověk  =  slaboch. 

hifstnfk  =  zeměžluč. 

hliva  1.  herka,  2.  houba  agaricus 
ostreatus. 

hlivéf,  živořiti  (laš.). 

hlíza,  -ze:  Dobytče  má  hlízu  = 
bolavé  tělo  (Mor.  lid  261). 

hllzovatý:  Dítě  je  hlízovaté,  má 
drobné  hlísty  (srnice)  Vyhl.  VI.  XIX. 
146. 

híb  (híúb),  1.  košťál  zelný,  2.  ne- 
motora:  Ty  híbel  (Vych.) 

htobif,  tlouci,  bíti,  klovati :  Mlynář- 
ský hlobí  na  klíny  (Kda  II.  258). 
Karel  vyrypovál  (utíkal),  až  v  zadek 
patama  híobíí  (Slav.  ČL.  X.  32). 
Jatli  Mobili  do  stromů.  Ten  htobíl 
říká  se  o  silném  tabáku  šňupavém 
t  hlobí  hlavou  (Slav.  ČL.  X.  376). 
Zahtobíl  kůl  do  země.  Zhlobít  desky 
(sbil).  Ten  sa  híobíl  (udeřil).  2.  jistil 
Tu  máš,  Mobl  ATe  sa's  naMobí}: 
(Vek.)  3.  prositi:  Tak  sem  ho  hío- 
bi}a,   až  sem    to   dostala   (val.,  laš.). 


htobnúf,  udeřiti  (val). 
htodek,  ohlodaná  kost:  tvrdý  jak 
htodek.   Ty  tvarůžky  sů  jak  Modky 

(Zl). 

Hlohůvky,  pL  f.,  trať  (Hrádek). 

htomozina,  padálky  (v.  t.)  záp. 
Mor. 

hlouki  (-Ó-),  místo  v  zahradě,  kde 
se  voda  stéká  (han). 

hloupá:  Jak  ho  tá  htópá  chetne 
=  když  vyvede  něco  hloupého  (Mal. 
XXIII.  222). 

htoza,   -ze,  sušené  ovoce    (slov.) 

Htozca  (=:  -ce,  pl.  m.),  trať  (Drno- 
vice). 

htozikůrka,  lakomec  (Vych.). 
htoiek  =  hloh  (vých.  Mor.). 

htoiina,  hlohové  křoví:  Seděli 
chlapci  za  hložinú  (Suš.  157). 

htoilnka,  plod  hlohu  (čertova 
hruška  laš.). 

htoiková  zlni«i  bývá,  když  kvete 
h}ožek. 

htúb  1.  košťál  zelný  (hornoluž. 
hlubik),  2.  nadávka  vesničanům 
(Frenštát). 

htubo6l  =  hlubočina:  Hlubocí, 
hlubocí,  tam  sa  voda  točí  (Suš.  375). 

htuboko :  Pij  hluboko  I  =  napij  se 
hodně;  pij  hlúbějl  =  napij  se  víc 
(val.). 

htubovnlk,  vdolek  potHtý  poseka- 
nými hlúby,    na  másle   usmaženými 

(val.). 

htucháň,  -a,  kdo  slyšeti  maje,  ne- 
slyší. 

htuchaňa,  -ně  n.  hluchá  nemoc, 
hlavnička  (horň.). 

htuchoň,  -a,  nadávka  hluchému 
(vých.  Mor.). 

Hluchov,  trať  (Blansko). 

htuchý  jak  pantok,  jak  peň  (pařez). 
»MáS  zasej  hluchý  týdeftř«  —  kdo 
neslyší,  nerozumí,  neposlouchá  (ZL). 
Htuchý  htas,  dumpfe  Stimme  (laš). 
Máme  už  hluchý  rýl  =  tupý  (Slav. 
ČL.  X.  33). 

hluky,  pl.  m.,  dřeváky  (záp.  Mor.). 

hlup,  stín :  Zahrada  je  v  hlupu 
(Vel.  Meziř.). 

hlupanda,  ženský  hlupák  (dok. 
162). 


97 


htúpina  =  htůpota,  hloupost  (Slav. 
ČL.  X.  37).  Co  budeš  vyváďat  za 
hlůpiny!  (Slav.  ČL.  XI.  485.) 

hlupiti  stíniti:  Zeď  hlupí  zahradu 
(Vel.  Meziř.). 

htupkavý,  přihlouplý. 

htúpnúfi  blázněti:  Mupně  =  blázní, 
šílí;  zhlupli  =  zbláznili  se  (laš.). 

htúpota  =  hloupost:  To  sú  bab- 
ský hlupoty  (dok.  277). 

htúpý  jak  poleno,  sádto,  baraní 
roh,  až  bečí.  Co  je  hlůpýmu  po  roz- 
umu! (Dok.  76.) 

hlušica,  -ce,  bluma  (švestkové 
ovoce). 

hrůza,  -ze,  1.  hnis  z  rány,  z  bo- 
láčky (val.).  2.  dětská  nemoc,  průjem 
s  vrhnutím  spojený  (Vyhl.  VI.  XIX. 
146).  Na  Valaších,  když  díté  umře 
na  neznámou  nemoc,  praví  se,  že  je 
» hrůza  zaféla*.  3.  =  hloza,  sušené 
ovoce  vařené  (dok.  84). 

hluzovinai  hloza,  ovoce:  Na  stro- 
mech už  se  našla  hluzovina  pro  děti 
(Rok.  I.  100). 

hTuzovitý  strom,  »brantovitý«  (Zl). 

hTuzovník,     scrophularia    nodosa 

(bot.). 

hmácnúf  (val.  =  hňácnút  (v.  t). 

hmlica,  -ce,  mžení  (!aS.). 

hmour  n.  mhour,  suché  jehličí  na 
stelivo  (záp    Mor.). 

hmyz.  Hmyzu  všímá  si  lid  hlavně 
se  stránky  jeho  škodlivé  a  jakožto 
» nečistý*  nazývá  jej  souborným  jmé- 
nem hmyz  (Loštice),  hemez  (e,  f.) 
Bystřice  Pern.,  bšigale  pl.  m.  (Zá- 
břežsko).  Na  Brumovsku  hmyz  je 
»lecico  drobného:  králíci,  drobné 
ryby,   hnus  natrýzněný   ve  stodole. « 

hňácnút  sebú,  spadnouti:  Jak  je 
tá  Javka  vysoká,  tak  sem  sebú  hňáct 
dolů  (slov.,  val.). 

hňapi  kus:  chleba  (Vah.). 

hňáp  1.  noha  (opovrž.),  2.  veliká, 
neforemná  bota  (vých.  Mor.). 

hňápat,  -pu,  1.  násilně  do  čeho 
bíti.  2.  Všecko  zhňápe  =  sní.  Ten 
toho  zhňápál  =  snědl  (opovrž.).  3. 
vyhňápái  se  na  chodníku  =  vyne- 
řádil  (slov.,  val.). 

hňápnúf,  udeřiti  (Jicko). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


hnát:  »Ja  tam  ho  hnali,  kady  on 
šét«  poř.  =  »láry  fáry,«  zamítá  se 
námitka  (Slav.  ČL.  XI.  49).  Goralka 
z  nich  hnata  jak  z  bečky  =  čpěla 
(Slav.  ČL.  XI.  229).  Já  sem  se  k  vám 
hnaía  že  na  koblihy,  a  vy  máte  ze- 
máky (Zl.).  Žene  na  sebe  velice  = 
rychle  mluví  (Vek.).  Dyby  ten  pa- 
náček tak  na  sebe  nehnal,  TepŠí  by 
mu  byto  rozumět  (Zl). 

hnát  1.  klát  (laš.),  2.  noha. 

hnátek  u  saní,  v.  saně  2. 

hňavíf  (val.)  =  hňápat  (v.  t.). 

hneďi  hneďkaj  (val.),  hned,  hned- 
kaj  (dol ,  pom.),  hnědaj  (laš.). 

hnedka,  hnědý  kůň,  Fuchs;  hně- 
doš,  hnědý  hřebec  n.  valach. 

hnédovraný:  Postůjte,  hnědovrané 
vranky  (Suš.  455). 

hněduFa,  -re,   kráva  hnědá   (val.). 

hňést  i  hňéct,  -tu  I.  těsto  (kneten), 

2.  bot  mne  hněte,  mám  nohu  ohně- 
tenou (tlačí  je  pouze  »tísní«,  hněte 
»tísní  a  dřet).  Sak  nás  botečky  ne- 
hnětů  (Suš.  433).  Tak  ona  (smrť) 
ho  hněce,  ež  z  ného  krev  teče  (Suš. 
12).  Mora  chodí  hněsť  lidi  (Vyhl. 
VI.  XIX.  149).  3.  mrzeti,  rmoutiti: 
Velice  ho  to  hněte.  Taková  řeč  ho 
musí  hňésť  (Slav.  ČL.  X.  37). 

hnětka  I.  velkonoční  koláč  zaklá- 
daný (laš.),  2.  (hnetka)  přesná  placka, 

3.  kaše  prosná  zasypaná  moukou 
(han.),  4.  kaše  z  brambor  a  mouky 
(záp.  Mor.),  5.  dítě  »ochalebné«, 
děvče,  jež  se  má  k  mužským  (laš.). 

hnětuFa,  le,  děvče,  které  se  dává 
» hňésť*,  objímati  (laš). 

hněvnlk,  s  kým  se  kdo  hněvá: 
Pošlite  mně  pro  dlužníky,  pošlite 
mně  pro  hněvníky,  ať  dlužníkům  za- 
platíme a  hněvníkúm  odprosíme  (Suš. 

775). 

hněvúse,  pl.  m.,  hnévúsky,  po- 
kračování vlasů  na  krku  v  zadu  ve 
dvou  proudech;  to  přej  sú  nedobří 
rudé  (Vlk  51). 

hněvúšek,  hněvivý:  Nehněvaj  se, 
hněvúšku  (ND.  38). 

hni  (ustrnulý  imper.  slov.  hnouti) 
jenom  ve  spojení  se  záporkou  ani: 
Volái  sem  ho.  ale  on  ani  hni  (ani 
se  nehnul).     Voly  ani   hni   nechtěty 


98 


Z  místa  (ani  se  hnouti).  Už  nemožu 
ani  hni  (ZL).  Kíliň  ani  hni  dálej  (Slov. 
obr.  I.  248).  Nepudu  ani  hni  (han.)> 

hnida:  Už  ti  zas  okřívajú  hnidy? 
=  už  jsi  zas  nezbedný,  rozpustilý 
a  p.  (kluk  po  nemoci,  po  výprasku). 

hnlkaf,  dávati  se  do  pláče,  fňu- 
kati (han.). 

hnfkaf  sa  1.  povalovati  se:  Ty 
by  sas  enom  pořáď  hnikal  a  smýkal. 
2.  zaměňovati  něco  za  něco:  Hní- 
kajme  sa  na  biče!  (Vek.).  3.  hádati 
se,  kočkovati  se:  Oni  doma  sa 
také  v  jednom  kuši  hníkajú  (Vlk  93) 
val.  M'é)  ženu  rád,  nebýt  by  sa  za 
nic  hnfká)  z  jejím  bratrem  (Slav. 
ČL.  XIII.  111). 

hnilicai  -ce,  hmlka  (laš.),  hruška 
>zahniličená«. 

hnitozubý,  kdo  má  vykotlané,  »vy- 
hnilé«  zuby  (Dob.). 

hniíý,  zhnilý,  lenivý  (horft.)- 

hnisat,  sbírati,  shromažďovati  do 
zásoby :  Mosím  si  nahnísat  vajec  na 
zimu.  Nahnísám  si  másta,  syrá  a  p. 
a  prodám  (Žlutavý  u  Napajedel). 

hniť  =  niť  (záp.  Mor.). 

hniti  spáti,  lenošiti  =  Dokúď  bu- 
deš hnit?  Už  bys  moht  stát. 

hnízdě,  -ěte  =  hnízdo  (Třebíčsko). 

hnízdit  se,  dělati  si  pohodlné 
místo  v  posteli,  na  židli  a  p.:  No, 
brzo-li  se  uhnízdíš?  Už  se  uhnízdit. 

hnlždlt,  tlouci:  Jož  máme  všecke 
škraně  vod  té  bifmovke  (bití)  po- 
hnízděny  (arch.  I.  253). 

hnojačka  (laš.)  =  hnojflvka  (slov.), 
hnojová  voda. 

hnojnlca  1.  hnojová  voda  (záp. 
Mor.),  2.  boční  deska  hnojného  vozu 
(vých.  Mor.)  v.  vůz  IV. 

hnot  =:  hunt,  špalek  (Lor.). 

hnotuň,  nátoň,  špalek  (Lor.). 

hňoupat  (-Ó)  do  sebe,  nemírně 
jísti  (Kunštát);  srovn.  hňápat. 

hňuhňaf  =  ňuhnati,  nosem  mlu- 
viti: Vodní  mužík  hňuhňal  (Kda  II. 
260). 

hňuSi  ster,  setřená  sláma,  seno 
a  p.  (vých.  Mor.\ 

hnusit  1.  tísniti,  zmáhati:  Veliké 
stromy  hnusily  malé.  Práca  ho  hnusí. 
2.  kaziti:    Strom    moc   hyne,   a  lidi 


a  děcka  dosť  to  hňusijú  (dok.  131). 
Pantáta  se  mrzel,  že  se  mu  zhňusí 
louka,  když  sekáči  se  do  rozbředlé 
louky    bořiti   budou    (2ď.  obr.    68). 

hňusno,  obtížno,  těžko:  Rý)  sem 
zahradu,  musím  toho  nechať,  ide 
ně  to  hňusno  (Slav.  ČL.  X.  33). 

hňusoba,  nečistota,  nečistý  člověk: 
Ach,  ty  hňusoba  ohavná  I  (Dob.) 

ho  (Jicko),  ku  (horň.),  zvuk,  jímž 
se  ozývají  na  zavolání:  »Bětol<  >hu!« 

hobárka,  hovor  (Záhoří  lip.). 

hober,  -bra  =  hoblík  (laš.). 

hobfena,  ženská  špatného  chování 
(val.). 

hobličky,  pl.  f.,  ledviny  (val.). 

hobtýňaf  sa,  hnízditi  se  (v.  t.)  val. 

hobořit  =  hovořit:  Ach,  Bože, 
což  ona  hoboří,  když  se  k  ní  šo- 
hajek posadí  (Suš.  765). 

hoda,  euf.  voda:  Vem  to  hoda! 
(Mor.  lid  103.^ 

hoden  s  inf. :  Kolíne,  Kolíne,  ne- 
jsi hoden  státi  1  (Suš.  585.)  Včil  já 
nejsem  hoden  po  té  zemi  chodit, 
ale  sem  já  hoden  do  ohně  mne 
hodit  (Suš.  32). 

Hodin,  les  na  Vizovsku. 

hodina :  Když  bila  hodina  (t.  jedna) 
Suš.  136.  Vo  hodině  stal  (Dačicko). 
Byta  hodžina  po  poledňu  (Lor.). 
>0  hodině*  (nikoli  >o  jedné*)  slyšel 
jsem  také  na  českém  venkově.  — 
Pán  nehleděl,  esli  je  tam  o  své  ho- 
dině (=  v  čas). 

Hodiny,  trať  na  Vizovsku. 

hodinicy,   kakost  (bot.)   dok.  126. 

hoditi  se  je  sloveso  trvací:  To 
sa  mi  nehodí  (praes.).  Bude-li  se 
hodit  (dřevo),  budem  kostel  robit 
(Suš.  548).  To  sa  nehodí  (schickt 
sich  nicht).  Dnes  se  nehodí  orat 
(nelze).  To  se  nehodí  jest,  obléct  a  p. 
Jeden  (prsten)  sa  mi  na  prst  hodí}, 
a  ten  druhý  mi}ému  (Suš.  637).  No 
nehubujte,  dyť  sa  to  hodí  ešče  udě}af 
=  může  se  udělati  (val.).  To  se  mu 
nehodí  délat  =  nesluší.  Hnilý  Wát 
nehodí  sa  ani  do  kamen  dat  (Suš. 
343).  On  se  nehodí  hospodským  -=. 
za    hospodského    (Mal.  XXIV.   67). 

hodlivý,  hodící  se,  tauglich:  Nčni 
hodiivy  (na  vojnu).  TěFa  hodlive  na 


\ 


99 


odstaveni  (laš.).  To  něni  každému 
hodlive.  Néni  to  hodlive  =  nehodí, 
nesluší  se  to  laš.  —  Také  ve  smyslu 
» hodný «  =  velký  (laš.). 

hodnačlf  sa,  honositi  se,  vynášeti 
se:    To   sa   to   hodnačito  u  muziky 

(val.). 

hodné  1.  hezky:  V  tom  kostele 
je  hodné.  Udělal  to  hodně  =  dobře 
(Zábřežsko).  Tady  se  vám  hodné 
půjde.  2.  hojné,  mnoho:  Letos  bude 
hodně  ovoca,  nebo:  letos  bude  hod- 
ného ovoca.  Už  ich  máme  hodných 
=  hodně. 

hodný  1.  hodící  se:  To  je  nanic 
hodné  1=  nehodí  se  na  nic  (ZL).  2. 
hezký :  Šohajíčku,  čí  si  ř  Velice  hodný 
si  (Bart.  III.  217).  Nejhodnější  panny 
tu  ňó  (poctivostí)  pohrdají  (Suš.  252), 
3.  kdo  dobře  vypadá:  Chvála  Bohu, 
šak  ste  hodní  (val).  4.  bohatý, 
vzácný:  Jim  to  bylo  velice  líto,  že 
tak  hodná  paní  jim  odepřela  almužny 
(Kda  II.  75).  Já  budu  chodiť  po 
hodných  lidech  a  budu  mořiť,  a  vy 
budete  léčiť  a  hojiť  (Kda  II.  99). 
To  enom  ti  hodňéjší  choďávali  na 
zól  (sál)  Slav.  ČL.  X.  296.  5.  dosti 
velký:  Hodný  kus.  Má  hodnú  izbu. 
Holianské  pastocha  má  hodnýho 
lenocha  (Suš.  555)  =  pořádného, 
velkého.  Dyby  pán  Bůh  hodnéj  vody 
ráčil  dať  =:  velké  (Suš.  225).  6.  sta- 
tečný: Keď  si  ty  cMap  hodný,  stoj 
ty  sám  do  vojny  (Čerň.  45).  7.  Byla 
hodná,  chodila  hodná,  a  s  kým?  =*: 
těhotná  (han.). 

hodoňka,  zimnice,  nazvaná  tak  od 
města  Hodonína,  v  jehož  bařinatém 
okolí  zvláště  řádívala:  Přišla  mně 
novinka,  že  moju  milenku  chytila 
hodoňka  (Suš.  142).  Bodaj  ťa,  sy- 
nečku,  popadla  hodoňka  (Suš.  343). 

Hodoňovec,  trať  (Blansko). 

hodura,  -Te,  dobytče,  které  se  za- 
bíjelo na  hody  (posvícení).  Koupilo 
se  na  obecní  útraty  a  páslo  se  na 
obecní  pastvě  (ČL.  XII.  152  han.). 
Když  měly  býti  »veleky  císařsky 
hode«,  sestupovali  se  sousedé  po 
dvou,  po  třech  a  šli  do  Kokor  na 
tarmak    >kópiť  hodulu«.     Bývala  to 


obyčejně  krmná  jalovice    (Vyhl.  II. 
160). 

hody,  pí.  m.,  kytka  rozmarýnu 
v  hody  (posvícení)  Zábřežsko. 

hofer  1.  =  domkař  (v.  t.)  val. 
2.  podruh  (slov.,  han.). 

hoferstvf:  Mladí  Trčáki  bývali 
v  hoferstvů  =  v  nájmu  (Slav.  ČL. 
XII.  43). 

hofrava,  podruhyně,  obyč.  osamělá 
vdova  bydlící  v  domácnosti  cizích 
lidí  (val.). 

hóg,  hoghógí  coufni  I  velí  se  volům 
(vých.  Mor.). 

hogat,  hógnút,  coufati;  hogaj, 
hógnil  =  hóg  (vých.  Mor.). 

hogča  volky!  =  v  právo  (Bart. 
II.  303). 

hodřňaf  (val.)  =  hogřňat  (slov.): 
Kolébka  hogřňá  (třením  o  zem  pů- 
sobí hřmot).  Děcko  sa  v  kolébce 
hogřňá  (kolébá).  Vůz  sa  hogřňa 
(nejde  rovno). 

hogýňaf,  intens.  slov.  hogat  i  ho- 
gřňat 1.  uhýbati  něčím,  2.  třískati 
něčím. 

hoch.  Hoši  známi  jsou  jenom  na 
západní  Moravě,  jinde  jim  říkají 
chlapci,  na  Laších  synď.  Či  su  to 
synci  ř  Kaj  iděté,  synci  >  Jinde  užívá 
se  toho  slova  v  tom  smysle  jen 
v  čísle  jednotném:  Čí  je  to  synek? 
Zvláště  tvarem  zdrobnělým:  Čí  si, 
synečku  ? 

hoj.  Povelem  hojí  hoj!  hoj!  chlá- 
cholí se  dobytek,  aby  se  neplašil, 
nebo  aby  šel  pomalu. 

Hoja,  -je,  příjmení  (val.). 

hojačka,  hojivá  zelina  (Peck). 

hojakačka  =  helekačka  (v.  t). 

hojakat  =  helekat  (v.  t):  A  já 
na  ťa  hojakám  (Suš.  529). 

hojař,  neučený  lékař  (val.). 

hojasa  =  hejsa,  výraz  veselosti: 
Hojasa,  hojasa,  nožky  moje!  (Suš. 
631.) 

hojeboj:  Ho  nich  je  všeho  hoje- 
boj  =  hojně,  nazbyt  (Maš.). 

hojička,    lenurus  cardiaca    (bot.). 

hojka,  plantago  maior  (bot.)  horň. 

hojkačka  n.  hongačka,  houpačka. 

hojkat  se  n.  hongat  se,  houpati 
se,    od    refrénů    popěvků     při    tom 

7* 


100 


zpívaných:  hoj  hoj  hojany,  hoja 
hoja  hojky  (ND.  22). 

hojná  večera  je  na  Valaších  večer 
před   štědrým    dnem   (Mor.  hd  11). 

hojně,  mnoho:  Hojně  nas  byto. 
Ešče  teho  mamy  hojně.  » Kolik  to 
koštovalo ?«   »Něhojně«  (laš.). 

hora,  -e,  hůl:  Čaká  ťa  za  dveřmi 
ta  dubová  holá  (Suš.  426).  HoFa 
užívá  se  jen  o  dlouhé  holi  s  křížkem, 
na  níž  se  spouštějí  putny  do  studně; 
na  podpírání  je  hůlka  (Slav.  ČL.  X. 
296). 

holajznik  =  plezmero  (v.  t.),  trhan 
s  holými  ňadry  (Novoměstsko). 

hotan,  kdo  je  holý  pozbyv  všeho; 
na  př.  kdo  v  kartách  prohraje,  praví: 
Sem  holan  (Opav.). 

Holanda,  trať  (Blansko). 

holének,  holé  (nahé)  dítě,  ptáče 
(Jevíčko) 

holandr  1.  druh  holubů,  2.  houba 
boletus  sanguineus  (val.). 

hoFandské  sukno,  světle  červené: 
Začervenala  sa  taják  holandské  sukno 
(Slav.  ČL.  XI.  482). 

holdán,  holdař^  holdin,  potulný 
žebrák  (Dačicko). 

holdovat,  choditi  po  žebrotě  (Kun- 
štát). 

hoFenka  =  holička,  švestka  po 
odkvěte  (Vek). 

Holešov,  údolí  u  Rouštky  (Vek.). 

hoígýňať:  Vůz  hoígýňá  v  juha- 
ftách  (vyhloubeninách),  jedno  kolo 
jde  dolů,  druhé  nahoru,  když  je 
v  jedné  koleji  jáma;  Budu  já  sa  na 
tom  vozisku  hoígýňať?  (Val.) 

holíca,  -ce,  pšenice  holá,  bez  ostí, 
a  je  buď  bílá  nebo  červená. 

holíkat  =  helekat:  Ráda  si  za- 
holíkala  do  té  mlhy  (VI.  XVIII.  Pitt.) 

holina,  nevzdělaná,  neporostlá 
půda. 

holiška,  střešně  nebo  trnky 
(švestky)  z  květu  zasedlé,  zelené  šlo- 
vou bolišky,  holičky,  holinky,  ho- 
Tenky. 

holizdra,  kdo  nemá  co  obléci 
(Vah.). 

hotobrúšky,  s  holým  břichem 
(Dob.). 

hotofif,  hulákati  (laš.). 


hotohúmnlca,  mlat  v  poli  na  oko- 
paném trávníku:  V  sucho  svět  ten 
rok  omtácí  na  hotohumnicách  (Dob.). 

hotomráz,  holomrazky,  holomraz- 
nice,  mrazy  na  holo,  bez  sněhu  (vých. 
Mor.). 

holomúcká  smrt  na  tamějších 
uměleckých  hodinách:  Byla  vyzáblá, 
no  hotová  holomúcká  smrť  vám 
(dok.  88). 

horoplcha,  vysoká,  neohrabaná 
ženská  (val.):  Taková  hofopicha,  co 
dostala  hiavů  do  tía  (Slav.  ČL.  XIII. 
372). 

hotof,  -i  f.,  holá  zem  v  zimě  (val.). 

hotota,  »ruka«  u  cesty  (val.,  laš.). 

hototovaf,  hulákati  (laš.). 

holoubkovat  se  (-ó-)  milkovati  se 
(Jevíčko). 

hoFstra,  vysoká,  neobratná  ženská 
(Dob.). 

hoFštánek,  nákrčník  z  drobných 
korálků  navlečených  na  žíni  a  pro- 
strčených červenou  neb  zelenou  tka- 
ničkou (val.). 

holub:  bit  holobe  =  vyskočit  a 
nohama  ve  vzduchu  o  sebe  udeřit 
(dětská  hra)  Maš. 

hotúbek,  holúbeček  —  holubinka, 
holubička,  slova  lichotná:  Počkaj 
mia,  můj  milý,  můj  holúbku  sivý 
(Suš.  383).  Lež  s  Bohem,  můj  milý 
synečku,  lež  tu  s  Bohem,  sivý  holú- 
bečku  (Suš.  185).  Nemožu,  synečku, 
sivý  holúbečku,  na  tebe  zapomnět 
(Suš.  225).  Pověz  mi  děvečko,  sivá 
holubečko  (Suš.  371).  Stávaj  hoře, 
sivá  holubičko  (Suš.  352). 

hotúbek,  holubica  ilaš.),  houba 
agaricus  russula. 

hotuběna,  kráva  zcela  sivá,  barvy 
holubí  (val.). 

hotubí  hrahurec,  astur  palumba- 
rius  (Kelč). 

hotublnec,  trus  ptačí. 

hotúz  I  hotúz  přivolávají  se  holubi. 

hoíý,  nepokrytý:  Padni  na  holé 
kolena  (Suš.  A).  Býí  z  holým  krkem 
(neovázaným).  Býl  z  holá  hlavu  (ne- 
pokrytou; hlava  bez  vlasů  je  oblezlá, 
lebavá).  Holé  vrchy,  skaty  (nepo- 
rostlé;  v  tom  smysle  nikdy  »nahý€ !). 
Spali  zme  na  holé  zemi.  Pod  holým 


é 


\ 


101 


nebem  museli  mu  odpřisahať  = 
čirým  (Kda  II.  43).  Švec  Sel  pod 
holé  nebe,  padl  na  kolena  a  děkoval 
pánu  Bohu  za  ten  dar  (Kda  II.  190). 
Živím  se  na  holé  ruce  (dělnickou 
pracf).  Kdo  na  to  z  holých  ruk  stačí? 
(dok.  161).  Ženy  majú  ostré  meče 
a  my  máme  hoíé  ruce  (Suš.  442). 
Do  Ameriky  jeďa  ihéí  peníze,  a  při- 
jeďa  tam  být  hotý  (bez  krejcaru). 
Já  jím  dám  poslední  krejcar  a  potom 
ostanu  hotý  (Slav.  ČL.  XXI.  323). 
Dy  tu  nejmladši  vydával,  hole  stěny 
ji  věnoval  (Suš.  118).  Ostala  mu 
holá  chalupa  (bez  polností)  ^Žď. 
obr.  15.  Dávat  si  mi  hoty  oves,  a 
včul  němaš  ani  stamy  =  samý  čistý 
(Suš.  175).  Šak  z  teho  má  holú  škodu 
=  nic  než  škodu  (ČL.  XI.  375  Šeb.) 
Být  hotá  tata  =  samá  záplata.  Hotý 
vták  =  netopýr  (podl.).  Přídě  Hotá, 
poď  do  dota  =  smrt  (Slav.  ČL.  XII. 
276). 

holýš,  -a,  holátko  ptáče  (dok.  41). 

homkati  houpati:  To  je  zvoní  Tře 
štvrti  hodině  mosijó  homkat,  než  na 
obě  dvě   straně  bije   (Vyhl.  II.  22). 

hompat  se,  houpati  se  (záp.  Mor.). 

homůtka  1.  homolka  (mor.  tva- 
růžek), 2.  homůtky,  malva  silvestris 
(laš.). 

houmat:   Hómá  plnó  hobó  =  jí 

(Maš.). 

hon  1.  jitro  pole  (val.).  2.  Na 
Brodsku  až  do  let  70tých  minulého 
století,  jak  dřív  i  jinde  na  Moravě, 
všecky  polnosti  jedné  obce  rozděleny 
byly  na  troje  hony.  Na  jedněch  se 
sely  oziminy,  na  druhých  jařiny,  třetí 
hony  byly  úhory  (Mor.  lid  55) :  Už 
byl  od  ní  na  dva  hony,  ještě  na  něj 
volala  (Suš.  598).  Záhlenské  pozemky 
rozděleny  byly  na  čtyry  hony  = 
tratě  (Vyhl.  I.  108).  3.  hany,  jednot- 
livé pole  od  meze  k  mezi :  Na  troje 
hony  ho  slyšet  (Zl.). 

honák  pomáhá  na  salaši  >vala- 
chovi<  pásti,  obrací  ovce  od  škody 
a  při  dojení  přihání  jednu  po  druhé. 

honce,  pl.  m.,  honcování  zvířat: 
Náš   macek  chodi   na   honce    (laš.). 

honcovat  se,  pářiti  se:  Zajíci  se 
honcujú. 


honcurai  -le  1.  samice  zvířecí, 
která  se  honcuje,  2.  o  děvčeti,  které 
se  honí  za  chlapy  (horší  než  >bě- 
hula) :  Och  ty  vojenko,  och  ty  hon- 
culo!  (Kda  II.  42.) 

Honécko,  trať  (Buchlovice). 

honem,  komp.  honemši :  Kerý  ho- 
nemši?  Truhly  byty  enom  tak  zhto- 
bené  na  honem  (Slav.  ČL.  XI.  381). 

honěná  kaša  (Jicko)  =  honěnka 
(Slezsko),  kaše  lámanková,  z  láma- 
ného ječmene. 

honénica  v.  pajta  (val.). 

hongat  sa,  houpati  se  na  hongači 
(kolébači),  spleteném  ze  dvou  silných 
prutů  s  vrby  ohnutých  (Zl.). 

honilka,  kráva,  která  se  pořád 
honí  (běhá)  a  nezůstává  stelná  (Da- 
čicko). 

honit:  Co  tu  honíte?  1=  děláte 
(Zl.).  Srovn.  lat.  agere. 

honit  se:  ovca,  kočka  a  fena  se 
honí,  je  nahoněná  n.  skotná. 

honora,  okázalost:  Détá  to  z  ho- 
nory (Zl.).  Nekerý  ty  ženský  prová- 
dějí enom  honoru  s  téma  nošama, 
kerá  větší,  tá  větší,  a  potom  se  str- 
hajú  =  dělají  to  z  honosivosti,  pyšní 
se  tím  (ČL.  XI.  272  Šeb.). 

honosnatý,  honosivý,  sebevědomý 
(val.). 

hont,  kus  dřeva,  špalek,  lať  (val.). 

hontina,  deska  stropní  (val.). 

hontový  ptot,  z  hontů  (větších  latí), 
při  vrchu  proutím  spletených  (slov.). 

hop :  Vzal  to  hopem  =  pospíchal 
s  prací  (Maš.). 

hopadora,  nešika:  To  je  jakási 
hopadora  (Dob.). 

hopajda,  kdo  poskakuje  při  chůzi. 

hopapa,  svaliti  se  (v  dětské  řeči). 

hópat,  nepěkně  skákati. 

hopsá,  hopsasa,  dětské  říkadlo 
při  poskakování  (ND.  23). 

hopsoň,  -a,  dítě,  které  stále  hop- 
suje,  neposeda  (ZL). 

hoptá6,  druh  tance  (Suš.  602). 

hopýc  I  říká  se  dítěti,  když  upadlo 
(val). 

hopýňaf,  škaredě  poskakovati 
(val.). 

hoř  =  hoře,  na  Přerovsku  mase. 
(Mal.  XXIII.  161),  na  záp.  Mor.  fem. 


102 


hora,  hory^  les:  Starý  Křupala 
odešéí  do  hor  (Slav.  ČL.  XI.  225). 
Půjdu  ráno  do  hor  (SuS.  683).  Kram- 
pota  dětát  v  horách  =  pracoval 
v  lese  (Vlk  10). 

horaói  hořeti,  hoře  =  hoři  (Opav.). 
Horala  linda  linduška  (Suš.  641). 

Hořák  =  Horák,  obyvatel  hor: 
Hořáci  pokú{>á  kde  jakého  tahúna 
(koně)  Jicko. 

horansko.  V  rozlehlejších  dědi- 
nách horní  konec  osady  nazývá  se 
horansko^  prostředek  postředňansko^ 
dolní  konec    dolansko    (vých.  Mor.). 

horcokovat,  dfirazně  pohádati: 
Půdo,  půdo,  jen  na  mě  tak  nehoř- 
cokuj!  (Maš.) 

horcovaf,  řítiti  se:  Kamení  horco- 
vato  dolů.  Zeď  zhorcovata  (val.). 

hoř6l6ná|  chrysanthemum  leuc. 
(bot.). 

hoře  =  na  hoře,  na  horu,  vzhůru 
(slov.,  val.,  Frenšt),  vzouru  (dol.), 
na  hoře,  na  horu  (Jicko),  na  vrchu, 
na  vrch  (laš.):  Kačky  uteču  hoře 
potůčky  (Bart.  III.  759).  Zajíc  hoře 
kopcem  utěkál  (Bart.  III.  760).  Staň, 
Aničko,  hoře  (Suš.  130).  Vyleťál  tě 
sokol  hoře  nad  oblaky  (Suš.  186). 
Drží  sa  hoře.  Tedy  byl  ešče  hoře 
(op.  přišel  nízko,  na  mizinu).  A  tak 
si  s  ňú  (dcerou)  hoře  vedla,  žádnému 
jí  dat  nechtěla  (Suš.  134)  =  byla 
na  ni  hrdá,  zakládala  si  na  ní. 

hořekat  si  =  hořekovat  (val.): 
Syn  si  hořeká  (Bart.  I.  84).  Tak 
hořekala  si  tetka  (Slav.  ČL.  XL  323). 

horem  pácem,  vzhůru  nohama: 
Převalil  sa  horem  pácem  (Zl.). 

horenský,  z  horního  konce  dě- 
diny: Provod  jede  proti  nám,  po 
věnečku  nese  nám,  tem  horenským 
panenkám  (Suš.  769). 

hořet  si  něco,  hoře  z  něčeho  po- 
ciťovati: Její  matka  naříkala:  Nic 
bych  si  to  nehořela,  dybych  ešče 
dceru  měla  (Suš.  778). 

hori6|  -e,  f.,  horkost,  horečka 
(Val.  Klobouky). 

hořfkat  si  =  hořekovati  (dol.  a 
laš.),  v  Morkově  u  Nov.  Jičína  oříkat: 
Ty  děti  si  hlasitě  hoříkajú  (dok.  91). 


horina  =  hora  (horA.):  Daleko 
je  za  horinú,  za  zelenu  javorinú 
(Čerň.  66). 

hořké  kvltfi  anthemis  arv.  (bot.) 
Slezsko. 

horknút,  heiss  werden  (slov.). 

horkúcf,  horkúcný,  horoucí  (val.) : 
Zem  je  hrozně  horkúcí,  zdálo  sa  ně, 
že  nohy  upálí  (Vek.). 

horlivý:  Byl  sem  horlivý  nad 
takovým  pořádkem  =  horlil  jsem, 
horšil  jsem  se  (Vyhl.  I.  107)  Můj 
Janíčku  dobrotivý,  budeš- li  na  mňa 
horlivý?  Neb  já  sa  ťa  hrozně  bojím, 
kerak  já  s  tebú  obstojím  =  náhlý, 
prchlivý  (Suš.  785).  Zpomeň  si,  mój 
milý,  na  mój  horlivý  plač  =  hořký 
(Bart.  Ii;.  431). 

l-lorna  (na  Hornách),  trať  na  Vi- 
zo vsku. 

Horňáci,  obyvatelé  horní  (horské) 
krajiny,  na  východní  Moravě  tolik, 
co  na  západní  Hořáci :  Býl  na  Hor- 
Aákoch,  půjdu  na  HorAáky. 

horňan,  obyvatel  hor,  op.  polán 
(z  údolí)  val. 

horní  větr,  východní;  h.  hlava, 
vysoká  tyč,  na  jejímž  vrcholu  upev- 
něna je  kytice;  znamení,  že  hora 
(vinohrad)  je  zaražena  (zahájena) 
(LN.  II.  15). 

IHorniĎky,  trať  (Blansko). 

horno:  Horno  je  mi  horno  na 
mojem  srdečku  (var.  hoře  je  mi  hoře) 
Suš.  235. 

hornosf,  hoře,  žalost  (val.):  vřed 
z  hornosti  (Mor.  lid  208). 

horný,  vrchní  dozorce  nad  vini- 
cemi, volený  z  obecního  výboru; 
jemu  podřízeni  jsou  hotaři,  placení 
hlídači  (LN.  II.  14). 

horoň,  -a,  chlap  jako  hora  (val.). 

horopácemi   horempádem   (Kun- 

štátj. 

horovýi  lesní  (val.,  laš.). 

horúcí  1.  hořící:  Di  do  horúcího 
pekla.  2.  velmi  horký:  jídla,  voda. 
•  Horúcí  vrúcí  od  pece  jak  rukavice « 
provolávají  »viřtláci«  na  trzích  a  pou- 
tích. 3.  horký  vůbec,  v  osadách  hor- 
ňáckých,  kde  nevyslovují  ř  a  tedy 
horký  znamená  hořký. 


103 


horúcf  Mska  (n.  dívčí),  lychnis 
chalcedonica  (bot.) 

horúčosf,  vedro:  Zem  se  padá 
(puká)  horúčosťú  (Vych.). 

horuch,  hluk:  By}o  trochu  ho- 
ruchu  (laš.). 

hory6,  horyika,  parno,  vedro ;  ho- 
ryčka  také  =  horečka,   tyfus  (laš.). 

horyr  i.  vysoký  starodávný  klo- 
bouk valašský,  2.  houba  agaricus 
torminosus  (val.). 

hospodář  svadební,  starosvata, 
pořadatel  svatebního  veselí  (Mor. 
svatba  4). 

hospodar6Ík,  praktikant  při  velko- 
statku (laš.). 

hostcová  zelina,  carlina  vulg. 
(bot.). 

hostec  1.  vyrážka.  Hostec  má 
každý  člověk,  a  je  suchý  a  mokrý. 
Od  mokrého  je  dobře  kůřiť  (Slav. 
ČL.  X.  139).  2.  suché  lámání,  rheuma- 
tismus. 

hostinovat:  Hostinoval  =  měl  ho- 
stinu, dával  hostinu  (han). 

hostýnec:  Ty  půjdeš  cestu  a  já 
hostýncem  (Suš.  797)  =:  goáóiniec, 
v  písni  převzaté  z  polštiny  (srovn. 
tamt.  čeho  ty  pláčeš,  čeho  naříkáš). 

Hoščínek,  trať  (Tlumačov). 

hošena,  hříbě  (záp.  Mor.). 

hotaři  polní  hlídač  (z  něm.  Híiter). 
Pastýř,  jemuž  svěřeno  stádo  koní, 
slul  hotař  koňský,  na  rozdíl  od  ho- 
taře polního.  Od  r.  1836  hotaři  koň- 
skému říkali  konař  (arch.  I.  159, 
z  Plumlovska). 

hotovaf,  chystati  (laš.):  Svojemu 
milému  věnek  hotovala  (Suš.  362). 
Ach,  komu  ja  smutná  voničku  ho- 
tuju?  (Suš.  583.)  Hotuj  biče,  poho- 
niče  (ND.  56). 

hotově,  na  krásné,  snad  přece 
(ve  větách  podmín.)  záp.  Mor.:  De- 
beste  hotově  nejakó  škodo  mele  .  . 
Debe  se  hotově  stalo,  že  be  ten 
dum  přišel  na  prodé,  kópil  bech  jé. 

hotovízeň,  -zně,  f,  zásoba  (val.). 

hotovo :  Chodí  na  hotovo  do  Brna 
=  na  jisto,  nosí  do  jistých  domů 
mléko,  netřeba  jí  kupců  teprve  vy- 
hledávati. 


hotový :  Přijde  a  sedne  si  k  hoto- 
vému (druzí  na  něho  pracují).  Po- 
tkala ho  jedna  žena  a  to  byla  smrť 
hotova  (Suš.  13)  =  sama,  leibhaftig. 

houkati  o  hlase  holubím :  Holoubci 
houkaH  (Suš.  109). 

houpat,  slota,  nečas:  V  takovým 
hópatě  (záp.  Mor.). 

housenka,  červ  střevní,  hlísta  (záp. 
Mor.). 

houser,  trudovačka  (v.  t). 

houska,  (-Ó  ),  housenka  (záp.  Mor.). 

houško  (ouško),   hrozen   (Líšeň). 

houvjetka,  silná  tyč,  kterou  se 
zatahuje  řetěz,  jímž  se  ve  voze  sva- 
zují klády  (Jemnice). 

houivit  se,  natahati  se,  namáhati 
se  (záp.  Mor.). 

hovado,  ovád:  Chtěl  se  komár 
ženiti,  chtěl  sobě  brat  mušku,  při- 
letělo hovado,  chtělo  byt  za  družku 
(Suš.  694). 

hovadský,  velikánský :  chlap,  kus. 

hovárat,  hovořiti:  Nechtěla  mi 
oken  otvárat,  ani  se  mnu  hovárat 
(Suš.  627). 

hovéf:  Sú  tu  hosťé,  člověk  jím 
chce  hověť  =  vyhovovati,  po  vůli 
býti  (Slav.  ČL.  XII.  130).  Už  sem 
se  naučila,  jak  mám  mužovi  hovět 
(Suš.  675).  Tá  mu  hoví!  =  dobře 
vaří,  opatruje  ho  a  p.  Ten  si  hoví! 
=  dobře  jí  a  pije,  přeje  si. 

hovija,  -je,  pohova:  Dyž  si  leh 
v  létě  v  neděTu  odpotedňa  do  chrasti 
a  zapálí}  si  do  fajky,  to  by^a  cetá 
jeho  hovija  (Vlk  10). 

Hoza,  -e,  příjmení  (val.). 

h6zky(ouzké),zákamní  (záp  Mor.). 

hoža:  Pacholci  vítají  stárka  po- 
zdravem: >Hoža,  stárku  náš!< 

hrab  =  habr. 

hrabačka,  která  pohrabuje  klásí 
po  vázání  (dok.  157). 

hrabat  sa,  jíti  pomalu:  Už  sa 
hrabe.  Přihrabál  sa.  »Kde  sa  hrabeš?* 
praví  se  tomu,  kdo  se  něčeho  chápe, 
něco  podniká,  seč  není  (vých.  Mor.). 

hrabcovaf,  seci  hrabicí  (Fren- 
štátsko). 

hrabčl,  chrasť  habrová. 

hrábě  =  č.  hrabě;  spojuje  se 
podle  rodu  gramatického :  To  hrabě 


104 


se  pořád  na  ni  dívalo  (Kda  II.  192) 
v.  kníže. 

hraberňáki  hřib  rostoucí  pod  ha- 
brem (val.). 

hraběnka^  žena  hrabající:  Hrabala 
baba  zahradu,  přiše}  k  ní  synek  na 
radu :  O  raď,  hraběnko,  raď  radu  1 
(Bart.  I.  128.) 

hrábl  =  habří. 

hrabica,  rohatína  na  věšení  šatů 
(Zábřežsko). 


Hrabůvky,  trať  (Tlumačov). 

hřácnút,  bouchnouti :  Raná  (z  puš- 
ky) hřácla  (ZI.). 

hračica,  -ce,  silnice  z  Tovačova 
do  Olomouce  (=:  hradčica,  hradská 
v.  t.). 

hřada  znamenalo  původně  trám, 
žerď  vůbec.  Podélnímu  trámu,  který 
ve  větších  jizbách  podpírá  trámy 
příční  na  stropě,  Valaši  posud  říkají 
hřada   (hluž.  hrjada).     Časem    slovo 


Hrabica. 


II. 


III. 


1,  kosisko,  2,  ručka,  3.  kosa,  4,  patka,  5.  motyčka,  6.  zákovka,  7.  stpec  (sloupec), 
zhlavik  (záp.  Morava),  7.  +  8.  branka,  9,  rožence,  prsty  (záp.  Mor.),  10,  putiny  (dráty, 
jimiž  jsou  rožence  přivázány  k  bránce),  struny  (záp.  Mor.). 

Motyčka  jest  železné  kutí  na  konci  sloupce,  má  podobu  motyky,  týlec  jest 
vbit  v  konec  sloupce  a  motyčka  záíři  dvou  prstů  visí  pod  pravým  úhlem  dolů. 

Patka  jest  konec  kosy  pod  pravým  úhlem  sehnutý,  podobný  irotyčce. 

Zákovka  jest  železný  kroužek  (zdiřka),  jenž  spojuje  kosu  s  hrabicí  takto:  zá- 
kovka  navleče  se  s  vrchu  na  kosisko  a  podvleče  za  motyčku,  jež  se  octne  při  kosisku 
s  levé  (vnitřní)  strany.  S  pravé  (vnější)  strany  kosiska  zastrčí  se  kosa  patkou  tolikéž 
do  zákovky  a  k  ní  přirazí  se  ještě  klín,  aby  vše  dobře  drželo.  Kosa  zastrčena  jest  sou- 
běžné s  roženci  pod  pravým  úhlem  k  sloupci. 

Vedle  hrabíce  vyskytuje  se  novější  dobou  lepač,  t.  j.  plátno  natažené  na  oblúku. 

Na  západní  Moravě  hrabici  říkají  »úhrabica<,  jí  se  >hasákuje<  (kosi). 


hrablna,  habrový  háj. 

Hrabinky,  vinohrad  v  Kobylí. 

hrabre,  -í  pl.  f.  (val.,  horň. ;  jinde 
hrabě,  č.  hrábě):  Drží  hrable  v  ruce' 
(Suš.  267). 

hrabůvka,    jablko     toho    jména, 
tvrdé,  kyselé. 


to  ustrnulo  na  význame  bidla  v  kur- 
níku, na  němž  slepice  v  noci  sedají. 
V  tom  význame  užívají  slova  toho 
Slováci  a  Valaši,  pol.  grz^da  (slépky 
sedíja  na  hradě,  idú  na  hradu),  kdežto 
jinde  říkají:  slepice  dó  na  řade,  se- 
dijó  řadem :  Spadla  tutěnka  z  hrady 


105 


(Suš.  651).  Nade  dveřmi  na  hradě 
seděl  kohout;  ten  uhnul  se  své  hrady 
(Kda  I.  22).  Chodí  na  hradu  ze 
sTépkama  =:  brzy  večer  spát  (Zl.). 
Kanárek  spad)  z  hrady  =  s  bidélka 
v  kleci  (Slav.  ČL.  XII.  276) 

Hradečník,  trať  (Blansko). 

Hrádek,  trať  (Bedihošť). 

Hradlšťíca,  vinohrad  (Ostrá Lhota). 

hradit  ptoty  (ne  »dělat<l).  Máto 
tým  zahradíme  =  nestačí  nám  to, 
na  př.  peníze  (Zl.). 

hřádka  (pol.  grzí|dka),  záhonek 
v  zahrádce:  Já  mám  maryjánek  v  za- 
hrádce na  hřádce  (Suš.  234).  V  za- 
hrádce na  úzkéj  hřádce  růst}y  křen 
a  všelijaké  zeliny  (Vlk  6).  Poletím 
do  naší  zahrádky  na  ty  mate  hrádky 
(Bart.  III.  2). 

hradská,  -éj,  silnice  (val.,  laš.). 

hrách:  Zakusil  do  hracha  (do 
zrnka)^  kúpít  měřicu  hrachu.  Na  hubě 
mu  čert  mtátíi  hrách  =  měl  do- 
líčkovatou  tvář  od  neštovic  (Slav. 
ČL.  XI.  91). 

hrachor,  lathyrus  pratensis  (bot.) 
Slezsko. 

hrachovina,  sláma  hrachová.  Sta- 
řík být  už  taják  hrachovina  =  slabý, 
bez  jádra  (Vlk  81). 

hrachovísko,  pole,  s  něhož  skli- 
zen hrách. 

hrachůvka  1.  jablko,  třešně,  fazole 
toho  jména.  2.  řitice  na  hrách  (han.). 

hraja,  -je^  muzika  (val.,  žert):  Šét 
na  hraju.  Hraja  začata  poznov  = 
hudba   k  tanci   (Slav.   ČL.  XI.  92). 

hraň,  -ě  i  hrana  •=.  hranice  (val., 
laš.):  To  dříví  měl  ukládať  do  veliké 
hraně  (Kda  I.  64).  Šindel  se  skládá 
do  hraní,  kde  je  více  místa;  vždy 
se  kladou  dva  a  dva  napříč  na  sebe. 
Do  hraně  se  takto  složí  200  šindelů 
(v.  čeřeft)  Vlk  46.  Schraňať  snih  do 
hraň  =  smetati  na  hromady  (Opav.). 

hrany:  Dal  jí  hrany  zvonit  na 
paterý  strany  (Suš.  126)  =  vyzvánět. 

hranáč,  hrubián  (záp.  Mor.). 

hranačka,  dýmka  hranatá,  neoblá: 
Mat  som  vtedy  takú  peknú  fajku 
hranačku  (Dob.). 

hraňastý  =  hranatý  (val). 

hranečník,  mezní  kámen. 


hránek,  Rané:  Dyť  nebyli  v  tom 
hránku  (Slav.  ČL.  X.  296). 

hranét,  teřeti:  Ptátno  zhranéto 
(Zl.). 

hranit,  hraničiti:  Pole  hranijou 
spolem  (dol.).  Me  hranime  s  Véšo- 
vicama  (han.). 

hranka,  vrstva  desek  na  plti  (hra* 
nicka)  Vek. 

h ranka  =:  hánka,  kotník  na  pr- 
stech. 

Hranová,  hora  na  Vsacku. 

hrant :  krávy  ve  chlévě  na  Podluží 
mají  hrant  (koryto),  svině  hraňtík 
(LN.  II.  64). 

hranůvka  n.  hranáč,  jablko  toho 
jména,  sladké. 

hranůvka,  čtverhraná  láhev  na 
víno,  kterou  snadno  vstrčiti  do  so- 
tora  (pom.). 

hřápnúf,  hřmotně  si  sednouti  : 
Hřápňaci  na  tavu  u  kamen,  roztah 
nohy  do  pů  izby  (Vlk  89). 

hrašina,  réva  Riessling. 

hrát:  Dyž  sem  malá  bévala,  v  pa- 
nenky sem  hrávala  (Suš.  757).  Ty 
Příborské  zvony,  ony  pěkně  hraju 
=  zvučí  (Suš.  489).  Nijakéj  práce 
sa  nebát;  šecko  mu  tak  enem  v  ru- 
kách  hráto  (Vlk  21).  Dožhrát  sem 
sa  na  ogara,  tak  se  mnúm  hráto  = 
zlostí  jsem  se  třásl  (Vah.).  Včil  mu- 
síme o  tvého  syna  živobytí  hrát  =: 
ukládati  (Kda  I.  158).  Šak  o  to  dávno 
hráš  =  lstivě  usiluješ  (Suš.  251). 
Všeci  o  něho  hrajů  =  o  jeho  škodu, 
záhubu  usilují.  Pudem  hrát  =:  na 
hratou,  na  besedu.  Přendi  k  nám 
hrát  (na  besedu).  Bela  sem  hrát 
o  Chetilu  (na  besedě)  han. 

hrát  sa  =  hráti  si  (slov.,  val )  : 
Janíček  sa  s  AnduTkú  v  karty  hrá 
(Suš.  541).  Za  vodičku  hráta  sa  cé- 
rečka  s  hctubičkú  (Bart.  I.  77). 

hratva,  beseda,  tácky  (han.). 

hráza,  -e,  1.  prázdný  prostor  po- 
dél pole,  obyčejně  křovím  zarostlý, 
kam  se  ukládá  kamení  na  poli  na- 
sbírané (Zl)  =  výskyď  (v.  t).  2. 
syringa  vulg.  (bot). 

hrázíĎek,  troglodytes  parvulus, 
protože  v  hrázách  se  zdržuje  a  hnízdí 
(Brumov). 


106 


hrb,  záda  (žert.):  Já  tě  dám  do 
hrba  (fig.  25).  Dalo  mo  to  do  hrba 
=  napracoval  se  o  tom  (Maš.).  2. 
kopec,  pole  neúrodné,  hrdelné  (Zl.). 

hrbáč  neskl.  =  vrbač:  na  hrbáč 
=  na  rvačku  (laš). 

hrbačka  =  hrabačka,  lopatka  na 
vy h rabování  popela  zpod  kotla  (val.). 

hrbaňa,    -ně,    ovce    hrbatá   (val). 

Hrbas,  příjmení. 

hrbatina:  Hrbatá  se  s  krejčím 
hádá,  že  jí  ušil  křivý  záda.  Nehádej 
se,  hrbatino,  je  s  tím  télo  tvoje  vinno 
(Suš.  691). 

hrbénai  hrbatá  ženská  (han.). 

hřbet  1.  záda:  Vezmi  to  na  hřbet 
(laš.).  Položil  to  za  hřbet  =  nevy- 
konal toho  (Kunštát).  2.  přezdívka 
sedlákům. 

Hrblny,  pl.  f.,  vinohrad  (Archlebov). 

hrboratý,  nerovný,  s  malými  vy- 
výšeninami,  hrbolci:  cesta. 

hrborcovat  sa,  padati  po  hrbol- 
cích,  nerovné  půdě:  Bečka  sa  hrbol- 
covala  s  kopca  (Zl.). 

hrboHca,  hruška  toho  jména. 

hrbúc  n.  hrbudúcy  mezislovce  zvu- 
kem označující  pád  se  schodů  n. 
vůbec  s  výše :  Jak  ho  drcle,  on  hrbóc 
do  vodě  (Mal.  XXIII.  35). 

hrbúcat:  Vůz  hrbúcá,  když  jede 
po  nerovné  cestě.  Než  on  sa  tam 
dohrbúcá  =:  dojde,  dojede  (ZL). 
Hrbúcať  po  kotárech,  po  světě  = 
třískati  se  po  neschůdných  cestách, 
světem  (Jicko).  2.  (hrbóceť)  šramotiti, 
zvláště  nádobím  (Btcha). 

hrbúcnút,  spadnouti  odněkud 
(slov.,  val.). 

hrc:  Zeď  hrc  dotů  =  hrcla,  zbo- 
řila se  (Zl ). 

hrcnút,  spadnouti  se  hřmotem  = 
Klenutí  hrclo,  zeď  hrcía  (Zl.). 

hrč,  -e  n.  hr6a  1.  boule,  nádor: 
Hrča  se  mi  vyvalila  na  ruce  (Zl.). 
Mám  hrčo  na  noze  (Maš.).  2.  suk 
v  dřevě,  ve  skále:  Ten  strom  je 
samá  hrča.  Do  naších  kamen  dyž 
vložíme  hrč,  ešče  ráno  najdu  oheft 
=  sukovité  poleno  (Slav.  ČL.  XII. 
228).  3.  člověk  zakrslý :  Taková  hrč 
a  bude  sa  to  stavať  (Vah.).  4.  Chlapů 
byJo    hrč   =    houf   (ČL.    XI.    229). 


Vydětáí  hrč  peněz  =  mnoho  (Vlk 
53). 

hrčatay  ty,  m,  mluvka:  Ten  hr- 
čata  teho  nahrčí  (namluví)  laš. 

hrča,  -e,  m.,  kdo  mluví  honem, 
hrkotavě:  Ten  toho  nahrčí !•  (Zl) 

hr6at,  -ím:  Potok  hrčí.  Prasata 
hrčá  (žrala  by)  Jicko.  Chtapci  hrčíja 
(v  týden  pašijový  místo  zvonění).  Tá 
toho  zas  nahrčata  (rychle  a  drkotavě 
mluviti).  Žába  hrčí  (rechotá). 

hrdernl:  Ti  Bměnščí  páni  z  okna 
vyhledali,  regruta-li  vezu,  či  hrdel- 
ních vězňů  (obviněných  z  hrdelních^ 
těžkých  zločinů)  Suš.  573. 

hrdefný,  namáhavý,  těžký:  To  je 
práca  hrdelná.  To  mu  přišto  hrdelno 
(ZL). 

hrdračka,  hruška  toho  jména  (má 
dlouhý  krk). 

hrdlif,  škrtiti,  rdousiti:  Zahrdlila 
diťa  (val ).  Dyť  nemusí  Hanča  poraď 
ty  břemena  hrdliť  =  těžce  nositi 
(Slav.  ČL  XII.  83).  Kdo  by  sa  s  tým 
hrdlíH  Uhrdlíl  sa  na  prováži  =:  oběsil 

(val). 

hrdtovat  sa,  namáhati  se:  Moc 
sa  hrdlovala  (Slav.  ČL.  XI.  325). 

hrdtovisko,  1.  pole,  na  kterém  se 
musí  »hrdlovaf«,  těžce  pracovati; 
2.  hrdelná  práce:  Co  to  dalo  hrdlo- 
viska  tolké  zdi  stavať  (val.). 

hrdo :  Dybysme  do  téj  Prahy  išli, 
tak  pěkně  bych  vyšita  šjaty  na  seba 
aj  na  dzeci,  fen  abysme  sa  tym 
pánom  ukázali  hrdo  =  nádherně, 
elegantně  (Dob.). 

hrdýi  nádherný,  pěkný,  dobrý: 
šaty,  halena,  vdolky  atd.  (Dob.). 

hřebaf  1.  hrabati:  A  kůň  jeho 
vedle  něho,  nohu  hřebe,  lituje  ho 
(Suš.  175).  Kuře  hřebe  (laš.).  Kury 
pohřebaty  četu  zahradu  (laš.).  2. 
hubovati,  domlouvati:  Hodně  sem 
mu  vyhřebaía  (Vah.). 

Hřebavec,  -vca,  trať  (Hulín). 

Hřebávka,  les  (Koryčany). 

hřebčák  1.  =  hřebeček,  hříbě 
hřebec,  2.  voják  od  hřebců. 

hřebetco,  der  Striegel :  Z  mlada's 
mne  česal  zlatým  hřebelcem  (Suš. 
532). 


( 


107 


hřebetcovat,  česati  dobytek  hře- 
belcem. 

hrebernlk,    malý  nebozez  (Dob.). 

hřeben,  -a,  1.  vrch  lesní  toho 
jména,  2.  za  stará  obecní  »trdlica« 
(mučidlo),  postavená  před  kostelem. 

hřebenář,  -a,  masopustní  maškara. 
Pacholek  hrachovinou  omotaný  chodí 
v  úterý  masopustní  po  vsi,  blátem 
šplíchaje  a  volaje:  >Staré  baby  na 
hřeben  a  mladé  ženy  na  rožeň!« 
(Suš.  732.) 

hřebica,  hřebička^  hříbě  kobylka. 

hřebiček,  karafiát. 

hřebfk,  druhy  hřebíků:  špeňár 
(největší  hřebík),  peřák  (do  desky,  na 
»peření«  =  sbíjení),  }atovák  (do  lat), 
šindeTák,  podkovňák,  cveček. 

hřešit  1.  kinouti;  zlolajce  se  okři- 
kuje slovem:  » Nehřeš!*  2.  láti,  plís- 
niti, vaditi  se:  Vybita  ti  tvá  máti 
lebo  ti  hřešila  ?  (var.  lála)  Suš.  202. 
Hrubě  naň  hřešil  =:  huboval.  Vy- 
hřešit mu.  Bai  ím  vyhřešte,  dyž  ne- 
posíechnú  (Vlk  57). 

hrgFovat,  hrkotat:  Větr  dveřama 
hrgluje  (slov.). 

hrgotat:    Hotub    hrgotá  =  vrká. 

hřib:  ze  země  vyrůstá  stopka 
(htúbek,  snět,  nožka),  na  stopce  leží 
klobúk  (čepička,  hlavička). 

hřiby,  jméno  hromadné  =  houby: 
Dnes  půjdeme  na  hřiby  (val.  Brněn- 
sko): Tak  na  mně  hřiby  růstíy  = 
polekala  jsem  se  (Vek.) 

hříbat,  štibrati:  Zajíc  hřibe  zelí. 
Všecko  zelí  nám  zajíci  ohříbali  (Zl.). 
Koza  hřebe  stromek  (han.).'^    ^ 

hříbra  =  hříbě  (Jicko). 

hřibovica,  hubová  polévka. 

hřičkovaf  s  něčím,  hráti  si,  praco- 
vati ledabyto  a  pomalu  (Vah.). 

hří6ný,  uhřícený:  Ale  ty's  běžela! 
Seš  celá  hříčná  (záp.  Mor.). 

hřích  1.  To  je  k  smíchu  ai  k  hříchu 
(Vlk  23).  Tož  na  takové  hříchy  ste 
sem  přišli?  =  nezbednosti,  darem- 
nosti.  Černá  slepice  kokrhá  na  hříchy 
=  pohoršení  (Mor.  lid  299).  2.  starý 
hřích:  Takový  starý  hřích  a  ešče 
by  sa  to  ženilo !  =  hříšník.  Ja  sihéj 
sa,  sméj,  ty  starý  hříchu!  (val.).  To 
(ta  chalupa)  je  už  staré  hříšisko  = 


sbor  (Zl.);  3.  Kýho  hřícha!  euf.  =: 
čerta  (Mor.  lid  102). 

hřichovat  se,  pod  těžkým  hříchem 
tvrditi,  že  něco  je  nebo  není:  Hři- 
chovat se  na  to  nebudu  (Zl.). 

hřiméf  =:  hřmíti:  Cetú  noc  hři- 
měío  (val). 

hřisko,  kuželna  (slov.,  val.). 

hříšný.  Je-li  kdo  v  nesnázi,  praví: 
Kde  já  se  hříšný  poděju  ?  Já  hříšný 
a  zarmůcený  člověk,  co  si  počnu? 
Ach,  já  hříšná  hlava!  Šak  ňa  chcú 
také  voliť  do  výboru.  Tož  nevím 
hříšný  člověk  co  dělať?  (Slav.  ČL. 
X.  378.)  Kde  pak  já  hříšný  tu  budu 
nocovati  (Kda  I.  42).  —  Košula  se 
zdere  na  mem  hřišnem  cele  (Suš. 
111).  Na  mu  hříšnú  (t  dušu).  — 
To  sú  hříšné  peníze,  koštuje  to  hříšné 
peníze  =  velké,  bez  rozumné  pří- 
činy placené,  bez  práva  žádané,  až 
je  hřích  je  dávati  nebo  žádati.  — 
Tá  střecha  je  hříšná  =:  chatrná 
(Jicko). 

hřlt.  Tohoto  slovesa  v  některých 
krajinách  neužívají.  Na  Zábřežsku 
říkají:  sluníčko  je  horky;  na  Dra- 
hansku  kamna  hřijó,  ale  slonečko 
tepli,  netepli. 

hrk  1.  =z  hrkot:  Voda  jim  hrkem 
vtékala  do  lodičky.  2.  žebrota,  fecht: 
»Šél  na  hrk«  říká  se  o  vandrovných 
(Zl.).  3.  Sotva  to  dořekl,  peníze  hrk 
do  země  nazpátek  :=  hrkly  (Kda  II. 
249).  Hrk  s  tým  do  vody  =  vy- 
hrkla, vsypala  (dok.  10).  Jak  přesil, 
fšeci  hrk  kole  něho  =  shrkli  se 
(Mal.  XXIII.  38).  Chmatňa  putýnku 
vody,  hřk  na  něho  =  vychrstl  (dok. 
159). 

hrkata,  křikloun  (laš.). 

brkat :  Synáček  šablenkú  hrká  = 
chřestí  (Suš.  570).  Před  susedovym 
dva  duby,  hrkaju  na  nich  holubi  = 
vrkají  (Suš.  449).  Sviňa  hrka  u  kr- 
mika  =  rechotá  (ND.  225  laš). 

hrkavica,  -ce.  Pastýř  měl  mimo 
kocara  hrkavicu.  To  byla  okutá 
krátká  hůlka,  na  3  aji  4  krúžky.  Jak 
zahrkal,  to  už  dobytek  se  bál,  víc 
než  kocara  (dok.  208). 

hrkrávka  (hrkávka,  hrkačka,  hr- 
kotka)  1.  velikonoční  řehtačka  (ND. 


108 


273).  2.  rolnička:  Koné  hrkotaly 
hrkávkatni  (Vlk  64).  3.  jablko  toho 
jména  (jádra  v  něm  hrkajf). 

hrkotat:  Hrkoce  mé  srdečko  = 
rychle  a  silně  bije  (Suš.  347). 

hrkotlna:  Sníh  slezl  hrkotinó  = 
hrkem,  rychle  (Maš). 

hrkotnica,  povídavá  ženská. 

hrkútat:  Holubička  hrkútala  (Bart. 
II.  3)  =  silně  vrkala. 

hřmení,  anthemis  arv.  (bot.)   vaL 

hřmet  (dvojslabičně,  horťi.)  = 
hřmíti:  hr-mf.  Ej  hrmeto,  pršato  na 
našu  zahrádku  (Čerň.  41). 

hřmota  =  hrmotný  chlap. 

h(motica,  hřímání,  bouřka  (Lor.). 

hrmulec,  boule  (záp.  Mor.). 

hrncaf  botama,  má-Ii  kdo  veliké 
boty  na  své  nohy  (Vah.). 

hrncovat  se,  nemotorně  jíti :  Hde 
se  s  tém  hrncuješř  (han.).  Vůz  hrn- 
cuje,  hřmotí,  když  prázdný  jede  po 
kamenité  cestě  (Zl.). 

hrnčlřovat,  hřmotně  jeti,  jako 
hrnčíři  s  hrnci  (Žďarsko). 

hrnčířovo  poFe:  Ten  vynese  celý 
grunt  na  hrnčířovo  pole  =  propije. 
Nepožehnané  peníze  v  nic  vyjdou. 
Ev.  Mat.  27.  7  (val.). 

Hrňo,  -ě  (v.  Beňo),  příjmení  (val.). 

hrnuó,  spěchati:  Kaj  hrněá?  Ej, 
jak  hrne  kajái!  (Lor.) 

hrnúšek,  menší  než  hrneček,  kmu- 
lišek  ještě  menší. 

hrobař  =  hrobník. 

Hroby,  les  (Osvětimany). 
.  hrochat,  hrouchat   (slov.  róchat), 
práskati  bičem  (záp.  Mor.). 

hrom:  A  co  ty  tak  hledíš  jak 
hrom  na  žábu?  (Vlk  26)  srovn.  hle- 
dět. Starý  Vašica  méí  hroma  — 
povětroň,  kamenný  mlat  (Slav.  ČL. 
X.  369).  Měchy  sů  jak  hrom  těžké 
=  čert  (Slov.  obr.  I.  258). 

hromada:  Stóí  Tedahde  jak  hro- 
mada neščesťá  =  schlíplý,  skormou- 
cený  (Vah.).  Valí  se  jak  hromada 
neštěstí  (Zl.). 

hromádka:  Seďé}  v  hromádce  jak 
pět  groši.  Umřét  v  hromádce  =:  skr- 
čený, »zgrumený«  (val.);  hromádky 
u  cesty  =  hranoly  štěrku. 


hromadnice  sg.  hromada  kamení 
v  poli  nasbíraného  (Zábřežsko). 

hromadníoe  pl.  (horň.)  =  hro- 
maédilky  (Brumov),  houba  agaricus 
congregatus. 

hromotřesk,  sempervivum  tec- 
torum. 

hromový  kameň  spadne  s  oblohy, 
když  uhodí,  zaryje  se  do  země  a 
vyleze  až  po  sedmi  letech  =  staro- 
věký mlat  kamenný  (Mor.  lid  294). 
U  hromovéj  hrušky,  u  hromovéj 
skaty,  do  nichž  kdysi  uhodilo. 

Hromůvka,  trať  (Blansko). 

Hromy,  -ů,  trať  (Blansko). 

hrot,  střež,  škopek  na  mytí 
(Opav.):  Z  hrota  pomyj  nabrala 
(Suš.  778). 

hrotek,  dřevěná  nádoba  s  uchem, 
na  dojení,  dojačka,  dížka. 

hrotlca,  -ce  I.  dřevěná  nádoba, 
větší  než  hrotek,  s  dřevěným  dr- 
žadlem, bez  ucha ;  nabírá  se  jí  z  kotlá. 
2.  buAka,  ze  které  se  líhne  matka 
včelí  (ZI.J. 

hrotík,  hrotilek  v.  masnica. 

hrouzek,   ryba   gobius   íluviatilis. 

hrozavá,  tanec  strašák  (Vyhl.  I. 
109)  =  hrozená  (Zl.). 

hrozně,  velmi,  náramně:  Hrozně 
ái  se  mi  zavděčit  (laS.).  Ta  Pope- 
luška  byla  hrozně  krásné  a  pobožné 
děvče  (Kda  II.  191).  Ten  hrob  je 
hrozně  pěkně  ozdobené  (Vyhl.  I.  63). 

hrozná,  -y  (Zl.),  krosno^  -a  (horň., 
laš.  vinno  hrozno)  =  hrozen. 

hrozný :  Hrozné  škodě  bude  = 
mnoho.  Néni  těch  peněz  tak  hroz- 
nech =  tak  mnoho  (Mal.  XXIII. 
158)  srov.  strašný. 

hrstková  polívka,  v  níž  se  vaří 
kaše,  krup,  čočky,  každého  hrstku 
(han.). 

hrtán,  han.  chrtáň  =  chřtán. 

hrtaň,  piják,  žrout  (laš.). 

hrtánit,  křikloun  (Šmýd,  laš). 

hrtánif,  z  plna  hrdla  křičeti,  vře- 
štěti (Šmýd,  laš.):    Ten  tam  hrtani! 

hrtánif  se,  namáhati  se,  sich 
rackem  (laš.). 

hrtllk,  jablko,  tvrdé,  zimní. 

hrtůs  =  hrtán  (val.). 


109 


hrtúsif  sa,  hrdlovati,  namáhati  se: 
Tolký  čas  sa  hrtúsíl  (Vlk  53). 

hrubavý,  trochu  hrubý,  velký. 

hruběl  velmi,  příliš:  To  je  hrubé 
zle.  Néni  ona  hrubé  hrubša  (vetší) 
laš.  Mám  já  dité,  je  hrubé  zlý  (Suš. 
153).  Zpívata  bych  sobe,  ale  hrubé 
nesmím  Suš.  214  (zvláštní  význam! 
asi  =  ani).  Ty  se  mné  hrubé  líbíš 
(Suš.  364,  od  Brna).  Má  maménka 
hrubé  stará,  ta  mné  téžko  vechovala 
(Suš.  566).  Zarmótili  mné,  šak  ne- 
hrubé  (Suš.  204).  Aj  slychač  tam 
novinečku  néhrubé  dobru  (Suš.  317). 

hrubo:  Mistoma  je  ešče  hrubo 
ledu  =:  mnoho  (laš.). 

hrubý  1.  veliký:  hrubý  človék, 
hrubý  kus,  šét  na  hrubú  (t.  mši). 
Dyť  ste,  dítky,  dosti  hrubý  (Suš. 
109).  Martin  nebýt  svým  rodičom 
na  hrubů  radosť  (Vlk  3).  2.  tlustý: 
hrubý  strom  (laš.;  tlustý  znamená 
»tučný«).  Chodí  zas  hrubá  =  té- 
hotná  (val.).  3.  hrubý  gazda  =  zá- 
možný, bohatý  (Dob.).  4.  hrobá 
nemoc  =  padoucí  (han.). 

hrud.  Podél  Moravy  na  Podluží 
táhne  se  bujný  les,  v  némž  vyvýše- 
niny,  kterých  voda  nezatápí  a  na 
nichž  za  rozvodnéní  Moravy  zvéř 
útulku  hledá,  hrudy  se  nazývají. 
Takový  hrud  zaujímá  prostor  3 — 5 
jiter,  a  každý  má  své  zvláštní  jméno 
(LN.  II.  8). 

Hrudy,  trať  v  Kobylí  (dok.  191). 

hruda:  Ty  Jane,  vem  hrudu  syrá 
na  desce  (kus  sformovaný).  Bart.  I. 
165.  Věruška  nese  hrudu  másla 
(Bart.  I.  173).  Žena  sebrala  pét  liber 
másla,  dvé  hrudy  sýra  a  dva  pecny 
chleba  (Kda  II.  160). 

hrudařka,  čistá  šata,  do  níž  se 
vkládá  hrudka  »sehnaného<  ovčího 
sýra  a  povésí  na  klínek,  aby  otekl 
ze  syrovátky  (val). 

hrudka  budka.  Obilí  na  podzim 
zaseté  nemá  se  váleti;  hrouda  je  zrnu 
ochranou  proti  ostrým  vétrům  (Zl.). 

hrudovat  se  snihem,  broditi  se 
snéhem  stuhlým  (Maš.). 

hrušĎák  (hruškovník,  hrušAák), 
koláč  nadívaný  n.  potřený  hruškami 
sušenými,  uvařenými  a  rozsekanými. 


hruška,  závaží  na  mincíři  (val.); 
hrušky,  hrubší  kamenci  mékké  (val.). 

hrůza,  mnoho:  To  už  je  hrňzu 
let.  Vojska  bylo  hrůzu  kotem  mésta. 
Ja  pomnim  (pamatuji)  hrůzu.  Na 
hrůzu  toho  byto  (laš.). 

hrůzka  1.  vícha  v.  hájnica,  2.  meta 
při  hře  v  míč  (han.). 

hrúznúf  (srovn.  pohroužit j :  Dnes 
tam  vůz  hrůzné  =  zapadá  do  zemé. 
Zahrúznúl  sem  sa  až  po  kotíky  do 
Mata  (Jicko). 

hrůzovaný:  To  je  hrůza  hrůzo- 
vaná  =  hrůzoucí  (Slav.  ČL.  X.  136). 

hrvat  (dvojsl.)  =  rváti  (podl.). 

hryzák,  rožek,  špička  na  troubeli 
od  dýmky  (val.). 

hryzek  (hryzík),  houba  agaricus 
deliciosus. 

hryzení,  bolení  břicha. 

hryzikůrka,  skrblík. 

hrýzt:  Pes  hryze  kosť.  Já  už  kůrky 
neuhryzu.  Vhryzí  se  mi  provaz  do 
koze  (Kt.  laš.).  Pes  hryze  =  kouše 
(laš.).  Muche  hryzó  (Zábřežsko).  Tak 
rha  to  hryze  =  mrzí.  Všeci  sa  se 
mnú  hryzů  =  vadí.  Vyhryzli  ho 
z  domu  (Zl.). 

hrzkýi  hezký,  vzácný  (han.). 

huba,  1.  ústa,  tvář:  To  sám  svú 
hubu  vykrádat  (horň.).  Nevidí  si  do 
huby  =  nestydaté  mluví.  Sedí  na 
mné  z  hubu  1=  vadí  se  se  mnou. 
Jezdiť  po  nékom  s  hubúm,  voziť  po 
nékom  hubu,  viseť  na  nékom  s  hubúm 
:=  otírati  se  v  řeči  o  nčkoho  (Vah.) 
=  Pase  na  mné  hubu.  Dostata  sem 
to  na  cetú  hubu  za  šestku  =  po 
dlouhém  smlouvání  (Vah.).  2.  hu- 
bička: Daj  mi  huby  (laš.). 

hubačit,  mleti  hubou,  odmlouvati: 
Nehubač,  tomu  ty  nerozumíš. 

hubákovat  sa,  hubičkovati  se: 
Koné  sa  hubákujú  (Brod). 

hubár,  -a,  kdo  má  velikou  hubu» 
široká  ústa  (slov.,  val.). 

hubáň,  -a  m.,  hubka  na  zapalo- 
vání (val). 

hubánek,  hubička  (záp.  Mor.). 

hubanka,   hubová   polévka  (slez.). 

hubatý  1.  odmluvačný,  vadivý, 
2.  hovorný,  řečný  (Jimramov). 


110 


hubavica,  -ce,  puchýřek,  jenž  na- 
skočí od  kopřivy,  štípnuti  komářího 
a  p.;  hubavice  pl.  Nesselausschlag 
(vých.  Mor.). 

hubena,  pěkná  ústa  (vých.  Mor). 

huběnka,  hubička.  Kačenko,  má 
huběnko   zlatá   (lichotivě)   Suš.  125. 

hubík,  kokotice  (v.  t.). 

hubka,  difteritis:  Hubka  v  krku 
děti  udušuje   (Vyhl.  VI.  XIX.  145). 

hubkár,  hledatel  lanýžů;  hubkar- 
ský  pes  (Df.). 

húbočf,  hlubočina:  Húbočí.  hů- 
bočí,  tam  sa  voda  točí  (Bart.  II.  70). 

hubonoha,  impatiens  n.  me  t.  (bot.). 

hucáň,  -a,  vysoký,  těžký  klobouk 
valašský:  Černé  v}asiska  mu  fézty 
zpopod  hucáňa  (Vlk  21). 

hucaf,  pokašlávati  (val.). 

húcat,  bouchati:  húcat  do  vrat. 
Cesta  vyhúcaná  (vyjezděná),  ko}o 
vyhúcané  (Zl.). 

hucre  (=  hudsle),   housle  (Jicko). 

húcnúf,  uhoditi:  Hůc  robám  klo- 
bukem   do  peří  (Slav.  ČL.  X.  301). 

hučáček,  járeček  s  kopce  hučící 
(horň.). 

hučet  1.  Větr-li  to  fučí  lebo  voda 
hučí  (Suš.  304).  2.  Ludé  hučá,  že  . . . 
=:  mluví  veřejně  (val.). 

hučky:  Otrči}  hučky,  ani  sa  toho 
neponadál  =  natáhl  bačkory  (Vlk  40) 
v.  koty. 

hučnica  t.  j.  hlučnica,  hlučná 
cesta  =  silnice  (val,  laš.),   2.  náves 

(laš.). 

hudec,  -dca,  houslista:  Ešče  dnes- 
ka] hudci  hudú  (Bart.  III.  776). 
Hudci  a  gajdoši  dobří  řemesníci 
(Suš.  615). 

hudeček,  hnědý,  vrzavý  tesařík 
(ND.  48). 

huhňat  =  ňuhňat,  nosem  mluviti. 

húj,  malá,  húj,  velí  se  krávě,  aby 
uhnula  (dok.  123). 

hujaf  na  něco  s  n^kým,  vyměniti 
si:  Hujajme  na  fajky,  co  přidáš? 
(Vlk  96.)  Zahujajme  na  ty  voly. 
Valach,  když  neprodá  volů  na  trhu, 
tož  »zahujá«  na  ně,  aby  byl  »alda- 
máš«. 

hújat,  plýtvati,  hýřiti:  Potom  se 
sádlem  a  masem  taky  tak  hújajú  a 


nemajú  po  chvilce  zas  nic  (dok. 
102).  Dycky  nám  říkával,  abychine 
nehůjali  se  slámou  lebo  s  tým  senem 
(dok.  159). 

hujátko,  dítě  v  kolébce  (Jevíčko). 

hujšaf,  houpati:  Hujšál  cMapca 
na  koleně  (Slav.  ČL.  XII.  132).  Na 
pofoch  sa  hujšaty  zraté  klase  (Slav. 
ČL.  X.  465). 

huk  (=  htuk)  1.  hluk,  poplach: 
Strhnu}  sa  huk.  Bylo  huku,  a  kde 
nic,  tu  nic  (Vah.).  2.  přední  a  zadní 
část  dud,  v.  gajdy  1,  14.  3.  hlt 
(Dob.). 

hukat  1.  Zahukat  třikrᣠ tajak 
sova  (Vlk  37),  2.  Jak  sa  to  s  tům 
mlékárnám  hukalo  (pověstí  o  ne- 
pořádcích se  šířily).  Jak  sa  to  s  Mar- 
jánúm  začato  húkať  (jak  se  trousila 
pověsť,  že  je  s  ní  změna).  Jak  sa 
to  rozhúkato  (zpráva  rozšířila)  Vah.  3. 
Sviňa  se  huká  n.  hučí,  je  nahúkaná 
n.  nahučená,  han.  říká  se  =  chce 
kance. 

huknúc,  hltnouti:  Hukni  to  = 
polkni  (Dob.). 

hukša  hej,  ohánějí  se  ptáci  z  obilí. 

huFa  I.  =  hulava,  hůlečka,  pře- 
háftka,  déšť:  HuTečka,  hufečka,  daj 
Bože  slunečka  (ND.  207).  2.  =  huIka, 
bulička  (val.,  laš.),  kolébka  v  dětské 
řeči  (ND.  24).  3.  zvuk,  jímž  se  od- 
hánějí ovce  (Jicko). 

huTafa,  -e,  f.,  hular,  bzinky  (Ko- 
jetín). 

buFáňaf,  škaredě  hulákati  (val.)- 

hurař,  kaše  bzinková  (han). 

huTat,  >vyhodit  si  z  kopýtka«: 
Až  my  se  nasnídáme,  potom  sobě  za- 
huláme  (Bart.  III.  927).  Hufaj,  dušo, 
peklo  hoří  I  (Slav.  ČL.  XI.  276.) 

húraf,  kolébati  (v  dětské  řeči,  val., 
laš.)  ND.  24. 

húrava,  přeháňka  dešťová  i  sně- 
hová (slov.). 

hulinkovaf,  fňukati:  Pořáď  hulin- 
kuje.  NehulinkujI  (Jicko.) 

huttnuf,   huítek  =  hltnouti  (laš.) 

huruška,  kolébka  (v  dětské  řeči, 
val.). 

humenec,  -nca,  společný  oběma 
sousedům  průchod  a  průhon  mezi 
jejich  zahradami  oplotěnými  (slov.). 


111 


humenco,  menší  stodola  (Dob.). 

humenica  n.  humenisko,  odděluje 
přístodůlek  od  mlatu  (v.  stodola). 

humnař,  kdo  ubíjí  humno  (mlat)  laš. 

humno  1.  zahrada:  Jak  za  humna 
vyjeli,  nikde  cesty  neměli  (Suš.  22). 
2.  mlat  ve  stodole. 

humpara,  oheňpara,  šarlach  (Df ). 

humprovaf,  kaziti,  dráti:  kabát 
zhumplovaný  (val.). 

humulí6ky,  pl.  m.,  erythraea  oif. 
(bot). 

huna,  sukno  z  » řídké «  vlny,  t. 
z  vlny  dlouhého  vlasu  tvrdého  (Vlk 
19).  Okna  sú  zamrzlé  jak  huna 
(Vah.). 

hunék,  jedno  oddělení  valchy,  do 
něhož  tlukou  dvě  kladiva,  podobně 
jako  ve  mlýně  složení  (Slav.  ČL. 
XI.  95). 

hunt,  od  klády  odříznutý  špalek 
(Lor),  poleno  (val.). 

hupačky,  hupky,  rychle:  Hupačky 
šlo  to  ke  konci  (doL).  Kuřátka  hu- 
pačky rostú  (dok.  108). 

hup6if|  hopkat,  poskakovati  (vai.;. 

hupitem  (laš.)  =  hupkem. 

hupkem  n.  hupky,  skokem,  rychle. 

hůra,  prostor  nad  stropem  pod 
střechou:  Seno  máme  na  hůře. 

hurčet:  Prase  hurčí  =  kvičí  (laš.). 

hurda,  kráva  divoká  » hurdy  bur- 
dy«.  Majů  hurdy  burdy  =  pilno 
(Vek.). 

hurdaf  (laš.)  =  hrncovat  (v.  t.). 
Nepohybuje- li  se  kolébka  rovně,  haní 
ji,   že  hurda   (Vyhl.  VI.  XIX.  330). 

hůrek,  svršek,  dáma  v  kartách 
(val.). 

hurgat:   holub  hurgá,  vrká  (laš.). 

hurk :  Voda  hurkem  teče  =  hrkem, 
hrkotem  (slez.). 

hurkaf,  buditi,  povzbuzovati  (laš.). 

Hurta,  příjmení  (val.). 

hurtovaf,  šromotiti:  Nepotřebovat 
sem  hurtováňa  =  hřmotného  pobí- 
zení (val.). 

husacník,  husí  chlívek  (val.). 

husar,  1.  husák,  pasák  husí  (záp. 
Mor.),  2.  trudovačka  (v.  t.). 

húsenica,  housenka  (val.). 

húsenka,  1.  červenobílá  tkanička 
vlněná,    ozdoba    slov.    klobouku   = 


had.  Na  Horňácích  svobodný  nosí 
húsenky  a  portu,  ženatý  místo  porty 
aksamitku,  vdovec  zelenou  stužku  bez 
húsenek  (Df.),  2.  húsenky  n.  červíky, 
jistá  vyraženina  na  jazyku  hovězího 
dobytka. 

húser,  rheumatické  bolesti  v  kří- 
žích. 

husí  čapa,  réva,  má  list  podbělavý, 
víno  kyselkavé,  je  nesná,  >když  uslyší 
bednářa,  hněď  změkne« ;  h.  čapka 
n.  šlapka,  alchemilla  vulg. ;  h.  kap, 
taraxacum  oíf. ;  h.  víno,  angrešt,  ve 
Slezsku  konvalmka;  h.  křivda,  trať 
v  Nákle,  zoraný  trávník,  kde  se  husy 
pásaly,  čímž  se  husám  křivda  stala. 

husi6ka,  1.  (hoš'čka)  štrycle  ze 
žitné  mouky  vyrážkové,  nadívaná 
tvarohem  nebo  povidlím;  peče  se 
při  chlebě  žebrákům  (Znojemsko), 
2.  v  zadu  na  špenzli  ženském  » takový 
šústky «  =  faldy  nabírané  (Jimramov). 

husidřist  =  »plkoš«,  kdo  nic  ne- 
zatají, všecko  »vyplkoce«   (Jicko). 

husina,  husí  sádlo  (val.). 

husinec,  husí  trus. 

husiř  =  husák  (laš.). 

husírňa,   chlívek  na  husy  (Jicko). 

husit,  strašiti:  Pohusil  ditě  (srovn. 
»husí  kůže«)  Liš.  Pav. 

huška,  bílý  křemen  (laš.). 

huslař,  houslista  (han ). 

huslařit,  housti  (han.). 

húst:  Pusťte  mia.  mamko,  kde 
hudú  =  hrají  (Suš.  679). 

hustaf,  houpati ;  hustačka  =  hou- 
pačka (laš.). 

huš,  hušI  zahání  se  ušípané. 

húšaňa,  tlustá  ženská  (Kt.  Dod.  I. 
val.). 

húšaf,  houpati;  hušačka  =  hou- 
pačka (val.). 

húščák,  houba  boletus  cyane- 
scens  (val.). 

húšéava,  houština  (slov.). 

huškat,  štváti,  naváděti  (slov.,  val.) : 
Huškat  psa  na  krávy  (Slav.  ČL.  X. 
472).  A  ho  nebylo  třeba  hrubě  huSkať 
(Vlk  86). 

hušpapa,  kdo  má  hubu  vypasenou 
(záp.   Mor.). 

huštrama,  člověk  nevymáchané 
huby  (val.). 


112 


hutaf  (huttkť,  httať),  polykati ;  o  pití : 
Už  sem  dva  kalíšky  vyhut  (Vlk  98). 

hutat:  Ponocný  hutá  =  troubí  (od 
zvuku  »hút<). 

hutnúf,  hltnouti  (val.) :  Vína  i  piva 
ráda  hutnu  =  zavdám  si  (Kda  II. 
66).  Řezník  vzal  víno  a  hutnul  si  ho 
(Kda  II.  39).  MikuFenka  si  hutnút  = 
učinil  doušek  (Slav.  ČL.  XIII.  119). 

hutný  =  hotař  (v.  t.)  :  Pole  hlídá 
hutný  (Vyhl.  VI.  XX.  33). 

huvatka.  O  svatebním*  veselí  visel 
v  hospodě  na  tramě  na  šňůře  korblík 
čili  huvatka ;  do  něho  nalil  hospodský 
piva,  a  veselníci  točili,  si  z  něho  do 
menších  nádob  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
326). 

huzaf,  housti,  hráti  (laS.). 

huždaĎka,  houpačka  (Opav.). 

húžva,  březový  provaz  na  gréfi- 
nach  místo  řetězů;  val.  též  vitra 
zvaný. 

húžvif  sa  n.  húžvačif  sa,  nuza- 
čiti  se,  skrbliti,  sich  fretten:  Húžva- 
čili  sme  sa  jak  tak  (slov.).  Dyť  ona 
má  přeca  pěkných  pár  grošů  pona- 
zhúvaných  (Vlk  22). 

hvézdoň,  vůl  toho  jména,  s  hvězdou 
(lyskou)  na  čele. 

hvézdura,  kráva  s  hvězdou  na 
čele. 

hvéždán  n.  věžďanka,  lucerka 
(Brod). 

hvítký  =  hbitý  (laš.). 

hvízdajúĎky:  Išiet  Tesem  hvizda- 
júčky  =  hvízdaje  (Dob.). 

hvízdnúf  někoho,  uhoditi,  hlavně 
kamenem  (Vah.). 

hvizdoňi  kdo  hvízdá  jiným  ne- 
milo. 

hvíždž:  Dokel  nebýt  na  tom  ho- 
spodisku,  byí  jak  hvíždž  :=  hubený, 
štíhlý;  jinak  se  neužívá  (Slav.  ČL. 
XII.  131). 

hvižďžák,  pták  ruticilla  tithys 
(Sloup). 

hvižďžef  (má  dvojí  tvar  pro  3.  os. 
pl.:  Chíapci  hvížd^ú  —  saně  hvižď- 
žíja,  val.):  Vétr  hvižďží.  Ujíždali 
dóm,  tak  saně  hvižďžaly  (Vlk  70). 
Kameň  mi  hvižďžák  nad  hlavúm 
(Vah.). 

hvozdíki  dianthus  (bot.)  horň. 


hý,  povzbuzuje  koně  k  rychlejší 
jízdě:  Hý,  koníčku,  hý  můj  vraný 
(Suš.  531). 

hyb:  Na  tři  hyby  zhodí}  dva  kolky 
(kuželky)  Zl.  Býl  sem  tam  od  hybu 
sedům  roků  =  celých  (val).  Od 
hybu  všecko  zebrát  =  hned  a  na- 
jednou (val.).  Nebyli  sme  v  poIu  ani 
hyb  =  ani  na  krok  (laš.). 

.hybafi  házeti  (laš.):  Na  Moravce 
světí  se  na  sv.  Štěpána  oves.  Ačkoli 
hoši  mají  zakázáno  jím  hybať  po 
druhých,  přece  se  nezdrží  a  házejí, 
aby  si  připomněli,  jak  židé  sv.  Ště- 
pána kamenovali  (Vyhl.). 

hýbaf,  -bám  i  -bu,  běžeti,  jíti :  Ten 
hyba  za  nim!  (laš).  Na  Petra  a 
Pavta  hýbu  dóm  (Podl.).  On  hned 
hýbal  do  světa  (Kda  I.  145).  Pastýř 
kráčel  pomalu  vpřed,  a  celé  stádo 
hýbalo  za  ním  (Mor.  lid  246).  KůA 
se  nám  dodal,  a  pak  sme  hébali  dál 
(Vyhl.  I.  104).  Musim  k  panu  Bohu 
na  sud  hybač  (Suš.  13).  Jmenovitě 
imperativu  hybaj  (hybajte,  hybajme) 
se  často  užívá:  Hybaj,  dcero  upla- 
kaná (Suš.  113).  Hybaj.  děcko  še- 
redné (Suš.  780).  Dora,  hybaj  sem 
(Dob.).  Imperativy  sloves  hýbať  a 
íť  nahrazují  minulý  čas,  když  se 
má  zvláštní  rychlost  děje  naznačiti: 
Rozina  badala,  co  je,  a  hybaj  ven 
a  poď  ho  přes  vodu  (val).  Pepek  si 
na  prostřed  izby  čopnút  a  jehňata 
hybaj  mu  přes  záda  (Slav.  ČL.  XII. 
273).  —  Dostát  hybaj,  dám  ti  hybaj 
=  bití  (Zl.). 

hýbat  se:  Zem  se  hýbe  =  pro- 
bouzí se  jarním  slunkem  k  novému 
životu  (Mor.  lid  186).  Jarou  pšenici 
nejlépe  seti,  »až  sa  hruška  hýbe*  = 
pučí  (Mor.  lid  2S2). 

hýbadlo  (-é-),  kvasnice  Czáp.  Mor.). 

Hýbaly  (Hébale),  vinohrad  (Stře- 
líce). 

hybina,  hebký  prut  (laš.). 

hybkýi  ohebný,  mrštný:  Synečku 
hybký,  neboj  sa  bitky  (Bart  III. 
822). 

hybnOi  honem:  Poďhebnol  (han.) 
Abe  muhle  hebno  pracovat  (Vyhl. 
II.  29). 

hybnút,  udeřiti  holí  (val). 


113 


hyboký  =:  hluboký :  hyboká  cesta. 
Prasa  meto  hyboký  bruch  (Vah.). 

hýcafi  nešetřiti,  rozkazovati  (val.). 

hycer,  -cla,  katův  pacholek  (val.). 

hy6a,  košťál  zelný  (val.). 

hyčatSi  hrubá,  silná  kost  (Kt. 
Dod.  I.  laš.). 

hyčka,  střední  žila  v  listě  hned 
od  stopky  (val.). 

hyd,  1.  hmyz  příživný  (pol.  gad- 
wszy,  Lud  IX.  64),  2.  Ten  hyd  pe- 
kelný =  ošklivec.  To  je  hyd  jaký- 
sik  =  verbež  (Slav.  ČL.  X.  32).  Ti 
handléři,  to  je  hyd  =  verbež  (ib. 
XIII.  373). 

hydek:  Je  tam  hydek  =  zima 
(maď,  rum.)  Slav.  ČL.  XII.  274. 

hydla  (-e-),   nevěstka   (záp.  Mor.). 

hyhaf,  řehtati:  Hýháš  jak  kůň 
(laš.) 

hýhurai  -le,  ženská,  která  se  ráda 
směje  (hihihi). 

hyhúňaf  sa,  smáti  se  nezbedně 
(val.). 

hychllt  se,  chechtati  se  (Zdíár). 

hýkati  stkáti :  A  tak  velice  plakal 
a  přežalostně  hýkat  (Bart.  III.  9). 

hiklati  viklat:  Hiklá  se  mně  zub 
(Maš.). 

hyráňat  (hyTásňat,  hyfazňat),  kři- 
četi na  plnou  hubu,  veřejně  povyko- 
vati:  Zahyfáňát,  až  ho  by}o  čuť  za 
devátú  horu  (Vlk  95).  Ožralec  na 
dědině  hyfásňá. 


hyn  (hyna,  hynaj,  hynka)  1.  tam 
(na  otázku  kde):  Hynaj  běží  zajíc 
(Suš.  623).  2.  onehda :  Na  hynka  to 
byto  (Lor.). 

hyndrovat  (-e-),  ničiti  (Jevíčko). 

hynštátyi  pl.  m.,  nohy  (opovržl.) 
.(val.) 

hyntov,  kočár:  Bar  si  céra  pastý- 
řova, enom  sedaj  do  hyntova  (Bart. 
III.  72). 

hyp:  Enom  hypem  do  pofa  = 
skokem  (Vych.).  V  jednom  hypě 
(Vlk  56). 

hýpaneCi  -nca,  pohlavek,  sota  do 
zad  (Vek.). 

hypnút,  uhoditi:  On  hyp  hol  := 
udeřil  (Btcha). 

hýpnút  =  hépnůt  (v.  t),  skočiti: 
Ale  sem  hýpt  s  takovéj  výšky  (Slov. 
obr.  I.  326). 

hypytkem,  hupkem  (laš). 

hyry:  Sedl  na  kozlík  a  hyry  = 
vjo  (záp.  Mor.). 

hyrycovati  o  dětech,  které  tropí 
hluk  (záp    Mor). 

hysura,  hejsek  (han.). 

hyta,   plachta,  v  níž  se  dítě  nosí. 

hytetó  (neskl.),  nošení  dítěte  v  hytě 
(ND.  24). 

hyža,  -že,  špinavá  ženská  (záp. 
Mor.). 

hyžďáty,  pl.  m.,  dlouhé  nohy 
(opovržl.):  Co  ty  hyžďáty  až  sem 
natahuješ.?  (Val.) 


Ch. 


ch  příklonné  zdůrazuje  tázací  ná- 
městku jako  příklonka  i:  Komuch  vás 
nechám  jinému  než  pánu  Bohu  sa- 
mému (Suš.  109  ze  Zvole). 

cháb  1.  prut,  haluz.  2.  potrhlý 
člověk  (Kt  Dod.  I.  z  Kyjovska). 

chabastif,  laš.  =  chábiť  (v.  t.). 

chabá,  talon  v  kartách  (Příbor); 
chabka  (val.). 

chabaščí,  chrastí,  proutí,  drobné 
roští  (Btcha). 

chabaščina,  veliká  čepice  Qe- 
víčko). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moraviky. 


chabavýi  pochybný,  nepodařený 
(Jevíčko). 

chabaždží,  slov.,  val.  =  chabaščí 
(v.  t.). 

chábek  (chábeček),  chrástek  zelný 
neb  salátový,  řídká,  lehká  hlávečka. 

chábí,  drobné  roští;  také  o  zelí: 
To  zelí  je  enom  chábí  (žádných 
hlávek): 

chabina,  haluz  s  listím :  Jak  chytnu 
chabinu,  tak  ti  vyoktádáml 

chábif,  lapiti,  ukrásti,  šiditi:  Ten 
sa  už  něco  lidu  nachábítl  (val., 
laš.). 

8 


114 


chabtajai  -e,  stará  kazajka,  veteš: 
Obfeču  si  nejaků  chabtaju  a  půjdu 
(Přerov). 

chabrák,  carduus  (bot.). 

chabfati  -fu,  házeti  na  hromadu 
bez  ladu  a  skladu,  nepořádně  konati : 
Šaty  sú  pochabtané  (pomačkané). 
Ten  ďovčk  všecko  schable (slov, val.). 

chab1oň|  kdo  všecko  schable. 

chabolif  sa,  kaboniti,  mračiti  se: 
Jaksi  sa  tam  dnes  chaboli  (Kt.  Dod.  I. 
val.). 

chabovec,  březový  prut,  větev 
chvojová :  Jak  popadnu  nějaký  cha- 
bovec! (Slav.  ČL.  X.  32.) 

chabrata,  -ty,  m.,  kdo  se  chabře, 
se  vším  loudá  (Btcha)  =  kutoň  (v.  t.). 

chabrafi  -břu,  něco  nedbale,  lik- 
navě vykonávati  (Btcha.) 

chabraf  se  1.  loudavě,  pomalu  se 
ubírati,  2.  s  něčím  liknavě  se  obírati, 
áukati  se:  Ty  se  s  tém  nachabřešl 
(Btcha). 

chabrek,  -u,  chrpa  (Vyhl.  VI. 
XIX.  637). 

chabruží  laš.  =  chabaščí  (v.  t.). 

chabzjó  =  chebzí,  bezoví  (horň.). 

chadrba,  smotlacha,  plevel:  Rofa 
špatně  obdělané  rod%  edem  chadrbu 

(Vah.). 

chach,  mezislovce  chlácholivé: 
Chach!  jářku,  pamatuj  sa,  Jozefe 
(Slav.  ČL.  XI.  485).  Chach,  každá 
kulka  netrefí  (Vlk  28). 

chách|  onom.  výraz  smíchu :  Chách, 
lidé  milí!  smáta  se  Křúpatka  (Slav. 
ČL.  XII.  228). 

chachabáš,  přezdívka  sedlákům 
(Brň.). 

chachari  otrapa,  ničema:  Takého 
chachara  si  najat  (val.,  laš.). 

chachařif  n.  chacharovaf,  potlou- 
kati  se,  toulati  se  (laš.). 

chachárňa,  domek  obydlený  spust- 
lými  lidmi,  kořalna  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 

chacharyna,  vojtěška  (Brň.). 

chachoti  chechot  (val.). 

chachomafi  -ti,  suché  chvojí 
(Brodsko). 

chachotaf  sa,  -cu,  chechtati  se 
(val.). 

chachravý,  nemocí,  stářím  sešlý: 
Šak   já    su    také    jakási    chachravá 


(Slav.  ČL.  XII.  276).  Ječmének  býí 
na  pfúca  hrubě  chachravý  (Vlk  81). 

chachrňa,  -ě,  luštěnina  hrachu 
podobná ;  má  hranatá  zrna  v  luskách 
(Viškovsko). 

chachúňat  sa  n.  chachýAat  sa  =: 
chfachúnať  sa,  smáti  se  neomaleně, 
na  plnou  hubu :  CMapi  sa  dali  cha- 
chúňať  (Slav.  ČL.  XI.  229). 

chajaf,  hladiti  laskati,  laš.  (Kt. 
Dod.  I.). 

chajdai  chatrč,  neúhledná  cha- 
loupka. 

chatabúdai  brambor  toho  jména, 
kulatý,  drápatý. 

chatachyňai  rozcuchaná  ženská 
(val). 

chataPi  chlapisko  lenošné  (val.). 

chatáňi  výrostek  (Df.). 

chalbat  (záp.  Mor.)  =  chatgat 
(han.)  =  chafkať  n.  chaňkat  (slov., 
val.),  chlácholiti,  pokojiti:  Di  mně  to 
ditě  hochalbat,  nemužo  je  hochalbat. 

chalbat  se  u  někoho,  lichotiti  se: 
Ten  se  ho  něho  teď  chalbá,  hábe 
něco  dostal  (záp.  Mor.). 

chatoň,  -a,  nezbedný  výrostek 
(vých.  Mor). 

chatoupka  (ó-),  zvláštní,  oddě- 
lený byt  výměnkářův  v  zámožnějších 
dědinách  na  Hané. 

chatupa.  Chalupy  v  horách  budují 
se  většinou  ze  dřeva  >róbenica«  (záp. 
Mor.).  Když  se  chalupa  buduje,  po- 
loží se  na  zemi  do  čtyř  úhlů  čtyři 
kameny,  >poduhelníky«,  na  nich  sbije 
se  »srub«  z  osmi,  devíti  dřev  řádně 
otesaných,  na  srub  připevní  se  »pod- 
krokevnice*  (silné  trámy),  do  nich 
ve  dlaby  vpustí  se  krovy  a  svisle, 
střecha  se  pobije  šindelem.  Nejstarší 
dřevěnice  stavěly  se  z  »brlin«  (trámců 
z  kůry  neotesaných),  pozdější  »z  dýlí« 
(trámcův  otesaných).  Na  Frenštatsku 
spodní  trám  srubu  slově  »průtěs«, 
horní  >p^atva«.  >Podvažovat  cha- 
lupu«  znamená  dolní  zhnilé  trámy 
vybrati  a  nahraditi  novými.  Skuliny 
mezi  dřevy  se  »vymší«  (vycpou  me- 
chem). 

V  kraji  nejstarší  chalupy  byly 
»tíučénky«  (slov.  dol.)  n.  »sypanice« 
(záp.    Mor.).    Na    základ    z  kamene 


115 


vyzdéný  přičinily  se  mezi  kňly  desky 
tak  vzdálené  od  sebe,  jak  široká 
měla  býti  zeď;  mezi  ty  desky  sypala 
se  hlína  a  utloukala  se  v  pevnou 
hmotu,  pak  se  desky  posouvaly  do 
délky  i  do  výšky,  až  zdi  dokola 
náležitých  rozměrů  nabyly.  Na  Hané 
za  stará  stavívali  z  »válků«.  Hlina  se 
smísila  s  mrvou,  z  toho  se  uválely 
války,  ty  pak  se  kladly  v  zeď  na 
kamenný  spodek.  Později  teprve  na- 
staly >zděnice«  (val.),  kamennice  n. 
murovanice  (laš.)  z  cihel  nepálených, 
kteréž  mají  rozmanitá  jména :  vepřo- 
vica,  kot,  kotovica  (doL)  sploščka 
(Brněnsko),  pucina  (Zábřeh),  bandúr 
(Jicko),  trupla  (záp.  Mor.).  Omítka 
je  buď  na  ostro  (s  hrubým  pískem, 
»nehlazená<),  nebo  na  hladko.  — 
Už  podžme  do  chalupy  =  domů. 
•  Kaj  idže6eř«  »Na  chatupy  vySe« 
=  na  besedu  (Lor.). 

chatúp6a,    -ate,    n.,    chaloupečka 
(val.). 

chatupnfk  =  domkař  (v.  t.)  laš., 
Brň. 

chamat,    dychtivě    bráti,    chvátiti 
(Kt.  Dod.  I.). 

chamcha,  plevel  (v.  t.). 
chámi,  roští  (Velká). 
chamtaf  (val.)  =  chamtat  (slov.), 
hltavě  jísti:  Všecko  schamfe. 

Chamov :  Tyn  (ten)  je  z  Chámova 
=  chám,  sprosťák  (Lor.). 

champori   stará,  rozmoklá  houba 
(val.). 

champroš6í|  rozmanité  roští  (laš.). 
chamraďi    -ě,    f.    sběrky    ovocné 
(val.). 

Chamraďkai  hora  na  Vsacku. 
chamrat,  skrblík  (laš.). 
chamrazí,  chábí,  roždí  (val.). 
chamtati  hltavě  jísti  (slov.). 
chamtavý,  žravý,  han.  (Kt.  Dod.  I.). 
chamuFai  -fe  1.  ovocná  kaše,  nimra : 
křížaly  jablkové   a  hruškové    se    ve 
mléce  uvaří  a  zasmaží  (slov.,  val.).  2. 
ovocná  polévka  (slez.),  3.  zelná  po- 
lévka (Df.),  4.  huba,  paštěka  (Vek.). 
chamúfaf,   -fu,  jísti  plnou  hubou 
(val.). 

chamúZi  -a,  m.,  iasione  montana 
(bot). 


chámy,  pl.  m.,  přístroj  na  koně 
i  voly  z  řemenů,  místo  jařem  a  cho- 
mouta  (Df.). 

chaňkat  někoho,  chlácholiti  (slov., 
val.) :  Mama  ho  chaňkata  (Slav.  ČL. 
X.  298). 

chaňkat  sa  s  někým,  mazliti  se: 
Afe  to  je  to,  že  sa  mama  s  tebú 
tak  chaňká  (Vlk  57).  Chaňkáte  sa 
s  němá  (dětmi),  a  potom  budu  roz- 
mazaní   (Slav.  ČL.  XII.  189). 

chápat  sa  na  někoho  =  sápati 
se  (val.). 

chaplivý  na  něco,  dychtivý,  žádo- 
stivý čeho:  na  peníze  (Jicko). 

charabór,  -a,  n.  charabela,  -e, 
starý  strom,  vetchý  člověk  (Zl.). 

charabura,      slaboch,      churavec 
(Zl.),   2.  plané  jídlo,   na  př.  zemáky 
se  zelím  jalovým  (Vek). 
charampen6í,  křoví  (laš.). 
charamza,  -ze,  nedbalec  (val.). 
charandzovaf,  chorovati  (val.). 
charpa    (charba,    charva),    chrpa. 
charpatí,     drobné    roždí    ježaté: 
Ty    otěpky,    to    je    samo     charpati 
(laš.). 

charúžek,  bouda  ze  zeleného ;  též 
na  Boží  tělo  u  oltářů  jsou  charůžky 
(podl.). 

Charvátka,  studně  toho  jména 
(dok.  191). 

charý,  ošumělý,  škaredý  (Orlová, 
laš.). 

chasa,  svobodný,  mladý  lid  obo- 
jího pohlaví:  Hospodáři  choďá  na 
raní,  chasa  na  hrubú.  Chasou  slu- 
žebnou na  větším  gruntě  je  kravař 
n.  kravařka  (na  záp.  Mor.  pastvec 
n.  pastvica),  dívka  (děvečka),  po- 
hůnek  (pohoničj,  pacholek.  Na  Frý- 
decku  má  sedlák  pohoniča,  prostřed- 
níka, pacholka,  sviňařa,  pasty rku  a 
kuchyňská  dívku.  Na  Podluží  dě- 
večce říkají  >naša  sfužebná<,  pa- 
cholku »náš  čeledín* ;  Před  svobodnu 
chasu  teba  pomtůvajú  (Suš.  547). 
Dyť  ty  nejsi  z  růže  květ,  dyť  je  ešče 
chasy  (i=  chasníků)  ceiý  svět  (Suš. 
211).  Zednici,  zednici,  vy  ste  chasa 
čistá  (Suš.  548).  Bude  vojna  bude, 
bude  verbovaná,  půjde  na  ňu  chasa 
sama    vybíraná    (Suš.   572).     Chaso 

8* 


116 


braniborská,  je  vám  cesta  úzká,  že 
vás  obklíčila  ta  královna  česká  (Suš. 
586). 

chásňa,  -ate,  dítě  obojího  pohlaví, 
dokud  jest  ještě  v  peřince  (val., 
horň.):  Babka  sa  ptata,  jak  chásňa 
okřtiť  (Vlk  3). 

chasnfk  1.  malé  dítě  obojího  po- 
hlaví (val.),  2.  hoch  14— 201etý:  Ja- 
nošek je  hodný  chasník  (Suš.  135). 

chaf,  -ě  =  chatrč  (Dřevohostice). 

chavucný  (?):  Tři  dni,  tři  noci 
jeli  po  tmi  po  chavucnym  (Suš.  775). 

chebdí,  bezoví  (slez.). 

chebto,  koketa  (laš.). 

chebtota,  špatné,  nepodařené  obilí 
a  všelijaké  zboží:  Nekupuj  teho,  je 
to  hebtota  (laš.). 

chebZ|  -u,  bez  černý. 

chebzíí  bezoví. 

chebzík,  syringa  vulg.  (bot). 

chebzoň,  -a,  surovec  (slov.,  val.). 

chechonit  se,  chechtati  se:  To 
sme  se  nachechonily  (dok.  237). 

chechotat  se,  -cu,  zdrobň.  slov. 
chechtati  se. 

chók,  euf.  čert:  Ba  chéka!  Létal 
jak  chék.  Chéci  do  vás!  (Mor.  lid 
102.) 

chem,  gen.  chrnu  =  mech  (horň.). 

chemelif  se  1.  ošívati  se:  Co  se 
tak  dycky  chemelišř  2.  vírem  tančiti 
(chumeliti  se)  laš. 

chemtaf  sa,  -Tu  škrabati  se  ve 
vlasích  (Vah.),  o  dobytku,  když  se 
otírá  bokem  o  strom  (val ). 

chemtoň,  přezdívka  měšťákům 
(Vah.). 

chemtotai  přezdívka  hladné  pýše ; 
hlavně  maloměstské  žebrácké  pýše 
Moravané  dávají  toto  jméno:  Staro- 
jická  chemíota  (Vah.). 

chérum:  Vyvolali  ho  na  chérum 
=  vyprávěli  o  něm  všeobecně,  han. 
(ČL.  XII.  152). 

chtad:  Nemohla  sem  cMady 
zdržet. 

chtádčit,  seděti  v  chládku:  V  ne- 
děfu  odpotedňa  chtádčili  sme  v  za- 
hradě (Vych.). 

chtádečnica,  n.  chtádečník,  be- 
sídka v  zahradě  (val.,  laš.). 


chtadnavý,  trochu  chladný:  Je 
tam  cbtadnavo  =  čerstvo. 

chtadnúcný,  velmi  chladný  (val.). 

chTachonit  sa,  smáti  se  vesele: 
Leze  kočička  po  jabtoni,  až  sa  Ja- 
níček zachfachoní  (slov.,  val.). 

chrachoti  hlučný  smích  (slov.,  val.). 

chtachota,  -ty,  m.    smíšek   (val.). 

chrachotat  se,  -cu,  chfachtat  se, 
silně  se  smáti:  Co  sa  pořáď  chfa- 
choceš,  ty  řehořu  řehořovský  (ž. 
řehufo  řehufovská)?  (slov.,  val.) 

chrachúňaf  sa,  hlučně  se  smáti 
(val.). 

chrachýzňat  sa,  nezbedně  se  smáti 
(slov.,  val.). 

chrám,  -u  =  chlast:  Ešče  aby  aj 
žena  vydětávata  najehochfam!  (Zl.) 

chTamaňa,    nápoj    kravám    (val.). 

chTámat:  Dobytek  chfáme  (pije). 
Požívati  nestřidmě  lihových  nápojů, 
neb  i  vodu  nezpůsobně  píti  jest 
»chrámat<  (slov.,  val.). 

chlamtat,  -mcu  =  chlámat:  Na- 
chlamtal  se  vody  =  hodně  se  napil 
(han.). 

chtap  na  východní  Moravě  nemá 
do  sebe  nižádné  příhany ;  každý  do- 
spělý mužský  jest  chlapem.  »NaM 
cMapi  sú  v  lesis  praví  hospodyň 
o  svém  muži,  dospělých  synech  a  pa- 
cholku. » Vitaj,  Tomšu,  mezi  chtapy,« 
vítají  sousedé  v  hospodě  nebo  jinde 
shromáždění  příchozího  mezi  ně.  Na 
Laších  jest  chlop  tolik  co  manžel: 
Muj  chtop  je  na  pofu.  Chtop  mi 
umřut.  To  je  jeji  chtop ;  chfopek  = 
mužíček.  Chlap  ve  Slezsku  jest  na- 
dávkou, jako  na  Hané  a  jinde. 

chráp:  Vzat  lopatu  a  chfáp  ho 
po  zádoch  =  chlapi,  udeřil. 

chtáj&a,  -ate,  n.,  slabý,  malý  chlap: 
Chlapa  jak  za  groš  bělka  (Slav.  ČL. 
X.  303). 

chtapák,  chlapáh  val.  =  chlapina. 

chrápat  1.  Chlape  tam  snih;  do 
rána  ho  nachfape  na  sanicu  =  pa- 
dati velikými  kusy.  Sněhem  chfape 
(slov.,  val.).  2.  chlemtati,  chlastati: 
Co  sa  ti  fudé  nachfápú  goralky 
(val.).  3.  (iter.  slov.  chlopit),  bíti 
rukou:    VychFápál   mu    (slov.,  val.). 


117 


chtáp6a|  -ate,  n.,  chlapčiskOi  chla- 
pík (Df.). 

chtapec  v.  hoch,  znamená  i  do- 
spělého jinocha :  Šak  je  ješče  chlapců 
dosti,  co  chcó  chodit  k  nám  (Suš. 
245) 

chtapénai  záletnice  (val.)- 

chtapina,  hezký,  statečný  chlapík. 

chtapif  sa  1.  dělati  se  chlapem, 
stavěti  se  silným  (val),  2.  běhati  za 
chlapy  (o  ženské)  val.,  3.  chlubiti 
se:  Chlapi  sa,  že  .  .  .  (horň.),  4. 
=  chtopit,  udeřiti  (val). 

chrápovaný  šátek,  má  velké,  ne- 
pěkné květy  (horň.). 

chtapskýi  výborný:  To  je  chlapské 
žito  (laš.).  To  je  chlapský  pivo 
(Maš.). 

chrast:  Ešče  přídů  chlasty  = 
pršky  se  sněhem,  obyč.  v  dubnu, 
na  podzim  (Vah.). 

chTastaĎka,  hruška  toho  jména; 
když  spadne,  rozbije  se. 

chrastaf,  tlachati  (laš.). 

chrastún,  tlachal,  klevetník  (laš.). 

chTastif  sa,  lichotiti  se  někomu 
(val). 

clírastnúf,  hoditi:  Škoda  je  teho 
másla,  co  sem  do  tych  nudli  chfastla 
(Vyhl.  VI.  XIX.  789). 

chTastoň,  -a,  ochlasta,  piják  (slov., 
(val). 

chrastuhai  tlachalka,  klevetnice 
(laš.). 

chraš6it|  udeřiti  (slov.,  val). 

chTób.  Chlebem  vyrozumívá  se 
nejen  všecko  » živobytí*  (strava), 
nýbrž  i  všecka  živnost,  hospodářství, 
polnost  i  služba.  >Má  svůj  chléb, « 
praví  se  o  tom,  kdo  má  svou  živ- 
nost; kdo  jí  nemá,  ten  »je  na  cizím 
chlebě*.  Kdo  má  těžkou,  lehkou 
službu,  má  těžký,  lehký  chléb;  kdo 
nemá  služby,  úřadu,  >je  bez  chleba,* 
»zhodili  ho  s  chleba*.  Čteme-li  ve 
starých  listinách,  že  ti  a  ti,  »šedše 
se  svého  chleba  na  mou  dědinu, 
sbili  mé  lidi,  učinivše  to,  šh  zase  na 
svůj  chléb,*  vidíme,  že  se  tu  chlebem 
rozumí  tolik  co  dědina,  t.  j.  hospo- 
dářství, statek,  polnost  (Mor.  lid 
129).  Nejvzácnějším  pamlskem  dětem 
býval  » chléb   s  kohoutím   mlékem*, 


t.  j.  chléb  od  příbuzných  neb  od 
sousedů  jim  darovaný,  nebo  » chléb 
se  zlaté  lopaty*,  koupený  v  soused- 
ním městečku.  S  pole  přinášívajf 
dětem  >chlebíčka  od  zajíčka*.  Tak 
totiž  matka  říká  dětem,  dávajíc 
jim  chleba,  jenž  zbyl  dělníkům 
od  jídla  na  poli  (ND.  41).  »Já 
som  nějédot  chfeba  fen  z  jednej 
peci,*  praví,  kdo  chce  říci,  že  mnoho 
zkusil  a  všelikde  byl  (Dob.).  To  mi 
dalo  chfeba  (práce,  namáhání  Vah). 
Musíme  hfeděf,  abychme  byli  na 
svém  chlebě  =  měli  svou  živnost, 
sami  se  živili  (Slav.  ČL.  XII.  45). 
Dy  budeš  na  jeho  chlebě,  půjde  on 
s  kyjem  na  tebe  =  až  se  vdáš  na 
jeho  statek  (Suš.  706).  Staň  si  na 
svuój  chljéb  =  ožeň  se  a  buď  samo- 
statným (Dob.).  Na  takové  chlib,  co 
be  moc  mosela  dělaf,  se  vdaf  nechce 
(Mal  XXIII.  38). 

chlebárňai  -ně,  huba  (žert.) 

chlebíček,  brambor  toho  jména, 
podlouhovatý,  žlutý. 

chlebníki  šraky  s  obloučky  na 
4 — 12  pecnů  chleba,  zavěšené  v  ko- 
moře u  stropu  (dok.   120). 

chlebný  =  chlebový:  V  chlebné 
pece  napekla  vdolku  (Vyhl  II.  206). 

Chleboun,  příjmení. 

chrebůrka,  chlebová  polévka :  vřelá 
voda  osolená,  kouskem  másla  oma- 
štěná,  do  níž  se  nadrobí  chleba 
(Příbor). 

chrebůvka  1.  chlebová  robota,  od 
které  dávala  vrchnost  půl  pečínka 
chleba  na  den  (slov.),  2.  stolní  plachta, 
protože  se  do  ní  zavíjí  chléb  (Kt. 
Dod    I.). 

chremtat,  -mcu  n.  chlamtat 
1.  hltavě  střebati:  Syrovátku  chlemcó 
(Suš.  723).  2.  smáti  se:  Co  se 
chlemceš?  (Jevíčko.) 

chJósta  =  hlísta  (Zábřežsko). 

chlóstanec,  vyšplíchnutá  voda 
(záp.  Mor.). 

chlóstanica,  -ce,  liják  (Maš.). 

chlóstati  šplíchati  vodou  (záp. 
Mor.):  Vechléstl  na  ňé  hrnec  vodě. 
Chléstá  jak  z  potynke  =  je  prudký 
liják  (Maš.).  Prší,  jen  to  chléstá. 
Ten  to  módrosť  ze  sebe  chléstá! 


118 


chllpif  se:  Raná  se  chlipi  (otvfrá). 
Raná  se  rozchlipUa  (laš.). 

chtop  v.  chtap. 

chTóp:  Sedrák  pacholka  Manicú 
chfóp,  chróp  =  chfopil,  udeřil  dva- 
krát po  sobě  (slov.,  val.). 

chTopati  klepati :  ChTope  na  okénko 
(Df). 

chrópat,  bíti  dlaněmi  o  sebe,  tles- 
kati (slov.,  val.). 

chropénai  kráva  toho  jména,  >má 
veliké  fleky,  je  jak  pochlápaná«  (val.). 

chTopený:  dveři  chfopené  na 
sklepě,  dvéře  na  zemi  ležící,  jimiž 
je  přichlopen  sklep  (Vah.). 

chTopícnúfi  int.  slovesa  chfopit, 
udeřiti  pádně  (val.). 

chlopka,  špalda  (v.  t). 

chrópnút  n.  chfopit  (dur.  chfópat 
i  chrápat)  1.  plesknouti:  Při  prodeji 
dlouho  se  smlouvají;  posléze  když 
se  dohodnou,  »chrópnů  si  v  ruce,« 
a  smlouva  hotova.  Slovy  »chlóp  na 
to!«  vyzývá  se  prodavač,  aby  pro- 
dal za  peníze  kupitelem  nabízené. 
2.  =  klopiti :  Schfopf}  uši.  3.  Šaty  jí 
chTópú,  schlottern  (slov.,  val ). 

chtopský,  selský  (proti  panskému) 
Lor.  Chtopsky  hněv,  svízel  (laS.). 

chrp,  srknutí:  Udělá)  dva  chTpy 
a  nechat  tak  (slov.,  val ). 

chfpat,  stfebati:  Večer  sa  nachípu 
kýšky  (Slav.  ČL.  XII.  131). 

chrpícat  int.  slov.  chlpat  (val). 

chtubnai  brambor  toho  jména. 

chTumpi  šubra,  špunk:  Mam  na 
feknici  chfumpy  (laS.). 

chlupáó,  člověk  úskočný  a  vy- 
chytralý (Žďár). 

chtupá6ek|  angrešt  (v.  t). 

chtupaři  přezdívka  soukenníkúm 
(Slav.  ČL.  X.  303). 

chlupatý  jazyk,  mlsný  (Žd^r). 

chlupénka  =  angrešt  (v.  t.). 

chTupét  1.  padati:  Ovoce  schfu- 
pěto  =  opadalo,  než  dozrálo. 
2.  chTupi,  poprchá  (laŠ.). 

chFupka,  cMupeíka,  kapka,  hlt 
(goralky)  val,  horň. 

chtupkaři  přezdívka  soukenníkúm 
(laš.). 

chrustnůf  vodou,  stříknouti  (laš.). 


chruS6e   pí.  f.  =  pfúšče,   lijáky 

(val.). 

chm,    řek  Mach  smutno,   vám  sa 

dobře  sihéje.  strýce  (Vlk  26). 

chmac:  Kočka  chmac,  myšku 
draps  =  chmatla  (ND.  94).  Donde 
k  lůžku  a  chmac  po  BabuSce  (dok.  10). 

chmat  =  chmac:  Kobyla  chmat 
jablko  a  snědla  (Kda  L  69).  Ho- 
spodář chmát  měch  a  smyk  s  ním 
do  kuta. 

chmelí,  coU.  chmel:  Na  tej  tyjce 
chmelí  roste  (Suš.  749). 

Chmellnca,  pl.  m.  =  chmelince, 
trať  (Ostrožská  Lhota). 

Chmersko,  hrud  (v.  t). 

chmert,  euf.  čert:  Ať  íde  do 
chmerta.  To  je  po  chmertoch  dobré 
(Mor.  lid  102). 

chmef :  Je  šidivý  jak  chme£  (han.). 

chmetat  se:  Utíká,  jen  se  chmetá 
=  tak  se    za   ním   práší    (Kunštát). 

chmkaf :  Vlk  počúvaja  to  všecko, 
enem  chmká}  =  říkal  stále:  chm, 
chm  (Vlk  99). 

chmour,  opadalé,  suché  jehličí: 
V  panských  lesích  nedovoluje  se 
chmour  hrabati  (R.  a  Ž.  48).  Kousek 
chmouru  na  stlaní  (Žď.  obr.  6). 

chmuFa,  nimra  fval). 

chmúla,  -fe:  On  je  pořád  jak 
chmůla  =  zachmoulený,  zamračený 
(dok.  87) 

chmúfat  sa,  otáleti:  Len  sa  chmú- 
faj,  ty  chmufo,  až  fa  zazre  ten  bar- 
navý  (vůl),  co  kofe  (Df.). 

chmúlif  se  1.  kaboniti  se,  2.  laš. 
ščeřif  zuby:  Konik  ten  něuhryze 
(neukousne),  ene  se  chmuU.  Smať  se 
nesmět,  ale  se  choť  uchmulil  Na 
Brodsku  »kůA  sa  chmúlí*  praví  se 
o  koni  kousavém:  přitáhne  uši  a 
natáhne  hubu,  jakoby  se  smál,  za- 
tím hledí  ukousnouti  (Df.). 

chňápat  se:  Kdo  se  to  tam 
chĎápe?  =  jde  v  těžkých  botách 
(Jevíčko). 

chňastnout  (-ó-),    uhoditi    (han.). 

chobot,  1.  rozházená  kopa  sena, 
aby  seno  doschlo  (horň.),  2.  jméno 
tratí  (Blansko,  Dešov).  3.  Má  cha- 
lupo na  chobotě  (opodál  osady) 
Maš. 


119 


choča  (pol.  chociaž),  aspoň:  Jak 
byto,  tak  byto,  choča  mě  tam  nebili 
(Lor.)  v.  choť. 

chod|  chůze:  Byto  ho  poznať  ze 
zdafeky  po  chodě  (Slav.  ČL.  303). 
Preněščasná  cuzá  mači,  němóžem  jej 
uhověci  ani  chodom  ani  rečú  (Čerň. 
56). 

choďavái   druh  tance   (Suš.  602). 

chodénai  kráva  toho  jména, 
> pěkně  si  vykračuje*  (val.). 

chodénica,  chůze  (val). 

chodi6ka,   chodník,  stezka  (val.). 

chodincei   pí.  m.,   trať  (Střelíce). 

chodit  v  nářečí  slov.  a  val.  s  před- 
ponami za  české  -cházeti:  Stú- 
nečko  vychodí,  zachodí,  lidé  vycho- 
dili z  kosteta,  pořáď  ešče  lidé  do- 
chodili,  prochodit  sa,  už  sem  od- 
chodit atd.  Choj  —  chojce  (choď, 
choďte)  s  Bohom  =  jdi !  Hupky  choj  1 
=  pojď  (horň  ).  Chodí  jak  duch  (po 
tichu),  jak  Uudná  duša,  btudná  ovca 
(smuten  a  osamělý),  jak  pitomý  (ne- 
řádný), jak  somár,  sotor  (rozdurděný), 
jak  pávica  (pyšná),  jak  s  treterem 
(poplašený);  chodí  za  mnú  jak  tele 
za  krávu  (dotěrný),  chodím  jak  svá- 
zaný, chodí  jak  kočka  s  puchýřem 
(ustavičně  zavazí),  choďá  jak  na 
oféru  (jeden  za  druhým,  na  př.  že- 
bráci). Chodit  pojívá  se  též  s  in- 
strumentálem  doplňkovým:  Chodita 
k  nám  matů  cérkú  n.  bud^  matů 
cérků  (ZL).  Chodile  tak  vagabun- 
dama  po  světě.  On  si  chodi  pánem 
a  já  abych  za  něho  dětat  (Mal. 
XXIV.  67).  —  Chodila  sem  tenkrát 
s  Babuškú  (t.  těhotná)  dok.  267. 

chodura,  tulačka  (val.). 

chodzaó  —  chodzuju  =  chodí- 
vati (Lor.). 

Chochola,  trať  (Blansko). 

chochoiaňa  =  chocholuša^  slepice 
s  chocholkou  (val.). 

chochoratý,  s  chocholkou:  Haj 
husičky  chocholatý  (Suš.  422). 

chocholka,  jablko  toho  jména 
žluté,  kyselkavé. 

chocholouš :  Věnečky  svatební 
byly  vysoké  a  vybíhaly  v  > korunku*, 
v  Kateřinkách  chocholouš  zvanou 
(Vyhl.  VI.  XVIIl.  449). 


chochotúškai  druh  švestkového 
ovoce. 

chochrňák,  velký  vdolek  =  ochr- 
ňái  (v.  t.)  val. 

chojany  laš.  =:  chvojový. 

chojl  laš.  =  chvojí. 

chojlcai  -ce,  větvička  chvojová, 
kterou  se  o  velkonocích  postřikuje 
(Opav.). 

chojka  laš.  =  chvojka:  Chojka 
se  lámala  (Suš.  193). 

chorást  ním  do  síně  =i  praštil 
(Slav.  ČL.  XI.  92). 

Chorava,  příjmení  (mrusky  chol- 
java  =  čistota). 

chotdún  =  kohún  (v.  t.). 

choluj,  -a,  m.,  listové  stelivo, 
drobné  větvičky,    laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

chome6ek:  Už  je  jak  chomeček 
1=  sešlý  věkem  (ZL). 

chomota,  kráva  komolá,  bez  rohů. 

chomolý  =:  komolý:  Počké,  pas- 
téřo,  ho  našéch  rolí,  haž  já  vezeno 
naše  chomolý  (t.  krávy)  Bart.  IIL 
526. 

chomtati  -mcu,  lakotně  něčeho 
mnoho  bráti:  Jak  ta  kráva  trávu 
chomce!  (Kunštát.) 

chomtoňi  -a,  kdo  chomce,  slova 
polyká. 

chomút  1.  stroj  na  koně  (v.  tam  I.), 
2.  z=  hřbet,  sprostý  chlap,  3.  ovce 
toho  jména,  je  na  hubě  černá  na 
způsob  chomoutu. 

chomýš, -a,  m.  =  chumáč  (Podl.). 

chop:  Řekl  sem  to  z  chopu  = 
nerozmysliv  (han). 

chórai  kůr  v  kostele  (ZL). 

chomout  (ó-):  Ten  člověk  ná- 
ramně chorne  =  tratí  se,  hubení 
(han.). 

choroba:  To  je  choroba  člověk 
=  neduživec  (ZL). 

chorovat,  churavěti. 

cheruba,  korouhev  (Opav.). 

chorý  1.  churavý,  2.  špatný,  ne- 
podařený, snědý:  chlebíček,  žitečko, 
muka;  chorá  košufa  z  hrubého  plátna 
(val.,  laš.):  U  mamy  si  jedla  žitné 
halušečky,  a  včilej  musíš  jesť  dosť 
choré  klusečky  (Suš.  470).  Koláčky 
nejsou  z  choré  mouky,  ale  z  bílé 
(Kda  I.  57). 


120 


chorýS,  -a,    chorý  (snědý)   chléb 

(val.). 

choť,  manžel :  Co  détaš,  muj  choti 
(Suš.  10).  V  řeči  lidu  slovo  to  ne- 
známo. 

choť  (choť  by,  choť  baj,  choť  až) 
Jicko,  laS.  1.  ačkoli,  byť,  i  kdyby: 
Včif  chodiť  už  nechcete,  choť  vam 
hraju  šumně  (Suš.  59).  Choť  by  mi 
včifej  muzika  hrála,  už  mi  žáden 
mojeho  srdečka  něrozveseli  (Suš. 
351).  Choť  ja  žita  nemam,  afe  ti  ja 
přece  svadběnku  udětam  (Suš.  386). 
Choť  sem  ja  chudobná,  a  šak  mě 
zas  pan  Buh  požehná  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  562).  »Bůh  či  pomož,  pro- 
švarna  dzěvucho,  třeba-li  či  pomoci?* 
•  Netřeba  mi  pomoci,  choé  by  přeé 
do  půl  noci«  (Suš.  750).  Chot  se  tu 
pojí  s  inf.  =  i  kdybych  měla  pleti 
do  půl  noci.  2.  aspoň:  Smrči,  míla 
smrči,  zaněchaj  mne  ešče  choč  do 
dně  třečiho  (Suš.  12).  Esli  ně  —  to 
choť  =  tedy  aspoň. 

chotár  =  kotár,  territorium  jedné 
obce,  všecky  její  polnosti  až  po  hra- 
nice obcí  sousedních:  Hovězský 
chotár  je  rozlehlý.  Kotár  arch- 
lebský  (vých.  Mor.). 

chotářif,  hraničiti :  My  spolu  cho 
taříme  (Valaši  s  Uhry). 

chofoj,  -e,  f.,  usušené  větve  lipové 
nebo  jiné.  V  zimě  se  dávají  ohlo- 
dati ovcím  z  listí,  potom  se  spálí 
(Vah.)  =  letina  (slov.,  val.). 

choulný,  (-Ó-),  přítulný,  krotký: 
Chólny  zviře  (Jevíčko). 

chóva,  chování,  strava:  Tachova 
naša  koštovala  na  dzeň  výše  zla- 
tovky.  Má  nádenníka  s  chóvú  = 
dává  mu  mimo  plat  i  stravu  (Dob.). 

chovat:  Kedz  člověk  cjažko  robí, 
musí  sa  dobré  chovac  =  živiti  (Dob.). 

chovací  telacko,  na  němž  lze  něco 
přichovati  (val ). 

chováč,  -a,  kdo  chová  obecního 
býka  za  plat  (Vych.). 

chova6ka  =  chůvka,  plachta, 
v  níž  se  chová  dítě    (Vyhl.  I.  127). 

chovanai  kráva  doma  odchovaná, 
vždy  červená,  trochu  připálená  (val.). 

chovanec  —  chovanica,  děti 
chudších    příbuzných   neb  i  cizí    si- 


roty, jež  bezdětní  hospodáři  za 
vlastní  vychovávají  a  potom  své  živ- 
nosti jako  vlastním  postupuji.  Jména 
svého  takoví  chovanci  nemění.  Na 
Podluží  je  chovanec  vůl  domácího 
plemene  =  našinec. 

chováni  1.  strava:  Třa  (třeba) 
přismyčič  (přinésti)  chováni  z  města 
(laš.).  2.  děvče  dobrého  chování  = 
dobře  vychované,  dobytče  dobrého 
chování  =  plemene. 

chovat  1.  dělníky  =  dávati  jim 
mimo  plat  i  stravu:  Usnesli  se,  aby 
se  každý  sám  choval  =  stravoval 
(Kda  II.  166).  Kupcová  koupila  pa- 
cholkovi na  šaty  a  dobře  ho  chovala 
(Kda  li.  176).  Já  se  s  tebou  nebudu 
chovať,  ty  moc  snfš  (Kda  II.  228). 
2.  chovat  dobytek,  drůbež,  včely 
(ne:  držet!):  Chová  si  páru  koní  a 
páru  vo}ů.  My  medu  nemáme,  my 
včel  nechováme.  3.  opatrovati :  Cho- 
vajú  ho  jak  iskerko  v  pernici  (sedmi- 
krásku ve  květníku).  4.  pochovávati 
mrtvé  (laš.):  Kdy  ho  budu  chovať ř 
Mrtví  chovají  se  na  krchově  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  553). 

Chrábka,  trať  (Blansko). 

chramačkai  kulhávka  (dobytčí 
nemoc)  val. 

chrámata  =  chromazda,  kulhavý 
(s  příhanou)  Jicko. 

chrámaf  1.  kulhati  o  dobytku 
(val.).  2.  Ta  kráva  chrámá  n.  chromce 
=  s  chutí  žere  (Jevíčko). 

chramosta,  bezohledný,  hrubý 
člověk  (záp.  Mor.). 

chramozdai  kdo  má  špatnou, 
těžkou  chůzi  (Zl.). 

chrampat,  nemotorně  jíti  (Jevíčko). 

chránif  se :  Už  se  chranimy  s  pofa 
=:  Stěhujeme.  Chraň  I  =  táhni  (laš.). 

chrapravinai  chrapot  (laš.)  chrap- 
nút  třesknouti,  praštiti:  Chrapnu) 
sebum  (laš.). 

chrapún  1.  hrubec:  Ozef  být 
chrapún  (Vlk  86).  2.  nadávka  vesni- 
čanům od  měšťáků. 

chrapuň,  ospalec  (laš.). 

chrapúňaf,  chraptivě  kašlati  (val.). 

chraslinka  =  trudovačka   (v.  t.). 

chrast,  strup,  vřed:  Má  chrasty 
na  hlavě|  nemože  šatka  strhnut  (sdě- 


121 


lati)  Df.  Na  záp.  Mor.  chrásty  =: 
prašivina. 

chrást  1.  keř,  2.  zelný  chrást: 
když  se  vyřeže  hlávka,  zbylé  listi 
je  chrást,  nebo  když  na  košťále 
hlávky  ani  není,  jenom  řídké  listí: 
Letos  je  zelí  enom  chrásty  (vých. 
Mor.).  Ti  naši  stařenka  sú  enom  jak 
chrásteček  =  všecka  vyhublá. 

chrasfi  -i,  f.  1.  husté  křoví,  půda 
porostlá  hustým  křovím:  V  naší 
chrasti  sú  dvá  zajíci.  2.  sušené  du- 
bové nebo  vrbové  halouzky  na  zimu 
pro  kozu  (Maš.)  =  letina  (v.  t). 

chrástf  =  křoví,  jednotlivé  chrásty 
při  sobe,  ne  tak  husté   jako  chrasf. 

Chrastalka,  trať  (dok.  187). 

chrástaři  -a,  tulák  bez  přístřeší, 
jenž  se  zdržuje  v  chrasti  (::=  č.  rošťák) : 
Mnět  toli  peněz,  a  fčel  chodi  po 
světě  chrástařem.  Odešit  do  světa 
chrástařem  (Mal.  XXIV.  68). 

chrastavá  žába  n.  chrastaňa,  ro- 
pucha (v.  t.). 

chrastěti  křástal,    crex  pratensis. 

chrastnúfi  uhoditi  =  chrapnúť: 
Chrastnut  ho.  Chrastnu}  sebum  na 
zem  (laS). 

chrbát  (laš.)  =  val.  chfpať,  střebati. 

chrbósti  onom.  napodobení  zvuku 
lité  vody:  Chrbést  na  něho,  a  už 
byl  celé  mokré  (Kunštát). 

chrbet,  -bta  i  -beta,  hřbet,  záda 
(slov.,  horft.,  val.):  Už  mně  mojej 
krásy  pomaly  ubývá,  už  mně  ju  šo- 
hajek na  chrbtě  odbíjá  (Suš.  495). 
Vytrh  kerůsi  škutinu  mašíkovi  z  chr- 
beta  (Slav.  ČL.  XIII.  418). 

chrbót  (záp.  Mor.)  =  chrbet: 
Dostal  jích  nepočitanéch  na  chrbót 
(Maš.). 

chrbtovlnai  vepřová  páteř,  hřbet 
vepřový  uvařený  (Zl.). 

chr6ávka|  záškrt  (val.). 

chrePi  křen  (horň.). 

chriplíf,  chrapěti :  Němuóže  vravic 
(mluviti),  chripí.  Som  zachripiý(Dob.). 

chríák,  člověk  churavý,  který  ledva 
dýše  (Frenštát). 

chrmraf,  -Tu,  kašlati  (val.). 

chrmt,  trudovačka  (v.  t.). 

chřňati  chrápati:  DofehAa  pod 
kamna,  už  chřňá  (slov.,  val.). 


chrnúf,  chřadnouti:  Stará  Křú- 
pa}ka  začala  chrnúť  (Slav.  ČL.  XII. 
188).  MamuTka  chrnuli,  až  od  téj 
nohy  umřeli  (Vlk  102). 

chroba6|  e,  f.  coll.  =  chrobáci, 
hmyz:  A  tož  pravíja,  dyž  prší,  že 
néni  toléj  téj  chrobače  (Slav.  ČL.  X. 
468). 

chrobá6ek:  »chódiť  na  chro- 
báčka«,  za  maškaru  přistrojený  a 
hrachovinou  podvázaný  v  končiny 
choditi  po  uzenině  (Vah.).  »Mňj 
chrobáčkul«  lichotí  se  dětem. 

chrobačitý:  Dítě  je  chrobačité  n. 
chrobáčivé  =:  má  drobné  hlísty 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146). 

chrobačilvý,  červivý:  Trnek  je 
moc  chrobačlivých  (Slav.  ČL.  X. 
468). 

chrobák  1.  brouk,    2.  červ  (laš.). 

chrobár,    a,  veliký  chrobák  (val.). 

chrobaňai  -ně,  škaredý  chrobák 
(slov.,  val.). 

chrobavéf,  červivěti:  Nám  jabka 
chrobavíja  (Slav.  ČL.  X.  468). 

chromárí  -a,  n, chromáň^-^.,  chromý 
(s  příhanou):  Vás  sa  já  bojím,  vy 
chromáAu  chromý  (Slov.  obr.  I.  115). 

chrómati  kulhati  (val.,  slov.). 

chromkafi  pokulhávati  (val.). 

chroust  (babka)  slově:  chrust 
(slov.,  val.,  laš.,  han.),  májka  (Měřín), 
koza  (Jaroměř),  kozamyška  (Jem* 
nice),  kozomyška  (Budějovice),  slípka 
(Bohdikov),  brón  (Zábřeh)  —  brňák, 
mynář  (na  nitce  uvázaný). 

chroustat  (ó-)  n.  křóstat vořeche, 
louskati  je  zuby  (Maš.). 

chrpútaf  n.  chrpůstaf,  silně  ka- 
šlati s  chrapotem:  Desi  nachtád, 
tož  včil  chrpúce  (val.). 

chřstafi  stříkati:  Začala  z  něho 
chřstať  krev  (Vlk  107). 

chrstnouti  střiknouti :  Vechrstl 
na  Aé  vodo  (Maš.). 

chrt  1.  krtek  (Brň.),  2.  lakomec: 
To  je  chrt,  ten  chrtí  (Jevíčko). 
3.  slámka,  která  má  souček,  s  jinými 
bez  něho,  na  losování:  Táhli  chrta 
=  losovali  (Podl.). 

chřtán,  chřtán:  Tolik  chřtánů 
musím  živit  =  krků,  dětí. 

chrtánit    1.    křičeti,   řváti    (han.), 


122 


2.  Nacbrtánít  500  zl.  =  naSkrtil, 
mozolné  nahospodářil  (ZI.) 

chrtúsit,  rdousiti,  škrtiti:  Ten  se 
něco   nachrtúsi  s  liďma    (dok.  154). 

Chrumtat,  chrápati  (Jevíčko). 

chruňSi  -ně,  nemotora  (val.). 

chrust  v.  chroust;  znamená  také 
slabocha :  Ja  di,  ty  chruste,  teba  sa 
bojím ! 

Chrústovce  pl.  m.,  trať  (Otro- 
kovice). 

chrvátek  (chrvotek),  rukávce  žen- 
ské košile  (Frýdecko). 

chfó6|  -a.    laskavec    (bot)    Peck. 

chtét:  »Co  sem  chfé}  řéct  a  nic 
nedat«,  pořekadlo,  když  si  někdo 
na  něco  zamluveného  za  řeči  zase 
vzpomene  (ZL).  »Chtéťs  necoř«  táže 
se,  kdo  se  na  zavolanou  dostavuje 
=  chceš  něco?  přeješ  si  něčeho? 
(VI.  chtěKs  něco  tehdy,  když  jsi  mne 
volal?)  Šak  sme  se  spolu  chtěli  ce- 
lých šest  let  =  měli  jsme  spolu 
známost,  lásku.  Chceta  sa  pretrhnúc 
=•  skoro  by  se  byla  přetrhla  prací 
(horft.).  Ten  se  hinšich  chlapců  ne- 
bojí, nechce-li  tebe  =  neřkuli,  ne 
tak  (Jevíčko).  Chtěío  se  mi  studenéj 
vody  píti  (Suš.  6).  —  Sloveso  chtíti 
opisuje  jen  kondicionál,  nemajíc  pů- 
vodního významu :  Debe  chtět  spad- 
nóť!  Debeste  chtěli  zmoknót!  = 
kéž  byste  zmokli!  (Mal.  XXIII.  40.) 

chubelica  =  chumelíca  (val.). 

chubtafi  -biu  něco,  krčiti  na  př. 
šaty  (Btcha). 

chubtaf  sa,  chuhoUt  sa\  Nebe  sa 
chuble  1=  kaboní.  Chubolí  sa  =i 
velmi  sněží  (val). 

chudaĎisko  člověk  =  veliký  chu- 
dák (Dob.). 

chudačka  1.  (chudaňa,  val.),  hu- 
bená polévka.  Na  Hané  zavaří  se 
ve  vodě  kaše,  potom  se  zalije  mlé- 
kem; jinde  zavaří  se  kaše  v  pouhé 
vodě.  2  pohančená  kaše  na  řídko 
zasmažená  (Vlk  12),  3.  lesní  tráva 
tenká;  vycpávají  se  jí  polštáře  místo 
žíní  (laš.). 

chudár,  hubený  člověk  i  dobytče ; 
Chudárek,  příjmení. 

chuďatOi  chuděra :  Chuďato  slípka 
hladem  skapala  (dok.  23). 


chudéj,  -a  (val.)  =  chudár;  Chu- 
děj,  příjmení. 

chuděrko,  ubožátko:  To  ditě 
chuděrko  má  se  zle  (Mal.  XXIII. 
162). 

chudina,   iasione  montana   (bot). 

chudiá,  -a,  hubené  dítě  (laš.). 

chudnút,  hubeněti:  Po  téj  nemoci 
hodně  schud}. 

chudoba,  chudobný  lid:  Těšila 
sa  chudoba,  že  sa  jí  polehčí  (Bart. 
II.  327). 

chudobný,  nemajetný,  č.  chudý: 
Chudobném  nido  neide  rád  za  kmo- 
cháčka  (Vlk  4).  Chudobné  vysvěd- 
čení =  chudoby.  Chudobná  kasa 
=  pro  chudé  (Mal.  XXIII.  221). 

chudoun  (-Ó-),  hubený  člověk 
(Brň ). 

chudozňa,  -ně  =  chudina,  chu- 
dobný lid  (Zl.). 

chuďutký,  velmi  hubený  (laš.). 

chudý,  jen  ve  smyslu  hubený,  vy- 
záblý  (člověk  i  dobytče).  Chudý  jak 
deska,  tříska,  chrt,  koráb,  sedm 
drahých  roků,  šindel,  brucok  na  fe- 
lábě,  slabikář  (huba),  jak  by  šočky 
lúpát,  že  by  muh  sirkum  podpalič 
(laš).  Chudé  maso  =  libové;  chudá 
anča,  ryba  ambramis  vimba  (dol); 
chudá  beta,  capsella  bursa  past. 
(bot);  chudé  rytíře,  skyvky  chleba 
nebo  buchty  ve  vejcích  oválené  a 
na  másle  smažené  (val ). 

chuch,  -u,  chuchnutí,  dechnutí 
(Kt.  Dod.  I.). 

chuchet,  -chla,  zámotek  z  koudele 
(Opav.). 

chuchnúf — chúchaf,  dýchnouti: 
Chuchni  na  mě.  Navrtej  do  dubu 
díru,  chuchni  do  ní,  pak  ji  zatluc 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146)  laš. 

chujava  =  fujava,  metelice  (Zl.). 

chujavica,  -ce  =  fujavica,  mete- 
lice: Taková  chujavica  vám  byla  a 
tma  jak  v  měchu  (dok.  88). 

chujavina,  zápach,  zvi.  stuchlina, 
puch  chlévní  (laš.). 

chůjka  =  chvojka  (Telč). 

chumák,  člověk  nenasytný  (val.). 

chumeia,' chumelice  sněhová.  Chu- 
mela  s  nechvílou,  neohrabaný  člo- 
věk (záp.  Mor.). 


> 


123 


chumta  (-o-),  chumtavý,  kdo  se 
chumtá,    plete,    matonoha  (Jevíčko). 

chumtati  másti:  Mám  to  všecko 
schomtany.  Pořád  se  chomtá  a  nic 
nehodélá  (Jevíčko). 

chumtafi    -mcu   i  -tám,     ňuhňati 

(laš.). 

chup  (chtup),  muž  zarostlý  (podl). 

chuf  1.  Ja  se  na  tebe  nehněvám, 
ale  chuti  k  tobě  nemam  (Suš.  153) 
=  náklonnost.  Je  mu  to  v  chuť, 
iron.  =  nemilé.  2.  druh  bodláku 
léčivého,  č.  máčky. 

chútečka:  Nemám  ani  chútečky 
na  jídlo  =  ani  nejmenší  chuti.  Ro- 
zina k  ném  nemeta  chútečky  (Vlk  51). 
Pivo  neměto  chútečky  (Zl.). 

chutlivý,  kdo  má  chut  k  něčemu, 
volný,  ochotný,  laš.  (Kt.  Dod.  I). 

chutničkai  jablko  toho  jména, 
velmi  chutné. 

chutnýi  pěkný:  To  je  chutná 
panenka  Maria  (obraz).  To  je  chutné 
diťa  (podl.,  laš.).  Chutná  svetlička 
(světnička)  je  to  =  milá,  příjemná 
(Dob.).  Šohajku  chutný,  strčím  ťa 
do  putny  (Suš.  662).  Je  tu  plno 
kameni,  tož  to  je  chutný  sečeni, 
iron.  1=  příjemné,  pěkné  (Mal.  XXIII. 
163).  To  je  chutný  dávání,  dež  člo- 
věk nic  nemá  (Mal.  XXIV.  343). 
Dnes  je  venku  chutno  =  pěkně, 
příjemno  (laš.).  Chutno  se  nám  tam 
sedělo  (podl.).  Jedl  s  chutnum  chuťum 
=  s  velikou  (laš.). 

chůva,  chování,  strava  v.  chóva: 
Dostane  40  kr.  a  chůvu  (horň.). 
Děkujeme  tomu  domu,  měli  sme 
tam  dobru  chůvu  =  hostinu  svatební 
(Suš.  ^447). 

chůvka,  kus  neširoké,  podlouhlé 
látky  (kanafasu  nebo  trilichu  barevně 
pruhovaného)  na  chování  dítěte  Kdo 
chová,  drží  dítě  na  levé  ruce,  chůvku 
ovine  přes  levé  a  pod  pravé  rameno ; 
pravici  má  volnou. 

chůza,  -e:  Ja  už  na  chůzu  nejsu 
=  nemohu  choditi.  Ty  boty  sú  do 
chůze  těžké. 

chvadaf  n.  k^adaf,  chřadnouti: 
Ze  starým  člověkem  je  to  tak :  chvadá 
pomaly,  chvadá,  až  dochvadá  (slov., 
val.,  laš.). 


chvadavý,  kdo  chvadne,  chřadne 
(laš ). 

chvatabohu  se  zdrobňuje:  chvála- 
božku  (Suš.  446). 

chvarba,  chlubivost:  Chvalba  neni 
chvála,  laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

chvallďúra,  -y,  m.,  vychlubač. 

chvalimařa,  -ře,  vychlubačka. 

chválit  sa,  chlubiti  se:  Pochválil 
sa  mi,  že  vyhrál  v  futryji.  Žena  se 
kmotrovi  pochválila,  jak  byla  ob- 
dařena (Kda  II.  186). 

chvant  =  chvancák,  trhan    (laš.). 

chvaŠ6lvý,  chtivý,  bažný:  Hladný 
je  chvaščivý,  jídla.  Je  chvaščivá  do 
tanca;  chvaščivo  i=  dychtivě  (val.). 

chvět,  třásti:  Zachvěješ  višinkú 
(Suš.  383). 

chvástat  sa,  těšiti  se  dychtivě: 
Nechvestaj  se,  že  ti  něco  dá.  Chve- 
stala  se  na  hostinu  Na  maso  každý 
deft  može  se  nechvestat  (ZL). 

chvira.  -ře:  Ta  réž  mosí  chvílu 
schnut  (dlouho).  Máme  chleba  na 
chvífu  (na  dlouho).  To  je  chvíla,  než 
on  přijde  dóm  (trvá  dlouho).  Už  je 
to  chvífa,  co  umřeli  (dávno).  Už  to 
mám  chvífa  (nom. !).  Co  chvífa  budu 
štyry  (za  chvilku).  Co  chvífa  tu  bude. 
Dyby  si  dali  chvífu  (sich  Zeit  neh- 
men).  To  je  chvífú  (počasím,  na  po- 
časí záleží).  To  je  tam  dnes  chvífa ! 
(špatný  čas).  Naša  súseda  je  na 
každú    chvílu    (do   kouta)    dok.  69. 

chvístačka,  silný  průjem. 

chvlstanica,  -ce,  řídké  bláto  na 
cestě. 

chvfstat,  stříkati  blátem  a  p.  (ne 
vodou!):  Už  tam  púščá,  na  cestě 
tak  to  chvíšče  (roztálým  sněhem)  Zl. 

chvfstek,  ruticilla  tithys  (laš.). 

chvojí  coU. 

chvojinka:  Každý  křížek  pokropí 
se  chvojinkou  z  nejlepiich  klasů  zhoto- 
venou a  namočenou  ve  svěcené  vodě. 
Vyhl.  VI.  XVII.  1981.  (Původně 
byla  to  větvička  chvojová,  když 
potom  její  místo  zaujaly  klásky, 
jméno  zůstalo ;  srovn.  pérko  =  kytka 
květinová,  voniČka  =  každá  květina 
zahrádková,  i  která  nevoní  a  p.) 

chvojka,  iuniperus  sabina  i  cu- 
pressus. 


124 


chvojnatýi  jehličnatý:   les  (Maš.). 

chvost  horň.  1.  ocas  (tohoto  slova 
se  tam  neužívá),  2.  lelík,  cop,  3. 
chvost,  luscinia  rubecula  (slez.). 

chvosta6ka  n.  chvástala^  hruška 
toho  jména,  ke  stopce  velmi  súžená 
jako  s  chvostem. 

chyba :  1.  Ona  není  v  chybě,  vy  jste 
v  chybé  =  ona  nechybila  (fig.  113). 
Abych  vám  nezethá),  na  chybu  tam 
budu  dvé  míle  =  jisté,  t.  j.  kdy- 
bych se  vsadil  >na  chybu«,  vyhraju. 
(Zl )  Šverci  hádali,  že  na  chybu  to 
bý}  Jastřabík  =  spíše  on  než  kdo 
jiný.  Ten  kůň  má  patnást  pěstí  na 
chybu,  t.  j.  spíše  víc  než  míň  (Vlk 
40),  2.  Podstatné  ch>  ba  kleslo  v  pří- 
slovce, s  významem  leda,  než,  neli 
(zřídka  ckybé):  V  hospodě  neostalo 
chyba  trochu  sefských  chlapíků  (Vlk 
36).  Kdež  sú  peníze  ř  Chyba  u  vás. 
Dědiny  nevidět  chyba  až  do  ní  vejde. 
Staří  netancúvali  chyba  na  svaďbách 
(Slav.  ČL.  XI.  276).  Peněz  nenosil, 
chyba  dyž  šél  něco  platiť  (Slav. 
ČL.  XI.  435).  »DáS  mi  to?«  »Ťaňu 
chyba  požčaf <  (val.).  Což  bych  tady 
u  nás  věděl  nového?  Chyba  jeden 
mlýn  tady  máme^  a  v  něm  přebývá 
čert  (Kda  I.  44).  Kdež  mrtvé  tělo 
patří  chyba  do  země  (Kda  II.  47). 
Žádný  vás  nevysvobodí,  chyba  ten, 
co  zas  tím  klíčem  odmykaf  bude, 
kterým  já  vás  zamykám  (Kda  II.  181). 
Tesaři,  zedníci,  to  sú  řemesnici; 
nigde  jich  nenajde  chyba  v  pálenici 
(Bart.  III.  798).  Kdož  pak  by  Sél 
inší  chyba  najmiléjSi  (Suš.  94).  Noc- 
lehu vám  nedám,  chyba  bych  vám 
data  v  téj  pustéj  stodole  (Suš.  793). 
Komu  bych  jich  (rukou)  podala 
chybé  Janko  tobě  (Suš.  187).  3. 
Z  příslovce  vyvinula  se  předložka: 
Všece  přešle  cheba  Obzene  (Mal. 
XXIV.  138).  Všeci  tam  byli  chyba 
sóseda  (Kunštát)  =  kromě. 

chybafi  házeti:  Něchyboj  kamy- 
ňami.  Vychybuje  hnůj  (Frýdecko). 
A  choji  (chvojí)  lámala,  pod  kočár 
chybala  (Suš.  146). 

ohýbafi  chyběti,  nedostávati  se: 
A  co  by  tobě  mělo  chýBaťř  (Vlk 
26.)     Děti    žgavraty,    že  jím    chýbá 


toho  lebo  toho  (Vlk  101).  Chybato 
kobzoli  (laš.). 

chybět:  Jedneho  chybělo,  baranka 
lysého  (SuS.  133). 

chybit:  Pohanka  chybila,  réž  se 
nezrodila.  Suš.  536  (obyč.  pochybila 
=  neurodila  se).  Ež  vas  chybí  dě- 
dina =  až  minete  dědinu,  konec 
dědiny  (laš.). 

chybný:  Ona  je  též  časem  chybná 
=  chybuje  (Jicko).  Každá  (nevěsta) 
jaksi  chybná  byla  =  měla  jakousi 
chybu  (laš.).  Chybný  na  oko,  na 
ruku,  na  nohu  =i  nemá  zdravé  oko, 
nevidí  na  ně  dobře  atd. ;  chybný  na 
řeč  =:  koktá. 

chybovat,  chyběti,  nedostávati  se : 
Chybuje  mi  ešče  pA  lokťa  (Zl).  Keď 
sme  šli  na  hody,  bylo  nás  jedenást, 
keď  sme  šli  z  hodd  dom,  chyboval 
jeden  z  nás  (Suš.  721).  Jedna  (ovca) 
mu  chybuje  (Bart.  II.  67). 

chybující:  Sme  všeci  chybující  = 
všeci  máme  své  chyby. 

chycený:  Plíca  má  chycené  = 
nakažené  (Zl.).  Maso  je  chycené  = 
nasmrádlé;  pivo  =  nakyslé;  zemáky 
z=  namrzlé;  chleb  =  od  piesniviny 
a  pod. 

chychnit  se  =  chychotat  se, 
smáti  se  potutelně:  Všeci  sejí  chlo- 
stale  (hlasitě  smáli)  a  névic  se  chy- 
chnil  kovář  (záp.  Mor.). 

chychoň,  -a,  smíšek. 

chychura,  -fe,  ženský  smíšek. 

chýlit  se :  Chýlí  se  ke  dni  bílému 
(Suš.  151). 

chyrkemi  schýleně,  sehnutě :  utěkať 
chylkem  =  úprkem  (laš.). 

chyty  =1  nachýlený  (laš.). 

chynúf  (=  chybnúť,  srv.  chybať), 
hoditi:  Chyň  po  nim  (Frýdecko). 

chýr  1.  pověst :  chýr  pustit  o  něko  m 
=  rozšířiti  pověst.     Nebude  u  tec 
Švagerů  také  toléj  těch  peněz,  jaké 
chýry    děíajú    (Vlk    65).     2.    křik.. 
Dělali  takové  chyry  (laS.). 

chýra.  bravura:  dželač  chyru 
(Lor.). 

chyraó  áe,  pyšniti  se  (Lor.). 

chýrečnýi  znamenitý,  proslulý: 
Něni  to  chýrečné  =  není  po  tom 
mnoho  (Dob.). 


> 


125 


chýrný,  vychválený,  vyhlášený, 
rozumný  (val.). 

chystání:  Zabil  Heřman  lani,  aby 
měl  hostům  chystání  =  co  chystati 
(Suš.  82). 

chystat  trávu,  trhati  na  poli  (han.). 

chyt:  Milý  Jura  chytl  ho,  do  země 
jím  uhodil  =  chytil  (Kda  I.  116). 
Chíap  chytl  ho  pod  krk  (Zl.). 

chytána,    détská    hra   (ND.  173). 

chytanda  val.  =  chytána. 

chytaf  sa:  Už  sa  ho  též  tá  čer- 
tová pýcha  chytá:  Toho  sa  nic  ne- 
chytne =  toho   nic  nedojme   (val.). 

chytit  se:  Krku  se  ho  chytila 
(s  dvěma  genitivy)  Suš    189. 

Chytky,  fortele  (Lor.). 

chytravý,  co  hněď  chytne :  nemoc 
(nakažlivá),    člověk    (zlobivý),   látka 


(která  hned  chytne  barvu),  ditě 
(chápavé). 

chytnut:  Chytla  s  chuťú  na  sýr 
=  dala  se  s  chutí  do  něho.  To  (ta 
látka)  nechytne  barvy.  Oblúk  vinný 
se  chytne  =  ujme  (dok.  146).  Viz 
chycený. 

chytro,  honem:  Chytro  poď 
(horň.)     Je   to   na   chytro   urobené 

(Df.). 

chytrosf:  Chopit  sa  chytrosti  = 
vymysliti  si  vytáčku,   výmluvu  (Dí). 

chytrcvaó,  mudrovati,  vymýšleti 
(Lor.). 

chytrý:  Ty  si  chytrý  enom  to 
udělat  =  ty  to  neuděláš  (Zl.).  Ty 
si  chytrý,  afe  tak  něco  dobrého  zesť 
(val.).  Je  to  chytré  =  nedobré,  ne- 
pěkné: jídlo,  šat  (Zl.). 


I     J 


i  uvozuje  vokativ  nadávky  udělené 
tomu,  kdo  je  přistižen  při  zlém 
skutku:  I  ty  sloto  jedna,  já  ti  dám 
pást  na  lúce!  I  vy  darebáci,  tož  vy 
tak? 

ihrát  sa,    ihrál  (Df.)  =  hráti  si. 

(ohuchúl  výskot. 

indich,  indigo,  modřil. 

inu  (ino,  nu,  no),  ano  (laš). 

inym,  jenom  (Karlovice). 

iver :  Ked  prvý  ráz  zataí,  iver  od- 
skočila (Bart.  III.  1)  =  ivero.  Zvláštní 
tvar  I  srovn.  ib.  isker,  f.  =  iskra. 

ivero.  »Dyž  rubeme  dřevo  (strom) 
hrubé,  tož  ty  třísky,  co  odletujú,  sú 
ivera.  Z  toho  ivera  odletujú  třísky* 
Ivero  je  tedy  výsek,  způsobený  ve 
stromě,  aby  podťatý  strom  padl  na 
určenou  stranu,  i  třísky  vyseknuté 
z  ivera  (Vych.).  Ivero,  ivorek,  coll. 
ivorie,  tříska  (val.,  horň.).  Srovn. 
pol.  wiór. 

Ja  1.  Slovcem  tímto  počínává  se 
odpověď:  »Kde's  to  kúpílř«  »Ja 
v  Holešově.*  »No,  jak  to  byloř* 
»Ja  šak  vy  to  také  víte«  (srovn.  a). 
2.  uvozuje  se  mírný  zákaz:  Ja  dil 
ja  nech  toho !  ja  co  bys  tam  chodil 
(=  nechoď  tam).  3.  v  písních  bývá 


na  počátku  verše  jako  předrážka 
bez  zvláštního  významu:  Ja  dolina, 
dolina  (Suš.  242).  Ja  moja  děvečko, 
nestaraj  sel  (Suš.  265.) 

JabĎánka,  jabková  polévka  (val.). 

Jabčenica,  kaše  z  rozvařených 
jablek  (val.). 

jabko;  jabuko,  jabúčko  (horň.). 
Kde  i  bramborům  jabka  říkají,  tam 
rozeznávají:  stromsky  jabka  (hor), 
jabióška  jabluňovy  (Brň.),  jabka 
ščepovy  (záp.  Mor.) 

jabtečník,  agrimonia  eupatoria 
(slez.). 

Jablisko,  pole  bramborové  (Ji- 
mramov). 

Jabloň  mase.  (Skreje  u  Doubrav- 
níka). 

jabtýško  =  jablíčko. 

jačet:  Zpíval,  až  v  horách  jačelo 
(se  rozléhalo)  Kda  I.  158.  Nějač! 
=  nevřešti,  neplač  (Dob.). 

ja6meň,  ječmene  zrno  (na  oku) 
Vyhl.  VI.  XIX.  150. 

jačmenky,  pl.  m.,  kroupy  z  ječ- 
mene   (>krupy  su  z  pohanky «)    laš. 

Ja6myk,  ječmínek,  ječmene  zrno 
na  oku  (laš.). 


126 


Jadat  se,  jediti  se,  vztekati  se 
(záp.  Mor.). 

Jádernica,  hruška  toho  jména. 

jadét  i  dadlt^  palčivě  svrbéti:  Už 
mne  tá  bofačka  jadí  kotem  a  kotem 
(Vych.).  BoTačka  ho  začata  jadif 
(Slav.  ČL.  XII.  188).  Jadí  ma  v  zube 
(Jicko). 

Jadivý,  svědivý,  palčivý:  Doptati} 
ty  najjadivéjSí  dtuhy  (val.). 

jadlisko,  držadlo  lžíce  (Dob ),  to- 
poro  na  železné  vidly  (Df.). 

jadovaf,  otravovati:  Dostata  som 
šohaja,  hada  jadového,  ten  ma  budze 
jadovac  do  skonánja  mého  (Čerň.  40). 

jadrnét  sa,  dělati  se,  stavěti  se: 
Ja  di,  nejadrh  sa!  (Brodsko.) 

jadrný,  co  má  jádro,  životní  sílu, 
pěkný  vzhled  a  p.:  ovoce  (pěkné, 
vzhledné),  vůl  (»má  jádro«,  dobrý 
na  maso),  kotě  (to  bílé  koťa  je  moc 
jadrnější  ež  to  černé  =  čilejší), 
máslo  (»jak  íkry«),  obilí  (pěkně 
vzrostlé),  chtap  (zdravý  a  silný),  ja- 
zyk, huba  (» dobrá  vyřídilka*),  řeč 
(zřetelná,  jasná). 

jagar,  xsiy^ví^z\  jagarna^  myslivna 
(Podl.). 

Jagata,  akát,  laš.  (Kt.  Dod.  I ). 

Jagoš,  příjmení. 

Jahňačka,  vlna  s  jehAat  (Slav. 
ČL.  XI.  93). 

Jahoda,  kráva  toho  jména,  »sama 
červená,  co  nemá  nikde  nic  bílého* 

(val.). 

Jahodí,  jahodové  trsy. 

Jahodňatka,    hruška  toho  jména, 
»má  chuť  jahodovou.* 
Jahřabina,  sorbus  aucuparia  (bot). 
JahuFka,  jehnička  (val.). 

Jachat,  jíti,  běžeti:  On  na  to  nic 
nedbat,  pro  Verunku  jachaí.  Dyž 
přes  město  jachali,  pěkně  bubnovali 
(Bart.  III.  19).   Hde  jacháš?    (Maš.) 

Jáchymova  masf,diaculum(Třešť). 

Jak,  Jako.  Oba  tyto  tvary  jsou  sice 
původně  významu  stejného,  avšak 
lid  je  rozlišil,  užívaje  v  určitých  spoje- 
ních   buď   toho    neb    onoho    tvaru, 


málo  kdy  obou  vedle  sebe.  Pročež 
i  my  tu  pojednáme  o  každém  tvaru 
zvláště. 

I.  Jak  1.  vyjadřuje  zpksob  a  miru: 
Te  debe  mnéfe,  jak  nemajó,  s  téma 
be  neobstáta  cetá  dědina.  Debe  befe 
penize,  jak  nésó,  tož  be  to  s  nama 
ináč  státo.  Debech  dětat  u  druhy  ho, 
jak  je  fčel  nádenik  vzácné,  taky  be 
mně  to  dovezí  (Mal.  XXIII.  43). 
Abys  mi  načítá}  (peněz),  jak  je  v  rybě 
kostí,  ty  mi  nezaplatíš  mojí  pocti- 
vosti =  co,  kolik  (Bart.  II.  378). 
Koštuje  to  20  zl.  jak  jeden  grejcar 
z=  ani  o  grejcar  méně.  2.  Po  kom- 
parativé  =  neé\  Ty's  dostát  větší 
kus  jak  já.  Naši  staříček  sú  starší 
jak  vaši.  Néni  horší  jak  dyž  je  zle. 
3.  jak  kdo,  jak  kerý^  jak  kde,  jak  kdy 
v  odpovédech  na  otázky  dilem  při- 
svidčuje^  dilem  opak  tvrdí  \  Ptatíja 
vám  všeci?  >Jak  kdo;  nekerý  zaplatí 
hněď,  iný  ostane  díužen.*  Sů  ty 
jabka  dobré?  >Jak  keré;  nekeré  ešče 
néjsú  zaležené.*  Je  u  vás  hodně 
ovocař  »Jak  kde;  v  nekerých  dědi- 
nách je  ho  dosř,  u  nás  enom  jak 
by  pohodí}.*  4.  s  opakovaným  sub- 
stantivem určujicim  čas  znameuá  tolik 
co  kačdý:  deň  jak  deň  =  každý  den, 
večer  jak  večer  =i  každý  večer  atd. : 
Včil  je  deň  jak  deň  peklo  (dok.  162). 
V  nekerých  domech  rok  jak  rok 
dobytek  vykape  (dok.  125).  — 
Spojení:  jak  je  den  (rok  atd)  dlúhý 
znamená  tolik  co  celý  den,  rok  atd. :  *) 
Jak  je  deň  dtúhý,  dyby  slámku 
křížem  přeíožíl  (Zl.).  Dcera  chodí 
jak  je  rok  dlouhej  na  tovarych 
(dok.  107).  5.  jak' tak  s  opakovaným 
týmž  tvarem  slovesným  vyjadřuje  se- 
silniný  déj\  **)  Mynářský  vzal  tatar 
a  vodního  muže  jak  mele,  tak  mele 
=  bije  hlava  nehlava,  co  nejvíc  může 
(Kda  II.  259).  Tesař  vyfezaci  na 
střechu  jak  kuří,  tak  kuří  =  dýmí 
jak  z  komína  (Slav.  ČL.  X.  469). 
Jak  ho  tam  čepcuje,  tak  ho  tam 
čepcuje  (Slov.  obr.  1.  15).  Vyletí 
do  síně  a  popadňa  kosu  jak  ňú  mtátí, 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^z/t  má  přízvuk. 
**)  V  tomto  spojení  obě  spojky  mají  přízvuk. 


\ 


127 


tak  ňú  mlátí.  6.  V  predvitich  pod- 
minečných  vét  neskutečných  jak  s  po- 
sitivem zastupuje  ^sebe*  s  kompara 
tivem,  jehoš  v  nářečích  není;  při 
slovese  zastupuje  >sebe  více* :  *)  Debe 
be}  jak  chetré,  přeci  ho  ošidi.  Debe 
jaké  (=  jak  veliký)  ten  statek  bel, 
tož  mosi  prasknóť,  tak  utráceja  (Mal. 

XXIII.  229).  Dyby  jak  votál,  žádného 
se  nedovolá.  Dyby  jak  prosil,  ne- 
dostane nic.  (Vedle  toho  také:  ať 
volá  jak  volá  atd.)  V  jiných  vHách 
jak  s  positivem  má  význam  elativw. 
Ale  to  už  ju  (čepičku)  mělo  ditě 
jak  diúho  na  svátek  =  velmi  dlouho 
(dok.  13).  l.jakby  příslovečné:  Viděl 
sem  tam  jakbe  chlapa  kfečeť,  a  nic 
tam  nebelo.  Mně  se  zdálo,  že  tam 
jakbe  nemosel  beť  =  snad.  Má 
jakbe  padóci  nemoc.  Meslim  só  ti 
chlapci  skoro  sténi,  jenem  Janek  je 
jakbe    věci    =    snad    o    něco    (Mal. 

XXIV.  347).  8.  jak  dyz  příslovečné: 
Ten  chlib  je  těžké  a  jak  dež  vizne 
v  zubech.  Ti  se  tam  už  nastojijó; 
fčef  se  mně  zdá,  že  se  jak  dež  roz- 
cházijó.  Teto  botě  budó  jak  dež 
věci,  afe  moc  si  to  neudělá  =  jakbe, 
snad  o  něco  (Mal.  XXIV.  347).  Bylo 
to  jak  dy  na  schval  (laš.).  9.  Spojeni 
jak  živ  považuje  se  za  jedno  slovo 
a  často  se  ho  užívá  jako  příslovce 
bez  náležité  shody:  To  zme  ešče  jak 
žev  nevidčfe.  On  od  jakživa  nic  ne- 
dělal. To  je  jak  ževo,  že  s  tebó 
pudem  =  tof  se  rozumí  (Mal.  XIII. 
223).  10.  Ve  spojeni  se  záporným 
slovesem^  jmenovité  se  záporným  slo- 
vesem býti  spojka  jak  {jako)  napo- 
máhá stručnosti  výrazu:  Nejedl  sem 
jak  včera.  Neviděl  sem  ho  jak  loni. 
Nebyla  sem  s  milým  jak  v  nedělu 
večer  (Suš.  288).  Néni,  Bože,  jako 
ženská  mladá,  dyž  ona  sa  rozveselí 
z  rána  =  nic  příjemnějšího  (Slav. 
ČL.  XI.  276).  Néni,  néni  jako  dobře 
dělat,  nebude  se  pán  Bůh  na  nás 
hněvat  =i  nic  lepšího  (Suš.  611). 
Néni  jak  vám  =  nikomu  tak  dobře. 
Néni  jak   v  fétě,   po   téj    zimě  néni 


nic  =  nikdy  tak  dobře.  Néni,  Bože, 
jak  o  svatej  Anně,  dyž  si  sedlák 
žitečka  nažne  (Bart.  I.  78).  Dnes  ani 
nebyl  jak  jarmak  =  byl  slabý  jar- 
mark. Dnes  ani  néni  jak  neděfa  = 
nesvětí  se  náležitě  a  p.  (Zl.).  Ne- 
měla ju  (dceru  jako  chovat,  musela 
ju  do  služby  dat  =  neměla  >pro- 
středků*(!)  (Bart.  III.  34).  11.  jak 
a  kerak  spojuje  se  za  vétším  dů- 
razem: Nevím,  děťátka,  jak  vás, 
kerak  vás  tým  masem  počídiť?  (po- 
děliti z  mála).  Nemám  jak  a  kerak 
(z  čeho  živ  býti).  Néni  jak  a  kerak 
(není  peněz).  Dyby  bylo  jak  a  kerak, 
fedaco  by  sa  ináč  dělalo.  Jak  a  kerak 
vyživíš  včil  sebe  a  pět  krků  z  holých 
ruk  (dok.  90).  Neměli  zme  jak  kerak 
:=  neměli  jsme  peněz.  Pane,  bélo 
nám  jak  kerak  =  všelijak,  nevalně 
(fig.  17).  Letos  je  ovoca  jak  kerak 
=  hojně  (val.).  Svinstva  všady  jak 
kerak  =  plno  (dok.  93).  12.  Spojka 
jak  uvozuje  vety  a)  časové  (jak,  jak 
věrně,  jak  ruče  =:  jak  mile):  Jak 
zme  tam  přišli,  hněď  zme  viděli,  co 
je.  Budeš  mě,  céro,  živiti,  jak  ne- 
budu mocť  robiti?  (Suš.  118.)  Komu 
košulenku  šiješ?  To  tobě,  synečku, 
jak  pomašíruješ  (Suš.  583;  var.  až). 
Jak  věrně  sníh  sléz,  vypravili  sa 
(Slav.  ČL.  X.  38).  Jak  ruče  odjeli, 
ztratila  paměť  (Vych.).  Jak  to  rúčej 
zeseče  .  . .  (LN.  II.  64).  b)  podmí- 
nečné: Jak  máte,  dajte.  Jak  mi  do 
posledního  nezaplatíš,  vrátíš  mi  krávu. 
Jak  sa  ti  nefúbím,  hfedaj  si  iného 
(Suš.  88).  A  jak  ti  nezdrží  konopný 
provázek,  daj  sobě  udělat  cigánom 
řetázek  (Suš.  335).  Jak  by  tak  bylo, 
půjdu  se  hospodáře  zpytať  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  120).  c)  připouštéci**)'. 
Tom  já  také  rozumím,  jak  sem  ne- 
študyrovál.  Jak  su  groša  potřebný, 
toho  bych  si  nevzáf  na  svědomí  (Zl.). 
Jak  mne  nohy  bolíja,  trúfám  si  tam 
přeca  dojíť.  Jak  su  po  nemoci,  tolik 
přeca  ešče  unesu  (val).  Jak  nemohl, 
přeci  tam  šil.  Jak  je  on  chetré, 
přeci   ho    oSedil    (Mal.   XXIII.   43). 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^i  má  přízvuk. 
**)  Ve  větách  připoubtčcích  spojka  ya>&  má  přízvuk. 


128 


Jak  to  belo  naše  plemeno,  nebeli 
hodni  ti  engličti  (koné)  podať  im 
vodě  (fig.  71).  d)  příčinné:  Befe  be 
nás  rozmačkafe,  jak  se  na  nás  tlačife. 
Za  Aó  to  tak  hučeto,  jak  beta  na- 
strojená. Snáď  bech  ho  be}  zabit, 
jak  sem  bet  zlé  (Mal.  XXIII.  42). 
Srov.  tak  a  co  tak, 

II.  jako  1.  určuje  podrobněji  (^=totii) 
neb  opravuje  výrok:  Bylo  to  v  lété, 
jako  o  Janě.  Sak  on,  jako  MfgaTa, 
bude  z  toho  osožný  (Vlk  65).  Za- 
búřili  na  Kaču,  jako  na  stará  Ma- 
dérku  (Slav.  ČL.  X.  302).  Potom  ten 
vdovec,  jako  její  muž,  dycky  čút 
cosi  šramotif  (ib.  370).  Chťél  sem 
mu  to  prodat,  jako  ne  prodat,  chťét 
sem  mu  to  pronajat.  Byta  sem  tam 
s  Franckem,  jako  s  Jozefem  =  vlastně 
ne  s  Franckem,  nýbrž  s  Jozefem 
(Srovn.  šak  3).  2.  =:  tušim,  snad: 
To  sem  jako  já  mět  udětat,  a  ne  ty. 

3.  =  prý:  Vzal  oba  k  sobě,  aby 
jím  jako  bylo  veselo.  AFe  ona,  že 
půjde  pro  tatíčka,  že  jí  mosíja  jako 
šaty  dat  (Zl.).  Oni  jako  že  sa  chtěli 
(Jicko).  Potom  byla  přehlídka,  a  tož 
abych  jel  jako  dom  (Vyhl.  I.  106). 
Časně  ráno  dívka  zvala  (na  přístku), 
kde  béla  jaká  cera  lebo  dívka,  abe 
jako  přešla  =  pravíc,  zvouc  (ib.  110). 
Špaček  uctivě  poprosel  (kmotrů), 
jako  že  jich  ve  staveAó  přebelo 
(ib.'115}.  Stará  si  povidala,  že  jako 
sám    do    Řéma    netrefím    (fig.    75). 

4.  jako  s  opakovaným  týme  substan- 
tivem znamená  stejnost  v  Šech  jedinců 
toho  druhu*):  Pes  jako  pes  =  každý 
pes  stejný.  Darebák  jako  darebák. 
Klobouk  jako  klobouk  (ein  Hut  wie 
der  andere).  Nůž  jako  nůž  (Kda  I. 
39).  Užívání  není  jako  užívání;  za 
to  já  nejsem,  když  špatně  užívala 
(fig.  109). 

Jiného  vyznawu  je  toto  spojeni, 
kdyé  opakované  slot'o  se  spojkou  jako 
(jak)    znamená   touž  osobu  nebo  véc: 


Jozef  jak  Jozef,  ten  už  je  tovaryšem 
horší  je  s  Franckem,  ten  ešče  ani 
školy  nevychodíl.  Letos  jak  fetos, 
horší  bylo  loni  =  letos  je  ještě 
dobře.  Pit  jako  pit,  enom  kde  pe- 
níze brat  =  ono  by  se  pilo,  jenom 
kdyby  bylo  peněz.  Vypožčať  jak 
vypožčať,  ale  horší  oplácať  (Slav. 
ČL.  XII.  44. 

5.  jako  (jak)  uvozuje  skrácenou  vitu 
příčinnou'.  A)  Oškera  býl  včera  zas 
až  do  pů  noci  v  hospodě.  B)  Jako 
Tump  =  vždyř  je  to  lump,  což  ji- 
ného    lze     od     lumpa     očekávati? 

A)  Čísi  ogaré  nám  byli  na  střešAách. 

B)  Inu,  jako  chlapci.  Natož  já,  jak 
hlúpá,  sem  na  to  svolila  =  dyž  sem 
byla  hlúpá  (dok.  202).**)  Srovn.  dyé, 

jakořka  slýchati  všude  na  Moravě 
za  spisovné  takořka. 

Jakoubek,  angrešt,  coll.:  Šli  sme 
na  Jakoubek,  trhali  sme  Jakoubek 
(Třešťj. 

jakový  =  jaký  (horň.,  val.):  Ja- 
kový hospodář,  taková  gazdina  (Suš. 
533). 

jak  se  patří:  Rozešli  sa  jak  sa 
patří  =  v  pořádku.  Jaksepatří  = 
pořádný  se  skloňuje:  Mám  jakse- 
patřího  pacholka  (Zl.).  Ten  náš 
krejčíř  neušíje  nic  jaksepatřího  (Zl.). 

Jaksi :  Jaksi  se  mi  to  nedaří  (ani 
nevím  proč).  Ach  což  je  on  neveselé 
jaksi  (Suš.  397). 

jakubínka  (jakůbka,  jakubunka 
laŠ.)  hruška,  jablko  i  brambor  zrající 
o  sv.  Jakube. 

Jaký:  Jaké  je  to  ochlazení,  dyž 
tu  néni  potěšení  (Suš.  151)  =  co 
je  po  takovém  ochlazení.  Do  hospody 
Tudé  půjdu,  dyby  jaká  bída  byla  = 
sebe  větší  (Slav.  ČL.  XII.  84).  Jaké 
naše  bránění,  dyž  zme  porubaní  = 
jak  jsme  se  mohli  brániti  (Bart.  I. 
23).  —  Vyjadřuje  jako  spojka  jak  pří- 
činu: Já  nczdržím,  jaká  je  tu  zema. 
Zrovna    hořel,    jako    mněl    horkosť 


*)  V  tomto  spojení  spojka  y^j/tť?  má  přizvuk. 

**)  V  tomto  spojení  spojlcz  jako,  jai  má  prízvuk:  Vojáci  bele  náturni  (vášniví) 
jak  Maďaři  (fig.  74),  t.  j.  vojáci  ti  óylť  Maďaři,  a  od  Maďara  neUe  ničeho  očekávati 
než  »náturnost«.  Je-Ii  však  spojka  jak  bez  přízvuku,  má  význam  prosté  srovnávací, 
a  věta  znamená,  že  vojáci  ti  nebyli  Maďaři^  ale  počínali  si  vášnivé,  jak  je  zvykem 
a  povahou  Maďarů. 


I 
f 


129 


(Mal.  XXIII.  43).  Zas  musel  ten 
chléb  jist,  jaký  hlad  čarodějnice 
naň  dopustila  (Kda  I.  86).  Valašsky 
též:   takový   hlad,    co   takový   hlad. 

Jaký  taký:  Jaký  taký  výděíeček 
přeca  při  tom  bude  (=  i  když  ne 
veliký,  přec  aspoň  nějaký).  Já  ešče 
bych  býl  jaký  taký,  afe  ruka  nechce 
stúžit  (ještě  dosti  zdráv).  Výmluva 
jaká  taká  (fig.  111). 

jakýsi:  1.  Nebuď  jakýsi  a  po- 
slechni přeca  1  (=:  nebuď  svéhlavý, 
neústupný  a  p.).  Di  ty  jakýsi!  Su 
jakýsi  nemocný  (=  nevím  ani  sám, 
co  mi  jest)  Zl.  Znal  též  Větáčku  a 
pravil  o  ni  hned,  že  je  jakási  (Slov. 
obr.  II.  90).  Bylo  by  to  jakési,  dy- 
bychme  Im  to  neudělali  (z=  nepěkné, 
neslušné)  Zl.  Ty  darebáku  jakýsi! 
Ty  sloto  jakási!  (Zl.)  Ja  počkaj 
šelmo  jakási  (Suš.  243).  A  ona  mi 
povídala,  že  je  smutná  jakási  (Bart. 
III.  248).  2.  Spojuje  se  často  se 
spojkou  jak:  Ten  člověk  je  jakýsi 
jak  hlúpý.  Ona  je  jakási  jak  potrhlá 

(Zl.). 
jakýž:   Jakýž  tu  pán!  Čerti  vzali, 

jakáž  tu  paní!  praví  se  o  tom,  kdo 

si  hraje  na  pána  (Vah.). 

jatovcová  poFévka:  Dyž  néni 
masného,  tož  sa  uvaří  »jalovcová« 
:=  jalová  (slov.). 

Jalovčák,  mladý  býk  pro  jalovice 
a  mladé  kravky  (han.). 

Jatovinka,  bobule  jalovcová. 

jatovizeň,  -zně,  f.  =  jalovina  (val.). 

Jatůvka  =  jalovice. 

jatový:  Tobě,  sestro,  Styry  krávy 
dojné  a  štyry  jalové  =  které  ne- 
dojí  (Suš.  154).  Rohlík  jalový  =  ne- 
mastný, makový  (Slav.  ČL.  XI.  433). 
Jalový  potok,  »co  neteče  na  mlýn; 
na  mlýn  teče  struha*  (Brň.). 

jarubňák,  hrnec  z  černé  hlíny, 
z  Jalubí  u  Velehradu. 

Jamet,  -a,  m.  Qamela,  jamelo,  ja- 
melí)  =  jmelí. 

jamkai  dolinek,  slabina  (Brumov). 

jámo  tamO|  sem  tam:  Jako  tyn 
kuň  chodži  coái  jámo  tamo!    (Lor.) 

jamovítý:  Keré  zemňáky  sú  pěkné 
hladké,  sú  fepší  než  ty  jamovité 
(Slav.    ČL.  X.  141). 

Bartoi:  Dialektický  sloirník  morairský. 


Jan  je  jméno  křestní,  Ján  je  svatý. 
Na  sv.  Jána  —  zavolaj  Jana.  Po- 
něvadž Jan  znamenává  hloupého 
Honzu,  vařbuchtu  a  p.,  říci  sv.  Jan 
pokládal  by  lid  za  hrubou  blasfemii.  — 
Má  Jana,  Jan  mu  sedí  na  zádech 
=  lenoch  (Olom.). 

Jána,  kus  záhona,  který  ženci  za- 
stoupí, žnouce  napříč  záhonem  od 
brázdy  k  brázdě  (záp.  Mor.)  =  po- 
stať:  Až  tu  jámu  dožneme,  k  večeři 
se  pohrneme  (Suš.  557).  Len  se 
trhá  na  jány ;  jána  tu  znamená,  kolik 
jedna    ženská    najednou    zastoupne. 

jančar  Zl.  (Tančar  laš.,  bagan  sev. 
Mor.),  ženská  botka  šněrovaná. 

jaň6et  (ňaňčet,  mňaňčet)  o  hlase 
kočičím:  kočka  jančí. 

Jandasky,  pl.  f.,  trať  (Blažovice). 

Janeček,  obrázek  sv.  Jana  Nep. 
na  »hagmastce«  na  krk  (záp.  Mor.). 

Janek  1.  žertovný  název  zajíce: 
» Janek,  janek!«  volávají  pasáci  za 
vyplašeným  v  poli  zajícem.  Nekerého 
tlustého  janka  zedli  aj  doma  (Vlk 
14),  2.  (Janíček)  rosnička:  Zelené  Ja- 
nek převolává  dyšč  (fig.  14).  3.  houba 
boletus  rufus,  4.  skrojek  chleba  (val.), 
5.  kus  trávy,  podložený  pod  nůši 
trávy,  aby  břímě  netlačilo. 

Janíček  1.  rosnička,  2.  svatojanská 
muška. 

Janiga^  příjmení  (val.). 

Janizot,  přezdívka  Janovi  ==  Ja- 
nisko  (Lor.). 

Jánka  1.  jablko  toho  jména,  ranné, 
sladké,  brambor  ranný,  2.  vínek  ze 
skleněných  perel,  jejž  nosí  na  hlavě 
*  královna  >  (v.  králky)  slov. 

Jar,  i,  f.  (v.  iver),  jaro,  vesno:  na 
jar,  do  jari  (horň.).  Keď  prší  na 
Hatu,  skovávaj  výhryzky  za  latu; 
lebo  budě  népodárná  jar  (Dob.). 

Jarabáček,  ptáček  jařabatý:  Co 
ten  ptáček  jarabáček  nad  námi  lítá 
(Suš.  216). 

Jařabaňa,  -ně,  slepice  jařabá  jako 
kuroptev  (val.). 

Jařabastý  =  jařabatý  (val,  horň.). 

Jařabatit  se:  Trnky  (švestky)  se 
už  jařabatíja  =  nalévají  pupence 
jarní  mizou  (Zl.).  Zde  onde  sa  jara- 


130 


batfl  oves  =z  pestřil  se  vétrem  (Slav. 
CL.  X.  267). 

jařabatýi  pravidelné  strakatý  ve 
dvou  barvách  (Slav.  ČL.  X.  30). 
Jařabatá  hlava,  čupfínatá,  rozcuchaná 
(Vah.). 

Jařabinai  bobule  jeřábu. 

Jařabý,  kropenatý:  kuroptev,  sle- 
pice, pták:  Já  se  udělám  ptáčkem 
jařabým  (Suš.  484). 

Jarčaný  chlóbi  z  járky,  jarní  rži 
(laS.). 

Jarčisko,  pole,  s  něhož  byla  skli- 
zena Jarka  (laš.)- 

járek  1.  potfiček  tekoucí  ze  stu- 
dánky nebo  z  roztálého  sněhu  nebo 
po  dešti,  také  rýha  v  zemi  potílčkem 
tím  vyhlodaná  (vých.  Mor.):  Na 
sv.  Marka  napijem  se  z  járka  (Mor. 
lid  79).  V  járkoch  eSče  ryčata  sně- 
hová voda  (Slav.  ČL.  X.  34):  Mat 
som  já  gafanku  z  druhéj  strany  járku, 
tak  som  k  ní  chodívat,  prešfapat  som 
íavku  =  potok  (Bart.  II.  205).  Když 
šel  přes  lávku,  padnul  do  járku 
(Bart.  III.  65).  Od  důlka  k  důlku 
uděláme  járeček,  aby  se  mohl  habáň 
(míč)  pěkně  kotúlat  =  rýha  (dok. 
39).  Na  desce  pod  oknem  bele  járke, 
keréma  voda  stékala  do  plechovéch 
žbánečku  pod  desko  =  vyřezané 
v  desce  žlábky  (Dial.  II.  57,  han.). 
2.  důl  dosti  velký  a  hluboký,  na- 
plněný a  protékaný  vodou,  aby  ho- 
spodyně mohla  v  něm  práti  (Btcha). 

Járek,  Járky,  trať  (Vizovice,  Ha- 
lenkovice). 

jargafi  třásti  stromem  (laš.). 

Jařica,  -ce,  jaré  žito  (Žď.  obr.  20). 

jařina,  jař  -i,  f.,  1.  obilí,  co  se 
s  jara  seje,  3.  chlapci  od  18 — 19  roků, 
to  je  jařina  (dok.  68). 

Jařišča,  cell.  pl.  f.,   trať  (DeSov). 

Jarka  1.  jarní  réž  (vých.  Mor.), 
2.  ovce,  která  se  s  jara  ulíhla;  ne- 
okotí-li  se  téhož  roku,  slově  jahničkú, 
jahalkú  (val.). 

járka,  korýtko,  po  němž  ze  stu- 
dánky   voda  odtéká  (Brň.)  v.  járek. 

Jarmačné,  vítané  z  jarmaku :  Dyž 
odnekel  přišét,  přines  děťom  víta- 
ného a  z  jarmaku  jím  dát  jarmač- 
ného  (Slav.  ČL.  XII.  132). 


armak  =  jarmark. 

,ařmo,  obyčejně  pí.  jařma;  do 
jařem  se  zapříhají  voli  (v.  pluh  II.). 
Jařmo  též  přezdívka  staré  krávě  a 
veliké,  nemotorné  ženské  (Vah.). 

jarní  bída,  beliis  perennis. 

Jaroš,  -a,  vůl  toho  jména,  pod- 
pálený (slov.). 

jarošek,  báječný  had  domácí, 
hospodářík,  skřítek  (Vyhl.  VI.  XIX. 
898). 

jaršif  1.  drchati  peří  uleželé  v  pe- 
řinách,  2.  drážditi,  popouzeti  (val.). 

Jaršif  sa,  zlobiti  se  (val.). 

Jarušky,  trať  (Třebíčsko). 

jasaf,  dráti  šaty:  Už  si  ty  gatě 
pravda  rozjásat  ř  (val.) 

jasaf  sa,  svítiti  se:  Cosi  sa  tam 
jásá  (horň.). 

Jásat,  hubou  mleti  (slov.). 

jaser,  -sle,  f.,  žebř  v  maštali,  za 
nějž  se  dává  dobytku  píce:  Dát 
koňům  za  jasel.  Obyč.  pl.  jasle 
i  jasfa  -í,  f.  Od  vodnatelnosti  je 
dobře  za  jasTe  vtožiť  =  bago  za 
skráň  (Vyhl.  VI.  XIX.  246). 
aseň,  -a  =  jasan  (val.,  laš.). 

,  askat,  výskati :  Zajaskát  sem  si 
pěsničku  (slov.). 

Jaskot,  vaděnice  (val.). 

Jaskotat  1.  výskati:  Co  jaskoceš? 
2.  mlet  hubou:  NejaskocI  3.  vaditi 
se  (slov.,  val.). 

JaskuFa,  -le,  drkotnice  (laš.).  Srovn. 
pol.  jaskótka  (vlaštovice). 

Jasnavo,  jasno  zde  onde  z  mraků 
prokmitající  (laš.). 

Jasnina:    Už    idú   z  hory  jasniny 
=  jasní  se  od  hor  (Dob.), 
ásno  (ob.  pl.  jásna),  dáseň. 
astřabica,  jestřáb  (val.). 

\  astřlf,  bystře  hleděti  (val.).  Srovn. 
jastřáb. 

Jaščerica,  ještěrka  (Dob.). 
aš6frka,  ještěrka  (slov.). 
aščúr,  mlok  (laš.). 

,  ašif  sa,  plašiti  se;  zjašený  (val.). 

,  aškuFa,  hruška  toho  jména. 

'ater,  -tfa  =  datel  (val.). 
atela,   kráva  toho  jména   (Maš.). 

Jatelinisko,  pole,  s  něhož  sklizena 
byla  jetelina. 

Jaterník,   hepatica   triloba    (bot). 


) 


4 


131 


jat  bez  zvratného  se  dosti  časté 
v  písních,  na  př. :  Jala  mu  zpívati 
(Suš.  35).  Jali  rúbať,  jali  sekať  (Suš. 
42).  Jala  Maruška  zpívati  (Suš.  105). 

jatka,  masný  krám.  Na  Moravč 
a  na  Opavsku  znalí  jen  jatky  řez- 
nické, t.  j.  tržnici,  kde  řezníci  pod 
společnou  střechou  prodávali  maso 
(Prásek  ve  Vest.  Akad.  XII.  88). 

játra,  -y:  Jed  sem  játru  (Jicka). 
Žuíť  je  v  játře  (laš.). 

játro  vatét,  o  zvláštní  chorobě 
plicní :  Játrovatijó  mo  plóca  (fig.  23). 

javora,  kráva  toho  jména,  barvy 
kmene  javorového  (Dob.). 

javořina  1.  javorový  háj,  2.  jména 
několika  vrchfi  na  východní  Moravč, 
3.  místo  v  lesích  ovcím  na  pastvu 
vykázané  (Kda  II.  314). 

javorka,  míza  tekoucí  &  javora 
s  jara  navrtaného,  kterou  lidé  pijí 
jaico  březovku  (Peck).  Chlapci  vftali 
do  javorů  na  javorku  (Slav.  ČL. 
X.  31). 

jazek,  ryba  jelec  (Podl.). 

jazýčky,  carex  acuta  (bot). 

jazykáĎ,  -a,  všetečný,  drzý  mluvka 
(záp.  Mor.). 

ječmenisko,  pole,  s  něhož  sklizen 
ječmen. 

ječmenka,  hruška  toho  jména; 
zraje  v  tu  dobu,  kdy  ječmen. 

je6menné  zrno :  Zpozorovav  pa- 
stýř, že  má  prase  ječmenné  zrno  na 
rypáku,    vyřezal   je    (Mor.  lid   247). 

jed  (horň.  jéd,  laš.  jeď,  -i  f.),  zlost: 
Mněl  jeda,  má  na  něho  jeda  (záp. 
Mor.).  Věru  by  sa  čtovek  nad  takým 
porjádkom  pominut  od  jedu  (Dob.). 

jedinák  1.  jediný  syn,  2.  vůl  ne- 
párný  (slov.). 

jedenástky,  dlouhé,  hubené  nohy. 

jedlt,  zlobiti:  Čo  ty  umrlec,  ty 
budzeš  ma  len  jézdic?  Jedí  ma  to. 
Taký  som  najedený  (Dob.). 

jedlf,  coll.  jedloví. 

jedlicí,  houští  jedlové. 

jedličnfk,  jedlový  les  (val.). 

jediina,  jedlový  háj  (val.). 

jedlý  1.  člověk,  který  mnoho  sní, 
2.  jídlo,  chutné,  kterého  se  mnoho 
sní  (Jevíčko). 

jeden:    Ten  ječmen  je  jeden  je- 


diné pcháč  =  samý.  Mně}  ruku  jeden 
pleskéř  (Mal.  XXIII.  228). 

jeden  —  druhý  pojí  se  každé 
o  sobě  s  plur.  slovesa  v  imperative : 
Jeden  ju  (krávu)  veďte,  druhý  po- 
haňajte  (Zl). 

jediný:  VeUáda)  to  Jankovi,  a 
ten  zostal  jak  jediná  stěna.  Deť  be 
si  už  mohl  kópif  nějaké  te  šate, 
chodi  jak  jediné  trhan.  Tuze  stabo 
šla  a  nemohla  ani  promtuviť,  jak  je- 
dine  duch  (Mal.  XXIII.  228). 

jednak  1.  přece,  tak  jak  tak,  bez 
toho  (val).  Dveří  zadélať  nelza,  tož 
on  jednak  uteče  (Slav.  ČL  XI.  229). 
To  bych  musel  všecky  krávy  prodať, 
a  potom  bych  býl  jednak  žebrákem 
(val.).  Ja  préj,  daj  ten  kontrabáš 
prasati.  Sak  jednak  prasa  zíme  (Slav. 
ČL.  X.  303).  2.  ustavičně,  pořád 
(laš.) :  Bude  jednako  dožírať  =  pořád 
obtěžuje.  Sama  se  tam  jednak  trapi. 
Jednak  tu  slači  (číhá).  Jednak  hu- 
buje. 

jednaký,  stejný:  Vymaloval  také 
dva  chlapce  jednaké  (Suš.  519).  Všeci 
sú  jednací,  jeden  jak  druhý. 

jednat  sa,  smlouvati  se  při  koupi 
a  p.:  Já  som  sa  s  ním  dojednala 
(Dob.).  Já  vám  haleny  nedám,  radšej 
sa  s  vámi  sjednám.  Tak  sa  diúho 
jednali,  až  Janoška  zabili  (Suš.  121). 
Jednat  si,  koupiti :  Najednal  si  šatů 
(Zl.). 

jednobytné,  stále,  pořád:  Jedno- 
bytně  sedí.  Pil  by  jednobytně  (záp. 
Mor.). 

jedno  druhé,  a  tak  dále:  Ta  be 
z  nás  vehnala  národ,  Slovane,  véstavo 
a  jedno  drohy  (fig.  68).  Včel  só 
jenom  samé  vélete,  parádě,  klebete 
a  jedno  drohy  (Vyhl.  I.  114). 

ednoručka  =  jednoruký. 

ednokoňka  v.  opálka. 

ednostejné,    stále:     Byl    jedno- 
stejně navalenej  (Šeb.  ČL.  XII.  365). 

jednotky,  pl.  f.,  dětský  oblek  = 
žívůtek  i  gaťky  v  jednom,  v  zadu 
rozporek  (dok.  185). 

jednou  stupňuje:  Nemáme  jedno 
do  hubě  co  daf.  Nemáme  to  žeto 
jedno  kde  vesepať.  Néni  tu  jedno 
hde  sednóť  (Mal.  XXIII.  229). 

9* 


132 


lednůCfjednúcky  =  jednou  (staro- 
pol.  jedn^c,  Pořadník  I.  108).  Gdysi 
také  jednúcky  šíy  préj  ty  krúpy 
(Slov.  obr.  II.  47).  Ešče  jednu,  jednu 
jednučičkú  podívám  sa  na  svú  gafá- 
nečku  (Bart  III.  643). 

Jedový  =  jedovatý:  Najdeš  hada 
jedového  (Suš.  168). 

Jedůvka  i  Jedúvky,  traf  (Blansko). 

Jedyn  =  jenom  (Frýdecko). 

Jehlíca  černá,  genista  germanica; 
j.  žlutá,  genista  tinctoria  (bot.). 
2.  Krávy  dostávají  nékdy  jehlícu 
(nemoc),  která  je  buď  žlutá  nebo 
černá;  taková  kráva  je  zjehličená. 
Žlutá  jehlica  jest  jenom  pod  kozí; 
»když  chytne  krávu  po  hřbetě,  po- 
pod  kožů  jí  praščí  a  potom  jí  na- 
skakujú  hrče.«  Černá  jehlica  vejde 
do  střev.  Černá  jehlica,  je  táž  nemoc, 
které  se  jinde  říká  > černá  nemoc* ; 
žlutou  jehlicu  jinde  nazývají  žlu- 
tavkou,  nebo  se  praví,  že  se  kráva 
zežabila  (val.)  (Mor.  lid  261).  3.  je- 
hlice u  jařem  v.  pluh  III.  4.  příčná 
kulatá  lať,  k  níž  se  břevna  březovými 
pruty  (na  plti)  přivazují  (Vek). 

Jehličí,  ononis  spinosa  (bot.). 

jechaf,  jeti  (laš.). 

Jechtna,  klevetnice  (Jevíčkoj. 

jéj  O^J^^i  jéjdana,  jéjdanenkova) 
1.  výkřik  bolesti:  O  jéjda,  to  je 
bolesť  (dok.  54).  Ach  jejda  přejejda, 
už  musím  do  světa  (Suš.  571).  2.  vý- 
křik podivu:  »Chodzja  k  něj  Fudzja?* 
>Jéj,  chodzja  veru«  (horň.).  No  jéjda- 
nenkova I  (dok.  92.) 

jejin,  -a,  -o  (jejiného,  jejinéj  atd.) 
=  její:  To  je  jejin  bratr,  jejina  sestra, 
jejino  diťa  (val.). 

jefeň,  -a,  brouk  roháč  (v.  t.). 

Jařena,  kráva  toho  jména,  rychlá, 
bystrá  jako  jelen  (val.). 

Jelení  skok,  lycopodium  clavatum 
(bot.),  j.  uši,  houba  clavaria. 

Jelita,  pl.  n.,  traf  (Dubany). 

Jelitnica,  ovarová  polévka  (Vyhl. 
VI.  XIX.  41). 

Jefša  =  olše  (horň.). 

Jem,  -u,  ostrost,  bystrost.  Jem  má 
řezací  nástroj  dobře  nabroušený, 
člověk  bystrý,  duchapřítomný :    Ten 


nuž   nemá  jemu   (Zl.).     Ten  člověk 
nemá  jemu  =  je  jak  bez  duše  (val.). 

Jenrieto  =  jamet,  jmelí :  Enom  je- 
meto  sa  ešče  zefeňá  na  dubocb 
(Slav.  ČL.  XIII.  371). 

JenrieFovaf,  bíti  (val.). 
enriný    nůž,    dobře    nabroušený; 
jemná  zima,  pronikavá  (Zl.). 

Jene  =  jenom  (laš.):  Čijaž  byla 
vina?   Jene  mamulčina    (Suš.   381). 

Jenonri:  Syn  Boži  se  ptá:  »Co  za 
to?<  Švec  odpovídá:  > Jenom  nic.« 
Syn  Boží  praví :  »  Jenom  přece  něco !« 
(Kda  II.  48.) 

Jenym  =  jenom  (Lor). 

Jenž,  zájmena  toho  v  řeči  lidové 
není  (v.  co). 

Jeseň,  podzim  (horň.):  na  jeseA» 
v  jeseni,  do  jeseně:  Dotapáš  sa  nrta- 
déj  ženy  pod  jeseň  (Suš.  679). 

Jest,  jísti:  Budu  vařit  jest  =  subst. 
oběd.  Vzal  si  jest  (^  jídlo)  na  poFe 
(Zl.). 

Jestli:  jesli,  esli,  lesi  (han.),  jesi 
(laš.),  lešti  (val.),  esle,  ešle  (hor.)^ 
hešli  (Brň.),  esli,  jesl,  esl,  hesl,  hešl 
(Třebíčsko),  esi  (Telč):  Prosel  bech 
vás,  esle  běste  nám  pučele  mněchu 
(Mal.  XXIII.  40).  Jestli  pHslovečné 
=  snad :  Toťka  sem  dostat  do  zadu 
esle  hósera,  a  tak  mně  v  nich  boli. 
Co  ste  za  to  dále?  *Já  nevím,  kolekse 
grécaru  esle  patnást*  (Mal.  XXIV. 
347). 

Ještérka  slově :  iščerka  (slov.,  val.), 
hiščerka  (záp.  Mor.),  ščurka  (Podl.). 

Jetel  slově:  jatelina  (slov.,  val.), 
jetelina  n.  jetel  (han.,  hor.),  dělelina 
(na  Lipnicku,  Hranicku,  Jicku),  huni- 
čina  n.  kunčina  (na  Místečku),  šču- 
dlovina,  ščudtek,  ščudlina  (jinde  na 
Laších). 

Jet.  Na  Březové  a  na  Hrozenkově 
(horň.)  nemají  slovesa  jeti ,  pravíť  se 
tam :  šiet  s  vozom  n.  na  voze,  vjézot 
sa  na  voze.  —  Druhým  nožem  k  srdci 
jeřa  (Suš.  83).  Pořáď  po  mne  jede 
(jezdí)  =  vadí  se  se  mnou  (Vych.). 
Jak  je  tam  dnes  jeť  (subst.)  =  jaká 
je  tam  cesta  (Vah.). 

jetá  robota,  která  se  konala  po- 
vozem (op.  pěší). 


133 


Jezdivovač,  -vuju,  iter.  slov.  je- 
zditi (laš.). 

jezerůvka,  hruška  toho  jména. 

Jezivo,  jídlo,  potrava:  Máte-li  jaké 
jezivo  s  sebúř  (vých.  Mor.)  Nepříía 
svadebnfkom  kúsek  toho  jeziva  (Slav. 
ČL.  XI  321). 

Jezof  =  Jozef  (val). 

Jezovlsky,  traf  (Kobylí). 

jež  =  ježek,  zlobivec. 

ježďuFa,  -le  =  běhula,  chlapěna 
(han.). 

ježík,  zdrobn.  jež:  Zabijali  sme 
bravka,  by}  to  enom  taky  ježik  (laš.). 

ježišmajrovat,  křičeti  na  Ježíš 
Maria:  Ženy  začaly  křičet  a  ježiš- 
majrovat (dok.  252). 

,  ežit  se,  zlobiti  se.     Je  naježený. 
ežďat  =  jezditi  (slov.). 
ež  kovat  v.  lepařa válek. 

Ježovice,    pl.   f.,    trať  (Blansko). 

ježovina,  1.  ježčí  kůže,  2.  strupy 
na  nose  ovčím. 

Ježovské,  jablko  toho  jména. 

Ježovsko,  trať  (Zl.). 

Ježunky,  trať  (Lor). 

ji,  příklonná  částice  tázací  =  li; 
po  souhláskách  J  se  odsouvá  =  i,  y 
(po  tvrdých):  Má-ji  to?  Dafeko-ji? 
Máte-ji?  VíS-i  o  tomř  Už-iř  Býí-y 
tam  už?  Optaj  sa  ho,  jed-y  by? 
Víž-iž?  (víš-li)  val.  Řeč  lidová  nevy- 
pouštívá  tak  často  této  tázací  čás- 
tice jako  nynější  řeč  spisovná.  Od- 
povídá se  obyčejné  slovesem. 

Jicl,  přezdívka  dětem  =  knot 
{Zábřežsko). 

icnfk,  jedlík  (val.,  slov.):  Mach 
býl  hrubý  leník  (Vlk  16). 

fdlivý:  A  to  sa  zbíhá  taková  tá 
voda  ídlivá  z  toho  sněhu;  to  sa  pře- 
žere  všady  (val.). 

idovaf,  it  slov.  jisti:  Uni  teho 
něiduju  (laš.). 

Idre,  -ete,  pl.  idrata,  jádro  (Tře- 
bíčsko). 

idž  vedle  dži  imper.  slov.  idu 
(Lor.). 

ihta  =  jehla  (horň.). 

ikavec.  Je  tlustý  jak  ikavec.  Na- 
tahuje sa  jak  ikavec  (Vek.). 

I  kro,  lýtko:  Vody  byío  po  ikra 
(laš.). 


jílem,   -Imu   =  jilm   (záp.   Mor.). 

Ifmek,  -mku,  cornus  campestris 
(slov.,  val.). 

itovatý,  černý  a  bílý :  babulka  ilo- 
vátá  (Suš.  538)  =  sedlatá  (Spevy 
II.  č.  729  vykládají  húska  ilovatá  = 
popelatá). 

im  =  jilm  (Val.  Mez.). 

iná6,  ina6í,  více,  větší:  Já  se 
mosim  naděíať  jak  te  a  nestěžuju 
si.  Ten  je  mu  ináč  vzácné  jak  me 
fčeci.  Ja  mám  inači  Mad  jak  te  a 
čekám  (Mal.  XXIII.  229). 

Jinadem,  jinudy  (Tišnovsko). 

hinadema,  jinudy  (Brň.). 

inakší,  jiný,  jinačí:  Enom  dyby 
ti  ženiši  byli  inakší  (Slov.  obr.  II.  167). 

Iňava,  jinovatka  (laš.). 

indová,  jindy,  kdysi:  Indova  to 
bývalo  (dok.  7). 

hinedvá,  jindy  (Tišnovsko). 

jíní,  jinovatka  (ZL). 

inovaf,  jinovatka :  Okolo  Buchlova 
veliká  inovať  (Suš.  462). 

inovatét,  jinovatkou  se  pokrývati: 
Stromy  už  inovatíja  (Zl). 

iňovec,  vca,  sněžník^  t.  j.  hora 
vysoká,  jež  bývá  často  osněžena 
(Dob.). 

iný:  Zaplať  a  budeš  jak  iný  pán. 
Má  košufu  jak  iný  dratař  (Zl.).  Já 
mládenec,  a  ty  jiná  (euf.  nepanna) 
Suš.  167.  A  tak,  to  je  jiná  (Kda  I. 
137)  =  něco  jiného,  etwas  anderes. 

jinší  =  jiný:  Tam  byl  devět  roků 
otrokem  a  musil  dělať  a  jísť  tak  jak 
jinší  hovado  (Kda  II.  27). 

Jirámov,  trať  (Slátenice). 

fskaf  1.  štípati:  Je  tam  zima^  tak 
iska  (laš.).  2.  hledati  vši:  Jískaj  mi 
v  mojí  hlavě  (Suš.  171).  Srovn.  Kázal 
si  jí  hUdat  v  hlavě  (Suš.  192). 

isker,  f.  =  iskra:  Isker  odskočila 
(Bart.  III.  1).  (Srovn.  iver.) 

iskerka  (slov.,  val.),  iskerko  (laš.), 
bellis  perennis ;  iskerka  veliká^  chrys- 
anthemům  leuc. ;  iskerky  žulte\  orsej 
(laš.).  Já  si  dám  pierenko,  švarný 
šohajenko  s  iskereckú  (Čerň.  51)  = 
páví  péro  s  perličkou  skleněnou, 
ozdoba  klobouku. 

iskra  1.  lesk:  Poznal  po  iskrách, 
že  baran  nebude  diúho  na  oči  hledět. 


134 


Víno  má  iskru  (Zl.).  2.  Dybych  mélsL 
aspoň  iskerku  másla  ==  kousíček 
(Jicko).  3.  kráva  toho  jména,  bystrá 
jak  iskra  =  iskřena,  iskrula. 

iskřif  sa,  jitřiti  se:  Iskří  sa  to 
(slzí  to).  Neškrab,  roziskříš  si  to 
(ránu)  val. 

ísf,  praes.  idém,  fut.  puom,  puoš, 
puo,  puom,  puotč,  puojdú,  pf.  íšet 
(Březová  horň.). 

láč,  jíti  (Lor.). 

isté  (val.),  ísto,  istota  (laš.),  ano: 
Odpověděl  jim  Kristus  Pán:  Jistě, 
jistě,  já  vás  neznám  (Suš.  42)  ^ 
amen. 

istevkai   lednice   ve  mlýně  (laš.). 

istif,  tvrditi:  A  do  hospody  lidé 
půjdu,  dyby  jaká  bída  byta,  istí) 
Zgabaj    (Slav.  ČL.  XII.  84). 

istnfk,  jedlík  (laš.). 

istý :  istý  jak  v  koši  voda.  Na  isté 
isto  prídzem  (Dob.).  Jíti  najisto^  na 
jistý  rok  =z  jíti  na  námluvy  se  že- 
nichem k  rodičfim  nevěstiným.  Ro- 
diče vyzvali  ženicha,  ať  si  přijde  ve 
čtvrtek  pro  jist/  slovo,  neb  ustanovili 
mu  na  čtvrtek  jistý  rok  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  42). 

Jišč,  f,  drobné,  rozdrobené  věci 
(Lor.).  Kobzale  drobné  jak  išč,  sam 
išč  (laš). 

jiščič,  štípati,  drobiti;  j.  se,  dvo- 
jiti se:  My  zme  še  nihdy  kofe  teho 
(z=z  pro  to)  nějiščili  (Lor.). 

ft :  Přišé}  sem  sa  podivaf  (na  trh), 
jak  ide  svět  (val.).  Stromy  pěkně 
idú  =:  (rostou).  Zvony  krásně  idú 
(harmonicky  zvoní).  Už  mi  ide  na 
desátý  rok  (obyč.  ide  mi  na  dvacátý, 
třicátý,  pétaštyrycátý  atd.).  Tu  ide 
cesta  do  lesa.  Okolo  krko  těch  kor- 
dolek  bele  červeny  pantle  přesety, 
a  te  šle  po  každé  straně  na  předko 
a  na  zadko  (Vyhl.  II.  139).  Plat  šel 
do  Bobrovy  (odváděl  se).  Šlo  mu 
ščestí  decke  (záp.  Mor.).  Idú  ně 
s  ním  ohlášky  (val.).  Musíš  íť  jednu 
řečú  se  mnu  (vypovídati  jako  já  při 
výslechu)  val.  Neidu  na  tvé  zlé  (ne- 
obmýšlím  tvého  zlého).  Byl  jeden 
šlechtic  v  Polsku,  a  tomu  šlo  všelico 
na  uši  o  žebrácích  (doslýchal  se 
všeličeho)  Kda  II.  156.     Ide  mi  na 


paměť,  že  .  .  .  (vzpomínám  si).  Včil 
mi  neide  už  žádná  (píseň)  na  mysel 
(nemohu  si  vzpomenouti).  Také  mu 
to  včil  ide  na  odpor  (jest  odporno). 
To  ide  enom  mezi  pánama  (je  zvy- 
kem, panuje)  dok.  274  Ide  mu  to 
jak  psovi  pastva  (když  někomu  práce 
nejde  od  ruky;  pes  jen  s  vrchu  trávu 
škube).  Ideš  po  zadu  jak  sv.  Martin 
(protože  jde  po  všech  svatých).  Šél 
jak  pentfa  (vystřízlivělý).  Budeš-i 
tak  hospodáři^  pfijdeš  odtuď  že- 
brákem. Sé)  sem  hotú  htavú  (slov.). 
Koně  mu  šli  co  deň  do  sebe  (sílili) 
Kda  II.  124.  Krávy  idú  do  peněz 
(podražují).  Z  dvanásti  co  choďá  do 
škofy  a  idú  na  panáčky,  edem  jede- 
nást  sa  jich  vydaří  (LN.  I.  234). 
On  na  to  Šéí,  aby  sa  to  da}o  děckům 
připsat  (usiloval,  naléhal)  Vah.  Stavba 
dřevěné  paseky  je  až  za  1200  zl.» 
»bo  dřevo  draho  tdě«  =  je  drahé 
(Vyhl.  VI.  XX.  22).  //  sa  nikoho, 
jíti  za  muž,  vzíti  si  někoho  za  muže: 
Poď,  Aničko,  poď  ty  za  mňa  (Suš. 
672).  Nač  si  za  mňa  išta,  keďs  mia 
nelubila?  (Suš.  779.)  A  já  za  tebe 
nepfijdu  (Suš.  653).  Potom  za  vás 
půjdu  (Kda  I.  41).  Maruša  šta  za 
pána,  Katuška  za  kráfa  (Suš.  620). 
Chudoba,  chudoba,  ona  cti  netratí, 
vychádzajú  za  Au  nádherní  bohatí 
(Suš.  783).  Co  bych  si,  šohajku,  co 
bych  vinŠova}a,  ked  ti  za  mňa  bráni 
celá  tvá  rodina  (t.  ít)  Suš.  780. 

jitřina,  jitřní  mše  na  Boží  naro- 
zení (záp.  Mor.). 

Itřnf,  n.,  na  itřňú  (slov.,  val.). 

izba  1.  světnice,  2.  chalupa:  Izba 
Popelárčina  stojí  o  samotě  jako 
všechny  jizby  kopaničářské   (Dob.)* 

izbanský  v.  izbovský. 

izbený,  jizbový,  od  jizby:  Izbeným 
oknem  nahfédaly  tři  štyry  hlavy 
(Slav.  ČL.  XI.  48). 

Izbétka,  menší  světnice  než  izba, 
přístěnek  (vých.  Mor.):  Hneďizbétku 
zametala  (Suš.  90). 

Izbovský.  Na  Jicku  a  v  některých 
osadách  na  Hané  slově  byt  výměn- 
kářův světnica,  kdežto  »hospodář« 
syn  bydlí  v  izbě.  Odtud  nazývá  se 
hospodář   syn  proti  výměnkáři   otci 


135 


isbovský,   izbanský:   To   só   naši   iz- 
bovšči. 

izbútkai  světnička :  Nízkýma  dve- 
řama  vešío  sa    do  izbútky   (Vlk  7). 

Jizda  pl.  jizdi,  mládenec  svatební 
jedoucí  na  koni  (L.  p.,  Záhoří). 

již,  částice  důrazová  při  výrazech 
podivu  a  zděšení:  Ach,  to-již  vám 
by}o  vzácné  podívaníčkol  Och  fud- 
kové  dobří,  to-již  sa  děje  hrůza  1 
(val.)  Srovn.  //  a  liš  u  Celakovského 
v  Ohlase  písní  ruských :  Nebylo  dosti 
světla  hojného  pro  to-li  množství, 
do  toho-liž  chrámu  božího.  I  ono 
valašské  jiš  je   za  původní  liš  v.  ji. 

iž  gen.  ježa  ^  jež  (laS ). 

Jobeši    Jozef;     Jobtíek,   Jozífek; 
Jobiéka^  Jozefka  (záp.  Mor.). 
oč,  zajoČ,  jmouti  (Lor,). 

,  odán,  bramborová  kaše  (Jevíčko). 

,  ochaf,  líti,  cestovati  (val.). 

jojčaf,  jojkaf,  bědovati  »ach  joj, 
jojl«  Cetú  noc  jojčá),  jak  by  ho  na 
nože  bral  (val).  Chásňa  hrozně  joj- 
čalo  (Vlk  4). 

Jordánka,  zázračná  voda  léčivá 
v  pověrách  lidu  valašského.  Božec 
(lidový  lékař  a  zařikač)  vezme  džbán 
a  na  potoce  nabere  džbánem  vody 
třikráte  proti  proudu  a  promění  ji 
v  jordánku  říkáním. 

jovejl  výkřik  bolesti  =  jej  (val.). 

Jožka,  -y  =  Jozef  (Btcha). 

Joza,  -že,   Joška  =  Jozef   (val.). 

juh,  tání,  odměk,  teplý  (juhový) 
vítr:  PřiSéí  juh,  a  nebyio  možná  jet 
ani  saňama  ani  vozem  (val.). 

Juhana,   hmyz  s  velkými   nohami. 

juhaňa,  jáma  od  kol  v  cestě  »vy- 
húcaná«   (val.). 


Juhas  (z  maď.)  1.  pastýř  ovčí 
(horň.),  2.  trhan  (val.). 

juhový  vétr,  teplý  vítr,  který  pů- 
sobí tání:  Pofukuj,  větříčku  juhový 
(Suš.  324).  Ve  studénce  ešče  byío 
itochvíjuhovéj  vody,  z  roztálého  sněhu 
(Slav.  ČL.  X.  39). 

juhúcnúf:  Enem  to  v  krku  ju- 
húcne  I  (když  pojídá  škubánky,  udětá 
to  jtíhúc  1)  val. 

juhyňa  1.  prohlubeň  v  potoce, 
2.  zmola:   Je  to  samé  juhyně  (val.). 

jucha    (i   poL),    jícha;     jen    pře- 
zdívkou: Ty  juchol  (Lor.) 
Julfn,  Julius  (val.). 

Jun :  na  sv.  Jun,  o  sv.  June,  jjnak 
Jan  (Lor.)  srovn.  Ján  a  Jan. 
juna,  kráva  toho  jména. 

junec,  -nca,  junček^  -a,  mladý  vůl, 
kterého  ještě  nezapřahají  (slov.). 

Junčar,    pasák   junčoviny    (slov). 

jun6ovina,  mladý  statek  (hovězí 
dobytek)  slov. :  Junčoviny  bylo  moc 
na  jarmeku  (Dob.). 

Junggagagal  pokřik,  jímž  se  husy 
do  vzletu  dráždí  (ND.  200). 
Jura,  kocour  (žert.)  val. 

juřenka,  hruška  toho  jména. 
Juřica,  -ce,  fringilla  cannabina  (ZL). 
Juřík,  hirundo  urbica. 

Juřfkcvska,  trať  (zaniklá  osada) 
Milotice. 

Jurota,  příjmení  (val.) 

Juryga,  příjmení  (val.). 

jutro,  zítra  (laš.):  Nepřijdu,  dě- 
vucho,  ež  jutro  (Suš.  405). 

Južif  n.  Juhnúf,  táti  (val.):  Začí- 
nalo južiť  (Slav.  ČL.  XI.  380). 


..* 


K. 


k  předložka:  Bet  tuze  člověk 
k  Bohu  pobožný  (Mal.  XXIV.  138). 
Bude-li  děvče  k  nám,  budeme  my 
k  němu  (Vyhl.  VI.  XVIII.  410).  Tá 
nemoc  néni  k  smrti.  Ležela  k  smrti 
(záp.  Mor.  =  na  smrť  vých.  Mor.). 
Dělá  ke  zdravě  (za  stravu,  se  stravou ; 
op.  bez  stravy)  záp.  Mor.  Je  náděja 


k  času.  Hnůj  k  zelí,  k  řepě  (záp. 
Mor.  =  pod  zelí,  pod  řepu  vých. 
Mor.).  Nejdou  k  ouvodu  (záp.  Mor. 
=  na  úvod  vých.  Mor.). 

ka  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  kud\  doka, 
poka  (val.,  horň.). 

kabacjár,  kabátník ;  kdo  chodí  po 


136 


městsku,  v  kabáte;  op.  halenár  v.  t. 

(Dob.). 

kabáček    =     pagáček,    placka 
(horĎ.). 

kabačka,    galium    aparine    (bot). 

kabaňa  1.  starý,  nes  věčný  kabát 
(Zl.,  Jicko),  2.  volná  kazajka  ženská 
(Vlk  67). 

kabát:  cihle  od  kabátu  =  s  po- 
vrchu peci,  méně  vypálené;  op.  od 
ohfta  =  z  prostřed  peci,  dobře  vy- 
pálené (Maš ). 

kabátek,  houba  nissula  pratensis. 

kabeFa,  -le:  Dyž  je  měsíček  obrá- 
cený hoře  kabefú,  do  třech  dn(  bude 
prSet  (když  je  poslední  čtvrt)  Zl. 

kabefatét  se,  krabatěti  se,  dělati 
faldy:  Kabát  seti  kabelatf.  Koza  se 
na  těfe  kabefatěta. 

kabétka  na  psánf,   couvert  (ZL). 

kabich,  ženský  kabátek  (Zá- 
břežsko). 

kabošek,  kabátek  dětský  (dok.  41). 

kacabaja,  -je,  kabátek  ženský  no- 
vějšího původu. 

Kácaly  pl.  m.  trať  (Bořetice). 

kácat:  Kácá  sa,  páčí  se,  chce 
zrušiti  smlouvu.  Zkáceli  to,  zrušili. 
Svaďba  se  kácí. 

ka6a,  -če,  1.  tlusté  střevo  vepřové 
=  kateřina,  2.  dětská  hračka  ze 
dřeva,  na  způsob  překloněného  ku- 
želíčku,  s  mnohými  rýhami,  která 
bičíkem  švihána  jsouc,  rychle  se  točí. 
Dostane-li  se  takto  roztočená  kača 
náhodou  do  čepice,  točí  se  v  ní  na 
jednom  místě,  nemohouc  ven.  Odtud 
se  praví  pořekadlem  o  člověku,  který 
se  šuká  na  jednom  místě,  při  práci 
nemotorně  si  vede,  že  se  točí  »jako 
kača  v  čepici «.  Tuto  kaču  psávají 
někteří  velkým  písmenem^  před- 
stavujíce si  asi  nějakou  Káču,  ana 
si  dá  čepici  na  hlavu  a  točí  se  (snad 
tancuje)  na  jednom  místě  I 

kačena  =  kachna. 

kačeňák,  kačení  žaloudek,  který 
všecko  stráví. 

kačení  mydfo,  oblázek  potoční 
=  kačinec. 

kačenka.  Vrchnosť  měla  za  ro- 
boty takovú  kačenku.  Dráb  třeba 
ty    mladíky    přivázal    řemínkem    za 


krk  a  za  nohy;  jak  ho  čísl  a  ten 
sebú  trhl,  tož  ta  kačenka  pojížděla. 
Ti  výskali,  chudáci  I  (dok.  149.) 

káčer  slove:  káčenec  (horň.), 
kačor  (laš.),  kachňák  (N.  Město), 
kachník  (slov.,  i  příjmení),  kachák 
(Žďir),  šmák  (Biskupice)^  čmák  (Da- 
čicel.  Káčery  u  stavu  tkalcovského 
v.  stav  tk.  I  a).  Káčery  dělat,  házeti 
ploským  kamenem  tak,  aby  se  o  hla- 
dinu vodní  odrážel;  každý  takový 
odraz  slove  káčer  =  babka  (Jevíčko). 
Káčer,  zvláštní  tanec  masopustní 
(LN.  II.  191). 

káčerek  1.  železný  klínek  na  konci 
oje,  aby  držáky  (v.  t.)  nesjížděly ;  je 
horní  a  dolní  (vůz  II.,  22,  25).  2.  ká- 
čerky,  dvě  pérka  skroucená  v  ocase 
kačeřím. 

kačf  =  kačení:  žaludek  (laš.). 

kačica,  -ce,   kachna   (laš.,  horň.). 

kačin:  Už  je  po  kačinéj  svaďbě 
=  už  je  po  tom.  Sním  to,  zeberu 
to  a  p.,  a  bude  po  kačinéj  svaďbě 
(vých    Mor.). 

káčlrka,  hruška  toho  jména. 

kadé,  kudy  (horň.). 

kadečka  1.  malá  káď,  2.  břicháč. 

kadem  (kadema,  kadým),  kudy 
(záp.  Mor.):  Půdo  já,  kadem  je  cesta 
k  Vídni  (Bart.  III.  402). 

kádér,  močál,  bařina  (val.). 

kadit  1.  milíř,  uhlí  =  páliti  (Zá- 
břežsko),  2.  kadí  sa  =  kouří  se 
(v  jizbě  z  kamen)  horň. 

ka dlátka,  švestka  (záp.  Mor.). 

kadllčka,  kadlcova  žena:  Zkázal 
kadlec  i  kadlička,  abys  dala  dvě 
vajíčka  (ND.  275). 

kadtub  (val.  kad}b)  1.  vydlabaný 
nebo  vypráchnivělý  silný  klát  (špalek), 
dole  zabedněný,  do  něhož  se  obilí 
(až  i  10  měřic)  sype.  2.  husí  trup 
bez  křídel  a  krku:  Předata  sem  tři 
kadíuby  po  1  zl.  20  kr.  (laš.).  3.  Brust- 
korb:  Udeřil  se  na  kadlub  (laš.), 
4.  vyšatnalá  nebo  vydlabaná  řepa 
(Opav.). 

kadlúbek  (val.  kadíbek)  1.  škopík, 
2.  studánka  v  dutém  kmeni  (Vych.) 
=  korábek  (v.  t.),  3.  dolinek  (!aš.), 
4.  vykrojený  v  krajíci  chleba  důlek. 


137 


do  něhož  se  dává  kravařům  máslo 
n.  sýr  na  pole. 

kady:  Víte-li  kady  do  N.?  = 
Znáte-li  cestu?  Vím  kady,  neza- 
bloudím. 

kafaty,  -ho,  káva:  Medem  někdy 
to  kafaty  osladím  (Žď  obr.  65). 
Kafatýho  si  tu  mfiže  navařit  co  dost 
(Pitt.  VI.  XVIII.  518). 

kaffrňa,  -ně,  kavárna  (val.). 

kaftan,  dětský  oblek  v  celku 
(Opav.). 

katuFa,  káva  (žert.)  Slav.  ČL.  X.  37. 

kahanec :  na  misce  nebo  na  střepe 
béval  selné  knotek  jak  prst  a  kos 
sádla  o  něho  (Vyhl.  I.  140). 

kachre,  -í,  pl.  f.,  kamna  (Příborsko). 

kachlenka,  pekáč  (Zábřežsko). 

kachraf,  hltavě  jísti:  Už  je  na- 
kachrany  (Frenštát). 

kachtat,  gagotat:  Hus  kachtá, 
když  sedíc  na  vejcích  chce  ven  (Tře- 
bíčsko). 

kaj,  kde  í  i  kam  ?  laš.  mimo  Fren- 
štátsko,  kdež  mají  Adé:  Kaj  si  bytř 
Kaj  iděšř  Nimaš  kaj  =  není  kde 
(Frýdecko),  kajsi  =  kdesi,  lecikaj 
=  leckde,  ledakaj,  ledykaj  =  leda- 
kde.  Kaj  můj  nocfeh  budže?  (Suš. 
54.)  Kaj  je  moja  dceruška  ř  (Suš.  86  ) 
Kaj  tu  nevěstu  vedetě?  (Suš.  449.)  — 
kajtaj  =.  kdekoliv  (Lor.).  Pozob- 
chodil  kajjaky  chodníček  (Suš.  551). 

kaje  =  kady;  dzekaje  =  vSeli- 
kady  (horň.). 

kaJhaHi  hus  (přezdívkou)  Žďársko. 

kakatužka,  pták  cinclus  aquat 
(Opav.). 

-kar,  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  -kud :  do- 
kaf,  dokal  (val.,  horň.)- 

kal:  Zadního  či  spodního  oleje, 
tak  zvaných  kalů,  používá  se  na 
mazání  řemení  (R,  a  Ž.  54). 

kafaba,  opletačka,  nepříjemnost: 
Ty  bys  ňa  do  pěknéj  kafaby  přived 
(val).  To  bych  by}  v  pěknéj  kafabě! 
(Slav.  ČL.  XI.  93.) 

kafabačný,  churavý  (val.). 

kafabisovaf  (kafabusovat;  odtud 
příjmení  Kalabis  a  Kalabus;  kafa- 
bizňovat),  klábositi. 

katamaja    stará    =-:  stará   děvka.. 


kafapače,  pl.  m.,  kaménky,  v  něž 
si  děti  hrají  (Kyjovsko). 

Kátavy,    pl.  m.   trať  (Kvítkovice). 

karbovaf,  zahnouti;  kalbovaný, 
zahnutý  (val.). 

kale,  kloudně:  Z  toho  si  kale  ne- 
vybereš (Pittn.  VI.  XVIII.  522). 

kálec  =  zákalec,  brousek  na 
chlebě  (Jevíčko). 

kalemba,  tlachal  (záp.  Mor.). 

kaienda  =galanda:  Na  kalendu, 
totiž  za  holkama  chodit  (R.  a  Ž.  19). 

kafenica,  hřeben,  slémě  střechy: 
Vyvedí  ho  na  kafenicu  =  ztropil  si 
z  něho  blázna.  Ožratá  kafenica  = 
ožralec  (Zl.). 

kaffas  =  Kalkfass. 

kaliba,  malheur  (slov.,  val.). 

kalfk,  člověk  i  zvíře  na  úmor, 
>sotva  že  se  vláčí«  (laš). 

kalina,  kráva  toho  jména,  »pri 
očách  zakalená*  (horň.). 

kaliní,  coll.  křoví  kalinové. 

kalisko :  Hosička  divoká  voděnko 
vepila,  kalisko  nechala  (Bart.III.  322). 

kališ6,  -a,  m.  =  kaliště,  mokřina 
(laš.). 

kalmučka,  sukně  kalmuková. 

kaloun,  šňůra:  To  jich  jde  kaloun! 
=z  mnoho  za  sebou  v  řadě    (Maš.). 

kalousovat  se  (-ó-),  potulovati  se 
(Olom.). 

Katovice,  pl.  f.  vinohrad  (Polešo- 
vice). 

katuha  (-o-)i  kaluže  (han.). 

katus  (laš.)  kalousek  (záp.  Mor.) 
1.  pták  athene  noctua.  2.  cmur 
z  másla  (v.  t.)  laš. 

katužlnka,  jabko  toho  jména. 

kalvina,  jabko  toho  jména. 

Katy,  pl.  m.,  trať  (Zlín). 

katy  1.  zakalený  (laš.),  2.  kloudný; 
Není  to  kalé  (záp.  Mor.). 

kam,  ve  smyslu  českého  kam 
užívá  se  na  záp.  Moravě,  na  Porno- 
raví  slov.  a  na  Horňácích;  jinde  se 
zachovalo  jen  ve  rčení  kam  kerý\ 
Rozutíkali  se  kam  kerý.  Tá  rýž  je 
zešfá  kam  kerá  (Mal.  XXIII.  365) 
=  zde  onde  některá.  Aby  to  ne- 
bylo kam  kery  kus  =  nepořádně 
složeno  (laš.).  Chalupy  sú  kam  kerá 
jedna  =  roztroušeny  (Vah.). 


138 


kam  dál  =  čím  dál:  Dlvča  ptače 
a  naříká  kam  dál  víc  (Bart.  II.  173). 
Ty  platy  sú  kam  dál  vetší  (dok.  150). 

kam  —  tam :  Chyťa  tu  palicu  kam 
honí,  tam  honí  (Bart.  II.  386).  PřiSéí 
Janíček  s  tlustýma  pysky,  kam  zutá, 
tam  zutá  bátešky  z  misky  =  jak  —  tak 
(Bart.  II.  393). 

kamarádit  v.  karamádit. 

kamas,  -a,  =  ohnaš  (v.  t). 

kamas,  výrostek  (val.,  laš.,  horň.) : 
Už  je  to  hodný  kamas,  može  zapást. 
Tací  kamasé,  ihrajú  sa  a  statky  ve 
škodé!  (Df.). 

kambálke  =  hambálky  (Loštice). 

kameň  1.  Kameň  do  vody!  = 
mlč  (Vek.).  2.  váha  řeznická  = 
20  liber  starých:  Ten  vúl  má  sotva 
deset  kamen  (starý  gen.). 

kameňák,  hřib,  má  hlavičku  čer- 
nou, okolek  pod  hlavičkou  červený; 
když  ho  ukrojí,  je  černý  (Zi.). 

kamenář  =  kameník. 

kamenci,  drobné  kamení. 

kamenec,  pl.  kamenca,  kamenité 
řečiště,  zavodňované  jen  rozvodně- 
nou  řekou  (val.,  laŠ. ;  ve  Zlíně  ščrk) : 
Túlali  se  mládenci  po  tem  Luckém 
kamenci  (Suš.  429).  Ditě  sedí  na 
kamenci  (ND.  117). 

kamenco  =  kamenec  (laš.). 

Kamenčák,  kdo  má  chalupu  na 
kamenci. 

kamóneček,  brouk  kovářík:  Kle- 
paj,  klepaj,  kamenečku  (Vyhl.  VI. 
XIX.  738). 

kamének,  brousek  na  broušení 
kosy  (Zl.). 

kamenica,  chalupa  z  kamene. 

kamenfček  1.  pták  charadrius 
minor,  2.  brusinka  (v.  t). 

kamenistý  =  kamenitý  (val.,  horň.). 

kaménky  (kamenůvka,  kameňorka 
laš.),  hruška  toho  jména,  drobná, 
tvrdá. 

kamtotka,  sukně  sváteční  z  dražší 
látky  (Vyhl.  VI.  XVIII.  1045). 

kampef  (do  kampfa),  žumpa  (laš ). 

kamy  =  kam :  Kamy  my  půjdeme, 
dyž  povandrujeme  (Suš.  459,  z  Blat- 
nice slov.). 

kamyk,  kamének ;  kamyček,  kamé- 
neček,  katnyči  coll.  (laš.). 


kamýšek,  kamének  (slov.). 

kané,  pl.  f.,  husté  sliny,  pěny: 
Koňům  lítajó  kaně  vod  hobe  (záp. 
Mor.). 

kanafaska  1.  sukně  kanafasová, 
2.  druh  tance  (Bart.  II.  299),  3.  kana- 
fdsky^  moučné  jídlo:  mouka  se  za- 
dělá kýškou,  vymíchá  se  vařekou, 
přidají  se  tři  vajíčka,  v  hrnci  se  to 
dá  do  peci,  potom  se  po  puších 
lžičkou  na  misku  naklade,  omastí  a 
posype  makem  (han.). 

kancelář  m. :  do  kancelářa. 

kandéravý,  kučeravý,  kudrnatý 
(Brodsko). 

kandraslf,  kandrasovat  (sa\  na- 
máhati se,  dříti  se:  Kandrasíja  na 
děti  (val.).  Nech  sa  pověšeli,  bez 
toho  cetý  týden  kandrasí  (Slav.  ČL. 
X.  142).  Bídně  sa  kandrasuje.  Já 
budu  na  tebe  kandrasovať,  a  ty  si 
toho  nevážíš  (val.). 

kanduch  (kanduš,  kandúšek),  volné 
šatky  dětí  už  běhajících,  v  celku  na 
celé   tělo,   zapínající   se   na   zádech. 

kaní  mléko  =  mlíč  (slez.). 

kanlčky  (=  tkaničky),  krajky  (Blat- 
nice slov.). 

kanit  se  1.  zlobiti  se:  Ten  se 
kaní  (jako  káně).  2.  slintati  (v.  kaně) 
záp.  Mor. 

kánka    v.  ústroj   hlavy  nevěstiny. 

kantnéře  pl.  f.  =  kancníř,  pod- 
stavec pod  sudy  ve  sklepě:  Na 
kantnéřách   bečka   vína   (Suš.   777). 

kaňúr,  intens.  subst.  kanec  (di- 
voký) Vlk  51. 

kanuf  (kanútka),  kapka:  Daj  mi 
kanútku  mléka.  Nemáme  oléja  ani 
kanútečky. 

kapalica  =  cmůr  (v.  t)  Třebíčsko. 

kapátka  1.  voda,  jež  odkapuje  při 
tužení  sýra  =  syrovátka  (laš  ).  2.  šťáva 
ovocná,  která  při  sušení  vytéká  (Slav. 
ČL.  X.  375).  3.  druh  švestkového 
ovoce  (v.  t). 

kapánky,  pl.  m.,  těsto  kapané  do 
vroucí  polévky. 

kapat  1.  hynouti:  Muchy  kapu. 
Po  té  vodce  vykapaly  všecky  muchy. 
Zkapto  nám  prase.  Kape  htady. 
Skapni.  potvoro!  2.  Ztráceti  se: 
A  i  čítané  ovce  kapajú.  3.  kliditi  se. 


139 


jíti :  Kap  po  svých.  Kapte,  baby,  ode 
dveří  I  Dyby  už  raci  odkapán  v  pekty  1 
No,  pokap  už  dóm  I  Mohl  bys  už 
dóm  kapaf  1  (val.)  Kapeš,  ty  ostudo! 
=  táhneš!  (Slov.  obr.  I.  288.)  Ne- 
chtěli kapat  žádný,  moseta  sem  jich 
odejit  (Slov.  obr.  I.  219).  Nevíš,  že 
už  je  petedně,  nemožeš  ty  už  při- 
kapat?  (Slov.  obr.  I.  206.) 

kaptan,  kapoun  (laš.). 

kapfanif,  vykaplanovat^  kapouniti 
(laS). 

kaplička,  výklenek  přede  dveřmi 
domovními  (slov.V 

kaplina  vody,  kapka  (horň.). 

kaptún,  kapoun  (Jicko). 

kapouni,  pl.  m.  vařená  řepa  (žert.) 
Žďár. 

kapra,  kapka:  To  padají  kapry  I 
To  na  něj  vystupují  kapry!  (záp. 
Mor.). 

kaproš,  holub  toho  jména,  černý, 
bíle  kropkovaný  (jako  kapr). 

kaptur,  čepec  vdaných  žen  (slez.). 

kapusnica,  voda  z  kvašené  ka- 
pusty :=  zelnica  (v.  t). 

kapusta,  zelí  (horň.). 

kapuš,  -a,  dráb  (dok.  149). 

karabina,  tlustý  bič  pastýřský 
(Třebíčsko)   =    tatar    (vých.    Mor.). 

karadajka,    řeznický  nůž   (Lor.). 

karaflja,  -je  =  karafiát:  Mom  jo 
řodku  karafije  (Suš.  272,  laš.). 

karafiát,  tagetes  patula  (bot.)  han. 

karaktér,  nadávka :  Ty  karaktere  I 
(laš.). 

karamádit,  býti  s  někým  kama- 
rádem, přátelsky  obcovati :  Za  m}adu 
sme  spo}u  karamádíli.  S  kým  kara- 
mádí  váš  Jan?  Skaramádili  se. 

karas,  -a,  zákrsek,  nízký  keř  (laš.). 

karasatý,  křovatý  (laš.). 

karbinec,  -nca,  m.,  lycopus  europ. 
(bot.). 

karbovat,  rozmíchá  váti  maltu 
(Vych). 

icarbovňa,  -né,  nádržka  na  roz- 
míchávání  vápna  s  pískem  na  maltu 
(Vych.).  —  karboňa  (val.). 

karetka,  korespondenční  lístek 
(také  polský  lid  jej  tak  jmenuje). 

karhant  =  karhan,  fagan,  děcko: 
Běžte,  karhanti,  za  tato  (Bart.  II.  435). 


karhat  1.  chorovati  (slov.,  val.): 
Suchoty  je  nemoc,  dyž  je  člověk 
chytly  na  pFúca  a  diúho  karhá  (Mor. 
lid  213).  2.  kárati,  trestati  (Dob.): 
Nech  tu  roste  fialečka,  nech  sa  karhá 
má  matička  (Suš.  778,  ze  Strání). 

karhátek,  aegopodium  podagraria 

(bot.). 

karkuFa,  le  =  kaptur,  bílý  če- 
peček, který  vdaná  žena  nosívala  za 
tepla  (Vyhl.  VI.  XVIII.  1049);  han. 
gargulena,  slov.  grgufa. 

karíátka,  švestka  (záp.  Mor.). 

kartub  =  kadlub  fv.  t.)   Vlk  47. 

Kartub,  trať  (Hulín). 

kartus,    lehkovážný  člověk  (laš.). 

karmaš,  -a,  m.  1.  hostinka  po 
pohřbu  neb  úvodě;  žerty,  jež  se  jí 
účastní,  šlovou  karmašnice  (val., 
laš.).    2.  císařské  posvícení    (Opav.). 

karmašňánka,  hruška  toho  jména. 

karmín,  -a,  n.  karmína^  -^,  vepřové 
hody  (slov.,  dol.) :  Koblihy  smažíme 
na  ostatky,  do  kuta  a  na  karmín 
(dok.  111). 

kárnfk  1.  košina  na  saních,  2.  vozík 
dvoukolový  s  kárkou,  t.  j.  s  malými 
žebřinami,  do  nichž  se  vloží  košinka 
(Vych.).  3.  nekrytý  kočárek,  pryčka 
(laš.),  4.  dětské  sáňky  ozdobnější 
než  obyčejné  (Opav.). 

kárnosf,  kázeň:  Já  chcu,  aby  bý) 
ogarec  v  kárnosti  (val.). 

karpa6ka,  prtačka,  látačka  (sta- 
rých bot)  val.,  laš. 

karpaf,  opravovati  (plot),  látati 
(šaty)  val.  laš. 

karpatiny,  pl.  f.,  lojdy,  krhavost 
očí  (val.  í. 

karpavý,    lojdavý,    krhavý    (val). 

karputiny,  pl.  f.,  špatná  zem  (laš.). 

kartář,  karbaník:  Kartáři  tu  hrajú 
(Suš.  31). 

kartit  1.  kaziti:  Zkartít  mi  to. 
2.  hubiti  (myši)  slov.,  val.,  3.  komu 
co,  haněti  (Jevíčko). 

kartúnka,  sukně  kartounová. 

Karuša,  Karolina. 

kasanica,  -ce  =  kasanka  (Suš. 
422). 

kasanka  =  letnica,  sukně  (val., 
rum.). 


140 


kasaňka,  sukénka  pro  déti  do 
číyf  let  (dok.  185). 

kasat,  lenoch,  pobuda:  To  je 
takové  kasat.  Chodí  kasátem,  nemá 
co  dělat  (han.). 

kasátum  chodit  =  kasátem:  Cho- 
dile  jenom  tak  kasátum  (bez  účelu) ; 
fig.  15). 

kasaf  se,  -šu,  chystati  se  na  ně- 
koho ve  zlém  úmyslu:  Už  sem  se 
dávno  na  něho  kasá}.  Ty  se  pořád 
na  něho  kašeš,  a  neuděláš  mu  nihdá 
nic  (Btcha). 

kask,  klus:  KuA  idě  kaskem  (laš.). 

kaša,  -še:  prosná  (jáhelná,  žlutá), 
pohančená,  bílá  (krupičná  n.  rýžová), 
moučná  (z  mouky  a  vajec),  režná 
(kroupková).  Kaša  prosná  a  pohan- 
čená nazývá  se  syrové  zrní  i  vařené. 

kašakút,  netopýr  (Broumov). 

kašel    ovčí,    Keuchhusten    (val.). 

kasička,  myosotis  pal.  (bot.). 

kaškót  (slez.),>&ai>&^/(han.)zfranc.; 
jest  obyčejná  čepice  se  štítem ; 
u  Loštic  ji  říkají  helma. 

Kašnáky,  pl.  m.,  trať  (dok.  189). 

kašovica,  -ce,  polévka  z  prosné 
kaše,  buď  v  mléce  nebo  ve  vodě 
zavařené  a  zasmažené. 

kaštan:  Jak  ju  mátí  strojit  pře- 
stane, chytnó  se  jí  kaštane,  ledva 
je  sebó  nosí  (Suš.  388),  var.  sotva 
švardy  unese  =  šubry,  kusy  bláta. 
Na  sukni  má  kaštany  (Bart.  II.  276). 

kaštýr,  -a,  zámek  (val). 

kata:  zapírá,  kata  ne  přisvědčuje 
(Rožnov,  Karlovice  a  laš.:  katať, 
kataťni):  >Ty*s  mi  to  vzář!«  >Kata 
vzáí«  =  nevzal.  »Chceš-i  kúsek?« 
»Kata  ne  :=  chci.  » Pojedeš  na  trhř« 
»Kata  pojedu,  dež  mám  chromý 
koně.«  >Zíobite  se  na  mně?«  »Kata 
bech  se  nezdobit,  dyžs  mně  takovó 
škodu  udělat.*  (Mal.  XXIV.  346.) 
>Což  bys  na  mne  povědžet,  dyž  na 
mne  nic  něviš.«  »A  kata  ja  tež 
něvim«  (Suš.  111). 

kateřina,  tlusté  střevo  vepřové, 
nadívá  se  kroupami. 

katfk,  pův.  katův  pacholek  := 
trhan. 

katiíčky,  pí.  f.,  visací  zámek  (Brň.). 

Kátliny,   pl.  f.  trať  (Halenkovice). 


katovaf  se,  mozolití,  dříti  se:  Ka- 
tuju  se  po  jarmakach  (laš.). 

Katovec,  -vca,  trať  (Zlín). 

Katovna,  -ně,  trať  (Hulín). 

Katovné,  pl.  f ,  vinohrad  (Kobylí). 

katuia,  -še  1.  kachna,  2.  kráva 
toho  jména,  po  krku  kropenatá  (val.). 

kavák  (han.),  kaváň  (val ),  kavon 
(han.),  kavka,  havran. 

kavéna  (kavčena,  kavufa),  kráva 
toho  jména,  černá  jak  kavka. 

Kavéna,  trať  (Blansko). 

kavoš,  vůl  toho  jména. 

kázar,  kdo  v  domě  »kázaruje«, 
rozkazuje ;  hospodář,  pán :  Dzevečka, 
biela  zára,  trafíla's  na  kazara,  budze 
ca  (tě)  kazarovac,  tvé  vlásky  roz- 
tahovac  (Suš.  52). 

kázat,  ve  smyslu  poroučeti  na 
záp.  Mor.  neužívají;  říká  se  tu:  Po- 
vídal, řekl  mi,  abych  to  a  to  udělal. 

kázeň,  -zně,  f.,  kázání:  kázeň 
konať  (val.,  podl.,  horft.).  Ten  pan 
farář  pěknú  kázeň  káže   (Suš.  431). 

kazovaf  =  kázati  (val.,  laš.) :  Dě- 
večka se  divila,  že  jí  staříček  kazuje 
toli  vzíť  (Kda  II.  16). 

kazub,  koš  z  vazových  kůr,  na 
způsob  putny  na  chytání  ryb  (Podl.). 

každedeňky,  pl.  f.,  brambory 
(žert.),  protože  jsou  každodenní  stra- 
vou (Žď.  obr.  5). 

každodňový,  všední:  šaty  (horň., 
laš.). 

každý  deA,  všední  den  (laš.,  horň.) : 
Má  mitá,  premitá,  uvij  mi  dve  pera, 
jedno  na  každý  dzeň,  druhé  do  ko- 
stela (Cern.  78). 

kde  (gde,  hde,  de,  dže)  val.  kde 
i  kam?:  Kde  idešř  Neidu  za  celý 
týden  nikde.  1.  Ten  je  už  kde! 
(daleko.)  Už  bylo  kde  na  deň,  a 
oni  eššče  spali  (daleko).  Už  bylo 
kde  na  noc  a  u  nich  ešče  svítili. 
Kdež  ten  je  od  svatých  1  Kdež  ty 
si  od  těch  konopí!  =  daleko  od 
cíle,  chyba  lávky!  Néni  to  enom 
u  nás,  je  to  aj  kde  inde.  2.  znamená 
míru,  o  kolik  A.  nad  B.  vyniká 
(=  daleko):  On  je  hde  menši  jak 
Tonek.  Hdež  só  Valaške  pěkňéši 
podle  u  nás  děfčat!  (Mal.  XX.  223.) 
V  Uhrách  je   kdež    lepší   kaša  jak 


141 


u  nás!  To  je  kde  pěknější  I  (dok. 
169).  Kdež  ty  si  ode  mne  mladší  I 
(Zl.).  3.  s  kondicionálem  opisuje  zá- 
por: >Dajú-li?«  »Kde  by  ti  dali  I « 
=:  nedajú. 

kdesi  na  Vizovsku  a  na  Klobucku 
začíná  každou  téměř  odpověď  na 
otázku  kde?  >Kdés  býl?«  » Kdesi 
v  městě,  kdesi  u  kovářa.«  »De  ideš?< 
>A  tu  desi,<  »desi  do  Lipiny.< 

kde  kerý  (kde  jaký,  kde  kdo) 
znamená  tolik  co  >všeci,  co  jich  jest, « 
kde  coy  všecko:  Přišel  kde  kerý  že- 
brák. Už  sme  spálili  kde  jaké  po- 
leno. Už  sem  pozobchodíl  kde  jaký 
chodníček.  Už  o  tom  ví  kde  kdo. 
Snědl  kde  co.  Lid  byl  sužován  robo- 
tami, dáňkami  a  kde  čím  (Kda  I.  18). 

kde  nic  —  tu  nic  =  nikde  nic: 
Hledal  sem  všady,  a  kde  nic,  tu 
nic.  já  sem  myslel,  že  jenom  z  toho 
cosi  bude,  a  včil  kde  nic  tu  nic 
(dokonce  nic,  Kda  II.  105). 

kdesi  cosi:  Dává  mi  měsíčné 
těch  pár  grejcarů,  afe  dycky  až  kdesi 
cosi  =  po  dlouhých  okolcích  se  své 
a  prosbách  s  mé  strany  (Zl.). 

kdo:  Přeneščasná  tá  hodina  na 
světě,  kdo  si  koho  zamiluje  do  srdce 
=  když  někdo  (Bart.  II.  173). 

kdo  —  ten,  co  —  to:  Pomože 
nám  kdo  ten  =  přece  někdo  snad 
se  najde,  kdo  nám  pomůže.  To  by 
moh  hdo  ten  (=:  ledakdo)  si  za- 
báhnúť  vlámať  sa  do  stavená,  dyby 
sa  nemělo  trestař  (Vah  ).  Je  to  jedno, 
pojedu   s    kém    tém   (Vyhl.  I.  105). 

kdovfkdo,  —  co :  Dybych  potkal 
dovikoho,  neleknu  se  žádného.  Mysli 
si,  že  je  dovico.  Mluvil  o  dovičem 
{=  buvigdo  t.  j.  Bůh  ví  kdo). 

kdoví  jaký :  Bylo  tam  hdovi  jakéch 
lidí  =  všeho  druhu,  podezřelých 
(Btcha). 

kdy  (gdy,  hdy,  dy):  » Nemám  kdy< 
(volného  času).  »Udělaj  si  kdy!< 
Nebyl  sem  tam  kdy  (dávno).  Už  to 
mám  naorané  kdy  (Zl.).  Přijdi  ke 
mně  kdy  jindy,  já  ti  otevřu  (někdy, 
kdykoliv)  Bart.  ÍII.  235.  Že  sem  se 
tam  hdy  neSil  podívať!  Že  sem  ho 
hdy  jenem  samyho  pustil  (stupňuje) 
Mal.  XXIII.  229.     Abe  to  hdy  spis 


udělal  (=  co  nejspíš).  Jenem  abe 
nebel  dlóho  nemocné,  abe  hdy  to 
s  ňém  bélo  lepši  (Mal.  XXIII.  223). 

kec  I  kec  I  odhání  se  tele. 

kecata  n.  keckal  (laš.),  keckař 
(val.),  chřástal. 

kecat  1.  kapati:  Celé  se's  polívko 
pokecal  I  (Maš.)  2.  loudavě  jíti  (val. ; 
záp.  Mor.  kecat  se) :  No,  že  se's  jož 
překecál  (Maš ).  3.  práskati  bičem, 
hloupě  mluviti  (laš ). 

kecek  (Kelč),  kecek  (slez.)  1.  chřá- 
stal (zpívaje,  jako  by  přisedal,  čapal, 
•gecalc),  2.  krátká  sukně:  Mam  takého 
kecka  (Opav.). 

keclivýi  lehtivý  (val.). 

kecnouti  lenošně  sednouti:  Ten 
leda  tak  kecnót  a  klábosit;  práca 
mo  smrdí  (Maš.). 

-keď  jest  náměstkovy  živel  slože- 
ných s  předložkami  příslovcí  na 
Frenštatsku,  Štrambersku,  Příborsku 
a  Brušpersku  =  kud :  dokeď,  odkeď, 
pokeď,  zakeď. 

keď  (horň.),  ked  (Podl.)  =  když. 

kedbych  (Podl.),  kebych  (horň.  = 
kdybych. 

kedy  (horň. ;  v  Javorníku  kedt)  = 
kdy,  když:  Kedy,  ty  Janko,  kedy 
k  nám  príděš?  (Bart.  II.  180.)  Kedy 
buchty  pekla,  spálila  jich  (Suš.  677). 

kédati  natahovat  kédy,  velmi  pla- 
kati (záp.  Mor.). 

kédovati  kédy  (záp.  Mor.)  =  gaj- 
dovat, gajdy:  Jak  já  budu  kédovat 
na  ty  moje  kédy  (Suš.  685). 

ke]  i  kěji  kdy:  Němaju  kej;  kéj 
indy  (někdy  jindy);  kejši  (kdysi)  laš. 

kejhan,  husa  (žert.):  Mívali  sme 
těch  kejhanů  až  dvacet  (Žď.  obr.  19). 

kejhat:  Hus  kejhá  (záp.  Mor). 

kekářif  sa,  baviti,  meškati  se  ně- 
kde (val ). 

kókíat,  něčím  viklati,  kývati  (Kun- 
štát). 

-kef  jest  náměstkovy  živel  slože- 
ných s  předložkami  příslovcí :  dokef, 
odkeF,  pokef,  zakel  (val.,  horň,  a 
částečně  laš.). 

ker,  kfa,  kefec,  kefčák,  keláň,  přední 
zub  kanci  (Hauzahn). 

ket|  kia,  klíč  rostlinný. 

kér,  -u,    1.  kapusta.   2.  Přezdívka 


142 


3.  pluku  pěšího  (Erzherzog  Karl). 
>Hde's  hýl  na  vojně  ř<  ,Sióžtf  sem 
u  hrnců  kélu*  (t.  j.  u  3.  pluku),  ná- 
podobí se  tím  německý  název  pluku 
českými  posměšnými  slovy.  Btcha. 
kefai  kolik  (laš.):  Kela  ja  chod- 
níčků udžeíal  sem  k  tobě  I  (Suš.  226.) 

keli,  -a,  -e  —  telí,  -a,  -e,  koliký  ~ 

toliký  (quantus  —  tantus) :  keli  les, 
tela  hora.  Neměla  bych  tefeho  hřichu 

(las.). 

kelinai  hrnec  na  dojení:  Skubaj, 
kravičko,  na  úhoře  a  davaj  mléka 
po  kelině  (Vyhl.  VI.  XIX.  792). 

kerký  —  terký  =  keli  —  teli  (laš.). 

kefňa  n.  keTnik  u  vozu,  kozlík 
(v.  t.). 

keto  —  tefo  (kefko  —  tefko,  tefe, 
tefej,  kyfa  —  tyfe)  laš.,  horň:  Aj 
bych  zap}aci},  fen  nevjém  kelko 
(Dob.). 

kerňa,  -ně,  lžíce  zednická  (Vah.). 

kenězai  dřevěná  nádoba  na  zrno 

(Vah.). 

kepeň|  -a  1.  ošumělý  klobouk 
(val.).  2.  místy  na  Slovensku  kožichu 
říkají  kepen, 

kepif  sa  ==  cébiť  sa,  brečeti  (val.). 

kepský,  špatný;  kepsky,  špatně: 
kepský  čas,  kepská  práca  (Vah.). 
Řemeslo  šio  čím  dáf  kepščéj  (Slav. 
ČL.  X.  465).  Mám  se  kepsky  (záp. 
Mor). 

kerady,  kam  (val.). 

keraki  jak:  Kerak  sa  menuje? 
Kerak  je  ti?  (Klobucko)  Nemáme 
kerak  =:  nemáme  zač  (koupiti  něco) 
Zl.  Stupňuje  se  složením  s  předponou 
pře:  Kerak  překerak  to  mám  smutná 
udělať?  Kerak  překerak's  to  mohl 
jenem  udělať?  (Mal.  XXIII.  225.) 

KerhátYi  na  Kerhátoch,  trať  v  Po- 
lance Vsacké. 

kerchov  (slov.,  val.),  kerchovo 
(laš.),  krchov,  hřbitov:  Kerchove, 
kerchove,  ty  lúčko  zeFená  (Bart.  II. 
348).  Jak  na  kerchovo  vkročila 
(Suš.  4). 

Keřky,  pl.  m.,  trať  (Vizovsko). 

kerúcí  (po  kerúci,  po  korejsi), 
někdy  v  neurčité  budoucnosti  (jako 
kdysi  o  neurčité  minulosti):  Kerúci 
k  vám  přijdu,  ani  sa  nenadáte  (Zl.). 


Zdovíte  sa  po  kerúci,  do  su  já 
(Vlk  33). 

kerýi  -á,  -é  užívá  se  v  řeči  lidové 
ve  přívlastkovém  spojení  s  podstat- 
ným, anebo  když  se  vztahuje  k  ná- 
městce osobní  nebo  následující  ukazo- 
vací (kerý  —  ten);  srovn.  co:  Kerý  pes 
moc  ščeká,  nekúše.  Kerá  slépka  moc 
vdáká,  málo  nese.  Keré  (zemáky) 
budu  nakažené,  dávajte  o  své.  A  vy 
milí  kamarádi,  keři  ste  mne  měli 
rádi,  pod^e  se  mnó  (Suš.  566).  Kera 
se  mi  zasměje,  ta  se  mnu  pojede 
(Suš.  554).  2.  Sponové  sloveso  býti 
ve  větách  vztažných  s  doplňkem 
často  se  vypouštívá:  Kerý  dobrý 
gafán,  z  dafeka  se  směje  (Suš.  553). 
Kera  dobra  děvečka,  něch  pozbiře 
jablečka  (Suš.  437).  Ked  přídeme 
do  salaša,  kerá  lepší  ovca,  naša 
(Bart.  III.  54)  3.  Užívá  se  souvztažně: 
Krajánek  vykládat,  že  Rus  sa  bije 
s  Engličákem,  a  Machala  býl  by  rád 
věďél,  kerý  kerého  (Slav.  ČL.  XI. 
178).  Víš  ty  každů  cestu,  kerá  ke 
kerému  městu  (Suš.  134).  Kerý  na 
kerého  spjéše  zapomenem?  (Suš. 
237.)  4.  Feminina  kerá  užívá  se  sub- 
stantivně  ve  spojení  >z  keré  do  keré« : 
To  je  z  keré  do  keré,  dež  só  žňa, 
ani  se  najesť  člověk  nemože.  Belo 
mně  z  keré  do  keré,  dež  sem  mněl 
iť  na  takovó  dobu  z  domu  (Mal. 
XXIII.  364).  Jož  těch  platu  a  pře- 
rážek  máme,  až  nevime  z  keré  do 
keré  =  kudy  kam  (fig.  136). 
5.  =  kdo?:  Keré  je  to?  Keré  ste 
vy?  (Tišnovsko)  6  Kerý  tázací  po- 
jívá se  s  coll.  plurálem  (v.  jeden): 
Ztratila  sem  vínek,  kerý  ste  ho  našli  ? 
(Suš.  376.)  Kerá  s  nama  půjdete? 
(Slav.  ČL.  XI.  435).  7.  Kerf  —  ien  = 
kterýkoliv,  ledakterý:  »S  kerým  ko- 
šem půjdeš  na  ty  jabka?«  >Mi  je 
jedno,  s  kerým  tým«   (ZL). 

kerýsek,  malý  semel,  blecha  v.  t. 
(ND.  180). 

kerýsi :  Je  tam  ešče  kerási  hruška 
=  něco  málo  hrušek.  »Máte-li 
ořechy?*  »Ešče  tam  kerýsi  bude.« 
Za  kerýsi  měsíc  po  téj  =  za  ně- 
kolik měsíců  potom  (Vlk  39).  Starý 
Tomšák  viďél  býka  s  ohnivů  hlavu, 


143 


čápá}  tam  ve  vodě;  a  to  keřfsi  tam 
chytali  raky  a  svítili  si  met}ú  (sub- 
stantivné)  Slav.  ČL.  X.  373. 

kešeňa,  (pol )  kapsa  (žert.) :  V  ke- 
šeni  bélo  jak  tédeA  před  stvořenim 
světa  (fig.  74). 

kFabaf,  klepati  1.  kfabat  cepem, 
zvolna  mlátiti :  Počkaj  ež  to  oklabnu. 
Dybysme  to  ešče  dnes  mohli  do- 
kfabnút  (Jicko).  2.  kfabať  za  stavem 
=  tkáti  (val.)»  3.  klikou  u  dveří 
vzhůru  dolCi  pohybovati,  abychom 
šramotem  tím  upozornili,  že  chceme 
do  domu  (kfabnóť,  zakfabnóť)  Btcha. 
4.  klábositi,  pomlouvati:  Ten  toho 
za  deň  naklabe  (Brň.).  Tá  kde  koho 
poklabe  (Jicko). 

kráboslti  stále  o  jednom  do  kola 
mluviti. 

klacmuddi  člověk  vysoký  a  ne- 
ohrabaný (záp.  Mor.). 

kfači  kleč:  u  pluhu  (v.  pluh  20), 
u  saní  (v.  saně  10).  2.  nohy  (po- 
směšně): Co  ty  klače  natahuješ? 

kračary  pl.  m.,  krátké  sáňky  (val.). 

ktada,  mučidlo  za  starého  práva: 
Rychtář  do  klady  mě  dat  kázal 
(Suš.  688). 

ktadf,  coll.  klády. 

ktadíbuchta  =  vařbuchta,  nemo- 
tora  (laš.). 

ktadívce,  kladívko  (val.). 

ktadka  1.  držadlo  u  srpu,  biče, 
péra,  2.  visutý  zámek  (laš.). 

Ktadnatái  hora  na  Valaších. 

ktadnička,  houba  polyporus  squa- 
mosus. 

Kladník,  trať  (Náklo). 

ktadorub:  Tesařům  naši  předkové 
říkali  kladorubi  (arch.  II.  4). 

ktak,  trhan  (laš.). 

ktaka,  turín  (brassica  napus)  Opav. 

kfaky  =  klačary  (v.  t.). 

ktamaó,  který  klame,  klatnainigUy 
která  klame:  Klamači,  klamači,  ti 
Vrbeci  chlapci,  větši  klamačnice  Vr- 
becké  děvčice  (Suš.  167). 

kramaf,  kTamořif,  klábositi,  vyklá- 
dati (laš.). 

kfaměf  (kloměť,  kfuměť),  seděti 
shrben,  dřepěti  (val.):  Mama,  chu- 
děra staří,  Waměli  na  íavě  (Vlk  108). 


kfamka  1.  klika  na  vážení  vody 
(laš.),    2.  =  tlamka  u  pluhu  (v.  t.). 

klamočít  se,  hamplasiti  se,  na- 
máhati se:  Naklamočil  se  na  to 
(Drahany). 

klampajzna,  paščeka,  huba  (ob- 
hrouble). 

ktanlca  1.  klaníce,  tyče  u  vozu 
hnojného,  aby  hnojnice  (prkna)  ne- 
padaly na  kola.  U  vozu  žebřinového 
jsou  poloviční  klaničky  (v.  vůz  II. 
10,  III.  18).  2.  kíance  u  saní  (v. 
saně  12),  3.  nadávka  člověku  zdlou- 
havému. 

ktanie,  -ia,  píchání  v  boku:  Mám 
kíanie,  dostal  som  ktanie  (Dob.). 

ktanýi  »co  sa  dobře  kole<;  klané 
drva,  rovno  štípané  (v.  klať)  val. 

kfapy  kfap:  Má  střevíčky  klapy 
klap  (Suš.  660)  =  klapavé,  které, 
nesedíce   dobře    na  nohou,    klapou. 

kFapačka  1.  (=  kfepačka  han., 
kfapač  slov.,  klapetka,  klapotka  laš.), 
dětský  nástroj  na  klepání  v  pašijový 
týden.  Skládá  se  z  prkénka  na  krát- 
kém držadle  připevněného,  na  němž 
vprostřed  okolo  své  osy  kladívko 
se  otáčí,  tlukoucí  vpřed  i  vzad  na 
prkénko  (ND.  273).  2.  ústa  (ob- 
hrouble):  Dat  mo  na  klapačko  zá- 
mek (Maš.),  3.  klapačky,  falcované 
trámce  na  dvoukřídlých  vratech  u  sto- 
doly n.  kůlny,  jež  při  zavírání  na 
sebe  přilehnouce  zaklapou  (Prostě- 
jovsko). 

krapáki  staré  klobučisko,  jehož 
střecha  »krapí«  (dolů  visí)  val. 

křapati  -pu,  klepati:  Slyším  pod- 
kovy klapat  (Suš.  570). 

kfapatýi  co  »klapí«,  schlípeno  jest: 
Ten  pes  má  kfapaté  uši  (Slav.  ČL. 
X.  39);    kfapatý  klobúk  =  kfapák. 

ktapčf,  z  »klapťu«  (=  klátu)  uro- 
bený: úf  (laš.). 

krapeOi  račí  klepeto  (laS.).  Kt. 
Dod.  I. 

kiápeCi  klopota,  kříž,  soužení:  To 
mám  s  tebou  klapec  I  (Třešť) 

krápěna,  kráva  toho  jména;  má 
rohy  »krapaté«,  dolů  skroucené  (val ). 

ktapefí  -pťu  (klapetek,  klapýtek), 
klát,  špalek  (laš.,  Zábřežsko). 

krápět,  chlípěti:  Klobúk  na  očách 


144 


klapf  (Suš.  472).  Svadté  listi  klapi 
(n.  klupi)  na  stromě  (Slav.  ČL.  X. 
301). 

klapetky  se  jmenuje  taká  zelina, 
žluté  kvítečko  to  má,  malinké  lístečky 
drobné  a  kořínky  hodné,  jak  malé 
kobzole  tři  nebo  štyry  (Vyhl.  VI. 
XIX.  154). 

kíapeto  =  klepeto  (laš.). 

krapineCi  -nca,  kopka  sena  (Fren- 
štát). 

kfapkai  víčko  oční:  A  ty  klapky 
mám  ráno  takové  těžké  (Slav.  ČL. 
XII.  386). 

kfapkafi  zdrobň.  slov.  klapať:  Žen- 
ským huby  klapkajú  jak  nová  pa- 
tírka  (val.). 

kiapoušeti  kloniti  hlavu:  Květina 
zklapoušelá  =  suchem  zvadlá  (Kun- 
štát). 

kíapúchý,  kdo  má  klapáte  uši: 
klapúchá  sviňa  (dok.  153). 

krarnetai  klarinet  (laš.). 

ktas  coll.  =  klasy :  Žito  má  pěkný 
klas.  U  Protivanova  platí  se  z  pole 
šest  zlatých  na  jeden  klas,  t.  j.  za 
jeden  užitek,  na  jeden  rok. 

ktásí  coll.,  klásky  na  poli  po  sklizni 
zbylé ;  chudobné  děti  chodí  na  Másí. 
klasitó  žito,  má  dlouhý  klas. 

ktasnovat.  Na  mlátě  obilí  se  nej- 
prve klasnuje;  snopy  se  postaví 
vzhůru  klásím  a  bije  se  do  nich 
hůlkami  od  cepů  (v.  stodola).  U  Je- 
víčka klasnovat  znamená  přemlaceti : 
Zůstávají-li  na  zrnech  ječmenných 
ostiny,  musí  se  klasnovat. 

ktast,  1.  peníze,  spláceti,  2.  pocho- 
vávati :  My  se  klademe  tu  =  máme 
svůj  hřbitov.  My  se  klademe  do 
Žďaru  (záp.  Mor.).  3.  obilí,  louku  = 
seci :  Budzem  už  aj  svoju  luku  klase 
(Dob.),  4.  oheň  klást:  Kravaři  kladů 
si  na  poli  oheň,  naložili  si  oheň. 
Vovce  se  bodó  dobře  pásti,  me  si 
můžeme  voheň  klásti.  Te  Petřiko, 
voheň  skládé  (ND.  234).  5.  Kalendář 
klade  déšť.  6.  A  což  mi  to  zlato,  to 
kladu  za  bláto  =  pokládám  (Suš.  8). 
Klaďte  to  sobě  za  neštěstí  (Suš.  259). 

Klášovky,  pl.  f.,  trať  (Násedlovice). 
ktášterná  panna,  jeptiška. 


ktášterničkai  hruška  toho  jména. 

ktáti  1.  špalek,  2.  úl  (vých.  Mor.). 

kíáf  —  kofu,  štípati  kláty  po  sto- 
jato,  na  rozkol:  Uhlíř  se  dal  taký 
velký  klát  klať  (Kda  II.  57).  V  boku 
ma  kole  =  píchá  (Dob.).  Kráva  kole 
=  trká  (horft.). 

ktataři  -a,  včelař,  který  chová  včely 
v  starodávných  úlech  (laš.). 

ktatečkyi  dřeváky  =  cukle  (v.  t ). 

ktátek,  střenka  nože  (Vyhl.  1. 136). 

ktátit  sa,  kývati  se:  klátí  sa  mně 
zub  (slov.). 

kFatkai  kTatečka,  klícka  na  matku 
včelí  (laš.). 

kfatý  obrázek,  na  němž  vyobrazena 
nesvatá  osoba,  světská  věc ;  op.  svatý 
obrázek  (Jicko) 

klazan,  bezbožný   kluk   (Zábřeh). 

ktbfk  (val.)  =  krbík  (v.  t). 

krcafi  křesati  (val.). 

krč,  1.  pařez,  2.  =  klčovina,  vy- 
klučovaný,  na  pole  upravený  les  (Ždá- 
nice). 

Klče,  trať  (Nítkovice). 

kfčf,  coll,  pařezí. 

krčovat,  mýtiti. 

klebetníki  sotor,  dlouhý  koš  ha- 
nácký, jako  by  se  v  něm  klevety 
roznášely:  Klebetníček  s  drobnůst- 
kami  nechali   na   noclehu    (fig.  77). 

kfebetovat  s  akk.,  klebetiti  o  ně- 
kom, pomlouvati  někoho:  Chodz, 
šohajku,  dze  chceš,  fen  ma  neklebetuj 
(Bart  III.  274). 

klebúňat  int.  slov.  klebetit:  To 
idú  na  besedu  a  klebúňajú  (dok.  61). 

klec  mase.  (Jihlavsko). 

krécaf,  kulhati :  Kráva  kléče  (val.). 
krecačka,   ovčí  nemoc,  kulhávka, 
»dyž  ovce  kTéčů*   (val.). 

křeč  1.  u  pluhu  =  klač  (v.*t), 
2.  dřevěné  okrají  chomoutu  (v.  stroj 
na  koně  I.  1). 

krečačky,  kleče,  -íc  (Zl.). 

krečévat  iter.   slov.   klečeti    (Zl.)* 

krečidto,  klekátko. 

krečúvaf,  iter.  slov.  klečeti  (val.). 

kréhnit  =  klohnit:  Špatná  ku- 
chařka jídla  kféhní  (Zl.). 

krechtačka,  řídké  bláto,  v  němž 
se  klechtá,  brodí  (laš.). 


145 


klechtanka:  Fazula  se  zaklechtá 
klechtankú  z  vody  a  muky  (dok. 
106). 

klechtat  1.  brkati :  vařekó  klechtat, 
rozklechtat.  2.  Botě  mně  klechtajó 
na  nohách,  3.  Veklechté  ten  hřebík 
ze  zdi  (vyviklati)  Maš.  4.  kfechtať, 
•chcu,  klevetiti  (slez.).  5.  klechtat  se 
^  chechtati  se  (Jevíčko). 

krechtuFai  le,  která  klechce,  kle- 
vetnice  (Opav.). 

kFeki  křivý  strom  (val). 

krekanicai  -ce,  báječná  bytost: 
Toulalo- li  by  se  díté  po  klekání, 
chytla  by  je  klekanica  (ND.  41). 

kíekotka  (klepotka),  klepačka 
velkonoční  (laš.)  v    klapačka. 

klemzáki  stará  kudla  (záp.  Mor.). 

Klenci,  trať  (Blansko). 

klenec,  klen  (acer  campestris). 

klenlca,  ce,  1.  =  klenec,  2.  kle- 
nica  černá,  druh  révy,  má  velké 
hrozny  modravé  neb  višňové  barvy, 
» neřáda  vyzrá«  (slov.). 

klénkovaf  se,  sich  kránken  (han.). 

klenpírovafi  krepirovat,  churavéti : 
A  tož  tak  s  tým  klenpírovali  (Slav. 
ČL   XI.  272). 

klepač  1.  =  klapačka  v.  t.  (dok. 
124),  2.  pták  cypselus  apus  (Příbor). 

kíepáč :  V  Pravčicích  starší  muži 
měli  klobouky  >krepáče«  barvy  černé 
(Vyhl.  II.  171). 

krepaná,  dětská  hra  v  míč  (ND. 
178). 

kfepat:  čáp  klepe,  klepoce. 

klepat  se:  Bída  se  tady  klepala 
teze  veliká  =  potloukala  mezi  lidem 
(Brň.). 

klepatá  kráva,  koza,  jež  má  rohy 
zpátky  (záp.  Mor.)  =  klapatá  (v.  t). 

kíepetOi  ruka  (žert.):  Když  bude 
stát  za  dveřama,  já  se  opřu  kfepe- 
tama  (Suš.  706)  laš. 

klesáki  zavírací  nůž  (Maš.). 

klesfi  klestí;  chvojí  posekané  na 
stelivo  (záp.  Mor.). 

kresnlf  =  klestiti  (laš.). 

klestiti  přesekávati  chvojí  na 
drobno,  by  se  hodilo  na  stelivo  (záp. 
Mor.). 

kťeščí  -a,  škvor  (Trojanovice). 

Krešně,  pL  f.,  trať  (Vizovsko). 

Bartoi:  Dialektický  tlovník  moravský. 


kret  —  klejů  1.  klnouti,  2.  tlíti: 
Cosi  tu  kleje.  Ta  zem  (rašelina) 
nehoři  plamenem,  jenom  kleje  (Vvhl. 
I.  35).  3.  (klejů  i  klím)  klíčiti:  Žito 
juž  kleje  ^Zábřežsko).  Zemňáky  nám 
už  hrubé  klíja    (Slav.  ČL.  XI.  324). 

kretka,  klec  (laš.). 

kleveta.  Na  západní  Moravě  děv- 
čata chodí  se  Smrtolkou.  Je  to 
smrček  ověšený  výfuky  z  vajec  a 
věnci  ze  sečky  a  z  hadérek,  jimž 
klevety  říkají  (ND.  259). 

klibeCi  -bca,  klobouk  (žert.)  Maš. 

klf6nfk.  Hotové  peníze  obecní, 
spisy  a  pečeti  byly  v  obecní  truhlici, 
od  níž  po  klíčku  měli  dva  sousedé, 
klíčníci,  od  obecní  hromady  volení, 
kteří  však  nebyli  z  obecního  úřadu. 
Když  pudmistr  potřeboval  peněz, 
pečeti  n.  spisu  některého,  povolal 
oba  klíčníky  (Skop.  II.  108). 

kliháki  pták  oriolus  galbula ;  volá : 
»kupte  klihu!« 

klín  1.  šos  u  kabátu  (vých.  Mor.), 
2    klín  u  pluhu  (v.  pluh  16). 

klínai  klika  u  dveří  (laŠ). 

klíneCi  dřevěný  hřeb  na  sbíjení: 
Odtrhla  sa  im  z  pluhu  deščička, 
přibíjala  ju  švarná  dzěvčička,  při- 
bíjala  ju  se  dvoma  klínci  (Suš.  517). 

klfnek  1.  dřevěný  hřeb  na  věšení: 
Pověs  si  kabát  na  klínek.  2.  osmý, 
stejný  díl  pokrájeného  velkého  ko- 
láče (vdolka),  trojhranný:  Klínek 
vdoika  pro  pacholka  (Bart.  III.  565). 

klintafi  klábositi:  Co  srny  už  teho 

naklintaly!  (laš.) 

kllščák  (kliščál),  brouk  roháč 
(záp.  Mor.). 

klfzafi   -žu,   klouzati   (záp.  Mor.). 

kFnút  imper.  kUň\  Neklen,  milá, 
neklen  (Suš.  343,  z  Komně). 

klobás  m.  Brň.  =  klobása  f. 
(vých.  Mor.). 

Klobáse,  pl.  f.  vinohrad  (Ne- 
chvalín). 

ktobúček,  zvonek  fcampanula) 
květ  šlaku  (dle  podoby  květu);  klo- 
búčky^  hřebíčky  (koření)  horň. 

krocáň,  -a,  vysoký  a  suchý  chlap. 

krocár,  dlouhý  kyj  (val.). 

kroček  =  klacek  (val.). 

10 


146 


klóčka  =  tloučka,  dřevěný  hmož- 
díř na  tlučení  maku  (han.). 

KtodlchoVi  les  (Polešovice). 

klofák,  zobák  (MaS.). 

klofat,  zobati,  udeřiti  (Maš.) 

kiofaneCi  rána  kotníky  ruky :  Dal 
mu  klofanec  (Maš.). 

krohniti  špatně  vařiti:  Dyž  oni  na 
tom  dědinisku  to  všelijak  klohníja 
(Slav.  ČL.  XI.  227).  Tes  to  hoklo- 
hnila!  (Maš.) 

krochta,  kleveta  (val,  laš.,  Jirara- 
mov;  srovn.  pol.  klechda). 

krochtáři  klevetář  (val.). 

ktoko6|  var,  vír :  Mléko  vřelo  klo- 
kočem (Kda  II.  143).  Voda  bije  do 
hráze  a  dělá  klokoč  (Vych). 

ktokočkai  hruška  toho  jména. 

ktokočifi  klokočovat,  klokočem 
vříti :  Voda  klokočita.  Na  kotle  voda 
už  klokočuje  (laš.). 

ktokočovýi  klokočem  vroucí :  Na- 
féje  sa  klokočové]  vody  (val.). 

klomeň,  -a,  haluz;  klominek^  ha- 
louzka: Na  každým  klomínko  só 
letos  žvance  střešní  (Maš.). 

klomočeti  klamati  (han). 

kiomočnlcai  -ce,  která  klame 
(han.). 

kton  vzíť,  vzíti  pochop,  ztratiti 
rovnováhu :  Deska  vzala  klon  a  bác. 
Vzal  klon  a  střelil  sebúm  do  potoka 
(Vah.). 

kTop,  ohrnutá  a  obrácená  část 
kabátu  na  prsou  (Vah.). 

kropeto,  noha,  hnát:  Kfopeto  mě 
boli  (laš.). 

klosbery,  pl.  m.,  angrešt  (Opav.; 
Glasbeeren). 

kloub,  lnu  n.  konopí  po  20  ze- 
mičkách, zemička  po  2  hrstech 
vlákna  (arch.  I.  168). 

klouhat  (  Ó-),  klouzati ;  klouhačka 
(záp.  Mor.). 

klube  klub:  Dyž  byla  večeře, 
klube  klub  na  dveře  (Suš.  161 ;  ob. 
klupy  klup  =  zaklepalo). 

klubek,  zobák  (Doubravnik). 

ktubaňka  (-o-),  slaměnka  s  kol- 
mými stěnami  a  rovným  dnem  (han). 

ktubko,  míč  (val). 

kfúcat,  kulhati:  KFúcál  na  obě 
nohy  (Vych.). 


Kfuč,  -e,  f.  traf  (Bohdíkov). 

krú6,  -a,  m.  1.  hákovité  voje  k  za- 
pravení  jařem  při  orání  a  přípřeži 
(Df.).  2.  (kfučíček),  primula  verís 
(slez.). 

Kludenina,  trať  (Blansko). 

kfučík,  oje  plužních  koleček  (viz 
pluh  1.). 

kfučka,  klička,  1.  křivá  dýmka 
(val.),  2.  klička  z  prstů  udělaná:  ít 
na  kfučky  =  kfučkovat  se  (v.  t). 
3.  Je-li  obilí  tak  zralé,  že  klasy  visí 
dolíi,  praví  se,  že  je  zralé  na  klučky. 

kručkovaf  pole,  vláčiti  pole  na 
přič  sem  tam  (slez.). 

kručkovaf  sa,  dětská  hra  =  háčko- 
vati se,  chytiti  se  za  ohnuté  malíky 
a  táhati,  který  kterého  přetáhne. 

klučnica  (-o-),  široká  motyka 
(Maš.). 

kfučovisko,  oje  plužných  koleček 
(laš.)  =  kfučík. 

krudif  1.  vésti,  stěhovati:  Kludi 
statek  na  jarmak  (laš.).  Kludžil  sobě 
ju  do  dumku  (Suš.  462,  laš.).  Už  sa 
vykludili  (val),  2.  pleskati,  klábositi : 
Někluď!  Kludi  hlupu  =  hloupě 
mluví  (laš.).  3.  kludiť  na  někoho, 
hanu  kydati,  nadávati:  Býl  u  nich 
vařený  pečený  a  včiléj  na  něho  všeci 
kruďá  (jicko). 

kruka  znamená  kliku  větší,  jakc 
u  stroje,  dřevěný  hák,  kfučka  kliku 
u  dveří  (Slav.  ČL.  300) ;  klukou  váží 
se  voda  ze  studny  (Btcha). 

krukaňa,  -ně,  kráva  toho  jména; 
má  rohy    do  kliky  skroucené  (val.) 

kfumkaf,  klímati  (val.). 

klumočnlca,  ce,  klepna  (=  tlu- 
močnice) han. 

kfumpa,  hromada  (Klumpen): 
Stojá  fedakde  v  kfumpě  a  edem 
o  saméj  darebnině  (Vah.). 

křupat,  klepati:  Smrč  klupe  na 
dveři  (Suš.  13). 

křupaná,   dětská   hra   (ND.    186). 

kFupěf,  ovisati:  listy  oklupěné 
(když  vadnou)  val.  Ty  vyščuhrané 
ruky  kfupěly  na  cíše  —  ovisaly  mdle 
(Slav.  ČL.  XII.  275). 

křupnut,  klepnouti:  Ulom  si  pru- 
teček,  klupni  na  hrobeček  (Suš.  159). 

ktuska,  šiška,   knedlík  (Frenštát). 


147 


klusói  kluseiD,  honem.  Běží  klusó 

(Brft.). 

kluščaný,  velmi  tlustý  (dok.  125). 

kfuti  klovati :  Húsátka  sa  kfujú  = 
vyklubávají  se  z  vajec.  Nakfuté  va- 
jíčko. Tráva  se  kluje  ze  země  (jako 
house  z  vejce).  Kde  sa  halena  kluta, 
vraziía  sa  Jata  (slov.). 

kfuznafi  zakluznať  koně,  zauzditi 
(han.);  slov.  kfznat;  odtud:  kfznák 
=  uzda. 

kFvaňa,  -ně,  sekyrka  (val.,  Kt. 
Dod.  I.;  také  příjmení). 

krzavícai  -ce,  náledí  (Dob). 

kmásati  -šu  1.  trhati,  rváti:  Naši 
kmášú  jabka.  Pokmásáí  mi  šaty. 
Rozkmásaná  htava  (střapatá).  Kmásái 
ho  za  vlasy.  Větr  kmásái  listí  ze 
stromů  (Slav.  ČL.  XI.  434).  2.  bíti: 
Aby  vám  enom  nenakmásali.  Chvílu 
sa  spofem  kmásali  (val.,  horň.,  podl.). 

kmasif,  uchvátiti  (val.). 

kmasoňi  -a,  kdo  se  rád  bije, 
trhan:  Je  z  něho  takový  kmasoň 
(Slav.  ČL.  XI.  378). 

kmíňanka  (laš.)  =  kmínovica,  kmí- 
nová polévka  (na  snídaní) 

kmín  (gamin),  šejdíř,  filutář:  Oj, 
co  sem  vám  udělal,  vy  Bilovčí  kmíni  ? 
(Bart.  II.  464.) 

kmfnek  (zdrob.  kmen),  větev  (záp. 
Mor.). 

kmfniti  šiditi:  Ten  kmín  kmínský 
okmíníl  mne  o  pět  rýnských. 

kmínstvOi  figle,  podvod  (vých. 
Mor.). 

kmiter,  -tla,  knutel,  kyj  (val.). 

kmochá6kovat  se  s  někým,  říkati: 
kmocháčku. 

kmotr  —  kmotra.  Vedle  těch  jmen 
říká  se:  kmocháček  (kmucháček)  a 
kmotřenka  (kmoterka,  val),  křesný 
otec  a  křesná  matička,  nebo  křesni 
tata  a  křesni  mama  (Rožnovsko ;  tak 
i  na  Laších  nebo  křesný  a  křesná, 
křesníček  a  křesnička),  krsný  a  krsná 
(Lanžhot;  kmotr  a  kmotra  je  tam 
na  biřmůvce).  Na  jižním  Opavsku 
užívají  slova  »poteček«  (z  něm. 
Pathe).  Na  Žď&rsku  >  kmotra  Havlí- 
ková «  značí  kmotru,  která  byla  dítě 
při  křtu  na  rukou  držela;  řekne-li 
se    však    y kmotr  Havlíková*,   je   to 


pouze  žena  kmotrova,  kterýž  byl 
křténci  posloužil  (R.  a  Ž.  23). 

kmotrovat,  býti  kmotrem:  Koli- 
krát do  (kdo)  kmotruje,  toFéj  má 
schodků  do  nebe  (Vlk  3). 

kmotrovaf  se  s  někým,  říkati  mu 
kmotře. 

Kňahnicei  pl.  f.,  vinohrad  (Ra- 
děj ov). 

Kněhyňa,  hora  (val). 

kněz,  ploštice  zdobená. 

Knéženky,    pl.  f.,    trať  (Blansko). 

Knéžf    hory,    vinohrad    (Bzenec). 

Kněžíkov,  trať  (Blansko). 

knéžůvka,  hruška  toho  jména. 

kníkalka  =  vejskalka,  šlížek;  jsa 
dlouhý,  v  krku  uvízne  a  »kníkne«, 
výskne  (záp.  Mor.). 

knísat  sa,  -šu,  klátiti  se,  kývati 
se :  Zub  sa  mi  kníše.  Zbožjé  sa  kníše, 
kedz  větr  fučí  (Dob.).  Červené  ja- 
blučko  nad  vodu  sa  kníše  (Suš.  578, 
horň.).  Kalina,  malina  nad  Váhom 
sa  kníše  (Bart.  III.  415).  Péro  sa 
kníše  za  širákom  (horň.). 

knihy,  žaloudek  hovězího  dobytka : 
Kráva  má  zapečené  v  knihách. 

knižák  v.  svobodník. 

kníže,  n. :  Umíralo  jedno  kníže, 
ale  i  skonávalo  Kda  II.  99  v.  hrábě. 

knížky,  kniha  modlitební. 

knofer,  -íTa,  knoflík  (laš.). 

knofra,  šiška  (Podl.). 

knofraj,  -a,  veliký  knoflík:  Cigáni 
měli  u  vest  stříbrné  knofTaje  taják 
vlaské  ořechy  (Slav.  ČL.  XIII.  373). 

kňok,  kyj  (han.). 

knot,  1.  děcko:  Počkaj  enom,  ty 
knote!  2.  trhan  (val.),  3.  knoty,  staré 
věci  vůbec,  zvláště  šaty:  Zebrái  své 
knoty  a  šél  (=  svých  pět  švestek, 
dle  něm). 

knotavec,  knot,  zlé  děcko :  Toťkaj 
ten  knotavec  malej  (dok.  236). 

kňučet:  Prasata  ve  chlévě  kňučíja 
híady  (Slov.  obr.  258). 

knuter  (slov.,  val.  z  něm.  Knittel), 
kolek,  jímž  se  povříslo  na  snope 
v  uzel  stahuje;  han.  róbf,  dol.  vrúbT; 
laš.  knebf  (z  něm.). 

knutrovat,  snop  knutlem  zavazo- 
vati (han.  róblovať). 

kobettníca,  klevetnice  (Jicko). 


148 


kobettovaf  1.  něčím:  strkati,  dr- 
cati :  Někobehuj  tak  s  túm  korébkúm. 

2.  pomlouvati,  klevetiti  (Jicko). 

koberáč,  břicháč  (la$.). 

kobereCi  plachta,  v  niž  nosí  ci- 
kánky déti  na  zádech. 

kobero,    břicho:    Kráva   byía   ve 
vodě  po  kobero  (laS.). 
koberatý,  břichatý  (laš.). 
koberura,  břichatá:  ženská,  kráva 

(laš.). 

kobirek,  šotek,  skřitek  (Prostě- 
jovsko). 

koblih,  kobližek  1.  smažený  (v  o- 
statky),     2.      podlouhlý     makovník, 

3.  =  nové  leto,  na  nový  rok  pečený 
koláč  (Jicko). 

kobiók   =  klobouk   (Zábřežsko). 
kobottnlca    (=   kobeltnica),    po- 
mluvačná  klevetnice  (Z!.). 
kobottovat  (kobehovať  v.  t.),  vi- 

klati,  na  př.  otevřenými  dveřmi:  Co 
tým  koboituješř  (Zl.)  Sviňa  kobot- 
tuje  vrátama  ^  narážejíc  do  nich 
rypákem  třese  jimi  (Slov.  obr.  í.  258). 

kobřňaf  sa,  váleti  se  (val ). 

kobrtafi  převraceti,  přehazovati : 
seno  (laš.). 

kobyranka,     druh     švestkového 
ovoce. 

kobyraščf,  šťovík  (val). 

kobylí  mtátOi  symphytum  oíT. 
(bot.). 

kobyllna,  stolice  na  strouhání  dra- 
ček (val.). 

kobyllneoi  koňský  trus. 

kobylíščf,  šťovík  íZl.). 

kobyližka,  kobližka  (Lor.). 

kobytka,  chudé  pohančí  zrno  (val.). 

Kobylnice,  pl.  f.,  trať  (Domanín). 

kobzák,  druh  bramborů,  >v  jam- 
kách červený*. 

kobzar,  brambor  (laš.). 

kobzarnisko,  pole,  s  něhož  skli- 
zeny kobzale  (laš.). 

kobzoF,  -a,  m.,  brambor  (laš.). 

kobzoFanka  1.  ňať  kobzolová, 
2.  polévka  kobzofová  (laš  ). 

■(obzollsko  =  kobzafnisko. 

koc,  dřevěný  holubník  (záp.  Mor.). 

kocan,  kocanka,  jíva  (laš.). 

kocanky  pl.  f.  nb.  kocianky,  je- 
hnědy  jívové  (laš.,  val.). 


kocanková  nedéfa,  květná  (laš ). 

kocar  1.  karabáč  (záp.  Mor.), 
2.  hůl  (Jevíčko),  3.  trudovačka  (v.  t). 

kocati  tlachati  (záp.  Mor.).  Odtud 
název  některých  hospod  »kocanda<, 
vlastně  místnost,  kde  se  kocá. 

kocavýi  tlachavý  (záp.  Mor.). 

kocián,  gnaphalium  dioicum  (bot). 

kocicat,  equisetum  arv.  (bot.)  laš. 

kocmandai  bramborová  kaše 
(horň.) 

koomaf  sa,  šukati  se,  dlouho  se 
oblékati  a  p.  (val). 

kocmochi    moučná    kaše    (Brň.). 

kocmrda,  ůlisník,  lichotník  (záp. 
Mor.). 

koco  i  koce^  'Ca^  ptačí  hnízdo 
(val). 

kocoňi  kdo  kocá,  tlachal  (záp. 
Mor.). 

kocournfk,  calamintha  acinos 
(bot.). 

kocúňaf  sa,  kočkovati,  milkovati 
se  (jako  kočky):  Mach  s  Rozinu  sa 
kocúňali  (Vlk  23). 

kocúr  1.  10 — 12  žemenek  Inu  n. 
konopí  u  věnec  spletených  (Zl.)  v. 
žemenka  2.  silný  řetěz  na  brždění 
vozu  i  saní,  3.  chumáč  spečeného 
sena  a  p.  (Lor.),  4.  trudovačka  (v.  t.), 
5.  druh  tance:  kocura  hrať  (Opav.). 

kocúry  1.  domácí  papuče  z  okrajků 
(val.),  2.  zkažené,  přepálené  cihly 
(Opav.),  3.  =  tchoř,  věc  (zvláště 
obilí)  domácím  zlodějem  ukradená 
a  prodávaná  (laš.),  4.  pěšinka:  jit 
kocourama  (Jihlavsko). 

Kocúryi   pl.    m.,    trať    (Žeravice). 

kooúrek  (=  vaček),  nástroj  ho- 
blíkový na  vyhrnování  dlabu  ve 
dřevě  (val ). 

kócúřlfi  vynášeti  kocúry  (v.  t): 
Ta,  by  všecko  zkocuřita  (laš.). 

ko6,  -e,  f.,  kočár  (slov.):  Stup,  dě- 
večko, do  koce  (Suš  22).  Nebudem 
ťa  v  koči  vozit  (Suš.  258). 

kočárky,  pí.  m.  kolotoč. 

koči,  -a,  o,  kočičí:  Sova  ma  koču 
híavu  (laš.). 

kočlč,  -a,  kočí  (slov.). 

kočiček  1.  talíř,  na  němž  se  dává 
kočkám  (han.),  2.  míšek  na  tabák 
z  kočičí  kůže. 


149 


ko6l6anka  (kočůvka),  jablko  toho 
jména,  červené,  kyselé. 

ko6i6i  hlava,  jablko  toho  jména, 
sladké;  k.  mýdlo,  saponaria  oíf. 
(bot.);  k.  ocas,  druh  révy  =  husí 
čapa  (v.  t.).  k.  pazúrky,  houba  ma- 
jůvka,  k.  svacFba,  zelí  a  zemáky  (val.)i 
k.  tanec,  kousky  se  zelím  (Třešť; 
jinde  hrách  s  kroupami),  k.  zlato, 
nepravé. 

kočičky,  jehnědy  jívové;  světí  se 
na  květnou  neděli. 

kočlmamai  milovnice  koček. 

kočfrka  u  vozu,  kozlík  (v.  t.). 

kočiš,  -a,  kočí  (Suš.  756). 

kočka,  kotev  lodní  (vat.). 

kočkovaf,  hráti  si  jako  kočka, 
žertovati. 

kočovka  =  koča  zelina,  mentha 
crispa  (laš.). 

kočvar,  veliký  hrnec  (val.). 

Kočvara,  příjmení. 

kočvaría,  *ie,  zvodnělý  sníh  (val.). 

kodač,  -a,  kdo  kodá,  mluví  páté 
pres  deváté  (záp.  Mor.). 

kodat,  klepati,  tlachati:  Ve  dvě, 
dež  se  sendete,  ve  se  něco  nakodáte 
(Maš.). 

Kodle,  -ete,  n.,  Karel  (sev.  Mor.J. 

kofra,  -fe,  plecháč  (laš ) ;  koffa  na 
mféko,  plechová  nádoba    (Frenštát). 

kohan,  veliký  hrnec  (val ). 

kohólif,  vyvrátiti:  hrnec  (val). 

kohřcaf,  velice  kašlati  (val.). 

kohřňafi  škaredě  kašlati  (val.). 

kohút:  chodník  dělaný  na  kohůty 
=  serpentiny  (Frenštát). 

kohufák,    $tyra  slepičí    (Kunštát). 

kohútek  1.  u  pluhu  (v.  pluh  11), 
2    papaver  rhoeas  (bot.). 

Kohútí,  trať  (Koryčany). 

kohútí  ocas,  orobus  vernus  (laš.), 
2.  k.  mliko,  zákalec  ve  chlebě  (han. ). 

kohútit  se,  rozpáliti  se  hněvem: 
Hněď  se  kohútí.  Zakohútil  se  = 
začervenal. 

kohýňaf,  silně  kašlati  (val.). 

Kochan,  příjmení. 

kochání,  >potěšení>,  milá:  Sedaj 
na  vůz,  kochání  moje!  (Suš.  455,  od 
Val.  Meziř.) 

kochánek  —  kochanka,  milý  — 
milá  ^laš.):  Ešče  můj  kochánek  ně- 


snidaí  (Suš.  196).  Švarný  šohajku, 
můj  kochanečku!  (Suš.  351.)  Dobro 
noc  tobě  vinšuju,  kochanko  moja 
(Suš.  339). 

kochaf,  milovati  (laš.):  Kochaj 
mě!  (Suš.  387.) 

kochat  86  v  něčem,  míti  zalíbení: 
Ten  strýček  se  přej  v  tem  tuze  rádi 
kochajů  (dok.  62).  Jeden,  dvá  se 
v  tem  včelařstvjů  kochajú  (dok.  124). 

kocholka,  chocholka  (Zábřežsko). 

kojácnúf,  svaliti  se:  Ostrévka  (na- 
ložená) kojácla  (val). 

kokáš,  trudovačka  (v.  t.). 

kokeš,  -kša,  kohout  (Žďár).  Hra 
na  kokša  (ND.  163). 

kokodovy  hody,  úvod  s  dítětem 
(val.). 

kokohrtí,   papaver  rhoeas    (bot). 

kokořlč,  -a,  m.,  konvalinka. 

kokořišek,  pták  troglodytes  par 
vulus  (horň.). 

kokošek,  kohoutek :  Ty  kokošku, 
nelítaj,  tej  kuřičky  nechytaj  (val ) 
Suš.  434. 

kokot,  kohout  (laš.):    Kokot  věje 
(Suš.    742).     Březnový    kokot,    dítě 
v    březnu    narozené    (Vyhl.    XVIII 
450). 

kokotaf :  Kohút  kokota!  na  dvoře 
na  slépky;  vykutal  chrobáka  (onom. 
svolával  slepice)    (Slav.    ČL.  X.  32). 

kokotek  u  pluhu  =  kohútek  (v.  t). 

kokoti  peří,  iris  germanica  (od 
podoby  květů). 

kokotice  má  jména  přerozmanitá 
1.  povyka  (Tršice,  Litovel),  2.  po- 
přádka.  popřídka  (M.  Budějovice), 
3.  povítka  (Zábřeh),  4.  votáčka  (Nové 
Město),  5.  kozina  (ib.),  6.  hubík  (-o-) 
Střelice,  7  zrzavka  (Frenštát),  8.  ze- 
zulena  (slov.,  val.),  9.  zlátenka  (val.), 
10.  pozlátka  (laš.,  horň),  11.  zlato 
(laš.).   ' 

kokovdákat.  Kúra  kokovdáká: 
kokokokokokovdák,  nesu  vajca  do 
Slovák  (ND.  69). 

kokrhér,  -a,  m.,  drdol,  čepec: 
Umřela  židovka  v  kokrhéli    (píseň). 

kokrhélf,  papaver  rhoeas. 

kokrhuhú,  hlas  kohoutí.  Kohútí 
kokrhúkajú  (val.).  Kohótek  kokyryhá 
(Bart.  II.  396). 


150 


kokšit  86  =  kohoutit  se,  zlobiti 
se  (záp.  Mor.) 

kctacat,  klátiti :  Jak  ten  větr  téma 
stromy  kotacá!  (Zl.). 

kotáč  na  východní  Moravě  bývá 
jenom  na  svatbě  za  výslužku:  Sná 
neideš  s  kofóčem?  =  ze  služby  (Vlk 
27);  sice  říká  se  koláčům  >vdotky«. 

kotáček,  1.  vdolek  (Podl.),  2.  ko- 
láčky s  kadlátkama  =  švestkové  kne- 
dlíky (Brň.),  3.  haíužky,  noky  (val.). 

kotáčný :  Bazala  bý)  čtověk  takto 
dosť  kofóčný  =  mohl  s  ním  každý 
ubýti,  se  srovnati  (Vlk  18). 

ícotáčová  mísa  =  na  koláče  (Mal. 
XXIII.  220). 

koFaja,  -je,  kolej:  Sedí  na  kolaji 
vtáča  (Suš.  545).  Co  je  po  vodince, 
co  teče  kolajó  (Suš.  214).  Krev  se 
leje  koTajama  (Suš.  124).  Tak  to  zas 
ostaío  na  starých  koTajách  =  při  sta- 
rém (Zl.). 

kolajka,  pták  vanellus  cristatus 
(záp.  Mor.). 

kotárčfk,   tovaryš  kolářský   (laš). 

kotataf,  klátiti,  kolísati  (val). 

koFco  (kofce,  -ca),  kolečko ;  koTca^ 
-lec,  plužná  kolečka  (val.). 

kotčí,  coll.  drobné  kolky:  Uhrabať 
íúku  z  jara  z  kotčí  a  kamenci  (Vah.). 

kotčovíi  drobné  haluzí  nebo  třísky 
(val ). 

kotdýcaf,  klátiti:  KoMyca  se  to 
(laš.). 

kofe  užívá  se  hojně  za  předložku, 
zvláště  na  vých.  Moravě,  1.  =  okolo, 
mimo,  podél:  Kole  té  zahrady  byla 
veliká  zeď  (Kda  II.  209).  Chodil  pán 
Bůh  kole  hrobu  (Suš.  3).  A  když 
bylo  kole  vesna  (Suš.  434  =  neda- 
leko, blízko).  Réž  budeme  míátit  až 
kole  vánoc  (Zl.).  Kole  našich  oken 
teče  voda  dobrá  (Suš.  265).  Kofe 
Dunaja  chodila  (Suš.  156).  2.  Zastu- 
puje často  předložku  o  ve  význame 
přeneseném,  zvláště  spojovanou  s  lo- 
kálem a  předložku  stranivá  (s  strany), 
na  vých.  Moravě  neobvyklou:  Déíá 
kofe  pofa,  kofe  hospodářství,  koFe 
dobytka.  Dětál  koFe  vinohradu.  Na 
dělal  sem  se  kofe  toho.  Pořád  kole 
toho  práci  měla  (Kda  II.  22).  Bu- 
deme rozpravať  kofe  vaši  cerky,  dy- 


bystč  nam  ju  dali  (Bart.  II.  141). 
Rád  bych  s  varna  kole  téj  věci  pro- 
mlúvíí  (Zl.).  Byla  akorát  kofe  téj  sto- 
doly řeč.  Vykládal  kole  teho  kněza. 
Kole  tých  hodin  sem  sa  naplakala 
(val.).  Ptal  se  v  kancelářu  taky  kole 
teho  placeni,  a  řekle  mu,  že  to  može 
platiť  až  v  dubnu.  Už  sem  se  ho  pta) 
kole  teho  koAa,  jak  draho  ho  kópil 
(Mal.  XXIV.  139). 

kofói  -á,  coll.  kůly  vinohradské 
(slov.). 

koreba6,  v  čem  se  dítě  kolíbe 
(mimo  kolébku),  na  př.  z  plachty 
na  polí  urobený. 

koréba6,  kdo  kolíbe:  Hulaj,  belaj 
a  neplač,  pil  by  víno  kolébač  (Suš. 
510). 

korebina,  prohlubina  na  cestě,  die 
Mulde  (slov.). 

Kolebina,  trať  (Dok.  189). 

Korebiskai  n.  pí.,  trať  (Halénko- 
vice). 

korebuša,  -še,  kolebač,  houpačka, 
dětem  při  práci  na  poli  z  plachty 
udělaná  (laš.). 

koteček,  sirka  (val.). 

kolečka  (kolca)  pl.  n.  =  č.  ko- 
lečko. 

kofeda,  1.  zvláštní  píseň  vánoční, 
zpívaná  po  domech,  2.  dárky  při  tom 
vybírané:  Já  du  na  koTedu,  nesu  si 
pyteF  (ND.  218),  3.  člověk  povídavý: 
To  je  koleda,  ten  toho  nakoTedujel 

koFedníki  kdo  chodí  po  koledě: 
Já  sem  malý  koledníček  (ND.  219). 

Koledník,  trať  (Blansko). 

koFedovat,  neustále  o  jednom  mlu- 
viti. 

korej  —  toréj,  kolik  —  tolik :  KoIéj 
ty  chceš,  toféj  já  ti  nemožu  dat  (slov., 
val.) 

kotek,  1.  kuželka:  Na  tři  hypy 
zhodíl  enom  dva  kolky  (Zl).  2  Po 
plotě  kolek  =  daleký  příbuzný  (Zl.) 
3.  ryba  aspro  Zingel  (Podl.).  4.  kol- 
ky =  roždí  (val.). 

kotem :  Dež  si  to  kolem  a  kolem 
vepočitáš,  tak  uvidiS,  že  ešče  ztratiš. 
To  čteni  je  kolem  do  kola  =  roz- 
vláčné (Mal.  XXIV.  139).  Děti  se 
kolem  toho  bily  =  o  to  (Kda  I.  49). 

kofenáči  1.  člověk  kolenatý  (dok. 


151 


230),  2.  vysoká  bota,  jejiž  holínka 
v  předu  sahá  nad  koleno  (Liš.)- 

koFenačky  (kofensky),  po  kolenou. 

korendovat  sa,  odtahovati  při  práci 
(slov.). 

kolerové  kapky  =  od  kolery. 

kofesOi  kolo  (horň) :  Žena  zatočí 
pás  do  kolesa  'Mor.  lid  16).  Kolesa 
lámat,  dětská  hra  (ND.  175). 

kolevái  okolo,  mimo:  Mele  se  toze 
kolevá  mně  (fig.  70).  Šií  kolevá  mně 
(Mal.  XXIV.  139). 

koliba,  dřevěná  bouda  na  salaši, 
odkorky  pokrytá,  na  způsob  střechy 
na  nizounkých  stěnách  postavená. 
V  ní  bydlejí  bača  s  valachy  (pastýři) 
val.  rum. 

kolíbka :  dělat  kolibke  =  pokosy 
(ovsa)  shrabovati  v  hromádky,  co  by 
mohl  vzíti  do  náručí  (Jevíčko). 

koliha,  pták  vanellus  cristatus  (Da- 
čice). 

kolik  —  tolik  má  v  gen.,  dat,  lok. 
kolikati  —  tolikati,  v  instr.  vedle  koli- 
kátí též  kolikatima  —  tolikatima. 
Jiné  tvary  jsou :  KoFéj  —  toléj  (slov. ; 
ostatní  pády  jako  kolik) ;  kelo  — 
tefo,  kofko  —  tolko  (val.) ;  kolik  — 
teléj  (s  teléj  lidmi,  Jicko);  kelo  — 
tefo,  kefko  —  telko  (tele,  telej), 
kyla  (kyfe)  —  tyla  (tyfe),  velej  — 
telej :  vefej  krajů  v,  telej  krojů  v,  o  kela 
hodinách  (laš.). 

kolikerasto:  tatar  spletený  v  koli- 
kerasto  (val). 

koliknást  ==  kolik:  Už  koliknást 
roků  nebylo  snihu  (Zl.). 

koliký  —  toliký,  staročeské  (nyní 
jak  velký,  tak  velký)  zachovalo  se 
posud  na  Moravě  těmito  tvary:  ko- 
liký —  toliký  (slov.);  kofký  —  tofký 
(val.  laS.);  keli  (-a,  -e)  —  teli  (-a,  -e), 
kelky  —  telky  (laš.):  teli  les,  tela 
kniha,  tele  polo. 

Kolín,  trať  (Jihlavsko). 

kolínek,  kousíček  (v  řeči  dětské): 
Dé  mi  kolínek  (záp.  Mor.). 

koilsač,  kolíbač,  kdo  kolíbe  dítě: 
Za  kolisača  ho  vzali  (Dob.) 

kollsarka,  povidla  (val.). 

kolíska,  kolébka  (horň.). 

kolfsaf,  -šu,  kolébat  (horň.):  Mamka 
ca  (=ťa,  tě)  kolíše  (Suš.  511).  Dora 


kolísala  dzjéca  (Dob.).  Aneša  chodzí 
s  Fúskú  kolišjúci  =  chodí  s  ní  na 
pole  a  tam  jí  kolíbe  dítě  (Dob.). 

kollt,  tančiti  (Bzenec). 

kolitý,  koledavý,  povídavý  (han.). 

korky  (v.  koliký),  mnohý:  KoIký 
nemá  ráz  co  do  huby  strčiť  a  musí 
též  byť.  To  koFcí  ani  dvá  chlapi  ne- 
zecíá.  KoIký  si  ?  =  kolikátý  (ve  škole) 
Vah. 

Koimačka,  příjmení. 

kornást  =  koliknást,  kolik :  desek 
kofnást  kop  (Vlk  46). 

koFní:  Kujeme  tři  kolní  hřebíky 
(Suš.  31;  od  slov.  kláti  —  koli). 
Kolní  hon  =  hlavní  hon  podzimní 
(laš.). 

kolník,  1.  kůlna  s  patrem  (Jem- 
nicko), 2.  turín  (řepa)   Krumlovsko. 

kolnohý:  Dostál  sem  pěstí  vod 
babě  kolnohé,  šmatlavé  (ND.  244; 
srovn.  kolohnát). 

kolny,  štěpný:  Dřevo  je  kolné  = 
dobře  se  štípe  (val.). 

kóto,  1.  Má  hubu  dycky  na  celé 
kolo  ■=  mluví  plným  hlasem.  Býl 
na  celé  kolo  hladný.  Je  vdaná  na 
půl  kola  (o  svobodné  matce).  Ko- 
houtek staré  ručnice  natahuje  se 
na  půl  kola  nebo  na  celé  kolo ;  od- 
tud ona  obrazná  rčení.  Di  mi  na 
kolo  =  k  šipku  (Žďár).  Měsíček  je 
v  kole  =  v  ohradě  (laš.).  2.  koláč 
darovaný  chase  za  výslužku    (Brň.). 

kotoděj,  -a,  1.  Našim  předkům 
kolář  slul  kolodějem  (arch.  II.  4). 
2.  mluvka  (Opav.),  3.  oSemetník,  »ne- 
zmířá  edem  dycky  na  nějaké  peklo* 
(Vah.) 

kotohnát,  neohrabaný  velikán. 

kotomastryka  =  gummi  elasticum 
(ND.  177). 

kolombač,  -a,  m.  =  kolembač, 
houpačka  (Brň.). 

kotoštyja,  vadivá  ženská  (val). 

kolovaný:  Mé  pantličky  červený, 
kolovaný  bílý  =  s  bílými  koly  (Suš. 
443). 

kolovrátek  (kolovrotek),  pták  íice- 
dula  hyppolais  (Frýdecko). 

kotovratnica  (korovratnica)  =  ko- 
lovrátek na  předení  (ZL). 

kolozub,  zub  rostoucí  mimo  řadu. 


152 


kotozubeCi  kAl  se  zuby  (kolíky) 
po  stranách  vyčnívajícími,  na  něž  se 
napichuje  obilí  (Vek). 

kolozubý:  baba  =  bezzubá  (=  ho- 

lozubý  ?). 

kottún  (koMún ;  ve  Slezsku  í  vilko- 
diak),  splichtění  a  splstění  vlasů  (plica 
polonica),  křeče,  hysterie  (val,  laš.). 
Koitún  povstává  z  leku,  z  markot- 
nosti  (lítosti)  a  ze  zlosti.  KottúnA  je 
čtvero:  1.  kudtatý  (splstěné  vlasy), 
2.  suchý  (vlomí  se  do  kostí,  které 
pokřiví),  3.  mokrý  (hnisající  boule), 
4.  paskudný  (mlsný) ;  nemocný  má  co 
chvilka  jinou  chuť,  tu  na  bélku,  tu 
na  maso,  na  ovoce  a  j.,  a  když  mu 
po  vůli  nebude,  trhá  kosti  a  střeva, 
působí  horko  a  zimu  atd.  Odtud 
kohún  znamená  tolik  co  neodolatelná 
chuť,  laskominy :  Mam  velikého  ko}- 
tuna  na  koíače.  Daj  mu,  ať  ho  kottún 
nepoíáme!  (Vyhl.  VI.  XIX.  154,  Mor. 
lid  209),  2.  špinavec,  všivák  (laš.). 

kottunova  zejinai  plavuň  (laš). 
kotužníki  koželuh  (laš.). 
korvičlnský,  kterýkoliv:  Na  žjád- 
ném  koJvivičinském  mjésce  (Dob.). 

komár.  »Když  jsem  uviděl  někde 
ve  slovanské  Praze  v  hostinci  nápis: 
,Kibic,  drž  hubu!'  vzpomněl  jsem  si 
iia  hostinec  v  městečku  na  Valaších, 
kde  u  karetního  stolku  byl  nápis: 
, Komáři,  mlčte!'  Jak  výtečně  je  vy- 
stižena slovem  komár  dotěrná  ne- 
odbytnost  řadiče  při  kartách!*  (Slav. 
ČL.  XII.  230 ) 

komárník,  prkenný  stolek  v  kolibě, 
na  němž  se  suší  hrudky  brynze  (val). 

komárovati  dotěrně  nahlížeti :  Ko- 
máruje  na  všecko. 

kombISi  komise  (Dob.). 

komendSi  komando:  Je  tam  pod 
dobru  komendu  =  v  přísné  kázni  (Zl.). 

kometa,  komedie  (slov.). 

kominář,  1.  kominík,  2.  dozorce 
nad  komíny  od  obce  ze  sousedů 
ustanovený  (Skop.  II.  76),  3.  pták 
ruticilla  phoenicurus  (Zl.),  4.  houba 
boletus  scaber  (Zábřežsko),  5.  čme- 
lák zcela  černý  (ND.  212). 

komlnářík,  pták  ruticilla  tithys 
(Krumlovsko). 


kominf66k|  pták  luscinia  rubecula 
(Dačice). 

komora,  -e,  slepice  toho  jména, 
s  malým  hřebínkem  bez  drdolu  (val). 

komotá  kráva,  koza,  s  jedním  ro- 
bem nebo  bezrohá  (val.). 

komonec,  -nca,  dlouhý  úzký  čeřen, 
který  se  přičiní  k  otvoru  ve  svislích 
stodoly  a  vrabci  se  do  něho  nahá- 
nějí (ZL). 

Komonec,  vrch  u  Luhačovic. 

komora,  1.  podružství:  Un  je  tam 
kumoru.  Vydala  áe  pod  kumory  (laš.). 
2.  plíce:    má  dobro  komoro   (Maš.). 

komoráš,  -a,  má  o  svatebním  ve- 
selí na  starosti  komoru,  t.  j.  vydává 
jídla  a  nápoje  (Df.j. 

komořica,  -ce,  menší  než  komora 
a  větší  než  komůrka:  Ze  síně  vchá- 
zelo se  do  komořic  vrchních  a  do 
dolní  komory   (arch.  III.  26,    han.). 

komorní  sluha  =  komorář  (Dob.). 

komornfček:  Kdyby  o  mně  můj 
tatíček  věděl,  on  by  pro  mne  na 
vozíčku  přijel,  a  přijel  by  v  pěkném 
komorníčku  (Suš.  487)  =  » kočár,  jen 
že  bez  per,  dost  těžký,  se  stříškou 
na  čtyřech  sloupcích,  se  záslonami 
a  poduškami*  (Jirásek,  »Sv.  Mikuláš* 
39). 

komorník,  hofer,  podruh  (slez.); 
bydlí  »pod  komory*. 

komplt,  nešika:  Ty  kompite  (Žďár); 
též  příjmení. 

komat  (=  zkoumati?)  pozorovati: 
Kómal,  ešle  je  v  kostele  (han.). 

komzif,  dráti:  Pořáď  ty  gatě 
komziš!  (val.) 

kon:  Ten  dělá  kóny!  =  vyvádí 
kusy  (záp.  Mor.).  To  bude  teprv 
honů  a  koňů  (Žď.  obr.  80). 

Konačka,  trať  (Blansko). 

koňák,  voják  na  koni.  kavalerista. 

konár,  silná  haluz;  > haluze  má 
edem  strom  jehličnatý,  listnatý  má 
konáry*  (val.).  Na  Hané  místy  koňdr. 

koňař,  -a,  obchodník  s  koAmi. 

koňařif,  obchodovati  s  koňmi 
(Slav.  ČL.  XIII.  208). 

konaf,  skonávati,  umírati :  Tu  ho- 
dinku, dych  konala,  joch  se  tady 
zpovídala  (Suš.  775,  laš.). 


153 


kon6á  dědiny,  lesa,  zimy  a  p.  = 
konec,  na  konec  (Zl.). 

kon6ahaJ6a  (na  končahajčoch), 
trať  (Žeraviny). 

končevá  =:  končá  (Spytinov). 

končina  (kuňčina),  jetel;  vodní 
končina  =  hořký  jetel  (Vyhl.  VI. 
XIX.  151). 

končiny  pl.  f.  1.  ostatky  maso- 
pustni,  2.  pole,  pastviny  a  paseky 
od  osad  vzdálené  (Viz.). 

končeki  koneček  =  ocelové  péro; 
jeho  špice  je  končúšek  (Dob.). 

končitý,  špičatý;  zařezat  na  kon- 
čito  =  do  špice  (Zl.). 

kondel  (kondýlek),  chundel,  chu- 
máč (vlasů)  Jevíčko. 

kondrabi  pondrav  (laš.). 

konec :  Mám  to  na  konec  jazyka 
=  už  už  si  vzpomínám,  ale  hned 
mi  to  zas  uniká  z  paměti.  Na  takový 
konce  došli  (dok.  213).  Do  ví,  de 
je  mu  konec  =  kam  se  poděl  (Vlk 
101).  Ale  kde  tem  byl  konec!  = 
kdež  ti  byli  I  (dok.  247.)  Nevím  tomu 
konca  kraja  =  nevím  si  s  tím  rady. 
Já  o  ťa,  synečku,  dokonca  ne<$tojim 
=  nikterak,  docela  (Suš.  241).  Od 
té  chvíle  bylo  tomu  strašidlu  konec 
(Kda  II.  251 ;  pojí  se  se  slovesem  bez- 
podmětným  na  způsob  příslovce).  — 
Pojíc  se  s  genitivem,  zastupuje  před- 
ložku: Konec  Veteřova  stojí  tamto 
milá  (Suš.  582).  Budó  se  stěhovať 
konec  března  (Mal.  XXIV.  63). 

konečné:  Nemožu  ho  konečně 
vypraviť  ze  stavená  =  nijak,  o  živý 
svět  Qicko). 

konečný  konec:  Nechťél  do  ko- 
nečného konca  (Zl.).  Nemožu  koneč- 
ným koncem  dómu  dostať  (Jicko) 
=  nijak,  o  živý  svět. 

koní  mňaf  (Aať),  mentha  pulegium 
(bot.). 

koníček  1.  sýkorka  parus  cau- 
datus,  2.  fazole  žlutá  s  černými  pruhy 
po  bocích  (ND.  181),  3.  aquilegia 
vulg.  (bot.),  4.  druh  tance  (Suš.  602). 

konfki  colchicum  autumnale  (bot.). 

koninec,  koňský  trus  (Kda  I.  62). 

konlf  sa,   divočiti   se:    Co   ty   sa 

toléj  koníš  ř  líceš  jak  skoněný  ?  (Vah.) 


konofollja,  -je,  kalafuna  (Slav.  ČL. 
XII.  190). 

konofSai  pl.  konopě:  Zelená  ko- 
nopja  (Suš.  266).  Konopě  jsou  po- 
skoné  (poskůnky)  a  hlavaté  (hla- 
vačky). 

konopáč,  -a,  m.,  eupatorium  cana- 
binum  (bot). 

konopáska,  slepice  barvy  konopné. 

konopastýi  zelené  barvy  konopný 
(val.). 

konoplcai  -ce,  1.  =  koňova: 
konopice  máčac  (Dob.),  2.  plevel 
rostoucí  v  bramborech  a  ve  Ině  (záp. 
Mor.). 

konopka,  anemone  nem.  (dle  po- 
doby listů)  laš. 

konopufa,  -fe,  hruška  toho  jména. 

konorza  (konurza,  konurz,  ko- 
nělza),  parus  maior. 

konouška  n.  konejška,  visutá  ko- 
lébka z  plachty,  houpačka  (záp.  Mor.). 

konrábek  (kunrabek,  kundrotek), 
glechoma  heder.  (slez.)  bot. 

konrádka   lycopus  europ.   (bot). 

koňský:  k.  handlíř,  obchodník 
s  koňmi,  k.  hlava,  hruška  toho  jména 
=  baba,  k.  ščáv  (ščiv,  Sčiber),  rumex 
aquat.  (bot.) 

konšet.  Za  čas&  patrimonialních 
byli  v  obci  dva  konšelé,  obecní 
úředníci,  kteří  konali  službu  policejní 
a  po  dědině  oznamovali  jako  nyní 
bubeníci. 

kontrabáši  -a,  m.,  brambory  s  po- 
hančenou  kaší  míchané,  v  mléce 
pečené  a  slaninou  maštěné  (val.) 

Kontrbovcei  trať  (Čejkovice). 

kontráši  -a,  kdo  zpívá  nebo  hraje 
druhý  hlas  (horň.). 

kontrovafi  zpívati  nebo  hráti  druhý 
hlas:  Daí  sa  zpjévac  kontrujúci 
(Dob.). 

kontura,  -fe,  část  úpravy  ženské 
hlavy,  obalena  z  vlasů  nebo  z  plátna 
(horň.). 

-  konýšeki  koneček :  na  samém  ko- 
nýšku. 

kopa:  Když  se  nějaká  změna  na 
hranicích  udávala,  t.  j.  když  sadili 
nové  hranečníky  místo  starých  nebo 
na  místech  sporných,  mládeži  (i  nej- 
mladším   sousedům)   pro   pamětnou 


154 


dávali  »držeti  kopy«,  položili  je  na 
hranečník  a  vysázeli  na  zadni  část 
těla    arch.  I.  87). 

kopá6|  -a,  nástroj  o  dvou  želez- 
ných zubech  na  kopáni  hnoje. 

kopačka  1.  žena,  která  kope  (bram- 
bory), 2.  kopáni  (bramborů):  Ma- 
minka šli  na  kopačku ;  plur.  kopačky^ 
doba,  kdy  se  okopávají  nebo  vykopá- 
vají brambory:  Bylo  to  v  kopačky 
(Lor.). 

kopár,  -a  (slov.)  =  kopáč. 

kopanicai  -ce  1.  role  z  lesní  píidy 
vzdělaná,  2.  pfida  sněhu  prostá  (Lor.), 
3.  kopanice,  samoty  od  dědiny  vzdá- 
lené, po  návrších  (kopanicich)  roz- 
troušené (=  paseky)  horň. 

kopaničárí  obyvatel  kopanice,  pa- 
sekář:  Dzedzinarja  sú  horši  než  ko- 
paničárja  (Dob.). 

kopanina  =  kučovina,  role  vzdě- 
lané z  vykočovaného  lesa;  název 
tratí  ve  všech    krajinách  hornatých. 

kopaf  se  čemu,  protiviti  se:  No 
vidíš,  jak  se's  kopat  rukavicám,  a 
včer  só   ti  dobry    (Mal.  XXIII.  43). 

kopčanka,  kopeček  (laš). 

kopčit  zemáky,  okolo  každého 
povyrostlého  trsu  bramborového  shr- 
nouti zem  v  kopeček. 

kopčitýi  vrchovatý:  kopčitá  štvrc 
zbožja  (Dob.). 

kopec,  keř:  kopec  růžové,  šipkové, 
chlupěnkové  (angreštový)  (han.).  Maš 
hlavu  jak  trnový  kopec  (Opav.). ;  coll. 
kopčí;    kopší,   kopšoví    (Zábřežsko). 

kopeček  (kupeček),  malá  štětka 
(Brň.). 

Kopečné,  -ého,  trať  (Zl). 

kopenec,  -nca,  1.  ohrnovať  kob- 
zofe  do  kopencuv  (laš.),  2.  mrave- 
niště (Zl.). 

kopidot,  hrobník  (val.,  laš.). 

koplja,  -je,  kopí:  Sv.  Juři  vytáhnul 
kopiju  (Suš.  40,  laš.). 

koplnéc,  -ňca,  mezník  (Lor.). 

kopka,  vrch  kamen,  za  stará  ku- 
latý: Postavil  talíř  na  kopku  =  na 
kamna  (záp.  Mor.). 

kopla,  stádo  koní:  Mladý  aji  starý 
koně  vyháněli  do  kopie  (dok.  125): 
Dokud  obecní  pastviny   nebyly  roz- 


děleny, vyháněli  koně  na  noc  do 
kopie. 

kopla  ř,  pastýř  koni  v  kopli  (dok. 
242). 

koplfn  (kuplník),  kurník  (záp. 
Mor.). 

koplhoun  ( ó-\  velká,  silná  mo- 
tyka do  skály,  na  pařezí  (Jevíčko) 
=  kylhof  (slov.). 

kopifnka,  místo  na  výsluní,  s  jara 
dříve  jiných  sněhu  prosté  (>kopné«): 
Ovce  sa  na  koplinkách  pasů  (Dob.). 

Kopnái  kopec  nad  Rusavou  (Slob.). 

kopňák,  žebřinový  vůz,  na  němž 
se  odvážejí  kopy  s  pole. 

kopňat  (kopnéty  kopnut)  táti: 
Už  kopná,  bude  vesno.  Snih  už 
skopňá}.  Sůl  všecka  skopňata.  Javo- 
rina  kopní.  Až  snah  podkopně  ^ 
zdola  stáje  (val,  horň.). 

kopnit  se,  kouřiti  se,  pařiti  se: 
Z  krávy  se  kopnilo  (záp.  Mor.). 

kopno,  holo,  bez  sněhu  s  jara: 
Už  je  kopno.  »Je  u  vás  sanica?« 
»Už  je  a  i  u  nás  kopno. «  Po  kopně 
nepojedem    na  saňách    (val.,  horA.). 

kopný:  kopná  zem  =  v  zimě, 
s  jara  sněhu  prostá  (val.,  horň.). 

kopof,  zvláštní  pec  »honaci<,  barvy 
černé  a  nad  očima  má  žluté  skvrny, 
»kopoly«  (horň.). 

koprnét,  dychtivě  čekati  (Zá- 
břežsko). 

koptedryv,  hlupák:  Co  pak  si 
mesliš,  že  so  koptedryv?  Původně 
asi  tolik  co  Horák,  kteří  takto  vy- 
volávali dříví  na  prodej  a  na  něž 
Hanáci  s  vrchu   hleděli    (Prostějov). 

koptit  se,  prášiti  se :  Koptí  se  po 
selnici  (Maš.). 

kopýcnúf,  škaredě  kopnouti  (val.). 

kopyst,  -u,  m.  (Dačice). 

kopýšek,  kopeček  (slov.,  val.). 

kopytco  n.  kopýtce  v.  krpec. 

koráb,  něco  vydoupnělého,  zkor- 
natělého.  1.  strom  vypráchnivělý : 
koráb  vrbový,  2.  studánka,  v  níž 
takový  koráb  zasazen  jest  místo  obe- 
zdívky,  3.  suchá  kůra  z  pařezů  a 
uschlých  stromů,  sama  se  odlupující 
a  odpadající:  Do  do  lesa  na  korábe 
(Maš).  4.  vyžraný  zub :  Mám  v  hubě 
už  enom  několik  korábů.  5.  Kostra 


155 


koňská.  Odtud:  Dostal  se  na  koráb, 
už  je  na  korábe  (auf  den  Hund 
kommen),  hubený  jak  koráb,  starý 
na  koráb  a  p. 

kořalka  (gořa)ka)  má  jména  roz- 
manitá, na  mnoze  satyrická,  z  nichž 
vyznívá  osvědčená  pravda  » Video 
meliora  proboque,  deteriora  sequor« : 
čutra,  Svitoryja,  bramboria,  kočva- 
ryja,  žmíchanica  (ví.  rozbředlý  snih), 
švihuTa,  vrzuTa,  hatas  (vl.  hřmot), 
trklica  (trkati),  židovské  n.  volské 
sluze,  můra,  grňa,  čmrňa,  gergelica, 
brblavá,  šmajda,  patálija,  šmatlavá, 
trápení,  gebufa,  strkula. 

korban,  trudovačka  (v.  t). 

korber,  -a  trudovačka  (v.  t.). 

korbelek,  výdumek  z  vejce. 

korbica  =  č.  kolečko  (u  Pern- 
Stýna). 

kord:  Sú  spolu  na  kordy  (ne- 
přátelé). Už  ste  zas  na  kordy?  (už 
jste  zase  v  sobéř)  >Pod  kordem  a 
bosky«,  praví  se  pořekadlem  o  tom, 
kdo  je  svátečné  oděn  a  bos,  má 
nový  kabát  a  staré,  ošumělé  kalhoty 
a  p.  (Zl.)  V  listině  dané  dne  30.  listo- 
padu 1669  Františkem  hrabětem  Še- 
řením cechu  kovářskému  atd.  na 
Lomnici  se  nařizuje,  aby  tovaryši  do 
chrámu  Páně  chodili  v  kordech; 
*  bosýma  nohami  nechoditi  dostatečně 
se  nařizuje  a  ukládá*.  Čas.  Mat. 
Mor.  XXII.  (1898  str.  401).  2.  skokan 
(Podl). 

kordovat  sa  s  kým,  býti  na 
kordy,  hádati  se  (ZL). 

kordutai  kordúlka,  vesta  mužská 
i  živĎtek  ženský  (slov.,  val.). 

kordybaník,  koželuh  (Frýdek). 

korec,  budka  špačkům  na  stromě 
nachystaná  (Jicko). 

kořeň:  Prodat  obilí  na  kořeni: 
=  na  stojato.  Dál  60  zl.  za  seno 
hněď  na  kořeni  =  na  louce,  ještě 
neposečené.  Šak  sem  jí  neprosit 
ječmeňa  na  kořeni  (Bart.  III.  358). 
Abyste  věděli,  proč  ten  róblék  nosim, 
tož  vám  teho  povim  kořeň  =  grunt 
(Vyhl.  I.  134). 

kořenačka  (kořenůvka),  hruška 
toho  jména,  chuti  kořenné. 

kořenčák,   co  vyrostlo  z  kořene, 


od  kořene:  stromek,  kyj,  čagan 
(vých.  Mor.). 

kořenče,  -ete:  šípové  kořenče 
(Bart.  II.  401). 

koření  peprné  n.  štyplavé  n.  prostě 
koření  =  pepř  (horň.),  koření  vě- 
trovo,  křečovo,  žaludkovo  =  od 
větrů  atd.  (Dačice). 

Koretinyi  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

korhóri  -a,  pijan:  Co  je  to  za 
chtap,  takový  korhél  je  z  něho 
(Slav.  ČL.  XII.  131). 

korhoň,  -a,  nezvedené  děcko,  vý- 
rostek, který  si  počíná  dětinsky 
=  orgoň  (Zl.) ;  též  příjmení. 

kořlstllvý,  zištný :  On  néni  kořist- 
livý  (Val.). 

kořlšeki  konvalinka    (záp.    Mor.), 

korfáki  voják  od  pluku  arcivévody 
Karla:  Išli  za  mnú,  išli  vojáci  kor- 
ráci  (Bart.  III.  655). 

kornatéfi  práchnívěti,  trouchni^ 
věti:  Zino  je  zkornatěté  na  práchno. 
Za  sucha  semeno  v  zemi  zkornatí 
(val.). 

korobai  -bě  (korábička),  korouhev 
(han.). 

koróbnfk,  korouhevník  (Vyhl.  I. 
127). 

korovičkai  korouhev  (Zl.). 

korovráteki  sanguinosorba  oíT. 
(bot.). 

koruba  (koruba),  korouhev  (laš.). 

koruna,  kůra  stromová.  Di  ty 
stará  koruno!    (alte    Schachtel)    laš. 

korunka,  brouk  slunečko  (ND. 
48). 

korusat  se  (o)  s  kým,  býti  v  ne- 
přízni, na  štíru  (Jevíčko). 

koruženka,  bytost  báječná  =  divi- 
žena ;  snad  od  kruhů  (kol),  na  nichž 
své  reje  provozují  (v.  násl.). 

Koružnói  trať  na  Nákelsku;  na 
Senické  straně  totéž  pole  Kruhy. 

koryto  1.  troky,  korýtko^  necky 
(Podl.,  horň.;  koryto  a  korýtko  ve 
chlévě  je  tam  hrant  a  hrantík).  2. 
řečiště  (srb.  též  korito). 

Koryta,  pl.  n.,  vinohrad  (Střelíce). 

korýtkový:  Když  na  Kyliána  prší, 
bude  žito  korýtkové  =  hubené  (Mor. 
lid  81). 


156 


kosek,  ska  (laš.),  kosík  (Bítov), 
kosovec  (val.)  =  kos. 

kos/i  pí.  f.  pás  v  souhvězdí  Ori- 
ona :  Už  sú  kosy  nade  mlýnem  (Suš. 
631).  Včera  z  večera  vysoko  ko- 
senky  vySíy  (Bart.  III.  211).  Včera 
odpoledAa  vysoko  kosičky  vyšly 
(Suš.  382). 

kosák  1.  (vých.  Mor.)  =  srp  (záp. 
Mor.):  Šlo  dévčátko  na  travičku 
vezma  kosák  pod  pažičku  (Suš.  189). 
2.  šindel,  seseknutý  s  jedné  strany 
«koso«  (šikmo)  na  krytí  »paže« 
(místa,  kde  se  scházejí  dvé  střechy 
téhož  stavení). 

kosby  (kosinky),  žně  senné  (Dob  ). 

kosec  (nom.  pl.  horA.  koscovjá), 
kdo  kosí,  sekáč:  Nech  si  svých 
kosců  hledí  (Bart.  III.  516). 

kosen,  -sna,  větev  (Dob.). 

kosimo  =  kosmo  (laš.V 

kosinka,  peroutka,  křídlo  husí 
(han.). 

kosíř  1.  řezací  kosa  (v.  stolica 
řezací),  2.  pták  rorýs:  Aj  kosíři  už 
obletovali  baňu  na  věži  (Slav.  ČL. 
X.  31). 

kosířek  (kosárek),  volavčí  péro, 
ozdoba  slov.  klobouku. 

kosisko,  rukověť  kosy. 

kosFák  (košfák),  druh  ořechů 
s  velmi  tvrdou  skořepinou:  Za  na- 
šéma  só  vořeche  kosláke  (Bart.  III. 
699). 

kosravý  chod  má,  kdo  při  chůzi 
tře  nohu  o  nohu  (Kt  z  Ostravska). 
■    kosmáč,  kosmatý,  střapatý. 

kosňa,  -né,  prádelník  (kostn):  do 
kosně  běžata,  bité  groše  brata  (Suš. 
779). 

kosník  —  kosníca,  kosec,  žnec 
-žnice  (Opav.). 

kosO|  šikmo:  Stěna  ide  trošku 
do  kosa  (Zl.). 

kostelíčkYi  pl.  m.,  ajuga  pyrami- 
dalis  (bot). 

Kostel isko,  trať  =  místo,  kde 
stával  kostel  (Želetice). 

kostelník:  masný  kostelník  =  fi- 
luta. 

kosterní:  Vykřičet  to  na  něho  na 
kostefní  cestě  =  na  cestě  do  ko- 
stela, jda  do  kostela  (laš). 


kostefný  =  kostelník:  Kostelný 
mi  snad  přece  za  kmotra  poslouží 
(Kda  II.  98). 

kostitý,  kostnatý,  silných  kostí 
(val.). 

kostka  1.  pecka,  2.  kotník  na 
noze:  Na  řece  je  voda  jenom  po 
kostky,  3.  krychle:  Složíme  to  do 
kostky,  4.  prohnaný  člověk:  To  je 
kostka  I 

kostřavSi  kamenci  v  kaší  (Vah). 

kostrbát  1.  jedlová  tyč  s  roz- 
sochami na  sušení  sena  nebo  jeté- 
liny  =1  ostrev  (Jicko).  2.  =  trudo- 
vačka  (v.  t.). 

kostrhún  1.  vysoký  a  suchý  chlap 
(val.),  2.  mazaný  šibal  (Slav.  ČL. 
XII.  84),  3.  fatkář  (val.). 

kostúr  1.  suchá  větev,  .sukovitá 
hůl,  palice :  tvrdý  jak  kostur,  2.  suchý, 
hubený  dobytek,  3.  naškrobené 
prádlo,  v.  zlý,  zpurný  člověk  (Opav.). 

košár,  ohrada  na  salaši,  do  čtver- 
hrana  ze  struněg  (lés)  sestavená 
nebo  z  dřínek  (podlouhlých  deštic) 
spletená.  Košár  postaví  se  na  lu- 
čině, o^^ce  zůstanou  v  něm  na  jednom 
místě  24  hodin  (pokud  ovšem  nejsou 
na  pastvě),  potom  se  posouvá  dál 
a  dál,  až  se  všecka  louka  pokošá- 
ruje  a  tím  pohnojí  (val.). 

Košařlskai  pl.  n.,  trať  (Vsacko): 
Hoře  košariský  čjérná  liška  běží 
(Bart.  II.  28  =  místo,  kde  stávaly 
košáry). 

košafi  tleskati  (Jicko,  laš.):  Ru- 
kama košatá  (Suš.  32). 

kosatka  =  vošatka    (záp.    Mor). 

koščál  1.  (han.  a  záp.  Mor.) 
=:  híúb  (vých.  Mor.).  2.  koščálky, 
hlavatice  zelná  (po  různu  na  záp. 
Mor.). 

koščálisko,  pole  zelné  (Maš). 

košče  (Třebíčsko  a  dále  na 
západ)  =  pometlo  (Znojemsko,  Bo- 
skovsko)  =  metta  (vých.  Mor.). 

koščenáčky,  dětské  pojmenování 
měkkých  oblázků,  vybraných  z  po- 
toka na  hru  v   »drbky«    (Prostějov). 

koščlvari  kostival,  symphytum  off. 
(bot ). 

Košile  ženská  skládala  se  většinou 
ze  tří  částí,  kteréž  byly   1.  od  pasu 


157 


do  polovic  lýtek,  zvaná:  a)  rubáč 
(val.,  slov.,  Jicko),  d)  opasek  (han.), 
c)  spodnica  (Slezsko),  d)  spodník 
(horň.).  e)  sukna  (Přerovsko)  f)  ko- 
Sufa  (dol.  Malenovsko,  Napajedelsko, 
Kroměfížsko,  Zábřežsko); 

2.  čásť  od  pasu  nahoru  do  půl 
prsů,  zvaná :  a)  opféčko  nebo  opféčí 
(val.,  slov.,  dol.,  han.),  6)  oplétačka 
(Záhoří  lip.),  c)  podsádka  n.  podná- 
rámek  (Příborsko),  d)  stonek  =  stá- 
nek (Místecko); 

3.  svrchní  čásť,  zvaná :  a)  rukávce 
(mor.),  d)  košufa  (Slezsko). 

Opréčko  bylo  většinou  k  části 
spodní  přišito  a  nazývalo  se  pak  obé 
rnbáčem,  košulou  nebo  spodnicou, 
kdežto  zase  tato  spodní  část  proti 
opléčku  slula  podolkem.  Podolek 
tento  (rubáč,  košula,  spodnica)  byl 
z  hrubého  plátna  konopného  nebo 
pačesného,  sešitý  na  způsob  nynéjší 
košile,  a  přiléhal  těsně  k  tělu.  OpTéčko 
bylo  z  plátna  tenkého,  v  zadu  při- 
šity byly  na  něm  provázky,  kteréž 
se  v  předu  dírkami  protáhly  a  za- 
vázaly a  tak  celé  opféčko  vzhůru 
držely.  Provázky  tyto  sluly :  prorámky, 
trháčky,  šandy,  od  nichž  pak  se  ko- 
šile tato  také  nazývala:  prorámčica, 
trháčková  neb  i  opféčnica  (od  opfé- 
čka.*) 

Opasek  hanácký  měl  podobu  sukně 
a  opféčko  bylo  od  něho  odděleno; 
bylo  vzadu  pěkně  vyšívané,  z  předu 
pevnou  pentlí  zašněrované,  přiléhajíc 
těsně  k  tělu  jako  šněrovačka. 

Rukávce,  volná  svrchní  část  košile, 
byly  z  tenkého  plátna  lněného.  Záda 
rukávců  slují  stánek,  prsní  část  před- 
nica;  rukávy  všity  jsou  v  náramky. 
Límec  rukávců  valašských  byl  úzký 
a  slul  obojek,  jinde  byl  límec  řas- 
natý,  4 — 10  loket  dlouhý,  z  tenkého 
plátna,  všelijak  vyšívaný,  a  slul  grézl, 
pTacák  (han.),  obršfák  (slov).  Rukávy 
byly  na  všední  den  úzké,  bez  okras, 
na  neděli  >nažachořené«  (nadrchané), 
u  rukou  s  'kadrlatyc  (krajkami). 

Na  Frýdecku  rukávce  šlovou 
»chrvotek«  (=chrvátek). 


košFák  (=  kostlák),  1.  =  kameňák, 
šidelňák,  ořech  se  slupkou  velmi 
tvrdou,  »jádra  nedostane  leda  šidlem«, 
2.  koSlavé  dobytče  (v.  t). 

košraf  se,  kolfbavě  jíti  (laš.,  val.). 

košFavý:  kráva,  která  má  klouby 
vystrčeny  dolů  (skosité)  laš.,  dycha- 
vičná  (Vah.).  Jdé  košfavé,  kolíbavě 
(val.,  laš.).  Prasa  zdá  se  nějakési  ko- 
šfavé  =  chycené  na  plíce  (Slav.  ČL. 
XIII.  418). 

košuFa,  fe  (košelka),  blána,  v  níž 
se  dítě  narodí:  Na  velikej  pátek  na- 
rozený ditě  mívá  košelku   (dok.  7). 

košut,  kozel. 

kot|  1.  kocour  (laš.),  2.  lýtková 
kosť,  noha:  Kocúr  skočil  na  koty 
(Suš.  71 1).  Otrčíl  koty  =  umřel.Tvrdý, 
zmrzlý  jak  kot,  3.  nepálená  cihla 
(vepřovice)  val.,  slov ,  4.  druh  slad- 
kých jablek,  5.  nadávka :  To  je  hlúpý 
kot  selský  (Slav.  ČL.  XI.  275).  Zhniíý 
kotel  =  lenivec,  6.  zvláštní  tanec 
(Suš.  602). 

Koty,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

kotaĎka,  1.  dipsacus  silv.  (bor.), 
2.  plod  lopuchy  =  vlk  (Brň.). 

kotár  =  chotár,  1.  obec  se  svými 
polnostmi,  obvod  obce  neb  okresu: 
Na  kotáre  Jasenském.  Strýc  Migufů 
být  vyhlášený  družba  po  celém  ko- 
táre (Vlk  43).  2.  kamenitá,  neúrodná 
půda:  Co  sa  též  tam  na  tých  kotá- 
roch  može  rodiť?  3.  =  kot,  noha: 
natáhnúť  kotáry  =  umříti  (val.). 

koťata,  tenké  třísky  na  podpalo- 
vání  (Blansko). 

koťátka  =  kočičky,  jehnědy  jívové. 

koťatnlca,  -ce,  jíva  (val.). 

kotce,  pí.  m.,  holubník  (záp.  Mor.). 

kotéja,  -je,  kdo  se  dlouho  strojí, 
vypravuje;  »nemože  sa  vykotiť«  (val.). 

kotelek  (laš.)  =  kotlík. 

koteki  nožička:  prasecí  kotky 
(Vlk  14). 

koténa,  kotěnka  =  čičenka^  lichot- 
né  jméno  kočky. 

kotík  =  kotník  lidské  nohy  (Vlk 

14). 

kotit  se,  1.  líhnouti:  kočka,  fena, 
zajíc   a  jiní   drobní   ssavci   se    kotí: 


*)  Na  Jicku  provázky  »při  šorcoch<  sluly  »rainenníky<,  při  >leknicochc  >nábetky<. 


158 


Kočka  se  nám  okotila.  2.  dlouho  se 
vypravovati  odnékud:  Skoro-Ii  sa 
vykotiš  z  domu  (val.). 

kottačkai  oloupaný  klas  kukuři- 
cový (slov.). 

kotlinai  místo,  obyčejné  vně  osady 
na  pastvisku,  kde  je  kotel  zasazený 
na  vaření  trnek  (povidel).  V  kotliné 
scházívá  se  večerem  chasa  na  besedu. 

Kotliskai  pl.  n.,  trať  (Blansko). 

kottovinVi  pl.  f.,  povidla  (Val.  Klo- 
bouky). 

kottůvka,  ovarová  polévka  (Vyhl. 
VI.  XIX.  41). 

kotora,  mosazné  kolečko,  jež  se 
navléká  na  řemeny  koňům  na  ozdobu. 

kotouč,  kolečko  (vozík)  záp.  Mor. 

kotovicai  chalupa  z  kotů  (nepále- 
ných cihel). 

kotovka,  dipsacus  silv.  (bot). 

kotrba,  hlava  »dyž  je  vní  sečka«. 

kotrberec  (kotrbenec,  kotrlec,  ko- 
trlenec),  kotrmelec:  Na  zemi  pak 
udélal  pét  kotrlenců    (Vyhl.  II.  50), 

kotrbyc:  Svalí-li  se  dítě,  volá  se 
na  ně :  kotrbyc  I  nebo  hopapa  I  čímž 
se  pobízí,  aby  povstalo  (Vyhl.  VI. 
XIX.  331). 

kotrcat  se,  namáhavě  jíti  (Kun- 
Stát). 

kotrč,  -a  1.  rozsocha  (Zábřeh), 
2.  chrástek,  chumáč:  Kotrč  řimbaby 
mně  slíbila  Kača  (dok.  62).  Vetrhl 
mo  kotrč  vlasů  (Maš.).  3.  zakrnělý 
stromek,  zakrnělý  keř  (MaS.),  4. 
houba  clavaria. 

kotrdlenec,  kotrmelec  (záp.  Mor.). 

kotrta  (laS.)  =  kotvría  (val.,  slov.'), 
alauda  arborea. 

kotríec,  kotrmelec :  kotrfce  metat 
(ND.  175). 

Kotrlý,  příjmení. 

kotrmňácnúf  (=  měgnúť,  mo- 
Tazgnúť,  hňápnúť)  sebú,  škaredě 
upadnouti  (val.). 

kotrňák  (samice  kutrna),  králík 
(val.). 

kotřňaf,  kolébati  (val.). 

kotrnénec,  -ňca,  mládě  králičí 
(val.). 

kotri!  kotrš!  zvuk,  jímž  se  při- 
volává  králík  (val.). 

kotržina,    něco    tuhého,    tvrdého 


vůbec:  To  maso  je  jak  kotržina 
(val.). 

kotúč,  ozdoba  ze  stužek  k  věnci 
(dok.  288). 

kotúček  v.  masnica. 

kotuFa,  -le  1.  (=  zapinák,  spinka), 
veliký  ploskatý  knoflík,  z  kosti  nebo 
perleti,  zvící  stříbrné  zlatky,  zapínat 
kojili  na  prsou  (val.),  2.  =  kotofa, 
mosazné  kolečko  na  ozdobu  koní. 
To  kerý  je  koňák  (milovník  koní), 
tož  má  těch  kotulí  na  nich  takové 
páteře  (Slav.  ČL.  X.  377). 

kotúFat,  -lám  i-  lu,  kutáleti  (vých. 
Mor.). 

kotúiit,  kotáleti :  Skotúlítsa  =  svalil 
se  pomalu  a  bez  ublížení  (vých. 
Mor.). 

kotúfka,  hračka  podoby  kruhovité, 
kterou  si  děti  »kotúrajú< ;  ob.  nějaké 
dřevené  dénko  (Zl.). 

kotururú,  říkají  děti,  kotoulajíce 
něčím  (Zl.). 

kotva,  brusle,  želízka:  Jezdí  na 
kotvě  (od   Přerova). 

kotvica,  -ce  šiška  dubová  (záp. 
Mor.). 

kotvícaf  se,  klátiti  se:  Ditě  se 
kotvícá.  Láva  se  kotvícá  (má  kratší 
nohu).  Kt.  Dod.  I. 

kotvísaf  sa  (val.)  =  kotvícaf  se. 

kotvísif,  bláboniti  (val.). 

kotvrta  =i  kotría  (v.  t.). 

kotyzovat :  Nic  nedětá,  enom  kole 
uhtů  kotyzuje  =  lenošivě  obchází 
(Zl.);  odtud  příjmení  Kotyza, 

kouchat,  trkati  =  krávy  se  kou- 
chají  (záp.   Mor.). 

kouchnout,  loktem  strčiti  (záp. 
Mor.). 

koukoF,  -a.  m.:  Leř,  sokole,  do 
pofa,  nazobé  se  kókofa  (Bart.  II.  48). 

koupif,  s  instr.  doplňkovým:  Tož 
ve  ste  tó  vranó  kópiie  hříbětem,  a 
já  sem  meslel,  že  koněm  (Mal. 
XXIV.  67). 

kouření:  Máte  to  kořeni  jakyse 
Spatný,  pořáď  se  vám  to  rozstro- 
juje  =  nástroj  kouření,  dýmka  (Mal. 
XXIV.  344). 

kouřmo :  Když  se  mlhy  válejí  po 
lukách  a  po  horách,  říká  se,  že  je 
kouřmo  (R.  a  Ž.  43). 


159 


kousat:  Koše  na  knedle  z  vy- 
soká =  nechutnají  mu.  Kósni  se  do 
prsta,  do  pyska  =  vtip  se,  že  tebe 
kárají  (Kunštát). 

kousek  1.  Kóskama  furt  to  plátno 
dělat  =  .po  kousku  (Mal.  XXIV. 
68).  2.  kousky,  veliké  noky,  buď  do 
polévky  nebo  maštěné  (vých.  Mor.). 
Kousky  z  chleba:  vyrážkový  chléb 
se  pokrájí,  mlékem  spaří  a  posype 
makem  (Brň.). 

koutko,  prázdný  otvor  mezi  ko- 
pyty kravskými  (záp.  Mor). 

koutkovati  prohlížeti  koutky, 
kapsy:  Zas  mně  kótkuješ?  (záp. 
Mor.) 

koutný  koš,  v  němž  se  nosí  do 
kouta. 

koutnicSi  -ce:  1.  žena  v  koutě, 
2.  plachta,  v  niž  se  odívá:  Kótnice 
byly  plachty  dlouhé,  když  si  to  dala 
na  sebe,  visely  až  k  zemi  (Vyhl.  II. 
124). 

kováči  -a  =  kovář  (horň). 

kovadto,  kovadlina  (Vah.):  Dva 
strnadle  kuju  na  kovadle  (Suš.  742, 
iaš.). 

kovar,  kovář  (Iaš.):  Kovalu,  ko- 
valu,  popřej  mi   nocleha    (Suš.    25). 

kovářík,  ploštice  zdobená. 

kovářská  (t  práce):  dělá  ko- 
vářská. 

koza,  ze  1.  přezdívka:  Mlsná 
kozo !  híúpá  kozo  I  stará  kozo  I  (děvče 
odrostlé,  když  si  dětinsky  počíná\ 
2.  chroust,  3.  část  dud  (v.  gajdy  8.), 
4-.  druh  jablek,  podlouhlých,  červeně 
a  bíle  pruhovaných  (Zábřežsko),  5. 
kdo  se  při  žatí  obilí  opozdívá,  zů- 
stává na  kozi  (vých.  Mor.),  6.  koze, 
neštovice,  osýpky  (Podl.). 

kozák  1.  kozáky,  hromadné  jméno 
hub  (po  riiznu  na  Valaších  a  na 
Zábřežsku):  Ženu  pošlu  na  kozáky, 
a  sám  si  poležím  (píseň).  2.  kozák 
březový,  boletus  scaber;  kozák  osi- 
kový, boletus  rufus  (Zl.),  3.  trudo- 
vačka  (v.  t),  4.  krajáč  na  mléko 
(Ždársko). 

koza  myška  (kozomyška),  chroust. 

kozár  (kozárek),  houba  boletus 
scaber  (záp.  Mor.). 

kozařy  pasák  koz 


kozet  1.  stoh  obilí  nebo  slámy 
(Iaš.).  2.  Dyž  má  byt  noša  na  kozla, 
to  se  svážu  enom  štyry  cípy  do 
kříža  (dok.  126). 

kozelec  1.  pták  motacilla  suU 
furea  (Zábřežsko),  2.  valeriana  (bot). 

kozétek  a  kozrena,  kozlata  samec 
a  samička  (val.). 

Kozencei  pí.  m.,  tra£   (Blansko). 

kozí  brada,  tragopogon  prát.  (bot.), 
primula  veris  (slez.),  (=  kozí  rožky) 
houba  clavaria;  k.  cecek,  hrozen 
obřídný,  má  velká,  dlouhá  zrna ; 
k.  dřist,  anemone  nem.  (Iaš.) ;  k.  řitka 
(=  kuří  řitka),  bradavice ;  k.  střevo, 
stellaria  media  (bot);  k.  vymeno, 
barbarea  vulg.  (bot.).  Už  je  na  kozím 
třicátku  =  na  mizině  (Zl.)  v.  tři- 
cátek. 

kozlca  1.  mladá  koza:  Kozice 
dve  boty  (Dob.).  2.  kozí  brada  (Zl.). 

kozičkai  druh  hrušek  =  cukro- 
vačka. 

kozičky,  květ  bezový. 

kozílek,  kolovrátek  na  přízi  tenkou 
(kolovrátek  je  na  přízi  hrubou;  Zá- 
břežsko). 

kozlna  1.  kozí  kůže,  2.  lajdík 
flanelový  na  obyčejno  (han.),  3.  druh 
tvrdé  trávy  též  izurka  zvané,  4.  ko- 
kotice. 

koziňáki  kožich  z  kozí  kfiže. 

kozlík  1.  zahnutý  předek  spodních 
gréfin  (v.  t.)  u  vozu,  řetízky  k  mečfim 
připevněný,  kde  sedává  vozka  (v.  vfiz 
IV.  5),    2.  stolice   řezací   (Kunštát), 

3.  prisma    štěrku    na   silnici  (slov.), 

4.  (kozílek),  parus  cristatus. 
koztovafi  jako  kozel  skákati,  do- 
váděti:  Skoro  přiše}  do  Skoty,   aby 
tam  moht  koztovaf  (Šm.). 

kozubi  do  kužele  zakulacená 
stříška  v  čele  ponad  svislama  (Vlk 
93). 

kozúbeki  košík  z  kfiry  březové 
(val.) 

kožany  =  kožený  (Iaš.). 

koženáč  (kožuch,  kožúšek,  kožu- 
šénka,  kožušnička),  druh  jablek. 

kožený  most:  1.  třasavisko,  pro- 
hýbavá  půda :  kůň  zapadl  do  bahna 
na     koženým     mostě     (dok.     261), 


160 


2.  tenký,  prohýbavý  led :  Chlapci  se 
vozfja  po  koženém  mostě  (Zl.). 

koiuch  se  rozeznává:  1.  rasovňák 
(bez  okrasy),  2.  dubeňák  (hnédý, 
okolo  krku  premovaný  modrou  kože- 
šinou), 3.  buchtičkový  (bílý,  s  černou 
berančinou  u  krku  a  u  rukou),  4. 
ocasatý  (konči  se  v  předu  i  v  zadu 
ocasem ;  je  bez  rozporku,  obléká  se 
přes  hlavu).  Mfsty  na  Slovensku  ko- 
žichu říkají  kepeň. 

kožuchy,  zrno  pří  mláceni  v  ple- 
vách pozůstalé. 

Kožuchy,  vinohrad  (Bzenec). 

kožúr,  netopýr  (val.). 

kožúšek:  Moc  ječmeňa  se  ne- 
vymetato ;  ostat  v  kožúšku = v  pochvě. 

kožušnica,  druh  hrušek  =  oves- 
nica. 

koiuinf6ek|  pták  parus  caudatus 
(val.). 

kř:  Když  se  ptáčata  z  hnízda  vy- 
braná doma  krmí,  volá  se  na  ně: 
kř,  kř,  kř!  (ř  se  vyslovuje  zdlouha.) 

krab,  záhyb,  vráska:  kraby  na 
šatech,   na  tváři. 

krabaňa,  ovce  toho  jména,  má  na 
krku  a  na  hřbetě  kraby  (val.). 

krabatýi  vráštitý:  Má  hubu  kra- 
batú. 

Krabí  horyi  trať  (Archlebov). 

krabldtOi  stará  baba  (v  hrubé 
mluvě):  Čertové  krabidtol   (Vah.) 

krabifi  dělati  kraby,  na  př.  na 
sukni  (val.). 

krabif  sa,  zahýbati  se  v  kraby, 
šklebiti  ^e  (val.). 

kráčeti  jíti,  ubírati  se:  Kám  ty 
kráčíš,  sestřičko  má  milá?  Kráčím, 
sestro,  kráčím    do  kostela    (Suš.  4). 

Kráčiny,  trať  (Nivnice). 

krádeř  =  krádež. 

kradmém  (kradmý),  ákradkem: 
Vlez  kradmém  do  dvora  (Kda  I. 
133). 

kraďomky,  úkradkem:  Podstrčit 
mu  kraďomky  s  hrsť  dvacítek  (Vlk 
35). 

kraďói  úkradkem,  tajně  (han.). 

krahulák  =  krahulec  (Zábřežsko) 

Krahulci,  trať  (Blansko). 

kraj  1.  Začni  z  kraja  =  ze  za- 
čátku. 2.  s  předložkami  z  ^na  skládá 


se  v  předložku  složenou,  zůstávajíc 
neskloněno:  Střelit  z  kraj  húšča 
(Dob.).  Dybys  být  na  kraj  světa,  za 
tebú  půjdu  (Suš.  477).  Sedí  pantáta 
na  kraj  stota  (Suš.  746). 

krajačky  (krajavice,  krajovičky, 
sekavice),  vysoké  podkovky,  jimiž 
bylo  lze  i  na  tvrdé  půdě  vykrojiti 
důlek,  když  se  šohaj  na  podpatku 
otočil.  Při  tanci  se  krajačkami  lus- 
kalo :  Mosíš  dobrý  pozor  dávat,  kra- 
jačkama  neťukávat  (Suš.   167). 

krajadto  u  pluhu  =  krojidlo  (v. 
pluh  13). 

krajance,   pl.  m.,   nudle  (Pcdl). 

krajanka,  křížala,  jablko  na  póly 
nebo  na  čtvero  rozkrojené  a  usušené 
(slov.).  Jinde  slově:  krajačka  (dol), 
króželka  (han.),  ščipanka  (val.). 

Krajča,  -če,  příjmení  (Zl.)  = 
Krejčí. 

krajšíř,  -a.  krejčí  (val.). 

krájet:  Tak  mu  ten  jejich  plač 
srdce  krájel  (dok.  91).  Třetímu  se 
srdce  kraje  (var.  srdce  puklo;  rus.: 
Serce  jej  [sestře]  sja  kraje  z  žalja). 
Nevěřila  bych  ti,  dyby  se*s  mně 
krájel  (Suš.  307). 

krajíček:  na  samém  krajíčku  = 
zcela  na  kraji. 

krajíčkovat,  sbírati  krajíčky,  že- 
brati. 

krajina:  Krajino,  krajino,  co  si 
tak  neveselá  (Suš.  267). 

Krajina,  trať  (Blansko). 

krajiny,  kraj  lesa  (záp.  Mor.). 

krajní  deň,  t.  v  týdni  =  sobota : 
Ja  hněvaj  ty  sa  třeba  celý  týden, 
enom  sa  nehněvaj,  dyž  přijde  krajní 
deň  (Suš.  782).  Krajní  noc  se  soboty 
na  neděli. 

krajnlca,  -ce,  první  deska  po  od- 
korku  (MaS). 

krajník,    der    Flugelmann   (slov.). 

krajovice:  Lúbja  sa  mi,  Janko, 
tvoje  krajovice,  usekaty  cestu  pres 
naše  zelnice  (^Čern.  35)  =  krajačky 
(v.  t.). 

krajovatý :  Dub  má  krajovatúkůru^ 
buk  htadkú  (val). 

krajšl  =  krásnější  (slov.):  Co 
krajší  šaty  máš,  obleč  si  (Suš.  147). 


161 


Hfadajte  si  krajšie  dzievča  ve  svece 
(Čem.  25). 

křak,  kfaky,   kořání  lesní,  pařezy 

(Opav.). 

kraka     m.    pokraka,     starý     kiiň 

(Opav.). 

krákati  krákorat:  slepice,  kavka, 
havran  kráká  n.  krákoře. 

Kra  koje,  pl.  f.  trať  (dok.  188). 

Krakov  (na  Krakove)  trať (Telnice). 

Krakovy,  pl.  f.,  trať  (Kyjov). 

králica,  -ce,  kopretina  (Zl.). 

králíček,  pták  serinus  hortulanus. 

králica  1.  =  králica  (v.  t.),  2.  krá- 
lovna v  kuželkách  (i  polsky)  3.  O  let- 
nicích chodí  králky  či  králenky, 
královničky  děvčátka  pěkně  ustrojená 
(Suš.  755). 

krárové  zeré,  daturastraemonium; 
někde  eryngium  campestre  (bot.). 

krárovka  =  králica  (v.  t). 

KráFovy,  trať  (Bánov). 

krárůvka,  houba  boletus  regius 
(val.). 

křamáky,  pí.  m.,  zuby,  které  všecko 
»skřámou«  (val.). 

křámat,  -mu  1.  kousati  hřmotně 
něco  tvrdého  nebo  křehkého :  ořechy, 
jabka,  2.  lámati  větve  se  stromu: 
Hatuzí  okřámané,  hrušky  pryč  (Slov. 
obr.  I.  12). 

křamét  =  klamět,  čučet,  dřepěti: 
Netřeba   tě   tu   křamět    (slov.,  val.). 

křámnút,  ukousnouti:  Pes  mne 
ukřámt  v  nohu  (slov.). 

Kramoliš,  příjmení  (srov.  pol.  gro- 
molič  síq,  namáhavě  o  něco  praco- 
vati). 

krampampuFa,  -Te  =  chamufa, 
kaše  z  jablek  a  hrušek  (val.). 

křampat  1.  cupati:  Nekřampé 
téma  botiskama,  2.  tlouci:  Roz- 
křampál  bes  kde  jaké  hrnec  (Maš). 

krámský  věnec,  z  dělaného  kvítí, 
v  krámě  kupovaný  (ND.  279). 

křáp  1.  =  křapnutí:  To  býl  křapl 
2.  Křáp  hrncem  o  zeď  =  uhodil. 
Skovajú  se  někde  za  plot  a  křáp 
svadebčanom  hrnec  popela  pod  nohy 
(dok.  83). 

křápy,  pl.  m  1.  staré,  sedrané 
boty,  2.  lidské  křápy  =  tlachy, 
klevety  (Žďársko). 

Bartoi:  Dialektický  slovník  mormvský. 


krapa  1.  kapka,  2.  okap  (Tře- 
bíčsko). 

kra^a,  -ě,  krůpěj:  Štyry  křápě 
krve  za  tymi  krapjami  (Suš.  129). 
Pršely  na  tebe  velké  krápě  dešča 
(Suš.  299). 

křapák,  1.  zvonec  z  plechu  na  ovce, 

2.  puklý  zvon  nebo  hrnec  (,»křapí«), 

3.  největší  ořech  vlaský,  4.  veliký 
knoflík  cínový  u  vesty  (Brň.),  5.  houba 
helvella. 

křápata,  -}y,  m.,  kdo  křápe^  mluví 
neslané,  nemastné. 

křapaná,  -ně,  ovce,  která  nosí 
křapák  (v.  t.)  val. 

křápat  1.  botama;  ztěžka  a  šro- 
motně  jíti,  má- li  kdo  boty  veliké  na 
své  nohy,  2.  =  křámat  (v.  t.) ; 
jabka,  hrušky;  mlaskati  při  jídle, 
hltavě  jísti:  Ten  toho  skřapátl  3.  mlu-. 
viti  nemístně:  Co  to  křápeš?  (slov., 
val.) 

křapét  1.  Puklý  zvon,  hrnec  křapí, 
má  chraplavý  zvuk,  2.  =  křamět, 
dřepěti:  Křapíš  tu  jak  hřib  (slov. 
val.). 

krapky  =  kapky,  tinktura  (laš.). 

křapravý,  chraptivý  hlas. 

krapFa  ob.  pl.  kraple,    Butterteig. 

krapnatý:  Před  našima  oknylipa 
zelená,  na  ní  rosa  krapnatá  (Suš. 
313)  =  velikými  krůpějemi. 

křápnut,  udeřiti  hřmotně:  Křápnu 
ťa  tým  hrncem  (slov.  val.). 

krása,  -se:  Te  šate  to  je  krása! 
=  ty  jsou  krásné.  To  je  krása 
děfčete  ta  Majarova  Frantina  =  M. 
F.  je  nad  míru  krásné  děvče  (Mal. 
XXIV.  65). 

krasena,  jméno  kraví  (val). 

kráska  =  sedmikráska. 

krásný.  Dle  mínění  lidu  na  Žďársku 
krásná  je  prý  jenom  P.  Maria ;  žen- 
ské jsou  jenom  pěkné,  hezké.  Na 
smrtnou  neděli,  kteráž  ve  Slezsku 
slově  krásná,  dává  kmotra  svým 
»křesným  dcerám*  krásnou  (pečivo, 
ovoce,  peníze;  Mor.  lid  34). 

krásné :  Krásně  di  si  =  pro  mne 
a  za  mne  (Třešť).  To  je  na  krásně 
=:  zřejmo,  patrno  (Novoměstsko). 

krasňuienký,  překrásný:  To  je 
krásňulenký!  (dok.  121.) 

11 


162 


krásovanýi  velmi  krásný  (val). 

krásf,  -a,  chrást  zelný  (Brň.). 

křastat:  Ječmen  se  křastá,  t.  j. 
zbavuje  se  špiček  a  slupek,  zůstanou 
pak  kroupy,  jež  se  »přehánijó< 
(srovn.  opichovat).  Ten  je  jož  trocho 
vokřastané  =  ponékud  zjemněl,  není 
už  tak  hrubý  (Maš.). 

krasuFai  -le,  kráva  toho  jména, 
bledočervená  (val). 

křášč  1.  chřástal  (laš.),  2.  chrást 
(coll.  křáščí)  val. 

krašFena,  jméno  kraví  (val). 

Kratina,  trať  (Dubany). 

krátkavý:  Že  bylo  sucho,  je  rež 
tak  kratkava  (laš.). 

krafochi  človék  krátkého  vzrostu. 

kratochvíra:  Nebudu  už  u  Rašku 
služiť,  nebo  mi  nědaju  kratochvíle 
užiť  (Suš.  522). 

krafšOy  komp.  adv.  krátko:  Vem 
to  na  kratšo.  Udétáme  to  z  kratša 
=  kratSeji  (Zl). 

kravač  =  ob.  kravák,  pastýř 
krav :  Kravač  ti  užene  (Suš.  542). 

kraváki  vůz,  do  něhož  se  zapříhají 
krávy  ;  rozdílné  kravák,  obecní  pastýř 
krav  (val). 

kravaři  pasák  krav,   ob.   chlapec. 

kravařkai  pasačka  krav,  ob.  děvče. 

kravařify  tahati,  dělati  kravami 
(Btcha). 

kravča,  -ate,  kravka:  Ve  chfévě 
byío  jedno  kravča  (Vlk  5). 

Kravf  hory,   vinohrad   (Bořetice). 

kravička  1.  fazole  kulatá,  černá 
a  bílá  (ND.  181).  2.  houba  agaricus 
lactiíluus  (Zl)- 

kravina,  zápach  kravský. 

kravinec,  -nca,  trus  kravský. 

kravská  zelina,  bryoniaalba(slez.). 

kravské  koření:  hřebíčky,  sto- 
kláska,  zázvor  a  pepř ;  dává  se  krávě, 
aby  měla  chutné  mléko  a  žluté 
máslo  (Mor.  lid  255). 

krb  1.  (krbec):  Kavkám  a  vrabcům 
stavějí  na  stromy  krby  (budky), 
z  nichž  mláďata  vybírají  a  pojídají 
(Žďársko).  2.  dřevěný  toulec  na 
brousek  (Ma§.)  =  krbík  (v.  t.), 
3.  jméno  tratí  v  různých  končinách. 

Icrbáč,  -a,  porouchaný  hrnec  nebo 
džbán  (val). 


krbái  1.  starý,  už  neúrodný  strom, 
2.  pařez:  Lidí  posekali  les  za 
krbále  (dok.  133).  3  vykrájená  řepa, 
4.  staré  hubené  dobytče,  starý  hu- 
bený člověk  (han.). 

krbata,  kdo  >krbe<,  t.  j.  drmolí 
v  řeči,  nebo  drobčí  v  chůzi  (laš.). 

krbáiovat  řepu,  nožem  vykrajovati 
prostředek,    až  zbude    krbál   (han.). 

krbaň,  starý  hrnec  (val). 

krbaňa,  -ně  1.  (kubana  i  gtbaňa), 
záhrdlitá  hliněná  nádoba  na  vodu 
(Zl).  2.  střep  (val). 

krbaf,  -bu.  drmoliti  v  řeči.  drob- 
čiti  v  chůzi  (laš.). 

krbatý,  vyštěrbený:   hrnec    (val). 

krbík,  dřevěná  nádobka  s  vodou» 
kterou  má  sec  (sekáč)  za  pás  za- 
strčenu a  v  ní  brousek  (Zl). 

krbiík  laS   =  krbík. 

krčina,  krtičinec  (v.  t.)  i  mrave- 
niště (horň.). 

krč,  -a  1.  zákrsek  stromový:  >Maš 
tam  jaké  stromy?*  *Ba  su  tam  ene 
samé  krče*    (laš.).    2.  =  klč,  pařez. 

křč,  -a,  křeč  (slov.,  val). 

krčadta,  poloviční  saně,  »co  na 
nich  ktady  a  krče  vozíja<   (Vek.). 

krdát,  zakrnělý  strom. 

krčica,  -ce,  krtek  (Podl,  záp. 
Mor.). 

krčkůžka,  lakomec  (Pav.). 

krčová  motyka  (záp.  Mor.)  =  ku- 
čovnica  (vých.  Mor.),  silnější  oby- 
čejné, na  kopáni  »krčů«  (pařezů). 

křder,-a,  stádo,  hromada:  ovec» 
vran,  dětí:  v  křdeli  pásť.  Byto  jích 
už  hodný  křdef  :=  tlupa  (Slav.  ČL. 
XI.  379j.  Křdef  borů  vyschlo   (val, 

laš.). 

křeca,  -ce  han.  =  kšička  (v.  t.). 

krédlich,  povidla  (Sumbersko). 

křeháč  1.  (křehůvka),  druhjablek 
křehkých,  2.  (křehanec),  pagáček 
(placka),  v  němž  je  hodně  másla, 
aby  byl  křehký. 

křehká  zelina,  impatiens  n.  me  t. 

krehta  (krhla),  džbán  (horň.) :  Ne- 
chala krehlu  pri  studni  (Bart.  III.  9). 

křehňačka  (křehňatka,  křehotka, 
křehufa),  druh  hrušek. 

křehotiny  =  boží  milosti  (v.  t.) 
záp.  Mor. 


163 


křehoutka:  Byl  zmrzlý  na  kře- 
houtku  (Telč). 

křehura,  salix  fragilis. 

krejčíř,  -a  =  krejčí :  Krejčíř  dělá 
pichy,  pichy  (Su§.  481). 

krejčka,  švadlena  (záp.  Mor). 

krejdai  křída  (laš.) :  Potom  vezmeš 
s  sebou  svěcenou  krejdu  (ČL.  XI. 
264). 

kremai  kromě  (val.). 

křemelai  křemen,  oblázek  (záp. 
Mor.) :  Pod  tím  sádem  křemela  tlu- 
čená se  najde  (arch.  I.  99).  Je  to 
kremela   člověk  =  jak   z   křemene. 

Křemelníki  tra£  (Blansko). 

křemeto,  křemen  (val.). 

křemenina,  lopuch  (laš.). 

kremla  =  kramla:  Má  prsty  jak 
krerale  =  zkřivené  (MaS.). 

křenčet,  stávati  se  křehkým: 
Dřevo  zkřenčelo.  Křenčuvitý  dřevo 
(Maš.j. 

křeneCi  -nca  1.  rampouch  (záp. 
Mor.),   2.  kra    ledová   (vých.   Mor.). 

křenfy,  p).  m.,  kočičky  veliko- 
noční  (Telč). 

křenka,  syringa  vulg.  (Měřín). 

křepet,  samec  křepelčí:  Křepe- 
ličku  máme,   křepela  nemáme   (Suš. 

727). 

křepeFat,  o  zpěve  křepelčím :  Kře- 
pelenka  křepelala  (Suš.  544). 

křepelit  =  křeperat:KřepeliIamalá 
křepelenka,  křepelil  s  ňú  malý  krahu- 
Hček  (Suš.  561). 

křeperátko,  mládě  křepelčí:  Kře- 
pelátka,  drobné  děti,  kam  sa  mám 
s  vama  poděti  (Suš.  544). 

křepeilčka,  jarní  hra  dívčí:  na 
křepeličku  (ND.  192). 

křepelky,  třeslice  (ND.  51). 

krepét,  vězeti :  Kde  jen  ten  chlapec 
krepí?  (MaS.)  v.  krpět. 

kreplna,  1.  širší  »húsenka€  (v.  t), 
ozdoba  slov.  klobouku,  2.  krepiny, 
drahý  čepec,  ze  stříbrného  drátu  zho- 
tovený a  penízky  ozdobený  (Jimra- 
mov,  Pav.).  ^ 

krepra,  -fe,  kobliha  (Opav.). 

křes,   u,  hieracium  pilosella  (bot). 

křesaf,  tesati :  Chlapi  křešu  dřevo 
tesačkú  (val.,  horň.\ 


křesívo,  potřeby  křesací  starých 
kuřáků:  hubka  (n.  práchno),  křemé- 
nek a  křivák  s  ocelků  (val). 

křesto,  čihadlo  na  ptáky  (laš.). 

křesňák,  přesný,  nekysaný  pagáč 
(val). 

křesno  =  přesno :  na  křesno  za- 
délať,  bez  kvasnic  (val ). 

křesníček  —  křesnička,  1.  kmotr 

—  kmotra  (laš.),  2.  dítě  na  křest 
nesené  (val). 

křesný  otec,  kmotr,  křesná  ma- 
tička, kmotra  (val.):  Sv.  Jáchym 
křestný  tata,  sv.  Anna  křestná  mama 
(Suš    29). 

kret  (kretek),  krtek  (val.,  laš.). 

křeči  (kretí)  =  krtičí :  křeči  džura 
(laš.). 

kretlnec  (laš.)  =  krtičinec  (slov., 
han.),  hromada  hlíny  krtkem  vyhra- 
baná. 

krév  (krvi)  půščat,  ne:  žílu,  ani 
žilou. 

křevký  =  křehký  (Zl.). 

krevnosf,  rodina:  Dal  se  zapsaf 
čertovi  s  celou  krevností,  s  ženou 
i  dírkami  (Kda  II.  48). 

krher,  -hla,  člověk  zakrsalý,  (laš.). 

krhůcaf,  ztěžka  kašlati  (val.). 

krhýňaf,  silně  kašlati,  >až  v  krku 
hrčí«  (val.). 

krchá  ruka,  levá. 

krcha6ka  =  krsačka,bodlák(Peck). 

krchaňa,  -ně,  levá  ruka  (val). 

krchilčka,  hrnec  s  jedním  uchem, 
op.  dvóšník  (han.). 

krchňák,  kdo  dělá  krchou  (levou) 
rukou. 

krchón,  záp.  Mor.  =  krchňák. 

krchovo  (laš.)  =  krchov,  hřbitov : 
Zaneste  mne  na  krchovo    (Suš.  59). 

k řehtat,  kašlati. 

kříb,  -a,  keř  (val.,  laš.):  U  vody 
na  křibě  seděl  krkavec  (Kda  I.  258). 
Kříb  nekříb,  jen  utíkal  (Kda  I.  61).  — 
Že  se  slova  toho  dříve  po  celé  Mo- 
ravě užívalO;  dokazují  jména  tratí : 
Kříb,  Kříby,  Kříba,  po  různých  kon- 
činách Moravy  rozšířená. 

křibet  =  chrbet,  hřbet:  Tobě  tak 
do  křibeta  namlátit  (Slov.  obr.  II.  39). 

křlbí,  křoví  (val,  laš.):  Nalezl  tajné 
místečko  v  kříbí    (Kda  I.  146  .    Už 


164 


si  V  křibu  =  už  se's  chytil,  už  se's 
podřekl  (Opav.). 

kříbicai  -ce,  horka,  lesní  žito.  Seje 
se  na  jaře  s  pohankou  nebo  s  ječme- 
nem. Teprve  na  druhý  rok  se  vy- 
metává.  Zrno  má  zelené,  šupkaté  (se 
silnou  slupkou).  Chléb  je  z  ní  zelen> 
kavý,  ale  chutný.  Myslivci  seji  mnoho 
křlbice  do  kučovisk.  Kříbica  se  jme- 
nuje odtud,  že  se  velmi  kříbí  (pouští 
odnože)  Vlk  10. 

kříbiší,  drobné  křoví  (val.). 

kříbinai  křovina:  V  kříbiné  se 
zdržovala  rota  zbojníků  (Kda  II.  71). 

kf  íblf  sa,  pouštěti  odnože :  Kořeň 
sa  rozkříbí  (val.,  laš.). 

křičet:  Křičí  jak  na  horách,  jak  by 
ho  na  vidfy  brát. 

křičet  se  s  někým,  vaditi  se :  Ve- 
lice sa  spotu  křičíja  (ZL). 

křldiif  se,  hrdě  vystupovati :  Křidli 
se  před  muziko  (han.). 

křídlo,  klín:  Ditě  si  sedlo  matce 
na  křídlo  (záp.  Mor.). 

křik :  S  křikem  a  hříchem  to 
udělal. 

kříkata,  -ty,  m.,  křikloun  (laš.). 

Křikalka,  trať  (Blansko). 

křikrák,  křikloun  (laš.). 

křikmo :  Křičí  křikmem,  silně  (val.). 

kříkopa  =  příkop,  mlýnská  strouha 
(Zl). 

krípit  sa,  hádati  se,  spírati  se 
(horň.). 

křípopa  =  příkop  (Opav.). 

křísnout,  udeřiti:  Křísl  se  (záp. 
Mor.). 

křístek  =  skřítek:  Nebelo  tam 
hani  křístečka  =  živé  duše  (Maš.). 

křístel,  chřastal  (han.). 

Krista  Pána  plač,  berberis  vulg. 
(bot.). 

krištůfka  n.  zemský  klíč,  knížka, 
obsahující  formule  a  modlitby,  jimiž 
se  otvírají  poklady  v  zemi  ukryté 
(LN.  I.  233). 

křiváč  =  šmatláň,  nadávka  kulha- 
vému (Vah.). 

krivačka,  kulhavka,  nemoc  dobytčí 

(Dob.). 

křivačkář,  výrobce  a  prodavač 
křiváků  (kudel)  Slav.  ČL.  XI.  91. 

křivajzr,   z  něm.  Krummeisen,  na 


křivení  drátů   do  kramplí  soukenni- 
ckých  (Příbor). 

křivák,  kudla  (val.). 

Křivánky,  trať  (dok.  187). 

krívaf  (křivěti),  kulhati:  Křivá  na 
pravú  nohu  (Dob.). 

křivda :  Poď,  Aničko,  poď  ty  za 
mňa,  nebude  ti  křivda  žádná  (Suš. 
672)  =  nebude  ti  nikdo  křivdit,  ne- 
bude ti  zle.  Oni  sú  už  na  pravdze, 
já  som  ešče  na  krivdze  =  oni  už 
zemřeli,  já  ještě  žiju  (Dob.). 

křivica  u  saní  v.  saně  10. 

křivice,  dřeva  na  kalenici  převě- 
šená,  aby  vítr  nedral  střechy  (Dob.) 
v.  prjenesy. 

křiviny,  pl.  f.,  přední  (křivé)  nohy 
stolice  řezací  (v.  t.  EE.). 

křivka,  1.  pták  křivonoska,  je  trojí : 
zelená,  červená  a  sivá  s  šedými  ka- 
pečkami  ==  šprtka  (Zl.),  2.  druh 
švestkového  ovoce. 

křivostopka,  druh  sladkých  jablek; 
»má  na  stopce  kolénko*. 

krivulka,  kdo  napadá  na  nohu 
(Dob.). 

křivús,  něco  křivého,  na  př.  strom. 

Křivóse,  tra£  (Mouchnice). 

křivý:  1.  křivý  prach  měl,  kdo  ne- 
dobře střelil,  2.  křivý,  chromý  (horň.), 
3.  ubrečený:  Což  je  takový  křivý 
(Lor.). 

kříž:  Ani  stámy  křížem  nepřeloží 
=  nic  nedělá.  Křížem  krážem  sem 
pochodí}  tuku  (val.).  Zběhát  pole 
křížem  mitvem  (dol.). 

kříže,  1.  při  stavě  tkalcovském 
(v.  t.  III.*).  2.  (kříža),  páteř:  Mám 
bolení  v  křížoch,  tak  ma  bólá  kříža 
(Vah.). 

křižácká:  Když  se  teličce  ulíhlé 
přední  noha  pravá  a  zadní  levá  po- 
loží na  sebe,  a  druhé  nohy  zas  tak, 
kráva  bude  křižáckou.  Křižácky  krávy 
nikdo  »nepokazí«  (neučaruje)  Mor. 
lid  152. 

křižák,  1.  pečivo  na  způsob  prec- 
líka, 2.  druh  jablek,  3.  kůň,  který 
»chodí  přes  palec<,  křižuje  přední 
nohy  (arch.  III.  190). 

křižana  (křížena,  křižula),  kráva 
toho  jména,  černá  s  bílým  křížem 
na  hřbetě  (val.). 


165 


křižanístýi   co  je  znamenáno  kří- 
žem :  kráva  křižanistá  =  křižana. 
křížlí6ek|    pták    regulus  cristatus 

(Zl.). 

křižmo,  do  kříže:  Na  kuželky  bere 

koule   na  šturc,    křižmo  nebo  Sikou 

(Jevíčko). 

křlžnatýi  široký  v  prsou  a  v  zádech 

(Vych.). 

křížný,  do  kříže:  k.  šátek,  čtve- 
rečný, když  se  dva  rohy  skřížf,  obě 
trojúhelné  polovice  se  kryjí  (Slav. 
ČL.  X.  371);  k,  cesty,  které  se  kři- 
žují, přetínají  =  křižovatky :  Na  tých 
křížných  cestách  hrob  mně  vykopajte 
(Su§.  181);  k,  voiky,  nestejné,  jeden 
velký,  druhý  malý,  jeden  nese  hlavu 
vzhůru,  druhý  dolů  (Dob.);  —  křižná, 
druh  tance  (Suš.  602). 

křiiováneki  jablečník  obecný  (bot.) 
dok.  270. 

křížovské,  druh  jablek. 

krk:  Musím  živit  tolik  krků  I  = 
osob,  zvi.  dětí.  Krky  z  řepy,  horní 
konce  pod  listím  (dok.  126). 

krky  pl.  tant.  =  krk:  Chytií  ho 
pod  krky.  Ztomit  krky  Kebych  si 
já  svoje  krky  vylomil  (Bart.  III.  247). 
Dopadl  ho  za  krky  (Dob.)  horň, ; 
porůznu  i  val.,  laš. 

krkán,  krkavec  (horň.). 

krkán,  havran  (Podl.). 

krkaňa,  hloupá  ženská  (val.). 

Krkandy,  trať  (Blansko). 

krkat:  1.  Slepice  krká  n.  krčí, 
když  >se  stará«.  2.  štikati  (Maš.). 

krkavec:  Co  chce  krkavec  míti, 
umí  to  nastrojiti  (Suš.  688),  euf.  = 
čert. 

krkohlavý,  kdo  má  hlavu  sraženou 
v  záda  (Přerov). 

krkocha,  z  toho  krkoška,  suk: 
Ta  deska  je  sama  krkocha  (laš.). 

krkorožec,   brouk  roháč  (horň.). 

krkoška  1.  suk  na  dřevě,  2.  tenká, 
osekaná  větev  s  jehličnatého  stromu, 
3.  dýmka  vyřezaná  z  jalovcové  kr- 
košky  (suku)  val. 

krkoškový  plot,  z  hůlek  (val.). 

krkotat,  řehotat:  Žába  krkoce 
(Suš.  696). 

krkovaf  sa  1.  objímati  se,  2.  hrdlo- 
vati se,  namáhati  se  (val.). 


krkovec,  ta  část  haleny,  jež  se 
vine  kolem  krku  (Dob.). 

krkúňaf  sa,  objímati  se  (potupně) 
val. 

krifia,  mě  (slov.),  křrha  (val.), 
píce:  To  sa  enem  v  krmi  tak  lýpe 
(přehrabuje)  (Vlk  5). 

krmáš,  -a,  posvícení  (Kirchmess) 
laš. 

krmášovaf  se,  hodovati. 

krmec,  1.  chllvek  pro  prase:  Ba- 
gon  utíkal  do  nejzazšlho  kouta 
v  krmci  (fig.  23 1;  2.  krmné  prase 
(Btcha). 

krmhorec  (krompoTec,  grmolec), 
dřevo,  na  němž  visí  zabité  prase 
(Krummholz). 

krmljál,  kriminál  (Rožnov). 

krmík  1.  chlivek  pro  prase  (slov., 
val,  na  Přer.),  2.  krmné  prase  (han.). 

krmný  dobytek,  krmná  hus  atd., 
vykrmený,  tučný;  krmený,  který  se 
krmí  a  je  třeba  ještě  hubený. 

krnáč,  -a,  suchá  haluz  (val). 

krňas,  suchý  strom. 

krnéf,  teřeti,  hniti:  kobzofe  krňa, 
dřevo  krni  (laš.). 

krnovatět,  trnouti:  Nohy  mi  zkrno- 
vatěly  (horň.). 

krnús,  zakrnělec  (laš.). 

krobót,  druh  bramborů. 

kroó  —  krajů,  krájeti  (Lor.). 

kroha,  hřbitov  (val.). 

krohékat,  postonávati  (Olom.). 

Krochotky,    trať    (Novoměstsko). 

kroj :  Prodává  v  krojů  =  na  drobno. 
V  krojů  se  prodává  drahši  ež  na 
celko  (laš.). 

krojidto  u  pluhu  (v.  pluh  13). 

krojit,  ob.  jen  sloveso  předpo- 
nové: vykrojit,  ukrojit  atd.  U  Suš. 
435  čte  se  jednoduché:  Jak  do  ja- 
blíčka krojila  (var.  vkrojila). 

krok:  Celý  týden  nebyl  nigde 
krokem  než  po  práci  (na  krok)  (Slav. 
ČL.  XI.  324).  Raná  se  mu  hojila 
krokem  (pomalu)  Mal.  XXIV.  68. 
Dat  do  kroku,  lépe  vykračovati,  po- 
spíšiti  si. 

krok,   keř  (Vyhl.  VI.  XIX.  635). 

krokovňák  (i  krovovňák,  krokev- 
nik),  silný  nebozez,  jímž  se  vrtají 
krovy. 


166 


krokévkai  lata  přibitá  na  krovech ; 
na   krokévky   se   pak   přibijí    šindel 

(val). 

krom  (kroma  —  krema,  val., 
krém  —  okrem  —  okrom)  horň., 
kromévá,  han.)  1.  předložka  kromě: 
Do  očí  mtúví  tak  a  krom  očí  ínáč 
(Zl).  Krém  jedinéj  ztatky  ostatní 
všecko  utratit  (Dř.).  To  je  hovado 
krom  duše  (přirovnává-Ii  se  člověk 
pro  nepěkné  vlastnosti  k  nějakému 
zvířeti).  Hodlá-ii  kdo  říci  něco  ne- 
slušného, nepěkného,  omlouvá  to 
předem  formulemi :  krom  Boha,  krom 
dobrých  a  poctivých  lidí,  krom  vašich 
poctivých  hlav ;  při  jídle :  Krom  bo- 
žího daru  hovno  po  něm.  2.  pří- 
slovce =  leč,  než:  Už  vás  neroz- 
vede  krom  rý}  a  motyka  (Suš.  283). 
Všecky  panny  na  mšu  idú,  krom 
jedna,  tá  nešla  (Bart  III.  4).  »Co's 
dát  za  to  jal&vča?<  »Sto  rýnských 
šajnii.«  >To  néni  možná,  krema  bys 
ju    bý}   kupí}  od  nekeho    známého* 

(val.). 

kromačkai  sukně  červená  na 
svátek  (Jicko). 

kromboií  dárek,  lidský  trus 
(Btcha);  srovn    krom. 

krombožlnec,  -nca,  lidský  trus; 
srovn.  krom. 

Kroměříž,  -a,  m. 

kropáčky,   pl.  m.,    primula   veris. 

kropanlstý,  kropenatý  (val.,  horň.). 

kropena,  kráva  toho  jména,  čer- 
vená nebo  černá  s  drobnými  bílými 
kropkami  (val.). 

kropení  (kropyni),  úkrop  pro  do- 
bytek (Lor.). 

kropenina,  řídký  med,  » mohlo 
by  se  nim  kropiť« :  Včely  měly  jen 
taku  kropeninu  (laš.). 

kroplša,  ovce  toho  jména,  kro- 
penatá  (val.). 

kropitý  déšť,  nenáhlý,  ale  sporý 
(Kunštát). 

kropka,  kapka  padlá  na  něco 
kropením 

kropkaňa     (kropkuša),     slepice 
černá  s  bílými  kropkami  (val.). 

kropkovatét,  dostávati  kropky : 
Zemáky  se  budu  kazit,  kropkovatíja 
(ZL). 


krosnai  pl.  n.  1.  tkalcovský  stav: 
Děla  za  krosna  laš.  2.  skříň,  v  níž 
Slováci  roznášejí  na  zádech  tabulové 
sklo,  3.  nohy:  natáhnúf  krosna  = 
rozvaliti  se,  položiti  se  (Vah.).  Na- 
táhni ty  krosna  =  pokroč  lépe  (laš.). 

kroutit  (  ó  )  prádlo,  ždímati  (han., 
slov.  krúcat).  Krotit  řečó,  vytáčeti 
se  z  něčeho 

krpa  v.  krpět. 

krpáč,  staré  klobučisko  (val). 

krpačif  sa,  nuzovati  se :  Já  už  sa 
enom  tak  krpačím  (val.).  Mnohý  sa 
krpačí,  aby  sa  ukrpačíl  (bídně  uživil), 
až  dokrpačí.  Už  je  celý  zkrpačený 
(prací  sedřený)  Vek. 

krpadta  v.  pluh  II. 

krpat,    loudavě    pracovati    (Brň.). 

krpatét,    scházeti,  hynouti  (han.). 

krpčář,  hotovitel  krpců:  Udělali 
krpčáři  koryto  (Suš.  612). 

krpec,  -pca,  nebo  krpefj  -pla;  pl. 
krpě,  krpí,  kif>om,  krj>och,  krj>ami, 
nebo:  krpce,  krpců.  Krpec  je  stará 
valašská  obuv  a  skládá  se  ze  dvou 
částí.  Napřed  se  obuje  na  nohu  ko* 
Pýtce  (houněná  punčocha) ;  na  kopýtce 
přišňoruje  se  návlaky  (řeménky) 
kožený  krpec  (kus  kůže  vejčitě  skro- 
jený)  val.  —  Na  Hané  znamenají 
krpce  stará  botiska  a  na  Zábřežsku 
říkají  krpse  ženským  botkám. 

krpeň,  -a  =  krpáč  (v.  t.) 

krpét  1.  Když  při  hře  do  důlka 
některá  fazole  t^k  hozena  jest,  že 
na  pólo  nad  důlkem  visí,  na  pólo 
venku  leží,  praví  se,  že  krpU  je  krpa ; 
tou  se  háže  znovu  (rusky  korpěf, 
dřepěti  nad  něčím).  2.  šikmém  státi : 
Je  li  pole,  zahrada  na  svahu,  říká  se, 
že  krpí  (Brň.).  3.  čuměti,  postávati 
(val.).  4.  Tá  už  beztak  ostane  krpěf 
=  sedět,  na  ocet  (Jicko). 

křs,  zakrsalý  stromek:  Křse  ženu 
omlády  (Zl.). 

krsačka,  bodlák. 

krsál,  zakrslý  stromek  nebo  keř: 
Nasekal  v  lesí  krsálů  (Maš). 

Krsov,  trař  (Počenice). 

krst,  krsténí,  křest  (horň.). 

krstný  n.  krsný  (otec,  tatko)  — 
krstná  n.  krsná  (mama)  =  kmotr  — 
kmotra:    Vitám    vás    krstná  1     (Df.) 


167 


»A  ten  krscený  nebo  krscená  volá 
sa  kmotr  —  kmotřenka,^  Krsný  — 
krsná  na  birmóvce  =  kmotr  —  kmo- 
tra na  biřmování  (Dob.). 

kršák|  pták,  >má  širší,  končitější 
křídta  než  kana,  hvíždže  hoře  pod 
oblaky  jak  chtap*  (Brumov)  —  pernis 
apivorus  (?). 

krtetka,  dřevěný  korbel  (slov.). 

krticai  -ce  1.  krtek  (slov.,  han.), 
2.  nadávka  (horň). 

krticei  pí.  f.  1.  moučné  jídlo: 
rozválené  těsto  se  pokrájí  na  čtverce, 
uvaří,  omastí  a  poplaská  trnkama 
(povidlím)  slov.  2.  scrophulosis. 

krtičák,  prase  drobného  plemene, 
o  nízkých  nohách,  s  krátkým  ry- 
pákem. 

krtičinec  (vých.  Mor.)  =  krtinec. 

krtlčňák  =  krtičinec   (dok.  238). 

krtineCi  -nca,  krtí  hromádka  (záp. 
Mor.). 

krtonožka,  slove:  ščor  (Brň.), 
ščurek  n.  »ščurek  s  fusami«  (laš.), 
hiščerák  (Krumlovsko),  podžerák 
(val.). 

krucáki  kroucený  tabák. 

krúcat  prádlo  ždímati  (slov.,  val.). 

kručet:  Žába  kručí. 

kruh|  nemoc,  »dyž  není  chuti  na 
jídlo;  z  toho  se  zvihne  zlátenica« 
(sev.  Mor.). 

kruháč,  druh  jablek  velikých,  ky- 
selých. 

ícruch:  slaný  jak  kruch  (užívá  se 
jen  v  tom  spojení). 

kruchánek,  ječná  veka  slaná  (záp. 
Mor). 

kruchta  1.  presbytář  v  kostele 
(Vah.).  2.  sakristie  (Zl.). 

krůj  u  pluhu  (v.  pluh  13). 

krukati  krukolit,  o  hlase  prasecím: 
Čuňka  krukolí  jak  prase. 

krumpra,  -fe,  druh  bramborů 
(slov.). 

krumprovica,  -ce,  bramborová  po- 
lévka (slov.). 

křuňa,  -ně,  huba,  paščeka. 

krúpa:  >áak  já  mu  to  neodpustím, 
dyby  krúpa  za  groš  byía«  (poře- 
kadlo). 

křupa  1.  veliká,  tvrdá  třešně  (horň. 
chrupaná),  2.  sprosták  (Kunštát). 


křupáček,  druh  jablek. 

křupancOi  pl.  m.,  moučné  jídlo 
=  křehotiny  (záp.  Mor.). 

křúpafi  s  praskotem  kousati  věci 
křehké,  chroustati :  jabka,  ořechy  a  p. 
Ovce  křúpú  fetinu  (zhrubělé  krápat 
v.  t.). 

křupavka,  polygonům  aviculare 
(bot.  . 

Křu  pávka,  trať  (Rovensko). 

krůpeCi  -pca,  m.  =  krůpěj  (záp. 
Mor.):  Hospodář  kropí  dobytek  na 
trh  vedený,  říkaje :  Aby  bylo  krůpců, 
tolik  kupců. 

křupět,  praštěti:  Snih  (zmrzlý) 
křupí  pod  nohama.  Mrzlo  tak  křu- 
pělo (Zl.).  Tráva,  až  uschne,  zkřupí, 
stane  se  křupkou,  křehkou  (laS.). 

krupica  1.  syrová,  2.  krupičná 
kaše. 

křu  pík,  rumex  acetosa  (bot.)  PodL 

křupka,  chrupavka  v  mase. 

krupky,  pí.  f.,  coronilla  varía  (bot). 

křupky,  křupkavýy  resch:  kůrka 
z  chleba  dobře  vypečeného,  rohlík  a  p. 

kruslček,  calendula  off.  (bot). 

krůsna,  -ně  1.  nůše,  2.  líná  ženská 
(záp.  Mor.). 

Krušen  ka,  příjmení  (val). 

krušina,  1.  evonymus:  Proč,  kru- 
šino, proč  nerodíš?  (Suš.  322.) 
2.  odrobinka:  Snědl  všecko,  neostalo 
ani  krušinky  (laš.). 

krušpánek,  barvínek. 

krůta,  ropucha  (Krásná,  Maš.). 

krúténka,  spiranthes  autumnalis 
(bot). 

krutihtavec,  krutihlav  pták. 

krutineo,  něco  ukrouceného. 

krutiřltka,  pyšný  (dok.  230). 

krútit:  Provázky  krátíme  (Suš. 
767).  Krůtím,  krůtím  píščelečku  (Zl.). 
Krátilo  se  mi  v  žaludku,  ale  vypil 
sem  to  přeca  (lék  odporný).  Jak  má 
něco  udělat,  už  se  mu  to  krátí  = 
protiví  (Zl.).  Ale  tem  druhým  se  to 
zasej  krátilo  =  protivilo,  neshodo- 
vali se  (dok.  200). 

krutitý,  pokroucený,  zavilý:  Dřevo 
je  krutité  (laš.). 

krutovaó,  vzdorovati  (Lor.). 

krutý  1.  dřevo  kruté,  nerovno 
rostlé,    skroucené,    jež    se    nedobře 


16S 


Štípe  (op.  ščfpné),  krutá  přaza  = 
skroucená,  zmodrchaná,  2.  nepovolný, 
neposlušný:  Je  taký  krutý,  nepo- 
slechne. Čeledíni  sú  včil  krutí  (vých. 
Mor.). 

kružadta,  pí.  n.  přístroj  na  krou- 
žení (krájení)  zelí  (Jicko,  laš.,  han.). 

krúžaf  1.  zelí  na  kružadlech  krá- 
jeti, 2.  s  chutí  jísti:  Ten  kruže! 
skružal  to  (laš.). 

kružel,  -a,  kužel  1.  hlava  na  pře- 
slici,  2.  válec  na  mandlování  (Opav.). 

kruželik  =  kuželek  (laš.). 

kruželica,  verbascum    (bot.)   laš. 

krúžétka  1.  slupka  z  ovoce  okrá- 
jena, okrúžlaná  (slov.,  val.),  2.  kró- 
želka,  křížala  (han.). 

kroužif  (  6-)  zelí,  krájeti  na  kru- 
žadlech (han.). 

krúžka  1.  kroužek:  V  té  skále 
byla  veliká  kroužka  železná  (Kda  I. 
155).  2.  prstýnek  hladký,  bez  ka- 
menka; nékdy  se  od  prstýnka  od- 
lišuje, jindy  s  ním  stotožňuje:  Dáťs 
mné  mosazný  prstýnek,  olovenu 
krúžku  (689).  Jenom  ten  jeden  ne- 
plakal, co  jí  prsténky  posmekal.  Není 
tě  hanba,  mládenče,  posmekat  krúéky 
panence?  (Suš.  641.) 

krúirat  jabko,  hrušku,  ze  slupky 
okrajovati  (slov.,  val.). 

krvačif  sa,  nuzovati  se  do  krve 
(val.). 

krvavka,  druh  hrušek. 

krvavnica,  -ce  (krvavnička),  druh 
jablek  červených  vné  i  uvnitř. 

krvavník,   sanguisorba   off.  (bot.). 

krvútečka:  Ani  krvútečky  by  se 
na  ní  nebyl  dořezal  =  ani  kapky 
krve  (Vlk  63). 

kryčky,  pl.  f.,  dětská  nemoc,  pod- 
rost. Ditě,  jež  má  kryčky,  jest  v  úpoly 
oteklé  (záp.  Mor.). 

kryjemko:  Po  kryjemku  n.  po 
ukryjmu  =  tajně  (laš.). 

krytuša,  -še,  koza  toho  jména. 
^má  nějaký  fféček,  už  je  přikrytá* 
(val.). 

krzačka  (laš.)  =  hrkávka  (v.  t ). 

krzaf  (krzúkať,  krznúť),  vrzati: 
Dveři  kržu,  krzukaju.  Cosi  krzlo 
(vrzlo).  Někrzaj  sel  =  nevrzej  se 
(laš.). 


krzadtOi  vrzadlo,  něco  rozvrza- 
ného: Ten  muž  je  také  krzadlo  už 
(laš.). 

krzukadtoi  co  krzuká  (vrzuká), 
stará  věc  rozvrzaná,  rozviklaná  (laš.). 

kržek  (horň.)  =  krbík  (v.  t.): 
Dobré  kosenka  kosí,  ked  mu  milenka 
kržek  nosí  (Bart  II.  408). 

Kržiska,  pl.  n.,  trať  (Bořitov). 

KržrOi    pl.  í,   trať    (Halénkovice). 

ks  I  odhání  se  prase  {s  se  prodlu- 
žuje). 

k  sobě  I  ^  v  právo,  velí  se  vol&m 
(Vsacko). 

kši  odhání  se  slepice  {š  se  pro- 
dlužuje). 

kšahal  odhání  se  pták:  Kšaha, 
kšaha,  ptáčku!  (Suš.  485.) 

kšička,  kytka  na  biči  kravařově 
z  vlastní  kštice  (ND.  202). 

kšohejl  odhání  se  pták:  Ej  kšo- 
hej,  kšohej,  ptáčku  jařabý  (Suš,  484). 

kšókaf,  kšóknút^  odháněti  slepice, 
ptáky  zvukem  kšo!  (val.) 

kšost,  šos  u  lajbíka  ženského 
(Rožnov). 

kubáč,  -a  (val.)  =  kubaňa  (v.  t). 

Kubáň,  příjmení  (val.). 

kubaňa,  ně,  hliněná  nádoba  zá- 
hrdlitá  s  velikým  uchem  na  držení 
=  baňa:  Hledí  jak  hrom  do  ku- 
baně  =  zhlídá. 

kubík  =  krbík  (v.  t). 

kucat,  kuckat^  kašlati:  Zakuckal 
se  (»když  v  krku  zaskočí*).  Už  sem 
se  nakuckáll 

kučma,  placatá  čepice  (Zl.). 

kucmák,  kdo  nosí  kučmu. 

kuča,  -če  1.  chajda  =  kuťa:  Tá 
kuča  ho  nevyživí  (Vlk  17).  2.  hrouda 
hlíny,  3.  kštice  vlasů  (val.,  laš.). 

kučavec,  -vca,  kudrnáč  (laš.). 

kučavý,  kudrnatý  (laš.). 

ku6ek,  žvanec,  který  kráva  vy- 
žouvá. 

kuĎemer  :=  košenil  (val.). 

kučif  vlasy,  čuchati  (val.). 

kučkaf,  za  vlasy  tahati;  vykučkať 
za  vlasy  (laš). 

kučníca,  -ce,   kučovnica,  motyka. 

Kučová,  trať  (Zl ). 

Kučovanina,  trať  (Otrokovice). 


169 


kučovaf  1.  strom  vytrhnouti  i  s  ko- 
řenem, 2.  les  mýtiti :  Tu  kopajte,  tu 
kučujte  (Suš.  38).  3.  kučovaf  sa  ve 
víasoch  —  probírati  se.  4.  V  jedném 
kuši  v  čemsi  kučuje,  zabývá  se.  Což 
doma  toléj  kučuješ  a  nedáš  si  od- 
péku?  =  oddechu. 

kučovinai  kučavisko  =  kopanina, 
pole  vzdélané  z  vykučovaného  lesa. 

kučumeFová  barva,  košenilová 
(Slav.  CL.  XI.  96). 

kudai  karatel  (kudif  uher.,  slov. 
kárati)   Kt.  Dod.  I.;   také   příjmení. 

kúdernícai  druh  jablek. 

kúdefný:  Kúdelečko  kúdelná  ne- 
budu ťa  priasti  (píseň).  2.  kúdefná 
Veruna,  nešikovná  ženská  (Zl.). 

kudla  1.  fena  (záp.  Mor.),  2.  ha- 
movnik  (brzda)  dřevený  nebo  železný, 
podhodí  se  pod  kolo  (Df.),  3.  chlup; 
ob.  pl.  m.  kudty:  Míč  z  kravské] 
kudíy  (coll.)  Slav.  ČL.  XII.  132. 
Vyrvi  synečkovi  za  kudly  (ND.  56). 

kudtáček  1.  angrešt  (laš.),  2.  vlk 
na  lopouné  (Brň.). 

kudiačinka,  angrešt  (laš.). 

kudtatý,  chlupatý. 

kudlit  sa,  chumeliti  se,  o  metelici 
a  kouři:  Venku  sa  to  dnes  kudlí 
=:  sníh  v  metelici    se    honí    (slov.). 

kudtoňi  vlasáč,  nadávka  měšťákům : 
kudloňé  (Vah.). 

kudolit  se,  váleti  se  v  prachu, 
sněhu,  obilí:  Slépka  se  kudolí  v  prachu 
=  popelí.  Si  všecek  zakudolený  od 
snihu.  Dětem  se  rozhodí  koláčů,  a 
ty  se  o  to  kudolijú  =  válejí  a  perou 
v  prachu  (dok.  86j. 

kudoilca,  -ce,  metelice  sněhová 
(val.) 

kudollsko,  místo,  kde  se  kdo 
kudolil :  v  prachu  =  kde  se  slepice 
kudolila,  v  obilí  =  kde  se  kudolil 
zajíc,  pes. 

kudrbačka,  malá,  kulatá  Švestka 
(Kt.  Dod.  I.,  han.) 

kuhotat,  o  hlase  sovím :  Sova  ku- 
hoce  (val.). 

kúch|  záboj,  pokrutina. 

kuchat  se,  trkati  se  (o  dobytku), 
záp.  Mor.). 

kuchman,  kdo  kuchmaní,  kdo  ne- 
umí vařiť  (Opav.). 


Kujovníki  tra£  (Jihlavsko). 

kúka,  slepice  (horň.). 

kukačka  má  tvary:  kukučka,  ku- 
kátka, kukutka,  kukufenka :  Zakukala 
kukulenka  (Suš.  668) ;  znamená  také 
orchis  (bot.). 

kukán,  kukaňa^  koš  na  kvočnu 
(Brň.). 

kukla,  šátek  pod  bradu  zavázaný 
(Klobouky,  brň.). 

Kukle,  pl.  f.,  trať  (dok.  189). 

kuklenka  1.  šátek  dvěma  cípy 
pod  bradou  uvázaný ;  druhé  dva  cípy 
pak  splývají  vzadu  dolů  (záp.  Mor.). 

2.  malý  šátek  na  hlavu:  Vezmi  si 
koklenko  (Maš.). 

kúkolík,  dolní  kroužek,  jímž  kosa 
na  kosisku  upevněna  (horní  slově 
zákovka)  Df. 

kúkoHca,  agrostemma  githago 
(bot.). 

kukornioa,  -e,  řítice  na  vyšívání 
koukole. 

kukový,  koudelný  (v.  kuky) :  Spěš 
sa  kukový  chtap  ožení,  než  hedbávná 
roba  vydá  (Dob.). 

kukuč,  šátek  pod  bradu  uvázaný 
(Kobylí)  =  kukla. 

kukúč,  vzhled,  vzezření:  Má  jakési 
nazlobené  kukúč  (Maš.). 

kukučí  obrtel,  orchis  (horň.). 

kukučky,  pl.  f,  ajuga  reptans 
(bot.). 

kukuša,  ovce  »trochu  okajistác 
t«  j.  okolo  očí  černá  (val.). 

kuky,  pl.  m.,  koudel  (horň.). 

kůt  1.  rovný  kořen:  Bor  má  kul 
do  země  a  jedla  taky  (han.).  2.  man- 
del: Dali  zme  obili  do  kutuv  (Lor). 

kuFa,  -le  1.  váha  u  hodin,  závaží 
(Opav.).      2.     knedlík     (Zábřežsko), 

3.  zástup,  tlupa,  hromada:  Janek  sa 
střetl  s  kuTú  chlapů  (Slav.  ČL.  XI. 
228).  Křupala  stá)  u  kule  lidí,  co 
sa  nahrnuli  kole  Šviráka  (Slav.  ČL. 
XI.  434).  Šverci  choďúvali,  jak  sa 
kerým  uzdálo:  po  dvoch,  po  troch; 
nic  nebili  do  kufe  (»nedrželi  dohro- 
mady*) Vlk  41.  Všeci  do  kufe. 
Spočítajme  to  do  kule  (dohromady) 
val.  4.  Ve  Francově  Lhotě  u  Val. 
Klobouk  několik  chalup  pospolu 
slově  kula,   jež  mají    svá  jména   po 


170 


jednom  hospodáři,  okolo  něhož  se 
snad  ostatní  později  skupili,  třebas 
už  není  hospodáře  toho  jména:  kula 
Tarabova,  Ohradova,  Vambůchova 
a  jiné. 

kulád,  druh  révy  (dok.  145). 

kuračka,  sekera,  kterou  se  kfilá 
(v.  kůlat) ;  má  přihnuté  toporo  (val.). 

kuFajkai  široký  proužek  v  podobě 
prstenu  (val.). 

kuFák,  válec  na  válení  nudlí,  prádla 
(Opav.). 

kuránk/i  pl.  m.  (=  oblaky,  oblíce, 
válce),  stromy  nepříliš  silné,  na  metry 
rozřezané  (neštípané)  a  do  metrových 
rázů  v  lese  na  prodej  urovnané  (Maš.). 

kúraf,  -lu,  váleti  prádlo.  Prádlo 
se  navine  na  váF  (válec),  ten  se  po- 
loží na  přič  na  lavu  a  potom  se 
»varačkou«  (deskou  na  způsob  dlou- 
hého pístu)  kúTá  (válí)  vzhůru  dolů  : 
Kúlaj  mně,  maměnko,  košulenku 
(Suš.  268). 

kůraf  (srovn.  kíát  —  koFu),  štípati 
dřevo  paprskovitě  do  středu  na  šin- 
del (ščípat  je  podle  blány,  po  letech). 
Šindel  ščípaný  je  Maňák  (špatný), 
kůIaný  je  dobrý  (val.). 

kulatka  1.  (==  kuláč),  mrvenka, 
pomrvená  při  mlácení  sláma  (Jevíčko), 
2.  druh  švestkového  ovoce  =  kulo- 
vačka. 

kufatý  =  kulovatý. 

kurčif,  klučovati,  mýtiti  (laš.). 

kulhýňaf,    škaredě    kulhati    (val.). 

kulífaj,  nimra  člověk  (val.). 

kullhrášek,  dítě  tlusté. 

kulík  (kulis),  pták  charadrius  minor. 

kullna :  Když  se  vosk  ze  souše 
vyvaří,  zbude  kulina  (záp.  Mor.). 

kulipáHi  Kegelbahn  (han.). 

kulíšek,  kopeček  (val.). 

kulivár(kulivar),  švestkový  knedlík 
(slov.). 

kuTka  (kulena),  slepice  bez  ocasu 
(val). 

kuTmo,  železný  válec,  jímž  roz- 
páleným se  kulmovaly  (žehlily)  na 
troubky  ženské  obojky  pod  krk 
(han.). 

kuTnúf  (jednodobé  slov.  kúrať): 
Kúfni  si  s  nama  (v  kuželky).  Tou  ku- 
ličkou si  třikrát  kulnul  (Kda  I.  76). 


kuFovadka  1.  druh  švestkového 
ovoce,  2.  drobná  červená  fazole. 

kulovaný:  Ve  pantličke  červený, 
kulovaný,  bílý  (Bart.  II.  247)  =  s  bí- 
lými koly. 

kumaf,  hýbati:  Kumal  člověkem, 
je  li  živý  (Kda  I.  203)  srovn.  gumaf. 

kúmaf:  O  člověku,  který  nemá 
zubů,  praví  se,  že  kúme  =  ďásněmi 
kouše  (Vah.)- 

Kumbuti  tra£  (Blansko). 

kumháPi  také  haval  z^zxiý,  dlouhý 
kůl,  mezi  trámce  stěny  kolibové  nad 
vatrou  zastrčený,  na  který  se  kotel 
zavěšuje  (val). 

kumigaf  1.  přežívati  (o  krávě), 
2.  jísti  a  při  tom  velmi  žvýkati  (val.). 

kumora  (komora),  bydleč  pod 
kumory  =  v  podruží  (Lor.). 

kumotefí   kmotr  (compater)  Lor. 

kumotra,  kmotra  (Lor.). 

kumpáška,  společnost  (kumpanie) 
Podl 

kůň  1.  Stup,  Kačenko,  na  můj 
kůň  (Suš.  178).  Sedaj  na  můj  kůň 
(Suš.  587,  laš.).  Potom  jím  poručila 
tetka  peníze,  tož  sú  zas  na  koni  = 
na  bučku,  je  jim  hej  (Slav.  ČL.  XI. 
323).  2.  silná  haluz  stromu  listna- 
tého, val.  konár:  Ten  kuň  taky 
hodně  kvetl  (han.).  3.  podlouhlá  sto- 
lička o  třech  nohách,  v  předu  jedné, 
v  zadu  dvou.  V  ní  v  předu  zaražena 
babka  (babčica,  nákovka  =  kova- 
dlinka),  na  níž  se  kosa  klepe  zvláštním 
kladívkem,  řečeným  klepáč. 

kuna,  mlsný  člověk,  který  všecko 
vyslídí. 

kunčava  =  kolčava  (od  Pern- 
štýna). 

kundačka,  šukavá  práce  (laš.). 

kundaf  se  —  kundzu,  šukati  se 
po  domě  (laš.). 

kundéli  kus:  Dál  mně  hodné  kou- 
del chleba  (Maš.). 

kundolec :  Takový  kundolce  měla 
z  vlasů  =  chumáče  splstčné  (dok. 
285). 

kunrabek  =  kundratek  (slez.). 

kundratek,    glechoma  hed.   (laš.V 

kundrbucí  =  kontribucí    (Jicko). 

kundrfáti  žertovný  kousek,  šprým: 
Tak    kundrfáfy   dětaf,   na  to   by  ho 


171 


už(}  fval).  Ty  si  sám  kundrfál  (Slav. 
ČL.  X.  36). 

kundrfalístai  šprýmař  (Slav.  ČL. 
XI.  95). 

kundruskai  allium  schoenopr.  (val.). 

Kuní  horBi    vinohrad    (Žeraviny). 

kunica,   čepice  s  kuní  kožešinou. 

kuničina  n.  iunčina,  jetel  (Mí- 
stecko). 

kunovat:  Celou  noc  sme  kunovali 
=  nespali  (Novoměstsko). 
.  kup,  zápis:  Nemám  od  smrti  kupu. 

kúf)B,  nákup:  Dyž  brali  vécéj  pe- 
něz na  nejakú  kupu  (Slav.  ČL.  X. 
298). 

kúpačka  (Opav.)  =  mrskačka 
(v.  t). 

kúpálky,  pl.  f.,  koupací  necky: 
Štyry  skyvky  chleba  dajú  do  kaž- 
dýho  rohu  kúpálek  (dok.  57). 

kupčík,  pomocník  kupecký  (laS.). 

kupec:  Tanu,  bý}  bych  na  ňu 
(vlnu)  kupec  =  koupil  bych  ji  (Slav. 
ČL.  XI.  132). 

kupečeki  štětečka  (Brň.). 

kúpef,  -a,  m.:  V  tem  nejprvšim 
kupeli  (Suš.  468). 

kúpeikyi  pl.  f.,  vanka  na  koupání 
nemluvňat  (Jicko)  =  kúpálky  (v.  t.). 

kúpefňa,  -ně,  lázeň. 

kúpernicei  pl.  f.  (val.)  =  kúpetky. 

kupidto,  co  kdo  nakoupil  ?Co  si 
nakupit  v  městě ř<  »To  je  všecko 
moje  kupidlo«  (ukazuje)  val. 

kupúvati  iter.  slov.  kupovat  (vých. 
Mor.). 

kurOi  slepice  (val,  laš ).  Na  Jicku 
slépky  kuřata  dorostlá,  dokud  ne- 
nesou;  potom  jsou  kury  (Vah.). 

kuřacina  =  kuřivo :  Sak  kuřacinú 
sme   zaforotěni    (Slav.  ČL.  X.  299). 

Kuřacinai  trať  (Vizovsko). 

kuřacník,  kurník  (val.). 

kuřačka,  alsine  (bot). 

kurancovati  trestati,  týrati. 

kuřástva,  první  mléko  po  otelení 
vydojené  (val.)  =  mlezivo  (v.  t.). 

kuřata  (kuřátka,  kuřítka,  kuřičky, 
kuřáky)  (Brumov),  kuráčky  (horň), 
houba  cantharellus  cibarius. 

kuřata,  velké  osýpky  (laš.). 

kuřátka,  briza  media  (bot). 

kuřatnica,  kvočna  (val.). 


kuřava,  chumelice  (laš.). 
kurčoch,  Zwitterhahn  (laš.). 
kurdéj,  -a  (Jicko)  i=  kurčoch. 

kurec  =  kuřinec,  slepičí  trus; 
jen  ve  rčení:  kurec  je  po  tom  a  p. 
(val.). 

kůrečka,  kttrčička. 

kuře],  -a  (val.)  =  kurděj. 

kuřenčář,  -a  1.  obchodník,  který 
skupuje  po  dědinách  kuřata,  2.  (ku- 
renčiar),  ostříž  (Dob.). 

kúřené  maso,  uzené  (val.). 

kúřenica,    -ce,    chumelice   (val.). 

kurenka,  slepička  (horň). 

kuří,  slepičí:  Na  nový  rok  o  kuří 
krok  (Zl.),  k.  řit  1.  bradavice  na 
rukou,  2.  anemone  hepat  (slez.), 
k.  slep,  Mondblindheit  (laš.),  k.  stopky, 
primula  veris  (laš.),  k.  střevo,  alsine 
(laš.). 

kurica,  -ce,  slepice  (horň.):  Za- 
bita sem  dvě  kurice  (Bart  II.  9). 

kuřička,  slepička  (laš):  Kuřička 
vajco  snesla  (Suš.  434). 

kuřimacek,  kdo  »macá  kury< 
(ohledává  slepicím),  skoro-li  ponesou, 
což  se  pokládá  za  nedíistojno  muže 
=  skrblík  (laš.). 

kuřinec,  -nca,  slepičí  trus. 

kúřit  1.  Už  mi  ani  kúřit  nešma- 
kuje  (substantivně  =  kouření).  Puč 
mi    kúřit  =  nacpané    dýmky    (Zl.). 

2.  topiti:  kúrit  v  peci,  zakúrit  = 
zatopiti,  podkúrit  =  podpáliti  (horň. ; 
tabák  se  tam  fajčí,  dřevo  dýmí  Df.), 

3.  prášiti :  Prach  se  kuři.  Lže,  ež  se 
kuři.  Nekuř!  (nepraš)  laš.  Kúřilo 
sněhem  =  prášilo,  metlo  (Vlk  59). 

kuřfák,  kuřák. 
kuřfavý  tabák,  na  kouření. 
kurnota,    ovce    toho   jména,    má 
rovné  rohy  (val.,  rum.). 

kuropatva,  kuroptev  (slez.  i  pol.). 

kurové.  Svatba  počínala  se  v  úterý 
u  nevěsty  a  ve  středu  se  dokonala 
u  ženicha;  ale  družbové  pořídili  si 
ještě  ve  čtvrtek  hostinu  kurovým. 
Přivázavše  kuru  na  senné  vidly,  ob- 
cházeli jako  s  praporem  dům  od 
domu  sbírat  kury,  z  nichž  strojili 
si  hostinu    (Vyhl.    VI.  XVIII.   450). 

Kůrovec,  příjmení. 


172 


kus :  Nemáme  kusá  hrnca  =  žád- 
ného. Nemá  kusá  rozumu,  srdce, 
citu.  Přiďbe  na  kúsek  řeči.  Pršelo 
v  jednom  kusí  pět  dní  =  bez  pře- 
stání. V  jednom  kuši  křičí,  zpívá, 
jí  atd.  Ještě  je  kus  do  večera  = 
hodně  daleko  (Kda  II.  188).  Už  je 
kus  na  deň  =  dávno  slunce  vyšlo 
(Slav.  ČL.  XII.  43).  Přišel  kus  na 
večer  do  dom  (laš ).  Zaseděli  sme 
se  při  řeči  ež  kus  na  noc  (Vah.). 
To  je  kus  osía  =  veliký  osel.  Ten 
ogara  je  kus  čerta,  kus  darebáka. 
To  je  kus  chlapiska  nepodařenyho. 
Ta  Mařena  to  je  kus  robe  hlópé 
(Mal.  XIII.  228).  2.  dělo:  Janíček 
zraněný,  z  kusá  postřelený  (Suš.  151). 

kusá  zmíja,  slepýš  (horň.). 

kusaňa,  -ně  =  kuska. 

kuska,  ovce  bez  ocasu  (val.). 

kusáry,  pl.  m.  1.  (=  psoty)  pan- 
čochy  bez  příkopyťá  (stopy),  2.  kaca- 
bajka  bez  rukávů,  *edem  na  pole< 
(Jicko). 

kuseček,  kousíček  (Lor.). 

kuša  1.  luk  ze  šindela  s  obloukem 
rákosovým  a  tětivou  z  provázka, 
dětská  hračka,  2.  euf.  =  duše:  Na 
mú  kusu  (Suš.  536).  Na  mej  kuši 
(laš.). 

kúšček,     -ščka,    kousíček    (slov., 

val.). 

kušif,  pokoušeti:  Požehnaj  mě. 
Pane  Bože,  by  mě  zíy  duch  někušií 
(Vyhl.  VI.  XIX.  452). 

kušra,  bravek  v  řeči  dětské  (Vyhl. 
VI.  XIX.  333). 

kuštorif  sa,  debatovati:  Šak  sa 
spoíu  nakuštorili  (Dob.). 

kuti  kuti  volá  se  na  králíka  (val.). 

kút:  po  cudzích  kútoch  sa  túc 
=:  po  bytech  u  cizích  lidí  (Dob.). 
Naše  kuty  =  naše  krajina:  V  těch 
naších  kútoch  rádo  pršívá  (val.). 

Hoíé  kuta,  trať  (Vizovsko). 

kufa,  -tě,  chajda. 

kutáč,  -a  =  kuták  (v.  t.). 

kutačka,    vlk   na  lopouně    (Brň.). 

kuták,  silný  železný  prut  na  konci 
ohnutý,  s  dřeveným  držadlem  na 
»kutání«  v  ohni. 

kufák  1.  králík  samec  (val.),  2.  cep, 
má  aspoň   pět  krúžek  železných   na 


sobě,  aby  dál  prošlahl  k  obříslu,  dyž 
snopy  ještě  stojíjú  na  mlátě;  ale 
enom   na  ječmen  je   to   (dok.  114). 

kufalelky,  pl.  f.  (z  maď.):  Jož  je 
na  kuťalelkách  =  na  mizině  (Maš.). 

kutat,  -cu  v  popele,  rozkutat  uhlí, 
vykutat  pečeňáky  (pečené  brambory) 
z  uhlí;  což  se  děje  kutákem.  2.  kuře 
kuce  =  hrabe.  Kohút  vykutá!  chro- 
báka  (Slav.  ČL.  X.  32).  Vykutaly 
ho  (rozmarýn)  vaše  kury.  Herteple 
nám  na  poli  kutala  ==  kradla  (dok. 
211). 

kutat  se,  hrabati  se,  šukati  se: 
Já  bych  nešla  do  města;  raci  se  tu 
kucu  na  tom  tovarychu   (dok.  154). 

kutavý :  cesta  je  kutavá,  zabořují-Ii 
se  nohy  do  bláta  nebo  do  sněhu 
(Maš.). 

Kuté],  příjmení  (val.). 

kůtky,  vypařené  pysky  v  koutkách : 
Má  kůtky  jak  brabíc. 

kutík,  opěnačka,  pouto  na  koně 
(laš.). 

kútkavec,  kdo  má  kůtky  (dok. 
230). 

kútkový:  Tancovala  s  Kútkovým 
Janem  =  stála  v  koutku  (dok.  69). 

kufmaf  sa,  kufmacaf  sa,  piplati  se 
(val.). 

kútnlca,  -ce  1.  žena  v  koutě,  šesti- 
nedělka.  2.  (=  zákoutníček),  troj- 
boka  armárka  postavená  v  koutě  za 
stolem  pod  křížem,  v  níž  se  uschová- 
vají peníze,  spisy  a  knihy  (Jihlavsko). 

kutoň,  -a,  kdo  se  s  prací  kuce, 
šuká,  opozdívá  =  chabrala  (v.  t.) 
Jicko. 

kutrna,  samice  králičí  (val.)  v.  ko- 
trňák. 

kutý  Němec  =  pouhý  (Vah). 

kuvík,  sejček  (Dobi). 

kuvíkaf,  o  hlase  kuvičím,  sejčím: 
Kuvík  zakuvíkal,   kdosi  umře  (horň.). 

kuzifř,  kouzelník  (Kda  II.  30). 

kuzíorka,  kouzelnice  (Vyhl.  VI. 
XIX.  899). 

kuzňa,  kovárna  (val.,  laš.) :  Kovář 
dycky  v  kuzni  kuje  (Suš.  482). 

kuznat  (zakuznúť),   zauzditi  koně. 

kuzník,  kovář  (laš.),  i  příjmení. 

kuzno,  uzda  (val.,  horň.). 

kůža:    Nebyl   ve  své  kůži  =  ne- 


173 


cítil  se  zdráv  (fig.  37).  Néso  eSče 
ve  své  kůži  (Maš.). 

kvác  I :  Na  raz  sa  opřel  do  búdy 
větr,  a  búda  kvác !  =:  kvácta,  shrou- 
tila  se  (do  sebe)  Slav.  ČL.  XII.  274. 

kvácat :  To  kvácá  I  =  veliké  kusy 
sněhu  padají  (val.) 

kvačati  -čím,  kvácnúf:  Búda  jarma- 
reční  kvácne,  když  všecky  čtyři  strany 
padnou  do  prostředka,  a  kvače,  když 
je  k  takovému  pádu  náchylná  (val., 
Slav.). 

kvačaf,  šplouchati:  Už  mi  v  botách 
kvača  (laš.). 

kváčat,  ščičkovat,  za  vlasy  tahati : 
On  mňa  kvače  I  (Df.) 

kvačeti  seděti  >jak  kvaka  v  zemi« 
=  čučet,  dřepěti:  Co  tu  kvačíš? 
(val.). 

kvadaf,  vadnouti,  chřadnouti  (val.). 

kvadrátkyi  pl.  m.,  knězovy  čepičky, 
brslen;  druh  jablek  (Btcha). 

kvak  (val.),  kvaka  (slov.),  kvaček 
(laš.),     1.     turín     (brassica     napus), 

2.  člověk  klátivý,  lenivý:  Do  tanca 
jak  pták,  do  práce  jak  kvak  (Vek.). 

kvákata,  -ty,  m.,  kdo  kvače,  mluvka. 

kvákati  -ču  1.  o  hlase  kavky, 
vrány,  2.  křičeti  jako  kavka:  Ukvá- 
kali  ho  (přemluvili).  Přece  to  na 
něm  vykvákát   (vyloudil,   vyžebronil. 

3.  Okvákál  bych  ťa!  (ohřál).  4.  za 
vlasy  tahati  =  kváčat  (horň.). 

kvakotati  -cu,  krákorati,  pleskati : 
Co  pořáď  kvakoce  ?  (Zl.) 

kvatt  (Gewalt)  1.  násilí:  kvahem, 
na  kvah,  2.  mnoho,  dost:  Už  je  té 
práce  kvalt  (Maš.). 

kvattovat  koho,  nutiti  násilím. 

kvanty  (chvanty),  háby,  šaty  (laš.). 

kvap,  -u,  prach  peřový  (val.,  laš): 
Nechcu  já  tě,  milá  brachu,  dyž  ty 
nemáš  peřin  z  kvapu  (Bart  III.  155). 

kvapí,  -j^á,  coll.  kvap  (laš.). 

kvapit  na  někoho,  naléhati:  Ne- 
kvap na  mě,  deť  nehoří  (Maš.). 

kvasníčkář,  kdo  prodává  kvasnice. 

kvašený:  oharek(>kyselá«  okurka), 
kvašené  n.  bečkové  zelí. 

kvašlivý,  co  se  kvasí,  hnisá:  bo- 
Tačka  (laš.). 

kvečerou,  kvičerou  =  k  večeru 
(záp.  Mor.). 


kvelb  (Gewolbe),  klenutá  komora, 
kupecký  krám. 

kvést,  -i,  kvéct\  » Jakým  kvete  tá 
voničkař*  »Modrým,  bílým,  čer- 
veným.* Roste  to  na  rolách,  bílým 
kalíškem  kvete  (dok.  22).  Ty  kveteš 
ríižú  a  já  malinu  (Bart.  II.  102). 

kvét  coll. :  Strom  nemá  letos  květu. 
Čekaj,  milý  synečku,  do  léta,  až  bude 
hojně  kveta  (Suš.  693). 

kvétňák,  hrnec,  v  němž  se  pěstují 
květiny^  č.  květináč. 

kv6tnica,  květná  neděle  (slez.). 

kveto  (kvietko),  květ  (horň.). 

kvétufa,  jméno  kraví  (laš.). 

kvétuša  (val.)  =  květula. 

kvfčeia  =  kvíčala. 

kvíčerek  (han.,  dol.  a  záp.  i  sev. 
Mor.),  čas  k  večeru :  do  kvíčerka,  na 
kvíčerek,  též  do  kvečerou  (Hříše). 
Dej  vám  Pán  Bůh  dobrý  kvíčerek 
(Žď.  obr.  50J.  Na  včéréší  kvíčerek 
bode  pamatuvat  (Maš.).  Přišil  za 
kvíčerko  (han.). 

kvfčerou  =  kvečerou  (v.  t). 

kvik,  kvičení:  Lazar  kvik  jich 
(štěňat)  uslyšel  (Suš.  21). 

kvf rka  =  chvilka  (Podl.  a  j. ;  hluž. 
khwilka). 

kvfraf  sa,  viklati  se :  Stůl  sa  kvírá 
n.  kvíře  (nestojí-li  dobře  na  nohách) 
=  kvirdaf  sa,  virgať  sa  (Jicko). 

kvitancí  n.  =  kvitance. 

kvíteček:  >Mí^j  kvítečku !«  lichotí 
se  dětem. 

kvítí,  květiny  polní  a  luční. 

kvítko  sedmero  bratří,  phila- 
delphus  coronarius  (bot.). 

Icvítnúf,  kvésti  (laš.,  val):  V  našem 
dvoře  kvitnu  růže  (Suš.  534).  Za 
našima  humny  kvitně  kvítkem  rež 
(Suš.  404).  Šebišovske  pole  cele  hlo- 
žím kvitně,  ale  to  Buzovske  kvitně 
fialečku  (Suš.  354).  A  ešče  se  ptala, 
čím  to  pole  kvitně  ř  Tú  bílú  lelijú 
(Suš.  789).  Budě  kvitnuť  rež  ai  pše- 
nica  (Suš.  5). 

kvíto  =  kvítko  (Dačicko). 

kvočna,  naříkavá  žena. 

kvokaňa,  -ně,  slepice,  která  stále 
kvoká. 

kvokat  1.  kúra  kvoká  (kvoče), 
2.  stenati,  naříkati. 


174 


kÝunkyi  onomat.  slovo  (srovn.  kví- 
leti) :  >Dycky  kvunky,  kvunky  a  nihdy 
zvuukyN  fekl  muž  o  ženě,  která  mu 
dlouho  stonala  a  přec  »neumirala« 
(Lor.).  Jinde:  Dycky  stonky,  nikdá 
zvonky. 

kvysf  (Podl.)  =  kysť  (v.  t.). 

-kyi  náméstkový  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  =  -kud :  doky, 
odky,  poky,  zaky  (horft.,  val.). 

ky6|  kýči  zvuk,  jímž  se  odhání 
koza;  žertovně  dětem:  Kyč,  koza, 
od  noža!  (val.) 

kyča,  -če  (kyčka)  1.  (=  kysť), 
kvétenství  prosa,  ovsa:  To  néni  ani 
tyma  kyčami,  že  leží  to  proso,  jako 
tyma  přívaly  (Jicko).  2.  kštice,  3.  třa- 
pec, 4.  (=  stužka,  mašle):  zavázat 
na  kyčky  (val.,  laš.). 

kyčaiyi  pl.  m.,  nohy,  hnáty  (po- 
směšně) :  Ten  ma  dluhe  kyčaty  I  (laš.) 

kyčerBi  vrch  \iyčerky,  stráň.  Jméno 
několika  vrchů  v  Bezkydech. 

kyčka,  karabáč,  kterým  se  o  ky- 
čkování   mrská  (slez.).    Mor.  lid  42. 

kyčkaf  1.  kudliti,  rváti  za  vlasy: 
Co  mne  tak  kyčkáš?  (Kda  II.  137, 
srb.  kečkati). 

kyókování  (slez.)  =  mrskačka 
(v.  t.). 

kyčkovankai  koleda  velkonoční: 
Hoši  dostávají  ve  Slezsku  od  kmo- 
tríi  kyčkovanky  na  mrskut  (Mor. 
lid  34). 

kyókydtOi    kyčkrle,  blecha  (v.  t.). 

Kýčová,  véj  1.  jméno  hrudu  (v.  t.), 
2.  trať  (Lanžhot). 

kyda,  -y,  kříbí,  chrasť  (val.;  srovn. 
Bezkyd). 

kydaf :  Snih  kydze  =  hustě  padá. 
Stromy  su  zakydane  (Frenštát). 

kygaga,  husa  v  dětské  řeči  slez- 
ské (Vyhl.  ČL.  XI.  342). 

kýhat :  Starší  husa  zakýhala  (Suš. 
133;  var.  zagagala,  zagvagala). 

kýchanka,  helleborus  (bot). 

kýchavlca,  veratrum  lobelianum 
(bot). 

kýchnut  sa:  Diťátkovi  sa  kýchlo 
(slov.). 

kyj,  -a,  hůl:  O  kyj  se  staří  Sle- 
zané nepodpírali  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
1045).    Méťs  kyj,    proč   ho's   (vlka) 


nehnal?  (Suš.  133.)Ščeňata  pozavíral 
a  je  kyjmi  biti  dal  (Suš.  21).  Nejsme 
pod   kyjem,    robime  si  volno   (laš.). 

kyjác,  -a,  kyj,  okieštěk  (slov.): 
A  my  máme  kyják  ten,  kerý  zabil 
vlka  toho  (Suš.  621). 

kyjaň,  -ě,  f.  (val.),  palice,  kterou 
se  zaráží  kůl  =  kyjanica  (horň.). 

kyjanka  1.  krátký,  hrubý  kyj  na 
otloukání.  Čeroknězník  da  uhlířovi 
kyjanku  do  ruky  (Kda  I.  24).  2.  píst 
na  praní  =  silnější  uhlazená  deštice 
s  rukojetí,  kterou  se  prádlo  pere, 
3.  palička  na  buben,  4  lopatka  pod 
násadem  u  saní,  5.  ozdobná  lopatka 
s  krátkou  rukojetí,  kterou  na  Opavsku 
někteří  rychtáři  čili  fojti  sousedy 
zvali  dohromady.  Fojt  kyjanku  po- 
slal svému  sousedovi,  aby  ji  ten 
dále  dodal  (Prásek  ve  Vést.  Akad. 
XII.  88)  val.,  laš. 

Kyjas,  příjmení. 

kóklat:  Kéklá  sebó  =  kývavě 
chodí.  Je  rozkéklané  =  rozviklaný 
(Maš.). 

kyrhof  =  nosál  (laš.),  krumpáč 
(záp.  Mor.),  ttučnica  (kločnica,  han.), 
špičák,    nástroj    na   lámání   kamene 

(Zl.). 

kýnn,  přísl.  časové,  jak  mile,  sotva, 
než:  Podnes  se  otřásám,  kým  si  na 
to  zpomenu  (dok.  258).  Kým  přišel, 
už  sa  vadil.     Buď  tu,    kým    prídem 

(Df.). 

kymef,  -mfa  1.  krátký  klacek, 
2.  krátký  lelík  (cop)  val. 

kynár,  -a,  veliké  nosisko  (laš.). 

kynoiif,  hubiti,  kaziti:  Všecek 
strom  vykynožili.  Gajdy  sa  zkyno- 
žily  (val.). 

kypro:  z  kýpra  chodit  =  drob- 
ným krokem  (Zl ). 

kysat :  kdo  nemírně  spí,  ten  kyše, 
je  kysáč^  ukysaný ;  rožky  sáný  =  roze- 
spalý (slov.,  val.). 

kysefák  1.  kyselé  víno  (Suš.  290), 
2.  bílý  Kunovský  klobouk  (Kt.  Dod.  I., 
od  Hradiště). 

kysefec,  -Ica,  šťovík  (val.). 

kyselica,  -ce,  polévka  ze  zelnice 
(zelné  vody),  zahrkané  smetanou  a 
vejci  (vých.  Mor.). 

kyselfk,  druh  jablek. 


175 


kysetkavýy  nakyslý:  jabka  jsou 
buď  kyselkavé  nebo  sladké. 

kyselo  1.  zelná  voda  (val.),  2.  po- 
lévka z  kvasu  (Zábřežsko),  3.  droby 
na  kyselo  připravené  (val.). 

kyselý:  k.  gatč  =  z  hrubého 
plátna  (Kyjovsko). 

kysfa,  -e,  ovčí  podmásli  (val.). 

kysíý  1.  —  kyselý  (val),  2.  kyslé 
šišky  =  kysané,  3.  kyslé,  -ého  = 
kyselá  žinčica. 

kysnatkai  druh  jablek. 

kysf,  -ě  1.  klas  prosný  (ZL),  ovesný 
(Jevíčko),  2.  kysť  klásí  =  s  hrsť. 

kysf,  -kyšu  1.  =  kysnouti,  kysati: 
Zamísiía  sem  na  chféb,  a  nechce 
né  cosi  kysť  (val ).  Z  téj  role  pořád 
kyše  =  kypí,  voda  vy  víra  (Vah.), 
2.  spáti  (zhruběle)  =  kysat  (v.  t.): 
Poífte    už   kysť    (Slav.  ČL.  X.  466). 

kýstkdi  kytka:  Trhala  fialku,  do 
kýstek  vázala  (Suš.  281).  Fialku 
trhala,  svojemu  milému  kýstku  udě- 
lala (Suš.  583).  Hněvám  sa  na  svoju 
gafánku,  že  mi  neuvila  kýstku  z  mary- 
jánku  (Bart.  III.  356).  V  kýstku 
svazuje  chudina  klásí  na  strnisku  na- 
sbírané. Kýstka  střešní  (za  stopky 
svázaných). 

kystňai  -ně,  bedna  (Kiste). 

kyšulkSi  druh  švestkového  ovoce 
(laš.). 


kýščit  sa:  Zkýščito  sa  ně  mléko 
=  srazilo,  ssealo  (vých.  Mor). 

kýška,  ssedlé  mléko  (slov.,  val., 
laš.  [kyška],  han.  [kéškaj):  Hfedí 
jak  žába  z  kýSky  =  nevyspalý; 
zhruhéle  JiyJía:  Pořáď  enom  tú  kyšu  ? 

kyšpePi  kulatá  síť;  uschovají  se 
v  ní  ryby  nalovené  (Podl.) 

kýta,  stehno,  noha:  Dát  do  kyt 
=  utekl  (Vlk  59). 

kyteji  šubra,  bláto  na  sukně  u  spodu 
nachytané:  To  je  kyteja  n.  kytejůl 
(laš.) 

kytka  1.  třapec  ze  žíní  nebo  z  pant- 
ličky  na  konec  biče  uvázaný,  aby 
bič  hodně  >róchá}«  (praskal)  val., 
2.  květina:  Natrhej  kytek  v  zahrádce 
(Dačice,  Zábřeh). 

kytuša,  -e,  kráva  toho  jména ;  má 
konec  ocasu  bílý  na  způsob  kytky 
(val). 

kyvis  (ky viska),  pták  anthus  (záp. 
Mor.). 

kyvkaf  hlavú,    pokyvovati    (val.). 

kyviat,  -vfu,  kyvlotai^  -cu,  viklat: 
Zub  se  mi  kyvtoce  (ZL). 

kyvotati  int.  slov.  kývat:  Všecko 
sa  kyvoce  (val.). 

kyvy,  pl.  f.,  malá  snovadla  na  od- 
víjení příze  s  přadena  (Lor.). 

kyih*néC|  -Aca,  křemének  (Kiesel) : 
Maty  kyžliněc  vefku  ďUru  v  htavě 
zrobi  (Kt.  Dod.  I.  laš.). 


rabafi  Tábovat,  hulať,  hýřiti:  Včera 
ce}ý  deň  fábová}  =  po  hospodách 
hýřil  (Zl.).  Posmětá}  sa  po  hospodách 
a  lábovát  (Vlk  86).  Lábujú  jak  staré 
vojačiska  (Slav.  ČL.  X.  37). 

Fabét:  Už  je  v  fabétě  =  v  pasti. 
Byli  s  tým  v  fabétě  =  nemohli 
s  místa  (val.). 

iábnúf,  lapiti  (val.). 

laboda,  pobuda  (záp.  Mor.). 

Fabrovaf  sa,  bráti  se,  stěhovati  se 
kam  (val.). 

iabudek,  -dka,  m.,  labuť:  Labudek 
p}yně,  věneček  týně  (Suš.  351).  Ach, 


mam  ci  ja  doma  ty  dva  labudečky 
(Suš.  351). 

iabuné  (sg.  tabuňa),  staré  papuče 
(val.). 

labufi  clematis  (bot.). 

rácafe,  fácary,  opratě  (Leitseil) 
han. 

{.acigai  příjmení  (val.). 

iaciný:  Vy  ste  z  laciného  kraja 
=  kdo  málo  podává    při  kupování. 

iacňéjšo :  Já  sem  si  kúpít  rži  ešče 
za  lacňéjša  =  když  byla  lacinější 
(val.). 

Fačbai  Tačbavý^  nemotora,  nešika 
(Vek.). 


176 


račbafi  ledabylo  nastavěti,  polo- 
žiti (slov.,  val). 

Fačina,  snfženina  v  horách,  prů- 
smyk  (laš.)- 

Facka,  léčka,  nástraha  (val.). 

iačný:  }ačná  pýcha  =  pyšná  že- 
brota; lačné  sliny  =  na  lačno  vy- 
plité (Mor.  lid  233). 

tada,  skříň  (Lade)  Jicko. 

iadný,  švarný  (laš.):  Teraz  z  těbč 
budě  tadna  hospodyňa  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  328,  z  Těšínská). 

Fadžbaf  sa:    Mama   fedvá   sa  po 
izbě    Tadžbali  =  vláčili    (Vlk   108). 
iagáHi  lenoch,  povalovač  (val.). 

iágat:  Nastane  liskání  a  tágání: 
liskat  po  hubě,  lágat  dlaní  po  zad- 
nici: Enom  mu  vvtágajl  (Slov.  obr, 
I.  352.) 

rahčovina,  lehké  maso,  Báuschel 
(PodL). 

lahodit:  Jak  ti  kdo  nejvíc  lahodí, 
jistě  tě  nejspíš  uhodí  (ZL).  Když 
vrchnosť  nic  svist  nemohla,  lahodila 
jich  (=  je)  Vyhl.  II.  92.  Oni  nas 
lahoďa  =  lákají  (laš). 

Lahota,  příjmení. 

Fahostajnéi  po  Tahostaji  =  lho- 
stejně (val.). 

fahún,  tlustý,  neforemný  člověk 
(Vek.). 

Lach,  Slezan  a  Moravan  mluvící 
lašským  nářečím  (v.  Dial.  I.  97): 
Seí  na  Lacby. 

tach|  trhan,  ničema  (laš.). 

lachna  =  machna,  tlustá  ženská 
(Třebíčsko). 

lachotiti  o  hlase  kačením:  Kačena 
lachotí  (Zábřežsko). 

tachovaó  (laš.)  =  }ašovat  (val.), 
slíditi. 

Tajbfk,  valašský  kabátek  ženský, 
kožešinou  podšitý,  se  »kšosty«  (šosy). 

Fajcák,  beran  toho  jména,  černý 
(val.). 

Fajda  =  lajdák,  člověk  o  nic  se 
nestarající,  lhostejný,  na  sebe  ne- 
držící (Btcha). 

rajdafi  zTajdat  někoho,  učiniti  laj- 
dou  (Btcha). 

Fajdat  se,  -dzu,  nečinně  se  po- 
tulovati. 


lajdík,  soukenný,  modrý  nebo  ze- 
lený kabátek,  pěkně  vyšívaný  (han.). 

fajka  (taja),  ovce  toho  jména, 
všechna  černá,  jenom  konec  ocáska 
bílý  (val.). 

iajský,  nevázaný,  hrubianský:  rob- 
sko  lajské  (Slav.  ČL.  X.  302). 

Fajtreki  krátká  kabaňa  s  kapsami 
(val.). 

Fajtro  (=  fatro)  drév,  řada  slože- 
ného dříví  (Vek.). 

Lajza,  příjmení. 

Fak  =  lek,  leknutí  (horfi.). 

Fák  1.  rozlitá  tekutina  na  podlaze, 
2.  To  je  Ták  roba  =  k  ničemu  (val.). 

lakomica,  lakomá  ženská  (dok. 
243). 

iakosifi  lakotné  sháněti:  Už  je 
tak  starý  a  pořád'  ešče  lakosí. 

Lakositi  příjmení. 

iakosivý  na  peníze,  lakotný,  dych- 
tivý peněz  (Zl.). 

lakot6,  pl.  f.,  laskominy:  Dostal 
lakotě  na  maso  (záp.  Mor.). 

takotné  dítě,  které  má  lakoty 
(v.  t.). 

ta  koty,  pl.  f ,  dětské  suchoty:  Dítě 
mnoho  jí,  a  nejde  mu  to  k  duhu 
(Mor.  lid  213). 

FaF8|  -fe,  (falka,  falička)  1.  panna, 
loutka,  2.  cizí  člověk  (val.,  laš.  v  dět- 
ské řeči). 

FallĎkai  dítě  v  prvních  měsících  po 
narození,  v  peřince  zabalené  (Vah.). 

FaFa  (fafac,  faíacě),  ejhle  (horň.), 
ja^^ec  (Falec),  jelec  (laš.). 

Fatoknaňai  ovce  s  lalokem  (val.). 

FaFotati  pronikavě  zvučeti:  Tak 
mu  (dudákovi)  tá  podpalečnica  laloce 
(v.  gajdy).' 

tamač,  darebák:  To  sú  tamačél 
(Vek.) 

tamaneCi  tenká  a  křehká  placka, 
jež  se  jí  s  mlékem  nebo  sladkou 
omáčkou  (val.). 

tamanka,  ječmen  opíchaný  na 
hrubé,  lámané  kroupy;  vaří  se  nebo 
peče  na  způsob  kaše  (val.). 

iámankovlcai  lámanková  polévka. 

témat:  Král  dal  kolo  dělati,  pannu 
na  něm  lámati  (Suš.  8).  Lámala 
matka  své  ruce  =  lomila  rukama 
(Suš.  68). 


177 


tamařy  píst  do  pukače  (v.  t). 
rambači  piják,  opilec  (Vah.). 
Fambaf,  piti,  opíjeti  se  (Vah.). 
támka  (tamačka),   přístroj   na   lá- 
mání (tření)  konopí  (slov.,  val.,  laš.). 

tamoš,  pustý  chlapík  dorostlý, 
pak  vůbec  výrostek  (syn.  ohnaš, 
sogan)  i  příjmení  (slov.,  val.). 

Tamozit:  Pole  sa  zvrhalo  (oralo) 
a  tamozito,  jak  sa  dato  =  pluhem 
lámalo,  ledabylo  oralo  (slov.) 

Tampart,  druh  révy,  nesoucí  hrozny 
červené. 

Tam  pasta  kráva  =  babušistá  (v.  t.) 
Brodsko. 

Tampáši  -a,  m.  lucerna  (Dob.). 

lamprda,  toulavý  lenoch  (Kunštát). 

iamúzat  n.  lamúzgaty  int.  slov. 
lámati:  1.  Pořáď  o  tom  }amúzgá  = 
neustále  o  tom  mluví.  2.  Lamúzgát 
sa  přes  ptot  do  zahrady  (val.). 

iamžeFezOi  hřmotný  silák. 

tana  u  vozu  (v.  vůz  IV.),  u  saní 
(v.  saně  9). 

Fanclparija  (laš.)  =  Landparthie. 

iancovafi  toulati  se  (val.). 

iancúch  1.  u  vozu  =  zaháňka 
(v.  t.),  2.  tulák. 

iancúchovati  toulati  se,  býti  po- 
budou. 

iaňcúch,  řetěz  u  saní,  aby  s  kopce 
po  ledě  nesjížděly  (val.). 

Tanóaryi  pl.  m.  =  jančary,  ženské 
polobotky  (laš.). 

landa,  nečistotná  ženská  (Jevíčko). 

Fandvochi  finanční  strážník  (Land- 
wache) :  Hybajte,  landvoši  (Suš.  531). 
iandygovafi  toulati  se  (laš.). 
iandia,  -dže,  tulák  (laš.). 

taní  =  laň:  Zabil  Heřman,  zabil 
lani  (Suš    83). 

Fankvara  1.  špatný  nápoj,  na  př. 
pivo,  2.  chabý,  stonavý  člověk. 

Fantaši  -a,  lajdák  (Lor.). 

Fantaf  se,  toulati  se  (han.). 

Fantoši  -a,  tulák  (horft.)  =  fan- 
tucha. 

tap:  Dohná}  ho  a  tap  mu  čepku 
z  híavy  =  lapí,  strhl.  Vyběhl  do 
zahrady  a  íap  ho  =  chytil. 

Fap:  Děcko  fap  na  zem,  ani  se 
nehnuto     =    laplo,    sedlo.     Babka 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


chmac  chasníka  a  lap  s  ním  na  pe- 
řinku =  posadila  ho  (dok.  12). 

tapačkai  pasť  na  ptáky  (laš.). 

tápati  -pám,  chytati:  Kočka  tápá 
myši.  Přes  potok  skákala,  kačeny 
lapala  (Suš.  516). 

Fápati  -pu  1.  kydati,  saditi  (hrubě): 
Kdo  to  tu  nalapat  ?  =  nastavěl  (val.). 
Lápať  dluhy  =  dělati:  Už  má  cetú 
gruntovní  knihu  zafápanú;  f.  peníze 
=  dávati:  Abych  pořáď  Tápat  pe- 
níze, to  bych  muset  měf  bankát 
(Jicko).  Keré  prasa  sa  to  tu  vy- 
lápato  na  chodníku?  =  vyneřádilo. 
2.  (faptať,  Fapotať),  tlachati. 

Fapéfi  dřepěti  nečinně:  Kerá  je 
chromá,  nech  lapí  doma  (ND.  92). 
Lapěta  tu  ce}é  odpoJedňa.  Lapí,  ani 
sa  nehne.  Pořáď  u  ženy  lapí  (Slav. 
ČL.  X.  297). 

Fapiďupai  kdo  lapí,  dřepí  na  ďbpě 
(zadnici)  Zl. 

tapimucha,  kdo  }apá  mouchy, 
místo  aby  konal  práci  důležitější 
(val.). 

Fapkafi  (zdrob.  slov.  Fápaf):  Lapká 
diuhy  do  gruntovní  knihy  (val.). 

Fapkyi  pl.  f.,  nízké  pilířky  z  ve- 
přovic  v  jizbě  při  zdi,  na  nichž  jsou 
položeny  lavice  (han  ). 

Fapnúfi  sednouti:  Lapni  a  seďl 

Fápný:  Ty  si  fápný  enom  to  udětat  1 
=  chytrý  (iron.).  To  je  Tápnél  = 
pěkné  (iron.)  Zl. 

Fapoši  -a,  tlachal  (val.). 

Fapota  1.  pleskačka,  tlach:  To  só 
enom  robské  lapoty  (han.).  2.  žvanil: 
Ja,  di  ty  lapoto,  nelapocl  (val.) 

Fapotaf,  -cu,  tlachati  (val.). 

Lapotova  Dora,  tlachačka  (val.)- 

Fapoty  gaFoty,  spodky  >prinděnců« 
(cizinců  městských ;  posměšně)  Dob. 

Fapta,  tlachal  (laš.). 

FaptuFai  -e,  tlachačka  (laš.). 

Fapuša,  -e  1.  tlachal,  2.  daremná, 
bezcenná  věc,  tretka  (val.). 

Farmo,  křik:  Už  je  darmo  dětat 
farmo. 

taška  (Brň.  vlaská),  lasice. 

Faska,  líska,  hůl  lísková  (laš.): 
Vzat  fasečku  (Suš.  118). 

táska:  Křúpatce  čím  dáléj  nevěsta 
vchodila    do   }ásky    (Slav.    ČL.    XI* 

12 


178 


324)  —  op.  vychodiť  z  lásky.  2.  Chodí 
na  lásku  =  práci  dobrovolnou,  na 
př.  myslivcovi,  a  pak  za  to  dostane 
dovoleni  chodit  na  roští,  mhour  a  p. 
(Třebíčsko).  3.  adianthum  capillus 
Veneris  (bot.). 

iaskaf  koho,  lásku  prokazovati 
(laš.). 

laskoviny    =    laskominy    (Maš.). 

fasovat  po  poli,  po  zahradách, 
slíditi,  kde  by  se  co  hodilo  vzíti 
(slov.,    val.)  =:  tachovač    (laš.)   v.  t 

tát  1.  ostře  domlouvati  podřízeným: 
Nelaj,  maměnko,  nelaj  (Suš.  282). 
2.  hubovati:  Staré  dívky  lajú,  že  sa 
nevydajů  (Suš.  375). 

tata  1.  záplata  na  odčvě:  Na  ka- 
bátě mnoho  lat  (Suš.  504).  Lata  na 
tatu  se  bije,  a  pivo  se  přece  pije 
(Zl.),  2.  =  lať,  štacheta,  3.  lata,  Jata 
spálená,  ničema  (laš.),  4.  zemáková 
buchta;  I,  pálená,  podlouhlá  buchta 
nadívaná  (Vek.). 

tatačka,  žena,  která  láce,  záplatuje. 

tatačka,  látání,  Flickerei. 

tataň,  -a,  ničema  (laš). 

tataňa,  -ně,  ovce,  jež  má  po  sobě 
velké  černé  taty  (val.). 

tátanec,  -nca,  rána  tatou,  holí 
(slov.,  val.). 

tataf  1.  záplatovati:  Ztým  ztého 
nezatáce  =  ztú  (roztrhanou)  tatů 
nezatáce  ztých  (děravých)  šatů,  zlým 
zlého  nenapraví  (Vfk  86).  2.  bíti 
latou,  holí:  vytátát  mu. 

raterňa,  -ně  =  lucerna. 

raterničkai  odkvetlá  pampeliška 
(val.) 

tátka,  veliký,  dvojuchý  hrnec  na 
dojivo. 

iátnúf,  uhoditi:  Něbudě  ticho,  až 
ho  kopidot  (hrobník)  topatum  tatně 
(laš.). 

Latocha,  příjmení. 

tatoveCi  -vca,  hřebík  na  přibíjení 
lat. 

latovísko,  kaluž  krve  (záp.  Mor.). 

tatušdi  -e  =  tátka  (v.  t.). 

tava.  Lávy  jsou  lavice  postavené 
podél  kamen  a  podél  stěn  s  obou 
stran  štola.  Za  stará  zatloukli  do 
země  po  dvou  kolikách  nebo  po- 
stavili z  vepřovic  u  zdi  pilířky  >rapky« 


zvané,    položili   na  ně  silnou   desku 
a  byla  tava. 

lavica,  -ce,  1.  cizí  lavica,  podruž- 
ství:  Kerý  seděl  na  cizí  lavicí,  měl 
13  dní  roboty.  Sedí  na  cizích  lavi- 
cách  (záp.  Mor.),  2.  Navoral  lavic  = 
velkých    kusů    (Žďársko). 

Mvica  (láhvica),  1.  dřevěná  nádoba 
na  způsob  škopíku,  na  hoře  zabed- 
něná. Nosívá  se  v  ní  voda  žencům 
na  pole.  U  prostřed  horního  dna  má 
díru,  kterou  se  voda  vlévá,  při  kraji 
malou  dírku,  kterou  se  pije.  Drobné 
děti  dělníků  chodívaly  se  svými  lžič- 
kami k  hospodáři,  u  něhož  jejich 
rodiče  v  práci  byli,  >za  távicu*.  Na 
távicu  takovou  postavila  se  dětem 
mísa,  okolo  níž  děti  poklekaly  a 
jedly  (han.).  2.  láhev:  Chyťa  pálené 
s  lávicú,  hoře  kopcem  pospíchal 
(Suš.  695). 

Lavičné,  trať  (Blansko). 

taz,  -u,  louka  nebo  pole  při  lese 
i  o  samotě,  trním  nebo  živým  plotem 
ohrazené  (horň.). 

Láz  (Lázek,  Láze,  Lázky),  jméno 
tratí  po  vší  Moravě  rozšířené. 

Laza,  příjmení  (val.). 

lazebník,  lékař  (Zábřeh);  jinde 
dochtor,  felčar. 

tazlkaf,  iter.  slov.  taziť  (Přerovsko). 

tazif,  rozfážaf  sa  (val.),  odlažaí 
(laš.),  iter.  slov.  lézti. 

taznfki  iazovan,  kdo  má  chalupu 
na  tážu  (v.  t.)  slov. 

tazuga:  tazi  jak  tazuga  (laš.). 

taža,  1.  agio,  2.  žlutý  plíšek:  Atén 
pás  bel  z  kůže,  lážó  vekládané 
(Vyhl.  II.  138). 

Lažišča,  pl.  n.,  trať  (Otrokovice). 

re,  fe  ho,  výraz  podivu,  když  kdo 
něco  náhle  (na  př.  zajíce)  spatří  (val.). 

Teb,  nebo:  Tři  Teb  štyry  roky. 
Včil  si  s  ním  co  chcete  dětajte; 
Teb  ho  pusťte,  feb  zavřete.  Přinesu 
puténečku  trnek  Teb  čeho  (=  čeho 
koliv)  val.,  laš. 

tebaňa,  -ně,  veliká  hlava  (val.). 

tebavět,  1.  pozbývati  vlasů:  Naši 
tatíček  už  hodně  lebavíja.  2.  barva 
lebaví  =  rudne  (slov.,  val.). 

tabavina,  1.  ovčí  nemoc,  jako 
prašivka;    vlna   schází,   ovce  tebaví^ 


179 


2.  úlehle,  na  níž  roste  zde  onde  ně- 
jaký keř  (slov.,  val.). 

iebavý,  iebovatý,  1.  plešatý:  Už  je 
hodně  iebavý.  Obilí  je  tebovaté  = 
jsou  v  něm  holá  místa.  2.  vybledlý 
v  barvě  (slov.,  val.). 

Tebeda,  špata,  ledačina. 

iebeň,  ně,  Meňa^-né,  lebka,  ko- 
trba: Torci  pré  pijó  kryf  z  ledskéch 
lebefté  (fig.  21) 

iebkáček,  pták  sylvia  atricapilla 
(Telč). 

rebO|  1.  nebo:  Vem  si  jednu  lebo 
dvě  (Suš.  43).  2.  sice:  Di,  lebo  vy- 
držíš!   Daj    pokoj,   lebo   ťa  vyženu! 

3.  Tebo  —  Febo  =  buď — nebo :  Lebo 
mně  sobě  vem,  febo  mně  vínek  vrať 
(Suš.  378)  vých.  Mor. 

reci  kdO|  Teči  ketý  atd.  =  leckdo, 
ledakdo  (val.). 

Teč,  1.  ale,  nýbrž:  Hospodář  ví, 
Teč  ja  ne.  Já  sem  nekřičáí,  Teč  tento 
a  tuten  křičali.  No,  Kuruci,  ti  eSče 
nebyli  tak  nájhorší,  leč  ti  Tataři 
(Slav.  ČL.  X.  139).  Tanu  trochu 
měla  eSče  selské  zvyky,  Teč  už  do- 
mácněía  v  městě  (Slav.  ČL.  XI.  324). 
2.  až,  než:  Leč  přijde,  dáme  ji.  Leč 
sme  poobědvali,  už  přišli.  Leč  sa 
vrátím  ze  stodoly,  už  chodníka  ne- 
znať.  Leč  budu  vařiť  oběd,  zatel  tam 
dojdeme  =  dokud  budou  vařit,  než 
uvaří  (val.). 

réč,  1.  vyrostlá  seč  (val.).  2.  (=  lýč), 
houžev  (Brň). 

Teda,  1.  než,  po  záporu:  On  ne- 
hfedí  leda  člověka  oSidiť.  Francek, 
ten  neměl  oči  Teda  na  něho  (Mal. 
XIII.  153).  2.  attributivně :  Včilmože 
Teda  stará  baba  jezdit.  3.  uvozuje 
věty  účelné:  Šukali  sa  tam,  šukali, 
leda  Verunku  dostali  (jen  aby,  dum- 
modo).  Sama  královna  písaníčko 
psala,  Teda  synečka  na  vojnu  dostala. 
Snídaníčko  mu  chystala,  Teda  ho 
doma  zdržala  (Bart.  II.  29).  Mne  tu 
matička  vhodila,  leda  ve  vínku  cho- 
dila (Suš.  156).  A  tam  Kaču  prodali 
za  půl  masu  vína,  Teda  darmo  ne- 
byla (Suš.  177).  Mám  já  synečka 
leda  bylo,  Teda  mně  teskno  nebylo 
(Suš.  626).  Kovář  jedl  tak,  jako  by 
nejedl,  leda  mu  to  déle  trvalo  (Kda  II. 


55).  Zkazuje  mně  syneček,  leda  mně 
zkazoval  =  jen  tak,  ne  na  opravdu 
(Suš.  209).  A  já  chodil,  feda  chodil, 
feda  děvče  za  nos  vodil.  A  já  chtěla, 
Teda  chtěla,  feda  víc  galánfi  měla 
(Suš  240).  Já  su  syneček  leda  býí  = 
ledajaký  (Bart.  II.  296).  4.  Ve  smyslu 
posledních  vět  pod  č.  3.  uvedených 
pojí  se  feda  také  s  infinitivem :  Hle- 
díte Tedi  odbéva£  leda  odbévať  (= 
ledajak  odbývat).  Nehdy  se  to  zdá 
beť  Teda  beť,  a  je  to  dobry  (=  leda 
jaké)  Mal.  XXIII.  230. 

Tadačina,  osoba  nebo  věc  ledajaká, 
daremná :  Takových  fedačin  je  plná 
dědina.  Može  ťa,  synečku,  može  ťa 
hanba  byt,  žes  ty  se  naučil  za  leda- 
čim  chodit.  Ledaco,  ledaco  ledačinú 
bude  (Suš.  252).  Rozina  vydržala,  že 
sa  gafánila  s  takovú  ledačinú  (Vlk 
23).  Nekupuj  takové  Tedačiny  = 
špatné  látky. 

Fedaco  =  ledačina:  Bár  aké  le- 
daco hnědz  na  člověka  vykriká.  To 
je  ledačo  chlap  (Dob.). 

redajaký,  daremný,  malé  ceny  (der 
erste  bestej:  Má  bet  ledajaké  (milý), 
nech  neni  nijaké  (Suš.  656).  To  je 
ledajaká  roba.  Chudobná  panenka 
mnoho  zlého  zkusí,  ledajaké  šefmy 
posfóchati  musí  (Suš.  335). 

Fedakdo:  1.  Chovaj  mi  ju  šest 
let  v  domu,  sedmý  ju  daj  feda- 
komu  =  komukoliv,  komu  chceš 
(Suš.  131).  Naděláš  se  fedakomu 
(Suš.  501).  2.  Často  spříhanou:  To 
by  ledakdo  řekl!  Což  myslíš,  že  su 
ledakdo  ř  Nebudu  otvírat  ledakomu 
dveří. 

redavačka,  druh  jablek. 

TedeneCi  lotus  comiculatus  (bot.). 

Tedovicai  -ce,  náledí  (slov.^  val.). 

Teduňa,  -ně,  kráva  toho  jména, 
barvy  ledové  (val.). 

ledvé  =  ledva :  Strachy  ledvé  do- 
běhla dom  (Vyhl.  II.  212). 

Tedvinka,  druh    fazoli  =  koníček 

(v.  t.). 

Tedy-  i  ledzi  ve  složeninách  =  leda, 
lec :  ledajaký,  ledykaj,  ledzikdo, 
fedzico  atd. 

regat   (regátka    i   legátko),    židle: 

12* 


180 


Legáte  mněle  v  lenochu  veřezávany 
srdečka  (Díal.  II.  57). 

LegerBi  trať  (Lačnov). 

Tegrací,  n.  =  lekrace. 

Féhafi  praes.  féžu  (val.)- 

Tehčo:  z  fehča,  lehčeji. 

Tehčiny,  pl.  f.  1.  plíce  (plúca  = 
všecky  droby  laš.):  Lehčiny  má 
to  prase  chycené  (Slav.  ČL.  X.  383). 
2.  játra,  ledviny  a  slezina:  Zažeh- 
návám  tč  (vřede)  ze  srdce,  z  plúc, 
lehčin  (Mor.  lid  208  val.).  3.  Na 
Horňácich  jsou  lehčiny  plíce  a  letné 
lehčiny  játra  (Dob.). 

Fehký  o  váze  i  tolik  co  lehko* 
myslný. 

rehkói    ého,  plíce  (slov.). 

rehnýi  jenom  ve  rčení:  Už  je  mu 
lehňéj  =  nemocnému  ulevilo  (val.). 

Tehotina,  darebnina :  Člověk  dá  za 
to  kus  peněz,  a  je  to  (látka)  leho- 
tina  (Vek.). 

rehutký  (laS.)  =  lehučký,  pří- 
jemné lehký. 

léchat,  uléchat  (o)  někoho,  utišiti, 
uchlácholiti:  plačícího  neb  ustra- 
šeného (Olom.). 

techtivý:  Janek  je  do  práce  le- 
chtivý z=z  nerad  pracuje. 

Lóchyi  na  Léchách,  paseky  (Vizo- 
vice). 

Tejai  -je,  Tejava^  liják. 

lejstříki  nejhustší  řitice(záp.  Mor.). 

Fejšai  -še,  olše  (horň.) :  Pásla  som 
ovce  pod  lejSú  (Suš.  543).  »01šovci«, 
dědínce  u  Březové,  Horňáci  říkají 
Lejšov. 

řekl  leknutí:  Z  toho  Teku  one- 
mocněl. 

Tekacíi  lekavý:  Sem  lekaci  (laš.). 

FekarovaCi  býti  lékařem,  léčiti 
(Dob.). 

Tekavec,  impatiens  noH  me  tan- 
gere  (bot.). 

reknica,  -ce  (=  letnica  v.  t.),  bílá 
sukně  na  léto  (val.) ;  na  Jicku  černá, 
dole  s  modrou  obrubou  ;  jinde 
i  jiných  barev:  Chodí  v  červenej  lek- 
nici  (Suš.  422). 

Teknúf  sa :  Nelekne  sa  (nebojí  sa) 
ani  sedláka  na  obilí  =:  má  tolik 
obilí  jako  sedlák. 

Fekvar,  povidla  (Podl.). 


iele,  ielete,  hle,  hleďte  (záp.  Mor.). 

Felíki  pletenec  ženských  vlasů,  cop 
(slov.,  val.,  han.) :  Nechaj  mně  lelíka 
(Suš.  442). 

Tem  =  jen  (horň.):  A  ten  její 
nájmiléjší  lem  sa  diví  (Bart.  II.  163). 
Keď  sa's  nevyspala,  teda  sa  lem 
vyspi  (Bart.  III.  375). 

róm,  houžev:  Plť  je  spata  březo- 
vými lémy  (val.). 

lemech,  lenoch  u  žídle  (Telč). 

Temůvka,  pantle  n.  šňůrka  na 
lemování  (val.). 

Fen  P.  Mariei  línaria  vulg.  (bot). 

reHi  lenej,  lenejk,  jen  (horň.).  Šak 
sem  si  já  nezpívala,  len  sem  si  na 
služku  lála  (Suš.  132).  Ráda  jedem 
s  vámi,  lenej  že  mňa  srdco  bolí  nad 
děťami  (Bart.  III.  17). 

Len6oV|  trať  (Blansko). 

Fenonai  kráva  »ptavastá«  do  bledá 
(val.). 

Tenovlčkyi  pl.  f.  linum  tenui- 
folium  (bot.). 

Tenovýi  lněný:  Ten  fěrtoSek  le- 
nový (Bart.  II.  30). 

Tenúchaf  sa,  -šu,  soukati  se  (val.). 

iép :  Přiskočí}  od  zadu  a  tép  ho  I  = 
udeřil  pohlavkem  (slov.,  val.). 

tepa  (fépka,  tépečka),  čepice  (val.). 

iepač,  -a,  plácačka  na  mouchy: 
Tak  muchy  biť  lepačeml  šak  z  inú 
prácu  ňa  néni   (Slav.  ČL.  XII.  421). 

tepačka  (ZI.)  =  }epač. 

Tepanec,  -nca,  věc  přilepená  (val.), 
tepanec,  -nca,  pohlavek  (val.). 

iepancovalf,  pohlavky  sázeti  (val.). 

Tepař,  -a.  Doposud,  zvláště  na 
Moravě,  vyskytuje  se  rodinné  jméno 
Lepař;  jest  to  jméno  po  řemesle, 
které  kdysi  bývalo  výnosné,  pokud 
totiž  ještě  sruby,  příbytky,  chlévy 
a  stodoly  z  hlíny  lepili.  Lepařova 
práce  při  novém  stavení  byla :  všecko 
náležitě  rozměřiti,  >  valouny  <  čili 
> války*  na  lepení  připraviti,  a  to 
jednak  na  lepení  zdí,  jednak  na  le- 
pení >  po  valů «  nad  světnicí,  a  též  na 
omítání  budov  ze  dřeva  srubených. 
Bylo-li  stavení  srubeno  z  holých  dřev 
jen  z  kůry  oloupaných,  omítka  na 
hladkém  dřevě  těžko  by  se  byla 
držela;     protož    bylo    třeba    klády 


181 


> ježkovati',  t.  j.  zabíjeti  do  nich 
klíny,  aby  se  na  nich  omítka  držela 
(arch.  III.  63). 

iópati  -pu,  pohlavkovati. 

TepaveCi  -ca,  Tepavica,  svízel. 

repenlcai  -ce  1.  =  lepanec  (v.  t.). 
2.  podlaha  v  jizbě  ubitá  z  hlíny 
(val.). 

lepernicai  -ce:  Ta  je  vám  po 
mužských  jako  lepernica  (Žď&r). 

Tepišai  -še  1.  lepení,  2.  věc  ule- 
pená, 3.  lepič  (kdo  lepí)  (val.). 

Tepišovaf,  lepiti  (val). 

repivkai    iychnis    viscaria    (bot.}. 

řepka,  maz  knihařský  (val.). 

Lepká,  trať  (Blansko). 

tópka  (či  lebka?  srovn.  tebeA), 
horní  část  klobouka  (kromě  střechy) 
(Zl ). 

tepkaf,  vybíravě  jísti:  Enom  fepká 
(val.). 

Fepký  1.  I.  rozmarýn,  galium 
aparine  (bot.),  2.  >  Peníze  sú  lepké «, 
snadno  se  přilepí  na  cizí  ruku  a 
ukradou  (Zl.). 

lepna,  silenka  lepívá  (Kunštát). 

Fepnlca,  -ce,  krabice  z  březové 
kfiry  na  véjice  pomazané  lepem 
(val.). 

repnisko  =  lepnica  (Zl.). 

lepnout  se,  slepovati  se:  Lepnó 
se  mo  peské,  jak  sleší  vo  gorale 
(Maš.). 

iepotaf  1.  }.  pyskama,  pohybovati 
(na  př.  při  modlitbě).  2.  tlachati  = 
Tapotať  (val ) 

iepucha(}epocha),  rozvařené  >suší«, 
sušené  ovoce  :  švestky,  křížaly, 
hrušky  a  zasmažené   (iaš.). 

iepýňaf,  ustavičně,  v  nečas  mluviti 
(val.). 

lerfán,  modřín  (Lerchenbaum)  Da- 
čice. 

les  1.  lešení  v  hody  pro  muzi- 
kanty venku  postavené  a  chvojím 
ovinuté  (Mor.  lid  66).  2.  dřevo :  Sed- 
láci  měli  les  k  šibenici  svésti  (arch. 
II.  5). 

rósa,  -se,  1.  košatina  upletená  z  lís- 
kových pruttt  na  sušení  ovoce  v  su- 
šíme. 2.  V  některých  osadách  mívají 
kromě  dveří  sinových  ještě  nízkou 
branku  před  nimi,   aby   se  síň  drů- 


beži mohla  uzavříti  a  přece  světlo 
do  ní  vnikalo.  Takové  bránce  říká 
se  lesa,  protože  je  zrobena  z  prutů 
lískových:  Otvírajte,  mamko,  lesu 
(Bart.  III.  27). 

lesačka  :  Hajná  hubovala,  že  dělá 
muž  z  děvčete  lesačku  —  která  by 
ráda  v  lese  stále  pobývala  (Pittn. 
VI.  XVIII.  515). 

rósek,  pták   ruticilla  phoenicurus. 

réskovňák,  houba  boletus  scaber. 

Fesovisko,  na  orné  pole  vydělaný 
les  (Lor.). 

Test!  (slov.,  Vsacko,  Klob.  val), 
tesci{\íovň,),  /J?ié5¥  (Karlovice,  Rožnov), 
í^si   (Kelč),    Teči  (Mořkov)  =  jestli. 

Teš,  -u,  m.,  koks  (Opav.'. 
róščí,  lískoví  (val.). 
Feščica,  lis  na  tvaroh  (Iaš.). 

Lóščky,  pl.  f.,  trať  (Vizovice). 

lesí,  n.,  lišej  (han.). 

Feškotaf,  drkotati:  Tak  ho  zima 
udrtita,  až  mu  zubami  féškotato 
(Kda  II.  252) 

Tejmo,  ve  spojení:  Feje  lejmem  = 
prší  velice  (val.). 

rét  se  (často  bez  zvratného),  téci : 
Lejó  se  mně  v  oči  sloze  (Suš.  58). 
Krev  sa  léje  kofajama  (Suš.  124). 
Z  mojich  černých  oči  stuze  Teju  (Suš. 
782).  Z  vočí  mně  sloze  lijó  (Suš. 
575).  Z  vašeho  synáčka  nevinná  krev 
léje  (Suš.  98).  Hněď  bystrá  vodička 
z  Dunaja  léta  (Suš.   193). 

Fetét  1.  Zlá  novina  letí  (pták  ji 
přináší)  Suš.  197.  2.  běžeti:  Letí  jak 
drak.  Kde  fetíš?  Neleť  tak,  di  po- 
mátni 3.  padati:  Daj  pozor,  ať  ne- 
zfetíšl  Zleťét  z  jabloně.  List  letí  ze 
stromu.  Stodota  mu  letí.  Chléva 
fetíja.  Mi  letí  dvě  kopy  po  měřici 
(vypadá,  t  j.  dvě  kopy  po  měřici  se 
mi  urodilo).  Na  nás  letí  na  každého 
dvě  hrušky  (při  dělení).  50  zl.  dhihu 
fetí  na  něho  (připadá).  Nevím  jak 
vyFetím  (vypadnu).  Ščasně  sem  vy- 
Feřéí.  Po  čem  letí  kopa  vajec  (^zač 
přijde «)?  Zl. 

řeterňa  =  Taterňa,  lucerna  (Iaš.): 
Pojčej  mi  feterně  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
563). 

létharka:  na  létharko   (létharske) 


182 


jet,     na    koních,    na    př.    mládenci 
o  svatbě  (Jevíčko). 

Fetinai  větve  listnatých  stromů 
lesních  v  létě  nasekané  a  za  zimní 
píci  ovcím  a  kozám  usušené  (val.): 
lehký  jak  letina.  Má  sukničku  jak 
fetina. 

Fotko,  dim.  léto:  Vandruj,  ženko, 
létko,  dvě  (Suš.  503). 

retnf  1.  Má  te  konické  letni;  do 
řepě  se  ani  nehodijó  (han  )  =  slabé ; 
srovn.  letní  šaty  =  tenké.  2.  fetňo 
(=  letňá)  voda  =  vlažná,  teplá  (Lor.), 
op.  žimna  voda  =  studená  =  letná 
voda  (Spytinov).  3.  =  letitý.  4.  Roby 
byly  už  po  letňu  obfečené  =  jako 
v  létě,  po  lehku  (Slav.  ČL.  X.  134). 
Nekeří  ešče  po  Tetňu  chodili  (ib. 
XIII.  417). 

Tetnica,  -ce.  Sukně  za  stará  bý- 
valy bílé,  na  všední  den  z  hrubšího, 
na  neděli  z  tenšího  plátna,  a  sluly: 
fetnica,  Feknica,  kasanka  (val.),  fěr- 
toch (han.).  Obnošený  fěrtoch  dal 
se  do  barvy  na  modro  a  slul  lorec ; 
z  tenšího  plátna  vyleštěný  jmenoval 
se  skleňák,  liščák,  bliščák,  šusťák. 

Fetnina  =  Fetina  (v.  t.)  Dob. 

Feto:  Kdy  se  ženit  budeš?  Za  rok 
za  dvě  léta  Suš.  743.  (Toto  spojení 
je  stálé;  neříká  se  za  rok  za  dva 
a  p.)  Dcera  byla  již  v  letech  = 
dosti  stará,  vekcm  pokročilá  (Kda 
I.  40).  Mét  moje  Feta  (byl  tak  stár 
jako  já),  rhéí  tatíčkovy  Feta,  být 
v  mých  Fetech.  A  přece  se  mi  taky, 
ne  li  ty  parády,  aspoň  trochu  slušnýho 
šatstva  chcelo;  vždyť  mi  šlo  do 
let  =  dospívala  jsem  (Pittn.  VI. 
XVIII.  614). 

Fetojší  =  letošní  (Zl.). 

Fetojšek,  letošní  rok,  letos:  Slíbit 
mi  počkat  do  Fetojška.  Loni  byío 
víc  ovoca  proti  Fetojšku  (Zl.). 

Fetocha,  kdo  léče,  se  toulá  (laš.); 
i  příjmení. 

letopéř,  netopýr  (záp.  Mor). 

Fetorosti  ratolest  laš.  (vulgol). 

Fetovati  léto  tráviti :  Gdze  letujem, 
tam  zimiijem  (horň.)  ND.  72. 

Fetovisko,  chlév  a  koliba  na  vzdá- 
leném pastvisku,  na  němž  se  hovězí 


dobytek   pase    a  tam    po    celý    čas 
pastvy  ve  dne  v  noci  zůstává  (val.). 

Fetúnyi  pl.  m.:  Béha  na  Fetuny  = 
toulá  se  (laš.). 

letušek,  dobytče  toho  roku  ulíhlé 
(Žďár). 

Fetvinkai  větvička  (laš.). 

Fevča,  -če,  Ušeň    u    vozu   (horň.). 

levčit,  ulehčovati :  Levčel  jim 
nemoc  jak  mohl  (han.). 

Fevký  =  lehký :  Aj  Fevká  tvá  táska 
jako  peří  (Bart.  II.  643). 

levný  1.  laciný:  Kupit  to  za  Fevný 
peníz.  Je  to  Fevné,  ale  nic  po  tom. 
Ukúpít  sem  to  Fevně  (Zl.).  2.  Nastalo 
levnější,  totiž  mírnější  počasí  (R.  a 
Ž.  7).  Dnes  je  mu  levňéj  (nemoc- 
nému ulehčilo). 

Fezáček,  pták  certhia  familiaris 
(val.). 

lezavka,  pták  sitta  europaea  (Jim- 
ramov). 

Fózt,  iter.  tozit  (slov.,  val),  taziť 
(Příborsko,  Frýdecko)  Na  Opavsku 
dur.  Fezť  je  též  za  iterativum  Qako 
v  češtině),  jinde  se  jinak  vyjadřuje: 
špFhať  po  stromoch  (Ostravsko).  Na 
Hrozenkovsku  neznají  slovesa  léztiy 
praví  se  tam:  vejc  do  zahrady  (ve- 
jíti ,  vyndzi  na  hrušku  (vyjdi),  choj 
(jdi),  naber  (natrhej)  čerešní,  chodzic 
po  stromoch  (tozit):  Leze  jak  mucha 
z  pomyjí.  Dybys  ty  chmeřu  po  plo- 
tach  nelez  (Suš.  300).  Co  sem  v  mladi 
činil,  na  oči  mi  leze  (Suš.  10).  Leze 
mi  za  pahnozty  (zima  za  nehty). 
Zemáky  už  Fezů  (ze  země).  Tak  ně 
zuby  na  vrch  Fezů!  (když  kdo  mluví 
o  něčem  kyselém).  Snih  slézá,  už 
slezl.  Vtasy  mu  Fezů,  už  mu  všecky 
vtasy  sFezty,  má  htavu  obFeztú  (ple- 
šatou). Jak  začala  fabrika,  lezla  služba 
každej  rok  vejš  a  vejš  (plat  byl  větší 
a  větší)  dok.  158.  Co  mi  Fezeš  do 
svědomí?  (saháš). 

Fež,  než  (val.,  horň.):  Radši  bych 
umřela,  lež  bych  sa  vydala  (Suš.  94). 
Není  péro,  lež  věnec  (Suš.  22).  A  lež 
sa  utopit,  na  Boha  zavotat  (Bart. 
III.  13). 

Fežačky,  ležmo  (jako  seďačky, 
stojačky). 

ležák,  slimák  (Brň.). 


183 


reiato :  Prodat  obifé  na  ležato  = 
posečené  (val.). 

Feiet:  Jak  sa  ti  leží  na  téj  tavce? 
Syn  leží  v  smrtelnéj  nemoci  (Suš.  6). 
Tobě,  milá,  tobě  to  stavení  nové,  co 
v  něm  leží  stojí,  všecko  bude  tvoje 
(Suš.   155). 

režísko,  pelech  zaječí:  zastřelit 
zajíca  na  Težisku  (val ). 

ležmo :  Zabit  zajíca  na  Težmě  (op. 
na  stojmě).  Obili  rostě  na  fežmě  bai 
na  stojmě  (laš.).  Leží  fežmem  (o  těžce 
nemocném)   (val.). 

iežka,  lžíce:  Hotujcě  ležky  (Suš. 
464). 

Lhota,  trať  (Chvalkovice). 

Iii  částice  tázací,  nevypouštívá  se 
v  řeči  lidové  tak  často  jako  v  jazyce 
spisovném :  Skoro  li  se  vypravíš  ř 
Hodně-li  ste  vzali?  Je-li  váš  mostek 
tvrdý?  Dáte-U  nám  přes  něj  jeti? 
(Suš.  730.)  W,ji. 

libórek,  kdo  ve  žně  na  poli  pro- 
stírá povřísla  (Kojetsko). 

libotat  sa,  llgotat  sa,  -cu,  třepe- 
tetati,  třpytiti  se:  Liboce  se,  liboce 
zelený  lísteček  na  buče  (Suš.  280). 
Jedů  chtapci  jedu,  uherskú  silnicú, 
až  sa  jim  tak  šabTenky  na  bokoch 
libocú  (Bart.  II.  368). 

libovnica,  -ce,  milovnice:  Sestra 
je  libovnice  poutí  (Kda  II.  146). 

libuša,  še,  kráva  toho  jména, 
pěkná,  která  se  všem  líbí  (val). 

libý:  Vytáhněte  rybu  mému  srdcu 
hbú  (var.  milou)  Suš.   187. 

Ifcat,  líceti,  strážiti  na  ptáky:  Bu- 
deš-li  ješče  lítati,  budu  na  tebe 
lícati ;  nalícám  na  tě  žitné  klas  (Suš. 
250) 

lící,  živý  plot  (dol.)  =  cedron. 

iícnatý,  hladký,  úhledný  =:  lícný. 

lícní,  co  jest  na  líc:  strana  lícní 
(u  šatu,  bankovky  a  p.)    op.   rubní. 

lícný,  úhledný,  pěkný. 

Ilčak,  hrnec  s  vápnem  na  líčení 
<bílení) :  Má  boty  jak  ličáky,  baňaté, 
neforemné  (Kt.  Dod.  I.). 

ličlf,  počítati  (laš.):  Pan  stoji  na 
moscě,  přeličuje  ovce  (Suš.  133). 

llĎlt,  bíliti  (v.  t.). 

líčíf  sa  na  něco,  někam,  stro- 
jiti se. 


líčka,  líčení  (bílení)  domu. 

lidenec,  -nca,  odrtida  hrachu; 
zrno  má  šedé,  hořké,  kvete  červeným. 
Nalézá  se  v  bílém  hraše  a  vybírá  se 
pro  hořkost  (Tišnovsko). 

lidi  ve  smyslu  českého  »lidičky«, 
sice  lidé:  Lidi,  tam  byto  dobře! 
Lidi  ztatí,  byta  vám  to  mela  I 

lldkovó  (rudkové)  =  lidi :  To  vám 
byta,  lidkové,  hiůza  (Vah.). 

lidský  1.  co  náleží  lidu:  Ty  veliké 
kusy  poIa  sú  panské,  tam  ten  kus 
je  farský,  a  ty  mate  kúsky  sú  lidské. 

2.  Ty  se's  nalokal  venku  lidského 
vzduchu  a  včil  myslíš,  že  tu  mám 
člověka,  t.  j.  vzduchu,  v  němž  žijí 
lidé,   jímž    oddychují    (Kda  I.  208). 

3.  Už  bys  aspoň  pro  hanbu  lidskú 
teho  moh  nechať,  dyž  už  sa  Boha 
nebojíš  (val.),  t.  j.  mohl  by  se's  sty- 
děti lidí.  Nelež  tu  na  hanbu  lidskou 
=  lidem  (fig.  37).  Srovn.  biblické 
»pro  strach  židovský «.  4.  cizí,  ne- 
svůj :  já  mám  pivo  lidský,  já  ho  piju 
dycky,  a  jak  se  ho  napiju,  pěkné 
poděkuju  (Bart.  III.  788). 

liduša,  -še,  kráva  toho  jména, 
bledé  barvy  (val.). 

líduška,  kostka  číslovaná  od 
1 — 6.  Na  lidušku,  zvláštní  hra  ha- 
zafdni 

llduškář,  -a  1.  chodíval  s  liduškou 
po  trzích  a  poutích.  2.  člověk  zištný, 
taškář. 

ligavý :  ligavé  rohy  (dobytka  hově- 
zího) =  do  zadu  obrácené  jak 
u  srny  (horň). 

llgotat  (se)  =  libotat  (v.  t):  Li- 
gotaty  hvězdičky  (Bart.  III.  712). 

Ilguša,  >še, kráva  toho  jména(Dob.). 

líha,  znamení  hraničně,  vřezané 
do  stromu  hraničného,  který  slul 
proto  lizovaný  (arch.  I.  52). 

Ilhavka,  trouba  n.  píšťala  po- 
nocného  (slez.)  Kt.  Dod.  I. 

lícha  v.  lichovat. 

Ucha:  Belo  pět  párů,  jeden  mlá- 
denec zvostal  licho  (Maš.)  =  lichém, 
béz  parnice  (družičky). 

líchnf:  holub,  sám,  bez  holubice 
(záp.  Mor.). 

lichota  1.  By  tě  lichota  vzata  1 
(laš.,  euf.  čert).  2.  zlý  člověk. 


184 


Uchovat  na  západní  Moravě  zna- 
mená označiti  si  kus  pole  slámkami 
nebo  větvičkami,  kolik  se  ho  jedním 
hozením  semene  posíje  (obyčejně 
čtyři  kroky  zšíří);  Ucha  je  takový 
kus  pole.  Jinde  znamená  lícha  2.  kus 
pole  z  lesa  vzdělaný  (Ivančicko) 
3.  úzký  záhon  kraj  pole  při  cestě 
(Zábřežsko:  na  Kyjovsku  tomu  říkají 
sádek)\  4.  díl  lesa  obecního,  jímž  se 
»vobsedlí<  každoročně  na  kácení 
podělují  (Brň ),  5.  jméno  tratí  (Brft.V 

llchvai  dobytek  hovězí  (horň.), 
hovězí  i  ovčí  (Klobucko  a  Hru- 
movsko). 

Ilchvai  -ate,  mladé  dobytče  ho- 
vězí (horft.)* 

llchÝacf  trhl  dobytčí. 

lichý  1.  snop,  ořech  =  zbývající 
nad  kopu,  nůž  nad  tucet  atd.  (Zl.). 
2.  vetchý  =  šat,  látka  (laS.)- 

lijan:  Sekej,  synko,  sekej  lijan 
svěj  panence  na  povijan  (Suš.  554)  (ř). 

lijaneCi  -nca  =  lívanec,  litý 
vdolek  (již.  Mor.). 

iireckýy  euf.  čert:  Ba  lifeckéhol 
(Mor.  lid   103.) 

liluška  1.  kachna,  od  zvuku  lili, 
jímž  se  přivolává.  2.  pták  anthus. 

limba,  lípa  (Lindě)  (sev.  Mor.): 
Stojí  limba,  stojí  listu  širokého  (Sjuš. 
161).  Pod  tó  zeleno  limbo,  tam  se 
děvčátka  zendó  (Suš.  758).) 

Ilmónka  =  císařská,  druh  hrušek. 

lÍHi  -u,  hadí,  kůže  s  hada  slezlá, 
dobrá  na  nakuřování  od  nátchy  (ZL). 

lina,  láno  (val.). 

If ňat  i  iýňat,  pouštěti  srst :  Kráva, 
pes  líná. 

linda,  topol  vlašský. 

Ilnduša,  kráva  toho  jména,  barvy 
kmene  lindového  (val.). 

linduška,  pták  anthus. 

línek,  rak  s  novým  pancířem 
(Brň.). 

Hnit  se  =  líftat  (v.  t);  i  rak  se 
líní,  dostává  nový  pancíř  (Brň.). 

Lipar,  příjmení. 

Ilpatý:  Lipo,  lipo  lipatá  (Suš.  472). 

lipí,  coll,  mlází  lipové. 

liplna  1.  =  lipa:  Stoji  lipina,  pod 
lipinu  děvčina  (Suš.  202).  2.  lipové 
větvičky:     Nasekat    sem    lipiny    do 


šatka  bílého  (Bart.  II.  211).  3.  U- 
pový  báj  (val.). 

Ilpinka,  druh  hrušek. 

lipka,  druh  révy,  někde  réziink, 
jinde  lampart  (v.  t.)  zvané. 

iipovák  =  podlipník,  hřib  ro- 
stoucí pod  lipou. 

Lipovica,  -ce,  trať  (slez.). 

lipský  šátek,  velký  červený,  zvaný 
také  tureckým. 

lipůvka  1.  druh  jablek,  2.  houba 
agaricus  prunulus 

llrýkaf,  zpívati:  Dybych  měla  hlas, 
to  bych  vám  zalirýkata!  (val) 

lísa,  branka  sbitá  z  latí  (záp.  Mor.) 
v.  lesa. 

lísek,  drobná  muška,  co  požírá 
chmelový  list. 

lisk,  liskanec,  poliček  (laš.). 

iiskačka,  palestra,  kterou  se  míČ 
•  liská*   (Podl.). 

liskaná,  -ně  =  Iiskačka. 

liskanec,  poliček. 

liskat  (liščit,  lisknút)  1.  poličko- 
váti :  naliskat,  vyliskat  někomu,  zliskat 
někoho.  2.  bíti  v  míč  liskačkou  (pa- 
lestrou).  3.  So  vod  blata  celé  za- 
lískané  =  zastříkaný  (Maš.). 

list  1.  coll.  =  listí:  Byli  sme  na 
listě  v  lesi.  Naši  hrabu  list  (Zl.).  A  ta 
voda  není  čistá,  napršalo  do  ní  lista 
(Suš.  3).  2.  Stromek  na  třetím  listé  už 
měl  ovoce  =  třetí  rok  po  nasazení 
nebo  naštěpování  (ZL).  Můj  vinohrad 
má  teprú  třetí  list  (=  třetí  rok,  co 
byl  založen) ;  na  pátém,  šestém  listě 
už  hodně  rodí  (slov.).  3.  Já  tobě 
složím  sv&j  list  doktorský  =  diplom 
(Kda  II.  101).  4.  Daj  mi  lístek  sla- 
nin =  tenký  kousek. 

jístnačka  1.  hieracium  boreale 
(bot.).  2.  plachta  na  list. 

Jistník,  kryté  místo  u  chalupy,  kde 
se  chová  lesní  list  na  stelivo    (val.) 

listopad,  padání  listu:  Ach  prší, 
prší  listopad  (Bart.  III.  407). 

liša,  še,  plamen  vzhůru  vyšlehu- 
jící:  Jak  tá  liša  Učí!  Hořelo  to  lišú. 
Od  stodoly  chytla  se  ai  lipa  a  ho- 
řela lišú  (Zl.). 

jiščák,  v.  letnica. 

Liščárňa,  trať  (Lor.). 

liščí :  L.  hory,  vinohrad  (Bzenec), 


185 


1.  jabko,    physalis    (bot.),     1.    ocas, 
echium  vulg.  (bot.). 

LiščicOi  pl.  f.,  trať  (Vránová). 
liščistýi  červený  jako  liška  (val.). 
líákai  malá  liša,  plamének  (Btcha). 
líškaňai  ovce  toho  jména,   kolem 
očí  liščistá  (val.). 

liškárňa,  bouda,  z  niž  lišky  střílejí 

(val). 

Lišky,  les  (Kelč). 

lištva,  šrák,  mísník,  police. 

lištvícei  pl.  f ,  přičesnuté  ženské 
vlasy  z  pod  šátku  vyhlédající. 

litka,  litkup,  pitka  při  prodeji: 
Pili  na  to  už  litku,  a  potom  kde 
nic  tu  nic. 

lítO|  komp.  lítější,  sup.  nejlítější: 
To  je  mně  nejlítější  (Suš.  578). 

litopéř,  netopýr  (hor.). 

lítostivý:  To  ditě  je  velice  líto- 
stivé (wehleidig)  slov.,  val. 

Lítová  =  Litovel;  adj.  litovský: 
Najvěc  sa  prodávaly  babůvky  li- 
tovské  (Slav.  ČL.  XIII.  417). 

litovaf:  Dy  ci  budze  mama  laci, 
přidz  se  ke  mně  litovaci  =  abych  tě 
politoval  (Suš.  324). 

lítvín,  druh  bramborů,  mají  pro- 
středek děravý. 

lívička,  pták  sylvia  hortensis 
(horň.). 

livurkai  husa,  od  zvuku  livu,  livu ! 
jímž  se  přivolává  (laš.). 

lizačka  1.  břečka  povidlová  (slov.). 

2.  míchanina   otrub   se    solí,  jež  se 
dává  lízati  kravám  (záp.  Mor.). 

iízáki  prst  ukazováček,  že  se  jím 
líže  (laš.). 

lizaňai  -ně,  palestra,  kterou  se 
míč  >lizne*  =  liskaná  (v.  t.). 

lízaneCi  -ca  1.  značka  líznutím 
způsobená,  2.  pohlavek  (srovn.  liznút) 
laš. 

lizitací,  n.  =  licitace. 

lizna,  modřina  po  ráně,   v.  tyzna. 

lízna,  lenošná  parádnice. 

liznút,  udeřiti:  Tak  tě  líznul 
Lizni  hol  Liznu)  ho  tři  rázy  po- 
hlávkami  (Vyhl.  VI.  XIX.  1117). 

iizícnúf,  rázně  udeřiti  (val). 

lizonif  sa,  ulizovati  se,  Škeřiti  se. 

lízuFa,  -le,  kráva,  která  ráda  líže. 

ližíca,  -ce  =  lžíce    (vých.   Mor.). 


iiiiónfk,  podlouhlý,  úzký  košík 
na  ližice,  nože  a  vidličky. 

Ilžnfk  čili  postíhař^  zřízenec,  který 
po  lihách  do  sklepa  spouští  sudy ; 
jinde  mu  říkají  z  německá  šrotýř 
(arch.  III.  96). 

Tnut:  K  tomu  zasetému  fnů  slépky, 
že  nelza  ubránit  =  ženou  se  po  za- 
setém (Vych.). 

iobas,  trhan  (val.,  laš.). 

Foč  (pol.  lač),  líti  (Lor.). 

toč  (pol.  lajač),  láti  (Lor.). 

iocuga,  nechutný  nápoj,  brynda 
(Frenštát). 

tocún,  tulák  (laš.). 

ioďan  chleba  ==  kus  chleba 
(Olom.). 

todí,  n.,  loď:  Jaborové  lodí,  klen- 
cové veselko  (Suš.  241). 

iogaň,  výrostek,  hoch  (Vek.). 

iogaf,  lokati  (val.). 

togda,  míč  (val.)  ND.  177. 

iohnit,  píti  (potupně)  Kunštát. 

loch  1.  ležisko  zaječí,  2.  sklípek 
na  brambory,  3.  (=  lok)  doušek, 
hlt:  Víc  nesmíš  vypit  než  dva  lochy 
(Kunštát). 

iochat,  píti  velikými  doušky 
(Kunštát).  Voják  chyťaci  putnu 
z  vodu,  tak  z  ní  lochát.  (Slav.  ČL. 
XI.  380). 

iochtuša  =  loktuše  (val.,  laš.): 
Přikryj  iha  tú  bitů  íochtušú  (Suá. 
453). 

Lcchtuše,  pl.  f.,  vinohrad  (Ar- 
chlebov). 

rejdy,  pl.  m  ,  krh,  das  Triefen  der 
Augen. 

lojdavec,  -vca,  lojdavý,  kdo  má 
lojdy  (dok.  230). 

lokáč,  -a,  louže,  Locke   (Dačice). 

Fokajka,  lokálka,  místní  dráha. 

iokeš,  -kša  1.  koláč  z  chlebové 
mouky  (val.,  horň.),  2.  placek  bram- 
borový na  způsob  omeletty,  posypaný 
makem  (Podl.). 

Lokóték,  trať  (Bořitov). 

tokmes,  výrostek  (laš.)  =  ohnaš 
(v.  t). 

tokýš,  -a,  nudle  (val.). 

rolek,  atropa  belladonna  (bot.). 

tom,  lomoz,  veliký  křik,  sváda: 
U  Trčaíků  býí  co  chvíla  tom  (Slav. 


186 


ČL.  XII.  131).  Néni  teho  domu,  co 
by  v  něm  nebyío  tomu  (Vek). 

iomázgaf,  tropiti  tom  (val). 

iomcíř,  urvalec  (val,  laš.). 

iomcovat,  třásti:  Psina  (zimnice) 
člověkem  lomcuje  (Kda  II.  333), 

iomeníca,  -ce.  zděná  komora,  ke 
kuchyni  přistavěná,  o  jednom  patře, 
nazvaná  tak  proto,  že  jsouc  vyšší 
nežli  jizba,  pod  střechu  vyvýšena  je 
zdí  lomenou  (Zl). 

tomit  1.  Rukama  lomila  o  svého 
bratříčka  =  ruce  zalamovala  (Suš. 
98).  2.  hřmotně  křičeti:  Ten  tomíl 
Pořáď  se  s  ňů  íomí  (vých.  Mor.). 
Rozina  si  stěžovala,  jak  s  ňú  tatíček 
lomili  (Vlk  52). 

tomotit:  Opilci  v  hospodě  lomo- 
tíja  =  hulákají  (val). 

torhozg,  -u,  coll  oblom ky,  oblá- 
mané odpadky,  2.  prsť  (laš). 

tomozif  sa:  Lomozil  sa  chřástím 
=  drápal  se  (val). 

tomozovaf  sa,  dříti  se:  Nalo- 
mozovál  sa  dosť  (val ). 

iompetat  se,  třásti  se:  Pinkl  se 
rno  na  zádech  lompetá,  hází  se  mu 
(Maš.). 

tompitaf    sa,    nečinné    pocházeti 

(val). 

tona,  vlna  vody,  větru,  die  Welle 
(han.)  v.  lonit  se. 

toňajšf,  loňský:  Mám  zteba  strach 
jak  z  loňajšjeho  snahu  (Dob). 

lonek  =  zákolník  (v.  t.). 

Fonga,  Tongoš,  bidlo  přivázané 
s  boku  k  vozu  žebřinovému,  aby 
osoby  po  něm  pohodlněji  dostaly 
se  do  vozu  (v.  vůz  IV.). 

lonit  :=  lochat,  píti  velikými  dou- 
šky (Brň.). 

ionit  se  n.  ionovatět  se^  vlniti  se: 
Voda  se  loni,  lonovatí  (han.)  v.  lona. 

tonskOi  loňský  rok:  Do  loňska 
zme  ešče  jak  tak  vystačili.  Proti 
loňsku  je  obilí  letos  pěkné.  Před 
loňsky  bylo  lepší  (Zl). 

ionší,  loňský  (laš). 

Lopač,  potok  (Blansko). 

topačat  sa :  ptáci,  hůsata  sa  lopa- 
čajů,  dostávají  brky  na  lopatkách. 
Takovým  ptákům,  housatům  říká  se 
lopačata.     Mladí   ptáci  jsou   napřed 


holata,  potom  lopačata,  pak  opéřenci, 
posléze  vyvedenci,  když  se  z  hnízda 
> vyvedli*,  vyletěli  (Zl). 

iopačka  (=  slopačka),  nápoj  do- 
bytku: teplá  voda  s  otrubami  (laš.). 

iopař,  -a,  lopata  (val). 

topaf  =  slopati  (laš.). 

Lopata,  trať  (Počenice). 

topatka  1.  alisma  (bot.).  2.  Dalo 
mo  to  pod  lopatke,  napracoval,  na- 
nesl se  (Maš.). 

topún  1.  (lopuň  laš ,  lopoň  sev. 
Mor.),  lopucha  (lappa  tomentosa), 
2.   (-Ó-)   veliký    klobouk    (Tovačov). 

topúnkai  ovce  toho  jména,  má 
veliké  uši  (val). 

iopušica,  -ce,  tussilago  farfara 
(bot.)  val 

Loskot,  příjmení  (pol  ==  praskot). 

Losky,  jméno  tratí  v  různých 
končinách  =  malé  losy,  podíly. 

iosopěri  trigonometrické  znamení 
na  vrších  (horň.). 

ioubek  (-ó),  kadlub  na  mouku 
(han.) 

touĎník,  pták  emberiza  miliaria 
(Kelč). 

louhat  (-Ó-),  povykovati  (Jevíčko). 

louhot  (-Ó)  1.  náledí,  2.  okyďna 
stromech  (Zábřežsko). 

loupárka  (-ó-),  houba  suillus  an- 
nulatus  (Myslibořice). 

Loupeže,  trať  (Blansko). 

Lovcov,  trať  (Blansko). 

loviskOi  prohlubeň  v  rybníku,  do 
níž  se  při  lovení  ryby  stekou  (záp. 
Mor.). 

tovka  1.  záminka:  Lovku  si  hledať 
na  někoho,  záminku,  aby  mohl  ně- 
koho týrati:  Takových  lovek  si  na 
ženu  hledal  (Vlk  86).  Vy  dycky 
hledáte  jakúsi  lovku  (Slav.  ČL.  XIII. 
77).  2.  pifka,  záští  (val). 

Lozce,  pl.  f.,  Loze  (na  Lozách), 
jméno  tratí  v  různých  končinách 
(srb.  kmen  vinný). 

lozif,  iter.  slov.  lézti  (v.  t.):  Ty, 
bratříčku,  umíš  dobře  loziť,  vylez  na 
ten  strom  (Kda  I.  261).  Po  kolenách 
lozila  (Suš.  138).  2  choditi  (v  hrubší 
řeči):  Ten  sa  tam  k  ním  něco  na- 
ložil; myslel,  že  Bárku  dostane,  a 
žatým  odešel  utřa  nos  (Vah.). 


187 


toža,    -e,  f.  ^  lože    (laš.,    horň.). 

lože  sluje:  pohrádka,  pohradina 
(val.),  tožnica,  lůžko,  postel  a  má 
dvč  četa  (podl.  ohřebta),  v  hlavách 
a  v  nohách,  a  dvé  postrannice. 

iožíĎkOi  kravské  lože  po  oteleni: 
Táhne  se  to  (nějaká  látka)  jak  to- 
žíčko  (Zl.). 

iožif,  klásti:  Po  oboch  stranách 
chalupy  tožUy  sa  na  zimu  hrané 
drév  (Vlk  6). 

tožňačka,  typhus  (val.). 

iožnica,  ce  I.  lože  (val.):  V  kuté 
na  právo  stála  tožnica  (Vlk  7). 
2  =  stlánka,  plachta  na  pokryti 
slámy  v  loži  (záp.  Mor.). 

Fsknout  se,  lesknouti  se:  Byla 
by  se  skla  jak  dennice  jasná  (Suš. 
150). 

tub  1.  kolo  ze  štěpiny,  do  něhož 
se  vplétá  šito  nebo  řešeto,  2.  be 
zedný  kadlub,  který  se  zasazuje  do 
kotlá,  když  se  v  něm  vaří  povridla, 
3.  lýko.  Ve  význame  tom  zachovalo 
se  to  slovo  jako  archaismus,  jemuž 
se  nynf  nerozumí,  jen  ve  rčení 
•  chrápe  jak  by  tuby  dřet«  (srovn, 
rus.    tub   =    lýko,   stromová    kůra). 

rubaný,  líbaný,  slezský  tanec. 

rúbif  koho,  něco,  rád  míti,  milo- 
vati: Dávno  sem  já  mohta  mtadú 
ženu  býti,  keby  ťa  mé  srdco  prestato 
Fubiti  (Bart.  11.  186).  Zelá  on  ne- 
lúbí  =  nerad  jí.  Lúbí  víno  =  rád 
pije.  Něrúbim  hádek  (slov.,  val., 
horň.). 

Tubif  sa,  líbiti  se:  Lúbjá  sa  mi 
tvé  očenka  sivé  (Bart.  III.  414). 

Tubivý,  libový:  maso. 

rubný,  milý,  hezký,  chutný  (Vek). 

Tubošky:  Kedz  je  jim  to  na  Tu- 
boškách  sem  behac,  něch  behajú  = 
když  se  jim  to  líbí  (Dol.). 

tubovica,  -ce,  míra  na  obilí  (han.). 

Tubušai  -še,  kráva  toho  jména, 
která  se  líbí  (val.). 

tuĎivo  1.  louč,  smolnička,  2.  noční 
knůtky  (Opav.}. 

tudíca,  -ce,  udice  (laš.). 

túdit,  vábiti:  Hanička  si  moc  ga- 
Fánů  túdí  (Bart.  III.  518). 

rucTkoyó,  lidičky,   milí  braši:    No, 


luďkové,   já  vás  nutiť  nemohu  (Kda 
I.  264). 

Tudno:  Je  ta  hospoda  stranu 
v  Teše,  ale  v  Tetě  byva  tam  ludno 
=  bývá  tam  mnoho  »ruda«,  hlučno 
(laš.). 

ludný  (-0-),  kloudný  (iron.):  To 
jož  bode  lodny,  na  pr.  jídlo,  když 
dlouho  stoji  (Olom.). 

Fudský  1.  Majetek  je  buď  svůj, 
buď  fudský  (jiných  sousedů),  buď 
panský  (velkostatku):  Pase  na  fud- 
ském,  ne  na  svém.  To  je  ludské 
=  cizí  (val.)  2.  ludský  čtověk,  svě- 
tem prošlý,  zvláště  >svinkar«,  co 
vede  obchod  s  prasaty  (laš.)  Srovn. 
lidský. 

Tudzí  květ,  tussilago  farfara  (horň.). 

tuh  jako  jméno  obecné  vymizelo 
z  řeči  lidu,  ale  jako  jméno  polnosti 
nalézá  se  zde  onde. 

Tucha,  špatný  nápoj,  brynda  (laš.), 
řídká   polévka  (val.)  =.  Túra    (v.  t.). 

Túchaf  vodu,  plnou  hubou  lokati, 
nalúchaný  kůň  (Val.  Klob.). 

tukavý,  tuční:  t.  kvítí  (val). 

Lukniška,  trať  (Dob.). 

iuknOi  polní  česnek  (horň). 

iúkof,  -ě,  f.,  dřevo  na  způsob 
čtvrtměsíce  vykrouhlené ;  loukotě 
dřevěnými  hřeby  spojeny  jsouce,  činí 
okruh  kola  (v.  vůz  I.  II.  5). 

tukša,  -še,  nudle:  Mama  vaří  lukše 
(Suš.  508).    Také   na  Přer.  (Btcha). 

Furáki  atropa  bell.  (val.). 

ruTafi  píti;  onom.  pův.  píti  z  lahve: 
Veť  on  aj  hodné  Tufá  (Slav.  ČL. 
XII.  44). 

Lulč,  m.  do  Lulča. 

Turek,  atropa  bell.,  Mčí  coll.  (val.). 

rurkyňa,  ženská  s  vřískavým  hlasem 
(Frenštát). 

TuTotafi  bublati:  Voda  v  potoce 
lulotá  (val.). 

Tumpa,  ženský  lump. 

tuň,  loni  (han.). 

Tundač,  žvaniti  (Lor.). 

lundačkai  zdlouhavá  chůze,  toulka: 
Myslíš  jen  na  besedy  a  lundačky 
(Žď  obr.  115). 

Tundák  (Tundat,  fundata),  kdo  se 
Fundá,  tulák  (Zl.). 

Tundat  se,   toulati   se:    Cetý  deň 


188 


se  kdesi  lundze  (ZI.).  Lundali  se 
s  místa  na  místo  (dok.  157). 

lunt,  1.  ('0-)  kus:  chleba,  masa 
(Jevíčko),  2.  šat:  Nemá  na  sobě 
kusá  Tunta  (slov.).  Němá  luntuv  (laš.). 

tup :  Tá  tup  to  ze  stota  (=  vzala). 
Dvacet  měřic  žita  tup  na  vůz,  odjeď 
dáf  (=  hodil  a  odjel)  slov.,  val. 

iupák,  lijavec  (val;  srovn.  prší 
tak  tupoce),  2.  =  šupák,  brambor 
v  šupce  uvařený  (laš.). 

lupat  (-0-)  prstama,  luskati  (Maš.). 

tupaf  88  v  jídle,  rýpati,  s  nechutí 
se  přehrabávati  a  jen  nejlepší  sousta 
vybírati  (val). 

iúpaf  1.  zemáky  vařené  ze  šupky, 
2.  ořechy  =  louskati. 

tupet,  zhusta  a  hlučně  pršeti:  Ale 
tam  tupí!  (v.  tupotat). 

tupina,  něco  odloupnutého,  lu- 
piny. 1.  šupky  se  zemákí^  sloupané 
(val),  2.  šupiny  rybí,  3.  šupiny  ve 
vlasích. 

íůplf:  Vyíúpili  mu  =  vybili,  (val). 

tupnut,  udeřiti,  píchnouti:  Čili  ťa 
včelička  tupta  ve  včelínku  z  rána 
(Bart.  III.  293). 

tupotat,  klepati,  tlouci:  Tam  cosi 
lupoce,  červená  žunečka  na  buče 
(Suš.  370).  Prší,  tak  tupoce. 

Túra,  brynda  (káva):  Daj  trochu 
tej  lurky  (Jicko,  laš.)  =  lucha  (v.  t). 

tuska  1.  Lusky  má  hrách,  >dyž 
už  je  tam  zrno,  dokuď  je  to  tenký 
bez  zrna,  říká  se  ternu  dlaščky*  (Zá- 
břežsko).  2.  trudovačka  (v.  t.). 

tuskáč,  a  1.  nůž  zavěrák,  když  se 
zavírá,  luskne  (Df.).  2.  polní  mák  (Zl). 

tuskačka  1.  dětská  hračka  z  oře- 
chové slupky,  kolíčku  a  niti,  2.  brouk 
kovářík  (Dob.),  3.  truskavec  (tvrdá 
jahoda,  na  mezích  rostoucí). 

tuskavka,  brouk  kovářík ;  položí-li 
se  na  dlani  naznak,  luskne  sebou  a 
převrátí  se  (ND.  49). 

luskovina,  laskominy  (Zábřežsko). 

tušĎlnec,  rhinantus  (bot.). 

tušĎlf,  lusknout:  Týden  přeleťéí, 
jak  by  prstama  luščít  (Slav.  ČL.  X. 
300). 

Fušňa,  -šně,  lišen,  bidélce  při  kole 
v  nápravě  upevněné,  na  němž  leží 
ebřina  (v.  vůz  I.  3). 


rúSňaf,  slíditi,  hledati:  Nalúšňám 
něčeho  kozi  (val).  Lúšňá  po  za- 
hradách. Adam  Túšňát  po  ráji  a  had 
mu  svédt  ženu  (Df.). 

Túšňaf  sa,  choditi  sem  tam  (val). 

Fušnisko  1.  dřevěná  část  lušně 
o  sobě  (v.  vůz  V.).  2.  klobúky  s  luš- 
niskama:  lušniska  starodávných  klo- 
bouků byla  tři  tenká  dřívka,  která 
chránila  širokou  střechu,  aby  pů- 
vodního tvaru  nepozbyla.  Bez  lušnisk 
byl  by  klobouk  »klapúchej<  jako 
tyrolský  (dok.  82). 

Tutky,  lehké  nebo  staré  kalhoty 
odřené  (Slav.  ČL.  X.  378). 

rútoba,  lítost:  Býl  jak  otrúcený 
(otrávený)   od  téj    Fútoby   (Vlk  24V 

Futobif  sa,  lítostiti :  Co  by  sa  s 
tak  rútobira!  (Vlk  108.) 

Tutomérka,  druh  jablek,  původem 
z  Litoměřic ;  jméno  asi  hodně  staré, 
pochodící  z  té  doby,  kdy  Litoměřice 
byly  ještě  Lutoměřicemi  a  českými. 

lutrejch  =  utrejch  (Krásná,  Maš.). 

Tuty,  pl.  f.,  plátěné,  široké  gatě 
(slov.). 

tůiký  =  úzký  (Jicko). 

tužerňa,  -ně,  louže  (val). 

tužica,  -ce,  lžíce  (laš.). 

tuilčka,  lžička. 

tužovlca,  -ce,  voda  z  louže  (vých. 
Mor.):  Donesla  mu  lužovice  (Suš. 
168;   var.  z  luze  vody  mu  nabrala). 

túžovka  =  tužovica  (Btcha). 

tybnúf  =  tupnúť,  uhoditi  (val). 

tybotaf:  Čtveráctví  mu  tybotato 
v  očoch  =  jiskřilo.  Hvězdičky  ty- 
boců,  dyž  je  mráz  (Vlk  26).  Srovn. 
libotat  se. 

tyčák,  lýčený  provaz. 

ly čeňka  (e)  =  tyčák  (Zábřežsko). 

tyčný,  tuhý,  záh  =  chléb,  maso 
(laš). 

tyga  n.  tygaňa,  kráva,  jež  má 
rohy  v  zad  obrácené  (val,  horň.). 

tygaf,  polykati,  hltavě  píti:  Ně- 
tygaj  takl  (laš.) 

tygo,  sivastý  vůl  (horň.). 

tyk,  hlt:  Dva  lýky.  Ten  má  velke 
tyky!  (laš.) 

tyknúf,  polknouti:  To  muši  tyknuť 
(laš.). 

tykovltý  =  tyčný  (v.  t.}. 


189 


typač,  -a  1.  široký,  čtverhranný 
obojek  slovenské  haleny,  2.  Valašky 
nosí  střevfce  s  typačem,  soukenným 
jazykem,  jimž    se  rozporek    zakryje. 

týpaf  sa  1.  pabrati  se  v  jídle:  Enem 
sa  v  tem  type  (človék,  dobytče), 
2.  dotýpať  na  koho  =:  dosýpati,  do- 
tírati (val.)  v.  {upať  sa. 

tysa,  lysina. 

tysák|  fazole  červená  n.  černá 
s  bílými  lyskami  (ND.  181). 

tysaňa,  -né,  kráva  toho  jména, 
červená  s  bílou  lyskou  na  čele  (val). 

tysena  :=  tysaňa. 

Lysiny,  pl.  f.,  vinohrad  (Syrovín). 

tysistý,  lysý  (val). 

tyskaňa,  -ně,  ovce  s  lyskou  (val.). 

tyskovatéti  dostávati  lysky:   Dyž 


začnu  ňaté  lyskovatět,  zemáky  se 
kazíja  (Zl.). 

4ysoň,  -a  (íyso,  tysko,  tyša,  íysoš), 
vůl  červený  s  bílou  lyskou  na  čele. 

♦ýstko  =  lýtko  (val.). 

fýtkoviC6|  pl.  f,  boty  s  vyleště- 
nými, tvrdými  holínkami. 

iyzif  sa,    smáti  se  pitomě   (val.). 

tyzna,  modřina :  Co  ghvífa  jí  vidět 
íyzny  na  hlavě  (Vlk  92).  Hanča 
ukazovata  tyzny  na  rukách  (Slav. 
ČL.  XII.  85). 

tyika,    Ižice,  I  žabí,  škeble  (laš.). 

iyžník,  koš  na  Ižice  (laš.)  =  li- 
žičník  (v.  t.):  V  lyžniku  su  chro- 
baky  (Suš.  535). 

tza,  slza  (laš.):  Kdy  kole  vas 
půjdu,  obleju  se   tzami    (Suš.    489). 


macat  =  makati  (val.,  laš.  i  poi.) : 
V  kapci  se  macá,  krejcara  nemá 
(Bart.  III.  544).  Co  vas  mace!  =  na- 
padá. 

macaf  se  s  něčím,  šukavě  praco- 
vati:   Dtuho  áe   s  tym  macali  (laš.). 

macavýi  šukavý,  lenivý  (laš.). 

macek  l.  kocour,  2.  špaček,  velký 
semel  (ND.  180).  3.  po  macku 
==  omatem,  po  tmě. 

maclgai  macecha,  u  Frýdka  (Kt. 
Dod.  I.). 

mackůvkai  druh  hrušek. 

mácnút,  udeřiti:  Mácnu  tě  mo- 
tyku! Mác  ho,  už  ležél. 

macúPí  macúrek  1.  =  macek, 
2.  trudovačka  (v.  t.). 

macvejda,  neohrabanec  (Frenštát). 

mačec,  -čca,  mák  polní  (dok.  126). 

mačínka  1.  hlávečka  zeleniny: 
Satát  má  ešče  malé  mačinky.  2.  vět- 
vička: Rozmarýn  má  mět  každý 
hosť,  dyby  jakú  malinku  mačinečku 
(dok.  81). 

máčka  =  omáčka. 

mačkaneCi  místo  na  šatě  po- 
mačkané: Mám  tú  suknu  samý  ma- 
čkanec. 

mačura,  nechutná  máčka :  Takovú 
mačuru  možeš   si    sama    sněst  (Zl.). 


maděra,  přihlouplý  člověk  (záp. 
Mor.). 

madéránek  =  maděránka:  On 
mně  bude  v  zahrádečce  maděránek 
plet  (Suš.  630). 

madéránka,  majoránka :  Nasela 
sem  sobě  maděránečke   (Suš.   629). 

mádlo,  kamenný  n.  dřevěný  sloupek 
na  kraji  silnice,  aby  vůz  se  silnice 
nesjel;  pl.  mádla^  zábradlí  u  mostu 
(Zábřežsko). 

madovník  (medovník),  perník  (Df.). 

madrca,  malá  ženština  (Kelč). 

madrmačka,  melissa  oíf.  (bot). 

Madienka,  příjmení. 

ifiadžgaf,    mačkati,     hnísti     (val., 

laš.). 

mága.  Chce-li  dítě,  kam  nemá, 
postraší  je  říkajíce:  Nechoď  tam, 
chytne  tě  mága.  Mága  chodi  jen  za 
tmy;  jak  se  rozsvítí,  mága  hned 
zmizí  (ND.  41).  Přijde  na  tě  mága 
s  krvavým  n.  koňským  okem  (Ko- 
nice). 

rhaga,  hlína  s  vápnem  smíchaná, 
malta  (laš.). 

rhagačka  =:  mága  (laš.). 

magarón  1.  zavíjená  šiška  na- 
dívaná povidlím.  2.  taška  nadívaná 
tvarohem    n.    krupicí.     Vybíravému 


190 


děcku  praví  matka:   Což   myslíš,  že 
ti  budu  chystat  magaróny? 

ifiágaf  ihádžu  1.  =  ifaadžgaf 
(v.  t.),  2.  tlouci,  bíti  (val.). 

magnáš,  *a,  velký  pán,  boháč. 

ifiagnúfi  udeřiti,  praštiti  někým 
o  zem. 

Magurka,  pahorek  toho  jména 
(val). 

Mahdai  Magdalena,  >stará  mahda«. 

mahdáki  levák. 

mahcFný  1.  mlsný:  Má  hubu  ma- 
hofnú  (val.).  2.  libé  chuti:  nápoj 
(Kunštát). 

mahulóna  =  majoléna  (v.  t.). 

Mahura,  hora  ve  Slezsku  (Vyhl. 
VI.  XX.  113). 

machl  prase  (val.). 

machajdubskýi  zmatený,  pitomý: 
Já  som    celá    machajdubská   (Dob.). 

Macháň,  příjmení. 

machar,  trhan  (laš.)   Kt.    Dod.  I. 

máchaf,  -chám,  i  -šu,  práti  (prádlo) 
laš.,  Zábřežsko  (prať  jest  tam  =  biti). 

mácheli  taraxacum  autumnale 
(bot). 

machomót,  potrhlý  (Mal.  ČL. 
VI.  75). 

machús,  strašák  (val.). 

mája,  -je,  máj  =  májový  strom, 
postavený  v  máji  a  o  posvícení  (záp. 
Mor.). 

majet:  Má  veliké  majety  :=  bo- 
hatství (val.). 

majetnosf,  majetek :  Ten  má 
pěknú  majetnosť  =  živnost.  Od- 
bíraj,  Aničko,  svoje  majetnosti,  co 
si's  najednala  od  svéj  maličkosti 
=:  výbavu  (Bart.  I.  29). 

majetství,  majetek:  Všecko  ma- 
jetství  své  pán  odporučil  Michalovi 
(Kda  I.  38). 

majholéna  =  majoléna  (v.  t.) :  Ona 
když  de  k  tanci,  jako  majholenka 
(Suš.  473). 

mají6ek|  májiiko^  tarraxacum  oíT. 
(slez.). 

májka,  chroust  (v.  t.). 

májka,  při  průvodech  zřízená 
stromořadí  z  březových  větviček 
(záp.  Mor.).  =:  han.  ruská. 

majoléna  1.  dívka  v  máji  naro- 
zená,    t.    vždy     veselá    a    oblíbená 


(Df.),  2.  pěkně  nastrojená,  vyfintěná 
ženská. 

májovka,  druh  ranných  třešní. 

májovník,  asperula  odorata  (bot). 

májová  rosa,  galium  cruciatum 
(bot )  ^ 

majůvkai  houba  russula  prunulus. 

mak,  zakusit  do  maka  (do  zrnka), 
kúpíl  si  litr  maku.  Maka  nic  mu 
neostalo  =  zhola  nic  (Kda  I.  123), 
ob.  pracha  maka  nic. 

makabonka  =  bobotusek  (v.  t). 

makota,  makot  (ihakota,  měkota) 
1.  vše  na  poli  sazené  nebo  seté,  po 
čem  nezůstává  strniska:  brambory, 
zelí,  hrách,  bob  a  p ,  2.  pole,  s  něhož 
tyto  plodiny  byly  sklizeny:  zemá- 
čnisko,  zelnisko,  hrachovnisko,  vi- 
čnisko  atd. ;  nehnojívá  se. 

makotina,  plevel:  Je  to  sama  ma- 
kotina  (Víškovsko). 

makováč  =:  makovník  (v.  t): 
Budeme  piet  koláče,  dobrý  maku- 
váče  (Bri^.). 

makovat  (o-,  po-),  makem  posy- 
pávati. 

makovica,  -ce,  koza  toho  jména, 
strakatá  (val.). 

makovina  1.  Když  se  zřežou 
s  hrachu  makovice,  zbude  makovina 
(Slav.  XII.  152).  2.  odvar  z  makovic: 
Ten  člověk  spí,  jak  be  se  makuvine 
napil  (Maš.). 

makovník,  podlouhlý  koláček  na- 
dívaný makem;  pečivo  vánoční. 

makůvka  1.  makovice,  2.  (laš.) 
=  makovník  (v.  t.),  3.  druh  jablek, 
4.  meretrix  (laš.). 

makyta  =  rokyta  (salix  aurita)  val. 

Makyta,  příjmení  (val.). 

matackovaf  =  obalovat  (v.  t.), 
\  vyslovovati  jako  «,  v\  huva,  šva 
(Frenštát). 

matavý,  trochu  malý. 

mářa,  (e),  -ate  (ete),  nemluvně: 
Bude  pohřeb  toho  málate.  Mety 
pohřeb  dvě  málata  (Vych.). 

mafastý,  malovaný  (horň.). 

maCe  (pl.  í),  malovaniny,  >cifry« 
(horň.). 

maTena  1.  malé  děvče,  ob.  v  pl. 
maleny  (Vych.),  2.  =  mafuša,  malá 
kráva. 


191 


Mafenisko,  paseka  (Vizovice). 

maférka:  Budu  za  mnú  plakat 
užice,  taféřky,  že  už  včiT  nemajú 
takové  maféřky  (Suš.  481)  =  ho- 
spodyně, která  je  v  takové  čistotě 
chovala. 

maliny  černé  =  ostružiny. 

maiináč,  malinový  keř;  nnalináčí 
coli.  (val.). 

maliní,  coll.,  malinové  křoví. 

málif  sa:  Deň  sa  malí  (krátí, 
ubývá  ho).  Slivky  sa  málá.  Lid  sa 
zmálít.  Už  sa  teho  malí  (slov.,  val.). 

matky  =  malý  (val.). 

mafOi  vúl  barvy  světlé,  ne  však 
sivák.  (1.  5.  malo,  4.  malu;  ostatní 
pády  berou  se  od  adj.  malovaný.)  Df. 

máto:  Má  btadu  jak  mynářova 
slépka;  peněz,  jak  žába  cMupů;  šatů, 
jak  žába  ptáščů;  přibývá  ho,  jak 
krajíčka  v  hrsti  (=  pomalu  roste); 
ovoce,  jak  by  pohodíh  —  Je  mne 
máío  na  tú  věc  =:  nestačím  silou, 
penězi,  rozumem  (Vych).  Mně  už 
bylo  na  mále  =:  nahánělo  mi  (Brň.). 

matoň,  -a,  malý  vůl. 

marovačka,  fazole  červená,  bíle 
kropenatá  (ND.  180). 

marování,  vyšívání  (Podl.)  =  cifro- 
vání (v.  t) 

mafovánka,  brambor  mající  po 
sobě  červené  skvrny  (laS.). 

mafovaný:  Šáteček  pěkný,  bílý  a 
kraje  má  malovaný  (Suš.  754)  = 
vyšívány.  Švarný  šohaj  z  lesa  jede, 
malované  dřevo  veze  (Suš.  276)  = 
pěkné.  V  téj  novéj  komoře  malo- 
vané lože  (Suš.  465).  Dolinečka  do- 
lina marovaná  dokola,  maTová}  ju 
Janíček,  jeho  vraný  koníček,  maFo- 
vata  dokola  jeho  ztatá  podkova  (Suš. 
600).  V  širém  poli  stojí  hruška 
malovaná  až  do  vrška  (Suš.  613). 
Postáli  ně  pohoňača,  mafované  dívča 
=  hezké  (Bart.  III.  405).  Šéí  sem 
přes  kopec  přes  malovaný  (Bart.  III. 
724). 

maRaša,  hrachový  pokrm  štědro- 
večerní (val.). 

maltárna,  moruše  (Brň.). 

maftovňa,      nádržka     na     maltu 

(Vych.). 


maruĎký  (maTušinký,  maTunký, 
mafulinký,  malulizný)  velmi  malý 
(val.). 

maTúnečko  (mafúnenko,  maluši- 
nenko),  velmi  málo  (val.). 

marušlnec :  Sú  to  také  malušince 
=  malé,  slabé  volky  (Dob.). 

marušurný  =  malučký  (v.  t.). 

marutký  =  malučký  (v.  t.). 

maty  1.  =  máto:  Dostal  to  za 
maty  penize.  To  só  maty  Teta  od  té 
době  (Mal.  XXIII.  221).  2.  s  inf.: 
Ty  zemáky  sú  ešče  malé  ohřňac  = 
aby  se  již  ohrnovaly.  3.  mate  = 
dftě :  Já  sa  budzem  nosíc  na  vraném 
koníčku,  a  ty  budzeš  vodic  mate  za 
ručičku  (Čerň.  48). 

matžen,  manžel  (val.  jako  stč.)  : 
Lepší  je  ten  můj  matžen  než  cetý 
svět  (Suš.  448). 

mam,  strašidlo  (Dob.). 

mámitý.  Ve  valaštině  rožnovské 
slova  má  mitá  srostla  v  jedno,  jako 
jedno  slovo  se  skloňují  a  v  tomto 
složení  tvoří  i  rod  mužský :  Ach  má- 
mili^ mámili,  kde  ste  dotel  chodili  ^  — 
Podobné  složeniny  jsou  též  v  slo- 
venštině uherské:  Potom  pójdem 
k  ma  milej.  Nikde  v  širom  světe 
mójmilého  ja  nemám.  Viděla  tam 
stať  vojáka  svojmilého  kamaráta 
(Spevy  I.  172,  135,  125). 

mamona,  šelma,  ve  smyslu  zlém 
i  dobrém. 

mamonit,  majetek  lakotně  sháněti : 
Na  koho  ten  člověk  mamoní,  dyž 
nemá  dětí?  Už  toho  dosť  namamonít! 

mamrat,  bručet:  býk,  medveď 
mamře. 

mamurka,  matka  (lichotivě)  val., 
laš. 

mamuník,  kottún  (v.  t.)  Vyhl.  VI. 
XIX.  135. 

mančlč,  přemlouvati,  mámiti  (Lor.). 

manda,  kočka  (dok.  23). 

mandačka,  levá  ruka. 

manďák,  levák. 

mandaska  =  bandaska,  veliký  a 
široký  hrnec,  v  němž  se  dobytku 
vaří. 

mandelfčka:  Okolo  sv.  Prokopa 
nasazují  se  posledně  kuřátka,  jež  se 
vylíhnou  přede  žněmi.  Taková  kuřata, 


192 


>mandelíčky«,  prý  se  dobře  vydaří 
(R.  a  Ž.  35).  Jinde  jim  říkají  >pro- 
kupky  «. 

mandrčif,  s  něčím  handliť;  pře- 
mandrčiť  koho  =:  obelstíti,  ošiditi; 
vymandrčiť    co    na    kom,    vymámiti 

(val.). 

mandyka,  levá  ruka  (laš.). 

mandyvira,  děvče  čiperné,  dotěrné 
(laš). 

mangre,   pl.  f.  =  mandle   (Lor.). 

maninu  ==  maní:  A  já  půjdu  ma- 
ninu za  tú  švarnú  děvčinú  (Bart.  III. 
697). 

maňorec,  -rca,  zakrslý  člověk 
(záp.  Mor.). 

maňú  =:  maní:  P&jdeme  maňú, 
až  trefíme  na  ňu  (val.).  Maňó  sem 
to  našil  (Maš.). 

rhantaf,  -cu,  másti,  zmodrchati: 
niti,  bavlnu  (laš.)  Kt.  Dod.  I. 

mářa,  -ře  1.  škodná  mářa,  žena, 
která  všecko  maří,  kazí,  2.  hojná 
fnařa^  marnotratnice  (Zl.)- 

mařák  v.  mařena. 

maránifi  kaziti,  ničiti  (han.)  Kt. 
Dod.  I. 

marasit  1.  pošlapati,  rozbiti:  ovoce 
nohama  na  zemi,  2.  zamazati  (Kt. 
Dod.  I.). 

marasnička,    mřínek  (záp.  Mor.). 

marasf,  plevel,  neřád,  smetí  (val.). 

mařasf,  -i,  veliké  bláto  (ZL). 

marastif,  za-,  zasmetiti,  roz-,  roz- 
biti, do-,  zbíti  (val.). 

marčák  1.  zajíc  v  březnu  ulíhnutý, 
2.  ječmen  v  březnu  zasetý  (Vlk  72). 

mařeCi  -rca,  březen  (laš.). 

mařena  (mořena,  smrť,  smrtnica, 
smrtelnička,  smrtolka),  býval  došek 
hůlkou  prostrčený  a  za  ženskou  při- 
strojený, který  na  smrtnou  neděli 
děvčata  za  zpěvu  obřadních  písní 
z  osady  vynášely  a  pak  odstrojený 
do  vody  házely.  V  některých  osa- 
dách také  hoši  nosívali  tnařáka  (smr- 
ťáka,  smrťocha).  LN.  I.  231. 

marhuTai  -le,  meruňka. 

marcha  =  mrcha  i^laš.). 

marchotný,  trpký,  nemilý  (val.) 
=  markotný. 

Mariovy,  Mariin:  Jeďte  s  tým 
obrazem  Mariovým  (Suš.  41). 


markota,  markotnost,  truchlivost 
melancholie  (laš.). 

markotnéf,  trudnomyslněti,  stávati 
se  melancholickým :  Při  špatném  po 
časí   každý  markotní   (Kt.  Dod.  I.) 

markotno,   líto,  smutno:  Ani  ku 
sečka    mu    nepodali;    němě)    htadu 
ale  přece  mu  to  bylo  markotno  (laš.) 
Mně  je  markotní,   smutně,   nedobře 
(han.). 

markotný,  markútný,  truchlivý, 
smutný,  melancholický:  Staříček  sú 
už  kolik  dní  jacísi  markotní  (val.). 
So  jakése  markotné  =  mám  poka- 
žený žaludek  a  p.  (han.).  Bagón  je 
jakése  markotné  (íig.  23). 

márnica,  kůlnice  na  máry. 

marňochi  marnotratník:  Marňoch 
marný  je  z  něho  (Vlk  92).  Marňoši 
seděli  v  hospodách  (Slav.  ČL.  XI.  380). 

márnosf:  Hádať  se  s  vama  ne- 
budu, to  be  beta  márnosf  (Mal. 
XXIII.  164). 

marný,  hubený,  slabý:  Ozef  být 
marné  číovíča  (Vlk  51).  Je  to  marné 
chtáí)a  (Vlk  64).  Zabitě  riia,  Sak 
som  marný  =  nestojím  za  nic,  jsem 
na  nic  na  světě  (Bart.  II.  193).  Tento 
jeden  marný  peníz  =:  nepatrný  t. 
trojník  (Suš.  27).  Pro  marný  slo- 
večko  zranila  srdečko  (Suš.  149). 
Náš  panáček  (kaplan)  dostál  mámu 
fárečku  (Zl.).  Světlo  svítí  marně  = 
slabě,  špatně  (záp.  Mor.). 

mařoch,  mařitel,  kazič  (laš.). 

marokánka,  druh  bramborů. 

márovňa,  -ně  (val.,  laš.)  =  már- 
nica (v.  t). 

Maršállcy,  vinohrad  (Bzenec). 

Maršová  coU.  pl.  f.,  na  Maršovách, 
trať  (Vizovice)  =  Marsovská. 

martinek,  poslední  n.  nejmenší 
kotě,  kuře,  vůbec  mládě  (Kunštát). 
Jinde  mu  říkají  poškrabek. 

martinka,  druh  hrušek. 

martykán,  cikán,  komediant :  »Děti 
zamurísané  (umouněné)  beru  marty- 
káné«  (Df.).  Také  vlastní  jméno 
(Btcha). 

marunka,  brouk  coccinella. 

marušači  reptati,  hubovati  (Lor.). 

marvan  1.  buchta  z  pohančené 
mouky,  2.  hlupák  (val,  laš.). 


193 


maryáši  -a,  tolar  Marie  Teresie 
(val.). 

maryjánek,  majoránka. 

marýnka,  špenzr  (kabátec)  plátěný 
nebo  z  bílého  sukna  =  erytan  (Pří- 
borsko), valaška  (han.). 

masar  (Podt.)i  fnasař {lsií^.\  řezník: 
Veznem  kozu  za  rožečky  povedem 
k  masařu  (Suš.  615).  Utni  mi  ma- 
safu,  utni  masa  (Bart.  11.  436). 

masarčfk,  tovaryš  řeznický  (laš.). 

maSčenkai  omáčka  ze  sladkého 
mléka  moukou  zahrkaného;  máčejí 
se  v  ní  podlesníky  (v.  t.)  val. 

masečko  =  masíčko  (laš.). 

máselníček,  brouk  májka  (ND.49). 

máselnlki  druh  hřibů. 

masjaček  =    mésíček*   Kedz  je 
masjaček    na    prázno,    nesměj ú    sa 
kantofie  sadzic  (Dob.)-    Srovn.  m^s* 
jálky, 

masFaný,  máslový :  Řehok  maslany 
=  Řehák,  jenž  kupuje  a  prodává 
máslo  (Lor.). 

másleníček,  caltha  palustris  (bot). 

masfenka,  ranunculus  (bot.). 

máslenkai  =  máselnice  (slov.). 

masllca,  tlouček  v  máselnici 
(Ostravsko)  Kt. 

maslinka  (han.,  dol.)  =  máselnice. 

másto.  Stlučenému  (nerozpuště- 
nému) máslu  říkají  1.  másto  (na 
Jicku,  na  Laších),  2.  mladé  másto 
(proti  >  topenému «,  val),  3.  přesné 
máslo  (horň.),  4.  výtisk  (Pulčiny  na 
Val.),  5.  putr,  putra. 

masFochi    caltha  pal.    (bot.)  slez. 

masnica  =  máselnice  (Zl.).  V  ma- 
snici  zastrčen  jest  hrotíky  nad  derou 
hrotíku  přes  hůlku  (val.  topárku) 
navlečen  hrotíček  (pomor.  kotulka), 
na  hůlce  dole  připevněn  koiúíek 
(cezánek  dřevěný). 

Masnfki  trať  (Blansko). 

masnOi  masité  jídlo :  Pojedl  masna 
(laš). 

masnota,  vše,  čím  se  mastí :  máslo, 
sádlo,  slanina:  Zboží  měli,  ale  mast- 
noty neměli  (Kda  I.  184). 

masný  =  mastný;  m.  kohútek, 
lychnis  viscaria  (bot);  m.  kořeň, 
chenopodium  bonus  Henricus  (bot); 
masnéy  -ého  =  masnota. 

Bartol:  Dialektický  slovník  moravský. 


masopust  1.  zabíjačka  či  maso- 
pust jak  také  říkají  (R.  a  Ž.  60). 
2.  Dělá  si  z  něho  masopust  =  blázna 
(záp.  Mor.). 

masopustníki  masopustní  host : 
Ja  mam  tež  masopustniky  (laš.). 

masf  =  masnota  (v.  t.)  Df. 

ifiásf,  plácati:  Ja  di,  neihať  raci 
(val.). 

mastibřuchi  marnotratník  v  jídle 
a  pitt  (laš.)  Kt  Dod.  I. 

mastičková  matička,  brouk  májka 
(Kunštát). 

mastigulSi  hoch  asi  1  Slety,  který 
maže   stroj   při  mlácení   (dok.  157). 

mastigulka,  májka  (slov.). 

mastihuba,  mlsoň;   též   příjmení. 

mastitkOi  peroutka  na  pomašťo- 
vání  pečiva  (val.). 

Mastní k,  trať  (jihlavsko). 

mašík  (val.)  =  muSik  (laš.),  prase. 

maska   (mašuta,  mašurka),   svině. 

maškařit  se,  dělati  ze  sebe  ma- 
škaru  nápadným  strojením;  Ne- 
maškař  se!  (Maš.) 

maSkrta  I.  pamlsek,  2.  mlsoů  (val.). 

maškrtek,  *tku;  pamlsek  (val., 
horA.,  laš.). 

maSkrtifi  mlsati;  m.  sa  nač  = 
míti  chuť;  podmaškrtiť  sa  nač  =  do- 
stati chuť  (val.). 

maškrtka,  druh  hrušek. 

maškrtný  1.  vybíravý,  mlsný  (val., 
horň.,  laš.),  2.  choulostivým  »háklivýc 
(BrĎ.). 

mašličkai  drbka,  podnapilost. 

maštaT,  na  Hané  rozdělena  jest 
na  dvé  (dvě  maštale,  každá  na  čtyři 
koně);  uprostřed  je  Hzeň  (řezárňa, 
řízAa,  řízňák)  n.  příkladník,  t  j.  pře- 
hrazené místo  v  maštali,  kde  se  řeže 
sečka  a  pacholek  spává  a  maták 
(mateník,  mátník)  n.  mišník  (Zá- 
břežsko),  truhla  na  míšení  sečky  a 
ovsa. 

mašutka  na,  \olá  se  na  prase 
(Jicko). 

mašúr  =  mašík  (v   t). 

mat  (2.  mateře,  3.  6.  mateři, 
4.  mater,  5.  mamo,  7.  materťi),  matka 
(Df). 

mátaCi  strašiti  (Dob.). 

maták  v.  maštal. 

13 


194 


Matafák,  trať  (Pohořelice  u  Nap.). 

matalík  (Štramberk),  motolík  (Ji- 
cko),  motoliš  (Hodslavice),  motrlák 
(Klimkovice),  motýl. 

matečnfk,  melissa  oíf.  (bot). 

matéji  pták  oriolus  galbula. 

mateník,  v.  maštal. 

rhaténka  (mňaténka,  mčtynka), 
otep    slámy    pomrvené    (v.  stodola). 

matera,  matka:  Vandrovat  mta- 
dzeněc  od  svoji  matery  (Suš.  12). 
U  méj  matery  v  tnihre  zamčený 
vlnek  (Suš.  798). 

matěra  1.  čtverák,  šelma  (po 
dobrém  i  po  zlém:  To  je  matěra  I 
Počkaj  ty  matéro.  2.  Opilý  na  ma- 
těru  =  na  mol.  3.  Střela  do  tvéj 
matery!  (matky?)  Střela  mu  v  ma- 
teři (Suš.  507).  Všickni  lomili  ru- 
kama, vidouce  princezku  na  matery 
zohavenu  (Kda  I.  252). 

mateřanka,  mateři  douška:  Vije 
vinky  z  mateřanky  švarná  divčina 
(Suš.  209). 

materiai  stavivo:  Staví  na  tvrdú 
materiu. 

mateřica,  druh  hrušek. 

mateří  drožka  =  m.  douška  (han.). 

materinský  =  mateřský  (horň.): 
V  macerinském  živoce  som  bot,  čo 
mňa  otec  odemret  (Dob.).  Macerinská 
reč  (Dob).  Materinský  podft  =  po 
matce  (Df.).  Vrať  mné  kluče  od  sío 
body,  od  slobody  od  panenskéj,  od 
vůličky  materinskéj  (Suš.  392)  =  od 
volnosti,  jakou  jsem  mívala  u  své 
mateře. 

mateřizna,  dědičný  podíl  po  matce 
(laš.). 

matička  na  Podluží  chodí  večer 
po  sv.  Mikuláši  Zahalena  jest  v  bílou 
plachtu,  v  ruce  drží  kopyst  (Mor. 
lid  9).^ 

matlzna,  vršek,  pupen,  srdce  rost- 
liny: Matiznu  slimáci  zežrali,  ostatek 
nechali  (Opav.). 

matka  1.  Hen  tom  děvčati  matka 
=  teho  děvčate  (val.).  Tak  ju  (mrtvou) 
zprovádzaty  až  do  matky  země  (Bart. 
III.  15).  2.  ženské  genitálie:  Matka 
má  cosik  na  matce  (praví  porodní 
bába;  Vah.).  3.  křeče  žaludeční  n. 
hysterické:    Já   myslím,   že   z  lítosti 


a  z  veliké  práce  sobě  matku  pohla 
(nemocná  dcera)  Korr.  Pal.  112. 
Zbúřita  se  jí  matka  (val.).  4.  Na- 
cházejíce onu  matku  sazenici  ne- 
shnilou, těší  se,  že  nebudou  brambory 
hniti  (R.  a  Ž.  10).  »Tak  že  sem  do- 
stát matku,  <  říkají  na  Kroměřižsku, 
když  z  vysetého  hrachu  nebo  čočky 
sotva  semeno  vytěžili. 

matková  zelinai  mentha  piperita 
(bot). 

matkový  křeče:  » Sevře  žaludek, 
zkroutí  oči,  zůstane  i  mrtvý  <  (záp. 
Mor.). 

matkový  vejce:  Vejce  na  zimu 
schovávají  se  mezi  svátky  nanebe- 
vzetí a  narození  P.  Marie;  jsou  to 
takzvaná  » matkový  vejce «  (záp.  Mor.) 
Mor.  lid  274. 

mattat,  tru,  mazati,  špiniti:  ruce, 
nohy,  šaty.  Nematli  1  Nezamatli  sal 
Má  boty  zamattané.  Kde  se  s  tak 
zamattát  ? 

mattochai  kdo  se  matle,  špinavec ; 
též  příjmení. 

mátnfk,  v.  maštal. 

mátoha,  strašidlo,  příšera  (Kda  II. 
293).  Když  člověk  vybere  sově  vejce, 
shodí  jej  mátoha  (též  mam)  do  vody 
(horň  ).  Viděla  nějakú  mátohu  v  kaž- 
dém kvítku  (dok.  117).  Chodila  sem 
jak  mátoha  =  slabá  (dok.  15).  Ty 
mátoho!   =    příšero,    darebo    (val.). 

matonoha  1.  nešika;  též  příjmení. 
2.  (mňatonoha),  lolium  temulentum 
(bot). 

matonožka;  řitice,  má  nízké,  po- 
dlouhlé otvory,  jimiž  propadne  mato- 
noha a  » fousy «  (záp.  Mor.). 

mátožlf  1.  mluviti  ze  snu,  z  cesty: 
Potom  sem  mátožít  cetú  noci  (Slav. 
ČL.  XII.  421).  2.  lháti,  mámiti:  Ne- 
pleť košů  a  nemátož!  (Kda  II.  275.) 

Matu  Ta  =  Matouš  (val). 

matuTa,  nemotora  (val.). 

matušek,  carex  acuta  (bot.). 

máZ|  podlouhlá  rána  od  udeření, 
jizva,  skvrna. 

mazáč  1.  veliká  štětka  (val.). 
2.  =  lepař  (v.  t.);  také  příjmení. 

mazánka  =  masTovalka  (Opav.) 
=  mastilko  (v.  t.). 

mazaf,  líčit,  bíliti  (laš.). 


195 


mázderko,  drobet:  Nemáme  už 
ani  mázderka  masa.  Zde  onde  padto 
nekeré    mázderko   snihu   =   kloček 

(Zl.). 

ifiázdro  =  mázdro  (Vlk  51):  To 

je    takové    mázdro   =   choulostivec 

íSlav.  ČL.  XIII.  112). 

mazgera,  malý  člověk  (val.). 

mazgfavý  =  mazlavý  (Místecko) 
Kt.  Dod.  1. 

mázgra  =  mázdra  (ZL):  Dyž 
mázgra  přischne,  nemože  sa  kuře 
vyléhnúť  (Vah.). 

mazidto  =  mazadlo,  die  Schmiere 
(laš.). 

mazFena,  děvče  mazlík:  Vařím 
trnky,  Helenko,  mynářova  mazlenko 
(Suš.  549). 

maztoň,  dítě,  s  nímž  se  druzi  mazlí 
=  mazlík  (val.), 

maznúf;  udeřiti  (val). 

magoň,  -a  (mase),  mazuTay  -e 
(fem.),  o  mužském  neb  o  ženské 
choulostivých,  neb  o  lidech,  kteří  se 
rozmazují,  mluví  rozmazleně  (Vah.). 

mažár,    hmoždíř  na  mák   (Podl.). 

mdtýl.  o  světle,  »matný«,2.ochuti, 
>  fádní «. 

meč,  příční  spojovací  žerď  žebřin 
na  voze  žebřinovém   (v.  vůz  IV.  4.). 

mečet  =  mlčeti  (han.,  hor.) :  Meč, 
synku,  voSidíš  se  (Suš.  707).  Vizo 
na  vás,  že  mečite  (Vyhl.  II.  26). 

mečet,  o  hlase  kozím :  Koza  mečí. 

mečík  1.  opěrný  trámec  (Opav.), 
2.  iris  pseudacorus  (bot.,  laš.). 

méďák,  měděný  peníz. 

medař,  čmelák  (Drahany). 

medlízaf,  mluviti,  scházeti  se  po- 
tajmu s  milou  (Vek.). 

medoun,  réva  kaštanové  barvy, 
nese  hrozny  velmi  sladké,  ale  málo 
(slov.). 

medovat  1.  trans,  potírati  medem: 
Husám  na  štědrý  den  medují  hlavy 
(Mor.  lid  16).  2.  intr.  Lipy  letos 
nemedujú  =  květ  jejich  nemá  me- 
dové šťávy. 

medrnica,  ntedunica,  symphytum 
ofif.  (bot.). 

medura,  druh  sladkých  hrušek. 

medůvka,  druh  sladkých  jablek, 
hrušek  i  švestkového  ovoce. 


Medvědí,  údolí  (Vizovice). 

medvezinka,  ostružina. 

mega  (mego,  megáf,  megaňa)  ne- 
ohrabaný člověk:  Chlapci  bluskali 
(pohlíželi)  na  zaškudtého  (vychrtlého) 
megu  (Vlk  97). 

mégaf:  Koza  ifaégá,  mekoce  fval.). 

rhégnúf,  praštiti,  udeřiti:  něčím 
po  kom,  sebú  (Vlk  59). 

megafa,  -le  =  meda  (v.  t.). 

mégycnúf,  int.  slov.  ihégnút :  sebú 
=  škaredě  upadnouti  (Vek.). 

mehtaf  sa,  mihotati  se  (val.):  Od 
stříbra,  od  ztata  čety  se  měhta  (Suš. 
410). 

mech  8v.  Jana,  lycopodium  cla> 
vatum  (bot.)  slez. 

mech  1.  pytel:  Ostalo  to  v  měše 
=  utajilo  se  to.  Dyť  to  neostane 
v  měše.  Oni  všeci  dýšú  do  jedneho 
měcha  =  jsou  za  jedno  í  Vah.).  Mě- 
chem buchnutý  n.  pobúcbaný  =  při- 
hlouplý. 2.  dlouhá  síť  na  způsob 
měchu,  nechá  se  ve  vodě  (Strážnice), 
=  nevod  (Podl.). 

měchař,  -a,  kdo  šlape  měchy 
u  varhan,  měchošlap  (val.,  laš.). 

méchatá  žába,  ropucha  (záp. 
Mor,). 

Mechnatá  (v  Mechnatej),  Xts.Meck- 
nica^  pastvisko,  Meckovnica^  paseka 
(Vizovsko). 

méchourka  (-6-),   angrešt  (v.  t.). 

méchura,  -fe  n.  méchkvka^  plachta 
travná  (Frýdecko). 

měchura  1.  široký  pytel  konopný: 
Stabý  jak  měchura.  2.  řídký,  měkký 
chléb  (val.),  3.  koláč  na  čtvero  za- 
hnutý; peče  se  na  »šmigrust«  (Jicko). 

měchuřina,  měšec  na  tabák  z  ve- 
přového měchýře  (Zl.). 

mekat,  mekotat  1.  o  hlase  kozím: 
Koza  meká,  mekoce.  2.  o  třpytu: 
Na  roce  se  im  mekotal  prstýnek 
(fig.  69). 

mekavý,  trochu  měkký. 

měkký:  Kráva  je  měkká  na  dojení, 
spouští  mléko,  snadno  se  dojí;  op. 
tvrdá. 

měkohubý  1.  kdo  poví,  co  má 
zatajiti  (Vah.).  2.  měkohubý  kůň 
v.  tvrdohubý. 

13» 


196 


mekotai  -ty,  m.  kdo  mekoce, 
mluví  rnekotavým  hlasem  jako  koza. 

mekotat  se,  blyštčti  se:  Mčsíček 
sa  mekoce  ve  vodé  (val.).  Kosířky  za 
klo bukem  tak  se  mu  z  daleka  me- 
kotaly  (dok.  90).  Ta  se  jen  mekotá 
=  pěkná  ženská,  které  všecko  svědči 
(ČL.  XII.  152,  han.).  Sváteční  boty 
musijú  se  svítit  z  daleka,  enom  se 
to  na  slunku  mekoce  (dok.  179). 
Srovn.  mekat. 

měkotft,  podmítati  pole  (Zá- 
ořežsko). 

mékučký,  mikúnký,  lahodně  měkký. 

mékýš  1.  opuka,  2.  rak,  jenž  sho- 
dil krunýř,  3.  druh  měkkých  jablek, 
4.  (=  papírfták),  ořech  s  tenkou 
slupkou,  5.  druh  měkké  trávy,  ro- 
stoucí na  vlhkých  místech  (dok.  126). 

měr,  -e,  f.  =  mllina^  1.  drobná 
mouka  nebo  sůl,  2.  kyprá  půda  (val). 

mefeCi  -Tca,  =  mléč:  Bez  toho 
žádných  melců  nemáme  (Kda  I.  45). 

mefena,  nteMa^  děvče  s  dobrou 
vyřídilkou,    které    umí    mlet    hubou 

(Opav.). 

merence,  pí.  m.,  nátěsta,  kvásek 
na  chléb  (horň.). 

Meiesín,  jméno  hrudu  (v.  t.). 

melí  =  jmelí. 

melihuba  1.  tlučhuba,  2.  pták 
sedmihlásek  (val). 

měiina  =  měr  (v.  t). 

melír,  látka  z  modré  vlny  pro- 
míchané  s  bílou   (Slav   ČL.  X.  35). 

meiivo,  co  se  má  mleti,  co  se 
mele  nebo  námele. 

měrnít  zem,  kypřiti;  miTná  zem 
=  kyprá. 

merov,  mlýn:  Idu  do  meFova 
(Vek.). 

měňastý  =  měňavý  (val.). 

méňavý,  co  ve  světle  barvy  mění, 
schillernd;  ménivý,  co  se  mění. 

méňat,  měniti  se:  Už  mně  počí- 
naly mé  líčka  měňati  (Suš.  59). 

mlft  pojí  se  s  instr.  míry  rozdílové 
jako  v  st.  češtině:  Debe  mu  dat 
člověk  grécarem  mift,  je  zle  (Mal. 
XXIV.  68). 

mónif  1.  jmenovati:  To  sa  do 
teho    dává    —    jak    pak    to    méníja 


(Slav.  ČL.  XII.  228).  2.  jména  po- 
tupná dávati,  nadávati:  Tak  škaredě 
ménit,  to  je  hřích  (Zl.). 

mono.  Jména  na  východní  a  jižní 
Moravě  má  skoro  každý  tři :  křestní, 
rodinné  a  rodové.  Křestního  jména 
doptávají  se  otázkou:  »Jak  je  ti 
(vám)ř«  (Jozef,  Anča),  rodinného 
(přízbiska)  u  dětí:  *Čí  si?<  a  u  do- 
spělých: »Jak  tě  (vás)  voíajů?«  a 
rodového:  »Jak  sa  píšete ř«  Pří- 
zbiskem  rozeznávají  se  rodiny  téhož 
rodu  od  sebe;  toto  přízbisko  tak 
zobecní,  že  jméno  rodové  se  zapo- 
míná. »Na  nás  (t.  j.  na  moji  rodinu) 
sa  nedoptáte,  leda  na  Tisováky 
(t.  rodinu  Tisovákovu),  to  vám  každý 
ogarec  ukáže,  kde  bývajú  Tisováci. 
Ale  na  faře  a  ve  škole,  afebo  dyž 
co  přijde  z  kancetářa,  to  ňa  píšu 
» Pavlát«  (Rožnov).  >  Votajú  sa  Smeko- 
vých,  ale  píšu  jich  Benešových* 
(Lanžhot).  Na  Horní  Bečvě  jsou 
>přízbiska« :  Jan  z  podvrchu,  Ondra 
z  pozavrška,  Jura  zpod  okrúhlanky 
a  p.  Děti  na  otázku:  ^Čí  siř«  od- 
povídají: *Jozefa  Macečkového,  po 
Janu  Kantorovém,  Jury  pozavrško 
vého« ;  křestní  jméno  jest  tam,  jakož 
i  leckde  jinde  jménem  hlavním.  — 
V  Lověšicích  podobně  rozeznávají 
se  Kubíci:  Kubík  šísté  (ze  6.  čísla). 
Kubík  štvrťa  (=  čtvrtník,  ze  čtvrti), 
K.  v  kótě  (=  v  koutě  vesnice), 
K.  Jura,  u  Jurů  a  p.  (Btcha).  Na 
západní  Moravě  Anna  Trnkova  pro- 
vdavši se  za  Jozefa  Dvořáka  se 
potom  »dvořákuje«  Qmenujese  Dvo- 
řáková). Co  méno  má,  všecko  mosím 
dělat  sám.  Co  méno  má,  všecko  si 
pozbírata  (Zl).  Přinesli  mi  toho  enom 
pro  méno  =  aby  se  neřeklo.  Abys 
tam  šét  aspoň  pro  méno  =  pro 
forma  (Zl.).  Na  stařičkove  měno  = 
jmeniny  (laš.).  Vyhrávat  někomu 
méno  =  dělati  zastaveníčko  před 
jmeninami  (val.).  Jména  božího  lid 
nerad  bere  na  darmo,  ani  když  opa- 
kuje řeč  cizí;  pomáhají  si  takto: 
Volal  na  svaté  ména.  Zakřik  na  celý 
ménc  boží  =  zvolal:  Ježíš  Maria 
Jozef  (Mor.  lid  105). 

menše:    Z   mensa   je   to    hotové 


197 


=  Z  menšího  dílu   (Zl).    Po  mensu 
vybíraj  (val.). 

mentem  všecko  =  naprosto  vše, 
jak  stojí  a  leží. 

mentíki  dlouhý  kabátec  ženský, 
ze  sukna,  barvy  fialové,  kožešinou 
podšitý  a  dole  třepením  ozdobený 
(slov.,  val.,  horň.). 

méntuch,  veliký  měch,  žok  (laš.). 
Kt.  Dod.  I. 

menurka,  chrysanthemum  aureum 
(slez.). 

méřač  =  měřič. 

merčít  1.  pozorovati:  Zmerčili  ho, 
jak  utíkal.  2.  pamatovati:  Enom 
trochu  si  to  merčím.  Už  si  to  ne- 
merčím  (dok.  249).  To  si  nepo- 
merčím,  z  kolika  dědin  se  tam  ten- 
krát rvali  (dok.  68).  Srovn.  měrkovat. 

mérečné  =  měrka  mlynářova  od 
mletí. 

meredBi  neohrabaný  člověk  (Vek.). 

merenda :  Merendu  snědl  a  vrátil 
se  domů  =  jídlo  na  cestu  z  domu 
vzaté  (Kda  I.  167). 

méřit  1.  ořechy  se  měří  na  ořech, 
trnky  (švestky)  na  trnku,  t.  |.  výš 
nad  míru,  brambory  vrchem  =  do 
vrchovatá;  obilí  se  zhřňá  t.  j.  měří 
na  rovno.  2.  Di,  sedTáče,  kam  ti  měří 
=  vyměřeno  jest,  sluší  (Suš.  13). 

mérka  1.  mírka.  2.  Má  špatnú 
měrku,    špatně   si   pamatuje   (Dob.). 

mérkovat  1.  pozorovati:  Měrkuju, 
že  je  ve  střeše  díra  (Vych.).  2.  pa- 
matovati :  Dobře  si  to  měrkuj !  Toho 
já  dobře  měrkuju  =  pamatuji  ze- 
mřelého (val.).  Z  velikéj  voděnky  na 
matů  merkuj  sa  =  pamatuj  se,  hled 
se  zachrániti  (Bart.  I!.  21). 

merkovný,  pozorný  (Dob.). 

merifk  =  masný  kořeň  (v.  t). 

mermo  =  mermomocí :  Chtě}  tam 
mermo  íť  (Přerovsko). 

mermú  mociJ=mermomocí(slov.). 

merynda  1.  strava  na  cestu:  Ženy 
mužům  meryndu  na  cestu  upekly 
(Kda  I.  261).  2.  hlupák  (val). 

mérynzai  -ze,  přežvykování :  závi- 
stivý bača  zastavil  stádu  svého  protiv- 
níka měrynzu  (Vyhl.  VI.  XX.  116). 

mésíCi  mésiček  (horň.  mesác, 
mesjaček) :  Měsíc  ide  do  plna,  z  plna ; 


je  na  plném  měsíci  =:  je  úplněk, 
na  schodě  měsíca  =  poslední  čtvrť ; 
mesjaček  je  na  prázno  =  nový  měsíc 
(Dob.).  Prázný  měsíc  =  poslední 
dni  měsíce  (Novoměstsko).  Na  Hor- 
ňácích  jmenují  se  měsíce  dle  před- 
ních svátků:  v  Janském  mesáci,  Fi- 
lipském,  Michalském,  Ondrejském, 
hromičném  atd. 

mesjáčky,  společná  žatva  sousedů 
při  měsíčku  konaná  jednomu  z  nich. 
Obyčejně  býval  při  tom  gajdoš  a  na 
zavdanou  pálené;  chvíli  se  žalo, 
chvíli  tancovalo  (horň.,  Df)  =  po- 
baba  v.  t. 

mésíĎno :  Dnes  je  měsíčno,  dobře 
se  půjde  =  měsíček  svítí. 

měsíčný,  náměsíčný:  No,  co  zbfó- 
záš  jak  měsíčný  (Slav.  ČL.  X.  471). 

města,  mírka  (val). 

město  1.  díl  piotu,  jejž  připadalo 
jednotlivému  usedlému  hraditi  s  jara 
na  obecním  pastvisku,  2.  díl  cesty, 
který  má  který  usedlý  z  povinnosti 
obecní  vyhazovati,  3.  podíl  rozděle- 
ného mezi  usedlé  obecního  pastviska ; 
pl  mesla,  šraňky,  plot  (han.). 

mést:  Snih  mete;  mete  snihem; 
zametio  snihem ;  dva  dni  metlo  sni* 
hem;  mete  se.  V  zimě  negdy  cha- 
lúpku    zametlo  =  zaválo    (Vlk  13). 

Méstikáď,  závrtek  (prohlubeň) 
u  Ostrova. 

město  1.  znamená,  zvláště  na 
Hané,  nejbližší  město  trhové:  >Hde 
dete?«  »Do  města  <  (=  do  Kromě- 
říže, do  Olomouce,  do  Přerova  atd.) 
»Hde  ste  byli?«  » V  městě. «  2.  =  ná- 
městí, kteréhož  slova  se  neužívá: 
Janek  vyšel  na  město  (Slav.  ČL.  38) ; 
tak:  na  městečku. 

mestůvka,  píst  na  mačkání  hroznů 
(dok.  288). 

Mešiny,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

meškaf,  bydleti;  meikani^  obydlí 
(laš ). 

Mešnice,   pl.  f.,   trať   (Bohdikov). 

MeSník,  trať  (Blansko). 

mět,  míti  1.  V  nářečí  lašském 
nimai,  nhna  (Opav,),  nimaš,  nima 
(Frýd,)  má  význam  slovesa  abstrakt- 
ního {býti):  Němaš  tam  žádného  = 
není  tam  žádného.  Tam  toho  němá. 


198 


NěmaS  tofej  vlny  na  každým  baraně 
=  není  (Suš.  344).  Nima  ho  tam 
=  není  ho  tam.  Nimaš  to  pěkné, 
ni  =  není.  Mam  teFa  roboty,  že 
nima  možné.  Rozvázané  to  nimaš. 
To  nima  vyká  =  to  není  vika  (Lor.). 
VSak  i  v  jiných  nářečích  sloveso  míti 
mívá  platnost  cUfstraktníko  býti:  Kdež 
jich  máš?  =  kde  jsou?  Nemáš  jich 
tu  nikde  =  není  jich.  To  máš  tak: 
dyž  se  človék  přičiní,  ai  Pámbů  po- 
žehná =  to  je  tak.  Ešče  mi  má 
kdo  pomoct  =  ještě  je  (se  najde), 
kdo  mi  pomůže.  Šak  to  má  kdo 
zest.  Nemá  nám  kdo  večeře  uvařit. 
Neifaé}  kdo  žita  dovézt.  Neihét  kdo 
byt  ve  stodole  (Zl.).  Neihét  mu  kdo 
pro  voděnku  jíti  (Suš.  6).  Potěšil  by 
ho.  nemá  kdo  (Suš.  221).  Nemá 
k  nám  kdo  chodit  (Suš.  333). 

2.  Záporné  mét  s  infinitivem  ve 
spojeni  se  vztažnými  náměstkami  a 
příslovci  zastupuje  z  pravidla  vedlejší 
vitu  kondicionálnou:  Nemám  koho 
postat  do  města  =  nemám,  koho 
bych  poslal.  Patero  děti  meta,  živiť 
ich  čim  něměía  (Suš.  91).  Nemám 
si  zač  kupit  boty  na  zimu.  Včil  měli 
čím  mastiť  (Kda  I.  185).  Nemám  se 
kam  poděti  (Suš.  25).  Dali  si  vy- 
sekat chodníček,  aby  měli  kady 
chodit  za  děvčinami  (Bart.  II.  450). 
Nemam  se  tady  kdy  baviti  (Suš.  13). 
Jeden  otec  měl  tři  syny  a  povídal 
nejstaršímu,  aby  šel  někam  na  službu, 
že  jich  nemá  doma  jak  živiť  (Kda  I. 
213). 

3.  Předchozí  rozkaz,  pozvání,  přáni 
zamítá  se  prostou  takovou  náměstkou 
a  příslovcem  se  záporným  slovesem 
mét:  » Pošli  na  pivo  I <  > Nemám  koho. « 
>Kup  si  nové  boty!«  » Nemám  zač.« 
» Poseď  ešče!«  >  Nemám  kdy.«  Dže- 
kovat  bych,  nemam  komu  (Suš.  671). 
Vandroval  by,  nemá  s  kým  (Bart.  II. 
37).  Vita  bych  ho  (věneček),  nemam 
z  čeho  (Suš.  563). 

4.  Z  pravidla  bývá  ve  větách  táza- 
cích pouhý  injinitiv^  kde  řeč  spisovná 
užívá  slovesa  míti  s  injinitivem:  Už 
ítř  Pustit  ho?  My  tu  stát,  pravda? 
»A  co  já  si  vzít?<  Plachty  nebrat, 
či   vzít?  (Zl.)    Vemte  si  hrabě  (Zl.). 


Pudeš  tam,  lebo  já  íť?  (Mal.  XXIII. 
39.)  Nevěděla,  kam  jíť  (Kda  II.  174.) 

5.  ČcLsto  druěí  se  ke  slovesu  míti 
s  předmětem  epexegetický  injinitiv  do- 
plňkem celé  věty^  kterýž  mívá  tytýř 
význam  účelný:  Ešče  čekám  chlapíka, 
mám  ho  tu  stúžiť  v  Senově.  Dybyste 
tak  kýšky  měli  se  napit.  Složit  sem 
seno  v  kopky,  ale  neihél  sem  slámy 
ho  přikryt.  Tatíček  nemajú  šatů,  ani 
já,  do  kostela  chodit. 

6.  Irreálný  kondicionál  minulý  ve 
větách  podmínečných  opisuje  se  čcLSto 
slovesem  mět  v  předvětí;  v  závěti  bývá 
sloveso  moct  s  injinitivem:  Měli  sie  ít 
s  nama,  mohli  ste  také  něco  dostat  = 
dybyste  byli  šli,  byli  byste  dostali. 
Měli  ste  sa  ponáhlit,  mohli  ste  mět 
svázané  (Zl.).  Mnělo  ešče  deň  pršeť, 
beto  be  to  fšecko  porustlo.  Mněls 
nepřiiť,  však  bes  bel  dostat  (Mal. 
XXIII.  49). 

7.  Velmi  často  bývá  vedle  irreálné  věty 
srovnávací^  uvedené  obyčejně  spojkou 
neš^  věta  hJavní^  v  níž  jest  sloveso  míti 
s  infinitivem:  Mám  já  ti  o  tem  pořáď 
řikať,  rač  si  to  udělám  sám  (=  než 
bych  ti  říkal).  Máte  ve  mně  pořáď 
s  terna  penězama  zlobit,  rač  vám  ich 
dám.  Máš  te  na  mně  pořáď  nalizať, 
abech  ti  dat,  rač  si  vem  hněď  (Mal. 
XXIII.  49j. 

8.  Výraz  složený  ze  slovesa  míti 
a  dokonavého  infinitivu  mívá  význam 
futura,  jenž  se  vyvinul  z  významu 
nutnosti:  Šak  se  ho  máš  naproseť 
(=z  naprosíš  se  ho),  abe  ti  to  od- 
pustit. Sak  se  máš  naptakať,  až  tatiček 
umře.  Jenem  choď  pořáď  z  hotó 
hlavo,  šak  se  tě  majó  naboleť  zube 
(Mal.  XXIV.  266). 

9.  Zvláštní  vazby  slovesa  mět:  Ona 
měla  chlapcovi  Brúnek  (=  jejímu 
chlapcovi  bylo  Brúnek).  My  ím 
(kravám)  máme  čtyry  mená  (=  naše 
čtyry  krávy  mají  čtyry  jména)  horň. 
Ditéti  má  devět  neděl  (=  jejímu 
dítěti  jest)  Zábřežsko.  94  roků  měla 
sem  matce  (N.  Město).  Co  ternu 
psovi  máte?  (Co  je  vašemu  psu?) 
Nemá  nic  očám  (slov.).  Máte  kra- 
vičkám poděláno  (Tišnov).  Co  máte 
tem   koňom,   že   só  suchy  jak  trn? 


199 


(Mal.  XXIV.  66.)  Majó  mné  velekém 
pánem,  že  mám  nové  vuz  (Mal.  XXIV. 
67). 

10.  Zvláštní  významy  slovesa  mét: 
Dosť  iných  v  dědinč,  za  týma  sa 
mějte.  Nebudu  mět  do  toho  nic  = 
»žádné  nároky  na  to«  (slov.).  Pořáď 
mně  lidé  k  němu  měli  =  nutkali 
(dok.  90).  Má  se  k  tomu  jak  zajíc 
k  bubnu.  }á  vždy  u  sebe  to  mám, 
že  i  ty  nyní  v  Praze  zkusíš  (Korr. 
Pal.  170). 

metátový:  Mela  Durna  dva  nože, 
oba  metálové  (Suš.  187). 

metafi  vyhozovati,  » vynášeti*  ve 
hře  v  karty:  Metajte!  i  meťte!  (val.). 

meter,  -e,  f.  =  metelice  (val ). 

mete  Ta,  -e,  =  metelice  (val.). 

Metó4ka,  trať  (Vizovsko). 

metta,  koště:  Nová  metta  dobře 
mete. 

mettaři  kdo  metly  dělá  a  prodává. 

mětynka  han.  =  íhaténka  v.  t. 

mezi  předložka,  na  Hané  pojí  se 
i  na  otázku  kde?  s  akkusativem: 
Trávník  mezi  vody  se  taky  na  4  léta 
na  rola  odprodal  (Vyhl.  II.  107). 
To  je  mezi  Měrovice  a  mezi  Něm- 
čice.  Cesta  mezi  (Jhřice  a  Ža  rosice. 

Mezcestai  coll.  pl.  f,  na  Mez- 
cestách,  trať  (Ostrožsko). 

Mezlhája,  coll.  pl.  m.,  trať  (Kro- 
měřížsko). 

Mezichrástl,  trať  (Vizovsko). 

mezilánkai  sukně  zelená,  život 
zlatou  portou  lemovaný  (Jicko). 

MezUúčí,  trať  (Vizovsko). 

Mezi  meze,  trať  (Třebíčsko). 

mezlra  =:  mezírka  (v.  t.)  val. 

mezírka,  ulička  mezi  domy,  mezi 
ploty  a  p. :  Kady  tě  štak  nosí  po 
psích  mezírkách? 

Mezisktady,  pl.  m.,  v  Meziskta- 
doch,  pole,  po  každé  straně  sklad 
(kamení)   Vizovsko. 

Mezívodl,  trať  (Hulín). 

Mezi  vrší,  trať  (Vizovsko). 

Mezižíeba,  pl.  n.,  trať  (Ostrožsko). 

Mezižiebí,  trať  (Blansko). 

mezmat  =  bez  mála  (Frýd.).  Kt. 
Dod.  I. 

mezňák,  strom  na  mezi. 

mezúch,  zákamní  (v.  t). 


mezúr,  ulička  mezi  dvěma  chalu- 
pami (laš.). 

mhm,  vyslovuje  se  zavřenými  ústy 
dvojslabičně.  Má-li  přízvuk  první  tn^ 
znamená  ano:  *Byrs  tam?«  >Mhm\ 
pakli  je  přízvuk  na  druhém  m^  zna- 
mená podivení  =  a  tak!  >Mhm,  mhm, 
synku,  hledíš  vysoko !«  vyjadřuje  po- 
rozumění. Pochybnost  vyjadřuje  se 
podobně  táhlým  mm^  kdežto  mmm 
(s  prodlouženým  druhým  nt)  =  ne 
(Vlk  27). 

mhta :  Žene  sa  ich  jako  mhty 
(Vah ). 

mholif,  mžíti:  Venko  mboli(han.). 

mhoutečka,  drobný  deštík,  pře- 
háAka  (Kelč). 

mhouř,  (ó-),  jehličí   (záp.   Mor.), 

mchovlsko,  místo,  kde  mech  roste, 
laš.  (Kt.  Dod.  I.). 

Miazga,  příjmení  (val). 

miclena,  vlněná,  podlouhlá  čepice 
na  zimu  pod  klobouk  (Mutze)  = 
němčica  (v.  t). 

Miča   (Micka,  Mičula)  =  Michal. 

mig  ho!,  udeřil  ho. 

migaf  1.  mihati  se,  prchati:  Miga 
jak  had  (laš.).  Ten  zmigat!  (han.) 
2.  špihlati  tupým  nožem,  vrzati  na 
housle  (Vah.). 

mignúf  (se),  1.  mihnouti  se :  Letě), 
ene  se  migto  (l^š.).  Ten  sebó  migtl 
Světýlko  jenom  se  zamigto,  a  už  ho 
zas  nebylo  (Btcha).  2.  přemignúť, 
přeříznouti  (Vah.). 

migot,  mihotání  světla,  třpyt  oslňu- 
jící (Přerov). 

migotaf  se,  třpytiti  se:  Hvězdy  se 
migocú  (val.). 

michiovka :  V  zimě  nosí  pod  bera- 
nicí michlovku,  pletenou  čepici  (Blan- 
sko) =  micfena  (v.  t.). 

mijaf,  iter.  slov.  minouti:  Mijaj, 
mijaj,  počta  jede!  Kdo  počty  němině, 
do  arestu  přijde  (laš. ;  val.  vymiň  = 
vyhni).  Mijaj  furmanovi  na  put  kola 
a  ožralcovi  na  cele. 

mik:    Už  je  v  miku  =  ten  tam, 
pryč  (Vek.). 
.  mík,  ryba  lota  vulg. 

mikat,  mrštně  pohybovati:  Mika 
sebó  jak  břenek  v  potoce  (záp.  Mor.). 


200 


A  to  ty  prsty  enom  se  mikajú  = 
míhají  (dok.  43). 

miketa,  zloděj  (Vek). 

mikmamo,  sem  tam,  zickzack: 
Hrsti,  snopy  leží  po  bouři  na  poli 
mikmamo  (záp.  Mor.). 

MikuFa  =  Mikuláš. 

mifejšf :  Dybys  mu  radit  ešče  mi- 
lejší, šak  ťa  neposlechne  =  sebe  lépe. 
Dybys  mu  ešče  milejší  chtét  dať,  Sak 
od  ťa  nevezme  =  sebe  raději  (Vah.). 

mířena,  jméno  krávy,  ovce  (val.j. 

Mifenova,  pí.  n.,  v  Milenovoch, 
trať  (Vizovsko). 

miií6ek|  prst  vedle  malička  (ND. 
19). 

MillĎov,  trať  (Drnovice). 

Milířové,  trať  (Senice). 

mlllStrant  =  ministrant  (Podl.). 

milosf,  láska:  Ony  umřely  od 
velkej  miloáči  (Suš.  453).  Nejsem 
u  tebe  v  milosti  (Suš.  206).  Přišel, 
až  byla  jeho  milosť  (iron.  =  až  se 
mu  zachtělo). 

Milošovec,  trať  (Blansko). 

mitovnfk,    hypericum    perforatum 

(bot). 

mltovanský,  milovaný,  milý:  Šak 
nelza  už  ani  úbyť  na  mu  milovanskú 
duSu  (Vlk  91). 

mirúcný,  mifunký  ■=  milý  (val.). 

mitý,  osoba  nebo  věc,  o  níž  u  vy- 
pravování byla  řeč:  Milý  žebrák 
odešel.  Afe  milý  voják  nedál  sa. 
Milý  Jura  umřel  (Kda  II.  202).  Potom 
zas  se  odebrali  z  milé  zahrady  do 
příbytku  (Kda  II.  209).  Tož  ta  milá 
neděla  přišla  (Vyhl.  II.  54). 

milý  a  milá  slují  na  Slov.  Val. 
Laš.  gaTán-gaFanka,  na  Podl.  a  na 
Horňácích  frajer-frajerka  (frajír-fra- 
jírka).  Jinde  říkají:  Chodí  za  panno, 
má  panno,  za  nevěsto. 

mimo,  mimo  (val,  horň.),  pomimo 
(slov.)  předložka  pojí  se  sgenitivem: 
Šél  mimo  našeho  poIa,  pomimo  že- 
leznice. Dyž  pdijdeš  mimo  nás,  mimo 
naších  oken  (Suš.  281).  Na  Hané 
mimo  užívá  se  jen  příslovečně,  ve 
významu  předložky  bývá  kole  a  krom: 
Leješ  mimo.  Něco  mimo  něco  vedle 
(Mal.  XXIV.  140). 

mimovaf  —  mivuju,  mívati  (laS.). 


mimry  mamry,  nic:  Dál  mi  mimry 
mamry  (Vek.). 

mínit  o  podměté  neosobním:  Co 
míní  spadnut,  ať  spadne  (ovoce). 
Dnes  nemíní  přestat  pršet  a  p.  (Zl.) 

minka  1.  Měl  sem  minku,  že  budu 
zítra  séct  =  mínil  jsem,  myslil  jsem 
(Vych.).  2.  Kupí)  koně  na  minku  = 
s  tou  výhradou,  nemají-li  žádné  vady 
(Zl.). 

minuf  =  minuta:  To  mohu  od- 
přisáhnouť  na  minuť  (fig.  92).  Na 
Zliasku  rčení  na  minut  hodiny  zna- 
mená v  tu  chvíli,  hned:  Na  minut 
hodiny  mosél  se  vystěhovat. 

minut,  mtftat  (promíňat,  vymíňat), 
míjat  1.  s  gen. :  Minúl  celéj  dědiny  = 
vyhnul  se  (Jicko).  MoM  minúc  smrči 
(Dob.).  2.  s  akk.:  Již  jim  to  miň  = 
promiň  (Kda  I.  192).  Kupec  minu) 
všecku  stil  =  vyprodal  (Zl.).  U  nás 
hospodský  moc  piva  nemine  =  ne- 
vytočí  (Zl.).  My  na  také  věci  němí- 
ňáme  peňazí  =  nevynakládáme,  ne- 
utrácíme (Dob).  Minul  som  tam 
zlatovku.  Ten  tam  minut  na  tanec 
aspoň  dva  rýnské  (Dob.). 

minut  se,  míjat  se,  míAat  se: 
Zdálo  sa,  že  sa  z  teho  pomine  =: 
zblázní.  Ona  sa  móže  za  tým  Janem 
pominúť  =  je  za  ním  zblázněna 
(Vah.).  Míjá  sa  to  zboží  po  troše 
s  poFa  =  mizí,  tratí  se  ( Vah.j.  Vběhli 
do  lesa  a  tam  sa  zminúli  (val.).  Pe- 
níze, zemáky  a  p.  sa  míňajú  =  ubývá 
jich,  stravují  se  (Zl.).  Muka  sa  míňá 
a)  ubývá  jí  (v  domácnosti),  b)  jde 
na  odbyt  (u  prodavačů)  Zl.  Už  sa 
jich  míAá  =  ubývá,  je  jich  méně 
(val.).  Mine  sa  teho  piva  do  roka  = 
odbude,  prodá  (Vah.).  Hodně  sa  teho 
minuto  na  téj  svaďbě  ==  pojedlo  a  vy- 
pilo (Vah.).  Nevím,  mineli  sa  zitra 
bez  déšča  =  ubude-li  (Zl.).  Minem 
sa  bez  něho  =  obejdeme  (Zl.).  Šak 
já  sa  minu  bez  muziky  (Slov.  obr.  II. 
14).  Celý  deň  sa  mine  o  chlebě  (Zl.). 
Tá  kozička  mně  živí,  u  dobrých  lidí 
se  zehřeju,  a  tož  se  tak  míňám  (sich 
fretten)  [rok.  100].  Míňáme  sa  jak 
možem  (Zl.),  Kebyste  sa  vyminuli  = 
umřel  (Dob.).  Dyby  sa  tatíček  zmi- 


201 


nuli  =  zemřel  (Zl.).  Mine  sa  teho 
lidu  do  roka  =  pomře  (Jicko), 

míra.  > Obilí  dalo  niíru«,  když  je 
sklizeň  průměrná,  na  pr.  žito  čtyři 
měřice  z  kopy ;  sice  dává  pod  míru 
n.  nad  míru.  To  je  z  míry  dobrý 
ďověk  =  velmi  dobrý.  Přesil  do  své 
míre  =  vystonal  se,  vystřízlivěl,  utišil 
se,  >dělá  dobrotu«  (Maš.).  A  já  také 
též  tou  měrou  zvolím  si  jiného  = 
týmž  způsobem,  taktéž  (Suš.  323).  — 
Staré  valašské  míry  jsou:  štvrť- 
ňátko  (=  Vi  kg  mouky),  štvrtka 
(=  4  štvrťňátka),  měrka  (3  štvrtky), 
štvrť  (=  2  měrky),  vrtef  (2  Stvrtě), 
měřica  (=  2  vrtle). 

mírný,  samý,  pouhý,  čirý :  To  pole 
je  sám  mírný  pýř  =  nic  jiného  než 
pýř.  Sám  mírný  snět  je  v  tom  žité. 
Je  mokrý,  jak  by  ho  hodit  do  mírnéj 
vody  (Zl.). 

mísif  =  másť,  klábositi,  žvaniti: 
Nemis  už  híupiny  (Slav.  CL.  X.  37). 

misník,  police  na  kuchyňské  ná- 
dobí (záp.  Mor.). 

místo  1.  větší  usedlost,  grunt:  Co 
by  sa  nestrójita,  dyž  je  s  takého 
místa  (val).  Místo  těch  dětí  zůstane 
nám  (Kda  I.  36).  Sktadač  z  mista  r= 
vypláceti  podíly  (laš  ).  Už  je  cMap 
na  místo,  kdo  se  už  může  oženiti 
a  sám  hospodařiti.  2.  (miésto),  sta- 
veniště (horň.).  3.  Píatit,  vybírat 
z  mista  (t.  poplatek),  Lagerzins,  na 
trhu  Standgeld.  4.  Čtověk  neví,  v  jaké 
místa  dojde  =  jak  skončí.  Na  místě 
tomu  konec  udětám  =  hned  (Zl.). 
Dy  ja  sem  to  na  mi.stě  zapoméJa  = 
docela  (laš ).  Tam  nedostane  z  místa 
nic  =  pranic.  Dvakráť  místem  (n. 
místo)  ho  prosit.  Pětkrát  místem  sem 
mu  to  říkat  atd.  (přidává  se  právu 
dělné  k  těmto  číslovkám).  Štyry  rázy 
mjéstom.  Kefko  rázy  mjéstom  (Dob.). 

mistrant  =  ministrant  (Jicko). 

mistrovafi  ministrovati :  Náš  chta- 
pec  už  mistruje.  Pořáď  abych  kole 
tebe  mistrovala  (Vah.). 

míšaníki  podílník  společného  sa- 
laše (LN.  I.  198).  Mišanici,  strany, 
které  své  ovce  a  kozy  valachům  do 
stáda  dávaly  (Prásek,  Věstn.  Akad. 
XII.  86). 


míšanina,  1.  směska,  2.  =  spo- 
lina,  pšenice  s  ječmenem  setá  (Vlk 
47),  3.  kroupy  s  hrachem  (han.). 

míšat  1.  míchati:  Míša  sa  do 
všeckého  jak  vařacha.  2.  Tak  sa 
toho  fudu  tu  míše!  =  hemží  (val.). 
Po  mé  raně  sardynsky  vojsko  ná- 
ramně se  mišelo  =  přicházelo  z  řad, 
v  nepořádek  (Vyhl.  I.  17). 

míšek,  měšec  na  peníze:  Ten  už 
hledí  panáčkovi  (=  knězi)  do  miska 
=  brzo  umře,  bude  míti  pohřeb  (Zl.). 

mlska,  »  vy  misko  váná «,  vykleštčná 
svinka  (val.). 

miškář,  nunvář. 

mlškovat,  nunvařit,  klestit  do- 
bytek. 

Míšky,  pl.  m.,  vinohrad  (Pole- 
šovice). 

mišník,  v.  maštal. 

míšurka,  druh  jablek. 

mítafi  vyhazovati, » vynášeti «  v  kar- 
tách: Mitají  (laš.). 

míti,  v.  mět. 

mítka,  Vorhand  v  kartách;  má 
mítku  (Ausspieler). 

mitmamo:  Fósa  mo  růstó  mit- 
mamo,  jeden  sem,  druhý  tam  (Maš.). 

mítvaf  sa  v  knížkách,  přemítati 
(val.). 

mftvavo,  střídavě,  různem:  Sedláci 
majú  pole  mitvavo  =  v  různých 
tratích,  ne  v  jednom  (val.). 

mitvemi  na  přič:  Zbčhal  pole 
křížem  mitvem,  kreuz  und  quer  (Vel. 
Meziříčí). 

mítvemi  šikmo  (val.). 

mitvy,  střídavě:  Klást  něco  mitvy 
=  jedno  tak,  druhé  na  opak  (hor.). 

mizer:  Bodaj  ti  zuby  na  mizer 
vyšty !  =  zkazily  se,  vypadaly  (horň.). 

mizernét,  hubeněti  :  Stařenka 
naši  mizerníja  defi  ze  dňa  víc  (Zl.). 

mizerný,  hubený,  zvláště  ná- 
sledkem nemoci:  Co  je  tom  chtap- 
covi?  Je  takový  jakýsi  mizerný  = 
špatně  vypadá  (Zl.). 

mizga,  míza  stromová. 

mízgra  1.  =  mázdra  (val.), 
2.  =  míza  (Jicko). 

mízira  =  mázdra  (val.). 

mízký  =  nízký  (Podl.). 

mlž,  než  (slez.) :  A  volim  ja  volim 


202 


přez  ten  dunaj  ptynuť,  mizli,  ty  zradco, 
v  tvojich   rukach  zhynuť  (Suš.  777). 

mfždifi  mačkati,  stískati:  Ogaři 
vykutávali  zemAáky  z  ohňa  a  míždili 
jich  pod  kořenem  (Slav.  ČL.  XI.  434). 

mížgříf  =  míždiť;  m.  sa  v  čem 
n.  s  čím,  ostouzeti  se  s  něčím  (val.). 

mížlt  =  nížiti:  Siúnečka  sa  míží 
rPodl.). 

mtaC|  -a  =  mlatec  (val ). 

mtacek,  -cka  =  mlatec  (laš.): 
Jaký  mlacek,  taky  placek  =  jak  se 
mlátí,  tak  se  od  toho  platí. 

mtacovaf,  mlatcem  býti  u  někoho 
(laS.). 

mtaď|  -ě,  mladá  hora ;  mlaď  ječ- 
menná,  co  vyroste  z  vytřepaného 
zrna  (val.) 

mtadaňa,  -ně,  jméno  krávy  (horA.). 

Mtadé,  pl.  f.,  v  Mtadách,  les  (Vi- 
zovsko). 

mládě,  -ěte,  1.  svatební  pečivo 
čtverhranaté,  nadívané  makem, 
2.  velkonoční  bochýnek,  3.  výslužka 
děvečce  =  podlouhlá,  zapletená 
buchta  na  způsob  vánočky,  ale  jen 
o  jednom  pletenci  (záp.  Mor.). 

mtádenče,  -ete,  hezký  mládenec: 
Bude  to  mládenče,  až  vyroste  I 
(Bart.  II.  401.) 

mtódeř,  -e  =  mládež  (Zl.). 

mladík,  holoubě  (Jevíčko;  mla- 
dík =  chasník). 

mtadíf  ta:  Kráva  sa  omtadita 
=  otelila  (val.). 

mtádka  1.  mladá  slepice,  která 
ještě  nenese  (val.),  2.  mladá  jedle, 
oloupaná  z  kůry  (Suš.  772). 

miaďoch  1.  mladík,  2.  mladý 
zajíc. 

mladšinka,  mladší  děvečka:  Vzali 
mě  na  velkým  gruntě  za  mladšinku 
(Pittn.  VI.  XVIII.  613). 

mtadý:  Má  ceruško,  mladá  si  mi- 
lovat (píseň).  Mladé  máslo,  neto- 
pené (putra)  Df.  Mladý  měsíc  =  nový : 
Zaryje-li  se  do  vinohradu  hnůj  na 
mladém  měsíci,  červi  podryjou  réví 
(Mor.  lid  292). 

mláka,  mlágay  bahnisko  (slov.). 

mtakyta  =  makyta  (v.  t.)  laš. 

mlaskavica,  chuť,  laskominy:  Má 
mlaskavico  na  gořalo  (han). 


mfaščet,  mlaskati,  však  rozdflem : 
mlaskat  je  vydávati  mlaskavý  zvuk 
v  odstavcích,  mlaščet  táhlý,  sou- 
vislý: Sviňa  mlaščí,  dyž  mláto  žere. 
Mlašči  peskama  jak  raci  v  ko- 
přivách (han.).  Dyšč  mlašči  (Je- 
víčko). 

mfaščíf,  udeřiti :  Tak  ťa  mTaščím ! 
Mfasčíl  ho  po  hubě.  Mfaščíl  sebú 
(val.). 

mtat,  bití:  Dostaneš  mlatu  I 

mlafba,  mlácení:  Jaká  mlaťba, 
taká  plaťba  (val.).  Hospodáři,  já 
půjdu  na  mlatbu  =  mlátit  ze  mzdy 
(Kda  I    183). 

mtatevňa,    ně,  stodola  (v.  t). 

mtatibařína,  tlachal  (val.). 

mtatlsko,  místo  ve  stodole,  kde 
se  mlátí  (v.  stodola). 

mtátit,  bíti,  tlouci:  Vymlátil  mu. 
Mlátil  hlavu  o  zeď. 

mlatolit,  na  mlat  ušlapati:  pole 
zmlatolené  (Jevíčko). 

mtatoveň  =  mlatovňa  v.  t.  (Df.). 

mfazgačka  1.  rozbředlé  bláto, 
2.  měkké,  oslzlé,  nechutné  jídlo  (laš.). 

mFázgat,  int.  slov.  mlátit  (val.). 

mfazgavý  chléb,  lepavý,  brousko- 
vitý  (laš.). 

mfázl,  roční  výhony  z  kořenů. 

mrčená  1.  Dětská  hra  ND.  158, 
2.  mlčení:  S  mlčenu  všady  obstojí. 

mičiavá  voda,  nabraná  na  veliký 
pátek  na  potoce,  protože  kdo  na  ni 
jde,  celou  cestu  tam  i  sem  mlčí  (han.). 

mléč  1.  houba  agaricus  lactiíluus, 
2.  cyparissias  (bot),  3.  studně,  do 
níž  v  létě  mléko  v  hrncích  stavějí, 
by  bylo  čerstvé  (val). 

mróčnica.  První  týden  po  na- 
rození usazuje  se  dítěti  na  jazyku 
mlečnice,  kterou  třeba  haderkou  do 
roztoku  cukrového  namočenou  stírati 
(Vyhl.  VI.  XIX.  244). 

mfet:  Jak  sa  ten  svět  mele,  tak 
sa  mele  =:  všelijak  to  ve  světě 
chodí.  To  nemele  =  to  »nejde« 
(val.).  Koza  mefe  ocasem  =  švihá 
(ND.  38).  A  to  tele  hlavu  mefe 
(Suš.  622). 

m  rezavý,  šukavý  (Podl.)  Srovn. 
táhne  se  jak  mlezivo  =  jde  pomalu. 

mfezlvo,    1.   první,    husté    mléko 


203 


udojené  krávě  hned  po  otelení, 
2.  buchta,  na  níž  těsto  bylo  za- 
děláno tímto  nnlékem  =  biz  (záp. 
Mor.),  radovánek  (sev.  Mor.),  vrzanéc 
(laš.). 

mlgáneki  -nka:  Bejvá  ten  boží 
dáreček  jak  mlgáneček  dok.  105 
(v.  omfganý). 

mrgat  1.  =  mfzať,  ssáti,  cecati, 
2.  míti  chu£,  laskominy  na  jídlo, 
které  druhý  jí:  MFgá  tiř  =  máš  na 
to  chuť?  K  tomu  se  dodává:  >No, 
abys  nezhodít  tefate,  raci  ti  kúsek 
dám.«  (Jícko.) 

mrgoňi  -a,  dítě  odrostlejší,  které 
chce  ještě  býti  kojeno  (val.). 

mlf6|    chelidonium    maius    (bot). 

mlíčeň,  -čňa,  m.y  plátenko,  přes 
které  se  cedí  vydojené  mléko  (horň.). 

mlíčňák:  Jak  nastaly  turkyně, 
pekli  ty  mlíčňáky  =  klasy  mléčné 
(dok.  242). 

mlfčníki  hrnec  na  mléko  =  látka 
v.  t.  (Viškovsko). 

mlíčný:  Kazdů  kútnicu  indá  tá 
mlíčná  zima  naščívila  =  horečka 
od  mlíka  zadrženého  (dok.  9). 

mlfzga  =  míza  (Olom.). 

mllcnúf,  trnouti,  mrtvěti:  Dyž  ty 
ruky  držím  chvlFu  hoře,  tož  ně  tak 
mřknú  (val.).  Taťkovi  míkla  ruka 
(Slav.  ČL.  XI.  95). 

mlouvat  se  (-ó)  =  vmlouvati  se, 
nabízeti  se  (Kunštát). 

mrsa,  -e,  =  mls,  něco  na  chuť 
(Vych.). 

mlsnfki  špižírna:  Pantáta  šel  do 
mlsníku  pro  plucárek  s  vínem  (Pittn. 
VI.  XVIII.  803). 

mfsný :  Zas  ho  honi  mlsné 
=  shání  se  po  něčem  mlsném. 
Mlsný  košik  =  sotor,  podlouhlý 
košík  rákosový,  v  němž  se  nosí 
*mlsy«  (han.). 

mřsoňi  mlsný  člověk  (vých.  Mor.). 

mísponda  =  mlsoň  (han.). 

mfst  (mrzu,  mliXy  imper.  miz), 
vedle :  miznut,  ssáti,  ceckati :  kojenec 
i  mládě  zvířecí  mlze  (Df.). 

mfusk:  Cigán  Vajda  chípál  kýšku, 
cigánka  ho  mfusk  po  pysku  =  mlu- 
skla,  uhodila  (ND.  118). 

mfusknút    1.  mlasknouti:    Obtúlíl 


ju,  tak  to  mlusklo.  2.  udeřiti  (vých. 
Mor.). 

mluv:  Ztratil  mluv=  pozbyl  řeči, 
odmlčel  se  (záp.  Mor.). 

mtuva  =  řeč:  Napsala  princovi, 
že  i  mluviť  bude;  až  dojde  čas 
sedmi  let,  potom  že  dostane  mluvu 
(Kda  I.  258). 

mluvit  na  někoho  =  nadávati. 
Nemluv  na  dluh  I  =  zbytečně  (Maš.). 

mruzgnúf  =  mlusknúť  v.  t.  (laš.). 

mtýn  na  Laších,  Zábřežsku  i  j. 
užívá  se  v  plur. :  Mamy  na  mly- 
noch  =  ve  mlýně.  Pudem  na  mléne 
=  do  mlýna. 

mtýnčáki  mlýnský  kámen  (Jicko). 

mtýnek:  hra  na  mlýnek  (ND. 
186). 

Mtýnískai  trať  (Vizovice,  Blažo- 
vice  i  j). 

míze,  mízu,  ssáti:  dzečko,  cela 
(tele)  mlze  (St.  Hroz.). 

mfzevo  =  mlezivo  (han.). 

mňagaf,  mačkati  (val.). 

mňakota  =  makota  v.  t.  (Zl.). 

mňanovaf,  jmenovati:  Pan  Kristus 
mě  křtil,  panenka  Marija  mě  mňano- 
vařa  =  mi  jméno  dala  (Vyhl.  VI. 
XIX.  451). 

mňásf,  másti:  Nemňať  mne! 
Všecko  zmňátl.  Je  na  rozumě  po- 
mňatený  (vých.  Mor."). 

mňaták,  dřevěný  truhlík  na  mí- 
cháni sečky  s  ovsem  (slov.)  =  mát- 
nik  (v.  t.). 

mňatikoš,  pletikoš,  tlachal  (val., 
Kt.  Dod.  I.). 

mňazdrák,  rozmazlené  děcko  (val.). 

mníška,  klášterní  panna  (Df.). 

mnoho:  Je  jich  tam  jako  kaše 
v  hrnci  (dětí),  jak  mhty,  jak  dní  do 
roka,  má  dětí  jak  smetí,  jejich  tam 
jak  čečetek,  má  peněz  jak  šupek, 
na  poli  je  mandelfi  jak  kaveček,  má 
dluhfi  jak  kvítí,  je  tu  kůru,  že  može 
pantoky  věšat,  bylo  jich  tam  až 
černo  (modro,  bílo),  je  to  tam  jak 
na  svatých    stupňoch    (mnoho   lidí). 

mnohúcno  rázů,  velmi  často 
(horň.). 

množlf,  síti  obilí,  sázeti  brambory: 
Co  množitě?  =  sejete  (laS.). 

moc,  -i  1.  Na  moc  mi    to   strčili 


204 


do  kosa  =  proti  mé  vůli.  Na  moc 
ty  zeliny  vypít  =  s  nechutí.  2.  Jako 
pojem  číselný,  tolik  co  mnoho,  je 
bez  rodu  a  neskloftuje  se :  Bylo  tam 
moc  lidí.  Voda  jim  teče  moc  stra- 
nama  (Vyhl.  I.  10). 

mocej  =  moc,  mnoho  (laS). 

mocný  chlap  =  silný  (laš.). 
Mocnu  mocú  (n.  silú  mocú)  chťét 
vylézt  na  střešňu  (=  přes  všecko 
bránění,  všecku  nemožnost  a  p.). 

moct,  moci:  Može  sa  styděti 
(=  měl  by.)  Može  vás  byt  hanba  I 
(=  mělo  by.)  Jane,  mohl  bys  tam 
ít!  (=  jdi.)  A  co  už  utíkáte  ř  Mohli 
ste  ešče  posedět!  (=  poseďte.)  Na 
ty  hody  do  hospody  mohl  sem  ne- 
choditi (=  kéž  bych  byl  nechodil) 
Suš.  688.  MohKs  mi  toho  nedělati! 
(=  měrs,  proč  jsi  to  udělal?)  Kda 
I.  42.  Kmocháčku,  toho  jste  mi 
mohli  nedělať!  (Kda  II.  99.)  Mohťs 
to  tak  udětať,  dále  be  ti  tatiček 
(=  kdybys  to  byl  udělal).  Možeš  tó 
slámu  nesváza£,  šak  bes  dostat  (Mal. 
XXIII.  ^9).  A  já  vínka  nesmím  dat, 
mohla  by  mně  máti  tát  (=  lála  by) 
Suš.  22.  Nemínius  sa  ženit,  moheu's 
nezačínat,  mohli  sa  mně  s  tebú  ludé 
nevysmívat  (=  měl^s  nezačínat,  ne- 
byli by  se  vysmívali)  Suš.  215.  (Více 
takových  přfkladů  v.  pod  heslem 
mět  7.)  A:  Bot  som  u  vás.  B:  > Mohli 
sce«  (=  dobrá,  no  nechť).  A:  »Idu 
k  vám«  B:  »Muožetě«  (Dob.).  — 
Slovesem  moct  se  přisvědčuje  Jmeno- 
vitě třetí  os.  sg.  moše  (val.  móže) 
užívá  se  na  způsob  potakovací  čá- 
stice vzhledem  ku  předchozí  prosbě, 
žádosti  a  p. :  A:  » Zavřít  okno?« 
B:  » Možeš «•  A:  > Myslím,  abych  sa 
šta  trochu  podívat  za  žencama?« 
B:  »No,  možete  «  A:  »Po(fte  s  namil« 
B:  »Móže«  —  po  delším  přemlou- 
vání: »No,  móže,  tož  móže.«  — 
A:  » Nechoď  tam,  Tebo  upadneš  1« 
B:  »Ja  može«  (=  nechť).  Može 
užívá  se  také  příslovečně  ve  smyslu 
mošna,  snad:  Može  budě  pršeť 
(laš.).  Može  přes  padesát  nás  je. 
Može  už  to  pozapomínát  (val.). 

močaiina  =  močál  (laš.). 

močár  =  močál. 


močárka  (močorka)  =  močár 
(Frýdecko). 

močarinkai  močamik,  ranunculus 
(horň.). 

mo6ibtatO|  neohrabanec  (val.). 

močibut  =  močibtato  (laš.). 

močidótka,  druh  hrušek  (Zl.). 

moĎigembai  pijan  (slez.). 

močihuba,  pijan  (val.). 

MočitkYi  trať  (Šelešovice). 

mocný  =  mokrý:  m.  rok  (val., 
podl). 

modřena,  Betschwester  (slov.,  val.). 

modféní  1.  otčenášky  v  kostele: 
Dát  za  nebožku  na  modlení,  2.  spo- 
lečná pobožnost  lidu,  kde  není  ko- 
stela, v  neděli  odpoledne  ke  kříži 
s  průvodem  v  dobu  letní :  Naše  děti 
sú  všecky  na  modléňú  (Zl).  3.  kle- 
kání večerní:  Ti  Světťovčí  páni  pú- 
ščajú  z  roboty,  až  modlení  zvoní 
(Suš.  512). 

modlit  se  1.  s  dat:  Pomodli  se 
Bohu!  (Suš.  161.)  Vdova  se  velice 
pánu  Bohu  modlila  (Kda  II.  230). 
2.  Člověk  se  modlil  na  růženci  (Kda 
II.  121). 

modráóeki  chrpa  (slez.). 

modrák     1.    chrpa    (záp.    Mor.), 

2.  houba  boletus  cyanescens  (Brň.), 

3.  druh   bramborů, 
modrastý,  modrý  (val.,  horň.). 
Modřiny,  pl.  f.  trať  (Blansko). 
modronicai  plícník  (Peck). 
modrovočkai  druh  bramborů  (záp. 

Mor.). 

modrý:  m.  klúč,  pulmonaria  oíT. 
(slez.);  m.  rozchod,  calluna  vulg. 
(bot.) ;  modrá  raška,  pták  cyanecula 
suecica  (Kelč);  modré  ovoce  =  švest- 
kové (dok.  255);  modré,  -ého,  mo- 
řidlo  na  prádlo  (Zl.). 

mogoňi  -a,  nejapný  člověk  (slov.) ; 
v  uh.  slovenštině  vepřový  žaludek 
naditý  (Kt.  Dod.  I.). 

mohovítOi  možno :  Videi,  že  néni 
mohovito  (Vyhl.  I.  7).  Nebelo  mo- 
hovito  nás  do  vozu  všecke  dostat 
(Vyhl.  II.  9). 

mohovitosfi  zámožnost :  Na  svoju 
mohovitosť  by  sa  moh  dať  inač 
viděť  (Vah.). 

mohovitý,  zámožný. 


205 


mochlat  =  machlat,  másti,  mač- 
kati (Jevíčko). 

mochnéjšii  zámožnější  (bez  po- 
sitivu) Vych. 

mojin,  -a,  -o,  můj:  Nebudeš,  má 
milá,  nebudeš  mojina«  tobě  otec 
nedá,  mi  cetá  rodina  (Zl.). 

mok  tabákový,  tekutina  z  tabáku 
usedlá  na  dně  dýmky  nebo  v  »od- 
leváku« ;  moika^  zbytek  tabáku  pro- 
močeného na  spodu  dýmky. 

mokrat,  vlhnouti:  Stěny  mokřajú 
(slov.,  val.). 

mokrazeň,  *zně,  f.  mokrost  v  kou* 
těch  jizby,  mokro  v  zemi  (val.). 

mokřina,  mokrý  kus  půdy. 

mokroba  =  mokrost  (val.). 

mokrýš,  -a,  m.,  chrysosplenium 
(bot.). 

mofa :  Ve  Slezsku  strašívají  děti : 
Mola  idčl  Mola  I  (Kt.  Dod.  I.) 

mofasif,  udeřiti:  Ten  sa  mofasítl 
(val.) 

mofázg:  Dráp  z  nenadohy  Pichúra 
a  mofázg  nimi  =  praštil  (Slav.  ČL. 
XI.  92). 

mofázgnůf  někoho  nebo  někým, 
praštiti  (val.). 

mordónka,  sukně  moldonová  (vl- 
něná červená). 

moFúsaf,  váleti,  mazati,  špiniti 
(val.  Kt.  Dod.  I.). 

moňa,  monénka^  cumel  (Brň). 

monék :  Srnec  má  moněk  =:  dlouhé 
chlupy  visící  s  pyje  (val.) 

moňkaňa,  -ně,  jméno  ovce,  která 
má  >moňky«,  laločky  na  krku  (val.). 

mora  čili  mhra.  Dítě,  které  se 
narodí  se  zuby,  je  morou.  Kdyby 
se  takovému  dítěti  dalo  nejprv  do 
úst  dřevo,  chodilo  by  na  stromy; 
dá  li  mu  matka  hned  svůj  prs,  bude 
choditi  na  lidi.  Mora  chodí  v  noci 
po  lidech,  tlačí  je  na  prsou  a  ženám 
vypíjí  z  prsou  mléko  (Kda  II.  265). 

morák,  morka,  krocan,  krůta. 

morán,  -a,  m.  hřbitov  (v  okolí 
Vel.  Meziříčí). 

Morava,  v  horách  vých.  i  záp. 
Moravy  značí  Hanou:  Byli  zme  na 
žňách  na  Moravě,  půjdu  na  Moravu. 

Moravec,  Moravka,  kdo  mluví 
» moravsky*,  na  Moravě  i  ve  Slezsku. 


moravnf  most,  m.  přes  Moravu: 
Hněď  za  moravním  mostem  zme  sa 
radili  (arch.  II.  202). 

mordovat,  vražditi,  trápiti:  Už 
sa's  ně  dosť  namordovát  =  natrápil, 
naobtěžoval.  Už  su  všecek  zmordo- 
vaný =  unavený  (val.).  Ženy  sa 
mordovaly  s  kravami  =  namáhaly 
(Slav.  ČL.  X.  472). 

mordovisko  1.  námaha:  Co  to 
dalo  kdysi  mordoviska  tolkých  zdí 
nastavaf,  a  včil  to  všecko  búřú  (val.). 
2.  špatné  pole,  jež  vyžaduje  mnoho 
práce  a  užitku  nenese  (Zl.). 

mordovnfk,  aconitum  napellus 
(bot). 

moření  (v  břiše),  hryzení. 

mores,  -u,  m.,  dobrý  mrav:  Na- 
učím ťa  moresu.  Obyč.  pl.  moresy. 
Býí  v  Chropini  na  moresy. 

moresný,  zdvořilý,  způsobný. 

morisovaf,  ukázňovati  (val.). 

mořif,  vražditi:  Umoř  bratra  (Suš. 
169). 

Mořiženka,  coU.  pl.  f.  v  Moři- 
ženkách,  trať  (Vizovsko). 

morkuša,  -še,  slepice  >  morko- 
vaná«,  barvy  jako  morka  (val.). 

morný  =  úmorný:  vřed  (val.). 

morny,  pl.  f.,  prosná  kaše  s  kru- 
picí, posypaná  perníkem  (záp.  Mor.). 

morový,  nakažlivý:  nemoc  (R.  a 
Ž.  85). 

morútný  1.  úmorný:  práce,  2.  una- 
vený: Su  všecek  morútný. 

moáaz,    a,  m.,  mosaz  (Opav.) 

moset,  musiti  (slov.,  val.). 

mosit,  koho,  nutiti:  Byla  k  tomu 
mosená. 

mosk,  -u  =  mozek  (Zl.). 

mosor,  -u,  bukový  fládr(val.,rum.). 

mostlna,  deska  podlahová ;  pl.  mo^ 
stiny^  podlaha  (val.):  Kázal  mu  všecky 
mostiny  ve  chlévě  vylámať  a  vyházeť 
Kda  II.  256.  (Srovn.  pomost  mrus. 
podlaha.) 

mostif  izbu,  chlév,  dávati  podlahu 
do  světnice  (val.). 

mostnica  =  mostina  (v.  t):  V  ma- 
štali  nic  néni,  enom  holé  mostnice, 
co  ty  koně  stávaíy  (Suš.  779). 

mosůrek,  kadloubek  na  máslo, 
med  a  p.,  vydlabaný  z  mosoru  (v.  t). 


206 


mosOrkai  čerpák  v.  t.  (val.). 

moškvan,  zlomyslný  človék  (záp. 
Mor.). 

motacfi  závrat,  motolice:  Dostal 
sem  motaci;  myslel  sem,  že  se  svalim 
(han.).  Ovce  dostávajú  motaci  (dok. 
128). 

motáč,  -a,  m. :  Vlasy  spleteny  jsou 
ve  dva  široké,  pleskaté  copy  č.  ru- 
líky. Každý  cop  je  z  mnoha  pra- 
mínků; oba  copy  jsou  pak  v  týle 
skupeny  v  různotvárné  kytice  nebo 
korunky,  čemuž  říkají  motáč  n.  drnda 
(Líšeň). 

motáčeki  niti  na  cívce  namotané 
(laš.). 

motán,  -a,  človék,  který  se  moce, 
motovidlo,  neobrata:  Ten  motán 
pořáď  se  mné  před  nohama  moce 
(Kt.  Dod.  I.). 

motání:  Byto  by  to  hrubé  na 
veliké  motání  vykládať  =  dlouho 
by  to  trvalo  (val ), 

motaf :  Už  moce  rozumem  (opilý) 
val. 

motaf  sa,  potáceti  se:  Začal  sa 
motať  (Slav.  ČL.  XII.  275). 

motovidto  1.  Motovidlo  mi  délá 
v  břuše  kotrfce  =  velmi  hladný  (Zl.). 
2.  člověk  pod  nohoma  se  pletoucí: 
Var  z  cesty,  ty  rootovidřol 

motúZi  provaz  (horň.):  Dí,  motúzu 
hlúpej,  nestojiš  celá  za  tú  zlosť  (dok. 
211). 

motyčiskOi  rukovéť  motyky. 

motyka:  To  šak  je  pravda,  iak 
by  z  motyky  střelíf,  poř.  (Slav.  ČL. 
X.  374). 

motyr,  -e,  f.,  motylica,  motolica^ 
ovčí  nemoc;  ovce  prý  má  v  hlavé 
pandrava  (val.) 

moty  Fa,  -e,  f.  =  motýl  (Jicko). 

motyrák,  motýl:  Chrobaček  s  ky- 
jakem  leti  za  motylakem  (ND  95. 
laš.). 

moučnicai  -ce,  moučná  truhla: 
Žena  chtěla  piet  chlib  a  neměla  nic 
v  móčnici  (Vyhl.  II.  31). 

moudé|  -ete  1.  kořen  cibulovitý 
(záp.  Mor.),  2.  (móďata)  druh  švestko- 
vého ovoce,  3.  (móďátka)  sambucus 
racemosa  (bot.,  záp.  Mor.). 


moudy  (móde)  pl.  m.  L  varlata, 
2.  prfitrž  (Leistenbruch)  han. 

mouchonkyi  pl.  f.,  angrešt  (Nové 
Město). 

mouka  mletá  žernovem  je  éemica. 
Když  se  mele  pšenice  na  » českém 
mlýně  < :  krupica  jde  pytlem  pod 
žebírko  a  muka  pozmová  do  truhly. 
Krupica  se  nasype  znovu  na  koš, 
pak  je  z  ní  nejlepší  mouka,  krupi- 
cová. Potom  se  »štráfajú<  otruby; 
z  nich  se  vymete  štráfka;  posléze 
se  ještě  otruby  (=  oděry)  melou  na 
odérovú  muku.  Krupicová  je  na  lepší 
vdolky  a  buchty,  pozrnová  na  hrubší 
buchty  a  lepší  šišky,  štráfka  na  šišky 
obyčejné,  oděrová  na  hrubé  vdolky 
a  na  zásmažky.  Vyrážka  jest  nej- 
lepší mouka  žitná:  chléb  z  vyrážky 
(ZL). 

moulit  (-Ó-)  1.  jísti  plnou  hubou, 
2.  mluviti  plnou  hubou:  No,  skoro-li 
to  vymólišř  =  vypovíš  (han.). 

mozgi  ob.  pl.  mozgy  =  mozek 
(slov.  =  rus.). 

mozgáFi  -a,  přezdívka  člověku  ne- 
ohrabanému, hrubému  (Jicko). 

mozgry,  pl.  f.,  z  něm.  Masern  (laš.). 

Mozotky,  na  Mozolkách,  trať  (Vi- 
zovsko). 

moždíř  =  hmoždíř.  > Moždíře  ho 
(z=  u)  gatí,«  kolena  vytlačená  (Maš.). 

možgrávkai  rýma  (val.). 

Možiš  =  Mojžíš. 

možný  =  zámožný:  A  sú,  pane, 
aji  možní  lidi  dlužni  (dok.  210). 

možná:  Vincek  umi  zpivať,  že 
néni  možná  (velmi  krásně).  Ten  se 
ho  naproset,  že  nebeío  možná.  Maji 
tam  sucho  a  tepTóčko,  že  néni  možná 
(Mal.  XXIII.  42,  230). 

možuchai  iuniperus  sabina  (bot.). 

Mraček,  trať  (Počenice). 

mračna,  -y,  ženská,  která  se  mračí : 
Je  to  mračna!  (Pittn.  VI.  XVIII.  803.) 

mračno:  1.  »Vodí  mračna,*  kdo 
se  v  noci  toulá  a  lumpuje  (Hnojice). 
»Tá  už  bude  tlačiť  mračna, «  praví 
se  o  stárnoucí  panně,  jako  » vázat 
písek <  a  p.  (Vah.).  2.  veliký  slaměný 
klobouk,  jaký  mívají  ženci  (Brň.). 

mrakva  =  mrakava  (laš.). 

mrakava,  černé  mračno:  Či  to  dú 


207 


mrakavy?  (Suš.  148).  Oči  .černé  oči 
jak  černá  mrakava  (Suš.  299). 

mrančet  1.  (=  Aamčet):  Kočka 
mranči  (Vah.).  2.  (=  brančet)  při- 
plákati,  žebroniti,  greinen :  Co  pořáď 
mrančíšř  Děti  mrančíja  (Zl.). 

mraščák,  kdo  pořáď  mraštf, 
šknourá  (jicko). 

mraščef  (laS.)  =  mrančet  (v.  t). 

mraškuFa  (Jicko)  =  mraščák. 

mrava,  -y,  slušnost:  Každý  si 
uščípit  skybku  chleba  pro  mravu,  t. 
velký  si  ukrojiti  bylo  by  neslušno, 
a  odmítnouti,  bylo  by  urážkou  (Vlk 
44).  No,  což  nevěsta,  ta  obyčejně 
ptače  pro  mravu  (Vlk  66).  Janek 
sa  vymtúvát,  ale  vzál  si  pro  mravu 
(Slav.  ČL.  XI.  48). 

mravec,  -vca  =  mravenec  (horň.). 

mravnfk  =  mravenec  (val.). 

mravný,  náležitý,  slušný,  pěkný: 
To  je  mravné  prasacko!  Mravný 
kameň,  mravné  zeli  atd.  (val.). 

mráz :  Šak  ešče  baj  na  tebe  přijde 
jednúc  mráz!  =  trpká  zkouška  (Vah.). 

m razií:  Mrazí  venku  =  mrzne. 
Mrazí  mňa  =  zebe  (val.). 

mrazovicai  -ce,  vysoká  beranice 
(Brň). 

mrcafi  toulati  se,  schwánzeln:  Mrca 
cefy  deň  po  dědině  (laš.). 

mrčata,  -ty,  m«  drdla,  Brummbár 
(laš.). 

mrčet,  1.  bručeti:  Cosi  pomrčét 
pro  sebe.  2.  těžce  oddychovati :  Dětá, 
až  mrčí.  Naplatíme  se,  až  mrčíme 
(jako  těžkou  prací  unavení)  Zl. 

mrdús,  pletenec  ženských  vlasfi 
(Lanžhot). 

mřek,  smrk,  abies  excelsa  (Tršice). 

mřeže,  pl.  f.,  velká,  obdélní  síť 
rybářská;  dole  visí  koule  olověná, 
na  vrchu  dřevěná  (Strážnice). 

mřežky,  pl.  f.,  krajky  (val.). 

mrgaf,  1.  hýbati,  švihati:  Koza 
mrga  ocasem  (laš.;  uherslov.  mrdať). 
2.  škaredě  zhlížeti  (val.). 

mrholít  (=  siholit,  sihfáčit),  dro- 
bounko pršeti,  mžiti  (val.). 

mrhůtka,  mžení  (val.). 

mrcha,  mrchavý,  zlý,  špatný;  užívá 
se  attributivně  a  je  nesklonné:  Mrcha 
člověk,   mrcha   cesta.    To  je  mrcha 


roba,  dež  ona  takovó  dětá  (Mal. 
XXIII.  37).  Bude  ze .  mňa  mrcha 
voják,  ja  vám  budu  uskakovat  za 
mitú  (Suš.  571).  Panáček  dnes  na 
kázni  byli  mrcha  =  přísný;  ba  i: 
»Pambů  sú  na  nás  mrcha,  hnévajú 
sa  cosik  na  nás<  (Podl.j.  Mrcha  ho- 
spodyň mám.  Nebojte  se  chlapci 
mrcha  hospodyně  (dok.  73).  Dobytek 
má  uškoděné  od  mrcha  čtověka 
(Peck).  Dnes  dopajedil  sem  ses  mrcha 
súsedem  (dok.  210).  L.  P.  1722  jest 
kostel  Vracovský  v  noci  skrze  mrcha 
lidi  vyloupaný  (Ze  st  pamětí  m. 
Bzence,  Čas.  Mc.  Mor.  XXVII.  21).  - 
Keró  mrcho  I  =  kýho  čerta  (Zábřež- 
sko). 

mrohavý,  špatný,  nepříjemný:  Milý 
ňa  zanechá!  pro  mrchavých  ludí  (Bart. 
II.  154).  To  je  mrchavé!  (Zl.) 

mrchúcný:  Mrcho  mrchúcná,  až 
mrchúcná!  (val.) 

mřjhtad,  skrblík;  také  příjmení 
(laš.). 

mřich:  hrát  na  mřicha  ==  na 
mžíčku  (Podl.). 

mřichat,  mžikati  (Podl.). 

mřft  s  akk.:  hlad,  zimu,  bídu. 
Chudý  člověk  i  s  dětmi  musel  mříti 
hlad  (Kda  II.  120).  Zemňáky  nedajú 
hladu  mřít  (Slav.  ČL.  XI.  323).  Též 
pl.  mřít  hlady. 

mffidét  se,  rozbřeskovati  se:  Če- 
kali, až  se  bude  mříždět  (Zábřežsko). 

mrk,  okamžení:  Vrátím  se  v  mrku 
(Zábřežsko)  =  břeždět  (v.  t.). 

mrkáňovat,  býti  za  soumraku  na 
besedě  (Brodsko).. 

mrkat  1.  =  mukati:  Sedí,  ani  ne- 
mrká (Zl.).  2.  míhati  se,  třepetati  se : 
Hvězdičky  mrkajú,  bude  pršet  (Zl.). 
3.  smrákati  se:  Co  by  skůr  mrkalo 
(Suš.  250) 

mrknutí:  v  oko  mrknutí  =  v  oka- 
mžení (Zl.). 

mrkonif,  z  temna  mluviti  (val.). 

Mrkos,  příjmení. 

mrkosít,  mžikati,  špatně  spáti: 
Nespala  sem,  enom  sem  mrkosila 
(Brodsko). 

mrkota  =  mrčala  (v.  t):  To  je 
starý  mrkota. 

mrkotat  1.  mekotat:  Koza  mrkoce 


20S 


(val.).  2.  z  temna  mluviti,  bručeti :  Po- 
mrkoce  a  neřekne  nic  (Zl.).  3.  z  temna 
svítiti :  To  svčtto  enom  mrkoce  (Zl.). 

mrkva  1.  mrkev,  2.  hlupák:  Ty 
mrkvo  jakási. 

mrkvús  1.  plevel  listu  a  kořene 
mrkvového,  2.  hlupák. 

mrt,  -a,  muňka,  Fiizlaus  (horft). 

mrmtat  =  mumlat,  reptati:  Co 
mrmfešř  (Zl.)  Stará  baba  bude  ti 
mrmlati  (Suš.  667). 

mrmofai  -e,  nimra  (slov.). 

mrňa  1.  -é,  f ,  sušené  ovoce  (Po- 
divín). 2.    é,  m.,  nimra. 

mrskáči  tatar,  žila  na  mrskačku 
(Df.). 

mrskačka  1.  hůlka,  kterou  se 
pšenice  na  mlatč  mrská,  sklepává 
(v.  stodola),  2.  mrskání  velikonoční, 
i  dárky,  které  se  vy  mrská  jí,  někde 
též  žila,  kterou  se  mrská  (ND.  275, 
Mor.  lid  42). 

mrskaný  n.  šlahaný  šátek,  čer- 
vený, květovaný  šátek  lipský,  jehož 
květy  jsou  pruhy  spojeny:  Z  pravyho 
ramena  pod  levó  pažó  svázal  si 
lipské  šátek  červené,  mrskané  (Vyhl. 
II.  138). 

mrskut  na  Hané  a  na  záp.  Mo- 
ravě =  mrskačka  (v.  t.  2). 

mrščinka  1.  větvička,  ratolest  (Pro- 
stějovsko), 2.  hanácké  vyšívání  za- 
drhovaným  stehem.  Na  límcích  muž- 
ských košil  byly  mrščinky  vyšívány 
černým  hedvábím,  u  červenic  na 
bocích  žlutým:  Na  košili  bylo  vy- 
šito srdce,  na  límci  mrštinka  (Vyhl. 
II.  134). 

mrf,  -i^  f.  1.  mrtvina,  celina  (mrtvá 
země  pod  ornicí),  2.  spodní  hloub 
(košťál)  zelný  (val). 

mrfafa  n.  mrtapa,  přihlouplý  člověk. 

mrtvaf,  mrtvět,  dřevěněti,  trnouti: 
Tfíšče  na  stů^  až  mu  ruka  mrtvá 
(val.).  To  řepisko  se  zle  kope;  to 
mi  budu  zasej  ruky  mrtvět  (dok.  162). 
Už  mrtvá  od  nohu  (Slov.  obr.  II.  184). 

mrtvina  1.  spodní,  neplodná  půda 
pod  ornicí :  Voda  zebrata  vyhnójenú 
zem  až  po  mrtvinu.  2.  puch  mrtvoly: 
Pták  nemože  mrtviny  čuť  (Slav.  ČL. 
XII.  276).  Ťuhýk  (sejček)  cejtí  mrtvinu 
(dok.  279). 


mrtvý:  m.  cesta,  po  které  se  nosí 
mrtvoly  na  hřbitov;  m.  kopřiva, 
lamium:  Vezmi  z  hrobu  tři  mrtvé 
kostky,  z  mrtvého  (Vyhl  VI.  XIX. 
245) ;  m.  kosť,  nádor  na  kosti  ruční 
(=  namná  kosf,  namnice,  navná  k., 
nalní  k.,  nadni  k.).  Obleče-li  se,  kdo 
má  jíti  k  odvodu,  do  košile,  v  níž 
někdo  umřel,  má  » mrtvé  tělo«,  a  ne- 
odvedou ho  (Strážnice). 

mrůiit:  Sedům  roků  šila,  oka  ne- 
zmrúžita,  až  na  ten  osmý  rok  očičko 
zmrúžila  =  zamhouřila   (Suš.   793). 

mruikafi  mžikati  očima  (horň). 

mrva :  1.  Ta  to  ví  na  mrvu  všecko  = 
do  podrobná  (Novoměstsko).  2.  při- 
zdívkou  člověk  nehybný  (Jicko). 

mrváňi  -a,  m.  1.  pečivo  na  způsob 
věnce,  též  smažené  (val.,  laš.).  2.  štů- 
čka, svazek:  m.  cibule  (Slav.  ČL.  X. 
35)   3.  tlachal  (val.). 

mrÝanka  =  mrva  (laš.). 

mrvenina  1.  zauzlenó  niti,  2.  jalová 
řeč  (val). 

mrveniskOi  hnojišté  (Vek.). 

mrven ka,  otep  slámy  pomrvené 
(v.  stodola). 

mrvit  1.  másti,  čuchati:  slámu, 
šaty,  peřiny,  niti  (zauzliti),  2.  tlachati, 
nejasně  mluviti :  To  trvá  věčnosť,  ež 
on  to  ze  sebe  vymrví  =  vykoktá. 
Mrví,  mrví,  a  na  konec  ešče  nevíš, 
co  chce  (Vah.).  3.  jísti  (žertovně,  val.). 

mrvit  se  1.  hemžiti  se,  rojiti  se: 
Dobytče  na  trh  vedené  obhazují  mra- 
veniskem,  aby  se  kupci  tak  mrvili 
okolo  dobytčete,  jak  ti  mravenci  (Mor. 
lid  278).  2.  mrvit  se  u  práce,  šu- 
kati (Jimramov).  3.  váleti  se  v  roz- 
prostřené slámě  (v.  mrvoch):  Když 
se  přestalo  příst,  dívky  mrvily  se  ve 
slámě,  slavily  > mrvený  večír*  (Dra- 
hansko). 

mrvka,  troška,  drobet:  m  chleba 
(záp.  Mor.). 

mrvoch  1.  strašák  z  mrvy,  2.  roz- 
pustilá zábava  masopustní.  Dívky  na- 
snášely  do  jizby,  kde  mívaly  přídky, 
slámy,  do  slámy  se  vázaly  a  všeliké, 
i  neslušné  žerty  tropily  (slez.) ;  odtud 
o    nezachovalé   dívce    >zmrvi]a    se«. 

mrzák  1.  Su  u  nich  mrzákem  = 
ošklivcem,    nepohodlným    člověkem 


209 


pro  pravdu  (Vych.).  2.  euf.  čert: 
V  Lanžhotě  zastali  čarodéjnici,  jak 
seděla  s  tým  mrzákem,  s  tým  ohavu 
na  ohnišči  pod  komínem  (Mor.  lid 
145). 

mržatný  (člověk)  =:  mrzutý  (Lor.). 

mrzenai  -y,  větší  kroupa:  Padale 
mrzené  jak  holobí  véca  (Maš.). 

mrznout  s  akk.:  Co  tu  mrzneš 
zimu  ?  Di  dom  a  nemrzni  zimy  (Slav- 
kovsko). 

mrzuta  =  mrzutost  (laš.). 

mrzútka,  malá  mrzutost:  Měl  s  nim 
mrzutku  (laš.). 

mrzutný  =  mrzutý  (laš.). 

mšíf,  mechem  vycpávati  skuliny 
mezi  trámy  dřevěné   chalupy   (val.). 

muca,  -ce,  podnapilost,  opička: 
Měťs  včera  muco,  že's  sotva  ve 
dveřách  futro  našil  (íig.   134). 

múcka,  semletá  pohanka  v  mléce 
vařená  (Jicko). 

muclííc,  tele  v  dětské  řeči  slezské 
(ČL.  XI.  342). 

mučanka  1.  boží  muka,  2.  kdo 
st  jjí  jak  svatý  za  dědinou  (laš.). 

múčankai  jídlo  z  mouky  (val.). 

mučeti  o  hlase  kravím:  Kravičky 
mučely  (Suš.  85) 

mučirka,  passiílora  (laš.). 

múčnioa,  -ce,  1.  druh  hrušek  mouč- 
ných. 2.  polévka  moučná.  Vroucí 
voda  zasype  se  moukou,  dobře  roz- 
míchá a  omastí  (Vek.). 

Múčnfky,  pl.  m.,  trať  (Vizovsko). 

mudrovaCi  mluviti:  To  dzjéca  už 
mudruje.  Tak  u  nás  mudrujú  =  to 
jest  naše  nářečí  (St.  Hrozenkov). 

múdrý:  Néjsu  z  něho  múdrý  = 
nemohu  jeho  povahy  vyzpytovati  (Zl.). 

mudy,  pí.  f.,  moldánky:  Natahuje 
mudy  =  šklebí  se,  pláče  (záp.  Mor). 

mugar  1.  chroust,  2.  vychrtlý  člověk 
(Lip.  Záhoří). 

mucháček,  pták  musicapa  grisola. 

muchari  sklenice  na  lapání  much 
(slov.). 

muchat  se,  oháněti  se  z  much: 
Kůň  se  muchá  (han.). 

muchomůrka  (muchorůvka,  vocho- 
můrka  záp.  Mor.,  mucharka,  mušarka, 
muširka  laš.),  houba  agaricus  musea - 
rius. 

Banoi:  Dialektický  slornik  morarský. 


muchůvka,  druh  jablek. 

můj :  Můj  je  kdesi  na  poli  =  můj 
muž.  Neviděťs  mojíř  =  mé  ženy. 

Muky,  pl.  ty  trať  (Blansko). 

muTaři  -a  (=  murař,  zedník  (slez.). 

mulfr,  spekulant  (val.). 

mulirovafi  spekulovati,  něco  mistr- 
ného vyvésti  (val.). 

mútka  (I  kmenové!)  =  mouka 
(Jicko). 

mulky,  pl.  f.,  měkké,  plané  třešně 
(sev.  Mor.). 

murtaói  cumlati  (Lor.). 

multek,  cumei  (Lor.). 

mumák,  nemluva. 

mumtat,  z  temna,  nesrozumitelně 
mluviti :  Pořáď  cosi  mumfe,  a  žádný 
mu  nerozumí. 

muňa,  *ně  (=  mrňa),  nemluva, 
poůura  (laš.). 

mundúr:  brambory  s  mundúrem  = 
ve  slupce  (ND.  99). 

muňka  1.  angrešt  (v.  t.).  2.  štěnice 
(Jicko).  3.  boltec  ušní:  Machovi  ura- 
zila kůrka  muňku  od  ucha  (Vlk  36). 

muňkaňa,  -ně,  slepice  s  muňkami, 
lalošky  pod  krkem  (val.). 

múr  1.  zeď:  Zkameňáte  jako  můry 
(Suš.  42).;  múry,  zděná  stavení  (laš.). 
2.  trosky  starých  cihel  s  maltou,  3. 
prach  z  uhlí,  černá  hlína  s  prachem 
uhelním,  kterou  se  kopa  na  uhlisku 
obhazuje,  4.  hrabánky  jehličí  (Vlk  6). 

můr  =1  mor:  O  daj  Bože  veliký 
můr,  ať  mi  umře  něliby  můj  (Suš. 
154). 

můra  v.  mora. 

muřena,   kráva  mourovaná  (val.).. 

murgaňdi  -ně,  murgaša^  -Se,  ovce, 
která  má  po  sobě  velké,  černé  pruhy 
(val.). 

murgastýi  tygrovité  barvy:  kočka 

(slov.). 

muřín,  mouřenín  (pol.  murzyn). 

muřfny,  pl.  m.,  šišky  s  povidlím 
(val.). 

muřinistýi  černý  jako  muřín  (val.). 

mu  řinkati  mžikat,  zakrýti  oči  a  ne* 
hleděti  (při  hrách  dětských)  Df. 

murnyi  pl.  f.,  brambory  rozvařené, 
moukou  zaklechtané  (záp.  Mor.). 

murovaói  zdíti,  stavěti  (laš.). 

14 


210 


murovanioai    -ce,  zděná   chalupa 

(laš.). 

muryňai    -ně,    ovce    »muřinistá«, 
»zaštnouraná  po  hubě«  (val.). 
muryš,  -a,   vůl  mourovaný  (val.). 
muryšai  -še   1.  kráva  =  muřena 
(v.  t.),  2.  ovce  =  muryňa  (v.  t.). 
muryšatýi  morovaný  (laS.). 
mušec,  -šca    1.  bolačka   na  noze 
hovězího    dobytka,     >takový    pagáč 
od  mokra  a  prachu «  (slov.).  2.  kvě- 
tina   mošus    (Zábřežsko).    3.   plevel, 
roste  v  prosu;    zprvu    se   od  prosa 
ani  nerozezná. 

muše  na.  muie  na!  volá  se  na 
prasátko  (Btcha). 

nlušena,  svině  (vých.  Mor.). 

mušineCi  -nca,  trus  muší. 

mufák  (mučok),  kdo  jí  plnou  hu- 
bou (Lor). 

muteki  dudek  (borň.). 

mútif  1.  vodu,  kaliti  (horň.), 
2.  máslo,  stloukati  (horň.,  val.;  mú- 
téné  mréko  =  podmásH),  3.  plnou 
hubou  jisti:  No  ty  mučiš,  mučoku! 
(Lor.)  4.  Mutek  mučí  =  dudek  dudá 
(Dob) 

mutkai  evonymus  (bot.)  laš. 

mútný:  voda  =  kalná,  deň  =  po- 
chmourný  (val,  horň). 

muzikant,  brouk  tesařík  (záp. 
Mor.). 

muzičný:  Něbyí  číověk  muzičny 
=  nechodíval  k  muzikám  (laš.). 

muziga,  nástroj  hudební,  zvláště 
harmonika  (Dob.). 

muziganěCi  -ňca  1.  hudebník, 
2.  brouk  tesařík  (horň.). 

múzovati  slíditi:  Na  trávu  my 
děvčata  rády  chodíme,  enom  dyž  je 
ji  hodně  a  nemusí  diúho  po  poli 
můzovat  (dok.  126). 

mužák,  ženatý  muž  (Podl.). 

myc !  myc !  volá  se  na  králíky. 

mycáki  králík  (val.). 

myčka,  samice  králičí  (val.). 

mydliienka,  lehká  ženština  (val.). 

mygaf  =  mýkať  (v.  t):  mygať 
ocasem;    zmygať  =   utíkati   (Vah.). 

mygnúf  =  myknúť  (v.  t):  ka- 
menem =  hoditi  (Vah.). 

myk:  A  myk  s  ním  ven  =  vy- 
hodil   ho.    Kde   keré   pěkné   jabko 


byto,  myk  s  ním  do  záňadří  =  vho- 
dil. Dát  do  myku  =  utekl  (val.). 

mýkaf,  prudce  hýbati,  házeti: 
}avkú,  číunkem  tkalcovským  (val.) 
Strýc  mýká  jatůvku  čaganem  =  tluče, 
pohání  (Slav.  ČL.  XIII.  672). 

myknúf,  uhoditi:  Tak  ťa  myknul 
Jak  sa  na  ťa  kráva  zabočí,  uskoč  a 
mykni  ju  po  rosi  (Slav.  ČL.  X.  467  •. 
Myknúť  sebá,  hoditi  sebou  (ČL.  X 
372).  Mykni  sa  ty,  šohajko,  mykni, 
přeca  si  ty  robotě  zvyklý  =  hoď 
sebou,  ponáhli  se  (Bart.  I.  71). 

mykotat  L  třásti,  na  př.  stromem 
ovocným:  Počkajte,  až  zamykocu. 
2.  rychle  se  pohybovati:  Hutka  tak 
mu  v  rukách  mykotala  a  fukotala 
(vých.  Mor.). 

myksif  1.  dráti:  Už  zas  ty  gaté 
myksíšř  Pořáď  abych  ti  na  nich 
s  jehfú  seděla!  (val.),  2.  mykšič  sebu, 
vrtěti  se  (Lor). 

mykáikuFka,  kdo  nikde  nemá  stání 
(Lor.). 

mykýo :  Chyťa  stfi}  mykýc  ním  po 
obrajtoch  =  mrštil  (Vlk  99). 
mytek,  lolium  temulentum   (bot.K 
mynář,   chroust   na   niti    uvázaný 
a  brnící. 

mynárčfk,  tovaryš  mlynářský  (laš.). 
mynářit,  býti  mlynářem :  Šak  po- 
tom na  tom  mfýně  dfóho  nemynářih 
mynáfka,  parus  caudatus. 
mynářský,  tovaryš  mlynářský. 
mysef  =  mysleti  (val.) 
mysef  -sli:    Pořáď   sa    mi   to  na 
mysef   vede,    staví    (val ).   Antoš  je 
svých  myslí  =  svéhlavý   (Slav.  ČL 
XII.  130).  To  naša  Hanča,  tá  už  je 
.svých  myslí;  tá  sa  nic  neptá  a  udělá 
si,  co  chce   a  jak  chce    (Slav.  ČL. 
XI.  322). 

mysivec  =  myslivec  (val.). 
mysfet  1.  My  sme  ani  nemysfeli 
vázat  =  nemínili.  Matka  si  nad 
tebú  myslí  =  stará  se,  jak  je  s  tebou. 
Já  sem  o  sobě  mysfeU  =  byla 
pyšná  (Vych.).  Němuh  ho  dostať 
ani  mysliť  domu  =  ani  pomyšlení^ 
žádným  způsobem  (laš.).  2.  asi,  snad  : 
Je  jich  (ořechů)  myslím  kopu  (ZL). 
» Valaši,  kolik  je  hodin  ř«  Oni  mu 
pravili,  že  je  myslím  jedenást  (Kda 


211 


1.  33).  Číhá  na  fa  mysliveček,  on  ťa 
myslím  zastřeli  (Suš.  695).  Myslím 
ste  eSče  nesřyšeli,  co  sa  staro  v  Ho- 
doníně? (slov.)  >Kde  je  můj  kíobúk?« 
»Myslím's  ho  nechal  v  komoře.*  (Zl.) 
Cítil,  že  myslím  pláče  pro  něho 
(Slov.  obr.  II.  123). 

myšáki  faico  tinnunculus  (val.). 

myší  chvostek  n.  m.  ocásek  achil- 
lea  millef. ;  m.  odéní,  stachys  lan- 
tana;  m.  ščípka,  holosteum  umbel- 
latum  ;  m.  úška,  gnaphalium  dioicum; 
m.  žabka,  hubka  na  jazyku  koň- 
ském; rozškrábe  se  a  natře  solí. 

myšína,  myší  puch. 

myšinec  1.  myší  trus,  2.  cyno- 
glossum  off.  (bot). 

myška,  kůň  myší  barvy. 

myšfenek,  -nku  =  myšlenka  (laš.). 

mýto  1.  »mýtník«  (mírka)  obilí 
dávaný  mlynářovi  od  mletí:  Já  ti 
zemefu,   mýta   nevezmu   (Suš.   536). 

2.  služba  i  služné  čeledi  (slez.):  Má 
dobré  mýto  =  dobrou  službu  (Opav.). 


mzdora,  vzdor:  Nečiň  mi  tu  nic 
na  mzdoru  (Suš.  20). 

mzet:  Mzí  tam  cosi  =  tlí.  Trámy 
omzely  =  otlely.  Zamzel  mu  kabát 
(Zábřeísko). 

mžékaná  viz  mžiíka  (Btcha). 

mžíčka,  dětská  hra,  při  níž  hráč 
vyčítaný  (vylosovaný)  očima  zamže- 
nýma  n.  zakrytýma  stojí,  ani  se 
druzí  poschovávají  a  on  je  potom 
hledá  (ND.  174). 

mžik  1.  =  mžíčka,  2.  okamžik: 
Doběhl  tam  mžikem  (MaS.). 

mžlkanda  =  mžíčka  (val.). 

mžikati  oči  rychle  a  často  po 
sobě  otvírati  a  zavírati,  blinzeln. 

mžikat,  míti  oči  zamženy  při  hře 
na  mžíčku  (Zl.). 

mžúrafi  mžikati;  imper.  zamruž 
oči  =  zamži  (val.). 

mžurka,  vlčí  (slepičí)  mhla;  pl. 
mžurky  =  mžitky:  V  očoch  sa  mu 
dělaly  mžurky  (Vlk  106). 

mžúzif  n.  mšúřiť,  mhouřiti  (val.). 


N. 


na  předložka  s  akkusativem  zna- 
mená: 

1.  místo  výše  položené  na 
otázku  kam?  Jako  se  vůbec  říká:  ít 
na  zámek,  na  fáru  =  na  úřad  zá- 
mecký, farní,  a:  ít  do  zámku,  do 
fáry  =  do  budovy  zámecké,  farní, 
tak  Laši  říkají  též:  išč  na  školu. 

Ve  smyslu  přeneseném:  Přived  si 
mne  na  zlu  matku  (Suš.  258),  jako: 
vdala  se  na  chalupu  a  p.  Nermuť 
se,  nevěsto,  tak  velice,  šak  se  ne- 
dostaneš na  rodiče  t.  j.  budeš  svou 
paní,  rodiče  ženichovi  půjdou  do 
výměny  (Bart.  II.  246).  Jenom  mné 
nedávej  na  ty  cizí  děti  =  nevdávej 
za  vdovce  s  dětmi  (Suš.  420).  Když 
se  nevěsta  na  děti  dostane  (Vyhl. 
II.  148).  Kůň  přijde  na  rasa  (jako: 
na  jatky,  na  porážku). 

2.  smér  pohybu  do  prostřed  pro- 
stranství: Postavile  stul  na  izbu 
(=  do  prostřed  světnice).  Dále  ma- 


šenu  na  stodolu.  Šil  na  dědinu  (Mal. 
XXIV.  140). 

3.  smér,  kudy  se  béřeme  k  cíli: 
Šil  do  Přerova  na  Dluhonice.  Na 
Citov  máte  do  Dubu  bTéž  než  na 
Brodek  (Mal.  XXIV.  140). 

4.  úiel  činnosti.  Jako  se  říká: 
>Žena  přinesla  mouky <  (z  větší  zá- 
soby nějakou  neurčitou  část) a:  »Zena 
přinesla  mouku <  (jistou  nachystanou, 
odměřenou  a  p.  všecku),  týž  rozdíl 
činí  se  v  nářečích  vvchodomorav- 
ských  mezi  předložkami  na  a  pro 
při  slovesech  //,  poslat  a  p. :  >Žena 
šla  na  múku«  =  aby  přinesla 
mouky;  »žena  šla  pro  múku«  =  aby 
přinesla  mouku.  Tak  říká  se  vždy 
ít,  poslat:  na  maso,  na  pivo,  na 
drobné,  na  cukr,  na  sůl,  na  pepř, 
na  hřebíky  (srovn.  koupit  soli,  pepře, 
hřebíků),  na  ryby,  na  raky,  na  ptáky 
(=  nachytat  ryb,  raků,  ptáků),  na 
jahody,  na  maliny,  na  hřiby  (=  na- 
sbírat  jahod,    malin,   hřibů).    Přišla 


212 


pro  mne  na  hřiby  =  abych  s  ní 
šla.  Podobně:  bý}  sem  na  niti,  na 
maso,  na  drobné;  je  na  rohlíky  — 
vedle  toho:  je  na  vodě,  na  trávě, 
na  jahodách,  na  hřiboch.  Vůbec: 
Šel-li  kdo  co  sbírat,  trhat  a  p.,  je 
na  tom,  pakli  šel  co  kupovat,  je 
na  to  Chytili  ho  na  hruškách,  na 
zemňákoch  =  an  kradl  hrušky,  ze- 
máky; kdosi  vám  být  v  noci  na 
hruškách,  na  zemňákoch.  —  Byta 
sem  děfom  na  jabka  (=  abych  dě- 
tem jablek  natrhala  n.  přinesla  z  ko- 
mory a  p.),  na  rohlíky  (abych  jim 
koupila  rohlíků).  —  Laši  říkají  též: 
Půjdu  na  zpověď,  by}  sem  na  zpo- 
vědi (jinde:  ke  zpovědi,  u  zpovědi). 
Radši  sa  može  doma  vyspať  než  na 
muzice  nohy  vystáť  t.  j.  netancovati 
(val.) 

Příklady:  Šta  dževucha,  šla  na 
vodu  (Suš.  3).  Jan  poslal  princezce 
na  víno  (Kda  II.  66).  Šla  za  grejcar 
na  mýdlo  (Vyhl.  VI.  XIX.  639). 
Išol  som  mu  na  ijéky  (Dob.).  Bude 
mně  má  milá  na  zelinky  chodit 
(Suš.  373).  Šel  bych  na  jablíčka  do 
vaší  zahrady  =  natrhat  si  (Suš.  255). 
Já  půjdu  na  ryby  do  vody  studené 
(Suš.  36).  Myslivec  chodívá!  na  je- 
leny (Suš.  523).  Náš  Janíček  nic 
nerobí.  Ten  prevážá  na  jahody,  t  ty, 
kteří  jdou   na  jahody   (Bart.  II.  3). 

Jak  z  příkladů  v  uvedených  viděti, 
pojí  se  tak  předložka  na  s  jmény 
hmotnými  a  hromadnými.  Avšak 
i  singulár  se  druhdy  v  této  vazbě 
vyskytuje :  Šéí  do  Vizovic  na  krávu, 
na  koňa  (=  kupovat)  Zl.  —  pro 
krávu  znamenalo  by  přivésti  kou- 
penou. 

Paměti  hodná  je  stručná  vazba 
předložky  na  s  akkus.  při  slovese 
7mti  a  býti  (bezpodmětném) :  Nemám 
(není)  na  pivo  =  nemám  (není) 
peněz,  abych  si  mohl  koupiti  piva. 
Není  na  dochtora  (jako:  není  na 
léky)  dok.  57.  Bo  moja  šatečka 
draho  vyšita,  služila  sem  na  ňu 
blizko  tři  léta  =^  at)ych  měla  peníze 
na  ni  (Suš.  398). 

Také  s  jinými  slovesy  pojí  se  na 
na  označení  účelu:   Oni   na    vojáka 


mě  odvésti  dali  (Suš.  576).  Bůh  ma 
na  to  stvořil,  abych  jemu  slúžil 
(Suš.  61).  Ubohé  siroty,  ludé  na  ně 
tajů,  a  sami  nevěďá,  nač  své  vy- 
chovajú  =  co  z  jejich  dětí  bude 
(Suš.  505).  Išla  na  žalobu,  že  má 
hrnbú  škodu  =  žalovat  (Čerň.  31). 
Často  vyskytuje  se  takový  pád 
předložkový  attributivně  při  sub- 
stantivě  na  označení  jeho  účelu: 
Šiju  mi  kabátek  na  vsedni  deft,  na 
svátek  (Suš.  576).  Kupil  mně  jich 
(střevíce)  na  svátek,  ja  jich  nosím 
na  pátek  (Suš.  360).  Měla  sem  já 
včera  kupce  na  hubičky  (Suš.  690). 
Chlév  na  krávu,  na  prase  (laš.).  Tele 
na  řezníka  bylo  tehdy  za  45  zl. 
=  hodící  se  zabiti  (arch. '  I.  254). 

5.  příčinu:  Onemocněl  na  koleru. 
Dostál  sem  sa  do  špitala  na  hla- 
venku. 

6.  prostředek  a  nástroj.  Člověk, 
co  dělá  na  ruky,  moc  nezachová. 
Čte  na  brýlo.  Šije  na  náprstek.  Jak 
nebude  moci  dělat,  že  ten  koflík 
prodá  a  na  ty  peníze  živ  bude  (Kda 
II.  121).  Musím  domu  jiti,  nemám 
na  co  piti  (Suš.  650).  Divijó  se,  di- 
vijó,  nač  kováři  pijó  (Suš.  683) 
Nyní  na  hotové  žiješ  (Korr.  Pal. 
170).  Ten  šafářů  synek  píská  na 
lupínek  (Suš.  358).  Všecky  dvéře 
zavřeny,  na  zámky  zamčeny  (Suš. 
43).  Já  sem  si  ho  (srdce)  zamkla  na 
devět  zámečků  (Suš.  236).  Nedělá 
ešče  na  ruku  (má  ruku  nemocnou). 
Víckrát  bys  mne  na  oči  nespatřil 
(Kdá  II.  212). 

7.  osobu^  na  jejié  prosphh  nebo 
neprospich  nho  se  déje:  Šedfák  na 
všecky  dělá.  Co  sem  se  já  na  vás 
nadělala!  Všeci  aby  dělali  na  le 
nocha  1  Poctivé  mně  vychovala  a  přec 
na  mně  nic  nekradla  (Suš  578).  Oj 
masare,  masarečku,  nenakládej  na 
děvečku,  co  naložíš  na  děvečku,  kup 
si  za  to  jalůvečku  (Suš.  627).  Ptali 
na  pohořelé.  Vypil  tu  na  vás  dva 
litry  piva  (=  na  váš  účet).  Brát  tu 
kdosi  na  vás  hřebíky. 

8.  způsob:  Koňé  tahnú  na  celu 
silu.  Na  mocnu  moc  ten  lék  vypil 
(=  s  odporem).  Ide  mu  to  na  odpor 


213 


(=  protiví  se).  Mlýneček  na  prázno 
béží  (Suš.  536;  var.  po  práznu). 
Žije  na  peníze,  na  úroky.  Nebudu 
v  tom  (šatě)  chodit  na  opícu.  Chodí 
na  opícu  světa.  Nechoď  lidom  na 
hanbu.  Nebudu  chodit  na  smích 
(posměch).  Nebudu  chodit  na  blázna. 
Lidi  stonó  na  řad.  Ležát  na  smrť. 
Na  zhůru  ptakala  =  velmi  fVck.). 
Antoš  pil  na  ztosť  tým  věcéj  (Slav. 
ČL.  XII.  84).  Na  výbor  dobrý  chlap 
=  velmi  dobrý  (val.).  Žito  je  zralé 
na  krůčky  (až  se  stébla  ohýbají 
v  kličky)  Zajíc  na  kosť  chudý. 
Šindel  je  zhnilý  na  tabák.  To  je  na 
htavu  =  dosť.  Kúpíl  to  na  věřím- 
boha  =  vyvěřil  to.  Dělá  to  na  tož 
=  na  schvál,  na  vzdory  (val.).  Bě- 
želi na  předbížky  =  o  závod  (val.). 
Obifé  zraje  na  útěky  =  rychle 
(val.). 

9.  vztahy  mnohem  častěji  než  v  ja- 
zyce spisovném:  Syn  je  podobný 
na  matku,  céra  na  otca.  Žito  je  na 
slámu  malé,  ale  na  klas  hrubě 
dobré.  Mám  dobré  lidi  na  sebe. 
Kusek  malý,  ale  nejhorši  na  robotu 
=  nejtíže  se  obdělává.  Císařské 
(hrušky)  majú  chuť  na  pergamínky. 
Lakomý  na  goralku  =  chtivý  ko- 
řalky. Chybný  na  řeč,  na  oči.  To 
pofe  je  dareko  na  chuzu.  Na  svoju 
bidu  dal  dosť.  Na  Teta  on  néni 
staré,  afe  po  hubě.  Na  idlo  má  se 
u  Dohnalu  dobře,  afe  na  plat  ne 
(Mal.  XXIV.  140).  Na  poctivosť  su 
ti  rovná,  na  pechu,  na  statek  néni 
možná  (Suš.  212).  Na  prácu,  na 
krásu  to  sa  mu  vyrovnám  (Suš.  542). 
Je  tvrdý  na  zimu  (patiens  frigoris). 
To  je  hanba  na  sedláky  (fig.  49). 
Dosť  je  to  na  Hanačku  na  chu- 
dobnou, dyž  ona  má  štyry  krávy, 
jednu  dojnou  (Suš.  672).  Na  teplo 
só  žefezny  kamna  lepši  Teho  do- 
chtora  chválijó  na  zube,  na  iny  né. 
Na  krásu  já  to  sókno  nechválím, 
ale  na  pevnotu   (Mal.   XXIV.   140). 

10.  možnost  dije,  blízké  jeho  na- 
stoupení: Tá  chalupa  je  na  spad- 
nutí, kráva  je  na  otelení,  koně  byly 
na  zdechnutí,  žita  sú  na  vysypání 
(vymetání). 


1 1 .  Opakováním  téhoi  jména  s  před- 
ložkou na  stupňuje  se  jeho  pojem: 
Má  šate  na  šate.  Nevedělal  mněstc 
nic,  a  tož  béla  bida  na  bidu.  Majó 
dluhe  na  dluhe,  aTe  parádu  dělajó 
furt.  Fčef  je  to  křevy  na  křevy,  ale 
podloža  pod  to  dřevko,  bude  po 
křevym  (Mal.  XXIII.  229). 

12.  V laitiné  a  pohraniční  valaštinŽ 
(na  Horní  Bečvě)  jména  svatých 
s  předložkou  na  označení  času  (kdy?) 
zachovala  starý  akkusativ:  na  sv. 
Jozef,  na  sv.  Jan,  na  sv.  Sčepan,  na 
sv.  Ondřej. 

13.  vzvolání:  Ach  na  můj  hlůpý 
rozumí  (Suš.  194.) 

11.  na  s  lokálem  označuje  klidné 
tkvění  nebo  dění  na  prostoře  míst- 
ním nebo  časovém  : 

1.  místné:  Na  sini,  na  izbě  (upro 
střed).  Zlomil   hůlku    na  koleně  (ne 
»přes  koleno  1<).    Slunečko    bylo  na 
západě,  dyž  dojíždiali  (=  zapadalo). 
Na  poIu  =  venku  (laš.). 

2.  časově:  Na  večerku  =:  k  večeru 
(Zl.).  Na  ósméj  hodině  zme  večeřali 
(val.).  V  zimě  na  krátkém  dni  moc 
neudělá.  Včif  na  dlúhém  dni  tak 
málo  ste  udělali  I  t.  ).  v  tu  dobu, 
kdy  jest   den   krátký   nebo    dlouhý. 

3.  přeneseně:  Druhé  panny  sú  na 
vodě  =  váží  vodu  (Bart.  II.  17). 
Našel  ho  u  šenkýřky  na  víně  (Bart. 
II.  42).  Stavili  se  na  víně  (Suš.  141). 
Inda,  dyž  chytli  na  ovoci,  žebrali 
klobúk  =  někoho,  an  kradl  se 
stromu  (dok.  130).  Je  na  dochtoroch 
pořáď.  Byla  sem  enom  na  lékách 
=  nic  jiného  jsem  nepožívala.  Mynář 
nebude  z  toho  na  škodě,  my  osta- 
neme na  škodě.  On  je  u  ní  na 
mukách  =  mučeníkem.  Pane  Ježiši 
Kriste,  buď  mi  na  svatej  pomoci. 
A:  » Jednu  trávu  si  vymiňuju  z  lúky.< 
B:  >Udélajme  to  radši  na  penězoch.« 
=  vyrovnejire  se  penězi.  Su  na  ve- 
lekym  rozméšleňó,  mám-le  to  pole 
kópiť  (Mal.  XXIV.  141).  Jél  na 
koňoch,  na  voloch  =:  na  voze,  do 
něhož  byli  koně,  voli  zapraženi. 
Kdosi  tu  stojí  na  koňoch.  Dělá  nn 
voloch  (Podl). 


214 


III.  5  jmény  pozemků,  předložka 
na  se  pojí  zde  onde  s  akk.  na  otázku 
kde?:  Bele  sme  na  Krátký,  na  Dlóhy, 
na  Bříchovsky  (Krumlovsko). 

IV.  Předloška  na  se  opětuje:  Šak 
dojde  na  vás  na  všecky.  Na  téj 
lindě  na  zelenej  tré  ptáčkové  zpí- 
vajú  (Bart.  11.  124).  Nepovězte  na 
mne  na  samého  (Bart    III.  168). 

na  částice  na  Horňácích  uvozuje 
velmi  často  odpovéď:  Jak  je  ti?  Na 
Janek.  Kde's  bol?  Na  v  Brodě. 

ná  (=  no  a)  uvozuje  podiveni  vy- 
slovené otázkou  :  Ná  proč  ne- 
chcete? Ná  kde's  byta?  Ná  poradíš 
ty  mu? 

na-nate  !|  vezmi,  vezměte:  Na, 
Janíčku,  jez  I  Natě,  strýčku,  také 
kúsek ! 

nabachat,  nabotnati  (Lomnice  ^ 

nabaňčif  1.  koho  nač,  navésti: 
Nabančili  ho  ti  jeho  kamarádi 
(Vlk  86)  2.  komu,  natlouci  (Vlk  59). 

nabaňkati  koho  nač,  navésti:  Na- 
baňkali    ho,    aby    šé}    také   s  němá 

(Zl.). 

nabanovat  se,  nalitovati  se:  Ten 
se  toho  nabanovat  1 

nabafkat  koho  k  čemu,  namluviti, 
navésti:  Šak  sa  já  už  nedám  na- 
baťkat  (Slav.  ČL.  XII.  85)  v.  baťkat. 

nabazgraf,  namazati,  načmárati : 
Nabazgral  to,  až  haAba  (laš.). 

nabečkovaf,  odouti  se:  Krávy 
nabečkovaíy    (Vyhl.    VI.  XIX.  792). 

nabechňafi  nabubřeti,  napuchnouti 
až  do  rozpuku    (Btcha)    v.    bechna. 

nabékat:  >Maměnko,  dajte  mi 
mléka !«  >Až  ho  koza  nabékál<  = 
nabečí  (ND.  39). 

náběr,  -u,  m..  dojivo,  i  výrobky 
z  něho:  máslo,  tvaroh  (laš.,  val.). 

nábetky  v.  košile  ženská. 

nabíhat:  Nevím,  fesli  už  mu  aj 
nenabíhá  =  nenapěká,  není-li  v  úz- 
kých (Slov.  obr.  I.  215). 

nabfjaný:  V  stodoli  je  mlatevňa 
nabíjaná  =  upěchovaná  (dok.  113). 
To  ti  je  nabíjaná  šelma  =  veliký 
čtverák  (Kda  I.  283  a  na  Přer.) 

nabijanica,  -ce,  chalupa,  jejíž  zdi 
jsou  nabíjany  (utlučeny)  z  hlíny 
(Df.)  v.  tlučénka. 


nabfranýi  vrapovaný,  faldovaný : 
punčochy,  boty,  sukně. 

nabírat:  Obilí  nabírá  =  zrno 
v  něm  zasedá.  Biato  se  nabírá  na 
obuv. 

nabízaf   koho  =   pobízeti   (val ). 

nabfznúf,  příměti:  Nabízli  mě 
k  ternu  (laš). 

nabifžif  sa  =  přiblížiti  se:  K  tobě 
sa  nesmi  nido  ani  nablížiť  (Slav. 
ČL.  X.  302). 

nabllžif  Sí|  přiblížiti  si,  zkrátiti  si 
cestu:  Tým  chodníkem  si  hodně 
nablížíte  (val.). 

náboženství  1.  mše:  ranné  a  velké 
naboženstvi,  cele  naboženstvi  =  ranní 
a  hrubá  (laš).  2.  křesťanské  cvičení: 
V  tom  čase  nesmíš  jíť  do  kostela, 
ani  k  náboženství  nikam  (Kda  II. 
54). 

nabrat  1.  Noha  mu  nabraU  =  se- 
brala se,  otekla  (val).  Ditěti  hlava 
od  velkého  pláče  nabrala  (Kda  II. 
264).  2.  Nabral  nohy  =  vzal  nohy 
na  ramena  (Roštín).  Nabral  chytrosti 
a  uték  s  penězi  do  Ameriky  (Jicko). 

nabraf  sa:  Nabrat  sa  íť  do  fesa 
=  sebral  se  a  šel  (val).  Kde's  ty 
se  tu  nabral?  =  vzal    Kda  1.  157). 

Nabřežiny,  pl.  í,  trať  (Koryčany). 

nabrněf:  Udeřlí  ho.  že  mu  na- 
brnéla  bufa  =  naskočila,  laš.  (Kt. 
Dod.  I.l 

nabrnít  sa,  nastrojiti  se  (V^ck.). 

nabrzgtý  n.  navrzgtý  1.  zvláštní 
příchuť  mléka,  jež  není  již  sladké, 
ani  ještě  kyselé,  2.  o  člověku  mrzu- 
tém (val.)  =  navrazglý  (v.  t.). 

nabyt:  1.  Přišel  do  pěkného  údolí 
a  tam  nabyl  třech  bratrů  =:  zastal, 
natrefil  (nebyli  to  bratři  jeho)  Kda 
I.  195.  2.  Hdě  si  krasy  nabyla  ? 
=1  získala  (Suš.  421).  3.  Což  tu  na- 
budu 1  =  co  mi  plátno  tu  býti  (val. ; 
srovn.  což  tu  nasedíme,  nastojíme  a  p.). 

nabyt  se  1.  Ještě  jsem  se  málo 
na  světě  nabyl  (Kda  II.  202).  Už  sa 
nabylo  zima  =  už  je  dfouho  zima, 
už  by  mohlo  býti  teplo  (val).  2.  Ma- 
jetek sa  tratí  jak  snah  a  nabývá  sa 
jako  Tad  =  získává  (Dob).  Inéj  sa 
nabývaj  =  hleď  si  získati  jinou 
milou  (Čerň.  22). 


215 


nabzdiškota,  -y,  m.,  kdo  se  ve 
škole  ničemu  nenaučil,  leda  plnou 
nabzděl  (laš.). 

náceki  žaludek  (žert) :  No  už  snáď 
máš  nácka  plného?  (Zl.) 

naoimbat  1.  komu,  nabiti  (Ko- 
nice). 2.  Vem  hde  vem,  nacembé 
=:  vyklop,  zaplať  (fig.  13). 

nacíón,  -u,  daremný  lid. 

nacúhat  sa  čeho,  naprati  se,  na- 
jísti se  (Zl.). 

nacuchtovaf  někomu,  nabouchati 
(Vek.). 

nacvekovat  něco,  naplniti  něčím 
drobným:  Nac  veko  vál  si  plné  kapce 
ořechů,  jablek  a  p.  2.  n.  se,  najísti 
se  do  rozpuku:  Už  se's  nacvekoválř 
Ten  je  nacvekovaný!  (Zl.) 

načačuřený,  napilý  (laš.). 

načagamařiif,  vyiintiti:  Tá  je  na- 
čagamřená!  (Vek.) 

načandrafi  našplíchati  (laš.). 

náčelnfki  zub  v  předu  koňské  pod- 
kovy; zadní  dva  zuby  šlovou  ozuby. 

načín,  potřebí:  Nebyto  ti  toho 
náčin  (Df ).  Budu  tvoja,  ale  ne  včiF, 
až  ně  bude  muža  náčin  (Bart.  III. 
218). 

náčiPi  -u,  každá  nádoba,  každý 
nástroj :  sud,  hrnec,  mísa,  kladivo 
a  p. 

náčenf  n.  náčiní  1.  po  jídle  se 
umývá  náčení  t.  j.  všecko,  z  čeho, 
na  čem  a  čím  se  jedlo,  2.  polní  ná- 
řadí kromě  vozu,  tedy:  pluh,  brány, 
kolečka  a  p. :  Němá  voza,  němá  na- 
číná a  kupil  se  koňa  (laš.)  =:  řád 
polní. 

náčineki  skrojek  chleba:  Kdo 
chce  zimnice  zbýti,  ať  sní  náčinky 
z  devíti  bochníkí^  chleba  (záp.  Mor.). 

náčíno  =  náčin  (laš.,  horň.):  ná- 
čino  na  želé  =  bečka. 

načiži  sesilněné  nač:  Načiž  by 
to  byíoř  (val.) 

načriec,  načriem,  načerpati  vody 
(horň.). 

načúvaf,  naslouchati  (Vek). 

nad  předložka  I.  s  akk,  pojí  se 
na  Hanina  otázku  kdeř  Nad  Pavlo- 
vice boží  muka.  Nad  Opatovice  je 
hradisko.  Pole  nad  lóke,  nad  skalke, 
nad  doly.  Cesta  nad  Chalópky.  Nad 


Kvítkovský  lučky  byl  rybník.  Nad 
Slavíkovice  holuběnka  líce  (Suš.  279). 

II.  s  instrumentálem  bývá  často 
místo  jiných  předložek,  udávajíc  pří- 
činu: Proč  se  sužujete  nad  takovém 
chfebem?  Pořáď  se  stará  nad  dětima, 
co  jim  dá.  Moc  se  nad  tó  vašó 
řečó  dopáfel.  Nevim,  nad  čém  si  on 
mesli,  že  je  jak  páv?  Co  se  nad  tém 
kupováním  rozméšliš?  Má  nad  ňém 
strach,  že  umře.  Já  su  nad  tém  spoko- 
jené, dež  mně  dáte  50  krécaru  na 
deň.  Je  tuze  pešné  nad  tém,  že  bel 
pochválené  (Mal.  XXIV.  142). 

naďabaf  sa,  1.  nahoditi  se :  Nad^bali 
sa  na  blízko  (Vlk  101).  Afe  šak  to 
sa  naďabalo  málo  kdy  (Slav.  ČL. 
X.  135)  =  přihodilo.  2.  =::  zlehka  se 
nadotýkati  něčeho:  Ten  se  teho  na- 
ďabál!  (Btcha). 

nadájati  napájeti:  Nadájál  celu 
hospodu,  kdo  enom   chťél   pit  (ZL). 

nadání,  podezření:  Tož  ty  máš 
nadání  na  mneř  (vých.  Mor.) 

nadarebnéj  comp.  adverbia  na- 
darmo: Nadarmo,  synečku,  nadarmo 
k  nám  chodíš,  ešče  nadarebnéj  ka- 
marády vodíš  (Bart.  II.  460). 

nadaf:  Tych  nenadáte  =  těm 
nikdy  dosti  nedáte  (laš.). 

nadat  se,  domysliti  se:  Pavel  se 
nadál,  že  přítel  jeho  zašel  do  hory 
a  že  se  mu  tam  přihodilo  neštěstí 
(Kda  I.  289). 

nadávat  v  nářečí  laš.,  val.  a  slov. 
pom.  pojí  se  s  předložkou  do  a  gen. 
mn.  nadávky:  Nadávala  jí  do  čaro- 
denic.  Nadával  mi  do  potvor.  Vy- 
nadal mi  do  kmínů.  Vynadal  mu  do 
divných  a  inačích  mén.  Co  ty  mi  do 
hlúpých  nadáváš?  Nadala  mu  do 
dožvíjakých  (Vlk  4).  Nadala  ně  moja 
žena  do  nemrav  (Bart.  III.  771). 

nadávat  se  iter.  slov.  nadat:  Ne- 
nadálá sem  se,  jak  se  nenadávám, 
že  by  se  mně  vrátil  starodávný 
gafán  (Suš.  657). 

nádba,  naděje:  Mám  to  v  nádbě 
=   doufám,  že  se  mi  toho  dostane. 

Nadborová,  trať  (Osvětimany). 

nadbyt,  nadbývat.  Někdy  toho 
trochu  nadbude,  někdy  chybí.  Groš 
nadbývá  =  o  groš  je   více,   než  se 


216 


počítalo.     Toho    kabáta    ti    nebude 
nadbývaf  =:  bude   ti    v    ném    zima 

(val.). 

NadčečenĎa,  coU.  pl.  m.,  trať 
(Syrovín). 

Naddíří,  pole  nad  >  dírou  <  (Vi- 
zovsko). 

naddvfhaf,  nadzdvihovati:  Nad- 
dvíhát  mašíka  za  ocas  (Slav.  ČL. 
XIII.  417). 

nadejít  ==  najíti,  natrefiti:  Nadešel 
tam  panskú  dívku  (Suš.  3).  Šlo. 
nadešlo  žlíbek  (Suš.  161).  Nadejit  si 
=  zkrátiti  si  cestu :  Tém  chodníkem 
zme  si  hodně  nadešli.  Nadešli  zme 
si  na  Moščenicu  =  jdouce  Moštěnicí 
zkrátili  jsme  si  cestu.  (Btcha). 

nadělaný  1.  prací  unavený,  2.  tělný : 
To  je  hodnej  pacholek  nadělanej 
(Kobylí). 

nadétat  si,  nabrati  si:  Naděté  si 
polívke,  zelí  atd.  (han.). 

nádenlcká  t.  práce:  Chodi  na  ná- 
denickó  (Mal.  XIII.  222). 

nadeptaf,  našlapati,  natlačiti:  Dy 
požčaš  (=  vypůjčíš),  vracaj  nadep- 
tane  (laš.). 

nadéfi  nadívat  1.  Dyž  po  chvílách 
mrholito,  ogaři  naděli  si  na  hlavy 
měchy  (Slav.  XI.  434).  2.  obtočiti 
kužel  pfeslice  Inem  n.  konopěmi. 
3.  nadívať  vdotky  tvarohem  a  p.  =: 
naplniti  tvarohem.  Ty  vdótky  só  na- 
dívaný tvarohem.  (Btcha). 

Nádevsí,  na  Nádevsú,  pole  nade 
vsí  (Vizovsko). 

Nadhájča,  pl.  n.  (Nadhájčí),  pole 
nad  hájkem  (Blatnice). 

nadhazovat,  nadhodit  1.  nadhodit 
vůz  =  chytiti  vůz  za  nápravu  a  při- 
šinouti na  pravé  místo.  2.  něco  ně- 
komu za  řeči  z  daleka  připomínati, 
dávati  na  srozuměnou:  Nadhazovala 
mu,  že  by  moh  tú  krávu  kúpiť  (val.). 
Přiďaci  dóm,  nadhazovala  matka  syn- 
kovi: Ty  tuším  hodně  tančíš?  =1 
zmiňovala  se,  chtějíc,  aby  se  vyslovil 
o  tom  (Slav.  ČL.  X.  296)  Neraz  to 
Vlkovi  nadhazovala,  že  je  to  jakési 
tak  spoJu  byt  (Vlk  104).  Je  ně 
dlužen  třicet  rýnských  a  nadhazovat 
sem  mu,  že  nemám  peněz,  zdaž  by 
sa    dovťúpíl    (Slav.    ČL.    XIII.  374). 


nadhodit  sa  =  nahoditi  se  (srovn. 
nadejít):  Nachoď  sa  k  nám,  nachoď, 
ty  kyselá  pláňko,  až  sa  mně  nad- 
hodí to  slaďúnké  jabko   (Suš.  214). 

NádhrušĎÍ,  na  NádhruSčú,  pole 
nad  hruškou  (Vizovsko). 

nadchatúpĎena,  druh  hrušek. 

nadchodif,  blížiti  se,  nastávati: 
Nadchodí  večer  (val.).  Nadchodita 
zima  (Slav.  ČL.  XI.  325). 

nádíní,  buchta  na  pekáči  pečená, 
v  ní  hodně  vajec  a  másla.  Pečivo 
slavnostní;  na  Jicku  »sa  posílá  edem 
do  polohu.  € 

nadívajna,  nádivka,  čím  se  moučná 
jídla  nadívají:  povidlí,  tvaroh,  mák 
(záp.  Mor.). 

nadívaníj  buchta  z  krupice  (han.). 

nádivka,  pečivo  velikonoční  (han.) 
=  hlavička  (v.  t.). 

Nadjamí,  pole  nad  jamou  (Vi- 
zovsko). 

nadubif,  natlouci :  Ešče  by  ti  tam 
mohli  chrapúni  nadubiť  (Slav.  ČL. 
XI.  273). 

nadujhuba,  nadutec. 

nadlábnout,  maní  někoho  při 
něčem  přistihnouti  (Kunštát). 

nadfahčovac :  Cigánovi  pravili, 
aby  na  teho  koňa  nesedal,  že  ho 
neunese.  »Šak  sa  já  budzem  nad- 
rahčovac,«  odvětil  (Dob.). 

nadtátek  (látať):  Je  to  větší  o  ten 
nadlatek  (laš.). 

Nadtazí,  pole  nad  Lazem  (Vi- 
zovsko). 

Nadtuží,  pole  nad  Luhy  (Vi- 
zovsko). 

NádméStí,  pole  nad  městem  (Vi- 
zovsko). 

nádmétek  v.  vazba,  pí.  nádmětky, 
prodloužená  střecha  nad  »nás^ama«, 
aby  na  náspách  nezmokl  (dok.  118). 

Nadmostí,  pole  nad  mostem  (Vi- 
zovsko) 

nadmouchlý  (ó-),  nadutý:  kráva, 
koza  (Jevíčko). 

nadnášet  vůz  =  nadhazovat  v.  t. 
(han.). 

nádobný,  hezký,  švarný:  Nadešel 
ju  Janek,  nadobny  šuhajek.  Co  tu 
děláš  Anko.  nadobna  gafanko  (Suš 
101,  laš.;  též  pol.  a  hluž.). 


217 


nadobře,  docela:  Pokazí)  to  na- 
dobře  (vých.  Mor.).  To  je  nadobře 
inak  (laš.). 

nádoby,  -ů,  pl.  m  ,  přirození  (val.). 

nádovnfk,  tučný  muž,  rozchod- 
níček  (han.). 

nadpaditý,  chytrý:  Včif  sú  lidé 
moc  nadpadití  (vých.  Mor.). 

.  nadptákati  plakati  nad  někým, 
oplakávati  někoho:  NadpJákali  nad 
ním  (nad  nebožtíkem)  val. 

nádplatka,  přidaná  horní  deska 
k  deskovému  vozu,  má  li  pojmouti 
větší  náklad,  zejm.  řepy,  řízků  a  p. 
(han.). 

nadptátifi  nadstaviti,  nadšiti,  nad- 
vázati:   trám,    rukáv,    motouz    (val., 

laš.). 

nádrabelí,  nábytek  (han.). 

nádrabfi  nábytek,  náčiní:  Nám 
dali  rodiče  něco  z  izby  a  teho  ná- 
drabí  na  muku  a  obilí  (dok.  80). 

nadrapovaf  sa,  naparovati  se,  na- 
máhati se,  na  př.  při  kašli  (val.). 

nadrasťif  do  něčeho,  nadrtiti  smetí, 
naprášiti  (laš.). 

nadřdaf  nosu,  pohazovati  na  zá- 
dech, aby  se  lépe  nesla  fval).  Tak 
s  tým  chasníkem  nadřdala  pěstujaci 
ho  =  nadhazovala.  A  Hanču  tam 
ti  chlapi  aj  nadřdali  =  smýkali  bez- 
ohledně (Slav.  ČL.  XII.  85).  Býí 
ožhratý,  tak  ním  nadřdaJo  (Vah). 
Křúpatka  byta  v  súkennej  kacabajce 
s  rukávama  na  ramenoch  nadřda- 
nýma  =z  nabíraným*,  vydutými  (Slav. 
CL.  XI.  273). 

nadrhtý  pass.  i=  nadrhnutý :  Nese 
nadrhly  peři  (Mal.  XXIV.  337). 

nadrchaný,  načepýřený:  pták,  sle- 
pice, nesvůj,  jak  bývá  člověk  před 
nemocí:    Je  jakýsi  nadrchaný  (val.). 

nadrndéný,  aufgedonnert,  aufge- 
putzt  (záp.  Mor). 

nádrostek:  Za  stará  výlohy  při 
posezení  kapitolnickém  platily  se 
z  nádrostku  ze  sýpky  =  z  toho,  co 
»nadrostlo«,  zbylo,  nadméřilo  se 
(Vyhl.  II.  97). 

nadstavit  s  gen.:  Musíš  nadstavit 
hřbeta  (Suš.  706). 

nadšený:  maso  =  už  zavání 
(Jicko). 


naďúgaf,  nahlédati(val.,Kt.Dod.  I.) 

nadúřený,  nadurděný  (val.). 

nadut:  A  šak  já  sa  smiluju,  až  si 
gajdy  naduju  (Suš.  613).  Chodí  na- 
dutý jak  sotor  =  nazlobený  (Zl.). 
Starý  samojedník  nadouvalse  hněvem 
ukrutným  (Kda  I.  100). 

naduznit,  natlouci  do  zad:  Nadu- 
znili  jí  a  ditěti  taky  (dok.  98). 

na  dvakrát  =  valně,  dobře:  Néni 
mi  dnes  zrovna  na  dvakrát    (Btcha). 

nad  víc :  To  je  nad  víc  =  nadbývá 

(Zl). 

nádvornfki  kdo  chodí  na  všecko 
do  cizího,  parasit:  Má  moc  nádvor- 
níků,  přijde  na  nic  (Srbce). 

nadvřhat,  nadvrhovati,  narážeti  na 
něco  za  řeči  (val.). 

Nadvřščfj  pole  nad  vrškem  (Vi 
zovsko). 

nadvýšek,  peníze,  jež  nadbývajf 
(Zl.). 

nadvýšit  se:  Nadvýší-Ii  se  ve  sko 
řápce    voda,    bude    mokrý    rok  = 
přeteče-li  (Mor.  lid  20). 

nadžebřf  n.  názebři^  řemfnek 
spojující  zvršinu  (v.  t.)  s  chomoutem 
(v.  stroj  na  koně  II.  8). 

nadžgafi  nacpati:  Nadžgá}  pTné 
měch.  Nadžgař  se  něčeho,  velmi  se 
najísti,    přecpati    se   něčím    (Btcha). 

nafrčený:  Ty  si  nafrčená  jak  starý 
Brno  =  do  široka  nastrojená  (Přerov). 

ňagnúf,  ňagat  1.  uhoditi:  Tak  ním 
ňagto  naznak.  Přijel  dómu  cely  oňá 
ganý  (na  voze  se  všecek  otřásl). 

nagurášif :  Naguráši}  si  Mobúk  = 
pošinul  si  klobouk  na  ucho,  na  guráš 
(Vlk  34). 

nahajkai  býkovec  (laš.;  asi  z  rus.). 

naháf  -a  =  naháč  1.  nahý  člověk. 
2.  colchicum. 

naháfek  -Ika  =  nahá!  2.  (Btcha). 

nahafkaf  do  knihy,  načmárati  (laš.) 

nahampíasovaf  sa,  nalopotiti  se: 
Ja  nediv  sa  mu,  že  toléj  zí,  veď  sa 
nahampfasuje  (Vlk  16). 

nahamžit  čeho,  nalakotiti    (Maš.). 

nahaňač  n.  nahanák  u  pluhu 
v.  pluh  7. 

naháňat,  nahnat  1.  nutiti:  Co  sen) 
udětaJa,  že  sem  svu  cerku  na  ten 
snub  nahnata  (laš.).   Pořáď  mne  na 


218 


háňá,  abych  to  kúpít  (val.).  2.  Na- 
hiňalo   mu  =  byl   v  úzkých    (val.). 

naháňka  1.  u  pluhu  v.  pluh  7. 
2.  Měli  naháňku  =  pilno  (záp.  Mor.). 

naházaf :  Lešti  nenahážeš,  tož  ne- 
navážeš =:  jak  naseješ,  tak  budeš 
žíti  (Vek). 

nahtadif  sa,  vyíintiti  se  (val.). 

náhfati  náhliti:  Stůj  formane,  ne- 
nahraj  (Suš.  105). 

náhtavek  u  pluhu  =  násadek  v.  t. 

nahre  (na  hfe):  Jak  pak  to  mé- 
níja?  —  ja,  náhle,  příbor.  Užívá  se 
při  rychlém  vzpomenutí  jako  germ. 
•  rychtyk*  v  češtiné  (Slav.  ČL.  XII. 
228). 

nahfedaf :  A  ono  sa  toho  nahfedá 
po  krapce,  —  když  se  i  po  málu 
utrácí,  časem  vzroste  z  toho  velká 
suma  (Slav.  ČL.  XII.  84). 

nahfédnút  1.  Lóní  zima  nahfédta 
ai  do  skfepů  (val ).  2.  navštíviti  (in- 
visere):  Pote  moju  starú  nahlédnut 
(Podl.). 

náhlina,  náhlý  člověk:  Daj  se  s  nim 
pokuj,  to  je  nahlina  (laš.). 

náhlit  1.  naléhati:  Náhlil  sem  na 
ňé,  hábe  mně  to  jenom  hoďál  (Je- 
víčko). 2.  Moc  náhlí  na  sebe  = 
precipituje  v  řeči.  Kněz  na  sebe 
náhlil  =  mluvil  příliš  rychle.  Náhlí 
na  sebe  s  řečú  (Zl.). 

náhliveCi  -vca,  náhlý,  prchhvý 
člověk. 

nahtobíf  sa,  naprati  se:  Nahtobíl 
sa  šišek  (val). 

Náhlov,  les  (Kelč). 

náhlý  1.  kopec  =  příkrý,  2.  člověk 
=:  popudlivý,  3  žádostivý:  Už  byí 
náhlý  spánku  (Hranice). 

nahňácat  1.  nakydati:  Ten  toho 
nahňácál  =  namluvil.  2.  n.  sa,  na- 
prati se :  Nahňácat  sa  zemňákA  (val.). 

nahňápati  -pu,  1.  něčeho  =  na- 
kydati,   2.  někomu  =  nabiti    (val.). 

nahňápat  sa  čeho,  nacpati  se 
jídlem :  Nahňápál  sa,  co  doAho  vfézlo 
(Slav.  ČL.  XIII.  209). 

nahnětený  L  napraný,  plný:  Měl 
bruch  nahnětený,  2  mrzutý  (vých. 
Mor.). 

nahnévaf  se :  Potom  se  už  naňho 
nahněvali  (Kda  II.  199). 


nahnitka,  nahnilá  hruška,  švestka 
(Kt.  Dod.  I.) 

nahodit:  A  jestliže  by  jej  pán 
B&h  hodnou  rybou  nahodil,  s  tou 
pána  svého  dědičného  naděliti  má 
=  náhodou  obdařil,  chytiti  dopřál 
(arch.  I.  IX.). 

nehořet :  Popel,  který  na  Boží  na- 
rození nahoří  v  peci,  dobře  skovaj 
(Mor.  lid  156). 

nahotovafi  nachystati :  Třeba 
chfeba,  syrá  nahotovač  (Suš.  594). 
Nahotuj  mi  šabličku  (Suš.  107). 

nahradil  dvůr  hradní:  Jednoho  dne 
stál  v  okně  a  díval  se  na  náhradí 
(Kda  I.  38). 

nahrčaf  sa:  Hosťů  sa  nahrčala 
pyfná  síň,  nascházelo  hlučně  (Vlk  60). 

nahřebaf,  nahrabati:  hliny  na  hro- 
madu (laš    Kt  Dod.  I.). 

náhrt,    nárt    u   boty    (záp.  Mor.). 

náhrtek,  nářitek,  uzel  trávy  (záp. 
Mor.). 

náhubek  v.  stroj  na  koně  III.  15. 

nahúškafi  navésti  (val.). 

nahý  jak  lipa,  euf.  býl  jak  se  na 
svět  narodil,    jak  ho    Pámbů  stvořil. 

naohuchnúf,  nadchnouti:  On  je 
od  něho  nachuchnutý  =  inspirovaný 
(val.). 

náchytý,  nachýlený:  Skfenka  na- 
chy fe  stojí,  převrati  se  (laš.  Kt. 
Dod.  I.). 

nachynúf  co  komu,  hoditi  (laš. 
Kt.  Dod.  I.). 

nachytat:  Nachytala  sem  si  dé- 
ščůvky  (do  nádob)  Zl. 

najavif  L  nastražiti:  na  tchořa. 
2.  nahnati  strachu:  Afe  mu  najavilol 
Chťél  sa  pochlapit,  aby  obrajtom 
najavíl  (Vlk  98). 

najdeki  -dka,  nalezenec  (laš.). 

najdéný,  najitý  (val.,  laš.  i  rusky). 

najdobný  =  nádobný  v.  t:  Naj- 
dobna  Kačenko  (Suš.  328). 

najdovafi  nalézati  (laš.):  Svěj  ma- 
měnky  něnajdoval  (Suš,  779). 

najedenfčko:  »To  bylo  najede- 
níčkol«  pochvaluje  si,  kdo  se  po 
chuti  najedl  (Žďár). 

najedený  (jed),  nahněvaný:  Má 
hubu  cosik  najedenu,  edem  sa  vadiť. 


219 


Přišla  cetá  najedená;  vědě}  sem,  že 
cosik  bude  (Vah.). 

najednúc,  najednou,  nenadále. 

nájemka,  najímání  na  práci:  Ná- 
jemky  mfta  hubíja  (Dob.).  Chodí  po 
nájemkách  =  dá  se  najímati  (Slav. 
ČL.  XI.  483). 

náJezSi  -ze,  najedení:  Néni  toho 
na  nájezu  (val.).  Enom  do  teho,  dyť 
to  néni  pro  nájezu  (val.).  Tam  ňa 
krmili  samýma  pofévkama;  což  je 
to  za  nájezu  ?  =  jak  se  toho  najísti  ? 
(Slav.  ČL.  X.  138.) 

najezenýi  najedly:  Je  naježený, 
že  by  mu  mohl  na  pupku  kosu  okut 

(Zl.). 

nájizbjéi  -bjá  1.  prostřed  jizby: 
Postavili  stň}  na  nájizbjú.  2.  hůra, 
půda  nad  stropem  (horň.). 

nájfepšf:  Komu  je  nájfepší  jak 
naSéj  nevěstě  =  lépe  než  (Suš.  669). 

nájfútéj:  Néni  mňa  nájfútěj  jako 
maménko  vás  =  více  líto  (Suš.  475). 

nájmai  nájem,  pacht:  Dat  grunt 
do  nájmy.  Pofe  byfo  v  najmě  (laš.). 

najpremi  nejprv  (laš). 

najsarka,  druh  hrušek. 

nájzady,  nejvíce  v  zadu:  Ostá} 
nájzady.  Ten  ide  nájzady  (val.). 

nakandrasif  sa,  těžce  se  napraco- 
vati,  nadříti:  Nakandrasita  sem  sa 
dosř  na  světě  (Slav.  ČL.  XI.  322). 

nakaňúřený,  nazlobený,  vzteklý 
jako  kaňúr  (kanec)  val. 

nakázaf  sa,  ukázati  se:  Nanakazuj 
sa  ně  věckráť  na  oči  (val). 

nakladačka,  která  při  vázání  obilí 
nakládá  hrsti  na  povříslo  (dok.  157). 

naktádaf  1.  čím  na  co:  Něch  sa 
sudí,  kedz  má  čím  naktádac  na  sudy 
(Dob.).  2.  přemlouvati:  Něnakíadaj 
na  děvečku  (Vyhl.  VI.  XVIII.  328). 

nakrávačkai  malá  kyjanka  (palice), 
kterou  se  šindely  z  klátu  štípají  (val.). 

nákrud,  sklizeň  žňová  (val). 

nakfudif  1.  pod  světem  naň  nakfu- 
dit,  nakydal  han  (Vah.).  2.  nastěho- 
vati :  Včír  je  tam  nakfudzený  rechtor 
(val.). 

nakoténýi  napitý  (Df). 

nakousnout:  Nakósne  řeč  a  ne- 
dokósne  (Maš.). 

nákova,   kovadlina   (srb.  nakovo). 


nakřápati  -pu,  1.  nalámati:  Na- 
křá^a  si  haluzí  poď  (=  šel)  dom 
(val.).  2.  komu  =  nabiti  (val).  . 

nakřapený,  prasklý  a  proto  křa- 
pící:  Gazděny  ťukaiy  na  babůvky 
hánkama,  néjsú-li  nakřapené  (Slav. 
ČL.  XIII    417). 

nakřesati  nabiti:  Já  ti  nakřešul 

nakřtit:  Kmotři  nemohli  si  zpomět, 
jak  dítěti  nakřtili  =  jaké  jméno  mu 
na  křtu  dali  (dok.  13). 

nakufi  navésti,  navnaditi :  Člověka 
takového  si  nakujú,  a  ten  je  potom 
horší  než  oni  (val.). 

nakvákat  1.  Tá  toho  za  deň  na- 
kvače  I  =  naštěbetá  (jako  kavka). 
2.  Nakvákat  bych  naň!  =  ohřál  bych 
ho,  viděl  bych  ho  (vých.  Mor.). 

nakýřený,  podnapilý  (Brň.). 

naračbifi  nalíknouti  (val.). 

natakomit,  lakomstvím  nashromá- 
žditi :  Ten  natakomit  peněz ! 

náfe  (no  ale):  Náfe  poďce  (slov.). 
'     náfedek  =  náledí  (laš.). 

nafakao  sa,  polekati  se:  Nafakat 
sa  psa  (Dob.) 

náfepek  1.  náspa,  záspí  (horň.). 
2.  =  nálepa,  přízednf  sedadlo  u  kamen, 
pícka. 

nalít  se :  Ta  nižena  se  hněď  na- 
leje  vodo  (Mal.  XXIV.  263). 

nafétat  sa :  Létali,  fétali  dvá  sokoli 
malí;  až  sa  nafétali,  zas  dom  dofe- 
těli  (Suš.   155). 

nálevka,  oteklina  pod  kolenem 
koňským  (arch.  III.   189j. 

nafézat  na  koho,  obtěžovati:  Co 
na  něho  nafézáš?  Pořáď  na  nás  na- 
fézá,  abychme  mu  požčali  peněz. 

nalfčenýi  přichystaný:  Byta  sem 
nalíčená  na  puť  (Zl.). 

nalivajai  nimra  (han). 

natožit  L  =  nakfást:  oheň,  'udě- 
lati* oheň,  zatopiti  (též  polsky,  srb- 
sky). 2.  sekyru,  motyku,  nový  kus 
železa  k  jejímu  ostří  přiletovati,  když 
je  sedrané:  Máme  už  tupý  rýf,  musím 
ho  dať  natožiť  (Slav.  ČL.  X.  33). 

natúpif  =  natúpať,  nabiti:  Natú- 
pili  mu,  co  do  něho  nafezto  (val). 

natuskaó,  nabiti:  Rusi  by  mu  na- 
luskali  (Lor.). 


220 


náfušnicai  nališník,  plech  na  Ušni 
dole  přibitý,  aby  bláto  nepadalo  na 
osu. 

namamonénýy  opilý  (Hranice). 

na  mále:  Už  je  toho  masopustu 
na  mále  (Suš.  690).  Už  je  vás,  Mo- 
kerščí,  už  je  vás  na  mále  (Suš.  574). 

namanit  se:  Namaníl  se  k  ternu  =: 
maní  naskytl.  Jak  se  mo  to  namaní, 
tak  to  poví  =:  maní  na  mysl  přijde 

(Maš.). 

namoženýi  od  práce  strhaný,  kdo 
má  v  sobe  ublíženo;    v.  nanioct  se. 

ňamčet,  mňoukati:  Kočky  ňamčely 
(Kda  II.  246).  Též  na  Přer.  (Btcha). 

námefčlvý,  prospěšný:  Jednako  by 
mu  to  neboto  námefčivé,  ke  by  tú 
chatupu  předat  (Dob.). 

námefný:  n.  obilí,  z  něhož  se  ná- 
mele mnoho  mouky. 

náméstnfki  panský  dráb  (laš.). 

namet  se  1  Tam  sme  se  naměli 
hladu,  bídy,  zimy,  dobře  zfe  atd. 
Ach  Bože,  co  sem  sa  naměla  strachu  L 
(Slov.  obr.  II.  26.)  Zře  sem  sa  na- 
metá dosť  na  světě  (Slav.  ČL.  XI. 
322).  2.  =  namněť  se,  domnívati  se; 
namii  (námět),  namivot  še  (namíval) 
Frýdecko. 

nametat  1.  Začat  nim  nametat  = 
zatáčeti,  chtěje  ho  povaliti  (ZL).  2.  Na- 
metá mu  =  dostává  strach.  Temu  na- 
mětato  =  naháněto,  napěkato,  šupěto. 
Nametto  mu  do  hábůch  (Vah.). 

namfnat  se,  namáhati  se  (Kunštát). 

namívka,  domnění,  podezření  (laš.). 

na  mnoze  =  mnoho:  My  Březovcí 
chlapci,  není  nás  na  mnoze  (Suš.  475). 

namoct  se :  namohl  se  =  1  napjal 
síly  (Novoměstsko),  2.  vysílil  se. 

námora,  -fe,  člověk  neuhovlivý,  po- 
pudlivý,  vzdorovitý,  launisch  (Rožnov). 

námcFnýi  dotěrný,  všetečný:  Ne- 
buď tak  námolná  (Val.  Klob.). 

namosit:  >Tatičku,  mosíte  mi  kupit 
nový  kiobúkU  »A  kdož  mne  na- 
mosí?«  (Jen  v  takových  větách  od- 
porovacích.)  Zl. 

námožnfčeki  anagallis  (bot). 

namřft  sa:  Dosť  sa  synek  htadu 
namře  (Suš.  502).  Už  sme  sa  tu  na- 
mřeli  zimy! 

námrza,  mrzutá  věc  (laš.). 


namřzaf,  dopalovati,  obtěžovati : 
Už  ňa  s  tým  nenamřzajte  (Slav.  ČL 
XI.  178).  Chodi  rudi  namrzať  (laš). 

namrznút:  Namrzto  ňa  to  =  omr- 
zelo mě  to  (val.). 

namrzuténý,  mrzutý,  nazlobený: 
Tatik  být  hamrzutěný  (Vlk  3). 

namudušaf  se,  říkati  *na  mu 
dušu«  :  Afebo  sem  se  darebně  namu- 
dusat  (laš.) 

namýkat,  smýkati :  A  dyž  mě  oblíká, 
všude  mnó  namýká  (Suš.  161). 

namyslif  si,  umíniti  si:  Jak  si  něco 
namesli.  on  né  daf  si  řicť  (Mal. 
XXIV.  272). 

nána,  chůva  (v  dětské  řeči)  ND.  23. 

nanášaf  sa,  podobnu  býti:  Vy 
byste  sa  nanášali  na  našeho  veleb- 
ného pána  (Podl.). 

nanatřásaf  se,   do  sytá  natanco 
váti:  Už  se  nanatřásata !  (laš) 

nandoutek  (-ó),  posthumus  (han.). 

nanejskoršf,  nejdéle :  Staříček  sa 
nanejskorší  modfá  (Hodslavice). 

nanes  =  nános,  co  voda  nanese 
(Vah.). 

náočnfk  v.  stroj  na  koně  III.  16. 

naopravdu  =  opravdu, do  opravdy. 

naorávat  v.  orat. 

naosfvat,  navybírati :  Málo  by  jich 
naosíval  těch  pořádných  (dok.  166). 

na  ozaj,  na  ozajst,  opravdu  (v. 
ozaj). 

na|Sačif,  napnouti :  Tak  sem  sa  téj 
svačinky  nasvačita,  až  na  mně  kor- 
dútečka  napačita  (val.,  Kt.  Dod.  I.) 

napádaf  sa  na  někoho,  podobati 
se  někomu  (Dob.). 

nápaditý,  kdo  má  dobré  nápady, 
vtipný  (Vek.). 

napajadta,  -det,  n.  pl ,  místo  (brod) 
na  tekuté  vodě,  kde  se  dobytek  na- 
pájí: Kde  sú  napajadta,  kde's  ty 
húsky  napájata?  (Bart  III.  210.) 

napajedéný,  dopálený  (val). 

napařif :  Napařito  jím  to,  nahnalo 
strachu  (Vek.). 

naparovat  se  1.  namáhati  se:  Nač 
se  s  tým  naparuješ  ?  2.  z  plna  hrdla 
křičeti.  3.  nadýmati  se,  vychloubati 
se:  Enom  sa  tak  nenaparuj  1 

napásat:  krávy,  pásti  je  na  úvratích 
a  vi^bec  na  místech  travnatých,  aby 


221 


se  brzy  napásly.  Nadešla  tam  Janíčka, 
on  tam  napásat  koníčka  (Suš.  137). 

nápasf,  -i,  nástraha  (val.)- 

na|Saf:  ATe  mu  najato  =  dostal 
strach  (val.). 

napatnástěnýi  silně  opilý  (val.). 

napatřit  se  čeho :  Napatří  se  líčka 
červeného  (Suš.  206  . 

napažit  1.  řezník  napažuje  do- 
bytče, když  zabitému  dobytčeti  kůži 
naparuje,  nožem  do  ní  vjíždí  (Zl.). 
2.  nastrojit,  naraňčit:  Sám  to  napažil 
(Zábřežsko). 

napekat  1.  koho,  snažně  žádati, 
naléhati  na  koho:  Napekali  ich,  aby 
jím  to  řekli  (Podl.).  2.  napěká  mu  = 
tlí  mu,  jest  mu  úzko  (val.). 

napirec  =  opilec  (laš.). 

napínat  1.  oči  =  napínavě  do  ně- 
čeho hleděti,  oči  namáhati.  2.  napí- 
nalo mne  =  dostal  jsem  nápinky, 
chtělo  mi  se  zvraceti. 

nápinky  pl.  f.  1.  nutkání  k  dávení, 
2.  bolesti  porodní. 

naptákat,  poplakávati  při  řeči:  >  Dyť 
já  sem  to  chťét  řécť,«  naplakat  Francek 
(Slav.  ČL.  XI.  275).  Chodí  tam  na- 
ptákať  (stěžovat  si  plačíc). 

Naptavy,  pl.  f,  trať  (Syrovín). 

naprekafi  nakojiti,  napojiti:  Jeh- 
ňata,  jak  byly  napfekané,  poféhaly 
si  (Slav.  ČL.  XII.  273). 

napruskaf  1.  naházeti  na  něco 
bláta,  2.  začíti  pluskati:  On  to  na- 
pfuskal  a  nedopTuskal  (Btcha). 

na  poca  zapražen  jest  kůň  sedlový. 

nápocné,  schválně  =  nápoky  (v.  t.). 

napodpadit,  náhodou  najíti  (slov.). 

napodváďat:  Ten  sa  nás  napod- 
váďál ! 

napokosý,  šikmý  (laš.). 

nápoky  1.  schválně:  Prišiel  nápoky 
pre  nás.  Idu  sem  nápoky.  2.  na 
vzdory:  Robí  to  nápoky  (horň.). 

napomfnaf,  upomínati:  Máme  na 
požčaji  jakýsi  groš,  afe  napomínať  — 
jakéž  je  to!  (Slav.  ČL.  XI.  132.) 

napomnéf,  napomenouti :  Napo- 
mněl  nás,  ať  se  dáme  oholiť  (Vyhl. 
I.  70). 

naponejprv  se  to  nepodaří. 

napopácati  náhodou  najíti,  do- 
stati: Kde':}  to  napopácál?  (Zl.)  Na- 


popácali    kdesi    starú    říčicu    (dok. 
84). 

napopádét  =  napopácat  (han.). 

na  porúzi,  po  ruce,  na  ráně,  po- 
hotově: Bylo  to  na  porúzi  (Zl.).  Mach 
býl  dycky  na  porúzi  (Vlk  21). 

napozdyf:  Klaď  to  napozoyf  (=  po 
délce)  a  ne  na  přike  ^Mal.  XXIV. 
137). 

napřáhnut, nasáknouti  vlahou:  Pofe 
pěkně  napřáhlo  (Zl). 

náprava,  pův.  dřevo  u  vozu,  na 
které  kola  navlečena  jsou,  osa  vozu. 
Nyní  je  náprava  železná,  spojená 
s  dřevěným  násadem  a  podúščicou 
železnými  pasy  (tradlinami)  v.  vůz 
II.  Sd).  ^ 

napraÝač,  lidový  chirurg,  jenž  'ná- 
prava«  (napravuje)  zlámaniny. 

naprat:  Na,  lenocho,  naper  břoch 
(Suš.  555). 

napraovat,  falšovati:  To  víno  niéni 
napraované,  je  samo  v  sobě  (vých. 
Mor.). 

napřeď,  s  instr.  míry  rozdílové: 
Mosijó  platiť  rokem  (měsícem,  půl- 
rokem) napřeď.  Už  sem  si  formanku 
oddělal  a  su  fčef  dvóma  dňama  na- 
přeď (Mal.  XXIV.  68). 

náprem  (horň.)  =  najprem  (laš), 
nejprv. 

napřepáč,  napříč  (Kunštát). 

napřfčif  sa:  Co  sa  tomu  napří- 
číme? =  co  naše  protivení  se  plátno  ? 

na  přfky  1.  napříč:  Na  příky  přes 
rofu  vedh  kanál.  Má  dycky  hubu 
na  příky,  dyž  ja  něco  začnu  ^  pro- 
tiví se  (Val.).  Položet  něco  na  přike 
(han.).  2.  na  vzdory:  Dělá  mu  to  na 
pfíky. 

napřff:  Hnal  se  na  něho,  a  on 
napřel  mu  (n.  proti  němu)  ruku  =i 
ruku  pozdviženu  a  loktem  vypoulenu 
proti  němu  držel  (laš.). 

naprotlvá  n.  naprotivaj  (slov.),  na- 
protivo  (val.,  laš.),  naproti,  vstříc: 
Býl  sem  enom  naprotivá  (Suš.  310). 
Já  ti  rožu  svíčečku  naprotivaj  okna 
(Suš.  186).  Dajte  mňa  naprotivo 
(Suš.  100).  Tonka  šla  mu  naprotivo 
(Kda  II.  23). 

naprotivit  sa :  Co  sa  mu  naproti- 
víme  =  marně  bychom  se  protivil  ; 


222 


napršat  s  gen.:  A  tá  voda  néni 
čistá,   napršato  do  ní  lista   (Su§.  3). 

napšnéný,  mrzutý:  Chodí  jakýsi 
napšněný  (Jicko). 

naptat  1.  Rodiče  obojí  strany  na- 
ptali  10  dní  před  svatbou  dva  družby 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  42).  2.  najmouti 
si  dělníky :  Poindá  se  museli  do  zem- 
Ďáků  naptať  (Slav.  ČL.  XI.  324). 

napucat:  Luca  potáček  napucá  = 
napřede  (dok.  239). 

napúčaf  sa,  nadýmati  se,  pyšniti 
se  (val). 

napuĎit,  nadouti:  Kráva  se  na- 
pučita  =  > zažrala*,  odula.  Napučit 
hubu;  včera  býí  ceíý  deň  napu- 
čený  =  nahněvaný,  mračil  se  a  ne- 
mluvil 

napučňati  nabobtnati:  Okna  na- 
pučňaty,  sú  napučňaté.  je  dnes 
ceiý  deň  napučnělý  =  nadurdčný 
(vých.  Mor.). 

napustit:  A  ona  sa  domysfeia, 
pérko  (=  kytici)  ztatem  napustila 
=  rozpuštěným  zlatem  obarvila 
(Bart.  II.  110). 

napytlovat  (-e-)  komu,  nabiti  (Ko- 
nice). 

narábaf  1.  vyváděti:  Conarabaš? 
2.  n.  s  kým  =  nakládati:  Naraba 
s  nim  jako  s  dřevem  (laš.). 

náradn(k|  radlice  u  radla,  v.  radlo  6. 

narajió  koho  nač,  naraditi,  na- 
vésti (laš  ). 

naramnúcený  strach,  přenáramný 
(val). 

náraz,  bolačka  od  udeření:  Mám 
náraz  na  noze  (Dob.). 

nářbetek,  příčný  řemen  na  hřbetě 
u  koní  (Vah.). 

ňarčet  1.  mňoukati:  Kočka  ňarčí. 
2.  naříkati  (laš.). 

ňardžet,  děcko,  když  naplákajic 
o  něco  žadoní,  ňardží. 

nářek,  -u:  Data  se  do  hrozného 
nářeku  (Zl.). 

naříkaná  voda,  nad  kterou  bylo 
»říkáno«  k  účelům  léčebným  (Mor. 
lid  201). 

naříkat  1.  Na  koho  budu  naříkat 
Teda  na  tebe?  =  vinu  skládati. 
2.  s  akk. :  Budeš  jím  krájávat  po 
malém  krajíčku,   budu  si  naříkat  tú 


jejich  mamičku    (dívka,   jež   má  jíti 
za  vdovce)  Suš.  781. 

nařéknout  (í):  Zem  je  nařéklá 
=  napojena  vodou.  Nařékl  =:  zmokl 
do  niti  (Jevíčko;  srovn.  řeka). 

nárit  (horň.)  =  nářitek. 

nářitek,  travná  plachta,  z  předu 
za  cípy  uvázaná,    na    zádech    visící. 

ňark,  nářek,  křik  (laš)  srovn. 
ňarčet. 

narobený  :  Som  narobený  už 
=  nadělal  jsem  se  tolik,  že  již  ne- 
mohu (Dob.). 

národ  1.  narození:  Martin  nebyl 
při  svém  národě  rodičom  na  hrubú 
radosť  (Vlk  3).  Nebyla  sfepá  od  ná 
rodu  (slov.).  Un  už  byl  tak  slabý 
od  národu  (laš).  2.  počátek:  Od 
národu  světa  je  to  tak  (horň.). 
3.  lid :  Stará  ženská  chtěla  byť  mla- 
dému národu  vzacna.  Sprostý  národ. 
Tam  bylo  národa!  (laš) 

na  ruca  (slov.,  val.),  naroc  (han.) 
zapražen  jest  kůň  náruční. 

nařúchati  nabiti:  Že  vám  nařú- 
chám!  (dok.  94.) 

náruka,  náruční  strana:  Kuň  chodi 
pod  narukum  (laš.). 

narumpat  někomu,  nabiti  (Jevíčko). 

narýknúf,  nasáknouti  vodou:  zem, 
kobzol  (laš.). 

násad  1.  u  vozu  v.  náprava, 
2.  u  saní  v.  saně  3. 

násadek,  příční  dřevo,  připásané 
železnými  pásky  (tradlinkami)  k  ná- 
pravě pluhu  (v.  pluh  5). 

násadka,  tlusté,  krátké  bičiště 
biče  pastýřského  (tatara),  někdy 
pěkně  vyřezávané  a  vykládané. 

nasáknout :  Nasákl  vod  ňé  tó  ne- 
dobroto =  přiučil   se  tomu   (Maš.). 

nasbírat  se  čeho,  sbírati  co  do 
únavy:  Co  sme  sa  nažaly,  klasů  na- 
sbíraly! (Suš.  555.) 

nasedět  :  Málo  tu  nasedíme  | 
=  darmo  tu  sedíme. 

na  schváf:  1.  Néni  mi  n.  se  mnú 
na  schváf!  =  není  mi  dobře.  To 
sukno  néni  na  schváf  =  nepříliš 
pěkné.  2.  =  schválné :  Udělal  mi  to 
na  skváf.  Na  skváf  tam  pudu.  (Btcha). 

naský  (našský):  člověk,  dobytek, 
prase  a  p.   =  domácí    (proti    přes- 


223 


polnímu,  cizokrajnému):  Naským  ja- 
zykem som  hovořil  =  domácím  ná- 
řečím (Dob.).  Naské  sukno  =i  do- 
mácí výroby  (Slav.  ČL.  X.  299). 
»Jak  je  to  po  nasku  n.  po  naskyř« 
táže,  kdo  slyší  nebo  čte  cizí  slovo, 
jemuž  nerozumí  (Zl.).  -r-  Ve  Slezsku: 
po  našemu. 

nasrákaf  na  někoho,  dolízati,  če- 
kati pomoci,  daru  a  p.  (srovn.  sfačít): 
Všeci  nasTákajú  na  člověka  (Slav. 
ČL.  XI.  323).  Prodětali  šest  stovek 
a  potom  nasTákali  na  staré  Křupaly 
(Slav.  ČL.  XII.  43). 

násredovat  koho,  nalézati  na  koho, 
obtěžovati:  Musíš  sa  starať,  abys 
nemusel  světa  následovať.  Pořáď 
ešče  rodiče  následuje  (dospělý  syn 
žádá  od  nich  pomoci)  val.  Sak  já 
ťa  neřád  s  tým  následuju  (Slav.  ČL. 
XIII.  111).  Kolikrát  p.  vrchního  ná- 
sledovali, kdežto  ni  vyřídit  nemohli 
(Vyhl.  II.   101). 

nasmetiti  smetí  nadělati:  Leda 
v  izbě  nasmetila. 

nasmolit  se:  A  ty  žily  dobré 
byly,  já  sem  se  jich  nasmolil  =  na- 
pral (ND.  115). 

nasnopaný  =  naslopaný,  opilý 
(han.). 

nasošlf  sa  nač,  nahněvati  se: 
Ten  sa  na  to  nasošítl  (val.) 

náspa,  -y  (han.  náspí  n.,  i  pí.  ná- 
s^a),  podokapí,  zahrobeň,  na  straně, 
kde  je  vchod,  obyčejně  zvýšená  buď 
zdivem  neb  utlučenou  (upěchovanou) 
hlinou,  zapřenou  krovcem  (Slav.  ČL. 
X.  299).  Zavolal  syneček  na  nás^a 
vystópna  (Suš.  315). 

naspat  se :  V  zámku  se  najedli, 
napili  a  naspali  (Kda  I.  113).  Muž 
nechtěl  vstáti,  že  až  se  naspi  (Kda 
I.  183).  Esce  sem  sa  nenaspá};  ešče 
néjsu  naspaný. 

nastáčet:  Ešče  bech  teho  hodně 
nastáčel  =  navypravoval  (Vyhl.  I.  39). 

nastaf  1.  nač  =  zaujati  se  čeho : 
Tatíček  na  to  nastali.  2.  oč:  Na- 
stává) o  ňu  =  >pochféváI  ju«,  měl 
ji  rád  (val.).  3.  Za  rok  nastane  íť 
do  skoty  (laš.). 

nastat:  Co  tu  nastójíte?  =  co  tu 
z  vašeho  stání  bude?   Jděte    domů. 


nastat  se,  dlouho  státi,  do  syta> 
do  omrzení:  Co  sem  se  nastal 
u  vašich  dveří!  (Suš.  243.) 

nastávati  začínat  býti :  Hospodáři 
nastávajú,  ve  svátek  hnůj  vozívajú 
(Suš.   45). 

násféj,  nejjistěji,  nejspíše :  Ej,  ved* 
on  násťéj  také  chodí  s  nima  (Vlk  35). 

nastrabočíti  položiti  něco  do 
cesty,  aby  chodec  o  to  klopýtl ;  též 
neladně  nastrkati:  Kosířků  si  na- 
strabočil  za  klobúk  (dok.  90). 

nástraha,  pokušitel  (val.). 

nastramTafi  postaviti  v  nepořádku, 
rozházeti:  Mám  to  nastramfané  le- 
cijak  (Dob.) 

nastražit  1.  n.  do  cesty  =  na- 
staviti překážku,  aby  o  ni  zavadil, 
2.  postaviti  něco  na  kraj  tak,  že  to 
každou  chvíli  hrozí  spadnouti:  Kdo 
tu  ten  hrnec  nastražit?  3.  nalíceti 
tenata:  Nastražili  sme  na  tchořa 
(val.,  slov.). 

nastrčit  se,  nastrojiti  se:  Ta  je 
dnes  nastrčená!  (Maš.) 

nastřebaf  sa:  Nastřebu  sa  po- 
lévky a  mám  dosť  (val.). 

nastrmaóiti  narafičit:  Všecko  to 
nastrmačela  (Vyhl.  I.  138). 

nastrmaná  dětelina,  tak  uložená 
suchá  jetelina,  že  jest  načechrána 
(Btcha). 

nastrnožif  (laš.)  =  nastražit  (v.  t.). 

nástroj:  Kdo  ví  pod  jakým  ná- 
strojem to  je  =  jak  je  to  nastro- 
jeno (záp.  Mor.). 

nasazovat  se:  Šak  už  se's  dosť 
mé  matičky  nasužoval  (Suš.  153). 

nasýchat:  Nasýchá  mu  =  má 
strach  (dok.  288). 

násyp :  na  Matku  Boží  první  násyp 
trnek  (na  lesy  v  sušírně)  Mor.  lid  83. 

násyp  =  náspa  (v.  t.) :  Už  su  na 
násype  (Suš.  234). 

násypek,  obilí,  kolik  se  ho  na- 
jednou nasype  na  koš  mlýnský:  Co 
tam  (ve  mlýně)  budeš  dělat?  Ná- 
sypky přenášet  (Suš.  743). 

nasýsat  n.  natýsat  (v.  týsat),  na- 
hlížeti úkradkem  (vých.  Mor.):  My- 
nářka  stála  ve  dveřoch,  a  přes  ra- 
meno jí  nasýsta  céra  na  neznámého 
měščáka  (Slav.  ČL.  XI.  48). 


J 


224 


naščfptý  pass. :  Tá  topatka  je 
trochu   naščíptá    (Mal.  XXIV.  337). 

náš:  Naši  sú  na  poli  =  rodiče 
n.  hospodář  s  hospodyní.  Byl  sem 
u  našich  (syn  n.  dcera  mimo  otcov- 
ský dům  bydlící).  Naši  sú  nemocni 
(dtec  n.  matka).  Naši  nepoznajú 
(Suš.  123).  Žertovné:  Poslali  mne 
naši  k  vašim,  aby  přišli  vaši  k  našim 
(Vyhl.  VI.  XIX.  513).  Nesmí  on 
šlapávat  k  našemu  (t.  stavení)  chod- 
níček. Před  naše  je  zahrádečka 
(Suš.  180;  před  to  naše  315,  před 
naší  314,  před  našima  315). 

nášik  na  chomoute  =  držák  (v.  t.). 
náškvardi  připálenina  (Novoměst- 
sko). 

našrapat:  Být  nacpaný  (najedly) 
jak  měch,  jak  dyby  ho  našfapá) 
(vých.  Mor.). 

našrapat  se:  Co  sem  se  nachodit 
a  našrapat  btata  (Suš.  213). 

nášlapek:  Jeli  sníh  nebo  bláto, 
přinášejí  do  jizby  na  botách  náš  apky : 
Sú  u  nich  vážení,  jak  ten  nášlapek 
pod  tým  kramílíkem  (dok.  81). 

našmarovafnekemu,  nabiti  (Btcha). 

našuškat,  -ávat,  do  ucha  napoví- 
dati: Mtúví,  co  mu  druzí  našuškali. 

nátah  1.  v.  pši.  2.  zálusk:  Měť  na 
něco  nátah  (han.}. 

nátaha,  natážka,  těžká  práce  (Brn.). 

natahače,  pí.  m.,  kožená  úška  při- 
šitá na  vrchu  na  holínce  proti  sobě, 
za  něž  se  navlečenými  v  ně  prsty 
natahuje  bota  na  nohu  (Zl.). 

natahačky  v.  uběračky. 

natahat  sa,  namáhati  se,  lopotiti 
se:  Natahám  sa  s  tú  ktadú  už  ho- 
dinu, a  možu  ňú  pohnut?  Natahá 
sa,  jak  by  být  náručního  votka  vtasní 
bratr  (ZL). 

natáhtý  pass  :  Pluhák  nabitý  s  na- 
táhlým kohoutkem  (Kda  II.  73). 

natáhnuti  načichnouti,  nakaziti  se: 
Mlíko  všeckým  natáhne  (dok.  118). 
Muka  je  natáhlá  stuchlinú.  Je  tým 
(nemocí)  také  natahtý  (Zl.)  To  chásňa 
je  natáhlé  jakúsi  nevoFum  (chorobou) 
Jicko. 

natahovat  sa:  Natahuje  sa,  jak 
kocúr  na  okříně. 


nafápat  sa  čeho,  nabouchati,  na- 
jísti (val). 

nataslf  sa,  naskytnouti  se:  Pohá- 
dali sme  sa  s  tým  chtapiskem,  na 
to  sa  natasít  můj  kamarád,  a  byla 
bitka  hotová  (val.). 

nafatýi  podnapilý:  Antoš  být  na- 
ťatý (Slav.  CL.  XI  379).  Ciilap  na- 
ťatý mtúví,  co  mu  sbna  na  jazyk 
přinese  (ib.  XIII.  372). 

natážka,  těžká  práce. 

nátažný :  n.  práca,  při  níž  je  mnoho 
natážk\ ,  anstrengend  (val.). 

nátésta  (han.  nátěstek),  kvásek. 

natípati  natpat,  nacpávati  (laš.). 

nátka  1.  nemoc  složitá,  jako  úroky, 
vřed,  koltún;  je  sedmdesátera  sed- 
mera: chodivá  (chodí  po  těle,  sleze 
celé  tělo  a  nemůže  se  nikde  » složit «), 
lámavá,  trhavá,  pichlavá,  bílá  (roze- 
drané  nohy,  živé  maso),  žlutá,  černá, 
krevní,  žilní  a  j. :  Nátka  sa  mu  slo- 
žitá do  nohy.  2.  zelina  mentha  ar- 
vensis.  >  Nátka  je  všech  zelin  matka, « 
má  do  sebe  léčivou  moc  všech  ostat- 
ních zelin  (Vyhl.  VI.  XIX.  252). 

natkati  nacpati,  vollstopfen:  Husa 
má  už  pfné  voTe  natkané.  Natkat  si 
tabáku  do  fajky  (val.). 

natknút  na  něco,  nabodnouti  (vých. 
Mor.). 

nátkovicai    ce  =  nátka  2.  (v.  t.). 

náttači  -a,  m.,  mozol  (val.). 

natočit:  Do  sklepa  běžela,  vína 
natočila  (Suš.   155). 

nátoňi  -a  1.  místo  na  dvoře,  kde 
se  dříví  štípe :  Na  tom  našem  nátoni 
zatočit  sa  můj  syneček  na  vraném 
koni  (Bart.  I.  35).  Vem  hliny  z  ná- 
toňa.  2.  ležatý  špalek  na  štípání 
dřiví:  Před  síňú  ležál  nátoň(Vlk6). 
Tvrdé  jak  nátoň  iMaš.). 

nátisko  =  nátoň  1.  (západní  Mor, 
kde  se  slova  nátoň  jen  ve  smysle  2. 
užívá). 

nátoník  (-íček),  střízlík  (horň.). 

ňafonka,  ňaf  (laš.). 

na  tož,  na  schvál,  na  zlost:  Na  tož 
mu  to  dělá  (val.,  horň.,  iaš.). 

natož,  ano  (val.). 

natrčený:  To  je  dívenka  natrčená 
=  nastrojená  ve  škrobených  sukních 
(dok.  16). 


225 


natrčít  =  nastrčiti:  Natrčíí  mu 
ruku  (vých.  Mor.). 

natřepaf  komu,  nabiti:  Natrcpce 
mu!  (Dob.) 

natrhtýi  pass.:  Pás  je  natrhlý. 

natřlf  něco,  merčif,  větřiť,  zname- 
nati (val.). 

natrúsif  sa:  Do  hospody  sa  na- 
trúsili  křivačkáři  =  vešli  po  chvílích, 
jeden  po  druhém  (Slav.  ČL.  XI.  91). 

natučený  (nattučený),  sražený :  Tak 
nízký,  natučený  (horň.). 

nátura,  povaha:  Má  dobru  náturu. 
Je  zté  nátury.  On  už  má  takovú 
náturu.  Ten  Trčáíek,  to  je  tvrdá 
nátura  (Slav.  ČL.  XI.  485).  Včil 
musí  člověk  aj  náturu  převrátit  To 
prv  praúvali :  on  je  svéj  nátury,  svéj 
mysli,  včil  to  neide  (Slav.  ČL.  XII. 
45).  Na  Brněnsku  jsou  nátury  (tem- 
peramenty)  tři:  koler  =i  cholerik, 
janek  =  sanguinik,  nerozkévanec  =: 
flegmatik ;  melancholiků  tam  není 
(Maš.). 

náturiivýi  popudlivý,  svéhlavý 
(Brod). 

náturný  =  náturlivý :  Vojáce  bele 
náturni,  jak  Maďaři  (fig.  74). 

natýkafi  nastrkati,  navléci:  Vezmi 
kořen  křenu,  nakrájej  z  něho  72  kou- 
sků, natýkej  je  na  nit  (Kda  II.  335). 

natýty  natučněti:  Co  táta  i  máma 
děckům  nabije,  to  brzo  na  nich  na- 
tyje  (arch.  II.  176). 

naučený,  navyklý:  Jaké  je  naše 
roztáčení,  ja  dyť  sme  my  spolem 
naučení  (Suš.  121). 

naučenosf,  návyk:  To  néni  ná- 
tura, to  je  naučenosť  z  domu  tak 
krnóť  (Mal.  XXIII.  164). 

nauhýbaf  sa :  Už  sem  sa  mu  dosf 
nauhýbá}. 

nauka,  učení:  Da}  synka  do  nauky 
=:  na  učení.  Je  v  městě  v  nauce 
(laš.).  Když  snoubenci  mají  po  smlu- 
vách,  chodívají  obyčejně  na  kate- 
chismus (Opavsko)  či  na  nauky 
(Těšínsko)  Vyhl.  VI.  XVIII.  42. 

náušnica:  Kdy  šátek  do  týla  za- 
vázaný nad  u^ima  s  obou  stran  do 
předu  polokruhem  trčí,  zavázán  jest 
na  náušnice,  na  skybky  nebo  švajky 
(slov.). 

BaitoS:  Dialekticky  ilovník  moravský. 


nauzvýš,  do  výše:  Škřivanci  vy- 
letovali  nauzvýš    (Slav.  ČL.  X.  31). 

naváďaf  rozvoru,  říditi  při  cou- 
vání vozem  (Vah.). 

navadit  se:  Co  se  už  navádíme, 
už  je  to  málo  platné  (Kda  II.  218). 

návata  1.  nátisk,  nouze:  Jak  přijde 
navála,  enom  třa  se  zas  obrátit  na 
tatíčka  (laš.).  2.  množství:  Byla  tam 
veliká  návala  lidu  (val.). 

navalit  se  1.  Afe  se  jich  tam  na- 
valilo 1  =  mnoho  sešlo.  2.  najísti  se, 
napiti  se :  Navalil  se  krupice.  Je  na- 
valený =  opilý. 

návara,  mrzout;  též  příjmení. 

ňavara,    nešika,    nimra    (Jevíčko). 

návarčívý:  maso,  které  navře, 
jehož  je  vařeného  více  než  bylo 
syrového  (Dob.). 

náves  (na  ves):  Běž  náves!  Je 
návsi  (na  vsi).  Nominativu  ves  se  ne- 
užívá (==  dědina),  ani  složeniny  ná- 
vsí (han.). 

návesnfki  rybník  na  vsi  (Novo- 
městsko). 

navetíf  se,  dlouho  se  zotavovati: 
Ten  se  navetítl  (Btcha.) 

navidlf  hnoja,  kolik  se  ho  najednou 
nabéře  na  vidly  (Dob.). 

návidlidf,  kolik  se  najednou  na- 
bere na  vidličky  (Dob.). 

návidto  v.  seno. 

navírat:  Navírá  mu  =  má  strach 
(Kunštát). 

návis,  vyvýšenina  na  polní  cestě 
vodou  prohloubené  (han.). 

navit  se,  unavovati  se,  namáhati 
se :  Navíme  se  s  tím  I  Novoměstsko). 

navtáky,  pl.  m.,  řemínky,  jimiž  se 
krpce  na  nohy  upevňují  (val.,  horň.). 

návrečky,  pl.  m.  kousky  nití,  které 
se  do  jehly  navlékají  (laš.). 

návod:  Všecko  to  z  lidí  přišlo, 
z  lidského  návodu  (Suš.  298). 

návoj  u  stavu  tkalcovského  (v.  tam 
I.  k). 

navoňat  se:  Navoňáš  se  kvítka 
voňavého  (Suš.  206). 

navoščif  ni£  =  navoskovati  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

navracat  sa:  Kráva  sa  navracá, 
když  po  naběhání  nezůstala  stelná  a 
běhá  se  znovu  (v.  přebíhat)  vých.  Mor. 

15 


226 


navrapitf  vrapfi  (faldů)  nadělati: 
Dčvčice  mají  na  sobě  navrapené 
šorce  (Slov.  obr.  I.  274).  Ženské 
boty  s  měkkými  holínkami  jsou  na- 
vrapené. 

navrátil   stříška  nad  vraty  (slov.). 

navrátit  1.  nahnouti:  Navrátí 
sklenku,  a  už  je  v  něm  goralka 
(Vych.).  2.  =  navrátiti  se:  Navrač, 
ženko,  ku  domu  (Suš.  503). 

navrazgtý:  Děcko  je  jakési  na- 
vrazgté  =  nevrle,  nemocné  (v  hrubší 
mluvě)  Vah. 

navrzgtý  =  nabrzgíý  (v.  t.). 

navyknut  čeho :  Och  vy  černé  oči, 
nic  vy  neptakajte,  čeho  ste  navykly, 
toho  odvykajte  (Bart.  III.  303). 

navyrjézafj  navyřezovati :  Navy- 
rjézata  řepice  (horA.). 

nazaujfmat  sa :  Co  sa  ten  dobrák 
nazaujímát  sirot!  (val.) 

nazhtaSi  na  hlas,  hlasem  (Zl.). 

nazí  mek,  prase  na  zimu  chované 
(val). 

naznat:  »Kdo  je  ten  Šikula  ?€ 
>A  to  tady  jednemu  súsedovi  tak 
naznali«  =  tak  převzděli  (dok.  64). 
A  ti  Češi  že  temu  naznali  Zlatej 
kopec  (dok.  231). 

nazobat:  Letěl  holub  do  pole,  by 
nazobal  své  vole  (Suš.  269). 

názorkUi  názorky  íf ,  na  výzvědy : 
Šél  za  ním  názorky  =  šel  za  ním 
nepozorován  a  díval  se,  kam  jde,  co 
dělá  atd.  Šel  po  názorky  =  po 
zdaleku  (val.,  horň.). 

nazpomfnat  sa,  mnoho  vzpomí- 
nati: Šak  sme  sa  na  ťa  nazpomínalil 

nazvonif  někomu,  nabiti:  Nazvo- 
niia  sem  včiléj  ogarovi^  ež  měl  co 
držať  (Vah.). 

nazývaf  koho,  nadávati:  On  mňa 
nazýval  (horň.) 

nažachorený,  nadichaný,  na  př. 
rukávy  košile  ženské. 

nažbfunkaf  sa,  napiti  se  do  sytá 
(Vek.). 

nažit  vodu,  napojiti  se,  nasáknouti : 
houba,  šaty,  půda  (Zl.). 

nažívafi  pořádati  se:  Dobře  mezi 
sebů  nažívajú.     Jak  nažíváte?    (val.) 

nažmouchlý  =  nadmouchlý  (v.  t). 


nažokat  sa,  nazunkatsa,  nalokati 
se  (slov.). 

ne  záporka  1.  ve  složeninách  se 
substantivy  a  adjektivy  záporka  ne 
iasto  neruH  prosté  pojmu,  nýbré  obraci 
jej  v  opak:  nehospodář  není  ten,  kdo 
není  hospodářem,  nýbrž  kdo  je  ho- 
spodářem špatným.  Nedobrý  je  tolik 
co  zlý,  neživý  mrtvý  atd.  (příklady 
viz  na  svých  místech). 

2.  Nikdy  mivá  záporka  ne  ve  slo- 
ženi význam  sesilovací:  něgyzda:  Ty 
něgyzdo  =  gyzde  (gyzd  =:  neplecha, 
vši,  laš.);  nemrňa  =  mrňa;  ne- 
ohromný  :=  ohromný.  Srovn.  něm. 
Unkosten  =  Kosten  a  p.  (příklady 
v.  na  svých  místech). 

3.  Zápor  ve  vétéy  kterou  se  vy- 
jadřuje podiv^  má  význam  sesileného 
kladu:  Ledi  mili,  postóchéte,  co  se 
mně  vám  nestalo  I  (=  co  divného 
se  mně  stalo).  Hredtoie,  co  to  k  nám 
neidó  za  hosti  I  (=  jací  vzácní  hosté 
jdou).  Afe  co  neříkáte,  deť  to  ani 
možná  néni  (Mal.  XXIV.  346).  Ale 
co  se  nestalo!  (dok.  77.)  Otevře 
presúz  a  keho  tam  neuvidí  jak  kozla  1 
(dok.  249.)  Och,  což  nepovíš,  cérko 
milá!  (Vlk  35.)  Co  mi  král  nepraví! 
Mám  mu  vyhledat  šaty  na  princeznu 
ve  třech  ořechách  (Kda  II.  136). 
Afe  hfeď  sa  ty,  ten  Bazalfl  pacholek 
co  dnes  nevyváďá  I  (Vlk  34.)  Strýčku, 
co   vás    nebudu   prosit!    (dok.  209.) 

4.  Velmi  často  opakuje  se  nomi- 
nativ se  zápor kou  ve  význame  pří- 
slovečném. Jest  to  vlastně  zkrácená 
věta,  na  př.:  Jijó  maso  pust  nepust 
(=  ať  je  půst,  ať  není).  Bil  chlapca 
hlava  nehlava.  Šil  bláto  neblato.  Jak 
se  te  koně  splašele,  tož  Tetele  roli 
neroli,  mandefe  nemandefe,  chrást 
nechrást  (Mal.  XXIII.  164),  Žně 
něžně,  seti  neseti,  řepy  neřepy  — 
jakmile  uhodí  •kvartál*  je  po  práci 
a  po  hospodářství  (fig.  65). 

5.  Záporka  ne  klcule  se  nikdy 
k  výrazu,  kterého  se  hlavni  týká. 
Témiř  vždy  tak  bývá  při  infinitive 
závislém  na  slovese  miti:  Takovi  mali 
chlapci  ti  máji  nemněf  peněz.  Tož 
to  má  tak  neřikať.  Je  teho  škoda,  dež 
to  majó  nesněsť  (Mal.  XXIV.  345). 


227 


6.  Zápor ka  né  j  infinitivem  s  vý- 
pustkou  slov.  chtiti  n.  moci  zastupuje 
určité  sloveso:  Mitá  děvčica  né  sa  ho 
spustit  (Vlk  12).  Co  sa  naň  obrajti 
nachystali,  afe  nikdy  né  mu  poradiť 
(Vlk  95).  Rozina  o  vdávaňú  ani  počuť 
né  (Vlk  103).  Afe  Hanča  né  sa  stišiť 
(SUv.  ČL.  XI.  482). 

Za  vétSim  dkrazem  záporka  se  tu 
zdvojuje:  Anča  do  řva  vy  a  ne  a  ne 
sa  utišiť  (Slav.  ČL.  XI.  379).  Jedným 
se  ztratil  vlňak  a  ne  a  ne  ho  najít 
(dok.  250).  Měl  ty  peníze  u  sebe, 
afe  ukázat  jich  Anči,  aby  ju  o  tom 
přesvědčil,  to  ne  a  ne  (Slov.  obr. 
II.  181). 

7.  Záporka  ne  zastupuje  druhdy 
celý  výrok  \  To  já  ne,  to  Janek  (vy- 
mlouvá se  chlapec  viněný  z  něčeho 
=  já  jsem  to  neudělal). 

8.  neó  negace  v  odpovědích^  kdyi 
se  pouhým  záporem  odpovídá:  Byřs 
tamř  Neé  í^  nebyl. 

9.  Záporkou  ne  s  následujícím 
abych  vyjadřuje  se  zdůrazněný  pro- 
hibitiv  n.  výstraha :  Potom  ne  abyste 
tam  ostali  do  večera  I  (=  neostaňte  I) 
Ale  ne  abys  myslel,  že  to  můžeš 
dělat  leda  bylo  I  (Kda  I.  54.)  No 
sósedi,  ne  abech  vám  chtěl  něco 
přednýst  I  =  nemyslete  (arch.  I.  85). 

10.  Záporkou  ne  s  následujícifn 
že  a  kondicionálem  opisuje  se  prostá 
veta  oznamovací'.  Ne  že  by  tam  byto 
zima,  ale  teplo  také  není  (=  není 
tam  zima).  Ne  že  by  o  tom  nevéďél, 
ví  o  tom  dobře.  Ne  že  bych  mu 
záviďél,  afe  tolik  zbytečně  utrácat, 
je  přece  hřích.  Ne  že  bych  vás 
zdržoval,  ale  chvífku  byste  ešče 
mohli  počkat! 

\\,  Se  slovesy  zápornými  pojívá  se 
genitiv,  a  to  a)  za  nom,  podmétu 
vety  kladné  a)  pří  bezpodmétném  slo- 
vese býti  {není^  nebylo^  nebude)  v.  nebytí 
(i)  při  některých  jiných  slovesech  pod- 
metných'.  Nešlo  ešče  do  kostela  ludí? 
(val.)  Neostalo  kolka  ve  stavéňú  (val.). 
Letos  ani  kláska  nepor&stlo  (Zl.). 
Teho  stroma  tam  už  nestojí  (slov.). 

b)  za  akk.  předmětný  věty  kladné 
při  přechodných  slovesech  záporných. 
Genitiv  tento  jest  pravidlem  jak  ve 


starším  jazyce  spisovném,  tak  i  v  ná- 
řečích zvi.  východomoravských.  Po- 
něvadž působením  nynější  poněmčené 
řeči  spisovné  přesné  tyto  vazby  slo- 
vanské valem  mizejí,  uvádíme  aspoň 
několik  příkladů  z  písní  Sušilových 
na  posilnění  jazykového  vědomí  a 
svědomí:  Nebij  moji  dceře  (Suš. 
466).  Prosila  mynáře,  by  jí  nebral 
meta  (Suš.  252).  Nedávej  mně  viny 
(Suš.  17).  Já  vám  haleny  nedám 
(Suš.  121).  Nězpívaj  kohůtku,  ně- 
dělaj  zármutku,  a  já  ho  dosti  mám, 
keď  maměnky  nemám  (Suš.  389). 
Milenka  se  rozhněvala,  že  všech 
jablek  nedostala  (Suš.  752,  od  Telče). 
Ona  nějida  kaše,  krup  (Suš.  429). 
Husičky,  nekafte  vodičky !  (Suš,  103.) 
Nekupuj  mi  ořechů,  nědzelaj  mi  po- 
směchu (Suš.  391).  Věnečka  mi  ne- 
kupuj (Suš.  395).  Na  říčicu  vody 
neměř  (Suš.  331).  Ach  nemilujte 
pěti,  šesti  (Suš.  259).  Jak  za  humny 
vyjeli,  nikde  cesty  neměli  (Suš.  22). 
Jak  já  ti  ho  podám,  dy  já  ruku  ne- 
mám (Suš.  32).  Žádné  chaloupky 
nemáme  (Suš.  32).  A  kdo  nam  da 
travičky,  už  němamy  Aničky  (Suš. 
85).  Nemám  peněz  enom  trojník 
(Suš.  134).  Já  nemám  maměnky  (Suš. 
243).  Otevři  mně,  milá,  máš-li  černé 
oči.  Já  ti  neotevřu,  černých  očí  ne- 
mám (Suš.  407).  NěbudzeS  ty  miči 
z  moji  cerky  ženy  (Suš.  409).  Kam 
se  smutná  obrátit  mám,  dyž  tu 
svých  rodičů  nemám  (Suš.  452).  My 
medu  nemáme,  my  včel  nechováme 
(Suš.  463).  Děvečka  se  vdává,  své 
mamičky  nemá  (Suš.  603).  Syneček 
pravdy  nemluvívá  (Suš.  331).  Nikde 
dveří  nenašel  (Suš.  93).  Súsedova 
dívko,  proč  se  nečešeš,  jak  iné  panen- 
ky hlavy  neneseš?  (Suš.  682.)  Ne- 
opouštěj mého  srdce  strápeného 
(Suš.  62).  Neopouštěj  matičky  své 
milé  (Suš.  75).  Kdo  nám  to  tluče  na 
naše  vrata?  Ať  neotlouká  stříbra  a 
zlata  (Suš.  127  od  Telče).  Kde  chleba 
nemajú,  koláčů  nepečú  (Suš.  470). 
Nech  si  nepolámu  za  klobúčkem 
zlata  (Suš.  366).  Afe  černých  očenek 
v  krámě  neprodajú  (Suš.  252).  Ne- 
promluvme k  sobě  celé  tédeň  slova 

15* 


228 


(Suš.  360).  Za  mnú  listuov  nepiš 
(Suš.  578).  Ani  slova  mu  neřekla 
(Suš.  3).  Aj  vrba  střešeň  nérodzi 
(Suš.  599).  Nerozhazuj,  větře,  sena 
(Suš.  608).  NěsíySim  taj  zezutky  ku- 
kati (Suš.  100).  Což  pakf  synečku, 
což  tak  tvrdé  spis,  že  svého  koně 
hlasu  neslyšíš?  (Suš.  128.)  Já  sem 
svátků  nesvětila,  ani  pátků  nepostila 
(Suš.  27).  A  kde  bych  já  tú  růžičku 
vzala,  dyž  sem  ešče  růží  netrhala? 
(Suš.  353.)  Ty  toho,  matičko,  ty  toho 
nevěříš?  (Suš.  35.)  HerSek  mladý 
také  jede,  Kateřinky  si  nevěze 
(Suš.  90).  Všecky  hosté  tady  vidím, 
enom  svěj  dcery  nevidím  (Suš.  84). 
Jak  živa  sem  neviděla  na  lóce  ja- 
lovca,  na  boru  žaludu  (Suš.  199). 
Ešče  sem  něvidze)  takovej  dzevuchy 
jak  tá  moja  je  (Suš.  395).  Vinka  ti 
něvratim  (Suš.  378).  Zaspalo  děvče, 
nevyhnalo  kťav  (Suš.  541).  Jez  můj 
milý,  nevylam  si  zubů  (Suš.  751  od 
Telče).  Voíečky  jím  zajímali;  votečků 
jím  nezajali  (Suš.  182).  Ty  mně  ne- 
zaplatíš té  mé  poctivosti  (Suš.  377). 
Nazarmucuj  své  mladosti  (Suš.  46). 
Povězte  nám  fudé,  kady  je  tu  cesta ; 
povězte,  nevíme,  až  (ať)jí  nezbtúdíme 
(Suš.  457).  A  ty  zty  pohane  nékrajej 
a  moji  dušičky  nězjadej  (Suš.  1). 
Bych  nezmeškala  svatých  nešporů 
(Suš.  6).  Šeltě  odsud  plakající,  pro 
pláč  cesty  neznající  (Suš.  13).  Komár 
všecke  vtáke  pozval,  jenom  jedné 
sově  nezval  (Suš.  696). 

Sloveso  řídicí  a  infinitiv  splývají 
v  jedno,  pročeš  předmět  závislý  na 
infinitive  nespravuje  se  co  do  pádu 
infinitivem,  nýbrž  slovesem  řídicím: 
Kerá  je  múdrá  panenka,  nedá  rozviť 
svého  vínka  (Suš.  3).  Pések  nechce 
Jury  kúsat  (Suš.  624).  Všecky  panenky 
podvedl,  jen  Kamenkovej  nemohl 
(Suš.  103).  A  já  vínka  nesmím  dat 
(Suš.  22).  Už  nesmíš  k  nám  chodívat, 
stoveček  o  tásce  mluvívat  (Suš.  311). 
Něumim  ja  kaše  vařiř  ani  chleba  pecť 
(Suš.  207).  Neprišia  sem  já,  maměnko 
milá,  Tefuje  lámati  (Suš.  484).  Nerada 
bych  ho  zbudila,  nerada  mu  snu 
zrušila  (Suš.  237).  Více  jiných  pří- 
kladů v.  v  List.  íil.  II.  124. 


nebe  má  heteroklit.  tvary:  pod 
holu  nebu  =  pod  širým  nebem  (laš., 
nom.  nebo).  Vem  tě  Pámbu  do  ne- 
bičke  (han.,  ND    106). 

nebečko  =  nebíčko  (laš.) 

neberný  1.  neberné  pole  =  ne- 
úrodné (laš  ).  2.  Matka  strčila  chlap- 
covi jednu  nebernou  =  pohlavek 
(Žďár). 

nebeský  dar,  chelidonium  maius 
(bot.). 

nebodaji  tuším :  Prišeu  tam  ne- 
bodaj  hajný  (horň ).  Bol  tam  něbodaj 
ai  ten  (Dob.). 

nebohý,  nebožtík  (val.,  laš.,  horň.) : 
Nebohý  naši  tatko  (Dob.). 

neboj  se,  lathraea  squamaria  (bot.). 

nebora :  na  neboru,  jarní  hra  dív- 
čí (ND.  195). 

neborák  =  nebožák  (val.,  laš.). 

nebozíz:  Vrátný  zatočil  fusa  do 
nebozíza  na  právo  ai  na  fevo  (slov.) 

Nebozízky,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

nebozízová  zima :  když  věje  takový 
vítr,  že  nabere  sněhu  a  točí  jím  do- 
kola (Dob.). 

nebožátko:  A  mně  nebožátku 
bude  ubližovat  (tchýně  nevěstě) 
Suš.  432. 

nebožka  se  stupňuje:  nebožička 
mamička  (Jicko,  laš.). 

nebožko:  Kotě  už  je  nebožko  = 
mrtvo  (Mal.  XXIII.   162). 

nebrz,  nebrzo,  brzo,  skoro:  Kó- 
zelniček  má  nať  nebrz  jako  celerová. 
Bude  mu  nebrzo  60  let  (Zábřežsko). 

nebylý,  člověk  nevyvinutý,  tupo- 
hlavý. 

nebelec  =  nebelé  chlap,  budiž 
k  ničemu  (záp.  Mor.). 

nebýt,  nebýti  1.  jako  bezpodmétné 
sloveso  pojí  se  s  genitivem  logického 
podmětu:  Již  toho  draka  zase  není 
doma  (Kda  I.  81).  Není  ptáčka  ani 
křepelice  (Suš  5).  Něni  tu  žádného; 
mamy  doma  něni  (Suš.  11).  Dyť  tam 
vody  není  (Suš  88).  Milého  tu  něni 
(Suš.  94).  Sedmý  rok  dochodí,  Vich- 
torýnka  z  vojny  néni  (Suš.  131). 
Přeneščasné  vydávaní,  dyž  otca,  ma- 
teře néni  (Suš.  139|  Tvého  vínečka 
na  stole  néni  (Suš.  450).  Pracho  není 
hani  zrnka    (Suš.  683).    Zašovských 


229 


pacholků  doma  néni  (Bart.  III.  511). 
Dy  mne  doma  něni,  tancuje  s  inyma 
(Suš.  389).  Naša  panímáma  lai  bude, 
dy  husatek  doma  něbudč  (Suš.  546). 
Když  přišel  husar  do  mlýna,  nebylo 
tam  žádného  doma  (Kda  I.  45). 
Volal  ženu,  ale  ženy  nebylo  nikde 
Kda  II.  92).  Už  nebylo  pomoci  (Suš. 
85).  Ale  kde's  byla,  Uliánka  moja, 
že  tebe  nebyto  sedům  roků  doma 
(Suš.  545).  Teba,  šohajku,  nebylo 
doma  (Bart.  II.  105).  Nebylo  ňa  doma, 
a  já  sem  v  poli  oral  (Bart.  III.  511). 
Sobotěnky  neděle  može  pro  mne  ne- 
být (Suš.  333).  Staň  s  peca  ty  holý, 
dy  robenka  néni  =  vždyť  ty  nejsi 
robenek;  doplněk  v  genitivěl  (Suš. 
12.) 

2.  bezpodmétným  není  s  následující 
kondicionálnou  vitou  vyjadřovací  (že) 
pronáší  se  zápor  důrazněji  nešli  pro- 
stou vitou  oznamovací  (srovn.  ne  10.) : 
xNéni,  že  by  býl  k  lidom  (Slav.  ČL. 
XII.  45).  Néni,  že  by  bylo  tma  =  že 
by  bylo  tma,  néni. 

3.  Neni  s  inf.  za  germ,  *to  nejdeš  : 
Něni  to,  ma  děvečko  a  něni  to  tan- 
covat (Bart.  II.  381).  »Néni  enom 
peníze  do  záložny  nosit «,  když  si 
někdo  stěžuje  na  neočekávané  výlohy. 

necítlfse:     Necítil   se    zlosťó   n. 
od  zlosti  (Mal.  XXIV.  69). 
necudSi  nestyda,  nemrava. 
necudnýi  zanečištěný:  louka  (Df.). 
necúrky,  pl.  f,  malé  necky  (val.). 
necůvky,    pí.  f.,    necky,  kocábka 

(Vek.). 

nečača,  nimra  (han.). 

nečamor:  Ať  je  holka  třeba  ne- 
čamour,  jen  když  je  mladá  (Pittn. 
VI.  XVII I.  803). 

nečas :  To  je  člověk  k  nečasu  = 
budiž  k  ničemu  (han.).  Hale,  ne- 
času =  plačtivé  dítě  (Suš.  509). 

nečekavý,  netrpělivý:  Má  děvečko 
nečekavá,  proč  pak's  na  mne  nečekala 
(Bart.  III.  176). 

nedaj:  Viděl  také  tu  krávu  v  za- 
povězeném, ale  nedaj  na  Francka 
nezavolal  =  Bůh  uchovej,  aby  byl  za- 
volal (Slov.  obr.  I.   111) 

nedajsa,  zle:  Už  bylo  s  Janem 
nedajsa.  Je  to  někdy  s  tým  obědem 


nedejse,  když  si  hospodyň  neponáhlí 
(dok.  157). 

nedá  =  leda  ve  složeninách:  ne- 
dakdo,  nedakde  atd.  (Zl.). 

nédarečko    za    cestu    (Suš.  454). 

nedaf:  Nemocná  stěžovala  sa,  že 
jí  nedá  dýchať  =  že  nemůže  dýchat 
(Slav.  ČL.  XII.  188).  Někdy  dýšu  a 
někdy  nedá.  Nedá  ně  seděť  doma 
(val.). 

nedávnej  (val.)  =:  nedávný  (dol.) 
=  nedávni  (han.)  =  nedávno. 

nedbata,  nedbalý  člověk:  Nedbalo, 
omé  se,  vem  šátek,  otře  se  (Vyhl. 
II.  41). 

Nedbátky,  trať  (Kyjovsko). 

nedbat:  On  nic  nedbá  =: nestará 
se,  nepřičiňuje  se.  On  by  nedbal  sa 
ožéniť,  dyby  ho  kerá  chtěla  =  rád 
by  se  oženil  (val.).  On  by  nedbal, 
dyhych  ho  třebas  celý  rok  živila 
zadarmo. 

nede,  tuším,  asi,  možná:  Bela 
nede  v  kótě.  »Byl  tamř«  >Nede  byl.« 
•  Bude  pršet?*  »Nede  bude.c  Venku 
je  škaredě,  chlapci  nede  proto  ne- 
přijdó  (Zábřežsko). 

nedélOi  pl.  f.,  kout:  hospodyně  po- 
sílá své  přítelkyni  do  neděl  polívku 
(Vyhl.  II.  163). 

nedělka,  šestinedělka,  koutnice 
(Vyhl    1.  115). 

nedérňo:  Svadebčané  byli  po  ne- 
dělňu  nastrojeni,  op.  po  všedňu  (Vlk 
67). 

ne  divu,  není,  nebylo  divu :  Hosťé 
si  obhlédali  izbu ;  nedivu,  že  sa  ím  tam 
rubilo  (Vlk  48).  Hlavička  mne  boli, 
nediv  se  mi  ona  na  póly  rozkrojí 
(SuS.  485). 

nedobřec,-a  =  nedobrota,  ne- 
dobrý člověk. 

nedobřina  =  nedobrota. 

nedobrota  1.  čtveračivost :  Ta  ne- 
dobrota tak  ním  šila  (Vah.).  2.  ne- 
zdara: Počkaj  ty  nedobroto!  Ti  ne- 
dobroté  všecky  střešně  nám  otrhali 
=  nedobří  rozpustilí  kluci  (Zl.). 

nedobrý,  na  vých.  Moravě  vůbec 
=  zlý,  přísný,  nechutný :  nedobrý 
člověk,  nedobrý  ogara  (rozpustilý), 
nedobrý  zemák,  nedobré  pivo;  euf. 
čert:    Zjavíl  sa   ten  nedobrý    (val.). 


230 


Už  ma  s  tým  nedobrým  spolky  (Slav. 
ČL.  X.  36). 

nedo6úvaf|  nedoslýchat! :  Dyž  sa 
ho  na  něco  ptali,  museli  sa  ho  aj 
třikráť  ptáť,  ta  jak  by  nedočúvá} 
(Slav.  ČL.  XII.  131). 

nedojípka :  z  nedojípky  =:  z  nena- 
dáni (záp.  Mor.). 

nedoluha  (pol.  niedol^ga)  1.  neduh, 
slabost  tělesná  i  duševní,  2.  špata, 
plevel:  To  obilí  je  sama  nedotuha 
(val.,  laš.). 

nédotunga,  člověk  nevědoucí  si 
rady  (laS.). 

nedotužné  -ěte,  slabé,  churavé  děc- 
ko (val.,  la§ ).  nedolužný  (pol.  niedo- 
l^žny),  na  smyslech  neb  tělesně  ne- 
vyvinutý: Kača  byla  jakási  nedo- 
tužná  Vlk  18  (záp.  Mor.  nedolóžné, 
neduživý). 

nedopera,  nedosyta  (dok.  230). 

nedopita,  kdo  nemá  nikdy  dost 
nápoje  lihového. 

nedopustit:  Nedopustit  na  sebe 
strachu  =  nepoddal  se  strachu. 

Nedorostek,  příjmení. 

nedospétkai  nedospělá  hruška, 
švestka  atd.  (laš.  Kt.  Dod.  I.). 

nedostatečnýi  chorý  (laš.). 

nédotkanéCi  ňca,  komu  nelze  ko- 
bera  (břicha)  dotkať,  docpati  =  ne- 
nasyta (laš ). 

nedovířafi  nedůvěřovati  (Vek.). 

nedovfřavo,  nedůvěřivě:  >Šakna 
to  čekám  jak  čert  na  hříšnú  dušu,« 
praví)  řemenář  jaksi  nedovířavo 
(Slav.  ČL.  XIII.  374). 

nedovůla:  Só  spolo  v  nedovuli  = 
ve  zlé  vůli  (záp.  Mor.). 

neduhai  -y,  f.  =  neduh  (Brň.)  :*Za- 
trápené  neduhy  (přezdívka  ženským) 
Zábřežsko. 

nedúžný,  neduživý  (Vych.). 

nega,  Neige,  piva  i  zbytek  střiž- 
ného zboží  (slez.). 

negryfný,  nešikovný,  »nemá  gryfu< 

(laš.). 

negyzda,  ohyzda  (val,  laš.). 

nehaňba,  kdo  nezná  hanby,  ne- 
styda: Vy  nehaňbil 

nehty,  pl.  m.,  vyraženina  na  ja- 
zyku dobytčete  (=  hůsenky).  Do- 
bytče prý  je  dostane,  dá-li  se  mu  píti 


voda,  kterou  se  někdo  umýval  (záp. 
Mor.). 

nehnuty,  nehybný,  nemotora  (val.) 

nehoda,  neduživec:  Já  sem  už 
taký  nehoda  (záp.  Mor). 

nehodný,  nemocný:  >Kde  máte 
nevěstu?*  » Je  nehodná  €  (záp.  Mor.) 

nehojedi  nebojící  se  bolačka,  dobrá 
vůle  (záp.  Mor.). 

nehospodář,  špatný  hospodář: 
Mach  je  nehospodář  (Vlk  52). 

nehrubé,  nevalně:  Nehrubě  po- 
chodit (Slav.  ČL.  X.  30). 

nehyba,  nehybný,  líný. 

neoh  1.  ať,  aby:  Počkaj,  néch  sa 
pozrem.  Za  to  ich  pekne  prosím, 
něch  mi  za  zlé  němajú  (Dob.).  Pote 
s  nama  na  dvůr,  nech  sa  podíváme 
na  naše  zboží  (Podl.).  Počkajte,  bra- 
trové, nech  sa  spočítáme  (Suš.  721). 
2.  uvozuje  větu  podmínečnou :  Nech 
to  ešče  nějaký  čas  potrvá,  Bůh  ví, 
jak  bude  (Zl.). 

nechat  1.  s  genitivem:  Nechtě 
tam  toho  snopa.  Nechá}  tam  čeřena. 
Krakované  měščané  všeho  díla  ne- 
chali (Suš.  176).  Než  bych  jase  s  ňu 
sekat,  radš  falešné  panny  nechám 
(Suš.  181).  Nechal  sem  koní  stát 
(Suš.  658).  Zeleného  vínka,  zlatého 
prsténka  na  stole  nechá!  (Suš.  756). 
Mosíš  tu  nechat  svéj  plachtičky  (Bart. 
II.  64).  Nechám  si  ditěte  potrhat? 
(han.)  Chatupky  mi  nechal  samé,  zem 
mi  odebral  (laš.).  Nechal  nás  busech 
stát  (Tišnov).  2.  s  instr.  doplňkovým : 
Afe  nechtě  Jánka  Jankem  a  ne- 
mluvte s  ftém.  Proč  tó  hrušku  ne- 
chale  planičkó?  (Mal.  XXIV.  67.) 
Chfél  to  nechat  vovčírnou  (záp. 
Mor,).  —  Dyž  nechceš,  nech  tak, 
lass  bleiben. 

nechat  se:  Musím  se  nechat  doma 
=  zůstati  (žert.). 

nechca,  neřkuli:  Ani  staré  chlap 
toho  neunese,  nechca  takové  chlapec. 
Ani  vlk,  nechca  pes  (han.). 

nechjejakýchce,  jakýkoliv:  dyž  je 
nějaká  nechjejakáchce  bolačka,  tož 
ty  kostečky  utlúct  a  posypat  (dok. 
239).  Frče  z  nechjejakýchchce  pantlí 
(dok.  255). 

něchtam  =  nechať,  buďsi:  No  tuž 


231 


nčchtam,  ja  se  podepíšu  (laš,  ČL. 
XI.  264). 

nechticanaschvál :  Uďál  to  myslím 
nechticanaschvá),  t.  j.  vymlouvá  se^ 
že  nechtěl,  ale  bylo  to  naschvál 
(Plumlov). 

nechfúcky,    nechtě,  nerad  (slov.). 

nechuta:  Nechcejte  bo,  děvčata, 
ja  dy  on  je  nechuta  (Suš.  686). 

nechval,  jen  když:  Sem  rád,  ne- 
chval to  tak  dopadlo.  Nechval  je  to 
ve  stodole  1  Nechval  tam  sedí !  (dítě 
ve  škole,  třeba  se  neučí ;  záp.  Mor.). 

nějaký  1.  A  tak  aspoň  nebude 
naříkat  na  nás,  dyž  by  to  melo  byť 
nějaké  =  nešťastné  euf.  (Slav.  ČL. 
XI.  276)  2.  Pobýt  tam  nějaké  dva  roky 
=1  asi  (Zl.). 

nejarýi  nesvůj,  chorý :  Dež  je  člověk 
takové  nejarél  (záp.  Mor.) 

nejĎkOi  nejĎkom,  nyní  (Telč). 

nejdelší:  Do  své  nejdelší  smrti 
zůstaneš  u  mne,  t.  j. :  kdyby  jak 
dlouho  bylo  do  tvé  smrti,  kdybys 
jak  dlouho  živ  byl  (Kda  I.  206). 

nejít:  > Dlouho  nejdete  1<  praví  se 
všude  na  Moravě  tomu,  kdo  se  spo- 
zdil,  pozdě  přichází. 

nekáď:  Snáď  tu  budeš  do  nekáďř 
=  nějaký  čas  (Zl.). 

někdy :  Pečeme  až  někdy  =  málo 
kdy.    Zastaúvá    sa    u  nás  až  někdy 

(Zl.). 
nekerúc  =  kerúci  (v.  t). 

nekerý  I.  Až  nekerý  klásek  je 
dobrý  =  málo  který.  Letos  je  enom 
někde  nekeré  jabko  =  málo  jablek 
(Zl.).  2.  Byl  by  ešče  nekerú  dostal  od 
těch  chlapů  t.  ránu  (dok.  156). 

nekFuda  1.  nečistý,  nespořádaný 
(val.).  2.  nehyba  (Jicko).  3  nesrsta, 
hrubián  Qevíčko). 

nekornýi  nehybný  do  práce  (Jicko). 

nekonečný,  zdlouhavý  v  řeči, 
v  práci. 

nekřest,    sempervivum    tectorum 

(han.). 

nékřšĎa,  -ate,  nekřtěňátko  (Dob.). 

nekvapa,  váhavý,  zdlouhavý  člověk 
(záp.  Mor.,  Kt.  Dod.  I.). 

nekvětka,  druh  jablek;  pozdě 
kvete  a  skoro  zraje. 

netaba,    nešika,   neduživec    (val.). 


netabačný:  Ten  košík  je  taky  ne- 
labačny  bez  teho  ucha  =  nešikovný, 
nezručný  (laš). 

nellda,  nevlídný. 

netova,  nemotora  (val.). 

nefútaf,  nerútám  =  nelitovati  (val). 

nefza    (jako    v    ruštině)  =  nelze. 

nemáhaf,  nemoci,  slabým  býti  (laš.). 

némaš,  néma  (opav),  nlmaš,  ni- 
ma  (frýd.)  =  není  (jako  v  polštině) : 
Němaš  tam  žádného.  Tam  toho  němá. 
Nimaš  tam  nic.  Nima  jich  doma. 
Avšak  i  v  jiných  nářečích  vyskytují 
se  podobné  vazby:  Kdež  ich  máš? 
Nemáš  ich  tu  nikde  =  není  jich  (Zl.). 

némafi  skoro,  téměř:  Nčmar  do 
jedenasti  tam  byli  (laš.). 

némcovat,  německy  mluviti :  Něm- 
covale  spolem  (han.) 

NémĎ,  -a  les  (Osvětimany). 

némčlcai  červenobílá  vlněná  če- 
pice pletená  s  dlouhým  třapcem; 
nosili  ji  v  zimě  pod  kloboukem. 

némčůvka,  druh  hrušek. 

némeCi  -mca,  němý  člověk  (val., 
stč.). 

něme6ek|  houba  boletus  rufus 
(Zábřežsko). 

nemito  Bohu  má  platnost  příslovce : 
Utrácá  peníze  nemilo  Bohu.  Lábuje 
po  hospodách  nemilo  Bohu.  Zhňusili 
ste  to  nemilo  Bohu. 

němkyňa,  německá  myš  (Jimra- 
mov). 

nemoct,  nemocným  býti :  Nemože 
na  nohy  (vých.  Mor.).  Co  je  s  vámi  ? 
když  vy  pořád  jenom  nemůžete 
(Kda  I.  163). 

nemodláki  nemodlenec:  Bel  jeden 
sedlák  nemodlák  (záp.  Mor). 

nemodTena,  -y,  bytosr,  kterou  se 
hrozí  dětem,  jež  se  nerady  modlí, 
že  je  sebere  (Mal.  XXIV.  340'. 

nemodfený,  kdo  se  nepomodlil : 
Kráva  nedójená,  dívka  nemodlená 
(Bart.  III.  110). 

nemoha:  Postretta  ju  nemoha, 
dzě  si,  psota,  dzě's  bola,}  (Bart.  II í. 
684:  u  Sušila  675  povaha  =  lenost.) 

němota:  Uvédl  to  na  němotu  = 
na  nic,  zkazil  to.  Opilý,  zbitý  na  ně- 
motu =  velmi  (ZL). 


232 


nemoresný,  nezpůsobný,  velikán- 
ský (Zl.). 

nemravai  nemravný  člověk:  Co  vy 
nemravy  tu  stojíte?  (Kda  I.  169). 

nemrňa  =  mrAa,  nemotora. 

nenadána,  nenadání :  Z  nenadanej 
chmac  ho  (dok.  12). 

nenadanka,  nenadání:  z  nena- 
danky  (laš.). 

nenadány,  komu  nelze  dosti  dáti, 
kdo   nemá    nikdy   dost   (záp.  Mor.j- 

nenadátá,  nenadání:  z  nenadátej 
(vých.  Mor ). 

nenadéjo,  nenadání :  To  musí  pi^ijít 
tak,  jako  když  človéku  přijde  z  ne- 
nadéja  si  zazpívat  (Pittn  VI.  XVIII. 
806). 

nenadoha,  nenadání:  Galétčena 
z  nenadohy  přivedla  řeč  na  děti 
(Slav.  ČL.  X.  469).  V  téj  z  nenadohy 
kocúr  skočí}  na  drveno  (ČL.  XII.  274). 

nenadohy,  nenadálý:  Tatik  býl 
namrzutěný  nenadohým  přímnožkem 
(Vlk  3). 

nenapltny  chlap  který  nemá  nikdy 
dost  lihových  nápojů  (val.). 

Nenkůvky,  vinohrad  (Želetice ;  pův. 
osada;  srovn.  nedaleké  Nenkovice). 

neobrata,  neobratný  člověk. 

neobruba,  člověk  nezpůsobný,  ne- 
omalený. 

neobrúbeny:  Mluví  neobrúbeně  ^ 
neomaleně. 

neobúchany,  nevycvikovaný. 

neobuvny:  bot,  který  se  těžko 
obouvá  (horň). 

neohřápany,  neohrabaný  (Slav. 
ČL.  XI.  91). 

neohromny  =  ohromný :  Došla  ke 
mně  baba  neohromná  (dok.  56).  Za 
starých  časů  bejvávali  snáď  takoví 
lidé  neohromní  (dok.  242). 

neohumny,  nezdrženlivý  (již.  Mor. 
Kt.  Dod.  I.). 

neokonany,  1.  práce,  které  nelze 
okonati,  zdolati,  2.  člověk,  jemuž 
nelze  vyhověti  (vých.  Mor). 

neokopa,  neohrabanec,  nešika 
(val.). 

neokřápany :  řeč,  nerozvážná,  spro 
stá  (Zl.). 

neomasta,  nechuta,  protivný  člo- 
věk (val.). 


neoplchanec,   neotesanec   (han.). 

neopiohany,  neotesaný,  hrubý 
(obraz  vzat  od  opichování  krup ;  v.  t.). 

néopisany,  čeho  nelze  opsati :  To 
byla  radoáč  něopisana  (laš). 

neosožny,  neužitečný  (Vek.). 

nepáčít  si,  nepamatovati  si:  Ne- 
páčím  si  toho  (Kunštát). 

nepaméf.  >Post  hominnm  memo- 
riam«  Ottův  Slovník  překládá:  »Za 
paměti  lidské,  kam  sahá  lidská  paměť 
m.  od  nepaméti. 

nepatrný,  nebezpečný:  Je  to  tam 
nepatrný.  Tam  je  cesta  nepatrná 
(Záhoří  lip.). 

neperuša  sukna,  která  se  nehodí 
práti:  soukenná, hedbávná  (dok.  172). 

neplátežny,  kdo  nerad  platí 
(Kunštát). 

nepliny:  PrSí-li  po  sv.  Duše,  je 
obilí  nepliné=  málo  sype  (záp.  Mor.). 

nepoĎas  =  nečas  (Vek.). 

nepodara,  něco  nepodařeného : 
pečivo,  obilí,  dobytče,  člověk. 

nepoddaný,  nepoddanecy  nepo- 
slušný, svéhlavý:  Te  nepudané  kloko! 
(Tišnovsko  i  j.) 

nepodílný,  co  se  těžko  dělá,  na  př. 
kámen,  který  se  těžko  láme. 

nepodobny,  náramný :  Takový 
Teják  se  spustfí  nepodobný  (Zl). 

nepojede,  kdo  si  nepřeje  jídla, 
skrblík  ížďár). 

nepokfuda,    koho  nelze  pokliditi 

nepořádá,  nepořádný  člověk,  kte 
rému  nelze  poraditi,   s  kterým  není 
rady  (Kt.  Dod.  I.). 

neporadit:  Milý  brachu,  já  tady 
neporadím  =  nemohu  poradit,  nevím 
rady  (Kda  I.  77). 

nepořádný  člověk,  jemuž  není 
rady,  s  kterého  nikdo  není.  Je  to 
cosi  nepořádné  -=.  nesnadné  (Zl.). 

nepořida,  kdo  nic  nepořídí. 

neporučny  1.  co  není  po  ruce, 
nepohodlný :  schody  (han.  neporóčné). 
2.  nezručný,  neobratný  (hor.). 

neporúzny,  co  není  »na  porúzi«, 
nepříručný,    nezručný   (vých.    Mor.). 

neposlucha,  neposlušný. 

nepovédět:  To  vám  nepovím  = 
nevím  to.    » Mladá  pani,  kde  je  tvůj 


233 


pan?«  >Ajá  smutná  nepovím  vámc 
(Bart.  II.  9). 

nepozora,  člověk  nepozorný. 

nepřejfčnosf,  nepřejnost,  závi- 
stivost. 

nepřejlčnýi  nepřejný,  závistivý. 

Neprejovy,  pl.  m.,  vinohrad  (Ra- 
déjov). 

nepřemožený,  nepřemožitelný:  Už 
leží  Turka  okolo  Prešpurka  nepře- 
možená moc  (Suš.  136;  srovn.  in- 
victus  exercitus). 

nepřlměří,  nepřimířejíc.  Ukazo- 
val-li  by  někdo  na  svém  těle  prstem, 
kde  jiný  má  bolesf,  dostal  by  ji  také. 
Učiní-li  tak  přece,  hledí  zlý  účinek 
odčiniti  slovem  »nepříměrí€:  Má  to 
žebraný  nepríměří  počátek  (až  sem) 
záp.  Mor.  (Mor.  lid  187). 

nepřimlraja,  nepřirovnávaje  (srovn. 
rus.  priměr),  užívá  se  na  vých.  Mor., 
když  se  člověk  pro  špatné  vlastnosti 
přirovnává  ke  zvířeti:  Dyť  on  je  ne- 
přimířaja  jak  tá  němá  tvář.  Mtadý 
člověk  je  nepřimířaja  jak  mtadý  pes 
(Vlk  17). 

neřasfi  -i,  roští,  chrasť  (val). 

neraz,  nejednou:  Neraz  milá  ne- 
snídala  (Bart.  I.  3). 

neřáda  (nerejda),  člověk  neobratný 
(han.). 

neřesť:  Tyto  kalné  mračna  zažeň 
a  všecky  v  nich  neřesti,  jako  škod- 
livé krupobití  .  .  .  (Mor.  lid  173). 
Robil  tu  něresc  =  co  se  nemá  činiti, 
co  je  hříšné  (Dob.). 

nerky,  pl.  f.  (z  něm.  Nieren)  ledviny 
(laš ). 

Nerobiš:  Dnes  je  sv.  Nérobiša, 
úterý  velikonoční,  svatodušní  a  j. 
•  poloviční*  svátky,  kdy  se  nepracuje 

(Dob.). 

Nerody,  pl.  f.  trať  (Tečovice). 

nerozvaha  1.  nerozvážnost:  To  je 
u  něho  dycky,  u  teho  chlapa,  taká 
nerozvaha.  2.  nerozvážný  člověk  (laš.). 

nerudný,  nepokojný,  neposedný: 
chlapec  (Vych.). 

neřu  ma  (-  o ■ ),  nesrsta,  hrubián  (han.). 

neryga,  nemotora  (Vek.). 

nerypa,  nemotora  (val.). 

nesečnó  obili,  které  se  špatně 
seče,  >enom  sa  to  žne  pod  kosú«  (val.). 


nesedajný,  neposedný  (val.). 

Neselov,  trať  (Blansko). 

nesetky,  pl.  f.,  borůvky  (Brň.). 

Nesitky,   pl.  f.,    trať  (Výmyslice). 

neska :  kúra  dobra  něska,  slepice, 
která  dobře  nese  (laš.). 

neskládaný  1.  n.  roba,  veliká,  ne- 
foremná, 2.  stálý  přívlastek  nadávek : 
Ty  mrcho  neskládaná!  (Jicko.) 

neskoro  1.  pozdě:  Dnes  sem  šél 
neskoro  spát.  T\to  hrušky  zrajú  ne- 
skoro. Neskoro  ty  lituješ  (Suš.  15). 
2.  =  skoro :  Trvalo  to  pul  hodině 
neskoro  (Zábřežsko).  —  Comp.  ne- 
skořej  (slov,  val.):  Šak  sa  dozvíme 
až  neskořej  (Slov.  obr.  II.  72);  ne- 
skoři  {^ox\  néskorši  (laš.):  Aby  ně- 
skorši  něnařikal.  Přijdu  něskorši. 

néskořucno,  velmi  pozdě  (Lor.). 

neskrytý :  zlost,  radost  =  veliká, 
jíž  nelze  skrýti.  Hněvá  se  neskrytě 
=  velice  (Třešť). 

nesmyst:  To  je  nesmesl  člověka 
takovó  hlópotu  řicť  zn  to  je  nerozumný 
člověk,  když  takovou  hloupost  řekne 
(Mal.  XXIV.  65). 

nesnádka,  nesnáz,  nepohoda  (val.). 

nesnadný,  nevrlý :  nesnadné  děcko, 
launisch  (val.). 

nesnáz  -a,  m.,  nepohoda:  Takové 
nesnáz,  deť  je  Této  pséka  vehnať 
(Mal.  XXIII.  160)!  Jak  pak  ste  mě 
našle  v  tem  nesnázo?  (Vyhl.  II.  8.) 

nesný:  strom,  který  nese  ovoce: 
Vykácel  moc  stromů  ešče  nesných. 
Plač  ty,  cérečko,  plač  ty  ešče,  abys 
měla  slépky  nesné  (Bart.  I.  136). 

nesprejný,  koho  se  nelze  spleti, 
zbaviti. 

nespřajný,  závistivý  (laš.). 

Nespřata,  kdo  se  s  nikým  nespřá- 
hne, nesrovná:  Všeci  sú  oni  takoví 
nespřati  (Vlk  65).  Nedy  sú  staří 
všelijací  nespřaťé,  a  mladí  sú  pěkně 
živi  (Slav.  ČL.  XI.  483). 

nespřatný,  nesnášelivý  (val.). 

nesprava,  nesprávný,  kdo  se  ne- 
hledí s  lidmi  spraviti,  vypořádati 
(Jicko) 

Nesrovnalka,  trať  (Blansko). 

nesrsta,  svárlivý  člověk,  nedů- 
tklivec;  též  příjmení. 


234 


nesrstnýi  nedůtklivý,  zvláště  v  ne- 
moci, v  omrzelosti,  stále  po  někom 
s  hubou  jezdí  (Vah.)- 

nést:  Naša  nátura  to  nese  ináč 
(než  panská)  =  žádá  něco  jiného 
(dok.  274). 

nést  se:  Ta  Tučapská  chasa,  ta 
se  hoře  nese  (Bart.  III.  124).  Již  sem 
tak  osiřel  jako  jabor  v  lese,  když 
s  něho  listi  opadá,  on  se  smutně 
nese.  Mlaďoch  sa  nese  =  vypadá 
mlád  Qicko).  Něsol  sa  na  koni  = 
jel  (Dob.). 

nestane,  nebude:  Až  mne  nestane, 
až  matky  nestane,  jak   s  tebú  bude 

(Zl.). 

nestatek,  nestvůra:  Divé  robě  bylo 
prý  takový  nestatek  (Zábřežsko). 

nestojte  =  nastojte :  Volata  na 
nestojte  (val). 

nesvorčlivýi  -ivec,  nesnáSelivý 
(han.). 

nesvůj:  Macocha  byla  by  ráda 
vyzbyía  ty  nesvoje  bez  grejcara 
z  domu  =:  nevlastni  děti  (Slav.  ČL. 
XII.  42).)  Su  jakýsi  nesvůj.  Už  včera 
býí  nesvůj,  dnes  mu  jeli  pro  dochtora 
=  změněný,  chorý.  Od  Ihockých  hodů 
býi  Janek  jak  nesvůj  (Slav.  ČL.  XI. 
95). 

Nesytai  bývalý  rybnik  u  Hodonina. 

nešĎápený,  euf.  nešťastný:  Ne- 
ščápený  chlapče,  co's  to  zas  vyvedli 
Neščápené    dělo!  =  zatrolená    věc. 

nešĎasnúcenýi  velmi  nešťastný, 
zatrolený:  n.  děcko!  (val.). 

nešĎastl  (neštěstí),  padoucí  ne- 
moc (horň.). 

něškudrnýi  umazaný,  nečistý 
(Dob). 

nesoušnýi  nečistotný,  neúhledný 
(Novoměstsko). 

nešpita,  1.  nečistota,  hyd,  2.  špi- 
navec (val.). 

nešpitnýi  nečistý,  špinavý  (val). 

nešpudrna,  -y,  ženská  rozcuchaná, 
Sp'navá  (BorSice). 

neštovicai  -ce,  1.  dobrá  vůle, 
(záp.  Mor.),  2.  neštovicu  mívá  ovce 
na   » váčku-   (vymenci)  val. 

neštuvka,  paris  quadrifolía,  užívá 
se  od  neštovic  (slez.). 

nešuša,  -še,  špinavec  (Maš.). 


ne  tak|  1.  v  původním  význame 
často  výpustkově :  Jak  Kačenka  po- 
kročí, rytíř  za  ňó  poskočí:  Ne  tak, 
ne  tak  rytíři  I  Já  sem  z  rodu  dobrého, 
z  rodu  tobě  rovného  =  nečiň  tak 
(Suš.  178).  Přinda  k  jedné,  poví  jí 
slovečko,  přinda  k  druhé,  rozpoví  jí 
všecko.  Ja  ne  tak,  ne  tak,  synečku, 
nepovídé  všecko  na  děvečku!  (Suš. 
268).  2.  nercili:  Ten  iným  chíapom 
poradí,  netak  tobě.  Za  penize  v  Praze 
dům,  netak  trocho  teho  jidla  a  piti 
(fig.  75).  Trefí  se  to  i  panně  ve  zlatě, 
netak.  Bože,  chudobnej  sirotě  (Suš. 
206).  Nebyla  sem  královou,  netak 
býti  katovou  (Bart.  III.  560). 

Netálíja  =  Itálie. 

netáta,  iuniperus  sabina  (bot.). 

ne  to,  nercili  =  netak  (v.  t.  2.): 
Jinačí  lidé  tu  vody  žádají  a  nemohou 
jí  dostať,  ne  to  vy  \Káz.  II.  65) 
val.,  laš. 

netopýr  má  tato  jména  mor. :  ne- 
topýr (slov.,  val.,  han.),  letopéř,  litopéř 
(záp.  Mor.),  večerek,  večurek,  veče- 
ratek.  podvečerek  (laš),  šimík  (Po- 
lešovice),  kašakút  (Brumov),  kožúr 
(Lidečko),  hoíý  vták  (horft.). 

netřeba  s  compar.  opisuje  elativ: 
Mám  kanárka  zpěváka  netřeba  lep- 
šího =  velmi  dobrého.  To  je  sukno, 
vino  a  p.,  že  netřeba  lepšího  (Srovn. 
bělorus. :  Pestujucca  z  im,  jak  ne 
nadá  lučše  —  pěstují  se  s  ním,  že 
netřeba  lépe.  Erb.  Sto  poh.  129.). 

netrefa,  nešika  (han.). 

netuhy,  pl.  m.,  škubánky  (Žďársko). 

netúz,  -a,  nedbalec  To  sú  ta- 
koví netúzé  (Vych.). 

netyja  (val.  i  metyja):  z  kaše  na 
řídko  uvařené  a  moukou  zasypané 
udělají  se  kule,  nadějí  povidlím, 
omastí  a  posypou  tvarohem  (vých. 
Mor.). 

neuhovený,  komti  nelze  uhověti: 
On  býí  v  téj  nemoci  hrozné  neuho- 
vený (Slav.  ČL.  XII.  486). 

něuk  =  samouk  (laš.). 

neukazovat :  Letos  neukazuje  ku- 
povať  zbytečné  věci  =  »není  podle 
toho«  (Zl.). 

neuma,  nevědomec,   nešika  (laš.). 

neumíraný,  zcela  podoben :  To  je 


235 


neumíraný  otec  (dítě  otci  zcela  po- 
dobné), neumíraná  stařenka,  matka 
a  p.  (slov.,  val.);  han.  neumírající: 
Janek  je  neumirajici  otec. 

néuroda,  nepodařenec:  Nčpu- 
može  mýdlo,  voda,  dyž  je  čtověk 
néuroda  (Lor.). 

neúroku.  Aby  člověk  člověka  ne- 
uřkl,  třeba  ke  každé  poznámce,  kte- 
rou o  jiném  činíme,  přidati  > ne- 
úroku*: >Šak  ste  ešče  neúroku 
mladí*.  > Ale, neúroku,  vyšte  bledí  1* 
Tak  říká  každý,  ať  domácí,  ať  cizí, 
kdo  se  ponejprv  dívá  na  novoroze- 
ňátko,  na  ulíhlé  dobytče,  na  kynoucí 
těsto  a  p.  (Mor.  lid  199). 

neústupai  neústupný  člověk. 

neužitýi  kdo  ani  sám  neužije  ani 
druhému  užiti  nedá  =  nespřejný 
(val.). 

nevařit :  Nevaříja  spotu  =  nejsou 
spolu  za  dobré.  Nevaří  na  něho  = 
nevrazí. 

nevážený:  Ten  už  zjédot  nevá- 
ženého masa  :=  euf.  ukradeného 
(Dob.). 

nevážný,  1.  kdo  si  něčeho  ne- 
váží: > Mrcho  nevážná!*  když  třeba 
zahodí  ještě  dobrou  věc  (Vah.).  2. 
veliký:  člověk,  pecen  (záp.  Mor.). 

neverOi  nevelmi  (val.,  horA ). 

nevédúcky,  nevědomky,  nevěda 
(val). 

neveselý :  Co  ste  smutní,  nepřeseli  ř 
(Suš.  50). 

nevěsta,  snacha :  Komu  je  najTepší 
jak  našéj  nevěstě?  (Suš.  669).  Nej- 
mladší nevěsta  v  osadě  =  dívka, 
která  se  poslední  provdala  (val.). 

nevidomky  se  vykradl,  neviděn, 
nepozorován. 

nevidomý  na  Valaších  jest  člověk; 
slepý  kůň  nebo  jiné  zvíře. 

nevízka  n.  nevižka:  Je  na  nevízce 
=  na  váhách,  neví  si  rady  (val.). 

nevtáda,  slabota:  Nevláda  pridze 
na  člověka  (Dob.). 

nevFezto,  -la,  1.  zbytek  nádivky 
jelitové,  která  nevlezla  do  jelit  z=: 
obcházka  v.  t.  2.  ostýchavý  člověk, 
neSika,  neuma  (vých.  Mor.). 

névruda,  nevlídný,  nelida  (laš.). 


nevoFa,  1.  nesvoboda,  soužení:  Už 
mi  žáden  něpomože  z  moji  nevole 
(Suš.  468).  Rofo,  rolo,  rolo  ma,  ty's 
je  vefka  něvofa  (Suš.  504).  2.  ne- 
moc: To  je  včif  jakási  divná  nevofa 
mezi  liďma:  ani  dochtoři  nemožú  jí 
vystihnúť  (Vah.).  Tatíček  dostali 
jakúsi  nevofu  do  noh  (val.).  Dyž 
sem  jel  přes  vodičku,  zlámal  mi  kfiň 
nožičku:  Staň,  koničku,  z  nevole, 
pojeděmy  přes  pofe   (Bart  II.  140). 

Nevria,  -y  příjmení  (Btcha). 

nevriý  člověk,  nehybný,  nemo- 
tora  (Zl). 

nevšímaónosf,  nevšímavost:  Dyž 
má  člověk  viděf  takú  nevšímačnosf 
(Slav.  ČL.  XI.  323). 

nevycvata,  nevycválanec,  surovec 
(han.). 

nevýprava,  nevýpravný,  kdo  se 
nerad,  těžko  odněkud  vypravuje. 

nezahaténý,  koho  nelze  >zahatif<, 
naplniti;    nenasytný,    chtivý   (Vek.). 

nezaplacený,  čeho  žádnými  pe- 
nězi nezaplatí:  To  je  nezaplacená 
věc  taková  mašina  =  znamenitá, 
vzácná  (Zl.).  Lékařství  toto  je  zku- 
šeno a  zlatem  nezaplacený  (Mor. 
lid  267). 

nezbacha,  plevel  (v.  t.). 

nezbava,   koho  se  nelze  zbaviti. 

Nezbedicy,   pl.  f.,   trať  (Blansko). 

nezdali  =  zdali  ne:  Ohlédl  se, 
nezdali  za  ním  někdo  ide  (slov.). 
Ptal  sa,  nezdaliž  on  tam  půjde 
(Podl).  Nezdali  sťs  našel  frajerenku 
inde?  (Suš.  389).  Ja  proč  k  nám 
nechodíváš,  nezdali  sa  na  mňa  hně- 
váš? (Suš.  700). 

nezdara,  darebák:  Ty  nezdaro! 
Vy  nezdary  nezdárné! 

nezdoba,  1.  nečistota,  neplecha, 
zvi.  nečistý  hmyz,  2.  plevel  (v.  t.), 
3.  pestvo,  čtveráctvo:  Děti  páchají 
nezdobu  (záp.  Mor.),  4.  rozpustilec, 
slota:  A  ty  nezdoby!  (dok.  194). 

Nezdobí,  v  Nezdobu,  trať,  na 
které  vždy  roste  mnoho  nezdoby, 
plevele  (Vizovsko^ 

nězhudny  (nezhodný),  kdo  se  ne- 
může s  jiným  shodnout,  spříhnouti 
(laš.). 

nezhybný,  neobratný  (val). 


236 


neznahaňba,  -y,  kdo  nezná  hanby, 
nestyda  (vých.  Mor.). 

neznámec,  -mca,  člověk  neznámý, 
cizinec  (laš.). 

nezpůsobný,  1.  náramný,  přílišný, 
ingens:  To  je  nezpůsobné  cMapisko. 
Ten  je  až  nezpůsobně  tlustý  (vých. 
Mor).  2.  věc  možná,  ale  nezpůsobná 
=  k  víře  nepodobná  (Vah.). 

nezručný:  To  je  moc  nezručné 
pofe  =  z  ruky,  nepřístupné  (Vah.). 

nezvétýi  divoký:  Léče  jak  ne- 
zvětý.  Přiběhía  jak  nezvětá  (val.). 

než,  jen :  Já  sem  béla  také  jedno 
hořknotá,  hale  než  jedno  (hor.). 
Našle  než  dva  řibke  (han.).  Na  zemi 
nejsem  nežli  host  (Suš.  57). 

nežlivá  =  než:  Lepší  je  polní 
práca  nežlivá  ta  u  mašin  (Žď.obr.  14). 

nežeňsa:  Takový  nežeňsal  Má 
již  29  roků  =  nechce  se  ženiti 
(Slov.  obr.  II.   168). 

neživý  =  mrtvý:  Když  db  zámku 
přišla,  to  zvíře  tam  leželo  a  neživé 
bylo  íKda  I.  151).  Bratr  byl  již  ne- 
živý (Kda  I.  179).  Viděli,  viděli,  ale 
neživého,  mečem  probitého  (Suš. 
186).  Ostáí  neživý. 

ni,  zapírací  slovce  na  Nov.  Hro- 
zenkově, Karlovicích,  na  Rožnovsku, 
Jicku  a  laš. :  »Půjdeš  do  škoiy?« 
»Ni.«  » Byla  si  v  lese? «  »Ni.«  »Kmo- 
cháčku,  dyť  jste  tuším  přinesl  hodně 
peněz ř<  Švec  praví:  »Oh  ni«  (Kda 
II.  62).  A  vSeci  ju  vitali,  edem  jeji 
dcera  ni  (Suš.  85).  Spi -li  pan  ho- 
spodař Febo  ni?  (Suš.  745). 

nibo  =.  nebo:  Dvě  gafánky  nibo 
ženy  (Karlovice). 

nic  1.  sesiluje  sápor:  Dnes  néni 
nic  veselý.  Tá  muka  néni  nic  sporá. 
Dnes  tam  néni  nic  teplého  ^  nic 
teplo.  Ten  člověk  néni  nic  dobrého 
=  v  tom  člověku  néni  nic  dobrého. 
Ptáci  cosi  nic  nezpívajú.  Nic  se  mi 
to  cosi  nedaří.  Nic  se  ho  nebojí 
Nestyď  se  nic  1  Nic  se  nezlob,  je  to 
pravda!  Nic  nekřič,  je  to  pravda 
(a  p.  při  imperative). 

2.  nic  v  některých  složeninách  bývá 
ve  vité  doplňkem  výrokovým:  TLv£í^ 
vSecinic  po  nás.  Fčel  je  pivo  nic 
po    něm   (Mal.    XXIII.   36).     To  je 


nic  po  tym  člověk  =  ničemný  (laš.). 
=  To  je  nicpotak  (laš.). 

3.  nic  bývá  ve  vité  často  výpusť 
kovi:  Princezka  prosila,  voják  nic 
(Kda  II.  10).  Bylo  rok,  a  bratra  nic. 
Donesu  do  kuta,  Budilky  nic  = 
nikde  nebylo  (dok.  9).  Hledal  sem 
celu  hodinu,  a  kde  nic  tu  nic  = 
nikde  nebylo  nic,  nikde  jsem  nic 
nenašel.  Dycky  že  nic,  a  hřibCt  plná 
misa  =  pravili,  že  hřiby  nerostou 
a  p.  Dělal  jako  by  nic  (Kda  I.  263). 

4.  nic  v  tíslavcich :  Nic  to  =  o  to 
nic,  das  tut  nichts:  Nic  to,  enom 
dyž  dostál  své  peníze.  No  nic  to, 
šak  tě  to  zas  přestane  bofet.  E,  to 
nic!  (vých.  Mor.).  No,  tatik  býval 
dysi  také  chlap,  o  to  nic,  ale  včif 
už  sa  krčil  =  tom  o  není  pochybnosti, 
sporu  (Vlk.  15).  Vyšlo  mi  to  všecko 
na  nic  =:  nezdařilo  se.  Z  ničeho  nic 
Francek  zatrúbíl  na  roh  =  najednou, 
náhle,  z  nenadání  (Slav.  ČL  X.  374). 
Z  ničeho  nic  chytil  ho  pod  krk.  Pro 
nic  a  za  nic  ho  bil  :=  bez  příčiny. 
Nic  po  ničem  =  všecko  je  špatné, 
nestojí  za  nic. 

Nic,  -a:  > My  hledáme  Nica.<  Ge- 
nerální prohlídce  policejní  říká  se 
na  Moravě  >  hledat  Ječmínka«  nebo 
>bledat  Nica<.  Obojí  má  význam 
posměšný ;  krále  Ječmínka  z  pohádky 
v  ječmeni  také  nenašli  (Slav.  ČL. 
XI.  228). 

nicák,  nickamínek  (Vyhl.  VI.  XIX. 
149). 

nicátka,  ovce,  která  při  dojení  na 
zkoušku  nedá  ani  tolik  mléka,  co  by 
na  dlani  udržel  (Kda  II.  316). 

nice  =  nic  (laš.):  Nestarej  se 
nice,  uvaříš  krupice.  Ja  se  už  nice 
strašidla  něbojim  (Suš.  706). 

nicej  =  nic  (Jicko). 

níĎkuFai  slepice  s  věnečkem  chmýří 
na  krku  (val). 

nijaký,  churavý,  daremný:  Su  dnes 
jaký  nijaký.  Ta  tvoja  řeč  je  taká 
nijaká  (Zl.).  To  néni  na  nijaká : 
když  někdo  šel  pro  určitou  zprávu 
a  dostane  jen  vyhýbavou,  neurčitou 
(Vah.). 

nikde:  Nestavaj  sa,  dyť  fa  néni 
nikde!    (o   slabém)   val.     Často  elli- 


237 


pticky:  Voják  hledal  u  sebe  peněz, 
peněz  nikde  (Kda  11.  225).  Nikeho 
nikde,  všeci  na  poli  (dok.  10). 

nikerý  =  nižádný:  Z  chlapů  ni- 
kerý  sa  neosmělít  do  koia  (Vlk.  97). 
Afe  neihé}  eSče  nikerý  z  těch  chla- 
píků vyhrédnutéj  robky  (Slav.  ČL. 
X.  300).  Keby  aspoň  němusi}  čtovek 
nikerému  sůsedovi  zavdávac  (Dob.). 

nimo   =  mimo  (val). 

nití,  n.  coll. :  Kousek  nějakých 
cucků  na  drobet  toho  niti  si  odná- 
šejí (R.  a  Ž.  46). 

niva  1.  jméno  obecné  :=  pole 
(záp.  Mor.):  Naši  só  na  nivé.  Ženi- 
chova niva  nikdá  nerodívá  ("Suš.  487). 
2.  Nivy,  Nivky,  časté  jméno  tratí  ve 
všech  krajích  Moravy. 

nizú6kO|  nizúnečko,  velmi  nízko. 

niždif,  wjmmern :  CMapec  niždí 
(laš.). 

níže,  nepravá  předložka  s  gen.: 
Dolina  níže  Nových  Zámků  (Suš.  226). 
Čí  je  to  zahrádka  níže  brány  dolní 
(Bart.  II.  80).  Níže  pěti  rýnských 
býl  ječmen  (val.). 

nfzif  se :  Když  se  ti  bude  ten  drak 
nížif,  tož  ho  klepni  tou  kyjankou 
pod  bruch  =:  z  přímého  směru  níže 
se  spouštěti  (Kda  I.  24). 

nižní,  dolní  (val.). 

no  1.  slovem  tímto  ozývá  se,  na 
koho  se  do  dálky  volá:  'Francku I « 
»Nolc  2.  no  šak,  no  tož,  no  može, 
ale  no  dyť  —  přisvědčuje. 

nono  1.  výstraha  dítěti:  Sahá-li 
dítě  po  noži,  po  ohni,  volá  se  »noDo  !< 
(Vyhl.  VI. XIX.  333).  2.  podivs nevolí : 
Nono!  to  só  kuse  (Btcha).  3.  přisvěd- 
čuje: >Tožobracajzaséjty!«  »Nono!< 
povídal^a  Francka,  »enom  přiďbrzoN 
(Slov.  obr.  109). 

nonono :  Nonono  I  co  se  tak  che- 
tlavé  jako   pazdeři   (Vyhl.  II.  225). 

nocFaha,    -y,    f.=:  nocleh  (horň.). 

nocleh :  Má  zde  nocleh  =  doživotní 
bývání  bez  pole  za  výměnu  (Zábřež- 
sko). 

nocovat  1.  býti  na  noc:  Nocovali 
tři  malíři  u  nás  (Suš.  298).  2.  míti 
koho  u  sebe  na  noc:  Nemohu,  ma- 
tičko, vás  tu  nocovati  (Suš.  31). 
Spíš  li,    či  čuješ,   čili  koho  nocuješ? 


(Bart.  íl.  140).  Nětřa  či  ho  byío  no- 
covač  (Suš.  393). 

nocuTa,  -Te,  báječná  byto.st :  Tou- 
lalo-li  by  se  dítě  do  noci,  chytla  by 
je  nocuTa  (ND.  41). 

nocúvat,  iter.  slov.  nocovat:  Kde 
nocúváte  v  Hotomúci?  Dyž  přijdu 
na  Vsetín,  nocúvám  u  strýčka  (slov., 
val.). 

noční  íiata,  hesperis  matronalis 
(bot);  n.  vlaštovka,  caprimulguseurop. 

nofe  n.  hTeno,  slovce  přisvědčovaci : 
>Byt*s  tamř«  >Nore  (hfeno)  byi« 
(horň.). 

norák  —  norka  =  morák  — 
morka  (Frýdlant . 

nořif,  potápěti:  Ten  se  umi  dobře 
nořiť  (laš.). 

nos:  Už  mu  nos  chodí  k  bradě 
na  besedu  =z  je  stařec  (Zl.).  Či  je  ti 
co  ně  v  nos?  =  proti  mysli  (Bart.  II. 
153).  Hneďtedová  býl  na  Rozinu  du- 
bovým nosem  =  tvrdý,  hrubý  (Vlk 
85).  —  nos  u  saní  v.  saně  10. 

nosačka  1.  chfiva,  která  dítě  nosí, 
2.  plachta,  v  níž  se  dítě  nosí  (v.  nosit) 
laš. 

nosáky,  pí.  m.,  1.  dva  hrnce  spo- 
jené, v  nichž  se  žencfim  oběd  nosívá 
(Brodsko).  2.  vážky,  na  nichž  se  nosí 
voda  (Dob.). 

nosáfi  kdo  má  veliký  nos. 

nosit :  Kde  ťa  šlak  nosí  ?  =  kde  se 
touláš  ?  Ditě  nosit  =  chovati :  Poď 
nosiťl  (laš.). 

nosit  se  1.  Ráda  se  pěkně  nosím 
=  šatím  (Bart.  II.  388).  2.  jezditi  na 
koni:  Ty  sa  budeš  na  koni  nositi 
(Bart.  II.  22).  Kúpíí  bych  ti  koňa 
šimfa,  aby  sa's  nosila  do  kostela 
(Bart.  II.  275).  Já  sa  budzem  nosič 
na  vraném  koníčku  (Čerň.  48). 

nosovaf  —  nosuju  =  nosívat  (laš.). 

noša,  břímě:  noša  trávy.  Uvázala 
si  velikú  nosu 

nošačka,  velká  putna  se  šlemi 
k  nošení  na  zádech,  obyčejně  zamě- 
řená na  měřici  (Vlk  9). 

nošadla    n.    pl.  =  nosidla    (Brň.). 

no  tož  1.  =  ano  (val.)  2.  =  tak  tedy: 
No  tož  dé  nám  Pámbu  zdrávi  (Vyhl. 
II.  225). 

ňourala,  -y,  kdo  všude  ňourá,  slídí. 


238 


nouze,  draba  věrna  (bot.)  záp.  Mor. 

noV|  nový :  Na  nov  měsíc  podvaž 
bradavice  nití  (Mor.  lid  232).  Ze- 
máky za  nova  mésíce  sázené  neza- 
sednou.  Sekou-li  se  louky,  když  je 
na  novo  mésíček,  krávy  toho  sena 
nežerou  (Mor.  lid  292). 

Novák.  Nového  souseda,  zvláště 
takového,  který  z  jiné  dědiny  přišel, 
jmenovali  Novákem  anebo  Novotným, 
takže  pravidelně  svého  původního 
rodinného  jména  pozbyl.  Odtud  se  vy- 
světluje, proč  se  u  nás  tato  rodinná 
jména  tak  často  vyskytují  (arch.  I. 
106). 

novina,  pole  z  louky  nebo  pastvi- 
ska vnově  vzdělané;  odtud  trati 
toho  jména. 

novisko  =  novina  (laS.). 

novo,  znovu  (Jicko). 

novomladý  ženich,  navomladá  ne- 
věsta (Svatební  smlouvy  1749,  Opav.). 

Novosády,  pl.  m.,  vinohrad  (Zle- 
chov) ;  předměstí  v  Přerově  (Btcha). 

novosedlí,  nové  hospodářství  mla- 
dých snoubenců:  Je  toho  vydání 
jak  na  novosedfé.  Nevěsta  měla 
dostať  do  novosedfé  hněď  dvě  krávy 
(Slav.  CL.  XI.  274).  Chudobná  ne- 
věsta valašská  ptá  si  na  novosedfé, 
chodí  po  novosedlí. 

novotný,  nově  vynalezený,  v  nově 
přibylý:  Mobúk  (módní),  zemáky  (od 
jinud  přišlé). 

Novotný,  příjmení  (v.  Novák). 

nový :  n.  neděle,  která  připadá  po 
novém  měsíci  (Mor.  lid  90);  n.  léto 
=  vánočka,  výslužka  děvečce  o  vá- 
nocích f Jicko).  Nové z=z  nové  obilí: 
Do  nového  eSče  vystačíme.  Až  po 
novém  bude  svaďba.  Máme  svého 
do  nového = dostatek,  nemámenouze. 

nožátko  =  nožička :  Přišeltě  k  nám 
kancafírek  o  krátkých  nožátkách 
(Suš.  685). 

noženka,  nožička,  malá  nožka 
(slov.,  val.). 

nožgří,  -řá,  n.  r=  nozdry  (val.). 

nožice,  pl.  f.  =  nůžky  na  střihání. 

nožnice,  pl.  f.  =  nožice  (val.). 

nucená  řepa,  nakyslá  (N.  Hříše). 

f\\xy\i\dí'=ňuhňal,  kdo  ňuhně,  nosem 
mluví. 


ňuch,  čich :  Trefit  do  hospody  po 
ňuchu.  Donésta  toho  z  ňuch  =  co 
by  oňuchal,  malou  trošku  (Vek.). 

ňuchat,  čichati:  Krávy  stamuenom 
oňuchaly,  afe  nežraly.  Nuchám  člově- 
činu (v  pohádce).  Už  se  oňuchali  = 
seznámili,  sblížili  (v  hrubší  řeči ;  obraz 
od  psů  vzatý). 

nukaf,  ponoukati:  Nukato  ifaa, 
abych  šét  s  němá  (val.). 

numera,  f.  =  numero  (Zábřežsko). 

ňuňátko:  z  uschlého  a  opadalého 
dírkovaného  květu  bodlákového  děti 
na  záp.  Mor.  dělají  si  > ňuňátko*. 
Položí  na  takový  květ  papír  a  ňuňají 
naň  jako  na  hřebínek  (ND.  185). 

nuňdék,  -a  =  najdek,  nalezenec 
(Frýdecko). 

ňura,  kdo  všude  ňourá,  Schnuiner. 

ňúrat,  slíditi,  vyzvídati :  Ten  všecko 
vyňůrá. 

ňurkat:  prase  ňurká,  pokvikuje 
slabo  a  temno. 

ňútrák,  mužský,  který  se  nemá 
k  ženským;  ňútrica^  ženská,  která 
se  nemá  k  mužským  (Dob.). 

ňutro,  vnitřek:  Ide  se  podívat  do 
ňutra=do  vnitř  (dok.  235).  Heterokl. 
tvary  horň.  jsou :  ňutri,  v  ňutri  = 
uvnitř.  Vyjdzě  z  ňutri  na  javo. 

núza,  -ze,  těžká  nemoc,  >dyž  už 
pracuje  k  smrti* :  Já  na  tu  Úavu  ešče 
od  tý  núze  nic  nemožu  (dol.). 

nuzačif   sa  =  nuzovati   se    (val.). 

nuzník  —  nuznica:  Dybys  být 
svým  nuzníkem,  dybys  byla  svú  nu- 
znicú  =  svým  pánem  (svou  paní), 
který  se  musí  sám  na  sebe  nuzovati, 
o  sebe  starati  (Zl.). 

nuzný:  Nevím,  co  sem  tak  nuzný 
=  nechce  se  mi  do  ničeho,  zvi.  do 
práce  (Vah.). 

nůž  v  pl.  nože  =  struhadla  na  zelí 
(Podl). 

nůžky,  pl.  f.,  pták  cypselus  apus 
(Zábřežsko). 

ny  =  nu :    Pozři   sa,    ny  1   (Dob.). 

nyóky  (i  nicky),  neničky,  nynčkom, 
nyčkym,  nynčkym  =  nyní  (záp.  Mor.). 

nynaf,  spáti  v  dětské  řeči  (Vyhl. 
VI.  XIX.  333). 

nyno,  perníkové  děcko  (Žďár). 

nynyl  výraz  podivu  (horň.). 


239 


O. 


O  předložka  I.  s  akkusativem  zna- 
mená :  Z  misto,  okolo  nihoš,  v  jehoé 
okruhu  co  jest^  se  dije:  Na  svaďbě 
nás  bylo  o  tři  stoty.  Náš  dochtor 
jezdi  o  tři  mífe  (v  okolí).  Daleko 
srny  chodili,  aj  o  dvé,  otři  mife.  Méťs 
gafanku  o  tři  mife  (Suš.  531).  Uhodil 
oím  o  zem.  Lulek,  kameň  o  kameň  tlu- 
čený. KĎň  pořáď  vozil  se  o  ten  sloup 
(Kda  II.  32).  O  prst  by  ho  ovinul. 
O  každého  se  otírá  =  každého  po- 
mlouvá. Každý  o  tebe  zavadí  jak  na 
cestě  o  kamení  (Suš.  502). 

2.    véc,  která  je   předmětem,   pří- 
činou, účelem  dije  slovesniho:     TM^k- 
žala  sem   o  milého,   a   on  mně   ne- 
přišel (Suš.  319).  Ty  si  sobě  myslel, 
že  já  o  tě  zkázu  (Suš.  361).  Darmo 
říkáš  o  mé   dítě  =  žádáš   za   ruku 
mé  dcery  (Suš.  582).  Pastýři  Styry- 
kráť  za  rok  chodili  o  koláče,  na  sv. 
JiH    o    příuček    (dok.   208).     Přišel 
k  nám    o   peníze,   o   pomoc   (Mal). 
Mněfe     o    to    poradu,    keho    majó 
voleť.     Přeci  nebudu   o  takovó  hló- 
potu  přesahať?  (Mal.).  Je- li  o  peníze, 
založím   fa    (Zl.).     Tam    néni    toféj 
o  řemesníka  jak   u  nás  =  není  ta- 
ková  potíž   (Vah.).     Vyliž    chlopek 
na  nofepu,'  vyvrátil  tam  hrnec  s  řepu. 
O  řepu   by   nic   nebylo,   ene   hrnca 
škoda   bylo   (Vyhl.  VI.    XIX.   790). 
Zfe  je  tam  o  vodu,  afe  dobré  o  dřevo 
(Dob.).     » Peněz   nemám.  <     »To   je 
o  slovo,  a  móžeš  měť«  =  třeba   říci 
jen  slovo  (Vlk  26).  Pořáď  o  to  křičí. 
Hádá  se  s  ňém  o  šaty,  že  jich  ne- 
šanuje.     Dostává  o  boty,  že  si  jich 
nenapucovál  (Mal.).  Snad   se  i  o  to 
hněvá,  že  jenom  40  zl.  dostal  (Korr. 
Pal.  199).     Nazapaluj  se  o  to,  néni 
ti  po  tom  nic  =  neujímej   se   toho 
tak  horlivé.     Dyby    nebylo    o    ma- 
měnku,  nechal  bych  to.  O  mne  néni, 
ale   o   děti   (Zl.).     Zaplakaf   musela 
o  věneček   svůj   (Suš.   756).     Neza- 
plače  o  něho  žádný  (Suš.  501).  Ne- 
naříkaj  oň  (Suš.  451).  Leží  tam  sy- 
neček  porubaný   všecek   o  děvečku 
(Suš.  606).  Je  o  to  rád,  že  dostane 


penize  (Mal.).  O  toho  psa  su  neřád 
=  nerad  jsem  ho  pozbyl  (Zl.).  Ať 
mně  o  to  slovo  žaluje  (Mal.).  Už 
sme  to  dostali,  oč  sme  pracovali 
(Suš.  451). 

3.  čas,  po  jehoi  uplynuti  co  na- 
stává  -=1  za:  O  dva  o  tři  dni  sa 
vracali  šverci  ze  Slovák  (Vlk  36). 
O  tři  o  štyry  dni  sa  přisypali  Šva- 
geré  (Vlk  43).  O  rok  o  dva  bude 
vám  synáček  z  vojny  doma  (Suš. 
570).  O  rok  febo  o  dva  bude  z  tebe 
žena  (Bart.  III.  228).  Budzě  sa  tá 
zahrada  ryc  o  týžděň  o  dva  (Dob.). 

4.  cenu  a  miru  rozdílovou :  O  živý 
svět  bych  toho  neudělal  (slov.,  val.). 
Nechťél  o  živý  svět.  Zima- li  na  sv. 
Kateřinu,  přilož  o  peřinu.  O  poznání 
je  to  fepší.  Utiskoval  ho  o  šestku 
=  dával  mu  o  šestku  méně  proti 
právu.  Rozešli  se  o  dva  rýnské  (ne- 
shodli se  při  koupi).  Už  měli  koňa 
zamluvenyho,  ale  rozešli  se  o  ko- 
runu (Mal.).  O  toféj,  že  nemosíme 
kupovat  =  tak  tak  že  vystačíme, 
neprodáme  nic.  O  toféj,  že  to  ne- 
zhnilo  (suché  to  není). 

5.  zpasob:  Dělá,  utíká  o  přetrh. 
Řepa  roste  vo  skok  (=  skokem). 
Má  milá  má  takovú  masť,  co  zahojí 
o  jeden  ráz  (Bart.  I.  87).  V  Rakvi- 
cích sážů  stromy  o  sto  šest  = 
o  všecko  pryč  (dok.  131).  Dělá 
o  dušu,  o  všecko  pryč,  o  tři  zdechy 
(euf.  :=  až  pří  tom  vzdychá :  Ježiš 
Maria  Jozef).  Koze  o  své,  ovce 
o  své  (==  každé  zvlášť).  Šli  sme 
tam  každý  o  své  Městem  šli  každý 
o  své:  Křupala  cestu,  Křúpalka 
chodníkem  (Slav.  ČL.  XI.  273).  Žito 
dáváme  o  své  a  jačmeň  též  o  své 
(Dob.). 

II.  předložka  o  s  lokálem  určuje: 
1.  místo,  v  jehoé  okruhu  co  jest,  tkvi 
i  se  dije:  O  blízce  býl  (vých.  Mor.). 
Nebylo  ho  o  domě.  Kdo  vi,  esli  je 
o  domě.  Děla  o  domě  (ne  ve  fabrice) 
laš.  Dělá  vo  domě  (poklízí)  záp.  Mor. 

2.  předmit  činnosti  při  slov,  dilati^ 
pracovati  a  p.:     Dělali  sme   vo  lesi^ 


240 


vo  dříví,  vo  hnoji.  Práca  vo  hnoji  se 
pro  panímámu  nesluší  a  zlašč  dnes, 
kdy  měla  vo  chlebě  dělat.  Jen  ty, 
panímámo,  dělej  vo  svém  =  hleď 
si  svého.  Musí  vo  ní  dělat  =  okolo 
ní,  starati  se  o  ni  (Žďársko). 

3.  vlastnost,  ve  viti  buď  přívlastkem 
nebo  doplňkem:  Mlýn  o  trojím  slo- 
žení. Měl  sem  já  píščalku  o  devíti 
dírkách  (Suš.  708).  Ten  tragač  byl 
o  půl  kolci  (Kda  I.  178).  Myslili 
sme  dycky,  že  asi  o  jednom  děcku 
nezůstaneme  (Pittn.  VI.  XVIII.  410). 
Před  30  roky  kupila  sem  si  afmaru 
a  posaváď  su  enom  o  ní  =:  nemám 
než  tu  (Zl.).  Pojedeme  spolu,  aby 
byio  o  menší  útratě  (Zl.)  Včif  ka- 
fuTu  spraví  o  menším  než  dobru  po- 
févku  =  o  menším  vydání,  laciněji 
(Slav.  ČL.  XIII.  112).  To  by  byto 
zle  o  jednym  (kdyby  byl  jenom  jeden, 
na  př.  dělník,  kůň)  laš. 

4.  zpUsob:  Dělá  o  své  stravě. 
Enom  o  mlýnku  živi  byli  (jen  z  toho, 
co  namleli  na  domácím  mlýnku,  na 
žrnách)  Zl.  Podte,  promluvíme  si 
sami  o  tom,  aby  bylo  o  kratší  řeči 
(Zl.).  Jenom  dva  groše  mám,  a  o  těch 
chci  dojíť  domů  (Kda  II.  198). 
Kupil  si  surovú  kvaku  a  o  té  došét 
až  dóm  (val.).  O  hladě  nedojdu  domů 
(Kda  II.  198). 

6  částice  1.  potvrzuje  něčí  výrok : 
>  Včera  mi  vytáhl  kdosi  na  jar  maku 
fajku  z  kapce.*  »Ó  na  jarmaku  mosí 
byt  opatrný.*  2.  vyjadřuje  neváženi 
pohrůžky:  »Jak  chytnu  hůlku,  vy- 
pořádám těl*  >0  ba,  ójal*  3.  pro- 
jevuje v  odpovědi  radostný  souhlas 
s  nabídkou:  >Jozefe,  chceš  kúsek 
masař*  >Óchcul*  >Půjdeš-li  s  nama 
k  muzice?*   *Ó  půjdu!* 

obadnúti  okusiti:  Jak  husi  obadnú 
zrna,  už  dětéliny  nechcú  (Vah.). 

obahněnýi  okotěný:  Štyry  kočky 
obahnéné  (Bart  II.  384;. 

obat:  Když  oráčovi  pluh  vyska- 
kuje a  kusy  zůstávají  nezorány, 
takovým  kusům  říkají  obaly,  ovály, 
kocúry  (ZL). 

obáfeki  zdrobn.  obfák,  oblé  po- 
leno, ok  esek  (laš.). 

obarena,  vlasy  o  šňůrku  omotané 


a  kolem  hlavy  otočené,  jak  je  no 
sívaly  ženy  vdané,  kdežto  dívky 
svobodné  nosily  je  v  lelík  (cop) 
spletené,  dolů  spuštěný :  A  včiléj  ne- 
pozná panenky  od  ženy:  ona  nosí 
obafenku,  to  nesvědčí  na  panenku, 
to  svědčí  na  ženy  (Bart.  I.  15). 
Lelík  okolo  hlavy  dám,  ženu  fa 
udčtám  (Suš.  442).  Lepší  obalenka 
než  vrkoč  (Suš.  441).  —  Na  Kromě- 
řižsku  nosily  ženy  do  roka  po  svatbě 
» obalenu *,t.  j.  červené  kožené  srdce 
lelíkem  otočené  a  bílý  šátek  složený, 
jen  přes  čelo  do  týla  zavázaný, 
»jako  když  hlava  bolí*  (Vyhl.  II. 
184). 

obaleno,  jako  by  obalil  =  plno, 
mnoho:  Kdo  nakouří  dobytek  ro- 
jovníkem,  bude  mít  na  trhu  kupců 
obaleno  (záp.  Mor.). 

obatovat  n.  obalkovat,  vyslovo- 
vati 1  jako  u,  v:  suza,  tustý,  uáska, 
sedu,  stodova,  mydvo  atd.  (Dial. 
I.  28). 

obavíf  se,  zabaviti  se,  zdržeti  se : 
Kaj  si  se  tak  dluho  obavila  (Suš. 
13).  Andresovi  jsem  5  zl.  poslal, 
zatím  se  zase  obaví  =  obejde,  mine 
(Korr.  Pal.  211). 

obcina  n.  obectna^  pozemek,  jehož 
vlastníkem  jest  nebo  byla  obec. 

občáhnút,  obsáhnouti :  Ořechy  by 
nebyli  ani  dvá  chlapi  občáhli,  tak 
bývaly  klustý  (dok.  131). 

občíhnůt  =  občáhnút  (Zl.). 

obdar,  obdarování:  za  obdar  dáti 
komu  něco  (Opav.). 

obdoFef,  zdolati:  Némožu  to  ob- 
doTeť  =  nestačím  sám  na  všecko 
(laš.). 

obec,  -obci  (val.)  obecní  majetek, 
obecní  peníze,  obecní  kasa:  To  je 
na  obci  =  na  obecním,  na  př.  strom, 
studně.  Zaplatí  5  zl.  dc  obci  =  do 
obecní  pokladny  (ZL).  Pili  na  obec 
(na  obecní  útraty).  Zaplatí  sa  to 
z  obci.  Mám  platit  do  obce.  Su 
dlužen  do  obce.  2.  obecní  hromada: 
Bude  vůbec,  bubnuje  do  vubce  (záp 
Mor.). 

obécat  (pol.  obiecač,  chrv.  obe- 
čati),  obécet  (han.),  slibovati,  určiti 
něco    na    něco:    Co    mi    pan    Buh 


241 


zaobécal,  to  mně  oémine  (Suš.  280 ; 
var.  přislíbil).  Už  je  obraz  mafovany, 
Častochovu  obécany  (Suš.  41).  Tři 
rýnské  oběcá  na  šaty  =:  určuje 
(ZL).  Moc  na  déti  oběci  =  věnuje, 
vynakládá.  Hať  na  to  desitko  voběcim 
=  vynaložím  (Jevíčko). 

obecina,  obcina,  obecní  polnost, 
pastvisko. 

obecňák,  obecnik^  obecní  les  (laš.). 

obecnica,  obecní  studné  (laš.). 

obědinYi  pl.  f.  (objediny),  co  ob- 
jedlého  dobytku  při  krmení  na  zem 
padne:  Dyž  teče  na  hromice  voda 
po  koTaji,  sbíraj,  sedfáčku,  občdiny 
(Mor.  lid  77). 

obehnaCi  obeslati:  Bol  som  obe- 
hnatý  t.  j.  na  soud,  ke  starostovi 
a  p.  (Dob.). 

obejít:  Zelí  je  prý  lepší,  až  je  mráz 
obejde  (R.  a  Ž.  47). 

obejít  86  1.  Jak  se  raška  obejde 
v  izbě,  pěkně  zpívá  =  když  po- 
chodí po  jizbě  a  se  obeznámí  (Zl). 
2.  Lid  chudý  se  ve  svých  potřebách 
obejde  u  bohatších  =  dojde  pod- 
pory (R.  a  2.  93). 

obójza,  -ze  n.  obéjdza,  lahfidka, 
konfekt  (val.). 

obóknút  sa  na  koho,  osopiti  se: 
Kača  sa  naň  obékta  (Slav.  ČL.  X. 
302).  Obékta  sa  na  rodiče   (Vych.). 

oberaf,  zběleti  :  Prádlo  obeFá 
(horň.). 

obenduFa,  člověk  ramenář  (Ky- 
jovsko). 

obepjatý:  Bý}  enom  kožú  obe- 
pjatý  =  hubený  (Zl.). 

obéračkai  verbascum  (bot,  val.). 

obérky,  pl.  m.  paběrky  ovocné 
(Strážnice;  jinde  oštrlíz).  2.  nádobí 
hrnčíři  po  trhu  zbylé,  které  pak  se 
prodávají  »na  úkoN,  t.  j.  na  hro- 
mádkách po  několika  různého  druhu. 

obérkovati  paběrkovati  ovoce,  po 
trhání  zde  onde  na  stromech  zbylé 
(Strážnice;  jinde  oštrlízivat). 

obervěi  pl.  f.,  obrvy,  obočí  (laš.). 

obestat  něco,  obsáhnouti:  Slópy 
só  tlustý,  že  dvá  panáčci  proti  sobě 
jich  sotva  obestali  (Vyhl.  I.  69).  Už 
ji  její  pasek  obestač  němože  (Su.š. 
316). 

Banoi:  Dialektický  alovnik  moravský. 


oběsFec,  -elce,  oběšenec:  Bačak 
méi  dva  palce  z  oběsefce  (Vyhl.  VI. 
XIX.  902). 

obésíf  obrázek  na  stěnu  =:  po- 
věsiti (val). 

oběšený:  »Oběšenej  kopec*  jest 
kopec  v  Německém  u  Jimramova, 
na  kterém  se  kdysi  pastvec  oběsil. 
>U  oběšeného  mostu«,  trať  v  Mi- 
lonicích  (Blanský  okres  126). 

obestíi  větší  usedlost:  Ma  vefke 
obesti  =  velký  statek   (Opav.). 

Voběšinkai  trať  (Třebíčsko). 

obeštý  v  něčem,  s  čím,  znalý 
čeho.  zkušený  (laš.). 

Obétovái  vrch  u  Luhačovic.  Obé- 
iové  -ého,  trať  (Drnovice). 

obezd ušiti  zavražditi:  Člověka  be 
vobezdušíl  (Maš.). 

obeznávaf,  slíditi,  hledati  stopy 
zvěře  nebo  škodlivých  zvířat :  Je  novy 
snih,  hajný  idě  obeznavať  (laš.). 

obezzubéf,  pozbýti  zubů:  Tak 
brzo  žádné  naši  neobezuběle  jak  já 
(Mal.  XXIII.  157). 

obežarti  na  obežart  =  opravdu 
(laš). 

obéžisvét  n.  zbéšisvéf,  tulák  (laš.). 

oběžitý,  pofe  na  oběžitym,  jež 
rná  svah  na  obě  strany  (laš.). 

obhaňat  v.  brázdit. 

obhFódaf  ohnišče  jde  se,  když  se 
určitě  neví,  >mohlo-li  by  z  toho  co 
(svatba)  býti,«  a  proto  se  nejde  >na 
isto«  (na  námluvy):  Kolikrát  byli 
už  u  nich  obhlédať  ohnišče  (Vlk  20). 

obhFódtý  pass.  =  obhlédnutý: 
Už  ihéí  nevěstu  obhlédlú  (val.). 

obhlódnúf:  Cigánka  mne  ob- 
hlédla =  uhranula  (Zl.).  A  co  toho 
člověka  obhlédlo?  =  co  se  mu 
uzdálo  (laš.). 

obfedy,  pl.  m. :  Po  záletech  rodiče 
ženichovi  nebo  nevěstini  vybírají  se 
na  obhledy  =  obhlídnout  si,  co  ne- 
věsta nebo  ženich  má  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  42)  =  slov.  ohrady. 

obhtobnéi  -í,  pí.  f.,  obrub  u  studně : 
Mosíja  byt  ty  obhtobně  nové  (Vych.). 
z=  ohtubňa  (v.  t.). 

obhradlt,  vypraviti,  poříditi:  Debe 
mně  to  tam  někdo  obhradil  (Zá- 
břežsko). 

16 


242 


obhrknút,  obstoupiti:  Děti  ho  ob- 
hrkíy  (Zl). 

obhrnovaf:  Strach  mě  obhrnoval 
=  obcházel  (laš.). 

obcházet:  S  pánem  Bohem  budte, 
tatíčkovy  ovce,  nechť  si  vás  obchází 
ode  dneška  kdo  chce  (Suš.  456; 
var.  opatruje). 

obcházanica,  zbytek  nádivky  do 
jelit,  na  kterou  se  již  nedostávalo 
střev;   upeče   se    potom    na    pekáči 

(Zl.). 

obcházka  =  obcházanica  (han.). 

obchod  1.  obcházení:  Byl  sem 
na  obchodech  :  v  čas  jubilejní 
z  chrámu  do  chrámu  nebo  ke  kří- 
žům (Příbor).  2.  vobchod,  kravské 
přirození  (záp.  Mor.). 

obchodit  1.  šaty  =  obnositi ; 
šaty  obchoděné  (val.).  2.  Kupce  až 
mráz  obchodil  (Kda  I.  231).  Slabota 
ho  obchodila  =  slábl  (Kda  I.  262). 

obchodit  sa  1.  Já  sa  obchodím 
s  dobytkem  =  vedu  obchod.  S  ovcami 
sa  neobchodím,  sich  abgeben  (val.). 
2.  obch.  sa  mákm  =  na  mále  pře- 
stávati. Obchodím  se  jak  možu 
=  sich  fretten  (val.). 

obchodítý:  Kamna  takové  krásné 
zelené  zbúrali  a  postavili  si  obcho- 
dité  bílé  =  které  lze  obejít,  ne  do 
steny  zastavené  (Slav.  ČL.  XII.  228). 

obchudtýi  zhubenělý  (laš). 

Obchůzkyi  pl.  f.,   trať   u    Hranic. 

Obícky,  na  Obickách  (malé  obe- 
ciny),  trať  (Dubany). 

obícný,  kdo  mnoho  sní,  žravý: 
Já  néjsu  obícný,  aFe  dyž  přijdu 
s  práce,  chutná  mi  (Zl.). 

obidvé:  obidvě  roby:  ale  obi 
roby  (val.). 

obih,  obéka^  obchod,  hojnost:  Le- 
tos něbudže  žodneho  oběhá,  a  kaj 
něni  oběhá,  tam  je  chudoba ;  kaj 
obih  panuje,  tam  člověk  dycky  coái 
zarobi  (Kt.  Dod.  I.  laš). 

obilí,  pl.  obifa:  Letos  sú  obila 
slabé.  Na  Valaších  a  Laších  obili 
znamená  tolik  co  réž  (žito) :  Vy- 
mlátil mu  všecko:  obilí,  ječmen  a 
žito  (Kda  I.  184). 

obirový  měch  =  obilní,  na  obilí 
(laš  ). 


obíraf  1.  ovoce,  česati,  trhati 
(Místecko,  horň.).  2.  =  vybírati: 
Už  já  ty  pantličky  dodírám,  co  mně 
můj  tatíček  obíral  (Suš.  443).  Kdo 
ty  rfiže  nosit  bude,  mosí  byt  šohajek 
obíraný  (Bart.  III.  148). 

obíraf  sa:  1.  Husy  sa  obírajú 
=  čistí  si  křídla  zobákem.  2.  Pěkně 
sa  obírá  (=  brchá,  ohání,  vetí  sa), 
> stojí  si  dobře*. 

obistný  =  obícný  v.  t.  (laš). 

obitek,  oklešek,  Prugel:  Byío  by 
třa  na  něho  vzaf  obitek.  Ať  nedo- 
staneš obitkem  (Jicko,  laš.). 

obižný  1.  rok  =  úrodný  (v.  obih), 
2.  peníze  =  které  jsou  v  oběhu, 
běžné  (Kt.  Dod.  I.  laš). 

objeda,  -dy,  m.,  kdo  mnoho  sní 
(han.). 

obJóraĎka :  Mali  objéračky  =  ženy, 
jež  obíraly  zelí  na  strouhaní  (Dob.). 

objeza,  -ze  n.  objedza,  lahůdka 
(val.). 

objezd,  objíždka  (val.). 

objezky  =  obědiny  (v.  t.)  Val. 
Klob. 

objezný  =  obícný  (v.  t.) :  Legrůt 
být  velice  objezný;  strava  vojenská 
mu  nedostačovala  (val.). 

obMad  n.  okiad  kola,  okruh  kola 
složený  z  loukotí    (v.   vůz    I.,  II.  5). 

okolité  =  okoličně,  v  celém 
okolí:  Okolitě  néni  toféj  húsenek  jak 
u  nás  (val.). 

obkráčat  =  obkračovati  (vých. 
Mor.). 

obkruda,  obklizení,  šuchtačka  po 
domě:  To  je  obkFudy!  Dostali  smy 
tři  měchy  kobzali  za  obkfudu  (laš.). 

obkuska,  dřevěná  (vyřezávaná) 
dýmka  (Vek.). 

obtacinět:  Letos  hodně  obtacinělo 
=  je  všecko  lacinější.  Žito  obíacinělo, 
réž  podražila. 

obláči  -a,  m.,   kloub   lnu   (Žďár). 

obláčka  šatů  =  jedno  oblečení 
(han.). 

oblak :  Doj  krávu  pod  oblaky  =: 
na  dvoře  (Dačicko). 

obrák,  dřevo  neštípané,  pořezaný 
na  kusy  strom ;  ščipa,  oblak  na  póly 
rozštípány;  poleno^  kus  dřeva  vůbec 
(Kyjovsko). 


243 


oblaka  (vublaka),  pl.  n.,  trať 
(Skreje). 

obíapek  u  vozu  =  žabka  (v.  vůz  V.). 

obtapif,  obejmouti:  SedAa  na  hři- 
batko  oblapim  dževčatko  (Suš.  645 
laS.). 

obravknút  koho,  obalamutiti:  Ob- 
Tavkl  oba.  Že  ste  sa  mu  dali  ob- 
ravknút!  (vých.  Mor.). 

obreĎ  1.  -a,  ro.  (slov.,  vaL),  2.  -e, 
f.  (laS.),  oblek  (v.  t.). 

obracení  =  oblek  (v  t):  V  lité 
chodívali  bez  oblečeni  =  bez  kabátu 
(han.). 

obreček  1.  skrovné  šaty,  2.  dětský 
oblek  (kalhoty  s  vestou  spojené),  3. 
povlak  na  peřiny  (Opav). 

obrednúf,  zblednouti:  Utrhta  som 
tri  růžičky,  oWedía  som  (Suš.  552). 

obrehnút:  Sestra  obfeMa  =  ufehla 
nemocna  (vých.  Mor.). 

ObreWé,  -ého,  trať  (Vizovsko). 

obrek,  -u,  svrchní  šat:  halena, 
kabát :  Dnes  može  chodit  bez  obTeku. 
V  lítě  lebo  k  muzice  chodijú  děvčata 
bez  obleku  :=  bez  marýnky  n.  lajbla 
(dok.  172). 

obtem :  Jí  oWem  =  hltavě  (val.). 
Jak  doneseš  funt  tabáku,  tož  to  ob}em 
chceš  vykúřiť  =  najednou  (Slav. 
ČL   X.  297). 

obFesk:  Veliký  oblesk  v  horách 
se  udělal,  a  bylo  světlo  jako  ve  dne 
(Kda  I.  154). 

obrófi  políti:  Věřte,  tak  ňa  suzy 
obréty,  dyž  sem  síyšeía,  že  to  prodat 
(val.). 

obrevit:  Oblevilo  =  nastala  obleva, 
tání. 

obrézt:  Hlava  mu  už  hodně  ob- 
lézá  =  vlasy  mu  lezou,  dostává  pleš. 
Má  hlavu  oblezlú  jak  kofeno.  Hla- 
věnka  mo  vobleze  (Suš.  557).  Dobe- 
tek  vobleze  (Zábřežsko ;  slov.  oíýňá). 
Ruka  opařená  obleze  =  oloupe  se 
z  kůže.  Podobně  v  češtině  lidové: 
Přijdou  na  tě  časy,  oblezou  ti  vlasy 
(Erb.  317). 

obrážet :  Nemožu  ani  obTežet  ani 
obsedět  (o  nemocném,  jemuž  i  ležeti 
i  seděti  jest  obtížno). 

oblice,   pl.   f.  =:  kulánky   (v.   t). 

oblíókYi  pl.  f.,  ledviny   (laš.). 


obličovat,  líčit  (bíliti)  na  některých 
místech,  kde  třeba:  Dyť  sem  v  so- 
botu obličovaia  (Slav.  ČL.  X.  303). 

oblínec,  -nca  1.  =  oblak,  oblé 
dřevo  (záp.  Mor.),  2.  oblý  sloup 
(val). 

oblisknút  SGi  zablisknouti  se: 
Oblisklo  se,  a  hrom  udeřil  do  kočího 
(Kda  I.  234).  V  zemi  se  cosi  oblisklo. 
Enom  sa  v  izbě  obliskl  a  ten  tam 
(vých.  Mor.). 

obtiskovat  sa:  Měsíček  sa  obli- 
skuje  ve  vodě.  Boty  tak  sa  mu  obli- 
skujú  (Podl.) 

oblizto,  lichotník  (laš.)- 

obllznúti  oblizať.  Enom  si  z  nich 
nedělej  smíchu,  abys  něco  neoblízl 
=  nedostal  bití  (dok.  62j.  Aby  třeba 
aj  hanby  neoblízál  =  nedošel  (Slav. 
CL.  X.  297). 

obližhubai  -y,  m.,  lichotník  (laš.). 

obližmíska  n  oblizmiska,  -y,  m. 
1.  mlsout.  2.  prst  ukazovák,  jímž  se 
vylizují  misky  (v  dětské  řeči). 

obtovňa,  -ě,  f.  =  ohlubeň,  roubení 
kolem  studně;  )inak  pl.  olovně,  -í 
(Opav.)  srovn.  obhlovně. 

obložit,  obkládat  1 .  knihu  =  vázati : 
Mosím  si  dat  ty  knížky  (modlitební 
knihu)  obložit,  aby  se  mi  to  neroz- 
trhalo. 2.  Už  je  kofečko  obložené 
(od  kováře  železnou  obručí)  (Suš. 
534).  3.  obložit  peníze  (vypťijčené 
hypotékou). 

obiubkovat  (o-)  nekeho,  lichotiti 
se,  zvi.  hladiti  někoho  (han.). 

obmavaó  v.  obmluviť. 

obmezif:  Obmezíl  to  =  vytkl, 
konstatoval.  Obmezili  to  u  sudu  = 
udali  (Vah.). 

obmtuvif  =  pomluviti:  Obmluvil 
mě  muj  kochanek  mezi  fudzmi 
všudže;  něch  že  un  mě  néobmava 
(Suš.  388;  pol.  obmówič  —  obma- 
wiač). 

obnášat:  Mrtvého  obnášajú  hro* 
mičkú  =  chodí  s  hromničkou  kolem 
něho  (dok.  280). 

obnést:  Budem  nosif  koně  kolem 
lesa:  který  toho  koně  třikrát  ob- 
nesem,  toho  bude  (Kda  I.  61).  Když 
se  kráva  otelí,  hospodář  obnese  tele 
na  zemi  ležící  třikrát  nohou  =  ob- 

16* 


244 


nese  zdviženou  nohu  nad  ním  s  pravá 
v  levo  (Mor.  lid  253). 

obnfček :  Obničkem  šiť  měchy  = 
stehem  na  vrch,  když  se  dva  kraje 
složí  (val.). 

obnova,  vnově  napadlý  sníh  (val). 

obnoži  -a,  m.,  výhonek:  Růže 
majó  pěkný  vobnože  (Suš.  466). 

obnožky  (vubnužky),  pl.  m.  = 
podklásky,  klásky  později  dozráva- 
jící jiných  (záp.  Mor.). 

oboc,  -e,  f.  =  ovoce:  Nezralá 
oboč  (Vyhl.  I.  40);  též  laš. 

oboječnfki  utrakvista,  >  rozpráví 
moravské  he  nčmeckec  (Doubravník). 

obojeki  límec :  Na  krk  si  ovázala 
obojek,  fok  na  foko  nabírané,  ten  bel 
zloté  a  veleké  jako  pložny  kolečko, 
až  na  ramena  ji  trčel  (Vyhl.  II.  139). 

obojovaf  koho  1.  zvítěziti  nad  kým 
(val),  2.  obrániti  bojem :  Ludvik  začal 
palašem  mezi  ně  sekat,  až  bratra 
přece  obojoval  (Kda  I.  179). 

obok   teho,    přes    to,    na    vzdor . 
tomu  (laš.). 

oboFet  co:  Nemohl  toho  obolet 
=  uber*s  Herz  bringen  (»přes  srdce 
přenésti*!)  Zl.  Srovn.:  Jeden  krajčí, 
když  plášč  krajieše,  nemohl  strpěti 
toho,  ukrade  jeho  nemnoho  ( Výb.  I. 
257). 

oboňa,  -ě,  obonija^  -e,  obonina^  -y, 
obonin,  -a,  dřevěná  nádoba  placatá, 
v  níž  se  žinčice  rozesílá  (Kt.  Dod.  L). 

vobor,  trať  polní.  Každý  sedlák 
má  několik  voborů  (Zábřežsko). 

Oborky,  n.  ObUrky,  na  Oborkách, 
trať  (Vizovice). 

obrábaf  pole,  obdělávati  (laš.). 

obracaf  sa,  přičiniti  se:  Mosíte 
sa  dobře  obracať,  chcete-li  to  do- 
dělať  (val). 

obrajt  (Bereiter),  finanční  strážník 
(vých.  Mor.):  Ohledám  se  kotem, 
zhlédnuli  obrajty  (Suš.  536).  Dyby 
těch  obrajtů  nebylo!  (Vlk  28). 

Obrany,  pl  f,  trať  (dok.  188). 

Obrany,  pl  m.,  zřícenina  nad  Ru- 
savou  (Slob.). 

obrat,  obírat,  vybrati:  Ober  tam 
tučného  barana  (Kda  II.  294).  A  kdo 
ho  porubal,  ten  musel  byt  šohaj 
obíraný  (Suš.  606). 


obrátit :  peníze  na  sebe,  na  něco, 
verwenden  (Zl).  Obrátil  ke  mně  srdce 
(Suš.  688).  Na  devátý  rok  sa  jí 
obrátilo  =  jde  jí  (val).  V  drobný 
prach  se  obrátila  (Suš.  179). 

obrátka:  Na  obrátku  tu  býl  = 
hned.  Včil  je  deft  na  obrátku  = 
krátký  (Zl).  Na  obrátce  přesil  (Mal 
XXIV.  141).  Přišel  před  malúm 
obrátkám  =  chvilkou.  Vyjdi  s  tým 
děvčatem  na  obrátku  ven  (Vah.). 

obratník  =  úvratě  (v.  t.)  laš. 

obrázek :  Pověděli  jí,  že  si  toho 
istě  za  obrázek  nedá  (dok.  97).  (Ve 
starých  jizbách  visely  obrázky  na 
stěně  za  stolem  v  řadě,  dolním  kon- 
cem jsouce  opřeny  o  > lištnu*  [tenkou 
deštici],  horním  uvázány  za  provázek 
o  hřebík  tak,  že  od  stěny  odstávaly. 
Za  obrázky  takto  nakloněné  uscho- 
vávaly se  knížky,  listiny  a  jiné  pa- 
mátky. >  Nedáti  si  něco  za  obrázek « 
mívá  význam  ironický.)  To  je  roba 
jak  obrázek  =  šumná,  hezká  (Vah.). 
Černó  pantfu  nosiť  budu  za  lásku, 
můj  obrázku,  velikó  =  milenec  (Suš. 
181).  Žert.  =  bankovka. 

Obrázek,  na  Obrázku,  trať  (Vi- 
zovsko). 

obrázka,  -y,  f.,  očka  nadělaná  na 
vrchu  na  biči,  řetízek  na  biči  uple- 
tený, aby  se  bič  zkrátil  (laš.). 

obrazit  1.  zavaditi  o  bolák:  Ob- 
razil sem  se  v  bolavý  prst.  2.  Obrá- 
želo mne  na  žaludku  =  bolelo.  3. 
Přetěžký  vřed  ho  obrazil  =  zaťal 
(Suš.  28,  laš.).  4.  Tú  řečú  ho  velice 
obrazil  =  urazil  (vých.  Mor.). 

obrazníca,  -ce,  ženská,  která  >se 
má  kole  chlapůch«,  srovn.  obrázek 
(Vah.). 

obrážaf,  trápiti,  sužovati:  Obraža 
ju  vřid  (vřed)  laš. 

obraženina,  rána  od  udeření 
v  boláčku. 

obražený :  Já  néjsu  v  hlavu  obra- 
žený =  »na  hlavu  padlý*,  auf  den 
Kopf  gefallen  (Zl). 

vobřeznice,  -e,  stolice  řezací;  na 
ní  kobyla  a  v  kobyle  hlava  (Zá- 
břežsko). 

obřídlf  něco  =  poříditi,  spo- 
řádati (val). 


245 


obřidný  =  obřídlý  (laš.)- 

obřísto  =  povříslo:  To  už  je 
proti  obříslu  =  přes  příliš  (dok.  287). 

obroda :  úroda  (val.,  laš ). 

obrodit:  Stromy  obrodily  =  mají 
ovoce  (Zl.).  Obrodí  se  vám  cibule, 
obrodí  se  vám  pšenice  =:  hojně 
urodí  (Suš.  740).  Stromečku,  obroď! 
(Mor.  lid  17).  Ve  Slezsku  sejícího 
hospodáře  pozdravuji:  Pambu  po- 
máhej a  obroďl  (Mor.  lid  101). 

obrojec  (?) :  Tu  ti  nesu  ovoce 
z  nebeského  obrojce  (Suš-  9.  v  leg. 
o  sv.  Dorotě).  Je  to  asi  zkomolenina 
pol.  ogród;  jsouť  v  leg.  té  i  jiné 
polonismy,  jako:  přijechal,  odjechal. 

obrok,  zrnitá  píce  koňům;  hor. 
řezanka  s  ovsem :  Dávej  obrok,  seno 
moje  (Suš.  174).  Prvé's  mi  dával 
mírku  obroku  (Suš.  532) 

obrovnat:  Majů  tam  obrovnané 
červenu  hlinečků  (Suš.  635)  v.  ob- 
rovnávka. 

obrovnávka,  barevný  pruh,  ob. 
modrý  na  bílé  stěně  chalupy  z  věnčí 
podél  náspy  při  zemi  asi  tří  prstů 
zšiří.  Dům  se  líčí  a  dole  se  obrovnává 
(vých.  Mor.). 

obršlák,  široký  límec,  krésl, 
k  ženské  košili  (doi.  z  něm.). 

obrter,  -tFa,  pohyblivé  dřevce,  po- 
ložené na  podúščici  a  spojené  s  ní, 
násadem  a  nápravou  svořeněm,  pro- 
strčeným derou.  Na  obrtli  spočívají 
žebřiny  (v.  vůz  II.  9,  IV.  7). 

obrúbit  dědinu,  praví  se  o  že- 
brákovi, který  celou  dědinu  dům  od 
domu  zobchodí.  Cetú  krajinu  ob- 
rubí! =  dokola  obešel  (vých.  Mor.), 
Vobróbíl  všecke  hospodě  ir:  zob- 
chodil   (Maš.). 

obrubky,  pl.  m.,  třísky,  které  při 
obrubování  pařezu  odletují:  Při- 
nesta  sem  pfny  měch  obrubkuv 
(laš.). 

obruby,  pl.  m.,  osekaná  dřeva, 
kolem  otevřené  studně  spjatá,  aby 
do  ní  někdo  nespadl  (Vah.). 

obručnfk  (=  obročnik.?),  veliká 
dřevená  nádoba,  ve  které  se  koňům 
sečka  míchá   (han  )  =i  mátník   v.  t. 

obrus,  a,  šátek  ženský  na  krk 
(Přerovsko). 


obrůst,  obrostat:  Už  obrostá  me- 
chem =  je  starý  (Slob.). 

obrví,  -vá,  n ,  das  Tiirfutter  (Kt. 
Dod.  I.  val.). 

obsaž,  -e,  f.,  objem,  co  rukama 
obsáhne:  Jedla  tlustá  na  štyry  ob- 
saže  (val.). 

obsedět,  >  vydržeti  na  místě  sedíc « : 
Afe  neobsedí  vám  na  místě  ani  na 
obrátku  =  na  chvilku  (vých.  Mor.). 

obseva  =  výseva :  Ma  na  10  měřic 
obsevy  (laš). 

obsíhnúf  =  obsáhnouti:  Všecko 
sám  neobsfhnu  =  nezastanu  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

obsítaĎ,  -a,  sluha  kancelářský, 
který  přináší  obsílku:  Netrvalo  ani 
tře  dni,  jož  to  (tu)  bel  obsilač 
(Hoch  63). 

obáiv,  -ševu,  obsev,  obilí,  co  se 
vyselo:  Po  jeho  smrti  ma  novy  ho- 
spodař vratiť  obšiv  (laš.). 

obsktadif,  pluhem  do  kola  objeti, 
brázdu  do  skladu  zorati  (laš.). 

obskúňat,  obcházeti  slídavě:  Jak 
se  zvečerí,  už  to  obskúňá  okolo 
oken  (dok.  62). 

obsmětat  se,  líně  obcházeti,  lou- 
dati se  (vých.  Mor.). 

obsmrdač,  -a,  člověk  dotěrně 
úslužný  (vých.  Mor.). 

obsmřdat  sa  kolem  koho,  do- 
těrně si  koho  nadcházeti  (vých.  Mor.). 

obstanúf,  obstoupiti:  CMapi  ob- 
stanúli  Vlka  a  vítaU  sa  s  ním  (Vlk 
91). 

obstaraf  sa  oč,  postarati  se  (val.). 

obstárek,    -rka,    starý    pacholek 

(71.). 

obstární:  muž,  žena,  člověk  = 
»starší«   (Zl). 

obstarožní,  obstárlý,  kdo  již 
stárne,  dosti  starý. 

obstáf:  Moheí  sem  na  tem  ob- 
stác  =  přestati  na  tom,  spokojiti  se 
(Dob.). 

obstoj :  Vede  se  nám  chvála  Bohu 
na  vobstoj  =  obstojně,  dosti  dobře. 
Dyby  nebylo  nazbyt,  přece  bude  na 
vobstoj  (Žďársko). 

obštrléz  -u  (n.  -líz),  pabcrky 
ovocné  =  oštrléjz  v.  t.  (z  něm. 
Obstlese). 


246 


obátrlézovat,  paběrkovati  po  stro- 
mech po  sklizni  ovocné  (han.)- 

obsúdit  koho,  vyhráti  pfi  na  ně- 
kom: Obsúdit  ho  o  to  poFe  (vých. 
Mor.). 

obsypat:  Už  iha  obsypaty  moje 
drobné  děti  (=  mám  jich  mnoho) 
Suš.  59. 

obšata  1.  obšacení:  Je  vyptata 
(daně),  útrata  (vydání  na  potřeby 
domácí),  obšata,  na  to  třeba  všelijak 
zaháňat  (Zl )  2.  šactvo:  Nemám  na 
zimu  obšaty.  Obšata  nějaká  se  mosí 
kupit  (vých.  Mor.). 

obáčasnit,  šťastným  učiniti :  Budeš 
brzy  obšťastněna  za  tu  tvoji  trpě- 
livost (Kda  II.  191). 

obáčibrat,  okousati  okraje  listů: 
Húsenky  obščibraty  zefé  (Slav.  ČL. 
XI.  435).  Husy  obščibraly  přísadu. 
Salát  je  obščibraný  od  kur. 

obáčilír,  -u,  (han.),  oitrfejé,  -u, 
(val.,  slov.),  vostrliz^  -u  (Brň ),  pa- 
běrky  ovocné,  jež  dovoleno  jest  po 
sklizni  paběrkovati  chudým,  zvláště 
dětem,  i  na  cizím  (z  něm.  Obstlese). 

obščuhrati  -rám  i  řu,  obe- 
schnouti  po  povrchu,  okorati :  Pecen 
chfeba  bý}  v  šatce  zatočený,  aby 
neobščuhrát  (Vlk  43). 

obšírný,  rozšafný:  člověk,  hospo- 
dyně (Novoměstsko). 

obáustnút  hanbu,  utržiti  (Zl.). 

obtáčka  n.  otáčka^  praménky 
slámy,  jimiž  se  v  zimě  noha  otočí, 
než  se  obuje  (vých.  Mor.). 

obtáhtý,  pass.  =obtažený:  Město 
bylo  obtáhlé  červeným  suknem  (Kda 
I.  287). 

obtáhnut,  ošiditi,  obrati:  Obtáhli 
ho  v  kartách  o  všecky  peníze  (Zl ). 

obtéáovaf,  potěšovati,  těšiti:  >Ja 
sa  ty,  cérko  nediv !«  obtěšovata 
ju  stařena  (Slav.  ČL.  XI.  321).  Už 
sa  budem  tady  tak  sami  obtěšovať 
(Slav.  CL.  X.  299). 

obtéia,  -že,  =  obtíž:  na  obtěžu 
(laš.) 

obtínek,  -nku,  odrubek:  Rubali 
sme  pniky,  a  jeden  obtinek  mi 
vfetět  do  oka  (laš.). 

Obtopit,  obtopovat  koho,  opatřiti 
koho  topivem  na  svůj  groš. 


obfúchnúf,  obeschnouti:  Až  to 
(seno)  po  jednej  straně  obťúchne. 
budem  obracať.  Ešče  btato  ne- 
obťúchto  (val.).  Pod  pekařovýma 
oknama  nájprv  obťúchto  (Slav.  ČL. 
X.  32). 

obtúfavý,  druh  tance  (Suš.   602). 

obtúlit,  obtúfaty  obejmouti,  po- 
líbiti: Držali  sa  kofe  krku  a  ob- 
túFali  sa  (Vlk  22).  Obtúfám  ručičku 
(Suš,  451).  Di,  obtuF  kmotřence 
ruku! 

obučif,  abrichten:  Kupit  hřiba; 
až  ho  trochu  obuči},  to  ho  předat 
(laš.). 

obudit,  zbuditi  :  Obuďte  mne 
o  štyrech  (Zl.).  Král  obudil  své  do- 
mácí (Kda  I.  143). 

obudit  se,  probuditi  se,  procitnouti 
(pol.  objdzič  síq):  Obudil  sem  se 
o  pútnoci  (Zl.).  Ráno  se  vojsko  obu- 
dilo  (Kda  I.  67). 

obuh'f  se,  zbořiti  se:  Zeď  se  obu- 
lita.  Komin  se  obulit.  Pec  se  nam 
obulit  =  kamna  se  nám  zbořila, 
žena  slehla  (laš.). 

obušek,  sekerka  o  krátkém  topoře 
na  klestění  stromů,  sekání  proutí  a 
p.  (slov.).  Na  Valaších  je  obušek 
úzká  sekerka  o  dlouhém,  tenkém 
topůrku;  užívalo  se  ho  za  hůl  na 
cestách  přespolních  na  obranu  (Slav. 
ČL.  X.  373). 

obuší,  náušnice  (Kt.  Dod.  L,  záp. 
Mor.). 

obut  koho,  ošiditi:  Ten  mne  obut! 

(Zl.). 

obutý,     dospělý:     > Nejsme    všeci 

obutí «,    napomíná    se    mluvící,    aby 

nemluvil  řečí  neslušných  (obuti  cho* 

dívali  v  létě  jen  dospělí)  Zl. 

obuví,  -va,  n.  coU.:  Obuvi  byto 
v  nepořádku  (Opav.). 

obúvaf :  Chováme  ai  obúváme  teho 
stuhu  =  dáváme  mu  stravu  a  obuv 
(Dob.). 

obyčaj,  -e,  f.  (val,  horft.)  1.  obyčej, 
2.  povaha:  Šohaju,  šohaju,  s  tvojú 
obyčaj ú,  věru  mi  pre  teba  šetci  fudza 
lajú  (Čerň.  49).  3.  obyčaje  -ú,  m., 
Launen:  Ten  čtověk  má  obyčaje 
(Podl.). 

obyčajnf  čtověk,  launisch  (Podl.). 


247 


obyto :  Poasvali  nás  enom  na  obylo 
=  jen  tak,  aby  se  neřeklo,  na  oko. 
Dělal  to  enom  tak  na  obyto  =  aby 
lidem  oči  zastřel,  podnikaje  vlastně 
něco  jiného  (Zl.)- 

obýmat  =  objímat    (vých.    Mor.). 

obyt  někde  » vydržeti  ♦  (aushalten)  : 
Nemože  tam  obyt.  Tá  nikde  neobude 
(Zl). 

obyt  sa,  obývat  sa:  1.  Jak  sa 
obudeš,  nebude  ťa  chtět  žádná  = 
opozdíš  a  sestárneš  (Slov.  obr.  II. 
66).  Nebudeme  se  tam  dtúho  obývat 
=  zdržovati,  meškati  se.  Nemám  se 
tu  kdy  obývat.  Kde  ste  se  tak  dtúho 
obyli  ?  Nebudeš  se  doma  nic  obývat  ř 
(ZL).  2.  Ja  se  bez  toho  obudu  = 
obejdu.  Ja  o  tom  obudu  =  přestanu 
na  tom,  to  mi  stačí  (laš.). 

obývka :  Pacholek  koupil  si  živnost, 
zem  a  domeček  a  oplácel  obývku 
císařskou  ze  země  jako  jiný  soused 
=  povinnost  daň  (Kda  II.  95). 

obýžďat  =  objíždět  (Zl.). 

obzajt  v.  vazba. 

obzajtovaf  kolem  někoho,  obská- 
kovati  (Frenštát). 

obzdotaf,  zdolati,  zmoci :  Němožu 
to  všecko  sama  obzdolať  (laš ). 

Obzlna  -y,  příjmení  (srovn.  nás!.). 

obzinút:  Chce  sám  všecko  obzinút 
=  dostati,  všude  býti  a  ze  všeho 
míti.  Ty  bys  rád  sám  všecko  obzinúl 
=  pro  sebe  získal.  Dybyste  mohli 
také  něco  obzinút!  =  uloviti,  dostati 
(Zl.). 

obzobat,  -bu:  Janek  to  udělá,  a 
ty  to  obzobeš  =  vylížeš,  budeš  za 
něho  potrestán  (Zl.).  Dívka  obzobe 
za  hospodyň  =  dostane  huby  (dok. 
107). 

obzut  (-0-),  obehrát,  ošidit  ve  hře 
o  peníze  (han.)  =  obut  (v.  t.). 

Obžáry  pl.  m..  trať  (Jedlí). 

obžerná  večera:  Večer  před 
štědrým  dnem  má  se  hodně  najísti, 
aby  se  na  štědrý  den  mohl  postiti 
(Dob.)    v.  hojná  večera. 

obžertovat:  Žádného  sem  neob- 
žertovaí  =  ani  žertem  neobelhal 
(Podl) 

obžínka:   Bujné  obilí  se  z  vesna 


obžíná,    aby  nepolehlo  (Jicko)  =  ží- 
nání (han.),  v.  t. 

obživa,  Lebensunterhalt:  Půjdu  do 
světa,  abych  tam  nejakú  obživu  naše} 
(vých.  Mor.).  Žebrák  chodí  k  nám 
na  obživu  (Vych.).  Chodi  po  obživě 
=  po  žebrotě  (val.) 

obživit:  Já  sem  žena  dost  chudobná, 
ráda  bych  se  obživila  (Suš.  14). 

ocasmaný,  nejapně  oblečený,  ob- 
lekem přetížený  (val.). 

ocas,  -a:  Dolky  uvazují  si  šátek 
na  ocas  tak,  že  dlouhý  cíp  splývá 
po  zádech  a  vpředu  jsou  ušničky. 
Dycky  nechává  ocase  Tedakde  =  ne- 
doplatky, drobné  dluhy  (Vah.).  On 
(muž)  je  u  ní  (ženy)  za  ocas  =  za 
nic  (Novoměstsko). 

ocásat:  Větr  nám  všecky  jabka 
ocásá}  =  oklátil  (slov.). 

ocasatý:  V  první  polovici  minu- 
lého století  Hanáci  nosívali  tak  zvané 
ocasaté  kožuchy,  které  na  předu  ne- 
byly rozstříhnuty  a  proto  se  oblí- 
kaly přes  hlavu  jako  měch,  v  zadu 
i  v  předu  se  úžily  v  >ocas«  (Vyhl. 
II.  182). 

ocásek  1.  Nemá  v  chlívě  hani 
ocáska  =  ani  kouska  dobytčete  (Je- 
víčko). 2.  lelík,  cop  (slov.,  horň., 
Jicko,  laš.),  3.  stopka  ovocná  (laš.), 
4.  úponek  na  révě  =  ručka  (slov.). 

ocáska,  -y:  Ve  vovsi  roste  vo- 
cáska,  má  zrnko  s  vocáskem  (Mor. 
Buděj.) 

ocasnáč,  -a,  druh  jablek  s  dlouhou 
stopkou. 

ocasnáf,  -a,  pulec  (val ) 

ocasní,  -ího,  peněžní  dárek,  který 
při  prodeji  dobytčete  kupitel  z  po- 
vinnosti dává  pasákovi,  děvečce  nebo 
pacholkovi  (od  volů).  Řezník  musí 
dat  děvečce  vocasního,  kdyby  nedal, 
děvečka  má  právo  uříznout  teleti 
vocas  (Brň.). 

ocasník,  -a,  červené  soukynko, 
které  se  přivazovalo  koňům  na  oca- 
sích  od  uřknutí  (Vyhl.  II.  122). 

ocásnout  se  na  někoho,  osopiti 
se  (Žďársko). 

océbif  sa  na  někoho,  osopiti  se 
(val.). 


248 


ocefí  a,  m. :  Z  ocela  šablenka 
(Suš.  122). 

ocelif,  celou  jistou  dobu  nepře- 
tržité někde  pobýti:  No  ráda  bych 
věděla,  oceliž-i  (=z  ocelíS-li)  doma? 
Ten  Ozef  eSče  neocelí,  půjde  ešče 
jc^dnúc  do  toho  Vídňa  (val.).  Včif 
Ozef  doma  chvffku  neocelil  =  celé 
chvilky  nepobyl  (Vlk  86). 

ocet,  -cta,  omáčka  z  drobův  a 
krve  vepřové  v  octě  syrovátkovém 
vařených  (slov.). 

ocknúf  sa,  octnouti  se  (val.). 

o6:   Oč,   že   tam   budu  spis,  t.  j. 
oč  se  vsadíš  (MaL  XXIII.  155). 
o6abaf  zemáky,  okopati  (val.). 

očadnút,  od  slunce  býti  opálenu: 
Tá  je  očadtá  jak  cigánka;  odtud 
příjmení  Oiadlik, 

očamovat,  zevlovat  (Loštice). 

očápit,  roztáhnouti  (ruce):  Už 
ihét  ruky  očápené,  enom  ho  chytit 
(slov.). 

očehlat,  -hfu,  odrati  z  chlupů: 
Kde  se  tá  kráva  tak  očehtata?  Máš 
kabát  na  rukávoch  už  hodně  oče- 
híaný  (Zl.) 

očekávat  s  gen  :  Tam  si  budeš 
odpočívat,  dne  soudného  očekávat 
(Suš.  14). 

očepif,  pohlavkem  udeřiti    (Suš.). 

očerňat,  zčernat:  Moje  bílé  teto 
všecko  očerňato  (Suš.  147). 

Oči:  Přišlo  mu  z  očí,  t.  j.  přišlo 
mu  zle  z  cizích  očí,  byl  uhranut: 
Hledí  na  mne,  div  mi  z  očí  nepřijde 
(Mor.  lid  197).  Nechoď  mně  na  oči 
(Suš.  288).  Pán  byl  velmi  smutný, 
že  se  mu  tak  v  očích  ztratila  = 
vůčihledě  (Kda  II.  193).  Kupoval  jí 
střevíce  a  pěkné  prasky  s  očima  = 
s  lesklými  kamýnky  (Suš.  641). 

očIm :  Néni  svému  bruchu  očimem 
=  přeje  si. 

Očkaňa,  -ně,  ovce,  která  má  kol 
očí  černé  proužky  (val.). 

očkávaf  =  očekávati  (val.). 

očko,  jméno  psa,  který  má  nad 
očima  skvrny  (Dob.). 

očtovéčif,  oženiti:  Mosím  teho 
našho  chaToňa  očiovečic  (Dob.). 

očný,  pěkný  na  pohled,  úhledný: 


Anuši  zdálo  sa  všecko  neočné  (Slav. 
ČL.  XIII.  75). 

očubrat,  oščubrat  =  obščubrat  v. 
t  (Jevíčkoj. 

očut  —  očuju  —  očút,  uslyšeti; 
Očuj,  Jane  =  poslyš  (horft.). 

od  předložka  s  genitivem  určuje: 

1.  osobu  nebo  véc,  od  které  co 
vzdáleno  jest;  často  ve  smyslu  pře- 
neseném: Kdež  ty  si  od  svatých,  od 
těch  konopíl  =  chyba  lávky.  Farář 
od  rechtora  nebude  =  proti  rechto- 
rovi.  Běli  vod  sebe  vo  dvojko  = 
rozcházeli  se  při  prodeji  o  dva  zlaté. 
Sú  dva  rýnské  od  sebe.  Nésó  jednak 
stáři;  só  meslim  od  sebe  dva  roke 
(Mal.).  Kdež  to  je  krok  od  koňa 
(=  od  koňského  kroku),  deť  je  jak 
debe  kráva  šta  (Mal.).  To  sú  Sefmy 
jeden  od  druhého  =  vedle.  Je  od 
muža  =  nežije  s  ním,  sú  od  sebe 
(manželé  rozešlí).  Děti  vod  škole  := 
které  již  ze  školy  vyšly  (Žďársko). 
Díly  od  Popravy  (jméno  trati)  = 
vedle.  Klínek  od  Dřínová  (Počenice). 

2.  osobu  nebo  véc^  od  niž  co  svou 
určitou  vlastnost  béřei  Já  su  od 
pravdy  r=  mluvím  pravdu,  pravdo- 
mluvná. Je  od  řeči,  od  huby  = 
řečný.  Co  je  po  té  matce  (=  ma 
češe),  dyž  néni  od  srdce  =:  srdečná 
(Suš.  161).  Ty  nejsi  od  něho  ani 
sen  =  nemáš  ani  nejmenší  podoby 
s  ním  (Vah.).  Pacholek  od  koní 
Přišli  duchové,  co  byli  od  toho  po- 
kladu =  strážcové  (Kda  I.  139). 
Vzala  klíček  od  sednice  (Suš.  151). 
Vrať  mně  kfúče  od  slobody,  od 
síobody  od  panenskéj  (Suš.  392). 
Pometlo  od  pece  (Suš.  743). 

3.  véc^  která  jest  původem  stavu 
trpného'.  Je  nemocný  od  jater.  Dvá 
vyhořeli  vod  hroma.  Umřela  od  nohy 
(t.  bolavé).  Umřel  od  lótosti  (Mal.). 
Nemohl  chodiť  od  hladu  (Mal.).  Ne- 
bude pršeť,  je  od  slunečka  pěkné. 
Te  šate  se  hébó  od  mofu.  Od  té 
fampe  je  hodně  vidět*.  Zhas,  už 
budeš  viděť  ode  dňa.  Už  je  teplo 
od  slunečka  (Mal.  XXIV.  143). 

4.  osobu  nebo  véc^  od  niž  se  jiná 
odlišuje  vétšim  stupněm  tese  vlast- 
nosti; při  kom  para  ti  věch  a  výrazech 


249 


smyslem  komparativních:  Mám  já 
bratra  mladšího  od  sebe  (Bart.  III. 
310).  O  puol  tretja  roku  je  staršja 
ode  mňa  (Dob.)-  Kdež  ten  je  ode 
mne  mladší.  Su  od  vás  o  dva  roky 
starší  (ZI.).  Po  hub6  je  Janek  od 
tebe  inši  (Mal.  XXIV.  143). 

5  nemoc^  od  niá  co  jako  lék  po- 
máhá; často  attributivné :  Uriiél  po- 
máhat od  očí  (t.  bolavých).  Od  věku 
néni  féku  a  od  smrti  feíčara.  Od 
čeho  je  toř  (=  od  které  nemoci 
pomáhá  ta  zelina).  To  je  od  žatúdka 
(t.  nemocného),  od  zubů.  Píjá  sa  to 
od  zimice.  Řepík  je  od  kašfu,  hlíst- 
ník  od  žatúdka.  Prášek  od  kašfu, 
kapky  od  kofery  (Zl).  Střešně  sú 
od  zástavy  =  zácpy  (val.).  Syrná 
polívka  je  dobrá  od  žalúdka  (dok. 
103).  Dal  mi  vod  psiny  (t  lék)  (záp. 
Mor.).  Kopala  sem  to  vod  křeču 
(záp.  Mor.).  To  od  malýho  stonů  = 
od  porodu  (dok.  89).  —  Předložka 
pro  znamená  pravý  opak:  »pro  la- 
ksírku«  užívá,  kdo  ji  chce  dostati, 
aby  se  vyčistil. 

6.  věc,  od  níž  co  znečišiéní  bére; 
nejčastěji  při  slovesech  býti  a  míti\ 
často  attributivné:  Kabát  Je  od 
vápna.  Máš  boty  od  blata.  Kůň  je 
od  blata  (t.  zastříkaný).  Máte  kabát 
od  stěny.  Néni  (nádoba)  od  něčeho  ? 
=  je  čistá  ?  Maso  je  od  sečky  (bylo 
v  sečce,  kteráž  na  něm  zbyla).  Od 
čeho  zas  máš  ty  paprče?  =  ruce 
zašpiněné  (Zl.). 

7.  předmHy  od  néhoš  pomér  od- 
platy, mzdy  původ  bére:  Co  berete 
od  papučí?  (t.  od  ušití).  Od  křížka 
platil  sem  50  kr.,  od  pokrovu  50  kr. 
(o  pohřebě)  (Zl.).  Platil  od  voza  dvě 
zlatke  (od  správy,  okutí)  Mal.  XXIV. 
143.  Vázali  to  od  kopy  (t.  j.  dostali 
zaplaceno  od  kopy,  ne  na  den)    Zl. 

8.  nejmenší  cenu  nebo  mzdu,  za 
kterou  kdo  co  prodati  n.  udělati 
hodlá^  snížiti  jí  nemíně:  Od  pěti 
rýnských  toho  nedám.  Od  dvacíti 
rýnských  toho  nedostane.  Do  Na- 
pajedel od  zlatky  nepůjdu  (t.  j.  za 
méně  než  za  zlatku)  Zl.  Já  od  dvóch 
zlatek  do  Přerova  nepojedu.  Od 
šedesáti  zlatek  nechtěl    slóžeť   CMal. 


XXIV.  143).  Vod  šestáka  karet  ne- 
vykládejte =  laciněji  než  za  šesták 
(záp.  Mor.).  Baranicu  nekupil  od 
patnásti  rýnských  ==  laciněji  než  za 
15  zl.  (Slav.  CL.  XL  178). 

9.  vztah  čili  tu  věc^  s  sírany  které 
výrok  platnost  má:  Od  jídla  a  pití 
nebylo  nůze  =  co  se  jídla  a  pití 
týče  (ZL).  Maji  bidu  od  masa,  od 
sádla,  od  fSeckyho  (Mal.  XXIV.  143). 

odbavit  koho,  odbýti:  Odbavte 
mne,  nemám  kdy  čekat  (vyřiďce,  oč 
jsem  přišel). 

odběhnut  čeho:  Moseu  odběhnut 
na  stofe  užičky  a  na  roIú  puuha 
(Suš.  363).  Ženy  odběh  (val.). 

odbéračka  ].  ženská,  která  seci 
za  kosou  obilí  odbírá  a  na  pokládky 
klade,  2.  bolačka,  jež  »se  odbírá*, 
hnisá. 

odblrovaf  —  odbiruju  =  odbírati 
(laš.). 

odbit  :  Odbila  devátá  hodina 
(Suš.  55).  Matka  viděla,  že  sa  Hanča 
nedá  odbiť  od  Antoša  =  odvrátiti 
(Slav.  CL.  XI.  483).  Kůň  sa  mi 
odbil  =  ztratil  podkovu;  tím  se 
stává  kůň  >bosý«   (val.). 

Odblatí,  trať  (Dub). 

odbofený,  bolavý  od  ležení:  >Už 
má  vSecko  odbofené,*  říká  se  o  ne- 
mocném. 

Odbučkov,  -a.  trať  (Drnovice). 

odctonit:  Odcioň!  =  nezacláněj 
(Zl.). 

odĎesnúf  větev  v  místě,  kde  vy- 
růstá z  kmene ;  rozsčesnút  se  mohou 
dvě  stejně  silné  větve  (Slav.  ČL. 
XII.  468). 

oddaf,  odevzdati:  Kuchařce  sem 
to  oddala  v  kuchyni  (laš). 

oddávka  (oddovka),  odvod  k  vojsku 
(Lor.). 

oddéto:  Omlátili  nám  to  na  ma- 
šině na  oddělo  =  abychom  to  od- 
dělali, odpracovali,  pomohli  jim  při 
něčem,  neplatíce  od  mašiny    (Vah.). 

oddéfovat  koho  čím:  Odděloval 
ženu  drvama  (ZL).  Do  dcmu,  kde 
chlebem  oddělují,  nerada  jde  če- 
ládka do  služby  (Mor.  lid  13). 

oddrúiit  nevěstu  =  rozpentlit, 
sejmouti    s    hlavy    věnec    a    ostatní 


260 


ozdobu,  což  se  děje  po  svatební 
hostině  (Bart.  I.  26). 

odebrat  sa,  rozloučiti  se:  Už  sa 
odebírá  =  umírá  (Df.). 

odedvora  =  odedvorní  dvéře, 
pojímá  se  za  složené  subst.  neut. : 
Zavři  odedvora,  šet  k  odedvorám 
(srovn.  odulice).  Slov.  obr.  300. 

odejít  co  i  čeho:  Odešé)  ju  na 
půí  mífe  (Suš.  165).  Moj  tacičko 
preč  pojdze  a  mia  smutnú  odejdze 
íSuš.  443).  Noční  spaní  mne  odešlo 
=  nespávám  (Korr.  Pal.  200).  Odejít 
ho  nemám  komu  t.  j.  nemám  komu 
dáti  dítěte  v  opatrnost  odcházejíc 
z  domu  (záp.  Mor.). 

odekryt:  Leží  synek,  zabitý  je, 
rozmarýnem  přikrytý,  je ;  přišta 
k  němu  jeho  miJá,  rozmarýnek  ode- 
kryta  =  s  něho  sňala  (Suš.  151). 

odemčet,  odemknouti :  Všecky 
světnice  odemčel  (Kda  II.  220). 

odemřít  1  odumřít  s  gen.  i  akk.: 
Rodiče  mne  odemřeli  malého.  Matka 
odemřeta  dětí  (Zl.).  Odemreta  mac 
štyroch  dzecí  (Dob.).  Jistý  kupec 
odumřel  syna  (Kda  I.  74).  Ode- 
mrela  to  dzjéca  (Dob.).  Muž  jí  to- 
liké tisíce  odemřé}  =  zanechal,  zů- 
stavil (ZL).  Strom  odumřel  =  uschl. 

odenie,    ia,  oděv  (Dob.). 

odenék,  -ňka  1.  první  kláda  od 
pařezu,  je  nejsilnější  (Maš.)  2.  pařez: 
dřevo  od  odenka  (han.). 

oderkai  dýmka  z  Oder:  Fajku 
liiét  novů,  oderku  (Slav.  ČL.  XI. 
273). 

odérová  mouka  v.  mouka. 

odérYi  otruby  pšeničné,  v.  mouka. 

odespaf,  usnouti:  Nemohta  dtúho 
odespať  (Slav.  ČL.  X.  463).  Já  jsem 
neumřela,  já  jsem  jenom  odespala 
(Kda  II.  238).  Odespát  věčným 
spánkem  =  umřel  (val.). 

odét:  Oděj  něco  a  díl  ==  vezmi 
na  sebe  plachtu,  vlňák  a  p.  (Vah.). 
Dali  jí  kožíšek,  aby  se  do  něho 
oděla  (Kda  I.  257).  Na  Laších  kabát 
a  vesta  se  odívá,  gafaty  (kalhoty)  a 
boty  obúvajú^  košula  se  obléká.  List 
jaborový  posteleme,  malinovým  odě- 
jeme (se)  =  přikryjeme  jako  plachtou 
(Bart  II.  37).  Jak  chytím  ten  sochor, 


tak  ťa  ním  oděju  I  =  uhodím  (slov., 
val.). 

odetktý  pass.  =  odetknutý :  dveři 
(val.). 

odéváki  -a,  vlněný  šátek  na  odí- 
vání (val.). 

odevzdat  sa  na  něco:  Už  su  na 
všecko  odevzdaný  =  odhodlaný, 
gefasst  (val.). 

odezvač,  odzyvač  še  =  ozvati  se 
(Lor. ;  i  pol.). 

odfatkovat  prácu,  ledabylo  od- 
býti. 

Odháňka,  hráz  při  řece,  aby  voda 
nebila  v  břeh. 

odhodif  komu,  odseknouti:  >Šak 
já  ti  nachystám!*  odhodila  mu  (Slav. 
ČL.  X.  36).  »Ja  préj  daj  to  prasati,« 
odhodit  jí  Jura  (Slav.  ČL   X.  303). 

odhoditý:  haluz  =  od  stromu  na 
přič  rostoucí. 

odhoneki  -nka,  malý  záhonek 
(záp.  Mor.). 

odchtad,  odcMadek,  ochlazení 
vzduchu  s  jara,  když  před  tím  už 
bylo  teplo;  jarní  mrazík  (val.). 

odchlebnfk:  Utrhneme  chlebovýho 
těsta,  zválíme  jak  na  koláče,  nadě- 
jeme trnkama  a  upečeme  v  trúbě 
(dok.  110)  =  chlebovňák  (v.  t.). 

odchod:  Nemocny  je  na  od- 
chodě =  brzy  umře  (laš.). 

odchodif:  Moc  si  to  něodchodzí 
od  toho  =  nerůzní  se  (Dob.). 

odchodnýi  odlišný,  rfizný:  Néni 
to  moc  odchodné.  Jeden  je  jak 
skrček,  a  ti  ostatní  neisú  moc  od- 
chodnější  od  něho  (Šeb.  ČL.  XI. 
272). 

odchránif,  odkliditi:  Stoty  sa  od- 
chránily,  začato  sa  tančiť  (Vlk  80). 
Odchraň  to,  cérko,  až  (ať)  to  ma- 
měnka  neuhlédne  (Slav.  ČL.  X II 
274). 

Odchrastéi  -í,  pl.  f.,  trať  (Nedá 
konice). 

odchrípnúc,  odchraptěti,  nabýti 
zase  hlasu:  Zachriptavata  som,  ně- 
móžem  odchrípnúc  (Čerň.  22). 

odjračka,  dráni  peří  (han.). 

odívačka,  plachta,  v  níže  dítě 
nosí  (laš.)  =  chůvka  (v.  t.). 

odívat  se:   Když  se    hora    odívá 


251 


do  zelena,  tehdy  dobře  dítě  odsta- 
viti (ND.  11) 

odívka  =  odívačka  (Líšeň). 

Odjatéi  na  Odjatém  i  na  Odjatě, 
na  Odjaťách,  trať  (Vizovsko). 

odjechati  odjeti:  Kráf  na  vojnu 
odjechat  (Bart.  III.  560). 

odjet  čeho:  Mše  svaté  neodjedu 
(Suš.  795). 

odkapati  odejíti  (hrubě) :  No 
skoroli  odkapeš?  (ZI.). 

odkaf  (odtkať),  otevříti  dvéře  zá- 
vorou zastrčené;  odkatý  =:  otevřený; 
op.  zatkať  (taš.). 

odkázat  někoniu  n.  na  někoho 
=  vzkázati:  Odkažte  tam  méj  paní, 
nech  šije  čepel  nový  (Suš  110). 
Z  Hoščálkovej  jedna  odkázala  na 
mňa  =  vzkázala  mi,  že  by  mne 
chtěla  (val.).  Šak  sem  naň  odkázala, 
až  (ať)  sa  mi  na  oči  neukazuje  (val.). 

odklad:  Na  vodklady  to  není 
=  nesmí  se  tím  odkládati  (záp. 
Mor.). 

odklfnovat  něco,  klín  z  něčeho 
vyraziti. 

odkrudif  se,  odstěhovati  se  (laš.). 

odkochaf  se  koho,  přestati  mi- 
lovati: Panny  se  ho  odkochaly  (Suš. 
28,  laš.). 

odkopat  se:  Ditě  se  v  noci  od- 
kopalo a  zachladilo  se  =  skopalo 
se  sebe  pokrývku. 

odkor:  »Vem  tonaodkor!  Vem 
to  do  ščepu!«  Dřevař  štípe  peň  do 
ščepu,  když  nasadí  sekeru  na  pro- 
středek, aby  se  peň  rozštípil  na 
štípy;  >na  odkor«  nasadí  sekeru  od 
kraje  a  odsekne  odkor  (odkur)  = 
odkorek,  krajinu  (laš.). 

odkorák,  chléb  od  kůrky  odpadlý 

(Brň.). 

odkorek,  -rka,  první  deska  s  korou 
od  klády  odřezaná. 

odkorovaf,  štípati  na  odkor  (v. 
t.)  (laš). 

odkorový,  z  odkoru,  z  odkorku: 
To  je  šindel  odkorovy  (laš.). 

odkorý  chléb,  odkoralý  (han.). 

odkrisovafi  přisahati,  shbovati 
(val.). 

odkvindovat  se,  odejíti:  Jož  se 
jen  vodkvinduj !  (Maš.). 


odiáb,  orldbf  dovolená  vojenská, 
Urlaub. 

Odlamky,   pí.  m.,   trať  (Blansko). 

odtavif,  otlačiti:  Kuóň  sa  včifek 
néodláví  (Dob.)  =  odlábit. 

odrehnúfi  uleviti:  Jak  sa  napil 
zelin,  hněď  mu  odfehlo  (val.).  »Už 
je  jí  tam  dobře «,  pravila  stařenka, 
dyž  jí  pláčem  odfehlo  (Slav.  ČL. 
XII.  276). 

odfetět,  odpadnouti :  Pálka  z  hře- 
bíka  odletěla. 

odrevák  (u  fajkv),  Wassersack 
(val.) 

odfevený :  Nemám  chvíle  odleve- 
néj  =  oddechu  (val.). 

odrežet  něco,  odstonati  něco,  one- 
mocněti z  něčeho:  Mohli  by  ti  na- 
dubiť  (natlouci),  až  bys  to  odFežál 
(Slav.   ČL.  XI.  273). 

odfežet  se,  proležeti  se,  dlouhým 
ležením  rány  do  těla  dostati.  Aby 
se  nemocný  neodležel,  dávají  pod 
postel  každého  dne  mísu  s  čerstvou 
vodou  trochu  osolenou;  někde  při- 
dávají do  ní  nerozbité  vejce. 

odlíčif,  odpočítati:  Odličil  on  ti  ji 
sto  zlatých  na  stoTe  (Suš.  378,  laš.). 

odlipaf,  odlepiti,  ledabylo  odbýti, 
nepořádně  spláceti:  Byl  mi  páru 
rýnských  dlužen,  aTe  už  to  tak  tak 
odlipal.  Dy  mi  to  už  tež  hleď  odlipať 

(laš.). 

odlitovačka,  jupka  hebounká,  a 
tak  šitá,  že  odletuje  od  těla  (Btcha). 

odtožif :  Dež  to  te  koně  neutahnó, 
ať  scipnó,  já  neodložim  (t.  nákladu) 
(Mal.  XXIV.  273). 

odrudek,  -dka,  kdo  se  vzdaluje 
lidí,  misanthrop  (Kt.  slez.). 

odtúpit  =  odloupnout  (vých.  Mor.). 

Odtuží,  trať  (Hulín). 

odmachnouf  (-ó):  Odmachni  sil 
=  odpočiň  si.  Co  si  odmachuješř 
=:  odpočíváš.  Odmachlo  =  zima 
polevila  (han.). 

odmáchnúf  si  něco,  pustiti  ze  sta- 
rosti (val.). 

odméki  -u,  tání. 

odména,  potvora  (nadávka)  (laš.) 

odméreki  odměřený  podíl:  Dokáď 
nebylo  obecní  pastvisko  roztrhaný, 
táhli  súsedé  na  sv.  Jiří  palejty  (losy) 


262 


na  ty  odmérky  pastvistkový  (dok. 
151). 

Odméry,  pl.  m.,  trať  (dok.  188), 
vinohrad  (Čejkovice). 

odmiřači  odměřovati  (Lor). 

odmítat,  odbirati  snopy  formanovi 
ve  stodole  z  fůry  a  házeti  do  pří- 
stodolku.  Do  panské  stodoly  ko- 
mandují  se  délnici  na  odmitku  (vých. 
Mor.) 

odmtadek,  -dku:  Ke  kvasnicím 
přidá  se  trochu  postrouhaných  ze- 
máků, mouky  a  cukru,  až  se  to 
>zvihá«,  vleje  se  ten  kvásek  do  těsta. 
Odmlazují  se  tak  staré  kvasnice, 
které  by  samy  kysání  nezpůsobily 
(Zl.). 

odmočit  se :  Dyby  dotúď  ve  vodě 
stáíy  (zemáky),  odmočiíy  by  se  = 
nasákly  by  vodou  (Zl.). 

odmývat:  Tomu  pán  Bůh  hříchy 
odmývá  (Suš.  6V 

odnášaf:  Dyž  to  naša  núza  od- 
náSái  1=  s  sebou  nese  (val). 

odnavaf  ==  obnovovati  (laš.). 

odnésf,  odnosiť:  Pámbů  si  na  něm 
odnes  =  potrestal  ho  (val).  Sedn 
dětí  mám;  šak  ste  ich  odnosili  (na 
křest),  jste  jejich  krsný  otec  (Podl). 

odnoha,    odhoditá    haluz    (v.   t.) 

(laš.). 

ododéf  sa,  zvléci:  Ododěju  sa  = 
sdělám  šátek  s  hlavy  (Jicko).  Ododěj 
sal  =  zvleč  si  halenu  (Dob). 

odofen,  -u,  valeriana  (bot). 

odollk,  opatek:  Dyž  se  un  ně- 
Maái,  j  a  se  ho  něprošim,  takových 
synečku  v  odoliku  noáim  (laš.). 

odomáš,  -a  =  aldamáš  (v.  t.): 
Gazda  náš,  chystaj  nám  odomáš 
(Bart.  III.  516). 

odpadat,  odpadnut:  Matka  cítila, 
jak  jí  dcera  od  srdce  odpadá  (Žďár- 
sko).  Šohaj,  šohaj  laštovička,  odpa- 
dtVs  mi  od  srdečka  (Suš.  225).  Už 
ně  od  synečka  všecka  chuť  odpadía 
(Bart.  Ili.  313),  odpadlý  chéb  t.  od 
kůrky. 

odpálit:  OdpaT  od  krámu,  nic  ne- 
koupíš (když  se  kdo  někam  všetečně 
cpe)  (Podl). 

odpaTundovat,  rozmrhati:  Ten  už 
všecko  odpalundováJ  (slov.). 


odpařenina,  odpařená  kůže  mezi 
nožkama  u  dětí:  Odpařeninu  posy- 
pávají prachem  z  práchna  (Vybl. 
VI  XIX.  146). 

odpéct,  dokončiti  pečení:  Dyž  se 
odpeče,  díra  (u  peci)  se  zadělá  (Zl). 

odpék,  -u:  Nedala  mu  odpěku  = 
oddechu,  pokoje  (Vlk  54).  Bez  od- 
pěku na  mně  visí  =::  neustále  (val  ). 
Bez  odpěku  tam  letěl  =  bez  od- 
kladu, hned  <Vah.). 

odpérovaf,  odporovati  (val). 

odpéstovat:  Stařenka  nás  všecky 
odpěstovali  =  na  rukou  odchovala 
(Zl.) 

odpisovat,  písemně  přikazovati: 
A  princ  Karel  odkazuje,  do  Moravy 
odpisuje  (Suš.  173). 

odpočinout  si:  Tak  sobě  tade 
aspoíi  tem  nohám  odpočinu  (Zá- 
břežsko). 

odpokrúzat:  Jak  odpoklúzál  koně., 
šét  na  pofe  =  poklid   skončil   (Zl). 

odpoledníáek,  odpoledne:  Počkej 
s  tým  až  na  odpoledníšek  (od 
Bzence). 

odpověď,  zrušená  zápověď  Po 
žních  se  ustanovila  zápověď  na  rei- 
niska.  Nikdo  nesměl  svého  režniska 
podmítati,  dokud  nebyla  vyhlášena 
odpověď.  Když  na  těchto  režniskách 
tráva  povyrostla,  napásal  se  tam 
tažný  dobytek  v  čas  podzimního  setí 
v  noci  (Malenovsko). 

odpovésf  1.  odpověď,  zpráva: 
Prišot  s  odpovesťú  (Dob.).  2.  zopo* 
vídání:  To  može  příť  (přijíti)  na 
odpověsť  (val). 

odprááat  sa    =   odprošovati  se 
Ženich  a  nevěsta  >odprášajů  sa«   ro- 
dičům, když  jdou  na  zdavky  (vých. 
Mor.J. 

odprášif,  utéci:  Odprášíl  do  lesa 
(val). 

odpravif  1.  postel  =  rozestlati 
(val),  2.  dělníka  z  práce  =  propustiti 

odpravif  sa,  odebrati  se  odjinud 
domů ;  vypravit  sa,  z  domu  jinam 
(Slav.  ČL.  XI.  177). 

odpros,  odprošení:  V  některých 
kostelích  příští  neděli  po  pohřbu 
žádá  kněz  s  kazatelny  jménem  ze- 
mřelého   za    odpuštění,    jestliže    se 


253 


proti  komu  čím   provinil,  čemuž  se 
říká  odpros  (Vyhl.  VI.  XVIII.  553). 

odpuchnút:  Noha  opuchla,  aTe 
brzo  zas  odpuchta. 

odpustí  -a,  pouť  (laš.). 

odpustky,  pl.  m.  =  maty  odpust, 
malá  pouť  (Lor.). 

odpustineCi  -nca,  lejno  lidské 
(euf.  v.  násl.). 

odpusťte:  Nezbytno- li  mluviti 
o  něčem  nepěkném,  přidává  se  >od 
pusťte*.  Takovým  odpusťte  omlou- 
vají se  často  výrazy,  kterých  se  ne- 
třeba štítiti  ani  ve  slušné  společ- 
nosti: Dyť  já  ešče  pamatuju,  co  od- 
pusťte ti  skokané  krkávali  na  díloch. 
Až  povezu  odpusťte  úpravu  (euf. 
hnfij)  na  pole.  Měl  zhřebnú  odpusťte 
kobylu.  Kráva  se  mu  odpusťte  otelila 
(Mor.  lid  103). 

odpútit  se:  Ptáci  se  odpútíli  = 
staří  opustili  hnízdo,  jsouce  znepo- 
kojováni. Zima  se  odpútila  a  odešta 
(vých.  Mor.).  Dyž  sa  ptákom  na 
mladé  podívá,  odpútíja  sa  (Slav. 
ČL.  X.  36j.  Dívka  svobodná  má  si 
chleba  do  kola  ukrojiti,  aby  se  jí 
milý  neodpůtil  (Mor.  lid  132). 

odrabat,  odrati:  odrabaný  člověk, 
kabát,  dům,  schábig. 

odrábaf,  oddělávati  dluh  (laš.). 

odrachmeri  -a,  n,  odrachméfa^  -e, 
trhan  (val.). 

odrama,  -y,  m.,  trhan,  neotesanec, 
surovec  (val.). 

od  rána  =  dopoledne :  Děti  choďa 
edem  od  raná  do  školy  (laš.). 

odranec,  -nca  =  odrama  (v.  t.). 

odraz,  -a,  veliká,  chlupatá  hou- 
senka, » odraz  nohu<  (slov.,  val.) 
=  otíačisko  (laš.). 

odrazit  1.  vydání  od  příjmů 
=  odčítati  (slov.,  val.).  2.  Nemohl 
sem  od  něho  odrazit  =:  splésti  se 
ho  (han.).  3.  Odrazte  sa  na  deň  na 
dva  k  nám  =  odtrhněte  se  od 
práce  a  přijďte  (val).  4.  Býl  bych 
přišel  afe  tá  nepohoda  mne  od- 
rážaía  (ZI.). 

odrazu,  na  jedenkrát,  hned:  Od- 
razu to  přestalo  (Dob.). 

odrážka :  Ani  tak  nemele  ve  mlýně 
odrážka,  jako  mé  srdenko  banuje  šo- 


hajka =  klín,  kterým  přiraženým 
n.  odraženým  mlýnský  kámen  se 
spustí  n.  nadzdvihne  a  tím  pomaleji 
nebo  rychleji  mele  (Suš.  795). 

odredygaf,  odstěhovati:  Odredy- 
gali  sa  do  Uher  (val.). 

odrevenéc,  zdřevěněti,  ztrnouti 
lekem  a  p.  (Dob.). 

od  rezek,  -zka,  hrubián,  >odřezek 
od  pantoka«. 

odřeznúf,  odřezovat,  hrubě  odpo- 
věděti: odřezoval  =  sprostě  odpo- 
vídal, na  př.  mladší  staršímu  (Vah.). 

odrha,  -y,  m.,  otrhanec  (val.). 

odrheF,  -a  =  odrha  (Opav.). 

odrhoun  (vudrhón),  kdo  jiné  odírá, 
šidí  (Tišnovsko). 

odřibok,  -a,  otrhanec  (Opav.). 

odřihtava,  -y,  m.,  surovec  (han.). 

odříkačka :  Má  dobro  vodříkačko 
=  vyřídilku  (Maš.). 

odroblnka  1.  drobet  pečiva,  2.  ma- 
ličká ovce  (val.). 

odrobinková  zelenina,  máta  pe- 
prná  (Peck.). 

odrobnét,  drobným  se  státi:  Ja- 
telinko  drobná,  co's  tak  odrobněla? 
(Suš.  288). 

odrodák,  z  jiného   rodu    (Jicko). 

odrtlý  (vudrtíé),  smělý  (Tišnovsko). 

odrúbat,  -čám,  odručovatí,  odka- 
zovati: dědictví  (slov.,  val.). 

odrůnek,  -nka,   bok  runy   (v.  t.). 

od  rvi,  -vá,  n.  (pol.  odrzwi),  dřevo 
na  zdi  ve  dveřích,  jemuž  jinde  ří- 
kají » futro*   (od  Strážnice). 

odrúžity  ověnčiti:  děvče,  kříž  a  p. 

Odrybníky,  pl.  m.,  trať  (Skoro- 
nice). 

odsečky,  pl.  m.,  žabí  nožky  od- 
seknuté (val.). 

odsíkat:  Odsíkajú  nás  =  sekou 
rychleji  nás,  jsou  před  námi. 

Odstunek,  -nka,  příjmení  (Přerov). 

odsotif,  odstrčiti:  Jeden  nás  od- 
sotí,  druhý  nás  odkopne  (Bart.  II. 
346).  Srovn.  sotiť. 

odstavce,  -ete,  tele  od  krávy 
odstavené  (vých.  Mor.). 

odsténka,  prkno  od  stěny  (na 
stěně)  položené  proti  vlhku  a  p.  (Kt. 
Dod.  I.). 


254 


odstrájat,  -jám  =  odstrojovati 
(vých.  Mor.). 

odstrášati  -šám  =  odstrašovati 
(vých.  Mor). 

odstúpit  čeho:  Odstup,  Lazare, 
stolu.  Lazar  stotu  odstúpil  (Suš.  20). 

odstrčif  1.  dvéři  =  odstrčiti 
záporu,  2.  na  nekerú  stranu  odstrčiť 
děcka  =:  zaopatřiť  z  domu,  vdáti 
a  p.  (Vah.). 

odsúzenec,  -nca  —  odsúzenica^ 
-e  (odsúdzčnec  ==  odsúdzčnica),  jistý 
dávno  souzený  ženich  (nevěsta)  val., 
horň. 

odš6eřópená  deska,  odloupnutá, 
odstálá  od  spodiny  (han.). 

odškloudnout,  odbýti:  Chtěli  tak 
Frantíka  od  se  odškloudnout  (Žď. 
obr.  118). 

odškloudnout  se,  státi  se  ne- 
věrným, >odpútit  se«  (v.  tj:  Ví,  že 
se  mu  holka  neodškloudne(Žďársko). 

odálapky,  pl.  m. :  Te's  donesl  do 
seknice  vodšlapků  =  bláto,  které 
odpadá  od  obuvi  (Maš.). 

odtahovat,  odkládati:  Pofáď  od- 
tahuje a  neptati  (val.) 

odtích,  -u  (záp..  Mor),  odticha,  -y 
(laS.),  odpěk  (v.  t.),  odpočinek,  pokoj : 
Lidi  mu  nedají  odtichu.  Odtichy 
nemam. 

odtrnút:  Až  boTesť  (zubů  a  p.) 
trochu  odtrne  =  ustane  (Zl). 

Odtušif  si  —  odtúšat  si,  ulehčiti 
si,  mírniti  svůj  smutek:  Už  som 
něni  smutná,  už  si  odtúšám  (Dob). 
Srovn.  stč. :  Což  tu  učiniti?  Bohu 
poručiti,  sobě  ottušiti. 

odty  =  odtud :  Odebrali  se  z  tam 
odty  (Kda  II.  95). 

odulanec,  -nca,  lenoch  vždy  umou- 
něný,  člověk  budiž  k  ničemu :  To  je 
takovej    zhnilej    odulanec   (dok.  94). 

odulice  pojímá  se  za  složeninu 
pl.  f.  =  oduliční  dvéře:  Odulice 
bývají  v  neděli  oddělaný.  Zavři  odu- 
lice. U  odulic,  k  odulicám,  v  odu- 
licách,  před  odulicema  (Slov.  obr.  I. 
300)  srovn.  ode  dvora. 

odumřít  =  odemřít  (v.  t). 

odúřif  sa:  Stěna  sa  odúřila 
=  odbortila  se,  odchlípla  (val.). 


oduánét,  dušným,  dychavičným 
se  státi:  Kůň  odušňél  (Zl.). 

odut  se,  č.  nadmouti  se:  Kráva 
se  odula. 

odvadít,  vybaviti:  Zajíc  byl  ve 
smyčce  chytěný,  žena  ho  odvadita 
(Podl.). 

odvaha:  Dal  se  na  odvahu  = 
odváži}  se,  osmělil  se  (Kda  II.  210). 

Odvalif :  Odvalit  mu  htavu  =  od- 
sekl (laš.). 

odvařit  koho,  odbýti:  Už  su  od- 
vařený.  Odvařenl  ženiši  sa  dúřili 
(Vlk  21). 

odvaryt:  Odvaryla  od  ní  =  od- 
stoupila, uhnula  (val.). 

odvazknút:  Hřiby  (suché)  od- 
vazkty  =  zvazkly,  zvlhly  (Zl.). 

odvážit:  Kamení  odvážím  =  od- 
válím (Suš.  161). 

odvažitý,  odvážlivý,  smělý  (Jicko). 

od  večera  —  odveieri  —  odvečíř^ 
odpoledne:  Přijdu  k  vám  odvečera. 
Pámbů  daj  dobré  odvečeří.  Tu  šatku 
mam  na  odvečiř  (na  odpolednějšek 
v  neděli).  V  půl  odvečiř  se  krávy 
vyhaftaju  (=  o  svačinách).  Od  večera 
puójdzeme    vjazac   (val.,  laš.,   horň.). 

odvézf  sa  na  někom,  postihnouti 
si,  pomstiti  se:  Chťél  sa  na  mně 
odézť  (Slav.  ČL.  X.  302). 

odvisnúf:  FFačice  (pleskněte)  ho, 
až  mu  ruka  odvisne  =  bez  vlády 
viseti  zůstane  (Dob.). 

odvrhnut:  Otec  sa  chťél  syna 
odvrhnut  =  zříci  se.  Odvrhovál  (n. 
zvrhovál)  sa  toho  =  zříkal  se  toho 
(Zl.). 

odvydávaf:  Vydať  sa  je  vydat 
afe  odvydávať  =:  zrušiti  zdavky 
(Suš.  426 1. 

odvyknut  čeho:  Jak  odvykne 
děvča  šohajíčka  ?  (Suš.  304).  Nemože 
šohajek  svéj  miléj  odvyknut  (Bart. 
III    204). 

odýmat  (odjímat):  Bhto  se  odýmá 
(od  země),  skývy  hustého  a  lepkého 
bláta  chytají  se  obuvi  (Zl.). 

odzemek,  -mka  1.  čásť  pně  od 
země,  2.  zdravý,  jadrný  chlapík. 

odzíbnút,  omrznouti:  Liška  na 
nohy  odzíbta  (Bart.  III.  760).  Uši 
mu  odzíbty  (val.). 


256 


odzvyčajif   si   co,    odvyknouti   si 

(laS.). 

odigan,  -a,  veliká,  silná  hůl 
(Frenštát). 

odžfnat:  Odžínajú  nás  =  jsou 
před  námi,  žnou  rychleji  nás. 

odžfraf  sa  na  někoho,  odmlou- 
vati,  osopovati  se  (Jicko). 

offaneCi  -nca,  facka  (han.)- 

oflinkovaf,  pohlavkovati,  poličko- 
váti  (val.). 

Ogar,  -a  (na  Valaších,  Hranicku, 
Jicku,  Záhoří  Lipenském  a  ve  Fren- 
štáte), ogara,  -y,  m.,  pl.  ogaré  (na 
Zlinsku,  Vizovsku  a  Val.  Klobucku) 
znamená  chlapce,  hocha  vůbec:  Čí 
je  to  ogar?  Ogaré,  poďlme  tam  I  Kde 
zas  běhá  ten  náš  ogara?  —  Jinde 
je  to  slovo  buď  zcela  neznámo,  nebo 
jest  nadávkou  jako  na  př.  v  Příbore 
(z  rum.,  srovn.  franc.  gars,  hoch). 

ogarča,  -ate  a  ogarček,  -a  pouze 
v  jedn.  čísle,  pl.  ogarci  (od  ogarec) 
=  klouček:  Ogarča  našli  po  křiku 
(Vlk  4). 

ogarec,  -rca,  odrostek. 

ogarek,  -rka,  pacholík. 

ogeba,  -y,  m.  =  násl. 

ogébeneo,  -nca,  děcko,  jež  se 
ogebuje,  brečí, 

ogóbený,  otevřený:  dvéře,  rukávy, 
syn.  oščéřený;  o^ebcný  je,  kdo  má 
hubu  otevřenu  na  pláč,  oščerený,  kdo 
má  hubu  otevřenu  na  smích  (slov., 
val.). 

ogóbit  sa  —  ogebovat sa:  1.  bre- 
četi: Co  to  děcko  sa  pořáď  oge- 
buje? 2.  na  někoho,  osopovati  se 
(slov.,  val.):  Aj  na  starú  Bazatku  sa 
ogebovat  (Vlk  86). 

Ogegto,  -a,  n.,  hlupák,  nemotora 
(laS.). 

ogFmávat,  urážeti,  otloukati :  strom 
z  ošpeňků  (v.  gímat,  ošpeněk)  Zl. 

Ogňábit,  ohništi,  otlačiti:  Kráva 
chróme,  ogňábita  si  ratičky  (val, 
horň.),  v.  gňábit. 

ogrmer,  -a,  suchá  haluz  na  stromě 
(val.),  v.  grmel. 

ogrňaf  se,  otáleti  (Kt.  Dod.  I.,laš.). 

ogrňovaf  1,  vůz:  když  se  veze 
dlouhé  dřevo,  nadnášeti  vůz,  aby  se 
otočil  (Dřevohostice).   2.   Musí   túm 


hubúm  jednostejně  ogrňovaťř  = 
mleti,  bručeti  (Vah.). 

ogrymny  =  ohromný  (Lor). 

Ogun,  ohon:  Přiletěl  havran,  roz- 
točit ogun  (Suš.  756.  od  Příbora). 

ogún,  člověk  velký,  nemotorný 
(Vah  ). 

ogýňaf  sa,  okouněti :  Chasníci  sa 
ogýňali  (Slav.  ČL.  XI.  274).  Nic  sa 
neogýftajl  (Vlk  19). 

oháň,  -ňa,  ohaAka,  ocas  kravský 
(Kt.  Dod.  I.). 

oháňat:  Zefeným  prútečkem  mu- 
chy  mu  oháňá  (Suš.  122). 

oháňat  sa,  -ňám:  1.  KůA  sa 
ocasem  oháňá  z  much,  2.  přičiňovati 
se:  To  je  se,  pane,  co  oháňat  (Zl.) 
Vidí,  že  sa  tak  všelijak  oháňajú 
=  sich  fretten  (Slav.  ČL.  XIII.  111) 

oháňka  1.  chvojka,  kterou  kravám 
mouchy     ohánějí      (Kt.     Dod.     I.), 

2.  (ohanka)  vícha  od  škody  (horň.). 
oharek,  -rka,  okurka:    Oharek  a 

dyňa  sú  velká  rodina  (Suš.  705).  — 
Na  Třebičsku  a  dále  na  západ 
voharek  znamená  jako  v  češtině 
ohořelé  dřevo  (mor.  htaveň)  a  mor. 
oharku  tam  po  česku  říkají  vokurka 
ohava  1  ostuda:  Udělal  mu  to 
na  ohavu  (záp.  Mor.).  2.  ohavný, 
škaredý  člověk:  Král  z  okna  tu 
ohavu   Spatnou   viděl   (Kda  I.  189). 

3.  euf.  čert  =  mrzák  (v.  t).  4.  šprý- 
mař  (záp.  Mor.).  5.  padoucí  nemoc, 
psotník  (horň.). 

ohavec,  -vca  =  ohava  2. 

vohavit,  dělati  šprýmy,  hlouposti 
(záp.  Mor). 

oheňpara  n.  ohnipara^  osypanina 
ve  tváři  a  na  hlavě  u  dítek. 

Ohéral,  příjmení  v.  násl. 

vohóraíý,  při  práci  šukavý  (záp. 
Mor.)  v.  ohýralý. 

ohrady,  pl.  m.,  ohledání  hospo- 
dářství rodičů  nevěstiných  horň. 
(v.  obhlédat  ohnišče). 

ohlásit  sa,  ozvati  se   (slov.,  val.). 

ohtášaf,  -šám  ==  ohlašovati  (laš.). 

ohlav,  -u  1.  =  ohtávka  v.  stroj 
na  koně  III.  2.  =  oh^avek  na  čepě 
v.  stodola. 

ohFedat  krávě  vody  =  podati  jí 
vody  na  zkoušku,   pila-Ii  by  (Zl.). 


256 


ohrédat  sa:  Žádným  hosťom  nelza 
na  dobře  uhovět,  a  hosť  také  aby 
sa  ob  Teda)  =  >byl  pln  ohledů* 
(Slav.  ČL.  XI.  276).  Trochu  sa  ho 
přeca  ohlédái  =  ostýchal  (Vlk  85). 
Nic  sa  neohfédaj!  =  neboj  se 
(slov.,  val.). 

ohfedávat  slepici,  má-li  vejce  (na 
záp.  Mor.  vogldávat,  voldávat,  vol- 
dat) :  Čí  je  to  ceruška  ř  chce  se 
vdávat,  neumí  tutěnkám  ohfedávat 
(Suš.  677). 

ohredovaf  =  ohledávat  (laš.). 

ohredeki  -dku,  průba  (val.)- 

ohrednosf  mět  na  koho,  Ríick- 
sicht  nehmen  (Zl.). 

ohrednúf,  ufknouti,  uhranouti  : 
Kdosi  ho  ohFédnuí  (Vah.)  =  ob- 
hrédnút  (v.  t.). 

ohlfdanec,  -nca:  Na  večeru  zehřeje 
se,  co  zbylo  od  oběda,  ná  negde  jak 
ráno  tak  večer  »ohlídance«,  darmo  se 
ohlídají,  dyž  néni  v  chajdě  ani  odro- 
binky  (dok.  101). 

ohtodek,  -dka,  ohlodaný  zbytek, 
ohryzek :  Ostaly  z  toho  enom  takové 
ohtodky  (slov.). 

ohlivý,  ohebný  (od  Bzence). 

ohtubňa,  -e,  srub  nad  studní  (Zl.). 

ohtúpnúf :  Zdáto  sa  ně,  že  ohMpnu 
zzz  že  se  zblázním  (val.). 

ohtuálf  hudební  nástroj  dechový, 
iiberblasen;  ohluSená  píšťala,  která 
se  přílišným  foukáním  pokazila,  ne- 
píská (laš.). 

ohmatní  kůň,  před  vozem  připřa- 
zený  (val.). 

ohnáf,  -a  1.  roční  výhonek  na 
stromě :  Kazovát  mu,  aby  přines  ně- 
jaké leskové  ohnále  (Slav.  ČL.  XII. 
274).  2.  výrostek  (=  ohnaš) :  Už  býl 
z  něho  hodný  ohnál  (Vlk  15). 

ohnaš,  -a,  na  Zlinsku  znamená, 
jako  chasník,  hocha  14 — 201etého, 
jen  že  ve  smyslu  hrubším ;  na  Val. 
Klobucku  takovému  říkají  kamas, 
jinde  na  Valaších  lokmes. 

ohnica,  -ce,  hořčice  polní. 

ohníček,  adonis  vernalis  (bot). 

ohníĎkový:  Nebyla  žáraohníčková, 
než  to  by  ta  žára  šohajkova  =  od 
ohníčka  (Suš.  415). 

ohnipara  =  oheňpara  (v.  t.). 


ohnisko  1.  místo  na  poli,  kde  se 
kladl  oheň,  2.  v.  seno. 

ohnišč,  -a,  m.  =  ohniště  (od 
Bzence)   srovn.  Hradišč  =  Hradiště. 

ohnivá  pita  =  parní  (val.). 

ohnivo  —  ohnivko,  kroužek  (článek) 
řetězový. 

ohnútek :  prútek  ohnútek= ohnutý 
(ND.  276)  také  příjmení. 

Ohnútka,  síť  o  půl  oblouku  na  vy- 
bírání ryb  při  lovu  (Podl.). 

óhodom:  Když  nastane  s  pastvy 
domů  hnáti,  kravaři  křiknou  na  do- 
bytek: »óhodom!«  a  dobytek  se 
ubírá  do  dědiny  (záp.  Mor.). 

ohókačka  =  helekačka  (v.  t). 

ohrabat  luku,  s  jara  z  nánosu  a 
jiné  nečistoty:  Kdo  chce,  najde  kýj 
ai  na  ohrabané  lúce  =  i  nepatrná 
příčina  na  pomstu   a  p.  stačí    (ZL). 

ohrabečnica,  -ce,  řičíce  na  osívání 
ohrabků  (v.  stodola). 

ohrabky,  pl.  m.,  rozdrtěné  při 
mlácení  klásky  a  p.,  z  vymláceného 
obilí  ohrabané  (v.  stodola) :  Je  to  na 
ohrabky  =  rozbito  na  kusy. 

ohrada :  Měsíček  je  v  ohradě,  bude 
pršet. 

ohrad  —  ohrádeček  (pol.  ogród), 
zahrádka :  Pošta  na  kvítečky  do  ohra- 
dečka  svojiho  (Suš.  196,  laš.). 

ohradina,  pole  ohrazené:  Milá 
pféje  v  ohradině  (Bart.  III.  106). 

ohřát  někoho:  Děvčátka  mo  po- 
vidale,  že  by  ho  ohrále,  euf.  >  viděly « 
(Suš   685). 

ohřásnútsa  čeho  i  čemu,  uleknouti 
se  (Zl.). 

Ohrazdy,  pl.  f.  =  ohrady,  jméno 
tratí. 

ohřebto  1.  =  hřeblo.  2.  Na  posteli 
v  nohách  i  hlavách  strmí  vysoká 
deska,  ohřebto  zvaná  (LN.  II.  12). 
3.  staré  ohřeUo,  o  staré  ženské, 
která  si  počíná  jako  mladice  (Vlk  71). 

Ohřebto,  vrch  na  Vsacku,  jméno 
tratí  v  různých  krajinách. 

ohřebétko  v.  papuč. 

ohřfšif  se :  Neřád  bych  sa  ohříší} 
=  své  svědomí  hříchem  obtížil  (val.). 

ohřít  se:  Ani  se  u  nás  neohřeje 
=  ani  chvilky  u  nás  nepobude.  Ani 
se  doma  neohřít  =  málo  doma  pobyl. 


257 


ohřívý:  Síúnko  néni  ohřívé  =  opa- 
říte, parné  (ZI.). 

ohřňat  zemáky,  přihrnovati  k  nim 
hlínu  s  obou  stran,  tak  že  jsou  pak 
zemáky  v  dlouhých  řádkách.  Jinde 
tomu  říkají  kopčit,  ale  tu  se  ohrne 
hlína  ke  každému  keříku  bramboro- 
vému ve  zvláštní  kopeček. 

ohrozit  se  čemu  =  zhroziti  se 
čeho:  My  sme  se  temu  všeci  ohro- 
zili (Vyhl.  I.  133). 

ohrozné  =  hrozně,  náramně:  Je 
ohrozně  staré  (Vyhl.  II.  37). 

ohrutný,  ohromný*  nehezký  (slez.). 

ohúkat  koho,  vl.  okřičeri,  pak  též 
vycválati,  vycepovati;  ohúkaný  = 
nebázlivý,  otrlý. 

ohuma,  -y,  m.,  lakomec:  Ten 
ohuma  všecko  by  zežral  (laš.). 

ohumnýi  lakotný  (laš.). 

ohýralýi  nedbalý,  kdo  se  k  ničemu 
nemá  (val.)  v.  ohéralý. 

ohýšeky  ohníček  (val.). 

ohy,  óhyžl  povzdech  unaveného, 
výraz  úžasu:  Óhyž,  to  je  těrcha! 
Ohyž,  to  sem  sa  fekl  Óhyž  to  sú 
vehké  zemáky  I  (Vlk  35). 

ocharebai  -y,  m ,  lichotník,  pří- 
tulný k  jiným  (zvláště  o  dítěti). 

ocharebný.  lichotný, přítulný:  dítě, 
kočka,  kuře  a  p.;  také  ve  smyslu 
nedobrém  i==  ošemetný. 

vochalebovat  se,  dělati  se  hod- 
ným, lichotit  se  (Novoměstsko). 

ochalbat,  zkrotiti,  udobřiti. 

ochechtat,  -chfu  koho,  ledajak 
ostříhati,  nadělati  schodků  =  olefat 
(v.  t). 

ochemtati  beschniifTeln :  Kráva 
trávu  enom  ochemtata  (Kt.  Dod.  I. 
slov.). 

ochknút,  vzdychnouti  >och«: 
>Och,  šak  by  sa  už  raci  viděla 
v  hrobě  I «  ochkla  Křúpatká  (Slav. 
ČL.  XI.  483). 

ochra,  -e,  =  vochle  v.  ochlovat. 

ochtadnúf:  Jak  sem  začla  byč 
tum  svojum  hospodyňum,  to  sem 
od  zlodějů  něochladla  =  co  chvíle 
mne  okradli  (laš.). 

ochTamai  -y,  m.,  ožralec  (val.). 

ochTámaf  sa,  -mu,  opiti  se  (val.) 
v.  chlámat. 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


ochlář,  -a,  přístroj  na  čištění  lnu 
a  konopí  z  drobného  pazdeří.  Každou 
zemičku  ženské  spřetáhaly  na  hřebí- 
kovém ochláři  napřed  řidším,  potom 
hustším,  i  bylo  při  takovém  ochláři 
sedadlo  (>ochlorík«)  pro  pracovnici 
(arch.  I.  168). 

ochremesta,  -y,  m.,  pochlebník 
(Vah.). 

ochremestnýi   pochlebný  (Vah.). 

ochrovat :  Zpotíraný  Fen  se  ochfuje 
na  ochli  (v.  ochTář). 

ochiovnfk  (han.)  v.  ochlář. 

ochtuda,  -y,  m.,  kdo  ochluzuje, 
šidí,  klame  (val.). 

ochtudif,  ošiditi,  oklamati  (val.). 

ochrupét:  Všecky  jabka  ochfu- 
pěly  =  opadala  než  dozrála  (v. 
chfupět). 

ochtupíf :  Ochlup  si  fůsu  =  shoď, 
ohol  (val.). 

ochruáčif,  spadnouti  s  masa,  zhu- 
beněti: Naše  krávy  tak  ochfuščily, 
co  ím  dáváme   ty   ohrabky    (Jicko). 

ochmáraf  se,  okouněti  se,  váhavě 
dělati,  s  nechutí  pouštěti  se  do  práce : 
Ten  se  s  tém  naochmárá  (Btcha, 
val.). 

ochmefa,  -e,  m.,  ochmelený,  opilec. 

Ochmefov,  vrch  na  Vsacku. 

ochmuTovaf  sa,  ostýchati  se  (val.). 

ochňura,  -y,  m.,  ospalec. 

ochod,  pochva  u  krávy,  u  kobyly 
(han.)  =  obchod. 

vochométat  se,  obcházeti,  otáčeti 
se  kole  čeho  (Jevíčko). 

ochořef  o  dobytku;  onemocnit 
o  člověku  (val.). 

ochoza,  -e,  f.,  1.  odměřený  kus 
lesa  na  prodej  (na  vysekání)  Kyjov- 
sko  =  oprátka  (v.  t).  2.  Morkůvky 
u  Hodonína  mají  tři  ochoze  anebo 
lesy  obecní  (arch.  I.  100). 

ochrana,  očista:  To  děcko  nemá 
žádnéj  ochrany  =  je  nečisté  (val). 

ochraňbarborka,  žena  příliš  še- 
trná, úzkostlivá,  skrblá  (val.). 

ochránif  1.  skliditi:  Moc  zemáků 
ostalo  neochráněných.  2.  očistiti: Dosť 
sem  ťa  z  hydu  naochraňovala,  o  to 
mám  za  to  (val.,  laš.). 

ochrňár,  -a,  pl.  ochrňáfe  =  cho- 
chrňák,  veliký  vdolek,  pečený  y  peci, 

17 


258 


pomazaný     povidlím     n.     tvarohem 

(Vek.). 

ochromnout :  Vochrom  na  oko  = 
oslepl  (Zábřežsko). 

ochudek,  -dka,  čepice  kulatá 
s  okrajem  beránčf m,  na  jejimž  dýnku 
přišit  byl  knoflík  (fig.  108). 

ochúňat  sa,  okouněti  se,  upejpati 
se :  Lenoch  sa  ochúňá  =  nemá  se 
k  dílu.  Nesmíš  sa  ochúňat  1  (slov., 
val.). 

ochvat,  nemoc  podobná  čemeru. 
Ochvat  dostane  človčk  i  dobytče, 
když  s  chutí  a  hltavé  něčeho  pojí 
nebo  se  napije.  Na  Horňácích  ochvat 
říkají  rýmě. 

ochvatif  se  na  něčem  n.  něčeho 
=  chvatně  něčeho  požiti  a  z  toho 
pak  vyraženinu  dostati  (Vyhl.).  Do- 
bytče se  ochvátí,  když  s  velikou  dy- 
chtivostí  do  nápoje  se  dá  a  hltavě 
pije.  Koni  z  toho  ochromnou  zadní 
nohy,  kráva  a  vepř  se  osypou  strupy 

(Zl). 

ochvatná  zelina,  scrophularia  no- 

dosa  je  od  ochvatu. 

ochýňaf  sa  =  oháňat    sa    (v.  t). 

oj,  mezislovce  vkládává  se  v  píseň 
bez  zvláštního  významu:  Ohfédá  se 
na  hory  oji  čili  slunko  vyjde;  slu- 
nečko už  vychodí,  oji  afe  mně  už 
zašlo  (Suš.  330). 

ó  ja !  ty  ně  cosi  uděláš  I  =  nebojím 
se  tebe  (Slov.  obr.  71). 

ojánif  stavení,  ozdobiti  lipovým 
haluzím  a  věnci  z  polního  kvítí  na 
letnice  (val.).  Srovn.  jánka. 

oje,  -a,  n.  =  voje  u  vozu. 

o  Její  =  ovél  O  jéj,  to  mne  bolí! 

okabátít,  o  kabát  připraviti,  ošiditi. 
Vy  byste  tú  maminku  okabátili,  dyby 
se  vám  dali  (dok.  78).  Ledakoho 
okabatoval  (laš.). 

okadlo  =  oko  (hrubě):  Jen  mě 
téma  vokadlama  neprobodni!  (záp. 
Mor.). 

okaja,  -je,  ovce,  která  má  černé 
kolečko  kol  očí  (val.). 

okajistý  1.  okajistá  ovca  =  okaja, 
2.  škarohlíd  (val.). 

okáT,  -a,  1.  veliké  oko:  Ten  má 
okáfel  2.  okatý,  okáč. 

okafa,  -e  =  okál  2.  (laš.). 


okafec,  -Ica,  zákalec,  brousek 
v  chlebě  (Kt.  Dod.  laš.). 

okafeki  -fka,  malá,  kalná  voda 
jarní  vystouplá  z  řeky  (val.). 

okaličif,  zmrzačiti,  pochramozdit 
(val.;  pol.  okaleczyč). 

okalit  řezanku,  spařiti  (záp.  Mor.). 

okalítý  chléb,  zákalcovitý  (val.) 

okanica,  -e,  přezdívka  ženské 
s  velkýma  očima  (od  Bzence). 

okapaný  1.  otrhaný,  se£lý  odčvem 
(vaL),  2.  ospalý  (borň.). 

okapaf  —  okapovat:  Ta  chalupa 
pomalu  okapuje  =  pustne  (laš.). 

okapeki  -pka,  co  okape  se  svíčky 
jmen.  voskové. 

okatif,  oči  vyvalovati:  Co  okatíš 
na  mne?  (val.). 

okatý:  Bylo  by  to  hrozně  okaté 
=  křiklavé,  nápadné. 

okénce,  -a,  n.  okénco,  okénko 
(val.). 

oképif  sa  =  ogébiť  sa  (v.  t),  oso- 
piti  se:  Z  prvšku  Hanča  sa  na  ňu 
kolikráť  oképila  (Slav.  ČL.  XI.  322). 

oktadina,  okladinka:  okladinky  na 
noži  jsou  kostěné  n.  dřevěné  po- 
lovičky, jimižto  skřenek  jest  obložen 
(laš.). 

oktajka,  ryba  alburnus  lucidus. 

oklam,  -u,  oklamání:  To  byl  zas 
oklam  (Vyhl.  II.  71). 

okíapéf :  Listi  okfapí  na  uříznuté 
větvi.  Natáhlá  ruka  oklapěla  = 
ochabla  (Vlk  107).  Roba,  co  ne- 
chává ruky  okfapené,  je  každá  zhnilá 
=  od  zápěstí  ovislé,  majíc  je  zá- 
roveň v  loktech  nadzdviženy  (Slav. 
ČL.  X.  301),  v.  Wapět. 

oktasek  v.  turkyň. 

okFatý  =  proklatý:  Okfatě  sem 
se  nezlobil!  =  šlaka  ne! 

okfeplna,  otep  slámy:  A  tam 
Kaču  prodali  za  oklepinu  slámy 
(Suš.  177). 

ok  tepovat,  oklepá  váti  obilí  (v.  sto- 
dola). 

oklepůvka,  březová  h&l  na  okle- 
pování  (klasnování)  obilí  (v.  sto- 
dola). 

okresek,  -ška,  oklestek,  Prúgel- 
holz. 

voklinda,  -y,  m.,  opilec  (záp.  Mor.). 


259 


oklfpka  =  oklepina    (v.   t.)   han. 
oklíšček  =  oklešek   (v.  t.)    han. 

oklízka  (vuklízka,  voklózka),  ná- 
ledí (záp.  Mor.). 

okrnéCi  -ňca,  proklatec  (Dob.). 

oklók,  otlouk,  něco  otlučeného: 
Na  kamínek  klókle,  až  si  ostrý  ka- 
minke  oklópale  a  méle  oklóke  a  ne- 
muhle  zakřesat  (Vyhl.  II.  30). 

okruk,  -a,  oklika  cesty,  říční  zá- 
točina. 

okmíníf,  ošiditi :  Přemysla,  jak  by 
moh  někoho  okmíniť  (Slav.  ČL.  XII. 
131). 

oknéiit  SBi  knčzem  se  státi:  Syn 
se  mně  okněžil  (záp.  Mor.). 

oko  1.  Ma  krasne  oko  =  dobrý 
vkus  (laš.).  Něco  má  oko  =  jest 
pěkné.  Udětál  si  darem  oko  =  získal 
si  někoho.  Má  u  něho  špatné  oko 
=  není  u  něho  v  lásce  (val).  2.  oko 
v  kartách  =  point:  O  jedno  oko 
Hanák  kobylu  prohrát.  3.  oko  na 
voze  =  žabka  (v.  t.). 

okoohaf,  očistiti:  Kača  byta  taková 
neokopa  neokochaná  (Vlk  22). 

okotaFi  -a  1.  skleněná  perlička  na 
kazajce,  2.  korálky   na  krk  (Opav.). 

okolica,  -ce,  v.  seno. 

okoličitOi  v  celém  okolí:  Oko- 
ličito  jí  nebylo  roven  (Vlk  20). 

okoličné  1.  Shořel  obecni  dům 
a  okoličně  19  domů  =  okolo  něho 
(Mat.  mor.  XXVII.  21).  2.  =  oko- 
ličito:  Okoličně  néni  tak  pěkného 
žita  (Zl.). 

vokolisko  v.  seno. 

okonaf :  Dvá  toho  nemohli  okonať 
=  zastati,  podělati  (val.).  Poindá  si 
museli  do  zemňáků  naptať,  a  včif, 
dyž  byla  nevěsta,  okonali  to  sami 
=  zdolali,  podělali  (Slav.  ČL.  XI. 
324).  Žena  sama  všecko  okonává 
=  obstarává.  Máme  práce,  že  jí  ani 
neokonáme  (Zl.). 

okopňovaf :  Už  okopňuje  =  sníh 
slézá  a  země  vysychá,  stává  se  kopno 
(v.  t.)  Dob. 

okoprnéf,  zkoprněti :  To  by  člověk 
okoprněl  (laš.). 

okoraoldi  -ie  =:  orace,  okolko- 
vání  (laš.). 


okorovaf,  okolkovati:  Oni  dycky 
okoruju  (laš.). 

okorunka,  slunečko  (coccínella) : 
Okorunko,   dávej    slunko   (ND.  47). 

okorý,  okoralý,  opelichaly:  sle- 
pice (ND.  184). 

okoéimo,  kosmo:  položiť  něco  na 
okoáimo  (laš.V 

okosit  vlasy,  vzadu  zarovnati 
(slov.). 

okosíto,  šikmo :  Koliba  má  střechu 
na  okosito  (val.). 

okov  1.  vědro  u  studně,  2.  studně 
s  váhou  (horň.). 

okovinyi  pl.  f.,  1.  kovářské  trosky 
(Zl.),  2.  železné  piliny  (Maš.). 

okráčka,  hlína  mezi  dvěma  bráz- 
dami, která  se  při  oračce  okročí 
(Jicko). 

okrajky,  pl.  m.  (vukrajke),  oledi 
na  řece  (záp.  Mor.). 

okřaky,  pl.  m.,  hromadný  název 
pro  vodní  rostliny  na  bažinách  a 
mokrých  místech  buď  plovoucí  nebo 
přirostlé  (Slav.  ČL.  X.  47). 

okřapai  -y,  m.,  sprosťák  (vých. 
Mor.). 

okřasta,  -y,  m.,  vysoký  a  ne- 
ohrabaný chlap  (val.). 

okřastat  se,  osměliti  se  před 
koupáním,  t.  j.  potříti  se  vodou,  aby 
trochu  ochladí,  než  skočí  do  vody 
(Třešť). 

okravat,  okrajovat  :  řepu,  zelí 
(laš.). 

okřehnúf  si,  odpočinouti  si  (laš.). 

okřesávat  kladu,  otesávat. 

okresek,    -sku,  otesek,   okleštěk. 

okřfkaf,  okřikovati,  napomínati  va- 
dící se,  křičící  a  p. :  Okříkál  chlapce 
(Slav.  ČL.  X.  34). 

okřín,  -a,  slaměnka,  vošatka. 

okřít,  slovesa  toho  v  některých 
krajinách  neužívají,  říkají  za  ně:  vo- 
zdravět  (Zábřežsko),  nemůže  se  po- 
zdravit (Dačicko),  už  je  mu  lepší 
(Jemnicko). 

okrkat,  okrásti:  Ať  nás  Napulión 
o  nekeró  zem  neokrká!  (Vyhl.  II.  17). 

okrnéf,  zakrněti:  Kobzofe  mo- 
krem okrněly  (laš.). 

okrsek,  zákrsek:  Měli  řepu  edem 
také  okrsky  (laš.). 


260 


okrom  =  kromě  1.  předložka: 
Tak  všichni  dobře  okrom  toho  lajt- 
nanta  pili,  až  se  zožírali  (Vyhl.  II. 
78).  2.  příslovce:  Istě  ti  to  laceno 
nedá},  okrom  že  bes  ho  bel  oSedih 
Nesmi  z  domu  okrom  do  skote.  Ten 
fčef  nedělá  řemesla  okrom  tak  v  zimně 
něco  (Mal.  XXIV.  139).  —  Jestliže 
kdo  koho  nějakým  dfivodem  pře- 
koná, tento  říkává:  > Okrom  takl 
okrom  že  by  tak!«  (Kt).  Jinde: 
leda  tak!  chyba  takl  že  by  tak! 

okropny  (i  poL),  hrozný,  ná- 
ramný: Něska  okropně  čeplo  myšlt 
byč  (Lor.). 

okrotif,  ochočiti  :  Králíci  byli 
okrocení  (Slav.  CL.  X.  39). 

vokráel,  v.  seno. 

okřtit  1.  =  pokřtiti:  Babka  sa 
ptala,  jak  chlapca  okřtif=  jaké  jméno 
mu  dáti  (Vlk  3).  2.  Šak  tedová  ňa 
tam  také  jeden  Uher  okřtíl:  roz- 
valil ně  hlavu  palošem  (Slav.  ČL. 
X.  138). 

okrúcaf  sa,  -cám,  odtrhovati  se 
od  něčeho  (práce),  do  čeho  není 
chuti  (Slav.  ČL.  X.  298):  »Eh,  já 
na  to  nemám  chuti,*  okrúcala  sa 
nemocná  =  zpěčovala  se  (Slav.  ČL. 
XII.  190). 

okruha :  Je  okruha  okolo  měsíčka 
(dok.  226). 

Okruhyi  na  Okrohách,  trať  (Du- 
bany). 

okrúhlica,  druh  švestkového  ovoce. 

okruhlinka,  druh  hrušek.' 

okruhronka,  druh  jablek  (laš.). 

okrutný  =  ukrutný  (horň.). 

okrúžfat  jabko  a  p.,  oloupati 

okružlinai  šupka  z  oloupaného 
jabka  (laš.)  =  okružka,  kružélka. 

okuh'ny,  pl.  f.,  =  okoviny  (v.  t.) 
val. 

okuznaf,  zauzditi:  Podaj,  krásna 
panno,  pasečka  svojeho,  okuznam  ja 
tobě  draka  pekelného  (Suš.  40). 

okvákat:  Okvákál  bych  ťa  = 
ohřál,  viděl  bych  tě  (Zl.). 

okyď,  -ě,  f.,  sníh  na  stromech 
uvislý :  Je-li  moc  okydě  na  stromech, 
bude  moc  ovoce  (Mor.  lid  87). 

okýňaf  sa  =  okuňať  sa  (v.  t.) 
val. 


okysanec,  -nca,  ospalec  (v.  kysat). 

okystýi  od  lenosti  i  nemoci  ospalý, 
též  s  očima  nečistýma  =  okysaný: 
Tetka  sú  okyslí  a  co  chvíla  ich 
bolí  v  krku  (Slov.  obr.  I.  241). 

okýško  =  okénko  (vých.  Mor.): 
Odejdu  k  súsedovi  pod  okýško 
(Suš.  508).  Tři  okýška  moc  světla 
nedaly  (Vlk  7). 

oFach,  ničema  (horň.). 

olamek  v.  turkyň. 

olbřim,  obr  (Kt,  na  Ostravsku, 
i  poL). 

voldávai  =  ohledávat  slepicím 
(v.  t.)  záp.  Mor. 

otdomáš,  -a  =  aldamáš  (v.  t.): 
Gazdo  náš,  dávaj  nám  oldomáš  (Bart. 
II.  318). 

otefaf,  zhruba  ostřihati :  Hněď 
budeš  olefaný  =  na  vojnu  odvedený 
(Vlk  28). 

olejáři  -a,  kdo  prodává  olej  na 
s\ícení.  Do  let  60tých  m.  st.  roz- 
váželi ho  v  bečících  na  trakařích 
nebo  roznášeli  v  baňách  po  dědinách. 

oiejkář,  -a:  Značnou  praxi  lékař- 
skou mezi  lidem  mor.  provozovávali 
olejkáři  z  uh.  Slovenska,  kteří  jej 
zásobovali  léčivými  olejky  a  mýdly 
(Mor.  lid  196). 

Olejnice,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

Otépaf  =  olefať  (v.  t.). 

oii,  -oleja,  olej  na  svícení  (laš. ;  v. 
oliva). 

olipa,  oplatek  s  medem  a  skořicí, 
stočený  v  >trúbelku«. 

oliva  1.  olej  na  maštění  (laš.), 
2.  topol,  populus  alba  (han.,  hor.): 
Před  našimi  okny  roste  oliva  (Suš. 
266) 

Olomúčaryi  pl.  m.,  trať  (dok.  187). 

oloupit  (volópit)  jabko,  oloupati, 
=  okrúžlat  (v.  t).  Zábřežsko. 

ofšíi  n.  coll,  olšoví. 

oršlčí,  n.  coll,  drobné  olší. 

oršina,  olšový  háj. 

Oršůvka,  trať  (Hrádek). 

oltář:  u  Oltářů,  trať  (Lhota  Ště- 
drákova  na  Zábřežsku). 

otysovat,  nastrouhati  fysek  na 
kmeni,  jak  dělávají  bednáři  na  sy- 
rovém dřevě,  aby  se  v  něm  nezavrhli 
červi  (Zl.). 


261 


orfiaga,  -y,  f.  i  m.  1.  kotě  oma- 
čkané,  2.  člověk  neotesaný  (val.), 
srovn.  ihagať. 

vomajda,  řídké  bláto  (Maš.). 

omáraf  něco  v  hubě,  omílati,  když 
bez  chuti  jí,  žvýkati  (val.). 

omálit:  On  dyž  udeří,  tož  nemalí 
=  ne  málo  udeří  (Jicko).  De  je 
jaká  pijatyka,  nide  neomálí  =  nikde 
se  neuskrovní  (Vlk  92).  Ten  nevo- 
malí  =  nepřestane  na  mále,  neukrojí 
si  malý  kousek  chleba  a  p.  (záp.  Mor.). 

omama,  omámení :  Jakási  omama 
na  mne  přišta  (Zl.). 

omasnota  =  masné  (v.  t).  Dob. 

omasta  1.  f.,  otruby,  šrot,  jimiž 
se  řezanka  dobytku  »mastí«,  2.  m., 
člověk,  který  má  za  ušima. 

omastek,  -stku  1.  všecko  »masné«: 
máslo,  sádlo,  slanina:  Mléka,  syrá 
i  omastku  přijde  vám  bez  nedostatku 
(Suš.  740).  2.  čím  se  dobytku  nápoj 
>omašťuje«:  otruby,  mouka. 

omat,  -u,  omakání :  omatem  chodí 
se  po  tmě.  Nevěděli,  kam  se  obrátiť, 
tož  šli  na  omat  =  na  zdařbůh  (Kda 
1.261).  Nevidomý  chodí  v  omat  světa 
(val). 

omaf|  -í  nebo  -/,  též  omata^  -y: 
Chodí  jak  bez  omati  =  beze  smyslu 
(horň.).  Běhá,  léce  jak  bez  omatč 
(bez  omaty)  =  bez  rozumu,  jako 
blázen  (Zl.).  Letí  v  omať,  kmáše  to 
v  omať  =  nerozumným  chvatem 
(dol.). 

omehnúf,  minouti:  Omehlo  ho  = 
nedostalo  se  mu,  čeho  si  přál  (val.) 

omelina  —  omelinka,  odrobinka, 
drobet:  omelinka  chleba.  Ovce  po- 
zbířú  každú  omělinku  (Vlk  5).  Ne- 
ztratila sa  ani  omelinka  =  nic  (Slav. 
ČL.  X.  473). 

oméřlt  na  kabát  a  p.  =  změřiti 
(Zl.). 

omést  někoho,  ošiditi:  Ale  mně 
neometúl  (dok.  159). 

omeákati  zmeškati:  Mšu  svatů 
omeškala  (Suš.  23). 

ometaf :  Budeš  mi  čistiť  a  ometať 
knihy  =  oprašovati  (Kda  II.  30). 

ométka,  omětačka,  šuchtačka, 
práce  při  domě:  Mam  ja  te  omětky 
hrubě  moc  (laš.). 


ometto  =  pometlo  (val.). 

omlnek,  nka  n.  zminek^  otlačenina 
od  obuvi  (v.  násl.).  Dob. 

ominúf  =  omiňat  1.  Zatím  ho  to 
omine  =  pomine,  přejde  (Kda  1. 126). 
Na  starosť  aj  to  ho  ominulo  (Slav. 
CL.  XIII.  76).  Zlosí  ho  ominula 
(Vlk  58).  Už  ťa  to  holubářství  omí- 
Aář  =  pomíjí,  přestává  zajímati 
(Slav.  ČL.  XI.  177).  2.  Omíflal  ftéčo 
=  zmiňoval  se  o  něčem  (Dob.). 
3.  Krpec  omíAá  =  hněte,  tlačí  (Dob.). 

omítka,  nához  zdi  i  práce  při  tom 
konaná. 

omlzarai  druh  hrušek  (Zl.). 

omjadzICi  omediti,  medem  potříti : 
Něh  jej  (milý  své  milé)  je  v  kuši 
mjadze  omjadzený  (Dob.). 

omtaď,  -i,  f.,  roční  větev:  Nechať 
si  uříznou  lískovou  omlaď  (Kda  I. 
208)  v.  násl. 

omtádi  -a,  roční  větev:  Ščep  má 
pěkné  omlády. 

omtádek,  -dka  1.  mladý  výhonek 
na  rostlině,  Ableger,  2.  kvásek  na 
bílé  pečivo. 

omtadinai  mladý  les  (laš.). 

omladit  se,  oteliti  se  (záp.  Mor.): 
Tři  lžičky  svěcené  vody  dává  se 
krávě,  když  se  omladí  (Mor.  lid  25). 

omtádko  =  omládek  (val.). 

omlet  1.  mletím  otříti:  Kameň 
mlýnský  se  omele  (Suš.  479).  Pře- 
neseně :  Má  omletý  kabát.  2.  otrhati : 
Děti  jabka  vomeló  (záp.    Mor.). 

omíganý,  ožvúchaný,  slzký:  chléb, 
koláč  (Zl.). 

omilianý,  ošoustaný,  odraný,  vetchý 

(val). 

omtuviskOi  omluvení,  reptání:  2iči 
(přeje)  ti  to,  ale  ni  bez  omtuviska. 
Da}  to,   ale  ni  bez  omtuviska   (laš.). 

omtuvit :  Služebny  chlebíček  čežko 
zarobeny,  ešče  ho  někraju,  už  je 
omuveny.  Jeden  ho  omuvi,  druhy  ho 
odudle  =  vyčítá  mi  ho  (Suš.  496, 
laš.  i  pol.).    Co   dá,   všecko  omluví. 

omňagaf  =  oifaagať  (v.  t). 

omnožlf  sa,  o  zvířatech :  Kráva  sa 
omnožita  =  otelila  a  p.  (val.). 

omožkač,  omáčeti  v  másle:  osúch, 
brambory  (Lor.). 

omrknúf  koho:  Jako  mňa  omrklo. 


262 


tak  mňa  osvitto,  na  př.:  v  šatoch, 
v  robote,  t.  j.  v  jakém  stave  jsem 
byl  večer,  v  takovém  i  ráno  (Dob.). 

vomrlet,  lenošiti  (Kunštát). 

omrzač,  -a,  m.,  náledí  (Zábřežsko). 

omrzat,  -a,  druh  jablek. 

omrziínai  když  prši  a  déšť  na 
zem  dopadly  mrzne  (valw. 

omrznút  —  omrzat:  Jak  ten  déSČ 
omrzne,  nebude  fza  vyjít.  B^ato  na 
cestě  omrzá  (val.). 

omrznút  —  omrzat:  Také  ho 
omrzne  =  omrzí  (Podl.).  Už  ho  to 
omrzá  =  začíná  mrzeti.  Omrzá  sa 
mi  to  (val ). 

omša,  mše  (horň.) :  Kedz  budzém 
pri  ohári  omšu  s^úžic  (Bart.  III.  286). 

omuchavét:  Vůl  omuchavé}  = 
nasedalo  naň  plno  much  (slov.). 

omuvió  =  omluvit  (v.  t.). 

omydfeki  zbytek  mydla  při  praní 
=:  opěrek. 

omygefí  -gfa,  krátký  klacek  otlu- 
čený upotřebováním  a  p. :  Už  je 
toho  enom  takový  omygel  (Slav. 
ČL.  X.  467) ;  též  o  useknutém  ocase 
psím,  o  ruce,  Stumpf. 

omzený,  prohnaný  světem,  světa 
zkušený  (Vah.). 

omžéní  1.  Nide  sem  neriiét  om- 
žéní  =  stání  (Vlk  102).  Nerfiéí  om- 
žéní doma  bývať  =  nelíbilo  se  mu 
doma  (val.).  2.  okamžení:  Za  malé 
omžéní  sa  vrátil  do  izby  (Slav.  ČL. 
XII.  487). 

omžít  sa:  Ani  sa  doma  neomží 
=  na  okamžik  neukáže.  Od  rána  sa 
ešče  doma  neomžéí  (Zl.). 

onačif  sa,  tvrditi  důrazně  a  omlu- 
vou, osvědčovati  se:  Leč  Ofšák  sa 
divoce  a  ináč  onačil  (Slav.  ČL.  X. 
370).  Onačil  sa,  že  nemože  (Vlk  84). 

onaký,  comp.  onače jH:  Onaká 
ženská,  která  je  k  světu  (Žď.  obr.  7). 
Do  almárky  sa  schraňúvaly  všeli- 
jaké onačejší  věci  :=  lepší,  cennější 
(Vlk  8). 

onakvý,  comp.  onakvéjH,  obstojný. 
Už  je  onakvější  (když  se  po  nemoci 
pozdravuje).  Ozef  je  onakvější  chlapík 
než  Mašisko  zzi  slušnější  (Vlk  52). 
Rozina  je  dnes  už  jakási  onakvější 
=  lépe  vypadá  (Vlk  83).  >Vdaj  sa. 


Rozinko !«  pravil  Mach  trochu  ona- 
kvěj  =  slušněji,  mirněji  (Vlk  53). 
Tož  už  jim  bylo  onakvěj  =  lépe 
(Slav.  CL.  XIII.  208). 

ondaj  =  onehdy  (Jicko). 

ondit,  sloveso,  jimž  se  na  Podluží 
v  pohodlné  řeči  kde  které  jiné  slo- 
veso nahrazuje :  Pěknú  sem  si  fialenku 
v  zahrádce  zaondil  (zasel,  nasadil), 
kdosi  mi  ju  vyondil  (vytrhal),  dybych 
věděl,  kdo  to  byl,  tom  bych  naondil 
(nabil).  Kdo  mi  ty  hodiny  zondilř 
=  pokazil.  Vyondil  sa  z  kola  =  vy  • 
dřel.  Ondzí  si  do  hniezda  =  euf. 
trousí  (Dob.). 

ondráška,  druh  hrušek. 

Ondrúš  =  Ondřej  (horň.). 

onegdaj  =  onehdy  (Podl.). 

onegdajšf,  onehdejši;  od  onegdaj- 
ška  (slov.,  val.). 

onemocnéf  užívá  se  na  Valaších 
jen  o  člověku;  o  dobytku  se  říká 
ochořeť. 

onen,  v  nářečích  není;  bývá  za  ně 
tam  ten   (jako  v  pol.). 

onevtádnúf,  seslábnouti :  Člověk 
oněvládně  (Dob.). 

onezdravéti  onemocněti. 

ooctít,  octem  okyseliti  (dok.  106). 

oný,  -á,  -é  nemá  platnosti  ukazova- 
cího onen,  nýbrž  znamená  všelico, 
co  kdo  právě  určitě  říci  nechce  nebo 
nemůže:  »Kde'sbýl?<  *Henvoném.« 
U  oného  sem  byl.  Šél  sem  s  onýma 
(Podl.).  »Ty  oný!c  volá  se  ten,  na 
jehož  jméno  si  kdo  hned  nevzpomíná. 
To  je  jakýsi  oný!  =  podezřelý 
člověk  (Dob.).  Srovn.  ondit. 

opá6it,  okusiti,  zkusiti :  jídlo,  volky 
(Df.).  »Lúbá,  nelúbá,  fen  opáčá,« 
když  se  podává  jídla  zdráhajícímu 
se  (horň.).  Za  mnú,  chlapci,  za  mnú, 
já  mám  huběnku  švarnú,  a  esli  ne- 
věříte, příděte,  opáčíte  =  přesvědčíte 
se  (Bart.  III.  218). 

opačitý  Jura,  kdo  dělá  něco  na 
opak  (Jicko). 

opadat:  Listí  opadalo,  opršelo  = 
č.  spadalo. 

opadlina,  opadlé  ovoce  nedozrálé 
(slez.,  han.). 

opadovaf  :=  opadávati:  Kvitka 
opaduju  (laš.). 


263 


vopaduáka  =  opadlina  (Brň.). 
opadůvka  =  opadlina  (v.  t.)  Jicko. 

opakovaf  koho,  napomínati  opět 
a  opět :  Ale  co  takoví  ogaři,  možete 
ich  stokráf  opakovať  (Slav.  ČL.  X. 
31).  Matka  opakovala  synka,  aby  moc 
nekúřít  (Slav.  ČL.  X.  299). 

opakovaf  se  na  zadně  kolečka, 
pamatovati  (laš.). 

opatač,  -a,  stroj  na  větí  obilí  = 
fukar  (v.  stodola). 

opátat  1.  ovívati  na  opátce,  schwin- 
gen,  2.  pořád  jedno  mluviti,  okolko- 
vati:  Pořáď  to  opálá  (val.  slov.). 
3.  opálat  chféb  =  váleti  (Vych.). 

opareki  -Tka,  oharek,  ohořelé  dřevo, 
zbytek  svíčky  (vých.  Mor.). 

Opárenky,  pl.  f.,  trať  (Kvítkovice). 

opálif  někoho  1.  udeřiti:  Tak  fa 
tým  bičem  opálím  1  =  švihnu  (Jicko). 
2.  oklamati  (Vlk  9). 

opátka  jest  1.  jednokoňka  (malá, 
pro  jednoho  koně),  2.  párovica  (pro 
páru  koní),  3.  sypačka  (ve  které  se 
v  maštali  do  hrantu  sype). 

oparovat:  Dnes  pořádně  opafuje 
(mráz,  studený  vítr;  syn.  vyžíhat)  Zl. 

oparovaf  sa  o  něco,  domáhati  se 
čeho,  ob.  pro  druhé:  Dosť  sa  o  to 
ten  starosta  naopaTovál,  a  co  ifaét 
z  tehoř  (Vah.). 

opantaná,  těhotná  (val.). 

opapúčaf  sa,  -ám,  obouvati  si 
papuče  (val.). 

opar,  -u,  ohnipara  (Vyhl.  VI.  XIX. 
145). 

opářafi  loudati  se  (val.). 

opařisko,  místo  v  závětří,  kde  voda 
nezamrzá  tak  snadno  (paří  se  z  ní 
i  z  půdy):  Ptáci  z  pol  a  z  hor  sa 
táhli  k  opařiskom  (Slav.  ČL.  X.  376). 
Opařisko,  opařelisko,  též  produch  je 
mokřina  v  poli,  nejčastěji  na  louce, 
kudy  prý  není  radno  jíti  ani  jeti. 
Taková  místa  nejsou  nijak  povrchem 
svým  nápadná.  Člověk  jda  ničeho 
neznamená,  až  zapadá.  Propadli  se 
tam  už  i  koně  s  vozem  (Peck,  Vizov.). 

opařitý,  parný :  slunko,  den,  vzduch. 
Dnes  je  opařito,  bude  búřka  =  parno. 

opasek  v.  košile  ženská.  —  Na 
Hané    rubáč     na    všední     den    slul 


opaskem,  a  skutečně  se  kolem  těla 
opasoval  (Vyhl.  II.  187). 

opásf  sa,  zklamati  se:  ATe  sa 
na  tom  opásli!  (val.). 

opattovaf,  opatlati,  ledajak  opra- 
viti :  Trochu  sme  ten  ptot  opatíovali 
(laš.). 

opatřif :  PámbA  opatřil  =  zachraň 
(val.). 

opatrovat  koho  čeho :  Bůh  opatruj 
ohňal  (Zl). 

opava,  carlina  acaulis  (bot.)  Zábřeh. 

opec  sa,  popáliti  se :  Opjékol  som 
sa  (horň.). 

opék  =  odpěk  (v.  t.) :  Opeku  mu 
nedali  =  oddechu  (val.). 

opěka,  péče,  opatrování :  Diťa  po- 
třebovalo opěky   (Vlk  85;  též  pol.). 

opěkatka  =  zápečka  (v.  t.). 

opékanec,  -nca,  placka  před  palem 
(ohněm  v  peci)  pečená  (val.). 

opdkaf  sa,  čistiti  se:  »U  všivá véj 
hruškyc  (už  jí  tam  dávno  není),  tam 
sa  vandrovní  opěkali  (Vizovsko). 

opefcovaf  sa  1.  ošustovati  se  (o  stě- 
nu), dotěrným  býti:  Neopelcuj  sa  kofe 
mňa!  2.  bezúčelně,  lenošivě  přechá- 
zeti: Až  (=  ať)  sa  ně  s  tým  Antoši- 
skem  neopelcuješ  1  (Slav.  ČL.  XI.  435). 

opeiíchač,  -a,  obchazeč  lenivý 
(Vych.). 

vopeika,  koláč  z  chlebového  těsta 
(záp.    Mor.). 

openda,  y,  m.,  kdo  se  okolo  dru- 
hého proti  jeho  vůli  ustavičně  oplétá ; 
zahaleč,  který  jen  přihlédá,  jak  druhý 
pracuje,  a  přece  se  do  toho  plete 
(záp.  Mor.). 

opendif,  ošiditi:  Opendi}  ho  še- 
redně (laš.). 

opendovat,  zahálčivě  obcházeti 
(záp.  Mor.). 

opentllt:  Dež  to  všecko  tak  vo- 
pentlel  =  řečí  ozdobil  (Borotín). 

opepíatý,  natřený,  políčený :  Tobě 
sa  zdá,  že  si  múdrý ;  ale  ty  si  enem 
tak  povrchu  opepTatý,  v  tobě  je  jak 
v  telati  (Vek.). 

opera  1.  potíž:  S  terna  děvčatama 
bude  opera !  (dok.  24).  Šak  s  tú  drú- 
beřů  je  opera  I  (dok.  127).  2.  nadávka : 
Ty  opero  operovitá  =  troubo  troub- 
ská  (laš.). 


264 


opéreki  -rka  =  omydlek   (v.  t.). 

opeřit,  okrášliti :  Dívka  opeří  viSňo^ 
vou  větvičku  pozlátkem  (Mor.  lid  21). 

opeřit  se :  Už  se  hodně  opeří!  = 
zmohl,  zbohatl  (Zl). 

vopesiant,  obsmrdač,  který  pořád 
nalézá,  aby  něco  dostal  (záp.  Mor.). 

opestoi  dotěrný  člověk  (vých.  Mor.). 

opestovaf  sa :  Co  sa  pořáď  opes- 
tujeSř  (o  neposedovi)  val.  v.  opelco- 
vat  sa. 

opěáaf  1.  ustati,  unaviti  se.  2.  Ro- 
zina opěšávala  hleďa  v  oči  =  tratila 
krásu,  scházela  (Vlk  87).  Řemeslo 
začínalo  opěSávat  =  slábnouti  (Slav. 
CL.  X.  464). 

opéšetý :  Kuřata  majó  křídla  opě- 
šelý  =  zvěšena  od  slaboty  (han.). 

opéšky,  pl.  m.,  šupky  prosné  (Li- 
tovel). 

vopetiisko,  nepořádná  ženština 
(záp.  Mor.). 

opfca  1.  nadávka  ženským :  Počkaj, 
ty  opíco !  2.  Chodí  na  opícu  světu  n. 
světa  =  na  smích. 

opida  n.  obida,  špatný  čas,  slota 
(val.). 

opfdit,  pídmi  obejmouti:  Nemůžu 
to  vopídit.  Je  slabé,  že  be  ho  můhl 
vopídit  (Maš.). 

opichovat:  Kroupy  se  doma  ve 
stupě  opichovaly  pichem :  >Moc  opi- 
chovačUj  málo  krup«  (han.). 

opireCi  -Tca,  lolium  temulentum 
íbot.)  horň. 

opitky,  pí.  f.,  drtiny  (val.). 

opitý  na  moT,  na  motyku,  jak 
snop  (Zl.).  »Ta  goralka  néni  tak 
vopilá,  jak  bévala,<  stéžoval  si  piják 
na  Pernštýnsku,  míně  tím,  že  není  tak 
silná.  Opilá  brázda  =  křivá  (MaŠ.). 

opinka  =  nážebří  (v.  t). 

opipčefí  pípec  (tipec)  dostati,  od 
žízně  hynouti,  od  horka  v  krku  vy- 
schlé míti  a  p.  (laš.). 

opfskaneCi  -nca,  pořád  piští :  kuře. 
Stěně  (val). 

opisovaf  sa :  Hde  sa  včil  opisuješ  ? 
=  žiješ,  bydlíš  (vl.  v  které  obci  jsi 
za  souseda  zapsán)  Vah. 

opišky,  pl.  m.,  otěrky  z  krup,  když 
se  opichují,  dříve  ve  stupě,  nyní  ve 
mlýně,  také  šupky  ze  žita  (pšenice) 


zbylé  u  škrobařů :  Co  tam  jest  budeš  ř 
VopiSky  s  plevama  (Suš.  743). 

optacat,  -cám:  Psaní  můžeS  třeba 
na  Vsetín  po  příležitosti  odeslati, 
abych  nemusil  počty  opláceti  =  od 
pošty  platiti  (Korr.  Pal.  203). 

opláchnout :  Bel  bech  tam  skoro 
opláchl  hanbu  =  utržil  (íig.  72). 

optakat  čeho:  Chodí  děvče  kole 
vody,  oplakává  svéj  příhody  (Suš. 
379).  Nejedná  mamička  syna  opla- 
kala =  oželila,   pozbyla  (Suš.  585). 

Optáknúf,  oklamati:  Opláklho  (Vlk 
9).  Oplákli  sa  na  něm  (Vlk  85).  No 
vy  ste  ňa  pěkně  oplákli!  =  napálili 
(Slav.  ČL.  XIII.  375). 

optán,  -a,  nebo  oplana,  -y,  m.,  po- 
buda, spustlý  člověk  (val.). 

oprancija,  -je,  lehká  ženština,  která 
se  okolo  mužských  opfancuje,  opletá : 
A  do  ví,  co  je  to  za  oplancija  (Vlk  55). 

optonutý  ch  éb,  dobře  vypečený 
(val.). 

optata  1.  daně:  Nějaký  ten  groš 
na  sfil  a  na  tú  oplatu  (Vlk  11). 
Machala  kinúl  na  nové  dáňky,  bez 
toho  už  je  téj  oplaty  na  ďáchy  (Slav. 
ČL.  XI.  178).  2.  oplata  z  poIa  = 
nájemné,  pacht  (laš.),  3.  clo:  Muka 
šla  přece  na  cisarsku  (do  Rakouska) 
bez  oplaty  (Opav.). 

optátkai  oplacení :  Půčíl  mu  to  na 
věčnu  oplátku  (Zl.). 

optátněný:  Létala  jak  oplátněná 
=  zblázněná  (Vah.). 

Opiéčf  n.  optéčko,  v.  košile  ženská. 

opléčnica,  -e,  v.  košile  ženská. 

opleť,  -i,  plot  z  prutů  spletený 
(Blansko). 

optef  sa  komu,  zpleti  se  koho, 
vyrvati  se  komu:  Na  mocnu  moc 
ňa  tam  držali,  nemoh  sem  sa  jím 
opfeť  (Slav.  ČL.  XI.  94).  Šak  vím, 
že  sa  tom  neopfeju  =  nevyhnu,  ne- 
zbavím se  toho  (val.). 

opfeta  1.  pastvisko  plotem  ople- 
tené (Vyhl.  I.  92).  2.  oplétání,  mrzu- 
tost: Nestojí  to  za  opletu  (vých. 
Mor.). 

opfetačka  1.  šoukavá  práce,  2.  = 
opletá  2.:  Člověk  z  teho  má  potom 
jenom  opletačke  a  zodpovidáni  (Vyhl. 
II.  233). 


265 


oprétačka  v.  košile  ženská. 

opietka,  polygonům  convolutum 
(bot). 

opietníki  convolvulus  (bot.). 

optota  (oplotek,  voploteň)  oddě- 
luje přistodůlek  od  mlatu  (v.  stodola). 

oploták,  kužílek  při  plotě  kuželny 
postavený;  jinde  sedlák  nebo  baba 
(N.  Město). 

opíusk,  okap  (Dob.). 

opFuskat,  ohoditi  maltou,  blátem : 
Je  jak  by  ho  opluskát,  jak  opFu- 
skaný  =  zakulacených,  plných  tváří 
(ZL). 

opfusnétý,  mizerný,  chorý,  sešlý, 
zarmoucený  (laš.). 

opíusnéf,  přijíti  na  mizinu,  státi 
se  optusnětým  (laš.). 

opfuščif  sa,  okotiti  se  ;  pohrdlivě: 
slehnouti  (o  nevdané)  val. 

opójifi  opiti  někoho  (horň.):  Koho 
pivem  opojíme?  (Suš.  749). 

opona  1.  bránice,  das  Zwerch- 
fell,  2.  =  opoAka,  vopenec:  Strojte, 
pajmámo  s  voponój^už  se  vám  ženci 
přiženó  (Suš.  558). 

opoňka,  glechoma  hed.  (bot.) 
vých.  Mor. 

oportášif,  obelstiti,  ošiditi  (val.). 
Srovn.  portáš 

opovědaf :  Byli  sme  opovědať  po- 
hřeb =  objednávati  na  faře  (Vah:). 

opovrhtý  pass.  ■=.  opovržený:  Ty 
staré  zvyky  už  sú  opovrhté  (vých. 
Mor). 

opozdirec,  ž.  opozditka,  kdo  se 
opozdil  (val.). 

opráskanec,  -nca,  člověk  oprá- 
skaný,  honěný  (Kt.  Dod.  I.,  jižní  Mor.). 

opřasf  někoho,  obrati,  ošiditi 
(Vah.J. 

oprášat  =:  oprašovati  (slov.,  val.). 

opraf :  Nech  ťa  pes  opere  1  nebo: 
spere  =  šlak  vezme  (Slav.  ČL.  X. 
301). 

oprata  =  oprať  v.  stroj  na  koně 
I.  13:  ]é\  synek  orati,  zapoihét 
opraty  (Suš.  537). 

oprafák,  opratní  (náruční)  kůň  n. 
vůl  (val.). 

opratní:  Když  se  jede  čtyřmi, 
první  pár  sluje  >  opratní  koně<,  druhý 
»p)uhové  (laš). 


oprátka,  odměřený  kousek  lesa 
na  vysekání  prodaný  =  ochoza  (v,  t.). 

oprava  1.  omastek  (v.  t.):  Tož  měli 
masa  a  opravy  do  vesna.  (Slav.  ČL. 
X.  384).  Nebyto  stravy  ani  opravy 
(Vlk  12).  2.  =  úprava,  hnůj  (horň.)- 

oprávat:  oprává  n.  odprává  = 
taje  (horň.). 

opravač  svinu  z  koze  =  staho* 
váti  s  ní  kůži  (Lor.). 

opravda,  y,  =  opravdovost,  sku- 
tečnost. Býřs  tam  opravdu  ř  (=  sku- 
tečně). Bý}  sem  tam  do  opravdy, 
na  opravdu.  (Btcha). 

opravděnský,  opravdový,  sku- 
tečný (Btcha.). 

opravený  peníze.  Na  ty  si  musí 
dat  pozor  1  To  je  vám,  dyž  dosta- 
nete od  nejakýho  takovýho,  co  ich 
umí  opravit,  takový  peníze,  možete 
si  ich  sčítat  kolikrát  místem,  undú 
vám,  ale  enom,  než  se  u  člověka 
ohřejú  (dok.  254). 

oprávky,  pl.  f.,  druhá  hostina  sva- 
tební: Manžel  po  oddavkách  nesmí 
až  za  týden  domů  k  rodičům  cho- 
diti, t.  j.  až  po  oprávkách  (arch.  II. 
175). 

opravné  dobytče,  které  se  dobře 
opravuje. 

opravovat:  Před  svátkem  naro- 
zení P.  Marie  hora  (vinohrad)  se 
opravuje  =  zaráží,  zahajuje  (dok. 
146). 

opravovaf  sa,  síliti,  tučněti  krme- 
ním: Uherské  voty  neopravuj ú  sa 
tak  jak  našinské,  néjsů  tak  opravné. 
Prasata  sa  z  kvaky  dobře  opravujú 
(vých.  Mor). 

oprščený  =  opařitý  (v.  t.):  stunko 
oprščene  =  ohnivé,  žluté,  sálající 
(laš.). 

opráeti  opadati :  Hrušky  dyž 
uzrajú,  na  zem  opršíja  (Bart.  III.  93). 
Zelený  věneček  opršel,  opršel,  opadal 
(Suš.  399). 

oprudlt:  Mám  voproděný  peské  = 
rozpukané;  voprodile  se  mně  peské 
(Maš.). 

oprýščit  sa :  Ptátno  voskované  sa 
oprýščito  =  oprchalo  (val.). 

oprýskaná  zeď,  na  které  je  omítka 
popukaná. 


266 


obtažnfi  pohodný,  ras. 
opučité  dřevo,  krútité,  kruté  (v.  t.). 
opuchl    -a,  nymphaea  alba  (bot.) 
Podl. 

opuchllna,  opuchlá  část  těla. 
opuchllnec,  -nca,  druh  jablek. 
opuka,  circaea  (bot.) 

opukati  dlouhý,  ne  tuze  silný 
klacek  (Vlk  56). 

opukat:  Když  líska  opuká,  bývá 
zima  =  pučí  (Mor.  lid  89). 

opůtka  =  půtka,  chůvka,  dlouhá 
rouška  na  chování  dětí  (Df.). 

opusta,  místo,  kde  se  voda  spou- 
ští na  mlýn  (laš). 

opustit  S6|  spustiti  se :  Opustit  se 
veliký  déšč.  Pořádně  se  ten  snih 
opustit  (Zl.). 

opytaó  SOi  optati  se :  Ešče  půjdu 
raz  ji  se  opytač  (Suš.  388). 

orace,  pl.  f.  n.  oraci,  n.,  okolky : 
Nedětaj  s  ním  orací  a  vyhoď  hol 
(ZL).  Někde  s  tým  úvodem  dělajú 
velký  orací  (dok.  13).  Bez  orací  = 
hned. 

orácinai  země,  která  se  oře,  vzdě- 
lává proti  louce  nebo  neorávanému 
pastvisku :  Ponadvýš  byto  kúsek  orá- 
ciny  (Vlk  9.). 

voráč  v.  vorďčka. 

oráčina  =  orácina  (horň.). 

oračka  1.  orání:  A  ty  máš  ro- 
botu, oračku,  kopačku  (Bart.  II.  45); 
pl.  oračky,  doba,  kdy  se  orává  s  jara 
a  na  podzim:  V  oračky  nám  pořáď 
pršeto.  2.  voračka  říká  se  na  sev. 
Moravě  penězům,  jež  děvčata  v  ma- 
sopustní  neděli  skládají  na  talíř. 
Také  po  dědině  chodili  voráli  (pa- 
cholci) »na  voračku«  (vybírat). 

oranina  =  oračka  (v.  orat). 

orat:  Na  setí  se  oře  třikrát:  1. pod- 
mítá  se  (slov.,  han.),  vrhne,  podvr- 
huje  (val.  laš.).,  měkotí  se  (Zábřež- 
sko).  2.  Za  14  dní  se  přeorává, 
3.  oře  se  na  setí.  Pole  po  prvním  orání 
sluje  podmítka^  vržanina  (vržeiina, 
vrž),  po  druhém  přeorávka,  po  tře- 
tím oranina  (oračka).  Na  jarní  setí 
se  naorává.  Ve  Slezsku  se  úhor  na- 
před povrhne  ruchadlem  na  brázdu, 
potom    se    povláčí    (pohákuje)    »na 


ukošinu«  (šikmo),  pak  se  pohnojí  a 
pooře. 

Úzké  pole  oře  se  na  sklad  (ve 
sktad,  do  sktadu),  někde  říkají  na 
převah,  ana  se  půda  s  obou  stran 
do  prostřed  pole  » skládá «;  prostře- 
dek jest  tu  zvýšen,  oba  kraje  sní- 
ženy; nejvyšší  brázda  ve  Slezsku 
slově  skladník, 

orátor,  řečník  nevěstin  o  svateb- 
ním veselí  (Mor.  svatba  4)  záp.  Mor. ; 
též  příjmení. 

oraz,  hned  (horň.):  Dajte  nám 
též  páFenky  oraz  (Bart.  III.  521). 

ordeka,  strop  (z  něm.  Rohrdecke) 
laš. 

ordekovaf  kým,  bíti  o  zem:  Je 
čistě  opitý,  dyž  ním  tak  ordekuje 
(z  maď.  órdokř)  val. 

ordoši  -a,  vůl,  který  má  rohy 
k  sobě  (horň.). 

ořechůvka,  houba,  roste  na  pni 
ořechovém,  polyporus  umbella. 

Ořenůšky,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

ořešůvka,  druh  jablek. 

ořešína  =  ořeší:  Zarůstla  mně 
cesta  vořešinó.  Vezmu  palaš,  vořeši 
vysekám  (Suš.  346). 

Ořešníky,   pl.  m.,  trať  (Blansko). 

orgoň|  -a,  odrostlejší  děcko,  které 
by  se  ještě  rádo  pěstovalo  (ZI.). 

oříšek,  střízlík. 

orkaf,  -u,  střižné  zboží  (z  něm. 
Warkauf):  To  je  orkaf  =  špatné 
zboží  (Slav.  ČL.  XII.  43).  Vyložili 
tam  svoje  taliánsky  orkafy  (Vyhl.  I. 
77).  > Jakýž  tu  orkaf! «  o  někom,  kdo 
se  činí  vzácným,  aby  se  naznačilo, 
že  nestojí  za  nic  (Vah.). 

ořklIveCi  -vca,  ořklivý-rzi  ošklivec: 
Zvěde  to  na  mňa,  a  já  ostanu  před 
lidtaia  ořklivcem. 

ormáHi  u,  anthemis  arv.  (bot.)  horň. 

ormánka  (z  lat  hora  manca),  opa- 
kovači hodina  nedělní,  do  níž  chodí- 
vali za  stará  žáci  ze  školy  vyšlí, 
ormankáři  (han.  i. 

ornátkai  frýdka  (živůtek)  se  širo- 
kými > zlatými «  portami  kolem  krku 
(Vyhl.  II.  190). 

orný:  Tobě,  bratře,  tobě  štyry 
voly  orné  =  k  orání  způsobilé 
(Bart.  II.  14). 


267 


orputný  =  urputný:  Roba  hrozně 
orputná  =  drzá  (Vah.). 

orstev,  -ě  f.  (laš.)  =  ostrévka 
(v.  t.). 

oruží,  náčini  tesařské,  hasičské 
a  p.  (Rožnovsko). 

ořvaneCi  -nca  =  uřvanec,  kdo 
stále  řve,  pláče  (od  Bzence). 

os,  -e  (slov.,  horň.),  o^^  -i,  f.  =  ná- 
prava, v.  t. 

osa,  -e  =  vosa  (vých.  Mor.). 

osák,  vosák,  -a,  m.  =  vosa  (záp. 
Mor.). 

osáčif  sa :  Stínali  jedfu  a  osáčila 
sa  jím  =  opřela  nebo  zavěsila  se 
padajíc   na  druhý  strom  (Vlk  101). 

osadit,  zasaditi:  kameň  do  země, 
do  zdi,  okno,  dveři,  koryto ;  naraziti : 
sekyru  na  toporo,  kosu  na  kosisko, 
motyku  na  motyčisko  atd. :  Dyž  sem 
začat  kositi,  kosenka  mně  spadta 
(s  kosiska),  než  sem  kosu  osadit, 
jatelinka  zvadla  (Suš.  544). 

osec,  -scu,  carex  acuta  (bot.). 

OSécf  tuku  =  poséci  (val.). 

osecky,  pl.  m.,  sůl  kamenná 
v  kousky  rozdrobená:  Chcete  mlete 
soli  lebo  osečku?  (laš.). 

oseddt:  Neosedí  celý  deň  bez 
práce  1=  » nevydrží  seděti*,  aby  něco 
nedělal. 

osednut:  Pršato,  a  na  kopcoch 
osedt  sněh  =  sníh  zůstal  ležeti 
(Vych.). 

oséHca,  kamének  na  broušení: 
V  izbě  Janek  brúsít  nože  na  osélce 
(Slav.  ČL.  X.  380). 

oset,  -stu,  ostí  {co\\.\  circium  arv. 
(bot). 

oschápnout  se,  osopiti  se  (han., 
hor.). 

Osiča,  pl.  n.  (sg.  osičí),  trať  (Drno- 
vice). 

osičák,  houba  boletus  rufus. 

osičí,  coll. :  Vyžínata  trávu  v  o- 
sičú. 

osidií,  sídlo,  byt:  Měli  tam  svoje 
osidlí  (od  Přerova). 

osídllf  sa,  oběsiti  se  (val.).  Srovn. 
sídto. 

osíknút  1.  osáknouti:  Studénka 
osikta  =  voda  se  ztratila  v  zemi, 
vsákla  do  země.    Zem   z  vody  ešče 


neosíkta.  2.  zhubeněti:  Po  téj  nemoci 
hodně  osíkta  (Zl.). 

oáikovaf  se,  třásti  se  jak  osika: 
Byto  tam  zima,  ež  sem  se  tak  oái- 
kovat  (laš.). 

Osina,  příjmení. 

osívaf,  přetřípati:  Jak  čtověka  za- 
čnu v  hubách  osívat,  tož  je:  nedaj 
sal  (Slav.  ČL.  XI.  135).  Načiž  je 
toto,  nechať  sa  osívať  v  lidských 
hubách  (ib.  XII.  130).  Osívaný  = 
vybíraný,  gerieben:  To  je  šelma 
osívaná ! 

osívka,  osívání:  Nač  má  byť  člověk 
lidským  hubám  podarebně  na  osívku  ř 
(Slav.  ČL.  XI.  133). 

oskobif  sa :  Byta  skúpá,  oskobita 
sa  co  najvěc  (val.)  =  úzkobit  se  (v.  t.). 

oskominka,  odrobinka.  Dát  mi 
chleba  enom  oskominku  (slov.). 

oskomíny,  pl.  f. :  Ztrnulé  zuby  po 
něčem  kyselém:  Z  toho  jabka  dostát 
sem  oskomíny.  2.  laskamina:  Má 
oskomíny  na  maso  (Zl. ;  pol.  osko- 
mina). 

oskomízaf  se  1.  dělati  okolky, 
orace :  Ja  budeš  sa  s  tým  oskomízať  i 
(val.).  Neoskomízali  sa  jeden  s  dru- 
hým (Vlk  39).  2.  váhati,  rozmýšleti 
se:  Chtapi  sa  oskomízali  (Slav.  ČL. 
XI.  229).  3.  nadpovídati,  že  by  něco 
rád,  že  po  něčem  baží:  Ten  se  na- 
točil a  naoskomizat!  (laš.). 

oskoruša,  -še  1.  sorbus  domes- 
tica.  2.  stará,  suchá  ženská  (obraz 
vzat  od  sušeného,  scvrklého  ovoce) : 
Já  bych  ho  nechtěla,  jak  su  stará 
oskoruša  (Vlk  65). 

osfa,  -le,  brousek  na  broušení 
kosy  (val.,  laš.)  v.  osélka. 

ostábnút  =   seslábnouti   (Vych.). 

voslizka,  náledí  (Zábřežsko). 

osiizký,  kluzký  (val.). 

Osíné,  -ého,  trať  (na  svahu  na 
slunce,  oslněné  celý  den;  Vych.). 

ostovif:  Ostovíja  to  panu  před- 
stavenému =  zmiňte  se  o  tom  (Dob.). 

ostunf  =  výsluní. 

ostýchaf  sa,  ostýchati,  obávati  se : 
Ostýchal  se  lesem  jeť,  aby  se  mu 
něco  zlého  nestalo  (Kda  II.  46). 

osíznút:  Hodně  tam  osTzto  potom 
déšči  (Zl.). 


268 


OSmek  1.  ras,  zbojník  (laš.).  2.  o- 
$meky,  osmečky  =  drobné  odpadky 
koudele  při  potíráni  pod  potirku  na- 
padalé.  Která  třelka  dělá  mnoho 
osmeků,  ta  luntá,  mnoho  rozluntá 
(rozcuchá)  la§.  3.  profit :  Také  z  toho 
bude  mčt  nějaký  osmek  (ZI.).  4.  ko- 
nec dědiny:  domek  na  osmeku  = 
domek  osamělý  za  dědinou  (Vych.). 

osmeknút  1.  kočku,  hada  a  p.  = 
stáhnouti  z  kůže  (slov.,  vaL).  2.  vo- 
smekli  jé  =  obehráli,  ošidili  ho  (Maš.). 

osméllt  se:  Než  chlapec  hodlaje 
se  koupati  vleze  do  vody,  potře  si 
ruce  a  prsa  vodou,  tím  se  osměluje 
(ND.  185).     ■ 

osměfovaf  koho,  pobízeti:  Osměfo- 
váli  mňa,  abych  si  to  přeca  kúpíl  (val.). 

osmerka,  bečka  o  osmi  vědrech. 

osmétek,  >prášek<  ve  mlýně:  Ve 
m}yně  chovaju  ho  za  osmětka  (laš.). 

osmina,  karta  osmi  ok. 

osmolif :  Já  bech  to  osmolel  = 
ohřál,  viděl  (han.). 

osmýkat :  Ogaré  nám  všecky  jabka 
osmýkali  =  otrhali   a   odnesli  (ZI.). 

osmýkaf  sa :  Had  sa  osmýkát  = 
svlekl  se  sebe  kůži  (val.). 

osnážif,  očistiti,  omýti  (val.). 

osoba :  Pěkná  osoba  z  ní  byla  = 
ženská  (Kda  II.  144).  Prosím  vás, 
osobo,  už  mi  dajte  pokoj  (tak  se 
oslovuje  jenom  ženská  1).  Ten  stává 
osobu  =  hrdý,  domýSlivý  (Jicko). 
Zača}  sem  goralku  pálit  a  sám  svó 
osobo  sem  ju  páli}  pro  nedostatek 
nádeníků  fVyhl.  I.  107). 

osoblíf  si  co  =  osobovati   (laš.). 

osobný,  pěkný,  hezký:  chasník, 
děvčica,  zástěra  atd.  (záp.  Mor.). 

oschl  -u,  užitek  (slov.,  val). 

Osolinky,  pl.  f.,  trať  (Koryčany). 

Osová,  jméno  hrudu  (v.  t). 

osožit  —  osokovat^  prospívati: 
Hanba  je  utikac,  afe  osoží  (Dob.). 
Mně  to  neosohuje  (slov.,  val.). 

osoiný :  Nebýt  z  toho  hrubě  osožný 
=  měl  z  toho  malý  osoh  (Vlk  53). 
Šak  sem  já  moh  byť  z  toho  osožňéjší, 
dyby  ne  toho  ohniska  (Slav.  ČL.  X. 
136). 

ospatai  -y,  m.  =  ospalec. 

Vospalovsko,  trať  (Blažovice). 


ospíca  n.  ošpica,  -ce  1.  vřídek: 
Vyhodila  se  mi  ošpica  na  jazyku. 
2.  osýpka,  neštovice:  ospice  se  na- 
hažu  (laš). 

osrúbený:  Břeh  v  kříkopě  být 
osrůbený,  aby  nezížďát  =  prkny 
obitý  (slov.). 

osf|  -i,  f,  osina:  Zadřét  sem  si 
osť  do  oka  (Slav.  ČLn  X.  468). 

osféřaf  sa,  sestárnouti:  Už  sa 
ostařát  (Vek.). 

ostarček,  -a,  odrostlejší  sele  (ZI.). 

ostarek,  -rka,  zakrnělý  člověk 
(val). 

ostat:  Ale  neostato  na  vojákoch 
=  nebylo  dosti,  že  přišli  do  osady 
vojáci,  nastala  ještě  horši  svízel,  ko- 
lera  (Slav.  ČL.  XI.  380).  s  inf.: 
Žito  ostato  vázat.  Šét  do  světa,  ale 
ostát  dětat  v  Kroměříži  (ZL). 

ostatek :  na  ostatku  =  na  konec, 
konečně:  Na  ostatku  na  tym  něza- 
Teži  (laš.).  RozAibu  če  straky,  vraný, 
na    ostatku   chrobakove    (Suš.  175). 

ostatky,  pl.  m.,  poslední  tři  dni 
masopustu.  Na  Valaších,  kde  ostat- 
kům říkají  končiny,  ostatky  slově 
poslední  týden  před  adventem  (Mor. 
lid  26). 

ostatní  1.  poslední,  2.  špatný: 
Ostatní  kocúr,  co  čeká,  až  k  něm 
myši  přiběhnu.  To  ně  je  ostatní  člo- 
věk. Ostatnikrát  =  naposledy  (vých. 
Mor.). 

vostávat  (sev.  a  záp.  Mor.)  = 
bývat  (již.  a  vých.). 

ostavit:  Kráva  ostavuje,  ostavita 
=  dává  méně  mléka  než  před  tím 
(vých.  Mor.). 

ostehnút  sa  1.  octnouti  se:  Čto- 
věk  neví,  kde  sa  ostehne.  Osteht 
sem  sa  tu,  ani  nevím  jak  Kde  sa^s 
tu  osteht?  Enom  ty  si  daj  pozor  na 
hubu,  až  (ať)  sa  neostehneš  v  důře ! 
(Slav.  ČL.  X.  297).  Na  vesno  sa 
osteh  k  Bazatom  =  octl  se  u  Ba- 
zalů  (Vlk  18).  2.  dostati  se:  Také 
sa  vám  něco  ostehne  =  něčeho  do- 
stane (vých.  Mor.). 

vostencOi  pl.  m. :  Když  se  peř{ 
z  drůbeže  oškube,  pučí  na  ní  vo- 
stence,  z  nichž  se  vyvine  nové  peří 
(Maš.)  =  stonky,  pistence  (v.  t.). 


269 


ostí  ječmenné,  coll.  =  ostiny: 
V  jačmennem  snopč  byva  mnoho 
oSči  (Suš.  307). 

ostivó  žito,  pšenice,  která  má  ostí, 
opak  holica. 

ostonkYi  pí.  m.,  stopky  z  peří 
(dok.  130). 

ostrach,  uctívá  bázeň,  verecun- 
dia.  Hasiči  volili  správčího  za  ná- 
čelníka, aby  lidé  měli  před  ním 
ostrach  (laš.). 

ostranek  v.  stroj  na  koně  II.  11. 

Ostrata,  potok,  jenž  se  vlévá  na- 
proti Slušovicům  do  Dřevnice.  Jméno 
Ostrata  rovná  se  asi  jménu  Ostrava 
(Peck). 

Ostrava,  scirpus  (bot.). 

ostravý,  přiostřelý,  přitrpklé  chuti: 
lék  (Vah.). 

ostražitý,  ostrého,  pronikavého 
pohledu :  Hfeďét  tak  ostražito  (Vah.). 

ostrba,  -bě  =  ostrévka  (v.  t.)  laš. 

ostřeš,  -a,  ryba  acerina  vulg. 
(Podl.). 

vostrév,  -strve,  f.,  žebř  o  jednom 
bidle  fzáp.  Mor.). 

ostrévka,  stromek  jedlový  n.  bo- 
rový, okleštěný  toliko  z  konců  větví, 
na  němž  se  suší  jetel,  sena  a  vika  (val., 
laš.). 

ostrpéc,  *^ca,  onopordon  acan- 
thium  (bot.)  slez. 

Ostrovce,  pl.  m.,  trať  (Pavlovice). 

ostruha  =  keř  ostružina,  maliní, 
(Peck). 

ostružanky  n.  obstrušanky  = 
ostružiny  (laš.). 

ostružíník,  keř  ostružinový  (slez.). 

ostružka,  delphinium  (bot). 

ostrý  1.  On  býl  moc  ostrý  ten  re- 
ápicijent  =  přísný,  kteréhož  slova  se 
neužívá  (Vlk  39).  2.  příkrý:    kopec. 

ostuda  1.  čáry:  proti  ostudě  do- 
bytku (Mor.  153).  2.  svrab:  Zle  jest, 
jak  ty  malutké  dostanou  ostudy 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146).  3.  ostudný 
člověk:  To  je  ostuda  chtap. 

Ostuda,  trať  (Hulín). 

Ostudy,  pl.  f.,  vinohrad  (Syrovín). 

ostudiny,  pl.  f.,  ohyzdná  vyraže- 
nina  na  tváři  a  na  rukou,  i  na  celém 
těle.  Když  děvče  dřívějšímu  milenci 
dalo  výhost   a  jiného  sobě  oblíbilo, 


první,  aby  ji  sokovi  svému  zostudil, 
zavdá  jí  v  nápoji  prášek,  kterýž  vy* 
pivši  děvče  vyraženinu  dostane  (Kda 
II.  328). 

ostydlý,  nestydatý  (Nové  Město), 
»kdo  se  všeho  ostyděN  =  ničeho 
se  nestyd!  (stč.) 

ostyiéř  =  obšéilíř  (v.   t.),  Btcha. 

osuhiina,  nepříjemná,  syrová  mhla 
(han). 

osuhtý:  čas  =  sychravý ;  člověk 
=  nepříjemný ;  osuhlo  =  unheimlich. 

osúch|  -a,  koláč  z  chlebového 
těsta,  nemazaný  placek  (val.). 

osušek,  -ška,  pole  na  kopečku, 
kde  slunce  svítí  a  voda  neškodí  (val.). 

osušný  větr,  který  osušuje  (Vah.). 

osyp,  -u,  sypání  obilí  na  obecní 
potřeby  v  sýpku. 

osypanina,  vyraženina,  když  se 
tělo  po  větší  části  osypalo ;  vršanina, 
když  se  na  jednom  místě  něco  vy- 
hodilo (laš). 

osypy,   pl.  m.  =  osýpky  (slez.). 

osypat  se  1.  dostati  osýpky :  Má 
cetú  hubu  osypanú.  2.  Zeď  se  osy- 
pata  =  sesypala  (Suš.  40). 

ošata,  -y,  1.  f.  ošálení,  ošizení. 
2.  m.  potrhlý  člověk  (han.;  srovn. 
šálený),  švindléř,  ošemetný  člověk 
(val.;  šáliť  =  šiditi). 

ošálif  =  sešíleti:  Mladosť,  m\U 
mtadosť,  kerak  tě  ožaliťl  dy  sobě 
zpomenu,  to  mušim  ošaliť  (Suš.  502, 
laš.).  »Mám  htavu  cetú  jak  ošáfenou«, 
když  hlava  bolí  nebo  se  točí  (Vah.). 
Chodí  jak  ošálený  =  zvrtačený  (Slav. 
ČL.  XII.  130). 

ošantat  si  šaty,  ošlapati,  u vláčiti 
(srovn.  šantat). 

vošatit,  ošiditi :  Ten  hadvokát  nás 
voSatíll  (Maš.). 

ošátkaný.  Odvážejíce  svatebníky 
do  kostela  Slováci  mívají  koně  ošát- 
kané,  t.  j.  tureckými  šátky  pozpři- 
krývané  (Kt.  Dod.  L). 

ožčada  1.  uskromnění  se :  S  oščadú 
pěťák  utratí  (»oščádaja  sa«,  uskrom- 
ňuje  se).  2.  ostych:  bez  oščádky 
(vých.  Mor.). 

oščádat  se  1.  uskromňovati  se, 
skrbliti :  Enom  se  tak  neoščádajte  a 
ukrojte  věcí  kúsek !  Mosím  sa  s  tým 


270 


mastem  velice  oščádat,  abych  vysta- 
čila. 2.  ostýchati  se:  Janek  oŠčádát 
sa  kúřiť  před  tatíčkem  (Slav.  X.  299). 
Co  bych  se  teho  oščádala?  (dok. 
274).  3.  Co  se  s  tém  pořáď  oščádášř 
=  nemáš  do  toho  chuti  (Btcha). 

oščádavo,  ostýchavě:  Janek  ho 
vítáí  oščádavo   (Slav.  ČL.  XI.  483). 

oščapkyi  pl.  m.,  oštépky,  malé 
odkorky  (laš.). 

oš6ehiat|  odrati:  Kráva  si  cetý 
krk  o  strom  oščehtata.  Oščehtaná 
pohovka  (Zl.). 

oščepačkai  sekera  mezi  pantokem 
a  obuškem  (val.). 

oščeřa,    -ře,  m.  =  oSkera  (v.  t.). 

ožčéřený  1.  do  kořán  otevřený: 
Nenechávej  dveří  oščéřených.  2.  člo- 
věk oščeřený,  který  se  neustále  ošče- 
řuje  (směje)  (ZK). 

oš6eřovat  sa  n.  oškerovat  sa, 
smáti  se  hubou  otevřenou  (vých.  Mor.) 
v.  ščéřit  sa. 

oščigat  hatúzky,  otrhati  u  samého 
pně  za  syrová  (vých.  Mor.). 

oščinohai  -y,  m.,  scanda   (slov.). 

oščipek,  odpadek  při  sekání  dříví. 

oš6uhrat|  vyschnouti,  okorati: 
Nenechávaj  chleba  na  stole,  ať  ne- 
oščuhrá  (ZL).  Oščuhraná  kosť  = 
vyschlá  na  slunci  (Vlk  87)  =  oSČů- 
raný,  voščórané  (záp.  Mor.). 

ožibánif,  ošiditi  (val). 

odíher,  -hla,  švihel,  svižný  prut 
(od  Přerova). 

odípaný  =  ušípaný  (v.    t.)  horň. 

ošípat  se  =  ošívat  se  (Zl.). 

odipovat,  otírati:  Pri  kopáňú  sa 
zemáky  ošipujú  z  hiiny;  pečené  sa 
také  ošipujú  z  popeta  (Df.).  OHpovat 
sa,  ošívati  se,  rukou  se  otírati 
z  hmyzu  nějakého  (val). 

ošltka  =  ošívka  (v.  t)  Karlovice, 
val. 

ošívaf :  Když  dcera  šla  po  dvoře, 
silně  rukou  ošívala  =  pohybovala, 
házela  (Kda  I.  267).  Ošívať  stro- 
mem =  třásti  (laš.).  Ošívá  se  v  práci 
=  je  lehtivý  do  práce.  » Ošívá  se«, 
kdo,  jsa  štípán  pod  šatstvem  hmy- 
zem, se  otřípá,  svalstvem  posmykuje. 

ošívkai  ošatka,  slaměnka :  Na  stůl 


donášívají  se  na  ošívce  trnky,  jabka, 
hrušky  (Slov.  obr.  I.  304)  slov.,  horA. 

ožkera  n.  oščeřa,  kdo  se  pořád 
oškeruje,  směje  =  smíšek;  též  pří- 
jmení. 

oškéřaf  sa  práce,  vyhýbati  se 
práci  (val). 

oškerovat  sa  =  oščeřovat  sa 
(v.  t.). 

oškeřzuba,  -y,  m  =  oškera  (v.  t.). 

ožkrébenec,  -nca,  plačtivé  dítě 
(vých.  Mor.). 

oákfébenýi  otevřený :  dvéře  (v  ne- 
čas), huba  na  pláč  (vých.  Mor.). 

oškrebovat  sa,  hlasitě  plakati 
(o  dětech),  utrhovati  se  na  někoho 
(vých.  Mor.). 

odklih:  dčtať  něco  na  ošklih  = 
na  oko  (val). 

oškliveCi  -vca:  Já  nebudu  oškliv- 
cem  =  nenechám  na  sobě  pode- 
zření, pomluvy.  Svedli  to  na  mAa, 
a  já  sem  ostát  ošklivcem  (val). 

ošklivlnai  ošklivá  věc,  ohyzda. 

oškiivif  se  6eho  =  si  něco :  Mu- 
sím se  trochu  umyt,  aby  ses  toho 
neošklivil  (Kda  II.  56). 

ošklivúcný,  velmi  ošklivý. 

ožkomek,   -mka  =  žvanec  (laš). 

ožkominSi  =  oskominy  (v.  t.)  laš. 

oškrabiny,  pl.  f.  šupky  z  oškra- 
baných zemáků  (laš.). 

oškrd,  -a,  železný  tesák  na  kře- 
sání mlýnského  kamene:  Prase  je 
chudé  jak  oškrd  (Zl). 

oškrda  1.  =  oškrd  (Hranice), 
2.  ošklivec  (N.  Město). 

ožkrdit  —  oškrdovat,  oškrdem  kře- 
sati (Kt.  Dod.  I.). 

oákřéknút  sa  na  koho,  osopiti 
se:  Dyž  mu  něco  řeknu,  enom  sa 
na  mne  oškřékne  (Zl.)  Srovn.:  Ko- 
likrát se  oškřékne  na  chudého,  dyž 
co  prosí  (Štítný,  Kn.  šest.  244).  Srovn. 
Skřekat. 

ožkrknúf  =  oškvrknúf,  popáliti 
se,  ožehnouti :  Cetý  rukáv  mi  oškrk) 
(val). 

ožkrtafi  ošoustati:  oškrtaná  škr- 
tačka  =  odrané    staré   koště  (laš.). 

oškrteki  -tka,  nepodařené  pečivo 
(laš.). 

oškvarek,  -rka  =  škvarek. 


271 


oškvrknút  —  oškvrktý  n.  oSkvrk- 
nutý,  opáliti  se,  ožehnouti  (o  vlasích 
ožehnutých  plamenem  n.  o  látkách, 
na  nichž  se  chlupy  opálí):  Vlasy 
mu  od  svíčky  oškvrkly.  Máte  kabát 
na  zádoch  oškvrktý,  myslím  ste  se- 
děli u  horkých  kamen  (vých.  Mor.). 

oákvrlif  1.  opáliti:  vlasy,  chlupy, 
2.  ota£káfiti  (val.). 

vošlapek,  -pka:  Vytáhne  se  vo- 
šlapek  (slámu)  z  boty,  a  dobytek  se 
jím  křížem  potírá  (od  úroků)  Mor. 
lid  202. 

vožlejchi  -u,  pažitka  (záp.  Mor.). 

ošmatlat  dlouhé  kalhoty,  ocho- 
diti,  abtreten. 

vošmerai  pobuda  (Maš.). 

ošmigat  (-k-),  vlasy  na  krátko  a 
ledajak  ostříhati. 

ožmrnúf  1.  oškrábnouti:  Vem  tu 
žerď  a  ošmrni  to  trochu  z  koruny 
(kůry).  2.  ošiditi :  No  ten  tě  ošmmut 

(laš.). 

ošobolenýi  ošoustati:  kabát  (Kt. 
Dod.  I.  han.). 

vošoplsta,  nepořádný,  ošumělý 
člověk    (Maš.). 

ošopfstafi  odříti  z  chlupů:  Ru- 
kávy má  ceíé  ošopfstané,  jak  hraje 
v  ty    kartiska  (Slav.  ČL.    XI.    378). 

ožpatnét:  Po  téj  nemoci  velice 
ošpatňé}  =  špatně  vypadá  (slov.,  val.), 

ošpeněki  ňka,  suché,  z  chvojí 
opršelé  větve  okolo  silnějších  haluzí 
šlovou  ošpcňky  (Zl.). 

ošpica,  -e,  vyraženina,  osýpka 
(Btcha). 

ožpihtaf  =  něco  dřevěného  ne- 
obratně, neuměle  ořezati,  zpracovati. 
>Ty's  to   pěkně    ošpihtá}I«    (Btcha). 

ošprh  1.  kluzké,  šplhavé  místo, 
zvláště  od  bláta:  Upadt  na  ošplhu. 
2.  Padl  na  ošplh  =  tak,  že  se  hlava 
sešplhla  (svezla),  nenarazila  zpříma 
a  nerozbila  se  (Zl.). 

oštara  =  oštera  (v.  t.). 

oštárat  se  =  ošterovati  se  (v.  t.). 

citera  1.  obtíž,  potíž:  Nemocný 
člověk  je  na  ošteru  sobě  aj  druhým. 
Mám  s  tým  velikú  ošteru.  2.  = 
ošterný:  To  je  oštera  chtap (slov., val.). 

ošterný  1.  kdo  jest  na  obtíž, 
komu  nesnadno  vyhověti,  jehož  ne- 


lze  zbýti:    nemocný,  žebrák,    2.  při 
čem  jsou  potíže :  ošterná  práca. 

ošterovat  koho,  obtěžovati,  do- 
palovati: Ten  sa  mne  už  něco  na- 
ošterovat  1 

oštrréjz,  -Uf  pabčrky  ovocné  slov., 
vaL)  =  obščiliř  (v.  t.). 

oštrréjzovati  paběrkovati  na  stro- 
mech ovocných  (slov.,  val.). 

ošuda,  ošizení,  věc,   která  se  zdá 
býti  dobrou,  ale  přece  zklame  (laš.). 
ošúlit,  ošiditi  (vých.  Mor.). 

ošumét  1.  ošumělým  se  státi,  po- 
zbýti krásy:  Dúbravěnko  zelená,  co's 
tak  ošuměla  ř  Přišli  na  mně  mrazové, 
velicí  nečasové.  Až  ti  mrazové 
přendú,  pěkná  zelená  budu  (Suš. 
784).  2.  :=  ošumněti,  šumným,  pěk- 
ným se  státi :  Aj  hory,  hory,  jak  ste 
ošuměly,  dyž  na  vás  rosička  padala  I 
(Suš.  203 ;  srovn.  zpomět  =  zpomnět, 
rozumě  =  rozumně). 

ošusta,  -y,  m.,  škubán. 

ožutraný,  ošumělý :  člověk,  šat : 
Vrátí}  sa  ze  světa  hodně  ošutraný. 
Už  má  ty  hábečky  ošutrané  (vých. 
Mor.). 

ošvácat,    ledajak   ostříhati   (val.). 

ošvářifi  ošvarovat,  očistiti,  přistro- 
jiti. Céra  ho  odešla;  včil  ho  nemá 
kdo  ošvarovať,  t.  j.  uklízeti  mu,  práti 
na  něho  a  p.  (srovn.  švarný). 

ošvihat  1.  ošvihlem  pobiti,  2.  ostří- 
hati vlasy. 

ošvíhet,  -hla,  prut,  kterým  se  švihá, 
na  př.  děti.  Také:  oSinhet^  -hela: 
Tak  ti  tém  ošvihelem  našviháml 
(Btcha).  Viz:  ošihel. 

otáčaf :  Antoš  mluvil,  jakby  kole 
prsta  otáčál  =  úlisně,  povolně  (Slav. 
ČL.  XII.  130). 

votáčka  =  kokotice  (v.  t.). 

otáčky  pl.  f.  1.  stočené  suché  rato- 
lesti na  podpalování  (val.)  2.  sláma, 
kterou  se  za  silných  mrazů  otáčejí 
nohy  do  bot  neb  i  boty  v  čas  ná- 
ledí: Tof  Karásek  ide,  nohy  opfan- 
tané  v  otáčkách  (Zl.). 

votahyi  pl.  m.,  odtahování,  odklá- 
dání :  Dělá  to  na  dlóhé  votahy  (záp. 
Mor.). 

otáhavýi  váhavý. 


272 


otajaf,  -jám  =  odtáti,  státi :  Dyby 
sněhy  b>ty,  už  by  otajaty  (Suš.  122). 

ofapai  -y,  m.  nešika,  hňup ;  otrapa 
(val.j. 

otavódi  -ate,  pozdní  podzimni  kuře 

(Zl.). 

otavka,  klásky  obilní  pozdéji  ostat- 
ních vyrostlé  a  dozrávající  =  pod- 
kladek  (v.  t.)  Zl. 

otčf,  -ího  =  otčím  (Vych.). 

ot6ísko  u  pluhu  v.  pluh  23. 

otčizeňi  -znč,  f.  otcovský  podíl, 
dědictví  (val.,  horň.). 

otec  svajbe:  Jeden  meze  néma 
bel  řečník  neb  otec  svajbe  (Vyhl. 
II.  140). 

otépaný,  ztýraný,  přihlouplý  (val). 
Srovn.  oťapa. 

oteplit  86 :  Voteplíl  se  =  přistě- 
hovalý obeznámil  se  s  lidmi  (MaS.). 

otéri  -u,  profit:  Mčt  z  toho  dobrý 
otěr.  Nebylo  otěrku  z  ničeho  z  boka 
=  vedlejší  příjem  (Zl.). 

otérek,  snop  otřeny  (oklepaný 
hfilkami)  nerozvázaný;  otérky,  zrní 
takto  se  snopa  otřené  (Dob.). 

otéřiny,  pl.  f.,  otěry  sena,  jeteliny 
a  p.  (horň.). 

otérka  v.  stodola. 

otioú,  adv.,  ven  a  ven^  vší  silou: 
Oje  prohnalo  vrata  oticú.  Oticú  to 
nechťét  (val.)- 

otírat,  stranovati:  Otíráme  réž 
(Dob.;  v.  otěrek). 

otírat  se:  Smrť  se  oň  otírá  = 
brzo  umře.  KoTe  mně  se  otira,  inu 
do  taňca  bira  (Suš.  211).  Nevotíré 
si  vo  mě  hobo,  nevotíré  se  vo  mně! 
=:  nepomlouvej,   netup   mne  (Maš.). 

otká,  v.  pluh  23. 

otknúf  sa:  Aí  vám  sa  z  toho  něco 
otkne  =  dostane  (Zl.). 

ottaĎlsko  1.  bolačka  na  noze  od 
otlačení;  vraní  (kuří)  oko.  2.  chlupatá 
housenka,  o  které  se  lid  domnívá, 
že  když  na  ni  stoupne,  dostane  otla- 
čisko  (laš)  =  odraz  (v.  t.). 

ottuček  1.  otlučený  kámen  n. 
klacek:  Uhlíř  vzal  otluček  a  jak  ho 
mele  tak  ho  mele  (Kda  II.  57). 
2.  kluk  bitím  otlučený,  který  toho 
už  ani  nedbá. 


ottuk,  pobuda,  který  se  potlouká 
mezi  lidmi. 

othiken,  -kně,  nepořádná  ženská, 
nevěstka  (Kt  Dopl.  I.  slov.). 

otmét  =  zatmět :  Přišli  do  hor  a 
tam  otměli  (Kda  I.  66). 

Oto,  hle  (voilá),  tu,  nedávno; 
často  se  tím  slovcem  začíná  řeč, 
když  si  někdo  nemfiže  hned  na  něco 
vzpomenouti:  >Odkaď  stě?«  »Oto 
z  blízka. «  >Kaj  jedětě?<  >Oto  pro 
kvačky. «  Oto  tu  byl  (laš.;  pol.  ot, 
Oto,  otož). 

oto6if:  Žádný  sme  nedostali  dyby 
prst  otočiť.  Otočená  =.  těhotná  (val.). 

O  toféj,  že  (slov.,  val),  o  toli,  že 
(han.)  ==  jenom  že,  leda  že:  Cesta 
je  jednaká,  o  toléj,  že  silnicú  néni 
tolik  Mata  (Zl.).  Nemá  se  tam  lepši, 
o  toli,  že  dostává  zlatku  vic  (Mal. 
XXIII.  155). 

otopit:  Třískama  se  otopí  (ne- 
potřebuje jiného  dříví). 

otrapa,  -y,  m.,  ničema. 

otrapný  1.  strastný:  Byto  otrapné 
to  jejich  živobytí  (Zl.).  2.  ošterný 
(v.  t.). 

otrč,  -če,  f.,  rozvora  (v.  vůz  III.  14). 

otrĎit:  Stréc  otrčile  pafec  levé 
ruke  =  zdvihl  (Dial.  II.  60).  Vrány 
už  kváčů;  zobáky  pořád  majú  otr- 
čené  k  horám  =  obráceny  (Slov. 
obr.  II.  30).  Petr  otrčil  pysky  tak 
škaredě,  že  už  víc  možno  nebylo  = 
ohrnul  (Slov.  obr.  II.  39).  Otrčit 
paty  =  utekl  (Df.).  Otrčit  koty  = 
umříti  (potupně). 

otřežčit  1.  otřásti:  Spad)  z  ja- 
bloně a  otřeščel  si  mozg  (han.). 
2.  obalamutit  řečí:  Dát  se  otřeščtt 
židákovi  a  kúpít  si  pletku  za  drahé 
peníze  (Zl.). 

otrhá,  -y,  m.,  otrhanec  (Vek.)  = 
odrha  (v.  t.). 

otřípat  konopě,  lámati  (Podl.). 

otřípky,  pl.  f.,  dožera,  opletá: 
Abych  s  tým  neifaét  otřípek  (Vek.). 

otřkaf :  Šak  až  přídú  z  domu  mezi 
cizí  lidi,  šak  ty  si  otřčú  rohy  =  po- 
zbudou hrdosti  a  bujnosti  (Slav.  ČL. 
XII.  229).  Si  eSče  mladý,  htúpý,  ne- 
otřkaný  =:=  nezkušený  protivenstvím 
(Vlk  27). 


273 


otrnúf  —  otřňat  1.  Na  ném 
všecko  otrne  =  nic  se  ho  nechytne, 
z  ničeho  si  nic  nedělá  (Vah.).  Srovn. 
otrlý.  2.  Noha  otřňá»  otrnula  =  pře- 
stává trnouti  (vých.  Mor-). 

otročák,  druh  holubů  (letě  metá 
kotrmelce). 

otruba,  -y,  m.,  hlupák. 

otrubnička,  druh  hrušek  (drobné, 
hnědé,  sladké)  Zl. 

otrusinai  drobet  z  něčeho  otřeny: 
Nemáme  sena  ani  otrusiny. 

otruó  (i  pol.),  otráviti :  Otruj,  sestro, 
bratra  svého  (Suš.  169).  Už  mého 
konická,  už  mi  ho  otruje  (kalná  voda) 
Suš.  591. 

otrútiti  otráviti,  omámiti:  Su  od 
toho  jak  otrúcený  (slov.,  val.). 

otrž,  e,  f.,  místo  nepřístupné :  Je 
to  tam  na  otrži  (val). 

ofupanýi  přihlouplý  (vah). 

otupný,  protivný,  ošklivý  (val.). 
Otupno  je  vám  tu  samému  byc  = 
protivno,  smutno  (Dob.). 

otvírat  1.  mrtvolu,  secirovati:  Ne- 
byl otvíraný  (fig.  38).  2.  Jaro  se 
otvírá  =  počíná  se. 

otvírka.  místo,  kde  se  co  otvírá  : 
Na  předni  otvirce  o  gati  bele  štere 
takový  tolepáne  vešety  (Vyhl.  II.  138). 

otvořif  (Vsacko),  otvoric  (horň.), 
iter.  otvárať  =i  otevříti :  Otvor,  otvorte  I 
Dvířka  ti  otvorím  (Suš.  195).  Ne- 
chtěta's  mi  oken  otvárať  (Suš.  627). 
Prečo  mi,  Marynka,  dveří  něotvoríš? 
Otváraj,  otváraj!  (Čerň.  57). 

ouřk,  -u  =  úroky  (v.  t.):  Tvá 
máma  také  od  jakživa  na  ouřk  trpěla 
(Žď.  obr.  120). 

ouvafi  ouvareky  bahnitá  louka  mezi 
poli  osamělá  (záp.  Mor.)  =::  opařisko 
(v.  t.). 

ovádét,  přemlouvati:  Ováděli  ho, 
aby  tam  ostal  až  do  smrti  (dok.  263). 
Mamičku  pořáď  o  to  mlíko  ováděli  = 
chtěli  na  ní  (dok.  246). 

ovajka  =  ovečka  (lichot.)  val. 

ovak,  adv. :  Budz  čicho,  ovak  če 
chraščim  =  sice.  Ovak  co  na  tym  = 
ostatně  (laš.;  pol.  owak  =  oním  způ- 
sobem). 

ovca :  halina  z  bítéj  ovce  ==  vlny 

(val.). 

Bartoš:  Dialektický  slovník  moravský. 


ovčí  vymenOi  myosotis  silvatica 
(bot.). 

ovčíř,  -a,  ovčák  (Bart.  II.  67,  laš.). 
Z  utěrka  na  středu  ovčiřička  vedu 
(Suš.  133). 

ovčfrňa,  -ě,  ovčinec. 

ovdy  ve  spojení:  tedy  ovdy  = 
kdykoliv,  kdy  tehdy  (laš  ;  pol.  tedy 
owedy  =  druhdy). 

ovečka  1.  brouk  sluníčko  (Vek.). 
2.  stonožka  =  baruška. 

ovénúti  ovanouti  1.  intrans.:  Ne- 
choď, až  to  trochu  ověne.  Už  hodně 
ověnulo  a  Máto  obeschto  (Zl.).  2. 
trans.:  Ež  to  trochu  ověne  větr, 
půjdeme  obracat  (Vah.).  Větr  ověne 
pole  (han.). 

oves:  > Hraje  ti  v  břuše  oves?« 
pořekadlo  o  bujném  (Slav.  ČL.  XI. 
95). 

ovések  =  ovísek  (vých.  Mor.). 

ovesina^  ovesná  sláma. 

ověsif  sa,  oběsiti  se  (Jicko). 

ověsitýi  dolů  svislý:  Smrek  ma 
ověsité  chvojí  (val.). 

ovesnicai  -ce  (ovesňačka  val., 
ovesňunka,  ovesAorka  laš.),  druh 
hrušek  zrajících  zároveň  s  ovsem. 

ovesnlsko,  pole,  s  něhož  sklizen 
oves. 

ovesnýi  planý,  jalový:  MIuvi}  o- 
vesne  řeči.  Je  to  zas  jakaái  ovesna 
(t  řeč)  laš. 

ovésf  koho,  oklamati :  Dá  se  leda 
babě  ovésř  (Kda  II.  41). 

ovisafi  dolu  viseti:  Je  toho  ovoca 
letos,  tak  haluze  ovisajúl    (Vlk  20). 

ovtaki  -a,   vlněný  podvazek  (val.). 

ovoo,  -a,  m.  (val.,  laš.),  -e,  f.  (han.). 

ovslha  =  ovsaha,  avena  fatua. 

ovzácnět,  nabýti  vzácnosti,  vzác- 
ným se  státi:  ChčeS-li  jím  ovzácnět, 
nechoď  tam  tak  často  (ZL). 

ožabafi  zábsti:  o/abe  mne  (laš.): 
Je  tam  zimná  rosa,  a  ja  sem  včif 
bosá,  budu  ozabať  (Suš.  587).       « 

ozaj  (na  ozaj,  na  ozajist,  na  ozajst), 
na  opravdu:  Ona  pravila,  že  s  ni 
žertuje  a  že  to  nepraví  na  ozaj  (Kda 
II.  147).  Na  ozajř  =  opravdu?  Ne- 
pravit to  špásem,  ale  na  ozaj  (Vych.). 
Chodí  na  ozaj.  bý}  na  ozaju  =  za 
nevěstou  (val.).  Nemysleli  to  na  oza- 

18 


274 


jist  (o-za-jisté).  Slov.  obr.  I.  52.  Enom 
aby  nebylo  ze  špásu  na  ozajst  (Slav. 
ČL.  X.  177). 

ozajstný:  A  je  drak  ozajstný  = 
skutečný  (nevybájený)  Dob.;  človék 
oz.  =  vážný,  homo  gravis  (laS.). 

ozdaíovaf  =  oddalovati,  odklá- 
dati: Dycky  s  tým  ozdafuje  (Vah.). 

ozděřiny,  pl.  f.,  otruby  ovesné  n. 
ječmenné  (la§.). 

ozdravěfi  okřáti  (tohoto  slova  La§i 
neuživaji). 

ozembuch,  kým  se  buchlo  (uho- 
dilo) o  zem  =  človék  hloupý,  ne- 
obratný. 

OZÍbat  —  ozibnút,  zábsti:  Ozíbe 
mne  v  ruce.  Obilí  ozíblo  =  omrzlo 
(Vych.).  Každý  béží,  aby  i  nohy  si 
zahřál  a  aby  neozíbl  (Slov.  obr.  269). 

ozimět:  Ozimého  tam  =  nastalo 
chladno  (Zl.)- 

oziminai  ozim,  obilí  na  zimu  seté. 

Ozinufai  -Fe,  příjmení. 

ozna6if  sa:  Označit  sa,  že  ne- 
móže  =  osvědčil,  vyjádřil  (val.). 

oznak,  označení,  znamení 

oznat  se,  seznámiti  se :  Oznali  se 
spohi  ve  Vídni  (Zl.).  Býí  ze  všeckým 
oznatý  =  obeznámen  (Slav.  ČL.  XI. 
180).  Ešče  néjsú  spotu  dobře  oznatí; 
až  sa  Fepší  oznajú,  bude  to  všecko 
ioakší  =  až  se  na  vzájem  poznají  a 
sobě  přivyknou  (ženich  s  nevěstou) 
Vlk  51.  Jak  se  s  ní  ozná,  potom  je 
jak  jed  (Suš.  317). 

oznit  SSí  ozvati  se:  Tu  se  oznit 
fa}as  (laš.). 

OzniĎÍcy,  pl.  f.,  trať  (Nivnice). 

ozóbaf  =  ozobávat  (horň.). 

ozora,  škaredina,  ostuda;  ošklivec 

(val.). 

oztoféj :  Och  to  je  výdělek  na  mu 

hříšnú !  oztoféj,  že  člověk  nepostává 

=  tak  tak  že  (Vlk  81)  =  o  toféj  (v.  t.). 

ozub,  -a,  =  náčelník  (v.  t.)- 

OZubeCf  -bca,  tvar  zubu  podobný. 


OZVářatj  v  louhu  vyvařiti :  Do  dĎa 
šaty  ozvářala  (Suš.  138). 

ožaba,  malý  vypínavec  =  žabant 
(v.  t.)  (Hustopeče). 

vožahi  hůlka  u  hrábí  (záp.  Mor.) 
v.  ožeh. 

oždaračkai  hfil  s  rozsoškami, 
kterou  se  oždaruje  (sráží)  se  stromu 
ovoce  (Zl). 

oždareki  -rka:  Bý}  takovým 
oždarkem  v  domě  =  jímž  se  všecko 
vymetlo  (Vah.). 

oždarovat  ovoce,  oždaračkou  po 
jednom  se  stromu  srážeti  (ZL). 

ožebračit,  zmrzačiti:  Pacholek  se 
ožebračil  na  rukou  (Kda  I.  303). 

ožeh,  -a:  Hanáci  a  Horáci  jmenuji 
všecko  náčiní,  jehož  se  před  pecí 
užívá,  ožehy;  jsou  to:  ohřeblo,  po- 
metlo  a  lopata;  jinde  znamená  ožeh 
jenom  hfilku  od  ohřebla  nebo  tlustou 
hůlvfibec  (val.).  Chorv.ožeg= hřeblo. 

ožeho,  nemotora :  Takové  ožeho  I 
(Vah.). 

ožgar,  nezdara  (laš.). 

ožgera,  -y,  m.,  opilec:  Umřel  tu 
onekda   takovej    ožgera    (dnk.  281). 

ožihat:  ostrý  větr,  mráz  ožihá  = 
pálí. 

ožina,  ozini^  ostruží  (keř). 

Ožinice  n.  ožinové  maliny,  ostru- 
žiny (v.  t.). 

ožit,  okřáti. 

Ožrébčí,  trať  (val.). 

ožmofek,  -Fka,  něco  ožmoleného, 
kus  slaniny,  jímž  se  obuv  mastí  (Zl.). 

ožúvaf  něco,  vl.  přežvykovati  = 
stále  o  témž  mluviti  (val.). 

ožúvaf  sa  1.  hádati  se  (val.), 
2.  domáhati  se  čeho:  Dosť  sem  sa 
o  to  naožúvá}  (Vah.). 

ožvantaf  sa,  opiti  se:  ošvantaný, 
opilý  fval.):  Antoš  býl  ožvantaný 
(Slav.  ČL.  XII.  85).  Rád  si  hutnúl, 
je  pravda,  afe  neožvantát  sa  (ib. 
XIII.  210). 


p. 


Pabásky,   pl.   f.,   trať  (Jihlavsko). 

pabfcat  sa  =  pobúcat  sa  (v.  t.). 

pabtovaf  sa,  int.  pabljmat  sa, 
pabXzňat  sa,  potulovati  se,  potloukati 
se:  po  tmě,  lesem  (val.)* 

pabřzňaf  sa,  -ňám,  matlati  se 
(val.). 

pabúcat,  -cám,  přehazovati  se 
v  něčem,  ob.  ve  spojení:  Zpúzá  a 
pabúcá,  až  něco  zhodí  a  rozbije  (Df.). 

pabúcat  sa,  potloukati  se :  De  on 
sa  ale  pabúcá?  (Vlk  89).  Čeleď  sa 
paboucela  po  humnech  (íig.  34). 

pabuda  =  pobuda  (val). 

pabúňati  -ňám,  zpcuzeti:  Co  pořáď 
pabúňáSř  (val.). 

pac  malovaná  (pfsaná,  cifrovaná): 
Dítě.  dávajíc  pac,  jezdí  při  tom  prstem 
do  kola  po  dlani  (Dob.).  —  laš. 
ýac,  -u,  m. 

pác,  -u,  m. :  měť  někoho  v  páci  = 
na  mušce,  seděti  na  někom  s  hubou : 
Dycky  musí  měť  kohosi  v  páci  (Vah). 

pác:  Pác  ho  po  htavěl  =  udeřil. 

pácem,  jen  ve  spojení  hoře  (horem, 
zhůru)  pácem  :  Škopek  ležét  hoře  pá- 
cem  =  převrácen  vzhůru  dnem  (Zl.). 
Převrátil  kalíšek  hoře  pácem  (Vlk 
44).  Ležát  hoře  pácem  =  nohama 
vzhůru  (Vlk  41). 

.  pácaf  (ji.  fácaf)  1.  bíti,  2.  silně 
bafati:  Pácali  jak  duša  ráčila  (Vlk 
33). 

packafi   packovaf,  int.  pacgýnat, 

klopýtati :  Zapackovál  o  kameň.  Což 
ten  tak  škaredě  pacgýAá  =  z  těžká 
kulhář  (val.). 

pacoFi  -a,  m.,  ťápa,  škaredá  noha : 
Ma  nohy  také  pacole  (laš.). 

pacotek,  Ika,  placek  (laš.). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moraTiký. 


|&a6af:  Nohavice  Ráčaty  na  lýt- 
koch  =  byly  napjaty  (Vlk  67). 

|Sa6ga  =  diačga,  řídké  bláto  (laš.). 

|&a6gaf  se  =  ihačgať  se,  mazati 
se  (laš.). 

pačesný  (n.  kúdelný)  Jan,  nešika 
(Zl.). 

pa6(sat  len  =  ochlovat  (v.  t.). 

pa6lska  1.  =:  ochla  (v.  t.),  2.  lněné 
n.  konopné  výčesky  lepšího  druhu 
(hrubší  šlovou  koudel). 

pá6lt  1.  Já  bych  mojeho  nebyla 
nechala,  dyby  to  byli  vSeci  páčili  = 
rozlučovali,  kazili  (dok.  76)-  2.  Páčei 
sem  těch  stromů  na  20  =  odhadoval 
(záp.  Mor.). 

páčit  se  1.  kloniti  se  k  pádu:  Vůz 
se  páčf.  2.  vzpírati  se :  Páčijó  se  mu 
koně  =1  zastavili  se,  vzpírají  se  a 
nechtí  dále  (han.).  Koně  se  zpáčili 
=  se  vzepřeli  (Btcha).  3.  viklati  se 
ve  smlouvě^  ustupovati  od  smlouvy, 
» bráti  své  slovo  zpět«  (1):  Ženich  sa 
zpáčíl  (Slav.  ČL.  XIII.  75).  Kupec 
sa  nám  páčí  (val.). 

páčit  si  i  páčit,  pamatovati  si: 
Ještě  toho  říkání  bylo  víc,  ale  kdo 
pak  si  to  všecko  páčíř  (Vyhl.  II. 
128).  Páčí  se  mi  něco  o  tom.  Dal 
sem  vám  to  vonegdá,  páčte  si  =: 
vzpomeňte  si  (záp.  Mor.).  Od  té  doby 
ho  páčím.  Nemožu  páčit,  jak  už  to 
byto  ^val ). 

páčka,  paklíček  tabáku  (Lor.; 
i  pol.). 

pačlivý  kůň  =  který  se  páčí  (Se- 
nice). 

pačmáky,  pl.  m.,  neohrabané,  ne- 
zručné  prsty:  Všecko  musí  pochytať 
téma  pačmáky  (Slav.  ČL.  X.  304). 

19 


276 


paď,  i,  f.,  medovice,  sladká  šťáva 
na  listech  stromových,  erysiphe  com- 
munis. 

pád :  Husí,  jak  věrně  sa  vydřu  ze 
dvora,  pádem  na  setí  leťá  =  hned, 
zrovna.  Lidé  tam  letěli  pádem  = 
úprkem  (Vah.).  Leží  pádem  (o  ne- 
mocném, který  s  lože  nevstává).  Pá- 
dem se  to  stalo  =  právě,  před 
chvilkou.  Pádem  to  udělám  =  hned. 
Pádem  na  kraji  =  na  samém  kraji. 
Pádem  je  potok  =  zrovna,  hned. 
Tým  pádem  =  způsobem  (záp.  Mor.). 
Tém  pádem  bech  věřel,  že  to  pravda 
=  Je-li  tomu  tak  (Mal.  XXIV.  68). 

padátka,  špatné,  nedozralé  ovoce 
záhy  spadlé  (val). 

padat :  Zem  sa  padá  horúčasťú  =: 
puká  se  horkem  (slov.).  Má  ruky  opa- 
dané =  popukané.  Náš  zeť  padá  také 
do  téj  rodiny.  Všecko  padlo  horší  = 
dopadlo  (vých.  Mor.),  padze  =  prší 
(la§.  i  poL). 

padavlna,  scfplina,  kůň  na  scípnutí 
(Kt.  Dod.  I.). 

Padétky,  pl.  m.,  jméno  tratí  skoro 
ve  všech  osadách. 

|&ádótkO|  něco  těsného:  kabát, 
sukně  (Vád.) 

pádéFský,  druh  hroznů  (slov.). 

padéní:  Že  prý  Antošovi  nic  nedá, 
ani  do  oka  padéní  =  co  by  do  oka 
padlo,  za  nehet  vlezlo  (Slav.  ČL  XL 
485).  Nemá  rozumu  ani  do  oka  pa- 
déní (id.  X.  37). 

padesátka,  druh  bramborů  (modré, 
hojně  zasedají;  bývá  jich  »padesát« 
pod  kopcem). 

I&ádlf,  těžko  táhnouti,  na  př.  slabé 
koně,  krávy,  které  s  velkou  potíží 
táhnou  (Vah.). 

padlí  =:  paď  (v.  t.),  záp.  Mor. 

padlík   n.    padléjové,  druh  jablek 

(Zl). 

padlinai  rokle,  zmola:  Je  tam  ta- 
ková padlina  (Vah.). 

I&adlif  sa  (naf)adrovaf  sa,  vyjba- 
dfovať  sa),  napínati  se,  vypínati: 
řadlít  sa  po  jabku  ==  napínal.  J^adlili 
sa  na  to  =  vzpínali  se,  dychtili  po 
tom.  Ja  di,  nejbadli  sa  =  nevychloubej 
se  (val.). 


I&adto,  úzká  deska,  na  níž  se  na- 
píná sňatá  kůže ;  pl.  padia^  rámy,  na 
něž  soukeníci   připínají  sukna  (Zl.). 

padtý,  špatný,  ob.  v  komp.  pad- 
lejší: Některé  víno  bylo  dobré,  ně- 
které padlejší  a  jiné  zas  dobře  kyselé 
(Čas.  Mat.  mor.  XXVIL  20).  Na  těch 
koněch  viděl  sem  pěkné  nástroj,  jako 
hraběci,  na  těch  ostatních  padléši 
(Vyhl.  L  64). 

pádot,  -a,  L  přirozený  dolík  v  zemi : 
Mach  zděrygál  přes  pádoty  a  výmoty 
(Vlk  37).  2.  Kopcovitá  půda  přechá- 
zející v  dolinu,  též  jméno  trati  (Vah.). 
3.  jamka  uvezená  (vybraná)  od  vody 
(Kďa  L  215).  4.  důl  v  jizbě  na  kob- 
zole  (brambory),  přikrytý  podlahovou 
deskou  (laš  ).  5.  nerovnina  na  hoblo- 
vaném dřevě  (val.). 

pádoiaf  sa,  choditi  po  nerovné, 
dolíkovaté   cestě  (Slav.   ČL.  X.  47). 

padolína,  dolina,  údolí  (záp.  Mor.). 

padouclna,  padoucí  nemoc  (záp. 
Mor.) 

padula  (-0-),  kluk  s  velkou  hlavou 
(Jevíčko). 

padzovaf,  iter.  slovesa  padať:  Snih 
padze  i  padzuje  (laš.). 

pagáč,  -a,  pagáiek,  přesné  pečivo, 
placka.  Z  mouky  pšeničné,  zamísené 
máslem  a  vejci,  pekou  se  křehké  a 
chutné  pagáčky  na  pouť  (vých.  Mor.). 

pagáĎky,  pl.  m.,  malva  rotundi- 
folia,  dle  podoby  plodů  (vých.  Mor.). 

|&agaf|  mačkati:  kotě  (laš). 

pagrament,  -a  =  pergament  (val ). 

pah,  -a,  rýha  v  šindele,  do  níž  se 
vedlejší  šindel  zastrkuje  (laš.). 

pahnozti  -a,  nehet:  To  je  zima, 
až  mi  zašto  za  pahnozty  (vých.  Mor.). 

pahnoztky,  pl.  m.,  calendula  ofF. 
(bot.). 

pahýl  (-é-),  neúrodné  pole  (Slavkov). 

páchat  L  Páše  vo  tom  =  pracuje ; 
páše  vo  to  =  hřmotí  (N.  Město). 
2.  Takovi  kluče  ze  mně  pášó  smích 
(Vyhl.  II.  24).  3.  dováděti,  žertovati: 
Koťata  páchajú.  Děti,  nepáchajte! 
Pášu  spolem  =  milkují  se  (vých. 
Mor.). 

pachropy,  pl.  m.,  sucháří  se  stromů 
lesních  napadalé  (laš.),  od  slov.  chfopiť 
n.  chfupěť  =  padati. 


277 


páchnut:  Z  huby  mu  veliký  oheň 
páchl  =  plál  (Kda  I.  93). 

pacholátko :  Já  se  vdávat  nebudu, 
pacholátkem  pobudu  =  děvčetem  (I). 
Suš.  757. 

pachotčit  se,  dospivati  v  pa- 
cholka: Když  se  již  začne  slovácký 
synek  pacholčit  (Slov.  obr.  I.  59). 

pachoFe  1.  mladý  pacholek :  Zvo- 
lita  sem  sobě  to  švarné  pachole,  keré 
ráno  stává,  vraným  koňom  dává  (Suš. 
454).  2.  zouvák  (vých.  Mor.),  3.  p. 
u  vozu  =  podkladek  (v.  t). 

pacholek  na  Podluží  je  čestný 
název  svobodného  chasnika:  »Jáký 
si  to  pachotek,  ked  sa  ho  bojíš  ?« 
Jinde  slovo  to  znamená  čeledína  od 
tažného  dobytka,  ať  domácího  syna, 
ať  služebného. 

pachotský,  hodný,  jadrný,  dobrý. 

Pacholské,  -ého,  trať  (Boršice). 

pachořif  sa,  durditi  se,  zlobiti  se 
(slov.,  val.). 

pachosta,  -ty,  m.,  silný  chlap  (N. 
Město). 

pachuFa,  -fe,  1.  zástěrka  zdvižená, 
v  níž  se  něco  nese,  klín:  Dívka  ze- 
brata  smeti  do  pachule  (val.).  2,  pa- 
chule,  boule  (Dačice). 

pajda,  -dy,  m.,  kulhavý  člověk 
(han.). 

pajdat  se,  kulhati,  šmatlati  se 
(han.). 

pajdavý,  šmatlavý,  kulhavý  (han., 
Btcha). 

pajduš,  a,  kdo  má  kolena  k  sobě 
(Jevíčko). 

pajeď,  -i,  f.,  palčivost 

pajedit,  hněvati,  zlobiti;  rozpaje- 
děný  =  rozhněvaný :  Sklenář  se  do- 
pajedil  (dok.  18). 

pajedný,  štiplavý,  ostrý:  chren 
(horň). 

pajchovňa,  -vně  n.  pýchovňa  (han. 
péchovAa),  štoudev  o  třech  nohách, 
v  níž  se  prádlo  »svářá<  n.  pýchá 
(Dial.  I.  329). 

pajmáma,  žena  měšťanova  (han.) 
Suš.  558. 

pajt,  -u :  Šel  na  pajt  =  něco  ukrást 
(z  ném.  Beute)  Jevíčko. 

pajta  1.  malá  ovčíma  na  salaši. 
Rozdělena  jest  na   přič  třemi  struň- 


gami  (lésami,  brankami)  ve  dvé. 
Zadní  části,  kde  se  shánějí  ovce 
před  dojením,  říká  se  honěnica  (LN. 

1.  199).  2.  To  sú  pajty!  =  věci 
(Vah.). 

pajtáš,  -a,  nafintěný  panák  (val.). 

pajtášíf  (o-,  při-),  nastrojiti,  vy- 
fintit  (val.). 

pajz:  Utíkal  v  jednom  pajzi  = 
v  běhu  ustavičném,  bez  oddechu 
(Vlk  37).  Krávy  letěh^  v  jednom 
pajzi  k  Bečvě  (Slav.  CL.  X.  467). 
Všecko  pajzem  pozbírál  =i  mentem, 
nenechal  nic  (Zl.). 

pajzačína,  klukovina  (Hradišťsko). 

pajzák  1.  starý,  tupý  nůž:  To  je 
pajzák,     pítvať     žáby    (vých.   Mor.). 

2.  kluk  (Hradišťsko). 

pajzaf,  škaredě  krájeti  (han.). 

pajznút  (z-),  odciziti,  ukrásti  (val.). 

pajzovaf,  int.  pajzýňat,  utíkati 
(val.). 

pak  běžné  jest  na  Hané  a  záp. 
Moravě;  Slováci,  Valaši  a  Laši  té 
spojky  neznají. 

paícosta,  ty,  m.,  kazič;  též  pří- 
jmení. 

pakostíti  kaziti:  Všecko  zpakostíl 
Voda   to   dopakostita   (vých.  Mor.). 

pakovat  =  pachtovat  (Litovelsko). 

pakovat  se,  kliditi  se  (z  něm.): 
Pakuješ!  =  táhni!  (Tu  se  vypouští 
náměstka  zvratná,  jako  ve  rčení : 
Stěhuješ!  Hybaj  a  p.) 

pakožka,  trojhranný,  pleskatý 
knoílíček  cínový  na  valašské  župici. 

pát,  u,  n.  přtpal,  oheň  v  čelesně 
peci  při  pečení  chleba. 

pata  =  palice  (nástroj  i  hlava): 
Ma  tvrdu  palu.  Dostaneš  na  palu 
=  nedostaneš  nic  (Opav.). 

paračka  1.  řezaná  tříska,  hoblo- 
vačka  (záp.  Mor.,  laš.),  2.  urtica  di- 
oica  (laš.). 

paFadrán,  -a,  příkrý   kopec  (val.). 

paFadzgovaf  sa,  potloukati  se: 
A  de  sa's  dotef  paladzgovát?  (Vlk 
91). 

paFagrám,  flamendr,  nezbeda  (val.). 

paTach,  -u,  rákos  (vých.  Mor.). 

paiaoha,  y  =  palach  (laš.). 

paFáňaf  -ňám  n.  pátázgat^  povy- 
kovati  (val.). 

19^ 


278 


paTandrovaf  1.  pomateně  mluviti, 
2.  pomatené  pobíhati  (val.). 

paFaf,  -a,  páleník  (laš.)« 

pafastif,  šramotiti,  křičeti,  po  vy- 
kovati (val). 

paFašíi  coll.  rákosí:  Skoč  do  pa- 
laší (Suš.  673).  Ja  ju  (kytku)  pustím 
po  palaší  (Suš.  322). 

pafaška,  rákoska. 

parašníki  pták  1.  salicaria  tur- 
doides  (Podl.).  2.  acredula  caudata 
(Brň.). 

patata  1.  palanda,  lešení  při  zdi 
v  konírně,  upravené  pro  pacholka  na 
spaní  (r.  polaty).  2.  u  stavu  tkalcov- 
ského (v.  t.  I.  n). 

párava,  pálení,  žáha  (laS.). 

paFavý,  palčivý,  ostrý:   vétr  (laS.). 

pafavo:  Je  tam  dnesej  ukrutně 
paTavo  =  palčivý,  studený  vítr  (laš.). 

pafázgaf,  int.  paláňat,  láteřiti: 
Babsko  začato  hrozně  pafázgať  (Vlk 
78)  Antoš  pafázgál  na  Křúpaty  (Slav. 
ČL.  XI.  378). 

pafázgříf  =  pafázgať  (val.). 

parazór,     a,   parasol   =   deštník. 

paleček,  střízlík  (záp.  Mor.). 

pafečky  =  klaničky  (v.  t.). 

paFeĎník,  -a,  ZoUstock  (Zborovice). 

péFeĎník,  polygonům  hydropiper 
(bot.). 

paFena,  -y,  jméno  krávy  Červe- 
navé,  » pří pa listé «  (val.). 

péFená,  -éj  =  pálené,  ého,  ko- 
řalka :  Páfená,  páleničko  šumná  (Bart. 
III.  767). 

paFení,  žáha. 

páTenlca  -ce  1.  kus  země  vypá- 
lené, neporostié,  2.  =  palírna. 

páFensko  =  pálenka,  kořalka  (Ja- 
vorník, horň.). 

patepa,  hlava  tvrdá,  neústupná  = 
palica  (laš.). 

Pafések,  na  Pafésku,  trať  (Vi- 
zovsko ). 

paFesky,   pl.   m.,   proutky  (Podl.). 

Paféskyi  v  Paléskoch,  trať  (Lač- 
nov). 

paFéta  =  billet.  Paletu  dostane, 
kdo  zaplatí  povinný  poplatek,  na  př. 
mýto. 

patchoveň,  -vně,  f.  =  pajchovňa 
(v.  t.)  Df. 


pallbrada,  zelí  po  sládku  (val., 
žert.). 

palica  -e,  1.  hůl  (i  srb.):  Ona  by 
byla  neřáda  do  smrti  pod  cizí  pali- 
čům =  vládou  (Val.).  2.  hlava  tvrdá, 
neústupná:  Ten  má  palicul  =  to  je 
svéhlavec.  3.  tulák:  To  je  palica 
(Btcha). 

palicovaf  se,  potulovati  se,  nepo- 
býti doma:  Ty  by  se's  pořád  jenom 
palicoval!  Hde  se  pořád  palicuješ? 
Te  paleco  Jeana  palecovitá,  hde  se's 
palecoval  celé  deň  (Mal.  XXIII. 
227).  Ten  se  už  napalicovál  po  světě ! 
(Btcha). 

palička,  hlávka  jetelová,  květná 
stopka  s  pukem  na  př.  narcisu,  tuli- 
pánu. 

palihuba  =  chudačka  v.  t.  (val. 
žert.). 

páilfi  intrans.,  páditi,  utíkati :  Ten 
tam  odtáď  pálili  Páli  za  Aó  (za  ne- 
věston).  Pal!  =  hybaj.  —  Co  přes 
krk  přejde,  bruchem  jak  by  pře- 
pálít  (Vah.). 

pálit  se  za  někoho,  ujímati  se 
koho  na  svou  škodu:  Já  se  za  něho 
pálit  nebudu. 

pálivka,  žihavka  (Kt.  Dod.  I.,  han.). 

patka,  hlavička  špendlíku,  hřebíku, 
sirky,  jeteliny,  lnu:  Ani  co  by  stálo 
za  špendlíkovú  pálku  sem  nevzat 
(vých.  Mor.);  han.  též  makovice. 

paFmo  ve  spojení :  Raná  pálí  pal- 
mem  (val.). 

patohtavec  =  panohlavec  (v.  t.). 

paToň,  -a,  jméno  vola  »opáleného« 
(horň.) 

palouk  č.  =  mor.  trávník  (Jem- 
nicko). 

patuda,  -y,  m.  tulák. 

patudovat  se,  toulati  se:  Lenoch 
sa  paluduje. 

pafúch,  a,  1.  palec  u  selské  hu- 
něné  rukavice.  Ta  má  pro  čtyři 
prsty  jeden  otvor,  pro  palec  pak 
zvláštní.  2.  ustřižený  prst  ze  staré 
kožené  rukavičky  na  bolavý  palec 
nebo  jiný  prst  (val.). 

patúk  =  pavouk  (Blatnice,  laŠ; 
zl.  paúk). 

patúz,  paveza  (Blatnice)  laš  ;  zl. 
pauz). 


279 


pafuznlki  provaz,  jímž  se  přiva- 
zuje patúz  (zl.  pauzník). 

Patyza,  e,  příjmení  (laš.). 

pamataf  =  pamatovati  (val.,  horň.). 

pamatlívý  =  pamétlivý  (val.,  horň.). 

pamatovat  1.  má  zvláštní  vazbu 
akkusativu  s  infinitivem  sloves  do- 
konavých i  nedokonavých  s  význa- 
mem minulosti:  Já  pamatuju  cetú 
našu  dědinu  vyhořeť  =  že  vyhořela 
(val.).  Já  pamatuju  našu  školu  stavěť, 
Vojtka  beť  starosto  (Mal.  XXIV. 
271).  Ten  trám  já  pamatuju  dávat  := 
když  se  dával  (Sej řek).  Pamatuju 
v  tom  ešče  chodit  =  že  v  tom  (šate) 
chodili  (Radostín).  Jestli  pak  my  pa- 
matujeme za  našeho  mladyho  věku 
tuhle  neřest  (krtky)  bytř  (Hřišice). 
Srovn.  podobnou  vazbu  latinskou : 
Memini  Pamphylum  mihi  narrare 
(Cic.  Verr.  2.  4).  Memini  Catonem 
mecurn  et  cum  Scipione  disserere 
(Cic.  Lael.  3)  a  sloveso  iekaU  2.  Pa- 
matujte, že  nepřijde,  že  všecko  za- 
pře a  p.,  ve  smyslu :  uvidíte,  že  (ZL). 
3.  pamatovat  někoho  =  konejšiti: 
Moseta  sem  ho  pamatovat,  aby  si 
něco  neudělat. 

pamba,  Pán  Bůh,  v  dětské  řeči 
slezské. 

pámbíček,  zdrobň.  pámbů. 

pambíčků,  -ova,  ovo,  co  náleží 
pámbíčkovi,  boží:  pambíčkova  kra- 
vička =  ploštice  zdobená ;  p.  ovečka 
=  coccinella ;  p.  srdečko  =  P.  Marie 
slzičky,  boliočko ;  p.  vlásky  =  luční 
peří;  p.  žabička  =  rosnička  (vesměs 
v  řeči  dětské). 

pambuopatruji  složka  citoslovná: 
P.,  dyby  vyšel  oheň  a  p.  (Slav.  ČL. 
X.  296). 

paméf:  Už  sem  vás  neviďél,  ani 
nemám  paměti  =  nepamatuju.  Už 
sem  tam  nebyl,  ani  nemám  paměti  = 
ani  nepamatuju,  kdy  jsem  tam  byl 
naposledy  (Zl.).  Našel  to  po  paměti 
=  po  tmě.  Vázali  žito  po  paměti 
(Zl). 

pamétaf=  pamatovati  (val.;  pol. 
pami^tac):  Já  pamětám  dobře  ešče 
jejich  dědáka  (Slav.  ČL.  XI.  133). 
Na  mladého  sa  dobře  nepamětál 
(Vlk  43). 


pamětník  1.  To  byla  nesnáz,  že 
néni  pamětníka  =  nikdo  nepamatuje 
(dok.  277).  2.  calaminthaacinos  (bot). 

pampalík,  calendula  oíT.  (botj. 

pampuohi  -a,  roztlučené  vařené 
brambory,  s  moukou  smíchané,  na 
rendlíku  smažené  (laš.). 

pán :  To  je  pán,  žebráci  mu  říkajú 
bratře!  (Zl.).  Kůň  sa  stával  pánem 
=  stavěl   se   na  zadní  nohy  (Vah.). 

—  Genit.  pana  v  laštině  se  pojí 
s  přídavným  přisvojovacím  na  způsob 
Č.  páně :  pana  Ježíšova  cirkev,  pana 
rechtoruv  pes.  —  Vok.  sg.  pane  mívá 
platnost  mezislovce  vyslovujícího 
podiv;  užívá  se  ho,  i  když  se  mluví 
k  osobě  ženské  nebo  k  několika 
osobám :  Pane,  to  sme  se  tam  měli ! 
Pane,  tam  bylo  střešní!  Vok.  pane 
užívá  se  ve  smyslu  ironickém:  Co 
pořáď  prskáš,  čertů  páně  ?  (Slav.  ČL. 
X.  302). 

pana,  -ně,  paní  (Df.).  Jinde  na 
Slovensku  je  nom.  pani^  gen.  páně 
atd.  dle  duša. 

panáček  1.  kněz,  zvláště  kaplan; 
faráři  se  říká  velebný  pán:  Chovala 
matička,  chovala  synáčka,  chtěla  mě£ 
panáčka,  a  včil  ma  vojačka  (Bart.  II. 
366).  2.  ploštice  zdobená  (Kyjovsko). 
3.  vlčí  mák  (horň.). 

panáčkovy  čepičky,  brslen 

paňátko,  malá,  úhledná  ovečka 
(val.). 

pancer,  pancir^  uražená  se  stromu 
větev  s  ovocem  (Df.). 

pančava,  jméno  hospod  u  silnice. 

pančocha  =  punčocha,  je  buďvá 
zaná  (pletená)  nebo  stávková  (tkaná). 

pandrab,  -a,  m.  =  pandrava 
(Kunštát . 

pane.  Vokativ  tento  na  Hrozen- 
kovsku  ustrnul  za  zvláštní  tvar  ne- 
sklonný  ve  smyslu  »pan< :  Něni  sú 
páně  rychtář  doma?  To  jim  ve  škoTe 
páně  učitelko  vravili.  Boli  udaci 
(udáni)  skrz  školu   od  páně  učitela. 

—  Spojení  >paně  pán«  užívají  místo 
neznámého  titulu:  Vy  páně  pán, 
chojce  sem  I  »  Vitám  vás !«  »Dzakujem 
im  pěkně,  páně  pán<  (Dob.). 

panebožechvaiatvá  má  platnost 
mezislovce:    Zastane    každú    prácu, 


280 


panebožechvatatvá  (Vlk  17).  Být 
panebožechvatatvá  xntadý,  silný  cMap 
(Vlk  24). 

pánek,  nádor  jako  půl  vejce  ve* 
liký  na  předních  nohách  koňských 
pod  kolenem  (arch.  III.  189). 

panenka  1.  podlouhlý  bochýnek 
chleba  (štrycle)  i  másla  (záp.  Mor.). 
2.  vlčí  mák  (ND.  51). 

panenský:  To  je  podvodník  pa- 
nenský =  panen  (Bart.  I.  28).  Vrať 
mně  kruče  od  slobody,  od  slobody 
od  panenskéj  =  jakou  jsem  mívala 
jsouc  pannou  (Suš.  392). 

panenščák,  a,  panenské  jabko  = 
kardinálka. 

pangrotit,  churavěti:  A  s  těmi 
malými  to  mám  taky  tak:  když  to 
trochu  pangrotí  a  já  sháním  pomoc, 
to  se  s  nima  prý  mazlím  (Žď.  obr. 
55) 

panlCi  mládenec:  Tancovaly  štyry 
panny,  štyře  panici  (Suš.  409,  laš.). 
Ptakata  dzěvucha  v  téj  novéj  seknici, 
ja  že  už  ju  opuscili  ci  její  panici 
(Suš.  316,  horň.). 

panlcai   -ce,   panička   (pohrdavě). 

paničky,  vlčí  mák  (laš.). 

panídlOi  venkovská  dívka  zpan- 
štélá,  přeméStělá  (Rok  I.  150). 

Panícharty,  pl.  m.,  trať  (dok.  189). 

panik,  paniček,  skrojek  chleba  (val., 
rum.). 

panlmatka,  tchyně  (záp.  Mor.). 

pánlf  sa,  panštiti  se:  Ja  šak  naši 
mladí  už  také  sa  páníja  (Slav.  ČL. 
XII.  228). 

pánko  =  pánek,  pán  (Suš.  552, 
horň.). 

panna  =  milá  (han.):  Seneček 
chodíval  za  panno  (Suš.  204). 

panna,  vánoční  výslužka  děvečce 
(Zábřežsko). 

Pannky  Marie  kolo,  euphorbia 
helioscopia  (bot.),  P.  M.  vlásky,  bríza 
media  (bot ). 

panoha  1.  hlavní  haluz  stromová, 
ze  pně  vyrůstající;  panoha  se  roz- 
růstá v  konáry,  konár  v  haluze,  haluz 
ve  větvy,  větva  v  ratolesti.  2.  berla 
(val.). 

panohtavec,  -vca,  pulec  (han.). 

panovaf :  Najvěc  panovaly  besedy 


=  byly  obvyklé.   Včil  panujú   samé 
Stofy  (Slav.  ČL.  X.  300). 

paohtavec  =:  panohtavec  (v.  t.). 

panoška  =  paneka  1.  (v.  t.). 

panský:  p.  družička,  alisma  pian- 
tágo  (bot.);  p.  láska,  echium  vulg. 
(bot.).  > Panská  nemoc  chudobného 
zdraví*  (Mor.  lid  187);  panský  ouško, 
houba  agaricus  deiicíosus.  Děvča  na 
panském  trávu  žato  (t.  poli)  Suš.  190. 
panské  =  robota  (laš.). 

panščák,  houba  boletus  cyane- 
scens  (val.). 

pantáĎ,  a,  1.  bídný  švec  n.  krejčí, 
2.  tlachal,  3.  kdo  se  potácí,  4.  kdo 
se  stále  plete   mýlí. 

I^antafa,  -le,  m.,  kdo  všecko  » sean- 
ce*, nešika  (laš.). 

pantaňa,  -ně,  leda  švadlena. 

pantat  1.  plésti,  šíti:  upancu  =: 
ušiju,  upletu;  zapancu  =  zauzluju; 
rozpantat  =  rozvázati  uzel,  2.  mýliti : 
Všecko  zpance,  zpantát  mne.  3.  mlu- 
viti hlouposti :  Nepancete !  Ten  toho 
napance!  (Zl.). 

pantaf  sa,  potáceti  se:  Nějak  sa 
snáď  přeca  do  toho  kostelíčka  edem 
dopancu  (val.). 

pantatlk,  tchán  (záp.  Mor.). 

pantazija  (fant),  bolení  hlavy  a 
tesknota  (Mor.  lid  210). 

panfhan,  nadávka  dětem  (pan- 
chart)  laš 

pantlík,  a,  bývalá  ozdoba  hlavy 
hanácké  nevěsty. 

pantofiíĎky,  pl.  m.,  delphinium 
(bot.). 

pantok,  -a,  silná,  podlouhlá  sekera 
na  dlouhém  topoře  na  štípání  dřeva. 
Na  pantok  se  tluče  palicú. 

pánva,  -y  =  pánev  (vých.  Mor.)- 

papá,    y,  jídlo  (v  dětské  řeči). 

papat,  int.  papicat  (val.)  jísti  (v  dět- 
ské řeči). 

papéna,  kasička,  v  dětské  řeči 
(Slav.  CL.  X.  137). 

pápení:  Hořeto  na  druhém  konci, 
a  pápení  fétato  až  k  nám  na  dvůr  = 
zhořelá  sláma  a  p.  (vých.  Mor.) 

pápeří,  eriophorum  angustifol. 
(bot.). 

papeřlf  se,  tahati  se,  namáhati  se : 
To  chlapčesko  pápeří  se  s  tém  tra- 


281 


gačem  a  přece  nemůže  z  místa  (od 
Prostějova). 

papír,  -a,  -u:  Opiš  to  s  toho  pa- 
pi ra,  popsat  arch  papfru. 

papírek,  býv.  zlatka  papírová 
Dát  sem  za  to  tři  papírky. 

papta,  -y,  m.,  kdo  paple  n.  se 
paple  (v.  t.). 

paptat,  -fu  1.  dělati  ledajak  něco 
z.  něčeho  měkkého:  z  těsta,  hlíny 
a  p.  2.  mluviti  nejapně:  Ja  di  ty 
papto,  nepapli.  3.  paptat  sa  v  btatě, 
paptat  sa  s  čím  =  piplati,  mazati 
se:  Kdo  by  sa  s  tým  paptat? 

paptavý,  mazavý.:  kaše  a  p. 

papfena,  moučná  kaše  (pohrdlivě), 
val. 

paptoň,  -a,  kdo  paple,  nečistou 
práci  koná,  na  př.  zedník,  natěrač: 
Ten  paptoň  nám  v  izbě  všecko  za- 
paptát  =:  papta  (Kt.  Dod.  L). 

papruch,  tlachal,  nešika  (val.). 

papiuch  n.  papioch,  plevel :  Ta  tei 
je  sam  paptuch  (laš). 

pápoFó,  -lá,  pápeří,  prach  husí 
(horĎ.). 

papraď,  -i,  f.,  paprádka^  coll.  pa- 
pradi  •=L  kapradí.  Na  Horň.  papradi 
znamená  roští  a  kapradí  tam  slově 
paprádko. 

Papradná,  -éj  1.  les  na  Vizovsku, 
2.  vrch  na  Vsacku. 

papraf  sa,  přehrabovati  se:  Sfépky 
sa  papraty  ve  zrytéj  zahrádce  (Slav. 
ČL.  X.  32). 

papratina  =  papraď  (v.  t). 

papr6a,  če,  1.  ptačí  tlapka,  2.  zhru- 
běle o  ruce:  Od  čeho  zas  máš  ty 
paprče  ř  (Slav.  ČL.  X.  382).  3.  =  pa- 
puča  (v.  t.). 

paprčl,  všechna  drobotina,  jež  se 
hodí  za  palivo :  šišky,  kůry  z  pařezů, 
suché  halouzky  a  p. :  Bela  sem  v  lesi 
na  paprčó  (Maš.). 

paprčl,  -já,  -je:  paprčjá  nožka, 
deíphinium  (horň.). 

paprčky,  pl.  f.,  kociánek. 

paprice,  pl.  f.,  vyhozené  pupeny 
červené  na  játrech,  v  báchoře  nebo 
na  střevách  hovězího  dobytka,  přijice, 
Perlsucht;  papřicovité  áohyXt^^  maso. 

paprsek  1.  na  branách  (v.  t.  2.), 
2.  u  stavu  tkalcovského  (v.  t.  I.  e)). 


paprúdí,  paprud3jé=-  papraď  (v.  t), 
horft. 

paprudka,  paprutka  =  papraď  (v. 
t.)  slez. 

papružlf,  plnou  hubou  jísti:  Ten 
čtověk  papružil  To  je  papružnikl 
(laš.). 

Papšinky,  pl.  f.,  tra<  (Jihlavsko). 

papuč,  -e,  n.  papuSa^  -če,  valašská 
obuv  z  bílé  houně,  nízká,  červenými 
okrajky  soukennými  lemovaná,  zapíná 
se  na  boku  na  haklíky.  Papuča  skládá 
se  z  několika  částí,  jež  jsou:  1.  ko- 
pýtce^  houněná  punčocha,  2.  čepka 
kožená,  přišije  se  s  předu  na  nárt, 
jako  když  se  boty  »kaplují«,  3.  ohře- 
btíko  kožené  (opatek),  4.  hazuška, 
cvikl  na  kotníku,  5.  podeiva.  Takovým 
papučím  říkají  na  Příborsku  halenice^ 
protože  jsou  z  téže  houně  jako  ha- 
lena: Zatřepat  papučama  =  umřel. 
Papuča  sirek  =  škatule  papírová. 

papučár,  slepice  s  opeřenýma  no- 
hama (horft.). 

papučlnář,  -a,  pavouk  (záp.  Mor.). 

papufa,  -e  1.  huba  vypasená,  která 
hodně  papá.  2.  antirrhinum  maius 
(bot.) 

papuFatý,  kdo  má  hodnou  papulu. 

papunec,  na  papunca,  hra  míčová 
(ND.  178). 

pár,  několik:  Vystačit  s  páru 
grejcarama  (Zl.).  Dam  vam  po  pa- 
ruch  skfenek  (Příbor).  Dot  ji  pora 
gréj carův  (Frýdek). 

pára  1.  =  pár,  dvé:  Zapřahajte 
šest  pár  votů  (Suš.  41).  Já  sem  se 
vezl  páro  vranéma  (Vyhl.  I.  64). 
Jeli  páro  buvotama  i  oslama  (ib.  67/. 
2.  =  pár,  několik:  Je  to  už  páru 
Tet.  Vidět  sem  ho  páru  rázu  =  ně- 
kolikrát (Opav.). 

para  1.  síla:  Ten  má  páru  I  Afe 
už  také  starý  Křúpata  neihét  téj  páry 
co  prv  (Slav.  ČL.  XII.  131).  2.  práce 
namáhavá:  Ti  (děti)  dajú  dosť  páry. 

paráda,  dováděni:  Neché  parády! 
=  přestaň  dováděti  (od  Přerova). 

parádista,  y  =  parádnik  (Btcha). 

parádif  (val.  parátif),  dováděti:  Už 
ste  se  naparádili?  (od  Přerova). 

parádivý,  1.  dovádivý;  2.  strojivý, 
kdo  se  hodně  strojí  (Btcha). 


282 


parádník,  kdo  se  parádí,  hodně 
se  strojí;  parádnica^  ženská  pará- 
divá,  strojivá  (Btcha). 

parádný  1.  kdo  se  parádí.  2  Néni 
to    parádně  =:   příliš    pěkné   (vých. 

Mor.). 

pařák  1.  řezník  (potupně,  od  slov. 
párat),  2.  chám,  sprosták  (laš.). 

paramltai  populus  pyramidalis 
(Brft.). 

pařati  -a,  pazour  ptačí  (Zábřežsko). 
paratif  =  parádit;  1.  dováděti:  Pes 
paratít  =  skákal  dovádivě  (Slav.  ČL. 
X.  39).  Kozlata  paratily  po  izbě  = 
prováděla  z  mladické  bujnosti  rozlič- 
né skoky  a  kousky  (Vlk  8).  2.  řáditi: 
Tela  v  jatelině  párati.  KuTa  paratita 
mezi  vojskem  (val.). 

páravy,  šoukavý:  práce  (záp.Mor.). 
pařenka  n.  pařenica,  pařená  tráva 
nebo  pařené  plevy,  ohrabky  dobytku 
(val.,  laš.). 

pařezová  motyka,  na  kopáni  pa- 
řezů (Mal.  XXIII.  220). 

pargalt:  V  neděli  ostatkovou  vy- 
bírá se  od  děvčat  pargalt  (z  něm. 
bares  Geld)  Mor.  lid  28. 

parhún  1.  neúrodné  místo,  2.  jméno 
vrchu  na  Vsacku  (val.). 

pařiiata,  -y,  m.,  trhan  (kdo  páře 
záplaty). 

parízek  n.  parýzekx  To  je  masný 
parízek  I  =  dobrá  kopa,  šelma 
(Příbor). 

parkan,  -a,  prkenná  ohrada  okolo 
zahrady  (vých.  Mor.). 

parkašii  pl.  m.,  zelná  polévka  (N. 
Město). 

parícotif,  brebentiti;  odtud  parkot 
=  žid  (laš.). 

párnícai  ce,  tanečnice  do  páru: 
Václav  nemá  myslím  žádné  párnice 
(dok.  66). 

párník  1.  mladík  v  páru:  Děvčata 
včil  idú  veřejno  na  bál  lebo  na  be- 
sedu, ale  mosí  mět  párníka  =  zná- 
mého mladíka,  s  kterým  jde  a  tančí 
(dok.  68).  Hrdlička  po  poli  létá, 
hledá  si  párníčka  =  samečka  do 
páry  (Bart  II.  188).  2.  oddělení  ve 
stodole  (v.  t.). 

parný,  co  je  do  páry:  Bratr  jí 
postát  štyry   voty  parné  (Suš.    130). 


Co  je  to  za  švarné,  dyž  sú  votky 
parné  =  hodí  se  pěkně  k  sobě  do 
páry  (Bart.  I.  136). 

parobek  1.  chatrný  dělník,  otrok 
(Btcha),  2.  čtverák,  šelma:  To  je 
dobry  parobek  (laš.). 

paroháč,  roháč  (brouk)  v.  t. 

parojek,  -jka,  roj  z  roje  téhož 
roku  (val.). 

paroubek  (ó-),  něco  porubaného 
(od  Přerova). 

párovnlca,  -ce,  v.  opálka. 

parovník,  otvor,  jímž  se  pouští 
pára  z  krbu  (Vah.). 

parta,  čelenka  zlatem  vyšívaná, 
uvázaná  do  zadu,  kde  je  veliká  růže 
ze  stužek.  Partou  ozdobují  se  slo- 
venská děvčata,  která  jsou  na  vdáni; 
nevěsty  mají  na  ní  ještě  zelený  věnec 
(Ottův  Slov.  Nauč.):  Dotů,  doíů  má 
paretko  perlová  (Suš.  443). 

parubka  =  paruka    (Kda  I.   71). 

paruchnif:  Pořáď  cosi  paruchnít 
=  šukal,  robil  cokoliv  užitečného 
(Vlk  lOj. 

parušif,  šukati.  Všelico  paruši  a 
nic  nedělá.  To  on  zparušil  =  ze  své 
hlavy  udělal,  sestrojil  (han.). 

Parýz,  -a,  m.  =  Paříž. 

pás :  Popadt  ho  za  pasy  =  v  úpoiy. 
Půjdem  spolu  za  pasy  =  budeme  se 
pasovať,  který  kterým  o  zem  udeříme 
(Kda  I.  60). 

pasáry,  pl.  m.,  bujné,  odvážlivé 
kousky:  Co  to  děláš  za  pasáry ř  Ten 
sa  navyvád^t  za  pasárůl  (Vlk  95). 
Dež  nabrat  peněz?  Dyť  mu  na  ta- 
kové pasáry  neukazuje  (Vlk  34). 

paáatý,  =  pásovaný  (laš.). 

I&aáó,  -i  =  pěst  (laš). 

paseka  1.  pole  z  vysekaného  lesa, 
časté  jméno  tratí  zvláště  na  Valaších, 
2.  paseky,  rozptýlené  samoty,  od 
osady,  k  níž  přísluší,  vzdálené. 

pasekář,  -a,  majetník  paseky.  Na 
Valaších  skoro  každá  obec  má  své 
pasekáře,  příslušníky  obecní  po 
kopcích  na  kolik  hodin  rozptýlené. 
V  hornatých  krajinách  záp.  Moravy 
jsou  jenom  Roženecké  (Rozinka)  a 
Jimramovské  paseky. 

pasíĎka,  časté  jméno  tratí  na  Va- 
laších. 


283 


pasíkó  všecko  =  mentem  (Kun- 
stát). 

pasinek,  -nka,  pastvisko  (val.,  laš.). 

pasinka  v.  zástěra. 

paska,  pasačka  (Třešť). 

paskřáň,  -a,  nezbedný,  svéhlavý 
kluk  (Btcha). 

paskřiva,  urtica  dioica  (laš.). 

paskřivec,  -vca  =  paskřáň  (v.  t.)- 

paskřivý,  nezbedný,  tvrdohlavý 
(Btcha). 

paslcuda  1.  škoda :  Stromům  dělá 
hnojfivka  paskudu  (Kt).  2.  rozpu- 
stilost: Nedětaj  paskudy  =  nevyvá- 
děj! (val.).  3.  paskudník,  neposeda, 
4.  mls,  pochoutka  (laš.). 

paskudif  1.  tupiti:  Tak  mi  toho 
koňa  opaskuditl  MosiS  ifaa  tak  pas- 
kudiťř  2.  dováděti,  čtveračiti,  3.  ml- 
sati (val.,  laš.). 

paskudný,  mlsný,  rozpustilý,  škůd- 
ce (laš.). 

pasmínka,  niť  svazující  pásma. 

pásmo,  20  nití  příze  na  loktové 
plátno,  24  na  širší. 

pasný:  Krávy  všecky  pěkné  a 
pasné  =  dobře   se   pásly  (Vlk   46). 

pasovaf  sa  1.  Poď  sa  se  mnú  pa- 
sovať  =  do  křížku  (Slav.  ČL.  X. 
381).  2.  Pasujú  sa  s  dřevem  =  na- 
tahají (val). 

pást :  Nekeří  pásli  koně  ==  leželi 
na  břiše  (Slav.  CL.  X.  369). 

pastevec,  -vca,  pasák  (sev.  a  záp. 
Mor.). 

pastevci  právo,  křížek  na  bi- 
čisku  vyřezaný.  Kdo  ho  nemá,  smí 
mu  každý  jiný  pastevec  bičisko  zlo- 
miti (ND.  211). 

pastevnica,  ce,  pasačka:  Hle- 
dejte (husy)  sobě  pastevnice  (Suš. 
133). 

pastevný:  Oplocany  u  Tovačova 
měly  v  panských  lesích  pastvu,  za 
kteréž  právo  vrchnosti  dávaly  kury 
pastevné  a  sypaly  oves  pastevný 
(arch.  I.  255). 

pastorek  a  pastorkyňa  známi  jsou 
toliko  na  Valaších  a  Horňácích ; 
jinde  jim  říkají  nevlastní  syn  a 
nevlastní  dcera. 

pastovník,  ohrazené  místo  u  cha- 
lupy pro  svině  (laš.). 


pastřap,  a^  cár:  Potrhat  to  na 
samé  pastřapy  (laš.). 

pastrk  1.  pasteh  =  fastrk,  2.  špatné 
pole  na  kopci  (Zl.). 

pastrkovat  =  fastrkovat,  velkými 
stehy  zatímně  přišívati. 

pastrnák,  pastinaca:  Tancovala 
ryba  s  rakem  a  petruška  s  pastr- 
nákem  (Suš.  705). 

pastucha,  pastýř:  Holianské  pa- 
stocha  (Suš.  555). 

pastvice,  -ce,  pasačka  (sev.  a  záp. 
Mor.). 

pastvif,  nadávati  na  nepřítomného 
(uškrobať  přítomného)  laš. 

pastýrňa,  -ně  =  pastouška. 

pasuFa,  -e,  jméno  krávy  >  přepá- 
sané* (val.X 

paše,  -še,  pastva  (vých.  Mor. 
i  srb.):  Krávy  majú  dobru  pašu. 
Byli  sme  na  hodech,    to  byla  pasa! 

paščeka  1.  huba  prostořeká,  po- 
mluvačná:  Zavřeš  tu  paščekuř  Do- 
staneš po  paščece.  2.  u  pluhu  = 
tlamka  (v.  t.)  vých.  Mor. 

paš6ekář   -a,  kdo    pořád  hubuje. 

pašĎekovat,  hubovati,  vaditi  se, 
nadávati,  pomlouvati  a  p. 

pasečanka,  druh  hrušek  (Zl.). 

pašfk,  prase  (laš.). 

peška,    ferina,     chlapík :     To    je 
paska  I 
*  paškiín  u  pluhu  v.  pluh  13. 

peštůvke,   pták  turdus    viscivorus 

(Zl.). 

pata:  Tým  si  paty  nepodrazíšl  = 
mnoho  nepomažeš  (Zl.). 

patáčky,  patáčí,  malva  rotundi- 
folia  (ZL). 

paták  1 .  starý  peníz  měděný  (5  kr.) : 
Zahré,  dám  ti  paták  (Bart.  III.  803). 
2.  hrnec  na  pět  žejdlíků  (val.). 

Petókopy,  trať  (pátá  kopa  se  od- 
váděla pánům,  Polešovice  a  Neda- 
konice). 

paténa  1.  stará  kráva,  2.  hrubé 
děvčisko  neobratné,  3.  laň  v  mysli- 
vecké řeči  (val.) 

patentářka,  klevetnice:  To  je  pa- 
tentářka,  šak  ona  enom  patenty  (kle- 
vety) přenášál  (val.). 

patenty,  pl.  m.,  1.  livance  bram- 
borové (slov.)  2.  klevety  (val.). 


284 


patépa,  pletka,  bezcenná  věc  (val.). 

paterák,  -a,  úl  s  paterými  vče- 
lami. 

patera ký  =  paterý:  pateraká  ja- 
telina  =  pětilistá;  tak  i  štveraká. 

paterastý  =  paterý   (val.  horň.). 

paterek,    rka,  kaplan  (laš.). 

patérky,  pl.  m.,  zrnka  s  růženci 
i  růženec  sám :  Nosila  bys  patěrečky 
drobné  (Suš.  206,  laš.).  Vezmi  pa- 
terky,  budem  sa  modliť  růženec  (val.). 

paterkovy  čepičky,  bruslen. 

paternica,  e:  Mlátili  v  paternicu 
=  pět  osob. 

paternuze,  pl.  m.,  malva  rotundi- 
folía  (z  lat.  paternoster)  laš. 

patéhati  klopýtati:  zapatěhal  (N. 
Město  I . 

Patera,  -y,  pMjmení  (Zl.). 

patlrka,  potirka,  1.  přístroj  na 
potírání  konopí,  mědlice  (dvojitá 
íámka,   v.  t).  2.  =  paščeka  (v.  t). 

patka  1.  u  pluhu  (v.  t.  18),  2. 
u    hrabíce  (v.  t.  I.  4),  4.  u  saní  (v.  t. 

11). 

I^atka,  čep,  na  němž  se  vrata  točí 

(Vek.). 

patlochai  -y,  m.,  fušer,  nešika: 
Všecko's  to,  patlocho,  spatiál  (Maš  ). 

patos,  -a,  zlý  duch  mocný  v  po- 
době draka  ohromné  velikosti,  kterýž 
po  lidsku  mluví,  věští  i  radí  (Kda 
II.  266). 

patra,  -ter,  pl.  n.,  lešení  ve  sto- 
dole nad  mlatem. 

patrné  to  nevím  =  zcela  určitě 
(Vah.). 

patrontáš,  -a,  m.,  Patrontasche : 
Patrontáš  pod  htavu  to  je  postef 
má  (Suš.  593). 

pátrovaf,  vrávorati  (han.). 

patrýbaf  =  cúhať,  hltavě  jísti: 
Data  sem  ím  takové  misisko  zem- 
ňáků,  a  všecko  to  spatrýbali,  věřte 
(val.). 

pafúchat  s  chutí  a  hltavě  jísti: 
Všecko  spaťúchái!  Ten  toho  spa- 
ťúchá  (Zl.). 

patyk,  -a,  kyj  (laš.). 

pauz  (púz,  póz,  póza,  pabuza,  pab- 
za),  pavuza,  silné,  dlouhé  dřevo,  jímž 
se  naložená  fůra  nahoře  stahuje. 

pauzník  =  patuzník  (v.  t). 


pauzovat,  pauzem  fůru  přitaho- 
vati: Ztomít  sem  pauz  pauzuja  kopu 
žita  (slov.). 

pávénka,  kúra  páví:  Ona  sobě  sedí 
jako  pávěnka  (Vyhi.  II.  126). 

Pavera,  -y,  příjmení  (slez.). 

páví  peří,  kapradí. 

pavlca,  -ce,  kúra  páví,  obraz 
pýchy:  Není  na  Moravě  takové 
pávice  (Suš.  295). 

pavíchr,  -u,  vichr  (val.) 

pávko,  páví  péro  (slov.). 

pavtač,  -a,  m.  1.  dřevěná  komora 
jednopatrová,  o  sobě  postavená  (Zl ). 
2.  kůr  kostelní:  Rechtor  křičí  na 
pavlaču  (Suš.  482,  laš.i. 

pavtůvka,  druh  hrušek  (Zl) 

pavučlnář,  -a,  pavouk  (záp.  Mor.). 

pazderák,  podruh  bydlící  v  paz- 
derně (Jihlavsko). 

pazdérčlf,  utíkati  (laš.)  srovn. 
zdérovat. 

pazderna  1.  sušárna  na  sušení 
odrhnutého  lnu  (záp.  Mor.).  2.  skla- 
diště na  pazdeří  (vých.  Mor.) 

pazdérnice,  pl.  f.,  roupy:  Někdy 
trpí  dítě  pazděrnicemi  (Vyhl.  VI. 
XIX.  146). 

paznoht  =  pahnozt  (v.  t.)  han. 

pazouch,  -u,  odnož,  Nebenschoss: 
Pořezám  pazouchy,  aby  stromu  ne- 
hubily  (Kt.  ze  Sychry). 

pazucha,  páže  (horň.). 

pazúr,  -a,  dráp,  nehet,  prst  (po- 
tupně). 

pazúrky,  pl.  m.,  1.  calendula  oíT. 

2.  gnaphalium  dioicum,  3.  lotus  cor- 
niculatus,  4.  houba  clavaria. 

pazúrkovaf :  Ve  Slezsku  kobzole 
pazurkuju  =  oborávají  třemi  radlic- 
kami  >pazurky«  zvanými. 

paia,  -že,  1.  paždí:  Dejte  mně 
knížky  pod  pažu,  krajíček  pod  druhó 
(Suš.  153).  2.  pažení,  der  Dach- 
winkel:   Zatěká  na  pažu    (v.  vazba). 

3.  oddělení  stodoly  (v.  t.). 
pažerkovat,  s  chutí  pojídati  (Zl.). 
pažif  zelí,    nakrajovati  hlávky  na 

strouhání  (v.  zelí). 

pažitka,   allium  schoenopr.  (val). 

pážka,  síť  visící  na  »kůrách<  (dře- 
vech); dole  jsou  zavěšeny  »zákovky< 
(železa)  na  zatížení  (Podl.). 


285 


Pažuchai  trať  (Počeoice). 

p  (pé):  To  mosiš  napřeď  věděť, 
lesti  má  všeckých  pět  pé:  pohoiné 
srdce,  /racovité  ruce,  /ěknú  bitů 
tvář,  peněžitá  zář,  /anenský  vínek, 
tak  by  ju  synek  za  manželku  vzat, 
vérné  miíovát  (Slav.  ČL.  XL  226). 

pec,  -a,  m.,  kamna;  pec  pekařsky^ 
pec  na  pečení  chleba  (laš.):  Vstaň 
s  peca  (Suš.  12) 

pecák  1.  kotlík  v  kamnech  zasa- 
zený =  kamnovec  (laš.).  2.  >  Pokud 
bývaly  krby  s  otevřeným  komínem 
a  velkými  kamny  do  světnice,  bývali 
pecáci,  kteří  ty  krby  a  veliké  peci 
vymetali.  Byli  to  obyčejně  toulaví 
výrostci  15 — 201etí,  chodili  dům  od 
domu  a  také  v  teplé  peci  spávali  < 
(Hoch). 

pecarka  (pečírka,  pekarka),  houba 
agaricus  campestris. 

pecina  1.  výklenek  nad  otvorem 
do  peci,  dvírkami  uzavřený  (han.). 
2.  hlína  z  peci :  Při  orbě  těchto  po- 
zemků do  dneška  vyoráváme  pecinu, 
zbytek  to  pecí  (arch.  I.  118). 

peciváleki  bramborový  koláček 
(Ždársko). 

pécka  1.  zídka  mezi  kamny  a 
zdí,  obyč.  zároveň  s  pecí  v  koutě 
za  kamny  postavená  (Slav.  ČL.  X. 
302).  2.  sýkorka  lesní  (val.). 

peckovitá  klada,  porostlá  hrčemi 
(val.). 

pecnó  vidty  =  od  peci. 

pecnové  zelí,  vrchní  veliké  listy 
zelní;  op.  mačinky  (val.). 

péct :  Nevěřila  bych  ti,  dyby  se's 
mně  pekl  (Suš.  307). 

pecúch,  -a  1.  otvor  pod  pecí 
(val.).  2.  =  pecivál:  Meslim  so  takové 
pecóch  jak  te  (fig.  22). 

pecuFa,  -fe,  peciválka  (val.). 

pecuratý,  černý  do  červena  (val). 

pecuška,  pták  luscinia  rubecula 
(val.). 

pecušníki  pecivál  (Opav.). 

|&Ó6ek,  -čka,  špaček,  semel;  též 
příjmení  (han.). 

pečen,  -ě,  f.,  játra  (horň.). 

pečena,  -ně  =  pečínka:  Koňská 
pečena  to  je  strava  má   (Suš.  593). 

pečeňák,  -a,  pečený  brambor. 


pečeni  1.  »Scece  (chcete)  kupic 
chljeba  starého  pečena  ?«  když  ně- 
kdo kupuje  něco  starého,  co  už  je 
z  módy  (Dob.).  2.  chléb,  kolik  se  ho 
najednou  upeče:  Vy  pečete  ešče  ze 
starej  ?  My  sme  už  troje  pečení  snědli 
z  novéj  (rži)  Zl.  Troje  pečení  chleba 
najednou  sní  (Kda  I.  169). 

pečenky,  pl  f.,  zabijačka:  Pozvali 
mne  na  pečenky  (val.). 

pečetit,  najisto  něco  tvrditi:  Pe- 
četit, že  ho  viďét  (ZL). 

pečínka,  pečený  brambor  (Jevíčko). 

pečitó,  -ého,  pečivo:  Děti  se  na 
to  pečité  jen  třesou  (Žď.  obr.  10). 

pečltka,  druh  hrušek  (ZL). 

pečivo  =  pečení  (v.  t):  Kupit 
pečivo  chleba,  ešče  se  nenajedla 
(Suš.  710). 

pecky,  pL  f,  pečené  ovoce  (val., 
laš.). 

pégza  n.  pězga,  hluchá  pěnice. 

péhavét,  pěhavým  se  stávati. 

péhavý,  pěhovitý. 

péhza,  -e  =  pěgza  (v.  t.),  laš. 

péchárka,  pěší  robota;  op.  jetá 
(vaL). 

pechem  íť  =  pěšky  (Karlovice  val.), 

péchourem=  pěšky :  Z  Holomóca 
pěchórem  k  Lajbachu  (íig.  15). 

pejchat:  Pejchá  tabákem  =  dýmá. 
Pejchá  mu  z  krku  =  říhá  se  (záp. 
Mor.). 

pekáč,  -a,  1.  placka  (záp.  Mór.). 
2.  Má  hubu  na  pekáč  =  tváří  se 
do  pláče. 

pekaňa,  -ně,  tvář,  huba  (Vek.). 

pekar  =  pekáč:  Dali  maso  na 
pekaru  do  tróby  (han.). 

pekarčák,  pec  (Klimkovice  slez*). 

pekarčík,  učeň  pekařský  (laš.). 

pekáren,  -rně,  pec  napečení  chleba 
(záp.  Mor.). 

pekarka,  pec  (od  Přerova  k  Jičínu). 

pekétko,  zákamní  (horň). 

pekeFnlk,  obyvatel  pekla*  Keři 
budu  na  levici,  budu  všeci  pekelníci 
(Suš.  776). 

peklice,  -e,  visutý  zámek  (Zá- 
břežsko). 

peklit  se,  ostouzeti  se,  mrzeti:  Nač 
se  pod  starosť  s  někým  peklit  (dok. 
96). 


286 


pekto,  má  heterokl.  pl.  v  úsloví: 
Dt  v  peldy.  1.  pohoršení,  váda:  Zdáto 
se  ně  a  ohni,  a  to  je  pekto  (Slav. 
ČL  X.  37).  Neděiaj  pekla  1  Tam  je 
pořáď  jakési  pekto.  2.  prohlubeň 
u  peci,  aby  se  do  peci  pohodlněji 
dostalo. 

Pekta,  pl.  n.,  trať  (Vizovsko). 

Peklovó,  ého,  vinohrad  (PoleSo- 
vice). 

péknota,  krása :  Nad  pěknotu  toho 
kosteta  néni  (Vyhl.  I.  73). 

pékný:  Ty  si  pěkný  =  hodný 
(iron.),  kdo  dělá  něco  nepěkného, 
nedovoleného.  To  je  pěkná!  To 
pěknú  dětášl  Letos  može  byt  pěk- 
ného  ovocal  =  hojně  (Zl.). 

pékno :  Na  pěkno  byla  ztracena  = 
docela.  Tedy  byl  na  pékno  při  zdra- 
vým rozumě.  Na  pékno  ho  zabil.  Na 
pěkno  nic  nemá  (Zábřežsko). 

pékňůčkýi  velmi  pěkný  (val.). 

pekunko,  pektiško,  pekulinko,  velmi 
pěkně:  Za  to  ich  pekuško  prosím 
(Dob.). 

Peícýlko,  les  (Koryčany). 

pelášit,  utíkati:  Peláší,  jako  by 
ho  vlci  hnali  (Žd^rsko). 

pelčit,  bíti:  Napelčíl  mo,  vepelčíl 
mo,  spelčíl  jé  (Maš.). 

perech,  -u,  1.  kudly,  skuť,  štětiny, 
2.  staré  šatstvo,  3.  postel:  Přeretět 
ptáček  přes  Javorniček,  škuba}  mech. 
Komu  to  ptáčku?  Tobě  vojačku,  na 
pelech  (Suš.  592)  laš. 

peFencovat  sa,  nečinně  obcházeti : 
Lenoch  sa  peTencuje  kofe  uhlů  (Zl.). 

pelentovat  =  pelášit  (v.  t):  Sak  už 
sem  enom  pelentovala  k  temu  ryb- 
níku (dok.  259). 

pelest,  ě,  kraje  kamenného  koryta 
(záp.  Mor.). 

Pelešte,  pl.  f.,  na  Pelesťách,  trať 
(Vizovsko). 

pelešit  sa,  váleti  se  lenošivě  v  pe- 
řinách. 

peKsaf  se :  Obilí  se  pelísá  =  vlní 
(han.). 

pelíska,  -y  =  peklo  u  peci  (v.  t ), 
?áp.  Mor. 

pelovat,  běžeti:  Peluj  pro  vodu 
(záp.  Mor.). 


peltna,  žlíbek  mezi  dvěma  řádky 
zemáků  (Brň.). 

peluch  (-0-)  =  pelech  (Viškovsko). 

péluška,  plénka :  Jedno  (dítě)  leži 
pod  hruškum,  jest  přikryto  pěluškum 
(Suš.  775). 

peň  —  pňa  1.  kmen,  2.  pařez  (val.): 
Je  hluchý  jak  peň  =:  zcela. 

peníze :  ObiTé  je  v  penězoch  (dobře 
se  platí),  ide  do  peněz  (podražuje). 
V  těch  penězoch  sem  to  kúpíl  (za 
tu  cenu).  Za  ty  peníze  je  to  drahé. 
Voty  roštů  do  peněz,  koně  z  peněz 
(volům  časem  ceny  přibývá,  koňům 
ubývá). 

penízky,  pL  m.,  1.  jméno  něko- 
lika rostlin,  jež  mají  semenáče  ploské, 
kulaté,  na  způsob  drobných  penízků, 
jako:  capsella  bursa  pastoris,  rhin- 
anthus,  thlaspi  arv.  2.  šupiny  rybí: 
Had  má  penízky  jako  ryba. 

peňka,  špalek,  na  př.  řeznický, 
protože  je  ze  pně  (Dob.). 

penka,  dřevěná  noha  lavice  (han.). 

pénka,  plíšek  pozlátka. 

pentlík,  -a,  ozdoba  hlavy  hanácké 
nevěsty  a  družiček. 

pěny  (-ě-),  pl.  f.  =  cmúr  (v.  t.)  horň. 

pensl,  n.,  penzíčko,  pense. 

pópaf,  silně  kouřiti,  bafati:  Roz- 
draí)a  oči,  pépáš  (Slav.  ČL.  X.  297). 

pepřec,  řca  n.  peprník,  polygo- 
nům hydropiper  (bot). 

péra  1.  veliká  kysla  šiška,  nadí- 
vaná povidlím  (han.),  2.  taška  s  po- 
vidlím (val.). 

peračina,  peračka,  kapradí  (val, 
horň.). 

perek,  řka,  též  sokol  zvaný,  ryba 
perca  íluviatilis  (slez.). 

peření,  lupínky  na  lnu. 

perhuba,  -y,  m.  =  tlučhuba  (Zá- 
břežsko). 

peří,  železné  péro  na  kolovrate 
(val.). 

perisko  1.  kámen,  na  němž  se 
pístem  prádlo  pere,  2.  místo,  kde 
se  pere  (Df). 

póřlf  sa,  int.  peřoniť  sa,  vypínati 
se,  střapcovati  se    na  nékoho  (val.). 

perkavý:  Ručníček  (šátek)  je  per- 
kavý  =  jsou  na  něm  pérka  (byl 
v  posteli)  Bart.  III.  736. 


287 


perkytla,  -e,  kanafasová  sukně 
(Jimramov). 

perfač,  -a,  pouzdro  na  péra,  pe- 
rečník  (Opav.). 

perlík  1  veliké  kladivo  kovářské, 
2.  tenký  nebozízek. 

pernai  oddělení  ve  stodole  (v.  t.). 

Perná,  trať  (Bořitov,  LovéSice). 

pernaotvo,  ptactvo,  jm.  drůbež, 
(val.):  Já  jsem  pánem  všeho  per- 
nactva  (Kda  I.  223). 

pernlca,  -ce,  1.  schránka  na  péra, 
držátka  a  p  (Kunštát),  2.  veliká 
mísa  na  zadělávání  (Ivančice),  3.  ná- 
doba na  mléko  (Jihlavsko),  4.  škopík 
n.  mísa  dřevěná,  v  níž  Sevci  máčejí 
kůru,  barvíři  trou  barvu,  5.  květi- 
nový hrnec.  6.  Nedávno  jsme  ještě 
vidívali  pernice,  z  kterých  na  vojsko 
stříleli  zbojníci  =  střílny  (Kda  I.  19). 
7.  druh  sladkých  jablek  (Z).)- 

pernikář,  -a,  čmelák  s  červeným 
zadečkem  (ND.  212). 

péro  1.  {pérko,  pérelko\  kytka 
z  kvítí  živého  i  »vitého«  (slov.): 
Nech  si  nepolámu  péra  z  maryjánku 
(Suš.  366).  Jedno  pérko  dovíjá  (Suš. 
21).  Data  mu  pérečko  modrej  íia- 
Fenky  (Suš.  281).  Šak  ti  ty  zefené 
pérečka  uvadnu  (Suš.  304).  Viía  pé- 
rečko z  růže  červenej  (Suš.  330). 
2.  zaječí  ocas  v  řeči  myslivecké. 

peřoň,  -a,  vypínavý,  vadivý  (val.), 
srovn.  péřiť  sa. 

perša,  -še,  periavina^  veliká  piha 
(val.). 

Peršák,  příjmení. 

peršáň,  -a  1.  kdo  má  perše, 
2.  hruška  rudou  přešlá:  Ty  peršánč 
nestóíja  za  to,  aby  to  trhat  (Zl.). 

peršavý,  1.  pěhovitý,  2.  skvrnitý 
od  rudy.  * 

peršenai  jméno  krávy  peršavé 
(val.). 

pérun,  (pol.  piorun):  Kěry  pěrun 
to  zrobi}?  To  je  pěrun  kuň  (euf. 
čert)  Lor. 

peruf:  perutě  šlovou  listy  na 
sloupku  ovesném ;  oves,  který  má 
silné  perutě,  je  peruinatý  (Zl). 

perútka  1.  větvička  s  listy  spere- 
nými,    2.    kosinka    na    pomašťování, 


3.  trocha:  sena,  zeleniny  a  p.  Ani 
perútečky  nemáme,  t.  peří. 

pes:  1.  To  psi  veďá  =  euf.  čerti 
(horA.),  2.  brzda  u  vozu  =  sviňa  (v.  t), 

3.  třínohý  podstavec   pod   bačůvku. 

4.  V  řeči  pekelné  nazývají  prý  se 
zvony  chrámů  křesťanských  zlými 
psy:  »Na  Moravu  nepoletíme, «  pra- 
vili čerti,  »tam  mají  velice  mnoho 
zlých  psů,  ti  by  na  nás  štěkali*  (Kda 
II.  276). 

pesky  chodiť  =  po  čtyřech  (val.). 

pésňa,  -ně,  gen.  pí.  pěséň  =:  píseň 
(Jicko). 

péstovat  dítě,  chovati :  Svého  sy- 
náčka v  rukách  pěstuje  (Suš.  6). 

pestero,  -strca,  houba  polyporus 
frondosus  (horň.). 

péstúnSi  pistúnka  1.  chůva,  která 
dítě  pěstuje,  2.  plachta,  v  níž  se 
dítě  pěstuje  (val.,  laš.). 

pestvár,  kdo  tropí  pestvo  (horň.). 

pestvlti  pestvavaí^  tropiti  pestvo, 
dováděti:  Ten  chlapec  enom  pest- 
vuje  (od  Bzence). 

pestvo,  rozpustilost:  Co  tu  děláš 
za  pestvo?  Tebe  btúdí  pestvo  =  šel- 
movina,  lotrovina  (Suš.  164).  Aby 
sa  jím  minula  chvíTa,  vyváděli  všeli- 
jaké pestvo  (Slav.  ČL.  XI.  95). 

pééáky  pl.  m.  1.  pěší  sáně,  do 
kterých  se  zapříhá  člověk.  2.  zemá- 
kové šulánky:  Vřelý  herteple  pokla- 
číme,  osolíme,  vajíčko  přidáme  a 
muky,  co  strávijú   (dok.  105). 

péšáry,  pl.  m.  =  péfiáky  1. 

pešek,  -ška,  šátek  skroucený  na 
způsob  býkovce ;  bije  se  jím  při  hře 
(Kda  II.  342). 

péši:  robota,  která  se  konala 
osobou,  proti  jeté,  vybývané  potahem ; 
pěší  vojna  =  služba  vojenská,  kterou 
kdo  koná  jako  pěšák:  Donesó  nám 
novinu  nejtěžší,  že  musíme  na  vojnu 
na  pěší  (Suš.  569) ;  pěší  saně  =  pě- 
šáky 1.  (v.  t.).  To  něni  Ten  pěší  isc 
(jíti)  =  bez  břemene,  expeditus  (Dob.). 

Pešt,   u,  m.,  hlavní  město  uherské. 

péšo,  péiko  =  pěšky  (laš.). 

Pešty,  pl.  m.,  vinohrad  (Žera- 
vice). 

pét :  Budeš  se  mět  po  pěti  =  budeš 
vaděn,  bit. 


.1 


288 


péfák,  bankovka  pčtízlatová. 
pétbolestf,  macoSka  (slez.). 
pétiprstka,  potentilla  recta  (bot.\ 
pétitka,  pětivěderní  sud. 
pétka,  cifra  pět. 

Petrňovec,   -vca,   trať  (Blansko). 
petrolín,  -u,  petroleum. 
petrová  hůl,  divizna. 
petrovo  kvítli  primula  verís. 
petruška,  petrželí  (ND.  95). 
petružFeňi  -ě,  f.  =  petrželí  (horň.). 

petrýn,  kněz  světský  (proti  klá- 
šternímu): Ctihodný  pane  petrýne! 
(Příbor). 

petrieFáki  réva,  >má  žluté,  roz- 
střikované listy,  drobné  jak  petržel, 
víc  hrozny  vidět  než  lupení «  (Podl.). 

petržeFník,  pták  emberiza  miliaria 

(Podl.). 

petýlkOi  prostor  mezi  kachlovými 
kamny  a  zdí  (dok.  238). 

pevnýi  zdravý,  silný:  chtap. 

pcháči  -a,  coU.  pekáči  1.  bodlák, 
znamená  všecky  druhy  carduus  a 
cirsium,  2.  člověk,  který  stále  dráždí, 
podněcuje  k  sváru:  Ten  pcháč  pořáď 
pchál 

pcháFf  -a,  coll.  pchálé,  -á  ==  pcháč 
(slov ). 

pchalivý  =  pchavý  (v.  t.)  laš. 

pcháníi  píchání  v  boku. 

pchat :  Trní  pchá,  pchá  mne  v  boku, 
uprch)  sem  se  v  třn.  Had  pchá  ži- 
hadlem (Zábřežsko).  V.  pichat. 

pohavka,  osten  bodláku:  ZapcM 
si  pchavku  do  paty. 

pchavý,  pichlavý,  bodlavý. 

pio,  —  peču,  péci  (Lor.). 

plca,  -e,  pokrm  (v  řeči  dětské): 
Třetí  vaři  krupicu  nasej  Kači  na  picu 
(Vyhl.  VI.  XIX.  641). 

pickovina,  svíčková  pečené  (laš). 

picmochr,  Biichsenmacher. 

picórový:  střevíce  picórové  = 
z  kůže    křížkované   (Vyhl.    II.    192). 

picovaf  statek,  píci  dobytku  chy- 
stati (val.). 

pídit:  Voda  pídí  =  vypryskuje, 
na  př.  ze  sudu,  ze  země,  ze  stěny. 
Na  led  napadto  snihu,  potem  na  to 
vypfdita  voda,  a  tož  jak  to  zmrzto, 
včir  néni  po  ledě  nic.  Rozeschtá  bečka 


pídí.  >  Voda  sa  pídí,  bude  pršet, «  když 
neteče  svým  járkem  (Zl.). 

pldiikovat:  Pořáď  mně  tu  cosi 
pidlikuje  =  vrančí,  žebře  (slov.). 

pldto,  dutý  sloup  v  rybníce,  kterým 
voda  » pídíc,  odtéká  (laš.). 

pidžgaó  ée,  mazati  se  (Lor.)  = 
^adzgač  se  (v.  t.). 

pihorňa,  -ně,  réva,  >nese  hrubé 
hrozny  vinaté,  neskorej  než  iné  za- 
meká* (Podl.). 

pich  I  =  pichl:    pich   ho  šídteml 

pich,  -a :  »Břečka  povidlová  v  kotle 
stále  se  udržuje  v  pohybu  mísidlem, 
tak  zv.  vaSkem^  aby  se  nepřipálila. 
Vašek  je  dřevěný  vertikální  hřídel, 
opatřený  dole  širší  příčkou,  vykro- 
jenou dole  podle  tvaru  kotlů;  otáčí 
se  na  hoře  klikou*  (Ottův  Slov, 
Nauč.).  Tomuto  č.  vašku  říká  se  na 
Moravě  ^4fA.  2.  tlouk  na  »opichování< 
krup  ve  stupě  (han.),  3.  halapartna 
(záp.  Mor.)  =z pícka  (vých.  Mor.)  = 
pika  (přiklonilo  se  k  domácímu  pich, 
píchati). 

píchat,  picAnút  1.  strkati:  PicM 
tam  ruku.  Picht  to  do  kapce.  Pichta 
mu  do  ruky  dvě  šestky  (Slav.  ČL. 
X.  299).  Pichto  sa  něco  pánom  a 
řekto  sa,  že  (volaný  na  vojnu)  umřét 
(Vlk  94).  Ohlížel  sem  se,  ešle  to 
žádné  nevize,  abe  to  potem  napo- 
slede  mé  staré  nepichl  =  nepro- 
zradil (íig.  80).  Všec  sa  do  stolice 
nepichnou  =  nesměstnají.  Vypichli 
ho  z  hospody  =  vystrčili  (Zl.).  2.  bo- 
dati: Pichía  koňa  ostrohu  (Suš.  107). 
ZapicM  prase. 

pichtaf,  -Tu,  mačkati :  kočku  (val.). 

pichýc  ho !  =  picht  (val.). 

pijáček,  hrneček,  z  něhož  se  pije 
voda  (Kda  II.  317). 

pijačka,  nápoj  praseti  (val.). 

piják     1.    klíšť     (ixodes    ricinus), 

2.  hrdlo:  Chytím  ťa  pod  piják!  (val.), 

3.  borůvka  (Bukovinka). 

Píjánky,  pl.  m.,  trať  (je  tam  studně) 
Milotice. 

pijany,  opilý  (laš.  i  pol.). 

pijatylca  1.  pitka, pití  příležitostné: 
De  je  jaká  pijatyka,  nide  neomálí 
(Vlk  92).  2.  nápoj  dobytku:  Prasátko 
je  enem  na  pijatyce  (laš.). 


289 


pijovár,  -a  =  pivovar. 

plkaf  sa,  doptávati  se,  zvidati: 
» Chodi  g  muzikám?*  píkát  sa  starý 
(Slav.  ČL.  X.  297).  A  tak  sa  pikali, 
že  de  je  dnes  Francek,  dyž  nepřišel 
(ib.  300). 

pikeneCi  -nca,  kamenný  kvádr 
(Bořitov). 

píkora  1.  hrot  na  pice:  Nolel 
se  staví  jak  pikora.  2.  vytáhlý,  hu- 
bený človčk  (laš.). 

pikufa,  -le,  drobný  peníz,  vindra : 
Utratit  všecko,  nemá  ani  pikule  (laš.). 

piFant,  -a,  míč  (z  lat.  pila),  Lipník. 

pirava,  pilno,  pilná  práce  (laš.). 

pife,  pifel  piFa^  pifa\  volá  se  na 
husy  (laš.),  zvláště  na  housata  (Btcha). 

piFenka,  pifidka^   husa    (Uch.)  laš. 

pIFé  pl.  pifata,  house  (laš). 

pílit,  řezati  na  pile:  Začali  mu 
desky  pílit  (Bart.  III.  51). 


Pinkóska,  les  (Vizovsko). 

pinkosár,  druh  jablek  (val.). 

pinožit  se,  int.  slov.  -pínati  1.  vy- 
pínati se:  Pinoží  se  jak  skřeček 
(han.).  2.  podnikati  nebo  dělati  něco, 
k  čemu  nestačí  schopností  nebo  sil: 
Děti  sa  pinožily,  jak  mohly  (Vlk  15). 

piovatý  =  píhovitý. 

pipaf,  piplati  se,  nepořádně  jísti, 
pracovati  (val). 

pípat,  pípáni^  o  pískotu  ptáčat 
v  hnízdě.  Ani  nepípali  =:  nedutah 
(val.),  2.  vískati  vši   (Novoměstsko). 

pípeo,  -pca  1.  tipec,  2.  Ma  pipec 
na  něco  =  chuť  (Opav.). 

pipil  volá  se  na  kuřata. 

pipinky,  pipinky,  pipušky,  pl.  f., 
kuřata  (Uch.). 

pípky,  pl.  f.,  droboučké  mušky, 
lítají  hejnem,  zvláště  na  vlhčmách, 
štípají  jak  komáři  (záp.  Mor.) :  Komár 


filUa. 


2! }  ^'^^^ 

3.  příčka 

4.  šňůra 

6.  šfahúnek 

6.  pilka 

7.  ručka 


piFno  1.  subst.,  doba  pilné  práce, 
má  pl.  pilna:  Včif  sú  veUké  pilna 
(srovn.  sucha,  mokra).  2.  adv.,  honem: 
Poď  pifno  1  Pirno  mu  to  běž  pověděť 
(val.,  horň.). 

pilný,  bedUvý,  s  gen. :  Je  tak  pilná 
teho  vešéváni,  že  od  teho  ani  stať 
nechce  íMal.  XXVII.  64). 

pltovat,  pilným  býti,  ponáhleti  se : 
Piluj,  piluj,  sej,  sej!  (ND.  57). 

plmplioh,  das  Ende  des  Blind- 
darmes  bei  Wiederkáuern  (slez.). 

pinaf,  spinkati,  spáti  (v  dět.  řeči) 
(Vyhl.  VI.  XIX.  333). 

plnkaf,  tikati,  onom.  o  žalostném 
zvuku  ptačím:  Vrabci  pinkaU  po 
cestě.  Odpinkál  =  umřel  (Slav.  ČL. 
X.  376). 


na    vůz    nakládá,    pipka    našlapuje 
(ND.  98). 

plptat  v.  pyptat. 

plpora  n.  piporec^  -rca,  trudovačka 
(v.  t.)  laš. 

plpuliša,  -še,  křepelka  (han.). 

piránek,    duběnka:    NasbíraU   pi- 
ránků  (dok.  284). 

plrc,   -ca,  soumezek  chrastím  za- 
rostlý (horň.))  srovn.  pirťa. 

pírka,  praní:   Častá  pírka  hotová 
dírka  (dok.  219). 

plroĎek,  -čka,  1.  tyč,  hůl  (horň.), 
2.  špaček,  semel  (ND.  180). 

plroh,   -a  =  pera  (v.  t.  2.)    Podl. 
rus.  pirog. 

plrometr  =  barometr. 


290 


plrošek:  Když  se  dítěti  ráno 
vstávati  nechce,  pohrozí  se  mu  na 
Opavsku,  že  mu  pirošek  zahřeje  pod 
ložem  uhlí  na  brutvanč  (ND.  41). 

plrovátko,  držátko  na  péra  (Kun- 
Stát). 

plrřa,  -ě  (pirť,  -ě)  1.  chodník  vy- 
šlapaný ovcemi,  které  tudy  chodí 
řadou  jedna  za  druhou,  2.  pěšinka 
horská,  3.  právo  honiti  ovce  přes 
cizí  na  svoje  (val.,  rum.). 

pisáky,  pl.  m.,  cajkové  nohavice 
(val.) 

písanka,  jabko,  červeně  pruho- 
vané (val.). 

písaný,  malovaný,  strakatý:  Lože 
malované,   peřiny   pisane  (ND.  209, 

laš.). 

pisarka.  kráva  se  zakřiveným  ro- 
hem (laš.). 

písařská :  Má  třecet  zlatek  pisař- 
ské  =  služby,  platu  (Mal.  XXIII.  222j. 

písečňák,  pták  charadrius  minor. 

písemnosf :  Dybych  já  ihéttakovú 
písemnosť,  jakú  mám  ústnosť  =  zna- 
lost, zručnost  v  písmě,  jakou  mám 
v  řeči  (Vah.). 

piskl  -u  =  piskoř,  brk  (záp.  Mor.). 

piskačky,  pl.  f.,  puškvorec  (slez.). 

pískat:  Chlapec  piskd,  kufe piščt\ 
ptskoce  (=  popiskuje),  dítě  piSčí 
(brečí),  ^'j^é;«ř(=  >piščí<  chtíc  něco). 

piskor,  -a  1.  brk  (záp.  Mor), 
2.  hrubý  a  malý,  část  dud,  v  gajdy 
4,  11. 

piskoř,  -a,  1.  kdo  píská,  hudebník: 
Fotdyna  piskoř,  2.  »černá  myš,  s  del- 
ším ocasem  a  delší  hubú<  (val.). 

\A%mo^ písemko,  1.  psaní,  list:  Mam 
ja  doma  dvuch  holubkuv,  pošlu 
s  pismem  jedneho  (Suš.  201).  Oj 
přišlo  mi  včera  večer  písmo  (Suš. 
587).  2.  každá  knížka  (Jicko) 

píst,  -a,  lopatka  s  rukojetí;  vy- 
tlouká se  jí  prádlo  (Slav.  ČL.  X. 
470).  Srovn.  piznúť. 

pístence  =  ostence  (v.  t.). 

pistík  u  saní  v.  saně  2. 

pistruFa,  -fe,  ovce,  má  po  černé 
hubě  bílé  d\ibky  (val.,  rum,). 

pistrulistý,  co  je  ďubkováno  jako 
pistruTa  (val.). 


piščák,  kdo  piščf,  1.  dítě,  které 
>piskoní«  (v.  t.),  2.  štyra  husí  (záp. 
Mor.). 

piščat,  piilet  1.  kuřata,  housata, 
mladé  myši  piščí,  člověk  s  pisklavým 
hlasem  piščí :  U  vás  myši  piščí  (Suš. 
7(X)).  2.  řinouti,  téci:  Tekutina  piščí 
z  dřevěné  nádoby  mezi  dužinami. 
Jedl  pečenku,  až  mu  masné  piščato 
z  kůtků  (Slav.  ČL.  XI.  93).  Z  hlavy 
mu  krev  piščí  (Suš.  685). 

piščeo:  tlustýjakpiščec(Dačicko). 

plščer,  -e,  f.,  kost  hnátová:  Uderýl 
sa  do  píščefe  =  do  kosti  lýtkové, 
2.  u  stavu  tkalcovského  v.  t.  III.  a), 

plščefník,  -a  v.  stav  tkalcovský  III. 

pi$6ka,  dlouhá,  hubená  ženská 
(Frenštát). 

piškvor  =  škvor  (od  Přerova). 

piškvorec  =  puškvorec  (vých. 
(Mor.). 

pit:  Pije  jak  sysel,  duha,  halena, 
pije  jak  do  důchodu,  pije  jak  na  vlčí 
kozu:  Když  za  stará  zabili  vlka, 
chodili  s  vlčí  kozí  po  staveních  a 
dostávali  dárky,  které  pak  propili 
(Slav.  ČL.  XII.  131).  »Pij,  až  ti  za 
uchem  praskne !«  praví  se,  když  se 
žíznivému  podává  džbán  vody  (ZI.).  - 
Už  mi  nešmakuje  ani  pit  (subst.  = 
pití,  » trunk «). 

pfta6ka,  ptání,  žebrání  (val.). 

pítat,  ptáti,  žebrati  (val.)  v.  pytat. 

pítat  sa,  ptáti  se,  tázati  se  (slov., 
val.). 

pitka,  nápoj  kravám  (val.). 

pitomý  1.  dychtivý,  bedlivý :  Jozefa 
je  do  práce  pitomá.  Cérka  je  toho 
učení  pitomá  (Zl.).  2.  zvědavý:  Su 
pitomý,  co  z  toho  bude  (v  témž 
smysle  říká  se  také  >su  hlúpý«)  Zl. 

pitvor,    a,  síň  (St.  Hrozenkov). 

pívéna,  kráva  » nejčervenější,  jak 
pivoňka  <  (val.). 

piviska,  pták  vanellus  cristatus 
(Třebičsko). 

pivníca,  -ce,  sklep :  Šli  pánové  do 
pivnice  (Suš.  96,  odBřeclavy)  Otvíraj, 
ženichu,   otvíraj    pivnice  (Suš.  445). 

pivoň,  -a,  vůl  barvy  pivoňkové 
(slov.). 

pivoňa,  -ně,  jméno  krávy  -=•  pi- 
věna  (Dob.) 


291 


pivorňa,  né,  druh  révy  =  pihorňa 
(v.  t.). 

pfz  I :  Dyž  přichodili  dóm,  Vašíca 
pfz  1  ho  =  plznú},  udeřil  (Slav.  ČL. 
X.  302). 

pizdra  n.  pizgra,  piplá,  kdo  se 
»pízdří«  v  jídle,  blátě  (val.). 

pízdřif  n.  píigHt,  mazati  něčím 
mazlavým :  To  máš  za  to,  co'5  ně 
ten  roh  popízdříl  (Slav.  CL.  XI.  275). 
Formani  cestu  (blátivou)  rozpížgřili 
(Zl.). 

pízdřit  sa  n.  pízgřit  sa  i  piigřit 
sa  s  něčím  n.  v  něčem  1  piplati  se 
se  s  něčím  měkkým,  od  čeho  se 
mfiže  zamazati:  To  nestojí  za  to, 
aby  sa  s  tým  pfzgřít.  Kdo  by  sa 
s  tým  pízgří)?  =  matlal.  2.  babrati 
se  v  jídle:  Enom  sa  v  tom  pízgří 
(val.).  —  K  slovesu  tomu  Kt.  v  Dod.  I. 
poznamenává:  •Vek.  mi  pověděl,  že 
znamená  pizgřit  sa  mazati  se,  ale 
později  dodal,  že  je  pízgfiť  chybné 
m.  pizdřit  Má- li  Brt.  pízgřiť  také 
od  Veka.  tedy  by  to  bylo  také  chybné 
m.  pízdřiť.«  V  tom  jest  omyl;  obou 
tvarův  užívá  se  v  různých  končinách 
Valašska  vedle  sebe,  na  Zlinsku  pii- 
^řit.  Střídání  hlásek  d  ^gv  nářečích 
východomorav.  není  nic  vzácného, 
čehož  i  Slovník  tento  podává  dosti 
dokladů  (v.  Předmluvu). 

plzgoři  -a,  pitevník  (val.). 

pizgořlf,  pitvati  (val.) ;  pizgořit  sa, 
m.  pizgořit  sa  (Zl.),  piplati  se. 

piznúf:  uhoditi:  koho  kamenem, 
pohlavkem,  kým  o  zem  (val.):  Pizí 
Uobúkem  do  peří  =  praštil  (Slav. 
ČL  X.  3(X)).  Kovář  mne  piznu)  kta- 
divečkem  (Suš.  482,  laš.).  Piznu  ja 
nim  o  ščenu  (Suš.  626,  laš.).  Hrom 
piznut.  Kolik  (hodin)  pízto?  Osma 
pizta  (laš.). 

pižmo,  aster  chinensis  (bot). 

píac,  -u,  dvůr  při  domě  (laš.). 

ptácai  -ce,  placení:  Jaká  ptáca. 
taká  práca. 

pracáchi  -a,  placek  (slez.). 

placáki  -a,  široký  obojek  okolo 
krku  při  ženské  košili  (han.). 

ptaceki  -cka,  piatitel:  Ternu  ne- 
svěřujte, to  je  zly  placek  (laš.). 

BartoS:  Dialektický  ilovnfk  moraTtký. 


pracek,  -cka,  veliký  vdolek  (koláč), 
»co  sa  ich  pět  nají  z  jednoho*  (Jicko). 

pracný,  prostranný:  jizba,  dvůr 
(Zl.). 

Ptáček,  traf  (Počenice);  vlastní 
jm.  (Btcha). 

Ptačkov,    a,  trať  (Hulín,  Náklo). 

plačky,  pl.  m.  1.  pláč:  Lepší  prý 
jsou  plačky  nežli  vandry  (R.  a  Ž.  39). 
2.  místo,  kde  voda  ze  země  proráží, 
»slzí«. 

praga,  soužení,  nehoda:  Poraď 
jakási  pfaga  chodí  po  lidech  (laš., 
z  něm.  Plage). 

praganec,  -nca,  druh  pečiva:  Dyž 
budu  děti  plakati,  napeču  jím  pTa- 
ganců  (Suš.  679). 

prahan,  velikán-  (laš.). 

ptéchstt  fi^dchnút  1.  vanouti:  Jak 
se  otevřu  dveří,  plachá  oknem.  Plachá 
tu  na  nohy  =  es  zieht  hier  (od  Bzence). 
2.  plápolati :  Oheň  plachá.  Tá  pentfa 
tak  na  ní  p}ácha)a  (Jicko).  Mé  pěkné 
husté  vlasy,  neptáchnete,  kde  chcete, 
jak  ste  prvéj  ptáchaty,  kdy  ste  svo- 
bodné byly  (Suš.  436). 

ptachavý,  trochu  plachký  (val.). 

ptachetka  =  plachtička. 

Plachetky,  pl.  f.,  trať  (Slátenice). 

ptachký  =  plachý. 

ptachota :  Třísky,  takové  plachoty, 
ty  nedajú  tepla,  hněď  zhořá  (Jicko) 
v.  pláchat. 

ptachta :  Svajba  trvala  až  do  pátku ; 
ještě  v  pátek  dostávali  hosté  pivo  a 
tvarůžky,  čemuž  se  říkalo  > plachty 
prat«  (Vyhl.  II.  129). 

ptachúty,  pl.  f.,  třísky  odletující, 
když  se  šindel  strouze  (val.)  =  pla- 
chota  (v.  t.). 

ptachýňaf,  plaše  létati  (val.). 

ptakač,  -a:  Neplač,  Janku,  neplač, 
kupíme  ti  plakač,  až  naplačeš  pfný, 
kupíme  ti  jiný  =  hrnec  na  slzy  (žert.) 
ND.  38. 

ptakat  v  gen.  =:  oplakávat:  Pla- 
češ-li  ty  vínka  svého  a  vrkůčka  ze- 
leného (Suš.  192).  A  já  pláču  a  na- 
říkám dávnéj  příhody  (Suš.  352). 
Neplačte,  mamičko,  neplačte  vy  toho 
(Suš.  573).  Něbudě  mňa  ptakať  žiádný 
(Bart.  II.  193).  Zabili  Janoška  v  šenku, 
pláče  ho  rodina  venku  (Bart.  III.  126). 

20 


292 


ptakání  =  pláč :  Nepomože  ptakáni 
tvoje  (Suš.  455). 

ptamenčicai  -ce,  lychnis  chalce- 
donica  (bot). 

plamínko:  Lekne-li  se  žena  ohně 
a  sáhne  si  při  tom  na  tělo,  mívá  pak 
dítě  tak  zvané  plamínko,  více  ménč 
rudou  skvrnu  (R.  a  Ž.  21). 

pFampa  =  paSČeka  (v.  t.). 

prampaf,  plauschen ;  plampata^ 
Plauscher  (Jicko). 

ptamyčeic  =  plamének  (Lor.). 

ptaň,  ně,  f.,  planý,  holý  vrch  (val.). 

pláňava,  planina^  pfida  plavá,  ne- 
úrodná (val.). 

plandat,  choditi  bez  účelu  sem 
tam :  Rebáf  ešče  před  chvilko  plandal 
po  dědině  (Rok  II.  472). 

pranóta:  Ze  staré  astrologie  za- 
chovalo se  posud  pořekadlo,  že  ten 
neb  onen  se  narodil  na  ščasné  nebo 
neščasné  planetě  (Mor.  lid.  292). 

pranótník  čte  lidem  planetu,  pro- 
rokuje  z  hvězd  budoucí   osud  (ib.). 

ptanlna  =  ptaňava  (v.  t.). 

ptanisko,  paseka  (Vah.). 

ptánka,  pianuša,  planá  hruška  n. 
jablko. 

planti  kabát  (Zábřežsko). 

plantat,  -cu  1.  plésti:  Ledvá  sem 
nohama  plantal  od  slaboty  (Vyhl.  I. 
74).  Já  sa  ím  do  toho  neplancu  (ZI.). 

2.  mnoho  a  hloupě  mluviti ;  Ten  toho 
napTancel  Jadi,  nepfanci  =:  nepleskej  1 

3.  Kam  se  pfanceš?  =  pomalu  jdeš. 
prantucha,  mluvka  (Zl.). 

planý  jelen  =  roháč;  pl.  vůl  = 
kapucínek ;  pl.  rak  =  vodoměrka  ba- 
henná  (Podl.). 

ptápotat:  Pantle  tak  plápolajú 
v  povětřú  (dok.  71).  Byía  samy  pentfe, 
tak  od  ní  plápolaly  (Zl.). 

plašit  sa :  Její  bité  vlasy  po  vodě 
sa  plaší  =  plovou  (?)  Suš.  145. 

praskáčy  -a  1.  poduzdev  ryba 
(laS.).  2.  druh  bramborů  pleskatých. 

praskačka,  lopata,  kterou  se  něco 
upleskuje,  na  př.  hnůj  na  voze  (laš.). 

práskat  =:  plácati  (vých.  Mor.). 

praskura,  druh  bramborů  pleska- 
tých (laš.). 

plastovaf  sa,  namáhati  se  (horu.). 


ptastovltý  snih  =  v  plástech,  v  ku- 
ších; op.  krůpkovitý  (val.). 

ptašný  =  plachý:  zajic  (laš.). 

ptat :  Lešti  fa,  synečku,  Mava  bolí, 
uvaž  si  lísteček  javorový,  bude  ti  na 
plat  =  pomůže  ti  (Suš.  605).  Nic  na 
plat,  dybych  co  dělal  =  darmo  všech- 
no. Málo  na  plat,  mosím  ít  =  málo 
plátno  (Zl.). 

ptáteňák,  plátěný  kabát:  Spadt 
s  pece  Mafeůák,  roztrhl  si  pláteůák 
(Suš.  728). 

ptátenice,  pl.  f.,  plátěné  nohavice 
široké,  jež  Slováci  na  všední  den 
nosí :  říícá  se  jim  též :  drre,  drfavice, 
Tuty,  píky,  třaslavice. 

pláténkyi  pl.  f.,  podvlékačky  (Slav. 
ČL.  X.  35). 

platéná  bouda,  v  níž  se  plátno  pro- 
dává. 

plátežy  e.  f.,  placení:  To  je  plá- 
teže!  (vých.  Mor.;  též  rus.). 

ptátežník,  platitel:  špatný  pl.,  kdo 
nerad  platí  n.  zaplatiti  nemůže  (vých. 
Mor.;  též  rus.). 

platif :  Zboží  platí  =  je  v  penězích. 
Žito  poplatilo  =  podražilo  (Vah.). 

platný :  Lék  býl  platný  =  pomohl. 
Nebylo  mi  to  nic  platné  (o  léku). 
Platné  aj  dva  grajcary  =  i  ty  dobré. 
Máto  tam  být  platný  =  málo  tam 
pořídil.  Tatik  iliél  ze  synka  radosf, 
že  je  mu  tak  platný  =  dobrý  po- 
mocník. Ta  malá  cérka  je  mi  plat- 
nější než  dvě  staré  roby.  Pecen 
chleba  platnější  než  měch  zemňáků 
(vých.  Mor.).  Přátely  mám,  nic  mně 
platní  nésó  (Suš.  331). 

platočistý  šátek,  »co  má  tabuTky 
po  sobě«  (slov.). 

platva,  v.  vazba. 

plaváčy  plavák,  plavka^  druh  bram- 
borů plavé  barvy. 

plavastý  =  plavý  (val.). 

plavena,  plavá  kráva  (val.). 

plavka,  houba  boletus  scaber 
(horň.) 

pfávka,  plavení  dříví  (val.). 

plavoch,  druh  bramborů  plavých: 
Mamy  na  předaj  plavochy  (laš.). 

plavoň,  plavoš,  plavý  vůl  (Podl.). 

plavý :  Plavý  kohut  pěje  (Suš.  335, 


293 


laš.);  pl.  drozd  =  turdus  musicus 
(horň.);  pl.  stehlík  =  slavík  (horň.)- 

plazan,  jazyk  (který  se  vyplazuje, 
potupně)  (Zábřežsko). 

pFazatý  =  rozpTazený,  kdo  má 
košili  na  krku  rozepjatou  (val.). 

prazif,  čuměti,  nahlédati(do  okna): 
Co  pfaziš?  Ty  si  pHažakl  (laš.). 

pře,  pFe:  To  je  takový  pFe,  pre  = 
neslaný,    nemastný,   slaboch   (Vek.). 

preco,  -a,  1.  rameno:  Na  pleci 
to  ntésot  (Dob.).  2.  uzená  kýta,  šunka 

(laš.). 

precovníki  pecen  chleba,  do  něhož 
zapečena  šunka  (pfece)  nebo  kus  te- 
lecího  masa.  V  pondělí  velikonoční 
dostane  každý  domácí  svůj  plecovník 
(slez.)  Na  Jicku  jest  pTecovník  klo- 
bása,   zapečená    v  těstě    pšeničném. 

preóuch,  kdo  plete,  mluvka  (laš.). 

prohnit  sa  n.  pTéhnút  sax  Pýř  na 
poli,  hmyz  a  všecka  neplecha  se 
přehni  (=  zavrhuje).  Všelijakéj  téj 
škrobače  moc  sa  vyplehlo  (Zl.). 

plechý,  pořádný,  slušný,  náležitý: 
Ani  botu  plechých  to  nemá  (dok. 
24).  Dyby  byla  plechá,  byla  by 
u  muža  (Žď.  obr.  56).  Néni  to  plechý 
=  nestojí  to  za  mnoho  (Maš.). 
Ani  tomu  pleše  nerozumím.  Tam  ne- 
mají ani  pleše  krávy  (záp.  Mor.). 

preJáĎ,  -a,  1.  dělnik,  který  pleje: 
Běžte,  pfejáči,  obědvati  (Bart.  II.  30). 
Jak  v  pondělí  ráno  sta)a,  s  préjači 
se  ubírata.  Poíftne,  pTetci  (pfejciř) 
plet  do  poIa  (Suš.  791).  2.  =  plevák, 
pluh  na  pletí  řepy  (slez.).,  3.  koš  na 
sbírání  vyplete  plevele. 

prejačka,  ženská,  která  pleje. 

prejný,  sporý,  vydatný:  To  zboží 
je  prejné  (Jicko).  Srovn.  pliný. 

pFekaňa,  -ně,  kojná  (Dob.). 

pFekaf,  kojiti,  mlékem  napájeti 
(dítě  i  mládě  zvířecí):  Popfekaj  to 
ma}é!  Odpfekať  =  odstaviti:  diťa 
odpfekané.  Připlekaf  na  tefati  =  ple- 
káním  přichovati  (val.,  horň.). 

premenica,  -ce,  ovce  matka  (val.). 

pFena  1.  lupínek  na  železe  kujném: 
Je  to  samá  pTena  (železo  nehladké, 
drsné).  Vletěla  mu  plena  do  oka 
(záp.  Mor.).  2.  kaz  na  ostří  nože, 
sekery  a  p.,  die  Scharte  (horň.). 


pFes,  -a,  prohlubeň   v  řece   (val.). 

pFeseň,  -sně,  f,  plíseň,  plesnivina 
(laš.). 

plesk:  plesky  házet  =  dělat  ká- 
čery, babky  (v.  t). 

poFeskáč,  -a,  m.  1.  ryba  plaskáč 
(v.  t.),  2.  pleskatý  mosazný  knoílík 
(dok.  175). 

preskanec,  -nca,  vlčí  mák,  odtud, 
že  jím  děti  pleskají  o  čelo. 

pFeskaf  rukama  =  tleskati. 

pFóskaf  bičem,  práskati  (horň., 
laš). 

píeskavá,  druh  tance  (Suš.  602). 

pFesňa,  -ně  =  pleseň   (v.  t.)   laš. 

píesník  1.  der  Fischmeister  (v  mor. 
listinách),  2.  druh  jablek. 

presnívák,  kůň  barvy  plesnivé. 

presnivec,  -vca,  m.,  filago  (bot). 

píesnívý:  Než  bych  sobě  vdovca 
plesnivého  vzata  —  jemuž  vlasy 
»prokvétají«  (Suš.  197). 

pFeso  i  pfese,  -a,  jezero,  rybník, 
stojatá  voda  (val.,  horň.,  laš.). 

preščlt,  udeřiti:  Tak  ťa  pTeščím, 
až  sa  ti  v  očách  zajiskřil  Dajte  pozor, 
ať  sebú  nepfeščíte!  ZapIešČít  krá- 
líka =  zabil  udeřením  za  uši.  Vy- 
pleščít  oči  =  vytřeštil  (Zl.).  Flaša 
pleščí,  puká  (Dob.). 

plóšéka,  laf:  Já  bech  im  okázal 
pléščkó  cesto  do  ruské  země  (fig. 
130). 

próška,  pampeliška. 

pFeténka,  houska  pletená,  posolená 
nebo  pomačená  (Zl.). 

p ret! koš,  -a,  nebo  pTetikoša,  -e, 
m.  mluvka,  lhář. 

pletlna,  přepletý,  t.  j.  přesekaný 
les,  podrost  vysekaný  na  otépky 
(Bučovice). 

pFetky,  pl.  f.,  1.  smyčky,  oka  na 
zvěř  (Jicko).  —  Kdosi  jsa  žalován, 
že  kladl  >oka<  na  zajíce,  nevěda, 
co  by  to  bylo  >oka<,  hájil  se,  že 
to  byjy  jenom  >  pletky «.  Načež  soudce 
zhurta  jej  odbyl,  že  »oka  nejsou 
žádné  pletky«,  t.  j.  věc  nestojící 
hrubě  za  řeč.  2.  rybí  síť  =  mřeže 
(v.  t.)  Bradleny. 

ptetník,  ryba  lenciscus  erythroph- 
thalmus  (Podl.). 

plevačka,  výstražný  popěvek,  jímž 

20* 


294 


pasák  n.  pasačka  svého  druha  upo- 
zorňuje, že  má  dobytče  ve  škodě 
(záp.  Mor.)  ND.  212. 

plevařkai  ženská,  která  pleje  obili 
z  plevele  =  plejačka  (v.  t.)  dok. 
157. 

prevaf  =  pleti :  Potkal  sem  tam 
svoju  mitu,  co  plevala  fen  (Vyhl.  VI. 
XVIII.  939). 

prevedto,  plevel  (Jicko). 

plevel  jmenuje  se  jménem  hro- 
madným: 1.  tráva,  travsko,  2.  smo- 
ttacha,  3.  makotina  (je  to  sama  ma- 
kotina,  Viškovsko),  4.  nezdoba  (val.), 
5.  nezbacha  (horň.),  6.  chamcha  (záp. 
Mor.). 

próvňa,  -ě,  plevnik^  pUvinec^  pří- 
stavek bok  přistodůlku  na  plevy 
(v.  stodola):  Skovám  se  do  pfévnč 
(Suš.  683). 

prévňáky  odrostlejší  sele,  protože 
se  krmí  spařenými  plevami  oves- 
nými  (val.). 

plevný:  pl.  husa,  nekrmená,  lehká 
jako  plevy  (jen  o  husích)  Jersín. 

prezmero  1.  ftádra  rozhalená,  když 
se  košile  pod  krkem  rozepne,  2.  kdo 
chodí  »s  plezmerem«.  A  co  si  to 
také  vzá),  takové  pTezmero?  =  roz- 
cuchaná, líná  ženská  (Slav.  ČL.  XI. 
227). 

prganka,  bramborová  kaše  (Podl.). 

prha :  PTha,  piha,  pěkný  pták  (Suš. 
698)  =  plháček  (ř). 

plháčeki  pták  sitta  caesia  (Sloup). 

plhat  se,  plaziti  se:  Plhal  se  po 
stěně?  Plhal  (Suš.  764);  odtud  pří- 
jmení Plhal, 

prch|  -u  1.  na  roli,  zmotky  pýře 
a  p.  vyorané  (Vah.).  2.  skuť,  kudly: 
Sviňa  má  ešče   starý   plch   na  sobě 

(Zl.). 

plíce :   Vodešíl   s   plócama  =  nic 

nepořídil  (Brň.). 

plihý :  masO|  měkké,  vleklé  (Vah.). 

pllch  (plch),  svišť  (laš.). 

plichéř,  -a,//í?^A^'/^=pliskýř  (v.  t.) 
Maš. 

plichta  1.  kuželna  (Opav.).  2.  Když 
při  hře  dva  hráči  mají  stejně,  udě- 
lali plichtu,  splichtili  se. 

plichtaška,  z  něm.  Brieftasche 
(laš.). 


plina,  prapor  (Klobouky  Brň.). 

pilný,  sporý,  hojný:  Zrno  zaseté 
v  říjně  nikdy  nebývá  pliné.  To  žito 
není  pliné.  Pliná  jabloň,  hruška,  která 
hojně  rodí  (záp.  Mor.). 

pllska  1.  bílá  značka,  2.  skatindla 
v  tarokách  (han.),  3.  =  plska  (Brň.), 
plistva  (laš.)  pták  motacilla  alba 
(Zl.). 

pliskaf :  Hus  nebo  kúra  potlučená 
pliská  vajca  =  pouští  je  ze  sebe  bez 
skořápky  (Val.)  v.  pfuskat. 

pllskatka,  hmyz  >baruška«,  sto- 
nožka (Vah.). 

plískýř,  -a  =  prykýř,  puchýř  zá- 
kožní:  Ruky  thé}  od  práce  samy 
pliskýře  (Vlk  16). 

pllskyřica,  -ce  =  pryskyřice  (val). 

pllskýrka,  pryskyřice  (Jicko  . 

pfk,  -u,  1.  zvuk,  který  působí 
měkká  látka  padajíc  na  něco  tvrdého, 
2.  tlach:  Ale  to  přej  sú  hlúpý  plky 
(dok.  127). 

prkačka,  hloupá  řeč:  Téj  jeho 
darebnéj  pfkačky  nemožu  ani  síyšeť 
(Vah.). 

pfkat,  prkotaty  plauschen  (vých. 
Mor.). 

prkatý:  pfkaty  gatě  n.  zkrátka  pfky, 
široké  kalhoty  (han.). 

prkna,    povídavá    ženská,   klepna. 

prknút:  Slépka  vypTMa  vajíčko 
(v.  pliskať). 

plkonlt,  int.  slov.  plkat:  Já  plkoním 
a  ešče  sem  nic  nepověděla  (dok. 
108). 

prkoš,  -a,  tlachal  (vých.  Mor.). 

prkot,  tlachání,  plané  mluvení:  Ja 
nechtě  toho  pfkotu  a  hfed^e  si 
práce ! 

pFkota,  -y,   m  =  pfkoš  (v.  t.)  Zi. 

prkotnlca,  -ce  =  pfkna  (v.  t.): 
Byta  to  taková  plkotnica  (Slov.  obr. 
II.  3). 

pFkta,  -y,  m.  =  plkoš  (v.  t.) :  O  di 
ty  starej  plktol  (dok.  156) 

prkuša,  -še  =  pfkna  (v.  t.). 

prky,  pl.  m.  1.  =  plátenice  (v.  t), 
2.  hanácké  koženice  (gatě) :  Za  stará 
míval   sem   plke  e    15  let  (fig.  69). 

ptň,  i,  f.,  úplněk:  Měsíček  idě  do 
plni,  je  v  pfni  (laš) 

plnidlo,  díra  v  milíři  (záp.  Mor ) 


295 


plný:  pfná  noha,  Plattfuss;  plno- 
noky,  plattfiissig ;  pi.  plátno  =  hrubé 
(Jicko). 

pFno:  Měsíc  ide  do  pfna,  z  plna 
=  přibývá  ho,  ubývá  ho  (Zl.).  Je  tě 
všady  pfno  jak  bídy  (Zi.). 

pínorohý  kůň,  který  má  roh  vespod 
docela  vyplněný;  snadno  se  otlačí 
(arch.  III.  190). 

plod,  dítě :  Jož  má  plod  (Tišnov- 
sko). 

ptodíhřích,  -a,  nezbeda,  nekáranec 

(laš.)- 

pTohnúf  se,  rozmnožovati  se: 
Chrustuv  se  zpTohto  Tetos  moc.  V  suše 
se  blechy  zplohly  (Kt.).  Srovn.  pléhnit. 

pFosa,  -se,  lysá:  Kůň  má  plosu, 
je  pTosatý;  kráva  má  babufu,  je  ba- 
bulatá  (Jicko). 

ptoščica,  -ca,  zahrádková  kvě- 
tina. Na  dědinách  ji  nosívali  chas- 
níci  za  klobouky  (Peck). 

Ptoščlny,  pl.  f.,  trať  (Vizovsko  a  j.). 

ptoščka,  stinka. 

plot,  -a:  Je  z  takovyho  plota  = 
rodu  (Kunštát). 

ptetníček  {Z\,),podplotnííek  (Stráž- 
nice), troglodytes  parvulus. 

ptotvan,    -a,    z   něm.   Bratpfanne. 

plouhat  se,  plahočiti  se:  Já  bych 
se  nechcela  světem  plouhat  (Pitt.  VI. 
XVIII.  517). 

plouhavice,  plouhota,  (-Ó-),  slota, 
deštivé  počasí  (Jevíčko). 

ptozlna,  úrodná  půda  na  dolině 
(Kelč). 

pFpa,  moučné  jídlo  na  kaši  roz- 
vařené :  Šišky  sú  na  pípu  =  rozpl- 
paly  se  (ZL). 

pFpotat,  zvuk,  který  působí  husté 
jídlo  vroucí:  Kaša  tak  plpoce,  2.= 
plkotat  (v.  t.). 

plsat,  šplhati  (Kunštát). 

pFsf,  i,  f.,  sádlo  v  praseti  při  poltě 
(val.). 

w 

pFstka,  valašský  nízký  klobouk 
s  úzkou  střechou  (Vlk  89). 

přř,  ě.  f.,  pl.  prťa,  vor. 

pifař,  a  =  vorař,  kdo  se  plaví  na 
pFti  (Btcha). 

pRaf,  -cu,  sjížděti,  sklouzati  po 
vodě:    Hodišli    ploský    kameň    po 


vodě,  on  pice,  pTce,  ež  na  druhu 
stranu  vyplce  (Kt.  Ostrav.). 

pité,  f,  pl,  f.,  široké  gatě  plátěné 
=  plky. 

prúca,  —  pTúc,  pl.  n.  1.  pl.  lahké 
=  lahčiny  =  plíce,  2  pl.  čierné  = 
játra  (Dob.). 

prucar  1.  baňatá  nádoba,  2.  dýně. 

pruoka,  baňatá  sklenice  (val.). 

prúcník,  plícník.  scabiosa  prát. 

pluh  (viz  str.  296  a  297). 

pruhactvo,  plazové  (val.,  laš.). 

pruhák,  půlhák,  fortášská  ručnice 
s  dlouhou  hlavní  (val.):  Nabijme 
každý  svůj  pluhák  (Kda  II.  45). 

pruhava,  deštivé  počasí  (val.). 

pruhavý,  deštivý:  zima  (val). 

pruhy,  pl.  f.,  deště  často  po  sobě 
jdoucí  (vých.  Mor.). 

píuják,  -a,  plivátko  (val.). 

prukaf  prádlo,  máchati  (laš.). 

prusk,  jen  ve  spojení :  mokry  jak 
pTusk  (vých.  Mor.). 

pruská,  kapka :  Plusky  krvi  ve  mně 
neostalo ;  plusky  deščové  (laš.,  horň  ). 

pruskanec,  -nca,  kus  bláta  na  šat 
♦  připlusknutého*,  přikydnutého. 

pruskat  1.  házeti,  kapati  něčím 
hustým :  Zedník  pluská  maltu  1  Šišky 
popluskané  trnkama  (val.).  Děcka 
pTuskajú  =  jídlo  jim  padá  (kape)  od 
huby  (Vah.).  2.  Muchy  pluskajú  = 
hynou  (Vah.;  srovn.  kapat),  3  pu- 
kati:    Puchýře  se   popluskaty   (laš.). 

pruskavica,  -ce,  deštivé,  blátivé 
počasí  (val.,  laš.). 

pruskávka,  druh  hrušek :  padnouce 
se  stromu  na  zem  >rozpTusknú  sa« 
(val.). 

prusknút:  Vajíčko  pTuskto  na  zem 
=  padlo  a  rozbilo  se  (val.). 

pFúšĎe,  pl.  f.  =  pluhy  (v.  t): 
Plůšče  uderyly  (val.). 

pruščat,  pfuščet, '  drobně  a  stále 
pršeti;  int.  pTuskotať  (val.).  Srovn. 
pfuskať:  Hrušky  pTuščíja  =  padají 
se  stromu  jedna  po  druhé;  všecky 
spfuščely  (val.). 

prut  —  pluju,  plivati. 

ptut  —  píuju,  plovati  (vých.  Mor.). 

pFuta,  deštivý  čas,  ob.  pl.  píiuty: 
Jak  bogdalé  přileťá  na  hory  sem, 
tož  je  pluta  věčná.  Má-li  duha  konce 


v  dolinách,  nastanu  pruty.  Mračna 
sú  na  pfuty  (val.,  ]aš.). 

prutoviny,  pl.  f.,  stálé  deáté  (Slav. 
ČL.  X.  34). 

pfutý  Nčmec  =  kutý  (laš.). 


pruvýoaf,  int.  slov.  pruť,  Škaredé 
pliti:  Všeci  pluvýcalí  a  vytřlpalí 
z  fajek  na  zem  (ČL.  XII.  229). 

pruznivý,  nekalý,  škaredý;  Mtuvt 
plumive  řeči  (laS.). 


A)  Ploiné  koTečka,  koFca  (val.,  laá.),  vuiek  (lai.)  <l)  kTuCik.  kruíovisko  Oa$.). 
vodič  (dol),  drabica  (Brnénslco)  r=  ojho  pluínfch  koleček,  s  předu  opásáno  zdířkou  (2), 
íelein$m  páskem,  aby  nepukalo.  V  ladu  rozestupuje  se  ojko  ve  dvé  ramena,  •$nice< 
Q.  >sničky4  (3),  jeí  na  přič  spojuje  podyídka.  podýma  (St.  Hrozenkov)  (4).  K  ose 
(nápravce)  připevněno  jest  ojko  příčním  dřevem,  jeí  jest  přepásáno  íeleznými  pasy 
rtiadliokami).  Přfčni  toto  dřevo  (5)  naz$vá  ae;  násadek  (Zlín),  náhtavek  (val.),  zlilavík 
(han.),  slavík  (záp.  Mor.],  poduáka  (lai.}.  V  násadku  upevnčn  ielezny  prut  a  dvSraa 
oky  na  vrchu,  jiraH  se  provlčkají  opraty,  slově  pohQnek,  pohonič  (6),  oka  se  jmenuji 
brýle.  Na  starém  pluhu  býval  dřeveny  >dédek<.  V  právo  na  ojku  v  ladu  přibita  jeat 
Železná  deska  s  dírkami,  řečená  nahaiSák  (Zlín),  nahařiač  (dol.),  naháňka  (han.)  <7.  do 
dírek  se  zastrkuje  Železná  klika;  zarálka  (lai.),  zapinadlo  (slov.),  čími  se  dává  pluhu 
smiř  od  láhona  nebo  do  záhona.  Váhovisko  pro  koné  připíná  se  ke  klučíku  s  předu : 
zaatrči  se  do  tlamky  (E),  děrami  v  tlamce,  ve  váhovisku  a  klufíku  prostrčí  se  dlouhý 
ielesný  hřeb  (9).  Tlamka  (Zlín)  slově  jinde:  kfamka  (St.  Hrozenkov),  paSčeka  dal), 
stolička  (dol.)i  hřebu  (9)  říká  se:  svořeň  (slov.,  val.},  svorník  (la£.},  srdcň  (zip.  Mor.}, 
Iónek  (han.).  Pluh  připíná  se  ke  kolečkám  takto:  zřídel  navleče  se  do  ielezniho 
kruhu  (10),  jenž  slově:  húfev  (St.  Hrozenkov],  húiva  (val.,  slov.),  húžba  (dol.),  hatia 
(laJÍ.)  a  zatkne  železným  hákem  (11),  jemuž  se  říká:  kokotek  (val.,  slov,),  kohoutek 
(Jicko),  přetekl  (han.),  potykač  (záp.  Mor.),  potykeí  a  pomykaČ  (!a£.),  poverák  (St. 
Hrozenkov).   Čím  dále  ku  předu  na  zřídeli  kokotek  se  zatkne,  tím  hlouběji  pluh  oře. 

B)  Pluh  upevněn  jest  na  hřídeli  (12),  jemuž  jinak  říkají:  ptuiiako  (laJ.),  hradijel 
(St.  Hrozenkov).  Uprostřed  v  hřídeli  zaraženo  jest  krojidlo  (13)  jinak  nazývaní:  kra- 
jadlo  (záp.  Mor.),  číslo  (Jicko),  krůj  (lai.).  V  díře  hřídelní  upevněno  jest  krojidlo  klínem, 
jemuž  říkají  >|>aŠkl[n<,  s  obou  stran  krojidEa  hřídel  přepásán  jest  zdířkami  (14)  (14). 
Rocháč  (ruchadlo  (16).  jehož  zadní  íásť  slově  křídlem  (16),  připevněn  jest  Šrouby  (17), 
na  slupici  (18],  nahoře  ve  zřídeli,  na  spodku  ve  splaze  zadlabaně.  Slupica  ^ove  jinak: 
srubica  (val.),  snubica  (lai,),  stupica  (St.  Hrozenkov),  slubica  (záp.  Mor.),  Cásť  splaiu 
pod  rocháčem  viditelná  (19)  slově  patka.  Rakověti  pluhu  (20)  šlovou:  klače,  gíaCe 
< slov.,  val,),  křeče  (han.),  nohy,  ručky  (lai.),  priemky  (St.  Hrozenkov],  Levá  klaf  slově 
val.  >dtabovka*,  v  nf  jest  hřídel  zadlabán  a  klíny,  tak  řečenými  podkFačnlky  (21)  za- 
ražen; pravé  klači  říká  se  pHnoska.  Obě  klafe  spojeny  jsou  pHčkou  (laí,)  (22),  kteréž 
se  jinak  říká:  prut  (slov.),  rozpinák  (val.),  spinka  (dol,],  spruŽIák  (St.  Hrozenkov). 

Na  oikrabování  bláta  s  rocháče  jest  otká  (23),  botka  (záp.  Mor,],  jejíž  dřevěná 
rukojeť  slově  otčisko  n.  otisko, 

Zapřáhnou-li  se  koně  do  pluhu,  připne  se  váhovisko  k  oji  plníných  koleček, 
jak  nahoře  pověděno. 


Pro  Tol;  je  zvláitnl  správa.  Váhu  tu  eastupujf  >krpadta*,  va),  skřipadta  (U). 
Jest  to  dvč  dďltiček  spojených  >l[oIlcem<  (a)  uprostřed  zastrčeným.  Na  konci  >kollcu< 
jsou  'zábradky,  jímtí  přiléhá  k  dešticím.  S  předu  i  v  zadu  v  deSticích  jsou  dírky 
proti  sobe  V  zadu  zastrčí  se  do  nich  >3vofeném<  ojko  pluíných  koleCek  (c),  b  předu 
•  kluka'  (b).  KFuka  roá  na  konci  tTamn,  t.  j.  konec  její  jest  pod  spod  ohnn^  (vlastní 
klika),  do  n{  se  vstrčí  jařma  a  zastrCf  uprostřed  dlouhým  svoFeném,  krky  volů  zastrčí 
se  na  konci  jařem  >jeh1icemM  (mi. 

Konč  jsouzapfaieny:  sedlový  >na  pOca<,  náručni  •naruca<;  třetí  jest  >opratní*. 

Nejede-li  se  na  pole  s  vozem,  veie  se  pluh  na  >vtákoch<  (vláky  pl.  m.).  Ve  Slez- 
sku vlákám  řfkajf  smyky.  tZavIákovat  pluh*  ^  dáti  na  vláky. 

Na  východní  Moravě  starý  pluh  byl  všecek  ze  dřeva,  jenom  radlica  a  krojidlo 
byly  železné.  Klače  i  se-  splazem  byly  samorostlá,  z  jednoho  kusu.  Pluhu  takovému 
říkali  ihladSk',  na  rozdíl  od  >dlabáku<,  jehoí  klaíe  byly  ve  splatu  ladlabané. 

Ruchadlu  fiká  se  na  vých.  Mor.  rocháf,  na  Brnénsku  ruchán. 

Radličák  n.  venťák  na  Zábfelskn  jeat  pluh  o  dvou  radlicích. 

Ptevik  (=pleják'  ve  Slezsku  jest  pluh  na  pletí  řepy. 


T~T 


pttiiic,  -a,  najatý  hospodář,  aby 
vedl  hospodářství,  odejde-ii  vlastni 
gazda  do  svčta  (za  obchodem,  miS- 
káři)  Vek. 

pfužisko,  hřídel  pluSnf  (v.  pluh  12). 

ptužlf,  orati  pluhem :  Ako  sa  ci 
(ti)  ptužťř  (Dob.).  LiSka  ptužt  (SuS. 
742). 

ptynút,  plouti:  Vychovat  sem  dvé 
labut£,  popíynú  ti  proň  (pro  vlnek). 
Jedna  praví:  nepoplynu,  neumím 
plvnút,  druhá  praví :  já  poplynu  (Suš. 
352).  Červené  pantličky  po  vodě 
plynuly  (SuS.  377).  Do  taneCka  jakoby 
plynula  (Suš.  757). 


píyt  =  plynut:  Její  černé  vlasy 
po  Dunaji  plyty  (SuS.  89). 

plýtký,  nehluboký:  v  plýtké  ná- 
dobĚ  je  mělká  voda.  Plýtko  oral. 

plyvat,  plovati :  Plyvaj  mé  pérečko ! 
fSuá.  167). 

przem :  něco  koupiti  :=  jak  stoji 
a  leži,  per  Bausch  und  Bogen.  Pfzem 
to  prodal  =  v  celku.  Udělamy  to 
przem  =  najednou  (laS.)  =  pajzem 
(v.  t.). 

pfzák,  ošumělý,  ušpiněný  klobouk 
(val.). 

prznúř=piznúř  (v.  t.)  val. 

pnlkaf:   Já  sem  ho   (kanárka)    aj 


298 


čú}  pnikať  (o  žalostném  tikáni  ptáků; 
Slav.  ČL.  XII.  276. 

pňok,  pník,  malý  peň  (Lor.). 

pnut  se :  Něni  to  fialka,  co  se  po 
ptotě  pne  (Suš.  552). 

pňůvka,  motyka  na  kopání  pňft 
(pařezů)  laš. 

po  předložka  I.  s  akkusativem: 
1.  Akktisativ  přídavných  jmen  a  ná- 
městek přisvojovacích  s  předložkou 
po  znamená  zpUsob:  Dě}á  to  po  Jan- 
kovo, po  svoje,  po  naše,  po  vaše 
(Mal.  XXIV.   143). 

2.  Distributivní  po  v  nářečí  val.  a 
lai.pojí  se  s  akk,  číslovek:  Skládali  po 
deset  grejcaruv  do  tydňa.  Dostanete 
po  tři  grejcary.  Prodavaju  to  po 
grejcaru  baj  po  dva.  Suli  po  tych 
štyrycet,  tož  ich  vemu.  Dali  po 
dvě  sta  zlatých.  Ma  pofe  po  dva 
jochy.  To  zboži  ma  takové  jakési 
zrnečka  po  dvě,  po  tři. 

II.  6*  dativem  jmen  přídavných  a 
námčstek  přisvojovacích  po  znamená 
zpUsob:  po  polskému,  po  našmu 
(Dob.),  po  našemu,  po  vašemu,  po 
svojemu  (laš.). 

\\\  po  s  lokálem  má  1.  význam 
místní:  Chodila  po  hájku,  trhala  po- 
Fajku  (Suš.  238).  Když  sem  já  šel 
po  Dunaji  po  té  velké  hrázi  =  podél 
Dunaje  (Suš.  257).  Najpěkenší  je  to 
stavení  po  cestě  =  podél  cesty 
(Vah.).  A  ty  po  mě  běž  =  za  mnou 
(Dačice). 

2.  přenesený  význam  místní:  Po 
vás  nepozná  nemoci  =  na  vás  nevi- 
děti, že  jste  nebo  byl  nemocen  (pol. 
nie  znač  po  nim  znuženia).  Po  něm 
nevidět,  že  je  takový  boháč.  Chťél 
po  mne  (=  mně)  chTeba.  Vypožčávál 
po  mne  pět  rýnských  (vých.  Mor.). 
Hledala  ohůa  po  súsedoch  (Bart.  11. 
459).  Chodí  po  dochtorech  =  hledá 
pomoci  u  různých  doktorů.  Vytlúká 
peníze  po  lidoch. 

Často  znamená  chodit  po  něčem 
účel.  Chodí  po  vajcoch,  po  telatech, 
po  kožkách,  po  kuřatech  (kupovat), 
po  zelinách,  po  jahodách,  po  hřiboch 
(sbírat),  po  zajícoch  (střílet),  po  ry- 
bách, po  ptákoch  (chytat). 


Pozn.  Chodí  po  hadrách,  jako  ob- 
chodník, skupuje  hadry  po  lidech; 
jde  na  hadry,  aby  jich  na  jednom 
místě  nakoupil  nebo  nabral ;  jde  pro 
hadry,  aby  je  na  jistém  místě  sebral 
všecky. 

3.  přenesený  význam  časový:  Po 
tem  dochtoru  bélo  lepši  (Mal ).  Když 
bylo  po  draku,  Petr  se  svými  zvířaty 
odešel  (Kda  ť.  287).  Kráva  po  te- 
leti =  nedávno  otelená.  Už  su  dávno 
po  nemoci,  afe  su  pořáď  ešče  slabý. 
Už  máme  po  radosti.  Člověk  neví, 
po  čem  stlustne. 

ysem  po  něčem  =.  ztratil  jsem  ně- 
co, nemohu  něčeho  užívati :  Jak  bu- 
deš pořáď  kósaf  cukrovi,  budeš  po 
zubech.  Fčera  sem  dostat  stofku,  a 
už  su  po  ni.  Už  su  po  botech.  Mám 
pokaženy  zube,  a  tak  už  su  po  masu 
(nemohu  jísti  masa).  Jak  mně  to  řekl, 
bel  sem  po  idfe  (Mal.  XXIV.  143). 

4.  význam  způsobový:  Milý  po 
procházce  chodí  (Suš.  381).  Chodil 
pán  Bůh  po  besedě  (Suš.  3).  Chodí 
po  žebrotě,  po  ptafiú,  po  koledě. 
Sedala  sem  po  tmě  (Suš.  202).  Ro- 
bíme po  světle  aj  po  tme  (horň.). 
Žali  po  měsíčku  (laš).  Plela  rútu 
prošvarna  dževucha,  pfela  ju  po 
měsičku  (Suš.  750).  Všecky  panny 
du  po  parách  (Suš.  394).  Te  šate 
nésó  po  módě  (Mal).  Nechtěl  mu 
hrát  po  notě  (Bart.  III.  760).  Po 
barvě  be  te  šate  bele  pěkný  Po 
chůze  be  to  mohl  bet  Janek,  aTe 
po  hlasu  né  (Mal.).  Děláme  po  vůli 
(nepřesilujeme  se).  Dělá  všecko  jak 
po  paměti  (bez  chuti).  Di  po  dobroti 
(po  dobrém).  Uhodilo  třikrát  raná 
po  raně  (Mal.).  Řeknu  po  pravdě, 
jak  to  bylo.  Po  jaké  známosti  bel  s 
k  nim  pozvané  (Mal.).  »Jak  se  máš?« 
»Ťanu  tak  po  troše,  po  téj  horší 
straně. «  Máše  tam  po  Čertoch  (Suš. 
669).  Čarodějnice,  jak  uviděly  svůj 
čas,  zas  po  svých  uletěly  (Kda  II. 
103). 

5.  význam  distributivný,  když  se 
celek  v  rovné  Části  děli.  Zvláště  při 
slov.  kupovat  a  prodávat  a  p.  užívá 
se  takto  předložky  po  s  lok.,  vy- 
týkajíc   cenu  jednotlivých    stejných 


299 


částí  téhož  celku:  Ženci  žali  po 
snope,  můj  nejmiTéjši  po  kopě  (Suš. 
554).  Dybysi  mi  tak  dtuho  vařila, 
často  bysi  po  huběnce  brata  (Suš. 
551).  Tam  na  vojnu  verbovali,  po 
vraném  koňů  dávali  (Suš.  173). 
Trháme  ty  trnky  po  něčem  (po  troše). 
Jedů  kupci  od  Hulína,  pytajů  sa,  po 
čem  vlna.  A  tá  bí}á  po  tofaru,  a  tá 
černá  po  grýcaru  (Suš.  445).  Po  čem 
víno  nalíváš?  (Suš.  141) 

Posn.  Po  čem  oves?  Po  třech,  po 
štyrech,  jak  který.  Po  čem  ty  hrušky? 
Po  čem  lokef?  Tak  vždy  kupujíce 
a  prodávajíce  na  drobno.  Jde-li 
o  celek,  táží  se  >zač?«:  Zač  to  tele? 
Nikde  lid  mor.  neužívá  fráze  «co  to 
stojí  ?« 

6.  význam  kolikos tný:  Má  po  pěti 
měřicách  žita,  po  třech  rži,  t.  j.  vý- 
sevku.  Upékia  chfeba  po  měřici, 
t.  j  2  měřice  mouky.  Dtážka  je  po 
polovici  nová  =:  z  polovice. 

IV.  Předloika  po  skládá  se  s  před- 
ložkami mezú  mimo^  nad,  pod^  vedle ^ 
ca.  Taková  sloSenina  pojí  se  s  tím 
pádem^  kterého  šádá  druhá  předloika 

val.,  horň.,  laš.):  Pomezi  nohy  mu 
vběhl.  Nechodí  pomezi  Tudi,  pomezi 
svět.  Ztratit  sa  pomezi  stromama. 
Híeděl,  aby  ho  žádný  nezpozoroval 
pomimo  princezku  (Kda  I.  145).  Šli 
jsme  pomimo  železnice,  kosteta.  Vjó 
ponad  všecky  hory  (Kda  II.  94). 
Hrdlička  poletí  ponad  všecky  kopce 
(Suš.  270).  Švec  podlezl  sv.  Petrovi 
popod  ruku  (Kda  II.  51).  Letěla 
popod  trní,  popod  stromy  (Kda  II. 
91).  Běžéí  povedře  potoka.  Póza 
humny  vede  chodník.  Zajedem  póza 
horu  (Bart.  II.  370).  Lese  póza  ten 
vrch  sú  panské.  —  Ponadeň  =  nad 
něho;  popodeň  =  pod  něho. 

V.  Jako  předpona  skládá  se  po 
1.  s  přídavnými,  a  to  v  positive  a  kom- 
parative  na  označeni  menší  míry  vlast- 
nosti: pomalej,  poslabej,  posyrovej  = 
trochu  malý  atd.  (záp.  Mor.),  povětší, 
pomenší,  postarší,  pomladší  (vých. 
Mor.).  2.  se  slovesy  na  označení 
menší  míry  děje :  postonává,  poléhá, 
posedává  praví  se  o  nemocném,  který 


neleží  ležmém.  —  Jiné  příklady  viz 
na  svých  místech. 

pobaba  1.  bezplatná  výpomoc  sou- 
sedů sobě  navzájem  při  rozličných 
pracích.  Potřebuje-li  kdo  na  chalupu 
voziť  dříví,  sklidiť  louku,  požíf  obilí 
a  p.,  obejde  sousedy  a  prosí,  aby  se 
v  jistý  den  na  pobabu  sešli,  načež 
v  určitý  den  z  každého  domu  aspoň 
po  jednom  najíti  se  dají  (Kda  II. 
325).  2.  hostina  vystrojená  přídkami 
před  každou  nedělí  a  svátkem  (Opav.). 
—  Slovo  to  sotva  asi  má  co  spo- 
lečného »s pohanskou  bohyní  Bábou <, 
jak  se  vykládalo,  znamenajíc  tolik  co 
pobava,  zábava.  Lid  tuto  dobrovolnou 
společnou  práci,  konanou  po  vůli, 
bez  drába,  ve  společnosti  milých  sou- 
sedů za  veselého  zpěvu,  pokládal  za 
vítanou  zábavu,  zvláště  také,  když 
hospodář  potom  své  pomocníky  dle 
možnosti  vyčastoval.  Srovn. :  Když 
není  práce,  pracují  (nádeníci)  někde 
toliko  za  stravu  a  kořalku,  či  na  za- 
babu  (Vyhl.  VI.  XX.  23).  Srvn.  mes- 
jáčky. 

pobabiny,  pí.  f.,  pohrabky  lnové, 
co  zbyly  na  poli,  když  se  len  po- 
sbíral, též  mrva  lnová  při  mlácení 
(laš.). 

pobádaf  sa,  zdáti  se:  Mi  sa  po- 
hádá, že  .  .  .  (val.). 

pobatáchaf  někoho,  poblázniti 
(Vek.). 

pobatamundžió,  zhatiti,  pokaziti, 
z  pořádku  přivésti :  Či  to  pobatamun- 
džili  (Lor.). 

pobařanic,  -ňca,  lívanec  přes  celý 
plech,  se  švestkami  na  vrchu  pokla- 
denými (laš.). 

pobitavý  =  bělavý  (val.). 

pobera,  -y,  m.  =  poberta :  Já  ne- 
jsem pobera  jako  pobera,  já  jsem 
takovým  poberou,  že  když  sobě  na 
něco  myslím,  nechť  je  to  kde  je, 
hned  to  mám  u  sebe  (Kda  II.  234). 

pobída,  potíž:  O  to  mastný  je 
pobída  (Žď.  obr.  93). 

pobídnénýy  poněkud  bídný:  Včil 
je  jaksi  pobídněná  (Vek.). 

pobídný  =  bídný:  kraj  (Vek.). 
pobíjačka,     sekerka     o    krátkém 


300 


topoře,    kterou     se    sudy     pobíjejí, 
šindely  na  latě  přibíjejí. 

pobíjaf  na  někoho,  štváti  (val.): 
Macecha  na  pastorkyni  vždycky  po- 
bíjela (Kda  II.  41). 

pobfraf  sa,  míti  se  k  odchodu: 
Abyhme  sa  už  pobírali  1  (val.).  Tetka 
sa  pobírala  (Slav.  ČL.  XI.  324).  Uhlíř 
pobíral  se  do  svého  příbytku  (Kda 
I.  23). 

pobízet  na  Drahansku  neznají; 
říkají:  nutit. 

pobízkai  pobízení :  Belo  tam  hídla 
dost,  hale  málo  pobízke  (Maš.). 

pobíznúf,  pozvati:  Pobiznu  ho 
sem  (laš.). 

pobtan:  Šindel  se  štípe  na  po- 
blan  ==  dle  >let«,  blan  (Vek.)  v.  léta. 

poboĎák  v.  stroj  na  koně  II.  10. 

pobočky,  pl.  m.,  postránky,  pro- 
vázky po  boku  zapraženého  koně 
(Kyjovsko). 

pobodá,  -y,  m.,  pokušitel  (záp. 
Mor.). 

po  bosácky  chodiť=  bosky  (Vek.). 

pobouzet,   pokoušeti  (záp.  Mor.). 

pobratránča,  -ate,  syn  otcova  nebo 
matčina  bratrance  (Rožnovsko). 

pobrĎený,  splašený  (Maš ). 

pobřenina  =  podstřel  (v.  t.)  Je- 
víčko. 

pobrunĎOvaf,  pobroukávati :  Stará 
baba  pobrunčuje  jako  stará  bečka 
(Vyhl.  VI.  XIX.  789). 

poce,  sedlová  strana:  Moja  hře- 
bica  beia  na  roce  a  Zárobova  hnědá 
poce  (fig.  68).  Jedenkrát  sem  vozil 
čtyřma  s  odpuštěním  hnůj  a  ten  sám 
šiml  byl  poce  (Vyhl.  II.  51). 

poce^,  skoro  celý:  Nekeré  ze- 
máky (v  kaši)  byly  pocelé  (Slav. 
CL.  X.  302). 

pocera,  posměch  (Vizovice). 

Pocesfa,  -í,  pl.  n.,  trať  podél  cesty 
(Blatnica). 

pocešíčko  =  potěšíčko  =  potěše- 
níčko:  Nemám  pocešenia,  ani  poce- 
šíčka  (Čerň.  58). 

pocítit:  Žena  pocítila,  euf.  počala 
(záp.  Mor.). 

pocmurovat,  potajmu  nahlížeti: 
Roby  aj  s  tým  zotem  (drobotinou, 
dětmi)  do  oken  pocmurovaíy  (Brod- 


sko). Srovn.  cmur^  nečistota  z  vy- 
topeného másla,  cmurkat,  po  očku 
pohlížeti. 

pooovní  kůň,  poce,  v  pocó,  sed- 
lový (han.). 

pocrknót  (han.)  =  pocrpnuť  (laš.), 
podojiti  krávu,  která  již  odstavuje: 
Pocrpni  tu  krávu. 

pocta:  při  dělání  plátna  se  tkal- 
covi krom  peněz  dávaly  naturalie; 
tomu  se  pravilo  pocta  (Vah.). 

poctivý,  stálý  přívlastek  hlavy  ve 
rčení  euf. :  krom  vašéj  poctivej  htavy, 
krom  vašich  poctivých  hiav. 

pocudovaf  se,  povaditi,  pohádati 
se  (laš). 

poĎasná  (počestná)  =  zpropitné : 
Za  počasnu  vas  svezu  (laš.).  Srovn. 
častovat. 

počastovaná  1.  uctění  nápojem, 
zavdání:  Chodí  do  hospody  enom 
na  počastovánu  (vých.  Mor.).  2.  po- 
hoštění: Nemamy  nic  pro  vas  na 
počastovánu  (laš.). 

počat  1.  sgen.:  Dyž  počali  sto)ů 
chystat  (Suš.  83).  2.  s  dat. :  Což  tom 
(=  tomu)  počnem  1  =  jaká  tomu  rada 

(Zl.). 

počem,  na!  (=  poď  sem)  při- 
volává  se  tele. 

počepí :  Ten  to  ma  dycky  na  po- 
čef)u  =:  po  ruce,  pohotově  (laš.). 

počerstvená,  zavdaná,  kterou 
cestou  ode  křtu  platívá  kmotr  (Vyhl. 

1.  116). 

poĎervený,  trochu  červený. 

počet  z  něho  (zrušeného  slibu) 
dáme  =  vydáme  (Suš.  343). 

počičkat,  poiinkat,  počkat  v  řeči 
dětské,  když  se  vyhrožuje:  Počičkaj, 
já  to  na  tebe  povím! 

počídit  1.  vystřídati:  Krampota 
kmotrovstvím  už  všecky  známé  po- 
čídíl  (Vlk  3).  Šak  už  všecky  dokota 
kotem  počídita  (kolera),  enom  nás 
Pámbíček  opatruje  =  vystřídala,  na- 
vštívila (Slav.  ČL.  XI.  433).  2.  po- 
děliti stejným  dílem :  Všecky  počídí). 
Šak  sa  enom  nějak  počídime  (val). 
Srovn.  čida. 

počínat  si,  pyšniti  se:  Počíná  si, 
že    má    novou    sukni    (N.    Město). 

2.  přetvařovati    se:    >£nom    si    tak 


301 


počíná «,  t.  j.  není  tím,  čím  se  dělá, 
na  př.  nemocným  (Zl.). 

počva  =  podešev  (vých.  Mor.). 

počínavosf,  vymýšlivost,  nevrlost, 
Launenhaftigkeit  (Kt.)- 

počínavý  1.  nevrlý,  nesvfij,  lau- 
nisch:  dítě,  Člověk  nemocný  (Kt.), 
2.  kdo  se  nemocným  dělá,  jen  si  tak 
» počíná <  (Zl.). 

po6inek|  -nku:  1.  Na  trzích  se 
první  kupec  vždy  hledí  udržeti,  aby 
neodešel,  raději  se  mu  »spustí«  (sleví), 
aby  se  jen  jakákoli  částka  peněz  do- 
stala >na  dobrý  počinek«  (Vlk  35). 
2.  začátek  něčeho,  na  př.  hospodář- 
ství: Něco  dať  do  počinku  (Vek.). 

po6ítaf  se,  hašteřiti  se,  hádati  se : 
Co  se  tak  počétale,  přešla  pro  ňé 
žena  (han.).  Spočítali  zmy  se  (Příbor). 

po6ívka:  On  je  dycky  počívka 
pekía  =:  počátek,  původ  pohoršení, 
z  něho  vždy  pohoršení  vzejde.  Hra 
ve  slovích  poiíti  a  podšiiu  (ř)    Vah. 

počta  =  pošta  (vých.  Mor.). 

počuf  —  počúvať:  Co  u  vás  no- 
ného  počuťř  =  slyšeti  (Kda  I.  91). 
Já  vyktádám,  a  ty  nepočúváš  (slov., 
val.).  »Než  musím  tobě  i  výstavky  tuto 
nezamlčet.  Píšeš,  jaké  učení  počúváS. 
Já  slyším  ušima  a  nosem  čiji,  čichám ; 
a  když  čuju  smrdět,  tedy  se  to  rovně 
nosem  stává.  Ty  tedy  nepočúvej 
nosem,  ale  slyš  ušima  a  poslúchejl* 
Otec  Palacký  synu  Ondřejovi  (Korr. 
Pal.  203). 

pod  předložka  I.  s  akk.  určuje 
1.  misto  na  otázku  kam  í :  Nasadilo  sa 
tam  zemňákfi  pod  motyku,  t.  mo- 
tykou se  zakopávaly  důlky  pro  každý 
brambor  zvlášť.  Jinak  se  sázejí  zem- 
ňáky  pod  brázdu,  t.  j.  nasaděné  se 
brázdou  přiorávají  (Vlk  9).  Pod  žito, 
pod  zelí  a  pod  zemňáky  hnojíváme, 
t.  j.  pro  budoucí  setbu.  Škrabala 
zemňáky  pod  polévku  (které  se  pak 
pokrájejí  do  polévky  uvařené ;  —  na 
polévku^  ze  kterých  se  vaří  polévka 
>zemákovica«).  Co  máme  pod  po- 
lévku ? 

2.  misto  na  otázku  kde?,  jmeno- 
vitě v  názvech  tratí,  místo  obyč. 
nyní  instrumentalu :  Pod  Bezděkov 
(Kelč),   Pod  jamy  (Tlumačov),   Pod 


zahrady  (N.  Město).  Dělali  sme  pod 
hutě.  Pod  vohnisko  mivale  sme  pe- 
kárničko  na  chlib;  pod  Sokolnice, 
pod  Násedlovice. 

3.  poměr  poddanosti  a  podřízenosti, 
ve  který  kdo  přichází:  A  byl  by  raděj 
nás  pod  robotu  dostal  (Vyhl.  II.  104). 
V  Želeticích  podle  fáry  verbovali 
pod  husary  (Bart.  III.  602).  Beru  na 
vojnu  pod  myslivce  (Bart.  III.  613). 
Jak  peníze  propijem,  půjdem  pod 
husary  (Vyhl.  VI.  XVIII.  337). 

4.  výměru  pozemků,  úrokuj  sluš- 
ného: Rolí  má  enom  pod  dvě  mě- 
řice. Peníze  vypučené  pod  8  rýnských 
(t.  úroků).  Mám  penize  uloženy  pod 
pulpaté  ztatke.  Nésó  na  panstfió  za 
nádenike,  ale  pod  deputát  (Mal. 
XXIV.  144). 

5.  čas^  k  němuž  se  děj  schyluje: 
Už  byío  pod  večer  =  svečeřívalo 
se.  Pod  starosť  donde  supem  (dok. 
25).  Pod  chvíTu  k  nám  chodí  (=  do 
chvíle).  Pod  chvilku  se  tam  někdo 
propadne  (dok.  235). 

II.  s  instrum,  1.  misto,  mše  něhoš 
co  jest  nebo  se  děje;  často  ve  smysle 
přeneseném:  Sedí  pod  kamny,  pod 
pecú,  pod  stěnu  (něm.  an),  sihéje 
se  pod  kožú.  Máme  pod  kravó  tele 
béčka,  ho  kobele  hřibe  (Jevíčko). 
Byl  jsem  na  gruntě  pod  numerem 
260tým  (Vyhl.  II.  105).  Za  gaTánkú 
mosí  jít,  třeba  byta  pod  zámky 
(Bart.  IIl.  133).  Dnes  byto  celý  deň 
pod  mračnem.  Pozvynadává}  mu  pod 
světem  (škaredě).  Já  ti  nebudu  pod 
noho,  pod  palcem.  Pod  škodo  ne- 
prodám. Má  tó  smfóvu  pod  svěd- 
kama.  Pod  svědkama  se  napsala 
posledni  vula  (Mal.  XXIV.  144).  Sem 
hledí  též  tato  rčení:  Šta  matička 
s  dcerami,  dvě  byly  pod  véncami 
(věnce  měly  na  hlavách)  Suš.  21. 
Všecky  panenky  pod  věnci  (Suš. 
104).  AnduTenku  nesu  mládenci  pod 
věnci  (Bart.  II.  7).  Dokud  sem  byl 
mládenečkem,  chodíval  sem  pod  pé- 
rečkem  (kytka  zdobila  klobouk)  Suš 
504.  Dyž  sem  šél  na  hody,  šél  sem 
si  pod  pérečkem  (Bart.  II.  310).  Pod 
šibenicí  seděl  mládenec  v  modrém 
klobouku  pod  kohoutím  peřím  (Kda 


302 


II.  225).  Všecky  paDny  pod  pantTami 
(Bart.  I.  18). 

2.  výstrahu  a  hrozbu^  kterou  kdo 
k  činnosti  jest  vázán :  Vypovídal  pod 
přísahu.  Dnes  se  mosi  přeiť  do  vé- 
boru  pod  pokuto  (Mal.). 

poď  1.  místo  náležitého  slovesa 
přísudkového  bývá  imperativ  poď; 
někdy  imper.  tento  přibírá  k  sobě 
akk.  ho:  Přišta  Slibka,  a  šindeláři 
poď  pod  huně  =  hajdy,  honem  se 
schovali  (Kda  I.  236).  Janek  dě- 
koval Bohu  a  poď  do  světa  =  šel 
(Kda  II.  65).  Vodník  sedí  na  stavě, 
a  mlynář  vida  ho,  poď  pro  nebozez 
(Kda  II.  259).  Čert  chytil  hospodář- 
ského a  poď  s  ním  do  pekla  (Kda 
II.  226).  Tož  tá  poď  ho  k  pudmí- 
strovi  (val.).  Krampota  poď  ho! 
hupkem  leťél  (Vlk  9).  Jak  ten  chlib 
uviděl,  poď  ho  a  hněď  takové  krajíc 
si  ukrojit  (Mal.  XXIII.  35).  2.  Impe- 
rativ poď  a  choď  {=•  jdi)  pojí  se 
s  druhým  imperativem  assyndeticky : 
Poď  ho  (dítě)  vezmi  (N.  Město).  Choď 
je  zapros  (Zábřežsko).  Podíne  ho 
rúbajme,  huslí  nadětajme  (Suš.  144). 

podačkafi  pomačkati,  zmochlati  = 
šaty  (han.). 

podáníi  troubel,  trýska:  Držel 
dýmku  na  krátkém  podání  (fig.  128). 

podaný,  podobný:  Je  podaný  na 
tatu  (Lor.). 

podařit:  Dyž  Pámbú  podaří  = 
požehná  (Zábřežsko). 

podařit  sa:  1.  Dobře  sa  Jozefě 
podařilo  =  dobře  se  vdala.  Letos  sa 
trnky  podařily  =:  jsou  pěkné.  Vdolky 
sa  mi  dnes  cosi  nepodařily  =  nepo- 
vedly. Moc  podařené  tela  na  žrádlo 
(vých.  Mor.).  2.  přihoditi  se:  Ja  za 
100  roků  sa  dovíco  podaří  (Slav. 
ČL.  X.  371).  Cosi  sa  mu  podařilo 
(ib.  XII.  230). 

podarkovaf  s  kým,  pohrdati  (laš.). 

podárnýi  podařený,  sporý:  Hú- 
sátka  sú  podáme  a  pěkně  rostou. 
Ten  chlebíček  néni  podárný.  I  zrnko 
(žitné)  bylo  podáme,  sporé  a  po- 
žehnané (Korr.  Pal.  20). 

podarunék,  -ňka,  dar  (val,  laš): 
Každému  sem  podarunek  dala  (Suš. 
257). 


podat  1.  a)  sgen..  Podaj,  dívko, 
podaj  vody  (Suš.  2).  Podaj  pravé 
ruky  (Suš.  26).  Podej  mně  dítěte 
(Suš.).  Postřetla  tam  Turky,  podala 
jim  ruky  (Suš.  125).  Podaj  mi,  pa- 
chole, dřeva  (Suš.  188).  Podaj  mi 
žbána,  motyky  (Zl.).  d)  s  akk. :  Děvče 
podalo  mně  ručičku  (Suš.  582).  Podaj 
mně,  má  milá,  šablu  zrcadelnú  (Suš. 
122).  Podaj,  milá,  šatu  tenkú  (Suš. 
182).  —  2.  Měli  byzme  téj  krávě 
podať  a  račí  ju  prodaf  =  přidati 
žrádla.  Podať  knoflík  =  uřezati  a 
přišiti  kousek  dále.  Hodně  si  toho 
chleba  podál  =  ukrojil  (Vah).  Písmo 
jim    podám  =  list   doručím   (Dob.). 

podat  sa  1.  povésti  se,  podařiti 
se :  Jak  sa  vám  mašíci  podali  ?  (val.) 
2.  podať  sa  na  koho  =  povésti  se 
po  kom,  míti  či  povahu,  podobu: 
Podál  sa  na  taťka.  Podala  sa  na 
matku ;  podatý  na  koho  =  podobný 
(val.,  horň. ;  srovn.  podaný). 

podavači  -a :  Ja  což  ty,  máš  přeca 
ešče  podavače  =  přední  zuby,  které 
podávají  jídlo  zadním  (Slav.  ČL. 
XII.  486). 

podavačka,  část  stolice  řezací  (v. 
t.  D). 

podbélák,  druh  révy  =  husí  čapa 
(v.  t). 

podbillca,    ce  =  podběl 

podber,  -u,  podbírání,  vyřezávání 
medových  plástů  z*  úlů  (slov.). 

podbit  si  boky  čím,  pomoci,  pro- 
spěti si:  To  bych  si  ním  podbila 
boky!  (když  se  některé  nelíbí  ženich 
nabízený).  Podbit  paty  někomu  = 
postaviti  na  nolxy,  pochváliti,  zali- 
chotit komu  (han.). 

pod  borůvka  (Z!.,  han.),  poddorov- 
nicka  (horň.),  podborovník  (Brň.), 
houba  suillus  annulatus. 

podbradek,  -dka,  tučné  maso  ve- 
přové pod  bradou  narostlé,  ovar. 

podbranky  na  branách  v.  brány  2. 

Podcestí,  pole  pod  cestou  (Vi- 
zovsko). 

Poddebří,  trať  (Tlumačov). 

Poddidiníi  pole  pod  dědinou  (Vi- 
zovsko). 

poddomí,  podloubí  (Zl.). 

podebfrat   sa:    Podebírá   sa,   je 


303 


podebrané,  1.  obloha  od  spodu  se 
vyjasnfvá,  2.  boule  od  spodu  hnisá 
(v.  odbiračka). 

Pode  dráždí,  pole  pod  Drážkami 
(Vizovsko). 

podétat  1.  Sám  toho  nepodčtám 
(více  nás  potřebí  do  toho).  Co's  po- 
dělal, že  ti  vyhřešili  =  udělal.  2.  po- 
kydati,  pomazati:  Koláče  só  podělaný 
trnkama,  pokedany  tvarohem  (sev. 
a  záp.  Mor.). 

podilávka,  všecko,  čím  se  koláče 
»podělávají<  na  povrchu:  povidlí, 
tvaroh  a  p.  (ib.). 

podeptaf,  pošlapati:  Koně  mu  po- 
deptaly  nohy  (laS.  i  pol.). 

podeřnuó  f  podřinač=  podříznouti 
(Lor.). 

podestiat  s  dat:  Vraným  koňům 
věnec  podesttala  (Suš.  305). 

podešva,  -y  1.  =  podešev:  A  čiž- 
mičky  z  pavučiny,  makové  podešvy 
(Suš.  685).  2.  silné  břevno:  Jizba 
sroubena  byla  z  tvrdého  i  měkkého 
dřeva,  ale  pravidelně  kladli  vespod 
podešvu  dubovou,  poněvadž  nejdéle 
hnilobě  vzdoruje  (arch.  III.  26,  han.). 

podit,  založiti,  ztratiti :  Pod^t  sem 
kdesi  křivák  (Zl.).  > Kde  jsou  všeci?« 
>Já  nevím,  poděli  se  kamsi  v  noci« 
(Kda  I.  18). 

Podevsf,  pole  pod  dědinou  (Vi- 
zovsko). 

podežaf,  podpáliti:  Včilek  som 
to  podežat  (Dob.). 

podgtánit,  podplaviti:  Podgtánito 
nám  íóni  seno  (Slav.  ČL.  X.  134). 
Podgtáněná  )úka  =  blátem  zanesená 
(val.,  laš. ;  srov.  gtan). 

Podhájí,  pole  pod  hájem  (Vi- 
zovsko). 

podháňat,  podpichovati:  Nechcu 
mluvit,  řekli  by,  že  podháňám  (Zl.). 
Prv  obtúTata  Rozinu  a  včiT  na  ňu 
podháňá  (Vlk  93).  Nevěsta  by  ne- 
meta okoto  sebe  švagrových,  co  by 
na  ňu  u  novéj  maměnky  podháfiaty 
=  štvaly  (Slav.  ČL.  XI.   179). 

podhazúvaty  -úvám,  iter.  slov.  pod- 
hazovat  (vých.  Mor.). 

podhlóbí,  podloubí  (han.). 

Podhtožf,  pole  pod  hrázou  hlo- 
hovou  (Vizovsko). 


podhodek,  -dka  1.  potvorné  a 
neduživé  dítě  divé  ženy,  které  tato 
podvrhuje  šestinedělce  za  její  zdárné 
a  zdravé  =  podvrženě,  podvrženče, 
proměnče,  zvěště,  divoženče.  2.  ne- 
podařené, neduživé  dítě  vůbec,  i  mládě 
dobytčí :  Toto  prasa  by}o  podhodek 
taký  =  nejšpatnější  ze  všech  (Dob.). 

podhodkyi  u,  pl.  m.  =  hodky, 
mladé  posvícení  (Slav.  ČL.  XI.  93). 

podhonĎivó  o.  podhonilivé  obilí, 
které   má  mnoho    podhonků  (slov.). 

podhonky,  -ů,  pl.  m.,  klásky  obilní, 
později  druhých  dorůstající  a  do- 
zrávající =  otávka,  podkiasky  (slov.). 

podhořet:  Vobila  na  hrbách  pod- 
hořele  =  obilí  na  výšinách  sežloutlo 
(Maš.). 

Podhoří,   pole  pod  horami  (Zl.). 

Podhrabůvš6í,  pole  pod  habrovou 
chrastí  (Zl.). 

podhráz,  -u,  m.,  tussilago  far. 
(slez.). 

podhrdtek,  -a,  podhrdli  =  pod- 
bradek  vepřový  (v.  t.)  val.,  laš. 

Podchrastí,  pole  pod  křovinou 
(Vizovsko). 

podchytnút,  ^podchýtat:  přiučo- 
vati  se,  chápati:  On  sa  krajčířem 
neučí},  on  to  řemesto  podchytt  (o  sa- 
mouku). Už  tam  hodně  téj  němčiny 
podchytí}.  Učeň  už  hodně  podchýtá 

(val). 

podífafi  -ám  =  podělovati:  Po- 
díTa  žebráky  (laš.). 

podírný:  Tam  je  zem  podirná  = 
dobře  se  oře;  oračka,  v}áčka  podífná 
=  dobře  se  dělá,  ubývá  jí ;  ska}a 
podílná  =  kámen  se  dobře  a  snadno 
láme  (val.). 

podívat  sa:  Podívaj  sa  ho,  už 
ide  (Zl.). 

podfvčit  si:  Počkaj,  synečku,  až 
si  podívčím  =  až  se  nabudu  dívkou 
svobodnou  (Suš.  228). 

podivení,  aspenium  trichomanes 
(bot.)  han. 

podjařina,  chlapci  do  18  roků 
(dok.  68)  v  jařina. 

podjedy,  -ů,  pl.  m.,  pajeď,  kur- 
děje.  Kdo  má  podjedy,  dásně  mu 
opuchnou    a    krvácejí.    »Děti    rády 


304 


strkávajf  do  úst  peníze,  knoflíky  a  p. ; 
od  toho  dostávají  podjedy.< 

podjezd,  -u,  přikrytá  kolna  nebo 
navrátí,  kudy  se  do  dvora  vjíždí 
(podjíždí)  laš. 

podejíf :  Jak  tá  voda  ten  ječmen 
podende,  istě  porušte.  Luni  podešla 
voda  Hambatkom  chajdu.  Ze  spodku 
só  te  mandefe  podeity  vodo  (Mal. 
XXIV.  263). 

podkračníki  v.  pluh  21. 

podktad  v.  stroj  na  koně  I.  2. 

podMadek  1.  vejce  ponechané 
slepici  v  hnízdě,  >aby  sa  neodpútila*, 
třeba  výdumek.  2.  příční  deštice  při- 
bitá na  spodních  gréíinách,  aby  se 
spodek  vozu  neprohýbal;  na  větším 
voze  jsou  dva  podkladky  (v.  vfiz  III. 
12,  IV.  9). 

podktasek  =  podhonky  (v.  t.): 
Žito  je  sám  podklasek. 

podklesnout:  Po  domácku  šátek 
jen  podklesly,  t.  pod  bradu  uvázaly 
(R.  a  Ž.  57). 

podkostíy  die  Schamgegend  bei 
Kíihen:  Kráva  vymně  na  podkosťu 
(laš.). 

podkovňák,   hřebík   do  podkovy. 

Podkovnó,  -ých,  vinohrad  (Ra- 
dějov). 

podkrokevnice  v.  střecha. 

podkúric  (podkouřiti)  =  podpáliti 
(Dob.). 

podkúvaf,  it.  slov.  podkovaf :  koně 
(Vek.). 

podtaóina,  dřevo,  jež  se  přibíjí 
dole  na  sanici,  aby  se  nedřela  (Lor.). 

podla6kat|  pomačkati  (dok.  173). 

podlaha,  t.  j.  půda  v  jizbě,  po 
níž  se  chodí,  bývala  původně  ubita 
z  hlíny;  odtud  sluje  většinou  zem^ 
laš.  fepenica.  Prkenná  podlaha  slově 
dešíená  zem  (Viškovsko),  dlážka,  de- 
liny  (laš.;  máju  tam  vydelovane). 
Někde  říkají  podlaha  stropu  (dok. 
42). 

podtachmat,  podlábiti  (kočku), 
pokrčiti    (šaty),    pomrviti   (obilí)   Zl. 

podlažník,  velký  hřebík  na  při- 
bíjení prken  na  podlahu  (záp.  Mor.). 

podře  1.  =  než:  Je  větši  podle 
Jánka  (Mal.  XXIII.  223).  Máte  tu 
tepléš    podle    u    nás    (Mal.    XXIII. 


137).  2.  Po  předložce  podfe  bývá 
substantivum  neb  nějaké  příslovečné 
určení,  kde  bychom  očekávali  celou 
větu :  Hdež  pak  je  na  Vatašich  podle 
u  nás  levftéši  práca.  Me  zme  mněfe 
fetos  špatnó  trávu;  hde  pak  podle 
}uni,  jaká  beta  tráva  (Mal.  XXIII. 
153).  3.  hdež  pak  ty  možeš  m}uviť 
fčef  o  nadětani  podle  jak  já  sem  se 
naděíaí  (Mal.  XXIII.  155).  4.  adv.: 
Půjdu  podfe,  na  ťa  nepohlédnu  (Suš. 
305). 

pod  rej  =  podle  (PodlJ. 

pod  Tes  ka,anemonehepatica  (slez.). 

podfesnfk,  pečivo:  mouka  se  za- 
mísí  kýškou,  kyselou  smetanou  a 
vejcem;  těsto  se  rozmaže  po  tenku 
na  zelné  listy,  upeče  a  hodně  po- 
másti (Vek.). 

podfóščák,  hřib  rostoucí  pod 
léščím  =  lískovím  (val.). 

podféšĎka,  psí  fialka  (horň).  = 
podféška  (val.). 

podréščky,  pl.  f.,  hanácké  pun- 
čochy mužské  =  vyléčky. 

podlfštka  u  vozu  =  podýžďa  (v.  t). 

podlit:  Ditě  se  podlilo  vodou  (euf.). 

podifzek  nebo  vlček  (laš.),  jinde 
též  skřtUk=:  vlasy  na  čele  jako  vy- 
líznuté:  Vlček  ho  líže;  jinde:  Volek 
ho  podlíza}. 

podtomek  v.  skládat. 

podtožiny,  pl.  f.,  podklad,  ližiny, 
kantnýře:  Dámy  pod  bečku  podto- 
žiny  (laš.). 

podtožit  se  komu,  podrobiti  se, 
ustoupiti :  Nechce  sa  otcovi  podložit. 

podrudník,  člověk  ženatý,  který 
nemaje  své  chalupy  u  jiného  v  po- 
družství  bydlí,  v  jedné  jizbě  s  ním. 
V  některé  jizbě  přebývají  i  tři  ro- 
diny (val.). 

podtúhovistý,  podlouhovatý  (val.). 

podtupky,  ů,  1.  mladé  lupení  zelné; 
olupuje  se  na  vaření  (laš.).  2.  listí 
řepné,  jež  se  olupuje  kravám  (Brň.). 

podtuška  na  voze  =  žabka  (v.  t). 

Podtuža,  -í,  pl.  n.,  trať  (Radéjov). 

Podtužácí,  mor.  Slováci  bydlící 
na  Podluží,  nejjižnějším  cípe  Moravy, 
vtěsnaném  mezi  Rakousy  a  Uhrami 
(LN.  II.  7). 

podtúžek,  neveliký  dluh  (val.). 


305 


podtužený  =  zadlužený  (laš.). 

Podtuží,  pole  pod  Luhy  (Vizov- 
sko). 

podtúžína,  tesačka,  širočina  (val.). 

podtýi  špatný:  Vem  si  nějaké 
podrejší  háby  =:  špatnější,  obnošené 

(Vah.). 

pod  mana,  -y,  m.,  lstivý  podvodník 

(val.). 

podmancký,  lstivý,  podvodný  (val.). 

podmandelník  v.  skládat. 

podmásrák  (Jicko),  podmástenka 
(horň.),  podmáselnilka  (záp.  Mor.), 
podmdsfúk  (Zábřežsko),  houba  suillus 
annulatus. 

podmáslí,  obecné  i  na  Moravě, 
má  mimo  to  tato  synonyma:  syrvatka 
(srvatka,  syrvotka,  laš.),  cmer  (horň.), 
vyhogance,  pí.  m.,  Brumovsko. 

podmastitkoho  (penězi),  podplatit. 

podmazovat:  Matka  děcku  pod- 
mazuje,  když  děcko  něco  zlého  vy- 
vede, a  matka  ho  buď  omlouvá  nebo 
schvaluje  (Vah.). 

podméstí :  Dyž  přijeli  na  půl  ce- 
sty na  to  Ostrožské  podměstí  (jako 
předměstí  (Suš.  139). 

podmiščanka,   syrovátka  (v.  t.). 

podmítat  v.  orat. 

podmítka  v.  orat. 

podmtadlt  — podmiadávat  1.  kvas- 
nice mlékem  a  cukrem  přimíchaným, 
2.  podmtaďuje  sa  =  mračna  se  hladí 
na  déšť  (Zl). 

podnáramek  v.  košile  ženská. 

podnarazif  se,  podnapiti  se  (laš.). 

podnést:  Zezulka  podnese  jiného 
ptáka  =  snese  mu  vajíčka  do  hnízda, 
aby  je  vyseděl  (Podl.). 

podnosky,  ů,  zbytky  jídla,  jež 
po  někom  zůstaly:  Myslíš,  že  ja 
budu  tvé  podnosky  jesťř  (laš.) 

podnožka,  stolička  pod  nohy 
(val.). 

podnožky,  pí.  f.,  u  stavu  tkalcov- 
ského, v.  t  /.  h). 

podoba :  Je  ho  enom  podoba  = 
stín.  Ty  děti  sú  enom  podobečky 
=  hubené  po  nemoci  (ZL).  Co  je 
mně  po  tobě,  po  tvojéj  podobě  ?  = 
kráse  (Suš.  214). 

podobný:  Sem  synek  svobodný, 
jsem  k  světu  podobný  =  hodím    se 


světu,  lidem  (Suš.  384).  Néni  po- 
dobný k  světu  =  špatně  vypadá. 
To  néni  k  světu  podobné  =  nehodí 
se  na  nic  (Zl.).  —  Za  český  dativ 
užívá  se  vždy :  podobný  na  někoho : 
Syn  je  podobný  na  otca,  céra  na 
matku.  Jabtečko  červené,  na  me  ličko 
podobné  (Suš.  437).  Na  co  je  to 
podobné?  =  kam  ta  řeč  směřuje? 
Na  co  je  to  podobné?  feda  na 
hrozná  vojnu  (Vah.).  Ach  kyž  je 
mně  možná,  k  tomu  věc  podobná 
s  svým  synečkem  mluvit  dnes  (věc 
podobná  syn.  možná)  (Suš.  628). 

podojací  mlieko  =:  podojené 
(Mořkov). 

Podolčf,  trať  (Blansko). 

podotek  v.  košile  ženská. 

podolička  =  spodňák,  spodní 
sukně  (laš.). 

Podoíky,  pl.  m.,  trať  (Ostroh). 

PodoFší,  na  Podoršú,  trať  (Vizov- 
sko). 

podostatek  =  dostatek:  Trávy 
má  podostatek  (han.). 

podostek,  dost,  hojnost:  Je  tam 
všeho  podostek.  Ma  podostek  sena 
(laš.). 

Podostříf  na  Podostřú,  pole  pod 
•  Ostrým  vrchem «  (Vizovsko). 

podpafa :  podpdtka,  dříví  na  pod- 
pálení ohně.  Potom  se  přikládá  pří- 
pala  (Opav.). 

podparečnica,  -ce,  nejhornější 
dírka  na  gajdici  pro  palec,  v.  gajdy. 

podpárenýi  hnědý  do  černá :  kráva. 

podpáHca:  Otipky  na  podpalku. 
Třeba  něco  na  podpalku  =  na  pod- 
pálení (laš.). 

podparovat  1.  podpichovati,  2.  do- 
bírati si  koho. 

podpažník  =  prévňa  (v.  t.). 

podpecf  =  pícka. 

podpínka  v.  stroj   na  koně  II.  7. 

podptameník,  koláč  z  těsta  chlebo- 
vého, pečený  na  kraji  v  peci  při 
chlebě  (val.). 

podpollška,  křepelka,  nazvaná  tak 
od  jejího  hlasu  »podpoliš<. 

podprava  včel,  podpravovat  včely 
=  podřezávati  a  p.  na  vesno  (slov.). 

podprdna,  nízká  přeslice  s  příčkou 
na  způsob  jazyka,  naňž  pradlena  sedla, 


306 


když  podprdnu  byla  na  lavici  posta- 
vila (arch.  III.  27,  han.)- 

podpúška (podpúšťka),  šťáva  zpe- 
čené vypečená,  kterou  maso  ze  sebe 
»podpustilo«  (val.). 

podráhnouti  podražiti:  Kaše  po- 
dráhla  (Zábřežsko). 

podrapiti  podrápat,  poškrábati: 
Podrapií  mi  ruku  (Hrozenkov). 

podrazeCi  -zca,  pulmonaria  off. 
(bot). 

podrazit  si,  dopřáti  si :  jídla,  ná- 
poje (Maš.). 

podrážati  iter.  slov  podražiti:  Do- 
bytek podrážá. 

podražit:  Obilí  podražilo  =  je 
dražší,  op.  poíacinět. 

podražec:  Pod  jelením  skokem 
(plavuném)  jsou  kulky  (kořeny) ;  tém 
se  říká  podražec  (Mor.  lid  258). 

podrážka  ve  mlýně  =  odrážka 
(v.  t.). 

podrgatai  -y,  m.,  kdo  se  drgá, 
třese,  má  třesení,  na  př.  opilec. 

podřf6né|  -ého,  chudé  zrní,  vše- 
liké semýško  a  p.,  jež  při  >cúdění« 
obilí  přes  řičíce  přepadne  (v.  stodola). 

podřigafa, -é,  pl.-ťé,  škubán  (po- 
dřít gaté)  Slav.  CL.  X.  31. 

podřf  kat  koho,  naříkati  (nařknouti) 
val. 

podřizňák,  pták  posměváček,  fice- 
dula  hyppolais. 

podřizňaf  se  komu,  posmívati  se, 
mluvíc,  dělajíc  po  něm  (laš.). 

pod  rokoval  Na  Valaších  mívají 
často  dva  sousedé  jedno  pole  n.  louku 
společným  majetkem,  jehožto  stří- 
davě užívají,  buď  každý  tři  roky 
nebo  jeden  nižší  (úrodnější)  polovici 
rok  a  druhý  vyšší,  potom  naopak. 
To  se  na  Kloboučku  nazývá  podro- 
kovat,  na  podroky  mět\  na  Vsacku 
přemítat,  a  pole  takové  slově  pře- 
mítné, 

podrovnávat,  natírati  barvou  úzký 
pruh  na  bílé  stěně  dole  podél  náspy : 
Červenu  hlinečkú  líčí,  modru  pod- 
lovnává  (Suš.  266).  Súsedova  stěna 
černým  podrovnaná  (Bart.  I.  138). 

pod  rovná  vka,  barevný  pruh  na 
bílé  stěně  dole  podél  náspy  (vých. 
Mor.). 


podruh,  -a,  podrost,  nový  klas 
vyrostlý  v  polehlém  obili  (val.). 

podru  haf  sa  komu,  mluviti  po 
někom  posměšně,  napodobiti  po- 
směvačně  něčí  způsob  řeči:  VySke- 
řák  podruha  sa  jiným  ptákom  (val.)  =: 
podřízňať  se  (v.  t.). 

podruhúc  =  po  druhé:  Podruhúc 
.ti  nepovím  nic.  Pamatuj  si  na  po- 
druhúc (Slov.  obr.  I.  332). 

podrúnifi  vlnou  zarůsti  (ovce): 
Až  podrúní,  nebude  jí  zima  (Vek.). 

podrůstky,  -ů  z=i podrůstlina,  osení, 
které  roste  na  zoraném  poli  z  vy- 
troušeného zrní  ^  podmítka. 

podrúzgat,  -ždžu,  pohmožditi: 
Ukazovat  podrúzganú  nohu  (val.) 
v.  drúzgat 

podrúžnéi  -ěte,  house  po  jiných 
vylíhlé:  Ty  menší  húsátka  sú  po- 
drúžAátka  (dok.  65). 

podryt :  Voda  uptyně,  břehy  pod- 
ryje  =  podemele  (Suš.  300). 

podržet  s  gen.:  Podrž  mi  měcha 

(Zl.). 

podsadit:  Já  ti  všecko  svoje  mění 
podsadím  =  v  sázku  dám,  vsadím 
se  o  všecko.  Podsadím  10  zl.  na  to 
(Zl.).  Podsadit  na  to  celý  grunte: 
dal  v  zástavu  (hypotheku)  val.  Co 
má  v  hlavě  (své  vědomosti),  podsadit 
na  dluhy  nemože  (Šeb.  ČL.  XII.  272). 

podsádka  v.  košile  ženská. 

podsed :  Kráva  chodí  na  ruku,  na 
podsed  =:  po  levé  straně  (záp.  Mor.). 

Podsedka  coll.  pl.  m.,  trať  (Blažo- 
vice  i  j.). 

podsednfki  osadník,  který  má 
polností  na  25 — 50  měřic  (podsedek) 
slov.,  val.,  dol.,  han.  =  zahradník 
(laš.,  záp.  a  sev.  Mor.).  U  Přerova 
se  vyslovuje:  po^^dnik  (Btcha). 

podsfnek,  -nka,  krytá  chodba  po- 
dél dřevěné  chalupy  (val.). 

podsíní,  dřevěné  podloubí  na  ná- 
městí (St.  Jičín). 

podáinka  (počinka),  výstupek 
přede  dveřmi,  podobný  han.  žudru 
(Vyhl.  VI.  XIX.  38). 

Podsítí,  na  Podsíťú,trať(Vizovsko). 

podsko6ný,  úskočný,  lstivý  (Maš). 

podstúnečno,  místo,  kam  slunko 
svítí  (Slav.  ČI.  X.  141). 


307 


podsošinai  přední  líšeň  u  vozu 
(v.  vůz  v.). 

podstáneki  -nka,  n.  podstánH, 
dřevený    barák   přede  dveřmi  (val.). 

podstata:  Člověk  stabéj  pod- 
staty =  konstituce.  Tá  jatfivka  na 
svú  podstatu  by  mohla  přinésť  inší 
telata  (Vah.). 

podstolfi  přfhrada  pod  stolem: 
Chlapec  otevřel  podstolí  (Vyhl.  VI. 
XIX.  900). 

podstolina  (laš.),  podstolinka 
(horň.),  trnož. 

Podstorňa,    ě,  trať  (Ostr.  Lhota). 

Podstraní,  pole  podStráňú  (ZI.). 

podstráňka,  druh  jablek  (Zl.). 

podstřeti  -a:  Čarodějnice  hdipoď 
střelují.  Po  takové  ráně  naběhne 
na  noze  hrč  >podstře},  pobřenina«, 
člověk  ochromne.  Hrč  hnisá  a  vy- 
lézají z  ní  potom:  chlupy,  skořápky, 
kosti  a  p.  (Mor.  lid   147). 

podstrkovat:  Matka  některému 
dítěti  podstrkuje  =  dává  tajně  na 
úkor  jiných. 

podstupek,  -pka,  namáhání,  na- 
tážka  (laš.). 

podstúpiti  vytrpěti,  »vystáti« :  Moc 
tam  podstúpíl  (ZL).  Už  ona  dosť  pod- 
stúpita,  v  očistcových  mukách  byía 
(Suš.  26). 

podstupnica,  -ce  v.  střecha. 

podsypati  -pu  (verb.  fin.);  pod- 
sypat,  -pám  (verb.  durat):  podsypať 
slepice  =  podložiti  pod  ně  vejce, 
když  'škřečíja«  (chtějí  seděti).  Drů- 
bež se  má  podsypať  (nasazovati), 
když  je  málo  hodin  (Mor.  lid  273). 

podškubi  -u,  peří  z  podškubaných 
husí :  Peníze,  co  tržili  za  první  pod- 
škub  husí  (Žď.  obr.  19). 

podškubat,  podikubávat  husi,  o- 
škubávati  peří  z  husí:  Husy  vzata, 
podškubata  (Suš.  422). 

podtrhnut  sa,  podřeknouti  se: 
Mach  sa  podtrh  (Vlk  27). 

poďubat,  nadělati  d\ibek  na  ně- 
čem: pod\*baný  (od  neštovic). 

podúčati  přiučovati:  Ten  čaro- 
dějník nás  podučuje  na  čarodějstvo 
(Kda  II.  211;  Valach  by  řekl: 
podúčá). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


poduhernfki -a:  Když  se  dřevěná 
chalupa  buduje,  položí  se  na  zemi 
do  čtyř  úhlů  čtyři  kameny,  poduhef- 
níky  zvané  (val.). 

podúchaf,  dmýchati  na  něco: 
Podúchám  hlavně  (oharky),  aby  hol 
oheň  (Dob.). 

podúřený  (poduřiny),  rozhněvaný: 
Co  áče  su  tak  poduřiniř  (Lor.) 

podustek  :  Mam  teho  podustek  = 
až  po  krk  (laš.). 

poduščicSi  -ce,  dřevo  spočívající 
na  násadě  a  spojené  s  ním  a  ná- 
pravou železnými  pasy  (v.  vůz  II.  32). 

poduška  u  pluhu  =  násadek  (v.  t). 
podúzva  =  poduzdev  (ryba). 

podvaiáki  -a,  zvláštní  vůz  k  vino- 
braní na  lejtu  (dok.  118). 

podvailnai  podložka  pod  klády, 
aby  od   země  nezahnívaly  (Vlk  46). 

podvazovat  1.  vinohrad  =  uvazo- 
vati révy  ke  kolkům,  2.  sedrané 
punčochy  nadvazovat,  připlétati  no- 
vou šlépěj. 

podvazovat  chalupu  v.  chalupa. 

podvečer,  -čera,  podvečérek,  čas 
o  svačinách :  Pámbů  daj  dobrý  pod- 
večer (val.). 

podvečírkai  daphne  mez.,  protože 
prý  jenom  podvečer  voní. 

Podvesná,  trať  (Zl). 

podvíčka,  (podvíka,  podvíjka), 
rouška,  závoj:  Volila's  bitu  podvičku 
nežli  zefenu  pentličku  (Suš.  481, 
laS.). 

podvíhat  =  pozdvihovati:  Kněz 
hostyju  podvíhá  (Bart.  II.  55). 

podvihovaf:  Tak  ifaa  podvihuje 
=  napíná  (t.  zlosť)  Vah. 

Podvinohraďa,  -í,  n.  pl.  pole  pod 
vinohrady  (Blatnica). 

podvoditer, -a,  podvodník:  Chodí- 
val k  nám  pán  Uherský,  ten  podvo- 
ditel  panenský  (Suš.  103). 

Podvrší,  pole  pod  vrchem  (Vizo- 
vice). 

podvržéňa,  -ate,  dítě  od  divi- 
ženy  podvržené  (horň.). 

podyĎt  u  vozu  =1  podýžďa  (v.  t.). 

podýma  u  vozu  =  podýžd^  (v.  t.). 

podýmaný  (=  podjímaný):  Za 
stará  pravilo  se  pěkně  upečeným  ko- 

21 


308 


láčům  »podýmané«.  Těsto  pěkně  na- 
kyslo a  v  peci  edem   skáču  (Vah.). 

podýžďa,  -dě,  příční  deštice,  spo- 
jující snice  (v.  t.)  a  držící  oje  v  rov- 
nováze, aby  se  nezdvihalo  (v.  vůz 
lí.  31). 

Podzahradf,  pole  pod  zahra- 
dami (Vizovsko). 

podzeFůvkai  druh  hrušek. 

podzemeki  podzennská  jahoda = 
jahoda  (obyčejná)  slez. 

podzemnosfi  podzemí:  Havíři, 
dobývajíce  rudy,  nalezli  neznámého 
mužíka,  který  pravil,  že  prochází 
podzemnosť  (Jimramov,  Pav.). 

podzimec  =  podzim:  Vavřinec 
první  podzimec  (Mor.  lid  82). 

podzuváky,  -ů,  kaloše  (val.). 

podzuvky,  pl.  f.,  =  spodňáky, 
spodní  gatě  (val.). 

podzvolif  sa  komu,  býti  po  vůli; 
Ludvík  viděl,  ze  by  se  darmo  pro- 
tivil, a  podzvoHl  se  jim  (Kda  I.  176). 

podžaf,  podšíhaf,  rozžíhati  světlo, 
podpalovati  oheň  (Dob.). 

podžebernf  ječmen,  který  při  fu- 
karování padá  pod  žíbro  (han.)- 

podžerák  1.  ponrava  (Zl.),  2.  kr- 
tonožka. 

podžigovafi  podpalovati:  Kozaři 
podžigovali  jalovce  (Slav.  ČL.  X.  31). 

pofidérný  1.  podivný  svým  ze- 
vnějškem, 2.  pochybný :  Byto  to  po- 
fiděrne  (laš.). 

pofňurýi  poťouchlý,  adv.  pofňuro: 
Krampota  sa  smít  pofňuro  (Vlk  14). 

pogabovafi  poškubávati,  škádliti: 
děvče  (val.)  v.  gabaf. 

pogrempafi  pohrýzti,  pokousati: 
Už  teho  nemožu  tymi  zubami  po* 
gfempať  (laš). 

pogllntiff  slinami  něco  jako  pěnou 
potřísniti:  Ten  se  ceté  poglintit 
(Btcha). 

pogrondati  -dzu,  pomrviti:  Obifé 
pogTondané  (Zl.). 

poharaf,  pohladiti  (laš.). 

pohanka,  drobné  kamenci  měkké 
(val). 

PohanskOi  trať  v  jižní  Moravě  na 
rak.  hranicích,  kdež  postaven  jest 
knížecí  zámek  lovecký. 

Pohany,  -ů,  vinohrad  (Bzenec). 


pohárek,  sklenice  na  pití  (slov., 
val.). 

poharcaf,  pohladiti  (val.). 

poharušif  se,  pohádati  se  (slez). 

pohlavek:  Kúpít  to,  dát  to  za  po- 
hlavek =  velmi  lacino. 

Pohlavek,  trať  (Nedakonice). 

pohlavkovat  prácu,  ledajak  konati, 
odbývati  (Zl.):  Enom  to  zpoMav- 
kovát. 

pohtázknúf,  —  poMazkať  =  po- 
hladiti: Já  ti  tu  kosu  poMazknu  = 
brouskem  pohladím  (laš.). 

pohtazovat:  Pohlazuje  sa  (ob- 
loha), bude  pršat  (Zl.). 

pohledl  =  pohled,  vzezření :  Ona 
má  mužské  pohledí  (Suš.  104). 

pohledná  ženská,  hezká,  z  lepšího 
domu  (Žď.  obr.  7). 

pohrédnút,  —  pohfedati  CMapi 
vyšli  pohTédnúť  zahoděných  fajek  = 
hledat  (Vlk  33).  Idu  k  nemocnému 
pohlédnúť  (invisere).  Di  kury  po- 
hTédnúť =  ohledat  (val.).  To  je 
chlapík  (ječmen,  kůň  atd.),  že  by 
ho  mosé}  pohTedat  =  není  mu  rovně 
(Zl.). 

pohtudka  (hlodati),  skládanka 
(štrycle),  povidlím  potřená  (slez.): 
A  ja  vam  dam  kolečko  poMudky 
(Suš.  745). 

pohnétat  se,  hnísti,  tlačiti  se:  Co 
se  budeš  pohnétat  po  tavách,  Tehni 
si  do  tužka.  Pohnětat  se  kole  uMů 
=  lenošivě  obcházeti  (Zl.). 

pohnúf  —  pokýbať:  krev  zn  vzbou- 
řiti, tak  že  se  spustí  z  úst:  Nevím, 
čím  si  tú  krev  zas  pohnu)  (Vah.). 
Pohni  ju  (krávu),  čo  hfadzíš?  =  po- 
žeň. Pohyboval  som  našim  svinu  ke 
kancovi  =  poháněl  (Dob.)-  Jak  sa 
člověkovi  přes  50  Tet  pohne,  už 
slábne  =:  mine  (val.). 

pohnutí:  Mezi  břihmi  fežela  hlista, 
nebyla  kuTata,  afe  pToska,  a  to  proto, 
že  neměla  mezi  tym  kamením  žád- 
ného pohnuti  =:  možnosti  hýbati  se 
(Vyhl.  VI.  XIX.  1117). 

pohobárat  si,  pohovořiti  si  (val.). 

pohodit  —  pohazovat  dobytku  taž- 
nému =  mimo  hlavní  krmení  dobytek 
trochu  pokrmiti.  Ráno,  v  poledne  a 
večer  vozka  koně  nakrmí,  před  po- 


309 


lednem  a  o  svačinách  jim  pohazuje : 
Ani  koní  pořádně  nenakrmit,  enom 
im  trochu  pohodit.  V  Napajedlich 
budeme  pohazovat  (vých.  Mor.). 

pohodkVi  ů:  Hody  dostavovaly  se 
příští  neděli  pohodkami  (Mor.  lid  60). 

pohodný  (pohoda),  pohodlný,  pří- 
znivý: čas,  vesno  (val.). 

pohon  1.  shon,  poplach:  Být  po 
něm  veliký  pohon  =  sháněli  se  po 
něm.  V  Puchově  být  pohon  (Vlk 
30).  2.  Rybář  tluče  pohonem  (žerdí) 
do  břehů  v  a  nahání  do  pážky  (v.  t.) 
LN.  11.  17. 

pohoni6|  -a=:pohůnek  (val.,  laš). 

pohoniti  slov.  trvací:  Oře  sedlák 
na  roli,  a  ženka  mu  pohoni  (Suš. 
503). 

Pohořeiiska,  trať  (Vizovsko). 

pohoršený:  On  takto  néni  po- 
horšený =  nehorší  se  hned  pro 
každou  maličkost  (Slav.  CL.  X.  304). 

pohotové :  Vyškeřák  (sedmihlásek) 
těžko  zvyká  v  kfeci ;  starý  pohotově 
=  zvláště  (Vlk  13). 

pohrabáči  -a,  der  Strassenráumer. 

pohrabova6ky,  pl.  f.,  veliké  hrábě 
na  hrabání  vytroušených  v  poli  klásků. 

pohrádka  1.  prkno  u  stěny  pod 
stropem  od  trámu  k  trámu  přibité, 
jež  slouží  za  polici,  2.  palanda,  postel 
ve  chlévě  pod  stropem  na  zdi  při- 
pevněná (na  Jicku  barák),  3.  postel 
vůbec,  4.  ohrazené  místo  v  jizbě  pro 
ovce,  prasátka  v  zimě  (val),  5.  náspí 
(laš.). 

pohřbetník  =  nádebří  (v.  t). 

pohřebí  od  pohřeba,  na  pohřebě 
(ď  se  nevysouvá). 

pohrabati  pohrabati:  Kury  pohře- 
baty  četu  zahradu    (laš.)    v.    hřebať. 

pohřebiti  pohřbíti  (Df). 

pohřebnfk,  účastník  pohřebu  (laš.). 

pohrom,  m.,  hádka  (Mal.  XXIII. 
161). 

pohrúzif  1.  potopiti:  To  sú  čase! 
pohrúzif  někoho,  dyž  sa  topí  (Slav. 
CL.  XII.  42).  2.  do  škody  přivésti: 
Ten  by  ňa  rád  pohrúzíl  (val.). 

pohůdnýi  dosti  hodný  (velký):  po- 
hůdné  kúsky  (val.). 

pohůnská,  pohlavek  za  týlo:  Ta- 
ková ti  dám  pohůnskú!  (Vah.) 


pohňusky  pl.  m.:  Přej  pohňusky 
jest  nebude  =:  popiplané  zbytky  (Šeb. 
ČL.  XI.  254;  srovn.  hnusit). 

pohusat, pokusit,  poštvati:  Pohosel 
ho  na  mně  (han.). 

pohutovafi  popíjeti:  Začat  pohu- 
tovať  (laš.).  Srovn.  hut  =  hlt. 

pohýbat,  euf.  krásti  (Df.). 

pohybovat  v  imperat  nepřechod- 
né :  Pohybuj,  Janošku,  pohybuj  za 
vozy,  vozy  ťa  odjedu,  kdo  že  ti  založí 
(Velká).  Srovn.  hýbají  rušajl   (laš.). 

pochabélýi  chabý,  slabý,  nezda- 
řený: Obilí  je  pochaběté.  Dnes  je 
oběd  pochabětý.  Už  to  bude  všecko 
pochaběté  (Zl.). 

pochabéti  oslábnouti:  Oves  cosi 
pochabét  (Zl.). 

pochapif  sa,  dáti  se  do  práce  a 
ustati  od  ní:  Pochapít  si  sa  do 
čnuťá,  a  kde  nic  tu  nic  =  brzo  jsi 
přestal  (val.). 

pochcívaf  —  pochcivovať  =  po- 
chťévat  (v.  t.)  laš. 

pochrápancei  -ů,  kúsky  (noky) 
>pochlápané«  (polité)  rozředěným 
povidlím  (slov.). 

pochtapit  sa,  ukázati  se  chla- 
píkem, dokázati,  seč  je:  No,  ty  sa's 
pochtapítl  =  dokázal  kus  práce. 
Chťét  sa  pochlapit.  Ječmen  sa  po- 
chtapít  ==  podařil  se  znamenitě  (vých. 
Mor.).  Ty  ječmene  se  po  tem  dýšči 
pochlapily,  sú  chlapáci  (Šeb.  ČL. 
XIII.  381). 

pochtupatit:  Ještě  jsi  mi  neza- 
platil, co's  mi  hlavu  pochlupatil  = 
nadělal  chlupů  z  vlasů,  rozcuchal 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  123). 

pochňurai  -y  m.  i  f.,  potměšilec : 
To  só  pochňore,   te  děvčice   (han.). 

pochňurý,  potměšilý,  potutelný 
(han.). 

pochodit:  Dyž  nemožeš  ven,  po- 
choď aspoň  po  izbě. 

pochodltýiadv./^^^^ďi/^?:  p.  kopec 
=  schůdný,  mírného  svahu.  Dětá  sa 
to  pochodito  =  povůlně,  ubývá  toho 
(val). 

pochop   vzít,   ztratiti   rovnováhu. 

pochořený,  trochu  churavý  ( Vek.). 

pochořévafi  churavěti:  Včil  zas 
tatik  pochořévá  (Slav.  ČL.  XII.  385). 

2i» 


310 


pochovaný:  Flaša  je  pochovaná 
=  rozbita  (Maš.). 

pochovisko,  pohřebiště,  bydliště, 
skrýš  (Kt.  z  Ostravska). 

pochrámanýi  poraněný,  potlučený, 
zmrzačený,  buď  pádem,  nebo  že  ho 
něco  připadlo  (Jicko,  záp.  Mor.). 

pochramozdit  —  pochramúzgat^ 
potlouci,  poraniti,  zmrzačiti,  když  na 
někoho  něco  těžkého  připadne;  po- 
ckramosdéný  =  pochrámaný    (val.). 

pochránif,  ukliditi :  Stanuta  a  po- 
chránita  (val.). 

pochfévat:  Pochfévá  ju=  miluje 
ji,  chce  ji  za  manželku  (vých.  Mor.). 
Macháček  s  Rozinku  sa  pochťévajú 
=  milují  (Vlk  22). 

pochubtaf.  -bTu,  pokrčiti:  šaty 
(Btcha). 

pochytit  si,  pochutnati  si:  To 
byzme  si  zasej  pochutili  (Slov.  obr. 
I.  7).  Pochutin  som  si  na  tem  pá- 
leném (Dob.). 

pochváFembuď,  žertovný  název 
obuška  (val.). 

pochvátnout  si,  pospíšiti  si  (záp. 
Mor.). 

pochyba:  1.  Nemá  tam  u  nich 
žádnéj  pochyby,  na  př.  čeledín  = 
nic  mu  nechybí  (Vah.).  2.  Už  bude 
pochyba  na  obilí,  už  je  sporota  pryč. 
Byta  zase  veliká  pochyba  na  všeckých 
úrodách  (arch.  II.  156). 

pochybét:  1.  Zemáky  Tetos  po- 
chyběly =:  neurodily  se.  Ovoce  po- 
chybělo =  stromy  kvetly,  ale  ovoce 
nezasedlo  (vých.  Mor.).  Vobila  letos 
pocheběle  (Maš.).  2.  Svíček  nám 
snáď  nepochybí  =  nebude  se  nedo- 
stávati (Vych.). 

pochytýi  nachýlený:  Stoji  lipka 
pochytá  (Suš.  739  laš.).  Je  pochelé 
na  křéža  =  nemůže  se  narovnati,  má 
ohnutou  páteř  (záp.  Mor.). 

pochytif  se,  vzchopiti  se:  Tuž  áe 
tak  pochyči  a  jidže  (Lor.). 

pochýtlca,  obyčejný,  všední  oblek 
(Vek). 

pochytnút:  SXxxiH  kolik  roků  u  ko- 
tářa  a  pochytí  všelico  z  jeho  ře- 
mesla =  naučil  se  příležitostně. 

pojarčif:  Voda  nám  pojarčila 
pole  =  nadělala  járků  (Dob.) 


pojati  -jmu:  pojať  za  ruku  =  vzíti 
(val.).  Pojmi  ifaa  íc  muzidze  =  vezmi 
s  sebou  (Suš.  288).  Řekli,  aby  ho 
pojal  =  vzal  s  sebou  (Vych.).  Di 
sa  ven  podívaf,  aby  tam  ten  žebrák 
s  sebúm  něco  nepojal.  Jak  ho  pojme 
zlost,  tož  třeba  kolik  dních  nemluví 
(Vah.).  Pojmi  krávu  =  vezmi  na  po- 
jímky  (v.  t.). 

poj6af|  půjčiti  (laš.,  horň.j:  Poj- 
čajtě  mi  šatečky  (Suš.  85).  Kerá  má 
dvóch  gafánů,  nech  mi  jednoho  pojčá. 
Já  bych  ti  pojčala,  dyž  ho  sama 
nemám    (Suš.    375).    Srovn.   požčat. 

pojeden  ořech,  pojedná  hruška, 
pojedno  jabko  =  některý,  zde  onde 
některý  (laš.) ;  pojedni  Tudé  =  někteří 
(slov.). 

pojednaf  sa,  porovnati  se:  Dobře 
sa  pojednali  (vých.  Mor,). 

pojeza,  -ze:  dobrá  p.  =  chutné 
jídlo  (vaL) 

pojezení:  Najedno  pojezení  snědl 
by  celu  hus.  Toho  masa  može  byt 
na  troje  pojezení.  —  Byl  chlop  na 
dobrým  pojedzeňu  =  chutnalo  mu 
(laš.). 

pojícný  (slov.,  val.),  pojistný  (laš., 
horň.):  p.  člověk,  který  hodně  sní, 
p.  jídlo,  které  se  chutě  jí.  Hrušky 
trpufe  sú  nepojístné,  nezí  sa,  dokeF 
néni  hnilica  (horň). 

pojídat  =  povídat  (záp.  Mor.). 

pojímati  -jímám,  jímu  (val.) :  Kohút 
sa  pojíme  na  kuře,  húser  na  husí 
(vůbec  o  pernactvu).  Drůbeř  se  po- 
jímá. 

pojímky,  pl.f.,  n.  pojímačky,  provaz, 
na  jehož  koncích  přivázáno  po  dvo- 
jitém řetěze.  » Pojímají*  (uvazují)  se 
na  ně  voli,  když  se  zapřahují  do 
jařem  nebo  vedou  na  pastvu. 

pojinší  =:  jinší,  jiný:  Straky  a  po- 
jinší  ptáci  (val.). 

pojinúc  ==  jindy:  Až  pojinúc  vám 
to  dopovím  (Zl.). 

póif  =  pojíti  (val.) :  Do  chce  čeho 
dóiť,  musí  za  tým  póiť  (Slav.  ČL. 
XI.  134). 

pokačkovafi  pokaziti :  Pokačko- 
válo  sa  to  (val.). 

pokéra,  pokud,  jak  daleko  (Lor.). 


311 


pokeréj  1.  pokaždé  když,  kdy- 
koliv :  Pokeréj  je  druhý  pohřeb,  zas 
idú  děti  na  hrob  naříkat  (LN.  II. 
64).  2.  nékdy :  Být  s-i  už  pokeréj  na 
Vsetíně?  (val). 

pokerúc  =  po  keréj :  Pokerúc  bych 
si  na  ťa  zpométa,  moseta  bych 
píakat  hněď  (Bart.  III.  643). 

poktádaf :  »S}yšaf  ho,  jak  dyby 
pokládá), «  praví  se  o  tom,  kdo  příliš 
hlasitě  mluví  (Jicko). 

poktádka  1.  obilí,  kolik  se  ho  na- 
jednou v  hrst  pojme  a  užne,  jme- 
nuje se  Arsf;  hrsti  se  kladou  vedle 
sebe,  až  je  z  nich  pokládka  (slez. 
pokladiná).  Na  záp.  Moravě  poklád- 
kám říkají  hrsti,  onoho  slova  ne- 
znajíce. 2.  pokládky  =  beránci  oblaka. 

pokruda,  poklízení  dobytka:  Po 
pokfudě  k  vám  přijdu  (vých.  Mor.). 

pokrúzati  poklízeti  dobytek:  Žádný 
ho  nesíySéí,  edem  to  pachofe,  co 
pokfúzá  koně  (Suš.  145)  Inší  za  ňu 
krávy  pokrůzajú  (Suš.  372). 

pokonati  skonati:  Sláma,  na  níž 
nebožtik  pokonal,  se  spálí  (Kda  II. 
335). 

pokonat  sa,  porovnati  se:  Oni 
sa  tak  pokonali,  že  žádný  žádnému 
nic  a  že  každý  ať  si  své  útraty  hradí 

(Df.). 

pokos  v.  žat  a  seno. 

pokrademky,  úkradkem  (vých. 
Mor.). 

pokrápka,  mastnota,  kterou  se 
koláče  povrchu  »pokráj>ajú«  (pokro- 
pují) slov. 

pokrentit  něco,  porouchati  (han.). 
Pokrentiío  se  mu  to  =  nepovedlo, 
sklamalo  ho  to  (laš.). 

pokřiva  =  kopřiva  (laš.) 

pokropek,  skrovný  pohřeb  =  za- 
žehnávka    (Vyhl.    VI.   XVIII.   553). 

pokroVi  sukno  na  přikrytí  rakve 
=  č.  příkrov. 

pokrpa6it|  polátati,  popraviti :  pa- 
puče (val.). 

pokusa,  -se.  m.  pokušitel. 

pokúska.  pokus:  Dělali  pokúsku 
(Zl.). 

pokušiteli  euf.  čert :  Prv  ti  poku- 
šiteli chodili  po  světě  (dok.  261). 


pokúška  1.  pokušení:  Na  Bilovsku 
mívali  ti  koplaři  aji  pokúšku  (po- 
kušení od  strašidel)  dok.  242.  2.  po- 
kus (slov.,  porn.). 

pokutovat,  trpěti  pokutu,  trest: 
Ty  budžeš  stač  a  žatovač,  a  ja  mušira 
pokutovač  (Suš.  379).  Pokutovaly  tři 
duše  (Suš.  788). 

půt  —  poia,  m.:  Srdéčko  se  roz- 
koči  na  dva  poty  (Suš.  380,  laš.). 
Zlomit  hůlku  na  dva  póly. 

potacinét:  Dobytek  polaciňél  = 
je  lacinější. 

potahoddi  pohoda,  příznivá  po- 
větrnost  (Dob.). 

potahostaj,  pohodlně:  Polahostaj 
som  si  išol  (Dob.). 

PoFách,  pl.  Pofáši  1.  Polák,  2.  vepř 
plemene  polského,  3.  vítr  vanoucí 
od  Polska  =  severovýchodní  (Btcha). 

pofajka  (han.  polévka),  mentha 
polegium  (bot). 

porajtárí  z  něm.  Vorreiter:  Přijeli, 
dojeli  první  polajtáři  (Suš.  348). 

pofák,  polský  vítr,  severovýchodní. 

poFana  1.  holé,  travnaté  místo 
v  lese :  Na  poTaně  rostú  jahody  (Df.). 
Keď  prídeme  na  poTanu,  staneme  si 
zrovna  na  ňu  (Bart.  III.  54).  2.  (po- 
lanka) kousek  pole  na  stráni  (val., 
horň.). 

potápek:  Žije  enem  z  tych  po- 
lapkuv  —  z  toho,  co  kde  polapí, 
ukrade  (laš.). 

potata  =  tata,  záplata :  Ty  polato 
žebrácká!  (Vlk  56). 

PoFátko  (=  políčko),  trať  (Blansko). 

potaz,  -a,  štědrovečerní  koláč  s  ko- 
řením, pečený  dobytku  (val.). 

potazifi  býti  polazníkem. 

potaženi  ě,  f.:  Na  Boží  narození 
na  Starohrozenkovsku  pozve  si  soused 
souseda,  polaznika  na  polazeň  (be- 
sedu) a  počastuje  ho  (Mor.  lid  20j. 

poFe :  do  pofa  =  ven ;  na  pofu  =i 
venku  (Lor.). 

polednf6ek|  dítě  o  poledni  naro- 
zené (Žď.  obr.  124) 

potedniskOi  místo,  kde  dobytek 
na  pastvě  poledňuje  (Mor.  lid  243). 

poiedňovati  iter.  poledňúvat,  o  po- 
lednách  odpočívati  (vých.  Mor.). 

potedňový  větr  =  jižní. 


312 


pofedovica  =  ledovica,  náledí 
(val.,  dol.). 

porehnút:  Až  dobře  porehIo  =  až 
bylo  jídlo  ztráveno  (jako  dřevo  na 
ohni)  (Zl.). 

poFeno  v.  oblak. 

pofencei  -ca,  n.  =  polínko  (val.). 

porénko:  Zima  je  o  pofénko  větší, 
t.  j.  třeba  poTénko  do  kamen  přilo- 
žiti (Zl). 

porepšlnka,  druh  hrušek. 

poíeva,  obleva,  tání. 

porévaný  hrnec,  glasiert. 

poíevit:  Zima  poTeviía.  Pofevte  si 
a  oddechnete  (Zl.). 

polfzaná :  Spadt  a  má  z  toho  po- 
lízanú,  nebo:  má  toho  s  polízanú 
=  zlou  památku,  ránu  a  p. 

poFežet  si :  PoTež  si  ešče  (t.  chvil- 
ku). Ten  si  poTeží !  (t.  dlouho,  o  ne- 
mocném). 

polica,  -ce:  V  síni  postavena  jest 
polica  (skříň),  v  jejíž  horní  polovici 
srovnáno  jest  nádobí. 

polihovaf  (laš.)  =  poléhať  (v£|l.): 
Obili  polihuje. 

poliknút,  pohkovat,  líceti,  strážiti 
na  ptáky:  Poliknu  na  tě  žitný  klas. 

polívkový:  Já  nesu  polívkové  = 
nejídám  rád  polévky  (Mal.  XXIII. 
220). 

pofka  1.  kráva  původu  polského. 
2.  na  pofku  n.  na  veselanku  šátek 
uvázaný,  t.  j.  tak,  aby  konce  z  týla 
přes  ramena  do  předu  byly  otočené 
(slov.) 

poFňačka,  polní  řepa. 

porňák  1.  polní  vrabec,  2.  holub, 
který  létá  do  polí. 

polní  kanárek,  serinus  hortulanus. 

porny  =  polní :  Budu  si  volná  jak 
růža  poFná  (Bart.  III.  174). 

potoh,  kout  matčin:  padla  do  po- 
lohu, je  v  polohu,  nosiť  do  polohu 
(val.,  laš.):  Manželka  padla  do  po- 
lohu (Kda  II.  97). 

Polom,  -u,  trať  (Blansko). 

potomai  staré,  chatrné  stavení  na 
spadnutí  (Zl.). 

poloučit  se,  podařiti  se :  Nepoló- 
čelo  se  jim  to  (Zábřežsko). 

Poioudélí,  trať  (Blansko). 

porovací  pes,  honicí  (Dob.). 


poFovaĎka,  hon  (val.). 

poFovafi  honiti  (val.,  horA.). 

pot ovlca,  část,  díl  (vůbec) :  Už  sú 
z  téj  lavečky  štyry  poíovečky  (Suš. 
353). 

potovl6ák,  polobavlněná  látka :  To 
je  takový  potovičák  (Slav.  ČL.  XII. 
385). 

poFóvka,  hon  (horň.). 

potovníki  jaré  žito  s  ječmenem 
seté  (val.):  Polovníček  zelený  je 
(Suš.  553). 

potozlt:  »Já  ti  položím !<  vyhro- 
žuje se  tomu,  kdo  právě  někam  leze, 
aby  toho  nechal. 

potožlt :  Položilo  ho  =  roznemohl 
se,  že  musil  ulehnouti  (val.,  laš.). 

potožitý:  PoIa,  samé  pěkné  kú- 
sky  položíte  =:  rovné,  ne  na  stráni 
(Vlk  47). 

potožnlcai  ce,  žena  koutnice 
(val.,  laš.). 

Porská,  Polsko:  do  Polskéj  (vých. 
Mor.,  jako  v  polštině). 

poFský,  větr=polák  (v.  t.):  Druhá 
strana  chalupy  byla  na  pofském 
větře  (Vlk  6). 

pott,  -a,  půlka  slanin  z  celého 
vepře  (vých.  Mor.):  Rád  by  klobásů 
polt  slanin  zhodil  =  malým  dárkem 
(službou  a  p.)  velikého  dobyl. 

pofta,  rozštěp,  puklina  (val.)  srovn. 
rozpoltiti. 

porubovaf  sa,  začínati  se  líbiti, 
zamlouvati  se :  Marýna  sa  jí  pofubo- 
vala  (Slav.  ČL.  XI.  227).  Anuši  sa  to 
pofubuje  (ib.  XIII.  74). 

potutání  =  půl  lánu  (han.). 

potůvka,  půlka  šátku  do  kříže 
přestřiženého :  nosí  ji  mužští  na 
krku  (Zl.). 

porvarki  -a,  kus  pole,  pozemek 
(Vah.;  laš.  a  pol.  folvark). 

potynek,  nku  =  pelyněk. 

pomacafi  -cám.pomakat:  pomacať 
kury  =  ohledati  slepicím.  Pomacej 
po  kapcach,  němaš-li  to  tam  (laš.) 
v.  macať. 

pomačený  vdolek,  mákem  posy- 
paný (slez.). 

pomahač,  -a,  lidový  lékař;  po- 
máhá zvláště  od  čárů  (slez.). 


313 


pomakovati  mákem  posypati :  po- 
makovaný  rohlík. 

pomáfe  zemáků  ==  poskrovnu, 
málo  (Suš.  536;  pomátu,  znenáhla  I). 

pomatýi  dosti  malý:  pomate  děvče. 

pomarasíf :  Pomarasit  mi  zeli  = 
pošlapal  a  tím  poškodil.  Ti  se  po- 
marasili  1  =  pobili  do  krve  (laš.). 

pomárnéti  zahynouti:  Vemte  si, 
co  ste  tam  dali,  Tebo  (sice)  pomár- 
níme  (Kda  II.  233). 

pomaškrtif  koho,  pomlsati,  udě- 
lati mu  laskominy  (val.). 

pomattafi  -lu,  zamazati,  umazati 
někoho,  něco  (Btcha). 

pomenší,  menší,  neveliký :  Ty  po- 
menší zemňáky  dávajte  o  své.  Po- 
menší přáteli  (val.). 

poméra,  míra,  výměra :  Kolik  má 
tá  rola   poměry?  (Jicko). 

poméřaf  sa  s  kým,  smířiti  se  (val.). 

pomésnat  SB,  změstnati  se :  Všeci 
sa  za  tým  stohem  nepoměsnáme  (val.). 

pomeškání,  byt,  domek:  Mamy 
pomeškani  a  zahrádku  (Opav.). 

pometalica,  -ce,  kráva,  která  po- 
metala  (Kyjovsko  i  jinde :  pometaika). 

pometat  =  č.  zmetat:  Kráva  po- 
metata. 

pométat  sa  (mésti):  Ukliď  ty  šaty, 
ať  se  to  tu  pořáď  nepomětá  i=  ne- 
povaluje  (Zl.). 

pomét|  nějaký  čas  míti:  Pomé} 
sem  ty  prasátka  tři  měsíce  a  potem 
sem  ich  prodat  (val.). 

pometto,  věchet  slámy  nastrčený 
na  konci  dlouhé  žerdi,  jímž  se  po- 
metává  chlebová  pec  po  vytopení. 

pomezí,  hranice:  Na  toreckým 
pomezó  vrátný  pěknó  dcero  má  (Suš. 
124). 

pomjataf  =  pamatovati  (Dob.). 

pomíchanej  na  rozumě,  přihlouplý 
(N.  Město). 

pomimo  s  gen.  =  mimo :  Išét  po- 
mimo  hájka  zefeného  (Bart.  II.  211). 

pominut:  Pomine  ho  aj  tanec  = 
odnechce  se  mu  tance  (Suš.  219). 
Brzo  tě  ta  paráda  pomine!  (Zl). 
Kdybych  se  já  v  krátce  pominul  = 
zemřel  (Korr.  Pal.  100).  Dyby  sa 
mamička  pominuli.  Mohta  sa  za  ním 
pominúť  (ženská  za  mužským).  M/a 


na  kotáče  neužije,  a  on  by  sa  moh 
za  nima  pominúť  =  jí  je  velmi  rád 
(Vah). 

pomknút  koho  k  čemu  =  po- 
nuknouti, pohnouti  (ZL). 

pomnéfi  pamatovati:  To  já  ešče 
pomnim  (laš.). 

pomoc:  Nevěsta  nejakú  tú  pomoc 
do  domu  přinese.  Neběduj,  já  ti  budu 
na  pomoci  =  pomáhati  (Kda  I.  85). 

pomoct  s  gen.:  Poďte  nám  po- 
moct dělať  otépek.  Pomož  jí  toho 
náčení  umyt.  Pomožte  nám  zemáků 
kopat.  Pomož  mi  toho  žita  cúdit 
(Zl.).  Kdo  nám  pomůže  toho  plota 
plésti  (Suš.  726). 

pomostek,  -stká,  zvláštní  sedadlo, 
sbité  ze  dvou  desek  v  rovném  úhle ; 
dolní  deska  má  zpředu  dvě  nízké 
nohy,  tak  že  je  do  předu  šikmém 
nakloněna,  zadní  je  oporou  zádům. 
Na  pomostek  si  sedne  bača,  když 
dojí  ovce  (val.). 

porn  páva,    potentilla  recta  (slez.). 

pomurysaný,  začerněný,  umou- 
něný  (laš.). 

pomúzovati  vyslíditi:  Ti  mládenci 
všecko  v  domě  pomúzujú  (dok.  84.). 

pomyka6,  -a,  u  pluhu  (v.  pluh  11). 

Porny  katov:  » Už  je  to  kajsi  v  Po- 
mykatově,  přišlo  to  kajsi  do  Pomy- 
katova«,  pořekadlo,  když  se  něco 
ztratí,  čeho  nelze  najíti  (laš.). 

pomyvaóy  mýti  nádobí  po  jídle 
(Lor.  i  pol.). 

ponadát  %e^  nadíti  se:  Toho  sem 
sa  neponadát.  Kdo  by  se  toho  byt 
ponadát ! 

ponadvýš,  dále  výš:  Ponadvýš  se- 
děli Bystřičané  (Slav.  ČL.XIII.  416). 

ponáhfati  ponáhlit,  pospíchati :  Po- 
náhlá}  k  obědu.  Ponáhlete  sa,  bude 
prSat  (vých.  Mor.). 

ponajpremi  ponejprv:  Jak  ponaj* 
prem  střelita,  tři  sta  Turků  zabita 
(Suš.  107). 

ponapreď:  Strýc  šétponapřeď  = 
o  malý  kousek  napřed  (Slav.  ČL.  X. 
303). 

ponášat:  Ponášata  sem  semeno 
(za  rozsévačem). 

poňat  něco,  pochopiti,  porozuměti : 


314 


Nepoňa}  sem  dobře,  co  ste  pravili 
(slov.). 

pojim  =  pojmi:  Pojim  ma  za  ruku 
(Suš.  571,  horň.). 

ponazhúžvaf,  pomalu,  houževnatě 
zahospodářiti :  Má  pěkných  pár  groši 
ponazhúžvaných  (val.). 

ponázorky,  pozdaleku  (Vek.)  viz 
názorky. 

pondéra,  -Te,  kráva  ulfhlá  v  pon- 
dělí (val). 

ponékerý  =  některý:  Poněkery 
člověk  by  za  tym  do  ohňa  skočit 
(laS.). 

ponemocnýi  trochu  nemocný  (val.). 

ponéviřaó  čím  (pol.  poniewierzaó), 
pohazovati,  pohrdati  čím;  poněvi- 
řaó  še,  pohazovánu  býti;  toulati  se 
(Lor.). 

poníže,  pontžéj  s  gen.  =  níže :  Po- 
níže fesa  =  pod  lesem  (val.).  Poníže 
městečka  Hořešova  (Suš.  171).  Po- 
nížéj  u  járka  seděiy  roby  (Slav.  ČI. 
XIII.  416). 

ponižní  haluzky  =  větvičky  při 
spodu  (Slav.  ČL.  X.  31). 

ponůcka  1.  ponocování,  2.  pišťala, 
trouba,  kterou  ponocný  oznamuje 
hodiny  (záp.  Mor). 

ponukl  -u,  ponuknutí,  pobídka: 
Tá  dzjévka  pres  (bez)  ponuku  máto 
urobí  (Dob ). 

poňura,  -y,  m.  •=zpoňurec  1.  po- 
tmělouch,  2.  slidič  (ňourat). 

poňurýi  zamlklý,  nesdílný  (Df.). 

popácat:  Jak  spopácám  (popadnu) 
ty  vidly,  vypopácám  (vyženu)  ťa 
z  domu  ven  až  na  ulic  (slov.,  val.) 
srovn.   napopácat. 

popadaný,  popukaný:  ruce,  nohy. 

popadat:  Hrušky  dyž  uzraj ú,  na 
zem  popadajú  (jedna  po  druhé)  Suš. 
306. 

popásat  sa  :  » Popásám  sa  dóm«, 
kdo  žena  s  pastvy  při  cestě  zde  onde 
ještě  dobytek  popásá  (val.). 

popasinek,  -nka,  dětský  živútek 
po  pás  (dol). 

popaskudifi  poškoditi  (val.). 

popásf  sa  na  kom,  pomstiti  se 
(val.):  Na  třetí  den  sa  popás  na 
Karíovicách  (LN.  I.  235). 

popaf,    -pnu,  -^á},    přičiniti   píle: 


Tam  nevěsta  bude  museť  po^ať  (Slav. 
ČL.  XI.  134).  No  musíš  poj>áť,  chceš-li 
to  do  večera  podětať  Qicko).  Po^át 
sa,  že  mi  pomože  =  ukázal  ochotu 
(val.). 

popetáček:  Aj  te  vtáčko  pope- 
láčko,  proč  smotně  lítáš?  =  popelatý 
(Bart.  II.  248). 

popetatéti  v  popel  se  obraceti: 
Uhlí  popelatí. 

popetatý,  popelavý:  husy  (Suš. 
103). 

popelicai  -ce,  plachta  na  trávu  = 
trávnica  (Podl.),  pův.  plachta  na  popel 
při  »zvářaní<   prádla. 

popelíškai  kráva  barvy  popelavé. 

popelit  se :  v  prachu,  na  peci  =: 
váleti  se:  Slépky  sa  v  prachu  po- 
pelíja. 

Popelnice,  pl.  f.,  trať  (Telnice; 
naleziště  popelnic). 

popetuša,  -še,  slepice  barvy  po- 
pelavé (val.). 

popenec,  -nca,  glechoma  hede- 
racea  (bot.). 

popinák,  řemen  opasek  (Dob). 

poptacaf :  Obile  poplácalo  =  mělo 
odbyt  (laš.). 

poptaoh :  Nekerá  chůva  je  takový 
poplach  =  poplašená  (dok.  56). 

poplamylc,  -a,  koláč  z  chlebového 
těsta,  pomazaný  máslem,  peče  se  při 
chlebě  u  plamene  na  kraji  peci  (slez.). 

popreti  -a,  velký  prut  vrbový, 
spletený.  Z  popletů  pletou  se  ploty 
okolo  zahrad:  Neškodil  by  na  ně 
hodný  popfet  (Slov.  obr.  I.  83). 

popFetaf  sa,  potáceti  se:  Podru- 
šení  chlapi  popfetali  sa  po  cestě 
(Slav.  ČL.  XI.  47). 

popořidka,  pořádka, střídavá  řada  : 
Chudé  dítě  osiřelé  bývá  na  obci  po- 
pořidkou,  t.  od  stavení  k  stavení  ži- 
veno (R.  a  Ž.  41). 

popřádka  n.  popHdka,  kokotice 
(v.  t.j. 

popraskat:  Popraskal  i  těmi  nošami 
na  zem  =  praštili  jimi  jeden  po  dru- 
hém (Vyhl.  VI.  XIX.  900). 

poprava  1.  reparatura:  Ten  kostn 
už  potřebuje  popravy  (Zl).  2.  při- 
lepšená: Tatíček  maměnce  poručili 
na  popravu  krávu  (Vych.).  3.  šukání 


315 


při  domě:  Pořád  mám  té  popravy 
plné  ruce  (N.  Město). 

Poprava  trať  v  Počeniclch ;  v  Mor- 
kovicfch  táž  trať  slove  U  spravedl- 
nosti. 

popravit  1.  polepšiti:  >Mosíce  sa 
popravic,^  řekne  prodavač  kupiteli, 
dává-li  málo  (Dob.).  2.  spořádati, 
ukliditi:  Všecko  sem  si  sama  popra- 
vila; iter.  popravavať.  Včil  ve  žňa 
nemám  ani  kdy  po  domě  popraovat 
(Zl.).  Když  pastýř  poprvé  vyhání 
krávy,  napřed  je  »popravuje« :  na- 
táhne přes  ulici  napříč  vazový  provaz 
a  krávy  jej  překračující  kropí  (Mor. 
lid  247).  3.  přilepšiti  na  stravě :  Starém 
dochtoři  kážu,  aby  popravil;  iter. 
popravat,  -vám:  Selka  pacholkovi 
popravala  (Kda  II.  90).  Macocha 
vtasní  céři  popravala.  Poprava  pra- 
seti =  dává  lepší  krmi  (Zl.). 

poprav ky,  pl.  m.  Po  svatbě  příští 
neděli  odpoledne  scházejí  se  nej- 
bližší příbuzní,  aby  se  popravili  po 
tolikerém  namáhání  svatebním,  čili 
aby  slavili  popravky,  někde  zvané 
>spasený  oves«  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
450). 

popravová  n.  popruhová  putna, 
při  níž  jsou  šandy,  za  které  se  nosí 
(Jevíčko). 

popředzaó  (i  pol),  přidávati  do 
kroku,  rychlosti  (Lor.). 

popře  vázat:  Všecky  panny  po- 
převázal  =z  převezl  jednu  po  druhé 
(Suš.  164). 

popříkaf  někomu,  na  příky  dělati, 
proti  vůli  býti,  odporovati  (laš.). 

poprosit  s  gen.:  Popros  maměnky 
(Zl.). 

poprskávat,  poprchávati. 

popsuti  pokaziti. 

popsuta,  y,  m.,  popsutina^  popsu- 
tinec,  člověk  popsutý,  zkažený  (laš.). 

popšnió  áe  (srovn.  popchnuč), 
o  zvířatech,  která  pohledem  lidským 
se  splaší  a  pak  už  tak  neprospívá- 
vají;  pták  se  >popšni<  a  již  nepřiletí 
do  hnízda,  jehož  se  dotkl  lidský  dech ; 
o  člověku  =  pohněvati  se  (Lor.). 

popudlf  hodiny  =  pohnati  (Dob.). 

pora,  počasí:  póry  výhodné  = 
pohoda  (laš.  i  pol.). 


pořáď  L  zároveň:  Když  už  posí- 
lají pro  panáčka,  nařizují  vozkovi, 
aby  vzal  pořáď  dochtora  (Mor.  lid 
196).  2.  hned:  Porad  puójdu.  Len 
zme  stali  na  svitáni,  porad  sme  išli 
(horň.). 

pořáde6ky,  puřádenke  =  pořád 
(Tišnovsko). 

pořádek  1.  Uděláme  pořádek  = 
spočítáme,  co  jsme  který  kterému 
dlužni  a  porovnáme  se  (Zl.).  2.  Debe 
nám  rač  chtěle  vrátiť  starý  pořádke 
=  řády,  zvyky  (fig.  59).  3.  Šli  jsme 
po  pořádku  =  jeden  za  druhým,  jak 
se  slušelo,  po  řadě  (Btcha). 

pořádem,  pořád  (han.,  slov.,  porn.) : 
Pořádem  dozírá. 

poradit:  Nemohli  mu  poradit  = 
zmoci  ho,  odolati  mu.  Šak  my  mu 
poradíme!  =  zkrotíme  ho.  Sám  tomu 
(nějaké  těžké  práci)  neporadíš  (Zl.). 
2.  To  poradi  =  das  geht   an  (laš.). 

poradit  se  s  gen. :  Už  sem  se  své 
maměnky  poradila  (Suš.  311). 

pořádka,  ustanovený  řád,  postup, 
dle  něhož  se  vystřídají  všichni  po- 
vinnovaní  v  konání  určité  povin- 
nosti jeden  po  druhém:  Drak  jí 
z  pořádky  lidi  (Kda  I.  287).  Cesty 
opravujú  z  obecní  pořádky  (dok.  193). 

pořádník,  rozkazovač,  jenž  roz- 
kazoval po  obci  daná  nařízení,  » po- 
řádky*, obecní  sluha  (záp.  Mor.). 

pořadový,  co  se  koná  nebo  dává 
z  pořádky,  chodí  po  řadě:  pořadový 
chleby  který  se  dával  z  pořádky  číslo 
od  čísla  při  obecních  pitkách  a 
o  svatbě,  d)  Po  zdavkách  šli  hosté 
do  hospody,  tam  od  nevěsty  poslali 
kopu  vdolků  a  pět  kop  tvarůžků. 
O  pořadový  chléb  postaral  se  rychtář, 
který  skoro  nikdy  na  svatbě  ne- 
chyběl. V)  při  přijímání  obecních 
pastýřův  a  strážníků,  c)  při  pro- 
hlídce koryt  na  pastvisku  a  obec- 
ního býka,  d)  při  douškách  (v.  t), 
é)  o  sýpkách  (han.) ;  pořadové  písně, 
o  přístkách  zpívané,  slují  pořadovými 
proto,  že  po  řadě  děva  za  děvou 
píseň  nějakou  zpívati  musí  (Suš.  765) 
=  Rundgesang ;  pořadová  nemoc^  na- 
kažlivá nemoc,  epidemická,  která  se 


316 


Šiří  po  řade  dům  od  domu  po  celé 
osadé. 

poráchaf,  pokliditi:  Už  to  mám 
trochu  poráchané  (val.). 

poraz,  kouzelná  zelina,  kterou  lze 
každého  zamraziti,  co  by  se  s  místa 
nehnul  (Peck). 

porculián  =  porculán  (Přerov). 

pořečnovati  pohovořit:  Poseděli 
a  pořečnovali  se  starýma  (Slav.  ČL. 
X.   298). 

Pořín,  trať  (Tršice). 

pořídénka,  řídká  polévka. 

porno  pánu  Bohu  =  poručeno 
(Kt.  z  Ostravska). 

porobif,  —  porábjaty  učarovati 
(Dob.). 

porostenstvOi  porůstání:  To  je 
čas  na  porostenstvo  1  (když  prší  na 
obili  zralé  a  zas  je  teplo,  obilí  po- 
růstá; val.). 

poroubĎI  (ó-)  v.  roubka. 

portovaný  klobúček  =  s  portami 
(Suš.  504). 

portukát,  taškář,  filutář. 

poroučet  čím :  Já  terna  penězama 
neporóčím  (Mal.  XXIV.  67). 

porouhat  se  1.  po  kom,  opako- 
vati posměšně  něčí  způsob  řeči; 
i  sedmihlásek  se  porouhá  po  jiných 
ptácích.  2.  komu,  posmívati  se  (záp. 
Mor.). 

porozbíhat  sa :  Ovce  sa  porozbí- 
haíy  (kam  která). 

porozprávat  si,  pohovořiti  si: 
Trochu  si  o  tom  porozpráváme  (vých. 
Mor.). 

porub,  soupis  dobytka.  Pastýř  po- 
znamenává si  dobytek  na  pastvu  vy- 
háněný dle  čísel  domovních  a  dle 
druhu;  na  podzim  hotový  seznam 
odevzdá  starostovi.  Na  základě  toho 
porubu  učiní  se  rozvrh  nasypanou: 
Dal  mně  do  porubu  dvě  jalůvke. 
Slovo  porub  uchovalo  se  patrně 
z  dob,  kdy  pastýř  neuměje  psáti, 
činil  si  vruby  na  tyčky  dřevěné  (arch. 
I.  160).  Srovn.  roubka. 

Porubiska,  trať  (Kudlov). 

porúčat  se,  -ám:  Kordula  už  se 
porúčala,  a  knoflíky  držely  jak  hel- 
vitská  víra  =  byla  sedrána,  dosluho- 
vala (dok.  179). 


poručená  pánu  Bohu!  =  budiž 
poručeno. 

poruĎenství,  testament:  Syn  po- 
ručenství  robil  (Suš.  154). 

porúčka,  poručení,  rozkaz :  Ne- 
čekaj  další  porúčky  (Vah.). 

poruĎník,  —  poručnica,  kdo  rád 
rozkazuje  (Vah.). 

poruícomství  =  poručenství  (v.  t.) 
Dob. 

porúZi  jenom  ve  rčení  >na  po- 
rúzi«  =  pohotově,  na  ráně,  před  ru- 
kama: Mach  být  dycky  na  porúzi 
(val.).  Je  to  na  porúzi  (Zl.). 

porvaf,  uchytit,  vzíti :  Chlapec  po- 
rvat tu  knižku  (laš.). 

porykovaf,  trochu  ryčeť,  řváti: 
Kráva  v  noci  porykovata  (laš.). 

porýpaný  od  neštovic,  silně  podo- 
baný (Zl.). 

posad  1.  hromada  obili  při  mlá- 
cení  do  kouta  n.  na  prostředek  shra- 
bovaného,  2.  obilí  na  mlátě  k  mlá- 
cení  prostřené  (laš.)  v.  stodola. 

posádka,  koš  z  proutí  vrbového 
na  chytání  ryb  (Podl.). 

posední  hrabě,  řídké  hrábě  (v.  sto- 
dola). 

posadif=  nasaditi:  Na  závětří  po- 
sadit ty  čerešně  (Dob.). 

posavef  =  posavad  (Vek.). 

posedá,  posezení:  Něni  kedy  sad- 
zec  věru,  nepřišli  zme  k  vám  na  po- 
sedu (^Dob.). 

posedět:  Poseďte!  =  zůstaňte 
ještě,  neodcházejte.  Ti  si  poseděli  1  = 
seděli  dlouho  do  noci,  na  př.  hráči, 
pijáci. 

posednice  n.  pozednice  v.  střecha. 

posednut,  sednouti  dále:  Posedni! 

poselkyňa :  Šenkérka  naMa  (vína), 
posetkyňa  nésta  =  sklepnice  (Bart 
II.  40). 

posevný:  Z  bitého  ščudteka  (je- 
tele) semeno  je  posevné  =  sporé  na 
sevo,  málem  mnoho  poseje  (laš.) 

posezená,  posezeni :  Přichodili 
k  nim  také  mládenci  na  posezenou 
(Kda.  I.  40). 

Poschra,  -fe,  vrch  pod  Rusavou 
(Slob.);  pl.  PoschTe,  na  Poschfách, 
trať  (Vizovsko),  v.  poskfa. 


317 


positura:  To  je  edem  positura 
člověčí  =  vyzáblý,  slabý  (Vah.). 

posfvka:  Osení  sněhem  vyleželé 
se  posívá,  a  tomu,  co  se  vyseje, 
i  celé  úrodě  z  toho  vzešlé  říká  se 
posívka  (Vah.). 

poskrai  fe,  »kopeček  trochu  na 
potožině,  co  má  rovný  vřšek«  (val.). 
Na  Poskli,  trať  na  Vsacku. 

poskočit :  Žito  poskočilo  =  po- 
dražilo. Dnes  na  trhu  hodně  posko- 
čilo. Všechno  obili  poskakovalo  ve- 
lice do  peněz  (arch.  II.  156).  Chléb 
duze  poskočil  v  goru  (Erb.,  Sto  poh. 
138,  mr.). 

po8ko6itá|  píseň  do  skoku:  Za- 
hraj nějakú  poskočitú  (Dob.). 

poskočný  l.Hned  bylposkočný=: 
hned  byl  na  poskoce,  ochoten  uči- 
niti, co  na  něm  chtěli,  úslužný  (N. 
Město).  2.  Neželím  tak  obojího  jak 
tanečka  poskočného  (Suš.  798).  Srov. 
poskočitá. 

poskok :  Mám  fčecko  nachestany, 
abech  to  mněl  na  poskoce  =  na  po- 
růzi  (v.  t).  Mal.  XXIV.  141. 

poskorné  konopě  =  poskonné : 
Po  žněch  trhaly  se  poskorné  konopě 
(Vyhl.  II.  216).  Tři  plachty,  dvě 
lněné  a  jednu  poskornou  =  z  po- 
skorných  konopí  (arch.  I.  93). 

poskřípif  se  =  poškorpiti  se  (laš.). 

poskůnky,  pl.  f.,  poskonné  konopě 
(val). 

postabý,  trochu  slabý. 

postáblý  =  sesláblý:  Bý}  sem 
zdravý,  enom  tak  postábtý  (Slav. 
ČL.  XII.  421). 

postabší:  Na  ohářách  só  taky 
takový  paškáty,  ale  postabší  =  trochu 
slabší  (Vyhl.  I.  61). 

poslámka,  plachta  na  postel  (han.). 

posfedi  -u,  pozadek,  pozadní  obilí 
(laš.). 

posfeďi  později  (val.). 

posfedeki  zbytek  (Brň.). 

poslineki  ovoce  podávané  na  přá- 
stvách  přálkám,  aby  se  jim  v  hubě 
slinilo,  navlhčovat  niti:  Hospodyň 
donésía  jabtek  na  poslinek  (vých. 
Mor.). 

posifz  (doL),  poslié  (Brň.)  =  po- 
zději. 


posiúchat  1.  s  gen.:  A  ja  idu, 
sestro,  do  kostela,  postuchať  mše, 
sv.  nešpora  (Suš.  5).  Něchče}a's  ma- 
čičky  posluchač  (Suš.  480).  2.  =  čiti, 
čichati:  To  je  vůňa,  nechcel  bych 
ju  posiúchat  (dok.  123). 

postunité  dřevo,  které  se  rovno 
neštípe,  protože  se  strom  po  slunci 
točil  (val.). 

posiušný:  Nevěsta  zaslala  ženi- 
chovi vyžehlenou  košili ;  ženich  se  ji 
odplatil  párem  střevíců,  jimž  se  říká 
•poslošny*  (Vyhl.  II.  132). 

poslúžit  —  posluhovat  někomu 
1.  jíti  za  kmotra,  2.  zaopatřiti  ne- 
mocného (o  knězi),  3.  učarovati:  Co 
z  teho  baba  měla,  že  mně  tak  po- 
slúžila  (dok.  256). 

posmérovat  někoho,  smělosti  do- 
dávati, pobízeti  (slov.). 

posméškovat  se  komu,  posmívati 
se  (val.). 

posméta6|  -a,  čeledín  na  všeliké 
drobné  práce:  Néni  u  nich  za  pa- 
cholka, enom  posmětačem  (Zl.^. 

posmétatsa  1.  potloukati  se:  Ne- 
máme svéj  chalupy,  enem  sa  tak 
mezi  fudmi  posmětáme.  Tulák  se 
ledakde  posmětá.  2.  nečinně  obchá- 
zeti: >Což  sa  tu  budeme  posmětat, 
poď  dóm!«  praví  žena  mužovi  na 
trhu  (val.). 

posméttovaf  sa  =  posmětať  sa 
(val.). 

posmetloviskOi  tulák,  povrhel 
(val.). 

posnídaneki  -nka,  druhé  snídaní 
(záp.  Mor.;  česky  posnídanka). 

posornúti   maličko  posoliti   (val). 

pospolina,  směska,  míchanina 
(horň.). 

pospolitý  chléb,  snědý,  >ordi- 
nární*. 

pospůtka  1.  co  se  vaří  pospolu: 
hrách  a  kroupy,  2.  o  řeči:  Misch- 
masch,  Kauderwálsch  (laš.). 

postaf  v.  žat. 

postavači  -a,  lenoch,  zaháleč. 

postávat  1.  lenošiti,  zaháleti:  A  co 
vy  si,  člověče,  myslíte,  že  já  mám 
kdy  postávati?  (Kda  I.  30).  My  na 
téj  robotě  co  sa  naděláme;  doma 
nám  pravíja,  že  tam  postáváme !  (Suš. 


318 


512);  vypostávaný^  vylenošilý,  odpo- 
činuly. 2.  =1  povstávati:  Už  postá- 
vali =:  vstali  jeden  po  druhém. 

postavit:  Vykládat,  v  jakéj  bídč 
je  postavený.  Byl  v  nuzotě  a  bídě 
postavenej  (dok.  257). 

postavit  sa :  Postavili  sa  a  tož  si 
vypožčali  =  postavili  si  novou  cha- 
lupu (val.). 

postávlca,  zahálka:  Vždyť  já  ne- 
jsem z  postávky  živ  (Kda  31). 

postavnfk,  manipulus  cechovní 
v  kostele  u  lavice  cechovní  posta- 
vený. 

postekiej  pes  =  vzteklý  (Jimra- 
mov). 

poster,-a,  m.:  Rozinu  odnesli  do 
jejího  posteFa  (Vlk  108).  Každé  má 
svůj  postel ;  na  smrtelným  posteli 
(záp.  Mor.).  V  poslední  světnici  našla 
lúško  a  v  něm  postel.  »U  Rožnova 
přísně  se  dělí  v  mluvě  lúiko  (dře- 
věné) a  postel  (slamník  a  peřiny « 
(Kda  II.  42). 

postihař,  -a:  »Postihaři  sú  na  to, 
dyž  někdo  kupí  víno,  ve  sklepě  nalít 
a  vynést  na  vůz,  a  dostanu  od  teho, 
kdo  odkúpil,  šestku  od  každýho 
vědra*  (dok.  205)  —  ližník  (v.  t.) 

postihnut  si  1.  Málo  sem  si  s  tým 
postihl  =  pomohl,  prospěl.  Co  si 
s  tým  postihneš?  2.  Na  tom  si  já 
postihnu  =  pomstím  se.  Postíhá  si 
na  mně. 

postilaf  =  stláti  (laš.). 

postif,  slov.  prech. :  Ty  člověče, 
posť  pateček,  svěť  svateček  (Suš. 
787).  Srovn.:  Já  sem  svátků  nesvě- 
tila,  ani  pátků  nepostila  (Suš.  27). 
Na  Příborsku  užívá  se  prostého  postit 
vedle  postit  se. 

postlánka,  ložní  plachta  =  po- 
slámka  (v.  t.). 

posttaf  se  =  ustlati  si  (val.,  laš.) : 
Postefu  sa  a  lehnu. 

postnicai  -ce  (posníca),  první  ko- 
pačka ve  vinohradě,  protože  se  ko- 
nává  v  postě. 

postřel,  střelná  zbraň :  Dověděl  se 
ten  správce  Liberský,  dal  si  dělat 
celý  postřel  nový,  aj  na  vtáčka  soko- 
líčka  (Suš.  184). 


postřeti  -u,  potkání :  Na  postřete 
mi  nadali  (Df.). 

postřetnút  někoho,  potkati:  Po- 
střetlí  tam  jednu  dívku  (Suš.  3).  Po- 
střetla  ju  tam   sv.  Alžběta  (Suš.  4). 

posudeki  vydávání  obecních  účtů 
v  pondělí  ostatkové  (laš.). 

posúdif :  Posuda  si!  =  považte  si 
(laš.). 

posurnúf,  štouchnuuti  (val.). 

posúšaf  sa  =  přesúšať  sa,  posmě- 
tati  se  (v.  t),  šibřinkovati. 

posušité  dřevo,  které  brzo  vy- 
schne (val.). 

posvátnica,  -ce,  sakristie :  Jandola 
viděl  vcházeti  chlapy  do  posvátníce 
(Kda  I.  269). 

Posvátnýi  háj  (Mouchnice). 

Posvátný  háj,  trať  (Telnice).  Na 
Posvátnech,  trať  (Dešov), 

posvěcovat:  Chtrílkama  slunko  po- 
svěcovalo (Zl). 

posvéti  a,  světidlo,  dračka  (sev. 
Mor.). 

posvétová  stolice,  na  řezání  po- 
svétů. 

posvfcafi  -cám  dur.  slov.  posvětit: 
V  nedělu  sa  bude  u  nás  posvícat 
kříž  (val.). 

posvícovafi  dur.  slov.  posvítiť: 
Roby  posvicovaly  světidlama  (Slav. 
ČL.  X.  380). 

posvítka,  svěcení:  kostela,  školy, 
sochy. 

posypaník,  vdolek  posypaný  per- 
níkem (Hranice). 

pošablý,  chatrný  (oblek),  sešlý  (člo- 
věk) han. 

pošábiý,  splašený  (han.). 

pošárenec,  -nca,  potřeštěnec  (slov.). 

pošař,  -e,  pašer  (Zábřežsko). 

pošarvátiti  potlouci,  poškoditi : 
Hrom  pošarvátíl  kostel  (Zl). 

pošasti  a,  pošastanéc,  poiastaný^ 
poplašený   člověk,   větroplach    (laš.). 

poš6ágaf  nekeho  vodo,  postříkati, 
pocákati  (Btcha). 

poščetit,  —  poščeťovat,  poštívati, 
ponoukati  k  zlému:  Budemí^.-li  sa 
o  to  příčit,  poščetíme  na  sebe  úřad. 
Poščeťujú  ho  na  mne  (slov.,  val.). 

poščufi  —    poščůvať,  štváti  (val.). 


319 


pošerhovafi  jak  šerha  (ras)  hrubé 
si  vésti  (laš.). 

pošišmati  -šmu,  pokrčiti:  pošiš- 
máta  si  šaty  (slov.). 

poškaredit  se,  pošpiniti  se,  vyna- 
dati si  (Jevíčko). 

poškieb  si  z  néčeho  delat,  posméch 
(Zábřežsko). 

poškrebači  -a,  sedmihlásek(Jicko). 

poáklfbat  se,  posmívati  se:  Jen 
se  mi  nepošklíbejl  (Žď.  obr.  18). 

poškrabek,  -bka  1.  poslední  boch- 
níček z  poškrabaného  po  díži  těsta 
upečený,  2.  poslední  díté  (žert.) ;  val. 
poškrobek. 

pošpatnéti  špatněji  vypadati,  zhu- 
beněti: Kmotr  velice  pošpatnél  po 
té  nemoci- 

pošpatný:  Je  takové  pošpatné; 
meslim  umře  =  špatné  vypadá,  bídný 
(Mal.  XXIII.  225). 

pošpindrati  -řu,  pošpiniti,  popa- 
plati  (val.). 

poššOi  ovajko,  pošsel  přivolává  se 
ovce  (val.). 

poštarčík,  pomocník  na  poště, 
posel  poštovský  (laš.). 

poštoreCi  -rca:  Ty  půjdeš  horu 
a  já  poštorcem  =  krajem  hory 
(horň.). 

pošudliti  pokropiti :  Rozvařit  tabák 
a  tým  pošudlit  (dok.   128). 

pošuškat,  pošeptati. 

pošušky,  pošeptmu:  Davač  dá 
pošušky  každýmu  méno  nejakýho 
vtáka  (dok.  35). 

pošvátati  poSvalkovat,:  Ja  bych 
vam  ty  knižky  všecky  pošváta}  = 
z  listů  švalků  (smotků)  nadělal  (laš.). 

pošvy,  oblistí:  Oves  ostát  v  pošvách 
=  nevymetal  se  (Zl). 

potáček,  -čka,  popředenr,  plné 
vřeteno:  Až  napřadu  potáček,  s  tebú 
povandruju  (Suš.  703). 

potahá  =  potah,  spřežení  (laš.). 

potahovaf:  Větérek  potahová)  = 
mírné  povíval  (Slav.  ČL.  XI.  47). 

pofapkati  -kávat,  mírně  a  lichotivě 
rukou  popleskati,  pohladiti:  Poťapká} 
ho  po  líci.  Poťapkávál  votky  po  zá- 
dech. Žertem:  Poťapkaj  vás  Pámbů 
starú  gracú  (ZI.).  Poťapká}  psíka  po 
híavě  (Slav.  ČL.  X.  39). 


potaran6i6,  pohmožditi :  Je  to  ja- 
kési potarančine  (srovn.  taran)  Lor. 

potaZi  řada,  pořádek:  Včel  je  na 
mně  potaz  (han.). 

potaznfk.  Za  dob  vrchnostenských, 
přišlo-li  něco  důležitého  od  vrchnosti 
na  obec,  rychtář  svolal  hromadu; 
>óřad<  svěřil  tu  záležitost  jednomu, 
k  tomu  již  ustanovenému  sousedovi, 
jenž  slul  potazník.  Ten  odstraniv  se 
s  ostatními  sousedy  bral  s  nimi  o  to 
potaz  a  usnesení  jejich  oznámil  pak 
úřadu  (han.,  Pav.). 

poteč,  'Z^potíček  1.  houba  boletus 
cyanescens,  2.  malý,  zavalitý  člověk: 
takový  poteč  (Jicko). 

poteéek,  ,'čka,  kmotr  (z  něm. 
Pathe)  laš. 

poter,  potefa,  potud,  až  sem  (Lor.). 

potératná  kráva,  po  teleti,  otelená 
(laš.). 

potéř,  -e,  f.,  žabi  p.  =  žabi  pe- 
řina =  žabí  vajíčka  (Opav.). 

potéradlo,  vše,  čím  se  koláče  po- 
tírají: povidlí,  tvaroh  a  p.  (val.). 

potéšek  =  potěšení:  Hodila  věnec 
na  střešku  k  svojemu  potěšku  (Suš. 
759) 

potěšení,  milý,  milá:  Šak  mně 
dobře  néni,  dyž  k  nám  nesmí  chodit 
moje  potěšení;  moje  potěšení,  můj 
věrný  sy necek  (Suš.  236).  Umřelo 
mně  moje  potěšení  (Suš.  185). 

potéžkávat:  Služebník  potěžkával 
střechýle  v  ruce  =  zkoušel  jejich  váhu 
(Kda  I.  38). 

potinka  =  podsínka  (laš.) 

potípat  1.  pomlouvati,  podezřívati: 
Bez  teho  ňa  potípá,  že  nadržuju 
Hanči  =:  viní  podezřívavě  (Slav.  ČL. 
XI.  483);  potípaná,  pomluva,  pode- 
zření; 2.  dobírati  si  koho:  Potípajú 
ťa,  Jozefel  Začali  potípat  =sticheln. 

potfskaf,  dokončiti  nějakou  práci : 
Ideme  to  (obilí)  potískať  =  dožat 
(val.). 

potkán,  německá  myš  (vých.  Mor.). 

potknút:  Jak  sa  ty  jej  (křepelce) 
jednu  pérka  dotkneš,  hnedky  její 
pravú  nožku  potkneš  =:  vytkneš 
(Suš.  637). 

potknút  sa  1.  zapackovat,  brk- 
nouti,   2.  p.  sa    v  řeči,    podřeknouti 


320 


se:  Ani  v  jednom  slovč  sa  nepotkl 
(slov.,  val.).  3.  p.  sa  s  kým,  pohádati 
se :  Už  sem  sa  s  nim  štyrykráť  potkt 

(val). 

potkat  se  s  kým  =  koho:  S  pá- 
nem Bohem  se  potkala  (Suš.  3). 

potluk,  kdo  se  potlouká  po  lidech, 
pobuda. 

pottúkat  sa,  toulati  se. 

potiúkavo:  kabát  na  pottúkavo, 
na  potloukaní,  na  obyčejné  chodění, 
Strapizierrock. 

potlukeň,  -a  =  potluk  (Brodsko). 

potméiota,  potmčšilec  (han.). 

potméloutnýi  ( -ó- ),  potměšilý 
(han.). 

potmélúch,  potměšilec  (slov.,  val.). 

potmítaf  sa,  povalovati  se(Vck.). 

potňati  bobtněti:  Okno  napotňato 
tak,  že  ho  neTza  zavřít.  Snih  potňá 
=  měkne;  rozpotňát  =  taje  (vých. 
Mor.). 

poto6eneC|  -nca,  pomatenec,  mluv- 
ka (Opav.). 

potočený:  Baran  má  rohy  poto- 
čené =  zakroucené  (Zl.). 

potoĎlIkai  povídavá  žena  (Opav.). 

Potočiny,  pl.  f.,  trať  (slez.). 

potočifi  ovinouti:  Potočim  či  vinek 
harasem  (Suš.  450,  laš.). 

potoĎif  sa:  Nikdy  člověk  neví, 
jak  sa  to  s  ním  potočí  k  poslednímu 
konci  =  zatočí,  jak  s  ním  bude  (Vlk 
108). 

poto6ník|  veronica  beccabunga 
(bot.). 

potom  =  potem  —  potemá  (val. 
Klob.),  potemy  (sev.  Opav.),  potomá 
(slov.,  pom.),  potomaj  (horň.),  po- 
tomák  —  potomáky  (Podl.),  putum 
—  putym  —  potomek  (Třebíčsko), 
putumke  (TiSnovsko),  uvozuje  druhdy 
záporné  napomenutí,  nemajíc  ve  větě 
svého  vlastního  významu:  Potom  tam 
nebuď  do  noci  (matka  dceři,  pou- 
štějíc ji  někam  na  besedu).  Potom 
nerozbij  ílašky  (když  se  posílá  dítě 
někam  s  láhví). 

potopen:  Ve  hříčkách  jsi  po- 
topen =  pohřížen  (Suš.  15). 

potos  =  poď  sem :  Potos,  bude  fa 
tu  náčin  (>zastaralé,  vytrácí  se  již«, 
Df). 


potratit  sa:  Až  sa  lidé  trochu 
potratíja  =:  poodcházejí. 

potřeba:  Tedy  byli  v  potřebě  = 
v  nouzi  (Slav.  ČL.  XL  323). 

potřebný,  chudý:  Já  su  člověk 
potřebný;  já  su  potřebnější  než  vy 
(Zl.).  Zkázala  mně  jedna  potřebná, 
zkázaly  bohatý  dvě  (Suš.  387). 

potřebovat  sa:  Nepotřebuju  sa 
ho.  Nepotřebujem  sa  tvéj  rady  (slov., 

val.). 

potrhl  potrhání:    Dělá  do  potrhu 

(ZI.). 

potrhreCi  -hefca,  veronica  ofT. 
(bot). 

potrhat,  potrhovat:  Potřhajú,  t. 
zvonem  =  zvoní  umíráčkem  (val.). 

potrhnut  sa  —  potrhovat  sa^  míti 
se  k  něčemu,  jeviti  chuť:  Potrh)  sa, 
že  půjde  s  námi  (val.).  Potrhoval 
se  =  měl  se  k  odchodu  (záp.  Mor.). 

potřípat  koho.  pomlouvati. 

potřfsaf:  Ešče  němaš  nic,  a  už 
bysi  se  nade  mnu  potřisat,  že  mně 
budeš  bič  =  s  holí  nade  mnou  hrozil 
(Suš.  208). 

potrn6it|  povidlím  potříti:  koláč, 
šišky. 

po  troše,  po  málu:  >Jak  se  máte?« 
>Ja  tak  po  troše. « 

potru bo vat,  po  chvílích  troubiti: 
Ach  trubačů,  nepotrubuj  (Suš.  238). 

potrúsif:  Na  střeše  v  druhém  a 
třetím  šáše  mělo  by  sa  potrúsiť  ze 
tři  kopy  šindeta  =  sem  tam  poho- 
diti mezi  ostatní  šindely  (Slav.  ČL. 
X.  39). 

potuha,  tuhá  nouze,  pilno:  £ž 
budě  potuha,  vSeckych  poberu  na 
vojnu.  Mušimy  váeci  na  poTo,  bo  je 
dnes  vefka  potuha  (laš.). 

potuhnouf :  Potuhta  sem  kroka  =: 
přidala  do  kroku  (Přerovsko). 

potuTný  (tuliti  se):  Dy  se  krávy  ze 
chteva  vyhaňaju,  druhy  raz  su  po- 
tufnějSi  =  podajnější,  krotší  (laš.). 

poturĎit  se,  rozvztekliti  se:  Po- 
torčel  se,  je  potorčené  (han.). 

poturnút  I.  pohlednouti:  Ani  na 
mňa  nepoturnúi.  Ani  sem  tam  ne- 
potúría  (val.)  2.  zmíniti  se:  O  Anto- 
šovi   ani    nepotúrli    (Slav.    ČL.    XI. 


321 


435).  Nikdo  o  něm  ani  nepotúrne 
(Vlk  64). 

pofufmOi  pofutno,  potutelně  (val.). 

pofufmy,  tajně  (Df.). 

potvářit  si|  sich  einbilden:  Ten 
si  něco  potváří!  Enom  si  nepo- 
tvářejí  (Slavkov). 

potva rohovati  tvarohem  pomazati  : 
koláče  potvarohovany  (Vyhl.  I.  45). 

potvora:  Dětá  mi  to  na  potvoru 
=  na  schvál,  na  zlost.  Myslila  sem, 
že  to  povídá  jen  tak  na  potvoru  = 
aby  si  ze  mne  udělal  blázna  (Pittn. 
VI.  XVIII.  617). 

potvořit   se,    pitvořiti  se   (Maš.). 

potvorstvOi  čtveráctvo,  šibalstvo : 
Odělal  pak  ješče  moc  potvorstva 
(Vyhl.  II.  19). 

potykači  -a,  u  pluhu  =  kohútek 
(v.  t.)  pluh  11. 

potýkaná:  Musíme  jíf  spolu  na 
potýkanou  =  potýkat  se,  zápasit  (Kda 
I.  204). 

potyker,  -kra  =  potykač. 

potyseki  kotrmelec  (val.). 

potyskafi  pobodati,  popichati,  zvlá- 
ště od  hmyzu  na  květe  a  poupatech 
(val.). 

poúčati  dur.  slov.  poučit  (slov.« 
val.). 

pouček  1.  blána:  Některé  dítě 
narodí  se  v  póčko,  má  dvojitou  kůži 
a  vrozenou  sílu  (Brň.)  =  košufa  (v. 
t.).  2.  míč  (han.)  ND.  177. 

pouchnout:  >Vino  póchne,<  když 
se  hodně  pohnojí,  mívá  mnoho  vý- 
honkfi,  ale  málo  hroznů  (Brň.). 

pouk:  Měchýř  vepřový,  když  se 
vytáhne  a  nafoukne,  slově  pók;  při- 
pravený na  tabák  jmenuje  se  puche- 
řina  (záp.  Mor.).  »Děvčenčí  póček«, 
chlapec,  který  stále  s  děvčaty  ob- 
cuje, »chlapčí  póčekc,  děvče,  které 
chodí  mezi  hochy  (Kunštát). 

poukati  bičem  práskati  (Zábřež- 
sko). 

poukavka :  Chlapci  dělají  ze  žluté 
hlíny  pókavky  =  bouchačky  (slov. 
róchačky)  ČL.  XII.  152  han. 

pouščavo:  Obarvil  dveře  na  pó- 
ščavo  (pouštějí)  Mal.  XXIV.  140. 

poušt,  -a,  m.  =  poušť  (Vel.  Mezi- 
říčí).   Na  Poušti,   trať  (Budiškovice). 


pouti  m.:  o  poutu,  na  tem  póti, 
před  poutem  (záp.  Mor.):  Kdy  se 
zas  toho  poutu  dočkáme?  (Žď.  obr. 
50). 

povaha,  váhavost,  lenost :  Potkala 
ju  (psotu)  povaha  (Suš.  675). 

povát  nebo  povata,  strop:  na 
povale  1=  na  hůře,  na  půdě  (val., 
horň.).  » Poval «  zove  se  každý  kus 
rovně  rostlého  dřeva,  které  jest  ku- 
laté, obyčejně  oloupané.  Povalův 
užívá  se  nejvíce  za  kryty  stropní 
při  venkovských  staveních  (Ottův 
Slov.  nauč.). 

povaFeninai  když  vichr  povalí 
stromy  v  lese:  Ten  rok  byta  v  leáe 
ta  povafenina  (laš.). 

povázka,  svízel  (v.  t). 

povázat  sifnicu  šutrem  =  rozvá- 
žeti štěrk   po   silnici   a   dlážditi  jím 

(Zl.). 

považovat   si,    vážiti    si:    To    si 

mosí  člověk  považovat  (Zl.).    Enom 

dyž  si  ťa  bude  považovať  (Slav.  ČL. 

XI.  321). 

povčir,  posud,  po  dnes:  Až  povčif 
zme  byli  ešče  všeci  zdraví.  Já  sem 
mohta  byt  povčif  panenku  (Bart.  III. 
111). 

povédaf,  mluviti:  Povědali  zmy 
spotem.  Už  spotem  povědaju  =  už 
se  nehněvají  (laš.). 

povědět:  Afe  povězte,  tam  byío 
děio!  (označuje  podivení,  jako  by 
řekl  »ale  lidičky*  a  p.)  val. 

poved  Ta  ad  v.  =  vedle:  Povedla 
sfepá  zpíve  pobožné  pěsničky  (Slav. 
ČL.  XIIL  371). 

povědovaf,  -uju  =  povídávati  (laš.). 

pověr,  -a,  m.  =  pověra  (Tišnov- 
sko). 

poverák  č.  pluh  11. 

pověreki  -rka,  dřevěná  nádoba 
s  dvěma  uchama;  nosí  se  na  holi 
uchama  prostrčené  (Zábřežsko). 

pověřit  =  uvěřiti:  Nepověříte,  co 
je  za  to  sužiteT  (Vah.). 

poMiXfék^  povitrňák  =  větrák,  po- 
větrný mlýn. 

povezteki  pole  u  cesty  (N.  Město). 

povídačka,  anekdota. 

povidlí  má  toto  české  jméno  na 
záp.  Moravě;  jinde   mu   říkají:   va- 


322 


řené  trnky  (slov.,  han.),  smažené 
trnky  (val.),  smažené  slivky  (laš.), 
lekvar  (Podl.,  horň.),  kotloviny  (Val. 
Klob.),  kolivarka  (Nov.  Hrozenkov), 
švestky  (Moravičany),  krédlich  (Šum- 
bersko). 

povicher,  -chra  (laS.),/m^Ar(val.), 
povětří,  vichr:  Žene  sa  jakýsi  po- 
vichr 

povichtaf,  -lu,  splésti,  pomrviti: 
Ten  je  ceíy  povichlany  =  zapletený 
v  dluhy  (laš.). 

povija,  -je,  vichřice,  bouře  zimní, 
sníh  smetající  (Brň.). 

Povinnéi  trať  (Buchlovice). 

povinnosf :  Já  bych  ani  neusnul, 
buďa  všady  v  povinnosti  =  dlužen 
(dok.  210). 

povířit  sa :  Kačeny  sa  povířity  na 
hlísty,  tož  pořáď  sem  fezu  =  pobláz- 
nily, zmlsaly  (Brodsko). 

povití,  -ťá:  Ešče  býí  Janek  v  po- 
viťú  =  zavitý  v  peřince   (Suš.  603). 

povítka,  svízel  (v.  t.). 

povjedno,  pospolu:  Každý  má 
své  polnosti  povjedno  (val.).  S  cha- 
lúpkú  býí  povjedno  pod  jedným 
přikrytím  chfév,  t.  v  téže  šířce  i  výšce 
stavěný,  s  chalupou  spojený  (Vlk  5). 

povtádafi  posilovati:  Oni  sa  tým 
(páleným)  povíádajú;  povíádá  to,  afe 
kedz  je  teho  moc,  hodzí  to  čtovekom 
o  zem  (Dob.). 

povrek,  -u,  cíchy  na  peřiny. 

po  vod  1.  Ten  kameň  ve  vodě 
v  povod  se  obrati  =  po  vodě  (Suš. 
378,  laš.).  2.  Ten  husarský  vajmajstr 
na  tom  svém  koni  a  jednoho  koně 
při  sobě  na  povodé  vedoucí  jest 
k  Vincenci  Pídovi  ujel  =  na  oprati 
(Vyhl.  II.  80). 

povoďi  -i,  f.  =  povodeň  (val., 
laš.):  Bylo  slyšeti  cosi  o  veliké  po- 
vodi  (Korr.  Pal.  202). 

povodeň,  -dňa    m.  (záp.  Mor.). 

povodí  =  povodeň:  To  povodí 
naděíaío  moc  škody  (laš.). 

povodilo  áe:  Jak  áe  vam  po- 
vodži  =  vede  (Lor.). 

povoj,  -a,  svlačec  (slez.). 

povofé,  -á,  zvůle,  volnost :  Povofé, 
povoré,  maíé  povofátko,  málo  si  po- 
volí  služebné    děvčátko   (Suš.  502). 


povoliti  si,  užiti  volnosti:  Ješče 
si  povolím  (Suš.  473). 

povorky:  Dyž  si  ho  (hoblík)  na- 
brúsím,  ide  mně  povofky,  var.  zfe- 
húnka  (Suš.  544). 

povorníček,  poviják  (horň.). 

povofný:  Letos  je  zima  povolná 
=  mírná. 

povrátif   se  =  navrátit    se   (laš.). 

povrhnut  v.  orat. 

povrchlí,  výšina,  malý  kopec 
(Vek.). 

povrtovat:  Hospodský  povrtovál 
proti  pudmístrovi  =  popichovat,  po- 
štíval  (slov.). 

povsinka,  -y,  m.,  kdo  se  po  vsi 
toulá,  tulák  (Kt.  z  Ostravska). 

povstat:  Prv  že  s kolen  nepovstane, 
dokud  odpovědi  neobdrží  (Kda  I. 
164).  Jak  živ,  co  sem  na  své  nohy 
povstat,  sem  žádném  nic  nezkořistít 
=  nikdy  (Zl.). 

povuď,  -vodi  =  povoď  (v.  t.)  laš. 

povůdný,  povedený,  zdárný,  krot 
ký:  Och  to  je  takové  povůdné  do- 
bytče, može  sa  pod  ním  ve  chlévě 
valať,  nic  neudělá  (Slav.  ČL.  X.  469). 
Kravča  malé,  afe  povůdné  (ib.  XIII. 
372). 

po  vůli  n.  po  voli,  po  málu :  Jeď, 
dělaj  po  vůli  O  al.). 

povůrný  1.  člověk,  který  jinému 
rád  po  vůli  jest,  ochotný,  2.  oračka, 
kopáčka  a  p.  práce,  která  se  pěkně 
po  vůli,  pohodlně  dělá.  Tak  se  to 
pěkně  povůTně  dětá  1  3.  Po  vánocích 
byla  zima  povůTnější,  a  nemrzlo  tak 
=  mírnější.    Povůlný   déšč  =  tichý. 

povundaný,  kdo  má  průtrž  (záp. 
Mor.). 

povyk,  zvyk  (val.,  laš..  han.):  Ty 
povyky  staré,  ty  byly  dobré  (Vyhl. 
II.  241). 

povyskakovat:  Už  mi  to  povy- 
skakovalo  z  hlavy  =  zapomněl  jsem 
všecko. 

povýše  kříža,  nad  křížem  (v  ro- 
vině!) val. 

pozabývaf,  pozapomínat :  Póza- 
býval  som  to  (horň.). 

pozad,  -u,  pozadek,  pozadní  obili 
(laš.). 


323 


pozamykat:  Pozamykál  truhly 
(všecky,  jednu  po  druhé). 

pozaorávat:  Pozaorávat  po  kúsku 
všecku  réž. 

pozaskakovat:  Kobzáky  sú  ze- 
máky pozaskakované  v  jamkách  čer- 
veným (val.). 

pozatýnrii  prozatím  (Vek.). 

pozavírat:  Bylo  tam  pozavírané 
=  všecky  dvéře  zavřeny. 

pozbyt  1.  s  gen. :  Jak  vínka  s  hlavy 
puzbuděš,  teprem  ty  plakati  budeš 
(Suš.  461).  2.  s  akk.:  Pro  tebe  sem 
pozbyl    svoju    gafánečku    (Suš.    88). 

pozdaTečíi  místo  opodál  něčeho, 
stranou:  On  ho  z  pozdaTečí  špe- 
hoval (vých.  Mor.). 

pozdafeku:  S  tým  nejfepší  byt 
pozdafeku  za  dobré  =  vyhnouti  se 
mu 

pozdaf  se  1.  nadíti  se:  Dybych 
se  byl  teho  pozdal  (laš.).  2.  Pozdálo 
sa  mu  to  jaksi  divné  (val.). 

pozdě  onde,  pozdy  ondy.  Ten 
ječmen  je  velice  řídký,  pozdě  onde 
klásek.  Letos  je  enom  pozdě  onde 
nekeré  to  ovůcko. 

pozdékvétka,  druh  jablek. 

pozdélní,  trochu  dlouhý,  vytáhlý 
(Lor.). 

pozdvihnut:  Pozdvihni  si  mysef, 
kerak  to  bylo  =  vzpomeň  si  (val.) 
Jak  vidzim  lidi,  už  mě  pozdvihuje, 
už  muším  do  poTa  =  nedá  pokoje 
(laš.). 

pozeraf,  pohlížeti:  Za  inými  po- 
zerá  (Suš.  195,  horň.). 

pozejtru,  pozejtří  (Lor.). 

pozemky,  -<i,  kroupy:  Pozemky 
tu  všecko  potlukly  (laš.). 

pozhovét,  posečkati :  Pozhovte 
chvilku.  Pozhovte  mi  do  vánoc,  šak 
vám  zaplatím. 

pozfbnúf,  pomrznouti :  Rži  na  vesno 
pozíbly  (Slav.  ČL.  XI.  380). 

pozlevĎit,  pomoci  nadzdvihnouti : 
Pozlevči  mně  to  potničko  (Maš.). 

poznačit,  poznamenati:  Já  ji  po- 
značím, a  potom  jí  budeme  ve  dne 
hledať  (Kda  I.  258). 

poznadostávat :  Všecek  chféb,  co 
ho  kde  kady  poznadostávál,  zdrobíl 
do  pofévky. 

BartoS:  Dialektický  slovník  moraTský. 


poznadstavat  =  poznadstavovat : 
Poznadstavál  sem  kde  jaký  kúsek 
(látky). 

poznání:  O  poznání  je  to  fepší^ 
větši  atd.  =  maličko. 

poznat,  na  Strání  (horň.)  je  slov» 
trvací   a   má   futur.    >budu   poznat* 

(Df.). 

poznat,  ožehnouti:  Nedávaj  těch 
papírů  za  kamna,  všecko  to  pozAá. 
Vidíš,  ten  už  je  pozňatýl  Máš  po- 
znaný rukáv  na  kabátě  (Zl.). 

poznavypožčávat,  pozná  vypůjčí - 
váti:  Poznavypožčávál  si  peněz  a 
ujel  do  Ameriky  (val). 

poznéný:  kabát,  vlasy,  »oškvrklý« 
(han.)  v.  poznat. 

pozní  =  pozdní  (vých.  Mor.); 
poznéjši  =  špatnější :  muka,  obilí. 

poznov  =  znovu  (vých.  Mor.). 

pozobchod  if :  Pozobchodil  kaj 
jaký  chodniček  (Suš.  551). 

pozobýžďat  =  pozobjížděti :  Pozo- 
býžďál  všecky  známé  kolem  do  kola. 

pozohýbat:  Stromy  sú  pozohý- 
bané  od  ovoca. 

pozopíjaf  se :  Nepijte  už,  pozopi- 
jatč  se  všeci  (laš). 

pozorovat:  Pozorovali  zme  po 
něm  =  dávali  pozor  (na  podezřelého 
z  krádeže)  Zl. 

pozotvírat:  Pozotvírál  okna  a  ode- 
šel. 

pozovky,  -ů:  Za  týden  po  svatbě 
jsou  pozovky,  t.  j.  mladí  manželé 
pozvou  nejbližší  příbuzné  na  malou 
hostinu  (Jevíčko). 

pozrec,  -cu  (horň.),  pozřiť  (laš.), 
podívati  se:  Pozři,  su-li  doma.  Idu 
pozři£  na  pofo. 

pozrnový  v.  mouka. 

pozúfat  si,  verb.  íinit. :  Pozúfám 
si  (fut.). 

pozujímat  sa:  Vrúble  sa  pozují- 
maly  všecky. 

pozukazovat :  Pozukazuju  ti,  kde 
co  mám. 

pozuTétat:  Ptáci  pozufétali. 

pozumývat:  Až  pozumývá  náčení, 
nech  ide. 

pozutíkat:  Všeci  pozutíkali. 
pozutínat :  Pozutínál  suché  haluze. 

22 


324 


pozvaný:  »Ten  néni  na  máto  po- 
zvaný*, o  člověku,  který  nepřestane 
na  mále  (val.). 

Pozvončíi  trať  (Nivnice). 

pozvyhazovat:  Všecky  pozvyha- 
zová}  z  izby. 

pozvyptácat:  Prodá)  vo}y  a  pozvy- 
plácál  díuhy. 

pozvytahovat :  Pozvytahová}  hře- 
bíky z  desky. 

pozvytrhovat:  Knoflíčky  sú  pozvy- 
trhované. 

pozvytřípat:  Všecko  mu  pozvy- 
třípáí  =  vyčetl. 

pozvyupomínat :  Pozvyupomíná) 
peníze,  co  ihél  mezi  lidima. 

pozývafi  zváti:  Pozyva  na  vesele 
=  zve  na  svatbu  (laš.). 

po  žádné:  Hruška  žádal  v  zá- 
ložně pučku  už  třikráť,  afe  výbor 
po  žádné  nepovolil  (Vych.). 

požár  v  lese,  oheň  v  dědině  (faorň.). 

Požár,  na  Požáre,  trať  (Zl.).  Po- 
žáry^ trať  (Mouchnice).  Na  Val.  Klo- 
bucku  požár  znamená  stavení  a  dvůr : 
»Můj  požár  stojí  za  1000  zl.«  Pů- 
vodně slul  požárem  shořelý  selský 
statek  (arch.  III.  23).  Tedy  na  Klo- 
bucku  asi  spáleniště  nebylo  delší  čas 
znovu  vybudováno  a  jméno  požár 
přeneseno  pak  i  na  zbudované  znovu 
stavení. 

požárník,  »der  Abgebrannte,  der 
sich  auf  einer  Brandstátte  neu  an- 
siedelt«  (Brandl,  Gloss.):  Oheň  vyšel 
od  jednoho  požárníka,  Martina  Stav- 
janského  (Čas.  Mat.  mor.  XXVII.  21). 

požebračit:  Nic  nedbal,  že  má 
ruku  požebračenú  =  zmrzačenou 
(střelnou  ranou)  Vlk  39.  Spadl  a 
požebračíl  si  roko  (Maš.). 

požĎaj,  -a:  Mám  na  požčaji  100 
rýnských  =  půjčeno  (val. ;  slov.  po- 
žičaj).  Z  požčaja  sme  brať  nechtěli 
(Slav.  ČL.  XI.  226).  Máme  vůz  na 
požčaji  =  půjčili  jsme  ho  sousedovi 

(Zl.) 

požĎat  (požičat)  1.  půjčiti,  s  gen.: 
Požčajte  mi  videi,  obřísel,  gréjcara 
(Zl.).  Požčaj  mně,  má  milá,  šatka 
hedbávného  (Suš.  130).  2.  vypůjčiti: 
Přišla  kmotra  požčať  kotlá  (laš.).  Já 
som  si  od  tebja  požčal  peňazí,  a  ty's 


mi  ich  vypožčal  =  půjčil.  Chodzí  po- 
žčávat  =  vypůjčívat  (Dob.). 

požčávka,  půjčka :  Jaká  požčávka, 
taková  oplátka  (slov.,  val.). 

požčky,  pl.  f.,  n.  pojčky,  půjčka: 
Mamy  penize  na  požčkach  =  roz- 
půjčeny  (laš.). 

požéčet  (požíčit),  půjčiti:  »Zdravi 
požéčele«;  >zdravi  ožele«.  Vickrát 
tě  to  nebodo  pošéčet  (1)  =  nepůjčím 
(han.). 

požgarovat  n.  poédarovat  1.  sta- 
rati do  ohně,  2.  popichovati  řečí  koho 
(val.). 

požhraf :  Pes  mě  požhral  =  po- 
kousal (Kt.  z  Ostravska). 

požičat,  půjčiti:  Požičaj  nožička 
(Suš.  148). 

požiĎif  vody  =  podati  (val.). 

požinky,  pl.  f.  (poženke):  Žito  a 
pšenice  bujná,  dříve  než  vymetá, 
požíná  se.  Požatá  takto  část  obilí 
nazývá  se  požinky  (han.). 

požižčaf  =  požčať  (v.  t.)  Vek. 

požifi  oživiti,  zotaviti  se  z  nemoci : 
Včera   a   dnes  trochu  požila   (laš.). 

poživa,  proviant:  Nesu  si  poživu 
na  celý  týden  (vých.  Mor.). 

poživif,  uživiti:  Ten  ňa  nepoživí, 
má  ze  sebú  co  dělať  (Vek.). 

požioutenica,  -ce  =  žíoutenice 
(záp.  Mor.). 

požut,  požvýkati:  Vyplil  požutou 
bélku  na  dlaň  (Kda  II.  117). 

práca,  -ce:  Je  práca  té  země 
ukopnót  =  těžko  (Mal.  XXIV.  270). 

pracný:  To  pole  je  pracný  = 
těžko  se  obdělává  (záp.  Mor.).  Vi- 
nohrad je,  milí  braši,  pracnej  =  žádá 
mnoho  práce  (dok.  146). 

pracovat,  za  toto  sloveso  říká  se 
většinou  dělat. 

pracovitý:  Naše  krunty  od  vší 
povinnosti,  jak  pracovité,  tak  peně- 
žité na  trvající  čase  osvobozeny  zů- 
stanu =  prací  konané  (Vyhl.  II.  103). 

práč,  a,  stolec,  na  němž  se  prádlo 
ve  vodě  tekuté  nebo  studniční  vy- 
pírá pístem  čili  kyjankou  (val.). 

přadka,  přístka  (laš.). 

prádlo,  praní:  Dnes  máme  prádlo. 
Sukně  daly  moc  prádla. 


325 


přadurenka,  milá  pradlena :  Přadte, 
přaAe,  přadulenky  (Suš.  766). 

prahlo:  Péry  na  prahlo  délajú  se 
jak  druhý,  enom  že  sotva  se  ve  vřúcí 
ovalijú,  už  se  scedijú  na  kastrol  na 
sádlo,  plátnem  a  křidlu  zakryjú  a 
nechajú  se  doprahnút  (dok.  109). 

prahnut:  Prahne  mu  pořáď=  rád 
pije.  Chva}a  Bohu,  zas  nám  naprahto 
=  navlhlo,  namoklo. 

prach|  gen.  1.  -a:  Pracha  maka 
nic  (Zl.)  =  pranic  (ani  zrnečka  pra- 
chového) 2.  -u:  Je  tu  pfno  prachu 
(koll.):  Dyž  šli  ševci  z  jarmarku,  ne- 
prodali prach  maku  (Bart.  III.  835). 
Patnáct  domů  prachem  padlo  =  vy- 
hořelo (srovn.  lehlo  popelem)  Čas. 
Mat.  mor.  XXVII.  21.  Shořelo  a 
prachem  padlo  (ib.).  Při  úklide  ráno 
utírají  se  z  nábytku  prachy, 

pracharanda,  pcstrouhaná  mrkev 
usušená,  kterou  posypávají  moučná 
jídla  místo  perníku  (záp.  Mor.). 

prachavice,  houba  lycoperdon  bo- 
vista  (Dačicko). 

prachlína,  práchno  na  podkuřo- 
vání  včel  (val.). 

prachovka,  šata  na  utírání  prachu 
(val.). 

prachůvka,  řítíce  na  vyšívání 
prachu. 

Prajská,  -é,  f.  =  Prusko:  Je  na 
Prajské,  šeí  na  Prajsku  (slez.). 

prajtovafi  pevně  vázati  (val.). 

prajzčák,  druh  bramborů  (prus- 
kého původu). 

pralka,  pradlena  (Vah.). 

přaFka,  pradlena  (Vah.),  laš.  = 
přefka. 

prám  I.  pravé:  Drak  už  prám  letěl 
domů  (Kda  II.  236\  Prám  sa  biío 
dvanást  (Slav.  ČL.  X.  33).  Byto  to 
prám  o  Hrozénkovských  bodoch  (Vlk 
23).  Prám  tu  býí,  prám  odešét  (slov., 
val.).  2.  má  svůj  zvláštní  význam, 
jehož  nelze  žádným  českým  nahra- 
diti: Dyť  on  je  prám  opatrný,  jak 
do  toho  vlezl?  To  je  prám  dobrý 
člověk.  Je  to  prám  tak  lehkél 

prameň,  -a:  Roční  prameň  ší- 
pový =  omlád.  Pramének  vlasů  = 
několik  vlasů  spojených.  Prameň  Inu. 
Provaz    ze  třech   praménků.    Treíili 


na  prameň  kamenný  (Flotz).  —  Na 
Ostravsku  =  paprsek  sluneční  jak 
pol.  (Kt.). 

pranút  v  záporných  větách  =  hni 
(v.  t.):  Zarazil  sa  (v  řeči)  a  nemohl 
pranút.  Dostána  křč  do  nohy,  ne- 
može  pranút.  DáF  ani  pranút  nemohl 
(Vizovsko). 

práporat  =  plápolati  (Cejč). 

prasatáři  -a,  obchodník  s  prasaty: 
MikuTenka  býl  vyhlášený  prasatář 
(Slav.  ČL.  XIII.  417). 

prasátka,  podzemní  hlízy  ocúnu 
(Peck). 

přaáč,  -přadu  přísti  (Lor.). 

prasenčí  1=  prasecí:  Obvyklým 
jest  posílání  prasenčí  vejslužky  (R. 
a  Ž.  60).  Prasenčí  ovoc  =  jitrnice, 
jelita  a  p.  Prasenčí  svátek  (n.  maso- 
pust) =  zabijačka  (Žďár). 

prask,  -u  1.  lom,  křik:  To  býl 
prask !  Děcka  dělajó  v  městech  prask 
(Vyhl.  I.  66).  2.  suché  roští:  Suchý 
jako  prask 

práskl  Kůň  prásk  sebú  =  práskl, 
uhodil  (dok.  127).  Prásk  ho  za  tylo  = 
udeřil. 

přaska  =  přeslička,  equisetum  arv. 
(slez.). 

praska6|  -a,  vdolek  s  brynzou 
(val.). 

praskáči   druh   tance   (Suš.  602). 

praskáĎÍ,  suché  klestí,  s  něhož 
jehličí  ještě  neopršelo;  to  je  pak  roždí 
(záp.  Mor.). 

praskačky,  pl.  f.,  kožené  nohavice 
(Jevíčko). 

praskat:  Oheň  praská,  praskoce; 
co  se  láme,  prošily  ditě  praščí  (brečí) ; 
kravař  práská  bičem.  —  So  vod  blata 
dopraskané ;  dopraskal  sem  se  celé  = 
postříkal  blátem  (Maš.). 

prasknut  —  prásknut:  Stůl  praskl 
(pukaje);  práskl  ho  do  hlavy. 

pra$kokrky,  -ů,  tuhé  noky  (od 
nichž  praská  v  krku;   Podl.). 

přasFének  1.  tradlínek,  kroužek, 
který  pradlena  nastrkuje  na  vřeteno, 
aby  se  lépe  točilo,  2.  přasfénky,  třapec 
(val.). 

přaslica,  -ce,  ob.  hůlka  s  kuželem. 
Dle  Vyhl.   II.  209  =  kolovrat :   Přa- 

22^ 


326 


slica  se  vzala  na  levou  ruku  a  hůlka 
s  kuželem  do  pravé  ruky. 

prasoFi  -a,  slul  na  Těšínsku  >sol- 
nik<  čili  »solař«.  Na  listinách  z  15.  st. 
vyskytuje  se  i  příjmení  měšťana  Pra- 
sóla  (Prásek,  Věstn.  Akad.  XII.  88) 
v.  solAák. 

přástka  1.  =  přístka,  přístva, 
schůzka  ke  společnému  předení,  2. 
pradlena:  Pochválí  mně  hospodář, 
že  sem  hodná  přástka  (Bart.  III. 
507). 

prašura,  -Te,  prasnice  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

prašĎák  1.  dítě,  které  stále  >praščí«, 
brečí.  2.  polygonům  aviculare  (bot.). 

prašĎence,  -ca,    prasátko  (Dob.). 

praáĎet  1.  Jož  to  prašči  ho  nich  = 
dohospodářují  (Jevíčko).  2.  Co  pořáď 
praščíš  ř  =  brečíš  (vých.  Mor.). 

prašina,  hlava  (potup.):  Jak  ťa 
chytím  za  prašinu!  (Df.) 

prášit  se:  Včely  se  prášíja,  něm. 
vorspielen  (Zl.). 

prašivec,  euf.  čert:  Ba  prašivca! 
(Podl.) 

Prašivec,  v  Prašivci,  trať  (Polanka 
Vsacká). 

prašívka  1.  gnaphalium  dioicum, 
2.  houba  lycoperdon  bovista  (Jicko). 

práska,  metelice  (záp.  Mor.). 

prašná,  v.  sýpka. 

prašnicai  -ce,  půda  řídká,  která 
se  v  prach  rozsypává;  op.  slínovica. 

prašník,  houba  =  prašívka  (v.  t.j 
val. 

prát  1 .  Tak  ona  (smrt)  nim  pere, 
ež  se  zema  chvěje  (Suš.  12).  Ne- 
mtúvtt  nic,  enem  ním  pralo  (padouc- 
nice)  val.  Kdo  hltavě,  nezpůsobně  jí, 
ten  »do  sebe  pere«.  2.  praía  sem 
se  tento  měsíc  =  měla  jsem  čmýru 
(han.). 

přáf:  Přaješ  mi  =  máš  mě  rád? 
(laS.). 

Pratádky,  pl.  f.,  trať  (dok.  188), 
vinohrad  (Bořetice). 

prataf  1.  pořádati,  uklízeti:  Musím 
to  v  téj  ízbě  trochu  popratať  (val.). 
V  izbě  byío  všecko  popratané  (Vlk 
60).  2.  p.  koho,  zaháněti,  vésti  po- 
strkem. 3.  Prataj  sa  I  =  táhni  po  svých 
(val.). 


přátet,  -a,  příbuzný:  Mám  tam 
jakéhosi  dalekého  přáteta  (v.  přítel). 

přátelína,  příbuzenstvo  (val.). 

přátetka,  příbuzná:  A  to  néni 
céra  má,  ani  žádná  přátetka  (Bart. 
II.  42). 

praúvaf,  praúvávat,  iter.  slov.  pra- 
viť:  Starý  praúváí  (Slav.  ČL.  XIII. 
111).  Jak  sa  prauvávato  (val.). 

práv :  Představené  ma  byt  ze  všeho 
práv  =  odpovídati  ze  všeho.  Nesu 
z  toho  práv  (han.).  Je  z  těch  peněz 
práva  =  spravuje  ty  peníze  (záp. 
Mor.). 

pravda  1.  arciť,  ovšem:  Parády 
s  tým  pravda  nenadělá.  Ono  pravda 
bys  moc  na  tom  nevydělá};  tož  toho 
radši  nech.  2.  =  není-H  pravda:  Pravda, 
Jozefe  ř  Pravda,  že*s  tam  být  ?  3.  Sultán 
mo  odporoval,  že  to  néni  v  pravdě  = 
pravdivé,  pravda  (Vyhl.  II.  37). 

pravif  1.  Neprav  o  nim!  =  ne- 
mluv (laš.).  Notož,  jak  sa  ti  Túbíř 
prav!  =  mluv  (Slav.  ČL.  XIII.  418). 
2.  V  tom  čase  došla  krále  zpráva, 
že  přišli  do  města  jacísi  neznámí 
lidé,  kteří  se  hadači  býti  praví  (akk. 
c.  inf. ;  tištěno  proloženým  písmem, 
jakožto  původní  vazba  lidová !)  Kda  I. 
265. 

pravit  si  =  mysliti  si :  Dycky  sem 
si  pravit,  že  st  při  tom  švercování 
něco  zaženu.  Pravit  sem  si,  bude-ji 
trochu  toho  ovůcka,  přeca  ty  dtuhy 
jaksi  zaplatím  (Vlk  54). 

právo  1.  Radili  se  pravá  =  na 
úřadě  (laš.).  Vyvedu  si  na  tu  vodu 
právo  =  komis,  a  to  buď  z  obecního 
úřadu  neb  i  od  sousedů  (Vah). 
2.  právo  ostatkové  =:  meč,  šátky  a 
fábory  všelijak  ozdobený  (Mor.  lid  26). 

pravotíf,  šukati,  kutiti:  Pan  rechtor, 
vyučený  tkadlec,  být  rád,  že  mohét 
pravotiť  při  řemesle  (Vlk  15).  Hanča 
pořáď  cosi  v  zahrádce  pravotita 
(Slav.  ČL.  X.  38). 

pravúra:  Nedětaj  takovéj  pra- 
vúryl  =  nebuď  tak  zlý,  nevztekej  se 
tak  (Zl.). 

prázný  =  prázdný:  Chodí  z  praž- 
ného do  pustého  =  lenoch  (Zl.). 
Prázný  deň,  »kdy  není  ani  starého, 
ani    nového    měsíčka*    (Vi.    XVI IL 


327 


450).  Miýneček  na  prázno  běží  (Bart. 
III.  714). 

pražec,  -žca,  v.  stav  tkalcovský 
I.  o). 

praženka,  prosná  kaše  s  moukou 
upražená  (Hranice). 

pražma,  pražené,  vytřené  a  mleté 
klásky  nedozralého  ještě  obilí  přede 
žněmi  v  čas  nouze:  Čeká  na  to  jak 
na  pražmu  (záp.  Mor.). 

prcka  v.  švestkové  ovoce. 

prclík,  železný  kroužek,  spojující 
brdce  (v.  t.)  s  váhoviskem  (v.  t.) 
vůz  II.  26  b). 

pr6,  př6|  zahání  se  koza. 

pr6a,-če,  1.  koza  (potup.),  2.  krátký, 
zvláště  ženský  kožich  (Olom.),  3.  = 
pryčna  v  žaláři. 

prčavý :  p.  víasy  :=  kučeravé  (laš.). 

pr6ek|  pulep. 

prčina,  kozí  puch :  Mféko  od  našéj 
koze  necítit  nic  prčinú. 

prĎit  se:  Koza  se  prčí  =  běhá, 
oprčiía  se  =  okotila. 

prdelka,  muž  ženskou  práci  kona- 
jící (N.  Město). 

prdétka,  něco  malého  (šátek, 
sukně):  Máš  to  na  sobě  jak  prdětku 
(Vek.). 

prdefkovaf  sa,  ledakde  bez  práce 
obcházeti,  postávati,  leda  čas  ušel 
(Vah.). 

prdoFa,  -fe  m.  povídavý;  prdoTena, 
povídavá  (pol.  piérdola). 

prdolit,  pleskati,  hlouposti  mluviti 
(plauschen):  NeprdoF!  Ja  di,  dybys 
radši  neprdoli}a !  —  uprdolený,  á  = 
prdola. 

pre  =:  pro  (horft.):  Pre  smrť  ho 
poslati  (když  se  kdo  dlouho  nevrací). 

přebačió,  prominouti,  odpustiti 
(Frýdecko  i  pol.). 

přebéříĎný,  vybíravý  (Lor.). 

přebíhat  se:  Kráva  se  přebíhá, 
když  po  naběhání  nezůstala  stelná, 
nýbrž  znovu  se  běhá  =  navracat  se 
(v.  t.). 

přebírat  1.  nohama  =  předrábat 
(v.  t.),  s  nohy  na  nohu  rychle  pře- 
skakovati, na  př.  v  tanci,  zimou :  To 
néni  možná,  abe  muhl  tento  člověk 
tak  nohama  přebirat  jak  Taliján 
(Vyhl.  I.  15).  Můj  koníčku  sivovraný. 


přebíraj  si  nožičkami  (Bart.  II.  370). 
2.  p.  na  huslích  =  prsty  překládati 
po  strunách.  3.  Co  by  nás  v  jakých 
počtech  důchodní  přebíral,  přehlé* 
dali  =  více  bral  proti  právu  (arch.  II. 
202).  4.  Přebírá  mne  zima  =  drobí, 
mele  (val.). 

přeblknúf,  přeběhnouti:  Edem  to 
přeblknu  =  rychle  přečtu  (Val.  Klob.). 

přebrat  1.  Nevybírej,  aby  nepře- 
brala (Suš.  297).  2.  p.  někoho,  před- 
čiti :  Všecky  školáky  přebral  v  učenu 
(laš.). 

přebřesknúf,  prosvitnouti:  Slunko 
přes  oblaky  přebřeskío  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

přebřídif  někomu  něco,  proti  ně- 
komu něco  zaviniti,  obraziti  někoho 
v  něčem:  Dyby  mu  něco  přebřidií, 
to  by  mu  mohl  vyčnuť  (laš.). 

přebyt:  Jak  enom  ten  dlúhý  deň 
přebytř  Najdi  si  nejakú  prácu,  pře- 
budeš  ho  snadno  (Zl.).  Bylo  jí  zle, 
ale  přebyía  =  vytrvala  (val.).  Po- 
budem, nebudem,  světa  nepřebudem 
(Suš.  622). 

přebývaf  školu,  choditi  za  školu 
(laš.). 

přebože  =  milý  Bože :  Ach  Bože, 
přebože  (Suš.  467). 

přecaj  (val.),  precár  (horň.),  přecek 
—  přeceky  (laš.)  i=:  přece :  Precár 
sa  dostaneš  do  rodu  mojeho  (Čerň. 
66). 

přečivny,  protivný  (Lor.). 

preco  =  proč  (horň.). 

preč  (kam  ř),/ry^(kde?) :  Šél  preč ; 
už  je  pryč  (Vlk  23). 

přeéečúraf  se,  šibřinkovati,  sem 
tam  nečinně  choditi  (laš.). 

přečkávat:  Prečkávali  zme  déSča 
=  byli  jsme  schováni,  až  by  přestalo 
pršeti  (Dob.). 

prečko:  Z  prečka-ji  ste?  =  zda- 
leka-li  (val.). 

préĎky,  pl.  f.:  Data  sa  na  préčky, 
je  na  préčkách  =  utekla  (děvečka, 
žena)  val. 

preĎuf  sa,  přeslechnouti  se  (Dob.). 

před  předložka  se  jménem  maj et- 
nika domu  pojí  se  způsobem  rozma- 
nitým a  zvláštnim,  na  mnoze  ar- 
chaistickým : 


328 


1.  s  insir,  jedn,  jména  majeímkova: 
Stoji  před  Pavlíčkem,  před  kovolem, 
před  ševcem  =  před  domem  Pavlíč- 
kovým (Místecko,  Frýdecko  a  jižní 
Slezsko). 

2.  s  instr.  mn.  vlastního  nebo  ro- 
dinného jména  majetnikova :  Před  Bar- 
toni  (Bartoň),  před  Géryky,  před 
Jančúrky  (Jicko)  —  před  Běioň- 
kovci  (Béionék),  před  Dorkovci  (Do- 
rek),  před  Ščastulíkovci  (Sčastulík), 
před  Paveíkovci  (Pavelka),  před 
Kubovci  (Kuba),  před  Trčkovci 
(Trčka).  před  Kováříkovci  (Val.  Klo- 
buckoj. 

3.  s  akk.  jedn.  stfedn,  adjektiva 
přisvojovacího  \  před  Plevovo  (PFeva), 
před  stoíářovo,  před  Hájkovo,  před 
Vránovo,  před  Julínkovo,  před  Ku- 
čerovo; vedle:  před  Martina  Poše 
(Martin  Poša),  před  Opavských  (Opav- 
ský), před  Smutných  (Kojecko,  Ky- 
jovsko):  Před  to  Procházkovo  velký 
stádo  husi  (Suš.  457). 

4.  s  akk.  mn,  středn.  adjektiva 
přisvojovacího'.  Hráli  zme  sa  před 
Zachová,  stáli  'zme  před  Fojtíkova, 
střetli  zme  sa  před  Miklíkova,  před 
Hrušková  (Vizovsko,  Ostrožsko.  Sice 
takového  tvaru  v  řeči  lidu  nikde 
neslyšeti  I). 

5.  s  instr,  jedn.  adj.  přisvojova- 
cího zakončení  určitého :  před  Hozo- 
vým  (Hoza),  před  Kožíkovým,  před 
LebFochovým,  před  súsedovým  (Zlín- 
sko, Přerovsko,  Pavlovice  u  Kobylí, 
Příborsko,  sev.  Opavsko). 

6.  s  instr.  mn.  adj.  přisvojovacího 
zakončeni  neurčitého  \  Stál  před  Vrza- 
lovy, před  tesařovy,  před  Vojt^.chovy, 
před  Pavlasovy,  před  Uchytilo  /y,  před 
Křečkové  (=  y),  před  Ne';ustilove 
(=  y),  před  Némcove  (=  y)  —  vedle : 
před  Maléch,  před  Stude  léch  a  p. 
(Kroměřížsko,  Žďársko,  Dačicko,  Te- 
lecko,  Prostějovsko,  Litovelsko,  Zá- 
břežsko). 

Podivný  je  tvar:  před  Bělochově, 
před  Ivičove  atd.  na  Čejči,  nářečí 
celkem  slovenského,  kdež  e  jest 
čisté,  nikoliv  moučené  hanácké  zá- 
stupné. 

7.  s  instr.  mn.  adj.  přisvojovacího 


zakončeni  určitého,  před  Kučerovéma, 
před  Veskučilovéma  (Vyskočil),  před 
Šebestovéma    (Blansko,    TiSnovsko). 

8.  s  genitivem  mn.  adj.  přisvojo- 
vacího: před  Dobšových,  před  Ivi- 
čových  íPodl.,  Hovorany). 

9.  Pojem  *před  našim,  vašim  do- 
7nem*  vyjadřuje  se  takto:  a)  před 
naším,  vaším  (našem,  vašem)  Zlínsko, 
Prostějovsko,  Konicko,  b)  před  na- 
šimi, před  nimi  :=  před  jejich  domem 
(Jicko),  c)  před  našima  (Krumlovsko), 
d)  před  naši  (Ostrožsko,  Kroměříž- 
sko), e)  před  naší  (Kyjovsko,  Blat- 
nička), /)  před  nasej  (dol.),  g)  před 
naše  (Kojecko,  Přerovsko  a  dále  na 
Hané  i  na  Zábřežsku),  h)  před  naša, 
před  vaša  (!)  (Vizovsko,  Val.  Klo- 
bucko):  Před  te  (ty)  naše  dclinečka 
(Suš.  315,  od  Brna). 

Při  předložce  před  zaméňuje  se^ 
zvlášté  v  podřečich  han.  pojem  kde 
a  kam  také  časové*.  Před  vánoce  to 
bylo.  To  bylo  před  ty  císařský 
hody.  Zemního  časo  před  hromice 
to  bélo. 

předaf  =  prodati  (laS.,  horň.): 
Ach  tato,  tatíčku,  předajtě  kozičku 
(Suš.  160). 

předbížky,  pl.  f.,  běh  o  závod: 
Šli  na  předbížky  z=  který  kterého 
předběhne,  rychleji  poběží  (Kda  I. 
eO).  Letať  na  předbížky  =  běžeti 
o  závod  (val). 

přede6né|  předkem,  především: 
Predečně  mosí  Buóh  byc  na  pomoci 
(Dob.). 

predečnlk,  prímáš,  kdo  hraje  na 
první  housle  (Dob.). 

přededněm:  Už  od  přededňa 
nás  vyhledáte  (Bart.  III.  441). 

přededníi  podstřeší  před  kovár- 
nou  (Slav.  ČL.  XIII.  209). 

predédo  =  praděd:  Dědo,  pre- 
dědo,  prepredědo  tam  bývali  (Dob.). 

předej,  komp.  přísl.  napřeď:  Ma- 
měnka  sú  předej.  Vaše  hodiny  idú 
předej  než  naše  (slov.,  val.). 

předek :  Ti  dva  vedli  předek  := 
byli  předními,   v  čele   (Kda  II.  71). 

předeno:  Celý  předeno  lido  šlo 
s  ňém  =  dlouhá  řada  (Maš.). 


329 


predestaf  komu,  zaskočiti  koho 
(horň.). 

Předevsí,  trať  (Blansko). 

předháňaf  sa,  -ňám,  s  někýtn, 
závoditi:  Starší  při  tanci  předháAali 
sa  z  mladýma   (Slav,   ČL.  XI.  276). 

předhodí,  koláče  a  koláčky,  které 
se  nosí  v  sobotu  před  hody  pří- 
buzným do  sousedních  dědin;  jaksi 
povinná  to  slušnost  mezi  příbuznými : 
Už  nám  ani  předhodí  neposlali ;  ne- 
stojá  o  násl  (Vah.). 

předhánka  v.  ústroj  hlavy  nevě- 
stiny. 

předmtúvaf,  stavěti  důtklivě  na 
paměť:  Ja  im  teho  napřed mlúvat, 
a  nic  ptatné  (Vah.). 

přednlca,  -ce,  zástěra  (v.  t.). 
2.  přední  část  kordulky:  Od  vrcho 
na  každé  přednice  kordoike  bele 
stežke  vešity  hedbávim  (Vyhl.  II. 
138).  3.  pl.  přednice,  vyšívání  na 
prsou  rukávec  (Df.) 

předníček,  zástěra  (Vyhl.  II.  189). 

prednoVi  prednovek^  doba  přede 
žněmi,    před    novou    úrodou  (Dob.). 

předobédeki  posnidanek,  druhé 
snídaní  (laš.). 

předptamek  (slez.),  předplanik 
(=  předplameník,  Příbor)  =  popta- 
myk  (v.  t.). 

předrábaf,  přestupovati  s  nohy 
na  nohu,  na  př.  je-Ii  zima,  při  tanci: 
Cérky  předrábajú  jak  kozfacka  (Slav. 
ČL.  XI.  49).  Družba  si  stanul  na 
prostřeď  izby  a  předrábaja  prozpě- 
voval (Vlk  75).  Kůň  na  ruce  tak 
předrábát  =  drobil  nohama,  netrpě- 
livě přešlapoval  (Vlk  70).  Srvn.  pře- 
bírať. 

předsebevzítý,  hrdý  (Zl ). 

předsedat:  Chodi}  sem  k  vám 
přes  trávníček,  předsedal  iha  černý 
psíček  =  sedal  přede  mne,  zasedával 
mi  cestu  (Suš.  208). 

předsínek,  náspa  (val). 

předstíhVi  pl.  m.:  ít  někomu  na 
předstihy  =  nadejíti  někomu,  aby  ho 
předešel  (val.). 

predupredlf  sa,  přispíšiti  si :  Ma} 
som  ty  volky  kupic  já,  feč  vón  sa 
predupredil  (Dob.;  i  rus.). 


předvčérajšky  (slov,  val.),  přeď 
včeréšky  (han.)  =  předevčírem. 

předy  (z  předy,  přidky),  prv,  dříve 
(laS.). 

Předžreba,  -í,  pl.  n.,  trať  (Polešo- 
vice). 

prefjétaf  sa  =  přesúšať  sa  (v.  t): 
Čo  sa  tu  tefko  prefjétáš?  (Dob.) 

pregazda,  veliký,  zámožný  ho- 
spodář: To  už  bol  gazda  pregazda, 
čo  mal  siváký  (sivé  voly)  Dob. 

přehánaf:  My  zme  z  mojím  ne- 
měli nidy  zlého  slova  skrzevá  víru  I 
Nepřeháňál  ňa,  ešče  kolikráť  šél  se 
mnú  do  na  našeho  kostela  =  ne- 
obracel na  svou  víru  (Slav.  ČL.  XII. 
43). 

přehebetkovaf  sa,  protlouci  se: 
Přehebelkovál  sem  sa  s  křiváky 
celým  Prajskem  (val.)  v.  hebel- 
kovať  sa. 

přehtubňa,  -ně  =  prohlubeň  (Lor.). 

přehnaný  1.  V  těch  věcech  jsem 
já  již  dobře  přehnaný  =  zkušený. 
Dej  mi  pokoj,  toho  neučiním,  s  ta- 
kovými věcmi  jsem  já  již  přehnaný 
=  napálený,  přestrašený  (Kt.).  2.  Ti 
úřadi  nejsú  taky  přehnaní  tým  roz- 
umem =  nemají  ho  nazbyt  (dok. 
127). 

přehodit  1.  vyvrátiti,  převrhnouti : 
Vezl  drva  a  ve  žlebě  přehodil  (Df.). 
2.  p.  semeno,  přeměniti,  nesíti  z  vlastní 
sklizně,  nýbrž  semeno  cizí.  3.  p.  si 
chuť,  něco  jiného  jísti :  Uvař  zas 
kúsek  uzeného,  ať  si  přehodím  chuť. 
4.  Včif  už  začinaju  přehazovať  řeč  = 
měniti  nářečí  dle  jazyka  spisovného 
(laš.). 

přehonéný:  Néni  přehóněný  prácú 
=  přesílený,  přemožený  (val.). 

přehršle,  -á,  í,  obě  hrsti  ku  braní 
něčeho  žlábkovitě  spojené :  Daj  sfép- 
kám  s  přehršle  ječmeňa.  Nabral  si 
kaše  do  přehršlí. 

přehybák,  bičiště  (val.). 

přehyblna,  prohnuté  místo:  Majů 
tam  na  střeše  taku  přehybinu  (laš.). 

přechytrovat,  chytrosti  překonati, 
obelstiti:  Baba  aji  čerta  přechytruje 
(Seb.  ČL.  XIII.  381). 

přejest,  pojísti:  Měli  sme  vdolků, 
že  sme  ich  nemohli  přejest. 


330 


přejfcnýi  přejný. 

přeJinaĎít:  Od  několika  Tet  sa 
u  nás  všecko  přejinačito  =  změnilo. 
Kroj  sa  včil  pořáď  přejinačuje.  Jozef 
sa  ke  mně  docela  přejinačíl  =  jinak 
se  chová  (vých.  Mor.). 

přejff  sa  1.  projíti  se:  Byt  sem  sa 
přejíť  (Hodslavice).  2.  Je  věkem  {fe- 
tama)  přejitý  =:  starý,  sešlý.  Obilí, 
ovoce  je  rudu  přejdené  (přešlé)  =  za- 
chvácené. Húsenky  přešly  strom  = 
požraly  (vých.  Mor.).  3.  Stavení  kry- 
tím přeíté  =  potřebuje  nového  krytí 
(Vah.). 

překáraný:  Už  sem  překáraný  = 
gewitzigt  (val.). 

překerak,  stupňované  kerak:  Pře- 
kerak  sem  já  sem  přesil,  překerak 
so  tade  sám,  překerak  se,  má  pa- 
nenko, přerak  se  vysekám  (Suš.  638). 
Ja  kerak  a  překerak,  mé  srdečko, 
nemám  plakat  (Suš.  259). 

překFudif  se,  přestěhovati  se,  pře- 
sednouti se  (laš.). 

překohátif,  převrátiti:  Stůl  sa  pře- 
kohátíl  (val.). 

překor,  příkoří.-  Ani  ty  rozpustilé 
chlapčiska  nic  mu  neudělali  na  překor 
(VI.  XX.  138,  dol.). 

překotřcat  se:  Ochořél,  ale  svú 
prácu  přece  zastal  a  do  večera  se 
překotřcál  =  přetloukl  (Zl.). 

překřténý  žid  =  pokřtěný. 

překryfi  uschovati  něco  tím,  že  se 
to  zakryje  něčím:  A  tož  překrývajte 
něco  před  robama!  (Slav.  ČL.  X. 
373). 

překupník,  soukup,  Unterhándler. 

překusovat:  Ta  chasa  hned  to 
po  ní  překusuje  =  posmívá  se  jí  v  řeči 
(záp.  Mor.). 

překvettý :  Býl  všecek  tú  inovatkú 
překvetlý  (Zl.). 

přerači  průsmyk  v  horách  (laš.) 
srovn.  lačina. 

preijačený  (=  prol.),  kdo  chodí 
na  zad  prohnutý  (horň.). 

přetamovaf  1.  přebírati  na  houslích, 
2.  p.  sa,  přehýbati  se  tělem:  Přela- 
movál  sa,  tak  v  něm  kosti  praščely 
(val.). 

přetazek  =  přílazek  (v.  t.)  Jicko. 

přeFeda:   Já   som  sa  vydala,    ach 


Teda,  preleda  =  ledajak,  jen  abych 
se  vydala  (Černík  21). 

přeFetovat  sa :  Tam  sa  ptáček  jara- 
batý  prefetuje  (pro  svou  zábavu,  jako : 
přecházet  se)  Suš.  552. 

přeFežení,  nocleh :  Šenkyrečku 
milý,  dej  mně  přelezení  (Suš.  30). 

přeilĎovat,  přepočítávati:  Pan  stoji 
na  mostě,  přeličuje  ovce  (Suš.  laš.; 
též  poL). 

přetká  =  přalka,   pradlena  (laš.). 

přetubňa,  zhlaň,  žumpa  v  potoce, 
díra  v  ledě  (val )  =  přerubňa. 

přemadrĎlf  něco,    překroutiti  řečí 

(val). 

přeméščJt  se,  zaměniti  kroj  selský 

za  městský. 

přemignúf,  přiříznouti  (Vah.). 

přemílý  rozděluje  se  v  písních 
často  tmesí:  Pře  můj  milý  malířečku 
(Suš.  299).  Pře  můj  milé  rozmarýne 
(Bart.  II.  642).  Pře  mý  milý  vostatke 
(Suš.  661). 

přemíáka,  změna:  U  těch  Kožíků 
stala  se  přemíška!  (smrtí  hospodá- 
řovou) Zl. 

přemítnút  sa,  vystřídati  se;  pře- 
mítat sa  čím,  střídavé  užívati  obrok : 
pole,  louky  =  mět  na  podroky  v.  t. 
(val.) :  Děvečky  se  přemítnuly  v  práci 
(Kda  II.  21). 

přemftnýi  p.  pole  v.  podrokovať. 

přemtuvifi  promluviti  (laš). 

přemoc,  příliš  mnoho :  Dva  tisíce 
to  je  přemoc  (Suš.  690). 

přemřeti  přemřit^  zimou  zkřehnou- 
ti :  Je  všecek  přemřelý.  Děcka  přišly 
ze  školy  celé  premříté;  přemřít  na 
nohy,  na  krk. 

přemúdřelý:  Kedz  si  taký  múdrý 
premúdrelý  (Dob.). 

přemykafi  překládati:  Přemyká  to 
z  truhly  do  truhly  (laš.). 

přemyskat  se,  přemyskovat  se, 
komu,  posměšně  něčí  řeč  opakovati ; 
přemyskovač^  posměváček,  sed  mi - 
hlásek  (N.  Město). 

přen  I  přen  I  volá  ovčák  na  ovce, 
když  přižene  stádo  do  dědiny,  aby 
se  do  svých  chlévů  odloučily  (val., 
horň.)  v.  tri,  třš. 

přenadivif  sa,  velmi  se  podiviti 
(val.). 


331 


Přendfiy,    pl.  m.,    trať  (Blansko). 

přenésf  sa:  Kúra  sa  přenesla 
přes  zeď  =  přeletéla  (val.). 

přenocovat  koho,  dáti  noclehu: 
Přenocuj  mne  tady  (Suš.  30). 

preondzic :  Mám  tam  preondzený 
^erep  =  mám  tam  převržený  střep 
(nádobu)  =  mám  tam  špatné  oko 
(Dob.).  Srovn.  ondit. 

přeorávka  v.  orat. 

přepač  vzít  =  převrátiti  se :  Kvě- 
tináč vzal  přepač  a  rozbil  se  (Jim- 
ramov,  Pav.). 

přepálif.  rychle  přeběhnouti :  Pře- 
pálií  vodu.  Přepálili  přes  horu  (val., 
laš.). 

přepásf:  Prepásolsom  ovcu,  t.  j. 
ovce  na  pastvě  vešla  do  škody  a 
byla  zajata  nebo  zaběhla  někam  a 
ztratila  se  (Dob.). 

přepás:  na  přepás  :=  na  druhé, 
neviděné  straně  kopce  (N.    Město). 

přepatnásténý,  přejedly,  přepitý; 
též  přesolený  a  p. 

přepeóky  =  zápečky  (v.  tj. 

přepeřiti  přehraditi:  chlév. 

přepídit:  Přes  hlínu  voda  nepře- 
pídí,  durchsickern  (Zl )  v.  pídit. 

přepitá,  propitné  (laš). 

prepitovaf,  prositi:  Prepitujem 
vašu  poccivú  htavu,  t.  j.  > odpusťte* 
(horň.). 

přeprdací  pytel  1.  pytel  nošený 
přes  rameno,  jehož  obsah  rozdělen 
vpřed  a  vzad,  2.  člověk  ramenáč 
(N.  Město). 

přepsat:  Menoval  se  Andrys  a 
dal  se  přepsat  Jozefem. 

prépus  (z  lat.  praepulsus)  zvonit 
=  sezváněti  na  pohřeb,  dávati  malým 
zvonkem  znamení,  že  »už  panáčci 
idú«. 

přerazit:  Stúnko  zimu  trochu 
přerazilo  (Zl.). 

prerečnovaCi  promluviti,  na  př. 
po  delším  mlčení  (Dob.). 

přeredykaf :  V  izbě  všecko  bylo 
přeredykané  =  nábytek  přestavený 
(Vlk)  v.  redykať. 

přeroĎenýi  kdo  Jest  přes  jisté 
roky:  Nevdá  sa,  už  je  přeročená 
(val.). 


prerubeň,  bně,  f.,  díra  do  ledu, 
aby  se  mohla  voda  nabírati  (Dob.). 

přerubra,-Te,  n.  přerubňa:  1.  Zvod- 
nice  k  odvádění  vody  z  cesty,  2.  pro- 
hlubeň v  ledě  vysekaná  (slez.). 

přerůstat:  Jetelina  už  přerůstá 
pokJádke  —  te  pokládke  přerůst ó 
jetelinó,  jak  budó  moseť  ešče  tédeň 
fežeť  (Mal.  XXIV.  263). 

přes    předložka:    1.  Rodina    byla 
kdesik  přes  tři  dědiny  (t.  vzdálena). 
Bývá    přes    tři    domy.     Když    byla 
přes  pole  (attrib.),  zavezl  ženich  mu- 
zikanty   k    nevěstě  (Vyhl.    II.  121). 
Pantáta  šel  přes  truhlu  a  hledal  pytlík 
=:    do   truhly.    Panimáma   šla  přes 
komoru,  je-li   všecko   umyto   =  na 
komoru  (ŽdSrsko).  Přes  chvíli  =  co 
chvíle  (záp.  Mor.).  Přes  velikú  potřebu 
k  něm  nechodí  =  mimo,  kromě  (val.). 
Šil    tam  přes   zákaz   (Mal:).    Křičeli 
jeden  přes  druhého  =  jeden  víc  než 
druhý.  Přes  to  nemáš,  dyž  bolí  zub 
přiložiť  kafr   (Mal.).    Na  šišky   přes 
Jánka  néni,  ale  práce  nic.  2.  ýres  =z 
bez  (horň.):    Nepuojdem    pres  teba. 
Jedna  pres  druhéj    něidzje.    Poďme, 
šak  ony  trefa  pres  nás.  Šak  moc  trpíš 
pres  viny  (Bart  III.  51).  Žáden  něni 
pres  chyby.  Aby  preseňho  nemohla 
byc  ako  ryba  pres  vody,   vták  pres 
poIa,  člověk  pres  duše  (formule  za- 
říkací).  Tak  ve  složeninách :  něpres- 
pečný  člověk  :=  nebezpečný.  Podobně 
v  jazyce  malorus.  a  slovinském  brez, 
v  charv.  pres   (Mikl.  IV.  512),  dluž. 
bžezgruntny  =  bezedný.    V   polštině 
lid  zaměňuje  předložky  bez  a  przez: 
bez  most,  przez  czapki  (Poradnik  JQz. 
1902,  str.  72).  3.   přeéUoika  přes  se 
opakuje:  Pomaširuju  přes  město  přes 
Vídeň    (Suš.    581).     Šél    sem    přes 
kopec  přes  malovaný  (Bart.  III.  724). 

přesadéný:  Ani  nebyli  toTéj  děcky 
přesadění  =  neměli  už  tak  mnoho 
dětí  (Vah.). 

přesakovaf,  přeprchávati:  Přes 
cetý  deň  přesakovalo  (laš.). 

přesedátkai  druh  hrušek  trpkých, 
>zasedají  v  krku«  (ZL). 

prések,    šroubek   u  houslí  (val.). 
Přesek'a,  trať  (Zl.). 


332 


přeset:  Strach  n.  zima  někoho 
přeseje  =  přetřese  (Olom.). 

presjépky  (přesýpky):  Išta  bych 
leda  na  presjépky  =  přesýpali,  po- 
mlouvali by  mne  potom. 

přesilit:  Kraj  nebýt  ešče přesiTený 
lidstvem  =r  přelidněný.  Obyvatelstvo 
se  přesifuje  =  příliš  vzrůstá. 

přesívka,  pšenice,  která  se  může 
seti  střídavě  na  podzim  i  s  jara  (od 
Litovle). 

přeskáčka:  Máme  to  (pole)  na 
přeskáčku  =  užíváme  ho  střídavě  ob 
rok  (Dob.).  Srovn.  podroky. 

přeskakúvati  iter.  slov.  přeskako- 
vat (slov.,  val.). 

přeskeřák,  sedmihlásek  (val.). 

přeskočit :  Obejde-li  člověka  zima, 
» přeskočila  ho  smrť«. 

přesrébif,  prodrati:  Už  má  gatě 
na  kolenech  přesfébené  (val.). 

přesrebovaf  sa,  trhati  se,  rozlé- 
zati se:  To  je  ně  též  čisté  plátno, 
v  prstoch  sa  to  číověku  přeslebuje! 
(val.) 

přeslica,  -ce,  kolovrátek  na  pře- 
dení (Znojemsko;  přeslici  tam  říkají 
kužel)  v.  též  přaslica. 

přeslyšet:  Žádný  to  nemohl  pře- 
slyšet,  poslouchati  (záp.  Mor.). 

přesňáki  přesná  placka. 

přesný  1.  těsto,  bez  kvasnic;  op. 
kysané,  2.  máslo ;  neroztopené  (horň.). 

prespánka,  svobodná  matka 
(horň.), 

přespat  sa:  A  včif  sa  tak  stato, 
dievča  sa  prespato  =  zmrhalo  (Suš. 
403).  Prespata  sa  s  tým  a  s  tým 
(Dob.). 

presporan,  člověk  přespolní :  Ne- 
jste vy  tu  prespolané  sami  (Bart.  III. 
820,  horň.). 

přespolit:  Ani  jednou  mu  nepřes- 
polil  =  stébla  nepřeložil  v  cestu 
(Jimramov). 

přestat:  Bolesť  přestala  jak  by 
uťái  z=  náhle  a  docela.  Psina  ho  pře- 
stala (záp.  Mor.). 

přestát  se:  Kole  zámku  varta 
stojí  a  nikdá  se  nepřestojí  =  stojí 
tam  stále  (Suš.  358). 

přestávající,  spokojen :  Nejsem 
na  tom  přestávající  (Vek.). 


přestavrčka,  druh  hrušek  půvo- 
dem z  Přestavlk. 

přestranno,  prostranno,  pohodlně : 
Přestranno  sobě  žije  (laš.). 

přestřihnout:  Bůh  mu  přestřih 
věk  =  umřel  (N.  Město). 

přestupovat:  Panenka  ju  (stěnu) 
zaličuje,  krev  nevinná  přestupuje  = 
proniká  vápnem  (Suš.  182). 

přesúšaJF  sa,  -šám,  přecházeti 
s  místa  na  místo  bez  účelu:  >Pořáď 
sa  budeš  přesúšať?  Sedneš  už  jednúc  I< 
matka  děcku  neposedovi  (val.).  Pře- 
súšá  sa  po  dvoře  nastrojená  (Slav. 
ČL.  XIII.  75).  Nic  nedělá,  enom  sa 
přesúšá  po  poli  a  po  zahradách  (val.). 

přesvědčen  1.  s  gen.:  Toho  su 
sám  přesvědčen  =  vím  to  z  vlastní 
zkušenosti  (Zl.).  Já  su  teho  přesvěd- 
čené, že  dečky,  dež  je  večír  červeno, 
pršivá  (Mal.  XXIV.  64).  2.  s  dat.: 
Tomu  sem  přesvědčená  (záp.  Mor.). 

přesvédčenosf :  Co  se  toho  týče, 
to  já  mám  přesvědčenosť  =  jsem  pře- 
svědčen. To  je  přesvědčenosť,  že  ta- 
ková baba  koTekráf  vic  pomože  jak 
dochtor  (Mal.  XXIII.  164). 

přesvědčit  se  čemu:  Hrabě  se 
tomu  chtěl  přesvědčit   (Kda  II.  79). 

prešívka,    plachta  travní   (horň.). 

přeškobrtit  sa  n.  přeškobrtnúf  sa, 
převrátiti  se,  převrhnouti  se:  Ale  šak 
dyž  je  člověkovi  nájfepší,  dycky  aby 
čeká},  že  sa  to  naraz  přeškobrtí  (Slav. 
ČL.  XI.  322).  Rak  se  přeškobrtil  na 
druhý  bok  (Kda  I.  86).  Sklenka  sa 
přeškobrtla    a  spadla    na  zem  (Zl.). 

přeškoda,  velmi  škoda :  Ach  škoda, 
přeškoda,  že  těch  šajnů  néni.  Pře- 
škoda  na  stokrát  mé  krve  červené 
(Suš.  592). 

p řešte kovaf,  předčiti :  Družbě  řeč- 
novali  dáfej,  jeden  druhého  chtějaci 
přeštekovať  (Vlk  61). 

přeštychovaf  v.  přeštekovať  = 
překonati  (Btcha). 

přetak,  hustá  říčice  (laš). 

přetichnúf :  Počkaj,  ež  trochu  pře- 
tichne  ten  déšč  =  na  chvilku  přestane 
(Vah.). 

přetivlf  se,  protiviti  se  (laš.). 

přetrh :  PrSeio  bez  přetrhu  ==  pře- 


333 


tržení.  Délá  (pracuje)  o  přetrh  = 
usilovně. 

přetřhat  sa,  přetrhovati  se:  Pro- 
cestva  sa  ani  nepřetřhaíy  =  šlo  jedno 
za  druhým  v  nepřetržité  řadě. 

přetržník,  polygonům  avic.  (bot). 

přetykl  u  pluhu  =  kohútek  (v.  t.). 

převah:  Pole  bylo  na  převah  = 
prostředek  zvýšený  a  oba  kraje  sní- 
ženy (Kda  I.  279).  Orat  na  převah 
=  na  sklad  (v.  t.). 

převalif  se,  přeměniti  se:  Za  50 
roku  se  mnoho  převáli  (laš.). 

převažif  sa :  Jak  sa  převáží  s  kopca, 
už  sa  ide  pohodlněj  (Vah.).  Jak  už 
těch  šedesát  sa  převáží,  tož  už  po 
čřověkovi  nic  néni  (Slav.  ČL.  XII. 
4201. 

prevít  1.  bahno:  Tam  bylo  převitu 
(Třešť).  2.  Je  to  jen  převit  ta  flinta 
=  darebnina  (Žď.  obr.  108). 

převrátifi  změniti:  Ja  veď  včil 
musí  náturu  čtověk  aj  převrátiť 
(Slav.  ČL.  XII.  45).  Méi  rád  Macha, 
že  převrátíí  práce  kus  =  rychle  a 
obratně  udělal  (Vlk  23). 

převrknót,  převrhnouti:  Převrkl 
stůl  (Maš.). 

přežabif  se,  přezábnouti,  nastudit 
se  (Kt.  z  Ostravska). 

přezdisko,  přezdívka  (Maš.). 

přezeň  =  přes  ni,  něj :  Nejeď  mi 
přezeň  (t.  len)  Suš.  207. 

přezfbtý,  přemrzlý;  Mám  přezíbtú 
ruku  (Slav.  CL.  XII.  274). 

přezírat,  prohlížeti  (Df.). 

přezle,  velmi  zle:  Přezle  ti  bode 
(Vyhl.  II.  200). 

přezvfsko,  příjmení  (laš.). 

přežatovaf:  Bylo  to  přežalované 
=  denuncováno  (Vah.). 

prehnaf  sa  =:prohnati  se:  »Něh 
sa  omasnotú  aspoň  ráz  preženěm, 
daj  do  tej  kapusnice  ceié  vajco«, 
pravil  kopaničár  své  ženě  (Dob.). 

preživeněc,  -ňca,  podhodek,  ne- 
duživé děcko  (horft.). 

přežúvat,  přežvykovati :  Kráva 
přežúvá. 

přežúvaf  sa,  hádati  se  (val.). 

prchačka,  rychlá  jízda  na  koni, 
Galopp:  Do  prchačky  ten  kuň  něni 
(laš.). 


prchaf,  běžeti,  utíkati :  Prchaj !  (laš.). 

prchký,  křehký,  o  železných  ná- 
strojích, lehko  sa  vyštrbí  (Df.). 

prchrák,  hrozen,  s  něhož  květ  opr- 
chává  a  jen  zde  onde  některé  zrnko 
zasedne  (Podl.). 

prchlík,  planá  (drobná)  makovice, 
z  níž  mák  sám  prší  (han.). 

prchtý,  sypký:  zem  (val.). 

prcholit,  mžíti  (val.). 

pří,  předložka,  určuje  1.  misto  při- 
bližné:, často  ve  smysle  přeneseném: 
V  jedné  dědině  při  Brodě  =  v  okolí 
Brodu,  při  nás  =  v  naší  krajině.  Volky 
sú  včil  při  masi,  moMy  by  se  prodat. 
Všeci  sú  při  něm  =  na  jeho  straně. 
Uhři  sú  při  Turkoch.  2.  las  při- 
bližný'. Při  sv.  Václave  =  okolo  sv. 
Václava.  Při  páté  hodině  přijeli.  My 
dycky  až  při  jednej  obědváme.  Při 
chvíli  to  udělám  =  až  budu  míti 
volnou  chvíli. 

příbedřf  v.  střecha. 

přibrakovaf  někomu,  přisvědčo- 
vati,  přichvalovati  (Vah.). 

přibrznúf,  přistihnouti;  přibrzglý, 
při  krádeži  polapený  (val.).  Srovn. 
přivrsknút. 

příbuzenstvo:  strýc,  otcův  bratr, 
stryná  (strynaka)  jeho  žena;  ujec, 
matčin  bratr,  ujčiná  (ujčinka),  jeho 
žena;  tetka^  otcova  i  matčina  sestra, 
jejich  muži  ujcové  (Df.). 

přicatovaf,  přicválati:  Přicalovál 
domů  (val.). 

přicmudnúf,  připáliti  se:  Trochu 
ně  to  přicmudlo  (val.). 

příčina  1.  Napadlo  snahu  pies 
(bez)  příčiny,  více  než  třeba  (Dob.). 
Ale  já  vím,  co  je  tom  na  příčině  = 
toho  příčinou  (Slav.  ČL.  XI.  323). 
2.  příčiny,  polní  tratě:  Řeknu  vám 
ešče  příčině,  v  keréch  my  vémeň- 
karsky  poTa  ležijó  (han.). 

příčinek  v  truhle  =  přítruhlík  (v.  t.) 
val. 

přičiskač  m.  přičiskač,  žertovně 
o  těch,  kdo  vyslovují  č,  á,  ž  jako  č,  š,  ž : 
Ve  Frýdku  přičiskaju  (Lor). 

příčit  se,  protiviti  se:  Princezna 
nechtěla  Jana  za  manžela  a  příčila 
se  (Kda  II.  136).  To  se  mu  příčilo 
=  protivilo,  ošklivilo  (Btcha). 


334 


příókai  rozepře:  Zme  spolu  na 
příčkách  (Vek.). 

přiĎkat  na  dobytku,  na  obili  a  p., 
čekati  větší  ceny,  až  bude  dražší, 
teprv  prodati :  Na  tom  si  málo  přičkáš  1 

příčky,  napříč:  Jedna  půjde  hoře, 
druhá  pťijde  dole,  třetí  půjde  příčky 
(Bart.  II.  164). 

příčníca,  -ce  1.  meze,  2.  příční 
brázda  na  odvádění  vody  dešťové 
(Opav.). 

příčník  v.  úvratě. 

příčný,  co  je  napříč,  proti  mysli: 
Rozina  mně  nic  příčného  nedělá 
(Korr.  Pal.  200). 

přidánek  =  č.  přídavek. 

přídařlf  se,  přihoditi  se  (laš.). 

přídašek,  přístřešek  (Opav.). 

přidat :  Žádný  nic  nepřidá  =  euf. 
vezme,  ukrade.  Falešným  šohajíčkům 
víry  nepřidávejte  (Suš.  302). 

přidaf  se  1.  přihoditi  se:  Něni 
temu  žadne  tři  minuty,  jak  se  to 
přidalo.  2.  zhoditi  se,  sejíti  se :  Možu 
áe  či  ešče  přidač  (Suš.  538).  To  se 
mi  přidá ;  přidajna  věc  (laš.).  3.  při- 
spíšiti si:  Vy  ste  sa  dnes  přidali!  = 
skoro  přišli  (Df.).  4.  přidává,  přidalo 
=  déšť   se  zmáhá,  prší  silněji  (Zl.). 

přldávlt  =  přidlávit  (v.  díábit),  při- 
tlačiti :  Pečeti  své  městské  přidávili 
(arch.  I.  104). 

přfdka  =  přístka  (laš.). 

Přídka  (srovn.  přední),  trať  (Vi- 
zovsko). 

přldrobovat,  zdrobna  kráčeti. 

přidřžat  =  přidržovati  (slov.,  val.). 

prlemky  v.  pluh  20. 

prjenesy,  -ů,  dřeva  na  kalenici, 
aby  vítr  nedral  střech  (Dob.)  v.  kři- 
vice. 

přigabaf,  -bovať,  hinzupacken  (Kt. 
z  Ostravska). 

přigabrovaf,  pňhabravafise),  s  ně- 
čím  znenáhla  a  těžce  přijíti:  s  nůší 

(Kt.). 

přlhajdaf,  přijechati  (val.). 

příhtoba,  rukojeť  vesla  na  plti.  Celé 
veslo  skládá  se  z  lopaty  a  příhloby 
(Vek.). 

přihtuohtý,  nedoslýchavý. 

přihnut  si:  Rád  si  přihne  t.  ze 
sklenice,  napije  se. 


přihodit:  »Ále  deť  to  nic  néni!< 
chlácholili  starostu  radní.  » Ale  muhlo 
be  bet,*  přihodil  rychle  Rybář  = 
prohodil  k  tomu  (jako  by  na  oheň 
přiložil)  Rok  I.  52. 

Přfhon  n.  Příkony^  název  tratí 
v  mnohých  osadách,  kudy  se  do- 
bytek přeháněl  na  pastvu;  srovn. 
drahý. 

přihovéf  komu,  přisvědčiti  (Kt. 
z  Ostravska). 

příhradelc  (proutěný)  u  vozu  = 
kozlík  (v.  t.). 

Přihrádek,  hrádek  při  hradě  při- 
stavený (v  Rajci). 

přihrdlit,    něco   těžkého    přinésti. 

přihříf :  ZeFé  kolikráť  přihřívá,  to- 
likráť   mosí   opraviť   (přimastiti)  val. 

příhrůžaf,   pťstem   hroziti  (Vah.). 

přihučef  =  s  hukotem  přijeti: 
Mašina  (=   vlak)  přihučela  (Btcha). 

přihýbaf,  ohýbati  směrem  k  ně- 
komu :  Hrušky  trhala,  já  som  pomáhal, 
kerej  dostač  nemohla,  haluzky  som 
přihýbal  (Černík  55). 

přichropit,  přiraziti:  Dobře  veko 
(=  víko)  přichfopl  (ZI.) 

příchova,  přichované  mladé  do- 
bytče. 

přichr6af,  přiběhnouti  udýchaný 
(Vek.). 

přichromovat,  trochu  chromati, 
kulhati. 

přichutif  sa:  >Co  budete  vařiť?« 
»Ťa,  nevím,  co  sa  nám  příchutí*  =  nač 
dostaneme  chuť  (val.). 

přichýrení,  útočiště:  Nemam  při- 
chyfeňa  (laš.). 

příchytnút  se,  připáliti  se:  Trnky 
(povidlí)  se  nám  přichytly  (dok.  151). 

přijaf,  -jmu,  odvésti,  vzíti  na  vojnu : 
Přijali  ho  (horň.). 

přijat  sa,  ujmouti  se:  Strom  sa 
přijal  (val.).  V  zahradě  se  všecko 
přijímalo  (Kda  I.  72). 

přijavif:  Kráva  přijavila  =  dává 
více  mléka;  op.  přisušiť  (val.). 

přijechat,  přijet  na  koni:  Sedům 
let  tam  bojoval  a  na  osmý  přijechal 
(Suš.  8).  Král  z  vojny  přijechal  (Bart. 
III.  560). 

příjemky,  ů:  Kromě  platu  mívala 
chasa     za     stará     příjemky,     co    si 


335 


kdo  vyjednal :  plátno,  boty  a  p.  (dok. 
158). 

příjemní.  Utká,  kterou  platil  při- 
jímaný do  obce  nový  soused  (Vah.). 

přijet,  trochu  přejeti:  Vůz  přijel 
psa,  až  zakvičéí  (val.).  Uteč,  ať  ťa 
nepřijedel  (Vah.) 

přijít,  priít,  pHt  (slov.,  val.),  přiísť 
(val.,  horň.),  přinšč  (Frýdecko) :  Dy- 
bych  býl  věďéí,  do  čeho  přijdu!  = 
jak  pochodím.  Nemože  mu  přít  na 
méno  =z  nadává  mu.  Je  jeho  známý 
a  přijde  mu  přáte}  =:  je  s  ním  spří- 
zněn. Poíovička  stromu  (coU.)  přijde 
ven  =:  musí  se  vykopati,  jsou  suchy. 
Co  ti  z  toho  přijde  ř  =:  jaký  užitek. 
Dyž  na  kerchov  vlézt,  přišét  mu 
strach  =  padl  na  něho.  Tož  přeca 
na  mé  přišto!  =  měl  jsem  pravdu, 
pravě  to  a  to.  Až  pohanka  přijde 
do  zrna.  Přišla  mu  chuť  na  polévku. 
Přišlo  mu  ít  kole  rybníka  =  bylo 
jíti.  NepřiSío  mi,  věřte,  tam  pohféd- 
núť  =  nevzpomněl  jsem  si.  Přišlo 
ně  břécť  potokem  =  bylo  břísti. 
Přijde  nám  už  brzo  platiť.  Přijde 
topiť  uhlem  (coll.).  Kelko  to  prídze 
placic?  Přijde  nám  semeno  kupovať 
=  bude  třeba.  Přišlo  se  mně  na  to 
ditě  podivat  =  náhodou  jsem  se  po- 
dívala (dok.  9).  Přišlo  mi  nějak 
smutno,  zle  od  žaludka.  Přinde  to 
udělať  sám  =  bude  mu  to  samému 
udělati.  Přinde  dnes  mlátit  =  třeba 
mlátiti.  Ty  řádky  (stromů)  přijde  vy- 
kopat =  jsou  na  to  určeny,  by  se 
vykopaly.  »Mám  od  svých  druhů 
přijíť  k  zaštípáni,*  pravil  had,  pass. 
=  mám  býti  zaštípán  (Kda  I.  234). 
Ty  máš  přijíť  k  oběšení,  pass  =  máš 
býti  oběšen  (Kda.  II.  225).  —  Přešla 
k  nám  děvčetem.  Přesil  k  nim  tova- 
rešem  (han.).  Chce  už  přeiť  kapráfem 
na  orfáb  (Mal.  XXIV.  67). 

přfjma  =  příjem:  Vydavky  veliké, 
a  přijma  žádna  (laš.). 

příjmí,   přemi   (han.)  =  příjmení. 

příka:  Enom  dyž  ně  móže  něco 
na  příku  udělať  =  napříč,  na  vzdory 
(Slav.  ČL.  XI.  322).  S  každým  sú 
na  příku  =  nesnášejí  se  (Vlk  93). 
Šel  na  příky  polem.  Dělá  mu  všecko 
na  příky  (han.).  Dlí  i  na  překy  (u  Pře- 


rova, Kt.).  Po  příky,  po  přik  (Opav. 
Kt.).  Šél  příky  polem  (Zl.). 

přikaíit:  Přikalilo  sa  mi  seno  = 
bylo  kalem  zaneseno. 

přlkapaf,  přijíti  (zhrub.):  Počkáme, 
až  přikape  (val.).  Ani  g  večeři  ne- 
přikapeš!   (Slav.  ČL  XI.  94). 

přikaf  se,  protiviti  se  (Opav.;  Zl. 
zpříkat  se). 

Příkaze,  pl.  f.,  v.  Příkazách,  trať 
(Vizovskoj. 

příktad,  příkladná  promluva :  >  Ve- 
lebné pane,  sdělajó  nad  nama  při- 
kladl* žádají  poutníci  při  návratu 
(han.).  U  nevěsty  po  příkladě  na- 
stalo odprošování  (Vyhl.  II.  123). 

příkiadka,  pohyblivá  deštice  vhlavě 
stolice  řezací  (v.  t.  H.). 

příkíadník,  pícník  v  konírně  (han). 

přikFécat,  -cám  i  -ču,  přikulhati: 
Žebrák  přikíécál  na  dvě  mile  cesty 
(Slav.  ČL.  XIII.  371). 

přiklekavá,  druh  tance,  při  němž 
se  přiklekalo  (Suš.  602). 

přikrudif  koho,  dovésti,  dostaviti; 
p.  se,  přistěhovati  se  (laš.). 

přikopá  1.  mlýnská  strouha  (vých. 
Mor.),  2.punt«  Hosenschlitz  (Jevíčko). 

příkopytí,     ťá,    stopa    punčochy: 
pančochy  bez  příkopyťá  (val.). 
» příkořízeň,  zně,  f.  =  příkoři  (val.). 

příkráf,  -kráju  (přikrájeti),  přistřih- 
nouti: Přikral  mi  na  šaty  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). Srovn.  krajčí. 

příkrok,  přístup:  Na  ten  kopec 
je  enom  z  jednej  strany  příkrok 
(Vych.).  Neměla  k  němu  příkroku 
(Vlk  86). 

přikrytí:  Nemáte  tu  nejaky  pře- 
kreti?  konkr.  =  něco  na  přikrytí 
(Mal.  XXIV.  343). 

přikrývá,  přikrývka  na  koně  (laš.). 

přikrývka,  poklička  (horň.). 

přikotúllt  se,  přikutáleti  se:  Než 
se  jabko  přikotúli,  dobrá  plánka  = 
než  se  najde  švarný  šohaj  (galán), 
dobrý  ledajaký. 

přiráĎlf:  Naložená  fůra  (senem 
a  p.)  ^přiráči  sa«  pavuzem  =  při- 
táhne (Vah.). 

přítazek,  -zka,  místo,  kde  se  pře- 
lízá   přes   plot,    prkénko   prostrčené 


336 


plotem  a  s  obou  stran  koliky  pode- 
přené (vých.  Mor.). 

přiféhaf :  Jeho  roFa  přireha  na  su- 
sedovu  n.  k  susedove  =:  hraničí 
(Kt.  z  Ostravska). 

přilehlina,  >spečené  útroby  v  člo- 
véku<  (záp.  Mor.). 

přih'ščaó  uši,  klásti  k  hlavě:  Kuň 
áe  chrnuli,  uši  přiliščo  (Lor.). 

přítoh,  -a,  strnisko  celý  rok  ne- 
orané, aby  si  země  odpočinula  (Dob.) 
v.  ulehla. 

Přílomky,  -ů,  trať  (Brťoví). 

přiložit:  Do  rybníčku  Ju  hodil  a 
kamenem  přiložil  (Suš.  172) 

přitucovat  sa,  jen  v  pořekadle: 
>Než  sa  Luca  přilucá,  potáček  sa 
napucá«  :=  přiblíží  (slov.,  val.). 

přítučeki  -čku:  Když  odebírá  mí- 
šaník  brynzu,  dává  salašníkům  pečínek 
chleba  přítučku  i=  přidánku  k  služ- 
nému (val). 

přituh,  -rohu  =:  příloh  (v.  t.)  laš. 

přimlřat,  přiměřovati,  přirovnávati 
(srovn.  rus.  přiměř,  příklad).  Přirov- 
nává-Ii  se  člověk  pro  své  nepěkné 
vlastnosti  k  nějakému  zvířeti,  přiči- 
ňuje  se  »nepřimířaja«  (nepřirovná- 
vajíc): Pije  nepřimířaja  jak  hovado. 
Je  híúpý  nepřimířaja  jak  tele  (slov., 
val.)  =:  han.  bez  přiměří.  Srovn.  krom. 

připřef :  Bída  ho  tak  připřeJa,  že 
zavdy  neihél  co  do  huby  dať  (val.). 

přimet,  -u,  1.  senecio  (bot),  2.  pří- 
měty,  vřídky,  jež  naskakují,  když  se 
okolo  rány  poškrábe. 

přimítka,  připřež  (Zábřežsko). 

přímnožek,  přibylé  dítě,  mládě 
(val.). 

přimnožif  sa:  Co  sa  vám  při- 
množilo?  1=  přibylo  v  rodině  (chla- 
pec-li  či  děvče),  i  o  mláďatech  do- 
bytka (Vlk  3) 

přimřef  n.  přimřit  oči  :=  přimhou- 
řiti (han.);   slov.,  val.  přimšít. 

principia,  -e,  základy  latiny,  mluv- 
nice: Principie,  breviáře  na  stůř  před- 
ktádajú  (Suš.  216).  A  já  zas  hovořím, 
....  že  mu  jeho  principiu  do  vody 
zahodím  (Slov.  píseň,  Btcha). 

princka  =  princezna  (slov.,  val.). 

prindénéc,  -ňca,  cizinec  =  zle- 
zenec  (Dob.), 


přínesf  1.  O  moje  zdravjé  ma 
priňésoí  =  připravil  (Dob.).  2.  Ná- 
tura mi  to  nepřinese  =  nedá  (val.). 

přínét  (nítit),  přípal  při  pečení 
chleba  (Kt.)  =  přísnět  (v.  t). 

při  nízku  =  nízko:  Laštovičky 
při  nízku  rétajú  (Podl.). 

přlnek,  -nku,  vinohradní  meze: 
Žata  milá  trávu  u  Šumických  přínků 
(Suš.  560). 

přínos,  peníze,  jež  si  přinese  ženich 
do  statku,  kam  se  žení:  Ozcf  dostane 
od  taty  hodný  přínos  (Vlk  84). 

přínoska,  v.  pluh  20. 

přináó,   přindu  =r  přijíti  (Lor.). 

přiodév  =  šativo  (v.  t). 

připadat:  Pusťte  nás  do  síně,  při- 
padáme sněhem  (Suš.  427). 

prípadnosc  =  případ:  pře  tú  prí- 
padnosc  (Dob.). 

připadnut  1.  Vojsko  připadto. 
Strach  na  liia  připad  (val.),  2.  p.  htavu 
(akk.),  upadnouti  a  naraziti  se  o  hlavu : 
Připadneš  hlavu!  Jesli  jenym  nepři- 
padne híavyl  (Lor.) 

přípat,  -u,  připala,  -y,  ohýnek  v  če- 
lesně  peci  při  pečení  chleba,  aby  se 
do  peci  vidělo  a  chléb  aby  dostal 
tmavší  kůrku;  i  dříví  naň. 

prípinka,  přípřež,  pojezda  (Dob.). 

připitý,  napilý:  Nemajce  mi  za 
zřé,  som  trochu  připitý  (Dob,). 

připtákat,  mluviti  s  pláčem;  laš. 
připíakovač:  Kdo  ke  všemu  připla- 
kuje^  zté  jen  v  srdci  svojim  kuje 
(Kt.  z  Ostrav.). 

připfaščifi  připTeiSt,  přiraziti  něco 
k  něčemu:  dveři,  veko  u  truhřy. 

přípretek,  dlouhá  pantle  vpletená 
do  lelíku  svobodných  děvčat  (val., 
laš.). 

připodobnif:  Nemožu  si  to  ani 
připodobnit  =z  představit,  je-li  to 
možná  (Val.). 

připoušóet,  ('&):  Proč  si  to  při- 
póščíš ?,  sich  zu  Herzen nehmen  (Brň.). 

pfípovéď:  Když  se  domluví,  drží 
se  přípověcf,  jak  se  zde  námluvám 
říká  (R.  a  Ž.  31). 

připožčaffpřipAjčiti:  Co  by  pochy- 
bilo, Janíček  by  nám  připožčát  (Slav. 
ČL.  X.  39). 

připravaf,    připravovati:    Sa   tam 


337 


tuším   k  děšči    připravá    (Slav.    ČL. 
X.   301). 

připrávaf,  přimlouvati,  mluviti  la- 
hodně, chlácholiti :  Maruša  k  ni  dycky 
pěkné  připrávata  (Slav.  ČL.  XI.  322). 
Stařík  vzat  chlapečka  na  klín  a  při- 
právái  k  němu  (ib.  XII.  189). 

připřeži  -a  m.  (sev.  Mor.),  připřai, 
pHpřaiek  Qižní  Mor.),  pripreé,  -e  f. 
(BrĎ.) :  Na  trávu  se  chodí  s  travnicó. 
Přinda  tam,  hodělá  si  z  trávnice  pří- 
přež  či  nářitek,  t.  j.  dva  cípy  tráv- 
nice obváže  si  kolem  boků,  druhé 
dva  kolem  krku.  Do  přípřeže  dává 
nažatou  n.  natrhanou  trávu.  Když 
má  pří  přež  plný,  vysype  ho  k  mezi. 
Hromádka  té  trávy  slově  též  přípřež 
=  nářitek.  3 — 4  přípřeže  svážou  se 
do  hozlo  (nůše),  udělá  si  ještě  pod- 
řitek,  aby  se  hozel  lépe  nesl,  podloží 
si  jej    podřitkem  =  hrstkou   trávy. 

připučif :  Kráva  se  urvala,  koryto 
zretěto  a  připučito  kralika  =  přitisklo, 
přimačkalo  (ČL.  XIII.  154,  laš.). 

přiráóif  sa :  Starý  Švagera  nemoh 
sa  k  tom  přiráči£,  aby  vyplatil  sy- 
novi výdil  =  neměl  se  k  tomu  (Vlk 
84).  No  že  ste  se  už  přiráčili!  = 
ráčili  dojíti  (iron.). 

přiradykafi  přivésti:  Po  každém 
boku  každého  koně  dva  vlci  stáli  a 
je  pastýřovi  přiradykali  (Kda  I.  85). 

příramek  1.  část  rukávu  u  košile 
při  rameni:  Ach  vyšij  ju  (košuFu) 
zhůru  na  příramku  (Suš.  583).  2.  pří- 
ramky,  vyšívání  na  ramenách  rukávců 
nebo  košile. 

přiřnuó  komu,  udeřiti  koho:  Tak 
či  přiřnu!  (Lor.). 

přirození,  genitalia. 

přisá,  adv.  (=  přisahám):  Ten 
tom  přisá  dá  I  =  věru,  asi.  Dnes  přisá 
nebude  pršet  =  snad  (slov.,  val.). 
Přisabohu  ==  přisámbůh  (Lor.). 

přísada  1.  hlavatice  zelná,  2.  při- 
lepšená: Hříbátko  malinký  u  cecka 
má  mět  dobru  přísadu  =  syrová 
vejce,  aby  sesililo  (dok.  125). 

přísadnlsko,  kousek  pole,  kde  se 
pěstuje  přísada  ze  semene.  Za  stará 
měl  každý  své  přísadnisko  na  obecním. 

přisám:  Bohu  Otců  prisám,  to  je 
na  ozaj  (horň.). 


přisednout:  Přisedl  si  jazyk  = 
přišeplává  (Jemnice,  žert). 

přísevek  1.  výměnek:  Už  je  na 
přísevce.  2.  Hospodář  dává  děvečce 
kromě  platu  kousek  role,  aby  si  tam 
něco  nasela  nebo  kobzolí  nasadila. 
Hospodář  jí  to  obdělá  a  ona  se 
sklizenou  úrodou  nakládati  může  jako 
se  svým.  To  jest  její  přísevek, 

přischnúf:  Ona  už  tak  přischne 
=  už  se  nevdá  (o  staré  panně)  Vah. 

přisilif  koho  kčemu,  přinutiti  (laš.). 

přísinek,  přístavek,  fortna  u  sino- 
vých dveří  na  dvůr  (han.).  Síní  rovným 
směrem  vešlo  se  do  přísiňku,  z  něhož 
se  v  levo  vcházelo  do  kuchyně, 
v  právo  pak  na  dvůr  a  ke  stájům. 
V  přísiňku  byl  umístěn  tužák  na 
tvaroh  a  nádobí  na  syrovátku  a  na 
pomyje  (arch.  III.  26). 

přísivek :  Pro  sebe  dostávali  (novo- 
manželé) přísivku  z  každé  strany  na 
dvě  měřice,  t.  pole,  s  něhož  brali 
užitek  pro  sebe  (Vyhl.  II.  117). 

prikročif:  Něchoj  (nechoď)  kvo- 
}om,  bo  ťa  přikročí  =  šlápne  ti  na 
nohu  (Dob.). 

přiskočit:  Voíom,  žitu  a  p.  při- 
skočí =  přibude  ceny:  op.  uskočí 
(Zl.).  Réž  přiskočila,  všecko  obilí  při- 
skakuje  =  podražuje. 

přískřlneki  -nka,  přítruhlík,  při- 
hrádka v  truhle  (laš.). 

přiskřinúf  =:  přiskřípnouti  (l^š.). 

přísioteki  -tku,  přezdívka:  A  tak 
mu  ten  příslotek  zůstal  (Žď.  obr.  92). 

pristúchaf :  Mně  to  už  tak  nepri- 
síúchá  =  nesvědčí  (horň.). 

přismeknút  sa,  z  nenadání  se  při- 
blížiti: Svátky  sa  brzo  přismeknů 
(Zl.).  Tudiž  sa  to  přismekne  fZl.). 
Pomafučky  sa  přismekt  máj  (Slav. 
ČL.  XII.  43).  Tak  sa  ten  podzim 
přismekl  jak  by  péro  odrh  (ib.  XI. 
379). 

přísnět,  u  =  přínět  (v.  t.)  Ji- 
mramov,  Pav. 

přismýčif,  přinésti:  Hospodyň  při- 
smyčita  tatku  mlika  (laš.).  Přismyčil 
se  domu  jak  zmokta  kúra  =  přivlekl 
se  (VI.  XVIII.  845,  laš.). 

přistarší,  trochu  starší. 


338 


přistát,  -stanu,  -stál,  -staía,  při- 
stoupiti 1.  do  něčeho:  do  služby,  do 
práce  =  nastoupiti  službu,  vstoupiti 
do  práce.  2.  Husaři,  husaři,  pěkné 
koně  máte,  přistáném  medzi  vás, 
kerého  mi  dáte  =  vstoupím  ve  vaše 
řady,  přidám  se  k  vám  (Df. ;  Suš. 
579  var.:  já  s  vámi  pojedu).  3.  při- 
stát na  něco  =  přistoupiti  k  něčemu, 
přijmouti  nějaký  návrh,  podvoliti  se 
něčemu:  Otcovi  mateři  po  voli  sestavo, 
afe  mé  srdenko  naňho  nepristato 
(Bart.  III.  158).  Nepokonali  sa,  ne- 
chce) na  to  přistát,  tož  bude  súd 
znova  (Df.).  Srb.  přistáti,  pristajati 
na  što. 

přístěh :  na  přístěh  jít,  když  někdo 
podezřelý  někam  jde,  jíti  za  ním,  aby 
ho  přistihl  »in  ílagranti«  (Sebranice). 

přfstihy,  -ů:  Všady  jí  chodí  na 
přístihy  =  nadbíhá  jí,  hledí  se  s  ní 
setkati.  Dycky  mi  přinde  na  přístihy, 
(val.). 

přístka,  obyč.  pl.  přístky,  přástva, 
společné  předení  dívek,  scházejících 
se  v  zimě  u  některého  souseda,  který 
má  prostrannou  jizbu. 

přístodůtek,  -Ika  (na  Zábřežsku 
přístodůlko),  oddělení  ve  stodole 
(v.  stodola). 

přistrójif  něco,  ozdobiti  (val.). 

přístup,    bryonia    alba  (bot.  laš.). 

Přístupky,  -ů,  trať  (Hulín). 

přístva  =  přístka  (v.  t).  Suš.  767. 

přistyk,  opravdu,  věru:  No  přistyk, 
to*s  měía  co  povídať  (Jicko). 

přlsuó,  -uju,  přisypati,  přidati: 
Musíš  ešče  přisuč  (Suš.  378,  laš.). 

přisušitka,  kráva,  která  přisušila, 
méně  mléka  dává,  přestala  dojiti 
nejsouc  stelná  (laš  ). 

přisušit:  Kráva  přisušila  =  ujala 
mléka. 

přisvíčaf,  přisvědčovati:  Ja  pravda, 
synku,  dobře  máš.  prisvíčáí  Krňa 
(Slav.  ČL.  X.  139).  A  mynář  také 
přisvíčáí  (ib.  XI.  179). 

p řiošaf o vaf,  šatiti:  Mosíme  všecky 
děti  přiošaťovať  (val.). 

přišĎiknout  (  Ó-),  dopadnouti:  Ho- 
tař jé  přiščikl  na  loskách  (Maš.). 

přišepíovat,  trochu  šeplati. 

příšera,  obluda,  strašidlo:  Jakási 


příšera  sem  chodí  každý  večer  (Kda 
II.  188). 

prišikovnif  sa :  Tak  sa  prišikovni} 
na  svaďbu  =  nastrojil  se,  že  byl 
šikovný  (Dob.). 

přiškrkovaf  n.  přiškrhákovať,  vy- 
slovovati hlásku  r  chřestivě,  ratscheln 
(laš.) 

přiškrpovaf,  tančíc  (valčík)  no- 
hama šoupati :  Lefe,  přiškrpujel  (laš.) 

příškvary,  -fi,  navlhlý,  kouřem 
prošlý  tabák,  jenž  vespod  v  dýmce 
zbude:  Vyškrabat  příškvary  z  fajky 
(Vlk  31). 

přiškvrknút  (slov.),  přiškvmúf 
(val.):  Listí  mrazem  přiškvrnuto  = 
ožehlo. 

přišotořif  se,  přiloudati  se:  Nev.m 
ani,  jak  se  tam  přešotořel  do  té  pa- 
lérně  (Hoch  129). 

příšpon  =  Vorspan  (záp.  Mor.). 

přít,  -přéju  1.  Ja  včifkaj  lidé  ne- 
přejú  oka  v  híavě.  Dyby  mi  tak  pán 
Bůh  přít,  jak  mi  lidi  přéjú,  už  bych 
dávno  ležeta  pod  tú  čérnú  zemú 
(Suš.  53).  2.  Zapře  mně!  =  obejmi 
mne  (v  dětské  řeči,  Kunštát).  3.  přít 
si  =  hověti  si:  Ten  si  přeje! 

přífarúpif  sa,  přijíti  z  nenadání: 
Hněď  potom,  kde  sa  vzáí  tu  sa  vzá) 
přiťarůpít  sa  Ozef  (val.). 

přifapkaf,  mírně  přitloukati :  Když 
je  máslo  v  masnici  stlučeno,  přiťap- 
kává  se  topárkou  (v.  t.),  aby  se  sra- 
zilo v  kouli  (val.). 

přifapkaf  se^  nejistým  n.  necvi- 
čeným  krokem  přijíti  (hlavně  o  dě- 
tech): Přiťapkal  se  k  nam  (Kt. 
z  Ostravska). 

přitaráňaf,  -ňám:  Súseda  přitará- 
ňata  k  ní  =  přiběhla.  Posměšně 
o  způsobu,  jímž  staré  ženské  běži 
(Vlk  64). 

přitrckat,  drobným  krokem  při- 
běhnouti: Večer  ešče  přitrckata  Ma- 
rýna  (Zl.). 

přítef,  -a,  druh,  kamarád  (v.  přátel). 

Přítěž,  -e,  f.,  trať  (Nedašova  Lhota). 

přifolópft  se  (han.)  ==  přiťarúpit 
sa  (v.  t). 

přitrnút:  V  noci  bývaly  mrazíky, 
ale  malé,  enom  bylo  přitrnuté  = 
přituhlé,  málo  zmrzlé  (Zl.). 


339 


přítruhirk,  malá  přihrádka  v  truhle 
šatní,  při  levé  boční  desce,  na  peníze, 
knížky  a  jiné  drobnosti.  Přítruhlík 
se  zavírá  příklopkem.  Když  se  otvírá 
truhla,  otevře  se  zároveň  přítruhlík, 
víko  truhly  spočine  na  zdviženém  pří- 
klopku,   a  truhla    zůstane    otevřena. 

přítriný  kořeň,  veronica  oíT.  (bot). 

přiúčaf  sa,  přiučovatise:  Nevěsta 
přiúčaía  sa  dobře  domácí  práci  (Slav. 
ČL.  XI.  324). 

příu6ek|  čka:  Na  Jiřího  pastýři 
chodili  o  příuček,  že  přiučujú  do- 
bytek chodit  na  pastvu,  a  to  dostá- 
vali muku  (dok.  208).  *  Dostát  pří- 
uček*, kdo  si  při  nezvyklé  ještě  práci 
(řemeslu)  nějak  ublížil  (uřezal,  udeřil 
se)  Zl.  »Na,  dej  si  to  do  kapce 
(kousek  hadříku),  bez  >přéučka<  to 
nebude,  ať  si  máš  čím  zavázat  prsty «, 
říkala  matka  dceři,  jdoucí  poprvé  žat 
(Vyhl.  II.  216). 

příudka:  To  je  pro  tebe  dobrá 
příučka  =  naučení,  výstraha  (Kt. 
z  Ostravska). 

přivalit:  Privalito  tam  vojáčka 
dřevo  javorové  (Bart.  III.  16). 

přívarek,  -rka,  škraloup  v  hrnci 
nebo  na  pečené  kaši  (Vek.). 

přlvary,    -ů,    připálenina   v  hrnci. 

přívazek  v.  střecha. 

Přívazek,  trať  (Doubravice). 

přivinúf  koho,  laskavě  přijmouti: 
Chudobná  vdova  ich  přivinuta  a  hněď 
večeře  navařila  (val.). 

přívratnfk,  -a,  alchemilla  vuíg. 
(bot). 

přivr8knút(slov.),  přivřzgnúť  (val.), 
přivříti,  přiskřípnouti:  Přivřzgí  si  prsty 
dveřama.  Jankovi  přivřzgto  ruku  (Slav. 
ČL.  XII.  274). 

Přivyšina,  trať  (Blansko). 

provázek:  Bodó  se  tam  (v  lese) 
prodávať  provázke  =  odměřené  části 
mladéholesa  (fig.  11)  =  oprátka  (v.t.). 

přizabif  koho  =  omráčiti  ranou 
(horň.). 

přfzeň,  -zně,  příbuzenstvo:  Zme 
z  přízně.  On  je  z  naší  přízně  =  náš 
příbuzný,  z  příbuzenstva.  Zešla  se 
tam  cetá  naša  přízeň.  Dyž  na  koně 
sedala,  celá  přízeň  plakala  (Bart.  I. 
116). 

Bartoi:  DUIekticky  slovník  moravský. 


přiznat  se  s  akk. :  Přeznale  se 
všecko  (han.). 

přízné,  ého:  Zpracování  lnu  a 
konopí  na  plátno  dělo  se  v  každé 
domácnosti  a  bylo  tak  hojné,  že  vedle 
spotřeby  domácí  prodáno  na  trzích 
hojně  vláknin  i  příze,  z  níž  také  ke 
konci  17.  st.  daň  předepsána  byla 
pode  jménem  přízného  (arch.  1. 167). 

přizpěvovat:  U  nás  nekeří  v  řeči 
přizpěvujú. 

přízvisko,  přízbisko,  příjmení  (rus. 
prozvišče). 

přiženit  sa:  Syn  sa  přiženit  na 
podsedek,  céra  sa  přivdala  na  cha- 
tupu. 

přižrat  sa :  Vyškeřák  sa  málokdy 
přižere  =  zvykne  zobu  v  kleci  (Vlk 
13).  Janek  si  mysfél,  že  hotubi  budu 
už  přižhratí  =  žírem  v  cizím  domě 
novému  bydlu  uvyklí  (Slav.  ČL.  XI. 
177). 

prk,  /prkotina,  přčina,  kozí  zápach : 
Maso  kozí  smrdí  prkem. 

prkésy,  -ů,  podlouhlé  koláče  tva- 
rohem potřené  (val.). 

prkno,  až  na  Dačicku  (mor.  deska). 

prkotaf,  -cu,  breptati  (Slav.  ČL. 
X.  381). 

prtavica,  -ce,  prTačka,  žíhavka. 

priič,  -a,  m.,  gentiana  (bot). 

priina,  anchusa  aro  (bot.). 

přiit,  páliti :  Kopřiva  přlí.  Přlí  mne 
na  jazyku  (slov.,  val.). 

pro,  (horň.  pre)  1.  v  nářečí  val. 
bývá  druhdy  tam,  kde  se  jinde  užívá 
předložek  na,  po\  Majů  pro  štyry 
měřice  země.  Díl  pro  dvě  měřice. 
Kovárna  pro  křiváky.  Má  pro  dvanást 
měřic  řepy  (slov.  po  dvanásti  měři- 
cách).  Orál  úhor  pro  pohanku.  Koš 
pro  zemáky.  To  je  pro  sůl.  — 
V  těchto  a  podobných  větách  všude 
jinde  na  Moravě  předložky  na  se 
užívá.  2.  Pro  pomluvu  bych  tak  máto 
nedát.  Pro  našeho  psíka  može  všecko 
ukrást.  Nevidí  pro  oči.  Pro  mne  a 
za  mne  dětaj  si,  jak  chceš. 

probodnout,  -dnu,  iter.  probedat, 
probuditi  se  (záp.  Mor.). 

probidova,  probidovy,  proindava, 
interj.  (pro  bídu?):  Probidove,  co's 
to  udětat?  (Mal.  XXIV.  145). 

23 


340 


Probiznyi  (-é),  trať  (Pustoměř). 

probostvo,  probostev\  interj.  = 
pro  Bohal;  sice  slova  » božstvo*  se 
neužívá  (Přerovsko). 

probújaf,  prohýřiti:  Co  starý  vy- 
hújaí,  to  mtadý  probújat  (Slav,  ČL. 
XIII.  77). 

procenit,  udati  cenu  při  prodeji: 
Za  štyry  (grejcary)  procením,  za  dva 
ho  dám  ráda  (Suš.  689). 

procesijai  -je,  procesí  (laš.). 

proceství,  pl.  procestva  =  procesí 
(dle  analogie  domácích  slov  na  ství). 

procítit,  procitnouti:  A  jeho  milá 
rozmilá   ze  sna  procítila  (Suš.  148). 

prodajka,  kouzelná  zelina.  Kdo 
má  při  sobě  prodajku,  velice  dobře 
všecko  prodá  a  ukoupí  (Peck). 

prodarebáčit  peníze,  darebáckým 
způsobem  promarniti. 

prodat :  Robky  nechtěly  sa  prodať 
=  vyjeviti  neprozřetelně  svůj  úmysl 
(Slav.  ČL.  X.  300).  »Zač  sem  kúpíí, 
za  to  prodávám*  =  jak  jsem  slyšel, 
tak  vypravuji. 

prodlina  =  proníženina   na  poli. 

prodtužit  komu  co,  dáti  na  úvěr 
(Podl.). 

prodrahnit:  Polní  cesta  byla  až 
po  pás  sněhem  zavátá,  ale  hradčica 
byla  saněmi  trochu  prodrahněná  = 
byla  na  ní  trochu  dráha  učiněna 
(han.). 

prodralinit  se,  probrati  se  ze 
spánku,  z  nemoci  (han.;  srovn. 
drahný). 

produch,  mokřina,  bahnisko  na 
cestě,  na  poli ;  chrv.  preduh  =  otvor, 
propast. 

profeniif,  profentovat,  dělati  se 
přednějším:  Co  si  máš  nad  námi 
profentovať,  nejsi  nic  věcéj  lež  my 
(val.). 

progécat  majetek,  prohospodařiti 
(val.). 

Prohíavicy,  -ů,  trať  (Hrádek). 

prolifédnúf:  Po  těch  přškách  sa 
vyjasnilo  a  všecko  to  tak  prohfédto, 
aj  to  obilíčko,  aj  ty  stromy  (jako 
člověk  ze  spánku)  (Slav.  ČL.  XI.  273). 
Izba  prohlédne,  jak  ju  vylíčí.  Koste} 
být  prohrédlý  =  jasný,  světlý  po 
opravě  (Vah.). 


prolilfžl(a=i  prohlídka:  Obě  strany 
dojdou  k  sobě  na  prohlížku,  a  svatba 
se  záhy  slaví  (R    a  Ž.  31). 

prohlubeň,  -bně,  f.,  díra  v  ledě 
prosekána  (vých.  Mor.). 

prohnětený  =  euf.  prokletý  (Mor. 
lid  102). 

prohřešený  =  euf. prokletý:  děcko 
(Slov.  obr.  I.  112). 

prohřňat  si  četo,  utírati  od  potu 
(Zl.). 

prohurovaf  sa,  projasnívati  se: 
Už  sa  tam  prohufuje  (val.).  Začínalo 
sa   prohulovať    (Slav.  ČL.  XI.  229). 

projádřit,  prozraditi:  Kdo  to  na 
něho  projádříí?  Tým  sa  neprojadřuj  1 
=z  nepovídej  toho  (slov.,  val.). 

projatý  1.  bujný,  rozpustilý,  2.  pro- 
stořeký, drzý  (han.),  3.  projatá  htava, 
ein  offener  Kopf  (slov.). 

prokajdat  peníze,  promarniti  (BrA.). 

prokázat  sa,  -kážu  1.  vykázati  se. 
2.  prokázato  sa  naň  =  vyzradilo 
(slov.). 

Prokopec,  -pca,  trať  (Kelč). 

prokopničky,  prokůpky  (val.),  ku- 
řata nasazená  na  sv.  Antonína  a  vy- 
líhla  na  Prokopa ;  slepice  z  nich  nej- 
lépe nesou.  » Slípky  prokopničky 
dobrý  plemeničky«    (dok.  122). 

prokvétat:  Jatelinka  prokvétala 
(Suš.  436).  Bitým  květem  prokvitaj 
(Suš.  337). 

prokyfnutý  čtověk,  který  rád  klne 
(Vah.). 

profabovaf,  prohýřiti:  Nepropije 
za  štvrť  roku,  co  my  zme  profabovali 
za  týden  (Slav.  ČL.  XII.  83). 

profáčený,  konkavní :  deska  p.  = 
prostředkem  dolA  prohnutá;  kráva, 
kůň  p.  =  prohnutý  na  hřbetě  (val.). 
Očko  do  jabka  profakté  =  protla- 
čené (laš.). 

profačina,  pádol  (val.). 

profačitý  =  profáčený,  prohnutý : 
Střecha  je  profačitá,  tož  podhnívá 
(Slav.  ČL.  X.  39). 

profehaf :  Pět  muži  sem  profehata 
a  s  každým  sem  džeči  meta  (Suš. 
4;  laš.). 

proiina :  Počínají  se  jeviti  tu  a  tam 
v  polích  na  mezích  proliny,  sníh  tratí 
se   do  země   (R.  a  Ž.  8). 


341 


prolfzavá  jeskyně  v  Ostrově  u  Blan- 
ska =  kterou  lze  n.  třeba  prolézati. 

proInSi  druh  bramborů  krabatých. 

proloupit:  Proloupli  sme  oči  = 
prohlédli  ze  spánku  (N.  Město). 

proluka,  denní  úsvit:  Už  je  pro- 
luka =  už  se  rozednlvá  (N.  Město; 
srovn.  lux.). 

promarat,  promarniti:  Mat  sem, 
promara}  sem  štyry  koně  vrané  a 
děvčátko  švarné  promaral  sem  (Suš. 

610,  horň.). 

promaškrtif,  promlsati,  promarnit 

(laš.). 

proměna:  To  je  proměna!  = 
čtverák,  šelma  (laš.). 

proměnde,  -ete  =  podhodek  (v.t.). 

proměnit  1.  Kateřino,  kde's  ty 
byía,  že  si  krásu  proměnila?  Pod 
mostem  sem  šaty  prata,  tam  sem 
krásu  zanechaZa  (Suš.  156).  2.  oženiti 
a  provdati :  Jož  mám  proměněny  děti 
=  poženěny  a  povdávány  (Prostějov ; 
srovn.  proměniti  svůj  stav). 

promést:  Prometla  sem  hostinu 
=:  promeškala  (han.). 

prominúf  sa  =  pominouti  se: 
Mohla  sa  prominúť  (zlostí)  Vek.  Hří- 
bátko  šramotilo  v  konírně,  až  se 
zdálo,  že  se  konírna  promine  = 
zboří  (Kda  I.  70). 

promíška:  U  nás  se  stata  veliká 
promíška  =  proměna  (úmrtím  a  p.)  Zl. 

promysernýi  moudrý,  rozšafný 
praví  se  o  hospodáři  nebo  hospo- 
dyni, kteří  hospodářství  dobře  spra- 
vují) Jicko. 

pronadivif  sa :  Nemohl  sa  prona- 
diviť  =  dosti  nadiviti  (val.).  Dům  byl 
k  pronadivení  nádherný  (Kda  I.  133). 
Král  přijel  až  k  domu  a  pronadiviť 
se  mohl,  že  on,  král,  tak  krásného 
paláce  nemá,  jako  je  Janův  dům  = 
divením  pominouti  (Kda  I.  132). 

pronaiožený  1.  drahý:  práce,  2.  ob- 
tížný: cesta  (N.  Město). 

proražitý,  pronikavý,  ostrý:  dým, 

tabák  (val.). 

pronést:  Ona  moc  pronese  = 
na  šaty  vynakládá.  Všecky  peníze 
pronosít  na  šatoch  (val.).  Proneslo 
se  to  na  něho  =  prozradilo. 

propěkný  =  přepěkný  (laš.):  Co 


nam  ty  daš,  propěkný  pacholče? 
(Suš.  745). 

propitná,  propití:  Co  sem  dostal 
na  propitnou,  to  sem  v  hospodě 
utratil  (Kda  I.  261). 

propracniti  placnějším,  prostran- 
nějším   učiniti,   na   př.  stodolu  (Zl.). 

propustit:  Propusť  mne  ze  slibu 
svého  (Suš.  325). 

prorámčica  v.  košile  ženská. 

prorámky  v.  košile  ženská. 

prořeknúf  sa:  *Musím  já  sa  také 
íť  afe  jednúc  za  tebú  podívať,«  pro- 
řekta  sa  ešče  matka  ==  vyslovila  se, 
liess  sich  noch  hořen  (Slav.  ČL. 
X.  296). 

prořídlf:  Co  si  ti  naší  prořídtli? 
=  co  (zlého)  si  udělali?  (Vah.) 

proS|  prosíky  prošák:  Dál  sa  do 
prosu  (prosíka,  prošáka)  =  jal  se 
prositi  (vých.  Mor.). 

prosina,  prosná  sláma. 

prosit  1.  s  gen.:  Budem  prosif 
u  jesliček  matičky  (Bart.  I.  165). 
Kamarádů  prosí  (Suš.  181).  Lidé 
prosili  déšča  (Slav.  ČL.  X.  142).  Já 
nemožu  robiť,  musím  chleba  prosif 
(Suš.  119).  2.  s  instr.:  Ževém  Bohem 
prosel  =  pro  Boha  (han.). 

prosit  se  1.  s  gen.:  Já  se  ho  ne- 
prosím (Suš.  279).  2.  s  dat.:  Já  se 
mu  neprosím  (Suš.  270).  £j  hanba, 
hanba,  mládenče,  že  sa  ty  prosíš 
panence  (Suš.  323).  3.  koho  (gen.) 
oč :  Neprosím  se  tě  o  to  =  nestojím 
ti  o  to.  O  jejího  syna  prosit  se  ne- 
budu (Suš.  335).  4.  Ja  se  ti,  synečku, 
z  tej  lásky  (!)  neprosím  (Suš.  361, 
laš).  5.  Dělál's  co  sa  ti  líbilo,  nikdá 
sa's  neprosil  =  » neptal «,  netázal 
(Suš.  44). 

proset  se:  Jož  se  nám  ten  oves 
prosel  =  setím  zvrhl,  třeba  přemě- 
niti semeno  (Jevíčko). 

proskakovaf.  Proskakujú  mu  vlasy 
=  šedivěji  (val). 

přosot,  merlík  všedobr,  je  od  za- 
puchlých  trubic  (dok.  268). 

prospaié  právo,  prošlé  (Brň.). 

prostát:  »£nom  si  to  nechtě  tady, 
šak  to  místa  neprostójí*  (n.  nepro- 
leží),  když  někdo  žádá,  aby  mu  něco 
v  cizím  domě  na  čas  nechali. 

23* 


342 


prosté radto :  postel  se  postírá 
prostěradlem. 

prostina,  rovina  (laš.). 

prostlrka,  obilí  na  mlátě  k  mlá- 
cení  prostřené  (v.  stodola). 

prostiti  přímiti,  rovnati:  Jak  bych 
já  ty  dva  křivé  prsty  poprostil,  co 
by  byly  rovné?  (Kda  II.  258).  Vy- 
prosťte  nohu  =:  natáhněte  (val.). 

prosto,  přímo,  rovno :  Prosto  tam 
běžte  1  Divaj  se  prosto!  Do  prosta 
=  docela  (laš.):  Ovčiřička  vedu 
prosto  k  šibenici  (Suš.  133). 

prostový  chléb,  z  mouky  na  žer- 
nách mleté  (Brod). 

prostranek  v.  stroj  na  koně  II.  11. 

prostřed  n.  prostřed  1.  nepravá 
předložka:  Stojí  tyčička  prostřed 
dvorecká  (Suš.  750).  Stojí  tyčka  pro- 
střeď  dvoře  (Suš.  749).  Když  prostřed 
lesa  přijeli  (Suš.  41),  2.  ve  spojení 
s  předložkami  zůstává  nesklonné: 
Do  prostřeď  lesa  zaběhl.  Vyrostla 
krásná  růžička  na  prostřed  mého 
srdečka  (Suš.  365).  V  prostřeď  Fesi 
stojí  skala.  Na  prostřed  mostě  se 
sešli  (Kda  II.  121). 

prostředek:  Strom  býl  prostřed- 
kem práchnivý. 

prostředňansko  v.  horansko. 

prostřednfček,  prostřední  prst  na 
ruce  (ND.  19). 

prostředník:  Pohůnek  nesměl 
tancovat;  až  byl  prostředníkem  (po 
14.  roku)  teprv  musel  dát  přijato 
mezi  pacholky  (Vyhl.  I.  109). 

prostředy  =  prostřed:  na  pro- 
středy  (Podl.). 

prostřelenec,  hyperícum  perfo- 
ratum  (bot.). 

prostý:  1.  Límec  župky  byl  prostý 
1=  rovný,  stojatý,  nepřeložený  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  447).  2.  Mi  je  najmilejší, 
dyž  v  réte  na  poli  možu  byt  prostý 
=  bez  obleku,  jen  v  košili  a  plá- 
tenkách  (Vych.). 

prosvédčit  se  čím,  vykázati  se: 
pasem,  dovolením. 

prosvétlif,  dosvědčiti:  Vefebný 
pán  prosvětlíja,    co  je  on  zač  (val). 

přesvíĎaf,  -čám,  přesvědčovati 
(val.). 


prošášet  se,  pyšně  si  vyšlapo- 
vati (Slavkov). 

prošení:  Chodi  na  prošeni  =  po 
žebrotě  (Opav.)- 

proškorec   =  puškvorec  (han.). 

proSvarný=přešvarný:  Prošvarny 
Janičku  (Suš.  193,  laš.). 

Protesná,  trať  (Blansko). 

proti  má  tvary:  proti,  protiv,  na- 
proti, na  protiv,  protivá,  naprotivá, 
protivé,  naprotivé.  Na  Zlínsku  pojí 
se  proti,  obyč.  naproti  s  genit,  pro- 
tivá s  dat. :  Bývajú  naproti  kostela. 
Protivá  prvějšku  máme  sa  dobře. 
Při  slovesech  pohybování  i  naproti 
s  dat.  se  pojí :  Šli  naproti  pútníkom. 
Přijdeme  vám  naproti.  —  Husaři 
jedou,  proti  sousedů  na  kopečku 
koňům  dávajú  (Bart.  III.  65).  Jede 
syneček  na  vraném  koni  protiv  ní 
(Bart.  III.  166).  Pudem  proti  vám 
=  vám  naproti  (N.  Město).  Dež  šil 
na  to  proti  (han.).  Moje  boty  sú 
protiv  tvojím  ešče  pán  =  moc  lepší. 
Už  to  tak  všecko  byto  jak  proti 
téj  smrti  =  jak  před  smrtí,  jako 
známka,  předtucha  smrti  (Vah.).  Včil 
to  néni  nic  protivá  jindá  (dok.  68). 

protivák  =  protivník  (laš.). 

protiven :  Šetko  na  protiven  mu 
povjé  =  naopak  (Dob.). 

protivník,  přotivnica^  kdo  bydli 
naproti  (soused  bydlí  vedle):  Pov- 
dám  na  druhéj  deň  nasej  súsedě, 
šak  protivnici  (dok.  65). 

proto  spojuje  věty  paratakticky 
za  hypotaxis  protože:  Jarmak  bude 
slabý,  proto  lidé  sú  na  poli  (srovn. 
laš.  čemu)  Zl.  Býí  sem  rád,  že  sem 
sa  koňa  zbyl,  proto  futra  nebylo 
(Vah.). 

protrhl  protržení,  něco  protrže- 
ného :  Je  tam  na  poFu  od  vody  taky 
protrh  (laš.). 

provázek,  kousek  nízkého  lesa 
odměřený  a  prodaný  na  vysekáni 
(val.)  =  oprátka. 

provět,  -vé]}!^  provéjatj  provanouti: 
Vystavte  mne  za  dveře,  nech  mě 
větr  prověje.  Dy  se's  chtěla  provějat, 
měla's   na  mšu    chodívat    (Suš.  22). 

provísto  =  povříslo  (horň.). 

provizto  =  povříslo  (laš.). 


343 


provotovaf  =  provolávati:  Kra- 
várky  provduju  (laS.). 

provod,  -a,  provod,  -i,  neděle  pro- 
vodní: Ach  provode,  provede,  sko- 
roli  tebe  bude?  (ND.  264).  Provod 
jede  proti  nám,  po  věnečku  nese 
nám  (Suš.  769). 

provodit:  Trestal  tesař  syna,  že 
pýchu  provodí  (Suš.  41).  Parádu 
provádí  (Suš.  699). 

provodif  si  1.  dováděti :  Něprovoď 
siy  lebo  ti  vypalim  kyjem.  2.  pyšniti 
se:  Ten  si  provodí.  Něprovoďtě  si! 
(val.,  laš.) 

provozúvat,  iter.  slov.  provozovat 

(val.). 

prozerený:Něsemymajiček  pěkný, 
prozefeny  (Suš.  771). 

prozpěvovat :  Ptáčkové  prozpě- 
vuju  vesele  (Suš.  461). 

prozračno,  šero:  Bylo  prozračno 
(laš.). 

prozradai  prozrazení  (laš.). 

prožénif  syna  =  oženiti  val.  (jako 
provdať  dceru), 

prožera :  Ten  prožera  všecko  by 
prožral,  aby  děfom  nic  neostalo 
(slov.). 

prožit  peníze,  probiti. 

prsk,  -u,  kropka. 

prskaná,  -ě,  ovce  toho  jména, 
>má  černé  prsky  na  nosi<  (val.). 

prskanistý,  poprskaný:  Prskaná 
je  prskanistá  (val.). 

prskaf,  -šču  1.  pršeti,  padati: 
Z  kosa  to  prSče,  poď,  výsypem  to 
(laš.)   2.  kýchati  (horň.). 

prská vec,  -vca  1.  turdus  visci- 
vorus  (val).  2.  =  truskavec  (v.  t.). 

prsknút  v.  prščit. 

prsňáčeki  kabátek  dětský  s  ru- 
kávky (dok.  185). 

prsnfk  1.  n.  podprsnik^  řemen  n. 
řetízek  u  chomouta,  na  kterém  je 
zavěšen  držák  (v.  stroj  na  koně  I.  3). 
2.   u  stavu   tkalcovského   v.  t.  I.  b). 

prstíčky  houba  clavaria. 

pršačka,  druh  švestkového  ovoce 
(v.  t). 

pršavka,  hruška  n.  jablko  od  rudy 
spálené    (Jevíčko)  =  peršáft    (v.  t.). 

prščit   n.  prsknút    1.  trochu    po- 


hoditi: Pršči  kúrám.  2.  utéci.  Prščíl 
do  světa  (Vah.). 

prščit  se :  Prščí  se  to  =  odpry- 
skuje,  na  př.  polejvání  od  hrnce 
(záp.  Mor.). 

pršet  1.  prší  ^a^  z  kůry  Jak  z  koze, 
prší  tak  šupoce  (tichý,  drobný  deštík), 
tak  čapoce  (silnější  déšť),  tak  se  leje 
(liják),  pršelo  nech  Bůh  brání  (velice). 
Proso  nemá  rádo,  dyž  mu  prší  doucha 
(za  obklaspý  list).  2.  s  akk. :  Pršalo 
veliké  kropě ;  pršelo  žáby.  3.  padati : 
Ovoce  prší  ze  stromu.  Hrušky  všecky 
opršely.  Obilí  prší  z  děravého  měcha 
atd.  Ženichovy  stěny  velice  pršíja, 
dyž  ich  nevěstiny  ruce  nelíčíja  = 
oprchávají    z    obmítky    (Suš.    487). 

pršovafi  —  pršuje  =  pršívati  (laš.). 

prtačkSi  drobná  práce:  dycky 
byla  jakási  prtačka  (val.). 

prták,  švec  (žert),  prtačt,  dělá 
prtalinu. 

prtaf,  prtnúť^  strkati:  Něprtaj  do 
mněl  Prta  s  nim  (o  podnapilém)  laš. 

průběr:  » Děláme  v  lese  průběr,* 
když  se  prosekává  hustý,  mladý  les 
(od  Jimramova,  Maš.). 

pruč,  -pořu  (i  pol.),  porač,  párati 
(Lor.) 

prúčaf  (vy-)  sa,  okázale,  pyšně 
se  prohýbati  na  zad  (val.). 

prúd,  'Uy  místo  v  řece,  kde  se 
voda  proudí,  kudy  se  přechází,  brod. 

průdětek,  Ika,  co  kdo  prodělal 
(Vek.). 

prudký  čas,  když  je  parné  slunce 
a  teplý  vítr  suchý  (han.). 

pruha  =  pruh  (záp.  Mor.). 

pruháč,  -a,  druh  jablek  bílých  a 
červeně  pruhovaných  (Zl). 

pruchavicei  pl.  f.,  pršky  (laš.). 

průkleSi  -u,  alej  v  lese  prosekána 
(záp.  Mor.). 

Průklest,  trať  (Blansko). 

prula,    druh    bramborů   kulatých. 

průiina,  kotlina  v  lese  (N.  Město). 

prut:  Do  levé  ruky  prut  rozma- 
rýnu. Utrhla  sem  jí  (fialy)  próteček 
=  větvičku  (Suš.  501,  220).  2.  prut 
u  pluhu,  v.  pluh  22. 

průtes,  -u  1.  díra  prosekána, 
2.  spodní  trám  dubový  pod  chalupu 
(Lor.). 


344 


průtržník,    potentilla    tormentilla 

(bot.). 

průvérec,  -rca,  pověrec,  pověrčivý 

(Vah.). 

průvérectvf,   pověrečnost  (Vah.)- 

průviačky  =  meče,  desky  na 
branách  polních. 

pružňok,  lajdák  (Lor.),  kdo  má 
stále  prázdnou  chvíli. 

průžeha,  mihotání  vzduchu  za 
letního  vedra  (val.). 

pružina,  pružný  prut:  Vemo-le 
to  proženo,  meslim  že  tě  proženo 
(Brň.). 

prv:  Dyť  sem  ti  pravila  od  prvu 
začátku  (Bart.  I.  22). 

prvá  1.  Já  so  prvá  =  první  na 
řadě  při  hře ;  op.  zadá  (han.).  2.  » Ju- 
hanes,  te's  to  huďál?<  »Hano  prval* 
z=  neudělal  (Tišnovsko). 

prvák  1.  první  roj,  2.  kdo  je  po- 
nejprv na  některé  pouti. 

prváska  =:  prvoteFka  v.  t.  (Dob.). 

prvéj  =  než:  Prvéj  to  složíme, 
Jozef  sa  vrátí  (Luhačovice). 

prvek,  prvéky  (Podl,  horfi.),  prvka 
(val.)  =:  prve. 

prvnidka  =  prvotelka  (v.  t.). 

prvotek:  z  prvotku,  z  počátku 
(laš.). 

prvoteFka,  kráva  po  prvním  teleti 
(val.,  laš.). 

prvši,  -a,  -e  =  první:  Ach  tam 
ona  prvšu  nocku  dobře  spáč  budže 
(Suš.  55). 

z  prvša  =  z  prvu,  po  prvšu  = 
po  prvé  (val.). 

prý  vkládá  se  1.  do  přímé  řeči: 
A  tož  dež  hospodeň  řikata,  že  málo 
udělá,  šate  si  žebrala,  »Já  pré  tu 
nemosim  beť.«  »Ach  pré  běž,  já  o  tě 
nebudu  plakať.«  Ten  přesil  s  teho 
kupu  pozdě.  Povidám,  dež  přesil: 
»Hdy's  odeSilř*  Pré  »o  půldruhé*. 
>A  eSče  nebelo  po  kupěř*  Pré  >Bať 
nebelo.«  2.  do  otázky  nepřímé:  Poslal 
ho  k  nám,  hdy  pré  pojedem.  (^Mal. 
XXIII.  45,  47).  Srovn.  že. 

pryde  =  pryč:  Jede  synek,  jede 
pryče,  vzal  mi  od  srdečka  klíče 
(Suš.  586). 

prýšč,   -a,   euphorbia   cyp.  (bot.). 


prýšĎina  (-é-),  místo  na  poli  nebo 
na  louce,  odkud  neustále  prýští  se 
voda  (Btcha). 

Prženka,   jméno  hory   (Vsacko). 

Pržnica,  -ce,  trať  (Vizovsko). 

páacko,    psíče,    mladý   pes  (laš.). 

psaní  (děj)  —  psáni  (list). 

psát:  Píše  jak  brhel  =  rychle  a 
dobře  (han.).  Mám  to  psané  =  černé 
na  bílém.  Co  néni  psané,  néni  dané. 
Janek  už  měl  na  husto  psané  =  byl 
v  úzkých  (Slav.  ČL.  XI.  229).  Ti 
páni  si  umijó  dělať  z  člověka  blázna : 
pišó  ho  statkářem,  a  on  má  pár 
mněřic.  U  sodu  je  to  psaný  hospodo 
a  na  hétmanstfi  obchodem  (Mal. 
XXIV.  67).  A  co  ten  král  za  krá- 
lovnu dostal,  jako  by  ju  vymaloval, 
vypsal  (Suš.  757). 

páatko,  psíček,  štěně  (Suš.  37, 
laš.) 

psí,  nedobrý,  zlý,  špatný :  psí  dni, 
počítají  se  od  22.  července  do  22. 
srpna ;  jsou  velice  škodné  dni  všemu 
(Mor.  lid  246):  Bude  mět  od  něho 
psí  dni  =  zle  se  bude  míti  (Vah.); 
psí  duša  =  zlý  člověk;  psí  íialka, 
viola  canina;  psí  hlava:  Už  ai  psí 
hlavu  by  na  něho  strčili  =  všecko 
zlé  o  něm  mluví,  na  něho  svádějí 
a  p. ;  psí  huba :  »Což  mám  psí  hubu  ř« 
když  se  někdo  oštídá  píti  po  druhém 
z  jedné  nádoby.  Ten  má  psí  hubu 
==  zlolajnou;  psí  houba  agaricus 
torminosus  (Frýdlant);  psí  jahoda, 
paris  quadrifolia ;  psí  jazýček,  plantago 
lanceolata;  psí  kašel  =  černý  (Peck); 
nebudu  ti  nadávati  »psí  koleno  < 
(Bart.  III.  498)5  Psí  mateří  douška, 
calamintha  acinos ;  psí  nos,  popravky 
v  neděli  po  svatbě  (Lor.);  psí  ocas, 
jitrocel  (dok.  126);  psí  patka,  fringilla 
linaria  (Zábřeh i;  psí  tahy:  ditě  se 
pořáď  natahuje  a  hubičku  otvírá 
(dok.  57);  šak  psímu  třicátku  ne- 
ujde =  zaslouženému  špatnému  konci 
(o  darebácích)  Df ;  psí  trní,  ligustrum 
vulg. ;  psí  ucho,  chenopodium  bonus 
Henricus  (od  podoby  listů);  psí  víno, 
solanum  dulcam.;  psí  višAa,  physalis 
Alkekengi;  »psjé  semeno  kravské, « 
nadávka  krávě  (Dob.). 

psík  L  malá  trénožka  jedlová,  na 


345 


které  se  kují  koné  (val.).  2.  u  stavu 
tkalcovského  (v.  t.). 

páikafi  konejšiti  plačící  dítě  zvukem 
pái,  pši,  pá  (Vyhl.  VI.  XIX.  330). 

psinai  zimnice. 

pslnec  1.  psí  lejno  (výcb.  Mor.), 
2.  psí  bouda:  Je  zema  jak  v  psinco 

(MaS.). 

psinka  1.  opadálka,  padavce: 
A  psinek  bylo  také  hodné  (Slav. 
ČL.  X.  468).  2.  drobné  švestkové 
ovoce  chuti  nahořklé.  3.  psinky, 
atropa  belladonna  (val.). 

psfrňa,  -né,  psí  bouda :  Je  tu  zima 
jak  v  psírni  (vých.  Mor.). 

Psisko,  trať  (Rozstání). 

páorka  1.  jedovatá  houba,  2.  ne- 
zdařené, zakrnělé  ovoce  (Lor.). 

pSOStvOi  pestvo,  rozpustilost:  Je 
v  něm  samý  psostvo  (KunStát). 

psota,  nouze,  bída:  Běží  psota 
přes  hory  (Suš.  675),  psoty  =r  kusáry 
(v.  t.). 

psotnlk  1.  trakař  (Podl.),  2.  stellaria 
media  (bot). 

psuja,  -je,  psujkář,  kazič  (laš.). 

psujoch,  kazič  (Kt.,  slov.)^ 

psut  1.  kaziti:  Esli  si  kovář,  okuj 
koníčka,  esli  neumíš,  nepsuj  ho  (Bart. 
II.  437).  Až  (=  ať)  mi  moje  konicky 
podkověnek  ze  ztata  něpsuju  (Suš. 
361).  2.  láti:  Zepsút  ho  pod  světem. 

psutý,  psí,  bídný:  Psutý  život  s  ta 
kými  gafgány  (val). 

psuvka  (psovka),  něco  nepodaře- 
ného: Je  to  (žito)  ene  taká  psuvka 
(laš.). 

psyk!  =  pstl  Tak  se  odhánějí 
kočky.  >Psykl  kočky  zpozapecaI« 
volá  se,  když  přicházejí  neočekávaní, 
milí  hosté.  Bezpochyby  se  toto  místo 
kdysi  nabízelo  hostem  ku  spaní  (Lor.). 

psykaf,  psyk  1  říkati,  někoho  okři- 
kovati (Kt.  z  Ostravska). 

pšc  1  pšoo !  zvuk,  jímž  se  odhání 
kočka. 

pšenička,  druh  hrušek  drobných, 
červených,  trpkých  (Zábřežsko). 

pšeno,  pšenná  kaša  =  proso, 
prosná  kaše  (horň.). 

pškat,  pšknút  1.  kýchati:  Pořáď 
se  mi  cosi  pšká,  dostanu  rému.  Za- 
pšknil  Zapškt.  2.  o  bublání  pukajících 


bublin  na  vrchu  vroucí  krupice,  kaše 
a  p.  kysajících  látek  atd.:  Krupica 
pšká.  Na  poli  je  mokro,  tak  to  pšká. 
3.  muknouti,  ceknouti:  Ani  nepškt. 
Já  nepškna  růženec  loskám  (vých. 
Mor.). 

pškňavý,  čpavý:  Ze  zemňačisk  po- 
nášát  sa  pškňavý  kúř  ze  zemňákovéj 
ihatě  (Slav.  ČL.  XI.  434). 

pšnivec,  -vca,  mlsný  člověk  (laš.). 

pšnivif  se,  mlsněti  (Kt.  laš.). 

pšnivosf,  mlsnost  (Kt.  laš.). 

pšnivý  1.  vyběračný,  mlsný  (laš.), 

2.  kdo    pyšně   ohrnuje   nos   (Vah.), 

3.  kdo  se  hned  pohněvá  (Lor.). 

pšohavka,  pýchavka,  bovista  (záp. 
a  sev.  Mor.). 

psota,  -y,  m.  člověk  slabý  a  hu- 
bený (Vek.). 

pšorka,  -y,  m.  =  pšoía  (laš.). 

pšoukat,  mukati:  Honza  ani  ne- 
pšókal  (záp.  Mor.). 

pštyFel,  zvuk,  kterým  se  odhání 
tele. 

pšvžt  (dvojslabičně),  zvuk,  kterým 
se  přivolává  pes. 

ptád,  -a :  Na  trhu  by}o  moc  ptáčů 
=  kupců,  kteří  nekupují,  jenom  po 
ceně  se  ptají  (Vych.). 

ptáčky,  -ů,  1.  delphinium  (bot.). 
2.  antirrhinum  maius  (bot.). 

ptačí  chféb,  viburnum;  p.  mféko: 
Tam  chybí  enem  ptačí  mféko  :=  je 
tam  všeho  hojnost  (Vek.). 

ptačinec,  -nca,  1.  alsine  (bot.), 
2.  ptačí  trus. 

ptačí ř,  -a  =  ptáčník  (laš.). 

ptáčka,  ptáčnica,  druh  hrušek. 

ptaj,  -u,  ptaní,  žebrání:  Vrátil  sa 
dom  s  ptaju  (slov.). 

ptaní,  žebrota:  Chodívává  po ptaňú 
(Suš.  386). 

ptaný  chléb :  Soused  přišel  o  všecko 
a  včil  se  musí  ptaným  chlebem  ži- 
viti =  vyprošeným,  žebrotou  (Kda 
I.  39). 

ptat  L  s  gen.  =  prositi:  Janíček 
vody  ptát  (Suš.  793).  Ptale  sme  ho 
gořalke  (záp.  Mor.).  Ta  ženička  mladá, 
co  nocleha  ptala  (Suš.  32).  2.  žádati : 
»Co  za  to  ptáte ?«  táže  se  kupující 
prodavače.    3.  najímati:    Naptá}    na 


346 


ječmen  štyry  žnice,  afe  mohí  ešče 
ze   dvě   připtat.    4.  Zváti  na  svatbu. 

pucák,  kus  chleba  tlustý  a  krátký: 
Kraje  to  na  veliké  pucáky  (val.). 

pucinai  nepálená  cihla  (Zábřežsko). 

pucka,  míč  (ND.  177,  han.). 

pucfenka,    puclatá   ženská  (han.). 

pucovat,  holiti  tvář. 

pučák,  palice  na  mačkaní  bramborů 
pro  svině  (Lor.). 

pučátka  1.  hrách  ve  vodě  namo- 
čeným až  pučí,  pak  upražený,  oma- 
štěný,  posolený  a  opepřený.  Jídala 
se  na  slavnost  » Mařeny*  v  neděU 
smrtnou,  někde  na  škaredou  středu. 
2.  mladá,  malá,  tlustá  ženská  (děvče) 
Kt.  Dop.  I.  od  Místka. 

puĎálník.  V  Mostkovicích  za  dlou- 
hých večerů  chodí  pučálník.  Některý 
mladík  obleče  se  v  kožich  na  ruby, 
na  hlavu  si  vsadí  chlupatou  beranici, 
do  zástěry  vezme  sazí  a  chodí  po 
dědině,  tluče  na  dvéře,  a  kde  mu 
otevrou,  počerní  otvírajícího  a  na- 
-háže   smetí   do   síně  (Vyhl.  I.   126). 

puĎaninSi  mačkané  brambory  pro 
vepře  (Lor.). 

pu6ík|  fučík,  pes  (slov.,  val). 

pučina,  silný  zápach  (Vah.). 

pučiti  verb.  caus.  k  slov.  puknut, 
činiti,  aby  něco  puklo,  vypuklo :  Pu- 
číme pučátku.  Pučím,  pučím  píšča- 
lečku.  Spadt  s  peci  hotúbek,  roz- 
pučit si  žatúdek.  Vypučil  na  něho 
odpusťte  řit.  —  To  mě  puči  -=.  ujímá 
v  břiše  (Frenštát).  —  Cosik  ju  pučí 
=  duje  se,  hněvá  se  (Vah.). 

pudit,  půjčiti:  Puč  mi,  synečku, 
nožička  (Suš.  435). 

pučivka:  Mám  peníze  na  pučivce 
=  půjčeny  (Jevíčko)  =  požčaj  (v.  t.). 

púčka  (póčka),  příspěvek  na  sva- 
tební hostinu  (protože  se  zase  oplácí) 
Záhoří  lip. 

pučňat,  bobtnati:  hrách  namočený 
(=  pučí),  dveři,  rámy  oken  od  vlhka, 
sú  napučAalé  (vých.  Mor.)-  Bečka 
zpučňala  (Slav.  ČL.  XI.  435). 

puček,  -čka,  žaludek  vepřový 
(Podl.). 

pud,  koryto,  kterým  voda  běží  na 
mlýn;  Vyběhl  tovaryš  mynářský  na 
pud  (Kda  II.  42). 


půda.  Za  české  »na  půdě«  říká 
se  nejvíce  >na  hůře< ;  na  podlaze 
(záp.  Mor.) ;  na  vrchu  (laš.) ;  na  po- 
vafe  (val.);  na  stropě  (Kunštátsko) ; 
na  ponebí  (Jihlavsko  a  Znojemsko). 

pudič,  -a,  kdo  pudí  (v.  t). 

půdina,  haluzi  v  přistodolku  pod 
snopy  nakladené,  aby  zboží  vysychalo 
(Luhačovice). 

pudit:  Ten  člověk  pořáď  pudí  = 
1.  popouzí,  dráždí,  2.  všude  štárá, 
vše  proštárá  .(Kt.). 

pudto,  pudéiko  1.  (pudý}ko)  malá 
mírka  na  obilí  (Btcha)  2.  pouzdro, 
tobolka;  pudto  na  jahody  (z  kůry 
stromové)  (val.,  laš.),  3.  zadek  na 
nohavicích:  Vyrezaí  mu  po  pudfe 
(horň.). 

pud  mistr,  purkmistr,  obecní  sta- 
rosta. 

půdnét,  obilí  na  sýpce  půdní,  bývá 
způdnělé  =  tuchne  a  plesniví ;  proto 
třeba  je  častěji  přehazovati. 

půdní,  -ňá,  n.  =  půdina  (v.  t.)  Df. 

pudrovaný:  Chodívali  za  mnó 
černovocí  chlapci  s  pudrováno  hlavo 
(Suš.    290;    kulturnéhist.    zajímavo). 

pufan:  >  přerovský  pufan<,  přezdí- 
vají Přerovanům  okolní  vesničané  = 
potrhlý. 

půhondf  bývali  svobodníci  a  měli 
svobodné  usedlosti  za  svou  službu 
(dodávati  od  zemského  soudu  půhony, 
t.  j.  žaloby  neb  obsílky).  Sídleli  za 
starší  doby  v  7  obcích  (arch.  II.  10). 

puchavica,  -ce:  Ty  šišky  sú  jak 
puchavica  =  pěkně  napouchlé  (Jicko). 

púchavlna,  pouchlá,  zpouchlá  role 
(laš.). 

púchtý,  nakyslý,  kyprý :  Prv  chféb 
nebývá)  tak  púchlý  jak  včil.  Ze  sta- 
nicú  (slanou  vodou)  šišky  sú  púch- 

réjší  (zi.). 

pupil mo,  dusno  (Kunštát). 

pubhýř  1.  měchýř  vepřový,  2.  = 
pucheřina,  váček  (na  tabák):  Napl- 
níme svoje  puchýře  penězi  (Suš.  701). 
3.  Mám  ruce  samy  puchýře  (nasko- 
čilé  od  horkosti). 

půjčit.  Určitá  míra,  váha,  počet 
při  tomto  slovese  vyjadřuje  se  akku- 
sativem,  sice  užívá  se  genitivu:  Půj- 
čte  nám  mírku  mouky,  dva  loty  kávy, 


347 


tři  zlaté  —  voza,  motyky,  měchů. 
Půjč,  formánku,  biče  svého  (Suš.  7). 
Půjč  ty  mně,  má  mitá,  bUého  šátečka 
(Suš.  337).  Srovn.  požčat,  pučit. 

puk  1.  baf  z  dýmky:  Udělá}  tři 
puky  z  fajky  (vých.  Mor.).  2.  My- 
slivec namířil  —  pukl  a  psík  byl  dole 
=  střelil  (Kda  I.  67). 

puka6,  -a,  1.  z  bezových  silných 
prutů,  vytlačivše  z  nich  »duši«9 
chlapci  dělají  si  pukače;  píst  do 
pukača  slově  iomař.  Z  pukača  se 
puká  dvěma  koudelnými  špunty 
(ND.  185).  2.  člověk  načachořený, 
rozzlobený. 

pukat,  -a,  bábovka  (laš.). 

pukafai  -le,  květník  (laš.). 
'  pukance,    -ů,    pečené    buchetky 
spařené   mlékem,  pomazané  medem 
a  posypané  makem;  jídlo  štědrove- 
černí (slov.). 

pukat  1.  stříleti  z  pukače  (v.  t.), 
2.  práskati  bičem  (Opav.),  3.  poku- 
řovati z  dýmky:  Torek  poká  ž  či- 
buka  (fig.  21). 

pukatý,  vydutý,  napouchlý:  rukávy 

(laš.). 

pukavec,  -vca,  vlčí  mák,  protože 
jím  děti  o  čelo  pukají. 

pukavka,  bouchačka;  děti  si  ji 
dělají  z  bláta   (laš.). 

pukeš,  -kša,  cvalek,  zavalité  děcko 
(Zl.). 

puketa,  kytka  (laš.). 

puknut:  Daj  mi  puknut  =  udělati 
několik  puků  z  dýmky. 

puiec  má  tato  jména  mor.:  špufec, 
špuTáĎ  (val.) ;  panohlavec  (Srbce,  na 
Přerovsku),  palohtavec  (Vizovice), 
paohlavec  (Lipník);  prcek  (val.); 
híaváč  (Zl.). 

pufenai  hloupá  osoba,  hlupák  (laš.). 

půt  noci  (ne:  půlnoci):  A  jak  byto 
půl  noci  (Suš.  85,  127)  =  bylo  o  půl 
noci. 

půtpán,  chlap,  který  se  dělá  pánem 
(Kunštát). 

půlroční  sv.  Jan  =  Křtitel  (han.). 

pulvír,  holič. 

pumpava,  potentilla  tormentilla 
(laš.). 

pumpelicai  -ce,  pampeliška  (dok. 
126). 


pumr,  pes  samec  (laš.). 

pundata,  -y,  m.  =  punčocha,  ne- 
šiká,  hlupák. 

puntovat,  páchati,  dováděti:  Co 
pořáď  puntujete?  (Podl.) 

puntový  slúp  podpírá  ve  stodole 
patra  (v.  stodola). 

pupák  1.  druh  jablek,  »má  pri 
stopce  pupence«  (horft.)-  2.  =  pu- 
kanec  (v.  t.). 

pupava  1.  taraxacum  off.  2.  car- 
lina  acaulis. 

pupek  1.  =  pupenec  (laš.).  2.  = 
pupky,  pupence  =  hubavice  (v.  t.) 
záp.  Mor. 

pupenec:  Růže  majú  Tetos  moc 
pupenca  (coll.). 

pupen ko,  pupéneček:  Z  toho  révka 
pupénko,  z  toho  pupna  lísteček  (vy- 
roste) Suš.  50. 

pupinkaikarkulka,  dětská  čepička : 
Pupinky  nebyly  laciný   (dok.  13). 

purylka,  hrubá  polovlněná  sukně 
(Žď.  obr.  6). 

pu  si  kovat,  pusy,  hubičky  dávati: 
My  zme  pusikovávali  za  svobodna 
(dok.   156). 

pustaĎit,  pustým  býti,  dováděti: 
Děti  celý  deft  pustačily  (vých.  Mor.). 

pustatina,  poušť:  Nedaleko  Hodo- 
nína, tam  je  velká  pustatina  (Bart. 
III.  704). 

pustefník,  poustevník  (laš):  Budu 
pusternikem  (Suš.  515). 

Pustíméř  m. :  do  Pustiměřa. 

pustina,  pusté,  neobdělané  pole 
(laš.). 

pustit  1.  někomu  něco  =  přene- 
chati (=ůberlassen!)  zato,  zač  sám 
koupil :  Pustil  nám  tisíc  šindelů.  Pusťte 
mi  toho  koňa!  Pustil  mi  dva  loktč 
plátna.  2!  Včela  mi  pustila  žídlo  = 
upichla  mne.  3.  Pustit  po  někom  n. 
o  někom:  Ona  už  po  něm  pustila = 
žena  nedoufala,  že  se  zmizelý  muž 
vrátí.  Už  pustili  o  nás  =  nedoufali, 
že  okřejeme  (aufgeben). 

Pústka,  coll.  pl.  f.,  na  Pústkách, 
trať  (Zl.). 

pustoň,  -a,  rozpustilý  kluk  (vých. 
Mor.). 

pustovat:    Děti    pustujó  =  jsou 


348 


pusty,  dovádějí  (záp.  Mor.).  Děcka 
pustovaly  (dok.  117). 

pustý  1.  prázdný:  Vezmi  sobě 
kamarády  přes  ty  pusté  vinohrady 
(kde  není  lidí)  Suš.  261.  Ujížděl  s  ňú 
na  pusté  hory  (Suš.  367).  Konec 
masopusta  každá  kapsa  pustá  (Mor. 
lid  85).  Chodí  z  pustého  do  pražného 
=  okolo  úhlů  (lenoch)  Zl.  Paseka 
ide  na  pusté  =  pustne  (val.).  2.  roz- 
pustilý: chlapec. 

púš6at,  -ám,  táti :  Púščá  tam.  Už 
hodně  pustilo. 

puščica,  -ce,  krabíce  (stč.  puška) 
Df. 

pušóinai  kus  gruntu  odprodaný, 
puštěný  (laš.). 

puši !,  puíitn^  zvuk,  kterým  se  při- 
volává  tele,  jehně,  hříbě  (val.). 

puška,  vulva  (Jicko). 

pušpán,  z  něm.  Buschbaum. 

puf,  pufl  zvuk,  kterým  se  přivo- 
lávajf  slepice. 

pútec,  -tca,  pěšinka  ve  vlasech. 

puten  ka,  slepice  (lich.). 

putina  1.  úponka  chmele,  fazolí 
a  p.,  die  Ranke,  2.  klička  na  kabátě, 
očko  na  věšení,  die  Schlinge,  3.  okraj 
klobouku ;  klobouk  má  svršek  a  pu- 
tinu  (Zábřežsko).  4.  putiny  v.  hrabíca 
1.   10. 

pútkOi   část  dud,   v.  gajdy  5.  13. 

putráctvo,  daremné  toulání,  toulka 
(laš.). 

putrák  =  pytlák  (od  Příbora). 

putlicai   -ce,  petlice,  skoba  (val.). 

putlina,  smyčka,  oko  (uvázané): 
Ffašečka  z  ingustem  visela  za  putlinu 
na  pálce  (hlavičce,  knoflíku)  okenného 
rámu  (Slav.  ČL.  X.  135).  Chytat 
ptáky  do  putlin  (val.,  laš.). 

putr,  putra,  máslo  stlučené;  roz- 
topený  putr  slově  máslo:  chléb 
s  putrem,  šišky  s  máslem. 

putyfarka,  necudná  ženská  (val.). 

putyra,  nádoba  obručemi  stažená, 
dvojuchá,  na  20 — 30  mázů,  na  slé- 
vání vydojeného  mléka  (val.,  rum.) 
LN.  I.  202. 

Putyrky,  pl.f.,  les  naVsacku(Vck.). 

puva,  výr  (slez.). 

původná  zem,  která  se  pohodlně 
obdělává  (Vych.)  =  povůlná  (v.  t.). 


pýchat:  Péchá  mo  z  krko=:říhá 
se  (Maš.). 

pýchovat  prádlo,  na  kotle  vyvářeti 
(han.). 

pykat:  Toho  (učitele)  ledi  pekaji 
= litují,  že  odešel  od  nich  ( Visko vsko). 

pyfai  pyfal  zvuk,  kterým  se  při- 
volávají  husí;  odtud:  pyfe,  pyfenky 
=  husi  (lich.)  Jicko,  slez. 

pyptai  fušer:  majstr  pypla. 

pyptat,  -pfu,  fušovati :  Ten  to  zpy- 
plál!  popyplat  něco  =  pošpiniti. 

pýř  1.  -u  =  pýr,  2.  -a,  zlobivec 
(val.). 

pýřenf,  1.  drobné,  mladé  osení 
(Prostějov),  2.  žhavý  popel:  Pýření 
ven  vyskočilo,  všecko  sa  potiúklo 
(Suš.  704,  slov.). 

pýřif  sa,  nadouvati  se  zlostí:  HTete 
ho,  jaký  to  pýř  pýřovskýl  pro  takú 
darebninu  sa  bude  toléj  pýřiť !  (val.). 

pysk,  -u,  huba:  Zavřeš  pysk!  Do- 
staneš po  pysku  1  (laš.). 

pyskáf,  -a,  pyskatý,  kdo  má  veliké 
pysky. 

pýskata,  -y,  m.,  fušer  (Vah.). 

pýskaf  1.  mazati,  špiniti :  Vypýskát 
na  ten  obrázek  kde  jakú  barvičku. 
Cetý  stůl  popýskál  máčků.  2.  špatně 
dělati,  fušovati:  Krajčí  to  popýskál 
(val.).  3.  hubovati:  Něpyskej,  babo, 
nic  něvypyskašl    (Kt.  z   Ostravska). 

pýskaf  sa,  v  jídle  se  přehrabovati 
a  špatnější  sousta  odhazovati  (Vlk  5). 

pyskovaf,  peskovati  :Pyskova}sam 
sebe  z  hluposti  svojej  (laš.). 

pyskuň,  kdo  má  velký  pysk  (hubu), 
nevymáchanou  hubu,  hubač:  Pyskuft 
pyskuje  cely  deft  (laš.). 

pysufa,  -Fe,  jméno  krávy,  »pyšně 
sa  nese<  (val.). 

pyšóury  (peščore),  veliké  pysky 
(Jevíčko). 

pýšit  se,  pyšniti  se :  Ti  se  pýšili ! 
(dok.  164). 

pyšnica,  -ce,  tagetes  patula  (bot.) 
Zl. 

pyšný,  pěkný:  šat  (Podl.),  pyšné 
růže,  aster  chinensis. 

pyšoň,  -a,  pyšný  člověk  (dok.  202). 

pytá,  (Ostravsko),  pytalka  (val.), 
pytajka  (Místecko),  žebrota:  Chodí 
na  pyty,  pytačku,  pytajku. 


349 


pytat,  pitat^  ptáti,  prositi  1.  s  gen.: 
Chfeba  si  pytajte  (Suš.  140).  Pítal 
si  od  mifój  šjatečka  bielého  (Čerň. 
73).  2.  se  dvěma  akk. :  Pytat  sem  ju 
červenu  růžičku  (Suš.  353).  3.  s  inst. 
doplňkovým:  Mě  družku  pytata  = 
družkou,  za  družku  (laš.). 

p]ftat  se,  ptáti  se,  tázati  se :  Pytala 
se  kočka  kočky,  má- li  kocúr  pazúry 
(Suš.  641). 


pytfači  -e,  f.,  coll.  =  pytláci :  Tá 
pytfač  kde  jakého  zajfca  vyttuče. 

pytrák,  čmelák  rezavý  (ND.  212). 

pytfeň,  -a,  m.,  tlusté  střevo  hovězí, 
na  bachořice  (Zl). 

pytfovaf  sa,  tančiti  nepěkné,  v  nečas 
nebo  vůbec  pozorovateli  nemilo  (Zl.). 

pytrůvka,  1.  zpropitné  mlynarčí- 
kovi  od  mletí  (laš.),  2.  druh  jablek. 

pyzda,  pizda^   vulva   (srovn.  pyj). 


R,  Ř. 


rabiják,  rabijácký  člověk,  zuřivec, 
surovec  (vých.  Mor.). 

rabovat:  Matka  rabovala  synkovi 
v  kapcácb  =  prohledávala  (Slav.  ČL. 
X.  299). 

rabuša,  -še:  V  každé  hanácké 
hospodě  visívala  za  stará  raboša, 
černá  tabule,  rozdělená  bílými  čá- 
rami na  tolikero  oddělení,  kolik  bylo 
usedlých  v  obci,  poznačené  domov- 
ními čísly.  Na  »rabošo«  zapisovalo 
se,  co  který  usedlý  zůstal  v  hospodě 
dlužen  (Hoch  39):  Tož  to  tam  při- 
pište na  rabušu!  Srovn.  vrub. 

rabuše,  pl.  f.,  provázky,  oprátky, 
kusy  mladého  lesa  na  vysekání  roz- 
měřené a  prodané  (sev.  Mor.). 

rabutí,  clematis  (bot.). 

rabůvkai  rabování,  drancováni:  Že 
pak  ale  na  městě  na  rynku  vína  ne- 
bylo, několik  těch  granatýrů  na  ra- 
bůvku  do  fary  vyběhlo  (Vyhl.  II.  78). 

ráC|  -a,  trumf  v  kartách:  »Čeho 
rácř«  >Sipů«  (zelen).  Jati  povím, čeho 
je  rác  =  zač  je  toho  loket.  Už  věďéí, 
čeho  je  rác  =  kolik  uhodilo  (vých. 
Mor.). 

racovati  trumfovati. 

radet,  rachotiti.  Z  daleka  zara- 
čeíy  kočáry.  Už  odračeli  na  veži=i: 
odrachotili  v  týden  pašiový.  Až  za- 
píšču,  všecí  sa  vyračá  ven  =  vyhrnou 
hřmotně  (val.). 

řačet:  Zpívajú,  až  tak  račí  (Podl.); 
jinde:  jací,  hučí.  Nejveselejší  je  to, 
dyž  všecí  hospodščí  veznú  muziku, 
to  možete  ohluchnut ;  enom  račí  na 


všecky  strany  =  hučí  vřískavě  (dok. 
71). 

ráčil  má  význam  mezislovce:  Och, 
Jezusky  račí!  (Slav.  ČL.  XIII.  112). 

račica,  -ce,  potentilla  věrna  (horu.). 

ra6ik=  raci,  raději:  Já  tam  račik 
ani  nepůjdu  (Slav.  CL.  XI.  483). 

ráčit.  Jednoduchého  slovesa  toho 
lid  užívá  jen  mluvě  s  knězem,  ale 
často  složenin:  No,  že  se  uráčí}!  = 
z  těžká  odhodlal.  Vyráčil  se  =  nerad 
se  vypravil.  Sen  se  mu  vyráčíi  = 
vyjevil,   splnil. 

rád  -a  -o  1.  s  dat.:  Sú  rádi  ho- 
sťom,  budu  vám  rádi.  Zastřelit  sem 
kurotvUi  téj  sem  být  radši  jak  zají- 
covi. Ona  kýšky  nechce,  a  já  su 
ráda  téj  (Zl).  Ach,  můj  milý  máji, 
my  sme  tobě  rádi  (ND.  264).  Potom 
budeš  tomu  ráda,  kerý  pase  svině 
(Suš.  297).  Sme  rádi  tem  penězom, 
že  už  sme  jich  dostali  (Mal.  XXIV. 
66).  2.  Byli  z  toho  rádi.  3.  Ve  spojení 
s  některými  slovesy,  ob.  v  čase  pří- 
tomném, rád  mívá  význam  lat.  solere, 
ř.  ^il\hlv\  Ešče  na  stole  se  to  rádo 
připálí  (dok.  106).  OSkvarky  rády 
stuchnou  (dok.  113).  Kdyby  byly 
ovce  skotny,  po  tom  koření  rády 
pometají  (Mor.  lid  267).  Na  podzim 
rádo  pršívá.  Dyž  dráb  hlavo  kévá, 
neřád  večer  bévá  (Suš.  512).  Pozn. 
Ve  větách  >Kravařky  na  pastvě  rády 
zpívají.«  »Po  obědě  rád  si  zdřimnu« 
a  pod.  má  rád  svůj  původní  význam, 
ale  viděti,  jak  snadný  jest  odtud 
přechod  k  označování  děje  opětova- 
ného :  Kravařky  na  pastvě  zpívávají. 


350 


Po  obědě  dřímávám.  4.  Co  bys  rád  ? 
=  co  chceš?  »Co  byste  rádi ?  =  co 
poroučíte?*  tázavá  se  kupec,  hostin- 
ský a  p.  příchozího.  5.  V  nářečí 
val.  a  horň.  pojí  se  rád  bych  s  infi- 
nitivem: To  bych  já  sa  neřád  do- 
^.rať.  Rád  bych  pomocť.  Ráda  by 
k  nám  přijíť.  Rády  by  to  dostať. 
Rádi  by  Janíčka  na  tú  vojnu  zadat 
(Bart.  II.  357).  Ráda  by  tancovat, 
ale  sa  bojí  (ib.  294).  6.  rád  zastu- 
puje často  ve  větě  určité  sloveso  : 
Hanáci  rádi  máčku  (jedí)  Vyhl.  II. 
160.  Dyž  rybu  vyloví,  ráda  by  do 
vody  (skočila)  jak  sa  dívča  vydá, 
ráda  by  svobody  (Suš.  469).  Zabe- 
čata  kráva,  že  by  ráda  na  pofe  (šla) 
Suš.  483. 

řad :  Stáli  tam  řad  řadem  =  řad 
vedle  řadu.  Hrnuli  se  řad  řadem 
(slov.). 

řád  polní,  polní  nářadí  kromě 
vozu,  tedy  pluh,  kolečka,  brány  a  p. : 
Pomimomotyky  nepotřebuje  žádného 
řádu  (val.). 

rada :  Synečku,  zlá  rada,  maměnka 
kázata,  dyž  ty  přindeš  pod  okénko, 
abych  té  vyhnala  =  všeob.  zlá  věc, 
zlá  příhoda  a  p.  (Suš.  344).  »Já  sem 
ti  ten  rada,  ta  rada«,  praví  se  dle 
toho,  chce-li  muž  nebo  žena  říci  >  jsem 
ti  tou  radou*  (Vah.).  Bylo  peněz, 
že  jim  nebylo  rady.  S  tym  sněhem 
něni  žadne  rady  (marno  mésti,  když 
stále  padá)  (Opav.).  »Co  tinéni  rady?* 
praví  se  neposedovi  (Zl.).  Marná  rada 
toho  bude  =  velmi  málo  (Slav.  ČL. 
X.  468).  Je  v  radě,  šét  do  rady,  majú 
radu  =  sezení,  kteréhož  slova  lid  ne- 
užívá. 

radit:  Raď  radu  =  poraď  (Bart.  I. 
128).  Už  si  radíme  jeden  druhému 
=  pomáháme.  Radijú  si  jak  možú, 
sich  fretten  (dok.  125). 

řadif  1.  s  kým,  mluviti,  hovořiti, 
2.  vyřadiť  komu,  ublížiti  (slez.). 

řádka  =  hřádka,  hřada  (v.  t), 
záhonek:  Sednu  na  zahrádečce  na 
poslední  řádce,  na  bílé  leluje  (Suš. 
485). 

radlícai  -ce,  železo  na  radle. 

radličáka   pluh   o  dvou  radlicích. 

radlo  (viz  obr.  na  str.  351.). 


rádňovaf,  býti  rádním  v  obci:  Už 
nemusíš  rádňovať  fetos  (Slav.  ČL. 
XI.  275). 

Radocha,  příjmení. 

Radosf,  trať  (iron.:  bahno)  Náklo. 

radostníčeki  svatební  koláč:  Po- 
žičaj  nožička,  len  si  já  odkrojím 
svého  radostníčka  (Suš.  148). 

radostníky,  koláče  pečené  na 
> svačinu*  (v.  t.)  Jicko. 

radostník  (radosnik),  krtiny  (Klim- 
kovice). 

rádoš:  Skopy  řezníci  kupují  na 
páry,  vybývající,  na  př.  třicátý  pátý, 
je  rádoš;  ten  se  dává  nádavkem  (ZI.). 

radováneki  mlezivo  (v.  t.)  Zá- 
břežsko. 

Radovánky,  pl.  m.,  trať  (Otroko- 
vice). 

Radovany,  pl.  m.,  vinohrad  (Bor- 
šice). 

raduša,  -še,  kráva,  » které  je  kra- 
vařka  ráda«,  červenobíle  strakatá 
(val.). 

radvan,   hlupák,  nemotora  (val). 

ráf,  (laš.  ráfa),  železná  obruč  na 
kole  (z  něm.  Reif). 

rafika  =  trafika  (Podl.). 

rafnúf,  uchvátiti,  rafl  =  uchytí 
(laš.;  z  něm.  raíTen). 

ráfnůf  n.  rápniXť,  udeřiti  (val.). 

Ragáč,    a,  trať  (Hulín). 

ragan,  nezvedené  (větší  už)  dítě: 
Rodiče  měli  už  těch  raganů  šest 
(Vlk  3). 

rachat,  o  zvláštním,  rachotivém 
zvuku :  Prase  rachá  (rochá),  žába 
rachá  (rachota,  rechoce),  řetaz  rachá 
=  řinčí  (laš.). 

ráchat  —  řachnút,  práskati  bičem : 
Pastýř  řachl  kočárem  (dok.  242), 
záp.  Mor. 

rach,  napodobení  chřestivého  zvu- 
ku: A  rachy,  rachy,  enom  to  praš- 
čelo  (dok.  258). 

rachetfa,  -e,  rachométfa:  Stará  r. 
=  stará  dívka. 

rachnatý  =  rapnatý,  chrastavý: 
žába  (val.). 

Rachny,  pl.  f.,  les  (Litovelsko). 

rachota,  -y,  m.  křikloun  (laš.). 

rachovač,  počítati  (laš.;  i  pol.): 
Sporachuj  to  sobě  (Suš.  226). 


rachunék,  -ňku,  počet  (Ia§.). 

rajčák,  drub  bramborů. 

rajdák,  druh  tance,  rejdovák  (SuS. 
602). 

rajdaf  sa:  Kdo  má  cbůzi  zdlou- 
havou, kdo  plete  nohama,  ten  >sa 
rajdá<,  je  *rajdavý*  (val.). 

rajdovat,  Hditi  voje,  když  se  vŮz 
někam  potláčf:  Muj  tatíčku  starý, 
moje  zlate  oje,  dy  stě  rajdovali, 
dycky   byío  dohře   (Su5.  490,   laS). 

Ráje,  v  Rájoch,  údolí  (Vizovice). 

rajka,  druh  hrudek. 


v  rákoSi  =  na  jakémsi,  mythickém 
sněme  (Df.). 

Rakousky   (-Ó-),    trať  (BedihoSť). 

Rakovec,    -vca,   traí   (Rovensko). 

rakůvka,  >račf  oko<   (vých.  Mor.). 

ramovaéka,  Široká  motyka  (záp. 
Mor.). 

rampúoh  1.  otvor  z  čelistí  (armén- 
sky rapuch  :=  sopka,  Zeit  1895,  str. 
103).  2.  v  komíně  sů  rampúchy,  na 
kterých  maso  zavěfiené  se  udí  (Kt. 
z  Ostravska).  3.  díra  pro  vzduch  do 
sklepa    (vých.    Mor.).    4.    díra    pod 


Radlo. 


1.  hřídel,  2.  slubica  n.  přední  sloupek,  3,  socha  n.  zadní  sloupek,  4.  ručka  n.  rukovitko, 

S.  radlo,  6.  náradnik,  7.  rozhony,  8.  klíny;  jiinii  se  hřídel  nfi  nebo  výSe  staví.  —  Radlem 

na  zip.  Hor.  se  přeorává,  brambory  vyorávají  a  p. 


Rajna,  trať  (Ježov). 

rak  1.  Podle  barvy  rozeznávají  ve 
Slezsku  raky:  Herně  (když  se  vaří, 
nezčervenaji),  élulé  (ti  jsou  nejlepší), 
modré,  zelené,  Též  se  raci  dělí  padle 
toho,  kde  žijí :  olSané  (černí),  baHnaře 
(plaví,  krátcí  s  klepety  hrubými) 
Vyhl.,  VI  XIX.  737.  2.  Když  se  žin- 
čica  vaří,  sýr  zbylý  sráží  se  v  kou- 
sky, které  šlovou  rak  (LN.  I.  203). 

rakoš,  -a,  hranice  cihel  (laS), 

rákos,  -a,  beseda:  ít  do  rákoSa 
(horň.),  Dyž  je  kočce  sedm  roků, 
idze  ráda  do  rákoSa^  uteče  (Dob.). 
Baby  (čarodějnice)   a  kočky  bývajú 


oknem,  kam  se  svádí  do  nádobky 
voda  stékající  s  oken  flaS.).  5.  zmr- 
zlý led  na  okape  (na  záp.  Mor.;  na 
vých.  Mor.  střechýr). 

rampulák,  žlutý,  velký  knoflík  ko- 
vový (LíSeii). 

Raň,  -ě,  f.:  Okolo  Strasburka  teče 
Raň  krvavá  =  Rýn  (SuS.  584). 

raná :  PřiSel  mu  do  raný  (in  den 
Wurf).  Délal  raný  (zuřil).  Je  ho  raná 
(je  tfilný,  silný  v  těle).  A  hněď  z  rané 
mandele  pře  vracovalo  (najednou,  ná- 
hle) Mal.  XXIII,  34.  Je  tak  unaven, 
že  si  sedne  od  své  raay  (netřeba  ho 
pobízeti)    záp.  Mor.    VSeci  na   ránu 


352 


přišli  (najednou).  Pravil,  že  by  mne 
v  tu  ránu  zabil  (na  místě)  dok.  162. 
Esli  jí  něco  v  tú  ránu  nedáte,  dupe 
nohama  (hned)  ČL.  XI.  272,  Šeb. 
Všecko  v  raně  prodá)  (v  celku)  Zl. 
Mosí  se  to  dětat  po  kúsku;  v  raně 
by  to  byío  moc  (najednou).  V  raně 
to  zpozoroval  (hned).  V  tý  raně  tu 
byl  (právě  ted^  záp.  Mor.  Za  ránu 
(han.)  =  na  ránu,  najednou. 

randlíčkyi  -ů  1.  delphinium,  2.  aqui- 
legia  vulg.  (bot.). 

ráňat  -ám,  i-ňu,  ovoce  kamením 
n.  holí  rážeti.  Ořechy  vždy  se  holí 
>ráňajú<  (vých.  Mor.). 

ráné|  -ěte,  ranátkoy  dítě  ráno  na- 
rozené (Žď.  obr.  124). 

raní,  n.,  raní  mše :  Dnes  byto  dtúhé 
raní. 

raníčkOi  časně  ráno:  V  úterý  ra- 
níčko (Suš.  461). 

ranit:  Ranilo  ho  (mrtvice)  laš. 

ráno:  Přišel  šohajíček  na  ráně 
(Suš.  540).  Jak  bylo  na  ráně,  hosti 
se  schádzajú  (Suš.  779). 

ranoceFí  plántago  maior  (Kt. 
z  Ostravska),  že  celí  rány;  srovn. 
tdimtéi  ranocelný  z  »Rost.«  Tak  slově 
ta  zelina  i  zde  onde  na  Moravě. 
České  jitrocel  je  tvar  záhadný.  Vy- 
kládá se  jako  jatrocel,  ale  zelina  vý- 
hradně na  rány  se  přikládá,  od  jater 
se  jí  neužívá  nikde,  a  pak  churavá 
játra  se  hojí,  nikoliv  celí.  Snad  v  Če- 
chách bývalý  ranocel  nedorozuměním 
proměnili  v  jitrocel,  vidouce  \  e  slo- 
ženině ráno? 

ranostaj,  ranostajek  —  ranosíajka, 
ráno  časně  vstávající  (val.,  laš.) :  Pa- 
sáka polévají,  aby  byl  čerstev  a  ra- 
nostaj (Mor.  lid  243).  Rozina  byla 
robka  děfná,  ranostajka  (Vlk  84). 

rantoš,  -a,  varmužka,  usazenina 
z  másla,  když  se  vyvaruje  (N.  Město) 
=  cmúr  (v.  t). 

ranuFa,  -fe,  ranoša,  -še,  jméno 
krávy  velmi  červené  (val.). 

ranuáenkOi  časně  ráno  (laš.):  Rá- 
no ranušenko  drobný  dešč  padá 
(Suš.  207). 

ranuškdi  raný  brambor. 

raný  na  Podluží,  Laších,  Jicku  a 
Kelecku,  jinde  skorý. 


rané,  -ého  =  raní  (v  t.):  ESče 
nešli  z  raného  (laš.). 

rap,  spěch,  pilno:  V  tem  rape 
sem  zapoihél  (též:  vtéj  rape).  Bylo 
s  tým  tak  na  rape  (val.);  rapem  n. 
rapkem  =  honem  (laš.). 

rapačka,  hrkávka  (v.  t.). 

rapák,  druh  bramborů  »rapavých<. 

rapálí,  neschůdná,  kamenitá 
(Jicko). 

rapaňa,  ně,  šalvěj  (od  »rapavých« 
listů). 

rapafáky,  pl.  m.,  >rapaté<,  drsné 
ruce  (han.). 

rapatý,  drsný:  rapatá  grapa  = 
kostrbatá  stráň  (Vlk  38)  =  rapavý 
(v.  t.). 

rapavec,  -vca,  rapavý,  od  neštovic 
poďdbaný  (dok.  230). 

rapavý  1.  drsný:  list,  jaký  má  na 
př.  šalvěj;  rapova  žába  =  ropucha. 
2  porýpaný  od  neštovic:  Ten  tvůj 
starodávní  bude  si  přej  brat  tú  ra- 
pavú  (dok.  63). 

rapec,  -pca,  úzký  řemen,  jímž  se 
upevňují  nohavice  okolo  pasu  (slov.). 

rapénka,  druh  řepy,  drobné  a  bílé 
(Brň  ). 

rapéf,  praštěti:  Až  mu  kosti  ra- 
pěly  (laš.). 

rapitaf,  utíkati  (laš.). 

rapnout  n.  rafnout,  drapnouti. 

rápnúf  n.  ráfnúf,  udeřiti  (val.). 

rapotáč  n.  rapotačka  =  hrkávka 
(v.  t.)  Df. 

rapotat,  o  chřestivém  zvuku:  ra- 
potáč, straka  rapoce  (vých.  Mor.). 

rapouch,  trudovačka  (v.  t.)  záp. 
Mor. 

rapouchovatét,  trudovatět:  Vše- 
cky karlátky  zrapouchovatěly  (záp. 
Mor.). 

rapucha  =  svízel  (v.  t.). 

rapuša,  -še,  kvaka,  rábka  (Zboro- 
vice). 

rárohy,  -ů,  harabouzí  (val.). 

ras  má  jména  rozmanitá:  dráč, 
dřač,  dříč,  dřík,  drda,  daša,  šerha, 
kaděra,  piterka,  pastýř,  opravač,  po- 
hodný, výtažný. 

řasa,  -se  1.  květ  lísky  (amentum), 
2.  klas  ovesný. 

řása,  záře  (záp.  Mor.). 


353 


rjasenicdi  -ce,  letnice  (že  je  »urja- 
sená«)  Dob. 

rjasifi  rašiti,  řásným  činit,  faldo- 
vati:  Rjasita  letnicu.  Má  letnicu  pě- 
kně urjasenú  (horň.). 

rasovat  se  s  kým,  hádati  se,  tu- 
piti někoho  (Maš.). 

rasovňáki  druh  kožicha,  v.  kožuch. 

raška  1.  čermáček,  2.  fazole  bflá, 
po  černu  strakatá. 

RašoveCi  -vca,  trať  (Blansko). 

raf|  -ě,  f.,  pazneht  ovčí,  kozí  a  p. 
(val.,  laš.)  =  ratica  (v.  t.) 

rataji  -a.  Na  větších  statcích  ve 
Slezsku  mívají  také  »chtopa«,  jenž 
má  dozor  nad  čeledí  při  práci,  kde 
hospodář  sám  na  to  nestačí,  n.  kde 
hospodáře  není.  Za  stará  prý  mu  ří- 
kali rataj, 

Ratajkai  jméno  louže  na  Mlatcově 
v  zahradě  č.  26. 

rátati  počítati  (val.). 

raticai  -ce,  1.  =  rať  (v.  t.),  2.  Klau- 
enkrankheit. 

RatikoVi  les  (Kelč). 

ratiskOi  rukověť  hrábí  (dok.  288). 

raubšfki  pytlák  (z  něm.  Raub- 
schiitz). 

raubšíčifi  pytlačiti:  Krampota 
raubšíčíí  (Vlk  14;. 

ravat :  Žába  rave  =  rachota  (sev. 
Mor.). 

ráz  (i  raz),  -u  1.  rána,  2.  -krát 
(val.,  laš.):  Lepší  ráz  chvata  Bohu 
než  dvakráť  dá-li  Bůh.  Být  sem  tam 
ráz.  Raz  mně  dal,  a  po  druhé  již 
mi  nechtěl  dať  nic  (Kda  II.  60). 
Mohou  si  koupiť  raz  tolik  krav  (Kda 
II.  169).  Nemám  ráz  co  na  sebe  vzíť 
(=:  zhola  nic).  Ráz  to,  ráz  to  (jednou, 
po  druhé).  Raz  byta  hranica  hrubě 
obsadéná  =  kdysi  (Vlk  37).  Zatáhli 
prvši  raz,  druhy  raz,  po  třeti  (Suš. 
189).  Tu  kerýsi  ráz  som  tam  bol 
(Dob.).  To  bylo  iny  raz  (jindy).  Co 
kerý  ráz  okusil,  okénkem  vyzříť  musil 
(Suš.  172).  A  tak  je  to  každým  rá- 
zem (po  každé).  Ani  rázu  nězaprchlo 
(ani  jednou).  Dybych  ja  ti  musel 
kolibečku  dělať  a  rázu  do  ni  něfati 
(Suš.  702).  Neraz  sem  to  styšél  (ne- 
jednou). Raz  dňa  jieme  (jednou  za 
den).  Kúríme  (topíme)  dva  rázy  dňa 


(horíL).  Sedym  rázů  omdrela  (Suš. 
86).  Prišjol  sedom  razí  k  nám  (Suš. 
353).  Kelko  razí  pozreťs  na  moje 
srdečko  (Cern.  70).  Bařina  do  rázu 
se  ztratila  =  najednou  (Kda  II.  273). 
Vypil  plnou  sklenici  vína  od  rázu 
(Kda  I."  248).  Od  rázu  jí  híavu  sťáí 
(Suš.  9).  Z  rázu  se  chytil  =  hned, 
náhle.  Jak  ho  řeže  tak  ho  řeže,  ráz 
vedle  rázu  =  ránu  za  ranou  (Kda  II. 
50).  To  je  o  ráz  a  može  byť  zre=: 
jednou  to  udělat  (Jicko).  Nebudeš 
po  ráz  u  nás  =  ne  tak  hned  (Jicko). 
Mladzenečku  mladý,  maš  za  raz  um- 
řici  =  hned  (Suš.  12).  Moja  milá 
má  takovú  mas£,  ona  vyhójí  za  jeden 
ráz  (Suš.  152).  Udeřilo  raz  za  rázem. 

ráz  dříví,  hranice,  sáh:  Dones 
dříví  z  rázu  (záp.  Mor.). 

razgat,  bíti  (Podl.) :  Tam  ho  cosi 
chmatne^  a  že  mu  to  tam  narazgalo 
(dok.  235). 

razit  1.  Razí  to  kúřem  =čpí.  Má- 
slo už  razí  =  wird  ranzig.  2.  na  koho 
=  podoben  býti:  Razil  trošku  na 
vás  (val). 

rázka  n.  rázek^  hromádka:  peněz 
(Líšeň). 

razsocháóíi  smrkové  křoví  (Ji- 
hlavsko). 

ráztoka  1.  potůček,  pokud  teče 
horským  údolím:  jak  vyjde  z  lesa 
do  pole,  sluje  potok  (Viz.).  2.  údolí 
lesní,  též  dolinou  zvané  (val). 

razůvka,  křesací  hubka,  která  »od 
razu«,  najedno  zakřesání  chytne  (laš.). 

ráž|  -a.  Ráže  jsou  kuličky  hliněné, 
v  peci  hrnčířské  vypálené  a  polévané 
(glasované)  na  hračku  dětem.  Zemáky, 
jabka  a  pod.  jak  ráže  =  drobné. 

rážati  -ám,  porážeti:  Ja  všecky  já 
budu  rážat  a  z  hospody  ven  ich  há- 
zat  (Suš.  570). 

ráždí,  -ďá  =  roští  (Dř.). 

ražítý,  rosrašitý,  ramenatý,  silný 
(Jevíčko). 

ražlívý,  žhavý:  popel  (Vah.). 

ražný  1.  prudký,  bystrý,  rychlý: 
voda,  kůň,  jízda,  krok.  Býk  je  ražný 
=  prudký  do  skoku.  2.  Náš  chlapec 
je  ražnější  =  silnější.  3.  ražný  kameň 
=  ostrý  (Vah.).  4.  ražno,  z  ražná, 
prudce. 


354 


.  řbílka,  pl.  n.,  hřebílko,  kartáč  na 
koně  (Jimramov). 

rebeňaf  sa,  třpytiti  se :  Dyž  s}únko 
svítí,    v    horách    sa    všecko    rebeňá 

(val.). 

rebentít  (slov.  val.,  han.),  rebendit 
(Jicko),  hlučně  mluviti. 

řebít  se,  smáti  se  (Žďár). 

řebnýi  řevný,  briinstig:  jelen;  ř. 
čas,  Brunstzeit  (Kt.  z  Ostravska). 

rebontj  -u,  rebenténf,  hlučné  mlu- 
vení: Jakýsi  šum  a  rebont  je  zna- 
menati (Slov.  obr.  II.  142). 

rebošit  =  rebentit  (v.  t.) :  Spustili 
to  (fonograf)  ale  štyrykrát,  a  dycky 
jinší  to  rebošilo  (Vyhl.  I.  77). 

rebrovat  =:žebrovat:  Chudý  do- 
bytek rebruje  =  viděti  mu  žebra  (Df.). 

recari  -a,  druh  jablek. 

řecí|  járku,  prý,  řka,  jakořka 
(laš.,  val.).  Časté  je  toto  reci  v  ná- 
řečí lašském,  a  některé  osoby  je 
takměř  v  každou  větu  vkládají: 
A  hdě's  ho  řeči  ptat  sem  ho  vza}? 
Ja  sem  pravit  řeči,  aby  teho  nechali. 
Udětaj,  pravila  sem  řeči,  poručenstvi. 
Řeci,  synku,  afe  by  sa*s  ošidí}!  Tož 
řeči  (=  pravil  jsem)  poďme.  On  si 
řeči  jak  živ  podle  chuti  nezakúří  (= 
jakořka).  Šét  ze  Žoškú  k  muzidze  a 
kupí}  jí  za  groš  goralky,  řeči:  Tu 
máš,  pij!  •=.  řka  (Vlk  44).  A  sám 
jí  doraďová}  řeči.  aby  si  Ozefa  vzata 
(Vlk  58). 

řeč:  Býí  sem  s  ním  v  řeči  =  mluvil 
jsem  s  ním.  Měli  sme  vás  v  řeči  -=. 
mluvili  sme  o  vás.  Nadělali  si  Teda 
trochu  řeči ;  má  z  toho  leda  trochu 
řeči  zz:  pomluvy.  Přidte  k  nám  na 
kúsek  řeči.  To  je  řeč  jako  rozprávka 
=:  nijaká  i=  To  je  řeč  jako  s  kozu 
otčenáš  (Slav.  ČL.  XI.  484).  Za  řečó 
zme  zapomněle  na  fšecko.  Velmi 
často  klade  se  výraz  za  řečó  jako 
připomenutí,  znamenajíc  tolik  co 
>počka£,  počkéte!«:  Ja  za  řečó,  po 
čem  ste  prodale  ten  ječmen?  Gdy's 
přijel  věru  za  řečó?  Jak  se  miváš  za 
řečó.?  (Mal.  XXIV.  150). 

řéček  =  zejtřek  (Btchaj,  viz 
řejček. 

řečískOi  řečiště  (val). 


řeónioa,  -ce:  »To  je  řečnica!<  = 
mluví  hbitě,  vtipně  a  ráda,  má  dobrou 
vyřídilku.  Také  o  děvčátku,  které, 
ač  malé  ještě  jsouc,  již  dobře  a  rádo 
mluví.  Řečník  se  v  tom  smysle  ne- 
užívá (Zl.). 

řeč  nik,    veronica  oíf.  (záp.  Mor.). 

řečnovat,  iter.  řečnúvcu^  mluviti, 
hovořiti:  Stáli  u  vrat  a  řečňovali. 
A  já  dóm  nepůjdu,  dokáď  se  svú 
mitú  řečnovat  nebudu  (Suš.  414).  Ja 
di,  neřečnuj !  No  tož  už  běž  a  ne- 
řečnuj  (Slov.  obr.  II.  29).  Ty  husle 
mu  tak  řečnujú  =  pěkně  hraje. 

řečnýi  kdo  je  od  řeči,  rád  se  dává 
do  řeči,  hovorný;  op.  nemluva  (slov., 
val.). 

réda  serpentina  cesty  (Zábřežsko); 
na  Brň.  pl.  rédy  (réde):  Dé  pozor, 
neskac  vůz  v  rédech! 

redigovaf:  Kde  ten  stůl  redygu- 
ješ?  =  odstrkuješ,  stavíš.  Redigován 
ho  na  hůru  spaťm  klidil,  vedl  (val). 

redykaf,  stěhovati,  uklízeti  (val.): 
Z  koliby  sa  přeredykaíy  besedy  do 
sušírně  (Slav.  ČL.  X.  375). 

regina.  Na  zadním  voze  svateb- 
ního průvodu,  na  položeném  toče- 
ném kole,  ze  slámy  bývá  nastrojená 
fígura  na  pólo  ženská  a  na  pólo 
mužská,  zvaná  » regina  na  kole< 
(Vyhl.  II.  136). 

regurka  (rekulka),  réva,  bílá  i  černá, 
drobné  hrozny,  málo  vyzraje,  nosí 
dost  (Podl.). 

řehnif  sa,  smáti  se  hlasité  (Slav. 
ČL.  X.  467). 

řehoři  -a,  kdo  se  řehoce,  směje 
na  celé  kolo  (Vah.). 

řehořka  =  rohožka    (N.    Město). 

řehotá  =  řehtačka  (val). 

řehotat:  Kůň  řehoce  =  řehtá. 
Straka  řehoce  (Suš.  696).  Zástěra 
mu    řehotala    kofe    boků  =  šelestila. 

řehotat  se,  smáti  se  na  plnou 
hubu. 

řehtadlo,  smíšek,  zvi.  ženský :  Vy 
řehtadia ! 

řehták:  Trhům  o  sv.  Janě  říkali 
řehiáky^  poněvadž  vedeno  na  ně  se 
všech  stran  množství  hříbat  s  mat- 
kami. I  nastalo  ohlušující  řehtaní  jak 
od  hříbat,  tak  od  kobyl  (arch.  I.  89). 


355 


řehtat  se:  Obilí  tede  (=te(ř)  se 
řehce  =  bujně  roste  po  dešti  (záp. 
Mor). 

řehtíf  se,  řehtati  se,  smáti  se: 
Poraď  se  řehti  (laš.). 

řehura,  -le,  ženská,  která  se  ráda 
řehce,  směje :  Rozára,  známá  řehula 
po  celé  vsi  (Rok.  I.  81). 

řehúňat  sa  n.  řehýňat  sa,  smáti 
se  hlasitě,  nezpůsobně  (val.):  Koňaři 
sa   řehúňali   (Slav.   ČL.   XIII.   373). 

rechafi  práskati  bičem  (laš.). 

rechna  1.  drkotnice,  klábosivá 
ženská  (vých.  Mor.),  2.  prasnice  (záp. 
Mor.). 

rechnit,  klábosit  (vých.  Mor.). 

rechotati  -cu  i  -tám,  hrčeti,  drn- 
četi :  Fajfy  rechotaty  na  snovadlinách 
(Slav.  ČL.  XI.  225).  Prase  recho- 
taío  =  chrochtalo  (ib.  X  382).  Žáby 
řechotajú  (Suš.  793).  KeFa  tydni 
žáby  před  Juřim  začnu  rechotať,  tefa 
tydni  po  Juři  spju  (laš.). 

rechotíca  =  hrkávka  (v.  t.). 

rechotnfk  =  rechotka. 

rechtiny,  pl.  f.,  malé  žebřiny  na 
voze. 

rechýňati  bručeti  (Vek.). 

řejček  =:  zejtřek  (záp.  Mor.). 

rejdulai  -le,  děvče,  které  rádo 
rejdí,  po  muzikách  chodí  (dok.  69). 

rejka  (rej cena,  rejkuša),  sivá  kráva 
(horň.). 

rejkavý,  sivý:  vůl,  kráva  (Podl. 
horň.). 

rejko  (nom.  vok.  rejko,  akk.  rejku, 
gen.  sig.  nom.  akk.  pl.  rejky,  ostatní 
pády  od  adj.  rejkavý),  sivý  vůl: 
Kupil  sem  voíy  rejky  (Df.). 

rejž,  -u,  m.  (Žďársko)  =  rýže. 

řektý,  pass.  =:  řečený:  Bylo  řeklé 

(val). 

řeku,  jářku,  pravil  jsem:  Bodaj 
zdrav,  řeku  (Vlk  73).  No  řeku  už 
abych  šél.  Reku,  na  čo  mi  tu  škodu 
robíš?  (val.,  horň.)  srovn.  řeči. 

relija,  -je,  zmatek,  pokřik:  To 
byla  relija!  (Lor.). 

relfk  =  lelík  (v.  t.)  Brň. 
réma  =  rýma  (slov.,  val.). 
remTák,  samec  zajičí. 
remlíca,  -ce,  samice  zajičí. 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


remfovat  se,  honcovat  se,  pojí- 
mati se  (o  zajících). 

rémovitýi  kdo  hned  dostane  rému : 
Nevím,  co  zme  my  v  naším  rodě 
všeci  tak  rémovití  (Vah.). 

rempelifi  silně  bušiti  (o  kováři), 
Jicko. 

remtif  n.  remutiť,   drkotati   (val.). 

řemyki  řemycek  (i  pol.)  Lor.;  val. 
řemýšek. 

řepa :  obyčejná  bílá,  čapatá  řepa, 
kterou  sévají  do  strniska,  slově: 
poTňačka  (slov.,  val.),  vodňačka 
(Krumlovsko),  strmiščena  (han.),  hla- 
dina (Rozstaní),  úhornica  (Viškov- 
sko),  plucna  (Budějovsko).  Veliká, 
sladká  řepa  bílá  nebo  žlutá:  rábka 
(han.,  západ.  Mor),  kvaka  (slov.), 
kvak  (val.),  kvaček  (laš),  klaka 
(Opav.),  turín  (sev.  Mor.),  kolník 
(Krumlovsko).  —  Řepu  skopne  n.  srazí, 
kdo  zavadiv  bosou  nohou  o  kámen 
konec  palce  si  odře.  Má  nohy,  ruce, 
že  by  mohl  na  nich  řepu  sadit  = 
velmi  špinavé. 

řepař,  -a,  brouk  řepu  hubící  (han.)- 

repeška,  červený  mravenec  (TiS- 
novsko). 

řepeták,  -a,  řehtačka,  » mlýnek* 
na  třešni  plašiti  ptáky  (val.). 

repetitkai  huba,  která  repetí,  rychle 
mluví:  Tá  má  repetilku  (Zl.). 

repetifi  mlátiti  hubou:  Tá  by 
toho  narepetilal  (vých.  Mor.). 

repetuša,  -še,  ženská,  které  huba 
jede. 

repícai  -ce,  carlina  acaulis  (horň.) 

řepíky  -u,  ononis  spinosa. 

řepíček,  -čku,  agrimonia  eup. 

repíška  =:  repeška  (v.  t.)  Maš. 

repítat  se  (repotat  se,  repotit  se), 
třepetati  se,  kmitati,  třpytiti  se :  Ře- 
pice se  to.  Repital  se  jako  slunce. 
Hvězda  se  repoce  (záp.  Mor.). 

řepka,  konec  ocasu  dobytčího 
(val.). 

Repták,  trať  (Dešov). 

resFe,  -í,  pl.  f.,  kostky :  hráť  v  resfe 
(Jicko). 

respa,  trám,  traversa  (Opav.). 

rešuta:  Na  krejcaru  je  s  jedné 
strany  hlava,  s  druhé  rešuta  (orel), 
Louky  u  Zlína. 

24 


356 


réta :  křičet  na  retu  =:  dovolávati 
se  pomoci. 

řetaz,  -a,  řetázka,  -y  n.  řeťázka 
(val.),  rjecjaska  (horň.).  Jsa  na  po- 
jímkách  (v.  tyto)  má  tyto  části: 
ohnivá  n.  ohnivka  (články),  kaniferku 
(točí  se,  >aby  sa  řetázka  nerozkrú- 
ca}a«),  kotuTku  (kulaté  ohnivko), 
škrižlják  (navléká  se  do  kotulky, 
horň.):  Ešče  ti  já  k  ternu  dám  tú 
ztatú  retázku  (Bart.  III.  92).  Goralko, 
goralko,  pěkný  řetázek  máš  =  pěkně 
se  perlíš  (Bart.  I.  33).  Chlapec  otče- 
náš říkal  jak  po  řetázku  =  plynně 
(Slav.  ČL.  XII.  132). 

réthar  (jezdec)  vrchní  snop,  kterým 
se  složený  mandel  kryje  (Znojemsko). 

retka  (ob.  pl.),  hřeben  na  stavě 
tkalcovském   (Frýdek;   jinde  šubíř). 

Retkovec,  -vca,  tra£  (Nedošova 
Lhota). 

retovat  1.  zachrániti:  Helenko 
pradlenko,  pre  Boha  retuj  sa  (Bart. 
II.  21).  2.  hnáti,  obraceti:  Myslím, 
že  ťa  vyretuju  =  vyženu.  Zaretovál 
na  právo  =  zaměřil.  Retovaí  koně 
zpátky  =  couvnouti  koňmi.  Zretovál 
sa  ze  schodů  =  spadl  (val.). 

rév  (révek,  réveček)  1.  větvička: 
rév  rozmarýnu,  réveček  višňový, 
2.  vroubí,  rubík  na  štěpování  (laš.). 

révif,  štěpovati  stromy,  očkovati 
děti  (laš.). 

řeZ|  řesdk,  bití:  Kolikráť  aj  do- 
stali řezu  (Vlk  99).  Dostaneš  ře- 
záka! 

řezačka,  bitka,  pračka. 

řezákj  mladé,  řízné  víno  (dok. 
148). 

rezár,  -a  (řezár),  řezalo vé  péro, 
péro  z  ocasu  bílého  kohouta,  ozdoba 
slov.  klobouku  svobodných  šohajA 
v.  kosýrek). 

řezance,  -ů,  pery  nenadívané  (Bze- 
nec). 

řezat :  Ditěti  se  řežu  zuby  =  na- 
růstají. To  tam  řeže  muzika !  =  hlučně, 
vesele  hraje.  Ten  umí  na  ty  husTe 
řezat!  Řezali  německy  =  mluvili. 

řezavisko  1.  n.  zerzavisko,  čer- 
vené bahno  na  louce  (Nové  Město, 
2.  callitriche  (bot.). 


rezeki  -zka  1.  ryba  gobius  fluvia- 
tilis,  2.  houba  agarícus  deliciosus. 

řeží  n.  coU.  =  řeziny  (laš.). 

řezigaf,  řezati  něco  nešikovně 
(val.). 

řeziVYi  pí.  ř.,  drtiny. 

řezivo,  všecko,  čím  se  řeže  a 
teše:  nůž,  sekera,  pila  atd.  (val., 
horň.,  laš.) :  Bar  jakým  rezivom  idze 
bar  na  keho  (Dob.). 

řeziík  =  ryzlink,  druh  hroznů 
(Podl.). 

řezník,  červená  stinka  stromová 
(záp.  Mor.). 

řezúgl    zvuk   pily   řezající   (val.). 

řezúgaf,  řezugýnat^  skřípavou  pilou 
řezati  (val). 

réž,  rži,  fem.,  řeži:  Já  sem  při- 
nesla tři  Stvrti  řeži  (Suš.  536),  r-ži 
(dvojslabičně,  Podl.):  měřica  r-ži, 
v  r-ži,  pl.  rža:  Letos  sú  rža  ukázalé, 
rus.  rož  =  č.  žito. 

reža,  -že  =  réž :  Aj  reža,  reža, 
zefená  reža  (Suš.  628). 

réž,  -u,  m.,  dříví  vod  réžu  (réžavý 
dříví,  jinde  vodeňkový  dříví)  =:  od 
prvního  špalku  od  spodu,  nejlepší 
(od  Sloupá). 

řežlavý  (-ivý),  řežavý  (Zábřežsko). 

režnatka,  druh  hrušek. 

režníca,  -ce,  1.  režná  sukně  (záp. 
Mor.),  2.  typha  latifolia  (bot.). 

řežímíšek,  -ška,  nimra  (val.). 

režňák,  -a,  koláč  z  chlebové  mouky 
(han.). 

režnisko,  pole,  s  něhož  byla  skli- 
zena réž. 

režný:  Kroupy  ječmenné  příliš 
režné  =  hrubé,  nestejné  (R.  a  Ž.  45). 

režón,  pes  režné  (žitné)  barvy 
(Vlk  41). 

řezucha,  cardamine  (bot). 

řicadlo,  řicátko,  zrcadlo  (záp. 
Mor.). 

říct  s  dat.:  Poslal  sem  mu  páru 
holubů,  co  jim  ale  řekne  ř  =  co  asi 
o  nich  řekne,  jak  se  mu  asi  budou 
líbit.  Co  říkal  tomu  novému  ka- 
bátu? 

řičaf,téci:  Vodařičá  (val.).  Srovn. 
ryčet. 

říček  =  zitřek :  Počkaj  do  řička; 
ale:  zitrajší  (val.). 


357 


řičet,  vřeštěti,  hlasitě  plakati: 
Řičel,  jak  be  jé  na  nože  bral.  Děcko 
řeči  (han.)- 

řičnýi  uřícený:  Bela  pře  tom  celá 
řičná,  tak  na  ňo  rosa  vestópla  (han./. 

řidina,  řídká  věc:  látka,  zeď;  ři- 
dina  lesní,  kde  je  řídko,  seč. 

řídif  se  kým:  Te  se  Tonkem  ze 
šatama  nemožeš  řidiť;  on  je  z  gruntu 
a  te  z  chaíópke   (Mal.   XXIV.   69). 

řijena,  fivéna^  jméno  krávy  řvavé. 

řfka  =  řeka  (vých.  Mor.). 

řikač,  -a,  starší  bratr,  který  před- 
řikuje  (laš.). 

řfkaéka,  co  se  říká:  říkadlo,  de- 
klamovánka. 

řfkánfi  modlení  v  domě  zemřelého 
druhý  den  po  smrti;  též  v  kostele: 
Dali  zme  za  něho  na  říkání  (Vah). 

říkat  1.  Na  otázku  knězovu  při 
křtu :  » Jak  tomu  dítěti  chcete  říkati  ?« 
na  Podluží  kmotr  odpovídá  voka- 
tivem :  Jane,  Jozefe,  Marýno,  Rozáro. 
Taktéž  se  odpovídá  vokativem  na 
otázku:  >jakjetiř«  t.  j.  jak  ti  říkají 
křestním  jménem.  2.  čísti,  odřikávati, 
modliti  se:  Už  aj  otčenáš  řiče.  Sta- 
ftaci  poříkal  (Slav.  ČL.  X.  370). 
Stařenka  ešče  říčú  z  knížek  (Jicko). 
Křupala  zíožíl  ruky  a  říkáí  (Slav. 
ČL.  324).  Růženec  říkaía  (Suš.  159) 
Klekl  si,  poříkal  a  šel  si  lehnout 
(Kda  I.  203).  3.  Vejde-li  dítě  z  venku 
do  jizby,  an  tam  jest  někdo  cizí, 
a  nepřivítá,  pamatují  ho  domácí  na 
tuto  povinnost  slovy:  >Jak  říkáš ?« 
Tak  i  když  se  nepoděkuje  za  dárek 
a  p. 

řimbulák,  veliký,  kulatý  knoflík 
u  vesty  (záp.  Mor.). 

řimsa,  polička  v  jizbě  na  stěně, 
za  níž  nastrkány  jsou  lepší  mísy 
a  talíře  (záp.  Mor.). 

římščák,  římské,  druh  jablek. 

řísa,  -se  =  řasa  1.  květenství  ol- 
šové, lískové,  březové  a  p  :  Je- li 
moc  řís  na  olši  nebo  na  lískovci, 
neurodí  se  réž  (Mor.  lid  87).  2.  ža- 
binec  (Opav.). 

řlsný,  řasnatý. 

řít,  -u,  m.,  coU.  řítí,  spodek  snopu 
(op.  klásí)  vých.  Mor. 

řítůvka,  kr4tká  sláma. 


řívat,  řváti:  Čích  to  tele  říveř 
(ND.  38). 

řiz,  -u  1.  Kosa  má  dobrý  řiz  = 
je  ostrá  (Vah.).  2.  Jedným  řizem 
něco  odbyt  =  rázem,  najednou. 
V  jednom  řizu  n.  řezu  =  v  jednom 
kuse,  neustále. 

řizňa,  -ně,  řezárna  na  sečku  (Opav.). 

řfznačkai  dactylis  glomerata  (bot). 

říznut  1.  Víno  řízne  =  dostává 
řiz  (když  kyše).  2.  Pole  to  Strnadovi 
řízne,  proto  ho  chce  kupit  =  hodí 
se  (Vych.). 

řkúcí,  vlastně  ten,  kdo  může 
uřknouti,  pak  vůbec  zlý,  špatný: 
To  je  čtověk  řkúcí.  Dyby  býí  ně- 
jaký řkúcí,  nepřijali  by  ho  do  obci. 
My  néjzme  lidé  řkúcí  (Zl.). 

rmání  =  rmen  (horň.). 

rmenec,  -nca,  chrysanthemum 
leuc. 

rmenek  (val.),  romenek  (laš.)  = 
rmen. 

rmut,  -u,  rum,  Schutt  (Zl.). 

řnuó  (řnu,  řnuí,  uřli),  říznouti, 
bíti  (laš.) :  Řnut  s  nim  o  zem  = 
uhodil.  Přeřinali  dřevo  =:  přeře- 
zovali. 

roba  (slov.,  val.,  han.,  laš.)  je 
každá  dospělá  ženská,  svobodná 
i  vdaná:  »Naše  roby  sú  na  poli,< 
praví  hospodář  o  své  ženě,  dospělých 
dcerách  a  o  dívce  služebné.  Mnohem 
širšího  významu  je  slovo  to  na  La- 
ších.  Kdežto  se  ho  na  východní  Mo- 
ravě jen  o  třetí  osobě  užívá,  oslovuje 
se  jím  na  Laších  také  osoba  druhá : 
»Robo,  zazpívej  pěsničku  I «  pravila 
na  Ostravici  souseda  sousedě.  Jinde 
na  Moravě  by  ji  buď  oslovila  křest- 
ným  jménem,  nebo  by  jí  řekla 
» sestro  I «  Mimo  to  značí  roba  na 
Laších  m.  nželku,  jako  chlop  man- 
žela: >  Poslechni  roby,  hybaj  z  robu  1< 
pravila  v  Petřoldě  hospodská  opi- 
lému muži,  pro  něhož  si  přišla  žena 
do  hospody.  »To  je  jeho  roba,«  *už 
mam  druhu  robu«.  » Velebný  pane, 
Vy  stě  tu  nebyli,  dyž  moja  roba 
umře}a«  (Opavsko).  —  Na  západní 
Moravě  slovo  roba  je  docela  ne- 
známo. 

24* 


358 


robáki  robař^  záletník,  kdo  chodí 
za  robama:  Pravíja,  že  je  hrozný 
robák  (Vlk  65). 

robe,  ěte,  dítě  (Zábřežsko).  V  Ko- 
nici je  dítě  »malÍDký«,  rubě  větší, 
2— 31eté. 

robeneki  -nka,  mládenec  (laš.): 
Putoval  robenek  (Suš.  11;  var.  Suš. 
12:  Vandrovat  mladženěc). 

robif|  dělati,  pracovati  (laš.,  horň.; 
odrobiť,  odpracovati  [dluh],  vyrobiť, 
porobiť  atd.):  Nic  ti  nězrobi  =  ne- 
udělá. Robif  na  juncoch  =  orati  voty. 
Robí  mi  zle.  Robita  sem  ti  po  vůli 
(Suš.  350) 

robif  sa,  dělati  se  robou;  když 
dospívající  děvče  vodí  si  tak  jako 
»roba«  dospělá.  Rus.  roběť  =  stávati 
se  zženštilým,  ostýchavým :  Také  sa 
to  robí,  a  je  to  jak  šindel  (Slav. 
ČL.  Xll.  229).  Hanča  ešče  necho- 
dila k  muzikám,  ale  už  sa  začínala 
robiť  (ib.  X.  36). 

robotaj  práce  (vůbec ;  bývalé  nu- 
cené práci  poddaných  říkalo  se  pan- 
ské) laš.,  horň.:  Ešče  přijdže  v  so- 
botu, kdy  mam  pifnu  robotu  (Suš. 
195).  Prstýnek  ze  zlata,  Krakovská 
robota  =  dílo  (Suš.  376). 

robotnf,  všední:  šaty,  deň  (laš., 
horň.). 

robotnfk,   nádenník    (laš.,   horň.). 

robsko  =:  velká  nebo  špatná  roba 
(Btcha).  To  je  robsko! 

ročák:  hříba  ročák  =  roční  (Vlk 
46). 

rod  1.  Náš  král  má  jedinou  dceru 
na  rodě  (Kda  1.  103).  Byl  jeden 
kovář  a  měl  jediného  syna  na  rodě 
(Kda  I.  194).  Byla  sama  na  rodě  = 
jedinou  dcerou.  Je  sam  na  rodě  = 
jednorozený  (laš.)  2.  =  rodina :  Kedz 
něbudzěš  moja,  budzěš  bratra  mého, 
ešče  sa  dostaneš  do  rodu  našeho 
(Bart.  III.  261). 

rodič  ==  rodák:  Odkúďste  rodič? 

rodiče.  Rodič&m  děti  říkají:  tato 
—  mamo  (Pomoravi,  Zábřežsko,  záp. 
Slezsko),  táto  —  mámo  (mami)  (záp. 
Mor.),  tatíčku  —  maměnko  (slov., 
val),  tatínku  —  maměnko  (u  Pře- 
rova, Btcha),  tatíčku  —  mamičko 
(dol.,    Podl),    tatínku    —   maminko 


(v  městech),  tatulku  —  mamufko 
(Laši  mor.),  tatíčku  t-  matičko  (han., 
Opav.).  —  » Otcové  mi  umřeli «  =  ro- 
diče (laš.).  Tyto  názvy  jsou  všude 
ustáleny.  Na  Slovensku  na  př.  jne 
maličké  děti  říkají  rodičům :  tato  — 
mamo,  řeklo-li  by  tak  odrostlejší  dítě, 
pokládalo  by  se  to  za  mazleni.  Kde 
říkají  tatíček,  tam  tatínek  zní  >po 
pansku*.  Na  Jemnicku  přistěhovalý 
soused,  jemuž  děti  po  dřívějším 
zvyku  říkali  » tatínku «  místo  taměj- 
šího  >táto«,  podržel  jméno  »tatínek« 
za  posměšnou  přezdívku. 

rodina,  příbuzenství  i  příbuzen- 
stvo :  Sú  spolu  z  rodiny.  Sme  trochu 
do  rodiny.  Tam's  jak  živa  nebyla 
ani  tvoja  rodina  (Suš.  22).  Šét  by 
k  nám  syneček,  nedá  mu  rodina 
(Suš.  386).  Řekni  ty  mu  to,  Ra- 
chůnko  —  si  jeho  rodina  =  jeho 
příbuzná  (Slov.  obr.  II.  55).  —  Téhož 
významu  je  přízeň,  přátel  ina  (laš.)  a 
svojina. 

roditi  nésti  ovoce:  Tá  jabloň  ne- 
rodí. Letos  se  nám  hodně  ovoca 
urodilo.  Hrušky  hodně  zarodily  (val. 
obrodily).  Až  suchá  jabloň  rodit 
bude  (Suš.  264). 

rodný  =  úrodný:  Prodé  svoje  pole 
rodný  a  veplac  mě,  milá,  z  vojny 
(Bart.  III.  255). 

roh  1.  -u,  kopyto  (Brň.).  2.  Sedí 
máti  na  roh  štola  (nesklonné)  Suš. 
330. 

roháč,  -a  1.  brouk  má  jména: 
rohál,  rohlikál  (Bohdikov),  paroháč 
(Brň.),  krkorožec  (horň.),  jelen  (laš.), 
planý  jefeň  (Podl.),  kliščák  n.  kli- 
šcál  (záp.  Mor.).  2.  široké  vidlice  na 
válci  k  stavění  velkých  dvojuchých 
hrnců  do  kamen.  Hrnec  se  nabere 
za  obě  ucha  na  rohy  (Vlk  49). 
3.  dubová  šiška  (Podl.). 

roháčka,  plachta  na  rozsívání 
(Podl.). 

roháfi  -a  1.  vůl  s  velikými  rohy, 
2.  brouk  roháč  (v.  t.),  3.  druh  hroznů. 

rohatý:  jarmek  =  trh  na  rohatý 
dobytek  (Dob.);  trávník,  obecní 
pastvisko  pro  rohatý  dobytek  (arch. 
II.  75). 


369 


rohatý  euf.  =  čert:  Mlč,  déťátko, 
neplakej,  sic  by  přišel  rohatej  (ND. 
38). 

rohlena,  ženská,  která  se  ráda  po- 
rouhá, posmívá  (Jevíčko). 

rohlíki  pták  cypselus  apus. 

rohh'káí|  brouk  roháč  (v.  t.). 

rohořka  =  rohožka  (val.). 

rohové,  propitné,  které  kupitel 
krávy  dává  kravarřce. 

Rohozná,  -éj,  trať  (Vizovsko). 

róchl  sebú  na  ledě  =  upadl,  pra- 
štil sebou. 

rocháč,  -a,  ruchadlo. 

róchačka.  bouchačka.  Dítě  uhněte 
kus  bláta  v  podobu  vydutého  čtverce, 
kterým  pak  uhodí  o  zem,  >tak  to 
róchně*    (ND.  185). 

rocháňi  -a,  veliký  koláč  z  oděrové 
mouky,  povidlím  nebo  hruškami  po- 
mazaný (val.). 

róchat,  -šu,  róchnút^  rosit  1.  prá- 
skati bičem:  Neróchaj,  neróchaj,  ne- 
der sobě  šňory  (Bart.  III.  215).  2. 
pjáskati,  pukati:  zem  je  od  sucha 
poróchaná.  Kamna  doróchané,  zeď 
doróchaná.  Střechy  mrazem  tak  ró- 
chaty.  3.  udeřiti,  bíti :  Tak  £a  róchnu ! 
Vyrócbáí  mu.  RoSíí  sebú  (vých.  Mor.). 

řóchati  řókaty  chrochtati:  Prase 
řóchá,  řóce  (han.). 

rochra,  -le  =  rokle:  Znát  každú 
rochlu  a  ráztoku  (Vlk  37). 

rochnárí  -a,  tlustý  a  silný  (Vah.). 

rochoti  -u,  zachrochtání:  Milá 
plemenico  (svině),  kolik  dáš  rochotů 
(Suš.  734). 

rochofi  -i,  f.,  zmrzlé  bláto  na  cestě, 
jež  pak  trčí  vzhůru  a  chůzi  i  jízdu 
stěžuje:  Mrzlo,  taková  rochof  by}a 
(Slav.  ČL.  XII.  44). 

rochotat,  chrochtati:  Prase  ro- 
chotá. 

roohotnatá  cesta,  na  níž  bláto 
zmrzlo  (v.  rochoť). 

roohycnúf,  int.  slov.  róchnút  (val.). 

rojník,  netřesk. 

rojovník,  melissa  ofT.:  Červený 
modrý  rojovník  (Suš.  689). 

rojová  matka  =  rojovník  (Peck). 

rok  na  Jicku  jen  v  jedn.  č. ;  proto 
též  koni  v  prvním  roce  říká  se  roč- 
ňák;  v  pl.  Teta  (Vah.).  Jinde  je  stálé 


spojení:  Za  rok  za  dvě  Teta.  Kdy 
tobě  roky  dochodíja?  =  kdy  máš 
narozeniny.  Šak  roky  už  máš  =jsi 
dospělý,  dosti  starý.  Ešče  nemá  roků 
=  ještě  mu  není  24  let.  Došty  mu 
roky  =  umřel.  Dyž  se  rok  s  rokem 
zešél  =  za  rok  (slov.,  val.).  Chovat 
prase  k  roku  =  které  se  nezabije 
toho  roku,  nýbrž  až  příštího.  Dyby 
nepíí,  aj  by  roků  dočká)  =  starší. 
Být  na  istém  roku  =  na  domluvě 
o  nevěstu,  na  námluvách  (val.,  laš.). 

rokyta,  coll.  rokytí,salix  purpurea: 
Rokyta,  rokyta,  jak  pěkně  prokvita 
(Suš.  326). 

Rokytín,  trať  (Tlumačov). 

roFa,  -le  1.  role:  Ta  Unínská  rola 
čérno  pooraná  (Suš.  165).  2.  větší 
usedlost  =  místo :  Vydaía  se  na  rolu, 
je  z  role  (laš.). 

rófdek  m.  =:  rákosový  strop, 
z  něm.  Rohrdecke  (Btcha)  Oni  majó 
róTdek. 

rolí,  pl.  rola,  -í,  =  role  (val.);  Ne- 
keré  rola  se  nechávaly  na  úhor 
(Vlk  9). 

rollca,  -ce,  rolíčko  (laš.)  =  rolli 
(val). 

rolní,  -ího,  m.  Rolní  bývali  od  obce 
voleni  na  to^  aby  škody  polní  vyše- 
třili a  vycenili  a  úřadu  obecnímu 
navrhli^  jakou  náhradou  pachatel  po- 
škozenému povinen  byl.  Kromě  této 
náhrady  obecní  úřad  odsoudil  obža- 
lovaného také  k  pokutě  a  k  náhradě 
rolním  za  vycházku  na  pole,  kterážto 
náhrada  slula  východní  (Skop.  II.  76). 

romenek  =  rmenek  (v.  t.)  laš. 

romutif  =  remtit  (v.  t.). 

Rondasky,  pl.  f.,  trať  (dok.  188). 

řondif  (řáditi),  mluviti:  Třeba  po- 
řondif  mi  trochu  s   nim  (Frýdecko). 

ronit,  srážeti:  Už  tobě,  nevěsto, 
vínek  z  hlavy  róňá  (Bart.  III.  444). 
Zróní}  jabko   (vých.  Mor)    v.  ráňat. 

ropoša,  -še,  housenka  na  zelí 
(z  něm.  Raupen)  Zábřežsko. 

ropucha  má  jména :  žába  rapnatá, 
rachnatá,  chrastavá,  trudovatá,  ra- 
pa vá,  dubová;  chrastaňa,  trudka. 

rosa  oigánská  první  n.  slabý 
mrazík  (Vek.). 

rosena,    -ně,   jméno  krávy  (val.). 


360 


rosif:  Enem  zarosUo  =  málo 
sprchlo. 

roslfkyi  -ů,  =  srostlíky,  dva  spo- 
jené hrnce;  nosí  se  v  nich  žencům 
na  pole  (záp.  Mor.)- 

rosnička  slově:  rosňačka,  rosnica, 
Janíček,  žába  svatojanská  (Opava), 
zelinka  (Brníčko)  pámbučkova  ža- 
bička (Litovelsko). 

roánuf  (rostnúť),  růsti:  Ej  rosně 
mi,  rosně  gafanka  (VyhL,  VI.  XVIII. 
565). 

rošec:  slaný  jak  rošec  =  kruch 
(han.). 

rošijai  -je,  jméno  krávy;  má  dlouhé 
rohy  (val.). 

rošIt,  udeřiti  (val.)  v.  róchat. 

rosť,  -a,  podélní  trám,  který  pod- 
pírá příční   > trámy*  stropu. 

roubenica,  -ce,  chalupa  ze  dřeva 
sroubená. 

roubený,  opatřený  dřevěným  sru- 
bem: Stodynka  robená,  voda  v  ní 
studená  (Suš.  284). 

roublík  (-Ó-),  rampouch  ledový, 
střechýl  (od  Třebíče). 

roubíčeki  u  vozu  železný  kolík  na 
přič  visící  na  dvou  ohnivkách  s  obou 
stran  na  brdci  (vůz  II.  28). 

roubka,  roubení  dobytka,  V  třetím 
týdní  po  veliké  noci  sousedé  konali 
hromadu  řeíenou  roubku.  Večer 
přede  dnem  hromady  vysláni  tři  neb 
čtyři  sousedé  s  vruby^  aby  dobytek 
pombovali.  Poróbíi  (róbčí)  zastavili  se 
u  každého  stavení  pod  oknem  a  tá- 
zali se  domácích,  kolik  mají  krav  a 
telat;  a  kolik  starých  sviní  a  prasat. 
Udaný  počet  nařezali  křivákem  na 
hranatou  hůl  (vrub),  na  které  měli 
také  čísla  domovní  římskými  číslicemi 
vyřezaná,  a  proti  těmto  číslům  na 
vedlejších  hranách  naznačili  počet 
krav  a  telat,  na  druhou  hůl  počet 
sviní  a  prasat.  Holím  říkali  vruby 
(Skop.  II.  122). 

roučka,  ucho  u  nádobí :  Néni  mo 
to  róčkó  =  milé  (Jevíčko). 

rouchaj  roucho^  šata,  šátek:  Vem 
si  tam  tu  róchu,  dej  ušit  košulku 
(Suš.  161).  Pře  mý  milý  vlase,  škoda 
vaší  kráse,  že  já  vás  zavit  mám  do 
rócha  bílýho  (Suš.  444). 


roupa  (-Ó-),  trudovačka  (v.  t),  pl. 
roupy  1.  zvláštní  nemoc  dobytčí: 
Často  zvrhnou  se  dobytčeti  úroky 
v  roupy :  dobytče  má  hryzení  a  válí 
se  od  bolesti  (Mor.  lid  198).  2.  své- 
hlavost,  drzost,  bujnost:  Ten  je  plné 
rópů.  Ten  má  rópe  (MaS.). 

rouSi  vlas  (Jimramov),  róse^  dlouhé 
vlasy  (MaS.). 

rousňák,  druh  holubů  s  opeře- 
nýma nohama. 

routit:  Zeď  se  rotí  =  drobí,  roz- 
padává (han.). 

rovášek,  pečivo  o  krtinách  a  po- 
hřbech, koláče  nadívané  (Df.). 

roven  1.  -vně,  f.  =  rovina:  Za 
Opavu  na  rovni  (Suš.  85).  2.  adj. 
nesklonné,  mase.  i  fem  ,  užívané  jen 
doplňkem  :  Vožeň  se,  synečku,  s  pá- 
nem Bohem,  a  já  tobě  na  statku 
nesu  roven  (Suš.  212).  Vem  sobě 
děvečku  sobě  roven  (Bart.  III.  396). 

rovesnfk  —  rovesnica,  stejného 
věku  ("val.). 

rovňák,  rovňačka  1.  vrstevník,  2. 
stejný:  On  je  muj  rovAak.  Rovňačka 
v  práci  (Opav.). 

rovňan,  obyvatel  roviny  při  řece, 
op.  vršan  (Vek.). 

rovné  adv.  (slov.,  val.),  rovnako 
(laš.)  =  jednako  (v.  t.):  Mosím  mět 
rovně  služebnu  chasu  =  tak  jak  tak. 
Já  ještě  více  těm  podobných  námitek 
bych  mohl  přednésti,  ale  což  na 
plat:  ty  od  svého  ústavu  (úmyslu) 
rovně  neupustíš  =  bez  toho,  tak  jaíc 
tak  (Korr.  Pal.  199).  Tobě  rovně 
musím  tu  radu  dáti  =:  podobně,  též 
(ib.  276). 

rovno  1.  Musíš  dycky  brať  rovno 
=:  stejně,  stejný  díl.  Šéi  rovno  k  nim 
•=.  přímo  (Vah).  Napřeď  dávala 
18  zl.,  potem  do  rovna,  t.  j.  20  zl. 
Když  prodavač  žádá  na  př.  54  zl.  a 
kupitel  podává  46  zl.,  po  delším 
smlouvání  řekne  posléze  ten  neb 
onen:  Víte  co,  uděíajme  to  »na  ro- 
vno*, t.  j.  na  50  zl.  (Zl.).  2.  rovno, 
zařovno  pojí  se  s  instr.  bezpředlož- 
kovým:  Kožuch  rovno  Teknicú  = 
stejně  dlouhý.  Voda  šta  zarovno  ce- 
stu, zarovno  prahem  (ZL).    Kobzóle 


361 


máme  zarovno  řepúm  (Vah.).  3.  rovno 
přisvédčuje  =  ano  (horň.). 

rovný  1.  jak  svica  (šohaj),  jak  po 
dlani,  jak  po  stole,  jak  by  kuIú  ho- 
díí  (cesta).  2.  je  rovné  =  upřímný 
(Maš.).  »Sed  si  na  rovné*,  prohýřil-li 
kdo  svůj  majetek  (Vek.). 

rozbácaný:  Pastuška,  to  je  oby- 
čejně takovej  dům  rozbácanej  = 
rozbouchaný,  na  spadnutí  (dok.  117). 

rozbambušit,  rozpárati  zajíce  a  p., 
kuchajíc  (Zl.). 

rozbarouchat:  Máme  to  rozbaró- 
chány  =■  nepořádek   v  jizbé  (han.). 

rozbéhleCi  -hlca,  chléb  nízký, 
rozkysalý  (Brň.). 

rozběhnout  se:  Rozběhni  se  mi 
pro  hyntě  =  zaskoč  mi  pro  niti  (záp. 
Mor.).  Pecne  z  porůstlýho  žita  se 
rozběhnó  (Maš.). 

rozbechňatýi  hodně  nabubřelý 
(Btcha) 

rozbechtaný,  rozežraný  (laš.). 

rozblbanýi  rozvařený  příliš  na 
měkko:  Dyž  je  to  rozblbaný,  už  to 
néni  tak  dobrý  (dok.  106). 

rozbolavit  se:  To  se  dycky  dí- 
těti hlavička  rozbolaví  =  osype  a  p. 
vnější  bolest ;  rozbolí  se  vnitřní 
(dok.  8). 

rozbožel,  milý  Bože:  Ach  Bože, 
rozbože  (Suš.  11). 

rozbrakovat,  roztříditi,  odděliti 
od  sebe:  Nelza  to  rozbrakovať  (fig. 
13). 

rozbraňovat,  oddělovati  od  sebe 
zápasící:  Až  byli  v  sobě,  darmo  ich 
hospodský  rozbraňová^ 

rozbradúcat,  rozviklati:  mlátičku 
(Vek.). 

rozbrežďovat  sa,  svítati:  Už  sa 
rozbrežďuje  (horň.). 

rozbrojníki  neposeda  (laš.)  v. 
brojiť. 

rozbrouhat:  Botě  só  rozbróhany, 
mosím  je  fištrónem  namazat  =  roz- 
rousány  a  stvrdlé  (Maš.). 

rozbrůjný,  rozpustilý  (laš.)  v. 
brojiť. 

rozbullf,  rozházeti,  rozbořiti:  kopu 
sena,  chalupu  (laš.). 

rozbyt  se:  Debe  se  člověk  na 
světě  rozbel,  přece  mosi  odejiť  (han.). 


roz  bytovat  1.  rozbytovál  cefé 
prase  =  rozprodal,  odbyl  (Vah.). 
2.  rozbytováí  všecko  =  rozmarnil, 
rozdal  a  p.  (Zl). 

rozcasnaný,  rozcuchaný  (o  po- 
steli) val. 

rozčabranýi  rozcuchaný,  rozstřa- 
patěný  (laš.). 

rozčáplt  nohy,  roztáhnouti  od 
sebe  stojíc;  r.  sa,  postaviti  se  no- 
hama od  sebe  roztaženýma,  rozkro- 
čiti se  ze  široka;  rozčápený,  kdo 
tak  stojí  (Zl.). 

rozóesnút  strom,  rozštípnouti  na 
dvé,  vstoupíc  opačným  směrem  na 
haluze.  Vůl  se  rozčeší  =  vytkl  si 
nohu  v  horním  kloube;  o  člověku, 
když  si  způsobí  průtrž  (val.). 

rozčínifi  rozUnat^  zadělati  na  chléb, 
udělati  kvas  na  chléb:  Mosím  si 
rozčínif  na  chTéb  (horň.). 

rozdahuba,  -y,  m.,  n.  rozdavkuba^ 
otevřhuba  (ZL). 

rozdávit  hubu,  otevříti  po  uši; 
rozdaovat  sa,  křičet;  plnou  hubou. 
Rozdaovál  na  mne  hubu.  Co  pořáď 
tú  hubu  rozdavuješ?  Rozdává,  roz- 
dáveným kdo  křičí  na  plnou  hubu 
(Zl.).  Žebrák  měl  rozdávenou  hubu 
(Kda  I.  168).  Ryba  naň  hubu  roz- 
davovala  (Kda  II.  182). 

rozdétaf  něco  1.  začíti  dělati,  pra- 
covati něco:  Rozděíát  to,  ale  nedo- 
dětát.  2.  rozestříti,  rozbaliti:  Rozděté 
tu  plachtu !  (Btch.4). .  . 

rozdéščít  sa :  To  sa  nám  rozdé- 
ščiío  1  =  dalo  se  na  déšť  (val.). 

rozdlvnýi  roztodivný,  rozpodivný^ 
všeliký,  rozmanitý,  podivný. 

rozdrapifi  otevříti:  dveři,  oči; 
roztrhnouti :  sukni ;  rozškrábnouti : 
ruku  (val,  horň.):  Nechala  v  cha- 
lupě všecki  dveři  rozdrapené  (Slav. 
ČL.  XI.  434).  Rozdraí)a  oči,  kúříš 
(ib.  X.  297). 

rozdrapovaf  sa  na  koho,  otví- 
rati hubu,  osopovati  se  (val.). 

rozdrobit  pě£ák,  proměniti  na 
drobné. 

rozebrat:  Už  sa  nám  dřímalo,  a 
vy  ste  nás  tak  pěkně  rozebrali  = 
zpěvem,  vypravováním  dřímoty  nám 
zahnali.    Rozebíral   ho  =  těšil   toho. 


362 


kdo  se  Dad  něčím  »zabíráN,  trudil, 
staral  (Zl.).  Pii,  aby  sa  rozehrál  =: 
probral  z  trudných  myšlenek,  roz- 
veselil (Vlk  24).  Aj  Rozinu  to  roze- 
bralo (Vlk  83).  Že  je  mý  srdečko 
zarmócený  všecko,  aby  mně  ho  ro- 
zebral (Suš.  277). 

rozedřít:  Te  dveře  só  do  kořeni 
rozedřeny  =  otevřeny  (han.). 

rozehnaf:  Déte  mně  něco  roze- 
hnať  oteklenu  (Mal.  XXIV.  273), 
srovn.  zhánět.  Mrtvota  rozehnatá  = 
v  rozkladu  (Vah.). 

rozejit :  Rozešlo  ho  to  =  rozmyslil 
si  to.  Už  ho  to  rozchodí.  Néni  třeba 
řečí,  dyž  by  to  mělo  rozejíť  jedny 
nebo  druhé  =  kdyby  si  to  jedni 
nebo  druzí  rozmyslili^  od  úmyslu 
upustili  (Slav.  ČL.  XI.  273).  Má 
prostranná  izbu,  má  se  kde  rozejít. 
Kráva  na  zadek  rozešlá  =  slabá,  ne- 
může choditi,  šantavá. 

rozený  strom,  švestky,  plánky 
z  jader  vyrostlé,  nepřesazované.  Tam 
je  samý  písek  rozený  =  čirý. 

Rozepřa,  jméno  mnohých  tratí, 
zvi.  lesů,  o  které  byla  kdysi  rozepře 
s  panstvím,  které  z  obecních  se  staly 
panskými. 

rozezdat  se,  dáti  se  rozvésti 
(o  manželích),  sú  rozezdaní  =  žijí 
od  sebe. 

rozežhranýi  rozeškranec^  bujný, 
rozpustilý. 

rozfranhářít,  promarniti. 

rozgábit,  rosgabovat  =  rozgébit, 
otevříti  do  kořán :  dveři,  hubu  (val.). 

rozgajdat  1.  uvésti  v  nepořádek: 
Chodí  rozgajdaná  =  nepořádně  oble- 
čená (nezapjatá  a  p.).  2.  promar- 
niti: Rozgajdál  poslední  jednuško 
(Maš.). 

rozháňaf:  Švirák  stál  a  rozháňál 
rukama  -=.  agitoval  (Slav.  CL.  XI. 
434). 

rozhazovat:  Hlase  zbytečně  ne- 
rozhazujte  =  rozptylovati  při  volbě 
(Rok  I.  48). 

rozhážka :  A  te  si  meslíš,  že  mám 
na  rozhážku  =  peníze  na  rozhazo- 
vání (Rok  I.  157). 

rozhérovat  zvon,  rozhoupati 
(Maš.). 


rozhredat  se:  E)ybych  se  roz- 
hfedál,  nenajdu  toho. 

rozhodl  rozhodnutí:  Měl  to  do 
svého  rozhodu  (Vah.). 

rozhon  1.  širší  pole  se  oře  v  rozhon 
(Brň.)  neboli  v  rozplohu  (Tišnovsko), 
an  oráč  půdu  k  oběma  brázdám 
» rozhání*.  2.  rozhony  pl.  m.  u  radla 
v.  radlo  7.:  Oře  šohaj,  oře,  rozhon 
rozorává  (Bart.  III.  283). 

rozhon ky,  -ů.  Ke  konci  přístek 
slaví  se  rozhonky  =  hostina  a  tanec 
(Suš.  767). 

rozhospodáři  špatný  hospodář, 
který  majetek  rozhospodáří,  roz- 
marní :  Ach  Bože  můj,  otče  můj,  už 
sem  sa  vydala,  afe  sama  nevím, 
koho  sem  dostala;  bude-li  hospodář 
lebo  rozhospodár  (Bart.  II.  267). 

rozhrnut  ňadra,  prsa  obnažiti 
(val.). 

rozhromad/i  od  sebe,  op.  dohro- 
mady (Df.). 

rozhufaó  pynize,  rozmrhati  (Lor.). 

rozchod,  rozchodtiik^  sedům  acre 
(bot.). 

rozchtupanýi  střapatý,  neučesaný: 
Chodí  rozchlupaná  (Přerov). 

rozchovafi  chováním  rozmnožiti 
=  dobytek,  včely  (Vek.). 

rozchýřit  sa.  rozhlásiti  se :  Voda 
sa  velmi  rozchýřila,  že  je  zdravá 
(slov.). 

rozjablůňka,  milá  jablůnka:  Po 
zahrádce  chodila,  rozjablůňku  sadila 
(Suš.  437). 

rozjařit  se:  Až  se  rozjaří  =  na- 
stane jaro  (han.). 

rozjařabatit    se,    rozčepejřiti   se 

(záp.  Mor.). 

rozjeřábit  se  na  někoho,  rozzlo- 
biti se  (Jevíčko). 

rozjef  se:  Rozjelo  se  to,  n.  roz- 
vezlo se  to:  Namlouvali  se,  ale  na 
svatbu  nedošlo,   rozbilo  se  to  (laš.). 

rozjevenýi  rozpustilý  (val.). 

rozježaceiýi  rozčepejřený  (Jeví- 
čko). 

rozkaňúřenýi  rozvzteklený  jako 
kaňúr  (kanec) :  Křupala  se  vrátil  od 
Trčálků  rozkaňúřený  (Slav.  ČL.  XI. 
484). 


363 


rozkapaná    dědina  =:  roztroušená 

(val.). 

rozkazač,  -a,  obecni  posel,  »chodí 
porúčaf  s  pěkným  pozdravením  od 
starosty*   (Slav.  ČL.  XI.  274). 

rozktádaf:  Šak  já  sem  jí  to  už 
také  kolikrát  rozUádaía  =  rozmlou- 
vala (ČL.  XI.  483).  Člověk  si  vy- 
kládá, a  Pámbu  to  rozkládá  =  člověk 
míní,  Pánbůh  mění  (Vek.). 

rozkiát,  'kolím,  rozštípnouti:  Ach 
sestřičko,  hlava  bolí,  uvaž  ji,  než  se 
rozkolí  (Suš.  169). 

rozkrebetít:  Ona  je  hrubě  kle- 
betná,  jí  nesmí  nic  povědět,  všecko 
rozklebetí. 

rozkmásati  roztrhati:  Hněď  vám 
ty  karty  rozkmášu  (Slov.  obr.  I. 
206). 

rozkokšenýi  rozzlobený  (srovn. 
kokeš). 

rozkot:  Kofné  dříví  se  štípe  na 
rozkol  =  radiálně  (val.)   v.    poblam. 

rozkomsený,  rozcuchaný  (komsif 
=  kmásat)  val. 

rozkomýzaf  sa,  rozmýšleti  se 
(val.). 

rozkořízanej,  střapatý,  rozcuchaný 
(dol.). 

rozkosmaný,  rozcuchaný  (Jimra- 
mov). 

rozkrásovaný,  překrásný. 

rozkřečet  se,  rozseděti  se  (jako 
kvočna):  Co  se's  tak  rozkřečél^  ne- 
možeš  ítř  Sedí  si  tam  pěkně  roz- 
křečený. 

rozkřipeCi  -pca,  kladka. 

rozkudrený,  rozcuchaný,  neuče- 
saný (slov.). 

rozkvasif  sa,  rozespati  se :  Zode- 
všáď  Tetěli  lidé  rozkvaseni  (Slav.  ČL. 
X.  471). 

rozkysati  -šu  1.  rozbřednouti,  zvi. 
rozmrznutím:  rozkyslá  cesta,  roz- 
kyslé  pole,  2.  rozkysaný,  rozkyslý  = 
rozespalý. 

rozlakoslf:  Enom  sem  ho  roz- 
lakosíl  =  chuti  dodal,  ale  nenasytil 
(Vek.). 

roztašenýi  sepsutý,  zhumplovaný: 
Ma  v  te  chalupě  všecko  rozlašene 
(laš.).  Srovn.  lach  (trhan,  lump). 


rozFážaf  sa,  iter.  slov.  rozléztise: 
Ludé  sa  rozfázali  po  všech  konči- 
nách země  (LN.  I    229). 

rozFéhat  se:  Na  svó  miló  volal, 
až  se  dvůr  rozléhal  (Suš.  87).  A  sobě 
zazpíval,  až  se  háj  rozlíhai  (Suš. 
755).  Výraz  hyperbolický.  K  jeho 
výkladu  srovn.  Suš.  192:  Jak  po 
druhé  zavolala,  ta  hora  se  prohý- 
bala. 

rozréhnúf  se:  Žena  se  rozTehla 
=  rozstonala  (Kt  z  Ostravska). 

Rozréjka,  pole;  rozlévá  se  tam 
voda  s  cesty  (Vizovsko). 

rozležet  koho:  Přece  nás  to  roz- 
leželo,  co  naši  předkové  skrz  4(X)  let 
prosoudili  =  uvážili  jsme  (Vyhl.  II. 
105). 

roztožit  si  něco,  rozvážiti,  roz- 
mysliti si:  Jak  sem  si  to  včil  roz- 
ložil,  vidím,   že   z  toho  nebude  nic. 

rozložnoha,  povázka  ozimá  (dok. 
126). 

rozFáchafi  rozmočiti:  Aj  papuče 
sem  si  rozTúchál  (Slav.  ČL.  X.  33). 

roztuščif :  Aby  teho  brávka  zima 
nerozluščila,  proto  ho  dal  do  te- 
plého chlévca  =  nerozdrobila  (Dob.). 

rozrfiagaf,  -íhágnuty  rozbiti:  hlavu 
(val.). 

rozmajetnýi  rozmanitý  (Litovel- 
sko). 

rozmarýn,  -u,  rozmaryján  =  roz- 
marýna: Pěkné  rozmaryján  lámala 
(Suš.  314). 

rozmarýnka,  rozmarýnové  jabko. 

rozmasarovafi  rozsápati  (val.). 

rozmazafi  rozmazliti;  rozmazané 
děcko  (val.).  Též  na  Přerovsku  (Btcha). 

rozméfniti  mělným,  kyprým  uči- 
niti: pole. 

rozmiksafi  roztrhati  (val.). 

rozmnožaó  (pol.  rozmnažač),  roz- 
množovati (Lor.). 

rozmrazit:  Voda  v  pumpě  bela 
zamrzlá,  rozmrazél  sem  jo,  a  teče 
zas  (Brň.). 

rozmřzat,  dur.  slov.  rozmrznút: 
Říká  už  rozmřzá. 

rozmyseti  -sla:  Šohajíček  švarný 
na  rozmysle  stojí,  má-li  sa  oženit 
febo  na  vojnu  ít  =  rozmýšlí  (Bart. 
II.  355). 


364 


rozmýšFená :  Už  sem  bet  na  roz- 
méšlené,  nemám-Je  odeíť  (Mal.  XXIII. 
222). 

roznadonášaf  sa:  A  dyby  si  sa 
mu  třebas  roznadonášá)  všelijakých 
darů,  on  tvoji  spřejnosti  přeca  neuzná 
(val.). 

roznáš :  Už  si  ty  Aničko,  už  si  ty 
roznaša  =  zcela  naše,  milá  naše  (Suš. 
432). 

roznemocnit  člověka,  nemocným 
učiniti  (záp.  Mor.). 

roznositka:  Si  ty  hospodyňka, 
dobrá  roznositka,  roznosi}a's  želé 
židom  do  Veselé  (Suš.  533). 

roznosit:  Ceíý  deň  roznosí  na 
patách  (zahaleč)  Zl. 

rozpáčit:  Měl  zaťaty  pěsti,  ne- 
mohli mo  je  rozpáčit  (Maš.). 

rozpadérkovaf,  na  kousky  roz- 
děliti, rozdrobiti  (Přerov). 

Rozpadlinyi  pl.  f,  vinohrad  (Ko- 
bylí). 

rozpajedénýi  najedovaný,  roz- 
drážděný (Vlk  56). 

rozpaprčenýi  jako  by  měl  ruce 
napřažený  a  prsty  na  nich  rozta- 
ženy =.  naježený,  rozhněvaný  (slov.). 

rozpásly,  rozpustilý,  bujný  (Zá- 
břežsko). 

rozpatnástif  sa:  Ten  sa  do  toho 
rozpatnástít  =  rozkurážil  (Slav.  ČL. 
X.  142).  Aj  starý  Bacftira  sa  roz- 
patnástít  =  rozdováděl  (ib.  XI.  276). 

rozpažif,  silně  roztrhnouti:  Roz- 
pažít  sem  si  hafenu  (val.). 

rozpeki  koláč  z  chlebového  těsta 
(záp.  Mor.). 

rozpékný,  velmi  pěkný :  Rozpěkní 
Tudé  =  rozmilí  (val.). 

rozpepřit  koho,  rozhněvati :  Cosi 
ho  rozpepřilo  (již.  Mor.  Šm.). 

rozpéráki  -a,  deštice  žebřiny 
v  předu  i  v  zadu  rozpírající  a  spo- 
jující, v.  víiz  I.  4,  IV.  3. 

rozpirátaný:  Chodi  r.  =  rozepjatý, 
s  »plezmerem«   (laš.). 

rozpinák,  v.  pluh  22. 

rozpFazit  ňadra,  košuTu  =  pod 
krkem  rozepnouti  (slov.,  val.). 

rozpioutfi  tání  (záp.  Mor.). 

rozpiuha,  orat  na  rozpluhu  =  na 
sklad.  Role  se  počne  orati  uprostřed. 


pak  se  oře  s  obou  stran  ke  krajům 
a  uprostřed  zůstane  vyvýšenina  (záp. 
Mor.). 

rozpomnéf  se,  rozpomenouti  se: 
Rozpomnim  se  na  ten  bidny  svět 
(Suš.  468). 

rozpon  =  rozpěrák  (v.  t.). 

rozpořfpat,  rozstřapatiti :  Větřisko 
jí  celý  rozpořípalo  (dok.  285). 

rozpoušfi  -ě,  tání  (Telečsko). 

rozpovédét,  -vídat,  auseinanderle- 
gen:   Všecko  jím  pěkně  rozpověďél. 

rozprach,  -u,  mouka,  která  se  ve 
mlýně  při  mletí  rozpráší.  Mynář  po- 
čítá 4  k£  na  rozprach,  dává  4  kg 
mouky  méně  z  měřice  obilí,  protože 
prý  se  jí  tolik  rozpráší  (Zl.). 

rozpravit  se,  sleci  se:  Rozprav 
se  a  di  spát;  opak:  spravit  se  (vysléct 
se  je  do  nahá!)  vých.  Mor. 

rozprávnýi  kdo  rád  rozpráví,  řečný 
(záp.  Mor.). 

rozpronajfmat:  Rozpronajímát  od 
gruntu  pole  (po  kousku  všecko). 

rozprýskanýi  rozpukaly  od  slunce 
neb  od  větru :  Rozprýskaná  tabufka 
matého  okénca  (Vlk  24). 

rozpučit,  způsobiti,  aby  něco  pu- 
klo: Rozpučit  okno.  Najedt  sa,  div 
sa  nerozpučít.  Rozpučilo  se  srdenko 
ve  mně  (Bart.  III.  160). 

rozpukal  atropa  belladonna  (bot.). 

rozpust:  Křičí  v  rozpust  =  ná- 
ramně. Krade  v  rozpust  =:  bez  ostychu 
(val.)  v.  vespust. 

rozpustiti  táti:  V  masopusty  roz- 
pustilo (laš.). 

rozpúščlcai  tání:  Dyž  je  rozpúščka 
na  Vincencína,  urodí  se  hojně  vína 
(Mor.  lid  79). 

rozputnat:  Rozputnát  syneček 
štyry  koně  vrané  =  pouta  na  nohách 
rozvázal  (Bart.  II.  315). 

rozrážaf  si  něco,  vyrážeti  z  hlavy 
(val.). 

rozražitý  =  ražitý  (v.  t.). 

rozsadit:  Jatelina  krávu  rozsadita 
=  rozpučila,  rozdula.  To  by  člo- 
věka rozsadito  =z  pukl  by  zlostí  (vých. 
Mor.). 

rozsádilt  se :  Žebráci  už  sú  dávno 
rozsádreni  u  cest  =  rozsedlí,  uvele- 
beni (Slav.  ČL.  XIII.  371). 


366 


rozsilit  sa:  Nemocný  nerhél  če- 
kat,  až  sa  nemoc   rozsilí  (Brodsko). 

rozsfvka,  plachta  na  rozsívání. 

rozskočit  se,  rozpučit  se,  puk- 
nouti: Turek  velikó  žalosfó  hořem 
se  rozskočil  (Suš.  125).  To  moje 
srdečko  žalem  se  rozskočí  (Suš.  340). 

Rozsocháč,  -a  1.  trať  (Blansko), 
2.  vinohrad  (Žeraviny). 

rozsochyi  pl.  f.,  zadní  snice  u  vozu 
(v.  vůz  II.  13). 

rozstfrka,  rozestření,  stlaní :  siama 
na  rozstirku  (Kt.  z  Ostravska). 

rozstoupit  se:  Čarodějník  šlehl 
prutem,  a  hned  se  země  rozstoupila 
[■=z  rozevřela),  potom  zase  šlehl,  a 
země  se  zase  sestoupila  (Kda  I.  28). 

rozstrojlt,  jovat:  Tatínek  rozstro- 
jujó    krávě  =i  vypřahá    (záp.    Mor.). 

rozsypalkai  senecio  (bot.). 

rozsýpka:  Dat  se  do  rozsypky  = 
na  útěk  (laš.). 

rozšamtati  -cu:  Ty  hrubý  slípky 
já  nechválím;  rozšamce  to  vajíček 
pod  sebú  a  málo  nese  =  rozmačká, 
rozšlape  (dok.  122). 

rozšarpafi  rozsápati,  roztrhati : 
Pes  se  na  něho  šarpa}  a  byl  by  ho 
rozšarpal.  Chodi  cely  rozšarpany  = 
otrhaný  (laš.). 

rozšarpanéCi  -ňca,  trhan,  otrapa 
(laš.). 

rozščep,  štípání  klády  na  šindel, 
jest  1.  na  rozkol,  když  se  kladka 
šindelová  kálá  prostředkem,  2.  blá- 
nový, když  se  kálá  od  kůry,  rovno- 
běžně s  průměrem  (val.). 

rozščlpec,  -pca  (roščipec),  dřívko 
rozštípnuté;  vstrčí  se  cizímu  psovi 
nebo  kočce,  postiženým  v  cizím 
stavení,  na  ocas  a  oba  konce  se 
svážou,  aby  tam  nezabíhali  (Zl.). 

rozškvračit  slaniny,  rozpustiti. 

rozšražif,  bičem  přetíti  (Vek.). 

rozštabárat,  rozbourati :  Křence 
(kry)  rozštabáraly  splávek. 

rozšudliti  rozžmoliti:  Rozšudlil 
trochu    teho    mlíka    na    dlani    (dok. 

248). 

rozšvehtaný,  rozšoustaný,  roze- 
draný:    provaz,    rukáv,    dřevo  (laš.). 

roztáčí  -a,  tanec  (in  genere  1),  Líšeň, 
Skreje  a  j.  na  záp.  Mor. 


roztahá,  -y,  m.,  kdo  se  roztahuje, 
člověk  potřebující  ke  všemu  mnoho 
místa  a  času  (Kt.  Dop.  I.  ze  záp. 
Mor.). 

roztahtý,  pass.:  Dědina  je  roz- 
táhlá   na    hodinu  =  táhne   se    (val.). 

roztečkai  kružidlo  (Vek.). 

roztlapiti  tlapou  rozmáčknouti, 
rozšlapnouti  (záp.  Mor.). 

roztliptafi  roztlipat,  rozházeti,  roz- 
kydati,  roztřepati,  roztrousiti :  Pa- 
cholek hnůj  na  roli  roztliptal.  Uslyši 
hen  (tu)  něco  a  už  to  po  dědině 
roztlipta.  Měla  sem  páru  zlatých, 
byla  sem  chorá,  to  sem  to  roztliptala 
(laš.). 

roztmívka,  soumrak  večerní  (Kt. 
z  Ostravska). 

rozto:  Och,  běda  ro2tpl  =  pře- 
běda  (Vlk  92). 

roztobože  =:  rozbože :  Milé  rozto- 
bože,  kde  my  pobloudíme  (Bart.  III. 
468). 

roztočit :  Krev  se  v  nás  roztočila 
=  rozproudila  (ZL). 

roztodivný,   rozmanitý,    všelijaký. 

roztopáčnýi    prostopášný   (Maš.). 

roztopáši  -e,  f .  =  prostopášnost 
(dok.  210).  Teď  ta  chasa  jen  ne- 
zdoby a  roztopáše  tropí  (záp.  Mor.). 

roztopékný,  přepěkný. 

roztoprčifi  roztopríený,  rozče- 
chrati:  Je  roztoprčeny  jako  morak 
(laš.),  r.  prsty,  nohy  =  roztáhnouti 
(Lor.). 

rozfoukat  se  (-ó-),  rozmýšleti  se 
(záp.  Mor.). 

roztratif  sa:  Ušípané  sa  všecky 
roztratily  (val.). 

roztrcat,  roztrckat  peníze,  na  vše- 
lico,  jako  nepozorovaně  vydati :  Pe- 
níze sa  roztrckaly  (Zl). 

roztřepat:  okno,  hrnec,  láhev  a  p. 
křehké  věci  rozbiti. 

roztrh :  Dělá  do  roztrhu  =  až  by 
se  od  práce  roztrhal. 

roztrhlýi  pass.:  Máš  kabát  na 
zádoch  roztrhly. 

roztriikaf=  roztrcat   (v.  t.)   slez. 

roztroškovaf  peníze,  po  troškách 
promarniti. 

roztrtaf  něco  na  př.  peníze  =  ne- 
opatrně a  nerozumně  peněz  použiti, 


366 


na  př.  je  rozpůjčiti,  rozdati,  utratiti 
a  p.  =  rozšantročiti  (Btcha). 

roztrtaf  se,  rozhněvati  se:  Co  si 
se  hněď  tak  roztrtaiř  Chodi  ceiy 
roztrtany  (laš.). 

roztrúsit:  Roztrúsfi  pověsť  mezi 
lidem,   že   je   pod  jaiovcem  poktad. 

roztržitka,  roztržitost:  v  pobož- 
nosti ílaš.). 

roztržkaf :  Když  se  přiženou  ovce 
s  pastvy  před  staveni,  kam  některé 
z  nich  patří,  ovčák  volá:  třž,  trží 
Ovce  potom  od  ostatních  se  oddělí 
a  jdou  domů.  Také  o  lidech:  Před 
koštětem  sa  roztržkali  =  rozdělili 
(Slav.  ČL.  X.  133). 

rozum  1.  Všeci  byli  na  rozumě  = 
dospělí.  Su  tež  sprosté  rozumy  ne- 
kereho  člověka  (laš.).  To  byl  múdrej 
člověk,  ze  všeckého  měl  rozum  (dok. 
159).  Lidi  z  toho  nemajú  rozumu  = 
nerozumějí  tomu  (Zl.).  Ty*s  ale  po- 
hnut rozumem  I  =  rozumněs  pro- 
mluvil (též  iron.)  (Slav.  ČL.  X.  371). 
Oni  mu  zastúpili  cestu,  ale  on  zažít 
rozumu  a  uték  přes  potok.  Dyby 
zažít  rozumu  a  nedát  žádném  nic, 
najIepSí  by  udětát  (val.).  Nebyto  by 
divu,  abych  z  rozumu  vyskočita.  Mohl 
mě  z  rozumu  vyhnat.  On  sa  nedělit 
od  našího  rozumu  =  byl  úplně  jak 
domácí  smýšlením,  řečí  (Vah.).  Co 
je  hlópymo  po  rozomě?  (fig.  25). 
2.  =  mudrlant,  3.  druh  jablek. 

rozumbradai  -y,  m,  rozumář,  do- 
mýSlivý  íloutek. 

rozumět:  Rozumí  tomu  jak  koza 
petrželu,  žába  ořechu,  cigán  ptuhu, 
tele  varhanám  (val.). 

rozvádět  1.  Vy  nás  spolu  rozvá- 
díte =  bráníte  naší  lásce  (Suš.  396). 
Trčátci  už  aj  počali,  že  do  Ameriky; 
afe  staří  jich  rozváďali  =  rozmlouvali 
jim  to  (Slav.  ČL.  XII.  44). 

rozvaha :  Být  sem  na  rozvaze  = 
rozvažoval  jsem,  byl  jsem  na  váhách 
(val.). 

rozvaliti  rozbiti :  Něrozvaf  sklinky. 
Okno  byto  rozvafene  (laš.).  Rozvalit 
mu  kamenem  htavu  (Zl.).  Rozvalit 
sem  si  nohu  na  skle  (Slav.  ČL.  XI. 
93). 


rozvaž,  -u,  rozdělení  zase  ovec 
míšaníkům  po  dokončené  společné 
pastvě  na  salaši  (val.). 

rozvázat:  Co  zas  pláčete  o  to 
maličký?  Pámbů  vám  rozvázal  ruky, 
možete  zasej  na  tovarych  =  uvolnil 
(dok.  154).  Stůl  se  rozvazuje  =  roz- 
kližuje,  geht  aus  dem  Leim. 

rozvalitý  =  rozvážný  (Vah.). 

rozvěřit  zboží,  dáti  na  dluh. 

rozvera  1.  f.,  veselost,  rozpustilost: 
Děcka  křičijú  z  rozvery.  2.  m.  =  roz- 
verný, veselý,  rozpustilý  (horň.,  záp. 
Mor.). 

rozvidnif  se,  rozmdňat  se^  roze- 
dníti se:  Rozvidňato  se  dtuho,  ež  se 
na  dobře  rozvidnito.  Už  se  mu  ně- 
rozvidni  =  umřel.  Za  rozvidňani  koši 
se  tráva  (Kt.  z  Ostravska). 

rozvigtat,  -gru,  rozviklat:  Di  mezi 
druhé  chtapce  se  rozviglat,  bude  ti 
lepší  šmakovat  (slov.). 

rozvíleCi   -Ica,   rozpustilec  (han.). 

rozvily,  rozpustitý:  Někde  sme 
bele  rozveli,  až  to  člověka  mrzi 
(Vyhl.  II.  223). 

rozveztýi  prostořeký:  Ja  ty  roz- 
veztý  grgaňu!  (Vlk  32). 

rozvířený,  rozpustilý,  bujný:  chta- 
pec  (Podl.). 

rozvod  n.  hrdZo^  místo,  kde  se 
dělí  mlýnská  struha  od  řeky  (Podl.). 

rozvody,  pl.  m. :  Chlapci  mají  roz- 
vude  =  vůli  (Tišnov). 

rozvolda,    silná,    zavalitá    ženská 

(han.)- 

rozvoňávat:  A  já  ti  raci  dám  bjétú 
gonvaliju,  abys  rozvoňávat  cetú  kom- 
panyju  (Bart.  III.  64). 

rozvora  1.  dlouhé  dřevo  pod 
vozem,  od  přední  nápravy  k  zadní 
natažené  a  tak  předek  a  zadek  vozu 
spojující.  Rozvora  k  předku  vozu 
svorníkem,  k  zadku  svěrací  zděří 
připevněna  jest.  V  zadu  kus  rozvory 
trčí  ven:  Svezl  se  na  rozvoře  (v. 
vůz  III.  14).  2.  brázda  (Dačicko). 

rozvosit  se,  rozzuřiti  se  jako  vosa : 
Co  pak  se*s  tak  na  mně  rozvusél? 
Von  se  hněď  rozvosí  (Brň.). 

rozvrh,  pořádek,  plán:  Škoda  teho 
Jošky;  on  dětávát  mezi  námi  cetý 
rozvrh  (Vah.). 


367 


rozvrzaný,  rozkližený,  rozladěný : 
Ten  stůl  je  celé  rozvrzané.  Te  seš 
neska  rozvrzané!  (Maš.). 

rozžuchtaný,  mokrem  rozbředlý: 
Rozžuchlané  papučiska  (Slav.  ČL. 
XII.  229). 

rožďový  deň|  dva  dni  v  týdní, 
kdy  smi  chudina  do  lesa  na  roždí 
(ob.  úterý  a  pátek)  za  12  dni  roční 
roboty  (Zl.). 

rožky,  -ů  1.  Voíek  je  v  rožkoch  i= 
mladý  volek  (val.).  2.  Na  Podluží 
svobodné  dívky  nosí  na  svátek  čepce 
zvláštního  tvaru,  roéky  zvané.  Lepen- 
ková forma  dolů  sehnutá,  na  vrchu 
přitisknutá  tak,  že  se  v  zadu  končí 
ve  dva  rožky,  20  cm  dlouhá  a  25  cm  vy- 
soká, obšita  jest  červenou  květovanou 
látkou  (ornátovou).  Na  vrchu  vzadu 
rožky  ozdobeny  jsou  růži  z  pantlí 
bílých,  růžových  a  modrých  sple- 
tenou, » netopýrem*  zvanou,  jejíž 
pantle  dolů  splývají;  vlasy  v  týle 
zakryty  jsou  pentlovou  »růžú«.  Ženy 
nosí  místo  rožků  » čepec*,  rožkům 
podobný,  ale  mnohem  větší,  v  zadu 
ve  dva  rohy  s  pošika  stesnutý. 

roženeCi  -nca  =  rožeň:  Peče  se 
vám  husa  na  roženci  (Suš.  557). 

rožénky,  pl.  m.,  dřevěné  vidly 
senné  (val.). 

rožná  kráva,  která  má  rohy  vzhůru 
(N.  Hříše). 

rožít  —  rožét  —  rožnu  —  rožítý  =: 
rozžehnouti  (Zl.). 

rožkaňa,  -ně,  jméno  ovce,  >má 
maličké  rožky,  edem  výpučky*  (val.). 

rožkura,  -Te,  jméno  krávy;  má 
černé  rohy  s  bílými  konci  =  rohula, 
rohfena  (val.). 

ruba6|  -a,  drvoStěp  (laš.). 

rubáč,  -a,  v.  košile  ženská. 

rúbanicai  -ce,  pole  z  vyrubaného 
lesa:  Pásli  volky  votaříci  při  téj  nasej 
rúbanici  (Suš.  182). 

rúbaf,  -bu  1.  dřevo:  štípati,  ha- 
luzí: sekati  (vých.  Mor.),  2.  zefé, 
usekávati  zelné  hlávky  na  poli 
i  s  hiúby  (košťály):  »Už  ste  rubali 
zelé.?*  »Ja  toť!  Dybyhme  ho  tam 
nechali,  museli  bychme  ešče  húsen- 
kám  přikupovať*   (val.). 


rubec,  -bca,  ostružek  z  perníku: 
Děti,  budete  mít  rubce  1  (N.  Město). 

rubisko,  vyrubaný  les  v  prvním 
do  třetího  roku;  pak  se  chytá  se£, 
potom  miadý  Tes  neboli  //<?,  posléze 
korá, 

Rúbrov,  trať  v  Ústí  na  Vsacku  = 
Rúdfav  v  Léskovci. 

Ructav,  trať  (Branky). 

ručaf,  -čím,  bečeti:  U  vás  krávy 
ručá  (Suš.  700,  slov.)  v.  ryčeť. 

ruče  (val.),  ruč  (laš.)  1.  rychle: 
Jak  ruče  tím  proutečkem  budeš  točiť, 
tak  ruče  ten  vozíček  bude  jezdiť 
(Kda  I.  168).  2.  honem:  Poď  ruče! 
Ruče  běžela  princka  k  němu  (Kda 
I.  48).  3.  právě:  Ruče  došéh  4.  sotva, 
jakmile:  Ruče  som  tam  prišol^,  hnědz 
som  uvidzel  (horň.).  Ruč  sem  se 
poh^a,  už  to  praščelo  (laš.).  Ruče  do 
teho  kúst,  už  to  všecko  s  něho  spadlo 
(dok.  249). 

ručeji  -a,  bystříce  (val.). 

ru6enka,  pěkná,  milá  ruka  (slov., 
val). 

ručí,  rychlý  (val). 

ručičný  prach,  střelný. 

ru6ka:  »Z  ručky  do  ručky*  při 
koupi  (zboží  —  peníze)  nebo  vý- 
měně (věc  za  věc),  označuje  jaksi 
nedůvěru.  Ale  ne:  » Chycený  letoun 
šel  pak  jako  div  divoucí  z  ručky  do 
ručky*  (Kořenský,  K  Protinožcům  I. 
58),  nýbrž:  z  ruky  do  ruky. 

ručka  1.  rukovět  rozličných  ná- 
strojů, v.  pilka  6,  hrabíca  I.  2,  pluh 
20;  2.  úponek  na  révě. 

ručník,  původně  šátek  »do  ruky*, 
jakož  si  jej  ženské  brávají  do  kostela, 
k  muzice  a  na  besedy :  » Vem  si  šátek 
do  ruky*,  »zapomě}a  sem  si  šátek 
do  ruky* :  Ona  sobě  utírala  své  očka 
ručníčkem  (Bart.  III.  220) ;  pak  i  šátek 
na  hlavu  (horň.);  ručníku  na  utírání 
tam  i  jinde  říkají  utěrák. 

rudař,  -a,  kovkop. 

rudavka,  rudá  voda  na  bařeništích 
(laš.). 

Rudovňa,  na  Rudovni;  r.  1780  na 
Rudovinách,  trať  (Vizovsko). 

ruchán  =  ruchadlo  v.   pluh   III. 

ruchla,  -le  =  rokle  (Tišnov). 

řujnosf,  bujnost,  nezbednost  (val.). 


368 


řujnýi  růjný  1.  bujný,  geil.  2.  řujná 
zima  =  tuhá  (val.). 

ruka:  Byli  spolem  jedna  ruka.  Je 
s  haňbú  jedna  ruka  =  nestyda  (dok. 
217).  Prodat  to  pod  ruku  i=  tajně. 
Len  na  ruku  zme  živi  =  prací  svých 
rukou   (Dob.). 

rukáč,  -a,  ruka  na  rozcestí  (Jicko). 

rukáv:  Už  je  ruka  v  rukávě  = 
smlouva,  námluvy  a  p.  ujednány. 

rukávcGi  v.  košile  ženská. 

rukovftko,  ručka  u  radla  v.  t.  4. 

ruía  =  roura  (laš.). 

rulík,  lelík  (v.  t.)  Brň. 

rutka,  troubel  dýmky  (Rohre) 
Opav. 

rumázgat,  hřmotiti:  Krávy  ru- 
mázgajú,  voděnky  nemajú  (Suš.  102). 

rumigaf,  přežívati:  Ovce  rumigajú 
(val.). 

rumkafi  křupěti,  praskati,  na  př. 
něco  tvrdého  pod  zuby  (val.). 

rumpál  střešeň,  mnoho  třešní  na 
halouzce  (Kunštát)  =  cambát  (v.  t.). 

rumpaneo,  udeření  (Jevíčko). 

rumpat,  bíti:  Narumpal  mo  (Jeví- 
čko). 

rumpatýi  křupavý:  Ocedila  kob- 
zoTe,  ale  su  ešče  rumpate  (laš.). 

rumprovafi  čuchati,  dráti:  Všecky 
gatě  si  rozrumpTová}  (val.). 

rumpotati  -cu,  chřestiti  dopadem: 
Padaly  krúpy,  tak  na  střeše  rumpo- 
tato.  Tak  mu  stzy  z  očí  rumpocú 
(Zl.). 

rumraj,  -u,  rej. 

růnai  brázda  (chodníček)  mezi 
svým  a  »rudským«  (cizím)  vinohradem. 

rúňat  sa :  Roby  sa  rúňajú  =  honí 
po  mužských  (Brodsko). 

řundiói  hovořiti,  klábositi:  Co 
řundiš?  Něřunď.  Už  tam  řunďa  celu 
hodinu.  Možeš  přeřundzii3  slovko 
lebo  dvě  =  promluviti  (Suš.  339). 

řundný,  hovorný  Haš.). 

runtem  1.  chodit  r.,  sem  tam,  bez 
účelu.  2.  velmi  rychle:  Hnali  to 
práco  rontem  (Maš.). 

runtit.  runtovat  1.  na  někoho,  na- 
léhati: Žádné  na  ňé  nerontí  (fig.  13). 

2.  kolem  obcházeti  bez  účelu  (val.). 

3.  Kráva  runtuje  =  divočí  se  (Jicko). 
řup  (-0-),  zálusk:    Má  na  ňé  řop 


jak  liška  na  drůbež  (han.).  Neděle  si 
na  to  řop  =^  netěš  se  na  to  (Maš.). 

rúpaf,  -pu,  rupkat,  rupéť.  Ovce 
suchu  let  inu  rúpú,  rupkajú  ( praská  vě 
pojídají),  letina  rupí  (rupét),  rupoce 
(rupotat)  =  praská ;  zrúpíl  to  (snědl 
něco  rupavého,  praskavého)  val.  Tak 
s  ňum  tam  tancoval,  ež  ji  koáči  ru- 
pěly  (Suš.  775). 

rúpníki  orsej  (Peck). 

rupct,   rupotání   něčeho  suchého. 

rupotati  -u,  chřestiti:  Ořechy  ru- 
pocú  (když  se  přesypají).  Hrušky  ru- 
potajú  (padajíce,  když  se  stromem 
zatřepe).  Prší  tak  rupoce.  Krúpy  na 
střeše  tak  rupotaly  (Zl.). 

rurýkati  helekat,  zpívati:  Kravařky, 
aby  se  jim  krávy  dobře  pásly,  rurý- 
kají  (Kda  II.  313). 

rusek,  -ska,  ryba  pomenší  a  tmavá 
(ČL.  XI.  222,  laš.). 

růskai  vích  (Brň.). 

růst:  Roste  mu  to  v  hubě,  když 
něco  nechutná  (ZL). 

rušáky,  -ů,  n.  rušMky,  nástroj,  na 
němž  jsou  řadami  železné  »patky<, 
kterými  se  poškrabuje  povrch  půdy 
Cultivator  (laš.). 

rušaf,  hýbati:  Něrušaj  tym  (laš.). 

rušaf  se  n.  ruht  se,  hýbati  se: 
Ani  se  něrušaj !  Když  se  první  snop 
uváže,  postaví  se  klásím  vzhůru,  aby 
se  těsto  z  mouky  toho  obilí  rušalo  = 
hýbalo,  kynulo  (Příbor).  Rušaj!  = 
bybaj  I  Jak  zavolal,  už  se  nesměl 
žádný  ani  rušit  (Zl.). 

rúškdi  valašská  bílá  plena  na  hlavu, 
2  lokte  dlouhá,  V4  lokte  široká. 
Konce  její  jsou  krásně  vyšívány. 
Zavazuje  se  vzadu  na  volný  uzel: 
Vezmi  rúšku  a  zavij  se  (Suš.  3). 

rutharec  svatojanský,  kopretina 
(R.  a  Ž.  33). 

rútit  sa,  řítiti  se. 

rutva  =  routa  (laš.) :  O  vim  či 
ja  zahradečku  z  trna,  v  ni  rutvička 
zelena  (Suš.  750). 

rúzno :  Bratři  různo  matkama  = 
nevlastní,  různých  matek. 

různý:  holub  =  nespářený.  Býl 
sem  tam  s  různýma  koňma  =  jež 
byly  bez  vozu,  obyč.  majíce  postroj 


369 


na  sobě,  váhy  táhnouce  za  sebou 
(Jicko). 

růžej  n.  růée^  vůl  červený  bez 
lysek  (Df.). 

růžicai  -ce,  kopretina. 

rváč,  rvačka,  dračka,  jen  v  úsloví: 
na  rváč:  Vhodil  děťom  jabko  na 
rváč  =  aby  se  o  ně  rvaly.  Dnes 
byto  žito  na  trhu  na  rváč  =:  na 
rozchytanou  (Btcha). 

rváč,    -a,   lycopodium    clavatum. 

rvat|  rvu,  trhati:  Na  zahrádce 
kvítí  rvaía  (Suš.  686).  Ve  Slezsku 
ovoce  rvů. 

řvát:  Sojka  řve  (záp.  Mor.).  Sto- 
dola plamenem  řvala  =  hučela  (Zl. ; 
srovn.  blčeta  =  bučela). 

řvava  1.  vřava,  povyk:  Slyšeli 
řvavu  přehroznou  (Kda  I.  269). 
Hanča  přišla  k  rodičom  ze  řvavú  = 
hlasitým  pláčem  (Slav.  ČL.  XII.  85). 
2.  množství :  Řvava  chlapů  sa  k  nám 
přiredykalo  (přihnalo)  val. 

rybářík,  pták  alcedo  ispida. 

rybářka,  racek:  Ponad  Bečvu  sa 
znášajú  rybářky  (Slav.  ČL.  XIII. 
371). 

rybena,  jméno  krávy  rybí  barvy 
(val). 

rybina,  rybí  zápach. 

rybí  očka,  nezabudka. 

rybnikář,  -a  =  rybářka  (v.  t.) 
Měřín. 

rýček,  -čka  (-é-),  kožené  stínítko 
u  čepice,  Schild  (Jevíčko). 

ryčet  (ryčat)  1.  téci:  Voda  ryčí 
potokem.  Hrnec  ryčí.  Když  na  na- 
vštívení P.  Marie  prší,  40  dní  z  docha 
ryčí  (Mor.  lid  81).  2.  pršeti  proudem: 
Tam  ryčí  I  3.  bečeti,  řváti  (laš.): 
Kravičky  ryčely  (Suš.  85). 

ryčka  =:  rýč:  A  vzal  ryčku  a 
motyčku,  aby  vykopal  Aničku  (Suš. 
15). 

ryčmem :  Ryčelo  ryčmem  na  hůru 
=  proudem  teklo  (val.). 

rýf,  -u,  loket  plátna  (horň.). 

rygáš,  -a,  druh  ovec  s  dlouhou 
řídkou  vlnou  a  dlouhými  točenými 
roby  (z  maď.  rigas,  řídký)  (Slav. 
ČL.  XII.  273). 

rýhaf,  brázditi:  Zima  rýha  kuru 
stromu.  Po  deSči  se  slivky  ryhaju  = 


dostávají  rýhy,  pukají  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

rýchaneo,  -nca  (=  rýkanec),  velký, 
prudký  liják  (Btcha). 

rychlík  1.  dianthus  (laš.),  2.  druh 
raných  bramborů  =  ranuška,  3.  oves 
raný,  4.  rychlý,  hbitý  mladík:  Štyry 
koné  ve  dvoře,  žádný  s  němá  neoře. 
Oře  s  němá  rychlíček,  Janalíkůj  Fran- 
tišek. Pohafiá  mu  rychlenka,  súse- 
dova  Malenka  (Suš.  712). 

ryk,  -u,  ryčení,  řváni  dobytka :  Ty 
mi  musiš  pas  uviť  z  volového  ryku 
(Suš.  703). 

rýkat,  ryčet  s  přestávkami;  též 
o  silném  dešti :  Slze  mu  rýkaly  z  očí 
(Slav.  ČL.  XII.  276). 

rýknút:  Dobře  si  rýkto  =  popršelo 
lijákem  (val.). 

rýf,  -a  =  rýč  (vých.  Mor.):  A  co 
pán  Bůh  zlúčí,  žádný  nerozlúčí  Teda 
rýl,  motyka  (Suš.  787). 

rýfek:  Slováci  nosí  košili  vpředu 
i  v  zadu  z  gatí  ven;  tato  část  košile 
jmenuje  se  rýlek. 

rylica,  ce,  železný  rýl  bez  dře- 
věné rukojeti. 

ryrka,  kohoutek,  pípa  (laš.;  od 
slov.  ryčet). 

rýnský,  zlatka  vůbec;  rynslák, 
pouze  stříbrný  zlatník;  rynsku  a, 
pouze  papírová  zlatka  (Slav.  ČL.  X. 
299). 

ryp:  Ryp!  s  ním  o  zem  ^  rýpl, 
uhodil. 

rypačka  1.  pampeliška,  2.  rýpání 
trávy  (v.  tráva),  3.  rýpavá,  zdlouhavá 
práce,  jíž  neubývá  (Btcha). 

rýpat  =  rýti ;  rej  pat  =^  rýpati  (Jem- 
nice). 

rypavý  =  rapavý  (v.  t.)  val. 

rypkat,  konati  drobnou  práci: 
Néjsu  zvyklá  postávaf;  přeca  něco 
rypkám  (val.). 

Ryša,  -še,  příjmení  =:  Ryšavý. 

ryšavá,  ryšavina^  ryšavá  barva 
vlasů:  Kačenko  ryšavá,  odsedni  ode 
mňa,  ať  tvé  ryšaviny  nepadají  na 
mAa  (Zl.). 

ryšavé  víno  i=  něm.  Schiller. 

ryšena,  kráva  ryšavá  (val.). 

rýv  (rév),  zdřevnatělý  cún  (v.  t.). 


370 


ryvolka  réva  (dok,  145),  r.  zelená, 
druh  révy  (Podl.). 

ryzáň,  -a,  kdo  má  ryzé  vlasy. 

ryzka,  ryzý  kůň:  Moja  ryzka 
dycky  řehce  (Suš.  714). 

ryzoň,  -a  =  ryzáň. 

rýž|  -a,  ostrá  hrana,  na  př.  stolu: 
Švácnúi  čelem  do  rýža  (val.,  laš.). 
2.  rn>   rži  =  rež  (Btcha). 

rýžatý,  co  má  ostré  rýže,  kantig; 
kameň,  uhet. 


rza,  -y,  rez  (laš.). 

rzát  1.  rzáti:  Koně  mu  rzaju  (Suš. 
565,  laš.).  Jak  na  konec  dojeli,  koně 
pěkně  zarzaty  (Suš.  533).  2.  rezavěti 

(laš.). 

rzavka  =  zerzavka,  rezavá  voda, 
červené  bahno  (laš.). 

rzaný  =  režný  (žitný) :  ržana  muka 
(laš.). 

ržisko  =  režnisko  (v.  t.)  laš. 


s. 


s  předložka  i  předpona  mění  se 
před  samohláskami  a  jasnými  sou- 
hláskami v  z.  Tedy  některá  slovesa 
složená  s  předponou  s,  jmenovitě 
s  následným  se  hledati  jest  pod 
heslem  ze. 

8  předložka  I.  s  akkusativem  ur- 
čuje: 

1.  míru  a  kolikost',  je  tam  ešče 
s  náprstek  vína.  Vidíja  z  bečku  peněz 
=  plný  sud  (Slav.  ČL.  X.  372). 
Dobrý  pivečko,  dež  je  ho  z  bečko 
(Bart.  III.  788).  Vypij  vína  s  po- 
hárek (Suš.  22).  Mám  ho  ze  žaludek 
=  plný  žaloudek,  je  mi  protivný 
(Zl.).  Moh  bys  toho  měť  třeba  aj  ze 
smrť  =  nemoc  by  stačila  na  smrt, 
byla  by  z  ní  smrt  (Slav.  ČL.  XI. 
273).  Už  ho  nebude  s  toliký  věk  = 
nebude  už  dlouho  žíti  (Zl.). 

2.  poíet  přibližným  adverbiálné -=. 
asi;  pojí  se  tedy  i  s  nominativem'. 
Pobuď  u  nás  ešče  ze  dva  ze  tři  dni. 
Zhoď  jablíčko  lebo  ze  dvě  (Suš. 
438).  Nechaj  světlo  hořet  ze  štýry 
neděfe  (Suš.  335).  Netiž  je  to  uděíať 
jedno  ze  dvakrať,  potem  už  to  ide. 
Dé  mně  s  toli  těch  jablek  jak  včera 
(Mal.  XXIV.  145).  Nech  přijdu  ze 
třé  ze  štyřé  (ZL). 

3.  rovnoměrnost  moci  a  sily  při 
slovese  býti:  Kdo  s  koho,  ten  toho. 
Už  mne  néni  z  hrubú  prácu  (Zl.). 
S  prácu  jí  ešče  bylo  (Slav.  ČL.  XIII. 
78).  Dokel  je  ho  z  nosu,  že  bude 
chodiť  ==  dokud  nůši  unese  (ib.  XIII. 
78).  S  chlapa  ho  nebylo  =  s  práci 


chlapskou  (Vlk  51).  Doze,  bratři^ 
bude  s  nás?  =  nám  odolá  (Bart. 
II.  379). 

II.  s  genitivem.  Chodíce  na  ryby, 
na  raky,  na  jahody,  vracíme  se 
s  (z)  ryb,  s  (z)  raků,  s  (z)  jahod. 
Šla  Nanynka  na  travičku,  šla  Na- 
nynka  s  trávy  domů  (Suš.  349). 

III.  s  instrumentálem : 

1.  předmět  činnosti  obtížné^  nemilé^ 
protivné:  Celý  deň  zme  se  s  tým 
senem  překládali  =  s  namáháním, 
do  únavy  jsme  překládali  seno. 
Kdo  by  se  ze  starým  měšiskem 
látal?  Já  se  s  tým  přešivat  nebudu. 

2.  při  slovese  jeti,  jiti,  býti  a  p, 
bližU  určeni,  proč  se  s  něčím  jede 
nebo  jde  a  p,  se  vynechává:  Jel  do 
do  Přerova  z  ječmenem,  ze  žitem 
(na  trh).  Je  už  od  rána  v  Přerově 
z  máslem.  Šil  z  botama  (spraviti  si 
je  dát).  Šil  s  fósama,  z  vlasama  (dáti 
se  oholit  ostřihat).  Šil  ze  zubem 
k  dochtorovi  (dáti  si  jej  vytrhnout). 
Bel  z  noho  u  dochtora,  a  nespravil 
mu  ju.  K  ternu  dochtorovi  chodijó 
névic  z  očima.  Stoná  z  hlavo.  Je 
nemocné  z  noho  už  tře  mněsice. 
Nespal  už  tře  noce  ze  zubem.  Ležel 
s  téma  očima  pět  neděl  ve  špitálu 
(Mal.  XXIV.  146). 

3.  čas:  Přesil  dom  z  nocó,  ze  tmó, 
z  ránem  (ib.). 

4.  způsob:  Z  řečó  zme  na  to  za- 
pomněfe.  Teprov  z  bitim  se  přeznal 
(Mal.  XXIV  146).  >Kaj  idětě?« 
»Z   obědem,   ze   snidanim*  =  nesu 


371 


obéd  (laš.).  Býí  s  křiváky,  t  ve  svétě 
jakožto  obchodník  (val).  Kráva  je 
pátý  měsíc  s  teletem  =  stelná  (Zl.). 

5.  vztah ;  čímž  se  nahrazuje  úplné 
jazyku  spisovnému  oblíbený  způsob 
vyjadřováni  vitou  •co  se  týče*\  Dat 
se  na  tatíčka  z  řečó.  Dnes  každé 
křičí  ze  zimo  =  že  je  zima.  A  s  terna 
koníma  psát,  že  só  tam  hodně  iaceny. 
Panáček  si  nechat  chtapce  na  středu 
ze  zpověďó.  Majó  tam  tuze  zle  z  vodo ; 
mosijó  tuze  daTeko  pro  ňu  chodiť. 
Já  se  ešče  s  penězama  decke  mivám 
dobře,  mně  nihdá  nechebi.  Napo- 
meňte  Tonka  s  téma  penézama,  ať 
moc  neutráci.  Co  řikáí  s  těm  ječ- 
menem, prodá  nám  ho?  Jak  běste 
mně  poradile  s  tém  pofem,  mám  ho 
kópiť?  »Jak  se  máte  a  ste  zdravé  ?« 
»Ešče  to  unde,  a  ze  zdravím,  no  to 
chvata  Bohu  mám  esce  dobry «  (Mal. 
XXIV.  146).  Mně  sa  to  z  Antošem 
nelúbí  zn  poměr  s  Antošem,  Antoš 
(Slav.  ČL.  XI.  485).  Co  si  sa  ně 
o  tom  ťakví  (zdá)  s  tým  sněhem  = 
o  tom  sněhu  (ib.  XI.  323). 

6.  Nech  ťa  šlak  spere  ai  z  bara- 
nem!  Hrom  do  ťa  uhoď  s  koněm! 
Takovými  a  podobnými  kletbami 
proklíná  se  beran,  kůň  atd.  sám  = 
nech  šlak  spere  barana,  hrom  uhoď 
do  koňa  (Zl.). 

7.  předmit  podivu:  To  je  mně 
s  kartáčem ;  debe  se  rozhfedat,  nefza 
ho  naiť!  Toto  je  mně  s  tó  prácó; 
deť  už  ste  mohfe  beť  třekráť  hotovi ! 
To  je  s  psaním,  dež  to  nechce  schnóť ! 
(Mal.  XXIII.  154).  Bože.  chtapiku, 
s  tebó,  nemožu  se  na  tě  s  ničem 
spolihnóť !  (r=  Bože,  chlapíku,  co  si 
s  tebou  mám  počíť . . .).  Pro  božstfa 
z  robo,  taková  veleká  a  nic  neumí 
udětať!  Pambičku  zvrchované  s  ta- 
kovém počasím,  deť  nám  to  všecko 
zhnije!  (ib.  153). 

8.  s=z  a:  Trvá  to  deň  z  nocó  (fig. 
69). 

áaói  n.  ^očí,  setí,  osení:  Chodi  po 
áaču  (laš.). 

sáčí:  Sáčí  (sádčí)  > sadili*  t.  j. 
určovali  cenu  masa,  vína ;  také  ří- 
kalo se  tak  mužům,  ktefí  »sády< 
(hraničně  kameny)  přehlíželi,  a  vůbec 

BarioŠ:  Dialektický  slovník  moravský. 


smluvčí,  také  důvěrníci  obecní,  kteří 
prohlíželi  komíny,  sluli  sací  (arch.  III. 
97).  Posud  zde  onde  na  východní 
Moravě  slově  tak  prohližitel  masa 
u  řezníků,  přísežný  znalec,  že  se 
zabíjí  zdravý  dobytek. 

sačif  1.  o  drobném  deštíku:  sací 
=  siholi,  mží  (laš.).  2.  sací  co  dost, 
sací  vo  všecko  pryč  =  mnoho  kleje 
(MaS.). 

sad,  -u,  stromoví  v  zahradě  na- 
saděné:  Vim  či  ja  zahrádku  a  v  ni 
hustý  sad  (Suš.  383). 

sád|  -u,  mezník,  hranečník  (han., 
(záp.  Mor.). 

sadat,  svrběti  palčivě:  Sada  mne 
na  krku.  Sada  od  kopřiv.  Sada  ho 
dobrý  bedlo  (han.).  To  mně  bolí,  to 
mně  sada  =  trápí  (Suš.  45). 

sádčí  v.  sáčí. 

saděCi  -ďca,  eupatorium  (slez.). 

sádek:  Aby  nebylo  k  vinohradu 
od  cesty  přímého  přístupu,  jest  jeho 
kraj  posázen  brambory,  zelím  a  p. 
Takový  záhonek  jmenuje  se  sádek 
(slov.). 

saděný,  pevný,  zavalitý  (Maš.). 

sadita,  -y,  m.,  domýšlivec,  nadutec 
(laš.). 

sadif:  Letos  stromy  moc  sad^, 
bude  moc  ovoce  =  nasazují  pupence 
na  květ  (Vah.). 

sadivo,  vše,  co  se  sází:  brambory, 
řepa,  turkyň  a  p. 

Sádka  1.  =  sázka,  rozestřené  na 
mlátě  obilí  na  mlácení,  2.  podnět 
k  mrzutosti,  k  hádce  (Jevíčko). 

Sádky,  -ů,  m.,  trať  mezi  Lověši- 
cemi  a  Moštěnicí  (Btcha). 

sádlit  se:  Nemože  se  usádlit  = 
na  místě  »ustanovit«,  náležitě  used- 
nouti. 

Sádoveo,  -vca  =  sád  (záp.  Mor.). 

sadový  mak,  setý  (proti  planému) 
záp.  Mor. 

sadzuch,  (sazúch) :  Mamy  drobné 
kobzafe,  enem  také  sadzuchy,  t.  j. 
drobné,  které  se  sázejí  celé,  neroz- 
krájené  (laš.). 

Ságafa,  -re,  tlustý,  neohrabaný 
(val.). 

sáha,  y  =  sáh  (Btcha). 

25 


372 


sahat  čeho :  Sahaj  ho  (vínka),  dě- 
vucho,   právu  ruku   (Suš.  381,    laš.). 

áahoiifi  mrbolit  (laš.).  v.  sačiť. 

sahún,  vysoký  chlap  (na  sáh). 

sajdáčeki  -čka,  vole  drůbeří  (val.). 

sajdák,  -a  1.  kabela  z  bílé  houně, 
jakou  Valaši  na  trhy  nosívají;  sajda- 
čka,  kabela  z  plátna:  Hrudu  syrá 
vhoď  do  sajdáka  (Bart.  I.  165).  2. 
břicho:  Pohni  sajdákem  =  pohni 
sebou  (val.).  3.  šatlava  (u  Olom.  Kt.). 

sajdafi  hltavě  jísti  (Vek.). 

sakači  -a,  pijavý  papír  (od  Pern- 
štýna). 

sakry:  Něco  zlatýho  pověsit  na 
krk  a  do  14  dní  žlátenica  je  v  sakry 
=  ta  tam  (dok.  276).  Di  už  v  sakry 
a  nedopaluj. 

sakva  1.  kabela  myslivecká  (Kt. 
z  Ostravska).  2.  euf.  sakra. 

Sáfai  -ate  =:  sele  (slov,  val). 

salačkai  chvojí  uschlé,  zčervenalé 
(Jevíčko);  jinde  prask. 

Saračov,   traf   (Polanka  Vsacká). 

salajka,  sekera  na  krátkém  topůr- 
ku;  oráči  ji  berou  s  sebou  do  poIe(Df.). 

sataši  -a,  m.  (maď.  szállás)  1.  past- 
visko ovčí  s  příslušnými  budovami 
(val.) :  Pásli  ovce  Vaiaši  při  Betfém- 
ském  salaši  (Suš.  33).  2.  ovce  na 
salaši:  Hle,  tam  ženu  veliký  saiaš 
ovecl  (Francova  Lhota,  val.). 

sátaf  =  fóčať,  házeti,  schleudern 

(laš.). 

Sáilf|  sálati:  Kamna  sálijó  (Brň.). 
sarvoňi  -a,  druh  hroznů  (Podl.). 
sám, -a,  -0|  samý,  -á, -é:l.  Ně- 

chodi  sama  =  těhotná,  zvláště  za 
svobodna  (laš.),  odtud:  Kateřina 
sama  druhá  (Suš.  89).  Vyšla  Mar- 
jánka  sama  devátá,  t.  j.  Marjánka  a 
osm  jiných  (Suš.  127 ;  v  řeči  obecné 
takových  složenin  nyní  už  neslyšeti). 
Zvony  samy  zazvonily  =  samy  od 
sebe  (Suš.  37).  Na  samý  prv  =  od 
prvu  začátku.  Najsamý  prvek  bežali 
=  první  na  předku  (horň.).  2.  nď 
méstka  tato  stotoéňuje  jakořka  výrok 
s  podmitem,  znamenajíc  tolik  co  plný 
čeho :  Pofe  je  sám  kameň,  sama  tráva. 
Kočár  býl  samy  světla.  Strom  je  sám 
květ.  Přiběhl  sám  smích,  sama  ra- 
dosť.  Tá  roba  je  samy  Webety.  Fra- 


štacká  dolina  Je  samý  hřebiček 
(Bart.  II.  88).  Člověk  je  věřte  na 
tom  světě  samé  trápení  a  samé  ne- 
moce (Slav.  ČL.  XII.  385).  A  ona 
chuděrka  byla  sama  práca  (ib.  XII. 
276).  Ta  polívka  je  sama  sul.  Je 
sám  rozum,  samo  hospodářstfi,  a 
přece  dělá  dluhe.  —  Tento  nominativ 
přenesl  se  jako  doplněk  k  akkusattvu 
při  slovese  miti\  Máme  to  obili  sama 
tráva.  Má  te  šate  na  sobě  sama  spina. 
Má  kabát  sama  ďóra.  Vepučil  si 
břitfu  a  přinesl  ju  sám  zub  (Mal. 
XXIII.  363).  3.  samý  na  Podluží  a 
na  Hornácich  znamená  tolik  co  všecek^ 
velmi:  Vrána  je  samá  černá  =  všecka. 
Bolšohaj  samý  švarný  =  velmi  (Bart. 
II.  65).  4.  Je  ho  samá  kůže  a  kosť 
=  je  samá  kůže  a  kosť.  Je  toho  sám 
červ  (o  červivém  ovoci),  sám  šorp 
(o  ovoci  šurpivém),  sama  pecka.  Je 
ho  sama  čertovina  (Jevíčko).  5.  sám 
v  sodé=prsLVÝ,  pouhý,  nepadělaný: 
To  víno  je  samo  v  sobě. 

samobíiej  šátek,  zcela  bílý,  bez 
jiných  barev  (N.  Město). 

samodílná  polévka,  bramborová, 
nezasmažená  (Žďár). 

samodruhái  těhotná:  Už  je  Ka- 
čenka samodruhá  (Bart.  III.  34). 

samolístek,  parnassia  palustris. 

samomstivý:  Středa  po  veliké 
noci  jmenuje  se  samomstivá:  kdo 
v  ten  den  jí  maso,  pomstí  se  to  na  něm, 
an  buď  onemocní  nebo  dobytek  mu 
padne  a  p.  (Dob.). 

samopas :  Nechal  ho  na  samopas 
=  dělati  co  chtěl  (laš.). 

samopas:  Dostal  se  na  samopas 
=  má  se  dobře  (laš.). 

samotíha:  V  horách  pracují  lidé 
samotíhou,  n.  samotěhou,  t.  j.  sami 
se  do  pluhu,  do  bran  zapřahují. 

samotížky  1.  pl.  f.,  sáně  pěší,  jež 
člověk  tahá  (záp.  Mor.),  adv. :  Při- 
táhli zme  střikač  k  ohňů  samotížky, 
t.  j.  sami  táhnouce,  bez  koní  (ČL. 
XIII.  152,  han.). 

samour  =  somár  (v.  t.)  Zábřežsko. 

samový:  Naše  chalúpka  je  sa- 
mová  sama  =  stojí  sama  o  sobě 
(horň.).  sam  svůj,  samostatný,  ne- 
odvislý:  Já  som  sám  svůj  (Dob.). 


373 


samšík  (-é-),  podlouhlý  koš  ráko- 
sový =  sotor  (záp.  Mor.). 

samtat,  -cu,  i  somiat,  -lu  praví  se 
vlastně  o  zvláštním  bekotu  mumla- 
vém,  jíaiž  se  ozývá  hovězí  dobytek, 
když  trávu  plnou  hubou  škubaje, 
bude  znepokojován ;  pak  =  brblat, 
škamrat,  reptat  (Zl.). 

samunký:  Podle  mňa  seděl,  podle 
mňa  samunkej  =  těsně  podle  mne 
(Suš.  552). 

samutenký  =  samotinký  (laš.)* 

sandál  =  candát,  lucioperca  san- 
dra. 


áapef,     áapolity    chrčeti,    chřestiti 

(laš.). 

sarpaf  se  1.  sápati  se:  Co  se 
tefo   sarpeš?    2.    chvástati    se    (val., 

laš.). 

sarvaš,  -a,  rej,  hluk  (val.). 

sasa,  saseml  velení  volům  = 
v  levol  (val.). 

sasorai  -y,  m.  i  f.,  rozkasaný,  á. 

satonlt  se,  sápati  se,  zlobiti  se: 
Satoní  se  jak  pes  na  řeťezo  (záp. 
Mor.). 

sázat,  'žu :  Sáze  veliké  kroky  = 
dělá. 


\ 


5a 


r\e. 


1.  dvě  sanice,  v  nich  (2)  čtyři  pístíky  =:  čepy  :3:  hnátky  (val.).  Pístíky  jsou 
zadlabány  ve  dvou  násadech  (3),  na  nich  spočívajících.  S  předu  na  nosích  sanic 
jest  příčka  (4)  strmohtavec  n.  stemohtavec  (Zlín)  řečená.  Uprostřed  předního  násadu 
zavrtány  jsou  snice  (5),  ke  strmohlavci  na  vrchu  >zdířkou«  (6),  t.  j.  železným  pásem 
připevněné.  Ve  snice  zastrčeno  jest  oje  (7).  Mezi  snice  pod  přední  násad  prostrčí  se 
spružina  (8),  t.  j.  habrová  tyč  a  uváže  k  oji,  aby  se  oje  drželo  vzhůru.  Od  strmohlavca 
k  oji  přivázány  jsou  dvě  taný  (9),  dříve  houžvy  nebo  provazy,  nyní  řetězy. 

Konec  sanice,  s  předu  ohnutý  (10)  slově  nos  =  křivka,  křivica  (val.)  :=  kfač; 
zadním  koncům  (11)  říká  se  Šarapatky:  »Stoupni  na  šarapatky«.  Někde  bývá  přes  ně 
příčka  =  patky:   >Chyť  sa  na  patky «. 

Sáné  se  brzdí  >svlakem<,  t.  j.  chvojím  vzadu  přivázaným  (val),  nebo  silným 
řetězem,  pod  saně  podvázaným,  jemuž  »kocour«  říkají. 

Pro  osoby  postaví  se  na  saně  mezi  čtyři  ktanice  (12)  košina  n.  korba  =  kámík 
(Slezsko),  kareta  (Jicko). 

Pěší  saně,  jež  táhne  člověk,  šlovou  pěšáky,  samotížky. 

Kfaky  =:  kfačary  (laš.)  jsou  krátké  sáňky. 


sanitka  =  sandát  (v.  t.)  Podl. 

Sáňkovat  se,  voziti  se  na  sáň- 
kách (ND.  186). 

sáňk/i  pl.  f.,  dolní  skráň. 

Santrážiny,  pl.  f.,  trať  (Zl.). 

sanof,  -i,  sanuf,  sanuH^  saň :  V  těch 
horách  je  sanoť  (Kda  I.  158).  A  ta 
zta  sanuti  už  z  jazera  Teze  (Suš. 
40). 


sázka  (saďa,  sádka),  obilí  na 
mlátě  k  mlácení  prostřené  (v.  sto- 
dola). 

sazený:  Kráva  starší  má  mlíko 
sazený,  mladá,  zvláště  po  teleti  prudký 
(Kunštát). 

sazovaný:  Já  su  moc  sazovaná 
na  to  uřknutí  =  snadno  mne  uřkne 
(dok.  278). 

25* 


374 


sažit|  sáhati :  Kamna  sažijó,  slunce 
sazi,  rozpálené  čelo  sazí.  V  očích 
jí  začalo  sažit  (jiskřiti)  záp.  Mor. 

scák:  Ptače,  tak  mu  scáky  teču. 
Potit  se,  až  mu  po  hubě  scáky 
tékly. 

scénky,  pí.  f.,  lidský  moč. 

SCfpiina  1.  zdechlina,  2.  kuřata 
takové  scípliny,  nedochůdčata. 

sčabnúfi  sraziti,  zronit  ovoce  se 
stromu  (Vek.). 

SČÍStí  =  sčítati :  Ty  by  si  museta 
všecky  hvězdy  ščisti,  co  jich  na  nebi 
sviti  (Suš.  702,  laS.). 

se,  sebe,  sobě,  si  1.  .ré*  bývá 
i  na  prvním  místě  ve  větě:  Sa  ně 
zdá,  že  si  uptakaná  (Slov.  obr.  II. 
4;  v  tomto  spojení  pravidelné  v  ná- 
řečí slov.).  2.  Pan  děkan  sú  u  sebe  = 
ve  své  světnici  (Vych.).  Do  smrti 
nepotřebuje  za  groš  ničeho  na  sebe 
kúpiť  =  od  šatstva  (Vlk  83).  Naša 
chatupa  stojí  o  sobě  =  o  samotě 
(val.).  Má  v  sobě  ublížené  =  vnitřní 
poranění  (Zl).  To  se  ráda  zJ^obim, 
dež  nesu  v  sobě  ztá  =  uvnitř,  v  srdci 
(Mal.  XXIV.  273).  Už  sem  mét 
v  sobě,  že  to  dnes  nedodětám  = 
domníval  jsem  se  (Zl.).  3.  Zvratná 
slovesa  pohybu  v  imperative  a  v  im- 
perativně otázce  zvratné  náměstky 
z  pravidla  pozbývají:  Hybaj,  val, 
syp,  hrft  domů!  ruSajl  chraň!  (i=  utí- 
kej, laš.),  stěhuješ  ř  pakuješ  ?  =  táhni  I 
4.  Velmi  často  přičiňuje  se  ke  slo- 
vesům dat.  si^  jakožto  dativ  sdílný 
(etbický) :  Chodí  si  jak  pán.  Dětá  si 
jak  se  mu  chce.  Sněz  si  to,  dyž  mi 
nechceš  dat.  Enom  si  leží  a  poku- 
řuje. 

sec,  -a,  dělník,  který  seče. 

sečba,  sečení  (val.). 

sečená  robota,  na  které  se  seklo. 

sečka,  řezanka:  Má  sečku  v  htavě 
=  je  nechápavý. 

sečkovlca,  -ce,  řezací  stolice  na 
sečku  (val.). 

seďačky,  sedě  (val.). 

sedák,  fazole  podluhovatá,  žlutá 
(ND.  181). 

seďák:  Ti  sousedi  nebyli  žádní 
seďáci  =  nevysedávali  dlouho  v  ho- 
spodě (Hoch  75). 


sedat  1.  Slunéčko  už  sedá  =  níží 
se  k  západu  (val.).  Súnečko  už  sedá 
na  vrchy  (Dob. ;  han. :  chytá  se  hor). 
Ačkolivěk  už  soumrak  sedal,  přece 
nocleha  si  nehledali  (Kda  I.  268). 
2.  Zemáky  sedajú  (=je  jich  hodně 
pod  kopcem) ;  hodně  zasedty ;  kolik 
vám  jich  sedlo?  Žito  sedá  =  je  hodně 
pokládek.  Dyž  jarka  sedne,  bývá  jí 
hodně  (vých.  Mor.). 

seděni  =  pud}o  (v.  t.). 

sedět :  Sedí  jak  kvaka,  péra  (ne- 
činně a  netečně),  jak  škrošňa  (na 
široko,  ženská),  jak  vraná  na  úhoře 
(smuten),  jak  dudek  v  kobylinci,  jak 
pagáček  v  peci,  jak  ttúček  v  másle 
(má  se  dobře),  jak  pět  groši  (ne- 
mluva), sedí  na  mně  jak  na  řepě 
s  motyku  (týrá  mne).  —  Dobře  se 
nám  tu  sedí.  Ale  čechman  v  něm 
sedí  ^  čert  zná  jeho  úmysly  (Vlk 
41).  V  jednom  kuši  na  něm  s  hubu 
sedíš  =  vadíš  se  s  ním  (Slav.  ČL. 
X.  37). 

seďévat,  iter.  slov.  seděti  [ZL). 

áedžisko,  sedadlo  (Lor.). 

secfkaf,  seděti  v  dětské  řeči :  Seď- 
kaj  tichučko! 

sedla  =  selka  (od  Jimramova): 
Byly  ve  mlejně  dvě  sedly. 

sedláčka,  druh  tance  (Bart.  II. 
303). 

sedlatý :  kuň  =  prohnutý  (Brň.), 
hus  =  černá,  bílá  na  lopatkách. 

sedličky,   pl.   f.,   trať   (dok.  191). 

áedlina,  rosol  (Vyhl.  VI.  XIX.  42). 

sedlisko:  1.  Htavica  vypne  setu 
náhle  ze  svého  sedliska  (kde  právě 
seděl)  (Slov.  obr.  I.  34).  2.  sedlé 
mléko  (Bouzov).  3.  staveniště  (han., 
slov.).  4.  větší  usedlost  =  místo 
(laš.). 

Sedliska,  pl.  n.,  trať  (Petrovice 
u  Sloupá). 

sedtovaf  =  sedlati  (Dob.) 

sedtý  (podsed^ý),   malý,   zavalitý. 

sedmák,  starý  peníz  měděný,  pla- 
tící sedm  krejcarů:  Dával  za  hu- 
běnku sedmák  (Suš.  690).  Sedmá- 
kem,  grošem  pomůžte  nám  (Suš. 
760). 

seďme m  sedět  ^  ani  se  nehýbati 
(val). 


376 


sedmeracký:  Sedmeracka  braná 
došč  široka  byta,  ešče  se  ta  sanuť 
v  ni  sméáčič  nemohla  =  mající  šířku 
sedmi  bran  (Suš.  776,  laš.). 

sedmerka  1.  starý  peníz:  Jeden 
dával  šestku  a  druhý  sedmerku  (Suš. 
690).  2.  bečka  o  sedmi  vědrech. 

sedmichrástka=:  sedmikráska. 

sedmlkročkai  druh  tance  (Slov. 
obr.  I.  334). 

sedmikyjovái  přezdívka  nejsprostší 
kořalce  (laš.). 

sedmilisti   potentilla  recta  (bot). 

sedmlna,  sedmička  v  kartách. 

sedmizámková  zelina  =  pompava 
(v.  t).  V  lidu  žije  pověra,  že  se 
kdysi  této  zeliny  užívalo  na  otvírání 
začarovaných  zámků  železných  ( Vyhl. 
VI.  XIX.  251). 

sedmohta8ník  =  sedmihlásek  (Pří- 
bor). 

sedmoře6ník  =:  sedmihlásek 
(slez.). 

sednicai  -ce:  Kadlina  stěhovala 
se  na  sednicu  k  Havlíkům  =  do  po- 
družství  (Pittn.  VI.  XVIII.  413). 

sednut:  Sedl  na  mne  s  hubú  = 
hubuje  mi.  Což  temu  bude  dobře,  ten 
sedne  sed  rakem  na  cesty  misto  (Mal. 
XX.  67).  Už  vám  nesu  sednut,  subst. 
=  židli  (Zl.). 

seďúvat,   iter.   slov.   seděti  (val.). 

sója,  -je,  Sfjka,  sejko^  bílý  uherský 
vůl  s  velikými  rohy  (horň.). 

séjat,  sévati  (slov.,  val). 

sejko,  -y,  alauda  arborea  (St.  Hro- 
zenkov). 

sejač,  -a,  rozsévač  (slov.). 

Sejčkyi  -ů,  trať  (Lanžhot). 

šejka,  sivá  kráva  (horň.). 

sekáč,  -a,  nástroj,  kterým  se  seká 
řepa,  brambory  v  korytě  dobytku, 
2.  křástal  (Brň.). 

žekani  =  sečka  (v.  t.)  laš. :  Drobné 
šekaničko  koňovi  davata  (Suš.  754). 

sekanina  1.  sekaná  sláma,  chvojí 
podestylati  dobytku,  2.  sekané  řízky, 
karbenatle  (slov.). 

sekaf :  Ten  seká  pána,  pasku  1  = 
staví  pána  (Vah.). 

sekavice  =  krajačky  (v.  t.). 

sekavky,  pí.  f.,  »co  sa  němá  na 
ítrnice  seká«  (slov.). 


Sékeř,  trať  (Bořitov). 

sekerenka,  druh  tance  (Suš.  602). 

Sekerky,    pl.  f.,  trať  (Tvorovice). 

sekniĎka,  podruh;  má  od  sedláka 
najatu  sekničku  a  kousek  pole,  za- 
čež mu  pracuje;  též  příjmení  (záp. 
Mor.). 

sekuř,  -a,  m.,  pomoc  (z  lat.  suc- 
cursus). 

sekútný,  zlý,  týravý:  baba. 

sekyrník  »je  v  každé  chalupě  nad 
stolem  a  tam  jest  všechno  náčino« 
(Dob.). 

-ser,  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí,  val.,  laš., 
horň.  (srovn.  -kel):  dosel,  posel, 
ztamodsel,  až  posavadsel  (=  posud). 

semkaj,  sem  (slov.,  val.). 

semef,  -a,  velký  =  špaček  (v.  t.), 
malý  =  blecha  (v.  t.)  ND.  180. 

semenáček,  -čka,  pták  fringilla 
serinus. 

semenčí,  adj.,  semencový:  Za 
starodávna  v  půsty  sme  mastívali  se- 
menčím  olejem  (dok.  112). 

semenný:  matka  Boží  semenná, 
8.  září  (Mor.  hd  282). 

semenník,  passer  montanus,  chodí 
na  semenec  (Sloup). 

semeno,  vajíčka  včelí  (Zl). 

semenový:  jetelina,  nechaná  na 
semeno  (han.). 

semínko,  lněné  semeno:  »Co  se- 
jete?*  » Semínko «  (záp.  Mor.). 

sem  poď:  Prohlida}  si  vaše  sta- 
veni, meslim,  esle  be  nebeto  něco 
sem  poď  =  ukrásti.  U  Stoklasu  se 
mu  to  bude  lébiť,  protože  tam  je 
hodné  sem  poď  (Mal.  XXIV.  267). 

sem  —  tam:  Lidé  sem,  lidé  tam; 
řeči  sem,  řeči  tam  =  co  je  mi  po 
lidech  atd.  >  Komín  leží  v  písku !« 
» Komín  sem,  komín  tam,  však  jinej 
udělám*  (Erb.  439). 

semýší,  semýško,  semeno  všeliké 
plevele,  kteréž  se  ze  zvětého  obilí 
>cúdÍ€  (Zl.). 

seň  =  s  něj,  s  něho:  šceš  ňésc 
batoh  a  nemáš  vlády  seň  (horň). 

seníčko:     antboxanthum     odor. 

(bot.). 

seno  se  seče  na  pokosy  (u  Zele- 
tavy    »na   řady«).    Pokosy   proschlé 


376 


shrabují  se  1.  v  kopu,  2.  v  kupu 
(horň.),  3.  v  babinec  (val),  4.  v  kfa- 
pinec  (Frenštát),  5.  ve  stoh  (Mořkov, 
Věřovice),  6.  v  fapu  (Léskovec  val.), 

7.  v    čapu    n.    copu    (Val.    Klob.), 

8.  v  dropu  (Ústí  u  Vsetína),  9.  v  ná- 
vicHo  (Velká  horň.).  Aby  seno  do- 
scblo,  kopa  atd.  se  rozhazuje.  Ta- 
kové rozložené  kopě  říká  se:  1.  kop- 
nisko,  2.  kopisko  (Deblín),  3.  kopišče 
(seno    v    kopiščatech,    Budiškovice), 

4.  okřáfe,  okřžle,  okrsek  (val,  horň.), 

5.  vokršef  (Drahany).  6.  vokolisko 
(Rájec),  7.  koTco  (laš.),  8.  okolica 
(Velká  horň.).  9.  kotúč  (Vrbka  horň.), 
10.  chobot  (horň.),  11.  posad  (Lés- 
kovec u  Vsetína),  12.  ohnisko  (Fry- 
šovice  u  Brušperka).  —  V  sena  = 
s  sena  dělání,  v  áenne  žniva  (laš.): 
Hlídali  na  lukách  v  sena  (dok.  242). 

seniny,  pl.  f.,  drtiny  ze  sena. 

senit  se:  Seno,  seno,  senito  by 
sa,  fedačí  synčisko  ženilo  by  sa  = 
tráva  by  se  ráda  stala  senem,  byla 
by  ráda    posečena   (Bart.    III.  702). 

senospret,  Sennesblátter. 

serbus,  obecní  sluha,  z  lat.  servus 
(záp.  Mor.). 

sergafa,  -ě,  m.,  n.  sraligaťa,  bá- 
zlivec. 

serypatkyi  pí.  f.,  zadek  saní:  Stojí 
na    serypatkách    (val.)  =  šarapatky. 

sestra:  »Sestro  mitál<  oslovují 
se  přítelkyně. 

sestříně,  -ěte  v.  vlasník. 

sefák,    druh    bramborů   velikých. 

setSi  pl.  n.,  doba  setí:  v  seťa, 
po  jarních  seťoch  (vých.  Mor.). 

setidlo  =:  světidlo,  dračka  (záp. 
Mor.). 

setná  řepa,  strničná  (Jevíčko). 

seťová  mašina,  stroj  na  setí. 

áev,  u,  ^evy^  -ů  =  setí  (práce 
i  doba  setby):  řežny,  žitný  áev;  do- 
bry šev  =  příhodný  den  na  setí 
(laš.). 

áevo,  babí  léto  (slez.). 

áevovaó,  -uju,  iter.  slov.  seť  (val. 
séjaf)  laš. 

schabíf  něco,  ukrásti  (slez.). 

schabraf  něco,  posbírati  buď  po- 
malu, lenivě  nebo  nepořádně,  ne- 
dbale snésti,  spojiti  (Btcha). 


scházet,  vzcházeti:  Bude-li  chod- 
níček rozmarýnem  scházat  (Suš.  290^. 

SChtadlf  něco,  tajně  vzíti,  ukrásti 
(val.). 

SChtop,  schlopeCy  -pca,  vikýř  s  dveř- 
mi :  Seno  se  dává  na  hůru  schlopcem 
(dok.  117). 

schrouptý,  schlípený:  Chodi  jak 
pes  ze  schróptém  ocasem  (han.) 

SChtúbSi  vychloubavost. 

schtubný,  vychloubavý;  scbtubné 
plúca  =  schíubný  člověk. 

schnut:  ScMa  strachy  =  měla 
veliký  strach. 

schod:  na  schodě  měsíca  n.  mě- 
síci =  poslední  čtvrt  (měsíc  roste  — 
schodí). 

schodnica,    ce,  v.  brázda. 

schodnice,  pl.  f.,  voda  na  místě, 
kde  se  dva  járky  (potůčky)  stékají; 
užívá  se  jí  v  lidovém  lékařství  = 
schodná  voda. 

schomorený  n.  schomefený^  schou- 
lený :  Ležet  tam  pod  mezú  schomo- 
lený  (slov.). 

schopi  -u,  schopnost:  Ten  má 
schop!  (Btcha);  ob.  pl.:  Děti  sú 
různých  schopů  (val.). 

schoř,  -a  =  tchoř:  Měla  žena 
muža,  on  se  schořa  bál  (Suš.  666). 
To  je  schoř,  ten  všade  vleze  (han.). 

SChoV|  -u  i  schová^  -y  =  schování: 
Peníze  dali  zemanovi  na  schovu  (Kda 

1.  298).    Zeman  přijal  jejich  peníze 
do  schovu  (ib.  299), 

sohovánkyi  -ů:  Nanynka  byla 
z  mlsných  a  na  schovánky  od  lep- 
šího si  ji  panímáma  brzo  zvykla 
(Žďár). 

schovat  1.  zachovati,  uhospodá- 
řiti :  Kery  je  pořádný,  ešče  si  peníze 
schová  (val.).  2.  pochovati:  Marianka 
umřela,  v  ktaštěře  je  schovaná  (Suš. 
92  val.,  laš.).  3.  Muset  se  mu  schovať 
=  byl  slabší  (val.)- 

schozeki  -zku,  schozky^  súžený 
konec  pole  (Vych.). 

schranilvý,  šetrný  (val.,  laš.,  horň). 

schránit,  schraňovat  1.  skliditi: 
Ráno  hospodský  schraňoval  slámu  = 
uklízel  po  nocležnících  (Kda  I.  120). 

2.  šetřiti:   Schraňuje   seno   na   zimu 
(val.,  laš.,  horň.). 


377 


sohrannýi  šetrný. 

schrtif :  Všecko  by  rád  schrtíi  = 
měl  pro  sebe  jako  chrt  (Jicko). 

schubtati  pokrčiti,  zmotati. 

schůzka  1.  Bylo  nás  tak  schůzka 
těch  dobrodinců  ==  sešli  jsme  se  tak 
(Zábřežsko).  2.  skládka  v  kartách 
po  kupé,  n.  př.  v  devatenáctce  4  karty 
(Příbor). 

schváfi  schváfni\  To  pivo  néni  na 
schvál  n.  schvální  =  extra,  příliš 
dobré  (Zl ).  Uděiál  mu  to  na  schváf 
=  schválně,  úmyslně  (Btcha). 

schybif,  pochybiti:  Schybit  sem, 
schybiíl  (laš). 

schytit  se:  Větr  se  schytít  =: 
strhl.  Koně  sa  schytiíy,  doíů  městem 
jety  (Bart.  11.  18).  Drak  se  schytil 
a  letěl  na  červené  moře  (Kda  I.  80). 
Janek  pohfedňaci  na  hodiny  schytít 
sa  dóm  =  sebral  a  šel  (Slav.  ČL. 
XI.  180).  Schytt  se,  že  půjde  na 
púf  (Zl.).  Schytít  se  mu  n.  s  ním 
na  cestě  =  přikamarádil,  připlichtil 
se  k  němu  (Podl.).  Díťa  sa  schytá  =: 
mluví  ze  sna,  vyděsuje  se  ae  spánku, 
poleká-li  se  něčeho  (val.). 

schytrovat  něco,  chytře  navléci, 
naraňčiti:  Tak  to  schytrovali.  Ne- 
moht  to  žádný  ináč  schytrovat  (Zl.). 

Sfdto  1.  =  osidlo  (val.,  podl.,  horft.) : 
Darebné  sú,  vtáčku,  tvoje  křídta,  keď 
si  ty  chycený  ráz  do  sídla  (Bart. 
III.  490).  Chytta's  mňa  na  sídta  (Suš. 
657).  2.  Je  u  nás  sidlem  betem  = 
stále  (Mal.  XXIV.  68). 

Sigofi  -ě,  f.,  bahnitá  půda,  po- 
rostlá sítím  a  vrbím;  ob.  pl.  sigotě 
(Df.):  Sigotě,  sigotě,  zelené  sigotě! 
(Suš.  493,  val.). 

SÍha,  -y  =  sáh ;  jen  tu  a  tam  od 
starších  lidí  slýchá  se  ten  tvar  (Btcha). 

sihta  (val),  šihta  (laš.)  1.  mokřisko 
na  poli;  pole  sihlovité,  ňMovatina^ 
2.  lešni  lučina  (val.). 

Sfhnúfi  sihat  zzz.  sáhnouti:  Síhta 
naň  smrť  (Vek.).  Mé  milé  bité  ruce, 
nesíhnete,  kam  chcete,  jak  ste  prvéj 
síhaty  (Suš.  436). 

siholif,  mžíti  (val.,  laš.). 

sihůrka,  drobný  deštík  (val.,  laš.). 

Sichotnýi  dušný,  zádušlivý:  Ba- 
bička sichotná  (Jevíčko). 


áija,  setí:  Přiset  čas  šije,  ani  zrnka 
nebyto  k  zašeni  (Opav.). 

Sikaó,  stříkati  (laš.). 

áikačka  =  Mavka.ruční  stříkačka 
(laš.). 

álkotaf  se,  třásti  se  jak  osika: 
Přemřet  sem,  tak  se  mnum  šikotato 
(laš.). 

sita :  Ječmen  je  eSče  při  sife  = 
není  ještě  docela  zralý.  Zemáky  sú 
eSče  hodně  při  siFe  =  nedovařené 
(Zl ).  To  je  seta  piva,  dež  ona  tak 
verazi  čepek  dobře  zaražené  =:  silné 
pivo  (Mal.  XXIV.  65).  Byl  to  sila 
chlap  (Vyhl.  I.  132).  Na  šitu  ma 
vzah  =  násilím  (Bart.  III.  62).  Na 
cetú  šitu  zme  ho  tam  vypravili  = 
na  moc  s  nucením  (Vah.)  Silu  mocú 
=  mermomocí  (val.).  Peněz  rhél  mezi 
TucRna  silu  =  mnoho  (Vlk  58). 

silif,  usilovati,  naléhati:  Bacftira 
silit  na  všecky  (Slav.  ČL.  XI.  95). 
Ešče  před  smrťú  Křúpatky  silíl  Antoš 
na  ňu,  aby  udělala  poručenství  (ib. 
XII.  385).  Nešiř  sa  tak;  nemosíš  sa 
tak  hnát !  =  neběž,  nepracuj  a  p. 
tak  silně  (val.).  AFe  on  Mach  aj 
hrubě  na  sebe  silit  =  usiloval  se, 
dělal  nad  sílu  (Vlk  16). 

símat,  snímati  1.  Maso  símané, 
vepřové  masO|  s  něhož  horní  vrstva 
tuku  sňata  (Zl.).  2.  v  kartách,  ab- 
heben. 

simer  viz  semel  (Btcha). 

sinák  (val),  sťndF  (Zl),  šina!  (laš.), 
houba  boletus  cyanescens. 

sinlcai  -e,  siný  pruh  krví  podlitý 
od  udeření,  štípnutí  a  p.  (vých.  Mor.). 

sinokvet,  chrpa  (horň.). 

sinové  dveři  =  od  síně. 

sinutýi  ztrápený:  Je  celé  šinuté 
(Viškovsko). 

šípati  -u,  těžce  dýchati:  Husa  huž 
zrovna  sípe  (VI.  XVIII.  528)  = 
zípat  v.  t. 

siračka,  fazole  drobná,  kulatá, 
žlutá  jako  síra  (ND.  181). 

sirečnicai  -ce,  schránka  na  sirky 
(Dob). 

Sirobai  1.  osiřelost,  2.  =  sirotek: 
A  na  tem  hrobě  dvě  sirobě  rukama 
lomijó,  plačó  sobě  (Bart.  II.  26). 

sirota    1.  sirotek:   Ty  se  ze  mne 


378 


nevysmivej  z  chudobnej  siroty  (Suš. 
602);  2.  jehAátko  bez  matky  (val.); 
3.  sedmikráska. 

áirotkai  maceška  polní  (laš.). 

Sislovó,  -ého,  vinohrad  (PoleSo- 
vice). 

Sisle,  -ů,  vinohrad  (Čejkovice). 

Sislůvkyi  pl.  f.  vinohrad  (Nasedlo- 
vice). 

Sisáki  na  Sisáku,  trať  (Vizovsko). 

sfsat,  nahlížeti :  Nesésé  do  kartu ! 
(han  ). 

sisf,  sesí,  sosí,  anemone  pulsatilla : 
Ach  sisí,  sisíčko,  bolí  mně  vočičko 
(Bart.  III.  559). 

slt:  šije  =:  mží,  pokrápí  (Kunštát). 

8ftí|  iuncus  (bot). 

Sitiny  pl.  f.,  trať  (Jimramov). 

sítka,  sítko,  cezák  (Zábřežsko). 

sivák,  sivý  uherský  v&l,  s  velkými 
rohy. 

sivaňdi  -ně,  koza,  má  sivou  hlavu 
(val.). 

sivastý,  sivý  (val.,  horft.). 

sivek,  -vka  1.  šedivec;  2.  kůň 
šiml  (val.,  laš.). 

sivěna,  sivuFa,  jméno  krávy,  »sivé 
jako  zajíc*   (val.). 

živica,  -ce,  druh  horské  trávy 
(Lor.). 

áivo  1.  setí;  2.  vše,  co  se  seje 
(laš.). 

áivoňi  -a,  stařec  (potupně)  Opav. 

sivovraný:  Můj  koníčku  sivovraný, 
Eisenschimmel  (Suš.  532). 

sivura,  -le,  druh  hrušek  sivé  barvy. 

živnúfi  šedivěti:  Vtasy  áivnu  (laš.). 

Sivojoký,  modrooký :  Sivojoké 
děvče  (Suš.  115). 

áivotka,  syrovátka  (Lor.). 

sivý :  Oženit  se  starý  áivy  =  šedivý 
(Suš.  711,  laš.).  Vitám  vás  tatíčku, 
sivý  hoíúbečku  (Suš.  120).  Až  ja 
půjdu  z  Bětej,  budzě  šivy  mrázek  (Suš. 
522).  Sivé  oči,  říká  lid  mor.  většinou 
za  č.  modré  (Suš.  212,  266  a  j.). 

skácet:  Skácelo  se  to  =  zpáčilo, 
zrušilo:  svatba,  smlouva  a  p. 

skákavá  muška  n.  houpačka  = 
dřepčík  zelný  (Prostějov). 

skakún,  toulavé  dítě  (Vych.). 

skaličif,  zmrzačiti  (slez). 


skalina  =  skála :  Vylezu  na  ska- 
linu  (Suš.  685). 

skaiistý  =  skalnatý  (val.). 

skatk/i  pl.  f.,  druh  třešní. 

skapnút,  rozmanitými  změnami 
hláskovými  nabývá  těchto  synon. 
tvarů:  zgabnút,  zgebnút,  zgrbnůt, 
zgrgnút.  1.  zdechnouti:  Prase  nám 
skapalo.  Skapni,  potvoro  I  2.  ztratiti 
se:  Skapaly  mi  dvě  ovce.  Skapaly 
ně  peňáze.  3.  Skapalo  nám  okno  = 
rozbilo  se  (val.  uh.). 

skárat,  strestati:  A  kdo  nás  roz- 
vedel,  nech  ho  pán  Bůh  skárá  (Suš. 
282). 

skarba,  žaloba:  Půjdu  na  skarbu 
=  žalovat  (slez. ;  pol.  skarga). 

skartiti  zkaziti :  Skartilo  se  mu  to 
=  nepodařilo  se,  co  zamýšlel. 

sktad  1.  hráz  mezi  poli,  kam  se 
posbírané  kamení  skládá  (horň.); 
2.  seno  koním  za  žebřík  založené 
(Jevíčko);   3.    orat  ve  sklad  v.  orat. 

skládanka  1.  Stritzel  (vých.  Mor.); 

2.  skládanka  pentliček  ^  růžička 
z  pentliček  (val.). 

skládat  1.  obilí:  Svázané  obilí 
skládá  se  a)  do  mandelů  n.  do  mandli 
(fem.).  Snop  pod  mandel  položený 
slově  podmandelník,  na  Hané  pod- 
lomek,  protože  se  celý  snop  přelomí 
a  přehne,  aby  klasy  za  vlhka  ne- 
porostly.  Vrchnímu  snopu  na  záp. 
Moravě  říkají  réthar  n.  létar  (jezdec), 
b)  do  dvacítek  n.  dvacátek  o  20  sno- 
pech (na  Kelecku  a  na  Laších),  c)  do 
pětek  po  8  snopech  (horň.);  d)  do 
křížalek,  složených  na  způsob  kříže 
(Rožnovsko),  e)  do  čubíků  n.  do 
sopek  po  8  snopech  (na  Opavsku), 
f)  na  Valaších  réž  a  žito  napichuji 
na  kolky  po  16 — 20  snopkách  do 
čtyř  rohů  k  zemi  směrem  šikmým, 
klásím  vzhůru;  na  Jicku  kolkům 
těmto  říkají  sošky  nebo  podmandel- 
níky;  2.  skládat  oheň  =  rozdělávati: 
Mládenec  skládal  oheň  (Kda  I.  89). 
Složili    si    oheň    a    pekli     zemáky; 

3.  skládat  vinu  na  někoho  =  sváděti : 
Všecky's  viny  na  mňa  skládal  (Bart. 
III.  45).  Na  šohajka  všecku  vinu 
skládala  (ib.  325);  4.  skládat  se  na 
něco,  skládati  peněžité  příspěvky  na 


379 


společný  účel:  Skládali  se  na  nový 
kříž,  složili  se  na  nový  zvon ;  5.  sklá- 
dat sa  na  někoho  =  spoléhati :  Na 
něho  sa  nelza  skládat. 

sktádka,  sbírka  peněžitých  pří* 
spěvků :  Byta  skládka  na  kostel  Měli 
zme  skládku  na  nové  varhany. 

skranyi  sklený  (laš.). 

sklapnout:  Sklapni  —  rozklapni 
ten  palazór  =  zavři  —  otevři  (Brň.). 

sklapoušený,  schlíplý:  klobouk 
(záp.  Mor.)  =^  klapatý  (v.  t.). 

skraři  -a,  sklenář  (laš.). 

skreňák  v.  Tetnica. 

skrenář,  -a,  vodní  sídlo. 

Skrenáry,  -ů,  trať  (Radějov). 

skrenůvkai  druh  jablek. 

skrep,    a,  kupecký  krám  (laš.). 

skrépek,  -pka,  zákamní  (slov.). 

skrepit,  klenouti:  kostel. 

sklestit,  zbíti,  zničiti :  A  ve  se  ne- 
osmělíte  takovýho  člověka  sklestit? 
Sklestit  vojsko  zn  poraziti  (záp.  Mor.). 

sklidit  sa,  schovati  se:  Na  ráně 
(=  ráno)  žeru  slimáci,  potem  sa 
sklidíja  do  země  (Vych.). 

sklínková  polévka:  bramborová 
s  kroupkami,  kouskem  mastnoty  a 
vajíčkem  (záp.  Mor). 

sklípek,  vypuklina  chleba  na  okraji 
pecna  bez  kůrky  =  slípka. 

skromený,  sehnutý  (horň.). 

Sktonka,  skřínka  na  chytání  ptáků 
(Kyjovsko). 

sktopec,  -pca  =  schlopec  1.  výlet, 
vikýř  ve  střeše,  2.  skřínka  na  chy- 
tání ptáků. 

sklouhnout  :=  sklouznouti:  Oni 
sklouhli  do  pekla  (Suš.  723,  záp. 
Mor). 

sktóščka,  tlcuštka:  To  je  sklóš- 
čka  kabátu,  tém  už  neprofókne  = 
velmi  tlustý  kabát.  Skloščó  =  stlouští 
(Mal.  XXÍV.  65). 

sklučaténý,  sklikatěný,  skrčený 
(záp.  Mor.). 

skfudit  sa  s  něčím,  skrýti,  scho- 
vati něco :  Šél  sem  ven,  tak  najlepší 
sem  sa  s  tým  skfudíí  (Slov.  obr.  I.  26). 

skrúzat,  sklízeti,  schovávati:  Obilí 
sa  skfúzá.  Sklúzávali  sa  před  vojnu. 
Co  tam  pořáď  skTúzáš?  =  sem  tam 
bez  cíle  chodíš,  hledáš  (Vah.). 


skoóitý  chléb,  pěkně  nakyslý,  vy- 
soký pecen  (N.  Město). 

skok  1.  Di  skok!  =  honem.  Di 
skoky !  Ale  skok,  skok !  Skoky  odvaž 
krávu  (val.,  laš.).  Běžel  skok  (Zá- 
břežsko).  Skok  zrobil  kolo  kole  sebe 
svěcenu  krejdu  (ČL.  XI.  264,  laš.). 
Raná  se  mu  hojila  skokem  (Mal. 
XXIV.  68).  Hora,  bratři,  v  skok 
vstávajte  I  Spravujte  sa  ve  vše  skoky ! 
(val.).  2.  Zámek  se  zamkne  na  skok 
nebo  na  dva  skoky  =  západy  (Dob  ). 

3.  skoky,   nohy  zaječí  n.  srní  (val.). 

4.  A  liška  skokl  na  jedli  =  skočila 
(Suš.  695). 

skókaf  —  skokýcat  —  skokýňat, 
int.  slov.  skočiti  (val). 

Skokýňl  =  hop!   (val.). 

skorenčlt,  skoFénkovatét  l.koXénkz^ 
suky  dostati:  Réž  větrem  polámaná 
skolenčí,  skolénkovatí  (Zl.).  2.  Užsko- 
Tenčil  =  umřel  (laš.).  Skolenéený,  se- 
sezený,  od  sezení  jako  stuhlý    (Zl.). 

skorhan  1.  vysoký  a  suchý  chlap 
(val.).  2.  kolohnát:  Takové  skolhan 
a  hrá  se  ješče   s  maléma  (Jevíčko). 

skon,  skonání,  smrt:  To  bude 
muj  skun.  Dyby  už  raci  vzala  skun 
=  skonala  (laš). 

skonářif  sa,  rozvětviti  se  (val.) 
v.  konár. 

skoplf,  skopovat,  skopením  nahro- 
maditi, v  kopky  skydati:  Tam  budeš 
skopovať  hnůj.  Jak  skopil,  jel  zas 
nakládať  (Kda  I.  215\ 

skopnúf,  státi:  Sůl  na  hromádce 
do  rána  skopne  (Mor.  lid  24,  val.) 
v.  kopno. 

skorák,  druh  révy  rané  (dok.  145). 

skorčif  se:  Desky  na  knižkach 
se  skorčily  zzz  přehnuly,  zbortily  (laš.). 

skořlna  =  skorák  (Podl.). 

skořistovat:  Žádném  sem  jak  živ 
nic  neskořistovál  =  nevzal,  neukradl 
(Zl.).  Starý  výminkař  nic  nám  ne- 
skořistuje;  možeme  s  ním  ubyt 
(Vych.). 

skoro,  časně  brzo  komp.  skořej, 
skůr  (horň.),  skorši  (laš.)  —  neskoro, 
pozdě :  Já  sem  myslel,  že  sem  skoro 
stanul,  a  ty*s  stanul  ešče  skořej  (Slav. 
ČL.  XI.  94).  Já  k  vám  nepůjdu,  ešče 
skoro  je  (Suš.  203).  Skoro  li  ty  po- 


380 


Ženeš  s  poIa?  (Suš.  527).  Neskoro 
idete  I 

skorostajkai  která  skoro  (časně) 
vstává  (Brodsko). 

skorota :  Beto  pět  hodin,  to  néni 
taková  skorota  =  tak  časně  (Mal. 
XXIII.  164). 

skorúonýi  velmi  skorý,  skorúcno, 
velmi  skoro,  časně  (val.). 

skorýi  raný,  časný:  skoré  ovoce. 
No  ty  si  skorý!  (iron.).  Skorý  hosť 
(vých.  Mor.).  Daj  Bože  večera  sko- 
rého, rána  neskorého  (Suš.  559). 

skoseki  -ska  1.  šindel  do  troj- 
hranu  přisekaný,  2.  pole  na  jednom 
konci  široké,  na  druhém  velmi  úzké 
(Kt.  Dop.  I.,  laš.). 

skositý,  do  hrotu  súžený,  šikmý: 
rukávce  =  šikmo  sestřihnuté  (val). 

skotňai  -ně  1.  hluboká  zmola  vy- 
mletá  vodou,  která  tam  teče  (Dob  ). 
2.  =  skotnica,  pastvina,  »drahy«  (laš.). 

Skovajsa,  příjmení  (val.). 

skovávanái  -éj,  dětská  hra  (ND. 
174). 

skrabatětý,  vráštitý:  Má  hubu 
skrabatělú  (slov.). 

skrajek,  odkrojený  vrch  řepy  s  li- 
stím: Chodí  na  skrajky;  skrojek 
chleba. 

skřak,  zákrsek  (laš.). 

skřámat,  -mu :  Všecko  skřáme  = 
phutě  sní,  až  mu  v  zubech  praští, 
jmenovitě  ovoce  (vých.  Mor). 

skrast:  To  mne  skradlol  =  oši- 
dilo, do  škody  přivedlo  (N.  Město). 

skřášč,    -a,  chřástal   (záp.  Mor.). 

skrjatek,  -tka  1.  skřítek,  2.  ušpi- 
něný kluk  (horň.). 

skróek  n.  skrček  1.  =  ščrček, 
polní  vrabec,  2.  malý,  skrčený  chla- 
pec: Takový  skrček  snad  se  chce 
do  něho   pustit   (Slov.  obr.    I.  114). 

skřečkovaf  se,  stavěti  se  jako 
křeček,  zlobiti  se  (Přerov). 

skřéhnif  sa:  Nebudu  sa  s  ním 
skřéhniť  =  s  křikem  se  hádati  (val). 

skřehýňafi  int  slov.  skřéhnit,  bre- 
četi (val ). 

skřehnút:  Vemte  si  jabiek  a  jezte, 
nemosíte  sa  bát,  že  vám  skřehnú 
zuby  =  ztrnou    (Slov.  obr.    I.  321). 


skřek.  Ptáčník  vyhlédne  si  v  seči 
výstavek  (strom  o  sobě  stojící). 
V  haluze  od  kmene  počínajíc  až  po 
větve  vřeže  »záruby«,  do  nichž  na- 
strká vějic.  Pod  stromem  postaví  si 
boudu  z  haluzí,  v  níž  se  ukryje.  Vo- 
lavým  je  sejček.  Ptáci  přiletují  a  se- 
dajíce na  vějice  padají  dolů  (Zl.). 

skřeky  žabí,  der  Froschlaich  (Kt. 
z  Ostravska). 

skřekat:  Žaběňky  skřekajú  (Suš. 
793). 

skřeneCi  -nca  =  křenec,  ledová 
kra  (Kyjov). 

skřencovité  dřevo,  houževnaté, 
neštípne  Qevíčko). 

skřenčetý:  řepa  =  šatnatá;  dřevo 
^  neštípne  (Zl). 

skřenčovatét:  Brambory  skřenčo- 
vatěly  =  od  vody,  deště  ztvrdly  (záp. 
Mor.). 

skřepňaóka,  chrastavá  žába  (záp. 
Mor.). 

Skříčky,  -ů,  trať  (Tvorovice). 

skřidótka,  poklička. 

skřidto,  křídlo,  peruť  (Opav.). 

skřichi  -a,  n.  škřich^  veliká,  dlouhá 
truhla  s  příhradami  na  různé  obilí, 
sbitá  z  desek ;  vlezlo  do  ní  i  30  měřic. 

skříp,  -a,  pole  na  strmé  stráni, 
nesjezdné,  kamenité  (Jevíčko) 

skřipač,  -a  =  hrkávka  (v.  t.). 

skřípadta,  v.  pluh  II. 

skřipeCi  -pca,  kladka. 

Skřipek,  ve  Skřipku,  trať  (Jihlav- 
sko). 

skřipka,  spor,  hádka:  Mívat  sem 
s  ním  zavdy    nejakú  skřipku    (val.). 

skřipky,  pl.  f.,  primitivní  housle, 
jež  sobě  za  stará  kravaři  vyřezávali 
z  javorového  dřeva  (Zl. ;  pol.  skrzypce, 
rus.  skripica,  housle). 

skřfš,  -e,  f.  z=z  skrýš:  Dycky  tu  ja- 
kási skříš  majú  (Vah.). 

skřit,  skřítek  1.  »Ten  člověk  snad 
má  skřítka «,  praví  se  o  tom,  komu 
štěstí  slouží.  >Není  tam  ani  skřítka* 
=  živé  duše  (Kda  II.  254).  2.  dítě 
vzdorovité.  3.  Má  vlasy  jak  skřit  = 
rozcuchané.  Má  skřítka  =  vlasy  nad 
čelem  jak  vylíznuté,  nepodajné.  4. 
Má  mlsného  skřítka  =  je  mlsný  (Ji- 
cko).  Srovn.  kottún. 


381 


skřltkovati  po  tmě  něco  kutiti 
jako  skřftek  (Kt.  Dop.  I. ;  záp.  Mor,). 

Skřivane/ trať  (Blansko). 

skřivánek  —  Skřivánek  —  kři- 
vánek ;  škovranek  —  škobranek  (slez.) ; 
Skobruněk  (Frýdek),  škorvánek  (St. 
Hrozenkov);  škrobánek  (val.,  laš.); 
škrobranek  (Frenštát) ;  škvrfánek 
(Strání). 

skřívat :  Co  skříváš  na  mrazo  ř  = 
proč  tam  mrzneš  (Maš.).  Celé  rok 
skříval  =  chřadl  (záp.  Mor.). 

skříži  -e,  f.,  déšť  v  zimě  hned 
mrznoucí,  kroupky :  Padá  taká  skřiž 
(laš.). 

sicřlžlica,  -ce,  křidiice  (horň.). 

skrméti  o  nemocném,  který  po- 
sedává: Sedí  skrměný  (ZL). 

skrnovatýi  morsch  (laš.)  srovn. 
krnět. 

skrosnat  se,  směstnati  se;  vkro- 
snat  se  někam,  vejíti  se:  Nemohli 
se  do  kostela  vkrosnat,  ani  v  kostele 
se  skrosnat  (N.  Město). 

skroužit:  Ten  teho  skróžíl  do 
sebe:  mnoho  snědl  (Maš.). 

skrušinka,  evonymus  (bot). 

skrutek,  povříselko,  v  něž  se  váže 
pohanka  (laš). 

skrýši  -e  m.,  skrýše  (Zábřežsko). 

skrZ|  skrzevá,  skrzeve  {han.),  pojí 
se  na  Karlovsku,  Rožnovsku  a  na 
Laších  s  genitivem:  Skrz  téj  rose 
nemohli  zme  vázať.  Skrz-i  téj  vody 
či  skrz  coř  Skrz  teho  tam  neSéí=: 
proto. 

skrzka,  skvrnka  (laš.). 

skučaf :  Pes  skučí.  Pořáď  skučí 
ze  zubama  =  naříká  bolestí  zubů 
(Vah.). 

skuhnéfi  o  dětech,  pláčí-li  ze 
vzdoru,  bez  slz,  greinen  (laš.). 

skuhýňaf,  int.  slov.  skuhnět,  sku- 
hrat (val.). 

skújlkat:  Pes  skujíká  (jsa  bit). 

skumelífi  skučeti:  Pes  skumelí 
(jsa  hladov  n.  bit)  laš. 

skumfák,  skrblík  (Jicko). 

skúpáňi   -a,  lakomec   (slov.,  val.). 

skúpániti  lakotiti:  Ten  skúpáA 
skúpání  (slov.,  val). 

skůra,  nevydělaná  kůže;  skúrka 
=  kůrka  chlebová  (pol.  skóra) :  Ten 


má  tvrdú  skůru  =  tuhý  život.  Do- 
staneš na  skůru  (Vah.).  To  je  skůra 
=  skrblík  (Jicko,  laš.).  Švec  nechtěl 
botu  šič  z  komárové  skůry  (Suš.  703, 

laš.).  ^ 

skůraf :  Vandruj  že  dceřičko,  bys 
tam  co  skurata,  by  si  se  mi  věcej 
dceričku  nězvata  =  čím  skůr  (dříve) 
došla  (?)  (Suš.  777,  laš.). 

Skúřif  1.  něco  ukrásti  (Jicko,  laš.); 
2.  selhati  (laš.). 

skuřif  se,  utéci,  zmizeti  (Frenštát). 

skušovanýi  zkušený  (val.). 

skutkem,  skutečně,  opravdu  (laš.). 

skužak,  skrblík  (laš.). 

skvasif:  Nerzá  s  ním  nic  skvasiť 
=  svésti,  poříditi  (Vlk  22). 

skyda:  Taková  mtadá  roba  jak 
skyda,  a  už  je  ta  tam  =:  silná,  zdra- 
vím kypící.  Jen  v  tomto  úsloví;  pů- 
vodní význam  není  znám  (Slav. 
ČL.  XII.  276).  Srovn.  uherslov. 
skydák,  míšek  tvarohový,  je  končité 
vrecúško,  do  ktorého  sa  odvarená 
kýška  zleje,  aby  srvátka  odtiekla 
(Kt.  Dop.  I.),  od  slov.  skýsti  — 
skydati. 

skypaó,  -am,  -u,  kypěti  (laš.  i  pol.). 

skyslif,  skysati  na  ocet  (val.). 

skysnúf :  Musíja  sa  vypořádať,  aby 
to  neskyslo  =  aby  se  na  to  nezapo- 
mnělo (Slav.  ČL.  XII.  274). 

skýščet:  Mféko  skýščeto  =  sra- 
zilo se  (Zl.). 

skýva:  Klobók  má  široký  lebo 
ózky  skeve  =i  střechu  (han.). 

stabavý,  trochu  slabý. 

slabinai  část  břicha  dole  u  stehna; 
člověk  má  dvě  slabiny. 

slabit  se :  Popruh  se  slabí  =  po- 
pouští, povoluje. 

stabnút.  Voda  v  říce  skbne  = 
ubývá  jí  (ZL). 

sFačat,  -ím  (sTačet,  han.  sTečeť) 
na  koho,  na  co,  nedočkavě  a  dru- 
hému na  obtíž  po  něčem  chtivým 
zrakem  pohlížeti,  nalézati  na  někoho : 
Syn  na  rodiče  slačí  =  jest  jim  na 
obtíž,  žádaje  na  nich,  čeho  potřebuje, 
moha  si  sám  vydělati.  Pořáď  na  mne 
sTačí  =  chce,  abych  mu  něco  dal. 
Dyť  sná  na  ty  peníze  tak  nesfačíme  I 


382 


(Slav.  CL.  XI.  132).  Rodiče  nesTa- 
čali  na  syna  =  nečíbali,  aby  jim  něco 
dal  (Vlk  101). 

sFačák  (sfačok),  čuaail  při  svatbě, 
který  čeká  na  koláč  (Lor.). 

SFačátek,  Sláiék,  příjmení. 

sFačkYi  pl.  f.  =  číhačka  (v.  t.). 

StaĎovYi  pl.  f.,  trať  (Alénkovice). 

stadčina,  chuť  v  ústech  přisládlá, 
mdlá,  jevící  se  i  v  zápachu  z  úst: 
Šta  mu  z  huby  taková  stadčina  (Vah.). 

sladeCi  -dca  1.  svlačec,  2.  osladič 
(KunStát). 

stádež,  -e,  f.,  sladkost  (val). 

stadiči  -a  =  osladič. 

stadička  =  osladič  (slez.). 

Stadina,  sladkovina,  sladká  věc, 
cokoliv  sladkého,  vl.  přeslazeného 
(laš.). 

Sfádif  =  sračat  (v.  t.) :  Co  tu  pořáď 
sfádíšř  (Jicko).  Nasfádít  sa,  Tež  mu 
přišlo,  že  može  měť  hospodu  = 
načekal  se  toužebně  na  svolení  (val.). 

stadký:  list,  rumex  aquat.  (bot). 
Celý  zadní  díl  haleny  složen  byl 
z  jednoho  kusu  sukna  beze  švu  a 
tomu  říkali  sladké  záda  (Vyhl.  II. 
181).  Sladký  jarmek  v  Bojkovicích 
ten  čtvrtek  před  štědrým  dnem, 
protože  se  o  něm  prodává  med  ke 
štědré  večeři:  Pekunko  ich  prosím, 
len  do  sladkého  jarmeku  mi  dočkajú 
(Dob.).  Sladká  tetka,  která  prodává 
sladké  věci   (Vyhl.  VI.  XVIII.  322). 

stak,  -u,  svlačec. 

slamák,  slaměný  klobouk  (Žď.  obr. 
110). 

slarfiany  n.  stamnany  =  slaměný 
(laš.). 

staméňák,  -a,  slaměný  klobouk 
(vých.  Mor.). 

staménec,  -nca,  n.  slaměnka,  -y, 
ošatka  (val.). 

stamenica,    ce,  ošatka  (Dob.). 

staminai  stéblo  slámy  (val.). 

Stámka,  pl.  n.,  na  Slámkoch,  borčí 
(Vizovsko). 

sFampaf,  -pu,  slopati:  Kočka 
sfampe  mléko  (laš.). 

starfiunkai  ošatka  (Lor.). 

slanáček,  -čka,  chlebový  koláč, 
solí  posypaný  (Brň.). 

stanicai    -e,    slaná    voda    na    př. 


v  Luhačovicích,  u  Malenovic  atd. 
(Btcha). 

stanlna,  široký  límec  slov.  haleny. 

staninYi   slanin,   pí.  f.  =  slanina. 

SlaniskOi  trať  (Blansko). 

slanit  se:  Slaní  se  mi  =  chce  se 
mi  píti.  »Co  se  ti  pořáď  slaní  ?«  ptají 
se  toho,  kdo  pořád  vodu  pije  (Zl.). 

slanóšek  :=  slanáček  (v.  t.)  Líšeň. 

stáný  jak  živica,  jak  krucb,  kru- 
šinka. 

staf|  šfu,  posílati :  Pěkné  dary  jemu 
slaly  (Suš.  28,  laš.). 

slateCi   -tca,  svlačec  (záp.  Mor.). 

slatina,  voda  kyselka  (v  Bánově). 

statvina  =  slatina,  místo  bařinaté; 
také  vysoká  tráva  na  takových  mí- 
stech rostoucí  (Kda  II.  33). 

slavík  u  pluhu  =  násadek  (v.  t). 

StavíkYi  pí.  m.,  vinohrad  (Bzenec). 

stavit :  Cisař  pán  se  svó  císařovno 
nebožko  —  Buh  jo  slav  1  —  vechváleie 
hanácko  svajbo  (Vyhl.  II.  137). 

slavný  deň,  den  přede  dnem  štěd- 
rým (Dob.). 

stávořifi  hovořiti  (val.). 

stavy,  pl.  f.,  blýskavá  zrcadélka 
na  věnci  svatebním  (slov. ;  han.  tříslo). 

sfaz,  -u,  jizva  od  rány  (slov.). 

sFéblf,  upřísti  niť  nestejnou,  někde 
silnou,  někde  slabou;  niť  uslébená 
(Vah.). 

sFečef  han.  =  slačať  (v.  t.). 

stech,  -u  1.  zpráva:  Slech  mne 
došel  =  slyšel  jsem  (laš.).  Není  o  něm 
slechu  dechu.  2.  Udeřil  ho  do  slechu 
=  do  spánku.  Potom  ho  pomastila 
mastí  po  slechách  (Kda  II.  101). 

sfemeno  v.  střecha. 

slepák,  slepejš  (záp.  Mor.). 

stepák  ==  siopák,  piják  (laš.). 

sfepáň,  -a,  nadávka  krátkozrakému. 

sFepcovat  se:  Co  sem  se  s  tým 
naslepcovala  =  po  nocích  našila  do 
slepoty  (Zl.). 

sfépčf  (slépka)  =  slepičí:  vajca 
(Slav.  ČL.  X.  373). 

sFepec,  -pca,  ryba  clupea  haren- 
gus  (slez.). 

sFepi,  -pa,  -pě,  slepičí  (laš.;  ale: 
kúra,  ne:  slepice,  srovn.  č.  >režná« 
sláma,  ale  žito,  ne:  réž). 


383 


slepice:  slépka  (slov.),  slípka 
(han.),  kúra  (val,  laš.),  kurica,  kúka 

(horň.). 

slepi6ák|  1.  prst  ukazováček,  že 
jfm  slepicím  ohledávají  (záp.  Mor.). 
2.  kurník  (Žďár).  3.  prostořeký:  Sle- 
pičáko,  všecko  veslepičíšl  (Maš.). 

slepičář,  -a,  zloděj  slepic  a  drů- 
beže vůbec  (Prostějov). 

slepičí  duch.  Nejhroznějším  stra- 
šákem býval  dětem  » slepičí  duch  na 
telecích  nohách «.  Ten  stával  všude, 
kam  děti  nesměly :  u  žlabu,  u  řeky, 
u  studně  atd.  (ND.  41). 

SrepičinVi  pl.  f.,  trať  (Buchlovice). 

srepifi  klamati :  Já  vidzim,  že  mňa 
falešně  slepíš  (Dob.). 

sfépka  1.  slepice,  2.  výčnělek  na 
pecně  kysáním  způsobený,  rozdílný 
tvarem  i  barvou  od  ostatní  kůrky  =: 
sklípek  (v.  t.)  Polsky  spis.  zlepka, 
dial.  slépka  (Pořadník  j^z.  1902  str. 
73). 

steptaf,  slopati  (laš.)- 

sFepý:  Na  jedné  straně  to  má 
kolaty  okýnko  a  na  drohé  je  to  slepý 
(Vyhl.  II.  236).  SI.  mak  =  vlčí.  SI. 
myš  =  slepýš  (Podl.).  Neska  máme 
slepó  polívko  ==  málo  mastnou,  má 
málo  ok  (Maš.).  SI.  ryby,  omeletty 
(val.).  SI.  ščúr  =  vodomil  (Podl.) 

slepýš:  slepóch,  slepéř  (záp.  Mor.), 
slepá  myš  (Podl.),  břítelnica  (Zl.), 
břetenice,  břitevnice,  bžetrnice  (sev. 
Mor.),  kusá  zmija  (horň.). 

sFeváki  hrnec  na  slévání  másla  a 
sádla,  na  slévání  smetany =smetaník: 
Sádla  a  másla  měli  plný  sleváčky 
(dok.  245). 

sFévata,  -y,  m.,  ožralec  (Zl.). 

slezenOi  -a,  n.  =  slezina  (han.). 

sfezové  růžei  malva  alcea. 

sllbka.  Dívka,  která  zrušila  slib 
svému  milému,  stane  se  po  smrti 
slibkou.  Chodí  v  podobě  bílé  ženy 
po  horách  a  láká  k  sobě  mužské 
hlasem:  »Ú,  poďsem!«  (LN.  I.  236). 
Dle  Kuldy  II.  267  » ukazuje  se  v  ho- 
rách ve  způsobe  bílého,  libě  zpíva- 
jícího ptáka*. 

slibovat:  Slibovals  mně  pod  duší 
(Suš.  258).  Slibovalas  mně  o  duši, 
že  se  ta  láska  nezruší  (Suš.  356). 


Slidif  =  sládiť  (v.  t) :  Slidi  na  ně 
(laš.). 

sifdnýi  mlsný  (laš.). 

slimačit  se,  tahati  se  jako  slimák: 
Nedělá  nic,  enom  sa  s  fajku  okolo 
uhlů  slimáčí  (slov.). 

Slinky,  pl.  f.,  vinohrad  (Polešovice). 

slinovica,  -ce,  půda  slinovitá,  ji- 
lovitá  (val.). 

slitý:  Jabloň  je  slitá  ovocem  = 
plná  ovoce.  Byl  celej  slitej  od  strupů 
=  samý  strup  (záp.  Mor.). 

sliva  1.  švestka .  To  jedno  fc^ži 
pod  slivu  (Suš.  157,  laš.).  Dy  sem 
s  tebú  sedávala  na  téj  zahrádce  pod 
slivů  (Suš.  345,  val.).  Kotel  na  sma- 
žení sliv  (Vyhl.  VI.  XIX.  39).  2.  du- 
rancie. 

slivka  švestka.  Bielá  slivka  = 
špendlík  (Df.). 

slivjé,  -já^  coll.  slivkové  stromoví : 
Má  už  kus  země  posázené  slivjém 
(Dob.) 

Slivné,naSlivných,trať(Vizovsko). 

slivnfk,  pole  slivami  posázené  (laš.). 

slivoňi  -a,  surovec  (slov.,  val.). 

Slivotíni  trať  (Tlumačov). 

sifžence,  -ů  =i  podlesníky,  pečivo 
podobné  lívancům,  jen  že  se  peče 
na  zelných  listech  v  peci  (Slav.  ČL. 
X.  467). 

sloboda  =  svoboda  (vých.  Mor.): 
Néni  sloboda  do  krvi  rubat,  ale  slo- 
boda pěkně  tancovat  =  volno,  dovo- 
leno (Bart.  II.  294).  Pusť  to  pérko 
po  téj  vodě,  půjde  ono  po  slobodě 
=  po  vůli,  volně  (Suš.  629).  Pověz 
ty  nam,  pachole,  kdě  je  tady  ho- 
spoda, pro  putničky  sloboda  =  kde 
jim  svobodno  se  ubytovati,  Herberge 
(Suš.  15);  2.  svobodné  pole. 

stobodnicai  -ce,  svobodné  děvče 
(Slav.  ČL.  XIII.  372). 

stoji  -a,  m.,  léta  v  kameni,  kameň 
sfojnatý,  vrstnatý:  Dyž  kameň  nemá 
stoja,  špatně  sa  láme  (val.). 

Stonbidto,  hubená  vysoká  ženská : 
To  je  slonbidto,  na  téj  može  pse 
věšať. 

slonýčko,  slunečko:  Jož  to  slo- 
nýčko  kolem  de  (Suš.  557,  hor.). 

stopat  1.  píti  (o  dobytku),  poží- 
vati nestřídmé  nápojů  lihových  neb 


384 


i  vodu  nezpůsobně  piti;  2.  čichati, 
cítiti:  smrad,  hanbu. 

stota  1.  darebák;  2.  Po  nejakej 
slotč  nemoci  člověk  zapuchne  (dok. 
267). 

stoták  =  stota  1. 

slotiti  nadávati:  Ten  zas  bude 
slotit  a  naříkat  (Rok  11.  463). 

stofúch  =  sloták  (laš.). 

sloučit.  Na  první  pastvu  s  jara 
provází  dobytek  celá  rodina,  protože 
dobytek  po  dlouhém  zimním  vězení 
poprvé  na  volném  vzduchu  se  ocitna 
velmi  bujně  si  vede  a  nikde  stání 
nemá.  Třeba  tedy  dobytek  z  jednoho 
chléva  sloučit  a  pak  i  s  dobytkem 
ostatním,  pase-li  se  na  obecině  (ND. 
202). 

Sloupečníki  trať  ^Blansko). 

Stovači  -e,  f,  lid  slovenský  (ne 
však  =  Slovensko,  jak  se  nyní  chybné 
psává:  na  Slováci  uherské  i  morav- 
ské 1):  TaWo  téj  Siovače  na  Moravu 
až  strach !  išli  po  nohách  aj  sa  vezli 

(Df.). 

Slovákyi  krajina  Slovensko:  Pů- 
jdem  na  Slováky  (Suš.  536).  Bý}  na 
Stovákoch.  Vrátil  se  ze  Slovák. 

Slovenka  (ne:  Slováčka!)  1.  žena 
slovenská;  2.  =  stovenůvka,  druh 
hrušek. 

stovenkOi  slovíčko,  milé,  důvěrné. 

Slovensko,  slovenský  kraj  (ne: 
Slovácko !). 

stovenský,  ne:  slovácký. 

stovléHi  linum  tenuifolium  (horň.). 

stoženf:  mtýn  dvoje  složení  = 
o  dvojím  složení  (val.). 

stožit  1.  Syn  složil  oheň:  rozdělal 
(Kda  I.  66);  2.  Jak  sa  taková  iež 
složí  před  pánem  Bohémi  =  jak 
může  tak  lháti  (val.);  3.  Složilo  ho 
=  těžce  onemocněl;  je  složený.  Co 
se  jí  to  na  prsa  složilo  za  neduhu! 
Lítost  se  mu  složila  na  srdce,  až 
z  toho  onemocněl  (Žď&r). 

stožný,  snášelivý,  vertráglich  (val.). 

sFubi  -u,  kopulací  v  kostele,  zdavky : 
Je  už  dvacet  let,  co  sem  bral  slub 
=  co  jsem  se  ženil.  Brala  sem  slub 
ve  Skřipově  :=  vdávala  jsem  se.  Už 
nabral  sfubu  =  už  se  oženil  (laš.)- 
Už  tvoju  najmilejši  ke  sfubu  vedu  = 


na  zdavky  (Suš.  316).  Sfuby  beru 
v  kostelíčku  při  tym  veíkym  olta- 
řičku  (Suš.  154). 

slubica  v.  pluh  18. 

srúbit  =  slíbiti,  s  inf.:  Slxxh  mi 
moju  byť  (Suš.  207,  laš.).  Sluboval^s 
ně  na  těle,  sFubovars  ně  na  duši 
(Bart.  II.  184). 

srubný  1.  manželský:  ditě,  ne- 
sfubný,  nemanželský ;  2.  Už  su  sTubní 
=  svoji,  sezdáni  (laš.). 

srubovaf  se,  sbírati  se,  vcházeti 
v  manželský  sňatek:  Viš,  dychmy 
se  sfubovali,  minul  roček  včera  (Suš. 
497,  laš.). 

slučka  1.  smyčka,  suk,  uzel:  Mně 
se  na  niti  samé  slučky  dělají  (Kda 
II.  72).  Zavázal  provázek  na  slučku. 
Chytá!  zajíce  do  sluček  (val.). 

stuha  1.  služebný,  čeledín;  pl. 
sluhovja  (Dob.);  2.  obecní  pastýř 
(záp.  Mor.). 

sluhovafi  sloužiti  (laš.) :  Bylojuři 
pachole,  sluhovalo  ve  dvoře  (Suš.  92). 
Sluhoval  mšu  na  přenosném  oltáru 
(Dob.). 

stuhy,  pl.  m.,  služba:  Synek  je  na 
sluhoch  (laš.). 

sluchaf,  poslouchati:  Něchčela 
sem    mači    stuchač    (Suš.  380,   laš.). 

slúchaf  sa,  srovnávati  se :  Dyž  by 
sa  nemohli  slúchať  z  mladýma,  tož 
že  si  teprú  výminek  vyřknu  (Slav. 
ČL.  XI.  274). 

slumík,  sloup  v  parkaně  (laš.). 

slunečko  (coccinella) :  korunka, 
okorunka,  verunka,  bedrunka,  be- 
ruška, marunka,  meruňka,  halinka, 
halenka,  barborka,  pambíčkova  kra- 
vička n.  ovečka  (ND.  47). 

slunečko,  calendula  oíf.  (bot.). 

slunéčkové,  -ého,  druh  jablek. 

sluneční  rosička,  tormentiUa  rep- 
tans  (bot.). 

slunečnica,  -ce  1.  ohnivé  pruhy  při 
slunci  západu:  Včera  taká  jasná 
slunečnica  svitila  při  sluncu;  jářku, 
už  mamy  po  pohodě  (laš.).  2.  ryba 
leucaspius  delineatus  (Žďir).  3.  piha 
(záp.  Mor.). 

slunečník  1.  ==  slunečnice,  helian- 
thus  (laš.),  2.  tragopogon  pratense 
(záp.  Mor.). 


385 


slunko :  po  stúnku  =  večer. 

SlunkOi  tra£  (Blansko). 

sluno  =  slunce :  proti  slono  (Pavtí- 
nov  u  Val.  Meziříčí). 

stupek,  stéblo:  Oves  se  dává  do 
stupku,  je  už  v  sMpkocb;  nesmí  se 
žínat  (Zl.). 

stušeti  s  inf. :  Daj  mi  z  něho  (da- 
mašku)  šaty  šit,  jak  to  na  pannu 
sřuší  byt  (Suš.  104). 

stušný:  bodný,  spořádaný:  To  su 
slušni  lide.  Ma  slušných  rodičův  (laš.). 

stuzit  stuze,  roniti :  Suzičky  suzené, 
nepadajte  na  zemi  (Suš.  783). 

služebný  chléb,  službou  vydělá- 
vaný: Služebný  chFebíček,  ten  je 
hrubě  hořký  (Suš.  496).  Už  sem  se 
najedla  služebného  chleba  (Bart.  III. 
527). 

slúžit  s  instr.  dop. :  Dyž  sem  siúžíi 
pacholkem,   vojákem   (ČL.  X.  370). 

slycha :  Už  je  rok,  a  po  něm 
slychy  vidy  (Kunštát). 

slychovafi  -uju  =  slýchávat  (laš.). 

Stynúf :  O  tom  sv.  Valentině  pěkná 
pověsť  o  nim  slyne  (Suš.  28,  laš.). 
O  fojtovým  syne  zla  novina  slyne 
(Suš.  129,  laš.). 

slyšeti  čiti :  Slyšíš,  jak  ten  muškát 
voní  (dok.  288).  Slyšéš,  jak  to  boIé 
(Btcha). 

styšévati  iter.  slov.  slyšet  (Zl.). 

Slyšúvafi  iter.  slov.  slyšeť  (val.). 

slza  (sluza,  suza,  sloza) :  Daj  mi 
slzu  mléka  =  trošku  (Zl.).  Nemáme 
ani  slzy  másla  =  nic  (Tišnovsko). 

slzet:  Okna  slzíja  n.  plačú=jsou 
zarosena  (Zl.). 

Slzi6ky  (Panny  Marije),  dianthus. 

slzký,  slizký,  kluzký. 

slznút,  slzkým  se  stávati:  Cesta 
déščem  oslzla. 

smačný,  chutný  (val). 

Sifiadi  -u,  smad,  -u  (horň.),  snad 
(val.),  žízeň:  hlad  a  smad. 

srfiadný,  snadný,  žiznivý:  hladný 
a  smadný. 

smaženec,  -nce,  m.,  koblih  (Lito- 
vel). 

smaženka,  koblih  (Podl). 

smažinka  1.  vaječina  (slez.).  2  sma- 
žinka  kuzlenčí,  smažené  kůzle  (Žďár). 


smažit  trnky,  vařiti  povidlí  (val., 
laš.). 

smedlovkai  houba  agaricus  edulis 
(val.). 

srfiéjávat  sa  iter.  slov.  smít  sa  (Zl.). 

sméjavo :  Vespal  se  na  smnějavo 
(Mal.  XXIV.  140). 

sméjenkat  se,  smáti  se  (v  řeči 
dětské). 

smekl  skok:  Chrt  dělá  ohromné 
smeky.  Na  dva  smeky  tam  býl  (ZL). 

smekl:  Chlapec  smek!  sebú  = 
hopl  dolů. 

smekati  skákati  (ZL).  2.  rychle 
uháněti,  utíkati:  Ten  smékálI  (Btcha). 

sméscic  sa  (směstiť)  =  směstnati 
se  (Dob.). 

smésika,  směska  (Zábřežsko). 

smést:  Za  město  ju  kázal  vést  a 
jí  mečem  hlavu  smést  (Suš.  9). 

sméstný  člověk,  který  se  všude 
směstí,  směstná,  s  každým  se  srovná 
(Dob.). 

sméškai  ženská,  která  se  ráda 
směje. 

smef|  pl.  smeti  =  č.  smetí :  Vy- 
syp ty  smeti  na  hní^j  (ZL).  Aspoň 
ty  smeti  sobě  vemte  (Kda  II.  261). 

smétači  -a,  dělník,  který  koná 
smítku  ve  vinohradě  (v.  smítat). 

smetky,  pl    m.,   prach   ve  mlýně. 

smetana  s  mléka  buď  >se  sbírá  < 
sběračkou  (velikou  Ižicí),  a  zbylému 
pak  mléku  říká  se  > sbírané  mléko «, 
nebo  (na  Laších)  mléko  se  spouští 
dírkou,  kteráž  jest  v  látce  dole  nade 
dnem  od  hrnčíře  prodlabaná  a  čep- 
kem zacpaná.  Látky  ty  jsou  mnohem 
širší  a  plytcí,  na  způsob  mísy.  Spu- 
štěnému takto  mléku  Laši  říkají 
spuščane  n.  čepkové. 

smetaník  1.  veliký  hrnec,  do  něhož 
se  slévá  smetana  na  stloukání  (slez.). 
2.  jméno  několika  květin :  lilium  mar- 
tagon,  latraea  squamaria,  corydalis, 
tragopogon  pratense.  3.  =  smetafták, 
hřib  vrchem  bílý,  spodem  žlutý. 

smetný:  »HIadaj  to  ve  smetnej 
škrini  1«  když  se  něco  ztratí  na  zemi  = 
truhlík  na  smetí  (horň.). 

smida,  smidka,  skýva  chleba  (Df.). 

smídénkai  zvláštní  metla  z  tvrdé 


386 


slámy  na  čistění  obílí  zvětého  = 
smrďénka  (dok.  120). 

smích :  Popukala  bych  se  smíchy 
(Suš.  481).  Dělala  sem  z  mládenců 
smíchy  (Suš.  200). 

smířafi  směřovati,  zamýšleti  něco : 
Věďéi,  že  šverci  na  nic  dobrého  ne- 
smířajú  (Vlk  33). 

smít  se,  smáti  se:  Směje  se  jak 
Filip  na  jelita  (hloupě).  Ta  moja 
kochanečka  ze  mne  se  směje  =  hat 
mich  zum  besten  (Suš-  339).  Ovoce 
v  poli  sa  už  směje  (Slov.  obr.  I.  319). 

smítat:  Po  druhé  kopačce  (oko- 
pávce)  vinohrad  se  vysmítá,  t.  j.  vý- 
plivky  (v.  t.)  se  zulamují:  Mé  sestřičky 
tam  smítajú  (Suš.  190). 

smítka  1.  smítání  vinohradu,  2.  vy- 
smítané  výplivky,  jarní  ořezky  z  réví. 

smiúvat  sa  s  někým,  řečňovat, 
mluviti  s  někým :  My  sa  nesmlúváme, 
my  sa  hněváme  (Df.). 

Smohy,  na  Smohách,  trať  (Mysli- 
bořice). 

smochlifi  plakati,  fňukati :  Co  po- 
raď smochlíšř   (val.). 

smochlivýi  smockfavý  tdis,  plačtivý, 
deštivý  (val.). 

smok  =  cmok,  báječný  drak :  Chodí 
jak  smok,  hledí  jak  smok,  zamračeně, 
vzdorovitě  (Jicko,  laš.). 

smokllf  sa  (horň)  =  smochliť 
(V.  t.). 

smoFáki  »bot,  co  má  šev  v  zadu« 

(val). 

smorár,  hrč  na  kameni,  na  kládě: 
To  dřevo  je  samy  smoTáry  (val.). 

smorénkai  druh  hrušek;  když  za- 
hnihčí,  je  černá  jak  smola. 

Smolina,  trať  mezi  lesy  (Vizovsko). 

smolit  sa,  vrtěti  se  (val.). 

smolnica,  -e,  tulačka  (Lor.). 

SmcFná,  lučina  v  horách  kdesi 
u  Lipníka,  kam  prý  vozívali  po- 
chovávat oběšence  a  sebevrahy:  Jede 
s  ním  jak  na  Smofnú  =  rychle,  ne- 
milosrdně. 

smotygaf  sa,  int.  slov.  smoliť  sa 
(v.  t.),  vrtčti  se,  hnízditi  se. 

smottacha  1.  plevel,  2.  špatné 
obilí,  3.  ničema,  ledačina:  Ledajaké 
smotlacha  otevře  si  na  nás  hobo 
(lig.  68). 


smrad:  Nemohl  smrady  obstáť 
(val.).  Měl  smrado  dost  =  strachu 
(Maš.). 

smraďa,  -ě,  m.  =:  smradák,  smra- 
dlák,  smradbch,  kdo  smrdí. 

smradTák,  čertinec  (assa  ťoet.)  val. 

smradravý,  smrdutý:  kněz  =  plo- 
štice polní,  sm.  křes  =  anthemis  co- 
tula. 

smradútý,   smrdutý  (vých.  Mor.). 

smrčí,   coll.  háj    smrkový  (slov.). 

smrda,  -y,  m.  i  f.,  darebák,  dareb- 
nice  (Vek.). 

smrděna,  druh  hrušek. 

smrďénka  =  smíděnka  (v.  t.). 

smrdět:  Smrdí  jak  cap.  dudek, 
rasů  pytel.  Vdovcovi  starému  smrdí 
brada  vínem  (Suš.  198).  On  dycky 
smrdí  grošem  =i  nemá  nikdy  groše. 
To  smrdi  mákm  =  je  toho  málo 
(Mal.  XXIV.  69).  To  smrdí  čertem, 
hadem  =  je  to  povážlivé,  nebezpečné. 

smrdirobota,  -y,  m.,  lenoch  (Jicko). 

smréčí,   coll.  smrkový  háj   (val.). 

smrek,  smrk  (val.,  laš.). 

smrha  (horft.)  =  smrž  (v.  t.). 

smrkáč,  -a,  usmrkaný,  prostořeký 
kluk:  Včel  takovi  smrkáči  ze  starý  ho 
bojovníka  dělajó  pošklebke  (Vyhl. 
II.  25). 

smrť:  Potkala  ho  smrti  na  velkej 
silnici  (Suš.  10,  laš.).  Byio  na  dvě 
smrtě  =  dva  životy  mohly  za  své 
vzíti  (Vek.);  2.  fazol  =  bílá  uherka 
(v.  t.);  3.  společenská  hra  dětská 
(ND.  187). 

smrtit,  choditi  se  smrtolkou  na 
smrtnou  neděli:  Děvčata  jož  po- 
smrtile  (Brň.). 

smrtná  svajba,  hostina  po  pohřebě 
svobodného  n.  svobodné  (Prostějov). 

smrtnlca,  -ce  =  smrtná  neděle 
(val.). 

smrtný  týden,  pátý  týden  postní ; 
potom  je  květný  týden,  veliký  týden 
(pašijový)  val. 

smrtnlóka  =  smrtička:  Ma  mita 
smrtničkol  (Suš.  11). 

smrtoFa,  -le,  smrtolka,  smrtholka, 
smrtolenka,  smrtelnuška  =  mořena 
(ND.  259,  261,  262). 

smrž,  -a,  smrša,  e  f.,  houba  mon- 
chella. 


387 


smuda,  -y,  m.,  ničema  (val.). 
smudénka  =  smrděnka  (v.  t.). 
smúh|  černý  pruh  na  bílém  (Dob.). 
smundif,  vařiti  (potupně)  laš. 

smutnýi  ubohý:  Kde  se  já  smutný 
poděju.^  Kde  já  ho  smutná  dám? 
Smutná  nevím,  kam  se  podět.  Jak 
tam  pudu,  smutná  dívka  ř  Dyby  mně 
smutnej  tak  bylo  I  (dok.  92).  Ach, 
jak  se  nemám  smutná  lekati  I  (Suš. 
120).  Holubička  vrkávala,  mně  smut- 
nému spať  nedala  (Suš.  192).  A  dy- 
bych  já  smutný  věděl,  jak  je  v  mojí 
krajině!  (Suš.  201).  Sama  smutná 
něvim,  co  za  přičina  je  (Suš.  299). 
Též  bych  já  karafiát  frhata,  komu 
bych  ho  smutná  data?  (Suš.  340). 
Co  sem  smutná  učinila?  (var.  hříšná, 
Suš.  380).  Co  si  smutný  neveselý? 
(Suš.  173). 

smyca,  -e,  fragaria  elatior  (han.). 

smýčlfi  táhnouti,  vléci  (val.,  laš.) : 
Smyči  to  za  sebu.  Zasmyčil  to  kajái. 

smyčka,  klička. 

smyk  1.  sráz,  utřená  dráha,  po 
níž  se  s  příkrého  vrchu  stromy  a 
klády  spouštějí  (val.) ;  2.  strom,  který 
se  jenom  kmenem  na  vůz  nebo  na 
sáně  přiváže,  větvemi  pak  po  zemi 
se  vleče  (val.);  3.  kůl  kravám  na 
pastvě  na  krk  zavěšený,  aby  nebě- 
haly (laš.);  4.  druh  tance  (Suš.  602, 
laš.);  5.  nehyba,  »ene  se  smyči 
(táhne)  jak  smota* ;  6.  pobuda,  tulák 
(val,  laš.). 

smyky,  pl.  m.,  =  vláky  v.  t.  (slez.). 

smyk  I :  Mládenec  smyk  I  tu  mošnu 
s  klínku  =  smekl  (Kda  I.  91).  Prasa 
smyk!  z  troků  a  začato  Tétať  po 
dvoře  =  vyskočilo  (Slav.  ČL.  X.  381). 

smykata,  -y,  m.,  tulák  (laš.). 

smýkati  -ču,  1.  kolí,  vytahovati 
kolky  od  rév  ve  vinohradě  po  vino- 
braní; 2.  Ptáci  na  hnízdo  smýčú  n. 
vtáčá  =  dělají    si    hnízdo    (Jicko); 

3.  Smýká  sa  na  mne,  anfahren  (Zl.) ; 

4.  Hadi  se  smyču  =  plazí  (laš.).  Tu- 
láci se  smyču  =  přecházejí  (laš.). 

smýknout :  Smekl  s  ňém  =  mrštil 
jím.  Smekl  jé  =  udeřil  ho.  Nasmékal 
mo  jích  =  naložil  (Maš.).  Smekli  sme 
sebó  do  Assisi  (Vyhi.  I.  63). 

Bartoi:  Dialektický  tlovnfk  moravský. 


smykuFa,  -le,  tulačka  =  honcula 
(v.  t.)  laš. 

smyset,  -sía :  Dycky  je  lepší  roz- 
myse}  než  smyset  =  rozmysliti  si  něco 
než  smysliti  si  něco  (Slav.  ČL.  XII. 
45). 

smývat.  Třetí  den  po  křtu  přijde 
babička  smývat  vínky.  V  Kojetíně 
pozve  babička  na  smývanky  děti  pří- 
buzných a  sousedů  (ND.  10). 

sná=:snáď  před  souhláskou:  Čeká 
sná  na  nějakého  princa  (Vlk  21). 
Což  sná  neumím  děíaťř  (Vlk  54). 

snad :  Ferdoš  měl  vodu  v  lahvici 
na  snadě  =:  neukrytu,  již  bylo  snadno 
nalézti  (Kda  I.  227). 

snáď  1.  prý:  Snáď  ste  byli  na 
puti  ?  (Zl.).  Kamarádko  věrnái  snáď 
se  budeš  vdávat?  (dok.  72).  Tam 
snáď  sú  ti  rytíři  (dok.  235).  2.  vždyť: 
ATe  no  čú}  sem,  čúH  Snáď  néjsu 
híuchý  (Slov.  obr.  II.  91). 

sňad|  -u,  žízeň :  Mám  veliký  snad 
(Vek.).  Umreí  od  sňadu  (Dob.).  A  nás 
nebožátka  htadem  sňadem  moří  (Suš. 
559).  Nesu  si  vodu,  abych  neumřela 
sňady  (Zl.,  srovn.  pl.  hlady),  Býl  tam 
htady  a  sňady   (Zl.)  =  siiiad   (v.  t.). 

snadný:  To  je  snadná  čerešeň  = 
snadno  se  na  ni  leze  (Dob). 

snadný,  žíznivý  (Dob.). 

snah,  sníh:  Ukrutné  snahy  sa 
zvality  =  napadalo  hrozně  mnoho 
sněhu  (Dob). 

snaha,  čistota  (laš.). 

sňaf:  Sejmi  1  =  smekni  (klobouk) 
laš.  Sejmi,  bratře,  rukavice  (Suš.  37). 
Jedni  s  koňa  snímali  (pannu)  Suš.  22. 

sňatek,  obilí  na  stojato,  sklizeň: 
Prodali  sňatky  a  pole  pronajali. 
Spachtoval  si  pole  na  tři  sňatky 
(úrody,  roky).  Nesu  peníze  za  sňa> 
tek  =  za  skUzenou  úrodu  z  prona- 
jatého pole  (han.). 

snažlf,  čistiti,  uklízeti  (laš.). 

snažný  1.  čistý:  nádobí,  voda  atd. 
2.  snažný  kusek,  hodný  (laš).  Boty 
snažně  vyleštěné  =:  čistě  (Vyhl.  VI. 
XVIIÍ.  447). 

snedéiek,  některý  den  po  neděli : 
Po  snedělko  půdo  světa  =  po  neděli. 
Nechám  si  to  haž  na  posnedělek 
(Maš.). 

26 


388 


snědý:  chléb,  mouka,  tésto  (ne: 
černý  I). 

snégoňi  -a  =  slivoň  (v.  t.)  Vah.; 
též  příjmení. 

snéhurai  e,  jméno  kozy  bílé  jak 
sníh  (val.). 

snést:  Snesl  voči  na  dědino  = 
pohledl  (Brň.). 

snét|  -u,  m.  l.ruda  na  obilí:  Žito 
je  sám  snět,  je  sněiivé.  2.  peň  bez 
haluzí.  3.  trup  lidský  (val.,  laš.). 

snéžnicOi  pl.  f.,  kroupy  (val.). 

snicOi  ramena,  v  něž  se  roze- 
stupuje  v  zadu   oje  (v.  vůz  II.  13). 

snfček  1.  pěkný  sen:  Tak  sa  jí 
sníček  sníval,  že  jí  slavíček  zpívat 
(Suš.  302).  2.  asplenium  trichomanes 
(bot.). 

snídaná,  -ně  =  snídaní  (Žďár). 

snihovlcai  -ce,  voda  sněhová  (ZI.). 

snijaf  sa,  sníti  se,  zdáti  se  (horA.). 

snímat,  v  kartách  =  abheben:  Je- 
den hráč  karty  dává,    druhý  snímá. 

sno,  snoď^  snoté-=.  snad  (Frýdecko). 

snoó,  —  sejmu  =  sníti,  smeknouti 
(Lor). 

snoha  =  panoha,  haluz  (horň.). 

snošky,  pl.  m.,  společná  hostina 
kravař i^v  a  kravařek  na  poli  o  letni- 
cích, na  kterou  kravařky  snesou  sla- 
niny, vejce,  mléko  a  p.  —  piknik 
(ND.  203). 

snovadto,  pl.  n.,  čtyrrohý  skřížený 
rám  na  snutí  osnovy,  zvýší  od  pod- 
lahy do  stropu ;  otáčí  se  směrem 
vodorovným  (Slav.  ČL.  XI.  225;  v. 
stav  tkalcovský  III.). 

snovadllce,  pl.  f.,  stojan  na  fajfy 
(v.  t.)  Slav.  ČL.  XI.  225 ;  stav  tk.  III. 

snovat  sa:  Ve  svátky  budu  sa 
fudé  snovat  sem  tam  =  přecházeti, 
přicházeti  a  odcházeti  (Vych.). 

Snozek,  na  Snozku ;  Snozky  = 
Snozka,  na  Snozkách,  trať  (Vizovsko). 

snub,  -u,  sňatek :  Co  sem  udělala, 
že  sem  svú  cerušku  na  ten  snub  na- 
hnala! (Suš.  150). 

snubica,  -e,  v.  pluh  18. 

snuf  sa :  Roj  sa  snuje  =  vyletuje 
(val.). 

sobáš,  -a,  zdavky  (val.,  horň.):  Co 
krajší  šaty  máš,  oblec  na  sobáš  (Suš. 


147).  Už  si,  Aničko,  už  si  naša,  už 
tě  vedeme  ze  sobáša  (Suš.  432). 

sobášif,  sezdávati:  Ja  cože's  ty 
plakala,  dyž  ťa  sobášili?  (Suš.  432, 
val.). 

sobášif  sa,  ženiti  se  n.  vdávati 
(val.,  horň.). 

sobašný,  á,  oženěný,  vdaná :  Bola 
som  už  sobášná  (Dob.). 

sobeki  -bka  =  sobec  (laš.). 

sobený  strom,  štěpo  aný  (Jihlav- 
sko). 

sobit  1.  sázeti,  plemeniti:  Ten 
vinohrad  sem  já  sobíl  (slov.).  Ten  ty 
králíky  jaksi  sobíl  (Slavkov).  2.  shro- 
mažďovati :  Nesob  peněz,  nemáš  pro 
koho  (Slavkov). 

sobit  si,  osobovati  si,  za  své  pro- 
hlašovati, za  své  požadovati:  On  si 
to  sobí  se  vším  činem  (val.).  Každá 
si  ten  prsten   sobila   (Kda    II.  109). 

sobný  1.  dužný,  tělný,  untersetzt. 
2.  arrogantní  (val,  laš.). 

Sobotka,  trať  (Blansko). 

sobolovica,  -e,  čepice  obšitá  ko- 
žešinou sobolovou. 

sobota  1.  kraj  bílé  spodnice  z  pod 
černého  šorce  vzadu  vyčnívající  (slov.). 
2.  jméno  krávy  v  sobotu  ulíhlé  (val.). 

šo6  —  áeju,  síti,  pol.  siač  (Lor.). 

áočlna  =šijačina,  mladý  les,  mlázi 
(Lor.). 

So6Ít,  ponoukati,  popouzeti:  Po- 
sočovali  nás  (N.  Město). 

áodka  =  sedka,  sedadlo  na  voze 
(laš.). 

sogan  =  ohnaš,   výrostek   (slov.). 

socha  1. sloup  v  plotě:  Socha  ho 
plota  zhnila  (Maš.).  2.  dřevěný  sloupec 
vůbec:  Oprátky  mají  zavázaný  na 
sochách,  na  nich  sušijó  prádlo  (Vyhl. 
I.  65).  3.  v.  radlo  3. 

sochor,  -a,  páka  na  zdviháni  klad. 

Sochová,  vrch  na  Rusavě  (Slob.). 

sója,  -je,  soják  =  sojka. 

sojákat,  o  hlase  sojčím:  Sojka 
sojáká. 

sojka,  přezdívka  vadivé  ženské. 

sok,  -u,  mok,  šťáva  z  tabáku  (laš. 
i  pol.) :  Zlé  kůtky  léčí  kuřák  sokem 
z  třesky  (Vyhl.  VI.  XIX.  150). 

sokot,  ryba  perek  (v.  t.)  laš. 

sokofátko,    mládě  sokolí:   Soko- 


389 


látka,  moje  děti,  kam  sa  mám  s  vama 
podětiř  (Suš.  696). 

SoFáň,  -a,  hora  na  Rožnovsku. 

soFňáki  kdo  prodává  sfli  (ZL). 

sorniókai  slánka. 

sorný,  •ého  =  soIňák  (Kda  II.  34). 

sototif,  láti  (val). 

som,  jsem:  »BoI'stamř€  »Som€  = 
byl.  »Učil  ses?«   »Som.« 

somár  1.  osel,  2.  nadávka  ponu- 
rému, zasmušilému  (vých.  Mor.). 

somlc,  -a,  ryba  silurus  glanis 
(Podl). 

8omfk|  somíiy,  dveřeje  =  odrví 
(v.  t.)  Df. 

somfnec,  -nca  =  socha  (v.  t.). 

somlati  -mlu,  o  mumlavém  hlase, 
jejž  vydává  rozzlobený  býk  i  člověk 
řZl.). 

somtati  -cu:  Kráva  somce,  kdyi 
na  pastvě,    majíc  plnou  hubu,   bučí. 

somtaf  sa,  sápati  se :  Netřeba  sa 
somtať  na  člověka  pro  nic  a  za  nic 

(val.). 

somptéfi  těžce  oddychovati:  Na- 
křápe  se  (=:  moc  se  nají),  až  somptí 
(Tovačov). 

somtifi  těžce  oddychovati  (Kojet- 
sko). 

8opláň|  usmrkanec  (slov.,  han., 
val.). 

soplidudai  -y,  m.,  kdo  posmrkuje 
a  neutírá  si  nosu. 

soplíveCi  -vca  =  sopláň  (Btcha). 

sopjivica  (han.),  soptávka  (val), 
rýma. 

sopúch  1.  (sipouch,  capúch,  ci- 
púch)  díra  nad  čelesnem,  kterou  vy- 
chází kouř  do  komína.  2.  díra  vě- 
trací :  A  zacpali-ji  ste  sopúch  u  skTepa, 
aby  nám  zemňáky  nepozíbty  ř  (Slav. 
ČL.  XII.  275).  3.  člověk  zamračený, 
nevlídný  (Opav.). 

sosf  =  sísí  (v.  t.):  Sosí,  hosítka 
dosí  (Mor.  lid  275). 

sosnai  borovice  (laš.):  Rostlačech 
ja,  rostta  jako  v  Teše  sosna  (Suš. 
381). 

sosnář  (Dačice),  sosninka  (slez.), 
houba  suillus  annulatus. 

sota,  udeření,  ictus,'  od  slov.  sotiť, 
udeřiti  (val);  též  stč.  (Jag.  Arch. 
1888  str.  118). 


sótaf  (sócať,  sácať),  sótnůť  (só- 
cnúť)^  sotiť  1.  do  koho,  strčiti,  štouch- 
nouti.  2.  kým,  udeřiti  o  zem:  Tak 
nim  sotí),  až  si  hlavu  probít.  Posócát 
ňa  =  poštouchal  (val.,  horň.).  3.  sotiť 
na  lidi,  hubovati,  nevražiti  (Vah.). 

sotné,  hodně,  silně  (Vah.). 

sotoláři  podomní  obchodník.  >  Je- 
zdíval s  tragačem  s  takovým  drahým 
zbožím «  (Pav.,  Jimramov). 

sotonif :  Usotonil  se  =  unavit  se 
(Roketnice)  srovn.  stč.  sotny. 

sotor,  -a,  podlouhlý,  úzký  košík 
ze  slámy  nebo  palachu  pletený,  v  němž 
Slováci  zvláště  láhev  s  vínem  ze 
sklepa  nosíiralí  =  samšék  (Jevíčko) : 
Starý    sotorek   přinesla   (Suš.    119). 

sotůreki  -rka,  taška  dvojuchá,  ple- 
tená ze  slámy  n.  palachu;  děti  st 
v  něm  nosí  knihy  do  školy  (Slav. 
ČL.  X.  376). 

sotoreňi  -rně,  f.,  nesnáze,  veliká 
nepohoda,  když  se  sníh  valí  a  vítr 
fučí:    Sotorní  tych   už  něni    (Dob). 

sotořit  se,  obcházeti  nečinně  kole 
uhlů  (Plumlov). 

sotřcaf  někým,  chopiti  někoho  za 
prsa  a  k  sobě  a  pod  sebe  jim  str- 
kati (Vlk  59). 

soud:  Bel  s  ňém  na  sódech  = 
měl  s  ním  proces  (han.). 

soudit:  Žádné  mně  nesódil  =  ne- 
pomlouval.  Posoudili  se  =  pohádali 
se.  Soudili  se  spolem  =  vadili  se 
(záp.  Mor.). 

Soudná,  část  lesa,  o  kterou  byl 
kdysi  soud  mezi  vrchností  a  podda- 
nými (srovn.  Rozepřa). 

Soud  niky,  -ů,  vinohrad  (Střelíce). 

souchoty,  pl.  f.,  suchá  nemoc, 
souchotiny,  úbytě  jsou  nemoc  »dyž 
je  čtověk  chytly  na  pTúca  a  dtúho 
karhác.  Jsou  dvoje:  obyčejné  a  koň- 
ské. Nemocný  koňskými  souchoti- 
nami má  ustavičný  hlad,  mnoho  jí, 
ale  nejde  mu  to  k  duhu.  U  dětí  těmto 
souchotám  říkají  lakoty. 

soukat,  tkáti. 

soumezek,  -zka,  meze  dvěma  sou- 
sedům společná. 

soumný  králík,  skotný  (Vel.  Mezi- 
říčí). 


390 


80ušek|  -ška,  uschlý  strom  (záp. 
Mor.). 

Soušov,  trať  (Blansko). 

sova  1.  ovce  >sovistá«,  má  » na- 
dutu hlavu «  (val.).  2.  člověk  ponurý, 
zasmušilý.  3.  pant  ve  dveřích  (horň.). 

Sovinec,  trať  (Vizovsko). 

sovkai  číška  na  zhlavec ;  cícha  je 
na  duchnu  (Df.). 

špaček  =  špaček  (horň.). 

spáčlfi  zpozorovati :  Nespáčíl  sem 
žádné  nevole  na  sobe  (Vek.). 

spáčit  se,  1.  =  vzepříti  se:  Sóse- 
dovi  se  spáčíí  kůň  =  nechtěl  táhnouti 
(Btcha) ;  2.  zrušiti  smlouvu :  Ten 
měšťan  se  z  toho  kontraktu  spáčil 
(Vyhl.  II.  104).  Dyž  je  to  z  lásky, 
tož  se  to  nespáčí,  dyž  pro  statek, 
lehko  se  to  rozende  (dok.  76). 

spá6nica,  velká  voda,  která  kolo 
spáči,  že  se  nemůže  mleti  (laš.). 

spačovitý  kůň,  který  se  vzpírá  táh- 
nouti =:  jankovitý  Cjicko). 

spád :  Nemá  k  nám  spádu  =  ne- 
chodí k  nám.  Má  naň  spád  =  zlost 
(Vah.).  Leze  po  špádách  =  odkud 
by  mohl  spadnouti  (Maš.). 

spadanka  =  padalka  (v.  t). 

spadeki  -dku  (val.)  =  paď  (v.  t). 

Spadlinai  stráň  (Vizovsko). 

spadérkovaf  =spažerkovat  (Btcha). 

spadnúf :  Dyž  roboty  spadly  = 
zrušeny  byly  (srovn.  zhodit  =:  zrušiti). 
Kráva  spadta  z  masa  =  zhubeněla. 
Poděsil  se,  div  s  nohou  nespadl. 
S  děvečky  spadne  krása  (Suš.  627). 
Ta  krásna  chalupka  mi  nihdi  ne- 
spádně z  myšfenek  =  nikdy  na  ni 
nezapomenu  (laš.). 

spadynka  ==  spadanka  (záp.  Mor.). 

spadyno  má  v  krku  =:  spadly  mu 
čepky  (mandle)  záp.  Mor. 

spajtášifi  snadno  uloviti,  ukrásti 
(laš.). 

spajznouti  ukrásti  (Maš.). 

spakostiti  pokaziti. 

spár,  -u,  mechovitý  nádor  na  šípe. 

spatdai  druh  pšenice;  dobře  sype, 
ale  při  mlácení  těžce  poušti  (Vlk  10). 

spáfenkai  spálenina:  Jak  se  vaři 
při  plamenu,  to  ostavaju  na  vrchu 
spalenky  (na  př.  na  bramborech 
černé,  opálené  skvrny)  laš. 


Spáleniskai  pl.  n.,  trať  (Blansko). 
Spallsko,  trať  (Blansko), 
spánek  =  spál  (v.  t.)  záp.  Mor. 

spaní:  Modlit  se  na  spaní  =  večer 
(záp.  Mor.). 

spanilý:  Místo  ženy  spanilé  mám 
dvě  pistole  v  sedle  (Suš.  591).  Uhlídl 
tam  svou  milou  pěknou,  krásnou, 
spanilou  (Suš.  269). 

spantafi  zplésti :  Jak  by  to  nemělo 
čtověka   spantaťl  (Slav.  CL.  XI.  49). 

spára,  díra :  Byta  tam  na  mostku 
taková  spára,  co  moh  do  ní  nohu 
strčit  (Jicko)  pl.  spáry ^  nebezpečná 
místa. 

spářati  chodit  po  spárách,  zUýňat 
(v.  t.).  Kočky  spářajú  a  zbúňajú,  kde 
je  co  zežrat  (slov.). 

sparnýi  spamo  •=.  parný,  parno. 

Spařova,  do  Spářov,  pí.  q.,  trať 
(Osvětimany). 

spašói  —  spadu  =  spadnouti  (Frý- 
decko). 

spástý :  Ten  je  spásný  (n.  chytrý), 
enom  něco  dat  =  ten  nic  nedá  (Zl.). 
Sú  obě  stejně  spáslý  (dok.  11). 

spást  se:  Déte  králce  na  užičku 
másla,  aby  se  jí  ta  huběnka  spásla  = 
napásla,  nasytila  (Suš.  759). 

spat:  Spí  jak  dudek,  jak  trám 
(tvrdo),  spař  sem,  jak  by  mne  do 
vody  hodíí.  Spí  se  mi  dobře  =  mám 
dobře  ustláno.  Bratře,  jak  se  ti  spalo? 
(Kda  I.  203). 

spatrýbafi  shltati,  snísti:  Co  ten 
ogar  spatrýbá!  (Vlk  16). 

spafúohati  snísti :  Spaťúchát  všecko 
(Zl.). 

Sl^atý,  spojen  v  jedno :  Tři  dědiny 
sú  s^até  s  Rožnovem  (val.). 

spažerkovati  snísti  mastné  ne- 
mastné: Spažerkuje  všecko  (Zl.). 

spefendřif,  utéci  (laš.). 

sperechtifi  zkaziti  (han.). 

spérekj  -rka  =  omydlek,  zbylý 
kousíček  mýdla. 

spéš|   spéšéjzzzs^ilQ   (slov.,   val.). 

spéšeki  spěch :  Běžet  speškem  =: 
honem  (slov.). 

spezáky  zloděj  (záp.  Mor.^. 

spéznót  (han.)  =  spajznút  (val.), 
ukrásti. 


391 


spichnúf  se,  seškorpiti  se:  Spíchli 
sme  se  s  tětkum  (laš.). 

spiknout  se :  Dyž  se  spikne  oheň, 
hodí  se  do  něho  pecen  chleba  (N. 
Mésto). 

spiksa  1.  Ved  proti  nám  spiksu  = 
brojil  proti  nám  (Jicko).  2.  To  je 
jedna  spiksa  =  spiklá  banda  (Bzenec). 

spilka  =  špejl,  zapichovat  jelita  a 
a  jitrnice:  Na  sv.  Jilka  chystá  se 
zase  spilka. 

spinka  1.  =  kotufa  (v.  t.).  2.  pouto 
na  krávu  při  pasení  (N.  Mésto). 
3.  v.  pluh  22. 

splrkai  spírání,  spor :  Ostatní  dali 
sa  s  ním  do  spírky  (Slav.  ČL.  X.  32). 

splrat  se  s  kým,  příti  se,  hádati 
se,  neuznávati  za  pravdu,  co  druhý 
mluví. 

spisko,  místo,  kde  kdo  právě  spí, 
ležisko  mimo  postel:  Zastái  sem  ho 
ešče  na  spisku  (slov.,  val). 

spisek :  Hněď  mo  zřidile  mundúr, 
e  čepico  na  hlavo  —  spisek  od  cokro 
(Vyhl.  1.  137). 

spišéškOi  dřívějško:  To  nebelo 
u  nás  za  spišéška  (Mal.  XXIV.  271). 

spítek,  vzrůst,  vznik:  Ten  strom 
nemá  spítku :  Též  o  člověku :  Nemá 
spítku  =  je  jako  bez  duše  (Zl.). 

spiznúf,   vzíti,   zmlsati   (dok.   17). 

sprahaf,   šplhati  (Kt.   od  Místka). 

sptáchaf  se,  splašiti  se:  Konicky 
se  sp^achaty,  až  do  pofa  skokany 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  938). 

spláchnout:  To  roždí  je  jak  pla- 
chotina,  spláchne  to  na  vohňo  v  mi- 
nótce  (Maš.). 

splak,  ostrá  střecha,  s  níž  déšť 
rychle  spláká,  stéká. 

sprantat,  splésti :  Ten  planta  všecko 
spfance  (han).  Také:  poplantať,  za- 
plantať,  vypTantať,  rozpfantať  (Btcha). 

Splástky,  trať  (Blansko). 

spiata  =  splátka  (Zl.). 

sptav,  splávek,  spoušť  nadbytečné 
vody  z  mlýnské  strouhy  do  řeky 
(vých.  Mor.). 

splávjéi  -vjá,  roždí,  co  řeka  na- 
plavuje  (horň.). 

spFaZi  -u  v.  pluh  18. 

spFet  sa,  koho,  čeho,  zbaviti  se : 
Toho  sa  nespléješ. 


spioščiiýi  pleskatý  (Maš.). 

sploščkai  vepřovice. 

sptývat  1.  Husa  sivá  dolů  vodu 
splývá  (Suš.  375).  2.  Dobré  on  odeňho 
spíýval  =  uháněl,  utikal  (horň.). 

Splzňai  -ně,  trať  (Blansko). 

S|^o6  —  zepnu  =i  sepnouti  (Lor.). 

spodina,  dno  truhly  (Opav.). 

spodlt  1.  všude  vlézti,  spouzeti. 
2.  spodit  hřích,  mrzutosť  v  domě  = 
splodit  (Jevíčko). 

spodňákYi  -ů,   podvlikačky   (laš.). 

spotečněi  pl.  společňata,  dítě 
z  dvojčat  (han.). 

společník,  soused  (Brň). 

spolem,  spolu,  vespolek :  Co  sme 
my  si  spodem  říkávali,  dyž  sme  spo- 
lem pod  oknem  sedali  (Suš.  338). 

spolicai  -ce,  ječmen  s  pohankou 

(val.). 

spolína,  vepřové  maso  spolu  se 
slaninou,  syrové  i  uzené.  Sluje  také 
nesnímané  maso  (Vek.). 

spolitý  chléb,  snědý,  domácí 
(val.)  =  chorý  (laš.)  v.  t. 

spopelif  sa:  Ký  ďach  ťa  tam  vy- 
nes? Ať  sa  nespopelíšl  =  nesletfš, 
nespadneš  (Jicko). 

spolnéný:  Tři  trávníky  se  od- 
kópile,  co  bele  spolněny  s  knížetem  = 
co  hraničily  s  polem  knížecím  (han.). 

spořfček,  námel. 

spořit  1.  Tráva  spoří  =  je  jí  hodně. 
•  Spoří  ?«  táží  se  těch,  kteří  sklízejí 
s  pole.  2.  trhati  trávu:  Musim  si 
ješče  něco  přispořit  =  přitrhati  trávy 
(han.). 

sporota:  Tamókatojesporotal  = 
ta  je  sporá  I  To  je  sporota  sádla! 
Belo  ho  trochu  a  mastime  ňém  tak 
díóho!  (Mal.  XXIV.  65). 

sporý:  chléb  =  sytý;  muka  = 
z  níž  se  mnoho  napeče ;  práca  z= 
které  neubývá;  chíap  =  silný:  malý, 
afe  sporý.  Aie  byía  rosa,  rosička 
studená,  nebyla  ně  sporá  travička 
zelená  (Bart.  III.  231).  Kráva  málo 
dojí,  ale  je  sporá  na  putru  =  z  mléka 
jejího  je  hojně  smetany  (záp.  Mor.). 

sporýš,  -a,  l.  =  spoříček,  námel. 
2.  rdesno  vrabčí  (laš.). 

spoušť,  ě,  f.,  příkopka  na  přič 
silnicí  svádět  vodu  (záp.  Mor.). 


392 


spouštka :  Bože  na  nebi,  tohle  je 
spouštka  =  boží  dopuštění  (Žďár). 

spouzeti  hledati  něco  nedovoleně, 
hřmotně  něco  prohledávati :  Co  tam 
spózišř  (han.). 

spožehovati  chutně  snísti.  Všecko 
spožehuje  (N.  Město). 

spřajníčeki  skrojek  chleba.  Na 
Příborsku,  která  dívka,  když  se  chléb 
krájí,  uchytne  spřajníček,  té  budou 
hoši  přáti. 

sprasnica,  -ce,  svině  oprášená, 
prasátka  chovající. 

sprášafi  -ám  1.  doprošovati,  do- 
volávati se  Boha,  zvi.  proti  někomu : 
Třeba  já  pána  Boha  neprosím  ani 
nesprášám  (Slov.  ČL.X.472).  Trčátek 
si  zpoihét,  jak  naň  Křúpata  sprášát  = 
doprošoval  se  Boha  za  odplatu  (ib. 
XII.  44).  2.  na  někoho  =  hubovati 
nadávati  (Vah.). 

sprášif  =  všechno  snísti:  On  to 
všecko  spráší}!  (Btcha). 

sprasná  sviňa,  březí. 

sprateki  -tka  1.  vydělaná  kůže 
kočičí  nebo  psí.  >  Dostal  na  spratek. « 
2.  čtverák,  šelma. 

spřatnýi  nespřatný,  kdo  se  s  dru- 
hými snadno  srovná,  snášelivý  (val.). 

správa  1.  řízení  úřední,  na  něž 
docházejí  starostové  obecní  každý 
měsíc  na  okresní  hejtmanství.  Přišel 
sem  po  své  správě  =  za  svou  po- 
třebou, »po  svých  záležitostech*.  Jmi 
se  zaraz  z  raná  s  chuti  svojej  správy 
=  co  komu  náleží  spravovati,  dělati 
=  ressort  (Vyhl.,  VI.  XVIII.  329j. 
2.  Vorrichtung:  To  je  správa  chytat 
ptáky.  Och  ženo,  ženo,  ten  má  správu  I 
Má  takový  obrus,  jak  si  prostře  a 
řekne :  »Pro  jednu  osobu  jesť  a  piť! « 
hned  má  všeho  dost,  co  potřebuje 
(Kda  II.  59).  3.  Jaká  je  to,  myná- 
říčku,  správa,  dyž  ti  vešla  na  zanášku 
kráva  (Bart.  II.  436)  =  was  ist  das 
fiir  eine  Wirtschaft.  To  je  pěkná 
správa!  =  das  ist  eine  saubere  Ge- 
schichte.  Bude  temu  jiná  správa  = 
spraví  se  to  jinak  (Suš.  179).  Jaká 
tom  správa ?  =  jak  to  spraviti?  (Zl.). 

spravedlivý:  Ty  pérečko  nosíš,  já 
ti  ho  nedávám,  nejsi  ty  synečku 
spravedlivý  galán  i=  opravdový,  sku- 


tečný, pravý  (Suš.  309).  To  už  je 
spravedlivá  zima  1  Pověz  mi  děvečko 
pravdu  spravedlivá  I  =  věrnou  (Suš. 
509).  Spravedlivé  víno,  pravé,  samo 
v  sobě.  Može  to  byt  spravedlivých 
50  roků  =  dobrých  (dok.  175). 

spravit  —  spravovat  1.  udělati, 
poříditi  něco  z  novoty:  Sprav  mi  bič 
=  udělej.  Spravil  si  saně.  Kožúšek 
som  si  spravit  =  pořídil,  koupil.  Spra- 
vit mrzutosť  (Dob.).  Tato  to  děťom 
spravit  na  hráti.  Ráčá  nám  na  ty 
hody  nejakú  kázeň  spravit  =  učiniti 
kázáni  (Podl.).  Spraovata  som  mu 
barjaké  Ijéky  (Dob.).  Spravit  si  pě- 
títku  zelí  =  naložil  (slov.,  val.).  Spra- 
ovát  sem  pohřeb  =  vyjednával  na 
faře  (slov.,  val.).  2.  obléci  do  všedních 
šatů  (do  svátečních  šatfl  se  strojí) 
Vlk  67.  Sprav  sa  a  poď  se  mnú  (op. 
rozprav  se  a  di  spát).  3.  spraviť  si 
chuť  =  něco  lepšího  n.  pikantního 
(okurku)  pojisti.  4.  spravit  krávu  = 
pokliditi.  » Spravuje  voly,  nemůže 
do  školy*  (záp.  Mor.).  Spravuje 
hospodářství  jak  větr  muku  (ZL). 
5.  »Tož,  coodtoho?*  »Ja  nechtě  toho, 
šak  sa  spravíme «  =  vypořádáme,  vy- 
rovnáme. S  ním  se  žádný  nespraví, 
mít  dem  kommt  niemand  aus.  Pa- 
náček už  sa  s  nim  nespravit  =  s  těžce 
nemocným  nic  nepořídil.  Kdož  se 
spraví  s  takovým  trdtem  (hlupákem). 
S  tým  se  nespraví,  to  je  jak  kdy  = 
tím  se  nelze  říditi,  na  př.,  má-Ii  se 
síti  časně  či  později  a  p.  6.  Dyby 
sa's  ty  raci  nespraovata  ==  nepřetva- 
řovala  (Vlk  71).  Ja  veď  ona  myslím 
sa  tak  enom  spravuje  (Slav.  ČL.  XII. 
387).  Edem  sa  spravuj  chromým,  šak 
ťa  Pámbů  potresce!  (val). 

správný :  Kupit  sem  to  za  správný 
groš,  správně  =  lacino.  Udětát  mu 
to  správně. 

spražňovat  louku,  s  jara  uhrabo- 
vati  (Telč). 

spřažnfki  společník:  Ti  spražnici 
tam  měli  v  jeho  stodole  obili  (laš.). 

spřeha :  Pojedu  do  města  spřehó 
t.  j.  pojedeme  dva  s  jedním  vozem, 
každý  dá  jednoho  koně,  a  každý  si 
něco  naloží  (han.). 

spřejný,  přejný,  štědrý. 


393 


spřekládaný:  »Su  spřekládaná 
huzlama,  nezazpívám*  t  j.  mnoho 
sem  se  uzlů  nanosila,  mám  záduch 
(Jihlavsko). 

sprchal  deštík:  Beia  malá,  hale 
dobrá  sprcha  (Maš.). 

spřfóka,    spírání,    mrzutost  (val.). 

spříhi  spor:  Máme  ze  sósedem 
takové  spřih  (han.). 

spřfhaf  sa :  Při  oráňú  a  při  schra- 
ňovánu s  pota  spříhá)  sa  Krampota 
ze  Šuíákem,  t.  j.  každý  dával  jednu 
krávu  k  povozu  (Vlk  9). 

spříhnúf  sa,  srovnati  se:  Nemožú 
ša  spříhnúť(miteinanderauskommen) 
val. 

spřlkat  86|  vzpírati  se,  zříkati  se: 
Nespřikaj  se !  Všeci  sa  toho  spříkali 
=  zapírali,  že  toho  neudčlali  n.  pra- 
vili, že  toho  neudělají.  Nespříkám  sa, 
že  ti  to  neudétáml  (Zl.). 

sprostifi  narovnati:  Já  by  pána 
Boha  prošita,  by  sa  křivá  noha  spro- 
stila  (Suš.    555,   val.)    srovn.  prostiť. 

sprostáki  hlupák. 

sprostýi  hloupý:  Sedlák  vzal 
sprostého  Juru  do  služby  (Kda  II. 
197). 

sproudéný  dítě,  opařené  mezi  nož- 
kama  (záp.  Mor.). 

sprovodí  to  bel  křiž,  přes  ten 
ovázale  hedbávné  šátek,  vovázale 
pentlema,  na  rohe  věnce  a  pantli,  co 
jich  jenom  muhle  ovázat,  e  hůlko 
pěkně  omotale  pantló.  Ta  drožka 
s  tém  sprovodem  šla  napřeď,  a  zase 
všecke  děvčata  z  májema  za  ňó  po 
dědině  a  zpivale  (Vyhl.  II.  199). 

sprstvenýi    slepený:    vlasy   (val.). 

sprúdník  =:  spoušť  v.  t.  (laš.). 

spruhto  1.  zvláštní  správa  (spru- 
Zina)  na  chytání  ptáků.  2.  ohnutý 
spružný  stromek  nalíknutý  na  zvěř 
(laš.). 

spružlna  1.  spružná,  ohebná  větev, 
ob.  svíbová,  hrabová  a  p.  v.  stolice 
řezací  F,  saně  8.  2.  vše  pružné,  elas- 
tické, čemu  v  mechanice  říkáme 
»péro«. 

spružlák  v.  pluh  22. 

sprysk,  voda  na  cestě  nebo  na 
poli  rozlitá:  Mamufka  sa  desik  uskí- 
hnuli  na  sprysku  (Vlk  102). 


spůdnětýi  stuchlý:  seno,  obilí  (Zl.). 

spureCi  -Fca,  passer  montanus 
(KelčV 

spusobit:  Spůsobil  si  koníka  = 
sjednal,  koupil  (záp.  Mor.). 

spůsobný,  úhledný,  pěkný:  kabát, 
klobouk  (slov.,  val.). 

spustí  jen  ve  spojení  ve  spusť.  Sdíéje 
sa  ve  spust  =  neomaleně.  Krade  ve 
spust  =  bez  ostychu.  Lábuje  (hýří) 
ve  spust  světa  =  prostopášně  (Zl.). 

spusta:  Dětajú  tam  takú  spustu 
ti  regrúti  =  povyk,  výtržnost  (Slav. 
ČL.  XI.  379).  Ja,  Sak  děíávah  aj 
spustu  při  tom  (o  slavnosti  sv.  Mi- 
kuláše) =  rozpustilé  kousky  (ib.  XII. 
230). 

spustek  =  splav  v.  t.  (Vel.  Mezi- 
říčí). 

spustit  1.  sleviti  s  ceny:  Spusťte 
aspoň  zmatku.  Nechtět  nic  spustit. 
2.  pole  =  nechat  spustnouti  špatným 
obděláváním  (laš.).  3.  Krev  se  z  něho 
spustila.  4.  Jak  se  spustili  s  tú  go- 
řatkú,  što  to  s  němá  hupačky  ke 
konci.  5.  spolehnouti:  Přindu,  to  se 
možete  spustit.  Nespúščaj  sa  na  žád- 
ného. 

spustovafi  spustošiti  (val.). 

spúš6|  -e,  f.  1.  deskami  vykládaný 
smyk  (v.  t.),  po  němž  se  dřevo  a 
kládí  dolů  spouští  (val.).  2.  květel 
obecný  (linaria  vulg.),  protože  prý 
krávy  po  něm  dobře  spouštějí,  jsou 
měkké  na  dojení  (val.). 

spuščeneCi  -nca,  rozpustilec  (N. 
Město). 

sputovaf  koně,  dva  k  sobě  při- 
poutati (Jicko). 

spúzat  =  spouzet  (v.  t.). 

sračka  =  stračka,  delphinium 
(bot.). 

sraligafai  -ě,  kdo  hned  s  .  .  .  do 
gatí,  bázlivec. 

srazit:  Srazit  ho  s  toho,  Jmd. 
von  etwas  abraten,  abbringen. 

sražeki  -žku,  konec  nápravy 
z  » hlavy «   trčící  v.  vůz  II.  20. 

srážet  1.  tvaroh  (záp.  Mor.)=: 
tužit  (vých.  Mor.).  2.  Voně  se  srážijó 
=  stydí  se,  ostýchají  (Zábřežsko). 

srážka  1.  Mynář  má  včif  srážku  = 
nemele,   vypustil    vodu    ze   strouhy, 


394 


když  ji  na  př.  čisti.  2.  prohloubený 
járek  na  přič  silnici,  kudy  voda  od- 
téká: u  ného  váiek  n.  základ  (vy- 
výšenina,  břižek) :  Odpočívat  na  válku 
(han.,  záp.  Mor.)  srovn.  sprúdnik. 
3.  v.  brázda.  4.  na  tvaroh  =  lis  (záp. 
Mor.). 

srdce:  při  srdci  zdravý,  když 
chutná  ještě  jísti:  Ešče  mohli  byť 
živi  doví  dokel,  jak  byli  při  srdci 
zdraví  (Vlk  101). 

srdečko,  slovo  lichotné:  Staň 
Aničko  hoře,  staň  srdečko  moje 
(Suš.  130). 

srdečnfki  leonurus  cardiaca  (bot.). 

srdečný :  Srdečnému  Martinkovi 
dáme  ztatú  stolicu  =  srdečně  milova- 
nému (Bart  II.  141).  Byía  by  to 
srdečná  naša  hanba  =  veliká,  srdečně 
cítěná  (laš.).  Srdečné  hlísty  =  srnice 
v.  t. 

srdeň,  -a  z=i  svořeň  v.  t 

srdenkOi  milé  srdce. 

srditý  1.  srdnatý  (val.).  2.  zlostný 
(horň.). 

Sřečit  se :  Záleský  se  o  tom  sřečil 
s  rychtářem  =  byl  v  řeči,  mluvil 
o  tom  (Ždíár). 

srchký  i  srvký :  konopě,  len,  plátno 
(hrubý,  tvrdý;  op.  povůlný),  ovoce 
(trpký,  nepojícný,  jmenovitě  plané 
hrušky),  kaša  (nemastná).  Od  ne- 
kerého  pekara  je  chléb  šivký  (vazký), 
od  jiného  srchký  (suchý,  drobivý) 
Vek.  —  Co  český  spisovatel  opisuje 
slovy  » čerstvé  lístky  čajové  mají 
chut  pronikavé  hořkou  a  stahující*, 
to  by  mor.  lid  označil  přídavným 
srchký.  Co  se  etym.  týče  srovn.  Z. 
Winter,  Zvon  II.  609:  »Už  Chelčický 
poznamenává,  že  páni  lidu  nadávají 
oparů  selských,  výrů,  srchU  a  Bavo- 
rovský  v  Postille  uvádí  nadávku 
sršeň.«  Srovn.  též  srst,  sršeti. 

srchňatý,  naježený:  Srsť  na  krávě, 
na  koni  by^a  srchňatá  (laš. ;  =  lat. 
horridus). 

sřf  naf,  sřezovati  Jistý  člověk  žabku 
zrzavým  nožem  sřínal  (Vyhl.  VI.  XIX. 
148)  v.  žába. 

srna,  jméno  ovce;  má  vysoké  nohy 
a  po  červené  d\ibce  nad  očima  (val.). 

srnčí  nohy:   Ve   dně  v  noci  býl 


na  srnčích  nohách  =  k  útěku  při- 
praven (Vlk  53). 

Srní,  v  Sřňú,  do  Srního,  trať 
(Vsacko). 

srnícei  pl.  f.  (snad  =  srdnice  ř)  = 
srdečné  hlísty  (v.  t.),  drobné  hlísty 
dětské. 

Srnovaj  pi.  n.,  na  Srnovoch,  trať 
(Vizovsko). 

srnuTai  -le,  jm.  krávy,  bystré  jako 
srna  (val.). 

srokovánf:  ít  na  srokování  =  na 
námluvy  k  rodičům  nevěstiným  =  na 
jisto  v.  t. 

srostifk  (sroslík),  dva  plody  (jablka, 
švestky)  srostlé. 

srostlá  voda:  Krkavci  donesli 
srostlou  a  živou  vodu  =  po  které 
tělo    rozsekané   srůstá   (Kda    I.  81). 

srovnalý,  svorný:  Só  srovnalí 
(Maš ). 

srovnat  se,  snášeti  se,  sich  ver- 
tragen :  Dobře  se  srovnávají.  Nemože 
se  ani  s  otcem  srovnat. 

srpnatka,  druh  jablek,  v  srpnu 
uzrávajících. 

srsť,  -i :  Je  mu  to  proti  srsti  = 
proti  mysli. 

srsten,  -ně,  f.,  srstková  halouzka 
(záp.  Mor.). 

srsteníi  srstoň,  srsteník,  srščák  = 
keř  srstkový  (záp.  Mor.). 

srstlna  =  srstka,    angrešt    (záp. 

Mor.). 

sršet:  Dyž  na  sv.  Jiljí  prší,  celý 
podzim  voda  srší  =  teče  (Mor.  lid 
83). 

sršňák  =  sršeň  (Jevíčko). 

srub  1.  kostra  dřevěné  chalupy 
(val.).  2.  druh  komory,  budova  oby- 
čejně patrová,  postavená  opodál 
obytného  stavení  (pro  nebezpečen- 
ství ohně),  na  obilí,  mouku,  maso 
i  omastek,  šatstvo,  plátno,  přízi,  též 
lepší  nářadí  a  náčini  hospodářské 
(arch.  III.  23).  3.  desková  ohrada 
dvoru  =  parkan  (dol).  4.  =  srúbení, 
odděluje  přístodůlek  od  mlatu  (v. 
stodola). 

srubek  1.  prkenná  bouda.  2.  sklí- 
pek na  mléko  (val.).  3.  vrchní  část 
saní  pro  dopravu  osob,  saně  (Lor.). 

srubícai  -ce,  v.  pluh  18. 


395 


srubina,  štípa  z  polena.  Mlatevny 
a  kůlny  mají  místo  zděných  stěn 
stěny  ze  srubin.  Také  krmíky  a 
chlévky  se  z  nich  dělají.  Mezi  zá- 
kladní sloupce  kladou  se  srubiny  od 
spodu  na  sebe,  až  je  celá  stěna. 
Někde  bývají  desky  místo  srubin. 
Srubiny  jsou  na  hrubo  osekány 
(Slov.  obr.  83). 

srúblti  srub  udělati :  Vím  já  studnu 
srúbenú  =  srubem  nadkrytou  (Suš. 
35).  Před  naše  je  studýnka  sróbená, 
a  kdo  jo  sróbil,  je  má  milá  (Suš.  314). 

srvatka  (syrvatka,  syrvotka),  pod- 
máslí  (v.  t.)  laš. 

srvký  =  srchký  (v.  t.). 

sfa-,  -koliv:  sťagdo,  sťaco,  sťajaký, 
sťagde,  sťagdy  (val.,  horň.) :  Tabáku 
nacpať  do  fajky,  to  dál  sťakom  (Slav. 
ČL.  XI.  134).  Já  jímsťajaké  vdotky 
(Vlk  71).  Sťagde  pobyť  (Vlk  91). 
Šak  spravedlivém  je  sťagde  umříť 
(Slov.  ČL.  X.  136). 

stáčati  -ám,  iter.  slov.  stočit  i  sta- 
čit: Hospodský  včérá  stáčál  pivo. 
Šak  nevím,  jak  mu  toho  bude  stáčat. 
Néni  radno  takovó  svábolo  stáčet 
( Vyhl.  I.  31)  =  smýšleti,  provozovati. 

stačit:  Tá  bóřka  stačila  daleko 
=  nesla  se  (Zábřežsko).  Já  sama 
všeckem  nestačím  =  nejsem  se 
všechno. 

Stadlíska,   pl.  n.,   trať   (Blansko). 

stahara,  -le,  Klachel  (laš.). 

sfaheFí  -hfe,  f.,  uzda,  oprať. 

stahún,neohrabanéchlapisko(laš.). 

stáji  e,  f.,  půda  na  seno  (Jimramov). 

stajňa,  -ě,  stáj  (laš.):  U  suseda 
nova  stajňa  (Suš.  754). 

Statčif,  zdobiti  (laš. ;  stč.  křtaltiti). 

stánek,  v.  košile  ženská. 

stání  1.  místo  v  maštali,  na  němž 
koně  stojí;  bývá  vyloženo  briinami, 
pod  ním  prohlubeň  na  moč.  2.  místo 
na  pastvě,  kde  se  dobytek  zastaví: 
Dáli  kdo  co  pastýřovi  k  snědku, 
když  žene  dědinou,  nesmí  toho  po- 
žiti až  na  stání  (Mor.  lid  248). 

stanisko  =  salaš  (Vek.). 

stanoviskOi  místo,  kde  pastýř  jsa 
s  kravami  na  letovisku  (v.  t.)  celé 
léto  poledňouvá  =  polednisko  (v.  t.) 
val.). 


stanúf  1.  vstáti:  Ráno,  jak  stanuli, 
šlí  do  iesa  (Kda  I.  77).  Stanuta 
dževucha,  jak  byí  deň  (Suš.  635, 
iaš.),  2.  postaviti  se:  Já  bych  si  sta- 
nuta pod  lindu  zefenú  (Suš.  88). 
Turci  před  domem  stanuli  (Suš.  140). 
3.  Až  mne  nestane,  teprú  uvidí  = 
nebude  (Zl), 

Staraf  sa :  Slépka  sa  stará,  když 
chodíc  po  dvoře  pokvokává. 

stáreki  -rka:  V  ostatky  volívá 
chasa  ze  sebe  na  rok  čtyři  stárky, 
pořadatele  zábav  a  slavností.  Každý 
stárek  volí  si  svou  stárku,  z  děvčat 
svobodných  (Mor.  lid  26). 

stařina  1.  To  másto  čuť  stařinú 
=  cítit,  že  je  staré  (Slav.  ČL.  XI. 
180).  2.  část  lesa  starého,  kde  jsou 
stromy  už  částečně  spřevrácené,  shnilé 
(Jimramov,  Pav.). 

stárka  1.  stará  hus  jež  vodí  hou- 
sata, 2.  v.  stárek. 

staroba,  stáří,  Altersschwáche. 

starobytýi  starobylý  (Zábřežsko; 
op.  novobytý). 

starodávní  =  starodávný. 

starosta  =  starosvata,  pořadatel 
svatebního  veselí  (Mor.  sv.  4). 

staršo:  po  staršu,  po  starším  způ- 
sobu (val.). 

starúcnýi  starucenský,  velmi  starý 
(val.,   horň.). 

staruTa,  -fe  1.  stará  kráva,  2.  pras- 
nice (laš.). 

starý  jak  hřib,  jak  chrásteček; 
starý  tata  =  děd,  stará  mama  =  ba- 
bička (laš.) ;  st.  svat  (svata),  pořadatel 
svatebního  veselí ;  st.  svatka,  obratná 
žena,  ob.  z  příbuzenstva,  která  o  svatbě 
zastupuje  matku  nevěstinu  a  stojí  po 
boku  starému  svatovi.  Na  Ostravsku 
také  kuchařce  říkají  starosvatka ;  st. 
svarbí,  n.  st.  svrbí  =  starosvatka 
(záp.  Mor.) ;  st.  dívka,  pták  vanellus 
cristatus  (Třebíč).  Naši  staří  =  před- 
kové :  Naši  staří  vykládávali.  Starý 
n.  Janek,  při  vazbě  obilí  na  poli  po- 
slední pokládka ;  které  dívce  zůstane, 
dostane  starého  muže.  Proto  se  po- 
smívají :  Nese  janka,  dostala  staryho 
(han.).  »Pan  starý«  v  Příbore  každý 
úd  výboru  obecního.  Nejstarší  taroka 
=  nejvyšší  (ib.).  Tři  štvrti  starej  ho- 


diny  =  dobré.  >Už  je  íaa  orat  na 
setíl<  »Ba  véru,  starý  časl*  :=  svr- 
chovaný (Z!.).  Starý  krám=  ve  kterém 
se  staré  věcí  prodávají  (Trodelbude), 
staré  krámy,  Tandeimarkt.  Staré  léta 
=  léta  staroby:  Dočkal  se  starých 
let,  »vysokého  stáří'.  Na  staré  léta 
tře  bídu.  V  jizbč  bospodnf  stávaly 
dva  stoly;  za  jedním  sedávali  výmén- 
káfi    a    starSf    kapitolnfci,    ten    slul 


slovech  stůj,  co  si  moé  povídal  (5u$. 
341).  Na  tom  nestojí  =  nezáleží.  Jem 
na  tom  nestóji  nic,  má  penéz  ďosť 
Tenkrát  na  představeném  včc  státo 
jak  vCitéj.  Na  méj  híavé  vSccWo  stójf 
^  mám  vSecko  na  starosti.  Ten  stojí 
za  sebe  :=  je  zámožný  (Jicko;  na 
Zlínsku  :/í  za  sebe).  Stála  láska,  stála 
mezi  naroa  dvóma,  až  nám  ji  zrušila 
jedna   stará  baba   (SuS.  662).    Stála 


StaV  tUalcoVsUý 
I. 


a)  káčery,   b)  stavidlo  (prsofk),  c]  bidlo,    d)  svorka,  e)   paprstek,   ()  vratidlo,  g)  iaba 

(psík),  b)  podnoikjr,  i)  brdečka,    k)  návoj,  I)  Uifře,    m)  barbora,  n)  palata,  o)  pražec, 

&>  brdo.   a"!  fiince. 


p)  brdo,  q)  fiince. 


starší,  za  tím  6e  nikdy  nesmélo  hráti 
v  karty;  u  mladšího  stolu  sedávali 
mladší  kapitolnlci  (Vyhl.  II.  94). 

staruiiký  =  stařieký. 

stát:  stojí  jak  opařený  (zahanben), 
jak  zařezaný  (zaleklý),  jak  svatý  za 
dédinú,  jak  piskula  (nečinné).  Dlté, 
když  začíná  choditi,  stává  pánkem ; 
také  kůň,  když  se  vzpíná  na  zadní 
nohy.stojl  pánkem-  Krávé  stojí  mljéko 
=  aedojl  (Dob.).  Synečku  můj,  v  těch 


svaďba,  stála  do  ^flého  rána  =  tr- 
vala (Suš.  149).  To  jeho  veselí  tři 
nedéíe  stáío  (Suš.  419).  Sedmy  rok 
přechodí,  devaty  deň  stoji  ^=  už  na- 
stal (Suš.  11).  já  nevim,  co  se  mnč 
nohám  staío  (Mal.  XXIV.  66). 

ařaf,  -zetnu  1.  ruce,  zalomiti  (val.), 
2.  Tož  tým  jich  sťáí,  už  byli  stichů  = 
odbyl  rázné,  zarazil  (Slav.  CL.  XI.  275). 

stateOný:  Kerej  tovaryš  byl  sta- 
tečnej,  délal  od  kusá  =:  dobrý  délník 


Kružec. 

)  přítmhlik  (aa  ctvky),  b)  vřeteno,  c)  Etrnna, 
d)  kolo. 


PiŠČelník   a)  pfšíefc  (12) 


Snovadla  b')  b^  křfíe 


(dok.  163).  NejmladSf  dcerka  byla 
statečná  v  každé  práci  (Kda  I,  149). 
Statečný  synek  =^  poslušný,  hodný 
(laS).  Krém  vašich  statečných  htav 
(Dob.;  jinde:  poctivých). 

statek,  dobytek  i  dobytče,  zvláště 
vůl :    Žene  statky   na  vodu ;    byl  na 


statkoch  (kupovat  voly)  slov.,  val., 
laš.  Už  Juřfček  jede,  vefký  statek 
žene.  (SuS.  130).  Husy  a  vůbec  vSecka 
drůbež  jsou  ženským  statkem  (R.  a 
Ž.   12). 

Statlvfl,    pl.   n.,    stav    soukenický 
(val.,  laš.). 


398 


statkovaf  se  n.  sobe,  pyšniti  se, 
vypínati  se:  Něstatkuj  se  tak  I  Ne- 
smime  sena  to  statkovať  =  zakládati 
si.  No,  dy  tež  sobe  přece  trochu 
statkujtě  I  =  ukažte  se  (laš.).  Hodné 
sobě  při  muzice  statkuju  (Suš.  654, 
laš.).  Vzali  mu  (žebrákovi)  kabeTu  a 
všecky  krajice  a  šli  se  statkovač  na 
Krásno  k  muzice  (Suš.  699,  laš.). 

statný:  sedlák  =  zámožný  (dok. 
118). 

Statý  =  stalý :  Už  byío  staté  =  už 
se  stalo,  nebylo  lze  změniti  (Vlk  87). 

staúvaf  sa,  iter.  slov.  staviti  se: 
Staúvám  sa  tam  =:  stavívám,  zasta- 
vívám  (Slav.  ČL.  XI.  132). 

stav  tkalcovský :  (viz  obr.  I.,  II.,  III. 
na  str.  396—397). 

stav  1.  jez:  Jozef  Féí  do  sebe  jak 
ze     stavu     (Slav.     ČL.     XII.      84). 

2.  rybník  (laš.).  3.  kloub,  vše  na 
těle,  co  má  ohyb.  4.  Vojanščí  sta- 
vové psali  mně  psaníčko  (Suš.  576) 
jako  úřadové). 

Stavák  —  síamčka,  druh  holubů; 
letě,  sehne  křídla  k  sobě. 

stávanf,  trať:  Má  troje  stávaní 
( Vsacko) ;  pl.  stávaná,  trať  (Lanžhot). 

stávat  =:  stavěti :  Stává  sa  jak  žába 
na  obrovnávku  (pyšný  hlupák),  jak 
prázný  měch,  jak  zmrzíá  košufa.  To- 
Téj  sa  stáván,  ež  ho  chtěli  vyhodiť 
(Vah.)  =  počínal  si  vyzývavě.  Stavať 
fabuTu,  lháti  (Frenštát). 

stávec,  -vca  1.  ob.  staveček,  sou- 
ček, kolénko  ve  stéble:  Bršlica  je 
podobná  andělice,  enom  stavečky 
nemá  červené.  2.  kotník  u  dobytka; 

3.  část  dud  (v.  gajdy  2.). 
stavénf,    budova  vůbec,  zvi.  cha- 
lupa: Pod^e  do  stavení  :=.  do  jizby; 
je  ve  stavení  (val.). 

stavidlo   v.   stav   tkalcovský  I.  2. 
stavinoha,  kdo  si  pyšně  vykračuje ; 
i  příjmení. 

Stávišče,  trať  (Třebicko). 

stavif  sa,  vsaditi  se:  To  bych  sa 
nestavit  (Dob.). 

stávka,  správa  starostů  na  okrese 
(slez.). 

Stávkař,  -a,  dělá  na  stávku  pun- 
čochy (stávkové),  šály  a  p. 


stavo  I  =  stůj !  povolává  kravař  za 
střečkujícími  kravami^  aby  se  zasta- 
vily (ND.  213). 

stéblina,  stéblo  (laš). 

stébloví,  klásí  (laš.). 

stécf  sa,  -ču,   štěknouti  se  (val.). 

stehlík  rozeznává  se  1.  zahradní, 
nejlepší  zpěvák,  má  v  ocase  6  » kapek*, 
proto  slove  také  »šesterák< ;  ostatní 
jsou  všecko  »stveráci<,  majíce  po 
čtyřech  kapkách;  2.  linďik,  snědý 
do  černá ;  3.  lesňák,  nejmenší,  bělavý 
(ZL).  —  Malovaný  stehlík  =  stehlík, 
píavý  stehlík  =  slavík  (N.  Lhotky, 
horň.). 

stehnáč,  -a,  kdo  má  veliká  stehna 
(dok.  230). 

stéhnif  sa,  stísniti  se,  směstnati 
se:  Dobří  sa  stěhníja  na  stoki,  a  ztým 
ta  vy  nestačá  (Slav.  ČL.  X.  135). 

stejnaký,  stejný;   stejnako,  stejně. 

stejné,  pořád:  Ja  stejně  k  němu 
chodim.  Stejně  tam  chod\it  (laš.). 

stejnif  se,  býti  stejným:  Naši 
chlapci  se  sténijó  ze  zrustem  (Mal. 
XXIV.  146).  Véšovčí  se  s  nama  ne- 
sténijó  =  nemají  stejného  s  námi 
nářečí.  Naša  řeč  sténí  se  s  těšetickó 
(han.). 

stek  nebo  stek:  Mám  na  něho 
steka  =  vztek  (ZL).  To  mám  štěky ! 
(dok.  63). 

steka,  stružka  vykopaná  na  louce, 
na  poli,  aby  voda  stékala  (Žd^r). 

StékFec,  -kefca,  bolehlav  (laš.). 

Stekloň,  -a,  vzteklý,   rozhněvaný. 

stěknúf :  Četu  noc  oka  neštěknu  =: 
nezamhouřím  (laš.). 

ster,  -u,  m,  stelivo  z  listu:  Ze 
stefu  je  hnůj  jak  řeziny  (Slav.  ČL. 
XI.   133). 

stélaf,  stláti:  Třecím  rázem  sem 
če  vidžeí,  dys  lužko  ščelata  (Suš.  374, 
laš.). 

s  těrko,  s  tolik,  s  to :  Je  jéj  s  telko^ 
aby  paučiny  ometía  (Dob.). 

steFnica,  -ce,  stelní  kráva. 

stemohtavec  =  strmohíavec  (v.t.). 

sténá  ve  skále  zbude,  když  se  od- 
láme  drobný  kámen  (val.). 

sténica  (stěnovica,  stěnůvka)^  do 
čtyrhrana  otesaná  kláda  na  stavbu 
stěny  dřevěné  chalupy  (Vlk  46). 


399 


Stěr,  -u:  tabáku  =  na  drobno 
setřelé  zbytky. 

steřiny,  pl.  f.,  drtiny  ze  sena  nebo 
jeteliny. 

stérky,  pl.  m.  (stírka),  strouhánek. 

stérkovicai  -e,  polévka  se  stérkama 
(vých.  Mor.). 

stezka  (stežnfk)  záp.  Mor.  =  chod- 
ník (vých.  Mor.) :  Zhůru  stezka,  dolů 
druhá  (Suš.  401).  Dala  bech  vedlážit 
stezníček  (Suš.  253). 

stéžkem,  sotva:  »Přijde-li  dnes?< 
>S  téžkem,  dyž  je  tak  škaredě. « 

Stéžovat  1.  s  akk.:  Já  sem  přišta, 
maměnko  mUá,  křivdu  stěžovati  (Bart. 
III.  3).  2.  stěžovat  sa :  Křúpalka  stěžo- 
vala sa,  že  jí  nedá  dýchať  (Slav.  ČL. 
XIL  188).  Až  ti  bude  máti  íát,  přiď 
sa  ke  mně  stěžovat  (Bart.  III.  5). 

stěžúvat  sai  iter.  slov.  stěžovat  sa 

(val.). 

stibaf,  -bu,  sttbtf  1.  strkati:  Krávy 

máju  kuňčinu    (jetelinu)   za  jaslami 

nastibanu.  Každý  groš  stibe  do  kapce 

(laš.).    Břiíy  fežety  jedna  na  druhej 

»bez    luftu  c,    že   tam   noža   néstibií 

(Vyhl.   VI.  XIX.    1117).    2.    utíkati: 

Ten  stibe  I  (val.,  laš.).  3.  vystibať  = 

vybiti  (val.,  laš.) 

stíhaf  8Í :  Nebudu  si  stíhat  a  po- 
dívám sa  =  nebude  mi  za  těžko.  Že 
sa  ti  nestíhalo  v  takový  déšč  na  poTe 
choditi  (Zl.).  Ja  su  starý  a  musím 
si  nestíhať  n.  nesmí  sa  ně  stíhať  = 
musím  se  přičiniti  (Slav.  ČL.  XIII. 
75). 

stiheF  =  sťahel  (v.  t). 

stihnut  n.  sťahnút  1.  Stihli  ste 
dojít,  už  tam  prší  =  tak  tak  že  ste 
došli.  Tak  tak,  že  sme  to  (tu  práci) 
stihli  =  dokončili  (Zl.).  Na  tebe, 
synečku,  zapomět  nestihnu  =  ne- 
budu moci  (Bart.  III.  303).  2.  s  inf. 
opisuje  irrealné  předvětí  vět  pod- 
mínečných (val.,  porn.,  horň.):  Stih 
sem  tý  dvě  numera  do  vídenskéj 
vsadiť,  býí  bych  udělat  ambo  := 
kdybych  byl  vsadil.  Stihlo  ňa  ne- 
potkať  to  neštěstí,  moh  sem  dosel 
byť  možným  (zámožným).  Už  je  tma, 
ale  stihlo  byť  pod  mračnem,  bylo  by 
ešče  tihéjší.  Ten  sa  býl  aTe  nadožírál, 
stih  sem  sa  ho  nestřepať  =  ten  by 


se  mne  byl  naobtěžoval,  kdybych  se 
ho  byl  nestřepal.  Sťaheu  sem  byt 
doma,  nebyuo  by  sa  to  stauo.  Sťahl 
sem  ho  dopadnut,  být  bych  mu  dál. 
Sťahel  neutéct,  byli  by  ho  chytili. 
Stihli  ho  obrajti  dopadnúť,  byli  by 
mu  vydubili  (Vlk  38).  Stihla  byť  živa, 
nebyla  by  mu  jí  dala  =  kdyby  byla 
na  živě. 

Stlhotiny,    pl.    f.,    trať   (Blansko). 

stínat  1.  Mali  sme  ty  stromy 
scínac  z=z  porážeti  (Dob.).  2.  stínat 
ruce  =  zalamovati  (záp.  Mor.). 

Stížeň,  -žně,  f.  =  stížnost:  Měšťané 
vedli  stížeň  na  krále,  že  jim  takovou 
škodu  dělá  (Kda  I.  189).  Podali  sme 
jemu  všecky  tři  dědiny  každá  svou 
stížeň.  Pan  generál  pravil,  abychom 
sobě  ty  stížně  na  německý  jazyk 
přepsat  dali  (arch.  II.  202). 

stížka,  tíže,  břímě:  To  je  vám 
stížkal  =  to  je  těžké!  To  je  stížka 
tohol  =  mnoho  (Zl.).  To  je  stižka 
kabáta!  (Mal.  XXIV.  65). 

sttaňový  hnůj,  z  lesního  listu  (laš.). 

stlát  se,  chystati  se :  Jož  se  stele 
taky  k  nám.  Stlal  se  na  ňé.  Na  keho 
se  steleš?  Snad  ne  na  mě?  Radši 
čerta  než  hřib  před  sv.  Jánem  vidět, 
to  se  stele  k  hladu  I  (záp.  Mor.), 

sttú kačka,   máselnice  (Vizovsko). 

sttuščá :  Zařval  jak  noha  stlúščá  = 
křikl  velmi  silně  (Vlk  99). 

sto  1.  Mám  sto  chutí  podívat  sa 
tam  =  velikou  chuť  (Zl.).  Ten  kluk 
stoji  sto  peněz  =:  velice  mnoho  (han.). 
2.  Rčení  »jsem  s  to«  bývá  neosobné: 
Deť  je  ho  s  to,  abe  to  udělal  (Mal. 
XXIII.  34).  Dyby  nás  bylo  s  to! 
(Zl.),  Něni  ho  s  to,  aby  vysol  (Dob.). 
Les  byl  tak  veliký,  že  z  něho  ne- 
bylo s  to  za  den  vyjeti  (Kda  I.  89). 

štočky,  pl.  m.,  plevy,  jež  se  »stá- 
čejí«  na  obilí  osívaném  na  řešetě  = 
zhonky  (v.  t.). 

Stoďábtovaf,  říkati:  »sto  dáblů< 
(laš.). 

Stodola.  Budova,  do  níž  se  sklizeň 
sváží,  sluje  stodola,  mlatevňa,  mlat. 
Na  Moravě  stodoly  jsou  buďzdýlní 
nebo  příční.  Stodola  zdýlní  (nejčas- 
těji  na  Podluží  a  sousedním  Sloven- 
sku) má  vrata  z  předu  a  ze  zadu  ve 


400 


svislích;  na  nízkých  zídkách  spočívá 
široká  střecha.  Má  dvě  paže  (pří- 
stodůlky,  pcrny),  nebo  čtyři  štvrtě 
(v  každém  boku  po  dvou). 

Stodola  příční  (obyčejná)  má: 
á)  dva  přístodůlky  (sg.  přístodůlek 
slov.,  val.,  laš.),  přístodůlka  (sg.  pří- 
stodůlko,  Zábřežsko);  b)  dvě  stodoly 
(dol.,  pom.,  Kyjovsko,  Kloboucko, 
han.) ;  c)  dva  parníky  (Brněnsko,  Tře- 
bíčsko) n.  parně  (sg.  páreň,  Telecko ; 

d)  dvě    štvrtky    (Brněnsko,    Jicko); 

e)  dva  sušeky  (laš.);  f)  dvě  hume- 
nice  (Opavsko).  Místo,  na  němž  se 
mlátí,  sluje:  a)  mlat;  ^)  mtatisko 
(Strážnice) ;  c)  humno  (val.,  laš.).  Pří- 
stodůlky od  mlatu  ohrazují:  <£)  stra- 
nice (slov.);  b)  oplota  (han.,  záp. 
Mor.),  voplotně  (sg.  voploteň,  Brněn- 
sko), oplotky  (sg.  oplotek,  záp.  Mor.); 
c)  sruby  neboli  srúbení  (slov.) ;  ď)  hu- 
menice  n.  humeniska  (laš.).  V  obojím 
srúbení  uprostřed  upevněn  je  trám, 
» puntový  stup  «;  jenž  podpírá :  á)  patra 
(laš.y  záp.  Mor.  ^atra) ;  b)  lešení  (val. 
uh.).  Vrata  jsou  dvoje,  přední  a  zadní, 
otáčejí  se  v  dolním  prahu  na  čepech, 
zdířkou  železnou  obitých  běhúny 
zvaných ;  horní  práh  jmenuje  se 
helmo  (nadvrátí),  v  něm  otáčí  se 
čep  dřevěný.  K  větším  stodolám  při- 
stavena jest  po  boku  jednoho  pří- 
stodůlku  pTévňa  (plevník,  podpaž- 
nik,  špaléta,  přístodůlek)  na  plevy 
a  ohrabky.  Zboží  (obilí)  ukládá  se 
do  přístod&lků  v  brstvu  a  na  patra. 
Náčiní  mláticí:  1.  hrabě:  a)  řídké 
(=  posádni),  b)  husté ;  2.  říčice  a  to  a) 
ohrabečnica  (na  osívání  ohrabků,  laš. 
ohrabčanka,  ohrabčok),  b)  hrachová, 
c)  stoktasná,  ď)  kúkoTná,  e)  prachová 
(laš.  přetak,  hustá  říčica).  —  Říčica 
skládá  se  z  >tubu«  a  >p}átenka« 
(pleteného  dna).  Dvě  části  tubu  spo- 
juje lýkový  »vrkoč<,plátenkos  tubem: 
zešívka   lýková;    3.    ohrabečný  koš; 

4.  vějačka  (široká,  hluboká  lopata); 

5.  smrďénka  (smítěnka),  jíž  se  obilí 
>zháňá<  (od  zbylých  po  vití  plev 
čistí).  6.  Cep  skládá  se  z  hůlky  a 
z  cepu,  na  obou  na  konci  je  kožený 
ohtavek,  kteréžto  ohtavky  spojeny 
jsou  svorou.  Ohlavky  přivázány  jsou 


švihy  (tenkými  řemeny)  v  zábradky 
n.  zářezy  (vruby).  Na  Valaších  a 
Laších  ohlavku,  kterýž  tam  je  z  dubo- 
vého dřeva,  říkají  »kapica«. 

Na  mlate  obilí  nejprve  se  klas- 
nuje ;  snopy  se  postaví  vzhůru  klásím 
a  bije  se  do  nich  hůlkami  od 
cepů  nebo  zvláštními  hůlkami  březo- 
vými, »okrepůvkami«.  Někde  klasnují 
takto  jenom  obilí,  které  »nepúščác, 
jinde  pšenici,  ječmen  a  oves  na  sto- 
jatě, žito  (réž)  na  ležatě.  Výkon 
tento  v  jiných  krajinách  má  jtná 
jména ;  říká  se  též :  oslabovat,  šibat, 
vokolkovat.  Potom  se  snopy  rozloží 
kolem  po  mlátě  a  stranují  se,  obrátí 
a  stranují  zase.  Snopy  takto  ostrano- 
váné  šlovou  stránky,  stranoviny.  Jinde 
říkají:  oklepovat-oklípky,  oklepávať 
oklepiny,  otírat-otěrky.  Někde  žito, 
když  se  pozoklepuje,  >  mrská  se< 
ještě  »mrskačkami«  (hůlkami).  Po- 
sléze snopy  se  rozvážou  a  rozhrabou, 
a  tak  se  prostře  (nastele,  rozestele, 
rozdělá,  natáhne)  na  sázku  (sadli, 
sádku,  prostírku,  posad,  laš.)  a  mlátí 
se  (rozmlacuje,  přemlacuje)  od  po- 
sada na  levo,  pak  se  vytřípá.  Dlouhá 
sláma  sváže  se  v  otépky  (oklípky, 
oklepiny),  pomrvená  se  ještě  »pře- 
mlátíc,  aby  neostaly  »kožuchy<  (zrno 
v  plevách)  a  sváže  pak  vihaténky  (mňa- 
tenky,  mětynky,  matenky,  mrvénky, 
otépky,  zavianky  [laš.],  drobničky).  — 
Obřísta  (povřísla)  jsou  dvouzbtová  n. 
trojzbtová  (dvoustebelní,  třístebelní). 
—  Ohrabky  (rozdrtěné  klásky  a  p.) 
osejí  se  na  ohrabečnici  a  vsypou  do 
koše  ohrabečního.  Obilí  >posádníma 
hrabama*  shrne  se  na  hromadu  buď 
v  pravém  koutě,  zadním  neb  upro- 
střed mlatu.  Hromadě  té  říká  se 
většinou  posad  (laš.  vatek).  Někde 
mají  uprostřed  mlatu  nebo  v  koutě 
prkennou  »bódku<,  n.  »zhrňák«.  Na 
Podluží  házejí  obilí  do  >komůrky«, 
kryté  to  uličky  v  jedné  >  stodole* 
(přístodůlku).  Když  je  posad  dosti 
veliký,  nastane  vítka  (na  větších 
statcích  sbírka).  Obilí  se  vějačkou 
proti  větru  háže,  pak  smrďénkou 
(smuděnkou)  zháňá  (t.  j.  všeliká  ne- 
plecha  s   něho    smítá),    potom    >se 


odejme<  zadek  (pozadek,  zadnf),  a 
předek  (předof),  >se  cůdí-  na  řfči- 
Cách  po  pořádku,  jak  svrchu  vytčeny 
byly,  počnouc  od  koukolnice.  Co  přes 
řfčice  přepadne,  slově  'podříčičnéf 
(chudé  zrní,  semýSko  vSeliké;  to  je 
drůbeži);  na  řlčici  zůstávají  'zhonky* 
(klásky  a  j.).  dostávají  se  též  drůbefi. 
Nyní  se  již  vétSím  dílem  mlátí  strojem, 
a  obilí  vymlácené  se  vyvfvá  (fukaruje, 
žibnije)   na   zvláštním  stroji,    kterýž 


stojačky,  stoje,  -fc,  -Ice. 

stoják,  vysoký  les,  který  dlouho 
stojí  (Brň.). 

stojan  1.  stojatá  trouba,  kterou 
odtéká  voda  z  rybníka  (Kunštát) 
2.  v.  sUv  tkalc.  II.  b).  3.  Stopne  si 
a  stoji  stojan  stojanovské  (Mal-XXIII. 
228). 

Stojanův  Jan:  Tancovala  se  Sto- 
janovým Janem  =  stála,  nebrali  jí 
do  tance  (dok.  69). 


Stolica   řezací. 


Prostor  K)  ohraničený  spodní  foSnou  (silnou  deskou)  a  dvéma  bočníma  deskama, 
do  nétioi  se  tclade  slima  na  řesání  sečky,  sluje  koryto.  Přední  čásť  koryta  po  příčku  H) 
nazývá  se  hlava,  její  lakroucenč  kance  NN),  šlovou  uli.  S  předu  hlavy  v  járkácb, 
v  obou  bočních  deskách  vydlabaných  zastrčena  jest  pohyblivá  deStice  H),  přiktadka 
svaná.  Pod  ní  dostává  se  pod  kosíř  L)  slámy,  kolik  pravé  třeba  a  zároveň  chráněna 
jf  ruka,  by  se  nedostala  pod  kosíř.  Konec  spodní  foSny  obit  je  ielézkem  J),  po  němž 
kosíř  chodí.  Předním  (křivým)  nohám  EE)  říká  se  křiviny.  V  čepe  levé  křiviny 
a  v  širokém  dlabe  pravé  pohybuje  se  vihůrudolů  strmohtavec  C),  kterýí  z  hlavím  a) 
ven  trčí  a  zároveň  pravou  křivinu  dvéma  uiima  b,  b)  objímá.  Šlape-Ii  se  na  pod- 
nožku O),  pohybuje  se  strmohtavec  s  kosiřem  i  se  zřidelem  B}  vzhůru  dolů.  Tím 
uvozuje  se  v  pohybtaképodavačkaD),  ve  iřideli  upevnéná,  která  lopatkou  na  kond 
se  spodu  v  dlab  ve  fo$ni  vrážejíc,  slámu  ku  předu  pod  kosíř  postrkuje.  Spruíina  F) 
(hrabová  tyč),  na  háku  ve  íoáni  iavě£ená,  zdvihá  celou  spodní  pohyblivou  čásť  vzliůnt. 


slově  fukar,  fukač,  opafóč,  valach, 
byk  (laš.).  burdak  (laS.).  Na  Opavsku 
se  »drutuje«  na  »druté'. 

stodoffivka,  druh  hruSek. 

stoha  =  stoh:  Slámo  dávajó  do 
stohe  (Vyhl.  1.  35). 

stohař,  -a,  délnik,  který  ukládá 
stoh  (dok.  157). 

stojadka  1.  Obili  rústto  na  stojačce 
==  na  stojato  (slov.,  val).  2.  kytka, 
již  mají  mládenci  o  svatbě  (Ia3.). 


stojka,  -y,  m.,  postavač,  lenoch 
(slov.). 

Stojkaf,  státi  (v  dětské  řeči)  ND. 
24. 

stojmem,  stojmo  =  stojačky  (v.  t.) 
laS. 

StoMasa,  -e,  bromus  secalinus: 
Pase  koné,  pase  v  zetenéj  stoklase 
(Bart.  128). 

Stokoto,  ve  rčeof:  Pravé  je  toho 
stokoto  vody,  t.  j.  pravé  toho  stačí, 
nenadbývá  ani  nechybuje  (val.). 


402 


stokráfdobrá,  -éj,  druh  hrušek. 

Stotář,  -a,  truhlář:  Stoíáři,stoíáři, 
détajte  mi  truhíu  (Suš.  86). 

stotářský,  tovaryš  truhlářský. 

stotec,  -Ica,  stolička  pod  nohy  (val.). 

stolek,  židle:  Sedni,  Kačo,  na 
atotek  1  (Suš.  22). 

stolica  řezací:  (viz  obr.  na  str. 
401). 

stolíček,  zelina  měsíček ;  stoličková 
masť  ÍČL.  XIII.  110,  laš.). 

stolička  1.  u  vozu  =  podúščica 
(v.  t).  2.  u  pluhu  =:  tlamka  (v.  t.). 
3.  Chlebíček  jak  na  stoličkách  = 
pěkný,  vysoký,  nezákalcovitý  (Mor. 
lid  130). 

stolíki  zásuvka  stolní  (Zl). 

stotůvka,  plachta  hrubá,  kterou 
se  pokrývá  stůl  ve  všední  dni ;  zvláště 
zemáky  se  vysýpají  na  stoiůvku.  Ve 
dni  sváteční  prostírá  se  obrus  (val.). 

stomTachai   -y,   m.,  skoták  (laš.). 

stomfachovaf  se,  skotačiti  (laš.). 

stomocí,  sedům  acre  (bot). 

stonák,  sejček  (val.). 

stonaf,  sténati,  bědovati;  dem. 
stonkat,  int.  stonákať  (Slav.  ČL.  X. 
303).  Syn  slyšel  maměnku  stonať 
(Kda  I.  158). 

stonavýi  churavý  (Zábřežsko). 

stončák,  stonkňvka^  houba  póly- 
poruš  frondosus. 

stončlt  se :  Hósata  se  stončijó  = 
dostávají  stonky,  peří  jim  vyrůstá 
(han.). 

stonek,  -nku,  1.  zárodek  péra, 
2.  lodyha,  stéblo.  3.  Pořáď  stonky, 
nikdá  zvonky  (pořád  stoná,  ale  ne- 
umírá). 

strnožka  =  stonožka. 

stopa,  šlépěj,  chodidlo :  Má  stopy 
ceíé  obofavené  (Jicko). 

stopčák,  stopčena,  zhlavec  naditý 
stopkami    z  odrhnutého    peří   (val.). 

stopečné,  -ého,  druh  jablek  (Zá- 
břežsko); jinde  jim  říkají  »polomí- 
šenky*. 

stopena,  jméno  krávy  o  vysokých 
nohách  (val.), 

stopěrunský,  zatrápený:  To  je 
dožera  stopérunska  (Lor.). 

stopérunt,  safient:  Stopěrunte 
jedyn,  nechodž  hev!  (Lor.). 


stopkaf«  šlapati:  seno  (Vah.). 

stoupat:  Dyby  jenom  stópali  po 
jeho  slovech  =:  kdyby  ho  poslouchali 
(Zábřežsko).  To  je  Sekovné  chlapik, 
ten  si  bude  družbo  stópať  =  jako 
družba  vyšlapovati  (Mal.  XXIV.  67). 

stovka,  sezení  obecního  výboru 
(stávka);  stuvka  =: stovka  (Lor.). 

stracenuška,    delphinium   (bot.). 

stračena  (strakula,  strakuša), 
kráva  strakatá. 

stračí  nožka  (stračička),  delphi- 
nium. 

Strádej,  příjmení  (val). 

střehnout:  Cilinka  spílala  Jindře, 
že  jí  střáhne  po  muži  =  že  jí  muže 
odluzuje,  sobě  ho  nakloňujíc  (Pittn. 
VI.  XVIII.  808). 

strachovlsko,  strašpytel:  On  je 
také  strachovisko  (laš.). 

strakáčka,  fazole  strakatá. 

strakár,  -a,  kdo  má  něco  straka- 
tého na  sobě  (val.). 

Strakailstý,    strakatý  (val.,  horň.). 

Strakaňa,  -ě,  ovce  strakatá  (val.). 

strako,    -y,    strakatý  vůl    (horň.). 

Strakopúd  =  strakapoun  (Zl ). 

strakoš,  strakatý  vůl,  pes,  holub, 
pták  (lanius  collurio). 

Stra  kov,  trať  (Vsacko). 

strakula  =  stračka  (v.  t.)  dok.  106. 

stramaf  se  koho,  styděti  se^  ostý- 
chati se:  Neštramá  se  fudi  (laš.); 
pol.  sromaó  si^. 

stramota,  ostýchavost,  hanba: 
Byía  mu  stramota  upominač  ho  := 
ostýchal  se  (Kt.)  pol.  sromota. 

střamTaf  sa,  hrabati  se  někam 
(val.). 

stran :  Vraví  stran  cesty  =:  mluví 
s  cesty,  jest  pomaten.  Už  řečnova} 
stran  cesty  =  blouznil  (Dob.). 

strana :  Mlíko,  tvaroh,  putru,  vejce, 
drůbeř,  to  všecko  si  mezi  nama  žen- 
ská prodá  na  svou  stranu  =  na  své 
potřeby  (dok.  129).  Oni  chceli  mět 
tá  stařenka  dycky  peníze  na  svú 
stranu,  co  staříček  nevěděli  (dok. 
284).  Byli  tam  z  druhej  strany  = 
helveti  (mluví-li  katolík,  a  naopak). 
Staří  už  enom  pohlédajú  tam  na  tú 
druhů  stranu  =:  na  věčnost  (Slav. 
ČL.  XII.  132).  Enom  dyby  to  bylo 


403 


po  téjto  straDé  vánoc  =  do  vánoc 
(ib.  XIII.  374).  »Jak  se  máte?«  »Ja 
už  tak  všelijak,  po  té  horší  stránce.* 
Chytíí  sa  fehkéj  strany  =  stal  se 
lehkomyslným.  Já  vám  to  jinú  stranu 
vynahradím  :=  jiným  způsobem.  Pou- 
stevník se  modlil,  aby  to  pán  Bůh 
nějak  jinou  stranou  změnil  =  nějak 
jinak  (Kda  I.  34).  Rád  bych  mu  byl 
nějakou  stranou  ku  pomoci  přispěl 
(Kda  I.  302).  Stranama  =  v  okolních 
dědinách  (Brň.)- 

straňák  1.  druh  ovsa,  jehož  zrní 
v  klase  na  jednu  stranu  jest  obrá- 
ceno. 2.  v.  svobodník. 

stranicai  -ce,  odděluje  přístodůlek 
od  mlatu  (v.  stodola). 

strániskOi  stráň  křovím  porostlá 
(val.). 

stranivá  užívá  se  jen  v  řeči  poho- 
dlné a  skoro  úřední:  Jednale  zme 
stranivá  té  kaple,  má-le  se  stavěť. 
Stranivá  těch  obecnirh  topolu  meslim, 
že  be  se  mněle  prodať  (Mal.  XXIV. 
148). 

stránka,  stranovina,  ostranovaná 
otep  obilí  (v.  stodola). 

stranovat  obilí,  oklepávati  je  ve 
snopech  před  vlastním  mlácením  (v. 
stodola). 

střap.  a,  1.  cár:  Roztrhám  to  na 
střapy  (Vlk  57).  2.  =  štrapác:  Ty 
štřape  střapaté  I   (Btcha). 

střapáó,  -a,  střapáF,  -a,  střapatý, 
rozcuchaných  vlasů. 

Střapačka  1.  geranium  pratense 
(bot),  2.  zelňačka,  kyselica,  od  plo- 
voucích v  ní  střapců  zelí  (val.). 

střápaná,  -ně  1.  ovce  s  vlnou 
střapatou  (val.).  2.  galium  silvaticum 
(bot.). 

střapatý,  zottig,  zerzaust:  Mét  na 
tu  goralku  jazyk  střapatý  =  velikou 
chuť  (Vah.). 

Střapcovaf  sa,  kasati  se:  Jak  on 
sa  bude,  skrček,  na  mňa  střapcovaf 
(Vlk  32). 

střapec,  -pca  1.  =  třapec.  2.  hrozen. 
3.  malý  chlapec. 

Střapif,  třepiti. 

střapif  sa  1.  vynášeti  se:  To  sa 
to  střapi}o  u  muziky!  (syn.  hodna- 
či}o).  2.  na  koho,  ježiti  se,  kasati  se: 

BanoX:  Dialektický  slovník  moravský. 


Co  sa  na  mne  střapíš?  =  hněvivě 
osopuješ.  Střapf  se  na  mé  =:  nadává 
mi,  tupí  mne  (Maš.). 

střaprena,  slepice  střapatá,  která 
má  do  vrchu  peří. 

střapoiif  sa  na  koho,  dim.  slov. 
střapiť  sa  (v.  t.)  Vek. 

střaslavlca  (třaslavica,  střaslička), 
equisetum  arvense  (han.). 

střásné,  pl.  f.,  třásně,  třepení  (Brň ). 

střásnit  se,  hněvivé  se  osopovati: 
Bode  se  pořád  střásnit  jak  kohót 
(záp.   Mor.). 

strašiďupa,  -y,  m.,  =  strašpytel : 
Já  sa  nebojím,  abyste  věděli,  vy 
strašicřtípé  I  (Slov.  obr.  II.   198). 

StrašinkYi  pl.  f.,  vinohrad  (Ra- 
dějov). 

Strašisko,  strašák  na  ptáky  (val). 

strašný:  Toho  pýřu  tam  byío 
strašného  =  velmi  mnoho  (srovn. 
hrozný). 

Strašovaf  =:  strašívati  (laš.):  Ma 
maměnko  mita,  strašuje  mě  v  noci 
(Suš.  705,  var.  lekávám  se). 

strava  =  kaša,  krúpy  a  luštěniny. 

Stravní  truhta,  dlouhá,  úzká  truhla 
s  příhradami  na  mouku  a  na  stravu 
(laš  ). 

Stráž,  Stráée{Y>L\  Strážná,  Strážné, 
Stráinicay  název  tratí  (na  návrší) 
v  mnohých  krajinách. 

strážit  I.  dávati  pozor,  špehovati: 
Vystrážíí  ho,  kde  chodí.  Pacholek 
strážil,  co  hospodyň  bude  dělat  (Kda 
II.  92).  2.  strážiť  na  ptáky,  na  zvěř  = 
lícett:  Nastražit  na  tchořa  (vých. 
Mor.). 

strážný,  obecní  pastýř  (slez.).  Pas- 
týři dobytka  hovězího  a  drobného 
(prasat  a  koz)  slují  od  18.  st.  až  do 
přítomnosti  strážní,  i  byli  dva :  strážný 
kravský  a  strážný  drobný  (Plumlov 
sko,  arch.  I.  159). 

strčný,  třely,  do  někoho  smělý 
(han.)  =  ščrčný  (v.  t.). 

Strčihtava,  hora  na  Vizovsku 
r.  1739. 

střebačka,   řídká  polévka  (slez.). 

střebaf  polévku,  jísti :  Podte  s  námi 
střebať!  (laš.). 

střebeF,  -bfe,  f.,  střehla,  -fe,  ryba 
phoxinus  laevis  (laš.)  =:  sčeble  (v.  t). 

27 


404 


strébkovaf  =:  střebati  (horň.)- 
Střebracko,  rybí  potér  (Slav.  ČL. 
X.  470) 

střeblička:  Ve  dně  létaly  střeb- 
ličky  =  drobné  jehličky  sněhové 
sváté  se  střech  (Slav.  ČL.  X.  379). 

střebovaf  =  spotřebovati:  To 
všecko  střebuje  se  v  domě  (laš.). 

Střeček  1.  ovád,  2.  střečkování: 
Krávy  sa  daJy  do  střečku  (Zl.).  Jeli 
střečkem  =  horem  pádem  (Slav.  CL. 
X.  472).  3.  lychnis  flos  cucuH  (bot.). 

střečkovat:  Krávy  střečkujú  = 
utíkají  úprkem,  jsouce  střečkem  po- 
pichány.  Turek  bude  střečkovati  (Suš. 
685). 

střečkura,  -e,  kráva,  která  ráda 
střečkuje. 

střed  =  uprostřed  :  Bude  mi  ho 
(narození)  střed  miteho  leta  (Suš.  5.). 

střeď,  -i,  f.,  strď,  med:  Síadký 
jak  střeď  (val.). 

Středufa,  -fe,  kráva  ulíhlá  ve  středu 
(val.;. 

strehovati  stříci,  vyhlídati:  Děti 
choďá  strehovat  pútníky  (Df.). 

Střehunka^  jméno  hrudu  (v.  t.). 

Střecha  (dach,  laš).  Vazba  (laš. 
vaďba)  je  kostra  střechy  mimo  > kryti* 
(doch,  šindel).  Podél  na  zdi  s  obou 
stran  spočívají  silné  trámy,  řečené 
podkrokevnice  =  posednice  n.  pozed- 
nice  (záp.  M.),  ptátvy  (laš.);  pod- 
krokevnice spojeny  jsou  příčními 
trámy,  takový  trám  slově  sváska 
(slov.),  vazák,  přívazek.  V  podkrokev- 
nicích  zapuštěny  jsou  krovy  (hrokva 
laš.,  krotev  záp.  M.)  odlabanými  čepy. 
Na  vrchu  spojeny  jsou  krovy  příč- 
ními trámci  *hambálky<,na  ValaiMch 
též  pěkně  po  domácku  podstupnice 
jmenovanými.  Na  krovech  přibity 
jsou  »íaty<  (val.  krokévky).  —  Paéa 
je  místo,  kde  se  scházejí  dvě  střechy 
téhož  staveni.  Šindel  na  krytí  takové 
paže  sesekne  se  s  jedné  strany  >koso< 
(šikmo)  a  sluje  kosák.  Jinde  do  paže 
vkládají  plechové  koryto.  —  Obzajt 
val.  sluje  každý  úhel  střechy.  — 
S'emeno  (laš.)  jest  silný  trám  upev- 
něný napříč  v  úhlech  krovů  nad 
hambálky  na  podporu  kalenice. 


Nádtnltky  (sg.  nádmětek)  jsou 
trámce  k  dolním  koncům  krovů  na- 
stavené, na  něž  se  nová  lata  přibije 
a  tak  střecha  prodlouží.  Na  Laších 
říkají  nádmětek  prostoře  mezi  zdmi 
a  střechou  nad  náspou,  pobité  des- 
kami: >  Našel  sem  ty  vajca  nad  nád- 
mětkem«.  —  Kaletuca  jest  hřeben 
střechy:  došky  na  ni  se  kalí  (laš. 
deptaju)  v  hlině,  aby  jí  vítr  nezdvihl; 
na  Zábřežsku  sluje  řebeň  (hřeben), 
Kalenica  došková  se  »ponáší<  (han.). 
n.  >ukládá<  (slov.)  pazděřím  a  blinou. 
Svisle  (pl.  fem.)  jsou  dřevěný  štít, 
jímž  se  hůra  uzavírá ;  na  záp.  Moravě 
tomu  říkají  příbedří.  —  Šindelem 
se  střecha  pobíjá,  dochem  pošívá. 
Řada  došků  na  latě  přivázaných 
sluje  lár  (šář,  Zábřežsko)  Došky 
spodního,  nejmenšího  šáru,  zastřihané 
šlovou  zástřezky  (han ),  zástřešníky 
(N.  Městoj,  záklasníky  (záp.  M.), 
hlavaté  (slov.);  došky  v  rozích,  za- 
střihané na  způsob  schodků  šlovou 
zárožníky.  —  Vikýř  ve  střeše  sluje 
schlop,  schlopec  (slov.,  laš),  výlet 
(val.),  vécuch  (Ivančice).  —  Kozub 
jest  kulatý  výstrček  střechy  nad 
svislemi  (val.). 

střecha  euf.  =  streta :  Ba  střechu  1 

střechyr,  a,  zmrzlá  voda  se  střechy 
visící,  rampouch,  též  cukroví  ram- 
pouchu podobné. 

strejštltý,  vrchovatý:  míra,  ná- 
doba (Telč). 

střetá  1.  šíp:  Střelita  ho  smrti 
střetu  přeukrutnu  (Suš.  10).  2.  sota: 
A  muž  mně  dává  někdy  k  snídaní  po- 
hlavkové střeíy  (Bart.  III.  3).  3.  první, 
vyražený  výtok  načepovaného  piva: 
První  střeia  načepovaného  piva  je 
kalná  (Zl.)  4.  blesk:  Žáden  toli  ně- 
vystoji,  co  vojaček  musi,  choč  by 
střety  z  nebe  praty,  maširovač  musí 
(Suš.  594).  V  tom  smysle  zachovalo 
se  to  slovo  v  nářečích  slov.  a  val. 
v  kletbách  starým  tvarem  streia: 
Střela  do  toho!  Co  by  do  ťa  .jasná 
streta  uhodita!  i=  blesk  z  čistá 
jasná).  Ba  streíul  (vyjadřuje  podiv). 
Nech  ťa  streta  veme  I  (Slav.  ČL.  X. 
303).  Střela  mu  v  materií  Suš.  507). 
Sto  střel  do  tvéj  matěry  (Bart.  III.  731). 


405 


Střela,  trať  (Blansko). 
střefák,  zub  třenovní  (han.). 

StřeFca,  pí.  coll.  m.,  les  (Polešo- 
vice).  ' 

strefená  raná,  rána  střelou  způso- 
bená: Medvěď  prý  se  nebojí  střelené 
rány  (Kda  1.  100).  Nechytne  se  ho 
střelená  ani  ťatá  (ZI.).  Ani  střelená 
ani  ťatá  mu  neuškodí  (Kda  I.  98). 
Přiletěla  sem  střelenu  raná  :=  jako 
střela  (val.). 

strefený,  podnapilý. 

střelit  1.  V  peci  střelilo,  div  peci 
nerozhodilo  (val.),  2  udeřiti :  Tak  ťa 
střelím!  Kůň  ho  kopytem  střelil  po 
nose  (Kda  I.  87).  Pacholek  střelil 
po  koních  bičem  (Kda  I.  112). 

stremeň,  třmen:  Staň  s  kameňa 
na  stremeň,  ze  stremeňa  na  koňa 
(Bart.  III.  5). 

střempef,  pla  (laš.)  =  střechýl 
(v.  t). 

střemšalka,  stremšín,  střenka, 
střemcha  (prunus  padus). 

Střemšíní  =  stříň,  prvni  začátky 
ledu  (Zl ). 

střemšínka,  ovoce  střemchy. 

střenek,  střenko  1.  násadka,  krátké, 
ozdobné  bičiště  (záp.  Mor.).  2.  držadlo 
dřevěné:  srpy  se  střenkama  (dok. 
118). 

střešňa6ka,  druh  hrušek. 

Střešňák,  pták  coccothraustes  vulg. 

Střešnovce,  pl.  m.,  vinohrad  (Ra- 
déjov). 

střet:  do  střetu  íť  komu  =  na- 
proti. >A  de  tak  Tetíš,  Jane,  jak 
střelená  srna?<  volkl  mu  starý  Bů- 
belík  už  z  daleka  do  střetu  (val.). 

střetnut  někoho  n.  sa  s  někým, 
potkati:  Koho  střetneš  na  ulici,  za 
každým  sa  ohledáš  (Bart.  III   321). 

střefpofe,  trať  (Vizovsko). 

střevo,  rozepranec;  jm.  Valaši 
přezdívají  sousedním  Hanákům  » ha- 
nácké střevo  1« 

strhá,  průtrž  mračen:  To  už  je 
snad  strhá!  (Žď.  obr.  71). 

strhanec.  -nca,  mlýnská  struha 
v  Přerově  (Btcha). 

Strhance,  -ů,  trať  (strhaná  od 
vody)  Zl. 


strhaný,  sedraný :  na  nohy,  na  prsa. 

strhat,  přemoci:  Zimica  se  mosí 
strhat:  nač  má  nemocný  chuť,  toho 
ať  požije  do  vůle.  Také  tím  způsobem 
strhají  psinu,  že  vezme  někdo  ne- 
mocného za  ruku  a  běží  s  ním,  až 
padne  (Mor.  lid  219).  Psinu  strhá, 
když  zvihne  velkú  těrchu  (dok.  277). 

strhnut:  budovu  (sbořiti).  Strhli 
chlapca  z  učení  =  nedali  se  mu  do- 
učiti řemeslu,  vzali  jej  k  hospodář- 
ství (Zl.).  PonáhTaj  sa,  ať  to  do  ve- 
čera strhneš!  =  doděláš  (slov.,  val.). 
Ešli  pak  to  práco  do  večera  strhneš? 
(Maš ).  Strhl  si  dech  při  ohni  =:  ne- 
může vydychovati.  Vrchní  dycky 
sobě  myslel,  že  my  nějaký  pohoršení 
mezi   sebó   strhnem  (Vyhl.  II.  104). 

stříbrňák,  stříbrný  peníz:  Měl 
plnou  kapsu  stříbrňáků. 

Stříbrňák  1.  les  (Osvětimany), 
2.  trať  (Pohořelice  u  Napajedel). 

stříbrník,  -íček,  mochna  stříbrná 
(Peck). 

Stříbrník,  les  (Koryčany). 

střihnut:  1.  Střihne  =  prší  šikmo, 
s  boku.  Spusť  kozu,  aby  déšč  ne- 
střihnú)  (val.).  2.  Dnes  tam  střihá  = 
je  pořádně  zima. 

střich,  střik,  šttych^  cecek  na  vý- 
měně kravském. 

střikač,  -a  =  stříkačka. 

stříkanky,  druh  koblihů  (záp.  Mor.). 

stříle,  ů,  hučení  v  uších  a  bolení 
zubů  (záp.  Mor.). 

střflenka,  lycopus  europ.  (bot). 

střílovo  koření,  silene  inílata  (od 
střílů). 

stříň,  coll  stříní,  první  tenounký 
led  na  vodě:  Mrzne  dobře,  už  se  na 
vodě  chytá  stříň  (Zl.). 

stříné,  ěte,  stHňata,  děti  sester. 

střínlt:  Voda  stříní  :=  led  se  chytá, 
voda  zpod  ledu  vystupuje  (Zl.). 

střípek:  Na  pravém  břehu  Mo- 
ravy mívali  klobouky  menší  a  kula- 
tější, s  předkem  zvýšeným  a  okrášle- 
ným; střípky  jsme  jim  říkali  (Vyhl. 
II.  171). 

stříslý.  hubený :  kráva  (záp.  Mor.). 

stříštlt  se:  Řeka  se  stříští  = 
chytá  se  první  led  (záp.  Mor.)  = 
střínit  (v.  t). 

27* 


Střftež,  traí  (Blansko). 

StřfV,  pl.  střívě,  -ů,  m.,  střevíc: 
Křúpatka  byla  ve  vysokých  stffvoch 
(Slav.  ČL.  XI.  273). 

Střizbisko  =  přízvisko,  přijmeal 
(val.). 

střizbit  sa  a.  střisvit  sa,  Čistiti 
se:  Hvězdy  sa  střfzblja.  Kráva  sa 
stffzvl  (po  otelení)  val. 

střfzbý,  neopilý :  Brzo  nidy  ho 
nevidéř  střfzbého  (Vlk  92). 

Střiž  1.  -e,  f.,  střiháni  ovec  (slov., 
val.),  2.  -a,  m.  =^  střfzlfček,  troglo- 
dytes  parvulus. 


strmaf,  jen  v  úsloví :  nastrmanáát- 
teliaa  =  nadrchaná  (Btcha). 

strmé!,  -mla,  pahýl :  Tak  tam  stála 
vrba  o  selnice,  a  já  sem  oSvihl  Sabló 
halózke  a  na  ten  strmél  položil  sem 
kvér  (Vyhl.  I.   17 1. 

strmen,  třmen:  Stup,  Kačenko, 
na  strmen  a  s  strmena  na  koňa 
(Bart.  II.  42). 

strméf:  Tak  sa  nacůhát  (najedl), 
Že  nemože  ani  seděť,  ani  Fežeť,  enetn 
strměť  (val.). 

strmiŠĎica,  -e,  jetelina  na  strništi 
vzrostlá  (Btcha). 


Stroj 


Uor\ě. 


/  Chomout.  //  Řemeni.  IlJ.  Ohíav  n.  ohtávka. 

1  K(eč  (han.),  kUŠCe  (Zlín,  dřevení  oicrajf).  2.  podklad  (plitíný,  s  okraji  ko- 
jenými', navlefe  se  o  sobě  koňovi  na  krk,  aby  ho  chomout  netlačil  :=  poduška. 
3.  podprsník  (feiizek  nebo  řemen).  4.  driák  n.  ni£ik.  5.  haSpa,  kruh.  6.  závlafka. 
7.t  podpínka.  8.  svríec,  zvrSina{Zlin).  9.  nádiebřf  (Zlín),  spinka,  pohfbetník  se  ilahounem, 
Iterý  se  za  chomout  zaptná.  10.  pobočnfk,  pobočák.  11  prostranek,  ostranek.  IS.  uihle 
(sťahre,  slov.)  13.  oprata  14.  udidlo  caíik,  zubno  (Zlfn).  16.  náhubek.  16.  nioenik, 
záklopka.  I7.řetáiek.  iS   štrupfa,  pod  pinka  pod  bradu  (Zlin).  19.  krouíka,  gróíka  i  han  ). 


Střlžeha,  stHžava,  střfžaha,  Hó- 
henrauch. 

střlžit  =  střSčit  se  (v.  t):  Voda 
stříži  (Brň.). 

stfižit  sa,  střici  se :  Zloděj  dobře 
sa  střiži  (Vych.). 

strk  1.  V  každej  dédině  sú  všeli- 
jaký strky,  holý  kopčiska  (dok  131). 
2.  To  je  jakýsi  strk  ^  na  nic  človék, 
hlupák  (Přerovsko). 

strkaf  sa:  Strké  se!  ==  jdi  už 
(han.). 


strmohtavec  1 .  část  stolice  řezací 
(v.  t.  C),  2.  u  sani  (v.  t.  4). 

Strnádka  (Podl.),  stmádko  (horň), 
strnadí  (val.),  stmadio  (pom.)  ^ 
strnad. 

strnadit,  dávati  nčco  na  vysoké, 
nepřístupné  mfsto.  Kde  pak  se's  vy- 
strnadil? Dybys  tak  spad  (KunStát). 

Strnůná  žába,  ropucha  (záp.  Mor.). 

strndnka,  otcova  Svakrová  (pom.). 

Strnička,  tetička  bratrancova  (val.). 


407 


strniščenai  řepa  do  zoraného 
strniště  nasetá  (han.). 

strnožka  =  stonožka. 

siroboulfStrdouIečfk,  starý  zakrsek, 
sešlý  stromek  (záp.  Mor.). 

stroj,  ustrojení:  Odstroj  se  pa- 
nenko z  panenského  stroja  (Suš.  777). 

stroj  na  koné :  (v.  obr.  na  str.  406). 

strojena,  jméno  krávy,  která  jest 
černá,  bíle  kropenatá,  má  pěkné  bilé 
rohy  jako  do  věnce  (val.). 

strojit  trávu,  trhati:  Trávu  stro- 
jíme do  koše  (Dačicko). 

strojna,  ženská,  která  se  ráda 
strojí,  Putzdocke. 

Strojný,  nádherný,  skvostný:  A 
Turci  přijeli,  všecko  strojně  měli; 
koníčky  v  šartatě,  pachoki  ve  ztatě 
(Suš.  145). 

strom :  Stáli  sme  u  stroma  (jedno- 
ho), list  prší  ze  stromu  (coll ). 

stromek  1.  svatební,  t.  j.  koláč 
tak  veliký  jako  dva  selské  pecny 
chleba.  Do  toho  koláče  vstrkají  se 
do  kola  kolíčky  s  ratolestmi,  na  nichž 
visí  z  těsta  ptáčkové  všelikého  druhu, 
ozdobení  pozlátkem  (Vyhl.  II.  135), 
2.  lodyha  rostlinná,  zvi.  nať  bram- 
'  borová.  Protože  na  Zďársku  bram- 
borům říkají  jabka,  vtipkuje  se,  že 
tam  'jabka  rostou  na  stromech,  a 
stromky  na  jabkách«  (R.  a  2.  10). 

stromský  jabka  na  rozdíl  od  zem- 
ských (bramborů)  záp.  Mor. 

stromfáč:  1.  (ob.  stromfáček),  dítě, 
jež  se  počíná  stavěti  na  nohy,  2.  kdo 
se  chvástá  (val.). 

strom raf  sa,  stavěti  se:  1.  Chasník 
sa  stromfá  =  dítě  počíná  se  stavěti 
na  nohy.  2.  stromTá  sa  na  něho  = 
staví  se  proti  němu,  chystá  se  naň 
(val.). 

strop  má  toto  české  jméno  na 
záp.  Moravě;  jinde  mu  říkají  tia  n. 
tlo  (slov.),  podlaha  (dol.  han.),  ýovai 
(val.).  Příčním  trámům  ve  stropě 
u  Hranic  říkají  hontiny.  V  jizbách 
větších  trámy  příční  podepřeny  jsou 
ještě  trámem  podélním,  jemuž  říkají 
rošt^  hřada  (val.),  respa  (laš.).  Místo 
desek  za  stará  na  příční  trámy  kladli 
tlusté  tyče :  brliny  (vých.  Mor.),  dře- 
nice,  trhanice,  stropnice  (záp.  Mor). 


stroponít  něco,  int.  slov.  stropiti 
(záp.  Mor.). 

strouhanice  (-ó-),  buchta  ze  strou- 
haných zemáků  (Zábřežsko). 

strouha:  Je-li  pohodlný  podzim, 
suší  rádi  len  na  strouhách  či  jamách. 
Ve  vykopané  jámě  udržuje  se  oheň, 
a  na  rahýnkách  nad  ním  se  len 
obrací  (R.  a  Ž.  45). 

strouhat:  Ten  strouhá  pána!  = 
vede  si  jako  pán. 

strouhnout  někoho,  uhoditi,  ude- 
řiti. 

stroumat  se,  ostýchati  se:  Nic  se 
nestróméte  I  (han.).  Srovn.  stramať  se. 

stručina,  lotus  corniculatus  (bot). 

struhadla,  pl.  n.,  přístroj  na  strou- 
hání zelí. 

struhálko,  struhadélko,  přístroj  na 
strouhání  tvarohu,  perníku  a  p.  = 
struhátko. 

Strúhat,  -žu,  chrápati  ve  spaní 
(val.). 

struhavka,  bolení  břicha,  běhavka 
(val.,  laš.). 

struchnéf,  struchlivěti,  zarmoutiti 
se :  Muj  mi}y  synáčku,  co's  tež  tak 
struchnělř  (Vykl.  VI.  XIX.  454). 

strůj,  strojů,  ustrojení:  Dyž  ty 
šaty  (vojenské)  oblikame,  co  my 
smutně  pohlidame:  Bože  muj,  Bože 
muj,  co  my  mamě  smutný  struj  (Suš. 
576,  laš.). 

Struk,  lusk;  coll.  strúčí:  Chtapci 
nám  byli  na  strúčí  (vých.  Mor.); 
strúlek  česneku,  jednotlivý  kousek 
z  rozdělené  hlávky. 

struňga,  branka,  líska  (val.,  rum.) 
v.  pajta. 

strup,  pole  neúrodné,  hrdelně 
(val.). 

strupár,  -a,  strupatý. 

Strupaňa,  -ě,   všední  sukně  (val.). 

stružek,  -žka  1.  struhátko,  2.  stru- 
žek dráčkovy,  železný  nůž,  zasazený 
ve  dřevě  na  způsob  hoblíku,  na 
dračky,  3.  s.  rámový,  na  vystruho- 
vání  žlábku  v  rámě  oknovém  pro 
sklo,  4.  s.  šindelový,  jímž  se  v  šin- 
dele »výstruh«  (žlábek)  vystruhuje 
(val.). 

strúžeň,  -ě,  f.  nebo  strušňa,  -ě, 
řezací  stolice  na  šindel. 


408 


Struženec,  -ca,   trať  (Vítkovice). 
stružícat,    -cu,   ledajak   strouhati 

(val.). 

stružína  =  ostružina ;  coll.  stru- 
žiní  (han.) :  Proč,  stružinko,  v  struze 
stojíš?  (Suš.  322). 

strúžňa,  -né,  nevěstka  (Vek.). 

stružná  voda,  ze  struhy  (Podl.). 

strvání:  Měj  na  chvilku  strváni  = 
posečkej  trochu.  Neihél  u  nás  strváňá 
=  klidu,  pořád  ho  cosi  táhlo  domů 
(val.). 

strýc  a  tetkai  obyč.  » strýček  €  a 
» tetička*  znamená  vétšinou  bratra 
a  sestru  otcovu  i  matčinu.  »Strýčku« 
a  »tetičko€  říkají  děti  každému  ho- 
spodáři a  hospodyni  v  dědině.  Valaši 
říkají  »strýček*  a  »slryná«,  LaSi 
»stryk«  a  »tětka«.  Jinde  je  strýček 
otcův  bratr,  jeho  žena  slově  stryná ; 
matčin  bratr  slově  ujec  (uječek),  jeho 
žena  ujčiná  (ujčina,  ujčenka) ;  tetička 
jest  otcova  n.  matčina  sestra  (Po- 
moraví,  Podl.,  horň.).  Také  na  sev. 
Mor.  hojec,  hojček,  znamená  matčina 
bratra. 

strýček,  dédek^  stolice  na  přidržo- 
váni dřeva  při  strouhání  šindela  a  p. 
(Vlk  8). 

Strýčkovat  se  s  někým,  říkati 
>strýčku«. 

stryga,  čarodějnice  (val.,  rum.). 

stryjoch  =  strýček  (laš.). 

stryk  =  strýc    (laš):    Na  stryka. 
Hanesove  luče. 

strynka,  prabába  (Strážnicko). 

strzubi  -a,  1.  =  ostrev  (v.  t.), 
2.  žebřík  u  jeslí  neb  u  koryta,  za 
který  se  dobytku  píce  dává  (laš.). 

strž  1.  >jak  se  včil  říká:  stav« 
t.  j.  na  řece  jez  (Louky  u  Zlína). 
2.  R.  1728  připomíná  se  >kousek 
rolí  ve  Strži  pod  panskou  chmel- 
nicí, c  Často  se  tam  kus  vysokého 
břehu  utrhne  a  do  potoka  sveze 
(Vizovsko). 

Strža,  -í,  coll.  pl.  f.,  trať  (Poče- 
nice). 

Stržinek:  Přijeda  k  malymo  str- 
žinko  (to  je  malé  kopeček),  krávě 
prrr  —  nic  a  nic  dál  (Vyhl.  II.  220). 

stržeň,  -žňa,  m.  1.  jádro  dřeva 
(části     pařezu:     kůra,     běF,     červeň, 


stržeň,  val),  2.  >duša«  bezu,  sítí  a  p. 
3.  'šušeň*  v  zemáku,  4.  bílé  jádro 
vředu. 

stržňový  plot,  z  dubových  draček, 
ze  stržné  (val). 

studený  kovář,  který  nedělá  ře- 
mesla, na  mizinu  přišlý. 

stuha  obilí  =  stoh  (záp.  Mor.). 

stukafi  -ču,  -kám,  sténati  v  ne- 
moci, chorovati:  Čelo  feži,  hrubě 
štuka  (Suš.   19,  laš.). 

stůt:  stoty  1.  několik  stolů  sesta- 
vených na  svatební  hostinu:  Drhne 
je  (Ižice),  aby  byly  bílý,  že  nima 
bude  jesť  Filípek  za  stoly  (Suš.  295). 
Za  stoly  sedáme,  krásnu  nevěstu 
máme  (Suš.  785).  2.  svatební  hostina: 
Ženicha  není  tady,  zůstal  doma  chy- 
stat stoly  (Bart.  III.  11).  Po  štolách 
se  pude  k  muzice.  Hněď  v  te  stole 
se    začafe  hádať  (Mal.  XXIII.   161). 

Stuličky,  pl.  f.,  calendula  oíT.  (laš.). 

stupaje,  -je,  stupka^  stopa,  šlépěj : 
Tými  stupajami  (stupkami)  sa  už 
idze  dobré  =  stopami  ve  sněhu 
(Dob.).  Zverčja  stupaja,  zaječí  stopa 
(Dob). 

stupica,  -e,  v.  pluh  18. 

stúpit:  stúpit  do  poctivosti:  ura- 
ziti na  cti,  cti  se  dotknouti  (slov.). 
Jak  dojeli  prostřed^  vody,  stupovál 
jí  do  slobody  —  krásný  euf.  :=.  činil 
jí  násilí  (Suš.  165).  Stúpiť  si,  stúpí, 
ale  běhať  ešče  neumí  =  dítě  se  již 
postaví  na  nožky  (val.). 

stupňa,  -ně,  f.  =  stupeň  (val.\ 

stušít,  štouchnouti:  Pán  do  dveří 
stušíl  (Suš.  43;  obyč.  ždušiti). 

Stvářaf :  Mach  stvářál  jak  neroz- 
umný =  vyváděl  (Vlk  59).  Stvářál 
jak  divúr  (Slav.  ČL.  XI.  378).  Dyž 
odešel  ženich,  teprú  začala  Rozina 
stvářať  =  vaditi  se,  hněvivě  n.  vzdo- 
rovitě  si  počínati  (Vlk  51). 

stvoř,  tvor,  zlý,  nevrlý  člověk :  Ta- 
kového stvora  mám  v  dome  (tchyni). 
Di  do  stvora  =  do  čerta,  k  čertu 
(euf.)  porn. 

stvora,  kdo  dělá  věci  mimo  naše 
nadání:  To  je  stvora  člověk!  Ale 
stvorol  říkáme  o  tom,  komu  se  di- 
víme, ať  už  jeho  počínání  schvalu- 
jeme   nebo    ne    (Lor.).    » Hleďte   si 


409 


stvorul«  když  nékdo  malý  a  slabý 
hodně  láteří  a  se  v  před  dere  (Jicko). 

stydko:  By  to  ňa  stydko  =  styděl 
jsem  se  (horň.). 

styhefí    hla,  stehlík  (Lor.). 

styk,  vaz:  Zlomit  si  styk  (laš., 
záp.  Mor.). 

stykafi  stačiti :  Něch  se  každý  tak 
přikryje,  jak  mu  peřiny  styka  (laš.). 

styknúf  sa,  sraziti  se:  Mračna  sa 
s tyknu  (val.,  laš.). 

Stynouti  setlíti :  Když  se  vytápěla 
pec  na  chleba  pečení,  rozhrnulo  se 
uhlí  ze  shořelého  dřiví  po  celé  peci, 
a  »dyž  už  to  slynulo*,  uhlí  počer- 
nalo,  vyhrabalo  se  (Jimramov,  Pav.; 
snad  =  vystydlo,  vychladlo?). 

styrnúf  sa,  střetnouti  se  (val.). 

stýskat  se:  Stýskalo  se  mi  tam 
chodit  =  nechtělo  (záp.  Mor.),  na 
vých.  Moravě:  stíhalo  se  mi. 

Stýskal,  trať,  prý  pro  stesky  oráčů 
nad  velkým  mokrem  (Počenice). 

substyk  =  substitut  (laš.). 

subtyrný,  útlý  (Zl   z  lat). 

SÚCÍ  (jsoucí),  hodící  se,  způsobilý : 
Néni  k  temu  súcí.  Ten  pacholek 
néni  súcí  (Dob.).  Zahrajte  mi  hudci, 
já  som  synek  súcí  (Df.).  Esli  je  súcí 
ít  k  sv.  přijímaní  =  schopna,  dosti 
připravena  (Vych.)-  Potem  si  zpo- 
ihét,  že  to  ani  néni  súcí  kúřiť  v  ta- 
kovú  chvifu  =.  nehodí  se  (Slav.  CL. 
XI I.  276).  A  potem  —  íť  tančiť  do 
dědiniska,  měscký  chlapík!  Jejiž  to 
súcí,  až  súcíř  =  slušné  (ib.  XI.  225). 
To  néni  věc  súcí  :=  možná.  Nám 
néni  súcí  ít  v  takovú  nepohodu  =z 
možná  (Vych.).  To  je  na  nic  súcí  = 
nehodí  se  na  nic  (Zl.).  Je  toho 
suci  =  je  s  to  (laš.). 

sudař,  -a,  kdo  se  rád  soudí  (Vah.). 

Sudík,  komůrka,  nízká  světnička  =: 
surdík  (v.  t.). 

Sudím,  trať  (Vizovsko)  v.  Súdná. 

sudinka,  druh  hrubek. 

Súdif  1.  komu,  přísně  domlouvati: 
Vysudii  mu,  2.  koho:  Prosudit  ho 
do  horuciho  pekla  =  proklel,  3.  na 
koho,  rozhořčeně  mluviti  o  kom,  po- 
mlouvat! koho  (laš). 

súdná  hodino  I  ve  zvolání,  na  zna- 
mení podivu  (Vah.). 


súdnice^  pl.  f. :  Ten  pjatok  boíy 
súdnice,  t.  j.  taký  nečas,  jako  by  už 
nastával  soudný  den  (Dob.) 

sudoiicha,  hra  ve  fazole  (ND. 
181). 

sudou  (sodo)  =  sudem  (han.). 

sůhoz:  Boto  všecko  rozhazané 
v  súhoz  =  do  hromady,  v  nepo- 
řádku (Dob.). 

súhrada,  ob.  pl.  suhrady,  cesta 
mezi  dvěma  zahradami,  pak  vůbec 
hluboká  cesta  (Opav.). 

such   (soch),   suchý  strom  (han.). 

sucháč,  suckáň,  suchoun,  suchý, 
hubený  člověk:  Takovej  sucháň  se 
bude  ešče  posmívat  takovýmu  hod- 
nýmu  chlapíkovi  (dok.  214). 

suchan,  vřed  (bolák)  na  tváři 
(dol.,  horň.). 

suchar  1.  =  suchan,  2.  suchá 
haluz,  3.  hubený,  malý  člověk. 

sucháří,  coll.,  suché  větve  na  les- 
ních   stromech,   jež    se    ulamují   na 

roští  (Zl.). 

sucho :  Kúpíl  ovoce  na  sucho  = 
sušené  (Zl.).  Ječmen  suchem  ostát 
obřidtý  (val.). 

suchomef,  a,  přezdívka  hube- 
nému, i  příjmení. 

súchotová  zelina,  potměchuť(laš.). 

suchoty,  pl.  f.,  =  souchotiny. 

suchučký,  pěkně,  dobře  suchý. 

suchý:  beta,  capsella  bursa  pa- 
storis  (bot.);  mlýn,  kterého  nežene 
voda,  větrný  nebo  parní;  mynář,  na 
mizinu  přišlý;  nápoj,  tabák  (žert. 
val.),  nehet,  lepidium  campestre; 
trnka :  Ukazovat  zpoza  ptota  ogarom 
suchu  trnku  =  dlouhý  nos  (Slav. 
ČL  X.  32);  vlk,  skřítek  ve  vlasích 
(laš.);  suchu  vrbu  postavit  =.  po- 
staviti se  na  hlavu,  oběma  rukama 
držeti  se  země  a  nohy  vzpřímiti 
vzhůru  (Zl.). 

suchá,  -éj,  pohlavek:  Dostát  su- 
chých =  usušili  mu  jich  (val.) 

suk  1.  haluz:  Velezl  sem  na  bok, 
stopl  sem  SI  na  sok,  sok  prásk,  a  já 
bác  (ND.  103  hor.).  2.  uzel:  Uvázala 
si  šátek  na  suk.  Rozvázat  se  mu 
suk  =  bére  rozum.  Ležet  v  suku 
(skrčen).  To  dříví  je  sám  suk.  3.  za- 
tvrzelec,  zvláště  děcko  (val.).  4.  suky. 


410 


druh  moučného  jídla:  těsto  se  za- 
dělá jak  na  tašky,  rozválí,  pomásti, 
posype  krupicí,  smotá,  zaváže  na 
suky  a  uvaří  jako  šiška;  z  jednoho 
závitku  jsou  dva,  tři  suky  (han.). 

8uka  1.  fena.  2.  zlá  ženská  (val., 
laš.). 

SÚkat,  hltavě  jísti:  Súká  do  sebe 
jak  mynář  do  rukávu  (ZI.). 

sukna,  obklasný  list  kukuřice: 
Ženské  s  turkyně  svlékaly  sukně 
(Rok  I    55). 

súkrvicai  -ce,  krev  s  vodou,  talov 
(Zl.). 

sulčivýi  člověk  zlé  huby  (Jimra- 
mov). 

SÚmeZi  m.,  široká  mez  na  svahu, 
porostlá  křovím  (val). 

súmezek,  hranečník,  hraneční  ká- 
men. 

sumliti  sumtit,  těžce  oddychovati, 
keuchen. 

8Únoš|  -a,  m.,  mandel,  když  se 
skládají  snopy  jen  přes  klásí  (Dob.). 

suntit:  Péro  na  harmonyce  po- 
kažené suntí  (záp.  Mor.)  =  křapí 
(vých.  Mor.). 

sunuf,   -i,  f.  =  sanuf,  saň  (han.). 

éupaó  (v  dětské  řeči)  =  hačaf 
(Lor.). 

áupnuó  se  (v  dětské  řeči)  = 
hačnout  si  (Lor.). 

Súpora,  -y,  m.,  súporný,  súporlivý, 
súpurlivý,  vzdorovitý,  svéhlavý,  Spur- 
ný: Snaď  móžu  íť  de  chcu,  pravil 
Janek  súpurlivo  (Slav.  ČL.  X.  467). 

súraf:  Afe  už  mi  sura^o  =  na- 
hánělo (laš.). 

suřanka,  pamassia  palustris  (bot). 

surdík  n.  curdík  1.  komůrka,  po- 
kojík (val.),  2.  výklenek  nad  pecí 
dvírkami  uzavřený  (han.). 

surrfia,  -mě  L  metelice  sněhová, 
nesnáz:  Taká  bo^a  surma!  2.  vřava 
(horň.). 

surmot,  -u,  hřmot,  křik  (horň.). 

surmovaf,  křičeti:  Baby  surmo- 
vaiy  (horň.). 

suroň|  -a,  =  surovec  (val). 

surovltka,  houba  agaricus  lacti- 
fluus  (val). 

surovlzeň,  zně,  f.,  surovina,  surové 
dřevo,  sychravý  čas  (val,  laš.) :  Stěny 


ve  stavéňoch  začaly  mokřať,  a  tá 
surovizeň  tak  Tézta  do  člověka  (Slav. 
ČL.  XI.  434). 

SÚržicSi  -ce,  žito  se  rží  seté  (val). 

súseda,  sousedka :  Súseda  pozbyla 
céru  (Suš.  95).  Sůsedo,  súsedo,  co 
si  ty  za  matka!  (Suš.  793). 

súsek,  -a  (val.),  sušek  (laš.),  sósek 
(hor.),  veliká,  prkenná,  příhraditá 
truhla  na  obilí,  kteráž  buď  na  ko- 
moře n.  na  hůře  stává  1=  skřich; 
také  menší  truhla  na  mouku  =  žigia 
(v.  t.).  2.  oddělení  ve  stodole  (laš.). 

Súš,  -a,  m.,  voština,  coll  suší. 
sušák,  sušírna  na  plátno  (val). 

sušené  ovoce  slově:  suš,  -e,  f. 
nebo  suší,  -a,  n.  (suší)  laš.;  sušinky 
(dol);  suchary  (Příborsko);  suchá 
hloza  (Brodsko);   pecky   (Opavsko). 

sušenína:  Sena  bylo  málo;  museli 
statku  dávať  sušeninu  =  list  s  travou 
smíchaný  (Slav.  ČL.  XI.  436). 

SUŠicSi  -e,  suchý  strom,  zvláště 
lesní,  povalený  (val). 

sušina  1.  suchá  půda;  op.  mokřina 
(laš.).  2.  suchá  tráva  dobytku. 

Sušiny,  trať  (Blansko). 

sušíreňi  -rně  =  sušírna  (Df.) 

sušif:  Ve  pijete  za  naše,  a  me 
máme  sošet  hoboř  (íig.  136).  Pořáď 
ňa  suší,  abych  .  .  .  unavuje,  usiluje 
na  mne  (Slav.  ČL.  XI  93).  Dyby 
ona  ňa  nesušila  dycky!  =  netrápila 
(ib.  XII.   130). 

suška,  sušica  L  suchý  strom, 
2.  žena  bezdětná  (laš.). 

sušný,  sušící:  Na  vesno  luft  už  je 
sušnější  (slov.). 

Sútézky,  v  Sútězkách,  trať  (Vsa-. 
cko). 

suvka  na  peří,  spodní  cícha  (záp. 
Mor.). 

súvoz  =  vývoz,  hluková  cesta 
(Dob.). 

sužovat:  Už  ňa  s  tým  nesužuj  1  = 
netrap,  neobtěžuj  (val,  slov.). 

svačina,  hostina,  kterou  vystrojí 
»úvodnica<  kmotrům:  Krumlé  dě- 
lajú  temu  malému  svačinu  (Jicko). 

svačfnat  =  svačiti  (Žďársko). 

Svačinka,  trať  (Blansko). 

svačiny,  čas,  kdy  se  svačívá:  Osva- 


411 


Činách  sme  dožali.  » Dobré  svačiny!* 
jako:  dobré  ránol  a  p.  (val.). 

svačit:  O  poledni  na  Valaších  se 
nevaří,  nýbrž  svačí,  co  zbylo  od 
rána. 

svacTat,  tlachati:  Hlópy  svaďání 
(záp.  Mor.). 

SVácTati  sčítati  vinu  na  někoho: 
Data  sem  ju  katom  sťati,  mela  na 
ťa  nesváďati  (Suš.  91). 

svaďbif  sa,  strojiti  svatbu :  A  vy 
sa  tuším  budete  svaďbiíř  V  úterý 
sa  u  Bazalů  svaďbili  (Vlk  60).  U  Se- 
Tetků  préj  sa  budu  svaďbif  =  bude 
tam  svatba  (Slav.  ČL.  XI.  384). 

svadebnf  hospodář,  kdo  dělá  svatbu 
synovi  nebo  dceři  (Dob.);  svadební 
rodiče,  ti  rodiče,  kteří  svatbu  strojí, 
tedy  z  pravidla  rodiče  nevěstini.  Otec 
nevěstin  v  té  příčině  »otec  svaďby« 
n.  svadební;  její  matka  » matka  svaď- 
by«  n.  svadební:  Vy  svadební  ta- 
tíčku, děkujem  vám  za  všecko,  a  vy 
matičko  svadební,  nechť  vám  pán 
Bůh  zaplatí  (Suš   447). 

SÝadit  =  jadit,  svrběti :  Svadí  mne 
v  uši  (štiplavá  zima)  val.  =  svěditi. 

svako,  tchán  (horň.) 

SvaFa,  -le,  1.  veliký  kus  něčeho: 
Jakú  svalu  vykopala!  (kus  hlíny^ 
kámen),   2.  hrč   na   těle  i  na   dřevě 

(val.). 

svalina,  hrč,  vržení  (han.). 

svalit:  Svalil  jeleha  =  zastřelil 
(val.).    Svalí}   sa  jak  snop  =  upadl 

(Zl.). 

svalnik,  prunella  (bot.). 

svarbf  1.  stará  svatka  (v.  t!), 
2.  kmotra  (Jihlavsko). 

Svárov,  trať  (Novoměstsko,  Vizov- 
sko  a  j.). 

Svarové,  vinohrad  (Radějov,  Že- 
raviny). 

svat-svatka,  tchán-tchyně ;  svaíe\ 
obyč.  rodiče  nevěstini  (slov.). 

sváf  (svoč)  mak,  poraditi  se 
s  Vaňkem  (Frýdecko). 

SVátečno  vyMádať  =  pěkně  (Dob.). 

Sv.  Ducha  koření,  helleborus 
(bot.). 

svátek :  Dé  se  (si)  svátek :  dej  mi 
pokoj  (záp.  Mor ). 

svatioa,  -ce,  =  modlena  (v.  t.)  han. 


svatfk,  otec  ženichův  a  nevěstin 
na  vzájem ;  si^atky  jejich  ženy  na- 
vzájem (ZL). 

SÝaóió  (pol  swÍQcič),  světiti  (Lor.). 

SVátkovaf  někde,  býti  ve  svátky, 
světiti  svátky:  Svátkovali  smy  tam 
(val). 

svatoduška:  Kdo  seje  konopě 
svatodušky  (na  sv.  Duch),  chodí 
hotobrúšky  (horň.). 

SvatodušAák,  silný  bič  (tatar), 
kterým  kravaři  práskají  o  sv.  Duše 
(Vych.). 

svafoch,  svatoušek:  Druzí  múzo- 
vali  po  ovocu,  on  pěkně  na  požeh- 
nání, potom  vezňa  knížku  lapěl  v  tem 
čteňú  do  večera,  a  chlapčiska  se  mu 
posmívali,  přej  svaťoch  (dok.  215). 

Svatochňa,  naSvatochni,trať(My- 
slibořice). 

svatojanek,  svatojanská  muška 
(Hranice). 

svatojánka  1.  malá  studánka,  jejíž 
zřídlo  trvá  od  jara  do  sv.  Jana  Kř., 
potom  vyschne  (slov.).  2.  druh  jablek, 
hrušek  i  bramborů. 

svatojanské     kvítka,     svatýjáne 

(han.),  chysanthemum  leuc. ;  svatoj. 
zvonečky,  euphorbia  cyp.  (Zábřeh); 
svatoj.  žito,  claviceps  purpurea  (bot.). 

svatvečer,  svajvečer:  na  svat- 
večer  =:  k  večeru.  Přiď  k  na  svaj- 
večer (laš.). 

svatý:  Řeznice  zkřikla  na  svatá 
slova,  euf.  =:  Ježíš,  Maria,  Jozef! 
(Kda  II.  190;  srovn.  jméno).  »Kdež 
ty  si  od  svatých!*  praví  se  tomu, 
kdo  se  minul  cíle. 

svávoía,  -le,  m.,  svévolný  člověk 
(slov.). 

svázaný :  Bývalo  zvykem  svazovati 
mrtvému  nohy,  dokud  ležel  na  slámě. 
Když  pak  se  kladl  do  truhly,  nohy 
se  zase  rozvázaly.  Kdysi  toho  opo- 
minuli učiniti  zemřelému  hospodáři. 
Nedlouho  potom  zdálo  se  v  noci  jeho 
ženě,  že  zvoní  do  kostela.  Spravila 
se  a  šla.  Ale,  když  přišla  do  kostela, 
hrůza  ji  obešla,  ana  viděla,  že  v  celém 
kostele  a  také  v  lavici  podle  ní  sedí 
osoby  již  dávno  zemřelé;  i  kněz, 
který  mši  sv.  sloužil,  byl  už  mezi 
mrtvými.  Po  mši  všichni  přítomní  šli 


412 


na  ofěru,  mezi  nimi  také  její  muž. 
Maje  nohy  svázané,  poskakoval  občma 
najednou,  povolávaje:  >A  já  také  za 
vama  svázanýma  nohama.*  Posud  za- 
chovalo se  pořekadlo :  » A  já  také . . . « , 
jehož  užívá,  kdo  jiným  v  chůzi  nebo 
práci  stačiti  nemůže  (od  Strážnice). 

svážka,  svážení  obilí. 

svécének,  -nka,  kropenka  (Zl.). 

svěcená  voda :  Nepomože  ti  od- 
suď ani  svěcená  voda  =  nic. 

svéceník,  velkonoční  buchta  (slez.). 

svéčet,  slušeti:  Pěkně  mu  ten 
kabát  svěčí.  Vínek  hřebíčkový  svěčí 
Janíčkovi  (Suš.  101).  Za  stodolenkú 
za  našú  tam  by  svěčeto  satašu  (Bart. 
III.  525).  Brzo  by  mu  lepší  svěčato 
žfnskú  (Vlk  51).  Ty  Moščenský 
dvorku,  svéčí  ti  dvorkem  byt,  mojí 
galánečce  .svěčí  po  něm  chodit  (Suš. 
363).  Svěčí  mu  to  jak  krávě  sedlo, 
praseti  šmizTa,  žabá  karkula,  svini 
chomút. 

Svěčný  šat,  který  svěčí:  Nenos 
toho,  néni  to  svěčné! 

svdderi  -dra,  svédřik,  nebozez: 
Hledí  svědrem  =  švidratý  (šilhavý) 
laš.,  jinde  hledí  nebozízem.  Charv. 
svedr  =  nebozez. 

svědomý:  Je  u  nás  svědomá  = 
zná  nás  (val.). 

svěra  u  vozu  =  zaháňka   (v.  t.). 

Svěradova,  pl.  n.,  na  Svěradovoch, 
hora  od  osob.  jm.  Svěrad  (Vizovsko). 

svět  1.  áét  do  světa,  vrátil  sa  ze 
světa,  byl  kolik  let  ve  světě  =  ci- 
zina Na  výroční  trh  do  městečka 
chvátá  kde  kdo,  byť  i  nic  kupovati 
neměl;  podívá  se  aspoň,  »jak  ide 
svět*.  (LN.  I.  255).  Stařík  býl  eSče 
tak  ze  starého  světa.  Toto  zas  bude 
pršet  týden,  jak  je  ten  svět  zabraný 
(obzor).  Princka  plakala,  že  Ferdoš 
chce  odejíti  takový  svět  =  tak  da- 
leko (Kda  I.  226).  To  je  svět!  = 
daleko.  Ja,  co  by  ťa  tam  toFký  svět 
nésto?  Do  ško}y  sem  nemoh  chodiť 
toliké  světy  =  tak  daleko.  Mám 
velký  svět  lesa  =  kus  (Kda  I.  89) 
Má  veliký  svět  poIa.  To  je  kole 
dědiny  světa!  =  mnoho  polí  na 
daleko  na  široko.  To  néni  také 
světy  ==  tak    dávno.     Měla    s    ním 


světy  =  kříž  (Vek.).  Bude  s  ním 
mět  dva  světy  =  oštaru,  starosti 
(Zl.).  Měly  s  ním  ony  tři  světy  = 
velkou  obtíž  (Vlk  87).  Bude  mět  se 
mnú  pět  světů  1  (hrozba,  nevyhoví-li 
v  něčem)  Zl.  Bože  můj,  otče  můj, 
zarmúcený  svět  můj!  (Suš.  213). 
Mám  si  s  tebó  svět  zavázat  =  zříci 
se  svobody,  jdouc  za  tebe  (Suš.  511). 
Ale  mně,  matičko,  světa  s  ním  (ne- 
milým) nesvážeš !  =  volné  obcování 
s  chasou  (Bart.  II.  323).  Neměla  sem 
s  ním  světa  svázaného  =  nebyla  sem 
s  ním  sezdána  (Vek.).  Krajčíři,  kraj- 
číři  světa  širokého,  ušijte  mně  šaty 
z  květu  makového  =  co  vás  je  na 
širém  světě  (Suš.  702).  Měla  sem 
gaTanů  jak  na  hrušce  květu,  a  včil 
mám  jednoho,  nehodí  sa  světu,  ani 
dobrým  lidom  (Suš.  689).  Tož  to 
bylo  přece  k  světu  =  slušné,  hodilo 
se  to  (dok.  117).  Ménil  ho,  nadál 
mu  pud  světem  =  škaredě.  Može 
vás  byt  pod  světem  hanba!  (Srovn. 
svitná  hanba).  Ešče  je  na  světě  = 
na  živě.  Až  se  trochu  svět  otevře  = 
až  bude  jaro.  Taký  bol  mám  v  zu- 
boch^  že  bych  sa  dal  svetom  bežac 
(Dob.j.  Och  na  světě!  =  běda  réta. 
Jak  sem  na  světě!  (podiv  =  co  ne- 
pravíte! (Vah.).  Je  to  kus  světa,  do 
téj  Prahy!  =  daleko.  Obýžďali  kus 
světa,  aby  sa  vyhnuli  mýtu.  Kričal 
ve  spust  světa  (Dob.).  Na  ništ  světa 
je  to  přivedené,  ty  húsatá  (Dob.). 
2.  =  lidé :  Debe  mně  svět  slešel,  co 
be  řikal  (Vyhl.  I.  112).  Skovali  se 
za  stodolu  a  tam  se  dělili,  co  by 
svět  neviďél  (Zl.).  Včil  už  svět  néni 
tak  hlúpý  jak  býval  (Zl.).  Nechávalf 
to  bláznění  mladému  světu  (Slav. 
ČL.  X.  29ó).  Dyby  mně  bránil  celý 
svět,  a  já  to  děvče  mosím  mět  (Suš. 
365).  Svět  věří  enom  židovi  (val ). 
Svět  by  mret  jako  muchy  (Dob.). 
Světa  bylo  pfná  izba  (val.).  Tam 
bolo  světa  nahnatého,  až  strach 
věčný  (Dob.).  Svět  je  teď  samá  útrata 
(záp.  Mor ).  Zežere  to  světí  Já  tu 
budu  živiť  svět!  Já  sa  budu  dříf  na 
svět!  (Jicko). 

světidto,   svitidéicei    ca,   dračka 
(vých.  Mor.). 


413 


svétif:  Světit  sem  s  túm  rukúm 
(zlomenou),  ale  (bez  mála)  cetú  zimu 
=  nepracoval  jsem  (Vah.). 

světit  se  s  někým,  s  něčím,  mazliti 
se,  šetrně  zacházeti :  Nebudu  sa  s  tebú 
světit  =  oštárati  dopalovat.  Nebudu 
se  s  tým  světit,  raci  to  sním  =: 
schovávati,  šetřiti. 

svétrák,  chrpa  (horň.). 

svetlicai  -ce,  1.  světnice:  Dcerko 
Kateřinko,  vejdi  do  světličky  (Suš. 
147).  2.  Metlica,  v  bruchu  světlica  = 
světlo,  prázdno  (laš.). 

světlík,  světlonoš :  Ta  ví  radu  proti 
strašákům,  světlíkům  i  hastrmanům 
(Vyhl.  VI.  XIX.  1116). 

světlit  se:  Už  se  tam  světlí  = 
projasnívá. 

světta,  oči  zvěře. 

SVétto  1.  Děvče  jak  světlo  hezky 
(Zábřežsko),  2.  přikopá  u  silnice 
(Boskovsko). 

světtonoch  =  světlonoš  (Zl.). 

světlopránovýi  světtohnědý:  Žigia 
na  muku  světlopránově  natřená  (dok. 
120). 

Světtovlnyi  pl.  ř.,  paseka  (Vizov- 
sko). 

SVěttý,  jasnomodrý,  blankytný 
(horň.,  laš).  Světlé,  -ého  =  modré, 
Waschblau  (Df.).  Světlý  chléb  =  bílý 
(laš.). 

světnice  1.  V  druhé  polovici  18.  st. 
též  dědiny  samy  kolonisovaly,  dovo- 
lujíce na  obecních  pozemcích  stavěti 
světnice  čili  chaloupky  (arch  I  172).; 
2.  byt  výměnkářův  (srovn.  izbovský). 

světovaf,  na  světě  býti,  světa  uží- 
vati: Je  nemocna,  ona  už  něbudě 
díuho  světovať  (laš.). 

světský:  Člověk,  aby  nebýt  dluž- 
níkem světským,  musí  si  ujať  =: 
světu  dlužen  (val).  Kterak  já  ubohá 
tu  světskou  hanbu  snesu  =  hanbu 
před  světem,  před  lidmi  (Kda  II.  113). 

SvětufSi  -Fe,  světácká,  poběhlice 
(val.,  laš.;. 

světův :  Te  naše  hruške  už  só 
světové,  fčera  na  nich  bele  chlapci 
a  dnes  zas.  Ten  náš  Tonek  to  je 
světu  Jan  (nadávka  toulavému  hochu), 
pořáď  se  tóJá  (Mal.  XXIII.  220). 


světýlko,  svatojanská  muška  (záp. 
Mor.). 

SVfb,  -a.  cornus  sanguinea  (bot). 

Svibovka,  trať  (Vizovsko) 

svíčka,  1.  svíčková  pečené  (laš.); 
2.  Já  sem  byl  málo  živé,  tak  se  mně 
udělaly  svíčky  v  očách  =  zajiskřilo 
se  mi  (Vyhl.  II.  50). 

svlčnfki  svícen  (Frýdek) 

ávldratý,  šilhavý:  A  ty's  je  švi- 
draty  na  obě  dvě  oči  (Suš.  340,  laš.). 

svihovkSi  onobrychis  sativa  (bot). 

SvIJáky  v.  stav   tkalcovský    II.  a), 

svijenke,  velkonoční  koláč,  po 
stranách  svinutý  (Vah.). 

svimbošks,  conium  maculatum 
(bot). 

svine  1.  dřevěná  brzda,  do  jejíž 
vydlabané  rýhy  kolo  vjede  a  se 
zastaví;  2.  pařez,  na  němž  se  dříví 
štípe  =  nátoA  (Jevíčko);  3.  »Svině 
češe«,  kdo  jda  blátem  nohu  o  nohu 
tře  a  tak  nohavice  při  spodku  matle 
a  dře  (Zl.) 

svinár,  pl.  svinárja,  pastýř  sviní 
(Dob.). 

sviňĎuk,  sviňák  (laš.). 

sviňďurei  -y,  m.,  sviňák,  Schwein- 
igel  (Kt  Dop.  I.  od  Místka). 

sviníneCi    nca,  svinítrus. 

svfnlt  koho,  špiniti  pomlouvati. 

svinský,  1.  Šé}  svinským  krokem 
=:  honem,  jak  svině  běží  (Vah.); 
2.  sv.  veš,  sviní  veška,  aethusa  cyna- 
pium  (bot.). 

svinstvo,  coll.  =  svinský  doby- 
tek (záp.  Mor.). 

sviselnl  okno,  ve  svislích. 

SviseFnice,  -ce,  deska  na  svisle. 

svIsFe,  -í,  pl.  f.  dřevěný  štít  (v. 
střecha). 

Svisle,  trať  (Blažovice,  Třebíč- 
sko). 

svit,  svítání:  Šli  od  svitu  až  do 
mraku. 

svltet:  Svitaj,  Bože,  svitaj  (Suš. 
250).  Svitá  svítaníčko  (Suš.  293). 
Svitaj,  svitaj,  svitaníčko  (Bart  III. 
291).  Mně  na  tom  nesvítá  =  nezá- 
leží. Na  tom  nic  nesvitá. 

svifavý,  lesklý:  Naviksuj  ty  boty 
na  sviťavo!  (val.) 

svitek,  1.  vlákno  (masa  uzeného) ; 


414 


2.  pásemko  vlasů:  Když  znamenáš, 
že  na  tebe  zimnice  jde,  utrhni  se 
sebe   svítek   vlasů    (Kda    II.    334); 

3.  =  dýchanek  v.  t.  (Zl.). 

svítit  se,  lesknouti  se:  svítilo  se 
po  všem  dvoře  i  v  komoře  (Suš.  749). 

SVttný  (val.  svícny):  Može  ťa  byt 
svitná  hanba  (=  světná,  světská, 
>pod  světem«),  velká,  veřejná  hanba. 
Dyť  je  to  k  haňbé  svitnéj  (Vlk  57). 
Na  Žďársku  světitá  hanba. 

svízel,  1.  galium  mollugo,  má  roz- 
manitá jména:  1-  svízel  (Biskupice, 
Tršice),  2.  povítka(slov.,  han.),  3.  po- 
vázka  (val.),  4.  lepavica  (Víškov,  Pře- 
rov), lepavec  (Kunštát),  5.  visák(Vi- 
zovsko),  6.  chtopský  hnév  (Opavsko; 
»ale  chtopi  pravum  robsky  hněv); 
2.  plevel  vůbec :  Na  Brnénsku  1.  května 
vykrápějí  pole  svěcenou  vodou,  aby 
nebylo  svízele  (Mor.  lid.  45) ;  3.  =  hyd. 
(v    t). 

svízelif  sa,  lopotiti  se  (val.). 

svižďura,  e.běhula,  toulavá  ženská 
(han  ). 

SViží,  čerstvý:  voda,  máslo,  prut; 
maso  je  uzené  nebo  svíží,  ovoce 
suché  nebo  svíží  (val.  laš.). 

Svtaóisko,  příkré,  hrbolaté  pole 
(Vlk  9). 

svtak,  brzda  saní  (v.  saně) ;  svlaky 
na  branách  v.  brány  2. 

zvíécf,  stáhnouti  z  kůže:  Zapich- 
neme  jelena  nožem  a  svlečeme  ho 
(Kda  I.  188). 

svoboda  i  odvozeniny  v.  též  slo- 
boda. Od  odchodu  se  služby  o  vá- 
nocích do  nového  nastoupení  slaví 
chasa  svobodu  Na  svobodu  odchází 
i  ta  chasa,    která   zůstane    na  staré. 

svobodina,  svobodné  pole,  svo- 
boda: Strýc  má  dva  grunty  a  co 
svobodinl  (fig.  58). 

svobodnioa,  -ce,  svobodná  ženská 
( Žďársko). 

svobodník.  Za  časů  patrimonial- 
nich  (do  r.  1848)  nejzámožnější  rol- 
níci naši  byli  privilegovaní,  robotou 
nestížení  svobodnfci.  Byli  to  tak 
zvaní  fojti  neboli  rychtářiy  kteří  měli 
pole  a  lesy  (fojtství,  rychty)  až  na 
kolik  set  měřic;  fojtství  v  Čeladné 
u  Frydlanta   na  př.  na   1000   měřic. 


V  Předmostí,  v  Hostkovicích,  v  So- 
bíškách  a  v  Radvanicích  na  Přerov- 
sku byli  pohoniáciy  majetníci  pohon- 
čích  gruntů ;  měli  svou  gruntovní 
knihu,  svůj  soud,  svůj  pivovar  a  pa- 
lírnu.  V  Nítkovicích  a  Něčicích  na 
Zdounecku  byli  kniiáci  n  biskupici. 
Arcibiskup  arcivévoda  Rudolf  za- 
koupil prý  tam  svým  služebníkům 
grunty  a  vykoupil  je  z  roboty.  Byli 
obcí  v  obci,  majíce  svého  starostu. 
Posud  mají  svého  pastýře  a  hotaře. 
Ostatní  sedláci  šlovou  tam  stranáci^ 
protože  mají  své  polnosti  na  stráních 
méně  úrodných,  kdežto  knižáci  je 
mají  o  sobě,  po  devíti  kuších,  cel- 
kem po  145  měřicích  Jinde  takoví 
bývalí  svobodníci  nazývají  se  dvořáky, 

svobodstvo :  za  svýho  svobodstva 
=  za  svobodna  (Jimramov  Pav.). 

svodnioa,  -e,  příkop,  kterým  se 
voda  svádí  s  pole,  s  boudy  :  Na  velkej 
pátek  se  chodí  do  svodnice  pro  vodu 
dok.  237). 

SVOgruSa,  -e(cvogruša,cvegruša), 
tchyně  (horň.). 

svojina,  své  příbuzenstvo:  Na 
svaďbu  zvú  kmotrovstvo,  bratrů  a 
sestry,  strýčků  a  tetičky,  pak  ostatní 
svojinu  (dok.  81).  Ženich  chodí  za 
zývat  na  veselé  svojinu  a  nevěsta 
též  (Vyhl.  VI.  XVIII.  42). 

SVOJineo,.  lidský  trus  (horň). 

svojský:  sv.  plátno  =  domácí. 
Dělá  všecko  po,  svojsky  =  po  své 
chuti  (val.). 

svor  1.  =  vor  (záp.  Mor.),  2.  svor- 
nost: Só  do  svoro  (Brň.). 

svora,  švihel,  spojující  ohlavy  ce- 
píka  a  hůlky. 

svořeň,  -a  a  svorniček^  železné 
hřeby,  spojující  váhovisko  s  ojem 
(v.  vůz  II.  11,  30). 

svorka,  v.  stav  tkalcovský  I.  a). 

svorník  =  svořert  (v.  t.). 

svrbáň,  -a,  svrbovské,  druh  jablek. 

svršec,  svrštna^  v.  stroj  na  koně 
II.  8.^ 

SVŮJ:  Ja  sem  svůj  =  samostatný 
hospodář  (laš.).  Sme  svoji  =  pří- 
buzní. Tož  přišel  svůj  na  svého  =: 
kosa  na  kámen  (Slav.  ČL.  XI.  485). 
To  je  svůj  člověk  =  má  svou  hlavu. 


415 


Dnes  néni  svůj  =  je  chorý.  Rozina 
byla  taják  nesvoja,  asi  =  jako  vy- 
měněna (Vlk  81).  Ženská,  když  má 
svou  nemoc,  nemá  lézti  na  strom, 
uschl  by  (Mor.  lid.  281).  Na  své  I 
t.  místo,  velí  se  dobytku,  když  se 
vhání  do  chléva.  Ovce  o  své,  koze 
o  své!  =  o  sobě,  zvlášť.  Tož  tatik 
na  své  a  vyhřešit  ím.  »Svůj  nezna- 
mená tu  zájm.  přisv.,  nýbrž  pojem 
odpůrce,  s  kým  se  kdo  hádá :  Začal 
ně  odmlúvaf,  tož  já  teprú  na  svého « 
(Slav.  ČL.  X.  375).  To  može  byt 
svých  třicet  let. 

SVudi  svudnica  v.  brázda. 

Sy6af,  —  čim :  Vyjedem  za  město, 
dalo  sa  syčať  =  drobné  silné  pršet; 
siholiť  =  drobně  slabé  (Slav.  ČL. 
X.  34). 

syčávka,  drobný  deštík  (Vek.). 

syhta,  lesní  lučina  (val.,  rum.). 

sychrotat  se,  -cu,  třásti  se:  Tak 
se  sychrocu  zimou  (záp.  Mor.). 

Sychrov,  trať  (Vizovsko,  Vsacko). 

Sychrovy,  pl.  m.,  vinohrad  (Ra- 
dějov). 

Sýkorec,  les  (Kelč). 

Sýkořl,  Sýkomé,  Sýkomik,  Sýko- 
řiska^  jména  tratí  na  vých.  Mor. 

syn6a,  -aťa,  dítě,  syneček :  Ja 
sem  ternu  synčaťu  hrubě  přál  (laš.). 

synĎoch,  syneček  (laš.) 

synek,  hoch. 

syne6ek|  milý:  Syneček  do  vojny 
jede  a  své  milé  přikazuje  (Suš.  1 14). 
Co  pak  děláš,  můj  synečkuř  (Suš. 
182). 

sypa6ka,  opálka  (v.  t.j. 

sypání,  vše,  čím  se  moučné  jídlo 
posypává  (záp.  Mor.). 

sypanica,  -ce,  chalupa,  jejíž  zdi 
jsou  z  hlíny  sypané  a  stlučené  (v. 
chalupa). 

sypaný  výminek,  odváděný  hoto- 
vým obilím,  proti  pozemkům,  dáva- 
ným v  užívání. 

sypat  sa :  Posypu  sa  =  pospíším 
si.  Ten  sypel  =  pospíchá.  Obili  se 
sype  =  metá  se.  Když  na  Medarda 
prší,  ječmen  sa  nevysype  z  kožúšků 
(vých.  Mor.). 

syp6af:  Jabka  sypčajú,  začínají 
býti  sypká  (horft.). 


sypět:  Had  sypí.  Nemožu  mluvit, 
enom  sypím  =  silně  chraptím. 

sypeíc,  peří  v  peřině. 

sypká,  spodní  cícha  (záp.  Mor.). 

sýpka.  Na  řádné  obecní  útraty, 
jmenovitě  na  vydržování  obecních 
sluhů :  ponocných,  pastýřů,  zvonařů, 
(kostelníků)  bývala  o  sv.  Martině 
sýpka  (na  Brň.  zesyp).  Z  hromady 
sesypaného  jistým  poměrem  obili  od- 
měřilo se  po  příslušném  podíle  obec- 
ním služebníkům ;  co  zbylo  ( >  prašná  < ), 
prodalo  se  a  propilo. 

sypký  =  jablko,  zemák  =  moučný. 

sýpnout:  Ani  nesyp  =  nedechl 
(Zábfežsko). 

sypovina,   látka  na  spodní  cíchu. 

syráĎf,    malva  rotundifolia   (bot.). 

syračky,  pi  f.,  lis  na  tvaroh: 
Sedlý  ohřítý  mlíko  vlejeme  do  míška 
tvarohovýho,  zavážem  míšek,  polo- 
žíme na  syračky  nad  škopíček  a  přikla- 
číme  deščicú  a  kamenem  (dok.  129). 

Syrákov,  vrch  na  Vizovsku. 

Sýření,  sedlé  mléko,  kýška  (Zá- 
břežsko). 

syřička,  druh  jablek  drobných, 
sladkých. 

syrnica,  -ce,  syrná  polévka  postní. 
Svaří  sa  voda,  hodí  sa  do  ní  užica 
starej  brynze  a  už  je  =  domikát  (val.). 

syropka,  houba  agaricus  lactifluus, 
(Dačice). 

syrovátka,  srvatka,  podmáslí  (laš.). 

syrovif,  býti  sýrovým,  rozpustilým, 
páchati  nezbedu:  Ona  syrovila  (laš.). 

syrovizeň,  -zně,  f.,  syrové  dříví: 
Donesla  na  hřbetě  také  syrovizně 
(laš.)  srovn.  surovizeň. 

syrový  l.  hrubý,  rozpustilý:  hrozné 
syrový  ogar  (Vah.).  2.  Nic  néni  po 
takovým  sérovým  sváženo  -=•  svážení 
obilí  za  syrová  (Mal.  XXIII.  221). 
3  Je  tu  syrovo  (i=  netopeno),  zatop. 
Kupil  ovoce  na  syrovo,  nesušené  (Zl ). 

syrůvka,  houba  agaricus  lactifluus. 

Sýsnúf  sebú,  mrštiti,  skočiti:  Ten 
sebú  sývá  =  jde  honem  (val.). 

sytný,  sytý:  Najedli  se  do  sytného 
sytá.  Naplaču  se  do  sytného  sytá. 
Aj  řeko,  řeko,  jak  se's  rozvodnila, 
dyž  do  tebe  sytno  pršelo  =  hojně 
(Suš.  203;  Charvát,  sitno  =  těžko). 


416 


s. 


šabalka  1.  barák  (záp.  Mor.).  2. 
vězení  (han.). 

šabfa,     -e,  iris  germ.  (bot). 

šabllki  šablínka,  druh  jabtek. 

Šablín,  trať  (Vizovsko). 

šabrati  hrabati:  Co  ně  v  mo]ích 
věcách  šabřeš  ?  Kde  sa  zasej  šabřeš  =: 
kam  se  hrabeš?  (val.). 

šábřit,  šukati  (Třešť). 

Šafráníca,  trať,  kde  se  za  stará 
pěstoval  šafrán,  na  různých  místech 
Mojavy  (arch  I.   155). 

šagá  =  šak  já;  tak  i  šagu  = 
šak  ju,  tágu  =  tak  ju  a  p.  (val). 

šáchor  1.  coll.  =  šáší,  palaší, 
rákosí,  2.  rohožka  z  rákosí  na  po- 
krývání vozů  (Vlk  68). 

šáchořf,  rákosí:  Po  trní  a  po  boří, 
po  ďábelském  šáchoří  (Suš.  22). 

šachořina  =  šáchoří:  Na  šacho- 
riné  pri  Novém  mtýně  leží  tam 
Janošek  (Bart.  II.  23). 

šáchorka  1.  kabela  (školních  dětí) 
šáchorová,  2.  láhev  rákosím  nebo 
štípaným  proutím  opletená  (Vlk  68), 
3.  španělka  (hůl)  val. 

šachuTa,  -le,  m.,  kdo  na  obou 
ramenou  nosí,  obojetník,  Zwischen- 
tráger,  Klatschmaul  (laš.). 

šajblík,  druh  jablek  velikých,  ku- 
latých, u  vrchu  s  hlubokým  a  širokým 
důlkem  (Zábřežsko). 

šajda,  šajdavec,  kdo  se  šajdá,  nohy 
vleče. 

Šajdat  se,  -dzu,  šmatlati  se  (vých. 
Mor.). 

Šajdavý,  trať  (dok.  191). 

šajgat  se,  -dzu  =  šajdat  se  (dol.). 

šajgurena,  kráva  šajgavá,  která  se 
šajdze. 

Šajnohai  příjmení  =  šajda. 

šajtovný,  šikovný :  Te  se  šajtovné 
k  terno!  (iron)  han. 

šak  =  však  1.  přisvědčuje  k  žá- 
dosti, rozkazu:  »Přicfte  k  nám  večer It 
»Sak.«  »Daj  pozor,  at  nerozréješ!« 
»Šak.«  »Nebuď  tam  dlúho!«  Sak  c 
2.  sice,  ovšem,  věru:  Já  sem  tam 
šak  nebýj,   enom    co    od   Tudí   čuju 


(val.).  Já  šak  bych  těch  peněz  ne- 
chťél  =  co  se  mne  týče  (Slav.  ČL. 
X.  136).  To  býí  šak  pohřeb!  ani 
neifaé}  do  za  ním  ptakať  (ib.  297). 
Ti  šak  majú  zdravé  kořeně  (ib.  XI. 
276).  No,  dobře  ty  synku  máš,  ty's 
ím  to  šak  dobře  řekl  (X.  263). 
3.  » vlastně*  (mluvící  se  opravuje): 
Na  tom.  roFú  ihéi  30  zl ,  šak  50  (Zl.). 
Kupila  sem  si  kartúnu,  šak  vyvěřila 
(dok.  175).  Každý  rok  na  prvního 
mája,  šak  ten  večír  před  prvním, 
nastrkáme  májek  k  chlívom  (dok. 
250).  Srovn.  jako  4. 

šat,  -a,  šálení,  motolice,  opilost 
(laš.). 

Sát,  -a,  v  nohách  u  koní  =  rheu- 
matismus  (Vah.). 

šatabachta,     -y,    m,    darmotlach 

(val.). 

šatanda,  veliká  jizba. 

šaFenéc,  -ňca  1.  šálené  kolo,  das 
Treibrad  (laš.).  2.  paprika  (horň.). 

šáFený,  šílený,  bláznivý  (laš);  O  ty 
chtopku  šálený  I  (Suš.  19).  Jednou 
do  roka  bývá  ^šafena  vacha«,  t.  j. 
všeobecná  prohlídka  dědinv  (Vyhl. 
VI.  XX.  23)  =  hledání  Ječmínka 
na  Moravě. 

šaffiovskó,  druh  jablek. 

šatmaje,  pl.  f. :  Na  šatmaje  pěkně 
hrála  (Suš.  167,  laš.). 

šalouch :  Dělá  šalóche  =  je  pyšný. 
Dělá  se  z  něho  šalóche  =  t)lázny, 
»šoufky«.  Te  šalóchol  =:  blázínku 
(kdo  se  dal  obalamutit)  záp.  Mor. 

šaTvostr,  -u,  Scheidewasser. 

šamltaó  bičem,  šlehati;  š.  áe,  po- 
táceti se  (Lor.). 

šamořit  1.  podělkovati,  šukati  (záp. 
Mor).  2.  temně  zníti:  A  co  to  tam 
šamoří  v  té  naší  zahrádce?  Gajduje 
tam  gajdušek  seďa  na  kadlátce  (Suš. 
614).  3.  míhati  se:  Šemoří)  sa  (slov., 
val.).  4.  baviti  se,  hráti  si:  Ditě  se 
šamoří  samo  na  dvoře  (Jevíčko), 
srovn.  šemořit. 

šamšík,  podlouhlý  slaměný  košík 
=  sotor  (v.  t.)  han. 


417 


šamšová,  -éj,  trať  (Koryčany). 

šanofVi  trať  (bývalá  ves  Senhof) 
Nenkovice. 

sanovat,  šetřiti,  schonen:  Dyby 
mně  ju  chtěli  dat,  uměl  bych  ju 
Sanovat  (Suš.  284). 

šantáč,  -a,  šantata,  y,  m.,  kdo 
šance,  má  zdlouhavou,  klátivou  chůzi 

(val.). 

šantaňa,  ě,  f.,  ženská  n.  kráva 
šantavé,  klátivé  chůze  (val.). 

šantafi  -cu  =  šomtat:  Kráva  šance, 
o  zvláštní,  klátivé  chůzi  hovězího 
dobytka  =  glajdat  se  (v.  t),  val. 

šantavý  =  šomtavý,  kdo  má  chůzi 
zdlouhavou,  plete  nohama  (val): 
Kráva  je  šantavá  (Slav.  ČL.  XIII. 
373). 

šapcovat  =  kapsovat,  prohledá- 
vati kapsy  (TřeSť). 

šár,  u,  šář  (Zábřežsko),  řada 
došků  na  střeše. 

šaragía,  -e,  kozlík  u  vozu  (Dob.). 

šarapatky,  pl.  f.,  patky  v  zadu 
na  saních:  Stá},  vez}  sa  na  šara- 
patkách  (Zl.).  —  Klečí  na  Ury  paty  = 
klečí  na  patách  sedě  (val.). 

šarapóch  =  šarapatky  (Jevíčko). 

šarga,  y,  m.,  vůl,  » hraje  věc  barev* 
(Podl.). 

šargan,  trhan  (laš). 

šargavýi  pruhovaný  »do  šargava* 
(sivá):  pes,  kocour,  vůl  (Podl,,  horň). 

šargot  =  šargan  (laš.). 

šářif  1.  mluviti  ze  spaní  (Slav. 
ČL.  X.  138).  2.  šálit,  blázniti:  Že  by 
mosé}  šářiť,  dyby  ju  do  toho  hná} 
(Vlk  20).  3.  dychtivě  po  něčem 
pásti:  Šářili  sme  po  z}odějovi  (val.). 
4.  =  směřovati  někam.  Sářl}  přímo 
do  lesa.  (Btcha). 

Šárka  =  šerka,  všední  sukně  (záp. 

Mor.). 

Šarkan,  Sarkaň,  drak  (Df.). 

Šarmitaf,  šermovati,  rozháněti  se 
něčím  Ua§)* 

šarpaf,  sápati,  trhati;  šarpať  se, 
sápati  se  (laš.). 

šarvátiti  šramotiti  (Zl.). 

šastnúfi  šastit^  šástat,  šlehnouti, 
švihnouti  (val.,  laš.  i  pol.):  Potom 
musíš  prutem  šastnout  na  bránu 
(ČL.  XI.  264).    Tři    rázy  proutkem 


šastil  na  bránu  (ČL.  XI.  265).  Ten 
to  šástá!  (kdo  dobře  seče)  Jicko. 
Šašce  bičem  (laš.).  Šástať  někoho 
s  řečúm  =  jizlivě  popichovati.  Sem 
se  na  tych  vo}kech  šastí}  =  ošidil 
(Jicko).  Je  šastnuty  měchem  =  při- 
hlouplý (laš.). 

éáéf-e,f.,MIt\Iaštna  1. tráva  ostřice: 
Před  našéma  zahrádečka,  a  v  ní 
roste  šáš  (Bart.  líI.  731).  2.  rákosí: 
Stála  baba  za  šašinú  (Bart.  II.  10). 
3.  sušené  větve  s  listím  kozám  na 
zimu  ( Vych.).  4.  roští :  Chodí  na  šáší 
do  lesa,  nese  šáší  z  lesa  (sev.  Mor.). 

šaširovaf  1.  s  hů}kú  =:  oháněti 
se,  šermovati.  2.  rychle  jíti,  spěchati 
(val.). 

šašňák,  mokrá  louka,  kde  roste 
šáší  (laš.). 

šášnívý,  práchnivý  (val.). 

Sášovaf,  zdobiti  velkonoční  va- 
jíčka bílým  stržněm  šašiny  (sítí)  val. 

šášový  špunt,  korková  zátka  (laš ). 

šat:  Nevěsta  Apolena  ženichovi 
svému  lože  šatův  jest  zadala  = 
plachty,  peřiny  a  p.  (Vyhl.  II.  115). 
Tři  vozy  šat  přivez}a  (Suš.  85). 

šata,  šatka,  kus  plátna  (zvi.  na 
cedění).  Vezmi,  panenko,  šatu  bilo 
a  zakré  mně  mó  krev  nevinno  (Suš. 
182). 

šataf,  -tám  i  -cu  =  šantať  (v.  t): 
Kráva  šata.  Ve  sněhu  se  brzo  ušace 
=  uchodí,  unaví  (laš). 

šatavý  =  šantavý  (v.  t.). 

šátdi  pl.  šáťata,  šatečky  dětské 
(Vych.). 

šátečkovái  -éj,  jarní  hra  dívčí 
(ND.  197). 

šafénka,  onuce:  Omotá}  si  nohy 
do  šaťének  (Slav.  ČL.  X.  35). 

šatinai   ein  Kleidungsstůck  (val.). 

Šativo  (laš.)  =  přioděv  (vah),  šat- 
stvo. 

šativý:  strom  (vydoupnělý),  dřevo 
(spráchnivělé),  řepa  =  šatnatá  (laš.). 

Šatka  =  šátek  (val.,  laš.):  Ptám 
se  ja  če,  dževečko,  prvni  raz,  skoro-li 
mi  iatku  daš  ř  Až  budže  v  tom  mě- 
stečku jarmaček,  to  či  kupím  šateček 
(Suš.  693).  Jak  bi}a  šatka  zbred}a 
(Suš.  234). 


418 


šátkovái  -éj,  druh  tance  (Bart.  II. 
300). 

šatna  byla  komora,  v  níž  umístěny 
truhly  se  šatstvem,  s  plátnem,  pak 
lištny  na  pověšení  fěrtochů,  kožichfiv 
a  plástů  (arch.  III.  26,  han.). 

šatnatýi  šašnatý:  řepa,  uprostřed 
svadlá,  dřevnatá 

šatněf,  dřevnatěti,  stávati  se  šat- 
natým. 

šatný:  Do  nebe  je  cesta  uzučka 
jak  do  šatnej  jahetečky  uška  =  na 
šití  šatů  (Suš.  786,  laš.) 

šatola  =  statua  (Brň.). 

šátor,  jarmareční  bouda  (Df.). 

šatrapicy,  vinohrad  (Čejkovice), 
trať  (dok.  188). 

šátric,  ceniti,  odhadovati:  Šátrili 
to  na  pjadesát  štyry  ztatovky  a  desac 
grajcarí  (Dob.). 

Šatřit  se  koho,  štítiti  se,  vyhýbati 
se  komu:  Každý  se  mě  šatři),  aby 
mi  nemuset  nic  daf  (laš.). 

šavlej  =  šalvěj  (Zábřežsko). 

ščáb,  šťovík :  Je  to  kyselé  jak  ščáb 

(val.). 

Š6ágaf  vodo,  stříkati,  cákati  (Btcha) 
=  cákat  (V.  t.). 

ščagel,  gla  1.  silný,  dřevnatý  sto- 
nek, pník  (záp.  Mor.):  Suché  větve 
se  posekají  n.  polámou  na  ščagle, 
t.  j.  drobné  kousky;  delší,  silnější 
ščagel  je  voblák  (Maš.),  2.  =  ščahel, 
kus:  chleba  (Kt.  z  Drahanska). 

ŠĎatek,  kolek  (val.). 

Š6amba  1.  kus  uštípený  (uščabiť 
=  uštípnouti),  2.  dutý  zub  (val.,  laš.), 
3.  ošklivý  člověk  (nadávka)  Vek. 

ščasllvý,  šťastný  (Podl.,horň.,  laš.). 

Š6asný  =  šťastný:  Což  mně, 
chvata  Bohu,  abych  na  ščasnú  chvífu 
řek}a,  posaváď  néni  zfe,  t.  j.  abych 
svého  štěstí  neuřkla  (Mor.  lid  104). 
Ščasná  voda,  přes  kterou  nebyla  ještě 
nesena  mrtvola  (Dob.). 

Š6asta|  příjmení  (Zl.). 

Š6astí6ka,  jedlová  větvička  o  třech 
vrškách,  kterou  děvečka  na  Boží  na- 
rození v  potoční  vodě  namáčí  a 
všecky  domácí  kropí  »ščastikujíc« 
(val.).  LN.  I.  227. 

š6astÍkovaf,  přáti  štěstí,  gratulo- 
vati (val). 


Š6ava,  šťovík  (ZL). 

ŠĎeber,  -bia,  příčka  na  žebři, 
šprušel  (Df.). 

šcebetai  -y,  m.,  mluvka. 

šĎebrOi  -ete,  ryba  phoxinus  laevis 
(laš.). 

šĎebuFenka,  milá  štěbetnice:  Ty 
novoveské  děvčata,  to  sú  ščebulenky 
(Suš.  550). 

Š6edra6ka,  štědrovečerní  polévka 
uvaří   se   napřed  hrách  nebo  čočka, 
k    tomu     se    přidá    hřibů,    suchých 
švestek,  hrušek  a  zemáků,  a  to  vše 
vaří  se  znovu  (val.). 

Š6edrák  1.  štědrý  den:  Nasadžili 
zme  hrachu  choč  na  ščedroka  (Lor.), 
2.  velikánský  koláč  štědrovečerní 
(val.). 

Š6edr0ň,  -a,  štědrý  (iron.) :  To  je 
ščedroň!  (val.)- 

š6edrovioa,  vánoční  pečivo,  vá- 
nočka (Maš). 

ščeglífi  hehtati  (horň.). 

ščehtaf  se,  -fu,  tříti  se  o  něco: 
Kráva  se  ščehle  o  strom  (Zl). 

šdek:  Nestojí  to  za  psí  šček  = 
za  nic. 

ščekotka  =  hrkávka  (v.  t.). 

šĎekuFai  -e,  štěkavá  ženská,  hu- 
bačka (laš.). 

ščekýňaf,  -ám,  škaredě  křičeti: 
Neščekýňaj,  dyť  sa  ludé  zastavujú 
(val). 

Š6eta  =  včela  (Df.). 

Š6ep  1.  Vem  to  do  ščepu  v.  odkor, 
2.  jabloň  (záp.  Mor.):  Ščep  jablůnku 
sadila  (Suš.  435). 

ščepán,  pl.  Siepány^  makovník, 
štrycélka  makem  nadívaná,  pečivo 
vánoční  (Brň.). 

ščepetka,  špetka  (Brň.),  šíepitka 
(Dačice),  ščepka  (Tišnovsko). 

Š6epnica|  -ce,  ovocný  sad  na  poli 

(Zl.). 

ŠĎepný,  co  se  dobře  štípe :  dřevo. 

š6epohlavá  hus,  s  černou  hlavou 
(Jersín). 

ščepovat  komu  co,  vyžvatlati:  Už 
mu  to  všecko  vyščepovál  (Kunštát). 

Š6epůvkai  druh  jablek. 

Š6eřák  =  oškerka,  ořech  dozrá- 
vající ze  zelené  šupiny  »vyškeřený« 
(val). 


419 


Š6erbá6,  -a,  člověk,  jemuž  chybí 
některý  zub  v  předu  (Vah.). 

Š6erbák,  rostlina  luční  s  dužnatou 
lodyhou  a  s  palicí  na  vrchu,  listfi 
Stěrbatých. 

ščerbatý  na  Třebicku  a  dále  na 
západ  neznají;  užívají  za  ně  zubatý  a  p. 

Š6er6ný,  trať  (Blansko). 

Š6erchat|  Uerchnouty  rasseln :  Ščer- 
chal  klíčama.  Peníze  mo  ščerchale. 
Ščerchla  křidlo  (záp.  Mor.)  =  hrkat 
(vých.  Mor.). 

ščerchula,  -le,  ženská,  která  všecko 
»vySčerchá«,  vyslepičí  (Kunštát). 

Š6eři6ka,  -y  =  druh  jablek  velmi 
sladkých  (Btcha),  viz  ščiřičkaf 

ščéřif:  Sláma  ščéřila  ze  stodoly 
ven  =  trčela.  Viďéi  sem,  jak  ze  sto- 
doíy  světio  Sčéří,  a  za  chvíFu  byřo 
všecko  v  jednom  plameni  =i  vyzizuje 
(Vah.). 

Ščóřit  sa,  vl.  otvírati  hubu  (v.  oščé- 
řený),  pak  smáti  se:  Ščéří  sa  jak 
pes  na  horké  krúpy  (val.). 

ščerkotka,  hračka  dětská:  dutá 
dřevěná  koule  na  topůrku,  v  ní  trochu 
hrachu    nebo    kaménky  (záp.   Mor.). 

ščestí:  Na  Laších  na  sv.  Štěpána 
chodívají  se  štěstím  —  chvojkou  — 
po  sousedech  (Mor.  lid.  24).  » V  Ma- 
šůvkách  u  Znojma  jdouce  po  koledě, 
chlapci  nosí  Itésti^  t.  j.  prut  z  břízy 
nebo  z  chvojky  uříznutý,  strčený  do 
hrnce ;  na  něm  jsou  nastrkány  jabka, 
kadlátky,  hrách,  kousky  sukna  na 
způsob  růžence.  Dole  utvořují  chlév, 
do  něhož  dávají  zrněni  t.  štěpový 
mech,  a  do  jeslí  pokládají  děťátko 
a  k  němu  holubičku*    (Suš.  739). 

Š6et|  -u  1.  chumáček:  Vetrhl  mo 
ščet  vlasů  (Maš.),  2.  taras:  Nechá- 
vajú  dřevo  aji  na  potřeby,  tak  na 
ty  Sčety  a  mosty  (dok.  132). 

Š6ef,  -i,  f.,  hachla  na  česání  lnu 
(val.,   laš.). 

Š6eták  (Sčetok)  =  vrSák  (vršok), 
uťatý  vrch  stromu  (Lor.). 

Š6etit  se,  durditi  se :  Ščetí  se  jak 
morák  (Zl). 

áčetka  1.  kůl,  »jehla«.  Máli  se 
stavěti  budova,  kde  není  pevného 
základu,  vrážejí  se  ščetky  do  země, 
a  na  ně  se  teprve  staví  základ  (Lo- 

BartoS :  Dialektický  slovník  moravský. 


Štice),  2.  ščetky^  nemoc  hovězího  do- 
bytka; » krávy  mívajú  takavý  střapec 
na  jasnách.«  Sčetky  dostávají  krávy 
ze  zelenýho  futra  (dok.  128). 

ščlber,  -bru,  šťovík  (las.). 

Š6ibraf,  -břu  1.  okusovati:  Husi 
ščibřú  zeď,  2.  ulamovati:  Uščibři  tam 
kúsek  syrá,  3.  TeFa  sa  v  seně  enom 
ščibře  =  rýpe  (val.). 

ščica,  kštice:  Jak  ťa  chytnu  za 
ščicu!    (Jicko;   han.  křeca). 

Š6i6ka,    třapeček    na    val.    vestě. 

ščíĎkat,  Uičkovat,  poškubávati  za 
vlasy  z  nezbedy  (kluk  kluka),  kudlit, 
rváti  za  vlasy  v  bitce,  za  trest  Břitva 
ščičká  =  rve,  nejsouc  dobře  nabrou- 
šena. 

Š6igat,  syrové  větvičky  odtrho- 
vati od  haluze:  sčigat  letinu,  mak 
(vých.   Mor.). 

ščiherný,  čirý,  prázdný:  Nic  něni 
po  tym  pivě,  je  to  taká  ščihefna 
voda  (laš.). 

Š6ihllf  se,  ščíčit  se,  smáti  se: 
Pořáď  se  temo  ščihli  (han.). 

šĎikat  =  Sčigat  (v.  t.) :  Ščiká  sochy 
haloze.  Stromek  se  rožčikl  =  roz- 
češi, ve  dvé  roztrhl  (Maš.). 

ščikotant,  čikotai,  pták  strakopud 
(Df.). 

ščikutka,  štikavka  (Df.). 

Š6imrat|  -mřu  (syn.  žuchlať,  gli- 
mať):  Čety  deň  ščimře  z=  pojídá 
krajíček  za  krajíčkem  (laš.) 

Š6fpa  1.  poleno  (v.  oblak),  2.  dračka 
(laš.). 

šĎipačky,  pl.  f.,  kleště  (Dob.). 

ŠĎÍpatka  (ščípanka,  ščípka),  křížala 
(val.). 

ščfpaníi  bolest  v  zubech,  v  uších. 

ščfpat:  Krávu  ščípe  mléko,  dává 
ho  méně  (Vah.). 

ŠĎípit,  očkovati,  štěpovati:  1.  děti 
od  neštovic,  2.  stromy. 

šĎipkyi  pl.  f.,  krajky  (horň.). 

ščiplavec,  arům  maculatum  (bot). 

šĎípravina,  štiplavá  chuť:  Seno 
nevysušené  dostane  ščiplavinu  (laš.)* 

šĎípravo:  Mám  ščípravo  v  krku 
(když  je  zánět)  val. 

šĎlpmemi  jen  ve  spojení:  (bofačka) 
ščípe  ščipmem  =  silně  (val.). 

Š6iři6ka|  druh  jablek. 

28 


420 


Š6lřit  se  v.  ščúřit  sa  a  ščéřit  sa. 
Š6(rka,  jeStérka  (Přerov). 
ščiřoň,  -a,  smíšek. 
ščirý,  čirý,  upřímný  (slez.). 

ščltovica,  -ce,  byla  baranica  s  troj- 
úhelníkem ze  zlaté  porty  v  čele  (Vyhl. 
II.   172). 

ščív,  -u,  coU.  ščíví,  Stovík  (vých. 
Mor.). 

ščópléi  štíhlý,  hubený:  Te  pšenice 
bodó  ščóply  =  chudého  zrna  (han.). 

ščořánek,  skrojek  chleba  (že  se 
na  děvče,  které  ho  sní,  chlapci  »ščó- 
řijó«,  usmívají)  Prostějov. 

Š6órat:  Pole  ščórá  =  po  vrchu 
schne  a  puká;  oščórané  chlib  =  oko- 
ralý (han.)  srovn.  šouhrat. 

ščrbák,  cirsium  arvense  (Zl.). 

ščrdný,  bystrý:  chlapec  =  čiperný 
a  řečný  (Vlk  15).  Nemosíš  byt  na 
všecko  ščrčný  =  nepleť  se  do  všeho 
(Zl.).  Ščrčné  kvítko  =  hezké  (val.). 

Š6rk|  -u  =  kamenec  (v.  t). 

ščrkovačka,  písečná  země  (Vek.). 

ščuber,  -bru,  ičubřik,  satureia 
(bot.) 

Š6uó,  —  ščuju  (i  pol.)  štváti  (Lor.). 

ščučno,  teskno  (val). 

šdudta,  vratidlo  na  stavě  soukeni- 
ckém (Slav.  ČL.  X.  35). 

ščudiat  =  špihlat  (v.  t),  škaredě 
n.  bez  potřeby  řezati:  Děti  rády 
ščudlají  (N.  Město). 

ščudtek  (ščudlina,  ščudlovina)  jetel 
(laš.). 

ščudtek  vodny  n.  horky,  meny- 
anthes  trífoliata  (bot,  laš.). 

ŠdudFék  vl.  jméno  (Btcha). 

šĎudlikat,  klepati  na  kliku,  aby 
otevřeli,  když  jest  zamčeno  (han.). 

ščugétka  n.  ščuhéika,  rána  pro- 
středním prstem  o  palec  vzpruženým 
(Zl.)  =  fňučka. 

Š6uhétek|  oblázek,  kamének  (val.): 
V  hoře  viděl  chasník  samé  čisté 
sklo  a  zlato.  On  počal  hned  z  toho 
zlata  šfuhelčí  odhazovat.  Jak  ten  ně- 
který šťuhélek  do  moře  spadnul, 
hned  se  v  dušičku  proměnil  (Kda  II. 
184). 

ščuhtatka  (Podl.),  ščuhle,  -ete  (Li- 
tovel) =  štika. 


šĎuhlIt  se  =  ščihlit  se;  ščuhlena 
(o),  děvče  smíšek  (Prostějov). 

SĎuhrat,  vysýchati,  trouchnivěti: 
Posečte  tu  Otavu,  šak  už  to  nepo- 
roste;  bude  to  ščuhrat  Teda.  Vyšču- 
hraný  chléb  =  vyschlý,  okoralý  (Zl). 

ščuka,  štika. 

Š6ukat,  skytati.  »No  počkaj,  šak 
ti  bude  drščka  ščukatl«  když  někdo, 
jda  do  pole  nebo  přes  pole.  nechce 
s  sebou  vzíti  jídla  (Jicko).  Ščuká  sa 
ně,  ščuká,  kdosi  ňa  zpomíná  (Bart. 
III.  156\ 

ŠĎukýcat,  cu,  škaredě  ščukat 
(val). 

Š6ukytat«  -cu,  zhusta  ščukat  (val). 

ŠĎulai  -le,  járek  po  dešti  (Třebíč). 

ščurcovaf  sa,  uskrovňovati  se, 
úzkobit  se:  Tak  sa  s  tým  ščulcuju. 
E,  nebudu  já  sa  ščulcovať,  nač  bych 
to  dětá},  dyž  nemusím  (Slav.  ČL. 
X.  383). 

ščuiingat,  skákati  o  jedné  noze 
(Brň.) 

ščúpfý  u.ščúpený,  štíhlý,  hubený : 
Ozef  byí  v  těle  ščúplý  (Vlk  51). 

ščúr  1.  mlok,   2.  něm.  myš  (Pří 
bor),   3.  krtonožka  (han.),   4.  zřídlo, 
co  jen  »ščuři«    (kape):   iť  do  ščura 
na  vodu  (laš.). 

Š6úřit  Sa  (laš.  ščiřiť  se)  1.  zubiti 
se,  smáti  se.  Vyščirať  se  na  koho 
=  koketovati,  z  koho  =  posmívati 
se.  2  vyščuřené  pofo  z=:  vyščuhrané, 
vyschlé. 

ščúrka,  ještěrka  (Podl). 

šĎurný,  bujný.  Na  štědrý  den  dává 
se  kohoutovi  česneku,  aby  byl  »ščur- 
nej«  (záp    Mor.). 

ščutroba,  lačný  život:  Jedt  na 
ščutrobu  vařené  planušky  (Vlk  12). 
Chtapi  na  ščutrobu  pili  borovičku 
(Slav.  ČL.  XI.  380) 

šĎutrovo:  Pít  pivo  na  ščutrovo 
=  na  ščutrobu  (Zl.). 

šebesta,  der  Schwátzer  (Kt.  z  O- 
stravska). 

šebetaf  =  šepotati  (ib.). 

Šeblčky,  pl  f.,  trať  (Zl). 

Šebinky,  pl  f.,  trať  (Slátenice). 

šebinky,  pl  f.  (šibanky,  šibenice), 
čásť  trakaře  nad  kolečkem  na  zad 
zahnutá  (Prostějov). 


421 


šecTa,  -ě,  m.,  šedivec  (Zl.). 

šedá,  -éj,  kořalka:  Moc  se  spú- 
ščajú  s  tú  šedú  (dok.   145). 

Šeďák,  druh  bramborů,  šedých. 

šedat  sa,  býti  šedým:  Co  sa  to 
tam  šedá?  (Suš.  122). 

šedík,  šedíček,  druh  révy  =  husí 
čapa. 

šedindi  houně  z  černé  a  bílé  vlny 
(val.). 

šedlvár,  -a  1.  šedivý  chlapec  (bélo- 
vla.sý).  2.  =  šedivý  Janek,  »to  je 
taká  tráva  pchalivá«.  Když  ji  uvaří 
a  odvarem  pomáčí  vlasy,  hned  se- 
šedivéjí  (Beck).' 

šedivat  =  šedivěti:  Už  mně  po- 
čínaly   mé  vtásky  šedivat  (Suš.  59). 

šedufa,  -e  1.  jméno  krávy  šedé, 
2    druh  hrušek  =  baba. 

áefrán  =  šafrán :  Dal  mi  toho  jak 
šefránu  =  málo  (kupec  zboží)  Zl. 

šefrana,  kráva  tmavočervená  jako 
šafrán  (val.). 

šefranice,  pl.  f.,  trať  (v  různých 
končinách  Moravy). 

šejtrok  u  vozu  =  kozlík. 

šeFeptaf  =  šeptati  (val.). 

šerma,  -y,  m.  1.  š.  nabíjaná,  vy- 
bíjaná,  špicovaná,  opráskaná,  od 
kosti  =  veliký  čtverák.  2.  bývalý 
milovník.  Provdaná  žena  řekne :  To 
je  můj  šefma   (laš.). 

šemendyja,  -je,  druh  hrušek. 

šemořít  1.  šimrati:  V  noci  mne 
cosi  šemořito  za  koleno  (slov.). 

šemořit  sa  r=  šemřit  sa,  šemoíat 
sa,  mihotati  se :  Šemořilo  sa  =  bylo 
trochu  světlo.  Tak  sa  to  pěkné  še- 
xtH)H  I  na  př.  obilí,  když  leze  ze  země 
(Zl ).  Enom  sa  mi  tak  šemří}  (šemo- 
táO  =  ve  vzdálenosti  značil,  kmital. 
Enom  veza  sa  tam  šemoří  =  z  te- 
mna se  ukazuje,  obliskuje  (Zl.). 

šemraf,  -mřu,  z  temna  mluviti, 
murmurare:  Lidé  si  o  tom  šemřú 
(Zl). 

šenkovat,  nalévati:  Šenkuje  tam 
má  milá  vínečkom  červeným  (Bart. 
III    85). 

Šénstráz,  trať(Nenkovice;  v  Ná- 
sedlovicích  táž :  Šenostráz),  bývalá 
prý  ves  Senstras. 

šepelif,  šeptati  (laš.). 


šeptat,  —  pIu,  šišlati. 

šeptoň,    a,  kdo  šeple. 

šepollt  1.  na  drobno  sypati:  Še- 
polit  cosi  na  papír.  Pošepolíl  sečku 
múkú.   2.  šepolí  =:  drobounko   prší 

(Zl). 

šeptl  šepot:  Co  s  šeptem,  to  s  čer- 
tem (Zl). 

Šerák,  trať  (Blansko). 

šeřat  sa,  býti  šerým:  Co  sa  to 
na  těch  horách  šerá  (Suš.  122). 

šereď:  Tady  mohla  byt  šereď  jaté- 
liny,  dyby  nebyly  přišly  ty  déšče  = 
velice  mnoho  (Zl.).  Srovn.  hrozně 
moc,  strašné  moc. 

šeredif  koho,  špiniti,  pomlouvati: 
Co  ma  tak  šeredíš  před  světem? 
(Vah.).  Šeredit  se  s  kým  =  hádati, 
hašteřiti  se  (Jevíčko). 

šerguTa,  -fa,  murovaná  kočka 
(Podl ). 

šerha,  ras,  trhan  (laš.). 

šerhovaf  se  s  kým,  křičeti,  vaditi 
se  (laš  ). 

šeřina,  druh  révy,  hrozen  je  říd- 
kavý,  velkozrný  (Podl). 

šerkai  druh  hrušek. 

šesterák  =  tatar  ze  šesti  prutův 
upletený  (Btcha). 

sesterský,  šesti  druhů:  Máme 
šesteraké  jabka. 

šesterka,   bečka  o  šesti  vědrech. 

šesternlca,  -ce:  Mlátili  v  sester- 
nicu  =  šest  osob. 

šestlnedélka,  druh  bramborů, 
uzrává  za  šest  neděl  =  rychlík. 

šestka  =  šesták  (peníz). 

šestořadý :  Za  našimi  humny 
šestořadý  ječmen  (Bart  III.  188). 
Víš,  jakú  sme  měli  kolikrát  šesto- 
řadú,  t.  bídu  velikou  (Slav.  ČL.  XI. 
226). 

šešétko  hrubé  =  chrysanthemum, 
malé  =:  sedmikráska. 

šetka,  druh  hrušek  sladkých;  vaří- 
vají se  i  včelám. 

šetlina  1.  výhonek  z  kořene  rost- 
liny. 2.  suchý,  hubený  člověk:  To- 
kova  šetlinka  (laš.). 

šetřlf,  dávati  pozor  :  Pacholek  še- 
třil, kam  hospodyň  chodí  (Kda  11.94). 

šev,  —  Sva,  jizva  :  Na  líci  ihél  šev 
(Slav.  CL.  XL   91). 

28* 


422 


ševC|  Sevca  =  švec  (Btcha). 

ševcůvka,  ševcová  (záp.  Mor.)- 

áevecký,  ševcovský:   práca  (laš.)- 

ševo,  babí  léto  (Kt.  Dop.  I.  slez.). 

šibáĎkyi  pl.  m.,  amarantbus  (bot). 

šibák,  prut:  Dostaneš  šibákeml 
(han.). 

šibalica,  -e,  šibalka :  Sú  tam  dívky 
šibalice  (Bart.  III.  705). 

šíbatka,  šibalství :  Ty  máš  v  btavé 
šibatku,  chceš  mne  podvést,  šohajku  1 
(Suš.  211). 

šibánit,  šiditi  (val.). 

áibati  šlehati,  mrskati:  Šibaj,  šibaj, 
pošibávaj,  a  na  koníčky  povolávají 
(Bart.  I.  30). 

šibáky,  pl.  m.^  mrskačka  veliko- 
noční (slov.). 

šibenec,  -nca,  šibeničník:  Rychtář 
mňa  dát  svázat  jako  šibenca  kat 
(Suš.  573). 

šibenice,  pl.  f.,  prut  na  přič  po- 
ložený na  dvou  rozsoškách:  pře- 
skakovat šibenice  (dětská  hra). 

šlbenstYo,-stva,šibeničnictv{,dare- 
báctvo,  podvod  (laš.). 

šibený  1.  kopec,  kde  stávala  šibe- 
nice (Blansko).  2.  Šibenko  šibena, 
pro  keho's  stavena  (Suš.  129). 

Šiblnky,  pl.  f,  trať  (Tlumačov). 
.  šlblinka,  druh  jablek. 

šibnuti  šlehnouti. 

šibřinkovat  sa,  okouněti,  práci 
ledabylo  konati   (val.) 

šibuTa,  -fe,  ovce,  »ledakde  ostane 
a  šibolí*  (popásá  se)  val. 

Ši6ky:  išč  na  šičky.  jíti  k  sou- 
sedce s  nějakou  prací  (se  šitím)  na 
besedu  (laš.). 

šiďara,  -e,  kdo  šidí  (slov.). 

šiďavý,  klamavý:  To  je  šiďavé. 

šidibřuch,   žert.   chudačka  (v.  t.). 

šidiatý,  špičatý:  Ten  kamýnekje 
černej  a  šidlatej  (dok.  272). 

šldtavka,  druh  hrušek. 

šidravý,  klamavý:  nádoba  š,  do 
které  méně  vejde,  než  by  myslil. 
Ten  ječmeíi  je  SidJavý  =  rád  ošidí^ 
nedá  očekávané  úrody. 

šidtovačka,  Hdlúvka,  druh  hrušek. 

šindet:  Tri  kopy  šindeía  (coll.). 

šifFa,  pl.  šifTe,  čtverhranné  kousky 
pečiva  perníkového. 


šifFař,  -a:  ŠifTař  dětá  šifličky  (Suš. 
483). 

šija,  -je,  nadkryté  schody  do 
sklepa.  V  šiji  bývají  hrnce  s  dojivem. 

šijačka,  společné  šití  na  hratvě 
(besedě)  han. 

šíjovítý,  mozolovitý:  Třéi  si  šijo- 
vité  dlaně  (Slav.  ČL.  XII.  190). 

šikovný:  Je  k  tomu  šikovný  jak 
senné  vidty  do  salátu.  V  takových 
hábiskoch  si  najvěc  šikovný  mezi 
Fudi  vyjíť  (=  dokonce  nejsi,  iron.). 
Ten  je  šikovný  enom  to  spraviť 
(=  nespraví  toho)  [val.]. 

šíiený,  divoký:  káň  (N.  Město). 

šimbot,  oloupaný  klas  kukuřicový. 

šimTovatěf,  plesnivěti,  šedivěti 
(han.). 

šimfk,  netopýr  (Polešovice). 

šimrat  se,  šukati  se:  Te  se  šimráš 
s  tó  prácól  (Maš.). 

šinka  =  meč  (v.  t). 

šinut  sa,  kloniti  se :  Ponajprv  zaťali, 
dřevo  (strom)  sa  šinuto    (Suš.  144). 

šíp,  -a  =  šípek. 

šifbanka  1.  =  šípinka  (v.  t).  2.  druh 
jablek  (laš.). 

šípat  1.  špiniti :  Zasípala  si  suk- 
ničku. Ty  si  šípál,  já  sem  prala 
(val,  laš.).  Odtud  ušípané  =  prase» 
vl.  ušpiněné,  nečisté  dobytče.  2.  vís- 
kati,  hledati   vši  (horň.,   sev.  Mor.). 

šfpĎe,  -ete,  mladý  šípek:  Na  tem 
mostě  šípce  roste  (Bart.  II.  401). 

Šípí,  křoví  šípové. 

šípinka,  plod  šípkový.  »Moja  šípin- 
ko!<   lichotí  se  dětem. 

šípit  něco,  znamenati,  pozorovati 
(slov.). 

šípkový  muškát,  pelargcnia. 

šíplenka,  ženská,  která  se  šíplí. 

Šíplit  se,  štířiti  se,  usmívati  se 
(Kunštát). 

šipoch,   ušípaný,    ušpiněný  (laš ). 

šipoň,  -a,  vůl  barvy  šípinkové 
(slov.). 

šipuFa,  -fe,  kráva  barvy  šípinkové 
(slov.). 

šírá :  Voda  tekla  cestu  jak  šírá  = 
po  celé  cestě  (Zl.). 

širák  1.  veliký  a  široký  klobouk 
(val).  2.  klobouk  vůbec  (horň.)  = 
širáň. 


423 


širaňa,    -ně,    kráva    se    širokými 

rohy. 

širaňář,  -a,  kloboučník  (širá A  = 
klobouk)  Vek. 

širat  se,  šeřiti  se:  Než  se  širalo, 
bele   sme  jož   na  cesté  (záp.  Mor.). 

šířava,  1.  veliká  šířka,  2.  před- 
méstí  v  Přerově  (Btcha). 

šiřina :  Voda  po  cestě  tékta  šiřinu. 
Dyž  nese  voiom,  trúsí  seno  šiřinu 
(dol).  Před  Jurím  sa  pase  širinú  (kde 
kdo  chce),  afe  po  Jurím  každý  na 
svém,  po  žatvách  sa  zas  pase  širinú 

(Dob.). 

široká,  starosvatka  (Brodsko,  Klo- 

bucko):   Široká,   široká.  Teliček  roz- 
plétá (Suš.  442). 

širokavý,  trochu  široký  (val.). 

širokúcný,  velmi  široký  (val.). 

širokůvka,  druh  jablek 

široň,    -a,    vůl  se   širokými  rohy 

(slov.). 

širovat:    Siruj    kočí,   širuj   koně, 

var.  stroj  (Suš.  189). 

šlršo:  do  širša,  na  širšo  (val). 

širúch,  malý  klobouček  se  střechou 
schlípenou  (Podl.). 

Šiša,  -še,  velká  šiška,  knedlík. 

Šiška  1.  knedlík.  2.  šišky  křesne 
(přesné):  těsto  na  dlouhé  válečky 
rozválené  se  rozkrájí  a  uvaří.  » Šišky* 
uvařené  se  omastí,  perníkem  a  cukrem 
posypou  (záp.  Mor.).  3.  š.  kyslé  (ky- 
sané, pouchlé),  z  bílé  mouky,  máčejí 
se  v  mléce,  v  němž  se  roztopí  kus 
másla  (vých.  Mor.).  4.  š.  zápařkové: 
mouka  se  zadělá  vřelou  vodou,  šišky 
z  toho  těsta  uvařené  se  roztrhají, 
pomásti  a  posypou  makem  nebo 
tvarohem  (han.).  Na  Valaších  šišky 
říkají  »škubancíim«,  na  Podluží  kobli- 
hám nenadívaným,  na  západní  Mor. 
kobhhám  vůbec.  Jindra  cpala  dvě 
husy  šiškami  (Pittn.  VÍ.  XVIII.  523; 
takové  » šišce*  na  vých.  Mor  říkají 
Šlížek). 

šiškatýr:  »Leda  by  ťa  odvedli 
R  šiškatýrom!*  O  chlubném  a  ne- 
způsobilém k  vojančině  (Vek.). 

šiškoň,  -a :  Kdo  má  tuze  naduté, 
»šiškaté*  skráně,  jako  by  měl  za 
nimi  šišky  (Přerov). 


šišma,  y,  m.  =  ťuchma,  zdlouhavý 
v  práci,  i  příjmení. 

šišůvka,  voda,  v  níž  se  vařily 
šišky. 

šišvár,  nadutec:  Takovej  šišvár! 
(dok.  97). 

šišvor,  vlna  v  tvrdý  chumáč  sle- 
pená (val.). 

šišvor ec,  -rca,  puškvorec  (val.). 

šišvoří,  rostlina  cizopásná,  modrým 
květem  kvetoucí,  roste  na  vrbách. 

šišvory,  pl.  m.  =  šubry  (v.  t.). 

šit:  Cosi  se  na  vás  šije  =  chystá. 
Už  se  všelico  proti  němu  šilo.  Už 
se  to  dávno  šito.  V  měsíci  sedí  Sibe- 
lija  a  šije  košili;  každý  den  udělá 
steh.  Až  ji  došije,  bude  soudný  den. 
Odtud  se  říká  zdlouhavé  Švadleně: 
»Šiješ  jak  Sibelija*  (Mor.  lid  292). 

šivanica,  -ce,  dlouhá  a  tlustá  jehla, 
na  konci  trojhranná  na  sešívání  ko- 
žešin (val.). 

Šizavý  =  šidlavý  (v.  t.)  Slavkov. 

šízuněk,  -ňka,  ošizení  (val.,  laš.). 

škadtoup  =  škariúp  (v.  t )  Kelč. 

škatbina,  skulina  (Jicko). 

škatubina  =  škal^bina:  Budeš  mitá 
plakat,  hledači  škatubinú  (Bart.  III. 
366). 

škamrat,  -mřu  1.  přísně  domlou- 
vati: Vyškamrál  mu  (vých.  Mor.). 
2.  louditi,  žebroniti  (Jevíčko)  = 
žgamrat  (v.  t.). 

škapa  (=  skapá,  od  slovesa  ska- 
pat), herka  (val.). 

škápa,   něco   nemotorného  (val.). 

škára  1.  kůže  od  slaniny:  Uva- 
říme syrový  lebo  huzený  škárky 
(dok.  106).  V  ostatky  chodí  chasa  po 
škárkách  =  vybírat  slaniny.  2.  stará 
ženská. 

škárat,  škrabat:  poškárat  stěnu 
(Maš.). 

škarbat,  stará  obuv  (slov.). 

škaródlca,  druh  hrušek  •škare- 
dých*, ale  chutných. 

škaredosf :  Ve  fšední  deň  to  je 
přeci  škaredosť  dež  šedi  ceté  deň 
v  hospodě  (Mal.  XXIII.  164). 

škartúp  =:  škraloup. 

škarnica,  -ce,  kornout. 

škarpa,  příkop  u  silnice  (it.  scarpa) 
a  železnice. 


424 


škařupai  škarupina^  skořepina. 
škavražnýi  hovorný  (laš). 

skej,  -a,  škejáki  půl  krejcaru: 
Mach  nechťél  ani  škejáka  (Vlk  34). 
Ten  by  hnáí  veš  za  škeják  do  Ho- 
iomúca  (Slav.  ČL.  XI.  484). 

škéřit  1.  ukazovati  zuby:  Ještěrka 
zubami  škéří  (Kda  II.  293).  Už  Ma- 
řena feží  a  zubami  škéří  (Suš.  770). 
2.  zubiti  se,  smáti  se:  Všeckým  sa 
vyškéříl  (Vlk  40).  Srovn.  ščuřit, 
oškerovat  sa. 

škrab  1.  otrok,  člověk  nespra- 
vedlivě týraný:  Je  tam  za  šklába. 
Néjsu  vaším  škfábem  (Zl.).  Sak  bych 
ani  za  100  rýnských  takového  škrábá 
ze  sebe  neuděíál  (Slav.  ČL  XIII.  130). 
2.  pošklebek:  Ešče  si  škfáby  dětaj! 
(Slav.  ČL  X.  304).  Snáď  neidu  na 
škfáby  ř  (ib.  XI.  484). 

škFabatýi  u brečený,  kdo  hned 
píáče:  Hanba,  taky  škfabaty  byč 
(Lor). 

škrébif  světtem,  špatně  slabě  svítiti 
(Vah.) 

škrebna,  ženská,  která  se  šklebí, 
brečí. 

škreboň,  -a,  chlapec,  který  se 
šklebí. 

škrhaf  sa.  klouzati  se  (val). 

ákňúrai  y,  m,  i  f.,  kdo  často 
škňúrá. 

škňúrat,  stonavě  brečeti. 

ákňurec,  malý,  zakrslý  vepřík: 
Zabili  sme  edem  takového  škňurca 
(Vah.). 

áknuřit  se,  upejpati  se :  Tohle  je 
nevěsta !  Ta  ví,  co  chce  a  nešknuří 
se  (Žďár). 

škňúřit  se,  ošklíbati  se:  Jak  po- 
čata kúřiti,  on  (kocúr)  se  začat  Skňú- 
řiti  (Suš.  711).  Ta  ženská  se  na  mně 
škaredě  škňúřila  (dok.  10). 

škobeř,  trať  (Rokycany). 

škobrai  -e,  1.  ohnutý  nůž  s  dvěma 
držadly  na  odírání  opařeného  vepře 
ze  štětin,  na  Jicku :  škrobTa  (škrobať  = 
škrabat).  2.  =  prerubfa,  díra  vyse- 
kaná v  ledě  (val.). 

škobravý,  vyschlý  (val). 

škobrc  I  a  už  letěl  =  přeškobrtl  se. 

škobrtá,  alauda  arborea  (slez.). 


škobrták,  kdo  se  přeškobrtl,  pře- 
stoupil na  jinou  víru  (laš.). 

škobrtat  sa,  převraceti  se,  pře- 
valovati se:  Ditě  v  kofébce  sa  ško- 
brtá (val.).  Vodník  vyskočil  na  kopku 
sena  a  počal  se  po  ní  škobrtat  (Kda 
II.  260). 

škobrtel,  škobrtek,  ikobrtefec,  ko- 
trmelec (laš.). 

škobrtýc:  Šét  a  najednúc  škobr- 
týc'  do  zákopy  =  přeškobrtl  se, 
spadl  (val.). 

Škoda  1.  Kráva  ide  do  škody  = 
do  obilí  a  p.,  kde  škodu  působí. 
Vehnat  do  škody.  2.  s  inf  :  Je  ho 
škoda  v  zemi  hnit.  Škoda  ho  byť, 
že  sa  dát  tým  šverčiskom  (Vlk  58). 
3.  škoda,  že  =  vždyť  přece :  Škoda, 
že  ste  tak  starý,  a  takové  htúpoty 
vyváďáte!  Škoda,  že  o  tom  véďét, 
a  nebránil  tom!  4.  průtrž:  Má  hrobó 
škodo  (han). 

škodař  —  škodařka,  kdo  škodu 
dělá,  pasa  ve  škodě  nebo  trhaje 
trávu  v  obilí. 

škoden :  Tú  cestu  su  škoden  dva 
rýnské  =  utratil  jsem  ne  ve  svůj 
prospěch  (Zl.). 

škodnější  =  více  škoda:  Ach 
škoda,  přeškoda  pávího  pérečka,  afe 
je  škodnější  mojéj  najmiféjší  (Suš. 
301). 

škodoborter,  -a,  strůjce  škody 
(val.). 

škodovat,  míti  škodu:  Škoduju 
dva  rýnské  (Zl.). 

Skohrtat,  štěrchati:  V  opasku 
peníze  zaškohrtaty  (Kda  II.   164). 

Skoty  =  vyšší  školy,  zvi.  gymnasi- 
um: Protože  se  chtapec  dobře  učit> 
dali  ho  do  skot. 

škorba  =  škafbina  (v.  t.)  laš. 

školník  =  školák  (laš.):  Krajíc 
chleba,  hrnek  mlika,  to  je  dobře  pro 
školníka  (ND.  121). 

škopíček,  dížka  na  dojení,  hrotek 
(Unčovsko). 

škor  =  škvor  (Dob ). 

škořačka,  lysimachía  numullaría 
(bot). 

škorec  na  špace,  budka  na  špačky 
(laš.). 

škorně,  -í,  tvrdá  obuv  (Maš.). 


425 


škorupa  1.  skořepina,  2.  škraloup 

(laš.). 

škorváneki  skřivánek  (horň.). 

škráb  =  1.  škarbal  (v.  t.)  záp. 
Mor.  2.  Myslvec  stál  bokem  a  škráb! 
obra  mečem ;  hlava  ulítla  =  škrábl, 
sekl  (Kda  I.  67). 

škrabáki  kusý,  useknutý  starý  srp 
na  trávu  (han.). 

škrabáky,  pl.  m.  1.  závod,  který 
kterého  přemůže  škrábnutím:  »Ty 
bratře,  poj(ftne  na  škrabáky ! «  Švec 
si  před  něj  stoupl,  a  obr  mu  škrábl 
po  prsou  (Kda  I.  202).  2.  nohy 
škodné  zvěře  a  ptactva,  na  př.  lišky, 
vrány  a  p.  (val). 

škrabat  1. Slováci  » škrabu*  jenom 
zemáky,  jabka  >krúžrú<.  Hanáci 
>škrabajó«  i  jabka.  Mezi  škrabat  a 
škrábat  se  činí  rozdíl :  Kočka  škrabe 
na  dveři  —  škrábe  pazúry.  2.  = 
holiti.  Budu  se  škrabať.  Už  si  oškra- 
bané? (=  oholen)  Btcha. 

škrábat  sa,  hrabati  se,  vtírati  se: 
Dež  by  sa  také  škrábali  (Slav.  ČL. 
296). 

Škrabeki  -bka,  kožka  s  oškraba- 
ného zemáku  (slov.)  i  jabka  (han.; 
tato  slov.  1=  kružéíka). 

škrabinoha:  Má-li  dítě  zamatlané 
nohy,  pohrozí  se  mu,  že  bude  chodit 
škrabinoha,  a  ten  že  mu  btato  škoblú 
oškrábe  (ND.  41). 

škrabliskOi  odrané  pometlo  (Maš.). 

škraboch,  chrobák  (han.). 

škrabotat,  škrabat  v  kratinkých 
přestávkách  :  Na  hůře  škraboce  myš. 

škračit,  škvařiti :  vejce,  slaniny 
a  pod. 

škrach,  ryba  acerina  vulg. 

škraka,  rozškračená  slanina  s  mlé- 
kem ;  mastí  se  ji  zemáky  a  pohan- 
čená  kaše  (val.). 

škratuplna,  škraloup  (Přerov). 

škrambal  =  škarbal  (v.  t.)  han. 

škrambata,  -y,  kdo  při  chůzi  nohy 
vláčí. 

škramuša,  -še,  L  maska  :  E  škra- 
moše  nosele  na  hobách  (Vyhl  I.  16). 
2.  stará  ženština,  škatula:  »Děte,  vy 
škramuše  ! 

škramuža,  -že,  m.,  charabura, 
slabý  človíček  (val.). 


škrančeti  plačtivě  prositi,  kňou- 
rati: Co  pořáď  škrančíš  ?  (vých.  Mor.). 

škrát,  -a,  sněhový  škraloup :  Učút 
chrústaf  boty  ve  škrátč  za  sebú 
(Vlk  37). 

škřata,  -y,  m,  umouněný  kluk 
(pův.  =  skřítek)  val. 

Škrataf  sa  (vy-),  hojiti  se,  sbírati 
se  (val.). 

škrbát  =  1.  škarbal,  stará  obuv 
(val.).  2.  kus  kůže  pod  nohu  místo 
podešvu  (Kda  II.  339). 

skrček  =  skrček  1.  scuchanina: 
Niti  sú  sám  skrček.  2.  zakrslý, 
Knirps:  On  veliký  neuroste,  bude 
taký  skrček.  Hleďte  si  skrčka,  jak 
sa  stává!  (val.). 

škrčet  1.  zvuk,  který  vydává  látka 
trhaná:  Zavadila  sem  o  trn  a  sukna 
už  škrčela.  2.  o  réchotu  žabím :  Žába 
skrčí,  škrká,  škrhoce,  škruhoce.  Jak 
dlúho  žába  do  sv.  Juří  skrčí,  tak 
dlúho  po  něm  mlčí.  3.  skřípěti: 
škrčet  zubama.  4.  na  koho,  nevra- 
žiti :  Pes  na  kočku  skrčí.  Kdo  na 
koho  skrčí,  ternu  Pámbů  strčí  (val.). 

skrčka  1.  skřípot,  dež  mozekanti 
špatně  hrajó.  2.  hádka:  To  béla 
skrčka!    (Maš.). 

škrčkovaf:  Nemožu  dnes  nijak 
šit,  pořáď  se  mi  niť  škrčkuje  :=  za- 
drhuje  se,  dělají  se  na  ní  skrčky  (Zl.). 

škrdlif  =  škrtiti  (val.) 

škreček  1.  =  křeček.  2.  zlobivec. 

škřečet:  Kury  Skřečely  =  kvo- 
kaly,  chtíce  hnízditi  (Kda  II.  108). 
Sfépka  škřečí  =  sedí  na  vejcích. 
Co  tu  škřečíte  a  neidete  žat?  =  se- 
díte (v  hrubé  mluvě). 

škřečná  kúra  =  kvočna  (Kda  II. 
108). 

škřeháňi  -a,  křikloun  (val.). 

škřéhnit  1.  vřeštěti,  s  křikem  se 
hádati:  Nebudu  sa  s  ním  škřéhniť 
(Vlk  83).  2.  sténati  (val). 

škřókat,  -kám,  -ču  1.  o  zvláštním, 
vřískavém  hlase  kvočny  a  p.  Škřéče 
jak  voják  (Slov.  ČL.  XI.  132).  2.  na 
koho  =  ogebovat  sa  (v.  t.),  sápati 
se:  Neškřékaj  na  mňa!  (slov.,  val.). 

škřóknút  křiknouti  z  hrubá :  Škřé- 
kni  na  něho,  dyž  neslyší  (Zl.). 

škřekoň,  -a,  plačtivé  děcko. 


426 


ákrhaf  1.  v  řeči  r  zadrhovati,  rat- 
scheln  (Vek.).  2.  =  škrhotat,  -cu 
o  hlase  žabím :  Žába  škrhá,  škrhoce. 

škrhFa,  -ate  =  škrfa,  ákríacko, 
selátko  (val.). 

ákrher,  -hra,  brzda  u  vozu. 

škrheFec,  -fca,  ornica  smíšená 
s  »kamenčím€ :  Ve  SkrheFci  se  roďá 
sypké  kobzóle  (Jicko). 

škříček  =  kříček,  keř  (Podl). 

šřičet  88  oč,  hádati  se  (PodL). 

škříčka,  hádka,  mrzutost:  Naj- 
lepší  z  ručky  do  ručky,  netřeba 
škříčky  (Slav.  ČL.  X.  383).  Bude 
s  tým  měř  škříčku  (val.). 

škřiňai  -ně,  ploštice  stromová  (ZI.)- 
Skříňka,  z  bezových  prutů  s  pří- 
klopem  na  chytání  sýkorek  (val.). 

škříp,  -a,  husí  křídlo,  kosinka: 
Nic  neostalo,  jak  by  škřípem  vymet 
(Vlk  17). 

skřipka :  Majů  spotem  skřipku  = 
poškorpili  se  (laš.). 

škřítat  (za-,  u-),  špiniti:  Je  všecek 
uškřítaný  =  na  tváři  od  jídla  ušpi- 
něný. 

Skřítek  1.  vlasy  nad  čelem  jako 
vylíznuté  a  vzhůru  rostoucí  (vých. 
Mor.).  2.   » uškřítaný*  kluk. 

škřižra,  -e  =  šléda,  ploský  ká- 
men  (horft.). 

škrk  1.  starý  (roztrhaný)  háb: 
Vtrhni  na  sebe  jaký  taký  škrk  a 
skoč  na  mašinky  (pro  sirky)  Vah. 
2.  kmen  slovesa  škrknút,  označuje 
minulost  a  znamená  1.  zvuk,  jejž 
působí  látka  trhaná.  2.  rychlý  po- 
hyb někam  neb  odněkud;  škrk  ozna- 
čuje symbolicky  intensivnější  děj : 
Zachytila  se  o  třn,  a  sukna  škrk!  = 
roztrhla  se.  Křúpata  škřk  I  a  otevřel 
okno  =  skočil  s  postele  (Slav.  ČL. 
X.  47i;.  Ztoďéj  skok!  a  škrk!  ven 
=  skočil  a  utekl  (Zl.).  Kočka  za 
myšú  škřkl 

škrkanec,  -nca  =  škrábanec, 
čmaranec.  Jaký  só  to  tu-  škrkance  ? 
(Btcha). 

škrkat  1.  trhat:  plátno,  papír, 
2.  =  škrtat :  sirku,  pérem.  3.  Žáby 
pod  mostem  škrkajú  (ND.  271). 

škrkavka,  hlísta  střevní  (val.). 


škrknút,  rychle  skočiti :  Škrkle 
sme  vSeci  na  nohe  (Vyhl.  I.  32). 

škrtky,  pl.  f.,  trať  (Vizovsko). 

škrně,  -éte,  škrňatko^  malé,  nevy- 
spělé  dobytče,  zvláště  sele  (záp.  Mor.). 

škrnět:  Děťo  ji  tam  škrnělo  = 
plakalo  (laš.). 

škrobák  =  chrobák,  brouk. 

škrobanka  (škrabanka),  polévka 
strouhanková  (slez.). 

ákrobaf,  -bu  1.  škrabati  zemáky 
syrové  (val.,  laš.).  2.  koho,  pomlou- 
vati  (laš.). 

škrobenica,  škrobená  sukně. 

škrobky  s  cesty,  bláto  s  cesty  se- 
škrabané (Vah). 

škrobFa,  -fe,  škrabačka  kominická 
(val.). 

škrohnif  =  Skřéhnit  (v.  t.)  val. 

škronét,  šklebiti  se,  natahovati 
moldánky;  škróna^  kdo  škroní  (Je- 
víčko). 

škrošňa,  skříně  na  nošení,  jakou 
mají  kuřenčáři  (Zl.). 

škroukat,  kručeti:  Skróká  mo 
v  břoše  (Maš.). 

škroutat:  malý  ve  velkých  botách 
škrótá  (BrĎ.). 

škrpata,  -y,  m.,  kdo  při  chůzi  nohy 
vleče,  smýká  (Jicko,  laš.). 

škrpaf,  -pu,  o  špatné  chůzi,  ne- 
zdvihá-li  nohou,  obuví  silně  o  zem 
tříti ;  odtud  škrpaný,  druh  tance,  val- 
čík: zahrajte  nam  škrpaneho  (Jicko, 
laš.). 

škrpaf  se,  namáhavě  jíti:  Škrpe 
se  pěšky  před  volama  (Vyhl.  1.  35). 

škrpec,  pca  =  škarbat,  starý 
střevíc  (Opav.). 

škrtačka,  staré,  odřené  koště  (laš.) 

škrfák,  -a,  záškrt  (val). 

škrtanec,  -nca,  znamení  po  škrt- 
nutí. 

Škrtit:  Škrtí  groš  =  stíská,  ne- 
vydává. Naškrtít  peněz  =:  nachrtú- 
sit,  těžce  a  iakotně  nashromáždil  (Zl.). 

škrtit  sa,  namáhati  se :  Nač  bych 
sa  škrtit  na  cuzí  fudi  (val.). 

škrtoň,  -a,  kdo  »škrtí  groš«,  skrb- 
lík (Zl.). 

škrtúsit,  int.  slov.  škrtit  (slov.). 

škrubek,  škrubky  =:  škrabky, 
prach  mlýnský  (Brodsko). 


427 


škrubkai  organtin  (Brň.)- 
škrúbka,  pantle  9Škrúbková<,  tla- 
čená, červená  stuha,  Pressband:  Že- 
nich má  voničku  z  rozmarýnu  a  škrú- 
bek  (dok.  180). 

škručkovaf  sa :  Niť  sa  škručkuje 
=  skrucuje  v  očka;  subst.  škruček 
(Slav.  Č.  X.  135).  Maruši  sa  také 
prádto  škručkovato  =  smršťovalo  do 
škručků,  skroucených  závinů  (ib.  XII. 
487)  =  škrčkovat,  skrček  (v.  t.). 

škruhco,  -a,  kruh  na  hřebíku,  na 
který  se  néco  zavěšuje  (val.). 

škrunty,  pL  m.,  staré  boty  (Je- 
víčko). 

škrupi  cardamine  prát.  (bot.,  slez.). 

škrupinka,  skořepina  ořechová 
(horň.). 

Škrut  1.  skroucená  halouzka  bře- 
zová (val.  z:  skrut),  2.  =  škruta, 
kra  ledová  (han.). 

škruf,  -i,  drobounké  kůstky  ve 
vařeném  mase,  malinký  drobet  vůbec. 
Slova  toho  užívá  se  na  sesilnční  zá- 
poru: Ani  škřuti  neostalo  =  nic 
(Vlk  17).  Nedostaneš  ani  škřuti  = 
nic  (val.). 

škrutatai  y,  m.,  umouněný  kluk 
(han.). 

škrutat  se,  tříti  při  chůzi  obuví 
o  zem  z  lenosti :  Co  pak  se  tak  škro- 
táš?  (han.). 

škřuti:  »Jak  pak  já  mám  stati? 
Mám  na  sobě  škřuti, «  praví  matka 
v  hrobě.  »Já  škřuti  odházím,«  odpo- 
vídá sirotek  (Suš.  161)  :=  drobná 
hlína  a  kamenci  (srovn.  škřuť). 

škřutina  =  škřuť  (v.  t.):  Nemám 
ani  škřutiny  slanin.  Nemámcp  drév 
ani  škřutiny  =i  nic. 

škubáky,  pl.  m.,  draní  peří:  Poďte 
k  nam  na  škubaky.  Byli  sme  na  šku- 
bakoch  (laš.). 

Škubán,  trhan. 

škubanec  n.  Itkubánek^  noka 
moučná  n.  z  mouky  a  brambor: 
Uvaří  hospodyň  škubanců  (Suš.  555). 

škubat,  -bu  1.  trhati:  trávu,  peří, 
šaty,  2.  pásti  se :  Škubaj  moja,  šku- 
bajl  Škubajtě  kravičky  na  úhoře  (laš.). 

škubávka,  ovčí  nemoc  =  prašívka 
(val.). 


škubenda  1.  škubání,  2.  škubán 
(val.). 

škuček  =  skrček  1.  skrčený,  malý 
kluk:  Di  ty  škučkul  2.  Žvaček  á)  při 
řezání  sečky,  b)  Rofa  je  samé  škučky ; 
při  orání  a  vláčení  pyřovitého  pole 
(zaplhnčného)  dělají  se  škučky  (Vah.). 

škufavý,  šilhavý  (Df.). 

skut  1.  chlup  prasecí,  2.  nedobrota, 
slota  (nadávka  dětská). 

škuf,  i,  coll.,  chlupy  pod  štětinami 
vepřovými. 

škutatý,  chlupatý:  list  (val.). 

skuti  na  =  skut  1. 

škutif,  vzdorovati,  na  schvál  činiti 
(laš.). 

škvařenína  (škařenka,  škvraka. 
škračenica),  vaječina. 

skvět:  Sádlo  skví,  když  se  vaří 
(han.). 

škvor:  »Co's  ty  škvore  malý  tu 
chtěl  ?«  praví  obr  pasákovi  (Kda  1. 47). 

škvračif  v.  škračit  (Btcha). 

škvraka  v.  škraka  (Btcha). 

škvrčet  1.  Masné  na  ohni  škvrčí, 
2.  škvrčet  zobama  =  skřípati  (han.) 

škvrčkovatět  n.  škrčkovatit  = 
škručkovať  sa  (v.  t.):  niť,  když  se 
překroutí,  papír,  když  se  obřezuje, 
škvrčkovatí.  Když  se  přede,  napo- 
mínají: Nekruť  to  tak,  zeškvrčkuj« 
sa  to,  bude  to  sám  škvrček  (Zl.). 

Škvrkat:  Žába  škvrká.  Co  se  trhá, 
škvřká.  Šak  by  jím  při  tom  škvřkato 
v  břuše  (škvrčeio)  Slav.  ČL.  XII.  83. 

škvrkat  se,  scvrkati  se,  srážeti  se 
(záp.  Mor.). 

škvrknút,  připáliti  se,  jen  o  vlně, 
vlasech,  chlupech  a  p.  které  při  pá- 
lení škvaří. 

škvrnět,  winseln,  greinen:  To 
děcko    pořáď  skvrní ;    odtud  skvrně. 

škvrzat:  Zmrzlý  snih  škvrzá  pod 
nohama  =:  křupí,  vrždí  (Jevíčko). 

škymrat  =  škemrat,  žebroniti  (N. 
Město). 

škyra,  puklina,  štěrbina  (záp.  Mor.). 
Srovn.  škéřit  se,  oškéřený. 

škýra,  črta:  Nadělal  škýr  po  zdi 
=  poškrabal  zeď  (Maš.). 

škýraf,  črtati,  čmárati  (laš.). 

škývar,  přívar  na  mléce,  na  po- 
lévce (val ). 


428 


šFahačka  n.  šfaháky  (pl.  m.)  = 
mrskačka  (v.  t). 

šrahačniki  kdo  chodí  po  šTahačce : 
Šrahačnfkům  dávají  se  vajíčka 

šrahún  1.  větev,  jež  se  ponechá 
na  čas  ze  starých  na  stromě  štěpo- 
vaném (Zl.),  2.  dlouhý  omlád  z  kmene 
vyrostlý  (Jicko). 

šFahúnek  v.  pilka  5. 

šlak  n.  clak  1.  šlépěj  2.  okraj 
sukna:  Chlapci  mívají  šandy  ze  šlaků 
(záp.  Mor.). 

šlakovat  koho,  stopovati  (záp. 
Mor.). 

šrapa,  1.  chodidlo,  2.  šlépěj. 

štapa,  spodní  pražec  na  okně 
(Lor.). 

šFapaňa,  -ně,   všední  sukně  (val.). 

ŠFapeta  =  šlapa  (laš.). 

šrapkaf,  pomalu  jíti:  To  by  sa 
na^fapkali  (Vek.) 

šrápota,  šlépěj :  Brambory  sázejí  se 
na  šlápotu  od  sebe  (R.  a  Ž.  11).  Ta- 
kové šfápoty  (od  mokrých  papučí) 
na  dlážce  (podlaze)  nechával  jak 
medveď  (Slav.  ČL   XII.  229). 

Šiatec,  -tca  =  svlačec  fzáp.  Mor.). 

šFažiti  bičem  šlehnouti  (slov.,  val.): 
Já  ti  šFažím  koňa  (Suš.  7). 

šréda,  ploský  kámen  (val). 

šlechtai  ploský  kámen  (slov.). 

šFechtit,  dařiti  se  (o  drůbeži): 
Letos  se  nám  drůbež  máto  šlechtí 
(Zl.).  Husy  se  jí  tak  šlechtily,  že  se 
žádné  jiné  hospodyni  tak  nešiechtily 
(Kda  II.   179). 

šreta    1.   šfeda,   2.  břidlice   (laš.). 

šlihovica  =  slivovica  (han.,  záp. 
Mor.). 

šlichta  u  dobytka,  když  druh  druhu 
při  trkání  chlupy  sedře  a  kůži  prodře 
(han.). 

šlineCi  -nca,  šlehanec  od  biče 
(N.  Město). 

Šifž,  -a,  šliiek  1.  ušoulaný  kus 
těsta  uvařený.  Šlíže  jedí  se  pomaštěné 
a  posypané.  V  některých  osadách 
slov.  »šlížky  ze  zelím <  začaly  se  jísti 
na  škaredou  středu  a  jedly  se  po 
celý  půst:  na  syrové  zelí  kvašené 
nasypaly  se  šlíže  a  promíchaly.  Na 
Podluží  šlíže  jsou  zvláštní  pečivo 
z  režné  mouky  zadělané  podmáslím : 


udělá  se  pečivo  na  způsob  podkovy, 
upeče  se  v  peci,  upečené  poleje  se 
vřelou  vodou,  voda  se  sleje  a  šlíže 
nechají  se  vypráhnouut;  potom  se 
podkovy  rozlámou,  pomásti  a  po- 
sypou. Kysané  slité  říkají  tam  kyslým 
šiškám  (v.  t),  2.  ryba  cobitis  taenia 
(Zl.)y  3.  fazole  bílá,  podluhovatá, 
ploskatá  (ND.   181). 

šiížková  masf,  diaculum  (že  má 
podobu  šlíže). 

árohař,  -a,  dílovedoucí  v  »dílně< 
(venkovské  olejně),  dokud  bývaly 
(han.). 

šlouček  (-Ó-),  nálevka  z  rohu,  jíž 
se  nadívají  jitrnice  (Jevíčko). 

Sloupnout^  šlápnouti  (Jimramov). 
Neměla  ani  na  zem  šlúpnút  (dok.  8.). 

šFová  putna,  co  ma  šle  (kšandy) 
(Jicko,  laš.). 

šlupeň  (o),  stupeň  (Brň). 

šmačnýi  chutný  (val,  laš.). 

šmak  euf.  =  šlak:  Ba  šmakal  (Zl.). 

šmák,  káčer  (záp.  Mor.). 

šmání  =  chábí,  suché  chvojí 
(Brodsko). 

šmaranec,  -nca  1.  špinavý  pruh, 
2.  sota  bičem. 

šmaro,  -y,  vůl  šmáraný,  pruho- 
vaný (horň.). 

šmarovat  1.  běžeti,  spěchati:  Ten 
šmaruje!  Šmaruj  mi  =  jdi  odtud 
(Btcha),  2.  bíti  prutem,  zejm.  o  šmi- 
grústě  (Vah.),  3.  mazati  (z  něm. 
schmieren)  val.,  laš.:  Bičíky  šmarujte 
(Suš.  756). 

ŠmaruTa^  -Te,  kráva  šmarovaná» 
pruhovaná,  má  sivé  pasy  po  sobě 
jako  tygr  (val.). 

šmaterai  -y,  m.,  kdo  stále  klopýtá, 
do  všeho  vrazí  (záp.  Mor.). 

šmattach,  kdo  se  šmatle,  paťká, 
nepěkně  chodí:  Sedfák  ihé}  valacha 
šmattacha  (Bart.  II.  432). 

šmattáň,  -a  =:  šmatlach. 

šmattati  -tru  1.  šmafhati,  paťkati: 
vyšmatlané  boty,  ausgetreten,  2.  šla- 
pati po  něčem :  Nešmattaj  mi  mary- 
jánku  (Suš.  292). 

šmattat  sa,  -tru,  ledva  choditi 
(vých.    Mor.). 

šmattoch  n.  šmottocha  =:  šmatláň 
(v.  t). 


429 


šmattoňi    a  =  šmattáň. 

šmátrati  -třu,  hmataje  hledati, 
zvláště  po  tmě:  Stál  z  lůžka,  na- 
šmátrá} na  stole  sirky  a  rožél.  Sotva 
po  tmě  dveří  ošmátrá)  (vých.  Mor,). 
Smátřu  po  mfšku  s  tabákem  (Slav. 
ČL.  X.  296).  Řezníci  šmátřú  a  do- 
mlúvajú  =  ochmatávají  dobytek  (ib. 
XIII    372). 

šmatrcha  =  šmatera  (v.  t.). 

šmidec  (šmigec,  šmitec),  smyšec. 

šmidka  chleba,  skyvka  (slov.; 
srovn.  šmignůt). 

šmig,  kmen  slov.  šmignút:  Chyt 
nožice  a  šmig,  šmig,  hněď  být  šátek 
na  póly  =:  střihl  jen  dvakráte.  Šmigl 
ho  prutem  =  švihl  (vých.  Mor.). 

šmiga,  šikmý  směr  (laš.). 

Šmignút,  šmigat,  říznouti,  švih- 
nouti: Ušmigt  si  prut  Šmigt  sa  do 
prsta.  Vyšmigát  mu  (vých.  Mor.). 

šmlgolifi  zdrobň.  slov.  šmigat  (val.). 

šmigrovaf,  šlehati  prutem  (Slav. 
ČL.  X.  36). 

šmigrust,  mrskačka  (v.  t.)  z  něm. 
Schmeckostern. 

šmígura,  příjmení  =  Řezáč. 

šmihat  =  švihat:  Stůjte,  neSmi- 
ha)te  t.  koní  (Suš.  41). 

šmiheF,  -Ma  =  švihel  1.  hebký 
prut,  bič.  2.  řemének,  jímž  se  oší- 
vají cepy. 

šmihovaó  svinu,  kůži  stahovati  se 
svině  (Lor.). 

šmik  =  šmig:  Žena  zatočila  si 
péro  okolo  ruky  a  šmik!  péro  bylo 
ven  (Kda  L  208). 

šmikajda,  -y,  m.,  Beutelschneider 
(MaS.). 

šmikanái  hra  na  schovávanou 
íBrA. ;  asi  =  mžikaná). 

šmikravý,    kluzký:   chodník  (Df.). 

šmiknút,  stáhnouti  z  kůže:  ovci, 
zajíce,  šmikt  kocúra  (Df.). 

šmikói  šikmém  (han.). 

šmikuranda,  poběhlice  (Jimramov). 

šmírgust  (pol.  šmirgust)  =  šmi- 
grust, v.  t.  (Lor.). 

šmírnúfi  šmírat,  přejeti  z  lehká 
něčím  hebkým :  slámou,  pérem:  Šmír- 
nů}  mu  pérkem  pod  nosem  (Slav. 
CL.  XI.  95) 

šmižina  =  šmihel  (v.  t)  laš. 


šmižný,  svižný,  ohebný  =  prut 
(Jicko). 

ámotrcha,  -y,  m.,  nešika. 

šmotrkaf  sa,  int.  šmotřňat  sa, 
plantatí  se,  pomalu  dělati  (val.). 

Šmuh,  šmúšeky  skvrna  (val.). 

šmuk,  aksamitka  (v.  t),  pantle  na 
ozdobu  klobouka 

Šmúr,  špína  na  šatech  (laš.). 

Smurač,  -a,  kdo  »šmúrá«,  špatně 
píše,  kreslí  a  p.  (laš.). 

šmurajda,  -y,  m.  f.,  ušmouraný, 
špinavý  člověk  (Vek.). 

šmuráň  =  šmurajda  (Zl.). 

Šmúrafi  špiniti:  ušmúraný,  umou- 
něný  v  tváři.  Zas  sa  tam  cosi  šmúře 
ten  čas  =  kaboní  (val.). 

Šmuravý,  smurastý^  tmavo  pruho- 
vaný (val). 

šmurka,  šmurovaná  fena,  kočka, 
koza. 

šmurýg^  šmufy£'án,  ušpiněnec  (val.) 

šmurygaf,  int.  slov.  šmúraf,  špi- 
niti (val.). 

Šňora,  tenší  přípletek  na  konci 
biče,  k  ní  přivázána  jest  >  kytka  <  na 
práskání  (ND.  202). 

ŠňoreCi  rca  =  šňora:  Ty  nejsi 
u  mňa  ani  toféj  jako  šňorec  =  nic 
(Vek.). 

šňorovat  bič,  dávati  novou  šňoru: 
A  vy  šňorařé,  šňorujte  biče  (Suš. 
756). 

šňupáki  nos  (potupně):  Pleskni 
ho  po  šňupáku! 

šňupenda  1.  kdo  šňupe.  2.  zama- 
zaný kluk  (val.). 

šňupkaf,  všetečně  přehlížeti:  Ne- 
dám si  do  všeckého    šňupkaf  (val.). 

šňůra  ve  hře  1.  vsazené  peníze, 
o  něž  se  hraje,  banka:  Vyhrát  cetú 
šňůru  (Zl.).  2.  proíit:  Ten  z  toho  má 
také  šňůrko  (Jevíčko). 

Snúrkař,  -a,  der  Pfeidler. 

Snycar,  stolařský  nůž  (val.). 

Šo!  zvuk,  jímž  se  zahání  pták, 
slepice  a  kuřata :  Šol  ptáčku  jařabý 
Bart.  III.  3). 

šobácnúf  šlehnouti  (Vek ). 

Šobástnúf :  Z  nenadátéj  dosi  Macha 
šobástnú)  po  zádoch  =  přetáhl  (Vlk 
56). 


430 


Šoboliti  šobolcovat  1.  tříti,  roztírati : 
cukr  do  těsta  strouhati  (srovn.  še- 
polit),  2.  hladiti  po  tváři  (han.). 

áobřňat,    mingere    cum    strepitu 

(Zl.). 

šohaji    -a,     hezký,    pěkné    rostlý 

chlapík :  Pod  našem  vokénkem  hezké 

šohajek  stál  (Suš.  224). 

šoch|   šos   u  kabátu    (záp.  Mor.). 

šochořit  (roz-)  naježiti :  peří  (val.). 

šokaói  volati  šol  na  slepice:  Po- 
šokoj  tam  na  kury  (Lor.). 

šolařkai  pokladnice,  do  níž  chasa 
v  hody  vybírá  příspěvky  (záp.  Mor.). 

šolfstkai  drobné,  zakrnělé  ovoce : 
Letos  só  te  hroške  samá  sólistka 
(MaS.). 

Šomta,  -y,  m.,  kdo  se  šomtá. 

šomtat  se,  loudavě  jíti  (Kunštát). 

šoplstat  se  L  brouzdati  se  (N. 
Město),  2.  Volné  rukávy  košulí  sa 
jím  Sopfstaly  kole  ruk  =  volně  se 
otvíraly  (Vlk  67). 

šoráň,  -a,  škaredý  šorec  hanácký. 

šorec,  -rca,  druh  sukně,  v.  fetnica. 

Šost  1.  =  šos,  2.  šotalý  kabát 
(Opav.). 

šostkai  lopatka  na  vsazování 
vdolků  do  peci  (han.;  =  šustka,  od 
slov.  šoustati?). 

šošřňat  =  šobřňat  (v.  t.)  val. 

šot,  taškář,  filutař. 

šotit,  šiditi,  taškařiti. 

šotřcaf  1.  šlejdrovati:  saně,  2.  ně- 
kým =  chopiti  jej  za  prsa  a  k  sobě 
a  od  sebe  jím  strkati  (val.). 

Šotřňaf,  pracně  jíti,  hrabati  se: 
Šotřňát  dáf  na  horní  konec  dědiny 
(val.). 

Soukat  fazole  do  důlka  (záp.  Mor.) 
=1  šprtat  (v.  t). 

šoulek  (-Ó-),  prst  z  rukavice  (han.). 

Šouply  (-Ó-)  =  ščóplý,  útlý  (han.j. 

špac,  -a  =  špaček  (I^š.). 

špacovaó  =  špásovati  (Lor.). 

špaček,  velký  semel,  kousek  dřeva, 
silnější  než  blecha  (v.  t.)  a  toliko  na 
jednom  konci  asi  do  polovice  sříznutý 
(ND.  180). 

špajdaf,  šmatlati,  šantati  nohama 
(laš.). 

špajdavec,  -vca,  šmatlavec:  špaj- 
duTa,  o  ženské  (laš.). 


ipajdr  =  špejl  (val.). 

špak  L  =  špaček,  2.  bago:  špaka 
uživať  (laš.). 

špatádaf,  hledati  po  skrytých 
místech,  zbouzeti  (val.). 

špalóta,  plévňa  (v.  t.). 

špatúdaf  =  špatádať:  Ať  mně 
dnes  zasej  nešpatúdáš  po  hůře  (Slav. 
ČL.  X.  36).  Obrajti  všade  špatúdali 
=  pátrali,  prohlíželi  (Vlk  100). 

špara  1.  skulina:  De  jakú  šparu 
přelezli  (Vlk  100).  Matka  hfeděta  na 
synka  spárami  přes  osnovu  (Slav.  ČL. 
XL  225).  2.  úzký  prostor  mezi  dvěma 
staveními  těsně  k  sobě  přiléhajícími 
(val.). 

spára,    ratica,    kopyto   rozpoltěné 

(Dob.). 

Šparák,  drát  nahoře  v  rukověť 
spletený,  na  cídění  dýmky. 

špárat,  šparušniť  1.  píchati  do 
skuliny.  2.  šíti  (val.). 

Špata  1*  co  špatí,  špatným  činí, 
2.  osoba  n.  věc  špatná.  To  je  špata 
člověk  =  špatný.  Také  příjmení 
(Btcha). 

špatit,  špatným  činiti,  hyzditi,  po- 
mlouvali: To  špatí  ce}ú  dědinu.  Ten 
obrázek  kostel*  špatí. 

Špatný,  škaredý :  Všeci  se  z  něho 
smili,  že  jaké  klobučisko  špatné  má  na 
hlavě  (Kda  I.  122).  Soused  má  pod 
okny  bařinu  velmi  špatnou,  která  ho 
mrzí  (Kda  II.  273). 

špechtaf,  pleskati,  žvaniti(Jevíčko). 

špelif,  strčiti:  Tak  tebú  špelíml 
Špelím   tě  do  biata  (Bart.  III.  354). 

špeňár,  největší  hřebík,  na  přibí- 
jení desek. 

Špenék,  -ňka,  švih  vyrostlý  z  ko- 
řene, zvláště  švestkového  (Zl.). 

Sperčák  (šperčok),  špižírna  z  proutí 
spletená  na  uzené  maso,  slaninu, 
sádlo  (Místecko). 

šperka,  slanina  (Místecko,  Frý- 
decko  i  pol.). 

šperky,  pl.  m.,  i  f.,  zabijačka  (vých. 
Mor.):  Právě  trefili  dobře;  u  dcery 
zabíjeli,  přišli  na  šperky  (Vyhl.  II. 
238).  Dostali  zme  šperků  (=  ochut- 
nanou ze  zabijačky).  Poslali  zme  jim 
šperků.  (BtchaJ. 


431 


špeta  1.  spojené  konce  prstů, 
2.  co  se  mezi  spojené  konce  prstů 
vejde:  Zašlo  mi  za  pahnozty,  ne- 
možu  ani  špety  udělat.  Přidajte  ešče 
ze  špetku  (vých.  Mor.)- 

špetné  =  špatně,  škaredě:  Třed 
špetně  hfedži  (Suš.  496,  laš.). 

špetnút  =  šeptnouti,  muknouti: 
Ani  nemukí.  Ani  o  tom  nešpetá  (val). 

špica ;  pl.  špice,  paprsky  dřevěné, 
upevněné  v  hlavě  kolové  a  v  lou- 
kotích, kolu  pevnosti  dodávající  (vůz 

1.  II    6.). 

špičák  1.  silná  motyka  na  štěrk 
a  lámání  kamene,  někde  kylhof  n. 
krompáč  zvaná,  2.  škopek  na  hrozny 
(dok.  288). 

špička  1.  houba  russula  pratensis, 

2.  druh  hrušek,  3.  sirka  (Zábřežsko). 
špldlák,     škopek     na     hrozná  = 

špičák  (dok.  148). 

špidtatý,  špičatý,  pichlavý:  Poslái 
mi  špidlaté  psáni. 

špihta,    ledajaký    krejčí    n.    švec 

(Zl.). 

špihtačka,  práce  ostudná  n.  leda- 
jaká, zvláště  tesařská. 

špihtati  -hlu  1.  řezati  neuměle 
n.  tupým  nožem:  Nešpihli  pořáď 
toho  chleba.  2.  neuměle  šiti. 

špihólet  =  špihtat:  chléb,  ne- 
rovně krájeti  (Brft.)- 

špichi  bečka,  kadlub:  Přinesla 
špich  plný  vřeten  (Suš.  767). 

špichárek,  police  na  nádobí  ku- 
chyňské (slez.). 

šplchéli  -chla  I.  trn  špidlatý  (Zá- 
břežsko), 2.  hůl  s  příčkami,  na  níž 
se  udí  maso  v  komíně  (Jevíčko). 

špltek,  -}ka,  špejl  do  jitrnic  (Zi.). 

špinavka.   carex   pulicaris    (bot.). 

špincovafi  špinicafy  int.  slov.  špi- 
nit: Dyž  toto  je  všeckým  na  po- 
horšení, a  bude  lidi  Spincovať  (Slav. 
ČL.  XII.  387). 

špindra  1.  práce,  od  níž  se  snadno 
ušpiní,  2.  tretka. 

špindraf  se  s  něčím,  piplati  se: 
Co  se  s  tím  budu  špindrať!  (Kda 
II.  317). 

špinit  1.  pomlouvati,  2.  plísniti. 

špinůvkai  druh  hrušek. 

špiraHi  -a,  duběnka  (han.). 


špírafi  pabrati  se  v  jídle,  bez 
chuti  jísti  (laš.). 

špireki  škvarek  (Vek.). 

špitera,  -y,  m.,  malý,  slabý  člověk, 
chudák. 

špíž|  i//i^iřl.  homole,  vršek  cukru, 
syrá;  špížková  sůl.  2.  dřevěná  ná- 
doba na  sýr,  dole  širší  než  při  vrchu 
(Jevíčko)  =  faska  (v.  t). 

špižírna,  -ně  byla  komora  pro  zá- 
sobu mouky,  vařenin,  na  sušené 
ovoce  a  p    (arch.  III.  26,  han.). 

šplechtat    se     =     chlemtat    se, 
smáti  se  při  mluvení  (Jevíčko). 
špFh:   na  šplh  =  šikmo  (Vych.). 

šprhaneCi  -nca:  Ptuh  neuorát  nic 
hliny,  ostáí  šplhanec  (Zl.). 

špliza,  -e,  hladké  kamenci    (laš.). 

šprúchat,  špfuchotat  .*  Tekutina 
v  sudé  neplném,  když  se  jím  po- 
hybuje, špřúchá,  špfuchoce  (Zl.). 

špruchtance,  -ů,  kapánky  do  po- 
lévky íhan.). 

špluchtanina  (o),  šplochta,  po- 
lévka ledajaká,  brynda  (Jevíčko). 

špluchtat  se  ve  vodě,  blátě,  šplí- 
chati  se,  broditi  se. 

šponár,  -a  =  špeňár  (v.  t.)  Jicko. 

šponit  se,  cébit  se,  plakati  (Maš.). 

špoňka,  kapka  (Maš.). 

šporhóri  -a,  šporhélt^  -a,  šporovňa, 
Sparherd. 

špračka,  hračka  (han.). 

šprčeki  nedospělý  kluk :  Ba  i  ten 
Pazderků  šprček  tancoval  s  ženským 
jakýmsi  výrostkem  (Rok  I.  150). 

šprhonif  se,  namáhavě  jiti  : 
Chromý  se  došprhoni)  (laš.). 

špría,  e,  pl.  šprTe^  -ů,  látka. 

špriiti  šprlami  hraditi:  Před  naší 
zahrádka  šprlená.  Kdo  pak  ji  šprlil  ? 
Má  milá  (Bart.  III.   160). 

špríový  plot  =:  šprfeni,  ze  šprlů. 

Špřňat  se,  sebú,  mrskati  sebou: 
Ryba  se  špřňá  ve  vodě  n.  chycená 
v  ruce.  Rak  sebú  tak  ve  vodě 
špřňál  (Zl.). 

šprt,  malé  děcko:  Ty  šprte!  To 
sú  šprti  1  (Zl.). 

šprtata,  y,  m.,  n,  šprtavec^  kdo 
šprtá  nohama,  při  chůzi  jich  ne- 
zdvihá (Jicko,  val.). 


432 


šprtanec:  na  šprtanca,  hra  ve 
fazole  (ND.  181). 

šprtat  1.  ukazovákem  fazoli  svou 
pro  i  fazoli  spoluhráčově  n.  do  důtka 
posouvati  (ND.  181).  2.  hrabati: 
Kuta  zašprtaia,  zrnečko  yyšprtata 
(laš.).  Šlo  difa  chodníčkem,  šprtalo 
špendlíčkem  (Suš.  159).  3.  šp.  jabka, 
škrabati  nožem,  jak  dělávají  bezzubí 
(han.). 

Šprtat  se,  pomalu  a  šoupavě  jíti : 
Ten  maíý  šprt  jak  sa  šprtá!  (val.). 
Než  se  k  nám  došprtal,  snědli  ho 
brablenci  (Suš.  657).  Stařenka  šprtajú 
sa  s  hůlečku  do  kostela.  Ryba  šprtá 
sebú  na  suchu  =  špřňá  sebú. 

šprtavý,  šmatlavý:  Za  chvilku  šel 
ten  ostatní  ďábel  s  tím  zápisem,  celý 
chromý,  šprtavý  (ČL.  XI.  265,  laš.). 

šprtnút  :  Ryba  vyšprtla  se  mi 
z   ruky  =  vymrskla  se  (Zl.). 

Špruček,  -čka,  vodní  žížala,  téměř 
vždy  v  kolečko  skroucená  (Zl.). 

šprucheF,  -chra  =  šprušef,  příčka 
žebrová    (Jicko)   =   špruchfa    (val.). 

šprýňaf  =  špřňat  (v.  t.)  val. 

šprýt,  nádivka  do  jitrnic:  Připraví 
si  necky  na  míchání  šprýtu  do  ji- 
trnic (R.  a  Ž.  60). 

špureCi  -Ica,  int.  špufáň  1.  žabí 
potěr,  2.  ryba  pulec  (Slav.  ČL.  X. 
470). 

špuněk,  co  zůstane  z  >česáku< 
n.  »pačísek«  (česané  koudele  lněné) 
na  vochitčce  za  hřebíky  =  cucek, 
gracka,  zvoček,  2.  ob.  pl.  přichycené 
bláto  vespod  ženských  šatů  (han.)  = 
šubry,  šišvorce. 

špunit  se  1.  venku  se  špuní  = 
je  mlhavo,  poprchává,  2.  natahovati 
moldánky,  plakati  (záp.  Mor.). 

špuňkat :  ušpunkat  suknu,  dole 
blátem  zamazati  (han.;  slov.  zašubrat). 

^punt|  malý  chlapec. 

špúra,  stopa,  paměť  (val.). 

špurjéríki  nejmenší  nebozízek, 
perliček  (Dob). 

šrák|  kšanda. 

šrákat  se,  jíti  pomalu,  vléci  se: 
Ten  se  jaksi  šrákál  (záp.  Mor.). 

šreje,  -je:  Držet  v  ruce  kameň 
trochu  šrejú  =  šikmém  Ve  svislách 
je  k  vrchu  šreja  (Zl.). 


Šrotovat  (šroubovat),  vymlouvati, 
vytáčeti:  Ten  to  kdo  ví  jak  sce  ve- 
šrófuvat.  Ten  se  z  teho  vešrófuvál 
(Maš.). 

šromot  =  šramot,  hluk:  Tu  na- 
jednou veliký  šromot  se  strhl  (Kda 
I.  156). 

šrstafi  chrupati :  Ovce  začaly 
šrstat  seno  (Slav.  ČL.  X.  39). 

šrstéf,  onomat.  výraz  pro  zvuk 
způsobený  třením  něčeho  suchého, 
drobného :  Písek  srstí  ve  vlně  (Slav. 
CL.  X.  39). 

šršeňi  -šňa,  zlobivec. 

šršFavá  půda,  když  se  neoře, 
zmokne  a  náhle  uschne.  V  takové 
špatně  vzchází,  zvláště    řepa    (han.). 

šršfeňi    a  =  sršeň  ival). 

šršňák  =  sršeň  (Drahany). 

šrůtka  (šrotovat,  sekati  maso), 
1.  dlouhý  kus  uzeného  masa  po 
délce  rozpůlený,  tak  že  obě  části 
jen  na  tenším  konci  souvisí,  aby  se 
mohla  šrůtka  pověsiti.  2.  prospěch, 
podíl:  Každý  chce  mět  z  toho  jakási 
šrůtku  (Vlk  47,  ČL.  X.  383). 

šrůty,  pí.  m.,  háby,  staré  šatstvo 
(laš.). 

šryk  n.  šrek,  druh  révy:  hrubý 
peň,  sází  se  okolo  domů  a  stodol, 
má  velké,  bílé  hrozny  (Podl.). 

štabárat,  štabarcavat,  působiti 
hřmot,  zvi.  přehazováním  hřmotících 
věcí,  na  pr.  na  komoře:  Co  tam 
pořáď  štabárá?   (Zl.). 

štabarc,  -a,  hřmot  (Zl.). 

šfakel,  -kla,  klacek  (Jimramov). 

Stamfáty,  pl.  m.,  vinohrad  (Ra- 
dějov). 

štangfa,  -re  (stč.  štanda,  něm.  die 
Stande),  štoudev  na  vodu ;  stává 
v  síni  v  koutě  (val.). 

štárata,  -y,  m.  :=  kdo  stále  do  ně- 
čeho šťourá,  nedá  pokoje  =  šťoura 
(Btcha). 

štárat,  kárati:  Slepé  kuň  staral 
hlochyho  (Vyhl.  II.  25). 

štarc  =  štabarc,  hřmot  (Zl). 
Zděchovský  fojt,  vidúce  ten  veliký 
štarc  a  křik,  se  súsedy  ven  vyběhl 
(arch.  1.   143). 

štarcovat  na  někoho,  hurtem  po- 
bízeli (ZL). 


433 


šlartif  =  štahiť,  zdobiti  (val.). 

šteber,  -bfa  =  příčka  na  žebři 
(z  něm.  Stabel)  laš. 

Štelísko:  Bača  fal  do  smrká,  a 
z  tohoto  obuškového  šteliska  se 
spustilo  mléko  a  odtud  do  gelety. 
Pak  vytáhl  obušek  ze  smrká.  Když 
z  toho  obuška  dojil  .  .  . ;  tedy  asi 
toporo,  dřevená  rukověť  (Vyhl.  VI, 
XIX.  901). 

šteiífi  štouchnouti  (val.). 

štětovat  se,  chystati  se  v.  što- 
lovat. 

štěník  n.  štynko,  má  10  pásem, 
pásmo  40  nití,  30  pásem  je  pře- 
dynko,  60  štěníků  je  štuka  (Jevíčko). 

štermína:  Mívali  na  neděli  boty 
pěknější,  se  štermínama  t.  s  holín- 
kami (Vyhl.  IL  177). 

štipek,  kousek  (uštípený)  :  Ne- 
máme štipka  chleba  (záp.  Mor.). 

štográvňa,  -ě,  trať  (Střelíce). 

štekl  dlouhý,  úzký  stůl  na  kozlíku; 
bývá  v  hospodách  vesnických  (Vlk 
89). 

štotovaf  se,  chystati  se :  Štolovali 
sa  postaviť  vezu  (Slav.  ČL.  X.  134j. 
Křúpata  sa  na  zeťa  štolovat  (ib. 
XII.  85)  =  šteíovat. 

štráf,  -a,  m.  =  pruh  (Btcha). 

štráfat  1.  otruby,  v.  mouka,  2.  ká- 
rati slovy,  dobírati  si  někoho  v  řeči 
(slov.). 

štráfenica,    ce,  druh  jablek. 

štráfka,  v.  mouka. 

štraganda,  stěhování  (val.). 

štragaf  sa  n.  štrachat  sa,  namá- 
havě se  vléci  (o  churavéni,  sešlém 
člověku),  choditi  nemotorně  n.  na- 
máhavě a  vrážeti  do  předmětů,  zvi. 
když  se  něco  nezručného  nese:  Ja 
budu  sa  já  s  tým  na  hůru  štragatl 
(Slav.  ČL.  XI.  177).  Už  sa  štragá  = 
jde  si  pěkně  zvolna,  maje  pospíšiti. 
Nemilí  hosté    »sa  z  izby  vyštragali« 

(Zl.). 

štrajhofec,  -Tca,  prkénko  na  srov- 
návání obilí  při  měření  =  Streich- 
holz  (val). 

štramTat  sa,  -mfu  =  štragať  sa, 
v.  t.  (val.). 

štrbáček,  eriophorum  angusti- 
folium  (bot,  val). 


štrbáň,  -a,  pastvisko  porostlé 
šípčím  a  trním  (Df.). 

štrefjatý,  štráfovaný,  pruhovaný 
(laš.). 

štrélas,  trať  (Blažovice). 

strk  =  štěrk  (val.). 

štrkíévka,  studnice  v  horách 
u  Rusavy  (Slob.). 

štrnástka,  14  snopů  složených 
(Btcha). 

štrofka,  režná  sukně,  kytlice  (laš ). 

štrochtaf  sai  -cu,  chystati  se: 
Štrochtái  sa  na  něho,  že  mu  vybije 
(val). 

štros,  -a,  druh  holubů:  křídla, 
ocas  a  hlavu  má  černé,  ostatek  je 
bílý. 

stru  kat,  ždarat,  štourati:  Strukali 
do  toho  (záp.  Mor.). 

študlat  =  špihlat,  zbytečně  a 
ledajak  řezati:  Děti  rády  študlají 
(Kt  Dod.  I.,  záp.  Mor.). 

študyrovaf  se  s  někým,  hádati 
se,  vaditi  se:  Dobře  sem  sa  s  ním 
poštudyrovala.  Ja  sem  se  z  mu  robu 
(ženou)  zeštudyroval.  Ten  by  čerta 
přeštudyrovál    =    přehádal    (Jicko, 

laš.)- 

štuchat  =  trkat  (v.  t). 

štuchnút,  strčiti:  Štuchnu  ho  do 
blata  (Suš.  361). 

štuka  =  štika  (Vvhl  VI.  XIX. 
736). 

štula,  podkop  na  roli,  aby  voda 
odtékala  =  die   Stolle    (záp.  Mor.). 

štulísat,  dopadati  na  nohu,  kul- 
hati, klátivě  choditi  (Kunštát). 

stulit:  Stolil  s  ňém  =  mrštil;  do 
něho  =  strčil  (Maš.).  Srovn.  štulec. 

šturcovaf,  náhliti:  Nešturcuj  na 
mĎa!  (val). 

šturnút,  drcnouti :  Šturnul  do  dveří 
(Kda  II    213). 

štutrova  =  ščutroba  (v.  t.).  Opav. 

štverák  1.  čtvrtý  roj,  2.  úl  se 
čtverými  včelami. 

štveraký  =  čtverý. 

štvernica,  -ce:  Mlátili  ve  štver- 
nicu  =  4  osoby. 

štverňo:  Ditě  chodí  po  štverftu 
(Vyhl  VI.  XIX.  330)  =  čtvernožky. 

štvernožky,    po    rukou   i  nohou: 


434 


Slepý  Jan  lezl  štvernožky  okolo  ši- 
benice (Kda  II.  65). 

štvrf,  i  =:  píď  (han.,  laš.). 

štvrtačka :  Nejhorší  psina  (zimnice) 
je  štvrtačka  =  která  se  každého 
čtvrtého  dne  opakuje  (dok.  76). 

štvrtňa,  -ně,  čtvrť  (míra)  Opav. 

štyra,  der  Zwitter. 

šuba,  bývalý  mužský  i  ženský 
kožich  sváteční,  modrým  suknem 
obšitý,  liščinou  premovaný.  Za  stará 
bývaly  i  nádherné  šuby  se  zlatým 
třepením :  Povezte  za  mnú  aj  šubu 
novů  (Bart.  III.  477). 

šuby,  pl.  f.,  trať  (dok.  188),  vi- 
nohrad   (Čejkovice). 

šubenicai  -ce  =  šibenice:  Stoji, 
stoji  šubenička  (Suš.  158,  iaš.l. 

šubra  1.  ušubraná  ženská,  2.  = 
ščuber,  satureia  (bot.). 

šubry,  pl.  f.,  gen.  šubrů,  bláto 
okolo  spodku  na  ženských  šatech  = 
šiSvorce  (v.  t.):  Prš  deščíčku  hustý, 
aby  šubry  růstíy  (Suš.  724). 

šubrat  se,  -břu  (u-,  za-),  urousati 
se,  ucourati  se:  Děvčice  mety  krátké 
kanafasky,  aby  sa  nezašubraty  při 
práci  (Vlk   24). 

šubřinkovat  se,  chodit  kole  úhlů 
(Plumlov)  :=  šibřinkovat  (v.  t.). 

Šudif  =  šiditi  (val,  laš.). 

šudolit  =:  vrzoht:  Tak  to  enom 
šudolito,  jak  dyž  muzikant  žmolí 
šmigec  kofořónyjú  (Zl.). 

Šudrhot,  otrapa,  otrhanec   (Lor.). 

šuhačka,  houpačka  (Opav.). 

šuhaj  =  šuhaj ;  šuhajec^  statečný 
šuhaj ;  šuhájeky  hezký  šuhaj. 

such:  Ani  suchu  =  ani  řeči 
(horň.). 

šúch,  hadra  (val.). 

šúchaf,  tříti :  ošuchany  kabát  = 
obnošený  (laš.) 

šuchta  =  šuchta,  šukavý,  zdlou- 
havý. 

'  šuchtaf  se,  zdrobn.  šuchlonit  se, 
plésti  se:  Šuchtonit  se  mezi  nimi 
(laš.). 

šuchma  :^  šišma,  komu  dílo 
nejde  od  ruky  =  šuchla. 

šuchmaf  sa,  šukati  se:  Lenoch 
sa  šuchme  (val.). 


šuchnúf:  Vzat  hrnec  z  vodu  a 
šuchnut  mu  to  do  tváře  (laš.). 

šúchot,  der  Schutt  (val.). 

šucholif,  zdrobů.  slov.  šuškať, 
šeptati:  Pořáď  cosi  šucholíja  spolu 
(Slav.  ČL.   XI.  322). 

šuchorhaf,  i,  f.,  nečisté  obilí,  za- 
rostlé travou,  ovsihou,  ohnicí  (smo- 
tlacha),  špatná  krmě  dobytku  (Val. 
Klob.). 

suchot,  šepot:  Mezi  lidem  stal  se 
suchot  (Kda  II.  114).  Pořáď  máte 
spolu  jakési  suchoty  (ZL). 

šuchotat  L  int.  slov.  šuškat:  Kdo 
to  šuchoceř  Nešuchoc!  2.  int.  slov. 
šuchtat:  Už  sa  medveď  šuchoce,  při- 
vféká  mu  tři  ovce  =  pomalu  se 
ubírá  (Suš.  695). 

Šuchta,  šukavá,    loudavá    ženská. 

šuchtáč,  šukavý,  loudavý  muž. 

šuchtačka,  nepatrná  n.  loudavá 
práce  po  dome,  úklid  a  p.,  která 
člověka  zdržuje  od  práce  obvyklé: 
Ve  všední  deň  nebyto  na  takovú 
šuchtačku  dy  (Slav.  ČL.  X,  135). 
Hanča  z  rána  mě^a  pořáď  jakůsi 
šuchtačku  v  izbě.  Co  sa  s  tým  dotef 
šuchcešř  (ib.  XI.  225).  Zašuchuchtaj 
sa  tu  na  chvilenku,  až  přijdu :  zabav. 
Či  brinze  uprodám,  či  másta,  tož 
tak  už  sa  šuchcu  =  sich  fretten 
(val.). 

šuchtěna,  žena  šukavá. 

áúkačka  =  šuchtačka  (v.  t.).  Zl. 

šukat,  postrkovati  fazole  do  důlka 
při  hře  =  šprtat  (v.  t.)  sev.  Mor. 

šukat  sa,  pomalu  pracovati:  Ne- 
šůkaj  sa  s  tým! 

Šukavý,  kdo  pomalu  pracuje;  šu- 
kavá práca,  které  neubývá. 

ŠuT,  šuTec,  sulek  1.  ušoulaný  kousek 
něčeho  měkkého:  Viděl,  že  člověk 
z  té  slatviny  hlínu  vytahuje  a  dělá 
z  ní  šulce  (Kda  I.  33).  Na  sv.  On- 
dřeje dívky  kladou  do  necek  šátky 
na  šufe  zmotané  (Mor.  lid  6).  2.  malý 
okrouhlý  kamének  (Kda  I.  256). 
3.  uzeK  suk:  Udělé  si  šuIek  na  nos! 
(sev.  Mor.). 

šuráň,  -a,  tlustý  člověk  (Vek.). 

šúTance  (pl.  m.,  val.).,  hilánky 
(pl.  m.,  Brft.)  =  šlíže  (v.  t.). 

šulařka  =  šolařka  (v.  t). 


435 


šúFat^  něco  měkkého  (těsto,  hlfnu) 
na  dlouho  a  na  okrouhlo  prsty  váleti 

(val.). 

šúraf  sa  n.  šuTcavat  sa,  loudati 
se,  zabaviti  se :  Kde  si  sa  šúrá)  (val.). 

SulineCi  -nca,  něco  ušúTaného. 

šuirstka  =  sólistka  (v.  t.)  záp. 
Mor. 

šulif,  váleti:   Přišufu}  bečku   piva 

(laš.). 

áutý,  ošumělý  (val.). 

šúm,  -u,  pěny  na  roztopeném 
másle  n.  mědě  (Schaum). 

šúmedd,  pl.  f.,  vinohrad  (Ra- 
dějov). 

šuměla :  Tam  béla  šuměla  =  rej 
(Maš.). 

šumelít  se  =  chumelit  se  (sev. 
Mor.). 

šuměna,  jméno   ovce   =   šumná 

(val.), 

šumina,  les  (Litovelsko). 

šumitaf  se,  potáceti  se:  Opilec  se 
šumitá  (Vah.). 

šumnota,  paráda:  Něbyto  takej 
šumnoty  na  světě  (laš.). 

šumný,  hezký,  fesch:  Šumná  děv 
čica  (val.,  laš.)  Všeci  Tudé  na  ňu 
hfeďá,  jaká  je  šumná  (Bart.  II.  74). 
Botky  šumne  byíy  (Suš.  129).  A  v  tym 
.  našim  Pišču  jest  tam  šumně  (Suš. 
388).  Rada  šumně  chudžiš  =  hezky 
oblečena  (Suš.  541). 

šumpíica,  -ce  (šompleca)  1.  me- 
telice, 2.  mela,  rvačka,  též  hlučná 
zábava:  O  té  šumplici  dověděli  se 
policajti  (Vyhl.  I.  78). 

šumtavý  =  šúkavý  (v.  t.)  záp.  a 
sev.  Mor. 

šúňé,  -ňá,  náplava  (Podl.). 

šuntrák,  trať  (Počenice). 

šupa  =  šupka  (laš.). 

šupáky,  pl.  m.  1.  nohy  (potupně): 
Natáhl  šopáke  =  umřel  íMaš). 
2.  pantofle  n.  obnošené  střevíce. 

šupaná,  -ně  1.  pohanka  upražená, 
na  mouku  semletá  a  ve  vodě  za 
kaši  uvařená.  2.  žrádlo  praseti  ze 
šupek  pohančených  a  zemáků  (val.). 

šupat  1.  hodně  jisti:  Are  sa's 
našupatl  2.  Dyby  byla  kosa  na- 
bróšená,  co  by  ona  drobnó  jatelinko 
šupala!  (Suš.  638). 

BaitoS*  Dialektický  slovník  moravský. 


šupavo:  Martinek  má  botky  na 
šupavo,  aby  mu  to  necupalo  (Suš. 
561). 

šupellca,  -ce,  metelice  (val.)  = 
šumpíica. 

šupět,  int.  šupotat  :  Prší  tak  šu* 
poce  =  šustí,  šelestí.  Ale  ráno  bude 
šupět!  =  mrznouti,  áupělo  mu  r= 
dostával  strach,  napěkalo  mu  (v.  t.). 

šupěna,  jméno  kozí  (val.). 

šupina  z  ořecha,  z  vejce  =  skoře- 
pina (Zábřež.sko). 

šupka  1.  slupka,  2.  víčko  oční. 

Šupkat,  šoupavě  choditi:  V  těch 
papučách  sa  faň  šupká  (Zl.).  MJadéj 
dáme  střevíčky^  aby  si  šupkata  (Suš. 
420). 

šúplivý,  nepodárný  (val.). 

šuplstat  se  po  zemi,  soustavě  se 
posouvati  (Kunštát). 

šupovica,  -a,  vysoká  čepice  zimní 
(dok.  177). 

šúr,  šikmý,  diagonálný  směr: 
šúrem^  na  šúr.  Hfedí  Súrem  =  šilhá. 
Švagera  jéí  šúrem  a  šúrenil  =  sem 
a  tam,  křížem  krážem  (Vlk  70). 
Rozdrapita  si  šúrem  zástěru  =  ven 
koncem  (Df).  Všecko  mu  ide  jaksi 
šúrem  =:  na  přič  (slov.). 

šuraňa,  -ně,  m.,  šilhavec  (laš.). 

šuránek  =  letnica:  Mam  jenom 
ten  jeden  šuraněček,  kery  mam  na 
sobě  (Suš.  602).  Srovn.  Sorec. 

šúrek,  vůl  >našinský«  (domácí)^ 
proti  volu  uherskému  (horft.). 

Šúříf  1.  šúrem  (křivo)  něco  dě* 
lati  (řezati  a  p.)  val.  2.  šilhati  (laš.). 

šurFač  =  švrfač,  quirlen:  Un  tež 
ve  všickym  šurlo  =:  všetečka  (Lor.). 

šurp,  u  1.  ruda  na  ovoci,  2.  lu- 
pínky kůže  ve  vlasích  (vých.  Mor.}, 
3    prašivina  (záp.  Mor.). 

šurpáň,  -a,  ovoce  rudou  spálené^ 
zakrslé  jabko,  hruška. 

šurpivý,  iurplivý  (Jicko)  rudou 
opálený  =  ovoce. 

šury:  [Chodí  šury  múry  =  sem 
tam  bez  účelu  (Jicko). 

šurý  1.  šikmý,  nerovný:  šurá 
deska  =  křivá;  nádoba  šurá  = 
která  nestojí  rovno.  Čára  ide  šuro  = 
křivo.  2.  šilhavý:  Židuvka  je  šura 
(Vyhl.  VI.  XIX.  644)    Srovn.  šúr. 

29 


436 


šurymaňa,  -ně,  červená  sukně 
vlněná,  s  černými  pruhy  (val.). 

šus,  blázen:  Co  s  ním?  dyf  je  to 
šus. 

šusosmefí  i,  f.,  daremné,  nečisté 
obilí:  Priňésol  do  mlýna,  a  je  to  len 
taká  šusosmec  (Dob.). 

šust,  -a,  m.,  potřeStěné,  vrtkavé 
děvče  (Opav.). 

šúst :  Tož  chy tňa  babu  šúst !  s  ňú 
ze  dveří  =  vyhodil  ji  (dok.  247). 
Všeci  plakali,  a  já  šúst!  ven  =  utekl 
jsem  (dok,  87). 

Šu8ták|  měch  vycpaný  » šustím  <, 
senem,  slámou,  za  podušku  kravařům 
(val.). 

Šusfáki  sukně  z  tenkého  plátna, 
vyleštěná  (v.  Tetnicaj. 

Šústat  1.  tříti  rukou,  nohou,  2.  bíti 
prutem:  Vyšústál  mu  (vých.  Mor.). 
3.  stříkati  vodou :  Vzata  hrotek  vody 
a  šúst!  naň  (Jicko,  laš.). 

šustec,    -tca,  luštinec  (dok.  126). 

šustí  1.  suchý  list  na  stlaní  (horň.), 
2.  drobné  roští,  drobné  halouzky 
suché  i  s  listím,  suché  chvojí  (val.): 
A  jak  ho  zabili,  šustím  ho  přikryli 
(Bart.  II.  15).  3.  obklasné  listy  tur- 
kyně  (slov.). 

Šustinky  z  ořechů,  skořepiny  (sev. 
Mor.). 

šustka,    živé,   lehké  děvče  (han.). 

šustky,  pl.  f.  1.  střevíčky  z  čer- 
vené skopoviny,  zelenou  aksamitkou 
lemované  (val.).  2.  kroupy  ledové 
(záp.   Mor.). 

šústkyi  pl.  m.,  obklasné  listy  ku- 
kuřicové. Klasy  se  »ošústajú<  až  na 
několik  šústků,  těmi  svážou  4 — 6 
klasů  a  pověsí  na  hambálky.  Čerstvým 
a  sušeným  šustím  krmí  se  krávy. 
Také  na  ně  zavěšují  hrozny,  ucpá- 
vajíce láhve,  obtáčejí  zátky,  zaplétají 
hřívy  koním   (dok.  117). 

šústníki  kůlnička  na  šustí,  suchý 
list   (Dob.). 

šustnut  1.  švihnouti  bičem  n. 
prutem :  šúst !  ho.  2.  střiknouti  vodou. 

šuša,  -še,  ušpiněná,  nepořádná 
ženská  (záp.  Mor.). 

šušák|  šuiaňaj  zakrsalý  (vých. 
Mor.). 

šušaf  =  šuškat,  šeptati  (laš.). 


šušeň|  -šňa,  (sušen)  1.  uschlý 
sopel  v  nose,  2.  na  svíci,  lampě,  spá- 
lená část  knotu:  Utři  šušeň.  3.  na 
ovoci  na  vrchu  proti  stopce  uschlý 
květ.  4.  nedospělý,  protivný  kluk: 
Včif  se  přižení  Fedajaký  šušeň  do  obce. 

sušenky,  pl.  f.,  sušené  ovoce  (dob.). 

šuškat,  int.  šuchotat,  šeptati. 

šušky,  šeptem:  To  říkám  po  šu- 
šky (dok.  270). 

šušňák,  kdo  se  s  prací  šušní,  lou- 
davě  ji  koná  (val.). 

šušnifsa  s  něčím,  piplati  se  (valj. 

šušnár,  n.i«i«řW/'=:šušeň(v.  t.4). 

suta,  -y  1.  kráva  bez  rohů  2.  20 
žemliček  lnu  (v.  žemlička). 

sutana,  -ě  =  šuténa  =  šutka,  koza 
bez  rohů  (val.). 

šutěnka:  Ubohá  panička,  má 
myslím  bídu,  chodí  jako  šutěnka  = 
ošumělá  (Zl). 

šutky,  pl.  f.,  menší  gajdy  valašské : 
napitý  jak  šutky. 

šuteříca,  -e,  švanda,  junda :  Tam 
béla  šuteřical  (Maš.). 

šutořica,  e,  metelice  tvrdým 
sněhem  drobným :  Horší  byío  v  zimě, 
dyž  přišíy  šutořice  (Vlk  13). 

šutořif,  mésti  sněhem,  sněžiti  (val.). 

Sutý  1.  kusý,  dobytče  bez  rohů: 
Chudobná  děvečka  mezi  bohatýma, 
jak  sutá  kozička  mezi  rohatýma 
(Bart.  III.  14).  Bez  té  zahrádky  býí 
by  ten  náš  domek  sutý  =:  kusý,  jako 
bez  podstatné  své  části  (Zl.).  2.  ošu- 
mělý: oděv.  3.  prázdný:  Je  tam 
u  nich  v  izbě  suto  (val.). 

šúvarina,  semýší  (plevel)  ve  vy- 
mláceném obilí:  Ten  jačmeň  je  sama 
šúvarina  (horň.). 

šuveřif  sa,  bortiti  se:  deska  na 
slunci. 

šuvérý,  iuvirý^  šubtrý,  zešuiHřeiý, 
zbortěný  (val.j.  Žebrák  ceíý  šuvirý 
nemože  sa  zDřímiť=  všelijak  pokři- 
vený (Slav.  CL.  XIII.  371). 

šuvírem  =  šúrem  (val.). 

šváb,  velká  fazole  černá,  fialově 
strakatá  (val.). 

švácanec,   -nca,  sota  karabáčem. 

švácaf,  švácnút,  švacit  1.  bíti,  ude- 
řiti, praštiti :  Šváct  ho  po  hlavě.  Ku- 
chařka švácta  hrncem  do  kuta  (Vlk 


437 


80).  Švacit  ím  ke  dverom  (Dob.) 
2.  híavú  švácať  =  házeti  (val.).  3.  ve- 
liký kus  ukrojiti,  ustřihnouti,  nemo- 
torně useknouti  a  p.:  Ušváctsi  gaval 
chTeba.  Ušvácía  si  prst  (Zl.). 

švaček:  Když  se  přede  koudel, 
zbývají  kousky  s  pazdeřím,  zvané 
Svačky  (val.). 

švačka,  švadlena  (laš.). 

ávajcnóf  =  říznouti;  uSvajcnóf 
=  uříznouti.  Ušvajcí  teho  kus(Btcha). 
Viz  švácaf! 

švajco,  -a  (pol.  szwajca),  silné 
přímé  šidlo  (laš.;  šid^o  tu  znamená 
ohnuté,  ševcovské). 

švajdat  se,  choditi  švajdavě,  šmat- 
iavé,  kolébavé :  Než  on  se  přišvajda ! 
(Jevíčko)  =  glajdat  sa  (v.  t.). 

švajdfena  =  švadlena  (val ). 

ávajáói  švadu,  svadnouti  (Frý- 
decko). 

švátafi  déiati  švalky:  Tak  se  to 
svata  v  hubě  jak  šiška  (laš.). 

švateki  svalená  částka  nerozdě- 
lané mouky  v  omáčce  nebo  chlebě 
(val.). 

svařena,  ívalkovica^  polévka  drob- 
ková  (slov.). 

švaFka,  švadlena  (Jicko,  laš.). 

švancar,  švýčar,  šafář  v  panském 
dvoře. 

švancara,  silná  hůl  (od  Vele- 
hradu). 

švandračka,  nesrozumitelný  jazyk 
cizí. 

švandraf,  -dřu,  pomalu,  z  těžká 
jíti  (o  starém  n.  neduživém):  Ledvá 
švandře.  Ledvá  sem  sa  došvandrál 
dómu  (Vah.). 

švandrčit,  švandrkovat,  mluviti 
cizím  jazykem  neznámým,  nebo 
vůbec  rychle,  nesrozumitelně:  Švan- 
drka}a  po  německy  (Suš.  697). 

švarný  i  švárný  1.  čistý,  čistotný 
(srovn.  nešvára):  Si  ty  švárná  ho- 
spodyň, si !  vařit  nám  muchy  v  po- 
lévce! (Slov.  obr.  I.  351).  2. 
pěkný  hezký:  Švárný  šohaj  (Suš. 
167).  Švarná  děvečko,  poď  sem! 
(Suš.  183).  Měl  jest  synek  koně 
švárná  (Suš.  532,  z  Vydři).  Máme 
teho  už  švárného  zasátého  =  hodně 
(Dob.).    Božátko,    on    móh    měť    ai 


švarné  peníze  (val.).  3.  statečný: 
Neboj  se,  synečku,  žádného,  mám  já 
bratříčka  švárného;  dyby  tě  chtěli 
zabiti,  my  tě  budeme  brániti  (Suš. 
201).  A  při  tom  ohýnku  dvanást 
švárných  synků  (Suš.  181). 

Švec  1.  ryba  acerina  vulg.  2.  plo- 
štice zdobená.  3.  vodomil. 

švehtaf  se,  tříti  se:  Provaz  se  už 
švehta  (laš.). 

švejhat,  šmatlati :  sešvejhané  boty 
(N.  Mésto). 

šverc,  -a,  pašer:  Jedenkrát  šli 
šverci,  co  nosili  tabák  z  Uher,  na 
Slezsko  (Vyhl.  VI.  XIX.  900). 

švery,  pl.  m.,  rozedrané  šatstvo, 
švony  (Vek.). 

švestky  české  na  Moravě  šlovou : 
trnky  (slov.,  val.  ,  kar^átky  (podl., 
dol.),  kadiátky  (han,,  hor.),  slivky 
(horft.,  laš.).  —  Mor.  švestky  jsou 
drobnější,  suší  se  n.  vaří  na  povidlí 
jako  trnky. 

švícat  =  švácat,  šlehati:  Začala 
dité  Svicat  protem  (Vyhl.  I.  140). 

švidra,  -y,  m.  =  švidratý,  šilhavý. 

švidraňa,  -ě,  švidratá  ženská. 

švidrat,  -dřu,  šilhati.  Srovn.  svédr. 

švidratý,  šilhavý. 

švidrnoha,  -y,  m.,  kdo  chodí 
švidrem     (svědrem),    šourem,    křivo 

(Zl). 

švidroň,    a,  =  švidra  (Btcha). 

Švih,  -a,  1.  úzký  řemen,  2.  ocas 
hovězího  dobytka  (Jevíčko)  =:  šmih 
(v.  t.). 

švihák  1.  vrbový  prut,  2.  vyrostlý 
chlapík  (laš.),  3.  druh  tance  (Suš. 
602). 

švihaf :  Ten  strom  švihá!  =  pěkně 
roste  (Vah.). 

šviher,  -hfa   =  švih  (v.  t). 

švihlý,  vyšvihlý,  svižný  (val.). 

švihnout :  Z  Gránska  švihle  nama 
do  Oher  =  rychle  nás  dopravili 
(Vyhl.  I.  34) ;  švihnut  sebou  =  rychle 
se  někam  odebrati. 

šviholit,  štěbetati,  hovořiti  (záp. 
Mor). 

švihotaf,  švitořiti :  Laštověnka  ráno 
stava,  švihotava  (Suš.  197,  laš). 

švihovec,  -vca,  březový  prut  na 
děti  (val.). 

29* 


438 


švlhurai  -e  L  švihačka,  2.  jalová 
polévka  zasmažená  (val.). 

Svlhún  1.  výhon,  prut,  stromek 
vysoko  rostlý  (srovn.  švihať),  2.  švihák. 

švihýcaf,  -ám,  švihýcnúť,  int.  slov. 
švihať,  švihnut  :  Křupala  švihýct 
ktobúkem  o  zem  (Slav.  ČL.  XI.  484). 
A  já  jak  držím  ten  misek  v  ruce, 
švihýc!  ho  ním  po  htavč  =  švihl 
jsem  (ib.  X.  297). 

švirgat,  ivirgatý  =  Svidrat  (podl., 
horň.,  val). 

švlřinkat  1.  o  nemelodickém  zpěve 
ptačím:  Vrabec  švirinká.  2.  o  ne- 
umělé hře  houslové:  Šviřinkali  na 
husle  (dok.  157). 

švitera:  Laštověnka  švitera,  ta 
nas  ráno  zvota  =  švitořící  (Bart.  II. 
274) 

švitorafi  švitořiti :  Laštověnka  ráno 
stava,  Svitorava  (Suš.  197). 

ŠVOHi  švonec,  hadra. 

švondat  se,  plantať  se. 

švonec,  cancor:  Má  suknu  sám 
švonec.    Co  z  těch  švonců   udělám? 

(Zl.). 

švorteFný,  vzdorovitý,  nepovůlný: 
Já  ti  šfažím  koňa  švortelného  (Suš.  7). 

švrček  =  cvrček :  Je  jak  by  samy 
švrčky  jedl  =  vyzáblý  (val.). 

švróícy,  pl.  f.,  slzy :  Tak  mu  švrčky 


tekly  z  očí:  Vstoupily  mu  švrčky 
do  očí  (Kt.). 

švrčky,  pl.  m.,  na  Švrčkoch,  trať 
(Vizovice). 

ávřčeta,  jméno  ptáka  (Zl.). 

švrčina  1.  =  smrk  2.  živice,  pry- 
skyřice smrková  (laš.). 

Svrčiní  =  smrčí,  smrkový  háj  (laš.). 

švrdlikat,  neuměle  hráti:  Švrdlikát 
cosi  na  husle  (Zl.). 

Svrgra,  -e,  ==  smrk  (val.,  laš.). 

švrgíica,    -e,     mladý    smrk   (val., 

laš.). 

švrgFovina  =  smrčina  (val.). 

švrhol,  pták  fringilla  serinus. 

švrk  1.  Udělalo  to  švrk,  švrkl  a 
už  mněi  vlasy  opáfeny  (Mal.  ČL. 
VI.  587).  2.  =  smrk. 

švrkra,  -e,  zakrnělý  smrk  n.  jedlice 
(laš.). 

švrrák,  moutev.  Dělá  se  z  vršků 
jedlic,  místo  naraženého  kroužku 
zubatého  nechají  se  stonky  větví 
(Slav.  ČL.  X.  380). 

švřraf,  moutiti;  zdrobň.  švrligať 
(Slav.  ČL.  X.  376);  švřlať  sebú  = 
mrštně  se  otáčeti. 

Švrllkat,  švitořiti:  Laštovička  švr- 
lika  (laš.). 

švrné,  -ěte,   malé  dítě  =  skvrně. 

švrfák,  Vi  litru  (Vek.). 


T,  Ť. 


f  příklonné  (eth.  dat.  ti)  je  časté 
v  laštině ;  dodává  důrazu  a  vyskytuje 
se  jmenovité  v  odpovědech:  katať, 
vetiť,  věruť.  »Dala  si  kravum?« 
»Dalať«.  //  se  reduplikuje:  Tež  čič 
bych  ja  ho  trhala  (Suš.  340).  »Byla 
tam?«   »Bylatiť.« 

fa,  fanu,  inu:  >Ťa,  všeci  fudé 
všecko  víja«  (Vlk  73).  » Je  ten  člověk 
bohatý?*  »Ťa  na  mu  hříšná,  a  jak!« 
»Mám-i  íť  s  vami?«  »Ťanu,  udě- 
lajte  si,  jak  chcete* 

tabačka,  druh  hrušek. 

tabach  =:  tabák  (Lor). 

fábollf,  honem  běžeti  (val.). 

Tábor,  trať  (Budějovsko). 

tacmo    1.  desátek    kněžský  (laš.). 


2.  Ve  Slezsku  sypou  pastýřovi  v  kr- 
mašný  (hodový)  štvrtek  po  měrce 
z  kusá,  čemuž  říkají  tacmo. 

táčka:  Ječmen  a  pohanka  na 
Valaších  se  táíá,  t.  j.  váže  se  v  malé 
snopečky,  a  snopeček  takový  slově 
táčka.  Tyto  tácky  stavějí  se  pak  na 
poli  po  čtyřech  k  sobě,  klásím 
vzhůru,  aby  vyschly,  a  takovým 
čtyřem  táčkám  říká  se  stonek  (stavať 
do  stonků). 

tácky,  pl.  f.,  (na  táckách)  n.  táčka 
pl.  n.  (na  táčkoch),  kotouč,  kolečko 
(val.). 

tadě,  taje  =:  tady,  tu  (horň.). 

tadekmatu,  tadematuk  =2  tudy 
(Brft.). 


439 


tadyk  =  tudy,  zde  (Btcha). 

tadým,  tadýmka,  tadýmto  =  tudy 
(Kunštát). 

tadytky,  tadytkom  =  tudy  (Třebíč). 

tadóto,  touto  cestou  (Zábřežsko). 

fágafi  -džu,  tadégaí^  -ám,  mačkati, 
hnísti  (val.,  laš.). 

tah  1.  Bel  tahem  v  hospodě  = 
pořád.  Je  tahem  nemocné.  Tahem 
se  spolem  vadijó.  2.  Dó  na  něho 
psi  tahe  =  natahuje  se  jako  Hný 
pes,  je  ospalý  (Mah). 

taháki  tahadlo  u  pumpy  (Jevíčko). 

táhavo  mtuviť,  pomaluj  zdlouhavě 

(val.). 

táhto  1.  provaz,  jímž  se  přivazuje 
pavuza.  2.  u  vozu,  železný  prut, 
k  němuž  zavěSeno  jest .  váhovisko 
(vůz  II    29).  3.  vlečka  (Zl.). 

táhaf  konopě,  vybírati  z  močidla 
(horň.). 

táhnut:  Veť  už  táhne  na  desátú 
(Slav.  ČL.  X.  378).  Už  ně  táhne  na 
padesát,  táhnut  olej,  burčák  =  liso- 
vati. 

táhnut  sa,  ubírati  se:  Kam  sa 
táhnete  ?  (Podl.).  Táhne  sa  jak  smola, 
mračno  =  jde  pomalu. 

tahouHi  smyčka  u  boty,  za  kterou 
se  bota  na  nohu  natahuje  (sev.  Mor.).=: 
natahač  (v.  t.). 

tahúcí:  Má  sušjéreň  tahúcú  = 
ze  které  se  lesy  vytahují  ven  (Dob.). 

tahún  1.  větev  původní,  ponechaná 
zatím  na  stromě  přeštěpovaném  = 
šlahún  (ZL).  2.  =  pojímky  (v.  t) 
val. 

taják  =  tak  jak  (val.). 

tajat  =  táti:  Zitra  nám  bude  tajat 
(slov.,  val.). 

tajemnica,  -e,  tajemství  (laš ). 

tajit  sa,  zapírati:  Netaj  sa,  šak 
som  sa  já  díval  (Bart.  II.  4,  horň.). 

tajový  čas,  Tauwetter  (laš.). 

tak:  Tak,  ja  věru  tak,  přisvédčuje 
(horň.).  Dyž  sem  zpívala,  tak  sa  krávy 
pasty  =  pěkné,  velice.  Tak  sem  se 
lekl!  Och,  tak  sem  včera  ptakata! 
(Slav.  CL.  XI.  323).  Co  je  do  týdňa 
šest  dní  a  šest  nocí,  od  večera  do 
rána  ňa  tak  den  osvítil,  t.  j.  jak  mne 
tu  vidíte,  bdící,  nezamhouřila  jsem 
ani  oka.  V  Assisi  sme  byli  tak  štyry 


hodiny  =  asi  (Vyhl.  I.  63).  Šak  po 
něm  tak  nic  néni  =  bez  toho  (val). 
Tak  týden  měla  sem  pomocníka  =: 
právě  před  týdnem  (Kda  II.  192). 
Tak  rok  byía  povoď  Choď  můj 
miíý,  do  tak  roku  (Bart.  III.  194; 
attributivně  =  do  dneška  za  rok). 
Počkaj  až  do  tak  roku,  jak  bude.  Je 
mi  dlužen  od  tak  roku  =  loni  v  tomto 
čase  si  vypůjčil  ode  mne.  Nech  si 
na  takto  rok  iných  kosců  hledá 
(Bart.  III.  516).  Prší,  tak  čapoce;  jí, 
tak  mu  od  huby  prší;  zmok}  sem, 
tak  ze  mne  téklo;  zpívali,  tak  dědina 
jačala  (význam  účinkový).  A  dyž  ty 
tak,  dyž  ty  si's  vzal  kamaráda  z  vojny 
za  kmocháčka,  nech  ti  včil  kamarád 
ai  maso  kupí  (dok.  12;  ell.  =  když 
ty  tak  jednáš).  >Enom  dyž  si  ťa  bude 
považovať  a  postúchať  fa!«  »Ach, 
takto,  musím  řécť,  ona  sa  ke  mně 
má  pěkně*  =  co  se  toho  týče  (Slav. 
ČL.  XI.  322).  —  Někdo  na  něco 
hubuje  a  po  vysvětlení  uspokojivém 
řekne:  »Tak  jako  tak  !«=:  jeli  tomu 
tak,  neříkám  nic. 

takéj  =  také :  Macháček  takej  sa 
nestaral,  jak  bude  dáléj  (Vlk  22). 

fakotafi  -cu,  klábositi,  žvaniti  (val.). 

fakotinai  žvast :  To  sú  takové  ťa- 
kotiny  (Slav.  CL.  XI.  179). 

takovný  =  takový  (Lor.). 

takový  1.  =  tak:  Me  nézme  takovi 
jadrni  jako  te.  Bez  těch  hodin  je  to 
takový  smutný  (Mal.  XXIII.  221). 
2.  nepatrný:  Zabili  zme  edem  tako- 
vého škfturca  =  nevyspělé,  nevykr- 
mené  prase.  3.  zvláštní,  důležitý:  »Co 
je  nového?*  >A  nic  takového «  (co 
by  stálo  za  řeč).  Nic  takového  se 
nestato.  4.  Tož  šak  ně  pověz,  já  to 
nebudu  žádném  povídat ;  šak  víš,  že 
néjsu  taková  (abych  to  povídala, 
klevetnice).  5.  Dyňový  jádra  taky 
nemajú  ženy  takový  jest  (euf.  =  tě- 
hotné) dok.  129.  6  Přídavné  jméno 
takový  se  rádo  vynechává:  Deť  naši 
nebele,  abe  im  bele  órok  nedále.  On 
néni,  že  be  zapíatil  (Mal.  XXIII.  41). 

takva,  euf.  sakra. 

fakvit  sa:  Mně  bez  brýlí  tak,  tak 
že  sa  ty  litery  ťakvija  =  neurčitě 
značí  (Slav.  ČL.  XIL  421).  Mach  sa 


440 


UŽ  máto  mezi  stromy  ťakvit  =  značil 
se  v  nejasných  obrysech  (Vlk  42). 
Strniska  holé,  ešče  že  to  zelé  sa 
zde  onde  ťakví  (Slav.  ČL.  XIII.  371). 
Kostel  sa  v  dáTce  enem  ťakví  =  obli- 
skuje  se.  »Ťakví-ji  sa  ti  jaké  světio?« 
ptal  se  kdosi  slepého  žebráka.  Ozi- 
miny  sa  ťakvíja  =  sbírají  se,  zota- 
vuji se.  Ťakví  sa  mi,  ťakví  sa  mi 
v  htavě  =  tane  mi  na  mysli,  něco  se 
mi  v  hlavě  plete  (val). 

táfai  -e,  část  (z  něm.  Teil):  Na 
konec  v  tom  prahu  zakopala  táfu 
(Suš.  779). 

tarafatky,  pl.  f.  =  šarapatky  (v.  t.) 
val. 

taliga,  pěší  valašský  vozík  o  dvou 
kolech,  na  němž  rozvážejí  žebře,  lo- 
paty a  p.  po  světě. 

talón:  Než  se  vrátil,  byl  ženich 
v  talóně  3=  zmizel  beze  stopy  (dok. 
249). 

tam  (tame,  tamo,  tamej,  tamoj, 
tamok,  tameky,  tamejky,  tamyk,  ta- 
myky,  tamykoj,  laš.):  Dyby  být  ne- 
božtík  strýc  na  světě  —  Pámbu  mu 
tam  odpusť  =:  na  věčnosti  (Slav.  ČL. 
XII.  229).  Nebuď  mi  tam!  t.  diúho 
(Jicko).  Že  má  v  těch  hoíuboch  zá- 
pole —  no  nech  si  tam  má!  (Slav. 
ČL.  X.  37).  —  V  laštiné  slyšeti  toto 
příslovce  za  řeči  velmi  často,  sluchu 
cizincovu  zcela  nadbytečně:  Dži  tam 
do  hruma  I  To  je  tam  darmo !  Un 
tam  něubliži  žádnému.  Ja  tam  ně- 
pravim,  že  .  .  .  Ai  trávu  jedli  fudě; 
no,  ja  sem  ji  tam  nějidat,  afe  htadu 
sem  se  narhuí.  O  vodu  tež  tam  něni  = 
o  vodu  není  potíž. 

tamodtáď  =  odtamtáďy  odtud. 

fampadta.  pl.  n.,  nohy  (hrubě). 

fampaf  sa  =  ťápati  se,  šmatlati 
se  po  mokrém,  na  př.  po  mokré 
roli :  Ten  ťampafa,  kde  se  tam  zas 
ťampá!  (slov.). 

tamterYi  pl.f.,Spielmarken  (Třešť). 

tamyk  =  tam :  Švarné  dževky 
tamyk  su  (Suš.  660). 

tamzdejšf  čtověk  =  tamější  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

tanaf,  tanulkaf^  tančiti  (v  dět. 
řeči)  ND.  24. 

faňataf  se.  -cu,  potáceti  se  (laš.). 


tancufai  -fe,  která  ráda  tančí. 

tancúvati  iter.  slov.  tancovat  (vých. 
Mor). 

Tanečnica  1.  vrch  (Vizovsko). 
2.  U  nás  v  Malenovicích  jest  jeden 
kopec  a  nazývá  se  Tanečnica.  To 
tam  ty  kuzforky  se  sbiraíy  v  puí- 
nočni  hodinu  a  tuž  tam  tancovaly 
(Vyhl.  VI.  XIX.  900). 

tanečnicei   pí.  f.,  houba  clavaria. 

taňér,  -a,  talíř  (horň.). 

tanula,  -e,  která  ráda  tančí  (dok. 
69)  =  tancufa. 

tanušek,  taneček:  Nepůjdeš  do 
tanuška  (Vyhl.  VI.  XIX.  789). 

tanýř,  -a  =  talíř:  Chléb  vysoký 
jako  tanýř  (Suš.  682). 

ťápy,  pl  m.,  nohy  (hrubě). 

fápačkai  blátivá  cesta. 

ťápal,  -a,  síť  s  dvěma  oblouky 
křížem  na  holi  (Strážnice). 

fapaňa,  -ě,  motyka   (hrubě)   Vek. 

fápati    -pu    1.    silně     našlapovati, 

2.  (ťapkat,  ťapuškat)  rukama  tleskati. 

3.  mlaskavě,  nepěkně  jísti:  Všecko 
sťápe  (chutné,  nechutné).  Co  to  pořáď 
ťápeš?    Dyť    ťa    bude    bofet  bruch  1 

4.  nepěkné  věci  mluviti:  Kdo  má 
•  hubu  nevymáchaná «,  ten  ťápe. 

fapčíf,  jísti  něco  šťavnatého,  zvláště 
ovoce:  Chlapci  ťapčili  to  ovůcko 
(Slav,  ČL.  X.  375). 

fapka  se  vynasnažuje,  aby  ně- 
kterého ze  spoluhráčů  ťapnout  mohl, 
t.  j.  ruku  na  někoho  vložiti,  tepnouti 
ho;  odtud  ťapka  =  ťapkáč  (Kda  II. 
342). 

fapkati  pomalu,  z  lehká  tlouci. 
Když  je  máslo  stlučeno,  ještě  se 
ťapká,  by  se  srazilo  v  kouli.  Ťapkal 
mě  ruko  po  lécách  (Vyhl.  I.  72). 

fapóšek,  uťapkaný,ucouraný(MaI. 
XXIV.  342). 

fapuškati  tleskati  rukama  (v  dět. 
řeči).  Říká  se:  Ťap,  ťap,  ťa  pušky! 
pojedeme    na    hrušky    atd.    (Btcha). 

taraPi  beran  na  zarážení  kolu  (laš). 

taráňaf  zz  žvaniti  (val.). 

taráňaf  sa  L  toulati  se,  2.  stěho- 
vati se:  Kde  sa  s  tým  (nábytkem) 
potaráňár   (Vek.). 

taraSi  -a  1.  chvojí:  Šle  na  taras 
do    lesa    (Zábřežsko).    2.    živý    plot 


441 


(Podl.).  3.  odrážka  v  řece  (Lor.). 
4.  pole  na  stráni  (Jevíčko). 

tárafi  plácati,  žvaniti:  Co  táráš? 
Pořáď  o  jednom  tárá  (val.);  int. 
taráňať  (v.  t.). 

táraf  Sdí  toulati  se:  Zas  sa  kdesi 
tárá!  (val.). 

tarazgafi  iter.  slov.  tára<  =  ta- 
ráňat  (v.  t). 

tarča,  -e  1.  terč  (val.).  2.  Nata- 
huje tarču  =  moldánky  (Zl.).  3.  upla- 
kané dítě. 

tarčavý  n.  tarčivý,   plačtivý   (Zl.). 

tarčina,  jméno  ovce  strakaté  (val.). 

tarčit,  brečeti  (vých.  Mor.). 

tarčit  sa,  durditi  se:  Proč  sa 
tarčíš?  (ZL). 

targavý  n,  tarkavý:  kráva,  jež  má 
černé  n.  červené  skvrny  po  bílé 
srsti  (val.). 

tarkoši  strakatý  pes  (val.). 

tarmaki  první  den  dvoudenního 
jarmarku,  dobytčí  trh. 

tartaSi  hluk  (záp.  Mor.). 

tarvasif  =  harvasiť,  povykovati 
(val.). 

tarygovaf,  běhati,  lítati  (val.). 

fafaný  =  čananý,  krásný  (v  dét. 
řeči,  laš.). 

tatar  1.  z  prutů  spletený  švihoun  na 
pomlásku,  2.  pastýřský  bič,  mnohem 
silnější  obyčejného  biče,  druhdy 
pořádný  provaz,  připevněný  na  krát- 
kém, pevném  bičisku,  >násadkou« 
zvaném.  3.  karabáč:  Dyž  půjdu  za 
stádem,  plesknu  si  tatarem  (Suš. 
483).  Se  mi  zdá,  že  tatar  bude  mět 
hody  =  dostaneš  bití. 

tataráki  tatarčok^  puškvorec  (laš.). 

tatarečeki  kostěný  knoflík  u  ko- 
šile (val.). 

tatarkai  plevel  podobný  pohance, 
listy  má  větší,  bujnější,  květu  skoro 
neznáti,  malinké  zrno  je  ve  tvrdé, 
tlusté  šupce  (val.). 

tatarovati  bíti  karabáčem:  Ženu 
budu  tatarovat  (Suš.  610). 

tatik,  taťka:  jménem  tím  mluví 
žena  o  svém  muži  (vých.  Mor.). 

fafúchai  klechtanice,  nedobře  při- 
pravené jídlo :  Také  ťaťuchy  ja  nerad 
(laš.). 

fava  =:  čava,  velbloud  (Df.). 


taž:  Děvucha  pasta  kačice,  a  vo- 
iata  ich :  taž,  taž,  taž  (Suš.  405,  laš.). 

tažitý,  podlouhlý:  kameň  (val.). 

tě  příklonná  částice  1.  snad,  asi: 
Bude  tě  desi  zamrzlý  Váh  (Slav. 
ČL.  X.  379).  Žutochvost  ohledá  tě 
si  místo  na  hnízdo  (ib.  38).  Hořké 
je  to;  bude  tě  v  tom  potýnek  (ib. 
XII.  190).  2.  důrazově  pleonasticky : 
Myslím  tě,  že  to  už  bude  zkyslé 
(ib.).  Vidiště  ho  =  hle,  hle;  po- 
dívejme se  na  něj  (Vlk  56).  Srovn. 
rus.  pajďom  tě  =l  pojd\než.  Dle 
toho  nebylo  by  správným  mínění, 
že  české  té  skládá  se  z  enkl.  t^je^ 
a  že  tedy  tvary  jsoutě,  kdyztě  a  p. 
jsou  nesprávný  (Vodička  v  Čas. 
Mat.  mor.  1901  str.  165). 

téct:  Proso  teče  =  zrnka  vy- 
padávají (je-li  větrno).  Srovn.  »ptáci 
proso  vypili «. 

tečefeCi  -Ica,  hlavní  proud  řeky 
Moravy  (slov.). 

-teď  a  -tef  jsou  náměstkové  živly 
složených  s  předložkami  příslovci 
tam,  kde  keď  a  kel  (v,  t):  doteď, 
odteď,  poteď  —  doteT,  odteT,  potel, 
ztuodtef,  ztamodteT,  zatel  =:  dokud, 
pokud  atd. 

tedaji  tehdy  (laš.). 

tede,  iedéííky  =  teď  (Tišnovsko). 

tedovaj,  tehdy  (horň.). 

téhnif  sa,  tísniti  se,  tlačiti  se: 
Těhnito  sa  tam  tofkého  fuda  jak 
kaše  v  hrnci  (Vlk  7). 

tejciti  dychtiti,  toužiti:  Tejcí  do 
domova  (N.  Město). 

tejdenek  =  týden:  Před  tejden- 
kem^  v  tejdenku  (Jemnice). 

tele:  Když  jalíivka  poprvé  k  te- 
leti jest,  udělej  jí  ze  tří  vajec  svítek  = 
když  se  má  oteliti  (Mor.  lid  255). 
Jak  přijdže  voják  na  vojnu,  to  mu 
daju  čeTa  na  hřbet  a  kravsku  nohu 
na  rameno  (laš.).  Data  diťa  do  tráv- 
nice do  tefate  =:  na  jednu  stranu 
hlavu,  na  druhou  nohy,  jako  tele, 
když  se  nese  v  plachtě  (Vah.).  Ne- 
stoj  tu  jak  tele  Machovo  =  hlupák, 
nemotora  (vých.  Mor.). 

tefacko,  tele  trochu  odrostlé  (val.). 

těfatník:  Kráva  ma  cosi  v  těTat- 
niku,  Gebármutter  (laS.). 


442 


Terecnik,  -a,  jméno  trati  u  Lo- 
véšic,  na  niž  se  snad  telata  pásávala  ? 
(Btcha). 

terej  (laš.)    =    tolej    (val.),    tolik. 

tefeneCi  -nca,  tele  býček  (val.). 

těfesnosf,  euf.  ženská  hanba,  jako 
•  přirození*   mužská  (laš.). 

telí,  -á,  -é,  toliký  (horň.,  laš.). 
telička,  tele  jalůvečka  (val.). 

telif  se:  Ten  se  těli  =:  táhne  se 
pomalu  (laš.). 

terkovy,  tefky,  tak  veliký :  Tefkove 
pynize  (Lor.). 

těfuch,  telátko  (přezdívkou),  hlu- 
páček (laš.). 

temfoch,  slepec  (Df.). 

temnica,  -ce,  vězení:  Jánka  do 
temnice  (Suš.  792).  Dala  bys  mně 
tú  Koryčanskú  temničku  (Suš.  138). 

temný,  slepý  (Df.). 

ternu,  proto:  To  ja  temu  pravim, 
že  sem  to  sam  vidže}  (laš.).  Srovn. 
čemu. 

ten  a  zvláště  střední  to  1.  tnivá 
mnohem  časteji  význam  vytýkavý  než 
v  jazyce  spisovném:  Te  si  umijó 
stópať,  te  Malékove  děfčatal  Ten 
přivá}  tak  te  k}áske  do  té  země 
vpTeska}.  To  istě  vám  rekta  Francka, 
tá  klebetnica.  Kadě  to  tade  pudu 
do  Přerova?  Tož  bude  to  pršeť? 
Toto  zas  bude  pršeť  14  dni,  jak  je 
ten  svět  zatažené!  (Mal.  XXIII.  262). 
Zdaž  bych  sa  toto  nestyďé),  takový 
mtadý  chlap  (býti  tak  tlustý)  Slav. 
ČL.  XII.  131.  Lidé  by  sa  chystali 
set,  a  toto  nechce  pršeti  Dyž  toto 
pořáď  prší!  (Zl.).  A  dyž  toto  cosi 
tá  fetojší  zima  je  taková  mocná! 
(Slav.  ČL.  XII.  274).  Janku,  tobě  to 
dochtor  nepověďél,  afe  já  to  vím: 
ty  to  máš  umřít  do  týdňa  (Slov. 
obr.  II.  123).  Už  toto  třetí  rok,  co 
tam  (na  hřbitově)  milého  mám 
(Bart.  II.  349).  Komu  ty,  ma  milá, 
košufenku  šiješ?  To  tobě,  synečku, 
jak  pomaširuješl  (Suš.  583).  Jak  ste 
upocení  I  To  ste  utékali!  (Slov.  obr. 
I.  291).  To  on  se  tak  zapálit!  To 
on  tak  skoro  odešel!  1=  proto.  To 
prší!  (hle,  jak  silno  prší!).  To  zme 
si  dali!  To  sem  se  lekl! 


2.  Střední  rod  bývá  nikdy  s  při- 
hanou:  Ti  cegáni,  nic  to  nedělá,  a 
je  to  taky  živo,  takové  statek  I  (Mal. 
XXIII.  162/.  Vřči  to  po  mě,  esli 
mě  to  neužere?  (o  psu^  laš.).  Néni 
toho  nikde,  a  jak  sa  to  oháňá  I  (na- 
dutý člověk).  Neumí  to  ani  za- 
zpívat! (dívka). 

3.  Nikdy  námistka  to  uvozuje 
mistnijši  vysvitleni:  Lodil  si  jo,  lodil, 
to  kósek  po  kósko  (Bart.  III.  42). 
Má  maměnka  milá  okýnkem  se  dívá, 
to  na  vtáčka  jeřábka   (Bart.  III.  2). 

4.  Velmi  často  bývá  vytýkavé  to 
při  příslovcích  a  výrazech  předlož- 
kových.  Ve  výrazech  předložkových  se 
námistka  neshoduje  s  podstatným 
jménem^    klesly  li    tyto    v   příslovce: 

Pořáď  néni  teho  hdy.  Gdy  to  bylo? 
Vis,  v  to  zemně,  jak  zme  vozele  to 
dřivi.  Zamrzlo  na  holo,  až  potem  na 
to  jaře  naválelo  snihu  a  nemrzlo. 
Debe  to  bélo  v  zemně,  to  be  se 
s  tém  masem  mohl  držeť,  afe  v  to 
lité  to  hněď  zavoní.  Tehda  po  to 
tmně  mu  to  už  nestálo  za  to  tam 
jezdiť.  Šil  sem  mu  na  protiv,  a  jak 
sem  mu  na  to  protiv  šil,  potkal  sem 
Jánka.  Jak  sem  vám  řikal,  v  to 
vědně  nic  neudělal  a  večir  utekl 
(Mal.  XXIII.  362). 

5.  Námistka  ukazovací  mívá  druhdy 
význam  sdílný  (ethický):  Leží,  feží, 
fežet  bude,  až  ten  andét  tru  bit  bude 
(Suš.  16).  Co  sem  se  nachodil  po 
téj  tmavěj  noci  (Suš.  400)  Kofko 
ty  těch  dětí  máš?  (Suš.  197). 

6.  Námistky  ukazovací  užívá  se 
často  v  pohodlném  slohu  vy  pravicím: 
Potom  šli  do  zámku.  A  dyž  do  toho 
zámku  vešli  .  .  .  Vylezl  na  střechu  ; 
a  dyž  na  tú  střechu  vylezl  .  .  .  Přišla 
na  zpadek  (=:  spátek) ;  a  dyž  na  ten 
zpadek  přišla  .  .  .  (laš.).  Podobně: 
Stařenka,  ti  pořáď  přadú.  Jozef,  ten 
rád  chodí  do  školy,  aTe  Janek,  ten 
račí  za  kravama. 

7.  Náměstka  ten  mívá  význam 
přídavného  takový:  Já  nesu  ten,  abech 
ze  sebe  nechal  dělať  blázna.  Já  nesu 
ten,  abech  neuměl  odpovědéť  (Mal. 
XXIII.  361). 


443 


8.  Vyiýkavé  ten  spojuje  se  s  příd, 
jménem  takový:  Majó  tanri  mušek, 
takovéch  těch  černéch  s  terna  zo- 
báčkamá  pTno.  To  dtóby  obili  se 
lepši  mtáti  jak  takový  to  zaškudly 
(Mal  XXIII.  362). 

9-  Ten  i  ten  znamená  tolik  co 
každý:  Chebi  číověk  ten  i  ten,  tak 
to  Jankovi  nesmime  mněť  tak  za 
ziy  (Mal.  XXIII.  362). 

10.  K  náměstce  ten  přidávají  se 
příslovce  tam,  hen,  tot;  tam  ten  = 
onen:  Na  téjto  straně,  tam  na  téj 
straně.  Tento  ječmen  je  pěkné,  ale 
po  tam  lem  nic  néni.  —  hen  ten 
ukazuje  na  osobu  poněkud  vzdá- 
lenou, tot  ten  =.  tento  (Mal.  XXIII. 

361). 

11.  ten  znsLxnená  dnešní^  letošní; 
tam  ten  včerejší,  loňský:  Nespala 
sem  celý  týdeft,  ani  tam  téj,  ani 
téjto  noci  (Suš.  631).  Téj  noci  ne 
spaly,  na  druhů  nebudu  (Bart.  III. 
197).  Ten  rok  =  letos,  teho  roku; 
tehoroční  =  letošní  (val.,   horň.). 

12.  Tento  podle  svého  ukazovacího 
významu  znamená  často  to,  co  se  hojné 
vyskytuje,  tedy  *  obyčejné,  prosté*,  na 
př. :  tento  člověk  =  obyčejný  člověk, 
tedy  rolník  proti  měšťanovi,  táto 
serka  =  zápalka  obyčejná  proti 
švédské:  Temato  serkama  na  větře 
nezapálí.  Pro  ňu  je  tento  čtověk 
sprosté,  ona  be  chtěla  nejakyho 
pána  (Mal.  XXÍII.  363).  Co  tam 
bélo  samé  šlechtě!  A  tito  ledi  moseli 
jenom  pod  bránama  stát  a  po  straně 
v  kotech  (Vyhl.  II.  22)  Moc  se 
hích  tam  zeŠlo,  he  tito  lidi  =  kromě 
panstva  i  obecný  lid  (Brň.).  A  co 
myslijú,  že  títok  lidi  včil  se  s  tým 
možú  extrátovat?  (dok.  14).  Ale  to 
nebyly  tak  tyto  ženský,  do  ví,  co 
v  tem  bylo  (dok.  253).  Já  vás  ouroky 
zažehnávám,  zpáteční  i  tyto  =  obecné 
(Mor.  lid  203), 

tenčica,  -e,  tenká  košile  nedělní. 

tenéj,  comp.  adv.  tenko:  Pokraj 
to  na  teněj. 

ténka,    (ýnka,   tyčka    (záp.  Mor.). 

tenkefí  -u,  špalda  (horň.). 

tenko,  málo:  Po  tenku  jich  tam 
bylo.  Máme  peněz  po  tenku. 


tenký  :  Dyž  pro  tó  tenko  jeli,  stří- 
brný voze  měli,  dyž  pro  tó  klostó 
jeli,  slaměný  voze  měli  =  štíhlou, 
stepilou  (Suš.  758 1.  Tenký  hlas  =:  vy- 
soký (op.  tlustý).  Tenký  větr  =  pro- 
nikavý, ostrý.  Má  tenké  uši  =  bystré. 

teňučkýi  pěkně  tenký. 

teňúnenký,  velmi  tenký. 

fepaf  =  zlehka  uhoditi,  tepnouti; 
odtud  hra:  na  tepaná  (Btcha). 

tepréjšo:  za  tepléjša  =  za  vět- 
šího tepla  (val.). 

teplice,  pl.  f.,  teplé  krajiny:  Na 
sv.  Jana  stětí  bočani  do  teplíc  letí 
(Mor.  lid  82), 

teplina  1.  Dědina  je  v  teplině, 
v  teplém  údolí,  chráněna  od  severních 
větrů  (val.).  2.  trať  (Litovelsko). 

teplo :  Rybník  se  loví  na  tři  tepla 
=  každý  třetí  rok  (Telč). 

teprú6ko,  příjemně  teplo. 

teptýi  bohatý:  To  je  teplý  strýc; 
má  nekerý  tisíc. 

těpnúf,  tepnouti,  plesknouti  (val.). 

teprv  (horň.),  tepráv  (záp.  Mor.): 
Tepráv  mně  chceš  ovsa  dávat  (Suš. 
531).  teprem  (Jicko,  laš.) :  Teprem  ty 
plakati  budeš  (Suš.  461 ),  teprum 
(slov.):  Tu  sem  si  teprum  zpoměl 
(Suš.  665),  teprym  (Lor.),  teprú  (slov.). 

potěr,  jikry  rybí. 

teraj,  tudy  (Frýdecko). 

teraz,  terazky,  nyní  (laš). 

těřazgi  -u,  drobné^  ostré  kamenci: 
Pole  bylo  sám  čirý  těřazg   (Vlk  9). 

těřet,  stářím,  vlhkem  tlíti:  plátno. 

těrchai  tíže,  břímě :  To  je  hrozná 
těrcha,  sami  toho  neuzvihnem!  Ha- 
dači sebrali  své  térchy  a  šli  (Kda  I. 
270). 

těrinai  térinka=itehnaL  (tříti),  něco 
utřeného,  odrobinka,  kousíček  něčeho 
(horň.). 

terš,  -e,  f.,  tíže  (záp.  Mor.). 

terygafi  stěhovati:  Už  zme  ho  vy- 
terygali.  Štrnást  dní  před  sv.  Duchem 
ovce  terygajú  sa  na  salaš. 

tesa,  otesané  dřevo,  dlouhá  lať 
u  plotu,  na  niž  přibíjejí  tyče  (záp. 
Mor.). 

tesař,  -a,  brouk  tesařík  (val.). 

te8kh'vý :  Díťa  je  tesklivé  =  nepo- 
kojné, když  se  mu  na  př.  řežou  zoubky. 


444 


To  je  s  takovým  nemocným  moc 
tesklivé  =  trapné,  moc  vystojí,  kdo 
ho  opatruje  (Vah.)- 

teskniti  toužiti :  Má  mamička  neví, 
za  kým  mé  srdečko  ve  dné  v  noci 
teskní  (Suš.  199). 

tesknice,  pl.  f.  1.  domácí  nemoc, 
Heimweh  (val.,  laš.):  Tesknice  ho 
beru.  Král  viděl,  že  by  tam  od  tesknic 
musei  umříti  (Kda  II.  118).  2  Ná- 
ruživou toužebnost  po  milenci  nebo 
po  milence  v  okolí  Rožnovském  na- 
zývají tesknicemi  (Kda  ÍI.  327). 

teskný :  Žádalo  se,  aby  ten,  kdož 
přísahá,  tak  činil  na  tesknou  útrobu, 
t.  j.  na  tšfutrobu  čili  na  lačný  žalu- 
dek (arch.  III.   139). 

tesový :  Dvorek  je  ohrazen  tesovým 
plotem  (Žď.  obr.  91)  v.  tesá. 

těšena,  jméno  krávy  (val ). 

těšit  se  čemu,  nadíti  se:  Netěšte 
se,  chlapci,  mému  maryjánku  (Suš. 
734).  A  já  sem  sa  těšil  peřině,  duchně, 
včit  moja  Mavěnka  na  hoté  buchne 
(Bart.  III.  671).  Jak  zemáky  dobře 
neokope,  tož  sa  jím  može  netěšiť 
(Slav.  ČL.  XII.  43). 

tešra,  -Te,  sekera  tesařská  (val.). 
tetéč,  -a,  manžel  tetčin  (val.). 

tetkovaf  komu,  říkati  tetko:  Ona 
mi  tětkuje  (laš.). 
tetlucha,  aethusa  cynapium  (bot.). 

tém  (tým),  proto:  Tém  ja  to  po- 
vídám (Zábřežsko). 

též,  (val.,  laš.):  1.  ve  větě  impe- 
rativně znamená  prosbu:  Dejče  mi 
tež  vody!  2.  v  otázce  vlídný  důraz: 
Co  tež  tu  robitě?  3.  dodává  vůbec 
výrazu  vlídnosti  a  srdečné  přítulnosti : 
Afe  tačinku,  vy  šče  tež  dživni  (Lor.) : 
Malčinko,  doleť  mi  tež  do  kuzně !  Ej 
di  težl  S  vámi  tež  ve  fazofe  hrať! 
Co  tež  to  tu  je  ?  Což  to  tež  bylo  ř  Kaj 
tež  su  naši  syrci?  Ale  ditě,  ditě,  co 
tež  nepravíte!  Moc-i  též  ten  kabát 
koštuje.^  Kaj  tež  iděš,  sestřičko  ma 
mita?  (Suš.  5).  Ach  Bože  muj,  Bože, 
co  je  mi  tež  zTe  (Suš.  465).  Jak  se 
ti  tež  ty   kravičky  pasu    (ND.  208). 

těža,  -že,  már,  tíže,  těrcha  (laš.): 
To  je  těžař,  to  ja  neunesu. 


téžif  sa  (ťažiť,  čjažiti),  tížiti  se  = 
stíhat  sa  (v.  t).  Těží  sa  ím  to  brať 
(horň.). 

těžko :  Varaj  (vari),  bo  mam  těžko 
t.  j.  nésti,  vézti,  těžko  nesu,  vezu 
(laš.). 

těžký:  Ryz  je  těžká  zrnem.  Ani 
sem  si  nepomysfé},  že  by  ten  baťoh 
býi  tak  těžký  nésť  (val.). 

Tchán,  tchyně  mezi  lidem  mor. 
není  nikde  známo;  na  Zlinsku,  na 
Hané  i  j.  říká  se  jim  »tatíčku,  ma- 
měnko«,  na  Podluží  »svadební  tata, 
svadební  mama«  nebo  »svat  (svatík) 
a  svatka«,  oba  šlovou  «svaté«,  sva- 
tové; toto  také  známo  na  Val.,  na 
St.  Hrozenkově » svako*  =  tchán.  V  pí- 
sni z  Velké  (Bart.  III.  č.  454) :  »Tam 
Aa,  Bože,  tam  ňa,  de  bych  byla  sama, 
de  by  ně  cvegruša  nerozkazova}a«, 
cvegruša  znamená  tchyni.  Na  záp. 
Moravě  (Meziříčsko,  Třebíčsko)  tchán 
a  tchyně  šlovou  »pantatík«  a  »pani- 
matka*.  —  Na  Zlínsku  svatící  jsou 
rodiče  ženichovi  a  nevěstini  navzájem. 

tchoř  1.  domácí  zloděj.  2.  obilí, 
které  hospodyň  nebo  děti  bez  vědomí 
hospodářova  vezmou  a  tajně  prodají. 

tchořovica,  -e,  zimní  čepice,  obšitá 
tchoří  kožešinou. 

tihta,  tihlička  =  cihla. 

tihnóf,  rychle  jíti:  Tihni  pryč! 
(tahnót  =  táhnouti)  Mal.  ČL.  VI.  73. 

tíhoba,  tíže  na  prsou,  těžký  dech. 

ti h Ota,  těžkost:  Pak  sem  z  těch 
rol  všecko  prodaja  s  tíhoto  ty  pe- 
níze natržil  (Vyhl.  II.  105). 

tihy!    v  levo!   (velí  se  volům)    Zl. 

tichavský,  adj.  místního  jména 
Tichá:  tichavská  horka ;  též  příjmení. 

ticho:  ani  nepškne,  ani  nešpetá, 
ani  nemrká  1=  je  ticho.  Je  tu  ticho, 
jak  dyby  mak  sét.  Su  tichem.  Tičkem 
buď  (laš.). 

tichopad,  tichošlápek  (laš.). 

tln,  Unit  =  stín. 

tíňa,  -ně,  f,  tín:  Chodi  jako  tiňa 
(laš.). 

tínit:  Jak  je  ke  štvrtéj  hodině,  tož 
tam  už  tíní  =  je  stín,  slunce  nedo- 
svítí.  Postajte,  chlapci,  v  naší  síni, 
pokúď  tam  ešče  na  vás  tíní  (Bart. 
III.  242). 


445 


tintéra  =  titéra  (val). 

tipka,  slepice  v  dět.  řeči  (slez.). 

tipufa,  -Te,  slepice  (lichotně,  laš.)- 

tírňa,  -ně,  mistnost,  kde  se  len  a 
konopé  trou  (val.). 

tisař,  tisařský  =  císař  (Jicko,  laš.). 

tisk,  tlačenice:  V  kostefe  být  ve- 
liký tisk.  Nemá  tisku  =  pilno  (val). 

tiskatý,  kropenatý:  jablko,  zemák 

(val.). 

tisktý  pass.  =  tištěný:    pěsnička. 

tisnoba,  těsnost,  úzkost,  nouze 
(val). 

tisnúf  1.  tisknouti,  tlačiti:  Co  sa 
tisneš?  Keď  dotísne  naňho,  mosí 
číověk  =  dolehne.  2.  nutiti:  Ja  vas 
netisnu.  3.  tisnúť  se  čeho  =  dotknouti 
se  (laš.,  horň.). 

Tisůvka,  trať  (Skreje;  bývalý  ti- 
sový háj). 

tisoň,  -a,  vůl  tise  barvy  (horň.). 

tisový:  Půjdeme  my  tam  k  tiso- 
vému lesu  (Suš.  459). 

tisufa,    e,  kráva  tise  barvy  (val). 

tisy,  červený  jako  tisový  kmen: 
kráva,  vůl,  tele  (val). 

tiščenka,  prací  modrá  sukně  s  bí- 
lými pruhy  nebo  tečkami  nebo  drob- 
nými  bílými  kvítky. 

tíž,  -a  =  číž  (laš.) 

tížif  =  čížiř,  bystře  hleděti  jako 
tíž  (laš.). 

tížif  sa:  Bože,  netíží  sa  mu  ešče 
na  staré  koTena  =  práce  mu  není 
obtížná  (Jicko). 

tkáč,  -a,  tkadlec:  Tkáči  tkaju 
plátno,  tkaTci  mušelin  (laš.).  Už  sem 
ju  (přízi)    do  tkoča  data  (Suš.  340). 

tkanice,  pl  f.,  krajky  (slez.). 

tkánka,  ozdoba  hlavy  nevěstiny  a 
družiček,  z  dělaného  kvítí,  pozlátka, 
zrcadélek. 

tkaf  (za-,  ode-,  ve,  pri-),  cpáti: 
Vetkajte  to  za  opléčí!  (horň.). 

tta,  val.  íio,  prkenný  strop. 

ttačénka,  tištěná  modrá  sukně 
(Vah.). 

tfafaf,  žvaniti  (val). 

tfatka  n.  tfárka^  setlelé  dřevo, 
práchno  (val,  laš.). 

tramka,  v.  pluh  8. 
trapor,  -a,  roztlápaný  kravinec  n. 
krombožinec  (laš). 


tráskaf,  -šču  =  mláskať:  Tlášče 
pyskama  jak  prasa  (při  jídle)    Vah. 

tlaskomina,  laskominy  (Telč). 

traščet  1.  mokro  v  botě  tfaščí 
(šplechoce),  raci  (chycení),  prasata 
(žerouce)  tlaščíja,  2.  tfaščí  =  prší 
(val). 

Ttaščenka,  hora  na  Vsacku 

trať,  —  tTaju :  A  což  to  tu  tfaje  ?  z= 
tlí,  doutná  (Slav.  ČL.  X.  299). 

tíéskaf,  -šču,  pleskati,  žvaniti 
(Vek.). 

tret,  —  tlím  1.  doutnati.  2.  Už 
mi  tfeío  =  dostával  jsem  strach. 

tlipaf,  -pu :  Vápno  tlipe,  t.  j.  když 
se  hasí,  dělá:  tlip  tfap  (laš). 

ttúct  1.  máslo  se  ttuče,  stiúká 
v  maselnici,  2,.  o  zpěve  slavičím  a 
křepelčím. 

tlúct  sa :  Tíuče  sa  tu  už  týden  = 
zdržuje  se  v  naší  osadě,  v  našem 
okolí,  dnes  tu,  zítra  onde  (o  cizím). 
Janek  je  včil  v  Přerově.  Myslí  si : 
jak  sa  přettuču,  tak.  Má  tam  dva 
bratry,  a  tož  u  nich  sa  tíuče.  — 
Ttuče  sa  po  lidoch  =  nemá  svého 
bytu  (val).  Šohaj  sa  na  dvoře 
tiuče  (Bart. ,  II.  150). 

ttú6ek,  tičko,  trdlo  (val). 

ttučeňáky,  tlučené  zemáky  ma- 
štěné  (Vych.). 

ttu6énka  v.  chalupa. 

ttu6inky,  pl  f.,  druh  jídla  mouč- 
ného: když  voda  valem  vře,  trochu 
se  jí  odleje  a  voda  v  hrnci  se  za- 
sype dobrou  pšeničnou  moukou  a 
utlačí  se.  Potom  se  v  tom  těstě 
udělají  tři  dírky,  a  když  voda  těmi 
dírkami  na  vrch  vyvírá,  míchá  se 
těsto,  až  stuhne.  Jí  se  to  na  kusy 
roztrhané,  buď  maštěné  nebo  po- 
pluskané  horkým  povidlím  (Hranice). 

ttúčka,  dřevěný  hmoždíř  na  mák 
(Zl). 

tluk  1.  dřevěné  trdlo  na  opicho- 
vání  krup  ve  stupě,  2.  hůlka  od 
máselnice  (laš.),  3.  nemotora,  >kde 
ho  postaví,  tam  stojí* :  Co  mi  to 
vedžeš  za  ttuka  (Suš.  462). 

tlukáč,  -a:  Tlukáči  tlukou  odr- 
hnutý  a  sušený  len  hůlkami  (záp. 
Mor.). 

ttustina,   tučné  části   masa    (laš.). 


446 


ttustý  jak  úT,  dyňa  (ženská),  íkavec 
(chlapec),  váTec  (malé  díté);  prasata 
sú  jak  jelci;  je  tlustý  jak  švec  na 
koTeně  (iron.).  —  Ttustý  htas  = 
nízký,  hluboký.  —  U  Lachů  tiustý 
znamená  jen  tučný;  »ttusty  strom« 
se  neříká,  nýbrž  » hrubý «,  » zrostly*. 

ttúš6ka|  síla,  hromada,  mnoho: 
Na  krokvách  viseta  tlůščka  šrůtek 
(Vlk  47).  Tehdová  byio  tíúščka  ovec 
(val).  Holubů  tam  bylo  dycky 
tiúščka  (Slav    ČL.  X.  46). 

tma :  je  tam  tma  jak  v  měše,  jak 
v  kabeli,  jak  v  krávě,  že  by  mohl 
do  oka  pichnút,  že  ju  može  krájat. 
Vezmete  rfia  sebú  do  tých  tmavých 
žrebů  (Suš.  181). 

tmavý  měsíc.  Na  Valaších  místo 
přirážek  obecních  starostové  vy- 
bírají od  občanů  na  větší  výdaje 
tolik,  co  platí  každý  daně  na  měsíc. 
Tomuto  poplatku  říká  se  tmavý 
měsíc. 

tměji  comp.  adverbialního  subst. 
tma. 

Tmovnlca,    -ce,   trať   (Vizovsko). 

to  =  tož,  tedy,  v  závětí  vět  ča- 
sových a  podmínečních  (val.,  laS): 
A  jak  mi  to  jedno  kvítko  urveš,  to 
se  ty  mne,  synečku,  nevezmeš  (Suš. 
292).  Jak  zakrojil  do  chTebá,  to 
krev  z  něho  běžela  (Suš.  91).  Rob, 
švagrova,  jako  ja,  to  budžeš  měč 
kus  chfeba  (Suš.  91).  A  dyž  bylo 
kofe  vesna,  to  kuřička  vajco  snesla 
(Suš.  434).  Že  hev  něpoženěš,  to  nic 
nedostaneš  (ND.  208). 

tobota,     mošna,    tobolka:     Vyjal 
šatku  z  toboly  (Suš.  85).  Dejte  groš, 
dva  do  toboly  (Suš.  740). 
.  Tobolci  trať  (Blansko). 

Tobolky,  vinohrad  (Nechvalín). 

to6ací  :  Maslinky  točací  majú 
enom  u  hrubých  sedláků  =  na 
točení,  vrtění  (dok.  119). 

točák,  1.  kolotoč  (Zl),  2.  druh 
tance  (Suš.  602). 

to6ec,  -čca,  vnitřní  část  taberna- 
kulu,  která  se  točí  (val ). 

to6e6ek|  kloub,  článek  prstový 
(val.). 

točenica,  -ce  1.  točení,  2  vír 
věirný,  3.  kolotoč  (val.),    4.  u  dveří 


pant,  na  němž  se  otáčejí  dvéře  (záp. 
Mor.). 

toólt  1.  caus.  slov.  téci,  nalévati: 
Nebudeš  nic  robiti,  enom  vínko  to- 
čiti (Bart.  II.  35),  2.  pořád  o  jednom 
do  kola  mluviti,  okolkovati:  Netoč  1 
(laš. ;  srovn.  č.  tácky). 

to6lt  se:  točí  se  jak  kača  v  če- 
pici, šiška  na  másle,  motovidlo, 
holub  na  bani,  vůl  na  Fedě.  —  Běží 
voda,  běží,  kolečkem  se  točí  (Suš. 
53). 

to6ka|  kohoutek  u  bečky  (Df.; 
srovn.  točit). 

fohnat  se,  tísniti  se  (záp.  Mor.) 
v.  těhniť  sa. 

tok,  enklitický  přívěsek :  tentok  = 
tento,  tudymatok  =  tudy  (Tišnov). 
Povídala  to  naša  Hanyša,  víStok?! 
(dok.  19). 

toréj.  tolik  (val.,  slov.):  Ašak  ty, 
Michálku,  toféj  hříchů  nemáš  (Suš. 
166).  Dyť  je  ho  za  toléj  =  je  s  to 
(Vlk  17).  Raz  toTéj  =  jednou  tolik ; 
pů  toléj  =  polovic  tolik  (Slav.  ČL. 
X.  136).  —  tofejho  (m.  a  n.  sg), 
totejju  (f  sgo),  totejich  (m.  f.  n.  pl.)  = 
ten  tam,  utekl,  zmizel  a  p.:  Zloděj 
pohodil  měch  a  tofejho  I  Střelil,  a 
vraná  tofej  ju!  (Kt.  z  Opavska). 

tolet  se  k  někomu,  tuliti  se  (han.). 

toll,  tolik:  Toli  ledi,  mezi  tolima 
fedima  (han.).  Hdže  si  toH  času 
byla?  (Suš.  13,  laš.). 

tolita,  vincetoxicum  (bot.). 

torký:  V  izbě  sa  těhnilo  tolkého 
ruda  =  tolik  lidu  (Vlk  7).  Věřte, 
tofkých  fudí  musí  na  tem  vojnisku 
zhynúť,  je-ji  teho  třeba?  (val.). 

tóna,  -ně,  f.  (tuoňa),  tín,  stín 
(horň.). 

foňkaf,  fňukati:  Pořáď  foAká  a 
jojká  (Vek). 

topánky,  -ů,  střevíce  (Df). 

topárka  1.  hůlka  od  máselnice 
(val),  2.  dřevěné  držadlo  vůbec 
(Dob.),  3.  luční  šalvěj  (val.). 

topena,  listina:  Dostál  sem  topenu 
z  kancelářa.  Kráf  (v  pohádce)  poslal 
topenu,    že  psa  kočky    živit  nebude 

(Zl.). 

topení,  významu  konkr.  1.  kamna 
(kachlová),  kamínka  (železná),  spor- 


447 


helt:  Fčef  nemajó  v  izbi  topeni,  až 
na  zemu  si  dajó  kamínka  (Mal.  XXIV. 
343).  2.  zásoba  dfM,  kolik  ho  třeba 
na  jedno  topení:  Děvečka  z  každého 
topení  oklešek  odloží  (Mor.  lid  143). 

topen ka  =  topinka  :  Kdo  sní 
topénku,  toho  hastrman  neutopí  (li- 
dová etym.)  Zl. 

topinka:  Už  běži  s  topinkum  = 
s  klebetami  (Opav.). 

topiščei  místo,  kde  se  topí, 
ohniště:  Žena  přetáhne  si  dřevo  na 
topišče  do  sině,  tam  .  přeloži  na 
ohýnek  (Vyhl.  I.  34). 

topit  másto,  vyvarovati ;  másto  to- 
pené. 

topivo,  palivo. 

topor,  a,  druh  révy:  veliký  peň, 
listy  bělavé,  velmi  rozstřihované,  ve- 
liké, dlouhé  hrozny  (Podl). 

topor  =  toporo  (han.). 

toporo  1.  rukověť  sekery  (slov., 
val.),  2.  držadlo  u  lžíce  (Jemnice; 
u  Želetavy  pořišče). 

tor:  tým  torem  =  směrem,  způ- 
sobem (val,  laš). 

tora  1,  stopa:  Pes  ide  po  tóře 
(Vlk  42),  2.  cesta:  To  je  na  téj 
tóře  jak  Vsetín.  3.  Obá  sú  jednej 
tory  =  jedné  mysli,  povahou  sobě 
podobni  (val.). 

torba,  mošna:  Budu-li  žebrákem^ 
budu  torbu  nosiť  (Suš.  515,  laš.). 

tořif,  tOŤOvat  1.  stopovati:  Za 
Dílem  tořili  vlka  (Slav  ČL.  X.  379). 
2  špiniti,  zaťápati  podlahu  nohama 
(val ,  laš.). 

tof,  (toťka,  toťkaj),  ad  v.  1.  místné  •=. 
tu,  zde,  ukazuje-Ii  se  na  předmět: 
»Kdejetoř«  »Toť!«  Toť  máš,  máti, 
cérku  svoju  (Suš.  131).  »Kde  idešř« 
»Ja  toť  ke  kmoti^ence*  (Slav.  ČL. 
X.  38).  —  attribtUivné :  Toť  sta- 
řenka dávajú  jejich  kravičce  po- 
lívku (dok.  127).  Co  se  jí  toť  se 
starým  napovídáme!  (dok.  76).  Néni 
jak  toť  Hlavizftovi  (fig.  13).  2.  ča- 
sové =  nedávno :  Toť  sem  ho  viďél. 
Toť  na  matičku  boží  byty  primicije. 
Toť  kerýsi  deň  u  nás  být.  Heďél 
sem  toťkaj  na  toho  Jozefa  (Slav, 
ČL,  X.  37).  —  Toť  už  je  moc  lidi 
na      světě     =     nyní      (Zábřežsko). 


3.  ovšem,  přisvědčuje:  >Slí-1í  ty 
hrušky  zraíé?«  »Toť  že  sú.<  »Budéš 
mě,  dcero,  živiti,  jak  nebudu  mocť 
robiti  .^<  >Budu,  tatíčku,  toť  budu« 
(Suš.  118).  >Jste-li  pak  také  ženat?« 
>Toťže  jsem«  (Kda  I.  57).  » Půjdete  li 
tam  ještě ř«  »Toť  půjdu«  (Kda  IL 
160). 

tota,  digitalis  (bot.). 

to  tak:  »Dnes  nám  bude  myslím 
pršet. «  »To  tak!  a  já  mám  žito  na 
poktádkáchl«  =:  to  by  tak  bylo! 

toten,  -a,  sanguisorba  (bot). 

tótry,  troud,  práchno :  Dřevo 
suché  jako  tótry  (Jevíčko). 

Tovačovská  trať  (Blansko) 

tovarych,  nádenka  (Podl.,  dol. 
Brň.). 

tož  1.  ano:  »Ste  ze  Skornicřc 
»TožI«  2.  tedy:  Tož  jak,  Jozefe, 
půjdeš  li  snama?  Dyž  nechcete,  tož 
půjdu  sám.  Dyž  tak,  tož  tak.  Tož 
ty  tak?  >Tož  ono  je  to  tak*  (tím  se 
končí  jako  rekapitulujíc  delší  o  něčem 
výklad).  3.  na  toš  dělat  komu  co  = 
na  schvál,  na  vzdory:  Povídá  sobě, 
že  mo  to  jistě  staříček  udělal  na 
tož  (Kda  II.  210).  Robí  mu  to  na 
ty  toáe  (Df.). 

tóž|  com.  adv.  tuze:  Zpivéte,  to 
de  práce-  hněď  tóž  od  ruky  =  lépe. 
Dnes  je  jí  ješče  tóž  zle  =  více  zle, 
hůře  (Zábřežsko). 

fpaf  =  cpáti:  Ťpal  po  pfnej 
hubě  laš.. 

třa,  třeja^  třeba:  Byto  třa,  dě- 
večko, zamknuť  se  v  komoře  (Suš. 
296,  (laš.).. 

tráček,  čka,  nízká  šle,  přivázaná 
na  čtyřech  koncích  trávnice. 

tradlinai  železný  pás,  spojující  po- 
dúščicu  s  nápravou  (vůz  II.  32). 

tradlinkai  železný  pásek,  spojující 
násadek  (v.  t.)  s  nápravou  (pluh  4). 

tradlfnek  =  přaslének  (Čejč). 

trafit  =  trefiti    (Suš.  452,  horň.). 

trafuša,  jméno  ovce  strakaté  (val.). 

tragi  svazek  (val.). 

tragači  -a,  trakař;  jeho  části: 
trag  e  n.  tragoviny,  dvě  podélní 
tyče  s  rukovětmi,  meče,  příční  latě, 
kozlík,  hořejšek,  2.  velkonoční  řeh- 
tačka (ND.  273). 


448 


tragačovaf,  klebetiti  (laš.). 
tragat  =  tragač  (val.). 

tragačnicai  -ce,  klepna,  které  jede 
huba  jak  tragač  (dok.  97). 

tragat  někoho  někam,  strkati. 
Kde   se    s    tým    tragáš?    =    vlečeš 

(han.). 

tragaf  sa,  loudavě  jíti :  Kdež  ten 
sa  zasej  tragá?  (val.). 

tragía,  -e,  kozlík  u  vozu  (Df). 

trachta,  hostina. 

trajkafi  pomalu  jíti  (val.). 

trak:  V  traku  nějakým  musela 
bét=  v  nebezpečenstvjó  (Zábřežsko). 

třalka  =  třelka  (v.  t.)  Jicko. 

trandamarýnai  nepříliš  chytrá  žen- 
ština, která  chytré  rady  udílí  a  za 
chytrou  se  pokládá ;  od  slov.  trandat 
(záp.  Mor.). 

trapi6|  sužovatel:  Dostala  sem 
muža  tra  pice  (Suš.  495). 

třasovisko  1.  houpavé  bahno, 
2.  rosol  (laš.). 

třaskhuba,  tlučhuba  (han.). 

třaslačka,  bríza  media  (bot). 

třasFák  1.  třasořitka  (záp.  Mor.), 
2.  rosol  (val.). 

třasFavica,  -ce,  druh  tance  (Bart. 
II.  433). 

třasFavicei  pl.  f.,  široké  gatě  plá- 
těné s  třepením  dole  (slov). 

třasFávky,  pl.  f.,  drobné  dělané 
perličky  pozlacené  nebo  lístky  po- 
zlátkové a  v  nich  hebounké  drátky 
třaslavé  na  ozdobu  voniček  (kytek) 
hodových,  svatebních  a  p.  (Kda  II. 
325). 

třásna,  pl.  n.  1.  konce  tkaniva  vl- 
něného, odstřižené  po  utkání  (Df.). 
2.  třepení,  charpie  (laš.). 

třasořík,  třasořitka,  třasichvost, 
ruticilla  alba 

třást  se  1.  Třásla  se  za  mnú  = 
běžela    (srovn.    hom.  tqelv)    Bzenec. 

2.  Tá  pověsí  se  pořáď  třásta  mezi 
lidem  =  kolovala,  udržovala  se  (Zl). 

3.  třásti  se  nač  =  velice  dychtiti :  Za- 
jíček se  na  dolině  pase,  mysHveček 
se  na  něho  třase  (Bart.  I.  21).  Třase 
se  na  gréjcar  jak  čert  na  hříšnú  dušu. 
Na  děvčata  až  sa  třasu  (Bart.  III. 
694). 


tratif:  Nádoba  tratí  =  teče,  je 
puklá  (Kunštát).  Hus  peří  tratí.  Čas 
platí,  čas  tratí.  Tratí  paměť. 

tratif  sa,  mizeti:  Voda  sa  tratí 
(v  zemi  n.  vysycháním);  snihsa  tratí 
(taje) ;  tratí  sa  v  oči  hTeďa  (chřadne) ; 
setí  sa  tratí  mrazem  (hyne);  s  poTa 
sa  to  tratí  (obilí  se  sklízí);  lidé  sa 
trafá  od  muziky  (Vah.). 

Traty,  pl.  f.,  trať  (Senice). 

tráva.  Jakmile  se  »na  vesno  svět 
otevře*,  chodí  na  Zlinsku  »cérky« 
(děvčata)  na  rypáčku,  t.  j.  rýpat  pam- 
prléšku,  pcháčí  a  p.  dobytku  za  píci. 
Později  chodí  na  hfedanú,  hledat  a 
trhat  trávu  v  obilí  vzrůstajícím,  potom 
na  trávu^  vysíkat  trávu  na  mezích, 
na  hájích  a  j.  Tráva  se  trhá,  škube 
(val.),  spoří  (Vyškovsko). 

tra^íarka,  travařka,  dívka  chodící 
na  trávu  (Dob.). 

trávěnka,  travička  (vých.  Mor.). 

trávit :  Dobře  tráví  =:  má  dobrou 
stravu  (Maš.).  Tam  se  dobře  tráví 
=  stravuje  (Žďár) 

travrena,  dívka  chodící  na  trávu 
(han.). 

travná  plachta  přehodí  se  přes 
záda  a  sváže  s  předu  na  čtyři  tráčky 
(trháčky).  Tomu  říká  1.  nářitek 
slov.,  val.,  han.),  nárit  (Strání),  2.  ná- 
hrtek  (Budějovsko),  3.  přípřež  (f. 
i  m.),  přípřaž,  přípřažek,  přípřažka 
(laš.,  hor.),  4.  výsyp  (horft.)i  5.  za- 
náška  (v  jižním  Slezsku).  Plný 
nářitek  atd.  se  pokaždé  vysype  na 
hromádku    a  ze  čtyř   pak    se  uváže 

1.  noša  (slov.,  han.),  2.  břemeno  nebo 
dřemeno  (val.,  laš.),  3.  ozel,  hozel, 
huzel  (hor.),  4.  baťoh  (Brodsko,  Rož- 
novsko). Aby  nůše  netlačila,  hanácká 
děvčata  dávají  si  pod  ni  hrsť  trávy, 
kteréž  říkají  janek.  Nese-li  dívka  jen 
s  nářitek  trávy  přehozený  přes  záda, 
říká  se  tomu  baran. 

travňák,  koš  na  trávu  (han.). 

trávnicai    -ce    1.    plachta   travní, 

2.  trávnica  říkajú  aji  ženským,  co 
chodí  po  trávě  (dok.  182). 

travný :  Zboží  (obilí)  je  travné,  ve 
kterém    je  mnoho    trávy  =  plevele 

(Vah.). 


449 


trbos,  -a,  pohlavek:  Krampotka 
data  mužovi  trbos,  až  sa  zmotá}  (Vlk  4). 
Také:  trbosk,  rána  do  zad    (Btcha). 

trckafi  spěchati  drobným  krokem : 
Tetka  trckata  za  Křúpatú  (Slav.  ČL. 
XI. 434).  Také:  ujížděti  na  koni  drob- 
ným krokem,    něm.   traben  (Btcha). 

trckem  íť  =  trckať  (val).  Také: 
jeť  trckem.  Jét  trckem  (Btcha). 

trča,  če,  m.  i  f.,  kdo  všude  trčí, 
se  zabaví. 

trčák:  Tá  ostane  na  trčáku  =:  na 
ocet,  starou  dívkou  (dok.  155). 

trčat  =  trča;  trlálek  přezdívka 
trčatovi  i  příjmení. 

tr6af,  tríet^  -ím :  KIúč  trčí  v  zániku 
=  je  zastrčen.  Má  to  veliké  zuby, 
trčíja  tom  až  z  huby  =  vyčnívají  (Slav. 
ČL.  X.  379).  Což  bych  doma  trčala  ? 
=  civěla    (ib.   38).  Kde  trčí  dotúď? 

(Zl.). 
trdelnicai    -e,     ovarová     polévka 

(han.). 

trdeiník:  těsto  se  na  valadli  naváli, 
dlúhý  jak  provázky,  natočí  na  horký 
dřevěný  trdlo,  pomásti  vejcetem,  po- 
sype klučenýma  ořechama  (dok.  110). 

trdto  1.  kůl,  který  se  zavěšuje 
krávě  n.  ovci^  aby  neběhala  od  stáda 
(Vah.),  2.  hlupák. 

trdtoň,  člověk  hloupý  > jak  trdlo* 
(slov.). 

trdtovaf  sa,  trdlikovat  sa,  tančiti 
(posměšně)  val.  Také:  nemotorně 
a  pracně  s  něčím  se  namáhati :  Nech 
teho  a  netrdiuj    se   s  témi    (Btcha). 

tré:  Máme  tré  téj  chase  =  tři  slu- 
žebné. Máme  tré  dětí  (val.). 

třeba  mi  s  inf.  =  jestmi,  musím: 
Třeba  mi  isť  na  poIo.  Třeba  mi  pro- 
visla  vazať  (laš.). 

trebar  =  třebas  (horň.) :  Trebar 
som  já,  trebar  chudobného  otca  (Čerň. 
24). 

třebas  i  třeba  1.  přisvědčuje: 
»Přiďte  k  nám  na  besedu !«  » Třebas*. 
2.  =  snad :  Dať  synka  mezi  cizí  lidi, 
aby  sa  ím  třeba  zkazit?  (Slav.  ČL. 
X.  464).  3.  =  na  příklad :  Pavei  dycky 
rád  něco  vyvede,  třebas  toť  .  .  .  (vy- 
pravuje se  nějaká  jeho  šelmovina). 
4.  uvozuje  věty  připouštěcí:  Třebas 
nemám  nic,  přeca  bych  jí  nechtěí. 


třebný,  potřebný :  Sem  třebný  pe- 
něz (Jicko).  Kdo  bude  třebnějšf,  ten 
to  dostane  (val.). 

třebovaf,  potřebovati  (laš.) :  Netře- 
bujemy  světidia  (Bart.  II.   142). 

tre6af|  -a,  káď  pařit  sečku  (slov., 

val). 

trefa  1.  příhoda:  Su  trefy  všelijaké 
=:  všelico  se  přihodí  (laš.)  2.  Nemeta 
tu  žádné  trefy  =  nic  sejí  netrefovalo, 
nebylo  tu  ženicha  pro  ni.  To  je  trefa 
=  štěstí.  3.  Trefa,  že  bude  dost  = 
možná  (Kda  II.   45;    srovn.  chyba). 

trefit  sa :  Dyby  sa  jí  trefil  nějaký 
číověk  =  kdyby  dostala  člověka  řád- 
ného za  muže  (val.). 

trefný,  divný,  podivinský:  To  je 
trefný  čtověk  1  Ten  se  trefně  šatí  (Zl). 

třelka  tře  len  na  trdlici  (mědlici) 
a  patírá  (potírá)  na  patírkách. 

třely,    smělý:    Jedna    béla  třeléši 

(fig.  80). 

třemen,  třmen :  Ten  mi  už  někeTko 
razí  stúpit  do  tremena  =  šlápl  na 
paty  (Dob.). 

třeňák,  -a,  chléb  z  obilí  na  zrně 
třeného  (Vek.). 

třenice,  -e  1.  chumelice,  slota 
(val.),    2.    deska    z    měkkého  dřeva 

(horň.)- 

třený    křen:  kúsek  sádla  rozmíšá 

se  s  múkú,    zaleje  polívku,    a  až  to 

povře,    rozstrúhá    se  do   teho    křen 

(dok.   114). 

třepačka,  mnohomluvná  huba  = 
paščeka  (v.  t.). 

třepatá,  tlachal,  kdo  pořád  hubou 
třepe. 

třepátka,  hůl,  kterou  se  koudel 
přetřepává,  když  se  má  >navíňať« 
nebo   »nadívať«   (val.). 

třepanina,  hádka:  Oto  zme  měli 
třepaniny  (laš.). 

třepat,  třásti:  hrušky,  stromem. 
Pořáď  se  na  mne  třepe  =  sápe. 

třepčif  =  třapat  (val.). 

treperenda,  povídavá  ženská  (záp. 
Mor.). 

třepihuba,  tlachal  (Vah.). 

třepitata,  divoch  (val.). 

trepky,  pl.  f.,  knedlíčky  do  po- 
lévky (Vek.). 


450 


třepotka,  pták  rruscicapa  grisola 

(val.). 
třesavái  druh  tance  (Suš.  602). 
tréskOi  troubel  u  dýmky. 

třeskúcf  zima  =  třeskutá :  Dyť  tam 
dnes  néni  taková  třeskúcí  zima,  že 
sa  toTéj  obíékáS!  (Vah.). 

treskutka,  střemcha ;  treskutky, 
její  ovoce  (laš.). 

Třesné,  (=  Trestné,  od  trsť) 
v  Třesném,  v  Třesných,  trať  (Vizov- 
sko). 

tresti,  pl.  f.,  vinné  mláto,  na  němž 
se  červené  víno  nechává  několik  dní, 
aby  nabylo  tmavé  barvy  (Podl.). 

třeščai  -e,  m.,  potřeStěný  člověk. 

třeščaf,  'ím :  Zima  bylo,  tak  třeš- 
ča}o  =  třeskutá  zima  (Slav.  ČL.  X. 
380). 

třeščiptot,  -a,  divoch  (val.). 

třeš6if  něčím,  udeřiti. 

třetí :  Požčata  sem  ím  třetího  roku 
o  Vácíavé  stovku  =:  před  loni  (Slav. 
ČL  XI.  323).  Pů  třeťa  íokťa,  po  pů 
třeťu  rýnském  (val.). 

třefotocký  (třeťorocký),  předloň- 
ský: Máme  ešče  trochu  třeťolockého 
ječmeňa  (Zl.). 

trganec,  -nca:  Jedna  chytne  za 
ruce,  druhá  sází  trgance;  var.  lepance 
(Suš.  688). 

trhá6|  -a,  druh  bramborů,  velikých 
s  modrými  oky. 

trhačka,  trhání  trávy. 

trhák,  trháček,  trák^  tráček,  cípek 
plachty. 

trhanec,  -nca  =  škubanec,  noka. 

trhanica  v.  strop. 

trhař,  kdo  žene  voly  na  trh  (Dačice). 

trhat  ovoce,  česati. 

trhavý :  Náš  pes  je  trhavé  =  kou- 
savý  (Mas.). 

trhtavec,  -vca,  člověk  vrtkavý  (laš.). 

trhovec,  -vca,  vozík,  na  němž  se 
vozí  dříví  na  trh  (val.). 

trhovina,  pletka  1.  špatné  zboží, 
které  se  dělá  na  trh:  Co  je  po  ta- 
kovéj  trhoviněl  2.  jalová  řeč,  která 
se  mluví  na  trhu:  Neposíúchaj  takovéj 
trhoviny  (Vych.). 

trhovisko,  tržiště,  místo,  kde  se 
prodává  dobytek  (Zl.). 


trhovo:  Je  to  práca  na  trhovoi= 
jarmareční  (MaS.). 

tribufař,  -a,  kaditelnice  (laš. ;  zlat. 
thuribulum). 

třicátek,  bývalá  celní  hranice  mezi 
Uhrami  a  Rakouskem  do  r.  1849: 
Už  je  na  psím  (kozím)  třicátku  = 
na  mizině  (Zl.). 

třikráf  dňa  sa  dojí  (val.). 

tříloketka,  plachta  z  bílýho  plátna, 
tak  na  lepší  nošení,  třeba  přes  pole 
do  kuta,  na  jarmak  a  tak  (dok.  182). 

třfny,  pl.  f.,  zbytky  od  krmení  koní 
venku,  co  se  utřelo  sena  (val.). 

tríngert,  -u,  se  říká  vůbec,  ale  ve 
mlýně  je  propiini,  Je-li  totiž  málo 
vody,  mlynář  kromě  mýta  ještě  po- 
platku žádá  z  měřice,  a  tomu  se  říká 
propitné. 

tříska  =  dračka  (záp.  Mor.). 

třískat:  So  celé  zatřískané  vod 
blata  z=  zastříkaný  (Maš). 

třísto  n.  střísío  (třásti  se),  ozdůbka 
ze  zlatých  drátečků  na  pentliku  ne- 
věstině (han.). 

tříšť,  -f.  1.,  led  s  vodou  (záp.  Mor.). 

třít  ječmen  na  žrnách  =:  mleti  (val.). 

třízvit  se:  Hvězdy  se  třízvijó  = 
čistí  (han.). 

třízvý,  střízlivý,  neopilý:  Ten  je 
máio  kdy  třízvý  (vých.  Mor.). 

trkačka,  kráva  (posměšně):  Má 
ve  chlívě  než  jedno    trkačko  (han.). 

trkat  1.  Kráva  trče  =  bode  rohem 
(slov.,  val.).  2.  Třkaío  ho  dobré  bydío, 
3.  Potrkali  se  a  votrkali  se  a  včilka 
só  jedna  roka  (Maš.). 

trWý:  Mach  býí  už  trochu  trkiý 
=  frknutý,  podnapilý  (Vlk  27). 

Trkmansko,  trať  (bývalá  osada 
Trkmanice)   Pavlovice. 

trkvas,  hlupák,  nemotora  (val.). 

trilč,    a,  m.,  gentiana  (bot). 

trioň  -a  =  trdloň,  hlupák,  nevtipa 
(Slov.  obr.  I.  286). 

trmaf  sa,  trmáceti  se :  Nebyío 
třeba  toho  dafekého  trmání  (val). 

trmeň,  a  =  třmen  (horft.):  Stup 
s  kameňa  na  můj  trmeň  (jednoslab.), 
a  s  trmeňa    na    koňa    (Bart.  III.  5). 

třmenky,  pl.  m.,  tahouny  na  bo- 
tách :  Z  létkovic  vyčnívaly  na  hoře 
třmenky  (Vyhl.  II.   177). 


461 


trn,  coU.  trní,  švestkový  strom 
(slov.,  vaL).  Na  třné  seďét  výškeřák 
(Vlk  13). 

trňák,  kyj  (hůl)  trnový  (laš.). 

Trnávky,  pl.  f.,  trať  (Buchlovice). 

trn6ák  1.  obchodník  s  povidlím, 
2.  koláč  nadívaný  n.  potřený  povidlím. 

trnčit  sa,  fantiti  se  (Zl.). 

třnec,  -nca,  mladý  trnový  (švest- 
kový) stromek  (slov.,  val.). 

trnka,  švestkový  strom  i  plod 
(srovn.  švestky).  Pořekadlo  >v  trnky 
rok<  znamená  tolik  co  »už  velice 
dávno,  nikdy «,  snad  místo  původního 
»v  Turky  rok*ř  =  co  tu  byli  napo- 
sledy Turci.  Tak  za  han.  »potorčel 
se«  (rozvzteklil  se)  »je  potorčené« 
na  vých.  Moravě  říkají  v  tom  smysle 
»ztrnčený«.  Zapomenuvše  na  Turky 
přichýliii  se  k  trnkám  (švestkám). 

trnovec,  -vca,  trnový  prut  (val.). 
trnovlcai  -e,  trnová  hůl  (val.). 

trnut :  Noha  mi  trne  =:  brní.  Tmó 
chlapci,  tmó,  už  jich  vezó  k  Brno 
(Suš.  574);  Srovn.  trpnúť. 

Trnůvkai  traí  (Lanžhot). 

troch,  trok  =  drak   (Zábřežsko). 

trocha:  Dyž  je  trochu  nádeník, 
najde  včil  prácu  všady.  Kůpf}  žita 
za  tři  groše,  posýpá!  husičkám  po 
troše  (Suš.  520). 

trojačka,  bod,  ve  kterém  se  schá- 
zejí tři  plochy,  pozemky  (Lor.). 

\ro\é^f  irojanka  1.  žito  s  ječmenem 
a  ovsem  pospolu  seté  (val.),  2.  úl 
s  trojími  včelami,  3.  třetí  roj. 

trojaká  ratolesť,  o  třech  vršcích 
(laš).  ^ 

trojfk,  trojhran,  triangl  (han.). 

trojka,  bečka  na  tři  vědra. 

trojnlca:  Mlátili  v  trojnicu,  tři 
osoby. 

troky,  pl.  n.,  velké  necky. 

trolif  se,  drobiti  se,  rozpadávati 
se  (laš.). 

trombasa,  -e,  trouba:  Te  tromba- 
sol  (Brň.). 

tróník=trojník,  půl  krejcaru  šajnů. 

troponit,  tropiti:  Otec  toho  ne- 
troponill  t.  nekouřil  (Dačice). 

trosky  1 .  trusky,  muší  a  housenčí 
vejce  (Zl.).  2.  uhry  (choroba  prasat). 

Baitoi:  Dialektický  slovnik  morsTsky. 


tro§kar,  pasák,  který  pase  svou 
» trošku «  (stádečko)  osobě;  op.  stád- 
nlk,  pastýř  obecního  stáda  (Df). 

troštovat  se:  Troštuje  se  na  ňé 
=  chystá  se  (Maš.). 

troudnlk  (ó)  1.  trubec  včelí,  2.  ška- 
tulka na  sirky  (za  stará  na  troud) 
Jevíčko. 

troufat:  K  horám,  chlapci,  k  ho- 
rám, kdo  trófáte  nohám  (Bart.  II.  369). 
Deť  s  keho  on  si  trófá,  temu  on  nic 
nepromine  (Mal.  XXIV.  146)  »Že 
prý  jak  on  to  má  udělat  ř«  >Nech 
udělá,  jak  trúfá*  =  za  dobré  uzná. 
Dnes  trúfám  bude  pršet.  »Přijde-liř« 
»Netrůfám«  (Zl). 

trpálky,  pl.  m.,  škubánky  (záp. 
Mor.). 

trpce :  Já  su  doma  trpce  =:  mně 
je  doma  trpko,  zle  (N.  Město). 

třpeta,  železný  kruh  spojující  brány 
(v.  t.  4). 

trpétka,  chocholouš  (vých.  Mor.). 

trpétuška,  trpělivá  ženská,  která 
všechno  trpělivě  snáší.  Ona  je  už  ta- 
ková trpětuška!   (Btcha.) 

trpět :  Já  jenom  vo  to  trpím,  aby 
.  .  .  (=  usiluji)  Kunštát. 

trpezllvý  =  trpělivý  (Podl,  horň.). 

trpinka  =  trpěika  (Podl). 

trpká,  trputa,  trptSka^  druh  hrušek 
trpkých. 

trpnuf=  trnut:  Noha  mi  strpnula 
(laš.). 

trsf,  -i,  f,  rákos:  Dzjevky  cjenké 
jako  trsci  ohýbajú  sa  mi  v  hrsci 
(Suš.  363). 

Trstné,  trať  (Strání). 

trt,  -a,  vychrtlý  kůň   (slov.). 

trtaf  =  trckať  (v.  t.):  Katuša  tr- 
tab  před  němá  (Slav.  ČL.  XI.  376). 

trtéf :  Janek  už  tak  trťéi  =  byl 
nedočkavý,  až  v  něm  vše  hrálo  (Slav. 
ČL.  X.  46). 

trtor,  -a,  tahanice  (Slav.  CL.  XI. 
92)  srovn.  trtožiť  sa. 

trtolif,  zdrobň.  slov.  trtať,  drobným 
krokem  jíti  (val.). 

trtoň, 
(Jicko). 

trtonif,  trtoštť=  trtoliť  (val). 

trtožif  sa,  tahati  se,  hašteřiti  se 
s  kým :  Nechtějaci  sa  s  nima  trtožiť, 

30 


a;     blázínek  j     střešténec 


452 


museli  sa  vyptati^  (Vlk  64).  Vid», 
jak  sa  tam  dvá  spolu  trtožíja  (val.). 

trtura,  -le,  povídá vá,  klevetivá  žen- 
ská (val.). 

trty-frty,  požčajte  nám  Stvrtí.  po- 
směšné napodobení  klevetnice  (Slav. 
CL.  XI.  275). 

trúberai  -fe,  m.  trouba,  hlupák. 

trůbený :  Svobodným  délají  skoro 
dycky  trúbenej  pohřeb  =  při  kterém 
se  troubí,  s  hudbou  (dok.  284). 

Trubiroieki  příjmení. 

Trubiskai  n.  pl.,  na  Trubiskoch, 
údolí  (Vizovsko). 

truo  s  gen  :  On  je  truc  toho  a 
toho  =  takový  jako  ten  a  ten  (slov., 
val.). 

trucítkai  podlouhlý  bochník,  štry- 
cle  chleba,  másla  (han.). 

trud :  Bude-li  s  trudem  =  trudno 
(arch.  II.  175). 

trud,  práchno. 

trudlf :  Pořad  mu  trudi  =je  nevrlý, 
nespokojen.  Což  ti  trudi  ř  (han.).  Trudí 
sa  mi  tá  práca  =:  protiví,  nechce  se 
mi  do  ní  (val.). 

trudkai  trudovatá  žába,  ropucha 
(N.  Mésto). 

trúdněti  troudnatčti,  trouchnivěti: 
Oves  trudní  mokrem.  Boty  strúdněty 
(val). 

trudova6ka :  Když  trnky  (švestky) 
ještě  zelené  » přejde  ruda«,  sežlout- 
nou,  naduřf  se  do  široka,  potom 
opadají.  Takovým  stroudovatělým 
švestkám  říká  se:  trudovačky  (Zl.), 
chrastinky  (Opav.),  rupy,  rópe,  rumpy 
(hor.),  kostrbále  (Loštice),  korbele  (sev. 
Mor.),  korbany  (Čeladná),  gatgany  n. 
gangale  (Frenštát),  gágory,  grmany 
(val.),  kocury  (Brušperk),  macúrky 
(Holešov),  hósery  (han.),  husary  (sev. 
Opav.),  kozáky  (Frýdecko),  kocary 
(Ostravsko),  pipory  n.  piporce  (sev. 
Opav.),  kokáše  (val.),  chrmty  (Klim- 
kovice),  lusky,  dlažky  (Zábřežsko), 
tašky  (Litultovice). 

trudovatnlk|Symphytumoff  (slez.). 

trude  vátý:  žába  ==  ropucha.  Budu 
ke  mně  putovati  slepí,  chromí,  tru- 
dovatí  =  malomocní  (Suš.  42). 

truhernicai  -ce,  netlustá  deska  na 
truhly  (val.). 


truhta  umrról,  rakev. 

truhlík,  přihrádka  v  truhle. 

truchlenka,  osoba  upejpavá,  ne- 
mluvná (Slavkov). 

trúkrarka,  zima  tříkrálová  (Slav. 
ČL.  XL  482). 

trúrek,  -rka,/nž&&>ř,netopýr(Podl.). 

trúnek,  -nku,  trňk,  nápoj  lihový 
(horň.). 

trupla,  -e,  nepálená  cihla (záp.  Mor.). 

trúsit :  Trúsí,  potrušuje  =  popr- 
chává. 

truskaveo,  vca  1.  tvrdá  jahoda, 
na  mezích  v  trávě  rostoucí  (fragaria 
elatior),  2.  polygonům  aviculare. 

trusÁák,  krocan,  truska,  morka: 
Tru.sňoka  na  předaj  nesu  (Vyhl.  VI. 
XIX.  790). 

trůt,  -a,  trubec  včelí  (východní 
Mor.,  slez.). 

truf,  -i,  f.,  trutina,  jed:  Matka  ho 
chtěla  otráviť  a  připravila  mu  do  jídla 
truti  (Kda  II.  35).  Březnový  snih  tru- 
tina, dubnový  hnůj. 

truf,  -truju,  otravovati:  Dy  husa 
vodu  zkalila,  ač  si  ju  vypije,  ač  muj 
braný  koniček,  ač  se  mi  nětruje  (Suš. 
591).  Tomě  truje=trápí,  užírá  (Lor.). 
Chodí  jak  otrúcený  (trútit)  Zl. 

trutovnfk  =:  truskavec  (v.  t.). 

trvácl,  á,  é,  trvanlivý:  Trvácé  je 
to  (Dob.). 

trvácnosf,  trvanlivost  (slov.). 

trvaf  1.  Trvaj,  mita,  jak  možeš  = 
vytrvej  (Suš.  85,  laS.).  2.  Jak  věrně 
trval,  že  by  byl  již  dosti  smělý,  za- 
točil prsténkem  =  troufal  (Kda  1. 137). 

trvazlivý  =  trvanlivý  (val.). 

try:  Ani  stéblo  na  try  nepřeloží  = 
ani  slámky  křížem  (Telč). 

trýr,  -a  1.  šprým:  Vyvácftt  pestvo 
a  dělá}  trýle  (Vlk  83).  Co  děláš  ta- 
kové trýTeř  =  hlouposti.  2.  Nebudu 
s  ním  dělať  trýfů  =  cavykťi  (val.). 

trymfulija,  -e,  menyanthes  trifoliata 
(bot.,  laš.). 

trýznit:  trousiti;  roztrýznit  obilí, 
po  trošce  roztrousiti  (Vych.). 

trzub,  -a.  Na  Hané  bývaly  zahrady 
obyčejně  ohrazeny  plotem  z  vrbo- 
vého proutí.  Do  každého  kolu  v  plotě 
na  vrchu  zatloukli  po  dvou  kolících, 
jeden  v  právo,  druhý  v  levo  nahnutý 


453 


(V);  niczi  ty  kolíky  nakladli  a  při- 
pletli trní  tak,  že  se  plot  na  hoře 
podobal  trnovému  věnci,  jemuž  říkali 
trsub.  Přes  takový  plot  s  trzubem 
nebylo  snadno  přelézti  do  zahrady. 

třžlfi  smlouvati:  Na  zeliny  od  suchot 
sa  kupí  netřžený  hrnec  (val.). 

tržitý,  potrhlý  (val.). 

tržkaf  (zdrobň.  slov.  trhať)  1.  od- 
dělovati :  Když  pase  jeden  ovčák  ně- 
kolika hospodářům  ovce,  přižene  je 
s  pastvy  před  každý  statek,  odkud 
které  má,  a  tržká  (rozděluje)  je  vo- 
laje: trž,  trží  Tu  ovce,  patřící  do 
statku,  se  od  stáda  samy  oddělí  a 
pospíchají  domů.  —  Šverci  sa  roz- 
tržkali  po  dvoch,  po  třech  (Vlk  37). 
2.  vyhozovati  (kartu  při  hře).  3.  pleti 
(val.). 

trinýi  kvapný:  Néni  hrubě  tržný 
do  práce.  Nebuď  tak  do  vSeckého 
tržný  (val). 

tu  znamená  též  >sem  k  tobě«, 
>sem  k  vám«  (slov.,  val):  Zaplatím 
vám,  až  tu  přijdu.  Být  tu  přišiél 

tudemtomi  tudymatok^  tademkum 
=  tudy  (Tišňovsko). 

tudiii  za  chvilku,  co  nevidět:  Počkaj 
chvilku,  tudiž  tu  bude.  Jak  néni  opa- 
trný hospodář,  tož  je  po  gruntě  tudiž 
(slov.,  val). 

tudletky,  tudUtkym,  tu  (Třebíč). 

tudllkati  indukovat^  hráti,  zpívati 
(posměšně):  Tudliká  na  tudlikačku. 
Vlk  na  píSčelku  tudlíkát  (Su§.  695). 

tudyk  (val),  tiidyky  (laš.),  tu,  zde : 
Ať  je  princezna  tudyk  (Kda  II.  236). 

Túfary,  tra<  (dok.  188). 

fuhera,  -e,  m.,  hlupák. 

tuho:  NezapTétaj,  má  matičko, 
mňa  na  tuho  (Suš.  436).  Oba  zase 
tuho  usnuli  =  tvrdo  (Kda  I.  282). 
Prečo  ty  tak  tuho  spíš?  (Bart.  III.  8). 
Ty  peníze  půjdu  od  něho  tuho  = 
bude  je  těžko  vymáhati. 

tuhota :  Achich  I  to  je  tuhota  1  řekne 
se  o  silném  páleném  (Dob.). 

tuhý:  Od  velikéj,  tuhéj  tásky  mo- 
sét  ze  světa  ít  (Bart.  III.  8).  Máte 
tuhé  vrata,  tuhý  zámek  =  těžko  se 
otvírají  (Suš.  547).  Tuhý  evandělík 
=  stálý,  tuhá  pálenka  =:  silná  (val). 


fuhýk  (slov.,  val),  sejček:  Ťuhýk 
ťuhýká,  kdosi  umře. 

fuchlif  1.  schovávati  něco :  za  ka- 
bát, 2.  dlábit,  mačkati:  kočku,  3.  £u* 
chliť  sa,  pasovati  se,  ringen  (val). 

fuchmat  1.  pomalu  dělati,  šukati 
se,  2.  něco  tajiti,  tutlati. 

tuohnút  1.:  Ve  sklepě  tuchne  = 
cítit  stuchlinu.  Oni  to  tam  majú  dtúho 
v  téj  apatéce,  a  tam  to  tuchne,  tož 
to  bude  ztucMé  (Slav.  ČL.  XII.  190). 
2.  vadnouti:  List  tuchne  (laš.). 

tuk|    u,  sádlo  (horň.). 

tůkat,  -ču,  výskati  (val) :  Kravařky 
na  pastvě  nebo  známí  v  lese  na  sebe 
túkají  (tú,  tú),  dávajíce  sobě  znamení, 
jak  daleko  jsou  (Kda  II.  267). 

tukéjéii  onehda,  nedávno  (Lor.). 

fuknutý,  podnapilý. 

fukotai  slepice  krákoravá  (val). 

fufai  -Te,  tutaja^  -je,  tulapa^  pK- 
hlouplý  člověk :  Přišét  ťulala,  abych 
mu  data  páví  pérečko  (Bart.  II.  481). 

tutačit  sai  začínat  býti  tulákem; 
ztulačit  sa  =  je  tulákem  (Dob.). 

turajai  tutajka  1.  malá  plechová 
trubice,  na  př.  na  bavlněný  knot  v  lam- 
pičce olejové  (Opav.),  2.  vůbec  otvor, 
do  něhož  se  něco  zadělá  (Vah.), 
část  dýmky,  do  níž  se  treska  strká 
(val.  túTajka). 

tutaňai  -é,  m.  i  f.,  tulák,  tulačka 
(Vek.). 

turéatý,  co  jest  zakončeno  do  tupá 
jako  tulec:  kyj,  kůl,  sochor  (laš.). 

túfeo,  -Tca,  die  Patrontasche  (val). 

turena,  kráva,  která  se  tulí  ke  kra- 
vařce  (val). 

tullgat:  Tuligaj,  tuligaj,  šak  ty  do- 
tuligáš,  jak  peníze  propiješ,  domu 
ticho  přijdeš  (Bart.  III.  501). 

tuližbuď  1.  právě:  Tuližbuď  přišla 
(Vek.).  2.  přezdívka  člověku,  který 
kdekoli  postojí  a  čas  mrhá :  Ale  což 
včil  už  je  z  něho  takový  tuližbuď 
(Slav.  ČL.  XII.  387). 

tútkai  potulováni 

tumadi  -a  (ttumač),  tlumočník,  pro- 
středník; tumaíi,  prostřednictví:  Já 
na  to  tumačí  nic  nedám  (Vah.). 

tumava,  tmavý  mrak:  Dtůho  sa 
honity   po  nebi  tumavy   (Slav.  .ČL. 

30* 


454 


X.  30).  Tumavy  prachu  sa  vála}y  až 
pode  ttem  (ib.  XI.  50). 

fumpa,  tumpafay  tumpák^  hlupák 
(val.,  laš.). 

tunkSi  lněné  semeno  (Třebfč). 

fupaf,  fupkaf,  na  drobno  sekati,  na 
př.  jehličnaté  větve  na  drobné  kousky 
na  stelivo  (val.). 

fupeki  -pka,  kousek,  drobet:  Ne- 
mám ťupka  pole  (Jevíčko). 

tupf|  tupá  hrana  na  řezacím  ná- 
stroji; op.  ostří  (val). 

tuprovanó  glídy,  anglická  nemoc 
(Vyhl.  VI.  XIX.  146). 

tupoňi  -a,  tupec,  tupý  člověk. 

tupý:  Ten  náš  chlapec  je  velice 
tupý  na  učení  (val.).  Ty  sedláče  htů- 
pý,   máš  ty  rozum  tupý   (Suš.  537). 

turák  1.  starý  peníz  asi  tureckého 
původu.  2.  phaseolusmuItiflorus(laš.). 

turáň,  -a,  veliký  »turecký«  červený 
šátek  (slov.) 

turáneki  erigeron  acre  (bot.). 

Tuřany,   trať  v  Brťoví  u  Blanska. 

turbovafi  znepokojovati  (z  lat.  tur- 
bare,  val.,  laš.):  Kdo  nám  pokoje 
nedá,  turbuje  naše  stáda?  (Bart.  I. 
163).  Htavěnku  turbuje  šohaj  švarný 
(Bart.  II.  372).  Turbuje  kole  téjsvaďby 
=  stará  se. 

tur6ák,  druh  holubů. 

tur6ání  v.  turkyň. 

tur6inka,  vonička  (kytka)  z  mařího 
listu,  čibru  a  šalíije  (Brodsko). 

Turčizňai  -ně,  turecká  země:  Sú- 
keníci  prodávali  až  do  Turčizně  (Slav. 
ČL.  X.  135). 

tu  rek  1.  Býí  v  Turkoch  =  v  Tu« 
recku.  2.  =  dyňa  (záp.  Mor.). 

turenka,  angrešt  (v.  t). 

turica,  -e,  svízel,  galium  moUugo 
(Df.). 

turkyň,  turkyha,  -ě,  kukuřice.  Na 
Slovácích  turkyň  se  okopává,  obha- 
zuje,  zežíná  (vršky),  vylamuje  (ktasy 
od  hůlek),  ošustuje  =  šustí,  t.  j.  ob- 
klasné  suché  listí  se  zdrhne  a  zaváže, 
a  klas  se  pak  za  ně  pověsí,  aby  vyschl. 
Vyschlé  klasy  se  lúpú  nebo  zadr- 
hujú  (na  rýloch).  Kottačka  =  ob- 
ktasek,  šimbolek  (klas  oloupaný)  a 
turčáni  (suché  hůlky)  ostane  na  pá- 
leni.   Klas,    který    nedrží    šústek    a 


proto  nedá  se  zavěsiti,  slově  otamek. 

—  Na  Zábřežsku  hamrlím  říkají  tur- 
kyně. 

Turna,  příjmení  (ZL). 
turnit   sa,    dychtiti:    Být    všecek 
sturněný,  co  by  už  tam  být  (ZL). 

tur  no:  Turno  je  mně,  turno,  už 
je  všecko  darmo  (Bart.  II.  182).  Slovo 
sice  neznámé;  u  Sušila  (č.  269)  čte 
se:  horno  je  mně,  horno,  t.  j.  hoře» 
trudno. 

turnút  1.  pohlédnouti:  Ani  na  ňa 
nepotúrnút.  Ani  nenatúrnešl  =  ne- 
pohlédneš ke  mně,  nenavštivíš  mne 
(slov.,  val.).  2.  hlesnouti  (jen  záporně) : 
Rozina  nikdy  o  tom  ani  nepoturía 
(Vlk  85).  Dyť  sem  o  penězoch  ani 
nepoturnůíl  (Slav.  ČL.  XI.  132). 
3.  dotknouti  se :  Přinesli  muzikantom 
vdotky,  a  oni  ani  nepoturli  (ib.  X.  362). 

tús,  túS|  volá  se  na  holuby  (Jicko). 

tušit:  Tuším  sem,  má  mitá,  tuším 
sem  uhád!  ^  snad  (Suš.  362). 

tuť  —  tutka  (Brň  ),  tutké  —  tuték 

—  tudék  (Tjšnovsko)  =tu. 

tuta,  pití,  nápoj  (v  dětské  řeči): 
Chceš  tuty?  (Lor.).  . 

tufa,  tuta^  tutóna^  slepice  (lichot.^ 
od  zvuku  tUy  tu^  jímž  se  přivolává): 
Chytla  tuťku  (Suš.  677).  Spadla  tu- 
těnka  z  hrady  (Suš.  651).  2.  naříkavá 
žena. 

fufmuf :  Děcko  je  takový  ťuťmuť  = 
budiž  k  ničemu  (ČL.  XII.  130). 

ťuýčí  hnízdo  (ťuhýčí):  Tá  Trčál- 
kova  rodina,  to  je  šak  ťuýčí  hnízdo 
=  hnízdo  všeho  zla  (Slav.  ČL.  XI. 
378). 

ťuýk  =  ťuhýk,  sejček  (val.). 

ťuýkať:  O  chvflu  učůl  Vlk  tHkráť 
zaťuykaf  =  zapísknouti  jal'o  ťuhýk 
(Vlk  37). 

tuze  (han.  a  záp.  Mor.)  =  velice 
(vých.  Mor.). 

tužák^  lis  na  tvaroh  (slov.,  han.). 

túžej,  comp.  adv.  tuho:  A  já  tobě 
neotevřu,  ešče  tebe  túžej  zavřu  (Suš. 
16). 

tužit:  1.  Liřka  pluží,  zajíček  jí  tuží 
=  jí  přivaluje,  aby  šel  pluh  do  země 
(Suš.  742).  2.  Dyž  mě  muž  budí,  pa- 
lice mě  tuží  (Bart.  III.  2),  var.  cúdí 


455 


=  bije.  3.  naléhati  nač:  Tužit  sem 
na  to  (laš.). 

tužiti  lisovati  tvaroh  (Zl.). 

tužka  =  tužák  (val). 

tvarožňáki  koláč  nadívaný  nebo 
potřený  tvarohem. 

tvarůžek,  žka,  tvarUzka,  -y  (laš.), 
syreček,  homolka. 

tvrďák  1.  druh  jablek  tvrdých, 
2.  druh  hřibů. 

tvrdaňa,  tvrdútay  druh  hrušek 
tvrdých. 

tvrde6no:  Až  do  tvrdečna  =^  až 
do  tmy,  do  večera  (Opav.). 

tvrdina  1.  tvrdá,  suchá  zem.  2.  Ja 
nejsem  taká  tvrdina  =  tvrdý,  necitný 
člověk  (laš). 

tvrdnf6ek,  senecio  (bot). 

tvrdo :  Cbůvčnka  tvrdo  spala  (Suš. 
179).  Je  tvrdo  o  groš  =  zle,  potíž. 
Učí  sa  tvrdo  =  téžce. 

tvrdohubý:  kůň,  jehož  nesnadno 
říditi,  kdežto  mékkohubý  >jde  po 
slově*. 

tvrdý:  obilí  =  žito,  pšenice  a  ječ- 
men; řemeslo,  k  němuž  patřili:  řez- 
níci, sedláři,  tesaři,  stoláři,  kováři, 
koláři,  bednáři  (arch.  III.  141).  Ně- 
mec, Moravec  =  pouhý  (Vah.);  je 
tvrdý  na  učení  =  učí  se  tvrdo,  tupý. 
Na  zimu  sem  dosti  tvrdý  =  patiens 
frigoris  (Kda  I.  199).  On  je  za  tým 
ež  tvrdý  =  úsilně  to  chce  (Vah.). 
Tvrdý  spánek  (ne;  hluboký  I),  práca 
=  těžká.  Dnes  je  tam  tvrdý  mráz 
=  silný.  Byla  už  tvrdá  tma,  dyž  sem 
Šel  s  pole.  Byl  tam  do  tvrdý  tmy 
(záp.  Mor.).  Budzjeme  sa  mitovaci 
až  do  tvrdej  noci  (Suš.  267).  Tvrdá 
daň  =  přímá  (Třešť) 

tvřza  -e,  tvrdost :  To  je  tvřza !  (tvrdá 
země,  skála  a  p.).  To  je  tvřza,  ani 
neuoře.  Nemože  prodať  chalupy,  co 
o  ty  peníze  je  tvřza  =  potíž  fval.). 

tvrzení,  kšandy  u  trakaře,  trhač- 
ky  u  trávnice  a  p.  (han). 

tvůj  —  tvoja:  A  kdež  tvůj  tak 
skoro  šét  P  t.  muž.  Viďét  sem  tam  ai 
tvoju  t.  ženu.  Pane  Bože,  chvátá  tvá 
=  chvála  (sláva)  tobě. 

tvy,  výraz  nechuti :  Tvy,  to  je  hořké  I 

-ty  náměstkovy  živel  složených 
s  předložkami  příslovcí  tam,  kde  ky 


(v.  t.) :  doty,  odty,  poty,  žaty  =  do- 
tud, odtud  (od  té  doby),  potud,  za- 
tím. 

tyčka  (záp.  Mor.)  =  žrď  n.  žerď 
(vých.  Mor.).  Na  Zlinsku  ty(ka  je 
malý  suchý  stromek  košatý,  jejž 
ptáčník  s  sebou  nosí  a  chtěje  ptáky 
chytati,  do  prostřed  pole  postaví.  Na 
halouzkách  zuřezaných  nastrkányjsou 
>trúbelky<    bezové  a   v  nich  vějice. 

tydá  =  tehda  (Telč). 

týden :  Dnes  týden  býí  svátek  = 
téhož  dne  minulý  týden.  Ustanovili 
hromadu  na  dnes  týden = ode  dneška 
za  týden.  Včera  týden  pohřeb  meta. 

tydlati  skákati  o  jedné  noze  (v  řečí 
dět.)  Brň. 

tyk  1.  strom  z  větví  osekaný  a 
vějicemi  ověšený  na  chytání  ptáků 
(Zl).  2.  jméno  několika  vrchův  a 
tratí  na  vých.  Moravě. 

tyká  žerď  (laš.;  i  pol). 

týká  (teka),   tyč  chmelová   (han.). 

týkat  SBi  dotýkati  se:  Lítala  tě 
taštověnka,  lítala,  až  sa  ona  čérnéj 
zemi  týkala  (Suš.  692). 

tykva=  1.  tykev,  2.  psí  víno  (Df.). 

tyfec,  -Tca,  část  na  sekeře,  motyce 
a  p.  opačná  k  ostří;  na  noži  týlí: 
Včile  mne  ttučeš  do  hlavy  tylcem 
(Suš   532). 

tyío  n.  =  týl. 

tym-tym  =  čím-tím:  Tym  Sirši, 
tym  Tepši  (laš.). 

tymfov  =:  koza,  část  dud,  v.  gajdy  8. 

týnka,  laťka  (záp.  Mor.). 

týnkový  plot  =  z  týnek  (záp.  Mor.). 

tynúf,  tonouti:  Voda  běži,  vinek 
týně  (Suš.  209,  laš). 

typla,  -e,  trám  na  strop  (Jevíčko). 

ty  rajka,  klus,  jízda:  kuň  do  ty  rajky 
a  kuň  do  tahu  (laš.). 

tyrať,  -řu,  utíkati,  upalovati:  Tyraj  I 
Co  nětyraS?  (laš.). 

tyřlf,  běžeti:  ^Afe  musiš  hodně 
tyřiťl«  »Nono,  to  ja  tam  přityřiml* 
=L  doběhnu  (laš.). 

tyrnúf,  dotknouti  se  (val.)=turnú£. 

tyrypítka,  kdo  nemůže  ničeho  za- 
mlčeti, hned  s  tím  »tyrá«  (běží),  aby 
to  za  tepla  druhým  pověděl  (laš.). 

tys :  na  tysa,  dětská  hra  (od  slov. 
týsat,  nahlédati)  ND.  158. 


456 


tysaf,  tysnút^  dotýkati  se  (dim. 
tyskaf)  1.  tysať  nosem  do  všeckého 
=  strkati  nos.  Musím  to  stavení  ščet- 
kúm  trochu  potysať  (Vah.);  tysnúť 
sirku  =  Škrknouti.  Včela  mňa  tysta 
=  bodla  (val).  Tak  ťa  tým  tysnu  = 
uhodím  (Vah.).  2.  toulati  se:  Dycky 


kdesik  tysá  =  spářá,  chodí  po  zastr- 
čených koutech  (Vah.). 

týsati  týsnúf  (na-),  nahlédati  ně- 
kam. 

tysaneCi-nca,  sota  rukou  do  hřbeta 
(Vah.). 

týždeňf  —  týždňa  =  týden  (horň.). 


u. 


u  předložka  s  gen.  mn.  jména  osob- 
ního zastupuje  ve  větě  podmět  nebo 
vokativ  mn.  i  jedn.,  značící  buď  ro- 
dinu hospodářovu  nebo  hospodáře 
samého:  Bévajó  td  ó  Nepustilu?  = 
Nepustilé,  Nepustilovi,  Nepustil.  Je  tu 
u  Sošku?  =  bývá  tu  Soška?  Hde 
pak  só  zde  ho  Danku?  Ho  kovářů 
nésó  doma.  U  Nováku  vozijó  hnůj, 
t.  j.  Novákovi  neboli  hospodář  Novák 
vozí  hnůj.  Ho  chalópskéch  (=  vý- 
měnkář) nésó  doma,  só  na  pold.  Tam 
dó  6  Lanku  =  soused  Lang.  Ho  stré- 
čka  Jakoba  bélé  vozét  seno  =  strý- 
ček Jakub  vozil  seno.  Ho  Vlčku,  poďte 
seml  =  Vlčku!  Vitám  vás,  hó  Po- 
láku, hó  Dvorskéch  =  Poláku,  Dvor- 
ský I  (han.).  —  Bydliště  rodiny  pře- 
náší se  nejprve  na  rodinu:  u  Vlčků 
už  svítijó  =  Vlčké,  Vlčkovi,  a  že  ho- 
spodář je  hlavou,  představitelem  ro- 
diny, tedy  na  něho  samého. 

ubáf  88 :  Co  bych  sa  jak  bát,  přeca 
sa  toho  neubójfm  =:  nemine  mne  to. 
Už  sem  sa  toho  ubá),  že  .  .  .  (zna- 
mená nastoupení  trvacího  »báti  se«, 
jako  ulekl  jsem  se)  val. 

ube6ený|  kdo  pořád  >bečí<  = 
pláče. 

ubéračky,  pl.  f.,  ubírané,  vrapo- 
vané  pančochy,  dlouhé  valašské  pun- 
čochy ze  sukna  ušité,  hustě  » nabí- 
rané«  neboli  >vrapované«  (faldované) 
=  natahačky. 

ubezdušit  (hobezdošet),  zabiti 
(záp.  Mor.). 

ubezoumit  (ubezhómit),  ukonejšiti, 
uchlácholiti  (záp.  Mor.). 

ubiják:  To  je  ubiják  mlatevňu 
ubijeť  (Mal.  XXIV.  273). 


ubíraf  86  =  odebírati  se :  Ubira) 
se,  dcerko  mal  (Suš.  449^  laš.). 

ubllžaf,  -ám  =  ubližovati  (val). 

ubiíženlna,  vnitřní  poranění  (laš.). 

ubiížif :  Podrúzgát  si  nohu  aj  si 
ublížit  =  uvnitř  se  poranil  (Slav. 
ČL.  XII.  44).  Má  v  sobě  ublížené 
(Zl.).  Ublížit  si  cosi  noze  (Zl.).  Ne- 
ubližuj mul  Sirotkovi  všeci  ubližujú 
=  křivdí.  Ublížit  mu  na  cti  =  utrhl. 

ublVaf  někoho  =  uščekať,  ukřičeti 
(val.). 

úbo6|  -e,  f,  svah,  bok  hory:  Táto 
úboč  je  vysoká.  Z  našéj  úboče  sú 
nejlepší  trnky  (Vych.). 

úbočí  =  úboč:  Úbočí,  úbočí,  tam 
sa  voda  točí  (Suš.  375). 

ubohýi  chudý:  Narodil  se  Kristus 
Pán  na  ubohej  posteli  (Suš.  24).  Ubohá 
chvála,  pýcha  =  ubohého,  kdo  se  ne- 
má čím  chlubiti,  pyšniti  (Jicko). 

ubozstvOi  chudoba :  Pan  Ježíš  ma 
bohactvo  i  ubozstvo  dfa  mě  i  dla 
tebe  (Suš.  388). 

uboiifi  vyprositi,  vyptati :  Lecíkde 
grejcar  si  uboži  (laš.). 

ubrychtat,  postříkati  (Kt.  od  Uh. 
Hradiště). 

ubyf :  Šak  ťa  neubude  (dáš  li,  udě- 
láš-li  mu  to  a  to).  Což  by  ťa  ubyto  ř 
(kdybys  to  neb  ono  udělal).  To  ubude 
=  das  geht  an.  O  chlebě  a  vodě  dtú- 
ho  neubude  =  kann  man  nicht  lange 
existieren.  Ryba  bez  vody  neubude. 
Na  samé  stámě  dobytek  neubude. 
Noci  sú  chtadné,  že  nelza  venku  ubyt. 
Trnky  by  už  neubyty  na  stromě  = 
jsou  zralé,  tedy  by  buď  opadaly,  nebo 
by  je  někdo  cizí  otrhal.  Včil  nic  ne- 
ubude =  neobstojí,  ukradou  to. 
Čtověk  mosí  tak  dětat,  aby  před  své- 


467 


tem  ubý}  =  obstál.  Na  tom  može 
ubyt  =  přestati,  spokojiti  se.  On  ne- 
ubude  na  mále  =  nepřestane.  Je  to 
na  ubyti  =  může  na  tom  přestati 
(Zl ).  Roby  hleděly  s  nim  račí  v  do- 
bréj  úbyť  =  srovnati  se  po  dobrém 
(Vlk  86).  Enom  dyž  člověk  móže 
úbyť  v  pokoji  =  žíti,  existovati  (Slav. 
ČL.  XI.  322).  Děíaj  tak,  co  byhme 
mohli  obá  úbyť  =  aby  se  žádnému 
neukřivdilo  (ib.  X.  134).  A  tož,  Ro- 
zárko,  okoštujl  Ubude-ji  to  tak?  = 
může  býti,  je-li  to  dosti  slané,  koře- 
něné (ib  X.  383).  V  létě  snadno  aj 
na  horách  ubude  =  může  býti,  žfti 
(val.).  Jedno  kuřa  byto  nijaké,  ale 
také  ubyto  =  zůstalo,  nezdechlo 
(Vych.). 

ubytá:  Je  to  na  ubytu  =  ještě  to 
>ujde«  (=  geht  an).  By)o  s  ním  ešče 
na  ubytu  =»k  vydržení*  (=auszu- 
halten)  Zl.  Úž  sa  neježďúvalo  na 
jarmaky  do  Peštu,  ale  bylo  pořáď 
eSče  na  ubytu  (Slav.  ČL.  X.  464). 

ucestkai  polygonon  aviculare,  že 
roste  u  cesty. 

ucjóreňi  -rně,  f.,  jitřní,  narození 
Páně  (horň.)  v.  utírňa. 

ucítit:  Na  jeho  srdečku  zradu  ucí- 
tila (Suš.  122). 

úcta:  >Úctu  mně  jako  chudé  ženě 
nepodáte  a  pro  almužnu  nechodím.* 
»  Já  podám  každému,  kdo  přijde,  chleba 
ukrojit^  (Žď.  obr.  58).  Hospodář  nalil 
a  podával  úctu  =  zavdával.  Nechtěli 
ani  příbuzní  ani  sousedé  od  vdovy  (po 
pohřebě  mužově)  obvyklé  úcty  (po- 
častování) přijmouti,  a  sami  hodlali 
truchlící  počastovati  (Žď.  obr.  84). 

uctlivýi  uclivý  =  uctivý,  zdvořilý. 

ucupánek  (hocopánek),  malé  dítě, 
které  se  učí  chodit  a  mnoho  se  ucu- 
pá,  unaví  (záp.  Mor.). 

ucvekovati  upěchovati. 

uĎáchaný,  ubroděný,  ucouraný 
(laš.). 

u6ajlf  se,  usaditi  se,  usádliti  se: 
Jesli  se  tež  učajiš,  ty  čajo?  (laš.). 

uĎastovaf  koho  =  počastovati,  po- 
hostiti (horň.). 

u6eň|  -čňa,  učeník:  Učeň  mučen. 

učeni:  Oženit  se  a  dat  se  potem 
do  učeni  zednikem  (Mal.  XXIV.  67). 


učíhaf :  Némóhot  som  ho  učíhac 
=:  uhlédati  zloděje,  aby  něco  ne- 
ukradl (Dob.). 

učfk  a  u6iná|  vepřový  žaludek  a 
veliké  střevo  nadívané  (slov.);  jinde: 
strýc  ujec  a  tetka  kateřina,  n.  dědek 
a  babka. 

účinky,  -ů,  následky  čárů,  škoda 
způsobená  čarodějnicí  (Mor.  lid  142). 
Zlý  člověk  nastraží  něco  na  cestu, 
druhej  to  přende,  a  už  má  ty  účinky 
(dok.  254). 

účiniivý  člověk,  úslužný  (Kunštát). 

učit  se  něčeho:  Učit  se  teho.  Ja 
sem  je  dvojího  řemesta  učeny.  Uča 
sa  němčiny  (laš.).  Jak  se  nauči  inši 
práce,  tak  už  je  této  práce  (==  polní) 
těžko  se  učiť.  Je  muzeke  doma  na- 
učené. Matóš  bet  učené  teho  ptátna 
dětať.  Stadké  gořatke  be  se  každé 
naučil  piť  (Mal.  XXIV.  64,  XXIII. 
158). 

učkat  někoho  =  čekati,  až  odejde : 
Učkal  je  =:  jak  odešli,  vlezl  do  sta- 
vení a  kradl  (záp.  Mor.). 

učňák  pí.  učňáky^  »mtadé  volky, 
keré  se  začinajú  zapříhat,  učit  táhat« 
(ZL). 

učnica,   -ce,  Lehrmádel  (Přerov). 

učučit  sa,  utišiti  se:  Počkáme,  až 
sa  to  učučí  (Podl.). 

učupnúf:  Učupni  tam  kusek  dřeva 
=  utni  (laš.) 

učuřovat  se,  usmívati  se  hlasitě: 
Ty  děcka  enom  se  učuřujú  radosťú 
(dok.  16). 

učuf,  uslyšeti:  Učula  muziky 
(horň.). 

udařit  861  vydařiti  se,  uroditi  se: 
Esli  se  nám  udaří  ječminek  a  pše- 
nička  (Suš.  745). 

udaf|  utratiti :  Udal  všecky  peníze 
(laš.) 

udaf  sa  1.  nač^  oddati,  věnovati 
se  čemu:  Udát  sa  na  študyje  (val.). 
2.  Udáme  se  za  hadače  =  budeme 
se  vydávati  (Kda  I.  265).  Udává  se 
nemocném,  ale  nic  mu  néni  (Mal. 
XXIV.  67). 

udatný  1.  silný  v  těle  (laš.),  2.  hrdý 
(Zábřežsko),  3.  udatná  roba,  roz- 
hodná, energická  (Vah.). 


458 


Udávencei  -fi,  tra£  (Zlámanka; 
kdysi  prý  kdosi  kohosi  udávil). 

udávený:  Dříve  nosívali  muži  vy- 
soké boty,  lýtko vice,  zvané  udávené; 
neboť  kůže  měkká  na  lýtkách  byla 
přeložená  (Vlastivěda  mor.,  Blanský 
okr.  26). 

udětat:  Co  tomu  udělat  mám? 
(Suš.  212).  Co  si's  udělat  oku?  Pannu  si 
se  udělala  (Suš.  4).  Letos  máme  proti 
loňsku  trochu  víc  žita;  ale  moc  si 
to  neudělá  =  rozdíl  není  veliký  (ZL). 
Udělalo  se  mi  na  nic  =  je  mi  špatně 
od  žaludku. 

údětek:  Sukno  je  dobré  vlny  a 
dobrého  údělku  =  dobře  utkáno 
(Korr.  Pal.  275).  To  je  všecko  jeho 
ůděíek  =  výrobek  (Vlk  48).  Svých 
údětků  neprodávali,  enom  kupované 
orkafy  =  co  sami  udělali,  utkali  (Slav. 
ČL.  XII.  43).  Strýc  má  nábytek  sta- 
rého údětku  =  fagon  (Zl.).  2.  vzrůst, 
habitus :  Ten  má  pěkné  bódělek  (záp. 
Mor.).  3.  uděláno,  učarováno  krávě: 
Máme  hódělek  (záp.  Mor.).  4.  lajdák 
(Zábřežsko). 

udělit:  Udělte  nám  vaši  štědré 
koledy  (Suš.  737). 

udeřit  =  udeřit  (slov.,  val.,  han.) : 
Udeřila  zima,  udeřily  horka  =  nastala. 

úděs,  psotník  (záp.  Mor.). 

udlbaneCi  -nca,  špinavec :  Zatrac- 
kaní  udíbanci  (dok.  94). 

udíbati  ušpiniti:  Až  se  koženice 
udíbaly,  užil  jich  na  všední  den  (dok. 
174).  Tá  ženská  je  nějaká  udíbaná 
(dok.  93). 

udidtOi  uzda  koňská. 

udíraf  na  koho,  osopovati  se,  do- 
tírati (val )  v.  udřeť. 

udivif  88  =  podiviti  se:  Tak  sa  ti 
panáčci  udivili  1  (val.). 

udtábit,  udlávit  =  udáviti,  uškrtiti : 
Aby  se's  udlávií  (Suš.  119). 

udobrúchat,  udobřiti:  Tuze  se  na 
mě  rozhněvaly;  potom  se  na  mě 
udobróchaly  (Vyhl.  II.  127). 

údoji  -a,  vydojení,  mléko  na  jedno 
podojení  vydojené,  podojení:  Ranní 
aj  večerní  údoj  sa  doma  spotřebuje. 
Kráva  měia  ve  výměně  za  tři  údoje 
mféka  (Slav.  ČL.  XIII.  372).   Kráva 


dá  tak  z  más  na  údoj  =  na  jedno 
podojení  (val.). 

údorčí,  údolíčko  (val.). 

údolka,  studně  v  údolí  (dok.  191). 

udrdlaneCi  -nca  =  udrdlaný,  bru- 
čivý:  Ja  di  ty,  udrdtanče  udrdtaný 
(val.). 

udřef  na  někoho,  udeřiti,  obořiti 
se:  Udřela  naň.  Matka  udřela  na  céru, 
od  koho  má  prstének  (Slav.  ČL.  XI. 
483). 

udrhnút  sa,  udáviti  se,  zalknouti : 
Kráva  sa  udrhla  jabkem.  Kašle,  až 
sa  udrhuje  (vých.  Mor.). 

udřimnút  =  zdřímnouti:  Stařeček 
si  udřimli  (dok.  242). 

ud řf stkaný,  drzý  (val.). 

udruzgnúf,  ulomiti,  udrobiti:  U- 
druzgni  kusek  cukiu,  soli  (laš.)  v 
drúzgat. 

ududanýi  ušmouraný  jako  dudek 

(Zl.). 

ufajnosfi  naděje:  Mal  sem  ufajnosť 
(Dob.). 

úfati  ob.  jen :  úfám,  myslím,  tuším : 
To  sú  úfám  Bílovice.  Dnes  úfám 
bude  pršet  (slov.,  val.). 

úfaf  sa,  nadíti  se:  Něufaj  sa,  šohaj, 
že  já  budzěm  tvoja  (Bart.  III.  261, 
horň.).  Úfal  som  sa  pomoci  od  vás 
(Dob.).  Němuóžeme  ešče  úfac  sa 
času,  poky  sú  ty  mhliská  (Dob.). 

ufňukanec,  nca,  ufňukaný,  kdo 
stále  fňuká  (Zl.). 

ufrftanec,  -nca,  ufrflaný,  umou- 
něný  (val.)  v.  frfnit. 

ugajsaný,  kolísavý,  klátivý :  chůze 
(Kt.  Dop.  I.  slez.). 

uglintěný,  slinami,  pěnou  potřís- 
něný :  kúň,  kanec  (Btcha)  v.  glintat. 

ugrahaný, ^aAatý,  neobratný  (laš.). 

uhampésat  se,  utahati  se,  unaviti 
se  (Kunštát). 

uháňaf  sa,  sháněti  se:  Uháňajú  sa 
po  tebe  (Dob.). 

uhaňbíf  sa,  zastyděti  se:  Potom 
sa  sama  uhaňbila  (Slav.  ČL.  XI.  322). 
Já  sem  sa  uhaňbila  temu  =  zastyděla 
za  to  (slov.). 

Uháňky,  na  Uháňkách,  hora  (Vi- 
zovsko). 

uher,  -hla,  coll.  =  uhlí:  Skládali 
sme  uher  (vých.  Mor.). 


459 


uheli  -hla  =  socha,  sloup  v  par- 
kane (Jevíčko). 

uherkSi  druh  hruSek,  švestek,  tře- 
šní, fazolí,  vynikajících  velikostí. 

uhrař,  -a  =  uhlíř  (laS.). 

uhlásiti  překřičeti:  Oni  jé  hohlá- 
sijó  (Maš.). 

úhtavý:  Obecní  les  od  Broumov- 
ských  vinohradů  až  po  dub  úhlavý 
=  hraneční  strom  =  strom  komolý, 
jemuž  koruna  usečena  (třetieho  me- 
četííi  uhlavi  =  sťal,  Alex.).  Poněvadž 
takové  stromy,  pokud  jsou  živy  — 
na  způsob  vrb  —  neustále  mlázím 
obrůstají,  říká  se  jim  prostě  hlavy. 
Jsou  to  obyčejně  duby,  někde  také 
habry  bez  koruny,  usečené  do  výše, 
kam  člgvěk  dosáhne,  a  mlázím  ob- 
rostlé; i  klestí  ji  občas,  aby  měla 
prý  neustále  podobu  hlavy.  Takový 
pohraniční  strom  patří  oběma  sou- 
sedům vespolek ;  i  smí  každý  soused 
jen  svou  polovici  osekati.  Vykáceti 
ho  rovněž  nemůže  jeden  bez  dru- 
hého, leč  by  se  dohodli  místo  sešlého 
zasaditi  nový  stromek,  který  rovněž 
>na  hlavu«  ořezují.  Také  vrbám  okle- 
štěným a  révám  říkají  hlava  (arch. 
I.  100). 

uhtazkanýi  uhlazený  (laš.). 

uhredat:  >Už-li  roste  tráva  ?«  >Už 
by  jí  uhfedá},  dyby  bylo  kdy«  = 
nahledal,  našel  (ZL). 

uhródat:  Letos  je  ovoce  vzácné, 
je  ho  máto,  neuhlédá  ho  =  marné 
hlídání  (ZL). 

uhredét:  Domácího  ztoděja  neu- 
hledí  =  nezabrání  dohlížením,  aby 
nekradl  (Zl.).  Ja,  to  máš,  tak,  cérko, 
číověk  sa  neuhledí  =  při  vší  pozor- 
nosti něco  vyvede  (Slav.  ČL.  X.  303). 

uhrédnúti  uviděti:  Pod  jaborem 
sedta,  or)a  tam  uhrédta    (Suš.  102). 

Uhlónka,  hrud  (v.  t.). 

uhllsko,  místo,  kde  se  pálí  dře- 
věné uhlí,  nebo  vůbec  místo,  kde 
hořel  oheň,  na  př.  na  poli. 

uhňavif,  uhnísti:  z  těsta,  mouky 
(Vek.);  srovn.  gňávit. 

uhnévafse:  Coja  ses  nim  uhně- 
vam  ==  co  to  plátno  hněvati  se  s  ním 
(laš.);  srovn.  předponu  na. 


uhnout  něco,  ukliditi :  Uhnuli  dřevo 
(Zábřežsko). 

uhňusiti  umořiti:  Kopřivy  uhňusily 
všecku  přísadu.  Natážkú  při  stavbě 
celý  se  uhňusir  (srovn.  hnusit). 

uhodit:  Uhodila  dván á stá  =  ude- 
řila. 

uhodif  se:  >Budě  pršeť?«  >Kdo 
ví,  jak  se  ešče  uhodí «,  t.  j.  bude-li 
či  nebude,  jaká  bude  »pohoda<  (laš.). 

uhodnut  někam,  trefiti:  Neuhod- 
nete tam,  je  tam  chodník  lesem  (val.). 

úhoneki  děcko,  jež  si  svobodná 
uhonila  (val.). 

úhor  (laš.  přituh),  pole  »co  leží 
rok«,  ufehla,  »co  pořád  leží*. 

úhornícai  řepa  do  úhora  setá. 

úhornlk  (ó),  zmije  jedovatá  (Zá- 
břežsko). 

úhorovat,  úhořit  pole  =  nechati 
úhorem. 

uhovéti  vyhověti.  Řemeslníci  se 
ptávají,  zdali  >uhověli«  =svou  práci 
po  vůli  zákazníkově  vykonali.  Žád- 
ným hosťom  nefza  nadobře  uhověť 
(Slav.  ČL.  XI.  276).  Tem  vdovcovým 
děťom  nikdá  neuhovím  (Suš.  197) 
Už  ti  naposledy  ani  neuhovfm  uvařiť 
=  nepotrefím  (Slav.  ČL.  X.  302). 

úhrabečník  (hóhrabečnik),  koš  na 
úhrabky  (Jevíčko). 

úhrabica  =  hrabíca  (v.  t.). 

uhracnút,  uhrast^  uhřasnút  sa^  zdě- 
siti se  =  uhraznúť  sa  (v.  t). 

uhrančilvá  voda  n.  uhlová^  v  níž 
bylo  9  uhlíků  jasanových  uhašeno 
(od  úroků)  Mor.  lid  200. 

uhranif  dřevo,  v  hranici  složiti 
(laš.). 

uhrazif  sa,  uhraznút  sa,  uleknouti 
se,  zděsiti  se:  Tak  sem  sa  ho  uhraz! 
(jak  je  po  nemoci  změněn).  Mach  sa 
z  prvšku  uhraz  (Vlk  53). 

uhrdlif  se  1.  uškrtiti  se:  Pták  str- 
čil hlavu  do  putliny  a  uhrdlit  se 
(laš.).  2.  strhati  se  prací  (val.). 

uhříznúf  sa  =  uhraznúť  sa  (v.  t.) 
Vek. 

uhrtúsiti  zardousiti  (Zl.). 

uhrúzif  sa  pod  vodu  (val.)  =  pod- 
hrúzit  sa  (slov.)  =  podhroziť  se  (han.), 
ponořiti  se. 


460 


uhurafi  uhuTkat,  ukolébati  dítě 
(laš.)  srovn.  bula. 

uhurdaf  861  uhrncovat  se,  utřásti 
se  jízdou  na  voze  po  brbolcovité  ce- 
stě (laš.). 

uhýlit  se  (obélet),  ztratiti  se,  při- 
jíti na  zmar:  Ohélel  se  na  vojně. 
Kačena  se  nám  obélela  (ban.)- 

uhynut:  Tele  nám  uhynuto  = 
zdechlo.  Uhynula  mu  kráva  (Zl.). 
Uhynuta  na  sataši  stanina  (Suš.  713, 
var.:  ztratila  se). 

uch  I  výraz  leku :  Uch  I  otřásla  se 
Francka  (Slov.  obr.  I.  108). 

uchabifi  schctbif^  schabnůt,  vzíti, 
ukrásti  (val.). 

ucháči  -a  1.  veliký  hrnec  na  slé- 
vání mléka  (Tišnov,  Frýdlant)  = 
látka  (v.  t.):  Přidte  k  nám,  já  vám 
dám  hodný  ucháč  mléka  (ND.  104). 
2.  hrnec  (i  dva  spolu)  s  obloukem 
na  hoře,  v  němž  se  nosí  pasákům 
oběd  (Df.). 

uchariió  861  uhrdliti  se,  umořiti 
se:  Ten  se  tym  břemenem  ucharli 
(Kt,  laS.\ 

ucházet:  Cesty  nám  ucházelo  = 
ubývalo  (N.  Město). 

uchrpnút,  usrknouti:  kávy,  piva 
(val.). 

uchrumpanýi  zašubraný,  umazaný 

(laš.). 

úchmatek  =  úchytka:  Dětám  to 
enom  tak  na  úchmatek,  t.  j.  tehdy, 
když  zbude  chvilka  od  jiné  práce 
(val.).  A  to  moseli  své  rola  tak  na 
úchmatek  obdětávať  (Vlk  9)  = 
úchvatek  (v.  t.). 

uchmátif  =  uchvátiti  (val.)  = 
uchmátnót  (Btcha). 

uchmúrený  čas,  zachmoulený,  po- 
šmourný (laš.). 

uchmúlifsai  usmát  se  (potutelně). 
Kůň  se  uchmufuje  a  pokládá  uši, 
když  chce  někoho  kousnouti  (Vlk  31). 
Janek  sa  enom  uchmuloval  (Slav. 
ČL.  XI.  227). 

uchodíf,  odcházeti:  Už  nehodíte? 
Uchodili  před  ním  =  utíkali.  Fajka 
uchodí  =  je  někde  puklá,  tak  že 
vzduch  uchází.  Včera  sem  sa  neho- 
dila, su  všecka  chromá  =  chůzí  una- 
vila (val.). 


uchopit:  Uchop  sobě  místo  na 
stolici  (Suš.  13,  laš.). 

uchránifi  uckroňavaf^  ukliditi,  skli- 
diti (val.,  laš.):  Matka  uchraňovata 
v  izbě  (Slav.  ČL.  X.  38).  A  proč  ty 
rože  neuchráníte  ?  =  neodklidíte,  ne- 
schováte (Slav.  ČL.  XII.  188).  Ho- 
spodský chlapcům  pravil,  aby  uchrá- 
nili na  dvoře  =  uklidili,  umetli  (Kda 
L  120). 

uchubtafi  pokrčiti  něco  (Btcha). 

úchvatek = úchmatek  (v.  t).  1.  na 
uchvatky  něrobiť  =  jen  chvilkami, 
jako  úkradkem,  majíc  jiné,  důleži- 
tější zaměstnání.  2.  na  úchvatek  = 
na  úchytku  (v.  t.)  laš. 

úchyleki  útočiště:  Vzal  úchylek 
pod  kolnu  (dol.). 

uchytiti  uckýtat  komu  co,  vyrvati : 
Uchýtali  si  to  =  rvali  se  o  to^  na 
př.  na  trhu  o  zboží  (ZL). 

úchytka :  Dnes  byto  žito  na  úchytku 
=  na  rvačku  (Zl.).  U  muzígy  byta 
na  úchytku  (Vlk  20).  Ona  je  v  leše 
na  trávě  enem  na  úchytku  (co  honem 
uchytne).  Na  úchytku  sem  přiset  = 
na  chvilku  (laš.). 

uja  (huja)  =  veliký  ujec,  vepřový 
žaloudek  naditý  kroupami  (N.  Město). 

ujat  1.  Kdo  jednou  grunt  ujme,  ať 
si  pak  splácí  a  druhé  podělí  (Žďár). 
2.  plátna,  sukna  a  vůbec  látky  se 
ujímá,  když  je  jí  na  něco  mnoho; 
mouky,  hrachu  a  p.  se  ubírá  (Zl.). 

ujatý:  Rofe  sú  všecky  ujaté  =  za- 
plhněné,  pýřem,  neplechou  zarostlé 
(Jicko). 

ujdenýi  ušlý,  chůzí  unavený  (slov., 
val.). 

UJeC|  matčin  bratr,  ujčiná,  ujíinia, 
jeho  žena.  »Ujčel«  oslovuje  se  každý 
starší  muž,  jako  jinde  »strýčkul« 
(horň.). 

újemnfki  újemnica,  čarodějník 
(který  ujímá  jiným  užitku).  Podl. 

ujest :  Nemám  zubů,  nemožu  masa 
ujest  =:  ukúsat,  uhryzt. 

ujet  1.  uklouznouti:  Stupni  dobře, 
aby  ti  noha  neujeta.  2.  Ujeto  mu  na 
rozumě  =  ušet  mu  rozum,  vyvedl 
hloupý  kousek  (Zl.). 


461 


ÚJezdi  Újezdy^  Újezdu  (coll.  pl. 
m«),  jméno  tratí  v  různých  končinách 
Moravy. 

ujímat:  Ujímá  mne  v  břuše,  kře- 
čovitě svírá ;  ujímání,  hryzení  v  břiše 
(vých.  Mor.)*  2.  Ujímajú  sa  na  něm 
dary  Boží  =  tuční- 

ujítf  odejíti,  utéci:  Macecha  ušla 
do  kostela  (Kda  II.  193).  V  noci 
ušli  do  Uher  =  tajně  odešli  (Kda  I. 
19). 

ujma  čeho  =  křdel,  hromada  (laš.). 

uJmYi  pl.  m. :  Nemá-li  člověk  délku 
stejnou  se  šířkou  rozprostřených 
rukou,  má  ujmy.  Člověk  je  nevládný, 
všecko  bolí.  Dostane  je  ze  zlosti  nebo 
z  hltavého  jídla.  Ujmy  jsou  1.  hlavní: 
hlava  se  rozstupuje,  lebka  bolí,  chytá 
se  závrať,  2.  žaiudkové:  není  chuti 
na  jídlo,  celé  tělo  se  třese,  člověk 
je  ospalý,  3.  ujmy  v  celém  tele  (záp. 
Mor.). 

ujmaři  -a,  lidový  lékař,  který  vy- 
měřuje  a  léčí  ujmy   (Mor.  lid  196). 

ujmísko  =  ujmická  túka,  vzdálená 
od  obce  lučina  horská,  kterou  prý 
za  stará  sedláci  sami  si  ujali  z  obec- 
ního nebo  panského  (val ). 

ujoč,  —  ujmu  =  ujmouti  (Lor.). 
80,  —  ujdu  =  ujíti  (Dob.). 
cáékaný:  Drůbež  enom  jak  živ 
nenasadit  na  rybu.  To  se  pořád  pere 
ve  vodě  a  chodí  ukáčkaný,  jak  žen- 
ská před  svátky,  taky  je  uSubraná 
pořád  (dok.  122). 

úkaz,  podívaná:  ovoc  na  ukaž 
(Opav.). 

ukázatý,  nadějný:  Stromy  sú  uká- 
zalé =  dávají  naději  na  ovoce.  Obifa 
byty  ukázalé  =  pěkně  se  ukazovala. 
Kůň,  tele  atd.  je  ukázalé  =  dává  na- 
ději, že  se  zdaří  (Zl.). 

ukázat  1.  Ukaž  ten  ktobúk  =  po- 
dej sem.  2.  Neukazuje  mi  to  nikady 
=  netrefuje  se,  na  př.  když  má  z  ma- 
lého kouska  látky  ustřihnouti  na  šat. 
Do  hospody  neukazuje  chodit  =  ne- 
vynáší (ZL).  Dyť  mu  na  takové  pa- 
sáry  neukazuje  =  není  tak  zámožný, 
aby  mohl  vyváděti  takové  bujné 
kousky  (Vlk  34).  Hanča  z  Antošem 
(obchodníci)  enom  pečenky  a  pivo; 
včil    na    to   jarmaky   neukazujú    = 


ú 


u 


» nejsou  podlé  tobo«  (Slav.  ČL.  XIL 
43).  Ináč  mi  to  neukazuje  =  nehodí 
se,  nelze,  musím  dělati  tak  a  ne  onak: 
»Proč  chodíš  na  raníř<  >Ináč  mi  to 
neukazuje ;  na  hrubú  nemožu,  mosím 
doma  hléda£«  (Zl.). 

ukázat  sa,  ukazovat  sa:  Ukazuje 
sa  na  čas  =  jest  naděje.  Ukazovalo 
sa  na  déšč  =  bylo  očekávati.  Žito 
sa  pěkně  ukazovalo  =na  žito  byla 
pěkná  ukážka,  naděje  dobré  žně 
(val.). 

ukážkai  čáka,  naděje:  Letos  je 
pěkná  ukážka  na  ovoce.  Letos  je 
ukážka  na  špatný  podzim  =  » vy- 
hlídka* (val.). 

úktad,  kraj  podešve  a  nártu. 

úktaďák:  Na  všední  den  Slováci 
nosili  úktaďáky,  boty  >na  úktad «  šité» 
t  j.  na  vrch  Švem,  jenž  spojuje  po- 
dešve s  nártem. 

uktádat:  Paní  syna  ukládala  t.  ke 
spaní  (Suš.  132;.  Pane  Ježiši,  račiž 
mi  býti  na  pomoci,  když  já  budu 
ukládati  vřed  =  tišiti,  léčiti  (srovn. 
zbouřiti)  Mor.  lid  208.  Čtověk  si  ne- 
može  uktádať  hodiny  pů  (že  bude 
žíti)  (Slav.  ČL.  XI.  226).  Dtůho  aby- 
zme  my  si  už  neuktádalí  =:  nečekali 
na  dlouho  života  (staří  lidé)  Vlk  52. 
Už  mu  (nemocnému)  dtúho  neuMá- 
dajú  =:  nečekají,  že  bude  dlouho  živ 

(Zl.).    . 

úktajka,  ryba  alburnus  lucidus 
(Podl.). 

úkiidný:  divkaokledná,  která  dobře 
a  ráda  uklízí  (Zábřežsko). 

ukrudit,  uklidit,  schovati:  Ale  já 
sem  to  ihé)  už  dobře  ukluděné  (Slov. 
obr.  I.  26). 

ukmásit,  utrhnouti:  Kula  z  kanónu 
mu  ukmásita  htavu  (Slav.  ČL.  X.  136). 

ukojlfi  upokojiti,  utišiti:  Rozžehto 
se  srdenko  moje,  němožu  ho  ukojič 
(Suš.  370). 

úkot  1.  akord:  Robím  na  úkot, 
ně  na  dzeň.  Mám  to  na  úkot.  Já  len 
úkolem  kosím,  ale  kedz  som  v  úkofe, 
mosím  sa  dobré  chovac  (Dob.). 
2.  Hrnčíři  na  výročním  trhu  při  slabém 
odbytě  rozdělí  zboží  neprodané  na 
úkoty,  t.  na  díly.  V  každém  úkole 
je   zboží   různého  druhu  a  rozličné 


462 


velikosti  a  díly  prodávají  se  po  stejné 
ceně.  3.  O  muzice  děvčice,  které  do 
půlnoci  seděly,  zůstanou,  až  se  vzác* 
nější  tanečnice  vytratí,  >na  úkoly«, 
a  vytančí  se  přece  (Vlk  36). 

úkolečně:  Byl  sem  úkolečně  ve 
všeckých  těch  dědinách  na  hodech 
(dok.  170)  =  okoličně  (v.  t). 

ukolfbat,  kolíbáním  uspati:  Poč- 
kejte, až  ditě  ukolíbám  (Suš.  141). 

úkolnfki  dělník,  který  dělá  na  úkol, 
op.  nádeník. 

úkolnltý:  práca  =  na  úkol. 

ukonat,  unaviti;  ukonaný^  unavený 
(Zl.) :  Celou  noc  na  modlitbách  trval, 
až  se  velice  ukonal  a  usnul  (Kda  IL 
27).  Děvenka  ukonatá  na  trávníčku 
zaspata  (Suš.  302). 

ukopnutí:  V  zahrádce  měli  aj 
kúsek  zemňáků,  tak  na  to  ukopnutí, 
t.  po  kousku  na  každodenní  potřebu 
(Slav.  ČL.  X.  38). 

ukosinovýi  kosinovatý^  na  kosinu 
sestřihnutý:  Ma  fortuch  ukosinovy 
=  cviklový  (laS.). 

úkrademek:  Enem  tak  úkradem- 
kem  to  dětáme ;  po  ukraděmku  (val., 
laš.). 

ukřamnúf:  jabko,  ukousnouti 
v  hrubé  mluvě  (Jicko)  v.  křámat. 
Kůň  ce)é  oje  ukřamí)  =  ulomil  (Slov. 
obr.  I.  248). 

ukřapnúf  haluz,  ulomiti  (Jicko). 

ukrasf:  Oči  sa  ně  ukradty  =  zdří- 
mla jsem  (Vek.). 

ukřóaf  sa  =  ukrčovati  se  (val.). 

ukrčit  se:  Ukrčili  se  ledakde  za 
chrást  =  skryli.  Netřeba  se  ti  ukrčo- 
vat  =  »tahnouti  se  na  zpět«  =:  sich 
zurúckziehen  (!).  Peněz  byío  máto, 
nemoM  sem  dělat  velikých  fuků, 
ukrčovát  sem  se,  jak  sem  moht  = 
uskrovňoval  sem  se ,» obmezoval*  (ZL). 

ukrňalec,  -Ica,  veliký  klacek  (N. 
Město). 

ukřupnút,  ukousnouti,  uraziti :  kus 
cukru,  hrnca  (Zl). 

ukrutečný  =  ukrutný,  náramný 
(val.). 

ukrútit  provaz,  uplésti.  Ztatu  šňůru 
ukrutiía  (Suš.  158). 

ukrutnéi  velmi:  ukrutně  dobry, 
Šumny  (laš.;   srovn.  hromsky  pěkný, 


hrozné  dobrý  a  p.).  Z  té  díry  vylezl 
drak  ukrutně  veliký  (Kda  I.  24).  Bylo 
jich  ukrutně  hanba  (Kda  I.  127). 

ukrutný,  veliký,  náramný:  Král 
měl  z  toho  ukrutnou  radost  (Kda  I. 
117).  Letos  sa  ukrutných  bočanů  po- 
střílato  =  ukrutně  moc,  velmi  mnoho 
(val.). 

ukryjmo:  po  ukryjmu  =  skrytě, 
tajně  (laš.). 

ukúpit:  Na  Vatachoch  taciněj  do- 
bytek ukúpí  (Zl.). 

ukúsit  =  ukousnouti:  Pes  ňa 
ukúsi}  za  nohu  (val.). 

ukvákaf :  Dotuď  do  mňa  mluvili, 
ež  iha  ukvákal i  =  přemluvili  (Vah.). 

ukvandanýi  ucouraný  (laš.). 

ukynúf  sa  někam,  uhnouti,  scho- 
vati se  (val.) :  Již  se  tu  někde  ukynu 
do  kouta  a  počkám  =  schoulím  (Kda 
I.  199). 

utahodíf  něco,  dobře  a  správně 
učiniti^  vyhověti:  Ten  to  ulahodíll 
Něvjém,  ako  som  to  utahodita  (selka 
vařila  výletníkům  vejce,  a  pak  se  tak 
omlouvala)  Dob. 

utakomit  sa :  Utakomít  sem  sa  na 
to  =  upřel  jsem  se  na  to,  že  to  musím 
míti,  a  koupil  jsem  to,  třeba  to  ani 
za  to  nestálo.  Ulakomita  sa  na  pen- 
tličky -=-  dala  se  zaslepiti  touhou  po 
nich  a  ukradla  je  (Zl). 

utaskaf  dieťa,  ukonejšiti  (horň.). 

urebeznif  se,  uvelebiti  se  (laš.). 

uréhafi  ulevovati:  Ťažko  mi  je, 
ťažko,  ani  neuféhá  (Suš.  354). 

ulehelkai  calamintba  acinos  (bot). 

urehra,  v.  úhor. 

urehran,  kdo  bydlí  na  ulehli. 

urehnúf :  Už  to  urehlo  =  utichlo. 

úTeja,  -je,  silný  liják,  průtrž  mra- 
čen: Hrozná  jakási  úTeja  přišla,  a 
tož  chatupy  zbírato  a  doiů  jich  ne- 
slo (val.). 

úlek  (holek)  1.  uleknutí,  2.  psotník 
(záp.  Mor.). 

uTéf  sa:  Žtuti  sa  uféje,  a  člověk 
sa  mosí  zlobiť  (val.). 

úTevák,  školák,  který  má  úlevu  od 
školního  vyučování. 

uTežet:  Jak  se  v  noci  přikryju, 
neufežím,  neusnu  (Zl.). 

uthanec,  -nca,  Gewohnheitslíígner. 


463 


ullbif  sa.  zalíbiti  se:  Když  přišel 
ke  královi,  hned  se  mu  zalíbil  (Kda 

1.  72).  Velice  sa  mu  to  ulíbito  (val.). 
Ulíbiío  sa  mu  =  uráčilo  se  mu,  od- 
hodlal se  k  něčemu,  jako  by  milost 
prokazoval  (vah). 

uliĎan,  kdo  bydlí  v  ulici,  ne  na 
náměstí. 

ulf6it:  Takovú  mu  jednu  ulicím! 
=  vytnu  (dok.  204). 

ulíhnút  se:  Tele,  hříbě  a  p.  se 
ulíhlo,  kuře,    house  a  p.   se  vylíhlo. 

úlich     n.    úlicka,     1.    liják    (val.), 

2.  hrozná  nepohoda  (Btcha). 

ulík  (hulík,  hoIék)  na  Litovelsku 
říkají  úzkým  prostorám  (srovn.  ulice). 
Jinde  na  Hané  byla  to  otevřená  \Mr 
nice  dřevěná  s  hasičským  nářadím 
(arch.  I.  101). 

uiirovaf,  doléhati,  usilovati  (Vek.). 
Rozina  dycky  o  to  ulirovala  (Vlk 
104). 

ulfsaf  1.  komu,  lichotiti,  2.  ulísat, 
ulisiť,  ulisnuť  koho  =  ulaskaviti,  u- 
chlácholiti  (Kt.  z  Ostravska). 

uliv  =  úleja  (v.  t.). 

ulízaf  sa,  udobřiti  se  (val.). 

ulizovaf :  Větr  ulizuje  ==  opaluje 
(val.).  Na  toho,  co  se  k  vám  nejvíc 
ulizuje,  dejte  si  nejvíc  pozor  =;  lichotí 
(dok.  204). 

útoha  1.  ska)  =  uložení,  vrstvy 
(Vych.).  2.  To  byly  oulohy  od  Boha 
^=  uložení,  osud  (N.  Město). 

útomnýi  nemajetný,  ubohý:  Un 
něni  tak  ulomny,  že  by  vam  němoh 
dať  (laš.). 

úložníček  lysimachia  nummularia 
(bot). 

úložnlki  1.  veronica  oíf.,  2.  seně- 
cio  (bot.). 

uTudníki  kdo  u  jiných  lidí  bytuje 
==  podfudník  (v.  t.)  Kt.  od  Uh.  Hra- 
diště. 

uTudnýi  vlídný;  »/»é/»j?^  podvodný: 
Kdo  je  uFudny,  byva  utudny  (Kt. 
z  Ostravska). 

utúplf=  uloupnouti:  Nasadito  sa 
kúsek  řepy,  aby  bylo  kozám  co  utúpiť 
k  dójeňú  (Vlk  6). 

um,  a,  mysl:  Ked  mi  pride  na 
um  (Df.). 


umařlf,  promarniti:  Umařít  za  rok 
kolik  set.  Umařít  celý  grunt  (Vah.). 

umarkotif  koho  čím,  rozsmutniti 
(Kt.  z  Ostravska).  Srovn.  markotný. 

umárnlf  =  promarniti:  Umarnit 
peníze  (laS.). 

umáskaf  chléb,  máslem  pomazati 
(Kt.   z  Ostravska). 

úmentem,  honem:  Běžúmentem! 
(val.). 

umestovániei  stání:  Umestovánia 
sem  nihdze  němata  (Dob.). 

umeškaf,  zameškati:  To  ju  ume- 
škato  (val.). 

umet  s  infinitivem  na  Podluží  užívá 
se  na  označení  děje  opětovaného  na 
zpíísob  lat.  solere  nebo  něm.  pílegen: 
Do  potedňa  sa  u  nás  uihá  scházat 
staré  ženy  =  scházívají  se.  Ženy  rády 
umá  naříkat  =  naříkávají.  Uhři  uihá 
naším  kosířky  nosit  =  nosívají.  Ked 
margráfa  (=  Ječmínka)  hfedajú,  uthá 
volaco  podezřelého  najít  =  nachází- 
vají.  Na  svaďbu  umá  zvát  v  úterý 
večer  =  zvávají.  Keď  dožnu,  to  si 
umá  vzít  píščelku  a  pískajú. 

úmezeki  vrch  meze,  kde  roste 
tráva,  křibí  (Vah). 

úmineki  předsevzetí,  úmysl. 

umlnéný,  svéhlavý :  Znala  tatulku, 
jací  sú  umínění  (Vlk  63). 

Umtsa,  příjmení. 

umknúf,  odstrčiti:  Počkej,  já  to 
umknu. 

umknúf  %%  uhnouti  se,  na  př. 
v  lavici  v  kostele  odsednouti.  Umkni ! 
=  odsední.  Umkto  se  mu  =  nepo- 
dařilo  se  (laš.)  v.  umyknút,  umykat. 

úmlaď,  -i,  tráva  pýřovitá  nebo 
z  obilí  vytroušeného  vyrostlé  osení 
na  zvrženině  (Jicko). 

umňagafi  uthagat  něco^  umačkati 
(val.)  v.  ifaagať. 

Úmorčí,  trať  (Blansko). 

úmorka,  druh  hrušek  kulatých, 
zelených  (Zábřežsko). 

umřený  =  umrlý,  mrtvý:  Ona 
byla  studená,  jak  by  byla  umřená 
(SuS.  85). 

umřit:  Me  sme  tu  na  dědině  pořáď 
zamattani  a  téma  zamatiancama  taky 
umřem  (Mal.  XXIV.  67).  Včelička 
umírá,  protože  vyrábí  vosk  na  svíce 


464 


do  kostela ;  vlaštovička  je  pták  panny 
Marie,  proto  též  umírá  (nezdychá). 
O  rybách  se  df,  že  umrou,  protože 
Kristus  Pán  jich  požíval  (Vyhl.  VI. 
XIX.  236). 

umrrá6ek  =  umiráček  (val). 

umrlčí:  hlava  (ne:  smrti  hlava, 
překlad  neporozuměného  něm.  To- 
tenkopfl).  U  umrlčích  hlav,  les  na 
Zábřežsku.  Umrlčí  truhla,  rakev. 

umrle :  Na  to  sem  umrle  zapomněl 
=  jako  na  smrt,  načisto  (Jevíčko). 

umrteCi  -fca,  nadávka :  Ty  umrlec  1 
(horft.). 

umrtýi  mrtev :  V  sobotu  bude  umrtá 
(Suš.  665). 

umršlt:  krtka,  zabiti  (Dačice). 

umšít|  mechem  ucpati  (dřevěné 
stavení  (val.). 

umučený:  Seděle  sroe  skormóceni 
jak  omočená  hodina  (Vyhl.  II.  223). 

umyknúti  umykat,  utéci :  Umykni  I 
(Zl.).  Dyby  pán  Bůh  hodnéj  vody 
ráčí}  dať,  co  by  mohty  naše  putě 
(pltě)  umykať  =  uháněti  (Suš.  225). 

umynt  =  ument,  moment:  V  u- 
myntě  chliv  byt  v  ptamyAu  (Lor.). 

umyt  se  do  něčeho  (do  práce), 
dáti  se  s  chutí  (han.).  Když  pozdě 
na  podzim  hodně  prší  a  voda  v  řece 
teče  plným  korytem,  »řika  si  umývá 
břehy«,  aby  pěkně  zmrzla  (Zl.). 

umžlganéc,  -ňca,  kdo  mžiká, 
mžourá  očima,  je  mžigavý,  udřímaný, 
ospalý  (laš.). 

unáhlina  I  unáhlení,  unáhlenost: 
Pověděla  sem  to  z  unáhliny  (laš.). 

unavovat:  Pořáď  mne  unavuje, 
abych  mu  půčíí  ICX)  rýnských  =  na- 
léhá na  mne  s  prosbami  (Zl.)  v.  unovat. 

unes:  Ta  husa  je  s  ounes  =  je 
jí  co  nésti,  těžká  (N.  Město). 

unevdéčíf  se,  komu,  nevděčným 
se  prokázati  (Kt.  z  Ostravska). 

uňkati  nosem  mluviti. 

uňkavý,  kdo  nosem  mluví,  hlas 
zvukem  nosovým  zbarvený,  naselnd 
(Kt.  od  Uh.  Hradiště). 

unovácla,  úsilí,  námaha:  S  takú 
imováciů  som  to  zrobit!  (Dob.). 

unovat  1.  namáhati  se:  Neunujte 
sal  Co  sa  s  tým  budete  unovat? 
Darmo  sa  unuješ!   2.  trápiti,  týrati: 


Htad  ho  unová}.  Je  všecek  zunovaný. 
3.  prosbami  sužovati:  Děti  matku 
unovaly,  aby  jím  data  jest  (slov.,  val.). 

uňúraný  =:  ušmúraný,  ušpiněný 
(val.). 

unutifi  přinutiti:  Byli  by  ňa  unu- 
tili  (val.). 

úpad  (hópad)  1.  náledí,  kluzko,  že 
by  upadl  (záp.  Mor.).  2.  špatné  po- 
časí (Brň.).  3.  dělat  do  úpadu  =  ze 
všech  sil. 

úpadek :  hrozný  úpadek  sněhu  = 
padání  (val.). 

upadený:  Som  včilek  taky  upa- 
děný  =  v  bídě,  v  tísni  (Dob.). 

upadnut:  On  na  ničem  neupadne 
=  sebere,  ukrade  všecko  (hum.)  Vah. 
Na  takúto  fajku  sa  vám  nikdo  ne- 
upadne =  nezhlídne  se  jí,  neukrade 
jí  (je  špatná)  (Dob.). 

upadůvka,  padavka,  nezralé  ovoce 
spadlé  (han.). 

upadzgafi  upackat,  ledajak  ulepiti 
pečivo  (Vah.). 

upachtit  SOi  unaviti  se:  Voják 
i  zvířata  jeho  byli  velice  upachtěni 
(Kda  I.  104). 

upajtif,  vzíti,  ukrásti. 

upáilf :  1.  pec,  vytopiti  (laš.).  2.  U- 
pálíi  sem  se  v  prst  (jako  uřezal  a  p.). 
3.  upáliť,  upalovat,  utéci. 

upást:  Král  povídal,  že  má  12  za- 
jíců a  třináctou  srnu ;  jestli  je  upase, 
že  mu  bude  príncka  dána,  t  j.  do- 
vede-li  je  pásti  tak,  aby  mu  žáden  ne- 
utekl (Kda  1. 171).  Tech  krav  sám  ne- 
upaseš.  Co  bych  neupást?  Upasu  (ZL). 

U|&at|  zapnouti:  Uj>á}  si  kordulu 
(val.). 

upécf :  >Dněs  sme  len  kotáč  upek- 
li!«  řekne  na  př.  vozka,  když  skoro 
odněkud  přijel;  byl  tam  totiž  jen 
tak  dlouho,  co  by  se  byl  koláč  upekl. 
>ChIjéb  sme  upekli*  =  dlouho  sme 
tam  byli  (Dob.). 

úpék  1.  úpal  sluneční:  Slunečko 
hřeje  úpěkem ;  úpéky  =  vedro,  2.  mí- 
sto sluncem  vyhřívané:  Ořech  je 
dobře  sadit  na  úpěku.  Náš  díl  (trať) 
je  na  úpěku  (Zl.). 

úpěr:  Dyby  přišlo  na  úpěr  =  kdy- 
by si  na  ně  upřel,  kdyby  byli  nu- 
ceni (val.). 


465 


upchnúfi  uraziti:  Častová}  Migatu 
napřeď,  aby  ho  neupchnút  (Slav.  ČL. 
XL  49).  Ona  je  tak  uznaliva  děvucha, 
všecko  v  biazny  obrati  (v  žert);  tu 
druhu,  tu  hněď  uprchne  (laš.). 

upiptaný,  ušmouraný:  déto  upi- 
p}ane  (laš.). 

upfraf  sa:  Najvčc  na  něho  sa 
upíralo,  že  zapálil  =  na  něm  zůstá- 
valo (val.). 

uplskanýi  zamazaný:  hrnec  (laš.). 

upišĎený:  Není  dobře,  líhnou-li 
se  kuřata  v  dobu,  kdy  růže  kvetou; 
budou  upiščené  =  piští  mnoho  (Mor. 
lid  273). 

upit  sl|  zavdati  si,  napiti  se  trochu : 
Upít  si  piva  (Vych.).  Len  si  upícel 
(Dob.). 

uptakaný:  okna  uplakané  =  zaro- 
sena (Zl.)  A  den  byl  takový  upla- 
kaný ;  bylo  vlhko,  aniž  pršelo,  a  mlha 
halila  oblohu  (Pittn.  VI.  XVIII.  610). 

upFet:  Nemohli  sme  sa  im  upleť 
=  vymluviti  (Vah.). 

uprknút :  Sfépka  uprkta  vajíčko  = 
snesla  nedospělé  (Zl.). 

upruskat  =  uplácat :  zeď  mahú. 

Úprzeki  na  Úpfzku  trať  (Vizovice). 

upojaf  8i  =  uvzať  si,  předsevzíti: 
Upojali  si,  že  zitra  půjdu  (laš.). 

upokúšanýi  koho  stále  pokoušejí, 
kdo  nemá  pokoje  (Vek.). 

úpoty  (stslov.  4poly),  v  boky,  za 
boky:  Chytil  ho  v  úpoly  a  praščil 
ním  o  zem  (slov.,  val.). 

upovířit  sa,  dodati  si  odvahy, 
opovážiti  se:  Upovíříl  sa  do  maku 
(mlsný  chlapec).  Šelma  jedna,  dyž 
ón  sa  ně  tam  upovíří  (třebas  na  ko- 
moru na  nějaký  mls)  Brodsko. 

upozdlf  sa,  opozditi  se:  Už  bývajú 
ty  jabka  zralé,  ale  letos  sa  upozdily 
(val). 

upozvolif  sa,  svoliti  k  něčemu: 
Upozvolíl  sa;  že  mi  škodu  nahradí 
(slov.,  val.). 

upracovat  se,  unaviti  se  prací: 
Dyž  se  člověk  upracuje,  musí  si  od> 
počinout. 

uprajtovafi  utáhnouti,  provazem 
pevně  svázati  (val.). 

uprašovati  uháněti:  Te  koně  opra- 


šovale  k  Běleckymo  mléno  (Vyhl.  II. 
35). 

úprava,  euf.  hnůj. 

upředli  si  něco,  praecipere:  Upře- 
dím  si  tá  prácu  =  začnu  ještě  dnes, 
abych  ji  spise  dokonal  (Brodsko). 

uprhnúf :  Pergament  býl  zakopaný 
rok,  tož  uprbnúl  =  zhraněl,  zřetel 
(val.). 

upřllt  sa,  popáliti  se  kopřivou: 
Upřlí!  sa  v  ruku  (strčiv  ruku  do  ko- 
přiv) slov.,  val. 

upřlmnej  k  řečii  hovorný  (dok. 
220). 

upřít  sl|  umíniti  si :  Co  si  upře,  to 
mosí  mět.  Upřel  si,  že  půjde  do 
světa.  Upřel  sa  na  to  (slov.,  val.). 

u  psy  kat,  psy  kaje  (ps,  ps)  utišiti: 
dítě  (Kt.  z  Ostravska). 

upšnivý  1.  vybíravý,.mlsný:  Nebuď 
taká  upšniva,  ber  a  jiz  (laš.).  2.  koho 
každá  maličkost  urazí,  obrazlivý  (Kt. 
z  Opavska).  Srovn.  české  upšiti,  uhod- 
nouti, obraziti  v  bolák. 

úřad,  radní:  Ti  Pavlovčí  úřadové 
tvrdého  srdečka  (Suš  574).  Třech 
úřadů  zmámil  (Suš.  573). 

úředník,  správce  statku  (laš.). 

úrana,  poranění,  poškození:  To 
něbudě  bez  urany  (laš.). 

urátaf  sa,  udobřiti  se  (val.). 

úraz  dostane  od  přemožení:  zima 
zemele,  v  křížoch  bolí. 

urazit,  sraziti :  Uraz  jablíčko  lebo 
dvě  (Suš.  435). 

urážlivý  (i  pol.),  kdo  se  snadno 
urazí  (Lor.). 

úrazník,  sagina  procumbens  (bot.). 

úrazovica,  polévka  zapražená  na 
kyselo  (Slav.    ČL.  X.  142). 

urda,  smetana  ovčího  mléka  (val., 
rum.). 

uřécf  sa,  umluviti  se:  Obyvatelé 
se  uřekli,  že  se  vystěhují  (Kda  1. 18). 
Uřekli  sa,  že  budu  hráť  (Slav.  ČL. 
X.  33). 

uřečení,    uřknuti,  uhranutí  (laš.). 

uřezanina,  rána  uřezáním  způso- 
bená (slov.). 

ú rezek,  -zka,  špalek  délky  šinde- 
lový (Vlk  47). 

úrezník,  tlustší  vlna  na  vyšíváni 
límců  (horň.). 


466 


uřezovaf :  Mídek  uřezovál  na  bas 
=  strouhal  (Slav.  ČL.  XI.  50). 

uřlsnút  sa  =  uhřasnúf  sa,  ulek- 
nouti se :  Jura  se  toho  uřísnul  (Kda 
I.  64). 

urkafi  vrkati :  Hotubek  urka  (Suš. 
341,  laš.). 

uřkravina,  věc  uřklá,  uhranutá,  na 
př.  jídlo:  Uřklavina  působf  dáveni 
(Mor.  lid  198). 

uřkiý,  pass.  =  uřknutý,  uhranutý. 

úročitý  1.  úročité  svátky  =  vý- 
roční. 2.  oči  =  uhrančlivé  (Mor.  lid 
186). 

úro6ka,  úročnica,  anthyllis  vulne- 
raria   (bot.). 

úroóníkf   cytisus  capítatus   (bot.). 

úroda,  krása :  Nelituj  že,  ma  dže- 
vucho,  tej  svojej  úrody  (Suš.  201, 
z  pol.).  ' 

úroki  ob.  pl.  úroky,  uhranutí. 

uronit:  Uronit  si  dvě  jabka  = 
srazil  (Zl). 

urostený  =  urostlý:  Chlapík  být 
pěkně  urostený  jak  jedla  (Vlk  21). 

urúbanina,  Hauwunde  (laš). 

uřundif  se  s  kým  o  čem  umluviti 
(Kt.  z  Ostravska). 

urúsat  SSí  ucourati  se:  Kde's,  Ani- 
čko, kde's  ty  byta,  že  si  se  tak  urú- 
sala  (Suš.  151)=urúšat  sa  (vých.  M.). 

urušaf  1.  dítě  ze  spánku  vyrušiti, 
vyburcovati.  2.  Těsto  v  těpfe  hněď 
uruša  =  ukyne  (Kt.  z  Ostravska). 

uruzgafi    ruzgou    (prutem)    ubiti 

(laš.). 

urva:  na  urvu  =  na  rvačku,  na 
spěch  (laš.). 

urvat,  rváč:  To  takostato  trochu 
těch  bijáků  a  urvatů  (Vlk  99). 

urvareCi  -fca  1.  vl.  kdo  se  urval 
se  šibenice,  hrubián,  rozpustilec.  2.  ne- 
manželské dítě,  které  si  svobodná 
někde  >  urvala «,  uhonila. 

urvatosf,  urputnost:  Nedělal  to 
z  urvalosti  ani  ze  žádné  zlosti  a  zdo- 
rovitosti  (Kda  II.  55). 

urvatýi  hrubý:  Ale  pacholek  už 
byl  zlý,  urvalý  (Kda  II.  95). 

urvaf,  utrhnouti:  Jeden  kvitek  ur- 
vala (Suš.  196,  laš.).  Urvat  jabko  na 
hatuzce  (Suš.  38,  laš.). 


urvaf  se  na  koho,  utrhnouti  se» 
osopiti  se  (laš.). 

urvo:  Byto  na  urvo  =  na  honero» 
bez  dlouhých  příprav,  na  př.  >  vesele « 
(laš.). 

urynút:  Voda  urynuta  kus  země 
=  utrhla,  odnesla.  Kus  břehu  sa 
urynulo.  Břeh  sa  urýňá.  Uryne  sa  to 
s  tebú  1  =  sesype.  Kůň  sa  urynút  = 
spad  »s  urynutou«  zemí  (val). 

úrypnýi  ostrý,  schoeidig:  mráz 
(Kt.  z  Ostravska). 

úsad  (val.),  pí.  usady  (laš.),  houser 
(bolest  v  křížích). 

usádlit  sa :  Což  ty  se's  tak  usádlít? 
=  uvelebil.  Skoro-li  sa  usádlíte  ř  = 
sedněte  a  budete  tiši  (val.). 

uéataf  se :  nehoditi  se,  unaviti  se ; 
uáatany,  unavený  (laš.). 

usedéf :  Negdy  celý  deň  neusedím 
=  neodpočinu  si  (Vek.). 

usedtOi  stavební  prostora:  Cha- 
lupa z  usedtom  (Dob.). 

usedtosf :  vtěliť  na  usedtosť,  žert. 
jako  dáti  na  chrám  Páně   (Dob.). 

uschořit  hospodářovi  obilí,  o  do- 
mácím zloději  (v.  tchoř). 

usfdiif  SSí  oběsiti  se  (val.;  srovn. 
sídto  =  osidlo). 

úsílka,  vysílení,  namáhavá  práce: 
Onemocnět  od  usifky  (laŠ.). 

usilovaf  se :  Syn  přislíbil  otci,  že 
se  bude  usilovať,  co  bude  moci,  aby 
svou  čest  ve  světě  zachoval  (Kda  I. 
128). 

uéivěf :  Brada  mu  za  nemoci  uši- 
věta  =  sešedivěla. 

uéivif :  Mraz  mu  četu  bradu  ušivi) 
(Kt.  z  Ostravska). 

uskakovat,  uskočit,  desertirovat 
(srovn.  srb.  uskok):  Bude  ze  mňa 
mrcha  voják,  já  vám  budu  uskakovat 
za  mitú  (Suš.  571).  Utečem  a  usko- 
čím vám,  kedy  budem  moci  (praví 
rekrut)  Bart.  III.  603. 

uskočit:  Dvě  kopy  nám  uskočí 
z  našeho  počtu  =  o  dvě  kopy  (obilí) 
bude  méně  nežli  jsme  počítali.  Moc 
mu  uskočito  =  nebylo  očekávaného 
výtěžku   (Zl.) 

uskořlf  (skorý),  urychliti.  Uskořiť 
si  času  =  získati.  S  pracum  se  usko- 
řiť =  ponáhliti  (Kt.  z  Ostravska). 


467 


uskřinúf  =  uskřípnouti:  Liška  si 
ocas  uskřinuta.  Uskfínu  ti  prst  = 
přivřu  mezi  dveřmi  (Vah.). 

uskřítat  (skřítek),  ušpiniti  ve  tváři  ; 
uskřííanec=zu^mouratíec(yých.  Mor.). 

uskrovifi  upokojiti,  utišiti  (laš.): 
Rozžerelo  se  ve  mně  srdenko,  ne- 
možu  ho  uskroviť  (Bart.  III.  84). 

usmlchnúf  sa,  usmáti  se:  Jan  se 
usmfchnul  (Kda  I.  236). 

usmýkaný  1.  utahaný,  utrmácený 
(laš.),  2.  náhlý,  kdo  se  hned  na  ji- 
ného »usmýkne<  (osopí),  hned  se 
urazí  (slov.). 

usmýkaf :  Všecko  sa  pomáfy  us- 
mýče  =:  uklidní,  urovná.  Patrné 
z  přirovnání  k  dobytčeti  uvázanému 
neb  tahání  nezvyklému.  Až  se  utahá, 
pozná,  že  násilím  nic  nevyřídí,  uklidní 
se  (Slav.  ČL.  XI.  379). 

usnažifi  ukliditi, učistiti  (laš.;  srovn. 
snaha,  snažný). 

usnut :  Ty  povyky  (zvyky)  staré, 
ty  byly  dobré ;  včil  to  všecko  usnulo 
=  pominulo,  přišlo  v  zapomenutí 
(Vyhl.  II.  241).  Tož  tá  Míšena  jednu 
v  noci  ušla  jak  peň  =  usnula  (Šeb. 
ČL.  XX.  138). 

usotnít  (sotny),  do  smrti  utrápiti, 
utýrati. 

usotonlt:  Tá  ženská  by  se  s  prácú 
usotonila  (dok.  160). 

uspadllna  1.  =  uzvalina,  spadlá 
zemé,  skála,  Abrutschung,  2.  spadlé 
ovoce  (Kt.  z  Ostravska). 

uspat  1.  Já  té  na  svých  ručkách 
uspím  (Suš.  180).  2.  Co  neuspí  do 
půnoci,  po  půnoci  nedospí  (Zl.). 

uspávka,  čím  koho  uspávají,  uko- 
lébavka: To  by}a  pro  mné  uspávka 
(Přerov). 

usplranýi  kdo  se  rád  spírá,  pře 
(val.). 

uspíšit  se,  unáhliti  se,  přenáhliti 
se:  Ve  zlosti  se  uspíšil  a  dal  mu 
facku  (N.  Mésto). 

uspivředi  zelina,  kterou  se  na- 
kuřují  od  vředu,  innula  hirta. 

uéporka,  soutok  dvou  potoků ;  jen 
jako  místní  jméno  na  Moravce:  na 
UšpoFce  (Lor.). 

ustačit:    Kuchař  nosil  na  stůl,  a 

BartoS:  Dialektický  tlovnik  morairtký. 


já  sem  mu  všecko  ustačil  sebrať  (Kda 
I.  55).  Neustačíl  by  mu  íť  (val.). 

ustanovit  se :  Až  se  bolesť  trochu 
ustanoví,  bude  zas  lepší  =  utiší. 

ustát  1.  unaviti  se:  Orali  sed- 
láci,  koníčky  ustaly  (Bart.  III.  511). 
Či  či  volky  ustavaju?  =  ochabují 
(Suš.  517).  Zme  ustati,  mosíme  si 
trochu  odpočinut  (Zl  ).  2.  =  zůstati : 
Ustá}  v  horách.  Ustali  na  poli  (val.). 

ústava  1.  výstavná  budova,  2.  sku- 
penina  budov  téhož  hospodáře:  Tam 
je  ústavy!  (Zl.). 

ústnosf  v.  pisemnosť. 

ustopĎifi  stopu  zanechati  po  sobě  : 
Od  tých  vyder  bylo  to  ustopčené 
(Vek.). 

ustrabif  se  čím,  na  čem,  občer- 
stviti se,  zotaviti  se  (Kt.  z  Ostravska). 

ustr6if   —    ustrkavat  —    usířkat 

1.  vinu  sváděti:  Ustrčit  to  na  něho 
(laš.).  2.  vytýkati  něco,  ukazovati  na 
něco :  Družba  ženichů  ustrkovál  na  to, 
že  nevěsta  nemá  zubů  (Vlk  62).  Ti 
židé  aj  podp}atili  hajné,  aby  hřiby 
ze  starých  stromů  odtúpali  a  na 
mladé  přibili,  aby  dostali  dřevo  ta- 
ciněj  a  mohli  na  to  ustřkať,  že  je 
darební  (Slav.  ČL.  XII.  231). 

ustrebnút  polévky,  trochu  pojísti 
(Df). 

ustřfhati  -ám  =  ustřihovati  (val.). 

ustřihnut  si  nač  1.  >dáti  si  zále- 
žeti*: Na  to  ustřihnul  2.  postihnout 
si,  pomstiti  se:  To  ste  si  na  komsi 
ustřihli  (Slav.  ČL.  X.  304). 

ustrnúf  1.  Na  tom  zme  ustrnuli 
=  ostali,  se  ustanovili.  2.  UstrAtesel 
=  smilujte  se.  Ustrnut  se  nad  ním. 

ustrnoiifi  uložiti  něco  (na  př.  dříví) 
na  lehko  (laš.). 

ústroj  hlavy  nevěstiny  a  družiček, 
jeho  části  jsou:  1.  predkánka  (pantle), 

2.  kánka  (s  perličkami),  3.  záušnice 
(kulaté  kytky  hedbávné),  4.  věnec 
(kytka  na  vrchu),  5.  pantle  (v  zadu) 
Velká  u  Strážnice.  Jiné  názvy  v  po- 
pise » Moravské  svatby*  str.  18  a 
ve  sbírce  >Lid  a  Národ «  na  různých 
místech. 

ustukaný,  kdo  rád  stuká,  stone 
naříká  =  ufňukaný :  Stukata  ustukany. 
Ona  je  taká  ustukana  (laš.). 

31 


468 


Ústupek,  římsa  u  kamen:  zelené 
kamna  s  dvojatým  ústupkem  (Vlk  48). 

ustvoříf,  vyvésti :  Ti  synci  cosi 
ustvořa !  (laš.). 

usušit:  Takovú  ti  usuším  I  =  vle- 
pím (val.)* 

uévídrovafi  trochu  šilhati  (laš.). 

usvíjaf  se,  ohýbati  se :  Usvijat  se 
až  k  zemi,  tak  mu  prutem  vyšibat 
(Kt.  z  Ostravska). 

úsvit,  rozednívání:  Z  večera  jab- 
lůnku sadila,  na  úsvitě  sa  jí  ujata 
(Suš.  437). 

usvítit :  Jedna  svička  neusviti  četu 
izbu  =  není  s  to,  aby  osvítila  (Kt. 
z  Ostravska). 

úsvitná  mše,  na  úsvitě  (Dob.). 

ušák  (hošák)  1.  škvor,  2.  zajíc 
(záp.  Mor.). 

ušáFi  -a,  ušatý,  kdo  má  velké  uši. 

ušarpaf,  otrhati :  ovoce  v  zahradě ; 
ušarpať  se  =  utrmáceti  se  (Kt.  z  Ost- 
ravska). 

uščágaf  vody,  trochu  vystříkati, 
nekeho  =  ucákať,  zcela  postříkati 
(Btcha). 

uščeknout  haluz  (záp.  Mor.). 

uš6iKnúf:  Marýna  uščikta  prútek 
z  vrby  =  utrhla  proti  vzrůstu  (Slav. 
ČL.  XI.  180). 

uš6ípif,  trochu  naštípati:  Půjdu 
uščípiť  dřev  (Vah.). 

uščuhranýi  uščuraný:  Husí  majú 
uščuhrané  peří  =  ucourané,  olámané. 
Uščuraný  chléb  =  okoralý. 

ušibnúf|i«i/é/7/,ušvihnouti,umrskati 
(bičem  n.  prutem). 

ušinút  sa,  uhnouti  se,  ukrýti  se: 
Já  sem  sa  ušinút  (Vych.). 

ušípanka,  druh  hrušek. 

ušípaný,  ušpiněný,  umouněný :  Dali 
mu  staré  nohavice  a  ušípanou  čepici 
(Kda  I.  242). 

ušípanó,  -ého,  euf.  prase. 

uškrhnúíf  sa,  sklouznouti:  Uškfh 
sa  a  ztomíl  si  nohu  (Slav.  ČL.  XII.  44). 

uškrabif=uškrábnouti.-  Uškrabila 
sem  se  o  hřebík  (Kda  II.  92). 

uškrdnút  sa,  po  očku  se  usmáti 
(Pod).). 

uškřítaný  =  uskřítaný  (v.  t). 

uškrobaf  koho,  domlouvati,  nadá- 
vati komu :  Potom  mě  uškrobu  (laš.). 


ušlapat :  Dybych  já  věděla,  čí  ne- 
věsta budu,  ušlapala  bych  si  cestu 
k  tomu  domu  (Suš.  335). 

ušražif  bičem  =:  ušlehnoutí  (val.). 

ušmignút,  ukrojiti,  uřezati,  ustřih- 
nouti (rychle  a  ledajak) :  krajíc  chleba, 
prútek  z  vrby,  kus  sukna  (val.). 

ušmúraný,  ušmouněný,  nemytý 
v  obličeji:  Umyj  sa,  si  ušmúraný; 
syn.  uskřítaný,  toto  však  znamená 
ušpiněný  od  jídla,  a  užívá  se  hlavně 
o  dětech. 

ušpajdaný,  vyšmatlaný  (laš). 

ušpUinút  se,  uklouznouti:  Nohy 
se  mu  ušplhty,  a  špfuch  I  tam,  hněď 
být  po  krk  ve  vodě  (Zl.). 

ušubraný,  ucouraný  (srovn.  šubry) : 
Kovářovo  děvče  rádo  robí,  ušubrané 
chodí  (Suš.  95). 

ušvácnút:Ušvácnútvtasy= ustřih- 
nouti rázem.  Ušváct  si  gavat  chleba 
=  ukrojil  veliký  kus  (val.). 

UŠvárit,  učistiti  (Df.).  Srovn.  švárný. 

ušvaiif  =  ušvácnút,  ukrojiti  veliký 
kus:  Ale  si's  ušvažít  skybul  (val.). 

ušvihýcnút,  int.  slov.  ušvihnúť  = 
ušvažiť :  Strýc  ušvihýct  si  gavat  chleba 
(Vlk  44). 

ufáganý,  ukonaný,  unavený :  Přišét 
z  fesa  cetý  uťáganý  (Vah.). 

Utah  (hótah) :  To  je  s  ňém  hótah 
=  je  ho  co  táhnouti  (záp.  Mor.). 

ufapif,  utapaty  utapovaty  žerďkou 
ovoce  se  stromu  sraziti  (Kt  z  Ost- 
ravska). 

ufapif  sa  nač,  vzhlédnouti  se  če- 
mu: »To  si  vzat  pfezmero  robu  I « 
•Jaonsa  na  ty  peníze  uťapít*  (val). 
Uťapíja  sa  na  to,  a  potem  budu  ba- 
novať  všeci  (Slav.  ČL.  XII.  45). 

ufapkat,  něčím  pleskatým  utlouci : 
dlaní  těsto,  máslo  a  p.  (ZL). 

ufatl,  všeliké  druhy  seker  coll.; 
Ach,  vy  máte  moc  uťatí  (val). 

utéct :  uteč  =  di  pryč,  uhni,  nech 
toho.  Slovesa  tohoto  na  Hrozenkov- 
sku  neznají,  říkají  za  ně:  Němohot 
ujc  (ujíti),  ušot  (ušel). 

utééek,  utička,  útěk:  A  tož  my 
do  utěčku  (sme  se  dali)  laš. 

útécha,  utěšení,  radost,  milo:  Až 
útěcha  patřiť  na  to.  Za  stará  to  byta 


469 


utécha  posluchať,  dyž  fudé  šumně 
zpívali  (laš.). 

uténúf  sa  (utěhnúť,  utí hnouti  se), 
uchýliti  se,  nalézti  útulek:  Mám  sa 
aspoň  de  utěnúť  (val.).  Vlk  sa  neihél 
včif  ani  de  uténúť  (Vlk  102).  Stará 
sa  utěnúla  do  světnice  (Slav.  ČL. 
XIII.  76).  Chalúpka  jak  by  sa  utě- 
ňovata  pod  velikú  střešňu  (ib.  X.  38). 

utěráki  utiračka^  ručník  (slov.). 

uteřetý,  ztěřelý :  Stará  hrotica  má 
uteřelé  duhy  (Vah.). 

Utésenói   -ých,  jméno  vinohradů. 

utfčkYi  Pl-  f-  =  předbížky,  předstihy, 
předbíhati,  kdo  s  koho:  Nech  idú 
se  mnú  na  utíčky  do  čupa  (Vek.). 
Což  Jozef,  ten  sa  ponáhlá;  s  hodi- 
nami na  utíčky  (Slav.  ČL.  X.  381). 

utírá nf|  konl^r.  něco  na  utřeni :  Po- 
déte  mně  nejaky  to  utirani,  buď 
hadru  Febo  utirák  (Mal.  XXIV.  344). 

utírňa,  -ě,  jitřní  (Df.)  (utro  =  jutro). 

utkafi  naplniti:  svůj  žaludek,  se 
čeho  (Kt.  z  Ostravska). 

úttaki  ulačení,  ohnětení:  Ma  bo- 
lavu  nohu  od  útlaku  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

utlipany  čas,  špatné,  blátivé  počasí 
(Opav.). 

utočif :  Černokněžník  utočil  z  blata 
kulku  (Kda  I.  25). 

utopeCi  pca,  myth.  bytost,  malý 
chlapík  v  červeném  kabátku,  jemuž 
ustavičně  voda  hurkem  teče  s  pra- 
vého klína.  Utopec  topí  lidi  (tedy 
tolik  jako  hastrman)  Vyhl.  VI.  XIX. 
252. 

utopí reC|  -Ica,  kdo  se  utopil,  uto- 
penec (Opav,). 

utopit:  Pravil,  že  v  jednom  nebo 
druhém  ty  vidly  mosí  utopit  =  vra- 
ziti do  něho.  Mám  za  hofénkú  nůž, 
utopím  ho  v  tobě  (Bart.  III.  234). 

ůtor    (pol.   w^tor),    ob.    pl.  útory 

1.  konce  duh  dřevěné  nádoby  od 
spodu  po  dno.  Na  útorech  stojí  ná- 
doba,   aby   dnem   nestála   na    zemi. 

2.  járek  čili  žlábek  v  dřevěné  nádobě, 
v  němž  je  dno  zasazeno.  Přeneseně: 
Má  slabé  útory  =  nemůže  moče  dr- 
žeti =  držáky  (v.  t.).  Hodž  to  do 
utora  ^  vyraz,  vypij  I  (laš.). 

Útorky,  trať  (Bedihošť). 


útorníki  nástroj,  jímž  se  útor  vy- 
struhuje. 

utrácaf  sa  s  někým:  Hrozně  sa 
s  ním  utrácali  =  dělali  si  veliké  ú- 
traty  (Vah.). 

utrakovafi  zavázati,  zauzlovati 
(Lor.). 

útrata  1.  Čuješ-i,  taťku,  abychme 
tom  synkovi  dávali  včif  něco  na  útratu 
=  Handgeld  (Slav.  ČL.  X.  297). 
2.  To  je  veliký  útrata,  útratný  člověk, 
marnotratník. 

útratnOi  s  útratou,  neútraino,  bez 
útraty:  » vesele  a  něutratno«,  když 
se  lze  zadarmo  veseliti  (laš.). 

utref it  komu,  uhovět  (v.  t.) :  Temu 
chTebu  si  neutreíita  ^  dobře  se  ti 
nepoved  (Vah.). 

utrhreCi  -heica,  veronica  oíf.  (laš.). 

utrhíý  =:  utržený :  rozmarýn  (val). 

utrhnout:  Kráva  nám  hotrhla  = 
ujala  mléka  (Maš  ).  Šak  sávám  utrhne, 
ež  mňa  nebude  ^  upadne  (Vah.). 

utřidfiipai  -y,  m.,  dotěrný  patolízal 
(laš.). 

utrknút,  uhodnouti:  Utrkta  ífaa 
kráva  (Suš.  287). 

útrobnfki  agrimonia  eupatorium 
(bot.). 

útrova.  útrata  (Dob.). 

útržek,  -žku,  peníze  utržené:  Ko- 
likráť  v  jarmak  si  Machafa  vypožčál 
od  Jánka  útržku  koIéj  rýnských 
(Slav.  ČL  XIII.  111). 

utútanýi  uitUanec,  kdo  se  rád  toulá 
(val.). 

ufupnúfi  kousek  něčeho  uraziti 
(Jicko). 

úturlivý,  ostýchavý,  tichý,  měkké 
povahy :  Ony  byly  obě  úturlivé  (Vlk 
86). 

utynúfi  utonouti:  Sestra  utynuta 
(Suš.  505,  val.). 

ustyskaf  se,  teskniti  (laš.). 

uvádzka,  úvod  (horň.). 

ůvat|  úvaia,  množství,  síla,  zástup: 
Letělo  vran  taký  ukrutný  úval.  Byta 
tam  úvala  vojska,  lidu,  peněz,  žita 
atd.  (val.). 

uvalit :  Uvalil  mu  gaval  chfeba  = 
ukrojil. 

uvalito:  Němá  te  roboty  uvalito 
^  navalené,  mnoho  (laš.). 

31* 


470 


úvar,  úvareky  mokřina  na  poli  (záp. 
Mor.)  =  produch  (v.  t.). 

uvázat  tele   =   odstaviti;   dokud 
ssaje,  není  uvázáno  (záp.  Mor.). 
úvazek,  provázek  na  dobytek  (val.). 
uvážif  si|  umíniti  si  (val.). 
uvést:    Sám  toho  býka  neuvedeš 
=  nejsi  s  to.  Všecko,  co  měl,  se  spá- 
lilo a  na  prach  se  uvedlo  =  obrátilo 
(Kda  I.  34). 

uvérýi  zbortěný:  šindel,  deska 
(Kunštát)  =  uvírý  (v.  t.). 

úveZi  úvezlisko  (val.),  úvezisko 
(horň.),  místo,  kde  se  země  (hlína) 
uváží  (sjíždí,  urývá)  sama  od  sebe. 
UVÓzf  sa,  urýti  se:  Nechytaj  sa 
dvoch  břehů,  oba  sa  ti  uvezu  (Bart. 
II.  192). 

uvíjaf  se,  pospíšiti  si,  ponáhliti  se : 
Mohli  se  uvijaťl  Di  tam,  afe  uvijaj 
sel  flaš.). 

uvfka,  co  se  dává  na  uvíjení  nití 
do  klubka,  na  př.  kousek  papíru 
(Třebíč). 

uvfnit   koho,    vinným  uznati  (Zl.). 
Uvíra,  příjmení. 

uvfrýi  zbortěný,  horkem  zkřivený : 
deska ;  uviro,  zahnutě  (točivě)  vydla- 
baný n.  vyhoblovaný  žlab  (val.). 

úvitek  1.  (hóvitek)  něčeho  =  otý- 
pečka  a  p.  (záp.  Mor.).  2.  silná  žerď 
(vzpružinaj,  kterou  se  přitahuje  na 
voze  náklad  haluzí,  desek  a  p.  (vůz 
IV). 

uvíznout :  Už  v  tem  mněstě  uvizne 
nějakém  tém  služebníkem  (Mal.XXIV. 
67). 

uvtáčit  si  hnízdo,  zbudovati  si 
(Btcha);  srovn.  vtáčit  na  hnízdo. 

úvta6ískO|  uvlečené  pole:  Oves 
přiset  do  uvtačiska  (laš.). 

úvrek,  uvláčení  pole:  S  úvlekem 
sem  už  hotov  (Kt.  Dop.  I.). 

ůvodnicai  -ce,  1.  žena  uváděná 
v  kostele,  2.  slavnostní  plachta  z  ce- 
lého plátna,  ve  tré  složeného,  tři 
lokte  dlouhá,  uprostřed  vyšívaná.  Ú- 
vodnicu  dávala  kmotřenka  nevěstě, 
kteráž  si  v  ní  nesla  na  zdavky  kníž- 
ky modlitební.  Když  se  pak  uváděla 
s  dítětem,  nesla  je  v  úvodnici  jako 
v  »chůvce€. 

uvožgřený:  Děti  mají  >uvožgřenú 


hubu«,  když  si  slzy  rozmažou  po 
>ušmúrané<  tváři  (val.). 

uvrahovat,  zavražditi:  On  mně 
bratra  uvrahováí  (Bart.  II.  29). 

úvratě  neb  úvrata,  pl.  f.,  souvrať, 
oba  příční  kraje  pole,  kde  se  oráč 
obrací.  Když  hudebníci  >vo  mozecec 
končí,  zavolá  leckdo  z  roztancovaných 
chasníků:  >£šče  zahréte  hóvratě«  = 
přidejte  kousek  (Maš.). 

uvrátit  =  vrátiti:  peníze  předané 

(Vych.). 

úvratnfki  n.  úvratí,  n.,  =  ůvraté 
(Opav.). 

uvřhaf  sa,  pospíšiti  si :  Uvřhaj  sa 
=  běž  honem  (Dob.). 

uvřft,  uvařiti  se:  Šišky  už  uvřety 
=  jsou  uvařeny.  Fazula  v  polívce 
neřáda  uvře  (dok.  |06).  Hrách  se 
hovírá  =:  uvaří  se  na  měkko ;  je  hó- 
varné  (Maš.). 

úvršek  (óvršek),  kopeček,  vršek 
(LoStice). 

úvršf,  návrší:  Koscel  patří  na  ú- 
vrší  (Dob.). 

úvyšek,  nad  výšek,  conadbývá  (laš.). 
R.  1636  na  horách  k  panství  Frýde- 
ckému  příslušných  páslo  40  Valachů 
úhrnem  4789  kusů  dobytka.  Ze  všeho 
toho  dobytka  brala  vrchnost  desátek, 
t.  j.  každý  10.  kus.  I  měla  dostati 
z  oněch  4789  kusů  478  ovec  celých 
a  ze  zbývajících  9  ovec,  poněvadž  ne- 
byla plná  desítka,  přiměřenou  ná- 
hradu, která  slula  úvyíek  (arch.  I. 
160). 

uvžač  ée,  předsevzíti  si,  umíniti 
si  (laš.). 

uzaďovaf:  Hodiny  uzacFbju  = 
opozdívají  se  (laš.). 

uzdát  se :  Uzdál  se  jí  sníček  (Suš. 
789). 

uzdéna,  koza  »brňavá«  (val.). 

uzdnó,  -ého,  propitné,  jež  dává 
kupitel  pacholkovi  při  prodeji  koně. 

uzdolef,  uhovět :  Tym  děťum  vdov- 
covým nihdy  něuzdolim  (Bart.  II. 
220,  laš.). 

uzdřef=  uzříti:  Jak  prstének  uz- 
dřeU,  omdlela  (Suš.  577,  laš.). 

uzeí,  uzétek  1.  Svázala  šaty  do 
uzta  (das  Biindel).  2.  na  niti,  provázku 
atp.  (der  Knoten)  val.,  horň.,  laš.= 


471 


suk  (slov.).  3.  uzetek  =  vázané  na 
křtu  (svazovalo  se  původně  do  uzélka) 
slez. 

územeki  odzemek  1.  peň  u  země, 
2.  malý,  zavalitý  chlapec  (val.). 

uzenkai  uzené  maso  (záp.  Mor.). 

uzgřivý  dověk,  skrblík  (Frenštát). 

uzfbnúti  zmrznout! :  Zemáky  uzíUy. 
Uzíblo  mi  ucho. 

uziznúf :  Voly  do  teho  zbožja  fen 
uzizty^jen  na  chvilenku  tam  vešli 
a  trochu  si  uhryzli  (Dob.). 

úzkai  -y,  šňůrka  (val.). 

úzkoba  1.  U  nich  je  veliká  úzkoba 
==  uskrovňováni,  nouze.  2.  Úzkoba 
mne  zajala  =úzkost,  zármutek  ( Vych.). 

úzkobit  sai  se  uskrovňovati,  sich 
einschránken :  Člověk  sa  mosi  všeli- 
jak úzkobit.  Nemosfte  sa  toléj  úzkobit 
=  skrbliti  (Zl.).  Mladí  Křúpalé  sa  už 
tak  neúzkobili  jak  staří  (Slav.  ČL. 
XIII.  112). 

úzkobnýi  šetrný,  starostlivý,  skrblý 
(val.). 

uzmáhaf  sa  =  namáhati  se. 

uznat :  Na  tvojém  srdečku  zradu 
sem  uznala  =  uznamenala,  poznala 
(Suš.). 

uzolit  (zol),  ušpiniti:  šaty.  Děcko 
chodi  ozoleny  (han.). 

uzúlat  =  uzolit  (Dok.  288). 

uzvářanýi  rozpařený,  uhřátý:  Do- 
běhl dóm  všecek  uzvářaný  (slov.). 
Srovn.  zvářat. 

uzvolit  se  k  čemu,  ochotným  se 
ukázati:  Uzvolíl  se  zaplatit  všecko. 
Uzvolil  se,  že  mne  vyprovodí. 

uzvorýňanýi  ubečený,  uplakaný 
(val).  Srovn.  zvoříňat. 

už:  Volal  sem  tě  kdy  už  =  už 
dávna  'Zvonili  už  do  kostela ?«  >Kdy 
už !« :=  už  hodnou  chvíli.  »Synu  milý, 
jak  se  máš ?<  > Už  tak  všelijak*  (Kda 
II.  100).  Vitaj,  Janíčku,  už  si  ty  to  1 
eil.  =  už  se  nezapřeš,  že  to  nejsi  (dva- 
krát před  tím  se  zapřel)  Kda  I.  51. 


užatói  -ého.  rána  od  užatí :  Černo- 
hlávek  je  dobrý  na  užaté  neb  uťaté 
(Peck.). 

uželit :  Kolik  vlásků  přeložila,  tolik 
sloze  uželila  (Suš.  113;  var.  toli  slzí 
uronila  (Suš.  192). 

užlca  =  lužica,  lžíce  (val.). 

užfmat  SBi  unaviti  se:  Tó  prácó 
se  pořádně  úžíme  (záp.  Mor.). 

úžinkai  n.  úžinek,  zužínané  vršky 
mladého  bujného  osení  dobytku  = 
žénaní  (han.).  Úžinky  pl.  m.  =  ob- 
zinky  (laš.)  Kt.  z  Ostravska. 

užit:  Tam  zme  užili  ai  zažili.  Na 
to  ho  neužije  =  nehodí  se,  nemá  ná- 
klonnosti k  tomu.  Na  to  by  mne 
neužít  =  o  to  nestojím.  Na  to  ho 
užije  =:  to  on  rád  jí,  pije,  dělá  (Zl.)- 
Dobře  jesf  a  pěkně  si  chodiť,  na  to 
by  jich  užil  (Slav.  ČL.  XIII.  75).  Ale 
někoho  upomínat,  na  to  ho  neužijete 
=:  na   to  se  neodhodlá   (dok.  210). 

úžit  se  (hóžit),šetřiti, úzkobitse:  Jak 
só  děti,  mosí  se  člověk  hóžit  (Maš.). 

užitek:  V  kravském  ložisku  po 
otelení  jsou  prý  zvláštní  jakási  těli- 
ska na  palec  veliká,  podoby  a  barvy 
zcela  jak  ledviny.  Těm  říkají  užitek. 
Kdo  takový  užitek  po  tajmu  si  osvojí, 
odebere  tím  cizí  krávě  všecek  užitek 
(Mor.  lid  147). 

užitkovat,  prospívati :  Nic  jí  to  ne- 
užitkovalo  (Vyhl.  VI.  XIX.   154). 

užívat  1.  Čí  užíváš  rady?  (Suš. 
335).  2.  »A  užívá  ten  váš?*  (t.  léků). 
>Ja  ba  užíváy  co  kdo  radí.«  Už  sem 
využívala  štyry  sklenky  téj  medecíny. 
Využíval  enom  tři  prášky,  a  bylo 
dobře  (Zl.). 

Úžlebíi  trať  (Blansko). 

užtučit  koho,  uzlobiti  (han.). 

užmachtati  pokrčiti,  pomačkati : 
šaty,  papír  (Zl.). 

užrafi  ukousnouti:  Koníček  by  tě 
užral.  Pes  tě  užerel  (laš). 

užudtanýi  ušpiněný  (Vek.). 


V. 


v  předložka  I.  s  akkusativem  zna-      na  otázku  kam  ?   předložkou  s  akk. 

mená  (vběhl    v    dům,    zachodži    slunečko 

1.  »řřJ/£7.  Staročeské  určování  místa     v  hory  v  Tesy,   Suš.  312)   vytlačeno 


472 


je  nyní  v  řeči  spisovné  skoro  docela 
předložkou  do,  V  nářečích  zachovaly 
se  té  vazby  některé  zbytky: 

d)  v  nikterých  ustálených  úslovích 
při  slovese  jíti  a  býti:  Di  v  čerty,  di 
v  pekly  (=  do  pekla).  Jak  sem  jí  to 
řekl,  hněď  byla  v  prachy  (Zl.).  Janek 
už  je  v  ďáchy  (Slov.  obr.  I.  303). 
Už  je  v  šlaky  (ib.  325). 

V)  při  slovesech  nelibého  pocitu,  na 
označeni  části  téla^  které  se  pocit  ten 
týká:  Upichl  se  v  oko.  Porubal  sem 
se  v  malíček  (Suš.  405).  Ozíbe  mne 
v  ruce.  Obrazil  sa  v  bofavý  prst.  — 
»Co  máš  v  ruku,  v  nohu  atd.?«  ptají 
se,  bolí-li  koho  ruka  (Kyjovsko). 

^)  na  označeni  míry  a  počtu  \  Bečka 
v  pět  věder,  hrnec  v  pět  masfi  a  p. 
Hráli  v  karty  ve  dva  stoly.  Ve  tři 
stole  seděli  (záp.  Mor.). 

d)  ve  smysle  přeneseném:  Pojme, 
milá,  pojme  preč,  veznú  nás  tu  fudzja 
v  reč  (Cern.  79).  Nehleďte  vy  na  mú 
mladosť,  dajte  vy  mně  chlapcům  v  ra- 
dosť  (Suš.  706).  Měl  sem  to  ve  smích 
=  z  toho  smích  (Zl.).  Přežehnal  se 
a  ve  jméno  boží  šel  (Kda  II.  46). 
»Ve  jméno  Otce  atd.<  žehná  se  lid 
posud  (»ve  jménu «  je  tvar  novější 
dle  lat.  in  nomine  a  něm.  im  Namen). 

2.  čas  určuje  předložka  v  s  akku- 
sativem  jmen  jistých  slavností,  památ- 
ných události  a  polních  prací  v  určitý 
čas  konaných:  V  našu  svaďbu  pršelo. 
A  to  tělo  hřešilo,  věnečky  ve  mšu 
vilo  (Suš.  22).  Přišel  do  kostela  v  ká- 
zaní. V  hostýnská  púť  u  nás  hořelo. 
V  trh  vyšel  oheň  (=když  se  konal 
trh).  Umřel  v  koleru,  v  Prajze  (r.  1866 
v  čas  pruské  války).  Bylo  to  ve  žňa 
(v  čas  žní),  v  žita  (když  se  žita  žala), 
v  seťa  (když  se  selo),  v  kopačky, 
v  oračky,  v  nové  vína  (na  podzim). 
—  džen  v  džeň  =  den  ode  dne  (laš.). 

II.  s  lokálem  předložka  v  znamená 

1.  místo:  Koně  dobře  táhnó  ve 
vozu,  v  pluhu,  v  bránách,  v  roli, 
v  brázdě.  Má  to  poTe  v  kopců  (  = 
na  svahu  kopce). 

přenesené:  Spotřebuje  v  šatech  moc 
peněz.  Propije  moc  peněz  v  pivě, 
v  goralce.  V  tem  čajů  moc  proča- 
juje.   V  uhFó  vic  spali  jak  v  dřivió. 


Vedělal  moc  v  koních.  To  pofe  už 
je  v  sódech  dvě  Teta.  Mám  v  nádbé 
ten  kup.  Mám  roli  v  kupě  (kupuju) 
(Mal.  XXIV.  148).  V  těch  svíčkách 
sa  moc  prosvítí.  Rok  sem  býl  v  ne- 
moci (Zl.).  Hledači  na  to  v  očoch  sa 
to  ztratilo  (val.).  Dobytek  je  v  peně- 
zoch  (drahý).  Kdo  sa  cítí  v  pěně- 
zoch,  nech  dá  věc.  Já  su  včil  slabý 
v  penězoch.  Má  tu  čepicu  zastavenu 
v  padesáti  gréjcaroch.  Janek  dostál 
luku  ve  třech  stoch  (dědictvím  místo 
hotových  peněz).  Byli  zme  spodem 
ve  zlosti.  Měli  zme  vás  v  řeči  (mlu- 
vili sme  o  vás).  Chodí  v  černě  (v  čer- 
ných šatech)  (Zl.).  Per  ně  košelku,  per 
ně,  až  (ať)  já  nechodím  v  černě  (ve 
špinavé  košili)  Bart.  III.  192. 

2.  čas :  Ve  dně  =  za  dne ;  ve  dňu 
=  během  dne.  Klesnutím  v  příslovce 
dostal  výraz  ve  dně  význam  »jasněc: 
Už  je  ve  dně,  zhas! 

Zdánlivě  pojí  se  předložka  v  s  geni- 
tivem  jmen  měsíců:  v  ledna,  vónora, 
v  března  —  v  prasenca.  Genitiv  do 
těchto  výrazů  dostal  se  kontaminací. 
Příslovečné  určení  času  se  vyjadřo- 
valo často  genitivem,  jehož  zbytky 
máme  ve  výrazech  jako:  zimního  času. 
Genitiv  však  ustupoval  pádům  před- 
ložkovým, takže  nastala  doba,  kdy 
se  velmi  často  říkalo :  v  lednu,  v  ó- 
noru  —  zřídka:  ledna,  ónora.  Vý- 
razy oba  měly  stejnou  platnost,  a  ge- 
nitiv se  cítil  více  jako  příslovce.  Tyto 
dvě  věci  byly  příčinou,  že  tento  pří- 
slovečný genitiv  se  počal  klásti  i  po 
předložce :  v  ónora,  v  března,  podobně 
jako  se  říká  po  česky  m.  po  česku, 
kontaminací  příslovcem  česky  (Mal. 
XXIV.  149). 

václavka  1.  druh  hrušek  o  Vác- 
lave zrajících,  2.  houba  agaricus 
melleus,  o  Václave  rostoucí. 

vacmuda,  -y,  m.,  člověk  tlustý, 
neohrabaný  (Vek.). 

Vadějkai  trať  (Vizovsko). 

vadit  na  někoho,  kárati  někoho, 
láti  někomu:  Já  na  něho  vadívám. 
Všeci  na  ňu  vadijó  (Zábřežsko). 

vádkai  vaděnice  (laš.). 

vadlivýi  vadný:  Kráva  je  vadliva 
=  má  vadu  (laš.). 


473 


vadnut:  Mládenec  vadl  od  strachu 
(Kda  I.  90).  Má  maměnka  neví,  za 
kým  mé  srdenko  ve  dně  v  noci  vadne 
(Suš.  200). 

vagacf,  n.  po  vagacú,  prázdniny 
(vých.  Mor.). 

vaganti  vagabund:  Chodí  vagan- 
tem  (Btcha). 
>Vagr6kai  příjmení  (Btcha). 
*  váha :  Dčlá,  jde  svó  váho  =  po- 
hodlně (záp.  Mor.).  Na  panskéj  sa 
žádný  nepotrhá,  tam  dělajú  všeci 
váhu  =  po  vůli,  pomalu  (Zl.). 

váhatai  -y,  m.,  člověk  váhavý,  lou- 
davy. 

vahaHi  vahánekj  kulaté  necky 
s  dvěma  uchy,  v  nichž  se  zadělává 
na  koláče  (val.,  horň.). 

vahnaty  pitomec  (laš.). 

váhOveCi  -vca  :=  svořeň  (v.  t.). 

váho  visko,  část  vah  u  vozu,  při- 
pevněná k  oji  svořeněm  a  svorníčkem 
(vůz  II.  27). 

vachta,  menyanthes  trifoliata  (bot). 

Vaja,  -je,  příjmení. 

vajcOi  vejce:  Kuřička  znesta  (Suš. 
434,  val ). 

vajčáki  caltha  palustris  (bot.  dol.). 

vajda  1.  cikánský  starosta:  Roz- 
kročit sa  jak  vajda  (Slav.  ČL.  XI. 
274).  2.  lenoch,  neobratný  v  chůzi 
(han.).  3.  příjmení. 

Vaje6ná|  trať  (slez.). 

vaječnýi  choulostivý,  plačtivý: 
Děti  su  vaječné,  dyž  chcu  spať 
(Kt.  z  Ostravska). 

vajka,  pl.  n.,  varlata  zvířecí  (val.). 

vakeša,  -e,  ovce  bílá,  jen  okolo 
huby  a  nosu  >šmurovaná«  (tmavé 
barvy  =  vakeSistá)  Vlk  46.  Také 
dětem  se  říká:  >Si  zašmúraný  jak 
vakeša. « 

vakešáki  beran  »vake§istý<  (val.). 

vakešistý  1.  v.  vakeša,  2.  dívka 
vakešistá  :=  brunetka  (běličistá  = 
blondina)  val. 

Vakrčka,  příjmení. 

vakše,  pl.  m.,  klouby  (val.). 

váF  1.  vár  a  vafaika,  správa  na 
válení  prádla  na  stole.  Na  vál  (válec) 
se  prádlo  namotá  a  vaTačkú  (deskou 
s  rukojetí)  se  kúfá  (přetahuje)  Zl.: 
Kde  bys  ich  (košile)  váfeta,  dyž  tam 


válů  néni  (Suš.  88).  2.  váf,  váfek 
ptátna  =  štůčka  (laš.).  3.  u  pekaře 
zvláštní  podlouhlý  stůl  na  válení 
chleba,  rohlíků.  4.  u  sedláka  silný 
válec  na  válení  pole. 

vat:  Snih  se  nakupuje  ve  velké 
vaíy.  Chvaiy  na  tři  vaíy  (Opav.). 
Krev  od  něho  valem  běží  (Suš.  175). 

vaFací  deska  (slov.)  =  váfacina 
(dok.  80)  =  vátalová  deska  (val.)  = 
valačka  (v.  vál  1.). 

vaFači  -a,  kdo  váfá  sukno  ve  valše 
(Slav.  ČL.  X.  195). 

vaiadlOi  deska  váleti  těsto  na  ko- 
láče,  nudle,   Nudelbrett   (dok.  109). 

vatách  1.  svobodný  chasník,  který 
na  salaši  pase  ovce  a  pomáhá  bačovi 
dojiti.  2.  stroj  na  cídění  obilí,  menší 
fukaru.  »Na  fukaru  čistí  se  obilí 
právě  vymlácené,  tedy  z  plev,  kdežto 
na  valachu  valachují  obilí  již  zvěte, 
aby  je  vyčistili  ze  všeliké  smotlačky, 
semen  plevele*  (Kt). 

Vatachy,  pl.  m.  =  Valašsko :  Šét 
na  Vaíachy,  je  na  Vaíachoch,  vrátil 
se  z  Vatách. 

vataSčica,  -e,  sekyrka  valašská, 
obušek  (horň.). 

vataška  1.  žena  valašská,  2.  kráva 
valašská,  3.  sekyrka  valašská  o  dlou- 
hém tenkém  topoře  na  podpírání 
i  obranu. 

váfat,  -rám  i  -fu  1.  chléb,  váleti 
těsto  v  bochníky.  2.  Húsata  se  válú 
=  líhnou.  Vyvalilo  se  nám  8  húsat. 
3.  smíchy  z  koho  =  posmívati  se 
komu  (Zl.). 

varčenka,  druh  hrušek. 

vatdůvka  =  batdůvka,  druh  jablek. 

váleCi  hrozen  (Krásná  u  Jimra- 
mova). 

várek|  podlouhlá  vepřovice  z  hlíny 
a  mrvy  uválená.  Z  takových  válků 
neboli  válců  na  Hané  za  stará  staví- 
vali chalupy  a  také  jimi  dřevěná  sta- 
vení obkládali.  Aby  se  obmítka 
řečená  války  n.  válce  na  kládách 
dřevěného  stavení  držela  a  se  ode 
dřeva  neoddouvala,  ježkovali  ji,  t.  j. 
ráželi  husto  kratičké  klínky  do  zásek 
dlátem  vydlabaných   (arch.  III.  26). 

vátek,  zdrobA.  vat.  »Při  pozemcích 
a    cestách,    kde    zaplavovala    voda 


474 


býval  zřízen  vátek,  aby  voda  nepřeté- 
kala na- pole  nebo  cestu.  Takový  válek 
je  zřízen  na  př.  v  Hrubčicích  v  trati 
řečené  Záhaťa  při  řece  Vatové,  as 
74  hod.  cesty  dlouhý  a  pod  Vrbát- 
kami  na  lukách  při  polní  cestě,  asi 
iVt  ^  vysoký*  (Hoch):  Ve  žně 
o  svačinách  leželi  ženci  na  vátku 
pod  vrbami  (Hoch  50).  2.  Napříč  sil- 
nice zde  onde  je  srážka,  t.  j.  pro- 
hloubený járek,  kudy  voda  odtéká. 
Břízek  tohoto  járku  slově  váiek  n. 
základ:  Odpočinul  si  navátku  (han.). 

várencei  pí.  m.  =  zátěrky,  kouky, 
noky  (val.). 

varentinský:  Dítě  na  sv.  Valentina 
narozené  bude  valentinské  =  dostane 
padoucí  nemoc  (Mor.  lid  92). 

vatgáó,  -a,  zavalitý,  stloustlý,  ne- 
ohrabaný:   pes,  jehně,   člověk  (val.). 

vatcha,  nástroj  na  brčení  veliko- 
noční (ND,  273). 

vatchovaf  hubu  =  mleti  hubou, 
mnoho  mluviti  (val.). 

valibuk,  silák. 

valibura  (O^^zs ,\ '=^  valigura  (val.), 
valihora,   veliký,   nemotorný   člověk. 

valihrachi  valikrášek  říkává  se 
dítěti  silnému,  jež  se  při  chůzi  klátí 
s  boku  na  bok. 

vallnka,  druh  jablek. 

valit:  Kdež  ten  zas  valíř  =  se 
žene.  Vafl  =  hybaj!  Voda  valila 
přes  cestu  =  hnala  se.  Céráťn  valí 
po  tisícoch  =  dává.  Začali  do  milých 
Uhrů  z  kanónů  valiť  =  stříleti  (Slav. 
ČL.  X.  138).  Valil  do  foroty  =  jedl, 
pil  mnoho.  Pořáď  do  sebe  valí  = 
pije.  Už  je  zas  navafený  =  opilý. 
Dež  se  gořalke  navalijó  a  ňó  se  vo- 
žeró  (arch.  I.  253).  NevaFtel  =  ne- 
plácejte. Ten  valil  německy  I  =  mluvil 
plynně.  Koně  vafá  zuby  =  pozbývají 
zubů. 

valit  se:  Valí  se  jak  hromada 
ščestí. 

vaFmem  se  valí,  valem  (val.)- 

vaiňáki  »to  je  trochu  věcí  cep  jak 
kuťák*  (v.  t.)  dok.  119. 

vaFný  vůz,  vůz  nekuty,  jehož  lou- 
kotě jsou  z  jednoho  kusu.  Vozívali 
v  něm  sebevrahy  na  Smolnou  (Obzor 
1891  str.  196). 


VáFoVi  váfávek^  koryto:  Dyž  svifla 
zakvičí,  všecky  druhé  svině  od  vá- 
fova  běžíja  (slov.,  horu.). 

vaFo vísko,  ležisko,  pelech  (válet 
se)  Vych. 

vatovo6eC|  -čce  :=  valvoš,  druh 
révy,  hrozny  má  černozelené,  řid- 
kavé  (Podl.). 

vampala  1.  silný  sochor,  kterým 
se  navaluje  kládí,  2.  ťulpas  (Jevíčko). 

vampolei  í,  pl.  f.,  těžké  sáně: 
V  zimě  na  varapolích  to  bylo  také 
zlé,  t.  vozit  hnůj  (Žď.  obr.  114). 

vančák  1.  obyvatel  Ivančic  (Van- 
čic),  2.  druh  hrnců  tam  vyráběných. 

vandrák  =  vandrovný  (záp.  Mor.), 
^vandravec  (val.). 

vandžurai  vančura  1.  nemotorný 
člověk  (laš.),  2.  příjmení. 

Vaňhardi  příjmení. 

vánoční  strava,  zbytky  štědro- 
večerní večeře;  dávají  se  dobytku 
za  lék  (val.). 

vantrobai  otroba  (^troba),  játra: 
huáa  vantroba  (laš.).  Krvavník  je 
dobrý  na  stvrdlou  vantrobu  (Vyhl. 
VI.  XIX.  248). 

vantroki  ob.  pl.  vantroky,  lanfešt, 
konec  struhy  mlýnské  deskami  obitý, 
odkudž  voda  teče  na  koryta  mlýn- 
ská: >Co  tam  pit  budeš ?«  » Vodičku 
z  vantroka<  (Suš.  742). 

var :  Kúpít  jí  var  piva,  všecko  ona 
vypila  (Suš.  710;  var  =  várku). 

vař,  -e,  f.  =  strava  (v.  t.)  záp.  Mor. 

vářa,  -ře,  1.  vaření:  To  je  vaře 
v  ty  žňal  (Zl.)  2.  vařené  jídlo  moučné : 
šišky,  pery,  iukše  a  p. :  Já  beru  tú 
pozadní  muku  na  buchty  a  tú  bě- 
lejší na  vářu  (dok.  108). 

vařacha,  vařaja  i=  vařečka  (val.), 
také  člověk,  který  se  do  všeho  míchá. 

VaraJa,  příjmení. 

vařák  (val.)  =  vamík  (laš.),  veliký 
hrnec  na  vaření. 

varaf  (vari)  1.  Varaj  mi  s  cesty 
=  vyhni.  Varajtě  preč  I  Vyvaral  fur- 
manovi.  2.  Varajtě  ten  stolek  =  od- 
stavte (laš.). 

Varďa,  -ě,  příjmení. 

vařačník:  vařechy  zastrčeny  jsou 
ve  vařačntku  (val.). 

varga  1.  kravský  pysk,  tlama  (Kt. 


475 


pol.  pysk),  2.  Natahuje  vargy  =  var- 
hánky,  pláče  (Opav.). 

varga6|  -a,  křikloun  (Kt.,  laš.> 

vargar,  a,  zavalitý,  tlustý  (Frenštát). 

vargafi  vargosit,  naříkati,  bědo- 
vati (laš.). 

vargatýi  syn.  sporý,  sobrý  =  silný 
tělem,  zavalitý  (Jicko). 

varhánky  1.  foukací  harmonika: 
Natahovat     varhánky  =  moldánky, 

2.  záhyby  nabírané  vzadu  na  živůtku 
dole  nebo  na  sukni  nahoře. 

varhovafi  hlídati:  Domaciho  z}o- 
déja  něuvarhuješ  (laš.). 

varhuía,  -fe,  švestkový  knedlík 
{záp.  Mor.). 

varchef,    a,  m.,  balík  (laš.). 

vařibuchta  =  vařbuchta  (laš.). 

vařit:  Pod  horu  hostinec  pěkný 
malovaný,  ej  a  v  něm  šenkérka  pivo 
víno  vaří  (Bart.  II.  41 ;  zajímavé 
zeugmal).  Oni  spolu  nevaříja  =  hně- 
vají se. 

vařiti  skloňuje  se  všemi  časy  a 
osobami:  Vaříš  odtuď?  Ešče  nevařil? 
(Zl.).  Laň  s  toho  hrobu  nevařila  = 
neustoupila  (Kda  I.  166). 

vařivo,  zeleniny,  Gemíise  (laš). 

varkočky  P.  Marie  (vrkočky),  agri- 
monia  eupatoría  (slez.). 

varmarai  -y,  m.,  zdlouhavý  člověk: 
Něidě  varmaral  (laš.). 

varmuta,  -y,  nimra,  hlupák  (laš.). 

varmuža  1.  mastnota  ze  zásroažky, 
mléka*  a  másla,  vleje  se  do  dfilka 
v  kaši  a  kousky  kaše  v  ní  se  namá- 
čejí (val.).  2.  polévka,  v  níž  se  chléb 
rozvaří   a  máslem  zamíchá  (Opav.). 

3.  krupice  s  vejci  v  mléku  zasypaná 
a  na  roztopené  slanině  usmažená  (Zl.). 

4.  kaše  ovocná  (Příbor)  =  chamula 
(v.  t.).  5.  =  cmúr  (v.  t.)  han.  6.  Ta- 
kový varmuža  1  =  člověk  nevrlý,  ne- 
vlídný (Vlk  88). 

varovaf,  hlídati:  chalupu  (val, 
faorň.). 

vai^ovaf,    vařuju  =  vařívat    (laš.). 

varovčíky  hlídač  domu:  Náš  turek 
{pes)  je  dobrý  varovčík  (val.). 

vařovňai  -ně,  bouda,  v  níž  se  vy- 
varuje plátno  (Lor.). 

varpachi  chlebový  koláč  (sev.  Mor., 
2  něm.  Vorback). 


Varšůvkyi  na  Varšůvkách,  vrch 
(Vizovsko). 

vartkOy  vrtko,  rychle :  Potom  vartko 
di   do  domu   (Vyhl.  VI.  XIX.  147). 

Vartovňai  vrch  647  m  nad  hladi- 
nou mořskou.  Viděti  odtud  daleko 
široko.  Dle  pověsti  lidové  stávala 
tam  varta,  která,  když  se  kuruci 
hrnuli  z  Uherské  země,  dala  znamení 
výstřelem  z  děla;  lid  pak  z  celého 
okolí  hleděl  se  spasiti  útěkem  (Vi- 
zovsko). 

varvas,  -u,  hluk,  hřmot  (val.)  = 
tarvas  (v.  t.). 

varvasifi  hřmotiti,  povykovati: 
Šverci  varvasili  a  halaštovali  jak  na 
výpuste  =  tropili  vřavu  (Vlk  33). 
Chlapi  v  hospodě  varvasili.  Voda 
nám  vře,  tak  varvasí  (Slov.  ČL.  X. 
381). 

vastrži  -e,  f.  průtok  vody  ze  dvora 
na  ves  do  příkopu,  kanál:  Rač  bech 
do  vastrže  vlezl  (Vyhl.  I.  43). 

váS :  Maménko,  tatíčku,  pěkná  vaša 
chvála,  že  se  vám  ceruška  poctivá 
vydává  =  pěkná  chvála  vám  náleží 
(Suš.  428).  To  chvifku  na  to  vaše 
psáni  be  dečky  našil  =  napsati  vám 
(Mal.  XXIII.  360).  Kde  sú  vaši?  = 
hospodář  n.  hospodyň. 

vatka,  rybářská  síť  (slov.)  =  mřeže 
(v.  t.). 

vatra  1.  ohniště  a  oheň  na  něm 
(Lor.).  2.  oheň :  Vatra  ohňa  tam  bola 
=  veliký  oheň  naložený  na  poli. 
3.  fakule  (val.).  4.  hromada  bram- 
borí^v  obložená  slámou  a  hlinou,  aby 
přezimovala  na  poli  (Lor.) ;  hromada 
neřádu  (laš.).  5.  vatra  rozmarýnu, 
pět,  šest  vysokých  prutů  rozmarýno- 
vých; nosí  ji  stárci  za  kloboukem 
v  hody  (horň.). 

vatrár,  -a  1.  obušek  ovčácký  = 
valaška  (v.  t);  též  srbsky:  Opálím 
ho  tím  vatrálem  (Kda  I.  306).  2.  tlustý 
chlap   (laš.).   3.  =  vatr,   gaval  (val.). 

vatrc  chleba  =  gaval,  hodný  kus 
(val.). 

vatrĎ  pantliček,  svazek  (N.  Město). 

vatrlskOi  místo,  na  němž  byl  venku 
oheň  naložen  (Dob.)  =  ohnisko. 

vatrovafy  plamenem  hořeti :  Už  to 
vatrujel  (v  peci)  laš. 


476 


Vávra:  Sedí  mu  vávra  na  hřbetě 
=:  lenivý  (Jicko). 

vaz,  ulmus  pendula. 

vazaókai  ženská,  která  váže  snopy 
na  poli  (dok.  157). 

vazáki  v.  střecha. 

vázané, -ého:  Na  jmeniny  ve  Slez- 
sku mívají  obyčej  toho,  kdo  má 
svátek,  svázati  a  při  tom  mu  přáti, 
začež  svázanému  jest  se  vykoupiti 
vázaným  (Šm.). 

vázanek,  -nku,  vázané  (laš.). 

vázanka  1.  šňůrka  (val.).  2.  vá- 
zanka cibule,  česneku,  nčkolik  cibulí 
'n.  hlávek  česneku  na  lodyhách  svá- 
zaných. 

vázat  1.  Kmotři  si  povídali,  co 
mu  budou  vázat  jeden  i  druhý  = 
co  mu  dají  vázaného  (Kda  I.  124) 
2.  pančochy  vázat  =  plésti  (vých. 
Mor.). 

vážka,  vázání  obilí:  Dali  zme  sa 
do  vážky  (slov.). 

vazký,  vlhký:  půda,  komora,  obilí, 
prádlo.  Na  rofú  je  ešče  vazko,  ne- 
hodí sa  orat. 

vaiňa,  -ně,  vázanka,  svazek:  Mi- 
va}a  na  boku  takovu  va7ňu  kfuči 
(laš.). 

važinka,  hus  (lichotně),  od  zvuku, 
jímž  se  přivolává:  váži,  váži!  (záp. 
Mor.). 

vážiSče  =  váhovisko  (v.  t). 

vážit:  Přeca  chvífama  vážila  ko- 
ření =  » tloukla  špačky*,  podřimo- 
vala (Slav.  ČL.  X.  376). 

vážky,  pl.  f.  (též  coll.  pl.  vážka), 
ohnuté  bidélko,  na  koncích  s  řetízky 
(nebo  provázky)  se  železnými  háčky, 
do  nichž  zavěsí  se  putýnky  za  ucho 
a  bidélko  se  pověsí  na  ramena,  a 
tak  od  studně  voda  se  nosí. 

vážnice,  -e,  studně  s  váhou  (záp. 
(Mor.). 

nevaiovaf  si  =  nevážiti:  Oni  si 
teho  nevažujú  (val.). 

vbácat,  vházeti:  Všecko  vbácata 
na  lůžko  ÍZI.). 

vcohnaf :  Křupala  sa  vcohná}  do 
chléva  =  vecpal  (Slav.  ČL.  X.  382). 
Hrob  býí  úzký,  tož  tam  truhlu  ledvá 
vcohnali  (ib.  XII.  388). 

vcochmaf  =  vcochnať  (val.). 


Vóetáčka,  trať  (Vizovsko). 
včetařka  n.  vleikuka,  druh  hrušek 
velmi  sladkých. 
vSelióky,  pl.  f.,  vstavač  (ND.  51). 
včeinfk,  dracocephalum  (bot.). 

včety  robu  1.  přiky  (:=  na  těpto, 
najlepši),  2.  pozdel  (=  na  studeno), 
3.  z  okoáiny  =  šikmo  (laš.). 

včera  (Zl.),  včeraj,  víerajky  (laš.) 
=z  včera. 

včérajšek,  včerejší  den :  Od  včé- 
rajška  ráno  sem  nebýt  dom.  Po  včé- 
rajšku,  před  včérajšky  =  přede  včí- 
rem  (val.). 

včerajšf:  Mi  sa  zdá,  že  hledáš 
včerajšího  dňa  I  pořek.  =  nevíš  sám, 
co  hledáš. 

včif,  včife  —  včifej  —  včilejky  — 
včifek  (laš.),  včifkaj  (slov.,  val.),  včilka 
(han.),  včili  —  včifkum  (Tišnovsko) 
=  nyní:  Včilka  jenom  to  bél  = 
právě  nyní,  před  chvilkou  (Brň.). 
Dyť  mně  néni  včil,  je  mně  70  roků 
(dok.  245).  Nevím,  bude-li  živ  do 
včif  roku  =  ode  dneška  za  rok. 

včiréjšek:  Včera  o  včiféjšku  = 
o  tomto  čase.  Včiféjškem  růstajú 
májůvky.  Do  včiféjška  si  ho  dobře 
pamatuju  (val.). 

v6iršek  =  včiréjšek:  Býl  u  Bazatů 
až  do  včifška  (Vlk  27). 

Včifek  =  včiréjšek:  Zitra  o  včilku 
(Zl.). 

včfně,  >ěte,  štěně  (záp.  Mor). 

Včoiek,  -Ika  =  ščugélka  (v.  t.)  Brň. 

v6ur  =  včil:  A  včuf  chodiť  už  ne- 
chcete (Suš.  59,  laš.). 

vdaJi  -a  =  vdáni:  Šak  majú  dvě 
roby  na  vdaj  (Slav.  ČL.  X.  384).  Co 
je  po  tem  vdajul  (Suš.  470). 

vdajná:  Hanča  je  děvčica  vdajná 
=  hodí  se  za  nevěstu  (Slav.  ČL.  XI. 
484).  Netátu  (plavuň)  nosí  dívka  při 
sobě,  aby  byla  vdajná  =  brzy  se  vdala 
(Mor.  lid  314). 

Vdákat  1.  Slepice  vdáká  (gdáká, 
kokodáká,  pudpudáká),  když  má  sné- 
sti vejce,  2.  pořád  o  něčem  mluviti 
bez  ladu  a  skladu:  Každý  vdáče 
svoju.  Dybyste  raci  téj  vdákačky  ne- 
chaly! >Nevdákajl«  okřikuje  ženu 
muž,  stará-li  se  pořád,  co  a  jak  bude. 


477 


vděčit  se  komu,  lichotiti  se  úslu- 
hamí,  dary  a  p.  (Zl.). 

vděčný:  A  ty*s  nebyl  ternu  vděč- 
ný (Suš.  789).  Dobře  se  tam  mám, 
ale  přece  sem  vděčná,  že  sem  vás, 
tatíčku,  živého  uviděla  =  ráda  (Kda 
I.  151).  Jest  mu  to  vděčné,  když 
vidí,  že  si  ho  někdo  váží  =  milé  (Kda 
I.  299).  Dyž  ona  ně  Karuša  vyčítala, 
že  cpu  enom  Zgarbom,  že  iném  ni- 
kom nechcu  byť  vděčná  =  nechci  se 
zavděčiti,  vypomoci,  posloužiti  (Slav. 
ČL.  XI.  323). 

vděčoňi  -a,  člověk,  který  se  příliš 
vděčí,  úlisný,  podlézavý  (val.);  vdi- 
čonka,  žena  taková :  To  ty  žebrácky 
vděčonky,  chtějaci  věcéj  dostať,  cho- 
dily s  klebetami  =  aby  se  zavděčily 
(Slav.  ČL.  XI.  321). 

vdědžbovafi  vtlouci,  vkřesati:  dlát- 
kem diru  do  kameňa  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

vděk:  Maměnko,  to  ste  mi  vděk 
udělali  ^  zavděčili  ste  se  mi  (Kda  I. 
161) 

vdtachmat,  -chmu,  vtlačiti:  Všecky 
peřiny  vdlachmala  do  toho  žocha. 
Vdlachmál    se  za  stůl  (vých.  Mor.). 

vdo4áň|  -a,  veliký  vdolek  nadívaný, 
posypaný  postrouhaným  chlebem 
(Vyhl.  II.  208). 

vdoteki  koláč.  Koláč  užívá  se  jen 
ve  rčení  >ít  s  koláčem*  (ze  služby) 
a  o  koláči  nevěstině  (Vlk  71). 

vebřésf  —  bředu:  Vebřédli  zme 
do  Dunaja  (Slav.  ČL.  X.  137). 

věc,  vécej,  více:  Tu  je  věc  písku 
jak  čeho.  Kde  je  ťa  věc  ?  (slabochovi 
domýšlivému)  val. 

věc,  -i  1.  Starý  tvar  véci  čte  se 
u  Sušila  354 :  Není  věci  možná  (Suš. 
354).  2.  véc,  obyčejné  ve  spojení  s  ná- 
mistkami  a  přídavnými,  zastupuje 
neutrum  náměstek  a  přídavných :  Ta- 
ková pohoda,  to  je  věc  na  ječmeni 
1=  něco.  Debech  dostal  za  ječmen 
stovku,  to  be  béla  věckal  (Mal.  XXIII. 
163).  To  je  věc!  =  to  je  toho,  co 
pravíš,  není  nic  zvláštního.  Z  huze- 
nýho  masa  voda  je  taky  dobrá  na 
tů  věc  =  na  to  (dok.  128).  Dyž  po- 
máhá telátkovi  při  teleňú  hadrů,  žere 
potom  háby;  nejlepší  vzít  slámu  na 


tu  věc  (dok.  225).  Chcél  se  na  tú 
věc  pře.svědčit  =  o  tom  (dok.  249), 
Nemohl  advokáta  dostať,  aby  ho  v  té 
véci  zastoupil  =  v  tom  (Kda  I.  302). 
Než  na  tem  poli  panuje  veliká  roz- 
topáš  v  tej  věci,  to  kradu  jak  straky 
=  v  té  příčině,  co  se  toho  týče  (dok. 
210).  Potom  se  ho  tázala  na  všecky 
věci,  jak  se  tam  k  ní  dostal  =  na 
všecko  (Kda  II.  220).  Z  mladosti  se 
mu  ve  všech  věcech  =  ve  všem  (Kda 
I.  278).  Vůdce  mu  dal  žádané  věci 
=  das  Verlangte  (Kda  I.  279).  Za 
jedny  věci,  za  druhé  věci  atd.  =  za 
jedno,  za  druhé :  Za  jedny  věci  som 
dobré  urobil,  že  som  to  doňésol  (Dob.). 
3.  víc  s  přísluíným  přídavným  bývá 
často  doplňkem  při  slovese  býti  místo 
prostého  přídavného:  To  nebyla  od 
vás  hezká  věc  chovanci  svému  uložiti 
takovou  úlohu  (Kda  I.  212).  To  je 
velmi  nesnadná  věc  (Kda  II.  215). 
To  je  dokázaná  věc,  tomu  já  věřím 
(dok.  10).  Pomoct  mu  nebyla  věc 
možná;  ob.  nebylo  možná.  To  je 
věc  zkušená,  to  už  naši  staříček  dě- 
lávali. 4.  véc  ve  spojení  s  přídavným 
nikerý,  nijaký  znamená  tolik  co  způ- 
sob: Nikerú  věců  nemožu  tom  po- 
rozumět, toho  najít  a  p.  (Zl.).  Nikerú 
věcú  ho  nemohli  pohnúť.  Nikerú 
věců  nechtěla  ostať  doma  (val.).  Ni- 
jaků  vecú  to  nemohli  dostanuc  (Dob.). 

vécnosf  =  věc:  Ženská  chuť,  pan- 
ská láska  a  aprílové  čas  to  só  té  né- 
nestáléši  věcnosti  na  světě  (Rok  V. 
15). 

večer:  Bylo  již  večer,  když  se 
vrátila  (Slov.  obr.  II.  205).  Ušila  sem 
to  večerama.  —  K  večerému  sa  bralo 
=:  blížil  se  večer  (Dob.). 

večerek  jen  ve  stálém  spojení:  na 
večerku:  Přišel  na  večerku  =  k  ve- 
čeru (Zl.).  V  Zeiichovicích  u  Zlína 
vedle  toho  též:  na  večerko, 

večerek  (večurek,  večeralek,  pod- 
večerek),  netopýr  (laS.). 

večmat  n.  hečmat  se  do  něčeho, 
tlačiti,  cpáti  se  (záp.  Mor.). 

věčný:  Býl  by  tam  zmrz  na  věčné 
věky  (Vlk  39).  Věčné  večice  =  věčně 
věkův  (Dob.).    To  je  věčná  hlupota 


478 


=  hrozná  hloupost  (Vah.).  Bolo  tam 
světa  nahatého  až  strach  věčný  (Dob.). 

veď  (stč.  védě),  vždyť,  však  (laš. 
veť  —  vetiť) :  Vezněte  si  enom,  veď 
máme  toho  dosť.  Ale  tož  ty,  veď 
máme  nakládať  (slov.,  val.).  V  uh. 
slov.  také  vedte:  No,  veďte,  hádám 
nebude  ešče  tak  zle  (ČL.  XII.  476). 
V  podřečí  Cisařovském  má  vždy  vý- 
znam ironický:  >Já  tó  mněřecu  po- 
nesu*. »Veď,  te  bes  temu  dal,  deť 
ji  ani  neuzvihnešl«  >Šak  to  te  máš 
na  svědomil«  »AIe  veď,  to  bech  já 
teho  mose)  mneť  na  svědomi!«  (Mal. 
XXIV.  348). 

véddi  včdomost:  Ten  má  vědě  i 
(han.).  Moje  vědě  a  zkošenosti  ne- 
dám za  nic  (Vyhl.  I.  29). 

vědórka,  bečka  na  vědro  (Slav. 
ČL.  XI.  435). 

vědět  1.  s  akk.  :=  č.  o  s  lok. :  Vím 
mladá  krkavčata  (Kda  I.  81).  Vim 
ptáky  =  o  mladých  ptácích  (laš.)-  Já 
vím  jednoho  bohatého  zemana  (Kda 
I.  298).  Vím  já  tučku  zelenu  (Suš.  2.). 
Vím  hájíček  pěkný  zelený  (Siiš.  5). 
Vím  já  kostelíček  pod  jedno  horo 
(Suš.  47).  —  Nyní  vazba  tato  z  řeči 
mizí,  pravidelné  však  se  užívá  posud 
v  těchto  a  pod.  spojeních :  Kdož  tě  ví, 
kde  to  máš?  Kdo  vás  ví  kde  ste  to 
dali  ?  (když  se  někdo  po  něčem  ztra- 
ceném doptává).  »Kde  se  poděta?* 
»Kdožju  ví,  kdeje«.  Kdož  ho  (jich 
=  je)  ví,  kde  býJ  (Zl.).  Kdož  teho 
člověka  vi,  co  tu  chtěiř  (Mal.  XXIII. 
150).  Spojeni  to  stalo  se  formálním 
tak,  še  námlstka  nemívá  védy  svého 
významu:  » Bude- li  dnes  pěkně ř«  >Ja 
kdož  ho  ví«.  Čert  ho  ví,  bylo  ji  by 
to  co  platné  (Vlk  90).  Kdo  ho  vjé, 
sú-li  doma?  (Dob.  vždy  se  říká  >kdo 
ho  vjé«,  ať  se  mluví  o  ženské  nebo 
o  množném  čísle).  2.  s  dativem'.  Ne- 
vím tom  rady.  Nevím  tom  drahý  = 
nevím  co  s  tím,  jak  tomu  pomoci. 
Měl  těch  holubů  tolik,  že  jím  počtu 
nevěďél  (Zl.)  3.  =  uméti,  v  podřečí 
horAáckém,  kdež  slovesa  umět  ne- 
znají :  Dyť  ty  si  kosenky  nakovat  ne- 
víš (Bart.  11.  451).  Já  už  viem  plátno 
tkať  (Bart.  III.  507).  Vjem  (nevjém) 
čnúc  (Dob.).  4.  Jiné  významy :  Nevím 


vám  povědět  =  č.  neumím  vám  řfci. 
Nevěděl  své  nohy=  neznal  (byl  opilý) 
Jevíčko.  Jak  k  vám  příť,  dyž  o  vás 
nevím  =  nevím,  kde  bydlíte  (val.). 
Ašak  ten  rok  zemňáky  daty  věděť 
=  mnoho  práce  (Slav.  ČL.  XI.  324). 
Ošum  dětí  na  krku,  ty  dajú  věděť! 
(ib.  XIII.  373).  5.  Vil-li  vkládá  se 
do  řeči  na  způsob  mezislovce :  Víš-i 
to  bylo  tak.  Afe  ihét  zlú  ženu  víš-i 
(val.J. 

vedrai  vedfá,  podFd  =  vedle:  Deň 
vedla  dňa  =  den  ode  dne    (horň.). 

vedfej  =  vedle  (Podl.). 

vedlivá  =  vedle:  Vykvetla  mně 
růžička  vedlivá  v  zahrádce  (Suš.  273). 

vědmOi  vědomost:  Už  měli  o  tom 
vědmo  (Vlk  106).  . 

vědně  =  jasno  1.  předložkový  pád 
ustrnulý  za  příslovce  stupňuje  se: 
Už  je  vedňéš  jak  ráno.  Už  je  vědně, 
afe  seť  se  ešče  nehodi,  počké  až 
bude  vedňéš  (Mal.  XXIII.  224). 
2.  skloňuje  se  jako  jedno  slovo :  Přišli 
zme  dom  esce  za  vedňa  =  dokud 
bylo  ještě  »vedně«,  za  světla  (dol., 
han.). 

vědomkYi  vědomě. 

vědomkyňai  nižší  stupeň  bohyně 
(v.  t.)  horň. 

vedigat,  vecpati :  Vedžgá)  to  vše- 
cko do  měcha  (vých.  Mor.). 

véchefí  -chťa,  vích,  hájička  od 
škody  (laš.). 

véchnýi  veliký,  pohodlný,  pro- 
stranný (val.) ;  na  Zlinsku  jen  komp. 
věchnější  =  větší,  a  komp.  adv.  věch- 
ňéj :  Je  mu  trochu  věchňéj  =  lehčeji 
(nemocnému). 

vejíf:  Do  muže  vešla  zlost  =  roz- 
zlobil se  (Kda  II.  106).  Všeci  se  tu 
nevejdete  =  nesměstnáte. 

vék :  Stromy  nechcou  věk  vydržet 
=  30  let  (Dačice).  Věk  jí  (stodole) 
život  skrátil  =:  »zub  času<.  Věk  svého 
života  to  neudělám  =  jak  živ  (záp. 
Mor.).  Žádné  vás  nenutil,  co  věk  já 
tade  su  =  po  celý  čas,  co  . . .  (Mal. 
XXIII.  364). 

vera,  vé^  1.  kolik:  Pytám  se  tě, 
muj  mužičku,  vefa^s  mi  pooral  ?  (Suš. 
677,  laš.).  2.  mnoho,  hojně:  Véla 
ludi   tam   bylo    (laš.).    Na   svajbách 


479 


bývalo  od  jakživo  veselo  a  všeho 
vela  (Vyhl.  II.  163). 

velebný  otec  =  farář;  velebný  pán 
•=.  kaplan  (Zábřežsko). 

ve  rej  krajů  v,  tetej  krojů  v  =:  kolik, 
tolik  (laš.). 

veli:  málo  velí  =  sebe  méně :  Jak 
málo  veli  mohel  =  kdykoliv  jen  mohl 
(Lor.). 

velíčanzgrý,  velmi  veliký  (ZL). 

vellkúcnýi  velikúcnitý,  velmi  veliký: 
Byla  velikúcná  voda,  podmývalo  břehy 

(val.). 

velfmka,  druh  jablek. 

verkavý^  dosti  veliký  (val.). 

VelkonoCi  trať  (Blažovice). 

velTcý:  Ten  je  mi  od  tej  doby 
vefky  v  očach !  =:  protivný  (Frenštát). 

velnfky,  pi.  m.  veliké  oči:  Ten 
vevaluje  velnike  (Brň.). 

vero,  néve:o^  kolik  =  vefa  (laš.), 
velmi  (val.). 

verucný,  velikánský  (laš.). 

vemnat:  Kráva  vemná  =  dostává 
vemeno,  mléko  (han.). 

věncurai  -le  1.  družička  (ověnčená): 
Při  veselí  měla  štyry  věncufe  (Kt. 
z  Ostravska).  2.  jméno  krávy,  mající 
rohy  do  věnce  (val.)- 

věnčí:  na  věnčí  =  ven;  na  venčó 
(venku)  sev.  Mor. 

venční  (venek)  :=  venkovský,  přes- 
polní: venčni  ledi  (han.). 

venek  =  ven :  bél  venek.  Zemanka 
vyšla  venek  (Kda  II.  28). 

venkaj  =  ven :  ide  venkaj ;  je  venku 
(horň.). 

venkove  okna,  n.  venkovní,  zvenčí; 
op.  izbenné  (Vah.). 

venfák  =  zadličák  (v.  t.). 

vénúfi  vanouti:  Věň,  větříčku  z  Du- 
naje, zvěň  jablečko  lebo  dvě ;  zvěnul 
jedno  jediný  (Suš.  435;  var.  zavěj, 
fóké).  Srovn.  ověnút. 

venýře,  ů,  pl.  m.,  opažení,  futra 
ve  dveřích  (Vych.). 

vepřovicai  -ce,  nepálená  cihla: 
Chalúpka  z  vepřovice  (coll.  ČL.  X.  38). 

verbeži  -e,   f.,   cháska,   sebránka. 

verbovati  flámovat,  hýřiti  v  ho- 
spodě: Ti  dnes  verbovalil  (ZL). 

vereš,  -a,  kůň  železňák  (Eisen- 
schimmel)  slov. 


véřlt:  veric  Boha  (Dob.).  Ona 
v  něho  hrozně  věří  =  má  v  něho 
neoblomnou  důvěru  (Vah.).  Nevěří  si 
ho  vynachválit  =  velmi  si  ho  chválí. 
Ani  sa  teho  najesť  nevěřit  co  to  bylo 
tak  dobré  =  náramně  chutnalo.  Ne- 
věřil sa  naspat  =  velmi  dobře  se  mu 
spalo.  Dybyste  k  nám  přišli,  nevěřili 
bychme  sa  narozprávat  =  s  velikou 
radostí  a  mnoho  bychom  rozprávěli. 
Už  sa  nevěřím  dočkat,  až  přijde  ne- 
děla =  velmi  netrpělivě  čekám  (Zl.). 
Švagera  sa  nevěřil  nahfeděť  =  dych- 
tivě hleděl,  se  zálibou  (Vlk  48). 
Gafétčena  se  pro  Jánka  nevěřila  na- 
chváliť  =  náramně  chválila  (Slav.  ČL. 
XI.  275).  V  tomto  smysle  vždy  zá- 
porně 

věřte  =:  věru:  Je  to  věřte  divné 
na  tom  světě!  Och  věřte,  jak*s  ty 
synku  vyrůst,  co  sem  ťa  neviďéll 
(Vlk  20).  Ach,  to  sa  mě  věřte  nic 
nechce  lúbiť  (Slav.  XII.  44). 

věrovafi  -řuju,  iter.  slov.  věřit: 
Stáři  mladým  nevěřuju  (laš.). 

věrně:  Aničko,  dževečko,  poviz 
mi  věrně  =  upřímně  (Suš.  387). 
Enom  věrně  ho  přines  (  =  hned, 
honem  (laš.).  Enom  si  věrně  feh,  čuje 
zas  psa  vyť  =  sotva  (Slav.  ČL.  X. 
471).  Jak  věrně  něco  vynajdou,  že 
si  zase  pro  peníze  přijdou  (Kda  I. 
299).  Enom  co  věrně  odešel  =  právě 
(val.). 

věrný:  Král  pravil,  že  to  věrná 
pravda  •=.  jíž  lze  věřiti  (Kda  II. 
236). 

věrovat  se,  dušovati  se:  Zavěruj 
se!  (záp.  Mor.). 

vérovat  (výr)  1.  brečeti  (záp. 
Mor.).  2.  =  chodit  po  věrách,  lelko- 
vati: Nevéruj  a  děle  (Jevíčko). 

věrucha,  -y,  m.,  člověk,  který  něco 
zaškvaří,  něco  neslušného  udělá 
(Kt.,  laš.). 

Verunicá,  nadávka  Veruně  (val.). 

verunka  1.  brouk  coccinella:  Ko- 
runko, verunko,  pověz  mi,  bude-li 
svítit  slunečko  (ND.  48).  2.  veronica 
oflF. 

Veruša,  -še,  =  Veruna. 

ves  č.  (Jemnicko,  Dačicko,  Te- 
lecko)  =  mor.  dědina.  Jinde  na  Mo- 


480 


ravě  chodí  řezníci  »do  vsi«  t.  j.  ku- 
povat dobytek.  Na  Horňácích  zna- 
mená »idem  do  vsi<  tolik  co  do 
společnosti  nebo  »za  gafánkú*.  Zde 
onde  pole  jmenují  >nade  vsó«. 

veseFí  veselo:  Vesel  je  mi,  vesel, 
keď  mi  ide  jeseň  (Bart  III.  577). 

veseta,  y,  vesuTa^  -e,  vesefena, 
jméno  krávy,  která  má  bílé  nohy 
a  bílý  ocas  (val.). 

vesetek,  -tka,  veselý  člověk : 
Ostalo  ešče  několik  veselku  po- 
hromadě, aby  to  pivo  dopili  (Kt. 
z  Opavska). 

veselil  svatba  (laš.,  horň.). 

Veselil  vinohrad  (Čejkovice). 

veselica,  -e,  svatba    (Df.  Strání). 

Veselky,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

vesefníki  svatební  host  (laš.). 

veseFnlckýi  svatební:  Sedí  za  ve- 
sefnickym  stolem  (laš.). 

veseFótka,  malá  veselost:  Jak  se 
člověk  nečiti  zdravé,  nemá  na  světě 
veselótke  (Mal.  XXIII.  227). 

veserunkOi  pěkně  veselo:  Tam 
bývá  veselunko  (dok.  152). 

vesetý:  šátek  =  veselých  barev. 
Veselá  barva  =  světlá,  zvi.  červená. 

vesňéki  dobytče  na  vesno  ulíhlé: 
Mamy  prasátka,  také  vesňaky  (laš.). 

vesňanyi  jarní  (Lor.). 

Vesnéi  -ého,    paseka   (Vizovsko). 

vesni,  jarní:  setí  (Vych.). 

vesnlf  88 :  Začalo  sa  vesniť  = 
nastávalo   jaro   (Slav.  ČL.  XII.  43). 

vesno,  jaro :  A  dyž  přídě  to  pře- 
milé  vesno,  už  je  tomu  sedlákovi 
těsno  (Bart.  III.  537).  Šak  su  tom 
vesnu  rád!  (Slav.  ČL.  X.  134).  Dyž 
bylo  vesnem  (val ).  A  dyž  bylo  kofe 
vesna  (Suš.  434).  Na  vesno,  od 
vesna  do  vesna,  z  vesna  (vých. 
Mor).  —  Od  vesna  =  od  jara, 
odvěsno  =  na  jaře  (podobný  rozdíl : 
od  večera  =  odvečera,  odvečero  = 
po  poledni)  Lor. 

vesnúf  sa  kam,  vlézti:  do  hospody 
(val.). 

vespust  křičet,  utrácat  =  ne- 
smírně, pusto  (Zl.),  vespust  mluvit  = 
blouzniti  (Df.)  v.  spust. 

vespustný,  kdo  křičí,  jedná  vespust 
(Dob ). 


vést:  Takovů  vede  výmluvu.  Pěkně 
si  vede  =  dobře  se  chová.  Toze 
mo  te  šate  vedó  =  sluší  (han.). 
Vede  si  na  krásu  =  zakládati  si 
na  kráse  =  dováďat  si  na  krasu 
(Vych.).  Ty  vždycky  rád  ty  babské 
čáry  a  bajky  míváš,  proto  se  ti  to 
na  mysl  vede  (Kda  II.  72).  Co  tě 
vede!  =  co  se  ti  nezdá,  »co  tě 
napadá  €  (Žďár). 

veš  (žert.)  =  brebeluša,  bírka, 
muňka,  mynářka,  rebelka  (val.) :  Vy- 
fezla  veš  na  strup  =  zhrdlý  po- 
výšenec.  Za  gréjcar  hnal  by  veš  po 
stmisku  do  Vídňa  =  skrblík. 

Vešatói  -ého,  trať  (Vizovsko). 

věSatka,  pl.  n.,  bidélka  u  kamen 
(laš.). 

věščei  -ete,  nestv&rné  dítě  věš- 
čice,  kteréž  ona  ráda  podvrhuje  za 
ukradené  dítě  lidské,  proto  nazývá 
se  též:  proměnče,  podvrženče. 

věščica,  -e  =  divižena   (v.  t.). 

veSkYi  pí.  f.  L  podkožní  puchýřky: 
Kdo  má  v  nohách  vešky,  má  si  je 
zatáčeti  do  březového  listí  (Peck.). 
2.  choroba  kopyt  koňských  (Mor. 
lid  265).  3.  hedvábné  růžičky  zelené 
n.  červené  na  kožiše  (dubeňáku) 
v  předu  po  obou  stranách  prsou; 
vzadu  šlovou  fapky,  ořešky  (Kt, 
val.). 

véSutý  zámek,  který  se  zavěšuje  = 
visutý  (Jimramov,  Pav.). 

veta:  Už  je  veta!  =  zle,  bude 
veta  (Zl.). 

Vefák,  příjmení. 

vetek|  vetech:  na  vetku,  poslední 
čtvrt  měsíce  (laš ). 

větěr,  véníiř^  válcovitá  síť  na  ob- 
loucích, měchy  rybářské  (Opav.). 

věterenko,  větříček:  Z  jednej 
strany  věterenko  povjévá  (Suš.  443, 
horň.), 

vetít  se  1.  sbírati  se,  zotavovati 
se  z  nemoci,  ze  škody  a  všeliké  po- 
hromy: Už  se  zas  vetí,  zvetil  se. 
2.'  Už  se  tak  všelijak  vetíme,  >sich 
fretten«.  Tak  tak  že  se  vy  vetíme  = 
vystačíme  (N.  Město). 

větr  =  vír:  Zlý  větr  ho  obešel, 
přešel = mrtvice  ho  ranila.  Kamaráda 


481 


nechat  na  třech  větroch  =  v  nejistotě, 
v  nebezpečí  (Vlk  38) ;  čich  zvéře. 

vétřáki  povětrný  mlýn,  má  křidla, 
na  křidlech  jsou  //at:^/^  =  jednotlivá 
pole,  která  dle  toho,  jak  je  vítr  silný, 
se  vkládají  nebo  vydělávají,  čemuž 
se  praví,  že  se  mlýn  vypéři:  sedlo  = 
dřevo,  ve  kterém  jsou  křídla.  Ojem 
se  mlýn  obrací  za  provaz,  který  se 
otáčí  okolo  chiapca  =  zvláštní  hřídel, 
stojící  venku.  Kuzelica  je  dřevo,  ve 
kterém  je  vřeteno  upevněno;  horní 
kámen  na  vřeteně  slově /a/riVď:  nebo 
kypfica.  Vnitřní  zařízení  ostatní  jako 
ve  mlýně  českém  (Vah.). 

větřicai  -ce  1.  prudký  vichr:  Jak 
be  to  bél  na  větřico  dál  (Brň.). 
2.  báječná  bytost,  vichr  takový  pů- 
sobící: Dyž  padne  dolů  hubou,  vě- 
třica  přestane  (N.  Město).  3.  kouzelná 
zelina,  kterou  lze  vichr,  bouřku  a 
krupobití  způsobiti  nebo  zažehnati 
(Peck.). 

větřit  86,  plašiti  se:  Dobytek  se 
větří  (záp.  Mor.). 

Větrnéi  -ého,  trať  (Vizovsko). 

větrní  bouřka :  V  říjnu  i  počátkem 
listopadu  ozve  se  také  ještě  někdy 
bouřka  na  horách,  tak  zvaná  bouřka 
větrní,  bez  deště,  několikerým  prud- 
kým, táhlým  zahřímáním  za  silného 
větru  (R.  a  Ž.  54). 

větrní k|  eryngium  campestre  (bot.). 

Větrníky,  pl.  m ,  trať  (Blansko). 

větrová  zellnai  od  větrů,  mentha 
piperita. 

větrůvka,    ovoce   sražené   větrem 

(Zl.). 

větším  =  větším  dílem:  Kobzofe 

už  většim  mamy  doma.    Většim,   že 

on  tam  také  byí  (laš.). 

většo:  Je  to  enom  z  větša  opsa- 
né =  z  většího  dílu,  ne  všecko.  Vy- 
bíraj  po  větŠu  =  po  větších  kusech 
(val.). 

vetuFa,  -Fe,  koza  jalová,  neoprče- 
ná:  Ostala  mi  vetulá  (val.,  rum.). 

vetuFka,  kozle  jalovička  (v  řeči 
řeznické,  Zl). 

vetva,  -y  =  větev  (Zl). 

vevalít  někomu  kámen  do  hlavy 
=  udeřiti  prudce  kamenem.  Všecko 
mu   vevaliía  =  matka   nejmladšímu 


všecko  dala  na  úkor  ostatním  (ZL). 
Vevalit  sem  se  do  ruky  =  udeřil. 
Tak  tě  vevalim I  =  pácnu  (laš). 

vevera,  jméno  krávy,  podobné  čer- 
né veverce,  je  černá,  pod  břichem 
bílá  (val.). 

veverica,  -e  =  veverka  (horň.). 

vež|  impert.  od  vezmu  (Lor.). 

věziti  vězniti:  Váš  pán  vězí  mně 
bratříčka  v  tom  těžkém  vězení  (Suš. 
793). 

veznaskrz:  promoknuť,  do  nitii 
durch  und  durch  (laš.). 

veza,  -že  =  věž  (vých.  Mor.):  Ta 
brněnská  veza  velice  vysoká  (Suš.410). 

vhtobif,  vtlouci  (val.,  laš.):  Hřebík 
kladívkem  do  stromu  vhlobil  (Kda 
I.  231). 

vhrčaf  sa,  -čím,  hřmotně  se  vtla- 
čiti: Lhocané  vhrčali  sa  do  kola 
(Slav.  ČL.  XI.  92). 

v  chod :  Přiset  nam  v  chod  =  na- 
proti (laš.). 

víc:  De  je  ťa  víc?  =  Jsi  slabý 
chlap  proti  mně,  nebojím  se  tebe  (Vlk 
32)  =  věc  (v.  t). 

vičkáF,  -a,  nedobrota,  rozpustilec: 
Ty  vičkálu!  (Zl.). 

vičkovítý  1.  nedobrý,  rozpustilý 
chlapec :  Počkaj,  ty  Janku  vičkovitý ! 
Ty  vičkalu  vičkovitý  (Zl.)  2.  choulo- 
stivý, nejistý :  Bylo  to  vičkovite.  Šlo 
to  vičkovite  (laš.). 

vid :  O  synovi  nebylo  ani  vidu  ani 
slechu  =  nikdo  ho  neviděl  ani  o  něm 
neslyšel  (Kda  I.  94);  též:  ani  slechu 
ani  dechu. 

viďa  v  oči,  vůčihledé:  ObiFa  roštů 
viďa  v  oči.  Vi(fia  v  oči  se  ztratit 
(slov.,  val.). 

vidači  viděti:  Bylo  vidač  jeho 
svate  koáči  (Suš.  786,  laš.). 

vidák,  =  vidík  (v.   t.)  laš 

vidaneki  výstupek  přede  dveřmi: 
Stál  ve  vidanku  (slov.). 

Vídeň,  m.:  Do  Vídňa. 

Vídenky,  vinohrad  (Žeravice). 

vídenský,  bývalý  drobný  peníz; 
bylo  jich  12  do  groše  (arch.  II.  126). 

vidět  1.  A  vidíte  šla  tam.  A  vi- 
díte nepřišel.  2.  »Věta  příslovečná 
se  klade  v  přirovnáních,  kde  by 
dostačil  v  jazyku    spisovném    pouze 


482 


přívlastek  nebo  příslovečné  určení. 
Bývá  v  ní  vždy  2.  osoba  jedn.  n.  mn. 
čísla  slovesa  viděti:  Mračno  vestóplo, 
a  takový  pruhe,  jak  dež  vidíte  prahe, 
se  dětale.  Ten  cÚapik,  tak  jak  vidíš 
Kfučáka  nebožčéka,  tak  vepadá. 
A  co  snop  leži  ječmeňa  na  zemi,  to 
je  tak«  jak  pazdeři  vidíte,  porostlé. 
Tož  se  to  tak,  jak  dež  vidíte  okno, 
do  sebe  zavře.  Te  ječmene,  jak  dež 
}óku  vidíš,  sama  tráva  só<  (Mal. 
XXIII.  41).  3.  Já  bych  hoviďélI  = 
ohrál.  To  se  mi  nelíbí,  nepodobá, 
nelíbí  (ZL).  Mně  se  tá  nevěsta  velice 
neviděla  =  nelíbila  (Šeb.  ČL.  XI. 
254). 

viďévati  iter.  slov.  vidět  (Zl.). 

VÍdík|  vidák^  lícní  strana,  kterou 
viděti,  místo,  jež  odevšad  viděti:  na 
vidíku  =  in  conspectu  omnium. 
Nechtě  to  na  vidíku,  kde  by  to  bylo 
viděti.  Byío  to  na  vidíku  (val.).  Dě- 
taju  to  na  vidika  =:  na  oko,  pro 
jméno  (Frenštát). 

Vidléčky,  pl.  m.,  trať  (Mouchnice). 

Vldlák  1.  kohoutek  kurotví,  když 
mu  narostly  už  brky.  že  je  pře- 
kládá (Letovice).  2.  pták  cypselus 
apus  (Zábřeh). 

vidlice  v.  vidly. 

vidličkéřy     a,   škvor   (sev.    Mor.). 

vidličky  v.  vidly. 

vidtovaf:  snopy  v.  =  na  vidly 
strkati,  napichovati  a  dále  podávati. 
Stromky  se  vidlují  =  rozdělují  na 
dvé  tak,  že  se  rozrůstají  ve  vidly. 
Když  se  snopky  k  sušení  postavují, 
také  se  vidlují,  t.  j.  sláma  se  na  dvé 
rozdělí  a  snop  se  zrním  na  vrch 
postaví.  Vidíovať  se  s  čím  =  na- 
máhati, hmožditi  se :  Co  by  se 
čiověk  dycky  vidtova}  s  tu  robotu 
(Kt.  z  Ostravska).  Komár  trávu 
vidlová)  =  vidlami  přehazoval  a 
sušil  (Vyhl.  VI.  XIX.  739). 

vidíy,  -videí,  hnojně  a  senné, 
Vidlice,  —  vidlic,  železné  na  dlouhém 
topůrku  dřevěném  o  dvou  zubech; 
jeden  zub  se  zastrčí  do  ucha  hrnce, 
druhý  se  zapře  o  hrnec  a  tak  se 
hrnec  sází  do  kamen ;  vidličky,  -ček, 
1.  na  jídlo,  2.  dvojzubá  motyčka 
zahradní  (Brň.). 


vidnOi  1.  Je  ho  vidno  =  viděti. 
Něboío  ho  vidno  už  dávno  (Dob.). 
2.  jasno,  světlo:  Už  je  vidno^  zhas 
fampu.  Seděla  do  vidná  =  do  rána. 
Za  vidná  =  pokel  je  vidno,  za  dne 
(laš. ;  též  pol.). 

vidnýi  jasný:  Vidné  vánoce,  tmavé 
stodoly  (slez.). 

vidomky,  vida  (Zl.). 

vidovat:  Mladí  lidé  těší  se  své 
lásce,  a  nyní  se  říká,  že  se  spolu 
vidujou  (R.  a  Ž.  31).. 

vidrovJcai  -ce,  čepice  vidří  kože- 
šinou obšitá. 

viďúvaf,  iter.  slov.  viděť  (val.). 

vigtat,  -lu,  int.  viglotat,  -cu,  viklati, 
klátí  něčím:  Nevigii  pořáď  tým 
stromkem.  Zub  sa  mi  vigie  (val.). 

vích,  -a,  vicha,  -y,  hájička,  vý- 
straha od  škody  na  poli. 

vicherný,  znamenitý,  přední  (val., 
horň.). 

vichtači  -a,  vichlař,  pletichář, 
Schwíndler  (laš.). 

vichtat,  -chru  něco,  pletichati  (laš.). 

vlchtyi  pl.  m.,  pletichy :  Udělal  moc 
vichlův  (laš.). 

víchor,  -a  =  vichr. 

vfchorai  -y  =  vichor  (sev.  Mor.) : 
Strhla  se  tam  víchora,  pazdeři  nám 
pobrala  (Suš.  676 ;  var.  přišlo  na  mně 
víchoří,  pobralo  mně  pazdeři). 

vichraf,  -rám  i  -řu,  vichřit,  bou- 
řiti, buráceti:  Už  zase  větr  sněhem 
vichra  (vichře,  vichři)  Kt.  z  Ostravska. 

vlka  a  odvozeniny  v.  pod  hesly 
vy- 

vikýř,  vejkliř  =  vích  (záp.  Mor.). 

viióĎka,  pl.  n.,  han.  punčochy 
beze  stop,  k  červenícím:  Na  nohy 
vtáhli  lněné  bílé,  pargalovy  viléčka 
(Vyhl.  II.  120). 

vinafi  vidnar,  vinúvka,  vinné,  druh 
jablek  chuti  navinulé. 

vlnceki  -cka,  železná  kamínka 
(laš.). 

Vlncúr  1.  přezdívka  Vinckovi. 
2.  Ti  vincúři  (brouci)  majú  křidýlka 
jak  zlatý,  rypáčky  jak  repaři  (brouci 
v  řepě)  a  zgrúlajú  (zamotají)  ten 
vinohradskej  list  jak  cigárky  (Seb. 
ČL.  XII.  248). 

vindifk,  druh  jablek. 


483 


Vfnek :  Bodaj  neminuta  stamčného 
vínka  (zmrhalstvi).  Slaměný  minuta, 
drnový  dostata  (=  umřela)  (Suš. 
287).  Dyž  já  ti  budem  trávu  zvihat, 
budem  já  ti  k  vínku  síhat  (euf.) 
Bart.  II.  38. 

vinen:  Já  tom  (=  tomu)  néjsu 
vinen.  Já  mu  vinna  néjsu  =  já  jsem 
mu  to  nezavinila,  nezpůsobila  (Zl.). 
Ty  si,  cérečko,  ty  si  vinnější  =  více 
vinna  (Bart.  III.  111). 

vfnOi  1.  hrozen  vinný  {iá&r).  2.  My 
sa  zebereme  v  tyto  nové  vína  = 
letos  po  vinobraní  (Bart.  III.  412). 
»Víno,  co  sa  čaganem  obíře«,  žer- 
tovný název  borovičky.  Pod  jalovec 
rozprostře  se  plachta,  a  jalovinky, 
z  nichž  se  borovička  pálí,  otlukou 
se  čaganem  (Vlk  43). 

Vinohrady  a  vinohrádky  názvy 
tratí  i  v  krajinách,  kde  od  nepaměti 
vinohradů  nebylo,  jako  na  Zlinsku 
a  na  Vizovsku. 

vinohrad,  réva  vinná  (N.  Město; 
i  rusky). 

vinovanýi  vinen  (slov.). 

vinovaf  koho,  viniti  (val,  laš). 

vinovatý  =  vinen  (val.;  i  rusky). 

vfnovýi  vinný:  listí,  sklínka  (val.). 

vinšovati  sloveso  do  nedávná 
vůbec  rozšířené  uhnulo  novější  dobou 
domácímu  přáti  a  udržuje  se  jenom 
ve  starých  formulích:  >Vinšuju  vám 
ščasné  a  veselé  svátky «  a  p. 

Vintoky,  pí.  m.,  trať  (Blansko). 

vintuška  =  kolebač  (v.  t.),  druh 
kolébky,  která  se  dělá  z  loktuše 
uvázané  na  haluz  nebo  na  trdlici, 
aby  tam  dítě  spalo  v  čas  práce  na 
poli:  Vdova  nemeškata,  březu  ohý- 
bala, vintušku  vázata,  syna  do  ní 
Wadla  (Suš.  140). 

vinutif  tkanivo:  plátno,  kanafas: 
Má  plné  truhly  vinutí  (Žďár). 

víohtav,  krutihlav  (val.). 

vír,  zvtr^  vira^  vyvírající  voda, 
zřídlo  (záp.  Mor.). 

víra :  Vložiť  vím  v  něco  =  uvěřiti 
(val.).  Žit  s  ňu  na  viru  -=•  nebyli 
spolu  sezdáni.  Dat  mu  to  na  viru  = 
na  úvěr.  Mátě  tam  ešče  viru?  = 
kredit  (laš.). 

BartoS:  Dialektický  tloTnik  moraviky. 


virgas,  -u,  bití  (vl.  akk.  pl.  lat. 
vi>'gA)  Pfut)  •  Dostanete  virgasu  1  (val.). 

virgafi  glotzen:  Co  tam  virgáš? 
(han.). 

virgaf  sa  =  kvírať  sa  (v.  t). 

víro,  prohlubeň,  zhlaň  v  potoku 
(záp.  Mor.). 

virvál,  virvasy  křik,  hřmot  (han.)  = 
varvas  (v.  t.). 

visačka,  visaha^  visatka,  hruška 
neskorá,  visí,  až  opadá  list  (val.). 

visačky,  pl.  f..  Nastražit  smyčky 
na  visačky  =  visící  na  ohnutém 
stromku  (Zl.) 

visák  1.  pantle  visící  z  lelíka 
děvčat  vaUšských,    2.   svízel   (v.  t). 

visenec,  -nca  =  viselec,  oběšenec ; 
nadávka:  visenec  taký!  (Dob.) 

viset:  A  dyby  u  nich  jediného 
obrázka  viséto  na  stěně  1  (val.).  Pořád 
na  mně  viseli,  abych  jím  těch  peněz 
popožčata  =  naléhali  na  mne  (Slav. 
ČL.  XI.  323).  Viséí  na  mně  z  hubu  = 
huboval  mi  (Zl.). 

víšek  =  zákolník  (v.  t). 

višňový,  červený  jak  višně :  Dej  té 
trávy  koňů  mému  višňovému  (Suš. 
192). 

viáotky,  pl.  f.,  galanthus  nivalis 
(laš.)  =  visetka. 

višotory,  předměty  v  jizbě:  kamna, 
skříně,  postele,  lávky  a  p.;  tazi£  po 
višotorách  =  po  vyšších  předmětech 
(Vah.). 

vít  —  věju,  převívati  obilí. 

vit  —  viju :  věnec:  Do  mší  svatých 
vínky  vijú  (Suš.  46). 

vítat :  Kdo  vstupuje  do  cizího  pří- 
bytku, a  i  domácí,  když  se  vracejí 
z  kostela  nebo  vůbec  s  cesty  přes- 
polní, dá  nejprve  křesťanské  po- 
zdravení. Domácí  děkují  a  cizímu 
přidávají:  Vitaj,  vitajtel  Z  pravidla 
se  přidává  titul:  Vitaj,  Jozefe,  Ve- 
runo,  vitajte  strýčku,  tetičko!  Je-li 
příchozích  více:  Vitajte  obá,  štyřé, 
všeci!  Zde  onde  na  vých.  Moravě 
pozdravuje  příchozí,  vstupuje  do 
domu :  Vitám  vás  1  Načež  domácí  od- 
povídají: Vitáme  vás  také!  »Pán(!im« 
(komu  se  oniká)  praví  se :  Pěkně 
vítám  1  Také  venku  na  potkání  lid 
se  podobně  pozdravuje:    Vitám  vás 

32 


484 


od  stova  božího!  vítají  se  ti,  kdož 
se  vracejí  z  kostela,  začež  děkují: 
Pěkně  děkujem  (děkuju),  vítáme 
(vítám)  vás  (tě)  také  na  slovo  boží. 
Vitám  vás  s  poFal  pozdravuje,  kdo 
jde  na  pole,  jiného,  jdoucího  již 
s  polní  práce.  (Tvarů  >vitaj,  vitajteU 
na  potkání  venku  se  z  pravidla  ne- 
užívá I)  Hned  na  to  přivítala  kmo- 
cbáčkem  (Kda  II.  98).  Jakýsi  chtapec 
mne  vítat  kmotřenku,  ani  ho  neznám 
(Zl.).  Tak  ho  za  švagra  vítali,  až 
z  něho  kosti  lítaly  (Suš.  192). 

vité  kvftf  =  dělané,  krámské 
(han.):  Ženich  měl  vitou  voničku  za 
kloboukem  v  zadu    (Vyhl.  II.  120). 

vftkai  věti  omláceného  obilí  (v.  sto- 
dola). 

vltký,  hybký,  rychlý  (laS.). 

vitok,  -a  (=  viták),  vítané:  Při- 
nisli  áóe  mi  vitoka?  (Lor.). 

vitrai  houžev,  silný  březový  prut, 
napařený  a  skroucený  (záp.  Mor.), 
březový  provaz,  za  nějž  se  plť  ku 
břehu  přivazuje;  prut  vůbec:  Vyťal 
mu  vitrú  (val.). 

vitrár,  prut,  metla  (val.). 

vitřisko,  divoch  (dol.). 

vitřiti  blouzniti,  zběsilým  býti 
(han.). 

vitrovicai  -ce,  pružina:  Vemu-li 
na  tě  vitrovicul  (záp.  Mor.). 

vfvka  =  vítka  (arch.  I.  31,  han.): 

viza,  -ze,  dalekohled;  na  Frý- 
decku  pl.:  vizy  (Lor). 

vízgat,  hvízdati  (Brň.). 

vizitacfi  n.:  po  vizitacú  (Zl.). 

viždžáki  pták  cypselus  apus  (Brň.). 

vfžgřif  oči,  tříti,  na  př.  když  qékdo 
dělá,  že  pláče  (Vah.)  srovn.  pížgřit 

vJednOi  do  hromady:  Všecko  by 
sa  zmíšato  do  vjedna  (val.). 

Vkasafi  vecpati :  Chyite  toho  veli- 
kého moráka  a  vkasejte  mu  ten 
prsten  do  hrdla  (Kda  I.  267). 

vkFagafi  vmíchati:  písku  do  vápna 
(Kt.  z  Ostravska).  Srovn.  gfaga. 

vkosif:  Jak  kosit,  to  mu  kosu 
vkosit  do  nohy  (Kt.  z  Ostravska). 

vkroĎif:  Vkročit  mu  do  řeči. 

vtáčenfk,  kdo  vláčí  branami 
(Dob.). 


Vtáčit,  1.  Pták  si  vtáčí  =  nosí  na 
hnízdo.  2.  Je  slabý  po  téj  nemoci, 
sotva  sa  vláčí  (Slav.  ČL.  XII.  42). 
Nemocná  vtáčita  sa  ešče,  vtáčita, 
afe  potom  přeca  zatehta  na  dobře 
(ib.  188). 

vtáčitá,  druh  tance  (Bart.  III.  854). 

vtáčják:  Má  len  vláčjáky,  t.  j. 
voly  tak  slabé,  že  jen  vláčeti  s  nimi 
může,  ne  však  orati  (Dob.). 

vtáčka,  vláčení  pole 

vtáĎkyi  brány  na  vláčení;  jedna 
vtáčka  se  jmenuje  kartáč^  pár  kartáčů 
jsou  vláčky  (Kt.  z  Ostravska). 

vláčný:  člověk  =  váhavý;  vl. 
krok  =  schleppend;  vl.  chléb  = 
vazký  (záp.  Mor.). 

vtačucha,  -y,   m.    váhavec   (val). 

vtáda:  Vyměnkářka  nerada  se 
míchá  nevěstě  do  vaření,  ač  neopo- 
mine tu  a  tam  pověděti,  jak  to  neb 
ono  dělávala,  jsouc  hospodyní  >na 
vládě*  (R.  a  Ž.  56).  Ten  má  vtádul  = 
sílu  (Dob.).  V  pravé  ruce  nemá 
žádné  vtády  =  nemůže  jí  vládnouti, 
hýbati.  Už  nemá  vládu  škodit  (sev. 
Mor.). 

vladaři  panský  dráb  (dok.  58). 

vtádnúf :  On  nic  doma  nevtádne  = 
muž  »pod  pantoflem*  (Vah.). 

vtádnýi  silný:  Ty  votky  sú  vlád- 
nějšjé  (Dob);  vl.  nástroj,  hřebík 
a  p.  =:  pevný  (val.). 

vtadovati  vládnouti:  Nevěsta  za- 
dává svému  ženichovi  V4  gruntu,  by 
ním  vladovati  právo  měl  (Vyhl.  II. 
117).  Nemožu  cosik  rukúm  vta- 
dovať  =  hýbati  (Vah.).  Zkusil  zas 
tím  mečem  hýbaf  a  včil  jako  ně- 
jakým pérem  jím  mohl  vladovať 
(Kda  II.  221).  Nemoh  sebú  ani  vta- 
dovať  =  hýbati  (Vlk  39). 
.  vtadyka,  druh  hrušek. 

vtahai  vlažná  voda  na  pečeni 
chleba :  Dones  vody,  udětáme  vtahu. 
Když  je  horká,  pravlašuje  se  stu- 
denou. 

vtahútka:  V  zemi  néni  ani  vta- 
hútky  =  nejmenší  vláhy  (val.). 

vtak  1.  nevod  na  ryby,  2.  kolébka 
v  poli  udělaná  z  plachty  na  tyčích  = 
vintuška  (v.  t.).  Opav.  3.  vlakem 
ít  =  pomalu    se    vléci:    Já   už    tak 


485 


chodím  svým  vlakem  (starý  člověk) 
slov. 

vtaka  =:  vlak  3. :  De  svó  vlakó  =: 
volně,  mírným  krokem  (han.). 

vtákyi  pl.  m.,  na  jednom  konci 
v  ostrém  úhle  spojené,  na  nichž  se 
pluh  vozí  (v.  pluh  III.). 

vrapnóf,  navfápaf,  vlepiti,  nabiti 
(Tovačov). 

vtas :  Bylo  už  na  svatvečér, 
slunečko  spuščato  vtasy  =  večerní 
zápala  (Slav.   ČL.  XL  50). 

vtasáki  druh  červů  (v.  t). 

vlasatý,  prostovlasý,  bez  klo- 
bouka nebo  (žena)  bez  šátku  na 
hlavě  (záp.  Mor.). 

vláseníi  delší  vlasy  proti  chlupům : 
Dobytčeti  uvážou  kousek  pantle  na 
ocas  nad  vláseni  (záp.  Mor.). 

vtasenskýi  vlastní :  Vlasenská  žena 
naňho  svěčita  (Dob.). 

vtasnfk  a  viasnica  (=  vlastenec 
a  vlastenka),  druzi  bratranci  (han., 
záp.  Mor.). 

vtasnit  si,  přivlastňovati  si :  Súsed 
si  vlasní  tú  jabloň,  ale  je  naša  (Zl.). 

vtaščeky,  vlásky,  kudly  (Lor.). 

viášení,  žíně,  koňský  vlas. 

vtášenka,  kytka  na  biči  (žíněná). 

vtóší,  -šá  =  viášení  (slov.) :  Kuří 
řiť  se  može  zavázaf  jedným  vláším 
od  koňa  (dok.  272). 

vtáškovatét :  Víno  vláškovatí, 
zvláškovatělo,  houstne,  jako  mastné 
po  něm  plove ;  čistí  se  metlou  (slov.). 

vtaf,  -i,  f.,   ovesný    klas    =   řasa. 

Vtažná,  -éj,  trať  (Vizovsko). 

vrCáky,  vlčí  zuby  prasat  (Mor.  lid 
247). 

Vrčáky,  vinohrad  (Radějov,  Kobylí). 

vrCek,  » osička,  co  muchy  lapá« 
(val.). 

Vrčenec,  -nca,  les   (Násedlovice). 

vrčí,  vinohrad  (Žeraviny). 

VI6f  důl,  trať  (Pustoměř). 

VI6f  doly,  trať  (Zlechov). 

Vlčí  horka,  trať  (Blažovice). 

VI6f  hrdlo,  vinohrad  (Kobylí). 

vlčí:  cibule  =  modřenec;  hrách  = 
astragalus ;  hudek  =  pták  pratincola 
rubetra  (Příbor);  chvost  =  salvia 
pratensis  ;  jabko  =:  aristolochia 
clem.;  lýko  =  daphne  Mez.;  mhla, 


neduh  oční,  hebetudo  oculorum; 
noha  =  lycopus  europ.;  ocasy  = 
lycopodium  clavatum;  střešňa  = 
rhamnus  cathartica;  tma  =  vl.  mhla 
(Df.).  _ 

Vrčica,  -ce,  trať  (Vizovsko ;  chytali 
tu  vlky  do  jam). 

vlčica,  -ce  =:  vlčí  mhla  (dok.  266). 

Vrčlnka,  n.  pl..  ve  Vfčinkoch, 
údolí  (Vizovsko). 

vrčíf  se,  divočeti,  vztekati  se  (han.). 

vlčňácl  n.  vlčí  prasata,  'lesto- 
pádovy  a  prasencovy,  nevedržijó 
dlóho,  só  moc  háklevy*  (Prostějov). 

vlčoun,  polygonům  aviculare. 

vrčura,  vlčí  kožešina,  kožich 
z  vlčích  kožešin. 

vréct:  Vleču  n.  táhnu  to  tak 
uchem  =  doslýchám  od  lidí  ( Vych.). 

vFezto,  kdo  bez  pozvání  všude 
vleze,  dotěra  (laš.). 

vrezný,  dotěrný  (han.). 

vFézf,  vejíti  se,  směstnati  se:  Do 
kapce  ve  vestě  vfeze.  Nevleze  to 
všecko  do  toho  měcha.  Má  kapce 
nacpané^  až  mu  tam  nevfeze  nic 
(Slav.  ČL.  X.  373).  Vleze-ji  ten  oFéj 
do  téj  sklenky?  Nalúpili  mu,  co 
doňho  vFézlo  (Vlk  38). 

vlh:  jednym  vlhem  =  skokem; 
ob.  při  plavání,  tolik  co  jeden  roz- 
mach (han.). 

vrhá,  pták  oriolus  galbula. 

vrhotina  =  vlhkosť  (laš.). 

yHc  1.  planý  výhon  na  ovocném 
stromě.  2.  plod  lopuchy:  Na  lopú- 
noch  u  cest  sa  ježíja  vfky  (Slav. 
ČL.  XIII.  371).  3.  nákaza  kůry 
stromové.  4.  stolice  řezací  (záp. 
Mor.).  5.  Má-li  novorozeně  na  hlavě 
vlka  (dvě  štětičky  vlasti),  bude 
šťastno  (Blansko). 

vrňák  (laš.  vlňanka),  vlněný  šátek 
na  odívání. 

Vrnatky,  vinohrad  (Polešovice). 

vtomlt  sa  1.  einbrechen:  Prajzi  sa 
vlomili  do  Moravy.  V  Rusku  r.  1812 
byla  veliká  zima  a  tamodtúď  sa  vlo- 
milá  k  nám.  Mráz  sa  mu  vlomíl  do 
huslí,  že  popukaly  (slov.).  2.  vtomiť 
sa  v  něco  a)  vložiti  se  v  něco,  sich 
ins  Mittel  iegen,  b)  s  chutí  se  dáti 
do  něčeho  (Vah). 

32* 


486 


vtožif  víru  v  něco  =  uvěřiti  ně- 
čemu (val.). 

Vtuka,  příjmení. 

vržavný  =  vlhký  (laš.). 

vnevolifi  proti  vůli  vypraviti: 
A  Tedva  mně  ta  moje  madička  vně- 
volila  veň  =  do  lnu,  plet  (Suš.  208, 
la§.}. 

vnitř  málo  se  užívá,  říká  se:  Je  ve 
stavení,  poďte  do  izby ;  jabko  v  sobě 
červené;  cítit  v  sobě  bolesť,  boléto 
v  něm  a  p. 

v  nohy  =  ten  tam :  Prásk  motyku 
a  v  nohy  s  pofa.  Potem  v  nohy  on 
=  utíkal  (slov.,  val). 

Vňuta,  vnitrák^  brávek,  býček, 
který  má  v  sobě  přirostlé  maso,  taj- 
nou vadu  (laš.).  Srovn.  fňutr. 

vó  I  =  zastavit  I  velí  se  volům  (dok. 
123). 

vobůrky,  pl.  f.  =  borůvky  (záp. 
Mor.). 

Ýoó  (pol.  wiač),  věju  =  váti  obilí 
(Lor.) 

vocáďi  vocádok  (Brň.),  vucád,  vu- 
cátok  (Tišnovsko)  =  odsud. 

voda :  Vody  boty  zamrznuté  (Dob.); 
euf.  voda  =  moč. 

voďanka,  vodinka^  voduvka^  po- 
lévka: chléb  vřelou  vodou  spařený 
a  máslem  n.  sádlem  omaštěný  (Vyhl. 
VI.  XIX.  41). 

Vodl6  1.  pohůnek  (horň.).  2.  oje 
plužních  koleček  (pluh  1.). 

vodit :  Dyž  ty's  mě  nechcela,  měla's 
mně  povědit,  měla's  mne  za  sebou 
dvě  léta  nevodit  =  louditi,  vábiti 
(Suš.  263).  Syneček  se  vodi  s  mu- 
ziku (Suš.  450).  Vodilo  sa  mi  dobré, 
zle  (Dob.). 

vodka:  na  oči  (lék),  na  muchy 
(otrava). 

vodňaĎka,  druh  hrušek,  řepy. 

vodnář,  Treberwein  =  grúF  (v.  t.). 

vodnf:  kos  =  pták  alcedo  ispida ; 
plešina  =  lemma  minor  (bot.) ;  raška 
=  pták  cinchus  aquatica  (laš.);  růža 
=  nymphaea  alba  (bot.) ;  slípka  = 
gallinula  chloropus. 

vodník,   myosotis   pal.   (bot.)   laš. 

vodný,  -ého  =  vodník,  hastrman 
(Čerň.  6). 

Vodonó,  -e,  f.,  trať  (Vizovsko). 


vodonoš,  místo,  kde  voda  ze  země 
žene  (val.).      ' 

vochličky,  pl.  f.,  výčesky  Inu  při 
vochlování  =  pačísky. 

vochomůrka  =  muchomůrka  (Da- 
čicko). 

vojanský:  Já  sem  to  slešel  ve 
Vídni,  dež  sem  tam  bel  o  vojan- 
skéch  =  na  vojně,  vojákem  (Vyhl. 
II.  37). 

vojenščf  párti  =:  důstojníci. 

vojvodství  valašské :  Na  Těšínsku 
trvalo  čtvero  vojvodství  valašské : 
Vislanské,  Jablunkovské,  na  » valaš- 
ské* čili  komorní  Lhotce  a  Frýdecku. 
Každé  vojvodství  mělo  svého  vojvodu 
a  svůj  vlastní  úřad  čili  právo  valašské, 
na  němž  kromě  vojvody  zasedalo 
9  osob  úředních  (Prásek,  Věstn. 
akad.  XII.  863). 

vor  nevor  =  volky  nevolky  (=  ř. 
ixdn/  ááxovTÍ  ys  dviA&):  Vol  nevol 
vzal  kleště  a  vyrval  si  zub  (Kda  II. 
112).  Ať  je  voF  nebo  nevol  (slov.), 
laš.  vuT  něvuT. 

voFaco,  cosi:  Ide  k  nám  šohajek, 
voFaco  mně   nese   (Suš.  284,  horň.). 

voráč,  -a,  druh  holubů  s  velikým 
voletem. 

voíaĎÍ,  čísi:  Volací  syneček  ode 
mňa  ho  (věneček)  pýtá  (Suš.  417, 
horň.). 

voFado  =  vofaco,  cosi:  Kateřino 
Kačo,  poviem  ci  voFačo  (Čem.  31). 

voFagdOi  kdosi:  VoTagdo  mi  za 
širáčkem  pérko  vzat  (Bart.  III.  237, 
horň.). 

voták,  pastýř  volů;  voíař,  pacho- 
lek od  panských  volů  (val.). 

vorakerý,  některý :  V  tom  Liesko- 
vém  sú  diučence  jako  malina;  ale 
ne  šetky,  len  vofakeré  (Bart.  III.  147, 
horň.). 

volat  1.  s  genit.  Křičelo,  plakalo, 
matičky  volalo  (Suš.  160).  Synek 
volá  vody  (val.).  Ceruška  volá  po- 
moci (Bart.  1.  129).  2.  zváti:  Volali 
ho,  aby  šél  s  němá  obědvat.  »A  tož 
k  nám  zas  přidtel*  volala  Křúpalka, 
dyž  tetka  odchodila  (Slav.  ČL.  XII. 
231).  Co  ty  mně  za  službu  dáš,  dyž 
ty  mňa  slúžit  voláš?  .(Suš.  106). 
3.   A  tož  co  za  tú  vínu  voláte?  = 


487 


CO  za  ni  chcete,  kolik  za  ni  ceníte? 
(Slav.  ČL.  XI.  132).  Co  za  toho  koňa 
voláte?  (Slov.  obr.  I.  123).  Volejte 
za  vola  200  rýnských    (Kda  II.  84). 

votat  sa,  jmenovati  se:  >Jak  sa 
voláte?*  »Voíám  sa  Hodný*  (val.). 
Volá  sa  Kohútek,  ale  píše  sa  Gračka 
(Dob.)-  Nevjém,  ako  sa  to  volá  po 
našmu  =  jak  se  tomu  říká  u  nás, 
v  našem  nářečí  (Dob.). 

Votávek,  traf  (Koryčany). 

votec,  tca,  tele  býček  (iaš.)- 

volí :  oko  (volské  oči,  volové  oči. 
Iaš.),  caltha  palustris ;  ucho,  plantago 
maior 

volit  1.  chtíti:  Chceš-li  se  mně, 
Kriste,  klaněti,  volím  tobě  to  všecko 
dáti  (Suš.  34).  Třetího  dne  volím 
vstáti  (Suš.  50).  Volim  sobě  lehnuči 
(Suš.  85).  2.  raději  chtíti :  Než  bych 
měla  vínko  piť,  volím  se  utopiť  (Suš. 
146).  Co  se  mám  pro  milýho  trápit? 
Volím  já  jemu  prsten  vrátit  =  raději 
vrátím  (Suš.  384).  Volím  já  jít  domů 
a  ráno  skoro  vstat  =  raději  půjdu 
(Suš.  398).  Volila's  biFeny  čepeček, 
nežli  svůj  zeleny  věneček  (Suš.  481). 
Než  bych  měla  s  husarama  jeti,  vo- 
lila bych  do  vody  skočiti  (Suš.  590). 
Rač  bych  volil  umrec  =  raději  bych 
umřel  (Dob.).  3.  volit  si  =  hověti  si : 
Volila  si  tam  prv  taják  princezka  = 
dělala  si,  co  chtěla  (Slav.  ČL.  XI. 
322).  Mají  jiných  známých,  s  nimiž 
sobě  hoví  a  volí  (Kda  II.  173).  Re- 
grúti  si  vofá  v  hospodě  =:  huTajú, 
hýří  (Slav.  ČL.  XI.  379). 

Volkov,  trať  (Vizovsko). 

verky,  dobrovolné  jednání  ochotné : 
Pámbů  miluje  vofky,  a  čert  spolky 
(Slav.  ČL.  XII.  45;  ne  volky!). 

voiný:  člověk,  povolný,  mírný. 
Dnes  je  venku  volno  =  nemrzne 
(Vah.). 

volotrk,  hlupák  (záp.  Mor.). 

voloušek,  voleček  (Dačicko). 

votovaf :  Kráva  voluje  =  běhá  se 
(Iaš.). 

voňačka  =  vonička  (v.  t.)  Iaš. 

voňák  jahodový,  druh  révy  (dok. 
146).^ 

voňat,  imper.  o  voň.  » voněti  k  ně- 
čemu* :  Co  pořáď  voňáš?  Dyť  tu  nic 


nevoní.    Ovoň    tú    růžu,   jak   pěkně 
voní  (Zl.). 

voňavka,  asperula  odorata. 

voňavý,  kdo  voní :  Voňavý  z  roz- 
marýnu věnec,  ešče  voňavější  Bětíků 
mládenec  (Suš.  562). 

vonět  1.  Mladý  šohajek  voní  roz- 
marýnem (Suš.  198).  2.  Holá  sláma 
krávě  nevoní  =  nechutná,  nelíbí  se. 
Učení  mu  nevoní  (Btcha). 

vonička  1.  každá  květina  zahrád- 
ková, třebas  i  nevoní.  2.  kytka  z  kvítí 
rostlého  i  dělaného  (ozdoba  klo- 
bouka) :  Není  vonička  na  poli  trhaná, 
ale  je  vonička  v  krátni  kupovaná 
(Suš.  785).  Synečku,  synečku,  kam's 
poděl  voničku,  co  ti  milá  dala  (Suš. 
342).  3.  jakékoli /^(7  za  ozdobu  klo- 
bouku (Iaš.) :  Chodí  Jurka  po  dědině, 
má  voničku  pávovou  (Kelč).  Srovn. 
péro  =  kytice  kvítí  1 

vonichléb  a  smrdirobota  =  kdo 
rád  jí,  ale  nerad  pracuje. 

vonuša,  -še,  druh  hrušek  vonných. 

vopar,  ohnipara  (záp.  Mor.). 

vopelka  1.  bramborová  placka 
makem  posypaná  (Třešť).  2.  chle- 
bový koláč  (Dačice). 

vopenec,  -nca,  glechoma  heder. 
(záp.  Mor.). 

voplln  =  obrtel  (v.  t.) 

vopůlnfk,  mužský  kožich  po  pás 
(do  půli)  dlouhý  (Jimramov,  Pav.). 

voračky,  masopustní  zábava  maš- 
karní (R.  a  Ž.  72,  zevrubný  popis) 
v.  též  oračky. 

vorek,  měch:  Podpírá  se  vorkem 
(Suš.  684,  Iaš.  i  pol.). 

vos,  -a,  m.,  vosák  =  vosa  (záp. 
Mor.). 

Voskovce,  trať  (Blansko). 

voskovka,  fuchsia  (Prostějov). 

vosladec,  dca,  polypodium  vulg. 
(záp.  Mor.). 

voš6iny,  pl.  f.,  souš  (Iaš.). 

vošlejch,  allium  schoenopr.  (záp. 
Mor.). 

votátok  =  odtud  (Třebíč). 

votyĎa,  jméno  kozy,  >má  rožky 
jak  vidličky«   (val.). 

vovterek  =  úterek  (horň.). 

vozacko,  klouzačka  na  ledě  (han.). 

vozadto  =  vozacko  (slov.). 


488 


vozeki  vozka  svatební :  Do  každé- 
ho stavení,  kde  vozek  bydlel,  poslal 
se  žejdlík  míchané  kořalky,  pět  vdo- 
lečků, vdolek  a  rýnský  zpropitného 
(Vyhl  II.  132). 

vozič,  -a,  vozka:  A  vy  vozičé, 
spravujte  biče  (Suš.  755). 

vozíčka,  klouzačka,  na  níž  se 
chlapci  voztja^=-k\o\izdi]i  (Zl.):  Poďte, 
chlapci  na  vozíčky! 

vozidto,  klouzačka  na  ledč(Btcha); 
viz  vozadto! 

Vozihnůj,  příjmení. 

vozit  se,  klouzati  se :  Vozí  se  to, 
je  kluzko.  Chlapci  už  se  vozíja. 

vozlvovaf,  -vuju  =  vozívat  (laš.). 

voznlca,  -ce  1.  =  vozůvka,  vozová 
cesta  polní.  2.  vozní  plachta  (vůz  IV.). 

voznfk,  kůlna  na  vůz;  stává  při 
obydlí :  Má  seno  na  vozníku  t.  j.  na 
jeho  hůře  (Vych.). 

vpit  se,  vsáknouti :  Hodně  prSelo, 
afe  všecka  voda  hněď  se  vpila  do 
země;  ani  toho  déšča  už  neznat. 
Rozmaž  ty  boty  dobře,  co  by  se  oféj 
do  nich  vpil  (ZL). 

vpíznúf,  vklouznouti:  Dveří  sa  ote- 
vřely, a  vplzla  stará  Osuška  (Slav. 
CL.  X.  300).  Maruša  vpfzla  za  ma- 
měnkú  do  kuchyně  (ib.  XI.  483). 
Viděli  zme  tam  vpfznúť  jakéhosi 
chlapca  (val.). 

vrabák,  chrobák,  brouk  (sev.  Mor). 

vrabĎlnec,  -nca,  vrabčí  trus. 

vrabeF,  -bia,  vrabec  (slez.). 

vrablina,  samice  vrabčí:  Pět  mla- 
dých měla  ta  vrablina  (slez.). 

vřác  I :  V  téj  okno  vřác  I  =  řinklo, 
rozbilo  se  s  rachotem  (Slav.  ČL.  XI. 
93). 

vracazas  (vrať  sa  zas),  báječná  ze- 
lina, kterou  když  člověk  při  sobě  nosí, 
otevře  každý  zámek  a  každou  zá- 
voru (Mor.  lid  166). 

vřacnúf,  udeřiti;  vyvřacat^  vybiti 
(val.). 

vradat  n.  vrančat,  -ím,  dotěrně 
prositi:  o  dětech,  žebrácích  (slov.). 

vrágat,  kdákat,  bědákat:  Hloupé 
robsko,  dybys  raci  nevrágala !  (dol.). 

vragnat  =  vrangat  (v.  t.):  Pořáď 
nás  o  ůu  vragnal  =  prosil  o  dceru 
(Šeb.  ČL.  XI.  272). 


vraná,   vrchní  díra   v  sudě  (slov., 
val.). 
vraňák,  vraný  kůň. 

vrandžet,   plačtivě   žebroniti:   Co 
pořáď  vrandžíš?  (val.). 
vranec,  -nca,  actaea  spicata  (bot.). 

vrangat  =  vrandžet:  Ony  ty  děti 
po  trochách  od  těch  rodičů  ešče 
všelico  vyvrangajú  (dok.  79). 

vrangura,  -le,  kdo  vrangá:  A  di 
už  ty  vrangulo,  pořáď  mi  tu  vrandžíš! 
(Kt.). 

vranf:  hory,  vinohrad  (Syrovín); 
chléb  =  verbena  oíf. ;  oko  =  kuří 
d)  oko  na  noze,  b)  orobus  vemus 
(bot);  vajco  =  houba  lycoperdon 
bovista  (slez.). 

Vranova,  pl.  n.,  na  Vranovech, 
trať  (Osvětimany). 

vranůvka,  druh  hrušek. 

vrap,  záhyb,  die  Falte,  vrapy  = 
náběry,  vrápený,  vrapovaný  =  nabí- 
raný, zvrapovat  =  sfaldovati :  Kasá- 
nečka  na  dva  vrapy  (Bart.  III.  809). 

vratidlo,  v.  stav  tkalcovský  I.  f). 

vrátit  koho,  příměti,  aby  se  vrátil : 
Běž  za  ním  a  vrať  ho. 

vrátka,  -y,  vrácení,  oplátka:  Dál 
mi  to  na  vrátku.  Jaká  půčka,  taková 
vrátka.  Jak  by  král  to  vojsko  (vy- 
půjčené od  sousedních  králů)  vrátil  ? 
Chyběli  mu  ještě  tři  pluky  na  vrátku 
(Kda  I.  91). 

vratký  na  hlavu  =  choulostivý, 
hned  ho  bolí  hlava  (Maš.). 

vrátnlca,  -ce,  deska  na  vrata. 

vraty6,  -a,  vratyika,  vrátka,  tana- 
cetum  vulg.  (bot.). 

vravif  1.  =  praviti,  mluviti,  zvláště 
o  dětech:  Naša  cérka  ešče  něvraví. 
2.  komu,  vaditi  se  s  kým:  Vravili 
mu  všeci.  3.  na  koho,  pomlouvati: 
Ona  na  mňa  vraví  (horň.). 

vraz,  v  tu  chvíli,  nyní  (laš.). 

vrazgaf  =  vrangat  (v.  t),  naléha- 
vě prositi  (han.). 

vrazit  1.  otvírati  zbytečně  dvéře: 
Pořáď  musíš  vráziť  (těma  dveřmi)? 
Dnes  sa  to  teplo  všecko  vyvrází. 
2.  vrazit  hubu  (jako  dveřmi),  hubu 
otvírati,  zbytečně  mluviti.  3.  vrazit 
v  řeči,    samohlásky   příliš  prodlužo- 


489 


vati.  4.  nechutné  neb  oplzle  mluviti : 
Takovú  zifaatu  vrazit  (val.). 

vrazit  sa  =  vrzati  se,  t.  j.  ustavičnč 
přecházeti  z  jizby  ven  a  zas  do  jiz- 
by :  Nevrazte  sa  pořáďl  (val.).  — 
>  Vedle  slovesa  podmětného  vrzati  a 
vrzati  se,  jest  přechodné  vyvrázet, 
vyvrážet:  ne  vy  vrážej  teplo  I  všecko 
teplo  si  vyvrážeU  (Vojt.  Keberle, 
Gramm.  zvláštnosti  mluvy  domažli- 
cké). 

vraž,  -e,  f.,  modřina  po  udeření, 
pruh  od  rány  prutem  krví  podlitý 
(val.) :  Kristus  Pán  mel  v  ruku  vraže. 

vraždéfi  naléhavě  prositi  (v.  vraz- 
gaf) :  Défčeca  pořáď  vraždí  o  te  šate, 
a  já  nemám  grécara  peněz  v  domně 
(Mal.  XXIII.  153). 

vrba  (slov.,  val.):  postavit  suchu 
vrbu,  stávat  suché  vrby  =  stavěti  se 
na  hlavu  vzhůru  nohama  (ND.  175). 
Kačeny  a  husi  se  potápijú  a  vrby 
stavajú  ve  vodě  (dok.  226). 

Vrbácký,  adj.  místního  jména  Vr- 
bátky:  Vrbácká  fabrika  (fig.  14). 

vrba6:  na  vrbač  n.  na  hrbáč  = 
na  rvačku,  na  úchytku:  Što  všecko 
na  vrbač  (dobrý  odbyt  na  trhu). 
Házaf   na  vrbač   (dětem  ovoce)  laš. 

vrbák,  děd,  vrbaňa,  babička  (Kt, 

val). 

vrbaři  -a,  pták  sitta  caesia  (Brň.). 

VrbaSi  příjmení. 

vrb6f|  vrbici,  chrastí  vrbové  (slov., 
val.). 

vrbéna,  jméno  krávy  barvy  vrbové 

(val.). 

Vřbénkai   na  Vřběnce,  trať  (Vi- 

zovsko). 

vrbí,  coll.  =  vrboví  (slov.,  val.). 

vrbíca,  -e  1.  mladá  vrba  (slov., 
val).  2    verbena. 

vrbina  =  vrboví:  Za  dubinu  je  vr- 
bina (Suš.  620). 

vrbuTa,  -e  =  vrběna  (v.  t.)  laš. 

vrbůvka  1.  ==  vrbák,  druh  jablek 
nahořklých,  2.  vrbíivky,  jahody  po- 
dobné bortivkám,  rostou  na  mezích 
a  mají  po  jednom  zrnečku  (záp.  Mor.), 
3.  houba  polyporus  suaveolens,  4. 
druh  fazolí  =  siračka  (ND.   181). 

vrča,  -če,  m.  1.  pes  vrčící,  2.  člo- 
věk bručivý. 


vrčet :  Pořáď  po  mne  vrčí  z=  hu- 
buje mi  (Zl.). 

vrecOi  vrece.  -a,  měch,  pytel  (val.). 

vřed|  břed^  nemoc  velmi  složitá. 
Valaška  měla  >}ámaní  v  kosťách, 
ščípaní  v  Mavě,  dření  v  nohách  a 
v  rukách,  moření  v  břuše,  ktání 
v  boku,  bolení  u  srdca,  lupaní  v  kří- 
žoch«:  to  všecko  dohromady  jme- 
nuje se  vředisko.  Vředů  je  třikrát 
devět:  zjavný  (padoucí  nemoc),  tajný 
(nemocný  leží  bez  sebe),  sačený  (táhne 
člověka),  tracený  (tratí  se,  přebíhá 
tělem),  lámaný  (trhání),  modrý  (člověk 
sesiná),  krácený  (kroutí  člověkem), 
zajedený,  zapily,  zaspaný,  zafekaný, 
zahněvaný  (z  jídla  —  z  hněvu  pošlý), 
úmorný  n.  morný  (který  do  smrti 
umoří)  a  j.  Zaťat  ho  vřed  =  chytily 
ho  křeče.  Zafál  ho  vřed  na  zjavo  = 
padoucí  nemoc.  Zatajil  ho  vřed  (val.). 
Pofekat  ho  do  vreda  =  privedol  ho 
na  vředy  (horň.).  Člověk  je  jak  ve 
vřede  při  téj  hrůzi  =  jako  by  měl 
padoucnici  (Slav.  ČL.  XI.  434).  Bo- 
daj  ťa,  synečku,  metalo  vředisko 
(Suš.  343). 

vředový  kořeň,  od  vředu  =  im- 
peratoria  ostruthium. 

vredykaf  co  kam,  vestěhovati,  ulo- 
žiti, ukliditi  (val.).  Srovn.  redykať. 

vredziščiari  vředem  stížený,  na- 
dávka (horň.). 

vřereCi  -Fca,  horlivý,  ostrý,  náhlý, 
o  člověku  i  o  zvířatech:  Ti  mysliv- 
covi psi.  to  sú  vřelci :  vFezú  za  lišku 
do  díry  a  dosýpajú  na  ňu,  až  ju  vy- 
ženu (ZI.). 

Vřesín,  les  (Litovelsko). 

vřesk|  kyselý  jak  vřesk  =  velmi 
kyselý;  jinak  se  toho  slova  neužívá 
(val.). 

vřéskaf  na  někoho,  osopovati  se 
(val.). 

Vřesky,  pl.  m.,  na  Vřeskoch,  trať 
(Vizovsko). 

vřeténéCi  -ňca  =  čeřeněc  =  čeřen 
(Opav.). 

vřeténka,  vřitenka,  slepýš  (laš.)  = 
vřítenica  (v.  t.). 

vřgata,  vřgalka,  čamrhoun,  vlk 
(dětská  hračka)  laš. 


490 


vrh  1.  hod:  na  dva  vrhy  srazil 
devět  (kuželek).  Seje  obili  jedným 
vrhem,  třema  vrhama  (Vych,).  2. 
vrhem  ^  lichém  (val.):  Na  Stédrý 
den  podčluji  ovocem;  kdo  dostane 
vrhem,  do  roka  zemře  (Mor.  lid  20). 

3.  Na  vrhy  se  počítají  ořechy,  vejce 
a  p.:  vrh  =  3  ořechy,  3  vrhy  = 
9    ořechů    atd.,    20   vrhů  je    kopa. 

4.  Běží  vrhem  n.  vrhů  (han.  vrhó) 
=  velmi  rychle,  o  překot  (Vych.). 
Hleáěť  vrhu  (vrhó)  =  pospíchati 
(v  chůzi,  práci,  jídle)  han. 

vrh  kýl  obratný,  rychlý  (Dob.). 

vrhnúf  (laš.)  v.  orat. 

vrhnúf  sBi  zvěsti  se,  zdařiti  se: 
Vrhl  sa  po  otci,  po  matce,  ist  ge- 
raten.  Ten  sa  na  taťka  vrht  =  má 
ce)ú  jeho  náturu,  je  téže  povahy  jak 
otec  (Slav.  ČL.  XII.  130).  Zdá  sa  mě, 
že  ty  sa's  přeca  na  toho  tvého  dě- 
dáka  nevrh  jak  tata  =  nezvedl  se's 
po  něm  (ib.  XI.  484).  Bůh  ví  po  kom 
se  to  vrhlo  1  =  čí  přirozenost  dítě  má 
(dok.  2(X)).  Jan  sa  vrhl  do  VacuFo- 
vého  rodu  =  má  vlastnosti,  podobu 
atd.  toho  rodu.  Vyvrhí  sa  z  rodu  = 
nezdara  (ZL).  Pohanka  sa  zvrhla 
v   tatarku  =  změnila    se   a    zkazila 

(val.). 

VrhoňoVi    na    Vrhoňové,    paseka 

(Vizovsko). 

vrhovat:  Leťavrhuj,  Feťélavrho- 
vál,  mám  Fetět  a  vrhovat  =  běžet 
vrhem  (Vych.)  v.  vrh. 

vrch  (slov.,  val.  vrch)  1.  Slézali 
z  vřcha  =  s  kopce;  sypal  z  vrchu 
=  shora.  Bel  na  vrcho  do  dvóch  = 
vzhůru  (záp.  Mor.).  2.  Janovice  sú 
vrch  kameňa  =  v  J.  je  nejlepší  kámen 
(Jicko).  Tam  je  tomu,  jím  vrch  = 
tam  je  toho  velmi  mnoho  (Zl.).  Letos 
odvedli  vrch  vojáků  =  mnoho  (Vek.). 
Včil  je  vrch  roboty  =  nejvíce  práce 
(laš.).  Tonek  je  vrch  fšeho  cegán- 
štva.  Je  vrch  fšech  lumpu  =  největší 
(Mal.  XXIII.  228).  3.  To  sú  chlapci 
rádi,  dyž  sa  dívča  hladí,  ešče  vrchu 
nedoroste,  už  ho  majú  rádi  =  své 
míry  (Bart.  III.  512).  Všecko  vyjde 
na  vrch  :=  na  světlo.  Vrchem  je  to 
oschlé,  spodkem  voda.  Jel  na  koni 
vrchem  =  seděl  na  něm  (Dob.).  4.  za- 


stupuje předložku,  nebo  pojíc  se 
s  předložkami  na  sl  sa  zůstává  ne- 
sklonné:  Keďuž  oni  přišli  vrch  hory 
vysokéj  (Suš.  148).  Vrchu  Javorníce 
pěkný  oheň  hoří  =  na  vrchu  (Bart. 
III.  56).  Na  vrch  jam  (trať  v  Jasené). 
Na  vrch  Javorníčka  kamenná  stoUčka 
(Bart.  II.  453).  Na  vrch  Lopeníčka 
vežka  vysoká  (Suš.  475).  Okáfe  má  na 
vrch  hlavy  jak  žába  (Slav.  ČL.  XIL 
131).  Právě  o  pólnoci  na  vrch  hnoj 
(tak!)  ním  praščilo,  a  na  vrch  tem 
hnoji  (tak!)  spál  do  rána  (horň.).  Stařík 
seďél  za  vrch  stolem  (val.).  >Za  vrch 
stolem  seděť«  =  na  předním  místě 
(laš.).  5.  vrcA  =  verš  (laš. ;  val.  vřš). 

Vřcha,  coll.  pl.  m.,  trať  (Zl.). 

vrchař,  vlastník  neb  nájemce  sa- 
laše (val.).  Za  stará  bývali  vrchaři 
nájemníci  panských  vrchů  čili  javořin, 
na  kterých  se  » valašský  statek*  pásl 
(Prásek,  Věstn.  akad.  XII.  86). 

Vrchcáby,  pl.  m.,  vinohrad  (Že- 
ravice). 

vrchnioa,  -ce  =  duchna,  peřina  na 
přikrytí  (slov  ). 

vrchovat :  Kobyla  vrchuje  =  chce 
hřebca  (horft.). 

vrchovatý:  Ten  člověk  je  hněď 
vrchovatý  =  hned  ho.  urazí,  hned 
se  rozhněvá;  též  pyšný  (laš.). 

vrchoveCi  -vca,  vrchní,  vysoká 
ratolest  na  stromě:  Na  dubě  roste 
vrchovec  (val.). 

vrchovina :  chytiť  za  vrchovinu  = 
za  pačesy  (laš.). 

Vrchoviny,  pl.  f.,  trať  (Černotín, 
Lubná). 

vrchovisko,  zřídlo  (záp.  Mor.). 

vřchtltýi  vrchovatý  (val.):  Práce  je 
až  na  vřchtito  (Zl.). 

vřid  —  vředa  =1  vřed :  Často  ob- 
raža  děto  vřid,  t.  j.  zůstane  ná  chvíli 
»tvrdo«  a  sesiná  po  celém  těle.  Vřid 
lamě  děto  (Vyhl.  VI.  XIX.  144). 

vřídlo  =  zřídlo  (Drahany). 

vřískaf :  Větr  vříská  =  skučí  (val.). 

vřít:  Voda  už  vře  (ae  >vaříse«I). 
Šišky  vřu.  Zemáky  uvřely  (jsou  uva- 
řeny). Dyž  voda  zevře,  hodíja  se  do 
ní  zeliny.  Všecka  voda  vyvřela  (vy- 
pařila se  při  vařeni)  vých.  Mor. 


491 


vřltenicai  -ce,  slepýš  =  vřeténka 
(v.  t.)  rus.  veretěnica  =  ještěrka. 

vrivá  voda,  voda  ve  studánce  vy- 
věrající (horň.). 

vrka6,  vrkačka,  řehtačka  veliko- 
noční; o  velkonoci  chlapci  vrkají 
(záp.  Mor.). 

vrkoč:  Nevěstě  ženy  zapletly  vlasy 
do  vrkoča.  Do  vrkoča  když  se  » spra- 
vuje* htava,  upletou  se  dva  copy, 
ovinou  se  každý  o  sobě  barevnou 
stužkou  a  pak  se  naproti  sobě  otočí 
kolem  hlavy,  vpředu  asi  dva  prsty 
nad  čelem  (Vlk  79).  Srvn.  obalena. 
Než  nevěstu  zapentlily,  spletly  jí 
vlasy  do  >vrkoča«.  Vrkoč  udělán  byl 
často  z  koudele,  ovinut  byl  zeleným 
hedbávím  a  zapletl  se  do  vlasfi  (Vyhl. 

II.  194). 

vrkotati  -cu  1.  povrkovati:  Holub 
vrkoce,  2.  reptati :  Nevrkoc,  děvečko, 
nevrkocl  (Suš.  441). 

vrku6,  -a,  druh  holubů;  >na  hlavě 
mu  peří  stojí,  c 

vrkůčeki  ozdoba  hlavy  nevěstiny 
z  pantlí:  Mfij  vrkfičku  zelený,  po 
dukáte  placený  (Suš.  442).  Dolů, 
dotů  mój  věneček  zefený,  a  ty  za 
ním  mój  vrkůček  červený  (Suš.  443). 

vrkútat,  int.  slov.  vrkotat:    Holu- 
bička vrkútala  (Bart.  II.  1). 
Vrtá,  -y;  i   Vrfa,  -e,  příjmení. 

vrliny,  pl.  .  f .  1.  podložky  pod 
klády:  Darmo  mu  dřevo  prahne  na 
vrlinách  (Slav.  ČL.  X.  39).  2.  obě 
dlouhé  hole  u  žebře,  v  nichž  jsou 
zapuštěny  prjéčky  (příčky)  Dob. 
3.  u  vozu  =  gréfy  (vůz  IV.). 

vrndžet,  summen:  Muchy  vrndžá 
(Podl.). 

vrnět :  Vrní,  vrní  kolovrátek 
(ND.  89). 

vrngati  vlnovitě  házeti :  po  trávníku 
kamenem  tak,  aby  vydával  zvuk 
(Kt.  slov.). 

Vrnožitky,  pl.  f.,  trať  (Vizovsko). 

vrnožit,  o  tichém,  nemelodickém 
zpěve  ptáků:  Polní  kanárek  vrnoží 
(val.) 

vrňúchat,  int.  slov.  vrndžet,  vrnět: 
Nech    sa   mucha    navrůúchá    (Bart. 

III.  735). 


vrober  =  vrabel,  euf.  čert :  Už  je 
děvečka  u  černého  vrobFa  (Vyhl. 
VI.  XVIII.  329). 

vroupat  (ó),  broukati:  Nevrópél 
(han.). 

vř,  poše  ovcal  přivolává  se  ovce 
(val.). 

vrstvovaf,  ukládati  obilf  do  vrstvy 
(laš.). 

vřá,  -a,  verš,  kus:  Vřš  plakala, 
vťš  zpívala  (Suš.  165).  Před  slavným 
pohřbem  někde  se  vyzvánějí  tři  vrše, 
t.  j.  zvoní  se  po  třech  přestávkách 
(Vyhl.  VI.  XVIII.  553).  Dala  bych 
si  zvonit  sedemdesát  vřšů  (Suš.  5C0). 

vršák  1.  vršek  stromu  zbylý,  když 
se  kláda  odřeže  (Slav.  ČL.  XIII. 
112).  2.  tenký,  vysoký  strom  v  lese: 
Uťal  v  lesi  vršák  (Vah.). 

vršané,  obyvatelé  na  vrších  usa- 
zení (val.). 

Vršava,  jméno  několika  osad  na 
vrších.   Vriavy^  trať  (Mouchnice). 

vřščena,  vrš&vka,  druh  sladkých 
jablek  (valO- 

vršek :  Šátek  bez  vrška,  který  má 
uprostřed  dírku  (záp.  Mor.). 

vršI,  vršky  vinné  révy:  stínat 
vrší  (slov.). 

vršitý  =  vrchovatý:  hrnec  jablek 
(Žďár)  v.  vřchtitý. 

vršovec  =  vrchovec  (v.  t.) :  Před 
okny  dubec,  na  něm  vršovec,  ten 
robit  naučí  (Bart.  II.  273). 

vrták  1.  nebozez  s  točidlem  a 
držadlem  pro  levou  ruku  (val). 
2.  vrtohlavá  ovce,  která  má  motolicu. 

vrfák,  druh  tance  (Vyhl.  I.  109). 

vrfanka,  mouka  na  Žernově  na- 
vrtěná i  kaše  z  ní  (laš.). 

vrter=  věrtel:  Tři  vrtle  ječmeňa 
(Suš.  252). 

vrtěná,  druh  tance  slov.  (Bart. 
II.  405). 

vrtlk  (vrčik),  dřevo,  v  němž  se 
čep  vrat  neb  dveří  otáčí  (Lor.). 

vrtéf,  na  žernách  mleti  (laš.).  £j 
vrť  sa,  dívča,  vrť  sal  (vrtěná)  (Bart. 
II.  405). 

vrtinoha,  -y,  m.,  lichotník,  dvořil 
(laš.), 

vrtko,  honem  (Frýdecko). 

vrtký:    břeteno,  kterým  se  rovno 


492 


vrtí;  op.  drdavý]  člověk  =  obratný, 
svižný  (laš.). 

vrtohtávek,  pták  krutihlav. 

vrfochi  kdo  sebou  pořád  vrti^  ne- 
poseda. 

vrtošifi  int.  slovesa  vrtať:  Vrtoši 
mu  to  v  htavě  (laš.). 

vrub  :  Za  stará  chodívali  pijáci  do 
hospody  s  vrubem,  t.  j.  s  prutem, 
na  němž  jim  hospodský  tolik  vroubků 
vřezal,  kolik  sklínek  vypili;  až  byl 
vrub  plný,  zaplatili:  pili  na  vrub. 
Srovn.  rabuša.  Viz  též  roubka. 

vrúber,  -bfa,  na  řetěze  pojímek 
v  posledním  ohnivku  připevněný 
klínek  železný,  který  se  zapíná  do 
>krúžky«  druhého  řetězu  (vých. 
Mor.). 

vrúbr,  -a,  vroub  na  štěpování. 
2.  ostrouhány  kolík,  jímž  se  povříslo 
na  snope  zadrhuje. 

vručet  =  vrčeti:  Pes  na  mne 
vručel  (Suš.  208). 

vrýpnouti  strčiti:  Hde  zas  te 
šande  vrépla?  (záp.  Mor.). 

vrz :  Půjdem  jedným  vrzem,  spolu, 
jedním  otevřením  dveří.  Někde  to 
odbavijú  jedným  vrzem  =:  najednou 
dvě,  tři  věci  (dok.  13). 

vrzák,  pták  fringilla  serinus. 

vrzata,  y,  m.,  kdo  chodí  ze  dveří 
do  dveří,  stále  se  >vrzá«. 

vrzatka  1.  saranče  vrzavá  (laš.). 
2.  transverzalku  lid  přetvořil  si  ve 
vrzálku. 

vrzaneCi  -nca,  buchta  z  mleziva 
(slez.). 

vrzat,  -zám  i  -žu  1.  Co  budeš 
pořáď  vrzat  dveřama,  všecko  teplo 
vyvrzáš.  2.  klábositi:  Pořáď  vržeš, 
nemožeš  huby  zavříťř  3.  vřzať  se  = 
vráziť  sa  (v.  t.):    Nevřzaj   sa  a  seďl 

vřzgat,  int.  slov.  vřzať:  Pták 
vřzgá  z=z  šveholí  vrzavým  hlasem 
(val.). 

vrzgoliti  zdrobn.  slov.  vřzgaf: 
Jakmile  první  kolečka  plužná  do  pole 
vrzgoli^a,  pastýř  vyháněl  na  pastvu 
(Mor.  lid  243).  Ten  rechtorú  chlapec 
už  vrzgolí  na  varhany. 

vrzgotaf,  -cu,  int.  slov.  vřzgač 
(val.). 


vrzigat :  Naše  dveři  vrzigajú  (Suš. 
602). 

vrzkáó,  -a  =  brkávka  (v.  t.). 

vřznif:  Dyby  na  mňa  tak  vřznili, 
už  bych  sa  dávno  na  ně  nepodívat  = 
nevrazili,  láli  (val.). 

vrzolifi  zdrobn.  slov.  vřzať:  Ptáček 
vrzolí  (val.). 

vrzoti  vrzgot^  vrzání,  vrzgání  (val). 

vrzúgl  napodobení  zvuku  vrza- 
vého. 

vrzugaf,  vrzukat,  int  slov.  vřzať: 
Naše  dvérka  vrzugajú  (Bart.  III. 
250).  Vrzuká  na  husle  (dok.  52). 
Jede  starý  podle  fary,  kolečka  mu 
vrzukají  (ND.  90). 

vrzugýňaf,  škaredě  vrzati:  na 
husfe  (val.). 

vrzura,  -fe,  poběhhce  (laš.). 

vrzutka  =  fružula  (val ). 

vrž,  -e,  f.,  vržanina,  vrhnuté,  zo- 
rané pole  (laš.). 

vržanica,  -ce,  vyraženina  na  jednom 
místě  těla  (osypanina),  když  se  tělo 
po  větší  části  osypalo  (laš.)- 

vržďák,  řehtačka  velikonoční,  v. 
hrkávka 

vrždéty  skřípěti:  Snih  vrždí  pod 
nohama  (val.).  Čuť  z  cesty  kola,  jak 
vrždíja  (Slav    ČL.  XII.  274). 

vržellna  =  vrž  (v.  t.) 

vržení,  veliká,  hnisající  boule  na 
krku  (val.). 

vsika6,  -a,  klystér  (Kt.  z  vých. 
Mor.). 

ysikai, vsiknút  1.  vstřiknouti :  Vsik- 
nu)  sem  ze  stříkačky  vodu  na  něho 
(Kt.  z  Ostravska).  Dyž  pohlavek 
vsíkl  do  hlavy,  přestalo  to  bolet 
(slov.). 

Vsiska,  trať  (Želetice). 

vsolif:  Vsolim  ti  jednu,  až  se 
zatočíš  (laš  ). 

vstúpif  v  něco,  vložiti  se:  Já  ti 
do  vťile  vstúpiť  nechcu  (val.).  Srovn. 
stupovat  =  vstupovat. 

vsypnúf:  Vsypni  ten  ječmen  do 
měcha  (val.). 

všade  (Jič.,  Kelč.,  horA.,  val ,  laš.), 
všáhdě  (Rožnovsko),  vSaj,  vSaje  (laš.), 
všady  =  všude:  Dělaj  tak,  aby 
byto  všady  dobře  =  aby  se  žádnému 
neukřivdilo. 


493 


vščrbený  nůž,  štěrbinatý  (val). 

vše:  Když  ti  ptáci  níž  a  níž  sle- 
tovali, vždycky  vše  větší  byli  = 
pořád  (Kda  II.  210).  Dcery  mély 
otce  ve  veliké  vážnosti  —  s  měsíce 
se  dva.  Po  nějakých  dvou  měsících 
vše  slabší,  vše  slabší  k  němu  (Kda 
II.  196).  Vše  daléj,  vše  horší  = 
čím  —  tím  (Rožnov). 

všecek  1.  Přídavného  tohoto  na 
východní  Moravě  užívá  se  pravidelně 
doplňkem  ve  smyslu  něm.  ganz 
v  nom.  i  akk.  obou  čísel:  Su  všecek 
mokrý.  Mám  ruku  všecku  zmoženu. 
Ste  všecky  ušmúrané.  Byli  všeci 
potlučení  (Zl.).  Moja  htavěnka  všecka 
porubaná,  moja  gafánka  všecka 
uplakaná  (Suš.  567).  Směje  se,  až 
se  všecka  třese  (Suš.  609).  Zar- 
múcené  všecko  to  moje  srdečko 
(Suš.  213).  2.  Ten  Martin  Jurásů, 
ten  je  všecko  vinen  =  vším  (Bart. 
II.  18).  Votál  sa  Orság,  afe  všecko 
mu  pravili  Jastřabík  =  všeci,  vše- 
obecně, vůbec  (Vlk  26).  Chodíval 
tudyk  takovej  žebrák  —  říkali  mu 
všecko  Frolián  (dok.  236).  3.  To  je 
lump  všech  lumpů  =  největší  lump. 
Dochtor  šetkých  dochtor  (Dob.). 

všedno  :     Po      všedně      chodile 
boske  =  ve  všední  den  (han.). 
všelijakový  =  všelijaký  (val.). 

všelijaký:  Je  to  všelijaké  =  ne- 
hrubě  dobré.  Bude  to  všelijaké,  enom 
ne  dobré. 

všetky,  pl.  f.,  cizopasný  hmyz 
ptactva,  zvláště  slepic. 

všeňák  =  všeně,  mladá  veš  (laš.). 

všóné,  -ěte,  mládě  vší,  vylíhlé 
z  hnidy  (val.). 

všímavý:  Dyby  byl  někdo  jak 
všímavých  očí,  nepřehlídne  (ne- 
uhrane)  jich  =  uhrančivý  (dok.  122). 

všína  =  všéně  (Maš.). 

všivavec  =  palec  (ND.  19). 

všivota,  -y,  m  =  všivál,  všivák: 
Počkajte,  vy  všivotyl  (Slov.  obr.  I. 
15). 

všivý:  masť  =  od  vší,  práca  = 
zdlouhavá:  Je  to  přeca  Rus  všivéj 
práce  (Slov.  obr.  II.  29). 

všudybyli  lapsana  communis  (bot). 


vteda,  vtedaj,  vtedaváď,  vtedy^  vteh- 
da  (val.,  laš.)  =  tehdy. 

vtéj,  právě  v  tu  chvíli :  Vtéj  vešél 
Paveí  (Slav.  ČL.  X.  301). 

vtéloupit  se  někam,  úskočně  se 
dostati  (Kunštát). 

vtorek  =  úterý  (Frýdek) 

vfuci:  Udělal  to  vťuci  =  z  neo- 
patrnosti. Děta  se  nevťuci  =  nevěda 
(laš.). 

vtrhnúf :  Vtrhni  na  sebe  něco  a 
di  otevříť  =  honem  na  sebe  něco 
obléci.  Honem  vtrhni  boty  na  nohy 
a  běží 

vtržno,  kvapně,  ochotné:  Já  vám 
pomožu,  chystala  sa  Domínčena  vtrž- 
no (Slav.  ČL.  XII.  276). 

VUChdeA,  všední  den  (z  něm.  Wo- 
cheníag):  šaty  vuchdeň  (laš.). 

Ryneček  =  věneček:  Dalač  bych 
ja  tobě  vuneček  svůj  (Suš.  376, 
z  prus.  Slezska). 

vukruša,  -še,  jméno  slepice,  která 
má  >vukle  u  očí<  (val.). 

vůFa,  le:  Esli  bude  vaša  vůla  = 
bude-li  vám  libo.  Dojdi  k  nám,  šo- 
hajku, je-li  tvoja  vůla  (Suš.  782). 
Obecni  óřad  mesli,  že  se  jim  jako 
spořádaném  zdéšim  chasnikom  može 
dať  vula  =  volnost,  dovolení  (Vyhl. 
11.  233).  V  tom  časi  vrchnostě  velkú 
vůlu  od  císaře  dostaly  (ib.  75)  =  zvůli. 
Hostinské  děvčátka,  malú  vůlu  máte, 
to  je  vaša  vůla,  co  si  zazpíváte  (Suš. 
555).  Mládenec  má  vůlu,  on  si  volit 
může  zz  freie  Wahl  (Suš.  374).  Vrať 
mně  kfúče  od  slobody,  od  slobody 
od  panenskéj,  od  vůličky  materinskéj 
=  od  svobody,  kterou  jsem  měla  za 
svobodna,  od  volnosti,  dobré  vůle, 
kterou  jsem  měla  u  své  matky  (Suš. 
392).  Ešče  jednu  céru  má,  ať  jí  vůle 
nedává  =:  nedovoluje  jí  dělati,  co 
chce  (Suš.  23).  To  děcko  má  celu 
vůFu  =  je  zpovýkané.  Nechala  si  rolu 
do  svéj  vůFe  =  dokud  by  jí  sama 
chtěla  užívati.  Nejsú  spolem  v  dobréj 
vůli  =  za  dobré.  Dělá  to  zlu  vůlu  = 
mrzutosti.  Dělaj  po  voli  =  pomalu, 
pohodlně  —  udělá!  mu  po  voli  = 
vyhověl  mu  (val ).  Pusťme  chrty  po 
vůli  =  volně  (Suš.  623).  Mně  to  ne- 


boto  k  vuóli  =  milo  (Dob.)-  Náprstek 
goFatky  mám  na  vbXu  áost  =  dost 
a  dost  (val.). 

vúpaty  za  nfm  I  =  v  patách  (horA-). 

vúpoty  =  vejpoty  (vých.).  Mor ) : 
Chytil  ju  vúpoly  (Suš.  367). 

v&z  (viz  obr.  str.  494—496). 

vůzek,  zka,  vozík  (laš.). 


vy :  Ej,  kam  vás  dvanást  idete 
(Bart.  II.  31). 

vybambÚSif  maSlka=: vybrati  vnitř- 
nosti (Slav.  ČL.  X.  381).  Cigáni  zde- 
chlé prasa  vybambuSili  (ib.  XIII.  373). 

vybírat  si  (Plumlov),  vybarovat  si 
(Zábřeísko),  vybírati  si,  vymýšleti  si: 
Ui  si  zas  vybaruje. 


Vůz. 

t.  a)  a.,  n.)  vrchní  rýfa,  eryfa  (Brnénsko),  gréfina  (Zlín),  irď  (Kyjov),  l.b)(I.,  II.) 
spodni  rýfi  atd.  2.  (L,  U.)  meč,  mečik,  £{nka  (Sleisko).  -  3.  (I.,  n.,  UI.)  fušňa,  liáeň 
(láp.  M.).  ~  H.  il.)  rozpérák,  roípon  (Zlín),  glam  (val).  -  6.  (I.,  U.!  tůkoť;  loukoté 
v  kolo  ipojenč  šlovou  obklad  n.  oklad.  -  6.  (I ,  II.)  špica.  —  7.  (1.,  II.)  hlava.  —  S.  a) 
(n.)  nisad,  podstavek  (Třebíč).  -  8.  b)  (n.)  osa,  oa  (slov.),  os  (lal.),  náprava.  Konec 
nipravy  z  thlavy*  trčící  na  Zábřežsku  slove  sráiek:  >Chéta1  se  sraíkama  v  6vozA<. 
V  sraiku  je  lastrčen  hřeb  •zákolnfkt  zvaný ;je-li  Široký,  sestřeSkou,  slove  >záblatník< 
n.  táblatnica  (laS.).  —  9.  (II.)  obrtef,  voplin  (Třebíč).  Zadek  vozu  nemá  lobrtra* ;  snice 
jaou  mezi  násadera  (laš.  spodní  podložkou)  a  poduSČicou  (laJi.  vrchní  podtolkou).  — 
10.  (II.)  klaničky,  palečky  (Třebíč).  -  II.  (U)  svorník,  a vořeň  (gen.  svořeňa),  ardcS 
f.  (záp.  Mor.),  váhovec.  —  12.  (HL)  podkjadek,  pachole  (Zlín)  =  příční  deštice 
přibiti  na  spodních  grétinách,  aby  se  spodek  vozu  neprohýbal.  Na  vét£im  voze 
jaou  dvé  pacholata.  —  13.  (ti.)  ramena,  snice  (Zlín).  Zadní  snice  šlovou  rozsochy  (Zlin) 
n.  íídlo  (val.),  nazvané  tak  od  rozpolténého  jazyka  hadího,  jemuž  se  říká  >ildto<  = 
žihadlo.  —  14.  (III.)  rozvora.  Konec  rozvory  vzadu  vyčnívající  slove  ocas,  ocásek,  otrč. 
Před  tímto  koncem  zastrčen  jest  v  rozvoře  svořeň,  řečen}  >závoznfk<.  —  16.  (OL) 
ílajfa,  Srub  (Zlin).  -  16.  a)  (I.)  klátky.  ~  16.  b)  (I.)  pracky.  -  17.  (ID.)  svěrák,  avěračka 
(Zlín),  renk  (Brň).  -  18.  (III.)  klanica.  —  3. +  18.  rozsoSÍ  (han.).  —  19.  (I.,  IL)  Iónek, 
láosek  (Zlín),  zákolnlk  (han.).  ~  20.  (n.)  oko,  žabka,  podluSka  (val.)  aby  kolo  nevy- 
padlo, kdyby  se  luSíia  zlomila.  -21.  (II.)  zábtatnfk,  vilek  (BrnČnsko).  —  22.  forroinek, 
káčerek  horní  (Zlín)  -  23.  (U.)  iděřka,  zdířka.  —  24.  a)  (11.)  kruh,  24.  b)  (H.)  držák, 
zdržák,  zdržjak  (Sl  Hrozenkov),  niSik  (laS.).  -  25.  (II.)  zdčř,  káčerek  dolní  (Zlin).  - 
26,  a)  (II.)  brdce,  brdco  (val.),  brdeCko  (Zlín),  rozporka  (záp.  Mor.).  -  26.  b)  (0.)  přelit 
■-  27.  (11.)  váhovisko,  váiiŠČe  (záp  Mor.).  26.  +  27.  váha.  —28.  (II.)  roublíček,  vrůblfk 
(Zlín).  -  29.  (II.)  táhlo,  tahounek.  —  30.  (ID  svorníČek.  —  31.  (I.,  II.)  podýiďa,  podyčt 
(Třebíč),  podliStka  (Brněnsko),  podýma  (St.  Hrozenkov).*)  —  32.  (n.)  poduSčica,  sto- 
lička. —  33.  (II.)  pis,  tradlina  (Zlin),  trolinky  (laS.)  =  iĚelezné  páay.  -  34.  (I.)  íabha. 
—  35.  (I)  oko. 

*)  Na  uh.  Slovensku  podojma  ^  příčka  pod  ojem. 


Fasuňk  n.  fasuněk.  (IV.) 


1.  vrcbnl  gréfina  atd.  2.  spodní  grélina  atd.  3.  rotpon.  4.  meč,  Knka.  6.  deregla 
(Zlín),  kozlík,  kelnlk  a.  keUa  (val.),  pHhradek  (proutčný)  (Bfeclava),  ko£[rka  (Vsetfn), 
iejtrok  (tip.  Mor.).  6.  cigánka  (Zlin),  barbora.  7.  obttel  3.  násad,  stolieka.  9.  pachoTe. 
10.  klanička. 

Na  předku  t  na  ladku  *podvázani<  (řetČE)  přitahuje  gréfiny  k  anicám  nebo 
k  roivofe. 

Na  Valaifch  >eréfy*  (=  fasuník)  skládají  se  le  Čtyř  vrlin  (1,  2.),  jei  jsou  spo- 
jeny rozpinfky  (3).  Ve  vrliaícb  jaon  deštky  (4),  pruty  (žcleinč)  a  řetaie. 


*SpDstit  boky<  u  voiu,  t.  j.  řetízky  boční  uprostřed  fasuAku,  aby  se  mohlo  více 
nalotiti.  Vyduté  boky  na  vose  obilím  naloženém  šlovou  bejchy  (Jicko). 

Naloiená  fůru  (senem  a  p.)  >přiláčí<  se  silnjm  dřevem  na  idýl  přes  f&ru  pólo* 
lenjm.  Dřevn  tomu  říká  se  paus,  půi,  pói,  póza,  pavus,  pavusa,  pabuza,  pabza.  Vzadu 
přitahuje  se  pauz  provazem  od  gréfiny  ke  gréfiné  napjatým,  kterémužto  pruvazu  se 
Hká:  pansnlk,  pdsnlk  atd.,  táhlo,  poutahlo  (slov.);  v  předu  napjata  jest  napHf 
'>tana<  (provaz)  nebo  řetaz. 

Haluzi,  desky  a  p.  na  voze  nalofené  přitahuje  se  závitkem  (ůvitkem),  t  j.  silnou 
ierdf  (vzpruiinou). 


^^y^^^ 


Kdyi  se  vozí  hnSj,  nastrčí  se  obrtTa  (v  předu)  a  do  podninice  (v  zadu)  místo 
klaniček  klaníce  (mnohem  vyijt],  o  ně  se  opírají  desky  bočnice,  na  spodku  kil  deska 
spodnica.  Obima  bočniclm  řfká  ae  hnojnice.  Vozl-li  se  hlína,  Stérk  a  p.,  lastrčt  ae 
v  předu  i  v  zadu  mezi  bočnice  >čelo>  (deska  příční). 

Vezoa-li  se  osoby  ve  voze  Žebfinavém,  je  k  n£mu  s  boku  přivázáno  bidlo  >loDga, 
longoi'  řečené,  aby  se  po  nčm  pohodlnéji  mohlo  vylézti  na  vůz. 

Žebřiny  jsou  dělil  a  niiil  nei  fasufik  a  mají  venkoncem  i  v  prostředku  meče 
(lat.  sčebTe).  Voif  se  v  nich  obili. 


Malým  tebřinám  na  Brnénsicu  říkají  lechtiny. 


Lušňa.  (V.) 

1.  Luinisko  (fásť  dřeveni  o  sobč),  luSňa  celek  nebo  3  +  4.  2.  Záblatník.  3.  Zdířka. 
4.  Čep. 

Na  uherském  pomezí  (Starý  Hroienkov)  luSni  říkají  Tevča. 

Čep  mají  toliko  dvĚ  zadní  luSně;  přední  mají  dole  >oko>  (ielerný  kruh),  jimž 
se  navléknou  na  osu  (v.  3.  II.).  PFÍ  téchto  Iniňách  třeba  zioska  (v.  19.  II.),  kdeíto  při 
zadních  jeho  místo  zastupuje  >Čep<.  Zadní  luSni  říká  se.na  ValaSfch  •iáluíek<.  Přední 


lujilia  na  Frenitatsku  naiývajť  >podso$inoui,  oko  >ob)apkem>.  Zadní  lušňa  připevnína 
jeat  k  fasuňku  »bičfkem«.  Jeto  tenká,  pružná  ty  Ě,  zadrhnutá  na  vrchní  gréfině  řetéiero, 
dole  k  lušni  přitáhnutá  >íparníkem*  (iclezným  krouikemj.  Na  ose  jsou  dvé  dírky. 
Předni  luiňa  nav)eče  se  okem  meii  né;  do  díry  za  luSňou  stříl  ae  >žabka«,  aby  se 
Iníňa  ke  kolu  netlačila,  do  díry  před  luSňu  strčí  se  zaoaek  n.  záblatník,  aby  se  lušňa 
s  osy  nevysmekla.  Zadní  lušňa  strči  se  čepem  do  přední  díry,  v  zadní  jest  žabka. 

Brzdou  na  voze  bývalo  kus  dřeva,  s  předu  s  koncem  na  horu  ivý^eným,  9  dlabem 
uprostřed,  do  néhoi  se  vpustilo  kolo,  kdyí  bylo  třeba  ihemovať.  Uvázána  byla  hůfvon 
(provazem,  řetézem)  na  rozvoře.  Říkalo  sejf:  pes  (Brněnsko),  fena(han.),  kocour  (láp. 
Mor),  sviňa  (vých.  Mor),  škrhel  [Rožnov).  Řetčzu,  kterým  se  kolozaváie  místo  brzdy, 
říká  se:  zahářika  (N,  Mésto),  svéra  nebo  lancúcb  (Zlín). 

Jednotného  vůz  uíívá  se  též  coU.:  Voza  je  tam  moc:=vozfi  (Vycb.). 


výbarky,  pi.,  f. ;  dčlat  vébarke,  vy- 
táčky, Ausfluchte  (Jevíčko). 

vybarvif  nčkomu  něco,  vysvétliti, 
vyložiti  (val.). 

vybednářjf,  vybedniti,  vybiti  (val.). 

výbdrky,  pl.  m. :  Šafářovy  žnice  só 
samé  vébérke,  strčil  be  jich  žebrák 
do  malé  kabelky  =^  vybrané  nejhorší 
a  nejmenSl,  brak  (SuS.  562). 

vybijas,  -a,  násilník  (Lor.)- 

vybíjat:  Suzejfm  kapaly,  v  kameni 


bramoTU  jamky  vybljaty  (Bart.  II. 
155). 

Výbltky,  trať  (BorSice). 

vyblfščiny  (vybliStČný),  vytřeSténý 
(Lor.), 

vyblišeky:  Šel  na  vybliSČky,  t.  j. 
aby  náco  dostal  :=  §et  na  čakačku 
(Lor.). 

vyblknúf,  vybtkovat:  Oheň  vyblkl 
=  vyšlehl  zvučně  (Slav.  ČL.  XI.  434). 
Z  hromady  začat  plameň  vybfkovať 


497 


(ib.  X.  473).  Liša  vyblkla  ze  střechy. 
Jak  voda  vře,  začina  vyblkovať  (Kt). 

vybobčit  se:  Koza  se  tu  vybob- 
čila  =  bobky  pustila. 

výboky  pl.  m.  v  řece,  vymletá  místa 
v  břehu  fslov.). 

vyboFený :  Už  mám  zuby  vyholené 
=  už  mne  neboli  (Vek.). 

vybombovat:  Na  tom  baranu  máto 
vybombuje  =  vydělá,  získá.  Vybom- 
bovat si  I  =  špatně  pochodil,  nic  z  to- 
ho nemá  (Zlín). 

výbor:  na  výbor  dobrý  chlap  = 
velmi  dobrý  (Vek.). 

výborlivý,  vybíravý,  vy  běračný(val.). 

výborní  správa  =  výborná  (val.). 

vybožif  co  na  kom,  vyprositi  (laš.). 

vybřakovaf,  vybrati:  Zemňáky  vy- 
břakované  na  sázení  (val.^,  bfak,  druh ; 
brak,  Ausschuss  (val.). 

vybřesat  se  z  nemoci,  vykřesat, 
vykřáti  (Jevíčko). 

vybřeskovat  (vřískat):  Nadává  a 
vybřeskuje  =  vykřikuje  (dok.  65). 

vybřinknút,  vybřinkat:  vybřinknút 
kamenem  okno  (slez.  vyblinknuť)  = 
udeřiti,  že  okno  břinkne  a  se  roz- 
bije ;  vybřinkat  někomu  =  vyliskati 
(Šm.). 

vybřkaf,  vyletěti  z  hnízda  (o  mla- 
dých ptácích)  =1  vyvésti  se :  Ti  ptáci 
už  sú  vybřkaní  (val.). 

vybúchati  pěstí  natlouci:  Muž  ti 
do  zadů  vybůchá  (Suš.  706). 

vybulif,  vyvaliti:  Hanka  vybulita 
na  to  oči  (srovn.  bulík).  Stěna  je 
vybufenazz:  vy  valena,  vy  bortěna  (laš.). 

vyburovaf  se:  Vybufuju  se  kopy 
=  mraky  se  vyvalují,  vystupují  (laš.). 

vybyt:  Královna  hleděla,  jak  by 
ji  z  hradu  vybyla  =  vypudila  (Kda 
I.  187).  Vybyť  koho  ven  =  vyhnati. 
Vybyl  zkoušku,  vybyt  si  robotu,  trest, 
nemoc  a  p.  =  odbyl,  přestál. 

Výbytky,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

vybývat:  Pět  grejcarfl  vybývá  = 
zbývá. 

vyoápafi  vybiti  lopatou  a  p. 

vycásafi  vybiti. 

vyoeofkati  vyssáti:  Tele  krávu  vy- 
cecíkato  (Zl.). 

vyofzat,  vysrkávati,  vylizovati  (val.). 

vyóoó,  -vytnu  =  vylíti  (Lor.). 


vycúdit,  1.  vyčistiti:  Vycódili 
zme  studnu  (Btcha).  2.  vypiti  do 
čistá:  Všecko  pivo  vycúdili. 

vyoudovaf  koho  n.  komu,  vy- 
hubovati, vyplísniti  (val.,  laš.). 

výouoh  1.  otvor  do  sklepa,  jímž 
se  sypou  brambory  (záp.  Mor.),  2.  ka- 
nál močový  ze  chléva,  též  vécocht 
(han.):  Hnojovica  teče  z  chliva  vé- 
cochem. 

vyovátat  =  vycepovat,  vykárati: 
Má  děcka  nevycvátané. 

vycvátaf  Sdí  do  sytá  se  napraco- 
vati:  Vycválaf  sa  trochu  neškodí 
(Vek.). 

vyovekovat,  cvekama  (cvočky) 
vybiti:  podešvy. 

vyčaganlf  1.  něco,  zle  vyjádřiti, 
vyosliti,  2.  komu  co,  vyložiti  nedo- 
vtipnému  (val.). 

vyčágat,  vybiti  (han.). 

vyčahaf  na  strom,  vylézti  (val.). 

vy6ák,  ječmen  neb  oves  s  vykú 
(vikou)  val. 

vyčápat:  cesta  déščem  vyčápaná, 
vyhlodaná  (val.). 

vyčapotat  se  (čápat),  vymácbati 
se:  Pusť  páva  po  potoce,  nech  sa 
tam  vyčapoce  (Bart.  I.  94). 

vyčapét:  Cetý  deň  by  tam  vy- 
čapět  =  vyseděl  nečinně. 

vyčastovaf  céru,  dáti  jí  výbavu 
(val). 

vyčepoovat  komu,  vypohlavkovati. 

vyčina,  sláma  vičná. 

vyčlnit  1.  vydělati  kůži,  2.  vyčistiti 
(val.),  3.  vynadati. 

vyĎiňovat  v.  obdělávat. 

vyĎkovitý  holub,  barvy  vikové  = 
vyčnák. 

vyčňatét:  Čučka  čtvrtého  roku 
(setá)  vyčĎatí  =  zvrhuje  se  u  vy  ku 
(Zl.). 

vyónísko,  pole,  s  něhož  sklizena 
vika. 

vyčttý  pass.  =  vyčtený:  A  tož  hněď 
to  mám  vyčtlé  (Slav.  ČL.   XI.  323). 

vyčubat,  vyšlehati:  Vzala  sem  tři 
prútky  z  metle  a  vyčubala  sem  temu 
(dok.  16). 

vyduf,  vyslyšeti:  »Pamboško  vás 
vyčujN  odpovídají  na  St.  Hrozenkov- 
sku  za  pozdrav  »Pomáhaj  Pámbo!« 


498 


vyčvachQvaf,  vystřikovati  čváchá- 
ním:  Ryba  vodu  naň  vyčvachovala 
(Kda  II.  182). 

výdarBi  co  se  vydařilo:  človék, 
dobytče,  jídlo;  op.  nepodara:  To  su 
vydary,  ty  jeho  děti.  Ta  ma  ceru 
pěknu  vydaru !  (iron.  =  nepodaru)  laš. 

vydávaf  =:  vdávati  (val.,  laš.). 

vydavajka,  ženská,  která  se  pořád 
vdává,  ráda  by  se  vdala  (Vah.). 

vydatf  =  vdáni :  Škoda  jejího  vy- 
daťá  (Suš.  472). 

vydavka  1.  vydáni:  Mamy  Fetos 
hrubě  vefke  vydavky.  2.  dil  trámu, 
který  vyčnívá  ze  stěny,  na  niž  jest 
položen,  n&  který  pak  ploutev  se 
klade  (Kt.,  laš.). 

vydéítat  něco,  vyndati:  Vydětaj  už 
tú  hus  z  trúby,  áť  se  nespálí. 

vydélčif,  na  výdělky  choditi  (Kt., 
Dop.  I.,  han.). 

vydeptafi  vyšlapati:  chodník  po 
trávě  (laš.). 

výdérka  =  výtěrka,  kus  houně  na 
vytírání  prachu  ze  srsti  koňům :  Prv*s 
mne  utíral  ztatú  výděrkú  (Suš.  532). 

výdherný  1.  velmi  nádherný,  2.  vy- 
hlášený: Bazata  chťé)  céři  spraviť 
svaďbu  něco  výdhernú  (Vlk  60). 

výdft,  podíl  za  života  otcova  ně- 
kterému dítěti  udělený:  Nevěsta  při- 
nesla pěkný  výdil  (Slav.  ČL.  XI  179). 

vydtábif  co  na  kom,  vydlabati,  vy- 
žebroniti  (val.). 

vydmuchaf,  vyfoukati:  ostřihané 
vlasy  (laš.). 

vydoja  mréko,  mléko  čerstvě  vy- 
dojené ;  slovo  vydoja  (vl.  přechodník) 
je  nesklonné:  Daj  mi  vydoja  mléka 
(Jicko) 

vydra,  nadávka :  cundra,  poběhlice 
(dok.  69). 

vydrahovati  po  stopě  (dráze)  na- 
jíti, vyslíditi:  ztoďéja  (slov.). 

vydranéc,  ňca,  výmol  vodou  způ- 
sobený (Opav.). 

vydranlsko,  vydrána  cesta,  výmol 

(laš.). 

vydrapovat:  Aby  z  něho  slovo 
vyclrapovál  (o  nemluvném)  val. 

vydrat  se:  Vedral  sem  se  ze  šatů 
=  mám    už    všechny    šaty    chatrné 


(Maš.}.  Už  sú  všeci  vydráni  =  mají 
sedrané  šaty  (Vek.). 

vydrbaf  sa:  Ona  se  z  práce  ne- 
vydrbe  =  ona  práci  jenom  drbe,  je 
šuká vá,  proto  jí  nikdy  nepodělá  (Vek.). 

vydrdaf  1.  co  odkud,  namáhavě 
dostati,  2.  vyslíditi,  najíti :  Na  kaj  si 
tež  to  vydrdal?  =  kdes  to  nabral 
(val.,  laš.). 

vydrgancovat  do  zadů  =:  vybou- 
chati  (slov.). 

vydrhnuti  vydríť:  někomu  za  uši; 
o  zimě:  Tomu  děcku  dobře  vydrhne 
(Vah.). 

vydrndif  se  (drnda),  vyfíntit  se: 
Do  krčmy  se  vydrndita,  doma  }ežek 
neumyta  (laš.). 

vydrpafi  vyrýpati,  vyškrábati  (laš.). 

vydržet,  dostati  bití:  > Vydržíš!* 
(hrozí  se  dětem).  Ešče  nevydržál=: 
nebyl  bit  (slov.,  val.).  Počkaj,  vydržíš 
Janíčku,  že's  nám  popásl  travičku 
(Suš.  137)  Pro  tu  našu  lásku  vobá 
vydržíme  (Suš.  398).  Já  sem  tam 
jednou  vlez,  vydržel  sem  jako  pes  = 
česky:  byl  jsem  bit  (Bart.  III.  732). 

vydubíf,  vybiti  (pův.  vydělati  kůži 
duběnkami)  (Slav.  ČL.  X.  32). 

vydůlifi  vypiti  až  na  dno  (val.). 

výdumeki  -mka,  výfuk,  vyfouklá 
skořápka  vaječná  (záp.  Mor.). 

vydundat:  Hruška  hnilička  vy- 
dundá  se  z  koze  =  vyloupne. 

vydůpnélý  strom,  vypráchnivělý, 
dutý  (laš). 

vyďurbaf  co  z  čeho,  pracně  do- 
stati; v.  se,  vybaviti  se:  Spadl  ze 
střešně  do  trní  a  nemohl  sa  z  něho 
vyďurbať.  Ditě  sa  z  peřinky  vyd\ir- 
bato.  Vydlirbát  sa  z  dluhů,  ze  strachu 
a  p.  (val.). 

vydut  se:  Zeď  se  vydula,  vydúvá 
se  =  borti  se. 

vyduzniti  vybiti:  Se  sestru  se  po- 
ostůzáme,  třeba  si  aji  vyduzoíme 
(dok.  154). 

vydy,  hle!  Vydy,  vydy  Marýno! 
(Telč). 

vydýmaf,  vydymavat:  Větr  nam  tu 
vydyma.  Na  tych  kopcach  ten  větr 
tak  vydymuje  =  vyfukuje,  prudko 
vane  (laš.). 


499 


vyf lekací :  Dostál  vyflekací  =  byl 
potrestán  (Maš.). 

vyforbicirovaf,  vypořádati,  vybiti 

(val.). 

výfuk,  vyfouklé  vejce  zz:  výdumek. 

vygécnúf  néco,  vykydnouti,  vy- 
klopiti (Kot,  Dop.  I.). 

vygizdif,  vyhyzditi,  vyčistiti,  vy- 
prázdniti; v.  se,  vyneřáditi  se  (Kt. 
z  Ostravska). 

vygrajdaný,  rozviklaný:  vůz,  zámek. 

vygrajdaf,    vyšmatlati   (Kt.,  han.). 

vygramolif  se  kam,  namáhavě  se 
někam  dostati:  na  kopec.  Jak  si  se 
z  te  bryndy  vygramolií  ř  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

vygrcaf,  vygrcnút,  vybliti :  Co  sněd, 
hněď  vygrcaí  (Kt.  z  Ostravska). 

vygruchnúf,  s  velikým  hřmotem 
(gruch)  vystřeliti:  z  hmoždiřa  (Kt. 
z  Ostravska). 

vygumaf,  vytlouci  díru  do  země 
(sochorem),  zvi.  na  kolky,  na  něž  se 
véší  snopy  na  poli  (val). 

vyhádat  se :  Dyž  se  vyhádali, 
krásně  se  bavili  =  dosti  nabádali. 

vyhájif,  hájením  dobýti:  On  nám 
to  zFe  vyhájíl  (Vek.) 

vyhákat,  ztěžka  vypověděti:  To 
trvá  věky,  než  ten  bákala  něco  vy- 
háká  (Kt.). 

vyhampasovaf,  pracně  dobýti :  Šak 
oni  tým  milionérom  ty  peníze  vy- 
hampasovali  (Václ.) 

vyhamrazif =vyhampasovať  (val.). 

výharek,  škvarek,  vyhořelé  uhlí 
(Kt.  z  Ostravska). 

výhas,  vyhasnutí  v  huti  (Kt.  val.). 

vyhemžit  se:  Čekejme,  až  se  lid 
z  kostela  vyhemží  (Kt ) 

vyhtadéný,  vyhladovělý  (Vek.). 

výhtav  =  vijohlav,  krutihlav  (Zl.). 

vybředat,  naproti  jiti  kousek  a  tam 
někoho  vyčkávati ;  pak  toužebně  oče- 
kávati vůbec :  Děti  vyhFédajú  matku 
z  kostela,  z  trhu,  poutníky  z  pouti 
a  p.  Co  zme  se  vás  navyhFédali  1  (ZL). 
Sestry  bratra  vyhlidaju  (Suš.  175). 
Temu  lidi  žehnajú;  dávno  mu  paty 
vyhlídali  =  přáli  si,  aby  odešel  (dok. 
154).  Nemáme  smrti  druhému  vy- 
hledat (Zl.). 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


výhredčí,  lidé,  kteří  jdou  něco 
prohlédnout,  na  komis  (Dob). 

vyhredét:  Vyhleděla  si  oči  =:  šva- 
dlena šitím  oslepla.  Žena  si  mohla 
oči  vyhledět  (dok.  285).  Má- li  mrtvý 
oči  otevřeny,  zatlačují  mu  je,  aby 
někoho  z  domácích  nevyhledél  (ten 
by  pak  brzy  po  něm  zemřel).  Chlapec 
měl  bolavý  voče,  ale  jož  se  z  teho 
trocho  vyhleděl  (Litovel). 

výhredný:  Odtel  je  Vsetín  nejvy- 
hlednější  =  nejpěknější  pohled  naň 
(val.). 

vyhíoblf:  Uhlíř  vyhlobil  z  kláta 
klín  =  vyrazil  (Kda  II.  57). 

vyhnájat,  dm.  slov.  vyhnójiť  (val.). 

vyhnátov:  Su  tu  jak  na  vyhnálové 
=:  bydlím  o  sobě  jako  ve  vyhnanství. 

výhoda :  Zrobil  mi  výhodu  =  pro- 
kázal mi  službu  (laš.). 

vyhodif  komu,  vyhověti:  Temu 
žáden  nevyhodí  (laš.). 

vyhodit  se,  vyraziti  se:  Vyhodil 
sa  mi  břídek  na  čele  (val.). 

vyhoganoe,  pl.  m.,  podmáslí  (Bru- 
movsko). 

vyhotdaný:  vůz  =  vyjezděný,  člo- 
věk =  vyžilý  =  vyholdánec  (laš.). 

výhon  =  drahý  (v.  t). 

výhončlivó  dobytča,  co  sa  nespra- 
vá,  nebere  na  sebe  (Slav.  ČL.  XI. 
469). 

výhonek:  Na  1.  května  chodí  pa- 
stýř po  výhonku  (druh  koledy)  Mor. 
lid  45. 

výhonka,  poslední  hlína  (brázda), 
která  se  vyoře  mezi  záhony  (Jicko). 

výhonné,  -ého,  odměna  pasákovi 
při  prvním  vyhánění  na  pastvu  s  jara: 
Za  výhonné  dostává  se  pasákovi  vajec 
(Mor.  lid  242). 

vyhoř  (é),  podeschlé  osení  (Jeví- 
čko). 

vyhořelisko,  spáleniště  (Zábřež- 
sko). 

vyhoření:  Je  tu  jak  po  vyhoření 
=  pusto,  prázdno, 

vyhořet  1.  Dlúhým  suchem  všecka 
tráva  vyhořela  =  vyschla.  Jatelina 
nám  vyhořela.  Kde  jaká  mezka  vy- 
hořela (Zl.).  2.  Vyhořel  pro  klebety 
=  byl  pokárán.  Už  sem  sa  dvakráť 

33 


500 


napálíí,  po  třetí  bych  neřád  vyhořéí 

(val.). 

výhosf,  vysvědčení  od  ohlášek  že- 
nichovi nebo  nevěste  dané,  Verkiind- 
scheín  (val.). 

vyhoudati  nalézati  chyby  na  ně- 
čem, vybírati  si:  Pořád  vehódé,  jez 
co  ti  dám  (záp.  Mor.).  Ten  se  teho 
navehódá  =  stále  něco  chce  a  stále 
je  nespokojen  (Maš.). 

vyhouiit  se,  vyčasiti  se :  Vehóloje 
se,  vehólilo  se  (Maš.). 

výhranek,  vyhrané  peníze  hudbou 
nebo  jakoukoli  hrou. 

vyhrávat  komu,  dělati  zastaveníčko 
8  hudbou;  vyhrávat  méno  (večer 
před  jmeninami);  vyhrávat  vínky 
(večer  před  svatbou). 

vyhrážát  1.  vyhrožovati  2.  —  si, 
vyhrazovati  si   (val.). 

vyhrčeti  brčením  velikonočním  zís- 
kati :  Chlapci  vyhrčeli  Fetos  hodně 
vajec   ai  pár  gréjcarů  (Zl.) 

vyhřebafi  -bu,  komu,  vyhubovati 
(laS.). 

vyhřešit  komu,  vyhubovati  (vých. 

Mor.). 

vyhřňat,  -ám  =  vyhrnovati   (laš.). 

výhrnek,  obilí  vymlácené,  na  mlátě 
v    hromádku    shrabané    a    smetené 

(Vah.). 

vyhrúžané  boty,  ve  vodě  vymáCené 
a  vyschlé  (val.). 

výhryzkyi  pl.  m. ;  Dyž  na  hromíce 
voda  teče  kofajú,  haž  výhryzky  za 
jasFu  =  obědiny  (v.  t.). 

vyhryzf  se:  Vyhryzío  se  to  ^ 
vyšlo  na  jevo  (laš.). 

vyhúcat  cestu,  vyjezditi  (Zl.). 

vyhújaf,  výměnou,  obchodem  vy- 
získati: Co  starý  vyhújá),  to  mtadý 
probúját  (Slav.  ČL.  XIII.  77).  Srovn. 
hújať. 

vyhupnut,  vyskočiti:  Vyhúpt  na 
strom.    Vyhupni   na  vůz   a  sedni  si 

(ZL). 
vycharbaf  sa    z  nemoci,   zotaviti 

se  (val.).  Srovn.  brchať  sa. 

vychřapať  díaňú,  vyhňápat  pěsťú 
=  vybiti  (slov.,  val.). 

vychTebovaf  se  čím,  vychloubati 
(Kt.  z  Ostravska). 

vychrustaf  po  hubě,  vyliskati  (laš.). 


vychmúiit:  Nemože  to  vychmúlit 
(má  řeči  plnou  hubu)  Podl. 

východ  stúnca;  východ  v  tomto 
spojení  po  předložkách  nesklonné: 
Ať  de  na  veliký  pátek  do  východ 
slunce  uřezat  vazovou  hůl  (Peck.) 
Od  východ  stúnečka  vojnu  započali 
(Bart.  II.  376).  Před  východ  sluncem 
byli  už  dareko  za  dědinu  (val.). 

vychodéný:  Kločka  (klika  u  dveří) 
je  jož  vechoděná  =  choděním  sem  a 
tam  a  otvíráním  a  zavíráním  vy  viklaná 
(Maš.). 

východní,  -ího,  n.  vz.  rolní. 

výchopeň,  -pňa,  m.,  chlebový  ko- 
láč (Jicko,  han.). 

vychopit  čemu,  porozuměti:  Té 
mašeně  člověk  nevechopi,  dyby  jak 
dlóho  nad  ňó  stál  (Mal.  XXIV.  66). 

vychovaný  1.  =  vylízlý,  tlustý  a 
červený  (Vah.).  2.  s  gen, :  Te  děfčata 
bele  domáciho  pořádku  dobře  ve- 
chovaný  (Mal.  XXIV.  64). 

vychránif  šaty,  vyčistiti;  vychro- 
ňovaf,  uklízeti  v  jizbě;  uchraňovat, 
s  pole  sklízeti  (val.). 

vychřapéf,  chrapotu  pozbýti : 
Trochu  chřapim,  bo  sem  se  zachla- 
dil,  ež  vy  chřapim,  zase  vyňdu  (Kt. 
z  Ostravska). 

vychvátá  =  pochvala  (Opav.). 

vychybaf,  vychybovat,  vyhoditi :  ně- 
koho z  krčmy,  hnůj  kopáčem  ze 
chléva  (Kt.  z  Ostravska). 

vychybif  dědinu,  minouti  omylem 
(val.). 

výchytka,  vychýlení,  vyhnutí:  na 
cestě.  Nedělej  výchylek  =:  mache 
keine  Ausfliichte  (Kt.). 

výchyrný,  hezký:  děvčica  (Brod- 
sko). 

vyjabkovaf  se,  jabko  z  kloubu 
vyraziti:  To  je  horši,  dyž  se  vyjab- 
kuje.  Moje  roba  (žena)  měla  nohu 
vyjabkovanu  (laš ). 

vyjačif,  vyjačovaf,  vyjakovat,  vykři- 
kovati, pokřikovati  na  někoho  (Kt. 
z  Ostravska).  Srovn.  jačet. 

vyjatovjóvac :  Kráva  bude  vyjalo- 
vjévac  =  bude  méně  a  méně  dojit  a 
zůstane  jalová  (Dob.). 

vyjarchaf,  využitkovati,  spotřebo- 
vati:   Ta    kráva  byla  tlustá,    ale  že 


601 


s    ňum  jezdi},    to  ju    v  tem    vozíku 
ceiu  vyjarchal  (laš.). 

vyjaf :  Cely  dén  névyjaí  fajky  z  huby 
(laš.).  jinde:  nevydělal. 

vyjednat:  Vězeň  sobě  rozmtávát, 
kdo  by  ho  vyjednáí  (z  vězení),  že 
by  mu  céru  dát  (Suš.  144). 

vyjevený:  Přiběhl  jak  vyjevený  = 
šilený  (Zl.). 

vyjevíf  sa,  dáti  se  poznati:  Host 
se  jim  nyní  vyjevil,  že  on  sám  jest 
jejich  synem  (Kda  I.  283).  Já  se  ti 
vyjevuju,  že  jsem  ďábel  (Kda  II.  78). 

výjezda,  -y,  m.,  kdo  si  na  každého 
vyjede,  otevře  hubu  (záp.  Mor.). 

vyjfdák,  kdo  jiné  vyjídá  (záp.  Mor.). 

vyjimák,  kdo  jiné  utiskuje,  na 
mzdě  jim  utrhuje  (val.). 

vyjímat:  Žáby  počaly  ju  vyjímati 
(Suš.  7)  v.  ujímat. 

výjimka,  poslední  brázda  na  zá- 
honě, kterou  se  záhony  od  sebe  od- 
dělují (Zl.). 

vyjískaf  komu,  vyliskati  (laš.). 

vyjít:  Náš  chlapec  už  vyšét  (vy- 
chodí)) skotu,  už  nám  žádný  nechodí. 
Vyšéí  dobře  při  zkoušce  =  prošel 
(Zl).  Myslíš,  že  to  vyjde  ničím?  = 
že  to  nebude  nic  státi  ?  (Vah.).  Rád 
by,  aby  mu  to  vyšto  o  ničem  =  aby 
při   tom  neměl  žádných  útrat   (Zl.). 

vyjití:  Dycky  mně  bývalo  veselé 
vyjití  (Suš.  576). 

vyká  =  vikev. 

vykapsif,  kapsu  vyprázdniti :  Sem 
vykapsena  =  nemám  nic  (laš.). 

vykartif,  vypleniti,  vyhubiti :  plevel, 
hmyz;  v.  sa,  vyhynouti,  vymizeti: 
vykartili ,  zme  to,  vykartilo  sa  to 
(val).  Mét  ten  úminek  šverce  na 
dobře  vykartiť  (Vlk  40). 

vykázat  někomu  peníze  (kapitál), 
byt,  vypověděti  (Zl.).  Vykázat  všecko, 
vykázat  sa  ze  všeckého  =  doložil 
náležitě  při  účtování,  zodpovídal  se. 
V>  kazovát,  že . .  vypovídal  před  svědky, 
na  soudě  (val.). 

vykazlf:  Ten  úvratník  (sou vrať) 
mi  snih  po  každúc  vykazí.  Tú  ovsihu 
musím  vykaziť.  Myši  mi  kus  žita 
vykazity.  Zub  sa  mi  vykazít  (val ). 

vykládka,  vykládání  (val.). 


výktadní,  veliký,  znamenitý:  Zima 
(Vek.). 

vyktadovafi  -uju=:  vykládati  (laš.). 

vyktát,  -koTu:  Nechoď  šohaj  v  noci, 
vykofeS  si  oči  (Suš.  291).  Vrána  vra- 
ně očí  nevykofe. 

vyktátit:  A  co  je  to  za  žitečko, 
dyž  to  větr  vyktátí  =  klácením  stébel 
zrní  vytřepe  (Bart.  II.  83). 

Výkiece,  pl.  f.,  trať  (Senice). 

výkrepelCf  něco  vyklepaného;  ob. 
pl.  výkfepky  z  dýmky  (Kt.  z  O- 
stravska). 

vyklidif :  Idu  (jdou  =z  podte)  heva, 
já  ich  vyklidim  =  vyvedu  z  lesa  (laš.). 

vyklif  sa,  vymluviti  se  z  něčeho  : 
Nevyklí  sa  (val.). 

vykrudiió  tuku  =  skliditi  seno 
z  louky  (Lor.) 

vykmaslf,  vytrhnouti:  Obrajt  vy- 
kmasí  vám  fajku  z  huby  (Vlk  100). 

vykmínit  =  vycigánit,  šidbou  zís- 
kati :  Co  má,  všecko  vykmínit  na  dru- 
hých. 

vykohátif  n.  vykohétiť,  vyvrátiti  ná- 
dobu, vylíti  z  nádoby  tekutinu :  Prasa 
vykohátito  škopek  (Slav.  ČL.  X.  382). 
Krampota  vykohátit  sa  na  putnu 
s  vodu  =  vyvrátil  (Vlk  4).  No  žese's 
vykohetit !  =  vypravil  z  domu  (laš.). 

vy  kochat  se  z  nemoci,  okřáti. 

vykoróbaf :  Dvanást  sem  ich  vy- 
koFébata  =  dvanáct  dětí  vychovala 
(Vek.). 

vykolytaf,  -cu,  hýbaje  vyviklati: 
kůl  ze  země,  zub  prsty  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

vykomizaf,  vyčítati,  výčitky  činiti 
(laš.). 

vykopat  někomu:  Než  bech  ja  ti 
gořaličku  darovala,  raci  bech  ti,  můj 
šohajko,  vekopala  (Bart.  III.  699). 

výkopky,  pl.  m.,  paběrky  zemá- 
kové: chodiť  na  vékopky  (han.). 

vykorábit  sa:  Včiléj  sem  sa  vy- 
korábít  =  vydal  jsem  se  z  peněz 
(zůstal  jsem  prázden  jako  koráb  v.  t.) 
slov. 

vykostaf  galaty,  koslavým  chodem 
(nohou  o  nohu)  odříti  (Kt.  z  Ostrav- 
ska). 

vykotif:  Dyž  zme  svázali  obilé 
s  porubisk,   co  by  to   dycky  strachu, 

33» 


502 


že  vy  kotíme  I  =  zvrátíme  vůz  (Vlk  19). 
Brzo-li  sa  vykotíte !  =  vy  velebíte  (val.), 

vykouřit  86,  vytratiti  se,  zmizeti 
nepozorovánu. 

vykřadaf  sa,  vykřáti  z  nemoci  Cval.) 
=  vykřákaf  se:  Přece  se  z  teho  vy- 
kráká} (han.). 

vykrámlf  sa,  vypraviti  se  (o  ne- 
výpravných)  val. 

vykřamif  sa:  Nůž  sa  vykřamí}  = 
vylomil  z  okladiny  (Jicko).  Srovn. 
křámat. 

vykrčovaf  viz  vykučovať  (Btcha). 

vykřehnút:  Vykřehne  mu  =  za- 
kusí zimy  dost. 

vykřemeslíf  něco,  pracné,  uměle 
zhotoviti  (Btcha). 

výkres,  vysekávání  hory  (laš.). 

vykřesaf  se:  Rád  bych  vědě},  co 
se  z  teho  vykřeše  =  co  z  toho  bude, 
pojde  (Btcha).  Už  se  z  té  nemoci 
vykřesáí  =  zotavil,  okřál  (Btcha). 

vykřikovat:  Vykřikovali  ho  zto- 
ďéjem  (Zl.). 

Vykřff,  -křeju,  okřáti,  ozdravěti: 
Ten  chasník  potem  vykříí  (Slav.  ČL. 
X.  371). 

vykřfÝaf  sebú,  vykřivovati  se, 
pyšniti  se :  Což  budeš  sebú  vykřívať ! 
(val.). 

vykrněf,  vyhrnovat,  vypráchnivěti, 
vyšetnati:  Stará  vrba  vykrni  v  pro- 
středku. Kobzofe  na  mokřině  vy- 
krněly  (laš).  Srovn.  krněť. 

výicrojek,  ovoce  (jabko,  hruška), 
z  něhož  část  nahnilá  byla  vykrojena ; 
ob.  pl.  výkrojky  (ZL). 

vykrsaf  sa,  vykřáti  (val.). 

výkruta  1.  í,  výmluva,  2.  m.  člo- 
věk, který  se  umí  dobře  ze  všeho 
vykroutit  (Kt.). 

výkrufa,-ě,m.,  kdo  se  »vykrucuje€, 
pyšné  si  vykračuje,  maje  na  sobě 
nový  oděv  (han.). 

vykrútit,  vykrúcat,  vykrucovat:  prá- 
dlo =  vyždímati.  Upadl  a  vykrútíí  si 
ruku  =  vymkl.  Pes  sa  vykrútíí  v  síni 
=:  vyneřádil.  Ten  se  vykrucujel  = 
kroutivě,  pyšně  si  vykračuje.  Strýc 
Čagala  se  vykrucovaii,  až  se  vykrou- 
tili  na  dobro  =  vytáčet  se  z  něčeho 
(fig.  75).  Vykrucuje  sa  ze  smlúvy  = 
vymotává,  páčí  se  (Zl ). 


vykšif  komu,  vykudlit,  vytáhati  za 
vlasy  (laš.\ 

vykučovať:  Krampota  si  seč  vy- 
kučovál  =  vymýtil  pařezy  s  kořeny 
(Vlk  10). 

vykúllf,  vyvaliti:  bečku  piva  (laš.). 

vykundaf  se,  vypraviti  se:  Němoh 
si  se  spěš  vykundať?  (laš.). 

vykusif,  vykúšaf,  vyzvěděti:  Tak 
pomafučky  vykusila  na  Jankovi,  moc-i 
namlátili  (Slav.  ČL.  XI.  179).  Vykúšát 
na  něm,  kde  má  peníze  (ZI.).  Sedláci 
vykoušeli  na  dětech,  kde  pastýř  pe- 
něz nabral  (Kda  II.  169). 

vykvétovat:  Nekerý  to  tuze  pěkně 
vykvětujú  =  ozdobí  květy,  nadělají 
květů  (v  nasypaném  mezi  zahrádkami 
písku)  (dok.   159). 

vykyčkaf,  vykudliti  (val.). 

vykynožiff  les,  vymýtiti  (laš). 

vykypnúf :  Ingust  vykypnul  z  pera 
=  vystříkl  (laš.).  * 

vykyšný,  vykysalý:  Pivo  je  nevy- 
kyšný  (Suš.  554). 

vyřápať  sa,  -pu,  na  chodníku  = 
vyneřáditi  se  (val.). 

vytátat,  vybiti  (val,). 

vyróčky  (veléčke)  pí.  f.,  hanácké 
plátěné  punčochy  bez  chodidel  (k  čer- 
venicím). 

vyrehnút:  Vyrehni  ven  z  okénečka, 
ochladí  sa  tvá  hlavička  (Suš.  151). 
Vyfehni  z  lůžka  a  Tehní  si  na  lávu. 

vyretét :  Špatně  vyFeťét  =:  dopadl. 
ZFe  mu  to  vyletělo.  Rád  bych  věďél, 
jak  to  všecko  vyletí  (ZL). 

vyrévat :  U  Píščeků  v  síni  studénka 
vyfévá  =  přetéká  (jako :  Morava  vy- 
lévá) Suš.  306. 

vyFevlf  v  práci  =  pracovati  mírněj- 
ším tempem  tak,  že  se  úplně  nepře- 
stane; někdy  též  =  ustati  v  práci, 
na  př.  při  mlácení  strojem  (Vah.). 
Takovi  veleveni  a  vepočinuti  chlapci 
ti  budó  dělať  (Mal.  XXIV.  339). 

vylézt:  Bel  toze  chetréa  ze  všecky  ho 
velezl  jako  sešel  =  vymotal  se  (Vyhl. 
II.  34).  Z  tatíčka  to  potom  přece  vy- 
lezlo =  prozradil  to  (dok.  248). 

vyrežet :  Vyfežal  som  štrnást  týž- 
dní  =  byl  jsem  nemocen  a  ležel 
jsem    14   neděl   (Dob.).    Ešče  nevy- 


503 


Težeta  =  ne  vybyla  si  šesti  nedéli.  Snih 
vyležát  rža. 

vythaf  sa,  lživě  se  vymluviti:  Vy- 
Ižú  sa,  že  idú  na  stranu  (Vek.). 

vylíčení,  rozčitadlo  při  hrách  dět- 
skýdh  (laš.).  Srovn.  líčiť. 

vylíňat:  Dobytek  je  na  vesno  vy- 
líňaný. 

vylítostit  se,  litosti  zbýti:  Tam  se 
nejlip  potéšíte  a  vylítostíte;  lítost 
musí  člověk  vyplakat  (Pittn.Vl.XVIII. 
527). 

vylízat  se  z  čeho,  vykřáti,  sebrati 
se:  z  nemoci,  z  pohromy  (jako  pes 
z  rány ) :  Sotva  se  z  toho  vylíže.  Ešče 
on  se  z  toho  vylíže.  Po  té  nemoci 
bude  mět  co  velizuvat  =  ještě  dlouho 
potrvá,  než  úplně  okřeje  (Maš). 

výllzek  (liznúf)^  pohlavek  (laš.). 

vylíztý  =  vylízaný,  tlustý  a  červený 
(Vah.). 

vyrícodtak,  vlkodlak,  morous  (na- 
dávka) laš. 

výtoma,  co  se  z  otcovského  dě- 
dictví za  podíl  » vylomí*,  t.  j.  oddělí 
=  dědičný  podíl  (Kt  slez.). 

vytomíf  od  koho  peníze:  o  člo- 
věku nemajícím  už  nikde  úvěru,  když 
se  mu  podaří  přece  někde  ještě  vy- 
půjčiti (val.). 

vytožíf  koně,  z  vozu  vypráhnouti: 
Ja  vyložim  koně  a  cufnu  z  vozem 
(laš.). 

vytuh,  -loha  (vyložit):  Zesyřelá 
teplem  kýška  vlije  se  do  míška  a 
položí  pod  Feáicu  (lis);  Laši  tomu 
říkají  vyíuh. 

vyrufaf:  Žejdlík  borovičky  vyínfál 
ani  sa  neoškéřít;  onomat.  výraz  pro* 
zvuk,  způsobený  vzduchovými  bubli- 
nami při  pití  z  láhve  (Vlk  98). 

výtupek,  -pka,  ořech  zralý,  ze  ze- 
lené šupiny  vylouplý:  Só  voříške  vé- 
lopke  (Bart.  III.  751). 

vytúpif,  vybiti  (val.). 

vytupnúf  skTénku  piva,  jedním  dou- 
škem vypiti  (val.). 

vytuskat,  vybiti. 

vytypovaf  se,  vysmívati  se  (Kt. 
opav.). 

vymáchaný:  Má  hubu  nevymá- 
chanú,  kdo  neomaleně  mluví. 

vymakotifi  něco  hloupého  říci  (val.). 


vymandrčif  něco  na  někom,  vy- 
mámiti (val.).  Děti  vymandrčity  všecko 
na  tatufkovi  (Vlk  101). 

výměna,z{ý/w/«^^=i  výměnek  (vých. 
Mor.). 

výměník  =  výměnkář  (han.). 

vyménlt,  vyjmenovati:  Vyméniia 
všeckých  99  vředů  (Slav.  CL.  X.  370). 

výméf,  -i,  f.  boule:  Složila  se  jí 
výměť  do  klouba  (záp.  Mor.). 

vymetená :  Šil  s  vemetenó  =  špatně 
pořídil,  pochodil  (Maš.). 

vymignúf,  vymihnouti:  Vymignut 
metlu  do  vrchu.  Hvězda  vymigía  na 
nebe  a  hněď  zamigía.  Vymigia  mu 
myšlenka,  že  .  .  .    (Kt.  z  Ostravska  ^ 

vyminčař  =  výminkář  (laš.). 

vyminúf,  vymíňat,  vyhnouti  se,  zvi. 
s  vozem:  Vymiň,  vymiň,  počta  jede 
(Bart.  I.  4).  Kdekoliv's  iha  potkati 
ihéi,  dycky*s  vyminúti  hfedíéí.  Ne- 
vymíĎaj,  nevymineš  (Suš.  251).  Vzadu, 
předu  střílajú,  prostředek  vymíňajú  = 
vynechávají  (Suš.  107). 

vymítif  si|  vymíniti  si  (val.). 

výmitka,  Vorhand  v  kartách:  Kdo 
je  na  výmitceř  (val.). 

vymknout,  vytratiti  se  tajně  (sev. 
Mor.). 

vymtuvif,  vyříci:  Jak  ty  slova  vy- 
mluvili, v  kameni  se  obrátili  (Suš. 
775,  laš.).  Vemíóvaí  se  špatnó  cesto 
(Mal.  XXIV.  69). 

vymná  kráva,  které  se  výmě  na- 
lévá (před  otelením). 

vymnout:  Kráva  vymne,  dostává 
výmě  =  je  vymná. 

vymnožif,  vyseti:  Letos  sem  vic 
obili  vymnožil  než  sem  dostal  (Kt., 
laš.). 

vymoct  koho,  vysvoboditi :  Frajirka 
ti  nepomože,  otec  máti  nevymože 
(Bart.  III.  601). 

vymodlit  se  z  čeho,  vysekati  se: 
Z  toho  se  už  nevymodlíš! 

vymokli  na,  seno  vymoklé  od  dešťů 
na  poli  (Dob.). 

vymozolít:  Vše  vymozolíme,  str- 
číme do  té  chajdy  =  těžce  vyděláme 
(Žď.  obr.  39). 

vymříf.  Neškodí  trochu  vymříť,  t. 
na  zimě  =  vymrznouti  (Vek.). 

vymrvit   se:   Haž  ty   se  vymrvíš, 


504 


to  je  pokaždý  doba  I  =  vypravíš 
(Maš.).  Obžalovali  ho,  ale  sa  vymr- 
vH  =  vymotal  (val.)- 

vymšif,  mechem  vycpati:  skuliny 
mezi  povály  (val). 

vymydlit:  Už  jsme  všecko  mydto 
vymydlili  =  » spotřebovali «. 
vymygaf,  vybiti  (laš.)- 
výmysío    n.    výmysFoch,    kdo    si 
mnoho  vymýšlí  (laš,). 

vynaháčif  koho,  obrati  do  nahá 
(Dob.). 
vynajdovaf,  nacházeti  (laš.). 
vynátoha,  výloha,  útrata :  Měli  zme 
s  tým  vynálohy  (val.).  Srovn.  vyna- 
kládat, Křúpatka  si  stěžovala,  jaké 
majú  ze  svaďbú  vynálohy  (Slav.  ČL. 
XI.  321). 

vynamáhat  se:  »Dyť  se  všecek 
vynamáháš  stou  řečoul«  napomínala 
matka  syna,  aby  tolik  nemluvil,  že 
chraptí  (Dačicko). 

vyndat  (svoundat,  odvoundat)  č. 
(Jemnicko,  Dačicko,  Telecko)  =  mor. 
vydělat  (zdělat,  oddělat). 

vynésf  sa :  hus,  slépka  už  se  vy- 
nesla =  už  nenese  (slov.,  val.). 

vyníčaf:  Já  ťa  nebudu  vyníčať  = 
hájiti,  kdyby  se  něco  stalo.  Oni  sa 
ho  něco  navyníčali,  ež  ho  z  vojny 
dostali  (Vah.). 
výnos,  s  přehrštlí  ovoce  (sev.  Mor.). 
výnosný,  bohatý,  p)ršný:  Je  zvé- 
nosnýho  rodo  (Maš.). 

Výnosy,  pl.  m.,  trať  (dok.  189). 
vynáó,  -vyndu,  vyjíti:  Slunečko  je 
vyndzyne  (Lor.). 

vyňuchat,  vyčenichati:  Psi  zajíca 
vyňuchali.  Mosíš  to  skryt,  Febo  děc- 
ka všecko  vyňuchajú. 

vyňúraf,  vyslíditi:  Kača  vyňúrala 
všecko  (Vlk  22). 

vyobracaf,  -ám  koho,  vycvikati; 
vyobracaný,  vycvikaný,  obratný 
(Vek.). 

vyočfsaf,  -ám,  i  -šu,  komu,  vy- 
šlehati  (val.). 

vyoháňat  komu,  vybiti:  Vyoháňáí 
mu  opukálem  (slov.,  val.). 

vyopatrovaf :  Vyopatrováí  sem  ty 
stromky  (Vek.). 

vyopíchaný,  zběhlý,  zkušený : 
v  práci,  ve  hře  a  p.  (han.). 


vyoslit,  něco  hloupého  říci. 

vyosožlf,  využitkovati  (horft.). 

výpada :  Mně  na  to  vejpada  nejni 
=  nejsem  toho  žádostiv  (Jemnice). 

vypadaf :  Francek  dobře  tém  vo- 
jákem vepadá  =  sluší  mu  to  (Mal. 
XXIV.  67). 

vypadnut:  Výpad  mi  ten  člověk 
z  chuti  =  nelíbí  mi  se  již  (val ).  Po- 
čkaj  ty  mynárko,  co  sa  tobě  stane, 
až  naša  mamička  na  tebe  vypadne 
=  dojde  (Suš.  538). 

Vypařená,  trať  (Zl.). 

vypálif:  Ráno  vypálili  zme  z  Řé- 
má=  rychle  odjeli  (Vyhl.  I.  78). 

výparek,  nedochůdče  z  krávy  vy- 
párané  (Kt.,  laš.). 

vyparuohnif :  Šak  nefza  nic  vypa- 
ruchniť  =  vydělati   něco   málo   (Vlk 

výpasek,  mzda  bačovi  a  valachov 
na  salaši  (val.). 

vypasený,  vykrmený  (o  člověku). 

vypaskudíf,  vyhubeniti,  hubeným 
učiniti :  Ten  kot  je  cetý  vypaskudé- 
ný  =  vyhublý,  vyžilý.  Kočka  se  přede 
dveřmi  vypaskudiía  =  vyneřádila(Kt., 
laš.). 

vypéct:  Už  sem  všecku  muku 
vypekla  =  »  spotřebovala*. 

vypečetit:  Což  ste  už  všecek  ten 
vosk  vypečetili?  =» spotřebovali*. 

vypékaf:  Slunko  vypěká  ^  peče, 
pálí  (val.). 

vypenéžlf,  peněz  zbaviti :  Trh  mně 
docela   vypeněžil   (Kt.  z  Ostravska). 

vypénif  se:  Pivo  se  vypěnilo  na 
stůl  (Kt.). 

vy pén kovat,  pěnkou  (pozlátkem) 
polepiti:  rozmarýn  hodový  (Brň.). 

vypéřovat:  Mynář  vypěřuje  na 
větráku  =  vybírá  deštice  z  křídla, 
aby  vítr  tak  ražno  nehnal. 

vypohat,  vypichat,  vypárati:  Vy- 
pchajte  mi  ten  třn  z  paty!  (vých. 
Mor.). 

vypídit,  pídí  obsáhnouti,  vyměřiti. 

vyplTovaf,  pilností  dosíci:  Jak  ve 
dně  nepracuješ,  večer  nevypiluješ.  Co 
nemá  v  hlavě,  to  vypiluje  =  vlohy 
nahradí  pilností  (Kt.  z  Ostravska). 

výpinka  =  vypnutí  (Kt.  Dop.  I., 
laš.). 


505 


vypírat  se  z  čebo:  Pořáďse  z  toho 
vypírá ;  rád  by  se  z  toho  vypřél  =: 
zapírá  to  a  tím  se  hledí  očistit. 

vypiščef :  Namazal  si  nohy  prys- 
kyřicí, co  z  toho  stromu  vypištěla  = 
se  vy  ronila,  vytekla  (Kda  I.  155). 

vypít:  Ptáci  nám  vypili  všecko 
proso,  všecek  semenec  (o  jiném  obilí 
se  říká:  vyzobali).  Srovn.  vytéct. 

vyptacovaf  =  vypláceti  (laš). 

Výptacha,  příjmení. 

vyplakat:  Ach,  už  sem  vyplakala 
svoje  černé  oči  (Suš.  53). 

vyptakovaf:  Chalupa  vyptakoval 
za  ním  =  utíkal  (Slav.  ČL.  X.  372). 

vyptanit  pole,  planým  učiniti:  Ře- 
pu zem  velice  vyplaníí. 

vypFantat  se,  vymotati  se :  Nevím, 
jak  se  z  toho  (soudu,  nesnáze  a  p.) 
vypíancu. 

výptata:  Téj  výplaty  nebylo  prv 
toléj  (daně  a  p.). 

vypréhnif,  vyhubiti:  plevel,  hmyz 
(srovn.  píéhniť). 

vypFést:  Všecko  prútí  sem  vyplétt 
na  plot  =:» spotřeboval  pletením*. 

vypletkovat :  Vepletkuvál  vodě 
mné  dva  renský  =  vypůjčil  si  s  ú- 
myslem  nevrátiti  jich  (Maš.). 

vyplisknúf  vajce,  vypliskté  vajce, 
vejce  dříve  času  od  slepice  snesené, 
které  nemá  skořepiny,  nýbrž  jen  tlu- 
stou blánu  na  bílku  (Jicko). 

výplivky,  pl.  m.,  větvičky  za  lístky 
révy   vypučelé;  smetají  se  (v.  t). 

vyprícat,  vyprknút:  1.  Sfépka  vy- 
pFkta  vajíčko  =  vypliskla  (v.  t).  Hus 
se  vypfkia  v  síni  =  řídký  husinec 
vypustila.  2.  vyplesknouti,  z  huby  vy- 
pustiti :  On  dycky  vyplkne,  po  čem 
nic.  Ty  taky  všecko  vyplkáš!  (Kt.). 

vyplsat  na  strom  =  vylézti  (Maš.). 

vypočinutý:  člověk,  země  (Vek.). 

vypodobnit,  vypsati,  vylíčiti:  Ne- 
věsto vám  mosim  také  vypodobnit 
(Vyhl.  II.   139). 

vypohtavčit,  vypohlavkovati  (vých. 
Mor). 

vypohodit  se,  vyčasiti  se. 

vy  popelit  1.  louku  dřevěným  po- 
pelem. 2.  všecek  popel  =  » spotřebo- 
vati«.  3.  Slepice  se  v  prachu  vypo- 
pelily  (Kt.). 


vypořádat  koho,  vyplatiti:  Poď, 
vypořádáme  se,  co  sme  si  dtužni  = 
spočítáme  a  vyplatíme.  Tebe  já  vy- 
pořádám 1 

vypořfzovat,  pořízem  vystrouhati. 

vypostávanýi  odpočinuly,  vyleno- 
Sený  (srovn.  postávat):  CÚapi  vy- 
postávaní  bujali  si  (Vlk  99). 

vypotrošlf,  po  troše  promarniti: 
peníze  po  krčmách  (Kt.  z  Ostravska). 

vypožčat,  vypůjčiti;  na  Hrozen- 
kovsku  =  půjčiti ;  Vypožčat  som  mu 
peňazí  =  půjčil ;  jinde  by  to  zname- 
nalo: vypůjčil  sem  pro  něho  peněz 
od  druhého,  byl  jsem  mu  prostřední- 
kem půjčky  (Dob.). 

vypožčávka,  výpůjčka  (vých.  Mor.). 

vypracovaný,  prací  vysílený  (Maš.). 

vypráhnout:  Vepráhle  mně  prste 
v  té  vodě  (sev.  Mor.). 

vyprášaf,  -ám,  iter.  slov.  vyprositi 
i  vyprášiti  (val.). 

výprava  :  S  ňém  je  hale  véprava, 
to  je  véprava  =  dlouho  trvá,  než  se 
vypraví  (záp.  Mor.). 

vypravaf  —  vyprávaf :  Vypravál 
sa  na  jarmak  —  vypravál,  že  býí  na 
jarmaku  (val.). 

vypravió,  vypravač  kozu  =  loužiti 
(Lor.). 

výpřažka:  Dyž  ořú  enom  na  jednu 
výpřažku,  nenesou  jim  oběda  (dok. 
156).  Udělat  něco  na  jednu  výpřažku 
=  bez  přerušení. 

vypředbfhaf  sa,  vyčerpati  své  síly 
ustavičným  předbíháním     (val.). 

vypřfkopovat  les  =  nadělati  v  něm 
příkopů  (N.  Město). 

vypřfmif  si,  pustiti  se  přímo,  mimo 
cestu,  třeba  přes  pole  (Vah.). 

vyprkotaf  =  vypfkotat,  vybrebtati : 
Doma  ženě  všecko  vyprkotál  (Vlk  4). 

vyprostíf :  Po  pod  střetu  prst  ne- 
vyprostí  se  nikdy  =  nezpřímí.  Chod- 
níkem si  vyprostíte  =  vypřímíte,  na- 
dejdete. Leží  vyproštěný  =  na  znak 
natažený  (val.,  laš.). 

vyprovázka,  vyprovázení. 

vyprúčif,  vyprúčaf,  vyprulovat  sa, 
prohýbati,  bortiti  se:  Dům  je  vyprú- 
cený  (Zl. ;  val.  vyprúčený),  bočí  se, 
je  na  spadnutí.  Vyprúčilo  se.  nám 
dno    v    bečce   =   zbortilo.    Nekeré 


506 


dužky  (na  sudě)  se  vyprúčiíy.  Ten  sa 
vypručuje  =  bočí  se,  pyšní  se  (val.). 

výprysky,  pl.  m.  na  poli  dětelino- 
vém,  co  vyprysklo,  vypučelo  buď 
s  jara   nebo   sesečení  jetele  (Vah.). 

vypsat,  vymalovati:  Takú  sem  si 
galánečku  vybral,  jako  by  ju  vy- 
mafovaí,  vypsat  (Bart.  II.  73). 

vypškanýi  Mám  ešče  starú  cibuTu, 
afe  už  je  vypškaná  (vyšuškaná)  = 
vyšetnalá,  vyschlá.  Pškat  se  užívá 
o  zvuku,  jejž  vydává  praskajícími 
bublinami  vzduchovými  kyšící  hmota 
(Přerov).  Také  =  kýchati  (Btcha). 

vypučit,  vypúiat  1.  způsobiti,  aby 
něco  puklo  ven :  okno  =  tlakem  vy- 
raziti ven,  rozbiti.  2.  vypnouti,  vy- 
strčiti:   bruch,   řit  na  někoho   (val.). 

výpuk,  žlutavá  hrč  na  kůře  chle- 
bové =  slépka  (val). 

výpust,  -a,  místo  vzdálené  od  lid- 
ských obydlí  hromadných:  Zme  tu 
jak  na  výpuste;  živéj  duše  za  celý 
deň  neviděť  (Vlk  33)*=  na  vyhná- 
lově  (v.  t).  Křičet  jak  na  výpuste 
(Slav.  ČL.  X.  32). 

Výpuste,  coll.  pl.  m.,  trať;  »prv 
sa  vypúščát  na  to  tažný  dobytek, 
ponejprv  na  sv.  Duchc  (Bánov). 

vypyskaf  koho,  vyhubovati  (Kt. 
z  Ostravska). 

vypytovaf  se  =  vyptávati  se  (laš.). 

výr:  Na  jarmarku  byli  i  takoví, 
co  chodili  jenom  po  věrách  =i  zevlo- 
vali (Hoch  67). 

vyřácat,  -ám,  vybiti  (val.). 

vyráčif  sa  1.  vyjeviti  se:  Sen  sa 
mu  vyráčít  (val.).  Tož  sa  ně  snáď 
vyráčí,  co  sa  ně  zdáto  (Slav.  ČL.  XI. 
483).  2.  Než  on  se  z  té  hospody  vy- 
ráčí 1  =  vybere. 

výřada:  Ten  čiověk  je  edem  na 
výřadu  =  na  oštaru  (laš.). 

vyřadif,  vyřádzat  komu  1.  ubližo- 
vati. Mi  to  něvyřadza  =  neblíží,  ne- 
škodí. Něvyřadzaj  mu!  zzz  neubližuj. 
Vyřadzali  lidom.  2.  vyhubovati,  vy- 
peskovati.  3.  vyváděti :  Ten  vyřadza  I 
(val.,  laš.). 

vyrafíčit :  Ty*s  to  vyrafičíi !  =  vy- 
vedl. 

vyráňat,  vybiti:  Chťét  ně  vyráňat 
(Slov.  obr.  I.  326). 


vyranif  se:  V  zimě  se  nechce  ani 
vyraniť.  Dnes  se  pozdě  vyranilo  při 
tym  dešču  =  nastalo  ráno,  světlo  (Kt. 
laš.). 

vyřasif,  vyfasovat:  suknu,  falden 
(laš.). 

vyrazgat,  vyšlehati:  Enom  mu 
hodně  vyrazgat!  (dok.  16). 

vyrazif,  vyrázat:  Nemuóžem  ba- 
rana  vyrazic  ze  stáda = vyhnati  (Dob.). 
Vyrážat  tihíu  z  formy.  Vyrazte  si 
to  z  híavy  =  pusťte  to  z  mysli  (něco 
smutného).  To  sa  z  teho  dtuhu  vy- 
razilo =  odrazilo.  Vyrazte  si  to  (dluh) 
ze  služby  (Vah.).  Jak  sa  vyrazí,  drozd 
zpívá  ai  v  zimě  =  jak  se  slunce  vy- 
razí, vyskočí  (val.).  Slunko  sa  vyrážá 
=  vychází  (Vah.). 

vyrážka  v.  muka. 

vyrážkový  1.  z  vyrážkové  (bílé) 
mouky,  2.  véražkuvý  gatě  =  bílé 
(Maš.). 

vyřehotat,  řehotáním  způsobiti: 
Žáby  vyřehotaíy  špatný  čas.  Dyž 
žáby  ve  dně  řehocú,  déšč  vyřehocú 

(Kt.). 

výřek,  výřečnost:  Ma  dobry  vy- 
řek  (Kt.  laš.). 

vyrevanif  se,  vypraviti  se  z  domu 
(Frenštát). 

vyřezat  někomu,  vybiti  prutem. 

výřlda  1.  =  vyřízení :  Měl  sem  tam 
vyřidu.  2.  kdo  vyřizuje:  dobry  vy- 
řida  (laš.). 

vyřídit  se:  Podle  jeho  řeči  se  ne- 
vyřídí  =  nespraví  (Zl).  Sak  sa  tým 
člověk  nic  nevyřídí  (Slav.  ČL.  X.  34). 

výřidný,  kdo  něco  dobře  vyříditi, 
vypraviti  umí :  Poslali  zme  Juíku  do 
dochtora ;  ona  je  taká  vyřidna  (laš.). 

vyříkaf  se  koho  =  odříkati  se: 
A  byla  či  jedna  překrásná  dževečka, 
co  se  vyřikala  svého  mladenečka 
(Suš.  789,  laš.). 

vyřízená  =  vyřízení:  Tento  peníz 
máš  za  vyřízenou  (Kda  I.  136). 

výrobek,  výdělek,  nádenka :  Chodí 
na  výrobek  (horň.) 

výročnica,  -ce,  výroční  den :  Dnes 
je  výročnica  jeho  smrti  (laš.). 

vyrodit  se :  Míšenky  už  se  dočista 
vyrodily;    prv    rodívaly    každý    rok, 


607 


afe  včiT  od  kolika  Tet  nemivajú  ani 
jabíýška  (Zl.). 

vyróchat,  -am  i  -šu  komu  =  vy- 
oháňat,  vybiti  (val.). 

výrost  1.  dospělost:  do  výrostu  = 
do  24  let.  2.  Céra  tam  byia  ve  vý- 
roste ==  vyrostla  tam  za  chovanici 
(val). 

výrovat,   lelkovati:    Kam    véroješ 

(Maš.). 

vyrovnávat  se:  Ječmene  sa  vy- 
rovnávaly (vzrůstem)  a  dávaly  sa 
do  květu  (slov.). 

vyrozkvótat :  Aj  v  zimě  mi  v  izbě 
všecky  voničky  vyrozkvétaly  =  jedna 
po  druhé  rozkvetíy  (Kt). 

vyrozpočftat:  Jak  si  to  člověk 
všecko  vyrozpočítái  neprodělá  (Kt.). 

vyrozprávaf:  Křúpalka  vyrozprá- 
vala  Antošovi  =  domluvila  (Slav.  ČL. 
XII.  84). 

vyrozuměný,  vyspělý,  kdo  již  má 
rozum :  Je  to  ešče  také  nevyrozuměné 
=  hloupé  (laš.). 

vyručiti  vyrúčat,  -ám,  na  rukojem- 
ství  propustiti :  Turci  nemeškali,  vězňa 
vyrúčali  =  na  slib,  že  jim  dá  svou 
dceru,  z  vězení  propouštěli  (Suš.  145). 

vyřundif  se  s  kým,  nahovořiti  se. 

vyřundný,  výmluvný  1.  kdo  rád 
hovoří,  2.  -=1  vyřidný,  kdo  ochotně 
a  dobře  vyřizuje  (Kt.  laš). 

vyrušaf,  ám :  vůz  na  rovinu  =i  vy- 
táhnouti, dostati.  Milého  Jašenka  na 
břeh  vyrušali  =  vytáhli  (Suš.  186). 
Chreb  už  vyrušal  =  vykynul  (laš.), 

výrva,  od  vody  vyrvaná  země. 

vyrvaf,  rvu,  vykudliť:  Vyrvi  (=  vy- 
kši)  mu  za  kudly  (laš.). 

vyrýhaf,  rýh  nadělati:  Chlapci 
všecky  lávky  ve  škoTe  vyryhalí.  Sta- 
rosť  už  mi  vrásky  výry  hala  (Kt.  laš.). 

vyrynúf,  vyřinouti,  vytéci:  Mliko 
vyrynulo  z  lotky  (látky)  Kt.  laš. 

vyrypovaf,  jíti  pružným  a  spěšným 
krokem:  Krútíl  nad  ním  hlavú,  de 
tak  vyrypuje  (Slav.  ČL.  XI.  229). 

vyrzavéfi  vyrezavěti:  Dno  v  hrnci 
(železném)  vyrzavělo,  a  brzo  cftira 
v  nim  =  rzem  je  vyžráno  (Kt.  laš.). 

vysačit  se,  vymhliti  se:  Až  se 
vysači,  budě  pěkně  (laš.). 

výsada  1.  vysazení  vinohradu:  Víno 


z  výsady  =  na  čtvrtém  listé  (v.  t.) 
slov.  2.  vejsada,  m.,  pyšný  člověk 
(Dačice). 

vysadit  koně,  vypráhnouti  (Dačice). 

vysáhnút  něco,  obsáhnouti  něco 
na  dél    rozpřaženýma  rukama   (laš.) 

vysedat :  Lopatky  mu  vysedajú  = 
trčí  ven. 

vysedět,  vysedat:  Celý  boží  deň 
doma  vysedí.  Pořáď  enom  v  hospodě 
vysedá. 

vyšed  núf:  Bazala  vyšed  si  na 
Macha  =:  vyjel,  osopil  se  (Vlk  23). 
Vyšed  na  chlapy,  že  kerý  mu  to 
udělal?  (Vlk  106). 

vyáedka,  veranda  (Lor.). 

vysedovaf  =  vysedat :  vyseduje 
z  voza  (laš.). 

vysemenif  se  1.  Jak  zboží  (obilí) 
přezraje,  tož  se  vysemení  =  zrno  se 
z  něho  vytrousí  (Kt).  2.  To  sa  samo 
vysemenilo  =  vyrostlo  bez  semene 
setého,  jako  kmín,  plevel  (val.). 

vyáiknut,  vyšikač,  vyšikovač,  vy- 
střiknouti  vodu  šikačkou  (stříkačkou) 
na  někoho  (Kt.  z  Ostravska). 

Vysilka,  trať  (Blansko). 

vyáivéf:  Za  ušima  už  mu  vlasy 
vyšivěly  =  ošedivěly  (Kt.  laš.). 

výskaika,  dlouhý  knedlíček  (záp. 
Mor.). 

vyskrepit,  vyklenouti:  komoru. 

výskoček  1.  výrostek  (han.),  2.  dro- 
bet másla,  který  při  stloukání  vyskočí 
nad  kotouček  máselnice. 

výskok:  Výskokem  běžela  na  to 
místo  =  hupkem  (Kda  II    261). 

Výskoky,  trať  (Nechvalín;  v  Ar- 
chlebově  táž  trať  slově  Ošprinky). 

výskyď,  'i,  f.,  hromada  kamení  na 
roli  nasbíraného  a  na  kraj  role  vy- 
vezeného ;  obyčejně  obrostlá  křovím ; 
jinde:  hráza:  Flintu  ihél  skovanú 
v  truhlíku  ve  výskydi  u  svého  role 
(Vlk  14). 

vyskypaf,  vykypěti:  Mliko  vysky- 
palo  (laš.). 

vyslaný,  obecní  posel  (Zábřežsko). 

vystávif  někomu,  dostati  se  na 
kobylku,  napáliti  někoho  (Jicko). 

vysFečený  =  bez  obfeku,  bez 
obreča  jest,  kdo  jest  bez  kabátu  n. 
vůbec  bez  šatu  svrchního. 


sos 


výsleókai  zvlékáni  šatft  (Kt.). 

výstech:  Hajný  šet  přede  dnem 
na  vysíech  n.  na  výslechy  =  šel  vy- 
slýchat, kde  se  kohout  koroptví  ozývá 
a  tím  prozradí,  kde  se  koroptve 
združuji  (laš.). 

vyslepičit  něco,  jinému  (nepovola- 
nému) vyjeviti:  Všecko  zateplá  vy- 
slepičí. 

vystotif  sa :  Až  sa  vystotí  =  slota 
přestane  (val ). 

vysiouženeCi  -nca,  výslužkový  ko- 
láč (Brň). 

vystučkovaf  se,  ze  součky  (tenata) 
se  dobýti :  Již  vás  mél  zlý  duch  v  te- 
natech,  a  kdybych  sem  nebyl  přišel, 
nebyl  byste  se  mu  ledajak  vyslučkoval 
(Kda  II.  274). 

výslužek:  V  Záhlinicích  a  okolí 
šli  pro  véslužek  (svatební  koláč), 
který  nevěstě  upekla  kmotřenka  nebo 
tetička.  Véslužek  byla  velikánská 
buchta,  do  níž  zastrčili  ratolesti  tě- 
stem ovinuté.  Na  ratolestech  visely 
obrázky,  pantličky,  ovoce,  růže,  sví- 
čičky  atd.  (Vyhl.  II.   125). 

vystúžif :  Žádný  tam  ještě  tři  dni 
nevysloužil  =  na  službě  nevybyl  (Kda 
I.  89). 

výshJŽka,  jídlo  (koláče,  pečínky), 
jež  si  host   odnáší    z  hostiny  domů. 

vysmahnout  na  slunci,  vyprahnouti 
(N.  Město). 

vysmétaf,  vybiti  (val.). 

vysmívat  se  komu  (do  očí):  Ze 
mně  se  tam  vysmíváš  (Bart.  II.  172). 

vysmudif,  vykouřiti:  jizbu  jalov- 
cem. Vysmudit  fajku  tabáku. 

vysmudnúf:  Otevři  okno,  ať  to 
vysmudne  =  kouř  vyvětrá  (Kt.  laš.). 

vysmyčifi  vytáhnouti,  vyvléci:  A 
ja  vam  chcu  tu  saň  z  města  vysmy- 
čiti  (Suš.  40,  lal.)  Mach  vysmyčíí 
mu  opukal  z  hrsti  =  vytrhl  (Vlk  56). 

vysmykovaf :  Byli  zrny  v  leáe,  vy- 
smykovali  zmy  suši  =  táhali  ven  (laš.). 

vysnažlf,  vykliditi,  vyčistiti:  izbu 
=  vychrániť.  Toho  něvysnaži  z  obifa 
=  nevypleje.  Na  vysnažení  žaludku 
radí  se  vařiti  trnkový  květ  (Vyhl. 
VI.  XIX.  150,  laš.).  —  vysnaéit  se 
(laš.)  =  vynasnážiť  sa  (Jicko)  ==  vy- 
chrániť sa,  vyneřádit  se. 


vysnúf  sa,  vysnúvatsa,  vylézti  na 
kopec  (val). 

vyáodka,  besídka  (kde  se  vysedává) 
v.  vyšedka. 

vysokavý,  ne  hrubě  vysoký  (val.). 

vysoké  sukno = tmavomodré  (val.). 

vysokúcnýi  velmi  vysoký  (val.)  = 
vysočizný. 

vysolit:  Už  zme  všecku  sůF  vy- 
solili =  'Spotřebovali*. 

vysomtaf  sa  na  někoho.,  vypesko- 
vati  někoho  (val.). 

vysotit,  vysocovat,  vystrčiti,  vyho- 
diti: Z  pálenice  vysocujů  v  muziku, 
která  nezapiatí  (Df.). 

vyspravedrnlf  sa  =  ospravedlniti 
se  (Vek.). 
vystarčif  =  vystačiti  (slez.  i  pol.). 

vystát  se:  Mlíko  se  sic  nevystojí 
(aby  se  na  něm  mohla  usadit  sme- 
tana) dok.   118. 

vystátýi  vystouplý:  Mám  vestátý 
zobe  (Maš.). 

výstavek;  silné,  zdravé  stromy, 
které  se  na  rubisku  ponechávají  na 
semeno  k  přirozenému  zalesnění  mý- 
tiny, šlovou  výstavky. 

vystavlf  sa,  vytasiti  se,  ukázati  se : 
Sotva  sa  vystaví),  zas  sa  schrání) 
(schoval)  val.  V  téj  sa  z  uličky  vy- 
staví) strýc  Šviráků  (Slav.  ČL.X.  303). 
Zpoza  chrastí  se  vystaví  na  chodník 
cosi  červeného  =  vystoupí  (ib.  XIII. 
371). 

vystavif  sa :  Vystaví)  sa  na  vrše 
=  postavil  si  novou  chalupu. 

vysteknúf,  vystačiti:  Kaj  to  ma 
vysteknuť  všecko  (laš.). 

vystlhnúf  čemu,  porozuměti:  Král 
nemohl  té  řeči  vystihnúť  (Kda  II. 
224).  Lékař  pravil:  Kdo  přijde  ke 
mně,  já  žádnému  nevystihnu  =  ne- 
porozumím jeho  nemoci  (Kda  II.  101). 
Ale  Machu,  to  nemožu  nigdy  vy- 
stihnúť, dyž  dycky  ťa  vidím  chodiť 
bez  flinty  kole  oken,  a  jak  věrně 
vejdeš  do  chrasti,  už  čuju  búchať 
(Vlk  14). 

vysttat:  Už  zme  všecku  s)ámu  vy- 
st)ali  =  » spotřebovali  c. 

vystončený:  holoubata,  housata, 
jimž  stonky  už  narostly  (Kt.). 


509 


vystrakatit  něco,  strakatě  vymalo- 
vati. 

vystrážif ,  vyslíditi ,  vyšpehovati : 
Já  tebe  musím  vystrážif,  kam  chodíš 
(Kda  II.  94). 

Vystrčanov,  trať  (Jimramov). 

výstřelek,  špiritus  (Maš.). 

výstřihy:  Iť  na  výstřihy  n.  na  vý- 
střižky =  na  číhačku  (v.  t.). 

vystřfraf  někomu,  vybiti  (val.). 

vystřízbét  =  vystřízlivěti :  Od  včé- 
rajška  eSče  nevystřízběi  (val.). 

vystřížif :  Mraz  vystřižil  rež  = 
vtáhl  led  ze  země  do  stébla  (laš.). 

vystřkáf  =  vystrkovat  (v.  t.)  val. 

vystrkov :  Bez  zahrádky  by  seděl 
jak  na  vystrkově  =:  vystrčený  na  odiv 
každému. 

vystrkovat  komu  co,  vytýkati,  vy- 
čítati: Nač  mi  to  pořád  vystrkuješ? 
Pořáď  mi  vystrkuje,  že  sem  z  domu 
nic  nedostala. 

vystrojit  komu  svaďbu,  pohřeb. 

výstruh,  žlábek  vystrouhnutý  na 
šindele,  i  nástroj,  jímž  se  vystruhuje 
(val.). 

vystrúhaf:  Kravám  by  sa  mě}o 
aj  vystrúhať  =  hnůj  vyškrábati  a  vy- 
kydati  (Slav.  ČL.  X.  39),  Hanča 
k  poledňu  šta  vystruhovať  kravám 
(ib.  XI.  225). 

výstruhový,  falcovaný:  dvere(Dob.). 

výstupek  1.  výklenek  před  domov- 
ními dveřmi  =  žebrácká,  žudr  (LN. 
II.  80).  2.  dědičný  podíl,  odbytné 
(Slezsko). 

vysvadTbit  se,  na  svatbě  se  nabýti : 
Už  tři  dni  sa  svaďbíja,  a  ešče  se 
nevysvaďbili.  No  že  už  se's  vysvaďbíl! 
(Kt.). 

vysvátkovat  sa,  nabýti  se  někde 
ve  svátky:  Už  sa  doma  vysvátkovál! 
(slov.). 

vysvíjafr  vymrskati,  vybiti  (svíjať 
přádío)  Slav.  ČL.  X.  32.  Zděrygát 
do  izby,  jak  by  mu  vysvíjáí  (ib.  XlII. 
112). 

vysvítit :  Za  zimu  zme  vysvítili  tři 
veliké  baně    oféja  =  » spotřebovali*. 

výsyp  trávy  v.  travná  plachta. 

vysýpat  se,  metati  se:  Rža  se  už 
vysýpajú. 

výsysa,  -e,  kdo  vysýsá  (han.). 


vysýsati  vysýsnút,  vyhlížeti :  Vysé- 
sat  ze  dveří  (han.).  Z  Jarníkového 
dvora  vysýsnúrkošuláček  (Slav.  ČL. 
X.  34). 

Výša,  coll.  pl.  f.,  trať  (Hrádek). 

vyšantat,  vyšantovaf,  vyšmafhati: 
obuv;  kalhoty  =  šantavým  krokem 
vytrhati  (Kt ) 

vyšarpaf,  vytrhati :  listy  z  knihy 
(Kt.,  laš.). 

vyšastif,  vyíastaf,  vyšastavaf,  vyho* 
diti:  snih  ze  dvora  (Kt.  z  Ostravska). 

vyščagovaf  vodu :  z  příkopu,  z  po- 
toka =  lopatou  vystřikovati  (Btcha). 

vyščechraný,  vyprázdněný:  So 
vyščerchané  z  peněz  (Maš.). 

vyščekovat  na  koho,  zlostně  po- 
křikovati. 

vyščeřačnýi  kdo  se  rád  vyščeřuje, 
posměvačný. 

vyš6eřák,  posměváček. 

vyščéřat  sa  n.  vyškéřať  sa,  po- 
smívati se  (val.). 

vyščerbaný  zub,  vyžraný   (han.). 

vyščerbit,  vyšcrbit  něco,  štěrbinu 
udělati:  břitvu,  kosu. 

vyščóřit  zuby,  vyceniti. 

vyščeřovaf  sa,  posmívati  se. 

vyščičkat,  vykudliti. 

vyščuhranýi  vyschlý,  vyprahlý : 
chléb,  vdolek.  Byta  od  téj  trampoty 
vyščuhraná  (Vlk  87).  Ty  vyščuhrané 
ruky  ktupěly  na  cíše  (Slav.  ČL  XII. 
275). 

výščury,  pl.  m.,  posměch  (laš.). 

výše,  nepr.  předložka  s  gen.  Vy- 
roste} rozmarýn  výše  oken  hoře 
(Bart.  III.  78).  Chóva  naša  koštovala 
na  dzeň  více  ztatovky  (Dob.).  Výše 
pjac  sto  za  pole  da)  (Dob.). 

vyšemetit  co  na  kom,  erschwin- 
deln  (Kt.)    Srovn.  ošemetný. 

vyšepelit,  šeptem  pronésti :  Ochra- 
pět  tak,  že  málo  keré  slovo  vyšepelí 
(Kt.). 

vyšeredif  komu,  škaredě  vynadati 
(Jicko). 

vyšibat.  komu  prutem,  vy  švihat  i. 

vyšikovat  =  vykličkovat,  šikovně 
vyvésti:  Šak  on  to  vyšikuje  (záp. 
Mor.). 

vyšit:  Už  sem  všecky  niti  vyšila 
=  »spotřebovla€. 


510 


výšit  se:  Když  se  ti  bude  ten 
drak  výšit,  tož  ho  klepni  tou  kyjan- 
kou  po  hlavě  =  výše  vznášeti  (Kda 
I.  24). 

vyškeřák  =  vyščeřák  (v.  t). 

vyškóřif  sa,  vysmáti  se:  Všeckým 
sa  vySkéříí  (val.). 

vyškóřaf  sa  =  vyščéřaf  sa  (v.  t.)- 

výšklebek,  posměch :  Sousedky  na 
vejšklebky  ty  koláče  ležet  nechaly 
(Žďár).  Dělá  si  rád  z  každýho  vé- 
šklebky  (Maš.). 

vyškíébit,  vyšklebovat:  vyšklébit 
na  někoho  zuby  =  vyceniti.  —  se 
komu  z  čeho :  Vyškleboval  se  mu  do 
očí  =  potupně  se  smál  (Kt.). 

vyškrhnúf,  vyškfhat  1.  zklouznouti 
na  ledě.  Ryba  mu  z  ruky  vyšklhla 
=  vyšplhla.  2.  uhladiti:  led  na  kl- 
začku  vyškfhať  (Kt.  z  Ostravska). 

vyškobrtat  se,  vyškobrtnút  se  1. 
z  těží  vylézti^  vyškrábati:  Spadt  do 
jamy,  Tedvá  se  z  ní  vyškobrtá).  SkTenka 
se  mu  vyškobrtta  z  ruky  =  vyklouzla 
(Zl.). 

vyškohřňat  1.  vyhlodati:  chléb  od 
myší  vyškohřňaný.  2.  —  se,  vyvléci 
se  od  někud  někam :  Než  on  se  tam 
vyškohřňá!  (Zl.). 

vyškopif  1.  Pěstounky  vozí  děti 
opatrně,  aby  se  nevyškopily  =  nevy- 
vrátily. 2.  —  barana,  vyklestiti  (val.). 

vyškořupif:  Ořechy  se  vyškořu- 
piíy  =  vyloupily  (Kt,  laš.). 

výškrabek,  koláč  ze  zbytků  chle- 
bového těsta  (Brň.)  =  poškrabek. 

vyškrataf  sa,  vyhojiti  se,  ubrániti 
se  nemoci  (val.). 

vyškřečet:  STépka  vajíčko  na  hůře 
vyškřečeía  =  vyseděla  (Vych.). 

Výškůvky,  trať  (Blansko). 

vyšfahat,  vymrskati  bičem:  Dva- 
kráť  za  deň  chfeba  dám  a  po  třetí 
vyšfahám  (Suš.  109). 

výšlovka,  přípřež  někomu  na  po- 
moc, když  nemůže  vyjeti  do  kopce 
(Dačicko). 

vyšmáraf,  vyšmarovaf*  někomu, 
prutem  vyšupati  (Kda  I.  209). 

vyšmigurovaf,  okrášliti,  vystrojiti 
(Vek.).  Srovn.  příjmení  Šmigura. 

vysní  =  vyšší  (val.). 


vyšňupat,  vyslíditi:  Vešňope  kaž- 
dýho schořa  (han.). 

vyšpetaf,  po  špetách  vybrati : 
Čeho  je  málo,  i  po  špetkách  se  brzo 
vySpeta  (Kt,  laš). 

vyšpíhnút  se,  vymrsknouti  se: 
Ryba  se  z  ruky  hněď  vyšpfhně  (laš.). 

vyšprtnút,  vyšprtat:  Hráč  vyšprtí 
fazoTu  z  důika  =  vyfrkl.  Ryba  se  mi 
z  ruky  vyšprtía  =  vyklouzla.  Vyšpr- 
tát  všecky  fazoTe  (v.  šprtat). 

vyštaher,  hía,  vyčouhlý  chlapík 
(laš.). 

vyštrbit  =  vyščerbit  (v.  t.)  Df. 

vyšuřif,  zbortiti:  Slunko  mokré 
desky  vyšuřiJo  (Kt.  z  Ostrav.). 

vyš ú stát,  vymrskati  prutem. 

vyšuškaný  =  vypškaný  (v.  t.). 

vyšvárnét,  švárným  se  státi:  To 
dívča  tak  vyšvárněto  a  prv  byto  tak 
špatné  (nehezké)  Kt,  slov. 

vytáčaf  -ám  sukno  z  barvy  =  vy- 
táčeti sukno  z  kotlá  na  válec  nad 
kotlem  s  košelinovou  barvou  zavěše- 
ný (val.).  Inší  dívky  krávy  napájajú, 
afe  tů  našu  v  kofe  vytáčajú  (Bart. 
I.  86).  Pod  tým  ořechem  rajská  mu- 
zika, vytača  se  tam  švarná  Anička 
(Suš.  752;  var.  tancuje  při  ní).  Vy- 
táčá  pěkné  kúsky  z  vergfa. 

vytáhnut  se,  vyrůsti  1.  Ten  se  vy- 
táhli 2.  Obojky  vytahované,  t  j.  vy- 
tahovaly se  z  nich  niti  (Vyhl.  II.  186). 

vytajif  sa:  Šak  už  vidím,  že  sa 
nevytajím  =  tajným  nezůstanu,  tajem- 
ství nezachovám  (val.). 

vytajovaf,  vyjevovati:  Vytajovali 
svoje  stížnosti  (laš.). 

vyfaTúpit  sa:  Vyťafúpíí  sa  =  vy- 
skytl se  z  nenadání,  -aniž  ho  třeba 
bylo  (val.). 

vytasif  sa,  objeviti  se:  Vytasil  sa 
na  čecheře  pomezi  stromy  (Vlk  95). 

vyfáf  někomu,  vybiti  holí  (val.). 

vytáf,  -tajů :  Obušek  našel  až  na 
vesno,  až  vytáí  ve  pni,  co  být  za- 
metený sněhem  (Slav.  ČL.  X.  373). 
Snad  ňákej  ženich  do  jara  vytaje 
(Jimramov). 

výtažna,  vynášení  mrtvoly  z  domu 
o  pohřebě  (Líšeň). 


511 


vytéct :  Já  sem  mosel  svážet  proso, 
abe  mně  neveteklo  =  zrni  nevypršelo 
(srovn.  vypit). 

výtéry,  pl.  m.,  zrni  neb  ulámané 
klasy,  které  se  na  poli  vytrousí. 

výterňa,  výtemé  žito  =  výtěrky 
z  vozu,  při  svážení  obilí  (záp.  Mor.). 

výtisk,  stlučené  máslo  (val). 

výtka,  vícha  na  poli,  hájička  (záp. 
Mor.). 

vytkaf,  vybiti  (val.). 

vytknut  si  nohu,  vymknouti.  Ruka 
vytktá  =  vymknutá. 

výtlasky,  pl.  m.,  tlachy  (Maš.). 

vytret:  Už  v  něm  vytleio  =:  vy- 
hládl. V  tom  vytlí  do  večera!  (Zl.). 

výttuk:  Cesta  je  samy  výtíuky  = 
vytlučena,  vyjezděna  (ZL). 

vyttukač,  -a,  kdo  vytlouká  lidi. 

vyttúkat  lidi,  něco  na  někom,  al- 
mužny, příspěvků  dotěrně  vymáhati. 

vytočit:  Mosél  to  nějak  vytočit, 
aby  jich  neobrazíl  =  omluviti  (slov.). 

výtopek :  Dostal  výtopek  =  huby 
(záp.  Mor.). 

vytořif,  vytorovat  (tóra),  vystopo- 
vati: zloděja  na  sýpce  (val.,  laš.). 

vytragaf,  namáhavě  vynésti,  vykli- 
diti :  Než  on  sa  vytragá !  =  vyklidí, 
odejde  (Kt.,  val.). 

vytráplt:  Vytrápí  tele  na  jalověj 
krávě   (o  dotěrném  prosebníku)   Zl. 

výtřasky,  pl.  i.,  podávky,  vidly, 
jimiž  se  vytřásá  sláma  (Jemnice). 

vytrávélý,  vy  větraly:  pivo;  šatnavý : 
řepa  (záp.  Mor.). 

vytrčit:  Vytrčíl  na  něho  zadnicu 
=  vypučil.  Slimáku,  vytrč  rožky!  = 
vystrč. 

vytřepat:  Vetřepala  sem  svý  děti 
=  pracně  vychovala  (Maš.) 

vytrhávat  se:  Panímáma  vytrhává 
se  ze  šatů  =  dodírá  šaty  (Žďár). 

vytřípat  komu  co,  vyčítati :  Všecko 
mu  pozvytřípál,  co  mu  kdy  dát  (ZL). 

vytrp,  vytrpění:  Má  s  tebú  výtrpy 
■=.  soužení  (val.). 

vytrtaf,  vybiti  (val.).  2.  =  pracně  vy- 
šukati,  najíti.  Hde*stovytrtátř  (Btcha). 

výtruba,  kdo  všecko  vytroubí,  žva- 
stal, novinkář  (záp.  Mor.). 

vytrúbit:  Toho  on  nevytrúbí,  t.  j. 
hudební  kus  je  na  jeho  trubačskou 


umělost  příliš  nesnaden,  aby  ho  ná- 
ležitě zatroubil. 

vytrúsit  peníze,  ztratiti,  když  vy- 
padnou z  kapsy.  Už  se  mi  to  z  pa- 
měti vytrúsiío  =  vytratilo.  Pták  se 
na  stůí  vytrúsíí  =  pustil  trus. 

vyfuhýkat:  Ťuhýk  (sejček)  ťuhýká, 
zas  kohosi  vyťuhýká  =  kdosi  umře. 

vyfuiápit,  něco  hloupého  pověděti    ' 
(záp.  Mor.). 

vytvrdaf:    Chféb   vytvrdá.    tvrdne 

(Vek.). 

vytvrdnúf :  Obi  fa  nebyíy  ešče  vy- 
tvrdíé  ve  stéble  (slov.). 

vytyčit  se,  náhle  se  objeviti.  Kde 
pak  se's  tady  vytyčil  ř  Tříletý  děv- 
čátko vytyčilo  se  mu  před  očima.  Na- 
jedno se  to  vytyčilo  (záp.  Mor.). 

výtyk,  výčitka:  Ty  to  zrobiš  a  ja 
budu  měť  za  to  vytyk  (laš.). 

vytynúf,  vytonouti:  Ledva  z  vody 
vytynula  a  zase  vtynuta  (Kt.  laš.). 

vyučit:  Otec  se  ptal,  jakým  je 
řemeslem  vyučen  (Kda  11.334).  Komi- 
nářském  je  veučené  (Mal.XXIV.67). 

vyvácfat  1.  dováděti, tropiti:  Chlapci 
nevyváďajte!  Šak  je  hrůza  se  na  to 
dívat,  co  vyváďajú  (Slav.  ČL.  XII. 
228).  2.  vypravovati  (podL,  doL): 
Dyž  jim  tak  něco  vyvádím,  vysmějú 
se  mi  (dok.  8).  Stařenko,  vyvádějte 
něco,  ať  čas  utěká!  (dok.  155).  Sta- 
řenka to  vyvádívali  (dok.  232). 

vývaí,  vyvalení  vody,  výtok:  Vy- 
vaí  z  řiky  zaplavit  všecky  luky  (Kt. 
z  Ostrav.). 

vyváFaf  sa  z  dluhů,  zbaviti  se  (val.). 

vyvalit:  Vevalíl  to  ze  sebe  =  něco 
hrubého  neočekávaně  řekl  (Maš.). 
VSeci  se  najednú  z  hospody  vevalili. 

Vývaň,  -ě,  f.,  trať  (Počernice^ 

Vývanovy,  pl.  f.,  trať  (ZL). 

vyvaraf,  vyhnouti  se:  Vyvaral  mu 
z  cesty  (Kt.,  laš.) 

vývarek,  zeleniny  v  polévce,  které 
se  nejedí:  mrkev,  petrželí,  šlovou  vý- 
varky  (Kt.  z  Ostrav.). 

Vyvazadla,   pl.  n.,   trať  (Blansko). 

vyvázat  sa:  Dyž  ňa  do  nich  (do 
želez)  dáte,  já  se  vám  vyvážu  (Bart. 
III.  601). 

vyvazovaf,  utíkati:  Ten  vyvažuje  1 
(val.). 


512 


vývažek  poskytuje  se  prodavači, 
aby  prodávaje  na  drobno  neměl  škody 
(některou  deku  na  kilo  atd.)  Zl. 

vyvážit,  vypáčiti:  Zloďéj  vyvážit 
okno  a  vfézí  do  komory  (Zl.)  Co 
Fezeš  k  vrátom,  dyž  ich  vyvažujeme 
(Slav.  ČL.  XII.  86). 

vyvedenec,  nca^  mladý  ptáček,  kte- 
rého staří  z  hnízda  vyvedli  (ND.  45). 

vývějky,  pl.  m.,  co  se  z  obilí  vy- 
vělo  =  plevy  (Kt.  z  Ostrav.). 

vyvěřit  si  co  u  koho  =  na  úvěr 
vzíti:  Dokud'  mu  kdo  co  zvěří,  žije 
na  to,  co  si  vyvěří. 

vyvést:  Co  to  vyvede .?  =  co  z  toho 
pojde. 

vyvést  se  1.  Ptáci  sa  vevédli  = 
mladí  ptáci  vyletěli  z  hnízda.  2.  vy- 
mstíti se:  Na  tobě  já  se  musím  vy- 
vésť  (Kda  II.  259).  3.  vymluviti  se, 
vymotati  se:  Tož  to  máš,  a  včir  sa 
z  toho  vyveď,  jak  chceš  (Vah). 

vy vétif«  vystačiti :  Tak,  tak,  že  zme 
tú  kapinkú  mféka  vyvětili  (Kt.). 

vyvétif  se,  vysvoboditi,  vybaviti  se: 
Ó  jak  bych  já  ti  byla  vděčná,  kdy- 
bych se  mohla  tvou  pomocí  odtud 
vyvětiť  (Kda  I.  97). 

vyvinout  1.  si  nohu,  vymknouti 
(záp.  Mor.).  2.  Šátek  prala,  rozvinula, 
bílú  ruku  vyvinuta  (Bart.  II.  29). 

vy  vit:  Vyvita  sem  ho  (rozmarýn) 
na  věneček  (Suš.  224). 

vyvl^núf  se,  vyplynouti :  Ze  zřidía 
se  vyvftne  listek  (laš.).  Voda  se  vy- 
vltuje  přes  břehy  na  cestu  (Kt.,  laš.). 

vývodek.  Na  letnice  vyváděli  po- 
hánci koně  poprvé  na  pastvisko.  Od- 
poledne v  neděli  slavili  vývodek. 
Hospodyně  byla  povinna  vydati  »tolik 
vajíček,  kolik  nožiček,  tolik  klobásků, 
kolik  ocásků «.  Na  pastvisku  složila 
chasa  oheň  a  smažila  »kIobáskovou 
vaječinu*.  Výfuky  z  vajec  navlekly 
se  na  pruty  a  na  koních  se  zanesly 
na  hranice  (Záhoří  Lip.). 

vývoz,  -a  =  úvoz. 

vyvrangat,  vyžebroniti  (dok.  289). 

vývrat,  vývratek,  strom  vichrem 
vyvrácený. 

vyvrátit  se:  Býí  zdravý,  na  jednu 
se  vyvrátit  a  bylo  po  něm  =  padl 
na  znak. 


vývratkový,  z  vyvráceného  stromu : 
To  byl  peň  vyvratkovy  (laš.) 

vývratno :  Tu  je  vyvratno,  jeď  po- 
maly =  tu  se  snadno  vyvrátí  (laš.). 

vyvřbif,  provésti,  udělati:  Jak's  to 
vyvřbííř  Kde  ten  sa  tu  vyvrbíl?  = 
nabral  (val.). 

vyvrhnúf  sa,  aus  der  Art  schlagen : 
Ten  sa  vyvrhl  z  našéj  rodiny  (val.). 

vyvřiskovaf,  vykřikovati:  Vyvřisko- 
vala  o  něm,  že  seďét  na  ratúzi  (Slav. 
ČL.  XIII.  112). 

vyvříf  sa,  dostati  se  ze  dveří  ven  : 
Edem  dyž  sa  móže  vyvříť  ven,  to  Je 
mu  zdravo  (Vah.).  Jenerál  Klapka  a 
Košut  vevřele  se  tam  odtuď  a  kéchle 
do  Torecka  (Vyhl.  II.  20). 

vyvrknout:  Mám  vevrknotó  z klóbu 
noho  (Maš.). 

vyvrsknút  se,  vymknouti  se:  On 
se  vyvrskne  z  domu  dyby  jak.  Vy- 
vrskla  sem  se  mu.  Jenom  sem  pořád 
hleděl,  jak  sa  mám  vyvrsknout  (Suš. 
565). 

vyvřzaf:  Už  ste  všecko  teplo  vy- 
vrzali =  ustavičným  vrzáním  (otvírá- 
ním a  zavíráním  dveří)  pozvypouštěli 
(val ). 

vyvrznúf  z  něčeho,  vybřednouti 
z  nesnází. 

vyiabif,  vy  mraziti:  Ta  zima  mě 
strašně  vyžabiia,  sem  cely  vyžabeny 
(Kt.  z  Ostrav.). 

vyzajímaf,  vyšlehati:  Tak  vám  vy- 
zajímáml  (Slav.  ČL.  X.  32). 

vyzaf,  vyžit,  zívnouti:  Vyzalo  se 
mi  na  jednu,  vol  něvoI,  tak  sem  byl 
ospaly  (Kt.  z  Ostrav.). 

vyzbyf,  vybýti:  Macocha  byla  by 
ráda  vyzbyla  ty  nesvoje  bez  grejcara 
z  domu  (Slav.  ČL.  XII.  42). 

vyzdojfmaf  komu,  vybiti  (val.). 

vyzdravnúf,  okřáti  (val.). 

vyzdřiporo  =  vyžerpole  (v.  t.)  laš. 

vyzdřif,  vyzříti,  vyhlédnouti  (Uš.). 

vyzdřof,  vyzdraju^  vyzráti  (laš.). 

vyziblina,  hubená,  vyzáblá  osoba 
n.  věc. 

vyzfbtý,  vyzáblý,  vyhublý  od  ne- 
moci, bídy. 

vyzigiif,  vymazati:  Tolej  viksu  já 
nevyziglím  (Vek.). 


513 


vyzlmenýi  vychládlý:  jizba  v  zimě 

(val.). 

vyzímovat:  Obilé  vyzimovaío  = 
vyhynulo  zimou ;  vyzimovaný  =  vy- 
zlblý. 

vyzizovaf,  vyšlehovati:  Na  tom 
místě,  kde  poklad  v  zemi  jest,  modro- 
žlutý  plamének  ze  země  vyzizuje 
(Kda  II.  248).  Vyzízio  stůnko  =  vy- 
skočilo (val.). 

vyzjérafi  vyhlížeti:  Vyzjérá  ako 
by  mata  tri  roky  psinu  (Dob.) 

vyzmétaf:  Ty  tom  vyzmětáš!  = 
dáš.  Všeckem  jednako  vyzmětá  = 
málo  tomu  dá,  na  př.  jídlu  (val.). 

vyznaf  sa  z  něčeho,  vydati  počet : 
Máš  si  to  zapsať,  aby  si  sa  moh  z  teho 
vyznať  (Vah.). 

vyzobaf:  Nechoď  ke  kuřatom, 
kvočna  by  ti  vyzobaía  (val.). 

vyzobktádaf,  natlouci:  Tak  ti  obu- 
chem  vyzobktádám  I  (Jicko). 

vyzpívat  1.  To  já  všecko  vyzpívám 
=  i  hlas  můj  i  pěvecká  zručnost  na 
to  stačí.  2.  =  vycingať,  vybiti,  vy  na- 
dá váti. 

vyzpovfdaf :  Šak  já  jich  vyzpoví- 
dám =  dám  jím,  nabiju  (Slav.  ČL. 
XI.  274). 

vyzpytovaf  čemu,  komu:  Tomu 
čiověk  nevyzpytuje  fauf  den  Grund 
kommen).  Deť  mu  žádné  nevezpytuje, 
co  on  si  mesli  (Mal.  XXIV.  66). 

výzrada,  vyzrazení  (laš.). 

vyzubit  se  komu,  vysmáti  se:  Ešče 
se  mně  vyzubil  (dok.  209). 

vyzúgat  komu,  vybiti:  Tak  mu 
vyzúgat!  (Kt.). 

vyzváňat:  Děcko  vyzvaná  =  křičí. 
Ten  tam  zas  vyzvaná  =  vykřikuje. 
Nenech  to  tefa  pořáď  vyzváňať  a  daj 
mu  žhrať  (Jicko).  Kadě  vyzvaňaš  tofko 
=  kde  se  touláš  (laš.). 

vyzvářaf  komu,  vybiti  (val.). 

vyzvédovaf,  vyzvídati  (val.,  laš.): 
Ja  se  něvyzvěduju. 

vyzvihnúf :  Hospody  tam  nebyío, 
až  N.  ju  tam  vyzvih  (val.). 

vyzvónit :  Všecko  vyzvónl  =:  roz- 
nese, vyzradí  (Zl.). 

vyžbrúňaf,  -ám :  Všecku  vodu 
vyžbrúĎá  =  vybryndá. 


vyžerpole,  kravař,  který  o  letnicích 
je  první  na  poli  (ND.  203). 

vyžihat:  Zítra  bude  vyžihat  = 
mráz  páliti  n.  studený  vítr  =  opalo- 
vat (v.  t). 

výžinkai  nádenka  ve  žně:  Ide  na 
výžinku  (horň.). 

yýžinkář,  -a,  rodilý  Uher,  kterýž 
cizí  žnice,  zvláště  mor.  Valašky  na- 
jímá i  vyplácí,  od  gazdy  pak  dostává 
každý  10.  mandel,  kteréž  obilí  jemu 
gazda  musí  vymlátit  a  dovézti  (val.). 

vyžit  z  nemoci,  okřáti :  Kdo  se  na 
mláďátka  roznemůže,  zřídka  vyžije 
(Kda  II.  303).  Nemůže  to  hídlo  vežít 
=  stráviti  (Maš.).  Hus  ešče  nevyžita; 
máto  vyžívá  (Zl.). 

vyžúchaf,  vymáchati  prádlo  (Kt., 
val.). 

vyžuohlati  vypleskati :  Vyžuchlala 
jí  to. 

vyzut,  vyzúvať.  Kráva  vyžúvá  =: 
dostává  ze  žaludka  žrádlo  přežvyku- 
jíc.  Podšívka  sa  vyžúvá  zpod  kabáta 
=  cpe  se,  leze  ven.  Snop  se  vyžúl 
z  obřísta  ==  vysmekl  se.  Zeďsa  vyzuta 
=  vybortila. 

vyžůvka.  co  kráva  vyzuje. 

vyžužtafi  -fu,  vykousati:  Dyž  střeš- 
ně jiš,  musiš  kostku  vyžužtať  (Kt., 
laš.). 

vyžvachollfi  zdrobň.  slov.  vyžvá- 
chat  =  vypleskati,  ausplaudern  (val.). 

vyzvat  =  vyzut:  Kráva  trávu  vy- 
žvaía  =  vyplila. 

VZ|  předložka  tato  zachovala  se 
jen  ve  rčení:  vz  duh  =  k  duhu:  Jest, 
í  dosť,  afe  neide  mu  to  vz  duh  (Zl.). 

vzácnota = vzácnosť :  Radosťó  sem 
ptakat,  že  moje  oči  viděly  takovó 
vzácnotu  (Vyhl.  I    62). 

vzácný  jak  v  patě  třn. 

vzatek  1.  HTedí  na  vzatek  (zisk). 
Ona  je  enem  na  ty  vzatky  =  ráda 
bere.  2.  úroda  na  stojatě,  kterou  na 
př.  pronájemce  ještě  před  odevzdá- 
ním si  vezme,  odklidí  (han.). 

vzdech:  Dětá  o  tři  vzdechy,  euf. 
=  má  tak  těžkou  práci,  až  při  ní 
vzdychá  na  Ježiš,  Maria,  Jozef  (Mor. 
lid  105). 

vzchod,  východ  slunce:  na  vzchode 
(laš.). 


514 


vzít,  vzať  -vemu,  vezmu:  Vem  si 
stříbra,  vem  si  zlata  (Suš.  15).  Koně 
vzaly  z  rázu  =  potáhly,  napjaly  síly. 
To  vzalo  peněz!  =  stálo.  Vzala  z  toho 
smrť.  Po  zelinách  vzal  ňa  spánek  = 
usnul  jsem.  Vzala  chuť  na  zelí.  Ne- 
vím, co  si  to  vzál  za  zvyk  =  co  si  to 
navykl.  Vzali  to  v  řeč  =  rozhovořili 
se  o  tom.  Podime  preč,  bo  by  nas 
tu  fudže  vzali  v  řeč  =  pomluvili  by 
nás.  Nevzal  to  ve  Spás,  než  v  oprav- 
du (Zl.).  Ona  naň  vzala  zlos£  ^  po- 
jala (Kda  I.  236).  Ona  vzala  nad  ním 
lítosť  (dok.  88).  Vzali  sme  na  vojnu 
z  dobré  vůle  (Suš.  588).  Vezmem  za 
Tegrúta,  budem  palaš  nosit  (Bart.  III. 
113).  Vzal  sa  sokol  na  křídla,  poTe- 
ťél  do  Krakova  (Suš.  176).  Už  se 
veselnici  vzali  (=  jali)  rozchazeť  (laš.). 
Chlapeček  se  mu  tam  vzal  =  vyskytl 


(srovn.  kde  se's  tu  vzali).  Dyž  sem 
šil  do  stodoly,  vzal  se  přede  mnó  ve- 
liké černé  pes  (od  Přerova).  Ráda 
bych  si  tebe  vzala  t.  za  muže  (Suš. 
168).  Umoř  bratra,  vezmi  si  měl 
(Suš.  169).  Vzala  si  toho  Borůvku 
vdovcem.  Vzal  si  mne  vdovou  (záp. 
Mor.).  Co  si  na  ném  vezněte?  = 
jakou  náhradu  vám  dá  (dok.  125). 
Enom  si  to  vezmi!  on  už  dohospo- 
dářil  ^  jen  si  pomysli.  Tož  si  vezněte 
blázna !  ^podívejte  se,  jaký  to  blázen. 

vzltek:  Včeličky  nemají  žádny 
vzítky  =  nemají  kde  co  vzíti,  není 
květu  (záp.  Mor.). 

vzjódnýi  zlostný:  Je  taký  vzjédný 
(Dob.). 

vžufi  vžúvat:  Holubi  vžůvajú  po- 
krm mládlatom  (val.). 


z. 


Z  předložka  sgenitivem  vyjadřuje: 

1.  čas\  Sviť,  měsíčku  pěkně  z  ve- 
čera (Suš.  339).  Deň  ze  dňa,  noc 
z  noci  to  trvalo.  Janek  choďúvál  ne- 
děTu  z  neděfe  s  ostatníma  chlapíky 
(Slav.  ČL.  X.  300). 

2.  původ:  Z  holéch  ruk  kópile  cha- 
lupu. Neposlechne  žádnyho,  jenom 
ze  své  hlavy  fšecko  dělá  (Mal. 
XXIV.  150).  Já  nesloužil,  má  panen- 
ko, z  platu  ze  žádného,  já  sem  slou- 
žil, má  panenko,  z  lička  červeného 
(Suš.  704). 

3.  odluku:  Prádlo  vemrzlo  z  vodě. 
Dé  te  šate  otycť  z  vodě.  Vechodit 
se  z  křivéch  noh.  Verostl  z  podobě 
(Mal.  XXIV.  150).  Umývá  si  z  krvi 
ruce  (Bart.  II.  1). 

4.  příčinu;  Hospodář  ho  z  toho 
káral.  Můj  najmiféjší  ze  rnne  se  vy- 
smívá (Suš.  602).  Buď  Pámbů  po- 
chválen z  toho  teplal  Chvála  Bohu 
z  takového  časul 

5.  způsob:  Chodíja  tam  z  pořádky. 
Mlátíja  z  míry,  platu,  t.  j.  dostávají 
buď  10.  měřici  nebo  denní  mzdu. 
Kúpíl  to  z  náhody.  Kázal  jí  ho  (ruč- 
ník) z  mýdla  práti  (Suš.  134).  Bylo 


to  nahé,  nemělo  to  z  místa  co  ob- 
léct. Je  to  odpoly  z  darmá.  Letěla 
husička,  Tetěla  z  vysoká  (Suš.  649). 
Nad  Dunajem  z  nizučka  Tetel  ptáček 
z  Fahučka  (Suš.  546).  Umřel  ze  zdra- 
va =  aniž  na  něm  bylo  pozorovati 
nemoc.  Potom  vyskočí  z  ražná  (dok. 
36).  Z  malá,  vrabče  =:  pomalu  (Suš. 
697).  Nečaruj  tak  z  tuha  (Suš.  363). 
Mám  koně  vraného,  z  ostrá  kovaného 
(Suš.  444).  Naša  mama  z  ticha  spává 
(Suš.  167).  Ty  Tuřanský  hodině,  jak 
voně  z  temna  bijó  (Suš.  575).  Chodí 
z  pyšná,  nastrpja  sa  (Suš.  348). 
O,  z  pyšná  mi  odpovídáš  (Suš.  750). 
Pomiúvali  teba,  že  si  z  múdra  vedeš, 
že  si  z  múdra  chodíš  (Suš.  547).  Tur- 
kova nebudu,  radši  z  náhlá  umřu 
(Suš.  125).  Ani  netrvalo  tři  hodiny 
z  plna  (Suš.  584).  Chlapi  tak  z  hodná 
na  něj  volali:  »Copán  poroučí?*  = 
jako  hodní,  dobří  lidé  (Kda  I.  91). 
6.  V  nářečí  val.,  laš.  a  horft.  před- 
ložka z  skládá  se  s  jinými  předlož- 
kami, jednou  i  dvěma,  na  označení 
několikanásobného  poměru  místního: 
Nejčastější  složeniny  takové  jsou: 
zpod,  znad,  zpřed,  zeza,  zpoza,  zpopod. 


515 


zponad,  zpomezi,  zpopřed,  na  otázku 
odkud  ř  a  pojí  se  s  genitivem :  Utíká) 
zpod  toho  stroma.  Vylez)  zpod  štola. 
Dybych  to  ifaé)  zpod  koze  vzí£,  tož 
ti  to  dám.  Jan  utíkal  zpod  toho  stro- 
mu. Dcera  vymetla  krásný  prstének 
zpod  lůžka  (Kda  I.  234,  II.  53).  Znad 
Zajačá  vezu  seno.  Svět  mu  zmizel 
zpřed  n.  zpopřed  očú.  Zeza  Javořiny 
ide  burka.  Stanů)  zeza  stativ.  Zpoza 
hor  s)únce  vychází  (Bart.  I.  88). 
Zpoza  buká  na  ného  číhá).  Zpoza 
bucka  hleděí  =  posupné  jako  zboj- 
ník. Kdo  sedí  za  sto)em,  vylézá  zeza 
sto)a  n.  zpoza  sto)a.  Vychodí  s)úne- 
čko  zpoza  Tesů.  Had  vyléz)  zpopod 
země.  Sotva  zme  odešli  zpopod  li- 
py,  da)o  se  zas  do  déšča.  Měsíček 
krásně  svítí)  zponad  hory.  Vyšé)  zpo- 
mezi  stromů.  Vytáhla  zpomezi  trámů 
jakousi  krbaňku  (Kda  II.  272).  Ať 
sa  tam  vypraví  jeden  zpomezi   nás. 

7.  Česká  adverbia  zvýH,  zdili, 
zhloubi  a  p,  mají  tyto  tvary: 

d)  zdélá,  zvýšá,  šírá,  zh)úbá,  st)úš- 
čá,  a  užívá  se  jich  pravidelně  na  ozna- 
čení míry:  Hná)  přes  jatelinu  jak 
šírá  =  celou  šířkou  pole.  Jak  šírá 
cesta  voda  tékla.  Č)ověka  zvýšá, 
st)úščá  ruky.  Končá  našeho  poTa  = 
konec,  na  konci  (Zl). 

b)  zvýša,  st)úšča,  šířa,  zdéla,  zhruba 
(val.,  laš.). 

c)  zvýšúi  st)úščú,  zdéfú,  šířú  (slov., 
porn.). 

d)  zvýše,  st)úšče,  Sire,  zdéle,  zh)ů- 
be  (horft.). 

za    předložka  I.  s  akkus.  určuje: 

1.  styk  činnosti  s  předmitem,  kterýs 
nékterou  svou  části  činností  dotčen  jest : 
Visí  tam  zdechlá  žába  za  nohu  (Suš. 
367).  Ach,  co's  udě)a),  Janošku,  že 
ťa  zakuli  za  nožku  (Suš.  569).  Udeří) 
ho  za  ty)o.  Pes  ho  ukúsí)  za  nohu. 
Pes  mne  chytí)  za  gatě.  Vyrvi  sy- 
nečkovi  za  kudly  (ND.  56).  Uviděli 
Kačenku  za  sukničku  zelenu  (jako: 
chytili  zal)  Suš.   172. 

2.  doplněk:  Jezdí  za  pacho)ka.  Bylo 
by  za  slušné,  aby  mu  nějakou  čest 
prokázali  (Kda  I.  299).  Je  jim  za  h)u- 
páka  =  dělají  si  z  něho  hlupáka.  Já 
nebudu  za  zloděja  =  » nenechám  na 

Bartoi :  Dialektický  slovník  moravský. 


sobě  podezření,  že  jsem  zloděje.  Dyť 
my  přeca  ešče  néjzme  tak  za  nic 
(Slav.  ČL.  X.  470).  Nebyla  bych  tam 
za  nic  a  za  všecko  =:  nevážena,  ale 
využitkována  (Žďár). 

2.  Často  znamená  doplnlk  tento  klam- 
nou domnénku\  Prvé  sem  teho  kluka 
bi)  za  kráfa  (v  kartách).  Řek)  sem 
mu,  že  je  to  vepřovy,  a  on  to  jed) 
za  vepřovy.  Kópi)  sem  tó  krávu  za 
stelnó,  a  běha)a  se  za  měsic  (Mal. 
XXIV.  150).  Pad  a  ležel  za  mrtvýho 
(záp.  Mor.). 

3.  rovnocennost  nebo  mim  pribliinou\ 
Dě)á  za  dva,  jí  za  tři.  Má  rozumu  za 
ce)ý  svět  (vychloubá  se).  Má  rozumu 
za  pět  h)úpých.  Ten  snop  je  za  štyry 
těžký.  Letos  je  žita  za  po)ovic  )oň* 
ského.  Mam  roboty  za  dostatek  = 
dost  (laš.).  Toho  sena  by)o  zá  fůru 
=:  s  fůru.  Téj  rži  je  za  ma)ú  měřicu. 
Já  sem  by)a  za  pacho)ka  ze  si)ú  = 
vyrovnala  jsem  se  pacholkovi  silou 
(Vych.).  Dyby  ťa  by)o  za  člověka, 
neříka)a  bych  nic,  že  kúřiš ;  ale  toto 
taková  hlísta !  -=.  kdybys  byl  dospělý 
(Zl.).  By)o  nás  za  štyry  sta  =  asi. 

4.  příčinu'.  Zato  sa  bojím.  Hafibí 
sa,  hněvá  sa,  z)obí  sa  za  to.  My  sa 
jím  za  to  smějeme. 

II.  za  předložka  s  genit.  určuje 
čas :  Já  sem  chodí)  do  ško)y  ešče  za 
starého  pana  rechtora.  Za  starého 
pudmístra  by)y  v  obci  inší  pořádky  1 
Za  vidná  =  pokeT  je  vidno,  za  dne 
(iaš.).  VčeT  si  ves)óžijó  chfapci  dvě 
tři  Teta,  a  dó  dom;  afe  za  nás  to 
tak  nebe)o  =  když  my  jsme  byli  vo- 
jáky (Vyhl.  I.  7).  Dybych  by)a  cho- 
di)a  za  s)unečka  do  dom  (Suš.  194). 
Hrušky  trhala  hned^  za  zelena  (Bart. 
III.  175*.  Za  panenky 's  bo)a  malu- 
váná,  čilek  si  už  ce)á  začubraná 
(Spevy  II.  č.  756  =  dokuďs  byla 
panenkou,  za  svobodna).  Za  každého 
počasí  ^  ať  jest  počasí  jakékoli 
(Btcha). 

III.  za  předložka  s  instr.  určuje 
příčinu:  Žena  plakala  velice  za  mu- 
žem (Kda  II.  160).  Budu  p)akat  ch)ap- 
ci  za  mnú  (Bart.  II.  31).  Nep)ačte, 
mamičko,  za  svým  synem  (Bart.  III. 

34 


516 


606).  Naříká  za  matku  (LN.  II.  62). 
Už  je  mne  za  nim  teskno. 

IV.  Některá  úsloví  tvořená  s  před- 
ložkou za,  kterých  jazyk  spisovný 
buď  vůbec  nezná,  nebo  je  jinak  vy- 
jadřuje :  Su  vám  za  to  =  ručím.  Kdo 
je  ti  za  to  ?  =  kdo  je  ti  tím  vinen  ř 
A  to  tož  su  já  ti  za  to?  Ten  je  za 
sebe  =  zámožný  =  stojí  za  seba  (val.). 
Dostali  sa,  vzali  sa  za  sebe  =  se- 
brali se.  Půjdu  za  vás  =  vdám  se  za 
vás.  Néni  £a  za  tolik  =  nejsi  s  to. 
Ešče  je  nás  za  tolik.  Nemám  za 
toféj,  abych  £a  moht  chovať.  Moje 
pocešenje  za  mnú  listy  píše  (Suš. 
578).  Jablečka  sem  žebrala,  za  sy- 
nečkem  postata  (Suš.  437).  Idu  za 
našima,  za  kravama,  za  husama  (na 
pole).  Půjdu  za  Jozefem  do  Hoío- 
múca.  Dyby  být  každý  tak  za  mu- 
ziku jako  já,  muzikanti  máto  by  vy- 
hráli. Zme  za  penězama,  za  kočkama, 
za  papučama  atd.  =  máme  s  dostatek, 
hojně  peněz,  koček,  papuči.  O  ma- 
mičko, veď  mi  on  sTubuje,  že  mi  věru 
dobré  za  nim  bude  ==  jako  jeho  ženě, 
když  budu  jeho  ženou  (Bart.  III.  310). 
Cérky  sú  za  ňú,  chlapci  za  ním  (co 
do  vyznáni  v  manželstvu  smíšeném). 
Ztratí)  jsem  za  ním  pěkných  pár  rýn- 
ských, t  j.  které  jsem  za  nim  měl, 
které  mi  byl  dlužen.  Nic  nenechá 
za  pokojem  =  s  pokojem.  Zabi)  by  se 
za  pivem  =  velmi  rád  pivo.  Ztratil 
za  iidima  moc  peněz  =  na  dluzích. 
—  Často  bývá  předložka  £a  za  če- 
skou předložku  po :  Abe  za  ňém  dětal 
prácu  po  druhy.  Já  za  každém  přečtu. 
Majó  za  Aém  ešče  dva  chlapce  (Mal. 
XXIV.  151). 

V.  za  předložka  se  opakuje:  Za 
hájfčkem  za  zefeným  ore  dyévča 
(Bart.  II.  30).  Pros  za  nás  za  hříšné. 

VI.  Jako  vůbec  v  ustálených  for- 
mulích staré  tvary  až  po  naše  dni 
v  řeči  lidu  se  zachovaly,  tak  zvláště 
v  ustálených  způsobách  určování 
místního  a  časového  vyskytují  se 
zajímavé  úchylky  od  obyčejných  nyní 
tvarův  a  vazeb ;  předložka  £ia  pojí  tu 
na  otázku  kde?  a  kdy?  s  akkus. 
proti  obyčejnému  nyní  vůbec  instru- 
mentalu:    Pavlovice   sú   za  Bořetice. 


Přisnotice  só  za  Židlochovice.  Dé}a 
za  krosna  =  za  stavem.  Měli  to  za 
kamna.  Pole  za  kopce,  za  Vlčí  doly. 
Luhy  za  Kavana  (Kavan  jméno  ho- 
spodářovo, sev.  Opav.).  Za  naše  za- 
hradě je  chodnik.  Za  poledne,  za 
ráno  =  o  poledni,  ráno  (Sebranice). 
Za  starý  léta  bylo  jinač  (han). 

VII.  CO  za  jest  jako  jedním  slo- 
vem (tázací  náměstkou),  jehož  pád 
se  řídí  slovesem:  Co  je  toto  za  krev 
nová?  (Suš.  96).  Co  to  za  vojáček 
byl  ?  (Suš.  107).  A  co  bych  za  žena 
by}a,  keď  bych  muža  prozradila? 
(Suš.  134).  Co  só  to  za  růže?  (Suš. 
283).  Co  sú  tady  za  noviny?  (Suš. 
380).  Co  že  ste  vy  za  junáci  ?  Já  vás 
chcu  sprubovat  (Suš.  705).  Co  si  ty 
za  roba,  dyž  ty  takového  břemena 
(nůše)  neuneseš  1  Co  pak  só  to  za 
rybičky?  (Suš.  169).  Ani  ji  neznáme, 
co  je  zač  (Slav.  ČL.  XI.  226).  Čo  to 
tu  máte  za  také  =  rus.  Sto  takoje 
(Dob.).  Co's  to  obfékta  za  sukAu? 
Co  sa  jím  ten  navyváďát  za  pasárů! 

Na  západní  Moravě  a  na  Zábřežsku 
ve  vazbě  co  za  pojí  se  předložka  sa 
s  akkus.  jako  v  češtině:  Co  to  bylo 
za  koAa  ?  Co  je  to  za  hračku  ?  Co  je 
to  za  rozprávku? 

VIII.  to  za  vyslovuje  podiv  a  pád 
jeho  řídí  se  z  pravidla  slovesem :  To  byl 
Bože  za  komár!  (Suš.  694).  Co  je  to  za 
švarné,  dyž  sú  volky  parné!  (Bart.  I. 
136).  Ach  Bože,  rozbože,  to  je  za  súžení 
(Bart.  II.  365).  To  je  za  krásné  světlo  1 
To  je  dnes  za  krásná  pohoda!  No 
máte  to  za  pěkné  hospodářství!  (Vlk 
48).  To  sú  za  vzácné  šaty !  To  je  za 
pěkný  v  hovězí  polívce!  (dok.  103). 
To  je  za  tabáček !  (Vlk  45).  To  máte 
za  pěknú  kravičku !  (dok.  245).  Daťs 
mně  to,  Matušku,  daťs  mně  to  za 
dary,  prstýnek  mosazný  za  štyry  graj- 
cary  (Suš.  689)  Afe  to  máš  za  šátek! 
—  Někdy  při  slovese  býti  bývá  akk. 
závislý  na  předložce  sa.  To  je  za 
chlapca  hodného !  To  je  za  kordúlku  ! 
=  to  je  pěkná  kordulka  nebo  iron. 
nepěkná.  —  I  adverbialně  užívá  se 
předložky  za  na  označení  podivu: 
Ten  sa  navyvádál  za  pasárů!  (Vlk 
95;   srovn.   Ten  vyváďál  za  pasáryl 


517 


=  veliké  pasáry).  Ty  si  mi  za  po- 
mocník! =  slabý,  špatný.  A  Bože 
milý,  za  časy  nastaly,  za  časy  nyní 
(Bart.  III.  544).  To  je  za  hlúpej, 
dyž  se  za  to  hněvá  (dok.  63).  Va- 
jíčka studený  v  tem  okotúlat,  a  sú 
za  krásný  (dok.  238).  Vynášel  se, 
jaký  přej  v  Kloboucích  za  pěkný 
ječmeny  knedle  jídajú  (dok.  108). 
Ty  umíš  za  pěkně  hádat  (dok.  160). 

za,  -ze  =  rza,  rez  (laš.), 

zábabonky,  pl.  m.,  pověry:  Veď 
to  sú  enem  takové  zábabonky  (Vlk 
72;  stč.  bobonci). 

zababrat,  znečistiti,  zamazati :  Od 
čeho  se's  to  tak  zababrat? 

zababúrafi  zaobaliti:  Zababúlaj  sa 
dobře  do  hábů,  je  tam  zima    (val.). 

zababušlti  zavázati  šátek  pod  bradu 
a  cípy  odtud  do  týla. 

zabahnit  sa  =  zabáhnút  sa.  za- 
chtíti  se:  Sa  mu  zabahnilo  jablk 
(Df.).  Máš,  nač  sa  ti  zabáhne  (Vlk 
54).  Dyž  sa  mu  zabáhne,  n.  dyž  si 
zbáhne  ==  když  se  mu  zachce,  když 
si  smyslí.  Po  čem  se  ti  zabáhlo  ř  = 
po  čem  jsi  zabažil,  zatoužil  (Btcha). 
Jak  sa  mu  něčeho  zabáhne,  mosí 
to  mět. 

zabachiat,  zaobaliti:  Hlava  za- 
bachlaná  v  černém  čepci  (Bart.  III. 
488). 

zabachtanýi  kdo  má  na  sobě  mnoho 
obleku,  kdo  se  mnohými  peřinami 
přikryl.  Roby  chcdily  zabachtané  = 
zavinuté  do  šátků  i  s  rukama  (Slav. 
ČL.  X.  379). 

zabanětý:  Nemohla  sem  chodiť, 
měla  sem  nohy  zabaněle  =  zapuchlé 
Jako  báně  (laš). 

zábarkai  záminka,  výmluva:  Bere 
si  zábarku. 

zabarušenýi  založený,  pohozený 
někde  v  koutě:  háby  (Vah.). 

zábava,  co  někoho  někde  zabaví, 
překážka  (val ). 

zabavit:  Zabav  ho  doma  hodinu 
=  nepouštěj  z  domu,  zdrž  (Bart.  II. 
29). 

zábežnýi  kdo  rád  kamkoli  zaběhne, 
aby  druhému  posloužil,  úslužný  (val.). 

zabibraf  =  zababrať:  Zabibral  se 
(laš.). 


zabijačka  1.  hostina,  která  se  po 
zabití  prasete  známým  strojí,  2.  vý- 
sluha,  kterou  si  přátelé  a  známí  ze 
zabitého  prasete  navzájem  posílají 
=  šperky. 

zabiják  1.  dlouhý  nůž  řeznický, 
2.  lihovina  velmi  silná:  To  je  za- 
biják =  silné  víno;  též  silný  uherský 
tabák. 

zabírat:  Nota  téj  písně  zabírala 
víc  do  tlustá  (o  nižší  tónině)  slov. 

zabit  1.  Větší  karta  menší  zabije. 
2.  To  ho  zabilo  =  přivedlo  na  mi- 
zinu. 3.  Zabil  by  sa  za  masem  = 
velmi  rád  maso.  Děcka  se  za  tým 
možú  zabit  =  rády  to  jedí  (dok.  104). 
4.  =  rozbiti,  roztlouci:  zabita  sem 
hrnec,  zabil  okno  (val.). 

Žabi6|  zábsti:  žabi  mě  =  zebe  (laš.). 

Zabitá,  vrch  na  Vsacku. 

Zabitói    ého,  trať  (Blansko) 

zabitka,  zabití  doma  chovaného 
vepře,  prasečí  hody  (slez. ;  mor.  za- 
bijačka). 

zabitý:  Bil  ho  do  zabitéj  rany  = 
až  ho  zabil  (Dob.).  Na  to  zme  ti 
Hanče  nedali,  abys  ju  otlúkáll  Tak 
na  zabitu  ránu  s  ňú  dělaťl  (Slav. 
ČL.  XII.  130).  > Zabitý  žleb*  jest 
žleb  ve  Střelicích  u  Brna,  v  němž 
se  za  války  švédské  ženy  a  děti 
ukryly  a  v  něm  od  Švédů  pobity 
byly. 

zábižná  (záběžná)  děvucha,  která 
ochotně  všudy  zaběhne,  všecko  hbitě 
a  s  chutí  dělá  (slez.). 

Záblacka,  pl.  n.,  trať  (dok.  188). 

zábtatník  =  zákolník  (v.  t). 

zablikati  zapáliti:  Schořela  sto- 
dola; domácí  tam  chodili,  snad  tam 
zablikali  (Jimramov,  Pav.). 

zabiin6et|  zafinčeti:  Kameň  vy- 
feťél,  okno  zablinčelo  a  zesypalo  sa. 

zabliskovaf,  shlížeti:  Na  tatička 
zabliskoval  (laš  ). 

zabFukaf  se,  zatoulati  se  (laš.). 

zabFuščet:  Zabfuščím  si  trochu 
v  kamnech  =  zatopím  (slov.,,  val.). 

zábobon,  zábobonka,  smyšlená  věc, 
pověra,  bajka,  pomluva  =  zábabonky : 
Snáď  byste  nevěřili  takým  zábobon- 
kom  (Slav.  ČL.  XII.  420).  Pol.  za- 
bobony,  pověra. 

34* 


518 


zabočené:  Hledí  zabočené  jako 
fmok  (=  smok,  drak),  škaredé  (laš.). 

zaboóeneCi  -nca,  Skarohlíd  (laš.). 

zabohatif  =  obohatiti:  Tým  ich 
nezabohatfš  (val.). 

záboj  1.  železný  kfil,  jímž  se  vy- 
bije do  zemé  díra,  do  ní  se  vrazí 
dřevěný  kolek  a  naň  napichují  se 
snopky  křížem  do  čtyř  rohů,  k  zemi 
smérem  šikmým,  klásím  vzhůru 
(val.).  2.  pokrutina:  Olej  konopný  a 
Inéný  vyrábéli  ve  mlýnech  >olejni- 
cích<^  majíce  při  nich  stupy  na 
hmoždéní  semen.  Co  v  téch  stupách 
pokrutin  mastných  zbylo,  slulo  záboj. 
I  prodávaly  se  tyto  pecnové  záboje 
dobytku  za  omastek    (arch.  I.  168). 

zabonifi  zapomnéti :  Ja  sem  to  za- 
bonit  (laš.). 

zábradek,  zaříznutý  a  tlustší  ko- 
nec brdce  u  vah  vozových,  aby  se 
prostraňky  nesmekaly. 

Zabrání,  trať  (ŠeleSovice). 

zabrafi  obsáhnouti  náručím:  Dyť 
to  němožu  všecko  zabrať  =:  najednou 
vzíti  (laš.). 

zabraf  sa :  Zabral  sa  do  toho  jak 
vůi  do  otépky  slámy.  Zabrala  sa  nad 
tým  =  zastarala,  nahm  sich  zu  Her- 
zen.  Nezabíraj  sa  nad  tým.  Do  sebe 
zabraný = zamyšlený ;  srovn.  rozebrat. 

zabrcadtai  pí.  n.,  zavazadla,  nepo- 
třebné krámy  v  jizbé  (val.). 

zabroaf  néčím,  zacházeti,  zastaviti 
(val.). 

zabřesktý,  syrovinou  natáhlý:  dře- 
vo (Vah.). 

Zábřežf,  trať  (Boršice). 

zabřfňafi  -ám,  mocné  zabřinkati: 
Strýc  zabříňái  penézi  v  kapci  (Vlk 
26). 

zabřňat:  Už  enom  nede  zabřňata 
mucha  =:zašuméla  (Slav.  ČL.  X.  371). 

zabřtit  (brť) :  Dokúď  mateří  dúška 
nekvete,  majú  včeličky  med  nezabř- 
cený  =  plásty  nezavřeny,  nezavřšený 
(Peck.). 

zabřuděný :  To  už  je  v  tym  plat- 
né zabřudéne  =:  vmazáno^  vpito  (laš.). 

zabubat  =  zabachlat  (v.  t):  Vy- 
béhne  z  kuchyné  baba  do  šátku  za- 
bubaná  (Vyhl.  II.  133). 


zabudnúfi  zahyt^  -zabudnu,  zabol 
som,  zabývať  =  zapomnéti  (horň.): 
Šohaj,  šohaj  černojoký,  nemožu  ťa 
zabudnuti,  ani  ťa  nezabudu  (Suš.  350). 
Jeho  vernú  lásku  nikdá  nezabudnem 
(Bart  III.  270).  Zabudla  sem  si  ho 
v  tatičkovém  dvore  (Suš.  148).  Zabol 
som  si  hafenečkii  vzati  (Bart.  II.  130). 
Zabýl  na  to  jako  na  smrť  (Vych.). 
Na  ty  své  sirotky  nikdá  nezabudem 
(Bart.  III.  17).  Azda  mé  očička  na 
spáni  zabudú  (Bart.  III.  197).  Na  tů 
našu  vernú  lásku  zabývat  mosíme 
(Bart.  III.  15).  Zabývaj,  zabývaj,  na 
mňa  nezabudzeš  (Čem.  22). 

zabyt  1.  znamená  nastoupení  slov. 
býti:  Jak  vám  zabylo,  když  jste  se 
rozhlédli  po  kraji?  (Slov.  obr.  1. 181). 
Když  uslyšel,  jak  s  ním  začíná  dok- 
tor, všelijak  již  mu  zabylo  (Slov.  obr. 
II.  118).  Zabylo  mu  slabo.  Tak  mi 
mékko  zabylo  (val.).  První  čas  zavdy 
ju  zabylo  teskno  (Vlk  85).  Zabylo 
mu  ho  lúto  =  es  wurde  ihm  leid; 
bylo  =  es  war  (val.).  Matce  zabylo 
dítéte  líto  (Kda  II.  264j.  2.  Tam  mu 
to  zabylo  =  rozleželo  se  mu  (val.). 
3.  zastávati:  Zabejvá  to  za  mne(záp. 
Mor.). 

zabyf  se,  zabaviti  se,  zameškati  se: 
Kde  se's  dotuď zabýl?  (val.).  Zabu- 
dé  se  od  raná  do  večera  na  senku ! 

(laš.). 

zábyvka,  zabavení  se  (han.). 
zaó,  -a,  zeť  (Suš.  465). 

zacabuřat   se,   osopiti  se:   Ešče 
se  na   mne   zacabuřal!    (záp.   Mor.). 
zaoafranýi  zašpinéný  (val.). 
zaceFí  -cla  =:  datel  (Dob.). 

zacóniti  cenu  jmenovati:  Zacénil 
za  volky  150  rýnských.  Moc  ste  za 
tú  krávu  zacenili! 

zacpanlivosfi  náchylnost  k  zácpé: 
PouŠténí  krve  zastavuje  zacpanlivosť 
(Mor.  lid  236). 

začaiápaf  se:  zatoulati  se  (han.). 

začamšif:  Třa  to  začamšiť  =  za- 
hraditi, aby  tam  nechodily.  Nélza  se 
ani  hnuť,  všecko  je  začamšene  =  ver- 
rammelt,  verbarikadiert  (laš.). 

zaĎandrafi  zaSplíchati  vodou  (laš.). 

záče,  -ete,  zárodek:  kuřátko,  hou- 


619 


sátko  ve  vejci,  zárodek   v  leskovém 
ořeše  a  p.  (N.  Město). 

za6rft,  pohroužiti  ve  vodé:  Ne- 
inožem  začrít  t.  puténku  (Df.). 

začuchnút:  To  maso  už  hodně 
začuchlo  ^  už  je  hodně  citit.  Kabát 
kúřem  začuchtý. 

zaĎúřit  se,  usmáti  sel  On  se 
enom  začúří  (dok.  93). 

zaĎut:  Začut  sem  o  nim,  že  .  .  . 
=  zaslechl.  Za  dveřmi  začuva  a  po- 
tym  pomtuva  (Kt.  z  Ostrav.). 

záda :  Neklaď  to  za  záda  =  neod- 
kládej  stim  fMaš.).  Ja,  včiTti  mladí 
si  staré  dávajú  za  záda  ^  nevšímají 
si  jich  (Slav.  ČL.  XII.  229). 

zadech  nút  si  =  oddechnouti  si, 
něco  málo  si  odpočinouti  (Vlk  16). 

zadej  =  více  v  zadu,  srovn.  předej 
(val.). 

zadétaf  l.dveři,  zavříti  na  závoru 
(Slav.  ČL.  XII.  420;.  2.  zacpati :  Za- 
dě}é  tu  sklinku  I  3.  na  chlíb,  na  vdot- 
ky,  na  šišky  =  připraviti  těsto  k  pe- 
čeni chleba  atd.  (Btcha) :  My  máme 
dcerušku,  chce  se  vdávat,  neumí  na 
buchty  zadělávat  (Suš.  677)  4.  Mám 
diťa  nemocné,  nemožu  si  zaděiať,  ja- 
ko :  zapracovať  =  musím  ho  opatro- 
vati, nemohu  nic  jiného  dělati  (val.). 
Nic  si  nezadětá}  =  nevydělal  (Vek.). 

zádér,  kůže  na  prstě  u  nehtu  od- 
pryskující  =  zálup,  zajeď. 

zadéf :  Po  stolích  vdané  ženy  ob- 
sadily stůl  nevěstin  a  nevěstu  v  kótě 
lipským  šátkem  zadély,  že  jí  nebylo 
viděti  (Vyhl.  II.  128). 

zadlna  =  pozadek,  zadní  obilí 
(han.). 

zadírat:  Zadírá  snihem  =  mete 
(Jicko). 

zadivif  se,  podiviti  se:  Král  se 
tomu  zadivil  (Kda  I.  170).  Ovize 
kolekrát  takový  vece,  až  se  temo  za- 
divi  (Vyhl.  II.  22). 

zadtábifi  zaškrtiti:  Kuna  zadtábiía 
nám  kuře  (Btcha). 

zadmuohnúfi  zafouknouti :  To  svě- 
tlo zadmuchněme  I  (laš.).  Džurami  větr 
zadmuchuje  =  zavívá  (Suš.  594,  laš.). 

zadníki  volné  prostranství  (dvůr) 
za  stavením  (Jicko). 


zadost  =  dosti:  Neměl  sem  zadost 
hnoja  (laš.). 

zádoveCi  -vca,  pohřeb  dítěte,  je- 
hož mrtvolu  družky  v  rakvi  na  zá- 
dech nesou  (Ždánice). 

zadra,  tříska,  která  se  do  těla  za- 
dřela  (Kt.  z  Ostrav.). 

zádrapka  =  zábarka,  záminka 
(val.):  Takú  sivza)  zádrapku,  že  sa 
chtět  Fen  podívat  (Df.). 

Zádraží,  trať  (Zl.). 

zadrdollti  šátek  zavázat  ledabylo: 
Jakej  sem  já  si  kukuček  zadrdolilal 
(dok.  100). 

zadřhaf  =:  zadrhovat  (val.). 

zádrhlica:  Uzet  zavázaný  na  zá- 
drhlicu  =  zadrhnutý  (Jicko).  Míšek 
na  peníze  i  na  tabák  má  zádrhlice 
(pl.);  těmi  se  zadrhuje  i  rozdrhuje 
(Dob.). 

zadrhnut:  Máš-li  ty  děvečko  zlatý 
pás  při  sobě,  zadrhni  tu  sani,  zadrhni 
na  hlavě  (Suš.  776).  On  jich  (ďábly) 
v  tom  pytli  zadrhnul  a  nechal  jich 
u  toho  hospodského  (Kda  II.  199). 
Ešče  pořád  zadrhuje  do  němčiny. 
Zadrhuje  v  řeči  =  koktá.  Zadrht  sem 
si  do  prsta  třísku. 

zadřfmaf  sa:  Zadřímato  sa  mi=: 
nastoupení  trvacího  >dřímalo  sa  mi« 
(val.). 

zadříf :  Chodníky  byiy  zadřené  = 
zaváté  sněhem  (Vlk  13). 

zadřft  8i:  Ten  si  zadřelI  =  málo 
pochytil.  Na  chudáku  si  málo  zadře ! 
(sev.  Mor.).  Zadřé)  sem  si  třísku  do 
prstu  =  zadrhl  (Btcha). 

zadrnéf,  zadrnčeti:  Taký  huk  bý), 
tak  tým  oknem  zadrněto,  jak  dyž 
zařmí  (Slav.  ČL.  XII.  419). 

zadrobifi  velký  peníz  na  drobné 
proměniti:  Zadrobít  pětku.  Zadrobte 
mi  I  :=  dejte  drobných  (val.).  Vzala 
dukát,  zadrobila  a  koupila  dětem 
jíst  (Kda  II.  186). 

zadrúžit:  Z  polního  kvítí  si  na- 
děláme věnců  a  zadrúžíme  se  = 
ověnčíme  se  jako  družky.  Zadrúžená 
dívka,  za  družku  spravená. 

zadržaf  =  zadržeti; 

zadřžaf=: zadržovati  (val.):  Špat- 
ně, dobře  sa  zadržát  =  zachoval. 


520 


zadúchat:      Zadúchaj,     vétříčku, 
z  Dunaje  (Suš.  438;  var.  zafúkaj). 
Zádušitái  -éj,  paseka  (Vizovsko). 
Zádušnik,  tra£  (Třebicko). 
zádušníki  glechoma  beder.  (bot.). 

zadvihnúf:  Ten  si  zadvih!  =  při 
něčem  si  nahrabal,  ostalo  mu  hodně 
za  prsty  (Vah.) 

Zádvoří,  trať  (Šelešovice). 
zaďžnúf,  zahatiti  (val). 

zaforotifi  zásobiti:  Šak  kuřacinú 
(tabákem)  zme  zaforotěni  (Slav.  ČL. 
XI    299) 

zafrajmarčifi  zašantročiti. 

zafraňhářif,  začachrovati. 

zagalkyi  pí.  f.,  padanky,  opadalé 
nezralé  ovoce  (Kt). 

zagarazdifi  zasmetiti,  zaneřáditi 
(val.). 

zagraněný:  p}uh  =  zahliněný;  stu- 
dna =  bahnem  zanesená;  lúka=  pod- 
nesená vodou  (srovn.  starosl.  glén, 
pol.  glon,  č.  hlen)  val. 

zagfgat :  On  si  rád  zagfgá  =  rád 
se  napije  (Kt). 

zagiintěný,  slinami,  pěnami  po- 
třísněný, zejména  okolo  huby;  zvláště 
o  zvířatech  (Btcha). 

zagrumif,  zabahniti:  trávu  blátem 
(gfumem).  Kt.  z  Ostrav, 
zagryndafi  zaslintať  (v.  gryndy). 

zagumaf|Udupati  zemi  kolem  kolku 
v  ní  vraženého,  by  pevně  stál  (val.). 
Chtapfci  zagumávali  máje  =  zaráželi 
a  upěchovali  (Slav.  ČL.  XI.  227). 

zagyzděný,  zanešvařený  (laé). 

zaha  =  žáha  (laš.). 

zahabafi  zavaliti  hábami:  Kde  mám 
šaty  zahabané?  =  zaházené  (val.). 

Zahájí,  trať  (Vizovsko). 

zahájit:  ušetřiti:  Tým  moc  zahájím 
(Vek). 

zahájka,  to  byl  nejakej  kúsek  obec- 
ního pastviska  zahájený,  co  nechali 
na  něm  seno  pro  býků   (dok.  151). 

zahajovaf:  Mamka  mi  zahajujú, 
tatko  mi  zabraňujú,  tvoja  nebudzem 
(Bart.  III.  292). 

zaháFkai  zahalčivá  dívka :  Pochválí 
mne  hospodář,  že  jsem  hodná  přástka, 
že  nemrhám  hodinu,  ospalá  zahálka 
(Bart.  III.  507). 


zaháňaf:  » Tu  větru  nemáte  ?€  »Tež 
tu  zahaňa*  (laš.).  Zaháňať  nohům 
(o  špatné,  šantavé  chůzi)  Jicko. 

zahaňblf:  On  zahanbil  ve  škole 
všecky  =  předčil  nad  všecky  (Vah.). 

zahaňfáříf=  zafraňhářif,  zašantro- 
čiti (val.). 

zaháňkai  řetěz,  kterým  se  kolo 
zaváže  místo  brzdy  (vůz  V.) 

zahaténýi  najedly;  nezahatěný  = 
koho  nelze  zahatiť,  kdo  nemá  nikdy 
dost  (val.). 

zahaitafi  zamazati,  zašpiniti:  Včil 
děti  moc  papíru  ve  škole  zahatlajú 
(Kt.). 

zahtadifi  zatajiti,  vertuschen:  Po- 
tem se  to  zahladilo,  aby  z  teho  něco 
nepošlo  (laš.). 

záhtadkai  sázka  (val). 

zahtásif  sa,  nastoupení  trvacího 
>hlásiť  sa«:  Zahlásil  on  sa  k  nám 
(vah.). 

zahlinif,  hlínou,  prstí  zakrýti 
(Btcha) 

zahtobifi  zatlouci  (val.). 

zahtušif  koho,  silným  udeřením 
zabiti  (val.).  Tráva  zahluší  zbožjé  =: 
zadusí  (Dob). 

zahňácat,  zakydati:  podlahu  blá- 
tem. 

zahnat  si  na  chléb,  na  šaty  ^  vy- 
dělati si.  Zaháňá,  si  jak  može.  Tři 
starší  děti  dali  už  do  služby,  aby  si 
aspoň  na  tú  strávil  a  na  nějaké  ty 
háby  zahnaly  (srovn.  záhončlivý) 
Vlk  15. 

za  hněvat  se  =  pohněvati  se  (laš.). 

zahodit  sa  1.  kam  =  zajíti  (val.). 
2.  Rozina  by  sa  s  ním  nezahodila  = 
známostí,  manželstvím  s  člověkem 
nehodným. 

záhončiivýi  přičinlivý,  kdo  si  umí 
zahnat  (v.  t.) :  Krampota  býl  záhon- 
člivý člověk  =  uměl  si  najíti  výdělek 
(Vlk  10). 

zahořet  (na  hlavu),  dostati  bolení 
hlavy  z  přílišného  tepla  od  kamen^ 
z  dýmu:  Ale  vám  dýšú  kamna,  dyť 
tu  zahoříte  I  (Slav.  ČL.  X.  380).  Šel 
ze  zámku  celý  zahořený  =  jako  udu- 
šený dýmem  z  požáru  (Kda  II.  125). 

zahrabovat    někomu,    hrabati   za 


521 


někým:    Kosi  Janko  trávu,  milá  mu 
zahrabuje  (Suš.  267). 

Zahrád6iskO|  pastvisko,  bývala 
tam  zahrádka  (Mlatcova). 

zahradinai  menši  usedlost,  jejiž 
majetník  slova  zahradník. 

ZahradiskOi  trať,  bývalá  zahrada 
(Blansko). 

zahradit:  S  tým  moc  nezahradíš 
=  mnoho  si  tím  nepomažeš.  S  tým 
lenochem  nemožu  nic  zahradit  (vých. 
Mor.). 

zahrádka:  Malým  děvčátkům  splé- 
tají vlasy  »do  koša«  neboli  na  za- 
hrádku, t.  j.  spletou  vlasy  po  třech 
praméncích  od  ucha  k  uchu  nad 
čelem  (val.). 

Zahradnická,  druh  tance  (Suš.  602). 

zahradnf6ek|  pták  posměváček 
(záp.  Mor.). 

zahradník  =  podsedník  (v.  t). 

zahránková  muzika,  kdy  se  jenom 
hraje,  ale  netančí,  bývá  tu  neděli 
před  ostatky;  volívají  se  o  ní  stárci 
(Mor.  lid  29). 

zahrávat  diťa,  hrou  pokojiti  (val.). 

Zá hrbatí,  pole  za  Hrbatým  (Vi- 
zovsko). 

zahrborcovaf,  o  hrbolec  na  cestě 
vozem  zavaditi ;  z.  se  kam  =  po  cestě 
hrbolcovité  někam  zajeti  (laš.). 

zahrdlit,  zaškrtiti. 

záhrdiitá  sklenka  =  láhev,  proti 
obyčejné  >sklénce«  bez  hrdla. 

zahřebaf,  -bu,  zahrabati,  zakopati 
(laš.). 

zahřfšený:  duša,  hříchy  obtížená 

(laš.). 

zahrkat:  Hotuběnka  zahrkata  (Suš. 
442). 

zahroucenec,  -nca,  chléb  silno 
vyválený,  málo  vykysalý  (Brň.). 

záhružka,  blatouch. 

záhryzka,  zákusek,  konfekt:  jabka 
na  zahryzku  (laš.;. 

záhubenča,  -ate,  dítě  od  vlastní 
matky  (zvi.  závitky)  zahubené  (val.). 

za hudat,zahousti, zahráti  na  housle: 
Hned  se  s  ďáblem  zakládal,  kdo  by 
z  nich  pěkněj  zahudal  (Suš.  2). 

zahúlcat:  Za  našimi  humny  zahu- 
kala sova  (Suš.  505). 


Záhumeňák,  kdo  bydli  za  humny, 
nebo  kdo  tam  má  pole. 

Záhumení,  pole  za  humny  (všude). 

Záhůrčí,  trať  (Nivnice). 

zahustit:  Mužma^s  peklo  zahu- 
stila =  mnoho  jich  tam  dopravila, 
zalidnila  (Suš.  3). 

záhuščka,  jíška  z  mouky,  zelnice 
a  vajíčka,  na  zasmažení  zelí  (val.). 

zahybák  1.  nůž  zavěrací,  křivák, 
kudla  (val.).  2.  koláč  z  režné  mouky, 
s  přehnutými  okolky  a  nadívaný(Brň.). 

zahýňat,  dur.  slov.  zahynut:  Už 
ty  staré  zvyky  zahýňajú  (val.). 

záchlad,  zachlazení  (záp.  Mor.). 

zachropif  dveři,   přiraziti,  přivříti. 

zachroščit  prase,  zabiti  (horň ). 

záchod,  západ :  Už  je  stúnce  nad 
záchodem  (val.,  laš.,  jako  v  pol ). 

zachodif :  Zachodilo  mně  to  dobře 
s  tým  mfékem  =  obchod  se  mi  dobře 
dařil  (slov.).  Kde  zachodíš?  =  kam 
jdeš?  (Jicko). 

zachopit  někoho  doma  =  zastati 
(Kyjovsko). 

zachoptaf  sa,  zapackovati,  brk- 
nouti  (val.). 

zachořený,  chorobou  zachvácený, 
chorý:  No  neplač,  Haničkol  Dyť  tak 
zachořená  nejsi  I  (Slav.  ČL.  XI.  482). 
Máme  to  tefátko  jakési  zachořené 
(val.). 

zachořef  =  ochořeti:  Mohta  by 
z  toho  zachořeť  (Slav.  ČL.  XI.  483ý. 

zachrfptý,  ochraptělý:  Sem  za- 
chríplý  =  chrapím  (horft.). 

zachtěf  sa :  Zachtěli  sa  ==  zamilo- 
vali se  (val.). 

záchtiv6C,kdo  by  rád,  co  má  druhý. 

záchtivý,  mlsný,  bažný. 

zachubtaný:  Roby  chodily  zachu- 
blané,  enom  nose  ím  trčaty  =  s  tvá- 
řemi skrytými  do  šátků  (Slav.  ČL. 
X.  379). 

zachuboiený,  zamračený :  nebe, 
člověk. 

zachýiif,  přivříti:  okno,  dvéře  (Ji- 
cko). 

zachystat  sa,  zásobiti  se:  Mosíme 
sa  zachystat  na  svátky  (Podl.). 

zachytit  se :  Ona  k  němu  přistou- 
pila, hrdla  se  ho  zachytila  (Suš    109). 

zajac  domácí,  králík  (horň.). 


522 


zajačí  zefói  oxalis  acetosella  (val). 
zajaĎinai    zaječí   sádlo    i   pečeně 

(val.). 

zajačka,  druh  jablek  sladkých. 

zajakovaó  áe,  zajíkat  se,  koktati 

(Lor.). 

zajaňa,    -ně,    koza  jak   zajíc  šedá 

(val.). 

zajaf :  Smrť  ho  zajata.  Byl  velice 

zajatý  =  nemocí  sklíčen. 

zajatí :  V  takovém  zajaťú  zme  byli 
=  tak  zle  se  nám  vedlo  (val.). 

zajda,  břemeno,  nůše  (val.). 

zajdáki  mošna  pastýřská  (Kda  I. 
37), 

zajděný:  Tak  daleko  byl  v  tom 
lesi  zajděný  =  byl  zašel  do  lesa  (Kda 
L  91). 

zaječí  řepa,  carlina  acaulis  (ND. 
214). 

zájemka:  Z  huse  se  p}ati  šestka 
zájemky  =  zájemného,  když  byla  hus 
zajatá  ve  škodě    (Mal.  XXIII.  157). 

zájesc,  -i,  závist  (Dob.). 

zajesti  zajísti:  Tu  si,  mitá,  spoči- 
neme, chTeba  syrá  si  zajíme  (Bart. 
II.  37).  Zajez  si  aj  ty  (val.;  jako: 
zavdej,  zakuř  a  p.).  Zajédot  sem  si 
=  trochu  pojedl  (Dob.).  Už  se  zajedl 
=  už  nejí  tolik,  jako  z  počátku,  když 
přišel  na  lepší  stravu. 

zajch  :  Ovca  zkapala  na  zajch  = 
motolice  (dok.  124). 

zajfCi  kámen  z  pod  ornice  vyoraný 
(Jevíčko). 

zajičf  mlókOi  euphorbiacyp.  (vých. 
Mor.). 

zajfčkyi  pL  m.,  delphinium  (bot.). 

Zajíčky,  vinohrad  (Žeraviny). 

Zajičorkai  vrch  (Lor.). 

zajíkat  86,  koktati. 

zajíkavec,  -vca,  kdo  se  zajiká: 
Starý  brablec  zajíkavec  (Suš.   697). 

zajímat  1.  Přišli  na  ně,  přišli  drábi, 
volečky  jím  zajímali  (ve  škodě  po- 
stižené) Suš.  182.  2.  Zajimať  koho 
=  in  die  Enge  treiben  (laš.).  3.  Za- 
jímaj  1  =  utíkej  (horft.). 

zajít,  -jdu:  Noc,  tma  mne  zašla 
v  lesi.  Cosi  ho  zašto,  že  neide.  Žatým 
ho  smrť  zašla  =  umřel.  Až  ho  u  mi- 
lenky bilúčký  deň  zašel  (Suš.  552). 
Toho   to  zajde   a  druhého   zas  ono 


=  nemůže  vykonati  něco  pro  jiné 
zaměstnání.  Šaty  byty  pTesnivinú  zašté. 
Ve  všední  deň  sa  už  Tedačím  zašli 
=  obešli  (Slav.  ČL.  X.  142).  Šak  sa 
já  už  bez  vás  včil  zajdu  =:  obejdu 
(ib.  31). 

zajoch,  starý  zajíc  (Brň.). 

zajtrek,  zítřejší  den;  po  zajtreku 
=  pozejtří  (Dob.). 

zakáď,  dokud:  Ráda  bych  ho  vi- 
děla na  svém  chlebě,  zakáď  sem  ešče 
živa  (Jicko). 

zákafec,  -Ica,  >brousek«  ve  chlebě. 

zákalitý  chléb,  který  má  zákalec. 

zákampí,  kam  nedosvěcuje  slunko, 
stinné  místo  (záp.  Mor.). 

zakázaf,  -žu,  poručiti:  Zakázali  na 
vojnu  sedláčkovi  na  vojnu  (Suš.  107). 
Zakázat  si  u  krejčířa  nový  kabát  = 
objednal. 

zakázka,  objednávka:  Boty  šité  na 
zakázku;  op.  na  trhu  koupené. 

zákažný,  krásný  >jako  na  zakáz- 
ku*:   Ňéčo  zákažný  jačmeň  (Dob.). 

zakef-zater,  dokud  dotud:  Zakel 
být  Bazata  na  světě,  zateF  byto  z  Oze- 
fem  ešče  na  ubytu  (Vlk  85).  Už 
k  vám  víc  nepřijdu,  zakel  živa  budu 
(Suš.  145,  val.). 

zakládací  vesta,  v  předu  daleko 
přes  sebe  přeložená,  s  dvěma  řada- 
mi knoflíků  (Slav.  ČL.  XI.  273). 

základ  1.  koňům  se  » založí*  seno 
za  řebřík;  mají  záktad.  2.  fant:  Kdo 
ti  kázat  trávu  žati,  musíš  za  to  zá- 
ktad dáti  (Suš.  189). 

zakládat,  zaioéiť.  Hajný  zakládal 
krmivo  srnčí  zvěři  (za  žebřík)  Pittn. 
VI.  XVIII.  516.  Vozka  vozkovi  za- 
kládá =  dá  přípřež,  když  nemůže  do 
kopce  neb  uvízne.  Jak  byta  tá  bída, 
zme  se  ich  něco  nazaktádali  =  napod- 
porovali  zálohou.  Květ  zaktádá  = 
přerozujtíse  v  ovoce.  Husi  zaktádajú 
už  křídta.  Prasa  zaktádá  na  sádto, 
na  slaniny  (val.). 

zaktádaf  sa,  zaioéit  sa^  sázeti  se, 
vsaditi  se.  Zaktádá  se  mu  v  krku,  má 
zatožené  v  krku  =  oteklý  krk. 

zaktádaf  si  na  něčem,  pyšniti  se 
čím :  Ten  si  zaktádá  na  svých  peně- 
zoch  I  Enom  si  tolik  nezaktádaj  I  Nech 


523 


si    Žádná   panna    v  tásce    nezakládá 
(Bart.  IIL  315). 

záktadka  1.  připřež  na  pomoc, 
když  nemůže  vyjeti.  2.  sázka,  die 
Wette:  Pije  jak  o  základku  (pol. 
zaklad). 

základna,  sázka:  Měli  základno 
štvrtko  piva  =  založili  se  vo  štvrtko 
piva  (Maš.). 

základní  sláma,  která  se  >zaklá- 
dá«,  dává  za  žebřík  dobytku  v  zimč 
(han). 

zakraměf  sa  na  besedě  =:  zaškře- 
čať  sa,  zaseděti  se  (val). 

záktasník  v.  střecha. 

zákíechta  :=  záhuščka  (v.  t.). 

zaklesnouti  uvázati  uzel :  Zaklesle 
mně  tři  děti  po  ceři  na  krk  (Maš.). 

zaklínači  -a,  čili  vodič  mračen 
kroupových  může  krupobití  od  polního 
osení  odvrátit  a  na  pusté  hory  od- 
vésti  (Kda  II.  274). 

zakiňaf  8a  =  zaklínati  se:  »Nech 
sa  hněď  propadnul*  zakíňát  sa  (Slav. 
ČL.  XIII.  373). 

zákfopka  =  náočník,  v.  stroj  na 
koně  (III.  16). 

zákručitý:  Do  Medříča  ide  cesta 
moc  zákfučito  =  má  mnoho  oklik 
(Jicko). 

zakrudifi  zavésti:  Kaj  mězakludi? 
(laš.). 

zákFukai  záhyb,  zatáčka  cesty  (Ji- 
cko). 

zakfuznaf  =  zakuznať,  zauzditi 
koně  (han.). 

zaknúf  =  zakTnúť:  A  byta  jedna 
mynařka,  zaknuta  svého  synáčka). 
(Suš.  779,  laš.). 

zakochaf  se  koho,  zamilovati  se : 
Panny  se  ho  zakochaly  (Suš.  28). 

záícot,  zátočina,  záhyb:  Ta  řeka 
dělá  samé  zákoly  (Kt). 

zakotácafi  -ám,  dokola  zatřásti, 
zatřepati  čím  (Kt.). 

zákolníki  hřeb  zastrčený  v  »sraž- 
ku«  (konci  osi);  je-li  široký,  se  střeš- 
kou,  slově  záUatník,  záUatnica  (v. 
vůz  II.  21). 

zákopai  příkop  u  silnice. 

zakopat  se:  On  se  zakopává  = 
>  zahazuje «  (laš.).  Zakopá}  sa  s  tým 
handlem  =  přišel  na  mizinu  (val.). 


zákornfk,    pták  sitta  caesia   (Zl.) 

zakosaténý,  na  způsob  kosáku 
ohnutý  (Kt.). 

zákoteki  hřeb,  kterým  se  pluh  na 
hřídeli  pomyká,  aby  se  buď  plytčeji 
n.  hlouběji  orati  mohlo  =  pomykel 
(v.  t). 

zákovka  1.  horní  kroužka,  kterou 
upevněna  kosa  na  kosisku;  dolní 
slově  >kukolík«.  2.  zákovka  s  kři- 
váka  ^  kutí. 

zákožní  hiísty  =  srnice,  »když  se 
dítě  vykoupe,  vylezou  z  pod  kůže« ; 
zákoéníkrev^  teče  zrány  nehluboké; 
zákožni  voda^  dešťová  nebo  sněhová, 
vsáklá  do  horních  vrstev  země  (Zl.), 
pol.  woda  zaskóma,  ze  které  vyvě- 
rají studánky. 

zakrá6at|  -ám,  zakračovatii  zastá- 
vati: Zakráčá  ho  =  bére  v  ochranu. 
Dycky  ho  zakráčá  =  omlouvá  (Zl.). 
Esli  tá  chasa  dělá  čertovinu,  ešče  to 
zakráčajú,  přej  sme  byli  sami  takoví 
(dok.  198). 

zakrádat  sei  tajně  dostupovati : 
Zakrádál  se  na  nás.  Déšč  se  zakrá- 
dál,  ale  minu)  (Zl.). 

zakřámnúti  chřestivě  zakousnouti: 
Pes  zakřámtkuře.  Zakřámt  dojabka 
(Kt). 

zakřapenýi  ochraptělý  (val.). 

zákravkai  nakrájená  zelenina  do 
polévky  (laš.). 

zakříbif  se:  Réž  sa  už  pěkně  za- 
kříbíla,  je  zakříbená  =  vyrostla  v  chu- 
máčky,  kříbky  (val.,  laš.). 

zakřfvati  poléhati,  kránkeln:  Po- 
řád zakřívá  (sev.  Mor.). 

Zákřížíi  trať  (Počenice). 

zakrnúsenýi  zakrnělý,  zaškrdtý 
(laš.). 

zakrosnat:  Zakrosnáto  moc  místa, 
a  přece  se  to  tam  všecko  neskrosná 
=  zabere,  nesměstná  (Kunštát).  Hal- 
mara  be  zakrosňala  v  seknici  moc 
placo,  máme  jo  v  síni  (Maš.). 

zakřoupanýi  umazaný  (záp.  Mor.). 

zákrucáki  nebozez  (Vek.). 

zákrutí  oklika:  cesta  na  zákruty: 
serpentiny  (val.). 

zakrvavit:  Můj  milý  se  juž  oženit, 
moje  srdce  zakrvavil  (Suš.  340). 

zakryvačkai    překrásně    vyšívaná 


524 


plena,  kterou  krsná  (kmotra)  na  křtu 
díté  zakrývá  (Podl.). 

zakúď,  dokud:  Zakud  jsem  byl 
malý,  nestyděl  jsem  se  vás  (Kda  I. 
162). 

zakukliti  šátek  pod  bradu  křížem 
pak  vzadu  uvázati  (záp.  a  sev.  Mor.). 

zakúfanýi  zaválený  od  koulení  se 
po  zemi:  pes  (laš.). 

zakúpenýi  zamluvený  kupcem 
u  prodavače  (vaL). 

zakurif  v  peci,  zatopiti  (horň.). 

zakusovat:  Pije  mféko  a  zakusuje 
chlebem. 

zakuť  koňa,  vraziti  hřebík  mimo 
roh,  zajeti  koňovi. 

zakutat  se  do  stohu,  zahrabati  se 
(dok.  88).  Ná,  co  ty  ležíš  v  peřinách 
zakutaný  až  po  krk  (Slov.  obr.  II. 
125). 

Zákútí.  trať  (Zl.\ 

zakuzňaf  koňovi  udidfo  ==  zakuzniť 
koňa,  zauzdíti  (val.). 

zakvaslf  na  chléb,  udělati  kvas 
(val.).  Na  chléb  zakvasila  (Bart.  I.  91). 

zakvftaf:  Zakvitaj  běTučkym  kví- 
tečkem   (Suš.   438;    var.  prokvitaj). 

zaky,  pokud:  Můj  otec  k  tomu, 
zaky  je  živ,  nesvolí  (Kda  I.  234). 

zakým  =  dokud  (horň). 

zakypaf :  Všecko  zakype  vápnem 
=  zastříká,  zamaže  (laš.). 

Zatáňa,  pl.  n.,  trať   (Otrokovice). 

zaíápat,  zamazati,  zamatlati:  blá- 
tem, mahú  a  p.  (Zl ). 

■  zatavafi  dopalovati,  dozírati :   Ně- 
zafavajl  (laš.). 

Zatáznf,  trať  (Šelešovice). 

Zálečník,  záletník,  tanečník  při 
muzice  (Prostějov). 

zaTedvá,  sotva:  Ináč  byste  k  nám 
zaTedvá  našli  cestu  (Slav.  ČL.  XI. 
178). 

zaredvádOi  sotva  kde  (val.). 

zaTóhat:  Starý  mladé  nic  nevěří, 
zaléhá  jí  ode  dveří,  t.  j.  cestu  ke 
dveřům  (Suš.   151). 

zafehnúf:  Kráva  zafehta  králíka 
=  přilehla  a  zadusila.  De  zalehne 
pleva,  netřeba  tam  chleba  =  zabere 
místo  (Vlk  12).  Smutek  zalehl  mu 
srdce  (val.). 


zaléhnuf  sa,  zavrhnouti  se:  Do 
kožucha  zalehli  sa  moIé,  v  syře  červi 
(val.). 

zareknúf  sa,  lekem  na  chvilku 
býti  omámen  (val). 

zalepiti  zalepnúty  lepnutím  (ude- 
řením rukou  za  týlo)  zabiti:  Zalepil 
králíka;  rozdíl:  zalepiť  =  zaklížiti 
(val.). 

Záresf,  trať  (Vizovsko). 

Záfešfi  pole  za  »Léchami«  (Vi- 
zovsko). 

Záfešná,  louka  (ZL). 

zaFét:  Krev  ho  zaléta  =i  dostal 
chrlení  krve.  Na  koho's,  Maruško, 
na  koho's  volala,  dyž  ti  tá  vodička 
ústa  zalévala?  =  když  se's  topila 
(Suš.  126). 

zaFetět :  Já  tam  zaletím  =  zaběhnu. 
Jozefe,  zaleť  na  vodul 

záfety,  pl.  m.,  i  coll.  pí.  záleta  = 
galanda:  Chodí  na  zálety  (val.,  laš.). 
Mach  zavdy  si  zašil  v  noci  k  Rozině 
na  záleta  (Vlk  41). 

zathanái  smyšlená  výmluva :  Mosím 
si  najít  nejakú  zalhánu. 

zaíhávka  =  zábarka :  Aby  meta 
zalhavku,  řikata,  že  půjde  na  vodu 
(laš.). 

zálibkai  zalíbení:  Měl  nad  tím  zá- 
libku  (N.  Město). 

zálik,  slavnostní  uzavření  cesty 
svatebčanům. 

zališčený  šátek  =  >po  hanácku« 
zavázaný. 

záloh  1.  =  základka,  sázka :  udělať 
záloh  =  vsaditi  se  (val.).  2.  zástava, 
fant:  Daj  nám  děvča,  daj  nám  záloh, 
že's  na  panském  trávu  žalo  (Suš.  190 ; 
rus.  zatog). 

zalomit,  saiamovat,  1.  spínati: 
Stojí  tam  děvečka,  zalamuje  ruky; 
zalamuje  si  jich  za  svoju  hlavičku 
(Suš.  123j.  Sednul  na  stoličku,  za- 
lomil hlavičku  =  sepjal  ruce  za  hlavu 
(Suš.  147).  2.  ustanoviti:  Pokuty 
4  funty  šafránu  I.  1566  kníže  Fryd- 
rych  Kazimír  zalomil  na  toho,  kdo 
by  se  opovážil  ve  Fryštátě  u  Těšína 
mimo  áfxm  obecní  vína  dávati  (arch. 
I.  128). 

zalomit  86  do  práce,  s  chutí  se 
zabrati. 


525 


zátomka :  Udětali  si  záJomku,  kerý 
sa  spáči,  že  zaplatí  100  zl.  druhému 
=  podmínku,  sázku  (vých.  Mor.). 

Zálomky,  pl.  f.,  trať  (Blansko). 

zatožit  1.  připřahnout  druhou  spřež 
na  výpomoc,  dáti  základku :  Pomožte, 
pomožte,  afebo  zafožte,  ať  moje  ko- 
níčky nestojá  na  mostě  (Bart.  II.  313). 
Moja  mitá  má  štyry  volečky,  ona 
založí  přes  ty  kopečky  (Su§.  459). 
2.  dopůjčiti  peněz,  kolik  komu  chybí : 
Zatožím  ťa.  Je-ji  ti  o  peníze,  založím 
ťa  (Vlk  34). 

založit  se  1 .  Založit  by  sa  za  teba 
něhdo  =  garantovati,  ručiti  (Dob.). 
2.  vsaditi  se:  Založme  sel  Já  se  ne- 
zakládám. 3.  do  čeho=  dáti  se:  Už 
to  přivezu  všecko,  dyž  už  sem  se 
založit  do  teho  (laš). 

Zátučí,  na  Zálučú,  trať  (Vizovsko). 

zatúčif  88 :  Rolí  sa  zatúčito,  když 
osení  hodně  vzrostlo,  jako  by  se  pro- 
měnilo v  louku  (val.j. 

zatúchaf  sa,  zamáčeti  se    (Vek.). 

zátupllvýi  dřevěná  nádoba  (putna, 
čtvrt),  která  má  zátupy  (val.). 

zátupovltá  dtažka  (podlaha),  má 
zátupy,  odstávající  třísečky,  které  se 
snadno  zabodnou  v  bosou  nohu. 

zátupy,  záděry,  místy  odbortěné 
dřevo  v  starém  náčinu  dřevěném: 
Za  tím  jedním  zálupem  ostal  dukát 
(ve  staré  čtvrti,  na  kterou  švec  dukáty 
měřil)  Kda  II.  62. 

zatuščit,  zabiti,  den  Garaus  machen 
(val.). 

záfušeki  zadní  líšeA  (val.)  vůz  V. 

zafútit  8i :  ZaTútita  si  to  velice,  že 
jí  to  diťa  umřeto  =  zabyto  jí  líto 
(Vych.). 

zafútit  sa  nad  někým  =  slitovati 
se  (Vek.). 

zamanuly,  umíněný  (Slavkov). 

zamarašenýi  zaprášený  (laš.). 

zamárnif  =  promarniti:  Všecky 
peníze  zamárnít  (val). 

zamastiika,  durancie  (Brň.). 

zamattat, -tlu,  umazati:  Nezamatli 
sel 

zamazat:  Zapoihét  sem  na  to  jak 
by  mne  zamazat  =  do  čistá  (Zl.). 

Zámčisko,  jméno  několika  vrchů, 
na  nichž   stával  kdysi  zámek,   hrad. 


zamčit,  zamknouti:  Zamči  očka 
svý.  Zamči  si  ho  (srdce),  zamči  na 
devět  zámečků,  a  já  ho  odemču  te- 
ftučkú  slámečku  (Suš.  335). 

zamdref=:  omdleti  (val.):  Zamdleta 
v  kostefe. 

zámečnický  t.  pomocník,  tovaryš. 

zaměřaný:  Skřich  být  zaměřaný, 
vlezlo  do  něho  právě  18  měřic  (Slov. 
obr.  I.  25). 

zámefy  -mťa,  m.,  závěj  sněhová: 
Tam  ležet  zameť  sněhu.  Byty  velke 
zamtě  (laš.)-  —  Jinde:  zátnét,  -i,  f., 
a  zámět,  -a,  m.:  Cesty  byly  samy 
zámety  (dok.  166). 

zamhref  sa:  Enom  tráva  zelená 
v  očách  se  ji  zamhfeta  (Bart.  II.  35). 

zamilovat:  Tak  nás  milý  Ježiš, 
tak  nás  zamiloval  (Suš.  51).  Zamilo- 
val si  ju  král  (Suš.  8;  ne:  se  do  níl). 
Zamitovat  som  si  černojoké  dževče 
(Suš.  403). 

zamímianý=zašišmaný,zamatlaný 
(Brň.). 

zamírai  oči,  zamhuřovati,  zavírati : 
Oči  se  mi  zamírajú. 

zámls  1.  nátěsta  vodou  v  díži  roz- 
ředěná  (pak  je  kvas),  2.  bláto,  které 
se  najednou  »zamísilo«,  rozdělalo  na 
cihly  (Jicko). 

zamíslt  na  chléb,  na  koláče  = 
udělati  těsto. 

zamíšat,  zamíchati,  zatočiti  teku- 
tinou :  Rak  se  zamíšal  v  moři,  a  hned 
se  všeci  raci  sešli,  t.  j.  zamíchal  mo- 
řem (Kda  I.  86). 

zámiškové  střevíce,  jirchové  s  pře- 
skami,  nahoře  červeně  lemované 
(han.). 

zamktý,  pass.  =  zamčený:  dveří 
(val.). 

zámtuva,  die  Verantwortung:  My- 
slim,  že  pro  svoje  děti  nebudu  měť 
žadnej  zamtuvy,  dobře  sem  ich  vy- 
chovat (laš.). 

zamohtý  =  zámožný  (val). 

zámora,  zmořený  člověk:  Chodí 
zámora.  Modrý  jak  zámora.  Ty  zá- 
moro !  =  zdechlino. 

zamořlf,  umořiti:  Zas  ju  zamořil 
ten  vřid  (laš.). 

zamraščený,  ubrečený,  uplakaný 
(laš.). 


526 


zámraz :  set  na  zámraz,  pozdě  na 
podzim,  když  zrno  již  nevzejde. 

zámrazek,  zákrsek,  zakrnělé  ovoce 
i  zakrnělý  člověk  (Kt,  Dop.  I.  han.). 

zamrazgtýi  zamrazený,  zaražený: 
Ostá}  celý  zamrazglý  (Vah.). 

zamrazit:  Malé  chlapce  i  mladé 
psíky  >zamrazuji«:  prostrčí  je  tři- 
kráte po  sobě  hlavou  kolovou;  tím 
je  »zamrazený«,  nechytne  se  ho  již 
střelená  ani  ťatá  (LN.  I.  237,  val.). 
Zaříkáním  může  se  zloděj  zamraziti, 
t.  j.  zastaviti,  že  zůstane  jako  zmrtvělý 
a  s  niísta  se  nepohne  (Mor.  lidlSl). 

zamřet  1.  oči  =  zamžít,  zamhouřiti: 
Spi,  Janíčku,  spi,  očička  zamři  (Suš. 
509).  2.  omdleti :  Zamrei  (horň.). 

zamrhanec,  zakrslé  jehně  (val.). 

Zamrkáikyi  pf.  f.,  vinohrad  (dok. 
192) 

zamrknúi,  zatměti :  Mosél  sa  dobře 
ponáhtat,  aby  nezamrkt  (vých.  Mor.). 
Za  mrk}  šohaj  mezi  dolinama  (Suš. 
403). 

zámrsk  mat  na  oku  :=  jakousi  vadu 
jako  bělmo  (Dob.). 

zamružit  oči  =  zamhouřiti  (horň.). 

zamrzgtýi  zakrsalý:  Ovoce  ostato 
zamrzg}é  (Zl.). 

zamuchtanýi  všecek  zaobalený 
v  šátky  (ZL). 

zamurfsaný,  zašmouraný  (Df.). 

zamúřit  oči  =  zamhouřiti  (Zl.). 

zamútit  vodu,  zakaliti  (horň.). 

zamuždlf,  zabiti:  prase  (laš.). 

zamykacf,  co  se  zamyká:  komora, 
hůra,  nůž. 

zamykači  nůž  zamykací,  kudla 
(záp.  Mor.). 

zámyserný,  podnikavý:  Můj  néni 
nic  zámysefný  (ZL). 

zámystai  -y,  m.,  záchtivý,  kdo  si 
pořád  něco  vymýšlí,  to  ono  chce  (val.). 

zamyšlenái  těhotná:  Mám  ženu 
zamyšlenou  (Mor.  lid  103). 

zamžít  oči,  zamhouřiti:  Má  oči 
zamžíté.  A  jak  máti  oči  zamže,  dosť 
sa  synek  híadu  namře  (Suš.  502). 
Zamža  oči  bych  to  našta  (Slav.  ČL. 
X.  133). 

zanášaf  sa :  Tak  sa  to  zanášato 
ten  oheň  jak  v  Novéj  Dědině  (Vah.). 

zanáška  1.  horní  půda  ve  mlýně, 


kam  se  obilí  zanáší,  2.  dřevěná  ná- 
doba s  víkem  ve  mlýně.  3.  nážitek 
trávy  (v.  travná  plachta).  4.  opálka 
(Opav.). 

zanebezdifi  zanečistiti  se:  Moc 
ovec  se  zanebezdí  do  prašívky  (val.). 

zanecuděnýi  zanečistěný  (N.  Mě- 
sto). 

zanédači  nedopustiti  (Lor). 

zaneplešený:  Žito  zaneplešené, 
plevelem  (neplechou)  zarostlé. 

zanósf  sa :  Ai  malá  noška  sa  za- 
nese =  obtíží,  když  se  dlouho  nese 
(val.). 

zaríěvidžeói  oslepnouti:  Zaněvidžil 
na  obě  oči  (Lor.). 

zanezdravenýi  nezdravý  (Vek.). 

zanim  (i  poL),  pokud  (Lor.). 

zanocovat  někde,  zůstati  do  noci: 
Zanocovál  v  Teši  (val.). 

zanosit:  A  ja  ten  chodníček  ka- 
mením zahažu  a  tmím  zanosim  (Suš. 
361). 

zánovní  kabát,  ještě  dosti  nový. 

zaobíécfi  zaoblékat  děti,  ošatiti 
(val.). 

zaoďatýi  kdo  má  dosti  oděvu,  šat- 
stva (Dob.). 

zaoděfi  přikrýti:  difa  na  kofébce 
(val.) 

zaonačif :  Sak  já  to  sama  včíT  ináč 
zaonačím  =  zařídím  (Slav.  ČL.  XI. 
178).  Tož  to  já  musím  nějak  zaonačiť 
(ib.  273).  zaonačit,  popraviti,  ozdo- 
biti, ale  též:  dobytek  sa  zaonačí), 
zamatlal. 

zaopasek,  zápas,  potyčka:  Mnohý 
člověk  musí  vést  zaopasky  s  duchy 
(VyhL  VL  XIX.  1116). 

zaopatřaf=  zaopatřovati  (nemoc- 
ného): Dy  mě  zaopatřali  (laš.). 

zaosáĎíf  sa :  Jedla  sa  zaosáčita  = 
padajíc  zavěsila  se  za  jiné  stromy 
(val.). 

záosek  =  zákolník  (v.  t). 

zaozíbat:    ZaozíbaJo  mne  v  ruce 

(Zl). 

zapacknút,  zapackat,  zapackovat, 
klopýtnouti  oč:  Zapack}  o  práh. 

zápaĎi  -i,  f.  1.  stráň,  na  kterou 
slunce  nedosvěcuje:  Strom  neporoste 
v  chtadnéj  zápači  (op.  ostúní,  úpěk) 
val.    2.  strana   od  slunce   obrácená. 


527 


Stinná,  severní:  Vokna  só  na  zápač 
(Jevíčko). 

zapáčif  sa,  zalíbiti  se  (slov.,  val.). 

zapadl  po  předložce  nesklonné: 
do  západ  slunce,  po  západ  slunci. 

Zápaďa,  ě.  trať  (Dobromčlice). 

zapadat:  Žena  zapadá,  je  zapada- 
jící =téhotná  (N.  Město). 

západiískOi  propadlina  na  poli 
(laš.). 

zapadnut:  Kde  to  západ  ř  =  po- 
padl. Zapadli  zloďéja  na  komoře  = 
postihli.  Zapadnúť  sa  kde  =  zmizeti, 
ztratiti  se  (val.). 

Západy,  pl.  m.,  trať  (Blansko). 

zápal,  zapálení  vnitřní  (sev.  Mor.). 

zápalec,  -Ica,  zlobivec  (záp.  Mor.). 

záparek,  zápalka,  zapálené  ovoce 
peckové,  počínající  zráti*  Střešně 
by}y  teprú  zápaTky,  teprú  se  zapalo- 
valy, a  už  ich  otrhali  (Zl.). 

zapafeněc,  -ňca,  zapálený,  zardělý 
člověk  (laS.). 

záparestívý,  kdo  se  snadno  zapálí 
(rozpálí)  hněvem,  náhlý,  zlobivý  (Zl.). 

zapalovat  sa:  1.  Střešně,  trnky 
(vůbec  ovoce  peckové)  už  se  zapa- 
fujú  =  začervenávají,  počínají  zráti. 
2.  Což  sa  budu  zapaTovatl  ^  usilo- 
vati se,  drápati  se.  NezapaTuj  sa  tak 
o  to,  néni  ti  nic  po  tom  I  -=.  neujímej 
se  toho  tak  horlivě! 

zápaly,  pl.  m.,  červánky:  Veliké 
západy,  veliká  zima. 

zapamatllvý,  zapoměnlivý:  hlava 
(Zábřežsko). 

zapámbovat  se:  Ani  sem  se  za- 
pámbovat  nemusela  =  Boha  se  do- 
volávati, věrovati  se. 

zápar,  zapaření:  Jak  budě  tak 
pršeť  a  slunce  do  teho  svítiť,  přijde 
na  kobzafe  zapař  =  brambory  se  za- 
paří a  budou  hniti  (laš.). 

zapáraf:  Zapárá  mu  za  nohty  = 
zachází  mu  za  nehty,  je  s  ním  zle 
(Dob.). 

zápařka  1.  zásmažka  (laš.).  2.  sma- 
žená krupice  (han.). 

zápas:  Kde  je  pěkná  rovenečka 
v  břehu  (v  kopci),  tam  zápas  =  ovce 
sa  zapasu,  pěkně  popasú  (val.). 

zápaskovaf,  zápasiti  (val.). 

zápasnlca,  -e,  zástěra  (val.,  laš.): 


Nosila  jablečka  v  zápasnici  (Suš. 
494). 

zapásf:  Poď  mi  zapásť  krávy  I  t.j. 
popásti  zatím  za  mne,  než  pojím  a  p. 
Prosít  mne,  abych  mu  zapást,  že  sa 
půjde  podívať  dóm  (val.).  Ovce  sa 
zapasu  ^  vypasou  a  stloustnou  (val.). 

zápasy:  Janku,  pojď  zápasy!  = 
potýkat  se.  A  už  byly  zápasy  = 
v  křížku  (Slav.  ČL.  X.  373).  Ja,  což 
sa  budem  mezi  ně  míšať,  máme  ze 
svým  zápasy  =:  co  dělati  (ib.  XI.  324). 

zapauzit,  zapauzavatvfxz  =  náklad 
(seno,  slámu,  obilí)  pauzem  přitáh- 
nouti (vých.  Mor.). 

zápecí  =  zákamní  (v.  t). 

zápečky  ^přepetky^  opekatky,  trnky 
nebo  hrušky  v  sušírně  > zapečené*, 
na  pólo  usušené  (Zl). 

zapeřif  1.  zahraditi,  verschallen. 
Zapeřiť  dveří  =  zazdíti.  2.  zapeřiť  sa 
=  zakořeniti  se:  strom. 

zápěstky,  pl.  f.,  štycle  (val.). 

zapchtý,  pass.  =  zapíchnutý :  Mét 
v  patě  třn  zapchtý  (val.). 

zapínadto,  v.  pluh  7. 

zaplnák  =  kotuTa  (v.  t). 

zapínaní,  významu  konkrétního: 
Má  zapínáni  u  kacabajke  na  boku 
(Mal.  XXIV.  343). 

záplata,  zaplacení:  Dostaneš  dobru 
záptatu. 

zaplatit:  Nebude-li  kapca  stačit, 
zaptatíme  patama  =  utečeme  (Bart. 
III.  770). 

záptatka,  zaplacení  daní,  úrokův 
a  p. :    Obife,   to  je   tak  na  záptatku 

(laš.). 

zaptavlt:  Dětma's  moře  zaptavita 
t,  j.  zavražděné  tam  povházela,  až 
po  moři  plavaly,  je  naplňujíce  (Suš.  3). 

zaprecif  mašíka,  vraziti  mu  nůž 
za  plece  místo  do  malé  komory,  ne- 
dokonale zabiti  (val.). 

zapresnlvět:  Prachu  nasedá  na 
prádlo  a  potom  do  toho  zaplesniví. 
On  je  dobrý  člověk,  enom  tá  sakra 
v  něm  nikdy  nezapfesniví  =  rád 
sakruje  (slov.). 

zaplést  se:  Zapletl  se  s  řečó  = 
něco  vyprávěl  a  ztratil  niť  (Maš.). 

zapreščif  1.  Já  sem  rychle  dvéře 
zapleštil  a  utíkal  do  jizby  =  hřmotně 


528 


zavřel,  zabouchl  (Kda  II.  257).  2.  oči 
komu  =  zamazati,  podplatiti.  3.  z. 
koho  udeřem'm  zabiti:  zajíca. 

zapretáky,  pl.  m.,  halabur,  kterou 
si  děvčata  v  lelíky  zaplétají    (Dob.). 

zapíuskaf,  obmitnouti,  poházeti 
něco  blátem  (Btcha). 

zapoháňaf:  Oraj,  oraj,  mfij  sy- 
náčku, oraj  za  vodu,  a  kdo  tobě  za- 
poháAá,  dyž  já  nemožu  ?  (Bart.  I.  77). 

zapohoršif  sa,  pohoršiti  se,  po- 
hněvati se  (Vek.). 

zapojaf  sl|  upřiti  si,  aby  se  něco 
stalo  (val.). 

zápoFé,  -á  1.  zápas,  2.  mírná  hádka: 
Mé}  s  ním  zápole  (val.),  3.  U  Bazalů 
měli  zápoTé  s  chystáním  na  svaďbu 
=  práci  (Vlk  59),  4.  zalíbení:  Má 
v  holuboch  zápofé  (Slav.  ČL.  X.  37). 
Jaké  ten  má  zapoIé  vkoňoch!  (Vlk 
19) 

zápolit  s  někým,  nakládati,  zachá- 
zeti :  Hodnú  ženu  s  dostat  a  tak  s  ňú 
zápolíš  1  (dok.  93).  S  dobytkem  musí 
po  tichučku  zápolit,  tož  se  nezvětří 
(dok.  243). 

zapomenutýi  zapoménlivý:  Náš 
staříček  už  je  velice  zapomenutý. 
Mám  zapomenutu  htavu. 

zapométi  zapomenouti  1.  Záporné} 
sem  u  vás  fajky.  Zapothél  si  vzít 
provázka.  Aby  nezapomnět  svojéj 
frajirenky  (Suš.  281).  Ešče  zapoměla 
věnečka  zeleného,  prstenečka  zlatého 
(Suš.  449).  2.  Zapoměla  diCate  v  ko- 
moře =  nechala  ho  tam  odcházejíc  — 
zapoměla  na  diťa  =  nenakrmila  ho 
a  p.  Zapoměia  svaliny  doma  =  ne- 
chala jí  doma  státi,  nevzala  jí  s  sebou 
na  pole  —  zapoměla  na  svačinu  = 
nenachy stala  jí 

zapomínat  se:  Pěkně  praví  lid 
o  vášni vci  jakémkoli,  že  »se  zapomí- 
ná*, a  o  zemřelém  dokládá:  'Musí- 
me už  zapomenout,  že  se  zapomínal, 
Pán  Bůh  také  zapomíná  naše  hříchy  c 
{R.  a  Ž.  94). 

zapomfnka,  pozdní  jahoda.    Kdo 
pojí  zapomínek,  stane  se  zapométli 
vým:  Ten  pojedl  zapomínek!  (Slav. 
CL.  XIII.  374). 

zápora,  kus  dřeva  dubového,  ote- 
saného, kterou  se  zastrčí  dvéře :  Zá- 


poru zastrčiť,  odstrčiť  (Vah.).  Bylo 
to  pod  záporu  =  tajilo  se  to    (val.). 

zapostávaf ,  zanedbati :  Zapostával 
som  to  (Dob.). 

Zápotočíi  pole  za  potokem  (Vi- 
zovsko). 

zapotrošit  sa,  někde  (v  hospodě) 
přes  čas  pobýti :  Hodně  se's  tam  za- 
potrošíll  Člověk  sa  někde  zapotroší, 
a  už  sa  chvíla  ztratí  (Zi.). 

zápověďi  kde  zapověděno  pásti: 
Voly  byly  v  zápovédi.  Jakmile  se  prv- 
ní ozimina  s  pole  sklidila,  obecní 
představenstvo  učinilo  zápověď:  za- 
povědělo totiž  pásti  na  strništích 
(Mor.  lid  55).  Srovn.  odpověď 

Zápověďi  trať  (Blansko). 

zapověděno  dni,  dies  nefasti,  v  něž 
buď  některá  práce  nebo  žádná  vůbec 
konati  se  nesmí  (LN.  II.  151). 

zapověděf  8Í|  zakázati,  zamluviti 
si:  Zapověďél  sem  si  dvě  prasata 
z  teho  chovaná  (Vah.). 

zápovědní  vodai  ve  které  se  ne- 
smí chytati  ryb. 

za  povídka,  přípověď,  slib:  Nemam 
s  nim  žadne  zapovidky  (laš.). 

zapovřhafi  opovrhovati:  Včil  už 
naské  sukno  zapovřhajú  (Slav.  ČL. 
X.  299). 

zapracovat  si:  » Nemožu  si  zapra- 
covat!*  naříkají  žebráci 

záprašky,  pl.  m.  (zaprositi)  nebo 
výročka,  otčenášky  za  zemřelé  v  ne- 
děli a  ve  svátek  v  kostele  modlené 
(laš.). 

zapravíf  1.  toporo  do  sekery  = 
vpraviti  (val.).  2.  Jak  se  nemoc  do 
něho  zapravi,  tak  ho  smrť  nemíně 
'  (laš.). 

zapraž,  -že,  zapražení  1.  přípřež 
(horň.),  2.  udělať  něco  na  jednu 
zápraž = jedním  tahem,  bez  přestávky 
(Vah.).  Vařa  na  jednu  zapraž  =  na 
celý  den  hned  ráno  navařené  jídlo 
(laš.).  Srovn.  vypřažka 

zaprchnúti  zapřchaí:  Chvata  Bo- 
hu, pěkně  nám  zaprchlo!  Na  vesno 
nám  letos  často  zapřchalo. 

zapříhtý  pass.= zapražený:  Volky 
zapříhlé  (val). 

zapříhnút  se :  Čarodějnice  ukradla 
hospodyni,    na    kterou    se    zapříhla. 


529 


pometlo  =  uminila  si  jí  škoditi  (Mor. 
lid  146). 

zapřfť  1.  vrata,  dveři  =  zastrčiti, 
zavříti  na  závoru.  2.  nemocného  do 
řbeta,  aby  mohl  seděti  (Vah.). 

zapřít  se  koho,  zříci  se:  Potym 
se  jim  šefma  zapře  (Suš.  392).  Sám 
pan  Ježíš  zapřel  se  nás  (Suš.  776). 
Zapřel  se  víry,  zapřel  se  Boha. 

zaprodanýi  od  prodavače  kupci 
zamluvený  (val.). 

zaprosif  =  poprositi:  Pěkně  ho 
zaprosít  (val). 

zapr8eň,-sně,f.,  záspí,  náspa  (Žďár). 

záp  rtek,  -tka,  zkažené  (shnilé)  vejce. 

zaptafi  poprositi :  Zaptaj  ho !  (val.). 

zapusta6if  si:  Něch  děti,  něch  si 
trochu  zapustača  =  zadovádějí  (laš.). 

zapustaténý:  Bylo  to  zapustatěné 
=:  zarostlé  lesem  (horft.). 

zapýřít  sa,  začervenati  se  (Čejč). 

zára,  záře:  Dzevečka,  bielá  zára 
(Suš.  452,  horň.). 

zarábaf,  nakládati,  zacházeti :  Dosi 
bude  s  ním  horší  zarábať,  než  on 
včir  se  mnú  zarábá  (val.). 

zařaditi  pomoci:  Kdo  ešče  něco 
ihét,  zařadit  druhém.  Jak  si  kdo 
mohl  zařadit;  tak  si  zařadí}.  Nemožu 
si  zařadit  na  krávu  (Zl). 

zaratit  něco,  založiti  někam,  kde 
toho  nelze  najíti  (val). 

zarazif:  1.  Oves  neurostt,  sucho 
ho  zarazito.  2.  Tu  sobotu  před  no- 
vou nedělí,  kteráž  jest  první  neděle 
v  měsíci  září,  zaráží  se  hora,  od  kteréž 
doby  lidem  cizím  do  vinic  vcházeti 
se  nedovoluje.  Toto  zarážení  děje 
se  způsobem  slavnostním  (LN.  II.  14). 

zarážka  v.  pluh  7. 

zařečnovaf  sa:  Veď  už  táhne  na 
desátúl  Jak  zme  sa  zařečĎovalil  = 
za  řeči  zapomněli  na  čas  (Slav.  ČL. 
X.  378).  Tatíček  sa  zařečnovali  s  Ma- 
tyjú  (ib.  133). 

Záři6í|  pole  za  řekou. 

zářida,  zařízení,  pořádek:  U  nas 
(v  obci)  něni  zařidy  (laš.). 

zaříkavý:  Poradita  mu  jakási  stará 
baba  zaříkavá  =  co  zaříkává,  zařikač- 
ka  (Slav.  ČL.  X.  370). 

zařínaf  se,  zařezávati  se :  Vuz  se 
zařina  do  btata  (laš.). 


zárobek,  výdělek  (laš.,  horň.): 
Chodí  na  zárobky. 

zarobif,  zardbaf,  vydělati  (val.,  laš., 
horň.):  Zarobím  si  groš..  Ten  je  za- 
robený  =  má  už  dost  (Dob.). 

zarodit  =  obrodit,  ovoce  míti :  Šak 
sem  by}a  zarodila  červenýma  mali- 
nama  (Suš.  322). 

zárosty,  pl.  m. ;  V  prkně  z  pro- 
středka  kmene  ode  dřeně  řezaném 
bývají  léta  na  plocho,  které  se  pak,  na 
př.  na  podlaze  odštěpují  .(val.). 

zarosttý,  vousatý :  Je  zarostlý  jak 
žid.  Zarostát  do  zerzava  =  měl  zrzavé 
vousy. 

zárostupka,  druh  jablek;  mají 
stopku  zahnutou,  zarostlou. 

zarondíf :  Tu  směnku  zarondil  na 
úřadě  =  nechal  z  neopatrnosti  tam, 
nevzal  jí  s  .sebou. 

zarovno  =  zároveň. 

zárožnik  v.  střecha. 

zárub,  -u  1.  rozhraní  dvou  lesů 
různých  majetníků  (aleje)  Df.  2.  Ptáč- 
ník v  haluze  od  kmene  počínajíc  až 
po  větve  vřeže  záruby,  do  nichž  na- 
strká vějic  (Zl.). 

záruba,  ohrada,  plot  kolem  pole, 
aby  dobytek  na  ně  nevcházel  (laš.). 

zarúnit:  Zákopy  (u  cesty)  sú  za- 
rúněné  =  bahnem  zanesené  (Zl.). 

zarůst,  u,  plevel:  Ten  zarůst  vy- 
trhávajú  (val.). 

zarušaf,  -šám  (rušiť):  A  hnedkaj 
rybaře  čluny  zarušali  =  zatahovali 
na  vodu  (Suš.  186,  laš.). 

zarúšat  šaty,  zarousati,  zamokřiti 
rosou. 

zarútit,  zasypati;  zarútěný  (zaru- 
čený) :  potok,  rybník  atd.  =  zanesený, 
zasypaný,  zabahněný. 

zaruž,  -a,  pryskyřník  =  žarúžek. 

zarva,  výmol:  Voda  zrobita  zarvy 
do  břehu,  do  pofa  (Kt.  z  Ostrav.). 

Zá  rybničí,  pole  za  rybníkem  (v  Mě- 
říně :  Zárybník,  v  Zárybníku ;  tak  i  Za- 
brána, v  Zabraně). 

záryja,  e,  rozsedlina  v  Radhošti 
(val.). 

zárypa,  hluboký  příkop  (val.). 

zarýpaný  =  zaskřítaný,  špinavý: 
ditě  (horň.). 

zarza,  -e,  rez  (laš.). 


530 


zarzavka,  zerzavka,  zrzavka,  sto- 
jatá voda  zrezovatělá  (laš.). 

zasedat  čím,  nasazovati  plod: 
Proč  kalino  neprokvétáš,  malinami 
nezasedáš?  (Suš.  322).  Bilym  květem 
prokvitaj  a  jablečkem  zasedaj  (Suš. 
437).  Strom,  který  stojí  prostřed  ráje, 
červeným  jabkem  zasedaje  (Suš.  38). 
Blýská-li,  když  kvete  hrách,  nezasedne 
(Mor.  lid  87).  Letos  nám  zemňáky 
málo  zasedly. 

zasedavó  hrušky,  které  pro  trpkost 
špatně  se  hltají,    »v  krku  zasedají*. 

zasej  (slov.,  val.,  laš.),  zasejky,  za- 
seky  (laš.)  =:  zase. 

zasik  =  zas  (Tišnovsko). 

zasfptý,  chraptivý. 

zaské,  zaskék,  zasék  zzz  zas  (Btcha). 

zasko6if:  >  Zaskočilo  ně  pod  mos- 
tek*, když  vlítne  kousek  jídla  do 
průdušnice  (val.). 

zaslúžený:  Je  zasiúžený  trestu, 
odměny  =  zasluhuje  (val.). 

zasmaženíca,  zasmažená  polévka. 

zásmažka  1.  jíška.  2.  druh  tance 
(Bart.  II.  406). 

zásméf,  -i,  f.,  snět  v  obilí  (záp. 
Mor.). 

Zásměta,  příjmení. 

zasmolígaf  sa,  zasmoliti,  ušpiniti 

(val.) 

zaspaf  1.  usnouti:  Obá  dvá  za- 
spali. Zazpívat  slavíček  v  zefeném 
hájíčku,  probudit  Janíčka,  Janíček 
Aničku  (Suš.  155).  Lahnut  som  si 
a  němóhot  som  duho  zaspac  (Dob.). 
2.  spáti  přes  čas  a  tím  něco  zame- 
škati :  Já  sem  nezaspala,  ja  sem  skoro 
stala  (Suš.  558).  Včiféj  děti  nastávajú, 
otčenáše  zaspávajú  (Suš.  46). 

zaspi  vřed  I  hieracium  pilosella 
(bot.). 

záspja,  pl.  záspje,  závěje  sněhové 
(záp.  Mor.). 

zastání:  Otec  má  zastání  od  syna 
=  syn  ho  zastává  v  práci  (N.  Město). 

zastaraf  koho,  starostí  komu  na- 
dělati: Jeden  (z  dětí)  mne  zastará, 
tak,  druhý  mne  zastará  tak  (laš.). 

zastaraf  se,  pojmouti  starost: 
Král  na  vojnu  zavolal,  sedláček  se 
zastaral  (Suš.  107).  Tak  sem  sa  včera 
zastarala^  jak  bude!  (val). 


zastaf  1.  Bečka  zastala  celu  hrad- 
ská, co  byla  tak  veliká  =  ležela  po 
celé  silnici  na  přič  (val.).  2.  překva- 
piti :  Zastal  zloďéja  na  komoře.  3.  býti 
s  něco,  míti  něco  na  starosti:  Ten 
už  něco  zastane  1  =  vykoná  řádný 
kus  práce.  Téj  práce  on  nezastane. 
Toho  já  sám  nezastanu  =:  neokonám. 
Všecko  sám  mosím  zastávat.  Domácí 
prácu  si  žena  sama  zastane.  Děvčica 
mne  už  ve  všem  zastane.  4.  =:  vy- 
státi, vytrpěti:  Na  té  robotě  člověk 
mnoho  zastal  (záp.  Mor.). 

zastátý,  posud  nevyplacený:  Má 
u  něho  zastátú  službu,  úroky. 

zástava  1.  na  zástavu  mele  mlynář, 
který  nemá  stálé  vody,  2.  zácpa  v  těle 
(val.). 

zastavif  sa :  Za  chudobu  sa  žádný 
nezastaví  =  nezastane  se  chudobného 
(Suš.  783). 

zasten  =  týž  (Btcha). 

zástérSi  za  stará  šátek  vfibec ;  po- 
sud :  zástěra  bílá  =  bílý  šátek  na  hlavu 
na  znamení  smutku  o  pohřbe  pří- 
buzného (Jicko),  vyšívaný  šátek  na 
hlavu  (Vyhl.  VI.  XVIII.  1050). 

zástoré,  místo  za  stolem:  Potom 
si  posedali  hosťé  do  zástofé  (Slav. 
ČL.  X.  383). 

zástoinfci,  obecní  úřad  o  valné 
hromadě  za  stolem  sedící  (arch.  I. 
107). 

zástraži  -e,  f.,  stav  z  desek  ve 
vodě :  To  se  udělala  ve  vodě  taková 
zástraž  =  daly  se  do  desky,  aby  se 
voda  zvýšila,  v  níž  by  se  opraly  ovce 
před  střiháním  (Jimramov,  Pav.). 

zástřežka  v.  střecha. 

zastřfněný  (stříň) :  Je  zastríněné  = 
na  vodě  tekuté  se  chytá  led  (Dob.). 

zastrkadto,  držátko  na  péra  oce- 
lová (val.). 

zastrkovadlOi  závora  u  dveří(Brň.), 

zastróhnóf  olíivko  =  ořezati  tužku 
(Btcha). 

zastručený :  Už  je  rýv  zastručenej, 
idem  ho  sadit  =  už  réva  pučí,  raší 
(dok.  146). 

Zástružfi  pole  za  struhou  (Tlu- 
mačov). 

zastůt  =  zástofé  (v.  t.) :  PFny  zastuí 
ich  tam  šedi  (laš.). 


531 


zastúpit:  Kráva  zastúpita  králíka 
=  zašlápla  (val.).  Zastúpiť  někomu 
cestu  =  vstoupiti  do  cesty.  Zastúpit 
koho  =  ujmouti  se  někoho.  Zastúpili 
ešče  to  eksekuci  =  předešli  (Jicko). 
Dřevěná  rozeschlá  nádoba  horkou 
vodou  se  zastúpí  =  srazí  se,  že  pak 
už  neteče. 

zasvécený  deň,  sváteční:  Včera 
bel  zasvěcené  deň  (Suš.  604). 

zasvítit  se,  zatřpytiti  se:  Zlatý 
prsten  zasvítil  se  (Suš.  114). 

zašacený,  šatstvem  zásobený :  Ne- 
věsta je  dobře  zašacená  (Vlk  83). 

zašantročif :  Všecko  }acno  zašan- 
tročit, aby  ihét  zač  piť  =  prodal  pod 
cenou  (Vlk  87). 

zaš6er6et,  zaštěrkati,  zarachotiti: 
Udeřila  sem  sa  do  dveří,  tak  mně 
zuby  zaščerčefy  (slov.). 

záščlp:  Má  na  něho  záščipy  = 
s  kopce  (N.  Město). 

zaš6fpif  =  naštěpovati :  hrušku 
(val.).  Ten  je  zaščípený!  =  všemi 
mastmi  mazaný  (Vek ). 

zaščogiati  zatáhnouti:  Zaščoglé 
za  kločko,  esle  só  doma  (sev.  Mor). 

zasípati  zašpiniti:  Kdo  mojí  ga- 
rance fěrtúšek  zasípat  (Bart.  III.  737). 

zašiptaf  =  zasípat  (Kt.  z  Ostrav.). 

zašišmat,  zašpiniti  (záp.  Mor.). 

zašlf :  Luďom  huby  nezašije  (aby 
nemluvili,  neklebetili)  Vlk  104. 

zaškaredit  se,  škaredě  pohléd- 
nouti: Na  mně  se  nesmí  ani  trošku 
zaškaredit  (dok,  149). 

zášklebai  červánky  večerní:  Na 
západě  je  záškleba,  budou  větry 
(Telč). 

zaškrátaný,  uskřítaný,  ušmíraný 
(val.). 

zaškrený:  Když  je  země  ztvrdlá 
následkem  dešfův  a  náhlého  oschnutí, 
>je  to  také  zaškrené«,  tvrdo  se  to 
kope  i  oře  (Df.). 

zaškrfať:  »Nezaškrrajl«  o  mlsném, 
který  chtivě  pohlíží  na  jídlo  (Vah.). 

zaškudtý  1.  zarostlý,  vousatý:  Ja, 
čert  -  yž  by  ťa  poznat,  dyž  si  za- 
škudtý taják  židačiskol  (Vlk  90). 
Škrábal  ho  (dítě)  zaškudtú  bradu  po 
lícoch  (Slav.  ČL.  XII.  132).  2.  hu- 
bený, zakrslý:  prase  (val).  To  dtóhy 

BartoS:  Dialektický  slovník  moravský. 


obílí  se  fepši  mtáti  jak  takovýto  za- 
škudtý (han.). 

zaškutifi  zavrbiť,  zaškvařiť,  vyvésti 
něco  (jako  »škut«  dělává):  Ten  šku- 
tina  zas  cosi  zaškutít  (laš). 

záškvara  1.  mrzutost,  hádka,  hněv 
(val).  Princ  už  dávno  znamenal,  že 
matka  královna  měla  na  jeho  ženu 
záškvaru  =  zlé  oko,  s  kopce  (Kda  I. 
187).  2.  paskuda,  nezbednost:  Pa- 
chotci  vy vaďali  na  přastkach  zaškvary, 
a  čim  věc  zaškvařili,  tym  milejší  byli 
(laš.).  3  kdo  něco  zaškvařil,  nezbed- 
ného vyvedl  (laš.). 

zašrápit  =  zašlápnouti:  Janoškova 
kráva   zašfapita    páva   (Bart.  II.  50). 

zašmúranýi  omouněný  v  obličeji. 
Srovn.  uskřítaný. 

zašuchtanýi  umouněný  v  šatstvu, 
zašustif :  Krev  ho  zašustita  =  za- 
lila (Vlk  107). 

zašvrllgafi  zaŠvehoHti:  Zde  onde 
zašvrligát  ešče  nekerý  ptáček  (Slav. 
CL.  X.  371). 

zaf,  —  zaju :  pes,  husa,  kráva  zaje 
=  otvírá  hubu  těžce  oddychujíc  (val.). 
Ledva  žaje  =  dýchá  (laš  ). 

zátaha:  To  byto  zátahy  =  ople- 
taček  (Přerov). 

zatahovat:  Rybáři,  zatahujte  moře! 
=  roztahujte  síti  po  moři.  Ponejprv 
zatáhli  t.  síť  (Suš.  86).  Zatáhni  už 
jednúc  to  hrdto,  vole  =  umlkni  (Vah.). 
Potynka  je  rozeschlá ;  dé  jo  do  vodě, 
hábe  se  zatáhla  (Maš.) 

zatahýci:  »Šijem  boty  do  roboty 
—  zatabýc!<  při  tom  se  udělá  ru- 
kama jako  švec,  když  zatahuje  dratev 
(Slav.  ČL.  XII.  188). 

zatarasený,  zanesený:  zákopa  sme- 
tím^ bahnem  (val). 

zatarastlt,  něco  někam  založiti, 
že  potom  nesnadno  nalézti  (záp.  Mor. ; 
na  Brň.  zataraždit). 

zatarmaniť:  Kajs  mi  to  zatarmanit  ř 
=  zaratil,  poděl  (laš.,  val). 

zatasený:  Ma  zuby  (škraně)  za- 
tasené  =  zaťaté,  zatisknuté  (laš.). 

zafaf :  On  koníčkovi  zaťat,  na  ker- 
chovo  pospíchat  =  dal  ostruhy  (Suš. 
92,  laš.).  Vřed  ho  zaťat  =  popadl. 
Zatíná  sa  v  řeči  =  zajiká  se  (Jicko). 

35 


532 


2átérka  1.  mléčná  polévka,  do  níž 
se  zatře  trochu  mouky.  2.  máčka  na 
zelí  (=  záhuščka) ;  zatřiť  zele  (Fren- 
štát). 3.  =  stérky  (v.  t.)  vaf. 

záteseki  zátinek,  vrub  vytesaný 
(slov.). 

zatfnaf  sa,  lekati  se,  zajikati  se 
strachy  (val.). 

zatlpka  (zaťpať  =  zacpati),  zá- 
cpavka,  na  př.  u  kamen  zátvora, 
jíž  se  zastrkuje  trouba  (laš.). 

zatlsknút  hubu  pevně  zavříti 
(Podl.). 

zatisnúf  =  zatísknúť,  zatlačiti:  Né- 
zatisni  mě  =  neumačkej  (laš.). 

zátkai  hadry,  jimiž  se  zatkává 
trouba  od  kamen  (Lor,  horň.). 

zatkaf  1.  zacpati:  zátku  (špunt) 
hoiň.  2.  Okýnko  něbyto  zatkané  = 
zastřené  (laš.). 

zatklýi  pass. :  dveři  zatkté  =  za- 
tknuté, zapřené  (val.). 

zatknout  se,  zadusiti  se  (Jemnice). 

zatmět :  Zatměli  zme  v  lesi  =  tma 
nás  zašla.  Nechoďte,  zatmíte! 

zátoĎínai  vír  v  řece. 

zato6íf :  Ty  prútky  sa  musíja  za- 
točiť  do  šatka  =  zavinouti  (Slav.  ČL. 
X.  373). 

zátoka,  louka,  okolo  které  voda 
se  otáčí  (N.  Město;  i  jméno  trati). 

za  toHco,  že  =  jenom  že:  Na 
Lhotky  je  hodinu,  za  tofko,  že  je  to 
do  kopca  (horň.).  Srovn.  o  toFéj  že. 

zatonúf,  pobořiti  se  do  bláta,  do 
louže  (Vah.). 

zátop  =  zatopení ;  pl.  zátopy,  doba 
denní,  kdy  se  v  jizbách  zatápí  (val.). 

za  to  že  =  protože:  Tady  može 
byt  kdysi  rovina,  za  to  že  voda  to 
vymílá  (slov.,  val.), 

zafpaf,  iter.  zatipat,  zacpati  (laš.). 

zatrápený,  euf.  zatracený:  Zatrá- 
pená  tá  jedfa,  dyž  se  nic  nezefeňá 
(Suš.  264). 

zatrápenúcný,  přezatrápený  (val.). 

zatrápif  =  utrápiti,  usuzovati: 
Měla  sem  taky  boT,  mysTeta  sem,  že 
mě  to  zatrapi  (laš.). 

zatřást  sa:  Šak  na  mále  sa  za- 
třáslo, že  sa  vykřísál  =  o  málo  bylo, 
málo  chybělo  (Slav.  ČL.  XL  435). 


zatrávený,  travou  zarostlý:  pole, 
zemáky,  atd. 

zátřepka,  mouka,  kterou  se  >za- 
třepává«,  za  varuje  do  polévky  (val ). 

zatřhaf  =  zatrhovat  (val.). 

zatrhovat  L  v  řeči  =  koktati  (N. 
Město).  2.  Ešče  pořáď  zatrhuje  do 
němčiny  =  poznati  z  řeči,  že  je  Ně- 
mec. 3.  pomlouvat! :  Co  enem  pořáď 
na  mňa  zatrhujete  ř  (Vek.).  Starý  Křú- 
pa}a  o  Antošovi  nechťét  ani  ču£,  a 
dyž,  tož  naň  zatřhál  =  mluvil  proti 
němu,  haněl  ho  (Slav.  ČL.  XII.  131). 

zatřfsnit,  zanečistiti:  Žaludek  se 
zatřísní  (záp.  Mor.). 

zatřít  sirkou  ve  stodole,  ve  slámě 
=  zatrousit  a  tím  zapáliti  (val.). 

zatrmat:  Až  semkaj  mňa  zatrmali 
=  zatrmáceli  (slov.). 

zatřnit  zahradu,  trním  ohraditi.  Já 
tobě  chodníček  trním  zatřním  (Suš. 
290)  =  nastavím  trní,  abys  po  něm 
nemohl  choditi. 

zatrúsit,  z  neopatrnosti  kousek 
hořlaviny  upustiti  do  hořlavé  látky: 
Zatrúsit  ve  stodole  (z  dýmky,  sirkou). 
Daj  pozor,  ať  nezatrúsíš! 

zatúď,  zatím:  Ti  zatud  pojedH 
(Kda  I.  169). 

zatupif  =  potupiti:  Zatupít  tým 
dědinu  (val.). 

zátvor,  -a,  pasť  na  tchoře,  potká- 
ny a  p.  Má  otvor  se  zvláštní  spouš- 
těcí deštičkou,  která  zapadne,  když 
tchoř  vleze. 

zátvora  1.  =  zátvor.  2.  posouvací 
trámec,  kterým  se  v  noci  uvnitř  za- 
píraly dvéře.  Chlévové  dvéře  zavírají 
se  na  noc  z  nitra  křížem:  s  vrchu 
se  spouští  zátvora,  napříč  se  posou- 
vá závora  (slov.). 

zatvrdaf:  Turkyň  už  zatvrdata  = 
zrála. 

zatvrdavý,  trochu  tvrdý. 

žatýčit :  Když  víno  dozrává,  vino- 
hrad se  zatýčí,  je  zatýčený :  hotař 
(hlídač)  uváže  na  vysokou  tyč  jablka 
a  zeliny  na  znamení,  že  se  do  vino- 
hradu nesmí. 

zatýkat  1.  Okna  malé  máte,  dvér- 
ka  zatýkáte  =  zamykáte  závorou 
(Bart.  III.  225).  2.  >  Už  ňa  dech  za- 
týká*, praví  zádušlivý  (val). 


533 


žatým  1.  sotva,  jakmile:  Žatým 
svitá,  už  každý  běží  k  potoku  sa 
umyt  (val.).  2.  než:  Žatým  som  sa 
obrékol,  mat  som  už  neskoro  (Dob.). 

zatynúf,  zatonouti:  po  kolena  do 
Mata  (laš.). 

zatyt:  Hus  zatyla  =  sádlem  se  za- 
dusila. 

zauctovafi  vzdáti  úctu  (Dob.). 

zaušnice,  pl.  f.  =:  myši:  dětem 
vyvrhne  se  na  krku  boule,  provalí 
se,  a  zas  druhá  (záp.  Mor.). 

zautřek  =  zítřek  (laš.). 

zavaditka,  jméno  hospod  u  silnic. 

zavadit:  »Kdo  se  radí,  nezavadí. « 

závadka:  To  byty  edem  závadky 
=  záminky   (val.;    srovn.  zavést  se). 

zaváďkai  zvláštní  hodový  tanec 
(Mor.^  lid  66). 

zavadnúf,  trochu  povadnouti:  se- 
no, utržený  list.  Obifé  závadné,  dyž 
je  sucho  (val.). 

závata,  černý  mrak :  Černá  závata 
šía  (val). 

zavařený  1.  Cetý  svět  je  zavafený 
1=  zachmuřený,  zamhlený  (val.).  2.  = 
zavalitý,  tělnatý. 

zavalif  sa,  zavanovat  sa.  1.  Výmě- 
no sa  krávě  zavalito  i=  oteklo,  za- 
tvrdlo. Má  zavafený  krk  =  oteklý 
(val.).  Zavaluje  sa  mu  na  líců  taká 
hřča  =  narůstá  (Dob.).  2.  zavalovať, 
přeložený  kraj  přišívati  po  ruby  (val.). 

zavařit  někomu  něco,  prodati  věc 
špatnou,  sobě  nemilou:  Šak  to  ně- 
kom zavařím  I  (Zl.). 

zavarovat:  Letos  je  špatná  zima; 
esli  bude  bai  feto  takové,  tož  Pámbu 
zavaruj  I  =  opatruj  (val.). 

zavázati  překážeti,  v  cestě  býti: 
Uhněte,  nezavazajte  nám!  Di  neza- 
vazaja !  Dtúho  jím  starý  Machafa  ne- 
zavazá)  =:  brzo  po  té  umřel  (Slav. 
ČL.  XII.  75).  Dyž  mám  líčit  a  ma- 
zat, on  mi  přijde  zavázat  (Bart.  III. 
345).  >Sak  už  vám  tu  nebudu  dlúho 
zavázat !«  (kdo,  věda,  že  jest  druhým 
na  obtíž,  hodlá  odejíti,  nebo  tuší, 
že  brzo  umře). 

zavázaf:  Zavázat  si  s  ňú  svět 
(o  > důvěrné*  známosti). 

závazeki  křestní  dárek  od  kmotrů 
=  vázané  (Vych.). 


závdanek  =  závdavek. 

zavdanýi  trknutý,  podnapilý  (N. 
Město). 

zavdati  závdankem  dáti:  Navrať 
mně,  má  milá,  co  sem  ti  zavdal.  Ne- 
zavdal si  mně  jenom  prstýnek  (Suš. 
597). 

zavdy  znamená  více  než  někdy  a 
méně  než  často :  Chodívá  k  nám  za- 
vdy. Zavdy  tam  bývám.  Zavdy  přišli 
na  besedu. 

zave6eřif  sa  někde,  do  pozdního 
večera  se  zabýti :  Zavečeřít  sa  u  nás 
(val.).  Dyž  sa  na  poli  zavečeřili  (Vlk 
12). 

zaved  na  v.  ve  dně. 

zavéřit  se:  Zavěřse,  že  nepovíš! 
=  zavěruj  se,  řekni  »na  mou  věru  I « 
(ND.  40). 

zavéruchai  -y,  m.  1.  neposeda, 
2.  kdo  všecko  >zaveruší«,  založí  (val., 
laš.). 

zaverušifi  něco  někam  založiti,  po- 
díti :  Je  to  kdesi  zaverušené  =  nelze 
toho  najíti  (val.,  laš.). 

zaverušif  sai  zabaviti  se,  zdržeti 
se :  Všeci  tam  byli,  enom  Pavel  s  Fran- 
ckem   sa  desi   zaverušili    (Slav.  ČL. 

X.  303).  Janek  nezaveruší)  sa  při  mu- 
zidze    tak  d!úho    jak  první    ráz  (ib. 

XI.  179). 

závěs  na  okně,  co  vpadá  v  pant, 
nač  se  okno  zavěšuje  (laš.). 

zavěsiť  =  oběsiti :  Můj  by  ma  za- 
věsit (Dob.). 

zavěsitý  zámek,  visací  (Vah.). 

zavést:  1.  Dyž  sa  syn  ženit,  zavédt 
mu  otec  cha}upu= věnoval,  odstoupil. 
Já  sem  mojímu  zavédta  svoju  poto- 
vicu  (v  manželských  smlouvách  pro 
případ  smrti).  Já  jí  nic  nezavodím  = 
nezadávám.  2.  Co  s  ňú  zavedeš?  = 
pořídíš.  Milý  hospodáři,  co  si  s  tou 
holubicí  zavedete,  když  vám  ji  chyt- 
nu ?=  co  si  s  ní  postihnete,  nač  vám 
budeř  (Kda  II.  179) 

zavésf  sSí  zavodit  se  1.  pospišiti 
si,  ponáhleti  se:  Zaveďte  se!  Zavoď 
sa  honem  I  Čistě  sa  zavodit  =  velmi 
si  pospíšil  (val.,  laš.).  2.  Zavédt  sa 
k  ním  na  besedu  =  dělal,  jako  by 
byl  přišel  na  besedu,  ale  chtěl  si 
vlastně    namluviti   dceru.    Veďét,  že 

35* 


534 


chlapíci  sa  k  ním  zavedli,  aby  Jánka 
snadňéj  vytúdili  z  domu  =  vzali  si 
záminku  (Slav.  ČL.  X.  299).  Zavedli 
sa,  že  kupovat  tele  =  vešli  pod  zá- 
minkou, ale  chtěli  něco  jiného  (Zl.). 
Přijely  do  města  a  zavedly  sa  ge 
Křúpalom,  že  kúpif  sukna  na  papuče 
(záminka :  matka  přicházela  s  dcerou 
za  synem  Křúpalovým)  Slav.  ČL.  XI. 
227.  3.  Sem  í  přikazovala,  aby  sa 
s  tým  odrhú  hrubě  nezaváďala  = 
nepouštěla  (val.).  Zavedla  sa  s  ním  = 
udělala  si  » důvěrnou*  známost.  Dyby 
sa  s  ním  nebyla  zaváďala,  nemusela 
na  to  příí  (val.).  A  jak  bech  nepla- 
kala, dež  poctivá  néso;  zavedla  sem 
se  s  milém  (Suš.  412).  Je  s  ňou  za- 
vedenej,  euf.  má  s  ní  dítě  (Mor.  lid 
103). 

závija,  -je,  koza  > zavitá «,  t.  j. 
s  černou  hlavou  (val.). 

zaviják.  koláč  složený  na  způsob 
zavřené  knihy  (han.). 

zavijanka^  otep  slámy  pomrvené. 

zavfjat,  čepiti  nevěstu  (Df.). 

zavírat  na  kolo,  na  dvě  kola  = 
zahamovati  vůz  (záp.  Mor.).  Kněz 
mšu    sv.  zavírá  =:  končí    (Suš.  23). 

závirka,  když  nevěsta  ženicha  ke 
dveřím  vyprovodí,  dvéře  za  ním  za- 
vírá :  Řečnovali  spolem  na  závirce 
(vých.  Mor.). 

zaviřovaf  =  zavírati :  Do  komůrky 
ich  zaviruj u  (laš.). 

závis  nad  vodu,  křoví  nad  vodou 
visící  (val.). 

Závísf,  traf  (Rovensko). 

závisfa,  *tě,  m.,  závistivec,  závisti- 
vý člověk  (od  Bzence ;  na  záp.  Mor. 
závista). 

závlstifi  záviděti:  Un  nam  to  zá- 
visti (laš.). 

závistno  je  mu  to,  dyž  vidí  .  .  . 
=  budí  to  jeho  závist  (val). 

zavíšiť  pole,  postaviti  na  něm  vích 
od  škody,  zahájiti  (Zl.). 

zavitóané  ditě  =:  neslubné,  dítě 
závitky  (laš.). 

závitek,  sochor,  kterým  se  při- 
tahuji řetězy  na  voze  naloženém. 

závitka,  svobodná  matka  (slov., 
val.,  laš.  i  pol.),  protože  nesměla  no- 
siti   lelíka    (copu)    spuštěného   jako 


dívky  svobodné,  nýbrž  zavitý  a  oto- 
čený kolem  hlavy  jako  ženy  vdané. 

závitkovité  dřevo  =  poslunité  (v.  t.) 
laš. 

zavívafi  profukovati :  Je  mně  hrubě 
zima,  větřiček  zaviva  (Suš.  180,  laš.). 

závtač,  -e,  f.  =  závora  (val.). 

závtaka,  závlačka,  dřevěná  závora 
ve  dveřích;  otvírá  se  železnou  >kluč- 
kou«  (val.). 

zavtákovat  pluh,  dáti  na  vláky 
(v.  t.). 

závtažka,  zavlažení:  Pošli  na  pivo 
na  zavlažku  (laš.). 

závod:  »To  já  edem  pro  závod 
prodávám,  abych  něco  od  lidích  do- 
stál =  abych  se  mohl  zavésť,  na  oko, 
pro  jméno,  abych  zakryl  žebrotu 
(Vah.). 

Závodí,  pole  za  vodou. 

zavodif  sa,  pospíšití  si,  v.  zavésť 
sa  (val.). 

závodné  dévča,  vábivé,  vábné  (val.). 

zavoněf,  zasmrádnouti:  Maso  za- 
vonělo (han,). 

závozník,  svořeň  zastrčený  na 
konci  rozvory  (v.  vůz  III.   14). 

zavracaf  dobytek,  obraceti  od 
škody  na  pastvě  (val.,  horň.). 

Závrate,  pl.  f.,  Jes  (Vizovsko). 

závratina :  Ma  tu  rolu  v  takej  za- 
vratině  =  u  lesa,  kam  vzduch  dobře 
nemůže  ani  slunce  (laš.) 

zavrátif  se :  Hlava  se  mi  zavratila 
=  dostal  jsem  závrať  (laš.). 

závrbek,  pastvisko  vrbovým  prou- 
tím ohrazené:  Společně  tu  na  těch 
závrbcích  dobytky  své  mají  pásti 
(Tov.  229),  2.  trať  u  Nákla  a  j.  (Kt.) 

zavrhnúf  sa :  Mofé  sa  zavrhli 
v  kožuše,  červi  v  syře.  Stoklas  sa 
v  zemi  sama  od  sebe  zavrhne  (tak 
o  rozplemenění  každého  hmyzu  a 
plevele). 

zavf íf :  Zavřeli  zme  si  moc  statkuóv 
=:  na  zimu  ponechali  (Dob.). 

zavřitý:  Dvůr  veliký,  pěkně  za- 
vřitý =  který  lze  zavříti;  zavřitý, 
který  jest  uzavřen  (Vlk  46). 

Závrší,  pole  za  vrchem. 

závrtek,  jeskyňovitá  prohloube- 
nina,    vodou  kolmo  do  země  vyhlo- 


636 


daná;  jakých  je  hojně  ve  vápenco- 
vých horách  mor.  Krasu. 

zavůrka:  Hrách  na  Třebíčku  se 
seje  do  zavůrky,  t.  j.  zaseje  se  a  za- 
oře. 

zavzaf  se:  Obilí  se  zavzato  = 
ujalo,  zakořenilo  se  (laš.). 

zazavdánčit  něco,  dáti  závdanek 
na  něco. 

zazdrok,  zázrak:  Afe  zazdrokl 
ale  zazdrokul  říká  se  tom,  komu  se 
divíme  (Lor). 

zazdžéf :  Zazdžiot  na  trnu  =  za- 
chytit se.  Zazdživo  to  do  potoka  = 
zabíhá  (Frýdecko). 

zazerzati  zarezavěti :  Nůž  zazerzá 
(dok.  238). 

zažiméf :  KobzoTe  ešče  v  zemi  za- 
žiiha  =  neporostou,  zakrnějí  pro  zimu 

(laš.). 

zazimovat :  Nevím,  bodeme-li  můct 
letos  dobře  dobetek  pícó  zazemuvat 
=  budeme- li  mít  dosti  píce  na  zimu 
pro  dobytek  (Maš.). 

zažírati  uzrávati:  Na  písečnaté 
půdě  spíš  zažírá  (Jimramov,  Pav.). 

zazlzovat,  zvědavě  na  něco  po- 
hledati (Kt.). 

Zázmora,  -á,  pl.  n.,  vinohrad  za 
zmolou  (Osvětimany). 

Zázmoníky,  pl.  m.,  traf  (Bořetice). 

zazobaný,  zámožný:  Ti  sú  za- 
zobaní 1 

zazolif  (zal),  ušpiniti:  košulu  (laš.). 

zazpívaf:  Kohút  ho  (čerta)  za- 
zpíval, tož  muset  kameň  zhodiť,  t.  j. 
zazpíval  právě,  když  čert  kámen  nesl, 
» překvapil*   ho  svým  zpěvem    (val,). 

zázrak,  nadávka:  Ďi  ty  zázraku 
škaredý  =  maškaro  1 

zazvihnút:  Ančo,  poďmi  zazvihnútl 
=  pomoz  mi  vyzdvihnouti  na  záda 
nůši  trávy. 

zažehnávka,  skrovný  pohřeb,  po- 
kropek. 

zažef,  -žnu,  zapáliti :  stodolu  (han.). 

zažgnúf  brávka,  zabiti  (Vyhl.  VI. 
XIX.  41)  Srovnej:  džignóť  =  bod- 
nouti, píchnouti  (Btcha). 

zažfnat:  Zažínaj,  zažínaj,  budeš 
dobrá  žnica!  Žněte,  žněte,  dobře  za- 
žínejte!  (Suš.  557). 

zažlrka,  mrzutost  (laš). 


zažít:  Měl  zažit  rozumu  a  utéct. 
To  sem  zažila  strachu!  (dok.  15). 
Ale  zme  tam  zažili!  =  >vystáli«. 

zážlvnýi  kdo  si  musí  živnost  vy- 
hledati. 

Zážteba,  bí,  pl.  n.,  trať  (Polešo- 
vice). 

zažúřený  (žúr),  zakalený:  voda, 
pivo  (val.). 

zba6ít  něco,  znamenati,  zpozoro- 
vati (slov.,  val):  Janek  to  zbačil,  že 
mu  chce  odjet  (Kda  I.  191). 

zbadat  =  zbačit:  Naša  paní  čujno 
spí,  ona  zbadá,  že's  to  ty  (Bart.  III. 
736).  Už  zbadal,  co  je  =  vyrozuměl 
(val). 

zbáhnút:  zbáhisi  něco,  zbáhlo  se 
mu  něčeho  =  zmy slil  si,  zachtělo  se 
mu. 

zbajdaf,  smysliti  něco  (laš.). 

zbatáchaf  koho,  naplašiti,  pobláz- 
niti: Zbaláchál*  děvčicu  (Slav.  ČL. 
XI.  484).  A  šak  to  ten  Jastřabík  ho 
tak  zbatáchál  (Vlk  58). 

zbanďóchat,  pokaziti :  Te's  to  práco 
zbanďóchál!  (Maš.). 

Zbavce,  pl.  m.  trať  (dok.  189). 

zbavif  se,  zabaviti  se:  Chvifa  se 
zbavi  =  mine  (laŠ.). 

zbéhtý:  Súsed  je  zběhlý  takových 
věcí. 

zbeknúf  se:  Zfe  je,  dyž  se  krávy 
zbeknu,  t.  j.  daju  hlavy  dohromady 
a  hrozně  ryču  (Vyhl.  VI.  XIX.  793), 
což  prý  se  přiházelo,  když  stádo 
přišlo  na  zbytky  po  zabitém  dobyt- 
četi (arch.  I.  25). 

zbérky,  -ů,  nasbírané  ovoce  opa- 
dalé (Zl.). 

zběsnétý,  šílený :  Žena  jako  zběs- 
nělá  si  počínala  (Kda  II.  111). 

zbestvený  do  čeho,  dychtivý  čeho, 
bláznivý  do  čeho,  »zažraný«  do  čeho 

(laš.). 

zbfhat  1.  koho,  sháněti:  Po  celém 
trhu  zme  vás  zbíhali  =  běhajíce  sem 
tam  hledali.  2.  =  zdvihati  (záp.  Mor.). 

zbiiko,  zbileiko,  stéblo:  Nemáme 
zbilka  tráve  (han.).  Šázi  maryjánek 
po  jednom  zbilečku  (Suš.  251).  Ditě 
mělo  ručičky  jak  zbílečka    (dok.  9). 

zbíranina,  odběračka,  vržení. 


636 


zbfrat  sa,  -řu  (val.)  1.  Jak  zme  sa 
zbfrali  =  měli  zdavky.  2.  Setí  sa  zbíře 
=  pěkně  roste.  Hodně  sa  ten  ogar 
zbíře  =:  sílí  po  nemoci.  3.  Zbíře  sa 
mu  to  =  hnisá.  4.  Budě  se  nam  třeba 
zbiraí  =  míti  se  k  odchodu  (laš.). 

zbif :  Zbilo  nám=  potlouklo.  Zbité 
bolo  krupami  šetko  (horň.). 

zbta  =  zbto :  Kaj  jaku  zMu  po- 
zbiře  (laš.). 

zbredat,  blednouti:  >Ach  mlč,  ne- 
plač, má  milá  děvečko,  ať  nezbfedne 
tvé  červené  líčko!«  >A  proč  by  mně 
líčko  mé  zbredaío?*  (Suš.  306). 

zbredený  =  zbledlý:  Očka  nevy- 
spané  a  zbledené  líčko  (Suš.  472). 

zbrednút  s  instr. :  Líčkem  zblednu^ 
(Suš.  169). 

zbliknout,  zahlédnouti :  Jenom  sem 
ho  zblik  (Zábřežsko). 

zbllnai  zblinka:  1.  =  zbla,  smetka: 
Plove  tam  ve  vině  jakási  zblina. 
2.  kapka:  Něni  ani  zbliny  vody  (laš.). 

zMk,  -a  =  zhlaň,  prohlubeň  v  po- 
toce (Vych.). 

zbtknút:  náhle  se  vznítiti  a  pra- 
skajíc shořeti:  Roždí  v  kamnoch  hněď 
zblkne.  Stodola  zblkla.  Svíčka  zblkla 
=  náhle  dohořela.  >Bolo  tusté,  pre- 
horelo,  cenké  lenem  zblkně*  t.j.  měl 
mnoho  a  všecko  utratil,  to  málo,  co 
ještě  nyní  má,  mu  na  dlouho  nevy- 
stačí (Dob.). 

zblo:  jemnějšího  zbla  =  druhu 
(N.  Město). 

zbtovitý  1.  obilí  =  silné  stéblem. 
2.  maso  =  vláknité  (val.). 

zbtúzaf,  -ám  =  zbúzať,  zbouzeti 
(Slav.  CL.  X.  466). 

zbrúznif  koho,  vynadati  komu,  vy- 
plísniti koho:  Zblúznil  ho  pod  svě- 
tem (Vah.). 

zbtýňaf  =  zglýňať,  zbouzeti  (val.): 
Kdo  hledá,  co  neschoval,  zblýňá  n. 
zglýfiá.  Zblýňali,  afe  nic  nenašli  = 
slídili  (Vlk  91). 

zbobrovati  spadnouti:  Zbobrovál 
ze  schodů  (Zl). 

zboj,  loupež:  Na  zboj  sa  pobírám 
(Bart.  II.  54). 

zbojstvOi  zbojnictvo,  vražda,  hrub- 
stvo  (val.). 


zboreki  -rka,  stéblo,  lodyha  (Zá- 
břežsko). 

zbořit:  Jak  do  komory  vkročila 
(nevěsta),  hněď  svůj  vrkůček  zbořila 
=  rozmetala  ozdobu  hlavy  (Suš.  433). 

ZborovcBi  pl.  m,  trať  (Blansko). 

zbouzet,  dováděti:  Děti,  nezbou- 
zejte  pořád  1  (záp.  Mor.). 

ZboženskOi  trať,  bývalá  osada 
Zbožná  (Zl). 

zboží:  Vedle  obilí  Slováci,  Valaši 
a  Laši  (tito  výhradně)  říkají  zboží: 
Pacholek  řekl,  že  mu  sám  všecko 
zboží  vymlátí  (Kda  1. 184).  Pásla  vo- 
lečky  ve  zbožu  (Suš.  1115).  Zemské 
zboiiy  poklady  v  zemi  ukryté  (val.). 

zbréený  =  zbrklý. 

zbrchat  sa,  zdrobň.  zbrcholit  sa, 
{g  brati  se,  zotaviti  se :  Už  sa  trochu 
zbrchál  (po  nemoci,  po  ohni  a  j. 
škodách).  Při  pěkné  pohodě  možná 
že  nekerá  réž  sa  zbrcholí  (slov., 
val.). 

zbřídit  se  (břed),  vztéci  se,  zbláz- 
niti se  (záp.  Mor.). 

zbroja,  -je,  zbroj:  Tlačí-lí  ťa  zbroja 
mojař  (Suš.  173).  Budu  v  poIu  lé- 
hat, zbrojú  se  přikrývat  (Suš.  590). 

zbrojil  coll.  n.  =  zbroj :  Že  by  za 
ním  zbrojí  nosil  (Suš.  105). 

zbřudif  se  (břudný),  seškareděti: 
Jak  sem  byla  mlada,  to  sem  byla 
švarná ;  a  včifej  sem  je  stará,  to  sem 
se  zbřudila  (laš.). 

zbučna,  zbulně  hleděť  =  z  boka 
(Vah.). 

zbudovat  si,  sjednati,  koupiti  si 
Hospodář  i  krávu  si  zbudoval  (Kda 
II.  124).  Zbudoval  sem  si  nový  ka- 
bát (Zl.). 

zbůhdarma  sem  tolik  peněz  utratil 
=  nadarmo. 

zbujači  -e,  coll.  f.  =  zbojníci  (laš.). 

zbúřlt  1.  bouřením  probuditi.  2. 
Mléko  od  černé  krávy  zbúří  vřed 
=  zbudí,  způsobí  (Mor.  lid  297). 
Zažehnávám  tě,  vřede,  z  čehokoli  si 
se  zbúřil  (Mor.  lid  207).  Zbúřily  se 
mihlísty  (val).  Zbúřená  matka,  nemoc 
ženská,  jeví  se  ujímáním  v  životě, 
velikými  bolestmi  (val.,  horň.).  Jak 
sa  větr  zbúří,  tož  chodník  zadře  (za- 
věje (val.). 


537 


Z  bušit  na  něčem  =  míti  užitek, 
výdělek:  Na  tecb  koňoch  máto  zbu- 
šftel  Moc  na  tom  nezbušf !  Ten  zbu- 
šít!  =  vydělal,  iron.  nic  (Zl.). 

zbúzat,  zbouzeti:  Co  zbúzášř  = 
shledáváš. 

zbýčef :  Votek,  jak  se  dtuho  ně- 
vyřeže,  potom  zbyči,  t.  j.  dostane 
býčí  podobu,  hlavně  velikou  hlavu 
(laš.). 

zbýčif  sa:  Kráva  sa  zbýčf,  když 
neostane  stelná  a  zdivočí  (val.). 

zbyknout:  Keré  ste  to  zbykl?  = 
smyslil  (Maš.). 

zbyf :  Pacholek  zbýl  u  hospodářa 
ai  na  druhý  rok  =:  zůstal.  Nemohl 
tam  zbyť  =  ubyť,  »vydržeti«  (val.). 

zbytečnýi  nádherný,  zbytky,  pře- 
pych milující :  To  byli  zbytečni  lude 
(laš.). 

zbytek:  Ze  by  dia  ruky  zbytek 
boFely,  to  ni  z=  příliš  (val.).  Chválí 
sa  zbytkem  =:  příliš.  Valíš  jím  zbyt- 
kem jesť  =  příliš  mnoho,  že  toho 
nesnědl  (Jicko).  Je  zbytky  rozpustný 

(laš.). 

zbytf :  Potom  teprú  s  němá  nebylo 
zbytí  =:  »k  vydržení*. 

Zbytka,  coll.  pl.  m.,  trať  (Vizov- 
sko). 

zbytkovaf,  dělati  zbytečné  věci, 
dováděti:  Nězbytkuj,  ty  zbytečnikul 
(laš.). 

zbytovat  (é),  zjednati,  opatřiti  si 
—  rozbytovat,  rozmarniti  (Jevíčko). 

zbývatai  -y,  m.,  kdo  rád  (v  hospo- 
dě) zbývá,  se  »zapotroší«  (Jicko). 

zbývat:  Lid  muse)  robotu  a  všecky 
jiný  povinnosti  zbévat  (Vyhl.  II.  75). 

zbývaf  sa,  příti  se :  Afe  co  sa  budeš 
zbývať;  přecéj  to  vím  lepší  než  ty! 
(val.). 

zdájný,  scheinbar;  zd.  věc,  wahr- 
scheinlich  (Kt.  z  Ostrav.). 

zdára  =  zdáfša,  z  větší  vzdáleno- 
sti (val.). 

zdáravdi  veliká  vzdálenost. 

zdareky,  jse  zdaUky  =  z  daleka: 
Ze  zdafeky  sa  poškTebovali  (Slav. 
ČL.  X.  32). 

zdárka  =  zdálava:  To  je  zdáfka 
do  téj  Prahy! 


zdánf,  zpráva :  Dostali  zme  zdání, 
že (Podl.). 

zdaňovaný,  na  zdávání:  šaty  zda- 
ňované =  svatební  (val.). 

zdara :  To  je  čistá  zdara !  iron.  = 
nezdara  (val.). 

zdarebnlf  sa,  státi  se  darebným 
(Vek.). 

zdařlf  sa,  přihoditi  se:  Dyby  sa 
vám  tam  zdařilo  íť.  Všelico  sa  zdaří 
(val). 

zcTasIt,  zďasený,  zděsiti  (horň.). 

zdát  se :  Co  se  ti  nezdá!  =  co  >ti 
napadá*.  Ani  by  se  nezdálo  =  ani 
by  nepomyslil,  neřekl. 

zdávati,  oddávati:  Devět  mužů  si 
ty  měla,  s  žádným  zdávaná  nebyla 
(Suš.  3). 

zdávif :  Sedfa  na  zem,  data  si  hr- 
nec meze  nohe  a  zdávila  ho  kolena* 
ma  =  sevřela,  přitiskla  (Vyhl.  I.  46). 

zdavka  (val.),  zdavl^  (pl.  f.,  slov.) 
=  oddavky :  Po  zdavce  ujel  král  sám 
do  svého  hradu  (Kda  I.  132). 

zdavkový :  Jeden  prsten  byl  zdav- 
kovy  =  snubný  (Kda  II.  29).  Mám 
ešče  zdavkuvý  šate  (Maš.). 

zdědit:  Na  tem  moc  nezdědí  = 
nezíská  (sev.  Mor.). 

zdechra,  -aťa,  malé  a  slabé  neb 
hubené  dobytče :  Kupuje  takové  zde- 
chla. Kusek  masa  za  takého  zdech- 
faťa  (laš.). 

zdechračený,  zlenošený  (Vek.). 

zdechraóisko,  veliký  lenoch:  Ten 
Antoš  Trčátkíi,  veď  to  je  zdechlači- 
sko  (Slav.  ČL.  XIII.  112). 

zdechTák  1.  slaboch :  Un  je  zdech- 
fak  na  prsa  (val.).  2.  lenoch :  Ozef 
je  takový  zdechlák  (Vlk  65). 

zdechrovaf,  lenošiti:  Včil  enem 
zdechfuje  a  slámy  křížem  nepřeloží 
(Vlk  86). 

zdechtý,  líný  (val.). 

zdeohnúf,  umříti  (o  člověku,  jako 
v  stč.,  horň.).  Přidá)  kúsek  jatovca, 
aby  oheň  nezdecM  (val.).  V  kamnech 
zdechlo.  Světto  zdechto = zhaslo  (Zl.). 
Malíčkem  potfáčát  tabák,  aby  mu 
ve  fajce  nezdechío  (Vlk  88).  Ani 
jedna  Mava  (naštěpovaná  haluz)  mi 
nezdechla  =  všecky  se  ujaly,  chlubí 
se  štěpař  (Zl.). 


538 


zdéraj  =  zdéTá,  vzdélí:  Natáhnut 
sa  ja  zdélaj  =  jak  byl  dlouhý  (Dob.). 

zdétaf,  sundati :  Zdělaj  šátek ! 
(s  hlavy).  Jura  zděltá}  hrnek  (Slav. 
ČL.  X.  302). 

zdérka  =  délka. 

zdérmOi  napozdél  (laš.). 

zděníca,  zdéná  chalupa  (val.). 

zděř,  -e,  f.,  železný  kroužek  nebo 
železná  obruč,  kterou  se  svírá  dřevo, 
mlýnský   kámen  a  p.,  aby   nepuklo. 

zděrák,  útek  (Vek.). 

zdérba  1.  mrcha,  ničema  (Fren- 
štát). 2.  coll.  =  luza  (slez.). 

zdér6ák,  veka  ze  zděřové  (oděro- 
vé)  mouky  (laš). 

zděrec,  -rca,  m.  1.  pole  neúrodné, 
hrdelné  (val.).  2.  jemnější  záboj  ko- 
nopný; jidal  se,  chutnal  jako  potlu- 
čený mák  (han.). 

zdérovafi  zdíreíovaf,  uháněti,  utí- 
kati (val.). 

zděrygaf  =  zděrovať:  Mach  nad- 
hodfl  si  škrošňu  a  zděrygát  (Vlk  37). 

zdéš6if  sa,  dáti  se  na  déšť:  Možná 
že  sa  večer  zdéščí  (val.) 

zděšenec,  -nca,  hypericum  perfo- 
ratum  (bot). 

zdfrat  l.maso,  háuteln(Zl.).  2.= 
zděrovať,  utíkati  (val.). 

zdivúřifi  zdivočiti  (divúr):  Léče 
jak  zdivúřený  (Slav.  ČL.  X.  382). 
Prasa  byJo  zdivúřené  (ib.  XIII.  418). 

zďurbaf  sa,  namáhavě  se  zdvih- 
nouti: Zďurbaja  sa  štrachát  sa  dóm 
(Vlk  39). 

zdohnat  někoho  =  dohnati. 

zdohodnót  =  uhodnouti  (Brň.). 

zdojky,  pl.  f ,  mlezivo  (v.  t.)  záp. 
Mor. 

zdolif  něco  =:  zdolati,  zmoci :  Toho 
já  nezdolfm  (Jicko).  Zdolíl  sem  to 
práco  (Maš.). 

zdomnívat  sa  =  domnívati  se:  Co 
sa  ty  zdomníváš,  že  já  sa  ti  prosím  ř 
(Suš.  413). 

zdomy  =  z  domu :  Idu  včil  zdomy 
(Vek.). 

zdovědét  sa  =  dověděti  se:  Až 
sa  mamky  zdovím,  teprv  ti  já  povím 
(Suš.  371). 

zdřadtOi  zřadlo  -=.  zrcadlo  (Kt., 
(z  Ostrav.). 


zdrachtif  něco,  překaziti ;  někoho 
od  něčeho,  odvrátiti,  odraditi  (han.). 

zdrafýi  jerrfro/ =  zralý  (Jicko,  laš.). 

zdrap  1.  neúrodné  pole  v  břehu. 
2.  hubené  dobytče:  Kúpít  takové 
zdrapy ;  za  fatku  ich  dostát.  3.  staré 
haraburdí. 

zdrapáki  útěk:  Chlapi  zažili  roz- 
umu a  dali  sa  do  zdrapáka  (Slav. 
ČL.  XI.  93).  Dáí  do  zdrapákfl  = 
utekl  (val.). 

zdrapit,  dopadnouti,  chytiti :  Zdra- 
pili  ho  (Df.). 

zdrapif  sa  koho,  zbýti:  Tak,  tak, 
že  sem  sa  ho  zdrapit  (val.). 

zdrápífi  ukrásti  (val.). 

zdrapovaf,  upalovati  (val.). 

zdrasnit:  Von  jenom  ho  zdrasnil, 
abe  ke  mně  nechodil  =  přemluvil, 
odradil  ho  (sev.  Mor.). 

zdrav:  >Zdraví  zkazovali,  zdrávi 
čekali,  zdraví  požčávali,  zdraví  no- 
sili l«  a  p.  děkuje  se  tomu,  kdo  po 
nás  někomu  vzkazuje  pozdravení, 
kdo  nám  půjčil  peněz  a  čekal,  komu 
splácíme  věc  půjčenou,  kdo  nám  po- 
máhal věc  nositi.  >  Zdraví  páni  byli  i  < 
(vkoledě).  >Zdrav  se  prošel! «  >Zdrav's, 
Vašku,  tancovat  !<  říká  se  tomu,  kdo 
maje  někde  nějaké  pořízení,  špatně 
pochodil  (Zl.). 

zdrávnout,  ozdravovati:  Ode  dne- 
ška bodeš  zdrávnót  (Brň.). 

zdravuFkýi  hezky  zdravý  (val.). 

zdravý  jak  rys,  buk,  cveček,  křen, 
řepa,  ořech,  fík,  výíupek,  lusk,  struk. 

zdráža,  -že,  zdražení,  drahota :  To 
je  zdraža,  něfza  teho  ukupiť  (Kt,  laš.). 

zdrhá :  Maso  tvrdé,  jak  zdrhá  (val.). 

zdřhaf,  zdrhnut  1.  Stisknutou  hrstí 
strhovati  listí  s  větve.  2.  Švec  zdrhá 
dratvu  zdržkem  =  přetahuje  nataže- 
nou dratev  svinutým  hadrem,  aby 
srovnal  smolu,  aby  zdrhnul  silné  vrstvy 
smoly  (Slav.  ČL.  XI.  434).  3.  utíkati : 
Zdrhali  zme  dolů  grúněm  (Suš.  536). 
Srovn.  pol.:  Dobrego  czkka  w^ž  si^ 
nie  chytá,  ino  przed  nim  dre  =  ucieka 
(Lud  IX.,  1903  str.  65). 

zdrhnúf  sa  z  čeho,  vymluviti  se: 
Ten  sa  ze  všeckého  zdrhne  (val.). 

zdrobit:  Zdrobila  mne  zima  = 
rozrazila. 


539 


zdrtky,  pl.  m.  drobky,  kousky 
v  polévce  (záp.  Mor.). 

zdrúzgaf,  -žďu:  Div  si  nohy  ne- 
zdrúzdát  =  nepolámal  (Slov.  obr.  I. 
326).  Celý  se  zdrúzgal  =  potloukl, 
polámal  (Kda  I.  61).  Krúpy  všecko 
zdrúzgaty.  Zima  ho  zdrúzgata  =  zdro- 
bila  (val.). 

zdržek  v.  zdřhať  2. 

Zdublna,  trať  (Blansko). 

zducnéó  po  někom,  okřiknouti 
někoho :  Hospodyň  zducněta  po  nich, 
hned  přestali  (Lor.). 

zdu6no,  udatně  (val.). 

zdúpňaf,  zpráchnivěti  (Vah.). 

zďurbat  sa,  zbrchať,  zvetiť  se  z  ne- 
moci. Že  sa's  přeca  zďurbá}!  =  zdvihl 
se  a  jdeš  (val.). 

zduvaó,  -a,  atriplex  (bot.). 

zdúvaf,  utíkati:  Ten  zdúvát,  až  sa- 
prášito !  (val.). 

zd uvěřit  sa,  zbortiti  se.  Deska 
zdúvěřená  =  zbortěná  (slov.  val.). 

zdúžlf  (duha),  sesileti :  Od  loňska 
jak  zdúžH!  (Vlk  17).  Šak  on  chas- 
níček  bude  chodiť,  až  mu  trošku 
nožčata  zdúžá  (val.,  horň). 

zdužněf = zdúžiť :  Dyby  moh  edem 
trochu  zdužněť  I  =  sebrati  se  (Vah.). 

zdybnúf  =  zgygnút,  tajně  vzíti, 
ukrásti  (laš.).  Srovn.  zgebnúť,  zgabnúť. 

zdybnúf  se,  zmizeti:  Zdybnut  se 
a  neni  ho  (laš.). 

zdygnúfi  klopýtnouti  (laš.). 

zdýmafi  ztěžka  dýchati:  Zdýme, 
jak  krmná  hus  (val.). 

zdýmíf:  Veď  já  sem  zdýmít  už 
hotové  metíy,  euf.  ukradl    (Vlk  11). 

zdýmTOi  pl.  f.,    hubavice,  pupence 

(laš.). 

zdymnúf  1.  utéci:  Já  bych  z  ta- 
kovéj  služby  zdymnút  (Jicko).  2.  = 
zdýmiť. 

zebraněCi  -ňca,  nalezenec,  Bastard 
(laš). 

zebraf  se  1.  Kdo  má  na  sobě 
nějaký  nový  šat,  tomu  na  Valaších, 
potahujíce  ho  zaň,  říkají :  Ve  zdraví 
zedrát,  na  nový  sa  zebrát  =  zmohl 
(Mor.  lid  102).  2.  sejíti  se:  Už  se 
myslim  nězeberem  (laš.).  3.  Zeber  se 
a  di  1  Zeberme  se  a  podtaie  I  Žebrali 
se  a  šli    (stálé    spojeni).    4.   oženiti, 


vdáti  se :  Jak  se  zebereme,  tak  sa  ze- 
dereme  =  do  smrti  nějak  uživíme 
(Vek). 

zebzduřič  áe,  začíti  vzdorovati: 
Zebzduři}  še  na  to  (Lor.) ;  bzdury  = 
vzdory. 

zedničindi  zednická  práce:  Dělá 
zedničinu. 

zedžo6|  —  zedžeju  (oděti)  zvléci 
(Lor.). 

zéf|  odtok  z  rybníka  (Litovel). 

zegzif  se :  Stádo  dobytka  na  pa- 
stvě se  zegzito  =  zdivočilo  a  rozběhlo 
se,  dalo  se  do  střečku  (arch.  I.  25). 

zegzutka  =  zezulka  (laš.). 

zehnaf,  zbuditi:  Janek  spál,  až  ho 
matka  přišla  zehnať  g  obědu  (Slav. 
ČL.  XI.  95). 

zejft:  Dyť  ty  mně  nemožeš  z  mé 
mysli  zejíti,  ani  mně  nezendeš  (Suš. 
342).  Z  mých  očí  nezejdeš  (Suš. 
383).  Už  sem  zešel  všecky  hory  = 
zobchodil  (Suš.  551).  Všeci  si  meslele, 
že  až  staré  rechtář  zhasne,  že  zeť 
jeho  rechtarstvi  nastópi ;  ale  ono  mu 
zešlo  =  selhalo  (Vyhl.  II.  29).  Dobře 
sa  nám  to  zešlo  =  hodilo.  Sak  sa  ti 
to  kdysi  zende.  Měla  sem  gafánů  jak 
na  třně  trnek,  včil  by  sa  mi  zešél 
ledajaký  synek  (SuS.  235). 

zejitá,  -é,  schůze:  Večer  byla  ze- 
jitá  sousedíi  při  společné  večeři  (Vyhl. 
I.  95). 

zejftý  1.  sešlý:  střecha.  2.  Tak 
sem  zejitá  z  hábůch  =  šaty  na  mně 
sešly,  sedraly  se  (Vah.). 

zejma,  zima  (doba  roční,  hiems)  — 
zima  =  studeno  (záp.  Mor.). 

zeré  =  zelina:  Má  milá  má  také 
zelé,  co  mne  zhojí  do  neděfe  (Suš. 
152). 

zeFeňák  1.  druh  bramborů,  barvy 
nazelenavé,  2.  ořech  zelený,  ještě 
v  šupině. 

zerenastýi  zelenavý  (val.,  horň.). 

zefeňat  =:  zelenat  se :  Žita  zefeňajú 
(Bart.  II.  94).  Už  ty  vršky  zefeňajú 
(Bart.  II.  226).  S*únečko  zachází, 
hory  zefeňajú  (SuS.  552). 

zefeniskOi  zeleniny:  Zelenisko  by 
ženský  sadily,  ale  nevijú  jak  (dok. 
129). 


540 


zefenka  1.  zelené  ještě  ovoce  pe- 
ckové, 2.  bledá,  vyzábiá  osoba. 

zelenohláveki  poterium  sangiii- 
sorba  (bot.). 

zelený:  Jindra  znala  les,  jakoby 
byla  ze  zelené  krve,  jak  říkal  hajný 
=  myslivecké  (Pittn.  VI.  XVIII.  515). 
Zelené  svátky  =  letnice  (R.  a  Ž.  32). 
Když  veze  hrnčíř  hrnce,  hospodyně 
vytahuji  mu  z  fůry  zeleného  a  dá- 
vají do  koše,  aby  drůbež  seděla  = 
chvojí  (Mor.  lid  272). 

zeFezo  =  železo:  Zefezá  ostřic 
chodzíja  naši  fudzia,  kedz  majú  orac 
=  pluh,  krojidlo  a  p.  (Dob.). 

zethat:  Zemáky  zelhaly  =  nepo- 
vedly se  tak,  jak  se  očekávalo. 

zelf|  pl.  zela :  Letos  néjsú  zefa  tak 
pěkné  jak  fóni  (val.).  Když  se  zelí 
do  bečky  nakládá,  napřed  se  nakra- 
juje  (hlub  se  rozkrajuje),  potom  se 
stráže  na  struhadloch  (slov.,  val.), 
króž!  na  kružadlech  (han.),  —  paži 
se  (=  nakrajuje),  potom  se  kruža  na 
nožach  n.  na  kružadtach  (laš.). 

zelina,  coll.  =  tráva :  Obrali  ňa  na 
zelině;  vzali  mně  kosák  nový  mafo- 
váný,  aj  šáteček  vyšívaný  (Bart  II. 
325).  Zelina  sv.  Jana,  artemisia  vulg. 
Pl.  zeliny  =:  léčivé  byliny :  V  zahrádce 
růstty  všelijaké  zeliny  (Vlk  6). 

zeiinastýi  názelenavý  (val.). 

zelinka  1.  rosnička,  2.  houba  aga- 
ricus  flavovirens.  3.  druh  hrušek. 

zerňaóka,  polévka  ze  zelnice  (zelné 
vody)  =  kyselica  (laš.). 

zefňák  n.  zelník^  koláč  nadívaný 
n.  pomazaný  sladkým  zelím. 

zernícai  -e,  zelná  voda :  Jak  nemáš 
goralky,  daj  aspoň  zefnice  (Suš.  445). 

zefniskOi  pole,  s  něhož  sklizeno 
zelí  (vých.  Mor. ;  na  záp.  Mor.  zelisko), 

zelnuška  =  zelňačka  v.  t.  (záp. 
Mor.). 

zelný  zub  mu  dochtor  vytrhl,  kte- 
rým se  jídá  zelí  =  nerad  jí  zelí. 

zeFový:  Já  nesu  zelové  =  nejím 
rád  zelí;  tak  i  koláčový,  salátový 
a  p.  Mal.  XXIII.   220    v.  polívkový. 

zelViši  -a,  druh  révy,  něm.  Krach- 
gutedel  (Podl.). 


zem  1.  role:  Mamy  najatu  zem. 
Zoral  mi  pěkně  tu  zem  (laš.).  2.  po- 
dlaha ubitá  z  hlíny. 

zema  =  země:  Tak  ona  (smrť) 
nim  pere,  ež  se  zema  chvěje  (Suš. 
12,  laš.). 

zemákovicai    zemáková    polévka. 

zembuch  =  ozembuch,  malý,  za- 
valitý člověk  (val.). 

zemédým,  fumaría  off.  (bot.). 

zemdhrýz,  -a,  lakomec,  který  by 
zem  pod  sebou  hryzl  (Jimramov, 
Pav.). 

zemTef  sa :  Chlapi,  cosi  zmefe  I  = 
strhne  se,  stane  se.  Kdož  ví,  co  sa 
s  ním  zmele  (slov.). 

zemňa6iskO|  pole,  s  něhož  skli- 
zeny zemňáky. 

zemské  ořechy,  hlízy  ořeší. 

zeřnuf,  zřiňaf,  sříznouti  (slez.). 

zerZ|  -u,  m.  =  rez ;  tak :  zerzavý, 
zerzavět  (Zl.). 

zerzat  1.  rezavěti:  nůž  zazerzal 
(záp.  Mor.).  2.  řehtati:  Aj  zerzaj, 
zerzaj,  můj  koničku  vraný  (Suš.  206). 
Konicky  zerzaju  (Suš.  397,  laš.). 

zerzavka,  kokotice  (v.  t.). 

zerzoňi  zerzoch,  kdo  má  zerzavé 
vlasy. 

zesobášit  (sobáš),  oddati:  Za  ti- 
chým Dunajem  je  tam  knězů  sedem, 
z  těch  nás  zesobáší,  moja  milá,  jeden 
(Bart.  III.  302). 

zest|  -sním  =  zjest,  snést  (slov., 
val.) 

zestátý :  kůň,  který  se  sestál,  stáním 
zbujněl  (Mal.  XXIV.  340). 

zestrnožif,  slátati:  zestrnožil  ze 
starého  novy  kabát.  Přece  to  jaksi 
strnožime  =  seženeme  (peníze)  laš. 

zestuplt  sa :  Deska  sa  zestúpila  = 
srazila.  Do  rozeschlého  škopka  enom 
vody  nalét,  hněď  sa  zestúpí  (vých. 
Mor.). 

zešáiif  sa:  Ovca  sa  nám  zešálila 
=  dostala  motolice.  Chodí  jak  ze- 
šálena  ovca  ((Slav.  ČL,  XI.  49). 

zeš6lpravéf :  Seno  nevysušené  do- 
ma zeščípfaví  =  stane  se  ščíplavým 
(laš.). 

zešemřfvá  sa  =  svečeřívá  (val.). 

zeškohřňat,  ledajak  semleti:  Ze- 
škohřňál  na  mlýnku  žito  (ZL). 


541 


zeškorpif  se  s  kým,  pohádati  se 

(laS.). 

zeškrknúf  se :  Ze  susedu  zeškrkty 
zrny  se  trochu  =  pohádaly  (laš.). 

zeškýřif  se  =  zeškorpiti  se,  po- 
vaditi  se  (laš.). 

zešuškaf  se  s  kým,  tajně  se  u- 
miuviti:  Už  byli  zešuškani  (laš.)- 

zešuviřet,  zbortiti  se:  Deska  na 
stánci  zešuvířela  (val.). 

zetknúf :  Ce}á  noc  sem  oka  ne- 
zetMa  =  nezamhouřila  (val).  Rozina 
do  rána  očí  nezetkla  (Vlk  59). 

zetmáki  setmívka.večernísoumrak: 
Přišel  sem  domu  už  v  zetmák  (Kt.^ 

laš.). 

zetřff  sa,  pohádati  se  (val.). 

zevlai  y,  m.,  kdo  zevluje  (záp. 
Mor.). 

zeza:  Aj  krmu  zeza  rebrika  jím 
bral  (která  byla  za  žebříkem)  Dob. 
Je  odkúďsi  zeza  Hradišča  =  z  kte- 
rési  dědiny  za  Hradištěm. 

zezihtavai  člověk  lakotný,  který  by 
rád  všecko  pro  sebe  druhým  na  škodu, 
který  se  dychtivě  po  všem  shání, 
i  krade  (Zl.).  Pol.  zez,  zézek,  šilhá- 
ní: zezem  patrzyč,  šilhavě  pohlížeti. 

zezlmět,  schladiti  se:  Dnes  tam 
hodně  zeziměto. 

zezobaf,  snésti,  vytrpěti:  Och,  co 
člověk  musí  čehosi  zezobaí  na  světě 
(Slav.  ČL.  XI.  322). 

zezrnéf :  Chlapec  na  službě  zezr- 
ňél  =  zjadrněl,  sesílil  dobrou  stravou 
(val.). 

zezufa,  -e,  zezuTena,  kokotice. 

zezutka  1.  ajuga  chamaepitys, 
orchis. 

zežabif  sa :  Dyž  sní  ovca  paúka, 
zežabí  sa.  Zežabené  dobytče  nebo 
zihličené  má  podobnou  nemoc  jako 
ječmer  u  člověka:  krev  se  sráží 
v  hrče  (v.  jehlica)  val,  horň. 

zežera  =  dožera,  mrzutost:  To  je 
hromská  zežera  s  týma  děcky  (Vah.). 

zežínka  =  míSanina,  směska  (oves 
s  vikou),  protože  se  sežíná  na  zeleno 
(Val.  Klobouky). 

zežit  1.  spotřebovati:  Ten  má 
peněz,  že  jich  ani  do  smrti  nezežije 
(Zl.).  Otec  brzo  zežije,  co  sem  mu 
vydělal  (Kda  II.  88).  Bazalka  ukazo- 


vala, co  nevěsta  všecko  dostane,  jak 
je  zašacená,  ani  toho  nezežije  (Vlk 
83).  2.  *  vystáti':  Nemožu  ho  ani 
zežiť  (Přerov). 

zežochovaf  vlnu,  vecpati  do  žo- 
chu  (Vlk  47). 

zežváchati    snísti    plnou    hubou 

(val.). 

zežvachtat,  pokrčiti:  šaty. 

zgabat:  To  je  gavanec  jeden: 
druhým  nepřeje,  a  sám  dyby  mohl 
všecko  zgabat  (dok.  90). 

zgabnút  =  skapnút,  zdechnouti. 

ZgaboJi  přijmení. 

zgáfei  pl.  m.y  okále,  oči  (potupně) 
han. 

zgatganif  se,  galganem,  darebá- 
kem se  státi  (Kt.  z  Ostrav.). 

zgáňati  sháněti,  shledávati  podez- 
řele, slíditi:  Co  tam  zgáňáS  po  pe- 
ci? Co  zgáňá  po  dvoře?  Já  vám  dám 
zgáĎat  po  vinohradoch  (Slov.  obr.  I. 
12)  slov.,  horíi.  =  zgtýĎat  (v.  t.). 

zgarb,  -u,  ob.  pl.  zgarby,  i  coll. 
zgarbf,  starý  nábytek,  haraburdí 
(srovn.  pol.  skarb,  poklad!). 

zgarbai  nadávka  =  ničema  (Vah.). 

zgazdovaf,  zahospodařiti  (val). 

zgebnúf  =  zgabnúf  ==  skapnúť, 
zdechnouti  (val.). 

zgigati  shltati:  Celej  svět  by  zgl- 
gali  =  shltli  od  lakoty  (dok.  90). 

zgfm:  To  saně  zglm  zgfm  (zava- 
dily o  vystupující  hroudu)  a  už  bele 
v  doleně  (Mal.  ČL.  VI.  587). 

zgtomek  chleba  =gaval,kus(val.). 

zgFundaf  sa,  skrčiti  se:  Dítě  v  pe- 
řince mívá  hlavu  zgfundanú  =  ne- 
rovno  položenou  (val.).  Ležál  tam 
zglundaný  na  značky  =  schoulený 
(Vlk  41). 

zgtýňat  =  zbtýňat  (v.  t.). 

zgohraf  =  skuhrati :  Pořáď  zgohrá 
a  má  všeho  do  Boha  (Vek.). 

zgómaf  =  zkoumati  (han.). 

zgrabéf:  Tak  mnú  zgrabí  zima 
=  lomcuje,  drobí  (val.).  Mám  zgrabělé 
ruce  =  zkřehlé  (laš).  Mám  ruce 
zg-rabié  jak  kolky  (val.). 

zgrajfnúf,  ukrásti  (greifen?)  Jicko. 

zgrbtai  •  y,  zgrbiaňa,  zgrblina,  zgr- 
blik  =  skrblík  (val.). 


542 


zgrbifk,  zakrnělý  človíček  (Brň.). 
Srovn.  zgrbnůť. 

zgrbtoš  (zgrbnúť),  zdechloš,  chu- 
ravec  (laš.). 

zgrbnúfi  zdechnouti,  umříti  (po- 
tupně) val.,  laš. 

zgrejdif  =  zrejditi:  Chlapci  ceté 
město  -rejdili  (Slav.  CL.  X.  299). 

zgréňaf  =  všude  slíditi,  sháněti 
se  po  něčem  (Btcha).    Viz  zgrýňaťl 

zgrgnút  =  zgrbnúť  (Zl). 

zgřintavka,  slintavka,  dobytčí  ne- 
moc v  hubě  (dok.  128). 

zgrnatét,  zgrnatělé  dřevo  =  ztrou- 
chnivělé (Jevíčko). 

zgrúiat,  rukou  vyváleti  těsto  na 
podlouhlé  válečky  =  zgúlat,  skouleti. 
Také  prádlo  nakropené,  k  žehlení 
připravené  zgrúlajú  =  svinou  (dok. 
105). 

zgrýf af  =  zgrýpaf,  hupkem  utíkati 
(val.). 

zgrýfif  =  spiznúť,  vzíti  komu  co 
(val). 

zgrýňatai  -ly,  m.,  tulák:  »Zgrý- 
ňatojc  vítá  se  kluk,  když  se  vrací 
z  toulky  (Jicko). 

zgrýňaf,  -ám  =  zglýňať,  zpouzeti  : 
Co  pořáď  kdesi  zgrýňášř  (Jicko). 

zgrysnout:  Haž  bodeš  mět  práz- 
nýho  nácka,  šak  te  to  zgrysnešl  = 
sníš  (záp.  Mor.). 

zgublík  =  skrbhk;  zgublena,  skrblá 
ženská  (val). 

zgučit,  v  guču,  hromadu  stlačiti: 
Z  celých  rolí  ten  dobytek  se  zgučil 
=  do  guče  postíhal  (dok.  241).  Jed- 
nu se  u  nás  chlapci  zgučili  =  shro- 
máždili (dok.  59). 

zguhrák  =  skuhrák,  skrblík,  který 
stále  skuhrá,  že  nemá  dost  (val.). 

zgumy,  výzkumy,  výzvědy:  Tá 
chodzila  k  vám  Ten  na  zgumy  (Dob.). 

zgúmaf :  Co  ten  zasej  zgúmá  = 
zamýšlí  (zlého)  val. 

Zgusta,  příjmení. 

zgýbafi  šetřiti  nesmírně,  lakotiti: 
Co  Randýsek  už  nazgýbál,  a  má  sa 
při  tom  dobře    (Slav.  CL.  XII.  45). 

zgybnúf  1.  vzíti,  ukrásti.  2.  zgybto 
ti!  =  selhalo  (val.). 

zgygtafi  pokaziti  (Václ.). 

zgýňaf    1.  rejditi,    skotačiti:  Děti 


zgýňaly  po  městě  (Slav.  ČL.  XI. 
381).  2.  utíkati  (laš). 

zgypy:  Chodi  enem  na  zgypy  = 
toulá  se  po  besedách  (val). 

zgypaf  =  chodiť  na  zgypy;  uzgy- 
paný  =:  kdo  mnoho  chodí  na  zgypy 
(laš.). 

zhabaf,  1.  úkradkem  vzíti:  Už  to 
zasej  kdesi  zhabátl  (val.).  2.  skon- 
íiskovati  (Df.). 

zhaknúti  zhakovaty  odraditi,  od- 
vrátiti: Zhakli  mne  z  toho.  Zhakujú 
mně  lidi,  abych  si  teho  kostelníka 
nebrala  (dok.  81)  =  zheknút. 

zhamovat,  spoutati :  Zhamuvané 
bék  (Maš.). 

zháňa6ka«  přístroj  z  úzké  desky 
as  loket  dlouhé,  ke  shánění  vrchu 
při  měření  obilí;  též:  zhonec,  zhá- 
nidlo,  zháňka,  zhrnovačka  (Streich- 
holz)  Kda  I.  173. 

zháňat  1.  buditi:  Už  o  štyrech 
mne  zháňali.  Zežeň  ho  I  2.  shledávati : 
Co  zháňášř  Léky  sem  mu  zháťiata. 
Co  sem  sa  vás  nazháňáll  3.  léčením 
zapuzovati  s  těla:  vole,  lišej,  boule, 
bolačka  se  zháňá  (op.  >má  to  roze- 
hnaté,  byl  po  smrti  rozehnatý,  báli 
se,  že  poteče*.  Vah.).  4.  smítati 
»smrd^énkú«  všelikou  neplechu  s  vě- 
tého  obilí  (v.  stodola).  5.  smítati  vrch 
při  měření  obilí  (v.  zháňačka).  6.  laš. 
dováděti:  Děti  zhaňaju. 

zhánkai  příkopka  na  přič  cesty, 
kterou  se  svádí  voda  (Jicko )  = 
srážka. 

zhasovaf=  zhasínati:  Lampa  zha- 
suje  (laš.). 

zhazovat  komu  mu  co,  haněti :  Ve- 
lice mí  to  zhazovali  (val.).  Kamarádi 
sv.  Petrovi  zhazovali,  proč  apoštolské 
óřad  tak  těžké  přijal    (Vyhl.  I.  68). 

zhazovat  se  n.  zhodovat  se  =  sho- 
dovati se,  srovnávati  se :  Zfe  se  £rha- 
zovali  (laš.). 

zhebnúf,  zhebat-=z  zgebnúť  (v.  t), 
zhynouti,  umříti:  Ozef  Švagerů  zheb- 
núl.  Pořáď  zhebá  =  umírá  neumíraje 
(opovržlivé)  Vlk  103. 

zhečmati  někam  něco  všelijak 
vtěsnati,  vtlačiti  (záp.  Mor.). 

zheknúf,  zkekovaf^z  zhaknúť  (v.  t.) : 
Ty  si  nerozumíš,  cérkol  Tož  my  ťa 


543 


musíme  z  toho  zheknúť  =  vymluvit  ti 
to,  odvésti  té  od  toho  (Vlk  52).  No 
šak  já  ťa  nechcu  zhekovať  (Slav.  ČL 
X.  378). 

zhtaň,  -é,  f.,  prohlubeň  v  potoce, 
kde  se  voda  točí,  tůň:  Jak  by  to  do 
zhíaně  házát  (Vlk  16). 

zhtaveCj  -vca,  poduška ;  val.  zhta- 
vek. 

zhtavfk  1 .  u  pluhu  =  násadek  v.  t. 
2.  u  hrabíce  =  slúpec  v.  hrabíca  I.  7. 

zhrédnosf:  Nemá  zhfédnosti  na 
chudé  =  nevzhlédne  na  né,  nemá 
k  nim  srdce.  Aby  mél  zhlidnosť  nad 
našima  détima. 

zhrédnútse:  Zhlédt  sa  penézom 
n.  na  peníze  =  dal  se  zaslepiti  a 
udélal  za  peníze  néco  špatného  n. 
sobě  škodlivého.  Zhrédta  sa  laci- 
nému orkafu  =  koupila  zboží,  že 
bylo  laciné,  ale  bylo  špatné.  Švec 
byl  bidný  a  nuzný,  proto  se  zhlídl 
peněz  a  dal  židovi  chlapce  (Kda  I. 
137).  Tolej  majetku!  Dycky  by  se 
byl  nekerej  (ženich)  temu  zhlídl  (dok. 
162)  t  j.:  a  vzal  si  nevěstu,  která 
nemela  ostatních  p. 

zhlfdnýi  úhledný,  hezký:  Hoch 
nebyl  zhlídný  (sev.  Mor.).  Je  to  zhlíd- 
nější  (dok.  112). 

zhiidoňi  -a:  Co  ten  zhlidoň  jeden 
vzhlidné  pořáď  zhlidá  (Mal.  XXIV. 
342). 

zhlizadlOi  zrcadlo  (Zábřežsko). 

zhlobif,  sbíti:  Sedláci  z  desek 
bednu  zhlobili  (Kda  II.  171). 

zhtodek,  zakrsalý  člověk  (Zl.). 

zhtúbá  (val.),  zhlúU  (.slov.),  zhlóló 
(han.)  =  zhloubí. 

zhtúbka,  hloubka:  To  je  zMúbka 
studně;  ani  dna  čiověk  nedohrédne! 

zhtúpnúf,  zblázniti  se  (laš). 

zhniračfi  jistá  bílá  plíseň  na  kme- 
nech stromových  (Mor.  lid  89). 

zhniračif,  lenošiti  (val.,  laš.). 

zhniTák  =  zniloch,  lenoch  (val., 
laš.). 

zhnitýi  lenivý:  Tonek  je  zhnilé,  až 
do  něho  prste  lezó  (Mal.  XXIV.  265). 
Má  zhniíó  nemoc  ==  jest  líný  (ib. 
XXIIÍ.  221).  Zhniíé  rolí,  na  Žhni- 
■ých:  když  je  mokro,  všecko  tam 
hnije  (Vizovsko). 


zhňuslt  něco,  zmačkati,  zcuchati. 

zhobárati  hovořiti  (Brodsko). 

zhodíf :  zhodiť  někoho  z  úřadu  = 
složiti.  Zhoďá  ťa  z  radního  (val.). 
Mám  s  království  zhozen  býti  (Bart. 
1.  191).  V  nedělu  pan  farář  zhodíi 
s  kazatefnice  Jana  a  Maryju  =  ohlásil 
(Slav.  ČL.  XI.  275) ;  pass.  Jan  a  Marya 
zletěli  z  kazatelnice  =  měli  ohlášku. 
Všecko  si  zhodita  z  mysli  =  pustila. 
Svátkíi  zhoděných  (=  zrušených)  je 
13;  na  ty  se  nemá  pracovati  (Mor. 
lid  93).  Jak  byli  Jezuiti  zhoděni,  mu- 
seli byť  živi  2  toho,  co  si  vyprosili 
(Kda  II.  75).  Všelikeři  ti  svatí  sú 
zhoděni  =  jejich  svátky  zrušeny  (val.). 
Zhodít  20  kr.  na  lokti  =  slevil.  Tož 
ten  grejcar  nezhodíteř  Nechťét  sem 
ím  toho  zhazovat  =  haněti,  zrazovati. 
Ešče  svaďba  nebyta,  ale  by  sa  zho- 
diía  =  sešla  by  se,  dobrá  by  byla 
(Bart.  III.  775). 

zhodky,  pl.  m.  =  štočky  (v.  t.). 

zhodnéfi  státi  se  >  hodným «,  dobře 
vypadati  (val). 

zhodnúf  hádku  =  uhodnouti  há- 
danku. Zhodli  ste  =  uhodli  jste  (val.). 

zhonltý:  Tlouk  ke  konci  trochu 
zhonitý  =  tenší  (Jimramov^  Pav.). 

zhonky^  pl.  m.,  utřené  klásky  a  p., 
jež  při  >cúdění<  obilí  zůstávají  na 
říčici  =  štočky,  v.  stodola. 

zhoraf  =:  shořeti :  Stodola  mu  zho- 
rala  (laš.). 

zhorcovaf,  sřítiti  se,  spadnouti 
Zeď  nám  zhorcovata.  Až  f=  Ať)  s  téj 
zdi  nezhorcuješl    (Slav.  ČL.  X.  38.) 

zhořekié  máslo,  ranzig  (Telč). 

zhořet:  Všecko  na  něm  zhoří  jak 
na  psovi  ==  z  domluvy  i  výprasku  nic 
si  nedělá. 

zhorknúf :  Htava  mi  z  teho  zhořkla 
=  rozpálila  se  (laš.). 

zhovárafi  rozmlouvati:  Janěmosím 
s  vaším  synkom  zhovárac  (Čerň.  25) ; 
ob.  zhovárať  sa. 

zhóvéřený  =  zdůvěřilý,  zbortěný 
(Maš.). 

zhozovafsa:  Matky  valašské  všecky 
své  děti  dávají  nositi  na  křest  v  jedné 
košilce,  »aby  sa  měly  rády  a  sa  zho- 
zovaly*  =  svorný  byly  (ND  10). 

zhrabélý  v.  zgraběť  (slez.). 


544 


zhranéti  zteřeti,  ztrouchnivéti : 
Plátno  zhranéío  (Zl). 

zhrĎaf  sa,  -čím:  Rešpicijent  sa 
ohled  po  chiapoch,  co  sa  kóto  něho 
zhrčali  =  do  hrče  (hromady)  sestou- 
pili, shlukli  (Vlk  33).  Kolík  sa  uío- 
míi,  býi  ztyřeiý,  a  drva  zhrčaiy  = 
spadla  s  urovnané  hranice  na  hro- 
madu. To  sa  nám  téj  práce  naraz 
zhrčaiol  (Slav.  ČL.  X.  298). 

zhřdat,  hrdým  býti:  Velice  zhřdat 
nemosíš!  (Slov.  obr.  II.  68). 

zhrdlif:  To  je  chapavec!  Chce 
všecko  sám  zhrdliť  =  hrdelně  podě- 
lati (laš.). 

zhřibét:  Od  staroby  zhřiběl  = 
zhrběl  jako  starý  hřib. 

zhřívaneo,  -nca,  pohlavek  (žert.) 
val. 

zhřfvanicaie,  vařená  kořalka  s  upá- 
leným cukrem  a  rozemletou  skořicí 
a  hřebíčky  (val.). 

zbrknut  sa  =  zhrčat  sa:  Zhrkli  sa 
kofe  něho  =  sběhli.  Všeci  sa  na  něho 
zhrkli. 

zhřňaĎkyi  pl.  f.,  boty  nabírané, 
jichž  holeně  se  mohou  shrnouti  (Dob.). 

zhrňáki  prkenná  boudka  na  mlátě, 
do  níž  se  vymlácené  ze  sázky  obilí 
shrnuje  (v.  stodola). 

zhrúbka,  velikost:  Móže  byť  téj 
zhrůbky  jako  já  (val.). 

zhrúbška,  tělnatost,  tlouštka :  Prasa 
do  zhrubšky  porostlo  (laš.). 

zhrúzif  sa  n.  zhrůzbiť  sa  =i  zhro- 
ziti se  (val.). 

Zhubeňáki  příjmení  (Dob.). 

zhumprovat,  zkaziti,  sepsuti:  do- 
bytek, pole,  dům. 

zhůnka,  toulka  (Jicko). 

zhurdaf,  zburcovati  (laš.). 

zhurkat,  zbuditi,  zbouřiti:  Přede 
dnem  nás  zhurkal  (dok.  248j. 

zhůra :  Ten  němože  nic  dať,  bo 
němá  teho  na  zhuru  =  nazbyt  (laš.). 

zhútaf  sa,  zpamatovati  se,  vzpo- 
mněti si:  Už  som  sa  zhútat  (Dob.). 

zhúžvaf,  -vám,  šetřiti  houževnatě: 
Syn  promařít,  co  rodiče  nahúžvali 
(Slav.  CL.  XI.  226). 

zhyd,  =  hyd,  vši,  blechy  a  p.  ne- 
plecha (val.,  horň.). 


zhynúfi  ztratiti:  knížka,  motyka 
atd.  tam  zhynula  (val.). 

zlgar,  ciferník  u  hodin,  pl.  hodiny 
(laš.  i  pol.  z  něm.  Zeiger). 

zigiif   1.  utírati:  okno,  2.  mazati 
hlavu  mastným,  3.  mydliti:  Vyzigliia 
moc  mydia  (val.). 

zihliĎif  sa :  Dobytče  zihličené  = 
zežabené  (v.  t). 

zihnúf:  zihne  =  jest  ostrý  vítr, 
ožíhá  (val.). 

zima,  znamená-li  tolik,  co  chladno, 
studeno,  užívá  se  jako  slovo  tma  ve 
smysle  adverbiainém :  To  mi  byio 
zima.  Včera  byio  velice  zima.  V  tom 
smysle  má  též  komparativ  ziměj, 
han.  zimňéS.  —  Je  tu  (v  jizbě)  zima 
jak  v  psími,  tam  (venku)  až  se  jiskří, 
až  šindely  praskajú.  V  témž  smysle 
pojí  se  s  infinitivem :  Je  nám  tu  zima 
pod  okny  státi  (Suš.  746).  Je  včilék 
zima  mazac  (Dob.).  2.  =  horečka, 
příznak  každé  těžší  nemoci:  Zima 
mne  drobí,  mele,  třese.  Tak  ma  zima 
přejímá  (Vah.).  Zima  jich  roztřepala 
(dok.  9).  Zima  ho  udrtila  (Kda  II. 
252). 

zimavo,  studeno  (val). 

zimioa,  e.  =  zimnice:  »Di  ty 
zimicol*  člověku  vyzáblému,  cha- 
bému. 

Zimná,  hora  (na  Val.). 

zíVííňačka  =^  2Ímnatka  (zimní  hru- 
ška). 

zimnif,  chladiti,  studiti:  Zimni  mě 
na  hřbetě  (laš). 

zimný,  chladný,  studený  (laš.  i  pol. ; 
op.  letní  v.  t):  Je  tam  zimná  rosa 
(Suš.  587).  Zimná  je  vodička  (Suš. 
388).  U  starej  roby  su  zimné  nohy 
jako  led  (Suš.  592). 

zimoreneo  =  zimozeFeň  (v.  t): 
Uviju  si  věnec  z  teho  zimofenca  (Suš. 
395). 

zimolóz,  ligustrum  vulg.  (bot). 

zimostrádka  =  zimostráz,  pták 
bombycilla  garrula  (slov.,  val.j. 

zimovaf  1.  intrans.  =  býti  někde 
přes  zimu:  Zimovaf  budeme  doma 
(val.).  2.  trans,  chovati  přes  zimu: 
Můj  koníčku  sivovraný,  čím  ťa  budu 
zimovať?  (Bart.  III.  509). 

zimovisko    1.  místo,  kde  se  pře- 


545 


zimuje,  byt  na  zimu:  Na  čo  je  ti, 
šohajenko,  žena,  keď  ty  nemáš  zimo- 
viska  doma?  Narubeme  Styry  fůry 
třňá,  budeme ,  mať  zimovisko  doma 
(Suš.  681).  Mét  tam  špatné  zimo- 
visko (Vah.).  2.  chování  přes  zimu: 
Dybych  ihét  toho  koňa  zimovat,  ne- 
chcu  ho  za  to  zimovisko  =  za  to,  co 
v  zimě  sežere  (Zl ). 

Zimovskó,  -ého,  trať   (Vizovsko). 

zimový  =  zimní:    zimové   večery 

(laš.). 

zimozeleňi  -ě,  f.  =  barvínek,  vinca 
minor  (horň.). 

zimozrátka,  druh  hrušek  pozdě 
zrajících. 

zimuFa,  e  1.  =  zimostrádka  (v.  t) 
(laš.).  2.  =  zimňačka  (v.  t.) :  Stařena 
dávala  do  slámy  zaležať  zimule  (Slav. 
ČL.  XII.  132). 

žimur,  zimomřivý  (laš.). 

žimzeFeňi  -ě,  f.,  hedera  helix  (laš.). 

zín6if  1.  zinknút,  udeřiti  pěstí  n. 
kladivem  (val.).  2.  Zinčí  mi  v  levém 
uchu  =  zní  (dok.  226). 

zindula,  jméno  krávy  (záp  Mor.). 

zindžet:  Železo  a  kov  vůbec  zin- 
dží,  když  se  naň  udeří  něčím  tvrdým 
(val.). 

zingat:  V  hlavě  zingalo  =  bušilo 
(Slav.  ČL.  XII.  275).  Zingaj  mně, 
hubo  má,  dokáď  si  slobodná,  šak 
zingat  nebudeš,  až  za  vdovca  půjdeš ; 
budu  ti  zingati  jeho  drobné  děti  = 
zni,  zpívej  (Suš.  781). 

zingnúti  udeřiti  něčím  tvrdým,  až 
zasviští  vzduchem:  Kovář  vzal  a  zing, 
zingl  čerta  po  hlavě  =  dvakrát  udeřil. 
Raná  (střelná)  zingla  (val.). 

zingra,  jiskra,  která  vzejde  uho- 
zením  něčím  tvrdým  o  kámen,  na  př. 
když  kůň  zavadí  podkovou  (vých. 
Mor.). 

zinkat,  bíti  něčím  tvrdým  (záp. 
Mor.). 

zípati  -pu  1.  zeti:  pes,  vůl,  drůbež 
zipe  v  horko.  Husi  zípú  =  otvírají 
zobáky  od  žízně;  zatylá  hus  zipe. 
2.  těžce  dýchati:  Sotva  zipu  (vých. 
Mor.). 

zípavý,  chraptivý:  hlas. 

zipéf,  chraptěti:  Už  diúho  nebude, 


ledvá  zipí  =  mluví  šeptem,  trhané  a 
ztěžka  (val.). 

zípnút,  vydechnouti :  Nemohla  ani 
zípnút  (Zl.). 

zipkaf,  dim.  slov.  zípat,  slabo  dý- 
chati (val.). 

zitrajší  =  zítřejší  (slov.,  val ). 

zívat:  Zíveš  jak  pes  na  přílazku. 
Zíve  se  mi  celý  deň. 

zivkaf  =  lupkať,  mžurkaf  očima, 
mžikati  (horň.). 

zivnúf  =  zgrbnúť  (v.  t.) :  Dybys  býl 
raci  zivnúl  =  umřel  (opovržlivě)  Jicko. 

Zízkaly,  pl.  m.,  vinohrad  (Bzenec). 

zížrfat  =  sjížděti:  Břeh  zížďá  = 
urývá  se  (Zl.). 

zjadrnét  1.  intr.  jadrným  se  státi: 
Po  déšči  obilí  pěkně  zjadrnělo.  Včil, 
dyž  se  tu  oře,  strom  pěkně  zjadrňél. 
Z  ovsa  aj  álabý  kůň  zjadrní  (Zl.). 
2.  trans.  =  jadrným  učiniti:  Kůň  už 
slábl,  a  trocnu  ovsa  ho  zjadrnělo  (Zl.). 

zjaf :  Tři  sta  z  toho  tisíca  zjala 
pro  sebe  =  strhla  (val.). 

zjaf  sa,  počíti:  Zjali  sa  tam  cho- 
diť  (Vek.). 

zjava:  Dali  mu  na  zjavu,  že  tam 
néni  vzácný  =  na  jevo  (Slav.  ČL. 
XII.  229).  Nekeří  na  zjavu  to  pra- 
vili =  zjevně  (Vlk  97). 

zjódiivý,  zlostný,  nedobrý  (horň.). 

zjednat  1.  koupiti:  My  jí  zelenu 
sukničku  zjednáme  (Suš.  427).  Ach, 
můj  věnečku  zelený,  za  sto  tolarů 
zjednaným  ach,  mé  pantličky  červené, 
za  sto  tofarů  kupené  (Suš.  433).  2. 
zjednat  si  dělníky  (záp.  Mor.)  =  na- 
ptat,  najat  si  (vých.  Mor.). 

zjet:  Kus  břehu  zjelo=:  urylo  se. 

zjevif  sa,  prozraditi  se:  Nechťél 
sa  zjeviť  (val.). 

zjíždét :  Kde  pořád  zjíždíšř=  zhá- 
níš,  se  touláš  (záp.  Mor.). 

zkabražený,  střeštěný:  Hnal  sa 
do  práce  jak  zkabražený  (val.). 

zkameňat,  zkameněti:  Nerúbajte, 
nesekajte,  zkameňáte,  zdřevěňáte 
(Suš.  41).  Na  tom  místě  zkameňala 
(Suš    3). 

zkapanina  =  zdechlina:  My  ska- 
paninu  nejíme  (dok.  133). 

zkatovaný,  udřený:  Takový  sym 
je  z  toho  zkatovaný  (Lor.). 


546 


zkaz:  Všecko  idě  v  zkaz  =  na 
zmar  (laš.).     Nic    nepřišlo    ve    zkaz 

(val.). 

zkázat:  Švárný  šohajíčku,  po  kom 
na  ťa  zkázu?  (Suš.  288).  »Zkazujú 
vás  naši  pozdravovat,  zkazuju  vás 
naši  prosit*,  vyřizují  dětí.  Zkazte 
jich  tam  od  nás  pozdravovat  =  po- 
zdravujte je,  vyřiďte  pozdravení. 
Pěkné  zkázáníčko  miiá  mně  zkázata 
(Suš.  414). 

zkíčkovaf  =zkličkovati:  Tys  mi 
ty  niti  zkličkovál  =  pomrvil,  zcuchal 
(val.). 

zklúš6ú  =  stlouští :  Rozkrájíme 
jich  na  prst  zklúščú  (dok.  108). 

zkorenĎovaf  =  zkolenčovatěť,  o- 
chromnouti  podagrou:  To  prašča 
nám  zkoFenčovaio  (val.). 

zkomzifi  zkaziti:  De' co  zkomzíl 
(Vlk  87). 

zkozit  se,  státi  se  kozou:  Ten 
by  se  zkozíl,  než  by  to  udělat  (o  ne- 
ochotném). O  groš  by  se  zkozi! 
(o  lakotném)  Zlín. 

zkře6kovat  =střečkovat:  Doby- 
tek zkřečkoval  (dok.  241). 

zkřehaf  na  zimě  =  křehnouti,  mrz- 
nouti (val.). 

zkřibovatéf  (kříb),  rozpustiti  od- 
nože :  Dyž  moc  prší,  obilí  zkříbovatí 
(val.). 

zkrnubéf,  ztyřeti,ztroudnéti:  Vta- 
kovu  zimu  oves  zasety  ešče  v  zemi 
zkrnubi  (laš.). 

zkušený:  Vím  to  dobře,  su  toho 
zkušený  =  znám  to  ze  zkušenosti 
(Zl.).  Je  řepě  a  chmelu  zkušené  = 
umí  je  pěstovati  (Mal.  XXIV.  64). 
To  je  věc  zkušená  =  zkušeností  do-, 
kázaná  (Zl).  Ja  mám  celo  Netálijo 
zkoseno  dobře  (Vyhl.  II.  26). 

zkužák,  skrblík  (laš.). 

zkynožif,  zkaziti  (val.,  horň ). 

zkystó  pole  =  rozkyslé,  rozbředlé 
deštěm,  nelze  na  ném  pracovati 
(Vych.). 

zkýš6it  sa :  Mféko  sa  zkýščilo  = 
proměnilo  v  »kýšku«,  srazilo  se  (slov. 
val.). 

ztahodif  sa,  smířiti  se:  Sotva  sa 
kdy  ziahodíme  (slov.). 

ztakomif  sa   čemu   n.   na  co  = 


zhfédnůf  sa  (v.  t.) :  Ztakomíi  sa  pe- 
nězom  (val.). 

ztakosit  sa  =  ztakomit  sa  (Vych.). 

ztáš6ovat  =zvlášfovaf:  Aby  mu 
dycky  zláščoval  =  něco  zvláštního 
k  jídlu  chystal.  Nebudu  se  s  vama 
ziáščovat. 

ztátat  sa:  Nemožu  sa  ztátat  na 
měřicu  žita  =  zmoci.  Kdež  bych  já 
sa  zfótá)  na  nový  oblek  =  kde  bych 
nabral  peněz  (Zl.). 

ztátenka,  1 .  =  zlatenica,  žlouten- 
ka. 2.  =  pozlátka,  kokotice  (v.  t.). 

ztatka,  vosička  lesknavá  do  modra 
a  do  červena. 

ztatník^  druhý  prst  od  malička  = 
milíček  (v.  t).  Vyhl.  VI.  XIX.  514. 

zlatohláseki  regulus  cristatus  (Zá- 
břežsko). 

ztatohtavec,  báječný  had  se  zla- 
tou korunkou  (Vyhl.  VI.  XIX.  899). 

ztatohtávka,  druh  jablek. 

ztatolíó,  -a  1.  vrba  obecná  proti 
křehuli  (ZL).  2.  jilm  (Příborsko). 

ztatolfĎÍ,  coll.,  vrbové  proutí  o- 
hebné. 

ztátoiiskOi  zhlaň,  d&l,  zmola 
Vah.). 

ztatotraňk,  senecio  (bot.). 

ztatový:  Nechcu  ja,  mamičko, 
košelku  zUtovú  =  zlatem  vyšívanou 
(Brt.  III.  29). 

zfaž  =  hyd  (v.  t). 

zFázaf,  zbouzeti :  Nezlažaj,  ogare  1 
(Laš.) 

zfeja,  -e,  leják,  lijavec  (val.). 

zfetét,  spadnouti:  zeď  zletěla. 
Zfeťéi  z  hrušky.  Ať  nezretíš! 

zfez,  -u  =  hyd  v.  t). 

zrezeneCi  nca:  Ja  som  Hrozen- 
čan,  ty  si  zfezenec  =  přistěhovalec 
sem  přilezlý  (Dob). 

zFezií:  První  večer,  když  jsou  ovce 
na  salaši,  schází  se  tam  chasa  na 
zlezlí  =  na  besedu  (val.). 

zlitý:  Ščep  byl  zlitý  jabkama  = 
měl  mnoho  jablek.  Až  zlito  jí  (hrušky) 
bylo  =  hruška  měla  mnoho  ovoce 
(záp.  Mor.). 

ztoceři  -e,  zlá,  nezdárná  dcera 
(Orlová  laš.;  srovn.  zlosyn). 

ztoĎin  =  zločinec  (val.). 

zlobená,  dětská  hra  (ND.  159). 


547 


/ 


ztobidto,  kdo  zlobí. 

zlodéj,  1.  čmelák  šedý  (ND.  212), 
2.  bidens  tripartitus  (bot),  3.  odpa- 
dek z  knotu,  který  hoří  na  okraji 
svíčky,  až  lůj  vyteče. 

ztodušnýi  zlého  ducha,  zlý  (laš.). 

ztoch,  zlý  člověk  (laš.)  = 

ztochan :  čertůch  zlochane  (Vah.). 

ztonii  zlamisko,  staré  stavení,  po- 
toma:  Táte  chalupa  je  starý  zlom; 
brzo  zletí  (Vych.). 

ztombidto,  kolohnát. 

zlomec,  -mca,  větrem  zlomený 
strom  (záp.  Mor.). 

ztomit:  Aby  nebylo  ani  po  méj 
(prodavačové,  který  chce  30  kr.) 
ani  po  vašéj  (kupujícího,  který  dává 
20  kr.),  ztomíme  to:  dajte  25  kr. 
(Zl.). 

ztostif  se,  zlobiti  se  (laš.). 

ztúcný,  zlostný:  To  je  zlúcná 
roba  (Vek.). 

ztúplf  =  slupnut,  zfypnút'=.  snísti : 
Jura  zlúpíl  všecko  (Slav.  ČL.  X.  302). 
Zlupni  tol 

zlu8kovatét|  ztrudovatět :  Kadlat- 
ka  zluskovatí  (Zábřežsko). 

ztúš6it :  Zima  mne  ztúščita  =  pro- 
nikla, zmořila.  Starý  člověk  je  hněď 
zlúščený  zimu  (Zl.). 

ztúzaf,   zluzovati,   sváděti  (Vah.). 

zíý,  1.  rozzlobený  (iratus):  Dnes 
sú  maměnka  zlí.  Tož  sa  mu  všeci 
smíli,  a  on  bý!  na  mňa  zlý  (Slav. 
ČL.  X.  301).  2.  děravý,  chatrný: 
hrnec,  kabát,  bota  a  pod.:  Kdyby 
co  zlého  bylo,  jen  řeknu,  ať  je  to 
zalátáno,  a  hned  je  to.  Otec  měl 
kabát  na  lokti  zlý  a  řekl,  aby  mu 
ho  zalátal  (Kda  II.  234).  Zlého  zíým 
nezaláce  (Slav.  ČL.  XII.  130).  3.  Zpo- 
mínal  toho  zlého  =  euf.  čerta  (Mor. 
lid  103).  Dyž  mně  chleba  dává  (ma- 
cecha), zlýni  mně  odevzdává  =  čer- 
tům (Suš.  161).  Potlúkáš  sa  po  no- 
cách  jak  zlý  pes  =  zkaženým  vzteklý 
(Slav.  ČL.  XI.  94).  Ziý  větr  ho  pře- 
šel, ranil  =  slabá  mrtvice.  Já  vám 
nechcu,  neidu  na  zlé  =  radim  dobře 
(Zl.).  Srovn.  nedobrý. 

ztypnút  =  zlúpiť,  s  chutí  snísti 
(Zl.). 

zmáhat:    Nemože   zmáhat   platů, 

BartoS:  Dialektický  slovnfk  moravský. 


daní,  úroků  a  p.  =  není  s  platy  = 
Úroky  ho  zmáhajú.  Zmáhá  mne  to 
=  přemáhá. 

zmáhaf  sa,  příti  se:  Co  sa  zmá- 
háte? (val.). 

zmachtati  -lu,  splésti,  verňtzen: 
niti,  přízi,  osnovu.  Všecko's  mi  to 
zmachlál ;  včil  to  rozmáchli. 

zmakotit  pole,  nasázeti  »mako- 
tinyc  (zelí,  zemáků)  a  tím  je  zkypřiti 

(ZL). 

zmálit  se:  Voda  v  říce  se  zmá- 
lila=  jest  jí  méně. 

zmama,  nadávka  zlému  muži: 
ledajaká  zmama^  co  to  néni  hodno 
pohlédnuti   na  mňa   (Bart.  II.  269). 

zmářaf,  -ám,  dur.  slov.  zmořit: 
Zmářalo  ho  v  břuše  (val.). 

zmargonifi  pomásti  někoho:  Ce- 
lého mňa  zmargoníl  tú  novinu  (val.). 

zmarkotnéfi  markotným,  smut- 
ným, melancholickým  se  státi  nad 
čím  (Kt.  z  Ostrav.). 

zmarkotnífi  markotným,  melan- 
cholickým učiniti,   misstimmen  (id.j. 

zmarnit  někoho,  se  světa  spro- 
voditi: Tak  sa  on  nám  bránil:  třech 
úřadů  zmarnil  (Suš.  573).  Istili  by, 
že  zme  Ozefa  zmarnili  (Vlk  104). 

zmaškrtif  něco,  zmlsati  (val.,  laš.). 

zmaškrtít  se:  Jedno  jídlo  pořád 
se   zmaškrtí  =  zprotiví   (Jimramov). 

zmata,  znhata  (val.),  daremnina, 
pletka:  Napsal  cosi,  ale  byla  to  ta- 
ková zmata  =  páté  přes  deváté  (Zl.). 
A  jinši  roztodivný  zmate  só  tam  == 
zmatené  věci,  převrácenosti  (Vyhi. 
I.  38).  Co  sa  lidé  tedová  najedli 
zifaaty  =  ledačeho  nechutného  (Slav. 
ČL.  X.  141).  Mí  siť  zrfaatu  =  žvástati 
oplzle:  Are  šak  nejakéj  zifaaty  ne- 
mísil  nikdo.  Zmata  chlap  =  který 
pustě  hovoří  (Slav.  ČL.  X.  300).  Ta- 
ková zmata,  a  opováží  sa  na  člo- 
věka =  nicota,  ledačina  (Vah.). 

zmátafi  zmásti;  Chfél  ich  zmá- 
tať  (Vah.). 

zmatek:  Přišel  na  zmatek  =  na 
mizinu  (val.). 

zmateřeló  obilí,  ztrouchnivělé 
Čas.  Mus.  Ol.  1890,  str.  162);  srovn. 
» uvedl  to  na  matíru^  =  zkazil  to. 

zmateřif,  zmařiti,  zkaziti  (val.). 

86 


548 


zmati6kovaný,  opilý  »na  matěru*. 
zmatina  =  zifaata :  Jí  ledajakú  zma- 
tinu  =  špatné  jídlo. 

zmehnúf:  Zmehlo  mu  =  selhalo 

(val.). 

zmehnúf  sa,  zamihnouti  se,  obje- 
viti se  a  mžikem  zmizeti:  Naraz,  de 
sa  zmehnú,  tu  sa  zmehnú,  Uhři  sa 
valíja  jak  mračna  (Slav.  ČL.  X.  138). 
Zde  onde  znoehne  sa  miškář  (ib.  XIII. 
372).  Jak  sa  něco  nového  zmehne, 
budu  zas  o  tom  řeči  =  vyskytne  (ib. 
XI.  321). 
zménfi  štěpový  mech  (v.  ščestí). 
změnit  =  změniti  se:  Krása  jí 
změnila  (Suš.  284). 

zmósf  1.  ukrásti:  Cigáne  zmetú 
co  uvidá.  2.  snísti:  Všecko  zmétl. 
3.  Kolera  ho  zmétta.  4.  jak  by  zmét) 
=  právě  takový,  zrovna  tak:  Starý 
lakomý,  a  mladý  jak  by  zmét}  (vých. 
Mor.)  A  nemá  a  B  jak  by  zmétt. 
To  je  děvčina  jak  voják,  a  Fabiš  jak 
by  ,zmetl  (dok.  274).  Měla's  slyšet 
našu  milosfpani,  tá  uměla  nadávat 
truc  starej  cigánky^  a  ty  frajle  Qejí 
dcery)  jak  by  zmetl  (dok.  162).  Oprať 
neumí,  a  uvařif  jak  by  zmét  (Slav. 
CL.  XI.  321). 

zméstitsai  směstnatise:  Do  toho 
kostela   sa   moc  ludí   změstí.   Dobří 
ludé  sa  změsťá  v  matéj  izbě  (Df.). 
'     zmestovat    hrozny   mestůvků   = 
potlačiti,  pomačkati  (dok.  289). 

zmétat,  utíkati:  Změtá,  tak  sa  za 
ním  práší,   jak  by  mu  vydral   (val.). 
zmetek,  panchart. 
zméty,   pl.  m.,  Hitzblattern  (laš.). 
zmigafi  -nóť,  prchati  (han.). 
zrnina  1.  zmínka:  Vo  zajících  ne- 
bylo ani  zmina  (záp.  Mor.).  2.  útrata: 
Urobil  som  50  grajcarí  zminy  (Dob.). 
zminek  =  otlačisko,  místo  na  noze 
otlačené  obuví  (Dob.)  srovn.  omínať. 
zminúf  sa,   umříti:   Jak   sa  starý 
Bazala  zminúi,    už  Ozefovi  nido  ne- 
zavazáí  (Vlk  86). 

zmíraf  =  umírati:  Dyby  zmírala, 
tož  tam  nepůjde  (val.). 

zmířaf,  směřovati,  smýšleti;  zmí- 
raf zle  s  někým,  zmířať  na  z)é  (Slav. 
ČL.  XI.  178).  Nač  ale  zmírá  ř  (ib. 
483).  Já  se  všecko  dovím,  co  ty  synku 


zmíráš  (Suš.  325).  Nezmířá  na  nic 
dobrého  (Zl.).  Nezmířá  edem  na 
samé  peklo  (Vah.). 

zmfstkovatét:  Jabka  zmístkovatély 
=  sflekovatěla,  začala  na  některých 
místech  hniti  (Ždánice).  Dež  sem  ho- 
viděla  hada,  celá  sem  zmístkovatěla 
(záp.  Mor.). 

zmitražifi  zmařiti :  Zmitraži)  čas  a 
ništ  z  tebo  němat  (Dob.). 

zmiznuč  =  zmizeti  (laš.). 

zmizvat:  Budem  jest,  až  to  zmizvá 
=  zmizí,   bude  po  tom   (Třebicko). 

zmFef  8e:  Jož  zme  věděle,  že  se 
cose  zmele  (fig.  17)  =i  strhne. 

zmfknúf:  Ruky  mu  naraz  zmlkly 
=  ochably,  ztrnulý  (Slav,  ČL.  XII. 
275). 

zmňata  ==  zmata  (v.  t)  1.  hloupá^ 
pomatená  řeč,  2.  člověk  takových 
řečí,  3.  kdo  všecko  zmate. 

zmoct:  Zmohl  si  ruku  =  seslabil 
namáhavou  prací,  nohu,  dlouhou 
chůzí;  zmáhá  se  řečú  (nemocný)  v. 
zmáhat. 

zmodrati  ^ru:  Ej  dobré,  dobré, 
až  jej  koza  zmodre  (Čem.  60). 

zmok,  drak  (val.)  LN.  I.  234. 

zmoknúf,  zapotiti  se;  zmoklý  = 
zapocený  (Dob.). 

zmotat  86,  zmoci  se:  Vod  té  ne- 
moce se  nemůže  zmotat.  Dvakrát 
vehořeli,  nezmotajó  se  za  léta  (Maš.). 
Dyž  se  zmotajú  na  prase  a  zabíjajú, 
je  aspoň  kúsek  masa  (dok.  202). 

zmotoškat  sa,  dim.  slov.  zmotat 
sa :  Ten  by  ti  ulíčíí  (liskl  tě),  až  by 
sa*s  hněď  zmotoškata  (slov.). 

zmrak,  soumrak,  rozednívání:  Hněď 
na  zmraku  z  rána  padat  sníh  (slov., 
val.). 

zmrášĎaf  sa:  Zmráščá  sa  jak 
opíca  =  ošklebuje,  vl.  smršťuje  tvář 
(val). 

zmrgnúf,  vzíti  tajně,  ukrásti:  To 
dávno  kdosi  zmrgnut  (laš.). 

zmrhatkai  smrkaná^  -y,  svobodná 
matka  (han.). 

zmrkáneki  soumrak:  Fere-li  se 
obilí  na  zmrkánku,  bude  plesnivé 
(Mor.  lid  88).  Na  zmrkánce  (Zl.). 

zmřká  sa  =  smráká  se  (val.). 


549 


zmrrei  -ete:  Husi  takové  zmrlata 
=  slabé,  zakrslé  (Vah.). 

zmr4ý|  mrtvý;  zmrtá  kopřiva  = 
hluchá  (Zl.). 

zmr8k|  zisk,  výdělek,  zvi.  lacino 
nabytý  (han.). 

zmréček  =  jsmríčka,  březové  bi- 
čisko. 

zmršit  86,  zkaziti  se:  Ve  světě  se 
tovaryš  zmršil  (záp.  Mor.). 

zmrvit,  zkurviti;  Pacholek  zmrví) 
dívku.  Dívka  se  zmrvita  (v.  mrvoch). 

zmrvoreCi  -Ica,  zmrvené,  zplstěné 
vlasy  =  ko}tun  (laš.). 

zmrzlinai  -y,  m.  =:  zmrzion,  -a, 
zimomřivec  (vých.  Mor.). 

zmuda,  špatné  obilí  (han.). 

zmudrovat:  Jak  bych  to  zmudro- 
vál?  =  chytře  vyvedl. 

zmu8it  někoho,  donutiti:  » Musíš 
tam  jítU  »To  bych  se  na  to  podí- 
val, kdo  mne  zmusíU. 

zmuškovatét:  Hrách  zmuškovatěl 
=  dali  se  do  něho  mušky  (filousi). 

zmútifi  stlouci  máslo  (horň.). 

zmygafi  utíkati,  uháněti  (Btcha, 
Vah.). 

zmygnúf,  rychle  utéci. 

zmyksifi  rozedrati,  zkaziti:  Šak 
vydržíja  od  maměnky,  že  všecko 
zmyksíja  (Slav.  ČL.  X.  31).  De  co 
zmyksíl  (Vlk  87). 

zmýrenái  mýlka:  Zmýlená  —  pro- 
hraná. 

zmýlit:  Sklenice  zmýlila:  před  sy- 
náčka jedu,  před  nevěstu  medu  (Suš. 
155). 

zmyšif  sa,  skákati  radostí  (Vek.). 

zmýšFat  o  někoho:  Kdo  hrál,  zmý- 
šfá)  o  druhého  =  hledě  ho  obehráti, 
ošiditi.  Zmýšlajú  o  tebe  =i  ukládají 
ti  (slov.,  val.). 

zmysFet:  Mosím  mu  zmyslet  ně- 
jaký šat  =  sjednati  (ZL). 

zmy8ret  8i  1.  Zmyslél  si  podívat 
se  tam  =  >  napadlo  mu<.  Co  si 
zmýšráš  ?  Ja  di,  nezmyšfaj  si  =  nevy- 
mýšlej si.  2.  Nemožu  si  zmysleť  = 
zpomněti  (horft.). 

Zmývafi  utíkati:  Francek  zmývá) 
jak  z  horku  kašú,  ani  sa  neoi^féd 
(Slav.  ČL.  XI.  275).  Zajíc  zmývá 
(val.). 


znaĎena,  jméno  krávy  s  malou 
lyskou  na  čele  (val.). 

značený:  Přiběhl  všecek  značené 
=  uřícený,  sotva  dechu  popadaje 
(Jevíčko). 

2na6Í8kO|  úroky :  Dostat,  má  zna- 
čisko  =  kdosi  ho  uřkl,  uhranul  (slez.; 
Mor.  lid  197). 

zna6if  1.  poznamenati,  zapsati: 
Nemohl  sem  si  všecko  značit  (Vyhl. 

1.  73).   2.   Už   toho  máío  značiť  = 
znáti. 

zna6it  se :  Pták  sa  v  povětřú  zna- 
čit jak  malý  puntík  =  jevil.  Máto  sa 
tá  réž  značí  =  málo  vzhází.  Cosi  sa 
mi  značí  =  nejasně  vidím.  Enom  sa 
mi  značí  před  očima  (osleplému  = 
Schein  haben).  Kačenka  sa  točí, 
krev  sa  za  ňú  značí  =  zanechává 
stopy  krvavé  (Suš.  779). 

značitý  1.  znamenaný.  2.  znatelný. 

značky,  adv.  =  znak :  dotů  značky 
ležat  =  na  břiše,  hoře  značky  =  na 
hřbetě  (slov.). 

značkyipl.  f.,  pantle  z  malovaného 
papíru,  jimiž  děvčata  zdobí  smrček, 
představující  Mařenu  (ND.  259)- 

znaky  značek  1.  co  sotva  znáti, 
trochu,  kousek :  Donesta  znak  stamy. 
Byto  teho  enem  taky  značek    (laš.). 

2.  Koníčky  ju  pošfapaty  na  znak  = 
na  zádech  (Bart.  II.  2). 

znamení  —  znameno :  Dali  si  zna- 
mení (abstr.)  —  udětát  si  znameno 
(k  okr.)  Zl. 

znaménko  =  znak  1.  trochu:  >Ne- 
popálí  se  ta  deska  ř«  »No  co  by 
tam  znaménko,  nech  sil«  (val.). 

známiti  ohlašovati :  Já  sem  to  zná- 
mita.  Známit  sa  ke  komu,  hlásiti  se: 
On  sa  pořáď  k  nám  známí  (val.). 
Již  se  ke  mně  neznamte  (Kda  II.  84). 
Známit  sa  s  kým,  seznamovati  se. 

znát  1.  uměti:  Znajú  ptut.  2.  Ani 
o  sobě  nedáš  znát  =  věděti  (Slov. 
obr.  II.  154).  3.  Já  sem  sa  z  toho 
znát  =  zpovídal  (val.).  4.  Děti,  moje 
děti,  proč  ste  sa  neznali?  Šak  zme 
se  dosť  znali,  mamičku  vás  zvali  = 
hlásiti  'se  (Suš.  793). 

zňat  =  znit  (zftaju,  zftám,  zním  — 
zftal)  1.  zprahnouti  horkem,  tlíti: 
Enom  daj  pozor,  ať  ti  nepozňaje  ka- 

36» 


550 


bát  (Slav.  ČL.  X.  465).  Zftá  tu  cosi. 
Máš  rukáv  poznaný  (Zl.).  2  Znal 
oheň  na  ledě,  smažil  rybky  v  mědě 
=  roznítil  (Suš.  35).  3.  Síúnečko 
zňato  =  pálilo  (Slav.  ČL.  X.  466). 

znát6if  sa,  dostati  nátku  (nátchu) : 
Z  velikého  feku  sa  ďověk  znátčí 
val.). 

znátko :  Vo  znátko  lepší  =  o  po- 
znání, trošku.  Ani  znatynko  =  nic 
(Zábřežsko). 

zňátřit:  Jak  sem  dochtora  zňá- 
třila,  Sust  do  komory  (dok.  274). 

zňavota,  petrolej  (potupně,  že  se 
snadno  vzňá)  záp.  Mor. 

Znebejaneki  pfíjmení. 

znenadoby,  *nenadále  (val). 

znóst  86 :  Hvězda  (padající)  se 
pěkně  znesla,  jak  nějaký  ptáček. 
Krahufec  se  znášá  (o  letě  rovném). 

znevidéf  sa,  znelíbiti  se:  Dívka 
sa  jí  zneviděla,  dala  pryč  (val.). 

znik:  Od  téj  nebylo  o  něm  ani 
zniku  =  ani  potuchy  (Vlk  59).  Néni 
o  něm  vidu  ani  zniku.  Pokladu  nikde 
zniku  nebylo  (Kda  II.  105). 

zníknút  se:  Kde  se  co  znikne, 
hněď  tam  mosí  byt  =  stane,  strhne, 
na  př.  nějaká  zábava,  podívaná  (Zl.). 

zniš6ló|  zničiti,  přivésti  v  niveč: 
Čety  majetek  znišči!  (Lor.).  2.  zhu- 
beněti :  Ty  krávy  tak  letos  zniSčity  I 
(Vah.) 

zníz  n.  zmiz :  do  znizu  =  do  zniku, 
do  čistá:  Dyby  ně  jeho  tovaryša, 
byl  by  ho  obrat  do  znizu  (laš.). 

Znojím,  -a,  =  Znojmo  (Brň.). 

znover  =  znova  (Lor.). 

znovy  =  znovu,  znova  (val.). 

zobáčky,   pí.  m.,  ligustrum  vulg. 

(bot.). 

zoban  =  zobák  (Zábřežsko). 

zobat :  Bol  by  zobal  zem  =  už 
tuze  zle  by  mu  bylo  bývalo  (Dob.). 

zobéný,  co  se  dává  drůbeži  zobat 
=:  pozadní  obilí:  Měli  jsme  rež  zo- 
běnu  =  bídnou,  samý  pozadek  (laš.). 

zobnúf  sa  do  čela  =  uhoditi  se 
o  něco  ostré  (Vah.). 

žoó|  zívati :  žaje  áe  mi  =  zíve  se 
mi  (Lor.). 

zodét,  svléci:  Zodět  halenu  ai 
boty.  Zoděl  sa  a  šel  spát  (Df.). 


zodvšáď  =  odevšad  (Vek.). 

zohavit  sa:  Zohavila  sa  na  pen- 
tličky ==  dala  se  omámiti  a  ukradla 
je;   srovn.  zhtédnúť  sa,  zlakomiť  sa. 

zokruk  =  zákluk,  zatočina  (Lor.). 

zor,  -u  1.  hrubší  smetí,  chamraď. 
2.  děti  (v  hrubší  řeči)  val. 

zota,  louh  z  popela  (laš.,  horň. 
i  pol.). 

zoiíf  sa:  mazati  se,  špiniti  se; 
zoliť  sa  sněhem  =  broditi  se :  Zoliť 
sa  téma  záměťama  (Vlk  13);  zazo- 
lený  =  umazaný,  na  př.  od  sněhu 
(val.). 

zométat  někoho,  vybiti  někomu 
(Žďár). 

zona  (val.  zon^  -u).  L  pozadek 
obilní:  Mám  10  měřic  vyky  a  mě- 
řičů toho  zónu.  2.  semýší,  nezdoba 
v  obilí  vymláceném:  samá  zona  = 
pozadní,  nečisté  obilí  (Df.).  Na  vobilí 
přešla  roda,  včilka  je  z  teho  zona 
(Maš.).  3.  Pomrvená  sláma  se  pře- 
mlátí,  aby  nezůstaly  zóny  (zonce)  = 
zrnka  v  kláskách  (Jevíčko).  4.  Plevy 
konopné  (Zl.). 

zonaóit  1.  zkaziti,  2.  pobiti,  3.  za- 
mazati (zonačený  =  zablácený),  4. 
pomluviti:  Zonačil  mňa  (val.).  Srovn. 
oný. 

zor,  role:  Luka  idě  ež  po  zor 
(laš.). 

zore,  horň.  užívá  se  vždy  v  čísle 
množném  (sg.  byl  by  zora,  gen. 
zore),  červánky  ranní:  Jedno  ráno 
ven  vyzrela,  bílé  zore  uviděla  (Bart. 
III.  67).  Stávaj,  milá,  hoře,  už  sú 
bílé  zore  (ib.  110).  Či  to  dů  mrakavy, 
či  zore  červené  (Suš.  148). 

zorena,  jméno  krávy  >připalisté< 
(horň.). 

zorif,  rozednívati  se:  Už  zorilo, 
keď  zme  vyšli  (horň.). 

zorky  v.  názorky. 

zornička,  jitřenka  (Df.). 

zostudit  někoho  nebo  což  jeho 
jest,  poškoditi  čáry.  Na  Novoměst- 
sku,  přejde-li  cikánka  mimo  stavení, 
vylije  se  za  ní  hned  hrnek  špíny, 
»aby    nezostudila*    (Mor.   lid    144). 

Z0Š6ídif  sa,  vystřídati  se:  Za 
deň  sa  všeci  zoščídija  (val.),  srovn. 
čída. 


551 


zpáĎif  nčco,  zpozorovati  (Dob.). 

zpadeki  zpět:  nazpadek  (slez.). 

zpadérkovati  utíkati. 

zpajdifi  zpajznút,  vzíti,  ukrásti 
(val.). 

zpakostiti  zkazit. 

zpamataf  se,  zpamatovati  se; 
němu}  se  zpamataf,  t.  z  nemoci  = 
okřáti  (laš.). 

zpanošíf  86,  zmoci  se:  Nechali 
se  žida  zpanošif  (laš.). 

zi&antif,  splésti,  smotati  =  spantat : 
Kuděf  se  mu  zpantita,  něnandě  koň- 
ca.  Rozum  se  mu  zpanti^  (Kt.  z  O- 
stravska). 

zpapĎif  sa  do  něčeho,  zblázniti 
se,  zamilovati  se  (Vek.). 

zpaprĎený,  potrhlý  (val.). 

zpáteční  n.  zpátková  voda,  která 
teče  z  mlýnského  kola  nazpátek 
(Mor.  lid  156). 

zpečené  knihy,  nemoc  přeží- 
vavců. 

zpeněžit:  Letos  zme  ovoce  dobře 
zpeněžili  =  prodali.  Zpeněžit  všecko 
a  odjel  do  Ameriky. 

zpestif  se,  zepsuti  se,  pokaziti 
se:  Un  by  poslucha!,  afe  jak  přijde 
mezi  druhé,  to  se  zpesti  (laš.). 

zpěváček,  pták  posměváček  (Zá- 
břežsko). 

zpěvu  Ta,  zpěvačka,  která  mnoho 
a  ráda  zpívá,  i  v  nečas;  zpévulenka 
.=  milá  zpěvačka :  A  ty  novoveské 
(děvčata),  to  sú  zpěvufenky,  ty  si 
rozvěšela  pole  za  rosenky  (Suš.  550). 

zpicat,  zkaziti,  zfušovati*  Kréčiř 
mně  zpical  kabát  (han.). 

zpínat  se  po  něčem,  dosahovati 
čeho :   Zpínát  se   po  jabku  a  spadl. 

zpírata,  kdo  se  rád  zpírá,  pře: 
To  je  kus  zpíraly! 

zpírat  se,  příti  se:  Nezpíraj  se, 
sám  sem  to  viďéll 

zpftek :  Nemá  zpítka  =  nemá  zni- 
ku,  nemůže  se  zotaviti,  sebrati  (val.). 

zpftit  se,  zpáčiti  se  (Třešť). 

zpitovaf:  Co  iha  budeš  pořáď 
zpitovať?  =  zkoušeti,  vyzvídati  na 
mně:  Nemoh  sem  to  na  něm  vy  zpi- 
tovať =  zvěděti.  Nemožu  to  nijak 
vyzpitovať  (jak  bych  to  neb  ono 
udělal)  val. 


zpívaf,  -vu:  Dyby  věďél,  jaků 
naň  lidé  zpívú  =  jak  o  něm  mluví, 
jak  na  něho  onehdy  zpívá!  =  na- 
dával (Vah.). 

zplvovaf,  -vuju  =  zpívávati  (laš.). 

zpiznúf,  kradmo  vzíti. 

zprantat  něco,  zmásti,  pokaziti. 

zpodívat  sa :  Na  to  bych  sa  zpo- 
dívál ;  sice :  podívat  sa  (Zi.). 

zpohtavkovat  něco,  ledabylo  udě- 
lati. 

zpomněf :  Zpomnim  ja  si  na  ty 
slova  (Suš.  605,  laš.).  Dyby  se  mi 
to  mohlo  zpomílěfl  =  kdybych  si 
mohl  zpomněti  (laš.).  Dyž  se  mi  to 
nezpomni !  (laš.). 

zponevažovaf  koho,  nevážiti  si 
(Vek.). 

zpopelnatět:  Uhlí  zpopelnatí,  wird 
zur  Asche. 

z  posucha  =  po  suchu:  Z  po- 
socha  ho  postit  nechtěl  (Vyhl.  II. 
37). 

zpošika,  šikmo  (Btcha). 

zpouohió  (ó)  dřevo,  nakažené 
vlhkem  Qevíčko). 

zpovýkat,  verwóhnen :  Matka  děti 
zpovýkala.  Děcko  zpovýkané  (Zl.). 
Já  už  sem  sa  při  téj  psotě  tak  zpo- 
výkal  =  zludařil,  odvykl  práci  (Vlk 
54). 

zpředy  =  zpředu,  napřed:  Zpředy 
grabni  (hrábni)  do  svěj  kapce,  potom 
do  čizej  (laš.). 

zpřejný=  přejný,  přející,  štědrý. 

zpříkat  sa,  1.  příti  se :  On  by  sa 
pořáď  zpříkál  (ZL).  2.  zříkati  se  čeho, 
protiviti  se,  vzpírati  se  čemu:  Ne- 
zpříkám  sa,  že  tam  nepůjdu.  Bratr 
sa  všeckého  zpříká  (ZL).  Já  sa  ni- 
čeho nezpřikám  (ZL).  Afe  už  sa  ne- 
zpříkala  =  neprotivila  (Vlk  69).  Vě- 
ďél, že  sa  tom  budu  doma  zpříkať 
(Slav.  ČL.  XI.  484). 

zprvšku,  z  počátku:  Z  prvšku 
Hanča  sa  na  ňu  kolikrát  oképila 
(Slav.  ČL.  XI.  321). 

zpsut,  zkaziti  (vých.  Mor.). 

zpuĎňat,  aufquellen:  Dveři  zpuč- 
ňaly.  Zpučňalé  okno  nedá  sa  za- 
vřít. 

způdnět,  stuchnouti  ležením  za 
vlhka:    Všecko    žito  nám  způdnélo. 


562 


Způdněté  obifé  nejlepší  vyprat  a  dat 
zešrotovat  dobytku.  Způdnčté  víno 
=  stuchlé  (Zl.). 

zpruchnatéii  zkypřeti:  Po  tym 
deščiku  zem  trochu  zpruchnati  (laš.). 

zpuráki  člověk  zpurný  (laš.). 

způsob :  Panenke  pečivo  na  zpó- 
sob  bochtám  =  buchet  (Zábřežsko). 

zpu80Vaf,  zkaziti:  Rola  zpusovát 
=  nechal  zpustnouti  (Vlk  87). 

zpúřif  se,  vzpírati  se,  protiviti  se 
(laš.). 

zrá6if  sa,  uráčiti  se,  zlíbiti  se :  Dy 
sa  mu  zráčí,  tedy  přijde  (Vlk  84). 

zra6no:  Byto  to  v  zimě  o  7  ho- 
dinách, než  zračno  přece  trochu  bylo 
(dok.  259). 

zrádcSi  eryngium  campestre  (bot.). 

zradit  =  prozradit:  Já  ťa  zradím  1 
=  povím,  požaluji  na  tě  (vyhrožují 
si  děti  školní,  Podl.). 

zradlivOi  neradno,  nebezpečno: 
Tam  je  išó  zradlivo  (laš.). 

zrádný :  To  je  zrádné  sám  sa  tam 
pustif  v  noci  Tesem  =  není  radno 
(Vah.). 

zrázetýi  rozpustilý:  Ty  zrázefče 
zrázely!  (val.). 

zrazit:  Kráva  zrazila  mléka  = 
ujala,  umalila  (Df.). 

zrcadeFný:  Podaj  mně,' má  mitá, 
šabfu  zrcadelnú  =  která  se  blyští  jak 
zrcadlo  (Suš.  122). 

Zrcadla,  pl.  n.,  trať  (Blansko). 

zřéct  se,  smluviti  se,  slovo  si  dáti : 
Zřekli  se,  že  půjdou  spolu  do  světa. 
Tři  zlaté  měli  zřekté  =  smluvené 
(Vek.). 

zření,  žraní  v  břiše  (Třebicko). 

zřenica,  -e,  zřítelnice  (val.). 

zřeteFný:  To  mosí  byc  zretefný 
vóz  =  už  pořádný,  velký,  pevný  (Dob.). 

zřez  =  střež  (ZL). 

zřídka  každý  večer  =  skoro  každý 
večer  (Vah.). 

Zřídkaveselý,  příjmení. 

zrkadto  =  zrcadlo  (horň.). 

zrni6í,  drobné,  semeno  plevele  =: 
semýší  (Vah.). 

zrnistý  =  zrnitý  (val.). 

zrno  coll.  =  zrní:  Zrno  na  mlátě 
vyčistili  a  na  hiiru  odnesli  (Kda  II. 
124).    Réž    má    pěkné    zrno.    Obilí 


všeho  zrna  u  nás  podražilo  =  druhu 
(Korr.  Pal.  290). 

zrnulfnko,  malinké  zrnečko. 

zrónit,  shoditi:  Měl  palici,  hodil 
po  stromě  a  zronil  jedno  jablko 
(Kda  II.  182).  Fúkaj,  větře,  z  po- 
dole, zroň  jablíčko  febo  dvě.  Zrónit 
jedno  jediné  (Suš.  436).  Už  tobě, 
děvečko,  tvfij  věneček  zróňá  (Suš. 
441).  Tři  sta  Turků  zrónita  =  sho- 
dila s  koní  a  zabila  (Bart.  II.  46). 

zrostík  n.  zrostlik,  dvě  jablka, 
švestky  srostlé. 

zrostt,  -a,  zelina;  zlámaniny  srů- 
stají po  ní  (Peck). 

Zrotátka,   velká  jáma   (Vizovice). 

zrúcat,  -cám,  sbořiti  (Df.). 

zrúĎka,  bičiště  (Jicko). 

z  ruky:  Toho  pofa  bych  nechťél, 
je  to  moc  z  ruky  =  vzdáleno. 

zrumprovaf:  Ovce  všecko  zrum- 
pfujú  -=.  požerou  (Vlk  5). 

zrundit  sa:  Zrundito  sa  to,  po- 
rundito  sa  to  =  když  se  nějaká  práce 
pokazí,  na  př.  oračka  deštěm  (Zl.). 

zrupif,  něco  křupkavého  snísti  (val.). 

zruta  chlapa,  veliký,  hřmotný  chlap. 

zrzoch,  zrzoun. 

ztamooór,  ztamodty  (val.),  ztam- 
odtela  (Lor.)  =  tam  odtud. 

zfapif,  ztapnút,  natrefiti  (laš.). 

zteřetó  plátno,  sleželé,  slabé,  sna- 
dno se  trhá. 

ztuocáď,  ztuocét,  odsud  (val.). 

zturĎif  sa  n.  ztmiit sa,  vztéci  se: 
Div  sa  nezturčít  (val.). 

zub:  Nedá  si  ani  na  zub  doložit, 
že  by  to  byio  pravda  =  nechce  ni- 
jak uvěřiti  (Zl.). 

zubadto,  uzda  (laš.). 

zubár,  a,  1.  veliký  zub,  2.  kdo  má 
veliké  zuby. 

zubatý:  žito  =  štěrbinaté:  z.  slu- 
nečko je  v  zimě,  kdy  svítí,  ale  ne- 
hřeje; zubatá  =  smrt. 

zuberek,  -rka,  sítko  ve  fukaru, 
jímž  se  čistí  obilí  (laš.). 

zubno,  udidlo. 

zubožif,  ochuditi:  Zubožili  zme  sa 
hrozně  s  tým  stavením  (Vah.). 

ZUĎÍt  =  naučiti:  Zuči)  se  nam  cho- 
diť  syneček  do  zahradečky  (Suš.  564, 
laš.). 


553 


zugarii  tlustý  a  sedlý  chlap  (slov.). 

zugaf  =  soukati,  hltavě  jísti  (Vek.). 

zuchtaf  do  řbeta,  vybuchtovati ; 
zucktanic,  buchta  do  zád  (laš.). 

zúlat  1.  šúlat:  Koláč  spletly  jindá 
na  chlebovej  lopatě  z  uzúlaných  pra- 
menů pšeničného  těsta  (dok.  158). 
2.  =  žúlal  (v.  t.):  Janíček  zúiá  bá- 
lešky  z  misky  (Bart.  II.  392). 

zumbidlo  =  slombídlo,  veliký, 
hřmotný  chlap  (Brň.). 

zupupidlo,  divoch  (záp.  Mor.). 

zuňat  =  zunkat,  píti:  ZuA&l,  až 
prozuňál  krávo  he  s  teletem  (záp. 
Mor.). 

zunóafi  -čím,  bučeti  (val.),  syn. 
rumákať,  ručať. 

zunéti  zníti  (slov.). 

zunéói  —  zundu,  dojíti  (Lor.). 

zůr,  —  zoru  =  zor,  pole  zorané: 
Sedlák  měl  hromadu  hnoja  na  zoře 
(Vyhl.  VI.  XIX.  900). 

zustač :  Zustot  hojným  =  stal  se 
hajným  (Lor.  i  pol.). 

zutíkat:  Svačino  nám  nesce  dat, 
me  mo  zhotikáme  ==  utečeme  jeden 
po  druhém  (Suš.  559). 

zutínat:  Hlavičky  jsem  zutínala, 
t.  rybám  jednu  po  druhé  (Suš.  169). 

zutra  =  zitra  (val.). 

zuzka,  jméno  krávy  suté,  bez  rohů 

(val). 

zužitkovati  spotřebovati,  probiti: 
Tech  500  zl.  do  smrti  snadno  zu- 
žitkuje. Sám  všecko  zužitkuje,  dru- 
hém nic  nedá  (ZL). 

zvaóka,  ženská,  která  zve  na 
svatbu :  V  Hulíně  nevěsta  měla 
zvačku,  starosvatku,  a  s  ní  chodili 
ženich,  nevěsta  a  družba,  a  zvačka 
mluvila  (Vyhl.  II.  118). 

zváďa6|  -a,  kdo  druhého  ke  zlému 
svádí :  Ty  zváďaču  (Slov.  obr.  L  322). 

zvadřit:  Co  v  dědině  zvadří,  všecko 
donese  =  uslyší  (Zl.). 

zvaiif  1.  Obili  se  zvalito  =  po- 
lehlo  (laš).  2.  Jalůvka  zvalita  dva 
zuby  =  zhodila  (ZL).  3.  V  hubě  sem 
ihé}  všecko  zvafené  =  podebrané 
(Slav.  ČL.  XII.  421). 

zvandřit  1.  Hodně  toho  zvandřil  = 
zkusil  na  vandre  (sev.  Mor.).  2.  Hde's 
to  zvandřil  ?  =  nabral  (Vah.). 


žvanec:  V  sobotu  před  nedělí 
hodovou  posílají  se  přátelům  v  okolí 
žvance,  t.  j.  koláče,  s  přáním,  aby 
přátelé  k  zasilateli  na  hody  přišli 
(Kda  IL  324). 

zvářati  -ám,  prádlo  v  louhu  vařiti : 
Šaty  vám  ozvářám  (Bart,  III.  483). 
V  pátek  šaty  zvářajú  (Suš.  45).  Už 
sem  šaty  ozvárala  aj  oprala  (Bart. 
II.  268).  Hory  zvářajú  =  dýmí,  paří 
se  (Mor.  lid  88). 
'  zvárnicai    ce  =  bržď&lka  (v.  t.). 

zvážit :  Zvážit  si  jakú  takú  stodolu 
=  zbudoval  (Df.). 

zvážlvo,  Ubergewicht  nehmend, 
sich  nach  einerSeite  hinneigend  (laš.). 

zvédét  se:  Šak  zvíš,  až  ma  ne- 
bude (Jicko).  Dyž  se  toho  židé  zvě- 
dzeli  (Suš.  19). 

zvédnéný,  zvadlý  (laš.):  vuneček 
zeleny,  ešče  ně  zvědněny  (Suš.  376). 

zvédy,  chytrosti,  nápady:  Taková 
přišera    má  zvěde  za  deset  (íig.  13). 

zvelba,  chlouba,  nádhera,  paráda. 

zvellbat  se,  zotaviti  se  z  nemocí, 
z  neštěstí  (Jevíčko). 

zvěra :  dat  na  zvěru  =  na  úvěr  (Zl.). 

zver6í|  -ia,  -ie,  zaječí:  zverčia  ka- 
pusta ==  zaječí  zelí,  oxalis  acetosella 
(horft.). 

zvérec,  -rca,  divoké  zvíře  vůbec, 
zvláště  zajíc  (hort.).  Na  St.  Hrozen- 
kově je  zverec  pofný  =  zajíc,  zverec 
domajší  =  králík. 

zvéřecí  t.  hvězda  =  večernice: 
Jak  zasviti  zvěřeci,  zvěř  vechazi  na 
pastvo  (Prostějov)^ 

zveřit,  na  úvěr  vzíti  i  dáti :  Zvěří} 
mu  plátno.  Zvěřte  mi  měrku  muky. 
.    zvésitý  =  svislý  (laš.). 

zvósf:  Co  s  tým  zvedeš?  =  po- 
řídíš (val.). 

zvósf  sa  na  kom,  pomstiti  se  (val.). 

zvěstovat  sa,  pochlubiti  se:  Ty 
sa  musíš  ze  vším  hněď  zvěstovaťl 
(Vah ). 

zvéšĎe  =  věšče,  dítě  věščky. 

zvéšĎka,  divižena  (Přerovsko). 

zvét:  zvě}  hrách,  mak  =  utekl 
(han.). 

zvetit  se,  zotaviti  se  z  nemoci, 
ze  škody:  Ten  se  zvetíi!  Šak  my 
sa  zas  zvetíme!  (vých.  Mor.). 


554 


zvétřelýi  splašený,  divoký. 

zvózt:  Zvězte  mne!  Fodte,  zvezu 
vás.  Možete  se  zvézt  se  mnú  (ne: 
vezměte  mne  s  sebou  1). 

zvidřit,  shlédnouti,  vypátrati :  Jak 
koho  zvidří,  hněď  sa  p}aší  tá  kráva. 
Nemoh}  sem  zvidřit,  kdo  to  je 
(Vych.). 

zvihtý  pass.  =  zdvižený  (val.). 

zvfřecf  kožai  jelenice  nebo  srn- 
čina  (PodU. 

zvířit:  Štyry  rázy  kobyla  zvírita 
=  pometala  (Dob.). 

zvíříf  88,  zdivočeti  (val.). 

zvírka,  úvěr:  Šenkýřka  neznámá 
na  zvfrku  nedává  (Suš.  650). 

zvítřit  se:  Koně  se  zvítřele  = 
splašily.  Zvitřel  be  se  =  zbláznil 
(han.). 

zvfidětý,  divoký:  Je  za  tém  celé 
zviždělé  =  velmi  toho  dychtiv  (han.). 

zvíždénec,  divoch :  Ty  zvižděncu  1 
(han.). 

zvta6Í8kO|  příkré,  hrbolaté  pole 
(val.). 

zvtadovaf  sa,  vlády  nabýti  =  zve- 
tit  sa  (val.). 

zvr6atét|  státi  se  divokým  jako  vlk. 

zvo6ek  =  špuněk  (v.  t.). 

zvodeňi  -dně,  f.  =  zvodňa^  -ě  = 
zvodonč^  -e,  brázda  na  přič  polem, 
kterou  se  svádí  voda  s  pole  (vých. 
Mor.). 

zvonnat  =  zvodňat,  zvodnět,  roz- 
tátí: Keby  to  Tady  byly,  byiy  by 
zvonnaly  (Bart  III.  107). 

zvolicí :  Hanča  s  tým  byla  zvolíci 
=  svolila  (Slav.  ČL.  XII.  42). 

zvolit  na  něco,  přivoliti  k  ně- 
čemu. 

zvotovatěti  státi  se  hloupým  jak 
vůl. 

zvomytat  n.  zvomejtat:  Toho 
čert  zvomytal  =  to  mu  čert  napí- 
skal,  nedal  mu  dobře  dělat  (Nové 
Město). 

zvon,  tulák  (laš.). 

zvonaři  zvoník:  Zvonaři,  zvonaři, 
zvoňte  na  vše  strany  (Suš.  86). 

zvoncuFai  ovce  ve  stádě,  která 
nosí  zvonek  (val.). 

zvonec:  vydělat,  vyžalovál  a  p. 
na  kočku  zvonec  =  nic  (Zl.). 


zvonek,  zvoneček^  dítě,  které  po- 
řád za  matkou  běhá. 

zvonečky,  hypericum  perforatum 
(bot). 

zvoněný:  Fřišé}  dómu  o  zvoně- 
ném poledni  =  když  se  zvonilo 
(Vah.). 

zvonger,  -ngla,  střechýl,  rampouch 
(Opav.). 

zvonit;  zvoní  se:  ve  čtvrtek  po 
svatvečeru  velkým  zvonem  »stvrt- 
kovo<,  v  pátek  v  8  hod.  >patkovo< 
(laš.);  na  Valaších  ráno  se  zvoní 
»deň*.  Zvoniť  po  dědině  =  toulati 
se  (Jicko). 

zvonif  se,  1.  toulati  se:  Zazvonit 
se  kajsi.  2.  zamazati  se:  Je  všecek 
zazvoněny  (laš.). 

zvonky:  Vem  sobě,  synečku,  ze 
dvora  děvečku,  bo  ona  ma  zvonky 
kole  mezuranky  =  šubry  (v.  z.)  Suš. 
786. 

zvonovlny,  pl.,  f.,  krkošky  a  suché 
roští  (val.). 

zvonový  htas,  smola,  co  se  ustojí 
na  zvonech  z  oleje.  Touto  smolou 
šestinedělky  sebe  i  dítě  své  naku- 
řují,  aby  se  zachránily  od  můry 
(Kda  II.  266). 

zvoříňaf  =  zvořiznat-=-  zvorýňat^ 
řváti,    hulákati:     Chlapec     zvorýňáí 
ešče    věcéj    (Slav.    ČL.    XII.    189).  . 
Francek  sa  dát   zvorýňať  =  plakati 
hlučně  (ib.  XI.  274). 

zvorkafit  se,  zmoci  se:  Za  pár 
let  se  zaseje  zvorkafíme  (Žď.  obr. 
76). 

zvorýgaf  =  zvoříňat  (v.  t.)  val. 

zvošfvat,  vytahati  za  vlasy,  za  uši 
(záp.  Mor.). 

zvrat,  zvýšenina  cesty,  kde  snadno 
zvrátí:  Je  rovná  cesta,  néni  tam 
žádných  zvratů.  Skála  se  zdvihla  na 
zvrat,  a  hned  se  mu  země  otevřela 
(Kda  II.  135). 

zvratitý:  Cesta  je  zvratitá  =  má 
zmoly  a  vývraty  (Vah.). 

zvratnfk,  souvrať  (laš.). 

zvrgly  ,mliko  =  sražené  (Zábřežt 
sko). 

zvrhnúf,  zvrhat  pole,  podmítati 
(val.). 

zvrhnúf  sa,  1.  po  kom  =  zdařiti 


555 


se,  míti  či  podobu  a  povahu:  ZvrM 
se  po  matce.  3.  Všecek  sa  zvrht  =: 
zkazil    se    (aus    der    Art  schlagen). 

3.  Zvrht  sa  ho  =  odřekl  se  ho. 
Zvrhá  sa  toho,  z  toho  =  zpřiká  se, 
páčí  se:  Z  toho  poručnictví  se  zvrM. 

4.  Zvrhlo  sa  to  na  našeho  =  svedli 
to  naň. 

zvrsknúf  prst,  sevříti. 

zvršiny,  pl.,  f.,  kožená  obšívka 
na  jařmách  (Zl). 

zvrtnúf  8a:  Jak  tam  na  té  kládě 
seděl,  klada  se  zvrtla  =  zvrátila  se 
(Kda  I.  196).  Zvrtnúť  sa  čeho  = 
zpáčiti  se  (val.). 

zvrúbif:  Všecky  hospody  zvrúbí 
=:  zevrubně  projde,  ani  jedné  ne- 
vynechá (Vlk  92). 

zvřzgnút  =  zvrsknút,  sevříti,  stisk- 
nouti :  Zvřzgnú)  mu  prsty  (Slav.  ČL. 
XI.  95).  Zvřzgnúl  fajku  v  ruce  (ib. 
229). 

zvrzgté  mléko,  nakyslé  (val.). 

zvržkai  zvrhování  pole,  podmítka ; 
Za  pohody  byíy  by  zvržky  dávno 
hotové  (val.). 

zvůTa,  -e,  volnost,  svoboda.  Zvů- 
lečko,  zvůlo  má,  dobře  je,  kdo  ťa 
má  (Suš.  502). 


zvunĎeti  zvučeti:  Co  tak  hrozně 
zvunčelo?  (Bart.  II.  337). 

zvyĎaJi  zvylajny  z=z  obyčej,  oby- 
čejný (laS.  i  pol.). 

zvyk:  » Panský  zvyk,  svinský  oby- 
čej*, pořekadlo  tomu,  komu  se  »ne- 
moresněc  řihne  (zajímavá  synony- 
mika).  Je  zvyk  pršef  a  móda  snih 
padač  (pořekadlo  laš.). 

zvyktý  s  gen. :  Ja  toho  sem  zvykly 
(laš.). 

zvymnúti  1.  dostati  semeno,  mlé- 
ko :  Než  se  koza  okotí,  enom  hodně 
nápoja,  to  vám  zvymne  (dok.  124). 
2,  S  tým  zvymneš  I  =  na  tom  zbi-. 
ješ,  pořídíš,  zbohatneš  a  p.  (Přerov) 

z  výška:  A  ten  Trefit,  to  beta 
zvéška  chlapa,  ani  se  v  izbi  posta- 
viť  nemohl.  To  je  zvéška  domu  = 
to  jest  velmi  vysoký  dům.  Jenem 
se,  ledi  mili,  podivéte,  to  je  zvéška 
stromu  (Mal.  XXIV.  65). 

zvýtézíti  vyzískati:  Zvýtězif  sa 
při  tom  moc  nezvýtězí,  ale  tak 
jedno  při  druhém  (Slav.  CL.  XII. 
273). 

zybák  =  zahybák,  kudla  (val.). 

zynáč  ée  =:  sejíti  se,  hoditi  se: 
Šak  áe  či  to  zyndže  (Lor.). 


ž. 


Ž  příklonné  slýchá  se  v  otázkách 
a  u  výkřiku:  Néni-liž  pravda?  Začiž 
je  to?  Jakž,  Jane,  ty  nepůjdeš?  Če- 
muž by  to  bylo?  Kdož  vás  ví,  kde 
ste  to  poděli?  Pro  bohaž!  Jakáž 
pomoci  Což,  formánku,  což  stojíte? 
=  co  pak  (Suš.  7).  Mý  červený 
pantličky,  načiž  já  vás  vážu  =  nač 
pak  (Suš.  289).  Přišía  bys  ešče  do 
řeči,  a  načiž  by  to  bylo?  (Vlk  54). 

V  nářečí  val.  příklonka  i  přisouvá 
se  často  k  tázací  spojce  jť  (=  li) : 
A  vižiž  ?  =  víš-li.  Chcete-již  ?  Užiž  to 
bude?  —  Někdy  také  k  imperativu: 
DižI  Dašto  Pámbů  =  dajžto;  zl. 
dešto  =  dejž  to. 

žába,  1.  Ty's  tom  šak  vyplatil 
(=  jídlu  dal),  jak  žába  ořechom 
(Slav.  ČL.  XI.  94).    Měli  peněz  jak 


žab  po  sv.  Juří  (Vek.).  Žába  svato- 
janská =  rosnička.  2.  žába  u  stavu 
tkalcovského  v.  t.  I.  g.  3.  dětská 
choroba  v  ústech:  Žabku  poznáš 
u  dítěte,  když  dostane  do  ústeček 
dvě  n.  tři  ospice  až  ve  chřtánu,  nebo 
má  na  jazyku  bílý  flíček  a  slince 
(Vyhl.  VI.  XIX.  148). 
2abák|  trať  (Počenice). 

žabantizžabnár,  nadávka  hochům, 
slota  (vých.  Mor.). 

žabí  drak,  >nůž,  co  sa  s  ním  žáby 
pítvú«,  špatný  nůž  1=  pajzák  (val.); 
ž.  květ,  cardamine;  ž.  kvítka,  sa- 
sanka  hájní;  žabia  kvóra  =  žabí 
kůže,  nadávka  (horft.) ;  ž.  ležky  (lžíce), 
škeble  říční  (laš.) ;  ž.  mléč,  ž.  mléko, 
euphorbia  cyp.<;  žabí  oči,  myosotis 
palustris;  ž.  peřina  =  vajíčka  žabí; 


556 


ž.    tráva,    lemna    minor;    žabí    vlas, 
callitriche. 

žabicai  sobina,  žabinec^  říční 
škeble. 

iabineo  v  žaludku,  šlem. 

ŽabineCi  jméno  tratí. 

iabírky,  Blutwarzen  in  der  Nach- 
geburt  der  Kúhe. 

žabif  sa,  dělati  se  silným,  stavěti 
se  na  zadní  nohy:  Nežab  sa,  prosím 
ťa,  nežab,  kdež  je  ťa  věc!  (val.). 

žabka,  1.  plíšek  na  konci  s  hře- 
bem, který  je  zastrčen  v  dírce  srážku 
(v.  t.);  na  plíšku  spočívá  lušňa,  že- 
leznými polokroužky  jej  obepínajíc 
a  mezi  hlavou  žabky  a  zákolníkem 
jsouc  sevřena  (vůz  II.  20).  2.  žabky, 
železné  hašpy  na  vrchních  gréíinách 
(v.  t.)  vozu  žebřinového  přibité,  do 
nichž  se  zastrkují  oblouky,  když  se 
plachta  rozpíná  (vůz  IV.). 

žabnár,  kdo  se  žabí,  troufalec: 
»Ty  žabnálu!«  nadává  chlapec  větší 
menšímu. 

žabrunka,  1.  pulec  (Dob).  2.  druh 
stonožek,  ve  studánkách  žijící;  jimi 
se  v  zimě  živí  kosové  (horň.). 

žádat  s  gen.:  Žádal  od  Boha  po- 
moci (Suš.  19).  Ja  co  si,  Michálku, 
Gbelských  knězů  žádáš?  (Suš.  166). 

žáden  =  nikdo:  žádný  =  adj.: 
žáden  ti  nepoví ;  žádný  člověk  neví. 
Žáden  něvi,  kaj  fečela  (Suš.  19). 
Něvyřikajče  se  ach  žádna  žádného 
mUdenečka  svého  (Suš.  790)  val., 
horň.,  laš. 

žádný,  žádostiví  Ty  si  mojéj  krvi 
žádný  (Bart.  III.  45). 

žádnýkrát:  Hospodský  už  žádný- 
krát  nic  nenašel  (Kda  I.  120). 

žádollt  n.  zágolit  =  žadonit,  že- 
bronit  (han.). 

žaj  =  žatí:  Čaganka  čeká  žaju  jak 
dívka  vdaju  (Peck). 

žajkrut  =  zákrut  cesty  (ZI.). 

žákati  loudití,  žebroniti  (záp. 
Mor.). 

žákonitizžákat:  Dožákonil setého 
(záp.  Mor.). 

žatódkovo  koření  =  od  žaludka 
(Mal.  XXIII.  221). 

žatostívý  =  smutdý :  Co's  tak,  má 
mitá,  žalostivá?  A  proč  bych  já  ne- 


plakala a  nebyla  žalostivá?  (Suš. 
259). 

žatova  =  žaloba  (Vah.). 

žatovat  aa,  stěžovati  si:  Žalovat 
sa  nemám  komu  (Suš.  251).  Já  sem 
přišla,  maměnko  milá,  vám  sa  žalo- 
vati (Bart.  III.  3). 

žatovat  koho:  Vraný  kůň  stojí 
u  něho,  hrabe  nožku,  žaluje  ho,  var. 
lituje  ho  (Suš.  174). 

žatuďi  -i  =  žalud  (val.). 

žaludek  kravský  má  tyto  části: 
báchor,  čepec,  knihy,  sliz. 

žamíati  žebronit:  Pořáď  o  něco 
žamlů  (dok.  276). 

žamraf  n.  žemrat,  někoho  za  něco 
dotěrně  prositi  (vých.  Mor.). 

zandat  =  žamrat  (záp.  Mor.). 

žanger,  -gfa,  střechýl,  rampouch 
(záp.  Opav.)  =  zvongef  (vých.  Opav.). 

žangfj  turritis  glabra  (bot.). 

žaplaf,  dotěrně,  neodbytně  pro- 
siti: NežapFál,  aby  mu  dobří  fudé 
hodili  grajcar   do  čepky    (Vlk  24). 

Žár,  chalupy  v  bývalém  lese 
(slez.). 

žářa,  -e,  iinřzrzáře:  Nebyla  to 
žára,  žára  ohníčková  (Suš.  415). 

žarúží  éarúšek,  žaružina  (laš.), 
šaróch  (han.),  ranunculus. 

Žarúžnýi  trať  (Vsacko). 

žat :  Žaj,  srpečku,  žaj  =  žni  (Suš. 
556,  Brň.).  NežeĎ,  milá,  té  tráve 
(Bart.  III.  513,  z  Líšně).  Žoč  i  šnuč 
z=.  žnouti  (Lor.).  Kdo  tu  trávu  žnuti 
budě?  A  žnuta  ju  pěkná  panna 
(Suš.  168,  laš.).  Kiero  nechce  robič, 
kiero  nechce  žunó  (Vyhl.  VI.  XVIII. 
940). 

žatva,  žně  (val,  horň.). 

žaža,  -že,  světlo,  oheň  v  dětské 
řeči  (ND.  24). 

žažuta,  žúžela  (v.  t):  Pod  tým 
stromem  je  dokola  kolem  samých 
hadů  a  jedovatých  žažul  (Kda,  Doh. 

1.  160). 

žbánky,   pl.,   m.,   1.  druh  hrušek, 

2.  lychnis  inflata  (bot.). 

žbet|  dřevěná  nádoba  na  vodu, 
vyšší  puténky,  k  vrchu  užší;  při 
vrchu  prostrčen  jest  i^šprušeU,  za 
niž  se  nosí  (Kelč)  zr  džber, 

žbéleki  džbán  na  vodu  (Rožnov). 


557 


žber,  škopek  s  jedním  uchem 

(laS.). 

ibrachyi  pl.,  m.,  pomyje  kravám ; 
též  nápoj  z  otrub    a   spařené   trávy 

(Vah.). 

žbráňaf  =  blaňať,  nepěkně  zvoniti 

(val.). 

žbruch:  Na  sv.  Duch  do  vody 
žWuch  1  =  skoč  (Mor.  lid  86). 

žbrúchat,  int.  ibtuchotat,  -cu,  dě- 
lati :  žbfuch  1  žbluch !  od  mokra :  Tak 
mi  v  botoch  žbfúchál  V  břuše  mi 
pořáď  žbfuchoce. 

žbruňBi  hlupák. 

žbrunít,  žvaniti,  bláboliti. 

žbruňk :  hastrman  žbluňk  1  do  vo- 
dy =  skočil. 

žbřňati  bryndati  (val.). 

žbrura,  -e,  jalová  polévka  (val.). 

žbrúTaf  =  žbrundaf,  bryndati ; 
žbrúlaf  sa  =  broditi  se. 

žbrunda  =  brynda  (val.). 

žbryja,  e,  =  brynda  (Slav.  ČL. 
X.  37). 

žbrýňaf:  Ryba  žbrýňa?a  v  ple- 
cháči =  mrskala  sebou  (Vlk  88). 

žbýcnúf  do  koho,  drcnouti  (Vah.). 

ždánicei  pl.,  f.,  bramborová  kaše 
(Brň  ). 

ždaňuřif,  žvaniti  (Vek.). 

žďár,  hůl  drábova  (Jevíčko). 

Ždár,  vrch  v  Janoušově  na  Zá- 
břežsku. 

Ždáry,  trať  (Blansko). 

ždárat  =  štárat. 

ždercat,  drcati,  štouchati  (záp. 
Mor.). 

ždibek,  drobet  (záp.  Mor.). 

žduchá6:  Na  těch  zbojníkův  neb 
žducháčův  jsou  hvízdali  (arch.  I. 
142).  Mukulenčák  a  jeho  zeť  u  sebe 
na  svojich  pasekách  zimního  času 
žducháče  přechovávali  (ib.  143). 

žduchaneCi  štouchnutí  rukou  do 
zad. 

žduchati  ždušit,  žduchnút  =  štou- 
chati. 

žduchavái  druh  tance  (Bart.  II. 
299). 

ždúrat,  ždúřit,  ždúmút  =  étomaLtl 

ždurýc:  ŽdurycI  ho,  hněď  být  ve 
vodě  =  ždurýcí  ho,  strčil  jím  (Slav. 
ČL.  X.  373). 


ždurýonúf,  int.  slov.  ždurnúť  (val.). 

že  spojka,  1.  zdŘrazuje  imperativ 
neb  otázku :  Nelituj  že,  ma  dževucho, 
tej  svojej  úrody  (Suš.  201).  Ach 
Bože  muj  všemohuci,  nědaj  že  mi 
toho  věcej  (Suš.  605).  Prečo  že  ťa 
pobiía?  (Suš.  302).  Až  ho  uviješ, 
komu  že  ho  dáš?  (Suš.  330). 

2.  vyjadřuje  litost:  Že  s  mi  to  ne- 
řektl  Že  sem  o  tom  nevěďétl  >Ale 
chleba  by  sme  také  potřebovali  I « 
»Že  ste  mi  to  neřeklal«  (Kda  I. 
189). 

3.  vyjadřuje  podiv:  No  že  ste  se 
už  jedno  rozióčelel  deť  to  beto 
stáni  a  vektádanil  (Mal.  XXIII.  44). 
Že  ste  se  v  takový  nečas  vydali  na 
cestu ! 

4.  uvozuje  vyhrůžku  nebo  sázku: 
Že  na  vás  půjdu!  Že  vám  ty  husi 
zajmu  1  Že  ho  nechytíš  1  Že  tam  ne- 
doskočíš ! 

5.  uvozuje  řeč  přímou :  Ten  člověk 
sám  přiset  k  šenkýřovi,  že  bratříčku, 
pro  Boha  tě  prosím,  propusť  mě  už  I 
Mor.  lid  162).  Hodil  žábě  šišku,  že 
žabko,  zajez  si  ai  ty !  (Mor.  lid  302). 
Přebřédli  Moravu,  že  podme  si 
chytit  «e  štyry  husi,  že  upečem  si 
jich.  »Že  víte  co  chtapci,  že  já 
mosím  ít  do  práce !«  Srovn.  pol. : 
Wilk  podzi^kowat  Radziwitty  i  po- 
wiedziat,  že  »b^d^  tobie  w  pomocy«. 
Koá  powiedziat;  že  »nieberz  obydwa« 
(Lud  XI.  173). 

6.  uvozuje  vyřizované  vzkázáni: 
Strýčku !  že  máte  k  nám  přít,  —  že 
půjdete- li  na  púť?  —  že  festi  byste 
nám  nepůčili  tragaču  ?  Paňmámo,  že 
festi  Pepka  má  přitožit  do  peci  = 
Pepka  vzkazuje,  má-li  .  .  . 

7.  uživá  se  velmi  často  ellipticky: 
A  tož  dež  už  bet  večir,  povidám: 
>Podhie  to  seno  zhrabať,  abe  ne- 
zmokto<,  afe  oni,  že  nepudó,  a  potem 
nám  zhnito.  Mněle  zme  s  Franckem 
popraovať,  tož  řku:  >  Dones  mně 
vode!<  a  že  nepude,  »tož  dones  mně 
sena,«  to  že  pude.  Tonek  nechtěl  iť, 
že  abech  šit  já,  že  fepši  vepravim 
(Mal.  XXIII.  46).  Stůj,  chlapče  I  Co 
tady  chceš?  Chlapec  odpověděl,  že 
jde  do  pekla  pro  svůj  zápis.  »Že  do 


558 


pekla  ?«  (pravíš)  ČL.  XI.  264.  Já  sem 
sa  hnát  že  na  maso,  a  vy  jíte  kýšku 
(=  mysle,  že  jíte  maso  a  mně  dáte). 
Mám  za  ním  peníze ;  šé)  sem  k  něm, 
že  ho  budu  upomínat.  Šli  zme  že 
k  vám.  Šla  sem  na  rolí  že  prasatom 
na  trávu.  Šta  tam  že  osívat  pfevy 
(Slov.  obr.  I.  160).  Já  sem  napřeď 
pohlidta,  že  to  kocór,  a  to  beta  kuna. 
Hfeděl  sem,  že  je  to  číověk,  a  ono 
to  bei  chrást  (Mal.  XXIII.  41). 

8.  zastupuje  nikdy  příslovce  prý: 
Ti  majó  neščesti:  prohořelo  se  im, 
a  že  im  aji  futra  zhořele.  A:  Mně}a 
se  tam  zle,  že  odešla  ř  B :  Ja  nevim ; 
ona  ta  dčfčeca  g  zednikom  že  cho- 
dila za  nádenicu,  dež  béla  u  té  te- 
tické, a  že  ji  nic  nechtěle  kópiť  (Mal. 
XXIII.  46).  A  ty  očiska  jak  dvě 
svíčky  že  mu  svítily  (dok.  257). 

9.  Opakuje-li  se  veta  nijaká,  jii 
nebylo  porozuměno,  dije  se  to  pravi- 
delné formou  řeči  nepřímé:  A:  >Bel 
tam  taky  Janek.*  B :  >Co  ste  řikale  ř« 
B;  »Že  tam  bel  taky  Janek. «  A:  »Abe- 
zmešIeU  B:  »Co?<  A:  >Že  abezme 
šleU  (Mal.  XXIII.  46). 

10.  Řei  nepřímá  bývá  nékdy  v  ta- 
kovém připadej  kde  bychom  ve  spi- 
sovném jazyce  položili  větu  příčinnou: 
Chlapci  nechcó  matku  pustit  do  Hoto- 
móca,  že  pré  penize  rozvážeť  po 
světě  a  doma  nemajó  co  jesť  (Mal. 
XXIII.  46). 

11.  Otázka  nepřímá  bývá  nadby- 
tečně uváděna  spojkou  že:  Ptá)  se, 
že  kde  to  postavit?  že  kdo  mu  po- 
može?  že  co  za  to? 

Také  při  vétách  šádacick  bývá  še 
nadbytečné:  Prosila  ho  pro  Boha,  že 
dyť  aby  jí  to  odpustil  (Slav.  ČL.  X. 
371). 

Toto  še  bývá  nadbytečné  také  při 
první  osobé:  A  tož  prosím  ich,  pane 
dochtor,  idu,  že  leští  byste  ně  také 
poradili  (Slov.  obr.  II.  117). 

12.  že  by  opisuje  důrazné/i  zápor : 
Že  by  si  ihél  nad  čím  buchat,  nemá 
=  nemá  si  nad  čím  buchat,  nemá  se 
čím  bezpečiti.  Že  by  to  bylo  odporné, 
néni  =  není  to  odporné.  Že  by  ifaa 
ruky  zbytek  boFely,  nebola.  Vskutku  1 
neni  že  bych  vam  tam  mluvil  dareb- 


ninu  =  nemluvím  (val.,  laš.).  Šak 
Fanuša  je  hodná  robka,  a  šaredá  že 
by  byla,  také  néni  (Slav.  ČL.  X.  470). 
Že  by  to  bylo  drahé,  néni. 

že  by  bývá  za  jiné  obraty  řeči 
spisovné:  A:  »Kúpit  soli?«  B:  >No, 
že  by  s  pft  funta«,  t.  j.  nepotřebu- 
jeme sice,  ale  pro  jistotu  kup.  A: 
» Chcete  piva?«  B:  >Že  by  trošku « 
t.  j.  nemám  sice  chuti,  ale  abyste 
neřekli,  že  jsem  pyšný  a  p.  Nebude 
pršet,  že  by  v  noci  =  leč  snad.  Něni 
tam  žádného,  kdo  by  tam  čarovat, 
ach  že  by  to  dževčatko,  co  sem  tam 
chodzival  (Suš.  205). 

ŽeberkSi  vrch  na  Vsacku. 

žebórkOi  dřevěný  troubel  do  jalov- 
cové dýmky,  na  spodní  části  poma- 
lovaný hnědými  pruhy  na  způsob 
žeber  (val.). 

žebrač,  -e,  f.,  coll.  žebráci  (slov., 
val). 

žebra6f  kabeFa  =  žebrák,  žebrota. 

Žebrá6ka  1.  kostelní  předsíň  pod 
kruchtou,  v  níž  sedávají  žebráci, 
2.  výklenek  přede  dveřmi  domov- 
ními (slov.). 

Žebrá6na  =  žebrácká:  Dvéře  do 
žebračny  byly  otevřeny  (Kda  I.  309). 

žebrák  1.  na  ruku,  na  nohu  = 
mrzák:  Ten  už  ostane  na  tú  nohu 
do  smrti  žebrákem.  Dostaneš  žebráka, 
starého  vojáka  (Suš.  359).  To  sú 
žebráky  1  (koně  hubené).  2.  echium 
vulg.,  bidens  tripartitus  (bot.).  3.  zbylý 
kousek  nedožatého  obilí  na  poli,  ne- 
dolíčené  stěny  a  jiné  práce.  4.  Sla- 
měný panák  v  hadry  oblečený,  který 
se  nese  o  dožínce  s  pole  do  domu 
hospodářova  (Brodsko). 

žebrákovicBi  polévka  chlebová. 

žebraná,  -ě,  m.,  nezbedný  žebrák. 

žebraný:  Vyhoral  sem  a  mam 
leda  trochu  teho  žebraného  chleba. 
Chodi  žebraným  chlebem  =  po  že- 
brotě (laš.). 

žebrat  s  gen.:  Ditě  si  chleba  že- 
brati (Suš.  119). 

žebříček,  achillea  millefol.  (bot.). 

žebřík:  za  žebřík  dávat  =  žvýkati 
bago. 

žebřina,  vychrtlý  kůň  (Opav.). 

žebro:    >Ze    snihu    už    sú  enom 


559 


Žebra «,  když  s  polí  slézá,  zde  onde 
pruh  (Zl). 

Žebrota,  trať  (Leznice). 

žebrovaf  1.  To  prasa  sa  na  předu 
už  nežebruje,  ale  v  zadu  žebruje  = 
jest  už  tak  vykrmeno,  že  přední  žebra 
mu  není  znáti,  ale  zadní  ještě  znáti 
(Dob.)-  2.  s  chutí  jísti. 

ŽegroVi  trať  (Blansko). 

žehnankai  šehnáček,  šehnačka,  kro- 
penka  (Opav.). 

žejbrat  se:  Starým  krokem  žej- 
bral  se  do  hospody  •=•  vlekl,  klátil  se 
(Rok  11.  480). 

Žel6|  do  Želča,  m.,  osada. 

Žefechov,  r.  1643  Želichav,  údolí 
(Vizovsko);  nedaleko  osada  Želecho- 
vice,  obecně:  Želichovice. 

žefet  1.  ^  gen.:  Kravičky  svěj 
Aničky  žefeíy  (Suš.  85).  Děvče  žbána 
želeto  (Suš.  163).  2.  neosobně:  Želí 
sa  mi,  želí,  milý  sa  mí  žení  (Suš.  419). 

železíí  coll. :  Prodal  sem  starý  že- 
lezí (Maš.). 

žefezňák  1.  vůz  se  železnými  ná- 
pravami, proti  dřevěňáku,  který  má 
nápravy  dřevěné.  2.  železný  hrnec, 
3.  druh  bramborů,  nejtvrdší,  s  černou 
šupinou. 

železníki  verbena  (bot). 

žefezný  kvelb,  kde  železo  pro- 
dávají. 

Želit ky,  vinohrad  (Želetice). 

želivó  dřevo    trouchnivé  (val.). 

žemenka,  hrst  lnu  n.  konopí  (ZL; 
malrus.  zmenia  =  hrst). 

žemllčka  =  žemenka :  Třelka  vždy 
dvě  hrsti  lnu  (koťátka)  váže  v  žem- 
iičku;  20  žemiiček  je  řuta  (Telč), 
jinde  30  žemiiček  kloub. 

žemrati  šemořit  =  žamrat,  žebro- 
niti. 

ženička  =:  žemenka  (han.). 

ženkla,  šparák  při  noži  na  dýmku 
(záp.  Mor.;  srovn.  žingla). 

žernicai  e,  v.  mouka. 

žernov  =  žerna  (pl.  n.)  =  zrna, 
větší  mlýnek  domácí ;  šlape  se  nohou 
(val.). 

žerobi  váha,  kterou  se  voda  váží 
ze  studně  (Lor.). 

Žerotínyi  vinohrad  (Radějov). 

žef|  ovšem,  ano  (Telč). 


žgadtOi  žahadlo  (laš.). 

žgamračkai  žebrota:  Chodí  po 
žgamračce  (val.). 

žgamrati  -mřu  =  škamrat,  žebro- 
niti:  Zažgamři  ho  =  popros  (Vah.) 
=  škamrat  (v.  t.). 

žgancei  pl.  m.  ==  netyja  (v.  t): 
Navařita  žganců  (Bart.  II.  405,  Podl.). 

žgárafi  šgářif,  égámút=.  ždárať, 
starati,  bodati:  Ona  na  rnňa  pořáď 
žgáře  (Slav.  ČL.  XII.  130).  Něžgaraj 
na  mě  I  =  nedráždi  mne  (laš.).  Veď 
u  nich  žgárnúť  křivákem,  to  je  taják 
dyž  tady  řeknem  >  dobré  ráno<  (Slav. 
ČL.  XI.  273).  Do  mňa  jak  by  nožem 
žgárnúl  (ib.  .485). 

žgarýcati  intens.  slov.  žgárať,  ne- 
horázně bodati  (val.). 

igat=  džgat  (v.  t.);  žgať  koho  = 
popichovati,  drážditi  (laš.). 

žgavraf,  dotěrně  prositi,  škemrati : 
Děti  žgavrafy,  že  jím  chýbá  toho  lebo 
toho  (Vlk  101). 

žgnúfi  -žgnu,  píchnouti:  Jednomu 
sťal  hlavu  dolů  a  druhému  žgnút  do 
boku  (Suš.  787). 

žgodto  =  žgadto,  žíhadlo  včelí 
(Frýdecko). 

žgoteki  -tka,  holá  palice  klasu 
turkyňového  (slov.). 

žgraň  =  škraň. 

žgrňa,  -ně  1.  facka:  Dám  ti  žgrňu, 
až  sa  zmotáš.  2.  =  žgrta,  skrblík:  To 
je  žgrňa!  (val.). 

žgřňafi  skrbiti  (val.). 

žgřandžák  1.  děcko  ubrečené, 
2.  kdo  mluví  nosem  (Vah.). 

žgřandžafi  brečeti  (Vah.). 

žhravka  =  žírka,  moření  (laš.). 

žibi!  žibil  přivolávají  se  husi 
(horň.). 

žíbrat,  -žíbřu,  hrýzti. 

žlbro,  síto  mlýnské. 

žibrovat,  vyvívati  obilí  na  fukare 
(v.  stodola). 

žibrovat  se,  klátivě  jíti  jako  žíbró 
na  fukare  s  boku  na  bok  (han.). 

žlbura,  -e,  hus  (horň.). 

žlcnout,  udeřiti:  Žicnu  těl  (záp. 
Mor.). 

žičif,  1.  přáti:  Já  mu  ztého  ne- 
žičím.  2.  doporučovati:  Žičili  nám 
ju  za  dívku  (val.,  laš.). 


560 


žička  1=  lžíce  (han.) :  Žečke  jož 
só  na  stole  (Su§.  557). 

žid :  Ženské,  líčíce  stěnu,  mají  na 
to  pozor,  aby  nenadělaly  >žedu«  =: 
mázů  (han.). 

židák|  kus  kláta  v  lese  ukrade* 
ného:  Vleče  židáka!  (val.). 

Židlíky,  pl.,  m.,  trať  (v  různých 
krajinách). 

žfdiina,  žídelné  místo,  kde  se  voda 
prýští:  Mám  na  lúce  samy  žídliny 
(val.j. 

iídto,  1.  =  zřídlo.  2.  žahadlo  (pol. 
ž^dlo).  3.  jazyk  hadí :  To  byl  ogar- 
ček  jak  Žídlo  =  živý,  pohyblivý  jak 
hadí  jazyk.  4.  vážka  vodní.  5.  zadní 
snice  u  vozu,  nazvané  tak  dle  roz- 
poltěného  jazyka  hadího  (val.)  v.  vůz 
II.  13.       . 

žldný,  1.  žádostivý,  chtivý:  Nebuď 
teho  židny  (stč.  žádný).  2.  žádoucí, 
vzácný:  Dyby  mi  pětku  dal,  jak 
mi  je  židny  grejcar,  ja  bych  teho 
nejed.  3.  obtížný :  Zhnilemu  je  každý 
krok  židny  (laš.). 

židova  brada,  arům  maculatum 
(bot). 

židoviny,  pí.,  f.,  physalis  Alke- 
kengi  (bot.). 

židovka,  ploštice  zdobená. 

žigan,  posmětač,   všudybyl  (val.). 

žigaf,  bodati:  Toťkaj  (nedávno) 
Galétčena  ňa  s  tým  žigata  =  dobí- 
rala  si  mne  (Slav.  ČL.  XI.  273). 

žigfa,  -le  (slov.,  val.),  šidlá  (slez.)^ 
podlouhlá  truhla  sbitá  z  desek  s  pří- 
hradami  na  mouku  a  stravu. 

žigtaf,  -lu:  Zas  žigieš  na  tých 
husfech?    (o  nemilém  hudci)   Jicko. 

Žigiava,  les  (Koryčany). 

žígto  =  žídlo  (v.  t.)  val. 

žignúf,  píchnouti.  Žigl  ho  =  píchl 
ho.  Žignula  sem  sa  jehtú ;  také 
blecha  žigne  (Slav.  ČL.  X.  31,  XI. 
273). 

žigýcnúf,  int.  slov.  žignúť:  Chy- 
ťaci  ježovinu  žigýci  psa  (Slav.  ČL. 
X.  296). 

žíhavo:  Rozpal  tři  jehly  do  ží- 
hava  (Mor.,  lid  153). 

žihtava,  kopřiva  (horň.). 

žita,  1.:  >Daj  vám  Pambo  zdraví 
a  sify   do    každéj   žily*,    zavdávajíc 


(horň.).  A  tož  spolu  žili,  až  se  jim 
potrhaly  žily  =:  do  smrti  (Kda  I. 
134).  2.  přezdívka  člověku  neústup- 
nému, svárUvému  (val.). 

žitáň,  -a,  lakomec  (horň.). 

žitavý,  lakomý  (horň.). 

žímat  =  ždímati  (záp.  Mor.). 

žínaní  (é),  1.  sežaté  vrchní  listy 
bujného  obilí:  Dones  žénani  husám. 
2.  sežínání  listů :  Už  mosime  nechať 
teho  žénani,  už  se  za  chvilku  začne 
vesépať  (Mal.  XXIV.  344). 

žínávat  =  žávati :  Budeli  tak  stá- 
vat, až  budem  žínávat,  bude  hospo* 
dářství  zlý  (Suš.  613). 

žinčica,  -ce,  syrovátka  z  ovčího 
sýra  (val.,  rum.). 

žingfa,  -le,  1.  tlustá,  tupá  jehla 
na  navlékání  šňůrek,  2.  vodní  Šidlo 
(val.). 

žingor,  malý,  hubený  člověk 
(Frenštát). 

žingura,  tenká,  slabá  ženština 
(val.). 

žinka,  šňůrka:  Veď  ťa  něobesá  na 
hadbávnú  zinku  (Čem.  50). 

žír:  Drůbeži  se  sype  žír  =  žrádlo. 

žírka,  hryzení,  moření. 

žlrnflc:  Voteček  je  dobry  žimik 
a  telička  dobra  žirnica  =  dobře  žere 
(laš.). 

žirný  dobytek,  který  dobře  žere: 
Pacholek  sní  koláč  vánoční  ve  chlé- 
vě, aby  byl  dobytek  žírný  (Mor. 
lid  21). 

Žíry,  bývalý  rybník,  nyní  louka 
(Vizovsko). 

žif :  Každý  svoje  pole  žije  ==  užívá 
(val.).    Cigánem   žít,    cigánem  umře} 

(Zl.). 

žitký,  1.  navlažený,  vodou  napo- 
jený   (Zl.).    2.  svěží,  čerstvý  (Vek.). 

žitnó  t.  pečivo :  Přines  kúsek  žit- 
ného. 

žitnica,  hruška  zrající  zároveň  se 
žitem  (pšenicí). 

žitnisko,  pole,  s  něhož  sklizeno 
žito. 

živ :  Slyšeli,  že  člověk  k  živu  Bohu 
o  pomoc  volá  (Kda  I.  29).  To  jak 
živ  néni  pravda.  To  je  jak  živo  =: 
toť  se  rozumí,    ovšem  (přisvědčuje). 

žlvačlt  sa,    bídně  se  živiti:   Tata 


561 


ti  řekne:  Já  ti  nic  nedám,  živač  se, 
jak  chceš  (Slav,  ČL.  XI.  484).  Tož 
Trčátci  žatým  pomáhali  u  Křúpatů 
délať  a  tak  sa  při  nich  živačili  (ib. 
XII.  44). 

živáki  šiváíik  =. ixwk  duše:  Néni 
tam  ani  živáčka  (val.)- 

živé  —  živo:  Musime  se  živě 
práce  chytiť  =:  náležitě.  Prší  tam 
živo  =  hojně  (Vah.). 

živicai  -ce,  1.  druh  pryskyřice, 
vypryskajlcí  v  podobě  čistých  pu- 
penců  (Mor.  lid  227).  2.  voda  ze 
soli  opocené:  slaný  jak  živica.  3.  ko- 
přiva žihavka  (laš.).  4.  životní  síla: 
Nemá  [živice  =  křenu,   břinku  (Zl.). 

živký  =  žitký  (v.  t.). 

žlvlenec:  Červenec,  dobrý  živle- 
nec  =  živitel  (Mor.  lid  81). 

živnosf,  1.  strava,  pokrm:  Nese 
za  synem  živnosť  do  Medříča.  Musí 
živnosť  kupovať.  Nevystačíme  ze 
živnosf ů  do  nového  (Jicko).  2.  Byla 
to  za  krásná  živnosť,  tá  jeho  =  sta- 
tek (Vlk  46).  Nechce  ňa  syneček, 
že  nemám  živnosti  =  chaloupky 
s  polem  (Bart.  III.  281). 

Živnostéi  na  Živnosťách,  trať 
(Vizovsko). 

živnýi  1.  člověk,  který  dovede 
svého  živobytí  uhájiti.  2.  řemeslo, 
které  dobře  obživí.  3.  živná  polévka 
=  zasmažená  máslem  (val.). 

živobytí,  1.  život:  Vincek  nevěděl, 
že  obr  při  živobytí  zůstal  =  na  živě 
(Kda  I.  157).  2.  strava,  victus:  Tam 
sme  měli  mouku,  mastný,  kroupy, 
všecko  živobytí  (Žď.  obr.  80).  3.  menší 
statek:  Matka  myslila  vždy,  že  tě 
posadí  do  živobytí  (Žď*  obr.  7). 
Však  ty  beztoho  ze  živobytí  dosta- 
neš  splátku  (ib.  8). 

živorát,  slabý,  neduživý  člověk, 
zvi.  dítě  (Vah.). 

žívoti  1.  Lékí^  se  užívá  na  lačný 
život  =  prázdný  žaludek.  2.  Ať  drží 
vás  tak  dlouho,  dokud  já  sám  ži- 
votem nepřijdu  a  vás  svýma  očima 
nespatřím  =  svou  osobou  (Mor.  lid. 
182). 

životné,  osobně:  Tak  ten  jistý 
zloděj  nebude  nikde    žádné  stálosti 


míti,  ale  musí  to  životně  přinésti  a 
navrátiti  sám  (Mor.  lid  180). 

životný:  Je  to  životná  pravda; 
viďél  sem  to  na  své  oči  =  skutečná, 
věrná  (Vych.). 

žlvúcaf  sa,  s  důrazem  se  doklá- 
dati živého  Boha  (Jicko). 

živý :  Ona  křičela  k  živému  Bohu 
(Bart.  II.  381).  Dole  byla  velká  svět- 
nice, ale  živé  duše  v  ní  nebylo  =i 
nikoho  (Kda  I.  196).  On  je  ževé 
nebožčék  Obzena,  jak  dež  ich  tade 
vidíte  (srovn.  neumíraný).  Živý  (živá) 
nevím,  kde  sa  poďél  (právě  tak 
v  stč. :  Kam  se  pode,  živ  nevědě 
Výb.  I.  142.  Tehda  Eustachius,  ne- 
věda živ,  co  činí,  bral  se  do  dale- 
kých zemí,  Pass.).  O  živý  svět  bych 
toho  neudělá}  =  za  nic.  Živé  stříbro 
=  rtuť.  Vlil  krkavčeti  do  zobáka 
živé  vody,  a  bylo  živé  =  oživující 
(Kda  I.  81).  Tak  sem  sa  ťa  báta 
jak  živého  ohňa  (Bart.  II.  164).  To 
nésó  živý  ketke,  to  só  dělaný  (Maš.). 
Tá  réž  je  sama  živá  charpa.  Tá  pe- 
řina byla  sám  živý  lunt  =  na  .dobro 
sedrána.  To  néni  tež,  to  je  živá 
pravda  =  věrná,  svatá.  Mloví  živo 
pravdo.  Živu  mocú  chtě)  to  mět  = 
mermomocí.  Je  tam  toho  (mléka, 
oleje,  másla  a  p.)  živá  krapka.  Dál 
mi  toho  živu  krapečku  =  velmi 
málo.  Živý  viasi  1.  Někdy  se  obrátí 
na  víčkách  vlas  a  roste  do  oka. 
Když  ho  vytrhne,  »tak  sebú  bude 
mrskať  na  ruce«.  Proto  se  nazývá 
živým  (Mor.  lid  225).  2.  teninký 
červíček  ve  studánkách;  když  ho 
ovce  vypije,  dostane  z  toho  moto- 
lice (Brodsko). 

žížek,  člověk  nenasyta,  lakomec 
(laš.). 

žižkaf,  1.  mrkati  očima.  2.  sla- 
bounko hořeti:  Oheň  žižká  (val). 

žfžlavica,  -ce,  urtica  urens  (bot.). 

žlžfavý  =  iižlivý,  1.  žhavý,  ře- 
řavý: uhlí,  popel.  2.  hbitý  do  práce 
(han.). 

žižmo,  1.  vzduch  dýcháním  a  vý- 
pary lidskými  zkažený:  Věřte,  tam 
je  žižmo  u  těch  Čuňků,  patnáct 
lidí  v  takej  izbulce!  (Slav.  ČL.  XII. 


562 


85).  2.  hemžící  se  množství,  žižmo 
chrobačkův,  ptactva,  lidí  (laš.). 

žíznivět  =:  šišlivét,  žhavým,  řeřa- 
vým býti:  Uhlí  se  rozžížnivělo ;  ží- 
znivé uhlí  (Zl.). 

i\i^o\ek=.šišmolek\  Mátě  pěkné 
zeli,  su  tu  šikovné  žižvolečky  =  cho- 
máčky, hlávečky  (laš.). 

žlatec,  -tca,  =  svačec  (záp.  Mor.). 

žraza,  -e:  Kůň  má  žlaze  =  chří- 
pěcí  (Vah.). 

žlícSi    e  =  lžíce  (záp.  Mor.). 

žttý  =  žlutý ;  i  v  odvozeninách 
a  složeninách  (slov.,  val.). 

žlutníĎek,  chrysosplenium   (bot). 

žluť,  -i  =:  Žluč  (val.), 

žlutá k|  caltha  palustris  (slez.). 

žtutaňa  (žhaňa),  -ně^  1.  =  pta- 
nuša,  planá  hruška  (val.).  2.  =  žtu- 
tavka:  choroba  telat  v  kolenách. 
Koleno  se  naleje  žlutou  hmotou, 
tele  ochromne  a  hyne  (Vych.). 

žtútek:  Čekali  zme,  až  by  do 
pana  vrchního  vlézt  žtútek  a  být 
dobré  naděje  (Zl.). 

žtutičkai  druh  hrušek. 

žrútko  =  žloutek  (Podl.). 

žtutochvost,  pták  motavilla  sul- 
furea  (val.). 

žtufunkýi  Mutunenký,  pěkně  žlutý: 
Celej  ten  díl  byl  jedna  ohnica,  pěknej 
žlufunenkej  (dok.  153). 

žmání  v  břuše,  hryzení,  ujímání. 

zmat,  -žmu,  1.  krčiti^  mačkati: 
požmaný  kabát.  2.  Tak  ňa  cosi  žme 
=:  v  břiše  ujímá  (val.). 

žmikaf  =  mžikati  (han.). 

žmota  =  zmola. 

zmetek,  cumel  (Vah.). 

žmolit,  opálati  v  ústech:  Co  to 
žmolíšř  Žmolím  kůrečku. 

žmot  =  zmot,  smot,  něco  smota- 
ného,  zmodrchaného:  nití,  vlny, 
vlasů. 

žmoulat  =  žmolit  (N.  Město). 

žmúrat,  -řu,  zdrobň.  émurkat^ 
mžikati,  blinzeln  (laš.,  val.). 

žmytek  =  mytek,  lilek  (val.). 

žňavýi    řeřavý:   uhlí   (záp.  Mor.). 

žneC|  -ženca,  muž  žnoucí. 

žnica,  -e,  žena  žnoucí:  Budeš 
dobrá  žni  ca  (Suš.  556). 

žniva,  pl.,  n.  =  žně  (laš.) :  Oženit 


se  starý  sivý  štyry  týdně  přede 
žnivy  (Suš.  711). 

žnivOi  obilí  na  žatí:  žalo  by  sa 
žato  to  dobré  žnivečko  (Suš.  556, 
val.). 

žnivý  obédi  dožatá  (laš.). 

žňový  čas,  ve  který  jsou  žně. 

žoch  =  žok. 

žouřit  se,  vaditi  se:  Požóřili  se 
(záp.  Mor.). 

zrna,  pl.,  n.  =  žernov:  Pod  žebřem 
státy  zrna  (Vlk  7). 

žrútný,  1.  dobytek  =:  dobře  že- 
roucí, o  dobytku  jmenovitě  vepřo- 
vém. 2.  píce  žrútná  =  sporá. 

žubrovaf  =  žibrovať,  1.  Kůň  žu- 
bruje  oves  :=  žere  (když  to  hodně 
křupí).  2.  Co  pořáď  žubruješ  ?  zi  od- 
mlouváš, brbleš  (val). 

žudiit,  1.  utírati:  Dítě  žudli  hadrů 
stoličku.  Požudli  tú  sklenku  kopři- 
vama  a  dobře  vypláchni.  2.  =  žmo- 
lit: »Než  já  to  požudlím!<  praví 
bezzubý  (Zl). 

žudr,  -a:  Hanácké  chalupy  mí- 
valy přede  dveřmi  žudr.  Byla  to 
krytá  síň  dosti  prostranná,  kterou 
se  vcházelo   ke   dveřum  domovním. 

V  jedné  boční  stěně .  byl  oblouko- 
vitý  otvor,  poskytují(ň  nolilédu  na 
ves,  pod  ním  na  pode^^iíyce  lavečka. 

V  žudře  besedovávali^d^lnácí  i  sou- 
sedé. Jinde  říkají  žudr  (ž\idro,  žundr, 
žumdr)  obyčejnému  výklenku  přede 
dveřmi.  Srovn.  vidánek, 

žudřík  v.  kukla. 

žucha,  slabá  káva,   brynda  (val). 

žúchat:  »Tak  to  žúchaloŮ  když 
se  šlo  po  vlhké  louce  (Zl)f^ 

žuchta  zi:  žvachta,  mluvka.'^ 

žuchlačka:  Te  jeho  žSBhlačke 
nestojijó    za    nic  =   třeskj^r.^plesky 

(Maš.).  ^-^ 

žuchtanec  =  žvachlanec,  žvýka- 
nec. 

žuchlat,  -lu  (=  žúchat,  žútat) 
1.  žvýkati  (o  bezzubém):  Dáme 
starej  osúcha,  aby  ho  žuchlala  (Suš. 
420).  2.  muchlati:  Žuchtata  v  ruce 
vyšívaný  šáteček  (ČL.  XI.  49).  3. 
plésti  hlouposti :  Nežuchli,  ty  žuchte ! 
»A  bel  ste  jož  v  Praze ř«  > Nebyl* 
»Tož  co  žochleš?*    (Vyhl  II.  237). 


563 


4.   požuchlaí  s   někým  =  požerto- 
vati. 

žuchrena,  tlachalka. 

žuchta :  Ty  si  taká  žuchta  buchta 
iz  nimra. 

žujka,  palestra  ve  hře  míčové 
(ND.  177). 

žuk:  Bude  viset  jako  žuk(ND.  85). 
rus.  brouk,  chroust;  zde  míní  se 
chroust  na  niti  uvázaný. 

žuTaňa,  fazole  podlouhlá,  černá  n. 
bílá  n.  červená  (ND.  181). 

žulový:  Zašovských  pacholků  doma 
néni,  oni  jeli  pro  kamení,  pro  kamení 
pro  žutové,  budu  stavaf  grunty  nové 
(Bart.  III.  511). 

ijjftý  =  žlutý :  Žulte  vlasky  česala 
(Suš.  439,  la§.). 

žumlati  -lu  1.  =  žmolit:  Nemám 
jož  zobů,  mosím  to  korčičko  dlóho 
žumlat  (Maš.).  2.  pleskati :  On  všecko 
vežomle  =  prozradí  (han.)- 

žundr,  výklenek  přede  dveřmi  do- 
movními: Svítil  mi  měsíček  pod  ten 
nás  žundříček  (Bart.  I.  103). 

žundrati  -dřu,  plačtivě  za  něco 
prositi^  škemra  I:  Nežundři  pořáď! 
(val.). 

župan,  r^louhý  kožich  z  jehněčí 
kožešiny,  obši*  >  pěkným  modrým 
suknem  s  červe  jým,  na  dlaň  širokým 
lemováním  (vyhl.  II.  192).  V  Bruš- 
perku  obyčejnému  kabátu  říkají  žu- 
pan. 

župáneki   lajdík  soukenný   (han.). 

župlca.  -e,  svrchní  šat  (kabát)  va- 
lašský na  svátek,  dlouhá  pod  kolena, 
ze  sukna  *nodrého  (na  Zlinsku)  nebo 
zeleného  V  bocích  klíny  jsou  »na 
fald«  př  nuty  tak,  že  od  těla  od- 
stávají, o'  ojek  je  stojatý,  uprostřed 
zašpičať       (LN.  I.  33). 

žúplif,  horšiti  se,  domlouvati  ně- 
komu (val.). 

žúr,  -u  1.  bahno  v  potoce  nebo 
ve  studni,  kalná  voda,  pomyje,  obsah 
žaludka  dobytčího:  pivo  jak  žúr  = 
kalné  (slov.,  val.).  2.  druh  polské 
polévky  (Vyhl.  VI.  XIX.  43). 


žuf,  přeSúvaf,  žvýkati  (o  dobytku). 

žuva,  nádor  na  kravském  vemeni, 
často  po  otelení. 

žúžeFí  -e,  f.,  Súšela,  žažula  (val.), 
jest  jméno  souborné,  jímž  moravský 
lid  označuje  plazy  a  obojživelníky, 
někde  i  krtky,  myši,  netopýry,  ano 
i  hmyz:  Do  sv.  Jiří  žúiel  není  jedo- 
vatá (Mor.  lid  79).  Bogdál  nosel 
v  zobane  hade,  žabe  a  jínó  škaredo 
žóžel  mladém  (Vyhl.  I.  35).  Plošček 
a  jiné  roztodivné  žóžele  bélo  tam  na 
tisíce  fib.  33).  Je  tam  včel  s  tó  fa- 
briko ledajaká  žóžel  =  chamraď 
(Hoch  32). 

žváchat  1.  žvýkati,  hlavně  o  lidech 
starých,  bezzubých;  kasu  ditěti.  2.  tla- 
chati :   Co  on  ví,  co  žváchá  I  ==  žvat. 

žvacheFí  chfa,  žvanec,  chundel: 
Tefa  mělo  žvachef  chlupůch  v  ža- 
ludku a  od  teho  dotáď  chudnulo,  až 
zme  ho  museli  zabif  (Vah.). 

žvachtai  -y,  m.,  žvanil :  Toje  žvachla 
starý! 

žvachtat,  -lu,  žvaniti:  Nežvachli, 
ty  žvachlo!  Všecko  vyžvachTe! 

žvachofa,  -le  =  žvachla. 

žvacholiti   zdrobň.  slov.    žvachtat 

žvachtat  =  žvachlat  (dok.  289). 

žvaňa,  -ě,  m.  =  žvanil  (záp.  Mor.). 

Žvan6lf|  žvýkati:  Kráva  mi  šatku 
požvančila  (laš.). 

žvandrafi  -dřu,  žvaniti  (val.). 

žvanec,  -nca  1.  kus  požvýkaného 
jídla  nebo  žrádla  u  přežívavcfi :  Do- 
bytče ztratilo  žvanec  =  přestalo  pře- 
žvykovati  (Mor.  lid  261).  2.  žvanec 
hroznů  =  třapec  (záp.  Mor.). 

žvaňucha,  mluvka  (Jicko). 

žvápati  tlachati  (záp.  Mor.). 

žvápoňi  -a,  tlachal  (záp.  Mor.) 

žvat  =  žut,  žváchat  (v.  t.):  Na 
boličku  se  přikládá  pozvaný  chlib 
s  máslem  (laš.)..  Kráva  pozvala  mi 
suknu.  Co  zveš?  =:  mluvíš  nerozum 
(Vah.)  Neví  sám,  co  žve  =  tlachá. 
Mašina  (stroj  na  řezání)  enom  zvala 
(neřezala). 

žvíchat  =  žvíkat. 


BartoS:  Dialektický  slovnik  moraTský. 


37 


OPRAVY.*) 


1.  Douf.  zz  Df. 

1.  Václ.  =  Vek. 

2.  (bolný)  bazdzo  =  bardzo 
23.  (braové)  luš.  =  laS. 

30.  (bukva)  tedy  —  tady 

31.  (byt)  bylo  srdenka  věrného  =: 
byli  srdenka  věrného 

31.  (byt)   debe   bélo   na  stréčkově 

==  na  stréčkové 
35.  (byt)    pocházat    sa  z=  prochá- 

zat  sa 
59.  (dobrý)  sejde  ti  =i  sejde  se 
62.  (dováďat    si)    na    krávu  =  na 

krásu 
77.  (fikat)  fiče  blátem  =  blátem 
85.  (grapa)  z  grap,  z  dráp  =:  zgrap, 

zdrap 
89.  (halena)  stonina  =  slanina 
99.  hogřňa  =  hogrňá 
105.  (hrát)  na  hrátou  zz  na  hrátvu 
115.  charůžky  =  charúžky 
117.  chlastuha  =l  chlastula 
120.  choť  ažz=choťaž 
122.  (chudý)  sočky  zz:  svrčky 
127.  (jak)  nevzal  zz  nevzá) 
129.  (jána)  jámu  =z:  jánu 

147.  (kmásat)  spofem  :=  spolem 

148.  (kocúřit)  ta,  by  zz  ta  by 

150.  (koláč)     na    svatbě     za  zz  na 

svatbě  a  za 
155.  (kořeň)  neprosil  zi  nepropil 
155.  (koróba)  korábička  iz:  koróbička 
157.  (koSlavý)  jdě  =  idě 
160.  krajšíř  =  krajčíř 


161.  krásňulenký  :=  krasnulenký 

178.  (lata)  pivo  zz  pivo 

179.  ladačina  =  ledačina 
185.  (lokáč)  Locke  =  Lacke 

199.  (metať)  vyhozovat  =  vyhazovat 

v  kartách 
201.  (mitať)  mitoji  zz  mitaj !  v.  metat 
210.  (myknúť)  rosí  :=  nosi 
212.  (na  brýfo  zz  brýfe 
212.  zena  :=  žena 

214.  (nabíhat)  lesli  =  lesli 

215.  (načagamařiť)  načagamřená  = 
načagamařená 

215.  nenadáte  zz  nenadáte 

215.  nadala  =  nadala 

217.  názebří  =  nážebří 

219.  nanakazuj  =  nenakazuj 

225.  navidlí  =  návidlí 

229.  nečamor  =  nečamour 

233.  nepřimíraja  =  nepřimířaja 

233.  (nesečné)  enom  sa  to  žne  =. 
sa  to  žve 

245.  (obrázek)  lištnu  =  lištvu 

261.  (omfganý)  ožvúchaný  =  ožvá- 
chaný 

278.  paření  =z  páfení 

278.  pálka  =  pálka 

278.  (paíoň)  opáleného  =  podpále- 
ného 

286.  pensí  =  penzí 

288.  (pchat)  uprchl  =.  upchl 

288.  (pichat)  vSec  z=:  všeci 

292.  (pláňava)  plaván  planá 

293.  pofeskáč  =  pfeskáč 


*)  Číslice  s  předu  označuje  stránku  Slovníku,  na  níž  hledati  jest  chybu,  slovo 
následující  jest  chyba,  slovo  jdoucí  za  znamením  rovnosti  její  oprava.  Slovo  v  závorkách 
uzavřené  znamená  heslo,  pod  nímž  chybu  hledati  jest  buď  v  příkladech  nebo  ve 
výkladě. 


665 


301. 
306. 
311. 
320. 
329. 
343. 
347. 
354. 
356. 
357. 
358. 
363. 

367. 


367. 
369. 
369. 
370. 

371. 
372. 
374. 
374. 
376. 

376 
377. 

385. 

387. 

388. 
392. 
392. 

396. 

396. 
410. 

413. 
414. 

414. 
415. 
418. 
419. 
419. 
420. 
421. 


do  chvíle  =  co  chvíle  421. 

podříčnc  =  podřičičné  424. 

(půl)  srdéčko  =  srdečko  427. 
(potrúsiť)  šáše  =  šáře 

předhánka  =  předkánka  428. 

(pršeť)  doucba  =  do  ucha  430. 

(pukač)  }omař  =:  tamař  431. 
(řeči)  ptaí  sem  =  ptal  sem  se 

řezivy  =  řeziny  432. 

říkání  =  říkaní  434. 

(rodiče)  jne  =  jen  434. 
(rozTážať  sa)  sa  rozfazali  =  roz- 

rážali  439. 
(rožít)    rošnu   je   tvar    novější; 

tvar    starší,    vůbec    užívaný   je  444. 

roéií^  imper.  roči.  444. 

(rúbať)  bychme  =  byhme.  444. 
(rýnský)    rynsku  a  =  rynskuFa 

(ryšavá)    nepadají  =  nepadajů  444. 

(s)    jel    dodo    Přerova    =    do  447. 

Přerova  447. 

(s)  co  si  =  cosi  451. 

(samový)  Našecha}upka  =  Naša  451. 

(sažit)  sáhati  =  sálati  454. 

(sedat)    Slunéčko  =  Slunečko  460. 

(seno)  s  sena  délánf  =  v  sena  463. 
dělání 

(scházat)  Bude-li  ==  Bude  ti  465. 
(sihla)  lesní  lučina  =  lesní  lu- 
čina 466. 
(sluno)  u  Val.  Meziříčí  =  u  Vel.  474. 
Meziříčí 

(snédelek)  půdo  světa  =  půdo  474. 
do  světa  475. 
(sobáš)  oWec  m  obfeč  476. 
(spravit)  táto  =  táta  476 
(spřažník)  Ti  spražníci  =  spřaž-  476. 
níci  477. 
(stát)  sedmý  rok  přechodí  = 
přichodí  478. 
(stát)  už  nastal  =  nastal  478 
(súvoz)  hluková  cesta  =  hlu- 
boká 479. 
svinítrus  =:  sviní  trus  479. 
(svobodník)  biskupíci  z=  bisku-  479. 
páci  482. 
(svodnica)  s  boudy  =:  s  louky  485. 
(sýsnúť)  sývá  =  sýsá 
(ščegliť)  hehtati  =  lehtati  485. 
(sčihliť  se)  sčíčiť  se  =  sčířit  se  486. 
(ščestí)  zrnění  zz  změní  486. 
(ščórat)  šoubrat  =  ščuhrat  490. 
sefrán  =:  šefrán 


(šerguFa)  -Fa  =:  Fe 
škrab  =  škláb 

(škvařenina)  škařenka  =  škva- 
renka 

šlechtit  ::z,  šlechtit  se 
(šost)  šotalý  =  šosatý 
(Spetnút)    Ani    nemukl  z=:  Ani 
nešpetl 

(Sršravá)  neoře  =  naoře 
(šuhaj)  =  šuhaj  =  šohaj 
(šuchtačka)  zašuchuchtaj  =  za- 
šuchtaj 

(tak)  v  tomto  čase  i=  o  tomto 
čase 

(též)  syrci  =  synci 
(těža)  To  je  těžař  =  to  je  těža 
(ticho)    tičkem  buď  =  tichem 
buď 

(tínit)  Postajte  =  Postojte 
(tož)  že  mo  to  =  že  mu  to 
(tráček)    nízká  šle  =  úzká  šle 
(troky)  pl.  n.  =:  pl.  m. 
(troškar)  Dř.  =  Douf. 
(turkyň)  zadrhujú  =  zdrhujú 
(uchrániť)  rože  zz  nože 
(ulíbif  sa)    hned  se   mu   zalíbil 
=  hned  se  mu  ulíbil 
(úřezek)  délky  šindelový  =  šin- 
delové 

(usadlit  sa)  sedněte  =  sednete 
(valit    se)     hromada    scestí  = 
hromada  ncščestí 
(valovočec)  -čce  =  -čca 
(vargatý)  sobrý  =  sobný 
vSeličky  =  včeličky 
(včerajšek)  dom  i=  doma 
(vdaj)  -a  =  -u 

(věcnosť)    lé    nénestáléši  i=  te 
nénestáléši 

(veď)  -mneť  =  -mněť 
(vědět)    plátno    tkať  =  plátno 
tkať 

(venek)  Sél  =  Šél 
(veňťák)  zadličák  =  radličák 
(věřte)  mě  ::=•  mně 
(vigíat)  kláti  •=  klátiti 
(vláky)     na    jednom    konci  ~ 
dvě  silné  tyče  na  jednom  konci 
(vlas)  spuščalo  =  spúščalo 
(vnitř)  bolelo  =  bolelo 
vftuta  iz:  vftutr 

(vrhnúť  sa)   zdá  sa  mě  =  zd:^ 
sa  ně 

37* 


56(S 


499.  (vyhnájat)  dm  =  dur. 

500.  (vychrániť)  vychroňovať  =  vy- 
chraňovať 

501.  (vykíátit)  dyž  to  =  dyž  ho 
504.  (výpasek)    valachov    =:    vala- 
chům 

506.  (výprysky)   sesečení  zi  po  se- 
sečeni 
514.  (vzít)  vezmu  =  veznu 

516.  (za)  A  to  tož  =  A  tož 

517.  zábežný  =  zábéžný 

518.  (zabudnúť)  zabudnu  =  zabudu, 
zabudnu 

518.  (zabyť  sa)  na  senku  =  na  šenku 

519.  (zadosf)  zadost  =  zadosť 

520.  záMadka  ==  zákiadka 

524.  (zálety)  zašit  =:  zašét 

525.  (zamořiť)  umořiti  =  začíti  mo- 
řiti, zatíti 

526.  (zanáška)  nážitek  =  nářitek 

527.  zápeci  zz  zápecí 

533.  (zavést  se)  Veďél  =  Věďéí 


540.  (zemfeřsa)  zemfeťsai^  zmfeť  sa 

540.  (zmleť  sa)    cosi   zmefe  :=  cosi 
sa  zmefe 

541.  (zežabiť  sa)  ječmer  =  je  čemer 

541.  (zglundaé     sa)      v     peřince  = 
zgfundat  sa  v  peřince 

542.  (zgrejdiť)  zrejdili  =  zgrejdili 

542.  (zgučit)  postíhal  =r  posbíhal 

544.  (zhúžvať)  nahúžvali  =  nazhúž- 

váli 
544.  (zhynúť)  ztratiti  zz  ztratiti  se 
546.  (zkušený)  Ja  mám  =  Já  mám 
546.  (zíatový)  Nechcuja=:  Nechcujá 
552.  zpusovať,  zpusovát  =:  zpustovať, 

z  pusto  vál 
556.  (žat)  žunč  =  žnuč 

556.  (žažula)    Doh.   I.    160  =  Poh. 
I.  160. 

557.  (že  6.)  tragaču  =  tragača 

562.  (žuchlat)  A  bel  ste  jož  ?  =  A  bel's 
te  jožř 


.■h 


ZKRATKY. 


dol.  = 

han.  = 

hor.  rz 

horň.  rz 

jic.  rz 


dolsky  (Dial.  1.  51). 

hanácky  (Dial.  II.  7). 

horsky  (Dial.  II.  1.). 

horňácky  (různořečí  uherskosio- 
venská,  Dial.  I.  33). 

jicky  (Dial.  I.  84) 


laš. 
Podl. 


'   slov. 

I   val. 
j   zl. 


lašsky  (Dial.  I.  97). 

část  slov.  nářečí  na  Podluží 
v  okolí  Břeclavy,  viz  Lid  a 
Národ  II.  7.' 

slovensky  (Dial.  I.  3). 

valašsky  (Dial.  !.•  59). 

zlinsky  (Dial.  I.  5). 


Zkratky  jmen  přispívatelův  a  tištěných  pramenův  viz  v  Pře  Imluvě  ke  Slovníku . 


OBSAH: 

Sír. 

Předmluva  .    .    .  i 1 

Slovník ' 5 

Opravy ; 564 

Zkratky 666 


(. 


TISKEM  J.  OTTY  V  PRAZE. 


•       T 


^^^^H 

THE  UNIVERSITY  OF  MICHIGAN 
GRADUATE  LIBRARY 

DAn  DUE 

1 

■ 

1