r
n ,ji
Dialektologie moravská.
První díl.
Nářečí slovenské, dolskó, valašské
a lašské.
Sepsal
František Bartoš,
c. k. professor.
V BRNĚ 1886.
Tiskem Mor. akc. knihtiskárny. — Nákladem Matice Moravsk é.
Předmluva.
Spisem tímto podáyám na veřejnost první díl dialektologie mo-
ravské, v němž popsána jsou nářečí slovenské, dolské. valašské
alašské, z nichž každé zase v několikero různořečí se rozvětvuje.
Počínám svým domácím různořečím zlínským, jemuž mi nejvíce času a
pozornosti věnovati lze bylo. Podstatné znaky různořečí tohoto mnjí
celkem svou platnost' i v nářečích ostatních, pokud odlišné rozdíly vý-
slovně v}'tčeny nejsou. Přední zřetel obracel jsem všude k zákonům
hláskovým, jimiž podstatné rozdíly mezi jednotlivými nářečími a různo-
řečími nejjasněji probleskují. Hláskosloví a tvarosloví každého nářeč.
a různořečí, tu zevrubněji, tu stručněji, jak se kde potřeba toho jevila,
popsáno osobě. Potom následuje společná nauka o tvoření slov, skladba
slovník abecední a první polovice slovníku věcného ; druhá jeho polovice
přidána bude ke druhému dílu dialektologie moravské, v němž vypsati
hodlám nářečí hanácké, horácké a české. Na konec přidal jsem několik
příkladů, z nichž tři psány jsou pravopisem fonetickým, v ostatních
ponechán pravopis obecný, aby se čtení jich nefilologům příliš nestěžo-
valo. I v ostatním spise užil jsem pravopisu knihového až na hlásku f.
píše za ni z, kde se tak v nářečích moravských odchodně od češtiny
vyslovuje. *)
Co se týče uspořádání látky, spravoval jsem se vzornými spisy
Miklosichovými a Gebauerovými.
Důležitost' a potřeba studií dialektických uznává se nyní vůbec.
že netřeba rozepisovati se o tom do široka. Geografická rozloha dialektu
moravských vrhá zajímavé světiu na původní kolonisaci naší vlasti. Ná-
řečí dolské a kelecké, mající do sebe nepopiratelné známky řeči české,
nevyvinulo se jistotně v nynějších svých hranicích z nářečí slovenského
a valašského, nýbrž jest původním jazykem osadníků různorodých od
sousedních Slovákův a Valachův.
* ) Příklady ostatních různořečí najde laskavý čtenář v mém spise nadepsa-
ném „Lid a národ."
Tak i osadníci měst Val. Meziříčí s Krásnem, Hranic, Lipníka a
Přerova zdá se, že jpon jiného kmenového původu nežli obyvatelstvo
dědin okolních. Mluvíť se posud v těchto městech nářečím zcela různým
od okolního, jehož charakteristickou známkou jest přízvuk polský a
a nedostatek dlouhých samohlásek, což by tedy ukazovalo k
původa In.ískému.*) Příborské tvary: nesete, vedete, tetka mne (předlož-
kový dat. a lok.) zavedl, nesl a p. proti tvarům v dalekém .širokém
okolí užívaným: nesete, vedetě, tetka, mně, zaved, něs opravňují k téže
domněnce.
Znalost' domácího dialektu nebude zajisté nikomu bez prospěchu,
komu se jest přímo stýkati s lidem. Zvláště pak národnímu učiteli dů-
ležito jest znáti důkladně nářečí svých žáků. Znaje přesné a důsledné
zákony jmenovitě hláskoslovné, jimiž rozmanité odchylky od jazyka
spisovného podmíněny jsou, mnohem snáze bude moci vštěpovati dětem
zákony jazyka spisovného, a maje lexikální vědomosti nářečí domácího,
nebude mluviti dětem o věcech, jimž nemohou rozuměti, slyšíce je jme-
novati jménem sobě cizím.
A že i náš jazyk spisovný, podrobující se ode dávna vplyvům cizím,
o pevnou půdu neporušené řeči lidu opírati se musí, nemá-li za nedlouho
zcela pozbyti svého původního rázu slovanského a osáknouti v kalu
cizoty, toho netřeba tuším teprve doličovati. Kolik v našich nářečích
krásných a případných slov, kolik přesných terminů, kolik úsečných a
jadrných úsloví, bez nichž řeč spisovná všelijak se obchodí nebo je z
ciziny vypůjčenými nahrazuje ! Řeč lidová má hojnost jadrných, sklonných
tvarů za česká verbalia v a'"?' a '*'/, jimiž by ovšem spisovatel v nynější
době antibrusičské leda posměchu došel, jako jsou : skon (skonání), výtyk
(vytýkání), zářida (zařízení), posvítka (posvěcení, na př. školy), vykládka
(vykládání), mlaťba, plaťba, sečba a m. j.
I psycholog v řeči lidové nejednu zajímavou stránku postřehne.
Pozoruhodná na př. jest v té příčině záměna dojmů smyslových : Měsí-
ček se mekoce ve vodě (blyští) — koza mekoce ; šemrati (z temna mlu-
viti) a šemořiti se (kmitati) : brňavý = barvy temnohnědé i bručivý ; chutný
obraz (pěkný), kyselé plátno (hrubé, režné), jásati = trhati i svítiti se
a m. j.
Ze spisem tímto všechno vyčerpáno není, ba žádným nikdy
vyčerpáno nebude, toho netřeba tuším dokazovati tomu, kdo se
kdy podobným badáním obíral. Leckde snad i moje methoda bude
se zdáti nevědeckou. Vykládaje na př. rozmanité změny hlásek
vzhledem k jazyku spisovnému, vytýkám je tu i tam v nářečích, kde
vlastně tyto hlásky jsou původními, a změna jejich právě naopak
*) Ve Val. Meziříčí mluví se po lašsku: Bartkove pole, susedove těla.
— ni —
v jazyce spisovném nastoupila. LeČ učinil jsem tak vědomě, abych
se uvaroval zbytečné rozvláčnosti. I sice dílo mé bez některých vad a
nedostatků nebude ; chyb hrubých douíám však přece že jsem se uvaroval.
Ostatek mně dosti n'a tom, poskytl-li jsem aspoň něco dobrého mate-
riálu badatelům povolanějším.
Však i to vyžadovalo práce nemalé. Nabyv munificencí vysokého
c. k. ministerstva dvouleté dovolené, putoval jsem dědinu od dědiny,
sbíraje nejen materiál dialektický, nýbrž i ostatní plody ducha národ-
ního: písně, říkadla, zvyky a obyčeje, pověry atd. Co se týče dialektů
samých, nespoléhal jsem nikde na lidi grammaticky vzdělané — neboť nic
se tak snadno nezapomíná jako nářečí tak příbuzné celkem jazyku spi-
sovnému,— nýbrž od lidu samého, hlavně od starcův a babiček vyptával
jsem se větami na každý jednotlivý tvar, pozoroval výslovnost' jednotli-
vých hlásej a vyzvídal dle hotového rejstříku názvy rozmanitých věcí.
Tak vznikl slovník věcný, jak se domnívám dosti úplný; slova ostatní
bylo zachycovati z hovoru souvislého, jejž jsem o rozmanitých věcech
rozpřádal. Z hovoru souvislého doplňoval jsem si též zákony hlásko-
slovné jednotlivým nářečím vlastní. Každý nový zjev bylo mi pak sle-
dovati všemi možnými analogiemi, jichž na místě vyhledati také nebylo
vždy bez obtíže. Všecko to zapisoval jsem si do sešitů, ^jak stádo běží''.
Abych s tím mohl volně manipulovati, bylo každý tvar, každé slovo na
zvláštní cedulku přepsati, tyto pak tisíce a tisíce cedulek bez počtukráte
překládati a rovnati, nežli konečné uspořádání celého materiálu hotovo bylo
Avšak i touto usilovnou a namáhavou prací nebyl bych se ani těch
resultátů dodělal, kteréž ve spise tomto podávám, kdyby se mi nebylo
dostalo vydatné pomoci od vlastenců spanilomyslných a spolupracovníkův
obětovných. Tak stařičký, ctihodný vlastenec p. Daniel Sloboda, ev. farář
na Rusavě, mimo hojné příspěvky ethnografické propůjčil mi svého zna-
menitého slovníku idiotismů valašských, jejž mi p. učitel Jos. Ulehla na
cedulky přepsal a i ze .svého všelico přičinil. Velepilní přispívatelé do
Slovníku Kotova, pp. Tomáš Šmýd, farář ve Skřípově na Opavsku
a c. k. okresní inspektor Matouš Václavek na Vsetíně mnohými sty
cedulek mi přispěli. P. Vincenc Prásek, ředitel českého gymnasia v Opavě,
uvedl mne v grammatickou soustavu nářečí opavského, jehož jest vý-
tečným znalcem, p. Ignác Tkáč, c. k. professor v Uh. Hradišti, poučil mne
*o nářečí frýdeckém, p. prof. Ant. Macháč v Brně o nářečí keleckém.
Slova i fráze valašské poslali mi pp. Frant. Bayer, učitel v Jersíně,
Edv. Peck, učitel ve Vyzovicích, Ant. Přikryl, farář v Čeladné; slova
slovenská dr. Fr. Dvorský, c. k. professor v Třebíči, Fr. Koželuha, próf.
v Prostějově, Karel Lysý, farář na Lhotě u Luhačovic, Jos. Kachník,
vikář v Olomouci. P. uč. Ignác Hýl přispěl některými slovy z Trnávky
u Příbora, p. Ant. Stojan, kaplan v Příbore slovy příborskými, dr. Rom.
— IV —
Dubový přezdívkami z Opavska. Skoro všichni tuto vyjmenovaní pánové
i ostatní můj etlinografický materiál platně rozhojnili, čehož, jakož
i jmen jiných přispívatelů na svých místech vděčně bude připomenuto.
Zvláštními však díky zavázán jsem vel. pánu Karlu Frňkovi, nyní
kooperatoru v Koryčanech, kterýž mi, jsa tehdy bohoslovcem v I. roce,
poslal monografii o různořečí rožnovském tak zevrubnou a tak důkladnou,
že mi jen litovati jest, že jsem této znameniťé práce v úzký rámec
.svého spisu nemohl pojati celé.
Jest mi tedy milou povinností vzdáti srdečné díky všem, kdož mi
jakýmkoli způsobem při mé práci nápomocni byli. Jest to jmenovitě
naše vlastenecké kněžstvo a učitelstvo, kteréž mi všude pohostinného
přístřeší poskytovalo a styk s lidem usnadňovalo.
Zvláště pak díky nejuctivější činím vysokému c. k. ministerstvu
kultu a vyučování za milostivé udělení dvouleté dovolené, kterouž mi po-
skytnuto potřebné prázdně na sebrání hojného r -.eriálu ethnografického.
V Brně dne 10. února 1886.
Fr. Bartoš.
I.
Nářečí slovenské.
Nářečí slovenské přestupuje na Uherskobrodsku z Uher na Moravu,
a jdouc tu na Brumovsku, Klobucku a Vyzovsku podél hranic nářečí
valašského, přechází na Zlínsko. Odtud přes Bohuslavice a Hrubou Lhotu
přestupuje na Napajedelsko, kdež jmenovitě osady Žlutavý, Alenkovice
a Nová dědina (n. ves) k němu náležejí. Od Napajedel postupuje po celém
levém břehu Moravy, od Rohatce pak na sever i po pravém břehu podél
hranic farních osad Ratiškovic, Milotic, Mistřína, Hovoran, Prušánek až
k Podivínu, kdež přechází u Lednice do Rakous k Valčicům a Cahnovu,
na východ od této čáry všude hranic uherských dostupujíc, kdež se stýká
s uherskou slovenštinou.
Nářečí slovenské na Moravě rozestupuje se v několikero různořečí.*)
*) Píšeme .slovenský, slovensky* místo obvyklého ,, slovácký, slovácky^ poněvadž
i Slováci sami, jmenovitě pomoravští, i jejich nejbližší sousedé tvarův oněch užívají.
Ve Strážnici čte se na štítě: „N. N., ažot)e»»A:^ krejčíř." Podobně mluví se ^Slovenka^
nebo „Slovenka^ (ne: „Slováčka").
1*
I. Různořečí zlinské.
Eůznořečí zlinské jest obecným jazykem lidu na bývalém panství
Zlinském v jihovýchodní Moravě.
Panství Zlinské skládalo se z města Zlína a z osmi dědin, kolem
města rozložených, ježto jsou: Prštné, Mlatcova, Příluk, Loužkovice,
Zelechovice, Jaroslavice, Kudlov a Březnica.
Panství Zlinské bylo o sobě malým celkem ethnografickým, za kterýž
i obyvatelstvo samo se pokládalo, nepočítajíc sebe přímo k žádnému
kmeni moravskému, mluvíc o Hanácích, Valaších i Slovácích jako o kmenech
od sebe rozdílných. V názorech lidu o různosti kmenové nerozhodovaly
toliko rozdíly dialektické, nýbrž i kroj, kterýmž sedláci panství Zlínského
značně se lišili ode všech svých sousedův.
Na severozápad bydlejí Hanáci ; nejbližší dědina hanácká je tu
Rackova. Na jih za lesem sousedí Zdhoi^ané, jejichž první dědiny za
Kudlo vem jsou Březůvky a Pro vodo v. Nejbližší sousedé na severovýchod
jsou Valaši bývalého panství Vyzovského a Lukovského, na jihozápad
obyvatelé panství Malenovského, jichž nářečí málo čím se liší od zlínského.
Hláskosloví.
o hláskách vůbec.
Různořečí zlinské má tyto hlásky : a, á, b, B, c, č, dz, dz, d, ď, e, é,
f, f, g, h, ch, i, í, j, k, 1, í, t í, m, m, n, ň, ň, o, ó, p, p, r, ř, ř, s, š,
t, ť, u, ú (ů), v, v, z, ž.
Samohláska dlouhá velmi rázně se vyslovuje a zní dobře za dvě
krátké: chvála, dobrého, běží, za našů stodolu, růža, chlapů.
2. Dlouhé o zhusta se vyskytuje u výslovnosti slovenské: chóra,
•dóm (domů), loni, zbóník, troník, róchat, zvoní (srovn. na str. 8.).
S. y a. ý jakkoli neznějí tak zhruba jako v ruštině a polštině, přece
po retnicích a po ^ zcela jasně se rozeznávají od i a í: byt-bit, pysk-
pisk, výr-vír, húfy-íičet, my-mi, byíy-byli.
— 6 —
Po sykavkách s, z, c tvrdne i a neliší se nic od ?/. Siný zní jako
syn, sipět jako sypat ; kosi, zima, cizí věci jako : kosy, zyma, cyzý věcy.
Toto i po sykavkách není ani podnebné i ani hrdelně ?/, nýbrž střední
samohláska mezi oběma znějící, podobná v té příčině českému střednímu í,
4. Tvrdé a měkké / (1 a 1) u výslovnosti jasně se odlišují: íaska-
laluja, lebeň-lenoch, íuh-lud, íyko-líto. Ano na rozdíle těchto hlásek za-
kládá se rozdílný význam slov: uhel (kout) — uhel (spálené dřevo), chíp-
(chlup) — chlp (chlpnutí), lepit (udeřiti) — lepit (klížiti), lapí (chytne) — lapí
(sedí), lež (die Liige) — lež (liege), plut (plovati) — plut (plivati).
5. r, /, I častěji mají platnosť samohlásek nežli v češtině : brla,
ščrba, ščrbatý, ščrk, žrď, hrable, kadle, klzat, klzký, chlm, chíp, klbko,
kadtb, dlžen, hlboký, ttstý, žitý, žtč, šklbat. *)
6. Dlouhé ř, í, í často se slyší u výslovnosti slovenské : krč (křeč),.
drn, trn, trní, vrš (verš), křdel (houf), vřchtitý (vrchovatý), krmit, vřtat^
žbřňat, kíč (v. kluč), plnit, chípat, síp (sloup), sínečko, díhý, zhíbka
(hloubka), stfkat, pabícat sa (potloukati se).
7. V číslovkách stdn a osu hláska n zastupujíc m má úkol samo-
hláskový; vyslovujíť se obě číslovky dvojslabičně.
8. Po ií se i a í u výslovnosti z pravidla pohlcuje, čímž hláska ň
nabývá platnosti samohláskové, slabikotvorné, jsouc tu krátká, tu dlouhá :
oň (oni), aň (ani), špěhúň, iígdy, ohňpara, vlasň (vlastní), kňže, peiize^
sňdaň, zvoň pozvihováň.
9. Hláska g velmi často se slyší : gágor (husí krk), husi gagocú,.
čagan, glgat (deglutire), gombík (knoflík), zingra (jiskra), zingnút (udeřiti)^
zgrbnút (zdechnouti), žignút (píchnouti), ščigat (lámati halouzky) a m. j.
(srovn. Slovník).
10. Slabiky hi, hě, pi, pě, vi, ve, Ji, ýe, mi, mé v moravských ná-
řečích znějí měkce se slabým jotovým přídechem; pjivo, mjilý, fjertocb
Moravan bez namáhání ani nevysloví. A týž zvuk mají tyto měkké retnice-
před a, o, u : hříBa, pádlit sa, kupa, ve střívoch, v hoferstvú, krvú, zeihú.
11. Hlásky s a z v deklinaci mají platnosť hlásek měkkých: obraze^,
lese, koze klobáse (nom. množ. jako : meče, růže), v lesi, v masi (lok^
jedn. jako: v meči, na poli); „já o vozi a on o kozi."
O proměnách samohláskových.
Přehlasování.
1. Samohláska a proti češtině zachovala se celkem nepřehlasována ;
ale přece častěji se přehlasuje nežli v ostatní slovenštině, valaštině a laštině.
*) V městě samohláskové r drží se posud ve své míře. Tvrdé t a. ť vokalisuje
se v řií a tú. — Kťč přešlo napřed v kluč, potom v Míč. — V matrikách st. XVL
nynější jména Tlusták a Škubal psána jsou Tísták, Šktbal, jak se na dědinách posud
vyslovují.
— 7 —
a) Přehlasováno jest a v některých slabikách kmenových: hejno
(hajno), jezero (jazero), lehký (lahký), těžký (ťažký), měkký (makký),
lekat (lákat), pěst (pasť), paměť (pamať), hovězí (hovazí), přítel (priatel)'
b) Přehlasováno jest a v infinitive a příčestí činném sloves III.
třídy těchto: hořet-hořél, viset-viséí (podl. hořat, visat).
c) Přehlasováno a súženo v í jest a v nom. jedn. ž. ve složeném
sklonění kmenů měkkých: boží muka (božia) a v genitivě jedn, vzoru
znamení : do náručí (náručá), z nenadání (nenadána). Toliko přehlasováno
v e, ale nesúženo v genit. jedn. vzoru zelí: do želé, obilé, přehršle
(želá *).
d) V podstatných jménech vzoru kuře kmenové a se drží nepře-
hlasováno : kuřa, kuřate, kuřati ; **) ale přehlasuje se v odvozených od
nich přídavných: telecí (telací), knížecí (knížací).
e) Proti češtině jest a přehlasováno a súženo v infinitive a pří-
čestích sloves V. třídy vzoru hřáti: hřít, hříí, zehřítý, přít, okřít, smít
sa, příl, okříí, smíl sa. Kromě toho ve slovech: píščetka, kvičela, kří-
želka, žúžel (v. žúžata) — vsíknút, dosíhat, zapříhat, uzíbnút, ozíbe mne
(zebe, zabe).
2. Samohláska o se nepřehlasuje :
a) ve vokativě vzoru duša : dušo !
b) v dative a lok. mn. vzoru pole : polom, na poloch.
c) ve slovech macecha, jazovec.
Přehlasováno jest o v nom. akk. a vok. jedn. vzoru pole: moře,
srdce, lože; vedle vajco říká se obyčejněji vajíčko.
3. Samohláska u přehlasovala se:
a) v některých slabikách kmenových: lid (lud), ščika, cizí (cuzí),
cítit, šidit (šudit), líbit sa, mžikat (mžukat) ; sice drží se nepřehlasována ;
bruch, čuch, čut, ďúra, juh, kluka, kožuch, poklúzat, plut, polúbit, ščú-
trovo, ščúr. — Proti češtině přehlasuje se u v i ve slově bivol (č. buvol).
b) V koncovkách ohýbacích u drží se všude nepřehlasováno, vyjmouc
ve sklonění složeném kmenů měkkých akk. a instr. jedn. ž. : boží muku,
za boží muků (božiu) a gen. duál.: do očí, bez uší (očú, ušú***).
*) V městě úží se tu ^ v í.
**) V městě: kuře-kuřete.
***) V městě přehláska značněji postoupila. Posud drží se o nepřehlasované
a) ve kmenech: jatelina, majstr, přádio (předivo) přaza, prazka, řetaz, řetázek, vějačka>
šlahat b) v koncovkách deklinace jmenné a náměstkové (mimo se) c) ve sprežce aj:
volaj, stavaj, lišaj, prodaj (vyjmouc obyčej, obličej a superlativní nej) A.) v měkkých
kmenech sloves V. třídy (opětovacích) : házat, stávat, svázat, zabíjat; kdežto slovesa
III. třídy a přehlasovala: klečet, křičet, držet, u kmenové přehlasováno ve slovech:
díra, plíce (plůca), poklid, poklidit, poklízat; kdežto v koncovkách ohýbacích u ne-
přehlasované tou měrou se drží jako na dědinách.
— 8 —
Dloužení.
1. Různořečí zlínské má mnohé slabiky dlouhé proti českým krátkým:
a) V podstatných jménech v dní a eni dlouží se a, e ve slabice
předposlední je-li třetí slabika od konce krátká; pakli jest dlouhá, a, e
se krátí : milování, malování, choďéní, kamení, lešení, dovolení ; ale : ká-
zaní, pálení, trápení.
b) Dlouží se kmenová hláska v číslovkách řadových těchto : šest-
šéstý, sedn-sédmý, osn-ósmý.
c) Dlouží se kmenová hláska mnohých sloves trvacích třídy IV. a
V. : cenit, riiénit, pénit, ženit, činit, vinit, hojit, honit, hnojit, kojit, klonit,
rojit, ronit, strojit, zvonit, -bojím sa, stojím-, mluvit, nutit, íúščit (vyká
sa íúščí), tužit (sýr tužiti = lisovati), plnit, přlit, krmit, tržit, chrkat,
srkat, trkat, vrzat, smrkat, žbřňat, cabřňat, hogřňat, chlpat, chromát,
róchat, dupat, rubat.
Slovesa vonět a svrbět mají kmenovou samohlásku dlouhou jen
v čase přítomném : růža voní, svřbí mne ruka (růža voněla, ruka svrběla).
Opětovací slovesa IV. třídy mají o krátké : chodit, lozit, nosit, vozit.
d) V činném příčestí kmenů zavřených I. třídy dlouží se samohláska
kmenová: nesl, vézt, védt, pékt. V témže příčestí všecka slovesa dlouží
samohlásku před I v rodě mužském jedn. : votál, chodil, kút, seďél ; ale:
volala, chodilo, kuli, seděli.
e) V příslovcích dlouží se koncové a: sotva, ledvá, nikdá, indová,
naprotivá, podlévá, stranivá.
f) Slabiky ej, ij, yj zdlouha se vyslovují: néjsu, téj dobréj, sihéje
sa, léju, pij, zakryj, bíju, šíju, mýju.
g) Dlouhá jest kmenová samohláska proti češtině ve slovech různých :
fára, papež, vrata, evanďélium, céra, černý, čert, večer — k večeru,*) včera,
důle, medůvka, stolůvka, žaludek, slunce, néni (není).
2. Druhdy v různořečí zlínském samohlásky jinak se dlouží nežli
v jazyce spisovném:
a \ á\ pravím-vyprávám, straším- odstrášám.
ě v měkké dlouhé ť : urhévám, seďévám, viďévám, slyšévám, klečévám.
o y á: kročím-okráčám, prosím-odprášám, drobím -předrábám, kropí-po-
krápá, strójím-odstrájám, dójím-nadájám, klóním-kláňám sa.
0 v o; chlopít-chlópat, odcloň-nezaclóňaj.
w v w : čarúvám, pracúvám, kupúvám, nocúvám, řečnúvám, tancúvám,
staúvám sa (iterativa sloves VI. třídy).
1 \ i: vlkvíček, plch-píšek.
o- v ř: vrcch- vršek, hrb-hrbek, ukrčit sa-ukřčat sa, zhřňat, zdřžat, za-
dřhat, popřchá.
*) V ostatních tvarech e se nedlouzí: g. večera, d. večeru atd.
— 9 —
3. Někdy různosť kvantity dodává témuž slovu různého významu :
hora (les) — hůra (půda pod střechou), šňora (přípletek na biči) šňůra
(provaz), psaní (das Schreiben) — psáni (der Brief), stavení (das Bauen) —
stavení (das Gebáude), luskat prstama (schnalzen) — luskat ořechy, ten
práská! (bičem) — co to praská? (praští). Kočka škrábe t. j. má ostré
pazoury, ale: Co to škrabe? t. j. délá škrabot, škrabat zemáky atd.
dojím (sním) — dojím (krávu), pojím (sním) — pojím (spojuji), v zimě, v létě
(hieme, aestate) — v zimě (v chladu), po letě, zakusit (do jabka) — zakusit
(vytrpěti) — Hrábě (Graf) — hrabě (Rechen) — v češtině kvantita opačná.
Krácení.
1. Podstatná déšč, půst, kůl, pás, mráz nekrátí kmenové samohlásky :
do déšča, v pustě, zatloukali kůly, do pásu (ale : poďme za pasy = zá-
pasit), mrazem. Ve slově paní pozbývá i délky : pani.
2. Krátí se kmenová samohláska podstatného kráva v dat., lok. a
instr. mn. : kravám, krávách, kravama (gen. krav). Ostatní jména toho
druhu nekrátí: trávu, bránám, mil.
3. Krátí se kmenová samohláska řadových číslovek pátý, šestý,
sedmý, osmý, spoji-li se se slovem pů {=: půl) : pů pata lokťa, o pů
šestéj, po pů osmém, s pů sedmým.
4. Krátí se kmenová samohláska podstatných jmen v -tel, -a.č,- ař:
řídit-řiditel, stříkat-střikač, pomáhat-pomahač, lék-lekař, drát-dratař.
5. Krátí se kmenová samohláska jmen Zlín, Rýn, můra v odvo-
zeninách: zlínský, Zliňák, rýnský, rynščák, můří noha.
6. Krátí se kmenová samohláska v některých formulích obecných:
chvála Bohu! (ale: buď Bohu chvála), vitaj, vitam vás (ale: pěkně vás
vítám), bůvijaký, kdovíjaký.
7. Proti češtině krátká jest samohláska kmenová :
a) ve slovech různých, jichž délka v češtině vznikla přízvukem :
jáma, klada, kameň, kana, para, raná, saně, skala, ščava, hrách, mak,
práh, bíato, dveří, hlina, lipa, misa, sila, šito, dyňa, lýko, tylo, koza,
noša, mostek, kozle (a tak ve všech zdrobnělých kmenové o je krátké:
stromek, kostka), hruda, husle, íuža, mucha, puto, luh, pruh, uhel; —
kočár, klobučník.
b) ve skrácených infinitivech dvojslabičných kmenův otevřených :
lhát, dat, psát, pit, šit, kryt, mět, chtět, vět, dut, kut, plut atd. ; —
ale ovšem: hrát, stát, bát sa a p. — Ze kmenů zavřených nedlouzí se
toliko : klást, krást, přast, jest (jísti).
x) v čase přítomném sloves plakat a moct: pláču, možeš.
d) v dative mn. om se nedlouzí: chlapom, koňora, dubom, telatom.
10
úžení.
1. Měkké e a ie. neúží se v í:
a) ve slabikách kmenových: březa, lesa, měrka, mřeža, pěha, větr,,
sněh, veko, dělo (včelí dělo a ve rčení: spropadené dělo!), hňéct, věc
(více), spěš (spíše), řéct ; úží se ve slovech : říká, říčica (řetice. *)
b) v koncovkách ohýbacích: obilé, želé, petržele, přehršle,**) třé,
štyřé, mynářé.
c) ve příponě -éí". klempéř, šenkéř, malér, piléř, taléř. ***)
2. Tvrdé é neúží se nikdy.
Rozšiřování.
1. Dlouhé M drží se všude ve slabikách kmenových i ohýbacích:
muka, múdrý, kút, kohút, kocúr, tú velikú vodu, budu.
2. Dlouhé ý nerozšiřuje se nikdy v e;', ani tam, kde toho i spi-
sovný jazyk připouští, jako : hýl, knýp a p.
Stahování.
V této změně různořečí zlínské srovnává se s jazyke m spisovným
leda že
1. nestahují se tvary: bojazlivý (bázlivý), tajat (táti).
2. málo kdy se stahují tvary náměstky přisvoj ovací : raoja, tvoje,
svojích a číslovek : dvoje, troje, oboje.
Seslabování a sesilování samohlásek.
1. Seslahují se:
a \ o: lomcovat (v. íamcovat), klocek, šromot, paíoš,
ave: oštera, ošterný, chrastěl,
o v u: čučka,
o v e : tente, táte, tote,
o v i', lubivý (libový),
v, vy: okýňat (okouněti), ztypnút v. zíúpnút (s chutí snísti), od malý,
znovy, zdoly, od póly, po kolensky (po kolenou), po německy a p.
y \ i: bliskat, vískat.
2. Sesilují se:
t v 2/: a) po retnicích ve slovech: výtěž, kopysť, výhlav (vijohlav), vyká
b) jde-li i za slovem vyzvukujícím tvrdou hláskou : rád yde (zní jako :
rády), viďéí-y's (= viděl-li jsi, jako : viděly).
*) V městě: snih-snihu, víc, spíš, polívka.
**) V městě; obilí, zelí, přehršlí, petrželí.
***) V městě: malíř, pilíř, talíř, vedle: klempéř, šenkéř.
— 11 —
e \ a: baran, huspanina, randlík, nelza, hamovat íhamuj sa ! = mírni
se ; ale : zahemuj vůz),
e v o : poíynek, pahnozt, lozit (iter. jako vodit, nosit),
e \ u'. klupat,
e v e: zametat, zámět' (závěj), utěkat, zatěkat, napěká mu (tK mu, jest
mu úzko ; ale : dopéká chléb),
y \ u: žbrnndat (bryndati), žbrunda,
u Y o: obrus, ostroha, moset.
o v a: hamatný (homatný).
P ř i s o u v á n í.
1. ohřeblo (hřeblo), vichor, gen. vichora, smraďutý (smrdutý), zer-
zavý, dobrá mysel.
2. Předložky vyzvukující souhláskou přibírají e, počíná-li slovo ná-
sledující skupeninou nesnadnou vysloviti : ve Zlíně, ve Skalici, ve chlévě,
ke stodole, ode dveří, přede žňama. To však se neděje tak často jako
v nejnovějším slohu českém. Jmenovitě předložky bez, přes, skrz, nad,
pod, před vokalizují se málo kde jinde než-li před skupeninou mu osobních
náměstek: beze mne, přeze mne, skrze mne, přede mnú.
Vysouvání.
1. e se odsouvá a) v 1. os. mn. v těch třídách sloves, kde 1. os.
jedn. má « : nesem, kupujem, půjdem (v. neseme, kupujeme, půjdeme)
b) od komparativů příslovcí: výš, níž, blíž, věc, spěš, mýň (v. vysej, nižej,
bližej, věcej, spěšej, meněj) c) ve slovese očkávat (očekávati).
Nevysouvá se v kosých pádech slova pohřeb : od pohřeba, na pohřebě.
2. i odsuto a) od infinitivů: nést, pit, sedět, volat b) od přípony
isko když se přičiňuje k substantivům ženského rodu v o, předchází-li
h nebo v : robsko, babsko, kravsko, travsko ; tak i : blacko (blatisko),
telacko, prasacko c) ze slov pchat, *) pchaní, pcháč, požčat (požičat =
půjčiti). — Neodsuto v imperative otevři, ve přídavném veliký, ve přít.
čase slovesa idu, vyjmouc imperativ: di, déte.
3. u odsuto a) v dative jedn. sklonění náměstkového a složeného :
kom je to ? Tom dobrém člověkovi. Tvojem mladším bratrovi, jem (jemu)
b) v příslovcích : poznov, dóm (domů).
4. Neodsouvá se koncové a jmen, jež se skloňují v češtině dle
vzoru daň: hráza, hrča, kaďa, kleca, labuťa, meza, nesnáza, obruča,
opraťa, papuča, stráža, strža, veza; taktéž neodsuto e ve slově oje (voj).
*) P/chat znamená strkati: pichi tam ruku, pichl to do kapce — ale. pchá
mne v boku.
— 12 —
Hiát.
1. Ve středosloví hiát proti češtině častý bývá: paúk, paučina, pauz,
piák, piavica, piovár, zjeovat, pozdraovat, staovat a staúvat sa (iter.
slovesa staviti se); ale: štátuja.
Vůbec j ve středosloví jen slabým přídechem se vyslovuje, ba téměř
mizí: naím sa, napóím, píává, bóíja sa, na krai.
2. V násloví: Ozef (v. Jozef), osa, oje, ešče, enom, už, idu (jdu). —
Před / nepřisouvá se j : idáš, íkavec, iskra, mý, izba, íva, istý, ít, íščerka
(ještěrka) atd.
3. V písních hiát i ve středosloví i v násloví, jmenovitě před samo-
hláskami o a w často se zamezuje vsutým j\ jošidilas-i mňa, jošidí ťa
Pámbů. Poháňá švihaja, jočka utíraja. Tvoje černé joči. ju studénky stála,
ju našeho.
O proměnách souhláskových.
Spodobování souhlásek.
První způsob spodobování souhlásek zakládá se na jejich příbuz-
nosti dle síly zvukové. Rozeznáváme v té příčině souhlásky
temné : k, ch, t, ť, s, š, c, č, p, fa
iasné : g, h, d, ď, z, ž, dz, ďž, b, v.
1. Jasná souhláska mění se v temnou:
a) před souhláskou temnou: přiť k nám, kafka, ropka.
b) když v řeči následuje přestávka: To je dobrý chlép. Vytlačte vůs.
Daj mi nůš.
2. Temná souhláska mění se v jasnou:
a) před souhláskou jasnou: Jaká m^aďba, taká plaďba. Ostalo mu ešče
šezd (šest) groši.
b) před samohláskami a před ;, /, ^, m, //, r temná koncová souhláska
slova předcházejícího mění se v jasnou: Syneg ríiél ýd g ofcám.
Nidz u náz nenandeš. Pědadvacet.
Jmenovitě předložky A; a s před těmito hláskami mění se z pra-
vidla v ^ a z : g almaře, g oltářů, g evanďélium, g yným, g učňovi,
g jaboru, g mýtu, g naším, z Abrahámem, z lopatu, z rechtorem, ze
strýcem, žebrat. Nemění se tohko před osobními náměstkami : ke
mne, k nám, k ním, se mnú, s nama, s němá. *)
c) před osobní příponou w«; zme, abyzme, kubme, zaplaďme, nehrne,
upeďžme.
Výjimkou zůstávají nespodobeny skupiny temných souhlásek
s v : květ, svůj ; — zvaž (vážiti) — svaž (vázati).
*) Zmrká sa (= zmráká)— smrká (smrkati), zmaž to ! (smazati)— smaž ! (smažiti).
— 13 —
Vždy se mění spodobou souhláska předcházející, i ve skupině
sh : zhořet, zhodit, zhon, zhnit (ne : schořet, schodit !).
Druhý způsob spodobování souhlásek zakládá se na jejich
příbuzenství dle měkkosti a tvrdosti.
1. Tvrdé hlásky i, n, d, t měknou před měkkými: dělo-dělník,
bííý-bělší. konec-koňčit, iný-iňsí, chutný-chuťnější, deň-diia, chod-choďník,
rynský-ryňščák.
2. Tvrdé sykavky měknou před sykavkami měkkými : liskám-liščím,
hvízdám-hvížďžu, š čeho (z čeho), sčítat (sčítat).
Splývání souhlásek.
Dvě hlásky sousední, z nichž první jest zubnice t, f, cř, ď, druhá
sykavka .«, S^ z, ž splývají u výslovnosti v jednu hlásku, a to:
1. t-\-s v c: pět set rýnských =r pěced rýnských, podsypat-pot-
sypat = pocypat, chyť sa ho-chyt sa ho — chyca ho, poď sem-pot sem
= pocem.
2. t-\-š v Č: kratsí-kraťsí = krací, radši-raféi:=rači, podšit -= pocit.
3. d-\- ž Y ďz. odžat = oďžat.
Skupina dvou stejných hlásek splývá u výslovnosti v hlásku jednu:
rozsypat-rossypat = rosypat, bez sebe = besebe, bez zimy = bezimy, pa-
náčci - panácci = panáci, andělíčci - anděHcci = andělíci, turečcí - tureccí
= turecí, kočce = koce, panna = pana, súkenný = súkený, nad domem =
nadomem.
Proměny souhlásek retných 6, p, m, v, f.
1. Ketné mění se mezi sebou:
p Y b: babrat v. pabrat, charba.
v v /: cúfat, fúsa (neutr. pl.).
v \ b : brablc, brablenec, brstva, brstevník, břéskat, břeščák, břed, bře-
teno, klebeta, skyba, přízbisko, obřísto, jabor.
p Y f: fastrky, fácat v. pácat, figie (pikle), fortáš v. portáš.
m Y b: bramor, brablenec, darebný, pisebný.
2. Retné mění se v hrdelně:
p Y k: kříkopa (příkop, znamená však struhu mlýnskou).
b Y g: grmle (brumle), zgíýnat v. zblyňat, zgrgnút v. zgrbnút.
3. Retné mění se v plynné:
v v /: séjat, šíjat, léjat; ale: rozsývat, došívat, nalévat.
v Y 1: sloboda, slobodný.
v Y n: závdanek, přidánek.
m v n: veznu, vezni, snědý, sedn, osn, tajenství.
- i4 -
Proměny souhlásek plynných;, 1, r, n.
j v n: nandu, přindu, vyndu, odendu, hongat v. hojkat.
j \ l\ krahulec.
lvu: nedakdo v. ledakdo; lebo — c. nebo.
I v ň: chaňkat v. chaígat.
I X r: krč v. klč (pařez; srvn. klučovati).
lvu: užica*) (jinde tužica = Ižice), chúm v. chím, Tumačov v. Tímačov,
škubat v. šklbat, kučovat v. klčovat.
r v ř: modrat sa, provětrat.
ř v r: uderyi, varyt (skloňuje se všemi časy), hoře (na hoře), střela
(střela do toho!).
rvi: pliskýř, pliskyřica, legruta.
r v v SL v p: guča v. grča, bublat v. brblat, dudlat v. drdlat, mumlat
mrmlat, kubaňa (jinde krbaňa i glbaňa), kubík v. krbíb i klbík (dře-
věná nádobka na brousek), škuček v. skrček (= skrček, Knirps), pa-
puča v. paprča, vypučit, vypúčat v. vypručit, vyprůčat, koza mrkoce
v. mekoce ; č. mukat-zl. mrkat : sedí ani nemrká. **)
n v ň a) ve všech podstatných v -en: jelen, kameň, kořeň, vyjmouc
jména měsíců : leden, duben, březen, b) ve příponě na : kolna, kovárna
c) před příponou ha : hanba, honba d) před a sloves V. třídy : týňat,
míňat, vyhýňat, zelenat sa, červenat sa e) v přechodníku přítomném :
sedňa, lehňa, uťňa, vezňa f) po různu: hnusit, hnus.
ň v n ve slabice ne^ která se spojuje s náměstkami a příslovci: někdo,
nekerý, nějaký, někde.
nh v mh : pámbů, pochválem buď, Stemberk.
Proměny souhlásek sykavých s, z, c, s, z, č.
s v š: šršeň, rúšat ; zpravidla ve skupině sk : škop, skřivanek, škřečat,
skřekat, skřítek, škřídélka.
s v z v cizích slovech před samohláskou: Klaus-Klauza, Glós-Glóza,
lós-pl. loze, ratús-na ratúzi.
s v c: a) v infinitive sloves I. třídy mění se s před t v c, předchází-li
samohláska e: véct, kvéct, pléct, hňéct; mimo to jen v inf. mňáct
(másti) b) po různu : kapca, kerúci = kterousi (kdysi), sedlcký.
s v č: občáhnút.
z v ž: žmola, žmot (^ zmot, smot).
š v č: počta.
š v ř: ořklivý.
*) V městě ližica.
**) Sloveso skapmit rozmanitými změnami nabývá těchto syn. tvarů : skapnút,
zgabnút, zgebnút, zgrbnút, zgrgnút (srovn. kapka = krapka).
— 15 -
ž \ ř: dnibeř, mládeř, krádeř, rohořka.
c v s: jedenást, patiiást atd.
c Y s: švrček, švřčeía (jméno ptáka).
c v g : gébit sa v. cébit sa (brečeti).
(^ \ š: štyry, štvrť, štvrtek, štverák štenář.
ř v g: šmigec (smyčec).
šf v č, c: čvat, moravčí. raalenovčí (vždy po »), hradišcí.
Pozi). Sykavky .« a z neměknou proti češtině v příčestí trpném I.
a IV. třídy : nesený, pokažený, vozený, vyprosený, pohrúzený.
Proměny souhlásek zubných d, t.
1. fa ď v i-kmenech ženských i mužských všude původní měkkost'
zachovává: hosť, zeť, lokeť, smrť, niť, měď, vyjmouc rit (han. val. řiť).
2. t SL d měknou a) v přechodníku: veda, buďa, pleťa, meťa b) před
příponou ha : klaďba, svaďba, mtaďba. Po různu : mlaďóch, smrďoch,
balamuťa, žlutat sa.
3. d měkne ve všech příslovcích: hněď, snáď, pořáď, dokúď, do-
saváď, prostřeď.
4. t měkne a) ve příponě krdť. pětkrát*, tenki-áť b) ve slovech
pěťák, šesták.
5. t tvrdne ve všech tvarech ukazovací náměstky : těch, tem, terna
a ve slově řetaz. řetázek.
6. d tvrdne ve slovech čarodeník, čarodenica.
7. (že v trpném příčestí zůstává nezměněno: ohraděný, osloboděný,
vycúděný, kdežto tě se mění v ce jako v češtině: vymlácený, zaplacený.
Proti českým tvarům: cihla, cihlička, řetice, citvár jsou slov.: tihla,
tihlička, říčica, cicvár.
Mimo to zuhnice se mění:
f po s v ř: měščan, což či dám? už ča nepotřebuju, árešt-v árešče.
ď po 2 v ďž: hvízdat- hvižďžet, jezdit-vyjížďžat. i;ož ďželáš?
t \ d: delegraf, ždárat.
dyn: drážnit.
ď v /: jatel, jásna (neutr. pl. ^ ďásně).
d \ g: agvent, štangla (Standa na vodu) cangáíy (sandály), žgárat v.
ždárat, pížgřit v. píždřit (mačkati), mázgra v. mázderka (drobotina),
švirgat v. švidrat (s přesmyknutím
typ: pípec (tipec).
Proměny hlásek h r d e 1 n ý ch A, ch, g, k.
h y g: mizga, grča (vl. jest g původní I).
h ve v: levký, křevký, srvký v. srhký.
ch v k. kotár, křapět, křapák, nátka, skovat, vypláknút, vetký, kvadat
v. chvadat (chřadnouti).
ch v Š: míšat, míšanina.
k \ ch v cizích slovech před t: dochtor, rechtor, dyrechtor, precechtor,
prachtykant, trachta (hostina) ; kromě toho v : lechtat, žvýchat, hazucha.
k \ g: gaval, gebula, glej, Grán (Krainer), gréjcar, groniga, cigán, fagan,
tragač, mozeg, glvat, zgarby (pol. skarb), zgrblík (skrblík).
k v c: macat.
k \ f: ťuhýk.
k ve v: vdákat.
k v p: klzký v. plský (i slzký).
h a, ch před š v komparativě nemění se: drahší, tichší, hluchší.
Přisouvání.
m : kolémbat, kolembač. — v : onakvý.
j: letojší, letojšek, žajkrut (zákrut cesty), zasej. — 1: brablc, bra-
blenec. — i: láža (agio). — r: krajčíř, — n : jaňčet (jačet), mňa (iha),
zemňáky (zemáky), mňáct (máct), handrlák.
s : střešňa, střapec, škřidélka, škřidlica, škřeček, střída (třída školní),
střenovní zub, Střebíc, Střehová. — z : nazhlas (srovn. nazpaměť = na
paměť), zdověděť sa, zdohnat, zdorozumět sa, zpodívat sa („na to bych
sa zpodívál", sice podívat sa). — c: jednúc, po druhúe, po inúc (:= jindy),
nekerúc (= někdy).
h : Danihél, Španihél, pléhnit sa (srvn. plený = hojný). — k: kdosik,
cosik, tudyk, kdysik.
tv : proceství.
Proti češtině nevsouvá se d ve šlově dlážit.
Vysouvání.
p: štros, roztopášnosť. — v: sak, stanu, Jaštůvka, stak (svlak,
svlačec), piovár, spraovat (vůbec vždy -ova místo -vova), před příponou
ství : králoství, blaznoství ; v koncovkách vždy po á, w : u súsedů, sůsedů
syn, teprú (— teprúv, teprv).
j: pučit, troník, zbóník, přiď v. přijdi, poď, zedí (zjedl), zez (zjež),
zest (zjest), zim (zjím*). Příklonná částice jtV=ž?* odsouvá ^ po souhláskách :
má-ji to? daleko-ji? víš-i? býl-y tam? Jotový příhlas při souhláskách
retných se neodsouvá: konopa, kupa, hrabata, krraa, Mlatcovan, Ma-
lenovan, vadnut, vyjmouc: veza (věž), vet va (větev), medveď, pata, patro.
I a, i: masnica (maslnica), řemesník, čupek (člupek), mynář (ale: mlýn),
šupka (slupka), pů (= půl). — i-: žídlo (^zřídlo i žihadlo).
♦) V městě: snécU, sněz, sním.
17
s : tín, tínit.
t : kadle, kerak, kerý, zřez (střež), košlák (koštlák, Steinnuss), pře-
hršle (přehrštlí), zaratit (zatratit). — d: zvihat. — t a d vysouvají se
a) před c, č: otec-oca, matka-mace, vysvěcení b) ze skupin stn a zdn:
masný (mastný), ščasný, změsnat, zvíášní, prázný, pozní.
h: moždíř, zamúřit oči, rožnút (m. rožehnut), Pambů, dá-Ii Bů,
bůvijaký (ale: Bůh dát).
k: dyž, dyby, taják (= tak jak).
vž: dyť, dycky.
Pozn. Několikerá změna jeví se ve slově řiček = zítřek,
Přesmykování.
Hrab-habr, škartúp-škraloup, zerz, zerzavět, zerzavý-rez, cerél-celer,
melec, melci-mleč, mléči, pahnozt-pazneht, maryjánek-majoránka, karamád.
P ř í z v u k,
Z pravidla bývá přízvuk jako v češtině na slabice první; ovšem
není-li enklitická. Ale v hovoru důvěrném často se přesmykuje na slabiku
předposlední: Kde ste byli? Ja ve stodole. Dobře je vám sedět na slu-
nečku! — V otázkách vybízecích přízvuk se klade na poslední slabiku
celé věty: No, ešče nepůjdete? Počkáte tu na nás? Půjdete s nama?
Tvarosloví.
Skloňování jmenné.
I. t (a)-kmeny.
nom. chlap chlapi,-é
vok. chlape chlapi,-é
akk. chlapa chlapy
gen. chlapa chlapů
dat. chlapovi chlapom
instr, chlapem chtapama
lok. chlapovi chlapoch.
nom.
vok.
akk.
gen.
dat.
instr.
lok.
nuz
nožů
nůž
noža
nožů
nožem
noži
noze
nože
nože
nožů
nožom
nožama
nožoch.
— 18 -
nom.
obraz
obraze
vok.
obrazu
obraze
akk.
obraz
obraze
gen.
obraza
obrazů
dat.
obrazu
obrazom
iiistr.
obrazem
obrazárna
lok.
obrazi
obrazoch.
Poznámky o jednotlivých pádech.
1. Mezi kmeny tvrdými a měkkými rozdílů z přehlasování vzešlých
není takových jako v jazyce spisovném.
Dle vzoru obraz skloňují se všecka substantiva vyzvukující sy-
kavkami s a z : les, vůz, provaz.
3. Vokativ jedn. Měkké kmeny mají u, vyjmouc jména v ec : chlapče,
strýce (= strýjec). Pán má „paae!" ve smyslu ironickém „páně!" „Ja
di ty páně jakýsi!"
4. Akkusativ jedn. Životná tvrdého i měkkého zakončení mají a :
bratra, muža. Tak i některá neživotná, jmenovitě jména stromů: Podí-
váme sa na toho duba. Sťali bucka, bóra. Má na něho steka (vztek).
4. Genitiv jedn. Koncovku životných a podržela posud většinou
neživotná obecná: píuha, kožucha, šatka, javora, komína, plota, duba,
hroma, snopa, klúča, noža.
Konbovku u mají jména hmotná a odtažná, vyjmouc ta, jež i v če-
štině a mají (j. chleba, syrá a p.): medu, ledu, cukru, vosku, potu, prachu,
hladu, dýmu, dluhu, slechu, dechu, času, zvyku, pepřů, kúru, kašlu.
Z obecných mají u: hrob-hrobu, dům-domu, hrad-hradu, krk-krku.
Koncovku a neb u mají jména jsoucí tu obecnými, tu hmotnými
(hromadnými) neb odtažnými: Stáli zme u stroma (jednoho) — list prší
ze stromu. Zakusil do bracha, do boba, do maka (do zrnka) — kúpíí
měřicu hrachu, bobu, maku. Opiš to s toho papíra — popsal arch papíru.
Slézali z vrcha (kopce) — sypat z vrchu (s výše dolů).
Dativ jedn. Ze životných toliko Bůh, Duch svatý, pán přívlastkové
a jména svatých mají w, všecka ostatní ovi: Pánu Bohu, Duchu svatému,
k sv. Václavu. Neživotná jak tvrdého tak měkkého zakončení mají u:
Kdy bude tom déšču konec.
6. Lokal jedn. Z neživotných zakončení tvrdého toliko jména v h
a hmotná i odtažná v ch mají z pravidla u : na prahu, v prachu, v strachu.
Při ostatních převládá přípona e: po roce, na potoce, ve výbore, na boře,
v únore, v ledně, v kožuše, v bruše. Jména zakončení měkkého mají i:
na kříži, v lesi, na vozi, v jednom kuši.
7. Nom. mn. Obyčejná přípona životných tvrdého zakončení jest i.
Přípony ové v nom. neužívá se nikdy: ve vokativě toliko při jménech
- 19
bratrové (= přátelé ; ale : milí bratři = fratres), ludkové {= lidičky) a
piítníčkové (v řeéi žebrácké). — Životná zakončení měkkého mají z pra-
vidla é, jakož i některá zakončení tvrdého : zíoďéjé, tovaryše, kominářé,
zajicé, strýce, holube, kohúté.
Neživotná vyzvukující v sykavky s a. z mají e : voze, řetaze, lese.
Vyňata jsou: čas-časy, vlas-víasy, podle „za pasy" (sice „páse").
8. Gen. mn. končí se v ů. Některé měkké kmeny mají příponu í:
groši, loktí, víasí, pačesí. Starý tvar genitivní zachoval se při určování
geografickém : ze Slovák, z Valach.
9. Instr. mn. Obyčejná koncovka jest -ama. Pravidelná přípona za-
chovala se toliko v některých instrumentalech předložkových : pod ploty,
před svátky, před časy, nad kostely, za rámy, před vánoci, s téma penězi.
Jmenovitě pravidelný jsou instrumentaly jmen místních: za Topolany,
před Vyzovici, za Maleno vici.
10. Lokal mn. má příponu och : chlapoch, duboch, mužoch, nožoch.
Ale pluralia jmen místních mají ich a ech, snad působením jazyka spi-
sovného: ve Vyzovicích, v Březolupích (Březolupy), v Topolanech (To-
polany), v Napajedlích (Napajedla).
n.
o-k měny,
nom.
okno
okna
akk.
okno
okna
gen.
okna
oken
dat.
oknu
oknom
instr.
oknem
oknama
lok.
okně
oknoch.
nom.
pole
póla
akk.
pole
póla
gen.
póla
polí, pol
dat.
pólu
polom
instr.
polem
polaraa
lok.
poli.
poloch.
nom.
psáni
psána
akk.
psáni
psána
gen.
psáni
psáni
dat.
psáňú
psáňora
instr.
psám'm
psáňama
lok.
psáňú
psáňoch.
2*
- 20 ■
nom. želé zela
akk. želé zela
gen. želé zel
dat. zelú zelom
instr. zelím zelama
lok. zelú zelocli.
Poznámky o jednotlivých pádech.
1. Původní instr. mn. zachoval se jen v některých rčeních: pod
okny, za humny, před lety.
2. Pole má v gen. mn. obyčejně pol^ ale: moří, plecí, lící.
3. Jména vyzrukující v so a zo mají v lok. jedn. i dle vzoru pole:
v masi, v železi.
4. Jařma gen. jařmí, dat. jařmám, lok. v jařmách. — Dřevo má
v pl. dřeva (:== břevna) a drva (=: dříví) — drév, drvám, drvách ; taktéž :
střeva, střev, střevám, střevách, — plúca, plúc, plúcám, plúcách. — sólo
má v gen. pl. solí : hráli pět solí. — Dvéře. (val. dveřa) má : nom. dveři,
g. dveří, d. dveřom, instr. dveřama, lok. dveřoch.
5. Starší koncovka ié zachovala se jen po 1: želé, obilé, mele,
veselé; ale: rolí. Jiná jména mají i: stavení, psáni, roždí. Táž koncovka
jest v gen. jedn.: do želé, ze stavení. Dat. a lok. jedn. končí se v ňl:
k zelú, v stavenu, v obilú, v bořú, v rolu, po vagacú, chodí po ptaňú,*)
seděli při kafú. Nom. mn. konči se v a: rola, zela, obila, stavena, psána,
seta, procestva, vizitaca. Gen. mn. po I odmítá í: rol, zel, obil.
Vedle znamení užívá se tvaru znameno; onen tvar má význam ab-
straktní, tento konkrétní: dali si znamení, udělá! si znameno.
III. a-kmeny.
nom. duša duše
vok. dušo duše
akk. dušu duše
gen. duše duší
dat. duši dusám
instr. dušú dušama
lok. duši dušách.
Poznámky o jednotlivých pádech.
1. Vzor ryba skloňuje se podle českého, vyjmouc instr. rybu, rybama,
2. Dlouhá samohláska kmenová nekrátí se v žádném pádě : v bránách,
krav, důrám, kůrů, vyjmouc: kravám, krávách, kravama.
3. Pode vzor duša spadají též substantiva končící se v sa a za:
misa, koza, gen. jedn. mise, koze, dat. a lok. jedn. misi, kozi, nom. mn.
mise, koze. Jenom husa skloňuje se v ostatních pádech dle vzoru kosť.
*) V městě ié ouží se v í, iú se přehlasuje v í: do zelí, po ptaní.
— 21 —
Dle vzoru daň skloňují se : rozkoš, drůbeř, míádeř, krádeř, zvěř,
zběř, ocel, kudel, maštal, hospodyň, kuchyň, síň, zhlaň^ hlaveň, laň, škraň,
jabloň, záměť, píď. haluz. Jiná jména toho druhu původní a zachovala,
spadajíce pode vzor duša (srovn. .str. 11.).
. 5. Genitiv mn. často se končívá v é, jmenovitě při jménech zakon-
čených v 6a, pa^ va, fa^ ma, da, ta, ia, za, sa: izba-izbí, svaďba-svaďbí,
charba-charbí, modlitba-modlitbí, lampa-lampí, barva-barví, pánva-pánví,
fajfa-fajfí, forma-formí, palma-palmí, zima-zimí („pamatuju kolik takových
zimí"), chajda- chajdí, minuta- minutí, zorta-zortí, mhla-mhlí („kolik mhlí
v březnu, tolik búřek v létě"), březa-březí, koza-kozí, klobása-ktobásí,
raisa-misí, taksa-taksí, kapca-kapcí.
Stře.šňa má v gen. mn. střešeň. Pani {-^ paní) v nom. mn. páně.
Dvojné číslo.
Dvojného čísla zachovaly se ještě skrovnější zbytky než-li v jazyce
spisovném :
1. oči-uši, očí-uší — očám-ušám, očách-ušách, očima-ušima.
2. ruce— na ruku, nohy — do nohů.
Zbytky jmenného skloňování jmen přídavných.
1. V nominative jmenný tvar mají jenom některá přídavná: živ-
živa-živo, dižen-dlžna-dlžni, vinen, povinen, rád, škoden.
Participia trpná objevují se skoro vždy ve formě určité: žito je
požaté, vymlácené. Častěji vyskytuje tvar jmenný v rodě středním : už
je zaplaceno.
2. Neutrálního tvaru jmenného užívá se jako v češtině: za často,
prodá! obilé na stojato, na ležato, kúpíí ovoce na syrovo, na sucho
(rrr sušené), za stará, od jak živa, znovu, z prvu, z mladu, po tichu
i po tichy, po málu i po mály, po německy, stojačky, seďačky, ležačky,
klečačky, vědomky, vidomky.
3. Některá adjektiva měkkého zakončení zachovala posud tvar
jmenný v gen. jedn. : je to enom z větša oprané, z mensa je to hotové,
chalupa přišla do ciza, z dalša, z blíža na to hleďa (= z větší, menší
vzdálenosti), uděláme to z kratša.
4. Ve spojení s nesklonným pů (půl) užívá se pravidelně číslovek
řadových tvaru jmenného v rodě muž. a stř. : pů druha, třeťa, štvrta
íokťa, po pů druhu, třeťu, stvrtu, desátu rýnském.
Přídavná jména přisvojovací.
Jednotné číslo,
nom. súsedů súsedova súsedovo
akk. súsedového, súsedů súsedovu súsedovo
^- 2á
gen. súsedového
dat. súsedovém
instr. súsedovým
súsedovéj
súsedovéj
súsedovú
súsedového
súsedovém
súsedovým.
Množné číslo,
nom. súsedovi, súsedovy súsedovy súsedovy
akk. súsedovy súsedovy súsedovy
gen. súsedových súsedovýcli súsedových
dat. súsedovým súsedovým súsedovým
instr. súsedovýma súsedovýma súsedovýma
lok. súsedových súsedových súsedových.
Dle tohoto vzoru skloňuje se také všecek, všecka, všecko: všecek
oves, všecka vyká, všecko žito, akk. všecek oves, všecku vyku, všecko
žito, gen. všeckého ovsa, všeckéj vyky, všeckého žita atd.
Pilno má též plurál: včil sú veliké pilná (srovn. sucha, mokra).
IV. i-k měny.
nom. kosť kosti
gen. kosti kostí
dat. kosti kosťám
instr. koštu kostima (-ama)
lok. kosti kosťách.
i-kmeny mužské mimo gen. mn. hostí, loktí, dní přestoupily ve
všech pádech pod t-kmeny měkké (hosta, hosťom, hosťama atd.) — d&ií
má v lok. jedn. ve dně, ale: o dni, po dni.
lidé, lidi, lidí, liďom, lidima, lidbch. — děti, děti, dětí, děťom
dětima, děťoch.
V gen. jedn. přestoupila jména zem a ohec pod i-kmeny : ze zemi
do obci.
nom. m. živ. třé — styřé než. ž. a stř. tři — štyry
gen. lok. třech — štyrech
dat. třem — štyrem
instr. třema— štyrr^ma (štyrma).
Původní tvar genitivu tří zachoval se ve složeninách : voda tři-
králova, třírohý klobúk.
Ostatní číslovky základní skloňují se pravidelně až na instrumenta!,
kterýž, je-li číslovka bez substantiva, má -ima: přišel s pětima, s de-
sítima; spojena jsouc se substantivem má obyčejně -i: před pěti dňama,
s desíti chlapama.
V složených číslovkách skloňují se z pravidla obě části : po štyrech
a dvacíti, pěti a třicíti, po dvúch a padesáti.
- 23 -^
V. Kmeny souhláskové.
nom. hříBa hříBata
akk. hříBa hiiBata
gen. hříBate hříBát
dat. hříBati hříBatom
instr. hříBatem hříBataraa (-y)
lok. hříBati *) hříBatoch.
Ostatní kmeny souhláskové přestoupily všecky pod kmeny samo-
hláskové: kameň, gen. kameňa, mn. č. kameně, tak: kořeň, ječmen'
řemen, plameň a j.
Vyká, tykva, mrkva, pánva dle vzoru ryba, vyjmouc fcreu, jež má
v gen. krvi, instr. krvú.
Skloňování náměstek osobních.
1. nom.
já
my
akk.
mne
nás
gen.
mne
nás
dat.
mi, mne
nám
instr,
, mnú
nama
lok.
mne
nás.
2. nom.
ty
vy
akk.
ťa, tebe
vás
gen.
ťa, tebe
vás
dat.
ti, tobě
vám
instr.
, tebú
vama
lok.
tobě
vás.
3. nom.
dat. ;
akk.
sa
instr.
gen.
sebe
lok.
SI, sobě
)ú
sobě. **)
V dative prostém vždy jest mi (i důrazové), v dative předložkovém
a v lokále stvrdlý tvar mne. Tvarů mňa a ňa již ani od nejstarších lidí
neslyšeti, ale v písních se často vyskytují. — Ty má v gen. a akk. dů-
razový tvar tabe : tebe sa nebojím, tebe sem viďél, sice fa, a tak i s před-
ložkou do : do ťa ; po předložkách ostatních gen. tebe, akk. obyčejně ťa :
za ťa, pro ťa, o ťa.
*) V městě: hříbě-hřiběte-hříběti.
**) V městě: tě, se.
1. nom. ten
tá
akk. toho
tú
gen. toho
téj
dat. tom
téj
instr. tým
tú
lok. tom
téj
Sesilovací to mění
se v
v gen. vysouvá: tohte. —
- Po
— 24 -
Skloňování náměstkové.
to ti ty ty
to ty
toho těch
tom tem
tým terna
tom těch.
te : tente, táte, tote, tyté, při čemž se o
Potem šéř do lesa (= deinde) ; už je po tom.
Dle toho vzoru skloňuje se číslovka jeden, jedna, jedno v čísle
jednotném; v čísle mn. toliko v nom. a akk. jedni, jedny, v ostatních
pádech dle skloňování složeného : jedných, jedným, jednýma.
2. nom. dvá-dva dvě
akk. dva dvě
gen. a lok. dvúch
dat. dvúm
instr. dvúma.
V nom. tvar dva jest pro životné : dvá chlapci-dva cepy. — Pů-
vodní tvar genitivu dvíi zachoval se ve složeninách : dvúryňščak, dvú-
groška, dvúgrejcarový.
3. Kdo, co skloňuje se zcela dle českého mimo elidovaný dativ:
kom, čem.
ono oni ony ony
ho, ji ich
ho, jeho ich
mu, jem ím
ním němá
něm nich.
Genitivního tvaru jeho užívá se jen po předložkách (od něho), sice
bývá tvar ho, i důrazný: ho sa já nic nebojím. Dativní tvar jem. jest
předložkový: šét sem k něm, i bezpředložkový : Pámbů jem odpusť.
V akk. bývá jeho jen s předložkami o životných, ji též jenom s před-
ložkami o životných i neživotných a o rodě středním: Pučte mi toho
koňa, sednu si na ni. Ten buk je velice htaný, nevylezeš na ni. Hen je
pěkné jabko, vylez pro ni.
moje
nom.
on
ona
akk.
ho, jeho, ji
ju
gen.
ho, jeho
í
dat.
mu, jem
í
instr.
ním
ňú
lok.
něm
ní
5. nom.
můj
moja
moje
moji moje
akk.
mojého
moju
mojého
moje
gen.
mojého
mojéj
mojého
mojích
dat.
mojém
mojéj
mojém
mojím
instr.
mojím
mojú
mojím
mojíma
lok.
mojém
mojéj
mojém
mojích.
- 25 -
f
Stažené tvary má, mého, viých atd. npjson častý; pravidlem však
ve rčeních: na mu věru, na mu hříšnú a p., ve kterýchž u se skracuje.
Místo její užívá se jejin, jfjina, j^ji'"o, g. jejiného, jejinéj atd. --
V písních vyskytuje se i tvar mojin, mojina, mojino : Nebudeš, má mitá,
nebudeš mojina, tobě otec nedá, mi celá rodina.
Skloňování složené.
Určitá přídavná v dative jedn. mužs. a stř. odmítají u: dobrém
člověkovi, za to v gen; dat a lok. ž. j neodmítají : dobréj matce. Instr.
mn. jest dobrýma; ostatek skloňují se pravidelně jako v jazyce spisovném.
Určitá přídavná měkkého zakončení přehlasují vesměs jako v češtině :
Cehi dnešní noc oka sem nezamžéí. Stáí za boží muků. Toliko podílné
číslovky dvojí, obojí, trojí zachovaly tvary nepřehlásené nom. dvojí-dvoja-
dvoje, akk. dvoj ího-d voj u-d voje, gen. dvojího-dvójéj, dat. dvojím-dvojéj
instr. dvojím-dvojú.
Časování.
Časování mimo zvláštnosti hláskoslovné, na svých místech vytčené,
neliší se hrubě od časování českého.
Infinitiv: nést, pást, třást, lézt, hrýzt — přast, krást, ktast, mňáct,
véct, kvéct, méct, hňéct, růst — séct, péct, téct, tíúct, moct — pat, žat, začat,
ťat, jat, vzít — dřít, mřít, vřít, mlet — bit, ryt, myt, píut, plut, vět, smět,
lét, set, plet, okřít, hřít, přít, hrát, zrát, smít sa — hynut, lehnút-umět,
hořet, běžat, křičat, viset — prosit — volat, krájat, stávat — kupovat.
První osoba přít. času končí se všude v w, kdekoli druhá os. má
eš: nesu, vezu, pnu, bíju, léju, hřéju, přéju, sméju sa, kupuju.
Slovesa, jež mají v 1. os. jedn. -dm, mají v 3. os. mn. -qjtí: vo-
lajú, střílajú, majú.
Končí-li se 1. os. jedn. v -ím, 3. os. mn. vyzvukuje v ija: umíja,
hoříja, klečíja, prosíja, bíjjíja sa, smíja.
Slovesa V. tř. vzoru tesati mají pravidelně v 1. os. jedn. u : orát-
oru, párat-pářu, dřímat-dřímu, zívat-zívu, strúhat-strúžu, lízat-lížu, létat-
lécu, vřtat-vrcu, trkat-třču, súkat-súču, íátat-lácu, hvízdat-hvížďžu. —
Tvaru -ám jen tehdy se užívá, kdyby tvarem v u nejasnost" vznikla:
pichám; ale též : sbírám, zpívám, dívám sa, pískám (val. sbířu, zpívu,
divu sa).
Iterativa V. třídy vzoru krájeti mají v 1. os. jedn. -ám ve 3. mn,
ajú: stavám-stavajú. Toliko krájat, házat, máčat, míšat, sázat, válat
mají : kráju-krájú, hážu-hážú, máču-máčú, míšu-míšú, sážu-sážú, válu-válú-
Kmeny zavřené hrdelnicemi h, k a. plynným r rozlišují tyto hlásky,
i před ti a ú v 1. os. jedn. a 3. mn.: možu-možú, peču-pečú, třu-třu
- Ů6 ^
Imperativ je pravidelný až na změkčování hlásky c v ř a z v zt
peč-pečte-pečme, pomož-pomožte-pomožme, zavři-zavřete-zavřeme, sedni-
sedněte-sedněme. Nechat má nech i nechaj, ovoňat (přivoněti) ovoň i ovoňaj.
Přechodník jest jenom jeden, přítomný. Má pro všecky rody a pro
obě čísla příponu za, jejížto jotový příhlas ve předcházející souhlásce
měkké mizí, tvrdé hlásky d t n změkčuje a toliko po retnicích oživuje :
nesa, veda, přaďa, sedňa, vezňa, nažňa, seďa, leza, stoja, hora, uměja,
míáťa, živa, tova, spa, sypa, vykopá, zatřepá, najma, kriha, voíaja, stavaja,
púščaja, kupuja. Slovesa V, třídy vzoru tesati mají delší tvar v aja :
dřímaja, dýchaja. Kratší tvar v ia mají toliko ta slovesa, jichž prostý
kmen se končí souhláskami s, z, r a má samohlásku krátkou: maža,
češa, křeša, kyša, píša, teša, řeža, ořa. Pakli kmenová samohláska jest
dlouhá, přechodník vyzvukuje v aja: kúsaja, kázaja, lízaja, vázaja, pá-
saja. „Děkujíc Pánubohu" zobecnělo z jazyka spisovného.
Příčestí Činné: nesl, pékí, mohl, zapál-zapala, třél-třeli-třeíy, bíl-
biía-bito, sihéí-směla-směli, léí, hynúí, křičál, prosil, volat, hříí, přít,
skřit, smít sa, kupovat.
Příčestí trpné má tvary určité : nesený-á-é, vyprosený, zehřítý. —
Kmeny I. třídy dr, mr, pr, str^ vr, ml mají v tomto příčestí příponu t :
odřítý, přemřítý (zimou), podepřítý, prostřítý, zavřitý, zemletý.
Slovesa I. třídy, jejichž kmen se končí nosovkami m, n, mají tvary
vesměs pravidelné : najat, napát, žat, dut, dút, uťat ; nikdy : najmul, dmul,
utnout a p. — Rozžžati má: rožít, rožét, rožnu, rožni, nerožihaj, ro-
žihám, rožňa.
Mnohá slovesa II. třídy kmenů zavřených přestupují do třídy IV. :
chytit (ne : chytnout), lepit (lepnouti), liščit (lisknouti), pleščit (plesknouti),
stúpit (stoupnouti), šlažit (šlehnouti), tiščit (tisknouti), ždušit (žduchnouti),
ždúřit (ždurnouti), poběžím (poběhnu), vydrápit (transgr. vydrápa), roz-
drápit, zhlupit, rozkřúpit, ukúsit (ukousnout), zakusit, zamčit (zamknouti),
vyplazit, vyrýpit, uščípit, rozščípit, zašlápit.
Sloveso dat má v 3. os. mn. dajú, přech. daja; védět: víja, přech.
věda, pověza ; jest : ím, íja, zim, zedl, přech. jeza.
Sloveso hyt, je-li slovesem určitým, časuje se v přítomném čase
takto: su, si, je, zme, ste, sú — néjsu, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú.
Pakli jest slovesem pomocným, má v 1. os. jedn. sem: styšéí sem. Pře-
chodník jest buďa; tvaru sa (jsa) užívá se jen adjektivně: On je súcí
to udělat (mohoucí, s to) to néni věc súcí (možná), on k tom néni súcí
(schopen), ty si na nic súcí.
Sloveso ít má v čase přít.: idu, ideš, ide.., přech. iďa; přít =: přijít.
Chtét má chcu-chcú, chťét, přech. chca: chca mu to udělat, nechat
svéj práce; ale: nechťa, samochťa.
íMét má přech. měja.
27
2. Různořečí zahor ské.
Slovákům na Uherskobrodsku, od svých západních a severozápadních
soukmenovců vysokými horami odděleným, na Zlinsku říkají Záhořané,
jinde Zálešdci.
K Záhoří počítají se tu farní osady Ořechové, Březolupy, Provodov,
Horní Lhota, Pozlovice, Luhačovice, Dh. Brod, Hračovice, Dolní Újezd,
Nezdenice, Sumice, Vlčnov, Sudice, Siavičín, Pitín, Bojkovice, Komna,
Bánov, Nivnice, Horm' Němčí, Dolní Němčí.
Různořečí těchto Záhořanů celkem jen některými nepatrnými od-
chylkami od různořečí zlínského se odlišuje.
1. Co se týče stránky hláskoslovné, slyšeti na Bójko vsku valašské
zdvojování souhlásek, jmenovitě sykavek, mezi dvěma samohláskami:
kassa, do le«sa a přesnou oddělenou výslovnosť skupenin á«, nr?, íc, čc
a p. : jecřnom, súke/27iý, mlařci, koíce. Za hřbet říkají na Bojkovsku
křibet, za obříslo v Nivnici prohřísío, za níšat (rousati) v Horní Lhotě
ruchat^ za nit v Hračovicích, v Nivnici, v Horním a Dolm'm Němčí a
na Bojkovsku mit.
2. Nominativ mn. jména rodinná (vyjmouc po hrdelnicích) tvoří
příponou jé: Domarád-Domaráďé, Zítochvost-Zltochvosťé.
3. Instrumental mn. vyzvukuje všude v ama. Na Slavičsku má
však tento tvar jen sklonění náměstkové a složené, kdežto sklonění
jmenné zachovalo tvary pravidelné: za nima (zl. němá), s našima, hu-
sami, s tyma chlapci. Tamtéž zní instr. duál. očami, ušami.
4. Přídavné přisvojovací končí se všude v ůj, ova, ovo : súsedůj,
Matulíkůj, Michálíkůj (gen. súsedového atd.). Jen v Nivnici má koncovky
íty, ova, ovo: súsedův, Hromčíkův. V Krhově a ve Bzovém na Bojkovsku
drží se posud starší tvar : och, ova, ovo vedle novějšího ty, ova, ovo :
Formánkoch, mynářoch. *)
5. Číslovky jeden, dvd, tré, styřé skloňují se všude jako na Zlinsku,
jenom na Slavičsku gen. jest: dvú, třú, štyr, dativ: dvěma, třema, štjrma.
Ve Bzovém u Bojkovic gen.: dvú, třech, štyrech, dativ: dvěma, třema,
štyrma.
6. Osobní náměstka on má v dative jedn. všude mně, ne, v akk.
mna, ňa (proti zlínským tvarům mi, mne); v instr. je změkčený tvar
mňú v Horní Lhotě, na Bojkovsku, Slavičsku a v Bánově. — Vedle
u něho, za něho vyskytují se též skrácené tvary uňho, zaiíko, v akk. ň
(= ni) s předložkami : přezeň, podeň, čehož na Zlinsku není.
^) jMřadší ríkajú Formánkůj, ale ešče sa dycky trče Formánkoch,'-' pravili mi
v Krhově. Staří lidé říkají též céra Formánkoch, chlapci Formánkoch.
— 28 —
7. Ukazovací náměstka ten skloňuje se celkem jako na Zlínsku :
ten, toho, tom, o tom, tým — ti, tecli, tem, terna. Jenom na Bojkovsku,
v Nivňici a v Bánově jsou v čísle mn. pravidelné (měkké) tvary: tech^
těm, těma ; v Komně, v Slavičíně a ve Bzovém tych, tým, tyma.
Ve více kusech odlišuje se podřeči bánovské, jmenovitě po stránce
hláskoslovné : dojit znamená oboje i krávu dojiti i dojíti. Jako pást, tak
se dlouží i krást. Samohláska e substantiv v -ení vyzvukujících se ne-
dlouzí: stavení, lešení, kamení. Koncovka u v dat. jedn. sklonění ná-
městkového a složeného se neodmítá: tomu, komu, jednomu, druhému.
Ve slově jatelina odsouvá se _/ ^= atelina. Hláska n střídá se s hláskou
m ve slovech mif (niť), mízký (nízký), z s s ve slově srcadlo.. — Jasné
hlásky 6, d, ď, h, v, z, ž na konci slov znějí zcela jemně původním
zvukem: dub, led, hoď, stoh, drév, haluz, nůž, za to temné hlásky před
osobní příponou -me z ostrá zvučí: sme (ne: zme), nec^me.
Zvláště charakteristické pro podřečí bánovské je tak řečené oha-
lováni neboli obaikovdní, t. j. vokalisace tvrdého i, kteréž se děje dle
těchto asi zákonů :
a) I samohláskové zní za »/ : hutnút (hítnút), suza (slza), tustý
(ttstý), zutý (žitý), dúhý (díhý), stup (štíp). Tak jmenovitě v minulém
příčestí kmenů zavřených: nesu (nesl), peku (pékí), védu, sedu, lehu.
b) ia, te, io, iy, zní jako ua, ue, uo, uy jednoslabičné, ai, el, ii, yi
jako an, eu, iu, yu jednoslabičné: uáska, buato, uechtat, uopata, uozit,
muýn, křičau, šeu, smiu sa, byu. — Jabloň zní jabóň.
c) lu a iú zni jako u a ú: puh (pluh), uh (luh), tuču, úka (túka),
úskat (luskat), má nohu opuchú, jaúvka (jalůvka), stů (stůl).
d) i mezi dvěma samohláskama, po s a ve příponě io, dlo zní
zvláštním zvukem mezi w a v: stodova, suova, suáma, mydvo, skvo.
e) I mezi o a e pak mezi m a e mizí: koek (kolek), důek (důlek).
Z tvarosloví odlišuje se toliko časování záporného slovesa býti :
su — neni su, si — neni si, je — neni, sme — neni sme, ste — neni ste, sú — neni sú.
Za akk. mn. životných v Báno vně a v Nivnici užívá se genitivu:
má dvúch bratrů, třech synů, mám tam známých.
3. Různořečí pomoravské.
Na jihozápad panství Zlínské sousedilo s Malenovským, Pohořelským
a Napajedelským. V dědinách Bohuslavicích á Hrubé Lhotě panství Ma-
lenovského mluví se právě tak jako na Zlínsku. I nářečí ostatních osad
liší se jenom nepatrně od zlínského ínesísA;eAo, jmenovitě přehláskou spřežky
I
- 29 —
aj v ej (dej, počkej, nejlepší), náměstkou mně (dat. i akk.) a potakacím
slovcem ano (zl. jd).
Počínajíc od Napajedel na celém levém břehu Moravy,*) od Rohatce
pak na sever na pravém břehu podél hranic farních osad Ratiškovic,
Milotic, **) Mistřína, Hovoran, Prušánek a Podivína až po hranice uherské
bydlí kmen slovenský, jehož nářečí i od slovenštiny zlinské i v těchto
hranicích mezi sebou některými zvláštnostmi se liší.
Krajince v nejjižnějším cípe Moravy, vtěsnaném mezi Rakousy a
Uhrami od Podivína k Prusánkám a odtud k Břeclavě říká se Podluží
a slovenskému obyvatelstvu tamějšímu Podlužáci.
Hláskosloví.
a) Samohlásky.
1. Nepřehlasované tvary jsou častější nežli ve slovenštině zlinské,
zvláště na Podluží : jazero, zajtra, niakký, pasť, po pamati (s pominutím
jotace), pamatlivý, laliký, ťažký, lákat, hořat, visat, mrzat, záblo liia,
diťa, dveřa, rukávca (neutr, pl.), z nenadána, do náručá, ze stavená, do
želá, z vlášá (vlásí, žíní), knížací, telací, cuzí ludé, bez úšú, do očú,
mžukat, slubovat, — zapřahl (zl. zapříhl), přál (zl. příí).
2. e se neměkčí ve slovech: vymetat, napekat, utékat; měkčí se
v přít. čase slovesa kvést: strom květe (na Podluží).
3. Odchylno jest dloužení některých slabik : přást-přádía, ostáí-ostála,
necháí-necháía (ale: běhala, kričala atd.), přebřédli, růzvora. — dojit
znamená na Strážničku i j. pervenire i mulgere,
4. r dlouží se jako na Zlínsku, jenom ve Strážnici a Mistříně dlou-
hého r neznají, vyslovujíce: vrba, hrbek, poprchá.
5. Na Podluží úží se e v i ve slovech brablic, trpilka.
6. Samohlásky sesilují a seslabují i v některých jiných slovech nežli
na Zlínsku : arteple, brabtat (Milotice), uazit (lazit = lozit), chruraat,
stupka, byď (Mistřín a Podluží).
7. i se vysouvá ve slovech: velký, tolký, pšu; o se odsouvá ve
slově sídla (osidla — na Podluží), u v dative jedn. sklonem' náměstko-
vého a složeného odsouvá se toliko ve východní části této krajiny až
po Ostroh: tom dobrém člověkovi; dále na jihozápad: temu dobrému,
tvojemu, mladšímu.
8. Na Podluží tvar rzi (nom. též) vyslovuje se dvojslabičně : měřica
r-ži, v r-ži (zl. rži, ve rzi).
*) Z osad na pravém břehu Moravy sluší sem toliko Staré Město a Písek.
■*) Vyj mouč přifařené tam Skoronice.
— 30 —
b) Souhlásky.
1. Jasné hlásky 6, ř/, ď, A, v, z, z na konci slov znějí zcela jemně
j)ůvodním zvukem : dub, led, buď, stoh, drév, vůz, lež. Jmenovitě h vy-
znívá jen slabým přídechem a v některých osadách (j. v Blatnici) téměř
mizí: sně (sníh), sto (stoh).
w po ifc, í a s na Podluží zní jako /: kfět, tfůj, sfátek, k fám.
n mezi dvěma samohláskami se zdvojuje: vonný, ranný, koženný.
2. Mimo přísuvky i jinde známé přisouvá se j ve slovech vedlej,
podlej, a na Podluží: hrvat (rvát), hrable, najračik, švajdlena, zahTazděný,
hrazdéní, zedzený (sněžený).
3. Sesouvání souhlásek na Podluží častější jest nežli v různořečí
zlínském : scu, sceí (jinde : chcu, chtěl), šecko, seci, vězda, do (kdo), de
(kde), z Novej si (vsi).
4. n se změkčuje ve všech podstatných v en vyzvukujících, i ve
jménech měsíců : jelen, kameň, leden, březen, v dubni, pak ve slově třň (trn),
ď a f tvrdne ve slovech: hned, snad (na Podl.), pokad, otad, dyt,
tot, dost, ked (na Podl), laštovička, dětom. — V Kunovicích tvrdne n
ve slově nyť (niť). Na Podluží měkne d ve slově ďůek (důlek).
dě a tě ve příčestí trpném nemění se v ze a v ce a s, z v témž
příčestí sloves IV. třídy se neměkčí : naroděný, nasaděný, zakrútěný,
obrátěný, zaražený, vyprosený, oběšený, zkušený. Taktéž nemění se d
v z ve slově sádka (sázka), a ž tvrdne v z ve slově drůbež (na Podl.).
V Lanžhotě: kameň sa vrčí (vrtí).
5. Souhlásky se častěji střídají, zvláště na Podluží : charva (charba),
gula (kula), gaňa (kana), mřichat (mžikat), hrát na rařicha (na mžíčku),
harvany (varhany), chrbet (hřbet), práporá (plápolá, Oejč), na Hradišťsku
pták jinde fták, miť =: niť (v Blatnici a na Podluží), mízký ===; nízký,
súnko sa míží (v Lanžhotě), kvilka, na skvál (v Nové Vsi břeclavské).
V Kunovicích, Chýlících a v Miloticích vyslovují sedm, osm, jinde
sedn, osn.
Na Podluží slyšeti častěji tácoví voř!'e takoví, což vzniklo asi lichou
analogií z tací, kterýžto tvar jest obyčejnější.
6. Zvláště charakterické pro toto různořečí je tak řečené „obalo-
vání" (srvn str. 28.). i vyslovuje se čistě toliko ve farních osadách Nové
Vsi Ostrožské, v Ostroze, v Blatnici a v Miloticích. Ve Strážnici, v Ro-
hatci a na Cejči mají jenom jedno ž a to měkké (nikoliv střední české) ;
jinde všude „obaíujú" : tustý, zutý, dúhý, uáska, huava uechtat, uonský
i onsky, cověk,*) uh (tuh), tuču, úka, smiu sa, stodova, suovo, koek. —
Zajímavý jest podlužský tvar uoje (voje), kterýž předpokládá ioje.
Zpívajíce Slováci tito vyslovují í ; i v hovoru nyní působením školy
*j V Bílovicích čuověk, „} přeca stočí, nech je to jak těžko."
— 31 —
I nabývá vrchu. Ale není to slovenské a valašské I ani české střední /
nýbrž slovenské a valašské měkké Z, kteréž se k ostatním rázným tvarům
domácího nářečí asi tak hodí, jako by se hodil cilindr k slovenskému
kroji národnímu. Měkká tato výslovnost' porušuje též deklinaci. Už nyní
často slyšeti od mladších : do škole, do jehle, v truhli, v koli, ve stodoli.
Nevím tedy, dobře-li si vede škola na Slovensku, starou, přirozenou vý-
slovnost vykořeňujíc, a nepozorujíc při tom velikých vad z této reformy
vyplývajících.
Mimo to skoro všude ve slovech slza^ žlutý I jest měkké. Za měkké
I jest I ve slovech: strnadeu (zl. strnadel), mandeu-mandevy (mandel-
mandele), kluk.
7. Co se týče hiátu platnost má celkem, co v té příčině pověděno
o různořečí zlínském. Za obecné pauz, paúk u Mistřína vyslovují pauz,
pauk, v Blatnici palúz, palúk, v Lanžhotě pavúz, pavúk.
Tvarosloví.
a) Jméno.
1. Lokal mn. muž. a stř. končí se všude v ocA, jenom v Miloticích
vedle této koncovky, pravidelné i tu po A, cA, ^•, po jiných souhláskách
vyskytuje se též koncovka 'ch : o vtákoch, vojákoch, v stohoch, v žochoch,
po stromech, po domech, o koněch, o nožech. V Mistříně obecný jsou
tvary: na stromách i na stromech, o vtákách, o kónách.
2. Duální tvary jsou častější : do ruku, do patů (Znorovy). — Oči^
uši mají většinou tyto tvary: očú, ušú (ve východní části: očí, uší),
očám, ušám, očách, ušácb, očama, ušama.
2. Přídavné jméno přivlastňovací má trojí tvar: a) ůj-ova-ovo:
súsedůj, Klimšůj (v Bílovicích, Kunovicích, Ostroze, Ostrožské Nové
Vsi, v Miloticích, Mistříně) b) ů-ova-ovo : súsedů, Juráskn (Znorovy),
c) ův-ova-ové: sůsedův, Malůšův, Valkové pole, (Ostrožská Lhota, Hroz-
nová Lhota, Strážnice, Blatnice, Hovorany, Mutěnice, Podluží.)
3. Náměstka já má na Hradišťsku a Ostrožsku v gen. dat. akk.
mně; jinde v dat. mně (we), v gen. mňa a v akk. ma (na Podaží)
nebo mňa.
ty má a) tebe, tobě, tebú (ve východní části) b) teBa, tebe, iebú
(v Hovoranech, Mutěnicích a na Podluží), a taktéž a) sebe, sobě b)
seBa, sebe.
ten, tá, to a) toho, tom — těch, tem (na Hradišťsku) b) toho, tomu—
těch, tem (Blatnice) c) teho, ternu— těch, tem (Znorovy, Strážnice, Mi-
lotice, Hovorany) d) teho, temu— tych, tym (Mistřín) e) teho temu— týcb,
tým (Mutěnice, Podluží.)
- 32 -
kdo a) koho, kom, (Hradišťsko), b) koho, komu (Blatnice, Znorovy,
Strážnice) c) keho, kemu (Milotice, Mistřín, Hovorany, Mutěnice, Podlužíj.
Tvary: uňho, zaňho, proňho, přezeň všude jsou tu obyčejný.
4. jeden a) jednoho, jednom (Hradišťsko) b) jednoho, jednomu
(Ostrožsko, Blatnice) c) jedneho, jednemu (Strážnice, Milotice) d) jed-
ného, jednému (na Podluží a j.)
dvd-dva, dvě ve východní části tohoto různořečí (mimo Hradišťsko,
Ostrožsko a v Blatnici) má zvláštní tvary pro rod mužský a ženský
i v pádech nepřímých: gen. lok. dvoch-dvěch, dat. dvom-dvěm, instr,
dvoma-dvěma (taktéž obá-oba, obě).
třé-tři^ štyřé-štyry skloiiuji se jako na Zlinsku, jenom že v da-
tive a lok. -genitivě ř netvrdne v r : štyřem, štyřech.
sto jest nesklonné: pět sto, devět sto. — Do kolci hodin (na
Podl.) = do kolika.
5. Za akk. mn. mužských jmen osobních nastupuje všude (mimo
Bílovice) gen. mn. : má dvoch bratrů, má dobrých rodičů, brzo by sed-
láků s gruntů zháňali, pro muzikantů, pro městských, střílau houbu,
na tých vojáků došeu strach. — Ale : má dobré voly, pěkné koně.
b) Sloveso.
1. V infinitive mění se v Mistříně, v Hovoranech a na Podluží
Ht v ct: kvéct, véct, kract, kuact (klásti), pléct. — Na Podluží za kvésti
a čísti jsou tvary kvitnút a čnút.
. 2. Slovesa, jichž 1. os. jedn. se končí v ím mají ve 3. os. mn.
tyto tvary: a) i: děti leží, chuapci běží, ludé chodí, naši stojí, muchy
ťa zí, všeci ví (v Kunovicích, Derfli, Podolí, Veskách, Nové Vsi Ostrož-
ské a ve Lhotě Ostrožské) b) íjú: ležíjú, běžíjú, chodíjú, stójíjú, íjú,
víjú (Chylice, St. Město, Blatnice, Strážnice, Petrov), c) íja: ležíja, bě-
žíja, chodíja, stójíja, íja, víja (v Bílovicích a v osadách přifařených,
v Miloticích, Vacenovicích a v Mistříně) d) id: ležá, běžá, choďá, urhá,
stojá, jeda, věďa (ve Veselí, Znorovech, Hroz. Lhotě, v Zeravinách,
v Sudoraěřicích, v Bohatci, v Hovoranesh, v Dubňaneeh, v Mutěnicích
a na Podluží.)
Pozn. Koncovka ijú jest asi mladšího původu i tam, kde nyní
vůbec ustálena jest, neboť v novější době v osadách pod a) vytčených
vedle pravidelného staršího tvaru velmi často slyšeti íjú, v Mistříně
, chodíja, íja jen starší lidé mluví, mladší vesměs chodíjú, íjtí a v Ro-
at ci vedle choďd, topd slyšeti též učíjú sa a p.
3. imperativ jest dvojího tvaru a) napij sa, umyj, sedněte, klek-
něte, zavřete (na Hcadišťsku, Ostrožsku, ve Strážnici, v Blatnici a v Mi-
- 33 -
loticích) b) napi sa, umy, sednite, kleknite, zavřité (všude jinde, jen že
v Mistříuě i a y se dlouží: napí sa, zakrý, umýte).
-i. příčestí činné a) kde se neobaluje, t. j. kde se i drží nebo v I
se proměnilo, jsou tytéž tvary jako na Zlinsku: nést, vedl, seďél, bežél,
volal, smíi sa b) kde se obaluje, tam činné příČestí kmenů zavřených
má dvojí tvar a) neseu, vedeu, sedeu si, vlekeu, utrheu (v podlužských
osadách Břeclavě, Lanžhotě, Kosticích, Tvrdonicích, v Týnci a v Hru-
škách) /9) nesu, védu, sedu si, vleku, utrhu (všude jinde). Kmeny ote-
vřené mají tu všude n za 1 : dau, seďeu, smiu sa, okřiu, jenom že tyto
tvary v Mistříně velmi se prodlužují: dáu, séu, zehříu.
5. scet-scu-sceu (pod!.), ít-išeu (podl.), pod-podme-pote (v Břeclavě
a v Lanžhotě, jinde poď-poďme pote), ježďat (jezdit) hádzat-hadž, zedz
(v Lanžhotě) céra vydatá (vdaná).
4. Různořečí uherskoslovenská.
Mezi dědinami moravského Slovenska jest jich osmnáct, jež, do-
stávše své obyvatelstvo v dobách pozdějších z různých krajin Slovenska
uherského, posavad podstatné znaky svého původního nářečí zachovávají.
Z osad těch nejdále posunuta jest a zcela osaměla dědina Alen-
kovice, se čtyři kilometry cesty na západ od Napajedel. Značně v kraj
postrčeny a se sousedním obyvatelstvem moravským ve stálém styku
jsou tolikéž osady Bystřice (Bystrica),, na silnici mezi Bánovem a St.
Hrozenkovem, Blatnička, přifařená do Blatnice, a Boršice, na východ
\ Blatničky.
Ostatm'ch čtrnáct osad většinou zastrčeno jest v hluboké úvaly
na strmé stráně jihovýchodního pohoří moravskouherského, jsouce tu
po jedné, tu po skupinách dvou, tří osad od sebe odděleny vysokými
hřbety horskými. Počínajíc od západu a jdouc na východ a severovýchod
jsou to osady: Radějov, Kuželové, Malá Vrbka, Velká Vrbka, Lipov,
Louka, Velká, Javorník, Nové Lhotky s kolonu Vápenkami, Súchov,
Sfrdní, Březová s blízkým Olšovcem, Starý Hrozenkov.
Do obce Hrozenkovslvé příslušejí kopanice (paseky), t. j. rozptý-
lené po kopcích samoty: Zídková, Vápenice a Výškovec; do Březovské
Lopenik.
Nářečí v této krajině jest takměř tolikero, kolik tu osad ; všecka
mají do sebe více ráz slovenštiny uherské nežli moravské. Vypisovati
jich do podrobná nehodláme; vytkneme toliko podstatné znaky, jimiž
se liší od sousední slovenštiny moravské, zvláště hledíc ku stránce
hláskoslovné.
— 34 —
Nejpodstatnější znaky různým těmto nářečím společné jsou asi tyto :
1. Všem společná jest hláska r za českomoravské ř: „Tri a třicet
křepelek přeletělo pres naše pole," smějí se jim sousedé „Moravčíci".
Od horlíého (hořkého) rozeznává se horúcí (horký); na Strání však za
horký vyslovují horský.
2. Jako Slováci moravští, tak i tito vyslovují dlouhé r\ víba, po-
píchá, zdížat, ohřňat.
3. Všude se dlouží samohláska předložky složené se slovesem
it. n. isf (jíti) před hláskou j, : dojit, najit, projit, nájisť,
4. Castěji než jinde seslabuje se u v y: od hlady, z mladý, z doly,
z daleky, z blízky.
5. Mimo Alenkovice, Radějov, Blatničku, Boršice a Bystřici všude
jinde seslabuje se po souhlásce r samohláska Š v lokále a v dative
jedn. v i: na javori, na dvori, v chotári, na košári, na úhoři, k jari,
v hoři, na hůri, na fari, na kari, po hri.
6. Všude odlišují se zcela přesně jasné souhlásky od temných na
konci slov: du&, Ind, kréu, pauz, nůz. h zní jen slabounkým přídechem,
ba skoro docela mizí, jako i jinde ve slově „Pambů", dá-li „Bů" : sně,
bre, nocle, piu. Jenom na Hrozenkovsku vyslovují sňac/i, brec/í, ale lucř,
du&, pauz. V písni tedy zcela správně rýmují se slabiky ioh a io.
Daj nám, dívča, daj nám záio,
co's na panském trávu žaio.
7. Mezi dvěma samohláskami souhlásky w, s, s zostra se vyslovují
neboli zdvojují: vinný, súkenný, drevenný, siamenný, prutěnný, masso,
kašša. — Obě hlásky skupenin dc, tc, Se, dn a p. ve výslovnosti jasně
a ostře od sebe se odlišují : huá-ci, brd-co, miaí-ci, něplaď-cě, nespacř-ni,
valas-ský.
8. Vyjmouc Hrozenkovsko zubnice í a cZ nerozlišují se v příčestí
trpném před e v c a 2 : vysvětěný, vymlátěný, zaplatěný, naroděný, za-
hraděný, odsúděný.
9. Za zpěvu předsouvá sej skoro před každou samohláskou: Ju Preš-
purku ju Dunaja kasárna malovaná. Ju studničky ju studenej. Ze ty mňa
joklamáš. Abych ti jopraía šáteček. Jale už vím. Kedy ty len ju nás budeš.
10. Jako v sousední slovenštině moravské, tak i v této za mn.
akkusativ mužs. užívá se genitivu, a číslovka sto jest nesklonná: pět
sto, deset sto.
11. Imperativ, nehledíc ku změnám hláskovým, je všude: pošlite,
zavřité, sednime si, napi, napité sa, zakry, zakryté; jenom na Hrozen-
kovsku: napij, napij cě sa.
Jednotlivá různořečí, čím blíže k hranicím uherským, tím více se
vzdalují od slovenštiny moravské. Nejbližší jsou jí jak polohou, tak i po-
vahou různořečí alenkovské, radějovské, blatnické, boršické a bystřické.
35 —
a) Různořečí alenkovské.
1. Původní r uhýbá znenáhla moravskému ř. Za řeči slyšeti: Néž
k nám prinde, tři hodiny mosí íť. Pod takovú krivii brezú. Za mor.
jakorka říká se jakoska.
2. I je čisté: žitý, nesl, vedl.
3. Odlišné slabiky měkké: jatěl (datel), všade, kadě (kady). —
f idío = bidlo.
4. Přídavné přisvoj ovací : súsedů, Jurenů.
5. Tvary náměstkové : ma, mně (ně) — teBa, tebe — seBa, sebe —
ten, teho, temu, v tem, ti, tych, tým, týma. Náměstky přisvojovací kon-
covek nedlouzí: mojeho, peří z nasej bílej husi, našich súsedů.
6. Tvary číslovkové: jeden, jedného, jednému, v jedněm, jedných,
jedným, jednýma. — dvoch, třech, styrech, chlapů — dvěch, třech, štyrech,
rob, o dvěch hodinách, dvom — dvěm, dvoma — dvěma.
7. Infinitiv končí se v měkké f: nést, piť, jesť, volať. — 1. os.
jedn. : nesu, piju, jím, volám. — 3. os. mn. nesu, pijú, umá, choďá,
jeďá, věďá (mladší přejímají od sousedů: umíja, chodíja, íja, víja). Pa-
cholek ježďá (jezdí) — pacholci jezdíja. — Příčestí činné: nesl, vedl,
jedl, volal, kupil (-al, il polodlouhé).
8. Zvláštní slova : věru, te^dá, keď (mladší : dyž), kedy (kdy), odkel
a p. (odkud), složené předložky: popod, ponad, z póza a p., — vrábel
(vrabec), škorvánek (skřivánek).
b) Různořečí raděj ovské.
1. ^ se obaluje: huava, suovo, čověk, dúhý, védu (vedl), nesu,
vouau, umreu.
2. Přídavné přisvojovací: súsedův, Múčkův.
8. Tvary náměstkové: teBa-ť)bě, seBa-sobě. — ten, teho, temu,
tem. — ti, těch, tem, téma.
4. Infinitiv má tvrdé t : nést, péct, volat, chodit. Imperativ slovesa
býti jest: byď, byďme, byďte.
Ostatek srovnává se s alenkovským, jen že za „zvláštní slova" tam
vytčená má tvary moravské a slabik tam poznamenaných neměkčí.
c) Různořečí blatnické.
1. ^ je čisté: hžava, žftitý, dZúhý.
2. Přídavné přisvojovací: súsedů, Kubiců.
8. Tvary náměstkové: toBa, s^Ba — tobě, sobě. — ten, toho, tomu,
v tom — ti, těch, tem, téma.
4. Tvary číslovkové: jeden, jednoho, jednomu, v jednom— jedni,
— 36 — ,
jedných. — dvoch. třech, styrech — dvěch. třech štyrech — dvom,
trém, štyrem — dvěm, dvoma, tréma, štyrma — dvěma.
7. Infinitiv: nésť, pr«sť, krasť, pec, tec, moc, umríť, zavríť, uťať,
piť, klečať chválit, voiať, íť i ísť. — 1. os. jedn. nesu, vedu, idu. —
3. os. mn. nesu, idú, voiajú, uihá, klečá, jeda, věda. — su, néjsu, buď.
Příčestí činné: nesl, vedl, prcrdl, umrél, sedel, volal, chodil.
d) Různořeči boršické.
1. I je čisté: slza, žitý, dlúhý.
2. Přídavné přisvojovací : súsedů. Kováříků.
3. Tvary náměstkové: teBa, seBa — tobě, sobě. — ten, toho, tomu,
v tom, těch, tem, téma.
4. Tvary číslovkové : jednoho, jednomu, v jednom — jedných. —
dvoch, troch, štyroch — dvěch, třech, štyrech, dvom — dvěm, trém,
štyrem — dvoma — dvěma, tréma, štyrma.
5. Infinitiv: nést, vést, prast. plést, péct, téct, moct, pit, chodit,
volat, jest, íst. — 1. os. jedn, : nesem, vědem, pletem, možem, idem,
pijem, klečím, chodím, volám. — 3. os. mn. nesu, pijú, votajú, klečá,
choďá, jeďá, věďá. — Příčestí činné: nésí, vězí, umrél, ušil, volal.
Sem, si, je, sme, ste, sú. — néni sem, néni si, néni, néni sme,
néni ste, néni sú.
e) Různořeči bystřické.
1. 1 se obaluje : suzy, zutý, dúhý, stup, huava, čvověk.
2. n mění se v m ve slovech: miť, mízký, mížit.
3. Přídavné přisvojovací: čeledín súsedových. Cí si? Mikšíkových.
4. Tvary náměstkové: toho, tomu, o tom — těch, těm, těma.
5. Infinitiv: nést, plést, krást, péct, moct, pit, volat, jest. — 1. os.
jedn. : nesu, vedu, idu. 3. os. mn. nesu, chodíja, muátíja, víja, íja. —
Příčestí: nesu, védu, kleku, spadu, piu, priu, smiu sa, vouau. — Su —
néjsu, buď.
Ostatek srovnává se různořeči toto celkem se sousedním záhorským,
jmenovitě bánovským.
f) Různořeči stráňské.
1. 1 je čisté: slze, žitý, tlstý, díhý, tícf. — Za měkké I slyšeti
většinou tvrdé i: velký, toíký, silný, kostelník, postel — posteía, kúpel —
kúpeta, rol (gen. mn.) — srnuřa (jméno krávy). — ^ se nevysouvá ve
slově jablko — ^jablk; i střídá se s^ ve slově palchovňa. - ď střídá se
s j ve slově ďatělina. — i se vysouvá ve slovech : velký, velce, lačný,
kolky, tolký.
- 37 -
2. Brat má v nom. mn. braťé. — Instr. mn. rodu mužs. a středn.
s terna chlapy, před svátky, za vrátý, i : svojima synama, 8 pachoíkama*
Vůz, koza a p. v nom. mn. vozy. kozy, ale v lok. jedn vozi, kozi. —
Duál: do oču, ušú - na očoch, usoch — očima, ušima. — Ruky, nohy
do ruku, bez nohů — na rukách, nohách.
3. Přídavné přisvoj ovací : a) súsedůj, Popelkuj, Purupůj, b) Popel-
kových, Pumpových, Mikuláškových c) To je strýca pole, to je kavára
zahrada, to je pes panáčka. Cí si? Kovára.
4. Tvary náměstkové : daj ni (= mi), ke mně, ode mňa, se m?iú. —
teba, seba — tebe, sebe. — našho, našmu — jejichho, jejichmu. — ten, teho,
temu, o tem, tych, tým, téma i týma. — do, koho, o kom. — tacoví»
(= takoví), co, nic.
5. Tvary číslovkové : jeden, dva (živ. i neživ.), tri, štyry, pět, šest,
seďom, osem, devatnást, dvacet. — jedného, jednému. — dvoch, troch,
štyroch — dvěch, třech, štyrech; dvom, trom, štyrom — dvěm, trém,
štyrem; dvoma, troma, štyroma — dvěma, tréma, štyrema.
6. Infinitiv: nésť, pásť, lézť, krasť, pécť, técC, mocť, seť, volať,
zehríť, okríť. — 1. os. jedn. : nesem, vědem, šijem, idem, hádžem
(házím). — 3. os. mn. : nesu, volajú, idú, choďá, mláťá, věďá, jeďá. —
Imper. : zedz, povědz. — Příčestí: nésél, védéí, pásél, plétél, pékéí,
tékél, zapríhél, volal, kupoval, pil, chodil, išél.
Sem, si, je, sme, ste, sú — neni sem, neni si, neni, neni sme,
neni ste, neni sú; buď, byl sem.
Spojka: keď (když).
g) Různořeči lipovské.
1. ž se obaluje: uaciný, uazit, *) uopata, suza, zutý, ků (kůl), pu
(pluh), — kolář a kovář zní velmi podobně, ale rozeznává se přece.
2. ď a f tvrdne v příslovcích : hned, snad, ked, odkad, snad, pořád,
tot, třikrát. — A se vysouvá ve slovech : vězda, vízdat : y ve slově :
šecek — šecko. **) — réž nevysouvá e v pádech kosých : řeži. ***) —
I vsouvá se ve slově záuosek (záosek). — r střídá se s j ve slově
parchovňa. — chren = křen.
3. Nom. jedn. mívá koncovku o: strýko, šohajko, Jano, Jurko.
4. Přídavné přisvojovací ; súsedů, Zemanů.
5. Tvary náměstkové: mňa — mně, teba, seba — tobě, sobě, teho,
temu, v tem, těch, tem, téma. — mojeho dobrého otca, nasej biuej husi
bez mor. délek), — našho, našmu, jejichho syna, jejichmu synovi ;
*) V osadách nahoře vytčených lozit n. uozit.
**) Na Hroz., Brez. a Lhot. šetko.
**^) Tak i v osadách následujících. Na Lhotkách réž— réži.
— 38 —
tak i: u Zemánkovho póla, Komárkovmu pachoukovi, do ženichovho
domu, z krušpánkovho listu.*) — co, nic.
6. Tvary číslovkové: jedného — jedných, dvoch, troch, štyroch —
dvěch, třech, štyrech atd.
7. Infinitiv: nést, vésť, pást, krásť, lézt, hrýzť, pec, tec, pomoc,
zapat, uťat, umret, zavret, kvitnút, utrhnut, klečat, sedět, muatit, chodit,
hríť, přít, smít sa, set, lét, kupovat, jest, ísť (jíti). — 1. os. jedn. :
nesu, vedu, idu. 3. os. mn. nesu, vedu, voíajú, klečá, choďá, věda,
jeďá. — Imper. pověz, zez. — su, néjsu, buď — scet, scu, sceu (chtíti). —
Příčestí : védu, nesu, peku, lehu, ušiu, vouau, zedu, išeu, byu, mau (měl).
h) Různořečí velické.
S různořečím velickým stejno jest různořečí kuželovské a obou Vrbek.
1. Tvary náměstkové: teba, seBa — tebe, sebe. — toho, tomu,
na tomu poli, o komu.
2. Příčestí: néseu, páseu, lézeu, spádeu, utrheu, zapríheu, uťau.
smiu sa, kupovau. — Imper. jedz. póvědz ; — zedzený.
Ostatek všecko jako v Lipově.
i) Různořečí javornické.
1. Hláska r na konci slov se vokalisuje: věter, kmoter, cuker,
Peter (ale: brat).
2. Dlouží se a) koncové a v nom. mn. rodu stř. : okna, švová,
telata, b) e vsuvné: oken, hrušek, jabučék.
3. Číslovkové tvary: dvoch, troch, štyroch atd. jsou pro všecky
tři rody: o dvoch hodinách, s dvoma robama.
4. Ten, teho, ternu, o tem, tých, tým, týma, o kom.
5. 1, os. jedn. nesem, vědem, idem. — sem — neni sem atd.
Ostatek všecko jako ve Velké mimo některé méně důležité roz-
díly, jako: V. hrimí — J. hřmí, V. majůvka — J. májuvka, V. provísuo —
J. pobrísuo, V. věda, povědz, pěkný— J. veda, povedz, pěkný.
k) Různořečí sůchovské.
1. I se obaluje: suze, uu (luh), duu (dluh), puku (pukl).
2. de a te měkne \ dě a tě**), ne v ně toliko v koncovkách :
vedetě, idětě, tetka, jatělina, dě (kde), kvitně, sedne, děň, týděň, hrnec —
neseš, nenecháš (ale: někdo, někerý). -^ Změkčují se též příslovce:
keď, hněď, snaď, poraď; měkké jest e po A; ve slovech: kěla (kolik),
*) Tak i v osadách následujících.
♦*) Výjimky níže v nářečí lašském vytčené i tu platnost' mají.
— 39 ;-
kělký (koliký). — c mění se v f ve slově tísar; f v ď ve slově koča —
kočaťa (kotě). — veda vedle povedz.
3. Vedle délek javornických a) okna, vrata, b) oken, hrušek dlouží
se ještě c) v genitivě množném rodu ž, a stř. samohláska kmene skrá-
ceného : strák, stodóu, rób, chaúp, rúk, meríc, kurie, Boršíc, zelin, motýk,
jabúk. — M v instr. r. ž. vyslovuje se zkrátka jako v akk. : za tu našu
stodou, biu ho ruku.
Předložka pro má tvar pre : pře nás, predať.
4."Genitiv mn. rodu m. má koncovku ův: súsedův, synův (týž
tvar má přídavné přisvoj ovací.) — těla, tělaťa, tělati, tělatěm.
5. Tvar oni je společný všem rodům: oni tam byvy (ženy). —
jej = jí a její: daj mně jej kúsek (buchty), skočiu do něj (do vody),
jej bratr. — kdo, keho, kemu, o kem. Ostatní tvary náměstkové jako
v Javorníce.
6. Seďom, osem (jako na Strání), ostatní tvary číslovkové jako
v Javorníce.
7. Infinitiv: nésť, pásť, trásť, hrýzť, lézť, ukrásť, pécť, vlécť, uťécť,
umreť, vreť, biť, chodiť, ríkať, hríť, okríť, seť, mať, jesť, ísť. — 1. os.
jedn. : nesem, veděm, pijem, iděm 3. os. mn. umá, choďá, klečá, jeďá,
veďá. — Příčestí: néséu, páséu, tráséu, pékéu, uťékéu, zapau, kvitnú,
pítau, séu, máu, išéu.
Sem, si, je — néni sem, nénis, néni atd.
Chceť — chcem — chcéu.
1) Různořecí hrozenkovské.
Samohlásky.
1. Za čisté e slyší se často a: baž, pác, šásc (šest), klas (klestí).
2. Přehlasování velmi zřídka se objevuje, asi tak jako ve slo-
venštině uherské: snah, škrjatek (skřítek), hladac, lahký, ojo, vajco,
ohniščo (vedle: pole, more), šudzic, vťúpic sa, plúznic (phsniti) a j.
3. Neúží se měkké ě ani krátké ani dlouhé: pjést (píst), hňézdo
(více příkladů níže).
4. Kvantitou samohlásek různořecí to nejznačněji se liší od sou-
sední moravštiny; dloužit se a) samohláska kmenová mnohých slov, jež
jinde na Moravě zkrátka znějí: hád, slavík, spádoí (spadl), podvázek,
ňéhdo, ňéčo, hríb, bób — bobu, bór, íóh (hloh), chój (chvoj), chvost, rvóšt
(rošt), bót, dóž ho vie (kdož), dáha, mrtvy, krs, smrk b) koncové a
v nom. mn. rodu stř. : jarmá, telata c) samohláska kmene skráceného
v gen. mn. rodu ž. a stř., jakož i vsuvné e: vran, kóp, nóh, rúk, Boj-
kovic, rovin, motýk, ovéc, močidéí, jarém, hrušek, trnek, handér (hadra),
hledzi pletek, faték d) koncovky y, i, ami pravidelného tu instrumentalu
- 40 -
mn. : ze svojimi syny, z vojáky, strnádky Ijétajú z vrabci, uchodzit cvatý ;
s kravami, sestrami e) kmenové a, o, r jednoslabičných imperativů: dáj—
dájcě, háž— hážcě, káž, mlác, dój, stoj, pój (poď), hra f) příslovce zajtrá.
5. Dlouhé o zachovalo své původní znění: mój, tvój, dvór, vóz^
pójdzěra.
6. Jiná zase slova i tvary mají samohlásku krátkou proti mor. dlouhé :
kráva, tráva, sláma, máslo, sádlo, stádo, pase (pásti), sol, hnoj. — u
v instr. r. ž. vyslovuje se zkrátka jako v akk. : za tu našu stodolu. —
Koncovky indikativní času přítomného sloves 3. a 4. třídy, ti třetí os.
mn. a koncovky činného příčestí al, U, yl, ěl, ul se neprodlužují.
7. Samohlásky se jinak sesilují a seslabují -.avo: kobela, — e v a :
hadbáv, zasa, sadnúc, bjačac (bečeti), — e v o: dodek (mor. dudek),
popoí, — spádoí, pásol, pékol (činné příčestí), — i v a: slepačí (dle
anal. cělací), — o \ d: ráždě (roždí), ^ o v e : hespoda, Kremeríž, krém
(kromě), — u v y: slychy.
8. e se vysouvá z přípony zdrobňovací e<^ek: chíapček, čupček. —
e neodsouvá se z komparativů příslovcí : dále, blíže, i se slovesa ihrác
(hráti). — Za mor. krev, křest, hřbet jsou tvary : krv, krst, chrbet.
Souhlásky.
1. Velmi častá jest jotace po retnicích, sykavkách a plynných ?, r
(= ř) před a, a, e, é (= jé a í) : pjata, pjasc (pěsť), pjatý, pjatek, na-
zpjatek, pjést (píst), zbjérac, žabjé mljéko (=prýšť), mjad, mjaso, mjakký,
vjaz, hovjado, vjánoce, svjatý, svjátek, vjadnúc, vjazac, kvjétko, svjéca,
kvjécjé (kvítí), vjéter povjévá, kobyljá mjata {= koní máta), handrlják,
mljéko, kljéšče, chljéb, prjam (prám = právě), večerjac, rjecaz, rječnovac,
hrjéch, porjéz, drjémac, strjélac, dzěsjatý, mesjaček, sjédmý, šjaš (= šáší),
šjance, radšjej, šjéstý, žjáden, žjadac^ něbožjátko, ščiáva (šťovík), čjerný,
pečjénky (:= šperky, zabijačka), kameň — kamjének, kořeň — korjének,
remeň — remjének, prscěň — prscjének.
Za to slabiky té, pě^ me, ve jotace pozbývají : oběd, bežac, pekny,
pěna, mech (měch i mech), mesjac, svět, člověk, věrný, na hlavě, ale: vjéter.
2. Slabika ne měkne v ne: sadně, lahně, klakně, nenechá, mlýnec.
3. Jotované í a cř (ť, ďj méní se y c a dz; te a. de (prostředkem
te a dě) přecházejí tolikéž v ce a dzě. — c a z znějí tu měkce, ale ne
tak jemně jako v nářečí lašském ; je li e dlouhé, nastupuje zřetelná jotace :
žac, kosic, kose — kosci, nic — nici (niť), mac — macěri, zac (zeť), cětka,
hacě (hatě = ploty), cěnký, cěplý, koscěl, scěna, scěhno, prscěň, scjérá
(stírá), proci, tacík, třecí, múcic (moutiti = stloukati máslo), kedz (keď =
když), hnedz, medza (meze), ludzja, zacělina (ďatělina^==jetelina), dzědzina,
dzjéca (dítě), kdzě, indzě, vedzěcě (vedete), idzěcě, žid — židzi, had— hadzi.
— 41 -
zavedzěný, nájdzěný, vyhodzěný, plecěný, vymecený , sedzjom (seďom
= sedm).
4. Mima to mění se I v r: rašpra, — c v c: česnek, — 2 v z:
železo, — ďařvj: poj — pojcě — poáme, choj— chojcě — chodme (choď=
jdi), vsaje (^= všade), taj (= tadě, tu), toj (toť), — předložka k v ch
před t: ch tebe, ch ternu.
ch před i v nom. mn. a před ě v dat. a lok. jedn. mění se v s :
Čech — Óesi, lenoch — lenoši, ženich — ženiši, pančucha — pančusě, mucha —
musě, po trosě.
Skupeniny sk a ck před i v nom. mn. mění se v se a, cc: zemsQÍ,
uherscí, rakúscí, tureccí, němeccí.
Skupenina strě přechází v čeře: čerepy, čereva, čerešňa.
5. Mezi k, r, t a následující o vsouvá se v: kvól (kůl)— kvóla,
kvóň — koňa, kvórka,, rvóšt, rvósc (růsti), sirvótka (sirotka ^=: ocoun),
stvót — štola, potvóček, vón (on), vósmý. — h se vysouvá ve slově íóh
(hloh). — d ve slově džbán se neodsouvá.
I toliko před tt .se obaluje (vypouští), sice zní z plna : duhy, zutý,
tustý, kúb, sudza (slza), stup, túc, súnko — hlava, lopata, člověk.
Jména podstatná.
1. Nominativ jedn. rodu m. mívá koncovku o: tato strýko, šohajko,
Jurko, sejko, rejko (jména volů)
2. Vokativ rovná se druhdy nominativu: Ozef! Ondřej, poj sem!
Moja duša!
3. Instrumental jedn. rodu m. a stř. má koncovku om : chlapom,
oknom, cělacom (teletem).
4. Nominativ mn. rodu m. končí se často v ovja, ja : svedkovja,
predkoYJa, sj^novja, bratrovja, pánovja, gazdovja, svrčkovja, Bojkovjaňa,
Bánovjaňa, Brodzaňa, kolárja, kravarja, hoferja, ščúrja, ludzja.
5. Genitiv mn. r. m. vyzvukuje v óv : súsedóv, pánóv. — Po měkkých
souhláskách a po r zastupuje tuto příponu i (í) : mesjaci (měsícův), rodiči,
kováči (kovářův), koši, peňazí, máji, tu je moc Máchali (Machala), do
troch králi, koláři, hoferi, grajcari, cigaňa — cigáni.
6. Dativ mn. končí se v oto, lok. v och jako jinde.
7. Instrumental mn. jest až na délku většinou pravidelný : s chlapci,
s tými chlapy, ze svojimi syny, za duby, ale též : z volmi, před dvac-
jatmi rokmi, cepmi*) — z robami.
8. Jména v s, z, sa, za vyzvukující skloňují se dle tvrdých kmenů :
dva vozy. kozy, na nose, o voze, o koze.
') Jméno cepy jest plurále tantum : Jedny cepy, dvoje cepy.
-4á^
9. zbožje g. zbožja d. zbožju instr. zbožjem lok. ve zboží. Tak :
obilje, krovje (křoví), stavjanje (stavení). — ovoce — g. ovoceho.
hrjebja, g. hrjebjaca, d. a lok. hrjebjaci instr. hrjebjacom. — V čísle
mn. tyto kmeny mají zvláštní tvary v ence a ce : hrjeběnce, g. hrjebenéc,
d. hrjebencom, instr. hrjebencí, lok. hrjebencoch. — kúra — kurence, kozla —
kozlence, husa — húsence, dzjévča — dzjévčence, cela — celce, prasa — prasce.
— kolo pl. koljesa.
Oči — uši, do očú-^do ušú, na očoch— ušoch, očima — ušima.
Jméno přídavné.
Přídavná jména měkkého zakončení nemají koncovek přehlasováním
otřených: inší člověk, inšja žena, inšje dzjéca — insjého, inšej — inšju. —
božja muka, za božju muku, božje slovo — čí, čja, čje. — kolí, kolja,
kolje (koliký) — telí, telja, telje (toliký) — Kelí má, telí dá (kolik—
tolik). Dubnica je od Trenčína telí, jak od nás do Trenčína (tak daleko).
kelkosi (koliksi.)
Číslovky.
Jeden, dva — dve (dva chlapci), tria — tri, štyrjé— štyry, pjac, šesc,
sedzjom, osem, dzěvjac, dzěsac, jedenást, dvacac, tricac, .styrycac, pa-
desát, šesdesát, pjac sto. — obi dva (mor. obá dvá.)
Jeden — ^jedného (dle „dobrý"), ma dvoch. troch, štyroch synóv,
dvom chlapom, robám, o troch hodzinách atd. — od dvacaci k tricaci.
— mávali po moci ovcách. První — prvňá — prvňé, treci, pjatý, šjéstý,
sjédmý, vósmy, dzěsjatý, třicátý, padesátý.
Náměstky.
Já, ode mna, ke mně, daj mi, — od tebja, ch tebe, od sebja,
k sebe. — Ten — teho, temu, na tem, tých, tým, tými. hdo, keho, kemu,
o kem. — vón, ona, ono, — od něj (ní), k něj (ní), s ňu; — jej brat
(její.) — mój, mojeho, mojemu, o mojem, mojím. — našjeho, našjemu,
nebo skráceně: mojho, tvojmu, našo (=:= našho), vašmu. — čo, ništ.
Sloveso.
1. Infinitiv: ňésc, pase, trjasc, hrýzc, prjasc, (přísti), krase, klase,
vjésc (vésti), rvósc (růsti), pjéc (péci), vljéc, túc (tlouci), móc, pjac, ucjac,
(utíti), začac, vzjac, umrec, vrec, mlec, pic (píti), sjac (seti), Ijac (líti),
krjac (hříti), prjac (příti), okríc i okrjac, ihrac (hráti), smjac sa, smac
(směti), — lahnúc, klaknúc, sadnúc, (sednouti), kvitnúc (kvésti) — bežac,
klačac — míácic, chodzic — volac, kupovac.
2. Indikativ. něsem, neseš, nese, neseme, něsecě, nesu.
vedzěm, vedzěš, vedzě, vedzěme, vedzěcě, vedu.
sadněm, sadněš, sadně, sadněme, sadněcě, sadnu.
- 43 -
klačim, klačiš, klači, klačime klačicě, klačja.
míácim, míáciš, míáci, mřácime, míácicě, míácja.
prajem (přeji), praješ, praje, prajeme, prajecě, praju.
voíám, voláš, vořá, voláme, volácě, volaju.
2. Imperativ: něs — nesme, něscě
vedz— vedzme, veccě (vedzcě)
pij— pijme— pijcě
sadni — sadnime— sadnicě
mlác — mlácme — mláccě
plac — plačme — placce
vořaj — volajme — volaj cě.
4. Příčestí činné : ňésoí, nesla — ňéslo. pásol, trjásol, hrýzol, vjédoí,
rvóstol, pjékol, vljékol, mohol, zapjal, ucjaí, umřel, pil, sjal, hrjal, pjal,
okril, ihral, smjal sa, smál (směl), lahnul, sadnul, blednul, spádol, sed-
zěí, bežal, klačal, volal.
5. Som, si, je, sme, scě, su. — něni som, něnis, něni, něni sme, něni
scě, něni su. budz — budzme — buccě ; — bol.
Urobil — i s to? „Som". Zazpjevajcě! „Sak som už". Tam su něni
chalupy pri sebe. Su tato doma? „Něni" (^ něni su).
Viem, vieš, vie, vieme, viecě, vedzja. —
povedz, povjédol. — vedzec.
Jiem, jieš, jie, jieme, jiecě, jedzja. — jedz, zjem, zjédol — jesc.
Idzěm, idzěs, idú. — choj, chodzme, choccě (=jdi), vyndzi
(vyjdi). — išol n. šol: Sol do města? Išol. — ísc (jíti), vejc (vejíti),
ujc (ujíti = utéci).
Zabudzěm (= zapomenu) , zabol (zapomněl) , nězabývaj (nezapo-
mínej) ; ale inf. zapomenúc.
Chcem, chcec, chcel.
Snijalo sa mi téj noci (snilo), snijac sa. — reku (= jářku). —
zbožje uzreté (uzráté = zralé).
Na Hrozenkově i na Březové nemají slovesa jeti; pravíť se tam :
šol (Bř. šiél) z vozom n. na voze, vjézol sa na voze. Na Hrozenkově
mimo to neznají sloves lézti — loziti a utéci : vejc do zahrady (vejíti =
vlézti), vyiidzi na hrušku (= vylez), chodzic po stromoch (=: íozif),
Němohol mu ujc (ujíti = utéci), ušol (= utekl).
m) Různořečí březovské.
Co do stránky tvarové různořečí březovské rovná se celkem hrozen-
kovskému, odchyluje se však od něho podstatně některými zákony
hláskovými.
1. Dlouhé o přechází tu ve zřetelnou dvojhlásku uó: muój, tvuójj
dvuór, vuóz, puójděm, bratuóv (gen. mn.), nuóta.
- 44 -
Předložka pod ve složeninách jmenných vždy se mění v puód:
puódkova, puódvala, puódpora.
Koncovky indikativní času přítomného ím, ís, í, — a činného
příčestí ai, ii, ěl^ yl, id se prodlužují.
3. V příčestí činném e vsuté se nesesiluje v o, nýbrž dlouží v é:
spádéí, pásél, piékél.
4. Slabiky pa, ba, va, ma, plí, 6V, v'e, me se nejotnjí ; kde se
jotuje, tam se vyslovuje ia, ie zcela zřetelně dvojslabičně : pata, pasť
(pěst), zapať (zapjati), hriéba, hovado, vaz, makký, pěkný, bežať, svět,
dve, mech. — piést, zbiérať, žabié, kviétko, mliéko, kliéšče, chliéb,
hriéch, driémať, striébro, žiáden, žiádám, něbožiátko, zbožié, obilié,
perié, Brezovania, Lopenčaria, synovia (nora, mn.), požehnáme, čierný,
diévča, sviétiť, niékdo, niéčo, niékdě.
5. Zubnice f a ď se nerozlišují, slabiky ue, de, te měknou v něi
dě, tě: žať, niť, tetka, tenký, těpíý, kostěí, postel, prsťének, *) vedetě,
něsetě, nenechá, ludiá, ďatělina, pletený, zavedený ; ale : narodzený,
najdzený, zahradzený.
6. ď a f nemění se v j ve tvarech : poď, choď, všade, tadě, toť,
aniž předložka k y ch: k tebe, k temu. Taktéž skupenina stře nemění
se v čeře: střepy, střeva.
7. Mezi k, r, t a následující Uó nevsouvá se v: kuóí, kuóň, ruósť
stuóř, uón, uósmý.
8. Jako na Hrozenkovsku tak i na Březové I toliko před u se.
obaluje (vypouští), sice zní zplna : zutý, duhy, tustý, túcť, sudza — hlava,
lopata, bol (byl).
Tvary jmenné.
1. zbožié g. zbožia d. zbožiu, instr. zbožiém lok. ve zboží.
2. ruce. — oči — uši, do očí — do uší, na očoch — ušoch, očiámi —
ušiámi.
3. inší člověk, inšia žena, inšie diévča, inšieho, inšiej inšiu — božia
muka, k božiej muce, za božiu muku, božie narodzenie.
4. Jedna, dva — dve, tria — tri, štyrié — štyry, pať, šesť, sedbm, osem,
děvať, děsať, jedenásť, děvatnásť, dvacať, tricať, padesát, šesdesát, pať sto)
5. kdo, koho, komu, o kom, kým.
Tvary slovesné.
1. Infinitiv: niésť, pásť, triasť, hrýzť, priasť, krasť, viésť, ruósť,
piécť, vliécť, mocť, pať, ťať, vzať, umreť, vreť, mleť, piť, siať, liať, hriať,
okriať, priať, smiať sa, lahnúť, kvitnúť, bežať, mtátiť, chodiť, volať,
kupovať, mať (míti).
*) Dle výminek uvedených níže v nářečí lašském.
— 45 -
2. Indikativ
něsem, neseš, nese, neseme, nesete, něsú.
veděm, vedeš, vede, vedeme, vedetě, vedu.
klaěím, klačíš, klačí, klačíme, klačítě, klačia.
míátím, mlátíš, mlátí, mlátíme, mlátíte, mlátia.
3. Imperativ: něs — nesme — něstě
veď — veďm e — věďtě
pij— pijme— pijte
sadni — sadnime — sadnitě
plať — plaťme — plaťte
4. Příčestí: niését — niésía — niésto, páséí, triáséí, hrýzél, viéďéí,
ruostéí, piékél, vliékél, mohél, zapal, uťal, umréí, pil, siát, smiét sa
(=^ smál se), smél ( = směl), lahnúl, utrhnut, sádel si (sedl), spádéí,
klaěál, kričál, voíál, mat (měl), šiél (šel).
Ostatní tvary, mimo zákony hláskové, rovnají se hro?enkovským'
n) Různořečí Ihotecké.
1. Charakteristickým znakem různořečí Ihoteckého jest úplné zmi-
zení jotace, vyjmouc po c, s, š, č, ?, r: zapatý (zapjatý), pěna (pěna)'
pet, v chaupe (v chalupě), pyt (píti), pyvo, šípy (šípí), napy sa, napyte
sa (imper. napij se), hriéba, bežat, byt (bíti), houby (holubi), dráby (nom.
mn.), vedet, veter, vydet, vyset, zaby, zabyte (=^ zabij), šafářovy, kovářovy
(dat.), zpravyt, suavýček, makký, město, daj my (mi), myvý (-— milý),
na koná (koňa), koně, saně, u mna (= mňa), ke mne, na dne, strešna,
na suáme (= slámě), nýty (niti), dřevený, hliněný, suamený, zbojnýk,
chodnýk, Janýček, v jéseny (v jeseni), do ný, v ný (ní), na nu (ňu =^ ni),
kost, pýd, teuo, smety, neščestý, ty {=- ti), dyta (dítě), devat, dedyna,
sedom (= sedbm = sedm), odsúdený, nav děný, udený, posvetený, vymuá-
tený, — zedzený.
2. Hrdelnice h, ch a skupeniny sk, ck jmen přídavných před i v nom.
mn. se nemění, pročež nom. mn. rovná se tu nominativu jednotnému:
ubohý muádenci, huuchý ludá (hluší lidé), lehocký chuapci (Ihotští), mo-
ravský vojáci.
3. Jako na Hrozenkově a na Březové tak i na Lhotkách dlouhé
ě neouží se v i, nýbrž rozvádí ve dvojhlásku té po č, s", ž, I, r-^ v ye
po jiných souhláskách: čiérný, čiért, *) žiéda (žide), šiestý, šieu (šel)>
chliéb; mliéko, v liéte, skliénka, poliévat, hriéch, riékat, driémat, riéčica.
triéska ; — pyést, byéuý (bílý), zpiévat, vyének, provyésuo, dyévča, dyéra,
patyérka. — Úží se toliko jé substantiv rodu stř. : zelí, obylí, kvyétý, šípy.
*) Srvn. zlínské černý, čert.
— 46 —
4. Jako na Březové tak i tu o přechází v uó, před kteréž po /tr,
r, t jako na Hrozenkovsku v se vsouvá: šmuórky (šňůrky), muój, duójdu,
kvuón, stvuóu (stůl).
5. I obaluje se vůbec : suza, zutý, duhy, duu (dluh), uu (luh), puu (pluh),
uozit, uo (hloh), muat (mlať).
Tvaryjmenné.
1. Instr. jedn. končí se v em: s chuapem, za dubem. — Instr. mn.
kolísá se mezi pravidelným a dualným: pod puoty, mezi potoky, z vo-
jáky, my hranyčíme s Kopanyčáry, pod horami, ženama, putama, ze
svýma bratrama, z vojákama. — Gen. mn. m. v ;íov : ma dvoch bratuov,
štyroch synuov.
2. kost, košty, kostú — košty, kostý, kostám, kostámi, kostách.
3. těla, telata, telaty, telatem — telata, telat, telatom, telatoch.
4. Jména přídavná měkkého původně zakončení, jež své měkkosti
pozbývají, skloňují se zcela dle vzoru „dobrý" : dnešný den, dnešná noc,
dnešné ráno, bližná rodyna (= blízká), na horném konci, polné kvyétý,
polného kvyétá, k tretej hodyne. — Ta, která své původní měkkosti
nepozbyla, skloňují se po březovsku : inší čovek, inšia reč, inšie pole. —
hovadzié maso (hovězí), božiu vuólu, belšieho puátna.
Kolo — tolo = kolik — tolik.
Tvary slovesné.
1. Infinitiv: nyést, pást, třást, hrýzt, vyést, liézt, pyéct, utyéct,
moct, umret, pyt, sát, lát, hrát, okret, prát, smát sa, lahnút, kvytnút,
muátyt, chodyt, vouat, mat (míti), íst (jíti).
2. Indikativ:
vědem, vedeš, vede, vedeme, vedete, vedu.
muátým, muátýš, muátý, muátýme, muátýte, muátá.
chodým, chodýš, chody, chodýme, chodýte, chodá.
3. Imperativ: ved — vedme — vedte (vete)
muat — muatme— muatte (muate)
sedny — sednyme — sednyte
py— pyme— pyte.
4. Příčestí: nyéseu, páseu, tráseu, hrýzeu, liezeu, pyékeu, tyékeu,
rosteu, utau, zapau, sau (sel), lau, umreu, smau sá, smeu (směl), byu
(bil), pyu, zehrau sa, okreu, utrheu.
5. sem — neny sem, bud, bou, vyém — veda, povedz — povedzte (po-
vecte), povedený.
jiém-jedá, jedz — ^jedzte, zjém, zedeu, zedzené.
Odatý (=z odětý, oděný), sátý (setý), laty.
— 47 —
Ostatní tvary, nehledíc ku změnám hláskovým, neliší se podstatně
od 80usedm'ch.
Praeteritum aoristové.
Na Sucho vě, v Javorníku a na Lhotkách v 1. os. jedn. času mi-
nulého užívá se tvarův aoristových (jako na Těšínsku a na Místečku):
Cos děuaua? Byuach na trávě, poháňauach, žauach. Včerach páseu, pásua.
Žech (= že jsem) to nevěděn ! (Such.). Byuch, byuach, písauch, písauach,
viděuch, védeuch, sedeuch si, jach tam byu (Javor.). Bouch, mauch (měl
jsem), prauach (prala jsem). Dyckych ty pravyua. Na jinéhoch čekana.
Jách robyua, alech nyc nedostaua (Lh.).
Kondicionál.
Kebych man peníze, kúpiu bysem si; kebys mau kápiu bysi si;
ke bysme mali, kupili bysme si ; kebych byu (Javor.). Ke bysem bou ;
já bysem sa opyu (Lh.). Dybych byu (Velká).
11.
Nářečí dolské.
Na jihozápad od Napajedel na pravém břehu Moravy, počínajíc
osadou Spytinovem čili Spytihněvem až po Klobouky brněnské, usazen
je zvláštní kmen, jehož nářečí v nejedné příčině se odchyluje od ná-
řečí sousedních Slováků, majíc některé tyto odchylky společný s ná-
řečím českým. Severovýchodní Slováci těmto svým sousedům říkají
Doláci\ při Uh. Hradišti nazývají je Zdmoravčíky, v okolí kyjovském
a klobuckém svým sousedům Slovákům jsou Hanáky, Hanákům pak
zase Slováky.
Obyvatelstvo této krajiny více krojem nežli nářečím rozděluje se
ve dvé : Doláky kroje slovenského, podobného celkem kroji sousedů
slovenských na levém břehu Moravy, a Doláky kroje „polohanáckého",
jehož charakteristickou částí jsou žluté koženice („žlutenice, žlutenky"),
pod koleny na žluté kožené podvazky zavázané, a modré punčochy,
jež z lýtkovic (tuhých, hladkých bot) na dva, na tři prsty vyčnívají*)
A) Obyvatelstvo kroje slovenského osazeno jest v dědinách Spy-
tínově, Kudlovicích, Jalubí, Sušicích, Babicích, Houštěnovicích, Tra-
plicích, Kostelanech a ve farních osadách Velehradě, Boišicích, Polešo-
vicích, Domaníně, Syrovíně, Osvětimanech a Buchlovicích.
a) Reč v první osadě, Spytinově neliší se podstatně od podřečí
zlínského leč 1. jemnou výslovností jasných hlásek na konci slova :
haá, pauz, nůž, buď 2. zdvojováním souhlásek mezi dvěma samohlá-
skami : panwa, kožeiwý, masso, 3. tvarem dativu a akkusativu náměstky
první osoby, kterýž tu jest pro oba pády mně (na Zlínsku mi a mne)
a 4. „grýcarem" od sousedů přijatým.
V Kudlovicích, Jalubí a Sušicích mimo to spřežka nj v ej přehla-
sovaná jakož i původní ej úží se v í a. ý: „dý mně grýcar do tý dlaně",
nýlepší, zavolý, podivy sa (i se), nezývý, pěkníší, teplíší, zlodí (— zloděj)
Bartolomí. — V číslovkách sedm, osm vyslovuje se w, nepřecházejíc v n,
za píšu říká se pšu. V Kudlovicích říkají ještě paúk, pauz, v Jalubí již
púk, púz.
b) I podřečí druhé skupiny dolských osad za podklad má všecky
charakteristické znaky nářečí slovenského, ale v některých důležitých
kuších liší se od něho zcela patrně.
*) V některých osadách žlutenky již zahynuly.
4*
- 52 —
Ke druhé této skupině náležejí dědiny Babice, Houštěnovice, Tra-
plice, Kostelany, pak farní osady Velehrad, Boršice, Polešovice.
Nejdůležitější rozdíly, jimiž podřečí těchto osad od sousední slo-
venštiny se odlišuje, jsou tyto :
1. Spřežka aj se přehlasuje v e/, e pak i v této přehlasované
i v původní spřežce ej se úží téměř v ?/ a ?, takže zavolej, neutrácej,
nejlepší zní mezi zavotej a zavoíyj, neutrácej a neutrácij, nejlepší a nyj-
lepší. Podobně: na hrubyj, na uherskyj straně, v ósmyj íatinskyj.
2. ý vždy, í po c, <?", s, Š, 2-, ž, j, I, ř ve všech slabikách i kme-
nových i ohýbacích rozšiřuje se ej^ kteréžto ej tolikéž zní mezi ej a yj
(ij): velikej bejk, dohřej strejc, mejto, zvejška, silnej chlap, silnejm
chíapem, silnejch chlapou, silnejm chlapom, silnejma chlapama. — cejn,
cejtit, čejst, čejhat, sejň, sejkora, šejpek, zejvat, žejžnivej, lejstek, lejbit
sa, lejzat, řejka, přejvoz, třejska, hřejch, dřejmat, řejkat, střejlat, v zejme
(slov. v země). Polešovčej [=^ Polešovští), našejch husej, mojejch kozej
(slov. naších husí, mojžch kozí), ve Stříbrnicejch, v Polešovicejch, očej
(očí, gen.), očejm, ušej (uší), bořej (boří), jaíovčej, hložej, hovězej do-
bytek, telecej maso, nečej husi (= něčí), psej dni, psejk, vozejk, nožejk,
křejžejček, králejk, skočejm, mosejž, prase kvičej, cosi praščej, nosejme,
klečejte, modlejme sa, pršej, vozejme, lozej, uderejš sa, běžejm, zehřejt
sa, okřejí (slov. zehříí, okříL)
3. ú i ů. rozšiřuje se vždy v ou: louka, mouka, dlouho, rouža,
vouz, za našou stodolou, hodil kosťou, na Předměsťou, v zelou, pouz,
pouk, teprou (slov. teprú), dolou, u sousedou, sousedou chlapec, nesou,
hynou, hořijou, míátijou, volajou, kupujou, jedijou, vědijou.
4. e po sykavkách, I a r zni jako německé a: čáío, sadmej, šástej,
žali, obila, chláb, dobra mláko.
5. 2 v nominative množném se prodlužuje: ti staří vojáci, hadí,
sedlácí. Dlouží se koncové e předložky podlé, za kterýž tvar i podlej
se slyší. Na Polešovsku dlouží se ještě r po způsobu slovenském : vrba,
popřchá; v Boršicích a dále již se zkrátka vyslovuje. Za tvar domii
říká se tu všude dom (slov. dóm.)
6. Souhlásky se střídají: vták (pták), mízkej (nízký), svajba (svadba),
sedm, osm (slov. sedn, osn). žluť (žluč). — Souhláska g se odsouvá se
slov: do (gdo), de (gde) a p. Koncovky d a f v příslovcích hned, snad,
pořád, tot, dvakrát se nezměkčují, jen v Boršicích říká se snádf, —
Jasné hlásky na konci slova temněji: let (led), nůš atd.
7. Ve tvarosloví vyskytují se jenom některé méně patrné rozdíly :
Vedle tvaru och v lok. mn. vyskytuje se též ách a ech : telatoch, bra-
trech, vtákoiíh, polách, na stromoch, stromách i stromech, po sadech,
o koněch. — Tvar mně (ně) jest dativný i akkusativný, sa říkají už
jen starší lidé, mladší se. — 2en, kdo, jeden v Babicích a Houštěno-
- 53 —
vicích skloňuje se ještě po zlinsku : toho, tom, o tom, těch, tem ; koho,
kom, o kom ; jednoho, jednom, o jednom. V ostatních osadách u v da-
tive skloňování náměstkového a složeného se neodsouvá a skloňuje se
takto : teho, temu, o tem, tych, tym ; koho, komu, o kom ; jedného,
jednému, o jednám.
Slovesa, jichž první osoba se končí v -im mají v 3. os. mn. zlínský
tvar -ija jen v Babicích; v ostatních osadách -ljou: umijou, hořijou,
klečijou. prosíjou, bojíjou sa, vědijou, jedijou (vedle vijou, ijou). — Pře-
chodníky jsou hojny, jejich tvary jako na Zlinsku : buďa, sedňa, stoja atd.
8. Zvláštní pKslovce jsou : vzouru (vzhůru) — slov. bore, potomá
(potom), esli (jestli).
c) Ke třetí skupině náležejí farní osady Domanín, Syro vín, Zera-
vice, Osvětimany, Buchlovice.
Podřečí těchto osad srovnává se více s podřečím skupiny první
nežli druhé, majíc nad to některé více méně důležité zvláštnosti:
1. Spřežky aj a ej mění se jako ve skupině první: z tý naší bílý
husi, zazpívýte. takový školy néni, nýpěknfší, z Hany (slv. z Hanéj)
pomáhý Pambů.
2. ý a 2, H a. ů nerozšiřují se v ej a o?/, jakož i ve skupině
první: dobrý člověk, kříkopa, za tú našú stodoíú, už ho vedu, púz, púk.
3. Měkké é a »'c úží se v i: obilí, zelí, mlíko, chlíb, chlív, lík,
večír. — I krátké e mění se v ž a i ve slovech : vaříka, vedli, přeci.
4. I tvrdé é se úží v ý (í) v některých tvarech : prstýnek, putýnka,
dýnko, mino (vedle méno), krýv, dýšč, rýž. — Ve skloňování přídavných
trojího zakočení hledíc k tomuto úžení není důslednosti. Slyšeti tvary :
iieco takovýho, v Ořechovým, ze žltýho prútí, vdaný ženský vedle divé
ženy, to sú svobodný ženský, vedle ty ženský sú svobodné, uzený maso
vedle to maso néni ešče zaudéné, ty hrušky sú na jedny straně zelené,
na druhý červené ; malý ditě, sladký mlíko v Syrovíně a v Zeravicích^
jinde: malé ditě, sladké mlíko. — Slovesa I. třídy kmene zavřeného
mají e nezúžené : vézt, péct, utéct.
5. Kmenové á sloves přáti a zapřáhnouti se nepřehlasuje : přát —
přál, zapřáhl, ale: smíl se. — ú v dative a lokále podstatných vzoru
zelí a v třetí osobě mn. sloves V. třídy trvá nepřehlasováno jenom
v Domaníně: k zelú, v obilú, v bořú, volajú, dělajú: v ostatních osa-
dách se přehlasuje v *'; k zelí, v prútí, vynášají. utiácají, zabíjají, říkají
6. Dlouhého r není: vrba, poprchá. — V minulém příčestí kmenů
zavřených I. třídy kmenové e od Domanína počínajíc na západ už se
nedlouzí: vezl, lezl, utekl.
7. Hlásky se střídají: húžba (húžva), slza (slza), hachlík (haklík).
- 64 -
čuřit se (ščnřit.) — ^ se odsouvá ve slovech vězda, vízdat. — w se
nevsouvá: vyjál (vyňal), zjedt (snědí).
8. Přípona lokálu mn. och vyškytá se nejčastěji v Osvětimanech :
0 vtákoch, o bratroch; jinde jen v názvech pozemků: v díloch, v hli-
níkoch, sice má příponu ách a ecl : o vtákách, po pěti rokách, na
stromech.
Skloňování náměstkové má tyto tvary: fen, teho, temu, tem, tým;
ti, těch, tem, téma (v Buchlovicích: tých, tým, týma). — kdo, koho,
komu (v Osvětimanech keho, kemu). — jeden, jedneho, jednemu.
Slovesa, jejichž 1. os. jedn. vyzvukuje v im, mají v 3. os. m. ijtt:
chodijú, učijú, umijú, jedijú, vědijú (v Osvětimanech ijú, vijú.) — Impe-
rativ v Osvětimanech : sednite, kleknite, zavřité, jinde : sedněte, klekněte,
zavřete. — byď, byďte. — Iterativum slovesa jeti jest ježďat, v Osv.
jezdit.
9. Příslovce: henky, toťky, esli (jestli.)-
B) Kroj „polohanácký" panuje ve farních osadách Vracově, Skoro-
nicích (přifařených do Milotic), Vlkoši, Ježově, Bohuši a vi cích, Kostelci,
Kyjově, Zeleticích (vyjmouc Dražůvky), v Násedlovicích (přifařených do
Žarošic), v Krumvíři, Brumovicích, Némčickách, Starovičkách, Rakvicích,
Bilovicích, Pavlovicích, Bořeticích, Kobylí, Cejkovicích, Sardicích.
Nářečí této krajiny, jak kde buď se slovenským buď s hanáckým
sousedí, více méně se pozměňuje.
1. V Ježově, v Kostelci, Skoronicích, Bohuslavicích a v Bukovanech
vládne ještě tvrdé a měkké I "(1 a 1), jenom ve slovech slza a žlutý jest
1 měkké (proti slov. slza, žitý). V Zeleticích, v Cejkovicích a na Vrbici
jest české střední 1. Sousedé smějí se jim „že dělají z lampy lampu a
z pochoíka pacholka." Jinde převládá slovenské měkké I, kteréž jmenovitě
ve Vracově velmi „mazlivě" zní: volala. — Středním a měkkým I po-
rušuje se tu všude deklinace : do truhle, do škole, byl hoden chvále, ve
stodoli, v popeli, viděl anděle (:= anděly).
2. Spřežka aj všude se přehlasuje v e/, toto pak přehlasované i pů-
vodní ej trvá buď nezměněno : zavolej, zazpívej, nezavazej, nejlepší, grejcar,
tej nasej bílej husi (tak ve většině osad na hoře vytčených), buď sej" od-
souvá : zavolé, zazpívé, nezavazé, nelepší, grécar, té naše bílé husi (v Nen-
kovicích, Zeleticích, Veteřově a v Násedlovicích), buď se ej mění v ý (í) :
zavolý, zazpívý, nezavazý, nýlepší, grýcar, tý naší bílý husi (v Ježově a
v Kostelci). V novější době i tu, jmenovitě v Kostelci samém, ej na"
bývá vrchu.
3. V imperative otevřených kmenů I. třídy j se odsouvá : napi se,
nebité, umy, zakryté.
- 56 -
4. ý buď trvá nezměněno : dobrý člověk, rýnský, bývajú (ve Vra-
cově, Kyjově, Ježově, Kostelci, Nenko vících, Zeleticích, Nasedlo vících)^
buď mění se ý v cj jen v rodě mužském jmen přídavných : dobrej člověk,
rynskej (ve většině ostatních osad), se kteréžto spřežky ve Veteřově^/ se
odsouvá: dobré člověk, rýnské, buď přechází ý (částečně též t) mimo to
v několika jiných slovech v ej. Tak v Pavlovicích a Němčičkách : strejc,
strejček, bejk, bejček, rejč, nožejček, bejvajú.
Ve Stražovicích na Zelecku starší lidé posud nejen ý nýbrž i i roz-
šiřují v ej: rejví, přejkopa, hřejch atd. A tak bývalo snad za stará
i v jiných osadách : neboť Pavlovjanům na př. posavad se posmívají sou-
sedé, že říkají: „Strejce, pučte nám rejče, půjdeme házat prejkopy pod
přejčníky," ač nyní již v Pavlovicích vyslovují: přikopá, příčníky (jméno
pozemku).
5. tí a ů trvá všude ve své míře : za tú našú stodolu, růža. Ve
Skoronicích ještě je slov. pauz a pauk, jinde všude púz (púza) a púk,
v Pavlovicích púza, pabúk.
6. Měkké é a ie úží se v í: obilí, zelí, chlíb, mlíko, polívka, lík,
klíšče, v lítě, žhTaek, líhat, vyhlídat, vyslíkat. Šli tam tří, štyří, (slov.
třé, štyřé), šly tam tři, štyry.
7. Tvrdé é se úží v ý (í) a) v podstatných: dýšč, rýž, krýv, mino,
píro (v Pavlov, méno, péro), drýv (gen. mn.) b) ve tvarech zdrobňo-
vacích : prstýnek, putýnka, dýnko, křidýlka c) ve dvou kmenech zavře-
ných I. třídy: týct a piet d) ve všech pádech skloňování složeného:
dobrýho člověka, slepýmu žebrákovi, v novým kabátě, sladký mlíko,
dobrý hrušky, kyselý jabka, „v horách je to ťatý, u kadlca dělaný,
u kovářa kutý", nech všeckýho.
8. ě mění se v i ve tvarech : šil (vedle šel), podlí, sedníte, zavřité,
pošlite, — i po hanácku v « v komparativě šerší (na západ od Kyjova). —
Ufc kat, ale zam tat (slov. zametat).
9. a se přehlasuje a) ve slovech : jetelina, jetel (slov. jatel = datel)
b) ve slovesných koncovkách III. třídy klečet, křičel atd. c) v iterativech
V. třídy a trvá většinou nepřehlasováno : utrácat, házat, zabij at, nabizat,
púščat, zacházat, zkúšat, snášat; v některých osadách (v Pavlovicích,
v Kobylí) drží se původní a jen po j: zabijat, stávat, popijat, sice
přechází v e: utrácet, rážet d) nepřehlasuje se kmenové a sloves přát
a zapřahnút.
U v dative a lokále podstatných vzoru zelí většinou trvá posud
nepřehlasováno : v Kobylu, v bořú, v hoferstvú. Ve 3. osobě mn. sloves
páté třídy ú většinou přehlasováno v i : mají, volají ; ve Skoronicích :
majú, uklúzajú.
10. Dlouží se i v nom. mn. přídavného všecek : všeci ; v nom. mn.
jmen podstatných dlouží se i na Zelecku: vojáci, hadi, holubí, vtácí,
— 5fi —
formani. — o číslovky osmý dlouží se v w, e číslovky šestý, sedmý v i :
šístý, sídmý, úsmý (ve Vracově šestý, sedmý, úsmý). — Slov. k večeru
zní kvičení.
Nedlouzí se kmenové e v infinitive kmenů zavřených I. třídy:
nést, vézt, lézt, plést, kvést (na Želecku kvect, vect, plect, ukract); —
ale : třást, pást. — Kovněž se nedlouzí c ve skloňování náraěstkovém :
našeho, vašemu, mojeho, o tvojem. — Dlouhého r není: vrba, poprchá.
11. Hlásky se střídají: byď, byďte, zbyde. muset (slov. moset).
lazit (vedle lozit), bařit — vařit (Ježov), vták — pták. klustý, klúct, klačit
(v Cejkovicích tlustý, tlúct, tlačit), chcet (Pavlovice), žmíkat — mžikat
(Ježov). sedm, osm — vedle sedn, osn.
12. Hlásky se vsouvají a vysouvají : přehrazdit, mněl (=měl Cej-
kovice), paový peří, pšu.
13. Zvláštní jest této krajině přídech A, kterýž přijímají asi tato
slova, ale ne v každé osadě všecka a táž : Hapolena, Hanča, herteple,
hulica. hudit, húterý, húzký, hniť, hnízký. — V Němčičkáhh, Morkůvkách
a Stajrovičkách jest i přídech v : voko, vokno, voves.
14. Skloňování a časování jest celkem totéž jako v předešlé sku-
pině třetí. Přípona lokálu mn. mužs. a stř. všude jest ách neb ech :
o vtákách. na herteplách, na polách, po stromech, o telatech. — Vedle
jeho v akk. vyskytuje se též tvar Jej po předložkách a to pro rod mužs.
neživ, a rod stř.: di pro něho (bratra), skovej se za něj (strom), di
pro něj (pivo). Číslovka dvá, dva, dvě má všude dvúch (gen. lok.), dvúm,
dvúma, jenom v Cejkovicích dvoch, dvom, dvoma. Tam říká se též jako
u sousedních Slováků pět, osm sto (jinde set). Styři má na západ od
Kyjova štyřech, štyřem, „štyrech je uhersky, to je tvrdá řeč. "
V Pavlovicích, Bořeticích, Cejkovicích a ve Vracově akkusativ mn.
mužs. živ. zastoupen jest genitivem : Má dvúch bratrů, štyřech synů,
dobrých rodičů. To je pro muzikantů. Sel mezi ženáčů. Zavolal^mlatců.
Na všecky cesty posiavili vartýřů. Tech malých učil.
Za néni (není) je v Kobylí a v okolí tvar nejni.
V hranice tohoto nářečí spadá též město Bzenec a farnosť Kory-
čanská. Jedno I je zvláště v Bzenci měkké, „mazlivé". Kroj na Ko-
ryčansku, do nedávná „slovenský", nyní se již přeměštil. Nářečí rovná
se celkem kyjovskému východnímu: dobrý člověk, dobrýho, dobrýmu,
sladký mlíko, zavolej, tej nasej bilej husi, nést, vézt, sednite, dýšč,- krýv,
•šístý, sídmý, úsmý atd. Zvláštností jest zoužené e v í (y) náměstky
přisvojovací a číslovky ;We/) : mojího, našího, jednyho, jednymu, a spojka
esi (jinde esli).
m.
Nářečí valašské.
Jako hornaté krajiny vůbec později osazeny byly, nežli úrodné ro-
viny, tak jmenovitě pralesy valašské na jihovýchodní Moravě v po-
zdějších dobách po různu své obyvatelstvo dostaly. Z různých slov,
jež se posud v nářečí moravských Valachů zachovala*), nade vši po-
chybnosť postaveno, že mezi původními osadníky zastoupen byl také
živel rumnnských Valachův, kterýž našim Valachům jméno dal, sám pak
mezi ostatním obyvatelstvem slovenským zanikl.
Ostatní obyvatelstvo přibylo ze Slovák moravských i uherských,
nelišíť se podstatně nářečí valašské od slovenského. Proto také nesnadno
vytknouti přesné hranice mezi obojím tímto nářečím, zvláště ano oby-
vatelstvo samo různého jest o té věci mínění. Tu více kroj rozhoduje-
I pokládají za Valachy ty, kteří nosí haleny v úpoly upjaté a v kulínec
rozkřídlené**), kdežto haleny slovenské jsou volné bundy, v zad opa-h
třené širokým obojkem („cimbálem"). Dle toho byly by tedy pohra-
ničními osadami tyto farní osady : Štítná, Vlachovice, H. Újezd, Zádve-
řice, Hvozdná, Štípa, Fryšták, Rusava, Rajnochovice, Loučka,***) Branky,
Choryň, Leštná, Meziříčí, Rožnov, H. Bečva, Karlovice ; odtud podél
hranic uherských až po Brumov a Štítnou.
Stýká se tedy nářečí valašské na Uh. Brodsku a na Zlínsku s ná-
řečím slovenským, na Holešovsku s hanáckým, dále na severozápad
s keleckým a jickým, na sever na Frenštátsku s lašským.
Nářečí pohraničných osad valašských, roztroušených v dolinách
a po návrších předhoří valašského na Slušovsku, Všeminsku, Hvozdensku
Štípsku, Fryštacku a Lukovsku může se pokládati za stejné s nářečím
zlínským. O nářečí ostatním pojednáme v jednom, vytýkajíce všude
důležitější rozdíly a úchylky jednotlivých osad.
Hláskosloví.
O hláskách vůbec.
1. Délky časoměrné zachovávají se všude jako v nářečí slovenském
vyjmouc Meziříčí s Krásnem a N. Hroeenkov, kdež není slabik dlouhých :
*) Srovn. „Lid a národ" I. str. 227.
**) Takové haleny nosí se i na Zlínsku, bylo by tedy i Zlinsko počítati k Va-
lachům!
***) Vyjmouc přifařené tam osady Kunovice a M. Lhotu, jež patří k nářečí
keleckému.
— 60 —
za tu našu stodolu (instr.), dobrého tatíčka, novem kabátě, jedu, vezu
(3. os. mn.)
Na Rožnovsku hláska ů zní zkrátka v těchto slovech: Bůh, dům,
růžička, růženec.
2. r a ř mají všude platnost samohláskovou : brla, vrtěl (věrtel),
škrbaí (Rožnov, slov. škarbaí), přška, ohřnať.
3. Slovenské samohláskové ^ a í trvá jenom podél hranic nářečí
slovenského : na Lukovsku, Vyzovsku, Klobucku a Brumnvsku : žitý,
dlh, tístý, díhý, štíp, střkať; jinde se vokalisuje: žlutý, dlúhý, stlúkať. —
I ve slovech zdrobnělých dlouží se všude: vlk — víča.
4. Samohláskové w a w obecno jest toliko na Fryštacku a na
Lukovsku až po Všeminu, a to měrou ještě větší nežli na Zlínsku:
kiížky, k ňm (ním), ohňpara, dva dň.
O proměnách samohláskových.
Přehlasování.
Přehlasování všech hlásek přehlasitelných zavládlo jen složeným
skloněním měkkým: lesní cesta, lesní cestu.
Hláska a přehlasována jen v několika kmenech : čekať, sněh, čepka,
šeredný, ječmen, (na Rožnovsku, jinde jačmeň), čep, jelen, jed, hejno,
stejný.
Hláska o přehlasována pouze ve sklonění středním : oje, dvoje.
Však i tu vyskytuje se nepřehlasované o v komparativě příslo-
vejném: na kratšo, na červenšo, pak ve slovech velo, nevelo (mnoho —
nemnoho, na Rožn. a Karl.)
Slovesa třetí třídy vzoru držeti na Karlovsku a Rožnovsku a pře-
hlasují: pršet, ležet, klečet, jinde se drží a nepřehlasované.
Ostatně trvají samohlásky nepřehlasované: jak (jek), jačeť, jasla
(neutr, pl.), pamať, vedla, dovťupný, luskanec, poščúvať, z vňutřka, zutra
{—- zjutra), cuzí — taktéž ve všech slabikách ohýbacích.
Dloužení.
Odchodnými od nářečí slovenského délkami vyniká hlavně různořečí
Brumovské (Nedašov, Návojná, Bilnica, Štítná), Karlovské (s V. Bystřicí)
a Rožnovské (s Bečvami); dloužit se:
1. a v koncovce instr. mn. : "zubámi, věcámi, Karlovicámi, za horami
(Karlo vsko, Bečvy).
2. i v instr. duál. : očima, ušima (Jasená).
3. e vsuvné : oken, měrek, jehel, skéí, ovéc (Brumovsko, Karlovsko,
Rožnovsko) — nésél— nésía, védéí— vedla (Karl. Rožn.).
— 61 —
4. zdrobňovací přípona jat v gen. mn. : prasat, koťat (Rožnovsko).
5. Dlouhý jsou kmenové samohlásky i poiohlásky hromadných jmen
nezdi-obnělých. na př. : hrab— hrábí, březa - březí, list— listí, hloh — hloží,
bor — boří, buk — búč-í, vyga (vykev) — výďží, vrba — vrbí (slov. vrba — vrbí).
Výjimky: kamení, haluzí, olší, trní (slov. trní), uhlí, zrní (Rožnovsko).
Dlouží se předpony jmen a slovesa jíti: dohra, prohra, újma,
dojdu, najdu, projdu a předpony jmen zákažka, zánaška (slov. zakázka,
zanáška). Rožn.
7. Dlouží se e v 1. a 2. os. mn. : vedeme — vedete, neseme — nesete.
(Karl. Rožn.)
8. Dlouží se v přít. čase kmenová samohláska těchto sloves : seděť —
sedím, běžeť — Béžíš, ležeť — leží, hořet — hoří (Karl. Rožn.).
9. Dlouží střídné a v infinitive nosových kmenů I. třídy: žáť, sťáť,
začáť, napáť, jáť (Karl. Rožn.).
10. Dlouží se v příčestí činném před I nit a e ve všech rodech a
v obou číslech, a, z, y, u, jen v rodě mužs. jedn. : ihagnút — mágnúía —
mágnúío — ihágnúli — mágnúly, běžel — běžela, seďéli, myslely, pršelo. —
volal— volala— volali, pil — pila— pilo, kryl- kryli, kúí — kula (Karl. Rožn.;
jinde dlouží se tu jako na Zlinsku).
11. Ve slovech různých: žúltý, žúítek. žúlť, sluka, kačena, bocán,
fazol, dvéři, pevný, chytrý, dómů, dolů, obr, mócť — móžu — móh, bócť
(bůsti), rosť — uróstél (růsti), kápla (Rožn. Karl.), hóře (Brumov), hřib
(Franc. Lhota), slavík, slavíček (Brumov, Karl.), škubán, trhán (Karl. Rož.).
Pozn. 1. V podstatných jménech v ení e se na Valaších nedlouzí:
lešení, stavení, kamení (slov. lešení, stavení, kamení).
Pozn. 2. mesio •— anstatt : město něho, sice místo. — dělaj po voli
(pomalu, pohodlně), udělal mu po voli (vyhověl mu) — udělal to po svéj
vůli. — Hvízdnúť (= hvízdnouti), hvizdnúť (= udeřiti kamenem).
Krácení.
1. Krátí se kmenová samohláska hromadných jmen zdrobnělých :
hrábí — hrabčí, březí — břežčí (slov. březičí), hloží — hložčí, dubí— dubčí,
vrbí — vrbčí (slov. vrbicí).
Výjimky: lesí — léščí, konáří — konárčí.
2. Krátí se a v koncovce dni podstatných slovesných : kázaní, kle-
kaní, kašlaní (Rožn.)
3. Ve slovech různých: křida, střida, puhý (Rožn. Karl.)
Pozn. Ostatek jako na Zlinsku.
Seslabování a sesilování samohlásek.
ave: jasen, jarmek (slov. jarmak).
a v i: síba (slov. sáhá), lína (slov. lána = č. lano.)
— 62 —
a v o: škrobať, čohať (slov. čahat— lézti na strom), čopnúť, pomať,
pomatovať, ledvo i ledvy (slov. ledvá), naprotivo (slov. naprotivá).
e y a: tarča (terč), zarzavý (slov. zerzavý).
e v o: haštořiť sa.
e v o : čočotky v. čečetky (belis perennis), čopiť (nevěstu čepiti)
o v a: chramať.
o \ e: krema (Rožn.zr kromě), setva, enem (Vsacko).
u Y o: orputný, okrutný, (Rusava), oprostřeď (Vyzovsko), čoměť,
čopěť.
uz=zu'. museť (slov. moset).
M v e : košela, slech, ohíechnúť
u v 7j: od maíy, z do^y, z novy, z domy, pozadky, po tichy,
okýňať (slov. okúňat).
y v u: lužica ((Vsacko) v. lyžica, surový, bluskať, blusknúť (očima).
y v e: hanéza (anýz, Rožn.).
Pozn. utékat, zametat, zameť ^: slov. utékat, zametat, záměť.
Přisouvání samohlásek.
1. e před i a. I a, před skupinou rsk, ršč: spravedelnosť, pohodelný,
myse), zmysel, handel, Vencel, braterský — braterščí, luterský, Zuberský
(Zubří), a ve slovech smrek (smrk), kret (krtek) na Rožn. a Karl.
2. é v rodě mužském činného příčestí sloves I. tř. kmene zavře-
ného: néséí — nesla, mohél, jedél, védél (Rožn. Karl.)
3. ě ve slově střeď (strď) Rožn.
4. i: hřimí (Polanka), křibet=:hřbet (Klob. a Brum.)
5. y: kylnuť — prokylňať, pylný, vylna, bavylna (Rožn. Karl.)
6. u: petruželé, žuítý, žulť (Rožn. Karl.)
Vysouvání samohlásek.
1. a: škrbál (slov. škarbat), začía, začto (Rožn. Karl.)
2. e: bría, mozg, trmín, mšiť, hrbovať (slov. erbovat — děditi), chíap-
ček, kysly (zzkyselý).
3. i: velký, kolky, tolký, — lačný, kontrbucí (Rožn. Karl.)
4. o: sidla (Vsacko.)
Nevysouvá se i ve slovech: písať, pítať (Vsacko, Klob. Brum.),
y ve slově lyžka, íyžica (Rožn. Karl.)
Hiát.
O hiáte platí celkem totéž, co pověděno o různořečí zlínském. Na
Brumovsku: pavúz, pavúk; jinde: pauz, paúk. Jeva, Anča — Hanička,
hulica (Meziříčí.)
— 63 —
O proměnách souhláskových.
Jemnění a ostření souhlásek.
1. Na Klobucku a na Brumovsku jasné souhlásky na konci slov
velmi jemně vyznívají: bře^, du6, nůz, vůz.
2. Od Vsetína až po Štítnou souhlásky w, p, c, », s mezi dvěma
samohláskama se z ostrá vyslovují čili zdvojují : vinný, sklenný, súkenný,
panna, povinnost, lippí, necco, masso, prassa, kysselý, Lyssá, kašša.
3. Na Klobucku a Brumovsku všecky souhlásky jednotlivých skupin
z ostrá se vyslovují, nic se nepohlcuje ani spodobuje: bez sebe, tesař-
ská sekyra, hleď/e, věísí, sndkdno, chía-i/íý, jeána, dobyť^í, žitý. s oícem.
Proměny souhlásek retných &, />, «í, v, f.
h Y f: flekotať
p y b: bažitka (Mez.), bohádka (Mez. Rožn, Karl.)
p v p: patro
p v f: facht (Karl.), fácnúť v. pácnúť (zuvyťať facku), ráfnúť v.
rápnúť (udeřiti), zgrýfať v. zgrýpať (hupkem utíkati.)
p v k: křesno („na křesno zadělat," t. j. bez kvasnic, Rusava.)
m v b : chubelica.
m v n : nimo
v ve v: jahody květů (Rožn.)
v ve v : dřevenný (Rožn.)
v v b: bidlice, ščáb (šťovík), klobat.
v y p: ošipovať sa (ošívati se)
u v /: fak (Rožn.)
v y h: híaštověnka (Klobucko)
f y P'- pantazija, pantazirovať, ťapka.
Proměny souhlásek plynných J, I, r, n.
J \ d: daděf (slov. jadět^svrběti), ďatělina (Rožn. Karl.).
I y j: Bajcar.
I y r: močár.
I y r: korovrat, chamrať (v. chamlaf— lakotně požírati).
/' v ř: řmení (zzrmen, Vsacko)
ryl: třeťolocký, blamór, rula (—roura), lebarbora, melmomocú,
leberia, lichtář, levírník, palagraf a mn. j.
/' v j: jarášek
rvu: muňa (v. mrňanťulpas), medunica (v. medrnica), kučiť (v.
krčiť), zgubík (zzzgrblík — skrblík).
n v ň: neděla (Rožn.), mňú (Klob.)
— 64 —
a v v: sednete, lehnete etc. (v imper. slov. II. třídy, Klob. a
Újezd.)
n v m: kmitel (— knytel, kyj. Rožn.)
n Y 1: \ež ( — spojka než, Rožn Karl.) milistr.
Proměny souhlásek sykavých s, z, c, š, ž, č.
s v c: cuk (Klob.)
s \ ch : chápať sa na koho. Rožn.
z v s : srcadío (Rožn.)
z v z: žářa
c v s: oselka
c v š: šedulenka (Karl.)
c v f: tísař (Karl.)
š v ž: žgamrať
SYČ: počmúrno, čpeliť (v. špeliť.— udeřiti), čudiť (v. šudiť.)
z v r: borák (—ubožák)
z v ř: uřísnúť sa (užasnouti)
č y t: strk, štrbatý, štrbina (Rožn., slov. ščrk, ščrbatý).
Pozn. Sykavky s a z neměknou proti češtině v činném příčestí
sloves IV. třídy : zkušený, pokažený, brúsený, zmyslený.
Proměny souhlásek zubných d, t. .
d v d: děď (Rožn.), strnaď (Klob.), ďatěl (Rožn.)
d Y b: brveno (v. drveno— poleno )
d Y g: manglovať, žgárať, grýčný (slov. drýčný — štíhlý), žígto
(žihadlo n. zřídlo, Rožn.), brzgnúť (brzditi), mízgra (mázdra, Rožn.)
d Y 1: alvokát.
t Y d: dřkať, deprvej, (teprv), dlapa, destament, ade tací.
t Y f: jatělina (Karl.)
t Y s: schoř.
ď Y f: papratí (Rožn.), ď y 1: drážliť (slov. diážnit)
ď nemění se v z ve slovech : ďubák, ďobať, ceďák, děban (Rožn.
—džbán.)
ť nemění se v Č ve slově žluť.
Pozn. 1. ďa, dé, di, ďu, ve tvarech slovesných na Karlovsku a čá-
stečně i na Rožnovsku mění se v dz: hádzať, jedz, povědz — povědzte,
narodzen, vyhadzujú, jedzivo.
Pozn. 2. f v příčestí trpném se nemění v c: chytěný. zapotěný.
Proměny souhlásek hrdelných h, ch, g, k.
ch Y k: skúliť (Rožn.)
g v d: hodíňať (slov. hogřňat), drmla (slov. grmle, pl.)
— 65 —
g v c?z, dž: vyga — vydze — vyďžisko, baga — badze, muziga — mu-
zidze, Hedviga— Hedvidzák, drúzgať^drúžďžu (drtiti), flágať — fládlžu,
mágať — liiáďžu.
k Y g: gát (kal, Rožn.), gatuža, gasať, glače (kleče u pluhu), glaměť
(slov. klamět= dřepěti), gula, vyga, muziga, vrzugať, zguhrať, pižgoř
(piskoř), blázgať (pleskati), brýzgať (prýskati), gombílať sa (v. combílať
=slov. kombélat, kolébati.)
k v ch: lochtuša, píchá, íochať (lokati).
Přisouvání souhlásek.
p: crpkať (=crkati, po krapce přilévati.)
v: Eduvart.
j: švajdlena, dneskaj a p., hnedaj (zrhned), přecaj, takej.
1: hrable, sršleň, stromlať sa (—stavěti se „stromem", pánečkem,
o dětech), dtáviť, ustanovlený (Karl.)
r: sarpať.
n: žingla (slov. žiglazzmoučná truhla), handra, tiňtěra, můágať v.
mágať; — n se nepředsouvá před slovesa jíť a jesť: vyjdu, obejdu,
zesť, zim, zed.
s : íystko (Vsacko), s: škřída (Karl.).
d: pondrava, Kondrát, Mezdříčí, pozdři (= pozři, pohledni), —
dojdiť, vydíť (vyjíti, Bečva).
t mezi nsk : pohancký (= pohantský), slovencký, Joncký, koncký —
pohanščí, lonščí (Rožn.).
h : Hanča, hanéza, hapatéka, hřešeto (Rožn.), hulica (Meziříčí), žhrať.
ch se přisouvá ku gen. mn. zakončenému v m a í a ke jménům
podstatným v r vyzvukujícím : u súsedůch, súsedůch synek, chce zemňákůch,
do uších, pět groších, stádo husích, bratrch, cukrch, větrch (Rožnovsko,
Karlo vsko, Bečvy, v Tisňavách a na Kyčerách v H. Bystřici).
Vysouvání souhlásek.
h: lizna = blizna, modřina po ráně.
j a) končí-li předchozí slovo souhláskou: potkal sem u (=ju). vím
vědz ak ty (věc = více, jak), býí-y si tam? — ale na Klobucku a Bru-
movsku přesně se vyslovnije jako vůbec (srovn. str. 63.). b) sesouvá se
j se superlativní předpony naj: nálepší, návyšní, náprv (na Vsacku).
s po jiné sykavce: néni ně nidz námého (známého).
h po jiné souhlásce: Radošč (Radhošč), zakřígo (zakí-ík ho), chyďo
(chyť ho), toligodin (tolik hodin), viďéízo? (viděls ho).
g: do, nido, de, nide, dy, nidy, nedo, nedy (Klob., Brum.. Vsacko ,
I : im (= jilm, Meziříčí), d : pohleň (= pohledni, Rožn.), i; : přál —
přála — přáli (pravil, Rožn., Karl.).
— 66 —
Několikerý změny souhláskové v jednom slově.
dlábiť = díáviť = dáviť = gtábiť = gňábiť (tlačiti, škrtiti).
brkat = brgať = grgať = grcať (říhati, štikati).
drepčiť = grepsiť (křepčiti).
přibrzgíý (slov. přivrsklý = přivřený, při krádeži polapený).
střízbisko (= přízvisko, příjmení, Léskovec).
Přesmykování.
Zažula — žužaía (Rožn. Karl.), Jezof — Jozef (ib.), harvan, harvany —
havran, varhany (Vsacko), malžen — manžel (Karl.), žiívy — živly (Karl.),
pokřiva — kopřiva (Karl.), čebrať — čerpat (Karl.), zahaňfářiť — zafraňkářiť^
(zašantročiti), markotný — mrakotný (truchlivý).
Obalování.
Obaluje se vůbec toliko v Léskovci, v Luzné, v Senince a na Ho-
vězí (na Vsacku), ale ani tu tak zhruba a tak důsledně jako na Slo-
vácích. „Tady už tak nemlúvíja škaredě^"- pravila mi žena na Hovězí,
„leč z pasek pravíja: kdes byva huava." Mladší generace vyslovuje již
přesné 1. Od starších lidí však slyšeti posud: chaupa, uoziť, oříšek vy-
úščila, túcť, tustý, dúhý, — zanesu, zavedu, uteku, ušiu (v Léskovci a
v Luzné vedle volal).
Po různu v jednotlivých slovech vysouvá se I před samohláskami
u a y nebo mění se v w před souhláskami i na Rožnovsku, Karlovsku
a j. : chúm (chlum), kúb (klub), kubko (klubko), zuna (žluna), čunek
(čiunek), tumok (tlumok), mýn, mynář (na Zlínsku: mlýn, mynář), —
hut (hlt), hutnúť (hltnúť), suza (slza), huboký (hiboký), hubka (híbka),
puť (zl. pžť).
Přízvuk na Karlovsku a na Rožnovsku přesmykuje se z pravidla
na slabiku předposlední.
Skloňování jmenné.
L "L (a)-kmeny.
nom. chlap chlapi (é)
vok. chlape chlapi (é)
akk. chlapa chlapy
gen. chlapa chlapů (ůch)
dat. chlapovi (u) chlapom
instr. chlapem chlapy
lok. chlapovi (u) chlapoch.
67 —
nom.
nuz
noze
vok.
nožů
nože
akk.
nůž
nože
gen.
noža
nožů (ůch)
dat.
nožů
nožom
instr.
nožem
noži (ami)
lok.
noži
nožoch.
nom.
obraz
obraze (y)
vok.
obrazu
obraze (y)
akk.
obraz
obraze (y)
gen.
obraza
obrazů (ůch)
dat.
obrazu
obrazom
instr.
obrazem
obrazy (ami)
lok.
obrazi
obrazoch.
I
Poznámky o jednotlivý ch pádech.
1. Dativ a lok. jedn. životných končívá se druhdy v u: králů, člo-
věku, panu kaplánku, po poslu, po člověku, po Beránku přišel Zapletal.
Naopak: „pňovi, kerý je gaurnitý (vyhnilý), koráb sa řiče."
2. Lokal jedn. po hrdelnicích k a ch jmen neživotných mívá kon-
covku e; na Hřebice (hora „Hřebík"), na vrše, v břuše.
3. Nominativ mn. jmen životných na Vyzovsku, Vsacku, Klobucku
a Brumovsku tvoří se z pravidla koncovkou é: jastřábé, chlape, holube,
ogaré, komáre, kominářé, kováře, stoíářé, motýle, štyřé koňé, páné,
skokané.
Jména rodinná, vyjmouc po hrdelnicích, mají koncovku jé: Šopa —
Sopé, Škarpa — Skarpé, Krúpa — Krúpé, Jakub — JakuBé, Haloma — Hatomé,
Svrčina — Svrciňé, Křivaň — Křivaňé, Pavel — Pavle, Chumchál — Chumchálé,
Zingor — Zingořé, Majer — Majéřé. Tak i některá obecná: anděl — andělé,
apoštol — apoštolé, družba — družBé, holub — hotuBé (Hovězí). — Avšak:
Janík — Janíci, Stavinoha — Stavinozi, Šeliga — Selidzi.
Koncovka ové vyskytuje se častěji nežli v nářečí slovenském: sy-
nové, svědkové, kmotrové, zeťové, gazdové.
4. Genitiv mn. končí se v ů; na Karlovsku a na Rožnovsku (mimo
město) přibírá k sobě přídech ch : u Pavlíčkůch nakopali padesát měchůch
zemňákůch.
Ve farnosti Újezdské jména rodinná mají v gen. mn. 'Oj (jako při-
svojovací jména přídavná): u BacúcLůj, u Kovaiíkůj ; ale: pět roků, od
ledláků.
Starý genitiv „od tých čas, do kořeň" slyšeti vůbec.
68 —
5. Instrumental mn. na Fryštacku, Lukovsku a Vyzovsku končí se
v ama jako na Zlínsku. Všude jinde má příponu pravidelnou, vedle níž
toliko při neživotných vyskytuje se druhdy ami, jmenovitě v Rožnově:
všecko je podsaděné stromky, jét z voly hoře potoky, stáli za piléři, bývá
za Morvaji, šéí do lesa s chlapci.
6. Vzor obraz má v mn. č. obrazy na Brumovsku, na Karlovsku
a na Bečvách: sú zlé časy, dva vozy; ale i tu: v lesi, na vozi.
II. o-kmeny.
nom.
okno
okna
akk.
okno
okna
gen.
okna
oken (oken)
dat.
oknu
oknom
instr.
oknem
okny (ami)
lok.
okně
oknoch.
nom.
pole
póla
akk.
pole
póla
gen.
póla
polí (ích)
dat.
pólu
polom
instr.
polem
polami (i)
lok.
poli
poloch.
nom.
psáni
psáňá
akk.
psáni
psáňá
gen.
psáňá
psáni
dat.
psáňú
psáňám
instr.
psaním
psáňami
lok.
psaňú
psáňách.
Poznámky o jednotlivý ch pádech.
1. Nebe má v genitivě do neba; jabko v gen. mn. v Nov. Hro-
zenkově: jabuk.
2. Mléko a ucho mají v lok. jedn. e: ve mléce, po uše.
3. O dloužení vsuvného e v gen. mn. srovn. na str. 60.
4. V instr. mn. vzor pole má z pravidla ami; — přípona ama vy-
skytuje se tam kde ji mají též -L-kmeny (srovn. na hoře.)
5. Pod vzor pole náležejí též slova, jež před koncovým o mají
sykavky s, c, z. Z těch mají v nom. jedn. na Rožnovsku a) koncovku
přehlasovanou i nepřehlasovanou : pleso — plese (jezero), proso — prose,
vajec — vajce, vreco — vrece (pytel), okénce — okénce, koco — koce (ptačí
— 69 —
hnízdo), pleco — plece, brdco — brdce, kolco — kolce, kopytco — kopytce
b) koncovku přehlasovanou: líce, síúnce, ovoce, srdce, pak pomnožná í
plúca, prsa.
V gen. mn. mají tato jména a) vrec — vrecích, plec — plecích, líc —
lících b) okénéc, vajec, kolec, plúc c) kočích, brdcích, srcích, prsích.
Plúca dat. plúcám, instr. plúcami, lok. plúcach. Vajca — vajcami,
vajcách.
6. Dle vzoru psáni skloňují se jména: obilé, želé, přehršle, petru-
želé, (na Vyzovsku, Fryštacku a Ujezdsku vyskytují se též tvary pře-
hlasované zelí — petrželí). Kafé : při kafú.
ni. a-kmeny.
nom.
ryba
ryby
vok.
rybo
ryby
akk.
rybu
ryby
gen.
ryby
ryb
dat.
rybě
rybám
instr.
rybu
rybami
lok.
rybě
rybách.
nom.
duša
duše
vok.
dušo
duše
akk.
dušu
duše
gen.
duše
duší (ích)
dat.
duši
dusám
instr.
dušú
dušami
lok.
duši
dušách
Poznámky o jedno tli v v ch pádech.
1. a-kmeny mužské mají v dative jedn. ovi, ale též: dál Kali-
vodě kamének.
2. O dloužení samohlásky a v instr. mn. vsuvného e v gen. mn.
srvn. na str. 60.
3. Pod vzor duša náležejí též jména jež mají před koncovým a
sykavky s a. z: rosa -- od rose — v rosi, koza — od koze — o kozi — dvě
koze; ale na Brumovsku a Karlovsku: od kozy, dvě kozy.
rV. oči, uši.
nora. akk. oči, uši.
gen. očú, ušú — očí, uší — očích, uších,
dat. očám, ušám — očom, ušom.
— 70 —
instr. očami, ušami — očima, ušima.
: lok. očách, ušách — očoch, ušoch.
Gen. očú obyčejný jest ve farnosti Újezdské a Klobucké, instr-
očami převládá, očách a očoch se střídají.
Přídavná jména přisvojovací mají v nom. jedn. tyto tvary : a) ů —
ova — ovo na Fryštacku, Vyzovsku, Vsacku, ve Francově Lhotě, v Li-
dečku, v Lačnově a Studiově farnosti Klobucké a na Meziříčsku b)
ůch — ova — ovo na Karlovsku aRožnovsku c) ůj — ova — ovo v Kloboucích,
v Brumově, v Návojné, ve farnosti Újezdské, Vlachovské a Stítenské
d) oj pro všecky tři rody: chlapec Tomečkoj (Tomeček), Marýna Mečíč-
koj (Mečíček), pes rechtoroj, pole súsedoj. A tak též: Kde tu bývajú
Polánkoj? (Polanek): v Nedašově, v Nedašově Lhotě a v Bilnici, dě-
dinách to farnosti Brumovské.*)
Jmenné tvary těchto přídavných zachovaly se jen v nom. a akk.
jedn. i mn. (vyj mouč ovšem akk. jedn. životných: súsedového chlapca) ;
ostatní pády tvoří se dle určitých. V Meziříčí i nom. jedn. rodu střed-
ního má určité zakončení jako na Laších: Bartkove pole. — V Rož-
nově slyšel jsem: bývá vedla Matuškova.
Tvar oj je nesklonný: potká! sem kmotřenku iysákoj, šét z Ma-
rýnú Macháňkoj.
Jako se v písemném jazyce posud zachovaly tvary : z novu, z prvu,
za mladu, tak říká se v Karlovicích: do nahu.
Všecek — všecka — všecko kromě nom. jedn. a mn. (všeci, všecky)
a akk. jedn. a mn. všecek — všecku — všecko, všecky skloňuje se dle
skloňování složeného: všeckého, všeckých atd.
Přídavná jména měkkého zakončení zachovala poměrně hojně zbytků
skloňování jmenného o význame příslovečném a) gen. : z větša, z dala,
z blíža, do dalša, z delša, z kratša, za teplej ša, do širša, z lehča, do
bělša, z prvša, za lacňéjša b) dativ: po skóvňéjšu, po drobňéjšu, po
mensu, po většu (vybírají), po prvšu, po staršu, c) akk.: velo, nevelo
(=velmi, nevelmi, Rožn. Karl.), na kratšo, na delšo, na červenšo, na
zelenšo (zabarvit), na bělšo, na míaďéjšo.
Číslovky řadové spojeny jsouce se slovem půl mají tyto jmenné
tvary: půl druha, třeťa, štvrta, pata . . groša; po půl druhu, třeťa, štvrtu,
patu, sedmu — sedmě, osmu — osmě groši.
Za kolik — tolik říká se na Karlovicích a na Rožnovsku : kelo-telo,
kela — těla: těla peněz, není ho za těla.
Zádný::^adj., žáden=: nikdo : žádný člověk neví, žáden ti nepoví.
") V Nedašově ptal jsem se děvčátek husi pasoucích, čí by byly? První od-
pověděla: Filipoj, drubá (školačka): Mičákova. Přiběhl chlapec a ptal se: Je- ji tu
Marýna Mičákoj ? (táž !)
— 71 —
i-k m e n y.
nom,
deň
dni
vok.
dňu
dni
akk.
deň
dni
gen.
dňa
dní (ích)
dat.
dni
dňom
instr.
dnem
dni
lok.
dni (ve
: dně)
dňoch.
nom.
kůň
koně (é)
vok.
koňů
koně (é)
akk.
koňa
koně
gen.
koňa
koní (ích)
dat.
koňovi
koňom
instr.
koněm
koňmi
lok.
koni
koňoch.
nom.
ludé (luďé)
vok.
ludé
akk.
ludi
gen.
ludí (ích)
dat.
luďom
instr.
ludini
lok.
luďoch.
Ostatní i- kmeny mužské přestoupily do sklonění a-kmenů měk-
kých, podržujíce v gen. mn. koncovku í- ích jako : host, zeť, lokef.
Jel párem koňma^ sice koňmi: dvěma koňmi, třema koňmi (Vy-
soké Pole).
kost" kosti
kosťo kosti
kosf kosti
kosti kostí (ích)
kosti košťám
košfami
kostach.
nom.
vok.
akk.
gen.
dat.
instr, kosfú
lok. kosti
Dle vzoru toho sklánějí se: pěsť, pasť, masť, kopysť, hrsť, mysel,
puť, (plť), chuť, štvrť, niť, zeď, myš, krev, hus, noc, řeč, a p., a pomnožné
•dvéři.
nom. akk. vok. děti, gen. dětí (ích), dat. děťom, instr. děťmi, lok.
■děfoch.
— 72 —
nom. tře — tři, štyřé — štyry,
akk. tři štyry
gen. a) třech, štyrech b) třú, štyr c) třúch, štyrúch d) troch, štyroch.
dat. a) třem, štyrera b) třema, štyrema c) třúm, štyrúm d) třom, štyrom.
instr. a) třema, štyrma b) třema, štyrma c) třema, štyrma d) třema, štyrma-
lok. a) třech, štyrech b) třú, štyrú c) třúch, štyrúch d) troch, štyroch.
a) na Fryštacku a Vyzovsku až po Vsetín;
b) na Klobucku, Ujezdsku, Vlachovsku, Stítensku;
c) Paseky Vsacké, Ústí, Léskovec, Polanka, Lidečko ;
d) Hovězí, Halenkov, Hrozenkov, Karlovice, Bečvy, Rožnov.
Mimo to vyskytují se ještě tyto tvary: o třú, o štyrech (farnosť
Újezd.), o třú, o štyr (Nedašov).
Ad d) tvar třú vyskytuje se tu jen ve složeninách : třúkrálová voda,
třúrohý klobúk.
Ostatní číslovky od pěti počínajíc mají tvary jazyka spisovného
leda že se e číslovek devět a deset neúží v í : devěti, deseti, a v dat,
a instr. vedle pěti též pětima atd. se vyskytuje.
Složených číslovek skloňují se obě Části : o štyroch dvaceti rokoch.
Sedn, osn (Fryšták Vyzovice, Újezd) sedm, osm (Lidečko), jinde
sedům, ošum. — Jednást, devatnást (Rožnov), devatynást (Klobucko),
šestonedělka (Karl.), kolnast (= koliknást, Meziříčí).
VI. Kmeny souhláskové.
Ze kmenů souhláskových zbyly jen t-kmeny, ostatní všecky (mimo
krev, cirkev, Bečev) přestoupily pod -l-, a- a o-kmeny : kameň — kameňa^
mrkva — mrkvy, semeno — semena.
nom. hříba hříbata
gen. hříbate hříbat (át)
dat. hříbati hříbatom
instr. hříbatem hříbaty
lok. hříbati hříbatoch.
V Karlovicích a na Bečvách: hříba — hříbatě — hříbati — hříbatem.
Skloňování náměstek osobní ch.
1. nom. já my
akk. ma, mňa (ňa) nás
gen. mňa (ňa) nás
dat. mně (ně), mi nám
instr. mnú, mňú námi
lok. mně nás.
2. nom. ty vy
akk. teBa, tebe (ťa) vás
gen. teBa, tebe (ťa) vás
dat. tobě, tebe, ti vám
instr. tebú vámi
lok. tobě, tebe vás.
3. nom. —
akk. seba, sebe (sa)
gen. seba, sebe (sa)
dat. sobě, sebe, si
instr. sebii
lok, sobě, sebe.
Poznámky o jednotlivý ch pádech.
1. Tvary mi a ti slyšeti toliko na Vyzovsku, Fryštacku a v měst
Kožnově.
2. Bezpnzvnčné tvary ňa, ně, sa jsou vedle tvarů plných; ťa druhdy
i po předložce: od ťa.
3. Změkčený tvar mnú obyčejný jest v Lidečku, v Újezdě, na Bru-
movsku a ve Štítné.
4. teBa — seBa, tebe — sebe v Karlovicích, na Hutisku a na Bečvách.
TeBa— seBa, tobě— sobě na Rožnovsku, po Hdku na Vsacku (v Nov. Hroz.)
Skloňování náměstkové.
1. nom. ten — tá — to ti — ty — ty
akk. teho (ten) - tii— to ty
gen. teho — téj — teho tých
dat. ternu — téj — temu tým
instr. tým — tú — tým tými
lok. tem — téj — tem tých.
Vedle těchto tvarů normálních, užívaných na Vsacku, Karlovsku a
Rožnovsku vyskytují se rozmanité jiné a jejich kombinace. 1. Nejdůležitějš
rozdíl jeví se v dat. jedn., kdež se koncové u (jako ve skloňování ná-*
městkovém a složeném vůbec I) v některých osadách odsouvá, jako v sou-
sední slovenštině, a to : na Fryštacku, Vyzovsku, v Jasené, v Liptáli,
na Hovězí, odtud až po Štítnou a v osadách na jih od této čary, pak
v Jablůnce, v Hošťálkově a v Ratiboři : tom (tem) našem dobrém strýčkovi-
2. Na Rožnovsku dlouží se tvary rfom. a akk. mn. : ti, tý ; jinde
zase krátí se a) všecky tvary mn. : tych, tym, tymi (Liptál, Ústí, Hovězí,
— 74 —
Léskovec, Lidečko) b) dlouží se jen v dative : tým (ve farnosti Újezdské
a Klobucké).
3. Jiné tvary a) toho, tom, o tom, těch, tem, téma (Fryštacko, Vy-
zovsko) b) toho, tom, v tom, těch, těm, těmi (Jasená) c) toho, tom, o tom,
tych, tým, tymi (tyma) (Liptál, Újezd, Klobouky, Brumov, Štítná) d) teho,
tom, o tom, tych, tym, tymi (Ústí, Léskovec, Polanka, Lidečko).
4. Instr. mn, končí se v ama (jako ve všem skloňování náměst-
kovém a složeném!) a) tam, kde i jména podstatná tuto koncovku mají
{srvn, na str. 68.) b) s pravidelným instr. jmen podsfc. v Újezdě, ve Vla-
■chovicích a v Bilnici : s tyma našima hospodáři, s tyma malýma chlapci,
s novýma volky, s tyma koši, s krátkýma ušami.
2, Dle tohoto vzoru a s týmiž odchylkami skloňuje se číslovka
jeden — jedna — jedno: jednoho, jednom, o jednom; jedneho, jednom, o
jednom ; jedneho, jedněm, o jednom atd. Na Karlovsku a na Rožnovsku
mimo nom. a akk. jednotn. i mn. přestoupila do skloňování složeného :
jedneho, jednému, o jedněm, jedným; jedni — ^jedny, jedných atd.
3. nom. dvá — dva, dvě
akk. dva, dvě
gen. a) dvúch b) dvú c) dvoch
dat. a) dvúm b) dvěma c) dvěma, dvom
instr. a) dvúma b) dvěma c) dvěma
lok. a) dvúch b) dvú c) dvoch.
a) na Fryštacku, Vyzovsku až po Vsetín b) od Ústí až po Štítnou
a na jih od této čáry (v Léskovci gen. dvú, lok. dvúch) c) na Vsacku,
Karlovsku a Rožnovsku (dat. dvom na Rožnovsku). — Taktéž obá —
oba, obě.
V Karlovicích a na Rožnovsku v rodě mužs. živ. a se nedlouzí.
Na Vsacku, Karlovsku a Rožnovsku gen. číslovek dvoch, troch,
štyroch zastupuje akk. předmětný jmen živ. mužs. a nom. ve větách
foezpodmětných : má dvoch bratrůch, bylo nás dvoch, troch, štyroch.
nom.
kdo
co
akk.
koho
co
gen.
koho
čeho
dat.
komu
čemu
instr.
kým
čím
lok.
kem
čem.
Tak na Rožnovsku a na Karlovsku. Kde se m v dative odsouvá
{srvn. na str. 78.), tam pravidelný jsou tvary: koho, kom, o kom. Jinde
4se kmenové o střídá s e: keho, kemu vedle o kom a j.
nom. on — un
ona
ono
akk. jeho, něho,
ňho, ho, ni, ň
ju- jú
ho, ň
gen. jeho, něho,
ňho, ho
jí, ní
jeho, něho, ho
dat. jemu, jem.
němu, mu
jí, ní
jemu, jem, němu, mu
instr. ním
ňú
ním
lok. něm
ní
něm.
Množné číslo.
nom. oni ony ony
akk. jich, jích, ně
gen. jich — nich, jích — nich
dat. jím, ním
instr. nimi, němá
lok. nich, nich.
Poznámky o jednotlivý ch pádech:
1. Tvaru ůn ==: on užívá se na Bečvách.
2. Prodloužených tvarův užívá se na Kožnovsku, jinde dlouží se
nepravidelně toliko v dative mn.
3. Tvary ňho, ň obyčejný jsou po předložkách samohláskou vy-
zvukujících: doňho, naňho, zaňho, uňho, podeň (pod diťa), přezeň (vyjmouc
Fryštacko a Vyzovsko).
4. Akk. ni po předložkách: bohatá za ni nepůjde (Rožnov).
5. Instr. mn. němá tam, kde těma (srovn. na str. 73.).
6. nom. můj, moje
akk. živ. = gen., než. a neutr.
gen. a) mojého b) mojího
dat. a) mojému (mojém) b) mojímu
instr. mojím
lok. a) mojém b) mojím
moja
nom. moju
a) mojéj b) mojí
a) mojéj b) mojí
mojú
a) mojéj b) mojí.
Množné číslo.
nom. a) moji — moje b) mojí — moje
akk. moje
gen. mojích
dat. mojím
instr. mojími, raojíma
lok. mojích.
Dle vzoru toho skloňují se tvůj — tvoja — tvoje, svůj — svoja — svoje,
náš — naša — naše — , váš — vaša — vaše.
76
Tvary b) průchod mají na Karlovsku a Rožnovsku, všude jinde
tvary a).
O odsutém dat. jedn. srovn. na str. 73. ; instr. mojíma tam, kde
téma (srovn. na str. 74.). Stažené tvary mého, méj, mým, mých atd.,
všudy se vyskytují, ale zřídka.
Číslovky dvojí — dvoja — dvoje, trojí — troja- troje skloňují se všude
dle tvarů b) trojího, trojí atd.
Skloňování složené.
1. nom. dobrý- dobré,
dobrá
dobří, dobré
akk. živ^gen. než. a n.=^akk.
dobru
dobré
gen. dobrého
dobréj
dobrých
dat. dobrému (dobrém)
dobréj
dobrým
instr. dobrým
dobru
dobrými (-ma)
lok. dobrém
dobréj
dobrých.
0 elido váném dat. dobrém srovn. na
, str. 73.,
0 instr. mn. dobrýma
str. 74.
2. nom. rybí
rybí
akk. rybího, rybí
rybí
gen. rybího, rybí
rybích
dat. rybímu (rybím) rybí
rybím
instr. rybím, rybí
rybími (-ma)
lok. rybím, rybí
rybích.
Časování.
Důležitější rozdíly mezi jednotlivými různořečími.
1. Infinitiv a) ve farních osadách Fryštacké, Rusavské, Lukovské,
Kašavské, Všeminské, Síušovské, Jasenské, Vyzovské, Újezdské a Klo-
bucké vyzvukuje v t : nést, péct, žat, padnut, pit, běžat, umět, hořet,
mlátit, volat, kupovat b) ve farnosti Brumovské a Stítenské kmeny I. tř.
na sykavky a zubnice zavřené končí se v infinitive ve sf, zf, kmeny
I tř. na hrdelnice zavřené ve; ostatní slovesa vyzvukují v t: nésť,
vésť, lezť, krasť, péc, téc, moc, žat, padnut, pit, běžat, umět, hořet,
mlátit, volat, kupovat c) všude jinde vyzvukuje inf. v t: nésť, pécť,
žať, padnúť, piť, umeť, hořeť, mlátit', volať, kupovat.
2. 1. osoba mn. č. ve farních osadách Polance, Lidečku, Francově
Lhotě, Kloboucích (mimo Lipinu) a v Brumově (mimo Bilnici) má pří-
ponu Tn?/ (m): nesemy (nesem), píjemy (píjem), kupujemy (kupujem),
pravímy, mlátímy, běžímy, volámy, nechámy, dámy, zmy (jsme), poďmy,
dajmy, vypijmy, pojezmy, buďmy. — Jinde v me (m).
3. Třetí osoba mn. v Ratiboři, Hošťálkově, Liptáli, Polance, Zdě-
— 77 —
chove, Hovězí, Halenkově a od této čáry na západ a na jih končí se
v íja^ tam kde 1. os. jedn. vyzvukuje v ím: umíja, hoříja, klečíja, pro-
síja, bójíja sa. smíja; všude jinde v iá: umá, hořá, klečá, prosa, bójá sa.
smá. spá, droBa,' trefa, — Na Vsetíně obojích tvarů se užívá.
4. Imperativ a) zavři — zavřime — zavřité, sedni — sednime — sednite,
klekni — kleknime — kleknite (na Karlovsku a Rožnovsku) b) zavři — za-
vřeme (zavřemy) — zavřete, sedni — sedneme (sednemy) sednete, klekni —
klekneme (kleknemy) — kleknete (ve farnosti Újezdské a Klobucké) c)
zavři — zavřeme — zavřete, sedni — sedněme — sedněte, klekni — klekněme —
klekněte (všude jinde.)
4. Přechodm'k tvoří se a) příponou ia na Brumovsku, Klobůcku,
Vyzovsku a ostatních osadách pohraničních b) příponou ia nebo iaci
všude jinde : seča n. sečaci, mela n. melaci, choďa n. choďaci, zavoíaja
n. zavoíajaci — Po různu: počnúci (Karl.), nechťúc (Rusava).
5. Činné příčestí kmenů zavřených v rodě mužském jedn. a) I ne-
odsouvá na Fryštacku a Vyzovsku až po Rusavu, Kašavu, Všeminu,
a Jasenou (incl.), pak na Klobůcku, Brumovsku a Ujezdsku: védí, nesl,
pekl, pásl b) I se buď odsouvá, nebo se mezi ně a kmen vsouvá e (na
Karlovsku a Rožnovsku) : véd n. védél, nés n. nésél, pék n. pékél, pás n.
pásél c) I se vždy odsouvá (všude jinde): véd, nés, pék, pás.
Časování rožnovsko-karlovské.
T ř í d a I.
Infinitiv: íiésť, pásť, třásť, lézť, hryzf — přasť, krasť, klasť, macť,
vécť, kvécť, mécť, hňécť, břécť, bocť, rosť — sécť, pécť, técť, ttúcť, mocť
— pať, žať, začať, ťať, jať (i jmiíť), vzíť, (i vezmúť) — dříť, mříť, vříť,
mleť — biť, ryť, myť, piuť, pluť, veť, leť, sef, plet, chvéf, okřef, hřéť.
hráť, zrát, příť, smíť sa.
Indikativ
bodu
móžu
věju
bodeš
móžeš
věješ
bode
móže
věje
bodéme
(m)
móžéme (m)
vějeme (m)
bodéte
móžéte
vějete
bodů
móžú
vějú
Im
p er ati v
boď
pomož
věj
bodine
pomožme
vějme
boďte
pomožte
vějte
— 78 —
Přechodník
bocla n. boďaci moža n. možaci věja n. vějaci
Příčestí činné,
bód n. bódél móh n. móhéí véí
bódta mohla véla
bódío mohJo véio
Příčestí trpné,
bodený-á-é pomožený -á -é vétý-á-é
Pozn. Stécť sa — steču sa=: štěknouti sa (Val. Mez.), otvořif=ote-
vříti (Vsacko), nemůž v. nemože (Hovězí), bobpomozi (ib.), neklaju=:
neklnu (Karl.)
T ř í d a II.
Infinitiv: iňagnút (praštiti o zem), řeknúf, zapříhnút, hybnuf (ude-
řiti holí), šibnut (šlehnouti) šlahnúf, uřísnúť (užasnouti), hutnút (hltnouti),
lábnúť (lapiti), híobnút (udeřiti), čnút (čísti), zaďžgnút (zahatiti) stanúL
Ind. vadnu, vadneš, vadne, vadneme, vadnete, vadnu.
Imper. vadni, vadnime, vadnite.
Přech. vadna n. vadňaci
Přič. činné: vadnul — a — o n. vad, vadla — vadlo, vadlý — á — é
Přič. trpné: vadnutý — á — é.
Pozn. Příčestí činné tvoří se z pravidla od kmene infinitivního :
lehnul, sednul, řeknúí, čnúl, stáhnul, stanul (postavil se, zastavil se,
vstal.) V rodě ženském vyskytují se též kratší tvary: ohía (ohnula),
žahla, pohla.
Třída III.
Infinitiv : hvižďžet, vržďžef, družďžef , jačet, brněf, hořef, běžef,^
ležet, křičef.
Ind. : hořím, hoříš, hoří, hoříme, hoříte, hóřá ; umím — uihá, trpím
— trpá, visím — vísá.
Imper.: hoř, hořme, hořte.
Přech: hora n. hořaci.
PíHč. činné: hořel, hořela, hořelo.
Přič. trpné: hořený — á — é.
Třída IV.
Infinitiv: prostit (přímiti), dojit, kynožif. (kaziti), sotif (strčiti),
obtúlif, dlávif, uderyť.
Indik. : pustím, pustíš, pustí, pustíme, pustíte, pusťá. — dojím —
dójá, topím — topá, nosím — nosá, uderým — uderá.
— 79 —
Imper. : pusť, pusťme, pusfte (pusté).
Přech.: pusfa n. pusfaci.
Přič. činné: pustil, pustila, pustilo.
Přič. trpné: puštěný — á — é.
T ř í d a V.
Infinitiv a 1. os. jedn.
1. volat — volám, utékat — utékám zadřžaf — zadržám, zabíjaf — za-
bíjám, upíjať — upíjám, voňaf — voňám, vyjížďžať — vyjížďžám, ráňaf —
ránám (rážeti ovoce), obtúlaf — obtúlám, vyrážaf — vyrážám, věšať — věšám,
vyvářať — vyvářám.
2. střílať — střílu, válaf — valu, kulať — kůlu, šúlaf — šúlu, švrlať —
švrlu, míšaf — mísu, kráčat —kráču, umírat — umíru, vybírat — vybířu, pro-
stírat— prostířu, zpírat— zpířu, zavírat — zavířu, ihágaf — mádzu, fllágaf —
fiáďžu, vrgaf — vřďžu, drúzgaf — drúžďžu, mégat — médzu, smýkat — smýču,
stříkat — stříču, říkat (modliti se) — říču, hřkať — hřču, fňukat — fňuču,
fúkat — fúču, súkať — súču, vrkat — vřču, bíkaf — břču, pleskat — pléšču,
ískat — íšču, bliskať sa — blišče sa, třískat — třišču, íúskat — lúšču, buchat
— búšu, páchat — pášu, róchať — róšu, dýchať — dýšu, máchať — mášu,
ždúchať — ždúšu, kraj ať (i kráť) — kráju, sázať — sážu, kmásať — kmášu,
hýbať — hýbu, lépať — lepu, zpívať — zpívu, cúfať — cúfu, zúfať — zúfu, íátať
lácu, šústať — šúscu, létať — lécu, hutať (hltati) — hucu, vítať — vícu, vrzať
— vrzu.
Indikativ.
obtúlám střílu
obtúláš stříleš
obtiilá stříle
obtňláme stříléme (m)
obtúláte střUéte
obtúlajú střílů.
Imperativ,
obtůlaj střílaj
obtůlajme střílajme
obtůlajte. střílajte.
Přechodník,
obtůlaj a n. obtůlajaci střílaja n. střílajaci
Příčestí činné,
obtůlál, obtůlala, obtúlalo stříláí, střílaía, střílalo
— 80 —
Příčestítrpné.
obtúlaný-á-é střílaný- á- é
Třída VI.
Infinitiv: ščepovať, gazdovať, opalovať, kupovať.
Indik.: ščepuju, ščepuješ, ščepuje, ščepujéme (m), ščepujéte, ščepujú.
Imper. : ščepuj, ščepujme, ščepujte.
Přech. : ščepuj a n. ščepuj aci.
PiříS. činné: ščepovát, ščepovala, ščepovalo.
Přič. trpné: ščepovaný-á-é.
Slovesa bezpříznaková.
1. Dať má v příčestí trpném daný i daty : zadatý byt, vydatá céra,
nevdatá.
2. Vím — věda, věda — věďaci, věďéí — věďéía, věděný-á-é. věděť.
3. Jím— jeda, zim — zeďa ; jez, zez (Karl. a Hroz. zedz) ; jesť, zesť ;
jeďa — ^jeďaci, zeďa — zeďaci ; jed n. jedél — jedla, zed n. zedél — zedla ; jedený,
zedený (Karl. a Hroz. jedzený).
4. Sem, si, je, zme, ste, sú
nejsem, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú n. neňá
Přech. buďa n. buďaci.
V Nov. Hrozenkově su — si — su, neni su — neni si, neni su. Na Karlo-
vicích a na Bečvách: není sem, není si, není, není zme, není ste, není
sú n. neňá; já sem není atd. Na Vsacku: su, si, je, zme, ste, sú —
néjsu, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú.
Imper. v Nov. Hroz. byď — byďme — byďte, jinde : buď — buďme — buďte.
Slovesanepravidelná.
1. Idu, ideš, ide, idéme, idéte, idú, iďa n. iďaci.
najdu, zajdu, popójdu, projdu, ujdu, obejdu, předejdu, zéjdu, přijdu,
vyjdu.
2. Sloveso jeti má na Rožnovsku a Karlovsku některé odchodné
délky: jéť, jél — jeta — ^jéli, jétý-á-é. Tak i složeniny: vjéť, vyjéť, přejéť,
zajéť atd.
3. Chcu, chceš, chce, chceme, chcete, chcú; chci, chcime, chcite;
chceja n. chcejaci — samochťa ; chcél, chcéla, chcéli ; chcéť, zachceť, nechceť,
odnechceť. Na Vsacku a j. chtěť, chtéí, chtěla, chca — nechťa.
4. Měť: „nech si ho tam pomá" = poměje (Karlovice).
Slovesa kusá.
1. Prát, přála, práto, práti, přály (pravil), prát (praviti), prám (právě:
„dyť je to prám dobrý člověk") prátý-á-é (pravený) Rožn. a Karlovice.
— 81 —
2. řeči n, řeku = „jářku" : Tož řeči (pravil jsem) poďme, inf. řécť
(Na Vsacku jen řeku, na Klobucku a j. jářku).
3. Sloveso varyť časuje se úplně.
2. Různořečí hranické.
Na pravém břehu řeky Bečvy, ve farních osadách Lipenské, Je-
zerské. Drahotoušské, Hranické a Cernotské, mluví se zvláštním různo-
řečím, jež majíc do sebe některé živly sousední hanáčtiny a valaštiny
některými zvláštnostmi k nedaleké laštině se nachyluje. Na levý břeh
Bečvy různořečí toto přestupuje toliko v dědiny Ústí a Zbrašov.
O hláskách vůbec.
1. v zní po lašsku, t. j. značně hruběji nežli slovenské a valašské y.
2. ščrk, ščrbina a p. jako ve slovenštině, ale dlouhého r není: vrba,
hrbek, poprchá.
O samohláskách.
1. Kmenové a proti sousednímu různořečí starojickému častěji se
přehlasuje : ječmen, jestřáb, lehký, ležeť, křičeť, držeť, tě, se, mě ; jmeno-
vitě spřežka aj přehlasuje se vždy v «/: dej, nejlepší, hejny; v kon-
covkách trvá samohláska a celkem nepřehlasována : hrách pučná, slunko
vycházá, kácať, válať, utrácať atd. Přehlasuje se: tele, telete a p.
Samohláska w drží se celkem nepřehlasována : klúček, poklúzať,
v zelú, ve stavenu ; majú, volajú (ale v Cernotíně a v Ústí : máji, volaji).
2. Délka samohlásek není tak rázná jako ve slovenštině a valaštiné ,
jmenovitě í v koncovkách jmenných i slovesných často se krátí, začež
slabika první slov dvojslabičných nabývá délky akcentové: z Ústi, v Ústi,
v zeli (v. v zélu), do zeli, Béžj. léži, sédi, v boři, bývaji, voíaji, dřimať,
libí se (i z póla dlouhé); piatno v. máslo, za našu stodolu; puk, puz
(Cern.), jinde púk, póz (pavouk, pavuza). Hláska o dlouží se před j:
hnójiť, boji se, stoji, ale: honí, zvoní.
Dlouhé e i é úží se v í (i) a ý (y) ; lík, mlíko, chlíb, sklinka,
klišče, vylizá, kolibať, plícť, vlízť, snih ; rýž, kryv, dryv (gen. pl.), stu-
dynka, prstýnek, dýnko, sladký mliko, sladkyho mlika, nysť, výcť (vésti),
piro (v. měno), pták se pýrí (peří) ; šistý, sydmý — ale : větr, utěkať.
Dlouhé o ve slově osmý (slov. val.) úží se v ú (u) : usmý ; ale v Draho-
touších: šésty, sedmy, osmy.
4. '/ vsouvá se v číslovkách sedům, ošum; vysouvá se a ve slově
karbač, i ve slovech pchať, velký, kolky.
6
— 82 —
O souhláska ch.
1. Souhlásky se mění:
p \ b: bohadka (pohádka)
r v r: uderyť
lvu: čun (čin, člun), puť (plť), užica, suze
in v n: nimo
d \ j: svajba
s v Š: šmotiacha
v nemění se v 1 ve slově svoboda, svobodný.
2. Hlásky se přesmykují : žuítý, žuíť, provísto.
PtHzvuk přesouvá se často na slabiku předposlední.
Tvary jmenné.
1. lok. jedn. mužských a středních kmenů měkkých končí se v ir
v koši, o mojem noži, na poli ; gen. mn. r. m. vyznívá v w, dat. v om,
lok. v och instr. ama : chlapů, chlapom, chíapoch, chíapama. Pomnožná
jména místní mají lok. mn. pravidelný: v Miloticích, v Drahotúších,
v Hustopečích.
Vůz, koza a p. skloňují se dle vzorů měkkých: dva novy voze,
na novým vozi, mlsnej kozi.
V dat. a lok. jedn. rodu ž. skloňování pronom. a slož. j se ne-
odsouvá: mej dobrej matce.
Přídavné přisvojovací končí se v ^ (u): súsedu chlapec.
Náměstka já má v dative prostém mi, v dative a lokále předlož-
kovém mni: ke mni, o mni, v akk. viě. Akk. jedn. náměstky ona jest
hu: viděl hu (=ju).
Náměstky přisvojovací skloňují se pravidelně bez délek slovenských
a valašských: muj, moja, moje — mojeho, o mojem, na našem, našima.
Z nasej obce (ve Velké), z naši obce (v Černotíně), tej naší bííej husi
(Ústí).'
Ten, teho, temu, o tem, tým — ti, tych, tym, tyma. — Kdo, keho,
o kem, kým.
Jeden, jedneho i jednyho, jednemu i jednymu, v jedněm.
Dvá — dva - dvě, tři, štyři — štyry — do dvoch, třech, štyrech — dvom,
třem, štyrem — na dvoch, třech, štyrech— dvoma, třema, štyrma.
Tvary slovesné.
1. infinitiv: nysť, výcť, plícť, kvycť, picť, týcť, seť, liť, hříť, smíf
se, zapíť (zapnu), utíť (utnu), žíť (žnu), volať.
2. Třetí osoba mn. sloves, jichž první os. jedn. vyzvukuje v im
rovná se třetí os. jedn. : děti chodí do školy, učí se a modlí; všeci o tem
— 83 —
ví, naši už í (jedí). Vedle toho vyskytuje se v některých osadách novější
tvar v ijií: chodijú, mfuvijú, vijú.
3. Imperativ: lehněte, zavřete.
•i. Slovesa páté třídy nemají slov. a val. tvarů v n : čítám, dýchám,
zpívám (val. čícu, dýšu, zpívu).
5. Přechodník má valašskou koncovku aci: klečaci, přindaci, běžaci,
ležaci. budaci.
6. Příčestí činné : spadl, lehl, vedl, sedí, zapat, uťal, žal, smíi se, hříí, příl.
7. Příčestí trpné: zapitý (zapjatý), utitý (uťatý), požitý (požatý).
8. Rožžíť — rozžehl, ozibe mě (zebe), ježďať (jezditi), kráť — ukrej si
(krájeti).
9. Sloveso byť má v přítomném čase tyto tvary : sym, sy (ty s?/s),
jezme, ste, su — nejsem, byl sem. V Ústí jen sem.
10. Příslovce, spojky a částice :
Dom (domů), dolu (dolů), enem (jenom), hrubě moc (velmi mnoho),
všade (všude), bai (i), ež (až, než), esli (jestli), chyba (leč).
Komparativ příslovcí zní: dnes je tam teplejši, pěknější, lacinši.
Na sever od Hranic, v Olšovci, ve Stříteži a v Bartulovicích řeč
se poněkud mění („sladké mléko"), až v Luboměři a ve Spálově nabývá
rázu zvláštního různořečí, podobného mluvě některých osad na Jicku.
1. Samohlásky přehlasované jsou velmi řídký: mňa, ťa, sa, najlepší,
ošudiť, lud, cuzí, žať, — v zelí, do zelí, — našo pólo, vašo, mojo, tvojo,
svojo, dvojo, trojo, vajco.
2. Dlouhé e a e se neúží: chléb, mléko, prstének, dénko.
3. oj mění se uf ve tvarech: stůj, nebuj sa, poduj, pokuj.
4. Dlouží se v přít. čase kmenová samohláska těchto sloves : seděť —
sédim, běžeť — Béžiš, ležeť — léži, hořet— hoři jako na Rožnovsku, za to
koncovka se krátí.
5. I „se obaluje" : suza, hut, húpý, uáska, uopata, byu, motoviduo,
spaná, muyn, svyšať (slyšať), včiu (včil!)
6. Vsouvá se y a e ve slovech: vylna, pylný, smyseu. — Vysouvá
se / ve slově ečmeň a grécar, i v du (idu).
7. Změkčuje se te v tě: tetka, nebudete, nesete.
8. Mění se u Y y ve tvarech : byď — bydine — bytě, g v k: hdo, hde,
p ve v : vták.
9. Tvary jmenné jsou celkem jako na Hranicku, leda že a) dativ
mn. vyzvukuje v um, (chuapum) b) / v gen., dat. a lok. jedn. rodu ž.
skloňování pron. a slož. se odsouvá: té naší dobré matce c) vzor ho-
loubě nepřehlasuje : těla, tělaťa, tělati.
10. Tvary slovesné mají tyto úchylky : a) třetí os. mn. choďá, dojá,
múvá, věďá, jeďá b) imperativ sednime, lehnitě, zavřitě c) příčestí činné
kmenů zavřených I odsouvá: spad, zbled, nés, vlez, moh.
6*
84 —
3- Různořečí starojické.
Oblastí tohoto různořečí jsou farní osady Hustopeče, Starý Jičín,
Bernatice, Hodslavice, Morko v a Věřovice. Vedle společných znaků jed-
notného nářečí, každá osada má své dosti patrné zvláštnosti. Dědina
Porubá přifařená do Hustopečí nářečím ke St. Jičínu se kloní.
O hláskách vůbec.
1. y zní z hrubá jako lašské a polské y, zvláště v Morkově a Vě-
řovicích: rake (=raky), — ři, &% ži, ci zni téměř jako řy^ šy, %, cy.
V Morkově každé slovo na konci věty vyznívá zvláštním pazvukem,
což zvláště ve vokativě patrno : Hanoi. ! Fráňou ! tatoi. : mliekot, na
koncil., v Hodslavicích^, bratra atd. Jsa volán Mořkovjan se ozve hla-
holem : ho-L !
3. Ve Věřovicích e zní jako súžené hanácké e mezi e a i nebo
e a, y: poníže, povýše, zaved, doňěs, tě starě ženě, silného, těž, šel,
dva voze, smě, lěsek, se (si) nedáme, žehřěl sa, mléko, chléb, léska,
klešcé, hěv.
Tamtéž zní u jako súžené o mezi u a o: stařičko ! dvoch, troch,
štyroch.
4. r, I, a I se nedlouzí. — Samohláskové r se častěji vokalizuje:
ščerk, ščerbina, kret i krtek — smrk, vrtel (St. Jič.) — kret, smrek
(Mořkov), smrk n. švrčina (Bern. Hodsl.)
O proměnách samohláskových.
Přehlasování.
1. a trvá celkem nepřehlasováno : jáhla, jastřáb, jačmeň, jaščerka,
lahký, klapeto, hříba, holúBa, husa, kuřa, z obila, z podmáslá, do vrba,
v Bernaticách, sa, ťa, mňa (gen.), riia (akk.), klečať, ležať, křičať, držať,
slyšaí, utrácať, obyčaj, voíaj, nájlepší, přáť — přál — přaj, okřáť, hřéť,
smít sa, zapříh^ -- kožaný, podlá, přecaj, — siha^ 6 o fí neděla. — V Hu-
stopečích však a se přehlasuje jako na Hranicku.
2. O v Barnaticích trvá nepřehlasováno i tam, kde se v ostatních
osadách, jako ve slovenštině a valaštině, přehlasuje: vajco, volo, polo,
moro, ojo, mojo, tvojo, svojo, našo, vašo, dvojo, trojo.
3. Kmenové u přehlasuje se častěji : klíč, lidi, cizí ; vedle : skludiť,
v podezřenu.
Dloužení.
1. Dlouží se velmi rázně samohláska o v lok. mn. v Morkově
a Věřovicích: na polóch, lúkóch, zachradóch, dubóch, koňóch.
— 85 —
2. Dlouží se kmenové a v dat. mn. vzoru ryba: krávám, žábám,
skálám.
3. Dlouží se a ve příponě instr. mn. ami : rodičámi, polárai, očámi,
ušámi.
4. Dlouží se zdrobňovací přípona jat v gen mn. : koťat, prasat,
kurát, děvčat.
5. Dlouží se vsuvné e v gen, mn. : děcek, šišek, oken, ovéc. věder,
srcadél, pěsniček, metéí.
6. Dlouží se H zdrobňovací přípony eček v podstatných kopeček
a hrneček v Hodslavicích a Věřovicích ; v Morkově : hrneček, kopeček.
7. Dlouží se samohláska některých tvarů náměstkových : hó, húi^ju
(Mořkov), jím, od nich, si (sobě), ti boháči, tý vršky, — naší, vaší jsouc
samo, ale : naši chlapi, vaši bratři, néhdo (v, něco).
8. Dlouží se kmenová hláska v číslovkách řadových těchto: šestý,
sedmý, osmý.
9. Dlouží se samohláska před souhláskou j ve slovech několika-
slabičných : nájlepší, nájvěc, fůra chvója, stoji, boji sa, hnójiť, dójiť.
10. Dlouží se předpony slovesa jíti: zajit, prójiť, nájiť, neprojde.
11. Dlouží se v infinitive střídné a kmenů nosových I. třídy: zapáť
začáť, zajáť, žáť.
12. Dlouží se v přít. čase kmenová samohláska e, ?', o těchto sloves :
seděť— sédim, běžeť— béžim, ležeť — léžim, letěť — létim, hleděť — hlédim,
ídu — ídeš-ídete, hořeť — hoři, chódif — chódim, strom ródi, bóli, mócť —
móžu — móh.
13. Dlouží se samohláska e v 1. a 2. os. mn. : něsémy — něsétě, co
chcétě, dojdete, umřémy, zavřete.
í-í. Dlouží se v činném příčestí samohláska kmenová kmenů za-
vřených : nes, véd, pék, pás. V témže příčestí dlouží všecka slovesa samo-
hlásku před i v rodě mužs. jedn. : volá! — volala, vodil — vodili, lehnúh
seďél, musél, chtěl, býl — byla, uderýl.
1.5. Dlouhá jest kmenová samohláska proti češtině ve slovech různých
kápla, černý, čert, večer, pevný, břéza, obr, kobzóle, zúitý, žúíť, prostřed',
dokéď, doteď, z přédy, zády, dveří (= dvéře).
Samohláska o a) dlouží se v o: loni, dómu, dóiu, pójčiť b) mění
se v ň: růj, pokuj, íůj, něbůj sa i v Moř. jen pokuji c) nemění se ve
slově post.
Pozn. V Hustopečích těchto délek není.
Krácení.
Dlouhé samohlásky koncovek otevřených jenom v Hodslavicích a
částečně v Morkově dlouhými trvají, všude jinde se krátí: zeli, v zélu.
-se-
lí; zélu, do zéla, pl. pěkné zela; za tu našu stodolu (instr.), kosťu, „Pane
vyslyš modlitbu mu", břézi, prvni, pátý, šésty, osmy, sédim, Béžim, vim —
vimy (ale: íra, íš, ímy, ítě), Béža, léža, sbířu (3 os. mn.), su (jsou), ídu
(jdou).
Zato samohlásky koncovek zavřených až nápadně se prodlužují,
jmenovitě v Morkově: koňům, chlapům, robám, chtapóch.
Úžení.
1. e se neúží ve slabikách kmenových: mléko, chléb, chlév, větr,
ale: říká.
2. é sloves opětovacích úží se v í : hořívaly, oblíkať, pršívá, klečívá —
ale: povědať.
3. V Morkově dlouhé měkké c přechází ve dvojhlásku ie\ chlieb,
mlieko, zelienky, lieto, polievka, obliek, dolieť {= doleť, imper.), na zá-
lietóch, liesek, odvliekli, lieži, čierny, čiert, večier, ženáčie (slov. ženáčé),
utiekli.
Sesilování a seslabování samohlásek.
a v o: pomatuju, nazpomať, škrobať, ledvo.
a v (^'. leterňa.
o v a\ habořiť (hovořit).
y v n: tužica (Ižice).
Přisouvání samohlásek.
V neoblíbené skupiny vsouvají se samohlásky f, u, y : mučedelník,
mysel, nesmyselný, Vencel, spravedelnosť, sluze, sedům, ošum, vylk, vylna,
pylny, kylnuť, plyť (= plť, Moř.), pode ten strom, ku komu (ne: kf).
Jiné změny.
Veliký i velký, laciný, pchať, mozg, vandělík, psu, ženec (val. žnec),
patro (val. patro), pod zeraú (val. zeríiú), pauz, paúk, žútty, žúlť, kráť —
krajů — ukraj si.
O proměnách souhláskových.
Obalování.
Obaluje se toliko v Hodslavicích, sice v žádné jiné osadě tohoto
okolí: uaciný, chuap, vouať, Pauacký, siua, zavoáu, uděuáu, umřéu, chybíu,
súp, húpy, múviť, stů, lehnu, něčú (= něčúí), pomáuy, smysu.
V jiných osadách jen pořídku v některých slovpch : suza, huť, zuna
(St. Jič.), čun (Hust.). Slovo půl tu neobaiuje (zl. pů).
— 87 —
Proměny souhlásek retných.
p ve f : vták, p v k: kříkopa
ffí ve v: švrk, švrčí (smrk),
v v h\ habořiť, oboč (fem.), Babřinec, babřinky (jméno hrušek),
p v f & v v h: fáb, fábí péro (páv).
Proměny souhlásek plynný ch.
y v ď: dětelina, I v r: zgrýňať (slov. zglýnať), r v r: uderyť, kryda.
Proměny souhlásek sykavých.
s v c: koňcký, žencká, s y ch: chcať, z v s: srcadlo, slomiť, 2 v z:
petržele, z v r: řiřlavý. — s a z v příčestí trpném sloves IV. třídy se
neměkčí: vyprosený, nošený, zkažený.
Proměny souhlásek zubných.
t v d: naspádek, ďo v zo : dohazovali sa (iter. slov. hádati) —
<ie v příčestí trpném se nemění, fe mění se v ce: zahraděný, zaplacený.
Proměny souhlásek hrdelných.
g v h: hdo, hde, hdy, g \ d: dronyga, ge y dz: v dronidze, mu-
zidze, k v g: mžigať, kyp: papraď, k y b: obůrky.
Změkčování souhlásek.
1. Na Hustopečsku a Storojicku slabiky ne, de, te se nezměkčují:
nehdo, něco, hrnec, tetka, těla, nesete, vedete.
2. V Morkově změkčuje se te v tě; ne a de se nezměkčují : nehdo,
něco, hrnec, tetka, těla, nesete, vedetě, nechotě, těpío, teče. — Slabika
de měkčí se tu jen v některých slovech: kudel, hde — nihdě, indě, všuhdě.
3. V Bernaticích, Hodslavicích a Věřovicích ne, de, te měkčí se
v ně, dě, tě: něhdo, něco, hrnec, tetka, těla, nesete, vedetě, lehne, sedne,
s děvčatěm, hněď, ukradený, ňésť.
4. Po různu měkčí se n mimo případy jinde již uvedené ve jménech
měsíců : leden, duben, srpen, do ledna, v srpni ; — /ve slově hafěry
<Věř.).
Přisouvání souhlásek.
1. ch přisouvá se a) k samohláskám t/ a / gen. množn. ve St. Jičíně,
Hodslavicích, Morkově a Věřovvicích : synůch, vtákůch, chlapůch, u Petrůch,
rodičích, groších, uších, kostích, husích.
b) ch přisouvá se toliko ku gen. mn. v í vyzvukujícímu v Berna-
ticích : synův, vtákův, chlapův, u Petrův, rodičích, groších, uších, kostích,
husích.
c) ch se nepřisouvá v Hustopečích: synův — kosti, husi.
2. w, přisouvá se k samohlásce ú v instr. jedn. rodu ž. skloňování
nom., pronom. a složeného a k dativu i lok. jedn. vzoru znamení ve
St. Jičíně, Hodslavicích a Věřovicích : za tum našum stodotum, tum
díúhum cestum (St. Jič.), s túm maškrtnúm kozúm, s túm pěknúm růžúm
(Hodsl. — m zni jemně, jen přídechem!), kosťúm, za pecúm, před ně-
mccúm, tebúm, se mnúm, sebúm, v duMm, k zelúm, k podmáslúm (Hodsl.).
V Hustopečích, v Bernaticích a v Morkově m se nepřisouvá.
3. Souhlásky přisouvají se po růzvu: j: nicej (nic), takej, zasej,
přecaj, včilkaj, včeraj. — j příslovečného komparativu se neodsouvá:
dálej, věcej, méněj, ponížej. — }: lúzký. — / hříbla, brablec, šršleň
(Věř.) — d: závit — s: skůra, skos. — h: hulica, honuca.
Vysouvání souhlásek.
b: třá (třeba),;'; honě, 1: brablec — brabca, d: nes, nesní, něskaj,
t: slaní, ď a f v imperative: potě, butě, záplatě, hletě, pojetě, poratě,
k sesouvá se vždy se skupiny hř v Morkově: rešiť, řích, řebík, póřeb,
říba, řebec, řada, zeřéť; — oříkať si (=hoříkať, hořekovati), ch: šleta
(slov. šlechta, ploský kámen), ž: suřica. — Nevysouvá se kmenové I
ve slově miílka (mouka), d ve slově hucle (=hudsle, husle), s v číslovce
šesdesát.
Přízvuk jest na slabice předposlední.
Tvary jmenné.
1. lok. jedn. kmenů tvrdých končívá se častěji v e nežli v češtině:
v břuše, v měše, na uše, na potoce. — Kmeny měkké mají koncovka
u : na koňů, v košů, na tragaču (v Hustopečích a v Jičíně ?'.)
2. nom. mn. podstatných v jaw vyzvukujících má příponu j'e: Hod-
slavaňé, Mořkovaňé, Záhořaňé.
3. Měkké kmeny mužské mívají v gen. mn. í: od rodiči, honě ko-
láči, víasí, pět týdní, mandlí (mandel-mandla.)
4. dativ mn. muž. a stř. končí se v Morkově a Věřovicích v ům
jinde v vm : chlapům, telatům — vtákum, chlapcům.
5. lokal mn. končí se a) v ech pro všecky tři rody v Hustopečích
a v Jičíně : o vojákech, o kanárkech, v osmi rokech, rohlíkech, o chlapcech,
po křížech, o ženech, sestrech, v zahradech, na rybech, v novinech, ve
Spičkech, na lúkech, v knížkech, na rukech.
b) och (óch) pro všecky tři rody v Bernaticích (och), v Morkově
(óch) a Věřovicích (óch): o chíapoch, po staříčkoch, po stromoch, o
vtákoch, na zahradoch, na iúkoch, při kravoch, — na pokládkách, na
bařinóch, na huclóch. — V nynější dobu nabývá vrchu přípona ách
pro všecky rody.
— 89 —
c) lokal pomnožných jmen místních měkkého zakončení (končí
se a) Y i y Hustopečích: v Hustopečí, v Drahotúši, v Milotici, v Hra-
nici, v Babici ;5) v ích v ostatních osadách : v Janovicích, Bernaticích,
Hodslavicích.
6. instrumental mn. jest celkem pravidelný. Vedle přípony y, i vy-
skytuje se častěji též dmi zvláště ve Věřovicích; — ama jen v Hu-
stopečích a po různu v Jičíně: mezi sedláky, s pacholky, před tyma
mokry (Jič.), s chtapy i s chiapami (Bern.), hoře kopci, ze svojími to-
varyši, z vojáky, psámi, s tými droby, (Hodsl.), svými voly, koňmi,
s bratry, s cerámi (Mořkov), s Němci, nožámi, pacholkámi (Věř.), —
pacholkama, vtákama, nožama, rybama (Hust.)
Pomnožná jména místní mají i i dmi: za Hodslavici, za Hodsía-
vicámi.
7. Obraz, les a p. skloňují se dle kmenů měkkých: v lesu, na
obrazu, na vozu (v Hustop. a v Jič. v lesi, na vozi), nom. mn. dva
voze, obraze.
8. Pěsňa (píseň) ma v gen. mn. pěséň. — Luďé (liďé) ludi, luďům,
luďoch, luďmi. — Nebe — do něBa — na něbu (Bern.) — Těla, tělaťa, tě-
laťu, tělatěm — telata — tělát, telatům, telaty (v Jičíně a Hust. těla, telate,
telati). — Zeíé, do želá, k zelú — v zelň, želá, zelích, v zelóch — za
tými zeli, za staveni, tými psáni (Mořkov) — do Mezříčá, v Mezříčú
(Moř.), takového dobrodiňá, bez trápená (Hodsl.)
9. Přídavné přisvojovací má koncovku gen. mn., tedy ův neb -ůch.
10. Oči, uši — do očích, uších — očům, usům — v očóch, ušóch
— očámi, ušámi (očima, ušima) Moř. — ruky, ruk, rukám.
11. Jméno přídavné skloňuje se zcela pravidelně. ; z koncovky ej
se sesouvá: bilé husi, v nové kordule (v Hustopečích: bílej, novej.)
12. jeden, jedného, jednému, o jedném, jedným. — jedni, jedných
atd. (v Hust. jedneho, jednemu.)
nom. dva- dvě,
třé-tři.
štyřé-štyry
gen. dvúch,
třúch.
štyrúch.
dat.instr. dvěma,
třem a,
štyrma.
lok. dvóch,
třóch.
štyróch.
Tak v Morkově, kdež v dative a instr. i ostatní číslovky ima
mají: dal pětima, desetima, býí tam ze šestima, dvacetima.
V Hodslavicích jsou tytéž tvary, jen že se och v lok. nedlouzí.
Jinde jest gen. lok. dvúch, dat. dvúm, instr. dvúma. V Bernaticích dat.
dvěm i dvěma koňům, instr. dvěmi koňmi.
13. Náměstky osobní mají v Hustopečích tyto tvary: gen. mně,
tě (od tebe), sebe — dat. mi (ke mni, o mni), ti (tobě), si (sobě) — akk.
— 90 —
mě, tě, se. Jinde jsou tvary nepřehlasované : mňa, iha, ťa, sa; před-
ložkový dat. a lok. v Hust. a v Bern. jest mni^ jinde mně. Dat. zvratné
náměstky v Bern. jest ne (sednime se, já se to vemu.)
ůn, ona, ono (v Hust. a Jič. : on) má v akk. ž. hu (Mořk. hú.)
Náměstky přisvojovací na Hustopečsku a Starojicku skloňují se
pravidelně, jen že se e a i v koncovkách zavřených dlouží: mojého,
mojéj, mojého, o mojém, o mojéj, naších, vašich, našima. Jinde úží
se e v « a j v gen., dat. a lok. jedn. ž. se odsouvá: tvojího, tvojí, na
svojím, svojí, vašímu, vaší. V Bernaticích o v rodě středním se nepře-
hlasuje: mojo, tvojo, našo, vašo (srvn. str. 84.)
Náměstka ukazovací má tyto tvary: ten, ta, to; teho, tej ; temu,
tej ; teho, tu; tem, tej; tým, tú (túm). ti, ty, ty; tých; tým; ty, tých;
tými (týma). — V gen., dat. a lok. jedn. ž. drží se j toliko v Hust.
a v Jič., jinde se odsouvá (jako vůbec ve skloňování náměstkovém a
složeném: té naší bílé husi.)
Hdo, koho, komu (kemu), o kem, kým; — zač, nač i za co, na co.
Kolky — telký, kolik— tele (Hodsl.), kolik— tolik (Věř.), kolik — telej
(s telej lidmi Bern.), kolik — tolej (Jič. Hust.)-lecihdo.
O prodloužených tvarech náměstkových srvn. str. 85, 7.
Tvary slovesné.
1. infinitiv: nésť (ňésť), vézt', plécť, břésť, bůcť, vécť, květnúť,
četnúť (Jič. Bern) — čtnúť (Hodsl.) — čnúť (Moř. Věř.), mócť, pécť,
técť (ťécť) řécť i řeknúť, zapať, žať, uťať, jať; vzíť, (zapáť, žáť atd.),
tříť, mříť, zehřéť, přáť, okřáť, smíť sa, zapřihnúť, ležeť, skočiť, volať,
kupovat.
2. Slovesa V. třídy vzoru tesati mají v 1. os. jedn. u (jako slov.
a val.): ubírať sa — ubířu sa, zdírať — zdířu, otvírat' — otvířu, spírať sa —
spířu sa, střílať — střílu, zpívat' — zpívu, dívať sa — divu sa, vískat (vý-
skati)-víšču.
3. První osoba mn. v Hust. a v Jičíně končí se v me (m), jinde
— my (m): nesemy (nesem), pijemy (pijem), mlátímy, volámy, vímy, jímy.
4. Končí-li se 1. os. jedn. v ím, 3 os. mn. vyzvukuje všude v iá
choda, učá sa, umá, barva, srhá, spá, věďá, jeďá.
5. Imperativ a) veď — veďme — veďte, zavři — zavřeme — zavřete, voíaj
— volajme — volajte. jez— jezme — ojezte (Hust. Jič.) b) veď— veďmy — větě,
zavři — zavřimy — zavřitě, volaj — votajmy — volajtě, jez — jezmy — jezte
(Bern), c) veď — veďma — větě, zavři — zavřima — zavřitě, volaj — volaj ma —
volajtě, jez— jezma— jezte (Hodsl. Moř. Věř.)
6. Přechodníky: buďaci, stojací, seďaci, lehňaci i buďa, stoja atd.
(Hodsl. Věř.) V Morkově jen: buďa, seďa, zpívaja. V Bern. Jič. a Hust.
kmenová souhláska sloves I. a H. třídy se neměkči: lehna, šedna, bu-
— 91 —
daci. Zvláštní tvar přechodníkový má sloveso dáti: přidaci něco k ně-
čemu (Hust.)
7. Příčestí činné: nés — nesla, vez — vezla, pék — pekla, móh — mohli,
}eh i lehnul — lehnula, utrh i utrhnut, spad i spadnul, zbled i zblednut
(v Hodsl. jen: lehnú, spadnu zblednu), volal — volala, běžel — běžela.
8. sem — si — je, zrny — ste sú, nejsem— nejsú (Hust. Jič.) ; sem — si
— ^je, zmy — sté — su, nejsem — nejsi— ňéni, nějzmy — néjstě— néjsu (Bern.),
sem— zmy — sté — su^ nejsem — néni— nejsu (Moř), sem — zmy — stě — sú —
nejsem — ňéni — ňéjsú (Hodsl.) sem — si —zmy — stě — su, nésem — něsi — něni
— nesu (Věř.)
idu — ideš— idú (Hust. Jič.), ídu— ídeš (ídéš) — ídemy — ídete ídu
(Bern. Hodsl Mořk.), ijdu — ijděš — ijdě — ijdété— ijdu (Věř.)
chcu— chceť — chcél. — ohlý (= ohnutý). - co tam slýchať? (^=8ly-
šeti). — nedovířať (^^nedůvěřovati). — už to zahynuje (val. slov. zahýňá.)
Pozn. O různostech hláskoslovných (změkčování, obalovaní a j.) viz
ve hláskosloví.
Komparativ příslovcí jest: dnes je tam teplejší, zimější, pěknější.
4. Různorečí kelecké.
v městě Kelči a v osadách přifařených mimo Ústí (srvn. str. 81.), pak
ve Všechovicích a přifařené tam obci Komárnem ; v Kunovicích a v Malé
Lhotě, přifařených do Loučky: v Osičku, přifařeném do Horního Ujezda
a ve Špičkách mluví se zvláštním nářečím, jež se hlavně rozšiřováním
hlásek ý a, í w ej a hlásek ?í a « v on ode mluvy okolních osad odli-
šuje, majíc v té příčině nemalou podobu s obecnou češtinou a nářečím
dolským (srovn. str. 51. a n.).
Na východ různorečí toto stýká se s valaštinou (Police, Branky,
Loučka), na jih a na západ s hanáčtinou (H. Újezd, Bíškovice, Malhotice :
budó, ďora, vole), na sever s různořečím starojickým.
O samohláskách.
1. Dlouhého r B. I y různorečí keleckém není : poprchá, vrba, vlček,
ohrňať.
2. Přehlasování postoupilo asi tak, jako v různorečí hranickém
(srovn. str. 81.); dej, volej, nejlepší, tele, prasete, díra, lid, klučka.
3. Dlouží se a) samohláska kmenová v činném příčestí kmenů za-
vřených L třídy : nesl, vedl. V témže příčestí dlouží se samohláska « a n
před I v rodě mužském, nikoli však a a i: třel, uméí, věďét, minut,
vinul — volal, dal, mlátil, chválil, b) dlouží se samohláska o před y>
— 92 —
nikoli však ť: a V; stojí, dojí — dej, olej, biju. c) po různu : móžu —
móžeš . . ., dómu, dótu, kápla.
4. Krátí se substantivní předpona ú: úvod, útěk.
5. V dědinách e a ie se neúží v i: chléb, mléko, želé, podmáslé,
želé — do želá — v zelou. Za stará ani v městě Kelci se neužilo, nyní se
však úží, ale nikoli ve tvarech slovesních: lézť, plécť).
6. ý po všech souhláskách, í po c, (^, s, s, z, z, /, f, ve slabikách
kmenových rozšiřuje se v ej : pejcha, bejk, vejr, hodnej člověk, bejval,
narozenej, pastejř, vejmina, — dvacejtka, cejtiť, čejtať, vsejknouť, mašejk,
uzejbnouť, v zejme, klejček, lejce, blejská se, lejbiť, přejtel, přejktad, přej-
kopa, přejstodolek, řejčica, řejkať, břejskať, v Mezřejčou, pacholejk, špen-
dlejk, knoflejk, obilejčko, psejk, vozejk.
i nerozšiřuje se v eý a) vzniklo-li přehláskou a súžením z a: hříť,
příť, okříť, vzíť, přítel, síha b) ve tvarech sloves opětovacích: vozívať,
nosívať, slyšívať, klečívať c) i a. ý nerozšiřují se ve slabikách ohýbacích :
dobrých, cizím, božíma, nosí, klečí, kozí (gen. pl.), hloží.
1. ú a, ů rozšiřují se z pravidla v ou: klouč, ščour, pouk, pouz,
ze ženou, za našou stodolou, řečou, lejtosťou, v zelou, coudiť, sou, sečou,
májou, svážajou, — vouz, rouža, hrouza, dvouch, sousedou, hodně zem-
ňákou, u sedlákou, chlapec Němcou, Tvrdoňou.
8. Samohlásky se vysouvají: psu (píšu), mandel — mandle, zmrzlo se
mi to. — Samohláska u v dat. jedn. skloňování náměstkového a slo-
ženého se neodsouvá: temu tvojemu mladšímu bratrovi.
O souhláskách.
1. V Kladerubech a v Kunovicích trochu „obalují" ; v Kelci se jim
smějí že říkají: šiduo, myduo. Jinde jeví se to jen ve slově čún (=člun).
2. ak nemění se v sk jako v nářečí slov. a val. : skřivánek, skřítek,
skřeček, vyjraouc ve slově škop.
3. g mění se v A: hdo, hde, hdy; r v d: škadíoup (val. škarlúp),
j \ d: dětělina; n w ň: leden, březen, duben. — žuitý, žluť; províslo
(povříslo).
4. y v násloví se neodsouvá: jinej, jistej, jíť; patro (val. patro). —
Vysouvá se souhláska 1: vrablec — vrabca.
Tvary j m enné.
1. Gen. mn. m. končí se v ow, dat. v om^ lok. och instr. ama.
2. Určité jméno přídavné skloňuje se zcela pravidelně po slovensku
a val. : dobrého, dobrým, dobrýma, sladké mléko. Jenom ve Všechovicích
převládají tvary hanácké : dobrej — dobrá— dobrý, dobrýho — dobrej (han.
dobry), o dobrým— dobrej, dobrým— dobrou.
— 93 —
3. Jeden, jedného, jednému, o jedněm, jedným, jedni, jednych, jednym,
jednyma. — dvá, dva, dvě — dvouch, dvoum, dvouma.
4. Já, mně, mi, ke mni, mě, o mni. — ten, teho, ternu, ti, tych,
tym, tyma — hdo, keho, kemu, o kem, kým.
Tvary slovesné.
1. infinitiv: nésť, vécť, plécť, řécť, zapať, žat, začať, ťaC (zapat —
zapitý, uťal — utítý).
2. třetí os. mn. vedou, pijou, ležá, klečá, choďá, nosá, votajou,
Teda, jeďá (v městě Kelci: ležijou, chodijou, nosijou, vědijou, jedijou).
3. imperativ: sedni — sedněme — sedněte.
4. přechodník: budaci i buda, přindaci i přinda, stojaci, sednaci.
5. Příčestí činné : sedl, vyběhl, spadl, nesl, vedl, volal, běžel, mlátil.
V Kunovicích a v Kladerubech kmeny zavřené I. třídy v rodě m. tvoří
toto příčestí v bi : lehiu, spadlu, uvadtu, vylézlu, zavédtu. *)
4. B^ti má všude su — sou, jenom ve Špičkách sem — sou. Viděti
v některých osadách působením sousední hanáčtiny : vizu — vizeš — vizou.
*) Tytéž tvary vyskytují se na Telecku.
IV.
Nářečí lašské.
Nářečím, jež tuto lašským nazýváme, mluví se na Opavsku, v úzkém
pruhu západního Těšínská, v pruském Slezsku až po Bavorov a Ratiboř
a v severovýchodním klíně Moravy, vtěsnaném mezi obojím knížectvím
slezským, v okolí měst Frenštáta, Štramberka, Příbora, Brušperka, Mo-
ravské Ostravy, Místka a Frydlanta. Hranice jeho jednak od živlu ně-
meckého, jednak od polštiny na mapě Semberově zcela správně jsou
vyznačeny.
Lid sám nářečím tímto mluvící řeč svou nazývá moravskou ; sebe
pak obyvatelé nejmenují buď nijak, buď „Valachy", jméno „Lachův" sou-
sedům svým třeba nejbližším udělujíce. Tak Trojanovským jsou Lachy
Kozlovjané, těmto zase a Palko\'janům vzdálenější Chlebovjané, ač nářečí
jejich málo čím se liší od palkovského. Bruzovjanům u Frýdka jsou
Laši v Bludovicích a jinde, kde „řondzo po polsku". V Těsínsku na roz-
hraní řeči české a polské jména „Lach" a „Valach" jsou vzájemnými
přezdívkami. Ve Fryčovicích „dulani", t. j. obyvatelé dolního (severního)
konce dědiny, přezdívají „huřanům" Slovákův, že vyslovují jako v sou-
sedních Rychalticích dol, volol m. dal volat.
Jakkoli tedy jméno „Lach", „lašský" vůbec ujato není, ponechá-
váme ho přece za souborný název tohoto zajímavého nářečí, kteréž se
sice v několikero různořečí rozestupuje, však přece nejedny podstatné
znaky společný má, jimiž se jmenovitě liší od sousední valaštiny.
Odlišné tyto společné znaky jsou:
1. Přízvuk jest polský, na slabice předposlední.
2. Všecky slabiky jsou krátký. V městě Příbore samém slyšel jsem
sice některé délky, jako : rádosť, přijali, přízvukem, jak se podobá způ-
sobené ; z pravidla však dlouží se v okolí Příborském infinitivy nosových
kmenů I. třídy : vzáť, žáť, ťáť, začáť, páť — a smáť se, jinde ani toho není.
3. Slabiky ne, áe, te měkčí se v ?ie, dě, té, nebo v né, dze, ce a
v ne, dže, ce : něsetě, vedetě — něseče, vedžeče — něseče, vedžeče.
4. Lokal a instrumental jedn. rodu m. a stř. skloňování náměst-
kového a složeného mají stejné zakončení : o nim, o kym, o čim, o ničim,
o tyra dobrým chlape, na našim novým pólu.
7
- 98 -
Hláskosloví.
o hláskách vůbec.
Lašská abeceda skládá se z těchto zvuček: a, b, B, c, č, č, dz, dž,
ďž, d, ď, e, ě, f, f, g, h, ch, i, j, 1, í, m, ih, n, ň, o, p, p, r, ř, s, š, s,
t, ť, u, v, v, z, ž, ž.
1. y zní velmi z hrubá, přecházejíc téměř v hrdelně e: ty buky
(téměř =z te buke), liky (like), jaký (jaké), pychá (pecha).
2. Hláska i po c, c, s, z, ř zní skoro jako polské y: kmotry, ko
mařy, žyd, včyl, cysař.
3. V Melči (na Opavsku) e po I, ř, <^, s, z zni z temna na způsob
německého ae : mláko, vláz, řápa, čálo, šást, žána. Zené odtud rodilé „vy-
ščiřaju se z teho" v Kateřinkách.
4. Jotované neboli měkké 6', p, v, m v laštině mnohem častější jest
nežli v nářečí slovenském a valašském: choruba (korouhev), hubanka
(hubová polévka), dubanky (dubinky), pasť, pata, patro, paď (píď), pantať
(pantati, motati), vaz, z fojstva, žije z ciganstva, šibenstva, ziodějstva
(nom. ciganstvo, šibenstvo, zlodějstvo !), lidstva (lidstvo), Moravan, drvař,
kravař— kra várka, za Polomům, slaihunka (zz: slamanka), sihať se. —
Na Frýdecku i koncové m vyslovuje se měkce, na př. v imperative : veih
se (vezmi si).
b. i a I ráznějí se rozlišují než u výslovnosti slovenské a valašské;
i zní hruběji, I jemněji, zcela jako v polštině. Slovo laika (loutka) tak
měkce jako Lach, Slovák a Valach nevysloví. Na rozdíle obojího I zakládá
se různý význam slov : lach (obyvatel) — lach (trhan), hůlka (kolébka) —
bulka (hůl), lať, laju (líti) — lať, íaju (domlouvati), latina (litina) —
latina (latinská řeč).
6. A; a í u výslovnosti trochu se aspirují: khaždy, tham.
7. c, s, z jsou čisté (nešeplavé) měkké sykavky, jež asi tak znějí,
jako by po c, s, z rychle j vyslovil : čicho (cjicho), v lese (v lesje =
v lese), koze (kozje = koze), něsě, vězěš atd.
r
O proměnách samohláskových.
Přehlasování.
1. Samohláska a a) ve slabikách kmenových drží se houževnatěji
nepřehlasována nežli v nářečí slovenském i valašském : čapka, čapec,
čalusti, zať (zač i zač), žabi mě (zebe), lahky, klaknuč, plaskač, ulahlo
se (ulíhlo), tělaci, přaju, jáhla, jaleň, jalec, jazvec, jahřab, jastřab, jalito,
«čmeň, majatek, rukojadío, paď (píď), pasť (pěsť), vač (víti), lač (líti),
sač (síti), hovazi. — Ale: přidío, přidky (přástky), džisno ďásno. Op.).
— 99 —
b) Spřežka aj na Frýdecku se přehlasuje : nejlepší, zavolej ; na Mí-
stečku se přehlasuje toliko noj superlativní : nejlepší — zavolaj, jinde
trvá nepřehlasována, — Grejcar (na Frýdecku), grýcar (v Příbore), grajcar
(jinde).
c) V infinitive a příčestí činném sloves III. třídy a se přehlasuje:
křičeť, běžet.
d) V ženském rodě přídavných jmen měkkého zakončení a drží se
nepřehlasováno : května nědžela, dněskajša noc, inača řeč, mensa řepa,
boža muka, daremná robota, kuřa polévka.
e) Za adjektívní příponu ěný v nářečí tomto jest^any: slamany,
dřevany, hliňany, kožany, sklaný — taktéž: ružanec, slamanka — zka-
meňany.
2. Samohláska o nepřehlasuje se v nom., akk. a vok. jedn. vzoru-
pole a ve sklonění náměstkovém : pólo, volo, prohršlo, moro, íožo, ojo,
děťo, poledňo, lico, srco, pleco, vajco, slunco, mojo, tvojo, svojo, našo,
vašo, dvoj o, obojo, troj o.
Pravidlem jsou tyto tvary na Opavsku; — na Frýdecku a v mo-
ravském podíle tohoto nářečí jen slova v -co zakončená trvají nepře-
hlasována, ostatní jenom po různu se Aryskytují.
3. Samohláska u drží se celkem nepřehlasována ve slabikách kme-
nových i ohýbacích : vťup, cuzi, ošudič, ocučič, (ocítiti =. procitnouti),
slub, pruliš (příliš), za božu muku, většu radosč, mensu žaíosč, věřím
v cirkev obecňu.
Úžení.
Úžení měkkého e (ie) v i v nářečí lašském jest velmi časté, ale
nevyskytuje se všude v týchž slovech a tvarech.
1. ě (ie) neiíží se:
a) v substantivních slabikách kmenových a ohýbacích po hlásce I
na Frenštatsku, Příborsku, V. Polomí, v Kyjovících, v Březové a od této
jižní čáry na severním Opavsku: žele, obile, mléko, chlév, lek, led.
b) v infinitive a činném příčestí sloves I. třídy kmene zavřeného
po ?, ň, f, s v téže krajině: něsť— něs, lezť — lez, plesť — plet, vlec — vlek,
hněsf — hnět, těc — těk, sec — sek.
c) v infinitive sloves I. třídy po hlásce ř v téže krajině a mimo
to i na Bmšpersku : třeť, dřeť, mřef , vřef , řec,
d) v imperativní koncovce ej: hřej, měj, lej.
e) v činném příčestí v eZ v téže krajině jako a, b vyjmouc Lítul-
tovice na Opavsku: umřel, mět, klečel, uměl.
2. ě (ie) 7ÍŽÍ se v i v týchž slovech a tvarech.
a) na Frýdecku, *) na Moravě v Celadné, Kozlovicích, Petřoldě a
') Frýdeckem rozumíme tti všude celý těšínský podíl tohoto nářečí.
7*
— 100 —
od této čáry přes Brušperk na sever až po Šamařovice v pruském Slezsku,
pak na jižním Opavsku (v Polance, Porube, Plesné): zeli, obili, mliko,
chliv— chliva (slov. chléva), chlib— chleba, bih — běhu, lik — liky, lid — ledu,
pohlid— pohledu, klitka (klec), zolity (zálety), noclih — nocleha, Slizsko.
Vyňaty jsou : les, Ipn, lep, plech.
b) v téže krajině: nisč, nis - nista — nisío, ližč, liz — lizla — lízli, plisč,
plit — plitla — plitíy, vlic — vlik, hnise — hnit, cič — čik, sic — sik.
c) v téže krajině, vyjmouc Brušpersko : třič, dřic, mřič, vřič, řič.
d) V téže krajině v imperativní koncovce pj : hřij, přij, okřij, mij,
lij, — biž (= běž).
e) Na Frýdecku, na jižním Opavsku (v Polance, Porube, Plesné),
v Litultovicích v severozáp. Opavsku a v některých osadách odtud
na sever, pak od Mor. Ostravy na sever do pruského Slezska po Šama-
řovice: utřil — utřela — utřelo, umřit — umřela — umřeli, mil — měla — měly,
ležil — ležela, klečil — klečela, letil — letěta, umil — uměla, musií — musela,
visit — visela, chčit — chčela, přijil — přijela — ale přišel.
e) V celé oblasti tohoto nářečí v iterativních tvarech slovesných
V. a VI. třídy po / a r: litať (licu), lihať, zaplitať, oblito vať, vyščiřať
(val. vyščéřať).
3. Po různu úží se « v i
a) všude (mimo okolí Frenštatské) ve slovech : bih— -běhu, pohřib—
pohřeba, břih — břeha, vřid — vředa, křin — křenu, iž — ^ježa, zpoviď — zpo-
vědi, obid — oběda, nědviď — nědvěďa, zpivak, špini (špenky z peří), otipky,
ščirky (stěrky), Ondřij — Ondřeja, Bartotomij, zlodij, dobrodij, olij — oleja,
bližij (blíže) — též : oli, zíodi — kniz — kněza, kňazove (Kateřinky) —
navščiva (i ve Frenštátě).
b) V krajině pod 2. a. ohraničené: šino, sušid — suseda, susik — su-
seka (přístodůlek), žibř, učirka (utěrka = ručník), ščina, odiv — oděvu,
viněc, pina, pršiť, vrtit, hnivač, onimocniť, onimiť, nimocny, dniskaj,
dovnijši (dávněji), pyniz (peněz), niměť, nimuh (mimo tyto složeniny zá-
porka ně se neúží). — Nezúženo všude : věc (více), spěš (spíše), povědať.
4. Radové číslovky šestý, sedmý, osmý ve skupině 1. znějí: šestý,
sedmy, osmy — ve druhé: šisty, sydmy, usmy.
Jiné změny samohláskové nářečí lašskému vlastní.
1. á přezvukuje se v o na Frýdecku a na Moravě v okolí Místeckém,
a to v Místku, v Metylovicích, na dolním (severovýchodním) konci Pal-
kovic, v Chlebovicích, Staříci, Pastkově.
a) ve slabikách kmenových, na př. : dovka, brona, brozda, krova,
sloma, trova, plotno, kozani, poleni, přotel, řodek, roz, hojny, krotky,
— 101 —
prozny, žoden, rod— rada — rado, mločič, viočič, vróčic, porač, at;-ocač,
vydovač.
Pozn. České dlouhé d přízvukem vzniklé zastoupeno je^t, jakož
i jinde na Moravě, původním krátkým a : vraná, skala, žába, hrách, mak
atd. — a tak i: masio, sadto.
b) ve slabikách ohýbacích, na př. : němomy krov (val. krav), do
zelo, do obilo, ten mo prasot! čelot, veselo roba, voda je dobro, moja
milo, božo muka, inšo řeč, pěknějšo ruža, včilejšo muda.
c) ve příponách ák, dč, áí\ dl, dtkn, aČka, nlka^ na př. : pěšok,
zahybok (kudla), chrobok, žehnok (svěceníček), tkoč, pchoč, kolor, stoioř,
sedíoř, pernikoř, mynoř, kovol (kovář), syrovotka, totka, gořotka, pěsto-
vočka (chňvka), kapolka.
d) ve předponách nd a zd: noběl (dojivo), nospa, zokon, zovitka,
zorobek (výdělek).
Pozn. Abstrakta s předponou nd složená mají a : naděja, náhrada,
námluvy.
e) ve tvarech náměstkových: jo, nom, vom, som — samo — samo;
ale: nas, vas, naš, vaš.
f) ve tvarech číslovkových : dvanost, padesot, poty, devoty a p.,
ale slyšeti též: dvanast, padesát, paty, devaty.
g) ve spřežce aj, kdež tvar oj se střídá s přehlasovaným <'j: zvyčoj
(obyčej), nojlepši, nojbilši, nojvic, zavotoj — zavoíojče, něutrocoj, rušoj
{zzL jdi!), hyboj, něhnivoj — vedle: nejlepší, zavolej atd.
h) v osobních příponách slovesných a) ve všech v moravské části,
kdežto p) v části slezské dm v iim se přezvukuje
a) votom, vološ, volo, volomy, voloče, voíaju.
/5) volum, voioš, voío, volumy, voioče, volaju.
i) ve třetí osobě mn. : hleďo, viso, klečo, nošo, modlo se, vroťo
{zz vráfá), dojo, spo, roBo, trefo.
k) ve kmenové slabice iníinitivu a činného příčesti sloves I. třídy,
v infinitive sloves V. třídy vzoru hřáti a ve všech příčestích činných
v al^ na př. : posč, pos — posla, třošč, třos — třosía, začoč, čoč (ťáť títi),
žoč, zajoč, vžoč (srovn. začáť, žáť, vzáť), loč (lač, Kti), soč (i šač, síti),
zdroč (zráti), stoč (státi), kroč (kráť z= krájeti), hřoč, okřoé ; — poí — pala,
vžot — vzata, zdrol— zdrola, hrot — hřota, stol— štola, volot — volata, dol —
dala, plakoí — plakala (srovn. slov. val. příčesti: pál — pata, stál — stála,
votál— volata, dát — data).
Pozn. 1. Po různu i krátké n se měnívá v o: htod — hladu, smrod
— smradu, stov — ve stavě (rybník), snoď (slov. snáď), poša (pasa i=
pastva), pocholek, poď (paď= píď), skolí (skalí), přilozek, Poloch (Polák),
bocon, pijovka, ktod — kladla, krod — kradla, pod — padla, vloč — vločmy —
vločce, vroč, mloč (vláč, vrať, mlať).
— 102 —
Fozu. 2. V jiných zase případech dlouhé á se nepřezvukuje: král,
raj, vrata (slov. vrata), ráno, stama, stádo, zdol se— zdala se, přot —
přála — pan, ale pombu.
2. V Kozlovicích, v Myslíku, na horním (jihozápadním) konci Pál-
ko vic, v Rychal ticích, na horním (jižním) konci Fryčovic, ve St. Vsi,
v Bělé, Hrabové a Zábřeze toliko v rodě mužském příčestí činného v al
přezvukuje se a v o, sice zůstává nezměněno ve všech svrchu uvedených
případech: volot — volata, dol — dala, hrot — hřata, okřol — okřata.
Jinde všude je čisté a.
3. a, o před nosovkami w, n ; cř, a před nosovkou n mění se v u ;
^, tí před nosovkami m^ n y y, i — toliko na Frýdecku. Přechází tedy na
Frýdecku :
a) dm v um ve všech slabikách kmenových i ohýbacích, na př. :
trum, rum, znumy, sum — sama — samo, rybum, kozum, sviňum, očum,
num (nám), vum (tak ve všech dativech mn.), volum — volumy (votám —
voláme), dum — dumy, znum — znumy. — Výjimka: prám (slov. val. prám
= právě).
b) au, an v un: vruna, žbun — žbuaa, barun — baruna, bocun — bo-
cuni, Frlunt (Frlant =: Frýdlant), škóbrunek, (skřivánek), maryjunek, ka-
sunka, vlňunka (vlněný šátek), ostružunka (ostružina), Junovice, chrunič
— chruií, nundzyny (najdený).
Vyňata jest adjektivní přípona jany : trňany, skuřany (kožený), mě-
daný. — „Poledně robi pun a večer přijde sum", sice: pan. — O sobě:
na zuď (na zad ^= na zpátek).
c) om v um : duma, v dumě, zapumněli, strum — struma, hrum —
hruma, kumin, kumor (komár *), kumora, zlumit, pumož, pumoc.
d) on v un: kuňsky, zvun — zvuna, hunym (honem), zahun — zahuna,
patrun, Antunin, jabtuň — jabluně, kuň— kuna, vunička, kuněc, tůni, tuňsky,
un — una — uno, něhuň — něhuňče, aspuň.
Výjimka: pones a p.
e) em v ym^ ém v im : zym — zymě (zem) — v zymi (v zemi), gymba,
zlatým, střibrym, za kopcym, dubym, bukym, synym, otcym, čelačim
{= tělatěm), spodkym, doíym, spotym (tak ve všech instrumentalech
v em), potym, enym (i ynym), týmu dobrymu (z=temu dobrému), po da-
rymně, — sedym, osym (i jinde!) — sym (jsem), vym — vymče (vem =
vezmi), pojedym (pojedem), čimu (= čemu).
Pozii. I vsuvné e' před m mění se v y: ody mně, sy mnu.
f) en v ?/«, m v ín: ptamyň — ptamyňa, kamyň, jačmyň, prstyň'
kamynek, prsčinek, dynko, okýnko, ohyň — ohiia, pecin — pecna, jeliň —
jeliňa, bubyn — bubna, ryndlik, sršiň — srsňa, amyn, btozyn -blozna, študyntj
*) V Metylovicích komur.
— 103 —
pyň — pňa, pynize, syn (sna = sen), šink — šinku, kolino, nabožinstvi, ka-
bina, švadlina, stařinka, panynka, zlotynka (zlátenka :=. žloutenice), čaro-
dynica, zeliny (zelený), červy ny, činky (=: těnky, tenký), kožiny, slaminy,
dřeviny (vedle : kožany, stamany, dřevany), utřiny, upřadzyny (=- upradženy
= upřaděny =z upřadený), zamecyny, plecyny, ukradzyny, nesyny, upečiny,
dovoliny, zamysliny, osvicyny, stavyni (stavení), mlocyni, chodzyni, se-
dzyni, od slyšiňa, tyn (ten), jedyn, žodyn, minič (měniti), žina, žinic,
iinu — žiněš — žině (ženu) — požiň, nyni (není), hyn — hynka (val. hen).
Pozn. i vsuvné e před n mění se v ?/ : pět okyn, odyndu (odendu
= odejdu.
4. V Celadné, v Kozlovicích, Myslíku, Metylovicích, Palkovicích,
Chlebovicích, Staříci, Fryčovicích, Brušperku, St. Vsi, Petřoldě, Bělé v pří-
čestí činném v rodě mužs. jedn. mění se -il a -ět v jul, -yl v vl.
a) il Y jul: Bul — bila, put — pita, mtuvul — mtuvita, šut — šila, vařut —
vařila, mloťut — mtotiia, hnut — hnita, žul — žila, dojul — dojita, nosui — nosila.
b) ěl v jul: jul — jela, třul — třela, zavřul — zavřela, mlul — mlela,
smůl — směla, uríiul — uměla, hleďul — hleděla, visul — visela, klečul — klečela^
něchcut — něchcela, věďul — věděla.
c) yl\ ul: bul — byla, krul — kryla, mul — myla, rul — ryla, vul — vyta.
5. Po různu i v této krajině (4.) i na Frýdecku mění se « jedno-
slabičných příčestí sloves I. tř. v jo : oďol — oďola, lot — lota, šot — sóla
(síti), siiiol (vedle smil i smál = směl), vol - vola. — V Kozlovicích i chťol,
jol (jel).
6. Po různu v celé oblasti lašského nářečí mění se o v m v těchto
asi slovech a tvarech: luj, kruj, struj, pokuj, obujek, stůj — stujče, poduj —
podujče, buj se, zbujnik, bul — bolu (bol = bolesf), bur — boru, zur — zoru
(pole orané), rechtur, dochtur, topur, pozur, tchuř, Ratibuř, but, buchnik,
džubač (zobati), džubak (zobák), židuvka, dulni, dulši (dolnější), hurni,
hun, schud — na schudě (měsíce), zachud slunca, chumut, krchuv, Juhan,
kukul, sokul, skun (skonání, smrť), jakuž, přituh (úhor), htuh, tum, muda,
rauzg, nuta, un — una — uno, usada, hrub, škrub, ktubasa, urudny, ruh —
roha, tvaruh — tvaruhu, strum — stroma, hrum, drut (v. drot), zhružič se,
stuvka, stuletni, laštuvička, tuž (tož = tedy), povudž (povoď = povodeň),
vudka (vodka na oči), zvun, vůzek, muh — mohla, růst — rostla, škudiť —
něškuď; — v gen. mn. : rub, kup, nuh, skul, hur; — v imperativech:
huň — huňče, huď, tup (topiti), drub, vul — něvul (volky nevolky), něvuď,
prus, vytuž, něrub, skuč, krup, naspuř. — Nemění se : pojčiť— pojčovať.
Sesilování a seslabování samohlásek,
ave: letarňa (slov. laterna = lucerna) jaseň (jasan).
a \ o: chtop (v. chlap), škorupa (slov. škarlúp), škrobaf , pomatovaf,
pomatka, joščerka (Místek).
— 104 —
e \ a: haslo, varštat.
e v y: (na Frýdecku) darybok, hydbov.
i v e: cebola.
o v a: chramať, havořiť, kobzale v. kobzole, laziC (slov. lozit).
o v y: tynuč (Opavsko).
u \ e: bechať (búchaf), ohtechnuf .
u vy: hlyboky, bezyroku (= bez úroku), od spody, za mladý,
předy, z domy.
Přisouvání samohlásek.
1. Všude vsouvá se a před r a) na konci slov: věter, Peter, braterr
kmoter, b) před skupinami rsky, rstvo, my : bratersky, braterstvo, stři-
berny, chaterny. c) ve slovech kret (krtek) a smrek.
2. Všude vsouvá se e před Z a ^ a) na konci slov: mysel, handel,
štrudel, mohel (v. moh) b) před skupinou In: spravedelnosč, řemeselnik,
3. Všude ruší se samohláskovosC hlásky I ve skupeninách středo-
slovných (kons. -j- 1 -|~ kons.) vsutou před I samohláskou y ve slovech :
vylk, pylny, vylžavno (vlhko), kylnuť. — Za „šplhati" říká se na Bruš-
persku „šplahať".
4. Všude (mimo Frenštatsko a Příborsko) ruší se samohláskovosť
hlásky r ve skupeninách středoslovných (kons. -]-r-h kons.) vsutou samo-
hláskou y, a to způsobem dvojím.
a) y se vsouvá po r (trt = tryt), a to jen v krajince mezi Místkem,.
Frýdlantem, Celadnou a Kozlovici (tyto osady v to počítajíc): pryst,
sryp, srysc (srsť), vryba, sryna, smryč, svryběč, stryčič, prysi, bryla (val.
slov. brla = berla), sryvatka, kryk atd. ve všech slabikách. — V Kozlo-
vicích však : pryst, hryněc, sryp, tryn vedle : trhať, prši. — Na Frýdecku
jen: hrnec — do hrynca, krev — kryvě, hyrtuň (hrtan).
b) y se vsouvá před r (trt = tyrt) všude jinde : kyrk, syrp, styrč,
hyrněc, Byrno a p.
Pozn. Toto vsuvné y ve skupeninách dle vzorce tyrt a tylt zní
jen polohldskov , tu více tu méně vyzvukujíc; a takovou polohláskou
zní v některých krajinách, jmenovitě na Opavsku, i původní i a. y takových
skupenin; tak pastyrka (pastýřka), sirka, syrvatka (syrovátka), sekyrka,
štyrma (-= čtyřmi), Neuwirth na Opavsku zní téměř jako: pastrka, srká,
srvatka, sekrka, štrma, Najvrt; — „vrvi mu za kudly" (vyrvi), Frčovice,,
Frlant, Frdek. Pilná zní jako plna (Chlebovice *), hliňany jako hlňany
(Opavsko), posilněny jako poslněny (Petřold) — pl, hl, si vyslovuje s&
tu „na plnou hubu."
Za zpěvu však hláska y jasně vyniká: tyrhali, skyrze, obdyrži
*) Tedy pilný a plný (pylny) zní zcela stejně!
— 105 —
(v Bělé), oči jako tyrneéka (v Plesné), — a kdo nezná pravopisu píše :
birzo, hivněc a p.
5. Všude ruší se samohláskovosť hlásky I a) předsutým u ve slovech :
žulty, žulf, hult, hultaf, — kulčif (slov. klčovat) b) vysutím jí samé ve
slovech: muvič, smuvač, huk, hučeť, hučnica (silnice), čun. c) přisutým
u: dluhy, tlustý, dluh atd.
6. Po různu: slza (Frýdlant, Příbor), syíza (Frýdek), stuza (jinde),
ležka (Opavsko), íyžka (jinde), sedům, ošum (na Frenštatsku), sedym,
osym (jinde), tyknuf (tknouti), ruvaf (rváti), rynek, romenek (rmen), chlipaf,
zarzavy.
Předložka k mnohem častěji se vokalizuje nežli v ostatní moravštině,
a to odchodně od ní samohláskou u : ku mně, ku nim ; v písni : ku tobě,,
ku muzice.
Vysouvání samohlásek.
a: začta — žačto - začli ; žoÍ— žta (na Místečku).
e: devatnast, IsknuC se.
i: velký, lacny, kolky — tolky (kelky — telky), žgnuc (slov. žignút=
bodnouti), psu (Bělá), pchať, mhto se (mihlo).
u ščkač (slov. ščukat, Frýd.).
Samohlásky se nevysouvají v těchto a pod. tvarech: zářa, jamela
v. jemela (jmelí), uřeknuf, pisaf, kaj si byl? (kde's byl), pytač, kobyliha^
jako, tako, jakosi, tamo i tame, dále, bliže.
Hiát.
V násloví před i nepředsouvá se / ; i ve středosloví / toliko slabým-
přídechem zní, ba takměř mizí : iny, idto, kraic, moich, přiiť.
Pauz, pauk (na Frenštatsku, Místečku, Frýdecku, Příborsku), patuz,
paík i pauz, palk (na Opavsku); — zautra (dvojslabičné, na Opavsku)^
O proměnách souhláskových.
Změkčování souhlásek w, (/, í, s, z.
V celé oblasti nářečí lašského změkčuje se slabika ne v ne: něcky^
nesu, něšpor, hrnec, braveněc, nepiš, něch, neposeda.
Pozn. n se neměkčí před e a) ve vok. a instr. jedn. : Jane, pane^
honem b) před e vzniklým z oje : krásného c) před pohybným e ve pří-
poně nek: synek, prstének d) ve slově nebo (nebe). — Po Ukvaldy vy-
slovuje se neni^ od Rychaltic počínajíc něni.
Hledíc k měkčení souhlásek á, t, s, z nářečí lašské dělí se na trér^
1. na Frenštatsku, Strambersku a Příborsku toliko slabiky de a te
se měkčí \ de a. tě; — s a z se nemění ; těla, tetka, vřeteno, otěe
kudel, vedeš, vedetě, idě; — ťma (tbma.)
— 106 —
Pozn. 1. t a. d se neměkčí a) v ukazovací náměstce ten a jejích
odvozeninách : tělo (tolik), tedy b) před e vzniklým z oje : chudého ?
chudému, bohatého c) před e pohybným a vsuvným: statek, hrotek
«vatek, patek, — tetek, štvrtek, pohádek (gen. mn.) d) ve vok. a instr'
jedn. : žide, hade, hladem, plotem ; (měkčí se však v instr. t - kmenů .
tělatěm, hřiBatěm. e) po různu; deset, devět, deska, delši, deptať,
mládenec, udeřiť, tesknice.
Pozn. 2. V městě Příbore wfi, de a te neměkčí se vůbec, vyjmouc
jediný tvar vsudě, tedy : hde idete, nesete, tetka.
2. V osadách pod 1. a 3. nevytčených „přišepluju." Hranicemi této
krajiny na jih jsou Frýdlant, Čeladná a Kozlovice, na sever Bavorov
v Prusku. V této krajině mění se před ě, i, ja ju, h :
a) s a z v měkké š a z: sečka, sekáč, semeno, seno, beseda,
sused, o koze, na voze, na obraze, v lese, visel, mrzelo, sikorka, šito,
siň, živač, nosič, vožič, prosíc, musi, kos — koši, gdoši, voža, nosa,
prosa, (3. os. mn.), ve Staré Vsi, za Stáru Vsu, vyplazuje, žutřek, zač
(zeť), vžač, sahač (s§g), sahá, sednuč — sedač, sedžeč, snih, mač, hus,
os, haluz, letos, zas, koába, boškač, — paš, něš, lež, vez, pros, nos,
voz' (imper.), nošeny, voženy.
Pozn. V Čeladné, Frýdlante, v okolí Ostravském, ve Frýdku,
v Moravce : nesu, něšeš, něše, něšemy, něšeče, nesu, — vezu, vezeš, veze,
vežemy, vez'eče, vezu. Jinde (už i v sousedních od Frýdka Bruzovicích) :
neseš, nese, vezemy atd.
b) f mění se v měkké c: čela (tele), četka, vřečeno, očec, čežky,
mačeřinka (mateří douška), ve Frlunče, v leče, či boháči, čin (tín:=stín),
<;icho, z paměči, v brči (v brti), do smrči, čelači, jehňači, křeči (krtičí,)
ztračil, džečača (dítěte), mlača, vrača (3 os. ran.), íokeč, nič, smrč, rač
(rať, kravské kopyto), — plec, mlač, vrač (imper.).
c) ď mění se dž : dževucha, džedžina, džeíač, kudžel, vedžeš —
vedže — vedžemy — vedžeče, vedž, vedžce (:= večče), ludže, idže,
kladživko, čeledžin, chodžic, — chodža, vodža, vědža (3. os. mn.) —
džasno, nědžvědž, džura.
d) sf mění se v šc: sčena, scehno, sčel, něvěsče (nevěstě,) v měsče,
rosce (roste), lišci, hošč, košč, ratolešč, kopyšč.
Pozn. Změkčené tyto hlásky nejsou všude stejný, aniž se všude
rovnají obdobným hláskám polským. V Kozlovicích, ve Frýdlante, Celadné,
Brušperku ď, f jen malinko se rozeznávají od sousedního valašského
ď, f : hdě, volať, pasť, ticho, věda, buděmy ; — hlásky s, z znějí velmi
jemně ; V Petřoldě, Staré Vsi, v Bělé, ve tvarech : chodža, džeči, hodžim,
sedži z jen malinko vyznívá, kdežto f jmenovitě v infinitive spíše v c
předchází než-li v šeplavé (polské) c: nici, smeči, košci, chycila, udeřic,
byc. Na Ptáčníku u Brušperka zpívajíce zcela zřetelně vyslovovali c:
— 107 —
A jak ja ci počnu čarovac^ ty mně musiš něco darovac, ocira (otírá),
svicilo slunečko, sazeči, tnlaci (sázeti, toulati.) Též ze zpěvu kostelního
na Stramberce vyznívalo c za t. Ve St. Bělé žena zpívajíc vyslovovala:
nebude, nařikaf, hyci (býti).
3. V Kateřinkách u Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Melči, Radkově,
Hrabyni, V. Polomi, odtud na sever přes Benešov do Pruska, pak
v některých osadách na severovýchod od Opavy, jako na př. v Loděnici,
o sobě ve Studénce na Moravě ^čisnu, přičiskuju, čuchtaju," t. j. za
měkké hlásky s, ž, c vyslovují hustější sykavky í, 2, č: sečka, šekač,
seno, v lese, na voze, nosič, nič, ščena, ščehno, v měšce, četka, čicho,
něščešči, praša (prase), šče (jste). — Jenom dž neboli ve výslovnosti
c za ď zní jemněji, šeplavě : hoc (= hodž), buč (budz), chodža, ale ve
Studénce: hoč, buč, poč, buče (buďte), hoče, poče, chodža.
Pozn. 1. V Klimkovicích slabiky ne, de, te zůstávají tvrdými, sice
nastupují hustější sykavky s, z, c, á'c, dž: nesete budete, tele, podle,
šila, seno, semeno, živač, niči (niti), v lese, na voze, nošim — noša,
chodžim — chodža, pěšč, išč (jíti), ščena, ščehlik, kopyšč.
Pozn. 2. Celo, (čelo a tělo), šič (šíti a síti) a. p. v krajině této dle
výslovnosti se nerozlišují.
Změkčování jiných hlásek.
Druběř, vepř, srpna, hrtaň, pansky, pohanská kaša (vůbec před sk)
kopec, — do kopča — na kopču (v Polance), šalat, satan, svitek, (svítek
lnu), škto, sklenka, škořica, škořupa, (skořápka, slov. škařúpka), — kěry
v. kery, kěla, kěj = kdy (Frýdecko), kecek (chrastěl) — udeřič (slov. a
val. uderyt.)
Proti tomu ř tvrdne v r a) před příponami sk, stvo, štvi, ka, ečka
a čik : kovářsky, cebula morska, kramarstvo, havirsívi, tesař — tesarka,
kuchař — kuchařka — kucharečka, kravař — kravarka — kravarečka,
bednař — bednarka, pastýř — pastyrka — pastyrečka. masař — ma-
sarčik (učeň, tovaryš řeznický), mynař — mynarčik, pekař — pekarčik.
b) ve slovesných tvarech : páru, pares, pare (pářu), horu (hořím),
horeš, hoře, horalo (Opavsko) — vresči, trešči (na Frýdecku.)
c) po růzen: netopýr, krejda (křída).
Rozlišování a spodobování.
1. V některých slovech nářečí lašského jest f (č) proti českému c
nebo č, — ď (dž) proti českému z nebo dz : tisař, tihta (i slov. a val.),
tiž — tižek (číž), paputě, potini (podsíní), počiňka (podsíňka), stipnuč
(scípnouti), ťpať (cpáti), vaďba (vazba na střechu), ďobať (zobati), ďobak
— 108 —
(zobák), ceďak (i val. a slov.), mledivo, podim (podzim).*) — Ďábel zní
dyabel.
2. V příčestí trpném mění se ď v dz: ukradzeny, kiadzeny, vedzeny^
najdzeny, narodzeny, zahradzeny, iudzeny (uzený).
t\c: zapleceny, vymeceny, míaceny, chyceny.
st a) v sf (na Frenštatsku, Strambersku, Příborsku): opuštěny,
omastěny, vyproštěny, b) y se: opuscyny, omascyny (= opusceny, na Frý-
decku). c) Po různu: roscu, rosceš, rosce (Opavsko).
3. ď v iterativních tvarech V. a VI. třídy mění se y dz: hadzať —
hadžu (z „hádat"),**) navadzať (slov. naváďat), vyvadzať (slov. vyváďat),
vypořadzať, rozsadzovať.
4. sk mění se před i v se — s^ v sf (sč): slezky — slezci, uher-
sky — uhersci, prosty — prošči.
5. Hrdelnice /?, ch před komparativním š se nemění: drahši, plachši,
tichši.
6. V infinitive mění se na Frenštatsku, Strambersku a Příborsku,
tt 2i dt Y cf: vecť, plecť, kracť, — ve Frydlandě naopak kt{j=cť) v sf:
pesť (pecť), utisť, sisť (sicť, seci), pomosť.
7. ďf, ff zní jako ť (č) : poď — potě, buď — butě, mlať — mlate,
pleť — • pletě.
8. Po různu: proj za nas (pros), poj i poď hev, pojičať a pojčať
slov. požčat).
8. Někde skupeniny souhláskové zřetelně se vyslovují: suken9?y,
paí«?a (na Frýdecku), ve Vocř-ce (Benešov), při<^ce (z přidžče, přiďte v Ka-
teřinkách), na pavlacce, Videňacce, panacci (Celadná), pocžcřany (Tro-
janovice).
O jiných proměnách souhláskových.
b Y p: drpač.
h Y m: kacamajka.
b Y d: dřemeno.
b Y g: gybza v. bybza (daremní věc).
p Y b: obak, nazba (náspa), bloščka, charba.
p Ye v: vtak v. pták (toto zvláště na Opavsku).
p Y k: kondrab (pondrav).
m Y p: paškrtny (Trojanovice) = maškrtny (mlsný),
m ve u : švrk — švrčina (smrk), šmihel — šmižina (švihel = švih,
hebký prut).
*) Z této výslovnosti poznati nejlépe, jak jemně zní lašské č a dž a jak málo
se rozeznává od ř a ď, kdyžtě čin (tin = stín) zni jako podsíní t. j. lašsky: poďšini,
poťšini, poéini, potini, hodžim jako podzim, t. j. 1.: poďžim, podim atd.
**) V západní Moravě hádět.
— 109 —
m v 71 : norak, norka (morák).
v v b: koruba v. choruBa (korouhev), bzdury (vzdory), oboč fem.
(ovoce), habor — haboriť — haborny (hovorj, braný kuň, koščibal (kosti-
vál, bot.).
v Y 2^ • pokrop (pokrov na máry).
v v j: krajoř — krajerka (kravař — kravaíka, Moravka), myjať (mý-
vati, Frenšt.).
v v h: Horšula, na hrbáč v. na vrbač (na rvačku).
v a. k: krzať : dveři kržu = vržu = vrzají.
v v u: curknuť (cvrknuť = trochu ulíti).
f v b: šibra (šifr).
f y p: packa, pazole v. fazole, kopla (koflík),
y ve v : okravač — okravuju — okraval (okraj ať = okrajovati), vino-
vať (jinovatka).
j v ď: dětělina (Fren., Příb.), džacelina (Metylovice).
I v r: mrhavy čas (Celadná), chrbať (slov. chípat — střebati).
I v j: nejza (Frýd.).
r y ř: škřaň (skráň, Frenšt.).
?• v 1: muloř (murař = zedník), rula (roura).
r v t( : fuuak (rypák prasecí).
n v l\ tumero.
n v m: Antomin.
s \ z: mozg, dřizga (tříska).
c v s : oselka.
c v g: drgať (drcati).
Š v č: lučňa (lišen na voze).
s v ch : Jachovač (slov. íašovat = slíditi).
ž v z : zaha (Frenšt.).
z v r: řařa (zářa).
d y t: chajta (Frýd.).
d \ j: rajič (raditi) — narajic koho nač (navésti), hejbav — hejbavny.
d \ g: mrgať: „koza mrga ocasem", žgarač, grapa — zgrapy (slov.
zdrapy = neúrodné pole).
í v rf: na zpadek, dřizga.
tyj: svaj večer i svalvečer (Frenšt.).
t ye v: vivka (vítka, od slov. víti — věji).
h y g: gloh a gluh (Frýd.), grabnuč (hrábnouti, Opav.).
h y f: fusak (husák = houser, Opav.).
ch y s: scu (Frýd.).
g y h: nihdy (Frýd), hdo, hdě (Frenšt., Příb.).
g y d: dbel v. gbeí (nádoba dřevěná), zdybnuť (val. zgybnúf = vzíti
tajně), Drygai v. Grygar (nom. prop., Troj.).
- 110 -
k \ g: frgať — frgač — frgačka, gomoly, guzy (kusý), mrgať —
mrgotať.
k w ch: tabach, Polach.
k v b : škrybačky (= škrkačky = sirky, Frydl.).
kyp: paprutka (kapradí).
str v S: čevo, čepaň n. čepaňa (střevo, střep).
m \ nv\ konvis, konvisař.
Přisouvání souhlásek.
m : čempel (čepel nožový).
_y, ej: spějši (spíše), jancikrist, janciaš, Jeva, šejsty (Mele), přecaj,
takej, včilej, brzej (starý lok. v. brze = brzo), venkaj, včeraj, nicej, mocej.,
Předsuvného j sice není: idu, ilec (jelec), iž (jež), žedli (zjedli:r; snědli) atd.
^, 1: kaptun v. kapían (kapoun), tudžic (uditi), šíupina, dtavič, pu-
tlina, ludica (Op.), íuzky (úzký. Op.), plumpa, plumpovač.
r: starčič (stačiti), šarpač (sápati), kružeíky, kruželňa, kružel (kužel
na přeslici).
n\ handra v. hadrlak (slov. hadra v. handrlák), kvaňčeř (kvičeti),
takovny (Frýd.), mňadlič (mědliti), rovnina, mrzutny. — Na Příborsku
i jinde nevsouvá se n před j ve tvarech : zjesť, odjať, skota — sjatý, ziz —
ziztě (= sněz).
s : Střanovice, Střiněc, Střehová (a v ostatních pod. jménech to-
pických), skurka (kůrka chlebová), skypať, skřidío, střapec, strnož, Skra-
vařovo (Kravařovo, nom. top.).
d : zdrať, zdraly, zdřadto v. zřadto (zrcadlo, Frýd.), zdřidío (Frýd.),
Hendrych, Kundrat, pozdřič, v oča zdřa (zřa = hledě).
t: bittek (bílek vaječí, jako: žuttek).
h : hofěra, hanyz, žhrač, jahřabina (jeřáb). Hana, Hanzelm, harešt.
hapateka, hustina (ústí), harenda (bývalá hospoda panská), hazor.
g: zegzutka (Plesná), švrglať.
Pozn. Spojky dy (když), to (tož) nepřebírají přísuvného ž: dy nědaš,
to nědaš. — dy znamená též dyť = vždyf .
Vysouvání souhlásek.
p se nevysouvá ve slovese trpnuť: noha mu strpnuía.
v : kotria (slov. kotvría = alauda arborea) ; — na sever od Opavy :
bratroi, Mitostoice, poíoička, rukaica, motoidío, praěč — praim — praěl *)
(v Benešově; prait — pravěía — pravěli), obinuč, choina, braove maso (vepřové)
I : umrči, kňuč — knul (klnOuti, Opav.).
*) Viibec mezi dvěmas amohláskami.
— 111 —
)' : za (— rza, rez).
n mezi a — í: rozmaity, áekaina, mjšaina, mazaina.
s : lopať (slov. slopat = chlemtati).
z: dvihnuť.
d: tkalec, aněí, něska (dnes), požny (pozdní).
t: vyrosnuf, čnuť, vlasny, slaf (stláti), slani, sěsdesat (= šedesát),
h : f nik, řměč, ztavek (zhíavec = poduška), oplidač (obhlídati), řideí,
vrnuC (vrhnouti pole = podmítati), řbet, řebik, řiBa, — němut (nemohl —
Polanka), vězda.
k: tisnuf, tresnuč.
Celé slabiky : třa, netra (třeba), řnuč — řnut- uřli (uříznouti), usnul —
ušla, žnul — žnula i žta.
Přesmykování.
Pťovizlo, orstev (val. ostrévka), čpěla (pčela = včela — "Vodka), po-
křiva, Pokřivnica (= Kopřivnica, nom. top.), křipopa, řaza (záře — Ce-
ladná), vystykta še (vyskytla — Celadná).
Obalování.
V Melči, Eadkově, Domaradovicích a ve Lhotce na Opavsku „oba-
lují" : huava, šva, byva, uopata, uonsky, čvověk, uavka, uka, tusty, muyn,
hauž (haluz), kaus (kalous), kyševy, svadky. — Zdravy a zdrauy (= zdraly,
zralý) znějí j^odobne, ale rozeznávají se přece. — S obalováním spojuje
se též jemná výslovnosC koncového h (a jiných zvuček jasných) : puu (pluh),
uu (luh), duu (dluh). — Sice nevyskytá se obalování v celé oblasti tohoto
nářečí, leč poněkud na horní Celadné.
Skloňování jmenné.
I. T, (a)- kmeny,
nom. chlop chlopi
vok. chlope chlopi
akk. chlopa chlopy
gen. chlopa chlopuv
dat. chlopovi (— u) chlopum (-am)
instr. chlopem chlopami (-ama, -oma, -y)
lok. chlopě (— ovi) chlopach (-och)
nom. nuž nože
vok. nožů nože
akk. nuž nože
gen. nóža noži (-uv)
— 112 —
dat. nožů nožům (-am)
instr. nožem nožami (-ama, -oma, -i)
lok. nožů nožach (-och)
nom. obraz obrazy
vok. obrazu obrazy
akk. obraz obrazy
gen. obraza obrazuv
dat. obrazu obrazům
instr. obrazem obrazami
lok. obraze obrazach.
Poznámky o jednotlivých pádech.
1. Ve vokativě jedn., označuje-li se jedna osoba dvěma substantivy,
druhé substantivum vyjadřuje se nominativem : stryku Peter ! (srovn. ob.
pane rechtor !).
2. Akkusativ jedn. neživotných mívá někdy genitivní příponu
životných: dostali smy nejvěčiho buká. Mo vředa.
3. Dativ jedn. v severním a západním Opavsku končí se v oi:
chiopoi, bratroi, žebrakoi.
4. V lokále jedn. kmeny tvrdého zakončení život, i neživot, mají
z pravidla příponu e : o chtopě, o Zubre (vl. jm. Zuber), o mojim bratře,
o našim Martině, o kmotře; jenom kmeny v hrdelnice zakončené majíw:
o vojáku, o tym ptáku, při ženichu, po mojim nebožčičku panu strýčku
(Příbor.) Kmeny měkkého zakončení mají u: na koňů, po našim otců,
na nožů, v kosu.
5. V nominative mn. přípona ove častěji se vyskytuje nežli
v ostatních nářečích mor. : knězové, synové, kmotrové, bratrové, svědkové,
ludkove. — Jména v an mají ané: Pasečaně, Rožnovaně.
6. S přípony genitivu mn. wu hláska v nikdy se neodsouvá: chíopuv,
synův. — Po měkkých souhláskách a po s a z pravidelná přípona gen.
mn. jest i: rodičové — rodiči, klepač — klepači, tovaryš — tovaryši,
vrš (verš) — vrši, groš — groši, nuž — noži, křiž — křiži, král —
králi (sv. třech králi), vrabel — vrabli, mol — moli, col — coli, farář
— faráři, netopýr — netopýři, kominař — kominaři, košař — košaři,
haviř — haviři, oheň — ohni, tydeň — tydni, jelen — jeleni, deset
razi, špac má dvanast hlasi.
7. Akkusativ mn. životných rovná se genitivu. Všeckych služeb-
níkův knížecích pucovat (holil, Myší). Posyta svoich synkův do škoíy
(ib.). Ma dobrých rodiči (Opavsko). Mamy hodných sušeduv (Fryčovice).
Drželi sme štyrech študentův. Znáte nějakých Viznaruv? Měli sme tu
třech dobrých knězův. Chtěía bych rada ze dvuch študentův do stravy.
— 113 -
Tych venkovských pustili (Příbor). Kerych tam maš známých ? (Sýkorec).
Šli pro dochtoruv (Benešov). Pere pro svoich chlapův. — Na Frenštatku
a Frýdecku genitiv tento vyskytuje se hlavně ve spojení s číslovkami
dvucb, třech, štyrech: ma dvuch bratrův.
8. Přípona dativu mn. jest tím : chlapům, bratrům ; na sever a západ
od Opavy a7)i: chlopam (Kateřinky), bratram (Milostovice), koňam (Li-
tultovice), žebrakam (Loděnice), pacholkam (Slavkov), synkam (Stablovice)
9. Instr. mn. má přípony y (i), ami, ama, oma. a) y vyskytuje se jen
po různu, nejčastěji na Frenštatsku a Příborsku: s tymi synky (Celad.),
s bratry v. bratrami (Sýkorec), s penězi (Myší), ze zajici (ib.), za kíobuky
s mojimi bratry; jinde jen ve spojení s některými předložkami na označenou
místa a času : za humny, pod ploty, před svotky, před okny (Palkovice),
přede vraty. Mezi trhy (Opavsko). — „Mezi okny" v Pálko vicích zna-
mená uprostřed mezi dvojitým oknem, „mezi oknami*' mezi dvěma okny.
b) ami jest pravidelnou příponou v moravské a těšínské části tohoto
nářečí : chlapami, synkami, stromami, kopcami c) ama panuje v severním
a západním Opavsku : bratrama, synkama, nožama, zajicama (Kateřinky,
Milostovice, Litultovice, Slavkov, Stremplovice , Loděnice, Stablovice,
Skřípov, Melč, Březová), d) oma jest pravidelnou příponou ve východním
Opavsku počínajíc na jihu od Jozefovic a Klimkovic přes Kyjovice až
po Kylešovice, na sever přes Benešov pruský až po Samařovice : chtopoma,
deščoma, synkoma, koňoma.
Pozn. V Celadné cep má instr. mn. měkké p: cepami.
10. Lokal mn. má přípony ach a och. a) ach jest pravidlem na Frýd-
lantsku. Místečku, Frýdecku, na Strambersku, Brušpersku a na sever od
Opavy b) och jest pravidlem v severním cípe Moravy od St. Bělé počí-
najíc a ve východním Opavsku až po Opavu a Litultovice. c) och vedle-
ach vyskytuje se často na Frenštatsku a Příborsku: vim o ptakoch
o našich synkoch (Příbor, vedle : pacholkach, susedach, domach), o bratroch
(^Sýkorec), po jarmakoch (Myší), v kadtuboch, táži po stromoch (Ukvaldy) ;
v Trojanovicích och převládá d) jinde jen po různu : po škubakoch (draní
peří), na patroch, na Hamroch (ve Frýdlante, sice jen ach); — o bo-
hačoch, o ruhačoch, při kopačoch (Sedliště u Frýdku), ve vtasoch (Jaktař
u Opavy).
Jména zakočená v s a z (les, vuz) mají v lok. jedn. a nom. mn.
a) /, e: v lesi, na vozi — lese, voze (Frenštát) b) i/, e: v lesu, na vozu —
lese, voze (Sýkorec), c) ě, «; v lese, na voze — lese, voze (Brušperk),
d) tí (e), y : v lese, na voze (v lese, na voze) — lesy, vozy (všude jinde).
Místní jména v ice mají v lokále a) ic v moravské a těšínské části
tohoto nářečí: v Kozlovic, v Palkovic, v Bruzovic — tak i v Sedlišč
(Sedlišče pl.). b) ach a och v Opavsku tam kde i lok. mn. tak neb onak
8
— 114
se končí: ve Štablovicach, v Milostoicach, — v Klimkovicoch, v Kyle-
šovicoch, — ach je též pravidlem ve Frenštátě, Štramberce a Příbore.
II. o-kmeny.
nom. okno
okna
akk. okno
okna
gen. okna
oken
dat. oknu
oknam
instr. oknem
oknami (-ama,
lok. okně
oknach.
nom. pólo (e)
póla
akk. pólo (e)
póla
gen. póla
poli
dat. pólu
polam
instr. polem
polami (-ama,
lok. pólu
polach.
nom. psáni
psaňa
akk. psáni
psáni
gen. psaňa
psáni
dat. psaňu
psaňom
instr. psanim
psaňami
lok. psaňu
psaňach.
-oma,
-y)
-oma)
Poznámky o jednotlivých pádech.
1. Přípony dat. a lok. mn. awi, ach jsou obyčejný tam, kde mužské
"L-kmeny wm, och mají, vyjmouc různořečí Frýdecké kde se ám vůbec
v U7n přezvukuje (polum ^ polám jako volum = volám, trum :=z trám atd).
2. V instr. mn. jsou přípony ami^ ama, oma tam, kde i t-kmeny
je mají.
Pozn. Něho má heteroklitický instrumental : pod hoíu nebu (rr: pod
širým nebem).
3. Vzor zeli (= zelí) má na Místečku po obecném tam zákonu hlásko-
slovném, dle něhož á přechází v o v genitivě jedn. zelo (=zelá), v dat.
a lok. mn. zelom (= želám), zeloch (zelách).
4. Dle vzoru psáni skloňují se: pruči— pruča, piči — piča, kvapi —
kvapa, f oj štvi — z f oj štva, svědomí — bez svědoriia a p.
115 —
m.
a-k měny.
nom. ryba
ryby
vok. rybo
ryby
akk. rybu
ryby
gen. ryby
ryb
dat. rybě
rybám (-om, -um)
instr. rybu (-
um)
rybami (-ama, -oma)
lok. rybě
rybách (-ech).
iiom. duša
duše
vok. dušo
duše
akk. dušu
duše
gen. duše
duši
dat. duši
dušam (-om, -um)
instr. dušu (-
um)
dušami (-ama, -oma)
lok. duši
dušach (-och).
Poznámky o jednotlivý ch pádech.
1. Koncovky instr. jedn. jsou ii, a um. a) u panuje v těšínské a
moravské části tohoto nářečí, pak v západním Opavsku po čáru kteráž
jde přes Kyjovice, V. Polom a Benešovo na sever do Pruska, b) V osadách
těchto počínajíc a v celém ostatním Opavsku rakouském i pruském instr.
jedn. vyzvukuje v nm : za stodolum, cestum, vulum, rybum.
2. Dativ mn. končí se v am, om a v um.. Přípona um panuje
v severním cípe Moravy počínajíc od St. Bělé a ve východním Opavsku
po Kyjovice a Velkou Polom incl. : kravum, sestrum, sviňum ; ovšem i
na Frýdecku, kde vůbec ám přechází v um. — om jest obměnou za dm
na Místečku.
3. Instrumental mn. má přípony ami, ama, oma tam, kde je i t-
kmeny mají: roboma, sestroma (Polanka), kravoma (Kyjovice), rukoma
(Plesná), dževuchoma (V. Polom), zahradoma, sviňoma (Klimkovice) atd
4. V lokále mn. kmeny tvrdé (řidčeji kmeny měkké) mají buď
z pravidla buď střídavě příponu och na Místečku (obměnou za ách), na
Strambersku, Příborsku, Brušpersku a dále na sever, v Opavska tam,
kde i -L-kmeny och mají: po skaloch, v zahradoch, ve stodoloch, na
lukoch, o kravoch (Štramberk), na drahoch, v zahradoch (Příbor), na
skaloch (Brušperk), v zahradoch, na íukoch, v dědinoch, o sviňoch (St.
Bělá, Opavsko až po Litultovice). — Na Frenštatsku, Frydlantsku, Frý-
decku a v ostatním Opavsku pravidlem jest ach.
Vula — ma na volt.
8*
— 116 —
IV. oči, uši, ruky, nohy.
nora. akk. oči, uši
gen. oči, uši
dat. očam, ušam — očum, ušum (Frýdecko)
lok. očach, ušach
instr. očima, ušima (Sýkorec), očami, ušarai — očama, ušama-.
— očoma, ušoma (dle „okno"). — „V oča zdřa"
(r= vůči hledě. Op.).
Ruky a nohy skloňují se zcela pravidelně dle a-kmenů.
Zbytky jmenného skloňování jmen přídavných nejsou příliš hojny:
žádno vajco (Polom), vinno hrozno (Sedliště), za stáru (Troj ano vice),
k samu kostelu (Moravka), luňska roku (ib.), to je do polská = zní po
polsku (Příbor), z dalša, z vatša (slov. zvětša, Litultovice). — Místní
jméno Lubno skloňuje se dle určitých: z Lubneho, na Lubnym.
Přídavná jména přisvojovací mimo nom, jedn. rodu mužs. a ž.
skloňují se všemi pády dle určitých: kovaluv synek, kovalova dzevucha^
kovalove pólo. „Ci jsi děvčátko?" „Michnove"*), na stařičkove měno
(jmeniny), to je biskupové, kovaloveho synka, Matulové hony atd. —
Místní jména v ov končí se ve Slezsku v ovo: Benešovo, Slávkovo, Kra-
vařovo: tak i krchovo (hřbitov).
Střední rod jedn. těchto adjektiv, uživá-li se ho bez substantiva,,
na Místečku má veskrze skloňování jmenné: Mičulkovo (pole), půjdu
na Mičulkovo, přišot sem platič z Mičuíkova (= z najatého od Mi-
čulky pole), na Mičuikově.
Dle skloňování složeného skloňují se též rodové číslovky v er^
jeden a všecek v množném čísle: štvere, pateré dveře, jedné galaty,.
všecke roby, všecke ptáky (akk.).
Za mnoho užívá se obyčejně : velo — vela — vela — něvelo — něvela.
hojně, za kolik — tolik : kelo — tělo, kelko — telko — tele— telej, kýla — tyle.
Velej krajuv, telej krojuv. O kela hodinách? pora krejcarův (=: pár, ně-
kolik, Frýdek). Dam vam po paruch sklenek (Příbor).
V. i
\- kmeny.
nom.
hosč
hosči
vok.
hošťu
hošči
akk.
hošťa
hosči (ě)
gen.
hoáťa
hosči
dat.
hošťovi
hosťum
instr.
hostem
hošťach
lok.
hošťu
hósťami
*) Ale: byío u nás Michnovo, idě k nám Tižkovo (t. děvča).
— 117 —
Jiné tvary, jako dat. mn. hosťam, instr. mn. hosťama a hosťoma
fídí se dle ij-kmenň.
Dítě = děťo i děť: Je to enem takový déť, a už si zapali. dat. mn.
děťum instr. děfmi.
Liidi — luďom (Příbor), ludže — ludžach (Samařovice), po luďoch,
mezi luďoma (V. Polom) a p.
nom. tře — tři štyre — štyry
akk. tři štyry
gen. troch štyroch
dat. třom styrom
lok. troch štyroch
instr. třoma štyroma
Jiné tvary: dativ: třoma, štyroma (Kozlovice, Trojanovice, Ukvaldy),
třema (Klimkovice), instr. : třomi, štyromi (Frýdlant), gen. : dvuch, štyruch
(v. třech, štyrech, na Frýdecku), — třech, štyrech — třem, štyrem —
třema štyrema (zvláště v Opavsku), štyrym, štyryma (Stáblovice).
nom. kosé kosči
gen. kosči kosči
dat. kosči kosťam
instr. kosťu kosťami
lok. kosči kosťach
Poznámky O jednotlivých pádech:
1. Instr. jedn. kosčum tam, kde rybum.
2. Dativ mn. kosťom, kosčam, košťum tam, kde rybom, rybám,
rybum.
3. Instr. mn. kosťami, koščama, koščoma tam, kde rybami, rybama,
ryboraa.
4. Na Stramberce a v sousedních Závěšicích gen. mn. i-kmenů
přibírá ch, jako na Rožnovsku : dnich, dětich, husich, lidich (ale x-kmeny
mají vv: chlapův, na Rožnovsku chlapůch.
Číslovky pět — deset mají tyto zvláštní tvary : dat. : pěťom — dvaceťom
(Frenštát, Frýdlant). pě'oma — dvaceťoma (Trojanovice), instr. : s pěťoma,
deseťoma i s pěťomi, dvaceťomi (Frenštát, Frýdlant), před dvacečimi
rokami (Frýdek).
VI. Kmeny souhláskové.
Ze kmenů souhláskových až na nepatrné (otep — otěpě, crkev —
crkvě, krev — krve, krvi, nebesa zbyly jen t-kmeny. Ostatní přestoupily
pod "B-, a- a o-kmeny : kameň — kameňa, semeno— semena konva — konvy.
nom. hřiba hříbata
akk. hřiba hříbata
118 —
gen. hřiBaťa
dat. liřiBaťu
instr. liřiBatěm
lok. hřiBaťu
hřiBat
liřiBatum
hřiBatarai
hřiBatach
Přípony dat- mn. um, am, instr. ami, ama, oma, lok. ach, och^
spravují se dle o-kmenů.
Skloňování náměstek osobních.
my
nas
nas
nam, nom, num
námi, nama
nas
vy
vas
vas
vam, vom, vum,
vámi, varna
vas.
1. nom. ja, jo
akk. iha, mě, mne
gen. mňa, mně, mne, ma, mě
dat. mi, mně, mne, mni, mě
instr. mnu, mnum
lok. mně, mne, mni, mě
2. nom. ty
akk. tě, ca, če, tebe, tebe, teje
gen. tebe, tebe teje
dat. ti, či, tobě tebe teje
instr. tebu, tebum
lok. tobě, tebe, teje
B. nom. —
akk. sa, se, se
gen. sebe, sebe, seje
dat. si, si, se, sobě, sebe, seje
instr. sebu, sebum
lok. sobě, sebe, seje
Poznámky o jednotlivých pádech :
1. Nepřehlasované tvary ma, ca, sa, vyskytují se posud jen v se-
verním Opavsku (v Litultovicích, Štablovicích, Neplachovicích).
2. Tvaru mé užívá se nejvíce, i po předložkách : ode mě, ku mě, o mě.
3. Ztvrdlý tvar mne slyšeti jen v městě Příbore : nech mne, ke
mne, o mne.
4. Tvaru mni užívá se po předložkách na Strambersku : ke mni, o mni,
5. Instr. mnum, tebum, sebum jsou tam obyčejný, kde a-kmeny
um mají.
6. Tvary nom, vom panují na Místečku, nnm, vum na Frýdecku.
7. Dativ se (= si) jest obyčejný na Brušpersku a Opavsku : šedni
se, daj se pokuj. — še v akk. užívá se na Frýdecku, jinde se.
8. Tvary tebe— teje, sebe — seje slyšeti jen na Frýdecku a v Celadné*
1. nom.
ten
ta
to
akk.
teho
tu
to
gen.
telio
tej,
te
teho
dat.
temu
tej,
te
temu
instr.
tym
tu,
tum
tym
lok.
tym
tej,
te
tym
— 119 —
Skloňování náměstkové.
či ty ty
ty
tych
tym
tymi
tych
Poznámky o jednotlivých pádech :
Gen. dat. a lot. jedn. r. žen. na Frenštatsku, Příborsku a Opavsku
zní tej, jakož i v ostatním skloňování náměstkovém a složeném: nasej,
dobrej, dnešněj. Tvar temu. na Frýdecku přechází v týmu V instr. jedn.
r. ž. všecko skloňování náměstkové i složené ma um tam, kde i a-
kmeny vm mají: tum, jum, mojum, našum, jejum, dobrům, dnešňum.
Dle toho vzoru skloňuje se číslovka jeden, jedna, jedno. Zvláštní
tvary frýdecké jsou jedyn. jednymu.
2. nom. dva dvě
gen. lok. dvuch
dat. dvum
instr. dvuma.
Tvary dvoch, dvom, dvěma (dat. instr.), dvoma (dat. instr.) tam,
kde obdobné tvary číslovky tri. — Dvi a dvacet, dvi a padesát vojákův
(Polanka), dvě a dvacet synkův (Melč).
nom.
kdo hdo
co
akk.
koho keho
co
gen.
koho keho
čeho
dat.
komu kemu,
čemu (čimu)
instr.
kym
čim
lok.
kym
čim
Tvary lido — keho jsou jen na Freuštatsku a Místečku, — kdo —
keho na sev. Opavsku, — všude jinde kdo — koho. — Všude jsou obyčejný :
za co, pro co, na co (m. zač, proč, nač).
Náměstka on jest všude: un, ona, ono, jenom na Frýdecku mění
se OJI ve všech tvarech v tin : un — una — uno, uni — uny. Lok. o nim,
instr. jedn. fem. ňu, ňum, akk. neutr, ho: vypili íio (pivo), po předložkách
ňo: poďme na ňo (na pivo*). — Vedle za něho jest zaňho, zaň ; na
Štramberce: za ňo, na ňo, pro ňo = zaňho, naňho, proňho (mase.)
*) S tímto tva:em ňo (jol srovn. dvojo, trojo na str. 99. 2.
liíO -
Jednotné číslo.
:. nom.
muj
moja
mojo (moje)
akk.
mojiho, mojeho
moju
mojo (moje)
gen.
mojiho, mojeho
moji,
mojej
mojiho, mojeho
dat.
mojimu, mojemu
moji,
mojej
mojimu, mojemu
instr.
mojim
moju,
mojum
mojim
Jok.
mojim
moji.
mojej
mojim
Množné číslo.
nom. moji
moje
moje
akk. moje
moje
moje
gen. mojich
mojich
mojich
dat. mojim
mojim
mojim
instr. mojimi
mojimi .
mojimi
lok. mojich
mojich
mojich.
Tvary: mojeho, mojej, našemu, nasej atd. obecný jsou jenom na
sev. Opavsku.
Předložka po pojí se s dativem neu*,r. těchto náměstek : po našimu
(= v naší řeči), robi po svojimu.
Jejo (=:jeja) matka, jeju matku, od jeji n. jejine matky, jeji matce
(na Frýdecku).
Skloňování složené.
Jednotné číslo.
1, nom. dobry
dobra (dobro)
dobré
akk. dobrého
dobru
dobrého
gen. dobrého
dobrej, dobré
dobrého
dat. dobrému
dobrej, dobré
dobrému
instr. dobrým
dobru, dobrům
dobiym
lok. dobrým
dobrej, dobré
Množné číslo.
dobrým.
nom. dobři
dobré
dobré
akk. dobré
dobré
dobré
gen. dobrých
dobrých
dobrých
dat. dobrým
dobrým
dobrým
instr. dobrými
dobrými
Jednotné číslo.
dobrými
nom. rybi
ryba
rybě
akk. rybiho, ryběho
rybu
rybě
— 121
gen. rybího, ryběho
dat. rybímu, ryběmi
instr. rybím
lok. rybim
nom.
rybi
akk.
rybě
gen.
rybích
dat.
rybím
instr.
rybími
lok.
rybich
rybi,
ryběj
rybího,
ryběho
rybi.
ryběj
rybímu.
rybě mu
rybu,
rybum
rybim
rybi.
ryběj
rybim
Množné
číslo.
rybě
rybě
rybě
rybě
rybich
rybich
rybim
rybim
rj-bími
rybími
rybich
rybich.
Na Frenštatsku, Příborsku a Opavsku gen. dat. a lok. jedn. fem.
zní dobrej, ryběj ; — instr. jedn. fem. na severových. Opavsku jest dobrům,
rybum; instr. pl. dobrýma, rybíma. Tamtéž skloňuje se rybi — ryběho,
hurni — hurněho — hurněmu. Po různu, jmenovitě v moravské části tohoto
nářečí, vyskytují se též tvary přehlasované.
Zvláštní tvary jsou: prvši (první), vysni (vyšší), nižni (nižší).
Dle vzoru „rybi" skloňuje se též:
1. keli-a-e, teli-a-e (quantus-tantus) : telí les — teleho lesa — v telím
lesu (Frenšt.), těla hniha (Ukvaldy), neměla bych teleho hříchu (Čeladn á)
těla hora (ib.). — Vedle keli — telí užívá se též tvaru kelky — telky a
kolky — tolky.
2. čiji (čij) — čija — čije: čijeho, čijej, čiju — čijum atd.
Časování.
V časování jsou dosti značné rozdíly v různých krajinách nářečí
lašského, vznikající jednak rozmanitými změnami samohlásek i souhlásek
(úžením, přehlasováním, měkčením, rozlišováním a p.), jednak i některými
odlišnými tvary, jmenovitě příponami osobními.
Důležitější tyto odlišné tvary slovesní buďtež tu vytčeny napřed :
1. První osoba mn. má všude příponu my: nesemy (v. nesem)
pijemy (v. pijem), chvalímy, voíamy, kupujemy (v. kupujem). Přípona
me slyší se jen v Příbore a ve Frýdlante.
2. Slovesa, jichž 1. os. jedn. vyzvukuje v m, ve třetí os. mn. mají
koncovku a) ia (io, srovn. na str. 101. i) v moravské a těšínské části toho
nářečí a v jižním Opavsku po V. Polom, Kyjovice a Březovou (excl,) :
uiiia, kleča, chvála, boja se b) m v severním Opavsku našem i pruském
ve V. Polomí, Kyjovicích, Březové a od této čáry na sever (vyjmouc
osady pod c), d) a e) uvedené : umu, kleču, chodžu, mtatcu, bojů se.
Tu tedy 3. os. mn. všech sloves vyzvukuje v w. c) eju okolo Hlučína :
- 122 —
klečeju, choděju, bojeju se d) i. (jako ve spisovné řeči!) v Litultovicích
na severozáp. Opavsku : růže voni, včeíy robi, roby klači, synci chodži,
dyž se jařabiny urodi, dyž se těli krávy, naši ji, všeci vi. e) V Kateřinkách
u Opavy, v pruském Benešově a odtud přes Bořetín na sever třetí osoba
mn. všech tříd slovesních má koncovku um: vedum, pijum, umům
klečum, chodzum, voíajum, dajum, kupujum, jedžum (jísti), idum.
3. První osoba mn. imperativu na Štramberce, v Záhřebe a v
jižním Opavsku (v Plesné, Klimkovicích a v okoh') má příponu wa
(jinde my): pleťma, poďma, dajma.
V těch asi osadách, ve kterých e se úží v i (srovn. na str. 99.)
za imperativní ?', kde se po souhláskách neodsouvá, nastupuje ?"/ (jako
v polšině): utřij — utřijmy— utřijče, lehnij — lehnijmy — lehnijče, začnij — ■
začnijče.
4. Příčestí činné kmenů zavřených v rodě mužs. jedn. I všude
odmítá: ved — vedía, něs— nesla (nis-nisia). Jenom na Frenštatsku a
Příborsku vedle těchto tvarův obecný jsou též valašské tvary se vsutým
e: ved i vedei, něs i nesel. V Myší delších tvarů jenom na pasekách se
užívá, v dědině samé toliko tvarů kratších. V městě Příbore slyšeti též,
jmenovitě od starších osob: zavedl, zanesl. ,Zaved si ho tam?' „Zavedl".
5. Přechodníků proti slovenštině a valaštině velmi zřídka se užívá.
V některých osadách (v Příbore, Moravce, Metylovicích i j.) neslyšeti
jiného přechodníků leč buda (budaci) tebu. Jinde slyšeti po různu :
seďaci, stojací, ležaci, idaci, vťuci (= chťuci, samochtě), v oča zdřa
(= zřa, vůči hledě).
Aby důležitější rozdíly různořečí lašských způsobené rozmanitými
změnami hlásek jasněji vynikly, položíme tu, kde potřeba, po několika
vzorech časovačích. Osady, v nichž se tyto rozdíly vyskytují, vytčeny
jsou na svých místech v hláskosloví.
Třída I.
1. K
měny zubné.
Indikativ.
kladu
kladu
kladu
kladeš
kíadžeš
kíadžeš
klade
kíadže
kíadže
kladěmy
kladzemj
r
kladžemy
kladete
kladžeče
kladžeče
kladu
kladu
Imperativ.
kladu.
klaď
kladž {-
: kíač)
kladž (= kíač)
— 123 —
kíaďmy kladžmy kíadžmy
klaďte (= klatě) kladzče (= kíače) ktadžče (= klače).
klasť
Infinitiv,
klasč klašč
Příčestí činné,
klad— kladla klad, klod— kladla klad— kladla.
Příčestí trpné.
kladzeny — a--e.
Indikativ.
pletu
pleteš
pletě
pletémy
pletete
pletu
pletu
plečeš
plece
plečemy
plečeče
pletu
Imperativ.
pletu
plečeš
plece
plečemy
plečeče
pletu.
pleť
pleťmy
pleťťe (=
= pletě)
plec
plečmy
plečče {— plece)
Infinitiv.
plec
plečmy
plečče (= plece).
plesť
plesč, plisť, plisč
Příčestí činné.
plešč.
plet — pletla
plet — pletla, plit — plitla
plet — pletla.
Příčestí trpné.
pleceny — a — e.
Poznámky :
1. Vystavili jsme tu po třech vzorech dle osad, v nichž se buď
pouze změkčuje nebo „přišepluje" nebo „přitiskuje" (sr. na str. 106. a 107.).
2. V infinitive na Frenštatsku, Štrambersku, Příborsku tť a dt mění
se v c(: plecť (plicť), kracť, vecť, bocť; ale: klasť, přasť.
3. Kmeny květ, břed, cbt přestupují všude do třídy druhé : kvitnut
— kvitnu — odkvit — odkvitly, břednuť — břednu, brydnuč — brydnu (Frý-
decko), čnuť— čnu — čnuti (= čtení) nebo: čitať — čicu — čitaj. — Ruština
124
Frenštatsku : rosť — roštu — rošt — rostla ; jinde : rusť (ruse) — roštu — rosčeš
{i: roscu — rosceš) — růst — rostla.
O tvarech příčestí trp. kladzyny, plecyny a p. srovn. na str. 103.
2. Kmeny sykavé.
Indikativ.
pasu
paseš, paseš
pase, paše
pasemy, pasemy
pasete, paseče, paseče
pasu
Infinitiv. Příčestí činné,
pasť, pasč pas — pásla, pos — posla
Imperativ,
pas, pas
pásmy, pásmy
pastě, pasce
Příčestí trpné,
paseny — a— e.
Poznámky.
O měkkých sykavkách ve tvarech paseš — pase, vežemy, vežeče
■srovn. na str. 106. 2. a) Pozn.
O proměně samohlásky a (= á) v o ve tvarech pošč, pos — posla,
třošč, třos — třosla na str. 101. k)
O proměně samohlásky e v i ve tvarech : nišč, nis — nisla, lizč,
liz — lízla na str. 100. b)
O hustších sykavkách ve tvarech: paseče, pašče, pašč na str, 107. 3.
3. Kmeny retné.
Kmeny retné, jako v češtině vůbec, tak i v tomto nářečí přestou-
pily do tříd jiných ; kmen hřeb do V. tvarem hřebač — hřebu, kmen zab
-do V. a do IV. tvary: ožibač — ožibe, žabič— žabi (V. Polom).
4. Kmeny hrdelně.
Indikativ.
vleču
vleče š
vleče
vlečemy
vlečete, vlečeče
vleču.
Imperativ.
vleč
vlečmy
vlečtě, vlečce
Infinitiv, Příčestí činně. Příčestí trpné,
vlecť, vlec, vlic, vlisť vlek — vlekla, vlik — vlikla vlečeny — a — e.
— 125 —
Poznámky.
V infinitive mění se kf, ht v cf na Frenštatsku až po Kozlovice-
incl., na Štrambersku a Příborsku: pecf, těcť, mocť, ttucť; jinde všude
v c pec, těc, moc, ttuc, jenom ve Frýdlante toto cf mění se sť: pesť,
tisť, sisť, mosť, tlusť.
O proměně samohlásky é v i ve tvarech : vlic, vlik — vlikla, čic^
čik — čikía, sic, sik— sikía srovn. na str. 100. b)
Kmen řek tvarem řeknuť — řeknul přestupuje do třídy II. Jenom
na Opavsku vyskytuje se řec, řeku, řek — řekla, řeka (přech.).
5. Kmeny nosové.
Indikativ. Imperativ.
pnu pni pnij
pneš pnimy pnij my
pně pnitě, pniče pnijtě.
pněmy
pněte, pněče
pnu.
Infinitiv. Příčestí činné. Příčestí trpné.
paf, pač pal — pata, pol — paía paty — a — e
Poznámky.
O imperative pnij srovn. na str. 122.
O příčestí pol — pala, ťoí— ťala atd. srvn. na str. 101. k)
Kromě vzac, vžaí (vžol) — vzala ostatní kmeny velmi často přestu-
pují do třídy druhé, zvláště na Opavsku: začnuč — začnuí, tnuč — tnul,
najmuč — najmul.
Kmen kin má klnuť — klnul i klať— klal, kleí (Frenšt.), kloč, kloř,
klejů (Frýdek).
6. Kmeny plynné.
Indikativ. Imperativ,
třu tři třij
třeš třimy třij my
tře třitě, třiče třijtě
třemy
třete, třeče
třu.
Infinitiv. Příčestí činné.
třeť, třeč, třič třel — třela, třit — třela, třuí — třela,
Příčestí trpné: třeny — a — e.
— 126 —
Poznámky.
O imperative třij srov. na str. 122.
O infinitive třic, dřič, mřic, přič, vřič a třeč, dřeč, mřeč, přec, vřeč
srovn. na str. 101. c)
O příčestích: třul — třeta, dřul — dřela, mřul — mřela, přu! — přela,
vřul — vřela srovn. na str. 103. 4.
Mřec (mřič) má trpné příčestí mřety: všecko tam bylo vymřete.
7. Kmeny otevřené.
Indikativ. Imperativ,
biju bij
biješ bijmy
bije bijte, bijce
bijemy
bijete, biječe
biju
Infinitiv Příčestí činné Přičestí trpné
biť, bič bil — bila, Bul— bila bity— a— e.
Poznámky.
O příčestích Bui-biía, pul-pila, smut-směía, hňul-hnila, mul — myla,
rul — ryla a p. srovn. na str. 103. 4.
Pič má na Opavsku v příčestí trpném: pijany (= opilý), oděť:
oďaty (=: oděn, Celadná). — Poditě zr podějete (Troj ano vice). Tleč (tlíti) :
tlu, tleš, tle. (Opavsko.)
Sloveso plouti na Místečku časuje se dle V. třídy takto: pluvom,
pluvoš (pluveš), pluvo (pluve), piuvomy (pluvemy), pluvotě (pluvetě),
pluvaju. — Pluvaj, pluvajmy, pluvajtě. — Pluvač. — Píuvol — pluvala.
Třída II.
Indikativ Imperativ
padnu padni padnij
padneš padnimy padnijmy
padne padnitě, padniče padnijtě.
padněmy
padněte, padněče
padnu
Infinitiv Příčestí činné
padnuť, padnuč pad— padla, pod— padla, padnul— padnula.
Příčestí trpné: spadnuty — a— e.
— 127 —
Poznámky.
O imperative: padnij — padnijtě srovn. na str. 122. Pnčestí činné
má z pravidla delší tvary: padnul, lehnul, sednul, blednut, O tvaru
pod — padla srovn. na str. 101. k)
Za české zpomenouti a zapomenouti jsou infinitivy zpomněc, za-
pomněč ; indik. zpomnim, zpomniš, zpomni, zpomnimy, zpomniče, zpomňa :
Do smrči nězapomnim (= nezapomenu), nězapomni (= nezapomene).
To se mi nězpomni (= nemohu si zpomenouti). — Imperativ: zpomni,
zpomnij i zpom sobě (Stará Ves).
Mrznuť má vedle mrzne též mrazně (na Opavsku).
Za české uhodnouti užívá se zhadnuť.
Třída III.
Indikativ
umím
umis
umí
Imperativ
uměj
uměj my
umějte, umějče.
umimy
umitě, umice
mha, umo, umu, umi, uměju, umům.
Infinitiv Příčestí činné
uměč uměl — uměla, umil — uměía, uihul — uměla.
Poznámky.
O tvarech třetí osoby mn. srovn. na str. 121. 2.
O tvarech příčestí činného umil a urhut srovn. na str. 100. c) a 108. 4.
Hořeti má v inf. hořec a horač (na Opavsku); hoře! (= hoří!),
malučko to hora. Příčestí: horal, vyhorali. — dohoravať (^= dohořívati).
Za infinitivy viděti a slyšeti užívá se vidač a stychač : nebylo ich
vidač, něstychač nic o nich.
Kypěti přestupuje do třídy V. skypač, skypam (skypu), skypal;
šedivěti tvarem sivnuč a zmizeti tvarem zmiznuč do třídy 11. Un mu to
závisti (= závidí, Frýdek). Chybilo kobzoli = nedostávalo se, chyBaío =
pochyběly, nezdařily se (Sedliště). — Navrcana muka = navrtěná na
žernově (Celadná).
Třída IV.
Indikativ
mlatim mlačim
mlatiš mlačiš
mlati míači
mlatimy mlačimy
— 128 —
míatitě míačice
mlaťa, mloťo míaču, mtači mtačum
Imper. : mlať — mtaťmy — mtaťtě, mlač — míačmy — mtačče.
Příčestí činné ; mlátit — míatiía, mtačií — mačita, mlaťut — mtatita.
Příčestí trpné: mlaceny — a — e.
Poznámky.
O změkčování sykavek v imperative (pros, voz) a v příčestí trpném
(proseny, voženy) srovn. na str, 106. 2. a); o rozlišování zubnic (chodžim,
mtacim, mlaceny,narodzeny, opuštěny, opuscyny srovn. na str. 106. a 108.
O tvarech třetí osoby mn. srovn. na str. 121, 2. o tvarech příčestí
činného : mlaťul — mtatifa, nosu! — nosiía na str. 103. 4.
T ř í d a V.
1. Indikativ.
votam
volom
volum
voláš
vološ
vološ
voía
volo
volo
votamy
volomy
volumy
volatě (— ce)
volo tě
voloče
volaju.
volaju
Imperativ.
volaju.
votaj
voloj
volej
volajmy
volojmy
volej my
voíajtě (če)
voiojče
volej če
Infinitiv: voíať, volac.
Příčestí činné:
volal —
volala, volol— volala.
Příčestí trpné:
volany-
—a — e.
Poznámky,
O změnách samohlásky d (volom, volum, volol) srovn. na str. 101. h)
O tvarech imperativních voloj a volej na str. 101. g)
Dle vzoru toho časuje se na Frýdecku pojčac (iter. slovesa pojčič,
imper. pojčij na Místečku): pojčum, pojčoj, pojčol.
lamu
lámeš
lamě
lamemy
2. Indikativ.
lomom (u)
lomoš (eš)
iomo (e)
iomomy (emy)
lumum
lumoš (eš)
lumo (e)
lumumy (emy)
1-29 —
lamatě (če)
lomotě (etě)
lumoče (ece)
lama
lomaju (u)
Imperativ.
lumaju.
lamaj, lam
lomaj
lumoj (— ej)
lamajmy, íammy
tomajmy
himojmy
lamajtě (če), lamče
tomajče
Infinitiv
lumojče
lamať (č)
lomať
Příčestí činné
íumac
lamal - lamaia
lomot — lomaía
íumol — lumaía.
Poznámky
O tvarech místeckých (tomom) srovn. na str. 100. h) a) o frý-
deckých (íumum) na str. 101. h) /5)
Jako v nářečí valašském tak i v lašském oddíl tento hojnější jest
nežli ve slovenském a j.: pamatač — pamacu, otvirač — otviřu, mišač —
mišu, chytať— chycu, pytaé — pycu, ustarač se — ustaře se, hřebač — hřeba
(= hrabati), bodáč — bodzu, padať — padze (== prší). — V různořečí mí-
steckém a zvláště ve frýdeckém častější jsou tvary dle vzoru volati :
porač — porum (párati), oráč — orum. hrabač — hrabum, kopač — kopům,
stmhaé — struhum, dychač — dychům.
Imperativ : pořič = pořikaj (Příbor), kydžmy = kydajmy (Op.)
3. Indikativ.
Imperativ.
beru
ber
bereš
bermy
bere
berte (če)
beremy
berete (ce)
beru.
Infinitiv.
Příčestí
činné.
Příčestí trpné.
3raf, brač
bral,
brol-
— brala
braný — a — e.
Poznámky.
Hnáti má v různořečí frýd. žinn (srovn. na str. 103.), part. pass.
vyhnaty (Příbor). — Di počcetej = podestel (Bruzovice).
4. Indikativ.
krajů
kraješ
kraje
Imperativ,
ukraj, ukruj, ukroj, ukrej
ukrajmy, ukrujmy, ukrojmy, ukrejmy
ukraj tě (če), ukrujče, ukrojče, ukrej če
9
130 —
kraje my
krajetě (ce)
krajů.
Infinitiv; krať, krac, kroč.
Příčestí činné : král — krala, kiol — kroía.
Příčestí trpné: kraty, ukrany, ukrojiny (Frýdek).
Imperativ,
hřej hřij
hřej my hřijmy
hřejte (ée) hřijée
5. Indikativ.
hřeju
hřeješ
hřeje
hřejemy
hřejete (ce)
hřeju.
Infinitiv: hřaf, hřoč, hřeč, hřič.
Příčestí činné : hřaí, hrot — hřola, hřel, hřit.
Příčestí trpné : hřaty, hroty, hřety, hřity.
Tak se časují: přac (proč)— přaju (přeju) — přaj (přej, přij) — přál
(přol — přola, přel), sriiať se (smoč se) — směju se — směj se (smij se) —
srnal se (smol, směl se), lač (loč, leč) — leju — laj (lij) — lal (lol, lei)
sať (šač, soč, šič) — seju — šal (sol — šola, sil) — šaty (šoty, šity),
vač (voč, věč, vič) — věju — val (vol — vola, věl, vil) — vaty (voty, věty,
vity) a p.
O proměnách samohlásek promluveno na svých místech v hlásko-
sloví. Tvarů: zehřel se, přel mu to, směl se a p. užívá se v Příbore a
nejbližším okolí. — Hráč stahuje druhdy i v indikativě: hro (=: hrá
Sedliště).
Třída VL
Indikativ
kupuju
kupuješ
kupuje
kupuj emy
kupujete (če)
kupuju.
Infinitiv: kupovať (č)
Příčestí činné : kupoval, kupovol-
Příčestí trpné: kupovaný — a— e.
Imperativ
kupuj
kupuj my
kupujte (če)
-ala.
Slovesa bezpří znaková.
1. Dač: Jak Buh daje (sice: da) daty, cera vydata.
131
2.
vim
vis
vi
vimy
pověz poviz
povězmy povizmy
povězte (če) povizče
vitě (če)
věďa,
vědža, vědžo, věd
žu i vju
věděf,
vědžeč,
povědaf
věděí-
— věděta,
vědžil— vědžeta, věďat — věděía, povědaí.
pověfl
zeny — a
— e.
3.
im
imy
jez iz
jezmy izmy
jezte izče
itě (če)
jeďa, jedža, jedžo, jedžu i ju
jesf, jesč
jed — jedla, id — ojedla
jedzeny — a— e.
Imperativ jez, part. jed n. jedel na Frenštatsku, Strambersku a
Příborsku, jinde iz (ziz = sněz) a id.
zim — zjeďa, zim — žu, zjež, žiz, zjed^zjedta, žid — žedta.
4. Sloveso býti má rozmanité tvary složené i prosté.
a) Tvary kladné:
sem sem je (joch je), sym
sy sy je (tyže = tysje)
je je
smy smy su
stě (šče) sče su
su su
buď, budž byď
buďmy, budžmy byďmy
buďte (= butě), bučče byďtě
byl — byla, bul — byla.
Tvarů složených užívá se z pravidla na Frýdecku, Místečku, Bruš-
persku a odtud na sever, tvaru joch je vedle sem je na Frýdecku a Mí-
stečku a vůbec tam, kde se zachovaly tvary aoristové (viz níže). Sy7n
na Frýdecku, kde vůbec em přechází v yni] byď na Příborsku.
V Samařovicích (v Pruském Slezsku) za smy je tvar hmy, nesu
hmy = nejsme, v Benešově: sem je, tyže n.jesy,jest; plný ty ar jest
i jinde na Opavsku se slyší.
9*
— 132
není
sem
něni
sy
něni
něni
siny
něni
stě
b) Tvary záporné.
nejsem
nejsi
něni
nějsmy
nějšče
nějsu
joch nyni.
ne sem
něsy
něni
nésmy^
něáče
nesu.
není su
jo sym nyni (nima)
ty sy nyni (nima)
un nyni (nima)
my smy nesu
vy šce nesu
uni nesu.
Složené tvary néni sem obecný jsou v moravské části toho nářečí^
vyjmouc Strambersko a Příborsko, kde převládají tvary nejsem; nejsem
v jižním Opavsku (po Hrabini a Melč), něsem v Opavsku severním ; jo
sj/m nyni (= neni) a joch nyni na Frýdecku. Příklady : Ja sem je už
stará. Joch je v hoferstvu. Jakých, takých (= jaký jsem, taký jsem),
Hlupy sem něni. Ja sem něni žáden cigán. Ja sem hrubě veselá něni,
Odkeď si je? Čija že (čija's je— čí si)? Ty sy nic dobrého něni. Smy
tu su dva sušedi. Dyč smy teho nesu hodni. My smy něni su híupi.
Vy stě su něni bohati.
V složených tvarech druhá osoba jedn. i neodmítává: S kym sy
to šel. Koho sy se bal?
Slovesa nepravidelná.
1. idu idu di dži
iděš idžeš podmy
idě idže ditě džiče
iděmy idžemy podž (poč) něchudž
idětě idžeče podžmy
idu idu počče
isť, iščj — šel — šía, šol — šla (srovn. na str. 103. 5.).
Obrázky zaidzene (= zašlé, Brušperk). — iď ody mně {= di, Frýdek):
Složené tvary infinitivní: nandif v. najiť, obejdif, přidif, \yjdiť,
odejdiť, něvydiC (Čeladná), přisť, přiisť, přiňř^c (Frýdek), předejč (= pře-
dejíti, Op.).
2. chcu chci chcij
chceš chcimy chcij my
chce chcitě (če) chcijtě.
— 133 -
chcemy
chcete (če)
chcu.
chtěť, chčeč, chceC (Frenšt. Štramb. Pnb.), chtěl, chčel, chcel (Frenšt.
Štramb. Příb.) ehful— chtěta (srovn. na str. 103. 4. b).
3. mam
mom
mum
mas
moš
moš
ma
mo
mo
mamy
momy
mumy
matě (če)
motě
moče
máju
máju
máju
měj
mij
měj my
mijmy
mějte (če)
mijče
měť, raěč
měí — měía, mil — měla, mul — měla.
Tvary mom — momy, mij jsou místecké, mum — mumy frýdecké. O
tvarech mil a mul srovn. na str. 100. a 103.
Sloveso varať (val. slov. varyť) časuje se všemi tvary: varam —
varaš — varaju, varaj — varajtě, varal.
Velmi často vyskytuje se za řeči kusý tvar reci {-= já řku) zvláště
na Frenštatsku.
Kondicionál.
Dybych mul penize, kuput bych sobě (Bělá). Dyby měl, kupil by
se (= kdybych měl, koupil bych si : — tento tvar jest nejrozšířenější).
Mil by pinize, to by si kupit {= kdybych měl, Frýdek). Ešče by ja lepši
zpivaí, dyby bělečku s maselkem jidal (Brušperk). Byla by sem zmeškala
(Celadná). Ja by sem se rada vydávala (Ukvaldy). Pojčij mi, mo milo,
pojčij mi laterně, aby sem se podivol na tve oči černé (Palkovice). Ty
Jaysi spal (St. Ves).
Praeteritum aoristové.
Vedle složených tvarů byl sem, pisat sem atd. obyčejný jsou posud
v 1. osobě jedn. na Místečku, Frýdecku, ve Frýdlante praeterita složená
z pří čeští a aoristového znaku ch : bulch, pisotch, čnulch (četl jsem), šotch
(šel jsem), dotch (dal jsem), choďulch, mloťuích, vožulch, voďuích, dry-
žulch (držel jsem), ihulch (měl jsem — Palkovice), litatach, jach tam bul,
jach věděla (Celadná), žech to nevěděl (Frýdlant), jach neslyšela, jach
«sče byla nemocna, dalech nebyla (St. Hamry), čich áe nadol (Sedliště),
íižech tam vliz (=už jsem tam vlezl — Samaro vice), pivach tu vypila
— 134 —
kvartu (piva jsem tu vypila, Moravka). V Opavsku tyto tvary již se vy-
tratily, toliko v Plesné (v jižním Opavsku) slyšel jsem od 841eté stařeny :
něbylach tam, sedtach na koňa, jelach na pólo.
Různořečí severoopavské.
v několika málo osadách na severovýchod od Opavy : v Hlavnici
a v Cholticích v našem Slezsku a v Boboluskách a Bránicích v pruském
zachovalo se posud různořečí, jež některými zajímavými zvláštnostmi
značně se liší od ostatní laštiny sousední.
Mně bohužel nelze tu vypsati než toliko některé trosky zajímavého
tohoto různořečí, jednak proto, že v Hlavnici různořečí to v době nynější
znenáhla se spodobuje k sousední laštině opavské: „Včil už žáden po
stáru něpovida", pravily mi v Hlavnici staré ženy, „ene Karel Has na
kopečku (v Cholticích) to drži; bo sa směju z toho", — jednak z té
příčiny, že na pruské straně moje bádání způsobem nemilým, mnou ne-
zaviněným, přerušeno bylo.*)
O samohláskách.
1. V různořečí tomto je pět dvojhlásek: ia, ie, io, iu, uo.
ia: piakny, viac (víc), miakky, mia.
ie: peřie (peří), pazďořie (pazdeří), — chvalie, dojie, klačie, ležie^
sedžie, chodžie (3. os. mn. sloves HI. a IV. tř.) v Bránicích.
io : postaviony, barviony.
iu : rybiu, polévku, v peřiu, — muatiu, šiu (perf. sloves IV. tř.) v
Boboluskách a v Bránicích.
uo. V Boboluskách a v Bránicích každé takměř o (krátké i dlouhé)
zní jako jednoslabičná dvojhláska uo: uoči, uokno, uojo, mlekuo, večuor,
luod (led), pohřuob— na pohřobě, nuóž, stuol, kuoň muoj, tvuoj, svuoj,
bratruov synek, šuot (šel), vruona (vrána).
V Boboluskách žena vyslovovala: pečvu— pečvoš — pečvo (peču —
pečeš — peče) se zvláštním vsutým zvukem na způsob „obalovaného" t
(znějícím mezi ^, w, v), muž : peču — pečoš — pečo.
2. V Hlavnici úží ae é v i jako v sousedních Litultovicích (srovn.
na str. 100): jií — ^jela, mil — měla, chtií — chtěla, zehřij (zehřej) atd. —
V Bránicích: jem (jím), viem (vím), směl sa (smil sa), svěčky atd.
3. Vlastní tomuto různořečí jest záměna samohlásky e se samo-
hláskou o někdy též u po měkkých souhláskách; měníť se tu:
*) Srovn. „Lid a národ" II. str. 321.
— 135 —
se v šo : šost, šosty, šosnast, našoho — našomu — našom, vašolio —
vašomu — vašom, vršok, rarašok.
že v žo: žona, žobrak, žolezo, žonu (ženu — hnáti), smažony.
čf v čo: čolo, včoía, včoraj, čomu — o čom — o ničom, pečoš —
pečo — pečomy — pečony, zavlačone, vozečok, nožičok, rohličok, ščodry. —
pečunka, jaščuiek (ještěrka).
je v jo : joleň, joden, johla, joho — ^jomu — joji, oščo (= joščo, ještě),
bijoš— bijo— bijomy, pojod ( - pf. pojedl), jo = je, jest (je = jí, edit>
le v lo: Ion, klopeto, zelony, plose, leto — v lofo (v létě) — zle
(ne zlo!) — lud i luod, pluse (plésti, Bobolusky), pluč (imper. pleť)-
ře v řo: řotaz, po pohřobě, krosny (křesný, kmotr), střocha,
třoéi — ale: sestře.
dě (dze) v do (džo): ďoťa (dítě), ďovča, ďoň (den), ďolaf, veďoš —
veďo — veďomy. — kudbl (= kudel, koudel).
tě (ce) v ťo (čo); ťotka, ťopío, v loťo, čosac (tesati), cola (tele) —
čolacom (teletem), pečťo (= pečte, pečte), poťo (■=. potě, podle), plofoš —
ploťo — ploťomy — plofoťo — ploťony, scona (stěna), šcohno (stehno), izčo
(jezte), SCO (jste). — chťul.
ne v no: ve dňo, o ňom, ňogdo, ňobuj sa (neboj se), ňoch (nech),
ňochce, ňoznam. ňosč — nosu — ňoseš — nose — zaňos (pf. = zanesl), sedňoš —
sedňo, kuň ťa kopňo (kopne), strom kvitňo (kvete). — zaňus — zaňusče
(imper. zanes), nusc (nésti, Bobolusky).'
Po různu : piogza (jinde na Opavsku pěhza = pěnice pták), viodžec
(věděti). — poviodžot, podž hov (= hov, sem) Bobolusky.
Poněvadž různořečí toto nyní 'patrně již odumírá, nemůže býti s
podivením, že se vyskytují dosti časté „výjimky" od tohoto pravidla,
jako: lek, les, mléko, jedla, jež, lep, leskový ořech, ječ (jeti).
4. V Boboluskách il v perf. mění se v lui: muatiu — muatiua,
dojiu — dojiua, puatiu — puatiua.
Tamže jest y za i ve tvarech: my (mibi), myvy (milý).
V Hlavnici : škrubať za laš. škrobať (škrabati).
5. Koncové r se tu nevokalizuje : větr, bratr, cukr
O souhláskách.
1. Jasné hlásky na konci slov původním jemným zvukem vyznívají^
h docela mizí: Iuoí/, bratruou, du6, nuof, sně, bře.
2. Měkké ď a f v Hlavnici málo se liší od výslovnosti české*
lude choďu, starost, voíať; jinde přechází v jemňounké ch' a o. — Měkké
s, i, c, zní měkce, nešeplavě: seno, v lese, koze, zima.
3. Přisouvá se I ve slově píynkava (pinkava) odsouvá se s ve
slově ki'z (Bobolusky).
4. V Boboluskách a v Bránicích „obalují", i vyslovuje se tam
— 136 —
zvláštním, nepostižným způsobem, mezi I, ?/, v, tak že hrubé I ve vý-
slovnosti ještě jaksi znáti. Je to asi první stupeň obalování: uežka,
(ležka, Ižice), hvyboky (hluboký), huava, jauvka, pauk (v Hlavnici : paik)^
im (luh), myduo, čeuo, — zapnu, lehnu, spadnu, šiu (šil), piu (pil).
Otvarechjmenných.
1. Dat. sing. : bratroi, synkoi, gen. pl. a) v Bránicích: bratruov,
synuov b) jinde: bratrův, dvuch synův. — dat. pl. a) v Bránicích a
Boboluskách : žebrakam, bratram, kravám, sviňam, čolatam b) v Hlavnici •
žobrakum, bratrům, kravum, sviňum, ťolatum. — lok. pl. a) v Bránici a
Boboluskách : synkach, les ach, stromách, zahradách, lukách b) v Hlavnici :
synkoch, losoch, stromoch, zahradoch, lukoch. — instr. pl. a) v Brá-
nicích a Boboluskách: chtopama, synkama, ďovčatama, sestrama b) v
Hlavnici: chíopoma, synkoma, ďovčatoma, sestroma, doťma (dětmi).
2. Za našum stodoíum, johlum, se mnum, s tebum (instr. jedn.
jako na sousedním Opavsku).
3. Cola (tele) čolača, čolacu, čolacom — čolata, čolat, čolatam (čo-
latum), čolatoma (čolatama), čolatoch (čolatach).
Džoča má v množ. č. džoči, džočam atd.
Kafe, gen. kafeja, dat. a lok. kafeju.
4. Naše biie husi (gen. dat. a lok. sing.).
5. Ja, gen. mňa (u mňa, ňoch mňa), akk. mia (čomu si mia tež
ňovoíaí), fy, akk. ťa : sa:=akk. i dat. : zehřij sa, lehnul sa (si), ja sa tu .sednu.
6. V Hlavnici: sedům, ošum, devět; v . Boboluskách sedym, osym^
devět; v Bránicích: sedům, ošum, dejvět.
plotu
pločoš
pločo
pločomy
plocočo
plotu.
pluč
pluččo
plucmy
0 tvarech slovesných.
I. Třída.
Indikativ.
nosu
biju
ňoseš
bijoš
nose
bijo
ňosemy
bijomy
ňoseťo
bijoťo
nosu
biju.
Imperativ.
ňus
bij
ňusťo
bijťo
ňusmy
bij my
Infinitiv.
plose i pluse, ňošc i ňusč, bič, pec.
— 137
pločony
Příčestí činné,
plot - plotla, nos — ňosla, bil-
Pííčestí trpné :
nošeny
-bila.
bity.
Indikativ
padnu
padiioš
padňo
padňomy
padňočo
padnu.
Infinitiv
padnuč
Třída U.
Imperativ
padni
padničo
padnimy
padnij
padnijťo
padnimy.
cinne
Příčestí trpné
padnuty.
Přič.
padnul (padnu)
Při třetí a čtvrté třídě důležitá jest toliko třetí osoba mn., kteráž
v Hlavnici a v Boboluskách jest: klaču, umiu, sedžu, muaču, doju atd.,
v Bránicích: klačie. umie, sedžie. dojie, chvalie.
Slovesa bezpří znaková.
Indikativ.
viem
jem
vie.š
ješ
vie
je
viemy
jemy
viečo
viedžie
jez
i vied.
tiu.
Imperativ.
jeco
jedžie i jedžiu.
věz
jezčo
vězčo
jezmy
vězmy.
Infinitiv.
Příčestí činné.
viodžeč, jesč
Indikativ.
\-ioďol, jod — jodia
sem
nosem
budu
sy
ňosi
buďoš
jo
lioni
buďo
srny
.SCO
ňosmy
ňosčo
buďomy
buďoťo
su
nosu
budu.
Všecky tyto
v Hlavnici.
tvary
zachovaly se nej
čistěji v Bránicích, částečně i
138
Dodavkv ku tvarosloví.
I. Plurál kollektivní v a.
Některá jména podstatná lodii mužského a ženského mají v no-
minative mn. příponu a. Plurál tento, jejž Miklosich (III. 33í>.) kollek-
tivním nazývá, v nářečích moravských často se vyškytá. Takový plurál
mívají :
1. jména obecná: úhora, báchora (las.), chléva, chtada (letos sú
velihé chíada), fúsa, droba, drobka (husí droby, las.), záleta (chodí na
záleta, val.), okružka (okruží, laš.), kříža (bolíja mne kříža), konca, chlévca
(svinské chlévca) — slza (mi teču z očí), sáňka. — zda, rža (letos sú
pěkné rža), puťa (= puťaři, puťaři, na puťa sedajte, val.), úvraťa, čelusťa
(u peci), zvisla, žňa, rovna (roven, val.), stráňa (val.).
2. jména pozemků: Kříba, Břestka („růstávaty tam břestky"), Ujezda,
Kuta, Dolečka, Válka, Podsedka, Grapa, Zadka, Příčka, Chmelinca, Střelca
(les u Polešovic), mezi Hája, — Krajina (na Krajinách), Drážka (na
Drážkách), Pústka, Ohrádka, Mezcesta (na Mezcestách), — Stvrťa, Seča,
Strža, Stráňa, Kuča.
3. jména místní: Branka (Branky u Val. Meziříčí), Vrbátka, Kladka^
Studýnka (ve Studýnkách^, Čecha. — Zvláště na severní Moravě tyto
tvary obyčejný jsou; skoro všecka jména osad, zemí a pozemků mění
tu v množn. čísle koncovku y v a.
II. Tvary jmen rodinných.
Jméno rodiny vyjadřuje se plurálem jména hospodářova, a to způ-
sobem několikerým:
1. Obyčejným tvarem nominativu čísla množného: Kde tu bývajů
Jurásci (Jurásek), Tomečci (Tomeček), Múčci (Mučka), Maňáci (Maňák),
Staňci (Staněk). — Tak ve Strážnici a v okolí a po různu na Valaších
(v Liptáli'.
2. Nominativem tvořeným příponou é: Kde tu bývajú Kožíké (Kožík),
Petre (Petr), Hozé (Hoza), Vajé (Vaja), Mičké (Micka), Polášké (Polášek),
Trlicé (Trlica).
Byli u nás Kožíci (synové, neb otec a synové). Hospodáři znamená
jednotlivé otce rodin, hospodáře rodinu hospodáře (šafáře) panského.
Kováři jsou jednotliví řemeslníci, kováře rodina jistého kováře; taktéž
ševci a ševcé, šenkéři a šenkéřé a j. Tak na Zlínsku, na podhoří va-
lašském a po různu i jinde.
Pozn. Na Březové na uherských hranicích táží se též: Kdě tu bývajú
Simké (Simek), Jantelé (Jantelík !), Janké (Janků !), ale týmž tvarem i od-
- lo9 -
povídají na otázku: „Čí jsi?*' Taktéž: To je Ozef Simké, Anča Jantelé^
Dorka Janké, Jura kováré (kovářův) ; ano i : Bot som u Simké, u Jantelé.
u Janké; ale: Sol do Simkuóv, do Janteluóv, kdežto se jinak v té pří-
čině předložky /.; užívá: Iděm k bratrovi.
3. Nominativem tvořeným příponou /«?, vyjmouc po hrdelnicích, kdež
jest přípona /: Domaráde (Domarád), Zltochvosťé (Zítochvost), Krúpé
(Krúpa), Janíci (Janík). Tak na Záhoří, na Vsacku a na Rožnovsku (srovn.
na str. 67.).
4. Nominativem tvořeným příponou /a.* Lebánkova (Lebánek), Gelova
(Gelo), Kuricja (Kurica), Skokana (Skokan). Tak na St. Hrozenkově.
5. Nominativem tvořeným příponou ovci: Bubeníkovci (Bubeník),
Nedúchatovci (Nedúchal), Húserkovci (Húserek), Rychmanovci (Rychman),
Kyliánovci (Kylián), Berkovci (Berka), Kubicovci (Kubica), Hnilicovci
(Hnilica), Klimšovci (Klimša), Varmužovci ( Varmuža), Ščastníkovci (Šťastný!),
Blateckovci (Blatecký). — rechtorovci (rodina učitelova), panáčkovci (farář
a jeho domácí), stařečkovci (dědeček a babička). — Ostatní pády tvoří
se takto : Děti sú u stařečkovců, idu k Miklíkom (Miklíkovci), k Hruškom
(Hruškovci), vykládal o Miklíkoch, šét z Miklíkovcama, z Hruško vcama,.
mezi Juřenovcama a Tomáščíko vcama (t. j. mezi chalupou Juřenovou a
Tomáštíkovou). — Tak na Slovensku pomoravském a na Dolácích. —
Na Klobucku vyskytuje se tento tvar z pravidla jen v instrumentale
předložkovém: Kováříci — před Kováříkovci, Stařici — za Staňkovci,
6. Nominativem adjektiva přisvojovacího : Kde tu bývajú Kolínkoví
(Kolínek), Zavadilovi (Zavadit), Chalupo vi (Chalupa), — rechtorovi, pa-
náčkovi. — Tak na Záhoří a na Laších.
6. Genitivem adjektiva přisvojovacího : Kde bývajú Noskových, Fili-
povičových, Motyčkových, Vaculíkových, Sčastm'kových (Sčastný I), Směš-
ných. Zimkových majú štvrť. Naši Kučerových ti jinač neřekli (pravila
žena o svém tchánu jménem Kučera). Před Ivičových, za Bělochových. —
Tak na Podluží, při uherských hranicích a porůznu i jinde.
7. Genitivem s předložkou u: Kde tu bévajó o Vemětalu, o No-
váku vozij(5 hnůj (t. j. Novákovi nebo-li hospodář Novák vozí hnůj),
u Bursu, u Hájku. Pudeme k Hájkům, k Pokornum (Pokorný i, k No-
votnum (Novotný). — Tak většinou na Hané a na západní Moravě.
Tvoření slov.
Jména podstatná.
1. Přípony T,, «, ja, aja, ej, ije.
a) Křaj) (to byl křáp = křapnutí), lek (č. leknutí), národ (1. — na-
rození: un už byl tak slabý od národu), odpros (ódprošení), oznak
(označení, znameno), potrh, přetrh (dělá do potrhu, o přetrh — potrhání),
pozad (pozadní obilí, laš.), skon (1. to bude muj skun =z smrť), vytrp
(vytrpění), výtyk (1. ty to zrobiš, a ja budu měť vytyk = vytýkání),
zápar (zapaření), zátop (zatopení), zkaz (nic nepřišlo ve zkaz).
sec (č. sekáč = dělník, který seče), mlac (val. = mlatec), melec —
melca (č. mléč).
b) brbla n. bubía (kdo rád brble), čaďa (očadlý, černý chlap), dotěra
člověk dotěrný), drdía n. dudla (=: brbla), glajda (nemotora), grmela
{nešika), hřmota (hřmotný chlap), mářa (val, škodná mářa, žena, která
všecko maří, kazí; hojná m, = marnotratnice), maškrta ( — mlsoň), mrzuta
(1. = mrzutost), nájeza = najedení (enom do teho, dyť to néni pro ná-
jezu), nauka (1., dali synka do nauky = na učení), ňuhňa (kdo ňuhně),
ňura (kdo všude ňourá, Schnúffler), poňura (slidič), obkluda (1., je te
obkudy hojně = obklízení, šuchtačky po domě; dostali smy tři měchy
kobzali za obkludu), odrama (neotesanec, surovec), odrha (otrhanec),
ogeba (ogébený, plačtivý), ochlama (= ožrala), ochmela (opilec), oiiiaga
(val., kočka omaganá, omačkaná), oplata (poplatek, clo) opletá a) místo
opletené b) oplétání, mrzutosf, opusta (1., kde se voda spouští na mlýn),
ospala (= ospalec), ošata (potrhlý), oškera n. oščeřa (kdo se pořád
škéří, ščéří = smíšek) ošuda (1. ošizení, co se zdá býti dobré, ale přece
skláme), oťapa (nešika), paluda (tulák), pasa (pastva), pizdra (kdo se v
jídle pizdří, babře), podmana (Istivec), pochňura (kdo má za ušima), pokusa
(pokušitel, laš.), potahá (i. rz potah), potluka (potlukač, lenoch), přikrývá
{1. p. na koně, Gedeck), prozrada (1. prozrazení), pypta (fušér), skyda
(roba jak skyda, silná), súpora (súporný, tvrdohlavý), ščebeta (mluvka),
šeďa (šedivec), šišma (= fuchma, zdlouhavý), škňura (kdo se rád škňouří,
fňuká), špata a) co špatí, špatným činí b) osoba n. věc špatná), špihla
141 —
(ledajaký krejčí n. šveci. šiuhma — šišina (komu dílo nejde cd ruky)
švidra (švidratý — šilhavý), trča (kdo všude trčí, se zaba\n), třešča ípo-
třeštěný), tvřza ^ tvrdosť (to je tvíza, ani neuoře), vářa a) vařené jídlo
b) vaření (to je vaře v ty žňa!), vráža (Kristus Pán měl v ruku vraže).
vrča (pes vrčící), výdara (co se vydařilo, na př. dobytek, laš.), op. ne-
podara, výřada (1., je na vyřadu — na dožeru), výsysa ( Herausgucker),
zámysla (záchtivý, kdo si pořád to ono vymýšlí, to ono chce), zářida
(1. = zařízení, pořádek: u nas v obci něni zařidy), zmňata (kdo všecko
zmate), žuchla n. žvachla (žvanil). — Lumpa (ženský lump), súseda
(č. súsedkaj.
Skoro všude na Moravě lid rád si přeměňuje vlastní jména v
koncovku a: Kydata (Kydal), Přibyta (Přibyl), Drápala (Drápal), Srkala
(Sí-kaí), Kratochvíla (Kratochvíl), Stuchla (Stuchtý), Datina (Datinský)^
Simera (Siraerský), Sedla (Sedlnický), Stavaňa (Stavaník), Kubeša (Kubeš),
Golda (Gold), Kunca (Kunc), Glóza (Glos).
vařaja (= vařacha), chuděj (chudý, hubený).
Kollektiva tvořená příponou ije (je, jí) jsou mnohem častější nežli
v jazyce spisovném: bučí (val. bučí), boří (val. boří), vibí, smící (val.
smrečí), jedlí, olší. osyčí, lipí, kříbí (val. = křoví), chábí (haluzí, chrastí),
léščí, šípí, chebzí, maliní, kahní, jahodí, klásí, strúčí (lusky), kládí, kole (kůly
vinohradské). — Přípony oví se neužívá, místo stromoví říká se strom^
2. dr: košár (ohrada ovčí), klocár (val. dlouhý klocek), kotár (vaL
kotník u nohy n. noha sama), močár (močál), chudár (hubený člověk),
suchar (suchá haluz), těžař (1. = těrcha.
3. a;' a) = nik : hrobař, kamenář, kominář, zvonař b) = íř : uhlař
(laš.) c) sklář (sklenář, laš.), pasčekář (kdo pořád hubuje).
4. e?" = íř : malér, vartéř, handléř, šenkéř, piléř, klempéř.
5. ir: mulír (val. spekulant), palír, pulvír.
6. íř: ovčiř (1. ovčák), ptačiř [\. ptáčník), šlajfíř, krajčíř.
7. vr: divúr (člověk divoký), žimnr (1. zimomřivý), cafúr (vaL
žalář), macúr (kocour), mašúr (mašík), faňúr (val. pohlavek, slov. faňura)
děcúr, Vincúr, Babúr (přezdívka dítěti, Vinckovi, Barboře), kostúr (1.
člověk zlý. trhlý, zpurný).
8. ura: měchura (hrubý měch), chodura (val. tulačka).
9. I rýl (rýč), kopal (pom. — kopáč), pchál (val.= pcháč).
10. ai obyčejně oia tvoří přezdívky, znamenající toho, kdo rád
koná děj kmenem slovesným označený: fňukal — ala, trčat (= trča),.
brňala (brepta, Brumbaer), bunčala (ňuhňal), cúrala (kdo se rád courá),
dřímala, hrčala (ten hrčata teho nahrčí zr namluvit, kvákala, mazala,
mrčala (brňala), ožrala, smykala (1, tulák), šantata (kdo se šance, glajdá)
vrzala (kdo chodí ze dveří do dveří, se „vřzá") — hrtanil (křikloun),
11. dl, ala a) má význam zveličující: chrobál (veliký chrobák, brouk),
— 142 —
okál (ten má okále !j, rohál (veliký roh) b) = aí" znamená toho, kdo má
veUké údy nebo velikou měrou vlastnosť kmenem označenou : hlavál,
gambál, hubál, nosál, zubál, nohál, okál, břuchál, pyskál, fúsál, ňuhňál,
•chromál, strakál, strupál, žabnál (troufalec, kdo se „žabí"), c) vitrál (val.
prut).
12. ula: trúbela (trouba = hlupák), metela (metelice).
13. ýl: střech}'! (rampouch), horýl (val. a) vysoký klobouk b) jméno
houby).
14. lo tvoří přezdívky osobní: nemehlo (nemotora), oblizlo (1. lichotník),
opesío (dotěrný člověk), vlezlo (1. kdo bez pozvání všady vleze, dotěra).
nevlezlo (nedovtipný = nemehlo), vymysío (1. kdo si mnoho vymýšlí).
15. dlo tvoří přezdívky osobní: čučidto (zamlklá, nedůvěřivá ženská),
domrzadlo (kdo domřzá, dozírá), zlobidlo (kdo zlobí) — b) klečidlo =
klekátko.
16. via tvoří a) vlastní jména mužská: Vacula (Václav), Matula
{Matouš), Mičula (Miča = Michal), Mikula (Mikuláš) b) jména manželek
(laš. a rožn.) : Hřivula, fojtula c) jména krav : březula, sivula, černula
d) přezdívky ženské : bekula (která „ bečí "= pláče), běhula („léče za chlapy"),
čabrula („kaj ta č. se čabře"), čapula (slepice ráda čapící), Gabula (= Ga-
briela), gambula (gambatá), gebula (šklebná, ráda se „gébí", fiiuká), hnětula
{1. která se dává hněsť, stískati), honcula (horší než běhula), hyhula,
chychula = ochechula = chlachula (ženský smíšek), chlastula (1. tlachalka,
klevetnice), koberula (1. s velkým koberem — břichem, na př. kráva), ma-
zula (která se mazlí), řehula (která se ráda řehce == směje), smykula (1.
tulačka — honcula), strečkula (kráva, která ráda střečkuje), světula (svě-
tácká), ščekula (má dobrou vyřídilku), švihula (švihačka, muž. švihún =
«vihák), tancula, trtula (povídavá), vrzula (1. poběhlice), zpěvula e) slova
různá: tipula (slepice), rynskula (1. rožn. bankovka zlatková), neculky
(1. val. necky), bečulka (1. val. bečička), tatulka, mamulka (1. val.), ma-
tula (nemotora), hodula (dobytče, jež se chová na hody).
17. Ota: sirota, mekota (kdo mečí), makota (zeleniny), suchoty (sou-
chotiny), řechota (val. řechtačka), hlupota (1. hlouposf),
18. anda: galanda (milkování), chytanda (val. chytání), ražikanda
val. mžíčka, hra), štraganda (val. stěhování).
19. endn: šnupenda (kdo šňupe), škubenda (škubání).
20. uť: sanuť (saň, drak).
21. stvo, kde není rozdílu mezi abstraktním (ství) a konkrétním
(stvo), vždy místo má přípona stvo: htupstvo, zloděj stvo, šibenstvo (laš.),
darebáctvo, lumpáctvo, bohactvo (laš., slov. bohactví), — manželstvo
(oboje).
22. na tvoří přezdívky ženské: fňukna, plkna (všecko „vyplká",
poví := Plauscherin), strojna (Putzdocke).
— 143 —
23. ňa laš. = éíT: pěsňa (píseň), plesňa (plíseň) — stupňa (stupeň).
24. dň tvoří přezdívky (většinou = ojí; htacháň (kdo slyšeti maje,
neslyší), slepáň, per.šáň (kdo má perše, veliké pěhy), ryzáň, šurpáň (ovoce
peršivé = rudou spálené), šmattáň, šmuráň, sopláň, klocáň (vysoké chla
pisko) hucáň (starý klobouk), keláň (kelec, veliký zub), šoráň (škaredý
šorec hanácký) ; — chlapáň (val. = chlapák, hodný chlap).
25. aňa tvoří přezdívky a) mužské = áň (oň, oš) : hatlaňa, šmatlaňa.
špihíaňa, švidraňa, žebraná (nezbedný žebrák) b) ženské 1= ěna : drdlaňa^
drchlaňa (s rozdrchanými vlasy), frflaňa (reptavá), gajdaňa (rozgajdaná,
rozkasaná), krkaňa (val. hloupá ženská), pantaňa a) leda švadlqpa b) osoba,
která pořád pance, se mýlí, šantaňa (ženská n. kráva šantavé, klátivé
chůze), c) věcné: chrobaňa n. škrobaňa, kabaňa (škaredý kabát), krbaňa
(střep), kvokaňa (slepice krákorající, lebaňa (veliká hlava).
26. ěna: hubena (pěkná huba), mazlena (děvče mazlík), modlena
(Betschwester), šuchtěna (žena šoukavá) b) jména manželek: Hoza — Ho-
zena, též: zgubtík (= skrblík) — zgublena c) jména krav: kropena, rybena.
27. ín: muřín ( = mouřenín), Julín, Frolín, Kubín, Vavřín.
28. ýn: Ferdýn, Edýn (Eduard).
29. ýň (val.) : hopýň ! skokýň ! (interjekce).
30. íriia: psírňa (psí bouda), sušírňa, kafírňa.
31. ina znamená a) půdu: celina, mělina, tvrdina, sušina, mokřina,
jalovina, novina, červenina (červená půdai, břidlina ťbřidličnatá půda, laš.)
b) drobné odpadky: řezina, odrobina, omelina c) slámu: prosina, brá-
cho vina, vyčina d ) zápachy : kravina (zápach kravský), myšina, rybina
€) vedlejší tvary k jiným bez zvláštního významu : chlap — chlapina, puchýř
— pucheřina, měchýř — měchuřina, sláma — slamina (val. stéblo), cesta —
čeština, šat — šatina crrein Kleidungsstúck) f)=lat. etum: dubina (dubový
hájek), březina, vrbina, olšina, jedlovina, švrglovina (= smrčina, val.)
gi různé : letina (sušené větví dobytku), ozimina, jařina íobilí ozimé, jarní),
sekanina, chrbtovina (maso se hřbetu), sladina (sladkovina, laš.) = sladká
věc, cokoliv sladkého, vl. přeslazeného, uřklavina (věc uřklá, očarovaná),
náhlina (člověk náhlý).
32. inka znamená plody keřové: jalovinka, šípinka, hložinka, dřínka
— dubinka ; — laš. : duBanka, šipanka, ostružanka.
33. izeň, izna (val.) : dědovizeň (dědictví), hotovizeň (zásoba), suro-
vizeň (surovina v žaludkuj, jalovizeň, mateřizňa (1. dědičný podíl po matce),
turčizňa (turecká země), babizna (babsko).
34. on (= č. oun) tvoří přezdívky od kmenů slovesných i jmenných,
znamenající toho, kdo něco koná jiným k nelibosti nebo do sebe má
měrou přílišnou, nepěknou vlastnosť označenou kmenem jmenným: bebloň
(beble, zajiká se), blafoň, hvizdoň (pořád hvízdá), chlastoň, chomtoň
(chomce, polyká slova), chychoň (smíšek), mlsoň, šeploň, špidloň, švidroň
— 144 —
— baldoň (kolohnát), horoň (jako hora chlap), chebzoň (surovec), slivoň
(neotesanec), — híuchoň, suroň (surovec), stekíoň, ščedroň (ironicky), —
přezdívky d^cké: cagoň, korhoň, orgoň (dětsko větší, které by se ještě
rádo pěstovalo), cecoň, cumtoň, mlgoň (d. odrostlejší, které chce ještě
býti kojeno), mazloň — cegoň, geboň, škleboň, škřekoň (děcko plačtivé),
pustoň, hopsoň (neposeda).
85. ún : sahún (vosoký chlap), chrapún (surovec), 1. chrapuň = ospalec,
36. ba: nádba = naděje: už to mam v nj.dbě. Jaká mlaťba, taká
platba, sečba.
37. oba: lútoba (lítost), tíhoba (aegritudo), mokroba (mokrosť),
38. ava: dálava (vzdálenosť), šířava (širokost), hofrava (soudruhyně),
pláňava (pláň), pálavá (1. pálení), pilava (1. pilno, pilná práce).
39. ivo: sivo (1. setí), žniva pí. (1. val. žně), topivo (Brennmaterial),
křesivo (ocelka, křemének a hubka), dojivo, řezivo (nástroje na řezání)^
šativo (=1 šatstvo).
40. ovo \. =z ov: Krakovo, Slávkovo, Budišovo, krchovo.
-il. dk (ják) tvoří a) přezdívky : břeščák, prašcák (dítě, které břeští,
praští z= brečí), čučák (kdo na jednom místě smutně čučí) mumák (ne-
mluva), krchňák = manďák = mahdák, galbák = levák b) jména roz-
manitého významu: protivák (1. protivník), kucmák (kdo nosí „kučmu",
širokou čepici), hliňák, železňák (hrnce), měďák (peníz), pečeňák (brambor
pečený), březovák (prut), trňák (1. kyj, hůl, trnový), lyčák (provaz lyčeny),
koziňák (kožich z kozí kůže), květňák (hrnec na květiny), slaměňák
(klobouk slaměný).
42. ki tvoří jména prací domácích i polních: dřička (1. draní peří),
kopačka, íatačka, líčka (líčení = bílení domu), mtacka (laš.), natážka
(těžká práce), opletačka (šoukavá práce), oračka, plávka (plavení dřeva),
pítačka (žebrání), správka, svážka (svážení obilí), šuchtačka (drobná,
šoukavá práce), trhačka (trhání trávy), vláčka b) zastupuje jiné přípony :
bidačka {\. fem. k muž. bídák), bolačka (bolák), dávka (1. daň), desátka
(1. desátek na růženci), hnojačka (1. — si. hnojůvka), mrzutka (1. mrzutosť),
podpalka (1. „otipky na podpalku"), pokúška (porn. pokus), posvítka (val.
svěcení školy, kostela), přadky (přístky), přatka (1. pradlena), roztržitka
(1. roztržitost), spírka (spírání, hádka), skládka (sbírka příspěvků peně-
žitých), tulka (potulování), učečka (1. útěk), vrátka (val. vrácení peněz),
oplátka (oplacení: na oplátku, na vrátku komu co dáti), vyprovázka
(vyprovázení), vykládka (= vykládání), zalhávka (1. záminka, zábarka),
zapovídka (1. přípověď: nemam s nim žadne zapovidky), zažírka (1. mrzutosť)
c) zastupuje jiné přípony: čepka (čepice), jalůvka (jalovice), slépka
(slepice), makůvka (makovice).
43. ek (ék) 1. = ec : mlacek, špatný placek (slov. plátežník), zhtavek
(zl. zhlavec = poduška).
— 145 —
44. ^^•, nik: truhlík, stolík (příhrada v truhle, ve stole), zelník
(zelný koláč), icník (1. istnik = jedHk), školník (1. školák), barveník (barvíř).
45. čík 1. znamená učně a pomocníky při živnostech: mlynarčik
(učeň mlynářský), pekarčik, kupčik (praktikant v krámě), masarčik.
hospodarčik (dozorce při hospodářství).
46. yka: pijatyka: prasátko je enem na pijatyce (nápoj), měli
pijatyku (pitku).
47. och, ocha tvoří přezdívky : bajoch (1. mluvka), buřoch (1. Brumm-
baer), kraťoch (krátký člověk), mařoch (1. mařitel, kazič), matlocha (kdo
se matle), šipoch (1. ušípaný, ušpiněný), šmatíoch — ocha, svaťoch (sva-
toušek), vrťoch, zhniioch (lenoch), zrzoch b) stryjoch (1. strýček), synčoch
(1. syneček), brinzoch (1. kdo brynzu dělá na salaši ; zvláště valášci v be-
tlémě papírovém, kteří nesu brinzu Ježíškovi).
48. uch, ucha tvoří přezdívky : papluch (tlachač, nešika), plantucha
(mluvka), plecuch (1. plkoš), potmělúch (potměšilec), svinčuch (1. sviňák),
zavěrucha (1. neposeda, kdo všecko „zavěruší", založí) b) děvucha (děvče),
palúch (pouzdro na bolavý palec), sopúch.
49. uha: vlačuha (val. váhavec).
50. uga: íazuga (1. „lazi" jak lazuga.
50. tíg: vrzúg — řezúg (val. zvuk pily řezající).
52. ýg : šmurýg (val. =^ šmurygán, zašpíněnec).
53. isko znamená a) místo, kde něco jest nebo se děje: hřisko
(kuželna), hrdřovisko, mordovisko (kde se kdo hrdluje, „ morduje" = špatné
pole), ležisko (pelech zaječí), rubisko (místo, kde se les rube), uvlačisko
(uvlečené pole: „oves přišel do u". laš.), zapadlisko (1. propadlina na
poli) b) pole, s něhož sklizena úroda kmenem označená: režnisko, žit-
nisko, ječmenisko, ovesnisko, jatelinisko, zemňačisko, hrachovisko, vyč-
nisko c) rukověť nástroje kmenem označeného : bičisko, kosisko, lušnisko,
motyčisko d) něco nemilého, obhroublého : chlapisko, robsko, babsko, vo-
jačisko, židisko, klobučisko, botisko, nožisko atd. e) přezdívky: posme-
tlovisko (val. tulák, povrhel), vitřisko (dol. divoch), f) názvy lichotné :
náš kmotr je dobré člověčisko, byt boračisko sám (laš. = ubožák) — on
je také strachovisko (strašpytel). — išče vyskytuje se po různu jen ve
slově ohnišče v. ohniščo (uh.); řečisko (val. = řečiště).
54. ec značí a) přezdívky od adjektiv a participia pass. : dřevanec
(1. jako ze dřeva), náhlivec, nedobřenec, ohavec, ošklivec („já nebudu
ošklivcem" ^ nenechám na sobě podezření; „ostál ošklivcem"), vřelec
(horkokrevný), bazgřivec (kluk ušpiněný), ošklébenec, ogébenec (děcko,
jež se ošklebuje, ogebuje), odranec, okysanec (ospalec), opískanec (pořád
piští: kuře, štěně), rozvalenec (povalovač), ulhanec (Gewohnheitsliigner)
b) konkrétní zjevy děje kmenem označeného, způsoby ran a p. : buchanec
(rána do zadů), čáranec (znak, kde bylo čáráno), lepanec (pohlavek), liskanec
10
— 146 —
(poliček;, lízanec (skvrna líznutím způsobená), škrtanec, šmaranec, švá-
canec (rána karabáčem), žduchanec c) trusy živočichů kmenem označených ;
kravinec, kobylinec, svininec, kuřinec, husinec, holubinec, myšinec, mu-
šinec, blešinec, člověčinec = svojinec (uh.) =^ krombožinec, čertinec (assa
foetida) d) různé : šulinec (něco ušoulaného), krutinec (něco ukrouceného),
oblinec (= oblak, oblé dřevo).
55. ica chovanec — chovanica (č. chovanka), rovesník — rovesnica,
rýlica (železný rýl bez dřevěné rukojeti), radlica (železo na rádle), ohra-
bečnica (řetice na ohrabky), chládečnica (val. besídka), zděnica, dřevěnica
(chalupa zděná, dřevěná), točenica (val. :zz slov. točák = Ringelspiel), cho-
denica (val. chůze), fujavica (vánice), bliskavica, pluskavica (déšť) — Ve-
runica, Rozinica (přezdívky).
56. as: gybas (1. zgeblý člověk, lenoch, kůň „zdechlina"), vyBas
(1. ein Mordskerl).
57. ús : divús (= divoch), krnús (zakrnělý).
58. sko : včérajško, dneško, zitrajško, včiléjško, loňsko, letojško (nej-
častěji v pádech kosých) : po včerajšku, před včérajšky, včera o včiléjšku
(gestern um diese Zeit), před loňsky — po domajšku (val. = po domácku),
při domajšku (val. = při domě).
59. ač tvoří kollektiva (dle daň) : bidač, žebrač, pytíač, chrobač,
60. dč tvoří přezdívky : šuchtáč, střapáč (střapatý), kosmáč, koberáč
(1. břicháč) b) tkáč (1. = tkadlec).
61. iš: chudiš (1. hubené děcko), Fabiš (Fabián), Martiš, Froliš, Janiš.
62. iía : lepiša (val. věc ulepená, lepení, lepič).
63. ýs: burýš (val. burý kabát), íokýš (iokše, nudle, val.), měkkýš
(měkké jabko, rak zvlečený, opuka), chorýš (val. chorý = snědý chléb).
64. os: strakoš (jméno vola, psa, ptáka), gajdoš, gamboš (=gambál),
Ciroš (Cyrill), Ferdoš, zdechloš. — brnosa (jméno krávy).
65. úš: Mikúš, Ondrúš.
66. vša: Veruša (Veruna), Babuša (Barbora), maluša, paluša, dvo-
ruša (jména krav), lapuša (věc daremná).
67. eŽ: sládež (val. sladkost), pJátež (placení: to je píáteže!).
68. unek (laš.), uněk (val.) = ung : podarunek (dar), budunek (bu-
dova) — bytuněk, stěhuněk, daruněk, šizuněk, fasuněk.
Substantiva číselná.
Dvoják, troják, štverák, paterák jsou úle s dvojími atd. včelami. • —
Prvák, druhák = první a druhý roj. — Paták, starý peníz měděný (5
kr.) ; pěťák jest bankovka pětizlatová, pětka cifra pět, pětítka bečka
o pěti vědrech, tak i šesterka, sedmerka, osmerka, desítka ; deseťák (val.)
= desíťnák (slov.) z= desítizlatová bankovka. — Sedmina, osmina, devina,
147 —
desina jsou jména karet. — Mlátili ve dvojnicu, trojnicu, štvernicu, pa-
ternicu, šesternicu (dvě, tři atd. osoby).
Tvary jmen ženských.
Jména manželek tvoří se ode jmen manželů příponami ka (fcka),
ěna, ca (ica); lašsky a částečně rožnovsky i vsacky fda, uvka. Kterou
příponu které jméno mužovo přibírá, viděti z koncovek, dle nichž jména
ta jsou spořádána.
1. ka: Mazáč — Mazáčka, Novosád — Novosádka, Šesták — Sestáčka,
Zapletal — Zapletalka, Stlúkal — Sttúkatka, Zkusil — Zkusilka, Prášit — Prá-
šiika, Macháň — Macháňka, Chmelař — Chmelařka (1. Chmelarka), Ščětkář
— Sčetkářka, Rapant — Rapantka, Sčiber — Sčeberka, Vágner — Vágnerka,
Martiš — Martiška, Sovíš — Sovíska, Izid(5r — Izidórka, Svatoš — Svato.ška,
Hajá— Hajka, Jahoda — Jahodka, Pivoda — Pivodka, Maíota— Maiotka, Ne-
srsta- Nesrstka Sikora — Sikorka, Juřena — Juřenka, Macha — Maska, Blecha
-Bleška, Vlha— Vížka, Miklica— Miklička.
2. ěna: Fila — Filena, Drda — Drděna, Kuba— Kuběna, Vrla -Vrlena,
Hoza — Hozena, Ščrba — Ščrběna, Stuchla — Stuchlena, Cipra — Cipřena, Ba-
lajka — Balajčena, Mezírka — Mezírčena, Veverka — Vevérčena, Januška —
Januščena, Drmelka — Drmelčena, Salajka — Salajčena, Hřebačka — Hřeba-
čena, Pálka — Pálčena, Micka — Mičena, Antek — Antěna, Botek — Botěna,
Dědek — Dědčena, Hanáček — Hanáčena, Kotek — Kotěna, Krápek — Kráp-
čena, Marek — Marčena, Prosek — Proščena, Štefek — Stefčena, Vlček — Vlčena,
Velísek — Velíščena, Tkadlec — Tkalčena, Rohel — Rohlena, Kokeš — Kokšena.
3. ica: Bednáí-ík — Bednářica, Kožík — Kožiea, Hanáčík — Hanáčiea,
Gajdošík — Gajdošica, Januščík— Januščica, Gavenda — Gavendica, Kočenda
— Kočendica.
4. ula (kula) : Ryba — Rybula, Sustala — Sustalkula, Janečka — Janeč-
kula, Němec — Němcula, Peter — Peterkula, Břenek — Břenkula, Kněžek —
Kněžkula, Kotek — Kotkula, Pavlosek — Pavloskula, Vašek — Vaškula, Haj-
duček — Hajdučkula, Bareček — Barečkula, Vašíček — Vašičkula, Moček —
Mockula, Kopeček — Kopečkula, Trčka — Trčkula, Kostka - Kóstkula.
5. uvka (po řídku) : Laňca — Laňcuvka, Herci — Hercluvka.
Pozn. Na západní Moravě přípona ovka je skoro výhradní: Mašek —
Maškovka, Sčasta — Sčastovka, Staněk — Staňkovka, starosta — starostovka.
Příkladem jmen vlastm'ch spravují se též obecná jména živnostníkův :
gazda — gazděna, pudmístr — pudmistřena, posel (obecní) — poslena, švec —
ševčena. Lašsky: mlatěc — mlatcula n. mlacka, žněc — žencula n. ženčica,
švec— ševcula, tkalec — tkalcula, kovář — kovarka n. koval — kovahca, kupec
— kupcula, myslivec — myslivka, bača — bačuvka.
10*
— 14,s —
I jména krav tvoří se týmiž příponami; slov. val.: íysena, sivěna,
stračena — las. : lysula, sivula, strakula.
Příponou ica tvoří se též jména samic od jmen samců : had — hadica,
jaščer — jaščeiica, vříteň — vřítenica, zmyja — zmyjica, lašček — laščica (ve
formulích zaříkacích, val.).
Příjmení mužská odvozená od křestních jmen ženských.
Jména taková jsou dosti častá : Apoleňák; Běťák, Dořák, Františák,
Hadvižák (Hadviga), Mařák, Marušák, Polušák, Poleksiňák, Petrušák^
Veruňák.
Znamenají-li nemanželské syny, jako na př. v polštině, čili manžely?
V moravských nářečích zdá se, že znamenají původně oboje. Ze i manžely
znamenati mohou, tomu nasvědčují některé důvody. Tak na př. má-li
manželka samostatnou živnosť a tedy v domě jest osobou důležitější,
jmenuje se muž po její živnosti ; hoBdk jest muž babky porodní, pradldk
muž pradlenin. V mém rodišti „mynářčík" (mlynářský tovaryš) měl ženu
resolutní, Marianu, kteráž domem vládla, poněvadž muž za svou živností
mimo dům se zdržoval. Pročež říká se domu posud „u Mariánů", a
říkalo se muži vůbec „Marián". Jinde zase muž jmenuje se Macek, žena
po jeho jméně Mackula, ale muži sousedé posměšně říkají Mackulák,
chtíce tím naznačiti, že domem žena vládne. Tedy jména na hoře vytčená
mohla by znamenati takové muže, kteří pojavše jedinou dceru, dědičku
místa, za manželku, nejen její živnosti nýbrž i jejího jména účastni se
stali. Též jméno manželčino, v krajině mužově neobyčejné, na př. Po-
lyksena, mohlo příčinou býti, že po něm i manžel pojmenován, jakož
některá taková jména u nás skutečně toliko přezdívkami jsou.*)
Ze však takové jméno i syna nemanželského znamená, i toho jsou
důkazy. V Hodslavicích jmenuje se z té příčiny jeden soused Andrys
Frančin, a chalupě říká se buď „u Frančiných" nebo „u Frančáků".**)
Jména dcer.
Na Laších tvoří se jména dcer od jména otcova zdrobňovací pří-
ponou jat — jaté nebo, a to častěji příponou čat — čate: Janda — Janďa,
Tragan — Tragaňa, Škola — Škola, Kula — Kulča, Měrka— Měrča, Sikora —
Sikoréa, Pinkava — Pinkavča, Matula— Matulča, Drygat— Drygatča, Rehak —
Rehača, Janáček — Janačča, Vašek — Vašča, Štefek — Štefča, Tošeno vánek —
*) Jednomu domu říkají „u Králů", ne po jméné hospodářově „Král", jme-
novalť se Šenkéřlk, nýbrž po neobyčejném a proto nápadném v naší osadě jméně
jeho manželky „Krála", t. j. Klára.
**) Na Valaších „lajtmančák" znamená potomka „lajtmanta" portášského.
- 149 -
Tošenovanča, Muras — Murasča, Křenek — Křenča, Subrt — Subrtča, Herci —
Hercluvča, Novotný — Novotná — tak i Rožnovča (děvče z Rožnova): To
Křenča jspive (= to zpívá dcera Křenkova). Drygatčata, kaj idětě?
(-_- děvčata Drygalova, kam jdete?). Neviděli stě Štefčaťa? (dcery Stefkovy).
Byly srny tam s Vaščatami (dcerami Vaškovými).
Obdobné tvary neutrální vyskytují se po různu i jinde na Moravě,
na př. na Brněnská v krajině Sloupské : Naše Fráně bélo na trávě,
Strakovo Pepce bode drožko.
Jména synů tvořívala se kdysi zdrobňovací příponou ek., vnuků ík:
Skopal — Skopáíek — Skopalík — odtud tolik zdrobnělin mezi našimi jmény.
Někde (na př. v Moravce u Frýdka) posud se tak děje: Tošenovan —
Tošenovanek, Měrka — Měrečka, Skota — Skoíečka.*)
Jinde jmenuje se syn i dcera jménem křestním a přídavným při-
svojovacím jména otcova : Jan Mičků, Rozina Filova.
Jména zdrobnělá.
1. Mužská.
ek: vůzek (1. = vozík), ovések (ovísek), barošek (zz beránek),
kozeíek (1. =^ kozílek), kotetek (1. — kotlík).
Někdy se střídá přípona ek s příponou ec, ale s patrným rozdílem:
ek má tu význam lichotný, ec spíše zvětšovací nežli zdrobňovací : šuhajek
(hezký šuhaj) — šuhajec (statečný šuhaj), ogarek (pacholík) — ogarec
(odrostekj.
yk (laš.): jačmyk (ječmínek), kamyk (kamének).
ěiitk : holuběnek.
lišek: hrnúšek.
ýšek : kopýšek (^ kopeček), kamýšek, ohýšek (= ohníček), konýšek
(= koneček), tokýšek (lokeš ■=^ nudle), — lašsky yčtk: kamyček (coU.
kamyči), řemyček.
nlišek : hrnulíšek.
2. Ženská.
ica: březa — březica (mladá březa), jedla — jedlica, vrba — vrbica,
hruška — hruščica, švrgla (val. = smrk) — švrglica (mladý smrk).
teka =: č. Íčka: hůlečka, kůrečka, čárečka,
etka = č. Íčka : buchetka, plachetka.
ěnka = č. ička : huběnka, huluběnka, híavěnka, ručenka, noženka,
trávěnka, maměnka.
ulka: bečulka (1. ^^ bečička), neculky (val. 1.), mamulka— tatulka
(val. 1.), Gabrulka (Gabriela), Adulka (Adléta), zimulka (Rožn.).
lítkft : nemá barvútky (= žádné barvy, jest bledý).
*) Na Valaších jsou-li otec a syn stejného jména, syn se odlišuje od otce pří-
vlastkem .maiý^, třeba byl již svým hospodářem a jak veliký: malý Michal, malý Jan.
150
3. Střední.
c^, co (val.) == ko (ečko) : kolce, Madívce, polence, kopýtco, okénce,
světidélce, dvérca (pl. tantum), bidélce.
ečko = íčko : nebečko, masečko (laš.)
enko = ečko, íčko : srdenko, stovenko.
ýško: jablýško, okýško (— okénko), semýško (drobné semeno,
zvláště plevele).
ulínko: zrnulínko.
čí, ičí tvoří zdrobnělá jména hromadná: březí (březový háj) —
březčí (si. březičí, březová chrast), boří (borový háj), borčí (chrasf
borová), tak : hrabčí, olšičí, vrbčí (si. vrbicí = chrastí vrbové), jedlicí,
kříbičí (val. =r drobné křoví), haluzčí (drobné haluzí), semenčí = semýško,
kamenci (drobné kamení) — údolčí, rolčí, hubočí (= hlubočina).]
jat — -jaté : víča, cigána, žíďa, pána (malý pán), blízňa (blíženec), chásňa
(dítě), huba (hubička), vřBa, róba, chlapa, ogařa (ogar = chlapec), břúša.
V zaříkávačích formulích na Hrozenkovsku : ven vřed z vrjédzencí,
zimnica ze zimničjencí, účinci (od bosorek) z účinčjencí, choroba s chor-
vóbencí (jako: hrjéba pl. hrjébence, kúra — kurence a p.)
čat — čate zdrobnělina II. stupně = ek (ec), ka, ko-f^jat: chtapča,
synča, psíča, krdelča (křdel = stádo), ogarča, břúšča — húbča (malá houba),
hrušča, kopča (kopka), jaíovča (jalovička), chalúpča, košúlča, kordúlča,
padálča (padáíka = zpadlé ovoce), necúlčata (necúlky) — kurča („malučké,
kuřa větší"), prašča, okénča, motovidétča, bidéíča, světidéiča.
íčat — íčate==íček, íčka-)- jat: Janíča (Janíček), mašíča (masíček =
prasátko), Haníča (Haníčka), Kačíča (Kačenka), paníča (ledajaká panička).
jdtko, čdtko, íčdtko: chtapátka, paňátko, synčátko, srnčátko, psíčátko^
Janíčátko.
jacko, čacko = jat -j- isko, čat -j- isko tvoří zdrobněliny s přídechem
opovržlivosti : páňacko (ledajaký pán), šaťacko (chatrný šátek), rolacko
(role malá a bídná), chlapčacko, synčacko, chasňacko, děvčacko, žíďacko,
robacko — hříbacko, telacko, sálacko, prasacko, koťacko, ščéňacko, kuřacko,
húsaóko (odrostlejší mláďata).*)
Pozn. 1. Také některé náměstky sezdrobňují: kdokolvíček, cokol-
víčko. — V dětské řeči: „Dám ti cosičko". Kdes být? „Kdesičko".
Pozn. 2. Hojnost tvarů: koťa, kotátko, koťátečko, koťátenečko,
koťacko. — bidlo, bidétko, bidétečko, bidélce, bidélča, bidétčacko. — faja,
fajka, faječka, fajča, fajisko, fajičisko — zvonýšek, zvoneček, zvonček,
zvonek, zvonec, zvončisko, zvon, zvonisko (od nejmenšího do největšího !).
") Tvary s příponami jat, čat, ičat, játko, čátko, jacko, čacko jsou většinou
valašské, jmenovitě rožnovské.
— 151 —
Pozn. 3, Zdrobnělin užívá lid mimo jiné a) o některých svatých a
jejich sochách neb obrazích: sv. Jozefek, Floriánek, VendeHnek, Donátek,
Barborka, Vichtorka, Terezka, Apolénka — Pambů — Pambúček n, Pám-
bíček. b) na sesilněnou záporu: Nemám ani chútečky na jídlo. Ani
perútečky (peří) nemáme, ani otrusinky a p.
Slova složená.
1. Sloveso se slučuje se jménem buď sponou i (řidčeji o) nebo beze
spony : hryzikůrka (lakomec), chvaliďúra (vychlubač), chvalimařa (vychlubač) ,
močiblato (neohrabanec = 1. močibut), melihuba (tlučhuba), mřihlad (la-
komec), mydliženka (lehká ženská), oběžisvět n. zběžisvět (1. = tulák),
pařilata (trhan), pletikoš n. pletikoša (lhář), plodihřích, řežimíšek (nimra),
stavinoha (pyšný), třepiíata (divoch), třeščipíot (divoch), valigura (němo-
to ra), míatibařina (tlachal), kulihrášek (dítě tlusté), smrdirobota a voni-
chléb, uspivřed (jméno byliny), kopidol (val. 1. = hrobník), neznahaňba,
matonoha (nešika) — čáčvara (nemotora), lamželezo (hřmotný silák), na-
dujhuba (nadutec), oškeřzuba (smíšek), rozdahuba (otevřhuba), vařbuchta
(nemotora) .
2. Jméno se slučuje se jménem : světíonoch (zl. světlonoš), hromo-
třesk (netřesk), žlutochvost (jméno ptáka), škodobortel (strůjce škody,
val.), sinokvet (uh. = charpa), kolohnát (neobratný velikán), rozumbrada
(naseweis), zíolajec.
3. Záporka ne se jménem: nehoda (nedůživec: „já sem už taký
nehoda"), nehyba, neíova (nemotora), nekluda (nečistý, nespořádaný), ne-
lida (nevlídný), nepodara, nepoklida (koho nelze pokliditi), neposlucha
(neposlušný), neposeda, uerypa (nešika), nesrsta (nesnášelivý), nešvára,
něuraa (= něšikoma laš.), neústupa, nevýprava (kdo se pomalu někam
vypravuje), nezbava (koho se nelze zbaviti, nezdoba (nečistý), nezdara,
nemrava, nehaňba, nestyda, necuda, neplecha.
Pozn. Někdy mívá ne význam sesilovací : něgyzda (1., gyzd = ne-
plecha, vši: ty gyzde =: něgyzdo !), nemrňa (= mrňa = nemotora *).
4. Předložky se slučují se jmény: odkorek (deska od kůry),
odpěk (odpočinek), obživa, obroda, opalek (zbytek svíčky), omydlek n.
opěrek (zbytek mýdla), pastřap (cár : potrhal to na samé pastřapy, laš.),
pachlop ( sucháří se stromů lesních napadalé ; chlopiť n. chlupěť — padati,
laš.). Ach Bože, rozhoze. Už si ty Aničko, už si ty roznaša (zcela naša).
Po zahrádce chodila, rozjablunka sadila (milou j.), rozpěkní ludé (= roz-
milí), roztopěkný, roztodivný, roztomilý, milý roztobože! zástůl (1. „plný
zastut ich tam šedi"), — nadkosteíí, zahájí, záhoří, zálesí, záhumení,
zástolí, závodí, zápotočí, zárybničí, zářiči, podhoří.
*) Tak se vykládá též nevražiti na koho {■= vražiti).
— 152 —
5. Celá věta bývá za slovo : pochválembuď (žertovný název obuška
val.), ozembuch (nemotora), budižkničemu, nicpotak (laš.), namudušať se
= říkati: „na mu dušu" : alebo sem áe darebně namudušař (laš.). — „Jak
se patří" = pořádný, skloňuje se : Mám jak se patřího pacholka.
Pozn. Ve valaštině rožnovské slova „má mitá" srostla v jedno a
jako jedno slovo se sklánějí: Ach mámili, mámili, kde ste dotel chodili.
Jména přídavná.
Tvoře přídavná jména od jmen místních, lid všude příponu sub-
stantivni i adjektivni ice, ov, any a p.) z pravidla odsouvá a připíná
příponu ský ke zbylému kmeni:
1. ?>' : Bořetice — bořetský pl. Bořečí, Boskovice — boskovský, Dam-
bořice — damborský, Doubravice — doubravský, Cernovice — černovský, Ja-
rosíavice — jarosíavský, Loděnice — loděnský, Malenovice — malenovský,
Opatovice — opatovský, Sebranice — sebranský, Soběšice — soběšský, Sta-
věšice — stavěšský, Tvrdonice — tvrdonský, záhorovice — Záhořský, Zaro-
šice — žarošský, Zdáni ce — ždánský, Zeletice — želetský.
Jde-li před příponou čice souhláska, adjektivum končí se v pcký :
Lovčice — lovecký, Vančice (= Ivančice) — vánecký, Mikulčice — mikulecký.
2. ín: Běíotin-bětotský, Bohutín (Bótín) — bohutský (bócký)), Bo-
lešín — boleský, Borotín — borotský, Bratrušín — bratruský, Cernotín — čer-
notský, Domanín — domanský, Hněvotín-hněvotský, Hodonín — hodonský,
Hoštětin — hoštětský, Hulín— hulský, Chndobin — chudobský, Jičín — jický^
Karasín — karásky, Kojetín— kojetský, Křetin — křetský, Loutin — loutský,
Měrotín— měrotský, Milasín — milaský, Palonín — palonský, Prosetin —
Prosetský, Síavičin — síavický, Syro vín — syrovský, Sčetín — ščetský,
Vsetín — vsacký, Zebětín — žebetský. — Pitín — pitěnský, Roščin — roš-
čínský — Roščan, Tiščín — čiský— Tiščinsko.
3. any : Bukovany — bukovský, Chráščany — chrascký, Moravičany —
moravický, Přiložany — přiloský, Rouchovany — rouchovský, Optocany —
oplocký, Věrovany — věrovský.
4. anka, anky: Polanka — polanský, Ostrovánky — ostrovský.
5. na : Poštorna — poštorský.
6. no: Mohelno — Mohelský — Rokytno — rokytenský.
7. wý, íia, ne; Písečný — pisecký, Topolný — topolský, Návojná —
návojský.
8. nice: Jezernice — jezerský, Roketnice — roketský. — Olešnice —
olešenský.
Pozn. U Branek říká se jednomu poli Vachovské po bývalém
maj etniku 'SdiCh.níku.
9. ov, ovd: Archlebov, archlebský, Bohdalov—bohdalský, Ttumačov—
tlumacký, Veteřov— veterský, Buková— bukovský (vl. bukoský).
— 153 —
10. Místní jména vyzvukující koncovkami čice^ si, zi, H, ín, niky
před nimiž jest souhláska, mění měkkou sykavku c, š, ř ve tvrdou c,
8, r, odmítají in a ik a vsouvají mezi konsonant kmenový a koncový
samohlásku e: Hrubčice — hrubecký, Volší — voleský, Zubří — zuberský,
Hobzí — hobeský, Krumsín — krumeský, Lipník — lipenský.
11. Po riízmi: Hutisko — hutiský, Brodské — brodžovský, Vrtěříž —
vrtěrský, Dlouhé — dlouský.
12. Složeniny : Starý Jičín — starojský, na Starojsku n. Starojicku,
Votinoves— votinský n. votinovský, Nová Ves (u Kunovic — Novoščan —
Novoščanka.
Pozn. Podobně i í^ský lid si vede: Pardubice — pardubský, Budě-
jovice— budějovský, Rokycany — rokycký atd.
Přípony zdrobňovací.
1. avý: maíavý (trochu maíý), velkavý, širokavý, vysokavý, hrubavý,
svifavý, bídnavý, plachavý, chladnavý (je tam chtadnavo), měkkavý,
temnavý, hlupkavý (=: přihlouplý) b) íukavý (val. = luční), pěhavý
(= pěhovitý).
2. jtíčký, včký: bělučký (== pěkně bílý), dobřučký (velmi dobrý),
čerstvučký, měkkučký, lehučký, suchučký, teňučký, staručký, pěkňúčký,
malučký, teplúčko (= húbsch warm), nizúčko.
3. jiinký^ línky: dobřúnký, měkkúnký, malúnký, blizúnko.
4. línky, (val.) : celuňký ceíý, staroňký.
5. vlky: zdravulký (val.)
6. jutký, iitký (las. = učký): bilutky, malutky, drobutky, hlaďutky^
chuďutky, lehutky.
7. únenký : teňúnenký, měkkúnenko, malúnenko.
8. únečký : tichúnečko, brzúnečko, nizúnečko, malúnečko.
9. všurný : malušurný.
10. idinký, t/Šinký, ulizvý : malulinký, malušinký, malulizný. —
biluneňký, bilušenký, bilulinký, bělučičký (=: velmi bílý.)
Přípony sesilovací.
úcný, úcený, včenský, izný: vysokúcný (velmi vysoký), díuhúcný
širokúcný, velucny (1. = velikánský), drahúcný, (velmi drahý), horkúcný,
chladnúcný. milúcný, osklivúcný, zatra penúcný, starúcný n. staručenský,
skorúcno ráno, mnohúcno rázů, neščasnúcené děcko, náramnúcený strach,
vysočizný kopec.
Ostatní přípony.
\. ký: ptachký (=^ plachý), matky (val. = malý.)
2. aký : dvojaký, trojaký, štveraký, pateraký, šesteraký, sedmeraký.
— 154 —
3. janý 1. = ěný : dřevany, sJamany, kožany, ružany, ržana muka
(=1 režná).
4. ní. Přídavná zakončení měkkého v ní jsou mnohem častější,
nežli v nynějším jazyce spisovném: zbyteční, starodávní, obyčajní,
darební, vandrovní, výborní správa, důkladní, schvální, obstární, samostatní,
obstarožní (== obstárlý) — vysní, nižní (val.).
5. ný . pojícný člověk (který hodně jí), pojícné jídlo (= chutné),
spřatný — nespřatný (val. přátelský), spřejný (štědrý), řujný (bujný), čujný
(čilý), mocný (val. porn. = mokrý.)
6. jatý: bojaty (1. = bojácný), štrefaty (1. = ,štráfovaný," pruhovaný),
pasáty (I. pásovaný), kulatý (= č. kulovatý).
7. astý, istý přípony v nářečí val. las. a uh. časté, jichž ostatní
nářečí mor. neznají : černastý (= černavý), bělastý, zelenastý, červenastý,
modrastý, ptavastý, jařabastý (=jařabý), sivastý, šmurastý (= šmurovaný),
zelinastý (názelenavý), měňastý (barvy měňavé). hraňastý (hranatý),
paterastý (= paterý) v kolikerasto splétaný.
Příponou istý označuje se zvláště na Valaších barva ovec: babu-
šistá (^ babušnatá,) běličistá, černistá, hlinčistá (červenavá jako hlinka),
kropanistá (kropenatá), lysistá (lysá), liščistá (červená jako liška), mu-
řinistá (černá jako muřín), okajistá (okolo oči černá; okajistý = škaro-
hlíd), pistrulistá (ovce „pistrula"). prskanistá (poprskaná), strakatistá,
vakešistá (ovce „vakeša").*)
Kamenistý (= kamenitý), skalistý, hlinistý, zrnistý (zrnitý), pod-
lúhovistý (podlouhovatý), šátek ptatočistý („co má tabulky po sobě").
8. jací: hříbací, telací, děvčací, brusací kameň, valací deska,
(kterou se prádlo vale), chovací telacko (na němž lze hodně přichovati),
mlieko podojací (= podojené, Mořkov), sem lekaci (1. = lekavý), orajici
půda (1. = orná).
9. si 1. : lonši (-= loňský), prvši (= první).
10. ajší: domajší (val. = domácí), zitrajší, dneskajší (laš.)
11. ji'í = ičí, ení (laš.): slepi**) peři, koči (= kočičí : sova ma koču
hlavu), kači žaludek (= kačení), klapci úl (ktapet= klát).
12. livý^ zlivý (val.) : pchalivý, ščaslivý, trvazlivý.
13. ový: obilový měch (= obilní, laš.). zimové večery (laš. = zimní),
horový (val. = horský).
14. ou, ovo : kovářov = kovářův grunt: on pochodí z kovářova —
kovářovo (= pole).
15. po různu: ševecka praca (1. == ševcovská), morútný (= úmorný),
krásovaný, rozkrásovaný (= překrásný.)
*) Dívka „běličistá" jest blondina, „vakešistá* brunetka.
**; =: slepičí; ale kúra (ne: slepice.) Srovn. č. „režná" sláma a „žito" (ne: réž)
— 155 —
16. Častá jest -figura stymologica" (subst. a adj. téhož kmene),
zvláště v písních a v nadávkách: Naša chaiúpka je samová sama(= zcela
sama uh). Najedli se do sytného sytá. Kúdelečko, kúdelná, nebudu tě
přísti.. Lipo lipatá, špato spatúcná ! mrcho mrchúcná, až mrchúcná ! Ty
motovidlo motovidlaté !
Komparace.
Komparace neliší se hrubě od české. Veliký má větší a věchnější,
adv. věchněj — více ; dulši (1. rr dolnější). Toliko některá příslovce mají
tvary odchodné: věc — věcéj (více), spěš — špěšéj (spíše), posleď (později),
dnes je mu levněj (lehčeji), pokraj to na teněj.
Komparují se též některá podstatná příslovečně užívaná : tma —
traěj, zima — ziměj, hanba — haňběj (moža ťa byt haňběj než mne), na
předku — předej, na zadku — zadej, honem — honemši („kerý honemši!"') —
Sám : nájsami prvek bežali rz první na předku (uh.).
Na Hranicku a Jicku komparativ adverbií rovná se vesměs neutru
komparativu adjektivního : dnes je teplejší, pěknější, zimnější, na trhu
byto lacinší ; jinde toliko místo lépe, hůře říká se : lepší, horší (uh. lepšej,
horšej), sice: teplej, pěkňéj, íaciňéj atd.
Slovesa.
Slovesa iterativní a frekventativní.
Tvoříce slovesa opětovací nářečí, zvláště slovenské a valašské, ne-
chuť, mají ku třídě VI. ; iterujeť většina sloves ve třídě V.
1. Slovesa 11. třídy.
hynu — zahýňám, vyhýňám, minu — míňám, promíňám, vymíňám,
těhnu — stíhám si : Nebudu si stíhat a podívám sa. Stíhá si nebo stíhá
se mu (gravatur). Ze sa ti nestíhalo v takový déšč na pole chodit, drhnu —
zadřhám, zdrhám (=: utíkám), hrnu — vyhiiiám, zhrňám, trhnu — podtíhám,
procestva sa ani nepřetihaly, vrhnu — nadvíhám (= narážím na něco
v řeči), mrzne — rozmřzá.
2. Slovesa HI. třídy.
a) Slovesa vzoru držeti: držím — zadížám, hrčím — hřkám, mrzím —
domízám, omrzá sa mi to, smrdět — obsmidám sa kolem čeho (^oplétám se).
b) Jiná slovesa m. třídy mají za č. ívati n. dvati.
a) ve slovenštině Jeuaí ; viďévat, seďévat, slyšévat, klečévat, umévat,
hořévat.
y9) ve valaštině júcaf: viďúvať, seďúvať, slyšúvať, klečúvať.
— 156 —
8. Slovesa IV. třídy.
drobím — předrábám (tancuji), robím — vyrábám, odrábám (las.), pra-
vím— výpravám, nápravám, dopravám, *) stavím — ^nadstavám, dojím — na-
dájám (= napájím), hnojím — vyhnájám, strojím — odstrájám, dělím — po-
dílám (podila žebráky ==: poděluje, las.), mořím— zmářám (zmářalo ho
v břuše), vařím — zvářám, věřím — dovířám, roním — ráňam (^= rážím ovoce),
hradit — vyhrážám si (vyhrazuji), krůtím — krúcám (prádlo ždímám), lazím —
rozlážám sa (val.), odlážám (laš.), škňúřím sa — vyškňúřám sa, hrozím —
vyhrážám, prosím — odprášám, hlásím— ohlášám (laš.), blížím — ublížám
(laš.), dražím — dobytek podrážá, práším — oprášám, straším — odstrášám
suším — vysúšám, duším sa — dušam áe (laš.), kročím — okráčám, stačí —
jak stáčá, ručím — odrúčám (odkazuji dědictvím), svědčím — prosvíčám (val.
.-:= dosvědčuji), tlačím — pottáčám, učím - poúčám, krčím — skřčám, ukřčám
sa, strčím — vystrkám — dy mě zaopatřali (laš. = zaopatřovali).
Pozn. Slovesa chodit, pálit, hřešit, nosit iterují ve slovenštině : cho-
dívám, pálívám, hřešívám, nosívám; ve valaštině: choďúvám, pálúvám,
hřešúvám, nosúvám.
4. Slovesa V. třídy.
chytám — uchýtám, podchýtám (chápu: učeň už hodně podchýtá),
strkám — ustrkám (svádím na jiného , sahám — dosíhám, střihám — ustříhám,
sypu — dosýpám — obsýpám, trhám — podtřhám, zatřhám („zatřhá do něm-
činy" rodilý Němec mluvě česky), mrkám— zmřká sa, zobu — ^ozóbám (uh.),
řežu — navyrjézaía řepice (z= navyřezovala, uh.).
Poz7i. 1. natahám sa s kladů — natahuje sa jak kocúr na okříně;
dopadá (praes.) — dopadá (fut.) — přidržat, podsypat (verba íinitiva) — při-
dřžat, podsypat (iterativa) ; vyprášat jest iterativum slovesa vyprositi
i vyprášiti, stáčat iterativum slovesa stočiti i stačiti. — Ohleduje husi
(dat.), ponese-li — ohledává = přehlíží něco. — Smít sa iteruje : srhéjávat sa.
Pozn. 2. I některá durativa vyskytují se v V. třídě za č. VI.: ho-
říkať si (laš. a dol. = hořekovati), nelútám (val. =: nelituji), pamatám
(val. uh. = pamatuji),
5. Slovesa VI. třídy.
Všecka slovesa Ví. třídy iterují v V, třídě : čaruju — čarůvám, ku-
puju — kupůvám, nocůvám, poleduůvám, podhazúvám, provozůvám, pře-
skakůvám, řečnůvám, stěžůvá si, tancůvám, vypraůvám— praúvajú — pra-
úvávát — ^jak sa prauvávalo (val.).
Pozn. Slovesa Ví. třídy v nynější řeči spisovné jsou bez iterativ,
a přece, kdo má smysl vyvinutý pro rozdíl mezi dějem trvacím a opě-
tovaným, pociťuje tu zajisté patrný a nelibý nedostatek, „Kde nocujete?"
*) rozpravám = vykládám, rozpravuju sa = vyslékám.
— 157 —
táži se známého v cizím městě, abych zvěděl, kde je dnes nebo po čas
svého nynějšího pobytu noclehem. Zvídám-li však na svém známém doma,
kde v městě noclehem bývá, tu mi nikterak durativum „kde nocujete"
stačiti nemůže. Rosa (str. 207.) zmiňuje se o týchž iterativech („milůvám"),
i pochybuji, by si je byl sám vymyslil.
6. Různá iterativa.
žnu — žávám (si.) — žínám (val.), beru — bérám — bérávám, biram —
biravam (las.), vedu — odvodím (= č. odvádím) ; vychodím, odchodím, pro-
chodím sa atd. (=: č-cházím) ; dohledám, vyhledám (= č-hlížím), — lezu —
lozím (slov. val.) — lazím (Příborsko, Frýdecko) ; ve Slezsku dur. lezu je
též za iterativum, jinde se jinak vyjadřuje : šplhať po stromoch (Ostravsko),
chodic po stromoch, vyndzi na hrušku (uh.) — chybovat = č. chyběti
(chybuje mi ešče pů tokťa). — vonět (intrans.)-*-voňat (transit.) : vonička
voní, cérky rády voňajú (t. voničkuj.
7. Iterativa lašská.
V laštině naopak mnohá slovesa tvoří iterativa v VI. třídě (-ovať,
uju), kteráž v ostatních nářečích jako v češtině ve třídě V. (ávati a ívati)
iterují :
Boli — boluje " poboluje, chodim — chodzuju n. chodivuju, mamim —
mamuju (mamovač)— mlatim — mlacuju (mtacovač) n. mtativuju, nosim —
nosuju (= nosívám), prši — pršuje (= pršívá) — pršovaío , vařim — vařuju,
lampa zhasuje (= zhasíná), vozim — vozivuju, čitam — čituju, tak se často
dějuje (si. ďéjává), děluju (= dělávám) — děíovuju (= dělávávám), doděluje
(dodělává), obděluje rolu (obdělává), dokopovač — dokopuju — vykopoval —
zakopovali, domluvuje mu, jezdivovač, něchuju (nechávám), slychuju
(slýchám), odbiruju (odbírají), kvitka opaduju, počituju, zařikuju, obili
polihuje, přiveduju, kravarky provoíuju (= (provolávají) sevovač (si. séjat
— seti), najduje se (nalézá se) uchýtovač (uchýtat), uzavřuju, stáři mladým
něvěřuju, dokomurky ich zaviřuju, vykladoval (= vykládával), vykutovali
(= vykutávali), vyplacovať (vypláceti), vypytuju se (vyptávají se), vyseduje
z voz a, kobzale zaseduju, obili se vysypuje, zpivuje (= zpívává), ja se
něvyzvěduju, uni teho něiduju (nejídají), povědovali (= povídávali), tu
to něbyvuje (= nebývá) , vynajdovala (nacházela), mimovat — mivuju
(mívám).
Pozn. Týž tvar mají některá durativa: kazovať — kazuju (laš.
val. ■=! kážu), siuhovať — sluhuju (sloužím), oni si teho nevažujú (val.),
snih padze i padzuje.
158
Slovesaintensivní.
Slovesa intensivní (verba intensiva), značící vzmocnělosf , zhrubělosť,
neleposť děje, v nářečích východomoravských jsou velmi hojna a tvoří
se rozmanitými příponami:
1. dňat^ ázňat: břinkat — břáňat, blinkat — bláňat, hulákat — huláňat,
hylázňat (povykovati), paláňat zz: palázgat (povykovati), tárat sa — taráňat
sa (toulati se).
2. ýňat, íňaf, ýzňat: čahat — čahýňat (val. čohať — čohýnať = na
strom lézti), čváchat — čvachýňat, gagotat — gagýňat (husi gagocú, ga-
gýňajú) , hcgýňat (třískati něčím , si. coufati, uhýbati něčím — hógat),
hópat — hopýňat (skákati nepěkně), chachýňat sa (smáti se „vespust")
=z chlachýzňat sa, kulhat — kulhýňat, íepýnaf (val. ustavičně mluviti =
lapotať), packovat — pacgyňat, pajzovať — pajzýňať (val. = utíkati), pabíovať
— pabíýňať(val. = toulati^^e = pabícat sa), plachýnať (val. = placho létati),
řehtat sa — řehýňat sa (= smáti se plnou hubou), ščekať — ščekýnať (velice
křičeti: neščekýňaj, dyť sa ludé zastavujú), skókat — skókýňat, skřéhnit
— skřehýňat (brečeti), skuhrat — skuhýňat, řvát — zvoříňat = zvorýňat =
zvořízňat, zbíýňat n. zgtýňat (slíditi), vrzugýňať, řezugýňať okýňať sa —
okocíňať sa (okouněti), hobtýňat (hnízditi se).
3. rnat, íňaf, řzňat: čabrat— čabíňat, žbřňat (čápati ve vodě),
hogřňat (vůz hogřňá o kolo), chřňat (chrápati: dolehňa pod kamna,
už chřňá), kobřňat sa (váleti se), kohrňat (velice kašlati), pabrzňat
(pížgřit se, matlati se) šobřňat (mingere cum strepitu) = šošřňat, šotřňat
(pracně jíti), pabízňat sa (courati se).
4. úiíat : flekúňat (nadávati), chachúňat sa (cachinnare) = chlachúňat
sa, chrapúňat (chraptivě kašlati).
5. dzgai: palázgat = hylázgat (křičeti vespust), tomázgat (idem),
6. úgaf (val.) : vrzúgať, řezúgať. — krzáť — krzúkať (las. dveře kržu
— krzukaju =^ vrzají).
7. úzat — lizgat: íamúzat n. tamúzgat sa přes plot, pochramozdit —
pochramúzgat (zmrzačiti).
8. úcat : hrgúcať (velice hřkať), krhúcať (ztěžka kašlati).
9. tichot: búrat — borúchat (rozborúchaný = škaredě pobouraný),
dobřit — dobrúchat.
10. tltat — ústaf (val.): chrpútať, chrpústať (chrchlati).
11. ícaf — ýcat (val.): chípat— chlpícat, chodiť — chodícať, papať —
papícať, strúhať— stružícať, svačiť — svačícať, špinit — špiní cať, švihaf —
švihýcať, čárať— čarýcať , čohať — čohýcať, hópať— hopýcať , skókaf —
skokýcať, ščukat — ščukýcať, žgárať — žgarýcať (nehorázně bodati). —
koldýcať (laš. koídyca se to = klatí se).
Pozn. I některá dokonavá slovesa tvoří druhé tvary příponou
— 159 —
ýcniíf: gumnúf— gumýcnúť ( žduchnouti) , chlopiť — chlopícnút (udeřiti
i spadnouti), kopnut" — kopýcnúť, liznúť — lizícniíť, měgnúf — měgýcnúť
(udeřiti), róchnút — rochýcnúť, ždúrnúť— ždurýcnúf.
12. ygnf^ igaf: čárať— carygať, čmárať — čmarygať, šmúraf — šmurygať,
zasmoligať sa (zasmoliti), zdírať — zdérygať (utíkati), smoíygat (hnízditi
se).
13. ýsať: sotiť — sotýsať (val. žduchati).
Slovesa zdrobnělá (verba diminutiva).
Slovesa zdrobnělá znamenají nejen zdrobnělosť, nýbrž i rozdrobenosf
děje v jednotlivé doby. I jejich tvary jsou hojny a rozmanitý:
1. kať, gaf, oškaf: baďkať (lichotivým přemlouváním někoho na
něco naváděti : baďkát ho, aby s ním šéí do města, nabadtář ho na to,
cupkať (do kostela = jiti), civkať (pomalu jíti), kyvkať hlavu, chromkať,
lapká dluhy do gruntovní knihy (lapat -^ kydati), néjsu zvyklá postávat,
přeca něco rypkám, zypkať (slabo dýchati, sedkaj tichučko ! (dítěti),
tanuškat (tančiti, řeč děcka), počičkaj (řeč děcka), ihágat — rhadžgaf,
(- mačkati), fágať (ťáďžu) — ťaďžgať (hnísti, mačkati), ťápat — ťapkat —
fapuškat (rukama tleskati), ten by ti tak ulíčií (liskl tě), až by sas
hněď zmotoškala ízmotala).
2. čit, sit, čet: drobčit (drobno choditi), třepčit (třepatí), bědačit
sa, nuzačit sa, hubačit (hubovat), tuíačit sa (potulovati se), drobsit
(= drobčit), takosit sa na něco (= lakomit), ťápať — ťápčef (pořád ťapčíte
to nezralé ovoce ! = křoupete).
3. otaf, ytat: čápat— čapotat (prší, tak čapoce), drčet — drkotat
(nedrč! nedrkoc! = nemluv pořád), fučet— fukotat, glgat— glgotat, chechtat
sa — chechotat sa, chlachotat sa, klapat — klapotat, lupí — iupoce (silno
prší), kývat — kyvotat (všecko sa kyvoce), mrkat — mrkotat, plkat — plkotat
(plauschen), tak mu slzy z očí rumpocú, syčet — sykotat, škíhat — škrhotat
(žába škrhoce), viklat — vigtotat, škrabat — škrabotat, šplúchat— špluchotat,
šuchtat — šuchotat, vťzgat — vrzgotat*), Jásat — jaskotat (hubou mleti),
ščukať — ščukytat.
4. olit: krukat — krukolit (čuňka krukolí jak prase), mžit — mrholit
(drobno pršeti), pršet — prcholit, — prdolit (plauschen), šepíat — šepolí
(ticho prší), šmigat — šmigolit (řezati), vřzgat — vrzgolit (vrzgolí na varhany),
(žvachlat — žvacholit (plauschen).
5. onit : babrať — brabroniť (probírati se v něčem), crbkať — crboniť
(kapati), fíkať - fikonif (stříkati), chlachonit sa (smáti se : leze kočička
po jabloni, až sa Janíček zachlachoní), lizoniť sa (škéřiti se), mrkat —
mrkonit (z temna mluviti), péřiť — peřonif sa (vypínati se, střapcovati
Tak i subs.t vrzot— vrzgot.
— 160 —
se na někoho), pískat — piskonit, šprhoniť sa (chromý sa sotva došprhoníl),
trtoniť (těžce utíkati), šuchtať — šuchíoniť (šuchíonil se mezi nimi = pletl
se, las.).
6. 07Ht: čechrat — čechořit (načechořený = chorý — obraz od slepice),
pížgřit — pižgořit sa (piplali se), šemřit=šemořit (enom veza sa tam
šemoří = z temna se ukazuje, obliskuje), žemrat — žemořit (žebroniti),
stávořiť (val. = hovořiti).
7. utit: remtiť — romutiť (val. = drkotati).
8. covai : brebentit — brebencovat (brebtati, mluviti řečí cizí), honit —
honcovat (zajíci sa honcujú = páří), lepati — lepancovat (pohlavkovati),
lomit— lomcovat (hřmotiti, třepatí), špinit — špincovat (plísniti), štabárat —
štabarcovat (hřmotiti), starat — štarcovat (na někoho — hurtem pobízeti).
9. novnt: cásat — casnovat (táhati).
Různé tvary podružné.
cingat — cingélat (zvonek ve zvonici cingélá, od zvuku: „cingélom,
cingélom"), frfnit sa s prácú (piplati, soukati se) — fafrňkovat sa, gyglať
(1. = viklati), klábosit — kalabisovat — kalabizňovat, lepiť— lepišovať (val.),
šidiť — šibaniť (val.), ošívat sa — ošipovať sa (val.), pádliť sa (vypínati
se) — pinožiť sa, palázgat — palázgřit (hulákati), pléct— plantat, posmětať
sa — posméttovať sa (kole uhlů = obcházeti nečinně), špárat — šparušniť,
usmít sa — usmíchnúť sa.
Koncovka irovnf mimo cizí slova ve valaštině i s několika do-
mácími kmeny se spojila: kasírovat, kočirovať, šaširovať (s hůlku
oháněti se, šermovati), mulirovať (= mudrovat), rozrasirovať (rozrasovati).
Kúlnút (jednodobé) — kúlat, kotúlat (trvací) : kúlni si s nama (v
kuželky) ; chlapi kúlajú na kuželni ; chlapec si kotúlá dénkem. — Po-
solnút = maličko osoliti. — Vsypnúť (jednodobé) vsypat.
Významové rozdíly mezi některými tvary.
Chlapec píská, kuře piščí, piskoce (popiskuje), ditě piščí (brečí,
piskoní „piští" chtíc něco), — kos hvízdá, větr hviždí, saně hviždíja
(rychle jedouce). — Oheň praská, praskoce; co se láme, praščí, dítě
praščí (brečí); kravař práská bičem. — Holub vrká, pes vrčí (durativum),
vrkoce (= povrkuje). — Břinká si penězi, na housle ; sklo otřesené
břinčí; břáňá řetazem. Zena drúzgá roždí, suché roždí druždí, zmrzlý
snih druždí pod nohama. — Co se trhá škvřká, masné na ohni škvrčí. —
Dveři vřzajú, korovrátek vrždí, pták vřzgá, vrzolí, vrzgolí, vrzuká. —
Ovce suchou letinu rúpú, rupkajú (praskavě jedí), letina tu rupí (rupět),
rupoce (rupotat); zrúpit to (snědl něco „rupavého", praskavého.) —
Opilci v hospodě tomíja, lomotíja (hulákají); lomozil sa chřástím; ia-
múzgál sa přes plot do zahrady.
Skladba.
I. o jméně podstatném.
1. Jméno podstatné mívá platnosť píívlastkovou : Spata člověk
(špatný), mrcha člověk, mrcha cesta (mrchavý, zlý), to je dožera člověk,
ostuda chlap, zdechlina kůň. — Podobně pády předložkové: z Boha
člověk, to je nic po tym člověk (ničemný, laš).
2. V laštině při určování místním jméno majetníka přenašívá se
raetonymicky na jeho majetek : Stoji před Pavlíčkem, před Bílkem, před
kovolem, před ševcem (t. j. před domem Pavlíčkovým). Idžče tam přes
teho sedláka (t. j. přes jeho dvůr), přes kovala, přes sušeda.
3. Podstatná vrch, roh, kraj, konec, prostřed, východ, západ a p.
ve spojení s předložkami a následujícím genitivem zůstávají nesklonná:
Právě o póf noci na vrch hnoj (sic!) ním praščito, a na vrch tem hnoji
spát do rána (uh.). Stařík sedel za vrch stolem (val.). Na vrch jam (pole
v Jasené). Na roh štola seďél. Mám to na konec jazyka. Před východ
sluncem, do východ slúnca, po západ slunci, do prostřeďlesa, v prostřeďlesi.
II. O jméně přídavném.
1. Jména přídavná v řeči lidové bývají významu mnohem širšího
nežli v jazyce spisovném, vyjadřujíce stručně, což by sice všelijak opisovati
bylo : Starý krám (ve kterém se staré věci prodávají ^= Troedelbude),
staré krámy (Tandelmarkt), staré léta (léta staroby): dočkal sa starých
let („vysokého stáří!"); umřel hladnú smrfú; chudobné vysvědčení (jímž
se chudoba vysvědčuje), bláznivý dům (blázinec), mrtvá cesta (kterou se
mrtvoly nosí na hřbitov). „Dřevěným drábem" jmenovali na Zábřežsku
drába, který v lese dříví hlídal. U „hromové skaly" říká se skále, do
níž kdysi uhodilo. „Zabitý žleb" jest žleb ve Střelících u Brna, v němž
se za války švédské ženy a děti ukryly a v něm od Švédů pobity byly.
„Oběšenej kopec" jest kopec v Německém na Novoměstsku, na němž se
kdysi pastvec oběsil. „Ta goralka není tak vopilá jak bévala" stěžoval
si člověk ve Stříteži na Bystřičku, míně tím, že není tak silná.
11
— 162 —
2. Platnosť attributní mají též příslovce tak, dnes, včera : Tak rok
byla povoď (= právě před rokem). Dnes týden býí svátek (=- téhož dne
minulý týden). Včera týden pohřeb měla. Je mi dlužen od tak roku.
Počkáme do tak roku. Ustanovili hromadu na dnes týden.
3. Přídavného všecek užívá se pravidelně ve smyslu něm. „ganz"^
v nom. i v akk. obou čísel : Su všecek mokrý. Mám ruku všecku zmo-
ženu. Ste všecky ušmúrané. Byli všeci potlučení
4. Nové = nové obilí : Do nového ešče vystačíme. Až po novém
bude svaďba.
III. O rodě jmen.
1. Rod jmen podstatných v nářečích se různívá jednak od spisov-
ného jazyka jednak v nářečích mezi sebou.
A. Substantiva téhož tvaru jsou různého rodu a) mužského : kúpel,
kancelář, krč (křeč), zerz (rez), postel (val), pec (laš.), pac (las.). —
Rodu mužského jsou jmenovitě místní jména, kdežto v nynější řeči spi-
sovné říkajíc den ode dne feminin tu přibývá: Pešt (do Peštu), Parýz
(do Parýza), Vídeň (do Vídňa), Třebíč, Holomúc, Kroměříž, Holíc. Lulč.
(do Lulča), Cejč (na Cajču) a. j. b) ro.lu ženského: řetaz — řetázka (val,
uh.), obyčaj (val. uh.), c) rodu středního; ranní, jitřní.
B. S různým rodem mění se též tvar substantiv a) rodu mužského r
bot (bota), rozmarýn (rozmarýna), jar (val., jaro), myšlenek (laš., my-
šlenka), dět - děta v, děťo (laš., dítě), fazol (Blatnice pom.) b) rodu žen-
ského: noclaha (uh.), íoža (uh.), stupňa (Jič.), motýla (Jič.), patacha (laš.)^
podešva (č. podešev, m.), tvaružka (laš.), klarneta (laš.), pergamena (laš.),
šatka (Jič. laš.), vlňanka (laš. — vlňák), šnuptychla (laš.), kapišona (laš.),
litra (laš.), klapeta (laš. = klepeto), játra (Jič. jed sem játru), jeď — jedí
(laš.), žaluď — žaludi (val), ovoc — ovoce (val. laš.) c) rodu středního:
strnadlo (pom.), strnádko i strnádka (uh.), iskerko (laš. ; slov. iskerska =
bellis perennis), brío (laš.), brko (uh.).
2. Na Starojicku a na Laších, zvláště v části moravské a na Frý-
decku dívka nevdaná mluví o sobě neutrem. Taktéž mluví se neutrem
k ní a o ní. Všude na Laších zachoval se tento spůsob aspoň o třetí
osobě, když se mluví o děvčátku : Hdě si byuo, Manda ? Byuo sem na
úce, obracauo sem seno (Hodslavice). Sak už sem stanuté (== už jsem
vstala). Já sem sa ho už naprosiuo (ib.). — Ptal jsem se v Hodslavicích
děvčátek, jak které je (t. j. jak se jmenuje křestním jménem), i odpo-
vídalo jedno: „Ternu je Anděua, temv, Milá." A na otázku, čí jsou: od-
povídala: Já sem Zelenkovo, to je Kubovo a to Kopečkovo. „Naša dívka,"
pravili mi v Morkově, „má 26 rokůch a my ma dycky tak pravíme :
Hdě si bylo." — Rodiče i vdané dceři tak řikají, kdežto jiní o ní rodu
ženského užívají. Sama mladá žena nesnadno té změné zvyká, a z po-
— 163 —
čátku se tím i stydí. — Ve škole děvčata žalují: „Pane rechtur!" „No
co?„ „Oto mě koplo!'' ,Kdo če kopnul?'^ „No to Tižkovo (děvče
Čížkovo). — Děvčátko volají k sobě: „Male, poď hev!"
3. Rodu středního užívá se i o věcech jiného rodu, jakož i o osobách,
když se mluví s opovrŽBním : Vrči to po mě, esli mě to neužere?
(o psu). Néni toho nikde, a jak sa to oháňá (nadutý člověk) ! Neumí to
ani zazpívat!
4. Jméno hrách jest rodu ženského i o mužských osobách ve
rčení: milá brachu!
IV. O čísle jmen.
1. Některá appellativa mají též význam hromadných: Zito má
pěkný klas. Réž má pěkné zrno. Na poli mám pěkný strom. Trnky
majú málo pupenca. Bukvu a žaludem prasata sa dobře vypasu. Děíat
cihlu (laš.), skládali sme uhel (slov. las,). Idu vařit grumbír (i= brambory,
v Polešovicích).
2. Jména hromadná mívají číslo množné, zvláště druhy obilní:
rža, žita, ovse, ječmene, obila, zela, prosa, sena, otavy.
3. Některých substantiv užívá se v nářečích za pluralia tantum
proti jednotnému číslu v jazyce spisovném : mlýny (mamy na mlynoch
=^ ve mlýně, laš.), sluhy (synek je na sluhoch =: na službě, laš.),
svačiny = čas, kdy se sváčívá, o svačinách; „dobré svačiny" val. jako:
, dobré ráno" a. p. Tak jmenovitě některých částí těla lidského užívá
se v plurále o jedné osobě: Chytil ho pod krky, zlomit krky (uh.),
popadl ho za pasy. Pani myslivka tak tam dali nad studnu ty čela
a divali se dolu (laš.) — Ve Zlíně říkají bývá „nad kostely," ač je tam
jen jeden kostel, ve Vyzovicích jest pole „nad městy" ; podobně : di
,v pekly."
4. Častější je tak řečený plurál intesivní: mřét hlady, schla strachy,
popukal bych se smíchy, nemohl smrady obstáť.
5. Plurálu jména obyvatelův užívá se za jméno jejich krajiny:
Sel na Hanáky, na Slováky, na Valachy, na Lachy; býí na Slovákoch
na Horůákoch na Dolákóch, v Turkoch, v cizincoch (= v cizině), vrátil
sa z Valach, ze Slovák.
6. Osobám dospělým se vyká. V té pak příčině nejen určité sloveso,
nýbrž všecka participia, přívlastky a přísudky adjektivné plurálem se
vyjadřují. Je-li osoba ženská, přísudek i přívlastek jest rodu mužského.
Podobně užívá se plurálu o každé osobě nepřítomné, které se vyká :
Tatíček byli choří, na cestách sa zmohli. Moji milí maměnko ! Stařenko,
byli-ji ste tam ? Nebožčík Klinkovský byli poslem ; šli do Brodu a za-
blúdili. Ta stolářka to všecko šijú. Pověděli sme to našim tatulkovi.*)
*) .Byli ste tam ?^ ptá se dcera matky. ^Byíy ste tam ? ptá se matka dcer.
Dle toho by česká spisovatelka mluvíc o sobě plurálem užívati měla rodu mužského :
11*
— 164 —
Při akkusativě přisvojovací náměstka ndš^ váš vyjadřuje se geni-
tivem mn. : Potkat sem vašich stařičká. Podivte sa na našich mamu,
jak im tá kasánka svědči !
Nejsú tam naši? (t. otec nebo matka, hospodář nebo hospodyň).
Balajkovi (t. strýčku, nebo tetičko), kde idete? Vitam vás, Kožíkovi.
Na Podluži a jinde na Slovácich i o Bohu a o svatých plurálu se
uživá: Pane Ježiši Kriste, račte naspořit. Sv. Marija, proste za nás za
hřišné. Jak Pambů dajú, tak nech je.
V. O náměstkách.
1. Ukazovací náměstky íen, ía, to uživá se zvláště často v poho-
dlném slohu pohádkovém: Potom šli do zámku. A dyž do toho zámku
vešli . . . Přišla na zpadek (= na zpátek). A dyž na ten zpadek
přišla . . . (laš.) — Podobně: Stařenka, ti pořáď přadú. Jozef, ten rád
chodí do školy, ale Janek, ten radši za kravama.
2. Za české o»en uživá se složeniny tam ten: na téjto straně —
tam na téj straně, kteráž i znamená tolik co minulý : Tam ten rok,
tam tú zimu. — Náměstka oný — á — é nemá platnosti ukazovacího
onen, nýbrž znamená všelico, co kdo právě určitě říci nechce nebo
nemůže: Kde's býl? Hen v oném. Sél sem s onýma.
3. Sám — sama — samo stotožňuje jakořka výrok s podmětem,
znamenajíc tolik co plný čeho: Pole je sám kameň, sama tráva; kočár
býl samy světla; strom je sám květ; přiběhl sám smích, sama radost:
tá roba je samy klebety.
Samý na Podluži a na pomezí uherském znamená tolik co všecek,
velmi : Vrána je samá černá (= všecka). Bou šohaj samý švarný (zn velmi).
4. Jiný má tvary: iný, inší, inači, inakši.
5. Staročeské koliký — toliký (nyní „jak velký — tak velký") za-
chovalo se posud na Moravě těmito tvary: koliký — toliký (slov.), kolky
— tolký (val. laš.), keli, kela, kele — teli, těla, tele, kelky — telky (laš.):
teli les, těla kniha, tele pólo.
Kolik — tolik, kolej — toléj, o kolikátí? (slov.), kelo-telo, kolko —
tolko (val.), kolik — teléj, s teléj lidmi (Jicko), kelo— tělo, kelko — telko —
tele — telej, kýla — kýle, velej krajuv — telej krojuv, o kela hodinách ? (laš.)
Velo, vela, vela ; něvelo, něvela (laš.) = hojně (laš.) = moc (val.
slov.) = mnoho.
Vedle několik užívá se častěji slova pár, pora (laš.): Dol ji pora
grej carův (Frýdek). Dam vam po paruch sklenek (Příbor).
6. Za vztažnou náměstku bývá nejčastěji : co, a to v nom. a v akk;
neživot, samo, v ostatních pádech spojené s náměstkou on, ona, ono :
„Pravili jsme," jakož i praví o sobě Andromacha Euripidova: éxó>Ts? aurol rijv
— 165 —
Kde je ten chodníček, co sem po něm chodíí, kde je tá panenka, co
mne za ňú vodit ? Ach néni panenky, co rha těšívala, zarůsti chodníček,
co ho šlapávaía.
Kei'ý — á — é užívá se jen ve spojení se substantivem, anebo když
se nevztahuje k substantivu. Keré ditě je velice chytré, nevyroste. Keré
(zemáky) budu nakažené, dávajte o své.
7. CřjtV, čija^ čijn v laštině znamená nejen či, nýbrž i cizí . Snadno
davač z čijeho Němaš koňa svojeho, slizaj s čijeho. Zpředy grabni do
svojej kapsy, potem do čijej. Zpředy zamětač před svojum sviřium a
potem před čij um (na Opavsku*).
8. Za č. nikdo bývá z pravidla žádný, val. a las. žáden,
9. Slovce, s nimiž se skládají náměstky neurčité, jsou : ne (laš. we),
Jeda, vseli, har, kde, málo, si, kolvék (val.), sta (val.), leči (val.), vola
(podl. uh.): někdo, ledaco, všelijaký, barkerý, málokdo, kdosi, cokolvěk,
sťakdo, sťaco, sťakerý, s^ačí, lecihdo, volakdo, volaco.
Ledakdo bývá často s příhanou: To by ledakdo řekl. Což myslíš,
že su ledakdo? Nebudu otvírať ledakomu dveří. To je ledajaká roba.
Týž význam má substantivované ledačina: Nekupuj takovéj ledačiny! —
Je to všelijaké! (= ne hrubě dobré). — Nebuď jakýsi! {=: nebuď tak
svéhlavý, neústupný a p.). Di ty jakýsi! Bylo by to jakési, dybychme
ím toho neudělali (n: nepěkné, neslušné). Su jakýsi nemocný (nr nevím
ani sám, co mi jest). Jozef sa na mňa cosi pohněval (= z jakési mně
neznámé příčiny). — Je tam ešče kerási hruška (něco málo hrušek)-
„Máte- li ořechy?" „Ešče tam kerýsi bude". — Až nekerý klásek je
dobrý (^ málo který). Letos je enom někde nekeré jabko (= málo
jablek), — Aby to nebylo kam kery kus (= nepořádně složeno).
9. Kde kerý, kde jaký, kde kdo znamená tolik co „všeci, co jich
jest". Už o tom ví kde kdo. Přišel kde kerý žebrák. Už zme spálili kde
jaké poleno. Už sem pozobchodít kde kerý chodníček. Snědl kde co.
10. Pojem neurčitosti vyjadřuje se velmi často náměstkami sou-
vztažnými: Pomože nám kdo ten (.— přece někdo se najde). Vyděláš si
co to (-= byť ne mnoho, přece něco). „S kerým košem půjdeš na ty
jabka?" „Mi je jedno, s kerým tým." Jaký taký výděleček přeca při
tom bude. Já ešče bych býl jaký taký, ale ruka nechce slúžit.
11. Svůj a nějaký přidávají se k číslovkám na označenou počtu
neurčitého: To može byt svých třicet roků. Pobýt tam nějaké dva roky.
YI. O slovese.
1. Slovesa abstraktní. V nářečí lašském němas, němá (op.), nimaš,
nima (Frýd. ^ není) : Němaš tam žádného. Tam toho němá. Nimaš tam
*) Jako se kdo, co přiklonně užívá za někdo, něco, tak jest i čiji =^ někoho
jiného = cizí.
— 166 —
nic. Nima ich doma. Avšak i v jiných nářečích sloveso míti mívá platnost!
abstraktního býti: Nemá nám kdo večeře uvařit. Neriiét mi kdo žita
dovést. Neriiél kdo byt ve stodole. Ešče mi má kdo pomoct. Kdež ich
máš? (= kde jsou?). Nemáš ich tu nikde (== není jich). — Až mne ne-
stane, až matky nestane, jak s tebú bude (= nebude).
2. Zvratná slovesa pohyb znamenající v imperative a v imperativním
faturu zvratné náměstky z pravidla pozbývají: hybaj ! pakuješ! táhneš!
stěhuješ! — val, syp, hrň dómu (Kelč) — rušaj ! chraň! (= utíkej, laš.). —
Význam dynamického media mají zvratná slovesa : prosit se a potřebovat
se: Neprosím sa vás. Nepotřebujem sa tvéj rady. — Vedle postiť se na
Příborsku užívá se též prostého postiť. — Postelu sa a lehnu (val.) ^
ustelu si. Vystavil sa na vrše (= postavil si novou chalupu). Postavili
sa, a tož si vypožčali = postavili si nvou chalupu (val.). Buduje sa =
staví si novou chalupu (val.). — Za vodičku hraje sa cérečka s ho-
lubičku = hraje si.
3. Sloves trvacích a npětovacích označujících děj mnohem názorněji
a konkrétněji proti abstraktnímu ději sloves končících, řeč lidu správněji
a hojněji užívá než jazyk spisovný, jmenovitě ve větách záporných: Já
vás nebudu zaháňat, vyhazovat, napájat. Nebudu sa s tým natahat,
nosit, vláčit. Nebudu sa staovat až v Holomúci. Sta vypravat chtapca
na pole. Já sem to tam nedával. My zme to tam neskovávali, to kdosi
iný tam skováí. Já sem nic neobjednával. Proč's mu to dáváí, proč's
tam chodil, proč ste tam lozili = měl's mu to nedávat, měťs tam ne-
chodit, měli ste tam netozit. Nač by ses s tým vláčil, nač bys to pro-
dávat, nač bys tam chodil = nevíač se s tým, neprodávaj toho. Nač
sem to kupoval? Na co stě ho puščali! Nadenníci mu chtěli utíkat.
Nedál mi toho kupovat. Mohťs mi toho neposílat (= čemu's mi to
posílal). Mohta's mi toho nedělat (= proč's mi to udělala !). Měla jí včil
ty peníze klást. Budeme zabíjat. Starú ttu bude zhazovat. — Na
otázku: „Co's tam dělal?" odpovídá se iterativními slovesy nositi,
voditi, voziti a p. : Nosit sera tam psáni, vozit sem žito.
Sloveso hoditi se jest významu trvacího : To sa mi nehodí (praes.)
ude-li s a vám to hodit.
Vil. O předponách.
Sloves předponových na označenou nejjemnějších odstínů myšlen-
kových v nářečích mnohem přesněji se užívá nežli v nynějším jazyce
spisovném. Mimo to bývají tam předpony často jiného významu nežli tuto
1. vy a) směr děje z něčeho ven: Vylehni z lůžka a lehni si na
zem. Vyzeleňať (val. = rozzelenati se) b) možnosť děj vykonati : Toho on
iievytrúbí t. j. hudební kus na jeho umělosť trubačskou jest příliš ne-
— 167 —
snaden, aby ho náležitě zatroubil. To já všecko vyzpívám = i hlas můj
i pěvecká zručnosť na to stačí, c) spotřebování čeho: Už zme všecko
teplo vyvrzali t. j. ustavičným „vrzáním" (otvíráním dveří) pozvypouštěli.
Za zimu zme vysvítili tři veliké baně oléja. Už zme všecku síámu vy-
stlali, sůl vysolili, mýdlo vymydlili, niti vyšili atd.*) d) vydávat (val. a
las.) = vdávat.
2. do a) dokončení děje: Už ty staré zvyky domírajú Oheň do-
hořívá. Byla tam, ale nedobyl nového roku. b) dosažení čeho: Dyby ím
na táckách vdolky vozil, tož sa ner"^vozí. Statku sa nedohostí, lešti
nedopostí c) = při\ z-t, po: dondu k tebe (podl.). Dondi tam (podl.),
dočkaj ! (pom. uh. val.), nedovšímeu si (podl.).
3. za. Při této příponě vyskytuje se nejvíce úchylek: Nemožu si
zapracovat (naříkají žebráci). Mám difa nemocné, nemožu si zadělať (val.),
Jak si zařadím {=po). Zachtěli sa (zamilovali se). Prachu nasedá ná
prádlo a potem do toho zaplesniví. Ančo, poď mi zazvihnúf (= pomoz
mi vyzdvihnouti na záda nůši trávy). Tak jsem sa včera zastarala, jak
bude! Moc jste za tú krávu zacénili (= „vysokou cenu udali!") Spatně,
dobře sa zadržál (val.) = zachoval. Ovce sa zapasu (val.) -= vypasou a
stlustnou. Už se zajedl = už nejí tolik, jako z počátku, když přišel na
lepší stravu. Kohút ho (čerta) zazpíval tož musel kameň zhodiť (za-
zpíval právě, když kámen nesl, „překvapil" ho svým zpěvem). Zahrávat
diťa (t. j. hrou dítě pokojiti). Zaščípiť hrušku (val.) = na. Pěkně ho
naprosil (val.) = po. Zaptaj ho ! (val.) = popros. Zamdlela v kostele = o.
Všecky peníze zamárníl (val.) = />ro. Zadivíl sa tomu (val.) = po. Prosil
mne, abych mu zapásl, že sa půjde podívaC dóm (val.) = po. „Poď mi
zapásť krávy", t. j. popásti zatím za mne, než pojím a p. Oraj, oraj,
můj synečku, oraj, za vodu, a kdo tobě zapoháňá, dyž já nemožu (val.).
Zachořél = o. Zahlásil sa k nám (val.) = nastoupení trvacího „hlásil se".
Kde to zapadli {va.].)=po. Tým ich nezabohatíš! (val.) = o. Zadřímalo
sa mi (val.) = nastoupení trvacího „dřímalo sa mi." Zabil sklenku
(val.) = roz. Zanocovál v lesi — zůstal do noci ; ^>/v nocoval == zůstal přes
noc (podl.). Zahněval še na mě (laš.) = po. Zahasila světlo = z. Častý
jest ve valaštině a laštině tvar zabylo znamenající nastoupení děje
(lyťuzzo, wurdei: Zabylo mu ho líto. Tak mi měkko zabylo. Zabylo ho
teskno. Zabylo mu slabo, — Zatvrdavý = trochu tvrdý. Zánovní kabát
(ještě dosti nový).
4. z : zhodnúť hádku (val.) = ti : Zhodli ste.
5. na: Co tu nastójíte? = co tu z vašeho stání bude? Jděte raději
do práce, domů a p. Co tu nasedíme ? = darmo tu sedíme. Co sa mu
naprotivíme = marně bychom se mu protivili. Co sa tom napříčíme ?
-*) Nynější řeč spisovná nezná tu jiného slovesa nežli něm ,. spotřebovati!-
— 168 —
Co sa navádíme? Už je to máto platné. Ešče sem sa málo na světě
nabyl:. Už sa nabylo zima ! = už je dlouho zima, už by mohlo býti
teplo. Najedli sa, napili a naspali. Noha mu nabrala (val.) = sebrala se,
otekla. Nabízať koho (val.) = po.
6. nad: Nadplákali nad ním (nad nebožtíkem).
7. o: Nemožu obležet, obsedět (o nemocném, jemuž i ležeti i sedět^
est obtížno). Neosedí celý deň bez práce ^ nevydrží. Třískami se otopí
Noha otřňá, otrnuía = = přestává trnouti. Oblisklo sa ^= zn. Boty tak sa
mu obliskujú Obudit = z. Zdálo sa ně, že ohlúpnu ( - že se zblázním,
(val.) Sestra oblehla = ulehla nemocna. Zatel ho to omine iy^X) =^ po'
Osečená íúka (val.)=^/?o. Otmél v lesi = zo. Oběsiť obrázek na stěnu
(val.) = po. Prádlo obělá = z.
8. od: Odsíkajú, odžínajú nás = jsou před námi, sekou, žnou
rychleji nás. Jak odpoklúzál koně, šéí na pole. Stařenka nám všecky
děti odpěstovali. Odespali zme = usnuli. Z Hoščátkovéj jedna odkázala
na mňa = vzkázala, že by mne chtěla. Oddať = odevzdati (laš.) : Kuchařce
sem to oddala v kuchyni.
9. po : Postál u stodoly (nějaký čas). Polež si ešče (chvilku).
jPoseďte. Ale v emfasi znamená táž složenina přílišnou míru děje: Ti
si posadéli ! (Seděli dlouho do noci, na př. hráči, pijáci). Ten si poleží
(těžce nemocný). — „Postonává, poléhá, posedává" říká se o nemocném
který neleží ležmém. Pochtevá ju = miluje ji, chce ji za manželku. Po-
stávat, postávka, postavač = zaháleti, zahálka, zahaleč. Sám toho ne-
podětám (více nás potřebí do toho). Popásám sa dóm (kdo žena s pastvy
při cestě sem tam ještě dobytek popásá). Ponášaia sem semeno (za roz-
sévačem). Pozdávalo sa mu to jaksi divné. Pozúfám si (futurum). Postíaf
(val., laš.) = í/. Poměsnať sa = z. Co's podělal, že ti vyhřešili =^ ?^ „Já
ti položím !" vyhrožuje se tomu, kdo právě někam leze, aby toho nechal. —
Posušité dřevo (val.) = které brzo vyschne. Postarší, povětší, pomenší,
pomladší = trochu. Straky a poj inší ptáci (val.) =^ jiní. Podtužený (laš.) =
za. Podlúžky (val.) = malé dluhy.
10. při: Vůz přijel psa, až zakvičél --= (trochu přejel). Přichromuje,.
přišepluje ^ trochu chromé. Želé kolikrát přihřívá, tolikrát mosí při-
opravit (= přimastiti). Přikalilo sa mi seno =- trochu zakalilo. U nás
nekeří v řeči přizpěvujú. Strom sa přijal (val.) = y. Mosíme všecky děti
přišaťovať (val.) = šatiti. Syn sa přiženil na podsedek, céra sa přivdata
na chaíúpku. Přičkať na seně, na dobjtku a p. (t. čekati větší ceny,
až bude dražší, až se vykrmí) : Natom si máto přičkáš.
11. pro: Všecky peníze pronosít na šatoch. Prožéniť syna (val.),
jako provdat céru. Předat (laš. uh.)= pro. Přebudžič =pro. Byu sem sa
přejíť (Hodslavice) ^ pro. Přemluvit (laš.) = pro. Propěkne děvčátko =
pře (laš.).
- Ifi9 -
12. pře: Bylo jí zle, ale přebyla = vytrvala. Přeraěščila sa =
zaměnila selsky kroj za městský (srovn. -překřtěný" žid).
13. rnz: Dybych sa rozhledáí, nenajdu toho. V.šecko ím pěkně-
rozpovědél. Rozzatrápené dělo I
14. u: Uchodili před ním (val.) = utíkali. Už nehodíte? = odcházíte
Vóéra sem se uchodila, su všecka chromá. Co bych sa jak bál, přeca
sa toho neubújím. Už sem sa ubát, že. . (val.) = nastoupení trvacího
„báti se" jako : ulekl jsem se. Už bývajú ty jabka zralé, ale letos sa
upozděly. Uhynula mu kráva. Ulíbita sa mu (val. laš.) = z/. Uvínit
koho =^ viným uznati (zl.). Velice sa mu to ulíbiio. Udíraf na koho
(val.) = dotírati. Tak sa ti panáčci udivili! (val.) = po. Vám žádný
neuhoví = vy. Upozvolít sa. Uřekli sa Tval.) = z. Neustačíl by mu íť
(val.) Ustali na poli (val.) = zůstali. Uvžač še (op.) == umíniti, predevzíti
si. Upáí si kordutu = Z'i. Umarnil penize (laš). = pro. Upálila pec
(laš.) = lytopila. Co ja se s nim uhněvam, ukřičim ? ziz co to plátno I
(srovn. »'<). Byli by ňa unutili (val.) = při. Uhrúziť sa pod vodu (val.)
= podhrúzit sa (slov.), podhroziť se (han.). Uzmáhář sa (val.) = na. To
ju ume^kaío z= za. Udát sa na študyje = dal. Velmi často skládá se
předpona n se slovesem na označenou možnosti, způsobilosti vykonati
děj slovesem prostým vyjádřený. Složeniny takové dodávají řeči veliké
určitosti a stručnosti; užívá se jich nejčastěji ve větách záporných:
Tech krav neupaseš. Neuhlédáí ovoce. Nemám zubů, nemožu masa ujest,
ukúsat, uhryzt. Nech mne, šak já to uvezu, unesu. Sám toho býka
neuvedeš. Na Valachoch taciňéj dobytek ukúpí.
15. Několik př^dpou. Na označenou distributivnosti děje, buď že
několik podmětu jeden po druhém stejnou měrou děje se zúčastňuje,
buď že děj slovesný několik předmětů po sobě stejnou měrou zasahuje,
skládají se .složená slovesa trvací s předponovou skupeninou /9o?, nebo,
počíná-li slovo sykavkou s pouhou předponou po. To se děje vždy a
bez výjimky, i jest počet takových složenin přehojný: Všeci pozutíkali.
Ptáci pozulétali. Ovce sa porozbíhaly. Vrúble sa pozujímaly. Už pospávali.
Všecko sem pozaporaínál. Pozvyupomínát peníze. Pozvyplácál dluhy.
Poznavypožčávál si peněz. Všecko mu pozvytřípál. Stromy sú pozohýbané
od ovoca. Poznavlékala, pozvyvlékata jehlice. Knoflíky sú pozvytrhované.
Všecky pozvyhazováí z izby. Pozamykát truhly. Pozotvírál okna. Pozvy-
tahovál hřebíky. Pozobchodíl pole. Pozutínál všecky haluze. Pozaorávál
po kúsku. Bylo tam pozavírané. Až pozumývá náčení, nech ide. Pozabýváí
som to (uh.) — pozapomínal. Pozopijatě se (laš.). Pozobjížďál všecky. Po-
znadstavát sem kdejaký kúsek Pozukazuju ti, kde co mám. Všecek chléb,
co ho kde kady poznadostávál, zdrobíl do polévky.
Jiné dvojité složeniny: Sak sa dorozpráváme (val), Rozpronajímát
od gruntu pole. Přenadivili sa (val.) = velmi se podivili. Zaoblécť— za-
— 170 —
oblékať děti = ošatiti (val.). Vypředbíhali sa (vyčerpali své síly ustavičným
předbíháním). Už sem sa mu dosť nauliýbát. Ten sa nás napodváďál.
Trochu si porozpráváme. A dyby si sa mu třebas roznadonášát všelijakých
darů, on tvojí spřejnosti přeea neuzná (val.). Co sa ten dobrák naza-
ujímáí sirot! Sak zme sa na ťa nazpomínali!
YIII. O příslovcích, spojkách, částicích a mezislovcích.
A: Zmizel a zmizel (er ist spurlos versehwunden). Najít sem ho
nemohl a nemohl. — a6o (las.) = nebo. — a^a=: ano: „Vy ste vdovec,
néni-liž pravda?" „Aha, su." „Poď sem!" „Ahá, abys mne bil!" — ai
(aj) = 1. i (slov. val.): Šli tam tatíček ai maměnka. 2. = ano (uh., též:
ái). — ale = asi : Mám ale pů třetí kopy žita. Dnes nepřijdu až ale
o desíti, ale co by (slov.) = ne: „Ty's mi to maso snědí?" „Ale co by!"
ale sak ba, přišvědčuje. Ale tož ty, veď my máme nakládat! — aniž:
„Je tam zima?" „Včil už aniž tak ne jak zrána." „A vlha pěkně-li
zpívá?" „Ona aniž tak pěkně nezpívá jak je krásná. — až: 1. Cekám,
až jak to vypadne, až nebude-li pršat. „Dajte mi kúsek!'' „Počkaj, až
co nesníme." Néni až tak horko. Na tom až tak nezáleží. Přeje si až
moc. Ječmen máme až milá věc. Až kdesi cosi našel přeca kupca. „Ku-
kačka" (m. zezutka) až kdo povídá (= málo kdo). Séct umíja až kerý
(= málo který). 2. Za louda vé, pohodlné řeči, nebo za důrazem pohrůžky
připojuje se touto spojkou opakování týchž slov: Oni sú hluši, až oni
sú hluší. Ej, dyby tak chtělo hodně pršat, až hodně pršat. Počkaj ty
špato špatúcná, až špatúcná. To je veliké lumpisko, až lumpisko. Sak
já mu dám, až mu dám. 3. = af (val. laš.j: Až neupadneš! Ponáhli sa,
až fa nečekám. Oni chčeli, až by to ostalo tak. Pověz ně, až vím. Vy-
derte děvčině palicú, až ona rechytá zajíců.
Ba přišvědčuje vůli jiného: „Poďme radši!" „Ba." — Ba ďácha!
ba šmaka! Bai (Hranicko, Kelecko, Jicko) 1. = i: bai v noci sme tam
byli. 2. = ano, ovšem : bai, baiť, bai tak. — bai- (slov. uh. val.) = 1. ačkoli,
třeba : bar je bohatá, přeca jí nechcu. Nech křičá bar všeci. Bar pod
íavkú přenocuje. Nuž bar (— tedy třebas, přišvědčuje) 2. ve složení s ná-
městkami a příslovci = č. lec: bar kdo, bar kde, bar kedy. — béda réta,
běda na rozto, běhy rozto! (val.) — b'íz' (Jicko) = prý: on tam blíže
býí, on blíže o tom ví. — bo (laš.) = nebo, vždyť: Bo si ty sam taky.
Bo sem ti to dávno povědal. — brz, brze (Karl. Rožn. Jicko, laš.) = brzo.
CU — citte = ticho ! — čito = honem — co (slov. val.) uvozuje věty :
1. účelné: Běžel honem, co by sa dostál z lesa. Dajte mi někoho, co by
mňa tam zavedl. Dvě hodiny dobře mosí íť, co by došel. Dál sem chas-
níčkovi jabko, co by sa s ním zahrával. 2. výsledné: Sám nevěďél kolik
má peněz, co býl takový boháč (= takový byl boháč, že nevěděl). Francek
— 171 —
sa potil, co pracoval (= pracoval, až se potil). Hněď zamdleia, co sa lekla.
Nemože prodat téj chalupy, co tak o ty peníze je taková tvíza. Ležel
jak zabitý, co byl tak opilý. Voda potokem tekla, co pršalo. Sotva mluvit
mohl, co plakal lútosťú 3. časové podmínečné: Co mu trochu vybiješ,
to mu neuškodí. Ai co sa ožením, rodiče možú se mnú byt. 4. připou.štěcí :
Dyž v naší dolině mlha vystúpí, co bude ráno jak krásně, do večera
pršať mosí. — cokij^ cofel (slov.) = ale jdi, co nepravíš !
Čajda (uh.) = 1. ano, věru: A čajda, je tam, je! 2. = á propos :
Čajda ! zabol som vám povědzěc, keby scě k nám trochu přišli. — Čemu =
1. nač: Čem to bude (Zl.) 2. proč (Jicko, laš.), črnnn ni = proč ne: Čemďs
tam nešel? Čemu sy tam nebyl? 3. =: protože, neboť, vždyť (laš.): Hrabě
zakázal lesem chodiť, čemu ma tam zvěř. Nébudě dnes pršef, čemu je
tak čerstvo. Studna je tak hlyboka jak ten kopec, čemu, dy větr fuka,
papir tam hodzeny idě kanálem. Kostela něuvidži, čemu je v nižině. Čemu,
dy my iděm na huby, to my vidimy... Čemu je hojně takových, co štu-
dyruju na kněze a potem něchaju tak. čemu kdo děla cihlu, to jí ne-
može dělať, ež na svojim pólu. — č! (val. laš.): Či já blázním? Něvim,
či zvonili už či ni. Co chceš? Či peníze, či co? — íím (val. pom.) =
jak mile : čím to vytáhnu, hněď idú. Čím věrně znamená svitať, už ich
vidět na poli. čím dojela do města, složila hrnce.
Davne, nedávné, dávnější (laš.) = dávno. — deprv, deprem^ děprem,
deprym, řž«y?/-o (laš.) = teprv. — dicky (Javorník, uh.)^=dycky, vždy) —
dneskaj (slov. val.), dnnsaj, dnesajky (laš.) = dnes. — důle (slov. val.) =
dole = na dole, na důl = dolů (laš.). — domu (Karl. Frenšt. Příb.), dóm
(Zl.), dom (uh. Kelč), do dom (Slezsko), drév (Strám', uh.) ^= až, než :
Počkaj, drév to udělám. Já drév já to udělám ! *) — dy 1. laš. ■= dyž,
když 2. s kondicionálem uvozuje větu žádací (slov. val.): Prosím vás,
dybyste mi nejakú vědomosť dali. — „Kup si to!" Dyž nemám peněz.
Eja (Bernatice) == ano. — enom (slov.), enem (val. uh.), enem a ene
(laš.), edem (Rožn. Karl. Jicko) ; enom, enom ! (= opovaž se !). Sak já
vám povím (dám) až enom! „Přiďte k nám, tetičko!" „No přijdu, přijdu
až enom až" (== až bude příhodná chvilka a p.). — esli (dol, podl. uh.
Jicko, laš.), ežli (sev. Op.), esi (Frenšt. Hodslavice), eli (Op.). — ež =
1. až 2. než (Hranicko, Kelč, Jicko, laš.): Počkaj, ež se najím. Včeraj
bylo pěknější ež dnes. V tym ež vřelo.
Hen, henkaj, — henkajc (podl.), — henaj, henajky, heneky, hyn,
hynaj, hynajky (laš.) = tam (na otázku: kde?). — hev, hevaj, hevajky,
heva, hevka, hevkaj, hebaj (laš.) = sem: poď hev! — hněď, hneďkaj
(Zl. val.), hned, hnedkaj (dol. pom.), hnědaj (laš.). — hodně= mnoho. —
hojně (laš.) z= mnoho : hojně chlapův, hojně nas bylo. — ho (Jicko), hu
*) Pův. parataxis : Počkaj drév (= dříve) to uděiám.
— 172 —
(uh.) =^ zvuk, jímž w ozývají na zavolanou: yBěto!" „hu!" — hore =
na hoře, na horu (slov. val. Frenšt.), vzouiu (clol.), na hoře. na horu
(Jicko), na vrch, na vrchu (laš.). — hrubě (Karl. Rožn. Hran. Jicko,
las.) = velmi, choť, choč (Jicko, laš.) = třebas, ačkoli, esli ně — to choť =
tedy aspoň : choť nechce, muši. — chyba (slov. val. laš.), chybě (Brumov)
= Ječ, než, neli : Chyba tak, že by tom dobytčeti nedál žrát. Dědiny ne-
vidět, chyba až do ní vejde. Kdež sú peníze, chyba u vás! —
/«?/, ino, nu, no (laš.) = ano. — inyra (Karl.) = jenom. — /sře (val.),
jisto, jistotu (laš.) = ano. — jn (Zl.) = ano. Slovcem tímto počínává se
odpověď nebo námitka: „No jak to bylo?" „Ja šak vy to také víte."
„Kdes to kúpíí?" „Ja v Holešově." — jak: 1. srovnávací po kompara-
tivě — - než : Ty^s dostál větší kus jak já Náš staříček sú starší jak váš.
2. Nejedl sem jak včera. Neviďél sem ho jak loni (ale: nemám než to,
nebylo tam než toto) ; deň jak deň, večer jak večer, rok jak rok (== každý
den, večer, rok). Jak je rok dlúhý, ani sa u nás neukáže. Jak je deň
dlúhý, dyby síámu přeložil (= celý rok, celý deň). Popadl hůl a oháňál
sa jak oháňál (= na vše strany), bii jak bít (= kam udeřil). Vyletí do
síně a popadňa kosu jak ňú mlátí o zem tak ňú mlátí o zem (t. j. pořád
mlátí). Bylo to jak dy naschvál. 3. uvozuje věty a) časové (jak, jak věrně,
jak ruče): Jak zme tam přišli, hněď zme viděli co je. Stvrtý rok je
temu, jak sem od něho pryč (=č. „co") b) podmínečné: Jak máte, dajte
c) připouštěcí: Tom já také rozumím, jak sem neštudyrovál. Jak su groša
potřebný, toho bych si nevzal na svědomí. — jako: 1. ktobúk jako
klobúk, darebák jako darebák (einer wie der andere). 2. tak jako tak,
to jako to — přisvědčuje, když kdo něčemu porozuměl, dříve maje po-
chybnosti. 3. Něni jako, dyby byío jako (laš.) = není možná, není zač
koupiti) a p. (rz: slov. néni kerak). 4. Chťél sem mu prodat ; jako ne
prodat, chťél sem mu to pronajat (tak se mluvící opravuje = „vlastně"
ne prodati). 5. zn tuším: To jsem jako já měl udělat, a ne ty. 6. = prý:
Lešti by se k vám nesměla opovážit jako přít. Vzat oba k sobě, aby
jím jako bylo veselo. Ale ona, že půjde pro tatíčka, že jí mosíja jako
šaty dat. — • Janu = inu ; janu šak = ano, máte pravdu. — jednak =^
přece, tak jak tak, bez toho : To bych musei všecky krávy prodat a
potem bych býl jednak žebrákem. Oni šli jednako kajsi na procházku.
2. = ustavičně (val. laš.) : Bude jednako dozírat (^ pořád obtěžuje). Sama
se tam jednak trapi. Jednak tu slači (—číhá). — jedyn (Frýdek)^ jenom.
jej: „Chodzja k něj ludzja?" „Jej, chodzja věru" (uh.). — jejda, jej daná.
jejdanečky = výkřik podivu. — //, po souhláskách ?' — // (slov. val.)*
Je-ji doma? Je-již pravda? Doma-ji si? Optaj sa ho, jed-y-by? Už-i?
Máte-ji ? Víž-i o tom ? Víž-iž (= víš-li). Býi-i tam už ?*) Vidéli-ji ste tu
') Reč lidová nevypouštívá tak často tázacího tohoto slovce, jako nynijU jazyk
spisovný! — Odpovídá se ohyčejně slovesem.
— 173 —
moju ženku? (píseň val); jinde: Neviděli ste tu mojéj ženky? jovéj !
(val.) = jej I (výkřik bolesti). — již (val.) = částice důrazová při výrazech
podivu a zděšení : Ach to již vám bylo vzácné podívaníčko I Och ludkové
dobří, to již sa děje hrůza !*)
'kad, -kuď jsou náměstkové živly složených s předložkami příslovcí
slovenských, val. na Vyzovsku, Fryštacku, Klobucku, na Jicku a las.
na Opavsku (tu jen -kaď). V nářečí slov. a val. kaď a kuď se prodlu-
žuje: dokáď, odkúď, pokáď; zakaď(op.): Dokúď tam budeš? (ne: jak
dlouho!"). Ostanu tu do nekáď (—nějaký čas). Loni sem tu býí dokáď
(= dlouho). — Avďjest náměstkovy živel složených s předložkami pří-
slovcí na Frenštatsku, Strambersku, Příborsku a Brušpersku: dokeď,
odkeď, pokeď, zakeď, — kel jest náměstkovy živel složených s předlož-
kami příslovcí na ostatním Valašsku, na pomezí uherském (vyjmouc Lipov
a Vrbky, kdež jest -káď), na Místečku a Frýdecku: dokel, odkel, pokel,
zakel (na Místečku a Frýdecku vedle těchto též dokeď etc). Ve Velké
na pomezí uherském jsou starší tvary: dokal, zakal — ky \ ka skládá
se s týmiž předložkami na Valaších a na pomezí uherském kdež se střídá
s náměstkovým živlem — kel: doky, odky, poky, zaky, poka, doka. —
kady: Víte-li kady do N. (=znáte-li cestu?). Vím kady, nezablúdím. —
kadě = kudy (uh.). — kaj = kde i kam, laš. mimo Frenštatsko, kdež mají
hdě: Kaj sy byl, kaj iděš? nimaš kaj (není kde, Frýd.), kajsi (kdesi),
lecikaj (leckde), ledakaj, ledykaj (op. = ledakde). fca/e = kady, dzekaje
(všelikady, uh.). — kam = č. kam (pom. a uh.). Ona pláče a naříká
kam dál věc (= čím, uh.). — kata (val. a laš. kata, kakat') zapírá, kata
ne (laš. katať ni) přisvědčuje: „Ty's mi to vzáí!" „Kata vzal" (= nevzal).
„Chceš-i kúsek?" „Kata ne" (=chci). — kde na Zlínsku a na Val. =
č. kde i kam: Kde ideš? Já oieidu za celý týden nikde (val. „kde" i „de").
Ten už je kde I (daleko). Už bylo kde na noc. „Dajú-li?" „Kde by ti
dali I" (= nedají). V Uhrách je kdež lepší kaša než u nás (daleko). Néni
to enom u nás, je to ai kde inde. — Kdesi na Vyzovsku a Klobucku
začíná každou téměř odpověď na otázku kde? „Kdes býl?" „Kdesi
v městě," „kdesi u kovářa." „De ideš?" „A tu desi," „desi do Lipiny."
zaledvakde (= sotva kde). — kdy: „Nemám kdy." „Uděíaj si kdy!" Už
to mám naorané kdy (= dávno). Nebyl sem tam už kdy. — ked (podl.
v Javorníku a ve Vrbkách uh.), keď jinde na pomezí uh. (mimo Lipov
a Velkou, kde panuje „dyž") = když; kedbych (podl), kebych (uh.) =
kdy bych. — kedi (Javorník uh.) = kdy; kedy = kdy (jinde na pom.
uh.). — kej i kéj (laš.) — kdy; kejši (kdysi): němaju kej, kěj indy (někdy
jindy). — kerady = kam (val.). — kerak (Klobucko) = jak : kerak sa
♦) Srovn. // a Už v Čelakovského -Ohlase písní ruských- : Nebylo dosti světla
hojného pro to-li množství, do toho-Už chrámu božího.
— 174 —
menuje? kerak je ti? Nemáme kerak (Zl.) = nemůžeme, nemáme zač
(koupiti). — kerousi (ZI.) — někdy, o neurčité budoucnosti, jako „kdysi"
o neurčité minulosti : Kerousi k vám přijdu, ani sa nenadáte. — kotidulú,
zvuk, jímž děti kotúlaní (kutálení) provázejí. — kroma, krema, okrom
(val. laš.) = kromě, leč: „Co's dál za to jaíůvča?" „StcJ rýnských šajnů."
„To néni možná, krema bys jú byl od někoho známého kúpíi."
Lnla, lalac — lalacě (uh.) = ejhle. — le, le ho ! (val.) = výraz podivu,
když něco náhle (na př. zajíce spatří). — lebo = nebo, sice ; Di, lebo
vydržíš! Daj pokoj, lebo ťa vyženu! — leb (val. laš.) = nebo, sice: tři
leb štyry roky. Včil si s ním co chcete děíajte, leb pusťte leb zabijte.
Přinesu puténečku trnek leb čeho (= čeho kolvěk). — lecihde val. =:
slov. ledakde. — leč (val.) = 1. ale, nýbrž: Hospodář ví, leč já ne. Já
sem nekřičál, leč tento a tuten křičali. 2. spojka uvozující věty časové
(až, než) : Leč přijde, dáme jí (= až). Leč zme poobědvali, už přišli
(= než). Leč budu vařiť, zatel tam dojdeme (= dokud budou vařiti,
než uvaří). — leda 1. attributivně : Včil može leda stará baba jezdiť.
2. uvozuje věty účelné : Súkali sa tam, šukali, leda Verunku dostali
(z=: aby). Sama královna písaníčko psala, leda synečka na vojnu dostala.
Ie7i (uh.)zz:jen (na Lhotkách uh. lem). — lešti (slov., Vsetín, Klob. val.),
lesci (uh.), lešči (Karl. Rožn.), lesi (Kelč), leči (Mořkov) = jestli. — lež
(val. uh. Kelč) = než, nýbrž: Radši bych umřela, lež bych sa vydala.
Nejel do města, lež do hor.
Miz (op.) = než. — moze (Karl. a Rožn. móže) přisvědčuje = ano,
dobrá, budiž. „Poď s nama!" „Može." „Nechoď tam, lebo upadneš!"
„Ja može." Može přes padesát nas je (možná asi). Može už to poza-
pominaí (snad).
Na (uh.), začiná každou odpověď: „Jak je ti?" „Na Janek." —
najprem (las.), náprem (uh.) = nejprv. — ndpoky, nápočně (Březová
uh.) =. schválně, úmyslně : Prišiel nápoky pre nás. — natož = ano. —
ndjzady (val.) ^== v zadu, na posledy : Ostát nájzady. Ten ide nájzady. —
nehodaj (uh.) = tuším : Prišeu tam nebodaj hajný. — neddvnej (val.),
nedávný (dol.) = nedávno. — nech uvozuje větu podmínečnou : Nech
to ešče nějaký čas potrvá, Bů ví, jak bude. — nekdď: Snáď tu budeš
do nekáď? (=z nějaký čas). — někdy : Pečeme až někdy (= málo kdy).
Zastaúvá sa u nás až někdy. — nekerúc = kerúci (v. t.). — nemal
(laš.) = skoro, téměř : Němal do jedenasti tam byli. — nestojte (val.) zz:
nastojte: Volata na nestojte. — nezdaliž (podl.) = zdali ne: Ptat sa,
nezdaliž on tam půjde. — ni zaporka na Nov. Hrozenkově, Karlov.,
v Ro.^nově, na Jicku a laš. : „Půjdeš do skoty?" „Ni." „By ta si v lese?"
„Ni." — nibo (Karl.) = nebo: dvě galánky nibo ženy. — nihdi (Jicko
a laš.) zz nikdy. — no, slovcem tímto ozývá se, na koho se volá:
„Francku !" „No !" Ale no dyť, no šak, no tož, no može. — nole n. hleno
— 175 -
(uh.): .Byťs tam?" „Nole (hleno) byí." — 7iovo (Jicko) = znovu. —
nj (N. Lhotky uh.) — záporka ni. — nyny ! (uh.), výraz podivu.
Ohy ! ohyž ! povzdech unaveného. — ondaj (Jicko), onegdaj (podl.)
= onehdy, — oto (las.)— hle! (voilá), tu, nedávno (slov. „tot") ; často
se tím slovcem začíná řeč, když si kdo nemůže hned na něco vzpo-
menouti: „Odkeď stě?" „Oto z blizka." Oto tu byl. „Kaj jedětě ?"
Oto, pro kvačky." — o toléj, zíí zz: jenom že, leda že: Cesta je jednaká,
o toléj, že silnicú néni toléj blata. — ovak (las.) == sic : Budž éicho,
ovak če chraščim. Ovak co na tym (=: ostatně) — ovdif (las.), tedy
ovdy = kdy koliv, kdy tedy. — oz^ij., na ozaj, na ozajst nr na opravdu.
Pilno (val.) - honem : Poď pilno ! — pokertíc, po keréj a) = po
každé když : Pokerúc ju (pentlu) zaplétaía, přežalostně zaplakala. —
Po keréj je druhý pohřeb, zas idú děti na hrob naříkat, b) = někdy :
BylVi už po keréj na Vsetíně ? — porad (uh.) == hned : Porad puójdu.
Porad, jak posedajú. — posžeď (val.), poslíz (dol.) = později. — potem,
potemá (klob.), potemy (sev. op.), potomá (pom.), potomai (uh.), potomák,
potomáky (podl.) = potom. — pozdě onde, pozdy ondy: Ten ječmen
je velice řídký, pozdě onde klásek. — poznov = znovu. — prám:
To je prám dobrý člověk. Dyť on je prám opatrný, jak do toho vlézí?
(České právě není úplně adae- quatní). — přecnj (val.) přecek, přeceky
(laš.) = přece. — preco (uh.) = proč. — předy, přidky, zpředy (laš.) =
prv, dříve, napřed. — proto spojka souřadná = neboť (Zl.) : Jarmak bude
slabý, proto lidé sú na poli (srovn. laš. čemv). — prvek, prvéky (podl.)
prvka (val.) = prve.
Ráz (val., Jicko, laš.) = jednou, dva rázy (dvakrát), kolik rázů
(kolikrát), ráz to — ráz to (jednou to, podruhé to), neraz (nejednou)
bylo to iny raz (jindy), a tak je každým rázem (pokaždé), zaraz, zrazu
(hned), odrazu (na jednou). — rovnako (laš.), rovně (slov.) = jednako
(v. t.) : Mosím mět rovně služebnu chasu (= tak jak tak). — rovno (uh.)
přisvědčuje = ano. — ruče (val.), ruč (laš.) = a) honem : Poď ruče !
b) jakmile, sotva : Ruče som tam prišol, hnědz som uvidzel (uh.). Ruč
sem se pohia . .^ . — seď, sel jsou náměstkové živly složených s před-
ložkami příslovcí lašských, val. a uh. (srovn. keď, kell): z tamodseď,
dosel, posel, ztamodsel, až posadsel (= posud) — semkaj =^ sem. —
sfcoro = časně, komp. skořej, (laš. skorši), neskoro, neskořej, něskorši —
sndď^^rý: Snáď ste byli na puti? — sno, snoď, snotě (Frýdek) = snad.
— sťagde (Rožn.) == leckde : Sťagde nám pobyť. — stejně (laš.) = pořád :
ja stejně k němu chodim. Stejně tam choďul.
Sak (= však) 1. přisvědčuje: Přiďte ! „Šak." 2. = sice ovšem: Já
sem tam šak nebyl, enom co od ludí čuju. 3. Na tom rolu měl 30 zl.^
šak 50 (mluvící se opravuje, „vlastně."). — škoda že (= vždyť přece:
— 176 —
Skoda že ste tak starý, a takové hlupoty vyváďáte! Škoda že o tom
věďéí a nebránil tom !
( příklonné vyskytuje se nejčastěji v laštině : katať, vetiť, věruť;
jmenovitě v odpovědech: „Dala sy kravum?" „Datať," „dalatiť." —
fa, tanu (val.) uvozuje odpověď: „Je ten člověk bohatý?" Ta na mu
hřišnú, a jak!" „Mám-i íť s vámi?" „Tanu, udětajte si, jak chcete." —
Tanu ta =jaká tomu rada? a p. — íaď, íMď(taď, tuď) jsou náměstkové
živly složených s předložkami příslovcí, tam kde kad^ kuď (v. t.). —
tadě (uh.), taje (Lhotky uh.) = tady, tu. — tak, ja věru tak (uh.) při-
svědčuje, 2. uvozuje věty výsledné : Prší tak sa práší. Jí, tak mu od
huby prší. Zmokl sem, tak se mne teklo. Zpíval, tak dědina jačala.
3. ne tak = nercili : Ten iným chíapom poradí, ne tak tobě. — taky
(na Kyjovsku) = také. — tam v laštině slyšeti velmi často za řeči,
sluchu cizincovu zcela nadbytečně-: Dži tam do hruma ! To je tam darmo.
Un tam něubliži žádnému. Ja tam něpravim, že . . . Ai trávu jedli
ludě; no ja sem ji tam nějidaí, ale hladu sem se narhul. O vodu tež
tam něni (= o vodu není potíž). — tame, tamo, taměj, tamoj, tamok,
tamejky, tameky, tamyk, tamyky, tamykoj (laš.) = tam; semoj — tamoj. —
tedaj (las.) = tehdy. — tedovai (Lipov uh.) = tehdy. — teď a tel jsou
náměstkové živly složených s předložkami příslovcí, tam kde keď a kel
(v. t.) : do teď, odteď, poteď — dotel, odtel, potel, ztuodtel, ztamodtel,
zatel = dokad, pokud, odkud atd. — ternu že (laš.) = protože (srovn. čemu).
Ja to temu vim, že . . . — teprem (Jič. Příb.), teprú (Zl. slov), teprv
(uh.) = teprv. — teraj (Frýd.) = tudy. — /ež = i, také (Karl. Rožn. Jič.
uh. laš.). Spojka féž zvláště jest charakteristická pro nářečí lašské ; tam
vkládá se totiž u věty imperativné, tázací a na označenou podivu,
nevole a p. : Požeň tež hevka ! Ej, ďi tež ! Malčinko, dolef. mi tež do
kuzně! S vámi tež ve fazule hrať! Co tež to tu je? Cuž to tež bylo?
Kaj tež su naši synci ? Ale ditě, ditě, co tež něpravitě. — to (laš.) =
tož, tedy v závětí vět časových a podmínečných : esli ně — to choč (tedX
aspoň) ; ne to = ne tak (v. t.). — tof, totkaj (slov. val.) = 1) místně =
tu, zde: „Kde je to?" „Toť." 2) časově = nedávno : Toť sem ho viďél'
ToC na matičku boží byly primicije. 3) přisvědčuje == ovšem „Sú-li ty
hrušky zralé: „Toť že sú." — tož=l) ano: „Ste ze Skoronic?" „Tož."
2) tedy: Dyž nechcete, tož půjdu sám. Dyž tak, tož tak. Tož ty tak?
„Tož ono je to tak" (tím se končí jako rekapitulujíc delší o něčem
výklad). — trebar (uh.) = třebas. — Třthas uvozuje věty připouštěcí
Třebas nemám nic, přeca bych jí nechťét 2) přisvědčuje: „Přiďte na
besedu!" „Třebas". — Tit (val. slov.) znamená též „sem k tobě", „sem
k vám": Zaplatím vám, až tu přídu. Na otázku „odkúď" říká se: z tu
odtuď, z tamodtúď, z tady odsáď — tudy^ tudyky (laš.) = tu zde. —
tudiž^za, chvilku, co neviděť: Počkaj chvilku, tudiž tu bude. Jaknéni
— 177 —
opatrný hospodář, tož je po gruntě tudiž. — tvy =-- výraz nechuti : Tvy
to je hořké I — ť?/ náměstkovy živel složených s předložkami příslovcí,
tam, kde ki/ (v. t.) : dosty odty, poty, žaty -^- dotud, odtud (od té doby),
potud, zatím ; z tamodty, zdoty (= odty, odtud). — tym — tym (las.)
čím -tím: Tym širši, tym lepši.-
Včeraj — včerajky (laš.) = včera. — včil = nyní, včile, včilej, včilejky,
včilek (las.), včilék, včiléky, (podl), včiléj, včilkaj (slov. val.) veď = vždyť,
však (laš. veť — vetiť) : Veď máme toho dosť. — vedla, vedla, podlá (uh.). —
venkaj (uh.) ^^ ven (kam ?) : ide venkaj (ale : je venku). — vei^ně = hned,
honem : Enom věrně ho přines ! (laš.). — všade (Jič. Kelč. uh. laš.)
všáhdě (Karl. Rožn.), vsaj, vsaje (laš.) = všude. — vše (Rožn.): všedaléj,
vše horší (= čím — tím). — vteda, vtedaj, vtedováď, vtedy (val. laš.), vtej
(laš.) = tehdy. — vrtko (Frýd.) = honem.
z (ze, s) = asi : přiďte ze třé. Daj mi s pět hrušek. — zakým (uh.) =•
dokud. — zasej (slov. val. laš.), zasejky, zaseky (laš.) = zase. — za to
ze (slov. val.) = protože : Tady može byt kdysi rovina, za to že voda to
vymílá. — za tolko, ze (uh.)= jenom že: Na Lhotky je hodinu, za
tolko, že je to do kopca (srovn. „o tolej, že.") žatým (val.) = sotva,
jakmile : Žatým svitá, už každý sa běží umyt. — zavdy znamená více
než někdy, a méně než často : Chodívá k nám zavdy. Zavdy tam bývám.
Příklonné z slýchá se v otázkách a u výkřiku : Néniliž pravda ?
Začiž je to? Jakž, Jane, ty nepůjdeš? Čemuž by to bylo? Kdož vás ví,
kde ste to poděli. Pro bohaž ! Jakáž pomoc ! V nářečí valašském příklonka
ž přisouvá se často a) ke spojce ji (= li) : A vižiž ? (-= víš-li), chcéte-již ?
užiž? b) k imperativům: diž! dašto Pámbů (=dajž to; zl. dešto = dejžto).
— že: Já sem sa bral že na maso, a vy jíte kýšku (= mysle, že jíte
maso a mně dáte). Mám za ním peníze; šél sem k něm, že ho budu
upomínat. Šli zme že k vám. Séí sem na rolí že prasatom na trávu.
Přebřédli Moravu, že poďme si chytit ze štyry husi, že upečem si jich.
,Máte ešče co žat?" „Už zme dožali." _Já že bych vám přišel pomoct"
(éll. Já to povídám, táži se proto, že..."). „Kupit soli?" „No že by
s pů funta" (= nepotřebujeme, ale pro jistotu). ,Chcete-li piva?" „Že
by trošku." Nebude pršet, že by v noci (= leč snad). Vskutku! neni že
bych vam tam mluvit darebninu (= nemluvím). Že by si mét nad čím
búchať, nemá (= nemá si nad čím búchať, nemá se čím bezpečiti). Že by
to bylo odporné, néni (~- není to odporné). Že by ma ruky zbytek bolely,
to ni. Že's mi to neřekl! (= proč). Že's k nám nepřišel! „Paňmámo, že
lešti Pepka má do peci přiložit (= Pepka se táže, má-li). „Že víte co
chlapci, že já mosím ít do práce (řeč přímá!).
12
— 178 —
IX. o pádech prostých.
1. O nominative.
a) Neurčitý podmět (něm. „man") vyjadřuje se nejčastějí třetí osobou
jedn. : Než dojede z Kvítkovic do Napajedel, je z Kvítkovic v Tumačově.
Sedňa na železnicu, za hodinu je v Hotomúci. Cíověk dobrý, že by mosél
pohledat. Daja sa v právo, přijde do Břežnice; daja sa v levo, na Kudíov.
Do toho obřísta by uvázat snop, že by ním nepohnul. Po ní nepozná,
že je dívka. Tam dostane všecko, nedostane nic (t. koupiti). Spěš ho
uslyší jak uhlédne. Ani by neuvěřil, ani by neřekl . . . Jak dyž by desku
táhl, tak to jelo po vodě. Jak by namazal, uťal. Može na tom. ubyt
(přestati).
b) Věty bezpodmětné velmi jsou častý. Odchodně od jazyka spi-
sovného hojny jsou jmenovitě v nářečí valašském a lašském, když je řeč
o náhlých a škodlivých zjevech přírodních a o dějích tajemných, děsných,
jichž podmět jest jako nevyzpytatelný: Ani prachu neskropilo (málo po-
pršelo). V masopusty rozpustilo (roztálo). Tak dva roky nám všecko po-
zbíralo, rolí kamením zaneslo a připlavilo (o povodni). Byla velikúcná voda,
podmývalo břehy. Potíúklo, stromy poválaío, všecko zbilo. Chytlo ju a
doneslo za pátú dědinu. Jak vidžim lidi, už mě pozvihuje, už musim do
póla. Křivilo ním. Složilo ho (těžce onemocněl). Položilo mě (roznemohl
jsem se). Smýkalo ním po cestě. Házalo s tým lůžkem, vyhodilo ho ven.
Nemluvil nic, enem ním pralo. V peci střelilo, div peci nerozhodilo.
Dyby ňa bylo zabilo ! Fůra sa zvalita, chlapi z voza pozvyskakovali, a
robku chuděru zabilo. Někdy dýšu, a někdy nedá. Nedá ně seděť doma.
Dyž se mi to nezpomni (laš. = nemohu si vzpomenouti).
Lid: ščípe mne v oči, ozíbe mne v ruce a p., spisovatelé: štípou
mě oči, zebou mi ruce !
c) Věty bezpodmětné užívá se často, když se mluví k osobě vzne-
šenější, jíž kdo přímo osloviti se ostýchá : Kde sa bylo? (= kde jste byli?).
Je se doma? Kde se ide?
2. O vokativě.
Na Podluží a na sousedním Slovensku na otázku „jak je ti?" (t. j,
jak ti říkají křestním jménem) odpovídá se vokativem : Jane, Jozefe,
Marýno, Rozáro. — Taktéž odpovídá kmotr na otázku knězovu : „Jak
tomu dítěti chcete říkati?"
3. O akkusativě.
a) V laštině a v pohraniční valaštině (na Horní Bečvě) jména svatých
s předložkou na na označenou času (kdy?) zachovala starý akkusativ
— 179 —
za obecný nyní genitiv : na sv. Jozef, na sv. Jan, na sv. Sčepan, na
sv. Ondřej.
b) Jména zvířat opatřená přívlastkem mívají za nominativ mn.
akkusativ jako neživotná : sivé voly (volky), vrané koně, mladé ptáky
(ptáčky), pěkné holuby, drobné raky.
c) Naopak neživotná u přirovnání se životnými připodobňují se
k nim : Chlapci jak hřebíci, jak válci, chlapi jak buci, jak dubi. „Vy jim
pravitě .synci" (chlapci), a oni su takovi trami!"*
d) S akkusativem pojí se některá slovesa přechodná, jež spisovný
jazyk obyčejně pádem předložkovým doplňuje, jakož i slovesa nepřechodná
i obdobná jména přídavná. Tak v laštině sloveso věděti pojívá se s akk.
na př. „vim ptáky" (= o ptačích, t. mladých), jako v písních: Vím já
lučinu, kostel, zahrádečku, vím já jednu hospodu z kameňa bramoru.
Vůbec se říká: Kdo vás ví, kde ste to dali? Kdož tě ví, kde to máš
(když někdo něco hledá). Podívaj sa ho, už ide. Hleď ju ! hleďte si ho !
Veric Boha (uh.). — Muž jí toliké tisíce odemřél. Pršalo, pršaio ty veliké
kropě. Pršelo žáby. Se mi snilo nepěkný syn (= sen). Ty husi su jedné
penize (= stejné ceny). Bylo té (ho, vás) pilno ! Už mě je styd (laš.).
Býí tě tu čert dluženi (= čemu jsi přišel?).
e) Akkusativ adverbialný : Di skok ! (^ honem) di skoky ! ale skok,
skok! Skoky odvaž krávu I Utěkaj skok (laš.). Spíja, až je kus na deň.
Ze by ma ruky zbytek bolely, to ni. Hleďte si co spěš pomáhat (= čím
dřív, tím lip). Cosi sa mi pořáď zíve, pořáď mne cosi hlava bolí, cosi
sa na mne hněvá, dnes sa cosi nechce rozednit, nijak tom cosi nemožu
porozumět, je cosi blíž (= o něco), tož jak tam švagr cosi vypadá? Vše
dalej, vše horší (j= čím — tím, Rožn.). Bývajú krajní dům od mlýna. Deň
ze dňa, noc z noci ; deň na deň (= každý den), džeň v džeň, deň vedla
dňa, týden s týdňa. Lulek kameň o kameň tlučený. Néni nás tu ani po-
lovicu, ani třetinu. Húf cigánů sa zběhlo. Mlýn dvoje složení (val. =
o dvojím složení).
4. O genitiv ě.
a) Genitiv jedn. mužských jmen stromů nastupuje často za akku-
sativ : Drcnul palcem do kořena, vyvrátit bucka z kořena. Sťali jasena,
smreka. Vykučovali ztatolíča.
b) Za akkusativ mn. životných substantiv rodu mužs. nastupuje
genitiv a) v Nivnici a v Bánově různořečí záhorského J3) ve Bzenci,
Vracově, Pavlovicích. Bořeticích. Cejko\acích. Bílovicích nářečí dolského
y) ve slovenském nářečí pomoravském a uh. všude vyjmouc Bilo^'ice u
Hradiště d) na Karlovicích a na Rožnovsku s) na Laších všude. Nej-
častější jest tento genitiv v nářečí lašském a slov. pomoravském. a) Mám
dvúch, třech, štyrech bratrů. Mám tam známých, p) Set mezi ženáčů.
12*
— 180 —
Zavolat mlatcň, Tech malých učil. y) Zavolajte tých chlapů. Má třocli
bratrůch. S) Brzo by sedláka z gruntů zháňali. Na tých vojáku došeu
strach. Střílau houbu. To je pro naších chuapců. Až po Maďarů, s) Ukrad
dvoch voíuv. Ma tam známých. Posila svojich synkův do školy. Šli pro-
dochtoruv. — Jména zvířat vyjadřují se obyčejně akkusativem: Má
silné voly, dobré koně.
Mimo to srovnává se genitiv všude s nejpřesnější skladbou staro-
českou, leda že genitiv srovnávací, jako v nové češtině vůbec, i tu se
vytratil. Uvedeme tedy jenom některé důležitější příklady.
c) Genitiv přisvoj ovací : Cí je to? To je tatíčkovo, našeho Francka.
Kdo je silnější, toho ty peníze budu. (Nikdy v té příčině „patřiti^
náležeti" a p. germanismy!)
V nářečí lašském opatřeno-li jméno majetníkovo přívlastkem
„pan," „stryk" a p., přívlastek tento vyjadřuje se genitivem, jméno
majetníkovo adjektivem přisvoj ovacím: Pana rechtoruv pes. Na stryka
Hanesove luče. Pana Ježíšova cirkev.
d) Genitiv vlastnosti není tak častý jako v jazyce spisovném, na-
hrazujeť se jinými vazbami; vyskytuje se však přece v řeči lidu: Já
su pamětlivéj hlavy. Tá baba je ohebného jazyka.
e) Genitiv celkový a kolikostný: To je kus lumpu, darebáka
(^ veliký lump). Včil je vrch roboty (laš. = nejvíc práce). Ušel sem teho
chodnika 200 krokuv. Néni ťa nikde (o slabém a hubeném). Kde je ťa
věc? (o slabochu domýšlivém). Tu je věc písku jak čelio. Dyby byl
člověk jeden a dva (kdyby nebylo mnoho rodiny), ale dyžho bylo mnoho
(měl mnoho dětí). Tvojí řeči néni konca kraja. Třikrát' dňa sa dojí.
Kúríme (topíme) dva rázy dňa (uh.). Zdála sa ně tá noša lehká, ale je
jí co smyčiť. Oves je těžký, snopa je co zvihat. Měla videi co zvihač
(o slabé). Dybys býl co dobrého, nedělal bys toho. Ten člověk néni nic
dobrého. Nic mi néni tak divného, jako . . . Yěďél sem každý kúsek
(pole) co je čího.
Genitiv celkový závislý na slovesech dať, požčať, podržať, pomocť:
Dyť ně daj hubičky, dáj, ale ščípanéj. No tož, Mikšii, daj obucha, Kubo
zahraj do hajducha (z koledy). Dajte nám noclehu. Podaj mi toho žbána,
téj motyky, Požčajte mi videi, obřísel. Požčajte mi grejcara (uh.). Podrž
mi měcha. Pomož mi toho žita cúdit.
f) Genitiv dotykový a vztahový: Já tu středy nedobudu. Haj svého
zdraví. Ptal si nocleha. Popros maměnky; Synek volá vody. Zapoihél
sem u vás fajky. Zapomél si vzít provázka. Sak mu toho závidím. Súsed
je zběhlý takových věcí. Učula muziky (uh.K — V laštině sloveso tičiti
se a přídavné zvyklý pojí se s genitivem : Učil áe teho. Ja sem je
dvojího řemesla učeny. Uča se němčiny. Ja toho sem zvykly.
— 181 —
g) Genitiv odluky: Odběhl píuha na poli. Ženy odběh. Zapřel se
viry. zapřel se Boha. Rodiče mne odumřeli malého. Matka odemřela
dětí. Bratr sa všeckého zpříká. Tak. tak. že sem sa ho zdrapíl (val.,
zbylj. Syneček sa mne odpudil (zanechal mne). Bůh opatruj ohňa.
h) Genitiv ve větách bezpodmětných za podmět jiných jazykův
a) ve větách kladných: Bylo nás troch. Bylo dvoch sester (val.). Dyby
nás bylo s to. Néni ťa za tolik, esce je nás za tolik (= sme s to).
Čeho je rác? (atout). Šipů (zelen). Já ti povím, čeho je rác! (= zač je
toho loket). Dyž donde letního času (=- bude léto). Daj si pozor, aby ti
netrefilo svatého Ducha v pátek (= abys se nepřepočítal. nesklamal).
Už je nás. chlapečci, už je nás na mále, jako téj rosenky na zelenej trávě.
Kde by sa, chlapečci, kde by sa nás bralo, dyž nás dycky voďá před
hranické právo (na odvod). A dyby u nich jediného obrázku viselo na
stěně \ (val.). Letos sa ukrutných bočanů postřiklo (= velmi mnoho).
Věřte tolkých ludí musí na tem vojnisku zhynúť, je-ji teho třeba ! (val.).
Letos može byt pěkného ovoca (= hojně). Ellipticky: Ne divu, že . . ,
Ne úroku!
/5) ve větách záporných: Néni tam žádného doma. Juřeny tu něni,
va.šiho tu něni. Kmucháčka tam ešče nebylo. Až mne nestane (nebude),
teprú uvidí. Neostalo kolka ve stavenu. Teho stromu tam už nestojí.
Letos ani kláska neporůstlo. Nešlo ešče do kostela ludí? — Vždy
v elliptických větách podmínečných: dyby ne tebe. ne matky, dyby ne
déšča . ' . . býl bych . . ,
i) Genitiv záporný za akkusativ předmětný jiných jazykův i za
akk. kolikostný jest posud všude pravidlem: Neviděla's maměnky?
Nepotkali ste naších? Neušíjte mi jich (bot) malých. Nemá mašiny
spravenéj. Nemám chvíle odlevenéj . (val., oddechu). Neměl ešče dvaceti
jak umřel. Chalupky mi nechal samé, zem mi odebral. Prj-v gruntuv
nedali tryhať. Ani rázu nězaprchlo. Nechtě tam toho snopa. Nechal
tam čeřena. Bez tabáku nemožu b}*t ani minuty, ani chvilky.
k) Datování se děje takto: letos, loni, třetího roku. štvrtého
roku. — Genitivu „čeho" s přízvukem na poslední slabice užívá se
v otázce, jmenovitě na odbytou námitky: „Sak bys mu neporadili",
„Čeho? Podíval by sa's!'' — „Kolik ^'}-děláte?'' „Ach pane Bože toho
výdělku!^
5. O dative.
Dativ nevytiskuje se tak často jinými pády prostými i předlož-
kovými jako v nynějším jazyce spiso^^lém. Častý jest jmenovitě dativ
přisvojovací. prospěchový, ethický a p. : Hen tom děvčati matka (= teho děv-
čatě). Děti mi naučené žebrat néjsú. No půjdete-li mi na svaďbu, až sa budu
vdávat? Býl sem strýčkovi na pohřebě. My ím máme štyry mená (uh. =naše
— 182 —
čtyři krávy mají čtyři jména). Ona měía chřapcovi Brůnek (—jejímu
chlapcovi bylo Branek). Nemáme smrti druhému vyhledat. Chytit sa
nám na vůz, Néni tom konca kraja. Jaká tom správa? (= jak to
spraviti?). Křičeli, že už im je konec. Co je ti prstu? (co's si udělal
prstu, jak jsi jej poranil?). Noze mu nic néni, htavě nic nemá (= ne-
ublížil si spadnuv odněkud, udeřiv se a. p.) „Su chromý." „A co máte
noze?" Nemá nic očám. Co temu psovi máte? (--co je mu?) Ublížil si
cosi noze. Nevím tom rady. Nevím tom drahý (= nevím co s tím, jak
tomu pomoci). Tomu je dobře (nikoli : ten je na tom, v tom dobře !).
Kolik je vám roků? Ide mi na třicátý. Bylo mu na třinástý rok, do-
chodito mu padesát let. Na křtu dali chíapcovi Jozef. Bylo mu Francek. —
Jak je vám? vazba homonymní 1. jak se máte 2. jaké vám jméno.
Hrnčířka, Simlena jí všecko povídajú. Mjut sobě tu nožku položenu
a put vodu. Sta kravám na trávu, být votom na vodu (ne „pro"!). Kom
je to? Kom to bude? (nikoli „pro koho"!) To je tatičkovi, maměnce.
Být děťom na hrušky (= natrhat hrušek). Kdosi nám být v noci na
hruškách (okradl nám hrušky). Odejíť ho nemám komu (t. j. nemám
komu dítěte dáti v opatrnost odcházejíc od něho). Zatopit zemákom,
masu. Sú rádi hosťom, budu vám rádi. Zastřelit sem kurotvu; téj sem
být radši jak zajícovi. Ona kýšky nechce, a já su ráda téj. Já mu vinna
nejsem. Já tom néjsu vinen. Otec tom nedovolí. Já sama všeckem ne-
stačím. Tomu jsem přesvědčená (== zkušena toho). Já vám všeckému
dopomožu. Gem je to? (=nač). Inším sa to nehodí. Zhlédt sa penězom
(v. peněz, na peníze), taciném zboží (— koupil, že bylo lociné, ale bylo
špatné). Zlakomít sa penězom. „Netakom sa ty tomu mojmu tělu
bielému" (Koll. II. 5.).
6. O instrumentale.
a) Instrumental prostorový na otázku kudy ? je pravidelný ; na otázku
kde užívá se ho adverbialně : horem, spodem, vrchem, prostředkem :
Vrchem je to oschlé, spodkem je voda. Strom býí prostředkem práchnivý.
b) Instrumental časový: Dyž byto vesnem. Prvním dnem zvú na
svaďbu mládenec a družka (val. — slov. první deň). Včiléjškem růstajú
májůvky ( - „o tomto čase"). Pořádem dozírá (pom.).
c) Instrumental způsobový (adverbialný) : hupitem, hupitkem (laš.),
běž úmentem = honem fval.), chodit trckem, křížem krážem sem pochodit
íúku (val). Zběhál pole křížem mitvem (dol). Harcem pro ně postáli
(val). Voda teče cicúrem. Na panskéj sa žádný nepotrhá; tam dětajú
všeci váhu (~ po vůli, pomalu). Převalit sa horem pácem ~ vzhůru no-
hama (Zl). Su tichem. Tichučkem buď (laš.). Jí obtem = hltavě (val).
Všecko pajzem pozbírál = mentem (Zl). Skutkem = skutečně (laš.) Všecko
— 183 —
mu ide jaksi šúrem =■ napříč (slov.). Voda po ceetě tékta šiřinu. Dyž nese
volom, trúsí seno šiřinu = „jak šírá" (dol.). SiM mocú = mermomocí-
Přeletěla sem střelenu ranú. — Hupkem — hupky, zpátkem — zpátky, boskem
— bosky, zbytkem — zbytky : Třa mi plat davať, a boskem smy (= bosi,
las.). Je zbytky rozpustný (laš.). Pechem íť = pěšky (Karlovice). Kobzole
už většim mamy doma = větším dílem (laš.). cvaly = cvalem (uh.). Nech-
ťúcky, běhúcky, nevědúcky, hvízdajúcky, ležačky, stoj áčky, běžačky, se-
ďačky, kolenačky i kolensky (uh. val.), štvernožky, nevidomky, nevědomky,
pokrademky — úkradkem. Havačky n. po havačky terygá = lozí čtvernožky
jako „havák" (pes) — o dítěti (val.). — Jakým kvete tá vonička? „Mo-
drým, bílým, červeným." Šéí sem holú hlavu (slov.). Děti jedným otcom,
ale inú matku (uh.).
Casta je tak řečená figura etymologica : seď seďmem, běží během,
leží ležmém (o těžce nemocném), raná pálí palmem, ščípe ščipmem, léje
lejmem (prší velice), ryčelo ryčmem na hůra, valmem se valí, křičí křikmem,
bytem tam byl (stále).
d) Instrumental příčinný : Ječmen suchem ostál obřidtý. To je místem,
půdu, semenem (že jest obilí dobré nebo špatné).
e) Instrumental látkový a předmětný : Kráva krvú dojila. Handluje
ovocem. Svercoval tabákem (laš.). Odděloval ženu drvama.
f) Instrumental výrokový: Chodila k nám malú cérkú (n. buďa
malú cérkú). Vykřikovali ho zloďéjem. Budeš-li tak hospodařit, půjdeš
odtuď žebrákem. Mě družku (—družkou, za družku) pytala (laš.). Byla
déťom zlým příkladem. Kuň stal pánkem do vrchu (laš.), spínal sa pánem
(val.) — sich báumen. Jak sem še dal krajčim = když jsem se začal učiti
krejčím (laš.).
S instrumentalem bezpředložkovým pojí se příslovce rovno: Kožuchy
rovno leknicú = stejně dlouhé). Voda šla zarovno cestu, zarovno prahem.
7. Lokálu jmen místních počínajících se souhláskou v na Klobucku
i j, užívá se bez předložky : Vyzovicích, Víachovicích. V severní Moravě
lokal be .předložkový velmi často se slyší, o čemž v části U.
O spodobě genitivu přívlastkového k pádu jména řídícího.
Jako ve starší řeči spisovné, tak v řeči lidové posud všude na Mo-
ravě i ve Slezsku velmi často, ha pravidelně spodobuje se genitiv pří-
vlastkový k pádu jména řídícího: Tú kapku vodu všecko žene (mlýn
i pilu). V kapce mléce si to uvaří. Nejsmy su všeci stejně obdařeni darem
duchem svatým. Jezdí párem koňma. Jel sem tam páru koňmi. Štyrma
párama volma. Toho potřeba k rybám chytání. Na sečku řezání. V ze-
máky ohÍTÍaní, v trnky trhání, v sena dělání to bylo. Ležel na kuši
hrachovině. Na tom kúsku poli měli zme sto měchů zerháků. Socha stojí
na prostřed kostele. Byli sme v polovici cestě. Po panu nebožčíku děkanu
— 184 —
smrti umřéí. Byl o kůrce suchém chlebě. Byli zme při trnkách vaření.
Před koncem masopustem. Mám dost* práce s tým pepřem tlučením.
X. O pádech předložkových.
1. bez adverbialně: bezmal, bezmalem = bez mála (las.).
2. do a) V laštině s genitivem jmen osobních = č. k: idě do kovala,
do ševca, do Pavlička, do nas, do kupca, do suáeda, do stryka, do pana
velebného. — Ve Frenštátě obecná jest tato vazba toliko při jménech
rodinných : do Křenkuv, do Klinkovskych, sice místo má předložka k s dat.
jako v češtině. Na Brušpersku říká se: do řezníka, do nas atd., ale ku
mé, výhradně, na Frýdecku vedle „do mně." — V některých formulích
zachovala se tato vazba i jinde na Moravě : Di do stvora (pom.) -~= di do
čerta (Zl.). b) Němě! příčiny do mě (laš.). — Ma tu tež co do pořízena?
(laš.). Zmokli zme do niti, do koze, do kosti, c) V nářečí val. laš. a pom.
sloveso nadávati pojí se s předložkou do a gen. mn. nadávky : Nadávala
jí do čarodenic. Nadál mi do potvor. Vynadal mu do kmínů. Vynadal
mu do divných a jinačích mén. d) attributivně : Kůň do tahu (ein Zug-
pferd). boty do blata, šátek do déšča, šaty do práce. Dvě košule sú
oprané, dvě do prádla, e) adverbialně : Ovoce máme do pána Boha, do
vůle boží (= hojně). Mláta do dvojnice, do trojnice, do štvernice (pom. —
jinde „ve dvojnicu"). Do oka něvidzim ništ =^ na oko (uh.). Převlekeí se
do žebráka ^= za žebráka (laš.). Všecky osoby su do slamanky posedané
= do kola (laš.). Dělali jak do zakladky = o základku (laš.). Do hupku
= honem (laš.). Do cuku = honem (ZL). Do skoku = honem (laš.). Hněvá
se na mne do rozpuku. Spírá sa do duše. Dozrát ho do duše (Zl.). Do
tři krati prosil ^ do třetice (pom.).
Pozn. Chodí do dréi-, dokosfi a p. znamená tolik co: chodí dělat
drva, koše. Tak říká se též : je v drvoch, je v košoch, t. j. v práci,
dělá drva.
3. 0'1 a) Umel pomáhat od očí (t. bolavých). Od věku néni léku a
od smrti felčara. Od čeho je to? (= od které nemoci pomáhá ta zelina ?).
To je od žalúdka (t. nemocného), od zubů. Píjá sa to od zimnice. Řepík
je od kašlu, hlístník od žalúdka. Prášek od kašlu, kapky od kolery.
Střešně sú od zástavy = zácpy (val.). Umřela od nohy (t. bolavé), b) To
sú šelmy jeden od druhého = vedle Farář od rechtora nikdá nebude =
proti, c) Kdež ten je ode mne mladší ! = než já, mne. Su od vas o dva
roky starši. d) Od pěti rýnských toho nedám. Od dvacíti rýnských toho
nedostane (ne: pod!) Do Napajedel od zíatky nepůjdu (t. j. za méně než
za zlatku). e) Co berete od papučí? (t. od ušití). Od křížka platil sem
50 kr., od pokrovu 50 kr. (o pohřbe), f) Kabát je od vápna. Máš boty
od blata. Kůň je od blata (t. zamazaný). Máte kabát od stěny. Ňéni
— 185 —
(nádoba) od něčeho? =■ je-li cista? Maso je od sečky (bylo v sečce,
kteráž na něm zbyla) g) Je nemocný od jater. Od jídla a pití nebylo
núze. Je od řeči, od huby =- řečný, h) adverbialně : Až po svačině od
večera si zazpíváme = odpoledne, k večeru (val. las.).
4. z : Hospodář ho z toho káral. Néjsu z něho múdrý nemohu
jeho povahy vyzpytovati. Má z toho, ze všeho rozum. Chodíja tam z po-
řádky. Mlátíja z míry, z platu (t. dostávají buď desátou měřici, nebo
denní mzdu). Buď z toho Pámbů pochválen. Chvála Bohu z takého času.
Byli z teho rádi. Jezdili sécť z roboty. Kúpíl to z náhody. Bylo to nahé,
nemělo to z místa co obléct. To je od póly z darmá. Vyšlapuje si z pyšná,
z hrdá. Z prvotku --= z počátku (las.).
Česká adverbia zvýší, zdélí, zhloubí a p. mají tyto tvary : a) zdélá,
zvýšá, šírá, zhlúBá, stlúščá, a užívá se jich pravidelně na označenou míry :
Hnal přes jatelinu jak šírá (t. celou šířkou pole). Jak šírá cesta voda
tékřa. Člověka zvýšá, stlúščá ruky. Končá našeho póla = konec, na konci
(zl.) b) zvýša, stlúščá, šířa, zdéla. zhruba (val. laš.) c) zvýšú, stlúsčú,
zdélú, šířú (pom.) d) zvýše stlušče, zdéle, šíré, zhlúbe (uh.).
5. proti ^ ob. naproti s genitivem, protivá s dativem : Bývajú
naproti kostela. Protivá prvějšku, loňsku máme sa dobře. Při slovesech
pohybování i naproti s dat. se pojí : Přijdeme vám na proti. Šli naproti
pútníkom.
6. mimo, nimo (val. uh.), pomimo (pom.), ponimo (Javorník uli.)
pojí se s genitivem: Mimo naších oken teče voda .''kokem. Sel mimo
našeho póla, pomimo železnice.
7. pro, pre (uh.) v nářečí valašském bývá tam, kde se' jinde užívá
předložek na, po : Majů pro štyry měřice země. Díl pro dvě měřice.
Kovárna pro křiváky. Má pro dvanáct měřic řepy (slov. po dvanásti
měřicách). Oral úhor pro pohanku. Koš pro zemáky. To je pro sůl. —
V těchto větách všude jinde jako i v jazyce spisovnému správněji před-
ložky na se užívá.
8. přes a) Rodina byla kdesik přes tři dědiny (t. vzdálena). Přes
velkou potřebu k němu nechodí z= mimo. kromě (val.) b) = bez (uh.) =
Nepuojdem pres teba. Jedna pres druhej něidzě Poďme, sak ony trefa
pres nás.
í^>. skrz, skrzevá (slov.) pojí se na Karlovsku, Rožnovská a na
Laších s genitivem: Skrz téj rose. Skrz-i téj vody či skrz co? Skrz
slovička jedneho pozbyla sem milého. Skrz teho tam nešel {= proto).
10. při a) místo přibližné: V jedné dědině při Brodě (= v okolí
Brodském), při nás (= v naší krajině, b) čas přibližný: Při sv. Václave
(= okolo sv. Václava). Při páté hodině přijeli. My dycky až při jedné
obňlváme. c) Všeci sú při něm (na jeho straně). Uhři sú při Turkoch.
— 186 -
11. na A) s akkusativem a) místo: Jako se vůbec říká: ít na
zámek, na fáru zzz na úřad zámecký, farní, a = ít do zámku, do fary =
do budovy zámecké, farní, tak Laši říkají též = išč na skotu. Podobně
s lok: Na faře zabijali. Na škole máju nemocnu dževuchu. b) účel
činnosti. Jako se říká : „Zena přinesla mouky" z větší zásoby nějakou
neurčitou čásť) a „žena přinesla mouku" (jistou nachystanou, odměřenou
a p. všecku), týž rozdíl se činí v nářečích mor. mezi předložkami na
a pro při slovesech íf, poslat a p. : „Zena šla na muku" = aby přinesla
mouky, „žena šla pro muku" = aby přinesla mouku. Tak říká se vždy
í(, poslat na maso, na pivo, na drobné, na cukr, na sůl, na pepř, na
hřebíky (srovn. koupit hřebíků, soli pepře), na raky, na ryby, na ptáky
(^ nachytat raků, ryb, ptáků), na jahody, na maliny, na hřiby (= na-
sbírat jahod, malin, hřibů). Přišla pro mne na hřiby (t. abych s ní šla).
Podobně : být sem na niti, na maso, na hřebíky, je na rohlíky ; je na
vodě, na trávě, na jahodách, na hřiboch, na roždí — šél na hřebíky,
na maso a p. Vůbec: šel-li kdo co sbírat, trhat a p., „je na tovi^"' pakli
šel něco kupovat, „šel n. je na ío." — Jak stručná jest tu naše řeč
proti jiným jazykům ! : Chytili ho na hruškách, na zeihákoch = an kradl
hrušky, zemáky, byta sem děťom na jabka, kdosi vám být v noci na
zemákoch, na hruškách a p. — Laši říkaji též : Půjdu na zpověď, byt
sem na zpovědi (jinde : ke zpovědi — u zpovědi). — Radši sa može
doma vyspať, než na muzice nohy vystát, t. j. netancovati (val.), c) pří-
činu: Onemocnět na htavénku. Dostál sem sa do špitala na htavénku
d) prostředek a nástroj : Cíověk, co dětá na ruky, moc nezachová. Čítá
na brýle, e) osobu, na jejíž prospěch nebo neprospěch něco se děje:
Vypít tu na vás dva litry piva. Brát tu kdosi na vás hřebíky (= na váš
účet). Všeci aby dětali na lenocha! Ptali na pohořelé, f) způsob: Koňé
táhnu na cetú šitu. Na mocnu moc to vypít. Ide mu to na odpor
(protiví se). Suchý na padr', na trn, na písek, spálený na popel, na
uhel, opitý na cucky, na motyku, na mol. Nebudu v tom (šatě) chodit
na opícu. Chodí na opícu světa. Nechoď lidom na hanbu. Ležát na
smrť. Zito je zralé na klučky. To je na hlavu (--^ dosť ; = hlavy kíaďa,
Zl.). To je na divy! To je čas na hrůzu! Byío ich na strach, na hrůzu
(= velmi, mnoho); na okosinu = kosmo (laš.); na zadek, na předek =
nazpátek, na před (laš.) ; na honem ; letěť na předbížky ^- o závod (val.).
Obilé zraje na útěky (val. = rychle). Na výbor dobrý chtap (val. = velmi
dobrý). Kúpít to na věřím Boha (vyvěřil to). Dělá to na tož (= na
schvál, na vzdory, val.) g) vztah: Syn je podobný na otca, céra na
matku. Zito je na stámu malé, ale na klas hrubě dohré. Mám dobré
lidi na sebe. Kusek maty, ale naj horši na robotu (-= nejtíže se obdělává).
Císařské (hrušky) majú chuť na pergamínky. Lakomý na gořátku
(= chtivý kořalky). „Stydžim se na oči" pravila žena, zakrývajíc si tvář.
— 187 —
Paměti hodno je starobylé rčení „na ty zbohy" (Zl.), „na ty bohy"
(val.), r-na zpány bohy" (uh ) = na štěstí. Měli zme krávu nemocná, ale
/na ty zbohy přišel Hoza a pomohl í. Zatrúsíl sem v seně, ale na ty
bohy sem tu jiskru udusil za včasu.
B. S lokálem : Slunečko bylo na západě, dyž odjížďali (= zapadalo).
Zlomil hůlku na koleně (ne „přes koleno"!) Na pólu -- venku (laš.). Na
večerku = kvečeru (Zl.). Na ósméj hodině zme klekli (val.). Včil, na
krátkém dni málo udělá. Včil na dluhem dni tak máío ste udělali
t. j. v tu dobu, když je den krátký na př. v zimě, nebo dlouhý). On
je u ní na mukách (= mučeníkem). Pane Ježiši Kriste, buď mi na svatéj
pomoci. „Jednu trávu si vymíním z luky." „Udělajme to radši na penězoch
(t. vyrovnejme se penězi). Dyž je na dobré chuti, umi vykládat. Na me
pravdě, na psi duši! =^ na mou pravdu (laš.). Na ostatku mohlo byč
s nama zle = na konec (laš.). — Jel na koňoch, na voloch = na voze,
v němž byli zapraženi koni, voli. Kdosi tu stojí na voloch = s vozem,
v němž jsou zapraženi voli. Děiá na voloch = voly (podl.)
12. o a) s akkusativem : Náš dochtor jezdí o tři míle (v okolí).
Daleko smy chodili, aj o dvě, o tři mile. O stůl nás bylo. Koze o své,
ovce o své (zvláště). Sli tam každý o své. Pořád" o to křičí O toho
psa su neřád (byl dobrý hlídač a zdechl). Nezapaluj sa o to, néni ti
po tom nic (neujímej se toho tak horlivě). Je-li ti o peníze, založím
ťa. Dyby nebylo o maměnku, nechal bych ho. O mne néni, ale o děti.
Takovéj je lepší o rýnský než mně o novák (= snáze nebude). Utiskoval
ho o šestku (dával mu méně proti právu). Kozešli se o dva rýnské
(neshodli se při koupi). O poznání je to větší. Pracuje o dušu, o všecko
pryč, o tři zdechy leufem. = o Ježíš, Maria, Josef). O toléj. že to ne-
zhnilo, o toléj, že nemosíme kopo vat (=tak, tak, že), b) s lokálem:
Nébjlo ho o domě. Kdo ví, esli je o domě O domě pracuje (ne ve
fabrice, laš.). Pan nehleděl, esli je tam o své hodině (== v čas). Děíá
o své stravě. Enom o mlýnku živi byli. Kúpíí si surovú kvaku a o téj
došel až dom. To by bylo zle o jednym (kdyby byl jenom jeden, na
př. dělník, laš.).
13. v a) s akkusativem: Di v čerty! (= mezi.) Di v pekly! (= do
pekla). Měl sem to ve smích (= z toho smích). — Předložka v určuje
čas s akk. jmen jistých slavnostních událostí a prací polních : v trh,
v púť, ve svaďbu, v sena (když se sena dělala), v trnky (když se švestky
trhaly), v nové vína, v žita (když se žita žala), v seta (kdys se selo))
v kopačky, v oračky. — Bečka ve 12 věder, hrnec v pět másů a p,
(val. — na). — Adverbialně : Holá batři, v skok stávajte ! (val.) Spravujte
sa ve vše skoky ! Nevidomý chodí v omat světa (val.), b) s lokálem :
Rok sem hýl v nemoci. Hledači na to, v očoch sa to ztratilo (val.).
Dobytek je v penězoch (drahý). Kdo sa cítí v penězoch, nech dá věc-
— 18S —
Já su včil siabý v penězoch. Má tu čepicu zastavenu v padesáti gréj-
caroch. Byli spolem ve zlosti.
14. nad: To je nad víc ( - nadbývá).
15. pod a) s akkusativem: Už bylo pod večer ( svečeřívalo se).
Pod chvílu k nám chodí. Bývá tu pod chvilenku = co chvíle. Škrabala
zemáky pod polévku (které se pak pokrájejí do polévky uvařené) —
na polévku (ze kterých se vaří polévka „zemákovica"). Co máme pod
polévku? Sél mi pod ruku (pomáhal mi). Rolí ma enom pod dvě
měřice. Peníze vypučené pod deset rýnských (t. úroků). Sak sem sa
vynasnažil pod najvýš = co nejvíce (val.), b) S instrumentalem : Sedí pod
kamny, pod pecú. Dřevo leží pod stěnu. Sniéje sa pod kožú.
16. před adverbialně: před loňskem — před loňsky, před včérajšky
(Zl.), předčérem = přede včírem (Karlovice).
17. po a) Po čem oves? Po třech, po štyrech, jak kerý. Po čem
ty hrušky? Po čem lokeť? Tak vždy kupujíce a prodávajíce na drobno.
Jde-li o celek, táží se „zač?" Zač to tele? Nikde lid mor. neužívá fráze
„co to stojí?" — • Má po pěti měřicách žita, po třech rzi (t. výsevku).
Upekla chleba po měřici (t. z měřice mouky). Dlážka je po polovici
nová (= z polovice), b) Distributivní po v nářečí val. a laš. pojí se s
akkusativem: Skládali po deset grejcaruv do tydňa. Dostanete po tři
grejcary. Prodavaju po grajcaru baj po dva. Su-li po tych štyricet, tož
ich vemu. Dali po dvě sta zlatých Ma pole po dva jochy. c) Chťéí po
mne (= mně) chleba. Vypožčávat po mne pět rýnských, d) Chodí po
žebrotě. Vezne putnu a ide po hadrách'^) e) adverbialně : Žali po měsičku
(las., srovn. „po tmě"). Dělá všecko jak po paměti (bez chuti). Di po
dobroti (po dobrém). „Jak sa máš?" „Tanu, po troše". Trháme ty
trnky po něčem (po troše). Po daremku = nadarmo (val.). Všecko by
rád dělat po svojsky ^r^ po svém. Chodí po valašsky (o kroji). Máme sa
po pěti (zle). ■ — Jutro, po jutru, po pojutru := po zejtřku (laš.).
18. s a) s akkusativem: Toho děcka je z unesení. Už mne néni
z hrubú prácu. Už ho nebude s toliký věk (nebude už dlouho žíti).
Nechaj ho ze štyry neděle. — adverbialně s nom. . Nech přijdu ze třé,
ze štyré. b) s instr. : „Kaj idětě?" „Z obědem, ze snídaním = nesu oběd
(laš.). Býí s křiváky (t. ve světě jakožto obchodník).
19. za a) s akk. : Uderýí ho za tylo. Půjdu za vás (n=: vdám se
za vás). Dostali sa, vzali sa za sebe. — Su vám za to (= ručím). —
Teho sena bylo za fůru (= s fůru). Téj rži je za malú měřicu. Letos je
žita za polovicu loňského. Ten snop je za štyry těžký. Mam roboty za
dostatek = dosť (laš.). Není tě za tolik (=::= nejsi s to). Néni mne za
*) Chodí po hadrách jako obchodník, skupuje hadry po lidech; ide na hadry,
aby jich na jednom místé nakoupil, nabral; ivo hadry, aby je na jistém místě
sebral všecky.
— 189 —
léj. Nemám za toléj, abych ťa mohét chovať (val.). Má rozumu za celý
.-vět (vycliloubá se). Má rozumu za pět híúpých. Dělá za dva. jí za
pět. — Je _ jím za hlupáka (-= „dělají si z něho hlupáka''). Já nebudu
za zloďéja (^= „nenechám na sobě podezření, že jsem zl.-) Jezdí za
pacholka. Ten je za sebe I (= zámožný) zz stojí za seBa (val.). — Za to
sa nebojím. Hanbí sa. hněvá sa, zlobí sa za to. My sa jím za to smějeme.
Kdo je ti za to? (^= kdo je ti tím vinen). A tož su já ti za to? —
To je za nedúho = nedávno (podl.). b) s genitivem : Za starého pudmistra^
za starého pana rechtora. Za vidná = „pokel je vidno", za dne (las.),
c) „co za" jest jako jedním slovem, jehož pád se řídí slovesem: Co sú
I za páni ? Co je to za člověk ? Co si ty za roba, dyž takového břemena
neuneseš? Co's to oblékla za suknu? „To za" pojí se z pravidla s akku-
sativem, jedn. a nominativem mn. : To je za chíapca hodného I To je za
pěkné! To je za kordúlkul (= to je pěkná kordúíka, nebo iron. nepěkná.)
To je za krásné .světlo I To sú za vzácné šaty. Daťs mi to. synečku,
daťs mi to za dary! Co sa jím ten navyváďál za pasárů! d) Idu za
našima, za kravama, za husama (na pole). Cérky sú za ňú, chlapci za
ním (v manželství smíšeném). Už je mňa za ním teskno. Nenaříkaj za
ňú I Zme za penězama, za kočkama, za papučama atd. = máme mnoho,
s dostatek peněz, koček, papučí. Ničeho nenechá za pokojem.
29. Nepravé předložky, a) A;row, kroma, krema (val.), kroměvá:
Krom dobrých a poctivých lidí, krom vašich poctivých hlav (když se
hodlá mluviti o něčem nechvalném, nepěkném) b) dJa (las.), podlá (uh.),
podle, vedle, podlévá, vedlevá, podlé, vedle (dol.), vedli, podlivá, (dol.),
v laštině pro : Dyť to dla vas ! Juraš dla Ondraša přišel preč. Šel
tam dla teho, udělal sem to dla teho (proto). Podle čeho ? = proč.
c knh- o: Byla akorát kole téj stodoly řeč. Vykládal kole teho kněza.
Kole tych hodin sem se naplakala, d) výše., níží .^ povýšéj, ponížéj : Byva
vy.še Křivky (nad.). Níže pěti rýnských byl ječmen.
Složené předložky.
Na označenou několikonásobného poměru místního uživá se v nářečí
val., laš. a uh. složenin dvou i tří předložek. Nejčastější složeniny
takové jsou: zpod, zeza, zpoza, zpopod, zponad, zpomezi, zpopřed (na
otázku odkud?), ponad, popod, póza, pomezi, povedle (kam? kde?). —
Je-li první částí složeniny předložka pí>, následuje ten pád, kterého
žádá druhá předložka; pakli je prvou částí předložka ?, místo má
genitiv: Utíkal pryč zpod toho stroma. Je zeza Hradišča. Stanul zeza
stativ (= stavu tkalcovského). Vychodí slunečko zpoza lesů. Had vylezl
zpopod země. Zmizéi mu zpřed očí svět. Vyšel zpomezi stromů. Pomezi
nohy mu vběhl. Běželi popod kopce. Ponad tu hrušku, pomezi ty póla,
popod ruku, ponadeň.
— 190 —
Adverbialní složeniny předložkové.
Všecko by sa zmíšalo do vjedna = v jedno, do. hromady (val.). Přišli
zme dom ešče zavedňa — dokud bylo ve dné (dol.). Zustál na pozady
(val.). Naopravdu.
Předložky se opětují.
Sak dojde na vás na všecky. Co je po tom po všeckem. Pros za
nás za hříšné.
Archaistické zvláštnosti pádů předložkových.
Jako vůbec v ustálených formulích staré tvary až po naše dni v řeči
lidu se zachovaly, tak zvláště v ustálených způsobách určování místního
a časového vyskytují se nejedny velezajímavé odchylky od obyčejných
nyní tvarův a vazeb.
1. Předložky před^ za^ nad, pod, mezi pojí se tu na otázku kde?
s akkusativem proti obyčejnému nyní vůbec instrumentalu:*) Bylo před
vánoce. Pavlovice sú za Bořetice. Přísnoiice só za Zidlochovice. Děla za
krosna {zn za stavem). Měli to za kamna. Pole za kopce. Celčice só za
Klenovice. Pole za vlčí doly. Luhy za Kavana**) (sev. Opav.). Za dolníma
Yftlimovice (sic !). Nad Pavlovice boží muka. Nad Opatovice je hradisko.
Pole nad lóke, nad skatke, nad doly, za skalky. Cesta nad chaíúpky.
Dělali sme pod hutě. Pod vohnisko mivale sme pekárničko na chlib.
Pole pod bránke, pod bezděkov, pod šíbenky, pod jamy, pod vinohrady,
pod zahrady, pod Násedlovice, pod Sokolnice, les „pod stlomy (?) hlavy"
(na Jevičsku), pole mezi meze. To je mezi Měrovice a mezi Němčice.
Lesy po za ten vrch sú panské (val.).
2. Se jménem majetníka domu předložky jpřad a za pojí se způ-
sobem rozmanitým.
a) s instr. jedn. jména majetníkova: Stoji před Pavlíčkem, před
kovolem, před ševcem -= před domem Pavlíčkovým (na Místečku, Frýdecku
a v jižním Slezsku).
b) s instr. mn. vlastního nebo rodinného jména majetníkova: před
Bartoni (Bartoň), před Géryky, před Jančůrky (Jicko), — před Běloňkovci
(Běloněk), před Dorkovci (Dorek), před Sčastulíkovci (Sčastulík), před
Pavelkovci (Pavelka), před Kubovci (Kuba), před Trčkovci (Trčka), před
Kováříkovci (Val. Klobucko).
c) 8 akkusativem jedn. středn. adjektiva přisvojovacího : před Ple-
vovo (Pleva), před stolářovo, před Hájkovo, před Vránovo, před Julínkovo,
*) Pro lepší přehled podávám tu příklady ze všech nářečí moravských.
**) Kavan jméno hospodářovo.
— 191 —
před Kučerovo — vedle : před Martina Póše (Martin Póša), před Opavských,
před Smutných (Kojecko, Kyjovsko).
d) s akk. mn. středu, adjektiva přisvojovacího : Hráli zme sa před
Zachová, stáli zme před Fojtíkova, střetli sme sa před četníkova, před
Miklíkova, před Hrušková (Vyzovsko, Ostrožsko). — Sice takového tvaru
v řeči lidu nikde neslyšeti !
e) s instr. jedn. adj. přisvojovacího zakončení určitého : před Ho-
zovým (Hoza), před Kožíkovým, před Leblochovým,před susedovym (Zlínsko,
Pavlovice u Kobylí, Příborsko, sev. Opavsko).
f) 8 instr. mn. adjektiva přisvojovacího zakončení neurčitého : Stál
před Vrzalovy, před Sedláčkovy, před Folténovy, před tesařovy, před Voj-
těchovy, před Pavlasovy, před Uchytilovy, před Křečkové (== y), před Ne-
pustilove (:=:: y), před Némcove, před Procházkové (=^ y) — vedle: před
Málech, před Studenech a p. (Kroměřížsko, Zďársko, Dačicko, Telecko,
Prostějovsko, Litovelsko, Zábřežsko a j.). — Podivný jest tvar: před
Bělochově, před Ivičove na Čejči nářečí celkem slovenského, kdež n jest
čisté (ne moučené hanácké zástupné!).
g) s instr. pl. adj. přisvojovacího zakončení určitého : před Ku-
čero véma, před Veskučilovéma (Vyskočil), před Sebestovéma (Blansko,
Tišnovsko).
h) s genitivem mn. adjektiva přisvojovacího : před Dobšových, před
Ivičových (podl., Hovorany).
i) Pojem „před naším, vaším domem- vyjadřuje se takto: před
naším (našem) Zl., Konicko, Prostějovsko. — před našimi, před nimi r^
před jejich domem (Jicko) — před našima (Krumlovsko) — před naši
(Ostrožsko, Kroměřížsko) — před naší (Kyjovsko, Blatnička) — před
nasej (Kobylí) — před naše (Kojecko, Přerovsko a dále na Hané i na
Zábřežsku — před naša, před vaša (!) (Vyzovsko, Val. Klobucko).
X. O časích, způsobech a jmenných tvarech slovesných.
1. Když se popisuje nějaký děj, který se nekoná právě v přítomnosti
mluvícího, nýbrž zvykem a obyčejem jest vůbec, užívá se futura za
praesens historicum : Sikorka přiletí, bude ščebetat a chytí včeřy. To tak
raz ze zdrava chytne člověka a bude lúpať a natahovat". Do Rožnova je
dobré dvě hodiny, co pořáď bude stúpať. — Tak i děti popisujíce hru
užívají futura: Já ju budu v tom kole honit, jak ju chytnu, budu ju
bit do chrbta. — Dočkáme ? (= máme počkati ?) Půjdu tam ? (= mám
tam jíti?)
Táže-li se kdo po hospodářích, když jich není doma, ptají se
domácí časem minulým: „Co's chťél? néni naších doma."
— 192 -
Plusquamperfectum ěastěji se slyší: Jednúc to hýl votr vyvrátil,
tož zme to moseli znovy stavět. Na vesno sem to být kúpít, a už sa
to potrhalo. Raný (střelné) sem kdysi být počút. Už to bylo přestalo.
Jednúc byto sa stalo, ai do kostela byli vešli.
Děj v minulosti rychle nastupující vyjadřuje se zvláštními slovci
onomatopojskými : Běží, běží a na jednúc bdc do bíata (spadl). Lampa
prskta a blk (žbíkía, zhasla). Leťét po schodech a hrdlíc dolů (spadl).
Z ničeho nic tabula v okně hřink (rozbila se). Roba džig ho břeteiiern
(bodla). Votek sa otočit a géc ho (trknul). Zeď hrc dolů (zbořila se).
Peníze hrk do země (zapadly). Vzáí lopatu a chldp ho po zádoch. Sedlák
pacholka klanicú chlóp, chlóp. Chvat sa do kapce, vytáhl křivák. Křáp
hrncem o zeď (uhodil). Chtap chyt ho pod krk a myk s ním ven. l^ap
čapku z hlavy a ryp s ňú o zem. Tá lup to ze štola (vzala). Pdc ho
po hlavě. Pich ho šidtem. Prásk ho za tyto (udeřil). Koch sebú na ledě
(spadl). Zloděj skok a skrk ven (skočil a utekl). Chlapec smek sebú m
hop dolů. Hospodář ckwát měch a smyk s ním do kuta. Chyt nožice a
smíc/, šmig, hněď byt šátek na poty. Hastrman žhlnňk do vody.
Mírný rozkaz nebo prosba vyjadřuje se kondicionálem aneb i ji-
nými způsoby : Abyste šli k obědu ! (poďte). Francku, abys šél pro
mlatce do stodoly ! Veď abyzme šli ! Potom ne abyste ostali doma !
Strýčku, dybyste nám požčali tácek ! (= požčajte). Tetičko, dybyste nám
šli pomoct! Ja di, ja nech toho, ja co bys chodit! Mohl bys tam it!
No, neposíláte si, neidete si na ty jabka (= pošlete si). — Důraznější
zákaz vyjadřuje se futurem: Pořáď budeš pokúšat?
3. Kondicionály jedl bych, pít bych, spál bych, kúřil bych" a. p.
znamenají tolik co „chce mi se jísti, spáti" atd., oněch vazeb však se
užívá pravidelně. Děti na př. jinač nepovědí než: Maměnko, já bych
jedl! já bych spala atd.
Kondicionálem vyjadřuje se zhusta věta připouštěci : Neuhodne, aby
hádal Mosí, aby nechtěl. V sobotu mosí slunko osvítit, aby na chvilku.
„Což ten má peněz!" „Aby měl, přeca ...
4. Infinitiv a) mívá význam a platnosť substantivní : Budu vařit
jest (= oběd). Vzat si jest (-= jídlo) na pole. Už mi nešmakuje ani pit
(= piti, „trunk"). Puč mi kúřit (= nacpané dýmky). Už vám nesu
sednut ( židli).
b) Infinitivem nezávislým vyjadřuje se podmínka, úmysl, rozkaz
a. p. : Edem hodně pršeť, a bylo by hněď po všeckéj slavnosti (= kdyby
pršelo). Edem nemeť strachu, a všecko sa vám vydaří. To si pomysleť!
(= to si pomysleme). No néni z toho nic, ít spát (= poďme spát). Veď
já íť! (=- abych šla!). Veď já nestát, a ít dóm oběd vařit. Ono je to
enom kde ít, hněď člověk něco utratí ( - sotva člověk někam vyjde).
Němuh ho dostat ani mysliť domu (= ani pomyšlení, žádným způsobem).
— 193 —
Žádný zme nedostali dyby prst otočiť. Un včil ze švagrovu a z děťma,
a mě enem zabiť a zabiť.
Z pravidla bývá infinitiv ve větách tázacích, kde řeč spisovná
užívá slovesa míti s infinitivem: Už íť? Pustit ho? Dat mu? Už hnát?
My tnrly stát, pravda?
častý jest v řeči lidové zvláštní způsob infinitivu vztahového, češtině
spisovné neznámého : Psať latiny neumím, ale čnúť, já přečtu. Kúřiť
kúřít bych celý deň, ale jesť nejed sem ešče. „Byto cosi slyšeť, že prý
už chodíte?" (po nemoci). „Acli toto, chodiť, ešče nechodím, ale šmatíať,
sa už po trošce ven vyšmatlu." „Hledáte-li ho?" „No hledať, nehledám
ho." „Znáte-li ho?^ „Znať, znám, ale něhrubě." „Zamazať, to zamaže,
ale umyť, to neumyje." „Zpívali včera ?^ „Ni, zpivať, nezpívali." „A
což užnězpivaju?" „O ja, zpivať, ešče zpivaju." (Srovn. Mikl. IV. str. 851.).
c) Infinitiv jest doplňkem sloves a jmen : Dát sa lézť na strom.
Dalo sa pršať. Nahrát sa íť do lesa. Dalo sa mésť (= začalo sněžiti).
Dala sa plakať (val. uh.). Už se veselnici (== svatebčané) vzali (= jali)
rozcházet (laš.). Já pamatuju celu našu dědinu vyhoře*. Za oves si číce
utížiť 40 zl. Je zvyk pršef a móda snih padač (přísloví laš.). Ani sem
si nepomyslet, že by ten baťoh býí tak těžký nésť.
V nářečí val. a uh. pojí se „rád bych" s infinitivem : To bych já
sa neřád dožrať. Eád bych pomocť. Ráda by k ním přijíť. Rády by
to dostať.
Důležitý jsou zvláště slovesa stihnouti a uměti s takovým infinitivem.
Sloveso stihnut, sfahmít (val. pom. uh.) s infinitivem opisuje kon-
dicionál : Stih sem tý dvě tumera do vídenskéj vsadiť, hýl bych uděíáí
ambo (= kdybych byl vsadil). Stihlo ňa nepotkať to neščestí, moh sem
dosel byť možným (= zámožným). Už je tma, ale stihlo byf pod mračnem,
bylo by ešče tmější. Ten sa ňa býl ale nadožírál, stih sem sa ho ne-
střepať (= ten by se mne byl naobtěžoval, kdybych se byl nestřepal).
Sťaheu sem byt doma, nebyuo by sa to stauo. Sťaht sem ho dopadnut,
býl bych mu dál.
Slovesa umet s infinitivem na Podluží užívá se na označenou děje
opětovaného na způsob lat. solere nebo něm. pýegen: Do poledňa sa
u nás uniá scházat staré ženy (= scházívají). Zeny rády urhá naříkat.
Uhři urhá naším kosířky nosit. Ked margráfa (= Ječ minka) hledajú,
urhá volaco podezřelého najít. Na svaďbu urhá zvát v úterý večer. To
ty děti uihá zpívat (-^ zpívávají). Ked dožnu, to si uihá vzít píščelku
a pískajú. Mnohé děcko si umí ohnut hlavu a dělá takto . . .
Irrealný kondicionál minulý ve větách podmínečných opisuje se
často infinitivem se slovesem míti v první větě a se slovesem moci ve
větě druhé : Měli ste ít s nama, mohli ste také něco dostat = dybyste
byli šli, byli byste dostali. Měli ste sa ponáhlit, mohli ste mět svázané.
13
- 194 —
d) Často bývá infinitiv epexegetickým doplňkem celé věty a mívá
tytýž význam účelný: Ešče čekám chlapíka, mám ho tu stúžiť v Senově.
Dybyste tak kýšky měli sa napit. Složit sem seno v kopky, ale neihél
sem slámy ho přikryt. Tatíček nemajú šatů, ani já, do kostela chodif.
Sak to má kdo zest. Má oběda co nést (t. j. jiného už nic neunese).
Dál chtapca stúžit. Dali žebráka na hůru ležat. Pán nechtěl iného ke
stolu slúžit než ho. Sét že do světa, ale ostál dělat v Kroměříži. Zito
ostalo vázat. V takých hábiskoch si najvěc šikovný mezi ludi vyjíť
(r= do konce nejsi, iron.}. Ten je šikovný enom to spravit (= nespraví
toho). Ty si chytrý, ale tak něco dobrého zesť. Má ceruško, mladá si
milovat.
e) Infinitiv účelný : Máte-li čistý hrnec, polévky odebrat z kotta ?
Jozefa žne u Vajů, volali ju pomáhat. Zanesl sem si boty zpravit. —
Na otázku „čemu (nač) je to?" odpovídá se pravidelně infinitivem:
ptáky chytat, obilé cúdit atd. Taktéž se odpovídá infinitivem na otázku
„kde's byl?" : žito vázat, hnůj rozhazovat atd. A tak i: Kostelník býl
zvonit klekání. Byli zme hrušky trhat, krávy dojit atd. — Matka
ukazujíc dítěti hračky (náčiní) takto vykládala : To je buchty péct
(= babůvka), toť smeti vynašat (= lopatka) atd.
f) Infinitiv ve větách bezpodmětných : Je vám byt tu nebo tam.
U nás je byt ten nebo ten pudmístrem (= nám na tom nesejde, je-li
ten či onen). Je to kopat včil lebo pozděj (= pilno s tím sice není,
ale státi se to musí, tedy raději dříve si to odbuďme). Bylo by tam ít.
Bylo vám tam nechodit. To světlo bylo by zhasit. Toho psa bylo by
uvázat. Bylo by udělat nový trám. Nekeré hlávky je co nést, tak sú
těžké, Myslíte, že chodíte pomaly, ale je vám co ustačiť. Za rok nastane
iť do školy. Přišlo ně břécC potokem. Přijde nám už brze platiť. Přijde
topiť uhlem. Třeba mi už isť (las.). Třeba mi provisla vazať (las.).
Někdy bývá tu také vazba podmětná, s některým rozdílem. Vazbou
bezpodmětnou klade se důraz na předmět, podmětnou na výrokový infinitiv :
Ešče je okna, umývat (ostatní jest umyto), okna sú umývat (ještě nejsou
umyta). — Stromy sú enom kvést (-- co nevidět pokvetou). Ty řádky
(stromů) přijdu vykopat (^jsou na to určeny, by se vykopaly).
5. Přechodniku času přítomného v nářečí slovenském a valašském
užívá se velmi hojně, hojněji než v řeči spisovné i starší, na označenou
současnosti i předčasnosti (přechodniku sloves končících), kdežto v laštině
přechodní kove vazby řídký jsou, asi jako v nynější češtině dialektické.
Přechodník času minulého vymizel všecek : Stoj a u dveří dívali zme sa.
Vyběhňa ven nic neviděla. Popadňa palicu bií hlava nehlava. Přijďa do
města poptám sa.
často užívá se přechodniku absolutně, jmenovitě, když podmět věty
všeobecný jest (něm. „man"): Zamkňa može to tu byt. Daja pozor nic
— 195 —
sa neztratí. To je hněď nedaja pozor. Z mléka vyhtádne pohledná na
střechu. Hledá na ně (třešně) sú černé, a utrhňa ich sú červené. Zdálo
sa, pichňa tam (do vody) ruku, že je horká. Příjďa tam nebylo tam žád-
ného. Poslúchaja ho řekl by, že neumí pět načítat. Ešče sem flinty neriiél
v hrsti, povéza po pravdě (= um die Wahrheit zu sagen). Velikého placu
tam nebude, sedňa oni tam. *)
Záporný přechodník často se přičiňuje k imperativu: Di nezavazaja,
nehněvaja, nepokúšaja, nedomřzaja, nedožíraja ; poď nečekaja ; táhni ne-
stoja: dělaj nepostávaja; ber z kraja nebabraja, nevybíraja (t. j. nezavazaj
a di, nepostávaj a dělaj, nečekaj a poď atd.). — Záporný přechodník
připojený k indikativu téhož slovesa znamená, že se děj nekoná pravou
měrou, jak náleží: Jedl nejeza (= bez chuti, aniž hrubě věděl, co jí)
Spí nespa.
Přechodníkem biíďa (val. buďaci) připojuje se pravidelně přístavek
příslovečný k podmětu : Já sera sa buďa malým nadělal. Buďa pudmístrem
hleděl pořádku v obci. Buďa chlapcem slýchával sem. **) — „ Buďa tebú,
nedělal bych toho, buďa vama, nechal bych ho," znamená tolik co ger-
manismus „na tvém, na vašem místě," kdežto by se po česku říci mělo:
^jsa tebou, jsa vámi."
V hovoru důvěrném a ve slohu pohádkovém přechodníku slovesa
předchozího užívá se pleonasticky : Oral sem na pasece a ořa tam ....
Pásl sem na lúce volky a pasa ty volky viďél sem . . . Býl jeden král a
buďa ten král . . .
Nikde mezi lidem moravským neuslyší tvaru takoíka. (so zu sagen),
všude se říká jakoíka, I
6, PHčesti čÍ7iné, zvláště sloves II. třídy mívá význam trpný: volky
apříhlé, plátno rozstřihlé, krk vytkly, koza natáhlá, město bylo suknem
obtáhlé, ihél v patě trn zapchlý, je uřklý, dveři zamklé, zatklé, odetklé,
pěsnička tiskla, je to už opovrhlé. šátek zvihlý, pás natrhlý, rozmarýn
utrhlý, mél už nevěstu obhlédlú, dědina je roztáhlá na hodinu. Bylo
reklé (=: řeklo se).
Člověk zámohlý (val.) = zámožný. Člověk neužilý = který ani sám
neužije ani jinému nepopřeje. Obila byly ukázalé =^ pěkně se ukazovala.
Příčestí činné mívá význam optativní : Cért to vzal ! ***) Zdraví páni
byli! (v koledě). „Zdrav se prošel," „zdrav, Vaška, tancoval" říká se tomu,
*) Starší řeč spisovná taktéž hojně užívá přechodníku o neurčitém podmětě
ve spojení s infinitivem. S dostatek příkladův uvedl sem v .Komenském* 1874 str.
772. I zdá mi se. že novověká naše skladba bez práva mnohé stručné a úsečné vazby
přechodníkové zavrhuje, nešetříc při tom ani vzorů starých ani řeči lidové.
**) Starší spisovatelé naši užívají v té příčině přechodníku jsa, novějším lépe
se líbí germanismus co.
***) Ale ^čérti vzali I" má význam jiný. Fráze této užívá se na způsob mezislovce
jako by řekl: No pravda I No vidíš! No hlel Ale dil a p.
13*
— 196 —
kdo maje někde nějakou pořízenou špatně pochodil. Frázemi: „zdraví
zkazovali, zdraví čekali, zdraví požčávali, zdraví nosili" a p. děkuje se
tomu, kdo po nás někomu vzkazuje pozdravení, kdo nám půjčil peněz
a čekal, komu oplácíme věc vypůjčenou, kdo nám pomáhal něco nositi.
7. PříSestí trpného sloves nepřechodných užívá se pravidelné (vzhledem
k jazyku spisovnému ovšem nesprávně) s významem příčestí činného :
Tak daleko býí v tom lesi zajdený. Už byli všeci zejdení. Už mám ty
peníze najdené. Ty vnitřnosti všecky byty zajdené krvú. Už je slunko
vyjdené z póza mračna. Už býí přijdený. Včil je svět vysoko vyjdený
(=jest mnoho nádhery a pýchy). Všeci zme byli utečení. Žito néni ani
z vody otečené. Páni byli slezeni (= byli s kočáru slezli). Stromy byty
odkvetené. Je všecek promřítý zimu. Už byli všeci pomřítí. Umřetý (laš.)
--umrlý. Je to opozdíte. Být toho zaslúžený. Kobzole zhnite (laš., jinde'
zhnité). Obilí vyhynuté. Snih napadaný. Letos je ščudíek ( — jetel) vy-
mraznuty (las.) = vymrzlý. Je naježený, napitý, pomodlený (= už se po-
modlil před spaním), vyspaný. Minutý týden. Už je statě = už se stalo.
Peníze zastáté (jež jsou za někým). Koně byty ustáté (unaveny, vysíleny).
Deset nás to meto kiípmých (= deset nás to bylo koupilo).
Některá taková příčestí složená s předponami u a o znamenají, že
podmět má nachy Inosť k ději nějakému (nechvalnému) : ufňukaný jest
kdo pořád fňuká, ubečený, kdo pořád „bečí" (pláče), utútaný, kdo se rád
toulá, ogébený, kdo se pořád „gébí" (pláče), oščéřený, kdo se pořád
„ščíří" (směje).
Některá příčestí záporná znamenají nemožnosť vykonati děj slovesem
označený : To byta radošé něopisana (jíž nelze opsati). Člověk neuhovený-
(jemuž nelze uhověti). Člověk neokonaný (jehož nelze okonati, jemuž
nelze vyhověti), práce neokonaná (které nelze okonati, zmoci). To je ne-
zaplacená věc (vzácná). Podobně : nepořádný člověk (jemuž není rady,,
jehož nelze zmoci), člověk nesplejný (jehož se nelze spleti, zbaviti).
Jako vůbec, tak zvláště v příčestí trpném činí se důležitý rozdíl
mezi tvary trvacími a končicími. „Ptaným chlebem" na př. živí se
žebrák, jehož zvykem, řemeslem jest chleba ptáti, anebo ten, kdo celou
cestou chleba si ptal a jím se živil až došel cíle a p., „vyptaného chleba"
se najedl, kdo si ho vyptal právě na jedno jídlo. Tak se říká : chléb
kupovaný (na rozdíl od domácího), kniha vázaná, lémec vyšívaný, mléko
vařené, koblihy smažené, želé zhřívané atd.
V záporných neskutečných větách podmínečných vynechává se
vždy participium, byto, bylo bývalo: Dyby ne tebe, moht sem byt
ščasný. Dyby ne déšča, už by zme tu dávno byli. Dyby ne tvých htúpýcb
řečí, nebýt by děíál takového pekta.
Rozmanitých tvarů slovesních užívá se ve větách parentheticky na
způsob částic a mezislovcí, jako: řeku (pom. uh.), jářku (Zl. Vsacko)^
— 197 —
řeči (Karl. Rožn. laš.), úfám (rr snad), věřte (:::= věru) a p. : No řeku
už abych šéí. Ja sem pravil, řeči, aby teho nechali. Udělaj pravila sem
řeči poručenstvi. Řeci synku, ale by sa's ošidil. Dnes úfám bude pršať.
Věřte, nevím, kde sa podet. To už je tak, věřte, dycky. Nic nemá,
věřte. Ale povězte, tam bylo dělo! (označuje podivení, jako by řekl „ale
lidičky" a p.). Víš-i, to bylo tak. Ale mél ženu víš-i.
O příklonkách,
Příklonky se, si, sem, bych velmi často bývají na prvém místě
ve větě, zvláště v nářečí valašském a lašském: Ma teho, se mi zda, na
•dvacet měřic. Se mi snilo nepěkný syn (-= sen). Se (= si) mysli, že ma
Slezsko i Rakusy. Včil je v hoferstvú, a se prv děíál pánem. Zme ho
(kosa) chytli, zme ho trochu poživili a zme ho zas pustili. Sem pisot
pismo. Sem žnul. Dybys nebýi poslechnul, bych fa býl zhodíl. „Čím
bys byl rád?" -Bych sa naučil muzigantem, co bych peníze vydělával.
Byla bych panské (střevíce) obula, byli byste sa ně chyba smíli.
Slovník abecední.
B.
baba = zátka z hader, jíž se
zacpávají kamna, by teplo komí-
nem neucházelo, val.
babka = 1. porodní bába 2. ma-
tice, do níž se haklík zapíná 3. ko-
vadlinka, na níž se kují srpy a kosy.
babrat sa = přebírati se v něčem
měkkém.
babušistý :=: červený s bílou
hubou (dobytek) val.
bacnatý :zz čápaty : hrušky bac -
naté. slov.
báčiť = pozorovati, val. : Už to
báčím. Něvidim, řikam v knížkách
co tak bačim po pomati. las.
bačovať = meškati se : Kdes
doty zabačovál? val.
badat =: znamenati, tušiti : Sak
sem já to badat, zbadái to (zpo-
zoroval) slov. val.
baga = močka v dýmce ; močka
= co se odlévá.
bagošiť = mámiti, balamutiti.
bachtat = másti, zpřeházeti
něco : Všecko zbachtái (v nepořá-
dek uvedl). Je pobachlaná (poma-
tená na rozumě) Zl.
baja = smyšlená věc : Kdo to
pravil? to něni pravda, to je baja. laš.
bajac =^ bajam bajku (vyklá-
dám) : Bajaj (povídej). Něbajaj (ne-
plef). laš.
bajásať =: Ten toho nabajásá
(namluví). Ona to zbajásala (spletla),
bajka = pohádka (pohádka zr
hádanka), laš. To je bajka (smy-
šlenka).
bajt ■= nůše na záda. laš.
bakula = guča, hrča. slov. vaL
balamutí = blázní, laš.
balcan = něco velikého : To je
balcan ! (na př. veliký zemák), laš.
balda = balvan, val.
baídovať = hrncovati, hurdati
(na voze) laš.
balfas = hlupák, sprosták. val.
baliga = pomluva ; baligání =
liché povídačky, zababonky: „Tq
sú enem také baligy." slov. val. —
Totéž znamená balicha a báíoha,
balúsy = vousy. val.
balvanič : Už sem viděla z da^
leka balvanič = hrnouti se kouř
jako balvany, laš.
balvár = kotouč dýmu. val.
baíviC = mluviti z cesty : S tým
je zle, už balví ! „Proč bal ví řečú ?*^
(nemluví pravdy).
báňať =-= 1. pohlavkovati. vaL
2. kouřiti z dýmky plnou hubou,
slov.
baňčiť = utráceti, slov. val.
bandúry == nepálené cihly. ■ St.
Jič.
199 —
baňkarec = panchart (dětská
nadávka), laš.
baňkat = naváděti : Nabaňkáí
ho na to. slov. val.
baňkovať sa =^ bez účelu sem
tam choditi. Uh. Brod.
banteř = noční tulák. laš.
bařadlisko = bařina. laš.
baran = železný sekáč na ze-
máky, val.
baraniť= 1. komu co vysvětlo-
vati : Nabaranít sa mu teho. 2. v
čem, rýpati se. val.
barcovať v čem = probírati něco.
barna=barnavé (bouřné) mračno.
barnavý barvy mraku bouř-
ného : b. vůl, podpálený, podl. uh.
barušky = kočičky jivové. val.
barveník = barvíř. Zl.
basňa =- baja = smyšlenka, laš.
bát sa = To víno nebojí sa bze-
neckého - rovná se mu.
baťa 1. Jak sa máte, baťo
(- strýce). 2. To je takový baťa
(~ hloupý dobrák), val.
batěla = bajka, pletka, poví-
dačka, val.
bafoh ~ nůše trávy. val.
bátoš ~ kabela myslivecká.
bažit — žebroniti. val.
bažný čeho = chtivý, slov. val.
beblat — nejasně vyslovovati,
reptati, slov. val.
bečať = plakati : Nebeč ! Někdy
si pobečím. Oči sem si vybečeta.
bečevný=z Bečvy: bečevná voda.
bečkovať še : krávy še bečkuju
= dují. laš.
bečulka ^ pouzdro na péra. laš.,
též pošva.
bědákat = na bědu volati, na-
říkati : Co pořáď bědákáš ?
bechaněc = buchanec. laš. [laš.
bechnuč == bouchnouti do zadů.
bek = bečení : Kráva se data
do beku. Zl.
bekat na koho = sápati se:
Obékt sa na mne. Zl.
bělárňa = továrna na bílení
plátna, val.
belina, belinka, belinečka =
trocha : Tú belinu (trošku ovoce)
sem kupila za rýnský, je toho be-
běrytaé = naříkati, laš [linka.
běsný = divoký, vzteklý (pes,
člověk), uh. [laš.
bezdynka = hloubka bezedná.
bezedník = tlusté střevo (z ma-
šíka), val. [val.
bezočivý = závistivý, nepřejný.
bezperactvi = rozpustilosť. laš.
bezpust, bezpustný=rozpu8tilý.
val.
bezúročitý=neočaro vatelný. val.
běžec = téci : Voda běži. Temu
běža slze. laš.
bibza =^ špata, daremnina. val.
bidic se: Ja se už od vesna
bidim (trápím, nuzačím). laš.
bídný = 1. chudobný 2. vy-
žáblý: bídní ludé.
bilija = bída. val.
bílko = bílek, jako žMtko =
žloutek. val.
bilič = bíliti stěnu. laš. a podl.,
jinde líčit.
bílý : Samým bílým hleděl, ška-
redě, val. [Příbor.
birečka = vlna z bílých ovec.
birka= 1. bílá ovce 2. veš. val.
bima =: ženská, co ráda bere.
biza = dýmka. val. [laš.
blabtať=r bláboliti : Co blabceš?
laš.
— 200
biacgavý = nevládný tělem. val.
blahovať komu = blahořečiti. vah
bajnař=nevycválaný člověk. la
bláňat = 1. škaredě zvoniti*
Zl. 2. toulati se. val.
bláňavý = nosový : hlas, nota,
řeč. val.
blatit se : Bíatí se tam (v zimě),
ne: „dělá se bláto!"
btatno = blativo. las.
blazganica = řídké bláto. val.
blazg, blazgo, blazgačka = de-
štivé počasí, val.
blázen : Děla blázny = šprýmy.
bláznivý dům = blázinec, [las.
blbotat: Voda blboce (mur-
melt). Zl.
bleštiť na někoho = šourem
ileděti. laš.
blížit = ubližovati : nebliž mu.
blizňácijblizňata -dvojčata, val-
blkotat= 1. světlo blkoce (plá-
polá) 2. blkotáí kdo ví co (pleskal).
bluščet= málo hořeti, doutnati :
Enom to bluščí. Dva kolečky tam
bluščety. Mosím trochu zabluščit
(zatopit), slov. val.
blúzniť = tlachati, val.
blvoň = 1. křikloun, vesnický
mudrlant (val.) 2. hlupák (ZL).
bobák = bubák (val.) ; bobača
=:žena strašící ; bobačacko = bídné
a hloupé strašidlo.
bobóiiat =^ štabárat, přehledá-
vati: Přebobóňái všecko (slov).
bobošiť sa = 1. Boha se dovo-
lávati 2. diviti se. val. 3. lekati,
plašiti se : Hrozně nás zbobošíl tú
novinu (slov).
bobrovat ==: dolů padati : Bo-
brová! ze schodů. Zl. Kdes bobrova!
v noci = potloukati se. St. Jič.
bobovaný = boží : Celý bobo-
vaný deň sedí u kamen. Zl.
bojazlivý = bázlivý.
bok: Na pravém, na levém
boku. Na bok íť. Na bok ! (= vyhni).
boláchať = žvástati, val.
bolavý: Néni bolavý (= je zá-
možný). Zl.
bolko = míč. laš.
boíomtovať = hřmotiti, laš.
borák, boráček (oboj rode) =
ubožák, val. laš.
borání = borové haluzí. Kyjov.
borek = Hosenschlitz. laš.
bosek = řiť z mašíka (boty se
tím mastí), val.
boskem chodi. laš. ; slov. bosky.
bozať, bozkať = líbati.
božátko = ubožátko. val.
boží : Je dnes boží = opilý. Už
je boží (= spí).
božit sa = Boha se dovolávati :
Divně sa božiía, že to neudělala.
Božiť sa na to nebudu.
božokač se = bíti se v prsa.
bradky = gracky. val. [Místek.
brak = 1. druh: rozličného
braku, hrušky trojího braku 2. Aus-
schuss.
brakovat = 1. různo děliti 2.
vybírati: vlk něbrakuje 3. chyběti:
Brakuje mi teho. laš. [laš.
brakuvky = vybrakované ovce.
břáňat = chřestiti: penězi, otru-
bami, řetězem a p.
břanět = zníti : braní mi v uších.
brat =^ bratr. uh.
brat : Brat na sebe (mohutněti
tělem, tučněti). Prase bere na sla-
ninu. Beru mne dřímoty. Na vojnu
beru (=je odvod). Nebrali sa ít
(neměli se k odchodu). Nebere sa
— 201
k práci (nemá se). Zebrát chuť na
víno. Bere chuť k ídlu. Vzat chuť
k ídlu. — Ale tož něch se bere!
(=jde). Na starosf už sa ty bídy
zberú všecky, val. — Ona bere
almužnu (dostává). Bera slub (mají
zdavky), nabrali slubu (jsou se-
zdáni). las. [las.
bravenčírka = mravenčí kopec.
bravské, bravové maso = ve-
přové, las.
brbíat ^= reptati slov. val.
brda vy =i suvirý, křivý (brdo).
brebeíuša = veš. [laš.
břeh zr kopec: Nemohl vyjet
do břeha. Běžel dolů břehem. Je
tam do břeha.
brežděť = svítati : Jak raníčko
zabreždjévá, škorvánek už zpjévá.
uh.
březovka = březová voda. val.
březí, březavá kráva = s bílým
= hřbetem a břichem, ostatek čer-
vená nebo černá.
brchat sa = probírati se ze
spánku, vstávati z postele: Už sa
brchá; z nějaké nemoci, škody,
pohromy z nenáhla se zotavovati :
Sotva zme sa po tom ohni trochu
zbrchali, přišly krúpy. Zl. — brchá
sa s peci. val.
břidiť se = oškliviti, protiviti.
břídký = 1. břídké sádlo =
mastné (ne jalové, lýko vité). Zl. 2.
ohyzdný, laá.
bryga = žerď: vzal na něho
brygu. St. Jič.
břila = šleda, šlechta = ple-
skatý kámen, val — laš. : Nestavaj
břil („nepřeháněj").
břilka = břidlice, opuka ; břil-
kovitá zem. laš.
břiačit = udeřiti : Břinčíl ho
po hubě.
brkat: brká sa mi (han. řihá).
b. na koho = sápati se. laš.
břkať = žduchati : Nebíkaj. uh.
brlomtať = bručeti, val.
brňastěť = plesnivěti: Hlava
mu brňastí. val.
brňavý = 1. tmavohnědý, ples-
nivý, val. 2. kdo v řeči okolkuje.
laš. — Naša kotěnka brňavá
chytila ptáčka strnada.
brnět = 1. bzeti: včela brní.
2. mluviti, reptati.
brojiť: děcka broja cely děň.
(= dovádějí; rozbrojnik = nepo-
seda, laš.
brozd i brozg = zárodek pu-
pence na stromech. Z jara se
olamují větvičky dubové z brosgem
hovězímu dobytku, val. uh. „černý
drozd zobal brozd" (píseň).
břud = spina. laš. ; „Na dně
(v láhvi) je už edem břud." „Má
na sobě břudu" (spiny).
bryja = _lizačka" ze švestek
val. laš.
bryla = břila. val.
brýzgať n. brúzgať sa v čem
= babrati, špiniti 2. brýzgať —
brýžďžu = tlachati, val.
bryzula val. = fryžula slov. =
barvivo na velkonoční vejce.
brzglý : nabrzglé n. navrzglé
mléko, jež začíná kyseleti.
budovať = 1. stavěti 2. jed-
nati si = Nabudovál si šatii,
náčiňá a. p.
na budúc = na vždy. val.
Bůh : z Boha člověk = dobrý.
buchá, gen. pl. búch = blecha.
buchat sa = bíti se v prsa. [uh.
202
bujaC: Ta tráva bujá (bujně
roste). Ten oheň nebujá (slabo hoří),
val. Mam enem páru kobzoH, z
tych němožu bujať. laš.
bukový hlas == tlustý, val.
bula = hromada: Žebralo se
ich bula. laš.
bulaC = bořiti : Rozbulat cha-
íupu. Pec se nám obulil. laš.
bulavy = tlustý, plný, nadutý.
val.
búřit na dveři = hřmotně tlouci.
burý : burá vlna = bílá pro-
míchaná chlupy do černá ryza-
vými. val.
bydlo = plemeno : Něchaé svinu
na bydlo. laš.
byt: za starých bytů (časů).
val. Ůn bytem jezdí (stále) St. Jič.
bytelný = pevný, trvalý: sta-
vení b. Zl. — usadil sa tam by-
telně (stále).
bytnost = byt, bývaní. Zl.
bývat = bydleti, val. slov.
bzdurak = člověk vzdorovitý-
laš.
bzumec mi daí =^ nic. laš.
cabrat sa -^ pomalu jíti : Cabrát
sa do hospody.
cabřňat = rozlévati vodu.
cafúr = žalář. val. [Zl.
cagala = ohnaš, vyspělý kluk.
cahel, cahún = povalovač. val.
cahřňat = valiti (hnáti se) ně-
kam, slov.
cachmat = mačkati.
caluch = uzel na záda : Uvázali
ji caluch na hřbet. laš.
cambái střešeň, trnek a. p. =
hromadu jich pospolu na ha-
louzce. Zl.
cambélat sa = ve vzduchu se
houpati na způsob „cambátů." Zl.
camfatá koza , ovce == dlouhé
srsti. val.
camfrloch = malé děcko. val.
campáry , rozbitý , roztrhaný
na c. Zl.
cancory pl. m. = střapy. [pati.
cápat =. hřmotně nohama tlá-
casnovat =■ tahati, smýkati ; c.
sa s kým, c. sebú, casnovali sa. Zl.
cásnút = udeřiti ; cásnutý =
trknutý, podnapilý.
cébit sa = brečeti; océbený.
slov. val.
cedilko = cedidlo z plátna.
celina, celec, celizna = mrt-
vina, mrť, mrtvá, hluboká země.
2. sníh napadlý nohou ještě ne-
dotknutý.
cesta do Říma = mlíčná cesta.
cibať n. cibrovať =--. cupati,
drobným krokem běžeti : Dy si
chtěl iť se mnum, to cibaj (ci-
bruj !). laš.
cíbí = zelená nať cibulová,
česneková a p. slov.
cifra = ozdůbka vyšívaná, ma-
lovaná a p. uh., votci do cifry =
stejné barvy, výšky atd. Kelč.
cifrovat = tančiti : Ten cifruje.
Ty nohy, co tak pěkně cifrovaíy,
už sa táhnu jako matúz. podl.
cimbolek = střapec, val.
cimprláček = křiváček (kudla),
laš.
203
ciněnka = Ižicé činěná i ple-
chová, val.
cingat = zvoniti na malý zvonek
(ministrant, u domu a p.). [laš.
ciple = střechýle, rampouchy.
ciplík = járeček na hrnku. val.
cmerkať = srkati, val. [Zl.
cmúr = šum vytopený z másla.
cmúra = špinavec, ucmúraný
= ušmúraný.
cmurkat = mrkati.
cogať sa : Cogaj sa už ! = vari,
táhni. val. [val.
combolce = gombolce = šubry.
opat sa = tlačiti se : Necpi sa.
Co sa tam cpeš?
crknút: Crkni mi toho vína
(nalej trochu).
crpať (cirpať) : Kráva enem crpe
(cirpe). To je taká crpulka (málo
mléka dává), laš.
crpeček = kapka. laš.
cubrnik = týč, na níž se džber
(cubr) nosí; navleče se přes obě
ucha. laš. •
cuda: To je vám dnes venku
cuda, až boží dopuščéní = slota^
i metelice. — To sú nějaké čudy a
j íomy (křiky), slov.
I cudař = kdo studně „cúdí"
(čistí), val.
' cudať, cudovať někomu = plís-
I niti. c. se s kým = vaditi se. laš.
I cúdit = čistiti : obilí, studni,
I příkopu. Kráva sa cúdí = čistí po
otelení.
cúhať=: 1. kouleti: fazole do
gáíka (důlku) 2. hltavě jísti. val.
slov. [val.
cuchaňa = rozcuchaná ženská.
čuchat koho = kárati, plísniti.
cuk : do cuku = rychle : vázali
zme do c.
cuchta = ucuchtaná ženská, die
Schlampe.
cundula = nepořádná ženská,
cúra, ucúraná = cuchta. [laš.
cvatek : chlapec jak evalek =
silný, zavalitý. Zl.
cvankať, pomalu, nesmělo jíti :
Přicvankáí sa. val. [uh.
cvínit = zníti : Cvíní mi v ušoch.
č.
čabák = palaestra. val.
čabať, tepati, rážeti ovoce se
stromu, val.
čabnút = švácnút (udeřiti) pru-
tem, holí. val.
čabrat sa = pomalu jíti : Ten
sa čabře ! Ze sa's dočabrál. slov. val.
čača, čačka == kytka, chumáček :
čacky vinné (hrozny), rybizlové,
bezové, čačka kudtuv. Cmeli máju
med v čačkách, včely ve vošči-
nách. laš.
čagan=hůl s ohnutým opěradlem.
čaganiť = do hlavy vtloukati,
beraniti.
čagel, čahel = oklešek, hůl. laš.
čahat = lézti.
čáchať val., cákat slov. = stří-
kati vodou, cákati. íin. čašiť. —
očáchnúť = ošiditi.
čachor = chrást zelí. laš.
čachrač se ve vodě = čvach-
tati, laš.
čampat sa, slov. = čachrať : Ten
čampala, kde sa tam čampá.
čamší = haraburdí. laš.
— 204 —
čandor, čavera = rozcuchaná
roba. laš.
čandrať = cmáchati, šplíchati.
čapa = tlapa. [laš.
čapaňa, čepaň = střep. laš.
čápar = kus vlny s ovce ustři-
žený, val.
čápat = máchati, močiti.
čapatý = (hrnec) dole u dna
široký, na hoře užší.
čapět = dřepěti, seděti na čapce
(dřepe) ; čapnut = na čapku sed-
čaprak = třapec, laš. [nouti.
čaptať, bolavé místo lékem na-
tírati ; též o kolébavém chodu :
Čapce .se ta čaptula. laš.
čaragať, čaragovať, kejhati. val.
čarbať = čmárati, val.
čarták = prkenná bouda, val
častit : Smrť nás častí = často
navštěvuje, val.
čava = velbloud.
čážiť na koho = číhati, val.
čehíat sa'= otírati : Vůl sa čehle
o strom.
čecher = kříb, chrást, val.
čecherec = témě hory lesem
porostlé, val.
čeká = čáka, naděje; malá
€eka = čekání, val.
čempel = čepel u nože. laš.
čepcovat = tahati za vlasy.
čepéřit sa =: vynášeti nad jiné.
čeřen hory = hřeben 2. sklá-
daná hromada na př. šindelů na
způsob střechy ; skládat do čeřena
(op do hráni) val.
černava = černý mrak.
černidlo = inkoust, laš.
černina = černá (smědá) mouka
laš.
čert : Nestojí to ani za starého
čerta. Di v čerty ! Peníze sú v čerty.
Topí čertem (zamýšlí něco zlého).
čertový: Kde ste do čértovéj
chvíle = dotud, tak dlouho = je
tam do šlakovéj chvíle. Zl.
český šajnů = 3 kr., č. stříbra =
groš. Opavsko.
četina = chvojí, větve jedlové,
borové.
čída = střídavá práce jedno-
tlivců ke společnému účelu. Cho-
dívali s pastýřem na čídu do lesa,
(pomáhali pásti). Zl.
čídit = děliti : Počídíí všecky =
1. podělil stejnou měrou něčím
nepříjemným. 2. ke všem přišel.
Sak sa počídíme = vystřídáme;
vyčidif sa = vystřídati se. [val.
číhnúf, číhať = sahati po čem
čilý =: svěží, co ještě jest v
původním, neporušeném způsobe:
čité dřevo, op. suché. Ty trnky
sú ešče čilé = ještě nedozrály:
Ešče býí čilý = mrtvola ještě ne-
zhnila.
čin : Je to na čin = potřebí,
potřebuji toho. Tak ti na čin! =
dobře ti tak. uh.
činit kozu = vydělávati.
činovní zuby = třenové, val.
čirý : čiré pole = širé (srovn.
r. čistoje).
čisnuť = tlačiti : u dolinka čisně.
cisterna = kašna. Příbor. [Op.
čítať (čícu) = míniti . Čítal sem,
že bude pršeť. val.
čížiť n. tížiť bystře (jako číž)
hleděti. Chalupka čiži pod horu
(vyhledá) laš.
čkať = ščukat : Cka se mi. —
čkavka. laš. Cosi se mu čká =
má na cosi laskominy, slov.
— 205
číověk = svědek na svatbě :
Volá} sem si ho za člověka. Stáí
sem mu za člověka, podl.
čmak : chodži po čmaku (maká
po tmě).
čmání -= drobné roždí: Na-
zbíraí sem trochu čmáňá. uh.
čmuchaf = mnoho kouřiti, val.
čub. čubek, čuba = chochol
ptačí. las.
čubák = tenký prut : Vyčubat
čubákem. slov.
čubatý = špičatý, laš.
čučet = dřepět, trčet : Kde tak
dtúho čučí ? Začučél sa kdesi. Čuč
doma na peci (seď). Čuč babo!
(mlč). Abych už cucala! (ticho
byla) slov. val.
čučno = teskno : Je jí čučno.
čuda = čída. Osvětimany. [val.
čudák, přezdívka : čudáku ! (jako
„mohl bys se styděti") slov.
čudil, skut. malý chlapec ; čudilé
Mičkovi. Zl.
čudiť sa, čudovaí sa = diviti
se. slov. val. též: vaditi se: U
súsedů sa čudujú.
čudný=divný : To je čudné!podl.
čudrný = čiperný 2. pěkný.
Dnes je tam čudrno = čujno.
čuha = nalézavá ženská, pře-
zdívka ženské vůbec : Co tá čuha
tady pořáď chodí?
čúhat = dívati se nepozorované
na př. dírkou. Kj-jov.
čuchnut =1. zapáchati: maso
čuchne. 2. čuchnuť, čuchať = stří-
kati, laš.
čujný, val. čuvný = citelný,
jemný: čuvné prsty, čujný nos;
hlasitý, zřejmý. Je tam čujno
(híásno) = zima. Spí čujno = ne
tvrdo, má čujné spaní.
čukytať, čukyce se mu = šču-
kat. laš.
čulý = nesvěčný'(oděv). val.
čupek = člupek, pahorek. 2.
štít hory.
čupryna = chumáč vlasů, laš,
čuměký = čirý : čistá čurněká
sůl. val.
čuť, počúvať = slyšeti. — čut
zvony, slyšet smrad.
čváchat = máchati ve vodě.
čvákať = kudliti celou hrstí ;
čičkať^ kudliti dvěma prsty. val.
čvandrať = čváchat. val. laš.
čvarda = havěď : To je téj
čvardy ve škole! Bzenec.
D.
ďábel Laši říkají vždy m. čert :
Ďabel tě tu byt dlužen. Ďábli v
tobě seďa. Jak sto dabtuv.
ďabotať = štěbetati, val.
ďajk = ďábel. val. = ďák, ďách.
dajný: Néni velice dajný (=
skrblík).
dáňka = daň. [chorý.
darebný : Su jakýsi darebný =
darebnina = špatná látka : Ne-
kupuj toho, je to darebnina.
ďurgatý, ďargavý = jařabý, kro-
penatý: kúra, sova, pes. laš.
ďarmala = nešika, tulipán, laš.
dat : Ty tom dáš ! Ten tom dál !
(málo udělal, snědl a p.). Jídlu
moc nedá (málo sní). Nikdy zlého
slova nedál otcovi. Dál do zdra-
— 206
páku, do noh, do kyt, ,do Prščic
(utekl.) Jak dáte tom chlapcovi?
(jaké jméno). Jak mi dali, tak
mi je. Já sa tam přeca dám (pu-
stím). Dá-li sa to tam všecko?
(vejde-li se). Dát sa lézť hoře (jal
se). Dál sa dělat" (= do práce).
Data sa ho boleC škraň. Dalo
(dává) sa na déšč. Dat ven = \j-
zraditi. slov. val.
dávka = dáňka. Op.
dávno : Ty si dávno hlúpý.
debřa = zmola, roklina, příkrý
úval v horách.
deček = důlek. laš.
dědek = stolice hoblovací. laš.
dědiny (pl.): Je na dobrých
dědinách (= na hostině n. vůbec,
kde se má dobře).
delací : „felčar už mu dat delaci" ,
když nemocnému ukládá, že bude
žíti na př. ještě týden. Brušp.
dětat = pracovati : Dětá v Ho-
lomúci (o tovaryších). Co zme sa
naděíali.
dělník na Frenštatsku jen na-
jatý pracovník na poli: „Chystá
se na dešč, a ja mam dělníka,"
sice nádenník.
dělný = pracovitý; dělní deň
= všední (srovn. )i<áé\e). [kání).
deň : zvoní deň (=- ranní kle-
dénglavý ^=: slabý, mdlý, val.
děraz : kobzale sam děraz =
samá díra (= chrobalive, \7-žrané
od červů) laš.
dere.ša = 1. útěk. val,; 2. už
je v dereši = v pasti, v klepetech.
děruždiť: kottun děruždi po
čtověku (=:= obchází) laš.
desátať = vyčítati : Tá mi vy-
desátata. val.
deska, druhy desk : trubtovnica
(= truhelnica), falcovnica, vráťnica,
mostnica. val.
deščák = kužílek od desky
(sedlák) val.
deštka = úzká deštice ; z deštek
se dračky strouhají, val.
divočina = divoký člověk, laš.
divy (pl. tantum) = dívání,
divadlo : postať na di\')' = na
odiv. val.
dlab = vydlabaný žlábek nebo
díra ve dřevě.
dlachmat = dlábiti, mačkati.
dlapolisko := zlá cesta, bahnitá
mláka. val.
dnesa, dnesaj = dnes. laš.
dnes jak zitra přijde : co ne-
vidět', na dnes týden = ode dneška
za týden.
dobrat : Dobralo mu (nahnalo
strachu). Dobíralo jím. „Matičko,
nemožu spáti ani se sníčka do-
brati." Suš. 45.
dobrý: Bude ti ešče kdysi
dobrý = budeš vyhledávati jeho
rady, pomoci. Bude ti to dobré =
sejde se ti.
dobyt : Pacholek dobýt ve službě
do vánoc. Dobývat sem to = do-
sahoval, vymáhal. Zl. Nemoht na
něm slova dobyt.
dohnat = přinutiti: Já ho k
tomu doženu.
dočabrať sa = dojíti pomalu,
dobroditi se (zvi, chromý).
dohýbat si = stěžovati si : Do-
hýbát si, že ho hlava bolí. Zl.
dojíčiť = dohoditi, namluviti :
Dojí čita mu ju (nevěstu) val.
dojíf: Tak to došlo skončena,
laš.
207 —
doktádka = co se dokládá,
přikládá, na př, na vůz, aby byl
plný náklad.
do konca = nikterak : Nechce
dovolit do konca.
dokonalý: To je dokonala
pravda = věrná. laš.
dokonaf = skončiti : Mtačimy,
dnesa snad dokonamy. laš. Jak
sa tá mša dokonala, podl. =
skončila.
dolinek = slabina: Bolí mne
v dolinku.
dolipat na koho = dosýpat,
dorý^at, dorážeti. Zl.
doložit pěsničku = uměti do
konce. To já nedoložím, podl. [val.
doložitý = náležitý, důkladný.
domluvať se = hádati se laš.
domrzek = mrzutost' : měli smy
doma samy domrzky. laš.
dopažit =^ urvati, dostati : přeca
cosi dopažíl. Zl. d. sa čeho :=
dopíditi, val.
dopěrovaf: Větr dopěrovál =
dorážel, val.
doplzať= dozírati val..
dopusta boží = dopuštění, val.
dopustit: Nedopustil na sebe
strachu.
dořezat sa : Ten sa dořezal =
dostal se. uškodil si. Zl.
dorník = probiják. laš.
dosílať = liefern : Došila mu
muku z Peštu. laš.
dosobiť = dostati : Nemohl sa
mna dosobiť = dočkati, val.
dostat kam = dosáhnouti : Já
tam nedostanu. Nemože dostat do
mise. Dostaňte tú sklenku! Počkaj,
á ti to dostanu.
došikovat komu co = opatřiti ;
galánku = namluviti, slov. val.
došúlaf sa = pomalu dojíti:
Došúlali zme sa tam.
dotiskať = naléhati : Bida do-
tiskala. laš.
dotklivý = citlivý laš.
dovděčný čeho = povděčný z
čeho : Budu toho d. val.
doždurnúř = proti vůli při-
nutiti: Doždurnul mě tam. laš.
dožera, laš. dožir, m. : Nestojí
to za tú dožeru (zlosť). Je s tým
veliká dožera (oštara). To je do-
žera člověk (ein Plagegeist). Dělá
mi to na dožeru (dožir) = na schvál.
dožičiť = dodati, donésti, do-
příti: Měl sem mu psa dožičiť
(opatřiti). Dožič mi to! val. laš.
dožúvať sa s kým = hádati
se. val.
drahá = rada, pomoc : Nevím
tom drahý. Zl.
drahný = lehký : Je mu drahněj
(nemocnému polehčilo).
dřák (dříti) = nástroj dlátu
podobný, jímž se olupuje kůra se
stromů, laš.
dráňať, draňčať, vydráňať něco
= neústupně prositi, žemrati. val. :
Cigánka pod okny draňčí = vraňčat.
drápit = drápnouti, škrábnouti:
Udrápíl sem sa do prsta. Zdrápili
s něho šaty = strhly. Oddrápil
veko s truhly, slov. val.
draC (drát) = telegraf : složili
smy se na drať (telegram.) Frenšt.
dražit = stopovati : zvěř, zlo-
děje. Dražili zme ho až do lesa. Zl.
drbať sa = hýbati se : On sní
všecko, co sa mu v hubě ne-
dřbe. val.
— 208 —
(Ircanec = rána spůsobená drc-
nutím do zadů. slov.
dícať, drcnúť = trkati slov. val.
drčák = mluvka, kdo pořád
drčí. val.
drdať = třásti, vydrdať něco
z koho = vymoci, nadřdať něco =
potřásati, val.
drdtat = brblati ; udrdlaný (mo-
rosus). Vydrdtál mu = vyškamral,
domluvil, drdía — drdlena, muž,
žena, co rádi drdlú. Zl.
drdol =^ chochol.
dřevěná muzika = šmytcová.
dřevno = kus dřeva (břevno),
slov.
drhák, drháček = věcheť z
z houně na drhnutí, val.
drhnúť=l. dráti peří. 2. mýti
náčiní, podlahu 3. škrabati kůži
(kožešník) 4. drhne pořád jednakú
(mele) mluví, drhne ho za vtasy —
zdrhnúť = utéci. slov. val.
drchat ^ třepatí : Podrchaj tú
peřinu. Pták je nadrchaný (když
je nemocný), též o člověku: Je
jakýsi nadrchaný. Zl.
drchtať == trhati, střapiti niti.
slov. val.
drchmat sa -- česati se ; drchma
= ženská nepěkně učesaná.
drchot = drdol. Příbor.
dřístka husí - plácavý člověk.
val.
drkať čím = žduchati na př.
stolem, uh.
drkotá, drkoták = kdo rychle
mluví ; drkotnica = ženská taková.
drlý = bystrý, čerstvý, val.
drmkať, drmoliť = drobným
krokem jíti. val.
drmla = grumle. val.
drmolaz :=; drobotina. Uh. Brod.
drobazg = drobotina, drobné
ovoce. slov. val.
drobiť: Zima mne drobí, zdro-
bita ho zima = zemlela. slov. val.
drobčiť n. drobsiC = drobným
krokem jíti. val.
drpeček, drpek := drobeček:
drpeček sobě udrpnuť (ulomiti), laš.
dřšč = drn : je teho jak dřšča.
podl.
dručný = drýčný, pěkný, laš.
druga = kolík na kroucení vlny.
druhúc, pod. = po druhé. [laš.
drusa, drusík =^ téhož jména
křestního. „Druso! drusíku!" oslo-
vuje na př. Jozef Jozefa. Zl.
drúzgat (drúždžu) =: drtiti, val.
d. ořechy (louskati). Zdrúždžu ťa
na škařupiny.
druždět = křupět : Snih druždí
pod nohama.
drveno = poleno, val. laš.
drviť = tlápati marné řeči : Co
drvíš? val.
drýčný = hodný, hezký. uh.
dryčné děvča = bodré, veselé, laš .
drychmat n. drchmat = spáti
(poměšně) ; vydrychmaný= vyspalý.
— drchma = ospalec.
držení = r. deržava : v cetém
držéňú císařském. Zl.
ďaba, ďubka = tečka. val.
dubat --^ zobati ; poďubaný (od
neštovic). [slov.
duča = důlek val. laš. ďuča
dučaika = duča. laš.
dúča = bařina. val.
dudel = cumel. laš.
ďúgať, naďúgať = nasýsati,
nahlédati val. [ohňa.
duch ať = foukati : dúchá do
— 209
(hkhaé = cikánský měch ko-
vářský.
dunajek = potůček, járek. laš.
duň(Favý'=: váhavý, laš. [laš.
ďupa^ = klestiti, oďupať chvoj.
duplina =- dutina; vydupněty
fstiom = dutý. laš.
ďurbaf sa = brchati se : Už
sa to přeca durbe = roste pomalu,
co se zdálo býti zakrsalým. val.
dúřit sa = bočit sa, hněvati se ;
nadúřený = nahněvaný, slov.
dusit jídlo = s chutí a hojně
Jíst.. Zl.
dusňák, dusňatý = člověk za-
valitý, laš.
dusit sa = dušovati se.
dut : Ten duje = pije velikým
douškem. Zl.
dut sa =^ dúřit sa: _Co sa na
mne hněváš, co sa na mne duješ?"
(Píseň), slov. val.
duži (a, i) = pevný, silný : duži
chíop. laš.
dúžný = tlustý, tělný, .silný :
d. pacholek, uh.
duznot = dunění, podl.
dvojduchý : dvojduché dveři
(srovn. jednoduchý).
dvojif komu = vykati, val. laš.
dvoriť sa = hoře si vésti, pý
chati. uh.
dvorný = pyšný : d. dževucha.
laš.
dýle = trámce, z nichž se sta-
vějí dřevěné chaloupky, laš.
dýmní k = sopouch. val.
džbrňa = zhíaň, tuně. val.
džgat = cpáti ; nadžgat sa =
nacpati, najísti se. slov. val.
džignút koho =^ bodnouti něčím
končitým, též prstem, holí. —
džiff ho! Zl.
F.
fábor = visák z pentlí. slov. val.
fácnút, facit =^ facku dáti : Fácni
fajčit = kouřiti. [ho. slov.
fajfa, fajfička = váleček (špulka)
nití. val.
fajka, druhy fajek: šimečka
(^kamenná, černá šemnička), klučka
(ohnutá), oderka (ohnutá), obkuska
ídřevěná, vyřezávaná), vizovanka
I dřevěná, kutí do póla), val.
falcovník = hoblíkový nástroj
na strouhání falců na dveřích,
oknech a p. val.
falcovnica = tlustá deska. val.
fálka dobytka, když se koupí
všecek, celé stádo bez výběru.
fangura = faňura, facka. laš.
fašank = končiny, ostatky, podl.
uh.
fatrc, fatrát = kus, gaval : chleba,
val. slov.
fází = Fasern : Erteple majú
moc fázá, podl.
feflať: Ožralec fefle a beble
(brebce nesrozumitelně).
fičet: koule vystřelená fičí, voda
fičí = tryskem žene.
fifať= pískati: Fifaju na ptáky.
fifra, fifrak = piplá. laš. [laš.
fikat = stříkati : Krev fíkla.
flandra = coura.
flinčiť =^- lisknouti. val.
flundra = 1. žena špinavá 2.
flundry pl. tantum = plundry.
14
— 210 —
fňuk= děcko ufňukané, brečivé.
fňukna : ženská fňukavá. slov.
val.
fogoš = tlustý čagan, v němž
je zastrčen kord; nosívali jej for-
táši. val.
forgašiť sa = strojiti se. val.
frajíř=frajířka podl. a uh. =
galán — galánka. slov. a val.
frfíat (frflu) = brblať, reptati,
domlouvati komu. val. frftať na
koho = pomlouvati.
frfniť = sviniti, kaziti : Déšč
nám pofrfníl prácu. Nefrfni sa s
tým = nepipli.
fryšký = hbitý ; poď fryško =:=
honem.
ftrbos = pohlavek, val.
fuják = veliký vítr. val.
fujanica, fujavica = metelice.
fujať = mésti sněhem, val. [val.
fuky : Ten má fuky ! = vtipy.
fuňák = rypák prasecí. [laš,
fúsa = vousy. Sel s fúsama =
dat se oholiť.
c.
gaba = hromada, val.
gabať = omakávati : „Něga-
bajtě, bo někupitě", když někdo
pečivo, zboží (též děvče) omakává.
laš.
gabnuťdodveří=drcnouti. „ty's
na to gabnul" (trefil), když někdo
něco hloupého řekne (iron.). laš.
gágať, gagotať = kejhati : husi
gagocú.
gagoň, gágor = husí krk, ne-
nasytný žaludek: Všecko ti strčit
do gágora. slov. val.
gagot =^ kejhání husí.
gajdat = třepatí, kasati ; Gajze
sa mi to (obilí na fůře se rozlízá).
Chodí rozgajdaný (má šaty neu-
rovnané).
gajdovať=l. hráti na dudy.
2. třepatí : Negajduj sa s tým dě-
ckem = nepěstuj.
gajdoš = dudák.
gajdy = dudy.
gáí = bahno. val.
gátek = důlek : Cúhaj do gálka
= koulej fazolem do důlka. val.
galiba = malér : Stala sa nám
galiba. slov.
galiga: „Jak sa máte, tetko?"
„Ach což já taká stará galiga." val.
gály = nohy. laš.
gambovať = odmlouvati, hubo-
vati, val.
gáňat = gagotat.
gáňavy dělá dobytek, přejde-li
přes orané za mokra. val.
ganěť = žvaniti, laš. — uga-
něny = žvanil.
gániť = hleděti hloupě jako
tele na nová vrata. val.
garať = gabať = drbati ; garať
na psa. laš.
garazda = neřád. val. [val.
garazdiť (za-do-z) = neřáditi.
garažija = špata, chatrná věc :
to je garažija! (špatné obilí, látka
a pod.).
garb: maso z garbu nebo-li z
péra nejlepší, garby husi =: droby
husí. laš.
garnút = sáhnouti : Garnul do
teho. laš. Pták sa garně spružiny,
- 211
a ona schla sně = dotkne se —
splaskne.
gaurnitý= vypráchnivělý: Pňovi,
kerý je gaurnitý, koráb sa řiče. val.
gaval = kus : chleba.
gávěr = močál, žumpa. val.
gazdif, gazdovať = hospodařiti,
gazda — gazděna = hospodář — ho-
spodyň.
gébiť sa = cébit, brečeti, vl.
míti hubu otevřenu na pláč: ogé-
bené děcko, ogébenec ; — rozgébiť
= otevříti do kořán (v nečas) : roz-
gébené vrata. slov. val.
gécnút, gécat = žduchnouti:
Oécjii ho ! géc ho. Zl.
geča = koberec (v. t.) val.
gebélka = mluvka, val.
gegnút — hrknouti: geglo v
něm. slov. val.
gegýňať = rozpustilým býti, do-
váděti, val.
gela, gengela = hlupák, val.
gemíať: Gemle kurečku= hryze
(člověk bezzubý): chléb ogemlaný. Iš.
gemlička = malá huba. val.
glajdat sa = motavě jíti jako
vůl. — glajdavý. Zl.
glán =: bahno, naplavenina,
nános. val.
glániť= bahnem zanésti : Lúka
vodu podglaněná. val.
glasovať = humplovať, na pe-
řinách se váleti, val.
glcať --= 1. hltavě jísti 2. ská-
kati o jedné noze = kécať.
gléj z^ klih. [val.
gléjit, zagléjit = klížiti, slov.
glembať zuboma = hrýzti, laš.
giga' = hltati. Zl.
glgotať: potok glgotá (mur-
melt), voda z baňky glgoce. slov.
glmaf = štouchati. val. [val.
glmnúť = udeřiti, val.
glondat sa = lenivě jíti, glaj-
dat sa.
glvat z:: klovati: Slépka ho glvla,
glv ho ! glvanec = rána zobákem,
pak podobné udeření vůbec.
glvícnúť = glvnouti. val.
gňábit ==: těhnit, tlačiti, hnísti ;
dobytek má nohy ogňábené. slov.
gombík -kulatý olověný knoflík.
gombolce =: zmrzlé .šubry. val.
gongola, pl. gongolé = halama,
podl.
gořalena = goralka (pohrdlivě) ;
nastřebal sa gořaleny. [laš.
grabať po dveřoch = šmátrati.
gramlat sa = glajdat; gramlavé
ruce = zimou skřehlé. slov. val.
grapa = l. neúrodné pole, „ani
hora tam neroste." laš. 2. pro-
pasť. val.
gřcať = stkáti, blíti. val. laš.
— grcačka = vomitus.
grča = hrča na stromě, krkoška.
slov. val.
grédiť = rejditi, val.
grgan = fagan, děcko nepo-
slušné, val.
grgá se mi = říhá, brká. laš.
gremžiť = křepčiti, val.
gremžovať = krumplovati, vy-
šívati, val.: šaty zlatem gremžované.
grmle =^ drnkačka. slov.
grmolec = pahýl. slov.
grňa = 1. nůž bez střenky (če-
pel). 2. přezdívka : ty grňo ^= hlu-
páku, ťuhelo. slov. val.
groka, groček = píď. laš.
gruchnuť = baciti, laš.
grúl 13: sladký burčák jabkový.
grúň = stráň. val. [Zl.
14*
- 212
gřugaf chrchlati. Už dogřu-
gal — umřel. laš.
gryčný drýčný, obratný, val.
grýfek — pléšek, jímž se vůl
podkouvá. val.
gryndy = sliny malému dítěti,
psu, dobytku z huby tekoucí, gryn-
dat, ugryndaný — gryndáček uva-
zuje se dítěti pod bradu. Zl.
grytí -^ řiť. val.
guča = grča ; g. peněz, mnoho
peněz v pytlíku nebo v šátku za-
vázaných, val.
gucaía = hromada přímětů, bo-
lavek. slov.
gumať =- dělati díru železným
sochorem do země pro kolky, na
něž se věší obilí. val.
gumanec ~- žduchaňec. val.
gútný í^ešlý (strom), val.
guzý kusý : nůž, kráva («•
jedním rohem), laš. uh.
gvaneť na kem = doléhati na
koho, domáhati se něčeho, val.
gyglať něčím, se - kývati, ko-
láceti. 2. piplati, laš. val
gychať= Jíti: To tam gycha
(lejmem prší). Tak z něho gycha
krev. Zagychla ho krev (zalila).
Gychnuť vodu na koho. Gychnuť
koho = žduchnouti. laš.
gychaněc = žduchaňec. laš.
gyptoš, gyptavý = nešika, ne-
motora. val.
gyzd, ghyzda = neřád, smetí.
ghyzdák, přezdívka -=^ „neřád".
gyzdavý = ohyzdný, laš.
H.
habať (na) r^ získati, zahabať
- zakryti hábem, ztratiti, val.
habat sa pomalu se bráti (o těžké
chůzi nemocného). Vyhabát sa z
z příkopy, slov.
habakůň =- žalář. Rožn.
habaňár = kdo vyrábí habáň
(hubku) val.
habíc -- chléb. val.
háčiť (zhačovat) koho z čeho
zrazovati ; háčiť sa = mírniti,
pamatovati se. val.
hádiť = žráti : Krávy sa na-
há dily. val.
hádka -^^ hádanka, slov. val.
hájenka := 1. hájemství, ochoz
hajníkův. 2. mladý les zahájený, val.
hajflena ~- ženská necuda. val.
hajnica =: vích slaměný na há-
jení, laš.
hajtrtán = potřeštěný člověk,
val.
haj zupať- houpati dítětem, val.
halabúra -~ vlna na punčochy.
haladryja =dryačnice. val. [Zl.
halafaňa = štěkna, hubatá žen-
ská, val.
halama = hrubý , neotesaný
halas = hlomoz. [chlap.
halasná -= „cérka, kerá nemá
ešče starostí enom sa vyzpívat a
vykřičet". Brumov. [val
halašta = křikloun, halaštovať.
halbija = korýtko pro mašíky.
halda = špatná ženština, [val.
halečkář = kdo rád jídá ha-
lečky (šišky), laš.
hattať = hltavě jísti. Frenštát.
halva rr sukovitá haluz, boule,
laš.
— 213 —
hamář = překupník, obchodník
s dobytkem. A'al.
hamářit =: hřmotiti.
hamář = hřmot.
hamatný = silný, hustý : sukno,
plátno ; h. oblek = příliš volný.
hambalkář = Schwindler. Opav.
hamižovaf sa = hádati se, ne-
snaditi se. val.
ha mpasovať sa, hamplasiť, ham-
plasovať h?«nplovat sa = casnovati,
tahati se, namáhati se: Celý deň
sa hamplasím a nic nevydělám.
Koně sú zhamplované = sedrané.
hampel = prádlisko. laš.
hamraziť sa nač = domáhati
se čeho, shledávati, žebrati : Až
něco vyhamrazím. val.
him?:il = neotesanec, laš.
hana : Néni mu hany (dobytku,
obilí.) = je dobrý, bez vady.
hanbiť sa = styděti se, kteréhož
slovesa zřídka se užívá jmenovitě
podl. uh. val.
handrbulec = tulák. val.
handrlák = hadr nik.
handravý = bídný, titěrný, val.
hánka = článek, kotníček prstu:
strhla sem si hánky.
hárá = nůše. val.
haraburda = der Polterer.
haratica : Má haraficu (jest
opilý).
hárať = žehrati : Někeři haraju
na to. laš.
harasní. = dobrý : To ídlo ne-
bylo hrubě harasní. val. ; harasný
= krásný. Vsetín.
harcať = hladiti : dítě. laš.
harcovňa = veliká hospodská
jizba. val.
hartať = spáti : hartaj, hulaj =
spi! val.
harus -= hluk, shon lidí : Zašel
do harusu ludskeho. laš.
harusiť, harvasit, harvosiť ^^
hřmotiti, křičeti, slov. val. = harvas
hluk, hlomoz.
hástor = 1. stádo husí. 2. zá-
stup, val.
hašpa, hašpla= klínek zaražený
ve futře dveří, do něhož zapadá
závora, slov. val.
hať (dle laň) = 1. jáma, pleso,
val. 2. plot. uh.
haťka = plachta, v níž se dítě
chová = chůvka. laš.
hatlať = hltati, val.
hatovec =^ prut, tatar. val.
hátrať = choditi kývavo. val.
ha vat, havotat: „To ty ženské
takhavocú"' = ledajak zpívají, slov.
havořiť = hovořiti, val.
házat : Háže krev = vrhá. kašle
a vyhazuje, op. „suchý kašel".
Házali na sebe = přidávali přj
dražbě.
hbyto = honem: hbyto poď. laš.
hbytota = hbytosť, náhlosť : V
tehbytotě zapoměl sem to doma. laš.
heblota=l. nouze, bída. 2.
daremnina. laš. ; ani heble = nic.
hebroniť = brečeti, val. [slov.
hek = ptáci v kleci spáření,
zvi. kanárci. Zl.
heknut = gegnút, hrknouti :
Heklo v něm. Zl.
helěpať = utíkati, val.
herský :=: hodně veliký : Dál
mi toho herský kúsek. Zl.
heslo : Dali si heslo = zřekli
se. Zl. Nechtěla sem dělat" hesla =
křiku. Příbor.
— 214 —
hetešiť zz: trippeln : Kam he-
tešíš? val.
hladný: Umřét híadnú smrťú;
na hladno =r na lačný život.
hlaný buk = jenž má hladkou
kůru bez suků. Zl.
hlas : Bylo to v hlasu =: vůbec
známo. las.
hlasať = hlídati, pozor dávati
na něco: h. kury, vraný, ovoce,
las. srovn. hlásný.
hlaskať = hladiti. laš.
híasnica na houslích = Keso-
nanzboden. val.
htasno = na hlas : Povězte mi
to híasno, bo ja něslyšim. laš.
hlava : Svú vlasní htavú to vy-
koná! = vlastním rozmyslem, vlast-
níma rukama. Umí to z hlavy =
z paměti.
hlavitý val. a laš., htavný
slov. = dobrý (jen ve větách zá-
porných): Letos néjsú zemňáky
hlavité (hlavně). To pivo néni dnes
hiavité (hlavně). Nemám se hlavitě
(hlavně). Nehlavitě sa ně líbíš.
hlavénka-- 1. hlavnička (nemoc)
2. kus dřeva hořícího rr hlaveň.
hleďadlo = kukátko, laš.
hleděť = hlídati, opatrovati:
Hledi synka. laš.
hlechniť = do holá odříti (strom
z listu), h. se = mozolití se : Co
sa nahleclmím, už nikam ne-
možu ! val.
hliňák = hrnec hliněný.
liliva= 1. herka 2. druh hub.
hlivěť = živořiti, val. [Zl.
hlobiť = udeřiti : Zahlobíl kůl
do země. Hlobil kladivem. Zhlobíl
desky (sbil.) Ten sa hlobil (udeřil).
2. prositi: Tak sem ho hiobila,
až sem to dostala, val. laš.
hlub = košťál.
hluboko : pij h. = napij se
hodně ; pij lilúběj ■=■ napij se víc.
val.
hluchý : „Má hluchý týden",
když někdo hned neslyší. Zl,
hlupnuť = blázněti ; zhlupli ^=
zbláznili se. laš.
hluza = mateři a z rány, z bo-
láčky, val.
hmácnúť val. = hňácnút.
hmyz = „leči co drobného :
králíci, drobné ryby, hnus natrý-
zněný ve stodole." Brumov.
hňacnút sebú == spadnouti s vy-
soká: Jak je tá lávka vysoká, tak
sem sebú hiíacl dolů. slov. val.
hňápat = násilně do čeho bíti.
Všecko zhňápe = sní. Vyhňápál sa
na chodníku = vyneřádil. slov.
hnát = klát. laš.
hňaviť = hňápat. val.
hněvúsky = vlásky v tyle na
krku. val.
hnětka=l. dítě „ochalebné"
2. děvče, jež se má k mužským, laš.
hni ve spojení s „ani" : Voly
ani hni nechtěly z místa. Volal
sem ho, ale on ani hni. Už ne-
možu ani hni.
hníkať sa = 1 . povalovati se :
Ty by sas enom pořáď hníkál a
smýkal. 2. spírati se. val.
hnilý = zhnilý, lenivý, uh.
hnízdit sa: dělati si pohodlné
místo v posteli, na židli a p. : „Už
sa uhnízdil."
hnojačka laš. hnojůvka slov. =
hnojová voda.
hnus zzi setřená sláma. seno.
hnusit = tísniti, zmáhati : Práca
215
ho hnusí. Veliké stromy hnusily
malé. Zl.
hnut = veliký kus dřeva, veliká
haluz. las.
hobel = hoblík, laš.
hobličky = ledviny, val.
hodlivý zz 1. co se hodí 2. hodný
(velký), laš.
hodný zr 1. dosti velký: hodný
kus, má hodnú izbu. 2. kdo dobře
vypadá: „Chvála Bohu, vy ste
hodní." 3. hezký: tá je hodná!
•i. zámožný.
hogřňat : Kolébka hogriíá (tře-
ním o zem působí hřmot). Děcko
sa v kolébce hogřňá (kolébá). Vůz
sa hogřňá (nejde rovno). Zl.
hojgačka, hongačka zz hou-
pačka, slov. [slov.
hojgat, hongat sa = houpati se.
liOJař := lékař neučený, val.
hojně = mnoho : Ešče teho ma-
my hojně. Hojně dále něni. „Kolik
to stojí?" „Néhojně." laš.
holofiť = hulákati, laš.
holomráz, holomrazky, holo-
mraznice=mrazy naholo, bez sněhu.
holot" = holá země v zimě =
kopnina. val. [laš.
holota = „ruky" u cesty. val.
holotovať = hulákati, laš.
holý: býl s holým krkem, s
holú hlavu (nepokrytý), holé vrchy,
skaly (v tomto smysle nikdy ,nahý' !)
pod holým nebem (širým). Do Ame-
riky jeďa měl peníze, přijďa tam
býl holý. Živí sa na holé ruky.
Býl holá lata (= samá).
honce pl. m.= honcování zvířat:
Naš macek chodí na honce. laš.
honit : Co tu honíte ? (děláte). Zl.
hont -= kuíJ dřeva. val.
hora = les : Sél do hor, je v
horách.
hoře = vzhůru : Drží sa hoře.
Tedy býl ešče hoře. op. přišel
nízko. — Je hoře. slov. val. (op.
důle) laš. vzhůru, na vrchu.
horknút = heisz werden. slov.
horňan = obyvatel hor, op.
polán (z údolí) val.
hornosť = hoře, žalosť. val.
horový = lesní. val. laš,
horuch = hluk : Bylo trochu
horuchu. laš.
horyč, horyčka ^=^ parno, vedro,
laš.
hotový : Přijde a sedne si k ho-
tovému (drazí na něho pracovali).
hovadský = velikánský.
hrabat sa : Kde sa hrabeš? Už sa
hrabe = jde pomalu, přihrabál sa.
hřácnút -= bouchnouti : Raná
(z pušky) hřácta. Zl.
hřada: Slépky sedíja na hradě
(na bidle v kurníku).
hradit: ploty (ne „dělati!")
Málo tým zahradíme (nestačí nám
to, na př. peníze). Zl.
hradská = silnice, val. laš.
hraj a = hudba : Sél na hraju =
na muziku, val.
hraň := hranice dříví, hraň šin-
delů = 200 složených šindelů, val.
hranečník = mezní kámen.
hranět= teřeti: plátno zhra-
nělo. Zl.
hranit = hraničiti : Pole hra-
nijou spolem, dól.
hránka = hánka, kotník na
prstech.
hrb = kopec. Zl.
hřbet = záda. laš. Vezmi to
na hřbet.
216
hrbolcovat sa ==^ padati po hr-
bolcích, nerovné půdě : bečka sa
hrbolcovaía s kópca. Zl.
hrbúcat : Vůz hrbúcá, když j ede
po nerovné cestě. Než on sa tam
dohrbúcá! (dojde, dojede). Zl.
hrbúcnút == spadnouti od někud.
slov. val.
hrcnút=spadnouti se hřmotem :
Klenutí hrclo, zeď hrcta. Zl.
hrča = boule, suk ve dřevě.
hrdelný =r namáhavý : To mi
přišlo hrdelno. Zl.
hrdlit sa = škrtiti se, těžko
pracovati, namáhati se : Kdo by
sa s tým hrdlil. Uhrdlíí sa na
prováži (oběsil).
hrdíovisko = 1 . pole, na kterém
se těžko pracuje 2. těžká práce:
Co to dalo hrdíoviska tolké zdi
stavať.
hřebať=^ 1. hrabati : kúra hřebe,
laš. 2. kárati někoho, val.
hřebelco -= der Striegel.
hřebelcovat = česati dobytek.
hřebík, druhy hřebíků: špeňár
(největší hřebík), peřák (do desky,
na „peření" -„ sbíjení), latovák (do
lat), šindelák, podkovňák, cveček.
Zl. [mu.
hřešit = klnouti, láti: vyhřešit
hříbat = štibrati: zajíc hřibe
zelí. Všecko zelí nám zajíci ohří-
bali. Zl.
hřichovat se =- pod těžkým
hříchem tvrditi, že něco je neb
není. Zl.
hříšný = veliký: koštuje to
hříšné peníze.
hrk ^ žebrota, fecht: šét na
hrk (říká se o vandrovních) Zl.
hrkotnica -= povídavá ženská.
hrncovat: vůz hrncuje (hřmotí),
když prázdný jede po kamenité
cestě. Zl.
hromádka: seďéí v hromádť;e
jak pět groši. Umřel v hromádce
(skrčený, „sglumený") val.
hrtánif ^- z plna hrdla křičeti :
ten tam hrtani. laš.
hrtúsit sa slov., hrtosiť sa
val. = škrtiti se, namáhati se.
hrozně = velice : Hrozně si se
mi zavděčit, laš.
hrubý - veliký: hrubý člověk,
hrubý kus, šét na hrubú. — laš.
hrubý tlustý: hrubý strom
(tlustý znamená tučný!). — chodí
zas hrubá (těhotná) val.
hrubě -- velmi: To je hrubě
-zle. Něni ona hrubě hrubša (větší).
laš. [val.
hruška -= závaží na mincíři.
hrůza == mnoho . Ja pomnim
hrůzu. Na hrůzu toho bylo. laš.
hryzák = špice na tresce val.
hryzť: Nemožu masa uhryzt
(ukousati). Uhryz mě pes. laš.
hrýzt sa s kým = Aaditi se rz
Všeci sa se mnú hryzů. Zl. Vy-
hryzli ho z domu.
huba: To sám svú hubu vy-
ktádal. uh. Sedl na mne s hubu,
pase na mne hubu rz vadí se. Zl.
Daj mi huby zr hubičku laš.
hubatý = odmluvačný, vadivý.
húcat = bouchat: húcat do
vrat. Cesta vyhúcaná (vyjezděná).
Kóto vyhúcané. slov.
hucať = pokašlávati, val.
hučáček = járeček s kopce hu-
čící, uh. [val.
hučet: Ludé hučá, že... (mluví).
— 217
liučnica, hučná cesta = okresní
silnice, laš. val.
httjať = měniti : -Hujajme na
biče, zalmjajme na ty volky." val.
Když Valach neprodá volů na trhu,
tož ^.zahujá" na ně, aby byl ^al-
damáš. "
hulá sa žene = mračna se vy-
valují. Zl.
húlava = přeháňky. slov.
hulinkovať = plakati : Pořáď
hulinkuje, nehulinkuj. St. Jič.
humnař = kdo ubíjí humno,
mlat. laš.
hunt = poleno, val.
hurdať =^ hrncovat. laš. [val.
hurkat! iiz buditi, povzbuzovati.
hurtovať^^šromotiti. Nepotře-
boval sem hurtováňa = pobízení.
húsenica = housenka, val. [val.
husina = husí sádlo. val.
huška =^ bíl)^ křemen, laš.
hustať =; houpati ; hustačka =
houpačka, laš.
hvíšať = houpati : hušačka. val.
hu.škať = štváti, naváděti, slov.
hú.ščava =: houština, slov. I val.
huzať =- housti, Iiráti. laš.
hužva ^ březový provaz na
gréíinách místo řetězů též vitra
zvaný. val.
húžvit sa. húžvačit sa =: nu-
začiti se, skrblým býti.
hvitký — hbitý. laš.
hyb ^ rána. hod : Na tři hyby
zhodíl devět kolků (kuželek). Zl
Býl sem tam od hybu sedům roků
(= celých), val. Od hybu všecko
zebrál (hned a najednou).
hybať = běžeti : Ten hyba za
nim. laš. Na Petra a Pavla hýbu
dóm (jdou), podl.
hybaj = Dostál hybaj. Dám ti
hybaj (bití) Zl.
hybina = hebký prut. laš.
hybký = ohebný, obratný: „Sy-
nečku hybký, neboj sa bitky."
hybnúť = udeřiti holí. val.
hýcat = nešetřiti , rozhazovati,
val.
hyča ^ košťál zelný ; hyčka ===
střední žila v listě hned od stopky.
hypytkem hupkem. laš. [val.
Ch.
cháb, chabina ^ prut, haluz s
listím : Jak chytnu chabinu. tak
ti vyokládám !
chábek. chábeček - chrástky
zelné neb salátové, řídké, lehké
hlávečky.
chábí, chabaščí, chábdí, chábzí
= roždí.
chábiť = uchytiti, laš.
chablať = házeti na hromadu
bez ladu a skladu ; šaty sú po-
chablané (pomačkané).
chabovec = březový prut.
chabruží = chabaščí. laš.
chachařiť. chacharovať = tou-
lati se. laš.
chachot = chechot.
chalachyňa = rozcuchaná žena.
chalán, chaloň = rozpustilec.
chalkať = chlácholiti, dobřiti.
chamlať == hltavě jísti : všecko
schamle.
chamraď = sběrky ovocné, val.
champroščí— rozman. roždí. laš.
— 218 —
chamrat == skrblík, laš.
chamúlať =^ jísti plnou hubou,
val.
chaňkat = chlácholiti, zl.
chapka = talon ve hře. val.
charabél, charabela : starý strom,
vetchý člověk, zl.
charabura == churavec. zl.
charampenčí -= křoví. laš.
charamza == nedbalec. val.
charandzovat = chorovati. laš.
charúžek = bouda ze zele-
leného, též na boží tělo u oltářů
jsou charúžky. podl.
cheblo = koketa, laš.
chemelit se = vírem tančiti,
laš.
chlamaňa ^ nápoj kravám.
chlámať = dobytek, člověk ne-
mírný „chláme" = pije = síopať.
chíapiť sa ~ 1. stavěti se
silným 2. létať za chlapy, val. 3.
chlubiti se : chlapa sa, že . . uh.
chlapiť val. chlopit slov : udeřiti.
chlápať = 1. bíti (vychlápal
mu) 2. sněhem chlape, když ho
padají veliké kusy. 3. chlemtati,
chlastati. Co sa ti ludé nachlápií
goralky, chlápovaný šátek má ve-
liké, nepěkné květy. uh.
chlapský = výborný: to je
chlapské žito. laš.
chíastať = tlachati laš,
chlastún == tlachal, klevetník.
laš.
chlaščiť = udeřiti.
chlopiť = 1. udeřiti dlaní. Při
prodeji dlouho se smlouvají, ko-
nečně, když se dohodli „chlópnú
si v ruce" a smlouva hotova. Slovy
„chlóp na to" vyzývá se prodavač,
aby prodal za peníze kupitelem
nabízené. 2. šatyjí chlópú - schlot-
tern. 3. ~= klopiti : schlopil uši.
chlum p = šubra, špunk : Mám
na leknici chlumpy. laš.
chlupět = padati : ovoce ochlu-
pělo = opadalo než dozrálo. Zl.,
chlupi = poprchá laš.
chlupka , chlupečka -^ kapka,
hlt (goralky), val.
chtupkař == přezdívka souken-
níkům, Brušperk. [laš.)
chlustnút vodu -= stříknouti
chmulíť se = 1. kaboniti se.
2. laš. -= ščeřiť zuby: Konik ten
něuhryze (neukousne) , ene se
chmuli. Smať se nesměl, ale se
choť uchmulit.
choděnica ^= chůze val.
chodička = chodník, val.
choji, chojany = chvojí, chvo-
jový, laš.
chomýš n chumáč, podl.
chorovaf = býti nemocen.
chorý = špatný, nepodařený,
snědý : chlebíček, žitečko, muka ;
chorá košula (z hrubého plátna).
chotářiť — sousediti : my spolu
chotáříme (Valaši s Uhry).
chování : kráva, děvče dobrého
chování.
chovať= pochovávati: kdy ho
budu chovať? laš.
chrání ť, — 1. chraň ! — jdi pryč. .
laš. 2. už se chranimy z póla =
stěhu^jeme. laš.
chraplavina — chrapot laš.
chrást ~~ keř zelný.
chrbet ==: chrbta = hřbet podl.
chren = křen. uh. [uh. val.
chrmlať = kašlati, val.
chrnúť = chřadnouti, val.
219
chrubák = červ. laš. ; chro-
bačlivý, chrobalivý = červivý.
chrt rr slámka, která má
souček s jinými bez něho, při lo-
sování: táhli chrta = losovali,
pod I.
chřtán : tolik chřtánu {— krků ,
dětí) musím živi^
chruňa = nemotora. val.
chtěť: Chceía sa pretrhnúc = skoro
by se byla přetrhla prací. uh.
chubíať, chuboliť sa : Nebe sa
chuble (kaboní), chubolí sa = velmi
sněží. val.
chudý ^ hubený ; chudé maso
= libové.
chudožňa = chudina. Zl.
chuchnúť, chuchať = dýchati :
chuchni na mě ! laš.
chumák = člověk nenasytný.
chumtaf = ňuhňati. [val.
chup (chlup) = muž vousatý,
podl.
chutný =- pěkný : obraz , člověk
To je chutné diťa. Dnes je tam
chutno = pěkně. podl. laš.
chůva ^ chování, strava : Do-
stane 40 kr. a chůvu. uh.
chůza: Já už na chůzu nejsu
nemohu choditi. Ty boty sú do
chůze těžké. pl.
chvádať, kvádat = chřadnouti :
Ze starým člověkem je to tak :
chvadá pomaly, chvadá, až do-
chvadá. val.
chváliť sa = chlubiti se : Po-
chválil sa mi, že vyhrál.
chvaščivý = chtivý, bažný:
hladný je chvaščivý jídla, chvaščivý
do tanca : chvaščivo = dychtivě.
val.
chvíla : Ta réž mosí chvílu
schnut (dlouho). Už je to chvíla,
co zemřeli (dávno). Už to mám
chvíla (nom. !). Co chvíla budu
štyry (za chvilku). Co chvíla tu
bude. Dyby si dali chvílu (sich
Zeit nehmen). To je chvílu (po-
časím, na počasí záleží).
chvóstek =r lelík, cop. uh.
chyba : Abych'vám nezelháí, na
chybu tam budu dvě míle (=-r jistě,
t. j. kdybych se vsadil „na chybu",
vyhraj u). Ty si v chybě = ty"s
chybil, slov. Nemám chyba dva
grejcary ^^ než.
chybať= házeti : něchyboj ka-
myňami. vychybuje hnůj. Frj'dek.
chyběti : Ež vas chybi dědina =
až minete dědinu, konec dědiny
laš.
chybný na oko, na ruku, na
nohu = nemá zdravé oko, nevidí.
na ně atd., chybný na řeč = koktá
chylý zi: nakloněný, laš.
chynúť (= chybnúť, srvn. chy-
bať) = hoditi: Chyň po nim. Frýdek.
chýr = křik : Dělali takové
chyry. laš.
chýrný=l. vychváleny, vy-
hlášený, rozumný, val. 2. dobrý:
Néni to chýrné. podl.
chytlavý ^ co se hned chytne :
látka (barvu), nemoc (= nakažlivá),
člověk = zlobivý.
chytnut barvu (o látkách). Je
chycený na plúca. Chytla na ni
s chuťú (na sýr) = dala se s chutí
do něho.
chytrý : Ty si chytrý, enom to
udělat -- ty to neuděláš. Je to
chytré =-"- nedobré, nepěkné. Zl.
chytro poď = honem. uh.
220
I, J
ihla jehla. uh.
ikro = lýtko : Vody bylo po
iňava - jínovať. laš. [ikra. laš.
ískať ^ 1. štípati : je tam zima,
tak iska. laš. 2. hledati vši.
išé: kobzale drobné „jak išč",
sam išč. laš.
ít: Neidu na tvé zíé. Stromy
pěkně idú (rostou). Přišel sem sa
podívat (na trh), jak svět ide.
Zvony krásně idú (zvoní). Ide mi
na paměť (zpomínám si). Také
mu to včil ide na odpor (jest
odporno). Včil mi neide už žádná
(píseň) na mysel (nemohu si vzpo-
mnět). Už mu ide padesátý rok
istevka = lednice ve mlýně. laš.
ivero, ivorek, koll. ivorie =
tříska, val. uh.
jadět " svrběti : jadí mne ruka.
jadrnět sa = dělati se, stavěti
se: Ja di, nejadrň sa. Uh. Brod.
jadrný: jazyk, řeč, huba.
jahňačka ^^ vlna jahněcí. val.
jaíovizeň — jalovina. val.
jamka -^dolinek, slabina. Bru-
janek - zajíc. [mov.
járek ■= potůček.
jar '-^ vesno, jaro : na jar, do
jari. uh.
jařabý ^^ kropenatý: slepice,
koroptev, kohout.
jarčany chlib = z járky, jarní
xži. laš.
jargať =^ třásti (stromem) laš.
jaršiť= 1. drchati peří uleželé
2. drážditi, popouzeti, jaršiť sa =^
zlobiti se. val,
jasať = dráti šaty : už si ty
gatě pravda rozjásal? val. jasať
sa = svítiti se : cosi sa tam jásá. uh.
jaskat =■ zpívati : zajaskál sem
si pěsničku, slov.
jaskot =: vadění. val.
jaskotat = 1. výskati : Co ja-
skoceš? 2. mlet hubou: Nejaskoc
B. vaditi se. slov. val.
jastřiť — bystře hleděti, val.
srvn. jastřáb.
jašiť sa :=^ divočiti ; zjašený :^
zplašený. val.
játra sg. = játra : žulť je v játře.
jéd = zlosť. uh. [laš.
jedličník, jedlovina =r jedlový
les. val.
jednak = stejně, pořád : jednak
hubuje, laš.
jednati si = koupiti: najedná!
jechať = jeti. laš. |si šatů.
jem =. ostrost, bystrost: Ten
nůž nemá jemu, je jak olověný.
Ten člověk nemá jemu (je jak
bez duše), val.
jemelovať — bíti. val.
jemný nůž -- ostrý.
jeseň =r podzim, uh.
jochať^jíti, cestovati, val.
juh = odměk v zimě. tání. slov.
val.
juhúcnúť: Enem to v krku
juhúcne (když pojídá „škubánky",
udělá: „juhúc") val.
juhne = taje.
juhas = pastýř ovčí. uh.
'juhyňa=l. hloubka ve vodě
2. hluboká roklina, pozemek ráz-
tokami potrhaný : Je to samé juhyně
(zmoly). val.
- 21] —
K.
kácat : Kácá sa zz páčí se. clice
zrušiti smlouvu.
kačení mydio = oblázky po-
loční = kačinec.
káčerky = dvě pérka skroucená
v ocase kačeřím.
káděr = močál, bařina. val.
kadlubek ^= dolinek. las.
kahánek = lampička, laš.
kalabačný = churavý. val.
kalabisovať=^ klábositi, val
kalbovať = zahnouti, kalbovaný
T^ zahnutý, val.
kališč, m. =- kaliště, mokřina,
laí.
kamas =^ odrostek, ohnaš. laš.
kamenec, kamenco = štěrk, ře-
čiště: Di na kamenco a machaj.
laš. uh.
kampel (do kampla) = žumpa.
kanútka = kapečka. [laš.
kapat =1. hynouti, zvláště o
hmyzu : Muchy kapu. Kape híady.
Skapni I 2. kliditi se : kap po svých.
kaplan = kapoun, laš.
kaplanit, vykaplanovať =^ ka-
pouniti. laš.
kaplina vody = kapka. uh.
karas =^ zákrsek, nízký keř. laš.
karasatý = křovatý. laš.
karban = fagan, panchart. slov.
val.
karlus = lehkovážný člověk, laš.
karník — - nekrytý kočárek,
pryčka. laš.
karpačka = prtačka, látačka
(starých bot) val. laš.
karpať ==: opravovati (plot),
látati (šaty), val. laš.
karpatiny r= lojdy. val.
karpavý =; lojdavý, krbavý. val.
karputiny =^ špatná zem. laš.
kartiť = kaziti (zkartil mi to),
hubiti (myši).
kask = klus : kůň idě kaskem
kaštýl =^ zámek. val. [laš.
kateřina = tlusté koneční střevo
prasecí.
katovat se = mozoliti, dříti se :
katuju se po jarmakach. laš.
kázeň = kázaní ; kázeň konat",
val. podl. uh.
každý deň = všední deň. laš.
kecať = loudavě jíti val.
keclivý =: lechtivý, val.
kekářiť sa = zabaviti se někde,
val.
kel (g. kla)= 1. klíč rostlinný.
2. zub vepřový.
kél (g. kélu) = kapusta.
klabaf za stavem = tkáti. val.
kladka = visutý zámek, laš.,
držadlo u srpu, biče, péra.
klamať, klamořiť = klábositi,
vy^kládati. laš.
klaměť = čuměti , hloupě na
něco hleděti.
klamka = klika na vodu. laš.
klapatý = co klapí, schlípeno
jest: klapáte uši, klapatý klobúk
(klapák).
klapěť = chlípěti : Klobúk mu
na očách klapí.
kiasité žito = má dlouhý klas.
ktasť: kalendář klade déšč.
klát = menší klada, úl.
klécať = chromati : kráva kleče,
val.
klek = křivý strom. val.
klesniť = klestiti, laš.
222
kletka = klec. laš.
klina = klika u dveří. laš.
klintať = klábositi : co srny už
teho naklintaty! laš.
kliť = klíčiti.
klocár = dlouhý kyj. val.
klochta = kleveta val.
klochtář = klevetář. val.
kíokočiť: voda ktokočila =
klokočem vřela.
klopeto = noha, hnát : klopeto
mě holi. laš.
klubko = míč. val.
kludiť = 1 . pleskati, klábositi :
Nékluď! Kludi hlupu = hloupě
mluví. 2. vésti : kludi statek na
jarmak. laš. — k. sa = stěhovati
se. val.
klut = klovati : húsátka sa
klujú. Nakluté vajíčko.
kmásať = škubati, tahati : Po-
kmását mi šaty. Kmásáí ho za
vlasy. Aby vám enom nenakmásali.
Eozkmásaná hlava (střapatá) ; kmá-
sať sa = bíti se. val. uh. podl.
kmasiť = uchvátiti, val.
kmíniť = šiditi ; kmín = šejdíř.
knísať sa = plápolati : Péro sa
kníše za širákem, uh.
knížky = kniha modlitební.
knofel = knoflík, laš.
koberec = plachta, jíž se ci-
kánky odívají. Zl.
kobero = břicho : Kráva byla
ve vodě po kobero. laš.
koberatý = břichatý, laš.
koboítovať = hřmotiti, val.
kobrtat : =-- převraceti, přehazo-
vati (seno), laš.
kobylina = stolice na strouhání
draček, val. [val.
kobylka = chudé pohančí zrno.
kobzalnisko =zemňačisko. pole,
kde byly kobzale. laš.
kocianky, kocanky = kočičky
vrbové, val. laš. kocankova neděla
= květná.
kocar = karabáč. [val.
koce (kotce) n. = hnízdo ptačí.
kocmať sa = dlouho se oblé-
kati, val.
kocúňať sa s někým = objí-
mati, milkovati se (jako kočky),
val.
kocúniť sa = dováděti jako
kočky. val.
kocúrek nebo vaček = nástroj
hoblíkový na vyhrnování dlabu ve
dřevě.' val.
kočič = kočí.
kočičí zlato = nepravé, k. oheň
= svitivé práchno.
kočvar = veliký hrnec. val.
kočvaria, bamboria = zvodnělý
sníh. val.
kofla = plecháč, laš. [val.
kohétiť (vy-) = vyvrátiti (hrnec).
kohřcať = kašlati, val.
kohýňať = kašlati, val.
kolatať = kolísati, kývati, klá-
titi, val.
kolebina = prohlubina na cestě,
die Mulde. slov. '>
kolčoví = drobné haluzí nebo
třísky, val.
kolesa = kočár: Pani přijeli
v kolese, laš.
kolky ==1. roždí, laš. 2. ku-
želky. Zl.
koleček = sirka val.
kolendovat sa — - odtahovati
při práci. slov.
kolit = tančiti. Bzenec.
223
kóto : Mésiček je v kole =^ v
ohradě, las.
koíoštyja = vadivá ženská, val.
koíozub = zub křivo rostlý.
kolužník = koželuh, laš.
komár = -Der Kiebitz" při
kartech. Zl. [val.
konár = tlustá haluz, konárčí.
končitý = špičatý ; zařezat na
končito = do špice.
konopastý =: zelené barvy ko-
nopné, val.
kontula = obalena z vlasů nebo
z plátna, uh.
kopa = milíř.
kopčanka = kopec. laš.
kopenec =
do kopencuv
věnčí. Zl.
kopenčář
„kopence" a
jíčka brabenčí
kopidot =
las.
ohrnovat' kobzole
2. kopec mra-
= kdo
vybírá
Zl.
hrobař, laš
rozkopává
z nich ^va-
koplař
kopla = stádo koní
= pastýř koní. podl.
kopný: kopná zem = v zimě
sněhu prostá.
kopňat = táti : Snih už skopňál.
Lž kopná, bude vesno. Sůl skop-
ňala.
kopno = holo. jaro: Už je
kopno (když sleze sníh). Je tam
sanica? Už je tam kopno. val. uh.
koráb 1. strom vypráchnivělý
(koráb vrbový), 2. studénka, v níž
takový koráb zasazen jest místo
obezdívky. 3. vyžraný zub (mám
v hubě už enom několik korábu).
4. kostra koňská; odtud: „dostal
se na koráb, už je na korábe"
'-= auf den Hund kommen. zl.
korbelek = vejce vyfouknuté.
kordovat sa s kým = bíti .se.
hádati se. zl.
kordybaník = koželuh. Frýdek.
kořeň : obilí prodať na kořeni
= na stojato.
korovička = korouhev.
koruna = kůra stromová, laš.
košec, kosnik = kdo kosí
louku, sekáč. laš.
koso : stěna idě trošku do kosa.
kostitý = kostnatý, silných
kostí. uh.
kostka = pecka.
košať = tleskati rukama, laš.
košlať se = kolíbavě jíti.
košlavá kráva = která má
klouby vystrčeny dolů (skosité).
Idě košlavě = kolíbavě. val. laš.
kot. kotek = 1. lýtková kosť,
noha : Otrčít koty = umřel, tvrdý,
zmrzlý jak kot. 2. druh sladkých
jablek. 3. vepřovice (cihla), val.
slov.
kotár = obec se svými pol-
nostmi (na kotáre jasenském). 2.
kamenitá půda : Co sa též tam na
tých kotároch može rodif 3. noha
= natáhnut" kotáry = umříti, [val.
kotěja = kdo se dlouho strojí.
kotrbenec, kotrlec, kotrbelec =
kotrmelec.
kotrmňácnúť = měgnúť =
molazgnúť = hňápnúť sebú =
škaredě upadnouti, val.
kotřňať = kolébati val.
kotržina = něco tuhého, tvr-
dého vůbec: To maso je jak ko-
tržina. val.
kotula = mosazný kruh na
na chomoute.
kotúlať = kutáleti, „kotululú'"
říkají děti, kotúlajíce něčím. zl.
224
kotvísať sa ^^ kolébati «e. val.
kotvísiť -^ bláboiiiti. val.
koval ^^ kovář. laš.
kováč '~~ kovář. uh.
kozina 1. tvrdá tráva, též
izurka zvaná. 2. kozí kůže. val.
kozub = střecha ve svislích
kulatá, val.
krab :=z: záhyb íálfce, kraby na
šatech, na rukou.
krabatý = scvrklý, adv. krabo
krabit — dělati kraby.
krabit sa=^l. zahýbati se v
kraby 2. šklebiti se. val.
kraj : Začni z kraja (ze začátku).
krájeti se: „Třečimu se srdce
kraje" — puká (píseři).
krajní noc = se soboty na neděli.
krajovatý: Dub má krajovatú
kůru, buk hladko.
křámať::r=: 1. kousati hřmotně
něco tvrdého nebo křehkého (ořechy,
jabka) 2. lámati suché větve.
křamét = klamět, čučet : ne-
třeba tě tu křamět.
křapák: J. puklý zvon nebo
hrnec. 2. velký ořech.
křápat = ] . mlaskati při jídle,
hltavě jísti (ten toho skřápáí), 2.
udeřiti: křápnu ťa tým žbánem,
B. mluviti nemístně. Co to křápeš?
křapěť: 1. puklý zvon, hrnec
křapí. 2. =: křamět: Křapíš tu
jak hřib.
křaplavý =^ chraptivý (hlas).
křášč, křáščí ;= chrást, val.
krbáč = porouchaný hrnec nebo
džbán. val.
krbaňa = střep. val.
krbať = drmoliti, drobčiti v
chůzi. laš.
krbatý vyščrbený (hrnec), val.
krčina — krtičinec i Kopenec
mravenčí, uh.
krčica. ])odl. -==:krtica. krtek.
kidel hejno, hromada: v
krdelu paše, křdel borů vyschio.
křeči (kretí) = krtičí : křeči
džura. laš.
křemeio -- křemen, val.
křenec - kra ledová.
křesat' = tesati : chlapi křešu
dřevo tesačkú.
křesivo hubka, křemen, ocelka.
křeslo = čihadlo na ptáky. laš.
krev púščat (ne : žilou ani žílu).
kříb — - chrást, val. laš. (jinde
na Moravě „Kříby" jméno polí).
křibica - horka, lesní žito. val.
křibina, hříbí = křoví. val. laš.
kříbif sa -^ obnožovati se : kořeň
sa rozkříbí. val. laš.
křiklák — křikloun. laš.
křivús = něco křivého (strom)
křivý prach měl, kdo nedobře
střelil.
křížné cesty = křižovatky.
krkoška=l. suk ve dřevě 2.
treska od valašské dýmky jalovcové.
krkovať sa = 1. objímati se.
2. hrdlovati se, namáhati se. val.
kriha = píce.
krmáš = posvícení, laš.
krmášovať se ^i= hodovati, laš.
krnáč = suchá haluz. val.
krňas -=: suchý strom.
krněiť = teřeti, hniti: kobzole
krňa, dřevo krni. laš.
kroha = hřbitov, val.
kroj : Prodává v krojů = na
drobno. V krojů se prodává drahši
ež na cetko laš.
krokevník = veliký nebozíz.
225
krosna, pl. neutr. =- tkalcovský
stav: Děla za krosna, laš.
krpět: Fazola krpí, je krpa,
když fazola házena jsouc při hře
do dúlka na pólo nad ním visí,
na pólo venku leží; tou se háže
z novu. Zl.
kťs = zakrsalý stromek : křse
ženu omlády, zl.
krstění křest. uh.
krteika =^ dřevený korbel, slov.
krncák =-- kroucený tabák.
krúcat prádlo = ždímati.
křupět = praštěti : Snih křupí
pod nohama. Mrzlo až křupělo.
Zl.
křupka = chrupavka v mase.
krůtí sa mi to =^ protiví. Zl.
krutý =1. dřevo knité ^ ne-
rovno rostlé, skroucené, jež se
nedobře štípe (op. ščípné), krutá
přaza = skroucená slov. val. 2. če-
ledíni su kruti = neposlušní, las.
kružať =: s chutí jísti: Ten
kruže, skružal to. laš.
krúžlat =: jabko ze slupky
okrájeti. Krúžélky = slupky z
jabka okrájené.
krvačit sa, krpačit sa =: hou-
žyačit sa, nuzačiti se. val.
krzať, krznuť = vrzati : dveři
kržu, cosi krzío (vrzlo), krzať se
^= vrzati se : Někrzaj se ! laš.
kuča = 1. chatrč. 2. hruda
hliny. 3. kštice vlasů. val.
kučavec = kudrnáč. laš.
kučavý = kudrnatý, laš.
kučiť vlasy = čuchati, val.
kučkať = za vlasy tahati, laš.
kučovať = 1. strom = vytrh-
nouti i s kořením. 2. les = mýtiti.
H. k. sa ve vlasoch = probírati se.
4. V jedněm kuši v čemsi kučuje
= zabývá se čímsi. 5. Což doma
I toléj kučuješ a nedáš si odpěku
(oddechu).
kudolif sa = váleti se v prachu,
ve sněhu (zakudolený od sněhu),
i v obilí (obilí pokudolené) slov. val.
i kudolica = metelice, val.
kudolisko = místo v obilí, kde
se kdo kudolil (pes, zajíc).
kúch = záboj, pokratina. uh.
kuky = koudel, uh.
kula : spočítať do kule ^ do-
hromady, val.
kulifaj - mimra člověk, val.
kulíšek - kopeček, val.
kulnúť kuličku = zakotúlat.
kumať = gumať. val.
kumigať = přežívati (o krávě),
jísti a při tom velmi žvýkati, val.
kundať se, kundzu se = sou-
kati se při domě. Kundačka =
šoukavá práce. laš.
kuobúčky (klobúčky) = koření
baldián, uh.
kupelňa = lázeň. laš.
kúpelnice pl. = necky na kou-
pání dětí. val.
kupidlo = co kdo nakoupil:
Co si nakupit v městě? To je
všecko moje kupidlo. val.
kuřacník ^= kurník, val.
kuřava =^ chumelice, laš. =
kúřenica. val.
kúřiť: Dym se kuři. Nekuř
(nepraš). Prach se kuři. Lže, ež
se kuři. laš. — kurie v peci =
topiti, uh.
kúřené maso = uzené.
kus: v jednom kuši (bez pře-
stání), pršelo v jednom kuši pět
dní. to je kus osla = veliký osel.
15
— 226 —
kút : naše kuty = naše krajina.
kutat" v popele, rozkutat' uhlí,
vykutať pečeňáky (pečené zemáky)
z popela, což se děje železným
kutákem. 2. kuřa kuce =: hrabe.
kutik = opěnačka, pouto na
koně. laš.
kuťmať, kuťmacat se = pi-
plati se. val.
kútnica := šestinedělka.
kuzňa = kovárna, laš.
kuznať, zakuznúť =^ zauzditi
koně.
kuzno = uzda val. uh.
kvácať: to kvácá — veliké kusy
sněhu padají, val.
kvačeť = čučet : co tu kvačíš ?
kvákať= 1. křičeti jako kavka :
Ukvákali ho (přemluvili) 2, okvá-
kát bych ťa = ohřát. zl. 3. za
vlasy tahati, uh.
kvap == prach peřový, val. laš.
kvašený oharek = kyselá okurka.
kvašlivý = co se kvasí (bo-
lačka) val.
kveto, kvietko = květ. uh.
kvíčerek, do kvíčerka = k ve-
čeru. Kobylí.
kvádať — chřadnouti, vadnouti,
val.
kyča, kyčka — kysť: kyčka
labnúť = lapiti, val.
lábovať =r v hospodě mnoho
píti a utráceti = verbovať val.
labrovať sa = bráti se, stěho-
vati se kam. val.
iaciný : Vy ste z íaciného kraj a
= kdo málo podává kupuje něco.
lačbať := ledabylo nastavěti,
položiti, slov.
zboža ^^- shrsť. 2. kštice 3. třapec
4. slučka, mašle (zavázat na kyčky)
val. laš.
kyčkať =^ kudliti, tahati za
vlasy val. 2. utíkati laš.
kyjác = oklešek. slov.
kyjaň (dle laň) = palice, val. :
kyjanica uh.
kyjanka -= 1. palička na buben,
val. 2. lopatka pod násadem u
saní. 3. píst. laš.
kymel pl. kymle = malý lelík.
val.
kynožit =hubiti, kaziti : Všecek
strom vykynožili. Gajdy sa zkyno-
žily. val.
kyprý : z kýpra chodit = drob-
ným krokem, zl.
kyselo = 1. zelná voda. 2. droby
na kyselo připravené, val.
kyselý : k. gatě = z ruského
plátna. Kyjov.
kysly = kyselý, val.
kysť = květenství prosa, ovsa
2. kysť klásí = s hrsť. zl., kýstka
strešeň.
kytej = šubra, zvonec : to je
kyteja n. kyteju ! laš.
kvysť -- kysť. podl.
kyvotať = klímati, laš.
L.
lačina = sníženina v horách,
průsmyk. laš.
lačka = nástraha, val.
iagán = lenoch, povalovač. val.
lahčovina = lehké maso, Pei-
schel. podl.
lahodit = lákati : oni nas la-
hoďa. laš.
— 227 —
Jaliostajně. po lahostaji =
lhostejně, val.
lajdavať ^^ toulati se.
lakosiť = geizen. val.
laika "— panna, die Puppe. las.
lamoš =^ silný chlap.
lampastá kráva = babušnatá.
Uh. Brod.
íaňcúch = řetěz u saní. aby
-s kopce po ledě nesjížděly. val.
řancovať = toulati se. val.
íandygovať = toulati se. las.
lapačka = pasť na ptáky. la.š.
lapať = chytati: kočka lapá
myši.
lápať. laptať. lapotať = (pře-
neseně) tlachati.
lapěť (lapnúf) = dřepěti.
lápny = chytrý : Ty si lápný,
enom to udělat (iron.) zl.
lapta. fem. laptula = tlachal,
las. = lapoš. slov.
larmo = křik : Už je darmo
dělat larmo.
laská = lasice.
laskat* = lásku prokazovati, las.
íašovat po zahradách = hledati,
kde by co bylo vzíti. zl. = zbúzat,
zgíýňat.
íátať = záplatovati, bíti : vylátál
latovec = hřebík na laty. [mu.
laz ^ pole o samotě živj'm
plotem ohrazené, uh.
lebavý. lebovatý : holý, plešatý :
Už je hodně lebavý (plešatý). Obilé
je lebovaté (jsou v něm holá místa.)
— vybledlý v barvě. uh.
léč = vyrostlá seč.
ledačina = osoba nebo věc le-
dajaká, daremná : Takových leda-
čin je plná dědina.
ledovica = náledí.
lehčina = plíce ; plúca = všecky
droby. las.
lehký = o váze a tolik co
lehkomyslný ; 1 e v k ý =: o tíži :
lehný -- o chorobě: Už je mu
lehněj : 1 e v n ý := o ceně : kupil to
za levný peníz. zl.
leja, lejava = leják, déšť.
leknúť sa : nelekne sa (nebojí
sa) ani sedláka na obilé rr má
tolik jako sedlák.
lenúchať sa rr soukati val.
lepačka, lepák =^ plácačka na
mouchy.
lepanec =: pohlavek,
lepanec, lepenica = věc přilepená.
íépať. tepiť = udeřiti po hlavě.
lepiša = 1. lepení. 2. kdo lepí.
val.
lepišovať = lepiti, val.
lepká = maz knihařský, val.
lepkat" = vybíravě jísti : Enom
lepká. val.
lésčí = lískoví.
leščica = lis na tvaroh, las.
leškotať = Bylo mu zima, až
mu zubami leškotalo. val.
letěf=:l. běžeti. 2. padati:
Kde letíš? Nelet tak. di pomalu!
Stodola mu letí. Chléva letíja.
Mi letí dvě kopy po měřici (vy-
padá.) Na nás letí na každého
dvě hrušky (při dělení). 50 zl.
dluhu letí na něho (připadá).
Nevím, jak vyletím (vypadnu).
Sčasně sem vyleťél.
letina = sušené větve listnaté
dobytku na zimu. „lehký jak le-
tina", „má sukničku jak letina."
letní = letitý.
letorost = ratolest, laš. (vulgo !)
15*
228
letovisko = letní pastvisko
kravské, val.
letvinka ^^ větvička, val.
letúny (])1. t.) : Běhá na letuny
^=^ toulá se. las.
lézť : Leze mi za pahnozty
(zima).
ležisko := zaječí brloh.
ležmo = Zabit zajica na ležme,
op, na stojmě. Obili rostě na
ležme bai na stojmě. laš.
libotat sa, ligotať sa = třepe -
táti, třpytiti : Liboce sa, liboce
lísteček zelený na buče.
lícný ~- úhledný, pěkný.
h'čiť = bíliti ; líčiť sa na něco,
někam = strojiti se.
ličiť =: počítati, laš.
lichý = vetchý: šat, látka. laš.
lín = svlečená kůže hadí.
líňať i lýňa*' = pouštěti srsť :
krávy líňajú.
lirýkať := zpívati : Dybych měía
hlas, to bych vám zalirýkala. val.
lisk, liskavec ==; políček.
Hskačka = palaestra. podl.
lisk ať, liščiť, lisknúť = polič-
kovati.
liša = plamen : Hořelo to lišú.
liškárňa = bouda, z níž lišky
střílejí, val.
litka = pitka při prodeji.
lizák = prst ukazováček, laš.
lízna = lenošná parádnice.
tobas ^= šelma, slota, nedobrota.
logať = lokati, val. | laš.
tohtuša ^== plachta, val. laš.
í(3chať = píti velikými doušky,
lokati, val.
tokmes = ohnaš (v. t. laš.).
tompitať fa = nečinně pochá-
zeti, val.
loňsko — loňský rok : od loň-
ska, proti loňsku je obilí letos
pěkné, před loňsky.
lopačat sa: ptáci, húsata sa
íopačajú = dostávají brky na lo-
patkách. Takovým ptákům, hou-
satům říká se lopačata. Mladí
ptáci jsou napřed holata, pak
lopačata, potom opéřenci, konečně
vyvedenci, když se z hnízda „vy-
vedli", vyletěli.
topačka = nápoj dobytku, laš.
topať = slopati. laš.
losopěr =^ trigometrické zna-
mení na vrších, uh.
tovka = pifka, záští. val.
lúbiť koho, něco = milovati,
rád míti : lúbí víno = rád pije.
lúbíme sa = milujeme se.
tudařiť = lumpovati.
ludský člověk = světem prošlý,
zvláště svinkaři, co vedou obchod
8 prasaty, laš. Majetek je buď svůj,
buď ludský (jiných sousedů), buď
panský (velkostatku): Pase na
ludském, ne na svém. To je
ludské = cizí.
lulotať = bublati : Voda v po-
toce lulotá. val.
lunt = šat : Nemá na sebe kusá
lunta. slov., němá luntuv. laš.
lupák = 1. lijavec val. 2. =
šupák = kobzol v šupce uvařený.
lúpať ořechy = louskati.
tupí, tupoce = prší ; prší tak
iupoce.
tušňat = ňourati. slov.
lútoba =:^ lítosť. val.
tužerňa = luza. val.
lybnúť (tupnúť) —- uhoditi, val.
íyčák = lýkový provaz.
229 —
lygař -= polykati, hltavě píti :
Néíygaj tak! las.
lyk ^= hlt : dva lýky, ten má
velké lýky. laš.
lykovitý. laš. íyčný =^ tuhý.
zaeh : maso, chléb.
lýpať = pabrati se v jídle :
Enem sa v tem Jýpe (člověk, do-
bytče): dolýpať na koho ;^ do-
sýpati. val.
tyžka žabí = skořápka, laš.
M.
macať ^= makati.
macaf, se =: soukati se, lenivě
pracovati: Dluho se s tym ma-
cali. macavý ^- lenivý, po macku
= ornátem (po tmě). Co vas mace
= napadá, las.
mácnúť = udeřiti o zem. slov.
las.
mačinka -=■- 1. větvička. 2. pro-
středek hlávky zelné nebo salátové.
madrca = malá ženská, kelč.
mága, ihagačka = hlína s váj)-
nem smíchaná, laš.
ihagat", maďžgať = mačkati val.
magnúť r^ udeřiti, praštiti o
zem. val.
maholný = mlsný: Má hubu
maholnú. val.
machať = práti prádlo ; prať
jest bíti. laš.
machús ^= strašák, val.
makůvka = meretrix. laš. sy-
nom: chechlena. šnolka. períůvka,
šmaja, škobla, hameračka. opav.
male pl. tant. = malovaniny,
-.cifry", uh
máliť sa: Den sa malí (krátí,
ubývá ho). Slivky sa malá. Lid
{?a zmálít. Už sa teho malí.
mamrať = bručeti: medveď
mamře.
mandrčiť =^ s něčím handlif;
přemandrčiť koho = přelhati. oši-
diti : vymandrčiť = vylhati, vymá-
miti co na kom. val.
maninou íť=maní. dol. ^Pů-
jdeme maňú, až trefíme na ňu."
Val. Mez.
marasť == plevel, neřád, smetí,
val.
mařasť = veliké bláto. Zl.
marastiťza- = zasmetiti, roz- =
rozbiti, do- = dokaziti, zbíti. val.
mařec = březen, laš.
marchotný = trpký, nemilý,
val. = markotný, markotno =
teskno, smutno.
marnice = bouda na máry.
Příbor.
marný ^ hubený, slabý : marný
človíček, marná fárečka.
marovňa = umrlčí komora,
val. laš.
marvan = 1. druh pečiva. 2.
hrubý člověk, laš.
maryáš = tolar Marie Teresie.
val.
raasar podl.,masař laš. = řezník.
maškrtek = pamlsek, val. uh.
laš.
maškrtiť = mlsati : m. sa nač
= míti chuť : podmaškrtiť sa nač
:= dostati chuť.
maškrtný = mlsný.
matěra ^ čtverák, šelma: Ty
matěrol Poekaj, ty matěro! (po
230
dobrém i po zlém). Opilý na ma-
te ru -- na mol. „Střela do tvej
matěry !"
matíať = mazati, špiniti : ruce,
nohy, šaty. Nezamatli sa ! Máš ha-
lenu zamattanú.
mátoha = mámidlo, pomate-
nec, val.
mátožiť = 1. mluviti ze sna,
z cesty. 2. lháti, mámiti : Nepleť
koši a nemátož. val.
mazáč = veliká štětka, val.
mazať =^ líčiť, bíliti, laš. [val.
maznúť čím = mrštiti o zem.
mažár = hmoždíř na mák. podl.
mdlý —- mdlé ovoce, mdlá chuť
= příliš sladký, fad. [val.
mega = neohrabané chlapisko.
riiégať : koza ihégá = mekoce.
val.
mehtať sa = mihotati, val.
měch = pytel ; měchem pobú-
chaný =:: hloupý.
měchura := 1. široký pytel ko-
nopný. 2. řídký, měkký chléb. val.
měkkýž =:=: 1. opuka 2. rak,
jenž shodil krunýř. 3. druh měkkých
jablek. Zl.
mekotať sa = blyštěti se : Mě-
síček sa mekoce ve vodě.
měl, mělina = 1. drobná mouka
nebo sůl. 2. kyprá půda. val. [uh.
melence pl. t. = nátěsta suchá.
mělniť zem = kypřiti ; mělná
zem, kyprá.
měňavý = schillernd ; měnivý
veránderlich. zl.
ménit koho = plísniti, slov.
měrečné =: měrka mlynářova
od mletí.
mermú mocú == mermo mocí.
mesla --^ mírka. val. [slov.
meškať = bydleti, laš. ; meškáni
=^ obydlí.
měť = míti : Dosť inýcli v dě-
dině, za týma sa mějte. slov.
Nebudu měť do toho nic = žádné
„nároky" na to.
metel = metelice, val.
metla = koště.
mezíra = mezírka, uh.
mezúr = ulička mezi dvěma
chalupami, laš.
mhoulečka =^ drobný deštík,
přeháňka. Kelč.
milý člověk = vlídný, přívě-
tivý; často u vypravování ^^ ten,
o němž byla řeč: Milý žebrák
odešel. Ale milý voják liedál sa.
minka : Kúpíl koně na minku ^=^
s tou výhradou. nemají li žádné chyby .
minúť sa: Minem sa bez něho
(obejdeme). Mine sa o chlebě.
Nevím, mine-li sa zitra bez déšča.
Míňáme sa jak možem. Tam sa
zminuli (zmizeli). Dyby sa tatíček
zminuli (umřeli). Muka sa míňá
(jde na odbyt). — Kupec minul
všecků sůl. Velice moc piva mine
(prodá). — Už sa ich míňá (ubývá,
jest jich méně).
mírný = samý, pouhý: Je
mokrý, jak by ho hodit do mírnéj
vody. Sám mírný snět je v tom
žitě. Zl.
místo : Na místě ti konec udě-
lám (hned). Dy ja sem to na místo
zapomněla (docela). Tam nedostane
z místa nic (pranic). Dvakráť
místem ho prosít, pětkráť místem
atd. (přidává se z pravidla k těmto
číslovkám).
míšať sa =^ hemžiti se : Tak sa
toho ludu tu míše ! val.
— 231 —
mitať: Mitaj = vyhazuj ! (v kar-
tech). laš.
mítv^ť .sa v knížkách = pře-
mítati, val.
mítvavo = střídavě, val.
mí tvém = šikmo. val.
mizga =::= míza stromová,
mížgřiť =^ mačkati ; m. sa v čem
nebo s čím = ostouzeti se s něčím.
mízira =: mázdra. val. [val.
mlacek -- mlatec. la.š.
mlacovať ^= mlateem býti u
někoho.
mlaď = mladá hora. val. ;
mlaď ječmenná, co vyroste z vy-
třepaného zrna.
mládka = mladá slepice, která
ještě nenese. val.
mlaďoch =^ 1. mladík. 2 mladý
zajíc.
mláka, mlága = bahnisko, slov.
mlat = bití : dostaneš mlatu.
:nlazgačka = 1. rozbředlé bláto
2. měkké, oslzlé, nechutné jídlo. laš.
mlazgavý chléb = lepavý. brou-
skovitý. laš.
mlčená : S mlčenu všady obstojí.
mleC : Jak sa ten svět mele, tak
sa mele. Tak to nemele („nejde").
mlezavý = šoukavý. podl. srv.
táhne sa jak mlezivo (jde pomalu).
mlnviť na někoho = nadávati,
podl.
mluzgnúť= mlasknouti, pleštiti
koho. laš.
mlze = ssáti : dzecko, cela (tele)
mlze. uh. [val.
mňazdrák = rozmazlené děcko.
mocný chíap ^ silný. laš.
mocný = mokrý : mocné roky.
podl.
močorka = močár. Fiýdek.
mogoň = nejapný člověk, slov.
molasiť = udeřiti : Ten sa mo-
lasíl ! val.
morný = úmorný (vřed), val.
morútný = úmorný (práce),
unavený: Su všecek morútný.
mosiť koho = nutiti: Byřa
k tomu mosená. slov.
mostina = deska na podlahu.
motáček nití = niti na cívce
namotané, laš.
motání: Bylo by to hrubě na
veliké motání vykládat" (dlouho
by to trvalo), val.
motať: Už moce rozumem
(opilý).
motúz, motúzek, motúzeček
= provaz, uh.
može =^ možná: Može budě
pršef. laš.
možný = zámožný.
mrančeť n. brančeť =: připlá-
kati, žebroniti : Co pořáď mrančíš ?
slov. = mraščeť. laš.
mravný = pěkný : To je mravné
prasacko. val.
mrazí mňa = zebe: mrazí
venku. val.
mrgať = škaredě shlížeti, val.
mrholí, siholí, sihlačí = prší
drobounko.
mrhůlka, mrholica= drobounký
deštík, val.
mrcha = špatný, zlý, rozhně-
vaný: Tam je cesta mrcha, pa-
náček byli dnes na kázni mrcha,
podl.
mrchavý = nepříjemný : To je
mrchavé. Zl.
mrknutí : v oko mrknutí =
v okamžení. Zl.
— 232
mrkosiť =^ nepokojně spáti: [
Nespala sem, enom sem mrkosila.
Uh. Brod.
mrmola = nimra. slov.
inrť:= 1. mrtvina, celina (mrtvá,
hluboká země), 2. s])odní hloub
zelný. val.
mrf afa, maťafa = mrkva člověk.
mružkať = mžikati očima. uh.
mrvanka = mrva. laš.
nirviť=l. mrviť slámu, šaty
2. niti zauzliti, 3. nerozumně mlu-
viti, tlachati, 4. jísti (žertovně).
mrzutka = malá mrzutost : měl
s ním mrzutku.
mučanka = kdo stojí jak svatý
za dědinou, las.
mudrovat = mluviti : Tak u
nás raudrujú = to jest naše ná-
řečí, uh,
muchar = sklenice na lapání
much. slov.
mulír = spekulant, val.
mulirovať = spekulovati, něco
mistrného vyvésti, val.
muňa = ponurá, nemluva ( —
mrňa). laš.
múr = 1. trosky starých cihel
s maltou 2. prach z uhlí, černá
hlína s prachem uhelním, jíž se
kopa na uhlisku obhazuje.
murgastý --^^ tygrovité barvy
(kočka), slov.
múry = zdi, murované stavení
= zděné. laš.
muřín = mouřenín.
muryšatý ^= mourovaný, laš.
mútiť - 1. kaliti vodu. 2.
stloukati máslo. uh.
muzičný : Nebyl člověk muzičný
= nechodil na muziky, laš.
mysel : pořáď sa mi to na
mysel vede (staví).
myslet: My zme ani nemysleli
vázat (nemínili). Matka si nad
tebú myslí (stará se). Je ich
myslím kopu (asi). Pravili, že je
myslím 11 hodin.
mžúrať -^^ mžikati : Zamruž oči
= zamži. val. [val.
mžúžiť n. mžúřiť -^ mhouřiti.
N.
nabaňkat koho nač = navésti,
nabírat: Obilí nabírá :^ zrno
v něm zasedá.
nabíznúť = přiměti: Nabízli
mě k temu. laš.
náboženství =: mše : ranné a
velké náboženství, celé nábožen-
ství =^ ranní a hrubá. laš.
nabrzgíý n. navrzglý ^= 1 . na-
kyslý (mléko). Zl., 2. trochu ne-
mocný (na př. od rýmy), val.
nabyt = najíti: Tam nabyl
svých bratrů, val. [Zl.
nacúhať sa čeho — - najísti se.
nacvekovat sa =^ najísti se. val.
načačuřený = napilý, laš.
načandrať = našplíchati. laš.
náčelník = zub v předu koňské
podkovy; zadní dva zuby šlovou
„ozuby".
načrec -^= načerpati vody. uh.
nadat : Tych nenadáte -::=: těm
nikdy dosti nedáte, laš.
— 233
iiádba = naděje : Mám to
v nádbě (doufám, že ?e mi toho
dostane)..
nadbyť: Někdy toho trochu
nadbude, někdy chybí. Groš nad-
bývá ye více o groš. než se po-
čítalo).
nadělaný = 1. prací unavený.
2. thistý: to je hodnej pacholek
nadělanej. Kobylí.
nádlatek (látati): Je to větší
o ten nádlatek. las.
na dobře = docela : To je na
dobře inak. laš.
nadplátit --^ nadvázati (motúze),
nadšiti, val.
nadidať nosu = pohazovati na
zádech, aby se lépe nesla. val.
nadrchaný = načepýřený(pták.
slepice). Je jakýsi nadrchaný =
chorý. Zl.
nadrapovať sa = nadýmati, na-
máhati na př. při kašli a p.
nadrastiť do něčeho = nadrtiti
smetí, naprášiti, laš.
nadúřený = nadurděný.
nádvyšek = peníze, jež nad-
bývají nad rozpočet a p. Zl.
nahajka ^^- býkovec laš.
nahalka' do knihy = namazati,
škaredě napsati, laš.
naháňať=l. nutiti: Co sem
udělala, že sem svú cerušku na ten
snub nahnala. Pořáď mne naháňá,
abych to kňpít. 2. naháňalo mu
= byl v úzkých.
nahladiť sa = vyfintiti. slov.
nahlédnut = navštíviti (invi-
sere) : Pote moju starú nahlédnuti
podl.
náliliť na sebe =— siliť na sebe.
naparovat" se : Kněz na kázaňú na
sebe náhlil (mluvil příliš rychle).
Náhlí na sebe s řečú.
náhlý = žádostivý: Už byl
náhlý spánku (když kolik nocí
nespal). Hranice.
nahlobiť sa = nacúhať sa. na-
prati se: nahlobíl sa šišek. val.
nahotovať = nachystati, laš.
nahúškať = navésti, val.
nachuchnúť = nadchnouti : On
už je od něho nachuchnutý (inspi-
rovaný), laš.
náizbí =^ 1. prostřed izby: na
náizbú (jako na návsí), val. 2. hůra.
půda. uh.
najaviť = nastražiti (na tchořa).
najňéskorší = nejdéle : Staříček
sa najňéskorší modla. Hodslavice.
nakázat sa ^^ ukázati se: Ne-
nakazuj sa ně věckrát na oči!
naklávačka ^= malá kyjanka
(palice), kterou se šindely z klátu
štípají, val.
nakludiť = nastěhovati : Včil
je tam nakludzeny rechtor (přistě-
, val se nový).
nakřesať = nabiti: Já ti ná-
kresu !
nalačbiť = naliknouti. val.
nalakomiť : nalakomíl moc
náledek = náledí, laš. [peněz.
nalézat na koho =^ obtěžovati :
Co pořáď na něho nalézáš?
nalíčený: Byla sem nalíčená
na púť =^ chystala jsem se.
námelné abilí = z něhož se
námele mnoho mouky.
náměstník ^=: dráb. laš.
nametat kým : Začal ním na-
metat* (chtěl ho povaliti).
náměť še = domnívati se : Na-
— 234
mií (namel), namivot se (namíval).
Frýdek.
namivka = domnění, podezření,
la.š.
námola = člověk neuliovlivý,
popudlivý, vzdorovitý. Rožnov.
námolný ^== dotěrný, všetečný :
Nebuď tak námolná. Val. Klob.
námrza -— mrzuťá věc. la.š.
namrzlo iía to ^— omrzelo mě
to. val.
nanášať sa =^ podobnu býti:
Vy byste sa nanášali na našeho
velebného pána.
na ozaj, na ozajst = opravdu.
naparovat' sa = namáhati se:
Nač sa s tým naparuješ? Enom
sa tak nenaparuj (nenadýmej) !
napásat krávy ^^^ pásti je na
úvratích a vůbec na místech trav-
natých, aby se brzy napásly,
nápasť =^ lačba, nástraha, val.
napekat koho =^= snažně žádati,
naléhati na koho : napekali ich,
aby im to řekli. podl. — napéká
mu = naháňá mu (je v úzkých,
teče mu na pec). Zl.
napiiec = opilec, laš.
Jiapíákat: Chodí tam naplakat
(stěžovati plačíc).
napodpadiť ::i^ náhodou najíti,
slov,
napokosý ^^^ šikmý. laš.
nápoky := na schvál, na vzdory :
Robí to nápoky. uh.
napopácat --^^ náhodou najíti,
dostati : Kde's to napopácál ? Zl.
naporúzi = po ruce, na ráně :
Byío to naporúzi.
napřáhnut = navlhnouti : Pole
pěkně napřáhlo. Zl.
na příky =^ 1. na přič: Běžel
na příky. 2. na vzdory: Dělá mu
to na příky.
naprotivá slov., naproti vo val.
a laš. komu íť =: naproti, vstříc.
napučiC hubu — nadouti; na-
pučený = nadutý, nahněvaný. - —
Kráva se napučila (jinde „zažrala")
= odula. laš.
napučňať = nabobtnati : okna
sú napučňaté.
narábať -— vyváděti : Co nara-
Baš? n. s kým = nakládati: Na-
raBa s nim jako z dřevem, laš.
ňarčeť = naříkati, křičeti, laš.
ňark ^ř=: nářek, křik. laš.
národ = 1. narození. Nebyla
slepá od národu, slov. 2. lid: Stará
ženská chtěla byť mladému národu
vzacna. Sprostý národ. Tam bylo
národa ! laš.
narýknúť;^ nasáknouti vodou:
kobzol, zem. laš.
na schvál =- 1. Néni mi (se
mnú) na schvál = dobře. To sukno
néni na schvál (ne příliš pěkné).
2. žertem, laš. : To něni na schvál,
to je na obežart (to není žertem,
to je na opravdu).
naský člověk, dobytek = do-
mácí (op. cizí); po nasku = po
našemu.
naslákať na něco = dychtivě
(druhému nevhod) na něco čekati
(srovn. slačiť).
následovat koho = nalézá? na
koho, obtěžovati.
nasošiť sa nač = nahněvati :
Ten sa na to nasošíí. val.
nastat nač = 1. zaujati se čeho :
Otec na to nastat. 2. nastávat o
ňu = „pochtěvát ju", měl ji rád«
235 —
nastrážiť ==^ postaviti něco na
kraj tak, že to každou chvíli hrozí
spadnouti: Kdo tady ten hrnec
nastražit? 2. nah'ceti tenata, val.
slov. nastrnožiť. laš.
nasysať n. natýsať = nahlédati.
naštramlat = nastrážiť.
naťápať sa čeho = nabouchať,
najísti se.
natasiť sa naě : 1 . zavaditi oč.
2. naskytnouti se: Pohádali zme
sa s tým chíapiskem, na to sa
natasít můj kamarád, a byla bitka
hotová, val.
natěsta (han. natě stek) =
kvásek.
natka^ = nacpati : tiibáku do
fajky. val.
nátoň — 1. špalek, na němž se
dříví štípe. val. 2. místo na dvoře,
kde se dříví štípe. slov.
ňaťonka = nať. laš.
na tož = na vzdory, laš.
ňatřiť něco = merčiť, zname-
nati, val.
natučený (natlučený) = sra-
žený: Taký nízký, natučený. uh.
náturlivý = popudlivý, launisch.
Uh. Brod.
nauka = učení. Je v nauce.
Dali srny ho do města do nauky. laš.
návala = 1. nátisk, nouze. 2.
množství: Byla tam veliká návala
lidu.
navaliť sa čeho = najísti se,
napiti : Navalil sa krupice. Je na-
valený (napilý).
názimek = prase na zimu cho-
vané, val.
názorku n. názorky í£ = na
výzvědy: Sét názorky. Dívá sa
názorky (nepozorovaně). Šét pa
názorky = pozdaleka. val. uh.
nazývat koho = nadávati : On
mňa nazývá, uh.
nažiť vodu = napojiti se, na-
sáknouti (houba, šaty, půda).
nažívať = pořádati se : Dobře
mezi sebú nažívajú. Jak nažíváte?
val.
neberné pole ^^ neúrodné, laš.
nebohý = nebožtík. val. laš.
neborák ^= ubožák, val. laš.
nebožička = nebožka, laš.
nedotuha = špata, plevel : To
obilí je sama nedoluha.
nědoíužně = churavé. slabé
děcko. laš.
nedolužný = slabý, impotentní.
val.
nedopustí ť: Nedopustit na sebe^
strachu.
nedostatečný = chorý. laš.
negiyfný = nešikovný, „nemá
gryfu". laš.
negyzda ==^ ohyzda, val.
nehnulý =^ kdo se nehýbe, ne-
šika. val.
nehodný = nemocný : ^Kde
mki^ nevěstu?-^ „Je nehodná."
nech : Pote s nama na dvůr,
nech sa podíváme na naše zboží,
podl.
nekluda = špata, nepořádný
val.
nemáhať = nemoci, .^labým^
býti. laš.
němec = němý člověk, val.
nemoresný ^ nezpůsobný, veli-
kánský. Zl.
němota : Uvedl to na němotu =
zkazil, sepsul to. opilý, zbitý na
němotu.
— 23(5
nenadanka — nenadání: Z ne-
nadanky. las.
nenadátá : z nenadáte = z ne-
nadání.
neobúchaný = nevycvikovaný.
neohřápaný = nevycválaný. Zl.
neokřápaná řeč = nerozvážná,
sprostá. Zl.
nepodara -~ něco nepodařeného :
pečivo, obilí, dobytče, člověk, laš.
nepodílný ~- co se těžko dělá:
n. kameň, který se těžko láme.
nepodobný = náramný : Takový
leják se spustil nepodobný. Zl.
neporúzný = co není „na po-
rúzi", nepřímený, nezručný.
neřasť -= roždí, chrast, val.
neraz ^^ nejednou, val. laš.
nerky = ledvinky. la.š.
nesečné obilí :^- které se špatně
seče, „enom sa to žve pod kosů",
val.
nesedajný = neposedný, val.
něska = kúra, dobrá něska ^=
slepice, jež dobře nese. laš.
neskládaná roba = veliká, ne-
foremná.
neskorší = později : přijdu ně-
skorši. laš.
neslaný: Mtúvíí neslané řeči
= ungereimt.
nesnádka = nesnáz, nepohoda,
val.
nesnadný --= nevrlý : nesnadné
•děcko (launisch). val.
nespřajný =-~ závistivý.
nespřatný -=:= nevražící, nepřá-
telský, val.
nespůsobný = ingens. : To je
nespůsobné chlapisko,
nesrsta ^^ člověk nevlídný =
člověk nesrstný.
neuhovený n. neuhovný - komu
nelze uhověti.
něuk =: samouk, laš.
neukazovať: Letos to neuka-
zuje (ist nicht darnach angethan).
neumíraný = zcela podobný:
To je neumíraný otec (o dítěti
otci zcela podobném), neumíraná
stařenka, matka a p. (o děvčeti).
slov. val.
neužilý ■■= kdo ani sám neužije
ani druhému užiti nedá ^^^ ne-
spřejný. val.
nevařit: Nevaříja spolu (nejsou
spolu za dobré). Nevaří na něho —
nevrazí.
nevidomý na Valašícl^ jest člo-
věk, slepý kůň nebo jiné dobytče.
nevízka n. nevížka: Je na ne-
vízce :— na váhách, neví si rady. val.
nevrly člověk ^= nehybný, ne-
motorný Zl.
nezdoba =: nečistota, neplecha
(zvi. hmyz, vši).
nězhudný (nezhodný) = kdo se
nemůže s jiným shodnouti, spří-
hnouti. laš.
nezhybný ^^ nešikovný, val.
nezvětý = poplašený : Přiběhla
jak nezvětá. val.
neživý = mrtvý : Ostát neživý.
nic : Býí rok, a bratra nic. To
je na nic hodné. Hledali, a kde
nic tu nic. Pro nic a za nic ne-
dám sa bit. Z ničeho nic chytil
ho pod krk. Vyšlo mi to všecko
na nic.
nijaký ^^= daremný, ničemný :
Su dnes jakýsi nijaký. Tá tvoja
řeč je taká nijaká.
nijakovský ^= nijaký: nijako v-
skú veců -- na žádný způsob, uh.
- 237 —
nižiliť wimmern: Chlapec
niždí. las.
noha:. Zloděj dál v nohy. Po
obědě v nohy do .školy I V nohy
v.šeci na pole (běželi).
nořiť =: potápěti. Ten se nmí
dobře nořiť. laš.
nosiť : Kde ť* šlak nosí = kde
se touláš. — Ditě nosiť = chovati:
Poď nosiť! nosačka =^ chůva i
chůvka (plachta), laš.
noša — břímě.
novosedlé = nové hospodářství.
Nevěsta se dostává na novosedlí.
ftovotný -^ novuěký, zcela nový.
val.
nožnice val. nožice slov. ^^
nůžky.
ňuchat = čichati : Krávy slámu
enom oňuchaly, ale nežraty. Trefil
do hospody po ňucliu.
nukať = ponoukati: Nukato
ma, abych .šét. val.
nuňděk = najdek, nalezenec.
ňúrať =^ sh'diti. [Frýdek.
ňutro = vnitř : Vyjdzě z ňutri
na javo. uh.
nuzačiť sa = nuzovati se.
nuzník : Dybys býl svým nuz-
níkera, dybys byía svú nuznicú =
svým pánem, který se musí starati^
nuzovati. Zl.
O.
občíhnút =: obsáhnouti: strom.
Zl.
obec : To je na obci = na
obecním na př. studně. j
oběcat = slibovati, určiti na
něco, darovati : Tři rýnské oběcá
na šaty.
obecina ^^ obecní pole
obecňák. obecník = obecní les. i
obecnica = obecní studně. [laš. '
obědiny = co dobytek okouše
a z koryta rozháže. Zl. — val.
oběziny.
obejiťse: Jak se raška obejde
v izbě, pěkně zpívá (když pochodí
po jizbě a .se obeznámí), obešly
v něčem, s něčím = znalý čeho.
zkušený, laš.
obéjza n. obéjdza (jísti) :^ la-
hůdka, konfekt. val.
obéknút sa na koho = an- j
brullen. Zl.
oběvky : hrnce prodavači na '
trhu zbylé, které pak se prodávají
„na úkoí".
obervě =^ obočí. laš.
obestat něco = obsáhnouti. Zl .
obežart : na obežart = opravdu,
laš.
ohěžito : pole na oběžitym =
jež má na obě strany svah.
obhazovať stěnu = obmítati.
obhlednúf: Co toho člověka
obhlédlo ? = co se mu uzdálo. laš.
obhrknúť = obstoupiti: Děti
ho obhrkly.
obhrnovať: Strach mě obhrno-
val = obcházel. laš.
obchod : Byl sem na obchodech
= v čas jubilejní z chrámu do
chrámu nebo ke křížům. Příbor.
obchodiť sa málem =1. na
mále přestávati. Zl. 2. Já sa
obchodím s dobytkem = vedu
obchod. S ovcami se neobchodím
(sich abgeben). 3. obchodím se
— 238
juk možn - sicli fretten. — sla-
bota mne obchodila.
obícný = kdo mnoho sní. —
las. obistny.
obírať sa : 1. Husy sa obírajú =
čistí si křídla zobákem. 2. Pěkně
sa obírá = „dobře si stojí."
objezd = objížďka.
obkolitě = okoličně. val,
oblak = oblé poleno, op. ščí-
pané ; oblaky = Priigelholz.
obleč f. = oblek. las.
oblevilo =^ nastala obleva.
obličky = ledvinky, laš.
oblinec = oblý sloup. val.
obliskovat sa: Měsíček sa ob-
liskuje ve vodě. podl.
obnova = v nově napadlý sníh-
val.
obojovať koho = zvítěziti nad.
val.
obolet: Nemohl toho obolet =
úbeťs Herz bringen („přes srdce
přenésti!"). Zl. srvn. jeden krajčí,
když plášč krajieše, nemohl strpěti
toho, ukrade jeho nemnoho (Výb.
I. 257.).
obrátiť: Na devátý rok sa jí
obrátilo = jde jí. val.
cdpěk = pokoj : Nedá mi od-
pěku. val.
obracať sa = přičiniti se : Mo-
síte sa dobře obracaf, chcete-li to
dodělat.
obrátiť peníze na sebe, na něco
= verwenden.
obraziť někoho = uraziti. —
Já néjsu v hlavu obražený = „na
hlavu padlý".
obřídiť něco = spořádati, val.
obřidný = obřídlý. laš.
obrodit: Strom obrodil — má
hojně ovoce.
obsaž = objem, co rukama ob-
sáhne : jedla tlustá na štyry ob-
saže. val.
obskúňat = okouněti.
obstarat' sa oč = postarati se.
obstární = obstarožní.
obsmrdať okolo koho, čeho =
obcházeti, otáčeti se, aby něco
dostal.
obšustnút hanbu = utržiti. Zl.
obtáhnut koho = ošiditi. Zl.
obtopiť koho (jako ošatiti).
obťuchnúť: Ešče bláto neob-
ťuchlo = neobeschlo. val.
obtúliť = objati, líbati.
obudiť = zbuditi.
obut koho = ošiditi. Zl.
obyčaje = Launen : Ten člověk
má obyčaje, obyčajní člověk =
launisch. podl.
obylo : dělat něco na obylo =
na oko ; pozvali nás enom na obylo.
obyt někde = „vydržeti" (aus-
halten): Nemože tam obyt*.
obývať sa = zdržovati se : Ne-
budeš sa doma nic obývať?
obzdolať = zmoci : Nemožu to
všecko sám obzdolať. laš.
obzinúť: Což chceš všecko ob-
zinúť? = všady býti a ze všeho
míti. Dybyste mohli něco obzinúť!
(uhoniti, uloviti). Ty bys rád všecko
obzinúí = pro sebe získal.
obzobať: Ty to obzobeš =^ vy-
lížeš, dostaneš za druhé.
obžertovat: Žádného sem ne-
obžertovat = žertem neobelhal.
podl.
obživa : Chodí po obživě = po
žebrotě, val.
— 239 —
ocacmaný = nejapně oblečený,
oblekem přetížený, val.
ocásat: Větr nám všecky jabka
ocását. slov.
ocásek ;= 1. jelík, cop. las. uh.
2. stopka ovocná, laš.
oeknúť sa = octnouti se. val.
očabať zemáky = okopati, val.
očadnút. očadíý = od slunce
opálený (tvář).
očehlať = odrati z chlupů : ka-
bát očehtaný.
očepif = pohlavkem udeřiti, laš.
odbiť sa : Kůň sa mi odbil =
odbil si. ztratil podkovu; tím se
stává kůň _bosý-. val.
odbolený = bolavý od ležení:
Už má všecko odbolené (říká se
o nemocném).
odclóniť: Odcloň ! = nezacláněj.
oddať = odevzdati, laš.
odespať ::= usnouti.
oděť: Jak chytím ten sochor,
tak ťa ním oďéju ! (udeřím), val.
.slov.
odháňka = hráz při řece, aby
voda nebila v- břeh.
odhodit" komu = odseknouti.
odhoditá haluz = ode pně do
délky rostlá.
odhonek = malý zbylý záhonek.
odchlady rr jarní mrazíky, val.
odchod: Nemocný je na od-
chodě = brzy umře. laš.
odjímat sa : Bláto sa odjímá
= chytá obuvi. Zl.
odkať = otevříti, odkatý =
otevřený, laš. op. zatkat*.
odkludiť se = odstěhovati, laš.
odkorek =: první deska s korou
od kláta odřezaná.
odkřisovať = slibovati, přisa-
hati, val.
odlevák (u fajky) = Wassersack.
odraáchnúť si něco = pustiti
ze starosti, val.
odnášať : Dyž to naša núza od-
nášá = s sebou nese. val.
odnavať = obnovovati, laš.
odnést": Pámbů si na něm od-
nes =^ potrestal ho. val. Sedn dětí
mám, šak ste ich odnosili, ste
jejich krsný otec (na křest), podl.
odnolia = haluz odstávající, laš,
odpálit : odpal od krámu, nic
nekupíš (když se kdo někam vše-
tečně cpe), podl.
odpěk = úleva, odpočinek : Bez
odpěku na mně visí (neustále), val.
odpérovat' := odporovati, val.
odpovesť ^: 1. odpověď. 2.
zpráva, zvěsť: To može přít" na
odpovesť (bude se zodpovídati na
soudě), val. [lesa.
odprášiť = utéci : Odprášíí do
odpúdiť = odehnati: Ptáci sa
odpudili == opustili hnízdo, jsouce
znepokojováni.
odpust = pouť. Opav.
odrabať = odrati; odrabaný
člověk, kabát, dům = schaebig.
odrábať = oddělávati dluh. laš.
odpraviť postel = rozestlati.
odraziť: Býí bych přisel, ale
ta nepohoda mne odrážala. Od-
razte sa na deň do Kroměřiža.
odredygať = odstěhovati : Od-
redygali sa do Uher. val.
odrodák = z jiného rodu. St. Jič.
odsečky pl. m. = Žabí nožky,
val.
odúřiť sa = Stěna sa odúřita =
odchlípla.
— 240 —
od vadit - vybaviti : Zajíc byl
chytfný, žena ho odvadila. podl.
odvaliť: Odvalil mu hlavu =
odsekl, laš.
od vařený rz^ odbytý: Už je od-
vařený !
odvaryť: odvaryía od ní := od-
stoupila, uhnula.
od večera, odvečeří, odvečiř =
odpoledne: Přijdu k vám odvečera.
Pambil daj dobré odvečeří. Tu
šatku mam na odvečiř (na odpo-
lednějšek v neděli). V pul odvečiř
se krávy vyhaňaju (o svačinách),
val. laš.
odumřít: Rodiče mne odumřeli
malého. Strom odumřel (uschl).
odušnět: Kůň odušňél = je
dušný, dychavičný. Zl.
odvrhnut sa: Otec sa chťél
syna odvrhnut (zříci). Odvrhovát
n. zvrhovál sa toho = zpříkal se
toho. ZI.
odzemek = 1. čásťpně od země.
2. zdravý, jadrný chlapík.
oflinkovať = pohlavkovati, po-
ličkovati. val.
ogébený := otevřený : dveře, ru-
kávy, synom. oščéřený. Ogébený
je, kdo má hubu otevřenu na pláč
(ogébenec = děcko ubrečené) : oščé-
řený je, kdo má hubu otevřenu
na smích: ogebuje sa = brečí,
oščeřuje sa = směje se. Zl. val.
ogňábit == ohňést : Kráva chromé?
ogňábila si ratičky. uh. val.
ogrynať se = okouněti, laš.
ohanka (oháňka) = vícha od
škody. uh.
ohledek = průba. val.
ohlednosť metna koho =^ Rúck-
sicht nehmen. Zl.
ohlubňa -^^ srub nad studní. Zl.
ohmatní kůň = před vojem při-
přažený. val. '
ohnaš= pustý chlapík dorostlý,
pak vůbec výrostek (synom sogan,
lamoš). val. slov.
ohnivá pila = parní. val.
ohnivko — - článek řetězu.
ohrada: Měsíček je v ohradě,
bude pršať.
ohřásnút sa čeho i čemu =
uleknouti se. Zl.
ohrážať = trápiti, sužovati :
ohraža ju vřid (vřed), laš.
ohúkaný ::-^ nebázlivý, otrlý.
ohumný = lakotný : Ten ohuma,
všecko by zežral. laš.
ohýralý = nedbalý, kdo se
k ničemu nemá. val.
ochaleba = lichotník.
ochalebný = lichotný : dítě
ochalebné.
ochla = haclila. val.
ochlámat sa = opiti se. [val.
ochlamovat sa ::= objímati se.
ochludiť = ošiditi.
ochlupif : Ochlup si fúsa =
shoď, ohol se. val. [val.
ochmulovať sa = ostýchati se.
ochmárať sa -— váhavě dělati,
val.
ochořeť o dobytku, onemocněť
o člověku, val.
oclioza :=: oprátka v lese t. j.
odměřený kus lesa na prodej (na
vysekání). Kyjov.
ochrániť: 1. skliditi: Moc ze-
mákůch ostalo neochráněných 2.
očistiti: z hydu. val. laš.
ochúňať sa n. ochýňať sa =
upejpati se. val. slov.
241 —
okatiť =z oči vyvalovati : Co
okatíš na mne ? val.
okaličiť = pochramozdiť, zmr-
začiti, val.
okapaný = 1. otrhaný, val. 2.
ospalý, uh.
okíadina ^^ střenka, laš.
oklatý = proklatý, oklatě sem
se nezlobil = šlaka ne. laš.
okluk = oklika cesty, říční zá-
točina.
oko: Ma krasne oko (dobrý
vkus). Něco má oko (jest pěkné).
Udělal si darem oko (získal si
někoho).
okochaf := očistiti, val.
okoličně (val. okoličitě) není
tak pěkného žita =^ v celém okolí.
okonat: Zena sama všecko
okonává (obstarává, obdělává).
Máme práce, že jí ani neokonáme
(nepoděláme). [laš.
okoracia = orace, okolkování.
okorovať = okolkovati: Oni
dycky okoruju. laš.
okosit vlasy = v zadu zarov-
nati, (slov.) [Zl.
okoviny = kovářské trosky.
okřaky : zelený povlak ve stu-
dánkách, žabince na povrchu mo-
okřapa = sprosták. [čidel.
okřehnúř si = odpočinouti, laš.
okřesávať dub = otesávati.
okresek = otesek, oklešek.
okřtit = pokřtíti.
okrutný = ukrutný, uh,
okuliny = okoviny. val.
okvákať : Okvákál bych fa =
ohřál, viděl bych tě.
okyď, ě. f. == sníh na stromech
a větvích zavěšený, silná jinovatka ;
stromy okyděné.
oíefat: do holá ostřihati. Zl.
oli = olej na svícení, oliva =
olej na maštění. laš.
olysovat strom =^ sem tam
ostrouhati, jak dělávají bednáři
na syrovém dřevě. Zl.
orhaga = 1. kotě omačkané.
2. člověk neotesaný, val.
omálat něco v hubě = omílati^
když bez chuti jí, žvýkati.
omatem = makáním, potmě.
Šli na omat = nevědouce kam,
omehnúť = minouti: Omehlo
ho = nedostalo se mu, čeho si
přál.
omelinka chleba — odrobinka-
omésť =^ ošiditi.
ominúť -- Žatým ho to omine
= pomine.
omladina = mladý les. laš.
omíádko = omládek. val.
omlhaný = ošoustaný, odraný,
vetchý, val.
omrznút = omrzeti. Také ho
to omrzne. podl.
omžení: Nerhél omžení doma
bývat = nelíbilo se mu doma. val
omžíť sa = Ani sa doma ne-
omží = neukáže.
onačiť v. ondiť,
onakvý, onakvější: Už je ona-
kvější (když se po nemoci pozdra-
vuje). Dnes je to onakvější. (lepší).
ondit: Pěknú sem si fialenku
v zahrádce zaondil (nasel, nasadil),
kdosi mi ju vyondit (vytrhl), dy-
bych věděl, kdo to byl, tomu by
naondil (nabil). — zondit = po-
kaziti. Vyondií sa z kola = vydřel,
podl.
oný = koho nechci nebo nevím
jmenovati. Sél sem k onému, u
16
242
oného sem byí, z onélio, do onélio,
^v oném (Brodské na uherské straně)
opáčiť = pokusiti. [podl.
opakovať se na zadně kolečka
= ohlížeti se. laš.
opálať=:l. ovívati na opálce
2. pořád jedno mluviti, opakovati.
opantaná = těhotná, val.
opapúčať sa = zaobaliti se v
hadry. val.
opářať = loudati se. val.
opařisko = bahnisko, jež v zimě
nezamrzá.
opařitý = parný (deň, vzduch),
opařito = parno.
opatříť: Pámbů opatři! (za-
chraň), val.
opec sa (opéci): spáliti se:
Opjékol som sa. uh.
opěk = odpěk . Opeku mu ne-
dali (oddechu), „dopěkali naň" val.
opelcovať sa = ošustovati se
(o stěnu) dotěrným býti : Neopelcuj
sa kole mňa. val.
opesíovať sa slov = opelcovať
sa: Co sa pořáď opesíuješ? (ne-
posedovi), val.
opešať = ustati, unaviti se.
opida n. obida ^ špatný čas,
slota. val.
opipčef = pipec (tipec) dostati
od žízně hynouti, od horka vyschlý
krk míti a p. laš.
optáknúť někoho = oklamati.
optanutý chléb = dobře vype-
čený, val.
oplata z role = pacht. val.
oplusněíý = mizerný, chorý,
sešlý, zarmoucený, laš.
oplusněť = přijíti na mizinu, laš.
opluščiť sa = okotiti se; po-
hrdlivě : slehnouti (o nevdané), val.
opójiť= opiti někoho, uh.
oprata = uzda.
opraťák = opratní vůl, před
vojem zapražený, val.
oprátka zr odměřený kousek
lesa k vysekání prodaný.
opratní: když se jede čtyřmi,
první pár sluje „opratní koně",
druhý „pluhové " laš.
oprava = úprava, hnůj. uh.
oprává n. odprává = taje. val.
opravovat sa = tučněti krme-
ním : Uherské voly neopravujú sa
tak, jak našinské, nejsn tak opravné.
Prasata sa z kvaky dobře opravujú.
oprščený = opařitý: Slunko
oprščené = ohnivé, žluté, sálající,
laš.
oprýštit sa: Plátno voskované
sa oprýščilo = oprchalo.
opučitý : dřevo opučité = krú-
tifé, kruté.
opukal = hodný prut, hůl.
ordekovať kým = bíti o zem :
Je čistě opilý, dyž ním tak orde-
kuje. val.
osáčiť se : Strom se osáčil =
pochýlil se na druhé stromy, ne-
padl hned na zem (když se stíná).
osásklá zem z vody = země,
z níž voda osákla. val.
oset = ostí v obilí. laš.
osídlit sa = oběsiti se. val.
osíknút = zhubeněti. Zl.
osikovať se : Bylo tam zima,
ež sem se tak osikoval = třásl
jak osika.
osyp = sypání obilí na obecní
potřeby.
os komíny = laskominy.
oskomízať sa =: 1. skoupým
— 243 —
býti. val. 2. váhati, rozmýšleti se
(okouněti) laš.
oškvrknúť = opáliti se: víasy
mu. oškvrkly.
ostýchat' sa = ostýchati se.
oslznúť: oslzlo, oklzto (po dešti).
osmek = ras, zbojník, laš.
osmělovať koho = pobizeti :
Osmělovali mna.
osmýkať sa : Had sa osmýkál '•
zvlekl se sebe kůži val. [las.
osnážiť = očistiti, omyti. val.
osobliť si co = osobovati laš.
osoh = užitek, podl. uh. val.
osožiť = prospívati : Mně to
neosoží (neosohuje).
ostarať sa = sestárnouti.
ostatek : na ostatku : na konec,
konečně: Na ostatku na tym tak
nězaleži. laš.
ostatní ^= 1. poslední 2. spatný:
Ostatní kocúr, co čeká, až k němu
myši přiběhnu. To už je ostatní
člověk. — ostatníkráC = napo-
sledy, laš.
ostehnúť sa = 1. octnouti se:
Člověk neví, kde sa ostehne.
Osteht sem sa tu, ani nevím jak.
Kde sa's tu ostehí? (vzal). 2. do-
stati se : Také sa vám něco ostehne
(= něčeho dostane).
ostí ječmenné z=. ostiny.
ostrBa = ostrev. laš.
ostrý kopec = příkrý.
osuhlý čas = sychravý ; člověk
os. nepříjemný , osuhlo = un-
heimlich.
osušek = pole na kopečku,
kde slunce sviti a voda neškodí,
val.
osívaný = vytíraný, gerieben :
To jest šelma osívaná.
o.šala = švindléř , ošemetný
člověk.
oščada =: u.skromnění se ; bez
oščádky = bez ostychu. S oščadú
pěťák utratí (oščádaja sa, uskro-
mňuje se).
oščádať sa :^ 1. uskrovňovati
se, skrbiti. 2. ostýchati se.
oščapky = oštěpky, malé od-
korky. laš.
osčéřený = do kořán otevřený :
Nenec^ávaj dveří oščéřených. člověk
osčéřený (oščéřenec), který se neu-
stále oščeřuje (směje).
oščeřovaf sa = oškerovati se,
smáti se hubou otevřenou.
oščigať haluzky, otrhati u sa-
mého pně za syrová,
oščúraný chléb = vyschlý.
ošibániť = ošiditi, val.
ošívať stromem = třásti, laš.
Ošívá se v práci = je lehtivý do
práce.
ošklebovaf sa = velice plakati :
ošklébený = otevřený (dvéře, huba
na pláč).
oškéřať sa práce = vyhýbati
práci. val.
ošklih : delať co na ošklih =
na oko. val.
oškomek = žvanec, laš.
oškomina =^ laskomina, val.
oškrabiny = šupky z oškraba-
ných kobzolí. laš.
oškrdy = železné špice. val.
oškvarek = škvarek.
oškvrliť = popáliti vlasy, chlupy
ošotiť = otaškářiti. [(kožuch).
oštara n. oštera =: dožera, ob-
tížný člověk, obtížná věc.
oštarovať n. oěterovať koho =
obtěžovati, dopalovati, dozírati.
16*
244 --
ošúlif :^ ošiditi.
ošutraný :=^ ošumělý (člověk,
šat.)
ošvácaný, otepaný =3 nepěkně
ostříhaný.
ošvářiť = očistiti (srovn. švarný
val.)
otáčky = stočené suclié rato-
lesti z letiny na podpalování. val.
otáhavý = váhavý.
oťapa = nešika, hňup,
otavka = klásky obilní později
ostatních dozrávající, v. podktasek.
otčizeň = otcovský podíl, dě-
dictví, uh.
otěřiny=otěry sena, jeteliny uh.
oticú = ven a ven: Oje pro-
hnalo vrata oticú. val.
otknúť sa: A.i vám sa z toho
něco otkne (dostane) zl.
otměť : Otměli v lesi -^^ zatměli.
otočená = těhotná, val.
otrapný == oštarný.
otřeščit ^ obalamutiti, zl.
otřípat konopě = lámati, podl,
otrusina = drobet z něčeho
otřeny : Nemáme sena ani otrusiny.
otrútiť = omámiti, opojiti : Být
sem od toho jak otrúcený.
otrž, e, fem. = místo nepří-
stupné : Je to tam na otrži. val.
oťupaný = přihlouplý, val.
otupný = poctivý, ošklivý, val.
otvoric -=■ otevřití, uh. [val.
ovca : halina z bílej ovce (vlny).
ověnúť ovanouti, obeschnouti :
Nechoď, až to trochu ověne. Už
hodně ověnuío.
ověsiť sa = oběsiti se. St. Jičín.
ověsitý =- dolů svislý : Snu-ek
má ověsité chvojí, val.
ovesný ~- planý, jalový : Mluvit
ovesne řeči. To je zas jakási
ovesna (řeč), laš.
ovzácněť — nabyti vzácnosti,
vzácným se státi.
ozajstný člověk == vážný (homo
gravis). laš.
ozdravět ^^ okřáti (tolioto slo-
vesa Laši neužívají).
ozíbe mne v ruce = zebe.
ozimělo se tam = nastalo
chladno.
oznať sa = oznali sa a žebrali.
ozniť se = ozvati se : Tu se
oznil hlas. laš.
ozora = škaredina, ošklivina.
ozubec = tvar zubu podobný.
oždarovať ovoce = srážeti tyč- •
kou (oždaračkou).
ožebračit' ^ pochramozditi, zmr-
začiti ; žebrák = mrzák : Sa žebrák
na ruku.
ožgar = nezdara. laš.
ožihať : ostrý větr ožihá, mráz
ožihá (pálí).
ožit = okříti.
ožmolek = něco ožmoleného,
kus slaniny, jímž se obuv mastí.
ožúvať co = pořád o něčem
mluviti, hádati se oč. val.
ožvantaný = opilý. val.
pabícať n. pabúcať sa; val.
pablcovať sa = tápati, potloukati
se (po tmě, lesem).
P.
pabúňať = zpouzeti : Co pořád
pabúňáš ?
pácať n, fácať = tlouci, bíti
245 —
packat', packovať = klopýtati.
pacotek = placek, iaš. [las.
paěga = mačga = řídké bláto.
pačgať se = riiačgať se = ma-
zati se. Iaš.
páčit' sa = 1. kloniti se k pádu :
Vůz sa páčí. 2. viklati se ve
smlouvě, ustupovati od úmluvy,
„bráti své slovo zpět" (!): Páčí sa.
3. pamatovati si něco: Od té doby
ho páčím. Nemožu páčit, jak to
už byío.
pačíska :zz druhá, lepší koudel.
paď, padi f. =. sladká šťáva na
listech stromových. Mehlthau.
padať=l. Zem sa padá horu —
-čostú (pukati se), ruky opadané
(popukané). 2. Náš zeť padá také
do tej rodiny. 3. Všecko padlo
horší (dopadlo). 4. Iaš. padze = prší.
pádlo ^^ úzká deska, na níž se
napíná sňatá kůže. pádla (pl.) =
rámy, na něž soukeníci připínají
sukna.
pádliť sa (napadlovať sa. vy-
padlovať sa) = napínati se, vypí-
nati se: pádlil sa po jabku (na-
pínal), pádlili sa na to (vzpínali
se, dychtili). Ja di. nepadli sa
(nevychloubej se).
pádol = údolí hluboké. — pá-
doty = nerovniny na hoblovaném
dřevě.
pagať = mačkati (koťa). Iaš.
pahnozt = pazneht, neht : Zašlo
mi za pahnozty.
páchat = dováděti, žertovati :
Koťata páchajú. Děti, nepáchajte!
pachlopy = roždí, tenké ha-
louzky se stromův opadalé. Iaš.
pachoíský r= hodný, jadrný.
pachořiťsa = durditi, zlobiti se.
pajeď (pajedi f.) ^ palčivosť.
pajedif ^ hněvati, zlobiti ; roz-
pajeděný =: rozhněvaný.
pajedný=štiplavý, ostrý (chren).
pajta --= kůlna. val. [uh.
pajtáš = nastrojený panák. val.
pajtá.šiť (o-, při-) = nastrojiti.
val.
pajznúť (z-) = odciziti, pajzovať
= utíkati, val.
pál = plameň v peci. Iaš.
palacky = žíhavky 2. třísky od
poříza, Iaš.
palacgovať sa = toulati se. val.
paladrán — příkrý kopec. val.
palandrovať = pomateně mlu-
viti 2. pomateně pobíhati, val.
palař = páleník. Iaš.
palastiť = harvasiť, larvasiť,
palázgať (šramotiti, křičeti).
palata = polanda.
palavý=palčivý, ostrý (větr). Iaš.
palavo : Je tam dnesaj ukrutně
palavo = palčivý, studený vítr. Iaš.
pálené = kořalka, uh.
pálenica = kus země vypálené,
neporostlé.
palesky pl. m. =r proutky, podl.
palička =^ květná stopka s pukem
na př. narcisu, tulipánu.
pálka = hlavička špendlíku,
hřebíku, sirky, jeteliny, lnu : Ani
co by stálo za špendlíkovú pálku
sem mu nevzal.
palúch = pouzdro kožené na
bolový palec nebo jiný prst. val.
pamatať -- pamatovati, uh
paměť = Našel to po paměti.
Vázal žito po paměti = po tmě.
panic, paniček =skrojek chleba,
val.
246
panoha = 1. hlavní haluz stro-
mová. 2. berla.
panské = robota, las.
pantáč = bídný švec nebo
krejčí 2. tlachal 3. kdo se potácí
4. kdo se mýlí.
pantať = 1. plésti, šíti 2. mý-
liti se 3. mluviti hlouposti : upancu
— usiju, upletu, zapancu = za-
uzluju, napancu ~- napletu, na-
mluvím hloupoty, všecko zpance
zpantál: mne = zmýlil, nepan-
cete — nepleťte hloupostí, roz-
panta' = rozvázati uzel.
pantať sa -= potáceti se : nějak
sa snáď do kostelíčka edem do-
pancu.
pápení ^ zhořelá sláma a p.
papírek =; zlatka papírová:
Dál sem za to tři papírky.
paplať= něco z těsta, paplať
sa v bíatě, nejapně mluviti. Di
ty papío !
pápolé = pápeří, prach husí. uh.
papradí ^ roždí. uh.
paprča n. papuča ^- obuv z
huně 2. tlapa, noha (zatřepá! pa-
pučami = umřel) 3. papuča sirek
škatule papírová.
para=l. síla: Ten má páru!
2. práce namáhavá: Ti (děti) dajú
dosť páry.
parádný : Néni to parádně —
příliš pěkné.
pařák — chám, sprosták. laš.
paratiť = řáditi : Těla v jate-
lině párati, kula paratila mezi
vojskem, val.
parhún = 1. neúrodné místo.
2. jméuo vrchu na Ysacku. val.
párník, párnica — tanečník n.
tanečnice do páru.
parojek = roj z roje téhož roku.
val.
parúchniť = soukati se. val.
pařenka, pařenica = pařená
tráva, plevy, ohrabky dobytku, val.
parízek n. parýzek: To je
masný p. = dobrá kopa, šelma.
Příbor.
pasáry : Co to děíáš za pasáry
— co to tropíš, vyvádíš? Ten sa
nadělal pasárů.
pasinek =. pastvisko.
paskuda : Nedělaj paskudy =
nevyváděj.
paskudiť = sepsuti, tupiti. Tak
mi toho koňa spaskudit. Mosíš
iha tak, paskudiť? 2. mlsati, laš.
paskudník = mlsal. laš.
paskudný ^^ mlsný, rozpustilý,
škůdce, las.
pasmínka = niť svazující pásma.
pásmo = 20 nití příze ua loktové
plátno. 24 na širší.
pasovať sa = zápoliti ; pasujú
sa z dřevem = natahají se.
pastrk = 1. pasteh = fastrk 2.
špatné pole na kopci. Zl.
pastrkovať = fastrkovati , vel-
kými stehy přišívati.
pasivit = nadávat na nepřítom-
ného (uškrobať přítomného) laš.
paščekovať = hubovati, vaditi se.
paska = kdo si na pána hraje.
To je paska ! (ferina, chlapík).
patěna = laň v myslivecké řeči.
val.
patěpa --^ pletka, bezcenná věc.
(val.)
paterek = kaplan (velebný pan
= farář) laš.
paterky = růženec : Vezmi pa-
247 —
těrky, badem sa modliť růženec.
val
panfhan =: přezdívka dětem
ípanchart) las.
paťúchat = plnu hubu jest:
Všecko spaťáchá.
patyk = kyj. laš.
pavichr = vichr. val.
pavlač m. =: chór v kostele.
pazděrčiť = utíkati, laš.
pazucha == páže. uh.
pažerkovat = s chutí pojídati.
Zl.
peckovitá klada = porostlá
hrčemi. val.
pecnové zelí = horní veliké
listy zelní, op. mačinky. val.
peculatý = barvy černé dó červena.
pečen = játra. uh. [laš.
pečeňák = pečený brambor.
pekáč : Má hubu na pekáč ^=
tváří se do pláče.
pelášiť = utíkati, val.
pelech = kudly, škuř, štětiny ;
staré šatstvo.
pelešiť sa =^ váleti se po peři-
nách.
peň = pařez (v. snět) Zl. části
pně : kůra, běl, červeň, stržeň, val.
peníze = cena: Obílé je v pe-
nězoch, ide do peněz. V těch pe-
nězoch sem to kúpíí. za ty peníze
je to drahé.
pépať = kouřiti z dýmky, val,
peří = železné péro na kolo-
vrate, val.
perlík = 1. vehké kladivo ko-
vářské. 2. tenký nebozízek.
pernica = 1. škopík n. mísa
dřevěná, v níž ševci máčejí kůru,
barvíři trou barvu. 2. květník,
péro =-- 1. zaječí ocas v mysl.
řečí. val. 2. kytka: vije perečko
z růže červenej podl. uh.
peřoň = kdo má opeřený klo-
bouk; přezdívkou: vypínavý va-
divý. val.
perše (pl. fem.) — peršaviny,
veliké pěhy.
peršavý = skvrnitý od rudy
(hruška), pěhovitý.
perútka = 1. větvička roz-
marýnu, petrželí a p. 2. kosinka
na pomašťování.
pěsnička = píseň.
pěstovať = chovati.
pěstúna, pěstúnka laš. val. =
chůva slov.
pestvo ^=^ rozpustilost : Co tu
děláš za pestvo.
pěšo = pěško, pěšky. laš.
pět : Budeš sa mět po pěti =
budeš vaděn, bit.
petrýn = kněz světský: Cti-
hodný pane petrýne. Příbor.
pevný chlap :^- silný.
pcháč = 1. bodlák. 2. kdo rád
podpichuje, popouzí.
pchavka = osten na pcháči.
picovať statek = píci dobytku
chystati. [val.
pickovina = svíčková pečené.
pídit : Voda pidí = vypryskuje
např. ze sudu, ze stěny, ze země.
„Voda sa pídí, bude mrznúť" =
když vystupuje, neteče svým jár-
kem. Zl.
pidlikovať : Pořáď mně tu cosi
pidlikuje = vrančí, žebře slov.
pidlo ^= dutý sloup v rybníce,
kterým voda „pídí," odtéká, laš.
pichlať = mačkati (kočku) val.
pichnúť: Všeci sa do stolice
nepichnú (nesměstnají).
— 248
pijany = opilý. las.
pijatyka = pitka.
pilno = honem : No pilno ! uh,
pinožiř sa = 1. vypínati se,
hrdě si vyšlapovati. 2. namáhati
se. val.
pipať = piplati se, nepořádně
jísti, pracovati.
pirc, m. zz: soumezek chrastím
zarostlý, hráz. uh.
piroček = týč, hůl. uh.
pirťa = pěšinka horská, val.
písmo, písemko ^= 1. list, psaní,
las. 2. každá knížka. Jičín.
piščeť -~ řinouti, téci : krev z
rány piščí.
pitačka =: ptání, žebrání, val.
pítať sa =^ ptáti se podl. uli.
pitka — nápoj kravám, val.
pitomý = 1. dychtivý : Jozefa
je do práce pitomá 2. zvědavý:
Su pitomý, co z toho bude. V témž
smysle říká se také „híúpý." zl.
pízdřiť sa n. pízgřiť, pížgřiC
sa = babrati, piplati se : v bahně,
v jídle, (s nechuti jísti.): Enom sa
v tom pízgří. To nestojí za to,
abych sa s tým pízgříí = matlal,
piplal.
pizgořiť n. pitvořit = pytvati.
pizgoř = pytevník. val.
pizgra = to je pizgra ! (kdo se
pizgří).
piznúC = udeřiti, uhoditi : p.
koho kamenem, pohlavkem, kým
o zem. laš. : hrom piznul, Osmá
(hodina) pizla. Kolik hodin to
pizlo? (srovn. „píst".)
plačky = kde voda ze země
proráží, „slzí."
plachúty = třísky odpadající,
když se šindel strouze, val.
ptaň = planý, holý vrch.
plantať = plésti : Já sa ím do
toho neplancu. Ja di, neplanci!
(nepleskej). kam sa planceš? (po-
malu jdeš).
ptápotať: Byla samy pentle,
tak od ní plápolaly.
plástovitý sníh = v plástech,
v kuších, op. krúpkovitý. val.
ptatežník špatný — kdo neřád
platí n. zaplatiti nemůže (iroi\) Zl.
platný : Málo tam býl platný
= málo tam pořídil. Tá malá cérka
ja mi platnější než dvě staré roby.
Pecen chleba platnější než měch
zemáků.
plazatý = rozplazený, kdo má
košili na krku rozepiatou. val.
plazit do okna = nahlédati.
Něplaž, ty si plažak. laš.
pléhniť sa n. pléhnút sa: Pýř
na poli, hmyz a všecka neplecha
se pléhní (= zavrhuje), hmyzu
mnoho se vyplehlo.
pleják = koš na pletí.
plekať: kojiti, mlékem napájeti
(dítě i dobytče) : Poplekaj to malé.
odplekaí = odstaviti, připlekať na
telati = plekáním píichovati. val. uh.
plena = kaz na ostří (na se-
kyře, na noži) = die Scharte. uh.
pléskať bičem kop. laš. =: slov.
ruchat, j. práskati.
ples = hloubka, prohlubeň v
řece. val.
pleštiť = udeřiti : Zapleščím ťa !
(zabiju), Vyplesčít oči. Pleščíl sebú.
pletky pl. f. = smyčky, oka na
zvěř. Jičín. — Kdosi jsa žalován,
že dělal „oka" na zajíce, nevěda,
co by to bylo „oka", hájil se, že
„to byty enom pletky." Načež
249 —
soudce zhurta jej odbyl, že „oka
nejsou žádné pletky."
plezmero = 1. košile na prsou
rozplazená, pod krkem rozpjatá:
^ Chodí s plezmerem" 2. škubán.
plich (plch) = svišť. laš.
plichta =: kuželna, opav.
pliskyřica : pryskyřice.
plkať, plkotať = plauschen,
plkoš, u plkaný.
plň f i m. = úplněk měsíce :
do plni. v plni, v plnu laš.
plné plátno = hrubé. Jičín
pípa : Šišky sú na pípu = roz-
plpaly, rozvařily se.
plpotaf : 1. Kaša vře tak plpoce
(zvuk, který působí hosté jídlo
vroucí) 2 = plkotať.
plsť = sádlo v mašíkovi při
poltě. val.
plť, i fem. pl. plfa = vor.
pluhák (= půlhák) = fortášská
flinta s dlouhou hlavní, val.
pluhy pl. f. = deště často po
sobě jdoucí.
pluhavá zima ^ deštivá, blátivá.
plukať prádlo - máchati, laš.
pluska = kapka : Plusky krAŤ
ve mně neostalo : plusky deščové ;
laš. uh : mokrý jak plusk. Zl.
pluskanec = kus blata na šat
,.připlusknutého".
plusknút = padnouti (o něčem
měkkém): Vajíčko plúsklo na zem.
plúšče uderyíy ^ pluhy.
pluta, pluskavica de.štivé po-
časí. Mračna sú na pluty. val. laš.
plutý němec = kutý. laš.
plýtký = nehluboký. V plýtké
nádobě je mělká voda. plýtko orat.
plžem to prodal = v celku.
Udělamy to plžem = najednou.
laš. — slov. pajzem totéž značí.
plznúť = piznúť. val.
pobádaf sa == zdáti. Mi sa po-
hádá, val.
pobíjať na koho ^ štváti.
pobíznúť = pozvati : Pobiznu
ho sem. laš.
pobočky pl. m. = postránky,
provázky po boku zapraženého
koně. Kyjov.
pocmurovat (srov. cmurkat) =
nahlédat (do oken).
pocudovať se = povaditi, po-
hádati se. laš.
počasná (počastná) = zpropitné :
Za počasnú vás svezu. laš.
počelatna kráva = po teleti, laš.
počídiť=l. poděliti stejným
dílem: V.šecky počídíl 2. vystří-
dati : Sak sa enom nějak počídíme.
počínavý = kdo se nemocným
dělá, jen si tak „počíná." Zl.
počinek =; počátek : Na dobrý
počinek (při prodeji). Zl.
počítať se = hádati se. Spočí-
tali smy se. Příbor.
podbiť si boky čím. pomoci,
prospěti si: To bych si ním pod-
bila boky (když se některé nelíbí
ženich nabízený).
podarkovať s kým = pohrdati.
podaruněk = dar. val. laš. [laš.
podat sa=l. povésti, poda-
řiti se: Jak sa vám mašíci po-
dali? 2. podať sa na koho :=
povésti se po kom, míti čí po-
povahu. Podál sa na taťka. val.
podebírá sa, podebrané = 1.
obloha od spodu se vyjasnívá 2.
boule od spodu hnisá (oobiračka.Zl.
podeptať = pošlapati : Koně
mu podeptaly nohy. laš.
250 —
poděť "- založiti, ztratiti : Poďét
sem kdesi křivák.
podgtaněný = blátem zanesený,
val. las.
podháňat = podpichovati : Ne-
chcu mluvit, řekli by, že podhá-
ňám. Zl.
podhrdtek, podhrdlí = pod-
bradek vepřový, val. las.
podchytnúť: On sa krejčířem
neučil, ale on to řemesio pod-
chytí (o samouku).
podílný: Tam je zem podílná
(dobře se oře), oračka, vláčka po-
dílná = dobře se dělá, ubývá jí.
podívať: Kde to podíváš? ==
dáváš.
podklasek v. otavka : Zito je
sám podkíasek.
podkostí = die Schamgegend
bei Kúhen: Kráva vymněna pod-
kosťu. laš.
podlachmat — pomrviti (obilí),
pokrčiti (íaty).
podlízek n. vlček laš., jinde
též skřítek = vlasy na čele jako
vylíznuté : Vlček ho líže, jinde :
votek ho podlízát.
podtožiť sa komu: podrobiti,
ustoupiti.
podtupky = mladé lupení zelné
na vaření, laš.
podlý = špatný, uh. [val.
podmancký = lstivý, podvodný.
podmtadit kvasnice = trochu
mléka a cukru dá se do nich;
podmiaďuje sa, mračna se hladí na
déšť.
podnosky = zbytky jídla, jež
po někom zůstaly: Myslíš, že ja
budu tvoje podnosky jesť? laš.
podoba: Je ho enom podoba
(stín). Ty děti sú enom podobečky
(hubené po nemoci). Zl.
podobný: Néni podobný k
světu (špatně vypadá). To néni
k světu podobné (nehodí se na
nic). Za český dativ užívá se
vždy předložkového pádu na ně-
koho: Syn je podobný na otca,
céra na matku.
podostek = dosť, hojnosť: Je
tam všeho podostek, ma podostek
sena. laš.
podpálený rz hnědý do černá
(kráva).
podpalovať = podpichovat, po-
debírať koho (aufziehen, foppen).
podražilo = obilí je dražší, op.
poiacinělo.
podříkať koho = podezírati.
podřizňať se komu = posmívati
se, mluvíc, dělajíc po něm — pod-
řizňok v Těšíně = pták posmě-
váček, laš.
podruh --=: podrostlina, nový
klas vyrostlý ve starém polehlém
obilí. val.
podruha' sa komu val. = pod-
řizňať se.
podružně zz house po druhé
vylíhlé. val.
podsadit: Podsadím 10 zl. na
to. Tych pět gruntů bylo na to
podsaděných (hypothékou).
podstolinka — trnož. uh.
podstupek ----^ namáhání, na-
tážka. laš.
podstúpiť = „vystáti" : Moc
podstúpít.
podsypat slepice = podložiti
pod ně vejce, když chtějí seděti,
val.
251
podúčať sa :zz podchýtať, při-
uéovati se.
podustek : Mam teho podustek
= až po krk. laš.
podvazovať = sedrané pun-
čochy nadvazovať.
podvečer, podvečerek = čas
o svačinách: Pambů daj dobrý
podvečer, val.
pofiděrný =^ pochybný : Byio
to pofiděrne. laš.
pogabovať: poškubovati, škád-
liti (děvče) val.
poglempať = pohrýzti, pokou-
sati: Už teho němože tymi ža-
bami poglempať. laš.
poglondat = po mrviti = Obilé
poglondané. Zl.
pohalať = pohladiti, laš.
poharcať ^^ pohladiti, val.
pohlaskať = pohalať (toto o
malých dětech) laš.
pohlazuje sa, bude pršať. Zl.
pohlédnúť: Idu k nemocnému
pohlédnúť (invisere), di kury po-
hlédnúť = ohledati.
pohnúť sa : Jak sa člověkovi
přes 50 let pohne (jesti . . . val.
pohodný (pohoda) = pohodlný,
příznivý: čas, vesno. val. [val.
pohon = shánění se po někom,
pohrabáč =^ der Strassenriiumer.
pohůdný = dosti hodný (ve-
liký): pohůdné kúsky. val.
pohutovať = popíjeti: Začal
pohutovať. laš.
pochaběíý = 1 . slabý, mdlý,
nezdařený = Už to bude všecko
pochabělé. Zl. 2. divoký ; pocha-
bělec = divoch, val.
pochapiť se = dáti se do práce
a ustati od ní : Pochapít si sa do
čnuťá a kde nic tu nic = brzo jsi
přestal, val.
pochlapiť sa = ukázati se
chlapem (chlapíkem), přičiniti se.
pochňura = kdo má za ušima.
pochránif = ukliditi : Stanula
a pochrániřa. val.
pochťévat : Pochťévá ju = je
do ní zamilován, laš. pochcivať:
Pochcivaju se.
pochyba : Už bude pochyba
na obilí, už je sporota pryč.
pochyběť: Zito pochybělo =
nezdařilo se, je pochyba na žitě.
Ovoce pochybělo ■^= stromy kvetly,
ale ovoce nezasedlo.
pochyíý ^ nachýlený, laš.
pojať za ruku = vzíti. val.
pojmi mňa = vezmi s sebou,
pojedno jabko, pojedná hruška =
některá, sem tam některá, laš.
pojední ludé = někteří Kyjov.
pojednali sa z- porovnali.
pojedzeni : Byl chlop na dobrým
pojedzeňu = chutnalo mu. laš.
pojeza : dobrá p. = chutné jídlo,
val.
pojícný (laš. uh, pojistný: p.
člověk, který hodně sní, p. jídlo,
které se chutě jí. Hrušky trpule
8Ú nepojistné, nezí sa, dokel néni
hnilica. uh.
pojímky n. pojímačky = provaz,
na jehož konci přivázáno po dvo-
jitém řetěze; -pojímají se" na ně
voli, když se zapřahují do jařma
nebo vedou na pastvu.
pokačkovať = pokaziti: Po-
kačkovalo sa to. val.
pokládka = 1. obilí požaté
klade se na pokládky (pokládka
— 252
skládá se z několik hrstí). 2. po-
kládky -^ beránci oblaka.
pokluda ^^ poklízení dobytka :
Po pokladě k vam přijdu, laš,
])okrentil:o sa mu to = nepo-
vedlo, sklamalo ho to. val,
pokrpačiť = polátati (papuče,
val.
pokúška = pokušení, val.
polák = polský, studený vítr.
polána, polanka = kousek pole
na štváni, val. uh.
potedňovať = o polednách od-
počívati.
poledovica --= náledí, val.
poloh kout : Je v polohu,
padla do polohu, nosiť do polohu,
■ — potožnica = koutnice.
polovať = honiti; polóvka,
polovačka = hon. val. uh.
Polská = Polsko : do Polskej.
polta = puklina, rozštěp, val.
(srovn. rozpoltiti.)
pomacať kury: ohledati slepi-
cím, laš.
pomarasiť: Pomarasil mi zeli
(pošlapal.) Ti se pomarasili (po-
bili do krve) laš.
pomaškrtiť koho ir: pomlsati,
udělati někomu laskominy, val.
poměřať sa = smířiti se. val.
pometať = č. zmetati = kráva
pometaía.
pomknút koho k čemu =z po-
nuknouti, pohnouti. Zl.
pomněť, pamatovati : To ja
ešče pomnim. laš.
ponadáť sa = nadíti sa : Já
sem sa neponadála.
poňurec, poňura = potmělouch.
popadané ruce, nohy = po-
pukané.
popať sa: Popál sa, že . . .
ukazoval ochotu.
popaskudiť = poškoditi, val.
popásť sa na kom — pomstiti
se. val.
popelatěť = v popel se obraceti :
Uhel popeiatí.
popeliť sa v prachu, na peci
= váleti se : Slépky sa v prachu
popelíja.
poplacať: Obile poplácalo
mělo odbyt. laš.
popletať sa = potáceti se. val.
popluskať pokydati : Šišky
popluskané trnkama.
poprava = reparatura.
popraviť : Všecko sem si sama
popravila (uklidila). Poprava si
(přeje si lepší stravy.) Macocha
vlasní céři poprávala -= přilepšo-
vala na stravě.
poprskává = poprchává.
popříčný = hašteřivý (uvertrág-
lich) op. „složný" vertráglich : Tata
sú složní, ale mama jaksi po-
příční. val.
popsuť = pokaziti.
pora = počasí : póry výhodné
= pohoda, laš.
poradiť : Sak my mu poradíme
(skrotíme ho.) Sám tomu (nějaké
těžké práci) neporadíš, laš. ; to
poradi = das geht an.
pořadová nemoc = epidemická
Zl.
poráchať = pokliditi : Mám to
trochu poráchané. val.
porostenstvo — porůstaní : To
je čas na porostenstvo ! (když prší
na obilí a zas je teplo, obilí po-
růstá) val.
poručenství = testament.
— 253
porúz : je to na poiúzi = na
ráně, před rukama.
poskla ^ „kopeček troclm na
potožině, co má rovný vršek. " val.
poskřípiť se = poškorpiti. laš.
posluhovať = zaopatřovati ne-
mocného. Jičín.
poslu nité dřevo — které se
rovno neštípe (poněvadž se strom
po slunci točil) val.
posměskovat sa = posmívati se.
posmetat sa: Nemáme svěj
chalupy, enem sa tak mezi ludmi
posmetáme. Tulák se ledakde po-
smetá =z posmetíovať sa.
pospolitý chléb=f!nědý, sprostý.
posta vač - lenoch. [Zl.
postávat ^^ zaháleti: Nemám
kdy postávať. vypostávaný = vy-
lenošený, odpočinuly.
postávka=zahálka : Z postávky
nebudu živ.
postaviť : Vykládat , v jakéj
bídě je postavený.
postavník --::^ manipulus.
postihnúť si : Máto sem si
s tým , postihl (pomohl, prospěl).
Co si s tým postihneš? — Na
tom si já postihnu (pomstím se).
Postíhá si na mně.
postilať: stláti laš.
postřetnúť ;= potkati, [si. laš.
posúdiť= Posuďa si = považte
posurnúť = žduchnouti. val.
posúšaf, presúšať sa = posme-
tati se, šibřinkovati.
pošarvátiť=potlouci, poškoditi :
Hrom pošarvátít kostel.
poščetitkoho =: popuditi, pošt-
vati, slov. val.
poščut , poščúvať = poštívati,
štváti, val.
poškleb, pošklebek =: posměch:
Dětá poškleby.
pošpindrať = pošpiniti , popa-
plati: Pošpindrál a nechal. Ne-
spindři ! (nepleť).
poštorec : Ty půjdeš horu a
já poštorcem (krajem hory), uh.
poťapkat = pohladiti : Poťap-
kává votky. žertem : Poťapkaj vás
Pámbií starú gracú.
potělatný (poteletný) = po te-
leti : kráva p. laš.
potípať = 1. podezírati; potí-
paná = podezřeni, pomluva. 2. po-
típajú mne = dobírají si mne.
potískať ■== dokončiti : Ideme to
(obilí) potískať iz: dožat. val. [se.
potknúť sa s kým :=: pohádati
potňať = bobtněti : Okno na-
potňato. Snili potňá, rozpotňál
(taje).
potratiť sa = Až sa lidé trochu
potratíja = poodcházejí.
potřebovať sa : Nepotřebuja
sa ho.
potrhnúť sa = míti se k ně-
čemu, ukazovati chuť: Potrhl sa^
že půjde. — potíhajú (t. zvonem^
zvoní umíráčkem).
potřípať koho zž. pomlouvati.
po troše = po matu: Jak se
máte? Ja tak po troše.
potuha = nouze, pilno : Ež
budě potuha, všeckych poberu na
vojnu. Mušimy všeci na pólo, ba
je dnes velká potuha. laš. [val.
poťuťmo, potuťno = potutelně.
potvora: Dělá mi to na po-
tvoru =: na schvál.
potysek = kotrmelec, val.
potyskať: pobodati, popichati
— 25i —
(zvi. od hmyzu na květe a pou-
patech) val.
považovať si = vážiti si : To
si mosí považovať.
povalenina = když vichr po-
valí stromy v lese : Ten rok byla
v lese ta povalenina. las.
povědaf : Povědali smy spolem
(muvili). Už spolem povědaju (už
se nehněvají), las.
povichíať = splésti, pomrviti :
Ten je ceíy povichíany (zapletený
v dluhy), las.
povjedno = pospolu : Dědina
povjedno. val.
povoď, povodi f. n. povuď,
povudi (Frýdek) = povodeň, val.
povolníček = poviják. uh. [laš.
povříslo č. = mor. provříslo,
provísio, obříslo.
povůdný : krotký, tichý, po-
vedený (dobytek), val.
po vůli n. po voli = pomalu :
Jeď, děíaj po vůli.
povůlný = 1. člověk, který
jinému rád po vůli jest, ochotný
2. práce (oračka a p.) povůlná,
která se pěkně po vůli, pohodlně
dělá. Zl.
povyk = zvyk. val. laš.
pozdáť se = nadíti se : Dybych
se buí teho pozdal. laš.
pozhověť = posečkati : Pozhovte
chvilku. Pozhovte mi do vánoc,
šak vám zaplatím.
poznání : O poznání je to lepší,
větší atd. = maličko.
poznaný = ožehnutý : sukno,
vlasy a p.
poznější = špatnější : muka,
obilí a p.
. pozrec (uh.), pozřít (laš.) =
podívati se : Pozři, su-li doma.
Idu pozři ť na pólo. — obezrec sa
=• ohléduouti: obezierá sa.
pozývať = zváti : pozyva na
vesele (zve na svatbu), laš.
požár v lese, oheň v dědině, uh.
požčaj : Máme vůz na požčaji
= půjčili jsme ho někomu. Zl.
požčať = půjčiti.
požebračiť: Kuku sem riiét
požebračenú = polámánu. Zl.
požičiť vody = podati, val.
požiť = ožiti, zotaviti se z ne-
moci : Včera a dnes trochu požila.
poživa = požitek, val. [val.
prachlina -= práchno na pod-
kuřování včel. val.
prachovka = šata na utírání
prachu, val.
prajtovať (u-) = pevnó vázati,
val.
prameň: roční šípový prameň
(prut), pramének vlasů, pravaz ze
třech praménků, prameň lnu a p.
— Treíili na prameň kamenný
(flotz).
pranút v záporných větách =
hni (v. t.): Zarazíí sa (v řeči) a
nemohl pranút. Dostána krč do
nohy, nemože pranút. Dál ani
pranút nemohí. Vyzovsko.
prask = lom, křik : To býí
prask !
praščák = děcko ubrečené.
praščeť = brečeti : Co pořáď
praščíš ?
pratať koho = zaháněti, vésti
postrkem. Prataj sa == táhni po
svých. val.
pravit : Neprav o nim = ne-
mluv, laš.
255 —
právo: Radili se pravá = na
úřadě. las.
prěavé vlasy = kučeravé, las-
prdoliť = pleskati, hlouposti
mluviti (plauschen) : Neprdol !
prdolena. uprdoleiiá ženská, která
ráda prdoH.
pre zr pro uh.
přebačiť = prominouti, odpu-
stiti. Frýdek.
přebírat nohama = 1. pře-
drábať: s nohy na nohu přeska-
kovati, na př. při tanci, zimou;
přebírať na huslách. 2. přebrať
někoho = předčiti : Všecky školáky
přebral v učenu. las.
přebývat školu = „choditi za
školu." laš.
přečečúrať se = šibřinkovati,
sem tam nečinně choditi, laš.
préčky pl. fem : Dala na préčky,
je na pračkách ^ utekla (děvečka,
žena) val.
prečko: z přečká- ji ste =
zdaleka-li. val.
předbížky = běh o závod;
letěť na př. = běžeti o závod,
val.
předek vést = předním býti.
predestať komu = zaskočiti
někoho, uh.
předráBat = přebírať nohama.
před sebe vzítý = hrdý. Zl.
předstihy: ít někomu na před-
stihy = nadejíti někomu, aby ho
předstihl.
předvčérajšky = předevčírem.
přehodit = 1. vůz (skáceti) uh.
2. semeno, p. si chuť (přeměniti).
Zl. 3. Až se nečas přehodí (pro-
mění.) Včil začinaju přehazovat
řeč. laš.
přehoněný : Néni p. prácú =
je vypostávaiíý, neupracoval se. val.
přehybák = bičisko. val.
přehybí na voze = přihbí.
přehybina = prohnuté místo:
Majů tam na chlévě na střeše
taku přehybinu. laš.
přejíť: Je věkem přejitý (sešlý).
Húsenky přešly strom (požraly).
Obilí rudu přej děné (přešlé).
překáraný : Už sem p. ^ ge-
witzigt. val.
překludiť se ~ přestěhovati se,
přesednouti se. laš.
překřtěný žid = pokřtěný.
překupník ---^- soukup, Unter-
haendler.
přelač = průsmyk v horách,
laš. srov. lačina.
preljačený (= prol.) — kdo
chodí na zad vypučený, uh.
přelubňa — zhíaň, žumpa v po-
toce, díra v ledě. val.
přemandrčiť = překroutiti v
řeči. val.
přemíška = změna: U těch
Zbořiíň sa stala přemíška! (smrtí
hospodářovou). Zl.
přemítnúť sa = vystřídati se ;
přemítá' sa čím = střídavě užívati :
pole, louky = měť na podroky. val.
přemřeť zimou = skřehnouti.
přemykať = překládati : Pře-
myká to z truhly do truhly. laš.
přenést sa: Kúra sa přes zeď
přenesla = přeletěla, val.
přenocovat koho = dáti noclehu.
přepáliť = rychle přeběhnouti :
Přepálit vodu, přepálili přes horu.
val. laš.
přepatnástěný = přejedly ; též
přesolený a p.
256 -
prépns zvoniť = sezváněti na
pohřeb.
přeřečený — kdo jest přes jisté
roky : Ne vdá sa, je už přeřečená, val.
přerubla n. přerubňa = otvor
v ledě vysekaný, val. la.š.
přesakovať =^- přprchati : Přes
cely den přesakovaío. las.
přesilený : Kraj nebyl ešče p.
lidstvem = přelidněný.
přeslébiť =:: prodrati : Už má
gatě na kolen och přeslébené; pře-
slebovať sa = trhati se, rozlézati
se : To je ně též čisté plátno,
v prstoch sa to člověkovi přesle-
buje. val.
přesný, op. kysaný: přesné
těsto ; přesné máslo = neroztopené.
uh.
přestranno = pohodlně : Pře-
stranno sobě žije. las,
přesůšat sa = s místa na místo
přecházeti; p. sa po zahradách,
po poloch == potulovati se.
přesvědčenosť: Co sa toho
týče, to já mám p. =jsem pře-
svědčen.
přeškobrtnúť sa = převrátiti
Sklenka sa přeškobrtta a spadla
na zem.
převaliť se = přeměniti: Za
50 roku se mnoho převáli, laš.
přezvisko las., přízbisko slov. =
příjmení.
přežúvať = 1. přežvykovati :
Kráva přežúvá. 2. p. sa = há-
dati se.
prchaj = běž, utíká j. laš.
prchlá zem = sypká. val.
přicatovať = přicválati : Při
catovál domů. val.
příčinck v truhle = přítruhlík.
val.
přidať se ^ 1. přihoditi se:
Něni ternu žadne tři minuty, jak
.se to přidalo. 2. To .se mi přidá
= sejde mi se ; přidajna věc.
přidrobovať = z drobná kráčeti.
přihajdať -= přijíti, přijechati.
val.
přichutiť sa: Co budete vařiť?
Ta nevím, . co sa nám přichutí
(nač nabereme chuti.)
přichylení ---^ útočiště = Ne-
mam přichyleňa. laš.
přijať: Přijali ho = odvedli na
vojnu, ostal vojákem, uh.
přijaviť: Kráva přijaviía (dává
více mléka) op. přisušif. val.
přijíť: Dy bych být vědět, do
čeho přijdu ! (jak pochodím). Ne-
Hiože mu přít na méno (nadává
mu). Je jeho známý a přijde mu
přítel (je s ním spřízněn), polovička
stromu (coll.) přijde ven (vykope se.)
Co ti z toho přijde ? (jaký užitek ?).
Dyž na kerchov vlézt, přiset mu
strach. Přišlo mi ít kole rybníka.
Tož přeca na mé přišlo ! (měl sem
pravdu, pravě to a to). Až po-
hanka přijde do zrna. Přišía mu
chuť na polévku.
přikapať = pomalu přijíti;
Počkáme, až přikape. val.
přikludiť koho = přivésti ; při-
kludili se = přistěhovali, laš.
příkořízeň = příkoří, val.
příky: Sét na příky polem.
Dělá mu všecko na příky = na
přič.
přinésť: Nátura mi to nepři-
nese nedá.
— 257 —
při nízku = nízko : Laštovičky
při nízku létajú. podl.
připadnúť: Vojsko připadlo.
Strach na mňa připad. val.
přípaía = ohýnek před pecí,
když se chléb peče, i dříví naň.
připlaščiť ^ přiraziti něco k
něčemu.
přiradykaC = přivésti, val.
přísada = sázenice (hlavatice)
zelná, salátová a p.
přisiliť - přinutiti, las.
přiskakuje = podražuje obilí :
Réž přiskočila.
prisMchaC : Mně to už tak ne-
pristúchá = nesvědčí, uh.
přismýčiť ^ přinésti : Hospodyň
přismyčila látku mlika.
přistať na něco = přistoupiti
k něčemu, přijati nějaký návrh,
podrobiti se něčemu.
přistihy: Všady jí chodí na
přistihy — nadbíhá jí, hledí se
s ní setkati. Dycky mi přinde na
přistihy.
přistrojit = ozdobiti.
přistyk : No přistyk, to^s meta
co povídat (no věru). Jičín.
přisušiť: Kráva přisušiia =
ujala mléka.
přiškrkovať n. přiškrháko vať =
vyslovovati hlásku r chřestivě =
ratscheln. las.
přiškrpovať = tančíc (valčík)
nohama šoupati. Lele! přiskrpuje!
laš.
přiškvrnúť : Listí mrazem při-
škvrnuto = ožehlo, val. = při-
škvrknút. slov.
přiťalúpiť sa = přijíti z nenadání.
příť si : Ten si přeje ! (hoví).
přivinúť koho = laskavě při-
jati: Chudobná vdova ich přivi-
nula a hněď večeře navařila, val.
přivrsknúť si prsty = přivříti.
přizabiť koho = omráčiti ranou,
uh.
prk, prkotina, prčina = kozí
smrad.
procesija = proceství. podl.
prodlina = proníženina na poli.
prodlužit komu co =: dáti na
úvěr. podl.
produch = mokřina, bahnisko,
na cestě, na poli.
profentiť, profentovať = dělati
se přednějším: Co si máš nad
námi profentovaf, nejsi nic věcej
lež my. val. [potu. Zl.
prohiňát si četo = utíral od
prohulovať sa, vyhulovať sa
= projasnívati se: Už sa tam
prohuluje.
projadřovať sa čím: Tým sa
neprojadřuj I = nepovídaj toho.
projatá hlava = ein offener
Kopf. slov.
prokázat sa = vykázati se;
prokázalo sa naň = vyzradilo se
naň.
prokorátať = hovořiti, val.
protáčený : deska protáčená ^
prostředkem dolů pohnutá ; kráva,
kůň p. Zl. Očko do jabka prolakte
(protlačené) laš.
prolačina = pádol. val.
promaškrtiť = promtsati, pro-
marniti, laš.
promněna : To je p. = šebna
vybíjaná. laš.
pronadiviť: Nemohl sa p. =
dosti nadiviti.
proražitý = pronikavý, ostrý :
dým, tabák. val.
17
258 —
pros, prosík, prošák = prošení :
Dát sa do prosu, do prosíka.
proskakovaf: Proskakujú mu
vlasy = šedivějí, val.
prostina = rovina, las.
prostiť = přímiti (hřebík), val.
las. — Vyprosťtě nohu = na-
táhněte.
prosto = přímo : Prosto tam
běžte. Dívaj se prosto, las. do
prosta = docela.
prostový chléb = z mouky na
žernách mleté. Uh. Brod. [podl.
prostředy = prostřed ; na p.
prosvědčiť se čím = vykázati
se.
prosvětlit = dosvědčiti: Ve-
lebný pán prosvetlíja, co je on zač.
provoď — provodí f. = neděle
provodní, val.
provodit si = 1. dováděti: Ne-
proveď si, lebo ti vypalim kyjem.
2. pyšniti se: Ten si provodí.
Něprovotě si! las. val.
prozračno : Bylo p. = šero val.
prožit peníze = promarniti,
probiti.
přliť = páliti: Kopřiva přlí.
Přlí mne na jazyku.
prskat = pškať, kýchati. uh.
prsknúť = vtéci.
prtnúť, prtať = strkati: Ně-
prtaj do mne ! Prtá s ním ! (o
podnapilém), las.
prúčať(vy-) sa =::= okázale, pyšně
se prohýbati.
prúd = místo v řece, kde voda
proudí = brod.
pruchavice pl. f. = pršky las.
průkles = alej v lese.
průtes = díra prosekána.
psaný = černé na bílém : Mám
to psané, Co néni psané, néni
dané.
psí = nedobrý, zlý.
psotník = trakař. podl.
psuj a, psujkař = kazič. las.
psuť = kaziti.
psutý = psí, bídný : Psutý ži-
vot s takými galgány. val.
pškat = kýchati.
pšnivý, pšnivec = vybíračný.
laš.
ptať = 1. žebrati. 2. žádati :
Co za to ptáte ? (táže se kupující
prodavače). 3. najímati: Naptátna
ječmen štyry žnice, ale moh ešče
ze dvě připtať. 4. zváti (na svatbu)
— Chodí po ptaňú (po žebrotě),
živí sa ptaným chlebem.
pucák = kus chleba, tlustý a
krátký: Kraje to na veliké pu-
cáky. val.
puček : dita jak puček, volečky
jak pučky tlusté.
puček = žaludek podl.
pučňať== bobtnati : okna, dveři
pučňajú, od mokra sú napučnaíé.
pudlo, pudéíko = 1. pouzdro,
tobolka, laš. val. 2. zadek na no-
havicích : vyřezal mu po pudle. uh.
pucheřina = měchýř.
pukať bičem = práskati, opav,
pukala = květník. laš.
pukatý = nadutý (rukáv) laš.
pukeš = malý, puclatý chlapec
nebo děvče.
puketa = kytka. laš.
puntovat = páchati, dováděti :
Co to puntujete? podl.
ptipek = 1 . pupek 2. pupenec :
laš.
pustačiť = pustým býti, dová-
děti : Děti celý deň pustačity.
— 259 —
pustatina = poušť.
pustiť po někom n. o někom:
Ona už po něm pustila (žena ne-
doufala, že se muž vrátí.) Už pu-
stili o nás (nedoufali, že okřejeme
= aufgeben).
pustý chlapec = rozpustilý. Pa-
seka ide na pusté = pustne.
puščina = kus gruntu odpro-
daný, puštěný, laš. [zolí a p.
putina =^ úponka chmele, fa-
putlina = smyčka na ptáky. laš.
putyrka = mosoreček = ná-
dobka dřevěná bez ucha. val.
pyplať = pfuschen: Ten to
zpypíál (majstr pypla). popyplat
pošpiniti.
pýřiť sa = nadouvati se zlostí :
Hlete ho, jaký to pýř pýřovský 1
pro takú darebninu sa bude tolej
ppiť.
pysk = huba: Zavřeš pysk! las.
pýskať (po-) = potřísniti, po-
káleti: Yypýskáí na ten obrázek
kde jakú barvičku (vybarvil), val.
pyšný = pěkný (šat), podl.
pyzda = vulva (srovn. pyj).
R.
rác = trumf v kartech : Už
věděl, čeho je rác (kolik uhodilo). Zl,
racovať = trumfovati. Zl.
račeť = rachotiti : Z daleka
zaráčéty kočáry. Už odráčéli na
věži (odrachotili v týden pašijový).
Až zapíšču, všeci sa vyračá ven
(vyhrnou), val.
řačet: zpívajú, až tak račí.
podl., jinde „jací" = hučí.
rada: Je v radě, šéí do rady,
majú radu = sezení (Sitzung, kte-
réhož slova lid neužívá).
radit":' Už si radíme jeden
druhému = pomáháme.
řadiťs kým = mluviti, hovořiti ;
vyřadit komu = ublížiti, opav.
rádoš : skopy kupují řezníci
na páry, vybý^'ající (na př. třicátý
pátý) je rádoš, jenž se dává ná-
davkem. Zl.
rafnúť = uchvátiti, raf ! laš.
ráchat = práskati bičem. Kyjov.
rachnatý = rapnatý, chrastavý
(žába), val.
rakoš = hranice cihel. laš.
rakůvka = račí oko.
raná: na ránu (na jednou).
Všecko v raně prodat (v celku). Je
ho raná (je tělný, silný v těle)
ráňať ovoce = rážeti.
ranostaj = hranostaj, kolčava.
ranný. podl. laš. Jičín, Kelč;
jinde skorý.
rap = spěch, pilno: V tem
rape sem zaporhél (též: v téj
rape). Bylo s tým tak na rape.
val. rapem n. rapkem ^ honem. laš.
rapatý = drsný.
rapěť = praštěti : Až mu kosti
rapěly. laš.
rapitať ^ utíkati, laš.
rápnúť n. ráfnúť = střeliti,
udeřiti, val.
rárohy = harabouzí. val.
ras má jména rozmanitá : dráč,
dráč, dřík, drda, daša, šerha, ka-
děra, piterka, pastýř, opravač, po-
hodný, výtažný.
17*
S60 —
riasiť = řasiti, řásným činiti,
faldovati: riasila letnicu. uh.
rať, ratica = kopyto rozpoltěné.
val. las.
ráz val. uh. laš. = jednou,
-krát: Být sem tam ráz. Lepší
ráz clivala Bohu, než dvakráť
dá-li Bůh. Majů raz tolik. Od
rázu (na jediiou). Kolik rázů.
Udeřito raz za rázem.
razgat = bíti. podl.
raziť na koho = podoben býti :
Razil trošku na vás. val. [val.
ráztoka = horská dolina, žleb.
ražný = prudký, bystrý : voda,
kůň, jizda, krok. — Jede ražno.
— Náš chlapec je ražnější =
silnější.
rebeňať sa = třpytiti se : Dyž
slunko svítí, v horách sa všecko
rebeňá. val.
řeč: Býl sem s ním v řeči
(mluvil sem s ním). Měli sme vás
v řeči (mluvili sme o vás). Na-
dělá! si leda trochu řeči. Má
z toho leda trochu řeči (pomluvy).
Přiďte k nám na kúsek řeči.
řečnovať = mluviti, hovořiti :
Stáli u vrat a řečnovali. Husle
mu řečnujú (pěkně hraje). [val.
redykať = stěhovati, uklízeti,
řehotat = 1. řehtati: kůň
řehoce. 2. ř. sa == smáti se roz-
pustile. 3. zástěra mu řehotala
kole botu (šelestila).
rechniť = klábositi; rechna,
rechnice = povídavá ženská.
rechať laš. = slov. róchat, prá-
skati (bičem),
rejkavý = sivý : vůl, kráva,
podl. uh.
řepeták = mlýnek na stromě
plašiti ptáky. val.
repetit = mlátiti hubu. Ta by
toho narepetita. [jede.
repetuša = ženská, které huba
řepka = konec ocasu dobytčího,
val. : Skopí řepu =^ poranil si palec
u nohy do krve o kámen.
respa = traversa, trám. opav.
řetázka (řeťázka, rjecjazka,
řetaz = řetěz) jsouc na pojímkách
(v. tyto) má tyto části : ohnivá
n. ohnivka (články), kaniferku
(točí se, „aby sa řetázka nerozkrú-
cala"), kotulku (kulaté ohnivko),
škrižlják (navléká se dokotulky).uh.
retka (ob. pl.) ve Frýdku, jinde
šubiř = hřeben na stavě tkalcov-
ském.
retovať : hnáti, strkati: 1. Zre-
továt sa ze schodů (spadl) 2. re-
tovať koně zpátky (coufati koňmi.)
3. Zaretovát na právo = (zaměřil)
4. Myslím, že ťa vyretuju=vyženu.
rév, réveček = vroubí, rubik
na štípení, révek rozmarýnu, val. laš.
réviť děti = očkovati, laš.
řez, řezák : Dostaneš řezu, ře-
záka = bití.
řezat: To tu řeže muzika
(hlučně, vesele hraje). Řezali ně-
mecky (mluvili).
řeziny = drtiny,
říčať : voda říčá =^ teče. val
řiček = zitřek. Zl.
řikač ^=r „starší bratr," který
předřikuje. laš.
říkat = 1 . čísti : Co to říčete ?
V těch knížkách je pěkné říkání.
2. (val. laš.) modliti se: umyj
sa a di říkat.
261
lísa = řasa, květenství olšové,
lískové, březové, osikové a. p.
řísný = řasnatý.
řiz : jedn\Tn řizem = najednou.
řkúcí = zlý, špatný : Dyby být
nějaký řkúcí, nepřijali by ho do
obci. My nejsme lidé řkúcí. Zl.
(srovn. uřknút).
řnuť = bíti. laš.
robař = kdo chodí „za ro-
bama," na zálety.
robiť = dělati, laš. uh. ; robota
^= práce ; Nic ti nězrobi = neu-
dělá. — Robit na juncoch = oral
voly. uh. — č. robota = panské.
robotní = všední : šaty. laš.
rod : Měl jednoho syna na
rodě. Byla sama na rodě. Je sám
na rodě (jednorozený), laš.
roháče = dubové šišky. pódl.
rohy dobytka hovězího : glu-
gavé (do předu jako beran =
klukavé?). ligavé (do zadu jako
srna), uh.
róchať, róchnúť. rošif : 1. bičem
praskati. 2. bíti, udeřiti. Tak fa
TÓchnu: B. rošiť sebú = udeřiti
sebou, róch!
rochoť, i. f. = zmrzlé bláto na
cestě, jež pak trčí vzhůru a jízdu
ztěžuje, val.
rochotnatá cesta = na níž
bláto zmrzlo, val.
rok: k roku chovat prase =
které se nezabije toho roku, nýbrž
příštího. Dyby nepil, ai by roků
dočkat (stáří). — Být na istém
roku = na domluvě o nevěstu, na
námluvách, val. laš.
rola, e, = role, rolica = ro-
líčko, laš.
romutiť, remtiť, repetit' = dr-
kotati jazykem.
řondžiť = řadiť, mluviti : Třeba
pořondžiť mi trochu s nim. Frýdek.
róniť: Zrónít jabko = srazil
udeřením. Ráňá hrušky == háže
po nich.
rosiť: Enem zaros iío = málo
sprchlo.
rozbambušit = rozpárati zajíce
a p. kuchajíc. Zl.
rozbrůjný = rozpustilý, laš.
rozbuliť = rozházeti, rozbořiti :
kopu sena, chalupu, laš.
rozbytovat něco = rozmarnit i. Z
rozčapit nohy ^ roztáhnouti
od sebe. r. sa = postaviti se no-
hama od sebe roztaženýma; roz-
čápený = kdo tak stojí.
rozčesnúť strom = rozštípnouti
na dvé vstoupíc opačným směrem
na haluze. Vůl sa rozčeší = vytkl
si nohu v horním kloube.
rozčínať = zadělávati na chléb*
uh. : mosím si rozčíni€ na chléb.
rozdávit* hubu = otevříti po
uši ; rozdaovať sa := křičeti plnou
hubou : Co sa na mne rozdá vuješ ?
Rozdává rozdávený = kdo křičí
na plnou hubu.
rozdrápiť dveři = otevříti do
kořán ; r. oči = vypouliti, val.
rozdrapovať sa na koho ==:
osopovati se. val.
rozdrobit pěťák = proměniti
na drobné.
rozebrať = Už sa nám dřímalo,
a vyšte nás tak pěkně rozebrali
(zpěvem, vypravováním). Rozebírat
ho : těšil toho, kdo se snad něčím
„zabíral- (trudil, staral).
rozejít" sa = Má postranná
- 262 -
izbu, má se kde rozejíť. — Kráva l
na zadek rozešlá = slabá, nemůže
choditi, šantavá.
rozený strom = švestky, plánky
z jádra vyrostlé, nepřesazované. —
Tam je samý písek rozený = čirý.
rozflanhářiť = promarniti.
rozgajdaný = nepěkně spra-
vený, schlampet.
rozglábené dveři = otevřené
do kořán.
rozhrnúť ňadra = „prsa ob-
nažiti. "
rozcliýřiť sa = rozhlásiti se :
voda sa velmi rozchýřila, že je
zdravá.
rozjevený = rozpustilý, val.
rozkaňúřený = zlý, rozzlobený
jako káně. val.
rozkapaná dědina = roztroušená.
rozklebetiť : Tá ženská všecko
rozklebetí.
rozkomsený— rozcuchaný (vlasy).
val. (komsiť, kmásať).
rozkomýzať sa = rozmýšleti
se, val.
rozkořípanej = střapatý, roz-
cuchaný. Kobylí.-
rozkřečeť sa = rozseděti se : Co
se's tak rozkřečél, nemožeš íť?
Sedí si tam pěkně rozkřečený.
rozkvasiť sa = rozespati se.
rozkysíý, rozkysaný=rozespalý.
roztašený = zepsutý , zhum-
plovaný: Ma v te chalupě všecko
rozíašene (srovn. lach = lump, špatný
hospodář), laš. [val.
rozlúchaný = rozmocený : bot.
rozmagať = rozbiti : hlavu. laš.
rozmasarovať r= rozsápati- "^al.
rozmělniť =- mělným, kyprým
učiniti: pole.
rozmigsať = roztrhati, val.
rozpilátaný : Chodí r. = roze-
pjatý, s „plezmerem." laš.
rozplazif košulu, ňadra = pod
krkem rozepnouti.
rozpovídať komu co = aus-
einanderlegen.
rozpraviť sa = vysléci se ; op.
spraviť sa.
rozpravný = řečný.
rozpučit: Najedl sa, div sa
nerozpučíl, Rozpučit okno.
rozpust: Křičí v rozpust (ná-
ramně). Krade v r. ^= bez ostychu.
rozrážať si něco = vyrážeti
z hlavy.
rozsypka: Dal se do r. =; na
útěk. laš.
rozškvračiť slaniny=rozpustiti.
rozščep 1. na rozkol = když
se kladka šindelová kálá pro-
středkem. 2. blánový = když se
kálá od kůry, rovnoběžně s prů-
měrem, val.
rozšvehlaný : provaz , rukáv,
dřevo = rozšoustaný, rozedraný. laš.
roztlapit = tlapou rozmáč-
knouti, rozšlápnouti.
roztliptať, roztlipať = rozhá-
zeti, rozkydati, roztřepati, roz-
trousiti: Hnůj na roli roztliptal.
Uslyši hev (tu) něco a už to po
dědině roztlipta. Měla sem páru
zlatých, byla sem chorá, to sem
to roztliptala (zersplittcrn) laš.)
roztodivný = rozmanitý, všeli-
jaký.
roztoprčať, roztoprčeny = roz-
čechrati: Je roztrpčený jako morak.
laš.
roztratiť sa : Ušípané (prasata)
sa všecky roztratity.
— 263 —
roztrckat peníze = na všelico
jako nepozorovaně vydati. Peníze
sa roztrckaly. Zl.
roztržitka v pobožnosti = roz-
tržitosť. las.
rozum : Všeci byli na rozumě.
Su tež sprosté rozumy někereho
člověka !
rozváďať: Rozváďá lio, aby
toho ndéíál. rozváďát ho s toho
-^ zrazoval.
rozvaha: Býl sem na rozvaze
= na váhách, dubitabam.
rozvaliť ^ rozbiti : Okno bylo
rozvalené. Něrozval sklínky! las.
rozvěřiť zboží == rozprodati na
dluh. srovn. vyvěřiti si. (vzíti na
dluh), zvěřit někomu něco (dáti
na dluh.)
rozverný, rozvera ^-'- rozpustilý,
uh.
rozvidnať se rozednívati se
Frýdek.
rozvířený chlapec =^ rozpustilý,
pod I.
rozvod neboli hrdlo = místo,
kde se dělí mlýnská struha od
řeky. podl.
rozvázaný: stůl, skříň (geht
áus dem Leim).
rožky: Volek je v rožkoch =
mladý volek. val.
rubač ---- drvoštěp.
rubisko vyrubaný les v prv-
ním do třetího roku ; pak se chytá
„seč", potom „mladý les" neboli
-léč", konečně ^hora".
ruče = honem adj. ručí.
ručej bystříce val.
rudař kovkop.
řujnosť = bujnosť, nezbednost.
řujný = bujný ; řujná zima =
tuhá. val.
rula == roura. laš.
rumigať = přežívat : Ovce ru-
mígajú. val.
nimkať " křupěti. praskati (na
př. něco tvrdého pod zuby).
rumplovaf : Všecky gatě si roz-
rumplovát = rozedral. val.
rumraj ^= rej.
řundiť = klábositi : Co řundiš.
Něřunď. Už tam řunďa celu ho-
dinu laš.
runtovať:^ 1. kolem obchá-
zeti, val. 2. Kráva iTintuje = di-
vočí se. Jičín.
rupkať, ruptať = křupěti (když
ovce suchou letinu žerou) val.
subst. rupot.
rušať: Těsto ruša (kyne) —
rušiť se rušať se = hýbati se :
Ani se něrušaj I Rušaj (hybaj) ? laš.
rútiť sa = řítiti se.
rváč : Obiií bylo na rváč = na
rvačku.
řvava = 1. povyk. 2. množ-
ství: řvava chlapů sa k nám při-
redykalo (přihnalo) val.
ryčať: Voda ryčí potokem.
Hrnec ryčí (teče). Tam ryčí ! (prší).
Dobře si rýklo (popršelo lijákem).
rýf = loket plátna uh.
ryňščák = stříbrný rýnský.
rýpavý = rapavý. val.
ryšavá :^= ryšavina.
rýž =^ ostrý kraj (na př. stolu) :
Svácnút čelem do rýža. val.
rzavka = zerzavka = červené
bahno, rezavá voda. Ja
264 —
s.
sačif : sači =: siholí, mrholí,
mhlí. laš.
sáčí = přísežný znalec, že se
zabíjí zdravý dobytek, slov.
sadzuch (sazúch) : Mamy
drobné kobzale, enem také sad-
zuchy, t. j. drobné, které se sázejí
celé, nerozkrájené. laš.
šaholiť = sačiť. laš.
sajdák = kabela z bílé liouně,
již Valaši na trhy nosí. — sajdačka
= kabela z plátna val.
sajdáček = vole drůbeří. val.
sám: sám v sobě (echt). ně-
chodi sama (těhotná, zvláště za
svobodna), laš. — na samý prv
(od prvu začátku), uh.
samopaš = dostal se na sa-
mopaš = má se dobře. laš.
samtat (-cu) i somlat (-lu)
praví se vlastně o zvláštním bekotu
mumlavém, jímž se ozývá hovězí
dobytek, když trávu plnou hubou
škubaje bude znepokojován; pak
= brblat, škamrat. Zl.
sarpať sa = 1. sápati se. 2.
chvástati se. val.
sarvaš =^ rej, hluk. val.
sázať: sáze veliké kroky,
sec = kdo seče ; č. sekáč zna-
mená nástroj , kterým se seká
řepa, brombory a p. v korytě
dobytku. Zl. — laš. sečec.
sedat : Slunečko už sedá ! (níží
se k západu), súmrak sedá.
sedlatá hus = černá a bílá na
lopatkách.
sedlý (podsedlý) = malý zavalitý,
sednúť: Sedl na mne s hubu
(hubuje mi).
sekútná baba = zlá, týravá.
seniny = drtiny ze sena.
serypatka pl. f . = zadek saní :
stojí na serypatkách val. [laš.
sev = setí: režný, žitný sev.
ševo = babí léto. opav.
schabiť = ukrásti, opav.
schtubný = chlubivý.
schod: na schodě měsíca (po-
slední čtvrť). — Měsíc, roste, měsíc
schodí.
schopy : vlohy.
schovať sa: Musel se mu
schovat =: byl slabši.
schovat r= uchovati, uhospo-
dářiti: Kerý je pořádný, ešče si
peníze schová, val.
schov i schová = schování:
Na schovu co komu dat, do
schovu přijat.
schrániť = schovati, skliditi,
val. laš.
schůzka = skládka v kartech
po kupě (na př. v devatenástce
čtyři karty). Příbor.
schytiť sa: 1. Větr sa schytl
(strhl). 2. Schytít sa mu n. s ním
na cestě = přikamarádil, připlichtil
se k němu. podl. 3. Schytít sa a
šél (sebral se). Schytít sa do města,
na púť (vydal se). Zl.
schytat sa = mluviti ze sna.
Diťa sa schytá (poleká- li se ně-
čeho), val.
schytrovať := chytře vyvésti:
Tak to schytrovali. Nemohl to
žádný ináč schytrovať.
sidta = osidla, smyčky na
ptáky. val. podl. uh.
sihla n. sihla.= mokřisko na
— 265
poli ; pole sihlovité ; sihlovatina =
mokřina, val. las.
siholiť: mrlioliti. mžíti. val. laš.
sihůlka = drobný deštík, val.
šikavka = stříkačka, laš. [laš.
šikotať se = třásti se jak osika :
Přemřel sem. tak se mnum si-
kotalo. laš.
siliť sa: Nesil sa tak! Ne-
mosíš sa tak hnať (neběž, nepracuj
tak silně).
siný = modrý. uh.
sirky mají tato jména : sirečky,
zápalky, škrkačky, mašinky, kolíky,
škrybačky (= škrabačky, laš.),
živý oheň. [laš.
šivnuť = šedivěti : Vlasy sivnu.
sivé oči říká lid mor. většinou,
ne „modré" !
skaličiť = zmrzačiti, opav.
skapat": skapaly ně peňáze
(ztratily se) uh.
skarba = žaloba: Půjdu na
skarbu = žalovat, opav.
skartif = zkaziti : Skartito se
mu to --- nepodařilo, co zamýšlel.
sklad = hráz mezi poli, kam
se pozbírané kamení skládá: též
^.krúh." uh.
skládať 1. klebety o kom. 2.
s. sa na koho =: spoléhati.
skládka = sbírka : Byla skladka
na kostel. Měli jsme skládku na
nové varhany.
sklep =: kupecký krám. las.
sklepiť kostel = klenutí.
sklomený = sehnutý, uh.
sktonka = skřínka na chytání
ptáků. Kyjov.
sktopec n, schlopec = 1. výlet,
vikýř ve střeše 2. skřínka na chy-
tání ptáků.
sklúzať = schovávati : Sklnzá-
vali sa před vojnu. Obilí sa sklúzá.
skoky = nohy zaječí, srní. val.
skolenčiť = kolénka, suky do-
stati. Réž větrem polámaná gko-
lenčí =^ skolenkovatí.
skolenčený = sesezený, od se-
zení umdlený; Už skolenčii =
umřel. laš.
skonářiťsa = rozvětviti se. val.
skorčiť se: Desky na knize
se skorčity= přehnuly, zbortily, laš.
skorý = ranný: skoré ovoce.
skoro = časně. [val. slov.
skositý = šikmý : rukávce sko-
síte = šikmo sestřihnuté. val.
skrček n. skrček = malý, skr-
čený chlapec.
skřekat na koho = osopovati
se. Zl.
skřenec = křenec (ledová kra)
Kyjov.
skřipky = 1. husle, 2. mrzutost.
skříž : padá taká skřiž = déšť
v zimě hned mrznoucí, kroupky
skrížiica = křidlice. uh. [laš.
skrnovalý (srovn. krněť) =
morsch. laš.
skrutek = povříselko, v něž
se váže pohanka, laš.
skrzka = skvrnka, laš.
skun = skonání : Dyby už radši
vzala skun (skonala) laš.
skura = nevydělaná kůže ; koza
= vydělaná kůže : skurka= kůrka
chlebová; koruna = kůra stro-
mová, laš.
skuřit = 1. selhati. 2. něco =
ukrásti, laš.
skušovaný = zkušený, val.
skutkem = skutečně, opravdu,
las.
266
skužak ^= skrblík, las.
skyda = ženská, silná, složitá,
skýščeť : Mléko skýščelo = sra-
zilo se.
stabiť se : Popruh se slabi =
popouští, povoluje.
slačeť na koho, na co = ne-
dočkavě a druhému na obtíž po
něčem chtivým zrakem pohlížeti,
nalézati na někoho : Syn na rodiče
slačí = jest jim na obtíž, žádaje
na nich, čeho potřebuje, moha si
sám vydělati. Pořád na mne slačí
(chce, abych mu něco dal.)
sládiť val. = slačeť : Nasládíi
sa, lež mu přišto, že može měť
hospodu (načekal se na svolení.)
slamina ^=^ stéblo slámy val.
slampať = slopati: kočka
slampe mléko. las.
stávořiť -— hovořiti, vykládati,
val.
stech =^ zpráva : Síech mne
došel =^ slyšel jsem. laš.
sleptať = slopati. laš.
slidiť = slačeť : slidi na ně. laš.
slídný = mlsný. laš.
slizeť =-~ prýštiti se. val.
síopať = 1. píti (o dobytku) 2.
čichati, cítiti: smrad, hanbu,
stoták = slota dareba.
stožiť: Jak se taková iež stoží
před pánem Bohem! (jak může
tak lháti).
stožný = míru milovný, ver-
tráglich. val.
slučka =^ 1. tenato. 2. mašle,
smyčka : chytať zajíce do sluček,
zavázat provázek na stučku. val.
sMchať: Nemohli sa spotu
stúchať -= snášeti, val.
slumik =:-- sloup v parkaně, laš.
slunko : po slunku = večer.
slušný = hodný, spořádaný:
To su slušní lude. Ma slušných
rodičův, laš.
slyšeť smrad = cítiti.
slzeť: Okna slzíja, plačú =
jsou zaroseny.
slzký n. slizký = kluzký.
slznúť = kluským se stávati :
Cesta déščem oslzta.
srhad uh., snad (val.) =; žízeň.
sihadný, snadný = žíznivý.
smažiť trnky - vařiti povidlí
val. laš.
smek = skok : na dva smeky.
smekat, hépat = skákati.
směška = která se ráda směje.
smetky = prach ve mlýně.
smochliC =^ slziti, plakati : Co
pořád smochlíš? val. — uh. smo-
kliť sa.
smochlivý, smochlavý čas ^=^
plačtivý, deštivý, val.
smolár = hrč na kmeni , na
kládě : To dřevo je samy smoláry.
val. [val.
smoliť sa =:= vrtěti, kroutiti se.
smradlák = čertinec (assa foet.)
val.
smréčí = smrkový les. val.
smrtný týden = pátý týden
postní; pak je květný týden, ve-
liký týden (pašijový), val. [laš.
smundiť = vařiti (potupně.)
smutný: Kde já ho „smutná"
dám? Kde se já „smutný" poděju?
smyčiť = vléci : Smyči to za
sebu Zasmyčil to kajsi. laš,
smyk = sráz, utřená dráha,
po níž se s příkrého vrchu stromy
a klády spouštějí, val.
— 267 —
smykať se = plaziti se, toulati
se: Hadi se smyču. Tuíaci se
se smyču. laš.
snaha = čistota, las.
snažiť = čistiti, uklízeti, las.
snažný = čistý. laš. (hrnec,
voda atd.) — snažný kusek =
hodný.
sňať: Sejmi = smekni ! laš.
snědý: chléb, těsto, muka (ne
„černý* !).
snět (-U. m.) =r 1. ruda na
obilí, snětivé obilí. 2. peň bez
haluzí. 3. val. laš. trup lidský.
sněžnice pl. f. = kroupy, val.
snijaf sa = sníti se, zdáti
se uh.
snuť sa : Roj sa snuje = vy-
letuje, val.
snoha = panoha, haluz. ub.
sobáš = svatba, uh. val, so-
bášiť sa = ženiti n. vdávati se,
sobiť = sázeti , plemeniti :
Mosím si nasobiť (nasázeti), abych
sa teho dosobít. val.
sobný = dužný, možný, tělný
(untersetzt) val. laš.
sodka =: sedka, sedadlo na
voze. laš.
sogan = ohnaš (výrostek).
solotiť =r láti. val.
somár = osel i nadávka.
sótať (sócať, sácať,) sótnút
(sócnúť), sotif = 1. do koho =
strčiti, štouchnouti. 2. kým =
udeřiti o zem. Posócál ňa = po-
štouchal. val.
sotřcať, sotřcnúť :=: sótať.
sova = pant ve dveřích, uh.
spáčiť sa = den Kauf riick-
gaengig machen.
spáčnica = velká voda, která
kolo spáči, že se mlet nemůže, laš.
spadnut": Dyž roboty spadly
= zrušeny byly; srovn. zhodiť =
zrušiti. — Kráva spadla z masa
= zhubeněla.
spadek = paď (v. t.) val.
spajtášiť = snadno uloviti, na-
brati, ukrásti, laš.
spakostiť = pokaziti.
spál n. spánek = houbovitý
výrostek na šípe.
spáry pl. f. = nebezpečná
místa.
spářať = chodit" po spárách,
zglýňať (v, t.).
spásřý : Ten je spásíý (n. chytrý)
enom něco dat (= ten nic nedá) Zl.
spatý: Tři dědiny sú spaté
s Rožnovem (spojeny), val,
spelendřiť = utéci. laš.
spírať sa s kým = hádati se,
neuznávati za pravdu co drohý
praví
spírka = spírání, hádka.
spítek = vzrůst, vznik : Ten
strom nemá spítku. Též o člověku :
Nemá spitku = je bez ducha.
sptak = ostrá střecha, s níž
déšť rychle stéká.
splávje (-vjá) = roždí, co řeka
neplavuje. uh.
spleť sa : Toho sa nespléješ =
nezbavíš.
splývať : Dobré on odeňho splý-
vat = utíkal, uháněl, uh.
sporý: chléb (sytý), muka
(z níž se mnoho napeče), práce
(jíž neubývá), chlap (silný): malý
ale sporý.
sporýš, spoříček = námel.
268
spratek = 1. vydělaná kůže
kočičí nebo psí („dostal na spra-
tek") 2. čtverák šelma.
správa: 1. Vorrichtung : To je
s. na chytání ptáků. 2. To je pěkná
správa ! (das ist eine saubere Ge-
scliichte). 3. Přišel sem po své
správě = za svou potřebou, po
svých „záležitostech."
spravedlivý — opravdový, sku-
tečný: To už je spravedlivá zima.
spravit: Káčánám na ty hody
nejakú kázeň spravit (učiniti ká-
zání). Tata to děťom spravil na
hráti (udělal) podl. — S tým sa
nespravíte, to je jak kdy (dle toho
se nemůžete řiditi, nemůžete sou-
diti), s. někoho = obléci: Sprav
sa a poď se mnú. op. rozprav sa
a di spát.
spraovať svaďbu, pohřeb (na
faře) 2. val. přetvařovati se : Edem
sa spravuj chromým, sak fa Pambů
potresce.
správně: Kúpít to správně, za
správný groš = lacino. Udělal mu
to správně (lacino.)
sprej ný = štědrý. [val.
spříčka := spírání, mrzutost
spříhnúť sa = srovnati se:
Nemožů sa spříhnúť (mit einander
auskommen.)
sprstvený = slepený (vlasy).
sprúdník =: der Wasserschlag
auf der Strafie. las.
spruhlo =^ 1. zvláštní správa
(pružina) na chytání ptáků. 2.
ohnutý spružný stromek nalíknutý
na zvěř. laš.
spružina = vše spružné, ela-
stické (ze železa), čemu v mecha-
nice říkáme „péro." laš.
spůsobný = hezký. podl.
spusť f. = deskami vykládaný
smyk (v. t.), po němž se dřevo a
kládí dolů spouští, val.
spust (ve s.) : Sihéje sa ve spust
(neomaleně), Krade ve spust (bez
ostychu); ve spust světa (prosto-
pášně.)
spustiťpole = 1. nechať spust-
nouti špatným obděláváním, laš.
2. sleviti peněz.
srdečný: Byla by to srdečná
naša hanba = veliká, laš.
srhký i srvký: konopě, len,
plátno (hrubý, tvrdý ; op. povůlný),
chléb, ovoce (trpký, nepojícný,
jmenovitě plané hrušky), kaša (ne-
mastná).
srsť: Je mu to proti srsti
(proti mysli).
srubek = 1. prkenná bouda.
2. sklípek na mléko. val.
sfahel ^= uzda. laš.
stahún == neohrabané chlapisko.
laš.
stalčiť = zdobiti, laš.
starať sa : Slépka sa stará, když
chodíc po dvoře pokvokává.
starý: Na staré léta tře bídu.
Dočkal sa starých let („vysokého
stáří") — V Příbore „pan starý"
= každý úd výboru obecního —
nejstarší taroka =: nejvyšší. —
tři štvrti starej hodiny (dobré.)
sťať ruce = sepjati, zalomiti,
stať: Na tom nestojí (nezá-
leží). Jemu na tom nestojí nic,
má peněz dosť. Tenkrát na před-
staveném věc stálo jak včiléj. Na
méj hlavě všecko stojí (mám
všecko na starosti.)
269 —
statečný synek = poslušný,
hodný. val.
stativa pln. n = stav souken-
nický, laš.
statkovať áe = pyšniti se, pro-
voditi se. laš.
stav = 1. kloub. vše. co má
na těle ohyb. 2. laš. =^ rybník.
staveček = součeček, kolénko
slámy a rostlin vůbec.
stávka -- správa starostů na
okrese, opav.
stěblina ^= stéblo laš.
stébloví = klásí. laš.
stel - i f . = stelivo val. laš.
ster (tabáku) = na drobno
setřelé zbytky.
steřiny =; drtiny ze sena a
jeteliny.
stibať, stibiť = 1. strkati:
Krávy máju kunčinu (jetelinu)
za jaslami nastibanu. Každý groš
stibe do kapce. 2. utíkati. Ten
stibe! 3. vystibať = vybiti, val. laš.
stíhať sa: Stíhá sa mu íť na
pole (připadá mu sa těžko. Ze sa
vám nestíhá v takovém nečasi ít
ven (že se vám nestěžuje). Ne-
stíhal si k nám příť.
stihnúť = Stihli ste dojíť, už
tam prší (= tak tak že jste došli).
Tak tak, že zme to (tu práci)
stihli (dokončili).
stíž, stížka = těrcha, břímě:
To je vám stížka ! (= těžké) ; to
je stížka toho I (moc).
stížeň = stížnosť. val.
stokolo, ve rčení: Právě je
toho stokolo vody t. j. právě toho
stačí, ani nenadbývá ani nechy.
buje. val.
stomlachovať se = skotačiti^
paludovati se. — stomlacha =
skoták. laš.
stramať se = styděti se laš.
střamlať sa = hrabati se někam
jako na trní.
strana: Chytil sa lehkéj strany
(stal se lehkomyslným). Já vám
to jinú stranu vynahradím (jiným
způsobem).
střapatý n= zottig, zerzaust,
střap, střápal =z dítě kučeravé.
střapcovať sa na koho = sá-
pati se.
střapec = 1. třapec. 2. hrozen.
střapiť sa na koho = 1. ježiti
se, sápati se. 2. To sa to střapilo
u muziky = vynášelo, syn. hod-
načiť sa.
strašisko = strašák na ptáky.
střásňa pl. n. = die Franzen.
strážit = 1. špehovati. : Vy-
strážíl ho, kde chodí. 2. strážif
na ptáky, na zajíce = osidla klásti :
Nastražil na tchořa.
strážný obecní = pastýř, opav.
střebať polévku = jísti. laš. :
podte s námi střebať.
strébkovať = střebať. uh.
střechýl = rampouch ledový ;
laš' střempel.
střela : První střela piva nače-
povaného je kalná. Zl.
střelený = podnapilý.
! střelená : Nechytne sa ho stře-
i lená ani ťatá.
střelit = udeřiti : Tak ťa stře-
lím! Kun ho střelit kopytem.
' střetnúť = potkati.
strhnúť : Strhl si dech při ohni
(nemůže vydychovati.)
j střihnut : střihne := prší šikmo
— 270 —
s boku. Spusť kozu, aby déšč ne-
střihnul.
střich, štrych, střik = kravské
cecky.
střín = první tenounký led na
vodě : mrzne dobře, už se na vodě
chytá střín. — coll. stříní.
stříniť : Voda stříní =rzz led se
chylá, voda zpod ledu vystupuje.
střízbiť nebo střízviť sa : čistiti
se : hvězdy sa stříž vij a. Kráva se
stříž ví.
střížahy, střížavy, střížehy =
Hoh^irauch.
stromlať sa = stavěti se: 1.
chasník sa stromlá = dítě počíná
se stavěti na nohy. 2. Stromlá
sa naň = staví se proti němu,
chystá se naň. val.
stromláč = kdo se chvástá, val.
stružná voda = ze struhy, podl.
strúhat (-žu) = chrápati ve
spaní.
struk = lusk ; coll. strúčí.
struňga = branka, líska. val.
stržeň = 1. „duša" ve dřevě
2. šušeň v zemáku. 3. bílý pro-
středek ve vřede.
stružek = 1. struhátko. 2.
stružek dráčkovy == železný nůž
zasazený ve dřevě na způsob hob-
líku, na dračky. 3. stružek rá-
mový = na vystruhování žlábku v
rámě oknovém pro sklo 3. stružek
šindelový, jímž se v šindele „vý-
strah" (žlábek) vystruhuje. val.
strúžeň n. stružňa = stolice na
«indel. val.
strýc = stolice řezací, val.
stukať (-ču) = stonati, cho-
Tovati. laš.
stvářať: Ten tam stvářál (vy-
váděl divoké věci). Nestvářaj ! val.
stykať= stačiti : Něch se každý
tak přikryje, jak mu peřiny styka.
opav.
styknúť sa ==: sraziti se : Mračna
sa styknú val. laš.
styrnúť sa = střetnouti se. val.
súcí : 1. To néni věc súcí (možná).
To není súcí, na nic súcí (nehodí
se). 2. laš. Je toho suci = jesto.
súdiť= 1. klnouti : Prosudít ho
do horuciho pekla. 2. na koho =
pomlouvati koho. laš.
sucháří = suché haluzí.
' suchá : Dostat suchých (= po-
hlavků) = usušili mu ich !
suk: Ležet v suku (skrčen).
Rozvázat se mu suk (bére rozum).
suka = fena. val. laš.
súkrvica = krev s vodou, talov.
súmez = široká meze mezi
dvěma poli křovím porostlá.
súmezek =- hranečník, hraneční
kámen.
sumlit = keuchen. [vitý.
súporný = nesnášelivý, vzdoro-
surdík = komůrka, pokojík.
suriha = „dyž sněhem dre"
(mete): Taká boía surriia (nesnáz
v zimě) uh.
surmot = hřmot, křik. uh.
surmovať = křičeti : baby sur-
movaty uh.
sušák = sušírna na plátno, val.
sušica = suchý strom, zvláště
lesní, povalený,
sušina = 1. suché místo (op.
mokřina). 2. (Kyjov) suchá tráva
dobytku.
sušky = sucháří. laš.
svadit = jadif, svrběti.
271 —
svála =1. veliký kus něčeho
(kámen): Jakou svalu vykopala!
2. hrč (na těle n. na dřevě) val.
sváť : svoč mak = poraditi se
s Vaňkem. Frýdek.
svatvet-er n. svajvečer : na
svatvečer (k večeru). Přiď k nam
na svajvečer. laš.
svěčet = slušeti: Pěkně mu
ten kabát svěčí.
svěčný šat = který svěčí:
Nenos toho. neni to svěčné.
s věder , svědřík = nebozíz :
Hledí svědrem = „švidratý- (šil-
havý) laš. ; jinde „hledí neboaízem."
svědomý: Je u nás svědomá
(zná nás), val.
svět: Do školy sem nemoh
chodiť toliké světy (tak daleko).
Ja co by ťa tam tolký svět nésto !
To néni také světy (tak dávno).
Má veliký svět póla (kus). To je
kole dědiny světa! (mnoho polí
na daleko na široko). Sét do světa
(do ciziny), přišét ze světa. Až se
trochu svět otevře (až bude jaro).
Světa plná jizba (lidu). Tam bylo
světa! Ménit ho, nadál mu pod
světem (škaredě). Može vás byt
pod světem hanba! (v. svitná h.).
Esce je na světě (živ). Och na
světě ! (= běda réta !).
světidlo = dračka.
světla z= oči zvěři.
.světlá barva = jasnomodřá,
blankytná, podl. uh. světlý chléb
= bily. laš.
šabrať = 1. probírati: Co ně
v mojích věcách šabřeš? 2. Kde
světský: Člověk, aby nebyl
dlužníkem světským, musí si ujať
= světu dlužen).
svičník = svícen. Frýdek,
„svině češe," kdo jda blátem
nohu o nohu tře a tak nohavice
při spodku matle a dře.
svit = svitání : Šli od svitu až
do mraku.
svifavo: Naviksuj ty boty na
sviťavo !
svítek: 1. vlákno (masa uze-
ného). 2. pásemko vlasů.
svitný (val. svícny) : Može ťa
byt svitná hanba (= světná,
světská, „pod světem"). Zl.
svízeliť sa = lopotiti se.
sviží = čerstvý : prut, ovoc,
voda, máslo. — maso sviží a
maso uzené. val. laš.
svojský. sv. plátno = domácí,
dělá všecko po s vojsky = po
své chuti.
svůj : To je svůj člověk (= má
svou hlavu). Dnes néni svůj ==
je chorý.
sypat' sa: Posypu sa = po-
spíším si. Ten sype ! = pospíchá.
Obilí sa sype = metá se.
sypčať: jabka sypčajú (začínají
býti sypké), uh.
syrový : Je tu syrovo (netopeno):
Nebuď syrový! (rozpustilý).
sýsnúť sebú = mrštiti, skočiti :
Ten sebú sýsá = jde honem.
sytný : naplaču se do systného
sytá.
s.
sa zase šabřeš? (kam se hrabeš),
val.
272 —
šáchorka = španělka (hůl) dol.
šajgat se ( — zu) = š matlati
se. Kobylí.
.šat = šálení, motolice, opilosť.
laš.
šalabachta = darmotlach.
šaleněc, šálené kolo = das
Treibrad. laš.
šamořiť sa = míhati se (v.
šemořiť).
šantaC (-cu): Kráva šance (o
zvláštním chode hovězího do-
bytka); šantavá kráva = glaj dává.
šarapatky =r patky v zadu na
saních: Stál na šarapatkách. —
val. Klečí na šery paty (klečí na
patách sedě).
šargavý = pruhovaný „do šar-
gava" (sivá): pes, kocour, vůl.
podl. uh.
šářiť ^= 1. blázniti, potrhlým
býti. 2. dychtivě po něčem pásti:
Sářili zme po zlodějovi.
šarpať = sápati, trhati ; š. se =
sápati se. laš.
šarvátiť = šramotiti.
šástať, šástiť = švihati prutem.
„Ten to šástá" (kdo dobře seče).
Tak tě šastnu = udeřím, laš.
šáší, šašina = rákosí.
šášnivý = práchnivý. val.
šašňák = mokrá louka (kde
roste šáší). [laš.
šášový špunt = korková zátka.
šatať = ukonati, unaviti: Ve
sněhu se brzo ušace (laš.).
šativo = šatstvo, laš.
šativý : strom ( vydoupnělý ) ,
dřevo (spráchnivělé), řepa (v. ša-
tnatý). laš.
šatka = šátek.
šatnatý, šašnatý: řepa (upro-
střed zvadlá, dřevnatá).
šatně f = dřevnatěti.
ščamba = kus uštípený (ušča-
biť -^ uštípnouti) ; dutý zub. val. laš.
ščaslivý = šťastný, podl. uh. laš.
ščastikovať = gratulovati, val.
ščatek^= kolek.
ščebel (ščebla). val., štebel. laš.:=
šprušel, příčka na žebři.
ščehlať (-lu) = tříti se o něco.
Kráva sa ščehle o strom.
ščeglit =^ lehtati. uh.
ščepný =:: co se dobře štípe:
dřevo.
ščibrať = 1. okusovati: Husi
ščibřú zeď. 2. ulamovati: Uščibři
tam kúsek syrá. 3. Těla sa v seně
enom ščibře (rýpe).
ščičkat = kudlit, za vlasy tá-
hati.
ščigať =^ syrové větvičky od-
trhovati od haluze: ščigať letinu,
mak.
ščihelný = samý, holý, prázdný :
nic něni po tym pivě, je to taká
ščihelna voda. laš.
ščípa :^= dračka, laš,
ščípiť = očkovati. 1. děti od
neštovic. 2. stromy.
ščíplavo: Mám š. v krku
(když je zánět).
ščrčný = svižný, bystrý, tržný:
Nemosíš byť na všecko ščrčný =
nepleť se do všeho. — ščrčné kvítko
= hezké val.
ščučno = teskno. val.
ščuhélek = oblázek, kamének,
val.
ščugélka n. ščuhélka = rána
prostředním prstem o palec vzpru-
ženým. Zl.
— 273 —
ščukat = ščuká se mi (skytati).
ščúplý n. ščúpený = štíhlý,
hubený.
ščúřiť sa (laš. ščiřiť se) =
zubiti se, smáti se. — Vyščiřač
se na koho = koketovati. Vyščiřač
íse z koho = posmívati se. Vyšču-
řene pólo (slov. vyščuhralé) == vy-
schlé.
ščur = zřídlo, co jen „ščuři"
(kape): do šcura na vodu. laš.
štutroba n. ščutrovo = lačno:
Pit pivo na ščutrovo.
šedina = houně z černé a bílé
vlny. val.
šeleptať = šeptati, val.
šelma : nabíjaná, vybijaná, špi-
covaná, opráskaná, od kosti = 1. ve-
liký čtverák. 2. laš. = bývalý mi-
lovník. Provdaná žena řekne : To
je můj šelma.
šemořiť sa= mihotati se. 1. Se-
mořito sa = bylo trochu světlo.
2. Tak sa to pěkně šemoří (na př.
obilí, když leze ze země). Zl.
šemrať (-mřu) = z temna mlu-
viti, murmurare: Lidé si o tom
šemřú.
šemřiť sa, šemotať sa = kmi-
tati se: Enom sa mi tak šemříl
(šemotáí) = ve vzdálenosti značil,
kmital. Zl.
šepoliť = 1. na drobno sypati:
Sepolíl cosi na papír. • Pošepolíí
sečku múkú. 2. šepolí = drobounko
prší.
šerhovať se s kým == křičeti,
vaditi se.
šetlinka = výhonek z kořene
rostliny, val.
šibániť = šiditi, val.
šibať, šibnúť =: šlehati : řsibaj
koně, pošibávaj.
šibřinkovať sa = kole uhlů
chodiť, okouněti.
šidlavý = klamavý : šidlavá ná-
doba, do které méně vejde, než by
myslil.
šípiť něco = znamenati, pozo-
rovati.
šišvory = šubry, švonce.
šivanica = dlouhá a tlustá jehla,
na konci trojhranná, jíž se kože-
šiny šijí, val.
školba, škalbina, škalubina =
skulina val. las.
škamral komu = domlouvati :
vyškamráí mu.
škápa = něco nemotorného val.
škára = kožka ze slaniny,
škraloup.
škařupa, škařupina = skořepina.
ška vražný = hovorný, laš.
skej = půlkrejcarák. val.
škéřiť zuby (srovnej ščuřiť',
oškerovať se.
škláb = pošklebek. val.
šklhať sa = klouzati se.
škňúrať = winseln ; škňúra =
^ kdo často škňúrá.
škobla =: přerubla, díra v ledě.
škoblavý zz: vyschlý, val. [val.
škobrták = apostat (který „se
přeškobrtl") laš.
škobrtať sa = převalovati se
(děti v kolébce).
škobrtel, škobrtek, škobrtelec
== kotrmelec. Dal.
škoda : Kráva ide do škody
(do obilí a p., kde škodu působí.)
škodař, škodařka = Kdo škodu
dělá, pasa ve „škodě" nebo trhaje
trávu v obilí.
18
— 274
škoden : Tú cestu su škoclen
dva rýnské (utratil jsem ne ve
svůj prospěch).
škodobortel =strůjce škody. val.
školník = školák, laš.
škorec na špace ^= budka na
špačky, laš.
škrabáky = nohy škodné zvěře
a ptactva, na př. lišky, vrány a
pod. val.
škračifi = škvařit (vejce a p.)
škrabky = kožky z oškrabaných
zemáků. [člověk.
škramuža = charabura, slabý
škratať sa (vy-) hojiti se. val.
škreek = 1. scuchanina : niti
sú samý skrček. 2. ty skrčku!
(Knirps).
škrčeť na koho = žehrati, yal.
skrčko vať, uh. škručkovať =
skroutiti, scuchati.
íkrdliť— škrtiti.
škřeháň ^= křikloun. val.
škřéhniť ^^ vřeštěti, stonati.
škřékať na koho = ogebovať
sa (v. t.) sápati se.
škříček = kříček, keř. podl.
škřičeť sa oč = hádati se. podl.
škříčka = křik, oštara : Bude
s tým mět škříčku. val.
škřiňa = lapačka na ptáky.
skřipka : Majů spolem šk. ^=
poškorpili se. laš.
škřítať (za-, u-) = špiniti ; je
všecek uškřítaný.
skřítek = vlasy na čele jako
vylíznuté. ZI. [uh.
škřižla — šléda, ploský kámen.
škrobať (u-) koho = pomlou-
vati. laš.
škrobla- škrabačka kominická.
škrohniC = škřéhniť. . [val.
škroptať -~ šoustati nohou po
zemi: Synek, dyž má tatíčkovy
boty, škropce. val.
škrošňa = skříně na nošení,
jakou mají kuřcnčáři. Zl.
škrtačka ^ stará, odřená metla
(koště), laš.
škrtiť sa = namáhati se : Nač
bych sa škrtil na cuzí ludi.
škrubky, škrabky = prach
mlýnský. Uh. Brod.
škruhco iz: kruh na hřebíku,
na který se něco zavěšuje, val.
škrupinka=:skořepina z ořecha.
uh.
škruty = skroucené halouzky
březové, val.
škruť, škrutina =^ Nedostaneš
ani škruti (— nic). Nemám drév
ani škrutiny (nic).
škubať = pásti se:
(pas se !) laš.
škuček = skrček :
škučku !
skut = nedobrota, slota (pře-
zdívka děcka).
škutatý = chlupatý, val.
skut coll=;škuty = srst' prasecí.
škutina n. skut ^= štětina.
skutit = vzdorovati, na schvál
činiti, laš.
škvrčkovatět n. škrčkovatět :
niť, když se překroutí, papír,
když se obřezuje. seškvrčkovatí.
Když se přede, napomínají: Ne-
kruť to tak, bude to samý škvrček.
zeskvrčkuje sa to. Zl.
škýra = črta. laš.
škýrať = črtati, čmárati, laš.
škývar = přívar na mléce nebo
na polévce, val.
šlapeta = šlapa. laš.
Škubaj !
di.
D
— 275
šléda, šleta — plochý kámen. val.
šlechta = plochý kámen. slov.
í maní (syn. šustí, chábí, cha-
chomať) = suché chvojí. Uh. Brod.
šmarovaC = 1. běžeti. 2. bíti
prutem.
•šmatlať = č. .šmafhati : vyšma-
tlané boty (ausgetreten).
šmattať sa = ledva choditi.
šmátrať ])o tmě = makati,
tápati.
šmiga rr něco šikmého, las.
ímigec = smyčec.
ímihel, svihel = 1. ohebný
prut. 2. řemének. jímž se ošívají
cepy.
šmignúť = uřezati , udeřiti
pnitem : Smigl sa do prsta. Ušmigl
si prut. Vyšmigát mu. — Šmig ho !
šmolrkať sa, šmotřňát sa —
plantati se, pomalu dělati.
smotrcha := nešika.
.šmuh, šmúžek = skvrna, val.
šmuravý, šuiurastý = tmavo
pruhovaný, val.
šmúrať sa : Zas sa tam cosi
šmúře ten čas (kaboní se), val,
šmurygán ^= kluk ušmouraný.
val.
šňupenda = ušňupaný, zama-
zaný kluk. val.
šňupkať: Nedám si do vše-
ckého .šnupkať (nahlížeti, přehlí-
žeti), val.
šňůra ve hře = vsazené peníze,
o něž se hraje. Zl,
šobřňat = mingere cum stre-
pitu. Zl. [val.
šochořiť (roz-) naježiti (peří)
šotřcať = šlejdrovati. (saně).
špajdle n. špítky = kolíky v
jitrnici.
špaládať = hledati něco po
skrytých místech, v děrách, val.
špara = skulina, laš. val.
spára ť, špamšniť zn 1. píchati
do skuliny. 2. šíti. val.
špatiť = 1. špatným činiti,
hyzditi: To špatí celu dědinu.
2. plísniti, pomlouvati.
špeliť = strčiti : odšpeliť od
sebe. Tak tebú špelím!
špeněk = omlád švestkový.
šperka = slanina. Frýdek.
špidlatý = špičatý,
špihlať = 1. řezati tupým
nožem : Nešpihli pořáď toho chleba.
2. šíti.
špindra = 1. práce, od níž se
snadno pošpíní. 2. malichernosť.
špíniť koho =: plísniti.
špírať = pabrati se v jídle,
bez chuti jísti. laš.
spíž, špížek =: homole , vršek
cukru, syrá; špížková sůl.
špliza, y = drobné hladké
kamení, laš.
šprhoniť se = namáhavě jíti :
Chromý se došprhonil. laš.
šprt = malé děcko : Ty šprte !
To sú šprti! (Knirps).
šprtat": fazole = prstem na
přič položeným do důlka posouvati.
šprtať sa: Ten malý šprt, jak
sa šprtá ! (o chůzi malého dítěte).
špruchla = šprušel na žebři.
val.
šráky = kšandy.
štabáraf , štabarcovať=hřmotiti.
štarc, štabarc = hřmot.
šteliť = štnchnouti. laš.
štragaf (do- vy-) = strkati.
štragať sa := líně, nemotorně
jíti.
18*
— 276 —
štragať, štrachať (vy-) = strkati,
stránek = provaz, uh.
štrochtať sa nač = chystati se :
Strochtát sa naňho, že mu vybije,
val.
strk = štěrk. val.
šturcovať = náhliti : Nešturcuj
na mňa.
štvrť = píď. las.
štyra = Zwitter.
šubraC sa (u-) == urousati se.
šubry =:= šišvorce od blata se
spod ženských šatů.
such : ani suchu = ani řeči. uh.
šúchy = hadry. val.
šuchía, šuchta= šoukavý, zdlou-
havý.
šuchmať sa = soukati se;
šuchma = šuchía.
šuchnúť : Vzat hrnec z vodu a
šuchnul mu to do tváře. las.
šúchoi = Schutt. val.
šuchtať: Dycky cosi šuchce
(souká). Zašuchtaj sa tu na chvi-
lenku, až přijdu (zabav). Ci brinze
uprodám či másía, tož tak už sa
šuchcu (sich fretten).
šúkať sa = pomalu pracovati :
Nešúkaj sa s tým!
šúkavý ^ kdo pomalu pracuje,
šúkavá práca, které neubývá.
šúlať; šulcovať = hnísti těsto ;
kde si sa šúlát (šnudolit) = loudal,
zabavil.
šuliť = váleti : Přišulut bečku
piva. las.
šúm = pěny na roztopeném
másle nebo mede.
šumný =z pěkný. val. laš. Po-
věz šumně, kde máš tatu!
šumnota = paráda: Nebylo
takej šumnoty na světě. laš.
šúňé g. šúňá ~~ náplava. podl.
šupa = šupka. laš.
šupelica = metelice, val.
šupěť, šupotaí = šustiti, husto
pršeti: Prší tak šupoce (šelestí).
Ale ráno bude šupěť (mrznouti). —
šupělo mu = napěkato (v. t.).
šúplivý = nepodárný. val.
šúr = šikmý směr = šúrem, na
šúr. Hledí šúrem (šilhá).
šúřiť = 1. šúrem (křivo) dělati
něco. val. 2. švidrati. laš.
šurý = švidravý, šilhavý.. Ná-
doba šurá = která nestojí rovně.
šurpivý: ovoce šurpivé, šurpáň
= rudou spálené, peršavé.
šustí = 1. suchý list na stlaní,
uh. 2. chrastí, val.
šusták = měch vycpaný senem,
slámou, suchým listem a p. za po-
dušku kravařům.
šústnúť = švihnouti prutem,
šúst ho!
šušeň = 1. v nose. 2. zbylý
květ na jablkách a hruškách. 3. saze
na světle.
šutořica = metelice, val.
šutořiť = sněžiti, val.
sutý = 1. kusý : koza. bez rožků,
věž bez báně. 2. ošumělý (oděv).
3. suto ^ prázdno.
šuvěřiť sa = křiviti se : deska
(na slunci).
šuvěrý, šuvirý, šubirý, zešuví-
řelý: všelijak skroucený, zbortěný
(deska od horka).
švácať, švácnúť = bíti, udeřiti :
Sváct ho po hlavě. 2. htavú švá-
cať = házeti. 3. veliký kus ukro-
jiti, ustřihnouti, nemotorně usek-
nouti a p. : Ušváct si gaval chleba.
Ušvácta si prst.
277 —
švaček : když se přede koudel,
zbývají kousky s pazdeřím zvané
švačky. val. --— ^""^
švajco = silné, přímé šidlo. laš.
(šidlo tu znamená ohnuté, šev-
covské).
svátek — žvanec.
švarný = pěkný (dítě. pes, kotě
atd.): Božátko, on móh měť ai
švarné pem'ze (pěkné), val.
švehtať se = tříti : provaz se už
švelila. laš.
švidrať = šilhati: švidravý,
švidra. [uh.
ívirgať. švirgatý = švidrať. podl.
švih = úzký řemen.
švihák = 1. vrbový prut. 2. vy-
rostlý chlapík, laš.
švihel = prut. val.
švihlý = svižný.
švihovec =: 1. švih. val. 2. tenký
prut.
švihún — vysoký tenký strom.
švon = švonec, hadra.
švondať se = plantať se.
švrčina = živice, pryskyřice jed-
lová, laš.
švrkla = zakrnělá jedlice n.
smrk. val.
švřlat = 1. quirreln. 2. š. sebú
= mrštně se otáčeti.
T.
ťáboliť =^ honem běžeti, val.
tacmo = desátek kněžský, laš.
ťágať (-džu), faďžgať (-gám) nz
mačkati, hnísti, val. laš.
tahy měť := natahovati se. val.
táhlo = provaz, jímž se při-
vazuje pavuza.
táhnut sa = ubírati se : Kam
sa táhnete? podl.
táhavo mluviť = pomalu, zdlou-
havě, val.
tahún = pojímky (v. t.). val.
tajemnica = tajemství, laš.
ťakviť sa = míhati se: Kostel
sa v dálce enem ťakví. „Takví-ji
sa ti jaké světlo?" (ptal se kdosi
slepého žebráka). Takví mi, ťakví
mi v hlavě (tane mi na mysli, něco
se mi v hlavě plete). Oziminy sa
ťakvíja (sbírají se, zotavují se), val.
talafatky = šarapatky (v. t.). val.
taliga = dvoukolový vozík. val.
ťápačka = blátivá cesta.
ťápať = 1. silně našlapovat
(ťápy z=z nohy). 2. mlaskavě jísti.
3. nepěkné věci mluviti.
ťapkaC = pomalu tlouci (když
je máslo stlučeno, ještě se ťapká,
by se srazilo v kouli).
taránať = 1. mnoho běhati,
toulati se 2. ustavičně mluviti,
pleskati, val.
taras = živý plot. podl. laš.
tárať = pleskati, žvaniti : Co
táráš? val.
tarča = terč. val.
targavý =: šerý : kráva t. = jež
má černé skvrny po bílé srsti. val.
tarvasiť = harvasiť =^ povyko-
tatar = karabáč. [váti.
tatarský ječmen = obrovský.
tečelec = hlavní proud řeky
Moravy, slov.
ťéhnit sa = tísniti, tlačiti se. Zl.
teliť se : Ten se těli ! = táhne
pomalu, laš.
278 —
ten rok = letos. val. uli.
tenký : větr (pronikavý, ostrý).
Má tenké uši (bystré í.
teplina: dědina je v teplině
( chráněna ód severního větru), val.
těřeť = stářím, vlhkem tleti
těrcha = tíže, břímě, [plátno).
terygať = stěhovati : Už zme
ho vyterygali.
tesknice pl. f. = domácí nemoc.
Heimweh, val.
těža, těžár = něco těžkého :
To je těžař, to ja neunesu, las.
těži sa ím to brat ==: stíhá se
v. t.) uh.
tíhoba = těžkost, již působí
nemoc : Cítím velikú tíhobu na
tíňavý = stinný. [prsoch.
tirňa = kde se len a konopě
trou. val.
tisk : Nemá tisku = pilno. val.
tisnúť = 1. tisknouti, tlačiti
2. nutiti. Ja vas nětisnu 3. tisnúť
se čeho = dotknouti, las. uh.
tísnoba = těsnost, úzkosť,
nouze. val.
tiskatý = kropenatý = jabko,
zemák.
tisy = červený: kráva, tele.
tiž = číž. laš. [val.
tížiť (čížiť) = bystře hleděti, las.
tkáč = tkadlec, laš. (tkáči tkaju
plátno, tkalci musel in).
ttafať = žvaniti, val.
tláíka n. tiárka = setlelé dřevo,
práchno. val. laš.
tlaščeť = 1. mokro v botě
tlaščí (šplechoce), raci (chycení),
prasata (žerouce), tlaščíja. 2. val.
tlaščí = prší.
tlúcť sa : Tluče sa tu už týden
=: zdržuje se v naší dědině, v
našem okolí, dnes tu, zítra ond
(o cizím).
tlúček n. tíčko =^ trdlo.
tíustina = der Pettstoff am
Fleische.
tlustý u Lachů znamená jen
tučný; „tlustý stri^m" se neříká,
nýbrž „hrubý, zrostly".
tlúščka: Tehdová bylo tíúščka
ovec = mnoho. val.
točec = vnitřní čásť taberna-
kula, která se točí. val.
točeček = kloub, článek prstový,
val.
točenica = kolovrátek na pře-
dení, val.
točiť = pořád o jednom mlu-
viti, okolkovati : Netoč ! laš. (srovn.
č. tácky).
topena = listina : Dostát sem
topenu z kanceíářa. Král posíál
topenu, že psa kočky živit nebude
(v pohádce). Zl.
tóna, tuoňa = tín, stín. uh.
tor =:^ směr: tym torem. laš. val.
tóra = stopa, dráha, chodník :
To je na téj tóře jak Vsetín. —
Obá sú jednej tory = jedné mysli,
sobě povahou podobni, val.
tořiť, torovať = 1. stopovati
2. špiniti, zaťápati podlahu no-
hama, val. laš.
tovarych = nádenka, podl.
tož : na tož udélať komu co =
trag = svazek, val. [navzdory.
tragať sa = líně jití. val.
trachta = hostina,
trajkať = pomalu jíti. val.
třasavisko = 1 . houpavé bahno
2. rosol. laš.
třást sa ~ Třásla sa za mnú =
běžela (srovn. hom. zmh) Bzenec.
279
tratit" sa r— mizeti, hubeněti.
trbos= pohlavek, drcanec. val.
trckať = jíti tryskem, běžeti
•drobným krokem.
trčeť nzr Kluč trčí v zámku
(je zastrčen). Kde dotúď trčíš?
(vězíš).
trdlovať sa, trdlikuvať = tan-
čiti (posměšně).
třeba mi s inf. = musím : Třeba
mi isť na pólo. las.
třebovať = potřebovati, laš.
třebný = potřebný : Kdo bude
třebněj.ší, ten to dostane, val.
trefa ^ 1. příhoda: su trefy
všelijaké ( všehco se přihodí)
laš. 2. neměla tu žádné trefy
(= nic se jí netrefovalo, nebylo tu
ženicha). To je trefa I (štěstí).
třenica ^^ 1. chumelice, slota,
val. 2. itrenica) deska z měkkého
dřeva. uh.
třepanina = hádka : O to zme
měli trepaniny.
třepat stromem = třásti laš.
trlilavec = člověk vrtkavý, las.
trhovec = vozík, na němž se
vozí dříví na trh. val.
trhovisko = der Marktplatz.
tni ječmen na žrnách ^= mleti.
trnčiť sa = fantiti se. Zl.
trnúť: Noha mi trne (brní.)
trosky i trusky =: muší a hou-
senčí vejce. Zl.
trpezlivý = trpělivý, podl.
trška'' :^ 1. vybírati, oddělovati
(na př. ovce, když jsou s cizími
pomíchány 2. vyhoditi (kartu při
hře) 3. pleti. val.
trtěť — nedočkavým býti. na
spěch míti, dychtiti : Už tak trtím ;
(t. co bych rád odešel a nemohu) val.
trtoniť, trtošiť ^= těžce utíkati,
trippeln. val. laš.
trtožiť = hašteřiti se, souditi
se. val.
trudiť sa = protiviti se : Trudí
sa mi tá práca (nemám chuti do
ní.)
trúdněť = troudnatněti : Oves
trudní (mokrem). Boty strúdněly.
truhelnica = netlustá deska na
truhly, val.
truhla umrlčí = rakev.
trúnek = truiík, nápoj lihový,
uh.
trúsí, potmšuje = poprchává.
truť, trutina = otrava, jed.
trvazlivý = trvanlivý.
tržitý = potrhlý.
tržný = kvapný do čeho.
tudlikovať = hráti, zpívati (po-
směšně).
ťuhela, ťula. tulaja, ťulapa, ťu-
lulú = přihlouplý člověk.
tuhý : evandělík (stálý), pálenka
(silná).
ťuchliť ^= 1. schovávati něco
(za kabát). 2.dIábiti(kočku). 3. f. sa
= pasovati ee (ringen). val.
ťuchmať = 1. pomalu dělati,
soukati se. 2. něco tajiti, tutlati.
tuchnúť — vadnouti : list tuchně.
laš.
tuk = sádlo. uh.
túkať = túču = výskati, val.
túlajka = část d3'mky, do níž
se tré.^ka strká. val.
túlec = die Patrontasche. val.
tumava = sněhový mrak, fuják ;
přeháňka. val.
ťumpa, ťumpala, ťumpák = hlu-
pák, val. laš.
— 280
ťupať, ťupkať ^= na drobno ru-
bati, val.
tupí = tupá strana na řezacím
nástroji; opak: ostří.
turbovať: Turbuje kole téj
svaďby =-. stará se. val.
turnút =^ pohlednouti : Ani na
ňa nepotúrnút. Ani nenatúrneš ! =
nepohlédneš ke mně, nenavštívíš
mne (nemocnou), slov. val.
túžiť (srovn. tuhý) = 1. liso-
vati tvaroh. 2. laš. naléhati nač:
tužil sem na to.
tvrdina = tvrdá, suchá země.
tvrdý: práca (těžká), spánek
(ne „hluboký!"). Učí sa tvrdo. Je
tvrdo o groš (zle, potížj. Je tvrdý
na zimu (otužilý).
tvřza = tvrdost, tvrdá věc : Ne-
može prodat chalupy, co tak o ty
peníze je tvřza = potíž.
tyká zr žerď. laš.
tyrajka = klus, jizda : kůň do
tyrajky a kůň do tahu. laš.
tyrať (-řu) ~ běhati, upalovati :
Tyraj ! (utíkej). Co nětyraš ? laš.
tyrnúť = tknouti se. val.
tyrypitka = kdo nemůže ničeho
u sebe udržeti, zamlčeti, hned s tím
„týrá" (běží) za tepla, aby to dru-
hým pověděl : Tyrypitka, už s tym
tyry tyry! laš.
tyska = tečka, skvrnka, val.
tysnúť, tysať= tknouti se. val. :
tysnňť sirku = škrknouti, pích-
nouti (včela).
týsnúť, týsať (na-) — nahléd-
nouti někam.
u.
ublížiť: Ublížil si, má v sobě
ublížené (od práce natážky).
ubyĚ : Sak ťa neubude ! Což
by ťa ubyto? (kdybys to neb ono
udělal). To ubude (das geht an).
O chlebě a vodě dtúho neubude
(kann man nicht lange existieren).
Ryba bez vody neubude. Na tom
ubudu (mám dosti). Može na tom
úbyť (přestati). Na samé slámě
dobytek neubude. Noci sú chladné,
že nelza venku úbyť. Trnky už
by neubyly na stromě (jsou zralé,
tedy by buď opadaly, nebo by je
někdo cizí otrhal). Je to na ubytí
(může na tom přestati). Včil nic
neubude (neobstojí, ukradou to).
ucjereň =z jitřní, narození Páně.
úcta (uctiti) = zavdaná, laš. [uh.
uctlivý =: uctivý, zdvořilý.
učučit sa =- utišiti se : Počkáme,
až sa to učučí. podl.
učupnúť: Učupni tam kusek
dřeva = utni. laš.
udať = utratiti : Udal všecky
penize (utratil), laš.
udať sa nač = umíniti si co,
oddati, věnovati se čemu. val.
udatný =^ silný v těle (srvn.
R. K. ty udatý lve !) laš.
uderyť: Uderyía zima, uderyly
horka (nastala).
udírať na koho = obořovati,
dotírati, val.
udobrúchať = udobřiti.
udrhnúťsa — udáviti, zalknouti:
Kráva sa udrhía jabkem. Kašle,
až sa udrhuje.
udřístkaný = drzý. val.
281 —
udruzgnúC = ulomiti, udrobiti :
Udrnzgni kusek cukru, soli. las.
ududaný rz zašmouraný (jako
dudrk).
úfám = myslím, tuším : To sú
úfám Bilovice.
uhodiť : Uhodiía dvanástá ==
udeřila.
uhodnúť = trefiti : Neuhodnete
tam, je tam chodník lesem.
úhónek = děcko, jež si svo-
bodná uhonila. val.
uhověť = vyhověti : Řemeslníci
se ptávají, zdali „uhověli", svou
práci po vůli zákazníkově vykonali.
uhracnúť, uhrasť, uhradnúC sa
= zhroziti se. val.
uhraniť dřevo = v hranici slo-
žiti, las.
uhrdliť sa = strhati se prací,
uhurdať se = utřásti, uhrnco-
vati se jízdou na voze po nerovné
cesté. las.
uhynúť: Tele mu uhynulo
(zdechlo).
uchabiť, schabiť, schabnúť ^
vzíti, ukrásti.
uchlumpaný zz: ušpiněný, za-
šubraný. laš.
uchodif : Fajka nehodí (je někde
puklá, tak že vzduch uchází),
uchránit izbu = ukliditi, val. laš.
uchvatky : 1 . na uchvatky něco
robiť=jen chvilkami (jako úkrad-
kem), majíc jiné důležitější za-
městnání, laš. 2. na úchvatek =
na úchytku (v. t.)
úchylek = útočiště : Vzal úchy-
lek pod kolnu. dol.
uchytiť komu co = vyrvati,
uchýtali si to = rvali se o to (na
př. na trhu o zboží).
úchytka: Dnes bylo žito na
trhu na úchytku = na rvačku.
Ona je v lese na trávě enem na
úchytku (co honem uchytne).
ujat = plátna, sukna a vůbec
látky se ujímá, když je jí na něco
mnoho ; mouky, hrachu a p. se
ujec ^= žaludek vepří, [ubírá.
njeť=l. uklouznouti: Stupni
dobře, aby ti noha neujela. 2. Ujelo
mu na rozumě (vyvedl hloupý
kousek) = ušel mu rozum.
ujma čeho ^křdel, hromada, laš.
uj misko = louky s chrastím
(pole, které prý za stará sedláci
sedláci sami si ujali z obecního
nebo panského, val. — ujmická lúka.
ukázat Ukaž ten klobouk (podej
sem). Neukazuje mi to nikady (ne-
trefuje se, na př. když má z malého
kouska látky ustřihnouti na šat).
Do hospody neukazuje chodit (ne-
vynáší).
úklad = kraj podešve a nártu :
boty na úklad šité.
ukonať = unaviti ; ukonaný =
unavený.
ukrademek : Enem tak úkra-
demkem to děláme, po ukraděmku.
val. laš.
ukrutečný — ukrutný, náramný.
ukrútiť provaz = uplésti.
ukrutně velmi . ukrutně dobry,
šumny. laš. (srovn. hromsky pěkný,
hrozné dobrý a p.)
ukvandaný = ucouraný. laš.
ukynúť sa někam = uhnouti,
schovati se. val.
ulaskať diéťa = uspokojiti, uh.
uleť sa : Zluti sa uleje a člověk
sa mosí zlobit".
— 282
ulíbilo, uráčiřo sa mu = odhodlal
se k něčemu, jako by milosť pro-
kazoval.
úlich n. úlicha, uliv ~ liják.
ulízat" sa = udobřiti, val.
ulizuje věti' = opaluje, val.
umknúť = odstrčiti: Počkej,
já to umknu; u. se -— uhnouti, na
př. v lavici v kostele odsednouti. laš.
umrláček = umiráček. val.
umrlec : Ty umrlec (přezdívka),
uh.
umyknút ^^ utéci : Umykni ! Zl.
umžiganý, umžiganec = um-
žíkaný, udřímaný, ospalý, laš.
unovat ^= trápiti : Hlad ho
unováí. Je všecek zunovaný. Co
sa s tým budete unovat. Neunujte
sa (namáhati se).
uňúraný = ušmouraný. val.
úpadek: hrozný úpadek sněhu
(pád), val.
upajtiť = ukrásti, val.
upálit, upalovat = utéci,
úpěk = 1. pole na úpěku =
na výsluní 2. úpěky — vedro.
úpěr : Dyby přišlo na úpěr =
kdyby si na ně upřel, kdyby byli
nuceni, val.
upchnúť iz: uraziti : Ona je tak
uznaliva děvucha, všecko obrati
v blázny (v žert); tu druhu, tu
hněď upchně (hned se urazí), laš.
upiplaný : Děťo upipřané =
ušmourané. laš
upírat sa: Najvěc na něho sa
upíralo, že zapálil (na něm zíi-
stávalo).
upiskaný ==: zamazaný : hrnec.
uplakaný : okna (od rosy).
uprajtovat = utáhnouti, pro-
vazem pevně svázati, val
upřediť si něco =^ praocipere :
Upředím si tú })rácu (začnu ještě
dnes, abych ji spíše dokonal.
Uh. Brod.
uprhnúť: Pergament býl za-
kopaný, rok uprhnúl =:^ uhraněl,
utěřel.
upříC sa nač = rázně se od-
hodlati: Upřel sa na to.
upřimnej k řeči = hovorný, dol.
upšnivý = vybíravý, mlsný:
Nebuď taká upšniva, ber a jiz ! laš.
úřadník = správce statku, laš.
urátať sa ^= udobřiti se. val,
uřísnúť sa = uleknouti se. val.
úročité svátky -^ výroční.
urva : na urvu ^= na spěch, na
úchytku, laš.
urvalosť= urputnost. — urvalj',
urvat se na koho -^ osopiti
se. laš.
urvo : Bylo na urvo (na př.
„vesele") = na honem, bez dlou-
hých příprav, laš.
ušatany = unavený, laš.
usídlit sa = oběsiti se val.
uskočit: Dvě kopy nám u«kočí
z našeho počtu = o dvě kopy
bude méně nežli jsme počítali.
uskřítať-= ušpiniti; uskřítaný,
uskřítanec = ušmouraný.
uskroviť = upokojiti, val.
usmýkaný =^ utahaný, utr-
mácený, laš.
usnažiť = ukliditi, láš.
usotniť = do smrti utýrati. dol.
ustřihnut si nač =^ „dáti si
záležeti" : Na to si ustřihnu.
ústupek = „granec" na kam-
nech, val.
ustvořiť = vyvésti : Ti synci cosi
ustvořa ! laš.
283 -
usušit : Takovú ti usuším 1 (vle-
pím).
ušípaný = umouněný. špinavý:
ušípané = prase.
ušklhnúť sa -----^ sklouznouti.
uškrdnúť sa =: po očku se
usmáti, podl.
uškrobať koho ^ domlouvati
komu : Potom mě uškrobu I las.
ušmúraný = .špina^'ý, nemytý ve
tváři n. na rukou: Umyj sa, si
ušmúraný! Má ruce ušmúrané.
útěcha = radost, milo : Až
útěcha patřit na to. las.
utěnúť = uchýliti se, zachrá-
niti se. val.
utěrák, utěračka = ručník.
utopit: Praví}, že v jednom
nebo druhém ty vidly utopit mosí
(vraziti).
útory = konce duh po dno, též
járek čili žlab v dřevěné nádobě,
v němž dno zasazeno jest. — Hodž
to do utora = vyraz, vypij. laš.
útorník = ná.stroj, jímž se útor
vystruhuje.
utrefiť komu =- uhovět (v. t.).
útržek = peníze stržené
ntyskať se = teskniti. la.s.
uvádzka r= úvod. uh.
úval n. úvaia=^síla. mnoho, zá-
stup; Letělo vran taký ukrutný
úval. Byla tam úvala vojska, pe-
něz, žita atd.
V.
vádka =
vadlivv
vadénice. la.«
vadný : Kráva je
vadliva = má vadu. laš.
vahnal = pitomec, laš.
uvalit: Uvalil mu gaval chleba
(■= ukrojil'.'
úvazek = provázek na dobytek,
val.
uvážit si = umíniti si. val.
uvez = místo, kde se země (hlína)
uváží (urývá) sama od sebe. val.
uvijať se = pospíšiti si, po
náhliti se: Mohli se uvijat! laš.
uvirý =z sprúčený. od slunce
skřivený, ohnutý (dřevo;, uvíro =
zahnuté (točivě) vydlabaný nebo
vyhoblovaný žlab. val.
úvyšek z= nadvyšek. laš.
uzel. uzélek: 1. svázal šaty do
uzélka (das Bundel). 2. val. laš.
= suk (slov.).
uzadovat: Hodiny uzaďuju =^
opozdívají se. laš.
uzemek, odzemek = 1. peň u
země. 2. malj', zavalitý chlapec.
úzkobit sa = sich einschriinken
Člověk sa mosí všelijak úzkobit.
Nemosíte sa tak úzkobit (skrbliti),
úzkobný člověk = skrblík, sta-
rostlivý, šetrný.
úzký pl. f. = šňůrky, val.
užit: Tam zme užili ai zažili.
Na to ho neužije (nehodí se, nemá
náklonnosti k tomu). Na to by
mne neužil (o to nestojím).
užmachíat = pomačkati, po-
krčiti : šaty. papír.
užrať = ukousnouti : Koníček
by té užral. laš.
vakše pl. f . = klouby, val.
valáčová deščka = na válení
prádla, val.
válat smíchy z koho =z posmí-
vati se. Zl.
284
valchovat hubu ----- mleti h., moc
mluviti.
valihrach říká se dítěti silnému,
jež se při chůzi klátí s boku na
bok.
valiť kam = pospíchati. Voda
valila přes cestu (hnala se). Valil
do foroty (jedl, pil mnoho). Ne-
valte! (neplácejte). Ten valil ně-
mecky ! (mluvil plynně).
valný vůz = s malými koly,
nekuty, val.
vandrovec =: vandrovní. val.
vandžura = nemotora. la.š.
vantroba n. otroba = játra :
husa vantroba. laš.
vářa = 1 . vaření. 2. vařivo.
varaja, uh., vařacha = vařeka.
varať == uhnouti : Varaj ! Co
nevaraš? = vari. laš.
vargať, vargosiť = naříkati,
bědovati, la.š.
vargy pí.: „Něnatahuj ty
vargy," praví se dítěti, když
pláče. laš.
varcheť m. = balík. laš.
varmara, varmola = zdlouhavý
člověk : Něidě varmara ! laš.
varovať = hlídati, uh. val.
varovčik ;= hlídač domu, pes.
val.
varvas = hluk, hřmot.
varvasif =^ hřmotiť, křičeti.
vatra = 1. ohniště a oheň na
něm. 2. fakule, val. 3. hromada
neřádu, laš.
vatrát= 1. tlustý chlap. laš. 2.
= vagaí, gaval (hodný kus), val.
vatrc chleba — gavat, hodný
kus.
vatrovať = plamenem hořeti :
Už to vatruje (v peci), laš.
vázať pančochy = plésti.
vazký zzz vlhký, mokrý : půda,
komora, obilí, na rolu je vazko.
vázna ;= vázanka : Mivaía na
boku taku vazňu kluci. laš.
vcochmať = vecpati, vstrčiti
něco v něco. val.
včérajško: Od včérajška ráno
sem doma nebýt.
včiléjško = Včera o včiléjšku
= o tomto čase.
věc : Nikerú věcú nechtěla
osta*" doma (dokonce ne).
večerek : na večerku = k ve-
čeru. Zl.
vedek (= vetech) = poslední
čtvrf měsíce.
vědět": Jak k vám příť, dyž o
vás nevím. (= nevím, kde bydlíte).
věchný = pohodlný, prostravný.
Je mu trocha věchnéj (= lehněj,
nemocnému).
venek : Set venek = ven. val.
věřit: Nevěří sa ho vynachváliť
(velmi ho chválí). Ani sa toho
najesť nesvěřil, co to bylo tak
dobré. Nevěřil sa nespať (velmi
dobře se mu spalo). Dybyste k
nám přišli, nevěřili bychme sa
narozprávat. (s velikou radostí
bychom rozprávěli). Už sa ne-
věřím dočkat, až přijde neděla.
ves: Idem do vsi = za ga-
lánkú. uh.
veselý šátek n: veselých barev,
veselá barva (světlá).
vesňák = dobytče na vesno
ulíhnuté : Mamy prasátka , také
vesňaky. laš,
vesno = jaro : na vesno.
vesnúť sa kam = vlézti : do
hospody, val.
— 285 —
vésť: takovú vede výmluvu.
Pěkně si vede, pěkně se chová.
veš (žertem) : muňka , bírka,
rebelka, mynářka val.
věšatka pl. n. = bidélka u
kamen. laš. [(zle)-
veta: Bude veta! Už je veta!
větrák = povětrný mlýn.
větry = čichy zvěře.
vevaliť se : Vevalil sem se do
ruky (udeřil). Tak tě vevalim
(pácnu) laš. [val.
vhlobiť: vtlouci: hřebík, laš.
vičkál = rozpustilý chlapec :
Ty vičkálu! Zl.
vičkovitý = 1. zlý, nejistý:
Bylo to vičkovite. Šlo to vičko^^tě.
laš. 2. vičkovitý holub = barvy
vikové.
viděť: Já bych ho vidět!
(ohřál). To se mi nevidí (nepo-
dobá, nelibí).
vidík, vidák: lícní strana,
kterou viděti, místo, jež odevšad
viděti (Freiplatz): Na vidíku (in
conspectu omnium). Nechtě to na
vidíku (kde by to bylo viděti).
vicherný = znamenitý, val. [laš.
vichlač, vichlař = Scbwindler.
vincek = železná kamena. laš.
vinovaný = vinen.
vinovať koho čeho = za vinu
komu co dávati.
vinový : sklenky, listí (Wein — ).
víra : vložiť víru v něco =
uvěřiti. Žil s ňu na viru (ne-
byli sezdáni). laš.
viseť: Visel na mně s hubu.
vitký = hybký, rychlý, laš.
vitra = březový provaz, za nějž
se plť ku břehu přivazuje; prut
vůbec: Vyťal mu vitrú. val.
vitrál -= prut, metla. val.
viza dalekohled.
vláčiť: Pták si vláčí = nosí
na hnízdo.
vládný = silný pevný : hřebík,
nástroj a p. val.
vlaha = vlažná voda v díži
na pečení chleba: Dones vodu,
uděláme vlahu. Když je horká,
prozvlažuje" se studenou.
vlašenka =: kytka na biči.
vlášeňé = žíně. uh.
vlhotina = vlhkosť.
vlk = 1. planý výhon na
ovocném stromě. 2, květ lopounu.
3. nákaza kůry stromové.
vlomiť sa v něco = 1. vložiti
se v něco (sich in's Mittel legen).
2. s chutí se dáti do něčeho.
vložiť víru v něco = uvěřiti
něčemu, val.
vlžavný = vlhký. laš.
vnitř málo kde se užívá, říká
se: ve stavení, jablko v sobě čer-
vené, cítil v sobě bolesť, bolelo
v něm a p.
vnohy — ten tam : Prásk mo-
tyku a v nohy s póla.*
vodič = pohůnek, pohonič. uh.
vodka: na oči, na muchy.
vodonoš — místo, kde voda
žene ze země. val.
vol nevol = volky nevolky.
volať sa = jmenovati se : Jak
sa voláte? Volám sa Hodný.
vovterek = úterek, uh.
vozíčka = klouzačka, na níž
se chlapci „vozíja" (klouzají).
voznica, vozůvka=vozová cesta.
vřacnúť = udeřiti ; vy vřácať =^
vybiti, val.
586
vrap =^ záhyb (die Falte), vrapy
=:= nábéry. vrápený, vrapovaný =
nabíraný; zvi-apovať= sfaldovati.
vrátiť koho -^ příměti, aby se
vrátil.
vrátka ^= oplátka : na vrátku,
val.
vrátnica = deska na vrata.
vraviť na koho — pomlouvati :
On na mna vraví. Vraví mu --
vadí se s ním. uh.
vráziť sa = vrzati se, t. j.
ustavičně přecházeti z jizby ven
a zas do jizby : Nevrazte sa pořád'.
Co sa pořáď vrážíš ? — val.
vrazit (v řeči) := samohlásky příliš
prodlužovati.
vraž g. vraže, f. ^— modřina
po ráně. val.
vrbač = rvačka, úchytka: Šlo
všecko jak na vrbač (dobrý odbyt
na trhu). Házať na vrbač (dětem
ovoce), las.
vreco = měch, pytel na ra-
meni, val.
vredykať co kam = vestěhovati,
uložiti, ukliditi, val.
vredzišqiar = vředem stížený
nadávka), uh. [vlk. val-
vřgaía, vřgaíka = čamrhoun'
vrh: na vrhy se počítá j
ořechy, vrh = 3 ořechy, tři vrhyí
= 9 atd.
vrhnúť sa: Vrhl sa po otcovi,
po matce (ist geraten).
vrch: Všecko vyjde na vrch
= na světlo.
vích: 1. Tam je tomu (jim)
vrch = tam je toho velmi mnoho.
2. laš. vrch = verš.
vrchovina: chytiť za vrcho-
vinu : beim Schopf packen. laš.
vřískat : Větr vříská ^= skučí. val*
vrivá voda ^^ ve studánce vy-
vírající. uh.
vrndže*' : Muchy vrndžá (sum-
men). podl.
vrněť = kolovrátek vrní.
vršák --=^ vršek, vrch stromu, val.
vrták =-- neboziz s točidlem a
držadlem pro levou ruku. val.
vrtěť = na žernách mleti. laš.
vrtký ^^ obratný, svižný, laš.
vrtnúť se = obrátiti se : Krávy
se mu potym vrtly na právo. laš.
vrz : Půjdem jedným vrzem r=
spolu, jedním otevřením dveří.
vrzať — klábositi : Pořád vržeš,
nernožeš huby zavřít, val.
vřzať sa ----- vráziť sa (v. t.):
Nevřzaj sa a seď!
vrzulka =: fryžula. val.
vržděť =^ skřípati : Snih vrž dí
pod nohama.
vsoliť : Vsolim ti jednu, ež se
zatočíš ! laš.
vstúpiť v něco = vložiti e.
všelijaký: Je to všelijaké =
není to dobré, hlavně.
všelíjakový = všelijaký, v al.
všéně (-ěte) = mladá veš.
vtorek r= úterý. Frýdek.
vťuci : Udělal to vťucí (z ne-
opatrnosti). Děla se něvťucí (= ne-
věda), laš.
vúpaty za ním = v patách, uh.
vybambušíř = vypýtvatí.
vybarviť = vyložiti, vysvětliti,
val. [val.
yy bedna řiť = vybedniti, vybíti.
vybombovat : Na tom baranu
máto vybombuje (vydělá, získá).
Vybombovat si! (špatně pochodil,
nic z toho nemá). TA.
287 —
výborlivý = vybíravý, vybě-
račný. val.
vybožiť co na kom ^= vypio-
siti. laš.
vybíkať = vyvésti se : Ti ptáci
už .sú vybřkaní (vyvedli se), val.
vybulovať se : Vybuluju se kopy
= mračna vystupují, laš.
vybuliť - :: vyvaliti : Hanka vy-
buliřa na to oči (srovn. .bulík").
Stěna je vybulená (vyvalená, vy-
pouklá), laš.
vybyť: koho ven = vyhnati.
Vyb)'! zkoušku (.odbyl"). Vybyt si
robotu, trest nemoc.
^ ybývá něco = zbývá.
vycápať = vybiti.
' vycásaf = vybiti.
vycízať = vysrkávati, vylizo-
vati. val.
vycudovať = vyplísniti, laš.
vytápaný déščem : skala, cesta.
vyčiniť = 1. vydělati (kůži).
2. val. vyčistiti.
vyčasilo se, vyhúHío se, vybralo
se = vyjasnilo se.
vydětať něco = vyndati ; tak :
sdělať — sundati, oddělať = od-
staviti.
výdií = podíl za života otcova
některému dítěti udělený, val.
vydíábiř co na kom = vyže-
broniti.
vydmuchať = vyfoukati : ostři-
hané vlasy. laš.
vydranisko = vydrána cestai
výmol, laš.
vydrdať co odkud = namáhavě
dostati, val.
vydrpať = vyrýpati. vyškrá-
bati, laš.
• vyd ržať : Vydržíš I ( dostaneš
bití). Ešče nevydržál (nebyl bit),
vydubiť = vytlouci. val.
vydůliť = vypiti až na dno. val.
vydundat : hruška hnilička vy-
dundá se z koze.
vydúpnělý strom - - vypráchni-
vělý, dutý. laš.
vydurbaC co z čeho = pracně
dostati, vybaviti se : Spadl ze střešně
do trní a nemohl sa z něho vy-
durbat. Diťa sa z peřinky vyďar-
bato. Vydurbál sa z dluhů, ze strachu.
\^dváí-ať = vyváděti, laš.
vydymovať: Na tych kopcach
ten větr tak vydymujel (prudko
vane), laš.
vyforbicirovať = vypořádati, vy-
biti, val.
výfuk nr vyfouklé vejce.
vygumaťduru =rr vytlouci v zemi
kolem. val.
vyhamraziť = namáhavě získati,
vydělati.
vyhlédať : Děti vyhlédajú matku
=^ jdou naproti a čekají.
výhledný : Odtel je Vsetín nej-
výhlednější = nejpěknější pohled
naň. val.
vyhnálov: Su tu jak na vy-
hnálově (bydlím o sobě. jako ve
vyhnanství).
výhoda : Zrobil mi výhodu =
prokázal službu, laš.
vyhodiť komu = 1. vyhověti:
Tomu žáden něvyhodi. laš. 2. Vy-
hodil sa mi břídek na čele.
vyhořeť: vyhořel pro klebety
(dostal, byl trestán). Už sem sa
dvakráť napálil, po třetí bych ne-
řád vyhořel.
výhranek = vyhrané peníze.
— 288 -
vyhrávat' komu = dělati zasta-
veníčko s hudbou, v. méno (večer
před jmeninami); v, vínky (večer
před svatbou).
vyhřebať komu = vyhubovati,
laš.
vyhryzto se to = vyšlo na
jevo. laš.
vyhúcať cestu == vyjezditi.
vycharbať sa z nemoci = zota-
viti se. val.
vychlápaťdíaňú, vyhňápaf pěsfú
= vybiti.
vychlustať po hubě = vybiti, laš.
vychmúlit : Nemože to vychmú-
lit (má řeči plnu hubu), podl.
vychrániť šaty = vyčistiti. —
vychraňovať = uklízeti; uchra-
ňovať (s pole sklízeti).
vychybiť dědinu = minouti omy-
lem.
výchyrná děvčica = hezká, Uh.
Brod.
vyjevený : Přiběhl jak vyjevený
(jako šílený). Zl.
vyj ať: Nevyj al fajky z huby.
laš. ; j. nevydělal.
vyjiskať komu = vyliskať, vy-
biti, laš.
vyjíť: Náš chlapec už vyšel
(vychodil) školu, už nám žádný
nechodí. Vyšel dobře při zkoušce
(prošel).
vykapsiť: Sem vykapsena =
nemám nic. laš.
vykartiť = vypleniti, vyhubiti
(plevel, hmyz); v. sa = vyhynouti,
vymizeti: vykartili zme to, vy-
kartito sa to. val.
vykazovať: Vykazoval, že . . .
{vypovídal před svědky, na soudě) ;
vykázat peníze (vypověděti kapitál).
Vykázal všecko, vykázal sa ze
všeckého („zodpovídal se").
vykliť sa = vymluviti se z ně-
čeho: Nevyklí sa. val.
vyklidiť: Idu (jdou = pojďte)
heva, ja ich vyklidím (vyklidím,
vyvedu z lesa), laš.
vykmasiť ::= vytrhnouti, val.
vykohátiť n. vykohétiť = vy-
vrátiti nádobu, vyliti z nádoby
tekutinu, val.
vykochať sa z nemoci = ozdra-
věti z nemoci škaredé, val.
vykomizať = vyčítati, výčitky
činiti, laš.
vykotiť (vůz) = vyvrátiti, dol.
v, sa = vypraviti se : Brzoli sa
vykotíte? (vyvelebíte). val.
vykřadať sa = vykřáti z ne-
moci, val.
vykrámiť sa = vypraviti se (o
nevýpravných). val.
výkres = vysekávání hory. laš.
vykřívať sebú = pyšniti se :
Což budeš sebú vykřívať. val.
vykrsať sa = vykřáti. val.
vykrútiC sa: Pes sa vykrútíí
v síni (vyneřádil). — Vykračuje
sa z toho vymotává, páčí se).
vykúliť bečku piva=vyvaliti. laš.
vykundať se = vypraviti : Ně-
moh sy se spěš vykundať? laš.
vykusiť co na kom = dověděti
se: Vykúšál na něm, kde peníze
má (vyzvídal).
vykynožiť les = vymýtiti, val. laš.
vylátať = vybiti. — íatanec
(rána).
vyletět : špatně vylef él (dopadl).
Zle mu to vyletělo.
vyležeť = vybyti si šestinedělí :
Ešče nevyležeía.
— 289 —
vylízať sa z čeho : vykřáti z
rány, z pohromy: Sotva sa z toho
vylíže.
vylomit od koho peníze: o
lověku nemajícím už nikde úvěru,
když se mu podaří přece někde
ještě vypůjčiti.
vylúpit -= vybiti, val.
vylupnúť sklenku piva = jedním
dou.íkem vypiti.
vyiuskať = vybiti.
nevymáchaný: Má hubu n.,
kdo neomaleně mluví.
vymakotiť = něco hloupého
říci. val.
vymámiť = herausschwindeln :
Vymámil na něm všecky peníze.
v}-mygať = vybiti, laš.
vyminčař = výminkař. laš.
vymítit' si = vymíniti. val.
vymrviť sa : Obžalovali ho, ale sa
vymrvíl (^-)-motal). val.
vynésť: hus. slépka už sa vy-
nesla (už nenese).
vyňúrať = vyslíditi.
vyobracaný^vycvičený, obratný.
vyočísať komu = vyšlehati.
vypadnut': Výpad mi ten člověk
z chuti (nelíbí mi se již), val.
vypasený: vykrmený (o člověku)-
vypěkať: Slunko vypěká (pálí).
vypeřovať: Mlynář vypeřuje na
větráku = vybírá deštice z křídla,
aby vítr tak ražno nehnal.
vy pídit' = pídí obsáhnouti.
vypírať se z čeho : Poraď se
z toho vypírá, rád by se z toho
vypřel
vypiť; Ptáci proso vypili =
vyzobali.
vypléhniť = vypleniti, vyhu-
biti: plevel, hmyz.
vypo^ilavčif = vypohlavkovati.
vypohodiť sa =:: vyčasiti sa.
vypostávaný = odpočinuly, vy-
lenošený.
vyprostit si : Chodníkem si
vyprostíte = vypřímíte, nadejdete.
Leží vj-^prostěný^na znak natažený.
vyprúčiť, vyprúčať, vypručovať
sa = sich steifen (vl. prohývati se
v před) : Vypracoval sa (bočil se,
pyšnil se). Dům je vypriicený =
bočí se, je na spadnutí.
vypučit', vypúčať: (bruch vy-
pínati), v. na někoho ř . .
vyřácať = vybiti, val.
vyráčiť sa : Sen sa mu vyráčíl
= ^7jevil.
vyřadit komu = ublížiti, laš,
vyřádzať =: řáditi, ubližovati :
Mi to nevyřadza = neblíží, neškodí.
Nevyřazaj mu : neubližuj. Vyřadzali
lidom. val. laš.
výřadný: Dyť já nejsem tak
vyřadny, abych někomu vyřadzal
(svárlivý, hašteřivý). laš.
vyrafičiť: Ty"s to vyrafičíl!
(vyvedl).
vyrazit sa : Jak sa vyrazí,
drozd zpívá ai v zimě (jak slunce
vyrazí, vyskočí), val.
výřida = vyřízení : Měl sem tam
vyřidu = něco vyříditi, laš.
výřidný = kdo něco dobře
vyříditi, vypraviti umí : Poslali
sme Julku do dochtora, ona je
taká vyřidna. laš.
výrobek = výdělek, nádenka :
Chodí na výrobek, uh.
výročnica = výroční den : Dnes
je výročnica jeho smrti. laš.
vyróchať == vyoháňať = vybiti.
19
— 290 —
výrost: Céra tam byla ve vý-
roste = vyrostla tam za chovanici.
vyrozuměný = vyspělý, kdo již
má rozum : Je to ešěe také ne-
vyrozuměné (hloupé), laš,
vyrušať vůz na rovinu = vy-
táhnouti, dostati, laš.
výrva = od vody vyrvaná země.
vyrvať = vykudliti : Vyrvi (=
vykši) mu za kudíy. laš.
vysačiť se == vymhliti : Až se
vysači. laš.
vysáhnúť něco = obsáhnouti
něco na dél rozpřaženýma rukama,
laš.
výskyď(gen. -di, f.)=: hromada
kamení na poli nasbíraného a na
mezi položeného, val.
vysemeniť sa: To sa samo vy-
semeniío = vyrostlo bez semene
setého, jako kmín, plevel, val.
vyslepičiť něco = jinému (ne-
povolanému) vyjeviti: Všecko vy-
vysraětať = vybiti, [slepičí ! Zl.
vysmýčiť = vytáhnouti, laš.
vysmykovať: Byli smy v lese,
vysmykovali smy suši =■ táhali ven,
vysnažiť= vykliditi, vyčistiti:
izbu (== vychrániť). Toho něvy-
snaži z obila = nevyčistí. Vysnažíí
se (vy neřádil) laš.
vysnúvať sa na kopec = vylé-
zati, val.
vysoké sukno = tmavomodré,
val.
vystasiť sa == vytasiti, ukázati
se: Sotva sa vystasít, zas sa
schránil (schoval) val.
výstavek = strom v rubisku
nechaný.
vysteknúť== vystačiti: Kaj to
má vystekuúť všecko ! laš.
vystihnut čemu ==^ porozuměti :
Nemožu tomu vystihnut.
výstřihy = čekaná : iť na vý-
střihy, na př. na svatbu čekajíc
koláčův. laš.
vystrkovat komu co = vytý-
kati, vyčítati.
výstruh = žlábek (járek) na
šindele, i nástroj, jimž se vytru-
buje.
vyščeřačný = kdo se rád vy-
ščeřuje, posměvačný.
vyščéřiť zuby = vyceniti.
vyščeřovať sa: vysmívati se.
vyščrbiť kosu o kameň ::=ozu-
batěti, vylomiti kousek ostří.
vyščuhraný chléb, vdolek =
vyschlý, vyprahlý.
výščury pl. m.= posměch.
vyškéraťsa. val.=vyščeřovať sa.
vyškobrtiť= vyvrátiti. Sklenka
se mu vyškobrtla z ruky =r. vy-
klouzla.
vyškratať sa = Vyhojiti se,
ubrániti se nemoci, val.
vyšmarovať= vybiti.
vyštaheI^=vyčouhlý chlapík, laš,
vyšústať = vybiti.
vytajovať = vyjevovati : Vyta-
jovali svoje stížnosti, laš.
vyťalúpiť sa = z nenadání se
vyskytnouti.
vyťat' = vybiti.
vy tkať = vybiti, val,
výtluk : Cesta je samy výtluky
= vytlučená, vyjezděná.
vytořiť:== vystopovati, val. laš.
vytrápiť: Vytrápí tele na ja-
lovéj krávě.
vytřípať komu co = vyčítati.
výtrpy pl. m. : Má s tebú vý-
trpy (soužení) val.
291 —
vytrtať^^^ vybiti, val.
vytrúsiť peníze = ztratiti, když
vypadnou z kapsy ; vytrúsiť z pa-
měti = pomalu zapomněti.
vyťulápiť = něco hloupého po-
věděti.
výtyk = výčitka : Ty to zrobiš.
a ja budu měť za to vytyk. laš.
vyváďat=:l. dováděti : Chlapci,
nevyváďajte. 2. podi. vypravovati:
Vyváďajte něco ! Vyváďat pohádky.
vyválať 8a z dluhů=zbaviti se. val.
vyvazovať = utíkati, val.
vyvěřiť si co u koho = na úvěr
vzíti; zvěřiť=:na úvěr dáti.
vyvésť sa: Ptáci sa vyvedli
(mladí ptáci vyletěli z hnízda).
Takoví mladí ptáci z hnízda vy-
létlí šlovou -vyvedenci". — Co to
vyvede? (co z toho pojde).
vy\'etiť sa z čeho, odkud =
vysvoboditi se, vybaviti, vyplatiti.
vyvltnúť se = vyplynouti : Ze
zřídla se vyvltne lístek, laš.
vývratno: Tu je vyvratno, jeď
pomaly (tu se snadno vyvrátí) laš.
vyvřbiť = provésti, udělati:
Jak's to vyvrbíl?
vyvrhnut" sa = aus der Art
schlagen : Vyvrhla sa ze všeckých.
val. Ten sa vyvi-ht z našéj rodiny.
vyvrznúť z čeho = vybřednouti
z nesnází.
vyvřzať tepto= vrzáním, častým
dveří otvíráním vypustiti teplo.
vyzdravnúť = okřáti, val.
vyzdvihnúť: Hospody tam ne-
bylo, až N. ju tam vyzdvih. val.
vyzíbtý = hubený od nemoci
neb od bídy.
vyzíblina = hubená, suchá osoba
nebo věc.
vyzimený = vychládlý (světnice
v zimě), val.
vyzimovať = Obilé vyzimovalo
(vyhynulo zimou), vyzimovaný =
vyzíWý.
vyzizovať: Plamének vyzizovál
(vyšlehoval ze země). Vyzízlo slunce
(vyskočilo), val.
vyskýpať = vykypěti laš.
vyzobať: Nechoď ke kuřatom,
kvočka by ti vy zobal a.
vyzmětať: Ty tom vyzmětá.š!
(:= dáš). Všeckem jednako vyzmětá
(málo tomu dá, na př. jídlu).
vyzpívaf = ' vycingať , vybiti,
vynadávati.
vyzpytovať čemu = Tomu člo-
věk nevyzpytuje (auf den Grund
kommen).
vyzubovať komu = A^-biti. laš.
vyzvářať komu = vybiti.
vyzvat = vyzut : Kráva trávu
vyzvala = vyplila.
výžinek = nádenka ve žně :
Ide do výžinku. uh.
vyžiť z nemoci = okřáti.
vyzut, vyžúvať: 1. kráva vy-
žúvá (dostává ze žaludka žrádlo
přežvykujíc). 2. podšívka sa vy-
žúvá z pod kabátu (cpe se, leze
ven).
vyžúvka = co kráva vyzuje.
vzatek : Hledí na vzatek (zisk).
Ona je enem na ty vzatky (ráda
bere).
vzíť: Nevím, co si vzal za zvyk.
Yzál na něho zlosť. Vzala z toho
smrť. To vzalo peněz I (stálo). Vzal
na vojnu (dal se). Vzal sa za po-
ničníka (dal se). Vzala chuť na
zelí. Spánek na vzal. Vzali to
v rec.
19^
292 —
Z.
zábobon, zábobonka == smy-
šlená věc, pověra, bajka, pomluva.
zababúlaC :=; zaobaliti : Zaba-
búlaj sa dobře do hábů, je tam
zima.
zababušiť = zavázati šátek pod
bradu a cípy odtud do tyla.
zabáhnút: Dyž sa mu zabáhne,
n. dyž si zbáhne (když se mu za-
chce, když si smyslí).
zabaclitaný = kdo má na sobě
mnoho obleku, kdo se mnohými
peřinami přikryl.
zábarka = záminka: Bere si
zábarku.
zabiják = lihovina velmi silná :
To je zabiják (silné víno) ; též =
silný uherský tabák.
zabit : To ho zabilo = přivedlo
na mizinu. Zabil by sa za masem
(velmi rád maso).
zabliskovať = zhlížeti: Na ta-
tíčka zabliskoval. laš.
zablukať se = zatoulati se. laš.
zabočené : Hledi z. jako ťmok
(= smok, drak) = škaredě, laš.
zabočenec = škarohlíd. laš.
zaboniť = zapomněti : Ja sem
to zabonil. laš.
zabrat = obsáhnouti náručím ;
Dyť to němožu všecko zabrat (na
jednou vzíti), laš.
zabrat sa = zamysliti se, sta-
rati se : Zabrala sa nad tým (nahm
sich zu Herzen). Nezabíraj sa nad
tým. Do sebe zabraný (zamyšlený,
srvn. rozebrat).
zabrcaný =: zaházený.
zabyť: Tam mu to zabylo =
rozleželo se mu. — Zabyli zme na
to = zapomněli. Člověk je za-
budzený = zapoměnlivý. uh.
zabyť sa = zabaviti se, za-
meškati se : Kde se's dotúď zabýl ?
Zabudě se od rána do večera na šenku.
zacafraný = zašpíněný. val.
začamšiť: Nělza se ani hnut,
všecko je začamšene (verrammelt,
verbarikadirt). Třa to začamšiC (za-
hraditi, aby tam nechodili), laš.
začandrať = zašplíchati vodou,
laš.
zadmuchnúť = zafouknouti : To
světlo zadmuchněme. laš.
zádrapka = zábarka, záminka,
val.
zadosť = dosti : Neměl sem za-
dost" hnoj a. laš.
zadrobiť = velký peníz na
drobné proměniti : Zadrobíl pětku.
Zadrobte mi! (dejte drobných).
zafrajraarčiť ^^ zašantročiti.
zafraňhářiť ^ začachrovati.
zagarazdiť = zasmetiti , zane-
řáditi, val.
zaglaněný: pluh = zahliněný,
studila = zanesená bahnem, lúka
= podnesená vodou (srovn. starosl.
glén, p. glon, č. hlen), val.
zagumať= udupati zemi kolem
kolku v ní vraženého, by pevně
stál. val.
zagyzděný = zanešvařený. laš.
zahabať = zavalit bábami : Kde
mám šaty zahabané ? ^= zaházené.
val. laš.
zahájené = zapověď v lese, na
louce. laš.
zaháňať : „Tu větru nemáte?"
-Tež tu zahafia." laš.
293
zahatěný = najedly; nezaha-
těný^koho nelze zahatiť, kdo
nemá nikdy dosf. val.
zahladit* = Potem se to za-
zahíadiío, aby z teho něco nepošlo
(zatajiti, vertusehen). las.
zahtušiť koho = silným ude-
řením zabiti.
zahnať si na chléb na šaty =
vydělati.
zahodiť sa kam ^= zajíti, val.
záhoňčlivý = přičinlivý, kdo si
umí „zahnaf."
zahořet" == když hlava rozbolí
z dýmu nebo páry. val.
zahrdlií = zaškrtiti.
zahrbolcovať = o hrbolec na
cestě vozem zavaditi; zahrbol-
covať se kam = po cestě hrbol-
covité někam zajeti, las.
záhrdlitá sklenka =^- láhev (proti
obyčejné „sklence" bez hrdla).
zahřebať, zahřebovať = zako-
pati, zahrabati.
záhumeňák = kdo bydlí za
humny nebo kdo tam má pole.
zahybák =^ nůž zavěrací, křivák,
kudla. val.
zachlopiť dveři ^ přiraziti,
přivříti.
zachloščit = zabiti (prase) uh.
záchod = západ : Už je slunce
nad záchodem, val. las.
zachodiť : Zachodilo mně dobře
s tým mlékem ^ obchod se dobře
dařil, dobře mi to vypadalo.
zachoptať sa = zapackovať,
brknouti. val. [val.
zachořené dobytča = nemocné.
zachríplý ^= chraptivý. Sem za-
chríplý ^ chraptím. uh.
záchtivý = mlsný, komu se
všeho chce.
zachubolený = zamračený : nebe
člověk.
zachystatsa = zásobiti se: Mo-
síme sa z. na .svátky, podl.
zajačina = zaječí sádlo i pe-
čené, val.
zajatí: V takovém zajatu zme
byli rrz: tak zle se nám vedlo.
zajatý: Být velice z. = nemocí
sklíčen.
zajda = břemeno, nůše. val.
zajdák = mošna. val.
zajikat sa = koktati.
zajímat koho = in die Enge
treiben. laš. — Zajímaj = uchvadz
= utíkej ! uh.
zajít: Noc, tma mne zašla
v lesi. Cosi ho zašlo, že neide.
Žatým ho smrť zašla.
zákalec = brousek na chlebě.
zakázka = objednávka : Boty
šité na z., op. na trhu koupené.
zakládat: Květ zakládá =
přerozuje se v ovoce.
základka: 1. přípřež na pomoc,
když vyjeti nemůže. 2. sázka (die
Wette).
zaklaměť sa na besedě = za-
skřečať sa, zaseděti se.
zakludiť = zavésti : Kaj mě za-
zákopa = příkop, [kludi? laš.
zakopat' se: 1. On se zakopává
= „zahazuje", laš. 2. Zakopal sa
s tým handlem =z přišel na mizinu.
zakráčať = zastávati : Zakráčá
ho (bére v ochranu). Dycky to
zakráčá (omlouvá).
zakříbiť se : Réž sa už pěkně
zakříbila, je zakříbená = vyrostla
v chumáčky (kříbky). val. laš.
— 294 —
zakrnúsený zakrnělý, zaškrdlý.
zákrut n. zákruta =^ oklika, [laš.
zakúlaný rr:; zamazaný od kou-
lení, zaválený (pes), laš.
zakuriť v peci = zatopiti, uh.
zakuť : Kovář zakul koňa =:
zajel mu.
zakuzňať koňovi udidlo.
zakvasit na chléb = udělati kvas.
zakypať : Všecko zakype vápnem
= zastříká, zamatle. laš. [Zl.
zalapat = zamazati, zamatlati.
zatavať = dopalovati, dozírati :
Nězatavaj ! laš.
zatepnút := zabíti (králíka).
zaletět : Já tam zaletím = za-
běhnu.
zálety = galanda: Chodí na
zálety, val. laš.
zathávka = zábarka : aby měla
zaíhavku, řikaía, že půjde na vodu.
laš.
záloh = sázka, základ (fant) :
udělat z. = vsaditi se. val.
záíomka = sázka. ZI.
založit se do čeho = dáti se :
Už to přivezu všecko, dyž už sem
se založil do teho. laš.
zalúčiť sa: Rolí sa zalúčilo,
když osení hodně vyrostlo, jako
by se v louku proměnilo.
zálup = záděr v dřevěné nádobě.
záluplivý = dřevěná nádoba
(putna, čtvrť), která má zálupy,
záděry.
zatuščiť zabiti (Garaus machen).
zamačkaný od blata -— zama-
zaný, laš.
zamarašený = zaprášený, laš.
zameť (-i, f.) závěj sněhu.
zámluva = die Verantwórtung :
Myslim, že pro svoje děti nebudu
měť žadnej zámluvy, dobře sem
ich vychoval, laš.
zámraz : Zito seté na z , když
po zasetí hned zamrzne.
zamřeť = 1. oči = zamhouřiti
(zamři oči), laš. 2. omdliti: za-
mreu (omdlel), uh.
zamrhanec ;= zakrslé jehně. val.
zamrzglý: ovoce ostalo za-
mrzglé = zakrsalé. Zl.
zamuchlaný = všecek zaoba-
lený v šátky.
zamútěná voda = zakalená, uh.
zamuždiť = zabiti (prase) laš.
zámyselný = podnikavý : Můj
néni nic z. Zl.
zamžíť oči = zamhouřiti; má
oči zamžíté.
zanést sa: Ai malá noška sa
zanese = obtíží se, když ji dlouho
nese. val.
zaoděť = přikryti, val.
zaonačiť = popraviti, ozdobiti,
ale též = dobytek sa zaonačil =
zamatlal.
zaosáčiť sa : Jedla sa zaosáčita =^
padajíc zavěsila se na jiné stromy,
val.
zápač = místo, kam slunce
nedosvítí: pole v zápači; op.
oslúní, úpěk.
zapáčit sa = zalíbiti se.
zapadnut koho = postihnouti :
Zapadla ich tam.
zapadnúť sa kde ;i=: zmizeti,
ztratiti se.
zapáleněc = zapálený, zardělý
člověk.
zapalovat sa : Což sa budu za-
palovat! (usilovati, drápati.) Co
sa o to tak zapaluješ: (zasazuješ,
zajímáš se.)
295 —
zápaíy = červánky : Veliké zá-
paly, veliká zima.
zápar = zapaření: Jak budě
tak pršeť a slunce do teho svitiť,
přijde na kobzale zapař, (zapaří
se a budou liníti.) laš.
zápas: kde je pěkná rovenečka
v břehu, tam je zápas, ovce sa
zapasu, val.
zápaskovat = zápasiti.
zapeřiť = 1. zahraditi (ver-
echallen). přepeřiť (přehraditi). Za-
peřiť dveři = zazditi. 2. zakoře-
niti se (strom).
zapleščit = 1. rázně zavříti =
Zapleštíl dveři. 2. oči komu z. =
zamazati, podplatiti koho 3. z.
koho, udeřením zabiti.
zapojať si = upříti si, aby se
něco stalo. val.
zápole = 1. zápas. 2. mírná
hádka : riiél s ním zápole.
zapotrošiť sa kde = déle se
pozdržeti : Zapotrošít sa v hospo-
dě. Zl.
zápověď = kde zapověděno
pásti: Voty byly v zapovědí.
zápovědní voda = ve které
nesmí chytati ryb.
zapracovat si: Nemožu si
kúska chleba z. =-- vydělati.
záprašky n. výročka : otče-
nášky za zemřelé v neděli a ve
<vátek. laš.
zapraviť se : Jak se nemoc do
něho zapravi, smrť ho něpusti.
laš.
zápraž = 1. zpřežení: Vařa
na jednu z. = na jednou na celý
den. laš. (jinde: na jednu vý-
přažku). 2. přípřež. uh.
zapřít sa koho = zříci se.
zapřený : vrata, dveři = za-
strčený, zavřený.
zapustačiť si: Nech děti, nech
si trochu zapustača = zadovádejí.
zapustatěný : Bylo to z. = za-
rostlé lesem. uh.
zapýřiť sa = začervenati se.
Čejč.
zarobiť, zaráBať = vydělávati,
val. laš. uh.
zařadit si = Nevím si s tým
z. (= rady). Nemožu si zařadit
na krávu = „pomoci ke krávě."
zaratiť něco = založiti, ztratiti.
zarazit: Oves neurostl, sucho,
ho zarazilo.
zářida = zařízení, pořádek : U
nas (v.obci) něni zařidy (pořádku),
laš.
zárobek = výdělek, laš. uh.
zarovno = zároveň.
zarúdit = zanésti, zacpati ne-
čistotou, blátem a p. : zarúděná
ďúra.
zarůst = plevel: Ten z. vy-
trhá vajú. val.
zarúšat šaty = zamokřiti rosou,
zarútiť = zasypati.
zárypa = hluboký přikop, val.
zarýpaný = zaškrítaný, umu-
rísaný, ušmúraný. uh.
zarzavka, zerzavka, zrzavka =
stojatá voda oxydovaná. laš.
zasedavé hrušky = které v
krku „zasedajú," ostávají dokud
se neuhniličí.
zasíplý = chraptivý.
zasnúť --= usnouti, val.
zastat: 1. Bečka zastala celu
hradskú, co byla tak veliká =
ležela po celé silnici na přič. val.
2. překvapiti = Zastal ztoďéja na
— 296
komoře. 3. = býti s něco, míti co
na starosti: Téj práce on neza-
stane. Toho já sám nezastanu
(neskonám). Ten už něco zastane !
(vykoná řádný kus práce). Všecko
sám mosím zastávat.
zástava = zácpa v těle. val.
zastúpit : dřevěná rozeschlá
nádoba horkou vodou se zastoupí,
t. j. srazí se, že pak už neteče.
zašacený = kdo má mnoho
šatstva: Tá byía zašacená! val.
zašípať sa = zašpiniti se. val.
zaškrátaný = uškřítaný, ušmú-
raný. val.
zaškudté prase = hubené.
zaškutiť = zavrbiť, zaškvařiť,
vyvésti něco : Ten škutina zas
cosi zaškutit. laš.
záškvara = mrzutosť, hádka,
hněv: Měla na ňu záškvaru (s
kopce), val.
zašuchtaný = umouněný.
zatarasený = zanesený : zákopa
smetím, blátem a p. val.
zatarmaniť: Kaj's mi zatar-
manit? (zaratil, poděl), val. laš.
zať — zaju: pes, husa, kráva
zaje (otvírá hubu), val.
zaťať: vřed ho zaťáí.
zatínať sa: lekati se, zajikať
se strachy, val.
zatipka (zaťpať = zacpať) =
zácpavka, na př. u kamen zátvora,
jíž se zastrkuje trouba, laš.
zatisnúť = zatlačiti : Nězatisni
mě = neumačkej. laš.
zatisknúť hubu = pevně zavříti,
podl.
zatkať = 1. zacpati; zátka
(špunt) uh. 2. Okýnko nebylo za-
tkané (zastřené) laš.
zátočina = vír v řece.
zatrávený = travou zarostlý :
pole, zemáky a p.
zatříť sirkou ve stodole, ve
slámě = zatrousiť a tím zapáliti.
zatrousiť =: z neopatrnosti za-
páliti: Zatrúsíf, ve stodole (z
dýmky, sirkou). Daj pozor, ať ne-
zatrúsíš !
zatupiť — potupiti : Zatupíttým
dědinu, val.
zátvor =: pasť na tchoře, na
potkány a p.
zatvrdať: Turkyň už zatvrdaía
= zrála.
zatýkať: Už ňa dech zatýká
(praví zádušlivý), val.
zatynúť = zatonouti : po ko-
lena do blata. laš.
zatyť : Hus zatyla = tukem se
zadusila.
zautřek = zítřek, laš.
zavadnút: Obilé závadné, dyž
je sucho.
závala = černý mrak : černá
závata šla. val.
zavalený := opuchlý : z. krk.
zavařit někomu něco = zašan-
tročiti, odbyti.
zavazať = překážeti, v cestě
býti. Uhněte, nezavazajte nám.
Di nezavazaja!
zavečeřiť sa: do večera někde
býti. Zavečeřít sa u nás. val.
zaverušif = něco někam zalo-
žiti, podíti : Je to kdesi zaveru-
šené (nelze toho najíti).
závěs na okně = co vpadá
v pant, nač se okno zavěšuje, laš.
zavést': Dyž sa syn žéníl, za-
védt mu otec chalupu (věnoval,
odstoupil). Zavedli .sa, jak by
— S97 —
chtěli něco kupovat (přišli do
domu s tou záminkou, majíce
úmysl jiný). Já jí nic nezavodím
(nezadávám). Co s ňú zavedeš?
(pořídíš).
zavésť se, zavodiť se = pospí-
šiti si, ponáhleti se: Zaveďte sel
Zavoď sa honem ! Cistě sa zavodíí
(velmi si pospíšil), val. laš.
závis nad vodu = chrastí, val.
závistno je mu to, dyž vidí . . .
val.
zavíšit pole = postaviti na
něm vích od škody, zahájiti. Zl.
závitek = sochor, jímž se při-
tahují řetězy na voze naloženém.
závitkovité dřevo = poslunité
(v. t.) laš.
závodně děvče = vábivé, vábné,
val.
zavoněť = zasmrádnouti : Maso
zavonělo.
závrat ina : Ma tu rolu v také
zavratině = u lesa, kam vzduch
dobře nemůže ani slunce, laš.
zavrátiť se: Hlava se mi za-
vra tiía = dostal jsem závrať, laš.
zavrhnut sa : Mole sa zavrhli
v kožuše. Stoklas sa v zemi
sama od sebe zavrhne (tak o
každém pleveli).
zavzať se : Obili se za vzato =
ujalo, zakořenilo, laš.
zazavdánčif něco = dáti zá-
vdanek na něco.
zazdžěť: Zazdžiot na trnu
(zachytil se). Zazdživo to do po-
toka (zabíhá). Frýdek.
zažiměf : Kobzole ešče v zemi
zažiiha = bude jim tam zima, ne-
porostou pro zimu. laš.
zažit : měl zažit rozumu a utéct.
záživný = kdo si umí živnosť
vyhledati.
zažúřený = zakalený (voda,
káva, v. žúr). val.
zbačiť něco = znamenati, zpo-
zorovati.
zbajdať =: zmysliti něco. laš.
zbatáchať = zmysliti. val.
zbavit se = zabaviti se. Chvila
se zbavi (mine), laš.
zběrky = ovoce se stromů
napadalé a posbírané.
zbestvený do čeho = navyklý
čemu, bláznivý do čeho, dychtivý.
laš.
zbíhat koho = shledávati : Po-
celém trhu zme vás zbíhali (bě-
hajíce sem tam hledali, sháněli.)
zbiť: Zbilo nám=potlouklo. uh.
zblinka = smetka : Plove tam
ve vině na dne jakási z.
zbírať se : Bude se nám třeba
z. = jíti. laš.
zblknút : Svíčka zblkía = pra-
skajíc dohořela náhle.
zbtovité maso = vláknité.
zblýňať = zgíýňať = zbouzeti.
zbobrovať = spadnouti : Zbo-
brovál ze schodů.
zbojstvo = vražda, zbojnietvo,
hrubstvo. val.
zbrojstvo — - loupežníci, val.
zbujač coll. f. = zbojníci, laš.
zbúřiť sa: Jak sa větr zbúří,
tož chodník zadře (zavěje), val.
zbušit: Xa tom zbušíš! Ten
zbušít! (vydělal, iron = nic).
zbúzat = zbouzet : Co zbúzáš
(shledáváš).
zbyť: Pacholek zbyl u hospo-
dářa ai na druhý rok (zůstal).
Nemohl tam zbyť = úbyť.
298
zbytkovať = dělati zbytečné
věci, dováděti: Nězbytkuj ty zby-
tečníku ! laš.
zbývať platy, povinnosti a p.
zdálava = veliká vzdálenost.
zdání = zpráva: Dostali zme
zdání, že . . . podl.
zdařiť sa: Dyby sa vám tam
zdařilo ít = přihodilo se. Všelico
se zdaří = přihodí.
zdáť sa: Co sa ti nezdá! (co
„ti napadá"). Ani by sa nezdálo
(ani by nepomyslil, neřekl).
zdavka val. laš. = slov. zdavky.
zdávaňový = na zdavky : šaty
zdáváno vé = svatební, val.
zdechlák = slaboch : On je z.
na prsa. laš.
zdechnut : Přidáí kúsek jalovca,
aby oheň nezdechí. Zdechlo mi
to (vyhaslo v dýmce).
zděřová', zděrešovať = uhá-
něti, utíkati.
zdéščiť sa = dáti se na déšť :
Možná, že sa večer zdéščí.
zdrap = 1. neúrodné pole v
břehu. 2. staré haraburdí.
zdrapovať = upalovati.
zdrhnut = 1. utéci. 2. vymlu-
viti se : Ten sa ze všeckého zdrhne !
zdučno = udatně, val.
zďurbať sa = zbrchať se, zvetiť
se z nemoci. Ze sa's přeca zďurbát !
(zdvihl a jdeš), val.
zdúvať = utíkati : Ten zdúvál,
až sa prášilo ! val.
zdúvěřiť sa=zbortiti se ! Deska
zdúvěřená (zbortěná).
zdúžiť = sesiliti : Šak on chas-
níček bude chodit, až mu trošku
nožčata zdúžá. uh. val.
zdybnúť komu co = tajně vzíti,
ukrásti : z. se = zmizeti : Zdybnuí
se a něni ho. laš.
zdygnúť = klopýtnouti, laš.
zeb ranec = Findling, Bastard,
laš.
zebrať se = sejíti se : Už se
myslim nězeberem. laš.
zejíť sa : Dobře sa nám to
zešlo. Sak sa ti to kdysi zende.
zelhať : zemáky zethaty = ne-
povedly se.
zemleť sa: Chlapi, cosi sa
zmele ! (stane se). Kdož ví, co sa
s ním zmele.
zešemřívá sa = svečeřívá.
zeškorpit* se s kým = pohá-
dati se. laš.
zeškrknúť se : Ze susedu ze-
škrkíy smy áe trochu = pohádaly.
laš.
zeškýřiť se = zeškorpiti se,
povaditi se.
zešuškať se s kým -= tajně se
umluviti. Už byli sešuškani (tajně
umluveni) laš.
zešuviřeť = zbortiti se : Deska
na slunci zešuvířela.
zetříť sá =^ pohádati se.
zevřít: Vojnazevře, jak v hrnci
voda. val.
zezrněť : Chlapec na službě
zezrňél = zjadrněl, sesilil doftrou
stravou, val.
zažiť peníze, výdělek =^ spo-
třebovati: Ani toho něze žij ú =:;
nespotřebují, val.
zežváchat := snísti.
zežvachlat šaty = pokrčiti.
zgáňat = zblýňat. Uh. Brod.
uh.
zgazdovať = zahospodářiti. val.
zgebnuť = zdechnúť.
299
zglomek chleba = ga val, kas.
zgtundať sa = skrčiti se ; zglun-
daný ležel = skrčeny. Dítě v pe-
řince mívá „hlavu zglundanú"
nerovno položenou) val.
zgrahěť : Tak mnú zgrabí zima
= lomcuje, drobí. val.
zgťablý = skřehlý zimou. Mám
ruce zgrablé jak kolky.
zgrbnúť : zhasnouti, umříti (po-
tupně).
zgrgnúť = zgrbnúť.
zgrýfať = utíkati, val.
zgrýfiť ^ vzíti, zpiznúť. val.
zgrýpať = zgrýfať. val.
zguhrav)', zguhrák = lakomý,
val.
zgybnúť= 1. vzíti ukrásti. 2.
zgybto ti = selhalo.
zgyňať = utíkati, val.
zhabať = úkradkem vzíti : už
to zase kdesi zhabál. val.
zháfiať=l. shledávati: Léky
sem zháňala. Co sem sa vás na-
zháňál ! 2. buditi : Zežeň ho ! 3.
laš. dováděti : Děti zhaňaju.
zhazovať se n. zhoďovať se =
shodovati se, srovnávati se : Zle
se zhazovali. laš.
zhtaň --^ prohlubeň v potoce,
kde se voda točí.
zhlédl sa penězom n. na pe-
níze = dal se zaslepiti.
zhlédnosť : Nemá zhlédnosti na
chudobné. Aby měl zhlidnosť nad
našima dětima.
zhlupnut' = zblázniti se. hlupně
= blázní, šílí. laš.
zhnilačí = jistá bílá plíseň na
zhnilých kmenech stromových, val.
zhnilák =: zhniloch. lenoch laš.
zhnilačiť = lenošiti laš.
zhodněť = státi se „hodným-,
dobře vypadati.
zhodiť : zhodíl 20 kr. na lokti
(slevil). Tož ten grejcar nezhodíte?
Nechťél sem ím toho zhazovať
(haněti, abraten). Zhodiť z úřadu
(složiti). Zhoďá ťa z radního.
Jezuité byli zhoděni. Všelikeří ti
svatí sú zhoděni (jejich svátky
zrušeny.)
zhořák ==: pečeňák = pečený
brambor, val. [val.
zhorcovať = zbobrovať (v. t.)
zhořknut: Hlava mi zhořkla
(ist heiss geworden).
zhřívanec = pohlavek, val.
zhrknúť sa : Zbrkli sa kole
něho (sběhli).
zhrůziť sa n. zhrůzbiť sa ^
zhroziti se. val.
zhumplovať : dobytek, dům,
pole = zkaziti, sepsuti.
zhurdať = zburcovati. [a p.
zhyd=Geschmeiss. vši, blechy
zhynúť = ztratiti se : knížka,
motyka a p. tam zhynula, val.
zigliť = 1. utírati okno). 2.^
mazati hlavu masným. 3. mydliti :
vyziglila moc mýdla. val.
zihne=jest ostrý vítr, ožihá.
zimavo = studeno. [val.
zimniť: Zimní mě na hřbet laš.
^mný = chladný, studený: voda.
pečenka, laš.
ziňčiť, zingnúť = udeřiti pěstí
n. kladivem, zing ho. Raná (střelná)
zingla. Tak to zingío !
zinďžet: železo a kov vůbec
zindzí, když se naň udeří něčím
tvrdým.
zingra =^ jiskra.
— ;300 —
zípať = těžce dýchati : Sotva
zipu.
zípavý = chraptivý : hlas.
zivkať, lupkať, mžurkať očima
= mžikati, nh.
zja* : Tři sta z toho tisíca
zjala pro sebe (strhla).
zjédlivý muž zn nedobrý, uh.
zjeviť: Nechtěl sa z. = pro-
zraditi.
zkabražený : Hnáí sa do práce
jak z. = střeštěný. val.
zkaz : Všecko idě v zkaz =
na zmar.
zktčkovať: Ty's mi ty niti
zklčkovát! (pomrvil, zcuchal). val.
zkolenčovať — - zkolenčovatěf,
ochromnouti podagrou : To prašča
nám ekolenčovalo. val.
zkřehať na zimě = křehnouti,
mrznouti.
zkrnubiť (srvn. krniť): V ta-
kovu zimu oves zasety ešte v
zemi zkrnubí (zkrní, zteří). laš.
zkýščiť sa: Mléko zkýščiío
;^ proměnilo v „kýšku," srazilo.
zkynožiť ^^:= zkaziti, val.
zlahodiť sa = smířiti se : Sotva
sa kdy ztahódíme.
zlakomiť sa na co =^ zhlédnúť
sa (v. t.).
zlátat sa : Nemožu sa zlátat
na měřicu žita (zmoci), Nemožu
sa na to zlátat (erschwingen). Zl.
zlážať =3 zbouzeti: Nězlažaj,
ogare! laš.
zlehknú'' = státi se „lehkým,"
lehkomyslným.
zleja = leják, lijavec.
zletéť 1- spadnouti : Zeď zletěta.
Zlefél z hrušky. Ať nezletíš!
zloch = zlý člověk, laš.
zločin = zločinec, val.
zlodušný -— zlého ducha, zlý.
laš.
zlupnúť n. zlypnúť -= snísti:
Ztupni to.
zlý =1. rozzlobený (iratus):
Dnes maměnka sú zlí. 2. špatný :
Boty, hrnec a p. (malus jest ne-
dobrý). Já vám nechcu na zlé
(radím dobře).
zmáhat sa = zpírati se: Co sa
zmáháte? val.
zmakotit pole = nasázeti „ma-
kotiny" (zelí zemáků), čímž ský-
pří. Zl. [val.
zmargotiť = pomásti někoho.
zmaškrtiť = zmlsati, val. laš.
zmata ~- daremnina, pletka.
zmatek: Přišel na zmatek =
na mizinu.
zmatéřiť^^ zmařiti, zhubiti, val.
zmehnúť: zmehto mu = selhalo.
zmésť = l. ukrásti. 2. snísti:
Všeco zmétl. 3. Kolera ho zmétla.
zmířať nač ^^=^ zamýšleti : Už
vim, nač zmírá. Nezmířál na nic
dobrého.
zmňata~ 1. hloupá, pomatená
řeč. 2. člověk takových řečí.
zmráščať sa: Zmráščá sa jak
opíca = ošklebuje (vl. smršťuje
tvář), val.
zmrgnúť = vzíti tajně, ukrásti:
To dávno kdosi zmrgnul. laš.
zmrvolec --= zplštěné vlasy,
koltún. laš.
zmudrovať : Jak bych to zmu-
drovál? = chytře vyvedl.
zmyksiť = roztrhnouti, zka-
ziti, val.
zmysleť si: 1. Zmyslét si po-
dívat sa tam (= „napadlo mu").
— 301
Co si zmýšláš? Ja di, nezmýšlaj
si (nevymýšlej si). 2. uh. : Nemožu
si zrny sleť = zpomněti. 3. zmýšlať
o někoho ^ ukládati.
značit : Už toho málo značit
(znáti). Pták sa v povětřú značil
jak černý puntík. Málo sa značí
tá rež (málo vychází). Cosi sa mi
značí (nejasně vidím) Enom sa
mi značí před očima ( Schein haben).
značitý = znamenaný.
znak. značek = trochu, kousek :
Done.^la znak slamy. Bylo teho
enem taky značek, las.
značky = pentle z malovaného
papíru, val.
znaménko = trochu : Nepopálí
se ta deska? ,,No co by tam
znaménko, nechsi?
známiť sa ke komu = hlásiti
se. známiť sa s kým = sezna-
movati se.
známiť: Já sem to známila =
ohlašovala.
znať ^= uměti : znajú plut.
zňať ^= tlíti : Zňá tu cosi.
Kabát poznaný.
znátčiť sa = dostati nátku
(nátchu). Člověk sa znátčí. val.
zneviděť sa = znelíbiti se :
Dívka sa jí zneviděla. dala ju
pryč. [zniku.
z nik: Néni o něm vidu ani
zohavil sa na pentličky ^=: dal
se omámiti a ukradl je (srvn.
zhlédnut sa, zlakomiť sa).
zol = 1. hrub.ší smeti, chamraď;
zazolený = umazaný (na př. od
sněhu). 2. děti (přezdívkou).
zon zz pozadek obilní: mám
10 měřic vyky a měřicu toho
zónu. val.
zóna = plevy konopné.
zonačiť = l. zkaziti. 2. pobiti.
3. zamazati (zonačený —- zablácený).
4. pomluviti: zonačíl mňa. val.
zore n. zorí , zorilo = roz-
břeskuje se. uh.
zorky v. názorky.
zoščídiť sa = vystřídati se : Za
deň sa všeci zoščídíja. val. (srovn.
čída).
zpajdiť, zpajznúť=vzíti, ukrásti,
zpamatať se = z pamatovati
Němul se zp. (nemohl okříti). laš.
zpanošiť se: Nechali se žida
zpanošiť (zmoci se), laš.
zpazděrkovat = utíkati.
zpestiť se = zepsuti se, po-
kaziti se: Un by posluchaí, ale
jak přijde mezi druhé, to se
zpesti laš.
zpínať sa po čem = dosaho-
vati čeho : Zpínál sa po jabku a
spadl.
zpítek : Nemá zpítka = nemá
zniku, nemůže se zotaviti, val.
zpiznúť = kradmo vzíti.
zpohlavkovať něco = leda bylo
udělati.
zpomněť : Dyby se mi to mohlo
zpomněť! = kdybych si mohl
zpomněti. laš.
zpovýkat = verwohnen : Matka
děti zpovýkala. Děcko zpovýkané.
Zl.
zpoza bucka hledět = posupně
(jako zbojník).
zpřejný = přející.
zpučňať =: aufquellen: Dveři
zpučňaly. Zpučňalé okno.
zpúdnět = stuchnouti : obilí,
muka způdní, je způdnělá: Zl.
zpurák = člověk zpurný. laš.
302
zpustovať :^ zkaziti.
zradlivo =: nebezpečno : Tam
je išč zradlivo. las.
zradit = prozraditi : Já ťa zra-
dím ^- povím, požaluji na tě (vy-
hrožují si děti školní), podl.
zrostík n. zrostlík, dvě jabka,
trnky a p. srostlé.
zrundiť sa: Zrundito sa to,
porundilo sa to = když se nějaká
práce pokazí, na př. oračka de-
štěm. Zl.
zrupiť=něco křaplavého snísti,
val.
zturčiť sa n. ztrnčit sa =
zblázniti se: Div sa nezturčil. val.
zubadlo = uzda. laš.
zubaté slunce = které v zimě
svítí, ale nehřeje.
zuberek = sýtko ve fukaru,
jímž se čistí obílí. laš.
zunčať - hučeti (syn. rumákať,
ručať). val.
zužitkovat = prožiti : Všecko
zužitkoval = probil.
zvaliť ; 1 . obilí se zvalito =
polehlo. laš. 2. jalůvka zvalita dva
zuby = zhodila.
zváživo = Ubergewicht neh-
mend, sich nach einer Seite hin-
neigend. laš,
zvěrec= divoké zvíře vůbec,
val. 2. zajíc. uh.
zvěřiť = na úvěr dáti i vzíti :
Zvěřte mi měrku muky ! Zvěřít
mu plátno.
zvést : Co s tým zvedeš ? =
pořídíš.
zvět hrách = utekl.
zvetit sa = zotaviti se ze škody,
z nemoci, sebrati se: Ten sa zvetíl.
Sak my sa zvetíme.
zvidřit = vypátrati. Uh. Brod.
zvířecí koza -^ jelenice nebo
srnčina. podl.
zvésť sa na kom = pomstiti se.
zvířit sa = zdivočiti.
zvtadovať sa = vlády nabyti,
zvetiť se (z nemoci) val.
zvongel =^ střechýl, rampouch,
opav.
zvoní se : svitám, poledňo a
a svatvečir; ve čtvrtek po svat-
večeru velkým zvonem „štvrtkovo",
v pátek v 8 hod. „patkovo." laš.
— na Valaších ráno se zvoní „deň".
zvonit se = toulati se : Za-
zvonit se. 2. zamazati se : Je
všecek zazvoněny, laš.
zvonoviny = krkošky a suché
roždí. val.
zvorýgať, zvoříňať = vykřiko-
vati.
zvrat = abschúCiger Ort: Je
rovná cesta, néni tam žádných
zvratů.
zvrhnut sa po kom= 1. zda-
řiti se, míti čí podobu a povahu :
Zvrhl sa po matce. 2. Všecek sa
zvrhl: zkazil se (aus der Art
schla gen) 3. z. sa čeho, z čeho:
Zvrhl sa ho (odřekl se). Zvrhá sa
toho n. z toho = zpříká se, páčí
se: Z toho poručnictví se zvrhl.
4. Zvrhlo sa to na našeho = svedli
to naň.
'zvrsknúť prst = sevříti.
zvršiny = kožená obšívka na
jařmách. Zl.
zvrtnut sa čeho = zpáčiti se.
zvyčaj, zvyčajný = obyčej,
obyčejný, laš.
zybák = zahýbák, kudla. val.
303 —
Z.
žabica, žabina, žabinec = říční
mušle.
žabiť sa =r dělati se silným,
stavěti se na zadní nohy: Nežab
sa. prosím ťa, nežab. kdež je ťa věc I
žabnál : Ty žabnálu ! (přezdívá
chlapec větší menšímu).
žaludek kravský má tyto části :
báchor, čepec, knihy, sliz.
žamrať n. žemrať = někoho
za něco dotěrně, úpěnlivě prositi.
žangel = střechýl, rampouch.
Záp. Opavsko = zvongel, střumpel.
vých. Opav.
žár ^ chalupy v bývalém lese.
žatva = žen. val. [laš.
žbláňať = blánať. zvoniti.
žbrúlať. žbrundať = přelévati
vodu. bryndati. — se ž. = broditi se.
žduchat, ždušiť, ždúrať, žduřiť
štouchati.
žebrák = To sú žebráky I (koně
hubené).
žebrovať = s chutí jísti.
želivé dřevo = trouchnivé, val.
žgamračka = žebrota : Chodí
po žgamračce (od slov. žgamrať
= žamrať) val.
žgárať, žgařiť, žgarnuf = 1.
píchati. 2. laš. : Zgaře na mě,
něžgaraj na mě (nedráždi mne).
žgať koho = drážditi, popicho-
vati, laš.
žgodlo = žihadlo včelí. Frýdek.
žgolek = holá palice klasu
turkyňového. slov.
žgrňa = 1. facka: Dám ti
žgrňu, až sa zmotášl podl. 2,
skrblík : To je žgrňa !
žgřňať =: skrbiti.
žhravka = žírka. laš.
žibrovaf sa= káceti se s vrchu
žičiť = l. uštědřiti. 2. přáti ^
dožičiť= dopřáti, val. laš.
židák = kus bukového n. jedlo-
vého kláta v lese ukradeného;
Vleče židáka. val.
žitký = navlažený, vodou na-
pojený.
žídlina ^= žídelné místo, kde
voda prýští: Mám na lúce samy
žídliny.
židný čeho = 1. žádostivý
chtivý. 2. obtížný : Zhnilému i
krok židný. laš,
žigan = posmětač. všudybyl.
val.
žignúť = píchnouti ; žig ho I
žilavý, žiláň = lakomý, la-
komec, uh.
žingla = tlustá, tupá jehla na
navlékání šiíůrek.
žingura =^ tenká . slaboučká
ženská.
žír = žrádlo drůbeři.
žírný: dobytče = které dobře
žere.
žiť: Každý svoje pole žije =
užívá. val.
živačiC sa = bídně se živiti.
živák, živáček = živá duše:
Néni tam ani živáčka.
živica = l. pryskyřice. 2. laš.
žihavka kopřiva. 3. životní síla :
Nemá živice (= křenu, břinku).
živký = vodou nasáklý, mokrý,
val.
živý : O živý svět bych toho
neudělá! (za nic, _ za žádnou cenu ! ").
Zivú mocú chfét to mět. Dáí mi
304
toho živu kapečku. Živý (živá)
nevím, kde sa poďéř. (Právě tak
ve stč. : Kam se pode živ nevědě
Výb. I. 142. Tehda Eustachius
nevěda živ co činí , bral se do
dalekých zemí. Pass. 931). Ži-
vého slova z něho nedostali, živé
stříbro = rtuť. To jak živ néni
pravda. To je jak živo = toť se
rozumí, ovšem (přisvědčuje).
žižkať = 1. mrkati očima. 2.
slabounko hořeti: Oheň žižká.
val.
žížlavé (žížlivé) uhlí = řežavé.
žížmo = Hemžící se množství:
ž. chrobačkův, ptactva, lidí. laš.
žmoliť: Co to žmolíš? (jíš).
žmot = chumáč.
žmurkať očima = mžikati, uh.
žmylek =^ mylek = lilek. val.
žnica^^žena žnoucí, val.
žnivo ■=^ žně. laš. val.
žňový čas = ve který jsou žne.
žubrovať = žibrovať : 1. Kůň
žubruje oves (když to hodně křupe).
2. Co pořáď žubruješ? (odmlouváš,
brbleš).
žucha = slabá káva. val.
žuchlat (žúchať, žúlať) = 1.
žvýkati (o bezzubém). , 2. plésti
hlouposti: Nežuchli, ty žuchlo!
3. požuchlať sněkým=požertovati.
žuchta : Ty si taká žuchta
buchta (nimra).
žundrať =:: plačtivě za něco
prositi: Nežundři pořáď!
žúpliť = horšiti se, domlou-
vati, val.
žúr = kal, bahno v potoce
nebo ve studni, kalná voda, po-
myje, obsah žaludku dobytčího :
Pivo jak žúr = kalné.
žuť, přežúvať = žvýkati (o
dobytku).
žváchať: 1. žvýkati 2. Co on
ví, co žváchá! (plácá).
žvachtať = žuchlať, pleskati,
klebetiti : Nežvachli ty žvachto :
všecko vyžvachle, vyžvacholí =
vyklebetí.
žvaC: Mašina (stroj na řezání)
enom zvala, neřezala.
žvandrať = žvaniti.
Slovník věcný.
I. Pole a polní práce.
Vedle pole, rola, roli (neutr.) říká se obyčejně zem : „Mamy najatu
zem, zorat mi pěkně tu zem" (las.) „Luka idě ež po zor*^ = po roli (las.)
Piozina jest úrodná půda na dolině (Kelč), pláňava, planina, půda planá,
neúrodná (val.), mrtvino, celina =-- spodní neplodná půda pod omicí-
Oračina jest země, která se oře, vzdělává, proti neorávanému pastvisku
= role (uh.) Prašnica = půda řídká, která se v prach rozsypává; op.
slinovica (zl.) Uhoř (las. přiluli) jest pole, „co leží rok," ulehla, „co
pořád leží". Novisko (las.), novina = pole z louky nebo z pastviska
vzdělané. Kučovina, kučovisko, kopanina = pole vzdělané z vykučova-
ného lesa. Polána, polanka = kousek pole na stráni (val. uh.) Homj
= jednotlivé pole od meze k zemi : „na troje hony ho slyšet" (zl.)
Pole se obdělává, vylinuje (val.), ohraVa (las.) Širší pole oře se
v rozhon (Brněnsko) neboli v rozplohu (Tišnovsko), an oráč půdu
k oběma brázdám „rozhání". Jednotlivým brázdám u Dačic říkají roz-
vory (jedn. rozvora), poslední brázda na záhoně, kterou se záhony od-
dělují, slově výjimka (zl.) Úzké pole oře se na sklad, ve sklad, do
skladu (někde říkají na převah), ana se půda s obou stran do prostřed
pole „skládá". Prostředek jest tu zvýšený, oba kraje sníženy; nejvyšší
brázda ve Slezsku slově skladník. — Vnrat na koso (orati na kosu) na
Tišnovsku znamená orati na kosmo (jako „žati na housera"). Oře se
tak „radlem" nebo „dvojákem".
Na setí se oře třikráte a) podmitá se (slov., han.) vrhne, podvr-
huje se (val., laš.) měkkotí se (Zábřežsko), b) za 14 dní se přeorává c)
oře se na setí. Pole po prvním orání slove podmítka,*) vržanina, vrže-
lina, vrž po druhém přeorávka, po třetím oranina, oračka. — Na jarní
setí se naorává. — Ve Slezsku se úhor napřed povrhne ruchadlem na
brázdu, pak se povláčí, povápení, pohákuje „na ukošinu" (šikmo), potom
*) Podmítka slove též obilí vzešlé z vytroušeného semene v první oračce.
20
— 306 —
se pohnojí a pooře. — Hrách na Třebíčsku se seje do zavfirky, t. j.
zaseje se a zaoře.
Lichovat na západní Moravě znamená označiti si kus pole slám-
kami nebo větvičkami, kolik se ho jedním hozením semene posije (oby-
čejně čtyři kroky zšíří); lícha jest takový kus pole. Jinde znamená
lícha b) kus pole z lesa vzdělaný (na Ivánčicku), c) úzký záhon, kraj
pole při cestě (Janošov); na Kyjovsku tomu říkají sádek. Malému zá-
honečku na Tišňovsku říkají domek. Úvratě, i. j. oba příční kraje pole,
kde se oráč obrací, Laši jmenují zvratníkem, obratníkem, příčníkem. —
Když oráčovi pluh vyskakuje a kusy zůstávají nezorány, takovým kusům
říkají obaly, ovály, kocúry. Klučkovaf pole ve Slezsku znamená vláčiti
pole na přič sem tam. — Y horách pracují lidé samotíhou, t. j. sami
v^e zapřahují do pluhu.
Laši obilí množí (sejí): „Co množitě?" (co sejete?) Sev, ševy zna-
mená u nich setí (práci) i dobu setby: dobrý šev = příhodný den na
setí; sací n. soci jest tam osení: chodí po šoču; obšiv (obsev) obilí, co
se vyselo : po jeho smrti ma novy hospodař vratiť obsiv. U Protivanova
platí se z pole šest zlatých na jedeti klas, i. j. na jeden rok.
Pole zaseté se brázdí, na Laších obhdňá se do kola brázdou. Je-li
pole na svahu položeno, vede se přes ně brázda šourem, aby voda mír-
nějším spádem odtékala; této brázdě říkají zvodonč (fem. slov.), srážka
(Kyjovsko), svurnica (Příborsko), schudnica (Brušperk), svud, svudnica
(Ostravsko).
Na východní Moravě obilí se sype, jinde se metá. Bujné obilí se
požíná, požatému obilí Hanáci říkají žénani: poďme na žénani.
Doba sklizně i práce při tom jmenuje se žne, žna (mn.), žatva,
žnivo, žniva (mn.) Obilí se žne a) na pokos = po záhoně od úvratí k
úvratím, b) na postat ■= napříč záhonem od brázdy k brázdě. Na
Brněnsku, Tišňovsku i j. postáti říkají jána, žnou na jáne (na jány).
Postat (jána) „zastupuje se" po každé znovu, c) na ^osera = na kosmo
šikmo k brázdě. Kdo stojí první je janovač, ten vede hósera, zažíná do
obilí; poslední je „na kozi." Hrabicí se na Frenštátsku „hrabcuje",
na západní Moravě „hasákuje". — Obilí, kolik se ho najednou v hrst
pojme a užne, jmenuje se hr.<í{, hrsti se kladou vedle sebe, až je z nich
pokládka (slez. poktadina). Na západní Moravě pokládkám říkají hrsti,
onoho slova neznajíce.
Svázané obilí skládá se obyčejně, zvláště na rovinách a) do man-
delů (nebo do mandlí, r. ž.) Snop pod mandel položený slově podmaň'
dělník, na Hané podlomek, protože se celý snop přelomí a přehne, aby
klasy za vlhka neporostly. Vrchnímu snopu na západní Moravě říkají
réthar nebo létar (jezdec), b) do dvacítek n. dvacátek o 20 snopech
na Kelecku a na Laších, c) do čubíků n. do sopek po 8 snopech na
— 307 —
Opavsku, d) do pětek po 8 snopech na Kopanicích, e) do křížaíek slo-
žených na způsob kříže na Rožnovsku. Na Valaších réž a žito napichují
f) na kolek po 16 — 20 snopkách do čtyř rohů k zemi směrem šikmým,
klásím vzhůru. Na Jicku kolkům těmto říkají „sošky- nebo -podman-
delníky". g) oves, ječmen a pohanka na Valaších se tdčá, t. j. váže se
v malé snopečky, a snopeček takový jmenuje se táčka. Tyto tácky
stavějí se pak na poli po čtyřech k sobě, klásím vzhůru, aby vyschly,
a takovým čtyřem táčkám říká se stonek (^stavať do stonků"), — Obilí,
jež se nevejde do stodoly, skládá se do stohu, jemuž Laši říkají hnih
(gen. brohu). Sklizni Valaši říkají nákludy.
>Obilí dalo míru", když je sklizeň průměrná, na Zlinsku na př.
žito čtyři měřice z kopy; sice pod míru, nad míru. „Tak že jsem dostal
matku, '^ říkají u Kroměříže, když z \7^setého hrachu nebo čočky sotva
semeno vytěžili.
Zemáky, když vjTOstou, napřed se okopávají, potom ohřňajú (slov.)
n. kopčijó. Ve Slezsku kobzole pazurkuju = oborávají třemi radlič-
kami -pazurky" zvanými. Nati bramborové na Laších říkají kobzolanka.
Turkyň na Slovácích se okopává, obhazuje, zežiná (vršky), vyla-
muje (klasy od liútek), oSustuje = šustí, t. j. obklasné suché listí se
zdrhuje a zaváže, a klas se pak za ně pověsí, aby vyschl. Vyschlé klasy
se liípú nebo zdrhujú (na rýloch). Kotlačka = oklasek šimbolek
(klas oloupaný) a turčáni (suché hůlky) ostane na pálení. Klas který
nedrží šústek a proto nedá se zavěsiti, slově olamek.
Jakmile „se na vesno svět otevře" chodí na Zlinsku „cérky'^
(děvčata) na rypáčku, t. j. rýpat pamprléšku, pcháčí a pod. dobytku za
píci. Později chodí na hledanou ^= trhat trávu v obilí vzrůstajícím,
nebo na trávu = vysíkat trávu na mezích, v hájích a j. Tráva se trhá
nebo škube (val.) nebo spoiH (na Vyškovski.)
Travná plachta přehodí se na záda zaváže s předu na čtyři tráčky
(trháčky). Tomu se říká ai ndřitek (slov., val., han.), nárit (na Strání),
b) náhrtek (Mor. Budějovice), c) připřež ifem. i m.), přípřaz, připřažtik.
přípřažka (las., hor.) di výsyp (Nové Lhotky uh.). e) zanáška (v jižním
Slezsku). Plný nářitek atd. se pokaždé vysype na hromádku a ze čtyř
pak se uváže a) noša (slov., han.), b) břemeno nebo dřf.meno (val., laš.),
c) ožel, huzel, hozel (hor.), d) batoh (Uh. Brodsko, Rožnov.sko, uh.).
Aby nůše netlačila, dávají si pod ni děvčata hanácká hrsť trávy, kteréž
říkají Janek, Nese-li dívka jen s nářitek trávy za tráčky v ruce přeho-
zený přes záda, říká se tomu baran.
V sena, v sena dělání, v senné žniva (laš.) seno se seče. Seče se
na pokosy (u Zeletavy „na řady"). Pokosy proschlé shrabují se a) v kopu,
b) v kupu (hor.), c) v babinec (val.), d) v klapinec (Frenštát), e) ve
20*
— 3(38 —
stoh (Mořkov, Yěřovice), í") v lapu (Léskovec val.), g) v čapu n. copu
(Val. Klob.), h) v dlopu (Ústí u Vsetína), i) ndvidio (Velká uh.)
Aby seno doschlo, kopa atd. se rozhazuje; takové rozházené kopě
říká se a) kopnisko, b) kopisko (Deblín), c) kopiščí^^ seno v kopiščatech
(Bndiškovice), d) okřšle^ okr zle n. okrsek (val., uh.), e) vokršel (Drahany).
f) vokolisko (Rájec), g) koho (laš.), h) okolica (Velká uh.), i) kotúč
(Vrbka uh.), k) chobot (uh.), 1) posad, íLéskovec u Vsetína), m) ohnisko
(Fryčovice), n) placek (Benešov laš.)
II. Obilí íi strava.
Sivo (koll.) znamená vše, co se seje, jako sadivo vše, co se sází.
Vedle obili Slováci, Valaši a Laši (tito výhradně) říkají zboží. Zito,
pšenice a ječmen nazývá se obilím tvrdým. Co se na zimu seje, jest
ozimina (ozim), co z jara jařina (jař).
České žito a pšenice jmenuje se na Moravě a) réž a žito (slov.,
val.-han. ryž), b) ryž a, pšenica (Koryčany, Litenčice-Počenice, Klo-
bouky brn., Drahany, Zábřeh), c) žito a pšenic.o (Brněnsko a záp. Mor. ;
ale „režná sláma" i tu), d) obilé a žito (laš., Jicko, Karlovice).
Réž neb obilí znamená po výtce žito ozimé, rži jarní říká se
jorko^ réž lesní slově kříbica (val.) Holica jest pšenice holá, bez ostí
a jest bílá nebo červená.
Kromě ovsa obyčejného jsou na Valaších ještě tyto druhy :
straňdk, jehož zrní v klase na jednu stranu jest obráceno, rychlík = oves
ranný, ulehlový o polovic deLší obyčejného.
Tatarka je zvrhlá pohanka; listy má větší, bujnější, květu skoro
neznáti, malinké zrno jest ve tvrdé, tlusté slupce.
Spaldě na Karlovicích říkají gengel, v Bánově těnkél, v Nivnici
1'ýža^ na Ivančicku chlápka.
Na Valaších seje se dvoje i troje obilí pospolu ; takové směsky
obilní mají rozmanitá jména: a) siíržica (réž se žitem), b) poiovnik n.
míšanina (žito s ječmenem), c) spolica (ječmen s pohankou), d) vyčdk
(ječmen neb oves s vikou, e) trojdk^ trojanka, trojačka (žito s ječmenem
a ovsem).
Slovem strava vyrozumívá se kaša, krúpy a luštěniny. Čočce
říkají čučka, čečůvka, čečovica (slov., val.., han.), čačka, čačavka (laš.).
Chachrňi na Vyškovsku jest luštěnina hrachu podobná (má hranatá
zrna v luskách). Kukuřici říká se vůbec turkyň, turkyňa.
III. Sadivo, inakota.
Sadivem lid moravský nazývá vše, co se sází: brambory, řepu,
turkyň a p. Vše, co se okopává, sluje makota n. makoť, tedy totéž co
sadivo. Maketou se půda kypří n. „makotí."
— S09 —
1. Brambory.
Jmen rodových na Moravě užívá se těchto: zemáky — zemňáky —
(Zl. vah), zemcata (Počenice, Morkovice), jabka — jabh'ška — jablóška
(han. hor.), zemsky (Litovelsko) , brambory (Jemnicko, Budějovsko),
erteple (pom.) ■ — herteple (jižn. Mor.) — arteple (Milotice, Mistřín),
kozole — kobzale (las.), grumbny — brumbíry (dol.), bobále (Súchov uh.),
kartofle (pruské Slezsko) — kantofle (St. Hrozenkov), krompele (Drahany).
Jména druhová : amerykán— americká, angličák — engličák — ingličák,
babula (= bobule), barborák (rapavý), berlínka (růžový), bleďoch, blen-
dovák, cibulína — cibulka — ciburka, cigán — cigánka (tma vo červený), čapín
{žlutý, skorý) — čapoch, červeňák, češák (dlouhý a kropenatý) — česka,
hambuřák, hanák, havetka, chaíabúda (kulatý, drápatý), chlebíček (po-
dluhovatý, žlutý), chlubna, jakůbka — jakubinka , jánka, jarolimka (od
rolníka Jarolimka z Malenovic), jičinka, jochůvka (sázely se napřed na
panských „jochách"), kanárek, klapáč (jako tvarůžek), kobzák (v jamkách
■červený), kocúr, kovol, křabák (největší), kravský , krobót, krumpla.
langvér, litvín (má prostředek děravý), madlénka — majdalénka (při-
červenalý) markytka (skorý), marokánka, modřák — modrák, muřinka
(cigán), nekvětka — nekvětuša, novák, oselka. padesátka (modré, hojně
zasedají), panenka, pečenek, plaskáč — plaskura, píaváč — ptavák —
plavka, polský, prajzčák, prešpurák. prolna (krabatý), prula (kulatý),
prnsák, rajčák — rajzla , ranuška , rapák (rapatý) , rožek — rohlík, rus.
růženka, rychlík (=ranuška), samsón (veliký, žlutý), santabúr — santybor
(veliký), seťák (veliký), síkora (drobný, ďubatý), střapáč (má moc koření
pod kopcem), svatojánka, světlovský. sviňák, šeďák . šestinedělka
=: rychlíky širák, těšínka, trhač (veliký, dlouhý, má modrá oka), tvaru-
ščák (čapatý, rapatý), uherka — uherščák, vantuch (sedlák Vantuch je
přinesl do Bruzovic), vídeňák, vichtorka (nejlepší), vyzovák, zeleňák,
zlinka, železňák (nejtvrdší, s černou šupinou), židovka (dlouhý).
2. Řepy.
Obyčejná bílá, čapatá řepa, již sévají do strniska, slově: polňačka
(slov.), vodňačka (Krumlovsko), strmiščena (han.), hladina (Rozstání),
uhornica (Ruprechtov), plucna (Budějovice).
Veliká, sladká řepa . bílá nebo žlutá : rábka (han. hor.) , kvaka
(slov.) — kvak (val.) — kvaček (laš.), ktaka (Opav.), turín (sev. Mor.),
kolník (Krumlovsko). — Rábce podobna jest „zelná řepa," jen že jest
kulatá (Krumlovsko).
Cukrovka : burda, burgyňa.
3. Okurka slov. val. a han. slově oharek, na záp. a jižn. Moravě
vokurka, laš. ogurka.
4. Dýni pom. a dol. říkají plucar, na sev. Moravě plocan. laš.
baňa, na Krumlovská torek.
— 310 —
IV. Píce, obrok.
Píci říká se picovdní n. krma. Jetel slově a) jatelina (slov., val.).
jetelina nebo jetel (han., hor,), dětelina (na Lipnicku, Hranicku, Jicku),
b) kimičina n. kuňčína (na Místečku), c) ščudiovina, Ščudlek, ščudlina
(jinde na Lašícli). — Hvežďdn n. věžďanka = lucerka (Uh.-Brodsko). —
Směsce (oves s vikou) říká se míšamna n. zežínka (Val. Klob.).
Jetel, seno a víka na Valaších a Laších suší se na rozsochatých
tyčích jedlových ; taková tyč jmenuje se ostrev, ostrévka, (val.), ostrb
n. ostrva (laš.), strzub (Rožn.).
Rezanka slově a) sečka, b) sekáni (laš.), c) řezanka (záp. Mor.),
Vobrok jest řezanka s ovsem (hor.). Pnřenka jsou pařené (plevy nebo
pařená tráva kravám (laš.). Omasta =z otruby, šrot, jimiž se řezanka,
tráva dobytku „mastí". Latina = zelené větví, jež se suší na zimu do-
bytku; lopačka (-1= slopačka) =: nápoj dobytku = teplá voda s ostru-
hami (laš.)
Opálce na Opavsku říkají též zandška. Obručnik nebo wdtník jest
veliká dřevěná nádoba (slov. trečaf), ve které se koňům sečka míchá (han.).
Ráno, v poledne a večer vozka koně nakrmí, před polednem
a o svačinách jim pohazuje
V. Plevel v obilí.
Plevel jmenuje se jménem hromadným a) trdva, travsko, b) smo-
tfacha („je to sama smotíacha"), c) makotina (,.je to sama makotina",
Vyškov), d) nezdoba (val.), e) nezbacha (uh.), f) chamcha (hor.). Semýši
jest semeno všeliké plevele, kteréž se ze zvětého obilí „cúdí-^
Kokotice má jména přerozmanitá : a) povyka (Tršice. Litovel),,
b) popřddka, popřídka (Mor. Budějovice), c) povítkn. (Zábřeh), d) votdčka
(N. Město), e) kozina (ib.), f) hobík (Střelíce), g) zerzavka (Frenštát),,
h) zezuJena (val, slov.), i) zldtenka (val.), pozlátka (laš., uh.), zlato
laš.), k) posranka, sranka (Opavsko.)
Taktéž hojnými jmény vyznamenán je svízel (gallium mollugo) :
a) svízel (Biskupice, Tršice), b) povítka (slov., han.), c) povdzka (val.),
d) lepavica (Vyškov, Přerov), lepavec (Kunštát), e) rapucha, f) visdk
(Vyzovice), g) chlapsky hněv (Opavsko; ale „chiopi pravum robsky hněv").
Stoklasa (bromus seculinus), černidlo roste ve pšenici, má na vrchu
střapatý klas žlutých' květů, ze semene trousí se černý i3rach, jenž
mouku černí, penízek, „vypadá z daleka jako prýšť, má kysť ,penízků'
na stopkách," ohnica (hořčice polní), darazina = „vička, roste ve pše-
nici, kvete modrým, má černá zrna větší než koukol" (Mor. Budějovice),
* ovsiha, ovsík, ovesw/ca = ovsaha. „V ovsi roste ,vocáska,' má zrnko s
ocáskem" (Mor. Budějovice), konopica, plevel rostoucí v bramborech
a ve Ině (N. Město). Pchdč znamená všecky druhy carduus a cirsium,
pouze cirsium arvense slově oset ; oŠči z= bodláčí (laš.)
— 311 —
VI. Ovoce.
1. Jablka.
Jabka. jabuka — ^jabúčka (uh.). Kde i bramborům jabka říkají, tam
rozeznávají stvomsky jabka (hor.), jablóška jabluňovy (Brněnsko), jabka
ščepovy (záp. Mor.).
Adamovské (sladké, prostřední velikosti, čapaté), batdůvka (nej-
tvrdší), baran. bečička, běíavka— bělička — běluška — bílek, budinka (veliké,
sladké), buchman (uh.), cafor, cajgar (podlouhlé, kyselé), cedrún (veliké,
kyselé), cibulář — cibulka — cibulína, cigán, cingár, cukrňvka, čandůvka,
čapák (veliké, čapaté, sladké), černochovské, červenka (sladké, nahořklé),
čuhaíka (sladké), damaščanka, drahovské — drahula, dubenáč — dubovské
(== kožené), dvorčínka, fadléjové, fargýš, funtůvka, gálka, glagůvka, ha-
nuška — hanňvka. hedbávka (červené, kropenaté, sladké) homolička. hra-
bůvka - hrabovské (tvrdé, kyselé), hrachůvka, hranáč — hranůvka (sladké),
hrkáč^hrkávka — hrklávka — hrkláč (jádra v něm brkají), hrtlík (tvrdé,
zimní), ehochůlka — chocholúš (velké, podlouhlé), chutnička, chytiíka,
chvostula, jádernica, jakůbka, jánka (ranné, sladké), ježovské, kalužinka,
kalvina, kardynálka — kandrnáíka — kandmálica, klimentka, klínek, koby-
linčák — kobylinec — koninec, kočičanka (červené, kyselé) — kočůvka,
kočičí hlava (sladké), kúdelnica, kopecké, kopetovské, kostečka, kot
(sladké), koza (podlouhlé, červené), koženáč — kožuch — kožúšek — kožu-
šénka — kožušnička, křeháč— křehůvka, křivostopka (má na stopce „kolénko",
sladké), křížovské. kruháč (veliké, kyselé), křupáček. kruželka, krvavnica,
kutna- — kutonka — kutnička (cidonia, na Zl. velké sladké jablko), kuželka,
kynclík, kyselík — kysnatka, lahvička (uh.), lecar, ledavaška, lipůvka, li-
zobón, loháň, lutoměrka. makůvka, malenovské, margétka, masné, me-
důvka, měkkýš, míšenka, mišurka, moravské, múčné-mučka. muchůvka,
nadpiánčena, nekvětka (pozdě kvete a skoro zraje), německé, ocasnáč,
okruhlonka, omrzal, opuchlinec, ořechové — ořešůvka^óříšek, ozimé,
padlík — padléjové, panenské^ — panenščák. papírek, pásové, pemica, peška,
pinkffeár, písanka (má červené pruhy), plánka (neštípené), pleskáč, plesník.
plostka, podstráňka, pruháč, praháček, pupák („má při stopce pupence",
uh.). pytlůvka, rajské, rambón, recar. římské— římščák, rozmanité, roz-
marýnové—rozmarýnka, rozum, růžička, sirka, sirotek, sklené — sklenůvka,
sklínka, slunéčkové, srpnatka, střep, syrec (kyselkavé, na jedné straně
přičervenalé), syřička (drobné, sladké), svatojánka, svřbovské. šablík —
šablínka, šalíiovské, ščepůvka, ščerchadlo — ščerhotka— ščerkůtka (= hrk-
lávka), ščiřička, šiblinka (sladké, podlouhlé), šipanka (las.), širokůvka
(veliké, červené, sladké), šmuraň — šmurka— šmurůvka, štráfenica, štráfka,
tufetka, tvarůžek, tvrďák, tyčka (kulaté, drobné, sladké), vaculovské, va-
chulovské (podlouhlé, sladké), valdůvka (= baldůvka). valínka, vandlík,
velínka, vindlík, vinař — vidnar — vinňák — vinůvka — vinné, vinohradské,
— 312 —
vodňačka (sladké), voják, voňavka — vonnár, vrbák — vrbůvka (nahořklé),
vrščena — vršůvka, zajačka (sladké), zárostupka (má stopku zahnutou,
zarostlou), zboiovské, zíatohlávka, železné (tvrdé), žnovské — žnuvka
(zralé ve žně), žultačka.
2. Hrušky.
Baba (veliká, zelenavá, zimní), babůvka, baňka, bartoíoriiéjka —
bartonka, bezohryzka (pl. bezohryzky), bleščičanka, brablčenka, buláčka,
cibula — cibulka — cibulína— cibulňačka, cinůvka, císařská — císařka, cukro-
vačka, cvokaňa, čáslavka, červenka, červinka, dobruša, dražinka (= pla-
nuša), drobčanka (= píanuša), drobňačka, dukátka, dula (kyselá), dulka
(sladká), dusačka, dvojvrška, íigula — fíková — fikůvka. funtová, három-
fírka (uh.), hodula, hrbolka, hrdlačka (má dlouhý „krk"), hrdlička,
hřebíčková, hučnica, chlastačka (když spadne, rozbije se), chvostačka —
chvostalík — chvostula (má dlouhou stopku), jádernička, jahodňatka, ja-
kubinka — ^jakubunka (las.) — jakůbka, jaškula, ječmenka, jeruzalémská,
jezerůvka, johanůvka, juřenka, káčirka, kamenka (drobná, tvrdá) — ka-
menůvka — kameňorka (Místek), kapálka — kapaňa, karmašňánka,
kíášternička, Idokočka, kněžská — kněžůvka, konopula, koňská hlava
(= baba) , kořenačka = kořenůvka , kozička (cukrovačka) , kožušnica
(=ovesnica), královská, kramoliška, křehňačka — křehňatka — křehula,
krkoška, krvavka — krvavnička, kulka, kvadrátek, limónka (= cí-
sařská), lipinka — lipůvka,^ mackůvka, makůvka, margétka, martinka,
maškrtka, maštálka, mateřica, matušovská, medová — medovička— me-
důvka — medula, micháíka — michalanka — michatuvka, močidétka, múčná —
múčnica, muškátová, mynarka, nadchatúpčena , najsarka, němčůvka,
okruhlinka, omizara , ondráška , ovesnica — ovesňačka — ovesninka —
ovesnička — ovesňorka (Místek) — ovsenka — 'Ovesňunka (laš.), panenská,
pasečanka, pavtůvka, pecen, pečítka, pergamotka, pchavka, piovárka,
plánka — planuša — ptaňorka (Místek), pluskávka, podzelůvka, polepšínka,
pomoranč, pražanka, přesedáíka (srvká, zasedá v krku), přestžřv^lčka,
prosnačka, pružunka, ptáčka — ptáčnica, rajka, režnatka, rybinka, sadová,
sedtářka (= močidélka), sivula, slovénka - síovenňvka, smolénka, smrděna,
stodolůvka, stokráCdobrá, střešňačka, sudinka, svatojánka, ščepka, še-
divinka — šedůvka, šedula (= baba), šemedyja, šetka (sladké hrušky,
vařívají se i včelám), šidto, šidlavka, šidlovačka — šidíůvka, škarédka,
šlížek, špeková, špička, špiňůvka, špížek štemberka, šumberka, tabačka,
tarebka, tolarka, trpká — trpula—trpíška, tykva — tykvica, tvrdaňa —
tvrdula, uherka, ušípanka, václavka — václavinka, valaška, valčenka, va-
vřinka, včeíařka (= šetka) — včelička — včetůvka, vinohrad ka, visačka —
vísaha — visatka (neskoré, visí, až opadá list a napadne sněhu), vládyka,
vodňačka, voňačka — voňatka — voňavka — vonuša — vonná , vrablička —
— 313 —
vrablčka, vianůvka, zelenka — zimňatka — zimnica — zimňačka. zimozratka
(zraje pozdě), žbánek, židovská, žitnarka — žitnica . žlutána (val. =
ptanuša), žlutiěka.
Hnilica — hnilka (las.) jest hruška „zahniličená."
3. Švestky.
České švestky šlovou: trnky (slov. val.), karlátky (podl. dol.),
kadlátky (han. hor.), slivy (Brumov), slivky (uh. laš.).*)
Durancie mají většinou totéž jméno, nebo též : duranky (han.),
damašky (již. Mor.), damazíny (záp. Mor.), garanzije, uherky (sev. Mor.),
aamastilky (Brň.), slivy' (Jicko).
Blumy taktéž šlovou většinou blumy, nebo : bluně (uh.), chlóme
(han.), hlušice (sev. Mor.), kozí cecky, kozáry (pom. dol.), kolomaznice
(záhoří).
Moravské švestky jsou drobnější, suší a vaří se na povidlí jako
^ trnky."
fíynglótům někde říkají zelenky, jinde slivy (Jičín).
Jiné druhy švestkového ovoce, méně vzácné, chuti nahořklé, jež
se nehodí ani na sušení ani na vaření jsou několikerý a mají rozmanitá
jména : kapátka, kulovačka, kulatka, kobylanka, prcka, černica, hlinica,
zrálka,*) raděchovica, blačuvka, okrúhlica, drobňačka, drobénka, pršačka,
uherka, pavlůvka, chocholúška, kulovačka. křivka, medůvka, kyšulka :
módě (moudě) pl. móďata (Třebíč).
4. Třešně.
Plané střešně šlovou drobnice a jsou buď černice nebo bělice.
Štěpované jsou: uherky, křupy — chrupané (uh.) = veliké, trvdé třešně,
skalky, májovky (ranné), hrachůvky, drdoíaně íveliké, bilé) — mulky
(měkké, plané třešně, sev. Mor.). Hamrlíni na Zábřežsku říkají turkyně.
5. Ořech y.
Obyčejnému ořechu proti ,.léskovci" říká se vlaský. Křapák —
chrapáč (uh.) jest největší ořech vlaský ; měkkj'š — papírňák (ořech
„papírový," s tenkou slupkou), košlák (= kostlák) — kameňák — šidelňák
(ořech se slupkou velmi tvrdou, „jádra nedostane leda šidlem"i. —
Zeleňák (ořech zelený, ještě v šupině, ščeřák — oškerka (ořech dozrávající,
ze zelené šupiny ,.vyškeřený''), výtupek (ořech zralý, ze zelené šupiny
vyloupnutý).
*) D Nové Hříše strom švestkový slově kadlátko. ovoce jeho kadlátka.
*j ..Vtipem-' stala se ze zrálky srálka, této zase eufemismem na Kroměřižsku
říkají ..nemenuvka."
— 314 —
H.Sbíráníovoce.
Na Zlínsku, na Záhoří, na Valaších a na Hané ovoce trhqpl, na
Slovensku pomoravském kmám (kmásat), na Místečku a uherském po-
mezí obíraJH, ve Slezsku rvu, v západní Moravě česají.
Zralé hrušky většinou třasu, někde (j. na Laších) třeptt. — Ořechy
Slováci a Valaši rdňd (ráňat), jinde je rážejí.
7. Ovoce sušené.
Ovoce suší se v ,sušírni na lésách." Sušenému ovoci říká se též:
suší (= suší, gen. suša ve Slezsku), sušinky (dol.), suchary (Příborsko),
htoza (podl.), mrňa (Podivín), pecky (Opavsko).
Jablko na póly nebo na čtvero rozkrojené- a usušené slově: kra-
janka (slov.), krajačka (dol.), křižalka — króželka (han.), ščípanka (val.),
ščípka (porn.).
Hruškám nebo trnkám v sušírně „zapečeným", na pólo usušeným
říká se: zápečky, přepečky, opěkaíky.
8. Povidlí má toto české jméno na záp. Moravě. Jinde mu ří-
kají: vařené trnky (slov., han.), smažené trnky (val.), smažené slivky
(laš.), lekvar (podl., uh.), kotíoviny (Val. Klob.), kolisarka (Nov. Hrozen-
kov), švestky (Moravičany), krédlich (Šumbersko).
Rozvařené trnky na řídko, povidlí než začne hustnouti, slově:
lizačka (slov.), bryja (val., laš.), varmuža (Příbor), břečka (sev. Mor., uh.).
í). Ovoce nevyspělé a nezdařilé.
Střešně nebo trnky (švestky) z květu zasedlé, zelené šlovou holičky,
holišky, holinky. Spatné, nedozralé ovoce, záhy opadlé slově paddiky,
spadanky, vnpadusky (Brněnsko), opadliny (Slezsko) hlomozina (záp.
Morava).
Když trnky ještě zelené „přejde ruda", sežloutnou, naduří se do
široka, potom opadají. Takovým stroudovatělým švestkám říká se : tru-
dovačky (zl.), chrastinky (opav.) rvpy n. ropě n. róhle n. rumpy (hor.)
kostrhále (Loštice), korbele (sev. Morava), korbany (Celadná), gaigany n.
gangale (Frenštát), gdgory, grmany, (val.), kocury (Brušperk), maciírky,
(Holešov), hósery (han.), husary (sev. Opav.), kozáky (Frýdecko), kocary
(Ostravsko), pipory n. piporce (sev. Opav.), kokdše (val.) chrmty (Klim-
kovice), lusky (Lhota Stědrákova), dlašky (Bohdikov), tašky (Litultovice).
VII. Plody složené a bobulovité.
1. Obyčejným jahodám na Opavsku říkají pocřzew&y. Jahoda tvrdá r
na mezích v trávě rostoucí (fragoria elatior) má tato jména: truskavec
(zl.), truékavica (Hustopeče), luskačka (uh.), bujica, bujnica bvjavica,
búnica (val.), trucla (val.), prskavec*J (val.. Příbor).
*) Mezi obojími těmito na Valaších rozdíl se činí: tru cle jsou podlouhlé,
bělavé a chlupaté, prskavce červené, hladké, kulaté.
— 315 -
2. České horůvky mají totéž jméno v sev. a záp. Moravě, na Hané
a ve Slezsku. Na Zlínsku a na Záhoří jim říkají brusinky, na Vyškov-
sku, Tršicku, Prostějovsku černý Jahodě, na Valaších, Jicku, Stramber-
sku, hafery, na uh. pomezí čečorodziny ^ číčarodziny, čičové rodziny,
n Brna nesétke.
3. Brusinka, kde na Moravě roste, má většinou totéž jméno, ve
Slezsku bruslenka ; na drahanské vysočině slově kamcníček.
4. Ostriilindm Laši říkají ostružanky n. obstružanky (v Celadné),
někde jako na Příborsku ožinice n. ožinové maliny (Věřovice *); na
Zlínsku, na Hané i j. šlovou černé maliny^ černice. V Drahanech keři
ostružníku říkají stružení (stróžení), jeho plodům medvczinky. Na Zá-
břežsku vostruži roste na poli (keř slabší, plazivý), černicí v hrázích:
plody onoho šlovou černice, tohoto vostrvžiny.
5. Angrešf slove anyrešl (Zlínsko), egreš (uh.), srstka**) (hor.),
chlnpdč (han.), chlupáček (na Brněnsku, Ostravsku a j.), chlvpěnka (na
Zábřežsku), kudlaček, kudiačinka , kudlatinka, (ve Slezsku), mechonrka
(měchórke, záp. Morava), ^msí t;ť«o (Štramberk), mmika (moňke, Drahany),
turenka (Bohuslavíce n Kyjova), _/aA:o«6eZ:***) (Třešť).
6. Eyhes má většinou toto cizí jméno : ryhizl (zl.), ryhezla (Slezsko),
ryvrzlata (na Zábřežsku); na Příborsku a v jižním Slezsku mu říkají
jahvdky. — Ve Frenštátě angreštu i lybesu říkají rybizla, tomuto na
odlišenou ptači rybizla.
7. Na braku rostou bivaky ně (břečinky na břeku, Zábřežsko), na
dřině dfímky neboli na jilmku jilmky (zl.), na střemše střemšinky neboli
na treskutce trpskntky (Příborsko), na hlohu hiožinky, čerioté hrušky
(laš.) mócinke (Sloup), na bezu (chebzu) bezinky, chebdžiny (laš.), boliny,
kozinky (na Krumlovsku f), na šípe šípinky na jařábě jařabiny. — Viscum
album slově : jemelo, jemelí, omelo, omelí. melí.
Vni. Domácí zvířata.
1. Hovězímu dobytku Slováci, Valaši a Laši většinou statek říkají,
kteréžto slovo znamená i dobytek (koll.) i dobytče, zvláště vola : žene
statky na vodu, byl na statkoch (= kupovat voly). Na Klobucku a
Brumovsku dobytek hovězí a ovčí jmenují lichvou (Uchvácí trh = do-
bytčí). Vedle obyčejného býk říká se též b) bnjdk (uh.), c) btiroií (val.),
d) burdak (laš.), e) helan (u Sílperka). Vohc (laš.) jest býček tele. Mladý
vůl, kterého ještě nezapříhají. s]owejunec,junček; mladý statek hromadným
jménem junčovino, jeho pastýř jnnčař; šxirek (uh.) jest vůl „našinský"
■*) Ožina. ožiní = ostruií (keř).
**) Keři srstkovému říkaji srstení, srstoň. sreteů, srsteník. srščák.
* *) Koll.: Trhali sme Jakoubek, šli sme na Jakoubek.
ý) Chebzovému květu říká se kozičky n. kobzinky (jižní Mor.), kasička
(pom.). Ž bezinek se vai^í kaše zvaná hular n. hural.
— 316 —
(domácí) proti vota uherskému, „šúrky" = pár volků sti-akatýcli. Telica,
telička jest mladá jalůvka; tele od krávy odstavené slově odstavce.
Když se jalůvka naběhá, dostane od kravaře neb od kravaíky své
vlastní jméno, jímž se pak vždycky volává. Tato jména kravská jsou
nad míru rozmanitá a v nejedné příčině zajímavá. Tvary jejich jsou na-
mnoze tytéž jako tvary jmen ženských, odvozených od mužských, na př.
sivěna (val,, srovn. Křenek — Křencena), sivida (laš., srov. Křenek —
Křenk<í/a). A co tu prostomilé poezie v těchto jménech, jaká jejich rozma-
nitost', jak srdečným jeví se nám i tu poměr mezi Člověkem a přírodou !
Přerozmanitá naše jména kravská můžeme si rozděliti v několikero
kategorií :
a) Krávy krásy vynikající: královna, družka, dvoruša (červená),
krasula (na bledo černá), krasena, krášlena, strojena (černá, bíle krop-
katá), barvena, htaděna (hladké srsti), fábora.
b) Krávy pojmenované dle barvy: a) barvy stejné: bělá = bělena,
leduňa (bílá), černula = černucha, červina, rejka = rejčena = rejkuša
(bledo-červená, uh.), ranula (velmi červená) = ranoša = zorena („pri-
palistá," uh.), hnědula plavena = plavka, ryšena (ry.šavá), šejka (sivá,
uh.) = sivěna = sivula, šedula, popeliška ; fi) barvy nestejné: barna =
barnula = barnoša (podpálená „barnavé mračno" = tuča), brnoša =
vrnoša = brnuša („všelijakej barvy", uh.), kropena (kropenatá) = kropka,
pálena („připalJstá") = paluša, čadola („jak od slunce očadlá"), peršena
(peršavá), muřena = muryša (murovaná), šmuraňa (šmurovaná, pruhovaná)
= šmarula, žihaňa.
c) „Krávy značité'*: babuša („babušistá" ^^ červeněna s bílou hubou)
= babula, íysa = lyska = tysena = tysaňa s lyskou na čele), značena.
s menší lyskou), hvězda (s hvězdou na čele) = hvězdula, brylena („bry-
listá", má okolo očí lysky jako brýle), křižana („po chrbtě křižanistá")
= křižula, křižena, pasula (přepásaná), bosula (červená s bílými nohami),
kytuša (má konec ocasa bílý na způsob kytky), bedruša (pod břichem
bílá), chlopěna (má veliké „fleky", jest jako „pachlápaná").
d) Krávy pojmenované dle barvy nebo duševních vlastností jiných
zvířat: jelena, íaňka, srnula, daňhela, vevera, laská, kozula, kavěna =
kavčena = kavula, stračena = strakula = strakuša, jatela (jatel = datel),
morka (morka = krůta), síkora, zezula, sojka, rybena, čmelena.
e) Krávy jjojmenované dle barvy rostlin: tisula, javora, duběna,
březula. (černá, hřbet a ocas bílý) = brezaja (uh.), linduša (barvy kmene
topolového ; linda = topol), borula, vrběna = vrbula, ořešina, kalina
(„při očách zakalená," uh.), malina bledočervená), jahoda (hodně červená),
.šipula, petrželka, ha fera (haf ery val. =^ borůvky) květuša („hodně po
bílu strakatá") =z květula, pivěna (nejčervenší, jako pivoňka), růžená,
fiala, cibula, .šefrana.
- 317 —
f) Krdcy pojmenované dle vlastnosti duševních. : bystnila, veselá =
vesula :^ veselena = veselka, radaša („které je kravařka ráda'' ; červeno-
bíle strakatá), jikera (bystrá jako jiskra) := jiskřena, jiskrula, juna, bu-
jana (která moc „ryčí" = bečí), pysula (kráva pyšná), chovaná (kráva
odchovaná, vždy červená, trochu připálená), lubuša, mazlena (miláček
kravařčin), = mazula. tulena (která se toulí ke kravařce), těšena, lizula.
pecula (kravský pecivál), hurda (divoká): běhula (která ráda do škody
běhá), střečkula (která ráda střečkuje; tato dvě poslední jména jsou
vlastně přezdívky krav sice jinak pojmenovaných).
g) Krávy pojmenované dle postavy: malena = maluška, drobena,
boubela, stopena (má vysoké nohy).
h) Krávy pojmenované dle rohit : roškula (má černé rohy s bílými
konci) = rohula = rohlena, širaňa (rohy široké), věncula (rohy do věnce),
lygaňa = lyga (rohy rovné, v zad obrácené; val., uh.) suta =: zuzka
(bez rohů), klapéna (rohy „klapáte", dolů skroucené), gomola (bez rohů)
= chomola, pisarka (má roh zakřivený, klukaňa (rohy do kliky
skroucené).
i) Krávy pojmenované dle chůze: choděna (pěkně si vykračuje)^
šatava = glajďana = šajgulena (šata, glajdá se, chodí škaredě).
k) Krávy pojmenované dle času ^ kdy se uHhly, nebo kdy jim jméno
dáno : neděla = nedělka, ponděla, houtera, středula. patěna, sobota,
řijena = řivěna (v říjnu) ; hodula jest jalovice určená na hody (posvícení).
1) Krávy pojmenované dle původu: valaška, polka, tylora, švan-
cara (švýcařka.)
m) Krávy neurčitého pojmenováni : jarka (červená), havníša („ja -
koby ju pošlahal"), katuša (po krku kropenatá), bébna (bílá), liduša
(bledé barvy), lelona (plavastá do bledá), rošija (má dlouhé nohy), ciiiíša,
gryfona, sulena. štrymula, trubika.
Prvotelka neb prvňáska jest kráva po prvním, druhotelka po
druhém teleti.
Těchto rozmanitých jmen dostává se kravám jenom tam, kde
kravař nebo kravařka stádo svého otce na svém pasává, tedy hlavně
v krajinách hornatých. Nejhojnější a nejkrásnější jména kravská slyšeti
v hornatých krajinách východní Moravy a ve Slezsku. Kde dobytek buď
ve stádě pasou Jiebo doma chovají, tam takových jmen velmi pořídku
slyšeti; tam krávy leda dle barvy jmenují: černá, bílá, strakatá, nebo
též stará, mladá, a když si již vybrali dvě, tři taková jn^éna, čtvrté
krávě říkají třeba „bez mina- (na Xovoměstsku). Na Budějovsku
dostává se prodavači té cti, že si kupitel koupenou od něho krávu po«
jmenuje jeho jménem: Téralka (od Térala), Párka (od Pára), Částková
(od Částka), Krotkova (od Krotkého) !
- 318 -
Krávy střečkvji, gza se (gžič ne las.), krávy se zegžily (do střeěku
duly), hziknjt (záp. Mor.)
Kráva trče (slov., val.), kole (uh.), bodě (las.), Štuchd (záp. Mor.),
krávy se kuchají (Dačicko).
Týmž způsobem jako kravaři a kravařky své „kravičky" vyzname-
návají na Valaších a na uh. pomezí zase pacholci své „volečky" roz-
manitými jmény: maío („malastý", malovaný, červený), bělo, sivo =^
sivák = sivoš, séja = šejka ■= sejko (bílý uherský vůl s velikýma
rohoma), píavoň = plavoš, rejko (bledočervený), tygo (sivastý), buroš
(načervenavý), paloň („opálený"), barna (barvy bouřného mraku téhož
jména), brňo (připálený), perša („pohnědlý") = per.šo, šmaro. šarga („hraje
věc barev do kaštanová"), muryš, baboš, íysoň = lyso = íysko = lyša =^
lysoš, hvězdoň, jelen, kavoš, strakoš = strako, tisoň, březoň = březo,
šipoň, pivoň, ružo = ružej, maíoň (malý), híavala (má velkou hlavu)
rožko (má pěkné rožky), roháň (veliké rohy), široň (široké rohy), ordoš
(rohy k sobě), hegeš (rohy v zad), kluko (rohy v kliku), jaroš (pod-
pálený), štrymák.
2. Koni. Vraňák (vraný kůň), sivek (bchimmel), cinoš (plesnivý,
uh.), vereš (Eisenschimmel, slov.), plesnivák, liška (Fuchs), myška (myší
barvy), straka, hlinka (Falb), fejko = fako (do bledá žlutavý, uh.), čičo
(má bosé nohy, uh.).
Hřebčák, hřebeček jest hříbě hřebec, hřebička hříbě kobylka. Oslu
na uh. pomezí somár říkají.
3. Ovce. a) Dle barvy: babuška (černá, má přes hlavu a přes nos
bílý pruh), baruša (bílá s černými nohami), bělenka =: bělica (všecka
bílá, víny hladké), bira = birka (vlny „birčisté", t. j. krátké a husté),
burka (sivastá do černá), cigánka (černá okolo huby), černula, drlina.
(bílá, nohy kropkovaté), ďablena = ďubka = ďubraja (má černé ďubečky
po všem těle), fajka (má černou hubu i nos), hlinka (má hubu „hlin-
čistou" t. červenavou), chomút (na hubě černá na způsob chomoutu),
kača (má velikou hubu černou), kropiša (kropenatá), kukuša (trochu
„okajistá", t. okolo očí černá), lajka = íaja (všecka černá, jenom kousek
ocáska bílý) lataňa (má po sobě velké černé laty = záplaty), íyskaňa (s
lyskouj, murgaňa = murgaša (má po sobě velké černé pruhy), muryňa
muryša („muřinistá" = zašmouraná na hubě), očkaňa (má kol očí černé
proužky) okaja (má černé kolečko kol očí), pistrula (po černé hubě bílé
dubky), prskaná (má černé „prsky", kropky na nose), tarčina („tarkavá"
t. bílá a červená), trafuša (strakatá), vakeša = bakeša (bílá s černou hubou).*)
b) Od jiných zvírat, nejvíce též dle barvy: dudaňa (od „dudka",
má tlustou hubu), kočka (bílá, bachratá), koníček (veliká, vysoká)?
*) Také dětem se říká: „Jsi zašmúraný jak vakeša.'
— 319 —
liška = liškaňa (úkolem očí liščistá-), srna (má vysoké nohy a po čer-
vené ďubce nad očima), sova („sovistá". t. má nadutu hlavu), síkorka
(má kolem očí čen-enavé pruhy na způsob křídel), strakaňa (strakatá)
špaček (má široký krk), veverka (má dlouhý ocas) = veverica rnli.).
vlčica (jako vlk).
c) Dle jednotlivých údův a celé postavy: čutka (s malými boltci),
hlavaňa (s velikou hlavou), hrbaiía (hrbatá), krabaňa (má na krku
a po hřbetě kraby), kulička (krátká, jako kulatá), kusaňa = kuska
(bez ocasa) . kurnota (má rovné rohy), latoknaňa (má lalok), lopúnka
má veliké uši), moňkaňa = muňka (má „moňky-, laločky na krku),
odrobinka (maličká), okál (s velikýma očima), rožkaňa (má maličké
rožky, jen „výpučky"), rygáš (uherská ovce s „camfatou" t. střapatou
vlnou a zakroucenýma rohoma). stolica (hrubá, s vysokými nohami),
sutá (má krátké uši).
d) Dle vlny: čupryňa (má kštici na hlavé), střápaná (s vlnou
střapatou).
Ovce těmito jmény pojmenované dobře jsou značitý a každé dítě
rozezná je od sebe. V jednom stádě ovšem po několika jest kurnotách,
birkách, vakešách atd. ; ty pak rozeznávají se ještě zvláštními pří-
zvisky: beruša (bere z ruky), milená, paňátko (malá, úhledná ovečka),
blížnica (která měla dvě jehňátka) = dvojka, běhula. divočka, honcula.
šuměna (^šumná), zvoncula (nosí zvonek), křapaná (nosí křapák, zvonec
veliký), bažka (bažná = mlsná), šibula (ledakde ostane a „šibolí",
t. popásá se), šukaná išouká se, chodí pozadu), hlupaňa (hloupá),
čuňkana (trkavá), špata (hubená).
Byla-li ovce koupena z jiné dědiny nebo země, dostává příjmení
odtud: jasenka (z Jasené), prlovjanka (z Prlova), ublanka (z Ubla),
vsacanka (ze Vsetína), slovénka (ze Slovák), valaška (domácí ovce),
javornička (z Javořiny).
Plemenica jest ovce matka, jarka, která se z jara ulíhla : neokotí-li
se téhož roku, slově jahničkú, jahalkú (laš.). Sirota jest jehnátko bez
matky: služebníček říká s přítulnému beránku.
Berani. Yakešák, běličák. lajcák (černý), rygáč (uherský s ve-
likýma rohoma).
4. Kozy. Bělena, sivaňa (má sivou hlavu), červenka, sněhula.
šmurka (šmurovaná) popelka, uzděna („brňavá"j, babuša, závija („zavi-
jastá," t. s černou hlavou), kukuša (kol očí černá), bosula, pasula
(přepásaná černým pásem) krytuša (-má nějaký fléček, už je přikrytá"),
drobena, srna, liška, zajaňa („jak zajíc šedá~i, harvaňa i= havrana,
černá jak havran) , stračena , makovica (strakatá) , švadlena (pěkně
strakatá), votyča (má rožky jak vidlička) = vidlica , šutka = sutana
— 320 -
(bez rohů) =:=; šutěna, cabruša (má bílé dlouhé chlupy, jimiž se po zemi
^čabře", šubře), lízá, šupěna, čomyla, čožika, mana.
Košut jest č. kozel, cap = vyřezaný košut ; kozétek a kozena
(kozlata samec a samička).
5. Vepřový dobytek. Dobytku vepřovému říká se eufemisticky čemt/
nebo všípnvý (=: špinavý, val.). Praseti říká se ve vých. Moravě mach,
mašík, mašúr; svini muŠena. Bachoía, bachyiía, rechna, práska jest svině
plemenice. Skrhla (dle „sála"), škrla, skrlacko jest malé „sála" (sele)
val.; brav, brávek jest vyřezaný kanec, miska „vymiškovaná" svinka;
■fňutr kanec (i valach a volek) o jednom varleti (špatně vyřezaný).
Krtičák = prase drobného plemene o nízkých nohách s krátkým rypákem,
polách = vepř plemene polského.
6. Králíci. Na Broumovsku a na uh. pomezí téměř v každé jizbě
chovají králíky. Na Starém Hrozenkově jim říkají domácí zverec (zverec
polný = zajíc), jinde na Kopanicích (domácí zajíc). Jinde na Valaších
mají tato jména: micák, cupák, kotrňák, kuťák (samec) — micka,
cupka, kotrna, kutrna (samice) — kotrněnce (mláďata).
Morčatům říká se většinou čimky.
7. Psi. Pumr je pes samec (laš.), fena^ čupka^ čuha, tista, suka
pes samice. Kopal je zvláštní pes „honací", barvy černé a nad očima
má žluté skvrny „kopoíy" (uh.)
Nejčastější jména psí jsou : turek, sultán, cigán, dunaj, můrek,
belko (uh.), strakoš, bundáš, vlček = vičko (uh.) bosek = bosík =
bosák, šohaj, guráš, režón, buryš, fortáš, pozor, jimač, gajdoš, miloň
bójek, žabka (malý), čapalák, kaštan, ořech, azór, haraš, chleburád,
nebojsa, skovajsa, kyjón, juhas, tarkoš, erdek (červený, uh.), tarko
(strakatý, uh.), fodmek („pripalistý", uh.), háróš, kuťa, kutiš (podl.),
verýn. — Jména fen : linda, mupka, šmurka, cifra, čamrdka, šetrná,
veryna, žulina, hamiga (červená, uh.), ejuša (s červeným límcem, uh.),
rajta (černá, hrubá, uh.).
8. Kočky. Kocouru se říká: kot (laš.), macek, macůr, macůrek,
jura (vat.) ; kočce : kotěna, čaňa (val.) ; šergula jest kočka murovaná.
9. Drůbež. Drůbeži Valaši říkají pernactvo. Slepice (slov. slépka,
lian. slipka) slově val. a laš. ktira, uh. kurica, kúka ; kohout laš. kokot. —
Jména slepic : drdolaňa = drdolena = drdotuša (s drdolem na hlavě),
chochoíaňa = chochoíuša, muňkaňa (s muňkami, lalošky pod krkem),
vukluša (s vuklemi u očí), níČkula (s věnečkem chmýři okolo krku),
růžička (s malým hřebínkem, kulatým jako růže, kulka = kulena (bez
ocasu), střaplena (která má do vrchu peří), komolá (s malým hřebínkem
bez drdolu), kropkaňa = kropena = kropkuša (černá s bilými kropkami),
jařabaňa („jařabá" jako koroptev), popeluša (barvy popelavé) := popelka,
morkuša (morkovaná, barvy jako morka), perlička (jařabatá), konopastá
— 321 —
(jako konopě), ťukota (která ráda krákorá), skoruša (skoro nese), papučár
(s opeřenýma nohama). — Kvočně Valaši říkají kuřatnica; kuřej (gen.
— a), jest slepičí štyra. „polovic kury a polovic kohúta").
Jména holubů: stříbrňák, sivák. lysák, peršáň (peršavý), muryš
(murovaný). strakoš, čáp, štros (křídla, hlavu a ocas má černý, ostatek,
jest bílý), morák — morka, indián, kaproš (černý, bíle kropkovatý),
rybářka, stavák — sta vačka (letě sehne křídla k sobě) otročák (letě
metá kotrlce), voláč (má veliké vole), okál (má veliké oči), nosál
(veliký zobák), špičák, vrkuč (na hlavě mu peří stojí), vičnák, múčňák,
fábor (černý, přes křídla má bílý pás), dominykán, turčák, kotlák,
rósňák (má opeřené nohyj, saks, holandr, černopasý. bělopasý. sedlatý,
bezfrký (má hlavu bílou).
Kačor (laš.), kachňák (N. Město), kachák (Zdar), šmák (Biskupice),
čmák (Dačice) := káčer ; kačena (slov., val., han.), kačiea (las.) = kachna
(záp. Morava).
Morák — morka = krocan, krůta (ve Frýdlante norák — norka).
Stárka = hus, co má húsata.
IX. Žťižel.
Zúžel ^ žúžela = žažula (val.) jest jméno souborné, jímž moravský
lid hromadně označuje plazy a obojživelníky, někde i krtky, myši
a netopýre, ano i hmyz. Plazům o sobě říká se též 2>^«^«cřfo (val., laš.j.
Počítají se tedy mezi žúžel:
Krét (val., las.) =: krtica (slov., han.) = A:ríeA; ,• — něme.cká myš
(záp. Mor. i j.) ^^ velká myš (sev. Mor. a Slezsko) = potkán (slov., val.,
han.) =: rata (Frenštát) : piskoř („černá myš, s delším ocasem a větší
hubou", val.): — žába rapnatá = rachnavá = chrastavá = trudovatá =
rapavá = dubová = chrastaňa = chrastal = trudka .tz ropucha; —
kord (podl.) = skokan, rosňačka = rosnica = janiček = žába svatojanská
(Opava) = zelinka (Brníčko) = pambučkova žabička (Litovel) = rosnička ;
= špulec = špuláň (val.) panohíavec (Srbce) = palohtavec (Vyzovice) =
paohlavec (Lipník) = prcek (val ) =: hlaváč (Zl.) = pulec („rodí se ze
žabích peřin"' n. žaboškrek", uh.); — slepóch = slepéř = (záp. Mor.)
= břítelnica (Zl.) = břetenice, břitevnice, bžetrnice (sev. Mor.) = kusá
zmija (uh.) =^ slepá myš (podl.) = slepýš ; = oborník (Zábřeh) =^ zmije
jedovatá; — íščerka = jiščera = hiščera = ščurka (podl.) = Je s'řtír^•a; ^
ščúr = bazaleška (Brníčko) = mlok; — netopýr (slov., val., han.) =
letopéř, litopéř (záp. Mor.) = večerek, večurek, večeralek. podvečerek
(laš.) := šimík i^Polešovice) = kašakút (Broumov), kožúr iLidečko) = holý
vták (Starý Hroz.).
X. Hmyz.
Hmyzu všímá si lid hlavně se stránky jeho škodlivé a jakožto „ne-
jistoty" a nazývá jej souborným jménem: hmyz (Loštice), hemez (g. —
žil
322 -
e, íem. Bystřice Pern.), bžigale (pl. m. Brníčko): — hyd, zhycl, havěď
(Val. Klob.), svízel (uh.), zlaž (las.), zlez, neplecha, nezdoba, nešpita
(Ungezieferj.
Brouk slově clirobák, škrobák, babók (han.), brabák n. vrabák (Li-
tovel); hromadně chrobač (fem.). Jednotlivých brouků lid si hrubě ne-
všímá, s některými hrávají si děti a znají dobře jejich jména, kdežta
motýlu moravské děti se štítí.
Nejznámější druhové hmyzu jsou: chrust (slov., val., han., laš.) =
raajka (Měřín) = koza (Jaroměř) = kozamyška (Jemnice) = kozomyška
(Budějovice) = slípka (Bohdikov) = bión Zábřeh) =^ brňák = mynář =
z=z chroust, hahka; — rohál z=i rohlikál (Bohdikov) = paroháč (Sloup)
= krkorožec (uh.) = jelen (laš.) = píaný jelen (podl.) = klišcák n. kliščál
(hor.) = roháč; — planý vůt (podl.) = zohorožec ; tesař (val.) = moze-
kant (Ivančice) ^= gajdoš (uh.) = muziganěc (uh.) = hudeček (uh.) ^=
tesařik; — kovář, hovnivál = brundivál (záp. Mor.) = brmtát (han.) =
všivák (podl.) ; — mastigulka (slov.) = májka ; — planý rak = vodo-
mérka hahenní (Lanžhot) ; švec = slepý ščúr (Lanžhot) == vodomiJ : —
škvjor = škvorák = vidličkář (sev. Mor.) = hošák (Brníčko) = klešř
(Trojanovice) ; — korunka = marunka = halinka == helenka = kuku-
lenka = pambičkova ovečka = slunečko ; — cvrk == švrček = cvrček ;
— brablenec = mravník (val.) = mravec (uh.) ; — ščór (Ivančice), ščurek
n. „ščurek s fusariii" (laš.) = hiščerák (Krumlov) = podžerák (Polanka
Val.) = krtonožka ; — špruček (vodní žižala téměř vždy v kolečko skrou-
cená); žabrunky (druh stonožek ve studánkách žijící, jimi se v zimě
živí kosové, uh.); — živý vlas („teninký červíček ve studánkách, když
ho vypije ovce, dostane z toho motolice", Uh. Brod): — jaiják =: hliňhák
(Zábřeh) = klíště; — stinky = stěnu vky (val.) ■=-- píoščky (slov.) ^=
ptoščice (laš.) = bíeščice (Trojanovice); — skimdi = ploštice stromová:
barušky = pambičkovy kravičky = knězi =-- panáčci = ševci = kováříci
židovky = ploštice zdobená; — strnožka = ovečka = baruška = sto-
nožka; — muňka = mrl (pl. mrle, uh.); — slepičí všetky; — čmel
(laš.) = čmelech (sev. Mor.) ; — osa = osák, vosák ; — sršňák (Jevíčko) ;
— zíatka (vosička lesknavá do modra a do červena) ; — vlček (osička,
co muchy lapá, val.); — hovado = ovád; — buk (Mořkov) = buk
(Brušperk) = bunk (Opava) = střeček; — pípky (droboučké mušky, ^ lítají
hejnem zvláště na vlhčinách, štípají jako komáři, Jí. Město): — lísky
(jedn. lísek, drobné mušky, co požírají chmelový list); — juhana (hmyz
s velikými nohami) ; — hadí matka (hor.) = sklenář (podl.) = žingla (Zl.)
vadni sídlo; — svatojanek (Hranice) = janiček (Brušperk) = světlajaníček
(Trojanovice) = svatojanská muška; — bručky („velké chrobaky, sviťa",
Trojan.); — dřevák = vrták = červotoč ; — hlísta (většinou zemní i
střevní, těmto zde onde i „škrkavky" říkají, oněm „červi"); = srnice
— 323 —
(han., val.) = srdečné hlísty (Frenštát) = zákožní hlísty (Vyzovice, „když
se dítě vykoupe, vylezou z pod koze"). — „Motýl" jest většinou motýl
denní, „můra" motýl noční, někde můra znamená každého motýle (han.,
hor., podl.). Jméno motýl má téz tyto tvary; matalík (Štramberk), mo-
tolík (Jičín), motolíš (Hodslavice), motrlák (Klimkovice), drmotél (Un-
čovsko) ; — bosorka (podl. = bourovec hruškový) ; — hóska (hor. =
housenka); — odraz (velká, chlupatá housenka, „odraz nohu!" slov., val.)
= otíačisko (las.) ; — pavučinář (záp. Mor. = pavouk).
Všeliké -zbytečné" novoty konservativní náš lid pokládá za smělé
rušení ustáleného řádu, jež stiháno bývá pokutami božími. Od té doby,
co přeložen jest svátek sv. Ciryla a Metoděje s 9. března na 5. července,
neměli jsme prý ani pořádného léta ani pořádné zimy, a když nastali
„sokoli", zavrhli se do maku červi a ničili jej co rok, až nádherné zá-
hony maku s hanáckých polí do cista vymizely. Potom zase kýsi šlak
spískal „veterány", proto přišli za pokutu červi na řepu cukrovku.
Odtud šeói nosatci mační na Hané vůbec šlovou , sokoli", larvy řppn
požírající „veteráni".
XI. Jak se volá na zvířata.
1. Velí se a) Volům: tihy! (v levo), hač! (v právo), hajs! (v před),
hóg, hoghóg, hógnil (coufni), haho! (stůj) Zl., — sasem, sasa! (v levo),
hogha! (v právo), hogaj ! (coufni) Val. Klob., — hajt! (v levo), k sobě!
(v právo) Vsacko, = hajs ! (v levo), ča, hogča ! (v právo), voo, vuo,
voha! (stůj) dol., uh. — navrať! čihy navrať! obrať! (velení oráčovo,
laš.). — Povelem hoj ! hoj ! hoj ! chlácholí se dobytek, aby se neplašil
nebo šel pomalu, b) Kravám: hevže! (sem, laš.), škubaj moja, škubají
(laš.) == pas sa, maličká! (slov., val.), stavo! (stůj) sev. Mor.
2. Zvířata se přivolávají: kráva: počem na! — tele: puši, puši,
teličko! (val.;, na, mali, na! (Třebíč), — ovce: vít, poše, ovca!(val.), —
jehné: puši, bažička, na! (val.), pušim, pušim, baroškuf — koza: ajna
aj , poď sem ! (Broumov), — prase : muši, muši ! (slov.), paši, paši ! (uh.),
maska, na ! (Kelč), čona, čona ! (han.), maličký, maličký, čunka, čunka !
(Třebíč), guše, guše! (laš.), — králík: myc, myc! cup, cup, cup! kut,
kut ! kotrš, kotrš ! (odtud jejich jména, viz nahoře), — slepice : poť, poť !
puť, puť! put, put! (uh.), na tutu, tutu! (Zl.), tuťa, tuťa, na! puď, puď!
(Broumov), tip tip, tip tip! (Brušperk), na cip, cip! (Stařic), na čip, čip!
(Jičín, Slezsko), — kuřata: pipi na! mali, mali! — husy: husa, husa,
hena! (val.), babula, babula, babula! pile, pile! pila, pila! pyla, pyla! pil, pil,
pil ! (laš.), na cibi, cibi, cibil (podl.), na žibi, žibi ! (uh.), liva, liva! (Brušperk)^
huška na, livu, livu ! (Bělá), baži, baži ! (N. Město), váži, váži ! (Třebíč), —
kačeny: lili, lili, lili! dlidli, dlidli, dlidli! kači, kači! (N. Město), kač, kač!
(val.), — holubi: holúz, hoíúz ! — pes: p.švžt! — kočka: ččč, na čiči!
21*
— 324 —
8. Zvířata se odhánějí: tele: kec, kec! — ovce: pštyle ! — tiš,
trš! volá („tršká") valach, aby se cizí ovce od stáda odloučily (na uh.
pomezí : přen, přen !), — koza : prč ! kýč kozo ! coky ! (N. Město), —
prase : ks huš, huš ! slepice : kš, jukšahá ! heš, heš ! išoha ! kšo, kšo !
v.š, vš tam! (Třebíč), — husi: haj, háj! hal, hal! (uh.), heš, heš! (slov.).
hajá huš! (laš.), hena, hena! hena, hena! hejna háj (val.), — kačeny:
kač, kač ! — pes : lehneš ! ideš ležat ! deš do búdy, ty pse chudý ! —
kočka : pšc ! pšoc ! Na koroptve volají honci : břla, břla ! — Když se
ptáčata z hnízda vybraná doma krmí, volá se na ně: kř, kř, kř! (ř se
vyslovuje zdlouha).
Xll. Lichotila jména zvířat.
K hlaholům, jimiž se zvířata přivolávají, připojují se obyčejně
zvláštní jména lichotná, většinou od oněch odvozená, jichž se mimo to
jen v řeči děcké užívá:
Kráva : bolena, holenka (záp. Mor.) ; býček : bulík (ib.) ; hřibe:
hošena (ib.); ovce: baruška, bažička, jahulka (= jehnička); beránek:
barošek; prase — svine: mašík — maska (mašuta, mašurka), musik — mušená,
pašík— čuňka, kusik (laš.); pes: pučík, fučík' (slov., val.), balík (záp.
Mor.); kočka: kotěnka, čičenka; slepice: kuřička, kurenka (uh.), tutěnka,
tutka, čipka, čipulka, tipula, putěnka ; kuřata : pipěnky, pipinky,
pipušky; husy: babulky, pilenky, pipulky, pilušky, cibunky, žibule, ba-
zicky, važinky, livulky; housata: pilata: kačeny: lilušky, dlidleny, dli-
dlušky, katuše.
XIII. Hlasy zvírat.
Kráva bečí, bučí, řve, ručí (krávy ručaly uh.), ryčí (laš.), somce
(když na pastvě majíc plnou hubu bučí) ; — býk mamře ; — ovca bečí :
— koza mečí, mekoce, stuká (laš.) ; — prase kruká, grulí, ňurká, hurčí,
bručí, kvičí, rochotá, řóchá, řóce ; — pes ščeká, blafká, skujíká (jsa bit),
vyje; — kočka jančí, ňaňčí, iíarčí; — slepice vdáká, gdáká, kokovdáká,
kodkodáká, pudpudáká,* (když má snésti vejce), kráká, krákoře, krká,
krčí (když „se stará"), kvoče (kvočna), skřeká (zlostí) ; — kohout (kokot)
kokrhá, kukrhá, kokrhúká, kokyryhá, kokoce; — kuře piščí, čipčí; —
hus ščebetá, ščebotá (ščeboce), kejhá (záp. Mor.), gágá, gagoce, gáňá,
čaragá (odtud „čaraga" = rozkřičená hus, podl.), hus „kachtá", když
sedíc na vejcích chce ven (Třebíč) ; — kačena lachotí (Zábřeh) ; —
holub vrká, hurgá, hrgotá ; — čáp klepe, klekoce ; — slavík, křepelka
tluče; — vlaštovka šveholí, švihotá, švitoří, švitora, švrluká (laš.); —
kos hvízdá; — vrabec šviřinká, cvrliká, cviráká, čviriká, čičiriká (i jiní
neumělí zpěváci); — polní kanárek (králíček) vrnoží; — vraná kváká,
kvoká ; — kavka, havran kráká, krákoře ; straka řehoce, ščebetá, rapoce :
— sova kuvoce ; — fuhýk (kalus = sejček) ťuhýká, kuýká ; — sojka
sojáká; — dudek dudá; — křepelka křepelá ; — žába rachota, rechoce,
— 325 -
rachá, rave (sev. Mor.), hrčí, skrčí, škrká, škrhoce, škruhoce, kručí,
skvrká, vrčí, kuňká: — had sypí; — muchy vrndžá (podl.).
XIV. Plemeiiěiií zvířat.
Kráva se běhá — vořuje (laš.) — , je naběhaná n. stelná, otelila se.
Kobyla vrchuje (uh.) — chce hřebca — je zhřebná, ohřebiía se.
Sviňa se huká n. hučí — řáká se (han.) — je sprašná, nahučená?
oprášila se.
Koza se prčí, je skotná, oprčita se.
Ovca se honí, je nahoněná n. skotná. obahnila se. n. okotila se.
Kočka a fena se honí, je nahoněná n. skotná. okotila se.
Zajíc se honcuje, je skotný, okotií se.
Drůbež se pojímá, ptáci se pářá. Húsata se z vajec klujú, potom
se válajú, vyvalily se.
XV. Dojivo.
^Iléko se dojí do dřevěné nádoby, kteréž na Moravě říkají a) hrátek
(většinou), b) dojačka (na Zábřežsku), c) škopíček (na Unčovsku).
Co se najednou nadojí. jest jedno dojení (-troje dojení snědli jsme
na večeru"); mléko ve všech svých způsobách jest dojivo. Laši a částečně
i Valaši (na Karlovicích) mají pěkné jméno hromadné ndběf, jímž ozna-
čují nejen dojivo, nýbrž i výrobky z dojiva : máslo, tvaroh.
Vydojené mléko přecedí se do velikého, dvojuchého hrnce, kterýž
se jmenuje a) látka (většinou), b) latuM (Slavkov, hor.), c) mličník
(Vyškovsko), d) hniíka (Kobylí), e) uchác (Tišnov. Frýdlant), f) dvóošnik
(Prostějov, Litovel), g) cezak (Bohdikov); hmec se přikryje dřevěným
dénkem.
Smetana s mléka buď se sbírá sběračkou (velikou Ižicí) a zbylému
pak mléku říká se sbírané mléko, nebo (na Laších) mléko se spouští
dírkou, kteráž jest v látce dole nade dnem od hrnčíře prodlabaná a
čepkem zacpaná. Látky ty jsou mnohem širší a plytcí, na způsob mísy.
Spu.štěnému takto mléku Laši říkají i^puščane nebo čepkove (Celadná).
Smetana slévá se na stloukání do velikého hrnce, jenž slově a) sUvák
b) smetaník (Slezsko), c) čepák (Tišnov), d) baňur (Klimkovice).
Sedlé mléko má toto české jméno na Podluží a na záp. Moravě,
v Bonzově sedlesh>; Slováci, Valaši, Laši a Hanáci mu říkají kýška
(kyška, kéška).
První mléko po otelení slově a) mlezivo, b) kuřdstva (val) ,
c) zdojky (N. Město).
Máslo se tluče^ stlúká, dělá (na Starojicku) v máselnici, jíž na
Zlinsku říkají masnicn, jinde na Slovácích maslénka (han. maslinka)»
na Vyzovsku stíkačkr. V masnici zastrčen jest hrotík, nade derou hro-
— 82í> —
tiku přes hůlku (val. topdrktt) navlečen hrotíček (porn. kotulká), na hůlce
dole připevněn kotúček (cezanec dřevěný).
Stlučenému máslu říkají a) máslo (na Starojicku, na Laších), b)
přesné máslo (uh.), c) výtisk (Pulčiny na Val.), d) putr, putra. Drobty
másla, jež se při stloukání pod lirotíčkem usazují, šlovou výskoky. Na
budoucí potřeby máslo se topí (topené máslo). Usedlina z roztopeného
másla slově a) cmúr (slov., val.), b) cmerka (dol.), c) kalus (las.)
d) varmuž, varmožka., barmožka (han., hor.), e) pany (uh.), f) kapalica
(Třebíč). Obecné i na Moravě jméno podraáslí má mimo to tato syno-
nyma: b) srvatka, syrvatka, syrvotka (las.), c) cmer (uh., Celadná), d)
vyhogance (na Brumovsku).
Z kýšky se tuží (= tuží, lisuje), sráží (záp. Mor.) tvaroh, (jemuž
Slov., Val., Han. vůbec sýr říkají) na zvláštním tužáku (zl.), tužku (val.),
lesici (las.) Zesyřelá teplem kýška vlije se do míška a položí pod lešicu ;
Laši tomu říkají výluh (od si. vyložiti). Vedle obyčejné syrovátky říká
se též b) kapalka (laš.), c) podmisčanka (=; z pod míška vytékající,
Frýdlant, Místek). Z tvarohu dělají Hanáci tvarilžky, Laši dělají homiilky
(uh. homolky).
XVI. špižírny.
Špižírna (Deblín) = skřich n. škřich (slov.) n. štrych (Brušperk) =
súsek (val.), sušek (laš.), sósek (hor.) jest veliká prkenná, příhraditá
truhla na obilí, kteráž buď na komoře nebo na hůře (na půdě)
stává. — Zigla (slov., val.) n. židla (slez.) = příhradní truhla (Jičín) =
stravní truhla (Brušperk) jest dlouhá truhla s příhradami na mouku
a na „stravu." — Kadlub = dzbei (Vsetín), vydlabaný nebo vypráehni-
vělý silný klát dole opatřený dnem, do něhož se obilí (až i 10 měřic)
sype. — Sperčok (Místek, = šperčák ; šperka = slanina) jest špižírna
z proutí upletená na uzené maso, slaniny, sádlo. — Spichárek (Opavsko)
tolik co police. — Faska, soudek na sýr. — Mosúrek (val.), kadloubek
na máslo, med a pod.
XVII. Xádobí.
Nádobě říká se obyčejně: náčin (slov., val.), náčino (laš: náčino
na želé - bečka), koll. náčiní n. náčení, več se počítají též i lžíce,
nože. vidličky: po jídle se umývá náčení, t. j. všecko, z čeho, na čem
a čím se jedlo. Na Zábřežsku nádobí označují jménem „drasta", roze-
znávajíce drastu dřevěnou, hliněnou atd. Dřevěné nádobí, jež bednář
vyrábí, označuje se souborným jménem „bedno."
a) Drasta dřevená. Stangla (staroč. Standa, něm. die Stande),
štoudev na vodu, stává v síni v koutě. — Škop n. škopek, dřevěná
nádoba obručemi stažená s jedním nebo dvěma uchoma: Laši škopku
— 327 —
s jedním ucliem říkají hrotica, dvojuchému žber. -^ Lávica (han.) jest
dřevěná nádoba na způsob škopíku, nahoře zabedněná. Nosívá se v ní
voda žencům na pole. U prostřed horního dna má díru. jíž se voda
vlévá, při kraji malou dírku, kterou se pije. — Zbel (Kelč). dřevěná
nádoba na vodu (vyšší puténky), k vrchu užší, při vrchu prostrčen jest
„šprušel", za niž se nosí. — Gbel, gbelík. dřevěná nádoba na měření
sypných věcí.*) — Trečaf (slov., val.) = káď, pařiC sečku. — Trokám
a neckám na Podluží a na Kopanicích říkají koryto a korýtko (ve
chlévě je tam hrant a brantík). — . Vahan, vahánek (val., uh.), kulaté
necky se dvěma uchoma, v nichž se na koláče zadělává. Puténka jest
na vodu, putna (se „šandami") na nošaní: této říkají Valaši nošačka,
Laši : šlová putna.
b) Drasta hliněná a j. Vařák (val.) = varník (laš.), veliký hrnec
na vaření. — Mandaska = bandaska. veliký a široký hrnec, v němž se
dobytku vaří. — Čapák, hrnec čapatý. — Kočvar (val.), hrnec jaký-
koli. — Kohan (val.), veliký hrnec. — Gorček (val.), hrnek prostřední
velikosti. — Draťák (val.), hrnec drátovaný. — Paták (val.), hrnec
na pět žejdlíků. — Nosáky (Uh. Brod) = roslíky (Třebíč), dva hrnce
spojené, v nichž se žencům oběd nosívá. — Křidélce na uh. pomezí
říkají přikrývka. — Na vodu jsou tyto nádoby : žbán. žbélek (Rožnov) =
žbánek, kubaňa (slov., val.), veliká nádoba hliněná, záhrdlitá; baňka,
menší taková nádobka, kubáč (val.) = kubaňa = čepák (uh.) = cabuk
(podl.) = gugáč (Uh. Brod) = plucar (hor.), pijáček (val.), hrnek na
pití. — Cénka (Zábřeh) = ciment (slov.) = plecháč = kofla (Jičín). —
Plucka (val.) jest baňatá sklenice. — Hraňůvka (pom.), čtverhraná
láhev na víno, již snadno vstrčiti do sotora. — Pekáče j.sou: babůvka,
kachlenka (Bohdíkov), husník (Měřínl bálešník. — Nádoby na dojivo
vyjmenovány jsou výše.
ci Osatkft, kos. Vošatka (záp. Mor.) = kosatka (Třebíč) = okřín'
íaměnka. slamenica (uh.). slamianka (laš.) = ošívka (uh.) = ošitka
(Karlovice), — Sotor jest dlouhý koš ze slámy nebo palachu pletený.
v němž Slováci zvláště láhev s vínem ze sklepa nosívají = samšék
(Jevíčko). — Kozúbek (val.), košík z kůry březové. — Bartušek (han.),
proutěný koš na zemáky.
Lžice (užiča, lužica [laš.] , lyžka , ližica . žečka [han.]), nože a
vidličky uschovávají se v ližičníku n. íyžníku (laš.), zvláštním to po-
dloulilém koši; vařeky ivařacha, vařaja) a švrlák n. šplechtáč (han.)
zastrčeny jsou ve vařašníku. Na strouhání sýra, perníku a pod. je
struhátko ^= struhadélko = stružek (la^.), na cezení cezák = cedílko =
cezan ;== ceďák. Slánce Moravané solnička říkají.
*) Na Laších gbel znamená okov u studně: v Bludově okovu říkají vědro
— 328 —
Na umývání nádobí a náčiní jest škop o třech vysokých nohách,
zřez = řez = hřez (han.) = dřez (:icl ) -- myják (myjok, Frýdek) ^^
hrot (Opav.) = lošof (sev. Opav.)
XVIII Oruží, řád, řezivo, uťatí.
Oružím na Rožnov.sku jmenují náčiní tesařské, hasičské a pod.
Všelikému náčiní hospodářskému Valaši říkají řád: „Pomimo motyky
nepotřebovat žádného řádu." Čím se řeže a teše (nože, sekery), jest
na Valaších a Laších řezivo, sekerám kollektivně Valaši říkají též íífaťž:
„Ach, vy máte moc uťatí!"
Pantok, dlouhá, neširoká sekera o dlouhém topoře, štípati dříví. —
Obušek, malá sekerka o krátkém topoře (slov.) ; na Valaších obušek
má toporo dlouhé a užívá se ho za hůl. — Valaška, sekerka valašská. —
Oščepačka (val.) — Hlavačka (Uh. Brod) = híavatka (val.), sekera
mezi pantokem a obuškem. — Podlúžina (val.) = tesačka, širočina. —
Pobíjačka (val), sekerka, již se šindely na latě přibíjejí.
Motyka obyčejná slově též kučnica n. kučovnica. — Graca,
široká, kulatá xnotyka. — Ramovačka (záp. Mor.), široká motyka. —
Pňůvka (laš.) motyka na kopání pňů (pařezů). — Kylhof ^= špičák =
nosál (laš.) =^ krumpáč (záp. Mor.) = tlučnica (kločnica), nástroj
lamačů kamene.
XIX. Oželiy.
Ožehy Hanáci a Horáci jmenují všecko náčiní, jehož se při peci
užívá, jinde znamená ožeh jenom hůlku od ohřebla; jsou to: ohřebío-
n. hřeblo; — pometlo n. ometlo (val.) ; — lopata n. lopař (val., uh). ; —
šostka (Palonín), lopatka na vsazování vdolků do peci ; hrbačka (= hra-
bačka, val), lopatka na vyhrabování popela zpod kotlá; — kutáč,
dřevěná n. železná týč na kutání uhlí; — vidlice (železné) na vsazování
hrnců do kamen ; — roháč (val.), široké vidly na kolečkách, na totéž.
XX. Placlity.
Dle toho, nač se jich užívá, plachty mají jména rozmanitá. Nejvíc
jmen má plachta travní: trávnica, prešívka n. náševka (uh.), cípnica
n. cípnačka (dol.) , drchta n. drychta n. drochta (Opav.), dychula,
měchula n. měchůvka (Frýdek). — Na rozsévání jest: rozsývka n. ro-
háčka (podl.). — Na „zvářaní" : popelnica, popelica, popílka, popeluška. —
Na list je listnačka, na pokrytí slámy v loži : ložnica n. stlánka (záp.
Mor.); — stůl se pokrývá ve všední dni stolůvkú (slov., zvláště ze-
máky se vysýpají na stolůvkú), ve dni sváteční obrusem. postel se po-
stírá prostěradlem. — Děti se pěstují v chůvce n. v loktuši (val.)
Šňůrky ke čtyřem rohům plachty přišité jmenují se: trháky,
trháčy, traky, tráčky, cípky, konce.
— 329 —
XXI. Správa na prádlo.
Prádlo 8e nejprve „svářá n. „pýchá" v pajchovni n. pýchovni
Pajehovňa je štoudev o třech nohách, v níž se napřed udělá luh takto :
na dno se prostře „popelnica," na ni se nasype popela a naleje vody,
kteráž tím způsobem do varu se přivede, že se do ní kladou rozpálené
pískové kameny „zvařací kameně," v luhu pak se prádlo „svářá"' ;
potom se vypírá ve vodě tekuté nebo studniční na ..práči" (stolci)
pístem n. kyjankou (laš). Suché prádlo pak se „kúlá" (val.) deskou
na podloženém válci n. váli ; na jemnější prádlo jest za cihličku „hla-
dílko-', skleněná to koule. — Nyní však už se většinou pere po způ-
sobu novověkem.
XXI 1. Xadávky, přezdívky a slova obliroublá.
Z kapitoly o tvoření slov poznali jsme, jak hojny jsou v našich
nářečích přípony slovotvorné. Roziiianitými těmito příponami jedno a též
slovo nabývá nejen tvaru, nýbrž i významu rozmanitého, a to namnoze
rozmanitého významu ethického.
Obyčejný název dýmky na př. jest /íyfca ; s obyčejným tímto tvarem
nespojuje se žádného zvlá.štního významu: „Neviděía"s méj fajky?" ptá
se hospodář hospodyně, hledaje jí. Jaké však city vzbuzuje v něm totéž
slovo zdrobnělým svým tvarem, když si po dobrém nedělním obědě řekne,
že si včil zapálí ýaje(^ku ! Přinese-H si však hospodář velikou dýmku s
trhu, hospodyň nerada to vidí, ,.dyť do takovéj ýaje vejde sa na ráz
za čtyry grajcary tabáku!" A kouří-li hospodář v nečas, třeba z obyčejné
fajky, hospodyň se zlobí, že „toho fajiska (nebo fajčiska) za celý boží
deň ani z huby nevydělá!"
Přípony, jimiž se tvoří přezdívky od kmenů jmenných a sloves-
ných jsou hlavně tyto: ár (suchar), ál (nohál), lo (výmysío\ ula (bě-
hula), áň (ryzáň), on (svidroň), och (šipoch), uch, vcha (papluch, pa-
plucha), ec (ošklébenec), dč (střapáč), jdckn^ Čacko (paňácko, chlapčasko *)
Zvláště častá jest přípona isko na označenou nelibosti: Daj tom kravsku
žrát, ať pořáď nebečí! Zasej ty nožiska sem strkáš? Nemožeš si skovat
ty hábiska ? Vyžeň to psisko !
Mimo to přezdívky označují se svými zvláštními slovy a slovy
tropickými.
Přezdívky jsou nemalé důležitosti, jde-li o poznání povahy národní.
Ve mnohých věcech shodují se tu snad všichni národové; osel na př.
málo kterému asi bude vzorem moudrosti; v jiných však liší se cha-
rakteristicky. Nám na př. „ovečka" vzorem jest pokory a trpělivosti
*) O význame těchto přípon a příklady srovn. výše.
— 330 —
íiásledováiií hodným, a Němcům pro tytéž vlastnosti jest „dummes
Schaf". Lachu nejhorší nadávkou jest „íata," „lata spálená," kdežto
Slovák „takové pletky" ani by si nevšiml.
Většina přezdívek našich odnáší se k mravním vadám a všelikým
křehkostem, jež káry a posměchu zasluhují, jinými označuje se věc, jež
není člověku po chuti, která právě nelibost jeho vzbuzuje. Zhusta cha-
rakterizuje se přezdívkami osoba nebo věc tak stručně a trefně, že
významu jejich ani mnohými slovy a dlouhými opisy vystihnouti nelze:
jiné zase jsou plodem prostonárodního humoru.
Přezdívky osobní.
Vysoký^ hřmotný: horoň (chlap jak hora), baldoň (kolohnát), slon-
bidio, („to je stonbidío, na téj može pse věšaf" = hubená, vysoká ženská),
stahún, cahún, cahél, cohan, lancúch (hranáč), kostrhún = skolhan =
klocáň (vysoký a suchý chlap), hřmota, okřasta, klacmuda (vysoký a ne-
ohrabaný, plahan (velikán, laš.), lamželezo (silák).
Tlustý a tučný: koberáč (břicháč laš.), bachala (bachráč), banďák, batěk
(malý a tlustý, mego (megál, megula, megaňa, z^nijaq (?) val.), vágala (tlustý,
neohrabaný, val.), zugan (sedlý), zembuch n. ozembuch (malý a zavalitý.)
Malý: sušák, šušaňa (zakrsalý), krnús (id.), krhel (laš. id.), čapar
(čapatý, laš.), skrček („on veliký neuroste, bude taký skrček"), mazgera (záh,).
Rubený, slabý: chudár. suchar., mugar (vl. chroust ==: vychrtlý
člověk, záh.), pšorka (val.).
*d špatné ckůzH : šmatíáň -- šmatlocha = šmatloň, glajda, chra-
mozda, čampala = čampoch (laš.), šaijtáč = šantala, krbala (kdo „krbe",
t. j. drobčí, laš.), škrampala (iaš.) = škrpata (laš.), švidrnoha (Zl.)*)
Od barvy: šeďa = šedival, čaďa (očadlý, černý chlap); — zerzoň =
2rzoch (laš., kdo má zrzavé vlasy).
Od zrakíi: švidroň (kdo švidře, šilhá).
Od řeči: bunčala (laš. ňuhnál), chomtoň (kdo cliomce, slova polyká),
gangoš (val., zajikavý), bebíoň (kdo „beble", se zajiká), brbioň (brebta).
Levák : krchňák, manďák, mahdák (val.), galbák (val).
Dle neiiprauného zevnějšku: nekluda (nečistotný), matíocha (špi-
navec), šipoch (las., ušmouranec), nešpita (val. nečistý), střapáč = kosmáč
(kdo má vlasy střapaté), sasora (rozkasaný), mrťa.pa (malý člověk ve
velkém oděve, val.).
Přezdívky řemeslníkům: pařák (řezník), chlupkař soukenník, laš.)
prták (švec).
Trhan: flandera (laš.), odrama odrachmela, odrha, pařiíata, škubán,
škubenda (val.), knot, klak (laš.), chvant ^^^ chvančak (laš.). šargan (laš.).
šargot (laš.), smyk (val.), ošusta.
*) nsl. šveder = Krumfiiss (MíkI. I. 515).
— 331 —
Tulák: paiuda. pobuda, potlukeň (záh.), otluk, lancúch, lantucha,
lantoš, (uL), íandža Tlaš.). locún (las.), drada (val. tulák n. tulačka po
nocích), oběžisvět (laš.).
Ničema: nicpotak (laš.). oplan (val,), olach (uh.), chachar (laš.),
hach (laš.), halapatún (laš.), lobás (val.), íach (laš.), lata (laš). lata
spálená (laš.). lataň (laš.). galgán (val., laš.). lomcíř (val.), koloděj (val. =
lotr), otrapa, šibenec, smuda (val.) — zděrba (coll. = luza. laš.)
Hlupák, nemotora a p. : gámela (porn.), bygan (pom.). g)^bas (laš.),
fuhela. ogegío (laš.), radvan (val.), trkvas (uh.), hňup.
Skrblík: zgrbla, zgrblaňa, žgrňa. žgrla. škrtoň („škrtí groš").
liryzikůrka.
Přezdívky věcné.
\šak nejen osoby, i věci mají své přezdívky, jsou-li nepěkný nebo
nevhodný anebo mluví-li se o nich s nelibostí, s nechutí, s opovržením :
Zvířata: trt (vjxhrtlý kůň, pom.). škapa (= skapá od si. skapat) =
hliva ř= herka), prča (koza), čaraga (rozkřičená hus).
Udy těla lidského: hlava: lebeň, lebaňa*) (když zasloužila pohlavkuj,
palica, palepa (laš., když jest tvrdá, neústupná), kotrba, drgaňa (val..
když Je v ní sečka"). — krk: gágor (vl.. husí jícen), gagoň (val.,
„enom pořáď do gágora cpe"), piják („chj-tím ťa pod piják!") — oči:
šiše (oči ^•}'valené), hale (laš.) — nos: frňák (,.dostaneš po frňáku.'-).
čuchán, šňupák (,, pleskni ho po šňupáku!"), kynál (laš., veliké nosisko).
— huba: gamba (když jest veliká, nepěkná, a člověk jí obdařený jest
gambatý, gambál). paščeka (huba prostořeká, pomluvačná; proto se říká
^Zavřeš tú paščekul- ,.Dostaneš po paščece!" Kdo paščekú mlátí, jest
„paščekář.-) Jinde paščece říkají: čuňa, čubaňa, křuňa, blama, plampa,
třepačka, klampajzna, blaíarňa. — papula (huba vypasená, která hodně
papá). — zuby : zubále, keláné (kelce :^ zuby kančí), křamáky (které
všecko ,.skřámou''i. — záda: chrbét. — břicho: bandur, banduch. bandor,
banďoch, bandorec, kobero (vl. báchor krav.ský, laš.). kačeňák (které
všechno stráví), sajdák (vl. pytel, val.) — ruka: paprča, gramla (ne-
šikovná). — levá ruka: krchňačka, krchaňa, manďačka, galvaňa, gal-
baňa. mandyka (laš.) — prsty: pazúry. — nohy: hnáty, kyty, koty (vl.
nohy telecí n. prasecí „otrčíl koty" ■=- umřel), kotáiy („stáhnut kotáry"
= umřiti), hňápy, ťápy, ťampadta, klače, čapy (vl. kravské nohy), čan-
gály (dlouhé nohy), hyžďály (val.), hynštály (val.), šupáky, krosna („na-
táhni ty krosna- = pokroč lépe. laš.). gramle („co ty gramle sem
strkáš?"), jedenástky (dlouhé hubené nohy).
*) Od adj. .íebavý- = holý.
— 332 —
Stavení: poloma (stiirá chalupa na spadnutí)^ chajda (chatrč, kuťa
(iieúhledná chaloupka), šatanda (veliká jizba) =^ harahuzňa (val.), surdík
(malý, neúhledný pokojík). — postel: pelech, báchory (peřiny). — ná-
bytek : zgarby (staré zgarby = haraburdí) ~^ harabúzí, zabrcadía (= za-
vazadla, nepotřebné krámy v jizbě, val.), g^ražija (starý nábytek, val.),
— střepy (náčiní kuchyňské.)
tíaty: háby, brtochy, habríochy val.), knoty (staré věci vůbec,
zvláště šaty, „zebrát své knoty a šél" ^^- „svých pět švestek" dle něm.),
lunty, kvanty (las.), chvanty (las. \ šrůty (laš.), fafrňochy, .švery (val.), —
plzák (ošumělý, ušpiněný klobouk), klapák (staré klobučisko, jehož střecha
„klapí" -= dolů visí), hucáň (škaredé klobučisko) = krpáč, kepeň (val.),
geverec (ví. starý klobouk valašský), — kučma (veliká beranice, kdo v
ní chodí, je kucmák, hazucha (kabát nesvěčný), čuba (ošumělá halena,
val ), hašvan (roztrhaný kabát), — pltě = plky ^^t? dríy =^ dríavice ( široké
gatě plátěné, — hňáp (veliká bota', škarbal := škrbáí (val.) = baganč
(starý střevíc), labuně (papuče, val.)
Pajzák zi: kleinzák = grňa = grmela (starý nůž).
Jidía a nápojt : oškrtek (nepodařené pečivo, laš.) =^ bacán (han.),
bachanec (sprostá buchta (Jič.), osúch (špatný koláč), paplena (moučná
kaše), lura (káva: daj trochu tej lurky = brynda, laš.), =- glura (laš.
„navařila si tej glury") = čuchajda (val.), lucha (špatné pivo, káva a j.
laš.), — šurpáň (jabko, hruška zakrsalá).
Pole : hrb, strup, zdrap, zděrec (pole neúrodné, hrdelně).
Pvnr,^ : šuchta = šuchtačka (práce liknavá), špihtačka práce ostudná^
zvi. tesařská), špindračka, prtačka i„dycky byla jakási prtačka"), —
mrvenina (vl. zauzlené niti = jalová řeč, val.)
Přezdívky obrazné.
a) Od nadpřirozených bytostí a p. : vylkodlak (laš.), můra, bosorka
r— stryga ^=: střihá (laš.) = čarodenica (obyčejně =:r nespravená, střapatá
ženská), podhodek, skřítek („uškřítaný", ušpiněný kluk) = skrjatek (uli.)
= škřata (val.), smok :::= cmok (laš. „hledí jako cmok" =:= Azdorovitě)
odměna (laš. = potvora), bubák, mátoha (uh. , zázrak (příšera, maškara:
„di ty, zázraku škaredý!"), zámora (= můra).
b) od zvířat: hlupák: osel, vůl, bivol, tele, tele Machovo, baran,
— pomirec (zasmušilý) : somár, sova, — škůdce : tchoř (tajný zloděj),
kuna (mlsný člověk, který všecko vyslídí), pes (rozpustilý kluk, který
mnoho šatů podere, laš.), psí duša, — protivný člověk : čuha :^ čupka
=^ suka = kudla = fena (zlá ženská), čaja (táte čaja čajovská !), čava,
klisna, vydra (cundraj, hyd (teíi hyd pekelný !) = gyzd (laš. = ošklivec),
krtica (uh), žabia kvóra (kůže, uh.), — zlobivec : šršeň, škřeček, jež,
sojka (vadivá ženská), — slaboch : žába (žabnál), cvrček, hlísta, chrust,
— 333 -
kvočna (naiíkavá žena), tutěna. — tlustá žena : bachyňa ; koza má trojí
význam: mlsná kozo! hlúpá kozo I stará kozo! (děvče odrostlé, když si
dětinsky počíná). — zhnilý kotel (lenivec).
c) Od rostlinstva: smottacha (vl. plevel, špatné obilí), mrkva —
mrkvús (hlupák), pcháč (člověk pichlavý), lebeda (špata. ledačina), kvak
(člověk klátivý, lenivý), zelenka (vl. zelená hruška, člověk neduživý),
hlub (vl. košťál, hlupák), oskoruška (suchá, malinká osůbka).
d) Od nářadí: trdlo ^= trúba ^= trúba olejová = grňa (vl. čepel)
= hlupák, motovidlo (nešika), klanica (zdlouhavec), chomút (hřbet,
sprostý chlap), kadečka (břicháč), díža (tlustá žena), harfa (vysoká ženská),
hachla = drhlen (stará dívka, když si vede jako mladice, „staré hach-
lisko"), staré ohřeblo (stará nehezká ženská), vařacha (kdo se do všeho
míchá), patírka (::= paščeka).
e) Od jídel : boží dárek bez kvasnic (hlupáček), měrynda (strava na
cestu = hlupák, val.), marvan (buchta z pohančené mouky, hlupák, laš.),
mrváň (houska ze pšeničné mouky na způsob věnce spletená =:= tlachal,
val.), varmuža (vaječina s krupicí = nimra), chamula (kaše ovocná =
nimra).
f) Od živností: kostelník, masný kostelník (filuta), šerha (ras
= trhan, laš.), katík (trhan), hycel (katův pacholok. val.)
g) Od různých věcí: špunt (malý chlap), zhlodek (zakrsalý člověk),
lankvara (chabý, stonavý). nědolunga (nevědoucí si rady. laš.) chmula
(nimra. val.), návara (mrzout, launenhafter Mensch). glaga (telecí žaludek
namočený, syřiště = člověk chabý nejapný), mlezivo (zdlouhavý, „táhne
se jak mlezivo). otruba (hlupák), omasta (má za ušima), suk (svéhlavý,
neústupný), slota (darebák), odřezek (hrubián, „od pantoka"). koltún
(všivák, špinavec, laš.). stará kalamaja. stará rachétla = rachométla
(stará děvka), škára (stará žena), šubra (ušubraná. ušpiněná ženská).
Přezdívky synekdochické : hřbet (přezdívka sedlákům), kobero
(břicho = břicháč), paščeka (^ paščekář). hrtaň (laš.) = gágor (vl. husí
jícen = piják, žrout), schlubné plúca (schlubný člověk), střevo (roze-
pranec), plezmero (ňadra rozhalená, když se košile pod krkem rozepne
= kdo tak chodí), huštlama (člověk nevymáchané huby).
Ironie : dobroděj (vždy ironicky := darebák, škodař) = dobrodinec
= dobrutka (laš.), zdara (= nezdara, „to je čistá zdara," val.), čeledín
(= dobré kvítko -to je čeledíni").
Humor: kuřimacek. kdo „macá kury", ohledává slepicím, skoro-li
ponesou, což se pokládá za nedňstojno může = skrblík (laš.), — „stu-
dený kovář" a „suchý mlynář = na mizinu při.šlí, — brnoša nebo staré
brno := žena brbtavá, — klebetník ^ sotor (dlouhý koš hanácký, jako
by v něm tetky klebety roznášely) . žebrací kabela (žebrák = žebrota),
chlebárňa = huba. — Přezdívek z humoru a vtipu vzešlých jest po
— mi —
našich osadách plno Tu neujde žádná zvláštnosť, žádná hloupost, žádná
vada nebo neřesť, aby se z ní neukulo nějaké „epitheton ornans."
Někdo si na př. kdysi pochvaloval, že kule z jeho pušky letíc udělala
„íiúm", i zůstal odtud „Fiúmkem." Jiný ukradl kdysi komusi dort,
i stal se z toho „dortařem." Hrávali si chlapci na mlynáře, jeden chtěl
vždy býti práškem, i přezdíváno mu odtud „Prášků" až do smrti atd.
Abstrakta přezdívkami: rozum (mudrlant), koleda = klebeta (po-
vídavý: „to je koleda! to je kus klebety !"), íačná pýcha (pyšná žebrota),
divina (podivín), svávola (člověk svávolný), útrata (marnotratník), lichota
(zlý člověk, laš.), nástraha (pokušitel, val.), dožera = oštera = ostuda
(člověk dožerný, ošterný ostudný), nědobřina = nedobrota („ty nedobroto I"
po přátelsku, asi jako něm. Spitebube), paskuda (= paskudník, neposeda,
záškvara (kdo něco zaškvařil, zavinil, na vzdory udělal, laš.), špata
(špatný člověk, špatná věc), choroba (to je choroba člověk) == neduha,
zmata (kdo něco zmátl, špatně udělal), chumel a s nechví I ou (neohrabaný
člověk.
Vlastní jména přezdívkami: Kúdelná Veruna, paČesný Jan (ne-
šikové), Rozinka Vachetkova (přihlouplá ženská)*). Mářa (osoba marnivá
nebo marnostratná, vzhledem ke slov. „mařiti"), Mahda („stará Mahda
--= Majdaléna), Majolena (vyfintěná koketa), Dora Lapotova (tlachačka
lapotať = tlachati, val.), Putyfarka (necudná ženská, val.), Trandamarýna
(nepříliš chytrá ženština, která chytré rady udílí a za chytrou se po-
kládá, od slov. „trandat," hor.)
Slova cizí a dialektická přezdívkami: (gavenda tlachal, plkoš, laš.),
jaskulka (drkotnice, laš.**) figura (ty figuro !), kmín (gamin) — portukál
— šot — cigán (taškáři filutáři)***), juhas (trhan), nación (daremný lid),
škíáv (otrapa). — „Chíap a roba". Slovákům, Valachům a Lachům
jsou názvy čestné: „Naši chlapi sú v lesí", pravi žena o svém muži
a dospělých synech, „naše roby sú na poli," zase muž o své ženě a
dospělých dcerách. Ale na Hané a jinde jsou slova ta nadávkami!
Ogar (val.), ogara (Zl.) znamená na Valaších a na Zlinsku chlapce vůbec'
na Laších jest to neposlušný kluk. Polské zgarby (poklady) jsou u nás
starým haraburdím, val. krbce znamenají na Hané stará botiska. —
Zajímavý jsou přezdívky: korhél (Chorherrj, herpiška (jeptiška), ahatyša.
Onen značí ochlastu, herpiška jest „erdek baba", abatyša „stará klepna."
*) Přihlouplá osoba tohoto jména žila skutečně v letech asi dvacátých na
zlinských Pasekách. Mladší generace nynější jí ani neznala, ale rod Rozinčin
nevyhynul.
**) Obě slova sice neznáma.
***) Cigán jest obecným názvem zpronevěřilce, lháře a taškáře. Slov „lhář,
lháti" málo se užívá, vůbec mluví se: Ty cigáne! (= lháři), Necigaň (= nelži^.
Ocigánil mne (ošidil). To je cigána (lež). Duší sa jak starý cigán !
— : 35 —
Tak i slovesa dialektická smyslu potupného nabývají: _gazdiť*
znamená na Brněnsku špatně hospodařiti, -bozaj mne!" (Zl.). „polub
iha!" (Jicko). sice užívá se slovesa „obtúlif
JSlova přeformovand přezdívkami. Nechutná-li někomu polévka,
máčka, šiška, kýška. buchta, buď že nejsou dobře připraveny, nebo že
by raději něco jiného, šlovou mu jídla tato: poleva, mačura, šiša. kyša,
buchár : Pořáď enom tú kyšu ? Takovú mačuru možeš si sama snést.
Z podobné příčiny stává se fajka fajú, kabát kabošem n. kabaňú. a
obyčejná punčocha, i tak dostatečná na označenou nešiky. hlupáka,
méní se v punčalu.
Nadávky se sesilvji: trúbo trúbská, osle oslovský — oslúcený,
ostúcenúcký. vole voíúcený. volúcenúcný (Jič.).
A jako jmen podstatných tak i slov" hojné se užívá na označenou
děje nelibého, neplechého, nemírného a p. Kdo v nečas mluví nebo
pleská věci nerozumné, ten ,plká". jest „plkoš. uplkaný." prdolí. jest
„jjrdola. uprdolenv." a ženská taková jest .prdolena." Kdo neustále
o jednom mluví, ten pořáď o tom „koleduje, klábosí, kalabiznuje,
lamúzgá. dragoři (laš.), gajduje, bumboce" (laš.). Kdo má hubu nevy-
máchanú. ten _křápe, ťápe." „Nevdákaj!" okřikuje ženu muž. stará-li
pořád, jak bude dále. „Rechna (drkotnice) rechní." Sápati se na někoho
jest „bekat, .skřekat: Skřékni na něho, dyž neslyší!" Kdo se vadí
na veřejném místě, ten „sa rozdavuje (je rozdávený, rozdává), hylásňá,
zvoříňá, a komu kdo náležitě vjmadal, tomu „vyzvoříňál." Děcko ubře-
čené _cébí sa, dává sa do cebíka, je ucébené ogebuje sa, je ogébené.
praščí; činí-li to starši člověk, tedy „škňůrá." je „škňůra." Kdo se má
do pláče, ten „dělá pekáč, ma hubu na pekáč." Děcko, když naplákajíc
o něco žadoní, tehdy , škrančí, iíardží a vrandží."
Směje-li se kdó potměšile, „ščuří sa, má hubu oščéřenú." Kdo se
směje na hlas. ten „sa oščeřuje (oškerá)." a vysmívá-li se jiným, „vy-
ščeřuje sa. dělá si výščeřky." Smáti se nezbedně, nezpůsobně (cachinare)
jest chlachýzňat sa. hyhúňat sa. řehýňat sa."
Tančiti nepěkně, v nečas anebo viibec pozorovateli nemilo, jest
„hépat" (vl. skákati škaredě), „pytlovat sa, trdíovat sa."
Spatná kuchařka jídla „bable, kléhní (Tííohní). gygle." Kdo hltavě,
nezpůsobně jí, ten _cúhá, pere, džgá do sebe" : „spažerkuje, spaťúhá,
skřáme všecko." Požívati nestřídmě nápojů lihových, neb i vodu ne-
způsobně píti. jest „dut. chlámat, stopat*) a ožralec jest ožrala, ochlasta.
ochlama. slévala, ožrala kalenica." Kdo silno kouří, -báňá."
Uvelebiti se někde jest -usádliť sa." seděti v nečas jest „lapět,
skřečet. čučet, čumět, klamět. křamět" : _kde dotúď čučí, trčí (vězí),
"^1 Vlastně dobytek chlope a chláme.
— ;-iHi> —
začučét sa kdesi. „Kdo má chůzi zdlouhavou, kdo plete nohama, ten
^sa glajdá, gramle. rajdá, šance," jest „glajdavý, gramlavý, rajdavý šan-
tavý," kterážto slovesa vlastně znamenají zdlouhavou a nepěknou chůzi
volů: „rozglajdaný" znamená tolik co něm. „schlarapet." Nemilí hosté
„sa z izby vyštragali." „Už sa štragá". jde si pěkné zvolna, maje po-
spíšiti. „Vyťalúpil sa," vyskytl se z nenadání, aniž ho třeha bylo, „při-
ťalúpíl sa" společník nemilý.
Lenoch „sa šuká, je šúkavý, šuchme sa. ochúňá sa (okouní, nemá
se k dílu), přesúšá sa po poloch a po zahradách, pelencuje sa kole uhlů.
pataduje sa." Kdo nemírně spí, ten kyše, hnije" jest kysác ukysaný."
Kdo hledá, co neschoval, „ňůrá, zbíýňá, zgtyňá," „Olefáí. ochechlál
ho." nepěkně jej ostřihal, nadělal mu schodků.
XXIIl. Slova lichotila.
Slov lichotných v řeči lidové jest nepoměrně méně nežli přezdívek.
Ctnosť a dobrota nejeví se tolikerými rozmanitými způsobami jako
špatnost a křehkosť lidská, a tyto vždy více v oči bijí a snáze se po-
zorují než ony no.
Dětem lichotívá se slovy : můj baránku, moja baruško, můj kvítečku,
můj bobečku, moja šípinko, můj knote, můj chrobáčku! To je habáňl
(=dítě zdravé a veselé). — Cizím dětem říká se: synečku, holečku,
cérečko, baruško !
Dospělým: Ach, děťátka — děti milí — lidi zlatí, byla vám to
mela. Dušo milá, slyšela ji's o tom ? Holúbku ! dušičko ! huběnko ! —
ovečko! — „Pane rechtor! jak ste kvíteček malineček, napište ně to!*"
Drahá ovce ! Dyby mi půl nového dál ! (= nic mi nedal).
XXIV. Příměry a podobeiistva.
Příměry a podobenstva dodávají řeči prostonárodní nemalé síly a
obraznosti. Žádný jazyk lidský, byť sebe bohatějším byl, nestačí svým
slovným materiálem na označenou všech jemných odstínů myšlenkových
i přibírá na pomoc příměry a podobenstva, chtěje názorně označiti vše-
liké vlastnosti věcí a jakosti děje. Příměry takové ustalují se v řeči.
stávají se majetkem obecným a jsou neméně důležitou částkou přesné
fraseologie národní, jakcjájiná úsloví, tropy a figury. Již tomu zajisté
dávno, co dravec rys vyhynul v našich končinách, a přece posud říká
se o člověku zdravém a červeném, že je jako rys.
Ze se bez příměrů takových ani vzdělanci dobře obejíti nemohou,
pozorovati závady v jejich hovoru. Jak často slýcháme : stojí jako . . .
sedí jako . . . chodí jako ... ale dále již nevědí, neníť jim případný
obraz na snadě. Lid ovšem na takových rozpacích se neocítá, případné
příměry a obrazy jsou mu právě tak pohotové vždy a všude, jako jiná
slova.
— 337 —
Z prostonárodních těchto příměrův a obrazů poznáváme, jak bystře
náš hd umí pozorovati. Některé obrazy vynikají takovou plastikou,
že zaslechnouce je v hovoru mimoděk při nich obrazností svou pro-
dh'me déle: z jiných zase probleskuje jadrný vtip a rozkošný humor.
1. Vlastnosti věcí.
Bílý jak snih. šata. křída. — hhdý jak stěna, blúšč (vyzáblý),
blém, tvaroh. — blízko jak z hráze do rybníka. — černý jak uhel,
hlaveň, kavka, zem (špinavý), kominář (ušmouraný), bot (prádlo), drahý
(nice n. nohy nečisté). — čerstvý jak ryba, hádě. cigán o hromícách. —
čcruený jak krev. oheň. rechtorovo tele (o holce velmi červené). — čistý
jak sklo. (žito), jak by ho holub naobírát, jak Vyzovice*) — dobrý
(člověk) že by ho mosél pohledat, jak máslo (přívětivý), (cesta) jak zvon,
néni jak vám (dobře). — divoký jak by v lese urůst (laš.) — hbitý jako
srnec, (v řeči) : té jede huba jak tragač, jak patírka. nedává jí darmo
jest, má jazyk jak na obrtlíku, má hubu jak šlejfíř. — hladký jak sklo.
mydto. — hluchý jak pantok, peň (= pařez) — hiúpý jak poleno, sádlo
baraní roh., až bečí. — holý (hlava) jak koleno, horký jak var.**) —
hořký jak polýnek. — chtivý: je na všecko jak cigán na ocel. — chudý
(hubený) jak deska, tříska, chrt, koráb, sedm drahých roků, šindel,
dřínka, brucok na felábě, slabikář (huba), jak by švrčky lúpál, že by ho
muh srkům podpalič (op.)***) — ;ac?r??ý (máslo) jak íkry. — jcisný jak
rybí oko. je tam (venku) jak v rybím oku. — jistý jak v koši voda.
— kalný (pivo) jak žúrf) — krásný (dítě) jak Jezule. — křivý (nohy)
ak brdečka. - kyselý jak ščava (= šťovík), jak vřesk. — lakomý jak
pes, je na peníze, jak čert na hříšnú dušu. — lehký jak péro. — malý
(chlapec) jak za groš křivák, (značek) jak bleší oko. — mdlý jak mláto.
— měkký jak bláto, pucheřina. — modrý jak charpa. — mokry (zmoklý)
jak plusk, myš, doch, morák. — mnoho: je jich jak kaše v hrnci (dětí)
jak mhty, jak dní do roka, má dětí jak smetí, je jich tam jako čečetek,
má peněz jak šupek, „masa jak od rasa,'" má sily jak vody, na poli je
mandelů jak kaveček, má dluhů jak kvítí, je tu kúru, že može pantoky
věšat, bylo jich tam až čérno (modro, bílo etc), tam je jak na svatých
stupňoch (mnoho lidí) — málo: má hladu jal^.mynářova slépka, mám
peněz jak žába chlupů, má šatů jak žába ptaščů, přibývá ho jak kra-
jíčka v hrsti (= po málu roste), nabíráš toho jak straka na ocas (když
se nakládá hnůj), ovoca je jak by pohodil, mám z toho radost jako
*) = vroucí voda, horká pěna.
**) n. je to čisté jak ve Vyzovicích po jarmaku. Tam totiž po každém trhu
obličují domy, jež od dobytka byly ušpiněny.
***) Matka pravila o nemocné dceři: Byla robsko, dyž šia, zem se pod ňú
třásla, a včil je jak přaslica.
t) Ráno na šniedaaie (v okolí krakovském) gotuja žur z kwaszonéj žytnéj
i owsionéj maki, niekiedy z zemniakami i gročhem. Kolberg, Lud. v. 135.
22
~ H38
valach z hříBate. — nadutý: chodí nadutý jako sotor. — nahý jak li])a,
jak ho Pámbů stvořit. — neohratný jak motovidlo. nestálý nespo-
lehlivý: je jak marsovské hodiny (zl.) — napitý: už je jak šutky*) —
opilý: jak snop. — ostrý (nůž) jak jed. — pěkný: to je kůň až se po
něm kola dělajú (v očích). — plno: je tě všudy plno jak bídy. — po-
rostlý (obilí) jak ščěť, ščětina. — picsto, prázdno : je tu jak po vyho-
ření. = rovný jak svíca (šohaj), ja-k po dlani, jak po stole (cesta), jak
by kulu hodit. — rozdurděný : má hubu jak papuč. — ■ sešlý věkem :
už je jak chomeček. — slabý jak hrachovina, mucha. — sladký jak
střeď (val.) — slaný jak živica,**) kruch, krušinka. — staiý jak hřib,
chrásteček. — studený jak led, má ruce jak rak (červené od zimy). —
suchý jak trud. — šedivý, sivý jak jabloň, holub. — šikovný: je k tomu
šikovný jak «enné vidty do salátu. — špičatý jak jehta. — štíhlý jak
jedla. — tenký jak vlas, paučina (látka). — teplý (voda) jak tuh. —
ticho: ani nepškne ani nešpetá, ani nemrká (=^je ticho), je tu ticho,
jak dyby mak set. — tlustý jak úl, dyňa (ženská), íkavec (chlapec),
válec (malé dítě), prasata sú jak jelci ; je ttustý jak švec na koleně (iron.)
— tma jak v měchu, v kabeli, je tam tma že ju moža krájat, že raože
pohlavkovat. — tučný: má papulu jak na plně měsíc. — tuhý jak húžva,
kotržina (maso), mám jazyk jak trdto (od kyselého). — tvrdý jak kameň,
kosť, kot (zmrzlý), plot (košile). — tolikéž: A nemá a B jak by zmétí.
— vzácný jak v noze trn. — zdravý jak buk, rys, cveček, křen, řepa,
ořech, fík; chlapík jak výíupek, lusk, struk. — zelený jak tráva, kruš-
pánek. — zhnilý (lenivý) jak klát. — zima: je tu (v jizbě) jak v psírni,
(venku) až se jiskří, až šindety praskajú. — zle : má se jak žába pod
kamenem, už iňa jak sirotku všeci drali. — zmrzlý (ruce) jak hrabě. —
žlutý jak vosk, žarůžek (ranunculus).
2. Jakosti děje.
Běži jak švec na jarmak, větr ; běžel, co mohl vyskočit, běží div
si nohy neuběži, jak o záktadku; běhá jak kula, jak trpělka (stará ale
ještě čilá ženská). — bere jak vůt na rohy (kdo rád přijímá dary neb
upláceti se dává.) — cpe se jak žid na palírňu, Hanák ke zpovědi, zima
do dědiny. — čekám na to jak na boží smilování, čekali zme tě, jak
děti matky z trhu. — číhá jak čert na hříšnú dušu. — dአtomu jak
žába. ořechom (= nez vedeš nic). — dělá jak kůň, dělá s ním (opatrně,
šetrně) jak s malovaným vajíčkem. — drbe do toho jak jatel (datel) = dělá
pomalu. — drží jak hluchý dveři; drží sa ho jak piják.***) — fučí jak
iž s plaňkami (las.) — hledí jak hrom do kubaně (posupně), vraná do
kosti (upřeně), výr (bystře), žába z kýšky, z prachu (smutně) ; ešče hledí
*) Slovo sice neznámé.
**) /ivica 1. bílá smola 2. se soJi spoccuá voda.
***) = č. klíšť.
— 339 —
jak čížek (dítě, jež by už mělo spáti), div si očí nevyhledí — chodí jak
duch (ticho), jak bhídná duša. bludná ovca. jak pitomý; jak somár. sotor
(rozdurděný); jak pávica (pyšná), jak s treterem (poplašený): chodí za
mnú jak tele za krávu (dotěrný), chodím jak svázaný, chodí jak kočka
s puchýřem (ustavičné zavazí), choďá jak na bféru (jeden za druhým,
na př. žebráci). — chovajií ho jak iskerko v pernici (= sedmikrásku
ve květníku. laš.). — ji tak se mu od huby práší. — ide ti to jak psovi
pastva (když někomu práce nejde od ruky — pes jen s vrchu trávu
škube), ideš pozadu jak sv. Martin (protože jde „po všech svatých"), šéi
jak pentla (vy.střízlivělý). — A;>7'cí jak na horách, jako by ho na vidly brát. —
/eřé jak drak. — Uze jak mucha z pomyj. — md se ktomu jak zajíc k bubnu. —
wíšd sa do všeckého jak vařacha. — /r<iřMc?7 se mnú jak by zlata ukrajoval
(laskavě). — mrzne tak praščí. — je najeztuý^ že by mu mohl na
pupku kosu okut. — natahá su (lopotí se) jak by býl náručního volka
vtasní bratr. — natahuje sa jak kocúr na okříně. — nevybíraje : s kraja
jak čert židy bere. — pýe jak siseí, duha, halena ; „pij až ti za
uchem praskne", praví se, když se žíznivému podává džbán vody. —
potí se tak s něho teče. — přenášd to (s místa na místo) jak kočka
koťata. — bolesť přestala, jak by uťal. — prši jak z kůiy. jak z koze.
tak .5upoce (tichý drobný déšť), tak čapoce (silnější), tak sa léje (liják);
pršelo nech Bůh brání (velice). — rozumí tomu jak koza petrželú,
žába ořechu, cigán pluhu, tele varhanám. — sedí jak kvaka, pera,
hokyňa, jak škrošňa (na široko, ženská), jak dudek v kobylinci, jak
vraná na úhoře (srauten), jak měch bryje (laš.), jak pagáček v peci.
jak noša hábů, jak tlúeek v má.sle (má se dobře), jak pět groši (ne-
mluva), sedí na mně jak na řepě s motyku (týrá mě). — skučí jak pes
na pezdeřú. — kihéje sa jak Filip na jelita. — smrdí jak cap, dudek,
rasů pytel, žoch. — stíkd jak mynář do rukáva (= jí hltavě). — spí
jak dudek, jak trám (tvrdo), spál sem jak by mne do vody hodil. —
spravuje hospodářství jak větr muku. — stava se. jak žába na obrovnávku
(pyšný hlupák), jak prázný měch, jak zmrzlá košala. — stojí jak
opařený (verlegen), jak zařezaný (zaleklý), jak svatý za dědinu, jak
pikula, jak vypoščaný, jak ťululú s pistulú. — ^ivalíl sa jak snop, —
svědčí mu to jak krávě sedlo, praseti šmizla, žábě karkula, krávě
oplečí. svini chomút. — sčéří sa jak pes na horké krúpy, dřevěné
ščéňa. — táhne sa jak smola, mračno. — teče s něho jak z moráka. —
točí sa jak kača v čepici, šiška na másle, motovidlo, holub na bani,
vůl na ledě. — třase s^ jak prut. — umí to jak z biča. jak otčenáš. —
valí sa jak hromada neščestí. — vláčí sa jak brány. — zapcmél sem
na to jak by mne zamazal, jak na smrf. — zahrál sa do toho jak vůl
do otépky slamy. — zíveš jak pes na přítazku. — zmetá (utíká) tak
sa za ním práší, jak by mu vydral. — ztratil .s / jak Ječmínek.
Příklady.
1. Pryneka z rohama.
Různořečím zlínským, pravopisem fonetickým.
Býí jeden bohatý rheščan a rhél tři syny. Ze býí za sebe'), dál ych
všecky tři do skot. AFe tem učéii dího nevonělo a tož zbeliri ze
študyjí a dal'i sa na vojnu. Tam sa teprú dostal'i z déšča pod okap.
DržaFi ich tam tuho a nidz ím nepromíňali. Tož ai s téj vojny zbehl"i
a utéWi do hor. První noc nájstar.ší hFédáí u ohňa. O pů noci přišla
k ňem stařenka: bylo í zima. tčig ý zuby drkotaly, a ptala ho, aby sa
í dál zehřít. „Enom sa žehrejte, stařenko!'' pavíl ý voják, a přiložit na
oheň sucliáří. Stařenka, jak sa zehříía, pěkfie mu poděkovala a dala
jem niíšek, co mél takovú moc, dyž ňím zatřepat, hněď v ňem byly
penze. Druhů noc hFédál prostředň, Zas přišla tá stařenka, zehříla sa
a dala mu píščetku, dyž na ňu zapískl, přivaFilo sa vojska koFik chfél.
Třeťí noc hFédál u ohňa nájmlačí, a tom stařenka dala takový plášé,
dyž ho vzat na sebe, gde si viňšovál, hneť tam být.
Potom sa ťi třé bratři zebraFi a šFi do ríiesta. Příjďa do hospody,
ptaFi sa hospockého, co tu nového. „Nic takového", povídá hospocký,
„Feda Festi ste nepočuli o našéj prynce." „Nidz me-) nepočuFi veď') zme
my Fidé přespolň. A to.š co je s ňú?" „No co je s ňú", povídá ho-
spocký, „zve k sobe ženichy, že enom za toho půjde, gdo ju v kartoch
obehraje. Přichoďíja mnozí, z bFíska ai z daFeka, aFe až do včiFéjška
všecky obehrála". „Víte co, bratrové, skuzme my u ňí také scestí, gdo
ví, nepodaří-ji sa nám í obehrát".
Druhý deň ráno šét tam k ňí nájstarší bratr, co ten niíšek ot
stařenky dostál. Pryneka pravda pořáď vyhrávala, aFe obehrát ho ne-
mohla, proto, jak prohrál všecky penze, co met v míšku, zatřepá! ňím,
a hněď ho mél zas pFný dukátů a dvacítek. AFe pryneka brzo zmerčila,
zámožný. -') r=. nic jsme. ■') vždyť.
— 341 —
eo je to za míšek, a nabaťkaía^) milého hráča. aby ostál u ňieh
v kvárovském hraďo na noc, že budu ráno zaz brát, a Testi ho aň
zitra . o všecky penze neobehraje, že za ňi') půjde. Voják sa dál na-
baňkať') a ostál tam na noc. V noci, dyž usnul, pryncka sa pekňe
g jeho Iťišku ])řikradla, žebrala mu míšek, dala honem také takový
ušit, pichla do něho pár dukátů a z hrsť dvacítek a potstrčila mu ho.
Ráno dal'i sa z novu do hry. Vojág za chvíl'ku všecky penze, co mel
v mí.šku^ prohrál. Zatřepal míškem, al'e ať třepal jak třepal, rhíšeg
ostával prázný. Co liiét včil* dělat? Z haňbú odešel ze zámku a vráťíl
sa do hosprdy a vykládal mlačím bratrom. co sa mu přihoďilo. „O to
ňic", pravil bratr prostředň, co rhét tú píščelku. „ešče ráda ťi pryncka
míšeg vráťí." Yzáí píščelku, vyšel za rhesto a opoveďél kráťovi vojnu
do štyrech a dvacíťi hoďin. Král' nebál sa na silu vojenskú žádného
kráťa daUeko široko okoričňe a vyšel hněď z rhesta ze všeckým vojskem.
Vyjďa do poFa. ňigde neviďél žádného nepřítel'a. A\'e v téj ten vojág
zapískt na píščelku, a hněď bylo u ňeho — gde sa vzato, tu sa vzalo
— dvakráť vec vojska jag ihél král'. Strhla sa vel'iká bitka, a voják,
trúfaja si veTice, pekňe si podřimoval. Uhrédla ho pryncka z hradu
a hneť sa dovťípila, že to néňi po dobrém. Zebera sa poď ven a po-
prosila krála oca, aby ý dovoVíl, že půjde toho vojáka prosit za milosť.
Přikradla sa pekňe po ťichučku, vzala píščelku, vtáhla dech do sebe,
a vojsko hněď jak by sa zem nad ním sPehla. Voják sa probuďíl a viďa.
co sa stalo, dál do kyt a uťikál do hospody, tak sa nad ňím prášilo.
„No, vy ste to pekňe vyvédTi," povídá nájmlačí bratr. „Včil' půjdu
já, a byl by v tom šl'ak, abych ý neporadil. Yzál na sebe plášč a řekl
si, aby byl u pryncky v izbě. Hneť tam býí a budla tam vzal pryncku
pot plášč a viňšovál si, co by byl za devaterým kráVostvím v devate-
rém moři na pustém ostrove. Aňi to nevyřekl, co by pěd napočítal, už
tam byl'i obá. Pryncka viďa, že néni pomoci, dala sa do prošáka') a
potkládala sa, že bude jeho. Chodili spolem po tom ostrove, až přišPi
g vysokéj jabloni. Na téj jabloni byly překrásné japka, a vůňa od nich
daFeko široko saroznášala. Pryncka pořáďešče ňic dobrého nezmýšTaja,
vzala jako*^) chuť na ty japka a poprosila vojáka, aby vyFézl na jabloň
a utrhl ý ze dve. Vojág nedaja sa dlho poBízat, l'ebo ai mu sa těch
pěkných jablýšek zachtělo, zhoďíl plášč a čahál na jabloň. Žatým pryncka
chyt plášč, už ho mela na sobe a pomysl'a si: „ať su v hrade svého
oca", už tam byla. Vojág vyFeza na jabloň, utrhl si japko a zedl ho.
Potom natrhaja jablek pl'né kapce, Tézl ďolů, al'e nemohl z rhísta pr*^
haluze, Tebo po tom japku narůstly mu hrozné rohy. Volal pryncky.
"*) přemluvila lestně. ') zaň, za něho; zní vlastně za ň., ale dvojslabičně I
Tak zní vůbec slabika 71!, hláska / za řeči ta více, tu méně vyznívá. ') navé.sti.
'') jala se piositi. "") dělala jakoby se jí zachtělo těch jablek.
— 342 —
aťe pryncky ňigclfi, tá už si pekňe seďela na hraďe u svého oca a vy-
kládala, gde byía a jag vojáka o plásč ošúPita.-')
Voják proklesťa si křivákem haluzí, sFézl z jabloně a choďít z ro-
hama po ostrove. Choda tak po tom ostrove živit sa kořénkania a ja-
hodama, až na druhém konci ostrova přišel g hrušce. Na téj bylo
hrušek, tak sa pod ňema ohýbala, a voňely, až sa srče po iíich třáslo.
Utrhl si jednu, a jag ju sňedl, hněď mu rohy spadly. Gdož byl raci jag
on! Najedl sa těch hrušek do \ůVe a natrhal si ich do záňadří.
Potom si sedl na břehu a vybředal, skoro-ji tu pojede nějaký šíf,
co by sa dostát nejag dóm. Nečekal dího. Jeli tu kupci na vel'ikém
šífe, a usíyša ho volat, přiraziPi g břehu a vzal'i ho na šíf. A na ty
zbohy'") byPi ťi kupci z toho kráPoství, co tá pryncka s něho byla.
Sl'eza ze šífu vojág hned' val'íl")do města. Bylo v neďel'u, pryncka
byla v kosteťe. Dyž už meli ít s kostela, vojág rozložit své vzácné
japka u cesty na prodaj. Pryncka iďa rhimo, dyš ty japka tak pekňe
voňely, ukruteěnú chuť na ňe vzala, a })ríjďa dóm, hneť svoju komornú
poslala, aby ych nekoFik kupila. AFe voják toFéj za ně zacéňíl, že sa
komorná až Fekla a bez jablek sa vťáťila. Toš tedy šla sama pryncka
a kupila si ich za veFiké penze pet. Jedno dala komornéj, štyry nechala
sobe. Komorná šla pro cosi do skFepa, sňedía tam to japko, a sňeza
ho, už nemohla ven, co í toFiké rohy narůstly.
AFe aňi pryncka dtho bez nich neostala. Otevřela si okno a vyFehňa
s ňeho pojídala chutné japka ďívaja sa dolů na uFicu. Dyž komornéj z
jednoho japka toFiké'-) rožiska narůstly, možete si pomysFet koFiké byly
prýňciny ze štyrech ! Nebylo inéj rady, než zavolat zedňka a dat rozhárat
kus zďi, aby mohla pryncka hlavu ai z roliama z okna vydělat.
AFe co včil' s terna rožiskama? Pryncku bylo hrozne hanba, bez
přestán bedákala''), na ulic by nebyla šla o živý svět, ba nemohla pro
rohy aňi ze dveří; a komornú, tú moseFi ve skFepe kiriiit.
Král' dái po celém kráFosEví rozhlásit, gdo jeho céři od těch rohu
pomože, tom že ju dá za manželku a s ňú pů kráFosťví. PoschoďiFi sa
gde jací dochtoři, al'e pokrča ramenama z jakú přichoďiFi, s takovú od-
chodiFi.
Náš vojág zasej sedel v téj hospodě, co v ňí gdysi býval ai z
bratrama, aťe hospockém nedál sa znát. Dyž jem hospocký tú novinu
vypraovál, povídal, že je také dochtorem a že by veďél od toho Fék.
Hospocký hneť s tú radostnu správu Bežél na hrad, a kráF přišel sám
do hospody a prosil neznámého dochtora, aby sa smiloval nad ňim a
može-ji, aby jeho céři pomohl. Voják přijďa na hrad kráFovský, aby své
uméň ukázal, napřeť komornéj od rohů pomohl. Dál ý užit prášku z
hrušky, a rohy hned' í spadly. Potom sa dál zavéct do pokoja pryňci-
») oklamala '") šťastnou náhodou. ") spěchal. '-) tak veliké. '•') bědovala.
— 34;^ ^
ného a kázat aby ho s ňú nechari samého. Dyž hyPi saiiii, voják povídá:
„Miíá piyncko. vaše škaredé rohy sú pokutu za jakési veliké hříchy.
Vy ste sa istě veKice provinili, tož napřeť sa mosíte z těch hříchů vy-
znat. Pryncka sa skrúšeňe vyznávala, že gdysi ošiďita jakéhosi cizího
člověka o ďivotvorný ihíšek. „Na spoveďi, milá pryncko, néňi dosť,"
povídá voják, mosí byt ai pokáň : sem s tým rhíškem!" Dyž mét riiíšek
dál prynce užit prásku z japka. Jag ho užila, rohy esce porůstty. „Milá
pryncko," povídá voják, „ešče vy máte jakési hříchy na svědomí!"
Pryncka sa přiznala, že druhém vzala píščélku. Dostána píščélku, dát ý
zasej prášku z japka. Rohů přirůstío zasej, že byly až do tly. '^) „Ešče
to néňi všecko," povídá voják; nepomože nic, enom sa vyspovídajte ze
všeckéhol" Dyž mu ai plášč vydala, povídá voják.' „Jak sa mohla krá-
lovská céra na takovú darebňicu zohaviti" '') Potom vzal plášč na sebe
a pomyslel si, aby byl doma u svého oca.
Tam už byli obá starší bratři ukryťí, lebo sa po nich zháňali,
protože byli dezentéři. Dyž sa vráťíl nájmlačí z míškem, píščePkú a
pláščem, uš si triífali a směle si choďili po ďeďiňe.
Zdoveďeli sa o nich vojenščí páni'*') a poslaPi pro ňe dvaced
mužů z of icírem. AVe dezentéři sa ich málo Tekli. Nájstarší zapískl na
píščélku, hneť tu bylo štyryced vojáku. Kráťovčí vojáci byli poBiťí,
enom oficír utekl a oznámil kráťovi, co sa stalo. Král' poslal na ňe
celý regement, ale ai ten hýl za chvíPku probitý, enom obršt sa vráťíl.
Král" sa s toho hrozne rozhněval a vypravil .sa na ňe sám s celým
vojskem. APe bratři už ho čekali z vojskem ešče večím. Nechca**(
z bňhdarma proPévat krvi, prosiPi krála, aby ych nechal za pokojem
a po dobroťi odešel. AVe král' enom sa Bit a Bit. Dyž sa Bit toš sa
Bit. Strhla sa hrozná patálija, za hoďinu všecko vojsko královské bylo
porábané, enom král' ostál. Což ihél včil" ďeíat? Udobřit sa z bratrama
a otpusťíl ým všecko a nájstarším dál svú céru a pů králoství. Voj.ska
ten riiél dosť.
Druhý bratr, co ihél ten riiíšek, svýma peňezama také si brzo
našel krásnu pryncku a po smrťi jejího oca stál sa kráPem. Zbýval
ešče nájmlačí. Spomél si na pryncku z rohama. Tá chuděrka už .sá
dávno odkála a polepšila. Zašel do toho riiesta, ohlásil sa zasej za
dochtora, aVe včil' už í dál užit prášku z hrušky. Rohy ý spadly a
s němá ai bývalá ošemetnost a pýcha. Zaniilovala si svého osloboditera
a vzala si ho za muža.
Byla svaďba hlučná, obá starší bratři ze svýma prynckama ai
z rodičama přijePi na ňu. Jedli, pili a dobře sa meri, a Testi neumřeli,
žíjú podnes. Býl sem tam také. A byla tam papírová zem a já sem
sa propadl až sem.
'■*) do stropu. '^) =^ zhlédnut, zlakorait sa (ukrásti). ") zní jako páň, ale dvoj-
slabičně. '") přechodník způsobový jest nechťa: uděiál to nechťa: ostatní nechca
344
2. Cért nad čerta.
Různořečím vyzovským vypravuje p. učitel Edv. Pcck.
ByÍH jedna vdova. Mela mynářa kmotra. Mela od ňeho vžitého
meřicu žita bes peňez. Mynář ju napomíná! deň ze dňa za tví měřicu
oBil'é. Ju to verice mrzelo, že kmotr nepotřebuje a tag na ňu uVéhá.
Jednúc šla na dříví do Fesa. Navázala si nošku pňíků a pruho-
vala, ešce-ji vec unese. Sa í to zdálo ešče lechké. UhPédla neda]'eko
ohňítý peň a šla ho vyvaPit. Potým pněm bylo z látku dukátů.') Vzala
dukáty z radosťú a chvátala dóm.
Mela ďevčicu desítiretú. Dala í jeden dukát, aby donesla kmocháč-
kovi mynářovi za to oBil'é. AVe kmotr, jag uhl'édl dukát, ptal sa děvčice,
de ho nabraPi. Ona. pravila, že byPi v Fesi na dříví, a že mamenka vy-
kopal'i peň a potým-) pňem bylo z látku dukátů.
Mynář kmotr sa začérňíl a spravil za čerta. Sél nočního času ke
kmotřence pro ty dukáty. Příjda tam pravil, že to sú jeho dukáty, že
aby ych po dobroťi dala; jag ych nedá, že na druhů noc přijdu pro ňe
dvá. — Druhý deň přišel vandrovňí k téj istéj vdově a ptal noďeha.
Ona mu pravila, že by nebyl za pokojem, že tam chodí čert. On ý pravit,
že sa ho nebojí a enom ptal noďeha.
Tak potem večer, dyž sa zetmeto, přijde čert a začne třískat na
dveři, aby dala ty dukáty. Vandrovňí i prafil, aby šla otevřít, že sa i
nic nestane. Toš šla otevřít a koněm utekla do izby. Vandrovňí šél do
síňe a ptal sa ho: „Kdo si ty?" Ten odpovědět: „Já su čert." „A já
su druhý." řekl vandrovňí, uchytil mynářa a do dnešního dňa ich néňi
obúch dvúch.
3. Kolerový poplach na Slovácku roku 1884.
Nářečím Ihotským (u Luhačovic) vypravuje P. Karel Lysý,
„Chlapi, na mú hříšnú sa ně zdá, že sa cosi zemele. Francúzi to
začali a v Netáliji už to také majú. Je tam zle; padajútam — nech nás
Pámbů chrání — jak muchy." Tak múvíí Vincek Hamalůj, zkušený
světový chlap a jediný štenář ve Spolném, seďa v hospodě u štvrtky
téj jalovcovéj. „Ono to modlení po ty tři dni nebylo enom tak na leda;
mosí sa cosi čut, a nech su šejda, nevyzobe-i sa z toho modlení
kolera. Lud nemře, a co neboščík strýc Váňovi umřeli — sak je tom
už bez mála pů roku — nebylo pořádnéj zavdanéj," doložil smutně.
') látka = hrnec na dojivo. '^) = pod tým.
— 345 —
A chíapi pokyovíili hlavama, rozímali, až pro samý strach aj na
borovicu zapomínali. Najvěc to trhlo pudmístrem, od nátury bez tak
strašidušú, že ani neviďél, jak svú píščelku') přeškobrtí-) a že obrácenu
tresku místo cigárky cumle.
Hospockém to nevonělo ; být by Vincka račí k šlaku posláí, že
mu chlapy tak zbobošíl.-') Chca ich trochu rozgurášit, nasypat^) pud-
místrovu práznú píščelku těma pěsničkama-^) zas, a zavdaja si napřeď
sám, podává! pudmístrovi: „Toto je chlap na koleru, pudmístře. Do-
kíádajme sa Pámbíčka, chyťme sa borovice, a tož ani čert nám nebude."
„Ja dyby to enom bylo, jak pravíš, bylo by; ale ono tento mně
už dávno v levém uchu zvoní; věř, ono cosi přijde, a pamatuj, že
přijde", pravil pudmístr vracaja práznú píščelku.
A přišlo.
Na druhý deň odpoledňa, dyž u pudmístrů seděli ešče za stolem,
přinést posel psané od úřadu. Pudmístr nebýt štenářem a tož lámat ty
háky támáí, ale dyž to nešto, načgát*') si klučku') krucákem pro posilu
a zapříhl sa podruhéj do toho. Naráz zbledt a být by sebú istě na zem
rosil**) dyby ho pudmístřena nebyla zadržata.
„Francku, Francku! co je? Pro Boha pamatuj sa," voíá stará.
„Děti, zle je; už je tu," vzdychat pudmístr.
„A kdo?"
„O Kriste Pane! Kolera je tu děti, kolera!"
„A kde je?-
„Tu je," ukazovat qa psané od úřadu prám^) přišté.
Jak známo, dostato sa každéj obci od úřadu politického poučlivého
upozorněni, aby pro případ kolery v iných súsedních žernách hleděla sa
v obcách všecka nečudrnosť'^) zamezit, a štyřé chíapi v obci zvolení
aby každélio nešpitu") hněď udali; a takové upozorňéní držáí v ruce
aj pudmístr spolenský. ,
„Tu je," opakoval ešče jednúc, ale dál ani pranút'-) nemohl; až
po hodnéj chvíli teprú sa zbrcháí'^) a na všecky sa ogébít:''')
„Hybajte pro Vincka Hamalového; hněď nech je tu!"*
Vincek přišel, hákál a lomozil''') sa ze psaným. Dího sa radili až
sa ím zdáto, aby sa na takovú věc všeci súsedi zavolali.
Za pů hodiny bylo čut na obci štabárat na buben a fojtík"*)
oznamovat ludu :
„Roby, nelekajte sa! Z dopuščéní milostivého pana hejtmana přišla
do obce kolera, a proto majú od rázu všeci chlapi k pudmístrovi, aby
sa kole toho jednalo, příjme-i sa lebo ne!"
1) ' 'g L. lahvička. '^) převalil. ') poplašil. ■♦) nalil. *) metonymie =: kořalka.
") nacpal. '') dřevěná dýmka klice podobná. **) udeřil. ') právě. '") nečistota. ") ne-
čistotnéhó člověka. '^) drobet. ") sebral. '■*) utrhnouti se, obořiti se. '*) lopotil se.
"] obecní sluha. 23
— 346 —
Na důkaz pravdy zaštabárt si ešče jednúc a šotřňáť) od zbobo-
šeného Indu dál na horní konec. Za chvílu byía celá dědina pohromadě :
chlapi sa v izbě radili a roby aj s tým zolem-) do oken pudmístrových
pocmurovaly.^)
Tam Hamalůj Vincek stoja naprostřeď izby rozčápený a psaným
sa rozháňaja čaganíl"*) . súsedom vůlu pana hejtmana: „Jak sa váui
oznámilo, tož víte, že od úřadu kolera — nech nás Pámbů chrání —
do obce přišla, a je tu; enom sa žádá od slavného hejtmanství, aby sa
z nás vyvolili štyřé silní chlapi, co by sa jí zaujali."
Hospodáři učuli tú smutnú správu strápení, a žádný ani nešpetl.
Na konec sa jeden z toho strachu přeca vydurbál'') a odpluja si řekl:
„No, a slavný úřade, což by sa tom nedalo opřít, či ju mosíme akorát
už hněď přijat?"
Na to sa otevřely všeckým huby; ale Vincek Hamalůj udera na
stůl udělal ticho: „Málo platné, súsedi, ináč néni; mosí sa přijat. Což
nevito, že máme most rozbarúchaný?'') A budeme-i sa v tomto příčit,
poščetíme') na sebe úřad a bude dělat baligu zas s téj strany, a čert
potom nech ich chaňká."
„Dyž tak, tož tak; ináč-i néni — Pánu Bohu poručeno," pravili
súsedé a vytrácali sa pomalu z porady. Ale venku ich roby natahaly-
„Joško, Antošů, Francku! tož co je a jak je?"
Najstarší z výboru strýc Miklenínovi odpověděli za všecky:
„Abyste věděly, jak je, tož na mú hříšnú, kolera je tu. Výbor ju
přijal, panaeci nemajú nic protiv tom a tož sa přijímá a ve jméno
Boží od dolního konca začne."
Chvála Bohu nezačala a trúfám ani nezačne; „ale ono přeca", pra-
vívajú strýc Miklenínovi, „zme sa jí šikovné zaujali ; úřadu sa udělalo
po vůli, a opatrnosti nikdy nezbývá."
4. Smrť kmotřiěka.
Nářečím rožnovským a pravopisem fonetickým přepsal a vysvětlil P. Karel Frňka.
Být 'edeň- človeg^ veťice chudobný na sýeťe. Narod\'l* sa mu chla-
peček, al'e žáden mu nechce''! ý^dz'''a kmotra, že bý''l tak chudobný.
Otec 7^ povidá: „Milý Bože, tak sem chudobný, žene žádný nechce f téj
iecy^ poslúžiť; vemu'° sy" chtapca a půjdu, a koho" potkám, teho
naptám za kmotra, a nepotkárhi'- žádného, kostel'' •^ňíg'' ňe přecaj'''
') hrabal se. ^) drobotina = děti. ^) nahlédaly. •*) vykládal. ^) probral
") pobouraný. ') poštveme. ^) konej ší.
— 34? —
snať'-* poslúží!-^ Pěkňe'*^ sa z''ebrá^l, šé^t a potká"^t smrť; al'e on'**e-
veďéí, co je to za o.soba, byřa pěkná ženc'%á jako jiná žencká. PtálUí
za kmotřičku. Ona sa nevymíúvaía a hneďo-° přivítala kmocbáčkem,
vzata chlapca na ruky a n^ésía ho do kostela. Chasňíčka-' okřťUi jak
patří.
Jak šil s"kosteía, kmotr vzáí kmotru doliospody a chcéfú trochu
ucťiď' a'koš''to kmotřičku. AFe ona mu povidata: „Kmocháčku, nechtě
sy^ teho, ale pote-- semnu do mojího stánku.
Vzala ho sebú do svojí sveť'"^ňice, a tam bylo velice pekňe. Potem-^o
vedla do veličan^^cných skťepů, a tymi skFepy šli aš popodz''em f" tem-
nosti limbu. Tam -"ořéty srnky : malé, hrubé, prostřední — trojího
braku ; a keré ešče nehořely, tý byty velice vel'iké.
Kmotra praví kmotrovi: „Hl'-'-ete, kmocháčku, tu mám každého
člověka vek!" Kmotr sa na to ďíve, ďíve,'-^ ďíve a najde tam velice
marušúrnú svičečku u saméj zerhe a ptá sa jí: „Aťe kmotřičko, pro-
s^ym-Vás, čí pag'e' henkaj tá malá svíčka u téj zeihe?"' Ona mu po-
vídá: „To je vaša! Jak tá svíčka kerákolVeg'^ zhóří, já musým pro toho
člověka jít!" On'ý^ povídá: „Kmotřičko, prosymvás pekňe, dy^ďňe ešče
přidajtel" Ona mu praví: .Miťí kmocháčku, teho já nemožu uďeíať!"
Potem šla a temu chlapcovi, co ho okřťili, zažaía novů svícu veFkú.
Zetel* co kmotra neviďé^ta, kmotr vzá^í sy'' též novů velků svícu,
Zažálů' a přiložili tam, gde to jeho maíé svíčacko dohořovalo. Kmotra sa
naň ohrédla a přála: „Kmocháčku, tehó ste ňe móhll neďelať! APe
dys-He sy uš přidali, to3-'^te sy přidali a máte. Poďme stuo-'ty ven a
půjdém ge'' kmotřence."
Vzata jakýsy dar a šla skmotrem aji z malým ge"' kmotře. Přišla
a položila kmotře chasňíčka na lože a vyptávala sa, jag'ý^ je, a gde jú
co bórí. Kmotřička sa jí žalovala a kmotr poslat na pivo a chcéíů'
jako kmotru uctiď' ve svojí chalupě, aby jí móhél vďeg' uďelaď' a sa
jí zavděčit. Pili a hodovaťi spolem. Potem povidá kmotra kmotrovi:
, Kmocháčku, tak ste chudobní, že vám žádný f-* téj vecy** nechc^ét po-
stůžiď' ažá' , al'e ňidz^ nedbajte. budete ňa meť památku I Já budu
chodit po hodnýh' Tuďach a budu mořiť. a vy budete Téčiď' a hójiť.
Jávám tý Téky f"šecky povím, já jích fšecky mám, a vám každý rádo' ^bře
zaptaťí.
Stalo sa. Kmotr choďít po nemocných, gde kmotřenka mořila, a
každému pomóhél. Tu být najednůc'-** taký vznešený Tekař s'-'^ ňeho.
Umírat e'den kníža, al'e aji-'*^ skonávat; přecaj ešče mu poslali
pro teho 1'ekařa. On přišel, začato-^ masťů mazaď a svoje prášky mu
dávať — a pomóhéí. Dyžo-^ uzdravil, dobře mu zaptaťifi, ani sa neptali,
co sů dlužňi.
Potem smrť práta kmotrovi: „Kmocháčku, budůcně pozorujte na
23*
— 348 —
to : komu já budu stáď-* v nohách, tomu každému pomožéte ; aťe komu
budu stiď ve hlavách, temu už nepomáliajte!"
Umírá! zaz^e'den hraba. Zasej volaPi telio 1'ekařa. L'ekař přijde
smrc'^tójí ve hlavách za tožem. L'ekař křičí: „Uže' zPe, al'e pokusý^ine
sa o to!" Zavotát pekňe"^ stuhy a kázal zatočiď'^ lože nohami ge'' smrti
a dát sa milého'" nemocného masťú mazaď^' a prášky mu do huby'" po-
dávaď' a pomóhél mu. Hraba mu zaplatil, co móhél unést; ani sa ne-
ptal, co je dlužen, býf ráď ž'^e ho pozdravil. AVe smrď* 'ak sa s ňim
''ze.sla, povidala mu: „Kmocháčku, dy-"sa vám to zas tak stane, vecéj
ňe teho neďetajte. Choď'- aji ste mu pomóhťi, aVe šag' edem-''* na
chvíPku; já ho přecaj musým odevzdat, gde patří."
Kmocháčkovi to tak trvalo koTig^ roků, už byl veFiee starý. Aťe do
posPet^ka sa už mrzel a sám smrt ptal, abyho vzala. Sinrď'o-** nemohla
vzíť, protože sy sám přidal svícu dlúhú; musel čekaď*, až mu dohoří.
Najednúdz'é'l ešče g''e'dnému nemocnému, aby ho uzdravil. Po-
móhél mu. APe dysa vracál spátky, zjaýila sa mu smrď a vezla sa s
ním f kočáře. Začala ho lechtaď a šustla ho zePenú halús'Jkú poť-* krk,
on sa jí z^vaPíl do kPína a odespál smrtePným spánkem. Smrď^o-'^
uložila f kočáře a utekla preč. Tu nájdú Pekara mrtvého f kočáře Pežeď-'
a zavézPi ho dóraii-^^. Celé ihesto a všecky ďeďiny ho banovaly^''. „Skoda
teho Pekara, jaký to býl dobrý Pekař! Dobře pomáhal, takého Pekara
už nebude !"
Syň- šél raz do kostela, a kmotřička sa s ním styrnúla^^. Ptala sa
ho: „No, synku, jak sa máš?„ On'ý-^ praýíl: „Janu'", věřte'^**, uže to
všePijaké; dokeP ešče mám, co ňe taťíčeg^ nahospodařiPi, je se mnú jak
tak; aPe potem Pámbuví-^, jag'ňe bude." Kmotřička povidá: „Synku,
neboj sa nic; Ýiďiž-'''á sem tvoja křesná""^ matička; co tatíček tvojí méli,
k temu já seihím'- dopomóhla, a tož aji tobě dám živnost'. Půjdež^
g"e'dnému Pekařovi za učňa, a ty budeš chytřejší Pež on, edem sa
pekňe chovaj!" Potemo'-*^ pomasťila masťú po slechoch a zavedla g Pe-
kařovi.
L'ekař neýeďél, co je to za pani a jakého synka mu do učená
vede. Pani přikázala synkovi, aby sa pekňe choval, a Pekara žádala,
abyho dobře učil a g dobrému stavu přivédél. Potem sa s ňím rozlúčila
a odešla.
L'ekař a chasňík šl'i spolem zePiny zbírať; temu učňovi každá tá
zePinka křičela, jaký Pég'^ nese, a učen^'- dz'"bírál. Zbírál aji Pekař, al'e
neveďél žádnéj zePiny, jaký kerá nese Pék. ZePiny učňovy pomohly
f každéj nemoci. L'ekař pravil učňovi: „Ty sy chýtřejšíPežá' ; viďižPeť-":
gdo přichodí-*-' ke mňe, já žádnému nevystihnu, a ty od každéj nemocy
zePiny znáš, jak ty to víš? Ty zePiny slyšíš, každá zelina tobě křičí,
Jaký l'ég nese, a já neslyším žádnéj zePiny. Víži''^ co : buďme spolu ; já
- U9 -
ťi zložím svůj dochtorský Pist a budu u ťa náj menším pomocníkem a
chcu s tebú byd"^' až do smrti!"
Chasůíg' Fécíl a hójíí ščasňe, až aji jemu v 1'imBe svíčka dohořela.
') V rychlé mluvě náslovní souhláska ; se sesouvá, končí-li se předchozí
slovo souhláskou neretnicí.
') Souhláska // měkne před f, ď, š, š, č, dž.
■y Výslovní souhláska temná mění se v jasnou, počíná-li se následující slovo,
těsně k ní přiléhající, samohláskou nebo souhláskou jasnou a obojetnou.
•*) V příčestí činném dlouží se A) ve všech číslech a obou rodech a) kmenová
samohláska kmenů zavřených: néséi — nésia — neslo — nesli — nesly, kvétél kvetli —
kvetly, b) koncovky ef a, nuf : séí — sela, mréi— mréri, Tél— Velo, seďél— seďéiy.
liynúl— hynula, hvízdnul— hvizdnúri. B) v rodě mužském čísle jednotném koncovky
al, if, 1/i, ut: žál— žala, hFedál — hredaío, chodil — chodil"], býl— byly, kúí — kula.
5) Náslovní / tvrdne, končí-li se předchozí slovo souhláskou neretnicí.
*) Souhlásky t, (, d, ď kdy koliv se setkají se souhláskami s, š, z, z splývají
s nimi v souhlásku jednu c, Č, dz, dž.
'') Zvučky *, 2 po zvučkách c, dz, se vysouvají.
^) Měkké i po tvrdých sykavkách tvrdne.
'') Jasné souhlásky spodobují se v temné, kdykoliv po nich následuje sou-
hláska temná.
'") Vemu — vemeš — veme— vemém— veméte— vemú, vem — vemte, vemút, vemutý,
vemůť— těchto zkrácených tvarů dosti často se užívá vedle : vezmu, vezmi, vzal
vzatý, vzýť, vezraacy.
") Vedle koho řidčeji též keho, dat. komu n. kemu, lok. kem, instr. kým
1-) = potkám-ji (li). Náslovní j splývá s předchozí retnicí ve hlásku měkkou.
'•') Souhlásky t, d, I měknott před ň.
'■*) Přecaj (přece) podobně: hneďaj, včéraj.
'•'') Zubnice ve vysloví příslovcí měknou : snáď, hněď, prostřed, kráť.
"^) Příslovce pěkně za hovoru přičiňuje se zhusta ke slovesu, třeba děj nebyl
nikterak pěkný. Zloděje viámaVi sa mu pekfie do komory a pobraPi gde co. Podobng
bývá přídavné ňvfý přívlastkem i substantiv velmi nemilých: Miťi zbojníci sa na
nás vysypu, a peníze sem!
'•) Předložky (i předpony) s a ifc jen před souhláskami temnými znějí ostře,
jindy mění se v z a. g.
'**) Ze dvou stejných souhlásek přímo po sobě následujících vždy jedna se
vysouvá.
'^) Do skupiny ns vsouvá se t, do skupiny nz vsouvá se d.
'^") V rychlé mluvě náslovní h se sesouvá, končí-li se předchozí slovo souhláskou.
'") Slova ď;řa (dítě) v jednotném čísle na Rožnovsku zřídka se užívá;
obyčejně říká se dítěti, synek, syneček, syňčátko ; chasník, chasníček, chásíia
(chlapec i děvče !) ; děvča, děvčátko ; o nemluvněti říká se „malé."
■") „Pote", ,hlete" často vedle „poďte'- „hleďte." — idu— dojdu, ideš— přijdeš,
ide — ujde, idéme— zájdem. idéte — odejdete, idú - přéjdú. šél— vyšel ; íť— újíť— prójíť—
přéjíť— výjíť; iďacy— výjďacy. — dl— ďime— dite, poď—poďme— poďte, přijdi n. přiď,
pří jďite—p řiďte, příjdime— přiďme: odéjďi, výjďi, zájďi. Už je ode všeckých odéjdená
(= opuštěna, všeci jí odemřeli).
23) = č. velikánských.
- 360-
24) Několikeré opakování slovesa značí dlouhé trvání děje: Šét za zioďéjem
pořád', šéi, šél, šél, až sa mu z očí straťíi.
25) Ve stálých formulích krátí se některé samohlásky : chválabohu, pochvalem-
buď, vitamvás.
26) = dyž ste (= když jste); = tož ste.
27) = z tu od ty = (zde) odsad, jako stamoty = z tam od ty = z tam odtad.
28] Podobně přisouvá se c ke slovům : podruhúc, kukúc ! ahác !
29) Předložky a předpony sak před náměstkami osobními podržují své ostré
znění, srovn. 17)
30) Spojka i sama o sobě zřídka bývá. častější jest spřežka aji = a i.
31) = do úst, kteréhož slova nářečí moravská neznají.
32) Cko( je spojka připouštěcí = ač, třeba.
33) = Jenom.
34) Dómů dlouží kmen jako dolů.
35) Banovať = želeti.
36) Styrnúť sa = střetnouti se.
37) Janu n. ťanu = inu.
38) Imperativů užř, vířte užívá se jako příslovce vúru.
39) Didiž a diž (== jdiž) jediné sesilněné imperativy na Rožnovsku.
40) Křtěnec oslovuje svého kmotra: ^Křesni tatíčku!" a kmotru: „Křesni
matičko!" — „Kmocháčku," ,,kmotřičko dějí kmotrům rodiče křtěncovi. — Děti
oslovují rodiče své: „tato, tatíčku, tatuťko; mamo, maiiienko, mamuFko!"
41) = než.
42) Spodobováním tvrdne ň před s, z, c, dz.
4'5) Tvarů — cházeti, — hližeíi není ve východních nářečích mor.: Slunce
zachoďí. Neobrédaj sa.
44) Víš-ji (h).
5. Zrzávka.
Nářečím hodslavským vypravuje řídící učitel p. F. Kudělka.
Ta všuhdě v naších horách bývaua velká banda zbojníkůch. Hejt-
manem býu Ondráš a po něm hněď býu Juráš. To byuo strachu! Ale
edem ti boháči sa měli co báť; ti chudobni od nich dosť dostali, a žád-
nému sa nic něstauo ; no šak vám to též vyuožim potem. U Ja.ščérky
měli ten nájvěči pokuad, u Zrzávky ten prostřední a na Miškářské jedli,
co měua tý tři vršky — šak stě o ni už bez teho dosť čuli — tam
měli ten nájmenši. Ale býu to pokuad! Samy moštrance ukradené a ka-
lichy a Pámbu vi, co všecko. Tož abych své řeči nezaporhéu, s túm
Zrzávkúm
Zrzávka to je ten potůček, co tu okouo nás teče. Ve Čtenicách
hděsi na vrchu začíná edem maué židuo. Tam na tem místě, co ten
pokuad měli, teče do té Zrzávky esce jedna voda, smrdí jak čert ; lide
pravá, že je zdravá, ale já bych im hú ohráu, a edem co na tú vodu
— 351 —
pomyslím, už je mi k dáveňúm. Tož tam, jak sem býu pravíu, býu ten
prostřední pokuad. Ale čujtě, lide, jak sa svět o něm dozvěďéu.
Ondráš ráz seďéu hděsi u Mezrýčá v jakési hospodě a býu už na
mol opiuý. Juráš seďéu vedla něho a pravíu mu, jak už bývá za řeči:
„Ale řekni mi, bratře, čím je to. že ťa žádný němóže zabiť? Co sa do
tebe už nastřílali, a ty si ím kulky v ruce ukázáu! Dyž to ti viděli,
zatřepali huavúm. ohlédli sa na všecky strany a potem dali do kyt a
tam ti, už ích něbyuo. Jak to tak móže byť?"
„Inu, víš kamaráde," pravíu mu na to Ondráš, „to je tak, tobě
to právě móžu řécť: dyby v mojích slinách něhdo čegan namočíu a mňa
ním po huavě třikrát praščíu, tož mňa čert zebere, ale to neví živáduša."
Na to vám potem Ondráš usnu, a Juráš myslíu, že sa jemu též
tak povede, namočíu obušek svůj do jeho slin. co mu naťékuy, dyž spáu
a praščíu ho třikráC po huavě.
Ondráš sa hned* přeškobrt, pohled smutně na Juráša a pravíu :
„Och, bratře, zle je, zle! Chybíu si! Už budě po všeckem! Z Bohem!"
Jak to býu vyřek, Juráš ven, a létáu jak zbuazněný sem tam. A co
Ondráš řek, vyjaviuo sa hněď. Ešče tú samu noc chytli kolik zbojníkůch,
co by sa něbyuo stauo, dyby to něbýu Juráš uděuáu. Pomáuy ích po-
chytali všecky a věšali ích v Opavě.
Dyž jedného, a to posledního tuším, též v té Opavě věšali, pravíu
ten zbojník, že by ešče rád něco promúvíu. No to sa mu dovoliuo, a
ůn zakřičáu hodně na huas, že esli tam néni něhdo od Nového Ičína.
Duho sa čekano, až tam hděsi vylez ze zástupu žebrák a pravíu, že ůn
je od Ičína. Tož si ho ten zbojník k sobě zavouáu pošuškáu mu cosi do
ucha. žáden něvěďéu, co. Miuý žebrák sa potem zebráu a poď g Ičínu.
Přišéu právě už v noci ež k šenovské palarni. „Dále už nepůjdu," pravíu
sobě a vešéu do té palarně. Dyž býu něco pojed, ptáu sa hospockého,
esli by něvěďéu o jakési Zrzávce u Domoraca. O ja, že ví, pravíu mu
ůn, a abych nězaporhéu. ten hospocký býu K. . . z Hocuavic, a jeho
bratr ihéu zase doma grunt, oni byli dva bratři s teho gruntu. Jak K...
čú, že sa ten žebrák ptá po Zrzávce, byuo mu to divné, gór*) dyž mu
ešče k ternu býu řek, že ídě z Opavy a že tam jedného zbojníka z bandy
Ondrášové věšali. Potem sa ho pořáď K... cosi vyptáván, a tak duho v
něm baraníu, ež mu ten žebrák začáu pověda ť. To víte, že sa mu K...
dáu napřeď napit a najesť, aby mu jazyk rozvázán. Tož ten miuý žebrák
začáu K...OVÍ vykuádať, co sem vám býu už řek. Že' mu pravíu do
ucha, aby šéu g Zrzávcp, tam že je hrozný pokuad. Jak prý tam k té
studénce přídě, v levo pod jedlicúm aby kopáu: všecko že je jeho. Inu
miuýž ty Bože, jak to K. učú, dáu sa žebrákovi ešče věc napit. Ten
t") gór z něm. gar (zvláště.)
— 352 -
býu od chůze mduý a včil ešče k ternu napitý, tož si móžotě iiiy.slBť,
že .spáu jako peň. K... žatým hajda! Sednu si na koňa a vjo do Hoc-
uavic g bratrovi.
Dyž tam přijéu, byuo kole půnoci. Zvouáu bratra a pravíu mu,
ať zebere měch a uopatu a ať hned" s ním ídé, ať sa na nic neptá a ať
edem hýbá.
No, dyž ten od bratra takovú řeč čú, hned' sa zebráu a hybaj
spouem g Zrzávse. Tam začli kopať. Kopali, kopali, a tu sa ím na ráz
ukáže veko. Ti kopů dalé a vida velký kufr. Haeď ho vyvážili a zámek
uopatúm odflágli. Ale to byuo, kamarádi, peněz! Darmo habořiť. Zuato
a stříbro sa hrnuuo, a ti měli enem jeden měch. Nabrali ho pylný, a
jeden sednu na koňa, dojéu s tým dómu, a ten druhý dáváu na to
ostatní pozor. Žatým ten přijéu naspádek a přiňés sebúm ešče hromadu
měchůch. Jak do nich všecko, co tam byuo, nafelovali,*) přeuožili ích
přes koňa a hajda dómu. Peníze si pěkně schovali a ráno jako by nic.
Žebrák, jak stanu, tož pojed a hněď sa zebráu g Zrzávce. PříjJa
tam, videu v zemi důru a kufr hoře krpci**) prázný! Ale hned' si po-
mysléu, co sa stauo. Mrzeuo ho to, a ůn zakylnú strašně a zakléu oba
tý bratry a potomky ež do třetího kolena.
6. Zlatovláska.
(První polovice.)
Různořečím keleckým přepsal p. prof. Ant. Macháč.
Byí jeden král a byl tak rozumnej, že i všeckym zvířatom rozurhéí,
co si povídaly. Síyšte, jak se ternu naučil. Přišla k němu jakási baba,
přinesla mu v košejku hada a povídá, aby si ho dat usmažit; dyž ho
sní, že bude všeckému rozumět, co keré zvíře v povětří, na zemi a ve
vodě mluví. Temu královi lejbilo se to, že bude umeť, co žádnej neumí,
dobře babě zaplatil a hněď poručit sloužícímu, aby mu tu rybu připravit
k obědu. „Ale" přej „ať jí ani na jazyk nevezmeš, lebo mi to svou
hlavou zaplatíš.
Jiříkovi, temu sloužícímu, bylo to divné, proč mu to král tak
hrozně zapovědět. „Jak živ sem takovej ryby nevidět," povídá sobě sám;
„vypadá zrovna jako had. A jakej by to byt kuchař, aby ani neokusit,
co vaří?" Dyž to bylo upečené, vzat kouščejček na jazyk a koštovat.
V tem slyší kotem uší cosi bzučeť: „Nám také něco! Nám také něco!"
Jiřík se ohlédne, co to, a nevidí žádného leda několik much, co létaly
v kuchyni. Tu zas venku na ulici hdosi siplavě volá: ,Hde pak? Hde
pak?-* A tenší hlasy odpovídajou: „Do minářového ječmeňa!-' Jiřík se
podívá oknem a vidí housera z hejnem husí. „Ahá," povídá, „taková to
*) nacpali. **) vzhůru nohama.
— 353 —
ryba!" Už věďéí, co je. Honem strčií ešče odrobinku do huby, a potem
hada donesl královi, jako by nic nebyío.
Po obědě poručiř král Jiříkovi, aby mu osedlal koňa," že se chce
projeť, a on aby jéí s nim. Král jet napřeď, a Jiřík za nim. Dyž jeli
po zelenej louce, poskočit Jiříkou kůň a zařechtat : ,,Hohoho, bratře !
mi je tak lefko, že bych chťét přes hory skákat!" — „Což je o to,"
povídá druhéj ; já bych také rád skákal; ale na mní*) sedí starej;
skočím-Ii, svalí se na zem jako měch a srazí krk." — „Aťsi srazí, co
je víc?" řekl Jiříkou kaň; místo starého budeš nosiť míadého. Jiřík se
tej rozmluvě zasmít, ale enem tak potichu, co by král nevěďét. Ale král
také dobře rozuměl, co si koníci povídali, ohlédl se, a'vida, že se Jiřík
směje, ptá se: „Čemu se směješ?" — ^.Ničemu, královská Jasnosti!
Enem mi tak cosi napadlo," vymlouval se Jiřík. Ale starej král už ho
rhél v podezření a koňom už také nevěřil, obrátil a zas dómu.
Dyž přijeli do zámku, poručil král Jiříkovi, aby nalél do sklínky
vína. „Ale tvá hlava za to," povídá, „esli nedoleješ alebo přeleješ!"
Jiřík vzal konev s vínem a leje. V tem přiletěli oknem dva ftáci; jeden
druhého honil, a ten, co utíkal, mél tři zlaté vlasy v zobáčku. „Dej mi
jich," povídá ten jeden, šak sou moje."
„Nedám, moje sou! Já sem si jich zdvihl^. „x4.1e já jsem jich
videi, jak upadly, dyž sé zlatovlasá panna česala. Dej mi aspoň dva!"
„Ani jedného!" Tu ten druhéj ftáček za nim a ty zlaté vlasy uchytil,
Dyž se tak o ně letmo táhali, zůstal každému v zobáčku jeden a třetí
zlatéj vlas upadl na zem, enem to zazvonilo. V tem se Jiřík po něm
ohlédl a přelél. „Propadls život," zkřikl král; ale chcu s tebou milo-
stivě naložit, dyž tej zlato vlasej panny dobudeš a přivedeš mi ju za
manželku."
Co mél Jiřík dělať? Chťel-li svůj život zachovat, musel pro pannu,
ačkoliv ani nevěděl, hde jí hledat Osedlal si koňa a jél hde tam. Přijel
k černému lesu, a tu pod lesem u cesty hořel křejb , zapálili ho pasáci.
Pod křejbem byl bravlenčí kopec, jiskry naň padaly, a bravlenci ze
svýma bílýma vejičkama sem tam utíkali. „Och, pomož, Jiříku, pomož!
volali žalostně, „zboříme, a naši mladí ve vějičkách." — On tu hněď
s koňa dolu, křejb uťat a oheň uhasit. „Až budeš teho potřebovat,
zpomeň si na nás. a také ti pomožeme."
Potem jél tym lesem a přijet k vysokej jedli. Na vrchu na jedli
bylo krkavčí hnízdo, a 'dolu na zemi piščely dvě krkavčata a nařejkaly :
„Otec i matka nám uletěli, máme si sami potravy hledať, a my ubohé
písklata ešče létaf neumíme. Och, pomož, Jiříku, pomož! Nasyť nás,
lebo umřeme hladem."
Jiřík se dlouho nerozmejšlat, skočil s koňa a vrazil mu do boku
*) = na mně.
24
— 354 -
meč, aby krkavčata mety co žlirať. „Až teho budeš potřebo vať, " krá-
koraíy vesele, „zpomeň si na nás, a také ti pomožem!"
Potom dál už museí Jiřík pěšky. Šel dlouho, dlouho lesem, a dyž
konečně z lesa vychodit, videí před sebou daleké široké moře. Na břehu
kraj mora dvá rybáři spolem se hádali. Chytili velkou zlatou rybu do
sítě, a každej chtét ju měť sám. „Má je síť, má ryba!" — a druhej na
to: „Máto by ti tvoja síť byla platná, dyby mej lodi a mej pomoci nebylo."
— „Až po druhé zas takovou chytíme, buď tvá." — „Ne tak! Ty na
druhou počkej, a tu mi dej." — Já vás porovnám," povídá Jiřík;
„prodejte mi tu rybu, dobře vám ju zapíatím, a peníze mezi sebou
rozdělte na polovic." A dat jim za ňu všecky peníze, co ihél od krála
na cestu, nic si nenechat. Rybáři byli rádi, že tak dobře prodali, a Jiřík
pustit rybu zas do mora. Vesele zašpláchata vodou, pohroužila se a ne-
daleko břehu ešče jednouc vystrčila híavu: „Až mě, Jiříku, budeš po-
třebovať, zpomeň si na mě, odsíoužím se ti." A potem se ztratila.
„Hde deš?" ptali se rybáři Jiříka, „Du svému pánu, starému
královi, pro nevěstu, pro ztatovíasóu pannu, a nevím ani, hde jí hledať."
— „Och, o tej ti dobře móžeme pověděť," řekli rybáři, „je to Zlato-
víáska, céra králova z křištátového zámku tam na tem ostrově. Každej
deň ráno, dyž se rozednívá, rozčesává své zlaté vlasy; de zářa od nich
po nebi i po moři. Chceš-li, sami tě tam na ten ostrov dovezeme, žes
nás tak dobře porovnat. Než měj se na pozoru, abys pravou pannu
vybrat; dvanást je panen, cér královských, ale jedna má zlaté vlasy."
Dyž byt Jiřík na tem ostrově, šét do křištátového zámku prosiť
krála, aby svou zlatovlasou céru jeho pánu královi dat za manželku. —
Dám," řekl král, „ale musíš si ju vysloužit: musíš za tři dni tři práce
udětať, co ti uložím, každej deň jednu. Zatym si do zitřka móžeš od-
počinout." — Druhej deň na to povídá mu král: „Má Zlato vtáska měla
šňůrku drahých perel ; šňůrka se přetrhla, a perly vysypaly se do vysokej
trávy na zelenej louce, Ty perly musíš zebrať, aby ani jedna nechybila."
— Jiřík šét na tu louku, byta daleká široká, klekt do trávy a začat
hledať. Hledat, hledat od rána do poíedňa, ale ani perličky neviďéí.
„Och, dyby tu byli moji bravlenci, ti by mi mohli pomocť." — ,Šak
tu sme, abysme ti pomohli," řekli bravlenci ; hde se vzali, tu se vzali,
ale kolem něho enem se hemžili. „Čeho potřebuješ?" — „Mám perly zebra^".
na tej touce, a nevidím ani jednej." — „Krapečku enem počkej, my jich za
tebe zeberem." — A netrvalo dlouho, znésli mu z trávy hromádku peret,
nepotřebovat než na šňůrku navlékať. A potem, dyž už chťéí tu šňůrku
zavázať, přikulhat ešče jeden bravleneček, byt chromej — noha mu
tenkráť uhořela, dyž u nich hořelo — a křičet: „Počkej Jiříku, nezavazuj,
nesu ešče jednu perličku!"
— 355 —
7. Zlatovláska.
(Druhá polovice)
Různořečím nedakonským (dolským) přepsal stud. Josef Glos.
Dyž Iřík královi přinést ty perřy a král ich prepočejtál, ani jedna
nechybovaía. „Dobře^s uděíát svou věc," povdá, jzitra ti dám inou prácu:
— Ráno Iřík přišéí, a král mu řekí: „Má Zlatovláska koupaía se v moři
a ztratiia tam zlatej prstének: ten ně raosejš najt a přinést." — Iřík
šéí k moru a chodil smutnej po břehu ; moře bylo čisté, ale tak hluboké,
že neraoht ani na dno dohlédnout, ne tak*) na dně vyhledat prstének!
„Och, dyby tu byla moja zlatá ryba, íá by mně mohla pomoct!" V tem
se cosi v moři zablejskío, a z hubočmy na vrch vody vyplula zlatá ryba :
„Sak tu su, abych ti pomohla: co potřebuješ?" — Mám v moři najt
zlatej prstének a nevidím ani dna." — Včil zrovna potkala sem ščuku
rybu, nesla zlatej prstének na ploutvé. Počkej trochu enom, já ti ho
přinesu," A netrvalo dlouho, vrátila se z hubočiny a přinesla mu ščuku
aj s prsténkem.
Král zase pochválil, že dobře svou věc udělal ; a potem ráno mu
třetí prácu uložil: „Chceš-li, abych svou Zlatovíásku tvému královi dál
za manželku, mosejš i přinést mrtvěj a živej vody, bude i potřeba." —
Iřík nevěďa, gde se pro tou vodu obrátit, šél na zdař bůh, kady tady,
gde ho nohy nesli, až přišel do černého lesa. „Och, dyby tu byli mojí
krkavcí, snáď by mně pomohli." — Tu nad hlavou cosi zašuštěío, a gde
se 'vzali, tu se vzali dvá krkavcí: „Sak zme tu, abyzme ti pomohli. Co
chceš?" — „Mám přinést mrtvěj a živej vody a nevím, gde ju hledat."
— O tej my dobře víme. Počkej trochu enom, my ti ju přineseni."
A za malou chvílu přinesli Iříkovi každej jednu dykva plnou vody:
v jednej dykvě byla živá voda, v druhej mrtvá. Iřík byl rád, že se mu
tak dobře poščestilo, a pospíchal už k zánku. Kraj lesa videi od jedle
g jedli rozpatou poučinu, prostřed poučiny seďél velikej pouk, cucal
muchu. Iřík vzal dykvu s mrtvou vodou, postřejkál pouka, a pouk se
zvalíí na zem jak zralá višňa, byl mrtvěj. Potem postřejkl muchu z druhej
dykvy živou vodou, a mucha začala sebou házat, vyškrábala se z poučiny
ven a po tej do povětřej. „Tvé scestí, Iříku, že's mě zkřejsíl," bzučala
mu kolem ušej, sak beze mě sotva bys uhodl, kerá ze dvanásti je Zlato-
vláska. "
Dyž král viďél, že Iřík tou třetí věc také dokázal, řekl, že mu
zlatovlasou ceru dá. „Ale," přej, „mosejš si ju sám vybrat." — Potem
ho vedl do jednej velikej sejně, tam v prostředku byl kulatej stůl, a
kotem něho sedělo dvanást panen, jedna jak druhá ; ale každá měla na
♦) nercili
24*
- 356 —
hiavě íoktušu. dlouhou až po zem, bílou jak snih, tak že nic nebylo
vidět, jaké má kerá vlasy. — „Toto sou moje cery," povdá králi
„uhodneš-li, kerá s nich je Ztatovíáska, zejskáťs ju a možeš ju hned
sebou odvést ; esli neuhodneš, néni ti souzená, mosejš odejt bez ni."
Iřík byl v nejvěčí ouzkosti, nevěďéí, co si počat (počejt). V tem zašuškato
mu cosi do ucha: „Bz — bz! di okolo štola, já ti povím, kerá to je!"
Byla to mucha, co ju zkř'fejsít Iřík živou vodou. „Táto pana to néni —
tá také né — táto je Ztatovláska. " — Tou ceru ně dej!" vykřcjkllřík;
„tou sem vysloužil svému pánovi." — Uhodl's, řekř král, a tá pana hned
také stala od štola, odhrnula toktusu, a zlaté vlasy i plynuly hustejma
prameňama z hlavy až na zem, a bylo od nich tak jasno, jak dyž ráno
síounečko vynde, až Iříkovi oči zacházely.
Potem dál král na cestu svéj ceři, jak se patřoj vej právu, a Iřík
odvedl ju svému pánovi za nevěstu. Starému královi se oči iskřily a
poskakovat radosťou, dyž Zlatovlásku videí, a hned poručil, aby se
přej pravý dělaly ke svajbě. „Chfél sem tě pravda (víš) dat oběsit pro
tvou nepostušnosť, aby tě krkavcí snědli, povdá Iříkovi; ale za to, že's
ně tak dobře posloužil, dám ti enom sekerou hlavu srazit, a potem tě
dám počestně pochovat." — Dyž Iříka odpravili, Zlatovláska prosila
starého krála, aby i teho mrtvého služebníka darovat, a král nemohl
teho svěj ziatovlasej nevěstě odepřejt. — Potem ona srovnala hlavu
Iříkovu k tělu, pokropila ho mrtvou vodou a tělo zrostlo z hlavou tak,
že po raně ani památky nezostalo ; potem ho pokropila živou vodou,
a Iřík zase stal, jak by se -být znovu narodil, čerstvej jak jeleii, <i
mtadosť se mu enom s tvářej svítila. „Och, jak sem to tvrdo spát,"
povdá Iřík, a protíral si oči. — „Ba opravdu tvrdo spáťs" řekla
Zlato vlávska, „a dyby ne mě, věčně vekou být by ses neprobudil!"
Dyž starej král videí, že Iřík zas ožil, a že je mlačí a krásnější
než prv byl, rád by byl také ešče jednou omládl. Hned poručit, aby ho
také sťali, a potem tou vodou pokropili. Sťali ho a kropili živou vodou
pořádem, až ju všecku vykropili, ale hlava nechtěla nijak k tělu přiroust;
potom teprvá začali mrtvou vodou kropit, a v tem okamžení (v tej
chvíli) přiroustla; ale král byl zase mrtvěj, proto že už neměli živej
vody, aby ho zkřejsili. A protože králoství bez krála nemože byt, a
nikoho tak rozumného neměli, aby všeckejm živočejchom rozuihél jak
Iřík, udělali Iříka králem a Zíatovlásku královnou.
8. Smryé*) kmotří ěka.
Uůznořečím palkovským (u Místka) napsal p. bohoslovec Jos. Bača.
Bul jeden člověk hrubě chudobný na svěce. Narodul se mu chla-
peček, ale žoden něchčuí mu išč za kmotra, že bul moc chudobný. Tata
— 357 -
sobě pravi: „Mity Bože, tak sem je chudobný, že mi žoden nechce po-
služič v te věci; vemu sobě chíapca, půjdu a keho potkom, teho napy-
tom (napycu) za kmotra, a esli něpotkom žodneho, kostelnik mi sno
přece posluži.
Šot a potkol smryc, ale un nevěďuí, co to je za osoba; byía pěkno
žensko, jako ino žensko. Pytol ju za kmotřičku. Ona se něvymtuvaía a
hned ho přivitaía kmotřičkem, vzala chíapca na ruky a nista ho do
kosteía. Chlapecká okřčili, jak patři.
Jak šli z kostela, kmoter vžol kmotru do hospody a cbčul ju
trochu ucčič jakožto kmotřičku. Ale ona mu povědala : „Kmotřičku,
nechce teho, ale poče se mnu do moiho stánku."
Vzala ho sebu (ze sebu) do svoi izby, a tam bylo moc šumně.
Potem ho vedla do velkých sklepuv, a tymi sklepami šli ež popod zem.
Tam horaly svičky : male, hrubé, prostředni — troiho braku ; a
keře ešče něhoraly, ty byly strašně velké. Kmotra pravi kmotrovi : Hleče,
kmotřičku, tu mom každého člověka věk." Kmotr se na to divo, najde
tam hrozně malučku svičku u samé země a pyce se i: „Ale kmotřičko,
prošim vas, čija je tež to ta malá svička u te země?" Ona mu po vědo :
„To je vaša! Jak ta svička kerokolvěk zhore, jo muáim pro teho člo-
věka išč.^ Un i pravi: „Kmotřičko, prošim vas, přidajče mi ešče!*
Ona mu pravi: „Kmotřičku, teho jo udělač němožu!" Potem šla, a
temu chlapcovi, co ho okřčili, rožnula novu svičku velku.
Zatym, co kmotra neviděla, kmoter vzal sobě tež novu velku svičku,
rožhnul ju a přiložul tam, kaj ta jeho malučko svička dohorovala.
Kmotra se naňho obhlidnula a pravila: .Kmotřičku, teho sče mi mohli
nedělač ! Ale dyž šce sobě už přidali, tuž áče sobě přidali a moce. Poďmy
s tuotel ven a pujděmy ku kmotřičce."
Vzala nějaký dar a šla s kmotrem i s dičačem**)ku kmotře. Přišla
a položila kmotře synečka na lože a vyptovala se, jak i je a kaj ju co
boli. Kmotra se i žalovala, a kmoter poslol na pivo a chčuí ju jako
kmotru ucčič ve svoi chalupě, aby i muh vděk urobič a i se zavděčič.
Pili a hodovali spolem. Potem povědo kmotra kmotrovi: „Kmotřičku,
tak šče su chudobní, že vom žoden něchčúl v te věci poslužič, ež jo ;
ale nic sobě z teho nědělajče, buděče měč památku ! Jo budu chodič po
hodných luďach a budu mořič, a vy buděče ličič a hoič. Jo vom ty
liky všecky povim, jo ich všecky mom, a vom každý rod dobře zaplácí."
Stalo se. Kmoter choďul po nemocných, kaj kmotra mořila a kaž-
dému pomuh. Tu bul naroz taky rozhlošeny felčar z něho.
Umiralo jedno kniža, ale i skonovalo; přece ešče mu poslali pro
*) O vsuvné polohlásce y srovn. na str. 104, 4. a. Slabiky dé a di znějí se
slabounkým přídechem hlásky z po ď.
*♦) nom. děčo.
— 358 —
teho felčara. Un přišol:, začoi ho masču mazac a svoje prošky mu dovač
— a pomuh. Dyž ho uzdravut, dobře mu zaplacih, ani se nepýtali, co
su dlužni.
Potem smryč pravila kmotrovi: „Kmotřičku, buducně dovajče pozur
na to: kemu jo budu stoč v nohách, ternu každému pomožeče; ale
kemu budu stoč ve hlavách, ternu už něpomohajče ! "
Umiroí zase jeden hrabě. Zas mu poslali pro teho felčara. Felčar
přijde, smryc stoi ve hlavách za ložem. Felčar křiči : „Už je zle, ale
zprubujemy to!" Zavoíol služebníky a kazovoí lože zatočič nohami ku
smryči, a začol nemocného masčú mazač a prošky mu podavač do huby,
a pomuh mu. Hrabě mu zapíačul, co muh uniáč, ani se něpytol, co je
dlužný, buf rod, že ho uzdravili.
Smryč jak se s nim zešía, povědala mu: „Kmotřičku, dyž se vom
to zase 'zase) tak stane, už mi teho nědělajče. Třas šče mu pomohli,
ale sak jeden*) na chvilku; jo ho přece mušim odevzdač, kaj patři".
Kmotrovi to tak tryvalo lola rokuv — už bul moc starý. Ale do po-
sledka už bul mryžuty a som smryči pytol, aby ho vzata. Smryč ho
nemohla vžač, protože sobě som přidol svičku dluhu, muául čekač, ež
mu dohore. Roz juí ešče k jednemu nemocnému, aby ho uzdravul. Pomuh
mu. Potem se mu smryč ukázala a vezla se s nim v kočáře. Začala ho
lehtač a šustla ho zelenu haluzku pod kryk, un se i zvalul do klina a
usnul na věky. Smryč ho uložila v kočáře a učikla preč. Tu najdu
felčara mrytveho v kočáře ležeč a zavezli ho domu. Cele město a všecky
dědiny ho lutovaly. „Skoda teho felčara, jaký to byl dobry felčar! Dobře
pomohot, takého felčara už něbudě!"
Syn roz šoí do kostela a křesno mamička se s nim potkala. Py-
tala se ho: „Synku milý, jak se moš?" Un i pravul : „Už to všelijak;
pokel mom, co mi tačiček nahospodařiíi, dobře je se mnu ; ale potem
Pombu vi, jak se mnu budě." — Kmotřička povědo : „Inu synku muj,
něbuj se nic, jo sem je tvoja křesno mama: co tačiček tvoi měli,
k temu jo sem im pomohla, a i tobě výživu dom. Půjdeš k jednemu
felčarovi za učňa, a ty budeš chytřejší ež un, jeden*) se pěkně chovaj."
Potem ho pomasčila mašču na slechoch a zavedla k felčarovi.
Felčar nevěďuí, co je za panička a jakého synka do učena vede.
Panička přikazovala synkovi, aby se pěkně chovol a felčara prosila, aby
ho dobře učil a k dobrému stavu přived. Potem se s nim rozíučiía a
odešla.
Felčar a synek šli spolem na zeliny, a temu učňovi každo ta ze-
linka křičela, jaký lik nese, a učeň sbirot. Felčar tež sbirol, ale něvě-
ďut žodne zeliny, jaký lik kero nese. Zeliny učňové pomohly v každé
*) = jenom.
— 359 -
nemoci: Felčar praviit učňovi: „Ty že*) chytřejši, ež jo; bo kdo při-
chodi ku mně, jo žodnemu něvyščihnu a ty od každé nemoci znoš ze-
liny, jak ty to vis? Ty slyšiš zeliny, každo zelina tobě křiči, jaký lik
nese a jo něsíyšim žodne zeliny. Viš co, tuďmy spolem; jo tobě síožim
svůj list dochtorsky a budu u tebe nějmenšim pomocnikem a chcu
s tebu byč ež do smryči."
Chasnik ličul a hojut sčasně, ež mu v limbu svička dohorata.
9 Zlatovláska.
Různořečím frýdeckým přepsal p. prof. Ignác Tkáč.
Byí jedyn král (krol) a byt tak rozumný, že i všeckym zviřatum
rozumií. co seje kolvěk vyktodaly. I posluchejče, jak se týmu naučil.
Přišla k nimu jakoši stařičká baba, přinisla mu v košičku hada, řeči,
aby seje ho dol připravič, jak ho ži, že budže všeckymu rozuměč, co
kěre kolvěk zviřa v povětřu, na zymi i ve vodě mluvi. Týmu královi
še to lubilo, že budže uměé, co nikdo něumi; dobře stařince zaplačil
a hned poručil svoimu služebníkovi, aby mu tu rybu ku obědu při-
chystot. Ale pravi, řeči, ač ji ani na jazyk nevezmeš, alebo mi to svoju
hlavu zaplaéiš.
Jurkovi, týmu služebníkovi, bylo to dživno, čimu mu to krol tak
přisně zakozoí. „Jak živ sym takové ryby něvidžií", pravi seje sum ;
„vypado rovně jak had. A. jaký by to byt kuchoř, co by ani něokoštovoí
co chysto (chyšce)?" Jak to bylo upečino, vžol kuseček na jazyk a koštovol.
Tu uslyši kolkotym uši cosi bzučeč : „Num tež trochu, num tež trochu!"
Jurek se obhlido, co to ? a něvidži nic jak několiko much, co po kuchyni
litaly. Tu zase kdosi na ulici šiplavě volo: „Kaj idžeš, kaj idžeš?"
A činši hlasy odpovědaju: „Do mynařoveho ječmyňa, do mynařoveho
ječmyňa!" Jurek vyhlidně z okna a vidži husera z hejnym husi. „Yhy!"
pravi. „tako je to ryba?" Už vědžií, co je. Hunym strčil ešče jedyn
kusek do gymby a potym donis hada královi, jako by nic.
Po obědže král poručil Jurkovi, aby mu osedtol kuna, že še pry
ece přejechač, a un aby ho odprovodžit. Král jechot po předy a Jurek
za nim. Jak jeli po zelině luče, poskočil Jurkův kuň a zařehotol : „Ho-
hoho, bratře ! mi je tak lehko, že bych chčit přes hory skokač ! „O to
nyni (nimaš**)", pravi druhy, ,jo bych tež rod skokol, ale na mně šedži
starý; jak skočim, zvali se na zym jako měch a sraži znak." „Néch se
sraži***), co na tym?" pravil Jurkův kuň; misto starého budžeš měč mla-
*) = ty si je = ty jsi.
* ) nimaš ^ není. nimoš =z nemáš.
***) se = seje, sobě ; še = se.
— 360 -
dcho." Jurek se te rozmluvě zasriioí, ale jedyn tak po čichu, co by král ně-
vědžií. Ale král tež dobře rozumií, co seje či kuničci povědali, obezJřit
se a jak vidžit, za se Jurek směje, pyce se: „Čimu se směješ?" —
„Ničímu, královsko Jasnosč! jedyn mi tak cosi připadlo na mysel", vý-
mluvo! se Jurek. Starý král ale už ho mil v podezřiňu a kuňum už tež
nědoviřol : obročií a zas jechol domu.
Jak přijechali do zumku, král poručil Jurkovi, aby mu nalol do
sklinky vina. „Ale tvoja hlava za to", pravi, „esli nědoleješ alebo
přeleješ!" Jurek vžol kunevku z vinym a leje. V tym přilečeli oknym
dva ftočci; jedyn druhého hunií, a tyn co učekoí, mil tři zíate vlasy
v džubočku. „Dej mi ich!" pravi tyn, „šak su moje!" „Nědum, moje
su, joch (jo sym) se ich zdvihnul!" Ale joch ich vidžil. jak upadly, dy
se zlatovlaso panna česala." „Dej mi alespuň dva!" ,Ani jedneho!" —
Tu tyn druhy ftoček za nim, a ty zlaté vlasy pochyčil. Jak .se tak o ně
lečmo (na lečmě) tohali, zustol každymu v džubočku jedyn, třeči zlaty
vlas padnul na zym, že to zazvuniio. V tym še Jurek po nim obezdřil
a přelol. Propod si svůj život ! zkřiknul král ! ale scu s tebu milosčivě
naklodač, esli tu ziatovlasu pannu dobudžeš a přivedžeš mi ju za
manželku.
Co mil Jurek robič ? Chčil svůj život zachovač, musil pro tu pannu,
choč něvědžil, kaj ji hledač. Osedloí seje kuna a jechol sym tam. Při-
jechol k jednymu černymu lesu, a tu pod lesym u cesty horol krok;
pastýři ho zápolili. Pod křokym byl bravyňči kopec, iskry naň padaly,
a bravyňči ze svoimi vaičkami sym tam učekali. „Och pumož, Jurku,
pumož : volali žalosčivo, zhorumy, i naše mladé ve vaičkach. Un tu
hnedka s kuna dolu, krok ucol a ohyň zhasil. „Ež budžeš kěj co po-
třeloovač, zpumyň na nas, a tež či pumožemy.
Po tym jechol tym lesym a přijechol ku vysoké jedli. Na vrchu na
jedli bylo havrani hnizdo a dolu na zymi piščely dvě havraňata a na-
říkaly seje : „Tata i mama num ulečeli, mumy seje sami potravy hledač,
a my ubohé ftočata ešče litač něumimy. Och pumož, Jurku, pumož !
nasyč nas, bo umřemy hladym. Jurek se dluho něrozmyšlol, skočil s kuna
a vražil mu do boka meč, aby havraňata měly co žhrač. „Ež budžeš kěj
co potřebovač", krákoraly veselo, „zpumyň se na nas, a tež či pumožemy !"
Potym už mušil Jurek dále pěšky isč. Sel dluho, dluho lesym, a
jak na ostatku z leřa vychodzol, vidžií před sebu daleké široké moře.
Na břehu kraj mora dva ryboři se spolym vadžili. Chytli velku zlatu
rybu do šičo*j (čeřina) a oba ju chčeli měč každý pro seje (sebe) samého.
„Moje je šiči, moja je ryba!" — A druhy na to: „Málo by či tvoje
sici bylo platné, dyby moi lodži a moi pumoci nebylo." Ež podruhé zas
* šiči (= sítí) — g. šičo ( = šiťá).
— 361 —
iakovu chyčimy, to budže tvoja! — „Ni tak! ty na druhu počkej
(počkoj) a tuto mi dej (doj)!" — „Jo vas porovnum'', pravi Jurek:
„předojče (přeclejce) mi tu rybu, dobře viim ju zapíačim. a pynize roz-
dzelce seje mezy sebu napoíy I " I doí im za ňu všecky pynize co mií od
krala na cestu, nic seje něněchot. Eyboři byli radži, že tak dobře pře-
<3ali. a Jurek pusčil rybu zase do mora. Veselo zašpluchaía vodu, po-
nořila se a potym nedaleko břeha ešče roz vystrčila hlavu: „Ež mě,
Jurku, budžeš potřebovač, zpumyň na mě; odslužim se teje (ci)." A
potym zmizla. „Kaj idžeš?'' pytali še ryboři Jurka. „Idu svoimu panovi,
starymu královi, pro nevěstu, pro zlatovlasu pannu, a ani hrubě něvim,
kaj by ju hledač.*) — ^^"2^ ^^ či dobře jza**) povědžeč", řekli ryboři,
„jest to Zlatovloska, cera králova z krystalového zumka tam na tym
ostrově. Kazdy džin ráno, dy se dni, rozčesuje svoje zlaté vlasy; idže
od nich řaža po nebu i po moru. Esli chceš (sceš), sami če tam na tyn
ostrov dovežemy, proto žes nas tak dobře porovnol. Ale mij se na
pozoru (mij na seje pozur), abys tu právu pannu vybrol: Dvanast jest
panyn, cer královských, ale jedyn jedna mo zlaté vlasy."
Jak byl Jurek na tym ostrově, šel do krystalového zumka prošič
krala, aby svoju zlatovlasu ceru jeho panovi dol za manželku. —
„Dum," pravil král, ale musiš ju vyslužič; musiš za tři dni tři roboty
zrobič. co či uložim, každý džin jednu. Zatym se do zejtřka možeš od-
počnuč." — Druhy džin ráno pravi mu král: „Moja Zlatovloska měla
tkanicu drahých perel ; tkanica se přetrhla a perly se vysypaly do vysoké
trov}- na zelině luče. Ty perly třa (třeja)***) éi pozbirač, aby ani jedné
nechybilo." — Jurek šel na tu luku, byla daleko, široko, kleknul do
irovy a začal hledač. Hledol, hledol od raná do poíedňa, ale ani perelky
něvidžil. „Och dyby tu byli moi bravyňci, či by mi mohli pumocl" —
Sak smy su tu, abysme či pum.ohli," pravili bravyňci, kaj še vzali tam
se vzali, ale kole něho še jedyn hemžilo. „Co potřebuješ?" — Mum
perly pozbirač na te luče, a něvidžim ani jedné I" — -Trošički^ jedyn
počkej, my ich za teje pozbirumy." A netrvalo dluho, pospřinošali
mu z trovy hrumadu perel; něpotřebovol leda na tkanicu nastrkovač.
A potym jak už tu tkanicu zavazovoí, přivíočit še ešče jedyn bravyneček,
tyn byl chmmy, noha mu v tejý) uhorala jak u nich horalo, a křičil :
Počkej, Jurku, nezavazuj, nesu ešče jednu perelku!"
Jak Jurek ty perly královi přinis, a král ich přerachovol, ani jedné
nechybilo. „Dobře si urobit svoju robotu,- pravi, „zejtra či dum inu
robotu." — Ráno přišel Jurek, a král mu řeknul: „Moja Zlatovloska
še kupala v moru a zračila tam prstýnek zlaty; ty mi ho musiš naňšč
*) by s infinitivem jako v polštině *♦) jza=lza (lze). *♦*) tfa, třeja = třeba,
t) = tebdy.
25
— 362 —
a přinisč. — Jurek šel k moru a chodžil: smutný po břehu. Moře byto
čisté ale tak híyboke, že še nimuh ani dna dozdřič, a co děpro na dně
prstyň vyhledač! — „Och, dyby tu byla moja zlato ryba. ta by mi
muhla punioc" Tu na roz še cosi v moru zabliščiío a z hlybočiny na
vrch vody vyptytvata zíato ryba: „Sak sym je tu, abych či pumohla;
co potřebuješ?" — Mam v moru naňšč zlaty prstyň a něvidžim ani
dna." — „Prám včil sym potkala ščuku, ta nisla prstýnek na píotvi.
Jedyn trošičku počkej, jo či ho přinesu. A netrvalo dtuho, vročita še
z hiybočizny a přinisla mu ščuku i s prstýnkem.
Král Jurka zas pochvolil, že dobře svoju robotu urobil, a potym ráno
mu třeči robotu uložil. „Esli chceš, abych (aby sym) svoju Zlatovíosku
tvoimu královi dol za manželku, mušiš ji přinisč mrtvé i živé vody;
budžec ji třeba." — Jurek něvědžit, kaj se pro tu vodu obročič, i šel na
zdařbuh sym tam, kaj ho nohy nisly, až přišel do černého lesa. „Och,
dyby tu byli moi havrani, snoď by mi pomuhli".*) Tu mu nad hlavu cosi
šustlo a kaj še vzali tam se vzali dva havrani : Sak srny su tu, abychmy
pomuhli. Co sceš?" „Mum přinisč mrtvé a živé vody, a něvim kaj ji hledač."
— Ote my dobře vimy. Trošičku jedyn počkej, myči ji doněšemy." A za
chvilečku přinisli Jurkovi každý baňku vody ; v jedné baňce byla živo voda^
v druhé mrtvo. Pokraj lesa vidžil od jedle k jedli rozepatu paučinu,
uprostřiď paučiny šedžil velký pauk, cycot muchu. Jurek vžol baňku
z mrtvu vodu, postřikoí pauka a pauk še zvali! na zym jak zřala višňa,
byt mrtvy. Potym postřikoí muchu z druhé baňky živu vodu, a mucha
začla sebu chybač, vyškrobala še z paučiny ven a potym do povětřo.
„Tvoje ščešči, Jurku ! žes mé skřišil", bzučela mu kole uši, šak bezymně
sotva bys uhodnut, kěro ze dvanošči je Zlatovtoska."
Jak král vidžil, že Jurek tu třeču věc tež dokozol, pravit, že mu
ztatovtasu ceru do. „Ale pry musiš se ju sum vybrač." — Potym ho
ved do jedné velké izby, tam uprostřiď byl kulatý stul a kolym stolu
šedželo dvanost svorných panyn, jedna jak druho, ale každo měla na
hlavě tochtušku dluhu ež po zym, bitu jako snih, tak že nic nebylo
vidžeč, jaké mo kěro vlasy. — „Tu su moje cery", pravi král; eši
uhodneš, kěro z nich je Zlatovloska, zyskot si ju a možeš ju hneč
ze sebu odvešč: jak ale neuhodneš, to či nyni přisudzyna, a mušiš bez
ni odynšč. — Jurek byt v nejvěči uzkoséi, co počoč. V tym zašeptlo
mu cosi do ucha: „Bz — bz ! idž okolo štola, jo či povim, kěro to je!" —
Byla to mucha co ju zkřišil Jurek živu vodu. „Ta panna to nyni
(nimaš) — ta tež ni — ta tež ni — ta je Zlatovloska!" — „Tu ceru
mi dgj!" vykřiknut Jurek, tuch vyslužií svoimu panu." „Uhodnula",
pravil král. A ta panna hneč tež stanula od stota, odhrla tochtušku,
') Také: pumohli, sing. je pomuh.
— 363 —
a zřate vřasy plynuly ji hustými pramyňami z hlavy ež po zym, a byto
od nich tak jasno, jako dy ráno slunko vyndže, ež Jurkovi oči zachodžiíy.
Potym dol král na cestu svoi ceři, jak se sluši a patři výpravu,
a Jurek odvez ju svoimu panovi za nevěstu. Starymu kralu se oči
iskřiíy a poskakovol radosču, jak Zlatovtosku uzdřií, a hnedka poručil,
aby se připravy konaly ku veselu. „Chčilch če dač oběsič pro tvoju ně-
poslušnosc, aby če havrani zedli", pravi Jurkovi; „ale žes mi tak dobře
poslužil, dum či jedyn sekyru hlavu sražič a potym če dum počestně
pochovač. "
Jak Jurka odpravili, Zlatovloska pytala starého krala, aby ji teho
mrtvého služebnika darovoí,- a král nimuh teho svoi zlatovlase něvěsče
odepřič. Potym una zrovnala hlavu Jurkovu k čelu pokropila ho mrtvu
vodu a čelo zrostlo z hlavu tak, že po raně ani pomatky nebylo ; potym
ho pokropila živu vodu. u Jurek zase stanul, jako by se byl znova na-
rodžil, čerstvý jako jeliň, a mladošč jedyn se mu z tváři svičiía. „Och,
jakch (jak sym) to tvrdo spol!" mluvil Jurek, a třil se oči. — Ba věru
tvrdo si spol", pravila Zlatovloska, „a dyby ni mě, na věky bys se
nebyl přebudžil."
Jak starý král vidžil, že Jurek zas ožil, a žp je mladši a švornějši,
ež prv byl. rod by tež byl ešče zase omladnul. Hnedka poručil, aby ho
tež sčali a potym tu vodu pokropili. Sčali ho a kropili živu vodu pořad'
a poraď, ež ju všecku vykropili ; ale hlava nijak něchčela k čelu přirosč ;
potym děpro začli mrtvu vodu kropic, a v tym okamžiňu přirostla; ale
byl za.s mrtvy, bo 'už niměli živa vody, aby ho zkřisili. A protože
kralostvi bez krala nimohlo byč, a žádného tak rozumného niměli, aby
všeckym zviřatum ruzumil jako Jurek, udželali Jurka kralim a Zlato-
vlosku královnu.
10. Zlato vláska.
(Druhá polovice.)
Eůznořečím opavským přepsal p. ředitel Vincenc Prásek.
Jak Juři ty perly kraloi přines a král ich přelíčil, ani jednej ne-
chybělo. _Dobře's udželal svoju pracu." praěl prai. zytra či dam inšu
robotu." — Eano Juři přišel, a král mu praěl řeka: „Moja Zlatovlaska
kupala se v moru a ztračila tam zlaty prsten, ten mušiš najšč apřiněsč.''
Juři šel k moru a chodžit smutný po břehu; moro bylo čisté, ale tak
hlyboke, že němuh ani dna dozdřeč, ně to na dně výhled ač prstének.
„Och dyby tu byla moja zlata rybečka, ta by mi mohla pomoc!" —
V ty se cosy v moru zablisklo a z hlubočiny na vrch vody vyplynula
— 31J4 —
zřata ryba: „Šak tu sem, abych či pomohla; čeho potřebuješ?" — Mam
v moru najýč zlaty prsten, a něvidzim ani dna." — „Včil pravě sem po-
tkala ščiku rybu, nesla zlaty prsten na plutvě. Ene chvilku dočkaj, ja
či ho přinesu." A netrvalo díuho, vračila se z hlubočiny a přinesla mu
ščiku i s prstenem.
Král Juřeho zas pochválil, že dobře svoju věc udzeíat; a potem
ráno mu třeču pracu uložil : Esli chceš, abych svoju Zlatovlasku tvojemu
kraloi dal za manželku, mušiš i přiněsč mrtvěj a živej vody, bo i budže
potřeba." — Juři nevědžel, koj se pro tu vodu obračič, a kaj šel tam
šel, kaj ho nohy nesly, až přišel do černého lesa: „Och, dyby tu byli
moi krkavci, snadž by mi pomohli!" — Tu se mu nad hlavu cosy
šustlo, a kaj se vzali, tu se vzali dva krkavci: „Sak tu smy, abysmy
či pomohli. Co chceš?" — Mam přiněsč mrtvěj a živej vody, a něvim,
kaj i hledač. — „O tej my dobře vimy. Ene chvilku dočkaj, my či
i přiněsem. A za málu chvilu přinesli Juřemu každý jednu tykvicu*) pylnu
vody: v jednej byla živa voda, v druhej mrtva.
Juři byl rad, že se mu to tak dobře poščeščilo a pospěchat k
zámku. Kraj lesa vidžel od jedle k jedli rozepatu palčinu, prostřed pal-
činy sedžel velký palk, cucat muchu. Juři vzal tykvicu s mrtvum vodum,
střiknul na pálka, a palk zvali! se na zem jako zdrala višňa, byl mrtvy.
Potem postříkal muchu z druhej tykvice živum vodum, a mucha začla
sebum hazač, vyškrabala se z palčiny preč a fuk do povětřa. » Tvoje
ščešči, Jurku, žes mě skřišit," zučelo mu kolem uši, „šak beze mě sotva
bys zhad*l, kera z dvanasči je Zlatovlaska." Jak král vidžel, že Juři
(Jurek), tu třeču věc tež dokázal, praěl řeka, že mu svoju zlatovlasu
ceru da. „Ale," prai, „musiš se ju sam vybrač." — Potem ho ved do
jednej velkej sině, tam v prostředku byl kulatý stul a kolem stela
sedželo dvanast krásných panen jedna jako druha; ale každá měla na
hlavě lochtošu dluhu až po zem, bitu jak snih, tak až nic nebylo vidžeč,
jaké ma kera vlasy. — „Hev su moje cery", povědžel král; esli zhadaš,
kera z nich je Zlatovlaska, zyskal sy ju a možeš ju hned ze sebum od-
vešč; ale esli nězhadaš, něni či sudzena, mušiš odejsc bez ni. Jurek
(Juři), byl v najvětšej uzkosči nevědžel, co se počnuč! V ty zašeptalo
mu cosy do ucha: „Bz-bz ! dži okolo štola, ja či povim kera to je."
Byla to mucha, co ju skřišil Juři živum vodum. Hevaj ta panna to
něni**) ta tež ni — ta tež ni — hevajky ta je Zlatovlaska!" „Hev tu
ceru mi dají" vykřiknul Juři, „tu sem vyslužil svojemu panoi."
„Zhadal sy, praěl král, a panna hned tež stanula od štola, odhr-
nula lochtušu a zlaté vlasy plynuly i hustýma prameňama z hlavy až
na zem, a bylo od nich tak jasno, jako dy ráno slunečko vyjdže, až
*) Jeden kubik (kiubik).
*♦) První osoba: „Ja sem je něni."
— 365 —
•
Juřemu oči zachadzaly. Potem dař kral na cestu svěj čeře, jak stuši a
patři výpravu, a Juři odvez ju svojemu panoi za nevěstu. Starému
kraloi se oči iskřily a poskakoval radošcum, dy Ztatovlasku vidžeř, a
a hned poručií, aby se dželaly přípravy k veselu.
„Chčeí sem če baj dač oběšič pro tvoju něpostušnošč, aby če
krkavci žedli." praěl Juřemu; ale 2e's mi tak dobře poslužií, dam či
ene sekyrum hlavu zetnuč, a potem če dam počestně pochovač."
Jak Juřeho odpravili, prošila Zlatovíaska starého krala, aby i teho
mrtvého služebníka daroval, a kral němuh teho svojej ztatovlasej ně-
věšče, žadnym způsobem (na iaden způsob) odepřeč. Potem ona srov-
nala hlavu Jurkovu (Juřeho) k čelu, pokropila ho mrtvum vodum a
čeío zrostlo z htavum, až po raně ani památky nězostalo ; potem ho
pokropila živum vodum, a Juři zasej vstal, jakoby se byl znovu n^rodžií,
čerstvý jako jelen, mladošč ene se mu z tváře svičila. „Och, jak sem to
tvrdo spal," prai Juři a třel se oči. „Ba věru, tvrdo sy spát,** rekta
Zlatovíaska, „a dyby mě nebylo, na věky věku v se^s něprobudžil!" Jak
starý kral vidžeí, že Juři zasej ožil, a že je mladší miž prvej, rad
by byl tež tak ešče zas omtadnuí. Hned poručií, aby ho tež zetnuli a
potem tum vodum pokropili. Zetnuli ho a kropili živum vodum pořadž,
pořadž, až ju vše^^^ku vykropili : ale hlava na žáden způsob mu něchčela
k čelu přirušč; potem děprem začli mrtvum vodum kropíc, a v okam-
žiku přírostla: ale kral byt zasej mrtvy, protože už neměli žívej vody,
aby ho skřišíli. A dy kralosťvň bez krala nemohlo byč a žádného tak
rozumného neměli, aby všeckym živočicham rozumět jako Juři, udželali
Juřeho králem a Zlatovlasku kralovnum.
Chyby tiskové.
str.
18.
řádek
4.
zdola
m.
V bru.še
čteno
budiž
V břuse.
26.
v
17.
shora
fl
skřit
n
fl
okříí.
45.
7>
2.
zdola
n
zpievat
fl
r>
zpyevat.
59.
_
12.
shora
fl
v kulinec
fl
s
v klínech.
59.
r
13.
fl
»
v zad opa-h
fl
B
v zadu opa'
66.
T>
10.
fl
fl
zafraňkářiť
1!
fl
zafraňhářiť
77.
JI
16.
zdola
»
liiacť
fl
fl
rnácť
83.
v
13.
shora
n
jezme
fl
fl
je, zme
92.
»
10.
« s
ilovo přejtel jest
vynechati
98.
:,
20.
„
m.
verh se
čteno
budiž
verh se
98.
„
2.
zdola
n
ačmeň
r>
»
j ačmeň
114.
„
19.
shora
*
psaňom
«
n
psaňam
114.
«
12.
zdola
7!
obyčejný tam
•
«
obyčejný i t
117.
m
5.
n
»
po slově nepatrné přidati
jest : zbytky
130.
„
15.
shora
»
hrol
m
•
hřol
138.
«
8.
n
n
velihé
n
«
veliké
144.
V
11.
»
soudruhyně
fl
fl
podruhyně
162.
n
3.
zdola
n
ma
^
fl
mu
Iň6.
n
8.
n
ude-li
fl
fl
bude-li
167.
fl
8.
shora
n
byla
fl
fl
byl
168.
v
7.
fl
fl
est
fl
»
jest
169.
_
4.
fl
fl
zapověděl
fl
fl
zapověďél
175.
»
20.
n
n
adae-quatní
fl
JJ
adaequatní
177.
7)
3.
fl
fl
dosty
fl
»
doty
187.
fl
20.
zdola
fl
nebude
fl
»
nabude
187.
V
16.
fl
í)
kopovat
»
kupovat
195.
r,
9.
shora
fl
apříhlé
57
fl
zapříhíé
200.
fl
9.
zdola
»
otrubami
J)
fl
ostiuhami
205.
fl
7.
»
fl
ďurgatý
fl
fl
ďargatý
207.
v
1.
v
n
á
fl
fl
já
235.
v
15.
shora
n
natěsta
«
n
nátěsta.
Častěji zaměněna mezi sebou písmena 1 a 1; správně čteno budiž:
str. 6*kÍč, str 8. ř. 9. sh. klonit, str. 8. ř. 10. sh. mluvit, str. 8. ř. 27
«h. stolůvka, žaludek, slunce, str. 9. ř. 12. sh. zatlúkali kůly, str. 9.
— 368 —
ř. 7. zel. klobučník, str. 10. ř. 11. zd. chřáste!:, str. 12. ř. 8. zd. oltářů^
str. 15. ř. 16. zd. zaplacený, str. 16. ř. 1. sh. vyptáknút, ib. ř. 5. .sh.
lechtat, ib. ř. 19. sh. skřidélka, str. 18. ř. 24. sh. hladu, dluhu, slechu,
str. 19. ř. 12. sh. kostely, str. 25. ř. 9. sh. lacu, str. 28. ř. 13. sh.
haluz, str. 33. ř. 4. sh. sedel, běžel, str. 34. ř. 17. zd. neplačcě, ib.
ř. 14. zd. vymláténý, zaplatěný, str. 41. ř. 12. sh. kvóla, str. 42. ř. 11_
sh. člověk, str. 52. ř. 23. sh. stodolou, str. 62. ř. 11. sh. košela, str. 81.
ř. 19. slunko, str. 84. ř. 1. zd. lúkoch, str. 87. ř. 5. zd. chlapůch,
str. 8S. ř. 6. zd. túkech, str. 91. ř. 4. sh. leh, ib. ř. 1. zd. mlátil,
str. 112. ř. 6. zd. hlasi, str. 137. ř. 16. sh. klaču, 140. ř. 5. sh. byl,
ib. ř. 6. sh. dělá, ib. ř. 9. šh. nepřišlo, str. 144. ř. 14. zd. vláčka, ib.
ř. 6. zd. vykládka, ib. ř. 2. zd. míacek, str. 145. ř. 11. sh člověčisko,
str. 156. ř. 6. sh. poíedňúvám, str. 161. ř. 1. sh. člověk, str. 163.
ř. 14, sh. skládali, str. 165. ř. 9. zd. vyděláš, ib. ř. 7. zd. výděleček,
str. 166. ř. 20. sh. v Holomúci, str. 167. ř. 7. sh. líto str. 168. ř. 1. sh.
platné str. 196. ř. 13. sh. zaslúžený, str. 228. ř. 24. sh. hlas, str. 237.
ř. 3. sh. sláma.
V příkladech lašských vytištěno častěji než náležito s^ m. sp^
nejsouť všecky příklady z krajiny, kde se tak vyslovuje, srovn. na-
str. 118. P. 7.
Obsah.
strana
I. Xárecí slovenské; pole a hranice jeho .' '3
1. Různořečí zlínské; pole a hranice jeho 5
A. Hláskosloví jeho:
1. O hláskách vůbec 5
2. O proměnách samohláskových :
a) přehlasování .... 6
b) dloužení . . 8
c) krácení O
d) lížení, rozšiřování a stahování 10
e) seslabování a sesilování samohlásek ... 10
f) přisouvání, vysouvání samohlásek ... 11
g) hiát 12
3. O proměnách souhláskových:
a) spodobování . 12
b) splývání souhlásek 13
c) proměny souhlásek retných b, p, m, v, f 13^
d) n » plynných j, /, r, n, . . ^ 14
e) „ ^ sykavých s, z, c, š, ž, č 14
f) „ „ zubných d, t 15
g) 5, „ hrdelných h, ch, g, k 15^
h) přisouvání, vysoiívání souhlásek 16
i) přesmykování 17
4. přízvuk 17
B. Tvarosloví:
1. Skloňování jmenné:
I. t (a)-kmeny .17
II. o-kmeny 19
III. a-kmeny 20-
Dvojné číslo 21
Přídavná jména přisvojovací 21
IV. i-kmeny .22
V. kmeny souhláskové 23
Skloňování náměstek osobních 23
2. Skloňování náměstkové 24
3. Skloňování složené 2&
4. Časování 2&
— 370 —
2. Různořečí záhorské 27
3. Různořečí pomoravské 28
A) Hláskosloví:
a) samolilásky 29
b) souhlásky 30
B) Tvarosloví:
a) jméno 31
b) sloveso 32
4. Různořečí uherskoslovenská 33
1. Různořečí alenkovské 35
2. ^ radějovské 35
S. ^ blatnické 35
4. „ boršické 36
5. „ bystřické 36
6. „ stráňské 36
7. „ lipovské 37
8. „ velické 38
9. „ javornické 38
10. „ súchovské 38
11. „ hrozenkovské —
A. Hláskoslov
a) samohlásky 39
b) souhlásky 40
B. Tvarosloví:
a) jména podstatná 41
b) jména přídavná 42
c) číslovky 42
d) náměstky 42
e) sloveso 42
12. Různořečí březovské
A. Hláskosloví 42
B. Tvar osloví :
a) tvary jmenné 44
b) tvary slovesné 44
13. Různořečí Ihotecké
A. Hláskosloví 45
B. T v a r o s 1 o v í :
a) tvary jmenné 46
b) tvary slovesné 46
Praeteritum aoristové 47
Kondicionál 47
II. Nářečí dolské 51
III. Nářečí valašské; pole a hranice jeho 59
A. Hláskosloví:
1. O hláskách vůbec 59
— 871 —
2. O proměnách samohláskových:
a) přehlasování 60
b) dloužení <jO
c) krácení ... 61
d) sesilování a seslabování samohlásek 61
e) přisouvání a vysouvání samohlásek 62
f) hiát 02
3. O proměnách souhláskových:
a) jemnění a ostření souhlásek 63
b) proměny souhlásek retných b, p, m^ v^ f . . . . . 63
c) ^ _ plynných j, J, r^ ii 63
d) „ „ sykavých s, z, c, š, ž, č 6-1
e) . . zubných d, t 64
f) „ ^ hrdeluých h, rh, g, k 64
g) pi"isouvání a vysouvání souhlásek 65
h) několikerý změny souhláskové v jednom slově .... 66
i) přesmykování 66
j) obalování 66
B. Tvarosloví:
1. skloňování jmenné
I. "L (a)-kmeny 66
II. o-kmeny *)S
III. a-kmeny 6Í»
oči, uši 69
IV. i-kraeny 71
V. kmeny souhláskové 72
2. skloňování náměstkové 73
3. j, složené 76
4. časování 76
1. Různořečí rožnovsko-karlovské (časování jeho) 77
2. Různořečí hranické:
a) O hláskách vůbec SI
b) o samohláskách 81
c) o souhláskách 82
d) tvary jmenné a slovesné 82
3. Různořečí Starojické, pole a hranice jeho 84
A. Hláskosloví:
1. O hláskách vůbec 84
2. O proměnách samohláskových:
a) přehlasování • 84
b) dloužení 84
c) krácení 85
d) úžení ... 86
e) sesilování a seslabování 86
f) přisouvání a jiné změny 86
3. O proměnách souhláskových:
a) obalování .86
b) proměny souhlásek retných, plynných, sykavých, zubných
a hrdelných 87
— 372 —
c) změkčování souhlásek 87
d) přisouvání „ 87
e) vysouvání „ 88
B. Tvarosloví:
a) tvary jmenné 88
b) tvary slovesné 90
3. Různořečí kelecké (oblasť jeho) 91
a) O samohláskách 91
b) O souhláskách 92
c) tvary jmenné 92
d) tvary slovesné 93
IV. Nářečí lašské (oblasť jeho) 97
A. Hláskosloví:
1. O hláskách vůbec 98
2. O proměnách samohláskových:
a) přehlasování 98
b) úžení 99
c) jiné změny 100
d) sesilování a seslabování ... . 103
e) přisouvání ... . 104
f) vysouvání 105
g) hiát 105
3. O proměnách souhláskových :
a) změkčování souhlásek n^ d, f, s, z 105
b) změkčování jiných hlásek 107
c) rozlišování a spodoba 107
d) o jiných proměnách souhláskových 108
e) přisouvání a vysouvání souhlásek 110
f) přesmykování 111
g) obalování 111
B. Tvarosloví:
1. Skloňování jmenné
I. T)- (a) kmeny 111
II. o-kmeny 114
III. a-kraeny 115
oči, uši, ruky, nohy 116
IV. i-kmeny 110
V. kmeny souhláskové 117
2. Skloňování náměstkové 118
3. Skloňování složené 120
4. Časování 121
• Různořečí severoopavské (oblasť jeho) 134
a) o samohláskách 134
b) o souhláskách 135
c) o tvarech jmenných 136
d) o tvarech slovesných 136
— 373 —
Dodavky ku tvarosloví:
I. plurál kolektivní v a 138
II. tvary jmen rodinných 138
Tvoření slov.
a) jména podstatná 140
b) substantiva číselná 14G
c) tvary jmen ženských .... 147
d) příjmení mužská odvozená od křestných jmen ženských .... 148
e) jména dcer 148
f) jména zdrobnělá ... 149
g) slova složená 151
h) jména přídavná 152
d) přípony zdrobňovací a sesilovací 153
/5) ostatní přípony 153
Y) komparace 155
i) slovesa 155
Skladba.
I. o jméně podstatném 161
II. „ přídavném 161
III. O rodě jmen 162
IV. o čísle jmen 163
V. o náměstkách 164
VI. o slovese 165
W\. o předponách 166
VIII. o příslovcích, spojkách, částicích a mezislovcích 170
IX. O pádech prostých :
1. 2. 3. o nominative, vokativě a akkusativě 178
4. o geuitivě 179
5. o dative 181
6. o instrumentále 182
7. o spodobě genitivu přívlastkového k pádu jména řídicího . .183
X. O pádech předložkových 184
Složené předložky J89
Adverbiální složeniny předložkové 190
Předložky se opětují 190
Archaistické zvláštnosti pádů předložkových 190
XL O časích, způsobech a jmenných tvarech slovesných 191
O příklonkách 197
Slovník abecední i9í
— 3U —
Slovník věený.
I. Pole a polní práce 305
II. Obilí a strava 30&
III. Sadivo, maketa
1. Brambory , 309
2. Řepy 809
IV. Píce, obrok 310
V. Plevel v obilí 310
VI. Ovoce
2. Jabka 311
2. Hrušky 312
3. Švestky 313
4. Třešně 313
5. Ořechy 313
G. Sbírání ovoce ^ . . . . 314
7. Ovoce sušené • 314
8. Ovoce nevyspělé a nezdařilé ■ . . . . 314
VII. Plody složené a bobulovité 314
VIII. Domácí zvířata
1. Hovězí dobytek -315
2. Koni 318
3. Ovce 318
4. Kozy 319
5. Vepřový dobytek 320
6. Králíci 320
7. Psi 320
8. Kočky 320
9. Drůbež 320
IX. Žúžel 321
X. Hmyz 321
XI. Jak se volá na zvířata 323
XII. Lichotná jména zvířat 324
XIII. Hlasy zvířat 324
XIV. Plemenění 325
XV. Dojivo 325
XVI. Špižírny 326
XVII. Nádobí .326
XVIII. Oruží, řád, řezivo 328
XIX. Ožehy .328
XX. Plachty 328
XXI. Správa na prádlo . . 329
XXII. Nadávky, přezdívky a slova obhroublá 329
XXní. Slova lichotná 336
XXIV. Příměry a podobenstva 336
Příklady 340^
PG BartoS, František
4753 Dialekt Olo gie moravská
B3
díl 1
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET
UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Books to Borrow
Open Library
TV News
Understanding 9/11