(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Děje-, národo- a mluvopisný obzor česko-slovanský: částečně i všeslovanský"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 




m\ii>(^ 



-^-^ 




^ 



I* 







f\j 




. > 



•'^'^^^í 
^ 




m\i^{^ 










i" 




^^í^ 

^^/r, 



/V 



^v/ 




o 



y^ 



! 



■ 



li 



■•*i 



Děje- národo- a mluvopisný 



OBZOR ČESEOSLOVANSEÝ 



castecnc i 



VSESLOVANSKY, 



Sestavil a vydal 
Jan Jodl TCr^alixpský, 

professor, bývalý prnner. ředitel štndil a veSkerélio školství ve vojen- 
sko Hranici Slavonsko-Sromské, jjikož i v okroí?u8.ijkášA vknllovstvl 

Uberskčm. 



^/ý. 





^- ■♦■♦■ 



V PRAZE 1866. 

Nákladem vydavatelovým. 

V' 



Děje- národo- a mluvopisný 



OBZOR ČESEOSLOVANSKY 



Částečně i 



VŠESLOVANSKÝ. 



Sestavil a vydal 
Jan Jodl lE^T^alixpský, 

professor, bývalý gener. ředitel Studil a veškerého školství ve vojen- 
ské Hranici Slavonsko-Sremské, jakož i v okre^uŠajkášii v království 

Uherském. 



^/ý. 





» * >-^^— ■»— ♦- 



v PRAZE 1866. 

Nákladem vyduvatelovým. 






Dělnici pracujoa, knižata nebf badujou! 






Tisk lUrla SM>ArMd« (dřív* K. J«rábkoTé) v ťraK«. 



ISnLOVAÍíEMU Jí AílODU SVÉMU 



▼éni^e 86 ySí vrononosti 



spisovatéL 



t • • • 



■; ••:"i.»-! . 



» » 

I . f 



: ' = i^i!,07 



r. »-i 






Předmluva. 



spisovatel považuje za svou povinnost především slo- 
žiti účet veškerému národu ze svého podniknuti, jinižto vy- 
8tui)uje před velecténé čtenářstvo vlastcnské. Uznávaje již 
dávno hluboce cítěný nedostek národní Htanh/ óenko-slovun- 
ské, CO do obsahu véciiéy přemýšlel po dlouhý čas, jak by se 
nedostatku tonm odpomoci dalo. I ustanovil se konečné 
na tom, aby částečně dle sil svých o něco podobného so 
pokusil, a jsa již stařec téměř pětasedmdesátiletý, drahé 
vlasti své, jížto vše, čím se stal dekovati má. vděčně se 
odměnil, a skrovnou památku po sobě potomstvu zanechal. 
Sebral tedy vše, o čem soudil, že by obecenstvu vůbec i 
každému Čechoslovanu zvláště, nejpotřebnějším bylo, z vý- 
tečných spisovatelů co k tomu účelu směrovati se zdálo. 
I snažil se ze spisů věhlasných a vzorných výtečníků na- 
šich vybírati jako včela z pestrých květů čistý med a jej 
do jednoho oulu uložiti. Naleznou zde tedy čtenářové 
všechny záživné pochoutky, kterýchž nám uchystali mužové 
tito na slovo vzati, totiž: Nestor náš Palacký, Hanka^ Ša- 
fařík, Rieger, Mali), Tomek, Kříž, Jezhera, Pluskal a. j. 

Kojí se tedy spisovatel tou sladkou nadějí, že laskavý 
čtenář, osvěty milovný, s rozkoší a dychtivostí zde čítati 
bude o slavných předcích svých z dávné starožitnosti, jejich 
spanilých mravech, obyčejích, povaze a hrdinných skutcích, 
celý tehdejší svět udivením nai)lĎujících, dále o zavedení 
k nám božskou prozřetelností blahospasného křesťanství 
na Slovensku, Moravě a v Čechách apoštoli Slovanskými 
Kyrillem a Methodějem, jakož i o překážkách nesmírných 
při tom se naskytujfcích ; o slavném konání bohoslužby ná- 



II 

rodni v jazyka mateřském, zvláSté za času sv. ProkoiMi : o 
8v. evangelia Remešském i osudech jeho přepodiTnych; o 
posvátném písmu Kyríllském a Glagolském; o stavu veške- 
rého Slovanstva nynéjšího, jeho rozlehlých vlastech a byd- 
lištích po Evropé ; všech nářečích slavného jazyka Slovan- 
skébOy jeho odvétvícb i n^skvélejších spisech dřevnějších 
a novějších, seznamuje se s národními zpěvy i s modlit- 
bou Páně ve všech těchto nářečích, konečně i s dějinami 
ťJechoslovanů, paměti naší nejhodnějšími. 

V Kralupech, na nový rok 1866. 



'\ 



1 



Země Česká a Moravská, prabydlišté národa 

Slovanského. 



ijth položil naši miloa vlast v samém srdd Evropy' 
učiniv z ní zemi krásnou, se všech stran uzavi^nou, které 
ničeho se nedostává, aby člověk na ní k pohodU a blaha 
svému živ býti. aby národ, který se v ni uvázal, mohl 
zdárně zrůstati, sjediiotiti se a ve všech věcech prospívati. 
Země Óeská, vynikajíc jako povýšený taras nad okolními 
zeměmi, obroubena jest kolkolem horami jako mohutnými 
hradbami, s níž se na východní straně druží sesterská Mo^ 
rava^ kde pohraniční hory české jsou nejvyšší. Avšak i tato 
země se tří stran horami otočena jest, toliko na poslední 
straně k podunajským nížinám nemá hor žádných. Obé. 
země na mapě se vyjímají jako nepravidelné čtverhrany, 
jichžto konce ke čtyřem hlavním stranám světa vybíhají : 
na půlnoc čili sever, na poledne čili jih, na východ a na 
západ. Čtverhran, jejž země česká tvol^ jest větší, a obsa- 
hoval v sobě za starodávna, před odtržením některých čá- 
stek, kteréž k němu příslušely, přes tisíc mil čtverečných ; 
Morava jest více než o polovici menší, počítajíc do čtyř set 
mil čtverečných. 

Čechy těmito horami obklíčeny jsou: na severový- 
chodní straně vypínají se hori/ Krkonošké, Zaltmanské a 
Orlické; tyto poslední konec svůj berou na východním cípu 
země horou Snézaikemj nad městečkem řečeným Králíkjr. 
Za všemi těmi horami leží Slezsko a Kladsko. Na půlnoční 
straně země české jsou Jizerské hory a Děčínské aiény^ za kte- 
rými leží horní Lužice a Sasko. Na severozápadní straně 
leží Srbské čili Krušné hory^ za kterými ^se prostírá ostatní 
Sasko. Na jihozápadní straně zdvihají se Geský te-i a Šumava^ 
za kterými se táhne Bavorská země. Na polední straně 
jsou Cdhlavshé hory^ za kterými jest horní Rakousko; a 
konečně na jihovýchodní straně rozkládá se mezi Čechy, 
Moravou a dolními Rakousy Česko-Moravská vysočina, to 

X* 



j§st více méné povýšená hornatá krajina, Jrteré říkáme 
Zdárské neb Siaré hory. 

Od těchto hor pokrajních vybíhají do vnitř země roz- 
ličné vyšší hory, které zponenáhla se ztrácejí tu v niži- 
nách onano ve krabatinách. Boviny hlubokými stržemi a 
řečištěmi jsou zbrázděny, nad kterýmiž se hory homolovité 
nebo báňovité zde v ohromných hromadách, onde zas osa- 
mělé vysoko vypínají. Tisícerý potoky a řeky majíce hlavní 
temeništé svoje na horách pokrajních, běží jednak úzkými 
skalnatými řečištěmi, jednak vinou se rozkošnými úvaly 
a dolinami, a splývají uprostřed skoro země v jediný mo- 
hutný veletok Labským kterýž si na půhioční straně Děčín- 
ských stěn, pokrajními te horami, cestu utvořil, prorvav 
se hluboce akrze hornaté ty valy, a odtékaje do země Saské, 
všecky vody české, v jeiiu řeku spojené, severním tímto 
průchodem do moře Německého odnášL 

Moravu obrubujou na české, to jest severozápadní straně 

svrchu jmenovaná (Jesko-Moravakd vysočina] na půlnoci hory 
Jesenické á Oderské, za kterými Slezsko leží ; na jihovýchodní 
straně Karpaty čili Moravské Bezkydy^ ve kterých jen ně- 
kt^yé těsné průchody jsou, kudy se z Moravy do Uher 
chodí. Také od těchto hor vybíhají rozmanitá vyšší odnoží 
dovnitř zeíně Moravské krajinami utěšenými a úrodnými, 
až posléze v širokých nížinách se ztratí, které se po obou 
stra^dh hlavní řeky Moravy ^rozprostírají Od této hlavní 
řeky má i země jméno své ; a jako Labe v Čechách, rov- 
něž tak přijímá do sebe řeka Morava větší díl řek a po 
toků, které z pokrajních hor do vnitř země tekou, a do- 
váží je ňa polední stranu do velikého Dunaje. Jenom v 
Oderských horách na půlnoční straně má ještě jiná velká 
řeka své prameny, totiž Odra^ která však z Moravy brzy 
do Slezska přechází a tam hlavní řekou jest. 

Pohoří, dělící Čechy od Moravy, Rakous a Bavor, 
činí spolu rozhraní vod Evropských. Z toho patmo, že 
zeíně Česká do vysokého podnebí položena jest 

Pfirození prosmykóvé v pohoří pomezním označeni 
jsou nyní vSude silnicemi, vybíhajícími skrze ně ven ze 
země. V dějinách prosluli nej^ce Domažlický Chlumský (u 
Teplic) ; neméně však důležití jsou Chebský a Litomyšls% 
čelící od západu i od východu téměř zrovna na proti sobě. 

Příroda sama. ukončivši a uspůsobivši Čechy co zvlá- 
štní celek, předusfampvila tím hlavní ráz historie české. 



Neb zapírati néinůžebiey ano na jevě jesít, že příležitosti, 
pohody a nehody, jéž země kaM& z přirození svého na- 
skytuje, mocně působí, v rozvHehi se a ve směru života 
náxodniho. I země česká hověla národům, jenž ji osaditi 
měli, dle rozdílné povahy jejich, rozdílně. HírodA s ničím 
se tu neostídala, čehokoli potřebí bylo k vycliování lidstva 
na duchu i na těle zdravého, čilého a rázného. E tomu 
dU dopřála mu podnebí mírného, a vzduchii, kterémužto 
ani škodlivé výpary bahništ, ani vSČné ledy sněžek vyso- 
kých, ani bouřlivé pískoviny a stepe, iůkdé lahody a zdra- 
voty neujímají ; největší rozmanitost, jak v povrchu kra- 
jiny, tak i ve plodinách půdy zemské, půsóbi blahočinně v 
těle i v duchu obyvatelé každého. I ačkoli tu nic samb se- 
bou v bujné hojnosti se mu nenaskytiye, pféce tÍEd^é i práďe 
rukou jeho nebývá nikde bez odplaty : ano příroda, složivši 
do lůna vlasti této hojné a vzácné poklady kopanin a yod 
léčivých, a odepřevši jí soli této přední potřeby veždejSíhb 
života, zdá se, jakoby tím Čechy sacpia byla pobízeti chfěfa 
ku promyslné přičinlivosti a k obchodu se sousedy. 

Spojení Cech a Moťavy v jeden celek, majíc ve jpří- 
rodě samé podstatný svůj základ, nemůže považováno pýti 
za pouhou íiáhodu, nýbrž příroda sama, i mpéíne fíci, 
sama prozřetelnost BoiSská je nerozlučně spojila. A sku- 
tečně obě tyto země od věků^ pokud historie sái]|^ stej- 
ných vždy osudů zakoušely, a v obou vždy a pok"?izdé je- 
den a týž národ přebal, jedna a tá^ nejvyšší vlKda pa- 
novala: obě tedy, Čechy i Morava, co národ i co stát, 
vždy za jedno byly. 

I jestit ku pravdě velmi podobno, jak z póy^sp prea 
věkých i z nejstarších spisů všech národů vysvítá, že byla 
země naše, jakož i sotisední Morava a valná část tJhéřška 
od věků nepamětných obývána jedním a týnaiž národem pů- 
vodním a ^ce národem kmene Slovanského. Dále mtlžeme 
tvrditi, že ačkoli rozliční národové výbojní za starých věků 
čas od času do zemí naštch násihiě se vtírajíce, zďe dosti 
dlouho, ba až na staletí meškali, národ ten přece nikoli 
od Wch byv vyhnán, nýbrž spíše póplaten učiněn, a že po 
opětném cizinců Vyhoštění, jíž on jediný vlastí těchto pá- 
nem TÍdista} ; i Jéstif laž ^dnes na věélm díle v držení 
těchto zemí. Že staří dějepisci o něm v těch dobách ni- 
čeho éé težlmiíiujoti, ůVc lomů na škodu není, nebot lidé 
tóbo nftrodá, co pokojní oráfi v tichostí pod svými podma- 



6 

niteli živi byli, žádného hluku ve světě netropíce a děje- 
piscům tehdejším, řeckým a římslrřm, za příčinou velké 
vzdálenosti ve známost přijíti nemohouce. 

Vůbec staří evropští národové oby&jně teprv tehdáž 
v historii se ocitovafi, když počínali dotýkati se bezpro- 
středně nejstarších pěstounů dějepisu, Řeků i Římanů ; 
zvláště jestliže zbraní v rukou, pro válku a kořist, pře- 
skakovali hranice světa tehdáž osvíceného; aneb jestliže na 
nich pořádek byl, podmaněnu býti ode vládochtivých Ří- 
manů. Meč pokaždé musel historii oči otvírati a nové ná- 
rody do knih jejich krví zapisovati Neboť mužů, kteří by 
obyčeje dalekých národů z pouhé láslqr k naukám byU 
fikoumali, nedostávalo se starožitnosti, neznavší ještě smyslů 
kosmopoíitických, ale hovivší jen citům pouhé národnosti. 

I jest na snadě, proč Slované, byvše mezi prvobyteli 
v Evropě nad jiné četnější, přece teprv pozdě v dějepisu 
jprosluli Původní zajisté sídla jejich rozlehlá, byla starým 
Řekům a Římanům příliš daleká i nepřístupná, aniž po- 
skytovala, coby mocněji bylo lákati mohlo zvědavost jejich. 
Takéť Slované, nevedše ávot, zároveň Němcům a Sarma- 
tům, výbojný a kočovný, alebrž od věků ku pokoji Inuvše, 
nepůsobili nižádného tehdáž ve světě hluku. Aniž pak celý 
národ, buďto společným panovníkem, a nebo jakýmkoli po- 
litickým svazkem, v jednotu spojen byl. 

Ohledem na stejnost rodu svého, jmenovali se Slované 
sice mezi sebou vůbec Srbi t j. příbuzenci, a západním 
sousedům svým také ouhmkem Vendové fili Vindové sluli: 
ostatně ale celek národa, nepoznaný, mizel ve množství 
jmen místních. 

Nejstarší v dějinách připomínané větve kmene slovan- 
ského byli Budini a Nurové (Neurové) ; pak Skythové oráči 
Si' rolnici, podrobení, dle udání Herodotova, v poplatek a 
službu Skythům kočovným a královským, kteří čudského 
byli kmene. O nich zmínka se činí již při vpádu perského 
krále Dareja do dnešních jižních Rus, r. 513 před Kristem, 
a nemnoho později řeč jest i o Venetech na moři adria- 
tickém, i o bytu Slovanstva podunajského. Konečně skrze 
výtečného zeměpisce Ptolemea, v polovici IL století po Kristu 
dovídáme se již také o domácích národa našeho jménách: 
Srbové, Slované, tolané, Veleti^ Charváti a jiných VÍce. 

Vládli někdy, jak dějepis nás uči, již před Krista na- 
rozením vlastmi našimi dvě slavné větve dvou hlavních ná- 



rodů evropských po sobě : galličtt totiž . čili vlašH Bojon^'^ 
a němečtí Markomanu každý z nich asi po čtveru století. Ne- 
byliť oni ani první ani poslední panovníci a obyvatelé v 
zemích našich; meč jim byl vládu zjednal, meč jim vzal ji 
zase. Na místě jejich vztýčila se větev třetího hlavního ná- 
roda V.Evropě: slovanšti Č^^ohové^ kteří sice také s me- 
čem zacházeti uměli, ale od jakživa vidy ještě více ku pluhu 
a k srpu lnuli, a déle, ano až podnes, v požehnaných vla- 
stech těchto se udrželi. 

Třetí hlavní tento národ jest tedy národ Shvamký^ 
nejstarožitnější v Evropě a po tu dobu v tomto dílu 
světa nejrozšířenější, jenžto, pokud pamět lidská sáhá, vždy 
tytéž krajiny obýval, kdeješté podnes bydlí, ano před věky 
ještě mnohem dále v nynějším Německu rozšířen byl. 

Veliký tento národ, náležeje ku plemenu indoevrop- 
skému, již za nejstarší doby, do které žádná historická 
památka nesahá, v Evropě východní široko daleko se byl 
rozhostil. Přebývají sice na východu Evropy, ve krajinách 
od adriatického a baltického moře po nesmírném prostran 
ství až ku i)omezí Asie rozlehlých, již od několikera tisí- 
ciletí národové co do původu a postavy, jazyka i obyčejů- 
velice rozdílní : Slované však vynikali od nepaměti mezi 
nimi vždy, jak počtem tak i jemností a silou, tak vysoce, 
že ačkoli nejedná větev jejich v toku věků již utonula, oni 
přece převyšujou co do množství posavad sami vždy ještě 
sousedy své, pospolu vzaté. 

Zajímal pak kmen Slovanský od nepamětných časů 
tu rozsáhlou prostoru, která se rozšiřuje mezi moř-em Čer- 
nýnij Sihým neb Adriatichjtn a Bainckijm, i nezdá sc, žeby 
z krajin těch byl kdy vystoupil a sídla svá opustil ; nebot 
národ míru a pokoje milovný, orbou se zanášející a role 
vzdělávající, jakýž byl odevždy národ Slovanský, nikoli není 
nachýlen ku stěhování se a toulání, jak to činívali národové 
jiní, zvěř po lesích honící, války chtiví a výbojní, aneb ná- 
rodové kočovní, jen od svého dobytka živi jsouce, pro něj 
vždy jinde a jinde pastvu vyhledávající. 

Ti, jenž při moři Baltickém bydleli, odedávna již ku- 
pectví ijrovozovali, obzvláště do Řecka, odkud k nim kupci 
pro zboží *) íse plavívali. Z toho vzešlo jim bohatství, i vy- 



*• Mezi jiným pro jantar (řecky elektron t látka elektrická čili 
mini. 



8 

stavéli mésta veliká a slavná : VoUuy Retru^ Arkonu a 
jiná, kterým kromě Řima a Gařihradu (Eonstantinopole) 
žádná jiná v lidnatosti a nádhernosti se nevyrovnala, j£Ú£ 
o tom sami latinští a řečtí spisovatelé svédčf. Bylat pak, 
což kn podivu jest, poctivost tohoto kupeckého lidu tak 
veliká, že zboží a poklady své ani pod zámky nedrželi, ný- 
brž veřejně na dvorech svých v otevřených nádobách státi 
nechávali ; neboť v zemi ťé nikdy slýcháno nebylo o zlo- 
ději, dokud se v ní cizinci neusadili. 

Obzvláštní zalíbení míval vždy národ Slovanský v 
hudbě, tanči a zpěvu, v němž až pcíines žádný jiný národ 
vyrovnati se jemu nemůže ; i jest to jedna z jeho nejpěk- 
nějších vlastností, jenž ukazuje na veselost mysli a do- 
brotu srdce; nebot lidé zlí a potměšiK nemají obyčej sobě 
pozpěvovati, nýbrž zlost svou pod zasmušilostí ukr^ají. 

Jiná vzácná ctnost u Slovanů bylo jejich neobmezené 
pohostinství, o němž všichni tehdejší spisovatelé vydávají 
nejchvalitebnější svědectví, jiným národům za příklad je 
vystavujíce. Neměl-li kdo hosta čím uctiti, dovoleno mu 
bylo vzíti u bohatšího, kdekoli našel 

Nejpěkněji ale vysvítá dobrosrdečnost národa toho z 
jeho nakládání s nepřáteli. Anto všickni ostatní národové 
své zajaté do tuhého otroctví vlekouce, z něhož tak snad- 
ného vysvobození nebylo, všeliká ukrutenství nad nimi pro- 
vozovaU ; ukládali jim Slované toliko krátkou služebnost, 
po které je buď domů propouštěli, buď mezi sebe v obec 
přijímali, i dcery své jim v manželství dávajíce. 

Mimo to byli Slované lidé mezi- sebou na rovném 
stupni postaveni, žádného pána nad sebou netrpíce a ve 
spůsobu patriarchálním společně obcujíce, tak že za toho 
času žádný jiný národ nepožíval podobné svobody. 

Slované, jakožto lidé mírní a pracovití, nemilovali vá- 
lek, neboť nevyhledávali panování nad jinými národy, ale 
pokojně a v tichosti vzdělávali role své, a raději poplat- 
kem ukrocovali svých nepřátel, nežby v boji přelévali krev 
lidskou. Tato však mírumílovnost nic na ujmu nebyla jejich 
statečnosti, aniž od slabosti jejich jpocházela. KdykoU při- 
nuceni byli pro zachování samostatnosti své zbraně se cho- 
piti, tuť udatnost jejich ku podivu byla nepřátelům a k 
záhubě, a dějepis mnoho vypravuje o válečných skutcích, 
jenž lid ten v rozličných vojnách s velikou slávou vy- 
váděl. 



Slované byli dle starých zpráv a svědectví dějin po- 
zdějších, co do tělesné postavy, střídmě vysocí iřile obratiď, 
údů zavalitých, tváří kulatých, očí temně modrých, vlasů 
náhnědých; všeliké nehody, zimu i horko, hlad i žízeíl, 
uměli prý lépe snášeti nežli sousedé jejich, proěež i utuži- 
lejší a setrvalejší bývali ve svízelích a bídách. Ve vodě 
zvláště, co plovací a potápěči, dobře se znali. Čím a kte- 
rak původně se šatili, není nám známo. 

Jen slabého světla o tom nabýváme z toho, co nám 
známo o prvověkém kroji starých Čechů, totiž, že oboje po- 
hlaví málo se, co do oděvu, od sebe lišilo, a že vůbec oblí- 
ben byl oděv řásný bez zapinadel ; pročež pásu, často skvost- 
ného, byla potřeba hlavní. Široké haleny neb pláště, ti žen- 
ských řizy, opouštěny času zimního za teplejší krzno. Če- 
pec a čepice na hlavě bývaly dosti vysoké a končité'; 
škorně neb krbce na nohou zase nízké a volné. Spinadla, 
jehlice, náramky a řetízky všelikého spůsobu, co ozdoby a 
šperky drahocenné, ze zlata, stříbra neb spěže často vkusně 
udělané, vykopávají se i podnes častěji ve hrobích pohan- 
skočeských. 

Již za nejstarších věků nacházíme je osedlé ve stá- 
lých sídlech, a tiché domácnosti, hospodářství, řemesel i 
obchodu pilné. Stavívali sobě chalupy z tesaného dijíví, tu 
porůznu, tam hromadně, nejraději v lesích na nepřístup- 
ných místech, u řek, jezer a bažin, kde útoku nepřátel- 
ského méně se hroziti a snaže ubrániti se bylo. U Budinú 
ale jíž v 5. století před Kristem Heredot znal i veliké mě- 
sto, ze dříví stavené, s dřevěnými chrámy a hradbami vy- 
sokými. Zdali prvověká tato vzdělanost slovanská, jenŽ 1 
později ještě ve věkuKarolingickém nás překvapuje, 'sama 
sebou se vyvinula, neboli blahodějným vlivem starých osad 
řeckých na Dněpru vznikla, může na sporu zůstaveno býti: 
aspoli se praví, že stavby ony Budinské byly skutečně 
osadníky řeckými vykonány. 

O povaze, obyčejích a spůsobu. života starých Slovanů 
chvalně mluví všickni souvěcí spisovatelé, jak Řekové tak 
i Němci. Byliť, dle nich, národ pokojný, pilný, dobrosr- 
dečný a neošemetný; hostínnosti šetřívah až pítes míru; 
fc zajatým a cizincům vlídněji se mívali, než za věkůWiťích 
jinde vídáno ; a však i svéhlaví, a proto vždy nesvorní 
jsouce, neuměli držeti vášní svých na uzdě. — Cudnosti a 
věrnosti žen Slovanských Řekové, co věci nadoby^jné, ob- 



10 

m 

divovali se. (V největším zalíbení u nich byl zpév, hudba 
i tanec.) Živili se nejvíce ourodami polními; jídla moučná 
zvláště byla oblíbena ; rádi pívali medovinu a nad to pivo. 
jehožto všednost i samým jménem jeho se osvědčuje. Pluh 
od Slovanů i skutkem i slovem (Pflug) k Němcům zane- 
sen ; nápodobně i chléb od nich již dávno k Němcům (Laib) 
přešel;. ano i pivo (Bier) a medovina (Meth), 

Náboženství staroslovanské, totiž Slovanů ještě po- 
hanských, stejného byvši původu se staroindickým, zaklá- 
dalo se na zasvěcení sil přírodních zosobených. Věřeno v 
jednoho nejvyššího boha, stvořitele světa, původce světla i 
blesku. Mezi jmény, kterými, jak se zdá, rozliční kmenové 
rozličného ho vzývali, nejslavnější bylo /^enm, a podle něho 
Tříhlav^ Svaroh^ Svatovid^ Radihosi, Kromě něho měli pro 
množství věcí ještě mnoho jiných menších bohů a bohyň, 
kteří je sobě pod ochranu měli svěřeny, jako byli : Veles^ 
Sitivraf^ Stvoř y Živa, Vesna^ Morana, Lada^ Dévana, Por 
vata. Mimo to vzýváni však také rozliční duchové čili 
ďasovž, mužští i ženští, dobří a zlí ; poslední sluli jménem 

zvláštním bési^ jako ékřithové nebo šotkovéj vUy^ rusalky^ 

polednice. Působení těchto ďasů zračilo se starým Slovanům 
nejen ve všech úkazech přírody, ale i v lidských vášněch 
a náruživostech. Oběti Čili třeby, žrtvy, a modlitby vyko- 
návány zvláštními obřady, a věřeno nejen v nesmrtelnost 
duše ale i v někdejší spravedlivou odplatu po smrti za 
dobré i zlé činy. — Přední bohy své vzývali v nákladných 
chrámech, kdežto chovali jejich modly, ze dřeva neb kovu 
uměle zhotovené, a kněží k obsluze jich ustanovili, kteří v 
lidu u veliké vážnosti byli, oběti konali a vůli božskou 
skoumali prostředky všelikými, nejvíce ale vržením hřebí 
čili losů. 

Ze stromů byla u nich lípa posvátnou; mezi zvířaty 
pak hone a krahujci považováni též za posvátné a bohům 
nad jiné příjenmější. 

Nejstarší u Slovanů spůsob lUtavy statni hodil se jen 
pro národ pokojný, bezelstný a v politickém ohledu ještě 
nedospělý. Hlavní její známka vyskytovala se nedostatkem 
vyšší mod oustředné i nedostatkem rázné článkovitosti v 
národu, Neměvše jednoho nad sebou panovníka, neznali 
ani svazků těch, kteří spojujou stát v jednotu a celek, sou- 
středujou síly veškerého národa a činí je tudíž pohybněj- 
gimi a důraznějšími* 



11 

Všecky kmeny Slovanské rozdrobeny byly ve innožství 
ohciy tu větších tu menších, any neodvíslé jsouce vespo- 
lek, požívaly u sebe doma všech práv vrchnosti; jen v čas 
potřeby spojovaly se v jednoty, tam širší, tu užší, svazky 
však vždy nepevnými a míjelivými. K velikým podnikům 
a výpravám zahraničným nedostávalo se jim ani chuti ani 
schopnosti, ale nebažíce po panování nad jinými, nehledajíce 
podmaniti sobě nikoho, nechtěli také sami panovníků míti 
a služební býti ; u nich stejné svobody, stejných práv a po- 
vinností každý občan účasten býti měl. Vláda jejich byla 
veskrze demokratická. Pročež neznali s počátku ani 
knížat dědičných, ani rozdílu stavů. Všecka veřejná věc 
u nich brala původ a znik svůj z náboženství a z otcov 
sivt-y její tedy přirození první držitelé a konatelé kyli knézi 
a starosti. Na prvním zakládal se řád kněží a popů neb 
žrečů, na druhém řád starost neboli vládyk rodinných. Ze 
shromáždění pak čili sněmu kněží a starost a ze společ- 
ného jejich svolení plynula potom veřejná ustanovení vůbec. 
Eněží předčili v národu známostí vůle božské; starostové 
vynikaU zkušeností a známostí věcí obecných : u obou jedno- 
tná se přirozeně převaha obou těch zásad, kterými duch 
lidský v účinnosti své vůbec se řídívá, rozumu totiž a vzác- 
nosti (auctoritas). Starostům poručena péče o dobro obecné 
a o vedení práva i spravedlnosti. Starostové na vtcich čili 
mémich obecných nařizovali hlasem společným o důležito- 
stech národa neboli kmene celého, a však snažný při tom 
pokaždé ohled berouce na výroky knězi čili zřeců^ co skou- 
matelů vůle božské; protož nejstarší zákony, jakožto od 
bohů dané, nábožného byly původu. (Po záJíonu věkoživ- 
ných bohóv. Libušin soud). Země, co majetnost národní 
dělila se vůbec v obóini/ a dědiny^ onyno, jmenovitě hory, 
lesy, pastviny, jezera i řeky, sloužily k obecnému požívání, 
tyto, zvláště role a zahrady, byly dle svědectví samého 
jména svého dědičné, a protož také mezi dědici dílné. 
Právo dědické vztahovalo se ke všem dědicům, kteréhokoli 
pohlaví a stáři, stejnou měrou. 

O řádu staroi^t čili vládyk vodinných spolu také ce- 
lém spůsobu i poměru rodiny čili čeledi slovanské v prvo- 
věkosti, pronáší se nejstarší pramen slovanské písemnosti, 
t píseň o Libušině soudu, v tato slova: 



Ht2 

Vfejak ot (každý otec) svěj éeljedi yojěvodi : 

muSe pááů (páchají, orají) ženy rdby (šaty) strojá: 

i umřeli glava čeledína, 

děti vsje tu zbožím v jedno vládu, 

vládykn si z roda vyberůce, 

ký plzně-dlje (v prospěch) v sněmi slavný chodí, 

chodí B kmetmi, s Ijechy, vládykami. 

Hlava tedy a správce každé rodiny neboli čeledi byl 
otea, a po smrti jeho, pokud jeho potomci v nedílnosti zů- 
stávali, zespolka od nich volený vlddyka neboli starosta^ 
kterýž pák sám zastupoval na sněmích celou rodinu svou. 
Ostatní mužští v rodině obírali se polním, žeuQké pak do- 
mácím hospodářstvím. Čelední tento řád udržel se ve sta- 
rém spůsobu svém u Čechů až do XV* století, u jiných pak 
Slovanů (zvlášlž u Srbů) panuje až podnes a popisuje se 
tam v tato slova: Starosta (tam stařešina) domácí spriuVuje 
a řídí důtn i vládne celým jeho jměním ; nařizuje mužským 
i chase, kam kdo jíti a co činiti má; umluviv se s domá- 
cími, prodává, co na prodej jest, a kupuje, čeho třeba ; po- 
kladnice domovní jest v jeho rukou a on pečuje o zaplacení 
daní veiřejných; společné modlitby on počíná i končí; když 
hosté vstoupí do domu, on sám je vítá a.častuje. Starosta 
nebývá vždy ten, kdo věkem jest nejstarší ; když otec se- 
stárne, odevzdá důstojenství starosty nejrozumějšímu synu 
neb bťátru Heb synovci, třebas tento byl nejmladší; při- 
hodí-li pak se, že který starosta nedobře domem vládne, 
domácí volí sobě jiného na jeho místo. — Pravý to stav 
patriarchální. *) 

Převaha jmění a umění stanovila přirozeným věcí bě- 
hem také převahu osobního vlivu ve společnosti, nikoli však 
převahu práv občanských, aniž pak jaký stav zvláštní a 
výsadný, kterýž může naíti vznik jen u národa výbojného 
a podmanivého. Ti, kteří vládli větším nad jiné počtem 
dědin, sluU lechové čili šlechtici. Rodiny, požív^'ící dědičného 
nejen šlechtiietví ale i tajemství nauk bohoslpvných, stávali 
se rodinami knězsMmi, z nichž někteří postupem věků po- 
zdvihli se až na důstojenství knížecí, v novějším slova toho 
smyslu. Pročež není se diviti ani velikému počtu, ani 



*) Spisovatel pobyv za osm let na pomezi tureckém, měl dosti pří- 
ležitosti, očitě o tom se přesvědčiti a pozorovati toto řizení, po- 
cházejici z dávné starožitnosti slovanské. 



obmezené moci knížat Sloyanských v té.dobév když.jj^puJBjjfpe, 
na d^išti světovém še zjevili. 

Ústavy a řády ty postačiti mohly ku pojiStěnt^oJ^j^c? 
ného blaha, kdekoUapokudkoli přirozeně kHdĎý tok^^votOn 
náxodnílio nebral zbouřen a zmítán ani. vnitř (^vočej§ím 
vášn{ prouděním, ani zevnitř návaly nepřátelskými. YiětŠim 
ale takovýmto pohromám pomáhaly tím méně odoláyatii 
čím nedokonalejší byly souvisící s nimi ústavy t^cí^^ín^*. Ne- 
můžeme sice u starých Slovanů nezchváliti, že upu^ívali 
zbmně nikdy k útoku a k výboji, ale vždy jen.,k obh^ce, 
aniž pak co tupiti jest, že nebojovávali jezdecky ale pěšky, 
za štítem. Povážnější byla vada, že u většiny kmenů Slo- 
vanských nedostávalo a nešetřilo se válečného uměni a 
cviku, an i vojevoda pokaždé ve válce teprv volen býval a 
za pokoje mizel úřad jeho ; největší ale neřest vyskytovalji 
se z dotčeného nahoře nedostatku soustřednosti a článkovi- 
tosti v národu, jelikož jim téměř nemožnou se stávala hlavní 
potřeba k vítězství, rychlost totiž postavení a hýbání všeph 
sil zbrojných národa. A ačkoli puzením okolností nazvíca 
nešťastných v tom ná čas všeliké tu i tam proměny se stá- 
valy; však národ z trpké zkušenosti nebera sobě stálé vý- 
strahy, navracoval se po chvíly vždy zase do koleje starýcn 
zvyků. Jen dva kmenové Slovanští, Antové a Veleth zdá 
se, že zachovávali mezi sebou dokonalejší, ač již neznámou, 
kázeň vojenskou.' 

Tyto jsou základní tahy k obrazu života i mravů sta- 
rých Slovanů, pokud jsme je pojmouti mohli budto z vy- 
šetřování celého mnohověkého pásma dějin slovanských, aneb 
ze pramenů souvěkých, pohříchu tuze chudých i Často kal- 
ných^ nebof u cizinců, ba u nepřátel bylo nám je hledati,. 
Co v obrazu tom blesku a slávy se nedostává, nahrazuje 
se bohdá dosti hojně ušlechtilými barvami jemné lidskosti 

Z obrazu tohoto poznáváme, jaký byl za starodávna 
i jaký jest více méně až podnes tento slavný a rozsáhlý 
národ Slovanský, z něhož i my pocházíme, co jedna z nmoho- 
četných větví jeho, po Evropě a dílem i po Asii pod roz- 
ličnými názvy daleko široko se rozkládajících, a k němuž 
vždy s vroucím srdcem se přiznávati budiž naší největší 
chloubou a nejsvětější povinností! 

Nelzet ovšem zapírati, že národové Slovanští mezi 
válečnými a loupežnými sousedy, Němci a Vlachy na severu 
a západu, Skythy a Sarmaty na východu, museli snášeti p9 



14^ 

celá století mnohé nátisky. Nejeden kmen jejich podmanén 
byv, často jho služebné svrhnouti a násilníky ze vlasti své 
vyhnati, tu štastné, tu nešfastně se pokoušel. Památka 
takovýdito bojů rozléhá se v nejstarších pověstech ještě 
jako opodál, ačkoli určitého nic o tom na jevě není. Však 
o barbarském pychu, kterak někdejší Němd nakládali se 
Slovany ve válce zajatými, nepřestává svědčiti dosavadní 
n nich jméno otroků „ Sklavm** ; naproti tomu zapomenuto 
již dávno na výtečnou udatnost slovanského kmene Antú^ 
jichžto samo jméno znamenalo Gothům někdy rekovného 
hrdinu neboli obra. 

A skutečně hlavní ctnost praotců našich, starých Slo- 
vanů, mírumilovnost a tichost, ač jednak jim slouží k ne- 
malé slávě a chvále, z druhé strany na škodu jim bývala; 
neboť nepozorujíce běhu událostí světových, neuměli použí- 
vati ku svému prospěchu příznivých okolností, ale často od 
jiných národů přelstěňi a podvedeni bývali, kteřížto, co na 
nich mocí dobyti nemohli, ouskokem a zradou dosahovali. 
Nejouhlavnější pak Slovanů nepřátelé byli odjakživa západní 
jejich sousedé, Néinci, kteříž nepřestávali na ně násilně do- 
rážeti a vlasti jejich sobě podmaňovati, hned od prvního 
setkání se do všech jejich záležitostí se míchajíce pod zá- 
minkami nejrozmanitějšími, mezi nimiž v pozdějších časech 
nejobyčejnější byla pokřesťování jich, tak že valnou část Slo- 
vanů, bydlících mezi zemí Českou a mořem Baltickým záhy 
ohněm a mečem z kořene vyhubili, a sídla jejich sami za- 
ujali. Mezi jinými ukrutností svou se vyznamenali Jindřich 
Ptáčník a Albrecht Medvěd, Později pak přes hranice vlastí 
našich, sobě nejbližší, do země České a Moravské podloud- 
ně veřejně přecházeti, ba až do středu zemí těch vnikati 
nepřestávali, čímž se stalo, že během časů poznenáhla značný 
díl vlastí našich podél hranic zalidnilL 

I nebyloť za starých věků nad Němce lidu surovějšího. 
Zahálce oddáni, vyhledávali toliko v lovu na lesní zvěř vý- 
živu svou, kteréžto zaměstnání jim spolu krutou zábavu 
poskytovalo. Zatím musely ženy, jsouce více jich otroky- 
němi než družkami, nejtěžší práce domácí vykonávati; ano 
když pánové jejich od sousedů svých, národů pokojnějších 
a vzdělanějších, orbě se vyučovati počali, ženy své i do 
pluhu jako dobytek zapřahovali. 

Jiná jejich náruživost byla nestřídmost, tak že německé 
ohžerstoi i ve přísloví vešlo u národů souvěkých. Ti pak ze 



19 

Slovanů, kteří se jim v poddanost dostali, zakoušeli nejtSSŠi 
služebnosti, snižováni jsouce za otroky, a s dobytkem zár 
roven staveni 

Ostatně všickni kmenové Némeítí byli bojovní kočov- 
níci. U nich, jako u všech výbojných národfi, šetiSlo se 
rozdílů stavů odjakživa přísné; národ dělil se vůbec na 
svobod]!/ a chlapy y íili na pány a parobky. Jen první uží- 
vali národního neboli obecného práva: druzí^ z podmaně- 
ných cizinců pocházejíce, naprosto služební, neměli práv 
osobních. Počet chlapů a otroků, kteří vůbec povinni byli 
stříhati vlasy své, býval vždy mnohem větší, nežli dlouho- 
vlasých šlechticů; avšak nepožívajíce vůbec práva občan- 
ského, nesměli ani na sněmy ani do boje choditi a zbraň 
nositi; nakládáno pak s nimi, zvláště s otroky, právě jako 
s hovadem neb zbožím jakýmkoli; cožkoli měli aneb vy- 
dělali, náleželo ne jim, ale í)ánovi; prodáváno je, zastavo- 
váno, na výměnu dáváno, dle potřeby a libosti; anobrž i 
když kdo zabil otroka svého, neměl za to jiné pokuty, než 
že se stal o jednoho parobka chudším. Pánům jediná píle 
byla válka i lov; jiné práce všecky zůstavovány parobkům 
pod správou starců, žen a dětí. Války konány od pánů 
pomocí družin, složených ze svobod chudších a ze chlapů 
osvobozených. Sila tedy, zmužilost a otrnulost váženy nad 
jiné ctnosti; a k nabytí takovéto přednosti směřoval celý 
spůsob života jejich. Panování a kořist byly tedy vlastní 
cíl válečné poďnikavosti prvověkých Němců. Ale kde pan* 
stvif tam jest i poddanost neb poroba, jelikož jedno nemůže 
býti bez druhého, jedno druhým se podmiňuje. Kdo v boji 
zvítězil, stal se pánem tomu, koho přemohl; jestliže moha, 
nezabil ho, zdálo se mu, jakoby napotom vždy ještě plné 
měl právo nad životem podrobence svého ; tento pak musel 
jemu po vůli býti, jeho zákony přijímati, jemu sloužiti, 
robotovati a daně platiti, on i potomci jeho. Práva člo- 
věckého, ■— jehožto heslo jest: čeho sobe nechceš, jinému 
nečiň^ - nebylo více v ouvazku takovém, pouhým a hru- 
bým násilím uvedeném, ale s jedné strany jen nadpraví 
neboli výsada, s druhé kroměpraví A dědičné podávaní 
toho ouvazku s obou stran, od otce k synu, od děda 
k vnuku, zakládalo rozdíl stavů dědičný a plemenný neboli 
kastový, jakovýž se spatřuje ve všech zemích, kdekoli plémě 
podmanitelů usadilo se mezi podmaněnými Hrdý vítěz, 
čím surovějších býval mravů, tím urputněji popíral poddá- 



ným Bvým práva lidskosti, a také tím snažuéji ptídoval o to^ 
aby pl^S jeho délilo se vždy od plemene porobenou, aniž 
píeJk domnělá jeho vyšši ušlechtilost prznila se jakýmkoli 
s nimi dotýkáiiím a míšením. 

Že tyto z přirozeného běhu vášni lidských plynouď. 
poměry panovaly u starých Němců skutečně, a to v plné 
nďife a plnosti své, nedá se ani zapírati, ani pochybovati; 
všecky zajisté původní prameny dějin jejich hlásají a po- 
tvrzujou to na každém místě, při každé příležitosti: ačkoli 
větší část novějších si^isovatelů jejich, libujíce sobě v táko- 
vémto předků svých obrazu, mají obyčeí zakrývati a za- 
stírati jej všelijak, a místo jeho pokňídati jakýsi způsob 
patriarchalnosti za prvotinný Němectva stav. 

V obyčeji majíce měnívati coročně sídla svá, vystavovali 
sobě chatrče porůznu a maní, u pramenů a potoků, pro potřebu 
jen okamžitou; nmozí bydlívali v zimě také v jamách a jesky- 
itích. Dospělí i v zimě šatívali jen částku těla svého kozím 
neb lýčím; mládež zůstávala neoděna. Živili se masem 
ndékem a sýrem; jídávah také divočinu buď surovou, bud 
zakřehlou mnutím rukama neb nohama. Obilí za příčinou 
častého stěhováni jen málo zašíváno, a z něho jakýs druh 
piva vyvarován. 

Než vraťme se opět k našim milým slovanským pra- 
oteům. Obecný život prvověkých Slovanů naskytuje náin obraz 
docela rozdílný. Oni nebaživše po podmaňování cizích ná- 
rodů, držívali se snažně půdy té, která je živila úrodami 
svými; k jejímu vzdělávaní a k bezpečnému požívaní všech 
plodin jejich obraceli hlavní péči svou ; jsouce do původu a 
rodu svého všickni Srbové^ t j. příbuzenci, byli také všickni 
mezi sebou týchže politických práv i téže osobní svobody 
účastni, aniž pak znali jiného stavů rozdílu, nežli který jevívá 
se všude přirozeně za rozdílem dědictví a jmění, též za 
rozdílnou ducha mocí, vzdělaností neb zkušeností. Pánů a 
tudiž ani parobků nebylo mezi nimi, jelikož i cizincům, ba 
i zajatým ve válkách vězňům, po vypršení jisté lhůty, do- 
přávali rádi úplné u sebe svobody a občanského práva. 
Spůsob obecné vlády byl patrialchalní, a v základu svém 
pouze demokratický; k řízení veřejných důležitostí voleni 
bývali na sněmích ode všech starost rodinných úředníci 
zvláštní buď na čas, buďto do života, ba i dědičně, pode 
jmény rozličnými. 



ir 

Ještd jiná vada starých SlovanA ulehčovala cizin- 
cAm jich podmaňování, totiž neustálé jejich rozbroje mezi 
sebou, pocházející z té přílišné nevázanosti, ve které živi 
byli. Volnost a -rovnost všech občanft mezi sebou, čo synů 
též^ rodiny, byly hlavní známka starých Slovanů ; kéž se 
k mm jen svornost byla přidružila! Patriarchální mravy a 
spůsoby jejich bylyby snad postačily ku pojištění jejich 
blahobytu, kdyby n^odům jako jedincům dáno bylo, pod 
štítem moci vyšší uchrániti •se všech bouří a pohrom mimo- 
řádných. Slovanova nábožnost, prostoduchost a jemnost ne- 
zbavila ho vší svéhlavosti a urputnosti. Nechtěje panství ani 
národa, ani státu, ale jen obcí, zamítal s jednotou národní 
také silné ouvazky řádu a vlády ; přeje stejných práv a stejné 
všem domácím svobody, žádal spolu, aby všickni také drželi 
se stejné koleje starých zvyků: nedávíge u sebe místa ni 
rozdílům stavů ni výsadám, nehověl předce ani vlivu vý* 
tečných osob, ani rychlému rozmáhání se vyšší osvěty ; ne- 
baživ po výboji, sotva sám brániti se uměl; žádaje ▼ po- 
koji požívati úrod pole svého, tím častěji podléhal rozkazům 
dzinců. Neměl-li konečně zahynouti, muselt i Slovan po- 
stupem věků ginačiti spůsoby své a přimísiti živlů řiman- 
ských i německých do národního života svého. 

Hlavni tedy obsah a základní tah celého dějinstva 
Cesko-Moravského jest, jakož sme již podotkli, ustavičné 
stýkání a potýkáni se Slovanství s Němectvím, ve smvslu 
nyní vyloženém; i může se. říci, že dějmy české zakládají 
se vůbec hlavně na sporu s Němectvem, čili na pojímaní a 
zamítání spůsobů a řádů německých od Čechů. Sousedíce 
oba národové spolu více než tisíciletí, nemohli v tolikerém 
přátelském i nepřátelském se dotýkání uhájiti sevlivu oba- 
polného. Zapírati se pak nedá, že v tom ohledu stránka 
česká byla více trpná než činná, jelikož na jevě jest, že 
německý živel nabýval v ní film dále tím větší moci, neto- 
liko v jazykovém ale ještě více v politickém ohledu. Na- 
proti tomu zase, když vidíme dnešní Němce, vyzuvší se 
z někdejších řádů svých, snažiti se o uvedení a zobecnění 
mezi sebou řádů vlastně staroslovanských : může-li se s ce- 
lou pravdou jistiti, žebv i oni byli nepocítili v sobě nižád- 
ného vlivu od strany slovanské? Podobá se paradoxii, (zá- 
poru) a předce pravdivá jest sada ta, že jako u většiny dneš- 
ních kmenů slovanských starogermánské ústavy a řády, ou- 
hmkem vzaté, zakořenily se již od několika stoleti, tak na- 
JodL í 



18 

proti tomn staroslovanský spňsob polide s malými vý- 
nni^ami jost právě ten, po kterémž za naáého v&n nq-i- 
valněji touží národové nejen germánští ale i románští To 
z pravého a důkladného poznání prvotinnýeh řádů obou 
národů vyjeví se samo sebou, aniž potřebí bude klásti na 
to dalM důvody. A poněvadž proměnám i výměnám těm 
vdným a dlouhověkým jen ten porozuměti může dcdconale, 
kdo náležitě poznal a pochopil rozdíly prvotinného stavu 
slovanského i germánského; na^jevě jest veškerá důležitost 
té otázky: ČM se dělil od sebe společenský stav prvově- 
l^ch Slovanů a Němců? 

Podstatné známky^ na kterýchž rozdíl obou národů 
hlavně se zakládal, hledati sluší v tom, že Némd ipteá 
svým pokřestěním byli vůbec národ válečný avýbojný^ Slo^ 
váné pak naproti tomu národ pokojný a rolnický. Nemá 
sice slovům těm tak se rozuměti, jaJioby Němci ovšem ni« 
kdy byli pokoji a orbě nechtěli, Slované pak nikdy ani 
války ovšem v&ti neuměli; pravý jejich smysl jen v tom 
záleží^ že Němcům prvověkým válčení, podmaňování a zbi* 
jení sousedů i dobývání panství nad nimi byly jako cikm 
a pravidlem života jejich, po nichžto předně toužli, k nimž 
jejich snahy všecky hlavně směřovali, jelikož pokládali po- 
koj jen za přestáni od boje a hospodářství polní jen za 
věe čelední; kdežto zatím u Slovanů považována váka za 
stav mimořádný, za zrušení pokoje a činnost národní vůbec 
obíjena byla k veškerému těžení rolnickému. Vylíčivše 
my již větší částku oněch pohrom, které neúnavnou bojoi^ 
ností německou uvaleny byly někdy na Slovanské národy, 
máme-H na základnou sadu tuto ještě zvláštní důkazy 
klásti? Mimo jiné všecko stůjte zde jen slova římského 
spisovatele Tadta o Němcích : „ Anižby si koho z nich ku 
vzdělávaní země aneb k vyčekání úrody roční tak lehce 
přiměl, jako k vyzývání nepištěl a vyzískání si ran; ano 
leností spíše a zahálkou se jim zdá v potu tváři vydobý- 
Tati, co si můžeš krví zaopatřiti. Kdykoliv žádnýdi válek 
nepodnikají, tráví mnoho času na hcmbách, ještě více v ner 
^nosti, oddáni jsouce spaní a jídlu. Udatnější a bojov- 
nější z nich nic nepracujíce, ponediávají starosti o příbytdc 
a o hospodářství, jak doknád tak polní, ženám, starcům a 
méně statečným v rodině." 

Jest sice pravda, že i u jiných kmenů Slovanských 
dáto se takovéto stýkáni obojích žívtt: ale buď nebylo tak 



19 

všestranné, živé a pronikavé, na příklad u Polanů a Kusfl, 
buďto skončilo se již dávnou záhubou národnosti Slovanské, 
jako u někdejších Luticů, Bodrců a jiných Polabanů. Český 
národ sám jediný^ k německému co roven k rovni se při- 
bočiv a od více nežli tisíciletí do svazků nejužších s ním 
vstoupiv, uhájil až podnes národnosti své, a jakkoli mnoho 
německého do života svého pojal i duchovně zažil, nepřestal 
proto býti slovanským národem. I dnes ještě tatáž z dě- 
jin, jako z povahy zeměpisné, úloha jemu se klade: sloužiti 
za most mezi Němectvem a Slovanstvem, mezi východem 
a západem v Evropě v&bec. 

A zajisté z položení Čech a Moravy u prostřed Evropy 
vysvětluje se dostatečně ráz dějin těch zemí, který hlavně 
záleží ve stýkáni se veškerých živlů po všecky časy Evro- 
pou vládnoucích, ve vzájemném jich se tření a broušeni, 
pří čemž dle okolností brzo ten brzo onen nadvládal Hlavně 
fák týká se to dvou živlů, od prvního jich se vyskytnutí 
až na naše časy sobě odporujících, živlu totiž slovanskélio 
a némeckéJio, kteří co nejprudčeji spolu se srážely, odvěký 
boj vedouce, a však i duševně jeden na druhého působíce: 
mírníce tuto přirozenou surovost a divokost, tam přílišnou 
nedbalost a lehkovážnost škodou moudřeti učíce. 

E9nečně zvláštní poloha země České, co vyvýšeniny, 
se všech stran horami ohrazené, dává jí jakousi podobu 
ohronmé tvrze, nesnadno dostupné cizímu nepříteli, v níž 
národ statečný s prospěchem brániti se mohl; an naopak 
Morava pro větší otevřenost svou násilnému útoku od pří- 
rody méně vzdoruje. A v skutku to dokazujou děje obou 
zemí, že nejednou hory České obyvatelům za silné hradby 
sloniSly proti návalu nepřátelskému, kdežto Morava pod- 
léhala častému zaplavení od napadlých na ni hord. 

Tentot jest rdz veškerých dějin událých se hned od 
prvopočátku až na naši dobu v zemi české a Moravské, 
milovaných vlastech naších. 



i 



Přiehod SY. KyrilU a Methodéje do Moravy i 
křest Bořivoje, knižete Českého, na Velehradě. 



JNejbližši sousedé čecb,A byli a jsou až podnes 39 
Slovana Moravané a Slováci^ kteří, jak se zdá, v nejdáv* 
néyších časech jeden toliko národ tvořili, jako až posavad 
dc^rá polovice slovanských obyvatelů Moravy Slováky se 
nazývá. Ti, rovnéž jako Cechové, žili pod rozličqýn^i ki^- 
žaJ^y» jenžto všickni ku knížeti Moravskému, jakožto svému 
vrchnunu, zření měli. Po vyhnání Avarů mocným Samo* 
slavem neb Samem dále k polednímu se poSinuli, zajmoujce 
kríuiny od těchto opuštěné, tak že se až přes píolovici by- 
néjlífao království Uherského rozšířili, kdežto v Nitře byu^ 
stolice knížete, pod knížete Moravského slušícího., Všeck^^ 
tato knížata upadla v poplatnost Némc&m, kteřížto žádcf- 
stivi jsouce úplného panováni nad Moravany, jako vši^da 
jinde, tak. i zdQ používali k tomu nábožen^ví,. abtac^uíca 
je na křesCaňství ave správách duchovních svým bískujp&m 
je podřiziQíce« 

Ve druhé čtvrti devátého století panoval na Móravé 
knize Mojmir^ muž ducha neobyčejného* Ten, přiznav )3e 
k víře křestanské, jal se nejdříve svou moc roz^řováti a 
upevňovati v poslušenství uváděje menší její knížata^ potom 
pak založením zvláštních biskupství v Nitře a HolomoMi 
země své od církevní podrobenosti pod Němce vyprostiti 
se snažil Za něho křestanství téměř v celém národě sa 
rozšířilo % kostelů množství jest vystaveno. Kníže Nitrafi- 
si^ Pnoúui, který nechtěl odstoupiti od bludů pohanskýď^ 
vyhnáa jest od něho ze země; když vŠak později se por 
IM^estiti d^ přyat ná milost od Mojmíra a zase dosazen 
na sviy knížecí stolec, načež i on stal se horlivým rozšířo- 
vatelem křesťanství ve své krajině. 

Mojmír považovati se může co zakladatel říše Mo- 
nnské, kt^ážto zevnitř úplného míru požívajíc a uvnitř 
pod moqdrou správou se sesilujic, počala se zniáliati a 



i 

I 




\ 

^^B semob 



t4 

mocuiti jako nikdy před tfm. Na to závistivým okem hle-l 
déli Némci, neboE se obávali, aby sesilenfni Slovanů v téclt J 
kríyinách nevzrostl jim nebezpečný nepřítel, i umínili si, 
vSi mocí překaziti vznik nové té tiše. Vpadl tedy Ludvik 
král Némecký r, 846 pod lecjakou záminkou se silným voj- 
skem do Moravy a přemoha Mojmíra v boji, s knižetstvl 
jej sesadil, ve kteréžto uvázal synovce jebo Rastislava. 

AvSak Ludvíkovi nebylo dlouho se kochati nadéjl 
o včrnějši oddanosti Rastislavově: Mojmír mu byl jen po- 
dezřelým, Rastislav stal se i nebezpečným ; a jestli dHve 
Mojmíra se strachoval, který byl pán míru & pokoje milovný, 
tím více se musíl později báti Ritstislava, jenž s rozSafnosti' 
Mojmírovou i udatnost a bojovnou mysl spojoval a za své 
povýSenl málo se vděčným proukázal, pohlížeje raději ktt' 
prospěchu vlastního národa, nežlíby záměrům cizinců sloužiL' 
Výtečný tento panovník vSemi cestami o to usiloval, kterak* 
by národu svému proti Němcům, na Moravu vždy okeqť 
závistivým pohlížejícím a Často nepřátelské vpády do léúft 
země podnikajícím, úplnou bezpečnost a samostatnost po* 
jistiti mohl, K tomu konci také v lepší přízeň veSel s Bul-^ 
hary, mocnými sousedy svými na východu, hledal svazktf^ 
přátelského s domem Byzantským a opatřil zemi svou né> 
kolika pevnostmi, na onen čas nedobytnými. To ovSem 
vzbudilo nová obávání u Němců a král Ludvík, chtěje po-^ 
kořiti Rastislava, s velikým vojskem do Moravy vtrhl ji 
avSak nemoha dobyti zásek a ohrad protivníka svébo,'^ 
obrátil se bez pořízení zpátky, kdežto, stihán jsa od Mo- 
ravanů až za Dunaj, znamenitou škodu utrpěl (855). Tfa 
spůsobem osvobozena Morava, požívajíc úplné neodvislost^ 
stala se útočištěm všech od Němců utiskovaných Slovanů;' 
ano i osobních protivníků krále Ludvika od něho proná-i 
sledovaných ; jakož smluvili se s Rastislavem i vlastní sy-* 
nové královi, Karloman a Ludvík mladší, když byli hnžy 
otce svého na sebe popudili Z toho vzrostla veliká slaví 
knížeti Rastislavovi, jenž panství své nad mnohými vůkol-* 
nimi knížaty slovanskými rozšiřoval, z Čehož utvořila s( 
TeUká říše Moravská, která až do přibytí Uhrů vSelikýn 
útokům Němců statečné odporovala, strachem a hrůzou ji 
naplňujíc. ' 

Nastalí nyní věk vitézení křesCanstva nad pohanstvem, 
kdežto v národu tak srdečné nábožném, jakový jest náS 
semoblo bez velikého myslí ro^ařeni a kolotáni předseí 



25 

jíti; bylC i Yí^k zmftajfcí se jedinovlády a tudíž i přechodu 
8 velké slovanské rozdrobenosti a nepodlehlosti k ústroj- 
nímu státnímu celku. Jakkoli prospéšné a blahočínné byly 
poměry tyto, není však pochyby, že potáhly za sebou ne- 
jednu půtku, nejednu boui-i v národe; ale cokoli toho se 
stalo, zůstalo a zůstane na vždy tmou nepaméti pokry- 
to, an žádný hodnověrný svědek nás o tom spravovati 
se nejal 

Jen jeden jediný, avSak předůležitý skutek onoho 
věku zachoval se v paměti potomstva, jelikož símě jeho 
blahoplodné ujavši se pevně, odolalo bouřem všech potom- 
ních věků, a i podnes ještě nepřestává vydávati hojné a 
spasitelné ovoce milionům lidstva. Bylot to povolání obou 
filosofft Kyriila i Methodéje do Moravy, a jejich apoštolo- 
vání mezi Slovany. 

Rastislav totiž zjednav národu svému samostatnost a 
zevnitřní bezpečnost, počal nyní též o dc^vní blaho jeho pe- 
čovati. Bylot sice křestanství téměř po celé Moravě rozší- 
řeno, ale hlubokých kořenů v srdcích lidu míti nemohlo, 
dílem pro novost svou, která nemohla ještě vykořeniti vše- 
cky bludy a pověry pohanské, dílem pro nenáviděnost 
svých německých hlasatelů, kteří při tom hledali více svého 
nát učenců s^ch prospěchu, jichžto jazyka nad to ani do- 
statečně mocni nebyli. 

I hleděl tedy Bastíslav povolati do země takové hla- 
satele víry, kteří by s národem pořádně v jeho řeči mlu- 
viti mohli, a nemajíce vedlejších záměrů, pravé učení Kri- 
lAovo rozšiřovali. 

K jižným Slovanům, kteří po Moesii, Thrakii, Make- 
dimii a po Řeckém polouostrovu byli se rozhostili, kře- 
fiCaastvf proklestilo si dráhu již s počátku Vil. století. 
Obrácení národů těchto dalo se křesfanskou horlivostí Bi- 
lutntincá, a to klidně i bez odporu, poněvadž tu nábožen- 
ství rozšiřováno bývalo samo pro sebe a ne co prostředek 
ka panství a vládě; pročež tito Slované přilnuli tím stá- 
Mi hned ku křesfanství, čím více ono zakládáno na vlast- 
nm přesvědčení jejich. Záhy bylo je vídati postavené i 
v nejvyšších ouřadech a důstojenstvích, jak na dvoře cí- 
sařském, tak i ve vojště, ba i v drkvi. Za příklad sloužit 
MiketaSy rodilý Slovan, jenž povýšen byl r. 766 na důsto- 
jenství patriarchy Konstantinopolského ; o století později, 
r,'S67, dostala se s velikým Basiliem Makedonským rodina 



Slovanská na císařský trůn Byzantský, na kterémž i 
sto let se udržela. Při takovém věci stavu snadno jest 
pochopiti, kterak so to stalo, že v IX. století dva v Make- 
doDskó Soluni, mésté tchdáí odpolu řeckém, odpolu slo- 
vanském, rjdilí bratři, mohli literaturu Slovanskou založiti 
a zapofiíti radu spisovatelů slovanských co nejdůstojněji. 

K^riU a MelJwd^, synové Soluůského patricia Lva, 
vynikali za věku svéno mezi učenými Cařibradskými jak 
známostmi tak i pobožnosti života. Zvláátě pak KyriU, je- 
hožto z mládl Konstantinem nazývali, uměl se zároveň ve 
věcech i božských i světských, a slynul neobyčejnou zná- 
mosti jazyků: řeckého, latinského, slovanského, arménského 
i chazaráíého; jsa důvěrný přftel Konstantinopolského patri- 
archy Fotia, známého z rozdvojcní-se církve východní a zá- 
padní, neváhal předce postaviti se tytýž v odpor úmyslům 
jeho. Když Chazaři, panovavěí na Oernomoří ve dnešních 
jižných Ruších, požádali sobe učitelů křesťanských z Kon- 
atantinopole, poslán jest Kyrill do země jejich, a blahoči- 
uiv skrze několik let v tomto již od židovských a moha- 
medanskýeh věroučitelů všelijak pokoušeném národě osvo- 
bodil jaté u nich křesťany a vyzdvihl kosti sv. Klementa, 
nékdy biskupa Římského, jenž podnikl okolo roku 102 
v taurickém Chersonesu smrt mučednickou. Starší jeho bratr 
Methodéj, mnich na hoře Olympské a malíř spolu, dostav se 
okolo r. 860 ke dvoru Bulharského krále Borisa, obrátil jej 
Ěťastuě na křosíanskou víru, nejprv vyobrazením posledního 
soudu, potom i vyučováním. Boris uchýlil se s prosbou o 
knéži a učitele nejprv do Konstantínopole, potom i do ^Říma 
k císařům Římským; a známo jest, Že sporem o přivlast- 
nění sobě této nové čeledi křesťanské nabylo schisma (roz- 
štěpení) církve východní a západdí, neboli řecké a latinské, 
právě té doby se pučivěi, nemálo podnětu. 

Zdárný účinek ten, že dva národové, křesťanstvu a 
evropské osvětě až potud nejnebezpečnější, přilnuli k nim 
konečně sami, roznesl pověst o působení obou bratří až do 
dalekých zemí. Pro Slovany ale ještě vážnější a zajíma- 
vější musela býti zásluha ta, že Kyrill, vynalezev r. 855 
zvláštní písmena — po něm kyrilticí neb azbukou, t. abece- 
dou KyrilUkou zvaná— ježto značila všecky rozmanité zvu- 
ky jazyka slovanského až do téeh nejmenších rozdílů po- 
divnou určitosti, jasností a úplností, počal byl překládati 
písma svatá i knihy církevní do téhož jazyka, podle nářečí 



skrze H 
o jest 1 




I 
I 

J 



tehdj&ž u makedpnskýcb Slovanů Rvaného; Písmo zajisté, 
ptevřavSi Slovanůnii bránu k oavět$ novoevropské, zdomác- 
nilo í zúrodnilo teprv křesfanství mezi nimi. 

Také Bastislava Moravského donesla se povést o tom, 
po u jižných Slovanů, u Bulharů a Ghazarů se bylo stalo. 
I buď že sama toliko potřeba zdárnějšího a důkladnéjáho 
naučení, buď že spolu i žádost hp pohádala, vstoupením do 
trvalého a důvémého s Byzantinci spolčení, vymaniti se i 
v této příčině od Němců : vždy jisté jest, že usiloval zjed- 
nati národu svému dobrodiní díla tak výtečně apoštolského. 
Vypraviv poselství do Konstantinopole, požádal císaře Mi- 
chida o slovanské učitele; neb ačkoli národ jeho již byl 
přqal křest od kněží německých, však pro nedostatek 
Ropných učitelů a slovanských knih u vyučování ještě kře- 
sfanství bylo do myslí a srdd jeho se nevštípilo, a on je- 
ště vždy zpátky do pohanství upadaL Císař Michal radost 
mqe z poselství toho, vypravil k Moravanům oba slavné 
bn^ samy, potřebami na cestu hojně je opatřiv. 

Tímto spůsobem dostávše se Eyrill a Methoděj s učed- 
dníky svými do Moravy, dovršili zde blahočinné dílo své. 
Rastislav v sídle svém Velehradě, u nynějšího Hradiště na 
pomezí Uherském, s velikou slávou a plesáním všeho lidu 
přyal ty svaté muže, jejichžto jména lid později přeměnil 
na Crhu a Strachotu, Ti hned v započatém dUe apoštol- 
ském 8 dvojnásobnou horlivostí pokračovati se jali, překlá- 
dajíce písmo svaté na jazyk slovanský a slovanské obřady 
řři službách bo^ch po celé říši Rastislavově rozšiřujíce. 
'řeUad slovanský písem svatých a potřebných knih cír- 
kevních tu dokonán, a v častén^ po všech krajích cestování 
hlásáno $lovo bozi v řeči jeho vlastní. Což divu, že lid, 
slyše mši svatou v mateřském jazyku sloužiti, k těmto no- 
^iým učitelům se hrnul, opouštěje dřevnější německé, kteří 
při službách božích užívali jazyka latinského, jemuž lid ne- 
rozuměl. Brzo naplnili zemi dovanšti kněží, a kněží ně- 
mečtí přinuceni jsou odstoupiti. 

Slovanský spůsob služeb božích rozšířil se brzy neto- 
liko y Rastislavově říši, ale i u pannonských Slovanů, nade 
kt»ýniiž, au Privina v boji proti Rastislavovi byl zahynul, 
panoval Přivinuv syn EoceL Roku 865 Solnohradský ar-.^^ 
dbiskup Adalvin posledníkráte slavil vánoční- svátky u Kcfe, 
eela na hradě jehoMosburku nedaleko Blatenského jet&Aj' 
nebo brzy potom i tento kníže a s nim Pannoni^ c^a 




uchýlili se ke slovanským uditelům naSim, kterýmžto ně- 
meáti biskupové nadarmo bránili přístupu v dosavadních 
tiskupstvich svých. 

BavorStl biskupové, jichžto biskupské okresy a práva 
trpěly takovouto ujmu, nemohli proto utajit! stížnosti svých 
u papeže i u císaře; a ohled na počínavSÍ právě tehdáž 
rQznice mezi ňímskou a íleckou církvi naskytuje nám, ie 
žaloby jejich vztahovaly se také na pravovérnost obou bra- 
tři, v podezi^ení a pochybu ji uvozujíce; jakož pak i samé 
požádáni jejich z Konstantinopole chtělo se poi^ltati Rasti- 
slavovi za zpouru a odpadnutí od Říma. Naproti tomu 
pochybovati nelze, že papež Mikuláš duchem výteĚný, slySe 
o hlahoplodném poílnání apoStolů Slovanských, a ještě také 
od Kastislava za né přímluvu maje, nechtě soudem svým 
se ukvapiti a zastavovati náhlé působení jejich, povolal 
jich tedy k sobě do Říma, aby dověděti se mohl od nich 
samých, co a kterak uČlli ? Oni pak sami tfin ochotnější 
byli k ceaté té, aby tam nabyti mohli svěcení uéedníků 
svých na kněžství, kteréhož jim od německých biskupA od- 
píráno. I nastoupili cestu, apoStolovavŠe v Moravě pťll pátá 
léta; Kyrill vzal i nalezené kosti sv. Klementa a sebou, 
aby přinesl je papeži a Éímanům v dar. Cesta jejich ve- 
dla je skrze země Kocelovy a. skrze Benátky, kdež jim již 
nastaly nemalé s latinskými kněžími hádky. Dříve pflJt nežli 
dojeli Ř!ma, umřel Mikuláš {1. listop. 867); nástupce jeho 
Adrian lí. vyšed, pro uctění svatýdi oněch ostatkft, které 
přinášeli, jim vstříc ve slavné procesí až za brány městské, 
přivítal je co nejlaskavěji, 

V Římě zdrželi se oba bratří až do r. 869, mévSe 
mnohé pojednávání jak s papežem Adriánem, tak i s uče- 
nými na jeho dvoře biskupy : Fonnosem, Gauderikem, Ar- 
seniem a bibliothekářem Anastasiem. Adrian přesvědčil se 
ouplně o pravověrnosti jejich, a schválil i slovanskou jejich 
liturgii, nabyv dříve důkazů dokonalého jejich posluĚenstvi. 
Zatím ale Kyrill ochuravév, odřekl se další ve Slovanstvu 
práce, a učiniv se mnichem *), umřel již den padesátý po 
vstoupení do kláštera, 14. linora 869, v stáří let 42. Na 
smrtelné posteli napomínal ještě bratra svého k setrváni 
v díle započatém : „Hle bratře," dl, „posavad jsme dva 



*) TeprT pfi Ičto pfiležitoati promfuil také dosavadol B?é jmiso 
KooBtantia (Koatélln) na Kyrilla [i. Kyrillot t. panáfek, )>k U 
podnes naz^Tá se duchocni n aproatĚho lida na Moravé). 



2d 

fioupřeži byli oba jedou br&zdu táhnouce ; nyní já na léSe 
padiýe, končím věk svfy. Ty však setrvej v díle spasitel- 
Dém a nedej se láskou k domovu zavésti, abys je opustil^ 
— Metbodéj chtěv pohřebit dáti ostatky bratra svého, po 
vĎli matčiné, ve klášteru Olympu, ku prosbé biskupů Řím- 
ských svolil k pochováni jejich v Římě v chráme sv. Kle- 
menta. Mezi tím když Rastislava Moravského jiné zaměst- 
návaly péče osudné, přišli od Kocela, knížete pannonskébo, 
poslové do Říma, žádigíce o propuSténi Methodějovo do 
vlasti jejich. Adrian vypravil ho sice ke všem třem kní- 
žatflm Slovanským: Ra$tislavovi, Svatoplukovi (synovci Ra« 
Btisfatvovu, jenž pod sti^covým právem, jakož se zdá, v Ni- 
traiňké kriyině panoval) a Koceloti s bullou, ve kteréž ne- 
toliko dílo apoštolů slovanských bylo chváleno, ale také 
neukrytě vyřčeno, že krajiny knížat téch náležejí nepostřednd 
pode správu Římské stolice. Důležitá jsou ve mnohém 
ohledu následující slova v bulle Adriánové, nám jen z pře- 
kladu ve staropannonské legendě známé: „Ne tokmo-bo u 
sego svjatitelskago štola prosiste učite^a, no i u blagovjer- 
nago caija Michaila, da podá vam blažennago filoso& Eon- 
sljantína i s bratrom^ dondežemy nedospjechom. Oni-že (t j. 
Konstant i Method.j uviděvše apostoiskago štola dostojaSSi 
vaša strany, kromje kanona nestvoristě ničeso-že, no k^nam 
priidostč, i syjatago Klimenta mošči (ostatky) nesušče.'^ — 
Při schváleni slovanské služby boží dodána tu výmínka 
znamenitá: „Sej-že jedin chráníte obyčaj, daná mši prVoje 
čtut apoštol i evangelie rimsky, tjače slovensky; da ega 
ispolnit slovo knižnoje, jako vschvaljat boga vsi jazyci^ atd. 
(Již sama ta dvě místa ručí za pravdivost a nepodvrženost 
bully té). — Než poněvadž zatím převraty a bouře do Mo- 
ravy jíti bránily, zůstal Methodéj ve vlastí Kocelově. Tento 
pak uživ příležité chvíle, poslal jeho brzy nazpět do Říma 
8 prosbou, aby pannonské biskupství, k Římskému někdy 
patriardiatu počítané, obnoveno a Methoděj první opět na 
stolici jeho povýšen byl; 6áxoi i dosáhl bez nesnáze. 

fzňlj tyto důležité církevní proměny do doby, ve 
kteréž na Moravě u Dunaje veden byl nejtužší boj o ne- 
podleblost a samostatnost národní; a jelikož Němci v ze- 
mích Slovanských byli zvykli provozovati práva panství 
duchovního i světského vždy pospolu a nerozdílně, není 
pochyby, že i ony napomáhaly k většímu zapletení a agi- 
třenf boje toho. Když v měsíd srpnu 869 král LudWk 




30 



proti Rastislavovi opět pole sebrav, oblehl jej mocné na 
iiradé jeho Décinč, on slaba se cftiv, žádal o pokoj a slí- 
bil i s lechy svými králi býti oddaným. V tn dobu byl Ra- 
stislav na vrchu své moci a slávy. AvĚak zrada vlastního 
synovce jeho Svaioptuku zkázu mu přinesla. Ten uetrpiSliv 
poslušenství, jímž přísnému strýci a panovníku povinen 
byl, tak dalece zapomenul se sám nad sebou, že strýce a 
pána svého hanebně zrazeného, že hrdinu národa svého 
zbrané zbaviv do okovů vrhl, a nejlítějšímu jeho nepříteli 
vydal. Nešťastný panovník, řetézy sklíčen a přísné ostří- 
hán poslán do Řezná králi Ludvíkovi, který beze všeho 
práva nad ním soud vynesa, jej oslepiti a do kláStera za- 
vříti dal, kdež tento slavný panovník a pravý otec národa 
svého nepochybné i zemřel. 

V Moravě pak, která bez hlavy jsouc, přinucena byla, 
přidati se Němcům, usadili tito po městech a hradech své 
ilřadniby, a Svatoplukovi po strýci svém v panování Lud- 
víkem německým usazenému jenom Blahý stín moci zane- 
chán jest, tak že nemohl ani uhájiti Methodéje před pro- 
následováním německých biskupů, kteří pod záminkou, že 
sáhá vjejich práva diécesaloí, pohnali ho Icsoudu svému do 
Němec* a tam do půl třetího léta n vězení drželi, nepropu- 
stivše jej dříve, až od papeže Jana VIII. proto klatbou sti- 
'láni bylí. Avšak i Svatopluka stihla brzy pomsta za tak 
_ íĚlechetné se chování. Vladaři zajisté Karlomanovi v Mo- 
"favé, nenalezavĚe jeho dosti povolná, aniž dosfl poslušná 
rozkaztt německých, obžalovali ho z nevěry. Povolán jsa 
ku Karlomanovi, když přišel, uvržen jest jako před tím 
strýc jeho do žaláře, v němž i nápodobné očekával soudu 
svého. 

Moravanům upřímým a bodrým muselo takovéto s kní- 
žaty jejich nakládání tím státi se nesnesitelnějším, že pota- 
hovalo za sebou i úplnou porobu i nekonečné svízely zem- 
sko. Pročež pozdvihše se valně, počali válku záhladnou 
proti německým posádkám. Aby boji svému dodali větáí 
spojitosti a mohutnosti, přinutili Slavomíra, příbuzného kní- 
žat Moravských, ačkoli knězem byl, postaviti se v čelo. 
Úsilí jejich odměněno nejedním zdarem vítězným, a Němd 
uvedeni tím do těžkých nesnází. 

Zatím Svatoplukovi, s výše trůnu sotva nastoupeného 
svrženému, a tím potrestanému, čím se sám byl provinil, 
dostalo se v žaláři času a pfíležitostí, scželeti a pokáti se 



31 

se břichu proti Bastíslavoví spáchaného, i spamatovati se 
o pravdivém položeni svém. Nemohše na Earlomanovč 
dvoře ničím doMti nevěry jeho, propustili ho co nevin)- 
nebo na svobodu; a Karloman, chtěje udobi4ti uraženého, 
a odčiniti kiívdu jemu činěnou, neoštidal se k němu s úctami 
a dary. Svatopluk ale nedal se tím mýliti více; trpkým 
zkušdoím poznav cenu přízní takovýchto, nehledal než po- 
msty ^ pro kterouž také obmýšlel užiti potměšilou chytro- 
stí ku prospěchu svému dvojnásobné neprozřetelnosti pro- 
tivníka svého. Tvářiv se co věrně oddaný, navedl Earlo*- 
mana k tomu, že poručil jemu samému vésti vojsko veliké 
proti Slavomírovi nově vypravené; I stalo se pak, že včele 
svý<A vlastních nepřátel vkročil opět do vlasti krví zbro- 
cené a k boji na smrt přichystané. 

Moravané ustoupali před ním. Be^ překážky prosul 
se až pod Velehrad, kdežto vojsku stany rozbiti kázal, sám 
do m&ta vešel, jako by tam chtěl namlouvati k ruce Ear- 
lomanové. Avšak rychle srozuměv se s národem svým, chopil 
se jarou silou opět žezla vlády, a pomámiv Němce tvářno- 
stí sjednaného míru, přepadl je nenadále s celou mocí svou. 
Ta nadarmo byl všeliký odpor; veliké jegich vojsko zahla- 
zeno, málo kdo živen, ještě méně kdo zadioval se útěkem. 
Ztráta Némeft byla nesmírná i nenahraditelná; málo bylo 
rodin v Bavořích, Bakousich a Korutanech, kteréž by ne* 
měly oplakávati někoho ze svých; radost ze mnoholetých 
vítězství pohřbena tím v hoři a nářku. Karloman kázal 
na rychlost sá^ti všedsy Moravské rukojmě, co jich v zemi 
své měl, aby jimi vykoupiti mohl zajaté své u Svatopluka : 
¥iik neobdržel prý než jediného muže nazpět, a to polo^ 
iiirtvého, jménem Radboda. 

2nal to dobře Svatopluk, že první toto skvělé vítěz- 
rtri, které^ho smífílo s národem opět, nebylo než počátek 
AoiAélio a krutého boje, v němžto měly všecky síly říše 
vňmtAé nasazeny býti na odplatu za hořkou ztrátu a na 
opétB6 podmanění tak nebezpečně zmáhajícího se krále 
ÍESovansk Ao. Pročež neopominul chystati a zbrojiti se k né- 
fllm se vM horlivostí a opatrnosti 

Především dfiležité bylo jemu k tomu cíli užší a přá- 
td&é spečení s bojovnými a války milovnými Čechy. Již 
m podaámka téhož léta 871 požádal sobě sám za manželku 
knážnv českou, bc&spochyby sestru vévody Bořivoje. 
•■ • ~ Tidy Bf^cj, kníže ^.rodu Eřemysla, prvního to knír 




Žete českého, od pluhu národem na Btolec panovnický a 
LibuSi za manžela povolanóho, syn HostivilĎv a nápotomní 
^^L déd sv. Václava, patrona našeho, s nevěstou vypravil se 
^^H T četném počtu komon&tva na Velehrad. Na cesté té do 
^^^ Moravy vojsko německé, vedením Ama biskupa Wircpur- 
ského a hrabete Rudolfa, z Rakous se vysuvái, jalo se sti- 
hati svatební ten průvod, jenž u jakěfaosi silně ohrazeného 
prosmyku, pro snadnější průchod, (j64 osedlaných koni za 
eebou opustiv, stihatelům v kořist je dal, jen aby sám ne- 
příteli ušel. Svatba slavena byla na Velehi-adě e velikou 
nádherou, a e nf počalo se bezpochyby ono spojeni Bořivojovo 
se dvorem moravským, kteréž mělo pro celé Čechy tak dflle- 

kžité následky; neboť Čechové od té doby spojovali zbrané 
Bvé s Moravany proti společným ncpřátelftm. Avšak při 
té příležitosti udal se i jiný důležitý děj, od něhož počíná 
■ová doba v dějinách českýcli — pokreslení Bořivoje. 
Ke jménu Svatoplukovu a Methodějovu pojí ee i tento 
taejvážnějSl děj staročeské historie : Afeat Bořivojův a 
Ludmilin, manželky jeho. Potomstvu zajisté učinilo Sva- 
topluka důležitéjšim to, co zdědil, nežli to, co vlastni sna< 
hou spůsobiL Dílo meče, mladý stát Moravský, zahynulo 
hned v pohromách veku následujiciho : dílo ducha, Metho- 
dějovou apoštolskou horlivostí vykonané, odolává jeSté i 
tisíciletím Na vrchu Štěstí svého Kpomenuv sobě panov- , 
nik konečné i na zásluhy učitelovy, požádal Jana VIII. o ^ 
povýšení jeho na důstojenství arcibiskupské, tak aby říSe 
Svatoplukova mohla i v ohledu cirkevnim míti svou vlastni 
raetropoli a zření své upřlmo jen ke stolici Římské, Papež 
povoliv tomu, stal se nápotom nejhorlivějším obráncem 
nové předůležité metropole, která slibovala potáhnouti do 
lůna svého celý rozlehlý svét Slovanský. Knížeti Bořivo- 
jovi, zavítavšímu na dvoře Svatoplukové, kdež Methoděj 
bytoval, nebylo ovSem náboženství kfestanské již i v mládi 
jeho veskrz neznámé, povážírae-li, že již r. 845 nemalý 
dli národa českého, a s ním i několik nejvzácnějších ro- 
din, přiznávali se ku křesfanství, a že také knéži němečtí 
neopominuli jej namlouvati záhy ku přijeti křestu; to ale b 
vždy nepochybné jest, že teprv arcibiskupu Methodějovi, h 

yne bez pomoci Svatoplukovy, podařilo se, Bořivoje ku kře* H 
sfanství skutečné skloniti a pokřestiti, po čemž i celý dům ■ 
knížecí i většina Českého národa na víru křestanskou se fl 
obrátila. Stalo se to, dle véí pravděpodobnosti, na dvoře ■ 



vetí 1*. 878 lieb 8ř4. 

Vraceje se pak Bořivoj domů, pojal s seboit knéHé 
ElijcÚa i s jinými, kteří počali Čéčhftm hlásati slovo bdži: 
Též manželka Bořivojova Ludmila^ dcera PSovského či H61- 
iii<^o pána Slavibora, křestanstvi přijala a brzy potom 
bdhftbojňým životem nad jiné se skvěla, co obraz tichých 
ctaostl křestan^ýeh, až i koruny muČenickS dosáhla, jsoáfc 
bfitid po Btnrti co první svétice boží v zeihi české od (celé- 
ho n^oda cténa a od církve mlčky uznána. BoHVtíj záfaý 
jal 86 stavěti chrámy křestanské v zemi své. 

Staré pamětí v tom se érovnávají, že první, od Bo^ 
řivoje vystavený kostel byl chrám sv. Kiémenia na knfže- 
dni hradu Levém Htttdci^ ležícím nad Vltavou půl druhé 
mlie pod Prahou (nefdaleko Roztok). Hrad tento staro- 
žitný^ oblň^iené někdy sídlo knížat českých, zaSél jH v XII. 
stotétí * (ftigrám ale nalézal v pobožnosti našeho nárokla mno- 
hdVékou ochranu, a i podnes stojí tam ještě kostel sv. Kle- 
mrettta Éa starém místé, ač jíž v obnovené dtaybě. Druhý 
byl prý kostel Paiiny Marie na hradě Pražskétó ňyrf 
již dáviÉo íafiiý ; ano podobá se, že i koste) sv. Elémétítá 
v Hnadd nadl Labem, jakož i více jiných téhož svatého ké 
ctí pocházely již z prvních čásů křesťanství. Třetí, od té-' 
hož vévody vystavený kostel, povídají kronikáři, že byla ka- 
ple sv. KlemeÉta na Vyšehradě; a není příčiny pochybovati 
o toni. V nedostatku všech dalších zpráv ale i sama táto 
jména kostelfl, připomínajíce svatého mučedníka, jehožto' 
památka USbáái slovanskými ap^ošůoiy vnově vzkříšena byla, 
nabývi^ nemalé důležitosti historické, ana patrně svědčí o 
Methodějově tt učedník(k jeho působeni při rozšiřováni kře- 
stansttí mezi Čechy. O témže působení svědčí také ťivi^ 
děné do Ďedi záhy slovanské písmo a slovanská liturgie; 
jejldižto nejctihodnější památka, píseň: „Oospodi pomiluj 
ny'* v éecdcých kostelích až podnes náboži^é zpívávaná, jéěr- 
sati^ie až do prvopočátku křesfanství v Čechách. Pročei^ 
jakkoli o torní staré prameny mlčí, přece nelze pochybovati', 
že i Method^ sám osobně přišel do Čech , ne-li pťo kředt 
sv. Ludmily, alespoň aby radou a pomoci přispěl při vSté* 
povAnd tak Stafttné pučící nové víry. Či sluší-li snad mysliti, 
že by muž ten ducha apoštolského, ztrávivši tak říkaje ťé\f 
život s^ na cestách pro šíření křesfanství předsevzatýchf,' 
byl 8e> oáiýchal jenf krá«ké a bezpečné jisiáy t Moravy éf 
JodL 3 



H 

Čecb? Aneb že by mu na tom dostí nezáleželo, aby vni* 
rodu na počet a silu znamenitém ujistil prospěch semene 
spasitelného, jež sám rozsíval ? S jistotou vime^ o pobytí 
apofitolň slovanských aspoň v Litomyšli; kdežto kapli sv. 
áementa založili. 

Ostatně zdali Methoděj považoval nově získanou zemi 
za přírůstek svého vlastního arcibiskupství, aneb zdali 
právo k ní pouštěl biskupům Řezenským, kteří od pokřest&i 
čtrnácti lechů r. 845 pokládali Čechy za své, nedá se více 
rozsouditi. To však vždy jest nepochybné, že tu již i za 

Bořivoje^ vedle ilovanskéy užívalo se také latinské bohoslužby^ 

ježto hrzj potom, a to ještě před pádem říše Moravské, 
stala se i panující Aniž pak domnívati se sluší, žehy Me* 
thoděj, požívaje přízně a ochrany papežské, byl horlil proti 
latinslr^m spůsobům, an jim i v 4iécesi své, ba v samém 
dvoře Moravském, místa dopřál, jakkoli mnohá příkoří 
snášeti musel od latiníků, byv u papeže i u Svatopluka vš - 
mak osočován, čehožto příčinou byl nazvíce Svatopluk sám, 
kdyžto byl došel vrchole moci své, které nabyl důrazem 
Sivých zbraní a mohutností své vůle. On však nedosti roz- 
uměl moci duchovních svazků, kterými apoštolování Me- 
thoděje a žáků jeho ve všech jemu poddaných krajinádi 
mohlo přispěti k trvalému upevnění jeho říše. Arcibiskup 
Methoděj za jeho panování trpěl svízele od německých 
knéží, které Svatopluk choval při svém dvoře, potřebuje 
služeb jqich při svém častém míchání se do příběhů ně- 
meckých. 

První z nich byl Wiching, Němec rodenii jenž se 
přízní Svatopluka stal biskupem Nitranským, získav důvěry 
Svatoplukovy, nadužíval moci sobě dané ku pronásledování 
učitelů Slovanských. Cizozemci tito nepřestávali Metho« 
děje osočovati u papeže, jakoby se nedržel pravého učení 
církve. Pro takovéto sočení povolán byl od papeže Jana 
Vm. opět do Říma. Přišed však tam r. 880, ospravedlnil 
se tak dokonale, že papež, potvrdiv jej v důstojenství arci- 
biskupském, podrobil vrchní jeho správě všecko i slovan- 
ské i latinské duchovenstvo v říši Svatoplukově, a i schvá- 
lil jemu opět užívání slovanského jazyka při službách božích. 

Přece však tím různice a půtky neukončeny. Kněží 
němečtí brojili proti bohoslužbě slovanské, která nejlépe brár 
nila všemu německému živlu a vlivu na věci drkevní v ze- 
mích Svatoplukových. Svatopluk sám držel při tom oby-. 



ájriS' j^ičh stranu, ták že koneční papež Ján ďlě přáňlt 
jeho nafídil, aby bohoslužba latinská mélavedle slovanské 
prftchod y zemi, což bylo pramenem stálých rftznic. Me- 
thoděj umřel dne 6. dubna r. 885, a pochován, jak se zdiá| 
v chrápiě Panny Marie na Velehradě. 

Po smrti svatého muže toho vzrostly rftznice méá 
obéma stranama až i ve zjevné násilí proti přátél&m a 
n£e(hifkům jeho. Tu pustil Wiching všechnu zlost Svou na 
přední žáky Methodějovy, mezi nimiž se připomínají zvláště 
biskup Grorazd, rodilý Moravan, a Elemens, potomní arci- 
biskup Bulharský. Ti a jiní mnozí, nemohouce konečné sné- 
sti protivenství, která jim v Moravě činěná, vystěhovali se 
k Bulharům. Pro veliké různice tyto v duchovenstvu ne- 
mohl píapež osaditi hned arcibiskupskou stolici, uprázdaé- 
nou po Methodějovi, a tak dílo ustanovení pevného řádu 
církevního na Moravě a v Čechách i v druhých zemích říSe 
Moravské přišlo ve zmatek. Slovanské písmo však i boho- 
služba zachovaly se svou potřeboui oblibou v národě ještě 
ídrze cáá století, ačkoli od té doby ani v Čechách ani na 
Moravě panovati více nemohly. Methoděj i bratr jeho Ky- 
rill pokládáni jsou za svaté, a památce jejích blahoslaví 
celé západní Slovanstvo, co apoštolům svým ; jmenovitě Mo- 
rava ctí ss. Kyrilla a Methodéje co patrony zemské, slavíc 
9. březen, od roku pak 1863, s povolením papežovým za 
příčinou tisícileté slavnosti jejich, 5. červenec co den jim 
zasvěcený. 

Velehrad, sidlo yelkoknižat morayských. 

Mezi nynějším Velehradem, hodinu cesty od něho, a 
metí královským městem Hradištěm leží, již na blízku to- 
hoto, na pravém břehu Moravy vesnice, nazvaná Staromi'^ 
8tó^ zaujíiúající 375 čísel domových s 2500 obyvatelů. A pravé 
na tom místě stál v 9. století v dějinách moravských pro- 
slavený Veléfhrad^ sídlo velkoknížat Rastislava, Svatopluka 
a Mojiníra n. 

Ves Staroměsto sestává ze dvou částí, co do spůsobu 
stavebního zřejmě rozdílných, tak že i lehce k poznání, že 
i co do času od sebe se liší, a jedna o mnoho dříve, dru- 
há pak později založena byla. 

Původní a starší část severní rozkládá se po obou 
stranách silnice, od Napajedel vedoucí. Největší počet jpH- 

8* 




TÍfUme kolem veliké čtverohranné prohlubiQy (loož^^ 
pěny. Tyto nepravidelné, více méná porůznu, talcořkft 
idyllickém nepořádku rozvržené byty prozrazujou prastar- 
wvéký ráz osad na první pohled. Skupení toto jest t* 
pravé eiaTé mento (antiqua civitas), jakým již v 9. stolec 
folo a v tomtéž veku předměst/ Velehradu působovalo. 
flyml SiloyQ Kkveiou. 

Druhá, jižní a větáí část jest spolu o mnoho pravidelr. 
^(^ěl, prostraaéjSím návsím, dlouhými pořadími staveb na-:^ 
značená, co véím právem za důkaz pozdějšího věku máme. 
Ze všeho totiž poznati lze, Že se nikoli během času a po-; 
IfroČilostl osvěty řádněji byla skupila, nýbrž že se hned při 
původním založení na pravidelnost hledělo, že osada tátct 
najednou povstala, a že tudíž z pozdějšího věku pochází. . 

Jak pak slouly části nynějšího Staroměsta ve sta^i 
Tpvéku? 

Onano, jižto jsme co starši popsali, sloula Děoín, t ],■ 
Píi^^í vmío, ta novější pak, v 9. století nastalá Velehrady 
(Velegrad, Vjelogrod). Pro Dévln užívalo se ve 12- a 13,. 
vSku také německého překladu Modoburg (Majdeburg^ 
iíagdeburg). 

O Dévlně nevíme, kromě jména, nic více udati, po-, 
4pbá se však, Že to bylo prastaré a nikoliv neznamenité 
mésto moravské, tak nazvané dle bohyně předků našich 
tíhy (Děviny, Dovány, Duny). 

Vedle tohoto Dévína a dílem na místě jeho saložilv 
v první polovici 9. věku velkokniže Moravský Rastislav 
proti Němcům, nepřátelskýno sousedům svým, nový hrad, 
obehnav ho, kde toho potřeba kázala, dle docela nového, 
dosud nevídaného spůsobu Dejsilnéjšlmi hradbami, tak že 
napotom Němcům největšího obdivu vynutit. Kronikář ně- 
mecký napsal o něm, že ani vysloviti nemůže, jak zname- 
iBtý a pevný hrad tento byl, jemuž ani mezi nejstaršími 
idkdy podobného nebylo. 

Pro neobyčejnou velikost a znamenitost svou byl tu- 
díž za největší, nejpevnější a nejhlavnější hrad celé řfše 
moravské považován, což i příčinou bylo, že ho velkokniže 
také ^a sídlo dvoru svého a za hlavu říše moravské vy- 
volil. Obyčejné byl od našinců prosté velikým hradem na- 
zýván, ač název tento tehdái ještě za vlastní jméno nepla- 
t^^ , yelehrad, co jméno vlastní a samostatné, vyskytuje se 
teprv později. U tehdejších Němců sloul dříve dle starého 



laSmiBib^ CDeTina), pozici Rattulavův hrad, také t&i^ 
misto Raetislavovo. 

\' Ptklo&a ' iktélib ĎWf ^ďéjálbo jaá úpíU 6moÍ ff^er^ a 
KfíHicíéh hór, áa róvné, iilžitid, epolii i^máve a ůrodM 
UoťáTpŮ žávMžOTané a chráněné, musela obézřeti^ého,^^ 
lioýiifka toHoto k založeni bezpečného hradu Ba cUstetóm.-^ 
tó, , t tóthů jeStó ténjéř ve středu tehdejší ftóé mor^Ť^ 
féžltítíi, pahnoiiti. Třeba td připomenouti, zé Móray^^ uL 
dáž až po Dunaj, na východ až ke Hronu a k seyeí^ ai 
po střední Odru zas^ovala. Ná západe žamezavaly' jť 
manhartské (marahauské t.j moravské) hory. Tu tedy vy- 
pínal se svétoznáta^ ti bbdivttváný VblCtitiH, z jehož lůna 
bohabojní Rastislav (846— 870i, po uém mocný Svatopluk 
- (814,-194) a.ůaposled chrabVý ale neŠtastný Mojmír II. 
(894— 907) VeléU národftm sv^m v rozsáhlé řlSi moravské. 
Jeb na mlfltá tomto mohli také výsledně dostáti úloze své 
průfí Bousednim pomezným hrabatům východních krajin 
Q%iécl{ych. 

Kikoliv tedy na _ místě 7ty nějšiho Velehradu, jak se 
dříve ^zit to pělo, nikoliv tam, kde nyní město HradiĚté 
Slójf, nýbrž, na místě, kde se na pravém pobřeží Moravy 
M obou, stranách silnice, z Hradiště na nádraží vedoucí, 
jiinŠjSÍ část nynějšího, Staromásta rozkládá, skvěl se v 9. 
století náá Velehrad, co následovué jesté lépe dokážeme. 

,.; Předeválm vfek třeba .dovodili, že Velehrad .úprav- 
dívŠ dříve DévlD sloni, nebo£ urďt^ji, že raééto, vedle oě- 
hdj zaJiOžen byl, jm^o toto néelo a pod nim U tehdegSfota 
BpisQViiítflů zn^o byla. 

Za d&kaz toho slcrožf nám přede vSím psáaii zprftvtt,' 
dle niž vévoda moravsk:^ Břetislav (2092) nbfoza1^eb<éÉM 
probofistvl BpytiiíovBkému chrám s pozemkení, k némn pa-' 
tHclm^ u- Věéehfúdu, na Máti bpaíého nifsta DivÍM zadal. 

' -»ruíiý důkaz jsou sloVa krále Ofekatk fř/.^lístdpaiíí 
128S)'^Ítetiértíákflm na nynějílní VěíeWadá úádáitf Málteri' 
ptílWiifiyiiííhb; ttWá itíi takto: VeUhraa, piívoÉňt ,miúu> 
Modoburg. 

■PfVtlI SipPáv* uVádl nám Veltetírad na místě někdej- 
Sfttf' íiíéSla^Tíévíňa, a si dřtíhé vtchárf; že Velehrad pfi- 
vtfftpg : áWál Múdtobúrtf. Mo.dóbnrg jest tedy to saihé, co 
D^k' ft zřejmě nic jlliého; než prtruSený německý převod 
bAblJo'; ttfHtťtdíSřco divH iirádi Oíilrbvené a vlastně J^a- 



debvrg, Mitidfburg neboli Magdeburg, jako nynájSi Magde- 
burg Čili Dévfn na Labi v Prusku. 

Obé zprávy tedy dosvědéujou, že na místě, na némž 
později Velehrad povstal, pflvodaé niásto , jména Dévfn 
Btálo. Ostatné se podobá, áe v 9. století název německý 
Hodoburg ještě v obyčeji nebyl a teprv snad ve 12. věku 
nastal, jelikož mnich Fuldský, ač dobře védél, coby jméno 
Dévfn znamenalo, přece ještě překladu M odoburg neužívat, 
řka jen: v jistém mé'ié, din jmyka tamního Děvín (Oovina), 
I wf 3^'^ diočina nazvaném. 

Osady Velehradu. 

Času, v němž Velehrad založen byl nejsme s to, ná- 
ležitě určiti. Povážíme li však, že Rastislav roku 846 pa- 
nování své nastoupil a hned o vybavení Moravy ze vplyvu 
německého se pokoušeti započal, nechybíme jisté, kdyžtď 
pflvod mezi rok 846 a 855 položíme. Roku 855 musel již 
býti hotov, proto že se némeítí kronikáři k roku tomuto 
již o něm zmtňujou, zpravujíce nás spolu, že roku toho 
vojsko německé před hrad tento dotáhlo. Zdaliž se tehdᎠ
o dobýváni jeho pokusilo, nevfme, jistě ale odtáhlo s ne- 
pořízenou, a jako liška, když chutných a lákavých faroznft 
dopíditi se nemohla, pravila, že prý jsou trpké : tak pra- 
Tili tehdáž Němci, že prý ho nechtěli dobývati, 

Z toho již poznati lze, že předtucha a opatrnost Ra- 
stislavova nadarmo nebyla. Náběhy N^mcfl na Moravu a 
itoky na Velehrad, započaté v dotčeném roce, opakovaly 
ee od toho času častéji. Roku 864 po Čtvrté. Roku to> 
boto dotáhl královic Karel s velikým vojskem k Velehradu, 
neboli dle slov letopisce Fuidského k oné nevýslovné ve- 
liké pevnosti Raalúlunooé, která sobě podobné mezi všemi 
tebe slarUmi nikde neměla. S podivem hleděl pouze na ni, 
ani se jí netknuv. Za t-o vypálil a pomoci Boží f vedlejší 
neohražený Dévín a jiná raísta v okolí a pobral obyvate- 
lům uprchlým uschované dle obyčeje tehdejSího v jámách 
na poli obilí a jiné zásoby, v lesích ukryté. 

Potnamendni. Slova kronikáře Fuldského jsou násle- 
dující: Erál Ludvík v srpnu měsíci za Dunajem, s valným 
vojskem vytáhnňv, Rastislava v jakémsi méstě, ježto v ja- 
«yku národa toho slově Dovina (Dévín), to jest dívčina, 
ODléhal, — Dévín, o némž toto řeČ jest, měli mnozí za Dé- 



8> 

vín, bývalý středověký hrad u výtoku Moravy do Dunaje. 
To jest zřejmý omyL Jak by mohl kronikář skalní hrad 
nazývati městem? — Nebyl by musel místo za Dunajem 
říd n Dunaje, kdyby byl mínil onen brad na Dunaji ? -^ 
Při tom nebereme ani ohledu na to, že předkové naši toho 
času hradů svých nestavěli na vysokých kopcích, jelikož 
hrady jejich docela jiný účel měly, nežli za dob pěstního 
práva středověké tvrze^ na skalách strmící ; aniž rcemid^ 
žeby to jen zpozdilost byla od panovníka moudrého j^ 
v postoveni tom, v jakém Rastislav, se vynacházejícího, dí- 
dletí na ůkraji říše své; u samých hranic nepřítele svéluT 
úhlavního, jsa takto na pořádném nepokoji a nebezpeč 
vystaven. Za Dunajem, na pravém pobřeží, byla totiž již 
Pannonie německá (východní marka ěi krajina). 

** Nechceme tuto dějů tehdejších, jejichž středištěm 
z větší čMi ovšem Velehrad byl, obšírně líčiti, jen jedné 
ještě, protože obzvláště důležité, události připomenouti 
chceme, pro niž Velehrad, třebat ho již nebylo více, přece 
po Všechny ěasy od západních Slovanů slaven bude, totiž 
že povolaní z Cařihradu bratří Solunští, Konstantin {KyHlI) 
a Methodéj r. 863 tu, na Velehradě, od velkoknížete Rar 
stislava uvítáni a ochotně přijati jsou byli. Z Velehradu 
započali potom činnost svou blahověstnou na Moravě a 

v Čechách. 

. ■ « ■ 

Skvělt se ovšem Velehrad od založení svého ve zdárné 
slávě a nádheře, ač bohužel nedlouho, nebof již roku 907 
potkala říši, jíž hlavou a srdcem byl; neočekávaně veliká 
pohroma; jejíž následek bylo konečně i jeho úplné zničení, 
S říší moravskou zmizel i on, zmizel jako záře na večer- 
ním nebi po krátkém, asi stoletém potrvání, tak že v no-.: 
vém vSku i pochybnost nastala, zdaliž ho na Moravě bylpw 

Prostopášní Maďaři, usednuvše okolo r 894 v Uhrách 
na Tise, sužovali od toho času jak říši moravskou tak ně- 
meckou drahně let, až konečně obě říše proti nim sé spo- 
jili a vojska svá proti nim do pole vypravily. Roku 907 
strtila se u Prešpurku, tudíž na zemi moravské, bitva ve-' 
liká, krvavá a rozhodná, v niž pohříchu zvítězili Maďařil 
Tito se potom vyrojili na Moravu a opanovali ji od Du- 
naje až po středomoi^ké pohoří, po Brno a po hranici če- 
ské. Tak se dostal i Velehrad do moci jejich. Na to ná- 
dedovala btozná zpousta v eélém pozemí moravském, jehož 



od nad if ■ 



pány byli Maďaři S řiái moravskou zanikl i rod 
panující, rod chrabrých Mojmírovou. 

Celé půl století zůstal Velehrad v áiieiú vetř^a^ 
maďarsliýeb, až se po těžké porážce jich na polích auga- 
))tirskjch, jež Némci Leokfeld jmenujou (954), vévodovi ně- 
mému Boleslavovi I. podařilo, je potom i z Moravy zase 
TTpuditi. Donuceni opustiti pevaý Velehrad položili ho po- 

"f^eiD (asi 957), aby v ném stihatelé jejich nenalezli ůtul' 
ku, Uvážíme-li, že stavby tehdejSi vůbec, tudíž jistá i na 
Selehradé, byly dřevěné, neboli jak dosud z hlíny upécho- 
I f^Aié a témél' veskrz slámou neb rákosím pokryté, pocho- 
píme lehce, že nic jiného z něho nezůstalo, leě jednotlivé 
itolé zdi, mezi nimiž i kostely, které z pevné látky vysta- 

I Vény tyly. Tak byl Velehrad zniťen na vždy, a přes sedm- 
desáte leť&ečiul se té nejntenSf zmfaky ani o něm, ani o 
Ólcoli jeho. A co se mohlo také o popelišti vypravovati? 
Komu mělo předmětem býti, nemajíc nižádné znamenitosti 

■ Tlce, jelikož se i poměry země mezi tím podstatně promě- 
nily í Morava stala se z větíí části kořisti punovniků če- 
ských, kteří ji s Čechami sloučili. 

Teprv asi okolo r. 1030 zmiňuje se vévoda moravský 
Břetislav zase ponejprv o bývalé slávě místa tohoto. Sti- 
iav Maďary, kteří mezi tfm ěást země moravské aŽ po 
řeku Moravu opět byli opauovali, a dotáhna do okolí zpi- 
íenébo Velehradu, snad na rovinu Hluckon, rozplakal se 

[ tn žalem nad osudem jeho trudným. To dosvědčuje sám 
následujícími slovy: „Spatřiv místa tato svatá, na nichž 
sfl křesťanství tak zdařené zarodilo, byl jsem tak velice 
v útrobách svých ku stesku pohnut, že jsem zplakati mu- 
sel, jelikož nyní v3e všudy neznabohy maďarskými zpusto- 
Seno a v zříceninách tu leží. I chrámy v okolí tomto říSe 
naSf jsou do jednoho vyloupeny a znenctény, pročež jsem 
pi^dsevzal sobě, veškerou kořist, kterou jsem s pomod 
boží zhoubcům oněm a lupičům SCastuě odňal, k vystavěni, 
nadáni a zvelebení chrámů těchto obětovati atd.," což také 
skutečné splnil, založiv v nové vystaveném městě, po prvo- 
rozeuci svém Spytihnévu Spytihnéoov (Spytiiiov) nazvaném, 
a oa zpuštěném Velehradě kláštery řádu benediktinského, 
každému polovici pozemků starovelehradských zadav a ř&-< 
hliníků z kláštera v LitomySli do nich povolav. Tito bjlj 
první řeholníci na Moravě. Klášter na bývalém Velehrade 
byl při tamnim kostele sv. Jana Křtitele zřizen a slouL 



I 



eMú sifOšojůiuhé. Si^ytíňovskému proboSstvI dostal se bý- 
valy bez pochyby též zbofený chrám marianstj^, při némž 
s?i Method^^ sí<Uo ^vé míval 

Tuto se nám tedy objevuje Velehrad po miéeif svém 
poprvé zase^ mkoliv ale co slavná a nedobytná pevnost, 
nýbrž co diatmá, sotva snad t popele povstalá viska 
(villa)- 

Na to umlkají zprávy o VeMiradé na sto a sedmde- 
sáte let zase úplně. Mezi tím vyvinul se tento zase poně- 
kud, stav se trhovým městysem^ nímž zůstal až do zalo- 
žení města nra^HM. V okolí jeho udala se zatím velko- 
lepá proměna, totiž založení klážtera velehradského pod 
jménem: Nový Velehrady o némž brzy promluvíme. 

Tipomínky na Telebrad. 

I po zničení veleřiSe moravské a po úplném v nivee 
uvedení tak slavného a na osudy staromoravské Hše tak 
podstatně pftsobídho města památka na Velehrad nikdy 
docela nevyhasla. 

JU totiž asi sedmdesáte let po zničení jeho, tedy 
v 11. věkui připomíná a oplakává ho, jak jsme již byU 
idďili„ vévoda Břetíslav. Tento snad mohl předce o všedi 
okolAOStecb^ Vdehradu se týkajících, náležitě zpraven býti. 

Ve 13. věku nalézáme zprávu o Velehradě ve ctěni 
o $ff. Vddavi tohoto obsahu: ^^Potom když bratr sv. Qy- 
rilla, jménem Methudius, po jeho skončení místo něho mo, 
ravským biskupem byl učiněn, tehdáž české slovutné kníže, 
jménem Bořivoj a jeho bohabojná kněžna, sv. Ludmila 
v městě, ježto Vtlehrad slově, tu, kdežto moravského ar- 
cibiskupství stolec a hlava byla, v kostele sv. Víta od bla* 
ženého arcibiskupa Methudia oba svatý křest jsou přijali'' 

Na začátku 13. věku připomínají nám Velehrad zřejmě 
mai^rabě Vladislav L a bral český Otakar L v listinách, 
svrchu uvedených, co zakladatelové kláštera velehradského. 
Založením kláštera tohoto byl bez odporu trvanlivý pomník 
starému Vdehradu postaven, kterýž by i co do známosti 
záležitosti starom<Hravských, obzvláště piak co do apoštok>- 
vání bratří Sduňakých na Moravě, o němž tak niálo do- 
máddi a podrobnějších zpráv máme. ještě lépe a yýdednft 
byl. ú&^val, kdyby tu usazení řehobíd nebyli bývali 
M^pidy, jimž před^nfty nadzminěné lhostejné býti mi^dy; 



4S 

pročež také mnohé znkh, tehdáž jeStě dobře známé, v za- 
pomenutí přišly a bohužel na vždy I 

Ku konci 13. věku (1280—1314) vyprayuje o Yele- 
l^radé Dalemil takto: , 

„Bořivoj přijede k dvoru (moravskému), 

Král jemu učiní vzdoru, i 

Eáza mu na zemi sedietí, 

Řka : sluší tobie viedieti^ 

Že to i^sluší pohaam, 

Zarovnu bytí křestíanu. — 

Prosí krsta ot Svatopluka moravského 

A ot Methodíeje, eixcihiskapa, velehradahéhoi 

Ten arcibiskup Rusín bieše, 

Mšu svatů slovansky služieše; 

U Velehradě krsti Čecha prvého. 
Tak se tedy po všechna stoleď od zrušení Velehradu 
na něj pamatovalo 1 

melaropolitni chrám a residence sv. Method^e blíže starého 

Velehradu. 

Vélkokníže Svatopluk, který r. 874 strýce svého Ra- 
stislava v panováni následoval, zvelebil Velehrad ještě více, 
učiniv ho hlavou církve Moravsko - Pannonské. Když totiž 
Velehrad s dorozuměním papežovým za stálé sídlo ardbí-- 
skupa Methoděje vyvolen a ustanoven byl, vystavěl Svato- 
pluk blize ného metropolitní chrám a residenci biskupskou. 
Pravíme bUée něho (Velehradu), poněvadž stavby tyto nové 
nebyly v hradě samém, nýbrž opódtí hradeb jeho prove- 
deny. Příčinu toho nevíme ovšem jídati Domníváme sé 
však, že snad v městě, v němž bez toho již tři křesťanské 
chrámy (ss. Víta, Michala a Jana Křtitele) stály, pro ta;k 
znamenité stavby místa dosti slušného a příhodného ne- 
b^^lo. Snad zadala důležitost místa, k stavbám novým vy- 
voleného, pohnutky k tomu. 

Nedaleko totiž, asi půl hodiny za severozápadní brá- 
nou Velehradu otvíralo se zajímavé údoM, pokryté zele- 
ným kobercem' a lesem ověnčené. Údolí toto bylo dle 
úlsttíího podání vyvoleno ku slavnému křtu, jehož příchozí 
ku dvoru moravskému bizantStí blahověstové poprvé, pa' 
Mbravě jsou konali. Jistého dne bylo prý ťú mnoho te* 
Ati, županů, dvořenínů a jiných vznešených Moravóínů ú 
veliké slavnosti, již vélkokníže Rastíslat sám zařídil, '^a^ 



48 

jednou pokřestěDO, čímž začátek v pokřesfanéní ostatní 
Moravy učinén jest Pročež to nikterak víře neodporuje^ 
žehy si byl přál, na místé tomto, na němž činnost bratří 
Soluňskýcb započala, tuto co biskup i skončiti. Aspoň byl 
na mfstě tomto pan^átném po r. 874 proní (rozuméj hlavní 
metropolitní) chrám i. s residenci biskupskou vystavěn. Ar- 
cibiskup Methoděj vysvětli ho osobné na jméno Rodičky 
božL Odtud řídil asi 9 let rozsáhlou církev Moravsko- 
Pannonskou, sobe od stolicjB papežské bezprostředně svě- 
řenou a podřízenou. V chrámě tomto držíval sněmy s kně- 
ifmiy v nňm slavíval služby boží v jazyku morUkkém ; 
v něni byl také, když na jaře r. 885 v Pánu zesnul, u zdí 
za oltářem na pravé straně pochován. Touha po zbytcích 
těla ieho jest ovšem ospravedlněna. Kde ale jsou k nale- 
zení? Jest U pověst, že po smrti jeho vypuzení ze země 
kněží slovanátí, vychovaná jeho, tělo mistra svého milova- 
ného do Bulharska odvezli, pravdivá, tak by se na Vele- 
hradě zdarma po něm pátralo. 

Že chrám tento v roce 874 ještě vystavěn nebyl, vy- 
svítá dle náhledu našeho z toho, že český vévoda Bořivoj 
v městském chrámě sv. Víta od biskupa Methoděje po- 
křtěn byl, což by se jistě v biskupském bylo konalo, kdyby 
ho tu již bylo bývalo. 

Qiřám tento trval tu až do doby maďarské, v niž 
jako všecky ostatní v celém okolí, též zničen byl. Zůstal 
tedy sotva celé století neporušený, a povstal teprv po třech 
stpíetich zase, kdyžto markrabě Vladislav I. klášter pro 
cist^ciáky a nový chrám na zříceninách jeho vystavěl. 

NoTý Velehrad éilí klášter velehradský. 

Bohabojný markrabě moťavský, Vladislav I, bezpo- 
chyby jako druhdy vévoda Břetislav, posvátností a známe- 
nitostf místa tohoto pohnut a vida tu bývalý metropoliti^ 
chrám mmianský, hlavní to máteř ostatních na Moravě, 
dosud v rozvalinách, opuštěný, umínil sobě zvelebiti a osla- 
viti ho opět 

Odkoupiv benediktinům litomyšlským pozemky, jichž- 
to kláštery jejich spytiňovský a velehradský (staroměstský) 
požívali, odevzdal je roku 1202 mnichům řádu bernar- 
dinskáio ^11 dsterciákům , jichžto z kláštera českého 
T Plaai sem povolal* Na zříceninách chrámu mařian- 



44 

fikébo a reBÍdenee líeťhodéioxT. vTgtaTěl jim nory thrim 
6 klá6terem. 

Ústav tento dotý. jelikož na památku starfiio Vde- 
hrado, r néhož Tíra ErifitoTa pro Moravu počátek TQďa, 
založen .iert brL d0í»tal jméno: Kory Velehrad. 

Klášter i chrám byly t tak nazvaném romanskín 
fili byzantském (okronhlo-klenutém) dohu vystaveny. Ten- 
to sestával ze tři lodí vedle sebe. z hlavní, prostfedni a 
dvou vedlejších, užších a nižších, a byl jiravá basiKka, t j. 
nemel zdénébo klenutí, nýbrž kamenné, pěkné vykřesané 
pozedffioe, jakýdi tu semotam v pozdfjSí stavWf zazdénýeb 
nacházíme. ne?ly ve znamenité výšce trámový strop, bez- 
pochyby se vší umélostí upravený. Z kláštera, který k vý- 
chodu za ním stál vedla do každé poboční lodi vysoká a 
prostranná brána, mající obloží kamenné, uvnitř na spftsob 
rybích šupin zlatem skvostné ozdobené. Brány tjrto jsou 
tu ješté, jen že jsou zazděny a uvnitř jich menší čtvero- 
hrainné vchody a nad těmito okna zasazena O hlavním 
vchodu pro lid neM'me. dá se však z ostatků kamenného 
portálo, semotam porůznu ležících, souditi, že byl Tknsně 
vypracovaný. 

Že ostatně chrám tento jistě na zříceninách chrámu 
svato-methodéjského btojí, a že Methoděj při něm jistotně 
také svou residenci měl, můžeme mimo již udané svědectví 
ješté také ze zbytků staveb técfato původních dovoditi. 

Kristián Hiřmend, dsterdák velehradský, udává v ru- 
kopisu svém, že kdyžto se roku 16S4 kladly základy pro 
nové stavby při klášteře a chrámě, jelikož tyto (1681) 
ohném založeným zničeny byly, přišlo se na oluromné ka- 
seny rozUáié barvy a vkuďiě vykřesané, jakož i patrné 
Ajfíj z dlažby chrámu biskupského. Patmo to ručí za 
faii íb částky ony byly ostatky synodálního chrámu a resi- 
ámob biakapsko-methodějské. Mimo to našly se v zemi 
n^krobid kameny výtečoíků a méštanů staroveleltradskýéh 
a sápisy a jiné podobné starobylosti. 

V roee 1784 byl tento klášter tísterdátský zrušen. 

Knatelfk aratokyrillský MU Kyrillka. 

--* Starobylý kostelík, vftbec Kyrillka nazývaný, plaU lidu 
ač omylně, za hlavní neb metropolitní chrám, dle 
podáni, že totiž na miste nynějšího Velehradu prvni 



c^^^. lířeBfanaký st&L JestiC on ovSem také jeden » 
starobylých f řediaétů na Velehrade. Fravf se o pfiTOéu 
jeho, žé na mletd, na némž moraviU apoátolové onen prmí 
křest b;11 konali a lid v učení Kristovu vyučovali, na pa- 
mátku tehdáž jii kostelík bv. Klementa vystaven byl, a4 
se o takovém nikde psaná zmínka nečiní. Zajisto pak 
vime, že ve 14. století, když apoStolové naši (1349) v se- 
zn^ Svatých vřadénj, když r. 1380 za patrony zemé mo^ 
ravské prohláfieni byli a spolu veřejná a každoroční slsv- 
-nost na den jména jejidi (9. března) se zavedla, na místé 
tomto ' chrám, jim zasvécený, povstal, který za doby bouří 
husitských ohněm zničen byl. 

Hejno totiž moravských Táboritů, dvé hodiny odtnd 
u Nedakonic táborem ležfdcb, přepadlo v noci (30. dubna 
i^X) nenadále kláĚter velehradský, a započalo, vetřevši 
se 4o ného, kruté krveprolitl mezi řeholníky. Někteří ute*, 
kli přes ohradu do blízkého Hradišté. Ostatní, byli p&<. 
v;t^Žaéni a opat Jan II. se čtyřmi spoludmby svými za- 
tnut a upoután Ňa to byl kláSter i s kostelem úplné 
vyloupen. Druhého dne snesli ro^itřenf vínem zločinci 
Btťilfce.ajiDé hořavé věci v lodi kostda na hromadu, uvrhli 
na ni Etpoutaného opata s druhy jeho a zapálili jL Poiár 
se rozmohl a zničil celý ústav do kořán. Tak poSel i nad- 
řečený kostelík, zůstav až do r. 1590 co spáleuifité. 
. V roce tomto obnovil ho tebdejSí horlivý opatEgardo 
Svá^enský ve slohu tebdáž obyčejném, gotbickém, načei, 
114 JQiéDO feiefe Páni vysvéceu, za farní chrám sloužil 
K»ňm oSao byl hřbitov. Tak trval až do zrušení kláStera, 
n^jjež odBvéoen byl Úřad farní přejel na chrám konventní. 
,0.d toho času, nabyv vlče opravován a za skladiStó 
vcgenská Blo.niiv, scházel co denné, až konečné docela 
zptutl, ačkoliv ho lid moravský, na Velehrad každoročně 
pnt^Jld, povždy v6 vážnosti podržel a navštěvoval. To 
dalo pohnutku k obnově jeho. 

Jji zemřelý arcibiskup olomůdtý Mazimílian žádal o 
postoupeni jeho, což i majitel statku velehradského, svo- 
bodný f&R Jiří Siná, v jehož zahradě stál, ochotně učinili 
odstoupiv i néco pozemku kolem ného. Na to započaly 
penéžité sbírky k prospěchu jeho.' Při generální visitaci roku 
1859 sUbil nynější ólomúcký arcipastýř Bedřich, Že ho do 
roku 1863 obnoviti dá, což se také skutečně důkladné 
a vkusné vykonalo. Oprava déJa se dle nákreen vldeň- 



4« 

álcého stavitele p. Upperta, ve stavbách starožítnýdi 
zvlášté zkoSeQého. Kamenná obloží brány a oken jsou 
veskrz nová od velehradského kamennfka p. Sedláflka.^ 
Oltář, tak zvaný křídlový, zjereni Páně a w. ifi kráU, 
I^edstavujíd, jest práce ndadého vídeňského řezbáře. 

(Dle Pliuktla.) 

Hoyý oltář. Jakýž se nyni na poetn sv. Cyiilla stavi t ba- 
silice sv. Klementa t &imé. 

Hlavní návrh od Antonína BarviUa^ figurální 2ást od 
Lecélio. — Nejdříve stůjž zde něco o basilice sv. Klementa 
vůbec dle zprávy dr. Eitelbergerem centrální komisi pro 
zachování středověkých stavebních památek podané: „Ko- 
stel S. elemente, na cestě di S. Giovanni in Laterano mezi 
Colosenm a lateranskoa basilikou ležící, byl od jakživa 
předmětem pozornosti všech, kteří starokřestanskom umou 
se zabývají Tento kostel náleží ke chrámům Páně, které 
před 5. stoletím vystaveny jsou, a sv. Jeroným již jej při- 
pomíná na závěrku 4. století ve spisu „de viris illustri- 
bus.'' Za papežů Štěpána IIL, Hadríána I. atd. byl iu;- 
ním kostelem. Nynější stavba pochází ovšem z doby b 
něco pozdější Určité historické známky nepřesahujou sice 
dobu Paschala n. 1099 — 1118; avšak nelze pochybovati, 
že i nynější kostel do dřívější doby než do 11. století od- 
ložiti se musL Poslední důkladná oprava s ním se děla 
na začátku minulého století za Klementa XI. Před Opra- 
vou touto uveřejnil Filip Rondini obšírný spis : „De S. Gle^ 
mentě papá et martyre ejusque basilica in urbe Boma libri 
duo. Romae 1706.'' Vedle nábožného podání vystaven jest 
nejstarší kostel na onom místě, kde se dům rodiny sva- 
tého Klementa nacházel Při úplném nedostatku ja^h- 
koli jen stop jistějších, které se k životu sv. papeže Kle- 
menta vztahujou, nelze onu tradid výše sledovati; ale ta 
okolnost, že pod nynějším chrámem část starší basiliky 
leží, jakož i vážnost chrámu samého již několikráte po- 
vzbudily chuC, aby se tam kopalo. V popisu města Říma 
od Bunsena Plattera praví se, že němec^ stavitel Oau r. 
1818 tam kopal, ale, jak se zdá, beze všeho prospédm. 
I v nejnovějším čase kopáno zase, a sice dán ktomu pod- 
nět z naší vlaati, a zase jen s polovičním výsledkem; neb 
hrob sv. Cyrilla, který se hledal, nalezen prázdný a vyko- 



47 

pane části opit se zasypaly, jelikož se myslelo, žeby po- 
kradováním prací nynějšímu cbrámu nebezpečí hrozilo. 
Roku 1858 ryhověl apoštolský nuncius ve Vídni Monsig- 
nore de Lucca přání Slovanů, aby pi4 slavnosti tisícileté 
ročnice příchodu sv. Oyrilla do Moravy v Římě samém po 
hrofoě tohoto světce se bádalo. Nebylo neznámo, že pozů- 
statky svatého v starém kostele spočívají a že původní 
hrob na pravé straně oltářní se nalézal. Později dostaly 
se prý pozůstatky do jedné kaple nynějšího kostela. Jeli; 
kož ale pozůstatky svatého do řečené kaple jen přeneše- 
nftxi ze starého hrobu dostati se mohly, nikde ale o tom 
žádné zmínky se nátn nezachovalo, čemuž při úplném ne- 
dostatku všeho údaje o takových výkonech v onom čase 
nikdo diviti se nemůže, protož zdálo se býti odůvodněné; 
aby se po hrobě samém pátralo, čím, nalezMi by se prá^ 
zden^ ono přenesení by se tvrdilo, a drahocenná památka 
Slovany na světlo by postavena byla. Touto myšlénkou 
se řídíce pátráno tedy po hrobě. Kopání se dalo pod 
apsidou nynějšího chrámu S. Clemente. Bulletino di Ar- 
cheologia Christiana podává zřetelný výkres staré apsidy 
v foměru k nové. Z toho výkresu vysvitá, že apsida sta- 
rého chrámu mnohem větší byla než apsida noyějšího, a 
že následkem toho i střední loď větší byla. Mimo to ale 
nacházely se také starší základy římských staveb z cihel 
sbudované a zdobami z pohanských časů a rosetami okrá- 
Slené; které do 11. století po Er. se odkládají. Dokonale 
ani tyto ^sti prozpytovatí se nemohly, jelikož obávati se 
bylo, že pokračování u práci stavbě nadzemní uškoditi by 
se teohlo. Nalezení soukromého stavení pod presbyterium 
i nynější i staré basiliky a sice stavení, jehož stáří do sv. 
Klementa klásti se může, ujišCuje římské archeology, že 
BtBíX& basilika na základě římského domu zbudována byla, 
^enž obydlen byl od sv. Klementa aneb alespoň od nějaké 
křesCimské rodiny. Nalezen prázdný otevřený hrob na 
onom noístě, na kterém dle tradice hrob sv Cyrilla byl a 
na blízku jeho jizba se dvěma obrazy, z nichžto jeden 
^ křest starší osoby svatým nějakým biskupem obrazí, který 
křestěnci pravou ruku na hlavu klade. Bossi má toho bi- 
skupa za sv. Cyrilla, jiní za sv. Sylvestra, který císaře 
Konstantina křestí. Rossi odůvodňuje náhled svůj tím, že 
štarokřesfanské fresky Říma zcela jiný ráz ukazujou^ než 
tohoto biskupa, jakož že vousy, pak četné kříže na palUum 



44 

a ^zlidné na ném ozdoby nikoliv na latinského, nýkrt^mr 
^chodniho biskujpa se vztahiúoii. Druhý obraa pfeďila*' 
viye kníže, který pravoa ruku zdvihá^ aby dal roiskaz dtft* 
ma osobám vedle něho stojicim; ale tento obraz jest 'do- 
cela porouchán. Není docela žádných pravítek, aby na ji- 
stou osobu se mohlo poukázati, a Bossi v úplné jest acýi* 
stotě, máli se v tom moravský kníže Rastislav, neb ředcý 
císař Michal neb bulharský kníže stejnojmenný poznatL 
Bossi a p. Mullvoly viděli nějaké stopy písmen, které aa 
AGIBIL čtu. Z těchto lze prý jen tři první poněkttd po* 
znáti ; čtvrté jest úplně neurčité. Bossi má za to, že tyt^ 
fresky pocházejí z 10 století Kde hrob sv. GyriUa njmt 
se nachází, jest nejisto; ti, již jej hledali ve Vatikáne, na* 
máhali se bez výsledku, jakož i ti, kteří zprávě v BoIlail«- 
distech, od očitého piý^ svědka, Gaudenka, pocházejid, 
věří, která praví, že tělo sv. Gyrilla nejprve od papeie 
Hachriána ve Vatikáne podiováno, později ale z V&tikánOi 
do Glemente cum locello marmoreo přenáeno a tam v po* 
mníku, k tomu zvláště zřízeném, uschováno jest O tomto 
pomníku nenalézá se ale nyní ani nejmendi stopy. ŽeCy- 
rill v kostele sv. Klementa pochován byl, potvrzige ostatně 
také italská a bulharská legenda ,yde St. Gyríllo et Me^: 
thodio." 

Již přede dvěma lety uchopili se v Římě meikiyíd 
kriyané naši, Barvitius a Levý, myšlénky skomponovati dft^' 
stojný oltář. Nákres jimi shotovený a model předl6ieil 
jest kardinálem Beisachem svatému otci. Nyní bude jíi 
oltář nejspíše z větší části hotov. Hořejší ozdobou jsM 
na něm oba apoštolově slovanští, spodní ozdobou symboly 
Kristovy a čtyř evangelistů, jlchiž spisy onino Udu přaklé 
dalL Pendella obrazí důmyslně poslední večeři BelifypOT,, 
stranní obsahujou cyklus pěti hlavních výjevů ze života slo^ 4 
vanských brattí svatých. Gelek je držen ve slohu nejstartt 
renaissance. — (Bodinná Kronika, číslo 89. — 4. svazek). 

Soluň T Makedonii. 

Kterého Slovana nepojímal by cit svatý i velebný, 
kdykoli vysloveno jméno Soluni, města, z kterého vyšla dvi 
veliká světla dvěma světům slovanským, ze kteréhož vyšli 
svatí apoštolově slovanští Kyrill a Methoděj, jejichžto pfed 
tísídletim vykonané veliké" dílo právě nyní Morava s Ge- 
pbanú zbožQOu vděčností světila. Kdo neapomnél by, slyte^ 



49 

jméno řecké Soluně, na ohnivá slova apoštola Pavla, ježto 
obyvatelům soluňským dvakráte zaznělo I A město toto není 
určeno k tomu, aby sláva jeho — jako sláva mnohých 
druhdy skvěle panujících měst — zahynula; nebot má se 
státi středištěm velikého obchodu světového. 

Město Soluň, Thessalonike, Selanik aneb Saloniki leží 
v zákoutí zátoky téhož jména, majíc za zády svými velmi 
úrodnou krajinu, řekou Vardarem ovlaženou. Původní 
svoje jméno Thessalonike obdrželo po manželce původce 
svého Kassandra, švakra Alexandra Velikého. Založeno 
byvši na místě, kde druhdy dědinka Tlíermae (Teplice) se 
rozkládala, záhy rozkvetlo a má i nyní asi sedmdesát tisíc 
obyvatelů různého původu i různé povahy. Soluň není 
více městem řeckým, neboť jiotomkové Hellenů činí i spolu 
s rodinami smíšené národnosti řěcko-slovanské patrnou men- 
šinu a spíše jakousi osadu cizinců. Za to počítáno roku 
1850 — v obyvatelstvu asi 70.000 hlav — 30 až 36 tisíc 
Židů spojených v 6.200 rodinách. Obchod vůbec, bursa, 
penězoměnectví* i malý obchod nachází se v rukou Židů, 
jižto na nernchomém a nepohyblivém jinak východě dosti 
znamenitý ruch spůsobujou. Téměř všecka čeleď domácí, 
velká část veslařů ve přístavu Soluňském, jakož i nosičů 
břemen jsou Židé, poněvadž ani Bulhaři ani Řekové pilné- 
mu vždycky čilému a všecky výhody čenichajícímu lidu vy- 
rovnati se nikterak nemohou. Poznati lze Žida Soluůského 
po ostrém tahu tváře, červeném na spůsob turbanu o hlavu 
svinutém šatu i po kabátě kožíškem lemovaném. Nepopi- 
ratelný jest ve tváři obojího pohlaví jakýsi tah bolestný, ba 
plačtivý, po kterém sotva bychom poznali nad míru čilého 
obchodníka i dělníka, jemuž ostatně také dobře se vede. 

Také v Soluni mají Židé svou vlastní čtvrť, ač i tam 
;io ostatním městě se šíří. Rodiny jejich jsou nad míru 
plodné, a mladíkům i ne příliš sestárlým vdovcům jest 
nad to zákonem židovské obce přikázáno, aby se oženili; 
kterak by rodinu uživili, o to nechť každý sám se postará. 
Ostatně obyčejně už desítiletý synek něhrubě zámožných 
rodičů ve skutku sám po svém výdělku si chodí, což ovšem 
mysl bystří, ale j k nepořádnosti i lehkomyslnosti svádí. 

Příkladná snášelivost všech vyznání, panující tuto ži- 
vost i hlučnost činí Soluň, položenou pod překrásným ne- 
bem, nad širým mořem, městem fk nejvýš rozkošným. Co 
, se týče snášelivosti, sluší Jenom připomenouti, žeby který- 
JoOl 4 



50 

farii kíesfáB aneb mohamedán, jenž židoTského sloka Sf&to 
bez přicmy odehnal, darmo hledal jiaflio ďnhii, dokud se 
s onjm neYjTOTná. 

Tmků dtá Soluň asi 25.000; jsouC to lidé nejbo- 
hatšf a neJYzácnéjši, při tom Yynikaji nevšimaTostí, pýdioa 
a mocL Tak řevných Řeků jest t Solimi přes 3.000; 
před osTobozcním Řecka bvlo jich tu asi lO.tXX). 

Mohamedáni tu mají 37 mecetá, z nichž n&teré 
byly dřÍTe chrámy křesCanskými. K témto náleží chrám 
ST. Demetria ye čtrrti zTané E4ki Akapu^^i; co mečet 
zře se Ktusumihick DzcunL Jest to basilika z prrnich 
let 8. století a zároveň hrobkou sv. Demetria, umučeiróho 
r. 307 T samé SoIunL Dokud chrám ten byl v rukou 
praYoslavných, prýštil prý se t ném divotromý pramen; 
ovšem Tuikňm více se n^rýští, ale ku cti slouží těmto, 
že hrob křestanského svétce zachovali neporušený a po- 
.dnes dzincftm úkazu jou. 

Soluň dnešní byla by středem nejrychlejšilio obchodu 
mezi Anglií a Indií, kdyby totiž mésto tpto spojeno bylo 
železnicí se^ Srbským Bélehradem. Kakouský kousal ve 
východním Řecku í>r. J. G. ton Hakn vypočítal, že Ale- 
xandrie v Egyptě vzdálena jest Soluně 670 mořských mil, 
kdežto do Tei^tu z Alexandrie se počítá 1.200 mil, do Ja- 
nova 1.300 a do Marsiiie 1.380. Vyplujou-li dva parní- 
kové, ujíždějící oba za hodinu deset mil mořských, záro- 
veň z Alexandrie, doplul by jeden z nich do Soluně toož 
dobou, kdy druhý ještě o 710 mil mořských vzdálen jest 
Marsiiie, tedy nejméně ještě 71 hodin plouti mo^ Ba- 
de-li ale jezditi parní vlak ze Soluně do Bělehradu, a sice 
rychlostí takovou, že za hodinu ujede jenom dvaikct ho- 
din cesty, pak by ovšem možná bylo uraziti přes Vídeň 
oněch 670 hodin cesty z přístavu Soluňského do Kalety 
za 56 hodin, a východnická pošta byla by touž dobou 
Y Londýi^, kdy onen druhý piuník — ač byla-U by plavba 
příznivá — u Marsiiie přistává. 

Bělehrad Srbský vzdálen jest Soluní 165 hodin ce- 
sty, a pan Hahn tvrdí na základě svého osobního pátrání, 
že cesta jest jako stvořena k založení železnice, a sice po* 
nejvíce podle řek Moravy a Yardaru v Srbsku i Maked(m- 
sku. Uskuteční-li se spojení toto, pak nastane Sohmi dů- 
ležitost v ohtedu hmotn#D, jakou sotva kdo před lety tušil. 



Bohoslužba Slovanská v Čechách, zvláště v klá- 
šteře Svato-Prokopském na Sázavě, jakož i v 
Emmanzich ěili na Slovanech v Praze. 



Když Bořivoj, kníže český, mocného Svatopluka roku 
871 na Moravě navštívil, aby s ním v těsné svazky sou- 
rodného příbuzenství vešel, zdržoval se, jak již praveno, 
na dvoře Svatoplukově sv. Methoděj. Tento svatý bratr dů- 
myslného filosofa, sv. Kyrilla, výmluvností nadšenou a po- 
vzbuzený Duchem svatým přesvědčil Bořivoje kníže o ne- 
beské pravdě svaté víry křesťanské. I udivil se Bořivoj 
kníže, uvěřil v pravdě slovům nebeským, a sv. Methoděj, 
křtě Bořivoje sjeho komonstvem, nebes požehnání českému 
národu zvěstoval. Kníže BoKvoj, navrátiv se do Čech, že 
křesťanství na Moravě přijal, národu svému oznámil. Po- 
tkal se sice s odporem, než stal se i později vítězem. Sou- 
rodné mluvě pobratřených Moravanů rozuměli Slované čeští 
jistě i tehda dobře, jakož i podnes. 

Od toho času sbližujou se těsněji sourodní národové 
slovanští v Čechách, na Moravě a Slovensku; sbližujou se 
city svatějšími, city křesťanské lásky, původ s nebe mající. 

Nuže, kdoby medle o tom pochyboval, žeby sv. Me- 
thoděj, podav víru křesťanskou českému knížeti Bořivojovi, 
jemu a jeho komonstvu nebyl i písmo objevil, jež byl sv. 
Eyrill sestavil a jímž už tehda dosti mnoho psáno bylo, a 
žeby jim nebyli potřebných církevních kněh poskytnul, 
písmem* tímto sepsaných? 

Slovanská bohoslužba SvatokyríUská počala pak krásně 
zkvítati v zemi české. Bořivoj a sv. Ludmila, manželka 
jeho, pod správou sv. Methoděje zasazovali se o rozšíření 
víry křesťanské. Spitihněv (pobožný) až do r. 915 to spa- 
nile dílo vedl. Svatý Václav skvěl se i vzdělaností i cnostmi 
po něm... Od zbožné báby Ludmily vychovaný byl okrasou 
vlasti a ozdobou církve, až zavražděn jest od vlastního 
bratra Boleslava (935). 



54 

Syn Boleslavův, Boleslav II., 1. 967 úplné vítězství 
ujistil víře křesfanské a v Praze založil biskupství. 

Kyrillera a Methodějem přineseny jsou do Moravy 
potřebné nábožné knihy, a ty opět s křesťanskou vírou 
přinášeny byly do Čech, kde dle nich vyučováno a kde 
přepisovány bývaly, čímž se výhradně jen mniši zaměstná- 
vali ; nebof jen kněžf a mniši vyučovali čteni a písmu slo- 
vanskému. 

Na počátku desátého století zpíval už sv. Václav (dle 
legendy Petrohradské) bohoslužbu slovanskou a latinskou a 
čítal bez úhony písmo Boži V desátém století kvetlo slavné 
učení ve slovanském jazyku na Vyšehrade. Na konci de- 
sátého století narodil se sv. Prokop. Na počátku jedenác- 
tého století chodil do slovanské školy na Vyšehradě^ a na- 
učil se tam písmu slovai^skému tak dokonale, že se mu 
mistři Vyšehradští až podivili; proto ho snad Prokopem 
nazvali od řeckého slova 'TupoxoTurcd, což znamená prospí- 
várny jako lupoxor^Q prospěch. Může býti, že přeď svým 
vstoupením do kláštera sv. Prokop snad jinak se nazýval, 
jakož i sv. Kyríll dříve Konstantinem sloul. A jak psal 
sv. Prokop ? Odpověď : Písmem Kyrillskýra. Kde jest ono 
písemné svědectví, že sv. Prokop Kyrillsky psal ? Poslyšme I 
Karel IV., když Emmauzský klášter r. 1349, tedy před 500 
lety založil, podal mnichům, z Gharvátska a Dalmatska 
povolaným, ono evangelium Sázavské a řekl jim, že jest to 
rukopis sv. Prokopa opata Sázavského, že jim je daruje co 
drahocennou památku slovanskou, k úctě sv. Jeronýma a 
sv. Prokopa. Kdosi z mnichů Emmauzských poznamenal o 
tom v glagolské části nadzmíněnébo evangelium slova ná- 
sledující : A druhá strana těchto knížek,- v níž jest podle 
ruského zákona, tu psal jest sv. Prokop opat svú ruku a 
to písmo ruské dal nebožtík Karel IV., císař římský, k osla- 
vení tomuto klášteru. . . a ke cti sv. Prokopu. 

Při potvrzení Dětmara, prvuíbo biskupa Pražského 
1. 973 dne 23. března, ustanovil papež Jan Xm. následu- 
jící rf minku: „Avšak nikoliv poiUe obřadu neb sekty ná- 
rodu Bylharshiho neb jazyka Ruského či Slovanského, než spíše 
dle ustanovení apoštolských atd. Kdyby se tedy už před 
rokem 973 v Čechách nebyly konaly služby Boží v jazyku 
slovanském dle spůsobu Bulharského, nebyl by papež Jan 
XnL upotřebil nadzmíněný<;h slov. 

Nejctihodnější památka bohoslužby slovanské jest 



55 

I^seň: GospocU pomiluj ny, v českých kos telí ch od nábož- 
ného lidu až podnes zpívávaná zasahujíc až do prvopočátku 
křefitanstvi v Čechách. A skutečně slova pomiluj ny (na 
místě mdluj se nad námi) jsou tak nečesfeá tak zjevně 
Kyríllská, že znateli jazyka nelze ovšem pochybovati o Ky- 
riUském jejich původu. Že tedy písně : Gospodi pomiluj 
ny sv. Vojtěch, Kyrillské bohoslužbě nepříznivý, nesložil, a 
ona jemu od pozdějších spisovatelů křivě připisována, vy- 
svítá i ze svědectví Kosmasova, an praví, že již i před 
sv. Vojtěchem v Čechách zpívávána byla. 

Bohoslužba slovanská^ udrževši se v cechách vedle 
latinské ve přízni u lidu, ačkoli ne bez odporu všelikého, 
hned od věku Methodějova i Bořivojova, konečně v druhé 
polovici jedenáctého století zdá se, že již obmezena byla 
jea na klášter Sázavský, co poslední útočiště své. Soalý 
Prokop^ první opat kláštera toho, byl jeden z posledních a 
nejhorlivějších zastavatelů písma Eyrillského a bohoslužby 
slovanské; po jeho smrti byli mniši z jeho kláštera, řídicí 
se dle snahy jeho, vytištěni, a mniši němečtí tam uvedeni, 
služby Boží latinským jazykem vykonávajíce. Ještě roku 
1079 ujímal se bohoslužby této vřele král Vratislav, bez- 
pochyby k žádosti sněmu českého, přímluvou svou u Ře- 
hoře YH. prose o její potvrzení. Papež ale nejen že ode- 
přd prosbu takovou, ale i poručil (2 ledna 1080), aby 
kníže zrušil v zemi své dokonce obyčej tento nemoudrý a 
drzý, kterémuž církev někdy prý jen z vyšších ohledů sho- 
vívala. Vratislav nebyv tehdáž co společník císaře Jin- 
dřídia rv, s papežem ve přízni — pročež Éehoř i v rozpa- 
dli by^ měl-li mu vzkázati obyčejné v bullách apoštolské 
pozdravení a požehnání — neuposlechnul rozkazu tohoto, a 
ochraňoval vždy klášter Sázavský, jehož opat Božetěch 
byl i miláčkem jeho mezi českými preláty. Ale po Vrati- 
slavově smrti bratří Sázavští sami, sváříce se a brojíce je- 
den proti druhému, uspíšili pád bohoslužby slovanské v Ce- 
chách již neodvratný. 

Slovanská bohoslužba Svatokyrillská, spočívající na 
základě písma, vynalezeného sv. Kyríllem, blahodatně účin- 
kovala jako u všech Slovanů, k nimžto se pomocí Boží do- 
stala, t^ i u Čechů, avšak u těchto bohužel jen na krátký 
&s. — Vůbec zdá se, že slovanské služby Boží v Čechách 
nejspíše přestaly nejdříve na knížecích hradech po zalo- 
teoi biskupství Pražského; že však národ po venkově se 



56 

jidi držel drahný čas, a k nim srdcem svým přilnul podle 
zákona přirozenosti lidské, to ovšem zajisté pokládati nutno, 
dokud i tu tyto slovanské služby péčí biskupů latinských 
zastaveny nebyly. 

My zde pojednáme o důležitějších dobách bohoslužby 
slovanské od jejího prvopočátku v Čechách až do jejího 
konečného úsilného zničení; pak promluvíme o době jejího 
obnovení (ač v jiné spůsobě) za Karla IV. ve zvláštním 
pojednání. 

1. Za času knížete Bořivoje. 

V této době záležela životní otázka všech národů . 
slovanských y pokřesfanhii. Křesťanská Evropa byla shodou 
Bohem danou, osobila sobě dědičně všecku někdejší vz4é- 
lanost Řeků a Římanů. Jakkoli časem zmořena i zkalena, 
byla předce vzdělanost tíito sama v sobě takové dokona- 
losti schopna i nade všecky jiné výtězná, že nad ni a ve- 
dle ní žádný jiný spůsob osvěty dařiti se a prospívati ne- 
mohl. Bylo tedy Slovanům aneb přilnouti k ní dobro- 
volně, aneb zahynouti v boji s ní konečně. Po vpádu Ma- 
ďarském byli Němci jediní zvěstovatelé a zástupci kře- 
sťanství u polabských Slovanů. Pohříchu ale jim, při šíření 
křesťanství vždy více bylo činiti o šíření panství jejich 5 
dary nebeské, které přinášeli, měly sloužiti spolu lakom- 
stvu jejich, apoštolování jejích mělo jim ploditi daně a ro- 
boty. Je-li se čemu diviti, že Slované zpěčovali se proti 
darům takovým; že násilím křestěni bývavše, od víry zase 
odpadávali, a slepým vztekem sápali se proti dobrodiní, 
které jim přestalo dobrodiním býti? A zoufalý .zápas ta- 
kový, po celá století prodloužen i vždy obnovován jsa, 
mohl-li jinače ukončen býti, nežli úplnou zkázou a záhu- 
bou národů těchto? 

Že Čechové znikli osiidu Slovanů polabských : Obo- 
dritú, Luticíi, Ratao^i a jiných pokrevenců svých, za to 
nejvíce děkovati mají včasnému a upřímému pokřesfanění 
svému. Křesťanství vůbec počalo se již od r. 845 v ce- 
chách spůsobem mírnějším ujímati ; a učitelé slovanští, hle- 
davše duchem právě apoštolským ne jmění a panství; ale jen , 
spasení duší, zasloužili proto zvláště vroucí a věrné díky 
celého potomstva českého, že vyučovavše rozumným slovem 
i písmem spolu, obrátili novou víru, aspoň v domě knížecím 



57 

a tt předních národa hlav, hned i v ouplné srdečné pře- 
SYČdéenL Tak křestanství, spojeno byvši se- samočin- 
ností ducha, která nabývala z písma i knih nového vždj" 
podnětu, nemohlo již více zaniknouti. Když tak rozsíváno 
a hlíd^Q bylo ^ímě sv. evangelium, rostlo napotom v zemi 
silou vlastní, která nedala více jemu zahynouti ; a tehdejší 
vévodové, čeští neméli opravdu nic většího ani důležitěj- 
šího činiti, nežli dokonati počátek křesCanéní národa svého. 

Pokud kníže B<mvoj žil, byla bohoslužba na jeho 
sídelních hradech : v Praze, na Vyšehradě, na Levém Hradci 
a v Tetíně zajisté slovanská, a národ vůbec si ji více ob- 
líbil než latinskou^ ano i sama potřeba kázala, aby lid 
ještě ne poučený; na mnoze také pohanskými bludy zasle- 
pený; tím snáze církvi boží získán býti mohl. 

Synové jeho, Spitihnév L a bratr i nástupce tohoto, 
Vratidaxi /. , byli zdá se, pobožná knížata^ jenž starali se 
méně o rozmnožení a rozšíření moci své vně, než o roz- 
šíření a upevnění křesťanství doma. Onen vystavěl, mimo 
jiné kostely, zvláště chrám sv. Marie před sídlem svým, 
tak řečeným Tejnem, v Praze a chrám sv. Petra na Budči ; 
tento založil a nadal kollegiatní cbrám sv. Jiří na hradě 
Pražském. Matka jegich, sv. Ludmila, přebyla životem oba 
syny své.. 

2. Za času knížete Vratislava. 

Vymřením rodu Karla Velikého v Němcích přestala 
sama sebou všeliká odvislost země české od německé říše, 
v kterou se byl dal Spitihněv syn Bořivojův, vyžádáním 
sobě ochrany* proti mocnému Svatoplukovi moravskému; i 
zdá se, že po smrti Spitihněvově bratr jeho, kníže Vrati" 
shvj pomýšlel i n^to, jak by se stále zbavil odvislosti od 
Němec také ve správě církevní. Jakkoli vplyvem biskupů 
neženských šířila se latinská služba Boží v Čechách, za- 
chovala se vedle ní předce také slovanská. Syn Vrati- 
slavův, sv. Václav byl od otce bábě syé, sv. Ludmile ode- 
vzdán, aby jej vychovala a cnosti své v srdce jeho vští- 
,pila. Ludmila, majíc vnuka svého sobě poručena, sama 
pečovala o to, aby vyučován byl záhy v písmé a knihách 
slovoffiských a tudíž i v nauce křestanskéi Staroslovanská 
legenda o sv. Václavu praví : I v'da i baba svoja Ljudmila 
naučiti knigam Slovjanským po isljedu popovu ; i na vyče 



58 

raznm dobré. A když VádaTfty rozum všecko to dobře 
pochopil, dal jej otec jeité na Budeó do pověstné oné 
Školy, jejižto založení se připisuje Krohmij ve které se za 
Časů pohanských česká (mládež učila ctíti bohy své a znáti 
staré obyčeje a práva, podle kterých národ spravován a 
souzen býval ; ano, jak někteří se domnívají, i písmu tam 
učeno. Za času knížete Vratislava byli tam již při kostde 
av. Petra knéží latinští, od knížete Spytihněva tam přijati. 
Od nich se Václav naučil latinsky ; neboC dobře tomu Vra- 
tislav kníže rozuměl, že synovi pro sousedství némedié toho 
jazyka znáti bude potřebL A tu počalo se pachole učiti 
knOiám latinským, a učilo se dobře Když pák dospělo 
do let jinošských, a měly mu dle staroslovansk^o obyčeje 
dlouhé vlasy ustřiženy, neb tak zvané postřizmy (obřad to 
latinské církvi neznámý) na něm bytí vykonány, ustanovil 
otec jeho, rodinnou slavnost tuto zvelebiti tsJíé obřadem 
drkevnim. I povolalC k tomu kníže Vratislav prý jakéhosi 
biskupa, tedy nikoliv Řezenskébo, pod jehožto pravomoc- 
ností byla tehdáž církev česká, nýbrž bezpochyby Morav- 
d(ého. — Možná vždy, že. po vyvrácení říše Moravské utekl 
se do Čech některý z biskupů tamějších, teprv nedávno 
tam opět dosazených, a že se Vratislav vynasnažoval o 
obnovení arcibiskupství Methodčjova, které pod panstvím 
pohanských Maďarů zamklo, se sídlem v Cechách. Ale 
souvěké zprávy o panování tohoto knížete jsou hubenější 
než o čase před tím; sotva tolik zaznamenáno o něm, že 
byl zakladatelem druhého chrámu na hradě Pražském ke 
cti sv. JiřL — I sezvaltě Vratislav ke slavností té také ve- 
škeré duchovenstvo české. A tak odzpívána jest potom ve 
(^ámě Panny Marie na hradě Pražském svatá služba boží, 
a biskup vzav pachole, postavil je na stupních před oltá- 
řem i blahoslavil jemu řka: Hospodin JezU Kristus blaho- 
sktrné pachole to blahoslavenstvím, jímž blahoslavil viéda/ spra- 
vedlivé I I postřihlí potom knéží pachole, a jinoch prospí- 
val, napájen jsa modlitbami blahověrných, milostí božL 

* 

3. Za času svatého Váelava, knížete éeského. 

Roku 928 zavázal kníže Václav českou zemi zase 
Němcům poplatkem, a také poslušenství biskupů Řezenshých 
podstoupil ; neboC jakž měl také kníže tento jinak činiti, 
ani mu Maďaři všechno spojení s jinými Slovany, u kte- 



50 

rých byly dužby BoM slovanské, překazili, a pro né ani 
s papežem římským sám se porozuměti nemohl, jsa při- 
nucen, toliko prostřednictvím Němců zachovávati spojeni 
s církví. A skutečně Čechové mnoho sobeckých sporů a 
bo^ zakouSeli hned po svém obrácení na víru, kterou při- 
jali od blahověstů svého kmene spolu s bohoslužbo,u v ná- 
rodním jazyku, což bylo na urážku kněžím latinským zemí 
sousedních a pro nastávající roztržení církve západní a 
východní dávalo pohoršení v samém Říme, k jehož odstra- 
nění bylo potřebí dlouhých omluv a vysvětlivek. Ani však 
potom, když rád nerad Řím připustil konání služeb Bo- 
žích v jazyku slovanském, nemohl se tento obřad udržeti 
trvale, kdvž vpádem maďarským přetrženo spojení s vý- 
chodem, kde byl jeho zdroj, a odkudž jediné podpory dostá- 
vati mohl; a kněží češti napotom uvykli pro vyšší vzdě- 
lání své choditi do Němec, jako sv. Vojtěch do Děvína nad 
Labem. — Za to dbal sv. Václav o náboženství netoliko za 
příčinou pravé a zdravé politiky, ale i za puzením srdce a 
celé duše své. Dav, ve všech městách stavěti kostely, 
ozdobil i nadal je hojně, a povolal k nim kněží ze všech 
zemí křesťanských; na hradě pak Pražském položil základ 
ku kostelu sv. Víta, tam, kde až podnes stojí stolice á 
hlava všech církví českých. Takž tu, dle slov starobo- 
vanské legendy: Bez přítrže služba šla Bohu po všecky 
dni, jako i ve velikých národech, působením dobrého i 
spravedlivého panovníka Václava ; i vložil Bůh milost tako- 
vou na knížete, že uměl knihy latinské jako dobrý biskup 
aneb kněz a když vzal knihy slovanské, pročítával je na- 
skrze bez úhony. Netoliko pak že knihy uměl, ale i víru 
naplňoval, všem ubohým pomáhaje. 

4. Za času Boleslava II. 

Za času knížete Boleslava IL Pobožného, nebylo ještě 
proniklo světlo Boží do všech myslí lidu českého, a pře- 
mnozí, ač se již pokřestiti dali, nechtěli upouštěti od 
zvyků a pověr pohanských Snadby se pravá osvěta kře- 
stanská rychleji v lidu byla rozšířila a víra v srdcídi hloub 
zakotvila, kdyby se bylo předkům našim po smrti Me- 
thodějově dostalo vlastních biskupů, rovněž jak on hor- 
livých a k apoštolskému dílu spůsobilýcfa. Toho ale ne- 
bylo: knězi slovanští brzo vymírali, a kněží latinští nej- 



60 

vice Nčmd, dbali vice o to, aby mnoho národa pokře- 
stUi a v poslušenství církve uvedli; sAe křestanské na- 
učení jaké mohli dáti, neznajíce jazyka toho národa? 
A tak se stalo, že velký díl národa jen povrchně Krista 
vyznával, a naši knížata, byt by sebe větší horlivostí pro 
šíření se křesťanstva byli hořeli, nemohli předce tolik spů- 
sobiti, co by byl domácí vrchní pastýř církve Kristovy 
spůsobiti mohl. 

Tu si umínil kníže Boleslav vlastní sestru Miladu do 
Říma vypraviti, aby pro svůj národ u papeže vlastního bi- 
skupa vyprosila. Kněžna Milada byla panna velmi dobře 
vychovaná, v knihách dobře vycvičená, mnohým uměním 
osvícená,^ při tom pokorná, výmluvná, velmi přívětivá a 
mnohými jinými cnostmi ozdobená. Vypravila se tedy na 
dalekou cestu do Éíma, majíc hojnou a udatnou družinu 
ku své ochraně při sobě. Šťastné se tam dostala, a sv. 
otec Jan XIII. ji velmi poctivě přivítal. Když mu pak 
bratrovu žádost předložila, osvědčil, žeby Čechům rád Vlast- 
ino biskupa chtěl přáti, kdyby jenom k tomu biskup Ře- 
ženský přivolil. Milada, až by se ty věci vymohly, v něja- 
kém pannenském klášteře v Římě přebývajíc, klášterní život 
sobě oblíbila, a tu se obyčejům mnišek řádu sv. Benedikta 
naučila. Mezi tím biskup neženský Michael r. 972 umřel, 
a sv. Wolfgang na jeho místo dosedl. Tomu když Bole- 
slav znamenité statky v Čechách za vyloučení Čech z du- 
chovní zprávy jeho byl připověděl, dal se k tomu pohnouti, 
a svolil k biskupství českému. Kníže Boleslav držel pak 
své slovo a dal mu za jeho povolnost znamenité statky 
v okolí chebském. Pak i papež své povolení k tomu vy- 
dal, aby se v Čechách, a to ve hlavním sídle knížecím, 
zřídila vlastní biskupská stolice. Předstoupila zase kněžna 
Milada před papeže, pravíc, aby jí dovolil založiti také 
v Praze pannenský klášter dle řehole sv. Benedikta. I k tomu 
papež mile rád svolil a zároveň ustanovil, že má biskup 
své sídlo míti při kostele sv. Víta, klášteru pak že se má 
odevzdati starší kostel sv. Jiří na hradě Pražském; sám 
pak slavným obřadem Miladu na abatyši nového kláštera 
posvětil, uděliv jí při tom klášterní jméno Maria. Potom 
Milada vzavši odpuštění od papeže zpáteční cestu do cech 
nastoupila. Přijevši s velikým veselím na hrad Pražský, 
Boleslavovi od papeže list s povolením ku zřízení Praž- 
ského biskupství odevzdala, v němž st^o v krátkosti toto : 



61 

Jmi biskup, služebnik služebníků božích. Dcera naše milá 
a sestra tvoje, jménem Milada, jíž jsme dali jméno Maria, 
mezi jinými srdce svého žádostmi jest pám vůli tvou vdéčně 
oznámila, že ty srdečně žádáš, abychom naše povoleni 
k tomu dali, by v tvém knížetstvf ke cti Pánu Bohu a 
k rozšíření církve svaté biskupství býti mohlo. To my za- 
jisté veselým srdcem rádi jsme uslyšeli, a vděčně přijavše 
Pánu Bohu jsme děkování učinili, že svou církev všude 
ráčí rozšiřovati a mezi všemi národy velebiti. Protož my 
mocí apoštolské stolice a sv. Petra, knížete apoštolského, 
jehož, ačkoli nehodný, jsme náměstek, povolení naše k tomu 
dáváme, schvalujeme a stvrzujeme, aby při chrámu svatého 
Víta biskupská stolice založena byla. Při kostele sv. Jiří, 
mučenníka Páně, aby pod řeholí sv. Benedikta a pod po- 
slušenstvím dcery naší milé abatyše liíarie shromáždění 
pannen zřízeno a ustanoveno bylo. To však ne podle oby- 
čeje národa bulharského, ruského aneb slovanského, ale ra- 
ději vedle zřízení stolice apoštolské, jednoho některého 
kněze, mezi jinými hodnějšího, celé církvi milého za bi- 
skupa aby sobě vyvolil, kterýžby 6bzy\iĚté latinskému ja^ 
zyhi dobře vyučen byl, tak aby pluhem slova božího vnově 
z pohanství obrácená srdce vzdělávati , pšenici dobrých 
skutků rozsívati i také snopy obilí víry naší Kristu Pánu 
odváděti mohl. — Měj se dobře! — Proč papež výslovně 
žádal, aby nový biskup český ne slovanským ale latinským 
jazykem a spůsobem služby boží řídil, toho asi měl pří- 
činu dvojí: předně, že východní Slované jmenovitě Rusové, 
Bulhaři a jiní, obřad měli řecký, a řecká církev již byla 
od římské oddělena, a z papežského poslušenství se vy- 
trhla ; za druhé, že císař Ota I., kterýž sám o zřízení praž- 
ského biskupství stál, návodem svých kněží nikdy by tomu 
byl nechtěl připustiti, aby Slované v české říši měli bi- 
skupa svého jazyka. — A tak se otevřela kněžím němec- 
kým vyhlídka, dosedati v Čechách na biskupskou stolici, 
jak se také hned vyplnilo. Při takových poměrech vkrátce 
obřad latinský netoliko převahu obdržel nad slovanským, 
nýbrž zcela opanoval ; bohoslužba pak domácí jen ještě 
dosti krátký čas udržela se v klášteře sázavském co zvlášt- 
nost a výminka, (jak brzy uslyšíme); ačkoliv upomínka na 
ni nevyhynula nikdy docela z paměti národa. Ba můžeme 
říci, že obřad latinský zakořenil a upevnil se v Cechách 
v době kratší, nežli bylo potřebí k úplnému vyhlazení po- 



9i 

haostva^ jehož některé obyčeje zachovaly se t národu jeSté 
drahný čas. 

5. Za ia^n knižete OldHeha a syna Jeho BřetislaTa I. 

Za času, když vinou synů slavného někdy Bole8lava'IL 
moc českého národa takořka zhynula, a nejen vdecky 
ostatní země slovanské, jež dříve českých knížat poslou- 
chaly, od Čech byly odtrženy, ale i sama země česká v od- 
vislost německou byla přivedena; když Němci při dvoře 
kntžedm začali hostiti a plichtiti se ; když biskupové Němci, 
vySáí duchovníci a mnichové vždy víc a více přiváděti ve 
zlehčení jazyk slovanský; což vSecko, dle tehdej^ho mí- 
nění Cechové pokutou snááeti museli za to^ že se tak těžce 
byli provinili proti svému svatému krajanu, biskupu Voj- 
těchovi : tu žil a vzdělával se v tichosti muž a vlastenec 
český, kterýž, jak se zdá, hluboce pocítil úpadek vlastí 
své a drahého mu národa Českého, i jak by jej z duševní 
mdloby zdvihnouti a zase k samostatnému a bohomilému ži* 
votu vzkřísiti mohl, hluboce rozjímal a přemýšlel Tento 
muž byl svatý Prokop. Narodil se za panování Boleslava IL 
a snad i za biskupování sv. Vojtěcha. Světla božího spa- 
iňl ve vsi Chotúni^ kteráž leží nedaleko Kouřimi v malém 
úvale na pláni, v pozdějších časích bitvou lipanskou po- 
věstné. Jeho otec byl zeínan, snad starosta té osady, kdež 
bydlil ve statku, kterémuž podnes Svatoprokopsiý statek ří- 
kajL Bohabojní rodiče vidouce, kterak se rozvíjí spanilá 
duše mladého Prokopa^ ustanovili, že jej odevzdají Bohu 
za služebníka, i dali ho na Vyšehrady kdež přyat jest mezi 
žáky; bezpochyby při kostele sv. Klementa, založení kní* 
žete Bořivoje. Velice tam prospíval vemravích, spAsobech 
a vědomostech, kněžskému stavu potřebných. A tu^ zdá se, 
seznámil se s knihami slovanskými, podle kterých za i^u 
sv. Methoděje Čechové pravého Boha cUti a chváliti za- 
čati. Kněží vyšehradští vidouce, jak dobře v umění, kázni a 
cnosti dospěl mladý Prokop, oblíbiti jsou si ho v té míře, 
že ho do sboru přijali a na kněžství posvětiti. Po čase 
pak ho chtěli kněží vyšehradští i za svého představeného 
sobě zvoUti ; ale Prokopova mysl nebažila po takovém po- 
výšeni, a pokorná jsouc upokořila se ještě více. Pohrdaje 
marností světa, nikdy drahého roucha na sobě nemď, 
skvostného jídla a nápoje se vzdaloval, a jen k tomu, 



68 

jak by mohl Bohu sloužiti a krajanům svým cestu kuspa^ 
« seni ukazovati, všechnu svou mysl obrácenu měl. Když 
tedy přeslechly kterak jej chtějí povýšiti, pravil k sobě: 
„Kčemu mi jest tato čest, ježto uvádí diiái v pokušeni? 
Kdo světskou marnost miluje^ není Bohu vzácen^ a bude 
ztracen." I opustil svůj obrok, kterýž měl na Vyšehradě, 
a jsa ženat, jako tehdáž ještě knězi byli ženatí, opustil i 
ženu i všecko pohodlí života toho, a odebral se daleko 
pryč, kde by ušel hluku světa, a k vážnějšímu dílu života 
svého se připravoval 

Tenkráte bezpochyby to bylo, když mrzký BoUsUxo 
Ryéoúý českou zem v tolikeré neštěstí a nesnáze uvrhl, až 
se z toho mnohým dobrým Čechům zastesklo. I zašel 
také Prokop někam daleko na východ, snad až do Sloven* 
ska v nynějších Uhrách, a nalezl tam starého, ctihodného 
mnicha řádu sv. Benedikta, kterýž na pouští o samotě co 
poustevník žil a Pánu Bohu slovanským jazykem sloužil; 
neboť i tam se ještě zachovaly služby boží slovanské, od 
ss. KyriUa a Methoděje zavedené Tomuto poustevníku 
zjevil Prokop úmysl svůj, žeby chtěl za bratra do jeho ře- 
hole přijat bytí. Stalo se, jak si žádal, a ztráviv tam ně* 
kolik let na té pouští u toho starce; ustálil se ve pří- 
kladné kázni řeholního a poustevního života, a vyučil se 
zásadám řehole sv. Benedikta. Dokonalejší v moudrosti a 
cností vrátil se Prokop asi okolo roku 1009 z této své 
druhé školy do vlasti své, a navštíviv rodiště své, jal se 
hledati místo samotné, kdež by jako druhdy sv. Jan Křti- 
tel, modlitbou a bohumilou prácí, kázní a dobrými skutky 
zdokonalil sebe. Kráčeje ve stranu polední, přišel zaKou- 
• Kmi až ke břehům řeky Sázavy. Bohopusté lesy pokrý- 
valy tehdáž ještě okolní krajinu nad Sázavou ; podle řeky 
strměly holé skály, vypínajíce se nad věkovité stromy, a 
mnohá místa byla porostíá houštěmi, kterými se ještě 
žádná lidská noha nebyla prodrala, divoká zvěř jenom ta 
své brlohy a skrýše měla. Sv. Prokop, prodrav se k je- 
dnomu takovému skabiatému pobřeží, nalezl konečně, čehož 
byl hledal, totiž skálu s jeskyní, příhodnou na poustevnické 
bydliště. A tu na té sázavské pouští umínil si sv. Prokop 
zůstati, užívaje jeskyně za přístřeší proti deští a jiným ne- 
hodám. Přinesa s sebou, čehož mu na té samotě zapo- 
třebí bylo, zařídil si život podle pravidel, kterým se na- 
učil z evangelia a ze příkladu mistra svého na vzdálené 



M 

pouští. M oďitbt, rozjímání a práce vyplňovily čis demd : 
střídmost y jídle a pití dodávaďa dodm jeho bystrosti, že 
imobé téžkosti a nesnáze nanéíl se přemáhati. Planá ja- 
blíčka a jahody byiy jeho pokrmem, čistá voda ze skal- 
ntto pramene jeho nápojem, a při tom ješté mrtYÍval žá- 
dostí svéy neboC i vody napfjel se nezřídbi pod méroo, aby 
ani Ytom nebovél chtíči télesnémo. Práce pak mčl dosti: 
počal okolo sebe planiti, porázge stromy a odklízeje roití, 
Yykopáfaje kořeny a rozkopávaje tvrdou, prorostlou zemi, 
rovnal si půdu na poličko, kteréž pak osíval obilím na po- 
třebnou výživu! Pak si postavil vedle jeskyně dome(^k. 
Jsa se vším tím hotov, umínil si vystavěti kapliďnL K tomu 
si vyhlídl misto na výšině, aby se odtud snáze a svobód- 
něji povznášela duše k nebesům. Vystaviv ji, posvětil ji 
ke ctí Panny Marie. Tak trávil sv. Prokop mnohá feta 
na pouští, a takto se připravoval k tomu, aby pak mohl 

{'iným bytí podporou a světlem na cestě ku spaseni. Ni- 
ído o něm nezvěděl, nikdo ho neviděl, než jeden Bůh 
sám* Ale jako prý nemůže město na vysoké hoře skrytí 
se a ohefi pod kádi hořeti, tak Bůh znaje sám své časy, 
ustanovil Prokopa povznésti v jasnou zář, a poušti sázav- 
skou učiniti útočištěm lidu, sevřeného mrákotou duševní a 
neřestí tělesnou. 

Byk) to asi roku 1031, když sobě jednou kníže 
Oldřich umyslil, vyjeti na lov do sázavských lesů. Dru- 
žinu měl s sebou veselou, však když se do lesů dostali, 
tu se lovci na různo rozjeli, a dopuštěním božím nezů- 
stalo při knížeti ani jednoho. Tu se ukázal Oldřichovi 
krásný, veliký jelen, a kníže maje lučiště v ruce jižjiž se 
strojil, zastřeliti ho. Avšak jelen dal se ve skoky a kníže 
za ním na bujném koni. 

Jelen prodrav se houštinami, na které kříž hjl vztý- 
čen a tam pitomé zvíře skrylo se za muže, poustevníka, a 
pozdvihlo pak parohatou hlavu proti pronásledovniku své- 
mu. I zpřímil se tudíž i onen muž poustevník, v rukou 
maje sekeru, kterouž byl právě dub osekával. Byl to sv. 
Prokop. I hned kníže z ruky lučiště upustil, koně svého 
zadržel a vida mnicha pokorného, s koněm k němu se za- 
točil. Byl tě ale sv. Prokop muž krásného, vysokého zrůstu, 
v plecích široký, hnátů silných a ve všem těle plný; také 
hlavu dosti velikou měl, a jsa v tváři ovšem bílý, měl čer- 
wu bradu a černé vlasy, jasný zrak, a promluvení jeho 



66 

bylo milostivé, srdce také ku každému upřfmné. Oděvu 
na sobě neměl mnoho, jenom sukni a kápí nosily na nohou 
nohavice a k tomu lehké střevíce. D&stojná postava ve- 
lebného poustevníka podivnou mocí dojala knížete Oldřicha. 
Pocítili ovšem, že tento muž neznámý v chatrné kápí ře- 
holní jest vzácnějším před Bohem nad mnohé pány oděné 
šarlatem a skvějícím se zlatohlavem. I promluvil k němu 
důvěrně : „Kdo jsi, jenžto na této poušti bydlíš ? Jak ti ří* 
kají a co tu čintó ?" — Svatý Prokop s důstojnou pokorou 
odpověděl: „Hříšník jsem, Prokop se jmenuju, a bydlím 
zde v milém pokoji, dle zákona sv. Benedikta pro odplatu 
království nebeského." — Tato přímá slova zdála se kní- 
žeti Oldřichovi jako by s nebe pocházela, probudilo se 
v něm svědomí, připomíiěl sobě velikých hříchů svých, svinul 
plást a áe skroušenou duší kloně hlavu jal se sv. Prokopa 
prositi : „Otče vyzpovídej mě hříšníka !" Sv. Prokop ho vy- 
zpovídal — po zpovědi pravdou o božím slitování jej potěšil, 
kterak se polepšiti a co činiti má, jej pouč 1 a pokání mu 
uložil. Když se byla tato první zpověď na poušti sázavské 
příkladně vykonala, padl sv. Prokop na tvář svou, a dlouho 
se modlil slovy slovanskými, kterými sv. Konstantin učil 
kněžstvo své Boha vzývati, což knížete, s nímž se divná 
proměna stala, neobyčejně dojímalo. Pak kníže, unavený, 
a rozpálený jízdou po lesích, pocítil velikou žízeň. Muž 
boží vzal koflík svůj dřevěný, nabral vody ze studánky a 
dal ji knížeti. 

Avšak ta voda chutnala Oldřichovi lépe než vína vše- 
liká, jichž kdy byl při knížecích a královských dvořích 
okusil. Znamenav divy veliké, které se tuto s ním dějou, 
počal ksv. Prokopovi mluviti řka: „Seber okolo sebe bra- 
tří více, kteří by tu s tebou byli Bohu sloužíce, a to ja- 
zykem naším slovanským; chci zde klášter učiniti, zbožím 
a dědinami jej nadati." Prokop svatý toto slyše, postál 
malou chvíli tiše, a zvěděv knížecí úmysl, počal mu k tomu 
raditi, by to ráčil učiniti ke cti boží a všech svatých a 
jménem sv. Jana Křtitele. Kníže Oldřich přijal milou radu, 
vyžádal si od sv. Prokopa, aby mu byl napotom duchov- 
ním otcem a zpovědníkem, a když sv. Prokop ukázal, kudy 
by ven z lesa vyjel, a znamení udal, podle nichž by nej- 
snáze dostati se bylo k jeskyni jeho, vzal kníže Oldřich 
odpuštění od něho, a odejel. 

Kníže Oldřich navrátiv se na hrad pražský, byl celý 
Jodl 5 



66 

proměněn, a bned vyhledal nešfastného bratra svého, je- 
hožto dříve oslepiti kázal; aby 8e s ním smiřil. Dobrodu^ý 
Jaromír potěšil se z toho, že se bratr obrátil, řka k němu : 
Já to, bratře, dobře věděl, že jsi mne toho néuěínil po 
svém rozumu, neb jsi k tomu příčiny neměl, avšak měj mě 
již za bratra věrného " Oldřich také nezapomněl o před- 
sevzetí svém, a poradiv se s pány zemskými, jaké nadání 
by novému klášteru učiniti měl, hned r. 1032 při řece Sá- 
zavě klášter stavěti rozkázal. Svatý Prokop sám vyhledal 
příhodné místo, a ruky své také k tomu dílu přikládal; 
zároveň pak shromažďoval mužft pobožných, lásce bližního 
se obětigídch, a snad i z dalekého Slovenska nejednoho 
mnicha k sobě povolal, aby mu pomohl zaříditi život a 
kázeň klášterní a druhých bratří v písmě slovanském vy- 
cvičiti a utvrditi. I tak rostlo dílo horlivou snahou sv. 
Prokopa; vedle kláštera začala se také zdvihati stavba 
klášterního chrámu, a nový život uhostil se v dosavad tiché 
poušti sázavské. 

Příkladná zbožnost, s kterouž se služby boží ve slo- 
vanském jazyce slavily, vtělená pokora i ochotnost, s ja« 
kouž sv. Prokop, co příklad neunavené horlivostí a lásky, 
každému v potřebách jeho pomáhal, kázaní, kteráž k lidu 
činíval, všecko rozneslo brzo slávu sázavského údolí po 
vší vlasti, tak že lidé ze vzdálených končin tam se schá- 
zeú počali, aby se stali účastnými milosti boží, a dobrý 
příklad ze zbožného křesťanského života si brali. Podle 
ducha tehdejších časů roznášely se ovšem také pověsti o 
zázracích, jež prý sv. Prokop milostí boží činíval, a těch 
pověstí přibývalo čím dále tím více. Když pak se o to 
jednalo, kdožby měl za opata nového kláštera zvolen býti, 
tu ovšem všickni bratří žádali, aby sv. Prokop tuto hod- 
nost na se vzal. Libuje si však, mezi nejmenšími býti 
nejmenším, zdráhal se jak mohl; když ale vlekni, i kníže 
Oldřich i biskup Šebíř zároveň žádali a rozkazovali, tut 
pokorný sluha Páně musel se podrobiti, a stal se prvním 
opatem kláštera sázavského, i opatoval s velikou slávou 
od r. 1032 po jedenmecítma let do r. 1053. 

Klášter jeho stal se památným co poslední útočiště 
bohoslužby slovanské v Čechách, když už po celé ostatní 
jzemi jazyk latinský při službách božích byl opanoval. Sv. 
Prokop pěstoval v něm horlivě písemnictví kyrillské, čehož 
vzácná památka dochovala se až na naše čaay v tak zvaném 



67 

Reimšskěin ecangďiuin, O něiuž později více proiuluvíme. Tím 
stal se ten klaSter semeDištém Kyríllskč literatury v Če- 
chách , avšak též v jiníeh iiíených a umélých véeech se 
později přiéiňoval nad jiné kláStery íeské. 

Při žádném kláátcře jak v Čecbách tak na Moravě neje- 
vilo BC spasitelné pftsoben! na národ slovansky v té míře, jako 
pfi klášteře sázavském, kde muž svatý a vlastenec Prokop 
k nové počestnosti a oslavě přivedl služby boží slovanské. 
Povést o svatém životě opata Prokopa, o jeho n)OudroBti 
a lásce k bližnímu, o zvláště dojimavých pobožnostech, které 
živjřm slovem mateřského jazyka pronikaly k duĚi a k srdci 
každého, vábila se všech stran valný poéet lidu do údolí 
sázavského, a brzo nestačilo kláSternf stavení k pojniuti 
mnichů, kteříž pod otcovskou péčí Sv. Prokopa Bohu a 
krajanĎm svým sloužiti chtěli, tak Že mnozí v okoli pou- 
stevnické kobky sobě udělati museli; sázavská pnnšÉ stala 
se studnici, ze kteréž se prýStěly voiiy života, rozlévaly se 
potoky známosti viry Kristovy mezi nároik™ českým, u 
něhož po velmi dlouhý čas jiní kněžI latinští, nejvíce Němci, 
nebyli 8 to, aby vykořenili mnohé zastaralé pověry a oby- 
čeje pohanské, a vedli národ k životu čistě křestanskérau . 
V klášteře sv. Prokopa bylo první přikázáni : modli se a pra- 
cuj 1 VĚickni řeholní bratři po modlitbách a Éluíbách bo- 
žích po své práci se rozcházeli, bud na role neb na za- 
hradu, na luh neb do lesn, a v pracovitosti všecky před- 
cházel sv. opat sám; neboí po celý život svůj až do samé 
smrti nikdy ničeho z klášterského zboží a nadání neuží- 
val, jedno, což by si byl sám svýma rukama vydělal: po- 
krm, kterým se živil, šat, kterým se odival, nebyly leč 
ovocem jeho vlastních mozolů a potu. a při jeho veliké 
střídmosti zbývalo mu vždy ještě, že mohl z toho cliudým 
udíleti. Důchody ze zboží, kterýmž byl knižo Oldřich klá- 
šter nadal, a výtěžek z prací, kteréž podle řeho) 
klada sv. opata bratři konali, náležely z veliké & 
dým; Prokop byl toliko štédrýni sice ale též opí 
svědomitým správcem a rozditvačcm KUlšter bj"J 
výbornou školou všelikého křesEanskéhi uměni a 
vzdělání : sv. Prokop znaje so sám výborné v pft 
vanském, přepisoval sám a naučil též bratři př^ 
evangelia i žalmy a jiné knihy církevní, pak též pt 
výborně zpěv. a kolikrátkoli so lid sešel ■'' '^'-"vy k 
b&m božim, po kaidč se sv m^c zpívnU ~V 



68 

ským. V čas velikonoční zavedl tam sv. Prokop zvláštní, 
dojímavou, tehdáž v Čechách ještě neznámou pobožnost, ku 
které vždy veliký dav lidstva se scházíval: po tři dni po- 
stili prý se bratří klášterní a s nimi též pobožný lid, a 
chodili s křfži zpívajíce podle obyčeje římského žalmy 
zvláště dojímajícím spůsobem. 

Může býti, že to bylo něco podobného pozdějším kří- 
žovým cestám. Mezi klášterníky bylo mnoho výborných 
umělců 5 chrám Páně sobě sami stavěli a vyozdobili, řezali 
krásné sochy svatých a výtečné obrazy na spůsob řecký 
čili byzantský, a tak sv. opat P rokop byl v každém ohledu 
pravým dobrodincem českého národa. Kníže Břetislav^ cho 
vaje k němu zvláštní úctu, klášteru jeho mnoho dobrého 
prokazoval a okolo r. 1052 všechno darování, jež byl otec 
jeho, kníže Oldřich, sázavskému klášteru učinil, zvláštním 
listem nejen potvrdil, ale sám ze svého toto nadání roz- 
množil, tak že znamenitý Újezd po obou stranách řeky Sá- 
zavy s lesy, dědinami i jinými požitky klášteru náležel. 
I biskup Šebíř vysoko sobě vážil zásluh a výtečných skutků 
sv. Prokopa ; jen němečtí kněží křivě k tomu hleděli, že 
kníže Prokopovu slovanskému ústavu hoví, a že lid český 
s větší důvěrou k němu se hrne ; avšak, jakkoliv kde mo- 
hli, zle o něm mluviti se neostýchali, pro knížete své ne- 
přátelské smýšlení veřejně na jevo dávati nesměli. Před- 
zvídaltě sv. Prokop, že až ho více nebudfe, bratří jeho klá- 
šterní mnoho příkoří od nepříznivců národa slovanského 
budou museti snášeti, a když pocítil, že se naplňuje počet 
dnů života jeho. povolal k sobě sestřence svého Víta čili 
Vitoše, který byl též mnichem v klášteře, a druhého mni- 
cha Jimrama čili Emmerama, a tu s nimi se loučiv prý jim 
prorockým duchem co jich čeká, předpovídal. 

A již na smrtelném lůžku sedě. Boha za všecky své 
milé syny prosil, a bratří, shromáždivše se okolo něho, 
modlili se s ním. Třetího dne dokončili bratří večerní 
modlitby, a sv. opat domodlil se s nimi naposled: louče 
se se všemi dával jim útěchu a naučení, a pak svatě vy- 
šel z toho života. Umřeltě sv. opat Prokop dne 6. dubna 
r. 1053. Shaslo veliké světlo národu českému, a každý 
tušil, že Prokopem přimnožil se počet orodovníků a zá- 
stupců jeho před trůnem nebeským. 

Staré legendy vypravujou o mnohých zázracích a mi- 
lostech, kterých sv. Prokop nejen již za živa, ale ještě více 



69 

po slnrti boží moci spůsobil. Sám biskup Šebiř, maje zprávu 
o smrti svatého muže, pospíchal do údolí sázavského, a 
pohřební obřad vykonal s velikým účastenstvím všeho lidu, 
a za velikého pláíe a vzdychání. I bylo tělo sv. Prokopa 
v kryptě pod velkým oltářem v Sázavě pochováno, a ode 
všeho potomstva pobožně navštěvováno ; památka pak jeho 
povždy jako až podnes ctěna bývala modlitbami vroucími. 

6. Za ^asu knížete Spytihněva II. 

Okolo r. 1058 zdvihly se od biskupů a kněží něme- 
ckých a vlaských nové křiky proti slavení služeb bozích vja^ 
zyce slovanském^ a ty křiky pocházely jako za časů našich 
svatých apoštolů Kyrilla a Methodéje, dílem, z národní 
zášti proti všemu slovanskému, a dílem také z pohnutek 
sobeckých, ani tito kněží viděli, že slovanské služby boží 
jsou jejich panování a zisku v končinách slovanských na 
ujmu. Ano ještě r. 1069 byla synoda všech předních bi- 
skupů a kněží ze země charvátské a dalmatské ve Splitu 
pohromadě, kteráž vyhlásila, že se služby boží nikde ne- 
mají slaviti jazykem slovanským, než toliko latinským a 
nebo řeckým, a žádný kněz jazyka slovanského že nemá 
k službám božím připuštěn býti. Nebot prý barbarské 
písmo slovanské bylo od jakéhosi kacére Methodye vymy- 
šleno, kterýž prý mnoho lživého proti katolické víře v tom- 
to jazyce sepsal, za to prý ale soudem božím náhlou smrtí 
byl potrestán. Takové utrhačné lži roznášely se tedy také 
mezi kněžstvem německým. A tyto od nich tak zle po- 
mluvené slovanské služby měly v Čechách ještě tolik cti- 
telů a v klášteře sázavském takovou podporu! Avšak od 
samého počátku byl německým kněžím tento klášter jako 
trn v oku, a když po smrti ochránce jeho, knížete Břeti- 
slava, pobožný Spytihněv na trůn český dosedl, tuC si ne- 
přátele jazyka slovanského dobrého knížete obsedli, a tak 
dlouho naň doráželi, až svého účele dosáhli. 

Není divu, že kníže Spytihněv, jsa tak špatně zpra- 
ven, pravdu od křivého nařknutí rozeznati neuměl, a ku 
přenáhlenému rozkazu se dal dohnati. Rozkázaltě totiž, 
aby. mnichové slovanští z kláštera sázavského pryč se ode- 
brali, a klášter mnichům latinským z Břevnova tam po- 
slaným se vším statkem odevzdali. Mělit pak tenkráte 
VítOj sestřence sv. Prokopa, za opata svého, kterýž násle^ 



TO 

doFftl 8vého ujce svaté činy, stavu boží muožil, a veliké 
duchovni dobrodiní všemu národu českému prokazoval. 
A tu když došel krutý rozkaz knižed Vita, všickni klá- 
šterní bratří jeho pokorné se jemu podrobili, zaplakali a 
s lidem českým se rozloučivše pryč ze vlasti do Uher se 
obrátili, kdež útočiště nalezli. 

Když puk z Břevnova ti noví klášterníci přišli a 
v klášteře se usadili, začal se lid bouřiti a na nové osad- 
níky dorážeti; neboC byli to sami Némci, a svým spůso- 
bem ve zboží klášterní se usazovali. Lid český ale jich 
tu nechtěl trpěti, pohr&žkami proti nim vystupoval, až se 
konečně Němci toho zhrozili, a *o své životy se bojíce po 
několika dnech ze Sázavy pryč se rozběhli. Přišedše před 
kníže Spytihněva vypravovali prý, kterak se to stalo, že 
na Sázavě nemohli obstáti. 

Vypravovali knížeti své příhody, a to jeden tak, druhý 
ještě jinak póvidal. Ku konci pak dle staré legendy do- 
kládali ještě: „Dej ten klášter, komu ráčíš, nás tam více 
nenavrátíš ! Dobře že jsme utekli! Ten Prokop, jenž tam 
leží, nedá nám ohledati svých mezí, a komuž nebude 
přáti, ten nebude toho kláštera míti.^ Kníže to vše od 
nich slyše, velmi se tomu podivil; však jakožto muž roz«> 
umný, nikdy tomu docela nechtěl věřiti, a vždy o pravdě 
toho příběhu pochyboval. Předce ale jsa opatrný a uméje 
se podle okolností říditi časem přísným, i zase, když po- 
třeba kázala, povolným býti, více do Sázavy německých 
mnichů neposílal, načež klášter stál opuštěn až do roka 
šestého. 

7. Za času krále Vratislava. 

Král Vratislav hned na počátku svého panování ještě 
jako kníže umínil si napraviti křivdu bratra svého Spy- 
tihněva proti mnichům slovanským v klášteře sv. Pro- 
kopa. Nebot připomínaje sobě blahodějné někdy působeni 
duchovních těchto synů sv. Prokopa v Sázavě, jež kníže 
Spy tihněv nespravedlivě z Čech byl vypověděl, a snad také 
prošen od lidu, ztrátu svých milých učitelů a dobrodinců 
těžce žeHciho uzavřel, z Uher, kde se zdržovali, zase nazpět 
do Sázavy je povolati. I vypravil posly ku králi uherskému 
SaJbm(moviy velice jej za to žádaje, aby opatu Vítovi a hra- 
třtm jeho^ někde tam vUhřich bydlícím, dopustil, do Čech 



71 

sd zase navrátiti. Král uherský ochotné přáni Vratisla- 
vovo splnily opata Víta vyhledati a jemu, že se opét do 
Čech navrátiti může, ohlá»ti dal. Opat Vit, sebrav tedy 
bratři svých a dav se s nimi na cestu, po šestiletém vy- 
hnanství do Sázavy přišel, a tam zase Svato - Prokopský 
klášter obdržel. Knize Vratislav, všecko, co mnichové tito 
před tím měli; nejen jim navrátiti rozkázal, ale jim toho 
také potvrdil. I byla veliká radost z toho ve všem lidu 
českém, neboC od toho času mnichové sázavští zase jako 
př^ tím bývalo, služby boží jazykem alcmmíikým konali, 
zpivaU, knihy své tím jazykem psali, což se všem Čechům 
líbilo, protože tomu jazyku spíše než latinskému rozuměli. 
Žádného však rozdílu mezi bratřimi sázavskými a ostat- 
ními mnichy nebylo, toliko že tito po slovansku, ti druzí 
po latinsku se modlili. Však předce proto vždy veliké 
nesnáze trpěti museli, nebo latinští kněží jako dříve na ně 
se sápali, toho dokládajíce, že se s církví římskou nesrov- 
návají, a tudy je pořád v podezření nějakého kacířství 
uváděli. Opat Vít pak ještě mnoho let klášter sázavský 
spravoval; jsa, jako předchůdce a strýc jeho, sv. Prokop, 
poboižnoetí a výtečnými ctnosmi pravým příkladem všem 
podřízeným bratřím v klášteře. Když piJc konec života 
svého předvídal; ještě ve srozumění všech bratří příbuz- 
ného svého Jimrama svým nástupcem v hodnosti opatské 
jmenoval ^ zbožně na to umřel. Bratří jej vedle vrat ko- 
stela Panny Marie po levé straně pochovali. 

Jelikož náš kníže Vratislav s Jindřichem IV., protiv- 
níkem papeže Řehoře VII.; spolčen byl, a když toho císaře 
vSickni knížata opustili, Často sám jeden při něm věrně 
vytrval; a skutečně jen tím ho zachránil: nemohlo jinak 
býti; než že papež za podporu Jindřichovi dávanou i na 
Vratislava konečně zanevříti musel. Předvídaje to Vrati- 
slav, slavné poselství k papeži do Říma vypravil s listem; 
ve kterém všecky ty příčiny, proč se musel jest držeti, cí- 
saře Ve válce proti Sasům, výmluvně vylíčil, aby tak roz- 
hnivaného papeže udobřil a sobě zase naklonil. Při tom 
také; nejspíše s uchválením sněmu českého^ papeže žádal, 

osly po cdé české zemi, tak jako v klášteře SázavsJcéni, služby 
boM t> jazyku slovanském konati dovolily proto že by tím při 
Kda obecném nábožnost velmi se rozmáhati mohla. Kníže 
Vratislav, mqe tolik kněží německých okolo sebe, předce 
mil penáni z toho, že dužby boží v jazyku slovanském 



12 

a tudíž lidu srozumitelném mnoho více na vyděláni mysli 
a ušlechtěni mravů působiti mohou; němečtí knězi pak 
nesměli se opříti vůli národa, ve snémě vyslovené, a mu 
seli Vratislavovi dopustiti, že takovou výše řečenou žádost 
papeže projevil, jejížto vyplnění by celému národu k veli- 
kému prospěchu, jim ale na škodu býti muselo. Kterak 
papež Éehoř o té věci smýšlel, z jeho odpovědi doleji se 
dozvíme. 

Když Vratislav r. 1080 pomáhaje opět císaři Jindři- 
chovi proti Rudolfovi Švábskému z války domů se navrá- 
til, tu jemu poslové, kteréž předešlého roku do Říma byl 
vyslal, psaní přinesli^ které mu papež Řehoř Vil. dne 2. 
ledna 1080 napsati dal I domlouval mu papež v tom 
psaní;^ že obcuje s Jindřichem císařem, který mnoho proti, 
církvi zlého a škodlivého konal a proto do klatby dán byl ; 
aby toho dále nečinil, jiným u věrnosti k papeži dobrý při- 
klad dával, sice že by jinak sám tentýž trest a vyobcování 
z církve očekávati musel. Co se pak žádosti týče za služby 
boží slovanské, o tom papež Vratislavovi takto psal : „Mezi 
jinými Tvá Vznešenost ve psaní svém žádá, aby vedle oby- 
čeje u vás služby boží slovanským jazykem se konaly, a 
ktomu abychom své povolení dali. I věziž, synu milý, že 
my nikterakž na žádost Tvou toho dovoliti nemůžeme. 
Neb častokráte rozvažujíce, nalézáme, že se všemohoucímu 
Bohu líbilo, aby svaté písmo na některých místech bylo 
tajno, a ne ode všech, zvláště hloupějších, přetřásáno. Neb 
jestli že by tak obecně a zřetelně ode všech zpíváno a 
slyšáno bylo, snad by tudy ve zlehčení a ošklivost vejíti 
mohlo. Aneb jestli že by od některých prostředních Udí 
nemohlo vyrozuměno býti, skrze to časté slyšení, rozjí- 
máni na nedorozumění mohly by nějaké bludy snadně mezi 
lidi přijíti, ježto by potom z jejich srdcí těžce mohly se 
vykořeniti. To zajisté za výmluvu nebuď, že někdy^ ně- 
kteří duchovni sprostému lidu za to žádajícímu v tom po 
vůli činili. Tak jest ovšem, že se na počátku církve svaté 
mnohé věci na žádost upřímného a prostého lidu povolo- 
valy, potom když se řád křesťanský zmohl a církev se 
upevnila, s velikou pak těžkostí a prácí se napravovaly a 
přetrhly. Protož ať toho nmíy coz se zddá od lidu vašeho 
nerozuínné; nebot to mocí boží a stolice svatého Petra za- 
povídáme, a Tebe pro čest a chválu Pána Boha všemohou- 



u 

ciho napomínáme a Tobě přikazujeme, abys takové marné 
všetečnosti všemi spůsoby byl na odpor." 

Tak tedy zmařena jest nadéje všech Čechů, kteří již 
tehdáž dobře cítili, jaký prospěch by národ český a vůbec 
slovanský z toho měl, kdyby jazyk jeho přirozený v ko- 
stele zazníval, a tudíž jeho prostředkem vzdělanost lidu 
mnohem snáze a rychleji po vší zemi rozšiřovati a zvele- 
bovati se mohla. Ale zajisté mezi všemi tehdejšími papeži 
byl právě tento Éehoř VIL nejméně nachýlen, takové žá- 
dosti Čechům povoliti, an především žádostiv byl jednoty 
v panování církevním a tudíž také jednoty prostředkem 
jazyka latinského. Kníže Vratislav sice na všecko to do- 
mlouvání papežovo nic nedbaje, služby boží slovanské v klá- 
šteře sázavském tak jako prvé hájily ale dále po zemi je 
množiti nemohl. 

Toho času spravoval klášter sázavský opat Bozetéch. 
Kdy asi nastoupil, toho s jistotou nevíme; předchůdcové 
byli Vít, potom Emmeram čili Jimra rj Božetěch těšil se 
z obzvláštní přízně krále Vratislava. Bylť pak to muž ve 
dvojím ohledu znamenitý a pamětihodný : předně co statný 
však ku konci nešťastný zástupce a obhájce slovanského, 
Svato-Kyrillského obřadu v Čechách; za druhé co nejstarší 
známý národní učenec český. Vynikal velikým duchem nad 
jiné lidi věku svého, maje velmi mnoho vědomostí a vý- 
mluvnost nevšední; ukazoval na sobě spůsoby jemné a ště- 
drost i vlídnost ke všem lidem, ale prý také někdy hrdost, 
náruživost a ne vždy bezúhonné chování se. Tak aspoň o 
něm pravili mužové, kteří všemožně o to se starali^ aby 
byl vyhlazen slovanský obřad ve Svato-Frokopském klá- 
šteře na Sázavě, i aby tentýž klášter latinským mnichům 
byl odevzdán. Ale pokud byl král Vratislav živ, kterýž si 
Božetěcha nade všecky jiné preláty vážil a jej ctil, nikdo 
s pomluvou a s křivým udáním k němu přistoupiti nesměl. 
Jakožto nejstaršího známého učence českého jmenujeme 
Božetěcha také patriarchou českého uméní; a bylt on sku- 
tečně velmi vycvičený a v každém druhu krásného umění 
výtečný. Dle svědectví souvěkých, i samých nepřátel jeho, 
uměl výtečně obrazy svatých nr ilovati, je zlatem a dra-- 
hými kameny ozdobovati; pak sochy ze dřeva a z kamene 
řezati a všeliké umělé obrazy, ozdoby a náčiní ze slonové 
kosti dělati; tak že se všickni takové jeho umělosti ná- 
ramné divili. ^ Bylt konečně i výtečným stavitelem^ a celý 



u 

kláiter Svato-Prottopský s chrámem Panny Marie na stsnh 
křestanský čili byzantský spůsob' dle větší miry a mnohem 
nádhernéji, nežli byl před tím, přestavěl ; též rouchy, olt&ří, 
obrazy, kříži; zvony a vším klášterním nábytkem jej za- 
opatřil A v tom klášteře pěstovalo se umění na spůsob 
byzantský horlivěji a zdáměji, nežli v klášteřích mnichů la- 
tinských, ve kterých dosud vždy ještě větší počet Němců 
přebýval. 

StaloC se pak kdysi, že u veliký hod boží ve chrámě 
sv. Víta na hradě pražském biskup Kosmas králi Vratisla- 
vovi při mši korunu na hlavu vstaviti buď zapomněl buď 
nemohl; tut také zde přítomný opat Božetěch, maje veliké 
důvěry u krále a mysle si bezpochyby, že Kosmas mimo 
to ani ještě na biskupství posvěcen není, sám korunu s ol- 
táře vzal a králi na hlavu ji položil. To však biskup po-* 
važoval za povážlivé sahání do úřadu biskupského, a tak 
velice proti Božetěchovi se popudil, že jej hned s opatství 
sesaditi chtěl. Teprv když mnozí páni čeští zaň snažně se 
přimlouvali, uložil mu biskup neobyčejné pokání za tento 
přestupek, rozkázav mu, aby; když tak výborné sochy ře- 
zati a soustružiti umí, vyřezal krucifix ze dřeva tak vy- 
soký a široký, jako jest jeho vlastní postava^ a ten kru- 
cifix, až bude hotov, aby připnul na kříž, a na vlastních 
ramenou pěšky až do Éíma ho zanesl a ve hlavním chrámě 
sv. Petra složil I podrobil se opat Božetěch pokorné tre? 
stu sobě uloženému; shotovil kr^ný knidfix i s křížem, a 
na ramenou ho nesa přes vysoké hory Alpy, zeměmi ně- 
meckými a vlaskými , a všechny nesčíslné nesnáze přemá- 
haje, do Říma jej donesl. 

S. Za éasu knížete Břetislava II. 

Již ze předešlého vypravování vysvitalo^ že biskup 
Kosmas opatu Božetěchovi nehrubě byl nakloněn, násle- 
dovně; že jako jiní kněží latiníci, tím více on nemile po- 
hlížel na slovanské služby boží v Božetěchově klášteře ko- 
nané, ač se ve všem snášely s obřadem latinským. Však 
již také král Vratislav, mocný Božetěchův ochráncOi nebyl 
více na živě, a příčina k opětnému potlačeni slovanské bo- 
hoslužby mohla se nyní snadně naskytnouti. 

Tři mnichové sázavští, Demeter^ Kanan a HoUéy lidé 
ctižádostiví ale krátkozrací a nemoudří, nepochybné od 



75 

nepřátel Božetéchovýcb svedeni, o to vši moci usilovati 
začali, aby Božetécha s opatské hodnosti svrhli, domníva- 
jíce prý se každý z nich, že potom na jeho místo dosed- 
nou. Ve spojení a srozumění se s mnichy kláštera břev- 
novského, kteří již jednou za Spytihněva II. klášter sázav- 
ský byli opanovali, nedávali pokoje dvoru knížecímu, oso- 
čujíce opata svého žalobami nejhrubšími, které kdykoli vy- 
šetřovány jsou, pokaždé ukázaly se býti ničemnými. 

Tu konečně kníže Břettslav IL rozmrzel se nad ne- 
ustálým tím škorpenim, a ku konci roku 1096 předloživ 
tu véc pánům českým k rozřešení, s jejich vůlí vydal roz- 
kaz, aby Božetěch a všickni slovanští mnichové klášter 
sázavský opustili, a vše, jak leží a stojí, aby latinským 
mnichům břevnovským postoupili. 

Tak musel Božetěch, mnoho dobrého. a krásného ve 
vlasti své spůsobiv, vinou vlastních bratří klášterních, ale 
stejné 8 nimi, ač nezaslouženě, potrestán, vlast svou opu** 
stiti, a bezpochyby útočiště v Uhřích hledati^ kde až do: 
13 století bylo některých klášterů slovanských pod poslu- 
šenstvím římským, kam jej také větší část vypovězených 
bratří následovala Však potom předce někteří mnichové 
slovanští^ kteří neumějíce latinsky, v žádném klášteře če- 
ském laskavého přítulku nenalezli a žebrotou po zemi cho- 
dili, % milosrdenství zase do kláštera sázavského přijati 
byli, a od latinských mnichů poskytována jim tu do smrti 
chudičká výživa. 

Již dne 3. ledna 1097 byl dosavadní převor kláštera 
břevnovského, jakýsi Dethardy dle žádosti biskupa Kos- 
masa od knížete k opatství sázavskému jmenován, a po< 
tom 8. března na to důstojenství povýšen. I poněvadž tam 
se svými latinskými mnichy žádných knih leč slovanských 
nenalezl; i sám opat a ostatní mniši latinské knihy dnem 
i nocí přepisovali; aby jich při službách božích užívati 
mohli. Knihy slovanské pak, písmem Svato-Kyrillským se- 
psané, čísti v nich neumějíce, bohužel větším dílem zka- 
zili; roztrousili a snad i spálili ; nebot tam po čase ani 
památky po nich nezbylo, kromě snad jediného evangelium, 
vlastní rukou sv. Prokopa sepsaného, kteréž, nevědomo ja* 
kým spůsobem, po třech stech letech za Karla IV. se vy- 
skytlo, a náhodou, aČ v cizině, zachováno bylo. Atak ten 
obyte}, ve slovanském jazyku služby boží konati, v Čeeháeh 



pojednoa přestal; lid český jich litoval a dlouho jich sobe 
připominal. 

Však nic tím netrpéla památka českého vlastence, 
sv. Prokopoj a mnichové latinští, opatřujíce jeho ostatky^ 
stejnou úctu jako před tím slovanští bratří k nim chovsdi 
a památku jeho oslavovali. 

Vyhlášeni Prokopa, prriiiho opata sázavského, za svatého 
a přeneseni ostatků jeho do Prahy ke všem Svatým. 

Král Přemysl Otakar I. použil roku 1204 příhodné 
chvíle, aby na papeži Innocenci ni. vymohl vyplnění ně- 
kolika přání pro království české velmi důležitých. Žádal 
totiž mezi jinými záležitosmi, aby blahoslavený Ih^okapy 
první opat sázavský, za svatého byl vyhlášen. I byl tedy 
kněz Blažej, tehdáž opat v klášteře sázavském, v této zá- 
ležitosti poslán do Říma. Nábožná památka Prokopova, to- 
hoto svatého muže a horlivého vlastence, zajisté ospravedl- 
nila přáni takové ; lid pak již dávno Prokopa za svatého 
patrona svého a orodov^/' '^. rovněž tak vroucně V-^ývati 
navykl, jako se to s*ilo s památkou ss. Kyrilla a Metho- 
děje, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Ludmily, jež také 
celý národ sobě za svaté orodovníky a dědice hned po 
jejich mučennické sm^ • vyhlásil, a církev do počtu sva- 
tých přija"*?, aě se to v oněch dávných časech od církve 
jako mlčky stalo b^r vyset "'ování a slavného svatořečení, 
nýbrž pouze na zál ladě všeobecné víry, od národa osvěd- 
čené. N}iií však to již tak nešlo, i muselit se zásluhy a 
skutky osob, které měly mezi svaté býti připočteny, doli- 
čovati a svědectvími v Římě dokazovati, načež papež po 
uvážení všech důvodů a vyskormání každého svědectví za 
svaté je vyhlašoval při slavných obřadech. V listinách, o 
svatořečení opata Prokopa jednajících, píše se, že opat Bla- 
žej, dlouho v Římě se zdržovav, již o tom pochyboval, že 
své poslání tak, jak si to Čechové přáli, šťastně vykoná ; 
nebof papež Innocenc ni. byl prý dlouho na rozpacích, má-li 
Prokopa za svatého vyhlásiti, o čemž před tím dlouho bylo 
bez prospěchu jednáno. Váhání papežovo, přijmouti Pro- 
kopa v počet svatých, mělo zajisté příčinu v tom, že opat 
Prokop byl horlivý zastáváte! bohoslužby slovanské, na 
l^rou papežové, ač zjevně ji zakázati slušně nemohli, po- 
IfUželi vždy okem nepříznivým. Tu přišlo však okamžení, 



77 

kde papežovi na tom záleželo, aby sobě krále Přemysla i 
národ český jak nejvíce zavděčil, zvláště když se ukázalo, 
že ještě jednomu přání Čechů, aby totiž vlastního arcibi- 
skupa dostali, vyhověti nemůže. 

I byl tedy dne 4. července již tohoto roku 1204 
vÉímě od papeže Innocence III. Prokopy opat nékdy sázav- 
ský, podle předpisů církevních za svatého vyhlášeny a všemu 
křesťanstvu ku poctě vystaven. Bylo to první řádné sva- 
tořečení českého patrona v Éímě a nemalé povolení ná- 
rodu českému od papeže učiněné 

Významná jest pověst, že prý Innoccnc líl. omlouval 
váhání své nedostatkem zázraků o Prokopovi známých, až 
prý tento ve snách se mu zjevil, ostře ho káraje, což pa- 
pež ovšem uznati musel za zázrak, a déle neprodléval s vy- 
hlášením Prokopa za svatého. 

Den památky sv. Prokopa byl na 4. července ustano- 
ven, z čehož Čechové všickni srdečně se radovali; a ne- 
dlouho potom v Čechách i na Moravě kostely a kaple ke 
cti tohoto svatého patrona stavěli a světiti dávali I zdá 
se, že zvláště ritířský řád Johannitů neb Maltezú, nedávno 
v českých zemích do obliby přišlý, poctu sv. Prokopa roz- 
šířil; neboť brzo po tomto svatořečení vystaven jest, jak 
se zdá, kostel sv. Prokopa ke cti na pražském podhradí 
na nynější Malé straně, opodál kostela a kláštera Johannit- 
ského (u přívozu), a český pán Bavor ze Strakonic, vy- 
stavěv při svém hradě ve Strakonicích kostel sv. Prokopu 
ke cti, r. 1243 Johannity při něm osadil, kteří potom mě- 
vše tuto klášter svůj, ten kostel znamenitě zvelebili, a po- 
dnes duchovní správu při něm mají. 

Roku 1588 bylo spůsobením pražského arcibiskupa 
Martina Medka tělo sv. Prokopa v Sázavě vyzdviženo, 28. 
května slavným průvodem, ve kterém se sám císař Ru- 
dolf II. nacházel, na hrad pražský přeneseno, a v kůru 
kostela všech Svatých položeno. Když pak Maria Theresia 
vedle kostela toho ústav pro šlechtičny zařídila a kostel 
k jejich potřebě určila, překážel šlechtičnám v kůru ná- 
hrobek sv. Prokopa; i přeneseny jsou ostatky jeho roku 
1 768 do postranní nízké kaple, kde posud v nepatrném 
oltáři se chovají, čekajíce, až potomstvo národa českého 
se zmůže k důstojnějšímu zvelebení památky svatého do- 
brodince předků svých. 

V samé Sázavě ukazuje ise v kostele jako památka 



78 

po SY. Prokopa koflfk z jalovcoTého dřeva vyřezaný, z ně- 
hož prý sv. Prokop vody sobe nabíral a také knížeti Oldři- 
chovi píti podal: potom dřevěná lžička. Ale nejvzácnější 
památka po něm jest jeho vlastni nikou sepsané čtení sva- 
tých evangelií, jediný to pozůstatek ze četných někdy kněh 
a svatých čtení v jazyk-n slovanském, jež byl sv. Prokop 
sepsal a klášteru svému odkázal. O tomto zlomku z jeho 
nikopisu, známého pod jménem: Ectvhielium Remezské anebo 
Siizav(h-eínmatiZ'^k't\ siřeji promluvíme ve vzláštnim pojednáni. 
Klášter benediktinů na Sázavě vyzdvižen byl roku 
1785; poslední opat jeho byl L^onard Kramář, 

Bohoslužba slovanská v klášteře Emmauzském v Praze. 

Po uplynutí celých tří století dočkali se Češi opět 
té radosti, že mohli slyšeti mši svatou ve svém mateř- 
ském jazyku v nově založeném klášteře v Emmauzích nebo 
na Slovanech v Praze, za č*\su Karla IV., císaře římského 
a krále českého. 

Pozornost Karla IV. obrátila se i ku příbuzností če- 
ského jazyka s druhými slovanskými nářečími, kterážto pří- 
buznost v národě samém vždy zůstávala živá. Z toho za- 
jisté ohledu zjednal sobě hned roku 1346, při druhé ná- 
vštěvě u papeže Klementa v Aviňoně, povolení od něho, 
aby směl založiti klášter v Praze s bohoslužbou v jazyku 
staroslovanském, jako býval někdy sv. Prokopa na Sázavě. 
Toto již ode dne 21. listopadu 1347 císařem Karlem 
připravované založení kláštera benediktinského na Novém 
městě pražském s bohoslužbou slovamko^katolichouy karožto 
8 povolením Klementa VL mniši z Dalmácie, Charvát a 
r Bovoláni byli, užívající při službách božích jazyka 
a pisma glagolickéhoy mohlo by se snad zdáti 
:a nepřiměřenou libůstkou panovníka tohoto; 
a' w\o do sebe významu vznešeného a dále- 
, i nezáviselo to právě od Karla, že toho zá- 
rlo dosaženo. Sjednocení církve západní a vý- 
d' římské a řecké, kteréž teprv za sto let po 
steůid se podařilo, bylo od papežů vůbec již po 
•mýSleno ve skutek uvedenu býti. Karel k tomu 
>ky své a nešetřil nižádných prostředků a licho - 
Étté aby k tomu získal mocného Štěpána Dušana, 
^azýval carem srbským, a téměř celý půlostrov 
i4A évé hj\ podrobil. Když pak Dušan srbský 



79 

ochotným se byl proukázat ku přijetí jednoty cfrkevni, po* 
8lal mu Karel ješté při svém tažení do Říma z Pisy dne 
19. února 1355 lichotící list, aby jej v předsevzetí tomto 
potvrdil. Neopominul též, sobě a jemu štěstí přátí s po- 
ukázáním na to, že oba, co slovanští soukmenovci a sou- 
druhové co do jazyka^ právě na tom se octli, aby vládu 
podstoupili, jeden v říši římské, druhý v řecké. Avšak 
Štěpán Dušan zemřel již r. 1356, když právě na tom byl, 
aby Konstantinopole vybojoval, i když Turci první kroěej 
do Evropy zasadili. Eu sjednocení církevnímu měli přede- 
vším slovanští mniši kláštera Emmauzského v Praze dráhu 
razitíy a při tom králi římskému prostředků poskytnouti, 
aby vliv jeho při církvi sjednocené byl tím vydatnější, 
Vzalf tedy Karel klášter tento pod svou zvláštní ochranu^ 
a odevzdal mu při tom jediné ostatky, jež zbývaly ještě 
po někdejší bohoslužbě slovanské, r. 1097 v Čechách od- 
straněné, totiž čtení sv. evangelium, ježto první opat sá- 
zavský, sv. Prokop (tl053) Slovansko Kyrillskými písmeny 
vlastnoručně prý sepsal. Rukopis ten, jedna z nejstarších 
ještě zachovaných památek písma Slovansko -Kyríllského, 
doSel později po nejdivnějších změnách osudu svého té 
zvláštní cti, že připočten byl mezi klenoty říše francouz- 
ské, i že sloužil král&m francouzským za evangelium ko- 
runovační. 

Karel již dne 21. listopadu 1347, jak řečeno, vydal 
základní list na založení kláštera benediktinského na před- 
městí pražském ke cti slovanským svatým Kyríllu a Me- 
thoději, Vojtěchu a Prokopu, pak svatému Jeronýmu, po- 
něvadž tento, jak se tehdáž za to mělo, biblí z hebrejského 
ve slovanský jazyk prý přeložil Karel nařídil, aby se 
y tomto klášteře mše, písně, hodiny i všecky služby boží, 
jakož to papež Klement Ví. byl potvrdil, i jakož ve slo- 
vanských zemích za obyčej mají, vždy ve slovanském ja- 
zyku drželi. Ku konci listiny té prosí nástupníky své i 
napomíná je, aby nic neměnili, i kdo by se předce opová- 
žil jinače činiti, na toho hněvu božího žádá. Dne 23. srpna, 
18. a 20. listopadu 1350, 28. února 1361, 13. ledna a 1. 
listopadu 1352 rozmnožoval důchody jejich, platy a dědi- 
nainiy a dne 26. srpna 1356 nadal roční důchod deseti 
hřiven pro jejich písaře, aby pro klášter ustavičně knihy 
ve šlechetném jazyku slovanském (nobilis linguae slavo- 
nkae) pdal i přepisoval. Dne 23. břevna 137f ve stře4H 



80 

po veliké noci odebral se slavné Eíirel se synem svým 
Václavem v královské ozdobé, v průvodu Václava vévody 
i volence saského, Jana arcibiskupa i volence mohučskéhO; 
arcibiskupa pražského i ostřihomského, biskupa métského, 
augšpurského, pařížského i neubursk^ho, vévody opolského 
i jiných knížat svétských v nové město pražské, a dal slo- 
vanský klášter arcibiskupu pražskému co nejslavněji josvě- 
titi. Na vše to jsou listiny, kteréž jsou také tištěny v knize 
Fr. M. Pekla: Karel IV. (německy). 

Panovník, jenž nejen o politickou moc a slávu - ná- 
roda svého, ale spolu i o duševní jeho vzdělání pečuje, 
jest jedině s to, aby národ sobě svěřený oblažil a jej na 
pravé dráze k určitému cíli vedl. I nám z minulosti ky- 
nou časové takového vzájemného sloučeni věd a vzdělano- 
sti se slávou moci politické. Nalézáme v dějepisu své 
vlasti slávu a moc národa po celé téměř Evropě rozšíře- 
nou, a u vnitř této mohutné říše, v hlavním jejím sídle 
stánek, zbudovaný vědám a vyšším uměním péčí slavného 
panovníka, Karla IV., jehož jméno všem Čechům zůstane 
v nesmrtelné památce, jehož snahy a zásluhy o zvelebení 
české vlasti právem jméno oice vlasti mu získaly. Zřetel 
jeho hlavní obrácen byl na zvelebování Prahy, jejíž blaho- 
byt založením vysokých škol nad míru povznesl. Nové 
m&to, které taktéž jemu vznik svůj děkuje, mnohými 
výtečnými stavbami od něho jest okrášleno. Jakož však 
zvláštní jeho péče a snaha k tomu směřovala, aby město 
sobě oblíbené rozmanitými památkami a díly uměleckými 
okrášlil, tak obzvláště dle nábožného ducha tehdejších časů 
rozmnožil i počet kostelů a klášterů nádhernými budovami. 
Tak na Novém městě sedm klášterů založiv, mnichy a 
jeptišky rozličných řádů do nich uvedl. íKlášterové tito 
byli : Klášter karmelitánský na Písku u matky boží Sněžné, 
založen r. 1347; klášter sv. Jeronýma na Slovanech nyní 
v Emmauzích, r. 1348; Karlov s řeholními kanovníky sv. Au- 
gustina roku 1355 ; klášter sv. Ambrože, již dávno zrušený, 
nyní hlavní celnice, r 1355; u sv. Kateřiny pro panny 
řádu poustevnického sv Augustina r. 1355 ; klášter u Panny 
Maric na Trávníčku vSlupech r. 1360; konečně kollegiální 
kapitola u sv. Apollináře na Větrově r. 1362). Znamenité 
tyto stavby z větší části řízením výborného stavitele Ma- 
těje z Arrasu z Francouz od Karla do Čech povolaného, mi- 
stra Petra a jiných jsou vyvedeny, z nichž některé až na 



81 

ů»M doba jsouce zachovány, skvělé podávají svědectví o 
ut^ném vývinu a zdokonalení, k jakému za onoho věku 
v Čechách umění stavitelské dospělo, hlásajíce, slávu Kar- 
lovu, milovníka a podporovatele veškerého umění. 

Největší znamenitosti z klášterů jmenovaných dosáhl 
klášter sv. Jeronýma, nejen uvedením do něho mnichů 
slovanských, kteří i slovanského jazyka ve všech obřadech 
drkevnídi užívali, ale i rozmanitými osudy, které během 
času jej potkaly. Již co markrabě moravský zamýšlel to- 
tiž Karel, národa a řeči české milovný, založiti v králov- 
ství českém více klášterů, do nichž chtěl uvésti mnichy ji- 
hoslovanské, kteří vojnou a vnitřními rozbroji panujícími 
z klášterů svých zahnáni po jiných zemích bloudili. I žá- 
dal k tomu dli papeže IQementa Ví. za povolení, před- 
staviv mu^ žehy mnichové tito užívajíce dle starodávného 
abyčqe při mši a všech obřadech slovanského jazyka, Če- 
chům též jakožto soukmenovcům srozumitelného, v Cechách 
velmi prospěšně účinkovali k rozmnožení víry kreeiánakéy 

nebot prý Čechové snadno v podezření berou, čemu ne- 
:irozu«iějj[^ obřady totiž latinským jazykem vykonávané, pro- 
čež i písmu svatému rozuměti nechtějí (cum eis sacra 
Bcríptura exponitur vel predicatur, nec intelligere volimt). 
Papež k této Karlově prosbě přivolil, s tou však výmin- 
kou^ aby toliko jeden takový klášter v celém království za- 
ložen byl (1346, 9. května). I nelenil tudíž Karel, jak mile 
po smrti otcově sám vládu nastoupiv záležitosti v říši ně- 
mecké poněkud spořádal, k provedení záměru dávno již 
jOk mysU přemítaného prostředků vhodných se uchopiti a 
základ položiti ku klášteru (1347) v předměstí Pražském 
Jia Skalkách, nedaleko starší již kaple ss. Kosmy a Da- 
miana» dle zakladatele svého kaplí Svatovácslavskou na- 
zvané, tak že r. 1348 již hrdě se vypínalo nad šumící Vlta- 
viou velebné dílo Karlovo, jež, ač již bouřemi času nmoho 
utrpělo, k hlavním ozdobám Nového města přičítati sluší. 
Nelze pochybovati, že nynější podoba kláštera není 
prvotní j rozsáhlost a objem jeho byly dl^ve mnohem větší, 
nebot dle shodujících se zpráv všech dějepisů povolal Ka- 
rel do něho osmdesát mnichů, ano nalézá se zpráva, dle 
které počet jich i na 120 se udává. Měl dle podání také 
podzenmi průchod, do Podskalí vedoucí, jímž se r. 1611 
viStší díl mnidiů před řáděním pražské chasy, hledající 
v klášteře schované pasovské vojáky, uchránil. Zvláště 

Jodl. 6 



82 

znamenité svou starobylostí jsoa malby, t dolejfiícb chod- 
bách Uáštera péčí umění mitovaného Earla umísti, ktoré 
ačkoli od té doby čtyrykráte byly obnovovány, v hlavních 
předce obrysech nám se zachovaly. 

BozsáJilá a výtečná tato stavba, pokud zprávám né- 
kterých dějepisů toho podotýkajících věřiti můžeme^ stála 
prý jen o tři vídeňské méně než kamenný most Pražský. 
Udává se 18.747 kop, kterážto suma mnoholi v nynějšídi 
penězích obnáší, jistě určiti se nedá. Mniši, do kláštera 
nově vystaveného arcibiskupem Pražským Arnoštem z Par- 
dubic uvedení, byli benediktini kmene slovanského z Char- 
vát, Bosny, Srbska a Dalmácie. Nalézali se mezi nimi 
Rusové, Bulharové, Charváti, Srbové a Dalmatind, pročež 
i klášter tento ke cti sv. Jeronýmu založený, nazván dle 
obyvatelů svých: Na Slovanech. První opat od Karla 
ustanovený, Pavel Ursinus čili Medvědy slavné uveden od 
arcibiskupa u přítomnosti též Břevnovského opata Sfera- 
chobora. Nedlouho po svém nastoupení obdržel opat ja- 
kož i jeho nástupcové od papeže právo, užívati infiile (če- 
pice) berly, prstenu a jiných pontifikantům přfoluSidch 
ozdob, jakož i mnohých výsad; vše to péčí Karlovou, jmž 
však neméně i o materiální blahobyt bratří starostliv byl. 
Nebot daroval klášteru listinou základní, 21. listop. roku 
1347 v Ňorimberce vydanou, a pozdějšími velikomyslnými 
nadáními příjmy ze dvorů ve vsích Jenči, Valově, LhotS, 
Doubravicích, Milošíně, Mořině Veliké a Malé, jakož i jiné 
ještě platy a dědiny, které óde všech poplatků a daní 
osvobodil, dokudby zůstaly majetností kláštera. K příjmům 
ze dvorů a obcí jmenovaných připojil později ještě Šest- 
náct hřiven stříbra z masných krámů malostranských, čtyry 
hřivny desátku farního kostela ss. Kosmy a Damiana, ja- 
kož i desátek z vinohradu, od měšfana pražského Merh- 
lina Janoše na vrchu Petříně založeného. Listinou od 17. 
února 1349 vykázal též klášteru příjem dvanácti hřiven 
z města Kouřimi, které toto platilo za užívání n&terých 
královských statků. 

Ze slov na začátku listiny té obsažených zvláště vy- 
stupuje na jevo Karlova otcovská péče o dobro vlasti a 
poddaných, jakož i láska jeho k řeči mateřské, neboC praví: 
„Ačkoliv za povinnost pokládáme, abychom o blaho všech 
věrných našich poddaných pečovali, předce však ku blahu 
a prospěchu técb, kteří nám pi^jemností a sladkostí na- 

, ■ ■ ■ ■ I « 



83 

fiefao přirozeného jazyka příbuzní jsou, vzlášlní péči a mi- 
losti prohledati musíme.^ Slova tato vznešenou jeho po- 
vahu lépe v]^ádřujou a líčí, nežli obšírný povahopis. 

Ze všoch Karlových ustanovení a nařízení, týkajících 
se kláštera Slovanského, jasně vysvitá, jaké vznešené zá- 
měry .přiměly Karla, stejnou dobou, když universitu v hlav- 
ni městě české říše, na rozhraní mezi světem slovan- 
ským a německým založil, aby i klášter vystavěl věko- 
iBlavný, v němž by bratři slovanští slovanským jazykem 
služby boží a obřady vykonávali, jakož tehddé ve slovan- 
dojdi zendch obyčejem byh^ i doposaváde v Dalmácii, na 
ostrovech dalmatsiýóh, v édsti Istrie a Cliarvátska se děje; 
mimo to, aby tomu posvátnému jazyku i jiným podobným 
předmětům učili. Nebof jakož založením vysokých škol.pniž- 
skýdi imiění a věda společně od spojených sil slovanských i 
germánských měla pěstovaná býti, kteréžto společné snahy 
blahodárný vliv i do šírých okolních krajin měl zasahovati : 
tak i 2mlQ^ením kláštera slovanského ku vzájemnému sbli- 
žování se a spojení Čechů s ostatními slovanskými národy 
měL základ položen a zvláště v církevním ohledu mělo 
vzájemnosti tét« mírným a tichým spůsobem docíleno býti. 
Dstav tento měl býti semeništěm a středištěm, v němž by 
ee .pěstovaly vědy výhradné slavanskéy měl býti zřídlem, zně- 
fac^ by se prýštila známost jazyka slovanského po veškeré 
vlasti. Připojilt Karel k tomu cíli klášteru, což důležité, 
ivšak pro skrovnost určitých zpráv téměř neznámé }est, 
•^prláštní učiliště (gymnasium Slovanense), které snad na 
qpůsob kollejí, v jiných též klášteřích zřízených a od učení 
fsažského odvislých, zřízeno, avšak dle vlastních .ustano- 
vení od mnichů slovanských spravováno bylo. Byla to dů- 
ležitá doba pro duševní a literární vyvinování národa če- 
ského, ba slovanského vůbec, i byla by rokem 1348 skvělá 
v dějinách vzdělanosti evropské, zvláště však české, bývala 
založena vážná doba, kdyby netečností Václavovou, pak 
roztržkami a bouřemi nastalých dob, v nichž vášně všecko 
ovládaly, nebylo zmařeno téměř vše, co bystrá Karlova 
k budoucnosti prohledajicí mysl národu níllovanému k oslavě 
-byla zřídila. Nebot že Karel velmi o to pečoval, aby ve- 
škerá jeho ustanovení nezměněna se zachovávala, aby: vždy 
•ntéšenéji zkvétalo od něho v kyprou jzemi zaseté dímě ; až 
t^, štípené pěstujíd rukou zahradníkovou, časem >svýtn 
V mohutný vzrostlo strom^ pod jel^ stínem v<^a alqvaía- 



84 

akáuzájmy áoiuiské Uidně se m^ vhoatíti, tysfki jasné 
se sloT, lni kcmci icáMadnf listmy UáStera obsafoiýcí, ^- 
miž Kttrel nástainifky své prod i Tdfld napomíná, al^ nic 
na tom, oož byl nstano^fl, nemůuM. — Císaí Karel nsta- 
noTÍl kláštera i zvláštiifho lisaře, bratra Jáma, aby ▼ oSledi- 
tilé řefi slovanské rozliáié kniby psal i pfq^val, jicbi 
sám yéSké množství zaopatřil a daroval kUÍtem, mezi nimi 

též etaangeíium mkcu sv. PrAapa psmé, ktoého zlatem a 

Arab^ kamením ozdobenébo, až do bonfi bnsitsl^di při 
slavnostedi nžíváno bylo. 

O ůčmkovánf prvního opata Patlá Medeida Tefani 
mák), ano 6k<»no nic nevíme, ani rok jdio ámrtf s jistotoa 
ndati nelze, nebot Fáprocký a dle i^Sho i osEatnf ponl^ 
dígq^isci mylné teprv k r. 1362 smrt jdio Uadon, t liBtniié 
vžak od r. 1349 t ds. knibovné se natenyid, jmenige se 
již výslovné Jan (Ivan) co opat slovanský, jemni Pl^ioeký 
pMjná Charvát jdFidává. Za tobolo opata nyni^i cbcám 
Uáštemí byl vystaven; neboC po 83 1^ vykwávafy ae po- 
božnosti a slnžby boží v blízkém £unám ko^ele ss. Koony 
a Damiana, jwk dříve stál pod podadm právem Yyždnd- 
tíké kapitol, od této však na žádoat Karlova listmoa od- 
stapo^ od 12. Mezna 1368 Sk>vansl^ benediktinům ode- 
tzdán byL Klášter s ním i právo nad Podskalským], oo 
farními osadníky, obdrieL Malá však luple Svato-Vádav- 
ákk nebyla s to, aby zahmola veSkerý fid, k pobožnoatm 
a shifldbn božím, v jaiyka jema arozamitdnán kmiávanj^, 
ae bmoadi a to přimélo dsaře Karla, že r. 1371 záUad 
k Tdkéma koetdn pdožil, jebož stavba r^L na to, totiž 
r. 1S72, akončena byla. Kostd ten, vjatavoi ke ctí sto* 
▼andým svatým, KyriDa, Mdbod^ Vóftíd^ BrtJtofm a 
Jertmýnni, byl dne 29. března 1372 a vdikonoád poiidé> 
lek davD^ posvéoen. Y ten svátek fte se evai^elíam o 
dvon odedlii^ídi s Kristem do HBmamz patqjíddi, a to 
zavdalo pří&ra, i^oc se klášter dovand? ^v JBumoMgfeá" 
jmenige. 

O roka úmrtí opata Jana, jakož i o bezprostřednim 
nástiqid jebo nelze orfitých zpráv podatL K roka 1S73 
nalézá se již zpráva o opata dovansk^ MatítígiL ^nde 
^šak o opato tom žádné zmtoky se nevyskytqe. 

Cfeař Kard zemřd 29. lÉstop. 1378, zishihami OTín- 
Abi, ode všedi svýdi poddmýdi, zvlášté však od bonedik- 
tmi Slovanských oj^akáván, ktflíí v iMnce oduránee a pod- 



»5 

pororatele svého bolestně pohřešovali; nebof nevěnoval 
Václav, nástupce Karlův, zdaru kláštera takovou péči, jako 
otec jeho. Nicméně již o svojí sUe samostatné se vyvino- 
val ústav tento blahodárný, a snahou horlivou vynasnažo- 
val se dosicí cíle, jaký mu byl vytknut, totiž aby okres 
svého účinkování vždy dál a dále rozšiřoval. A v skutku 
blížila se jíž doba, kde ve skutečnost uvedeno býti mělo, 
co posud bylo jen myšlénkou, k jejíž však uskutečněni 
směřovaly všechny * snaliy císaře Karla; nebof obapolný 
svazdc důvěrné přízně a poměry přátelské, které ku konci 
14. století národ Český a Polský vzájemně spojovaly, vzbu- 
dily u Poláků, přesvědčivších se o blahém účinkováni ústavu 
tohoto, od Ktffla založeného, přání, by i jim se dostalo té 
výhody, slyšeti služby boží v řeči posvátné a jim srozumi- 
telné. Král Vladislav Jagajlo viděl se tedy zvláště na usi- 
lovala ' manželky své Hedviky pohnuta, založiti podobný 
klášter dle vzoioi pražského v království svém, i vystavěl 
benediktínům slovanským r. 1390 nedaleko zdí města Kra- 
ková V nynějším předměstí Klepari ke cti svatého kříže 
klá^r prozatím dřevěný, do něhož mnichové z kláštera 
Emmauzského byli uvedeni, aby i zde služby boží a ve- 
škeré církevní obřady v jazyku slovanském vykonávali. Ja]( 
dlouho v klášteře tomto bohoslužba slovanská se udržela, 
nelze udati pro nedostatek bližších o tom zpráv. 

Tak záhy již osvědčoval se blahý vliv, jenž prýštiti 
se měl z kláštera, oplýviyícího nyní bohatsvím, jakož i zna-^ 
menitého slávou a^ duševní předností. Blahobyt kláštera 
dosáhl nejvyššího stupně, což dosvědčujou přečasté koupě 
domů, vinic anebo jakýchkoli jiných příjmů. 

Nastala však nedlouho potom osudná doba husitská, 
ve které klášter Slovanský, posud duševní vzdělání národa 
Českého tid£ velice podporující, a v onom věku v historii 
vzdělanosti české ta^ velilrf význam mající, téměř všechnu 
působivost svou v národu ztratil, ano skoro i osud ostat- 
ních klášterů v Čechách, totiž osud úplného přetržení své- 
ho trvání sdílel. 

V nastalých od té doby zmatcích správa důchodů klášter- 
itfch opatovi odňatá do rukou laiků se dostala, i zdá se, že 
magistrát Nového města nějaký čas důchody kláštera sobě 
byl osvojil, obyvatelům jeho tolik jen ponechaje, kolik 
pirávě za dobré uznal; protož i počet mnichů byl zmenšen 
a Jen ti v klášteře ponecháni, kteří přiznávajíce se k učení 



86 

Husovu pod oboji spůsobou podávali, tak že nyní kláSter 
se ztrátou samostatného vyvinováni pozbyl i slávy i váž- 
nosti. OdehýUv se, ač ne svou vinou, od cQe sobd vy- 
tknutého, počal u obyvatelstva pozbývati úcty a ú&sten- 
stvi, jehož až posud požival. Že při takovémto stavu vécí 
bohosluéba slaoanskdy utéšeně v klášteře potud zkveti^^ 
úplné zanikla, nelze pochybovati, ačkoli určitých o tom 
zpráv nemáme, ána vypuzenim mnichů, povědomých řeči 
ckkevno-slovanské a vykonáváni obřadů v ni obvyklých, 
i možnost pozdějšího vyučováni odstraněna byla. Opatstvi, 
po delši čas nyni uprázdněné, roku teprv 1497 do^o se 
od krále Vladislava ustanovenému administrátoru Jakobu 
Siflbrskému, též Holub nazvanému; „nalezlo se však, že 
byl veliký bludnik a že by byl rád všecky knězi i viru 
sv. křesCanskou zahladil, tak že, když byl mnoho klášter- 
ních svátosti a obrazů pokazil a mnoho zlého v klášteře 
spáchal, na poručeni vrchnosti důstojenství svého byl zba- 
ven, načež ostatni čas svého života trávil v Lounedi, kde 
také 5. května 1499 zemřel" 

Od roku 1582 opatoval Matm Filonomos z Beneékway 
který však pro „nepi^ladné chováni s opatstvi byl sesa- 
zen a ze země vypovězen." Filonomos byl i poslechli utra- 
kvistický opat aneboli spise farář na Slovanech; nebol cí- 
sař Rudolf IL, pamětliv jsa slávy, již klášter před mnoha 
lety byl slynul, předevzal sobě předešlý řád v klášteře, 
pbnoviti a řeholni pořádek opět zavésti. E čili tomuto 
ustanovil na Slovanedi katolického opata Pavla Paminonda 
Horského, i uvedl do kláštera několik z jiných klášterů, 
jmenovitě Břevňovského, povolaných mnichů. Z listiny/ v niž 
Rudolf ustanovuje opata Pavla, souditi by se mohlo, že 
byly pokusy učměny, aby se opět zavedly zaniklé obřady 
slovanské v klášteře; nebof slova obsažena v listině roku 
1592 v den sv. Jeronýma vydané : „Ghtice, aby týž faiěz 
služby bozi, jakž od starodávna bývalo, každého čiftsu ná- 
ležitě vykonával" — alespoň k tomu směřovati se zd^|L 
Avšak že pokus ten Rudolfův, ač jestli slov těch ve smyd 
takový vykládati lze, docela se žádaným výsledkem mi- 
nouti se musel, souditi se dá z tehdejších okolností a stavu 
věci v klášteře. 

Pavel Horský ze Stříbrných hor svatého Petra a Václata^ 

jak se sám psával, přiznávaje se dřivé ke straně utrakvi- 
stidké, nesrovnával se však strany přijímáni svátosti oltářnf 



^ • 



a?, 

s náhled; ostatních knéžf pod oboji, od nichž i úsměšnd 
Jedni#:ou^ byl nazván; až konečně odloživ podávání ve- 
feře Páné malým dětem a zpověď nesloživším; zřejmě ku 
katolidsé straně přestoupil a jejím horlivým vyznávačem 
se stal E opatství od Budolfá povolán 1592, všemožně 
se vynasAažoval, aby klášterských zadaných statků nazpět 
vydobyl ^ katoUcké náboženství k jeho předešlému květu 
v kláStof e povznesl. Kostel, v němž časem konsistoř utra< 
kvi^tícká k poradám svým se scházívala, jeho péil 14. bře- 
zna^ 1593 slavně byl posvěcen, jakož i kaple Svato Václav^ 
ská, ve které za předešlých časů lis vinní byl umístěn. 
Ale malé c^liby získal opat svou snahou, zvelebiti kato- 
lictví u podřízených sobě farních osadníků, kteří v mno- 
hých hanlivých písních odpor svůj proti němu na jevo dá- 
vali. — Na příklad toho slouží následující píseň: 

A ten slovanský opat 
Bal na vinici kopat 
Na svátek Jana Husi, 
Za to do pekla musí 
Věčně se trápiti. 

Záští toto konečně tak vzrostlo, že opat, nejsa svého 
fiibta jist, s povolením arcibiskupovým složiv opatství do 
rukou opata břevňovského Martina Opatovickéko sádn do 
Břevnova se odebral. Pobyv zde dvě léta, opět od Mar- 
tina co opat ve Slovanech byl ustanoven, a roku 160 ť 
slavně, do kláštera uveden. Neušel však mstě farních 
osadníků, kteří ho nechtěli a životu jeho úklady strojili, 
dodavše mu ve víně jedu při jakési hostině. Na to se 
po druhé odebral do Břevnova, hledaje tam pomoci proti 
neduhu, následkem otrávení vždy víc a více se zmáhají- 
címu. Ze Břevnova odvezen jest do Police, převorství 
Břevňovského; chtě se odtud opět do Prahy navrátiti, ze- 
mřel na cestě v Dašicich blíž Králové Hradce 18. února 
1607. 

Na opatství Slovanské nyní od břevňovského opata 
Wolfganga Zelendra dosazen Petr Lodekerer z Prošovic, 
profes břevňovský. Za . tohoto opata utrpěl klášter, do 
jehož tichých zdí i hlomoz a hluk válečních zbraní byl 
vnikl, veliké pohromy ku své záhubě. Nemalé škody za- 
kusil ubytov&iím do něho Uhrů, od Matiáše proti bratru 



8d 

jeho, císaři Budolfovi lí. do řrahy přivedených. JeSté v ětši 
však pohroma potkala jej dvě léta na tor. 1611, když 
totiž hejno pasovských vojáků, od biskupa pasovského 
Leopolda, Rudolfovi v tajném záměru poslaných a již i do 
Starého města se vedravších, couvajíc před vojskem sta- 
vovským jej stíhajícím, v klášteře útočiště hledalo. Tu jsou 
pasovští všichni zbiti od zbouřeného lidu pražského, který 
mimo to v zuřivosti své i klášter loupil a mnichy napořád 
zabíjel, tak že opat jen ukrytím se v komíně jisté smrti 
ušel. Veškeré nářadí chrámové i klášterní tu rozbito aneb 
uneseno, ba ani knihovny nešetřeno, z níž veliké množství 
knih převzácných, které by nejen literaturu naši byly zdo^ 
bily, ale i o činnosti bratří slovanských skvělého podaly 
svědectví, poslední památky slavných zaniklých dob jsou za- 
hlazeny a nám jen pouhá jich upomínka zachována* 

Po bitvě bělohorské příjemnější již začala prosvítati bu- 
doucnost klášteru, příjmy jeho začaly se množiti ; neboť ob- 
obdržel od gubemátora, Karla knížete z Lichtensteina, Čako- 
vice, tak že již r. 1623 opatu možno bylo koupiti s císařovým 
povolením statek Miškovice blíže Kouřimi. — Konečně Fer- 
dinand n., chtě uvésti do své říše benediktiny Montserrat- 
ské ze Španěl, slibem k tomu jsa zavázán, r. 1635 klášter 
Slovanský k tomu ůčeli zvolil, vykázav opatu Bavorovskému 
a jeho dvěma spolubratřím farní kostel sv. Mikuláše na Starém 
městě pražském, kde mniši, ovšem jen dle jména slovanští, 
až do časů Josefinských novot se zachovali 



Sázavo-Emmauzské svaté evangelium, nyni 

BemeSské. 



>:>-.: , , 



i t 



JLfrahocenná, možno řícti nejvzácnější pozůstalost tato 
prvopočátečného písemnictvi drkevního v Čechách jest pře- 
dftležita svou starožitností, mluvou a místem, kde povstala, 
pak podivnými osudy svými i svou posvátností, jelikož ň&st 
první sepsána jest vlastní rukou sv. Prokopa, patrona Če- 
ského, tak že by každému Čechoslovanu vzdělanějšíma 
k necti sloužilo, kdyby o ní ničeho se nedozvěděl Pročež 
podáváme zde laskavému čtenáři, co nejpotřebnějšího vě- 
děti o toiú převzácném rukopisu, podle vydání zvěčnělého 
Váceslava Hanky našeho. Věčná škoda, že původní rukopis 
nyní se nalézá v cizině (ve Francouzích, v městě RemeiU) 
a ne ve vlasti naší, kde původ svůj vzal. 



Osudové Sázayo-Emmanzského sv. evangeliaiiu 

. Sázavo - Emmauzský jmenujeme rukopis náS, nebot 
KyriJMou částku, jak zavírka vykazuje, psal sv. Prokop 
svou rukou. Svědectví této zavírky písařo^ jest z boduo/^ 
věrného podání, ježto ve přesnbtě své do Karla IV. snadno 
se udržeti mohlo; mohloC býti i výslovně psáno na konci 
celého rukopisu, kterélH)ž jen 16 listů Karel IV* mnichům 
Emmauzským daroval. Kdo takové podání vyvrátiti chce, 
toínm náleží dokiusati, že ne hodnověmo, ale že křivo jest, 
ě^nuž la poííhé slovo bez důvodů víry se dáti nemůže a 
nesmí. Karel daroval rukopis náš k oslavení kláštera 
Emnmuzského a ke ctí sv. Jeronýmu i sv. Prokopu. Zde 
v Emmauzích čili na Slovanech ku Kyrillské částce při- 
pojena byla gloffolická, pontifikalní (slavnostně) čteid ob- 
sahiqícf, a celý rukopis v pevnou, drahým kamením, zla*^ 
tem i svatými ostatky ozdobenou vazbu vešel, i tu do zbour 



92 

fenf huátskďio fH slaTnostech nžÍTin bd. V ten éas Ha- 
silům do lukoa se dosud, a nichž pres ctyHeet let nepo- 
rušen se zacfaoTaL 

FMprodkj Te srém Dudodia sir. 361 TrpraTnje o 
kláštera Finiinnif=tfin takto: .Za opita PatU IL rota 
ŽiikoTm obořila se na klášter Emmanzskr. chtéjic jej zka- 
ziá On neréda o jiné radé, poračD klásier oterfiti a tt- 
šel s bntzT t knéské roodio obletčenými proti Tojákům 
s tělem Božím, žádaje, abj se upokojili a dirinui Božího, 
od dsaře Karla kn poctíTosti národu SloTanskémn, ze 
ktoélMi OeS poili. irsUTenéhoL BdmflL FSaUnla to 
ntmiti loia vojenská, ale abr bez neckám jim pod oboji 
spft»)boa podáiáno bjh). CBi\tfA nfiml: a po přgíniánf, 
pHBoeai jsa k tomii. oterřel lákristii, odkudž Tiato kle- 
Dotá Tdiké BBoiEtTil- — Že brlo mezi téni kknoCj i 
eraiftilim Sázarské, na jehož' deskách ostatkj STatfch 
bohaté laaai e i i bjlr, jest beze tží po^baosti 

Zbpri jcJlé poiFáéti, jakjm spAsdbcm i jakoa eestoa 
efaBgeliom aaSe do Konstantínopole (CařihndB) přiSku 
Sa to ard pHmé zpriiT t lecopiscdi aalenMiati se nám 
BcpoftěEtilo: povíme Tžák uséai sié. opirapoe ho sa Usl 
církre KoietantiD^obké k Ůedáňm. dáa 18. ledna 1451 i 
podán po jakémsi doktora a knézi Angelika. Po stečení 
totiž Prahy Jirim Podébrad^krm, když dekretem snéma 
Floreiitskflio Čechové pod oboji za kacíře vrhiáseni byli, 
a.U^ ttockm nadéip qedBim se s Bínm* imiada, vy- 
piavcno bylo poeetstri do KcMistantinopoIe : i aby sp& po- 
iliao i l^Cfho piqcci a prtchoda nakdo, pHUcM bylo 
k firtftm i eisnediam SáaaTO-Emmauské. A^n zmfnéný 
lifc tmm Mo^pnqc^ i podáni BeneáskéL že kuha ta 
s pddtada Komrtaotnopolsliého pocháii tona píiíM síd- 
fviiiqeL Že a taAovmy sv. Jeronýma tbIo bylo,, tfd^a 

T Pnsm mTabti a ne na KonstaMino- 



OMn^ m o lam lypcav^je ve knne: Op hi i í m t ití 
Mm imté {tíĚOaé t LeM 1655 a po drviié t Amstao- 
iiiril 1663 sir. 49) takto: ^^okycan (arcibtsbqp Pnždcý 
fai obqO ■<e& lfB» eaknli jen moU, iwoti papeži obmý- 
Ed, mi i poromáaí s drkii iecbKL Xeba když dekret 
hHMSHi ioteflkrikéko (na nímž Čechové pod oboji zase 
kadH oá chfcve b^ odcizcu) vtbet bvl wdán a sla- 
podobqiTFkiMléta 1450 snéiL i kníži podobojí 



93 

SY<U synod drželi, a radě Rokycanově všickni povoUH; 
stalo se odvoláni k církvi řecké, a vysláni s listy do Kon- 
stantinopole poslové: z nichž přední byl M. Konstantin 
Angelik. Jest list na pergamene voskem lazurové barvy 
spečetěný s podpisem patriarchy a přednějších jeho bisknpt 
pod datnm 18. ledna léta 1451: kterýž potom vytištěný 
až podnes se nalézá, jakož i odpis administrátorů konsi- 
stoře Pražské, pod datum 29. záři léta 1452. Ale Myž 
tu nerychlo bylo čeho se nadáti, a následujícího roku Kon- 
stautínopole od Turků vzato atd.^ 

V Eonstantinopoli pobylo evangelium naše bez mála 
celý věk, až je jakýsi Palajokappas, malíř Konstantinopol- 
ský, 8 jinými vzácnostmi, ve kterýchž bezpochyby kupěil, 
na trídentský sněm 1546 zanesl, kdež mezi jinými drahocen- 
nostmi kardinálu Lotharinskému se dostalo, kterýžto je, 
jako arcibiskup Remešský, svému chrámu obětovav; evan- 
geUum pro drahou vazbu se svatými ostatky ve zlatě i 
drahých kameních se stkvoucí korunovačním klenotem uči- 
nil I chovalo se pak t Remeši pod názvem: Temte áu 
Sacre (Čtení svaté), a králové Francouzští při své koruno- 
vaci na ně před celým národem slavnou přísahu skládali. 
V takové cti přetrvalo skoro půl třetího sta let. V té 
ozdobě je viděl 1717 císař Petr L, kterýž také první stráž- 
cům pokladu pověděl, že v jazyku slovanském psáno jest ; 
tak je viděl 1721 sekretář cestujícího vyslance ruského: 
tento na žádost jednoho z Remešskýdi kanovníků první 
stránku přeložil, kteráž zachována, úplně s rukopisem na- 
šim se srovnává. Tak je konečně viděl ješté 1789 an^- 
cký cestovatel Tomáš Ford Hill, kterýž ve Vídni Alterovi 
i Důrichovi postačítelnou zprávu o ghgolickém písmu v něm 
dal. Když totiž onen Angličan roku 1789 do knihovny 
císařské ve Vídni přišel, ukazovali mu tam knihu tištěnu 
glagolickým písmem; Ford Hill, viděv Texte du Sacre, 
upamatoval se, i ujišťoval Duricha, že druhá část ruko- 
pisu toho psána Jest týmže písmem. Od té doby Slávisté 
počínali si ho více všímati. Karel Alter^ nástupce po Du- 
. richovi v knihovně Vídeňské, mněl se přesvědčena, svě* 
dectvim anglického cestovatele, jakož i Bůschinga i Mayera, 
nedav se udržovati ve svém mluvovědeckém spisu tiště- 
ném 1799 dotvrzoval, že obě části rukopisu Texte du 
Sacre jsou právě psané v jazyku slovanském* Věda od 
jinu^ že pří viseti Eonstantínopole od křižáků Benátčáné 



94 

iniiožstvi vdd z loupeže t chrámu svaté Sofie i roúiiný^h 
kláďterů, -mezi kterými vdcmi též evai^elia ve všech ře- 
čech byla, odnesli, myslil, že slovanská kniha, chovaná 
y pokladu chrámu Remešského, také v počtu tom býti 
mohla. Alterův článek vzbudil zvědavost i spůsobil důle- 
žitá pátráni, když právě Silvestře de Sasy ohlásil, že ru- 
kopisu TeMe du Sacre více není : „Tento drahocenný ru- 
kopis, pravf on, zmizel ve dnech barbarství, kdežto nesná- 
šeUvý fanatismus neumělosti, přistřen jménem filosofie, svftj 
stolec na rozvalinách věd i mravnosti vyzdvihl. Všecko 
myslilo,' že to bylo loupeží plamene, jakož i veliké množ- 
fttví drahocennýd^ věcí týkajících se náboženství i umění, 
vzatých z pokladu chrámu Remešského, uvrženo bylo na 
hranici jako obět přinášeno Rozumu^ v těch dnech, kdežto 
nesmyslní tomuto božství nejkrásnější chrám v městě tom 
zasvětili.^ Pohřešeno leželo evangelium naše za stračeno 
skoro pňl věku. Rozkazem prvního konsula Napoleona 
Bonaparte, áby se zbytkové zachovaných rukopisů v obecné 
kniho^áy snesly, dostisd se i náš Texte du Sacre obloupen 
Zi ozdob svých, však jinak celý do městské knihovny v Re- 
meši. Učený Rus, A. J. Turgéněv byl první, který nám 
dávno oželený rukopis tento objevil. Po sledu jeho S. M. 
Strojev i K. L. Jastrzgbský přičinili se seznámiti nás sním. 
R "mešský knihovník Paris podal nám snímek na dvou li- 
stech obojího písma, a tak jako Silvestře de Sasy nám vše- 
cku naději k nalezení pokladu toho odňal, tak nám ho 
druhý Silvestře, královský krasopisec, štědrotou Nejjasněj- 
-fibo císaře Ruského, živě opět před oči představil. 



Popis rukopisu. 

(IMe K. L. Jastrz^bského.) 

Jest to kniha na pergafl^eně v malém 4., záležející 
ze 47 listů, z nichž 45 popsáno jest s obou stran ; dvě 
poslední jsou prázdny. Svázán jest ve dvě desky z dubo- 
vého dřeva, potažený temné růžovou kozí marokanskou. 
Pcťgamiěn šestnácti prvních listů jest špatnějšího spůsobu ; 
linován suchou rafikou, i viděti na něm písmo cizí, (Kyrill- 
jSké): rozděleno ve dva sloupce, na půl palce jeden od dru- 
fbého < vzdátL Nadpisy kapitíol i^ saSfttQeni veliká písmetia 



95 

nejsoa skvostné, však pilné ozdobeny. Ozdoby ty jsou vů- 
bec spůsob uméni byzantského devátého neb desátého veka. 
Začáteční litery jsou tlustý, dosti hrubě taženy červenou 
barvou (minium); nčkdy některá také Černá, modrá atd«, 
všecky malé jsou c^rné. Na první pohled má tato částka 
knihy té velikou podobu se starými českými rukopisy. 
Od sedmnáctého listu' jest pergamen mnohem tenSí, bě- 
krjší, lépe vypracován a nelinován. Litery jsou dvakrát 
tak veliké jako na předešlých listech: jejich forma jest 
zcela rozličná; jest to jiné písmo (glagolské) rozdéleno 
zcela tak jako první ve dva sloupce. Začáteční litery 
jsou všecky červeny, malé černý; nacházejí se však někde 
zcela červené čárky. Co se dotýče illuminovaných ozdob, 
ježto zhusta dosti pNcházejí, jsou také od předešlých roz- 
ličný, i ozdobeny květováním, listím, lidskými piodobami 
(str. 18 8 v. Trojice, kdež angel sv. Ducha přetavuje; 
Btr. 24 sv. Petr; str. 25 sv. Prokop; str 27 Marie'' s dě- 
fátkem; str. 29 též bohorodioe s děCátkem; str. 37 sv. Je- 
roným; sbr. 46 bohorodice, před ní leží défátko i nad ním 
hvězda) některé jsou pokládány zlatem. Malba jest dosti 
hrubá. Ozdoby ty jsou podobny ozdobám nacházejícím se 
v rukopisech českých patnáctého věku. 

Obsali rukopisu. 

Bukopis Kyrillikými písmeny psaný obsahoval úplná 

étení evangelií přes celý rok právě tak, jako jsou jiná 

"^tará slovanská evangelia. K tomu nasvědčqe na prvním 

listě 19 a na osmém 20 nadepsané číslo, ze kterýchžto čísel 

8 jistotou se dozvídáme, že vrstvy pergamenu po osmi li- 

stedi složeny byly, a že se osmnácte takových vrstev, totiž 

144 Ustá, w^Mm nedostává; tedy musel celý text ruko- 

fitoi Sázavského 170 listů obsahovati. Neomylnost tohoto 

iqvoěteoí^ nám potvrzuje i to, že právě doplněk těchto šest- 

iwctí' lista úplně dvě vrstvy po osmi listech vynáší. Bylo 

4á^ edého Sázavského rukopisu 22 takových osmilistých 

*ipM?,!:(kdež nt posledním listě snad poslovi čili zdoirka, 

-ipk jiko v jiných rukopisech, stála, i Prokop jako písař 

lUpaáB býti mohl. 

i d:u:ft-Nqi se rukopis tak opotřebuje, že z něho jen V,i 

ittiM, jot k.tomu dlouhého času potřebí— zdá se vSak, 

M to stalo násilně po smrti krále Vratislava 1092 ^i 



96 

sastaveni slovaimlié bohodožby v Sátové, (jak jsme výie 

avedliX 

K Sázavo -Eynllskémn připsaný rukopis emmanzsko- 

fflagoUcký obsahige, jak jsme STrcha povédffi^ i jak v po- 
pisu rukopisu stqjC jen pontífikální dteni ze sláurého i lo- 
▼A|o zikona na 31 Ifetech, a kdy psán hfk, výsfeyiié na 
poďednim Usté se uvoziye, t 1395. 

Pok>ži-li se oba tyto rukopisy vedle sebe^ na prmí 
pohled se znad rozdíl věku t povrdmícfa ozdobáÍeIi« i sio?- 
náme-li jazyk obou mluvnidqr, aspoň o tři vOy na nq- 
méň jest emaauzský mladif i pokaiení^íi 

TydáHi Pařížské. 

Skvostné vydání Pařížské aq[>ůsobeno jest náUademKq- 
jasn^^iílio Císaře Buského Mikuláie pod názvem: Evangelia 
slavíce, qtíbus: olim in Begnm Francorum oleo sacro imungen- 
dórums olemnibus nti sddbat ei^esia rem^isis, vulgo liMie 
du Sacre, ad exemplaris similitndinem deseripsít et edidit 
Silvestře, Ordinis Sl Gregorii Magni mus e PraefectíB afió- 
rumque Qrdinum Eque& Lutetiae Parisiorum 1848. (Evaň- 

felia slovansky, kterýchž dmlidy při slavnosti koronování 
:rálů Francouzských užívala církev remeSská, vůbec Čtení 
Svatéf dle podoby rukopis př^o^.^ vydal .Sylvester řádu 
sv. Řehoře VeUkého Ve&okřížiiik i jiných řádů Rítíř. V Pa- 
říži 1843). Jeden výtisk chová se vnafiem museum Českém, 
co dar velkoinyslnosti císařské z Ruska sem zaslaný. Eri- 
lovský krasopisec Silvestře sňal s rukopisu, úplné viecky 
stránky, kteréž od Giranda na 94 médé^oh deskách pře- 
krásné vyryty, na krásném papíře v barevném pergamenu 
podobné půdé^ čisté tiátény i věrné illuminovány jsM. Pravá 
podoba rukopisu beze vSeho poznamenání jednotUvébo smý- 
šlení měla se do rukou učeným dostati, aby bezpřístrastné 
o něm souditi mohli, tak pravé jako onen jistý počet výti- 
sků, ježto v Ministerium národní osvěty v Busídi odveden 
byL Ale vplichtíl se nepovolaně v to nebožtik Barth(do- 
loměj Eopitár, který už dříve ve svém pověstném Hesy- 
chiu beze všech důkazů rukopisu Sázavskému sotva čtr- 
náctého věku dopřívá. PředeslalC k ostatním prodejným 
výtiskům svoje Frolegomena Mstorica v sedmi kapitolách i 
před každou stránkoa nd^ofúsu zbytečný text latinské 
vulgaty« 



97 

Položime zde obsah sedmí těch kapitol ve výtahu. 1. Je- 
diná hohosluzení slovanského výsada. Výsadu tuto výhradně 
národu slovanskému udělil papež Jan s dobrým rozmyslem 
i zdravým uvážením L 880, kterouž Innocenc IV. 1. 1248 po- 
tvrdil. Kdyby se s obojí strany o svědomité její zachovávání 
bylo pečovalo, ani by rozdvojeni na východě takovém posily 
bylo dosáhlo, ani k odtržení později na západě příčina vznikla. 
2. Křesůmstva mezi Slovany počátky. První přijetí křestanstva 
okolo šestého věku stalo prý se v sousedství Akvileje i Sol- 
nohradu u Karantant čili Korutanů, později za Heraklia ( f 
641) pokřtění byli Charváte i Srbové. 3. VSk Karla Veli- 
kého. Poslední válka proti Avarům vymkla ze jha avarského 
Slovany v Dacii a Pannonii pod jařmo franské, v níž slo- 
vanský vůdce Vonomír přepevný hring (ohrazené místo) po- 
slech útočiště avarské přepadl i vše poklady žebral. 4. Soatá 
KyHU a MethodSj. Za potomků Karla Velikého okolo 1. 820 
slovanský vojevoda Ljudevit celou Pannonii proti Frankům 
popudil, i sousední Bulhaři, vyhnavše franské vůdce/ ředi- 
tele své tam postavfli Sprotívili se i Moravané pod Mojmí- 
rem i ještě zjevněji pod Rastislavem vnukem jeho, což pří- 
Snu prý zavdalo, že Rastislav německým duchovním důvě- 
řovati nemoha Kyrilla i Methoděje povolal, kteřížto služby 
Boží slovanským jazykem konati počali. 5. Další osudové slo- 
vanského bóhosluzeni na západe. Sotva porozeno slovanské bo- 
hoslužení vpádem Uhrů tak rozšlapáno, že vše opět v zapo- 
menutí přišlo, že Moravu chtěj nechtěj německé říši podro- 
bovali, a s obou stran takovou nevědomost uvedli, že latináři 
Metiioděje za kacíře a písmo slovanské od Jana VIII. prá- 
vem schválené, za gothické drželi. Charváte však neohlíže- 
jíce se na nepravé dekrety, služby Boží po slovansku zpí- 
vati nepřestávali. 6. Kráiké sečtení Meihodejova víku. Zde 
ss. Kyrillu i Methoději i apoštolství slovanské upírati se snaží, 
poněvadž prý již pokřtěni byli Moravané i Pannonští. Po- 
křtěni arci mnozí býti mohli, tak jako později pokřtěni byli 
severní Slované, a opět se k pohanstvu navrátili ; ale živé slo- 
vo teprv je pravými křesťany učinilo. 7. O remešském rukopise. 
Zde rozkládá zavírku rukopisu Emmauzského, dále vypravuje 
jeho osudy, udostojení za korunovační klenot, stratu v čas re- 
voluce, i nalezení, ku kterémuž jako by sám byl příčinu dal, 
to kroutí. Zde mu jest sázavská část ruskou XIV. věku, ve 
vídeňských novinách ji ale sám za jihoslovanskou vyhlásil 

íodl. í 



Nyn[ podáme jedaotlÍTá mista z obou částí rukopisu 

nynějSf. 

1. Z íásU prmi, kyrllli«i 

OšedSem vlchvom, se angel gospodei v mě javi — 

Rja ipsifovi, glagolja: vstav, poimi otroča, i ma- 
ter' jego, i (bje)ži v jegupct, i budí tu dondežc 
ti reku; choSČeť bo irod iskati oti^očjate da po- 
gubit je, oože vstav, poja otročja i mater' 
jego noščiju* i otide v jegupet: i bje tu do 
umrtv'ja irodova: da sbudetšja rečenoje ot 
gospoda prorbkom glagoluĚčem : ot jegupta 
vzach syna mojego . togda irod vidév jako ' 

porugan bys( ot vlechv, razgaévav sja zje- 
lo, i poslfiv ízbi vsja mladeucja suáčaja 
v vifleomje, i v vsjech předéljeeb jego, i ot 
dvoju ^etu i uíže, po vremeni ježe ispyta 
ot vlcbv. togda sbystsja rečenoje prorokom 
ijeremijem glagoIuSČeia : glas v ramjé slySau , . . . 
byst:, plaé i rydanié i vopl' muog:. raéhi- 
li plttéuSČisia ííqd svojích, i nechoťaSe uté- 
šiti sja, jako nesuC . umrŠuže irodu, se 
angel gospodeň javísja iosifu v jegapté, gla- ■ 
golja : vstav, poimi otroSja, i mater' jego, i ' , , 

idi v zcmlu izrailevu. slyšav-že jako 
arčhelai cai'stvujei: v ^'udéi v iroda mjesto ; 

olea svójego, i ubojavsja tamo iti: 

vjestže priim v snd, ot-ido v stranu galiljejsku . i priSed 
všelisja vgrad, naricajemyj nazaref: á^ abudéf^a rečenoje 

prorokom: jako nazarjeňin:i)arei!eE^ sja.. 

V ono vremja, v sljed ísusa ido^ narodi mnozi, 
i igeli ja v^ja : i zaprjeti itn da nejav bi jego stvoijaf , ' 
da ábodefsja relienoje. 



našeho v původním čtraí, s připojením výkUdu v řeči 

psané ST. Prokopem. 

Po odchodě mudrcft (ss. tří Králů) aj anděl Páně ve 

sně zjevil 
se Josefovi, řka: Vstav, pojmi dítě i mat- 
ku jeho i běž do Egypta, i buď tam, dokud 
ti neřeknu : budet pak Herodes hledati dítěte, aby za- 
hubil je. On pak vstav, pojal dítě i matku 
jeho v noci, i odešel do Egypta : i byl tam do 
úmrtí Herodesova; aby naplnilo se, (co) řečeno od 
Hospodina prorokem řkoucím: Z Egypta 
vzal jsem syna svého. Tehdy Herodes viděv, že 
oklamán byl od mudrců, rozhněval se zle, 
i poslav, pobil všecka pacholata byvši 
v Betlémě i ve všech oddílech jeho, i od 
dvou let i níže, podle času, na nějž se byl vyptal 
od mudrců. Tehdy naplnilo se, (co) řečeno prorokem 
Jeremiášem řkoucím: Hlas v Rámě slyšán 
bvl, pláč i kvílení i úpění mnohé: Ráchel 
plavci synů svých, i nedala potě- 
šiti se, poněvadž jich není. Po úmrtí pak Herodesa, aj 
anděl Páně zjevil se Josefovi v Egyptě, řka: 
Vstav, pojmi dítě i matku jeho, i 
jdi v zem Israelovu. Uslyšev pak (Josef), že 
Archelaus kraluje v Judei místo Herodesa, 
otce svého, i obával se tam jíti: 

věsf pak přijav ve sně, odešel v krajinu galilejskou. I přišed 
usadil se v městě řečeném Nazaret: aby naplnilo se, (co) 

řečeno 

prorokem, že Nazarenín nazván bude. 

Za onoho času v sled Ježíše šli národové mnozí, 
i uzdravil je všecky ; i přikázal jim, by nezjevovali ho, 
co učinil: aby naplnilo se, (co) řečeno. 



7* 



100 

prrkm isaiem gla- 
ěCem • se otrok mo- 
j, jegože izvolich- v- 
zlubleny moj . na- 
ňže blagoizvoH 
dSa moja . položu dcb 
moj ' i na nem ' i 
sud jazjkom v- 
zTĚBtif . neprje- 
reCef ui vzp'- 
ef . ui uslyěif 
niktože . na rasp- 
ntíicb glasa jego 
trati skmSe- 
Dj neprjelomif. 
i Ijoa vinSaHJa 
neugasif . don- 
(leže izvedeť na 
pobédu eud . i na 
imja jego jazyei u 



vpajuť. • 

/íde po rožtvé chvS eua 
ot matf: OSedSem vl 

pan na utr'ja rozs 

Msca tgo v • ktb ■ pam steh- 
mladenc: eua OSedfie. 
psn na ntr'ja rožtva 
chva: — 

m(5a gevarja 

: a : obrjezanie gá naSego 
iu . 
cha . pam stgo oca nSeg. 
vaši] Ija : - eua ot luky ; - 
V o . rzvratiSasja pa- 
stusi . alavjaSde i 
cbvaljaŠČe ba . o vsS- 
cb jaže viděša i sly- 
SaSa . jakože glano 
bysf k nim . i je- 
gda napluiáaBJa o- 
Bm dni i da obrježú- 




101 



Zkrácená sloTa buďte čtena takto : 



prrkm nprorokom, 
glaščem - glagoljušCcra, 
dša=:duša, 
dSnduch, 



t) nSeg=naSego, 
ena:=euaDgeliuiD, 
V'o::iVono vrjemja, 
ba=boga, 
^íaiiozzglagolano. 



Nde-Nedélja^ 
rožtvje=rož8tvje, 
chvjezzclidstovjc, 
euazzeuangelinm, 
matf— matfeja, 
vlzivlchvom, 
psu— pisano, 
rožszrrožstva, 
McaziMjesjaca, 
tgo=togo, 
kth=i29, 
pamzzpamjaf, 
stchzisvjatýcli, 
cua-euangelium, 
ošdše-ošcdšem, 
psnn pisano, 
rožtva-rožstva, 
chva- christova, 
MCA-MJESJACA, 

. a .~: A •> 

ga - gospoda, 

ÍU=:Í8U, 

cha-christa, 

pamnpamjať, 

stgozisvjatago, 

oca=OtQ»j t) 



103 



prorokom isaiem gisgol* 
jnStem: se otrok mo- 

j, jego-že. izvolich, v- 
zlobleny moj, na- 

fl-že blagoizvoli 

doSa moja, položu dach 



moj 1 na nem, i 
sud jazykom v- 

zvjestif; neprje- 

rečeť ni vzp'- 
ef^ ní Qslyšif 

niktože na rasp* 
ntiich glasa jego: 
trsti skroSe- 
ny neprjelomif, 
i Ijna vinSasja 
nengasif, don- 
deže ízvedef na 
pobjedn má: i na 
ímja jego jazyci u- 



pvajnf. 

Ned. po rožatvje christo- 

▼fe. Evaog. 
ot matfeja: OSedíem vl. 
pisano na atr'ja rožstva. 
Mjesjaca togo ▼. 29. pa- 

mjať 8r|a^h 
mladenc. Evang.:^ OSed- 

Sem. 
pisano na ntťja rožstva 

christova. 



MJE8 JACA GEVARJA. 
. 1. obrjezanie gospoda 

našego isu- 

cbrísta i pamjaf svjatago 

otca naSego vasi- 

rja. Evang. ot luky, 

Vono vremja, vzvratiša- 

stusi slavjašče i 
chvaljašče boga, o vsje- 
ch ; jažc viděSa i sly- 
Šaša, jakože glagolano 
bysť k nim; i je- 
gda naplniSasja o- 
srn dni i da obrježu — 



163 



prorokem IsaiaŠem řkou- 
cím: Aj služebník můj, 
jehož jsem vyvolil: 
milý mfij, vnémž se 
dobře zalíbilo 
duši mé: položím ducha 
avého na něj, a 
soud n^rodfim 
^zvěstuje. Nepo- 
vadí se, aniž zakřičí, 
aniž uslyší 
kdo na rozcestích hlasu 

jeho: 
třtiny nalome- 
né nepřelomí, 
a knotu kouřícího se 
neuhasí, do- 
kud nepřivede ku 
vítězství soud: a ve . 
jméno jeho národové dou- 



fati budou. 
Ned. po narození Kri- 
stovu. Evang. 
od Matěje: Po odchodu 

mudr. 
psáno na jitřní narození. 
Měsíce toho na 20. pa- 
mátka svatých 
mláďátek. Evang. : Po 

odchodu, 
psáno na jitřní narození 

Kristova. 



a ^ • 



_v _ ' 



MESICE ÚNORA. 
1. Obřezání pána našeho 

Jezu- 
Krista i památka sv. otce 

našeho Ba- 
silia. Fvang. od Lukáše. 
Za onoho času navrátili 

se pa- 
stýři, slavíce i 
chválíce Boha ze všech 

(věcí), 
jež viděli a sly- 
šeli, jakož povědíno 
bylo jim. I když 
naplnilo se o- 
sm dní, aby obřezá- 



104 

ť otročja, i narekoša imga jemu isos, narečeno angéloin, 
prježe daie nezačjafsja v čreTJe . i otročja raaCaše, 
i krjepljašesja dachom, ísplĎajasja prjemudrosti : 
i blagodaC božja bjaše na nem. i chožjasta rodilelja jego 
po vsja Ijeta v jérasalim, v prázdníky paschy.i jegda 
bysf isns 12. IjeCe, vschoďaščem im v jenisalim po 
obyčaju prazdnika, i koňqjavšem im dni, yzvrašča- 
JQŠčemsja im, osta ísus otrok v jemslimje i ne- 
razomje iosif i máti jego,' mňevšaže i v družině soše, 

prjeidosta dni puf, i iskasta jego v roždeníi^ v zna- 

nii. i neobrjesta jego, vzvratistasja v jerusalim, 

Yziskajušča jego. i bysf po třech dnech obrjetosta 

i v crkvi sjedašč sreďe učite^j, i poslnšajošdch 

i oprašajušč ja, i užjašachužesja vsi poslošajušči 

jego o razomje i o otyjeCech jego, i viďevša i divistasja. 

i reče k ňemu máti jego: čjado, čto stvori nama tako? 
se otec tvoj i az skrbjašča iskachoyje tebe, i reče k 
nima : čto jako iskasta mene, nevjesteli jakovaja že 
suf otca mojego, v těch dostojif mi bytí? i ta neraz- 
nn\jesta glagola, jaže glagola jima. i snide s nima, 
i priide vnazaref: i bje povinujajsja jima. máti že 
jego sbindaše Tsja glagoly v srdd svojem. isns rastaše 

pijemndrostju i (elom, i blagodatja ot boga i čelovjek. 

Začjalo evangelja isu christova, syna božija, jakože 
jest pisano v proroqjech : se az poslu angel moj prjed licem 

tvojim^ iže ugotoviC put tvoj prjed toboju. glas vpjuščago 
v pustyni: ugotovite puf gospodeň, pravý tvorite 
stezja jego. bysf ian krsfa v pustyni, i propovjedaja 
kršÓBnie pokajaňju v ostavlenie grjechom. i ischo- 
zjaše k němu vsja židovskqa strana, i jerusaUm- 
Ijane, i krščachusja vsi v jerdanstěj rjecje ot nego. 
ispoyjedajnšče grjechy svoje, bjašeže ian oblječen 
vlasy velbluži, i pojas usňan o čresljecb jego, 
i jedy prugy i med divii. i propovjeďaše glagolja : 
grjadef krjeplii mene v sljed mene: Jemuže 
ňesm dostojin pokloňsja razdrješiti vzuza 
sapogu jego : az ubo krstich vy vodoju, a t- krstif 
vy duchom svatým. 



106 

li dfté, i nazvali jméno jemu Ježiš, nazváno andélem, 
dříve nežli počalo se v životě. I dítě rostlo, 
i posilovalo se duchem^ naplňujíc se moudrostí, 
i milost boží byla na něm. I chodívali rodičové jeho 
po všecka léta v Jerusalem na svátky velikonoční. 1 když 
byl Ježiš ve dvanáctém létě a oni vcházeli v Jerusalem po 
obyčeji ke svátku, i po vykonaných jim dnech když navra- 
covali se, zůstalo pachole Ježiš v Jerusalemě, i ne- 
věděl Josef ani máti jeho. Domnívajíce se pale, žeby v dru- 
žině byl, 
ušli den cesty, i hledali jej mezi příbuznými a zná- 
mými. A nenalezše jej, navrátili se v Jerusalem, 
hledajíce jej. I stalo se, (že) po třech dnech nalezli 
ho v chrámě, sedícího mezi učiteli, i naslouchajícího jim 
i vyptávajícího se jich. I užasli pak všickni poslouchající 
jej nad rozumem a odpověďmi jeho. I viděli (ho) i divili 

se (rodičové). 
I řekla k němu matka jeho : Synu proč učinils nám tak ? 
Aj otec tvůj a já starostlivě hledali jsme tebe. I řekl k 
nim: Co jest, že jste hledali mě? Nevěděli jste, že vtom, co 
jest otce mého, sluší mi býti ? A oni neroz- 
uměli slov&m, kteréž mluvil k nim. I sestoupil s nima, 
i přišel do Nazaréta, a byl poslušným jim. Matka pak 
jeho zachovávala všecka slova (ta) v srdci svém. Ježiš 

prospíval 
moudrostí a tělem (věkem) a milostí u Boha i (u) lidí. 

Počátek evangelium Ježíše Krista syna Božího, jakož 
jest psáno v prorocích ; Aj já posílám anděla svého před 

lícem 
tvým, jenž uhotoví cestu tvou před tebou. Hlas volajícího 
na poušti: Uhotovte cestu Páně: přímé čiiite 
stezky jeho. Byl Jan, křtě na poušti a káže 
křest pokání, na odpuštění hříchů. I vychá- 
zela k němu všecka judska krajina, i všickni Jerusalém- 
ští, a byli křtěni v řece Jordáně od něho, 
vyznávajíce hříchy své. A byl Jan oblečen 
v srst velbloudí, a pás kožený (byl) na bedrách jeho : 
a jídal kobylky a med divoký (lesní). I kázal řka : 
Jdeť silnější mne v sledu mém, jeraužto 
nejsem hoden, padna, rozvázati řemene 
u obuví jeho. Já jsem vás křtil vodou: ale on pokreslí 
vás Duchem svatým. 



106 



2. Zčásti druhé, glagolici psané 

V ono vremje, Izide poveljenie od avgusta Kesara, 
napisati se vsej vseljeňej. Se napisanie pťvoje bÍ3C 

od vladatela suťskago ciriina; idechu vsi napisati se, 
každo v svoj grád. Iziďeše osip od galiljeje iz grada 

nazarata v' ijuďeju v grád davidov, iže naricajeť se 
vit^eom, zaňe bje ot domu i offstvije davidova, je- 
gože i graď glagolef se, napisati se vsej vseljeňej s 
marieju obručenoju jemu ženoju suščeju ňepra- 
znoju. Bísf-že jegda, bjesta tu, isplniše se jej dni 
da porodit, i porodi sin svoj prvjenec, i povif ji i 

položi i v' ješyech; zaňe ňebje ima města v' obiteli. 
I pastiri bjechu v tojzďe straňe bdešče i stregušče 
straže noščnie, o stade svojem. I se anjel gospodeň sta 
pri nich, i sláva božje ošije je, i ubpješe se strachom 
velijem. i reče im anjel: ňebojtese, sebo blagovješčaju 
vam' radosf veliju, ježe budet vsém Ijudem, jeko ro- 
dí se vam dnes spasitel, iže jest christos gospoď v 
grade davidovje. I se vam jest znamenie: obrješčete 
mládenec povit ležešč v' jesljech. I v ňezapu bisf sa 

anjelom množtvo voin nebeských, chvaleščicfa boga 
i rekuščfch : Sláva v' višnich bogu^ i na žemli mir 
v čeloyjecech blagovolenie. 

V ono vremje, reče isus učenikom svoim : udobůc- 
je jest vjerWadu skvozje uši igliůe proiti, ňeže 
bogatu v carstvo božie vniti. Oniže izlicha divla- 

chu (se) glagolušée k sebje: to-kto možef spasen bi- 
ti ? Uzrev-že na ne isus reče : ot čelovjek ňeniožno 
je, na ňe ot boga. vsa bo vzmožna suf ot boga. I 
načet petr glagolati jemu: gospodi, se mi, iže ostavi- 
chom vsa i vsled tebje idom, čto ubo budeť nam? 
Otyješčav - že isus řece : amin glagolju vam, jako niktože 

jésť, 
iže ostavit dom, ili bratiju, jli sestry, ili.otca, ili 
mater, ili ženu^ ili čeda n)ene rádi, i' evan- 



lor 



mnichem Emmauzským. 



Za onoho času vyšlo nařízeni od Augusta cisaře, 
aby popsal se všecken svět To popsáni stalo se 
od vladaře Syrského Gyrína, a šli všickni, aby přiznali se, 
jeden každý do svého mésta. Vstoupil i Josef ;s Galileje, 

z mésta 
Nazaréta do Judska, do města Davidova, kteréž nazývá se 
Betlém, poněvadž byl z domu a z čeledi Davidovy, je- 
hož i město to nazývá se, aby se přiznal všemu světu s 
Marií, zasnoubenou sobě manželkou, těho- 
tnou. Stalo se pak, když byli taio, že naplnili se ji dni, 
aby porodila. I porodila svého prvorozeného, (plénkami) 

obvinula jej, a 
položila ho v jesle: protože nebylo jim místa v hospodě. 
I pastýři byli v té krajině ponocujice a držíce 
stráž noční nad stádem svým. A aj anděl Páně stál 
vedle nich, a jasnost Boži ol^klíčila je, a báli se bázni 
velikou. I řekl jim anděl: Neboj tež se, nebo aj zvěstuju 
vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu; nebo na- 
rodil se vám dnes spasitel, jenž jest Kristus Pán, v 
městě Davidově. A toto vám (bude) znamením : Naleznete 
nemluvňátko (plénkami) obvinuté, ležící vjeslech. A hned 

bylo s 

andělem množství vojínů nebeských, chválících Boha 
a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj 
lidem dobré vAle. 

Za onoho času řekl Ježiš učedníkům svým: Snázet 
jest velbloudu skrze ucho jehelní projiti, nežli 
bohatému do království Božího yjíti. Oni pak (mnohem) 

více divi- 
li se, řkouce mezi sebou : I kdož může spas^ bý- 
ti? A pohleděv na ně Ježiš, dí: U lidí fto) nemož 
sde ne u Boha: nebo vše možno jest u Boha. I* 
počal Petr praviti jemu: Pane, hle my, ježto jsme 
li všecko, a za tebou jdeme, čehož pak se dostaa« 
Odpověděv Ježiš, řoKl : Amen pravím vám, že žádnél 

ježto by opustil dům, neb bratry, neb sestrv, nebo 
nebo matku, nebo ženu, nebo syny, nebo 9^ 



108 

gelije mojego rádi, ašče ňeimaC přijeti vješče, při- 
meť stokraticeju nine v' vrjemje šije. V meste 
domu i bratie, i sestr, i otca i mateře, i zemí i 
čed i sel po iz'gnani, I v vjek grjedušči žizaĎ yje- 
čnuju. Mnozi-že bnduf prv'i posleďni, a posle- 
dní prv'i. 

V oni dní, reče gospod k achazn glagole: prosí 
tebje znamenie ot gospoda boga tvojego v glubinn nizu 

ili na vísotn visoče. I reče achaz: ňevsproša i 
ňeiskušu pospoda . reče-že isaia: slište v istinu 

dome davidoY • jeda vam málo jesf trud dajetí čelo- 
yjekom, jeko trudliví jeste í bogu mojemu ? Sego 
rádi sam gospoď dasC vam znamenie. Se děva v čre- 
vje porodit sin, i narečeC se ime jemu em'manu- 
el. Máslo i med jestí v'čĎef, da uvjesf otviješéi 
zloje, i izbrati dobroje. 

V ono vřeme poslán bisť anjel gavriel ot boga 
v grád galiljejski, jemuže ime nazarat, k ďevje 
obručeňej mužů, jemuže bje ime osip, ot domu 
davidova, i ime ďévje marije. I všad k Ďej anjcl 

reče. raduj se blagodatnaja marije gospoď s toboju. blago- 

slovlena ti jesí v ženách. Ona-že, slíSav- 
ši, smete se o slovesi jego, i mišlaše v sebje, kako- 
vo budeť se celovanie. I reče jéj anjel : óeboj se 
marie, obrjete bo blagodaf u boga. Se počneši 
v črevje i porodíši sin, i nareče ime jemu isus. 
sa budef velí, í sin višnago narečeC se. I dasf 
jemu gospoď bog prjestol davidova otca jego, i vca- 
rif v domu ijekovU v vjek, i cai-stviju jemu nebudeC 

konca. Reče-že marie kaajelu: kako budeC se, jeko muža 

ňeznaju. Jotvjeěčav anjcl reče jej: duch sveti naideC na tě, 

i sila* višnago 

osenit te: Temžďe i ježe porodiť se ot tebje sveto, 

narečeC se sin 

boží. I se jelisaveta užika tvoje i ta začc sin v sta- 
rosti svojcj, 

I sa mjeaec šesti jest jej naričajemi ňeplodvi: jeko 



109 

geliu mému k vůli, aby neměl přijmouti vice, při- 
jme stokráte (tolik) nyní v času tomto. Místo 
domu a bratrů, a sester, i otce i matky, i zemé i 
synu i statků s protivenstvími a ve věku budoucím život vě- 
čný. Množit pak budou první poslední a posle- 
dní první. 

V ony dni, pravil Hospodin k Achazovi řka : PožWej 
sobě znamení od Hospodina, Boha svého (bud^ v hlubině 

pekelní 
aneb na výsosti vzhůru. I řekl Achaz: Nepožádám, a 
nechci pokoušeti Hospodina. Řekl pak Isalás: Slyšte 

tedy 
dome Davidův* ZdaJi vám málo jest, obtíž spůsobovati li- 
dem, že k obtíži jste i Bohu mému? Toho 
dle sám Pán dá vám znamení. Aj panna v živo- 
tě porodí syna, a nazve se jméno jemu Enmianu- 
el. Máslo a med jísti bude, aby uměl zavrci 
zlé, a vybrati dobré. 

Za onoho času poslán byl anděl Gabriel od Boha 
do města galilejského, jemuž jméno Nazareít, ku panně 
zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Josef, z domu, 
Davidova, a jméno panny (bylo) Maria. A všed k ni anděl, 
řekl: Raduj se, milosti plná Marie, Pán steboU: požehli á- 

nas mezi ženami. Ona pak (to) uslyšev- 
ši zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila při sobě, jaké- 
by to bylo pozdravení. I řekl jí anděl: Neboj se 
Maria, neb jsi nalezla milost u Boha. Aj počneš 
v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 
Tenf bude veliký, a syn Nejvyššího slouti bude, a dá 
mu Hospodin Bůh stolici Davida otce jeho, i kra-* 
lovati bude v domě Jakobově u věk a království jeho ne- 
bude 
konce. I řekla Maria k andělu : Kterak se to stane, nebof 

muže 
nepoznávám? A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý se- 
stoupí v tě a moc Nejvyššího 
zastíní tebe; a protož i co se z tebe narodí svatého, slouti 

bude syn 
Boží. A aj Alžběta příbuzná tvá, i ona počala syna v sta- 
rosti své, 
a tento jest jí šestý měsíc, kteráž slově neplodná : nebof 



110 



vzmože ot ba vak gl. 



ReSeže mne. se a2 
raba gna . bdi mňe po 



jego ot vsákle prti - 
UsliSa nbo gis 
jego . i vavjede jego 
gin tvo jemn. jednogo V^blk.í^da jemu na 

zpvď. i zkn živo- 
ta i bojezni: — § 
Ljet gnch. Č. t. p. 



iapovdnka ili bskp- 
a § £t kng prmdrsti. 
Vzlublen bm i Cki: 
jegže pamef v b 
lni je. podobna s- 
tvori jego v slvje st 
ich . i vzvjeliči jego 
v zraeje ňeprijeteh 
I o slysicb jego. ugo- 
dna pokaza. Prosivi 
jego prď cri i darova 
jego vjencm 1 svoich < 
i jevi jemu ďvu 8- 
vojů . v' vjeri i v kro- 
tosti jego • prjepodob- 
na dtvori jego i izbra 



d . § tato evnlie a eplie. 
jesto su pisani si — 
ovjen'skim jazkem, ti 
jmaji^spievani 
biti n godi, kdiž 
opt pod korunu mši 
služi § 

A druga strana tie- 
ch'to knižek, jenž je 
podlje rus'skego zkna,(tu) 
psal je sti Pokop 
opt svu ruku, a to 
pismo ru8'ske dal 



Zkráceni tlova butfto «t«u t«kt«; 



ba— boga, 
vsk— vsak, 

gbiglagol, 

mrifiniiianje, 

gna=go8podiia, 

bdi^budi, 

glu-glagolp, 

ispviliikíi-ispovjediiika, 

bakpa— biskupa, 

et^Ctenie, 

kpg-knig, 

proidrbti ziprjemQdťoati, 

bin=bogóm, 

Cki=Celovjeki, 

jgže-jegože, 

blni-blagoaloTlmi, 

J£=jesí, 

8lvje =alavje, 

rtfeh- tveticb, 

BlV8Ích=:SlOVe8Ícb, 

Pro8lvi=Pio3lari, 

prd-prjed, 

cri=cari, 

TJencm^zTJencem, 

Mjndij 

sltA^slam, 



gls^glaa, 

oblk=oblak, 

zpvď — zapovjeďi 

zkn=zakon, 

gnch— gospodnicli, 

c;t.p.d.= 1000 + 300 

__ +90+0=1395, 

evnlie=evangelie, 

eplie=epÍ8to!ie, 

jazkem^jazykem, 

n=:na, 

opt=opat, 

zkna^zakoDa, 

je=^'esť 

8ti := Brati, 

Pokop^Prokop 

opt-opat. 



112 

vzmože ot bogo VBak gla« jego ot srakoje pťtí. 

gol. 

ReSe-že marije : se az UBliša nbo glas 

raba gospodna, bndi mňe jego, i vavjede jego 

po 

glagolu tvojemu. jednogo v' oblak, i da jemii na 

ispovjednika ili biskup- zapovjeď i zákon živo- 

a § Čtenie knig přejmu- ta i bojezní — § 

^8ti 

Vzljublem bogem i čelo- Ljet gospodinich, 1.3.9. 

vjeki, 

jegože pamef v blago- s § tato evangelie a-^epis- 

slov- tolie, 

leni jesf, podobna s- jeato sn pisani sl- 

tvori jego v slavje svět • ovjeďskim ježíkem, ti 

ieh, i vzvjeliči jego jnugi spjevani 

v zraeje ňeprijetel. biti na godi, kdiž 

I o sloveBieh jego ugo- opat pod korunu mší 

dna pokaza. Proslaví služL § 

jego přeď eari í darova a druga strana tíe- 

jego vjencem Ijud^ chto kniieki jenž jesf 

svoích, 

í jev! jemu slávu s- podlje rus^skego zákona^ 

(tu) 

vojUy v' vjeri i v kro- psal jest svati Prokop 

toati jego prjepodob- opat svu ruku, a to 

na stvoří jego^ í ízbra pismo rua^ske dal 



(bndef) mQŽBO n, Boba 

každé sioTO. 
I řekla Maria: Áj já 
dívka Páně ; staniŽ mi se 

podle 
slova trého. Jediného 
v^n4^^^ ^^^^ l)ÍBkapa. 
§ Ojxa^i k9ih;iř mondrosíí. 

Milý Bohu i lidem, 
jehož památka t požehná- 
ní jest ; blažena 
stvořil jej ve slávě sva- 
tých, i zveliéil jej 
v očích n^řátel. 
I o slovích jeho přť- 
věti^řm 86 objevil. Pro- 
šlap 
jej před králi i obdaroval 
jej věncem Udí svých, 
i zjevil jemu sláva 

svou; u víře i po- 
koře jeho blahoslave- 
ným tiěinil jej, i vybral 



jej z ve^erá^o ,lidBtya. 

UslyS^l neboic lilas 
jeho, i pozvedl jej 

nad oblaky, i dal ma v 
moc i vládu nad živo- 
tem i,{uad) bázní (sm^- 
tí).-§ 
Léta Páně 1395. 
Tato evangelia i epiStoIy, 
ježto jsou psány slo- 
venským (glagolským ) 
jazykem, ty 
máji zpívány 
býti Ra hody, když 
opat pod korunou mdi 
slouží.. § 

A druhá Btrtuia těch- , 

to knížek, ježto jest 
podle ruského (Sv.Kyr.) 
zákona, (tu) 
paal jest svatý Prokop 
opat svou rukou ; a to 
písmo ruské dal 




114 

ňébožtik Karel S- 
čtvrti car rzimskí 
k oslavjeni tomuto 
klaStern, a ke cti 8- 
Ýatemu jeronima 
i svatému prokopu. § 
ffOBpodin rač mu dá- 
ti pokoj yječni amen. 



nebožtík Karel 
Čtvrtý, císař Římský, 
k oslavení tomuto 
klášteru, a ke cti 
svatému Jeronýmu 
i svatému Prokopu. § 
Hospodin rač mu dá* 
ti pokoj věčný. Amen. 



/ ■ 



Hle, lasjcayý a nábožný čtenáři, z několika těchto po- 
dáni mpžno domysliti se i s jistotou uzavírati, jak drahý 
poklad nám se zaďioval v tomto rukopisu, tak starožit- 
JDém a předce tak málo známém, z obou dob bohoslužby 
slovanské re vlasti naší, i jak velice želeti nám, že nedo- 
šel ná& celistvý, nýbrž toliko několik listň, jak výše siřeji 
poznamenáno. Přijmi s dobrou vůlí, oo zde tobě ve skrov- 
nosti poskytuje spisovatel, jenž za blažena pokládati se 
bude, jestli k rozmnožení citu nábožného a k utužení 
vroucí lásky k vlasti i ke slavným předkům našim touto 
maličkostí tobě posloužil I 



oeo ^ o^o "' 



1 i 



o KyriUštině a Glaf^lStině. 



8* 



4- 



*. ;^ 



• • • # 



*• ' ' r:p "íí ri ; /? í 



fii'»t,1*ri-.iA tH t-nrt -Tn" 



iiLy Slované tfm se honositi mAžeme, že máme dvoje 
písmo vlastni a původnf: KyrillSHnu a GlagoUtinu, jichžto 
abecedy šlovou azbuka a bufcvim. 

Nevýslovnou radost pociťuje srdce každébo pravého 
Slovana, když jasné si představ! tu okolnost, že dvrfje písmo 
jest majetnosti naSf, kdežto jiní národové písmem, od ji- 
ného národa přijatým, jako na pt. vSickni národové kmene 
Románského: Italianň, Spanělové a Franeouzi, pak jiní, 
jako: Angličané, Nizozemci (Hollapďané), Šoidmé & Dánovi, 
písmem latinským, od dřevných ŘlmanO přijatým, se uspo- 
kojili. Národ Německý, po Slovanech ze vŠech národů 
Evropských jediný, zřídil si své vlastni písmo, dle latin- 
ského uspořádané. AvSak porovnáme-li úito písmo s la- 
tinským, anadné se přesvědčfmp při prvním pohledu, jak 
nuzné a neouhledné vypadá naproti latince, jak abychom 
řekli, jako by iokrriéb vyhllži při porovnáni sjínými vEvropě 
užívanými pfsmy, tak že Némci sami, aby aspoň néjakým 
spOsobem zakmélosti této odpomohli, a nějakou rozmani- 
tost proti unaveni při Čtení v né uvedli, veškerá jména 
statná velikými čteiiami zaCáte^nými piáti nuceny se vi- 
děli, čehož v žádné jiné řeči nenalézáme. Písmo Némecké 
svými hranatými, ostrými tahy oko čtenářovo nnavtije a 
kazí, k Čemuž jeden každý soudný a nepředpojatý znalec 
nutné nepřiavédčiti nemfiže. Z té přičiny mnozí učenci 
kmene Germanskéhi), na slovo vzatí a důmyslní, jako na 
pf. Widand, k tomu radili i se přičíĎovali, aby na místě 
písma tak nuzného raději latinského se užlvaJo, i sami 
také spisy své latinkou tiSténé vydávali, než pramálo ná- 
sledovníků nalézali. Porovnáme-li dále písmo némecké 
s písmem Svato-Kyrillským, tu jeSté nápadnéji rozdíl tento 
do oči bije. Neboř plamo Kyriliaké jevi se při po>^ 
pohledu co velmi oohledné, ani přlliS lúubé ani přlÚí i 



118 

tak že při čteni oIío čtenářovo tak lehce se neunavi, což 
se také děje při pismu latinském za přífinou ladné okrou- 
hlosti veSkerých tahů jeho ; ba i glagolice, jinak dosti ne- 
oidiledná, stoji předce, v tom ohledu, vysoko nad švaba- 
chem, ano i nad pismem řeckým. 

Ješté z jiné příčiny nám se jest těšiti z majetku dvo- 
jího písma tohoto, totiž že hned, jak mile usilovným nalé- 
háním Latiníků a přičiněním drkve Římské Slovanům ka- 
tolickým užívání písma Svato-Eyrillského při obřadech cír- 
kevních bylo zapovězeno, nalezl se muž, kterýž aby řeč 
slovanďíoa při bohoshilbě co možná nepozorovaná ucho- 
val, bez odkladu nové písmo na základě abecedy kyrillské 
sestavil, totiž písmo glagohké^ což dostatečný podává dů- 
kaz o schopnosti a vtipnosti dudia slovanskďio: a tím 
jen spůs<rf>em zachrán&ia z částí mluva slovanská v dr- 
kvi ki^olické, jelikož glagolici považováno za písmo do- 
cela jiné, nežli jest kyrillice, za kacířskou tebdáž prohlá- 
šená a zakázaná. Tak byla glagolice bez odporu píipu- 
št&ut a od stolice papežské při bohosluftě dovolena vfem 
katolíkům jihoslovanským, jichžto značná část až podnes 
při službádi božích jí bez všdijaké překážky užívá, jak 
se o tom ájMSOvatd očitě přesvédfil při svém dosti dlou- 
hém pobytu v zemích jihoslovanskýdt 

Nyní zde pojednáme o tomto obojím jrfsmu slovan- 
ském, nám tak veUce důkdtitém, drahocenném a posvátném, 
a sice i^Fedně o Kyrillštiněy užívané hned při uvedení k nám 
kře^nství, nqdáe v klášteře Sázavském, pak o gla^d- 
Stiné, péstóvané, ač po kratší dobu, v klášteře Rmmaufcském 

A) Kyrill^tina. 

JéiÚiie ctíme památku dolvého člověka, který lám 
n ihra drahým byl, tím vfoe toho sobi vážtti máme, co 
wnkf wai^9Ím k dobrému napsal a ustanovil, i eo úko* 
vott dokoaahNití vyniká. 

Nuže slyšme! V zemi Makedonské, kde nyní Turci 
vládnou, nalézá se ještě podnes pěkné obdK>dni mésto, 
Sohtk jménem, v Éeckém jazjrkn Thessalomka zvané. Už za 
ttvna bylo město toto hlavou země Makedonské i hovo- 
Wn 86 T něm fědof a dowauíg^ tak asi jako v naši Praze 
■ýnf tefy a nimedsy; ndboC už dávno a dávno přebývali 
tw T fcoBinách řé^ch bolharšti a srbští Stované. VSo^ 



119 

luni narodil se sv. Kyrítt a jeho bratr sv. Methodéj. Byli 
synové Soluňského patricia^ t. j. vznešeného méáfana Jmé- 
nem Lva; i vynikali tehda učeností a nábožnosti velikou. 
Obzláště ale Eyríll, tenkráte ještě Konstantin nazván, byl 
pro svou neobyčejnou učenost, nábožnost a moudrost i 
mnoha jazyků známost filosofem (libomudrcem) jmenován. 
Všemohoucí Hospodin oba tyto svaté bratry přede vším 
k tomu vyvolil, aby národu Slovanskému položili základ 
ku prosvětě. Svatý Kyríll sestavil vnuknutím božím pro 
národ Slovanský zvláštní abecedu, kterou podnes po něm 
kyrillskou nazýváme a která jest ze všech evropejských 
abeced nejdokonalejší a pro Slovanský národ nejspůsobi- 
l^šf. I jestit tato abeceda čili azbuka Svato-Eynllská, 
vftbec Kyrillice zvaná, tak uspořádaná, že vyznačuje ve- 
škeré rozmanité zvuky jazyka slovanského až do těch nei- 
jemnéjších rozdílů podivnou určitostí, jasností a úplností; 
ona tak jasně a dokonale všechny zvuky všedi nářečí slo- 
vanských vyznačtge, že každý, pozonye ji, nad dokonalostí 
tou užasne. 

Jak nedokonale, jak nedůsledně a nuzně naznači;gou 
podnes Francouzové, 'Angličané, Němci, Maďaři, Novořeci, 
ano i sami Poláci, a jiní n^odové evropejští písmena d, 
šj Zj a jak pěkně naznačujou zvuky tyto písmena kyrillská, 

v, »9 Uf. 

Praveno již, že sv. Kyríll narodil ^e v městě Make- 
donském Soluní. Soluň bylo město řeckoslovanské. Pravdě 
tedy podobno, že již za času ss. Kyrilla a Methoděje Slo- 
vané, v končinách řeckých žyíd a svého vlastního písma 
nemající, písmen řeckých užívali, je všelijak nuzné spoju- 
jíce, aby zvuky slovanské jimi naznačiti mohli. 

Synové zámožných Slovanů chodívali do Cařihradu 
na vzdělání, a vzdělanost vyšší přijímali výhradně od Řeků. 
Jelikož sv. Kyríll ze svého rodného města Thessaloniky 
z té samé příčiny do Cařihradu se odebral ; jelikož v Ca- 
řihradě nejvíce se zdržoval, tam mezi učenými moudrostí 
vynikal, tam pro své sourodné Slovany abecedu sestavil: 
srovnává se tedy docela s rozumem lidským , že řeckou 
alfabetu (abecedu) za základ bera, písmena toliko pra ty 
zvuky slovanské vymyslil či sestavil, jichž písmeny řeckými 
naznačiti nemohl> jako b^ č, š, Zy šť atd., že tedy řeckou 
abecedu jen doplnil. 

Z Cařihradu oapotom vyšli sv^tí apoštolové Kyríll a 



TŽO 

Methodgj a Sli Bkrze Bulharsko do Hořavy. Pfí8ed3e do 
Moravy byU od knížete Rastislava jakož i od celého ná- 
roda s nadšením přijati. I radovali ae Moravané, slySfce 
slovo Páně v jazyku slovanském. Slovanský spúsob slu- 
žeb božích utĚĚeně se šířil, čistota mravů, jemnost povahy 
a dobrota srdce utéšené se zmáhaly a zkvítaly. 

Jeatit pak ráz písma kyrillského tak patrný a bez- 
pochybný, jako bezpochybiiá a patrná jest ráznost íinnosti 
ss. Kyrilla a Methodéje, těchto neunavených věrověstfl, 
kteří dle vyjádření současníků tak pracovali pro Krista na 
teventích a jiznfrh i západních strandrh, aby rozseli duchovní 
slova nesčíslným plemenům, aby rozumné rozsvítili písmeny 
a učením mnohophdný jazyk slovanský. Jejích veSkerý zá- 
pas s latinským duchovenstvem, zápas, jenž je a jejich 
dílo přivedl do záhuby na západe, vycházel z odporů dvou : 
že ^ževnf učeni a chápání víiy a jejich obřadĎ nazna- 
čeno véemu národu (zásada ss. Kyrilla a Methodéje), aneb 
že má býti jen majetkem nemnohých (zásada Latiníků). 
Z toho jasně vysvitá, že Kyrillu a Methoději skutečné při- 
náleží uaĚe všenán)dni písmennost (kyrillovská), a že Ky- 
rill a Methoděj byli zakladately Slovanské písmenuosti a 
prosvěty, jakož i zakladately a rozSiřovately blahospasné 
víry křesfanské mezi Slovanstvem. 

Podle staroslovanské legendy o sv. Václavu (Vofito- 
kovem v Petrohradě teprv 1830 oznámené až do X. sto- 
letí zasahující) dala sv. Ludmila vnuka svého Václava od 
kněze nejprve písmu slovanskému (knigam slovenským) 
učiti, počemž teprv na Budeč poslán, aby se tam latině 
učil. Následovně již i Bořivojova manželka měla Činiti 
ismem kyríllským, zasluhujícím trvati u věčné paměti 
"t Slovanů nyn^Ěícb i budoucích, a sice z těchto váž- 

k němu položil základ sv. Kyrill, rodem zMa- 

lunč, který se svým bratřeni, sv. Methodějem, 

•I praotce dávné, nikoli mečem, jako tehdejší 

moudrá knížata německá, než láskou, kteron 

a Umto velebným a nejdokonalejším písmem 

vdy přiváděl ; 

to od něho sestaveno jen pro nás Slovany, 
fjafie, že jest to roucho všech sraM naší bo- 

fani Slované, kteři písmo toto kyriUské při- 




I 

J 



121 

jsffií dí do8áta<!e' svůj slovanský řás sacbovafi, péjistfvSé 
sě přeď záhttbotr : kdežto naim>ti tomu oni^ ESované, ktdff 
ho buď vlastní vůli buď cizím vlivem nepř^ali, již dávno 
zhasli neslavně, anebo podobně jako neštastní plavci po 
moři bloudí, neustále s nepříznivým b()jujíče živlem. 



Aby se laskavý čtenář s písmem Eyrillským poně- 
kud obeznámil a nějaké zběhlosti ve čtení jeho nabyl, po- 
dáme zde prvopočátky mluvnické písma tohotp. 

Konstantin filosof, řečeny Kyrilly vynálezce písma po 
něm hyriUshým neb Kyrillicí, též azbukou nazvaného, dle 
alfabety (abecedy) řecké sloivanskou abecedu s podivnou 
důmyslností sestavil. Řecká písmena za základ bera pro 
zvuky Řekům neznámé čteny jiných národů, Arménů totiž 
i l^optů, vypůjčil, i opustiv jména písmen řecká, slovan- 
ská pojmenování podložil: pro řecké Alfa (A) slovanské 
Azy pro Veta (v) Védiy vložením mezi ně Buky^ odpovída- 
jícího latinskému B. Týmže spůsobem písmenu ZSb (2;, 
ježto řeckému c {Stigma L J. 8t\ eo do platnosti číselné, 
odpovídá, předeslal čtenu Žívéte (tk). V ostatních neruše 
pořádku alfabetního až do (Sf (6) pokračoval, leda že pís- 
mena Řekům vlastní, ^ (ks), vp (ps), e (th), a v (y), íia 
konec abecedy čili azbuky své postavil 



• .. » 



}. Zsaky, Jnéna a pUtnoatt íiselaé písmen starosloTUť 

flkýdi s připojením oďpoTidajicich Jim písmen latinsfco- 

českýeb. 



Ziik 


Jméno 


Fiat- 
noBt 
číselná 


ZnRk 


Znak 


Jméno 


ooat 
žÍBehii 




A * 


U 


1 


A 


Y« v 


nk 


_ 


D 


E G 


bukj 


— 


B 


* ♦ 


fert 


600 


r 


B B 


Tidi 


2 


T 


X « 


ohSr 


SOO 


Ch 


r r 


glasol 


S 


G 


(ú S, 


Ol 


800 


Ó(ot) 


A A 


dobro 


4 


D 


1 n 


ci 


900 


C 


e E 


jOBt 


5 


E 


v v 


eerr' 


90 


b 


IK « 


tÍT»fl 


— 


Ž 


lil . 


ia 


_ 


i 


8 R 


zelo 


6 


Z 


1)1 , 


»a 


- 


^ 


? I 


nmlit 


7 


z 


■b -1. 


i«r 


— 


0,0 


H M 


ile 


8 


I 


•bl -w 


jen 


— 


y 


1 < 


i 


10 


I 


b b 


!«■ 


— 


iň 


K it 


kiko 


20 


K 


* ^ 


i.t 


_ 


E 


A A 


liadi 


SO 


L 


lO « 


ja 


— 


Ji 


U u 


njaUla 


40 


U 




i» 


— 


J> 


N H 


Bil 


60 


N 


A«Ml& 


> 


— 


J«4 


O o 


Ol 


70 





AxKt* 


i" 


— 


Ji 


>,n n 


ictoii 


80 


P 


i I 


bá 


SO 


Ks 


p 1- 


na 


lOO 


B 


<P 4, 


P«i 


700 


Ps 


c e 


limo 


20O 


S 


■e- . 


SU 


9 


FCTb) 


X t 


trado 


300 


T 


Y ' 


iflei 


400 


rCY) 



123 

« 

ŇaÉtiačUjott' 86 tedy čÍBlice ArabBké, nyní vůbec oží- 
vané, v Btařdsloranštině tfmto spůBobétti: 1=T, Sn^B, 
3 rziT, 4 —X, 5 —T, 6 1=7, 7=:'^, 8 :=:'h, 9 ire", lOz:^ 
20=: i? 30 =7, 40=:m, 50=Ís 60z:ÍJ 70in o^ 80=: ni, 
90^=7; 100 =r7, 200 =7, 800 ="í-, 400 = 7, 500=^, 
6QOzijr,'700:=^, 800 =:S, 900=7; a dále takto: 
11 zz 41, 12 zi Bi, 13 ir n, 14 zi AI, 15 =: 61 , 16 íž: si, 
17 = ?i, 18 zzMf 19 z: eí; 21 = ÍÍÍ, 22 zz7b atd.j^8í = ^ 
a t. d.; 41 :r Íjm a t d.; 51 = n4 a t. d.; 61 = x^ a i d.; 
71 — Od a t d. ; 81 = nT a t. d.; 91 zi vTa t. d. 1000 zi 7, 

2000 z= 7, 3000 =7 a t, d. 

Bok^od narození Krista Pána 1864 naznačuje se takto: 

gjlfiSíXA. 

' Jména jednotlivých písmen jsou z většího dílu významná 
slova staroslovanská, začínající zvukem pojmenovaného pí- 
smena, totíž: mz (já), buky, védi, glagol, dobro a t. d.; 
jako v české abecedě Jana Husa : A bude eelé éeledi dáno 
ďedictví a t d. 

Výrazy : alfabeta, azhuha^ abeceda jsou složeny z jmen 
prvních písmen v abecedě; totiž řecké alfaheta (vlastně 
alfíiveta) z jmen dvou prvních písmen AUa a Veta ; kyrill- 
ské azhuha týmže spfksobem z Az v^ Buky ; konečně české 
abeceda z jmen čtyř prvních písmen, totiž z -á, Ée, Ce, De, 

2. Rozvrieni gismen. 
1. H, e, -, o, ov; 



«■♦ . 



2. 


tt, Ay xí; 
b; B, n, m; 


3. 

4. 


H, A, p; 
A, t; 


5. 
6. 


2:, w; č, uj; M, v; 

r, X, K. 



Polohlásky b i-b ku změkčování i ku stvrzování spolu- 
zvnček se užívá, druhdy jako krátké e i krátké o ^něly ; 
Iťeboc ' každá spoluzvučka na konci pazvuk po sobě vléiSe, 
ft sice měkká podobný k e, tvrdá podobný k o. Písmě 0; 
jež jdmé v řadě' s rozmyslem vypustili, ' (ač se bez něho nová 



»4 

nářečí obejiti nemohou, ve starém se piSe jen v cizích slo- 
vecb) mASe Ifdo chce postaviti mezi b i e. Písmena |, ^, 
e, v, jakožto zvuky cizí, z řady též vyloučesa jsou. 

Samohláska h, která se před samohláskou i po -b jedno- 
duše I plSe a od nékterých dvéma body nahoře se znamená, 
vSechny souzvučky, před sebou bezprostředné postavené, 
měkči, ano neschopné zmékcíeni (r, i, k) vmékké (;, c, n) 
promenuje. Má-!i jako 7 s ť, j. ov splývati, též jednoduché 
I 8 nimi se spojuje: te, a, h>, (místo lov), jakož i ■*, m.. 
Na konci po samohlásce h od novéjšlch polokroužkem se 
znamená, im, mm, «», ^h, oh, ovh, «n a s předloženým ie», 
DtVQjhláaky ev, jv, vh toliko v řeckých slovech 



3. Pravopis. 

Co se pravopisu dotýče, pozor třeba dáti při samo- 
hláskách : 

1. éistým d velmi málo slov se počíná: d(ale), dsie (hned), 
jkiiB (ač), JKbi (jako). Místo j^-i. bývalo v mnohých ná- 
řečích «?>, nyni m opuSténím ^-b Nékdy taky Čisté 4 
místo spojeného a stává, duo misto muo. 

2. (» i u nerůzni se zvukem, ale u pozdéjMch užíváním. 

3. ov na počátku slov pozdéjSÍ zanechali, x váak u prostřed 
i na konci psáti předpisujou : ovkiiux b.. Rusi pro krát 
kost váudy jen v pláou. 

4. Čistým e žádné slovanské slovo nepočlná; v starých 
rukopisech uachází se le, vSak Časné dosti prosté e pro 
krátkost přijato i je vyslovováno. Jest pak mezi e 1 -■ 
taková spřízněnost, že po souzvuékách h, a, p častěji e 
misto K, -B, zvláSt u pozdějších se klade: nóne, aOhahh, 

uiiéuA, ApédO místo iióme, AÓuAieti, spiiij«, aP'BBO. 

Samohláska bi od h neb 1 tak se rozeznává, jako čisté 
á od měkkého la, pročež se bi mezi tvrdé, 1, h mezi měkké 
počítá. Pozorovati třeba, že pismě bi na počátku slova nikdy 
státi nemůže, nebof vždy tvrdou souzvučku před sebou 
předpokládá. Různi se však bi od h spojeno se souzvučkami 
netoliko obrazcem ale i významem. Hruběji i tvrději znějí 
syllaby abi, bu, nti, ubi, jemnéji i mékčeji bh, gh, nH, un, 
jubž rozdíl snadno pozorovati, pronesou-li se polskými neb 



I 



y ruskými ústy. Podobným spíisobem rozeznávf^i se Hhi, Abi, J 
pu od NH, AH, |)h; ano i po ^ i c rozdíl mezi bi a h za- H 



WS 



chovávati třeba. Po ^ pak i pO' ^y m^ mi, v právo sobě n 
drily po r^ X, K ale jen bi dle pravidla se psáti má, ač 
nyni v n^^k^ch vydánich slovanské knihy spůsobem polským 
po nich ipi^é H kladou* 






f f 



. I • 



4. Prom'£áa souhlásek. 

A v 3KA: C«AHT4f, C«3RAeHl»| 
T 9 l|l : M4(THTH| MAIIieHl*, 

;; n 3r: k<i:;htH| Mdmeh'hy 

c ,9 ui: npOOHTMj npOUI€Nl», 
CT ,9 l|i: npOOíTH^jH, npOI|l€Nl>, 

r ,, :;, k: Knnrdj KNHi^-tt, KNHm6Ni>, 

K II My v: B-ftK^ B'»l4Hy B'»VeN'b, 



t ' ' * . 


5. Rozličnost j^ohlavi. 


- 


.1 . ■ ; 


Jednotný počet 


t 


mOAé 


Ženské 


Středia 


:!i . ,-»»• 


"d 


-o 


> , ^ ,. OHTí 


oná 


ONO 


TOTb 


Tá 


TO 

1 


■.^,f." M.«^"V ' 


CáUd 

I. ' ■ 


cauo 


..;.'. t^ »?>^:*. :,. 


. KP484I 


roBAAO 

• 1 ■ < 1 


r J ■.. P-^''^ ;. 


^''Aí" 


Pí^^ 


Ififf/ .' ?AP^^> 


.. .: , i^Ap^pa ... 


?ApaBo, 


A^Ab 


AdAd 


. 4'«^í> . 


- • • Ai'n> 


. Adtié 

* tis ' 


»MW^ 


BHTl* 


BHTd ; 

» • • ■ ■ . • 


BHTO 


' ■, ' - i: ■ /I : 

■ í , . • t . 
t 


lifno^ý počet. 


/ 


:• ■ ■■ • -H-' ! 


• •»bl • t 


-a 


' ^ '••'■ "^MH 


ONbl 


0Na ' 


••■•■■ -ŤI* ■ . . ' • 


)'rbi 


Td 


■ ••'"' -ViCdUH- •■■ 


oiijbr < 


C4MA 


■'' ''■- "BOAlt 


ťKpMiabi 


rOBAAa 


.^- .' ' •' ..'^pLiah: •': 


- IpJAbi '. 


HáAd 


.;•>■»• -jí AP«M • 


i^AfMObl 


:;A|MBa 


(■•••'•n ■■ ; .I.AviiHi .■ 


í(a4MiÍ) 


(A^Aa) ' 


A4NH 


A4Nbl 


Aétid 


-^^ i^'-' íiÚÉHřy^in : 


;. i í ! . .' ' ' ;■• :- i )(BM7'bi)' . í ' V : i>::'( r • 


(BÉir^ 



If6 



> . 





Dvc^ý poíet . . 


-« . r^: ::, 


oná 




-•* 
' i ' 1 f . ■ 


T4 


Tt 


... ' í ' ■■ . 
T-fc 


Cdua 

BOAd 


Kp<IB-« 


rOBAA-fe 


iidAd 


>*• ■• -^iiil-fe' • •'■■' '^ 


pilA-fc 


ZAfidBd 


'' ^ •■' ■ ■■• ;;ApitB'B-' ■ •• -* 


:;aP4Bi» 


AdAd 


• '• • ■ • A<IA*- '''■•>• 


AilA* 


Adtid 


■ '<- ''. A<4HS"' . • ; .. 


AáH-fc 


BHTd 


^ -BHT^ '■< ■ !■ ; 


BHT-fe. 



6. M^dUtJtiai Fáně ^tBTosloia.Mká. 

M0AHTB4 PocnOANM CTdpOCAdBMNCKd 



OA<ive Nduib, Hxe lecH n<i 

NČBeClBZlyy A<ICBl2lTHTb.C».HMl2l 

TBOie, Ad npHABTb qdpCTHie 
TBOie, AW kýÁerh boam tbo^I, 

MKd H4 N6B6CH H Nd :;6MAH I 
XA-feBl* NdUJb NdOyillbNblií 

A^SKAb HdÚl» AbNbCb, H 0CT4- 
BH tidU-h AA'brbl Naunn, inWó 
H Mb» 6cŤ4BAIilieMl> AAniJKbkH- 



/ i. 



K0M1> N4IUflUl>: H 
NdCb * B'b MdridCTb, 



He B'bB6AH 
HO H^BÍBbl 



e naš, iže ješi na 
QQbQi^ech, da S\jatítsja in\ja 
tvoje, da pridef carstvije 
^ tvoje, da budeÉ vtflja tvoja, 
jaká na nebesii' na žemli: 
chljeb naš naáťíSčnyj dažď 
nam ďňes, i dstávi nam din- 
gy našja, jak6 ! my ostaví- 
jajem díužnikom našim: i 
nevovedi nas ' Ý napást, no 
izbavi ny ot !ié|»ťijazni. Amíň. 

Nbi OT-b HenpH»:;mi. duHrtb. 

PrVní Slavista našelťó ^^kn zvěčnělý Šafařík takto se 
prohlásil o mluvě staroslovanské : ' 

„Nářečí staroshvímské (cjí^fói^f, Svato-Ky nilské) po- 
dnes již nikde obecnou mliivoú uaú Slovanského není, než 
pouze co jazyk překladu písem svatých a knih bohoslu- 
žebných :« Slovanův řeckého obřadu, Busův^iuBulharův a 
Srbův, trvá, avšak pokudž v celém středním věku na sloh 
spisovatelův a tím prostředně i na obecnou omluvu dotče- 
ných ^národův veliký vp^^Va-mělo, ba na mnoze ještě až 
podnes má, nemůže za doeela vymřelé jmíno býti, nýbrž 
stojí '.me^i živými a mrtvými jako uprostřadc pročež za 
slušnotse nám vidělo, aby<diom zde krátkou maminku oněm 
ufinili.i! ' ' •'♦'t, ' iHíK 

Káíeči církevní čHíkjaíUské vyniká ncg^vétíím bohat- 



síoín forma jak ve tvořeni tak též ve skloíioyiní bIot, tak 
že «o z pftvodnlho rieu Slovanfitiny v jiných nářetích již 
jen po různu a po částkách, v kuslch, zlomcích, jako roz- 
bitin; po bouři a potopé, se nachází, zdet jeité poipolu a- 
T celosti spatřiti lze. Nechtlce se zde atd." 

Písma hpilUhéko užívá, avšak ve sUínéjší apůsobě, 
více než 60 millionfl Slovanů, a sice vSickni Rusové (i Rq- 
siní), Bulhaři a Srbové, pidc mimo ty jeSté neslovanSti Bu- 
mnni (Valafii). 

B) Glagolfitiua. 

Komu připisovali U Slované, jež glagoUkjf psali, pí- 
smo své? 

Sami ti Slované, jež glagolsky psali a ^u, písma 
svého nikdy bv. Eyrillu nepfipisovaJi a nepřipisi^oo, než 
sv. Jeronýmu. 

Tedy vymyslil písmo glagolské sv. Jeroným? 

Ifikoliv, ani sv. Jeroným, ani sv. Kyrill, ani sv. Ele- 
ment; neboC sv. Jeroným žil jÍ2 před r. 420 a tehda, jak 
již jasné dokázáno, Slované žádné abecedy némfili: sv. 
EyrÚl narodil se teprv okolo r, 827 a r. 855 sestava abe- 
G^u řeckoBlovanskou (azbnku), a sv. Element psal také 
řeckoBlovansky. 

Fodnes Be jefité nedokázalo a Boad nikdy více jméno 
toho neobjeví, ieiíiž byl nuznou glagolici zúmyslnS utvoi^l a 
sffitavíL Již dávno a dlouho vedli učeni muži o tom veliké 
spory a hádky, glagolStinu hned staráim plamem KyrillStiny, 
hned mladším ji na^ajice. Slavný Dobrwaký Idadl jfiji po- 
čátek téprva do Xlíl. století, jial opét do doby Stai^í. 

' KdpravdivéjSI níUiled a domnéni o původu ptema 
gla^ólskeno zdá se býti následující : 

Když po smrti sv. Method^e etraáné pronásledováni 
slovanských knéžf bylo vypuklo, rozutikali se titO' do Cbuv 
vát, Dalmácie i jmam, nejvíce do Bnlhar. ■ Bulharsko bylo 
již tehda (885) východní drkvi opét přivtélcno,' a nad kra- 
jinami Charvátskými a Dálmatskými, jakož i, V Moravé a 
v Cechách počalo duchovenstvo latinské rozSiřovati vlá- 
du svou. 

Napotom, r. 007, potkalo Slovanský národ veliké ne- 
Štéstl. Maďaři od poloii ■divocí a 'sveř^pt, do řÍ3e Velko- 
moravské se vyřítili, a ů PréSpurká íHtězivSe ji ztrosko- 
tali, chrámy pobořili, pl!íbý3^ lidské' popleniír a Ý^liké 




množství lidu 2avraždili, ani nemluvňátek nelítajíce. StraS^f-; 
a itžasný musel to býti poliled v říSí Velkomoravské 
zbořené chrámy, na zbořený Velehrad a na klidné v 
nidky dobrosrdeč&ého lidn Moravského, uralskou surovo&li 
zničené. Bolestný musel to býti pohled na ta místa po- 
svátná, na nichž Eyrill a Methodšj slovo boží zvěstovali 
Slovanům ! Ó zlobnosti, vraidychtivá nezkrocených srdcí lid- 
ských, v svét se více nenavracuj! 

Když bylo jeStá před touto straSuou událostí klad- 
bon Fokia (880) nešťastné schisma (rozdvojení) církve latin- 
ské a řecké nastalo, áfřily se tím více meze a spory mezi 
východní a západní církví, a písmo kyrillské nenávidéno. 
Papež Jan X. v listu k Tomislavu, králi Charvátskému, a 
Michalu Cfalumskému, Činí již o tom zmínku, aby se v cír- 
kvi užívalo jen jazyka latinsk^o. 

S podobnými listy přišli r. 925 biskupové, rozeni 
ItaUanci, do Dalmácie, svolali sním, na némž již vyslo- 
veno, íe jen v nevyhnutelné potřebě, toliko s povolením 
papežovým, mluvy slovanské při službách božích užívati 
se smi 

Roku \Šak 1059 byl onen povéstný snem ve SpUtul 
držán, na némž bohoslužba řeckoslovanská odsouzena » 
písmo kyriilské za vynálezek arianských (kacířských) Gío- 
thů veřejné vyhlášeno bylo. Sem tedy sluSno Úástí po- 
(Sátek písma ^agolského, t. j. nadále do druhé polovice 
jedenáctého století, jelikož před tím k jeho uvedení příčiny 
nei^ezáme. I stalo se to nejspíše takto: Když byla mluva, 
slovanská s plamem kyrillským, jehož též Slované pravo- 
slavné víry užívali a podnes užívají, zapovídána, zarmoutil 
se nad tím jakýsi slovanský duchovník, rodem z Dalmácie 
neb z Charvátska. Aby tedy flspofl v Jakémsi jiném rou- 
chu písmo slovanské uchránil a mluvu slovanskou při 
službách božích zachoval, sestavil zúmyslně na základě 
písma kyríllského abecedu glagolskou, písmena nékt«4 ' 
bez proměny ponechav, jiná zámyslaé proměniv a opět jiná 
na základě jiných utvořiv. Aby váak písmo toto glagol- 
ské, k rozeznání od písma kyrillského sestavené, rozšířiti 
se mohlo, připsal je buď sám aneb brzo někdp po něm 
sv. Jeronýmu. A hle ! na základě . toho udání bylo v skutku 
písmo glagolské Dalmatským a Charvátským Slovanům r. 
Í2i8 povoleno, kdež ■wž před tím, r. 4.059, ptómo kyrilt- 



1S9 

ské veřejné za vynálezek arianských Oothů vyhl&fieno a 
zapovězeno bylo. 

Písmo glagolské sami ti Slované, jež ho uživali a 
podnes užívají, nikdy sv« Eyrillu nepřipisovali a nepřipisu- 
jou, než sv, Jeronýmu. Papež Innocenc X. připisuje písmo 
glagolské r. 1648 dle prastarého (prý) podání zjevné sv* 
Jeronýmu. Tři sta let před tím, t. j. r. 1349, připisovali 
Emmauzátí mniši v Praze, za Karla IV., písmo glagolské 
též sv. Jeronýmu. Tu tedy jasné vysvitá, že písmo gla- 
golské hned při svém se objevení sv. Jeronýmu připiso- ' 
váno bylo ; nebot onoho již času prvotní písmo slovanské 
(řeckoslovanské čili azbuka) ode všech Slovanů sv. Kyrillu 
se připisovalo. 

Slovanská (glagolská) mše nebyla nikdy od Řím- 
ských papežft zapovězena, aniž písmo glagolské kdy za 
kacířské vyhlášeno. V pravoslavných řeckých a slovan- 
ských klášteřích chovaly se památky katolické (glagolské) 
též nejvíce i proto, že v nich mnoho nábožného a prospěš- 
ného i pro řeckou církev se nacházelo. Že písmo glagolské 
nikdy zapovězeno nebylo, o tom nás přesvědčí i následu- 
jící pozorování: Roku 1059 bylo písmo kyrillské či ře- 
ckoslovanské na sněme ve Splitu na žalobu závistníkft za- 
povězeno, a za vynálezek arianských Gothů vyhlášeno* 
Ostromírovo evangelium, nejstarší památka písma kyríll- 
ského s naznaéením let, jest o dvě léta starší (od r. 1057) 
než tento sněm ve Splitu (r. 1059), na němž písmo kyrill- 
ské zapovězeno bylo. Porovnáme-li nyní toto písmo ky- 
rillské, jež zapovězeno bylo, s písmem arianských Gothů, 
nalezneme, že je tomuto docela podobno, písmo pak gla- 
golské docela nic. — Zdaliž už vše to, co jsme pověděli, 
jasně nedokazuje, že původcem písma kyríllského jest sv. 
Eyrill, písma pak glagolského kdosi jiný, jehož jméno nám 
snad jíž více oznámeno nebude? 

Šafařík praví o glagolici: „Zbývat připomenouti, že 
jistá odrůda cyríllice, hukmd nazvaná u katolických Bos- 
ňákův ode dávna až do konce minulého století oblíbená 
byla, jíž od 1. 1571 až do 1. 1716 několiko nábožných knih 
přičiněním otcův františkánův, v Benátkách, v Římě a Tr- 
navě (v Turecku) tištěno jest. — Původní vlast glagolské 
písemnosti, jejíž počátek v temnu jest, v Gharvátském Pří- 
VfifííU od řeky Raše v Istrii do Zrmaně v Dalmatech, hle- 
tettiO^ttodt odkudž teprve po L 1248 se rozšířila. JH 



180 

týle ($. 11) jsme řekU, že jazyk v tiohotbieboýcli kni- 
hách GlagoUtŮY byl původné drkevnf čili kyríDský, s pH- 
m^ nářt^ illyrek^io, kterážto příměs vžcfy ?iee se fiříU 
a rozmáhabu Písmo glagolské nikdy t né hranie Char- 
f átdíého Přímorí ve Tíeobecné ožívání neveSlo, a£koii tí- 
iténí knih ^agokkých velmi Časné, neboC jíž s misálem 
léta 1483 vBímé an^ Benátkádi se zaéalo, a ačkoU v do- 
ttoiém Přímoří i oořední písemností a listiny v ástím ná- 
rodním ntf ed jim psávány. E těmto nyní velmi řídkým p^ 
matkám světské slovesnosti glagolské náležcýí zákony svo- 
bodné obce Vinodolské L 1280, v rkp., a listiny i psaní raz- 
Uáiýdi obd a velmožův Charvátskýdi od XIV* až do z»- 
éátku XVm století, z nichž některé po rftznn tištěny, ostatní 
po rozliěných archivech a knihovnách roztronženy json.^ 

GlagoUee dli abeceda gkgolská, kteronž někteří buk- 
mea nazvali, různí se svými taír|r od kyríllské azbnky, kte- 
réž od polovice devátého věkn vSicloii Slované ř^dcénm 
obřadn oddatí (avSak i Slované obřadn římského) nžívalL 
Tttto bnkvica dahnatské duchovenstvo sv. Jeronýma, ja- 
kožto stridonskémn rodiči v Dalmadi, připisovalo, odkudž 
také Jercn^nvňcÁ nazvána byla. 

GlagoUca se rozeznává od KyrilHce ěíselnoa platno- 
stí; nebot Qz platí 1, buky 2, vidi 3, ghigd 4, dobro 5, 
jest 6, tíx>tU 7, zSU> 8, zemím 9, ize 10, i 20,je30, koko 40, 
IJudí 50, m/sléU 60, naš 70, on 80, pokcj 90, rei 100, slo- 
vo 200, íverdo 300. uk 400, fert 500, elger 600, at (kteréž 
znak trn zastupuje) 700, ita 800, ei 900, éerv 1000. Různí 
se taaé počtem i poHákem. Mezi t a hako vloženo jest 
zvláétní písmě k vyjádřeni latinského j; písmena pak ře- 
Aá h9iy pdf thetOf i£icc^ jakožto nepotřena zcela vypa- 
Stěna json, nebof nálezce ks místo §, ps místo ^^ t místo ^, 
u a ť místo v psáti chtěl. Písmě ^ podržel, poněvadž 
latinskému / odpovídá. Tak se také jediným o spokojil, 
Tyyrbna ci^ které za řecké o platilo, ač jméno ot zachoval 
a jemu platnost číselní obrazce ^ dal. 

ModUiba Páně GlagoUtů. 

MůUíva Goipodua, 

, Otče naž, iže jesí na nebesjech; da syjatit jsa imía 
^^; da priideC carstvije tvoje; da budeC volja tvoja 
}f*o na neberi, tako i na zemH; diljdi) nai naanSěnyj daStf 



181 

nam dlĎas^f i ostaví nam dltigy naše, jakože i my ostavlja* 
jem áhižnikom ikašim ; i nevovedí nas v iskušenije ; izbavi 
ny ot lukavago. Jako tvoje jesC carstvo, i sila, i Blava vo 
vjeky. AmiĎ. . 

.. . Písma glagokkého užívají ješté dosavádé ^osňáci ka- 
toličtí^ pak v některých končinách istrianských, charválr 
ských, dalmatských a na blízkých ostro vích Slované víry 
katďícké, jimž se dle jakési prastaré výsady mše svatá 
slovansky čítá. Potřebné knihy církevní se tisknou v Římě 
obstaráváním propagandy. 

V přívěsku podáme bukvici glagalskou na spůsob az- 
buky kprillské svrchu uvedené s připojením modlitby Páoé 
písmem glagolským. 

Závěrek. 

Zde připomenouti dlužno, že se nalézá jeStě jedno 
dftležité písmence, které nám o tom jasný důkaz podává, 
že sv, , Kyrill nepsalť glagohjcy^ jak uékteří učenci se 
domnívají, nýbrž řeickosíovansky čili azbukou, po něm zva- 
nou Sýriílskou neb h/rillid. Myslíme mnicha Chrabrá o 
písmenech slovanských. Tento bulharský mnich, vrstevník 
nejapQstřédních učenců a pomocníků ss. Kyrilla a Metho- 
(íěje, žil před sinrtf care Simeona 927; znal tedy ještě i 
svatých slovanských apoštolů učennlky, jež se byli do Bul- 
har uteklí, jesť tedy mfzký svědek, pročež se u něho tro- 
chu déleji pozdržíme. — Mluvíť mimo jiné v tato slova: 

np^2KAe oYBío CAOB-BHG Ncboť dřfve Slované neměli 

HdM-Kxv KMHPT*, Hy YpT>T4MH plsmeíi, ttož čárami a i^žy 

H p^s^aiiiH vp-bTBxy H TitTd- Čítali í Mdali, pohané jsouce. 

jxYj nordHH cynie. KpcTHBuie Pokřestivše se však, římskými 

;f cAy pHMckbíMH* H rp-bvb- i řeckými písmeny nutili se 

KbíúH nKcueNfoi NvmA4<ixv CA psáti slovanskou řeč bez ů- 

nHCdTH cAOB-^NbCKY (i-fevb stroJDOStl. Potom pak lido- 

B«:?-b 0VCTP06HH4. rioTOMi. Tne míluý Bůh, smilovav se nad 

vAOB^KOAioBbqi, Bor-b, nouH- národem slovanským, poslal 

A0B4»ik poA-b cAOB-BNbCK-b, jim svdtého Koústautína filo- 

ndcA4i iHi'b^'GBAT4ro KC0CT4H- sofE^ uazvaného Eyríla, muže 

rmá ipHAfHio^df HdpMMieuaro spravedlivého i pravdivého. 

KMpHAtf , u^Kd npďBfiANd H I ustfojil jím písmott třic5ét 

HCTHNif;i H CbTB^pH MluÍTi RH- ■. a OSUl. 



9 



♦ 



M OT^b CHXii eyrh v«tmpm I Z tSch jidi jesfc ítjftj a 
u«»AY AeeATkuj hoaobnj dTaoet podobných pteiMiilfli 
r|ii»vkeKbiu'b tiHcuBHswh ; ředíýiii ; jsouC pak tato : 

eyrb »« cm4 : 
á,B,r,Aie,í,H,-9',l,K,A,U,N,lí,0,C,T,Y,4>,X,»,íO 

4 verbipbi N4 A8CAT HO cao- a čtiiiácte jíďi jost podle do- 
0tNCKY A^MKY, H»6 eYTb CH4 : vanského jasyka, jež j8oa tato: 

B, m^ 9, L|, v, Ul, l|l, 1», l»l, b, -by lO, ^, A. 

SloTf tSmi, jež mnich Chrabr hned z poéátka aridi, 
byH bjchom býrali ard( hned n konce. Než ninídi CSirabr 
o tom tak mysliti nesmi, jak my tomu, lasfakvý ftenáří, 
roznmime; nebot pravi slovutný Ša&ifík: Výraz podobna, 
dložno zde tropicky (obrazné) ^ti a nikoli na řecké 
obrazce potahovati nýbrž toliko na ř^ké zvuhf. Toho nď 
nAif jsou viickni, kteří nnznou glagoUd mylné nr. Kyrii- 
lovi připisnjoo. Dokázati to arcit žádný z nich nemůže, 
ieby tím mnich Chrabr i podoby písmen nebyl myslil ; než 
nedivme se tomn, že tak mluví a již i mySlénl^ mnicha 
Cbrabra védéti se domnívají, — jim dlužno tak mluviti, 
nebot jinak by se celé u&né ústrojí jejich rozsypalo jako 
hrouda, parnem sluneéným, vyprahlá. Dá se vSak lebce 
dokázati, že mnich Chrabr slovem podobna zvuky i podobu 
písmen mysUL Nebof ten samý mnich ChnAr praví hned 
z počátku svého spisu: 

Ny K4KO uomeTb cu nHCdTH Nu jak se míkže dobře psáti 
AOBp« rpvcKbiuH nHCM«Nbi: řeckými písmeny: 

BOT bog^ wHBOT životy MHpora Sírota, loNocTb junofit^ M^IK 
jazyk a t d. 

Zdaliž zde o podobé písmen nemyslí? ChtélC ovSem 
jen říd : Nu, jak se může psáti pfemem řeckým &, i, i atd., 
když Řekové pro ty zvuky nemají písmen ? — Než pří tom 
téí myslil, na podobu písmen, proto že písmena^ pro tj 
zvuky sv. Eyríllem sestavená, na mysli maje, hájí a uvádi 
Že zde též slova uvádí, už to jasno, že na mysU i podobu 
písmen míti musel, a že dle obrazotvámosti pismo ai před- 
stavoval. VždyC my sami říkáme: Jak jest možno, psáti 
pfsmenjy némeckými feiká slova čas (tschas), iwot (?ivot), 
Mstí (schtjestjih) ? při tom na zmá i podoba písmen my- 
slíce. —Že mnidi Chrabr o žádných z bnum novýdi plamo- 



m 

necb nemyslil, vysvitá i z toho, že vedle písmen řeckých 
zvláště i písmena latinská s jakýmsi důrazem uvádí. Nu, 
latinská písmena nejsou též zbrusu nová; povstalat ze ře- 
ckých tak dobře jako kyrillská. 

Nastává poslední otázka: Jakými písmeny psal sám 
mnich Ghrabr, tento tak blízký svědek, mluvě o písmenech 
slovanských? Ze vSech již uvedených příčin pevně věřiti 
dlužno^ že mnich Ghrabr psal kyrillicí a že o glagolici ni* 
čeho nevěděl, poněvadž jí tehda, když stát svou psal, jeStě 
pod sluncem božím nebylo. Příčiny pak ještě, proč tak 
věřiti dlužno, jsou následující: 

Svatý Klementy jeden z nejvěrnějších, nejpilnějších a 
nejslavnějších učenníků ss. Kyrilla a Methoděje, psal jak 
již o jeho působení pověděno, písmem kyrillským. Roku 
885 utekl se, jak víme, zpět do Bulharska, kde až do 
smrti své (916) na vinici Páně pracoval, kázaje slovo bo^ 
národu sv^u, vyučige dítky čtení a písmu slovanskému a 
nábožné spisuje knihy. Za vzor vyvolil sobě sv. Metho- 
děje^ jehož život a skutky také nejlépe znal, byv jeho prů- 
vodcem na všech cestách z Bulharska do Moravy (863). 
Byltě svatý Klement svého času co veleslavný spisovatel a 
pro 8VÓU nábožnost, moudrost a učenost také po celtel 
Bidharsku rozhlášen: znalit ho proto také všickni spiso- 
vatelově bulharští. Mnich Ghrabr byl také spisovatel a 
znal také sv. Klementa. 

Šafařík kl|ide život mnicha Ghrabra do doby před 
smrtí cara Simeona (926). 

Umřelou sv. Klement v Bulharsku . r. 916, 
tttekl-li se do Bulharska • . . . r. 885; 

působil tedy v Bulharsku .... Sílet 
Přišel-li do Moravy r. 863, byl tam tedy 22 let, 
přišed do Moravy byl-li jen stár . 25 let ; 

umřel tedy v dosti veHkém stáří maje 78 let 
Praví-li nyní mnich Ghrabr: cyn 6o eme mmn, ume 
cyn BH4t^H Hx, t j. že jsou ještě živi, kteří jsou viděli sv^ 
KynUa a sv. Methoděje, tedy ta slova : suť bo jeéče žwi 
naznačujou jakési již vysoké stáří, a mezi ty nám sv. Kle* 
menta především vpočísti dlužno. Ze slov těch ale též 
vysvítá, že byl mnich Ghrabr mladší těch, jež byh viděli 
sv. KyriUa a Methoděje, mladší tedy než sv. Klement Půr 
sobil*li sv. Eiement v Bulharsku od r. 885 do r. 916^ tedy 



:a 



184 

pftBobil před rokem 890 ncávlcei nebqt ni na kaoá dev&- 
tého století byl 62 léta stár. Mnich GhralH^ £1 za ji^ 
iíTobyti, vědél tedy yelmi dobře o jelip j^OyG^ení y ĚxA- 
harsku. Že však mnich Ghrabr ve svém spisu : Q pUme- 
nedí slavandsých ani té nejmenší ^mbiky o dyou áovan- 
akých abeceoách neďní, tím jasné na světlo dáyá, ie ^ 
jeho éasu jedna toliko abeceda slovanská, se nacházela. 
NéboC kdyby byl sv. El^n^t jinak byl pa«l než sv. 1^11, 
byl by o tom ze dvou příčin nutně zmínku učinil : a) pro 
nábožnost, učenost a obětavost, jimiž sv. Elemwt v Bul- 
harsku slynul; b)pro patrný rozdíl těch abeced, nebof jlfsst 
meiá abecedou kyriUskou a glagolskou tak ? elUíý rozdíl, 
jako mezi světlem a tmou* Jak se ate zdá, nebyl mnich 
Ghrabr snad ani ještě na světě, když sv. Klement v Buí- 
hařích již kyrillslQr psal; neboC psal-li svou staC: Opísvu-- 
nech slovamlých v době před smrti cara Simeona, tedy 
před r. 927, byl již 40 let stár, neboC sv. Klemwt utekl 
se do Bulhar r. 885 a psal kyrillsky* Byl-U již mnich 
Ohrabr toho času na světě, byl před rokem 927 ještě 
i^arSi a tím tedy větší pravdu mál Již se tomu -tedy ne- 
divme, že mnich Ghrabr toliko jen o jedné abecedě slo:- 
vanské hovoří; těžko hovořiti o dvou abecedách, když ne- 
byla tehda jen jedna abeceda slovanská*^ a sice ta, Idbe- 
rou sv. Klement (t916) a jiní mužové psali, jakož i 9yn a 
nástupce Borisa krále, Simeon sám (887 — 927) — totl^ 
abeceda k^/ríUská či řeckoslovanská ! 

V životopisu sv. Kyrilla, od gramatika Vladislaya 
1. 1479 v Žeghgově pod Čemohorou fMakedonskou) p^- 
ném, čteme: „Rastislav, kníže morav^, poslal k disaři 
Michalovi, žádaje ho za učitele takového, jenž by víru kře* 
stanskou jazykem srozumitelným Moravanům vysvětloval. 

Gísař Michal svolal radu, povolal i Konstantina filo- 
sofa, a Konstantin zvěděv, žeby Moravané neměli písmen, 

pomodlil se h asie qao»h nHcueNd, h H4veTb bqc-moy hh- 
cdTH eB4NreACK0v: Hcnpbsa bii caobo h gaobo 6*6 oy fi0r4 
H Bor-b B-ft CAOBO, t. j. Í ktied aložil písmena a počý, psáti 
průpověď evangelskou : isprva bé slovo i slovo bé u boga i boa 
bé slovo zi na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Róha a Súh 
byl Slovo, 

I zaradoval se císař Michal, se svou radou a vyslal 
Konstantina do Moravy." 

Evangelidiá průpověď, jižto sv. KydUt^ pomodUv ae, 



135 

hned napsal, vypadala snad asi takto písmaon řeckoslovan- 
ským či Eyrillským: 

icnpBd Bie CAOBO I CAOBO Bie oy Bora,, 
Bor Bie CAOBO. 

Hle JBŠté úryvek z tak nazvaných letopisft Dioldej^ 
ského kněze z XIII. věku, z větší části dle srbských a 
charvátských podáni sestavený : 

,,Bi ropo4i 6ecca40HH- „Y městě Thessalonice 

Ki| saK po3a paciiBiji utKifi jak rfiže rozkvětí jakýs fí^ 
«iuoco«> n(» ňMeHH KoHCTaH- sof dle jména Konstantin;. 
TOffB. HoABHrayTHit Ayxou% Povzbuzený duchem svatyni 
cBflTUirb owb uTnpaeiucfl bx odpravil se do země Choz^: 
aeiuio XosapcKoio h OKpe- ské a pokřestil Chozarý; 
cTgji Xosapi ; noTOHi o6pa- potom obrátil na křesťanství 
TAii 9^ xpHcriaHCTBO Hapo4% národ Bulharský. A Eonstán- 
EojrapcKiii. A KnHCTaBTHHi, tin, tento svatější muž, se- 
BTOTi CBaiefiinitt My»x, rocia- stavil pro slovanskou řeč 
Biuii AAH ojiaBflHCKofi pi^ii písmcua Í přeložil evangelium 
oHC^MeHa H nepeJoxcH^x EsaH- a žaltář i jiné svaté knil^y 
rejie h IIca4THpx ň npoqia z řeckého jazyka na slp* 
CBflmeHUflKHHrHCxrpeqecKaro vanský. , 

asma na CjiHBflHCKufi.^ 

Ze ^šeho, co zde o kyrillici a glagolici pověděno, 
s plnou jistotou uzavírati můžeme : 

1. že některých evropejských učenců náhledy o tpm, 
iébij glagolice byla písmo z brusu nové, na základě alfa- 
bety řecioslovanské a jiných zúmyslně utvořené jsou do- 
cela nepodstatné a nespravedlivé; 

2« že již se stanoviska rozumového písmena kyrill- 
aká a nikoliv gl^olská sv. Eyrillu, onomu důmyslnému 
filosofu, rozenému Keku, vysvětlovateli písma Salomonského, 
apoštolovi Saracenů a Ghazarů, hlasateli ^roti Židům, pro- 
světiteli a učiteli Slovanských národů, připsati dlužno; , 

3. že všichni ti mezi SloVany evropejskými, kteří na 
kterékoliv zemi slovanské budoucně o této záležitosti spra- 
vedlivě psáti budou, nikdy výrok ten více nevyvrátí, než 
snad spíše ještě lépe odůvodní; 

4. že obnovená abeceda kyrillská ze všech abeced 
druhých evropských jazyků jest nejdokonalejší, pro Slovany 
nejdůležit^ší a nejpříhodnější. 




136 

SlySme jeáté, co uékteK slavní mužové éeskoslovao- 
ského národa o pfsmé tom — jež zde spravedlivé zastá- 
váme, a jež nókteřl svatým slovanským apoštolům nespra- 
dlivě upírají — vyslovili: 

František Palacký: Pro Slovany ale ješté vážnějěf a 
zajímavéjSi musela býti zásltilia ta, že Cyril, vynalezev roku 
855 zvláfitni litery, — po ném cyrilicí zvané, — jež všecky 
rozmanité zvuky jazyka slovanského až do téch nejjemněj- 
ších rozdílů podivnou určitosti, jasnosti a úplnosti značily, 
písma svatá i knihy církevní do téhož jazyka, podle nářefií 
tehdáž u makedonských Slovanů užívaného, překládati byl 
počal. Písmo to zajisté, otevfevSi Slovanům bránu k pro- 
světě novoevropejské, zdomácnilo a zúrodnilo teprv křes- 
ťanství mezi nimi. 

J. Frantíéek Smelana: Kyrill, spojiv se s bratrem 
svým Methodiem, obrátil zření své k národu slovanskému 
a [přesvědčen jsa, že Arméni, Syrové, Koptové a jiní ná- 
rodové v bohoslužbě s největším prospěchem užívají vlast- 
ních řečí svých, spořádal k tomu cíli I. 855 dle základu 
řecké abecedy slovanské písmo a jal se překládati ítení 
sv. evangelium a epiátol, žaltář a jiné hnihy, ke službám 
Božím potřebné. Dar sobe podaný přijali Slované řečtí a 
bulharští radostně. 

Frant. Lad, čelakovský : Jsou někteří, jižto příčinu 
prodlenějšího rozšiřování literatury, kyrilicí psané, mezi 
západními Slovany a jinde nalézati se domýšlejí ve zvlášt- 
ním, nelatinském písmě. Proti liché domněnce této vystu 
povati a ji porážeti už proto věcí zbytečnou každý pováž- 
livý býti uzná, poněvadž nezbývá naděje, by národ, sám 
sobě v šedesáti a více milionech dostatečný, kdy nejmenší 
pocítiti měl potřebu, sbošCovatí se té svaté památky, která 
po tisíc let srostla s bj^^BÉÉÉttHAdKPUž tak ke své 
mluvě přisp&BgtáL— iaifcifl 

Snad 



I 




187 

J. Franta Šumaoský: Toto plsmo vSem, a pfehonlme 

J. Praeoilao Koubek: 

Tak jen dacha vSemohoacf sfia 
Jest a véčné bude vitézem, 
JI jsou podrobena hmotná dila, 
Byt se ohradila železem: 
Moudrost svatých bratrAv zvftézila, 
Blahodárným písma nálezem; 
Vice, nežli mečftr na tisíce, 
Hfraá pořídila cyrjlice! 

Protož vděčnosti nám srdce plane, 
Milosti pak téméř synovakou 
Plápolá k Tám, bratří Soloňané, 
A tu péči žehná královskoa, 
Jež pro vaSe skutky požehnané 
Na zem uvedla vás slovanskou, 
Kdyžto od vás, Eadmův vyšM ceny, 
jeveny jsou naSe svaté iteny. 
Hle, laskavý Čtenáři, to jsou náhledy a hlasy ncg- 
osTÍcen^ších výtečníka naáich, rozléhigfcf se po v8e<»i 
zemích českoslovanských, niikajlci do hlubiny duJe kaž- 
dého Slovana soudného a outlocitného I I mezi nynějSfmi 
TsdélaQCi z doby nejnovéjši ozývají se ze vSech stran po- 
dobné úsudky a přání jak ze středu osob duchovních tak 
Bvftal^ch. — Nuže vzmužme se vSickni bratři Slované zá- 
padní i jižní, písma latinského užívající, i snažme se, aby- 
sme si opét vydobyli svého vlastního a původního písma 
posvátného, t. kyriUice, prozřetelností boží nám darované, 
a prostřednictvím ss, apoštolfi našich zázrakem takmfiř 
nám udélené. Co nám druhdy ziskuďitivými nepříznivci a 
závistníky ůsltné bylo vyrváno, k tomu si opět spojenými 
silami dopomoci dle církevních i svčtekých ustanovení nám 
zabráněno býti nemAže ; jen když nalí sv. Éímskokatolické 
církvi povždy zAstaDeme věrni. ByloC nám na místé svaté 
kyriUice, po uvedení křestanství vůbec užírané, nejprve 
písmo německé vnuceno, pozd^i pak latinské, jakožto lúd^ 
' '-"", .přičiněním mužft na slovo vzatých samoděk přijato; 
4 nyní co méné přiměřené býti se okázalo, 
^ postarati se, aby se nám opět dostalo tobo^ 



■J. 

• ř • 

lín 



> « * 



í, :.; 






.•»ii 



stav veškerého Slovanstva nynějSiho* 



1 ' r 



,. íU,;"! 



*, i 



' ■ />:••**• 



t * • •" it : ■• 



r*ř I 



• ■ . c. 



. » r 



Slowmé jsou prastaři obyvatelé Svropy, i bytajou zde již 
od nepamétnýcb dob vedle dndiýcb národů přibunýoh, 
buď sami orládajice, aneb jiných poslovébí^íce. 

Ode dávna zaigimali to nesmírné prostranství zemit 
jež leží mezi mořem Slovanským (Baltickým), Jaderským a 
óemémf mezí bórami Tairmdýmif mcoíi řekou Drnem, 
bomi VolhoUf hranioemi Fin&r za méstem Novohradem a 
napotom jinde a jínde^ tak že země, jimi obývané, a jich 
vlivu podléhqid ayni již skoro iestau část pevniny zemské 
zaqjimají. Ntjjen ohledné prostory této, než i ohledné lid- 
natosti své jsou Slované nyní již největší národ v Evropě ; 
příbližiqeC se jqidi počet tohoto 2uu již k devadesdU piH 
fmlUoném, 



PočftáCse 



Velkortisft 

•Halorosů 

Bflonisft 

Bulbarft 

Srbft 

Charváta 

Slavoncft 

Slovindk 

LeehA: 
Polákft 
WQni 



50,qoo.ooo 

18,000.000 
8,000.000 

5,000.000 



5,000.000 
1,200.000 



9,450.000 



I J-. I 



V Ruském earství v Evropě, 
Asii, Americe ; vBukovině, Har 
liči, v severovýchodních Uhrách 
a jinde. 

ve vlastním Bulharsku, v Tlva- 
oš, Makedonii a jinde. 

ve vojvodině, v knížetstvi Sib* 
skám, Hercegovině, Černé hoře, 
Bosně, Cbarvátsku, DalmacH ; 

Y Istrii, Krajině, Korutanech, 
Styrsku a jinde. 

vPožiiansku a v pruském Slez- 
sku, v Haliči, království Pol- 
ákéffl a jinde. 



144 

dMy Běttd dmuoL Jsom p^k Mjinaimitqií ^ytek se* 
fomápadiiich SknraaA. Bylí roka 1002 pokotaii od Ntect. 
Zft Karla IV. rtali ae sfNiieod ČedA. Ye Iřidtílelé válce 
ale bjla Lnžiee od Ferdmanda IL postoupena aaskénw to}- 
Todoti laím za 6,000iX)0 dolarů. Tyto peníze byl Ferdi- 
nand saakéma Tojrodofi za to dhižen, že mu tento Teváke 
ponUiaL Afiak Te nnloinré té, roka 1635 dne 30. k?ftna 
nzifřené, Ssú se nezí jinými zřejmě to podotimoti, že ée* 
aká kornna smi zase, kd3rž rymře kráL saský rod mažaký, 
sobe Ložid za tédi 6,000.000 dóL vykoopitL Méata, jichž 
(ňíoU qwhi Ložičané obýyaji, jsoa náskdi^: BÓdyiin, 
KnloY, Vojereci, Grodek, Možakoy, Hošobnz, LnbĎoy. Po- 
ďtá se jich asi 180.000. Iflava jejick dďí se ješté na 
dycge s|HSoyní nářečí: homoložii^é a dolnolnžické, jež 'od 
sebe dosti patrně se USL Tento tak znamení^ národek 
doTanský po tolika yéků yhrozné booři a návalft nepřátel 
syýeh se odiránil, a mnohé mlaynické yýbomosti, dttležité 
pro véda sloyanskoo, do dneška žiyě zadioyal, jako na př. 
dvqiné tído, praetentum^ mipimonj což jiní mocnější a yeždy 
í mnějšf lónenové sloyanští již dáyno zanedbali Lažičmié 
i jinými chvalitebnými sloyanc^ými ylastaostmi podnes vi- 
nikají ; a yftbee, ač toliko maloo hrstka tvoří, vdikoa hor- 
livost osvědčojoa v zachování a zvelebováni jazyka matdF- 
skAo, jgi s ládíoa pěstajoa a pěfaié i ožíteěné knihy 
v něm vydávají samým Némc&m kn podiva. 

Zde zatím jen ještě podotkneme, že násilným pooěm- 
čovádm a velikým vlivem jeho již veliká ěást Lažičanů 
zahynula. 11 Eristof Trewer, který před 250 lety (1610) 
bjrl dozorcem v Běékově a Storiiové, připomíná ve své la- 
tnuBké předmlavě ke katechismu Tharaea, že má 40 lažic- 
l^ch osad, svěřených své dohlídce; a hle, nyní již ani 
jedné z nich slovanské tam nestává! 

8. (^hové, Moravané, Slezáei, Slováci (Čeehoslované). 

'Byl jednou čas, kde krásné Čechů jméno 

Tak slavně znělo v uších národů, 
Že od celé Evropy bylo ctěno, 

Co jméno reků, chrabrých vojvodů. 

Jablonský, 

Čechové jsou za naší doby nejvzdělanější ze všech 
SIovaaiL Avšak, jak hned za Libuše vliv cizí k Čechám 



145 

se tlačil, a co z něho pocházelo a pošlo, o tom nám vy- 
pravuje již nejstarší památka slovanské literatury (Libušin 
soud); totiž, že vlivem cizím, neslovanským, zlé k nám 
se valilo. 

Umřel totiž otec, odkázav jmění dvěma synům svým: 
Stahlavu a Chrudošovi. Stahlav žádal ovládati dědictvím 
rovně dle práva slovanského, Chrudoš však toužil po Sa- 
movládě; vyhlašoval právo německé, dle něhož jemu jen. 
co prvorozenci, vlasti by příslušelo: 

prevencu dědinu dáti pravda (t. j. prvorozenému 
dědinu dáti právo). 
Povstaly spory a rozepře ~ i 
vadita se krůto mezu sebú 
lutý Chrudoš na Otavje krivje, 
Staglav chraber na Radbuze chladne, 
oba bratry, oba Klenovica . • . 

Pře tato dostala se k stolci Libušinu na Vyšehrad,, 
tam na sněme u valném shromáždění českých kmetů, le- 
chů a vladyků vysloveno hlasitě: 

Nechvalno nam v Němcjech iskať (hledati) 

pravdu, 
u nas pravda po zákonu svatu, 
juže prinesechu otci naši . . . 

Jak vzorná slova i pro nynějšek pronesla česká 
kněžna Libuše, v onom sněme takto mluvíc: 

Moji kmete, lesi i vladyky! 

se bratroma rozřešíte pravdu, 

jaže vadita sje o dědiny, 

o dědiny otňe mezu sobů. 

Po zákonu vjekožizných bohóv, 

budeta jim oba v jedno vlasti, 

či se rozdelita rovnu mjerů. 

Nebudeteli u vás po rozumu, 

ustavíte jima nový nález, 

kýby smjeril rozvaděna bratry . . . 

Od roku 1243—1378 panovali v Čechách slavní, mo- 
cní a mohoucí králoyé ; král Václav L, Přemysl Otakar II„ 

Jodl, JO 



146 

Jan Lucemburský, Karel IV. král český a císař Římský.— 
Otakar druhý obracoval ovšem mongolským spůsobem ne- 
účastné Prušáky na křesťanství, než porážev a poraziv 
je, rozdával a rozdal vydobyté země německým rytířftm. 
Porazil napotom i uherského krále Belu, jemuž věrně po- 
máhali: Boleslav, vévoda Krakovský a Rastislav Mstislavič 
vévoda Haličský, zetové jeho, jakož i všickni s korunou 
uherskou spojení národové: Charváti, Srbové, Bulhaři, Ku- 
mani a potom ještě v pomoc přispěli : Tataři a Turci. Ve- 
liká byla sláva Otakarova po velikém vítězství. Otakar 
nazýval se : Z Boží milosti králem českým, vévodou rakou- 
ským, štýrským a korutanským, markrabím moravským a 
pánem krajinským, vindickým a chebským a j. Králov- 
ství české bylo toho času nejmocnější, dvůr Otakarův nej- 
skvělejší v Evropě. Od roku 1346 - 1878 panoval zase 
Karel IV. Komu z Čechů není známa vznešenost, sláva 
a moc Cechů v Evropě za Karla IV.? 

Jak Češi pro své náboženské náhledy pronásledováni, 
jak na BíU hoře nešťastnou bitvou r. 1620 poraženi jspu 
byli, jest každému, jen poněkud soukromě vzdělanému, ce- 
chu dostatečně známo. Města. — Praha, hlavní město, zápa- 
doslovanské Athény, 180.000 obyv ; Pkm, 14.000 obyv. ; Bu- 
jovice, 15.000 obyv.; Hora Kutná, 11.000 obyv.; Příbram, 
lořovice, Radnice^ Křivoklát, Kladno, VrchlaM atd. 

Co se týče Moravanů^ jest známo, jak slavná byla 
jejich Velkomoravská říše prvé, než divocí Maďaři na po- 
čátku X. věku ji ztroskotaU. Mojmír, spojiv všedná malá 
knížetství pod své panství, počal šťastně panovati nad ce- 
lou Moravou. Jemu náležela již Morava, Rakousy až po 
Dunaj, a v Uhrách země Slováků a Pannonie. Města. — 
Brno hl. m., 60.000 obyv.; Hohmác dndié hl. m., 15.000 
obyv.; Namést, Nooý Jičín, Meziříčí, Příbor. — Ve SUzskii: 
Opava, hl. m., 14.000 obyv.; Tééfn, 8.000 obyv.; Bilsk, 
Král Ludvík, Němec však, závidě mu, a jsa ještě silnější, 
sesadil ho, vtrhnuv do země s vojskem, i učinil Rastislava 
knížetem. Potom panoval Svatopluk, veliký král západo- 
slovanský, nebof dobyl i Slezska a země Bělocharvátské za 
Tatrami. Čechové sami vzdali se mu pod jeho ochranu 
za Bořivoje. 

Moravané s Čeclnr byli již od jakživa jako rodní 
bratří. Jich sláva jest Cechů sláva, jich utrpení jest Čechů 
utrpení a neštěstí. Moravané byli první mezi západními 



147 

Slovany, jimž před tisíci lety přišli ss. apoštolově slo- 
vanští Kyrill a-Methoděj zvěstovat víru křesťanskou slo- 
vem živým. Mezi nimi počala se prvně a zdárně zaklá- 
dati a ujímati i šířiti literatura slovanská. Na jejich slav- 
ném Velehradě křtil sám sv. Methoděj knížete českého Bo- 
řivoje. Bůh dá, že tam v těch stranách Moravanů a Slo- 
váků, kde již před tisícem lety slovo i písmo slovanské 
tak zdárně se pěstovati počalo, toto zase k radosti všech 
Slovanů k životu se obnoví a na všechny strany rozšíří. 

Již neztracujme, Slované, nikdy naděje, vědouce, že 
dobrému konání samo nebe požehná. Byl jednou čas, kde 
Čechové, Moravané, Slováci a Slezáci tak hluboce byli kle- 
sli, že o své budoucnosti již i pochybovati počali, — a hle, 
jak zdárné konání slavných našich mužů, z nichž ještě jich 
jen několik pod sluncem kráčí, národ náš k nové činnosti 
probudilo, a tím od záhuby zachránilo ! 

Co se dotýče nynější lidnatosti Čechoslovanů, můžeme 
směle dle obyčejného vzrůstání lidnatosti, jakož i dle toho, 
že se před tím mnozí Češi ku své národnosti nehlásili, po- 
čítati všech Čechoslovanůj a sice: 

v Čechách 3,368.000, 

na Moravě 1,600.000, 

ve Slezsku 98.000, 

jinde v říši Rakouské . . 296.000, 

v Prusku 65.000, 

jinde v Evropě a Americe . 200.000, 

5,600.000, 
k tomu Slováků v Uhrách . 3,020.000, 

bylo by tedy Čechoslovanů asi . . 8,6:^0.000. 

4. Poláci. 

Poláci neb Leš% nejbujnější to z národů Slovanských, 
v nejnovější době všecku moc pozbyli, a království jejich 
rozděleno na tři díly, jenž sluší pod císařství Ruské a Ra- 
kouské, a nejmenší díl pod království Pruské. Města: 
Varšava^ hlavní město nynějšího království Polského, 170.000 
obyv.; Vikio^ 56.000 oby v.; Lublin^ Kalié^ Lvov, hlavní 
město v Haliči, 70.000 obyv.; Krakov 41.000 obyv.; Gsr- 
namče, 26.000 obyv.; Brod^, 20.000 obyv. V pruském 
Polsku: Gdamko, 76.000 obyv.; Stitno, 58.000 obyv.} Pó^ 
i^ŘoA, 50.000 obyv. 

10* 



148 

Éíše polská povstala v IX. století. Náboženství a 
vědy obdrželi Poláci z Čech sv. Vojtěchem. Jejich pa- 
novník Boleslav I. počal se jmenovati králem. Roku 1370 
vymřel rod Piastů. Roku 1385 spojila se Litva s Polskou. 
Jak se vedlo za panování Jagiellů Polákům a napotom, o 
tom vypravuje dostatečně i dějepis český. 

Zdá se dle všeho, že kmene polského značné uhýváy a 
smutné zprávy z horního Slezska, z Poznaňská, z obou pro- 
vincií pruských a z Pomoří o hynutí národnosti polské po- 
tvrzujou jen tuto naši výpověď. Jest snad souzen bratřím 
Polákům osud sourodných jim, Odrců, Luticů a Srbů (Lu- 
žičanů)? Úkaz ten necht bratří Poláci za vážných dob na- 
šich vezmou v silnější úvahu, než posud činili; nechf se 
rozpomenou, že r. 1000 po Kristu národopisnou jich hranicí 
proti Němcům byla řeka Odra^ ba spíše, možno říci, řeka 
Labe — jelikož plemena lutická a bodrická vším právem 
lze počítati za Lechy — kdežto r. 1864 daleko jsou již za- 
tlačeni na východ, majíce jen malou část horního Poodří 
ve svém držení. Necht si též zpomenou, že národopisná 
hranice jejich proti Rusům jest r. 1864 tatáž, jaká byla roku 
1000, totiž, vůbec mluvě, řeky San, Vepř a Buh. 

B) Slované Jihovýchodui. 

Ku Slovanům jihovýchodním počítají še Bulhaři, Srbové 
se svými odvětvími, pak Charváti (se Slavond) a Slovinci, 
konečně Euaové. Rozpadávají se tedy na Slovany jizni a 
wfdiodnL E východním náležejí jediní Rusové. 

h) Jihoalov ané, 

• roňáhlém prostranství, jež se od bran Cařihraď 
Unboko do Alp, od Dunaje až ke klassické Hel- 
lada, bydlí mohutná větev Jihoslovanú. Počet 
i páď se dle nejnovějších zpráv na 13,700.000; 

ifOT to mohutná i rozsahem svých zemí i počtem 

ftik co prospívá ohromný souhr^i zemí, a byt i sebe 

jSich A plodnějších krajů; co prospívá ohromné čí- 

i mnoho miUionů obsahovalo; co prospívá obrov- 

když na drobky jest rozkouskováno, když v něm 

jeniby sflu životní do všech údů vléval, jenžby 



149 

všecky práce a výkony jejich vedl jedním směrem, volným 
proudem života politického a národního? 

Jihoslované, kterýmžto jménem tuto zahrnujeme Buť 
han/, Srby, Cliarváty a Slovince, od pravěku žijou rozdro- 
bené a často i nesvorně mezi sebou. Třikráte zřízená říše 
Bulharská třikráte se ztrozkotala, a země její pod těžké 
panství turecké upadly. Říše Srbská jen v 13. a 14. sto- 
letí kvetla, a pak znenáhla tak též tureckým pašalíkem se 
stala. Charváti dílem od 12. století s korunou uherskou 
jsou spojeni, dílem od Benátčanů v poddanství drženi byli, 
dílem Turkům podrobeni jsou. Slovinci téměř od prvního 
rozbřesku dějepisu svého pod panstvím německým stojí. 

Avšak nedosti na tomto roztržení na čtyry kusy; roz- 
drobenost vyvíjela se vždy dále, a za našich dob vrchole 
svého dosahuje. Jsou nyní poddaní pěti rozličným vlá- 
dám, a kromě toho ve správním ohledu rozděleni asi na 
pětadvacet částí, a to na mnoze tak, že stýkající se s nimi 
jinorodí sousedé buď skutečnou většinu tvoří, n. př. v Ro- 
manii, buď v životě veřejném naddržováním vlády uměle 
vytvořenou většinu mají, n. př. v Dalmácii. 

Život a vývin duševní, který jediný jest s to prolo- 
miti hranice, bratrské národy nepřirozeným spůsobem roz- 
dělující, a jehož výraz i svědectví dochovává se pozdějším 
věkům v písemnictví, záhy se probudil; písemní památky 
starobulharské, zákmnik cara Dušana, perla písemnictví 
starosrbského, Dubrovnik, jihoslovanské Athény, výmluvně 
toho dokazujou. Avšak pohromy politické nepřipustily toho, 
aby ze květu ovoce uzrálo, aby nastalo vzájemné sblížení 
se Jihoslovanů, násilím a nepříznivými poměry rozděle- 
ných, což zajisté byloby se stalo, kdyby utěšený rozvin 
života duševního a písemnického násilná moc nebyla pře- 
rušila. Žádoucné sblížení se nestalo, a Jihoslované, uči- 
nlme-li tu jen skrovné výmínky, byli si dokonce přede- 
šlého století vespolek tak vzdáleni a tak cizí, jako kdy 
před tím, a snad ještě více. 

Smutný tento stav musel pohnouti muže šlechetné, a 
vlíti do srdcí jejich lásku k národu tím vroucnější, čím 
větší byl úpadek a neštěstí jeho. Prozřetelnost nikdy ne- 
chybuje, a mužové, které ona vysílá, aby první počátek 
velikého díla učinili, jsou vždycky velicí duchem, a práce, 
kterou oni pozůstavujou, jest rozdělána, vyzývajíc násled- 
níky, aby dále pokračovali, rozdělivše si úkol dle sil svých. 



ISO 

Takovíto mužové ísou: Primus Truber, .zakladatel nové li- 
teratury slovinské, Dodtg Obradcvié a Vuk Stefanamc 
KaradátCf zakladatelé národního písemnictví srbskochar- 
Tátakébo. 

Pracím dvon posledních mužft a snahám s^sovatelů 
záUEebskýeb, známých dříve pod jménem obránců iUyrísmu, 
podařUo se, v dobé kn podivu krátké, provésti jednotu ja- 
zyka v rflznéném do té doby písemnictví charvátském a 
srbském, kteráž nyní již jen písmem latinským a kyríll- 
ským v^olek se různi A jednota písemnická jest most 
k jednoté národní a politické. 

Se v&lí pečlivostí vypěstované písemnictví slovinské 
spojuje zase Slovince v malých zemích vnitrorakonských, 
na tolik drobných dílů rozloučené, v jediný uvédomélý celek. 

Bulharům dosud ani Truber ani Karadžič se nenaro- 
dil, avšak oni všude podrželi vědomí jednoty své národní, 
nejmenujíce se ani Makedony ani Thráky a p., nýbrž ve- 
smés Bulhary, a písemnictd jejich, teprva ze zárodku vy- 
rážcýíd, o značnou část má úkol lehčí. 

Tak tedy Jihoslované, v poměrech zevn^ších na tolik 
dílů rozloučení, životem vnitřním předce jen čtyry skupě- 
niny tvoří: bulharskou^ srbskou^ chorvátskou a slovindcou. 
A každá z těchto skupenin, vědomím národním jsouc pro- 
dšena, co celek se udržuje, a co celek cítí a pracuje. 

Uvažme i blízkou příbuznost, ktorá tyto čtyry uvě- 
domělé skupeniny ještě úžeji pojí; uvažme dále i vzájem- 
nost, která z pjfíbuznosti i uvědomění zároveň vyplývá, a 
zajisté iSm dále do budoucnosti tím silnějším a tužším 
svazkem celou větev jihoslovanskou a veškeré země její 
obejme ; uvažme vše to, co nyní již ku sjednocení Jihoslo- 
vanů vykonáno, a co vykonati se chystá, a mysl naši pojme 
sladká naděje, že trpká doba národní rozervanosti Jih(^o- 
vanu již minula a že jim blízká doba, ve které budou, 
gjednocení a mocní, vystupovati rozhodně na divadlo svě- 
tové a ve které konečné toho dosáhnou, co jim dle sva- 
tého jich práva přináležL 

1. 81oTinei. 

Těchto žije ještě nyní v Štýrsku .... 369.246, 

v Korutanech . . 92.767, 
v Knginsktt . . • 421.398, 



151 

vGorici, Gradišce, Istrii a Terste . . . 198.451, 
k tomu přidejme z jiných částí Rakouské říše jen 118.188 ; 

jest jich nejméně tedy asi . . . 1,200.000. 

Tito Slovinci byli nejprvnější ze Slovanů, již se v po- 
robu Němcům dostali a sice již roku 788. K životu byli 
vzkříšeni podobně jako Čechové— jen učenými a vzájem- 
nými muži ze svého kmene. Města — Lubljm, hlavní mě- 
sto v krajině, 21,000 obyv.; Hořice, 12.000 obyv.; Tersty 
60.000 obyv. 

Mají ovšem skrovnou literaturu, avšak u nich šíří se 
zdárně myšlénka o jedno slovanské písmo mezi Slovany, 
o písmo kyrillské i přilnutí k Srbštině. V tom směru má 
z nich největší zásluhy slovutný a vzájemný spisovatel fa- 
rář Matija Majar, 

2. Charváti, Slavonci a Dalmatinci. 

Obývají severovýchod adriatického moře. Když byli 
vymřeli poslední jejich národní králové, připadli brzo (roku 
1091) k Uhrům. Uherský král Koloman přísahal jim, že 
bude šetřiti jich práva. 

Když byl Soliman Veliký pokořil Cařihrad, udeřil 
potom na Uhry, Charváty, Štýrsko a Krajinu. Roku 1526 
zvolili si Maďaři a po nich Charváti Ferdinanda Rakou- 
ského za krále, a tím spůsobem mezi nimi a Maďary sva- 
zek znova upevněn. Doby okolo roku 1848 prokázali ra- 
koustému dvoru službu velikou, svou věrností a oddaností, 
vedeni jsouce k pokoření povstalých Maďarů a Němců Bá- 
ném íelačicem. Probudili se k životu opět jen ušilo v- 
ností a vzájemností svých obětavých a učených mužů. Mají 
již matici jako Čechové k vydávání užitečných a vědeckých 
kněh. Jejich literatura slyne již překrásnými a užiteč- 
nými spisy. Litovati jest pak jenom to, že užívajíce se 
Srby jednoho spisovního jazyka, od nich jen písmem se 
dělí. Srbové píšou totiž písmem slovanským, t. j. kyril- 
licí, Chorváti ale latinkou. 

Osud Slovanů ve Slavonii a Dalmácii stýká se s oním 
Charvátů a Srbů. Města. — V Charvátsku: Záhřeb, hl. m., 
17.000 obyv.; Řeka 14.000 obyv.; Karlovec; Sen. Ve Sla- 
vonii : Osek, hl m. 14.000 obyv. V Dalmácii ; Zader hl. m.. 



162 

10.000 oby v.; JDubrovník. (Sv. Kříž) jihoslovanské Athény: 
Kotor.. 

3. S r b o v é. 

Ze všech jižních Slovanů zaujímají Srbové, jak v po- 
litickém tak i literárním ohledu, již opět první místo. Osu- 
dy tohoto národa jsou smutné i radostné: z největší svo- 
body a slávy dostali se v porobu sveřepých Turků a. pod 
těmi strádali od 14. až do tohoto století, a nyní opět jim 
krásná budoucnost nastává. Města, — Bělehr<zdy hl. město, 
30.000 oby v.; Kragujevec; Smederevo^ Pozarevac, 

Roku 1018 stalo se Srbsko oukrajím byzantským, 
avšak brzo Štěpán Bojislav zahnal Byzantince a založil 
samostatné knížetství srbské. Jeho syn Michael 1050 — 
1080 nazýval se již králem. Štěpána Dušana vláda a vliv 
rozprostíraly se na Srbsko, Bosnu, Hercogovinu ano i na 
Bulharsko, Thessalii, Makedonii a severní Řecko. Dušan při- 
jal házev cařcu Za jeho panování povznesla se sfbská říše : 
umění a vědy i obchod zkvítaly utěšeně. Zemi dán po- 
dnes vážený a důležitý zákonuik. Dušan rozdělil zemi svou 
ňa oukrají a dal každému svého náměstníka. Tímto roz- 
drobením seslabla moc jeho. K tomu vychovali mu syna 
Uroše lidé nešlechtní. Bojare počali utiskovati lid svůj, 
nápodobňovali své nepřátele, a svých králů v úctě neměli 

Zákeřnické zavraždění Dušana vedlo záhubu Srbska 
za sebou. Sousední Řeci, kteří se neustále snažili znovu 
Srby podmaniti, volali proti nim divoké Turky z Asie. 
K tomu Vukašin, umluven jsa o to s bojary nezdárbými, 
svrhl Uroše s trůnu, i zavraždil ho napotom. Lid počal 
nenáviděti vraha, posledního potomka Dušanova, i díval 
se na jeho řádění Ihostqjně, a tím právě klesalo Srdsko 
neustále. 

Vukašin byl napotom zavražděn od vlastního služeb- 
níka. Na trůn srbský vyšinul se roku 1374 Lazar, ná- 
městník Sremský, jeden z nejšlechtnějších bojarů srbských. 
Avšak když roku 1389 Sultán Murat II. s 300000 miižů 
do Srbska táhl ; obracel se car srbský k panovníkům evrop- 
ským žádaje o pomoc, avšak nikdo z nich nepřišel! 

K toiiiu neštěstí ále ještě zradil Vuk Brankovič ná- 
rod svůj, jenž klesl tím na l^o^'^-'' ' ^^9* Po 
smrti cara Lazara p' ' 



153 

jedné srbské části, ale syn Lazarův nejsa s tím spokojen, 
volal Turky, by jemu k trůnu dopomohli. Tlm se bída 
v zemi rozmnožila. Nebudeme opisovati obšírně jařmo, ve 
které Turci nesvorné a nesjednocené Srby a Slovany vůbec 
uvrhli, a v němž Srbové asi 400 let úpěli. Hrůzu, již sve- 
řepí Turci rozšiřovali, opisuje sám papež Pavel IL, takto 
mluvě o dalmatinských Slovanech a jiných : Dílem mečem 
zahlazeni, dílem v bídnou porobu odvedeni jsou. Města, 
která za nás prvé tureckým útokům odolávala, jsou od 
Turků podmaněna ; sousední národové, na břehu adriatickém 
obývající, třesou se, blízkým strachem polekáni. Všude 
hoře, všude zármutek, všude smrt a zajetí před očima. 
Strašno jest slyšeti, jaký .zmatek ve všech věcech se na- 
chází, snwitno jest popatřiti na lodě prchající, jak se že- 
nou k italským přístavům, i na rodiny nuzné, které ze 
svých obydlí odehnané, na břehu mořském sedíce, rukou 
k nebi »pozdvihujou a svět nářkem naplůujou. 

Jak to ve slovanských, Turky takto pokořených, ze- 
mích vypadalo a vyhlížeti mohlo, můžeme se lehce domy- 
sliti. Ze všech kmenů, jimž Turci hrozili, byla to toliko 
jedna část Srbů, jež udatností svou nad jiné vynikala, a 
svou samostatnost až dotud zachovala. Touto částí vyroz- 
umívají se udatní 

4. Černohorci. 

Černohorci jsou po jazyku čistí Srbové, a přináležejí 
k jedné víře s Rusy a Bulhary — k víře pravoslavné. Cemá 
hora (ital. Montenegro), tato celé Evropě známá skalnatá 
a hornatá země, jejíž synové tak často vítězstvím a udat- 
ností se vyznamenali, měla do nedávná jen asi 150 čtver. 
mil; obyvatelů pak počítá asi 160.000, z nichž v boji proti 
nepříteli směle 40.000 se jich zúčastniti může. Po bitvě na 
Kosové poli utekla se jedna část Srbů do těchto skalná-^ 
tých hor, aby tím trvanlivěji a bezpečněji nepříteli kře- 
sCanů vzdorovati mohla. Vůdcem těchto Srbů byl Straši- 
mír Ivan, nazván Černý, potomek samostatných knížat Čety, 
k níž i Černá hora náležela, i založil tím tento tak pozo- 
ruhodný stát. 

Jak Černohorci vynikali, a s jakou sílou se i nyní 

Haěřiti mohou, o tom důkaz podává ta událost, že roku 

8;(8eraskier Ahmed se 60.000 vojska vyslán proti 



154 

Černohorcům, od téchto zahnán byL Dvé léta napotom 
pjl^áhli Turci a dvojnásobné sfle proti Černé hoře, avšak 
předce ji nepokořili a nepodmaniU. Černohorci, jsonce 
úplné samostatní; mají již i své zákony. Roku 1855 vy- 
dal v Cetyni slavný kníže óemohorskýf Danijl L, prvně ti- 
skem černohorský zákonník. Po smrti knížete Danijla, dů- 
stojné peéovavšího o blabo zemé, nastoupil vládu a vládne 
nyní obezřele Mikuláš L, staraje se nejen o ^hmotný než i 
o duševní blahobyt svého hrdinného lidu. Černohorci po- 
čínají bráti podílu na osvété: školy se zakládají, a nynéjší 
vladař i o ty ku zdaru a blahu svého kmene upfímné pečuje. 

Co se týče Srbů v knížetstvi^ o téch nám ješté po- 
dotknouti sluší, že svobody, již nyní požívají, již r. 1804 
domáhati se počali. Jiří Černý (Petrovíc) bykten rek, 
který národ svůj vyrval z toho proudu, jenž ho do záhuby 
unášel Než Srbové, jsouce slabi, spomnéli sobe, že mají 
bratry stejného slovanského původu, totiž Rusy; i poslali 
knim, žádajice jich o pomoc a záštitu. Brzy nato přišli 
Rusové Srbům k pomoci, i pomáhali vyhánétí Turky ze 
země. Avšak když byl r. 1812 Napoleon L vtrhnul do Rus, 
byl Alexander L nucen povolati vojsko své ze Srb, i učinil 
mír s Turky. Napotom objevil se mezi srbskými reky 
Miloš Obrenovic co osvoboditel Srbů od tureckého jařma. 
Roku 1829 přinutilo Rusko sultána k tomu, že samostat- 
nost knížetství srbského uznal. Turkům zapovězeno žíti 
v zemi, vyjma několik měst, k tomu vykázaných. Turci se 
do vnitřních srbských záležitostí míchati nesmějí. — Hlavní 
místa: Cetyné a Ostroh, 

K Srbům patří i slovanští obyvatelé Bosny neb 

5. B o s ii á e i. 

Těchto Slovanů srbských šlechta byla první, co se 
poturčila, přiměvši k tomu i lid svůj. Tři renegati stali 
se pak i svých vlastních bratrů úhlavními nepřáteli a uti- 
skovateli. Herceyovci nahlédli jíž roku 1861 utištění své. 
Jest známo jistě všem, co Luka Vukalovič s četami svými, 
Srby háje, Turkům strachu naháněl; a až doba osvobo- 
zení přijde, i jiní povstanou. Hlavní město: Sarajevo, 
eO.CKX) obyv. 

Jelikož Srbové, Char\'áti i Slavonci jednoho spisov- 
ního nářečí užívají, můžeme je sčítati dohromady; jest pak 



155 

Srbů v samostatuém knížetství 1,000.000, 

ve svobodné Černé hoře 150.000, 

v Hercegovině, Bosně a v jiných tureckých kra- 
jinách . 1,450.000, 
Srbů, Slavonců a Charvátů v Rakousku okolo . 2,700.000; 

Srbů, Charvátů a Slavonců . 5,300.000. 

6. B u 1 h a i* L 

Bulhaři sídleli v pradávných časech mezi řekami Vol- 
hou a Donem, kteréžto místo nazývalo se: Goljema BU 
haria (Veliká Bulharie). Mojsej Chořen, arménský děje- 
pisec pátého věku, vypravuje, že Bulhaři nacházeli se v těch 
místech ještě před Kristem, jelikož ještě v druhém věku 
po Kristu jedna část Bulharů opustila Kavkazské hory 
i usadila se v Arménii. 

Zde podotkneme ještě něco o těch Bulharech, kteří, 
splynuvše s druhými Slovany, nyní ještě v jařmě tureckém 
se nacházejí, a jimž blízká i pěkná budoucnost nastává. 

Roku 843 vstoupil na trůn bulharský Boris. Svatý 
apoštol Slovanů Methoděj ubíraje se se svým bratrem Ky- 
rillem skrze Bulharsko k Moravanům, navštívil Borisa, který 
přijal i svatý křest z rukou jeho. Slavná byla jindy říše 
Bulharů. Syn a nástupce Borisa cara, Simeon, byl první 
a slavný spisovatel slovanský z rodu královského. 

Roku 1017 byli Bulhaři připojeni k Byzantské říši, 
roku 1275 k Uhrám, a roku 1396 dostali se, podobným 
osudem k tomu přivedeni jako Srbové, do jařma Turkův. 
Nyní poznávají svou historii, zakládají pilně školy a jsou 
nejčetnější samorostlý národ v říši Turecké ; počítat se jich 
asi k šesti millionúm; žijou nejen ve vlastním Bulharsku a 
v části Rumelie, než i daleko v Makedonii. Pan Verkovif, 
starožitník, který devět let v Makedonii cestoval, a žil, 
nejpěknější nám o těchto Bulharech makedonských sděluje** 
zprávy, vydav spolu 335 písní v jejich nářečí, čímž mluvo 
vědě slovanské velice posloužil. — Tisíc let již právě tomu, 
co ve středišti těchto makedonských Siovanů vzešly hvězdy 
dvě, velejasné na zdar slávy všech Slovanů. Bratří jsou 
to, Kyrill a Methoděj : první slavný vynálezce azbuky (abe- 
cedy) slovanské, po vynálezci svém kynllici zvané, kterým 
píšou dosaváde všickni {národové slovanští, přiznávající se 



156 

k církví řecké čili pravoslcwné^ aneb aspoň k obřadu ře- 
ckému, kdežto všickni ostatní Slované křesťanští užívají 
písma latinského; druhý věhlasný křestitel, knížat a králů 
slovanských. Města. — Drinopol, 150.000 oby v. ; Plodivo, 
100.000 oby v.; Svédec, 50.000 obyv ; Šuměn, 60.000 oby v.; 
Solun, 70.000 obyv. ; Sereš, Larissa, Janina, Varna, Dtojc, 

b) Slované východní. 

R u s o T é. 

Strany, jež nyní Rusko zaujímá, byly za pradávna 
obývány rozličnými plemeny. Z těch Slované v VI. věku 
po narození Kristově hnuli se na sever a založili města 
Kyjev, Smolensk a Novgorod. V Novgorodě položen zá- 
klad k ruskému státu. Vladimír přijal víru křesťanskou. 
Rusové se z počátku také rádi dělili jako i jiní Slované, 
a to je přivedlo v porobu Tatarům, pod nimiž strádali 243 
léta ; byli podrobeni z části i Litvě. Cizokmenné jařmo 
však probudilo v nich paměC, a Moskva byla první, jež 
počala shromažďovati okolo sebe národ, zapomínající závist 
a rozepře. Ivan Vasiljevič ni. vysvobodil z jařma svou 
uhnětenou vlast. Petrem Velikým vzali si Rusové od Evropy 
země zpět, jež jim v čas mdloby byly vzaty. 

Rusové jsou víry pravoslavné, i užívají jako Bulhaři 
a Srbové písma slovanského, od sv. Kyrilla jen pro Slo- 
vany vynalezeného a určeného. Pravoslavná víra učí vše- 
mu, čemu Kristus učil, a rozeznává se od římsko-katoliííké 
jen zvláštními obřady: na místě římské latiny, užívá při 
službách Božích slovanského jazyka, jímž Sv. Kyrill a Me- 
tkoděj hlásali slovo Boží praotcům našim; neuznává pa- 
peže za hlavu církve-, vyznává, že Duch svatý jest třetí 
božská osoba, a že pochází jen od otce, ale nikoli i od 
syna, jako tomu římská církev učí. Manželství jest v cír- 
kvi pravoslavné též svatost; avšak když jedna strana cizo- 
ložstvím se prohřeší, může druhá strana se oženiti neb 
vdáti, což v římskéf církvi v žádném případě a ze žádné 
příčiny se nedovoluje. Kněží světští jsou ženati ; z mnichů 
jediného toliko řádu sv. Basilia, stávají se vládyky (bisku- 
pové) a metropolité (arcibiskupové). Představení klášterů 
jsou: iffumen (převor) neb archimandrit (opat, prelát). 



157 

Ruská říše jest nyní ze všech říší, které kdy na světě 
stávaly, ta největší. V Evropě sestává ze tří hlavních částí : 

Ij zvláštního Ruska, jež zaujímá 87.219 čtver. m., 



2) z království Polského, „ „ . . 2.320 

3) z velkovévodství Fin- 

ského „ „ . . 6.873 



» rj 1 



„ „ . . V.Wl^y yf ^ , 



zaujímá tedy v Evropě okolo . 96.412 

v Asii „ . 239.556 

v Americe „ . 17.500 



n rj 



r? n 



dohromady „ . 353.468 

Dle nejnovějších udání obnáší říše ruská již 415.000 
ětver. m., kterážto prostora jest o mnoho větší než dvě 
Evropy dohromady. Éíše ruská obnáší devátou část celé 
pevniny zemské. 

Co ce lidnatosti týče, blíží se počet všech obyvatelů 
v celé ruské říši v Evropě, Asii a Americe k číslu 75,000.000. 

Kosvétěf jak známo, položen v Rusku základ uvede- 
ním křesťanství za Vladimíra; av.^ak skoro 240 let trva- 
jící jařmo tatarské a záhubné poměry a záměry sousedů 
zdržely Rusko v započatém díle. Za Petra Velikého po- 
stouplo Rusko ovšem ku prosvětě, než tato dotýkala se 
jen vyšších tříd. Z času Kateřiny Veliké však začala pro- 
světa rozšiřovati se na vrstvu střední a za Alexandra I 
již na všechny vrstvy ruského lidu. Nynější panovník Ale- 
xander n. osvobodiv od nevolnictví skoro dvacet millionů 
svého dobrého a věrného lidu, položil tímto velikým a 
spravedlivým činem základ k nové a trvalé slávě ruského 
národa. Rusko má nyní již 7 universit, v nichž vědy po 
slovansku vesměs se vykládají, a sice v Petrohradě, Mo- 
skvě, Charkově, Kyjevě, Kazani; druhé dvě university vHel- 
singforse a Dorp^ě. Nová universita bude v Oděse u Čer- 
ného moře. Tím se počet universit v Rusku úplně již vy- 
rovná počtu universit v Rakousku. Mimo to má Rusko 
již na sto gymnasií, akademií a vyšších ústavů. Reálních 
ústavů má ovšem ještě málo. Škol vůbec se počítá asi 
9.000, jež asi tři čtvrtě millionů dětí navštěvuje. 

Rusko čítá nyní 678 měst ; z těch má Petrohrad přes 
600.000, obyvatelů, Moskva asi půl millionů a Oděsa 1 10,000. 
Kyev, 65.000 obyv. ; Tula, 55.000 obyv. ; Kázán a Astron 
chaň po 50,000 obyv, ; Panatov, 46.000 obyv. ; Nižní Nov- 
gorody 40,000 obyv.; Voronéz, Kišenév, po 45000 obyv.; 



Vs^uk, VoUgda, Orel, Tver, Jaroslav, Samara, Charkov, 
Grodno, Smohnak, Ziiomír, Berdyiev (s n^vétáí lidnatosti 
Vdovskou v celém světě); Jehaterinenhirg, Niéní Tagikk, 
Perm, Zlatoust. Městeček nalézá se v Rusku okolo 1312, 
vesnic a osad asi 350,000. 

Obchod vede Rusko sPersif, Clnou a Východní Indií; 
taledl z Eamčatky na bi^bj americké a zápasí s Francouzi 
a Angličany již nyní o vládu světa. Co se dotýče ru- 
ského vlivu na zevnějSl státy, dostaěí k ponétf o tom po 
dotknouti jen to, že Rusko se zastupuje v Evropě, Asii 
a Americe 2-lti vyslanci a plnomocnými ministry, 30ti ge- 
nerálními konsuly a 1 50ti mfstokonsuly. Ruští vyslaná 
sfdif: v Athénách, Berlíně, Rrusselu, Hanovru, Hagii, při 
německém spolku ve Frankobrodě, v Darmštatě, DráŽía- 
nech, Madride, Cařihradě, Kodani, Lisabone, Londýně, Mni- 
chově, Paříži, Éímě, Rio-Džanejru, v Brasilii (v jižní Ame- 
rice), étokholmé, Štut^ardě, Teheraně (v Persii v Asii), 
v Turíně, při Švýcarském spolku, ve Vídni a Washingtone 
(v severní Americe). 

Tím jsme podali, jak myslíme, stručný avSak jasný- 
nástin o nynějším stavu vSech kmenfi slovanských. 

Zdali, laskavý ětenáři, nezatanou nám nyní na mydi 
slova vzájemného Eollára, takto pějícího: 

VĚecko máme, věřte moji drazf 

Spoluvlastenci a přátelé, 

To, co mezi velké dospělé 
^ V ělověěenstvě národy nás aázf: 

Zem i moře pod námi se plazí; 

Zlato, stříbro, ruky umělé. 

Řeč i zpěvy máme veselé : — 

Svornost jen a osvěta nám schází I 

Dejte nám tu s duchem slovanskosti ; 

A íy národ máte viděti, 

Jaký nebyl ještě v minulosti! 

V prostředku se mezi Éekem, Britem 

Naše jméno bude blyštěti 

Na siilepení světa hvězdokrytéra ! 



Naskytuje se nyní otázka: Jak se to asi přihodilo, 
stalo a podnes i stává, že tento tak veliký a slavný, mlu- 
vou svou sobě až ku podivu příbuzný i pozoruhodný ná- 
rod slovanský již dávno zasloužené vážnosti a apravedl- 



159 

nosti od svých sousedů, jakož i sám od sebe nepožíval a 
podnes ještě nepožívá, i proč aspoň sám sebe znáti se ne- 
naučil, poznati . nechtěl, aneb dokonce sám sebe snižoval, 
hubil a ničil ? — Byloby k takovému povyjasnění všech 
těchto příčin z dávnějších a nejnovějších časů ovšem záhodno 
napsati nějaké dílo obšírnější, než pro krátkost a svrcho- 
vanost času a místa, jakož i pro jiné příčiny, jež budouc- 
nost lépe odhaliti bude moci, zdá se, že zatím dostačí, 
uvede-li se zde v krátce aspoň to, co poněkud příčiny ne- 
štěstí Slovanů jasně naznačuje a nynějším Slovanům po- 
učením a výstrahou býti může. Kdo obšírného a jasného 
poučení již o Slovanech sobě nabýti žádá, tomu ovšem 
spisy Šafařika^ Palackého, KolUra a jiných čítati dlužno. 

Zde tedy nyní ještě zvláště sdělíme příčiny, pro něž 
Slované klesali a klesli. Nápodobivost sousedů Němců, a 
tou vzniklé napotom spory, přiváděly neustále to veliké 
neštěstí za sebou, že jeden kmen slovanský proti druhému 
popuzován byv, samochtě do vlastní záhuby se uvrhoval. 
Nežby byli jeden druhému pomáhali a proti zmáhajícím 
se nepřátelům se spolčovali; raději po různu svým na- 
vzdor a sobě k záhubě jednali, se svými a svých bratrů 
nepřátely se spojujíce, a u nich — o těch blouznivců ! — 
osobní spásy a blaha vyhledávajíce. 

Češi, Polabané a Pomořané sobě nepomáhali; Poláci 
k trvajícím domácím zrádám spolčovali se veždy raději 
s Křižáky a Němci; zacházeli ještě do nedávná raději 
s Vlachy , Maďary a zvláště s Francouzi než s Bulhary, 
Srby a Čechy. 

Uplynulo mnoho času, — uplynulo mnoho století, a je- 
dno plémě slovanské druhého neznalo, poznati netoužilo, a 
neznajíc nenávidělo, návodem pak cizinců pronásledovalo, uti- 
skovalo, ano i hubilo a ničilo : tím přicházela plemena slovan- 
ská v Evropě ve snížení, a mnohá z nich docela zahynula. 

Avšak pozůstalí kmenové slovanští, kteří ovšem i 
vlastní vinou svou hluboce byli klesli, přicházeli zponená- 
hla a přišli konečně opět k uvědomění a poznání samých 
sebe. V jedné jich značnié většině udržovaly, spojovaly a 
posilňovaly je: pravoslavná víra, která to opravdové dědi- 
' ctví po svatém Kyrillu — bohoslužebný jazyk a písmo ky- 
rillské věrně a statečně ošetřovala a uchránila, a napotom 
odvaha. V jich menšině však povstávali mužové čistého 
srdce, šlechetnou touhou slovutní, kteří, jako proroci v Israelj, 



IfiO 

nadchnuti pravdou a nelíčenou k národu láskou, srdce své 
jemu posvětili, a naporoáhajíce ku smfřeni a lásce, zaniklé 
cnosti v něm probuzovali, od záhuby a smrtí jej odvracu- 
jíce a do zaslíbené země k životu a zdaru vedouce^ po- 
dobně jako Mojžíš z Egypta syny i dcery Israelské. 

Žádáš tedy, laskavý čtenáři, dozvěděti se něčeho o 
těch kmenech slovanských, jež do dnešního dne se udržely 
a statečně udržujou; jež opět se sílí, zmáhají i kvetou, a 
jež, jsouce nyní silni a mohutni, všem nepřátelským náva- 
lům a tísním opříti se dovedou. Nuže věziž! Za pradávna 
byli všichni kmenové slovanští národem jedním, i mluvili 
mezi sebou jedním, všem srozumitelným jazykem. Dftkazft 
k tomu nalezne ten, kdo sleduje nynější nářečí slovanská 
dle písemných památek a až do nejdávnějších dob je mezi 
sebou porovnává. Jeden příklad to jasně vysvětlí. 

Jak známo, přišlí před tisícem let k nám na zá- 
pad od ■ východu svatí zvěstovatelé víry křesfanské Kyrill 
a Methoděj. Tito svatí bratří byli rodem z Tkessalonily, 
hlavního města Makedonie, a pro výtečnou znalost slovan- 
ského jazyka, jímž makedonští Slované hovořili, stali se^ 
v tamnějších končinách slovanských slovutnými. Přišedše 
Kyrill a Methoděj až z Cařihradu na Velehrad do Moravy, 
zvěstovali slovo Boží a víru Kristovu tímže jazykem, jejž 
z domova znali, i spisovali jím knihy svaté, a Moravané 
dobře jim rozuměli. Kněh těchto nábožných, jež od sva- 
tého Kyrilla pocházely, používali napotom Bulhaři, Srbové 
a Jtusové, jakož dílem i Moravané a Čeéi; z nichžto Bul- 
haři, Srbové a Rusové ještě do dneška při bohoslužbě jich 
užívají. Kdyby však nyní přišel kdosi ze Slovanů make- 
donských sem, mluvě svým nářečím, smíšeným slovy ture- 
ckými a řeckými, těžko by mu Čech neb Moravan poroz- 
uměli, on však jim lépe ; protože rozumí mimo své nářeči 
i bohoslužebnému jazyku staroslovanskému, v němž mnoho 
slov, ještě nyní Čechu známých, se nachází. — 

Ti Slované, kteří bohoslužbu i azbuku kyrillskou až 
dotud věrně zachovali, jsou silni ; pohledněme na Rusy, Bul- 
hary a Srby. Ti Slované, jež písma kyrillského buď při- 
jmouti nechtěli aneb nemohli, jsou slabi a rozerváni; po- 
hledněme na Čechy, Moravany, Slováky, Slezáky, Charváty 
a jim blízké Dalraatince, Krajince a Korutance ; jakož i na 
mnohé Slovany v Bosně, veSremu a Bačce (ve kterémžto kraji 
svůj jazyk nazývají buněvačkým): pohledněme na Lužičany 



161 

a Eašuby. — Poláci Rusům, kyrillicí píšícím^ mnobo co dě- 
koYati mají již proto, že mezi nimi a pod vlivem jejich 
žijíce, svou národnost uchránili, jakož i Varšavu čistě pol- 
skou zachovali ; kdežto bratří jejich v Prusku, mezi pro- 
testanty, písma a jazyka slovanského neznajícími, svou zá- 
hubu nalézají. 

Tak tedy bohoslužba i azbuka kyríllská všem Slova- 
nům, již jich hned od počátku užívají, až podnes národ- 
nost jich pojistila, a všechny útoky na jich nářečí slavně 
odrážela a odrazila. 

Pravoslavní Slované zachovali jedině ve své ryzé či- 
stotě a kráse ono posvátné dědictví po našich svatých apo- 
štolech slovanských, Kyrillu a Methodéjovi, totiž písmo 
slovanské hyrillici^ a bohoslužebný jazyk slovanský, jímž 
Kyrill a Methoděj před tisícem let, slovo Boží zvěstovali 
předkům našim, začež ale již tehda od německých a latin- 
ských biskupů — jimž se jednalo více o panství a vládu 
nad ubohými Slovany, než o zásady víry křesťanské — mo- 
řeni a pronásledováni byli, tak že se s těmito světskými 
pleticháři neustále jen hádati a potýkati museli, a to až 
do posedních dnů života svého ; ano neměli od nich ještě 
pokoje ani po smrti, nebof nazývali je heretiky (kacíři), 
schismatiky (odštěpenci) a ještě jinými jmény. O bodejž 
by se to více nejevilo 1 Byl jeden Kristus a hlásal jednu 
pravdu, jednu moudrost; k té by jen měli vezdy hleděti 
duchovní pastýři, pak bychom méně zlého spatřovali zde 
pod sluncem. 

Z uvedených a nadzmíněných příčin oddaloval se na- 
potom jeden slovanský kmen druhému, i kráčel každý jen 
na svou ujmu jinou cestou. Tou příčinou vznikla tedy roz- 
ličná nářečí^ jež sílu Slovanstva, a to zvláště na západě, 
rozdrobovala, seslabovala a také seslabila. 

Slované, kazíce a naplňujíce mluvu svou vždy víc a 
více CL^omluvy rozličnými, počali sobě méně rozuměti, a 
tím jeden druhého méně si všímati, a takto na sebe zapo- 
mínati, kráčejíce takto o sobě v záhubu. Tu však nena- 
dále zjevila se mezi Slovany spásonosná myšlénka vzájem- 
no8t% probuzena jsouc od šlechetných a obětavých mužů 
ze Sloyanstva, kteří s nadšeností počali rozhlašovati my- 
šlénku vznešenou, vodíce i posílajíce vzájemnost od vísky 
k vísce, od města k městu, od jednoho kmene příbuzného 
k druhému. 

Jodl. 11 



162 

Tito slynoucí muži vdechli v národ, v hluboký sen 
pohroužený, život zdárný, hlásajíce: My všichni jsme větve 
velikého kmene, jsme dítky jedné rodiny, kterou nešle- 
chetní nepřátelé naši, jsouce v tom podporováni nesvor- 
nými praotci našimi, jen násilně rozervali. Uposlechli hlasu 
jednotlivci, uposlechli hlasu i kmenové, a hle, přiblížila sé 
doba poznání, polepšení a napravení všech vad, praotci 
našimi učiněných. 

Různá jména, jež si Slované dávali, přešla na jich 
nářečí. Dle toho máme nyní ve Slovanstvu skoro tolik 
kmenů, kolik nářečí, která jsouce mezi sebou porovnávána, 
nikdy jasyky nazvána býti nemohou, alebrž vždy jen bliž- 
šími neb vzdálenějšími ndřeéímú 



Slovanech v království Neapolském. 

Dle spisu : Delle colonie nel regno di Napoli, lettere 
del professore Giotxmni de Rubertis, Zara, 1856. 

1. Kdy příteli Slované do království Neapolského. 

Tehda, když Turd Evropu velikým naplňovali stra- 
chem, byl knížetem v Albánii Jir( Kastríata, od Tniků 
Skandrbeg (Alexandr kníže^ nazván, který proti nepřátelům 
všeho křestanstva mužně bojová v, slavného si vydobyl jména. 

Léta 14GS táhl v čele vybraného vojska albánského, 

na prosbu papeže Pia n. (Eneáše Silvia Pikkolondniho) 

do fitaliei aby Ferdinandu L Arragonskému , králi neapol- 

«i v Ban od vojvody z Anžů obleženému ku pomoci 

4L I poraiil po dvakráte knížete z Taranta, a ude- 

1 "Vévoda K Aniú zvítězil i přinutil ho, že od oble- 
dpartil. 

IMtaand Arragonský, jsa na trůnu pojištěn, smluvil 
Tqjfa^ albánskými a slovanskými, že v odměnu za pro- 
Ma uQibu podle knyin západních v Neapolsku usa- 
■e molKNL 

Kdyi ale JiH Kastriota do Albánie se vracoval, aby 
I Svýdi diránil, šli za ním srdnatí vojínové jeho, kteří 

« navráthSe zlého Otomana odehnali od města Kroje. 

Bo smrti Jiřího Eastrioty 1467 nastala žalostná doba 



163 

a veliká bída krajinám Turkům blízkým ; tu vojínové al- 
bánští i slovanští, pamětlivi jsouce výsady jim od krále 
Ferdinanda dané, umínili sobě, raději svoje žirné kra- 
jiny, pole i domy opustiti, než aby se poddali zlému Mu- 
hamedu IL, který se zapřísáhl, že svatou víru křesťan- 
skou z kořene vyvrátí. I vzavše s sebou ženy i dítky a 
co jim drahého bylo, spěchali ze země otcovské do krajin 
umluvených. Papež Pavel IL, nástupce onoho Pia II., 
který Eastriotu na pomoc Ferdinandu Arragonskému po- 
volal, vypravuje zřejmě ve svém písmě, voj vodě Burboň- 
skému psaném, o bídě a neštěstí Albánců a Slovanů těmi 
slovy: „Dílem mečem zahlazeni, dílem v bídnou porobu 
odvedeni jsou. Města, která za nás prve útokům ture- 
ckým odolávala, jsou od Turků podmaněna ; sousední ná- 
rodové, na břehu adriatickém obývající, třesou se, blízkým 
strachem polekáni. Všude hoře, všude zármutek, všude 
snu*t a zajetí před očima. Strašno je slyšeti, jaký zmatek 
ve všech věcech se nachází, smutno jest popatřiti na lodě 
prchajících, jak se ženou k italským přístavům, i na rodiny 
nuzné, které ze svých obydlí odehnané, na břehu mořském 
sedíce, rukou k nebi pozdvihujou i svět nářkem naplňujou." 
Z takových příčin utekli se Slované do Neapolska. 

Iřoinatnenánt V historii Pavlft diákona, kniha V., část 2., i 
v^ letopisech Tojvod a knížat beneventských možno se dočisti, že okolo 
léta 667 noví národové do Itálie přišli. ByU to Bulhafi, jež z oné 
části Sannatska vyšli, které se řeka Volga dotýká. Toho léta Al- 
odto, Yojvoda Bulhara, s Bulhary svými nabízel Grimvaldu, italskému 
kr&lS, službu svou, snažné žádaje, aby mu dovoleno bylo, na nékterém 
infsté T Itálii se usaditi. Grímvald, který synu svému proti Řekům 
pomocí lamýšlel, poslal Alceka k Romvaldu do Beneventa. Eomvald 
ho rád přijal a nácterá místa ve svém vojvodství k obýváni mu vy* 
kázal, a sice: Sepino« Iserniu a Bojano, ale už zpustošená. Byli 'tedy 
již mnohem dříve vŇeapolsku Slované, než o téch mluviti nebudeme, 
proto že již dávno zmizeli, ale o těch promluvíme, jichž potomci tam 
jedté žyoii. 

2. Která místa v království Neapolském Slované obývali, 
které kolonie čili osady založili i kde ještě žijou? 

V historických památkách larinského biskupa Triy, 
které v Éímě léta 1744 na světlo vyšly, mluví se o pří- 
chodu Slovanů i Albánců léta 1468. — Albánci založili 
osady (kolonie): Portokannone, Kampomarino, Ururi, Ku- 
kuti atd* Slované: Montemitro, SanfeUče, Tavennu, Čern- 
il* 



164 

tello atd. — Obyvatelé Cerritella, Slované i Albánci^ opur- 
stili místo toto okolo léta 1537, strašným morem polekáni. 
Stalo se napotom^ že Albanové založili Montečilfone ; Slo- 
vané ale, zdravým podnebím uvábeni, založili nedaleko 
Cerritella jinou vesnici , kterou Aquaviva (Voda - živá) 
nazvali. 

r Ještě podnes udržuje se zde mezi Slovany podání, že 
gem do těchto krajů první čtvrtek v měsíci květnu přišli. 
Na památku a k proslavení toho dne koná se každého léta 
v Akvavivě slavný průvod, při němž v pozlacené schránce 
částečka sv. kříže se nosí, jakožto jediný ostatek, který 
Slované před bezbožností tureckou uchránili. Toho dne 
panuje všude veliká radost a veselL 

Poznamenáni, Ivan Eukuljevič Sakcinski T^pravuje o Slovanech 
italianských ve STém spisu ze Éíma, jak následige: „Při pnrnim svém 
kroka na půdu italskou nalezl jsem v městé Brindisi itopu osadj slo- 
vanské. 8. Pieiro degli Schiavoni nazývá se střed mésta, kde před 
500 lety Slované z krajin zajaderských se usadili, majíce svá 'zvláštní 
práva a zákony a mluvíce až do nejnovéjšich dob svým národním ja- 
zykem slovanským. Nyní již na mnoze jazyk svůj zapomnéli ; toliko 
na mou otázku: Stele voi Schiavoni? (Jste-li vy Slované?) odpovédéli: 
Si sianorey noi siamo Schiavoni, (ano pane, my jsme Slované), filíi 
Brindisi leží na cesté do Bari ves S, vito degli Schiavoni^ a tok po- 
řád dále v právo i v levo na pobřeží Jaderského i . Joúského moře až 
do provincie Eapitanaty na jedné, a na druhé strané zase &ž do Ea* 
labrie a i do Sicílie táhne se celá řada osad slovanských, z nichž ně- 
které ale již béhem času se povlaštily. Mésto Bari, staré jevidté bojA 
slovanských s knížaty beneventskými, s Lombardy a Saraoeny, chová 
ješié podnes dvé vzácné památky srbské minulosti; totiž stříbrný 
oltář nad hrobem sv. Mikuláše, jejž srbský král Uroá r. 1319 zhoto- 
viti dal, 9 obraz sv. Mikuláše, jenž tentýž král Uroá se svou manžel- 
kou Helenou tomu též chrámu daroval, se současnými obrazy řeče- 
ného krále a královny.^ 

3. Povaha a mravy neapolských SloTauů. 

Slované v Neapolsku jsou postavy veliké a silné, po- 
vahy pevné a důstojné; ženštiny krásy neobyčejné. Mlu- 
ví-li s někým, neužívají nikdy výrazů vy neb oni, nýbrž 
každému tykají. 

Honosí se jménem Slované, i vyjevujou radost veli- 
kou, mluvíJi kdo o nich. V prodejných úmluvách velmi 
těžko uchylujou se od prvního požadavku. 

Mnozí neznají ještě jazyka italianského a. mívají na 
trzích tlumočníky, Muži jsouce mírni snášejí neětěstí pevně, 



165 

nepláčou, byť by v jejich očích jevili se známky bolu hlu- 
bokého; ženStin ale naopak nic v neštěti utišiti nemůže. 

4. Slavní muži ueapolských SloTanů. 

Dlužno nám také promluviti o některých znamením 
tých Slovanech, kteiíl v království Neapolském světlo boží 
spatřili. 

Mhdáš Nerí (z Akvavivy), znamenitý fisiolog a lékař, 
umřel ještě v mladém věku minulého století. Jeho díIá 
filosofická a lékařská ukazujou, jaké neštěstí jeho smrtí 
otčiná i vědy utrpěly. 

Felióe Maria Zara (ze Sanfeliče), byl z počátku bě- 
žícího století pravou ozdobou neapolského soudu. S veli- 
kou odvahou ochraňoval práva osad slovanských proti ry- 
tířům řádu Maltéského, a můžeme říci, že Slované v krá- 
lovství Neapolském svůj prospěch, kteréhož nyní požívají, 
jemu poviniyou. 

Jo8^ Eodi (z Akvavivy), kapitulami vikář, položil 
pravý základ ku chrámu v Akvavivě, jenž jest nejkrásněj- 
ším chrámem v krajině. 

Ludvík Vetta (z Akvavivy), muž důstojný, učitel filo- 
sofie v sénieniiti Termolském, muž učený a znamenitý. 
Před několika léty stal se biskupem Nardským v provincii 
L^ké (in provincia di Lecce). Město Nardo radovalo se 
^jpříchodu toho učeného slovanského biskupa. 

, A tak mnoho jiných. 

Že italianští tuzemci veliký vliv měli na Slovany 
i království Neapolském , rozumí se samo sebou, — než 
předce do dnešního dne uchránili Slované v Neapoísku 
(nevíce v Akvavivě a okolo, kde v počtu asi 3000 žijou) 
mluva slovanskou^ čemuž se diviti dlužno, jelikož někteří 
Slované na západě cizozemcům již jazyk svůj prodali. 

Pohledněme na jednu národní píseň neapolských 
Slovanů. 

Via hinja zljubljena. Zamilovaná déva. 

Bi si poia, lipi slánce? Kam jsi zašlo, lepé slunce? 

Di ú poia. zvizda moja? Kam jsi zašla, hvézdo moje? 

Ota doša biie tTOja; Hlel ta daše byla tvoje; 

Ko JA ť qja ZjpríQa men. Kdo té odjal přede mnou? 



166 

Sfftki Up ja tA ndahB, 
BíhB imei* kn^oň teb* ; 
Bed men d jes a neb', 
E* ondA vaiet ca da dó. 

Uboh jm! km ti s' m' ozdalft, 
Je ť iaa drm dic«Qe; 
Kqii Bog, kojTknlje 
Ma U prostit na M afit? 

Ti nař plakat ofe raae, 
Ko ia kttam svaka noce, 
Graba nemilá, ov' uče 
Yaida plakat mája ta Yit« 

Ahl ja necem tnjie soie, 
£ ti koceš sose moje, 
Oři serce joS je troje; 
Nisa nemito kakno ti 



Ka ja Blt^jm a dola K«4jit 
Kiktor plalnt ce ma doci; 
Di ja stojim nimaš' ^tMfi, 
Waiuiř gaaait mojo jam! 



V htítát den ji té viááfal. 
Byl jaem veael vedle tebe; 
tíá maé, Sla-li jsi ve ndw, 
Bych si onde tebe vnl. 

Ubotk já! ie s* mé i^lamala, 
liá té snad drak boek Tté době 
Který mk, který král tobé 
Má odpostít na tom svélé? 

Oplakávej tjto slae^ 
Jet prolévám kaidé nmi, 
Yelmi nemflá, ijto oči 
Yeidy slzet neckt sff tebe. 



Nei já necbci tvcjick slzí, 
1^ ale chceá slze moje^ — 
ďe! to srdce ježte tvoje; 
Nejsem nemil jako tj. 



Mae, ai kwh dole t 
Nikdo neprše oplakat; — 
Nechoď po mÓB mobé Sápat, 
Tub, kde bodn, n e p Hch á aej! 



Smutný osud SIotsblu západniďi. 

iiDIouhi ješté léta uplynoo, ve tíearfdá Nted dobý- 
Tati si badou slávy i Tdikého a obSínébo pawM, Ski- 
Tané pak s neroYným §téstfm bojoYati badoa o sYobodn, 
a nctjtažši dobudou si nevole.^ — Ti^ napsal némeekf kto- 
piaec Widnkind (f po n 1000), vypraTaje o zuřivýdi bo- 
jfcih SoTanň baltických s Némd y X. stoIetL 

Ctemeji za liašich dni Týznamni ďoTa korfqského 
onobo ]iiiudia» s překrapenim shledáme, jak hhibcAaML řdd 
tehdái praydn. SloTaaé baltičtí skutečné dloubá ještě léta 
po WidukindoTi zon&le Tálďi s TÍtéznýmí 'Séaná o s¥0- 
bodUy až koneáiě Yysfleni klesli y porobu yHíA a bďieai 
dvou století vyhynuli úplně, tak že jejich stopy v kraji- 
nách pobaltických hlásají jen jména a popelnice. Yitézové 
paky ^mž za času 'Widutondova b>Io hranid Labe, skrze 
dvé ^Loleti posunuli ji podle pobřeží baltickďio skoro k ny- 
níjšf stďid řfie Busk^ k Petrohradu. 

némé LeéMy rosdďené ve tři hlavní vélve, ▼ B^ 
drice^ tMňiee a Lediy pcndamké fi posd^ A>^^» ^ obý- 



167 

vajicf rozsáhlé krajiny od dolního Labe a moře baltického 
na Týchod až k Buhu velikým číslem ješté za letopisce 
némeckého Helmolda ve XII. století — jaký poskytuje nyní 
pohled? VétSÍ západní polovice druhdy Lechy zaujímaných 
zemí jest zasídlena Němci, zbudovavšími si pravé zde na 
lešské pAdé nejmocnější stát německý, Prusy; s mořem 
baltickým, jímž vládli druhdy koráby slovanské, souvisí 
plémě lešské jen úzkým již pruhem, u Gdaňská vyplněným 
umírajícími již Kašuh^, a mocný živel německý tiskne sláb- 
noucí živel polský i od severu i od západu dále na vý* 
chod; pruští Mazuři, Velkopolané i Slezáci ustupujou zne- 
náhla mocným Němcům, a Tacitova Germanie, jejíž vý- 
chodní hranice byly mezi Odrou a Vislou, jest již opět 
skořo ve skutek uvedena. Ze Srbů lužických zbyl malinký 
pouze hlouěek, a i plémě české ztratilo již na západě a 
na severe přirozené své hranice. 

Úkaz tento zajisté pobízí k hlubokému přemítání. 
Zvykli jsme vše toto přičítati nádU Némcú, a důvod tento 
postaétýé každému, kdož hledí jen sentimentálně na dějiny 
StovanA polabských a baltických, as tak jako slavný básník 
Eólláť. Ale s tím stanoviskem nikterak nevystačíme v posu- 
zování krutých oněch bojů. Ghladně-li je uvážíme, shledá- 
váme, že jinak býti nemohlo. Na jedné straně IdPesfanští 
T imocný státní organismus spojení Němci, na druhé pohanští 
roedrobenf a v neustálých svárech žijící Slované, zajisté ví- 
taní půda k ukojení chuti výbojného národa německého, 
který kromě národního odvěčného záští mezi plemenem 
^ovaú&kým a germánským podpalován jest k bojům těm 
I ve jménu křesťanství šířeného třebas jen jménem. Že 
Slované klesli v boji tom, stálo se hlavnS jich vlastni vinau; 
Mjednou se stalo, "že nejbližší sobě plemepa zuřivě na 
isebe- dotírala, bojujíce jen o moc a o udatmstoi (jako ku 
jrf. vlatstní liUtici roku 1057) ; nejednou válčili plukové bo- 
dričtí ve vojště německém proti bratřím «vým Luticům, 
nemluvíc ani o křesťanských Češích a Polácích, nacházejí- 
cích se ve vojskách německých vypravovaných proti po- 
hanským Slovanům baltickým. Slovanům západním schá-- 
zela politická zralost, které potřebí bylo v sousedství tak 
mocné říše, jakož byla Éímsko-německá; scházela jim dů- 
kladná známost jich vlastních sil a potřeb, jasné uvědo- 
mění si hrozícího nebezpečí, od západu na ně se hrnou- 
cího, kterého — seznali li je někdy — zapomínali brzy pro 



168 

dom&ci své sváry a pletky sebe malichem^šL • Pročež ko^ 
nečný výsledek velikého toho boje nemohl býti pochybný ; 
Čediy spasilo jen křesťanství i úzké přivinutí se k Něm- 
cftni; Poláky jich větši od těchto vzdálenost a politická 
smrt polabských a baltických Slovanů. Můžeme, tu^m, 
směle tvrditi, že kdyby Slované byli bývali se zmohli na 
takové poměry státní, jako Němci, a tito byli v opačných 
poměrech, výsledek bojů byl by jiný ; snad by nynější před- 
labské Německo neexistovalo ani v ohledu národním, ne- 
řkuli státním. Leč jinak rozhodl osud. 

Na vznešenou ideu šíření křesťanství čili vlastně (při- 
hlížejíce k tehdejšímu věku) latinských ceremonií skrze 
Němce mezi Slovany neklademe v bojích těch tak veliké 
váhy, majíce na zřeteli husté výpovědi německých kroni- 
kářů — kněží (zvláště Adama Bremského a Helmolda), kteří 
o svých rodácích sami píŠQU, ze těmto pratnálo zdlezeb na 
vštěpování křesůmstvi, nýbrž jen na vydírání neslýchaných daní 
mezi podrobenými Slovany. Jaký div, že tito pak považo- 
vali křesťanství jen za přívěsek k výbojným choutkám ne- 
náviděného plemene, a neukojitelnou j>ojaIi i proti něn^u 
zášť, poskytujíce tak Němcům stálou a vítanou záminku 
k novým zuřivým bojům, jichž konec tak jasně předpově- 
děl onen nmich korvejský. 

Nescházelo sice západním Slovanům v některých do- 
bách mužů^ kteří jasně pojali pravdivý poměr mezi náro* 
dem slovanským a německým, a snažili se shrnutím co 
možná nejvíce plemen slovanských pod jednu berlu mužné 
se opříti hrozící bouři od západu. Takovými státníky byli: 
SámOf veliký Svatopluky čeští Boleslavové^ nad jiné pak 
álsmiý Boleslav Chrabrým kníže Lechů povislanských. Leč— 
bohužel ! — nikdo z nich nedovedl (Ulu svému dátí pevný 
a nezvratný ' základ ; jich smrtí bořila se krásná budova 
jimi vystavená; i vznešená i praktická jich idea zůstala, 
provedení však posud povždy jest zmařeno. 



iOOOSOOO- 



! ' 



Nářečí slovanská. 



1 



- \ 



■ . 1 . •.. 



N^ifMi slovamh! možno porovnati s větvemi mobůt- 
ného stromn. Vétve tyto slovanské vyrostly z jednoho 
kmene, než časem, vlivem a nivalem cizích Živlů mnohá 
B nich se zkřivila; zkřivily se vSak i ty, jež silnými býti 
se zdály. 

Chceme-li vgak, aby ještě nesvadlé větve se zazele- 
naly a celému stromu k ozdobě byly, mustme hleděti i 
kmene. Staroslmanéíina jest ten kmen, z nShoŽ vypuíily 
větve (nářeĚí) rozmanitého objemu. A pokud životní a plo- 
dící síla na jednotlivých větvích se spatřuje, není nám 
rádno ani tu nejmenSí větev utínati, jí nedbáti neb na ní 
zapomínnti, aby snad celý kmen tím neutrpěl. Jest věru 
vtom i božské prozřetelnosti vQle jako by posvátná, aby 
ani toho nejmenĚího a na pohled snad nepatrného nářeíí 
slovanského se nezapomínalo, nebof často u opuštěného a 
malinkého kmene hojně nalézáme, a nalezneme k prospě- 
chu toho, ěeho n velikého kmene hledali bychom mamě. 

Slovanský název německého slova jarmark zapomnéii 
všickni velicí kmenové slovanští : Rusové, Poláci, Čechové a 
Srbové, a opuštěná i malinká ratolest slovanská — dolní 
LnžiČané v Prusku — hovoří viki, kteréhožto pak slova 
smysl bulharské víkain (volám, srbsky křičím, č. po-iťJt, po- 
rikuju), vysvětluje ; viH znamená vlastně volání, křik, hřmot, 
hluěné shromáždění, strč. sněm. — Kde jsou slova staro- 
česká, jichž Cechové 9. století užívali a jimž nyní žádný 
zČecM nerozumí, n. př. iuča nyní mrak (srbsky krupobití, 
bouřka); ^/ťTíác, vyrA ptáéék; phen, nyni wíňeiatd.? Mnohá 
z nich Slované jiní podnes dobře znají a jich užívají. — 
Srbové užívají íasto při statných a přídavných jménech 
zakončení di-ojného, v některých pádech množného čfda; 



I 
I 





17S 

qirifnéji a fistéji Tšak mla?iti badoii, háji jujk sviy 
s jasytem sousednídi Sloiindk a Chairitt poronugL Mmňkf 
Bos, syn SOmfllionovďio kmene, xiuye dobře mhiTiiici ná- 
roda svého, nedoTede si bez známostí často i toho ncgmen- 
iOio nářečí Tysvétliti sIoto wIuyj své. Na př. ruská pfl- 
sk>Tka domof (domů) není nic jiného než třetf pád jednot- 
n(ďio éída slova dom, jak to podnes dolnoloiíeké nářečí 
dokaziye. 

Vyhaslé formy jazyka velíkýdi kmenů slovanských 
(jako: doal, praeteritom a s^i^nom) kveton podnes jeSté 
n menších kmenů slcmuiských. Slováci v Ulurách zadio- 
váli ve své mlnvě takové pékné formy jazyka ohledem na 
vieslovanStinn, že nové čeStiné vzorem býtř by moUy. 

~ Z toho Y^eho tedy přejasné vysvítá co dostatečný 
důkaz, že ani to nejm^iší nářečí teď nyakž oponátéti se 
iésnúf aby odku se neabUžílo, což zvláSté védě slovanské 
1)yIo by na iijmn« 

Naie óeitiiut stane se čistou českoslovanStinoa ]&k 
poznáváním ostatních ďovansl^ch nářečí a jich porovnává- 
ním mezi sebon. I ČeStínč, jakož jiným slovanským jaqr* 
kům, schází broosék jazyka, kter^ jen ve smdria nadře- 
čeném se dodlL Cechové vyloufili a v^hičujon ovSem ze 
viech Slovanů nejpilněji viedmy germanismy a latinismy, 
jež pochies zvJáSté poidíý jazyk zohyzďiuoo, než dtuoh ja- 
zjkA jejich, ohledem na slovuíštína pokroků žádoucích ne- 
naml a bez poznáváni slovanských jazyků neučiní : důka- 
zem toho j^ že mezi více než padesáti mluviuoemi Če- 
tícfm ani jedné není tak jasné, kteráby naukou o slovo- 
skladu vzorem byla. 

B^zřaděni nářečí slovanskýdi. 

Jazvk slovanský, co jazyk kmene prastarého, velikékOf 
od pradávna nesmírné prostranství zemí zaujínutficího, a 
na mnohé, ' obzláátoí zprávy užívající národy rozptýleného, 
dďí se na znamenitý počet nářeOi z nichž jiná povahou 
svou sebe bližfií a příbuznější, jiná různější a povzdálenější 
jsou. Podle rozli&osti stupňů této příbuznosti vidí se toto 
vcNÍQe sebe postava všech slovanských nářečí býti k věd 
uejpfiměřen^SL 

V jazyku slovanském jest mbwa dvoje: zapadni a ji* 



173 

Mluva západní dělí se na čtverpu řeé: vymřelou již- 
již polabskou^ leskou, luzickosrbskou a českou ; mluva jihový- 
chodní na řeč trojí: illyrskou, bulharskou a ruskou, 

V řeči polabské rozeznáváme nářečí jen jedno: dre- 
vanskéy téméř vyhaslé ; v leské : kašubské a. pohké ; v srb- 
skolužické tolikéž dvoje: hornolužické a dolnoluzické ; v če- 
ské nápodobné dvoje t uherskoslovenaké a České; v řeči illyr- 
ské troje: slovinské^ charvátské a srbské; v bulharské toliko 
jedno: novobulharské ; v ruské dvoje: malontské i veUcoruské. 



Známky oboji 

Mluva zdpadrd. 

1. roz: rozum 

2. vy: vvdafi, vypij 

3. se vkládavým d: 
sádlo, kříďo, paďl 
moďliti se 

4. bez vkládavého /: 
koráb, zemje (zemja) 

. . postaven 

5. péd, moci 

noc» věc 

sveca (svíceX dci (dcera) 
macecha, macocha 
nuza (nouze) n§dza, cizí 

(cuzij) 

6. hvězda, hvízdati 
květ (kvjat) 

7. ten (ton) 

8. popel 

9. pták, ptáček 
10. studnice (studnica) pra- 
vice (pravica.) 

Spytuje-li se spůsob všech řečí slovanských dle těch- 
to znaků, připadají čtyry pod západní, i tH pod jihový- 
chodní řadu. 



této mluvy. 

Mima jihovýchodní. 

1. pd:;: pái^ovM 

2. h:;: H^AárHy Hcniti 

3. bez vkládavého a: 

cáAO, KpHAÓy ndA 
UOAHTHCA 

4. se vkládavým a: 

KOpásAb, :;6MAM 
nOCTŠBAGN 

6* néi|iH (névH)y MdqiH (mÓvh) 

NOl|lb (HOVb), 86ipi> 

cseiiiá, AiviiiH 
uávexd, uávHxd 

NiKffSAá, voyxA 
. l|bi;t 

7. T'b, TOfi 

8. néncA 

9. nTHMd, nrázd 
10. CTOYAeNeqb, AecHHiia. 



174 

Řada zapadni. Řada jihovýchoďnL 

1. Řeč polabská 1. Řeč illirská. 

2. „ leská. 2. ,, bulharská. 

3. ^ liižicko-8rbská. 3. „ ruská. 

4. „ Česká* 

Že v ruské řeči paa i p03, hs i bu přicházejí, předce 
k pnrni řadě náleží, nebof při tolika znacích na tak ne* 
patrné odchýleni se bledéti nesmi. 

. Č á a t L 

OIluTa západní. 

Pole. Mluva tato panuje v zemích od f ojáků, Luži- 
čanů, Čechů, Moravanů a plováků obýdlenýcl^ a do čtyř 
států : ruského, pruského^ saského a rakouského vtělených, 
dosahujíc v celosti na severu výsadku Selského, na jihu Du- 
naje nad Komárnem, ňa východe Horodna, Krásného Btavu 
Humeného, na západe 'Rot^osbl Týnu v Čechách; roztrou- 
šeně (jTcopáSiQv pak na východě daleko, až po Dněpr do 
sídel Bělorusů a Malorusů, ňa jihu až k hranicím ture- 
dcým do sídel Maďarů a Srbů zabíhajíc. 

Znaky. Přísuvné d před 1: sádlo (sálo), mýdlo (my- 
lo), kadidlo (kadilo), noodliti se (moliti sja). 2. d b, t před 
Z a n se nevysouvají: jedl (jal), padl (pal), vedl (vel), četl 
(sčel), kvetl (cvěl), vadnu (vjanu, vénu), svitnu (svjenu). 3. 
i místo změkčujícího j po retních 6, m, p, v se nepřišouvá : 
zenya, země (žemla), loven (lovlen), stavěti (stavlati). 4. p 
ve slově : patřiti (motriti). 

Řeči. čtverý: poíabaká^ leská^ luzicko^srbská a česká; 

první s jedním, druhá, třetí a čtvrtá se dvěma nářečími, 
o nichž tuto v krátkosti se vyloží. 

Řeč polabská. 

Jménem Polabanú rozumíme zdé, v širším slova toho 
smyslu, všecky ony větve Slovanů, které někdy po obojí 
straně dolejšího Labe, na západě až do jezera Plonského, 
řek Bileny, Luny a Sály přebývaly, na východě Lužice a 
Čech, na severu moře Baltického a ostrovů jeho dosahu- 
jíce, a rozličných jmen, jako Veletů, Bodriců, Riyanů, 



175 

Vagrů, Drevauů at.d., užívajíce. Že řeč těchto již dávno 
vyhynulých vétví do pořadí řečí západních náležela, patrno 
jednak z rozboru jednotných slov, ve starých letopisech a 
listinách zachovaných, jednak též z pozůstatků nářečí dre- 
vanského, o némž již místnější zmínku učiníme* 

Nářečí drevanské. 

t 
* * 

Póle. Drevané, jejichž jméno se ponejprve v listině 
1. 1004 vyškytá, zaiyímali podkrají řeky Jesny, nyní Ječel 
jmenované, v pruském Starém krajišti (Altmark) a hano- 
veranském Lunebursku s leva do Labe tekoud. Malé toto 
odvětví Bodriců přetrvalo nejdéle bouři času a nátisk d* 
ziny, sachovayši se při svém jazyku až do konce XVII. 
století, anobrž ve slabých málo známých ostatcích svých 
až do dneška. Nebof ačkoli nás Potocký i Adelung uji- 
šfovali, ie jazyk Drévanů již dávno docela vymizel, však 
nicméně nejen Wersebe, nýbrž i očití svědkové z oné kra- 
jiny tvrdí, žef on ještě i podnes v soukromnosti rodin a 
jako v ukrytostí po některých vesnicích trvá. V nářečí 
tomto máme jen několik sbírek slov a starých formuli mo- 
dliteby krom jedné národní písně, na konci XYII. století 
nedbale a nemotorně sepsaných. 

Ck) vzor drevanského nářečí zde tuto píseň uvádíme. 



Svatba. 

(Z Ekkarda.) 



1. 



Kuti mes idnka bejt?*- 
Telka raes ninka bejt. 
Tdka rid vapak ka nejme ka 

dvemo : 

Joz ji8 vilie griina sena,* 
Nemig ninka beJt, 
Joi nemig ninka bcýt 

2. 

Kati mes zantik bejt? — 
Skrezik mes zantik bejt. 
Strezik rici vapak ka nejmo ka 

dvemo : 

Joz ji8 vilCe mole (arl; 
Nemig zantik bejt, 
Joz nemig zantik bejt. 



h 



Edo pak má nevěBton být? — 
Sů?ka má nevéstou být. 
Sůvlca praví opčt k nima dvéma: 

Já jsem velmi ékaredá žena: 
Nemona nevéstoa být, 
Já nemoha nevéstou být. 

2. 

Kdo pak má ženichem být7 — 
Střizlík má ženichem být 
Střizlik praví opét k alma dvěma: 

Já jsem velmi malý chlap ; 
Nemohu ženichem být, 
Já nemoha ženichem být. 



176 



3. 



Kaá mes frajbiiik beji V 
Voroo moB trajboik hejt. 
Vonio ríci Ti pak ka nejnio ka 



pak Ka nejnio 

dvemo : 
Joi jii Til(3 corne (arl ; 
Ncmig trajbnik bejt, 
Joi nooďg trajboík bejt. 

4. 
Kaki mei (aochar bf^jt? — 
Yaocka mes (aochar bejt 
Yancka rici npak ka nejmo ka 

dremo: 

Joi íi8 TiHe glapeit (arl; 
Memig (aocbar bejt, 
Joi nemlg (anchar bejt 

6. 
Kati mes cenkir beji? — 
Zosj^c mes cenkir bejt 
Zoj%c rici vajMak ka n^mo ka 

drerao: 

Joi ii8 Ti](e drole (arl; 
Nemlg cenkir bcýt, 
Joi nemig cenkir bejt 

6. 
Kati mes spelman bcjt? — 
Btttan mes spelman bqjt. 
Btttan rid rapak ka nc|jmo ka 

dfemo: 

Jm jis fiKe daoffe ra(;. 
M«Jg qpdwMui Sc({t. 



,t 



c nwtao kA 
dfMBo: 

■ I 

Mé tjjeá tiýeb- 

jesi; 
nrdot tvoje jinog^; 
řik; 

» *Not 



JI. 

Kdo pak nuX dmlboa b^? — 
Havran má drožboa b^t. 
Ilavran pr^vi op(^t k nima dTéma: 

Já úem Telmi černý chlap ; 
Nemohn drulbon být, 
Já nemoha drožboo být 

4. 
Kdo pak má kochafem být? — 
Yltek má kuchařem b;^t 
Yl£ek praví opét k nima dvtoa: 

Já jsem velmi hlonpý chlap; 
Nemohn kuchařem být, 
Já nemohu kuchařem být 

Kdo pak má ienk^řem být? 
2^ic má ienkýřem b)t 
Zajíc pravS opét k nima dvéma: 

Já jsem velmi rychlý chlap; 
Nemohn lenkýřem být« 
Já nemoha Šenkýřem být 

6. 
Kdo pak má hadcem být? — 
Bočan má hudcem být 
Bočan pravS opét k nima dvéma: 

Já jsem velmi dlouhý hráč ; 
Nemohu hudcem být. 
Já nemohn hudcem být 

7. 
Kdo pak má stolkem být? 
Llika má stolkem být 
Liika piavi opét k nima dvéssa 

Roiplácnéme můj ocas, 
Bude vaiim stolfiem, 
Bade va&ím stolkem. 

Madlitha Páné^ drevanskff. 

Otče náš, jenž jsi na ne- 
besích; 
svaté má býti tvoje jméno; 
přijď tvoje řfše; 
tvoje vůle má se státi 



177 

kak Y njebjesiy tak na zemji ; jak v nebesích tak na zemi ; 

naš^ Ysednišn^ skyb% daj náš vezdejší chléb dej nám 

nam dnš; dnes; 

un votdaj nam naši grjechy^ a odpust nám naše hříchy^ 

kak my votdajemy našim jako my odpouštíme našim 

grješnarjom ; hříšníkům; 

i^e bringoj nas va versukung ; neuvoď nás v pokušení ; 

erlos^ nas vit tíge cheudag'. spasiž nás od toho zlého 

Hamen. Amen. 

Řeč le§ká. 

PoU. Řeč, kterou my od mohutných někdy Lechů 
(i ve starých Čechách známých) leskou nazýváme, někdy 
mnohem větší prostranství nežli podnes zaujímala; nebof 
i větve slovanské, druhdy v zemích po obojí straně Odry 
ležících, teď buď docela, buď aspoň z větší částky poněm- 
čených, v Pomořanech, ve Slezsku atd. bytovavšf, mlu- 
vily, dle hodnověrných svědectví a neomylných zn^ek^ ač 
různými, však nicméně v celosti k leské (polské) řeči ná- 
ležejícími nářečími. Za našich časů pole řeči leské obme- 
zeno jest na prostranství od Poláků zaujaté. 

Znaky. 1. Nosové %\ k%t (kout). 2. Nosové g: mjg, 
cjfii sjg (mě, tě, se). 3. Dvoje Z, a) tvrdé 1: igla (jehla), 
}%ka (louka), ptač (pláč), mity (mUý), bjaty (bílý); b) měkké 
1: sklep, lisč (listV gl^dac (hleděti), ggsle (housle), glina 
(hlína), šelest 4. Seplavě (£?, J, i, i m. ď, f; ^, i nyedž (měď), 
maz (maz), nac (naf ), lotras (lotras). 5. Sr na začátku slov : 
srebro (stříbro), šrední (střední), sřód (střed), srogi (pří - 
sný), sroka (straka), sron (jíní), srom (hanba). 

NářečL Po zaniknutí nářečí leských u Slovanů nad- 
odranských i baltických trváf podnes jen jedno nářečí pol- 
ské 8 oddílným kašubským. 

líářeči kašubské. 

PoU. Kašubi, obyvatelé někdy k Polště náležitého, 
potom v XV. století knížeti Pomořskému, konečně 1. 1657 
volenci braniborskému v léno odevzdaného panství Lawen- 
burského a Bytomského, prvotně jistě daleko za hranice 
tohoto panství dosahovali, než za našeho času již velice 
ztenčeli, že jen na pomoří mezi jezerem Gradským a Čar- 
novickým uvnitř do země asi po Kozelec, Stojetín a M. 
Janovice, čili od města Lebi a jezera lebského až téměř 
Jodl. 12 



t78 

pod Lawenburk, tedy v severní polovici nynějšího okresu 
Lawenbursko-Bytomského jazyk jejich jakž takž trvá, blíz- 
kému zahynutí vstříc jda. 

Znaky. 1. é m, y: réba (ryba), sét (syf), kré (krev), 
méd (myš), mé (my), ve (vy). 2. é m. u: gréby (Imibý), 
slr^a (struha), stědnja (studně), déša (duše), krěška (hru- 
ška). 3. dvojhlásky ou, oct, aoy ou m. polského v a a : 
kriiova (kráva), vuoda (voda), muoře (moře), nuoč (noc)^ 
ruok (rok), ruosa (rosa), poan (pán), stao (sto), plouchta 
(plachta). 4. přesmyk plynného r po němé za a neb o: 
varna . (vrána), cháma (chrana, srb. hrana, krmě), borna 
(brána), sarka (straka), parg (práh), zvarcič (zvrátiti). 5. 
v předsuvné: von (on), vucho (ucho), vod (od), vogon 
(oheň), vjesen (jeseň), vitro (jitro), voltař (oltář); řidčeji^*; 
jotrok (otrok). 6. nosové g : svgce sg (svět se), bgdize 
(bud), jimjg (jmě). Ostatně srovnává se v podstatných zna- 
cích s poMým, a může se právem považovati jako podřečí 
nářečí polského. 

Slovesnast. V nářečí tomto, pokudž víme, tiSti^ je- 
dinký katechismus McL Pontanoy dvorského kazatele kně- 
žny Pomořské Anny, 1. 1643, 1758, 1828. 

Modlitba Panje^ hasuhskú Modlitba Fáné, husubsky, 

Wojcze nasz, chteri jes w Vojče ňaš, chteri jes vňe- 

njebjesech; mjQée bjesech; syjonč 

Bg jimg tvoje; przindze son jimjen tvoje; przindz 

królevstvo twoje ; bgdže wólo krolevstvo tvoje ; bendž vólo 

twójá jak wnjebje, tak e na tvója jak v ňebje, tak e na 

zemje; zenni; 

chleba naszeho powszedneho chleba našeho po všedného aaj 

daj 

nam dzis a wodpusce nom nam dzis a vodpusce nam 

nasze naše 

wjine, jak e me wodpuszczome vine, jak e me vodpuščome 

naszim wjinov^ftjcom ; nje- našim vjinovajcom; ňevódze 

wózde 

Bas na pokuszenje, ale nas nas na pokušené, alenaszba* 

zbaiirji wéde zlého. Amen. vji vóde zlého. Amen. 

Kářeči polské. 

Pole. Řeč polská panuje v císařství ruském v celém 
království polském, vyjmouc gubernie Augustovské dil se- 



179 

věrni a Podlaské i Lubeské díly východní ; v království pru- 
ském v části východních i západních Prus, v malé částce 
Pomořiy ve velkoknížetství Poznaňském, a v částce Slez- 
ska ; naposledy v císařství rakouském v Erakovsku a v zá- 
padních okruzídi království halickovladlmirského, t Vadovi- 
ckém, Bochenském, Tamovském celém , Sandeckého, Ja- 
selského i Řešovského větší části a Sanockého malé části; 
pak ještě v Těšínsku. 

Znaky. 1. ja^ a místo é: vjano (věno), pjana (pěna), 
svjat (svět), cjalo (tělo), sjano (seno), las (les), élad (sled). 
2. o m. a po plvnných Z a r s němými : zlob (žlab), mlody 
(mladý), glova (hlava), proch (prach), krova (kráva), 3. ío, 
o m. e: xjodg (vedu), bjorj§ (beru), bjodro (bedro), lot 
(let), břoza (bi4za), přod (před), sjodlo (sedlo), jodla (je- 
dle). 4. Jotování čili změkčování . souhlásek před «, při 
čemž d, i "^ dzy čy 2l e jak řečeno v jo, o se mění : lyebje- 
ski (nebeský), sjebje (sebe), kjetbasa (klobása), pjorun 
(perun), cjos (tes), kgdzjoř (kadeř). 5. Přisouvání hlásek 
v slabikách, polohlái^kamí t, Z a /* zavřených, a sice buď 
a : varkoč (vrkoč), martvy (mrtvý), sarna (srna) ; buď e ; 
velna (vlna), pelny (plný) ; buď i: vilk (vlk), milčg (mlčím) ; 
hnd je: vjeřba (vrba), pjervšy (první), sjerp (srp); buď o: 
žolty (žlutý), žolna (žluna); buď u: d{ug(dluh), stup (sloup). 
6. Obměna původního i a r/, tak že po hrdelních g sl k 
jen i: srogi (krutý), krótki (krátký), gin^c (hynouti)), ki- 
chad (kýchati), kipjec ; naproti po hustých sykavkách J, á, z 
vždy v: čystý, čytac, šydlo, žyla, žyvot ?• u někdy m. 
Jírátkeho o: gura (hora), skura (skorá), pružný (prázdný), 
pruchno (práchno), dul (důl), luj (1(q\ mruvka (mravenec) ; 
než v písmě vždy ó se klade. 8. Šeplavé di, d, &', z m. ď, 
f, éy z: nyedž (měď), maž (maz), nac (naf), lotras (lotras). 
9. ^r na začátku slov: sroka (straka), srebro (stříbro), 
sřední (střední), šřód (střed), srogi (přísný), sřon (jíní), 
srom (hanba), 10. pře m. pro: přebié (probiti), přebudzg 
(probudím), přemjana (proměna), překlinaé (proklínati). 

11. První osoba mn. počtu na-my; bgdzjemy (budeme), 
vidzimy (vidíme), známy (známe), chodzimy (chodíme), 

12. Tvoření min. času zpříčestí a pomocného j^W v jedno 
slitých : mjalem, mjaleš, mjelismy, mjelisce (měl jsem atd). 

Slovesnoat Poláci honosí se podnes, vedle Rusů, nej- 
bohatší písemností národní mezi Slovany. V běhu jejím 
snadino rozeznati čtvero dob : úsvituy od počátku křestan- 

12* 



180 

8tvi až do Zykmmanda L (1506); rozkvítuy od ZykrnondaL 
až do ponížení university Krakovské (1622); úpadku^ od- 
tud až do Stanislava Augusta aEonarského (1764); obnoví/^. 
od vzkříšení nauk i nápravy vkusu za Stanislava i Eonar- 
ského až do nynéjších časů. — V první dobé přidusila pa- 
niýící T Polšté latina domácí řeč i písemnost tak dalece, 
že u přirovnání jiných slovanských větví zvlášté české a 
ruské, málo památek přirozeného jazyka nám z ní pozů- 
stalo. K těmto náleží : Žahář ze XIV. století^ jejž obyčejně 
Malgorzatie (Margaretě) připisujou, vydán ve Vídni 1834. — 
V druhé době rozvily se nauky jak vůbec, tak zvláště v domá- 
cím národním kroji tak rychle a zdařile, že plodové mnohých 
spisovatelů toho věku zůstávají i pro potomstvo v nejednom 
ohledu vzornými. V této době vyšlo i přeložení celé Bibli pro 
katolíky odLeopolity v Krakově (1561).— V třetí době pís- 
mennost polská^ jak rychle byla rozkvetla, tak zase rychle 
odkvetla a poupadla. Nepřestali sice Poláci psáti polsky, 
aniž se počet spisovatelů zmenšil ; ale mužný duch národa, 
zažehnán jsa mocnými zaklínači, uletěl, a místo jeho za- 
ujala zdětinělost stáří. Důkladné nauky zmizely: obíráno 
se 8 malichernostmi školskými, astrologickými šíbřinky a 
hlučnými, při tom však mělkými chvalořečmi; jazyk pe- 
střen zúmyslně makaronismy. Celý tento okres času ani 
jediného velikého národního spisovatele nezplodil. — Ve 
čtvrté době procitnul z otrap duch národa, a za panovád 
Stanislava Augusta, přičiněním Konarského^ původce lep- 
šího vychování a vyučování školního, zotavila se řeč i pís- 
mennost národní, ne bez vplyvu f ranštiny , odkudž její 
hlavní ?nak až do konce století: francouzská klassiáiost 
Representant tohoto věku jest básník Kradehý (nar. 1734, 
umřel 1801). V prvních třech desítiletích nynějšího sto- 
letí, zvláště po založeni společnosti přátel nauk ve Var- 
šavě (1800), povznesla se spisovní řeč i písmennost o stu- 
peň ^š : od napodobení cizích vzorů postoupeno ke tvoření 
v duchu jazyka národního. Chovancem toho věku a jeho 
snah i tužeb jest Micldevič^ tvůrce novějšího básnictví pol- 
ského, a zdařilých následovníků nemalý počet V prosto- 
mluvě nad jiné vynikli: Naruševič^ Niemčevié, Oaaoliňshiy 
lAnde^ Bandtkie, Lelevel a mn. j. 



181 



1. 



Vzory nářeéi polského. 



1- 



Jasio konia poi}, Easia vo- 

dg brala: 
Jas sobie zaspieya}, Easia 

zaplakala. 
„Nieplač, KasiUy nieplač, do^ 

syc tego pláču; 
Pojdzieš do Jasiunia gdyby 

do palacu; 
Izba i komora gdyby ka- 

mieDica ; 
Pojdzieš do Jasiunia gdyby 

do šlacbcica.^ 

„Cóž mi z tego přyjdzie, 

lepša dla mnie chata; 

Niebgdzieš mnie kochaly bo 

ja niebogata." 
^Ghociaš niebogata; choč maš 

posag mBtj, 
Ale mi sig očky tvoje spo- 

dobaly." 

2. 

Vyšla dzivčyna, 
Vyšla jedyna 
Jako róžovy kviat 
Biale rqčki zalámala, 
Čarne očki zaplakala, 
Zmienil jej sig sviat 
„A čego pláčeš, 
Čego žaluješ, 
Dzievčyno moja?" 
„Jak niemam plakač, 
Niemam žalovač? 
Niebgdg tvojal" 
„Bigdzieš dzieyčyno, 
Bigdzieš, jedino I 
Bigdzieš, dali bóg! 
Ludzie mi cig raj^i, 
I rodzice daj^;, 
I sam sgdzia bóg. 



Jasjo koňe pojil, Easja vodu 

brala; 
Jas sobě zazpíval, Easja za- 
plakala* 
„Neplač, Easjo, neplač, dosti 

toho pláče; 
Půjdeš k Jasjuňovi jakby do 

pdáce. 
Jizba i komora jak by ka- 
menice, 
Půjdeš k JasjuĎovi jak by ku 

šlechtici." 
„Což mi z toho pi4jde, lepši 

pro mne chata; 
Nebudu ti milá, nebf jsem 

nebohatá." 
„Necht jsi nebohatá, nechf 

máš věno malé, 
Ale mně se oči tvoje žali* 

bily." 

2 
Vyšla dívčina, 
Vyšla jediná, 
Jako růžový květ 
Bílé ručky zalomila, 
Z černých oček zaplakala, 
Změnil jí se svět 
„A k čemu pláčeš, 
E čemu žaluješ. 
Dívčino moje?" 
Jak nemám plakat. 
Nemám žalovat? 
Nebudu tvoje." 
Budeš dívčino, 
Budeš, jedino! 
Budeš, dá-li Bůh I 
Lide mi tě radí, 
I rodiče dají, 
I Bám soudí Bůh I 

(Z Vojdokého.) 



182 

Modlitba Paniej fMftftn MvMUha Fáné^ poUky. 

Ojcze nasz , któiyá jest w Ojče naš, ktúryš jest v ňe- 

mebíe- bje- 

sjech ; svigésig imig twoja ; sjeeh; sijón&jen inyen tvoje ; 

przyjdž królewstwo twoje; pKjdz krúlevstro tvoje f 

b%dž wola twoja jak w niebie bondz vola tvoja jak v ňebje 

tak i na ziemi; chleba na- tak i na gemi; chljeba na- 

szego šego 

powszedniego daj nam dá- povSedňego diy nam ddqaj; 

siaj; 
a odptiáé nam nasze winy, ja- a odpnSč nam naie viny, ja- 
ko i my odpuszczamy naszym ko i my odpnSčamy našim 
winowiýcom ; i newédz naš na vinovajoom ; i nevůdž nas na 
poknszénie, ale nas zbaw ode pokudeáe, alje nas zbav ode 
ztego. Amen. zlego. Amen. 

&eé InžiekoHsrbská. 

Pole. Řeč lužicko-srbskáy v nékdejfii době po celé 
vlasti polabských Srbů^ od Sály přes Labe až k Odře, t 
po MíSni^ Lužici, i krajinách přfležících, rozSíře^á, podnes 
již jen v malé části horní i dolní Lnžice, íia dýl oá Ln- 
bge do Lnborasa, na áíř od ^ožakova do Komorová, co 
na nějakém vSudy od německého jazyka oblitém ostrovu 
se mluvi 

2k(xky. 1. y po <f, í, z: cyty (celý), kheyé (chtiti)^ 
sym (jsem), zyma. 2. Idí neb k místo ch: khlijeb, khvila, 
khudý (chudý), khetry (chytrý), khodžié (choditi). 3. h 
předsuvné: hokno, hobaj (oba), hinajki (jinaký), hié Qítí). 
4. odsouváni souhlásky h: todki (hladký). 5. odsouvuií ^ 
před tr: truna (struna), sotra (sestra), t^eeba (střecha). 
6. 2hý pád mn. p. u ženských na— (w; ženov (žen), mra- 
chov (much), dudov (duší). 7. Dvojný počet všude pilně 
šetřený. — Ostatně jako v nářečí polském. 

NářečL AčkoU řeč Srbů lužických té doby již, pře- 
vahou silnějších Sousedů, do těsné obruby několika ma- 
lých okresů směstnána jest; však nicméně na doi určité 
od sebe odloučená nářečí, homo- i dolnolužické se děli. 

Nářečí homoložieké. 

Pole. Homolužičané sídlí v okresech Budyšinském, 
Vojereckém a Mužakovském, sousedíce na severu do Mu^ 
žákova až ke Komorovu s Dolnolužičany. 



188 

2naiE^. 1. Místo b a i> buď^: velk (vlk), verba, baď 
o: polny (plný), čomy, buďy; cyřcu (dyrkotam), sylza. 2. w 
často místo o : hule (holec), štu (kdo). 8. h místo poL g : 
torhad, noha, tbohatý. 4. ďe a č m. ď f: džak (dík), ce- 
ledž (čeleď), vicaz (vítěz). 5. a m, š po d íl t: mtodsi, 
radši, bohatší. 

Slovemost Lužičtí Srbové, ač malá větev, předce pro 
rozdíl nářečí v písemnictví, pokudž ten skrovný počet je- 
jich náboženských a jiných knih tak slouti může, na dvé 
oddělili. Řeč lužická, zajisté již velmi časně potlačována 
a pronásledována (v Lipsku a Miáni 1. 1327 ožíváďií ja- 
zyka srbského zákony přísně zapověděno), ze staré doby 
až do času reformace, nižádné písemné, na naše časy do- 
šlé památky na světlo nevydala. Léta 1520 začalo se 
učení reformátů z Witenberka po Lužici šířiti, a evange- 
ličtí kněží pokusili se o přeložení nejpotřebnějších l^ih 
pro služby boží a lid. Stavové lužičtí, ve svých sneseních 
I. 1538, 1551 a 1570 o zvelebeni škol a církví se zasazu- 
jíce, též duchovenstvu potřebu důkladné známosti domá- 
cího srbského jazyka na srdce vzkládali. Ve třicetileté 
válce úsilně pracováno o vykořenění jazyka národního, a 
16 far zněmčeno. Po utišení té vychřice igal se potřeb 
lidu srbského a přes půl století o vzdělání jeho ústy i pís- 
mem horlivě se zasazoval Frencely přeloživ písma svatá a 
vydav mnoho nábožných knih. Léta 1716 založen v Lip- 
sku a^ 1. 1749 ve Witeuberku zvláštní ústav pro lužické 
protestantské kazatele, a již něco dříve, t. léta 1704 v Praze 
seminář pro katolické kleriky. Gelá Biblí vydána pro evan- 
gelíky pětkrát od r. 1758—1823. Nejnověji vydal Haupt 
a Smokř sbírku národních písní. Jordán začal inalý ča- 
sopis Jutmičku (1842). 

Tzory nářečí hornolužického. 

1. 1. 

„Dobrý večer, macerka „Dobrý večer, matičko! 

Dže je vaša džóvčička?" Kde je vaše dívčička?" 

„Moja džovka domach ňej', ^Moje dívka doma není, 

Vona je mi umřela." Ona jest mi umřela. ** 

Htflčik zavróci konika. Hošík obrátí koníka, 

Rajtovaše na keřchov. Zajel on si na hřbitov. 

Tsikróc keřchov vobrajtva; Třikrát hřbitov obejel; 

Na jej róvčku pozasta. Na rovečku zastavil. 



lU 



fAto «y m ty činila, 
Žo nr mí ty yimiřelá?^ 
«Štodk na tpn svékS ca? 
yHtoj ladžo na múe %íl*^ 
EóVSk zavrdéi koníka, 
BajtOTaJe zasjr preč; 
Kmiik k T jeslje zaskaka, 
B^lčik zrndiýe poptaka. 
^Neplač, neplač, laby mój. 
Sak je STěci bolcoT dosél^ 
^HóleoT je dře svěíH dosé, 
Alé žana, kajž ty běl'' 

2. 

Holbik dvě bělg nóžcy má, 
Hólčík dvě ijanej lubcy ma. 
Dyž Ton z tei jenej ^čeie, 
Da so ta druha 'ňevaše. 
i^Ňe^ňevaj se ty, bolečol 
Šak tebe ja tgž lubo mam.*' 
,yo tajku lubosí áerodžu, 
Ďjž tebe sama úekrydno.'' 
A^zaloj stáj so za ručku, 
A yjedtoj stáj so přez }učku« 
Da pót stáj tučkí áepéištoj; 
A dvoj stáj 'rodaj nadejitoj, 
^Ňetklej mi pověz, holečo, 
Kotiymž ty 'rodží bydlid 

„Bydlu, moj luby, kotrymž je, 

Sym-li jenož páeé psí tebel** 



2B6^e nafd^, ti] ^ to ne^ 

U^aáf ; 
^ecjene bub} ttooie měno; 
p\čfinil t nam ttooie Iraíe/ 
Ittoo; ttooia toota ^o ^toni, 



^Co jsi mi to finiky 
Že jsi mi ty umřela?'^ 
.Co já na tom světě chd? 
Viídmi lidé proti mn&^ 
Hoífk obrátí koníka, 
Poodejel zase pryč: 
Koník k jeslím zaafcákaJ. 
HoSík smutně zaplakaL 
^Neplač; neplač, milý mAjt 
však ve světě holek dostl^ 
i,Holek je ve světě dost, 
Ale žádná jako ty!"" 



2. 

Holub dvě bílé nožky má^ 
Hofiík dvě hezké dívky má* 
Když on k té jedné nduvíval. 
Pak se ta druhá hněvala 
^Nehněvej se ty holfinko! 
Však já tebe tdíé rád mám* 
J3 tu lásku já nestqjím. 
Když tě sama nedostanu.' 
A vzali jsou se za ručky. 
A vedli jsou se přes louďm. 
I do píU louky nepříJli, 
I nadešli k dvěma hradůnL 
A rcí mně nyní, holfino! 
V kterém hradě bydUti 

chceš ?• 
Bydlím, mílý^ v kterém ko- 

lív, 
Jsem-lí jen veždy při tobě*^ 

Smolař. 
Modlitba Pdnéf homeluUcky. 

Vótce naš, kíž sy v nebe- 

saeh; 
svečene budž tvoje měno; 
pšindž k nam tvoje krále* 
stvo ; tvcga vola so staĎi 



185 

fa) na neBiu, tát tej na femi ; kaž na nebju, tak tež na zemi ; 

nafc^ tt)fd^ebn^ I^Qe^ báji nam naš všedný khiyeb daj nam 

bjienfa ; a toobai nam nafd^e džensa ; a vod^j nam naSe 

toln^, íaío m^ tt)obatt>anH> viny, jako my vodavamy 

nafd^im tt)inilam; a netoeb} našim vinikam; a nevedž 

na^ bo $t)^tott)ania, aít ton^ nas do spytovaňa, ale vu- 

nto} naf tt)ot tel^o jíel^o. Směň. mož nas vot toho zleho. 

Amen. 

Xářeči dolnolužieké. 

Pole. Toto nářečí se mluví v částce okresů Chotě- 
buzského, Kalavského, Orodeckého a Žoravského od taměj- 
ších Srbů, vesměs protestantů, na jihu s Homolužičany se 
stj^kajících, ostatně všudy od Němců obklíčených. 

Znaky. \. Mimo e^ o, též o, ja místo b a !• : persčen 
(prsten), polny (plný); camy řčerný), mjac (meč). 2. a 
9,ja m. e: jaden (jeden), vjasoíy (veselý), yjacor (večer), 
njasony (nesený), gajašk (háječek), ^. o xsl e: buzoS, bužo, 
buzeáo (budeš, bude, budete), ryjašo (ryl), ryoš (ryješ). 4. 
q m. h: bog (bůh), tog (toho); než v předsůvce h: hokno, 
hobaj (oba). 5. c m. č: voci (oči) cas (čas), činil (činil). 
6. & m. é: loká (loket), pus (pout), volaá (volati), plaáony 
(placený). 7. £ m. d£: žeň (den), živ (div). 8. r m. £: 
tuder (tudíž), nižer (nikdež\ 

Slavemost. Nářečí dolnolužieké stejným časem s hor- 
nolužickým, t. v době reformace německé, písemně vzdělá- 
vati se počalo, dle svědectví rukopisného překladu žaltáře 
ze XVL století v knihovně WolfenbUtelské, a tiskem o ně- 
kolik let dříve na světlo vyneslo; nebot Lutherův katechis- 
mus, kniha zpěvů a agenda čili řád služeb božích, všecky 
tři od MoHera, již léta 1574 v Budišině vytišíěny. Potom 
pole národního písemnictví leželo ladem, a o zněmčení všech 
Srbů zvláště v běhu XVn. století všemožně pracováno, tak 
že v Čas třicetileté války a ještě před vyplynutím toho sto- 
letí 40 srbských far poněmčeno. Zdařileji odporovala do- 
mácí mluva cizozemštině v kraji Chotébuzském : pročež 
někteří kazatelé, uznavše nevyhnutelnost vyučování lidu své 
postavy, zvláště o předmětech náboženství a mravnosti, 
v jazyku přirozeném, pokusili se o spisování rozličných k to- 
mu cíli potřebných knih. Celá Biblí vyšla r. 1824 — Z ná- 
rodních písní něco sebráno a vydáno od Kuchařského^ Čela" 
kovského, Smolaře. 



186 



Vzor nářeéi dolnohižiekého. 



Páejšlej stej dva mloženca. 
Dva bělej, cervjenej; 
Golkn, golku páeješlej ster); 
Zagrodn nadejžestej. 

Na zagrože jo jaUoúafiky 
A na nim jabtušky; 
Spod jadnym bockom zelené, 
Spod dragim ceryjene. 

Spod jaUoňem se sednustej 
Az stej hobaj husnulej: 
.Ghtož bužo naju goré vol^aá, 
óaž buze žeú buvaá?^ 

»Nad nama sejži sylovik, 
Ten jaden drobný ptašk; 
Ten biúo naju goré volaá, 
Gaž buzo žeú buraá.** 

Sylovik yjasele zaspiva 
Na tom gaju zeleny; 
Šikjen se gajašk rozlega. 
Zelena čava spolega. 

Svita, svita, žeň buva, 
Cenrjene zoija gorejdu: 
Chto spodla svojej lubki spal, 
Ten ma cas vot něje Má. 

Ten ma cas vot lubki hiá, 
Tekje vona vot njogo; 
Vot ijedneje velik cas, 
Vot grozneje dauno cas. 



Přišlí jsou dva mladici, 
Dva bílí, červení; 
Lesík, lesík, pi^li jsou 
V zahradé si nadešli. 

Na zahradě jest jabloník, 
A na něm jablíčka; 
Pod jedním kmenem zelená. 
Pod druhým červená. 

Pod jabloňem si sednuli, 
A pak oba usnuli. 
„Kdož pak nás oba probudí ? 
Až bude den bývat?" 

^Nad náma sedí slavíček. 
Ten tak outlý ptáček; 
Ten nás oba probudí, 
Až bude den bývat '^ 

Slavíček vesele zazpíval 
Na tom h^i zeleném; 
Všechen se hájek rozléhal, 
Zelená tráva polehá. 

Svítá, svítá, den bývá, 
Červená zoře vychází. ' 
Edo vedle svojí milé spal. 
Ten má čas již od ní jít. 

Ten má Čas od milé jít, 
Též i ona od něho; 
Od krásné již velký čas, 
Od škaredé dávno čas. 



(Čelakovský.) 



aJlobIttba fanit, boínoíustďi. 

m^á)i m\á), fcnj P m ňcM; 
l^u^toéf^onc řuji ttoojo mi; 
^i^ili I mm ttpojo IraIji^ttt)o; 



ModUiba Páně, dolnoluíicky» 

Vošc naš, kenž sy na něby ; 
husvješone buži tvoje mě ; 
pšiži k nam tvojo kraltjstvo ; 



187 

tiDoia kool^ía §e gtani ato m tv(^ viSk se stání ako na 

ittbú, tat Uk na femi; Ďdbj, t^ik teke na zemi. 

nafd^ fd^bni ííii báji nám nai Sedni kljeb daj nam 

pnga ; a looba) nom ttaf d^e žínsa ; a vod%j nam nade 

loiňt, afo mil tooboloamá vini, ako my vodavamy 

nafd^im toinilam; a ňetodl^|[i našim vinikam; a ňevéži 

nag bo t))fltou>úňa, a(e l^umo) nas do spytováňa, ale hnmož 

na| 100 1 togo gíego. Símen. ims Tot t(^ zlego. Amen. 

fteě česká. 

Pók. Od pramenů Labe pod horami ErkonoSskými 
až k Dnnaji nad Kpmámem a napříč od Humenného 
v Uhřích až za Horšův Týn a Klenec v Čechách prostírá 
se v nepřetržené spojitosti pole řeči české^ pojiímajíc do 
sebe zemi českou a moravskou z větši částky, severozá- 
padní díl země uherské a malý jihozápadnii kout pruského 
Slezska. 

žHah/. 1. Dvojhláska ou misto ú : soud, blouditi* ru- 
kou, nohou, malou, velikou, tebou, 2. ú t uó místo dlou- 
hého ó : kůra, kůže, kůň, důl, potůček, hradů, hradům, 
můžeš. 3. přísuvné e před r: čert, červ, černý fmísto : 
Črt, Ěrv, črný) ; MdČeji po r : krev (m. krv). 4. pfísuvné 
u po 1: dluh, pluk, kluzký, tlustý, slunce, chlum (mfeto : 
dlh, plk, klzký, tlstý, sluce. chhn). 5. h místo g: hora, 
hrom, noha, pohan, pluh. é. c místo kyr. šč: noc, moc, 
tisía horoucí. 7. přísuvné t ve slohu sr na začátku slov: 
straka, středa, stříbro, vslříc, stříž. 8. přísuvné r ve : rmou- 
titi, zarmoutiti; kormoutiti, rdousiti, zardousiti, urputný, 
zarputilý. 

Nářečí. Dvoje : slovenské, jakž je sami Slováci jme- 
nujou, v severozápadních Uhřích; a vlastně české po ce- 
chách, Moravě a koutě pruského Slezska. 

Nářečí slovácké se ještě kolébá v ústech lidu podta- 
tranského v rozličných stranách Uher, nebot spisovní ja- 
zvk slovenský posud, jakož i moravský, jest nářečí če- 
ské, ač Bemolak proměnu Trnavskou, a pak Štur Liptov- 
skou pozdvihnouti se snažili 

Nářečí slovenské. 

Poh. Čára nářečí toto obmezigíd běží na východě 
Od ottstf TMiavy do Ondavy V^ stolici Zemnenskó až do 



188 

HfniéBé Bt Poprid, mt sercn od PífnénÉ ai do koijr 
Sólové; M xi^odč od boiT Soloré li do Stoko Uanwj 
s Dtii i MTjjmm; odlad se spoiAf kontan Monv? až 
do Dérina; odlad se ofand lui vrehod přes Pre^vdí, 
CekU. Seoe, Galanto, Dioseg. ke &ředé oa Yálni; odtud 
se chýlí k jibii až tinět k D0M9Í na Badvaii^ lakýbi 
k šeřeni k St i Nor. Tekom, odtnd tikne k Tjdíoda pod 
Modrý Kámen; odlad zadiází zpád^ na jihozápad k ^o; 
odtod se Trad k sereroTýchodn kontem Ifiík až ke Ka- 
londé: odtnd béží pies Bymaiskon Soboto, PlešÍTec, Boi- 
nam, MddaTO do Kofic; odtnd se ^ooSti k jfln okdo 
Haniskj, Tiad se na serer do harj Bonaiy, a op£t se 
9001M k jflin koTTtem Bonaiy ai pod Cjhel; odtnd se- 
skakuje až kn břehu Bodrogn, Tiad se na serer k oostí 
TemaTj do Qndayj, odkud jsme rjSIL 

^uJy. 1. široké hlásky a a u: čakai (čekati), éaša 
(jSSk)^ duSa (duSe), prjazda (přízeX zajac (zajíc), me^ 
(mčsíe); faibý (HbjX Uné (kUé), čigem (čguX In^ (KtoX 
phkea (plíce). 2. a místo é: ma, Ca, sa (mé^ té, se). 3. e 
ndsto S neb i: ďoT^ yemý, yečný, t dome; yfta» méra, 
pésdL 4. o VL e: krokom, dnchom, dannn, dobrom, ma- 
lom, sudHNn; nesemo, chodlmo, dámo; ndio, stonko^ ohni- 
sko^ Ifoo^ ideco; hmok, YÍbar, ptáňdí, priM, TcgSli (TeSfl, 
zotiraK (seteali). 5. i, l^ €h ^ed em. c: Trnte (Traee), 
na nohe (na noze), po stredie (po střeSe). 6. d^ < t pří- 
éestí bez promény: pozlaténý, diyt^ý, súdéný, oíod^ý 
(ofizeny). 7. <& m. z: prjadza (přfze), nůdza (nouze), 
medza (mezeX nezabúdzaj, nefyrádzq. 8, r' fili rf pA- 
Todnf : řepa 0^% ^é (řeč), rfeka (řekaX rjad OFád). 9.é 
pftfodni: Črero (střeTo)^ črérioe (středíce), Črqp (střep)i 
CensSa (stče&ič), čerésto (střfslo> 10. -Oo, -ám: dolního, 
idofarfmn. 11. Tynechání vkladného u slnko, stlp (shn^X 
Vk (dhih), il^. Úzký, tlstý, chlpatý. 

SímemwěL Tato, jakž řečeno, SIoTákAm s Cechy a 
Jbiarany od starodávna společná jest U ďoYáU star- 
fldi památek řefi nad včk Husitský není: y této dobé 
iRřDnnfiC oni ypisemmctví k Čechům, yklady své do obecné 
dnehoyní pokladnice podlé možnosti přinášejíce. Z lůna 
jcgidi yyšel Benedieti. z Nedozer (umřel 1615) a Tranacshý 
(nnrfel 1637). Pohromy, podiovayší na čas jazyk a pí- 
•aBBÍctfi y Čechách, nezasáhly y též míř e Uh er; pročež 
119 Sbfvácfch n schjlka XYIL a začátfcn XYIIL století fi- 



189 

stéji a správněji psáno, nežli v samých Čechách, jakž s^i- 
so\é Kermanna (umřel 1740), Béla (uvoM 1749), bratrů 
Bahylú (1734—1759), Ambrosia (umřel 1746), Hruškovice 
(umřel 1748) a jiných dosvědčujou, V novějších éasích 
pole společné pfsmenností českoslovanské v Uhřich s pro- 
spěchem vzdělávali Tablic (umřel 1832), Palkovió a Kolldr. 
Za posledních časů jali se Bemoldk (umřel 1813), Hollý a 
někteří jiní raziti Slovákům ve spisovní řeči novou cestu, 
onen v mluvnici (1790), slovníku (1825) a biblí (1829). 
tento ve výtečných básních (1824, 1841), což, jak doufáme, 
posavádní, a na vždy žádoucí jednotě ducJuz ve svazku po- 
kaje v celosti na ujmu nebude. 



Tzory iiářeěi slovenského. 



1. 



Plelo děnča, plelo lan, 
Doplelo sa do Dolan; 
Doplelo sa do chrasti. 
Ghcen ho šubaj ukrásti. 
„Njekradni ma, Suhaj, dám ; 
Ale ty priď s ludmi k nám P 
«Áč já pridem s ludmi k vám, 
Bělá rožu potrhám, 
Belů ružu potrhám^ 
Po červenej postúpám."* 

2, 
PSsně moje, pěsně, 

Ver vás já velo věm! 
Keď já stato puojdem, 

Kdeže vás já poďem ? 
Ver vás já zákopem 

Pod moj matky stěnu: 
Keď já stato puojdem. 

Slzy ma zalejú. 



1. 



n^ejo Aly4a luejio ^lan^ 
4oiuejo ca 40 4o4aH; 
4onje^o ca 40 xpacTH: 
Xuey ro niyraii yKpacTH. 
„H'bKpa4HH Ma, myrail, cbm; 

ÁAe TU UpH4b C 4y4MH K H M !^' 
„A^ A npH4^M CJy4MH RBaM, 

ÉÍAy pyscy norpraii, 
Etjy pyxy norpraM, 
IIo qepBeneli MOCTyuaii**' 

2. 
ntcHt Moe, nlcHÍ, 

Bep Bac A eejio bIm! 
Ke4b A craro nyoll4eM, 

K4eace Bac a 004*^11? 
Bep eac a aaKoncM 

II04 MOť MHTKU CTtHy; 

Ke4i» A CTATO nyoft4eM, 

CJ3U Ma 384010. 



8. 

Já som sa nazdala, že sa pole mračí: 
A to sa ínilimu začerněli oči I 
Já som sa nazdala» že pole hořelo: 
A.to sa miUmu líčko červenělo 1 



190 



Já som 8a nazdala, že sa pole blýská: 
A to si mnoj milý na piSfolce piská! 
Já som sa nazdala, že háska letěla: 
A to sa milimu koielka bělela! 
Já som sa nazdala, že sa pole trjasje: 
A to muoj milenky siije volky pasjet 

3. 

fl COM ca Ha34Ma, me ca no^e Mpa«iH: 
A TO ca MH^Hvy aa^epnijiH o^ii! 
fl COM ca Ha34ajia, »e nojie ropcjio: 
A TO ca MiUBMy abhho qepeeiitjiol 
fl COM ca Ha34ajia, »e ca nojie ójiucKa: 
A TO CH Myott mnjM na BHmTauto hmckh! 
fl COM ca Ha34aji8, xe rycaa jeTtja: 
A TO ca MH^HMy KomewKa 6ejiejia! 
fl COM ca Ha34ajia, »e ca oojie Tpaci: 
A TO Myoil MJUCHKU chbí B04RU nact ! 



Modlitba Pánéy slovensky. 

Otče náš, kteiyj si na ne- 

besacb, 
posvat sa měno tvé; 
přijď královstvo tvé; 
buď vola tva jako v nebi, 

tak i na zemi. 
Chléb náS vezdajSij daj nám 

dnes, 
a odpušč nám naše viny, 
jako i my odpuščame našim 

vinníkóm, 
a neuvoď nás v pokušenie, 
ale zbav nás od zlého. Amen. 



MoAumea zocnodhnn. 

(CjlOBeHCKl.) 

Ot^o Ham, RTepuil cm aa ne- 

óecax, 
nocaaTb ca Měno Tae; 
npífi4b KpajiOBCTBO TBe; 
6y4b BOJia TBa hro b He6ff, 

TBR M Ha SeMB. 

X4e6 nam Be34a8mí)i 4ail h^m 

4Hec, 

a 04nym naM uame bhhu, 
flKO H MU 04nyQiaMe HatnHi 

BMHHflROM, 

a HeyB04b uac b nORymeabc, 
a4e 36aB hbc 040 34ero. Amch. 



Xářeči české. 

Pole. Meze nářečí českého počínají se ňa východě 
v Sudetách, blízko Moravy, za městem Jablonným, běží 
k severu vedle Roketnice a Valešnice, kdež do Kladska 
vstupujou, přes Městečko (něm. Levm) až ku Polici, odtud 
se obracejí k západu vedle Oupice ft k jihu pod Koksem, 



191 

odtud k severu až kKoketiúcí nedaleko Jizery, odtud přes 
Plavy k Hodkovicům a dále k severu až k hoře Ještědu 
nad Hodkem i Pasekou, odtud k jihozápadu přes Jablonec, 
Křupou, Krch a Vidím k Liběchovu na Labi; dále se vi- 
nou k severu Labem, za Hošku, až k Litoměřicům, kdež 
přecházejí Labe, chýlí se k jihozápadu vedle Kopisté, ny- 
nějšího Teřesina, Lovosic, za Louny, Roěov, Citoliby, Ko- 
lešovice, za Manetín, Všeruby, Plzeň až k Dobřanům a 
Ghotěšovům ; odtud se točí nahoru ke Mži a Stříbru, se- 
stupujou dolů ke Stodu na Badbuzi, k HorSovu Týnu a 
dále za Klenec; odtud se táhnou na jihovýchod přes dolní 
Nýrsko, Kašperské Hory, vedle Vimperku, přes Záblaty, 
Prachatice, Strčíce, Čakov, vedle čcsk. Kruinlova, Nových 
Hradů, k branicům Rakous pod Hrdlořezy, kdež do Ra- 
kous vstupiyou u vsi Trpnouze, Německé, Novouves, Kra- 
bonoš, Halamky, Rabšach a Lom obcházejí; odtud ústupu* 
jou k severii, přes Jindřichův Hradec do Ždáru a k vý- 
chodu přes Kumžak, kdež do Moravy vcházejí, přes Lipo- 
lec, Děsný za Olbram-Kostel, a na jih až k samému Znoj- 
mu ; odtud se točí k severu pod Mikulovice a dále k již- 
nímu i severnímu východu přes Prostoměřice, vedle Hostě- 
radic, Olbramovic a Pohořelic ; odtud sestupujou k jihu, 
jdou na Hustopeče a Nové Mlýny, přecházejí Dyji v Led- 
nicí, vcházejí do Rakous u Lohovce, obíhají panství Val- 
čické a Rabensburské a vracejí se k řece Moravě u stoku 
jcjjího B Dyjí ; odtud padají v rozhraní mezi Uhry i rakou- 
ským Slezskem s jedné a Moravou s druhé strany, běžíce 
k éeverovýchodu a severu po řece Moravě, potoku Sudo- 
měřickém, hřebeni Tater, řece Ostravici až k Odře, kdež 
do pruského Slezska vcházejí ; odtud se vinou dále řečištěm 
Odry až pod Bohumín (Oderberg); odtud se zahybujou na 
západ přes Křenovice, Sůdice, Óldřevo^ Libtyni a Postící 
nad ÍBranicemi k řece Opavě, kdež opět do Moravy vchá- 
zejí ; odtud se táhnou na jih k Vítkovu, na východ pod 
Klinkovice, a opět na jih ke Štramberku ; odtud na západ 
St Jitčina a Hranic, oklikou k severu až k Odře, a opět 
dolů na jih až za Drahotúše, odtud k severozápadu přes 
Horní Oujezd, vedle Šternberka a Unčova, přes Ousov 
k Šumberku a Šimberku, kdež do Čech vstupujíc^ s čárou 
nad Jablonným se pojL 

Znaky. 1. Vyšší čiU užší hlásky místo původních 
širších|. a sice: e^ í místo a: dude» práce, země, věičn^f 



192 

nouze ; zajíc, měsíc, éUe, nej- (iiaj-)^ dg, krgd, (krsjčO ; 
i BL u: slib, lid, jitro, kostí (kostfl); í m. dloidiébo í: 
TÍra (véra), píseň, línost 2. e m. o: bokem, robem, sy- 
nem; dobrém, malém, suchém; neseme, chceme, známé; 
ve slovci: nebe« 3. ^ m« kyr. i> : pbek, yehnatí, sdnratí* L 
břískavé r m. r\ ri, jako T polJtíně : řád, tvář, fetéz, ře- 
meslo, tři, pře, při ; odknd pořekadlo : nepřepepři koiotře 
Petře vepře pepřenL i. k ul p: křepelka (prepelkaX ka- 
pradl fpapradí). 6. «e m. č: střevo (črevo), střída (AMa), 
střemcoa (čremdia), střep (2rep). 7. še m. áf: ohnifté; 
v Polité, lidití, královfti 

SbvemosL Čedíé písemnictví, zároveň polsktem, ohle- 
dem na béb jeho rozvinati, nejpobodlnéji na čtverj veky 
rozdéUti mflžeme, totižto: 1. vék ndadoMy od ncgstarií doby 
až do Hnsa (1410) ; 2. vék mužěkého kvetu a plodnošti, od 
Hosa až do bitvy Béloborské (1620); 3. vék sesídmutí a 
úpadku, od bitvy Béloborské až do uvedení némfiigr do 
viech ikol a úřadů zemských i méstských (1774) ; 4. vék 
počínajícího ztumusrozeníf ód uvedení nánéiny do škíd (1774) 
až do nynéjíka. 

Z pnrní doby vytonnlo potomstvu jako divem néko- 
liké neocenitelný^, čarovné krásných pomnikfk čistého ná- 
rodního básmctví, známých pod jménem LÁbuSna wuáu 
z konce IX. století a Rukopisu Krdlodoarského dkíAo 1280— 
1290. Neméné vzácné památky, co zrcadla občanskAo 
bytování tehdcgiích Čediů, jsou ústavy práv známé pod 
jmény knihy tíaréhopána z Rosenberkoy sestavené před 
r. 1346, snad již v XIIL století, rádu práva zemského okok 
r. 1378—1400, a výklad prám od Ondřeje z Dube, okolo 
n 1400 ; též nékteré úřední písenmostí a listiny ze XIV. 
století, vydané v Palackého Archivu českém. Jest jeSté né- 
kolik jiných [pro jazyk důležitých památek českého básni- 
ctví onoho veku, nejvíce nápodobení aneb přeloženi oblí- 
bených tehdáž v západní Evropé vzorft; dále nemalý po- 
čet nábožných a ascetických spisů, mezi nimiž jádmi plo- 
dové Štítného (kv. 1375), překladů žaltáře a evangelii, ano 
i jiných knih písem svatých. 

V drahém veku, jenž s Husem se počíná, takořka 
celý národ český oddtd se uméní boboslovnimu. Hus (1409 — 
1415) reformátorem tak dobře v jazyku a literatuře, jako 
v náboženství, sloutí může. Smér, jím národnímu duchu 
a tím i národní literatuře daný, trval potom^ s malými, 



193 

nepatrnými proměnami, až do konečného zlomeni národní 
síly na Bílé Hoře. Celá téméř literatura onoho věku jest 
jen nekonečná variace oné známé zásady: ,, Všecka sláva, 
všecka krása — polní tráva." Není tedy divu, že věk ten, 
v němž ve Vlaších Ariosto a Tasso, v Illyrsku Zlatarié a 
Gundulié, v Polště Kochanovský svá nesmrtelná díla bás- 
nili, y Čechách ani jednoho klasického národního básníka 
nezplodil. Ostatně psáno mnoho a v rozličných třídách, 
původně i převodně, a prosaický sloh se ku podivu zdoko- 
nalil, zvláště přičiněním Bratří českých. Řehoř Hrubý (umřel 
1514) a Viktorin Kcyímel ze Všehrd (umř. 1520), sami duchem 
řečtiny a latiny odkojeni jsouce, snažili se vzdělati češtinu 
dle vyšších, klasických vzorů: poslední pozůstavil potom- 
stvu drahou památku v knihách o právích českých. Uve- 
dením do Čech umění knihtiskařského (první tisk jest hi- 
storie Trojanská 1. 14G8, celá Biblí vyšla 1488), a rozšíře- 
uím se v nich učení německých reformátorů zvýšila se du- 
chovní a literní činnost národa v témž směru, jakýž ji od 
Husa dán jest. Z výtečnějších spisovatelů toho druhého 
oddílu též doby, jichž nemálo jest, připomeneme zde jen 
dva, jenž vzornou češtinou psali: Veleslavína (umř. 1599) 
a Komenského (nar. 1592, umř. 1672), ačkoli posledního 
jen vychování a literní prvotiny do tohoto věku padají. 
Než nejskvělejší pomník této doby, v němž český duch do- 
kázal, jaké výšky po stoletém namáhání v jistém směru 
dosíci mohl, jest BibU Králická (1579—1593), arcidílo, ja- 
kýmž na onen čas sotva který jiný národ vykázati se 
může; plod učenosti a pilnosti osmi soudělníků^ Bratří 

Ve třetí době, po bitvě Bělohorské (1620), jak du- 
chovni život národa, tak i mateřský jazyk a literatura do- 
cela klesly. Vyhnáním přemožené strany ze země, vyhrnul 
se květ a síla národa na hřbitov do ciziny. Co pozůstalo, 
v krátkém patnácti let času předěláno a obráceno do koná 
i konce. Jazyk český, odkázán sedlákům a luze, u šlechty 
a měštanů vešel v potupu, do státního jednání uveden ja- 
'' zyk německý, do kanceláře vedle českého také německý 
(1627), a ve zpustlé třicetiletou válkou zemi osazováni 
Němci. Ve školách panovala latina. Všickni spisové toho 
času nesou na sobě znak jak úpadku nauk a osvěty, tak 
i žalostné zkázy jazyka. 

Ve čtvrtém věku doplněny prostředky ku zněmčení 

Jodl. 13 



191 

Cech, v třetím za&ité, av^sdeníro nových némeclsýeh ikol 
tří hiujM, nomiálnfch, hlavirfeh a trívíáhiích ^1774% též 
pCKlloženíin n^rrnr^rihv niifíto latiny c^ ná:«troje vrn£í>Táiii Te 
vyft/Steh fikolřich ^1770, a vyobcování ícítiny ze v^ch uřa- 
dft zmvitlíicit i niíh t-kých, zvlá.4té vplyví?m t^ihilejíího ard- 
tévíířly, poíoTíiního cí-.afí;, Jo:,í;fa přelití v.4ech rbzuoroáýdí 
národů rnkon^^M Wm v j^den, i nérnecký, zaméřajídho. 
V U:t/i tti^ní nant^iupílo mimo na/lání v/kfí^enf ja^ylui á;« 
ffkébo, náhlfídkf;m jf;dnak v/nikK:ho tí:hdáž ú^ílí o náukjr 
a um^;ni r^i ci:Ié Kvrof/f, j<;driak odhtran^ní tíhoty iiotad 
na literatuře; v.^.eho dnjhu v lUtkourku h;ítd, jednak i ji* 
ných okolnohtí. Dohnutih) řuníř. 1829;, aí nímcckj pffe, 
zaáil d(lkladn<^ji zpytovati : klad a historii jazyka 6;iikčho. 
J^-fírliázka (umř. \HOU) ol;j';vi! tf-:kcm mnohé vzácné pa- 
mátky Htíiríí lítííratury; Kraya^rvm inmt. 1808j podáfBl 
lidu í>řím^*řííné na oníjii 6i« jiotřííhám Jeho <5t«nf pon6iého 
i zábavného ob>:ahn. Lid procitnul z hlubokého, dlouhého 
Kna. IV:et .«pí?^íiv.iti;lft ífí>.kých množil ho nik p^i roce. 
K vyé^Jniu Htupni pozdvihl literatura nároilní Jun/jrn/mn 
(nar* 177'í), pflvodci; le|i^ího vkuHU a tvúrc; nového felohu 
prí;ííOu í sitTki*m. Za ním zjevili w; bánnící vyftAího ducha, 
KoUAr (bářiník iSV/i/-// hmmi) a ólokoii^h), Pole literatury 
ToyMhtW) důkladnými pracemi zde o<l itnuk^/, tam od /-'a- 
Uwh\hff, onde 'mí /V/>>rA/ a opét jinde od jiných, jejichž fift- 
Kobení je.rié trvá« Nemalá (^Ástka národa nabyla přeavéd* 
(íenf o dřjííížitohtí j/řirozeného jazyka pro svůj blahobyt a 
hvé vzdélání Morava, od Htarodávna véniá soudružicc Cech, 
hUfjných y téniito v literatuře zakuAovala lohů: proéež o 
ní zde zvlá-;tní ře^ :-e nečiní. — Xejbfpííl mluvnice ósiíká 
jeHt od OohrorfhMi, (fy*Hky od /A/w/y;, úplný a důkladný 
Klovnfk oíi .Juritpnninui pak í;<l f^.mnnrMho; hWrky flárod- 
ních pí ;ní <*er;kých od ó'bihorMh'ho a Hrhiun^ moravských 
od >SV/:///, HlovenKkyeh od KoUAr</. HÍKtr;rií literatury čc- 

Bké příal .hnifpntimi. 

Vedle přťfdních bárníkfl v novéjSí dobé vynikali v ly- 
rice: Milhla Z^Virnd f*ol/d\, jehoŽ Vzneseno)' I pHrody byla 
jako véítkyní nové íIoIív b?ir.riictví níi<:eho, jsouc pronik- 
nuta duchem opravdu básnickým ; pak Clunt^lm^^ý, Ka' 

jn.arift\ Sn^ll ; ./nrořlar Karrwnirhj, fi<fUi:lai^ Jablonský ^ VfiA- 

hlw) Sfulr ři j. -- V báijjictví epickém jmenovati slaíf: 

K/irhí. Siníunírn. Sinijdrn^ jehoz bíillada Jaii za fhrta dán 
k n<'jlí|,;'íríi h\M\] fi. Mřirl„ířhi, ./. hWr, V^o^^-ta, K. Jrjtr 



195 

romim Erbenoj Jaarodava Kalitiu a Karla Hynka MáchUy 
j^ož Máj došel teprve r. 1848 zaslouženého oceněni Sem 
ďuší připoéíati též Nebeského Protichúdce. — I básnictví dra- 
matické vzděláváno zdárně. Tvůrcem jeho u nás jest Vď 
dav Klicperay který podivu hodnou plodnosti ducha složil 
veliký poěet truchloher, mezi nimiž vyniká Soběslav^ i ve- 
seloher (frašek), z nichžto Divotvomý klobouky Žizkuv mečy 
Rohovin Óverrohý nad jiné předčí. Po ^něm Turinský, psdt 
Š. Macháček, který vynikl veselohrou Ženichové a truchlo- 
híou Závis; Václav Svoboda sepsal historickou veselohru 
Karel Skřeta; Jos. Kaj, Tf/l, Jos, J. Kolár a Mikovec, — 
V básnictví sutyrickém sluší jmenovati Jaroslava Langera^ 
Jwm, Prav. Koubka^ Rnbeše a K, Havlíčka. — Bajku pěsto- 
vali Jos. Chrněla, Vine. Zahradník, K. Vinařický, Klácel aj. 
— I v románech a povídkách razil dráhu V. KJicpera, je- 
hož Točník^ Vítek Vítkoinc mají cenu trvalou: pak Jos. J. 
Kolár a Jos. Kaj, Tyl, jehož četné povídky, novely i ro- 
mány líčí v nejrozmanitějších podobách jednu myšlénku — 
lásku k vlasti a jazyku 

Neméně než písemnictví básnické pokročilo i prosain 
cké. S největším zdarem vzdělával se déjq)is domácí. I po- 
vstala té doby dvě díla historická ceny nehynoucí: Šý^a- 
fíkový Starožitnosti slovamké a Palackého dějiny národu če- 
ského. O dějinách povšechných sepsal Smetcma knihu zají- 
mavou pěkným slohem. Sem též pj4počísti sluší Tomíókovu 
Dobu prvního člověčenstva^ 

O zeměpisu vydal obšírné dílo K. VL Zap. Dílo ce- 
stopisné vydal Jan KolUr o Itálii. 

O naukách filosofických psali po Ant Markovi (Umni- 
ce) Hyna a Klácel. 

Vědám přírodním položil u nás pevný základ věrný 
druh Jungmanna a Palackého Jan Svatopluk Presl, který 
celý život svťy věnoval jedné vznešené snaze, pěstování věd 
přírodních jazykem českým. Mimo něho pracovali v tomto 
oboru Václav Staněk, Karel Ammerling, Kodym, Sedláček a j. 

Mezi spisovately duchovními té doby vynikli: Zcu- 
hradník, Ziealer, AI Vacek, Jan Valerian Jirsík, Hnojek a j. 
Jako řečm'ci duchovní prosluli: Jirsik, Havránek, Zahrad- 
ník, Ant. Marek, Hora, Tupý, Škoda a j. mezi katolíky; 
mezi protestanty Jan Kollár, Kuzmány. 

Jako básníci lyričtí a lyricko-epičtí vystoupili za po- 
sledních let: J. V. Fric, V. Hálek, J.Jahn, J.Neruda, O- 

13* 



196 

dUnský, Crlia a j. I básnictví dramatické za posledních let 
horlivé péstováno. K staiiím jeho vzdélavatelům přistou- 
pUí Vtt. Uálek, J. V, Frié, l^e^jer, Jeřábek, V. Vlček, co 
skladatelé truchloher; ./ Neruda co spisovatel veseloher. 

NejzdaiHlejší dflo v oboru povídek jest Babička Bo- 
ženu Nétncové; po uí jmenovati sluší: Karolinu Scedouy V. 
IlalkUf PfieijrOy Fr. l^avdu, Choffiolouška, 

Obzvláštní zmínky tuto zasluhuje prostonárodní dílo 
ZapovOf Česko-moravská kronika, pravé vycbázejícL Déjioj 
americké vylíčil v obšírném spise J. B* Malý, anglické 
Tomíéek a Zelený. 

Jazykovědu Českou a vůbec slovanskou pěstuje M. Hať 
tála s nevšedním zdarem. F. J. Jezhera pečuje o všechna 
slovanská nářečí, hledí jedním písmem všechna sobě při- 
blížiti, jakž to u klasických Řeků bývalo, k čemuž svým vše- 
slovanským časopisem Slovéninern cestu klestí. 

Ku pěstování nauk právnických a politických zřídili 
r. 1861 kníže Thum — Taxis, K. J. Erben a Jeřábek ča- 
sopis Právník, jenž jeví nevšední činnost. 

Také 7iáuki/ přírodní pěstujou se horlivě. Středištěm, 
ano buditelem snah těchto byl Časopis Živa, založen od 

J, Purkyné a Jana Krejčího, 

Nauky lékařské zastoupeny jsou od počátku r. 1862 
zvláštním časopisem, který spravuj ou dr. Podlipský a dr. 

EiselL 

Zvláštní péče věnovala se v poslední době literatuře 
školní; kteréžto jest Řezáčův časopis Škola a život horli- 
vým vůdcem, k nčmužto se nedávno přidružily Šrúik&o 
Školník V Hradci Králové, Vitákúv Pěstoun Moravský, a Slo- 
túv Národní učitel na Slovensku. 

Patrným znamením na poli píb^emnictví náboženského 

jsou časopisy: Časopis katolického durÁovenstva, Blahovést 
v Praze a Ilias v Brně, pak dvojí vydání BibU, Frenclovy 
na základě Procházkovy a Bezděkovy na základě Králické. 
I evangelíci pracu jou pilně v literatuře náboženské, o čemž 
svédčí časopisy: JlUisy ze Siónu a Hus. 

O věcech hospodářských psali: Rieger, Kodym, bratří 
Karel a Ja7í Lamblové, F, Špatný, Ilnojek, Pečírka, 

Víz JoJí. Jinignuvíma: Historie literatury české 2. vy- 
dání 1849; A. V, Sembery: Dějiny řeči a literatury Česko^ 



1&7 



slovanské 1858 a násL K Sabiny: Dějepis literatury česlech- 
devonské 1860 a násl. Viz též: Výbor z literatury české 
L dfl Y Praze 1845 ; dO H. část 1. a 2. 

Vzory nářečí českého. 

A) z Cech, 



1. 



(Čelakovský. Erben.) 



1. 



„Pod našima okny 

Teče vodička: 
Napoj mně, má milá, 

Mého konická I ** 
^Nechci, nenapojím; 
Já se koně bojim. 

Že jsem maličká.^ 

„Pod našima okny 

Roste oliva: 
Pověz mně má milá^ 

Kdo k vám chodívá?" 
„E nám žádný nechodi; 
On o mne nestojí, 

Že jsem chudobná/' 

„Pod našima okny 
Roste z růže květ: 

Pověz mně; má milá, 
Proč tě mrzí svět?** 
' Mne svět nic nemrzí, 

Ale srdce bolí: 
Plakala bych hned !" 

2. 

Na kopečku stromeček, 
Pod kopečkem louka: 

Ach, když já si zpomenu 
Na svého holoubka I 

Ach, když já si zpomenu 
Ve dne nebo v nocil 

Tak se semnou celý svět 
Do kolečka točL 



„[Io4 HaniHMa okhbi 

Teqe BOAHMRa: 
Hano8 mhí, mš MH^á, 

Méro KOHÓqKal'' 
^HexiiH, HeHanoiíiÍM; 

fl Ce KOHt óofíáM, 

JKe cen MajH^Ká/' 

„no4 HamHMa okhu 
PocTe ojAsa: 

riOBtS MHt, Má MH^á, 

Kao k BáM x04áBá?^^ 
,,K HáH acá^uú nexo^á; 

Oii o Hue HecTOfiá; 
JKe cen xy406Há." 

,;n04 HaiDHMa OKHLI 

Pocie 3 pýace KBti: 

HOBts MHt, Má MR4á, 

IIpOl T-b HpSÚ CBtl?" 
„Mue CBtT HHU HeMp3á, 

A^e cp4iie 6o4á: 
ELiaKa^a čux rHe4l'' 

2. 

Ha KoneiKy cípoMeqeK, 
II04 Kone^KCM 4oyKa: 

Ax, K4U3K A CH anoMCHy 
Ha cBéro roJioyÓKa! 

Ax, K4M« íi ^^ anoMeny 
Be 4He He6o b noiin! 
TaK ce ce MHoy xk^avl cbít 

Jifi KOJieMKa TOHH. 



198 



Jak jest tézko umírat, 
Když todesti teiif : 

Ještě hůře milovat, 
Co k libosti neni. 

Co k libosti bylo, 
To mě opustilo: 

Co k libosti není, 
Samo za mnou chodí. 

3. 

Čí jsou to koníčky 
Na tom našem ouhoře? 
Oni se tam pasou 
Od samého poledne. 

Kdybych já věděla, 
Že jsou mého milého, 
Já bych je zahnala 
Do jetele bílého. 

Kdybych já věděla. 
Že isou mého Jeníčka, 
Já bych je zahnala 
Do pěkného zelíčka. 



nK CCŤ TbjRRft yii^a^, 
KjtMi ói^Áěcřňí tfeiíÉ: 

Eiírrb ťýpt vttjiOBaT, ' 
Uo K jiHóocTH Hena. 

Uo K w1h6octh 6ujio, 
To Mt onycTHjio: 

Ho R jh6octh HeHH, 
CaMO 38 liHoy xoAjk, 

3. 

Mh Bcoy TO kóHáqRU 
Ha TOM HameH oyťopt? 
Ohh ce TaM nacOy 
Oa caxéro nojie4H6« 

K4u6ux Á BtAtjia, 
^e ficoy Héró mtiÁévOf 
fl 6ux e aaraajia 
4o eTPjie Ďájéro* 

K4u6ux A BÍ/rbiAa, 
URe Kcoy néro Ená^Ra, 
fl 6ux e 3arHli;«a 
4o ntKHéro sejiáqRa. 



B) ZM<yi*avy, 



1. 



Proč, kalino, v struze stojíš ? 
Snad se tuze sucha bojíš? 

„Já se sucha nic nebojím ; 
Kde sem zrostla, tady stojím.^ 

Proč, kalino, neprokvétáš? 
Snid že ani vrchu uěmáš ? 

fJi sem dávno prokvétala 
Červenýma malináiha. 

S vrchu vrabci obžíobali, 
Z dola panny oblámaly.** 



1. 



Ilpo^, Ha JHHO, B CTpyso CToHám ? 
Geua ce Ty3e cyxa 6oÍiáni? 

gfl ce cyxa hhu nedolUbi; 
KAeceHapocT^a, TaAUCToBáii.* 

Ilpoq, Ra^HHO, HenjKňCBéTám? 
ChB4 me shU epXy néítílm? 

r,íl cen AáBHO npoRBéTa.ia 
^epBCHÚMa najiHHava. 

C epxy BpaóuH c6306ajtt, 
3 AOJia 'taaHHH o6jáHflfwiu.^< 



m 



Oblámaly Ba kytečky 
Mládenečkům za kloboučky. 

Ulomila každá svému; 
Já ubohá nemám komul 

Já svou pustím po potoce, 
Snad ju najde nékdo přece. 

Já ju postím po palášó, 
Kde mládenci koně pasou. 

Pasou jich tam na dolině, 
Na té drobné jetelině. 

Pasou jich tam na trávníčku : 
Chyt kytečku, šohajíčku! 

(Sušil.) 

2. 

Ach, Bože, Rozbožel 
Kde je má maměnka? 

Už na ní narostla 
Zelená trávěnka! 

Zelená trávěnka 

Modrým kvítím kvete: 
Že už mne maminko, 

Vdávat nebudete. 

Ach Bože, Rozbože! 

Kde je mi^ tatíček ? 
Už na něm narostl 

Zelený trávníček I 

Zelený trávníček. 

Červený hřebíček, 
Že už mne nebude 

Vdávat můj tatíček. 

Já nemám maměnky 
A nemám tatíčka; 

Já tady mám jenom 
Jednoho bratříčka. 



M^áACHeMKýM 3a KJio6oyqRU. 

y^OMH^a Kasiu^ cfiéMy; 
fl yóoTÁ uenéu Kóny. 

fl CBoy oyCTÚH no noioue, 
CmA H> Hafi4e híkao npti^e. 

fl H) nycTáH no na^r^mó, 
Kac MÁÚAenm KOHt nacoy. 

Ilacoy Hhx raH na 40^iiHt, 
Ha Té 4po6HÓ ere^HHt. 

Ilacoy ííhx TaM Ha TpáeHiiqKy: 
XuTb KUTe^Ky, moraftáqKyl 



2. 

Ax Bo»(e, Poaóoxce! 

K4e e Má MaMtHKa? 
y^ na Há HBpocTja 

selená TpásinKa! 

StMená TpáetHKa 

Mo4púM KBilTáH Kfieie : 
Xe yac mho, mqmhhko, 

B4áBaT He6y4eTe. 

Ax BoHce, PoBóoHcel 
K4e e Mýfi TaiH^eK? 

Ym Ha HtM HapocT4 
SejeHÚ TpáBHÚ<ieK! 

deAQRÚ TpáBHŮqeK, 
%pBeHÚ rptóáqeR, 

Híe y« MHO He6y4e 
B4áBaT nýá TarAqeK, 

fl HCStáH MaMtHKKl 

A HOMáH TaTH^Ka; 

fl Ta4U MáM CHOM 
E4H0r0 ÓpaTpbHHHSl, 



200 



Ach Boie, Rozbožel 
Jakou já křivdu mám I 

Komu požaluju, 
Když rodičů nemám? 

Požalovala bych 
Svému bratiíčkovi; 

Přec to tak nebude, 
Jako tatíčkovi. 

Požalovala bych 
Své milé sestřince; 

Přece to tak není, 
Jako své matince. 

V Slavkovském krchově 
Holubička sivá; 

Že tam odpočívá 
Má maměnka milá. 

V Slavkovském krchově 
Vyrostá hřebíček; 

Tamto odpočívá 
Můj milý tatíček I 

Modlitba Pdné^ česky. 

Otče náš, jenž jsi na ne- 
besích ; 
posvěf se jméno tvé ; 
přijď království tvé ; 
buď vůle tvá 

jako v nebi tak i na zemi. 
Chléb náš vezdejší dej nám 

dnes; 
a odpust nám naše viny, 
jakož i my odpouštíme na- 
šim vinníkům, 
a neuvoď nás v pokušení, 
ale zbav nás od zlého. Amen. 



Ax Eoxe, Po36ose! 

Hkoj a KpHB4y Mán! 
KoMy noxcajiyio, 

K4UHC p04H*lý HCMáM? 

no3Ka^OBa.«a 6ux 
Ceéiiy 6paBpá«iK0Bii ; 

nptii TO TaK He6y46, 
Hko TaráqKi bh. 

IToHca^OBa^fl 6ux 
Csé MH^é cecrpHHiie; 

Ilptue TO TBK' HCHá, 

Hko CBé MaTHHiie. 

B C^flBROBCKéH RpX<»Bt 

FojjĎnqKa CHBá; 
JKe Tč)M 04noqáBá 

Má MHMtHKa HILlá! 
B CjiaBROBCKéM KpxOBt 

BnpocTá rpióťmcK; 
TaHTO o^noqHBá 
Mýil MH;iú THTáqeKl 

ModAumÓa Uánib, HtcuH. 

Otmc Hám, CHXE ficH Ha hc- 

6ecáx; 
nocetTb ce fixéno TBé; 

npiliiAb Kpá^OBCTBH Tfié; 

6y4B Bý4e tbh 

AKO B He6n TttK H Ha SBMH. 

X4é6 Háoi Be34ettiiiá 4ett nin 

4Bec; 
a 04njcTB HáH name bhbu, 
HKO»; n MU 04noymTáHe Ha- 

mHX BHHHáKýM, 

a HejB04b Hác b nORymená, 
a.ie 36aB Hác 04 3'iéro. Amch. 



ŽOl 



část II. 



Mluva JihoYýchodni. 

Pok. Mluva tato prostírá se po zemích přeobšímých 
od národa illyrského^ bulharského a ruského zaujatých, a 
do tří evropejských států, t. tureckého, rakouského a ru- 
ského ytélených, dosahujíc na severu Archangelska^ ndL nim 
Soluně, na výcliodu celistvě VjaUcy a Saratova, roztroušeně 
až Ameriky, na západu Gorice a Terstu, anobrž až Běle 
v království Benátském. 

Znaky, 1. d před I Se nepřisouvá : sálo (sádlo), mylo 
(mýdlo), kadilo (kadidlo), moliti sja (modliti ae). 2. ď a 
t před Z a 71 80 vysouvají: a) pal (padl), vel (vedl), král 
(kradl); sčel (sčetl), cvél (kvetl); b) vjanu, vénu (vadnu), 
vsprenu (probudím se), vozbnu (vzbudím se) 5 svenu (světuu, 
svitnu), vzblesnu (vzblesknu m. vzblestnu). 3. přísuvné I 
m. změkčujícího j po rotních: žemla (země\ kápla (kápě, 
krůpěje), krovla (krev), sopla (píšfala), koraol (koráb), že- 
ravl (zerav, jeřáb), vopl (vep), javlu (jevím), kuplu (kou- 
pím), dremlu (dřími), lovlen (loven), vablen (váben) toplen 
(topen), ostavlen (ostaven), postavlati (stavěti), pogublati 
(hubiti). 4. m ve slově motriti a odvozených smotriti, smo- 
trěti, šmátrati atd. (patřiti atd.). 

Řeči. Troje : iUyrsháy buUiarská a rusMy první se tře- 
mi, druhá s jedním, třetí se dvěma nářečími, o nichž týmž 
pořádkem obzvláště jednati budeme. 

Řeč illyrská. 

Pole. Od Kysegu ve stolici Železné až do oustí řeky 
Bcýary v tureckých Arbanasech v dýl a od Temeáváru 
v Uhřích i Negotína v Srbsku až k městečku BéU v krá- 
lovství Benátském v Hf panuje u spolitého lidu, s malými 
výminkami, jedna a táž řeč slovanská, na tré velmi pří- 
buzných nářečí rozdělená, již nejpohodlněji a za zvykem, 
již od jiných uvedeným, obecným zeměpisným jménem řeči 
illyrské vyznačiti můžeme. 

Znah/. 1. e místo %: měšec (měsíc), pamet (pamět), 
peta (pata), red (řád), pet (pět), meso (maso). 2. e m. y 
ve skloňování: ribe (ryby), glave (hlavy), sestře (sestry), 
krave ^ávy), dare (dary), grěhe (hříchy), kujige (knihy), 



i 



sos 

jnnake ťjon&ky)' 3. i m. y : riba (ryhú), kiSa CdéSf), gibeti 
(hýbati), sin (syn), mí (my;, ví ívy), ti (ty), při éemž ^ n, t 
vždy zůstávají tvrdé, k. př. /ioc/iVí, čti jako by bylo psáno 
ícskjr hody ty. (Pravopís íllyrský nezná žádného y^ 4. dj 
2í j \ d£ ití. £d: rodjen, rojen (rozen), sndjen, snjen řsoa- 
zen^, nndjen, nujen (nuzen), žedja, žeja sžizeĎ), medja, 
meja (meze), túdj, tuj (cizí). 5. r m. i: more (mAže\ re- 
nem (ženu), jere (jež, ježto), ar (až), zar (zdaž), dokler 
(dokudž), ure, vrc (již), terč (též). 6. drahý pád jedn. 
po£ta u přídavných na- aa : dobroga, dobrega, dobriga (^do- 
brého), zelenoga (zeleného;. 7. První os. přít. Časa vmn. 
poetu na — rno: igramo (hráme), sipamo ísypeme), oremo 
(ořeme), pletemo (pleteme), držimo (držíme), mérímo (mě- 
říme), trgujemo (trhujeme, kupčíme). 

JNdřek, Jakož lid řed touto mluvící třemi obzvláité 
jmény národními vyznamenávati se uvykl: Blovincfl, Obar- 
vátft, Srbfi, tak i troje nářečí v řeči jeho hned na pohled 

se rozeznává: šlovíniké, chan?dt$k4 a arb^ké. 

TSáMú slovinské. 

PoU. Do objemu tohoto pole padají země slcdogíd: 
částka Štýrska, Korutanska néco přes čtvrtinu, Krajina bez 
mála celá, zeiné illyrského Fomoří (Gorica, Oradiňka, Terst), 
Částka Istrie, uzounké krajirité stolice Záhřebské í Varaž* 
dínské, a díl stolice Železné i Saladské. 

Znaky. ]. v místo u na začátku slov: vbog (obobý), 
vboj r vražda;, vmor (úmor;. 2. Ch tuk silné jako v Čc- 
Stirié, ačkoli jen h se jiíáe: hlad, hlapec, hléb, hromota, 
duh, vuho čti chladl at/J. ucho. 3. é m. i, ť: peč (pec), 
sveča (kvíc<3), mačoha (macecha), vučeč (učíc;, ^per místo 
pri: perhaja (přichází;, perprava (příprava), per konjih 
(při koních). 5. Vkladná polohláska ě: faerbet (hřbet), tem 
(tnj; ; jindy se vynechává : love (lovec), lonc ul lonbc (mnec). 
6. Dvojný poč. v úplnosti, jako v nářečí lužíckém. 

HlmamoHi. Velmi staré a vzácné památky tohoto ná- 
řečí zachovaly se v latinském rukopisu druhdy Frísioském. 
nyní Mnichovském, p.saném mezi n 967 — 1)94, rukou bi- 
skupa IVisinnkého Abrahama, totiž tři kusy nábožného ob- 
sahu, vyrJané v Petrohrade a ve Vídni. Potom následuje 
přestávka nčkolika st^^lcU, až do polovice včkn XVL, v némž 
učení nčmeckých reformátorů v tyto krajiny vniklo, a uďoDÍ 



203 

ktiŽži ÍViii^, Sohúríí a j. o roíSiřoráflí jeho ťísilnou péči 
vedli. Tehdáž, zvláště nákladem štédrého podporovatele 
Janeže pá;na z tl^gnada, mnoho nábožných a bohoslužeb- 
ných knih sepsáno. Po lidnšenf , z rozkazu cis. Ferdinanda IL 
protestatitísmu v téchto zemích, vydávali katoličtí kněží po- 
třebné pro lid kn&y v fíářečí domácím až do nynéjška. Na 
konci předešlého století přeložena a vydána i celá Biblí 
v Lublani. ZnameniterjSí spisovatelé z novějších časů jsoa: 
Vodňíkf Presem^ biskup RaunikaTj MetelkOy Jarnihmé a j. 

Vzory náfeéi slovinského. 
Jř. Z Krajinská. 

P^eši, plješi, cmi kfts ! Pospěš, pospěš^ Černý kos ! 

Kam bom pljesu, ki sům bés. Kam bych spěchal, když jsem 

bos? 

Kam si sóje čreulce dů? Kam jsi své střevíce dal? 

Sóji lubd sěm jih dů. Svojí milé jsem je daL 

Kam jih je lubca dejla? Kam je tvá milá dala? 

V grmiček jih je zakopala^ V kenček je zakopala. 

Kej je tisti grmiček? Kde je tento keříček? 

Grmiček je pogóru. Keříček ten uhořel. 

Kej je tisti pepio? Kde je z něho popelík? 

Voda ga je vzela, Voda ho jest vzala. 

Kej je tista voda? Kde je tato voda? 

Golobci so je popili. Holoubkové ji vypili 

Kej so tisti golobci? Kde jsou tito holubi? 

Gospdda jih je pojejla. Panstvo je všecky pojedlo. 

Kej je tista gospdda? Kde je pak toto panstvo? 

Cres prelaz je skočila, Přes průlez přeskákalo, 

Bitito si razpočila. Zadky si rozlámalo. 

(VraB.) 

^. Z Ko)*utanska^ 
a) ZBožje. 

Per nas je pádu velik snehi U nás napadal velký sníh, 
Sačemi moži do kolen: Všechněm mužům až do ko- 

len: 
Západu je detet vesi, Zasypal jest devět vesnic, 

Dffvet vesi, sedom cerkví: Devět vesnic, sedm kostelů: 
Se n#ridi drujéba, Nevidí se nic jiného, 



204 



Eo nove cerkve y&rh turna. 
Tam hoři šedi černi kůs, 
Lépo žvižha noj poje^ 
Dabi skoro Tihred bůa, 
Dab' se hribci prekopneli, 
Dabi radle jahodce, 
Jahodce noj yjolice, 
Dab' dečle peršle térhat je, 
Dabi kůs večbarti vidu je. 

(Mayr.) 
b) Ze 

^Půbič moj je Soň v pňa- 

nin% 
Strělaf cudnq. vs% zvěřiny. 
AV ga bo zvěřina vjedůa, 
Koj bon dečůa půbča meůa!" 
Srenčata ga dva medvěda, 
Eista půbiča vjedůa. 
Dečůa je v potoce praňa, 
Je pertekůa voda vsa ker- 

vava. 
Še en maů je dečůa praůa, 
Eůobičič že před njq, per- 

půaůa 
Eůobčič je pa že poznaůa, 
E' je zójece cu deůaůa. 
Še en maů je dečů a praůa, 
Půbič že před nj% perpůaůa. 
«0 je jeje moja gůava 1 
Ean bon dečůa půbča djaůa? 
V gartelě bón ga pokopaůa, 
Rožce bón po njemi sjaůa; 
Der bon dečůa růžce pleůa, 
Půbča bón u žinji meůa." 

(Mayn) 



Než nové církve vrch věže. 
Tam na něm sedí černý kos, 
Pěkně hvízdá i pěje, 
Aby brzy jaro bylo, 
By se pahorky odta7ly, 
Aby rostly jahody, 
Jahody i fialky, 
By dívky piSšly trhat je, 
Aby kos vícekrát viděl je. 

Zlije. 

pHošík můj šel na vršino, 

Střílet divokou zvěřina. 
Edyby ho zvěř zadávila, 
Ede by dívka hocha vzala? 
Potkali ho dva medvědi, 
Tito hocha zadávili. 
Děvče na potoce pralo, 
Přitekla voda celá farvavá, 

Sotva že jen málo dívka 

prala, 
Elobouček před ni připlaval 
Elobouček i hned poznala, 
Byla tužku k němu dala. 
Sotva že jen málo dívka prala. 
Hošík jest před ni připlaval : 
„Ové, achich ! moje hlava ! 
Eam by dívka hocha dala? 
V zahradě jej pochovala, 
Růže po něm nasázela; 
Edyž pak dívka růže plela, 
Hošíka vždy v mysli měla.** 



3, Ze Štýrska, 
Z Gelkského okolí. 

„Djekle, djekle, jez tebe „Dívko, dívko, já se tebe 

prašan : ptám, 

Eaj ti daelaš v várteci ? Co ty děláš v zahrádce ? 



205 



AI ti drobné rožce bjereš? 
AI ti zjelen roímarín? 
Djekle, djekle, jez tebe pra- 
šan: 
Nebi ti hotlo moje biti? 
Jez bi ti kupů párstanj zlat.* 
yKaj bi mjeni mamca rjekli, 
Da bi párstanj vidili ?" 
„Djekle, djekle, neznáš la- 

gati, 
De s' ga v várti najdilo ?" 
„Ejer bi mjene učio lagati, 
Tiéti bo sovražnik moj." — 

^Jez son biu danes y Lub- 

lanci 

V sojih laepih škomicah; 
Pa son vidu jakše rožce, 
Ko 80 v tojmo várteco," 
i,Jez son bia danes v Lub- 

lance 

V sojmo laeprao gvanteco; 

Pa son vidla jakše ftice, 

Eo so v tojmo fogležo** 

(Vraz.) 

2. 

O sijaj, syaj, sonce, oj son- 

ce roraeno! 
Jaz nemrem ti 8\jati od vel- 
ké žalostí. 
Če ráno jaz perbajam, se 

dekle kregajo; 
Če pa ráno zahajam, pastir- 

ci jočejo ; 
Ge sijam na planině, vidím 

sirotice ; 
Če sijam na dolině, pa vi* 

dim šterčeke. 



Zdali outlé růže trháš, 
Neb zelený rozmarfn? 
Dívko, dívko, já se tebe ptám, 

Nechtěla-li bys mojí býti? 
Eoupil bych ti prsten zlatý. *• 
„Co by mi maminka řekla, 
Edyby prsten uviděla?" 
„Dívko, dívko, neumíš lháti, 

Žes jej v zahradč našla ?" 
„Kdo by mé chtěl uČit lháti, 
Ten by byl pak vrahem 

mým 

„Já jsem byl dnes v Lub- 
lani, 
Ve svých pěkných střevících ; 
Tam jsem viděl jakés růže, 
Co jsou tam v té zahradě." 
„Já jsem byla dnes v Lublani, 

Ve svém pěkném oděvu; 
Tam jsem viděla jakés ptáky, 
Co jsou tam v té klecičce. 



u 



O svítej, svítej, slunce, aj 
slunce ruméno, 
Já nemohu ti svítiti od vel- 
ké žalosti. 
Když ráno já přicházím, tu 

dívky vadí se; 
Když pak časné zacházím, 

pastýři plakají; 
Když svítím na vršiny, vidím 

jen sirotky; 
Když svítím na doliny, tu 

vidím žebráky. 



206 



Molitva Gospodnjay slovinskL 

Otče naS, ki si v nebe- 
sích; posve 
ceno bodi tvoje ime; přídi 

tvoje 
kralevstvo; isidi se tvoje 

volja, 
kakor v nebesích, tako na 

žemli ; 
daj nam dauas uaS svak- 

dajnu 
krug, in odpustí nam naše 
dolge, kakor tudi mi odpuš- 

čamo 
našim dolžuíkam, íu ne vpel- 

uas v skušňavo, temuč nas 



od zlega. Amen, 



reši 



MoAumea Focnodují, 

CJOBHUCBM. 

Or^ie HitiO; KU CH b Hfj6e- 

CHx; 
nocBť4eMO 6oAU tboo hmc; 

npH4iii 

TBOO Kpa.ieBCTB0; HCHAU CO 

TBOfl 
BaiA, KBKOp B Ui ĎCCBX, TBKO HB 

sťMJn; 4aA nav ^asac eam 

CBRK- 

^iiiÍHuB Rpyr, lili ojknyciu naH 
Hanie 404re, K>Kt»p Tyjja mh 

04Hy- 

maHO BOUUIH 40J»:illlKaH ] BU Be 

BO .iflHBBC B CK3'uiflbaB0|TeHyq 
Bac pemi 04 saera. Am* b. 



Nářeéí charvátské. 



iWť. Obvodní cara počíná se na severu ve stolici 
Saladské u vtoku Krky do Múry, a táhne se na západ 
Můrou až do hranic štýrských: odtud se kloní kjihu roz- 
hraním stolice Saladské od Štýrska až nadPreseku, kdež 
k západu se vychylíc do Štýrska vstupuje a pod Eřížo- 




odtud se ^-rací vvchodní stranou Dráw rozmanitými okli- 
kami a záhyby k severu i severozápadu přes Gigu, BeheĎ, 
M. Komárno a V. Kaníží až ke vtoku Krky do Múry. 

Znah/, !• e místo i: svět (svét\ "tělo ^^télo^ vera 
(viraX dttva (déva). 2. e vkladné: deržatí (držeti \ serdce 
(srdceX perst (prst), smert (smrt\ terp\)ivno (trpělivě^. 3. 
um. /; pun (pln), vuua (vlna\ 4. odvržné r před la: 
las (vlasX 1^^ (vlast, t. vláda\ Ladislav ^Vladislav). 5. 
náměstka hý místo čto (přímořsky ój, srb. o^(.\ sta. č. co). 

<S2orenKA>t Počátek slovesnosti charvátské. s vylou- 



207 

óenim Přimořanft a Ostrovanů, nepřesahuje XVI. století. 
BylaC doba, když učeni německých reformátorů hluboce až 
do Charvát bylo vniklo, že nékteří kněží o spisováni knih 
86 pokusili, mezi nimiž Biicic katechismus a jiné nábožné 
knihy vydal, později docela zničené. Pak Peraašic a hrabě 
jSrinahi (sfat 1. 1671), pravnuk Sigetského hrdiny Mikuláše 
Zrínského (Šubiče) ; dále Belostenec a Vizerovič co spisova- 
telé vystoupili. V druhé polovici předešlého století počet 
spisovatelů znenáhla růsti počal. V čele jejich vyznačuje 
86 Míkloušič a Krizmanič. Od té doby, co čelnější char- 
vátštf spisovatelé, původem Gaje, nářečí illyrské za spi- 
sovní jazyk přijali, spisové v nářečí čistě charvátském již 
jen pořidku vycházejí. 



Vzory nářečí cliarvAtského. 



1. 

Sadila sem bažulek. 
Sad mu ima treti den, 
V skrovnom městu za gra- 

dom. 
ídemo ga gledati. 
Jel je zniknul i precvel ? 
Utergnemo kite tri: 
Jedna tebi na škerljak, 
Druge meni vu ruke, 
Tretju z sobům vzememo, 
Kad pojdemo vu gosti 
E mojoj majki na večer. 
Nesedaj ti pri meni, 
Da se Ijudi nesete, 
Da se mi dva Ijubimo. 

(Srezněyský) 



1. 



Vsadila jsem bazalku, 
Ted tomu je třetí den, 
V skrovném místě za městem. 

Půjdeme ji hledati, 
Zdali vznikla i zkvětla? 
Utrhneme kvítka tři: 
Jedno tobě na klobouk. 
Druhé pro mne do ruky 
Třetí s sebou vezmeme. 
Když půjdeme co hosti 
Kmojí matce na večer. 
Nesedej si vedle mne. 
By lidé nemyslili. 
Že se my dva milujem. 



2. 

Tráva zelena! 
Gdo bu tebe, tráva, kosil 
Kad ja budem pušku nosil ? 

Roža rumena! 
Gdo bu tebe, roža, tergal, 
Kad ja nebum k maši hodil? 



2. 

Trávo zelená! 
Kdo tě bude, trávo, kosit, 
Když já budu pušku nosit? 

Růže ruměnál 
Kdo tě bude, růže, trhat, 
Když nebudu na mši trvat? 



208 



Vino &rleno! 
Gdo bu tebe, vínce, pil, 
Kaá ja budcm v žemli gnil? 

Gora vysekal 

Saki grozdek po poličku, 

Saki tersek po vedricu. 

(StiíznMkf.) 

Moliiva (foifpadna, hrvatski. 

Otče nafi, koj bí na nebe- 

sicb; 
sveti 80 ime tvoje, 
pridí kraljevstvo tvoje, 
budi volja tvoja kako na nebi 
tako i na žemli ; 
kruga naňega vsakda.^nčga 

daj nam danas, 
i odpustí nam duge na/>e, 
kak i mi; odpuóčamo dužni- 

kom našim; 
i neupeljaj nas vu skuíovaůe, 
nego oslobodi nas od zla. 

Amen* 



Víno červené! 
Kdo tě bude, vínko, pít. 
Když já budu v zemi hnít? 

Horo vysoká! 
'' "" ' " pintičc^ 



Každý trsek po 



MoÁumea iocnodnny xpeamcKÍ^ 
Omr aaoi, HnŘ ch h^ hcóccrx* 

CHCTH Ce Hfle TBtie, 
n|)H4H KpajtsCTBO TBOe, 
6y4H BO^Ifl TBOS KdKO HE H('6y 
TflKO H Ha 3CMM ; 

Kpyra Hamcra BcasAainrtra 

4att Hax A^HiCy 

u OAuycTu HHS AjTú Banie, 

lUIK H MH OAOyiUaBO AyXHHKOX 

HanuJi; 
H unynejall aac By csyuiOBaiti 
Hero 0C4060AH uac 04 aJt. 

AseH. 



Nářeéi i^rbi^ké. 

Pole. Položíme zde zevrubnější ohraničení knížetství 
srbského a Cemohory, jakožto vlastí výtcáié srbských. Ob- 
vodní čára knížetství srbského jest na severu Sáva od Ráče 
do oustí Timoku, potom tato řeka, dále irfxhodní její po- 
břeží až pod Svrlík, odtud příčná čára přes hory ke vsi 
Draževci na bulharské Moravé pod Niáem ; na jihu jižní 
svah hor Jastrebce i Kopavnika, ves Bélobrdo, ves Rud- 
nica, ves Kanovíc na Ibru, potom řekalber, dále horyGo- 
lija a Javor u N. Pazaru ; na západe hory Zlatíbor a Ivica 
až ke vsi Prjedolu na Driné, dále Dřina až do vtoku je- 
jejího do Sávy u Itače. — Meze Černohory jsou na seve- 
rovýchode pohoří Kom a Kuč, nejvyšší to v celém Ture- 
cku; na východe řeka Cjcvna až pod Zatrjeb; odtud seve- 
rozápadní záhyb nad Pogoricí za Spuž, mésto na Zeté ta- 
kořka v hrdle Černohory ležící; odtud svislá čára na jih 



209 

až do Zabijáku a dále přes jezero Skaderské až podSeoce; 
odtud jižní oblouk horami nad Barem ; na západe čára bě- 
žíd pohořím od Božkovíčevy Kůle (věže) přes klášter Stan- 
jevií ku Kotoru, pod horou Lovcenem, a dále ke Grabovu; 
odtud Směrem severovýchodním; mimo Nikšid, Onogost, 
Žup7; okolo Duboka, až nade vsi Ljevišta a Uskočí řečené, 
u pramenů Morače, v sousedství Drobůáků. — 

Veliká část Srbů bydlí na severním břehu řeky Sávy 
a Dunaje. Hranice . na jihovýchodní straně u oustí Bečl^ 
*do Dunaje postupuje vzhůru k severozápadu korytem Du- 
naje až k St Moldavě ; odtud se vznáší zatočilo k severo* 
západu a k severu; nejdříve krajem Dunaje k N. Paláncei 
potom přes Běludrkev, V. Kakovu, Moravici, Dentu, Žebel, 
Temešvár, Vingu, k Aradu tía Maroši a směřujíc k západu, 
přes Sv. Mikuláš k Tise pod Segedinem dobíhá; odtud 
Tisou na jih až po Sentu a na jihozápad až za Heděš se 
spouští ; odtud se točí blízko k Somboru, pak přechází Dunaj 
k západu přes Muchač, Šikloš, Pečuh (Pětikostely), Sv. Vavři- 
nec, SihoC, Gokoni až k Dravě; odtud ji přej douč, běží nad 
V^otíd k Belováru ; odtud padá jihozápadně vedle Kapelly 
až do Lupoglavy; odtud postupuje přes Ivanič až k řece 
Čažmě, zabybuje se na severovýchod k Řečici a Jelenské, 
spouští se na jih přes Kutinu a Lipovlany až k Jesenovci 
na Sávě. — I v Rusku jest okres usedlých tam Srbů a sice 
v gubernii Chersonské, někdejší nové Serbií od Krylova a 
Ea^ušiny na Dněpru až do Torgovice. Jsou to potomci vy- 
stehovanou ze Slavonie a jižních Uher za císařoven Marie 
Theresie a Alžběty L 1751-1753. 

Zruilcy. 1. a místo b a i : dan (den), mač fmeč)^ tama 
(tma), šipak (šipek), sabrati (sebrati), sakriti fskrýti). 2. 
o m. / na konci slabik: pepeo (popel), mio (mil), seoni 
(selský), dao (dal), video (viděl), kopao (kopal), orao (orel). 

3. u m. / ve střeďině slov : dug (dluh), pun (pln), šunce 
(slunce), vuna (vlna), tučem (tluku), stup (sloup), vuk (vlk'). 

4. u m. v, v předložce v a na začátku slov před souhlá- 
skou : u ruku (v ruku), udovica (vdova), udod (dědek), uz- 
goru (vzhůru). 5. jo m. je ve slovích : jova (olše), jošte 
(ještě). 6. polohlasné r slabiky zavíra^jíd a v jednoslabič- 
ných slovích bez přisouvání hlásky: krv (krev), crn (čer- 
ný), brk (vous), trčati (běžeti), mrviti (hnojiti), mrziti (mr- 
zeti). 7. h m. ch nejslabší a téměř neslyšné: hlad čti laď 
(chlad), hljeb čti Ijeb (chléb), duhovnik (duchovník) ; ně- 

Jodl. 14 



210 

kdy Y prostředku a na konci místo h slyšeti v : suv (sadiý\ 
nvo Tucho), buva (blecha), neb ; : smjej (smích), gréj (hficb), 
Kljab (kychati), neb k : ženik (ženich). 8. ť m. c : noC 
(iioe), mof (moc); peC (pec), tisuta (tisíc), kuta (dům), 8^e« 
Ca (stéstí), místo něhož Ulyrové latinského písma užírající 
pSou c: noé, mod atd. 9. c m. é před r : crn (černý), err 
(červ), cijevo (střevo), crjep (střep). 10. c, s^ z m. k^ ch, 
g před t ve 3., 6. a 7. pádu mn. p. : prostacima, júnacima, 
siromasima kožusima, rozima (prostákftm, prostádeh, pro-. 
Btáky atd. 11. vysouvání Z, d, t^ a místo dvou posledních 
často i: čoyjek (ďověk), Raosay Qtadoslav), Vlaislav (Vhi- 
dislav), Meji^ (Medák;^ Brajen (Braten). 12. 7. pád žensk. 
jedu. p. na --om: ženom (ženou), rukom (rukou), duSom 
(duší), zemljom (zemí). 13. 2. pád mn. p. na -^: jeléná 
(jelenů), zená (žen), pólljá (polí) ; u niyrů latinského písma 
užívajících -efA: jelénáh atd. 14. 3.^ 6. a 7. pad mn. p. 
na -imoj -ama : jeleníma (jelenům), poljima (polim), ženama 
(ženám, ženách, ženami). 

Slovesnoat Srbové po přijetí písma kyrillského a bo- 
faoslužbv slovanské vzdělávaUf z počátku nářečí efrkevni, 
svého domádho pH tom nezanedbávajíce. Podlé svědectví 
IlstiU; z nichž některé na opsaných blankách zachované, 
do XI století sáhají, v Srbsku a Bosně dv<y sloh se tltvo*' 
řil, církevní a kancelářský. Příkladové posledního ďohu 
došli nás v úředních písemnostech a listinách svobodných 
obd, knížat a krUů srbských též ve starých právlch, za 
dsáře Štěpána Dušana (1349 — 1354) sebraných. Ze spi- 
sovatelů starších buďte zde jmenováni: Ští^n PrvovÍŘeenýy 
veliký župan a potom král srbský, vypsal děje otce svého, 
Štěpána Nemaně; sv. Sdva^ bratr předešlého, ardbiskup. 
psal život svého otce ; Daňnl sepsal d^'e králů Gtrbsl^;^ 
Po vynalezení umění taiihtiskařského vydávány, zvláště při- 
činěním dvou mohutných a horlivých velmožů, Jiřího Čer- 
nojeviče a Bozidara Vukovičef jednak v Srbsku, jednak v d- 
zině, zvláště v Benátkách. Po protítnutí Srbů k novému 
duchovnímu životu pod žezlem rakouským vynikl nad jiné 
muž vznešeného ducha a hluboké moudrosti BosiAej Obror 
dovič (1772—1811), jenž ve svých četných spisedi, nejvíce 
mravného obsahu spolu čistě srbskému slohu cestu prolo- 
mil. Od té doby vycházely srbští spisové, zvláště v Bu- 
díne a ve Vídni, častěji. Mezi básníky slynul nad jiné 
Musický (umřel 1837). Ke druhému vyššímu stupni po- 



211 

vznesl čistě národní písmennost Vuk Stefanovic Karadžič. 
Od něho jest jediná posud mluvnice čistě srbská, slovník 
a výtečná sbírka národních písní. Za našich časů pole slo- 
vesnosU srbské znamenitě porozšiřeno zřízením škol a ti- 
skárny v novém knížetství srbském. — Na konci XV. stol. 
stal se Dubrovník, ozářen světlem z Vlach přineseným, illyr- 
skými Athénami; kterážto sláva mu až do polovice XVn. 
století zůstala. Tam horovali nad jiné básníci (1463 — 
1657) : Daržičy Gdvcic^ Zlatarič^ Gundulič^ Palmotič a j. 

V duchu národních písní básnil Kačié (1729), nad 
míru zdařile tvrdě ocelové duše Hlyrů všemi kouzly bás- 
nictví k hrdinství proti neukojitelným vrahům jejich. Ve 
Slavonii básnili neposlední básníci Kanizlió a Vid Dosen 
(1768). O přeložení Biblí snažně pracoval Katanéic, jehož 
přeložení 1. 1831 v Budíne na světlo vyšlo. 



Vzory nářečí srbského. 

(Z Karadžiče.) 



1. 



Děvojka sjedí kraj mora, 
Pak sama sebi govori: 
nkhj mili Bože i dragi, 
Ima ť što šíré od mora? 
Ima r što duze od polja? 
Ima r što brže od koňa? 
Ima r što sladě od meda? 
Ima r što draže od brata?" 
Govori riba íz vodě: 
jDěvojko, luda budalo! 
Sire je nebo od mora, 
Duze je more od po^ja, 
Brže su oči od koňa, 
Sladji je šefer od meda, 
Draži je dragi od brata. 

2. 

„Oj děvojko, pitoma rů- 
žice 1 
Kad si rasla, na što si gle- 

dala ? 



1. 



Dívka sedí po kraj moře, 
Pak sama k sobě hovoří: 
„Ah milý Bože i drahý, 
Je-li co širší než moře? 
Jeli co delší než pole? 
Je-li co rychlejší než kůň? 
Je-li co sladší nežli med ? 
Je-li CQ dražší než bratr?" 
Promluví ryba ve vodě : 
„Bláznivá, dívko, blázínku! 
Širší je nebe než moře, 
Delší je moře než pole. 
Rychlejší jsou oči než kůň, 
Sladší je cukr nežli med, 
Dražší je milý než bratr." 

2. 

„Oj dívčice, zahradní rů- 

žicel 
Když jsi rostla, naČ jsi po- 
hlížela ? 

14* 



Iť si rasla na bor gledajnd, 

ir na jela Unkn ponositn, 
n* na moga brata najmla- 

děga?« 
^Oj jnnače, moje jarko šance! 
Kit sam rasla na bor gleda- 

jnéí, 
Ni na jela tanku ponosito, 
Nit na tvoga brata nigmla- 

déga ; 
Yeé sam mlada prema tebi 

rasla.^ 



Zda jsi rostla, na bor po- 
blíž^ 
Či na jedli itibloa pánofitoo, 
Či na mého bratra nefmlad- 

Mho?" 
^Oj jonáka, m(>je rřelé slánce! 
Nerostla jsem na bor poUÍ- 

iigfe, 
Ni na jedli itibloa pánoritoo, 
Ni na trého bratra nqmlad- 

ifho; 
Než jsem z mlidi při tobé 

vyrostla.* 



Mojfumea Focnodn/í, cpóc/m, ModUtha Páníj trbslcy. 



Oviiř, U81D| KOll CM HS BOÓCCBHfl^ 

.^a ce CBCTH HHe tboi>, 
4t 404Í oapcTBO TBOe, 

4a 6^40 ^OAň TB')a 

■ 10 zenjm mo «a veóy; 
xji6 lam norpeóvi 4all las 

4aiiac, 

■ oapocTH HSH 4yroBe iiame, 
Kso M mí oopaumMO 4y>niBiuiHa 

cb"Mh; 

■ fle HaBe4M Bac y aanacT, 

MO M36aBM BMC 04a 348. AmÍB. 



otče nai, koj si na nebe- 

síma, 
da se sveti ime troje; 
da dodé carstvo troje, 
da bade vo^a tvoja 
i na žemli kao na neba ; 
chljeb nai potřební daj nam 

dana s, 
i oprostí nam dagove naie, 
kao i mi opraSČamo dožni- 

dma sYcjim; 
i ne navedl nas a napaist, 
no izbavi nas oda zla. Amin. 



fteé bulharská* 

Pole. Ve kvetoací dobé starého bulharského car- 
stvi, před přijitím Maďarů^ Plavcft a PeČencfl do Sedmi- 
hradská a Pannonic panovala jedna a táž řeč slovanská 
ve všech vlastech k carství tomu náležících, t mimo země 
jihodunajské, v nichž podnes trvá, v severodunajských, 
nyní Valachy a Maďary zaujatých, jmenovité ve Valadiíi, 
Sedmihradsku a ve doednícb Uhřícb, od Dunaje po PcSC, 
Jager a dále k Tatrám a vedle Tater až ku pramenům 
Tisy. Řeč ta soude podle památek v překladu písem sva« 
tých a v bohoslužebních knihách Slovanů řecké drkve za- 



žid 

chovaných, byla s nynéjšim, ovSem již velíce zkaženým, ná- 
řečím bulharským stejného rodu a rázu. 

Zvwky. 1. Přísuvné á před změkčeným ty anebo mí- 
sto zmékčení jeho: noát (noc), mošt (moc), mlašten (mlá- 
cen). 2. pfiísuvné £ před změkčeným \ anebo místo změk- 
čeni jeho: mežda (meze), vožden (vozen), rožden (rozen). 
3, 2. pád přídavných jmen na -o^o: dobrago (dobrého), 
milago (milého). 4. užfvání osobních náměstek mí, ^ n 
místo přivlastňigících mcý^ tocj^ 8voj: carstvo mi (císařství 
méj, svgtina ti (svatost tvá), baštma si (dědina svá); a 
spojování přivlastňujícího svoj s osobním jemu a, si: o svo- 
jej jemu sestře (o své sestře), v svojem jemu grade (ve 
svém hradě), vsi svojich si iát4t (vSickni svých hledají). 

Nářečí. V řeči této rozeznáváme pouze hisoricky 
nářečí dvoje: církevní čili hyrilUké a novóbulharské, ono již 
z obecné mluvy dávno vyšlé, toto u nynějších Bulharů 
v užíváni jsoucí ; o posledním nyní jednati budeme. 

]Níářeči noTobnlharské. 

Pole. Éeč bulharská utkvěla po přyití Maďarů, Plavců 
a Pečenců do Sedmihradska a Pannonie, v krajinách na 

Í'ihu Dunaje ve dřevní Moesii a veliké části Thrakie i Ma- 
cedonie, kdež nyní od oustí Duniýe, anobrž od r. 1830 od 
města Falce na Prutu až ^do Soluně a Kosturského jezera 
v dél, a od Předhoří Želegradu n^ černém moři až k Ochridě 
8 hořejší Dobře na Černém Drimu v ňř y ústech prostého 
Udu slovanského panuie. ■ 

2kctky. 1. a místo u: zab (zub), dab (dub), maž 
(muž), raka (ruka) a místo i: krav Tkrev), vrach (vrch), 
prast (prst). 2. e místo a: treva (tráva), gleva (hlava), 
Čes fčas) e místo i: krela (křídla), preroda (příroda), velek 
den (vekká noc). 3. i místo é ů, e: nozi m. noze (nohy), 
možiš (můžeš)y jesin (jeseň). 4. i všudy místo y, jako u 
všech Jihoslovanů. 5. ja neb a místo é nebo e : bjagaj 
íběhej), mljako (mléko), Praslav (Přeslav). 6. / místo c% : 
ttela (chtěla); &te (chvátím). 7. č místo c: srče (srdce), 
visoče (vysoce), proroci (proroci). 8. Přesmyknutí souhlá- 
sky r za a: gardina m. gradina (zahrada), stárna (strana), 
Varna (město). 9. Pohlayid slovce, na zadu přivěšovaué, 
muž. -0^, -at, -e^; žen. -to, v. -to^ mn. p. muž. žen. -U, 
V* -to: jazik-oty jazik-at (jazyky kraj-et (kraj); voda-ta; 



- » • 

Í14 

pole-to ; proroci-tc, vodi-te, selá-ta. 9. Troření ďmlifiio 
stupně u přídavných, předložek, ba i některých statných, 
sMádánfm s po: povisok (vyšši), pobel (bělejSí), ^mlad 
(mladší j; poskoro (rychleji), polesno {lehčeji); pojunak 
(větší rek). 

Slovesnost Té ještě hrabě ani není, á budeli kdy a 
jaké, nemožno s jistotou urfiti^ ačkoli za ncifnovějSí doby 
muži výteční se vynasnažujou, aby mluvu svou k vySšímn 
stupni povznesli; douf&me tedy, že se jim podaří, účele 
svého, navzdor svizelům a překážkám jim kladným, výtězně 
dosíci. — Pročež zde jen o některých starší cn i nov^*Sich 
písemních památkách a plodech, jež by ku poznání vzni- 
ku, proměn a nyn^šího stavu bulharského nářečí sloužiti 
mohly, co nejkratčeji podotčeno budiž. 

Po úpadku říše až do jejího obnoveni za cara AsSna 
(1186), anobrž i v pozdější nestálé době, v těch krvairfch 
rozmíškách a hrozných vichřicích, národy na poloostrovu- 
Thráckém osedlé, neustále do divokého vichru zachvacují- 
cích a proměšujících, položen, zdá se, pod vlivem Valaštiny 
a Albanštinv základ k nynějšímu, ve skladu svém hluboce 
kleslému, nářečí bulharskému. V rukopisech za caraAsěna 
psaných, jakož i v původně jím vydané listině již n^teré 
patrné znaky počínající zkázy jazyka znamenati lze. Iltot 
znakové naskytují se mnohem hojněji v listinách carft Mi-^ 
diala Asěna a Šišmana, časů našich došlých. Po konéč* 
ném vyvrácení carství bulharského od Turků. (1392) udr- 
želo se sice nářečí církevní čili starobulharské, co jazyk 
úřední na dvoře knížat valašských, (n. př.) Jiřího Eastrioty 
čili Skanderbega a jiných ; ale řeč sama, jak z listin těchto 
knížat v Petrohradě a Bělehradě r. 1840 vydaných, patmo, 
tím vždy více trpěla, cizotou porušována jsouc Některé 
památky ze XVL a XVII. století svědčí, že řeč prostého 
lidu od nynější tehda málo aneb nic nebyla rozdílná. Mi- 
nulého století pokusil se kněz Daniel v MoskopoH ve svém 
spisu : Brána jazyh& V Turecku běžných k ostatním třem 
i bulharský připojiti; tohoto pak století (od r. 1814 — 1842) 
vydali někteří bulharští vlastenci, mezi nimiž Hadii Jca- 
chim, Berovié, KresUmč a j. V rozličných městech v cizině 
v Budíne, Brašově, Bukureští, Bělehradě a Krágujevd, do 
pětadvaceti nábožných knih, mezi nimiž spisy od Benmče^ 
Neofyta a Popoviče jak obsahem tak i slohem se vyznáču- 
jou. Celý nový zákon tištěn dvakráte, v Londýně (1828) 



^15 

a ye Smyrně ,^(1840), a pokaždé pptlačep. l^ejnpyéji vy- 
dali dva bulharští bratří K. a D. Miladinovci sbírku pí- 
šu/ národních nákladem biskupa Strossmayera v Záhřebu 
r. 1861, avšak utrpěli za to oba hroznou smrt v Gařihradé 
v pověstném vězení Tersane od zběsilých Turků. 



Vzory nářečí bulharského. 

(Z Karadžiče.) 



1. 



1- 



Devojěe mlado, jubavo, 
Nemoj mi mina prez dvori, 
Nezadavaj mi jadove ; 
Málko le mi sa moji-te? 
Da što da čine s tvoji-te? 
Devojče mlado jubavo 1 
Ti f mene gledaj, ja f tebe, 
Da ti ispiáem lice-tu 
Na Turcka béla hartija; 
Da nose majd, da vidi, 
Eákvo sam Ijubav zaljubil^ 
Katu fidanče f gardina 
Prolétno vrémes ma\ja^ 
Eoga cvédete cafte. 

2. 
„Stamato, mome, Stamato ! 
Za tri godini koš^le t^ neje 

praná, 
Cini dobro, Oflřeri ja I" — 
„Nemam sapun, da j^ tri- 

ja. - « 
^Tvoje lice raki— sapun, 
Cini dobro, operi ja." — 
„Nemám vodÍ9, da ja pla- 
ve." — 
,Tvoji cme oči dva bistra 

kladenca, 
Čini dobro, opeii ja.** — 

»Nemam peralcai da je pe- 
ra." - 



Dívčinko mladá, líbezná I 
Nechtěj mi chodit přes dvory 
Nespůsobuj mí litosti ; 
Čili nemám dosti na svojich ? 
Což mám činiti ještě s tvými? 
Dívčinko mladá, líbezná! 
Ty hleď na mne, já na tebe. 
Bych vykreslil tváři tvoji 
Na turecký bílý papír; 
Bych přines jej matce, by zřela, 
Jakou jBem milku zamiloval, 
Jako keřík v zahradě, 
Za jarního času května, 
Když kvítky vykvětfljí. 

2. 
„Stamato, dívko, Stamato, 
Po tí^i léta košile není prána, 

Buď tak dobrá, vyper mi ji I" 
„Nemám mýdla, bych ji tře- 
la.* — 
JTvbje tváře skvostné mýdlo, 
Buď tak dobrá, vyper mi ji. " — 
„Nemám vody, bvch ji vy- 

máchala.** — 
„Tvoje černé oči dvě čisté 

studánky. 
Buď tak dobrá, vyper mi 

ji-^- 
„Nemám pístu, bych ji pra- 



216 



^Tvoji bělij nice dve peralci, 
{jini dobro operi ja." 



3- 
Setnala se kadaa Mitra 

Niz lozja-ta Badovišci, 

Da nabere bélo grozde. 

Dogleda ja padarče-to, 

Ta na Mitro goyoreše: 

,^Ojdé Mitro, kadan Mitro t 

Neberi mi bělo grozde^ 

Bélo grozde Radoyiško; 

če te Éftte, ce te vrze." 

4. 
Jovane, galeno dete! 
Jovana májka galila, 
Presno go mléko ranila, 
Bojno go vino pojila: 
yyRasti mi, rasti, Jovane! 
Da si te májka oženi, 
Da si se s tebe raduval" 

MoÁumea zocnodhha^ 
ójirapexM. 

Orqe naniy ko,-to CB/HaHe- 

6eca-Ta; 

4a ca CBflTH HMe-TO TBOe, 

Aa npifi4e uapcTBO-TO tbop, 
4a Ó;f;4c BOJfl-Ta XBOfl, 
RaKBO-To na He6o-Ťo ráRa a 

na seMwifl-Ta; 
xii6a-T Haní KaTa4HeBHua*T 

4afi HH ro 4Hec, 

n npocTH HdM 404roBH Hamni 

KaKOBO-TO H nie npom^iBaiie 

Ha HauiH^Tia 44;k»hhdih, 

n HeB0Be4n hh b uanacTb, 

HO H36aBH HH OT jyKaBHfl. 

Amhh. 



„Tvoje btíé řacejsoa dva 

písty; 

Buď tak dobrá, vyper mi 

jL^ 

3. 
Prodiázela se panna Mitra 
Pod vinicí Radovišti, 
By Éabrala bílých hroznů. 
Uhlídal ji mladý hlídač, 
I tu k Mitře jest promluvil : 
„Ajta Mitro, panno Mitro, 1 
Nebéř ty mné bílých hroznů; 
Bílých hroznů Badoi^ských ; 
Sic té chytím a uvážu. 

4. 
Jovane, mileno díté! 
Jovana matka líbala, 
Čistým jej mHkem krmila, 
Bujným jej vínem pojila: 
^Bostiž mi, rošti, Jovanel : 
By tě matía oženila, 
A z tebe se radovala I" 

Modlitba Pánéf hdharshf. 

Otče naš, koj-to ď nane* 

besa-ta, 
da sja s^ati ime-to tvoje, - 
da pr^de carstvo-to tvqje, : 
da b%de voiya-ta tvoje, 
kakvo-to na nebo-to taká i 

na zemljarta^ 
chljeba-t naš katadnevnia4 

daj ni go dnes, 
i prosti nam dolgovi naši, 
kakova-to i nie proščaváme 
na naši -^ ty dl%žmci> 
i nevovedi ni v napasť, 
no izbavi ni ot lukavija.. 

Amin. 



Ž17 



Řeé ruská. 



Pole. Od Archangelska na severu, anobrž od jezera 
Imanderského v Lopařích a mysu Voronovského i oustí 
Mezené v Bílém moři až do řeky Eubané, oustí Dněstru, 
Syhotě, Mukačeva a Uhváru v Uhřích v dél^ a od Vjatky, 
Simbirska i Saratova, anobrž s nepatrnou přítrží od sa- 
mého Orenburka až do Horodna, vsi Šlachtové v Tatrách 
a Bardejova v Uhřích v Hř mluví lid pospolitý jednou a 
touž řečí ruskou. 

Znahf. 1. Přísuvné « a o mezi plynnými / a r a né- 
mými souhláskami; bereg (břeh), derevo (dřevo), bereza 
(březa), želob (žlab), čelovék (člověk), zoloto (zlato), po- 
roch (prach), goroch (hrách), korova (kráva), moloko (mlé- 
ko). 2. Začátečné o m. je: odin (jeden), ožero (jezero), 
osetr pesetr), oleň (jelen), oseň (jeseň). 3. ;a m g: mja, 
tja, sja (mě, tě, se), nyaso (maso), rjad (řád), pjaď (píď). 
4. o m. i: dolg (dluh), votk (vlk), sohice (slunce), torg 
(trh), pjatok (pátek), uzol (uzel), vichor (vichr). 5. e m, 
b : serdce (srdce), smert (smrt), deržat (držeti), sleza (slza), 
deň (den). G. Dvoje Z, jako v polštině. 7. cT m. o (€) a 
z m. ď jako v nářečích jihoslovanských. 8. 2. pád jedn. 
počtu pfídavných jmen na -ogo (oho) : dobrogo, vysokogo. 

NdreéL Řeč ruská se rozkládá ve dvoje hlamí ná- 
řečí: mcdoruské a veVcomské^ z nichž opět každé v několiko 
podřečí se rozpadává. Všecka tato nářečí víže jeden spi* 
sovní jazyk, moskevský, zvláštní rod velkoruského. 

Nářečí maloruské. 

Pole. Nářečí maloruského pole pojímá do sebe v Ru- 
sku gubernie: Voliňskou, Kyjevskou, Čemihovskou, Poltav- 
skou, Gharkovskou, částku Voroněžské, Jekatorinoslavskou, 
Ghersonskou, Tavrickou se zemí čemomorských Kozáků, 
Podolskou a částku Bessarabie; v království polském díí 
gubernie Podlaské a Lublinské: v království haličskovla- 
dimirském - okruhy Přemyšlský, Lvovský, Žolkevský, 2lo- 
čovský, Tarnopolský, Břežanský, Samborský, Sanocký, Stryj- 
ský, Stanislavský, Kolomejský, Čortkovský, a částl^ Re- 
šovského. Jaselského, Novosandeckého i Cernoveckého čili 
Bukoviny; v království uherském stolice: Bereakou^ . Ubyár- 



skoa , TTgockoa a MarmaroSskoa z včtSI a Z^nnenakon 
(Zemlinskon) i Š&rjBskom z menM Hěsú. 

Zaak^. 1. i m. S í o : svít (svét), lito 0^*^)* tJ^to 
(tisto), mi^ac (mésfc), divd (děrče), svasi (svace), aoid 
(noze), na dorozi (oa dráze), sokil (sokol), pidoSva (pode- 
sev), pdile (podoU), pidkiv (podkov), kfň (ktň), mij (múj), 
iďžka (nAžkaX divir (dvůr). 2. u m. v: u lial (v lese), 
niSora (vjeta). 3. ch m /: chvartach (fértoch), chvasjola 
(fizole). 3. B m. 1: vovk (vlk), poTnyj (plný), áovtyj (álutj), 
pysav (pBal), ^'abir (Ubil). 4. v předsovné před o (i) a u: 
Tivga (ovce), viď (ofi), vid (od), volyga (ulice), vocho 
(nebo). 5. Bndoncf &s s -nnu složený : mob^-mn (moci 
bnda), mobtr-mem (mod budem). 

SlovemoH. Léta 1956—1561 přeložil JfioAaj FófO- 
jmi, ardpt^t Sanocl^ ítver; evangdia z řefi staroBlo- 
vanské Čilí objevní, již on boÚtarBkoa zve, na nuil(Hiiskoa. 
Z knifa nábožného obsahu připomtnáme zde přeUad bibU 
od iSitťírůw (vyd. v Praze 1517— 1M9) a vydané od téhoé 
(ibzvláét Žalmy, pak Sktitky apoštolské a epištoly; vfce 
v podřečí bďoruském. V novéjSf dobé nékteff milovnfcí 
mateřského nářečí začali skládati a vydávati báSné, po- 
vésti s jiné zábavné spisy ve prosté, ^té, milodyfiné ma- 
lomitinč. Počátek ajHnSn od Kot^arevského a přesd^toa 
Aeneidon (1798 — l'd09); po ném postnpovali i^ie^otwil^, 
Mak^mané, Sresn&iský, Hrebivka (vlms. Grebmio), Bodjan- 
ftttf, KosUmarw, VcJt^leoyi, Šaiktňí a j. Chudou mlnndri 
tohoto nářed vs^ Paxíooticý. Slovníku se nedratává. Do* 
bré sbirh? překrtoiých. molcHtaských pfsoí vydídi: . knize 
Certeleo (1819) Mak^motňČ, Sreznéosiý a j. 

Vzory nářečí maionukého. 
(Z BuBka ] 

Oj spav pohaé na mohylí, Hoj spfdtč výr na mobyle, 
Daj kryknuv vín: pubul Tu zkřikl ven: pnhnl 

Čy ned&sf Bih Eoza^ňkam Zdaž nedá až Bflh Kozáčkům 
Choč teper potahu? VŽ vice soužení? 

Ščo deň, 9Č0 nič, ose ždemo : Co den, co noc, jen ;čekáme: 

Poživi nemajem. Uiivy nemáme. 

Dávno botal ChmebiyČeňka Dávno bylal Chmelničenka, 

Uže Qezh«dajem ! Gž orapomfnámel 



219 



Oj kolys my vojovaly; 

Da bilše Hebudeml 
Toho ščastjaj tiji doli 

PoVik nezabudeml 

Da vSe šábli zarzavity, 
Muškety bez kurkiv; 

A šče serce kozadkeje 
Nebojkí-cja Turkiv. 

(Maksymovid ) 



Ach jak jsme tu bojovali ; 

Už Yíce nebudem! 
Toho štěstí, účastenství 

Véčné nezapomenem ! 

Tu už šavle zrzavěly, 
Pušky bez kohoutků. 

Než předce srdce kozácké 
Nebojí se Turkft. 



(Z Haliče,) 



Koly nebulo z naščada svita, 
Tohdy nebulo neba ni žemli, 
Ano lom bulo syneje more^ 
A séred morja zelenyj javir. 
Na javoroňku try hoíuboňky. 
Tj7 hoíuboňky radoňku rad- 

jat, 
Badoňku radjaf, jak svit sno- 

vaty : 
Ta spustymo-sja na dno do 

morja. 
Ta distanemo dribnoho pi- 
sku, 
Dribnyj pisočok posijemo n^y, 
Ta nam &tanec*cja čorna 

zemlyga. 
Ta distanemo zolotyj kamiň^ 

Zolotyj kamiň pos^emo my, 
Ta nam stanec-cja jasné ne- 

boňko, 
Jasné neboňko, svitite so- 

nyňko, 
Svitle sonyňko, jasen misja- 

íyk, 
Jasen misjačyk, jasná zh:- 

nycja, 
Jasná zirnyqja, dribny zviz- 

dočky. 
(Vahylevi&) 



Kdyžto nebylo rodného svéta. 
Tehda nebylo nebe ni země. 
Ano jen bylo sinavé moře. 
Uprostřed moře zelený javor. 
Na javorečku tři holubičky. 
Tři holubičky radičku radí, 

Badičku ra4í} ^k svět osno- 
vat: 
Nu spustíme se na dno do 

moře, 
Pak dostaneme drobného pí- 
sku^ 
Drobný píseček nasejeme si, 
Tu se nám stvoří černá ze- 
mička. 
Pak dostaneme zlatých ka- 
ménků, 
Zlaté kaménky zasejeme si; 
Pak se nám stvoří jasné ne- 

bíčko, 
Jasné nebíčko, světlé slu- 
néčko, 
Světlé slunéčko^ jasný měsí- 
ček, 
Jasný měsíček, jasná zorni- 
čka, 
Jasná zornička, drobné hvěz- 
dičky. 



Mojtttmea roeaoduit, ModMtba Pdné, malonuía/. 

HtJOpjCCIR, 

Orqe mm, KOTpuS eca na Otí^ naS, botiyj jesi na 

Befiiil nebil 

Hexall cBímTiu hiih tboc; necbaj STJatítcja imja tvoje; 

HexaS DpBiUo napcrao tbc; nechaj pr^de carstvo tře; 

uH 6yA0 bojh Tpi-ii, naj bude v6\j& troja, 

flK HB UL'(ÍR, TRK H Bfl sciuH; jak tia Dcbi, tak i na žemli; 

Mi6 aam noTpBOsHH >tall bsk chlib nafi potribnxj isj nam 

ceri>4HH, segodoi, 

■ 04nycTH uaii Bamif bbhh, Í odpustí nam aa&i vini, 

flK v lu oADyiKsex bbhobhh- jak i mi odpuskajem vinov- 

Ktm HflQiMa, nikam naSiio, 

M Ke BBe4R BRc y aoKycy, i ne vredi nas n pokasn, 

Bo aÓBB Bac BMA ÁyBBBOTO. no zbav naa vid lalatvogo. 

Ammh. Aiiďn. 



"SiíMl Telkornské. • 

Pok. Gubernie celé anebo z vétif části Velkorofir 
zalidnéné jsoa : Anďiaugelská , Olooecki, Tvorská, Jaro'- 
slavská, Eostromská, Vladiminká, Moskevská, Niž^ad- 
ski, Smolenská, Kabužská, Tulski, Kjazaúská, Penzenská, 
Simbirská, Orelská, Kureká, Voronéžská, Tambovski, Sa- 
ratovská, a zemé Donských Kozákfl; než i v guberniích 
Permské, Vjatské, Kazaňské a Orenburské převaha jazyka 
již na střané Velkonisft a dřivé než vék mine gubernie t; 
za íistoniské počítány budou. 

žkah/. 1. a místo bezpřízvnčného o : Maskvá (Mo- 
skva), varóta (voróta, vrata), galavá (gólová, hlava), mala- 
kó (molokó, mléko), zdaróv (zdoróv, zdrá^, garách ^- 
róch, hrách). 2. e vSudy jako je, tak 2e astébo e nesty- 
děti: ďeň (den), síňe, morje (siue, moře), mateři (mateři), 
bjerjeg(bereg, břeh); v^nékterých pripadnostehjako_řo; iijjot 
(jde), ó. e m. i: vej (vij), bej (bij), lej (l'j): N (Sij)- *• 
om. íay před y.- vojů (viju), inoju(myju), noju (nyja), rojů 
(ryju), krojů (kryju), maladoj (mladý), fiestnoj (čestný). 5. 
g, ch, k před ě a i: nogě (noze), mnché (monáe), mké 
(ruce), žgi (žži), beregi (ostříhej), peki (peiS), ti^i (teC), 
vragi (vrazi), znatoki (znatelé). h. v m. g: tova (toho), do- 
brova (dobrého), miíova (milého). 7. í v 3. osobé: nesjot 



221 

(nese), vjezjot (veze), stajit (stojí), garjat (hoří) ; nesut (ne- 
sou), tjezut (vezou), stajat (stojí), garjat (hoří). 

Slovesnost. Ruská písmennost nynějšího času mezi 
všemi slovanskými, jak hojností a rozmanitostí tak i vý- 
tečností plodů, bez odporu přední zaujímá místo. V je- 
jím rozvinutí oo do postupu času velmi patniě rozeznati 
lze dvojí dobu: starší, od uvedení křesťanské víiy a slo- 
vanské bohoslužby za Vladimíra (988) až do Petra Veli- 
kého, a novější, od tohoto panovníka, obnovitele Buska a 
tvůrce nynější jeho mohutnosti až do nynějška. — Hlavní 
známky jedné i druhé doby ležít v jazyku a slohu : to- 
tižto v první době psáváno nářečím církevním, ruštinou 
více méně proplítaným; v druhé začato psáti prostou ná- 
rodní řečí a písmennost stala se obecnou^ jak Rusové ří- 
kají grazďanskm (měštanskou). — Brzo po rozšíření kře- 
sťanství začalo se i spisování na Rusi. Kníže Jaroslav se- 
bral, spořádal a vydal stará ruská práva, známá pod jmé- 
nem Fravdy ruské (101(5 — 1020); neznámý mnich sepsal ži- 
vot sv. Vladimíra ; Nestor (nar. 1015, umř. 1056) letopisy 
ruské, nejdůležitější dějepisný památník onoho věku; kníže 
Vladimír Vsevolodovič Monomach poučení ke svým dítkám 
(1125); G/rill Turovský překrásná kázaní (1150); Daniel 
cefetopis řečený palomník^ jiní jiné. Z plodů básnických do- 
šli nás : Slovo o pluku Igorově z konce XII. století, pověst 
o vpádu Mamaje z XV. stol. a různé národní písně (vyd. 
1804, 1818), nepravě Kozáku Kirši Danilovu připsané. 
Nejvzácnější však dědictví duchovního života oné doby 
jest pro potomstvo v tehdejších letopisech a listinách, čili 
obecních úředních písemnostech, těchto posledních téměř 
výhradně čistě rusky psaných, jakýmiž v té míře na onen 
věk nižádný jiný národ honositi se nemůže, a jejichž správ- 
ným, úplným vydáním nyní z rozkazu císaře zvláštní spo- 
lečnost se zanáší. I po uvedení tisku v Rusi (1553) vle- 
topisectví pokračováno. Pozoru hodní plodové zákonodár- 
ství toho času jsou : Sudebník a Uložení. Petr Veliký po- 
stavil Rusko v řadu hlavních evropejských mocnosti : onť 
předepsal i písmenům ruským nový kroj (gražďanskoj 1704) 
a slovesnosti nový běh. Za jeho času kvetli již i spisova- 
telé světští: Kantemir, Tatiéčevy Tredjakavský. Než tvůrce 
a otec novější písmennosti ruské jest Lomonosov (1711 — 
1766), jeden z největších duchů, které posud na obzoru 
ruské písmennosti se zjevily. Mezi vrstevníky jeho vyniká 



222 



nad jiné básník JDerzavh (1743—1816). Na vyšží Btupeň 
i bohatství i dokonalosti povznesla se písmennost ruská za 
Karamzina (1765—1826), původce lehčí ruské prostomluvy, 
Z básníků z jeho doby předči nad jiné Žukovahý; co skla- 
datel nevyrovnaných bajek dosáhl n celého národa ruské- 
ho klassické vážnosti En/hv. — Třetí po Lomonosovu a 
Karamzina stupeň národní písmennosti položil geniální 
básnik Puékin (1 799 ~ 1838). Doba jím začatá, ještě trvá, 
a ocenéní mužů v ní se vyznačujících již nenáleží sem. 
K nabytí ůplnéjší známosti o řeči a písmennosti ruské mo- 
hou především posloužiti mluvnice, slovníky, sbírky národ- 
ních písní & déjepisy písmennosti. Velmi dobré mluvnice 
ruské řeči mámeC od Puchmcgera (1820), Greče (1827) a 
Vostokom (1831); úplného kritického slovníka se pi^ud 
nedostává, z vydaných nejlepší jest od Sokolova (ÍSM)^ ač- 
koli pouze ruský. Mezi sbírkami národních písní nejvýS se 
cení Moskevská u Novikova (1780), od Kasina (1833) a 
nadevšecko od Sochorova (1838). Dějepis písmennosti ru- 
ské psali, mimo jiné, Jevgenij (1817—1836) a Greč (1822). 



Vzory nářečí Telkomského. 



1. 
Eak na dubčikě dva ga- 

hibčíka 
Gelavali-sja, mitovali-sja, 
Sizy kryVami abnimali-ga. 
AtkoF nivzal-sja, mtad jasjen 

sakot: 
On ušib, ubi} siza gahibja, 
8iza gohibja, machnanogavo ; 

Prali) krov' jevo pa siru 

dubu, 
On kidal pjer^a pa ňstu 

^ " polju, 

Pustif puch jeho pa padqe- 

bjesju. 
Kak raztužitsja, razvarku- 

jet-sja 
Tat gahibuška pa gahibčikě, 
Pa §^ubčikě madmanogjeň* 

kom. 



1. 



Jak na dubečku dva ho- 

louUcové 
Objímali se, milovali se, 
Si^y křídly objímali se. 
Odkud jen vzal se, mlad 

skvělý sokol, 
On zlovil, zabil sivá holoubka, 
Sivá holoubka ; ryddono- 

hého; 
Prolil krev jeho po rim 

duba, 
On vrhal peří po čistém polL 

Pouštěl prach jeho pod ne- 



Jak se roztouží a jak zavrki 

Tu holubička po holoubečku. 
Po holoubečku rychlonožíč- 

kém. 



t2$ 



Eak yazgavorit ndad jasjen 

sokol: 
„Njeplaj, sizaja ty gahibuška! 
Pa svajom sizom pa galab- 

čikě: 
Paleču-li ja na sinje moije, 
Príganjtt k tjebě gatabjcg 

stádo ; 
Vybiraj sjebé siza gotabja, 
Slza gohibja, machnanoga- 

va.« 
Kak yazgarorit tut gahiba- 

ška: 
„Njeletí^ sako}, na sinje 

morjey 
Njegani ka mně gahibjej 

stádo : 
Vit to bucijet mně už drugoj 

věiyec, 
Malým dětuškam njeradnoj 

olíjec5,* 

(SacfaaroT.) 



Jak ta promluv! mlad skvělý 

sokol : 
„Neplač sivá ty o holubiéko ! 
Pro svého sivá pro holoube- 

čka: 
Poletím-li já na modré moře, 
Priženn k tobě holubft' stádo ; 

Vyber ty sobě sivá holoubka, 
Sivá holoubka rychlonohé- 

ho.« 
Jak zhovoiíla tu holubička : 

„Nelet, sokole, na siné moře, 

Nepřiháněj mi holubů stádo : 

« 

Viti bude mně už druhý vě- 
nec, 
Malým dětičkám nerodný 

otea" 



(Sibiřská.) 



2. 

Iz boru, bóru, 
Iz zelenago, 
Stučala, greměla 
Bystraja rěčka: 
Obrostoja bystra rěčka 
Ealinoj, malinoj. 
Na kalinovom mostočkě 
Siděla gohibka, 
Nožeňki myla, 
Peremyvala ; 
Svoje sizo péryško 
Perebirala. 
Perebraši sizo per'je, 
Sama vzvorkovs^a: 
„Zavtra, po utni 
Batjuška budet; 



2. 



Ze boru, boru, 
Ze zeleného, 
Stékala, brčela 
Bystrá to říčka: 
Obrostala bystrá říčka 
Kalinou, malinou. 
Na kalinovém mostečku 
Seděla holubka, . 
Nožičky myla, 
I umývala ; 
Svoje siné peříčko 
Pak přebírfda. 
I přebravši siné peří 
Sama zavrkala: 
Zítra, po jitru 
Tatíček př^de ; 



224 



Ghot on bndety al' nebude, 
Toski Beubudet; 
V dvoje, v troje u gohibki 
Pečali pribudet 

(Zap. o Sibřfi.) 

Mojíumea FocnodHJiy 

BeJKOpyCCKH. 

OT<ie Ham, cymift na Hě6e- 

cnx, 

Aa CBflTHTCfl HMfl TBOe, 

4« npÍK4eT Kapeme Tsoe, 
4a 6y4eT bojia tboh 
H HA seiMH xaK Ha He6ii: 
X4t6 HHin HacymHBft abř lan 

Ha cett A^B^l 

H npOCTH HaM A^-^TB HaiHR, 

KaK »e H MU npomaeii 4049K- 

HHRaM HamHM; 
H HO BBe4H Bac Bo HCKymeHÍe, 
HO isOasii aac or jyKsaro. 

Amhh. 



NechC si přijde^ neb nepřijde^ 
Touby neubyde; 
Dvakrát třikrát a bdabkj 
ZármuUía přibyde. 



Modlitba Pánéj vetkorusJy. 

Otče naš, suščij na nebe- 

sachi 
da svjatitsja inya tvoje^ 
da priidet carstvije tvoje, 
da budet volja tvoja 
i na zemli kak na nebi : 
cb\jeb naš nasuščnyj daj nam 

na sej deA; 
i prosti nam dolgi naší, 
kak že i my prošéajem dolil- 

nikam našim; 
i ne vvedi nas vo iskušen^e, 
no izbavi nas ot lukavago. 

Amin. 



•ooSooo- 



Stračný přehled dějin českoslovanskýcli • 



Jodl. 15 



o d. 



Pravili jsme již v prvním oddělení spisu tohoto, že 
hlavni obsah a známka dějin českoslovanských jest odvěké 
stýkání se Slovanství s Němectvím, z něhož následovalo 
vnikání živlů německých, jež Čechoslované buď bezděky 
buď i samoděk přijímali do života svého veřejného i sou- 
kromého, tedy nenáhlé poněmčování se, více co do ústav, 
práv a poměrů státních a společenských, nežli co do ja- 
zyka i povahy národní. Rozdílné tohoto němčení stupně a 
příčiny, na kterých se zakládaly, stanoví nám tudíž přiro- 
zené délidlo rozdílných dob čili epoch dějin českoslo- 
vanských. 

Patříce však na celek dějinného proudu tohoto, se- 
známe v něm významnou dobu více nežli dvoustoletou, po- 
vstalou původně odporem proti němčení a lišící se ode 
všech do života národního a panováním v něm živlu ještě 
jiného totiž náboženského: byly to nepokoje husitské, poča- 
vší rokem 1403 a skončivší po bitvě Bělohorské r. 1620 
úplným všech tak zvaných pod ohoji vypuzením ze země 
^r. 1627). Do těch časů padá vrch působení českého v dě- 
jinách světa, ale spolu také osudný a neodvratný pád. 
Ohromná tato episoda (mezidějí) vším právem dá se považo- 
vati za stfednt vek dějin českosíovanských, tak že, cokoli jí 
předchází, ke starým^ co. po ní následuje, k novým dějinám 
odmísiti se může Dle toho celek jejich rozpadává se na 
tři hlavní oddíly: 1. na vSk starý od vystoupení Cechoslo- 
vanů na dějišti světovém až do počátku rozbrojů nábožen- 
ských (450—1403) ; 2. na vík střední od počátku rozbrojů 
náboženských, až do bitvy Bělohorské (1403-1620); a 3. 
na vék nový od bitvy Bělohorské až do nynějších časů 
(1620—1864). 

15* 



228 

Věk starý na doby následující rozděliti se dá: 

1. Doba Čech ještě pohanských až do r. 863. 

2. Doba 6ech křesťanských a knížecích s ústrojím vlády 
pouze slovanským až do r. 1126. 

3. Doba Čech knížecích a královských s převahou ještě 
řádů slovanských až do r. 1253. 

4. Doba královské říše české s převahou řádů feudál- 
ních čili manských (německých) až do r. 1403. 

Věk střední rozděliti možná na doby následující: 

5. Doba nejprudčích rozbrojů církevních až do r. 1437. 

6. Doba Poděbradská až do r. 1471. 

7. Doba Jagjelovská až do r. 1526. 

8. Doba Čech pod prvními panovníky z rodu Habsbur* 
Bkého až do r. 1620. 

Věk nový obsahuje tyto doby: 

9. Doba Čech úplně podmaněných až do r. 1780. 

10. Doba Čech nenáhle opět uvolněných až do r. 1864. 



Č ás t L 
Dějiny věku starého. 



Od vystoupeni kmene českosloTanského ai do poéátku roi- 

brojů církevních. 

(Od polovice V. století až do r. 1408; téměř 1000 let) 

1. Doba Čech Ještě pohanských. 

(Od polovice V. stol. až do r. 868; tedy téměř 418 let) 

Po Hunsko - Attilovském rozvlněni se národů, te^y 
asi od polovice V. století, Čechové a Moravané v nyn^- 
ších sídlech svých již osedlí byli a zůstali až podnes. Dia 
staré pověsti národ slovanský vedeiúm muže výtečného 
jménem Čecha osadil se v zemi této okolo Řípu a jméno 
vůdcovo potom přešlo na veškeren lid jeho i na zemi celou. 
Ve vlasti své bylo podnikati Čechům první boje s Durinky í 
Avary; proti nátiskům, které od těchto trpái, přispěl jim 
ku pomoci Samo, jemuž podařilo se založiti první slovan- 
skou říši (627—662) v Čechách, na Moravě a ve blízkém 
Podunají, kteráž ale po jeho smrti rozpadla se zase. Dále 
vypravujou národní pověstí o Eroku, zakladateli pověstné 



>?*=" 



školy v Budčí a o dcerách jeho Kaši, Tetě a Libuši. Kněžna 
JJibuáe, povolavši prý Přemysla ze vsi Stadic od plu^- 
bu na trůn český, stala se pramateři nejstaršího rodu kní- 
žat českých, t j. Premyslovciíy kterýž vyhynul po meči roku 
1306. Ke jménu kněžny Libuše poji se v paměti národa 
také základ města Prahy (asi prý r. 723) a báječná po- 
věst o Vlastě čili o boji dívčím, povstalém prý po smrti 
Libušině. Potomci Přemyslovi jmenuj ou se Nezamysl, Mná* 
ta, Vojen, Unislav, Křesomysl a Neklaň, konečně Hostivít, 
otec Bořivojův, V řadě těchto knížat vyniká jen Nekla- 
novo jméno pověstí o boji jeho s Vlastislavem^ knížetem 
Luckým čili Žateckým, jehož potřel prý chrabrým vůdcem 
vojska svého Čestmírem (na Tursku). Toho času snažili 
se v Moravě kníže Mojmír a potomci jeho čím dále tím 
zdárněji o založení mohutné říše slovanské. Války, které 
vedl první král německý Ludvík (843—876) proti Čechům 
i Moravanům, zůstaly bez prospěchů; sesadil sice Mojmíra, 
i ustavil synovce jeho Rastislava na trůnu moravském, ale 
vraceje se zase, utrpěl v Čechách velikou porážku, po kte- 
réž r. 849 následovala jiná i ještě větší a rozhodnější. 
Rastislav od té doby usiloval o úplnou nepodlehlost ňše 
své, kteréž požíval i skutkem, an Ludvík, chtěje pokořiti 
jeho roku 855 vrátil se domů bez vítězství a se škodou 
velikou. 

2. Doba Čech křesťanských a knížecích s ústrojím Tlády 

pouze slovanským. 

(Od r. 863 až do r. 1126; tedy 263 let.) 

První počátek obecného pokřesCanění kmene česko* 
slovanského stal se r. 863 příchodem bratří KyriUa i Me- 
tiiodéje, jež povolal byl kníže Rastislav z Řecka k sobě 
aby vymanil se i v církevním ohledu z panství německého, 
Snažení toto národní, po žalostném pádu Rastislavově roku 
870 nabylo vyššího zdaru synovcem jeho Svatoplukem, a 
nezadlouho spatřuje se moc panovníka moravského sáha- 
jící na severu až k řekám Sále a Visle, na jihu ku Dravě, 
na východu k Tise. Čechové sami octli se ve spojení s říší 
moravskou, a protož nediv, že Bořivoj r. 873 neb 874 dal 
se na dvoře Svatoplukově pokřestiti od arcibiskupa Metho- 
děje i s manželkou svou Ludmilou. Uvedena tudíž dvoji-- 
tost obřadu církevního v Moravě i v Čechách, řeckoslo- 



yanského totiž a německolatinského, zaplétala se rozmanité 
do všech sporů státních té doby, až ypád Maďarft do Uher 
r. 892, smrt mohutného Svatopluka, nesvornost synů jeho, 
uchýlení se českých knížat Spitibněva i Vratíslaya, synů 
Bořivojových^ pod ochranu říše německé, a konečně hrozný 
úplný pád říše moravské r. 907, zjednali převahu živlu n^ 
meckolatinskému. Tím připoutáni Čechové navždy k zá- 
padní Evropě, an pokrok osvěty stal se jim možný jen ve 
spolku s ni. Bohužel, že Němcům křesfanstvi naskytovalo 
se hlavně jen co prostředek k rozšíření panství jejich; 
proto těžko bylo synům Vratislavovým v cechách Fácža- 
vavi (svatému) a Boleslavovi I. (Ukrutnému) šířiti a pev- 
niti víru křesťanskou v zemi a neupadati spolu pod vrchní 
vládu panovníků německých. Václav zavázal se ku pla- 
cení daně; Boleslav, po čtrnáctiletém boji, r. 950 podvolil 
se sice ku poplatnosti, ale vítězstvími nad Uhry a jinými 
skutky válečnými připojiv Moravu a část někdejších Char- 
vát na severu k zemi své, zmohútněl tak znamenitě, že i 
sami Němci obecně králem ho nazývali. Pod synem jeho 
Boleslavem II. (Pobožným) 967—999, zakladatelem Praž- 
ského biskupství, zasahovaly hranice říše české hluboko 
do Uher i do Polska, a Čechy sousedily s ruskou říší sv. 
Vladimíra. Ale nešlechetnosti nejstaršího syna jeho Bole- 
slova IIL (Ryšavého) rozpadla se opět říše česká. Ohavný 
Boleslav III. vypuzen ; a když počal panovati Jaromír, Bo- 
leslav Chrabrý v Polště, uskokem více nežU násilím 1003 
stal se pánem Čechů, avšak vyhnán zase, a Jaromír i Ol- 
dřich, držíce se pevně říše německé, 'upadali v nevládu a 
závislost vždy hlouběji, až Oldřichův syn, statečný Břeti- 
slav I stal se pravým obnovitelem říše české. On připo- 
jil Moravu opět k Čechám, spořádal dědičnou posloupnost 
knížat uvedením zákona o staršinství atd. Syn a nástupce 
jeho Spitihnéo IL , známý pro nechuC svou k Němcům, 
panoval jen krátce; tím déle bratr tohoto Vratístav II.j 
od r. 1086 spolu první krdl český. Synové jeho vládli sice 
po sobě trůnem českým; ale zákon o posloupnosti star- 
ších rušen byl přečasto a stal se příčinou hojných a tytýž 
krvavých rozbrojů. Mezi památnější události za doby této 
náleží konečně zaniknutí slovanské bohoslužby a s ní ve- 
škeré kyrílloslowtnské písmennosti v klášteře Sázavském a 
tudíž v Čechách vůbec. 



231 



8. Bob* Čech kniiecieh a královských s převahou jeStč 

řádů slovanských. 

(Od r. 1126 až do r. 1253; tedy 127 let.) 

Až po rok 1125 v Čechách celé zřízení jak zemské 
tak i dvorské zachovávalo ráz staroslovanský. — O sku- 
tečné poplatnosti Čechů k říši némecké nebývalo již více 
řeči. Po úplném zvítězení křesťanství v Čechách dle smy- 
slu církve latinské bylo toto zase první značnější krok na 
dráze poněmčovací. Netrvá dlouho, a německé způsoby 
počínají se jeviti čím dále tím hojněji ve společnosti potud 
úplně slovanské. Snažení takové vystoupilo na jevo již 
pod Vladislavem ILy kterýž r. 1158 povýšen byl na krá- 
lovství. Statný tento panovník nejen že udržel jednotu 
státu, nýbrž zvelebil i moc českou. Ve výpravě křižácké 
do Palestiny r. 1147 neuchránil sice svých lidí všeobecné 
pohromy na křesťany přišlé, ale r. 1158 získal sobě i svým 
veliké chvály v dobývání Milána pro císaře Fridricha. Boku 
1164 vypraviv se do Uher proti řeckému císaři Emmanue- 
lovi, nabyl netoliko vojenské slávy, ale i vzácných kořistí. 
Po Vladislavově však smrti vypučilo tolik neduhů a ne- 
řestí ve veřejném životě národa českého, že než minulo 
čtvrt století, stát celý octnul se na kraji záhuby, — ovšem 
hlavně za příčinou ošemetné politiky císařů německých, 
kteříž usilovali o rozdrobení a zničení moci a panování 
Přemyslovců českých. Knížata rodu tohoto nešvařili se 
bez přestání o vrch moci v Čechách i Moravě. Aby za- 
choval jednotu státu, podal byl národ posléze vládu bisku- 
povi svému, Jindřichovi, an byl Přemyslovec. Po smrti 
toho biskupa Vladislav IIL moudrým a ušlechtilým svým 
jednáním nejpodstatněji pomohl ke vztýčení zase a zvele- 
bení moci české. Úmluvou r. 1197 postoupil trůn če- 
ský dobrovolně staršímu bratru Přemyslu Otakarovi L — 
Přemysl Otakar korunován byv v Mohuči a uznán i od 
papeže za krále, stal se brzy sám předním rozsudím ve 
věcech německých; r. 1216 uvedl zákon o posloupnosti 
prvorozenou na trůnu českém. Přemysl Otakar I. ještě 
před smrtí svou dal korunovati na trůn český syna svého 
Václava L Za kralování tohoto stal se první znamenitý 
krok ku poněmčení země. Král i dvůr jeho, zachutnavše 
sobě ve mravích a obyčejích; zbraních a kroji, ba i v ja- 



282 

zyku a literatuře německé, uvedl je také v oblibu u před- 
ních pánů českých, kteříž od r. 1241 počali novým hradftm 
svým némecká dávati jména, ježto potom v rodech je- 
jich stala se i dědičnými. V odporu však proti strannému 
tomuto směru zvedal se i národní smysl a jazyk, a ně- 
které z nejlepších kvétů básnictví staročeského zasahujou 
do této doby. Nejchvatnější památku pojistil sobě Václav L 
neobyčejnou srdnatostí, kterouž r. 1241 postavil se na od- 
por velikému vpádu Mongolů čili Tatarů ve Slezsku, Moravě 
i Rakousicb, tak že po vítězství Jaroslava ze Šternberků 
nad nimi pomohl jim nemálo k úmyslu, nepokračovati dále u 
podmanění Evropy. Příčiny zpoury a odboje českých pánů, 
jimiž král na čas s trůnu svržen a syn jeho Přemysl Ota- 
kar naň postaven byl, nejsou dosti známy ; on však zvítěziv 
a pány některé potrestav se synem se smířil. Po Václa- 
vově smrti r. 1253 nebylo již jiného Přemyslovce na živé, 
nežli jediný tento syn a dědic jeho. 

4. Doba královské Hse české s převahou řádů feudálních 

čili manských (německých). 

(Od r. 1253 až do r. 1403 ; tedy 150 let ) 

Král Přemysl Otakar IL byl v celé Přemyslovců řadě 
nejvýtečnější panovník; za jeho 251etého panování do- 
stoupily Čechy nevídané dotud výše moci, blahobytu a 
slávy, až zbudivše, co přední mocnost evropská svého 
věku, obávání a odpor veškeré národnosti německé a uher- 
ské proti sobě, podlehnouti musily opět spojené jejich síle. 
Král ten proměnil také poměry právní státu svého dosti 
podstatně a poněmčil je v té míře, že již napotom setřen 
byl z nich ráz pouze slovanský. Snaha jeho směřovala hlavně 
k upevnění moci královské v zemi proti šlechtě bujné a 
bohaté, hovící svévoli a přepychu, i politicky nebezpečné. 
Protož vystaviv veliký počet nových měst a hradů, zalidňo- 
val města z většího dílu příchozími Němci osadníky, hrady 
pak oddanými sobě ůředcíky. Němci, předčivše tehdáž 
▼ průmyslu vůbec a zvláště v umění hornickém, z něhož 
(zejména z Jihlavy a z Kutné Hory) šlo králi bohatství 
znamenité, byli mu všude tak vítáni, že nejen naplňoval 
jimi Prahu i jiná města svá, ale odevzdal jim i celé kraje, 
aby vládli jimi dle způsobu svého. Ale uvodilo se spolu 
také blahodárné právo zákupní do cech, a nejen školy a 



283 

nauky, ale i krásné umění a prfimysl, obchod a řemesla 
těšily se z hojné přízně královy. Otakar 11. nebyl nikoliv 
nepňznivcem národnosti své české, ale tajiti nelze, že tím- 
to nedočkavě kvapným a hromadným němčením zasadil jí 
první ránu povážUvou. — Když konečně moc panovníka to- 
hoto byla se vznesla nad mírU; netoliko připojením zemí 
a krajin přečetných, ale i opětovanými slavnými vítězství- 
mi nad Uhry a neméně slavným účastenstvím ve válkách 
křížových proti pohanským Litvanům, uražená i pobouřená 
výhlídkou na mohutné panováni slovanské hrdost německá 
konečně se vzchopila i přičinila se všemi prostředky o pod- 
vrácení a záhubu jeho. Když on dvakráte byl opovrhl po- 
dávanou mu korunou království Římského, zvolen hrabě 
Rudolf Habsburský k důstojnosti této. I vstoupeno ve přá- 
telské úmluvy s dvorem uherským, práhnoucím po pomstě 
za utrpěná pokořeni : spojenci Otakarovi odtrženi od něho, 
a ponoukáni k odboji nespokojení poddaní vůbec, jmeno- 
vitě ale i valná část šlechticů českých i moravských. Tak 
již při prvním válečném setkání s císařem Rudolfem roku 
1276 opuštěn jsa i zrazen od předních podpor svých, při- 
nucen byl Otakar odříci se všech zemí kromě cech a Mo- 
ravy. Když ale smlouvy pokojné nedržány jemu, a nové 
vždy oběti nic neprospívaly, nucena se viděl r. 1278 opět 
sáhnouti k meči. Od papeže dán jsa do klatby, opuštěn 
a zrazen se všech stran a utlačen od spojených Němců i 
Uhrů, zahynul v bitvě v Rakousích u Suchých Krůt. Proto 
Čechy a Morava octnuly se náhle v propasti a bídě nejen 
od nepřátel vtrhnuvších do země až po Kutnou Horu, 
ale i od pomocníků braniborských, jichžto markrabě Ota 
Dlouhý byl se stal poručníkem královici Václavovi, teprv 
sedmiletému. Pokoj uzavřený v Čáslavi a v Jihlavě nedal 
zemi oddechu; násilí Němců braniborských uvedlo bez- 
vládí, války domácí, hlad i mor, až r. 1283 návratem mla- 
dého krále Václava II. z Branibor do země, a důrazem 
pana Závise z Rosenberka, co vladaře zemského, nastala 
opět utěšenější doba, kteráž za věrnou a úsibou péči krá- 
lovou neutrpěla ani nešleclietným nakládáním se Závišem. 
Nové zkvétání blahobytu národního a moci panovnicí mělo 
za následek, že král Český nejen stal se opět rozsudím ve 
věcech německých, a že korunování jeho v Praze bleskem 
nádhery a slávy převyšovalo všecky potud známé slavnosti 
středověké, ale také že r. 1300 celé království polské pod- 



284 

dalo se jema dobrovolné, že smlooTami zfskáa tčCíH dfl 
zemé naAké kn korané éeské, Im posléze i Uhři podali im 
koranj s?é. Václav IL, dtí? se již dvéma korunami ob- 
tížena, necbtél jich více, a porafil Ubrikm dvanáctiletého 
sjrna «vého Václava^ kterýž i tudy korunován ve Stdlnim 
Bélobradé. Však tolik štéstf nefanralo se bez odporv. 
Pnmf a nejmocnéjiH odpůrce éeské mod a slávy byl papež 
Bonifác VOL, jenž osoboval sobě právo k obsazeni stofie 
královských i v Polátó i v UbHch, i zbndil krále Albredilft 
německého proti Václavovi Válečné tažení Albreditovo 
na podsnm r I30i až pod Kntnou Hora nepodařilo se, 
ale Vádav, chystav se pomstíti nové křivdy na svaka svém, 
uchvácen smrti Syn jeho Václm III^ z Uher již r. 1304 
vyve^lený, positoapií tam práva svého bavorskému vévodovi 
Otovi, a smluvil se i s Albrechtem zase, aby proti Vladi- 
slavovi l»ketkovi mohl chrániti Polska; ale táhna tam zar 
vraždén jest roku 1306 v Holomoud, dmž panováni rodu 
Přemyslova melo nenadálý násilný konec Povolán Jt»»- 
áfUk Koratanský na trftn český, neschopností svou ke liádé 
uvedl do takových zmatků zemi Českou, že nadéje vla- 
stenců tehdejších přilnuly konečné k némeckému králi Jin- 
dřichovi z domu Lucemburského. Uzavřeno, požádati od 
ného syna jeho Jana, teprv 141etého, zemi za kr&le a 
Eliitee, dceři Václava IL, za manžela. Sňatek ten slaven 
r. 1310, a na to nový král Jan zmocnil se Prahy, vypudfl 
odtud Jindřicha, i počal panování nové. 

Domem Lucemburským připoután národ náš k něme- 
cké řiSi ještě úžeji než prvé, a nastaly doby, kde živel ně- 
mecký zdál se již předčíti v životě jeho veřejném. Král 
Jan nepřestal býti dzincem v nové vlasti a nepřilnul ni- 
kdy duší svou k národu českému. VSecka mysl jeho to- 
čila se především okolo frančiny, potom okolo němčiny; 
Češtině přivykal jen z nouze ; království svého nevážil sobě 
leda co studnice peněžní nepřebrané a ploditelkyně vojct- 
ské síly; trávívaje celá léta v cizině, nepřicházel do cech, 
leč když mu bylo potřebí nových peněz a pokladů. — Ták 
to panování České uvnitř kleslo rok co rok vždy hlouběji 
V rozmanitých rozbrojích a bouřech vynikali zvláště dva 
Čeští páni, Jindřich z Lipého a Vilém Zajíc z Valdeka, ten- 
to nejvěrnější podpora poslední Přemyslovny: byvše soupe- 
řové, spojili se nicméně oba proti králi, když r. 1318 roz- 
nesla se pověst, že obmýšlí w/pudUi Cechy ze zemi a ohsor 



285 

diti ji samými Němci. Po smířeni v Domažlicích, když usi- 
loval směniti se s Ludvúcem Bavorským o korunu českou za 
jeho palatinat Rýnský, postavila se v odpor tomu královna 
Eliáka s takovou odhodlaností, že strhla se z toho na chvíli 
vilka i mezi králem a královnou. Tak nemoha v Čechách 
provésti úmyslů svých, obracel tím raději pozor k západu 
Evropy, míchaje se do všech půtek a válek franckých i 
německých. K Pai^ži a Francii hleděl král nejraději ; pro- 
vdav krásnou sestru svou Marii za krále Karla IV., poslal 
brzy na to i sedmiletého syna Václava do Paříže k vycho- 
váid^ kdežto mu pak přezděno Karel; později zasnoubil a 
dal i dceru svou Guttu královici franckému Janovi za man- 
želku, kteráž potom stala se pramatei^ všech potomních 
králů franckých rodu Valois. Později syn jeho, královic 
Václav, nyní Karel, účastniv se vlády (1333—1346), nej- 
prv pod poručnictvím otcovým, potom od r. 1345 sám; a 
působením nadějného královice toho, jemuž otec udělil ti- 
tul markrabí Moravského, nastala Čechám doba nová, čím 
dále tím utěšenější, an srdečnou ke vlasti láskou jal se 
hojiti rány od otce jí zasazované. Připojil nejprve k Če- 
chám Moravu, rakouskými pletichami na čas odcizenoU; 
potom Budišínsko a část dolejší Lužice, i Zhořelsko zase. 
Království polské sice zůstalo pro Čechy ztraceno, ale 
aspoň ve Slezsku přiznala se ku koruně české veškerá té- 
měř knížetstvL Mezi tím táhl král třikrát do Litvy proti 
pohanským Prusům; ztrativ po druhé výpravě jedno oko, 
brzy na to oslepnul i na druhé. Přízeň, kteréž požíval 
mladý markrabě Karel u papeže Klementa VI, svého ně- 
kdy v Paříži vychovatele, vedla ke spolčení Čech se dvo- 
rem Římským, jehožto první zdárné ovoce bylo založení 
arcibiskupství Pražského r. 1344 i vymanění tudíž Čech 
z poručnictví německého v ohledu církevním. Arnošt z Par- 
dubic stal se první a největší ozdobou nové stolice, pro 
kterouž stejným časem i nový nádhernější chrám u sva- 
tého Víta na hradě Pražském stavěti se počal. S Poláky a 
Uhry byl na slavném sjezdu Vyšehradském v Uhřích uza^en 
r. 1335 pokoj, ale již r. 1345 přistoupili jak Kazimír Polský tak 
i Ludvík Uherský ke spolku císařem Ludvíkem osnovanému, 
za kterýmž opovězena Čechům válka v témdni ode všech 
sousedů jejich. Důrazné si počínání slepého krále proti Ka- 
zimírovi odstrašilo všecky jiné nepřátely, a přičinění Kle- 
menta VL obrátilo je v přátely zase, tak že nebezpečí svedlo 



236 

se proti jedinému císaři Ludvíkovi, na jehož místo i mar- 
krabě Karel r. 1346 volen na království &mské. Mezí 
tím vpadše Angličané vítězně do Francie, donutili krále 
Jana pospíáiti ku pomoci příteli svému králi Philippovi 
Franckému, při čemž ale hrdinný král český v nešfastné 
bitvě u Kreš&ku (Grecy) 26. srpna 13d6, nechtěje dátí se 
na útěk , zahynul , syn pak jeho Karel od pánů českých 
8 těží uchráněn byL 

Panování Karla /., kterýž co dsař německý shil Ka- 
rel IV. ^ nastala v dějinách českoslovanských doba nejutě- 
šenější (1346 — 78). Dostalt se v něm na tirAn český pa- 
novník neobyčejných ducha darů a výtečné pro svůj věk 
vzdělanosti, opak otci, cítil vřelou k vlastí lásku, a péče 
o její prospívání a zkvétání zdála se býti jeho jediná vá- 
šeň; vždy pak nutno o něm chváliti, že se mu podařila 
povýšiti Cechy na nejvyšší stupeň mod a blahobytu. I zi* 
skalf sobě co zákonodárce zásluhy nesmrtelné; důkazy po- 
skytujou netoliko pověstná zUad bulla (pečef) od r. 1356, 
základní to zákon říše německé po mnoha století, a ná- 
vrh zvláštního zákona pro Čechy pod jménem MqjeHas Ga^ 
rolina (Milost Karlova) ale i jiná podrobná nařízení nesď^ 
siná, mezi nimiž vynikají listiny o právním poměru ko- 
runy české k německé říši a j. Karlovi IV. Čechy děko- 
vati mají za zřízení university (vysokých škol) v iVae:^ roku 
1348; prvního to ústavu naučného ve střední a východní 
Evropě, jehožto vliv do potomního rozvíjení se ducha i ži- 
vota národního se stal rozhodným a neocenitelným. On 
založil také Nové město Pražské (1348) i dosavadní mošt: 
kamenný přes Vltavu, a zvelebil i povýšil Prahu nade. 
všecka města Evropy, stalaf se ona středem veškerého oIh 
chodu kupeckého a průmyslu časového. Krásné umění zkvé? 
tálo a šířilo se odtud do mnohých, až i vzdálených zemi; 
i ku zvelebeni hospodářství polního a zvláště vinařstvi 
vztahovala se jeho péče. Šlechtu českou, potud na mnoze 
bujnou a pychu všelikému zvyklou, skrotil a ku pořádku 
přivedl, potrestav neoblomenou přísností všecky, kteří 
v loupežích a násilí sobě libovali, ale ruše všechny zbytky 
ústavy župní, a úvodě na místo jejich hojné soudy patrL- 
moniální (vrchnostenské) připravoval tím cestu ku potom- 
nímu porobení nižších tříd obyvatelstva. Němčina pod tím 
zmáhala se zvláště v městech tak velice, že i sám konečně 
uznal potřebu některých kroků k ochraně živlu národního* 



237 

Po smrti první manželky své Blanky z Valois zasnoubil se 
r. 1349 s Annou (Mečkou), dcerou nejpřednějšího nepří- 
tele svého Rudolfa, Falckraběte Rýnského, a když i ta 
umřela, r. 1353 s Annou dédičkou knížetství Svídnického 
a Javorského, kteréž potud ve Šlezích svobodné zůstavái, 
dostalo se tudíž také ku koruně české. Netoliko hořejSí 
Palatinát (Falce) octnul se z veliké částky 1353 pod mocí 
českou, ale roku 1363 zapsáno i markrabství Braniborské 
dédictví synu císařovu Václavovi (narozenému 26. února 
1361 v Norimberce) a dolejší Lužice zavázána jest Če- 
chám, ačkoliv pro všeliké zmatky teprv o několik let po-- 
zději (1373) Karel IV. vešel ve skutečné držení těchto zemí. 

Mimo to nepřestával skupovati po celé říši německé 
hojný počet hradů, zámků a panství, a poutati je úvazkem 
lenním ku koruně české; neb ačkoli byl jinače hospodář 
dosti skrbný, míval pro takové účely přece peněz vždy 
dosti. Tím šířilo se panování české po jednotlivých kra- 
jích a místech až do Porýní; a též za Rýnem, kdež dě- 
dictví předků jeho, Lucembursko, postoupeno nejmladšímu 
bratrovi Václavovi r. 1354 a povýšeno na vévodství, neza- 
dány ovšem práva i naděje též koruny- Méně skvělé bylo 
císařovo působení a pořízení ohledem na Itálii, kamž dva- 
kráte zabral se osobně, r. 1353 pro korunu císařskou, 
kterouž i obdržel o velikonoci dne 5. dubna, a potom 
roku 1368 pro uvedení a utvrzení papeže Urbana V. v 
Éímě, jenž konečně byl opustil Aviňonské sídlo své ve 
Francii. Vraceje se odtud poprvé, upadl 21. května 1355 
v Pise zrádným povstáním pobouřeného lidu ve kruté ne- 
bezpečí života, při němž jen hrdinnou zmužilostí družiny 
Bvé ochráněn jest I při druhém tažení tam zase bylo se 
mu potýkati s hojnými nepřátely. Častá spiknutí a hojné 
úklady knížat německých maříval a porážel nejvíce pro- 
středky diplomatickými, ačkoli neostýchal se sáhati tytýž 
i k meči. 

Největší jeho křehkost byla přílišná k synům svým lá- 
ska, která nedopouštějíc dětské kázně překážela rozumné- 
mu vychování mladíků od přírody dosti štědře nadaných ; 
ale neumějících pojímati v uzdu vášní svých. Rozdělilt 
mezí ně na počátku r. 1377 říši svou cele po slovansku, 
odkázav prvorozenému Václavovi (již 15. června 1363 na 
království české, 6. července 1376 na království německé 
korunovanému) s královstvito českým celé Slezy, částky obou 



288 

Lužic, krajiny bavorské, saské i německé vůbec, a vrchní 
správu nad brati4mi a bratranci, totiž Zikmundem a Janem zro^ 
zenými ze čtvrté Karlovy manželky Alžběty Štdtfnské, kterj^mi 
zapsány prvnímu Branibory, druhému Zhořelsko, a nad syny 
moravského markraběte Jana^ zejména Joštem^ Janem So^ 
bíslavem a Prokopem, kteří poděleni Moravpu. NedlouJio 
po rozdvojení se papežství na západě umřel císař v Praze 
dne 29. listop. 1378 k nemalé pro křesťanstvo škodě, aa 
veliké to schisma odstraniti nezdařilo se nástupci jeho ne- 
zkušenému a nepožívajícímu dostatečné vážnosti v Eviropé. 
Zde ještě připomenuto buď, že panovník tento rád připer 
joval jméno své, ovšem v německém jazyku, ke stavbám, 
hradům a městům, od něho buď nově založeným buď zna- 
menitě zvelebeným: KarUtein, hrad podnes známý, neměl 
prý co do skvostnosti a nádhery sobě rovného v Evropěj 
městečko V<m/^ povýšiv je za město, chtěl aby slulo KarbiH 
bod; KarUhofu přezděli Čechové iíarZaw; naproti tomu pro- 
slul později Karolin^ co sídlo university na starém mdstŠ, 
tím slavněji. 

Král Vdchv IV., syn a nástupce dsaře Karla IV-, 
byl od přírody dobromyslný a dosti rozumný i také vzdé- 
Imý, tak že s počátku mnozí dělali sobě do jeho pano^ 
vání tím skvělejší naděje, čím více horlivosti jevil k od- 
stranění nahodilých se tehdáž neřestí obecních. Ale ptk- 
sobení jeho padlo do věku nad míru bouřlivého, íátíUo 
veškeren život veřejný a všecky ústavy křestanského stře- 
dověku počaly rozcházeti; dvojiti a bořiti se. Václav, na* 
baživ se všeliké cti a slávy již od dětinství, a nenalézaje 
v srdci svém popudu vznešenějšího, aniž uměje pojímati 
v uzdu vášní svých, tudíž neznaje ani pravé opatrností ani 
mužné odhodlanosti a činnosti, musel podlehnouti nehodám 
bez počtu, a státi se konečně hříčkou událostí potud ne- 
vídaných a neslýchaných. Hned na počátku 411etého pa* 
nování jeho (1378—1419) vyskytlo se ono veliké schima 
západní církve křesťanské co zárodek a pramen událostí 
hojných dosahu nevystižitelného. Šlechtici v Čechách poěí- 
nali po němečku snažiti se o rozsoustředění vlády zemské 
a bažiti po manském onom nadpráví a pychu, kterým 
skvěli se němečtí jejich vrstevníci. Karel IV. hověl byl i 
duchovnímu stavu i šlechtickému, ale uměl spolu podrobo- 
vati sobě ve službu i šlechtíce i kn^: Václav IV. posta- 
vil se zanedlouho v odpor obojím, nemaje otcovy ani ite- 



289 

ností a opatrnosti^ ani důslednosti. K dovršení nehod i 
vzoifná druhdy mezi Karlem a bratrem jeho láska promě- 
nila se u potomků jejich ve směry a vášně sobecké, tudíž 
v různice a rozbroje nekonečné i hnusné. Bratr Václavův 
Zikmund, markrabě Braniborský , povolán do království 
uherského a korunován tam ř. 1387, kdežto na trůnu pol- 
ském současně usadil se s Vladislavem Jagjelem Litev- 
ským rod nový. Za krále anglického provdána sestra Vá- 
davová, čímž zavedeno přátelské spojení mezi Anglií a 
Čechami. — Itálie nepřestávala Václava volati, aby přijda 
pro korunu císařskou do Říma, přičinil se spolu o nějaký 
pořádek v nekonečných tam spletcích domácích; jemu ale 
nedostávalo se k tomu odvahy. Po smrti Urbana VI. ná- 
sledoval v Éímě r. 1389 papež Bonifác IX., v Aviňonu 
pak po smrti Klementa VÚ. r. 1394 Benedikt Xni. (dva 
papežové na jednou) ; u obou těchto náměstků Kristových 
pohřeSována bolestně bezúhonnost povahy. Trapný jest 
vůbec pohled na všecky souvěká knížata i pány; Václav 
byl poměrně snad nejpoctivější a jistě nejnezištnější mezi 
nimi. Řada velikých jeho nehod a utrpení počala, když 
slepou náruživostí roznícen dopustil se ukrutnosti proti 
arcibiskupovi Janovi z Jenšteina i kapitule jeho, a zvláště 
proti generálnímu vikáři Janovi Nepomuckému, jejž zmu- 
čeného dal uvrci s mostu Pražského do Vltavy (20. března 
1393). Šlechta vyšší, žehrajíc na to, že král, jí zanedbá- 
vaje, přilnul k nižšímu zemanstvu a měšťanstvu, nabyvši po 
i)£ratenství onom větší smělosti, spikla se mezi sebou i 8 kní- 
žaty domu Lucemburského, a 8. května 1394 javše krále 
svého v jeho dvoře u Berouna, přinutili Václava poddati 
se vedení jejich. Ale když Jan, vévoda Zbořelský, jal se 
sbírati vojsko k osvobození bratra svého ; ani v zemanstvu 
ani ve stavu městském nenacházeli podpory, i utekli s věz- 
něm svýin do jižních Čech a podali ho až do Rakous, od- 
kudž po dloiúiém smlouvání přivezen zase do Budějovic, 
kdež 1. srpna 1394 propuštěn zase na svobodu. Po první 
té pohromě král, ztrativ důvěru jak k lidem tak i k sobě 
samému, počínal si co dítě bez rozmyslu a odvahy, ale ne 
bez svéhlavosti, až i v častém opíjení se úlevy hledaje, a 
po náhlé smrti bratra Jana vrhnul se cele v náručí dru- 
hého bratra Zikmunda, krále uherského, kterýž ale šetře 
více prospěchu svého vlastního, stal se mu brzy nejchy- 
třejším a nejnebezpečnějším nepřítelem. Mezi tím knížata 



240 

říšští, spikše se nápodobně, vedením falckraběte Ruprechta 
i tajným papeže Bonifáce IX. ponoukáním (an se obával, 
aby Václav ve spojení se dvorem franconzským nepřifiníl 
se o násilné ukončení dvojice papežů) dekretem nestonď 
ným 20. srpna 1400 sesadili Václava s důstojenství králóv* 
ství Římského a povolali na jeho místo téhož falckraběte 
Ruprechta. Pohanění takové knížata domu Lucemburského 
pro sobeckou nesvornost svou nechali bez trestu; jednota 
pak panská v Čechách neostýchala se straniti zahraničnýtn 
nepřátelům krále svého, až i Ruprechtovi samému^ a roku 
14X)1 leželo vojsko cizí a nepřátelské šest neděl před Pra* 
hou^ až uzavřením míru odstraněno bylo Král Zikmund, 
byv od pánů uherských v Budíne jat a uvězněn, teprv po 
osvobození svém přišel do Čech; kdežto Václav postoupil 
mu vládu v Čechách (4. února 1402), maje od něho za to 
do Říma na korunovaní císařské veden býti. Brzy ale krá- 
lovští bratří nepohodli se zase tak, že Zikmund 6. března 
1402 jav Václava v královském dvoře staroměstském 
v Praze, později pak i markrabě Prokopa, odvedl je oba 
z Čech, a odevzdal Václava knížatům rakouským k ostři- 
hání ve Vídni. Nižší šlechtě, zemanstvu a měšťanstvu zé- 
želilo se konečně takové s králem jejich nakládání; ale 
Zikmund potlačil ukrutně zpoury povstalé, až y Uhřích 
pokroky neapolského krále Ladislava, jemuž Bonifác IX. 
klestil tam cestu ke trůnu, donutily ho pospíšiti si z Čech 
zase. Ošemetné toho papeže počínání proti domu Lucem- 
burskému vůbec dalo příčinu, že i Zikmund dekretem 9« 
srpna 1403 zapověděl poslouchati jeho. Všecky tyto a jim 
podobné skutky měly ten následek, že důstojenství papež- 
ské i královské kleslo v mysli národa na nejnižší stupeň 
vážnosti, a lidský duch stával se schopnějším pro símě 
převratu, když ono značilo se v rouše mravnosti a šle- 
chetnosti. Tím stala se možná nová doba v dějinách 2e- 
skoslovanských, zvláště když Václav, ušed z vězení Vídeňr 
ského 11. listopadu 1403, přijat zase v Čechách za krále 
s plesáním téměř všeobecným. 



■ 1 



Ž4Í 

Část n. 

Dějiny věku středního. 



Od počátku rozbrojů církevních až do bitvy Bělohorské. 

(Od r. 1403 až do r. 1620 ; tedy 217 let) 

5. Doba ncjprudčích rozbrojů církevních. 

(Od r. 1403 až do r. 1437; tedy 34 let) 

První podnět nového věku vyšel z aniversity Pražské. 
Již její první zakladatelé a správci, Karel IV. a arcibis* 
kupové Arnošt z Pardubic i Jan Očko z Vlašimi měli na 
péčí opravy v církvi, zvláště v duchovenstvu, jakož viděti 
bylo z ochrany, kteréž poskytovali prvním předchůdcům 
opravy drkevd v Čechách, Kurátovi Valdhauserovi a Miličom 
z EromeHze, jichžto snaženi ovšem dotýkalo se jen cviku 
křestanského. Vysoké školy šířily v národu písemnické 
vzděláni hojně, tak že povstati mohl i spisovatelé prosto* 
národní ušlechtilí, jako rytíř Tóma ze Štítného, Smil Flaška 
z Pardubic a jiní, a připravovati duchy k myšlénkám a zá*> 
pasům učeným. Kanovník Pražský Matéf z Janova^ překla- 
datel celé Biblí svaté do češtiny, postoupil za Kurátem 
a Miličem o krok dále; ale všecky ty snahy opravné 
nabyly teprv povážlivého rázu, když připojilo sek nim učení 
Jana Víklefa z Anglie a došlo obliby i podpory na vysokých 
školách Pražských. Přední toho působci byli mistr (doktor) 
Jan Hus (narozený v městečku Husinci r. 1369, spolu ka* 
zatel v kapli Betlémské) a mistr Jeroným Pražský, zeman 
český. Universita zapověděla sice později učení Viklefovo, 
ale marný bývá každý boj s duchem pokroku, kdykoli k 
němu druží se mravní cit a zásady; duch ten zmáhal a 
šířil se tím více, čím krutěji jej udusiti usilováno. Král 
Václav podporoval jej mimovolně chováním svým co do 
dvojice papežů; on nejen zapověděl poslušenství papeže 
Řehoře XII., ale dal i příčinu, že němečtí mistři a študenti 
r. 14:09 vystěhovali se u valném počtu z Čech. Brzo na to 
spatřil svět i tři papeže (Alexandra V. Řehoře XII. a Be* 
nedikta XIIL) i tří krále Římské (Václava, Sigmunda a 
Jošta) pospolu, hádající se o práva svá mezii sebou. Jakž 
tu neměla slova kazatele národního, důmyslného a neohro- 
ženého; horlícího pro čistotu života i učeni padati do půdy 
JodL 16 



842 

jemné i úrodné: zvlážtí když, aby dovršil pohoršení, nový 
papež Jan XXTTI. prohlásiv výpravu křížovou, dal prodá- 
vati veřejné odpustky v Cechách ! Přizeů, které požíval Hus 
u dvora králova co zpovédník královny Žoůe, pomáhala 
sklonití v}S§í šlechtu k jeho učeni ; vypovézeni jeho z Prahy 
il412> pomohlo roz?iřiti je i v národu. Koneřné jeho od- 
souzení a upáleni ina vzdor průvodnímu listu císaře Sig- 
munda) v Kostnici (6. července 1415) n^řesvédčilo doma 
o bludnosti jeho téméř nikoho: ba 8pi^e celý národ cftil se 
jím uražena, jakož i následovavšim po ném upálením mistra 
Jeronýma Pražského ^30 kvétna 1416). A když počavši 
takto různicí ve smýšleni cirkeMiim a náboženském, pódia 
skrze M. Jakoubka ze Stříbra 1415 nový oznak kalicha, oo 
známka učeni o pottebé rozdávati svátost večeře páiié pod 
obojí spůsobou (tj. chleba i vina. co téla i krve Kristovy), 
stala se roztržka náboženská v Čechách i v Moravé neodvratnou 
a neukojitelnou, zvlái^té ana universita Pražská schvalovala 
i tvrdila učení nové vyhlášeními slavnými Činný odpor, 
s kterým Husita, nvDÍ liž vét^ina národa, co prohlášeni ba- 
dři. potkávali se od vlády kněžské, vedla v Čechách ka 
konečnému této úpadku : a kTál Václav, kterýž po dlonhim 
netečném a oboj et ném se chování P'3$léze také novovřree 
skroliti a vypleniti byl umyslil. při prMiim krvavém vrbachu 
pobouřeni bvv ranén mrtvici umřel bez déiek (16. srpna 
1419\ 

Jeho bratr a poslední dédič domu Luoenburského, 
Si^mund král Bimski^ i Českv, muž dosti údnlivv, ale 
ůhlaTní nepřítel Husitů, jehožto snažným přicinénim od- 
slranéna byla na sboru Kostnickém nrojice papežů, ale 
také Has a učenid jeho odsouzeni. přisPíMli hrozivými pří- 
pravami s\ým\ veUké povstání národa českého, které zje- 
vilo se ve krvavé ríi. .v HusU^h-. 141Í* — 34). Z ní wviniilv 
se události v déjinstvu potud netušené a neslýchané. Xárod 
poetem neveliký, jehožto novy život duchovni osilovino 
po mnohá léta potlačiti krvavým nisilim, postavil se branné 
k odporu proti všem mocem a silám, kterými vlády svét- 
ské i duchovni ve křesťanstvu celém za veku toho vládly, 
a vedl véc svou tak důrazné, opatrné i umele spolu, že 
víttelTi družilo se ku praporům jeho stále, až konečné 
stný svét křesťanský uznal a v^zual se bytí přemoiena. 
Že pak neopanoval v§eho navždy, toho přinnu připodcati 
bylo jen jeho neseomostL Jakož bývá při svobodé přiro- 



243 

zeno a obyčejno, rozpadl se národ v mnohé strany nábožen- 
ské, národní a společenské, brojivSl proti sobě vespolek. 
N&nci po celé zemi, a zvlášté po mastech i klášteřích, 
hojné roztroušení, ale téměř vesměs nepřátelé husitství, při 
nastalých bouřích dávali se všude sami na útěk^ ve zmařené 
té padéji, že za vítězným zpátečnictvím vrátí se do sídel 
svých zase; nemnozí z nich chápavše se zbraně zahynuU 
v boji : tím se stalo, že tento živel nenáródní, po tolika 
století snažně štěpovaný a šířený, vymizel najednou z pro- 
střed země docela, i nezachoval se nadál než v úzkých 
některých krajích pohraničných. Katolíků mezi slovanskými 
Čechy zůstalo jen málo, a vždy jeStě víoe ve šlechtě než 
v obecném lidu. V Husitstvu samém sýevila se hned od 
počátkq (1417 a sled.) snaha směrů, mnění a blouznění 
bez počtu: tu zásady mírné, tu nadšenost divoká; tyto 
potýkaly a míchaly se vespolek, až teprv od r, 1422 utvor 
řily se strany určitěj&í a stálejší. Mistři university Pražské, 
k nimžto družila se nejvíce šlechta vyšší vůbec, dělili se 
v JcaUénihf mime (M. Jan Příbram, Křištan z Prachatic 
a j.) a horlioé (M. Jakoubek ze Stříbra, M. Jan z Rokycan 
a j.) ; Táboři, záležející^ ze živlfl lidumilných vesměa^ ros- 
stoupili se ve stranu Ziékovu, později Sirotčí, a ve stranu 
velikého Tábora^ v níž píed6i\i Mikuláš Pelhřimovský Bi^npec 
a kněz Prokop Holý. Největší ůčinlivost vyvinula se ve 
straně lidumilné, k niž náleželo také nižší zemanstvo^; j^í 
duchaplní vůdcové zejména Mikuláš z Husi^ Jan Žizka z 
Trocnova^ knéz Prokop Holý a jiní získali sobě hlavní o to 
zásluhu, že cechové zůstali nepřemoženi ; jim uvedený po** 
krok v umění válečném (zřízení hradeb vozových, cvičeni 
ve vedení zbraně a v pohybech válečných, bratrstva i obce 
polem stále pracující atd) qednal jim zázračná ona vítěz* 
ství, nad nimiž žasnul svět souvěký. Válka počala krvavě 
4. listopadu 1419 v Praze i v krajích zároveň. Přední tru- 
chlivé události této výjevy byly: krutý vzdor zpátečnický, 
od krále Sigmunda na sněmu Brněnském o vánocích 1419 
a od německých horníků Kutnohorských, i zvýšená tím blouz- 
nivost zoufalé strany táborské; převrat v Plzní, bitva u 
Sudoměře a založení města Tábora skrze Žižku v březnu 
r. 1420; říšský sjezd ve Vratislavi a prohlášení tam kříže 
na Čechy ; boření klášterů a kostelů i ničení obrazů 8kf;se 
Tábory ; šlechty české negisté kolotání se mezi stranami a 
proto spojeni se Pražanů se stranou Žižkovou; veliké ob- 

16* 



244 

leženi Prahy vojskem křižáckým a rozhodná tohoto porážka 
skrze Žižkti na vrchu Vitkově (nynějšim Žižkové) 14. čer- 
vence 1420; vyhlazeni étyr artikulů (článků) Pražskýdi 
a marné o nich se smlouváni^ rozzastaveni téměř všeoh 
statků církevních králem Sigmundem na miste žoldu a 
konečný tudiž pád vlády cirkevni v Čechách; krvavá po- 
rážka Sigmundova i spojené s nim šlechty české a morav- 
ské u Vyšehradu (na Pankráci) 1. list 1420; vitězné boje 
Žižkovy v jižnich Čechách a dobyti mnoha měst, úplné 
vypuzeni krále Sigmunda ze země v březnu 1421 a do- 
byti předních měst českých a konečně dne 7. června 1421 
i královského hradu Pražského; přiznáni se arcibiskupa 
Eunráta k Husitům; valný sněm v Čáslavi a prohlášeni 
na něm Sigmunda za nehodného koruny České; počátky 
zpátečnictví a různic mezi výtěznými Husity samými a 
upáleni kněze Martinka Housl^ i vyhlazeni Adamitů; po- 
rážka knižat německých a druhé veliké výpravy křižácké 
u Žatce 2. Mjna 1421; vyjednáváni v Polště a poddávání 
se pod moc jinoslovanskou ; nový mocný vpád Sigmundův 
do země, veliké boje u Kutné Hory na konci r. 1421, 
útěk králův a rozhodná jeho porážka u Německého Brodu 
10. ledna 1422 ; usmrceni liduvládného kněze Jana v Praze 
i rozdvojeni se mezi Žižkou a Tábory; příjezd Litevského 
knižete Sigmunda Koryhuta co náměstka Vitoldova do 
Prahy a vláda jeho; sněm říšský v Norimberce a třeti 
nešťastná výprava křižácká k osvobozeni hradu Earlšteina 
v Čechách (1422); povolání Korybuta nazpět; vypuknuti 
mezi stranami husitskými války domácí 1428 i necelé smi« 
řeni jejich jak u Konopiště tak i na sněmu svatohavelském 
v Praze; zázračné taženi Žižkovo do Moravy a do Uher i 
nazpět na podzim r. 1423 ; žalostné obnoveni války mezi 
stranou aristokratickou a demokratickou a krvavá vítěz- 
ství Žižkovau Malešova 1424 i jinde; smrt děsného vůdce 
uJPřibislavi na morovou ránu 12. října 1424 a navrácení 
se do Prahy Korybuta; počátek opravdovějších ale vždy 
marných pokusů o všeobecné smíření 1425 ; proto návodem 
nového vůdce Prokopa Holého čili Velikého, zvláště po 
velikém vítězství u Oustí 16. června 1426, přechod zbraní 
českých od dosavadní obrany k výboji a nájezdům do ci- 
ziny, aby nepřátelé zakusíce doma neřestí válečných, stali 
se ochotnějšími k míru pod výminkami slušnými. 

Dlouhé válčení znechutilo se již i velkému počtu vi* 



245 

tezů samých; ale když mfrnéjší strana v Praze vedením 
Eorybutoyým podávala se Římu přes příliš; obec knězem 
Janem z Rokycan zbouřená jala Eorybuta i vypověděla 
mírné své mistry z města. Válka zmohla se krutějí znovn 
a značena hlavně nájezdy zhoubnými do zemí okolních, Ra- 
konS; Uher, Slezska^ Lužice i Braniborska, do dnešních Sas 
i do Bavor; mnohé město v zemích těchto povolilo se 
Cechflm k určité roční dani, aby napotom požívalo pokoje 
od nich. Mezi tím v nepřítomnosti krále Sigmunda za- 
městnaného na dolejším Dunaji proti Turkům, postarali se 
papež Martin V. a volencí němečtí sami o vypravení čtvr- 
tého valného tažení křižáckého do Cech, již v čelo posta- 
ven byl jeden ze předních válečníku věku svého, Jindřich 
z Belfortu, kardinál a králevic Anglický ; ale ještě před 
bitvou u Stříbra i Tachova, 2. a 4. srpna 1427, kdyžteprv 
blížili se Čechové, vojska německá všecka strachem pod- 
jatá, dala se na útěk zoufalý ; a další podniky odtud, jak- 
koli snažně a opatrně připravované, zmařeny zmáhající se 
beznadějnosti. Nové opravdové pokusy o smíření po Sig- 
mundově návratu v Prešpurce 1429 nevedly zase k cíli ; 
potřebí bylo ještě zhoubnější jízdy české do Míšně, Fojt^ 
landtt a Frank, až po Bamberk a Norimberk (1430), aby 
tužebný hlas národa Německého donutil vlády duchovní 
i svétské k vyjednávání míru s prohlášenými kacíři na zá- 
kladech nových. Svoleno tudíž v Římě k žádanému sborn 
církevnímu v Basileji : ale ustanoveno nicméně, pokusiti se 
vždy ještě prvé o konečné pokoření Husitů mečem. Kardi- 
nál Julian Gesarini postavil se v čelo páté a poslední 
valné výpravy křižácké, záležející se 130.000 boíovníkA^ 
ale i ti, uslyševše u Domažlic 14. srpna 1431, že Cechové 
táhnbu proti nim ve válečném šiku, neslýchaným poděšením 
zmatení, počali utíkati úprkem, dříve nežli spatřili ne- 
přátely, až tito ., dohonivše jich pobili, jich zase na tisíce. 
Od té doby upuštěno cele od zbraně hmotné, a očekáváno 
spásy jediné od působení koncilia Basilejského. 

Nesnáze však byly náramné: církev měla uznati za 
křesíany ty, které posud byly co nejkrutěji pronásledovány 
co kacíři; ale koncilium umínilo ukojiti Čechy, stůj co št^« 
Když přišli poslové čeští, a v čele jich sám kněz Prokop 
Veliký i Jan Rokycana, do Basileji 4. ledna 1433, přijatí 
jsou čestně i nabiádáno s nimi slušně v hádkách až do 
4, dubna, kdež opustivše sbor vraceli se do cech s vj^ 



M6 

daňci od tohoto přidanými proipokračovánf ve vyjednávinf 
konečného míru, kterýž později pode jménem hampaJ^ 
sboru Basilejského proslul. Ye vlasti svó chovali ae Ce- 
diové nestejně k vyslancům, a brzy zdařilo se sptkáobiti 
rozbroj mezi nimi, tak že kališničtí Pražané i Šlechta spo- 
jila se s katoliky, Sigmundem a sborem Basilejským ku 
potlačeni demokracie české a k uvedení Sigmunda 2ase do 
země. Nesvorností a zrádami se strany demokratické, 
ježto i Prokopa Velikého donutily odstoupiti na čas z je- 
viště, usnadněna úloha ta. Strana šlechtická, vedena jsrae 
panem Menhartem ze Hradce rJindfíchova) a podporována 
hojnými příspěvky peněžitými ode sboru i od cisaře^ počala 
novou domácí válku, opanovala Nové město Pražské, Tá- 
borům přichylné, osvobodila Plzeň již od desíti měsíců 
obleženou, i potřela konečně osudnou bitvou 80. kv. 1434 
u Lipan vojsko městské a demokratické úplně; přední vůd- 
cové, knězi Prokopové Velký i Menší, zsJíynuli v txKm boji 
a roty jejích, které ušly zuřivosti meče, po stodoládi pá- 
leny zrádně. Tím skončila patnáctiletá válka husitská, a 
vítězství vydařilo se více ku prospěchu sboru nežli strady 
kališnické, šlechta pak feudální dostala se opět kiavrcb. 
Nicméně smýšlení národa nedalo se obrátiti na rychlost; 
musela se ještě konati vyjednávání téměř nekonečná^ nežli 
na sněmu Jihlavském mohla 5, července 1436 uzavřena 
býti kompaktáta, t články smírné (1. aby přijímání večere 
páně pod obojí spůsobem, t. chleba a vína bylo přislu- 
hováno; 2. aby hHchové smrtelní i zjevní byli stavování; 
3. aby slovo Boží bylo svobodně kázáno; 4. že Iměží ne- 
mají panovati světským zbožím) se sborem Basilejsli^ýiii, 
a tudíž nastati zase úplné smíření národa Českého 8 celým 
ostatním křestanstvem. Úmluvami těmi dostalo se kali^ 
níkům oprávnění obřadu jejich; což ačkoli ohledem na 
zásady a obyčeje církve středověké bylo nesmírně nmoho, 
předce nestačilo jim, tak že další dokonání kompaktát 
zůstalo napotom po dlouhý čas ještě přední žádost a po- 
třeba národa Českého, kteréž ale nevyhovělo se v běhu 
XV. stol. více. Císař Sigmund pod novými výminkami přijat 
jsa opět za krále do Čech a přyev do Prahy 23. srpna 1436, 
zavedl tam brzy všestraoé zpátečnictví, tak že i JH Bok^ 
cana^ ačkoli s jeho vůlí volen byl na arcibiskupství Pražské, 
opustil Prahu, v útěku hledaje své spásy. Mírnějším. Tá- 
borům povoleno žíti pod jejich vlastními zákony, borlivějií 



^7 

přeihoíěni Jsou tía hrade svém Sion6i ' (u' Kutné Hóry) 
a vůdce jejich pan Jan Roháč z Dabé oběšen v Piiaze po- 
tnpně. ' Krutosti ty a takové vdak ' popuzovaly nárpd a 
uškodily nejvíce císaři samému; kterýžto vida nastái^ájíd 
novou bouři a ochuravělý chtéje v pokoji aspoň umWtí, 
opustil Prahu a skonal na cestě ve Znojmě 9. pros. 1487. 

6. Doba Poděbradská. 

(Od r. 1487 až do r. 1471; tedy 84 UU) 

Po Sigmundově smrti rozcházel se národ téměř ještě 
více z politických a národních/ nežli z církevních a nábožen- 
ských ohlodů. Utvořily se dvě strany, jedna hirálowhd faito- 
Uchd i mhmé kaUSnická, druhá ndrodnívlcuteneoskd i horUvé 
husitská 'y náčelníci oné byli páni MenJutrd z hradče o, OU 
dfidi z Jiosenberka, této Hynce Ptáček z Pirkáteina, po něůi 
]^ Jifí z Bodéirad] v rukou oněch nacházela se koruna, 
přední úřadové zemáti a hfiudové královští^ tito pak méli 
po straně své převahu ducha i povahy a většinu národa; 
První uvedše AlbrechtaRakouského io' země, korunovali iq 
(29. června U88) na hradě Pražském; když tento zemřel 
vUhřích (1439), strany obě listem mírným vPraiíe (1440) 
spojili se zase. Následovalo po tom památné ono bezknUatk 
(1440 — 53), v němžto Čechy spravovali se samy a pokoj 
země visel od srozumnění neb nesrozumněaí dotčených, jich 
náčelníků. Ve nmoholetém a zajímavém o to vzniklém zá* 
pasu převaha čím dále tím patměji klonilu se ke straně 
národní, zvláště když po smrti ušlechtilého pana Hynce 
Ptáčka (1444) mladý pan Jiří z Poděbrad, muž ducha* vý* 
tečného a Bledbetný vlatenec, postaven vlčelo jejf« Ten zej* 
měna, i když 3. září 1448 podařilo se mu zmocniti seVyfie^ 
hradu a Prahy, a vní také Menharta ze fi^adoe^ stal se néo^ 
dolatelným; M. Jan Rokycan uveden •ót^ět^ doi Prahy a 
mírné kališnictvo přestalo, přilnuvši napotom buďto k néimt, 
buď upřímo ke straně katolicko - Ani odtrženi se Táborů 
od jednoty Poděbradské a spolčení sé » úhlavnifn potud 
svým nepřítelem Oldřichem z Rosenberka neproméniU) 
směru věci, ale vedlo spíše k záhubě jejich. Nehod ve 
válce opět a opět proto- povstalé a vždy ve prospěch straarf 
národní vedené, když na sjezdu Pelhřimbvském (1450) mai- 
stalo konlsčné smíření,^ Oldřich pak ž Kosenbořka- ustoupil 
s jeviště veřejného a Jíří^tií JPodibradi přesvěecko žárlení 



W'^ 



Í48 

Šlechty, zvolen za správce éili gubernátora celého kr&lovBtt 
(27. dubna 1452) : tu sebrav vojsko na ty, kteří za správce " 
nznatí ho nechtéli, přitáhl s ním k Táboru, a donutiv měeto 
.podrobiti se jemu na spAsob jinfch mést tieskýcb i vydati 
váecky knéží své, ugioil té republice i sekte náhl;^ kon«c 
pak táhnuv dále, u Budéjovic ode zbytku katolidté jednoty 
panské obdržel slib posluSeostvi. Mezi tim v Bakouslch 
stavové nespokojeni donutili byli císaře Fridricha III., vy- 
dati na svoboda krále Ladislava Pohrobka (ve Čtyřech mě- 
sících po avém narození za krále uherského korunovaného), 
o jehožto Ui.nání za krále Českého, co Albrechtova syna i 
Sigmundova vnuka, již drahné let vyjednáváno bylo. Převaha 
jednoty Poděbradské na snému spůsobila, že třináctiletá to 
kníže uznáno ne za dédiáiého ale za voleného krále, a to 
pod výminkami, jichžto koneĚné přijeti (1. kv. 1453) stvr- 
dilo nové základy práva státního v Čechách. L^dislao 
přijel do Prahy 24. a korunován tu hned 28. října 1453; 
moc však vládní zůstávala í dále v rukou Podábradových, 
a zemé, tak dlouho zmítaná bouřemi Deslýchauými, požívala 
nyní úplného pokoje, bezpečí a blahobytu, k nemalému 
celého Bvéta podiveni Mezi tím Ladislav, chtěje s Magda* 
lenou, dceroa franckého krále Karla V. svadbu slaviti, v 
Praze morovou ranou zachvácen nenadále skonal, ani ne- 
věsty se nedočkav. Na jeho místo voleni : v Uhřich MatieU 
Ilunyády, mezi tím do Prahy přivedený, v cechách pak 
(2. března 1458) zasloužilý Jiři z Poděbrad, jenž již byl 
zasnoubil dceru svou Matiášovi Uherskému k manželství. 
I Voleni |krále podobojiho .spQsobilo v Čechách velikou 

radost, ale potkalo se již v Moravé s odporem nemalým, 
tim větáfm jeSté ve Slezsku a v obojí Lužici. Po koruno- 
vání svém musel tedy táhnouti Jiří uejprv do Moravy, 
I kdežto po nedlouhém zdráháni přijat a prohlášen v Bmé 
za panovníka; Jihlava pak nepřestavSÍ vzdorovati potres- 
tána jest. Mezi tím v Uhřich přední Šlechta tak kruté 
zbouřila se proti mladému ale hrdé pánovitému králi 
svému Matiášovi, Že podávala trůnu jeho králi Jiřímu, 
kterýž ho ale nepřijal. Když Jiřího i papežové uznali sa 
krále, nejprv Kalixt III., potom Pius II., podali se vlédi 
jeho jak Slezy tak i Lužice. Tudíž obráceu i v říši Ně- 
mecké pozor k Jiřímu, a usilováno postaviti , . 
císaře Fridricha v Čelo vlády říšské co krále Éímskéli| 
což nepodařilo' se sice, ale příčinu dalo ke shlížet ' 



se vládě 
říši Ně- 
ej vedl^— 
imskéb^^l 

1 



249 

opdt s králem Matiášem a k y&lce s Markrabími Brani- 
borskými, po niž dolejší Lužice připojena opét k Čechám. 
Poselství do Říma učiněné s prosbou o stvrzení kom- 
paktát vrátilo se s nepořízenou, an Pius IL na miste 
stvrzení zrufiil je naprosto; i nastala úplné se dvorem 
Římským roztržka, když král Jiří posla papežova Tantina, 
jenž mu od kalicha odstoupiti poroučel, nejen neuposlechl, 
ale i co bývalého úředníka svého nevěrného do vězení 
uvrhL Jen pomocí císaře Fridricha III. a novými záslu- 
hami o řiái Německou odročeno ještě povstání a působeni 
všeobecné reakce proti husitskému králi, kteréž však ani 
zamýšlením parlamentu knížat křesťanských (1464) odvrá- 
titi lze nebylo. Po smrti Piově papež Pavel 11. povstal 
ještě krutěji proti Jiřímu, popuzuje jak město Vratislav 
tak i šlechtice v jeho říši k odboji. Návodem nejvýš, 
purkrabího Zdeňka ze Šternberků, ustrojivší se jednota 
panská, jsouc od papeže i od císaře podporována, vedla 
k obnovení války nábožeaské v Čechách (1467), ač bez 
prospěchu, pokud neujal se jí nešlechetný král Matiáš 
Uherský. Však ačkoli odpadnutím Slezska i Lužice, polo- 
vice Moravy a valné části Čech, moc vojenská Jiřího ve* 
lice ztenčena byla, nenabýval Matiáš ve válce prospěchů 
rozhodných, až i u Vilémova žádati musil o pokoj. Ale 
na sjezdu Olomuckém potom nejen nedostál slovům svým, 
nýbrž i dal se od svých voliti na království České (3. kv. 
1469). Od té doby válečné štěstí České, ačkoli jetím 
neopatrného knížete Viktorína, syna králova, na čas přetr- 
žené, zmáhalo se víc a více, zvláště 1470, kdežto Matiáš 
vpadna do Čech, ještě nábleji odtud utíkati musil, tak že 
nastávalo již konečně urovnáiní všech bouří a nesnázi, když 
82. března 1471 král Jiří umřel. 

7. Doba JagjelOYská. 
(Od r. 1471 až do r. 1526; tedy 55 let.) 

Umírající Jiří s pominutím synů svých stavy žádal, 
aby zvolili za krále VUtdishxoa^ syna polského krále Kazi- 
míra z rodu Jagjelova. Tak rádi učinili,, poněvadž Vla- 
dislav z mateřské Eliščiny strany pocházel od Karla. 

Tu se opět zdvihl Matiáš, a maje Moravu a Slezsko 
v moci své, chtěl opanovati celé království české; nemohl 
ale^ poněvadž jednak Turci vrhali se do^Uher, jednak 



250 

Kazifnir ?ynn STému sitaé naj^iniálial ^^to předce Vla- 
diř^iBva přiDadL že ma do jehj smrti postil Monva a 
Slexíko. Káyž i-ak Maiiir zemřel. n4&0» Morava a 
Síez=ko ;. ripadly za^e ke konmé feské : ba CTití sami á 
Madivkiva za íríle zvolili. Tam 9e také žáby odebral, 
a že tam fxjřáde Tnrci vpadali. p^osílali mn Cechové proá 
nim pomoci, ač '.ézce nesonce; že zapomínaje na Praho, 
více v Budiné se zdržoval. 

PohhchiL v Praze ho také máio téSilo, neb se tu 
strana kat/>lícKá a kalL^nická pofáde je^té tiskly, on pak 
jsa dobr}' ale slabý 'maje ve zvykn na všecko odpovídati: 
drjf/réf, dostal přezdívka: JS>aí ďobr^j, dátkUvé jich porov- 
nati a u;>okoňti cenměL 

Také páni a rytíři, v pře'ie>lých válkách se zmohSe 
a zpychajíce. jali -j: na svýdi statcích ntla<^'jvati lid selský, 
a jemu ukládati roboty, platy a povinností téžké. Anobrž 
pohrdali i mé-^nským stavem, ditíce torno, aby nesmél 
ani na snem přicházeti ani statků zemských kupovati a do 
defk klásti. A když i tu starou živnost méstskon. piva 
vaření sobe osobovali, a král sám ve spravedlivé véd mfe- 
tům nemohl pomoci: tn mésta proti pánám spolek ačimli 
a zbrané se choj/ili ^IbOžu Zhoubné, krvavé bouře opét 
vznikly v zemi. kteréž teprv po smrti Vladislavové, když 
Ludvík syn jiďio nad Čechy a Uhry panoval, smloavóa 
Svatováclavskou porovnány byly, tak aby páni a rytíři na 
svých statcích pivo vařili, mésta ale aby jako za ča^ů pře- 
dešlých na snémích sedati, statky si kupovati a do desk 
klásti sméla '1517). Mésta Praíská, mezizdí zbořivše, 
v jedno se spojila. 

Ludvík v 10. roce svém panováni nastoupiv vedením 
stavfi, byl v roce 20tém. když se Soliman sultán mocni 
do Uher tlačil. I vypravili Čelí, Moravané a Slezáci po- 
mocná vojska proti Tnricám. Ale Uhři nechtéli čekati, až 
by se všecka seála; svedli bitvu u Moháče a byli pora- 
ženi porážkou náramnou. Po rozražení vojů svých král 
Ludvik utíkaje, vpadl nenadále i s koném s\'ým do bahna, 
v ném zahvnul r. 1526. 

8. Doba Cech pod prvními panovníky z roda Habsbnrskéha. 

(Od r. 1526 až do r. 16^ tedy 94 léta.) 

Po smrti Ludvíka Jagjelovioe zvolili si Čechové za 
bále bratra císaře Karla V., arcikníže rakouské, Ferdic 



SSl 

tumda /., zasnoubeného s Annou , sestrou Ludvíkovou. 
T Uhřích zVolUa si většina stavfl také Ferdinanda, menšma 
Jana ZápolskéhO; kníže Sedmihradské. A když ten, aby 
se udržely Solimanoví se poddal pod ochranu, přiSel So- 
liman s velikým vojskem, a Budína se zmocniv, Jana na 
království dosadil Na to se přivalil do Rakous, Vídeň 
obléhal a ukrutně dobýval, a však odraženy byly útoky 
jdo (1529). Mezi vojsky, ježto Vídeň obhájili, byli VUém 
z Wartemberku s 2000 Cechů, Julius z Hardeku s 200 
jiedných Moravanů a Bedřich z Gedlic ze Slezany. A tak 
věrné penězi a zbraní pomáhali Čechové Ferdinandovi v 
Uhťách a proti Turkům r. 1532, 1641, 1547. 

Když z počátku XVI. stol. Martin Luther v Saších a 
Jan Kalvín ve Švýcařích rozšiřovali nové své učení, kato- 
lické církvi odporné, kteréž se s učením Husovým srovná- 
valo, i strana pod obojí stejných v něm zásad nalézala : 
tedy Čechové nekatolíci k němu se přidávali, a chválil je 
tehdejší Týnský farář a správce pod obojí Havd Cahera. 
Nad to za zlé brali Ferdinandovi, že obmýšlí tenčiti svo* 
body stavovské, jenžto jim do boje zaturaničného táhnouti 
nařizoval, sněmu žádného o to nepoloživ. Pročež se zpě- 
čovali, proti souvěrcům svým jemu pomáhati, když s cí- 
sařem Karlem trhal spolek ten, jež pod Hanušem, vo- 
lencem saským, protestantská knížata ve Šmalkaldech uči- 
nili k obraně své ; postavili též pod Kašparem Pflugem 
z Babšteina pozorovací vojska na hranice, nechtíce po- 
slechnouti, když král jim kázal, vojsko to rozpustiti. 

Mysle, že by to byl branný spolek proti němu, velmi 
se rozhněval Ferdinand. Hned tedy jak porazil spolek 
Šmalkaldský u Míihlberka(1547), s lidem válečným obrátiv 
se do Čech původy spiknutí toho přísně potrestal. 

Pražané mu museli vydati všecky výsady své, všecku 
zbraň a střelbu i všecky obecné statky; a jako Pražanům^ 
tak i jiným městům, jenž stála při stavovském spolku, 
byly vzaty statky a svobody i velká pokuta peněžitá jim 
uložena. 

Dále Ferdinand z Čech české bratry vypověděl, žáda- 
ných jiných ,než katolíků a pod obojích nechtě trpěti; po- 
volal řád Jesuitský do Prahy, katolíkům novou universit! 
v klášteře u sv. Klementa založiv (1556). Aby budoueně 
města proti kráU jednati nemohla, hejtmany nad nimi po- 
trtiayiia mladfiího syna avého Ferdinanda svým náměstkem 



252 

v království učinil. Na papeži Piovi IV. vymohl potvrzení 
kompaktát, tak že přijímání pod obojí dovoleno bylo (1563.) 
Ten rok potom umřel. 

Mcurimilian, svn jeho, ještě za živobytí otcova volen 
a korunován, české a uherské království i némecko-římské 
císařství po ném obdržel. Války turecké ho přinutily, že 
veliké dané rozspisoval. Jinak v zemi panoval pokoj 
i mezi církvemi sobe odporujícími , poněvadž Maximilian 
kompaktát zrušiv, zavedl svobodu v náboženství a stavům 
nekatolickým dovolil by dle své konfesí české provozovaly 
viru svou. Král ale ku katolíkům i nekatolíkům byl stejné 
laskav a spravedliv. Roku 1566 vysoké školy v Holo- 
mouci založil. 

Syn jeho Rudolf IL r. 1576 na trůn po otd dosedl 
v Čechách i v Uhřích; mělf on vždv sídlo své na hrade 

■ 

Pražském. Byl to pán dobry a učený, později stal se za- 
smušilým a nedůvěřivým. Po Karlovi národ český za roz- 
květ svého písemnictví nqvíce jeho času má děkovati; byl 
to tak zvaný zlatý věk její. A jako vzdělanost, tak zá- 
možnost se rozmáhala: neb lid mnoho Iťt míru domácího 
požívaje, rolnictví, řemesla a obchod provozovati mohl. 
Toliko proti nepříteli křesťanstva, Turkům, bylo bojováno. 
Poselství ruské a perské přišlo tenkráte do Prahy : nebo 
Theodor car ruský a Abbas, král i)erský. s Rudolfem proti 
Muhamedo\i III se spojili. Čechy, Morava, Slezsko daly 
mnoho tisíc jízdných i pěších ku pomoci a Adolf Švarcen- 
berk zadal Turkům krvavou porážku ;1598.) Ale žel. že se 
Rudolf více uměním nežli řízením rozsáhlého mocnářství 
svého zabýval. S Tycho Brahem a Keplerem běhy ne- 
beských těles pozoruje, běh záležitostí říšských nepozoroval 
a nepočínal si opatrné. Mezi jinými zrušil svoboda ná- 
boženství, jen katolíky a pod obojí chtě míti (1602). Kní- 
2ata z jeho vlastního' domu pohnuli jej, že Matiáši bratra 
a nastnpci svému, správu Rakouska, Moravy a Uher pře- 
pustil, Cechy a Slezsko zanechav sobě r. 1*608. Byl také 
Mafiáš od stavů rakouskvch, moravskvch a uherskvch za 
nejvyššího správce přijat, začež dal jim úplnou svobodu 
▼ náboženství. Na to strojil Matiáš válečné tažení do 
Cech a v Čáslavi stavům českým sněm položil, aby jej za 
vládce přijali. Tu slibovali protestantácí pánové čeští Ru- 
dolfovi pomoc, kdvž jim též náboženské svobodv udélL 
I vfinil tak Radol< a Matíáš hnal se k Vídni Po jeho 



253 

odchodu, jednání Bvého lituje, odvolal Rudolf svobodu vn^ 
boženstvi. Ale stavové protestantští spojivše se se Slezany, 
nařídili mezi sebou veřejnou hotovost, zbírali ihned pod 
velením Matiáše z Thurnu vojsko a 30 direktorů neboli 
vrchních správců věci své si zvolivše. I přinutili Rudolfa, 
že jim podepsal list řečený Majestát, kterým svobodu v 
náboženství jim udélil, tak aby sméli veřejně služby boží 
dle svého obyčeje konati a kostely i školy si stavěti. Ka- 
tolíci přemluvili Rudolfa, aby Leopolda, biskupa Pasovského, 
za svého nástupce v Čechách prohlásil. Leopold válečný 
lid poslal proti protestantům ; tento vtrhl do Čecfa^ mnohých 
měst, posléz i Malé étrany se zmocnil Tu poslové z Prahy 
přispíšili do Vídně, žádajíce jménem všech stavů Matiáše 
o pomoc. Tento si s pomocí pospíšil; z krajů českých a 
z Moravy pomocní se přihnali zástupové, i byli Pasovati 
poraženi. Rudolf se musel poděkovati, a Matidš byl na 
království české krunován r. 1611, i přesídliv do Vidné, 
vládu v Čechách desíti náměstkům zůstavil. 

Nyní tedy protestanti školy a kostely si stavěli; když 
ale protestantští poddáni arcibiskupa Pražského ve Hrobě 
a opata Benediktinského v Broumově kostely si vysta- 
věli, velel arcibiskup kostel hrobský rozbourati a opat 
kostel broumovský zavříti. Tu žalovali protestantští, že 
ve svých náboženských svobodách jsou zkráceni. Na- 
čež když jim Matiáš odpověděl, že jsou kostely k jeho 
rozkazů zdviženy: srotivše se vedením hraběte Thurna 
táhli na hrad Pražský a svrhli z oken mfstodržíci královské, 
Slavatu a Martince s tajemníkem jejich Fabriciusem, za 
své nepřátely a za rušitele obecného míru je považujíce; 
i Jesuity vypověděli. A hned 30 direktorů k řízení krá- 
lovství si zvolivše, sbírali vojsko. Přidali se k nim stavové 
moravští a slezští; evangelická jednota v Němcích jim po 
slala Mansfelda na pomoc. O těchto bouřích zpraven 
poslal proti nim Matiáš Dampiera; Thurn jej u Lomnice 
porazil. Mezi tím císař zemřel r. 1619, a stal se Ferdi- 
nand Štýrskýj strýc jeho, králem českým a uherským, byv 
již r. 1615 Korunován. 

V mírném psaní napomínal Ferdinand II. české stavy, 
slibuje, že je zachová při jejich právích a výsadách. Ale 
strana protestantská jeho nenáviděla a poslouchati nechtěla. 
Hrabě Thurn, jsa od rakouských protestantů podporován, 
i do Rakous padl a Vídeň oblehl, chtěje císaře zajmouti; 



254 

ano již protestanti Vídeňští až do paláce královského 
vtrhše doléhali na Ferdinanda, aby podepsal jejích žádostí 
V tom byl na dvoře hlas trub slyšán, 500 Dampierských 
kyrysníků přiklusalo, protestanti atekli a Thnrn též od* 
táhl Fer^nand na to se odebral do Frankfurtu^ kdež 
jest povýšen na císařství (1619.) Stavové čeští toho za- 
brániti nemohše^ alespoň koruny české chtěli ho zbaviti ; 
zavrhlit na obecném sjezdu 23. července Ferdinanda á 
a podali korunu Fridrichovi volenci falckému. Tohoto do 
Prahy přišedšího kdlle první práce byla, katolické kostely 
pleniti, oltáře, obrazy, sochy a jiné jejich ozdoby hubiti, 
a kalvinské služby v nich uváděti, ani hrobů a mrtvých 
nešetře. 

Jako říšská protestantská knížata mezi sebou tak na* 
zvanou evangelickou jednotu učinili, jejížto hlava byl tento 
Fridrich ; tak učinili katolická říšská knížata mezi sebou 
tak řečenou ligu (jednotu) svatou^ jejížto hlava byl Maxi- 
milián, vévoda bavorský. Fridrichovi pomáhali — Moravané, 
Slezáci, Uhři, Sedmihradští (pod svým knížetem Gabrielem 
Betlonem) a jednota evangeUcká ; Ferdinandovi II. Polané^ 
Španělé, Vlaši, svatá liga, k nižto se i papež přidal. Po- 
kořiv nejprv Rakousy, obrátil se Maximilian s celou sQou 
do Čech, dobyl několik znamenitých měst, a tiskl voje 
Fridrichovi pořád víc a více, až se tito na Bíle Hoře u 
Prahy položili. Stáli pod knížetem z Anhaltu a hrabětem 
z Hohenlohe, což nemálo Thuma a Cechy mrzela i ne- 
svornost dělalo, že byli pod cizincem. Maximilian postu^ 
poval za nimi a hned ranním jitrem 8. list. 1620 přímo 
na horu na ně hnal. A byla mezi obojími svedená ukrutná 
bitva. Němd a nápomocní Uhři ^ brzy se dali na útěk. 
Moravané a Češi pod Thurnem a Šlikem odpírali do zou- 
falství; 6000 jich padlo. Zatím ničenmý Fridrich na hradě 
Pražském hodoval, a slyše, že jest bitva ztracena, pirchniil 
tento zimní král Český ze země. 



255 
Dějiiiy věku nového. 



Od bitvy Bělohorské až do nynějších časů. 

(Od r. 1620 až do r. 1864; tedy 2á4 let) 

8. Doba Čeeh úplně podmaněných. ^^'^ 

(Od r. 1620 až do r. 1780; tedy 160 let) 

Po strašné bitvě této Pražané města svá Maximilianovi 
otevřeli, který pobrav zde nesčíslné množství klenotů a 
vzácností, na 1500 vozích do Bavor je zavezl. Brzy na 
to přišel Karel kníže z Lichtensteina, aby ve jménu a moci 
dsaře soudil a trestal. -<- Na Staroměstském náměstí 
21. června 1621 původci zbouření, páni, rytíři a , učend 
popraveni jsou. První byl sfat hrabě Jáchym Šlik. Jesen- 
skému, učenci, byl jazyk vyřezán, pak byl sfat, na to 
čtvrcen a čtvrti po ulicích na koly roztrkány. Jiní byli 
věšeni neb metlami mrskáni, jiným statky pobrány, jiní až 
do smrti vězením stížení neb z vlasti své vyhnáni. Dva 
náctero hlav odsouzenců bylo na věži mostské vystaveno 
a statky jejich prodávaný cizincům. Majestát Rudolfův 
Ferdinand vlastnoručně zničil, kalvínské a lutheranské ka- 
zatele ze země. vyobcoval a Jesuity povolal nazpět. Nechtě 
žádné rozdílnosti v náboženství, přísně přikázal, aby se 
protestanti bud! na katolickou víru dali anebo se vystěhovali. 
Sněmům zemským odňal moc zákonodárnou, ponechav jim 
toliko, aby přivolovali k nařízeným daním. 36.000 rodin 
a mezi nimi 1088 rodů pantských a rytířských i mnoho uče- 
ných mužů z Čech vyšlo; mezi nimi Jan Amos Komenský, 
poslední biskup bratří českých, první učenec věku svého. 
Cizí země, zvláště Sasy a Prusy českými vystěhovanci 
se zalidnily, obohatili a ušlechtily; avšak cizinci Němci 
hustě se vkupovali do Kemě české a na lid selský pracující 
uvalovali nejtěžší břemena. Vlast naše hynula^ jazyk oněměl, 
vzdělanost klesla. I ty krásné, výborné knihy české pod 
zámyslem, že by kacířské byly, jsou po domích hledány, 
brány, ve hromady snášeny a páleny, tak aby byly zničeny 
i památka i vědomí národnosti české. 

Že ale Ferdinand jako v Čechách tak i německé říši 
náboiienství katolické chtěl obnoviti, toho se báli knížata 



856 

protestantská, aby, majíce mnoho pobraných statků duchov- 
ních^ zpét jich dáti nemuseli; pročež se protivili. Nábo- 
ženskou válku, kterouž Čechové r. 1620 v Praze započali, 
tu jsou protáhli až na 30 roků, nejprv Kristiána, Dánského 
krále, na pomoc si pozvavše. Ale toho porazil Tilly, císařský 
vůdce, a Albrecht Waldštein, pán český, némecké jeho 
země onanoval a obmýšlel zmocniti se i celého Dánska. Ta 
rád Enl^j||[k s Ferdinandem mír učinil Zvítěziv nad Dány. 
rozkázal ^Ferdinand, by protestanti katolíkům pobraná 
duchovní zboží vrátili. Tito pozvali Gustava Adolfa, knUe 
Švédského, na pomoc. Ten Tillyho porazil, a Jan Jiří, 
spojenec jeho a volenec Sasky, dobyl Prahy a celé země. 
Tenkráte starý Thum a Roupovský piSšedSe do Prahy, 
sňali dvanáctero hlav z věže mostské a pohřbili je v chrámě 
Týnském. Když pak se Švédové i do Rakous strojili, 
Waldštein Sasy ze země vyhnav, zrovna se obrátil proti 
Gustavovi, načež tento v bitvě u Liicena byl zabit Nej- 
vyšším vůdcem švédským byl nyní Bernard Výmarský, a 
sám dsařovic Ferdinand v čelo vojska se postavil; zvítěziv 
nad Bernardem, převahu Švédu zlomil, tak sic«, že mimo 
jiná knižata také Sašové od nich odpadli, českou Lužici 
za to obdrževše. Ten čas r. 1637 umřel Ferdinand IL a 
syn jeho Ferdinand IIL stal se králem a císařemu 

Ještě deset let trvala třicetiletá válka, a konečně 
obrátilo se bojiště do té země, kde bylo vzniklo. Vůdcové 
švédští jeden po druhém vtrhovali do naší vlastí; vůdce 
císařské, G5tze a Hatzfelda, porazili u Jankova i všude co 
nejukrutněji plenili, pálili, loupili, oltáře bořili^ kněžstvo 
katolické mučili, a co jen vzíti mohli, knihy, rukopisy, obilí, 
klenoty, poklady na lodích po Labi zaváželi do Švéd. 
Malou stranu zradou jakéhosi Ottovaldského, který jím otvor 
do zdi městské ukázal, vzavše, celé Prahy se chtěli zmoc- 
niti. Tu se jako v zoufalém zápasu měštané, řemeslníci, 
Studenti vedením Jesuity Plachého proti nepříteli na odpor 
postavili, a skutečně ho odrazili. V tom přišla zpráva* že 
pokoj jest uzavřen. Švédové vyšly z Čech. Země pak byla 
zcela spustia. Sedláci, nemajíce často potahu, sami se k 
pluhu zapřahali, chodili polonazí, chleba téměř žebrajíce. 
Čechové byvše posud smělí, udatní, pozbyli národní hrdosti 
a odvahy, že před Švédy do lesů utíkali neb se jim pošla- 
pati dávali. Jako vojenský, utuchl též duch umělecký v 



Sfi7 

Čechách, ba aby Čechové vnitř a vně Čechy býti přestalii 
složili i kroj svůj národní, nyněj&i oděj oblekáe. ; 

Ferdinand III. Čechům přál; často do Prahy přijjížděl, 
česky mluvil, a Karolin a Klementin v jedinou uni- 
versitu, tak nazvanou Karlo-Ferdinandskou, , spojil (1653), 
v Litoměřicích biskupství založil (1655), a 49 let stár jsa 
r. 1657 umřel, dědice maje syna svého míadšího Leopolda L 
Starší a za německo-římského krále zvolený již Ferdinand IV. 
otce nepřežil. 

Za Leopolda I. v Uhřich pánové; Vešelini (palatin), 
Zrini, bán charvatský a Apafi, kníže Sedmihradský se spikli 
8 jinými mnohými, aby království uherské od ci»af e odtrhlii 
rozdrobili a mezi sebou rozdělili pod ochranoii ■. tureckou^ 
Spiknutí bylo prozrazeno a utlačeno 1670. Když ale Leopcrid 
uherskou ústavu chtěl změniti, zbonřivše se zjevně vedením 
T5k5Uho, sultána Muhameda XV. povolali na pomoc Yelko* 
vezír Kára Mustafa vtrhl do Uher; i udeřil na samou 
Vídeňy byl ale od Jana Sohéského, krále polského, s velikou 
ztrátou odražen (1683). Načež Karel, vévoda Lotrinský^ 
Turky pořade stihaje, jedno město jim bral po druhém, i 
Budína dobyl, u Moháče je potřely a Uhry, Sedmihradyi 
Charváty a Slavonii z jařma jejich vysvobodil Za panch 
vání Leopolda strhlo se také selské vzbouření (1^80). Ješto 
cizinci z Němec, ze Vlach a z Francous v Čechách se za- 
koupili, lid selský v tělesnou podanost, ano v úplné otroctví 
uváděli, a jej za majetek vrohnosti-považovali, byl on zloupen 
práv člověčích a utiskován tak, že až p& dní tyfaodně musel 
robotovati; tu se sedlád v Čáslavsky Litoměřicku a v 
Plzeňsku pozdvihli, ulehčeni žádajíce. Piccolomini se dvěma 
pluky vojska je přivedl k poslušenství, i byla jim dána 
úleva. Roku 1681 v říái rakouské velice mor zuHl/ a ve 
vlasti naší více než 100.000 lidí zahynulo. Tehdáž vlast 
naši i žháři hubili, z Francous sem vyslání, kteří v Čecbádb 
mnohá města i Prahu vypálili. 

Leopoldův syn, Jos^ /., jen šest let panovav, «: ne- 
maje žádných synů, zanechal panování bratru svému Kar^* 
lovi 11. (císaři . t jm. VL) 

Pod ním vítězil Eugen, vévoda Savojský, nad Turky.; 
přinutil Sultána, že musel v míru Pažaroveckém vše vybo* 
jo váné ;země Rakousku opět postoupiti; moc Turků byla 
tím pohromena. Karel orbu, průmysl, plavbu a obchod 
zveleboval. Nemaje též jako Josef žádného mužského dédiee 
JodL 17 






iiii*^ íiii iiť*^»'* -íf^i^^Mť.. niií^ji '*- ~ ani^iad le- 
mňsc-v^n nf VI ir*-íft i» i(ii-i* 7»r^»íu4t c '.Tmu i isua ^ 
1MI ^/.•nrw'''^'.. ' '-iUii-^li "Aiiin^. ^iiuc liarjui- iinaiA it 
1 titt.n; i#^ ^i. .ii*ínnr»ni* ív^^á ifl. rncui oráč m^ iiinr 

Sum 3C4^» v^ixť.V-t* ii*s;i»*v.vj7 :p i:.u.;ikt x ii. '^c « isniisiiL 

|M;r«<il ťfíáríKU líf/Vft* '17»r*;; zi Ži^;cjve!i. K^ria L:'.nii- 
«^ii/# ^l79Vy. ínfí: u í',lsv>rrj;c b':!>-ft h'-;íisa byl od Diana 
pOfhÍAut i/i,tkf./.hu Uií'/V^ri. iř; L^cí.av ooIrfeM Prahy z 
M'^íi h*WM, u/', iMiák yr:'*x(: z ůarí š^.r^my od lódců vy:^- 
M^dj f/vU v#!/J#;řjřj.. j;»ko byli í^^iUft, Laudon a La=cy. — 
M*fj<; ffjoMit rol/ilo a rJsirié zmÍHjiia, národní a vyiří vy- 
Hfyi^AtA fMifi^Wé, ÍU»\om'0ii(!k^i bb.kujfhtvi za arabifiknystrl 
ItfiirýAila, a f Rmi bifíkup^tví zeáuťňsL zruáila ale řád Je- 



Í59 

suitský. Bakonské své dědictví po roadďetíí Polska kr&- 
lovstvim Halieko-Yladímirským a Bukovinou rozmnoživfií r. 
-1780 v Pánu zesnula. 

9. Doba Čech nenáhle opět uTolněnýoli. 

(Od r. 1780 až do r. 1864; tedy 84 let) 

Syn a nástupce Jo9ef IL nastoupil hned po snuii 
otcové (1764) némecké císařství, dédičné zemé spravoval 
co spoluvládce od r. 1764 Výtečné, ate žel že krátce, 
panoval vznešený tento lidumil. Zrušiv Kláštery, kteří se 
ačenim mládeže neb hiedéním nemocných nezabývali, zřídil 
ze statků jejich náboženskou pokladnici, yzdélal nové fary 
a v Budějovicích biskupství založil (1783). Ve méstech nor- 
ttiální a hlavní školy zavedl; školy latinské opravil; silnice 
a továrny, domy pro chudé a choré, ústavy pro sirotky, 
nalezence a na mysli pomatené vystavěl. . Všechna poíe, 
luka, lesy zméřiti poničiv, dle jmění jednoho každého ^run? 
tovní neb daň z pozemků uložil. Na místo starých, pokažených 
zákony nové vydal, a nový soudní řád uvedl, urozené po4robiv 
právu zemskému, městský stav magistrátu s radními zkoM- 
lenými, sedláky vrchnostenským úřadům \ ítráL krajští úřar 
dové měli hleděti k tomu, aby se jim útisky nedaly, avšak 
gubernium mělo spravovati věci yeřejné, které se chování 
obyvatelstva k vládě týkajL — Proti pádům nepřátelským 
k obhájeni pomezí pruských založil Josef pevnosti, a sícq 
Josefov a Hradec Králové a k obhájení pozemí saských 
Terezín. — Josef vydal též patent ro))ptáí, kterýmžto ^* 
lálcům polovici robot odpustil a cenu jejího výkazu vyméýilt 
iUibství zrušil, nařídiv, aby nejen pándmt nýbrž pro sebe 
také mohli sedláci pracovati, aby mimo povinnost k ničemu 
nebyli nuceni, aby piohli se svým zbožím, dle libosti nakl^ 
dáti, i aby řemeslům, a jakémukoli uměni beze zvláštního 
vrchnostenského povolení se směli učiti. Ale sedláci v 
některých krajích z bludného domnění, že jim páni pravý 
robotní patent zadržujou^ strupili bouře, až pak t^yli zbraní 
jpokořeni, zvláště u Chlumce (1775). Vydal také patent 
toleranční, kterým Luteránům a Kalvinistům povolil, aby 
svobodně vyznávali viru svou, své služby boží kopali a ko- 
stely i školy stavěli (1781). Tu jako ondy za Maximiliana 
hlásili 6e~ potomci českých kališníků k vyznání luteránskému 
a potomci českých bratíí Táborů k vyznány helyetskéDřu. — 

17* 



"X 



8flS 

fie sešli ú v tomto sjezdu aa ttdsto bý?álé ittis tpolek 
německý zřídilit ,. ' ^ i.' ' '* ; i.. .. • . 

, .Ke «lému> jež za Fraatiňka L.Čechy potkalo, také připo- 
jisti, siuši^státni: dhib; který byl v. minulých, yalkáeh/u&iiéxi, 
fiDanéni patenty kterým eena papirovýcb penáx aa pétina 
bylaf'suižeua*:.a chol^u^ která r. 1831 a 1832 múoho iobStf 
jiackvátila Za dnů Frantiákoi^eh. vyšel nóvýl/ občanslq^ 
eákon, zfídily se techniky, a realky^ konáérvattii^a.^. aka- 
4esmie, společnosti a ústavy a t. d.; byl&: také i/it^ vřena 
svobodná plavba po Labi a .Badějovicko Linecká: železnice. 
My pak Cechové .xvlááté jeho času- di^ovati máme^za roe^- 
květ Bovočeské písemností naší. 2Sbl císaře Ecantiška* vyšlo 
nejprve r. 1816 a 1818 nařízení, aby se češtiné mládež na 
gymnasiích učilo, i úřednictvo císařské aby se ;v ní znala 
On taká národní české, imuseum ku podpofe . českoslovanské 
vzdělanosti, taktéž s ním. spojenon: Matici: českou fili po- 
Uadniei na Vydávání: dobiých kněh českýcbv jakož i.kréi 
i^koA společnost nauk pótvrdiL> í fc&dujéme ; se, že se 
národ náš již opéb povznesl ve vzdélanosti ..nadá nutolié 
národy,, jenž stoji, pod žeslern rakouským.: FraAtiáek. L 
fúnřelir- -1835* : ■ • !.■■' 

•>. Po nám dosedl na trůn syn jeho Ferddrianct Dobrotivým 
král;český». t.jm.. V.va. byl T./1836 ;,y Praze, korunovšuu 
Moudře, spravedlivě laskavé a nábožně po třináct leť pano- 
val. Za néhc se stavěly stroje a»toyárnyy. železAé. niost;^ 
a lodě parní; za něho se r. 1842 .založila dráha železná; 
po niž vlak běží z Vídně přes Holomouc a od r. 1849 
přes' Brno d6* Prahy a do Drážďan; ■ za něho 'se á-ba a 
průmysl, plavba a obchod, věda a uměiíí 'zmáhaly. O^í^t^jen^ 
ákou službu ila 'osm let obmíezil, nově rozkvětající nátKxtnóst 
českou chráAD a nesmrtelnost instorickou spftsobil si tím, 
že svým-lnárodům konstituci ěill'ústavu'^udélir 15i bř. 18418^ 
kterouž prohlásil pro ' všecky zemá - své, ■ A>voliv svobodu 
tisku, ozbrojeni národa a- soěmy ^€«nské; na kterýchby 
nejen stav prelátfeký; í)an8ký a rytlř&feý, nýbrž i fitav-Měsl^ 
ský a selský sedaly a s králem ó zákony, daně ^-a lOpraVy 
se Tadilyj' Ministerstvo bylo ]^rohlášeno ^a odpovědné, isby 
totiž z jednáni %Věho> občanstvu oU<čty klad)Oy^a rozkaai ne^ 
Odpovědného fefcařé toliko tefitařáte platil, když by byl 'oi 
některého z odpovědných bainiistWl- spolů -podepsali/ Veifie 
roVnoprávncísti byla 'řeř mateřská -k zavedení do škoí*« 

tótoidů ustanovena.-- i"'*'"i- : " •>..;•:.,',:. :.,i.^ /í:-:-/. -í:-:. 



263 

Dne 2. prosince 1848 složil císař Ferdinand, uhnětený 
divokým během věcí veřejných, panství své, a přenesl je 
na bratrovce svého Františka Josefa^ tehdáž 191etého. Dne 
4. března 1849 ohlášena nová ústava oktrojovaná, která 
kladla zákonodárnou moc pro celou říší do společného říš- 
ského sněmu ve Vídni, vedle kterého sněmům zemským zane- 
cháno působení zcela nepatrné; ale tato ústava zůstala jen 
psána a nevešla nikdy v život. Toliko zrušení úřadů 
vrchnostenských a vyvádění země ze svazků poddanství bylo 
mezi tím provedeno, též řád obecní pro města i pro vsi 
zaveden; zásluhou pak hraběte Lva Thuna, tehdy ministra 
vyučování, dáno jazyku českému poněkud místo ve školách, 
ale to zase s velkou část zrušeno úsilím protivníků. Úřa io- 
vláda, centralisace a germanisace obdržely vrch z nova, 
zvláště co po smrti Felixe Švarcenberka i Stadiona největší 
vliv při vládě dostal Alexander Bach) pod tlakem jejich 
zatajil se tako řka dech národu českému, tak že po ně- 
kolik let všeliké jevení se národního ducha ve veřejností 
ochablo a i v samé písemnosti nastala krátká jakási mdloba. 
Následovalo však brzy z pamatování a po něm ruch čilejší 
než před tím. Úřední obsolutismus naproti tomu prokázal 
se státu záhubným, když ku provozování jeho musila se 
nejen berněmi vysoko napjatými uvaliti náramná břemena 
na obyvatele, nýbrž nad to státní dluh dosáhl výše před 
tím nikdy nebývalé; když do všeho mícháním se úřední 
moci udušen jest v národech smysl pro společné prospěchy 
mocnářství, kterýž se vzbuditi dá jen svobodou, když konečně 
nešťastně se zapletly zahraničně poměry, a strhla se z nich 
válka, ve které Rakousko zbaveno části svého území ve 
Vlaších (1859). Tu přizřel císař František Josef ku potře- 
bám říše a národů, odsoudil soustavu posavádní propuště- 
ním Bacha z nejvyššího místa pří vnitřní správě, a po 
poradách s důvěrníky z rozličných zemí v tak zvané roz" 
mnoémé rádi ftíské, vydal ze svobodné vůle císařské neod- 
volatelný Diplom dne 20. října 1860, kterým povoláni jsou 
národové k účastnění se v péčích o dobré státu cestou 
tistavni. Národu českému, otevřela se tím nová drahá k 
dobývání sobě svobodného vyvíjení na základě starého 
práva svého, při jednotě říše Rakouské ve všem, čeho po- 
třebí k obraně zevně, ku pojištění pořádku uvnitř, k za- 
stávání a rozmnožování prospěchů společných s jinými 
zeměmi, pokudž staly se společnými mocí času. 



. .1. ■ 



Omyly. 



Strana 



« 

r 

D 

n 

n 
tf 

n 
w 

n 
ff 

n 



n 
n 



»» 



7> 









n 



4, zdola řádek 5. misto Domažlický Chlvmský éti 

Domažlický a CMumský. 
neoaUdala čti neoHídala. 
rozličného „ rozličné, 
vodinných „ rodinných, 
podlouanf veřejné Čúpodlovdn é 

i veřejné 
vS čti vSe, 

mélavedle čti wi^/a veťZZe. 
Leoféld « Lechféld 
Haícn „ Hahn, 

v níž „ i^^- 

za slovem houštinami přidej na 

p^^eďce čti pT^ecé, tak i jinde, 
vynech (u přívozu), 
neopominul čti neopomenul, 
déjepisú čti déjepiscú. 
Jagajlo „ Jamélo 
oleinnibus Čti soiennibus, 
98. síbup. 1* zh. řád. 13. misto vZc^v „ vlcfio, 
100. „ 2. zd. „ 10. n c/^a i>am čti cJia i pam. 
108. „ 2. zh. „ 7. ,S 20 « 29 

104. „ 2. „ „ 1. „ i^a y, imja. 

108. zdola řádek 7. misto Jotvješmv čti / otvjesčav, 

109. zhora „ 4- n sj^ií ^^ ^yniS. 
112. sloup. 1. zh. řád 1. misto bogo „ hoga 



5. zhora 

10. , 

11. zdola 
14. „ 

34. zhora 
35. 
40. 

50. n 
54. zdola 
64. „ 

71. zhora 
77. zdola 
79. zhora 
82. 
85. 

96. « 
uo 






11 
1) 
r 
w 



6. 
13. 

4. 
13. 

17. 

2. 

5. 
21. 
13. 
11. 

15. 
18. 

4. 

4. 
15. 
16. 






JI 
» 

n 
n 

» 



112. 

112. 
112. 
114. 
126. 
137. 
137. 
142. 
152. 
162. 
165. 
165. 
174. 
184. 
187. 
J92. 
196. 
204. 
216. 



n 
w 






n 



1. 
1. 

2. 
1. 

1. « 
1. zd. 

1 . 

1* « 
1. zh. 

1 . 
1. . 
1. zd. 

1. zh. 

2. zd. 
2. zh. 
2. zd 
2. zh. 
2. zd. 
2. zd. 



n 






8 

10. 

8. 

2. 
14. 
18. 
14. 

4. 
10. 
16. 
18. 

5. 

7. 
17. 
13. 
21. 
13. 
15. 
11. 



» 

n 
n 
>• 

n 
n 
n 
r> 
n 
n 



pr^mndrosti čti prjemu-^^ 

arosti 
Vzljublem čti FaZ/w^řen. 
s čti 5. 

čívríi čti ívrí?'. 
Ogare čti Omre 
se čti se» 
sme čti cfecwi. 
hrajinách čti krajinách. 
Oragujevec čti Gfragujevac. 
po slově colmiie přidej ^S^Zave . 
pravý čti první. 
Via niňa čti Vlahina. 
druhé čti první, 
ručky čti rtičku. ^ 
pojiímajíc čti pojímajíc, 
nékolike čti několik, 
národu čti národa, 
tužku čti «^i«řA;tt. 
íwq/e čti ívq/a. 



Nepatmějši omyly račiž lask. čtenář sám opraviti. 



^. 



3 6105 037 481 905 




Stanford University Libraríes 
Stanford, Calilornia