(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Dějepis literatury československé staré a střední doby"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 






I 



I 
I 






J 






Dějepis 



literatury Československé 



staré a střední doby, 



fA 



ECarla BaUny. 



V PRAZE. 

laee. 






,. { ' Wj^*! 



c 



* I * I 



•/ ' ' • , « 



' • ^ fa f 



» 



TJaktm Karla ^jjAaana v Praxa. 



^ 3Z3<c^^m:^ 



Jeh-O excellenci 



Nejdtistojnéjáiina p&nn, pana 

J. $TROSZMAYEROVI, 

Dr. filoiiofie a theologie, 

bisknpoTÍ boeenfkámii a nrémskénitt v Ďakově, J. Tel. cis. Rak. 

tiýnému raddoTÍ, poslanci snSma horvatakého atd. atd., 



hirlívéii příxiívcí uéií a liteiatny slivaské 



yénige 



na důkai n^blubsi ůety 



spisovatel. 



• ; i ( 



^ • ! 



I 



\ > ^ 



': ť 



.' t 
■ -. 



> ^ 



» 



o b s a L 



ÚTod 1 

Starobylé bájeni a básnéní ^ 

Doba přechodil politických, náboženských a kulturných: 

I. YzdélanoBt a duchovný život pravěký v Čechách. Počátkové písemnictví 

fteského. Tliv latiny a němčiny • ^ 

IL Literami život v Čechách až do počátku XIV. století. Latinští spiso- 
vatelově. — České spisy 122 

Národní a literami ruch CechoslovanA od vymření PřemyslovcA až do J. Husa. 

I. Stopy romantiky a vývin poesie v Čechách dle cizích vzorá 169 

II. Poměry národní, sociálně a kulturné, německý jazyk a latinské nauky. 274 
IIL Prosaické písemnictví ^^ 

Doba reformací v Čechách. 
I. Národní a náboženské hnutí. - Jan Hus, literami jeho vrstevníkové . 428 
n. Náboženské, národní a politické spory v bězích války husitské . . . 529 

HL Stav literatury, básnictví, nauky a spisy prosaické vůbec 5^ 

IV. Od nkoočeni válek husitských až do nastoupení vlády Ferdinanda I. . 687 
Od Ferdinanda L až do Ferd. H. 

Politická a náboženská akta ®^ 

Stav literatury. Latiníci. Překlady ^ 

LJteraroí činnost p&vodní 



Kejstřik. 



Abelard 138, '425. 

Abraharoides 909. 

Acta sanctonun 106, 494. 

Afpricola 691. 

Aichspalter 118. 

Akta veřejná 589, 648, 875, 

888. 
Alanus 209, 289. 
Albertus Magnus 325, 374, 

381. 
Albert Ranconis 338, 397, 

433. 
Albík'292, 327, 444, 633. 
Albinus 128. 
Alchymie 322, 801, 942. 
Alcuin 100, 156. 
Alexander 116, 160, 203, 

306, 444, 911. 
Alfons 925. 
Alfred 115. 

Allegoríe 820. 821, 824. 
Ambroflinus 281. 
Ambrož 95, 306, 328, 561, 

589. 
Amos 771. 
Anděl 909. ' 

Andrichomius 922. 
Angelo del Cimbre 598. 
Angelo Policiano 690. 
Anselmus 218, 258, 407. 
Antonius Florentinus 600. 
Apologie 886. 889. 
Appian 596. 
Anan 596. 
Archiv 581, 580. 
Arffonautica 596. 
Anosto 413, 813. 
Aristarchos 289. 
Aristoteles 113, 370, 517, 

697. 
Arnold de Villanova 281. 
Amoit z Pardubic 323. 
Artikolové 506, 554, 756. 
Artuš 117, 176, 293. 
Aaenach 388. 
ABtrologie 289, 414, 801, 

942. 



Auban 918. 
Augusta 909, 933. 
Augttstinus 405, 507. 
Augusta Olomoucky 693, 

774. 
Aurispa 596. 
Averhoes 597. 

Báchorky 413. 

Báje 14, 16. 

Báiky 236, 238, 822. 

Bakon 114, 197. 

Balius 281. 

Banduristé 25. 

Barlaam 383. 

Barland 925. 

Bartholus de Sassoferrato 
281. 

Bartoloměj Anglický 806. 

Bartoš 558, 865, 963. 

Bartošek 627. 

Barzicius 597. 

Básně a básnictví 22, 23, 
31, 68, 115, 154, 169, 
179, 207, 209, 217, 218, 
227, 228, 230, 231, 258, 
259, 261, 264, 320, 490, 
502, 594, 606, 608, 609, 
616, 621, 813, 817, 822, 
826. 828. 

Basselin 594. 

Bavor ze Strakonic 274, 
913. 

Beck 714. 

Bedřich 548, 559, 561. 

z Bechyně T. 275. 

Bechynka 776. 

Belial 828. 

Benediktini 112, 117, 318. 

Beneš Hermanóv 30, 58. 

— z Hořovic 357, 372. 

— z Lysé 443. 

— z Weitmile 285, 306, 
333. 

Benešovský 904, 933. 
Benoit 413. 
Berka 390. 



Berlička 910, 944. 
Bernard 138, 753. 
Besední řeči 898. 
Bessarion 597, 691. 
Bible 316, 317, 389, 390, 

391, 490, 635, 745, 904, 

906 909 
Bibliotheký 314, 317. 370, 

371. 694, 698. 853. 
Bidpaj 237. 
Biskupec 535, 558, 562, 

589, 646, 759. 
Bitéš 579, 588. 
Blahoslav 761, 897, 902, 

909, 931, 932, 936. 
Blažek 548, 559. 
Boccaccio 228, 279, 594. 
Boček z Kunštatu 630. 
Boěthius 136, 287, 406. 
BohemariuB 341. 
Bohle V. 434. 
Bohumil 113. 
Bman 25. 
Bojardo 813, 827. 
Bonaventura 417. 
Bonifác 87. 
Borotin 322. 
z Boru Jan 434. 
Bosák 398, 933. 
Boskovic 693, 715, 716, 

780, 833. 
Božetěch 119. 
z Brandýsa Jan 434. 
Bratn C. 758, 772, 774, 

832, 944. 
Breviář 128. 

Brikci 444, 522, 857, 943. 
Brno 580, 588. 
z Brodu Ord. 447, 501, 

509, 520. 
Bruncvík 187, 271, 272. 
Bruno 924. 
Břetislav 84, 111. 
z Březové 351, 872, 548, 

555, 607, 626, 604, 802. 
Buchholzer 911. 
Budeč 91, 



BudíjoTice 587, 732. 
Budovec 887, 889. 
Borian s Eornic 857, 8^. 

910, 913. 
Bnridan 287. 
Bnnarie 291. 
Bu&beck 922. 
Bydlinský 558. 
BydžoYský 544, 936. 
fiylináňtTi 381. 928. 

Cahera 857, 865. 
Calímmios 596. 
Capreolus 600. 
Calholicoii Magnum 686. 
Cato 267. 
Censara 286, 631. 
Gicero 471, 596, 827. 
z Cimborku 299, 648, 720, 

779. 
Ciprian 753. 
Cisiojanus 271. 
Cisterciad 337. 
daacBanns 209. 
Claudius Ftolomeus 288. 
Clemeutinae 290. 
CodicIDuB 695, 942. 
Colamella 596. 
Cominges 337. 
Consástorio de la gaya cien* 

da 594. 
ConUactns Herman. 260. 
Cyrín a Jáethud 102, 105, 
• 318, 389. 
. — Quidenonský 823. 
Čápek 536, 561, 607. 
čarod^tTÍ 414. 
Cech m. 291, 328, 650. 
j( Cechtíc Boh. 620. 

gmý Jan 800. 
rvená kniha 900. 
ttour 90, 50. 
)Ska J. 70, 783, 902. 
teni zimního času 390. 
CtrerohraBáč 823. 

Daemonologie 417. 

Dalemil 104, 196, 206, 306, 
359. 

Damascen 597. 

Danek z Kubína 857. 

Dančl 119. 

Dante 279, 282, 829. 

Daoabia 692. 715. 

DaTid 395. 398, 417. 
— z Tábora 809- 

Dcerka 473. 

Dekret kutnohorský 441. 

Denník e7& 

Desky xemské 178. 

Détmar 104, 110. 




Didaktika 227. 
Dykast 904. 
Dio Kassius 596. 
Diodor 596. 
Disputace 290. 
Dlugod 661. 

Doctor Seraphiuus 417. 
Domažlice ^, 637. 
z Domailic Balt 292. 
Dominikáni 285. 
Dondis Jak. 291. 
Dopisy 574. 
Doubravský 716. 
Drama 250. 824. 
DmoYský 833, 943. 
z Dražic 322. 
z Dube Ondřej 296, 364, 

368. 
Dubrovský 248. 935. 
Dnns Scotus 409. 
Durandns 280. 

Eneáš Silvius 650, mS, 915. 
Engelšalk 434. 
Epika 25, 175, 594. 
Epištoly M. J. Husi 477. 
Erasmus Rotterdamský 786, 

790. 
Eschenloer 652. 
Esop 238, 822. 
Ethicus 95. 
EukUd 28a 
Pi^useb 753, 916. 
Evangelia 145, 390, 430. 
Extrayagantes 290. 

Facinus 598. 
FageHus 898. 
Farragines 899. 
Faust 695. 
Ferdinand I. 871. 
Filelfo 595, 596. 
FiletíuB 690. 
Filibert 687. 
Filomates 926, 931. 
Filosoíie 369, 380, 406, 421, 

811, 925, 940. 
Flayitts Josefns 910, 912. 
Formule zpovědi 388. 
Fortius 9Ce. 
Frankovi^ 927. 
František 331, 322. 
Františkáni 426. 
Frobenius 696. 
Froissard 350, 694. 
Fysika 370, 410. 

Gáza 691. 

Gelnhausen Jan 299, 336. 
Georgevió 913. 
Gerh&ch 124. 



Gerson 501, 600. 

Gigas librorum 143. 

Giovanni 594. 

Gozzia 297. 

Gottfried z Štrasburku 178. 

Grál 178. 

Guarini 596, 598, 692. 

Guttenberff 695. 

z Gynteroda 903, 

Hádání 12, 19, 28, 290. 

— Pravdy 779. 
Hardt 518. 
Havel 292, 328, 381, 804, 

809. 
z Hasenburka 317. 
z Heimburku 663. 
Hájek Tadiáš 928, 942. 
Herbář 799. 
Herberátein 922. 
Herbert 413. 
Herrman 321. 
Hessus 925. 
Hilarius 664. 
Hildebert 290. 
Hildebrand 424. 
Historie 126, 910, 913, 915, 

916, 934. 
Hlahol 107. 
Hodějovský 899. 
z Holešova J. 519, 527. 
Hoetzlerova Klára 821. 
Homer 640, 881, 902. 
z Homeku Ot 205. 
z Hořepníka M. 672. 
Hosius 909, 922. . 
Hostounský 909. 
Hospodine pomiluj uy 147. 
Houska M. 556. 
Hrob boží 251. 
Hroznatá 139. 
Hudba 289. 
Hugo 417. 
Humanismus 687. 
Hus 448-495, 928. 
Huška 833. 
Hvězdářství 381, 802. 
Hymny 260. 
Hynek vévoda 830. 
Hypotekámé knihy 299. 

Chalcidius 405. 
Chancer 594. 
Chartier Aloin 594. 
Chelčický 517, 562, 836, 938. 
z Chlumce Jan 531. 
Chomutov 587. 
Chrabr 92. 
z Chvaletic V. 619. 
Chrísolares 595. 
Christanus ^. 



ChronicaTaboreosinm 651. 
ChronikoD breye Bohemiae 

123. 

— Paschalae 92. 
Chyliasté 589. 

InstítoriB 769. 
Itálie 281, 889. 

Jacobas a Yiragine 886. 

Jafet 432, 938. 

Jahody 68. 

Jakefi "^316. 

Jakoubek 443, 490, 497, 501 , 

502, 545. 
Jao 85, 444, 556. 
z Janova M. 322, 395, 398, 

401, 431, 433, 490. 
Jaroměř 587. 
Jaromír a Oldřich 54. 
JaroBlay 29, 33, 60. 
ž Jayořic 904. 
Jazyk český 143, 144, 330, 

343, 858, 587, 645, 718, 

893. 
Jelen 66. 
z Jelení 696, 717, 753, 788, 

7859 902, 933, 984. 
z Jenfiteina Jan 324. 
Jeroným 489, 443, 498, 758. 
z Jerodína Mik. 204. 
z Jesenic J. 502. 
Jesnité 883, 890. 
Jeslín 826. 
Jičín 558. 
Jihlava 580, 588. 
z Jihlayy Y. 579, 834. 
JiH z Poděbrad 641. 

— Trapezant8ký597, 691. 
JiHkoyo yidění 829. 
Jiskra z Brandýsa 838. 
JoinyiUe 850. 
Josafat 883. 
Jofit z Rosenberka 661. 
Joyins 913. 
Jostin 40a 

Kabátník 770, 790, 919. 

Kalend&ře 381, 804, 805. 

Kalenec 771. 

Kalírnách 596. 

Kalvin 909. 

Kanisins 909. 

Kanid 658. 

Kapistran 600. 

Kare] 84, 294, 296, 322, 

812, 280, 290, 845. 
Karion 910. 
Karvajal 683. 
Kassiodor 136. 
Kasuistika 361. 



Kázání 209, 298, 434, 489, 

910. 
z Kbela J. 816. 
Klassicismos 369, 372, 693, 

703, 715. 
Klatoyy 589. 
Kláštery 110, 111, 117, 

318, 427, 556. 
Klaudian 398, 800. 
Klement 119, 405. 
Klen Rozkochaný 341. 
Kniha olomúcká 579. 
Kniha p. z Rozenberka 363. 

— Toyačoyská720,726. 
Knihtiskařství 687, 690, 

695,834. 
Knihy múdrosti 398. 

— Josefa 383. 

— odsouzené 442. 

— p&honft 362. 
Kojata 269. 

Kolleje 285, 319, 487. 
Kolin z (motěřina 881. 
z Kolína Štěpán 437, 725. 
Kolínský 899. 
Komenský 904. 
Komestor P. 878. 
Kompaktáta 688. 
KompiktoH 626. 
Komunismus 589. 
Kocín 913, 916. 
Koldic 323, 943. 
Koná* 783, 787, 823, 902. 

941 
Konrád 418, 524, 559, 572. 
Konstantie 446. 
KonstantinoviČ 914. 
Konyaldský 771, 988. 
Kopmík 289. 
Koranda 533, 563, 589, 

672, 775. 
Korybut 506. 

Kosmas 9, 113, 119, 124, 137. 
z Kostnice Mik. 299. 
Kostka 672. 
Kožlarský 904. 
z Krče J. 672. 
z Krakova Matěj 395, 434. 
Krasonickj 796. 
Krásopisci 318. 
z Kravař 885. 
Krok 81, 27. 
z KroměHže Alik. 317. 
Kroniky 413, 333, 855, 357, 

413, 562, 353, 332, 696, 

271, 703, 824. 

— rýmované 204, 621. 
Krupský 903. 
Křinecký 874, 

KHSťan 327, 381, 508, 504, 
684, 804, 806. 



KHžanovský 665, 672. 
Kuthen 902, 987, 984. 
Kyrilika 107, 139. 
Kytice 68. 

z Labouně Zd. 607. 
Lactantins Firmianus 405. 
Lactifer 800. 
Ladislav 641. 
z LandSteina V. 328, 448. 
Lány 909. 
Lancelot 176. 
Laskaris 960, 690. 
Latina a latiníci 108, 121, 

139, 282, 315, 820, 329, 

831, 335, 517, 603, 621, 

635, 811, 885, 896, 900. 
Lauda M. 822, 655. 
Laurentius Valla 596, 691. 
Legendy 123, 138, 149, 160, 

158, 206, 207, 217, 226, 

260, 261, 883, 384, 886. 
Lékařství 328, 381, 807, 

809, 942. 
Leonardo Aretíno 329. 
Leonardo Bnino 595, 598. 
lierio 928. 

Lerínensis Vine. 909. 
Letopisy 137, 138, 380,622. 
Lev z Rožmitálu 794, 868. 
Levenklay 913. 
Libri erectionnm 524. 
Libufiin sond 28, 32, 88, 

87, 81. 
z Lichtenburka 275. 
Lidkup 807. 
de Lignic Met 826. 
Lingua nobilis 829. 
Lipenský 775. 
Listy a listiny 122, 888, 

494, 640, 685, 686, 872, 

878 880* 
z Litomyšle J. 504, 512, 522. 
Liturgie slovanská 111. 
LiviuB 871, 596, 903. 
z Lobkovic 693, 703, 796, 

799, 812, 909. 
Lombardus 138. 
Lopez de Mendoza 594. 
Lucidář 376, 594. 
z Ludovic Y. 872. 
Ludmila sv. 109. 
Ludiše a Lubor 65. 
LukáS 760, 768, 770, 98B. 
Lukavec 562. 
Lukian 596. 
Lukrecia 596. 
de Luna 289. 
Lupáč Martin 570, 886. 
liupáč Prokop 196, 809, 

900, 915, 937. 



Lnter 686, 766, 851 886, 
872, 880. 

MiMdejovBki 24, 68. 
Mairomiis Fr. 280. 
Muer 683. 
í^eetaty 297, 300, 311, 

368, 688, 889, 890. 
Majeraki 26. 
Mi,io^ sen 814. 
MAkaroDské písné 607. 
MkKpighi 371. 
ManderiUe 363, 798. 
Manifest Pražan&y 676. 
Mappa 798. 
Maxciu Aarelius 94. 
Mareft 770. 
Mariale 324^ 
Marian Kapella 136. 
Maiia Magdalena 224. 
Mariánské spéTy 209, 260. 
Marigaola 833. 
Marim681. 

Markolt 548, 596. 

Marsilios Ficinas 811, 856. 

Marsuppini 595. 

Martin 849, 708, 758, 775, 
796, 798, 857. 

Martínek 557, 589, 759. 

Martyrologium 123. 

Mastičkář 251. 

Maiek 559, 54a 

Matéj 113, 857. 

Matematika 288. 

Mater Terborom 21, 142, 
288, 319. 

Mathyol 928. 

Matiaš 692, 833, 891. 

MatoaŠ 2 MoraTy 596. 

Maxmilián 882. 

Medicis 690, 329. 595. 

X Mcjta Matéj 809. 

Mdanchton 926. 

Mésta 299, 652, 298, 884. 

MetaMka 410. 

Midui 768, 756, 611, 443, 
447, 509, 326. 

MiehaloTSti 64a 

Wdlo- Mat^ 3ia 

Mikoláft 500, 603, 79a 

MiKolafteiici 897. 

Milic 395, 396, 438, 436. 

Ifillion 363. 

Mfloslar 119. 

Mimiesaeiiger 120, 187,813. 

ICbMirité285. 

Minnd 806. 

Miiandola 804, 811, 812, 

MirolMid94 
MiroslaT 819. 



Mirotícký 913, 9ia 
Mitís Th. 899. 
Mystérie 258. 
z Mladéjoric 614, 581. 
Mnich 427, 128, 8ia 
Mniiovský 916. 
Modlitební knížky 762, 387. 
Mohelnice 588. 
Moravská říie 101. 
Mosasný J. 899. 
Mrás Jan 299. 
Múnster Kosmogr. 917. 
Mnromec 26. 
Mnsanu 960. 
Mnsatos A. 281. 

z Neéetíc Ad. 317, 628. 

Nekrolog Podlažický 148. 

Neplach 112, 332. 

Nestor 140. 

z Nenmarka Jan 319. 

Némec Petr 561. 

Némci a némčina 297, 829, 

585, 586, 436, 640, 256, 

344, 418, 314, 631, 103, 

156, 436, 105. 
Niebelongy 258. 
Nicoleti 59a 
Nidhard 123. 
NigeUns 925. 
Nomisalisté a realisté 137, 

410. 
NoT& rada 240. 
Noriny 913. 

Novoplatonismos 380, 406. 
Nudožerský 904, 906, 988. 

O bohatci 214. 
Obrana viry 785. 
Obřady městské 685. 
Occam 281. 
Očko 113, 322. 
Očistec 801. 
Odpustky 426, 444. 
Oju" z Lomnice 274. 
O l&zebnících 281. 
OlWch 380, 558, 494, 305, 

673, 674, 641, 688, 677, 

561. 
Olomúc 688. 
O narození páné 251. 
OpisoTači 263, 698, 665, 

315. 
Opodtěná 68. 
Origenes 406. 
Orlando 413. 
Ortolf 299. 
Osečno Andr. 703. 
Osek 821. 

O sladovnícich 231. 
O smrtekostí 216. 



O šesti bludech 476. 
Otče n&á 147. 
Otokar 299, 205. 
Oto Frýsinský 188. 358. 
z Ottrsdorfa 913, 936.' 

PacoTský 804. 806. 

z Padeřova F. 555, 745. 

Páleč 522, 440, 509, 610, 

820, 446, 444. 
Paleček 559, 830. 
Palimpsesty 98. 
Památníky a zápisky 518. 
Pamflety 913. 
Pannonius 692. 
Panormita 697, 925. 
Papoušek 534, 651. 
Paprocky 914, 936. 
Passional 386. 
Pašie 218. 
z Payétína J. 814. 
Payne 535, 556. 
Percival 176. 
Peretti 598. 
Perchta z Jindřichova 

Hradce 680. 
Perldnš 927. 
z Pernštejna 285. 833, 649, 

701. 
Petr písař 118. 
Petrus de Crescentíis 291, 

•— de Yalentia 443. 

— Hispani 287, 806. 

— de Aliaco 600. 

— de Natalibus 600. 
Petrarka 279, 282, 313, 

323, 337, 371. 
Petronias 596. 
Phaedius 238. 
Pindar 596. 
Písař 46, 117, 118, 278, 

660. 
Píseclý 783, 909. 
Písné 25, 92, 111, 260, 266, 

269, 270, 490, 620, 606, 

830. 
Plácei z Elbinku 912. 
Pláč svatých otců 758. 
Pláč zemé moravské 886. 
Plato 381, 696, 597, 691, 

812. 
Plotin 596. 
Plutarcb 903. 
z Plzně Prokop 508, 613, 

543, 544, 649. 
Podkoní a žák 233, 258, 

808. 
Poduška 865. 
Poggio Brandolini 494, 



řobádky 413. 
Pohanství 111. 
Pokračovatelé v kronikách 

127, 180, 651. 
Poland 685. 
z Polkovic 911. 
Porphyroseneta 295. 
PortanuB 790. 
Postily 476. 488. . 
z Potltejna 630. 
Pověry 15, 414. 
Povésti a povídky 98, 287, 

271, 418. 
Pranostiky 377, 380, 591, 

801. 
Práva 83, 289. 295, 296, 

298, 299, 808, 327, 861, 

364, 370, 682, 730, 731, 

834, 881, 885. 943. 
Priscian 287. 
Příbram J. 588, 805. 
Proklamace 574, 577, 578, 

596. 
Proklus 596. 
Prokop 21, 90, 109, 117, 

U9, 293, 536, 558, 637, 

769^ 548, 561, 834. 938. 
Prokupek 561. 
Prologové 391. 
Proroctví 377, 942. 
Protest 476. 

Protiva 437, 447, 509, 512. 
PiTOtisky 696. 
Pnbislavský F, 517. 
Přibi-am 822, 535. 
Pnrodopis 799. 
Přísloví a průpovědi 419, 

925. 
Psaní 585, 648, 688. 
Ptolomeus 211. 
Pulci L. 594, 818. 
z Puchová 917. 
Piilkava 114, 388, 343, 860. 

Quido Colonna 858. 
Quirin 548, 559. 

z Bab&tejna 816, 664, 666, 

872. 
Badá otce 249. 

— zvírat 822. 
Rakovnický Val 672. 
Rasis 800. 
Rauting 918, 920. 
Realismus 411. 
Reček 555. 
Regiment zdraví 828. 
z Keindtejna J. (Eardiual) 

603, 525. 
Bembothon 118. 
Bendi A. 720, 730. 



ReuchlinSll. 
Richard 398. 

Rýmované kroniky 204,621. 
Rytířství 293. 
Rituál 8da 
Robert ďábel 176. 
Rodovský 903, 942. 
Roger 291, 809. 
Roháč 680, 640. 
Rohlík 548, 559. 
Rokycana 564, 689, 641, 

763. 
Roland 116. 827. 
Romány 176, 186, 271, 888, 

824. 
Romantika 115, 169, 265, 

271, 294, 6ia 
Rosenblút 594. 
Rosin 900. 
Rotler 309. . 
Roudnický Stepán 326. 
Rozvita 715. 
Roždalovický V. 855. 
Rudolf z Emže 413. 
Rukopisy 22, 36, 96, 518, 

821. 
Rukovědění 881. 
Runy 98. 
z Růže 68, 828. 
Rvačka M. 501, 509, 513, 

523. 

Žád korunování 848. 
ád zemský 865. 
íleči a řečnictví 137, 874, 
^ 875, 876. 
Řehoř 446, 692, 753, 758, 

938. 
ílečtina 902. 
ítezník a pekar 281. 
Ríde boží 405. 

Saccheti 594. 

Sachsenspiegel 299. 

Salomo 142. 

Salutati 812, 872. 

Sarkaodr 891. 

Satyry 280, 605, 855, 856. 

Saxo grammaticus 138. 

de Scardis J. 484. 

Schwabenspiegel 862. 

Schvenkfeld 926. 

Scolarios 691. 

Scotus Erigena 186, 407. 

Seneka 871. 

z Sepekova P. 448. 

Sextemy 659. 

Sigmuna 589, 447. 

SifiuB ItalicuB 596. 

Sylvatik 291. 

Sinesius 406. 



I Symbolika 15, 878. 
Skaldové 115. 
Skarga 910. 
Skolastika 135. 410, 690, 

692. 
Slovnictví 137, 685, 810. 
Sndl Flaáka 288. 419. 
Snár 858, 877. 802. 
Sněm Basilejský 686. 
Sofronius 100. 
Solfemus 828. 
Sorbonně 291. 
Soud boží 801. 
Spangenberger 927. 
Spisy pražských mistrů 

571. 
Spisy mravoučné 927. 
Spisy politické 928. 
Stanislav z Znojma 411, 

444, 446, 509, 520, 517. 
Statuta 809, 828. 
Stephanus de Praga 328. 
z Šternberka 319, 380, 669, 

686. 
Stráněnský 902. 
ze Stráže 880. 
Strýc 904. 
Sudetis 804, 898. 
Svar vody 283. 

Šašek 799. 
entingar 899. 
indel 822, 882, 804, 809 
koly 84, 91, 92, 96, 112. 
114, 204, 280, 288— 286 
290, 293, 328, 398, 484 
, 617, 600, 681, 834, 901 
lechtá Jan 693. 
těkna J. 434. 
tepán 509, 619, 587. 
utépinek 548. 559. 
Štítný 217, 801, 307, 315, 
838, 892, 895, 408, 414, 
421. 
Šturm 882. 944, 938. 
z Svambei^ 648, 669. 

TáboH 502, 606. 608, 517, 
585, 546, 549, 584, 588, 
540, 645, 648, 678, 689. 

Tacitus 94, 569. 

Tandaryáá 180, 188, 808. 

Terencius 902. 

Thales 372. 

Theodor de Niem 512, 515. 

Theofil z Antiochie 405. 

Thesaurus anecdotonin 
519. 

Thomas 408, 601. 

Tiburtius 128. 

z Tišnove 448. 



Tkadleček 104, 187. 
TobiašoTv knihy 383. 
Tou&ka 651. 
TraktatY 399, 322, 518, 536, 

638, 865. 
TriBtram 180, 181. 
z Trotiny 319. 
Trovatoh 116. 
Turecko 911, 913. 
Třebíčský 336. 
z Třebovel K. 326. 

Ulfi]as 99. 889. 
Umučení Páně 25K 
University 285, 293, 434, 
517, 687. 

Yacerad 119, 142. 
Václav 37, 110, 113, 147, 

294, 296. 
Yaganté 270. 
Vajdelot 25. 
Vaida 915. 
z Valdeku 274. 
Valdenskf 770, 773, 775, 

794. 
Valečov 630. 
Války husitské 529. 
Valter 292, 413. 
Vaoiéek 548, 559. 
Vanini924. 
Varov 371. 

z Vartenberka 330, 577. 
Vandeville 594. 
Věčný žid 261. 
Valenský 672, 783, 787, 857. 
Veleslavín 618, 915, 917, 

918, 921, 923, 956, 934. 
z Velvar St. 672. 
Veroni 596. 



Věštění a věštby 28, 29, 
30, 31, 33, 12, 19, 415. 

Vestonie 898. 

Viděíií 877. :. . 

Vflém 55§, 5BI, 589. ' 

Vihmek 771. 

Vincenc 129. 

Virgil 371. 

Vyšehrad 83, 90, 110. 

Viškov 580. 

z Víškova St. 731, 834. 

Vít 519, 775. 

Vives 925. 

Vladislav IL 686. 

Vlasák 904. 

Vlásenický 757. 

z Vlašíma Jan 319. 

Vlček z Ganova 833. 

z Vlkanova 920, 928, 938. 

Vodička J. 915. 

Vodňanský 799, 810. 

Voitéch 110, 118. 

Volfram z £sčhenbacha 
178 

Volinský 5ia 

z Volkenberka 911. 

Vorličný 902, 904, 912, 934. 

Vratislav 296. 300. 

Všehrd 240, 700, 718, 723, 
726, 731, 781, 983. 

Vulgáta 389. 

Waldhanser 396, 427, 595. 

Warafried 100. 

Wiklef 401, 434, 494, 516. 

Xenofon 903, 596. 
Xenokrates 372. 

Zaboi 21, 30. 41. 
z ZáboH V. 856. 



Zákony. 296, 305. 730. 

Zápislčy 122, 123, 581. 

Závis 24, 258. 

Zbyněk 440. 

Zbraslavský opat 22. 

Zdik 119. 

Zelenohorský rukopis 22. 

Zjevení 399. 

Zmrzlík P. 555. 

Znojm 588. 

z Znojma OldHch 561. 

Petr 446, 509. 

Zoubek 763. 
Zpěv cír^fní 147. 
Zpévci 21. 
Zrcadlo 321, 475. 
Zřízení zemské 726, 727. 
z Zvéřetic Zdislav 443. 
Zvingli 766. 
Zvolský 814. 

Žalansl^ 913, 93a 

;ahny 904. 

ialtář 142. 

iebraví študenti 269. 

íelezný Jap 447. 
Zeliva Jan 559, 623. 

lenské 112. 
Zerotína 885, 886, 939. 

^ežulice 68. 

;idek 647, 652. 

iidovBká hist 911. 
z Zitavy Petr 124, 13a 
Život AdsmAv 828. 

— p. Ježíše 884. 

— Karla IV. 345. 

— kněží táborských 636. 

— svatých 386. 
Životy otců 386. 

Žižka 590, 623, 626, 628, 
630, 937. 



\9 



Dodatek* 



Apologie 940. 
Augusta 946* 

BásnictW 947. 
BavoroTBkÝ 944. 
Bonefi B. 983. 
BUcjOTský 988. 
Blahofllay 947. 
BrtTÍn 2 PloskoTic 947. 
Břežan 987. 

Cestopisy 988. 
Corio 984. 

988. 
srnobÝl 947. 
lý Br. 945. 
$rreiika983, 946. 

Dobfenský 941. 
z Donina 989. 
Dramy 948. 
Dubčaaský 946. 

Frantifikán 987. 

Omnniatika 981. 
azel 981. 

Hájek Y. 985. 
Harant 988. 
Horči6ka 944. 
Humpolecký 948. 



Israel Br. 946. 

Jafet 946. 

Kalenec 946. 
Kamerarius 929. 
Klatovský 984. 
Konečný 939. 
z Konasic 988. 
Kyrmezer 948. 

Lebeda 989. 

de Limusa Handsch 929. 
Litovanský 987. 
Lomnický 940, 948. 

Mach 945. 
Magerle 946. 
Matiáá písiď 938. 
BGchálec 938, 946. 
Miletický 938. 
Mitm&nek 945. 
z MitroTic K. 938. 
Moorenin 948. 
Mystika 942. 

Náboženská lit 943. 

Optat 981. 
OsoTský 943. 

Pahna 948. 



Paprocký 935. 
Paskvily 948 
Passovžti 937. 
z Pemšteina 946. 
Podolský 947. 

z Bisenbachu Haber 929. 
Rodovslrf 942, 947. 
Boh 933. 
Bozmloavání 937. 
Rvačovský 941. 

Sedlnický 943. 
Severin 983. 

z Skadí 933. 
$telcar 942. 
Sad 942. 

TěSinský 942. 
Tennagl 937. 
Theatrum divinom 939. 

YodAansl^ 948. 
Yoleský 983. 

Ztoisky a dekrety bratr- 
ské 945. 
z Zasadí 945. 
Z&Těta 937. 

z Žerotina 946. 



Oprava* Na stránce 116. řádek 1. místo básník Pelrarcha má 

státi básník Dante. 



UVOĎ. 



Literatura a literami dějepis. 

X ohled na Tseobecný rým narodň a na pokroky kultuiy růbeo, zřejmě srddči 
o mocném působeni literatuiy na společenský život. Avšak ne každý kdo na 
výsledek hledí spolu i na příčiny pomejslí z kterých tento vyplynul, neboť 
vedle množství myslících pozorovati jest i takových kteří ani tušení nemsgí 
o tom jak těžce a pracně se bylo probírati minulým staletím k té hrstce 
poznáni ježto na nás došla. Jako dva póly se nám představi\je dvojatá 
zjeveni ducha lidského, rozum a obrazotvornost, mezi nimiž se život náš 
podivně potácí a k jejichž ohledání nejznamenitější mužové světa na daleké 
pouti do neznámých řisí se vydali Jaké oběti přinášeti, s jakým sebezapřením, 
s jakými protivenstvími se potýkati jim bylo než se jim povedlo drahou kořist 
svou neuznalému světu podati: o tom nám dějiny vědy a literatury živými 
slovy vypravxgí. 

Pozorovatel dějin těchto by se domýšleti měl že konečně nastala doba 
vSeobecného uznání takovýchto snah, Že pravda a krása po tuhých bojích 
zvítéziYŠe mezi národy se zdomácnila. Avšak navzdor všeobecnému pokroku, 
navzdor rozmnoženým poznáním a zbystřelé mysli, předce jen valná část 
lidi zdá se že na proniknutí poměrů nejmocnější a nejpůsobliv^*ší podstaty 
civilisací na^ ještě nedospěla a na literaturu jen jako na věc vedlejší hledí. 
Z jedné-li strany netečnost a lenivost mysli jednotlivců veliké toho viny 
nesop zase z druhé mohutný nával materíalných interesů právě za našich 
dnů zna&ou jest překážkou vznikáni výkvětů ducha, domácí totiž literatury 
naši, takže pravé vznešené postaveni její v životě se posud neuznává. 

Pravda jest že literatura světa za našich dnů nesmírné rozsáhlosti 
nabyla a nepřehledných takměř poli se zmocnila, avšak každý zkušený vi 
že nepříznivá někdy chvíle ztroskotá o čem celé věky pracovaly, a snahy 
a obětí tisícerých lidi mžikem v niveo obrati. Není tedy na tom dosti, 
udrži^e-li se národní literatura povrch národního Života a několika ochot- 
níky živenA takměř mezi životem a smrtí se kolíbá, nesouc jista, která 
viehříee ji s hladiny zase odfoukne. Nutno z%jisté aby celý život národní 
ptonikinilAt ^s ním srostla a rukojemství jsoucnosti své ve všech myslích 
uchovala. — Netaž se nikdo, odkud toto její právo. Literatura z%jistéjest 

1 



— 2 — . 

ona archa Noemoya t niž se uchorává reskerý syět mjiléxiek i citů lid- 
ských, Y niž vešken rozum i yalná část obrazivosti své poklady uložila, 
T níž i všecka poznáni a vše přesvědčeni se chová jež pokolením lidským 
kdy pohybovalo. Této archy nechť si každý národ váží a ji střeží jako 
Israelité svou archu úmluvy ! Bjt mu i zkáza z jakékoliv strany hrozila, 
byť i on sám nad sebou na čas se zapomněl, vždy zase z lůna jeho se 
vyvinou někteří již na pokladnici tuto národ poukážou a z bohatství jejího 
okamžité chudobě napomáhati se vynasnaží pokud kleslý se sám lase ne- 
zotaví a k stávi^*ícím svým pokladům nové sepřiloží pro budoucí věky. 

Literatura zigisté nejživ^i k nám mluví o minulosti naší i cizí, jakož 
i celá přítomnost se v ní věrně zrcadlí. Oi^nismus její jest tak všestranný' 
a elastický že v něm všecky převraty a přechody veřejného mínění i sou- 
kromého přesvědčeni světlými stopami se značujou, neboť ona se účastňi\je 
u všech zájmech a osudech národů. Ležíť to v její povaze, jest to jejím 
povoláním. 

Pohledněme jen na minulost, a hle, tu se nám představujou zašlapané, 
zapomenuté hroby a ztroskotané budovy, rezovité zbroje, zvětralé zbytky 
malby a na torsu kdesi nejasný nápis. Čí pomocí si vysvětlíš ty runy 
jejichž t^'emné známky o životě dávném by tě poučily? — Kdyby nebylo 
vedle toho všeho i písemných památek, měli bychom jen šeré tušení o tom 
co bývalo. Ale od těch dob co písemnictví vzniklo, vystupi^ou minulé 
světy před oči skoumatelů jako zapadlé ostrovy z moři a duchové ršech 
časů z památek drahobylých mluví. Jest jakoby duch světa sám nad boje 
pohyblivých Živlů povznesen s nedotknuté výše dolů hleděl a zvěst nám 
dával tu o zbouřených proudech náruživosti, tam o tichém působení osvětj, 
o všech skutcích a utrpeních lidstva, ba o všem vývinu a o všech převra- 
tech přírody samé! Všechny dějepisné doby kolem něho přecházejí, a nechť 
osvěta a vědomi lidskosti od východu na západ aneb od 'jihu k severu se 
braly, všady on nás poučuje i o krocích toho světla i o stínech jež mocné 
jeho protivy házely, ba poukazige nás spolu i ku věčné pravdě, že lidstvo 
ode vždy úkol svťg pozemský v oblažení svém vyhledávalo a že blaženstvi 
toto jen z rovnováhy hmotnýdi a duŠevných sil vyplývá, a že jen z podstatné 
vůle a snahy podstatný zdar se rodí, poněvadž příčiny a výsledky v úzkéqi 
a nezvratném jsou spojeni. Kde jedna z nadřečených obou sil se zanedbáTi^ 
tam již i zkáza obou v zápětí přichází. Zameškání materialných interesů 
vleče chudobu za sebou, . ale nemenši dostihne bída ony — buď národy buď 
jednotlivce — jižto při zdaru hmotném a při hojnosti všeho o vzdělaní ducha 
nedbají. Jakou spoustu zanedbaní duševní s sebou přináší, tohoŽ nám ne* 
toliko blízcí všeho druhu nevědomci trudným a odstrasigícím jsou pzikladem, 
ale i celi národové, jejichž dějiny — m^^í-li vůbec jakých — úžaslivé 
nám v ohledu tomto obrazy poskytiyou. Což medle na nás důležitého došlo 
od bývalých zašlých národů, ne-li duševní jejich skutkové, ne-U , částečné 
aspoň poklady literami a umělecké jež nám dědictvím zanechali? A kteří 
ničeho nezanechali, nejsou-li dvojnásobně mrtvi? 

Dějiny světa nám vypravigou o velikých říších a. mocných národech 
na východě, nevíme však zda-li nesmírné ty říše i šťastnými Hdmi obývány 
byly. Jejich bohactví, mocnost a nádhera bcyečně se líčí a zdá se Že dalek^o 
světem zazářila. Leč co zanechaly potomstvu? Kde jsou ony slavené po- 
klady assyrské? Kde nádherná Ninive? Kde trofej Babylonu? Perské 



— 3 — 

loAtvo pokrfralo indická vody i středním mořem pohyboralo — kam se 
pódéla jeho kořist? Připomíná se na mocný Damask a na skvělon Idumeu ; 
na £em spočírá jejich sláya? Na pouhém podáni? Někdy jakby ozvěnou 
k nám přirála zapomenutá jich jména a zase se ztratí. Slavená Persepolis 
a báječná Fahnýra, jež se domnivajy, že nejvyšší stupeň blaženství dosáhly 
— co nám o nich vypraviyou zříceniny jejich? Zmizely jsou jako stíny! 
Ztroskotány jsou paláce jejich , země mrtva jest bez lidu , plodné nivy v 
pouiC 88 obrátily. Jindy pýcha světa, nyní obraz smrti a zničení. — A 
hýrálo tam materiálního dostatku, bylo tam požívání při dvorech Belsazarii 
a Sardanapalů, jež vylíčiti zevrubně jen výtržná obrazivost stačí. Bylo-li 
tam ale taky zdaru a životného blaha lidu, o tom letopisy nevypravi\jí, 
aniž část jakéhos štěstí jejich na nás došla ani jiskra tvořivého ducha. Ba 
s jejich chrámy, modlami i paláci by i jména jejich byla zanikla, kdyby 
jini národové v literárních podáních svých se byli o nich nezmínili. 

Jak docela jiný obraz poskytuje pohled na skvělý Hellas! na tu 
dÍTŮphiou, dějinám, básnictví a literatuře vůbec posvátnou půdu? NeníC 
snad člověka, jejž nádech dvilisací třeba jen z povzdálí ovanul, by k němu 
aspoň zvěst byla nedošla o výtečném národu řeckém, v němž věda nejmo- 
cnější kořeny své rozložila a u něhož umění k nejkrásnějšímu výkvětu do- 
spélo. Národ ten podlehl sice osudu, avšak duševné jeho pozůstatky jsou 
a zůstanou věčné mohyly slávy a velikosti jeho. Světlo vědomostí a ci- 
TÍlisaci z lůna jeho vyšedši po celém světě se rozšířilo. Byť i šťastné, věčně 
modré nebe, jež nad Helikonem se klene, byť i vábné nivy kolem Famassu 
přírodou samou uspůsobeny se zdály ku chrámům věd a umění, předce 
nikdo svědčiti nebude, že takováto plnost básnictví a moudrosti pouhým 
plodem příznivé půdy byla, ale každý v ní pozná výsledky duchovné energie, 
elastíčnosti a snaženlivosti národu, kterýžto všemu potomstvu věčným vzorem 
zůstane souzvuku a rovnováhy u požívání sil hmotných a duševných jasným 
a v celku uvědomělým směrem. — Když pak krásné Hellensko cizími živly 
se naplnilo , když výkvěty ducha jeho se zašlapávaly a vešken zdar staré 
Grecie spolu i s národem jejím v noc se pochoval, když athénské Fropyleje 
se rozpadly a skvělý Olymp na dlouhé věky mlhami se zastřel, tu předce 
myšlénky, tyto jiskry drahné moudrosti řecké, z osad Hellenských vypuzeny 
do širáio světa cestu si proklestily a símě vědomostí daleko po zemi se roz- 
neslo, nové základy položío k duševnímu převratu celé Europy. Takž v 
písemných památkách nqjen skoro veškeiý život řecký se zachoval a histo- 
rická věda se jimi na nejvýš zúrodnila , ale přenesl se jimi též na všeclgr 
pozd^sí věky ruch podstatný a poznání oné harmonte přírody a ducha^ 
žÍTota a intelligencí, kterážto vůbec za cíl kultury se považuje. 

Osvétlige tedy literatura minulost, ale že i přítomnost oživige a bu- 
doucnost připravuje, o tom všecky důležit^ší přechody společenského života 
svědčí. Kdož však toho nejbližší důkazy žádá, ten v domácí naše písemnictví 
minulé a přítomné nahlédni, i přesvědčí se že osobný ráz myšlení a obražení 
národu českoslovanského vyvrhován téměř ze všech budov svých veřejných, 
posléze v literatuře přitulku nalezl, v ní se udržel a na ní spo^vá. Kam by se 
národnost naše byla octnula v staletých pohromách, kdyby staré literární 
památky byly podnětu nedaly k novému vzkříšení a k novým sazbám na 
zanedbalé sice, ale minulostí připravené půdě? Ano, my Čechoslované obzvlá- 
ště literatuře se poděkovati musíme že se nám nevedlo jako jiným vyhla- 

1* 



— 4 — 

zeným národnostem , nebof bez ni by slovo české snad už yymaz&no bylo 
z jazyků i jméno naše z dějin budoucích. Nenif tomu ani sto let co národ- 
nost Česká nerozhodnutou uŽ se stala otázkou o niž i slovutní rlastencová 
pochybovali a nad ni zoufali. Že se ale předee šfastně zodpovídala, tohoŽ 
zásluhu nese jediná literatura , pročei^, význam její u nás mnohostrannější 
i platnější jest a v kořeny národního života našeho hloubci zasahuje, nežli 
kdežkoliv jinde na světě! 

Tato důležitost její jest nám tedy dostatečnou pohnutkou k poznání 
jí a k nahlédání v jsoucnost, povahu i v osudy její 8 osudy národa tak 
úzce spojenými jako duše s tělem. Pilné nahlédání do literárního života 
našeho, jest přímo skoumání národního ducha Českoslovanského. Objevigou 
se jím nové, posud málo známé a jen některým přátelům literatury vyjas- 
něné poměiy, i nmohé překvapigící známlr^ rázu výhradné individuálního^ 
jakož i zárodky zvláštní tisíciletím ovšem překonané civilisaoí. Ano lze jest 
tu se dopíditi i stop oné krásné harmonie přírody a ducha pro kterouž 
staří Řekové se oslavuji, ač ona ovšem u nás jinače se utvařovala a jiným 
osudům podlehla. 

Nedá se upříti, že za rozličných časů se vysýlaly jednotlivé hledy do 
literního Života našeho ť mimo vážné, sestředtgící snahy novější Dobrovského, 
Jungmanna a nejnověji Šembeiy; avšak jestif to pole jeŽ z nejrozmanit^'- 
ších stanovišt se pozorovati dává a každé ziýisté některé nové vlastnosti 
jeho objeví. Nech však z kterékoliv strany na literaturu naši se pohlíží, 
nech jakkoliv hluboko do Živlů jsoucnosti její se zasáhne aneb nech třeba 
jen povrchné se tvářeni a pohybování její pozonge, všady co hlavní ráz 
její vystoupí: neustálý boj a mami takměřs^ namáháni^ aby zaslouie- 
ného 86 dopídila místa v národě^ které jí vlastně nikdy potud v plné 
míře dopřáno nebylo. Projevila se i Šafařík v tomto smyslu (viz Rozbor 
Star. lit. 1840): 

,J&dokoliv 8 během vnově vzkříšené naší literatury a s přf^Snami na 
její rozkvět a směr neprostředný vplyv miyícími úplněji seznámen jest, tohof 
zajisté nemůže tiyno býti že literatura Česká jakož již za dávné doby , tak 
i za nynějška, nikdy k oné výšce všestranného, svobodného, podle osvědo- 
měných zákonů k jistému vznešenějšímu ideálnímu cíli směřujícímu působení 
v němž obyčejně duchovní život velikého samostatného národu se jevívá, se 
nepovznesla, nýbrž že naopak stísněna jsouc nepříznivými okolnostmi, doma 
i vně na ní tlačícími, pokaždé byla předmětem lásky a péče jen malého 
počtu jednotlivých milovníkův, zhusta služkou, vněšnbiu pánovitému vlivu 
podrobenou, někdy pouhou hrou náhody, a tudy přirozené vždy zůstala kusá 
a zlomkovita. Avšak duch člověčí i po delších přestávkách, procítiv z do- 
časného omráčení, a osvědomiv si vznešenost svého povolání, nepřestává, na 
vzdor Času a jeho žádostem jednak po naukách chlebných a věcech hmot- 
ných, jednak po rozkolech a marností se táhnoucím, ohledati se po nad- 
zemském i nadtělesném. původu svém a milovati i vzdělávati nauky jediné 
proto že nauky jsou , totiž jiskiy umu, osvěci^'ící mu cestu k onomu duchu 
z něhož všecko jest a k němuž všecko se navrátí.*' 

'Několika řádky tu naznačen životný osud literatuiy naší, na némž 
i po dvacíti mezi tím uplynulých letech jenom málo se změnilo. 

y čem to leží, a kterak vůbec možná bylo že národ který jinak 
mnohé listy dějepisu Europy značnou skvélosti naplňtye r historii literatury 



— 5 — 

jen TeáHejtíbo mista zaujímá, ba i tehdáž kdy mimo jiné skutky i pro rzdě- 
lanoBt Tzácnou produl a yážeu byl všady, předce literárné se nad prostřed- 
nost nepoTznesl? — A zdaliž prárě stranný a nedospělý literami život 
nebyl spolu příčinou poklesnuti národního yůbec, a to proto že literatura 
nepoTznáSela národ k ideám yyšsím a obmezený okres náhledů pani^'icich 
dle potieby nerozšířila a růbec žirot poTŠední myšlénkami nenaplnila? — 
Takoré otázky nejednou uŽ se ozvaly a posud se ozývají. Zodpovídati je 
pokud možná, jest dle míněni našeho jedna z nejdůležitějších úloh historie 
literatury. SkládáC tato zajisté účty z duchovní dinlivosti národu a v listech 
jejích zaznamenán netoliko zisk ale i škoda, nejen co pracováno ale i co 
zanedbáno. Jen málo spisů takovéhoto druhu se u nás potud objevilo, ač 
ovsem díla základná a poučná. Není však pole literárního u jehož zpraco- 
vání by se říci smělo: ai sem a ne dále! Není předmětu naučného jenž 
by i při nejhojnějších výkladech nepřipouštěl ještě některou stránku a ně- 
který spůsob pojmutí který by k doplnění nabytých od jinud poznáni něčím 
nepřispěl. Pročež nový spis takový u nás aspoň sotvy s výčitkou se potká 
že dříví do lesa přináší. Ba naopak st<gí ještě tak mnoho nezodpovídaných 
otázek. T kulturním životě našem Že pilným pěstováním literárního dějepisu 
by se nám brány k noyým názorům široce rozevřely a dlouhá řada klamných 
mínění by ustoupiti musela. Je-li historie vůbec školou života, tu zajisté 
historie literatury jest učitelkou i takových poznání jež nad životem povšed- 
mm stoji, a ze stanoviska toho pozorována, proklestiti si musí u nás ještě 
mnohé a na vše strany vybíhající dráhy. Úkoly její jsou nmohé a rozma- 
nité, nebof ač hlavní směr její jenom jeden jest předce k vyplnění jeho 
^řeiQzličiié vedou cesty z nichžto každá jiným rázem se znači\je. 

Od historie literatuiy se především očekává aby jevila stav písemnictví 
v každé době, a ukázala kterak se ono z poměrů místních a časových vy- 
vinulo. Zde však opominouti nelze že hlavními působiteli u oživení litéra- 
tuy nebyli oni pracovníkové kteří z nadřečených poměrů vy vstávše jim 
takořka sloužili a je ustálovali, nýbrž ony síly produktivní jež se nad ně 
povznesly a svobodným vzletem i neodvislým rozhledem svým na nové dráhy 
poukázaly a k novým směrům národ uváděly. 

ZiJdádá se uvážení takové ovšem na součet plodů, mezi nimiž i po- 
vdané pouze i vyvolené se nachází a na zvláštní uznání těchto posledněj- 
ších. S takovýmto součtením se zanáší bibliografie. Jest to úhlavní pří- 
pravná nauka k literárnímu dějepisu. Bez dostatečné znalosti náležitých knih 
nelze pokročiti v nijaké vědě, nejméně ale v literární historii. Nauka biblio- 
grafická započala s pouhým zaznamenáním spisů, pozd^*i se spisům připojily 
i úsudky a spořádávaly se knihy dle časů v nichž povstaly a dle předmětů 
o nichž pojednávaly. Nejnov^i i knihopis na vědeckou se povznesl výši 
tím, že jednotlivé plody literární v logickou souvislost uvádí a je tak osvě- 
tluje, že vedle jich výpočtu i dynamická jejich cena spolu vystupuje. Na 
tento až stupeň dospěl u nás posud literární dějepis, a že výše se nepo- 
vznesl le£í v přirozenosti věci samé. V tomto přípravném oboru ale ohle- 
dem na krátký ěes jenž mu ku zpracování a k vývinu zbýval a na okol- 
nosti v nichž se zúrodňoval obdivu hodné kořeny rozložU tak že dalšímu 
vzrůstu a pragmatickému pojmutí historie literatury Českoslovanské cesta 
přímo jest proklestěna. Mimo valné spisy objeruje se nám tu zvláště řada 
monografií na mnoze tak důkladných že by každé literatuře . europské za 



— 6 — 

ozdobu aloužilj a kteréž rozebrati oršem samé historii literatuiy níleži. Při- 
pomenouti nám sluší, Že některé z ueJTytednéyšíoh prací toho druhu po Časo- 
pisech roztroušeny jsou mezi nimiž zase Časopis českého Musea a njm^ši 
Světozor i v tomto ohledu nad jiné vynikfyi. 

Pragmatické pojmutí dějin literatury ač spoléhajíc na základech historie 
TŮbec a knihopisem zyláště položených předce z jiných prrotníoh zásad vy- 
chází a k jiným směrům zabíhá nežli tyto. Historie je rede k poznání časůr 
TÚbec, knihopis ku nahlédnuti y plody jednotliyé. Historie je tlačí ku předu^ 
bibliografie je nutí pozdržorati se u Hterámích j^jeyů jednotlivých. Historie 
se uceluje budoucností, knihopisu jest každý plod sám sobě celkem byf i ne 
spolu účelem. Y jednom tedy ohledu historie literatuiy do kolejí dějin obec- 
ných vstupuje že totiž k jistému cíli spěchajíc který v obsáhlém celku leží 
hlavní akcent klade na spůsob jakým k cíli tomu dochází. LeČ rozdílné 
jsou prostředky jakýmiž jedno a druhé dospívá. Pokroky a přechody lite- 
ratury spočívají na jiných podmínkách. Znamenité, veškerým veřejným živo- 
tem národním pohybující momenty postupigou v ní místa tiššímu plození 
a působení ducha poznenáhla se rozvinujícího. Pročež běh politické historie 
národů na mnoze v^ě se liší od pokroků dějinami literatury naznačených. 
Někdy duch po staletí pracoval nežli myšlénku svou na historickou půdu 
uvedl, někdy za bezprostředními skutky národu daleko se opozdila literatura, 
jelikož nekaždá myšlénka hned i v písmo se klade nýbrž namnoze u zro- 
zení hned v život bezprostřední vstoupí, z kteréhož teprv napotom do lite- 
ratury přejde. 

Nech pak myšlénka cestou písma připravovala život veřejný, aneb písem- 
nictví teprv Životem se doplnilo, vždy předce v literatuře duch své znovu- 
zrození slaví ; nebof i myšlénky mrou slovem-li se v Životě neukotvi. A takž 
mrou i národové podstatnými-li myšlénkami osobnou jsoucnost svou v neskro- 
ceném návalu cizích Živlů nepojistí, neboff leží v zákonech všeobecné civili- 
saci ku které lidstvo se tlačí že kdo vlastní hřivnou nepřispěje k povšechnému 
směru kultuiy, ten i ůtvaiy od jinud přišlými zahrnut osobně v nich) zajde. 

Sotvy by nám Čechoslovanům za našich dnů se bylo umožnilo, vítězně 
podstoupiti zápas o individuální jsoucnost svou s národy duchovně a literárně 
vysoko nad nás postouplými, kdyby nám hterámí minulost naše posilou nepři- 
spěla. Poklady jež nám praotcové naši zanechali jsou aŽ potud nej vydat- 
ný' šími našimi zbrojemi, neboC ta hrstka nových spisů jéž stoletím renaissance 
naší světu jsme podali sotvy by k odboji stačila, ba nebyla by ani snad 
z podstatnější polovice povstala bez ohledávání literárních plodů minulosti naší, 
s nímž také novozbuzení literatuiy naší započalo, a tudíž právem uznati sluší 
Že historie literatuiy jest skutečně kolébkou našeho nového písemnictví. Na- 
zpět hledíc stala se připravovatelkou přítomnosti a téměř věštkyní literami 
budoucnosti naší. Ona zigisté nám objevila že jakýs udržující princip všemi 
pohromami nejtrudnějších dob nás provázel, oživtge postup života a národ- 
ního ruchu našeho. Tento postup vyskoumávati jest čestným úkolem lite- 
rární naši přítomnosti, jelikož v minulosti se rozhlížeti jest tolik co pro pří- 
tomnost se síliti. Hlavní cena naší národní bytnosti spočívá na zpominkách. 
Čím bohatší vzácnými zpomínkami jest národ, tím pevnější jest i jádrem. 
Za slavné-li se pak považigí šfastné výboje zbraní, tuf zajisté skutečně slav- 
nějšími jsou vydobytí ducha jež tak hned nepodléhají pěsti silnějšího a lsti 
úkladníkův, i jejichž výsledky daleko do staletí září. Historie literatury 



— 7 — 

tedy jež o vydobytích ducha národního vyprariye a je osTětl^je, nemůže se 
potkati 8 neuznánim a s pochybnostmi o důležitosti syé. Jeji toliko snahou 
se odhalí roucho jež polot^jnou, osudnou genesis Yzrustu a klesáni národ- 
ního ducha našeho pokrýralo. Avšak nedosti na tom, že d^'inami literatury 
se běh myšlének osvětli jež v seru minulosti z jednotlivců vyšedše někdy 
celým národem pohybovaly, nejen že cesty se vyjasní jakýmiž literatura 
čeď:o6lovan8k& kráčela než k nyn^ši své dospělosti — neb nedospělosti do- 
šla, ale poznati v ní lze i zcesti jakým se i v budoucnosti sotva uhne, jestli 
velkolepých směrů v objevování pravdy a krásy se minouc na méně patrné 
zájmy zřetel svi^ upoutá a z malicherných, obmezených okresů nevystoupíc, 
názory své do života velkolepými rozhledy neposílí a nerozšíří. Ghov%jif se 
v literatuře mnohé doktríny jež toliko k obmezováni ducha slouží a kruh my- 
šlének více zužuji než rozšiřují. Jsou zase jiné jež k strannosti vedou a 
z příčin nepodstatných svobodě tvořícího ducha vznikati nedávají; též i 
drahný spor obrazivosti s rozumem v podivných někdy spůsobech na lite- 
rámím poli se. octne; někdy přímo blbá jnyšlénka rozumnou na čas vypudí, 
někdy tupá obrazivost nadšenou zažene a na místo plodů povznášejících 
uznání dojdou takové jež sprostou mysl v pohodli všedním udržiiji.a pod- 
pon^ýí; někdy zase jest jakoby vŠe pospávalo, moudrost i hloupost, a lite- 
ratura umlkne. O takovýchto momentech všeho druhu pokud na celek života 
literárního nějakž působí pojednávati a na ně zvláště poukázati jest jedna 
z nejdůležitějších úloh dějepiscův literatury, a úloze této v někteiých aspoň 
částkách dostáti vynasnažuje se i tento okus. Nedostatky jeho mnohým 
zi^isté patměji vystoupí než dobré stránky, shledá-lí se při něm jakých, ale 
ítíáo se právem domýSleti jest že aspoň snaha se pozná literární d^'episy 
naše na jinou poněkud půdu převésti a jiné základy jim položiti nežli posud 
u nás se stávalo. SměřigeC spis tento povzbuditi čtenáře netoliko k pozoro- 
vání a poznání jednotlivých literárních výkonů tvořícího ducha českoslovan- 
ského ale i k tomu aby se genesis jejich vůbec v panijgícím vždy duchu 
£asu a v měnících se přechodech a pokrocích národu objevila. Směrem tím 
se pak sama podala dráha kterouž dějepis tento nastoupil. Nelze bylo při- 
rozený běh a vývin d^in ztěsniti Vrévolnou soustavou , leč nutno sestaviti 
věci tak, jak přirozenou cestou buď vedle sebe povstávaly, buď po sobě se 
vyvinovaly, aby co duchem příbuzné sobě, slovem se neodloučilo a co nepří- 
buzné, nepřirozeně k sobě se nepoutalo. Míníme že se touto cestou jasnější 
obraz Hteratuiy Českoslovanské uspůsobiti dal nežli některou jinou. 



HLAVA PRVÁ. 



Starobylé bájeni a básndní. 

Jrrvotiny tvořícího národního ducha nevyšly z úmyslné jakés soustavy 
badání a bájení nýbrž z přirozeného ruchu. Protož v$ím právem do- 
mýšleti se jest že v obzvláštních a výtečných organisacích » v osobách 
myslí nad jiné vynikajících se zrodily v jakýchž ruch tento zvláště 
probuzený se nacházel. Bylat to doba v níž úkony ducha toliko naiv- 
ným se jevily spůsobem a dlouho as trvalo nežli mužného nabyly rázu. 
Nelzet ovšem zevrubné vyHčiti veškeré tvary těchto prvotin ducha, ale 
cesty jakými se as vyvinoval nežli oné výše dosáhl na které se nám 
v památkách nás došlých objevuje nejsou mysUcímu duchu našich dnů 
už tak hlubokým tajemstvím jakovým ještě minulému století byly. Po- 
učuje nás o nich sama příroda a analogie, i při ubezpečení že celé 
veškerenstvo a každý vývin v něm fednSm a těm samým podstatným 
zákonům podléhá dle nichž i života i rozličných tvarů nabývá, pouka- 
zujíc na spůsoby vyvinování se jiných národů poučuje nás o podmín- 
kách jakými národnosti vůbec osobného a výhradného rázu svého nabý- 
vají. Jako pak přírodoskumci v tajemné dílny přírody nahlédajíce 
z jednotlivých článků na celé řady útvarů docházejí a z nasazených 
vrstev země téměř genesis veškerého světa domyslně vyvoziyi, tak i zpy- 
tatelům života duchovného postoupné výkony jeho slediti lze jest až 
k prvotným jeho zjevům, dle stop některými vzácnými zbytky naznačených. 
Rlademm zákonů dotčených na trosky drahné duchovné jsoucnosti naši 
a shrnutím všech podmínek a okolností zvláštních v jedno střediště vy- 
jasňuje se nám že myšlénka o drahné, samorostlé kultuře a o čisto- 
lidském rázu civilisací praotců našich nem' vynálezem národního pře- 
pychu potomstva ani pouhou bezzákladnou důn^ínkou, nýbrž osvědčení 
skutečné pravdy. Že drahní naši letopiscové a mezi nimi i nejstarší, 



— 9 — 

Koamas (f 1125) o drahné vzdělanosti této nevédél ba ji přímo 
vpiral, tomu se znalec literárních a národních poměrů našich už nepo- 
drii. Kosmas o ledačem nevěděl co mu blíže stálo než naSemn věku 
kterémuž se předce nmožnilo mnohé mezery, starým letopiscem zane- 
diané vyplniti. Co pak o Kosmasovi, totéž i o nástupcích a následov- 
nicích jeho po nmohá století platí a snadno se osvětliti dá nahlédnatim 
do poměra časů v nichž žili. Drahm' naái dějepiscové vůbec jen málo 
kdy bleskem domyslu pronikli mlhy jimiž doba jejich obestřena byla, 
aniž snadno jím bylo vybřednouti z náhledů skolastíckých , jakýmiž 
mysl jejich se nasycovala. 

Nám však mimo jejich podání nejen i jiné zřetelně mluvící pa- 
Hiátky před očima leží, ale i pokročilý duch všeobecný mnohé pro- 
středky poskytuje k důkladnějšímu a více pravému nazírání do pravěku, 
nežli jaké některým minulým stoletím možné bylo. 

Drahné památky literatury naší představují se nám co jednotlivé 
jasné hvězdy jež za dávnověkosti ovšem ve valném kruhu sobě rov- 
ných, později vyhaslých družic se skvěly, nyní ale ze vznešeného osa- 
mění svého šero prabylosti českoslovanského národu nám osvětlují. Na 
jakýkoliv zapomenutý poměr národmlio života ony své záře hází, tam 
se nám v jasnu jeví kus pochovaného drahného života. Jen ony samy 
jsou nám v některých ohledech pohádkou, nebof původ a původce jejich 
posud neznáme, i dob v kterých povstaly se toliko domysliti nám 
be jest. 

Ale z pouhé už jsoucnosti jejich nám vysvítá, že doby tyto nebyly 
chudé obrazivostí a tvořivostí národního ducha, ba že tento tenkráte 
původním rázem a jarou silou oplýval jakovou jsme už po věky po- 
zbyli. — Jimi se nám také přímo objevuje dráha dávnověkého vývinu 
kmenu nafieho, dráha to nijakým úmyslem a nijakou soustavou sku- 
tečností vnucená nýbrž přírodou samou položená. Stopovati ji zamý- 
Ůíme tedy též spůsobem jakým se přirozeně objevuje. ' Zprv spatřu- 
jeme pouze všeobecné známky duchovních výkonů, splývající v obecném 
myšleni a je na mnoze ustanovující. Domysliti se tvarů jejich umož- 
ňuje se uvážením tvarů přírody v které povstaly a které ve všem 
odpovídaly, napotom pak z tvaru jazyka v němž se vyvinovaly. Jedno- 
tlivá slova z oněch časů na nás došlá o známých tenkráte ponětích 
poučuji, -věty pak o spůsobu jakým se ponětí v celek myšlenkový sklá- 
dala. Avšak sklad myšlének z pravěku na nás došlých předpokládá 
zvláitní ohledem na tehdejší poměry bohatý život jehož poznávání zase 
nám otvírá brány k plnosti poesie a k rázu drahnověkých názorů života. 
Takž jedno s druhým splývá a vše vzájemně se doplňuje a vysvětluje. 

Jakož jednotlivý člověk tak zajisté i celý národ u prvotném 



— 10 — 

svém Tyvinovám přijímá sily své od přírody která ho obkličuje a na 
kterou jest odkázán. Ona jej žm, sily jeho probuzuje, yeák^ smysly 
a juni i mysl jeho naplňuje. Obraci se tedy mysl tato zase k ní 
vyhledávajíc u ni vSecky podmínky jsoucnosti, i uspokojení přání svých 
od ní požadujíc Takž mysl poznenáhle splývá s ohrazující ji přirodou 
a tvar i povahu její na se bére tak dalece, jak dalece ji proniknout 
se dává. Liší se v$ak ůstrojností lidí od sebe jakož i přfroda tu jiná 
se je\i nežli tamo, pročež vzájemnost mezi přírodou a myslí má mnohé 
Tk přerozličné stupně. Duchovný organismus národu má kmenový ráz 
do sebe. Z rázu toho vyplývá osobné, od jiných se líSící pojímání světa 
i zvláátní tohož se v myslích utváření. Dojmy pak přírodní splynulé 
s ůstrojností individuální působí základy původního vývinu národní po- 
vahy, čím pak dále se národ od původmlio a vlastního svého rázu 
odchyluje k úspěchu tvarů od jinud přiSlých a jinými než domácími pod- 
mínkami zbuzených a vyvinutých, tím více pozbývá vlastní své povahy 
a rychleji pohřbívá duchovní samostatnost svou. — Tato vlastni povaha 
a duchovní samostatnost, pokud nedotknuta a neporuiena se udržuje, 
jeví se ve všech životných výkonech národu. Zvláštní jest tu názor 
do veškerenstva i pojímáni vůkolní přírody; názorem tím pak a pojí- 
máním proniknut jest veškerý život národní a jim též i veškeré poměry 
národa se řídí. Jisté jest že původm^ názory praotců našich usídlením 
se v zemích těchto poněkud se změniti musily. Jarý kmen nové pro- 
•šed krajiny novým podlehl dojmům, a rozloživ se pak po vlastech 
v nichž se usadil, zase novými zjevy mysl svou naplnil. Leč kmenový 
ráz, zděděnou to ůstrojnost, nepozbyl a zůstalo mu vše co v původní 
povaze jeho leželo. Ustálením pak se v nových sídlech i povaha jeho 
se ustálila. Nepodléhalat také v prvopočátcích tak snadno proměnám 
jako napotom. V oněch drahných dobách, kde národ ještě uzavřeněji 
v < sobě žil a vše podstatné dojmy jen od nejbližšího vůkolí přijímal, 
neohlížel se mnoho po poměrech zámezných. MěU sám s sebou co 
dělati aby nutným požadavkům života za dost učinil. Nestalo se také 
usídlení jeho asi bez bojů jejichž ukončením mu odpočinku potřebí 
bylo, aby další svůj vývin umožnil. Pěstoval zajisté napotom i hned 
vydobytou půdu a domácí své záležitosti uspořádával. Časové tedy 
poměry u jmých národů a národností jež mimo mladé osady jeho se 
vypřádaly, neměly z počátku tak patrného vlivu na život jeho jako 
později když cizí kmenové naft doráželi a on sesíliv také z mezí svých 
vystupoval. MohlC se tedy tenkráte duchovný ráz jeho volně rozvino- 
vati a ukotviti v kmenovém celku pokud časové mu přáli. 

čas se značuje během proměn. Nejdůležitější proměny časové 
byly praotcům našim zprv as ony kterým příroda podléhala. Jarní 



— 11 — 

procitnatí, letoí plození, zaoikáni na jeseni a mrtvo zimní naplíiovalo 
zajisté veškerou 'mysl jejich , neboC proměny takové se dotýkaly přímo 
životných otázek; jimi příroda i veškerou tvářnost měnila, jinou téměř 
duši jevíc. Na proměnách těchto ulpíval lid zajisté s celou duší, neboC 
ony mu podávaly vždy nových látek k pozorování nových zjevů a pře- 
chodů, a zaměstnávaly mysl jeho pestrými svými útvary. Tu i mla- 
distvá obrazivost veškerou svou mocí se jich uchytila, by je sq všech 
stran pojmula a pronikla. 

Že právě obrazivost tuto práci na se vzala, leží to v přirozenosti 
ducha. Na obrazivosti spočívají první ducha výkony; ona jest ředitelkou 
dětství a jinošství národu. Rozumem se původně a pravidelně teprv 
mužství značuje. V ní se tedy sestřeďují všechny duchovní výkony 
národů mladistvých. Zákony podstatných působících sil přírodních teprv 
později se objevují mysli už pokročilé. V prvopočátku je duch jen 
tuší a z vnějších pouze zjevů přírodných vyvozuje. Vnější tyto zjevy 
jsou mu přímo zjevením jejím; tedy zjeveni tato se mu představují jen 
v obrazu jejím. Vkládá pak spůsobem svým do přírody všecko co 
sám v sobě chová, a nový život jí vdéchá. Takž poznenáhle celá pří- 
roda T mysli národu zvláštní povahy a podmétného významu nabývá 
z čehož vyplývá docela osobné vykládání zjevů a sil přírodných. A jaké- 
hož ducha národ v přírodu klade, takovým .ona zase naft působí. Pa- 
nování obrazivosti jest tu základ položen; bájeni a básněm' svobodný 
se otevřel průchod. 

Říše obrazivosti jest nedozimá a neobmezená jako svět, a celé 
veškerenstvo pohrám jejím slouží. Jednotlivec jako i národ, jak mile 
se v ní octne, tu již i z kolejí povšedmho života vystoupí mocností její 
takměř od hmoty odtržen a vyrván z obklíčení duchovné noci. Nelze 
mu však na vždy v těkavé této se usídliti říši. Jakkoliv se myslí 
povznáší, vždy smysly zas k zemi ho táhnou, k zemi té v níž kořeny 
jsoucnosti jeho založeny jsou. Proto také osobnost jeho nezanikne 
v nesmírné všeobecnosti nše obrazivé, ba naopak z kořenů svých tím 
bujněji se tam vyvinuje čím větší svoboda jí v tom poskytnuta. Tato 
svoboda se teprv ztenčí podžíráním kořenův samých vplyvem cizích 
živlů kterýmž i výhradná osobnost se napotom vytrácí. 

Jaké to nevlastní živly na praotce naše v prvopočátku as půso- 
bily, nedá se zevrubně udati. Nevíme zdali u vkročení do nových 
vlastí jakousi kulturu napadli, máme však za jisté že jí nepodlehli a 
rázu svého nepozbyli. Též jisté jest, že se tenkráte už neznačovali onou 
barbarskou surovostí jaká se jim od neznalou přičítá, že s sebou při- 
nesli už hotové téměř základy náboženst\T i jiné známky prvotné vzdě- 
laaosti a že se neminuli též i blahodějného působení na ducha jakéž 



— 12 — 

nejobIibeně]&[ a nejvšeobecnéjdi jim zaměstnáni s sebou přinášelo, totíZ 
orba. Zpracování půdy orbou značuje už vySši stupeň kultury, a kdežto 
honebm' a pastýřští kmenové teprv u prahu kultury stoji, překročen jest 
tento už národy orbou se zanáéejicími. 

Zaměstnájoi toto mysl zvláštnimi směry i obrazy naplňuje. Rol- 
mTcovy poměry ku přírodě jsou jiné než pastýřovy a lovcovy. Jest on 
částečně i pastýřem i lovcem, a vjimá do sebe názory obou, že však 
hlavní směr jeho nikoliv v pouhém potulováni se po lesích a ve vyhle- 
dávání pastev neleží, tudy i vešken duchovný ruch jeho po jiném čel- 
ném směru se řídí, a jinačí jest názor jeho do světa i pojímám přírody. 
Jaká tato příroda byla, v níž se praotcové naSi upevnili, až podnes 
nám zjevno. Lze nám tedy i souditi, jakými dojmy se drahné mysli 
jejich naplňovaly. Jsout krajiny jež člověka k neustálému boji vybu- 
zi\jí, jsou pak i jiné jež mu téměř beze všeho přičinění jeho všecko 
poskytují co k výživě potřebuje. Na rozdílu takovém spoléhají na 
mnoze i rozdíly povah obyvatelů. Naše pak vlast přináleží k oněm 
středním rázům povrchnosti zenmí, jež numé tělesné síly budíc, spolu 
k časnému odpoutání se mysli od výkonů nejnutnějších přeje. Nejen 
pak v stálých útvarech krajinných ale i v poměrech povětrných se tu 
jakási pestrost jeví, která mysli utonouti nedá v jednotvárnosti. Sou- 
měrné střídání se počasí ročních a dožití téměř každé této doby neušlo 
zvláštní pozornosti pátravé mysli. Obrazivost zvláště vší moci se cho- 
pila proměn těchto, vykládajíc je svým spůsobem. Smysl výkladův 
těch byl založen na bedlivém i hlubokém pozorováni přírody, ale obrazi- 
vost každou myšlénku i hned tvarem přiodivá — slovo učiněno tělem — 
v kterémžto pak jediné tvaru se sama zobecnila tak že útvar tento se 
pak za myšlénku bral — tělo učiněno slovem — a myšlénka v původní 
podstatě své jenom těm vysvitala kteří za podobenstvím i smysl vyhle- 
dávati uměli, totiž věštcům, vykladačům a hadačům. 

Bylyf pak změny povrchní dílem takové jež se vždy zase opa- 
kovaly, dílem i jiné, jakýmiž se nový útvar ustálil. Dle výměru těchto 
poslednějších se postupem časův valně měnily dojmy a názory původní. 
Hory i řeky ovšem- zůstaly, ale daleká země mezi nimi čím dále tím 
více měnila svou tvářnost. Dřivé ji tmavé lesy daleko široko pokrý- 
valy, a nad šerými lesy se poněkud i jiné nebe jevívá než nad světlou 
uhlazenou půdou. Vysekáváním pralesů,' vysázením plodin a posléze 
pak spůsobenim měst, — jak zcela jiný život se rozprostírati musel po 
vlastech naáich, od života v původních pasekách a rozkosech daleko se 
lišící! Trvalot ovšem dlouho, než se ty prsJesy vyjasnily v nichž se 
původní báje zrodily a přechovávaly! — Dříve toliko po různu byly 
osady založené v nichž jednotlivé rodiny se usidlely. Lesův se vyse- 



— 13 — 

k&valo jen tolik co práyé potřeba kázala^ vzrastánim rodiny tedy vždy 
yioe. Oddělily se pak rodiny a spůsobily osady nové přenášejíce domácí 
6v4 názory, ponétí a spůsoby na nová místa, a takž se ty samorostlé 
pnrodní známky myšlení kmenového po celé vlasti roznesly a co kme- 
nového kde bylo v národní splývalo. 

Země naše povahou svou nenáleží k horním nýbrž k pahorkovým. 
Vysoké hory jsou výminky v nitru vlasti naší, leč obkličují ji na pome- 
zích spnsobem velikolepým. Mohutné ty obrazy pomezných hor působí 
téměř jen vznešené zázadí k mírným názorům jež nikde u výstřednosti 
Qžaslivé nevystupují. Pahorky poskytují půvabnou rozmanitost aniž 
připomínají na hrůzy propastí. Podle pahorků i na nich se dá pří- 
jemně žíti. Zajisté po stráních a břehách první paseky se učinily a 
první pole způsobily, nebot tam slunce mělo volnější přístup a delší 
trvání. Na pahorku rolník požíval lahodného vyššího vzduchu, z dola 
zápachy lesní k němu zavívaly, v pestrém kruhu kolem světlá návrší 
se povznášela v útvarech nejrozmanitějších. Rozložené tu šeré lesy, 
na blízku snad řeka a potoků hojnost, šumot listí a vání větrův — 
zdaliž tu možná aby cit a obrazivost se nezbudila a zbuzena se neob- 
jevila tim spůsobem na jaký ůstrojnost a nadání dojatého ji odkazuje? — 
Neskláněla se obrazivost tato u praotců našich k útvarům gigantickým, 
nebof nic nesmírného, nic hrůzojevného se jí pravidehě vstříc nestavilo. 
Zjevy hroznější všeho druhu byly mimořádné v přírodě naší. Nepovšední 
ale a mimořádné zjevy v životě přírody uchvacují mysl jen na dobu, 
nenstáUce se v ní napořád. Nedají povaze zmélčiti ale neustanovují 
ráz národního básněm', nebot tento se řídí dle přirozené náchyly národu, 
která na ůstrojnost jeho se zakládá, a dle stálých toaar& přírody v které 
procitlo. 

Ležít v povaze ducha, že se snažuje svou činlivost projeviti. Nelze 
mu zapírati přirozený svqj ruch. Jakož neustále přijímá dojmy zevní 
jimiž se oživuje, sílí a obohacuje, takž i svým spůsobem zase vydává 
co přijmul. y těchto spůsobech podávání leží ona nesmírná rozmani- 
tost výkonů duchovných jež pestrostí a bohatostí svou se samou pří- 
rodou soupeří. 

Dojmy jakýmiž duch v prvotném svém vyvinování se napájel 
dvojího byly způsobu. Buď jen myslí jednotlivců se dotýkaly, buď zase 
všeobecného myšlení se zmocnily a do něho přecházely. Co jednotlivá 
mysl pojala a čím jednotlivý duch se projevil, to zajisté nejosobnějším 
se značovalo rázem a ryzou původností, nebot tenkráte nebylo oné 
vzájemnosti mezi tvořícími duchy jaková se všestrannou vzdělaností 
později vyvinula. Ale tento nejosoblivější ráz nebyl zase vzdálen od 
rázu kmenového, nebot ze společných podmínek vyvstal Záviselo od 



~ 14 — 

mohutnosti tvořivého ducha jak daleko podání jeho zasáhlo a se 
njmulo. Co do všeobecného kraha národního vešlo to zajisté s vše- 
obecným pojímáním nejen souhlasilo ale i dále je vedlo na dráhy vše- 
obecně tušené a snad i želané ale neobjevené před tím. Stálof otázek 
jež se kmenového celku týkaly a všecky členj jeho stejně zajímaly, 
stálof povždy předmětů celému národu ^důležitých. JednotKvec který 
na takové otázky dospěl a takové předměty duchem svým pojmul 
a výsledky pojmutí svého objevil, chopil se podstatnější a důstojnější 
látky nežli onen kdož se jen náhodnému roiqpoložení mysli své podal. 
Výkvěty ducha tohoto ujmuly se snad v mnohých jednotlivcích ale 
během časů se zase vytratily a na místo jejích stoupily nové. Zdařilé 
však plody oněch v obecnost vešlých s ní srostly a na mnoze přímo 
zjeveními se staly jež národ uznal a která od pokolení na pokolení 
přecházela. V kruh takovýchto zjevení ducha přináleží především báje, 
symbolické to výkvěty náboženství, dotýkající se poměrů vznešených, 
tajenmých ba nepochopitelných na jejichž výklad prostá mysl povšedních 
lidí nestačovala a nesnadno se odvážila. V kruh takový přináleží ony 
velkolepé plody básnictví jejichžto předmět už sám sebou na vyšší 
všeobecnější národní téměř zájmy poukazuje a jinou, vybroušenější tvo- 
řivost a tedy i bohatší duchovný život, rozsáhlejší názory do něho, a 
smělejší rozhledy po Révích veřejných předpokládá nežli oni druhové 
výkonů duchovných jež z podmětných kolejí nevystoupily. Ačkoliv ti 
i oni druhové plodův z jedné takméř dílny ducha vyšly jako stromy 
a květiny na jedné půdě vyrostlé, předce při velikém rozdílu směrů a 
spůsobů na veliký rozdíl ukazují jakým se původcové jich i pojímavosti 
i tvořivostí, hlavně ale vzdělaností od sebe lišili. Stejná snad byla 
nadání těch i oněch ale směry byly rozličné, a směrem svým i pro- 
vedením jeho se nápadně líŠí člověk výše vzdělaný od pouze nadaného 
ale nevědomého. Máme za to že první práce tvořící fantasie povstaly 
puzením citu a že první básní byla píseň. Leč duch se na dlouho 
neuspokojil jedním útvarem. Zájmy rozličné brzo k rozličným spůso- 
bům tvoření ho táhly. Kamkoliv ale zaměřil, všady obrazivost ho 
vedla a všecky stopy působení jeho barvami jejími se značovaly. Po- 
vstaly útvary rozmanité podle duchovné náchyly, povahy a nadám' tvo- 
řitelův. Ti jež okamžik naladil spůsobili píseň, jim' jejichž ustále- 
nější mysl ku skoumání a badání se klonila podali se zase jinému 
spůsobu tvoření a — bájili. Báje jsou nejcharakterističnější stránka 
duchovného života starobylého. V nich v jedno splývalo vědění a 
vidění drahnověké, v nich fantasie a domysl národní vrchu svého dosáhl. 
Báje vzrůstaly poznenáhla, ba staletími teprv dozrávaly. Pracoval na 
nich celý národ ale výkvět a čelní síla jeho, kněžstvo je zsjisté teprv 



— 15 — 

k odkn dovedlo. Báje se dotýkaly nejvySších zájmů národu, vyklá- 
daly mu veSkeron jsoucnost, odkrývaly tajemnou dílnu přírody na nová 
tiyemstvi za rouAkon ukazujíce. Všeobecným uznáním staly se pak 
dogmaty náboženskými. Jimi všecky tajné a zřejmé síly přírody zosob* 
něny v bozích a, božidch skláněly se k národu a on se v nich vší myslí 
svou ponořil. Nelze bylo jednotlivci vymknouti se z kruhu jimi nazna- 
čeného. Pročež i vše jiné plody ducha drahnověkého chovati v sobě 
musí aspoň některé známky názorů jež v bájích se chovaly a jimi se 
zá>becnily. Nebyly to názory jiné, než jakými se celý národ značoval, 
die ustředény a zvláštními významy upodstatněny, vyšší téměř sankcí 
a tady i všeobecnější platnost nabyly. Takovéto známky, pokud se 
jich dopíditi možná, valně přispívají k vyjasnění duchovných tisíciletím 
pokrytých poměrů. My je poznáváme ve zbytcích drahné symboliky. 

Podstatné výkvěty starobylé vzdělanosti názorně vystupovaly toliko 
v útvarech obrazových. Co vedle těchto útvarů a po nich se jinakého 
jQDdilo, k nižádnému ucelem' tenkráte nedošlo. Jediná obrazivost k plno- 
stí dozrála, jinakých výkonů ducha zrodila se jen semínka jež teprv 
dlouho napotom se ujímati a zráti počala když totiž říše fantasie se 
už rozpadávala. Nebylo také čím by tvořící duch národní v původní 
osobnosti své byl patměji se osvědčiti mohl mimo plody obrazivosti. 
y říši této mu šírého místa popřáno k všestrannému a bujnému roz- 
vitfeaí. I rozvětvil se také širošiře, veškerou přírodu svým vlastním 
životem nadchnuv. Každý :^ev její hlubokého osobného nabyl významu. 
Všecka, stvoření buď soucitem vzájemně k sobě lnula, buď protidtem 
se odstrkovala. Hlavní protivy byly zima a léto. Zpory a boje jich 
napUiovaly veškerou mysl národa. V přirozenstvu byly jako dva světy 
v jeden splynuly. Stromy a byliny měly svou zvláštní mocnost, zvířata 
prorokovala budoucnost, zvěstovala zlé i dobré časy, mluvila i jednala 
v přirozených podobenstvích. V podobenstvích těchto jimiž příroda 
co živá, jednající a trpící vystupovala, chovala se hluboká symbolika. 
Bohatost její vždy svědčí o živém a bohatém ruchu básnickém. Ve- 
škerá symbolika jež se v pozdnějSích národních básnických plodech 
slovanských jeví pochází z drahných dob pohanského Slovanstva. Kře- 
stanstvim se zvrátil drahný svět názorů a vešken spůsob nahlédání do 
přírody. Cokoliv tedy v dobách jeAo panování, v duchu časovém se 
srodilo, to do zcela jiného kruhu symboliky padá. Co tedy rázem nové 
u nás symboliky této se naznačuje, to z praslovanských názorů vzato. 

Stopy drahné národní symboliky slovanské se nám objevují v pově- 
rách a v spůsobech jež z pohanských obřadů a slavností vyšly, pak 
v příslovidi, pověstech, bájích a básmch. Jelikož symbolika tato pra- 
věkého jest původu, tedy nevyrostla pouze na větvích nýbrž z kořene 



— 16 — 

doYaoskébo pochází kde kmenové v jeden jeSté národ veliký áliti - 
V původních celému národu vlastnicky pjináležejicich názorech, vyrů- 
stali, kde jim tedy jedno náboženství a jedna symbolika byla společná. 
I rozptýlivše se napotom podrželi ráz svůj kmenový ve vSedi podstat- 
ných tazích duchovných, z kterýchžto nejdůležitější a nejpodstatnější 
jest názor světa vůbec. Pozdrželi tedy i původní své náboženství jímž 
se jejich názor světa osvědčoval a vyplňoval, a s náboženstvím podrželi 
i podstatné drahné své báje. Y bájích co zobrazilých dogmách, a 
v slavnostech co zobecněných obřadech náboženských se zachovala též 
symbolika u jednotlivých rozešlých kmenů dříve jim všem společná. 
Vešla do obecného života a do národního básnictví všech kmenů, i tam 
kd£ básnictví toto mimo kruh báječný se objevilo. Od ní se dlužili 
básníkové rázné obrazy aby takto drahnými, uznanými podobenstvími 
podstatné myšlénky své naznačili. Takž symbolika tato od pokolení 
na pokolení přecházela a byt i pravěké plody v nichž nejprv se jevila 
ode dávna už pro nás ztraceny byly předce individuální ráz jejich 
v úhlavních tazích symbolických se nám zachoval a z všeobecné národní 
poesie slovanské dosti zvučně k nám mluví; — Rázem symboliky této se 
původní pravé národní slovanské názory od všech jiných liší a zvláště 
od pozdějších. Básnická pohra obrazivosti s přírodou jinače se jeviti 
musí tam kde kultus přírody y nejvyšším výkvětu pučí a duch jediTié 
v ni ae zosobňuje a zvelebuje, nežli tam kde příroda od ducha odlou- 
čena a tento z vzdáleného téměř osamění na ni působí a vládnou moc- 
nost nad ni objevuje. Tatno ona s duchem splynulá t; nSm a $ rdm 
žije a životem věčným dýše, zde jen trpí, v snížení nyje a umírá. 

Nelze tedy vyhledávati stopy drahné symboliky u jednotlivého 
kmenu, kdežto ona všem společná byla, a u všech z jednoho adfídla 
vyprýštíla. V oboru jejím co kde rozptýleno jest po větvích Slovan- 
stva, vše k jednomu kruhu náleží a teprv shrnutím jeden celek působí. 
Y jiných ohledech se později ovšem namnoze rozpadl spůsob národního 
básnictví rozptýlených kmenů slovanských a přioděl se barvami jež 
valně od sebe se liší; jen symboliku si novou spůsobiti nemohl pře- 
jmuv ji hotovou ve všech základech od předchůdcův a použiv jí v pů- 
vodní platnosti a významu u nejrozmanitějších výkonech básnického 
svého ducha, pokud totiž národní ráz svůj zachoval. 

Symbolikou slovanskou se zvláštní otvírá svět. Celá příroda se 
ta jeví toliko symbolem ducha. Nic mrtvého v ní neleží, časem 
podřími\je okouzlena jsouc a spoutána nepřítelem svým — zimou. Ale 
slunko jí nedá zahynouti. Nastane čas panování jeho, přijede na zla- 
tém koni, odpoutá a vysvobodí ji. Slunce jest jasný králevič. Příchod 
jeho zvěstovala příroda ve snách, lid se naň připravoval a hned o prv- 



I 



- 17 - 

nich známkách jeho se blíženi jej slavil. Příroda tuSila brzké omlazení 
své hned jak slmice kroky vzdalující je od ní zastavilo. Tajemná, 
výzoamná to doba. Slunce stálo — váecken čas se zastavil, minulost 
a badoaenoBt splývala. Slunce sebou hnulo a první krok značil blížení 
se jeho; den růsti poéal, ráj se otvíral. Ráj — to bylo léto. Přicházel 
na zem, aby pak všady se jevil, aby vše rájem se stalo na nebi i na 
zemi. Ještě ho v skutečnosti zde nebylo, ale fantasie ho předbíhala, 
lid symboly ho zmanenal. Bral za přítomné co teprv přijíti mělo. 
Mrtvé pruty okrášlel, rajské stromky ozdobené si spůsoboval, ač venku 
byla ještě zima, a příroda spánkem dojata, smutná a bledá v zakletí 
ještě nyla. Byla uvé;Gněna všady, ve vzduchu, v zemi i ve vodě. Led, 
to byl skleněný vrch v němž skamenělá panna ta dřímala, jsouc ještě 
Pórvata, očarována. Drak ji hlídal. Slunce pokročilo blíže. Porvata 
se stala jasnou Vesnou. Ohnivý drak ji navštívil, symbol to zúrodnění 
jqího. — Vzrůstajícím dnem přibývalo symbolu blížícího se jara, omla- 
zující se země. Odčarována procifovala. Každá známka prociCování 
jejího symbolem se stala, jalovcové pruty se ořezávaly a nosily co zvěst 
blížícího se jara. Každý naň s roztoužením čekal. ByloC tak smutno 
po dlouhou zimu! Sníh znamenal bílý oděv duChů ve všech článcích 
přírody uhnětených. Potřásalo se v zimě stromy aby ze spánku se 
zbudily, bílá rouška spadla, duch stromů snadněji prohlédnouti mohl. 
Kaž^ý strom měl svou duši. Oživena byla ratolest když větrem se 
kolébala ; Sumot haluzí i brčení potoku tajemnou bylo rozmluvou. Jaký 
tu život, kde všecko žije a soužitím a soucítěním oplývá! Jen vnější 
útvar jest tu a tam jiný, vniterní život vSady ten samý. Protož snadno 
z podoby jedné do 'druhé přejíti; život se tím nezmění. Milenec stane 
se motýlem, mOenka růží. Motýl vlétne na růži, podtají milenku Ubá, 
ale palouk je viděl a povídá to stádu, stádo pastýřovi, pastýř pout- 
níku, poutník přívozníku, příyožník lodi, loď vodě a voda matce. — 
Všecko tu jedním dýše životem. 

Země byla matkou všeho a protož posvátná. Báječnou měla 
povahu, mocnost čarodějnou již na lukách a polích , zahradách a lesích 
jevila. Znala budoucnost a často po ní tázána byla. Účastňovala se 
na všech osudech lidských. lÝásla se kdy sirotek plakal, plakala 
kde milenci se loučili. I strom soucitem se rozchvěl kde děva pod 
nim vzdáleného milence oželovala — pod stromem si přisahali: on byl 
symbolem stálosti a věrnosti, on byl svědkem lásky, soucítil radosti i 
strastí její; i. ti ptáčkové v haluzích hořekovali s truchlivými. Melt 
však strom i své vlastní strasti. Javor si stěžoval když květ a list 
s něho opadal, les hučící oplakával zacházející léto, přinášel zvěsti a 
budil upomínky. Zelený les znamenal radost a jarost, protož divno 

2 



- 18 - 

dívce, že se zelenal jeStě a veSken nenvadnul, kdežto ona radosti pozbyla. 
Yždyt i skály se rozplakátaly , hora zelená avadla a srdce v nitru ji 
shořelo žalem. — Oheň znamenal vůbec svétlo — zvlááté světlo rajské. 
Ze svStla a tepla vycházel ráj, proto při ohni blaze. Ohněmi po horách 
se konávaly slavnosti obecné; doma zase kolem mírného ohně posedá- 
vala rodina, pročež ohništé symbolem bylo usedlé domácnosti. Voda 
mela mocnost věštíd, i ůčastňoyala se na radostech a žalostech lid- 
ských. Vesele hrčel potok když dobře se vedlo; kalila-li se voda 
rmůtila se pro nešváry lidské. Studánky vdStily, potokové odpovídali 
na otázky znameními. Voda vůbec byla symbol vláhy nebeské, obývaly 
ji vodní panny jichž luzná mocnost se opěvala. Při vodách jest ráj 
země. Nad vodami se vznášející ptactvo zvěstuje povétmost. — Pták 
jest vůbec symbol poselství. Ohlašuje příchod hostů; přilétá zjara ze 
zámoří a přinááí s sebou Vesnu již z vězení unesl. Někdy příná&í 
tajnou novinu v noci, hvězdy mu cestou svítí aby nezabloudil. Někdy 
zpěvem někdy letem zvěstuje budoucnost, někdy poslem bohův se jeví 
a přichází se zvěsti k lidu, někdy podobou jest duše zemřelé. Mysli 
a cítí jako Člověk a vůbec celá příroda. Žežulka břízy se táže proč 
se nezelená? Bříza jí odpovídá. Žežulka časem zvěstuje nefitěstí, ba 
život její vešken jest báječný. Slavík jest symbol nyjící lásky, zaste- 
skne si někdy láskou, někdy žaluje že není v háji kde jediné mu 
zpívati volno. Havran přináší neštěstí; roj havranů když přilétá, 
8 úžasem se tážou lidé: co se stane? Jestřáb symbol síly a udaten- 
ství, někdy ukrutenství a loupeže. Holubice symbol něžné dívky. -— 
Jest i ptáků zázračných a přímo báječných, jako plivník symbol léta- 
jícího blesku. Blesk čistí povětří, nese tedy požehnání. Povětrných 
báječných tvorů bylo vůbec mnoho a rozličný jich symbolický významu 
Zlé povětří jevilo se v symbolu morových panen. Vzduch byl sídlem 
duší zemřelých, obýván také zvláštními bohy, silami to přírodními. 
Vznášeli se mezi zemí a mezi rájem. Když se zablesklo otevřel se 
ráj nebes, když zahřimalo mluvil Perun k zemi. Prvním hřímáním 
z jara probudil Perun zem ze spaní ; lid se skláněl a líbal zemi. Sym- 
bolem světla nebeského byl také ohnivý zmij jenž panny krásné navště- 
voval. Bažit bůžek symbolem mladého slunce jenž divy tvoři po 
celém světě. Též prsten byl symbolem plného slunce. Moře a oblaka 
symbolicky splývají. Oblaka jsou be;íkonečné moře. Prsten do moře 
spadlý symbolický jest obraz slunce mrakem obestřeného. Někdy slunce 
daleko za moře — do oblak — zašlo, a kdo by je hledal musel by 
přes všecky moře, než by je našel. Nebem toliko obloha byla kterouž 
vidíme; symbolem jeho skleněná hora; blankyt křišťálový mezi rájem 
a oblakovým nebem. Za blankytem teprv ráj naplněný rozkošemi krásné 



— 19 — 

přírody a blahostmi požívání. V ráji hojnost všeho, zelení hájové, 
vonné květiny a tučné lonky s výdechy nejlahodnějšími. Kdo se tam 
dostati chtěl musil dolezti na skleněnou horu a pak do nitra sepro pra- 
covati podstoupením rozličných bojů a překonáním mnohých obtížnosti. 
Spatřil tam pak věčné světlo. Světlo jest blahoslavenství i sláva, 
protož světlý život slavným životem. Oblaka byly brány ráje jež 
časem se otvíraly. Byly chvíle v nichž Člověku v ráj vejíti možná, 
někdy zase zář ráje na zemi se objevila. Po světle rajském se na 
zemi pátralo, z toho nač a kterak padalo se zvěstovalo. — Nebe 
bylo plaé divu jako země, žilo a ůčastňovalo se na osudech země a 
lidí. Slunce mluvilo klidem, a lidé se rádi s ním rozhovořovali. Slu- 
néčko proč svítíš na bídné lidi? Mladá láska se dotazovala nebes 
když země neodpovídala. YyŠlého slunce se tázala, vidělo-li kde milence 
jejího, vystouplé luny, co milenec dělá? Slunce a luna odpovídaly. — 
Chmury na horách se valící znamenají blížení se nepřátel; padající rosa, 
mlha nad vodami, červánky mírné na západě i rudé daleko nebem se 
táhnoucí požáry, vše symbolický svůj význam mělo. Ale noc v své 
tiché velebnosti a tajuplné své kráse i v nevyskoumaných hrůzách svých 
byla zvláštní dobou báječnou. Všecka tajemství přírody se v ní odkrývala^ 
zemřelé osoby na zem se vracely, utonulá města se objevovala zrakům ku 
kouzelným viděním schopným. Byly půlnoci v nichž celá budoucnost se 
jevila. Nahoře ale na nebi v oblacích před rájem seděly sudičky pletouce 
nitky hvězdové v něž se splítaly osudy lidské. — Hádání budoucnosti, 
skoumání osudu, věštby ze zjevu přírody byly obyčejné. Věštbami se 
vykládaly symboly, neboC příroda jen v symbolech objevovala tajemství 
svá. Všecky zjevy přírody sloužUy ku věštbám, ale ku zvěděni zvlášt- 
mch událostí budoucích se používalo i zvláštních prostředků. Házeli 
pruty a hleděli jak dopadly. Ale zvířecí ruch platil za zvláště vyvi- 
nutý; zvíře porozumělo lépe otázkám kladeným. Kůň se účastňoval 
vždy na osudech pána, měl i zvláštní věštící moc do sebe. Vodili ho 
přes pruty hozené a latě položené i pozorovali na které Šlápnul, o které 
kopytem zavadil a kterak jinač se tím položily. 

Vedle věšteb povzbuzených bylo i znamení samověstících. V tako- 
výchto momentech příroda téměř z řádu svého vystoupila a tajemnou 
souhrou zvěstovala věci ještě nestalé. Kdo naznačením jejím rozuměl 
tomu budoucnost se vyjasnila. A v bohatém tom životě nebylo nižád- 
ných mrtvých leč jen odloučených od středu života. 

Tímto povrchmm a zlomkovitým naznačením duchovného processu 
jehož podstatné provedení k jinému druhu skoumání patří naznačují se 
pouze některé vniterní podmínky z kruhu nesmírného na jakéž se 
útvary ducha, vně vystupující, spolu zakládaly. Zde také ohled bráti 

2» 



— 20 — 

i 

sluSí, že co později v jeden obsáhlý celek se slilo, prvopočátečně u vzdá- 
leni od sebe časem a prostorou poznenáhle vznikalo á snad už i v dávno- 
věkosti nikde v úplném celku se nejevilo, a čím dále se kmenové roz- 
cházeli a rozpadávali, tím různější od sebe se iistalely názory, a kme- 
nové rázy tím více od sebe se napotom líiSily. Vždy větší platnost 
podrželo to, co s nejbližší přírodou se srovnávalo a z ní vycházelo. 
Leželyf ale v bájení a věštění vždy nové pohnutky k pozorováni této 
přírody a duch vždy úžeji í ní přilnul a v ni vyrůstal. Značoval se 
tedy u projevem'ch svých podstatným rázem nejbližších mu těchto pod- 
mínek, čímž se stalo že v plodech jeho vystupoval nejen spůsob kmeno- 
vého cítění, vidění a vědění, ale i pňsoby dojmů obkličující jej přírody. 

Z různých podmínek různé povstaly výsledky. Jinými obrazy se 
naplňuje duch pokraj moře, jinými u pozírání na vysoké hory, jinými 
při lesích , řekách a potocích a jinými posléze na širém světlém poli. 
Jestliže daleké roviny Ukrajiny a pravěké mohyly k melancholii a du- 
mání budí, přecházíval naopak duch mezi pahorky českými zajisté na 
rozmanitější útvary. Ale ty husté, černé lesy nepřály veselé, rozjanlé 
povaze jaká se as později vypleněmm jejich v cechách v českých 
písních zobecnila. Národ náš nabyl humoru zajisté teprv když česká 
země ráz svůj lesní pozbyla. Mělyť tedy nejstarší plody ducha českého 
do sebe ráz Šumu a svěžesti hvozdné, někdy Šera houštin, někdy světla 
nad lesy rozlitého, někdy zajisté i tajemství jež v pralesích se kryla. 
Duch český za onoho věku v básnickém naladění téměř do zelených 
hlubin nazíral a muselo ono zase vyzírati z poesie jeho. Nad jiné ob- 
Ubeny miu byly předměty, jež bezprostředním zřemm poznával. Jaké 
stromy a květy zde rostly, jaké ptactvo tu zdomácnilé, takových barev 
používal. Domov byl půdou nad kterou se duch jeho snášel. Domo- 
vem mu však nebyl jen obmezený okres domácí leč šírý kruh země 
jejž soukmenovci jeho obývali a v kterém jazyk jeho panoval, ten samý 
jazyk jehož prostředkem duch svá vnuknutí projevil a ustálil. Způsob 
jakým to provedl spoléhal na povaze jevitelově. 

Nyní ovšem zbývá ještě otázka, zdaliž to čehož se zde dle přiro- 
zenosti věci domýšlíme také skutkem nějakým opravdivě se osvědčuje. 

Veškeré zevné zjevy přírody i s nejmocnějšími dojmy svými, vše 
podáni o tajemných mocnostech život světa ustanovujících, nestačují 
ku zbuzení poesie v národu, jemuž se duchovného ruchu nedostává 
k básnickému nazírání do jsoucnosti, a z jehož středu od času k času 
nevystoupily osoby duchem svým k básnictví povolané. Každý obzvláStný 
druh duchovného vývinu v národě se značuje způsobnými k němu pova- 
hami. V těch se pak obrazivé síly národa téměř ustředují a jimi též 
i události jež časem, — a city jež lidmi pohybují k pravému projevení 



— 21 — 

dojdon. Zaleží pak na tom, s jakým ohlasem v životě se povolaucové 
tito potkávají a Děpovšimnuti-li v osamotněni nezajdou, básnickou půdu 
nezúrodnivSe pro časy budouci. Nemá-U národ vůbec smyslu pro bás- 
nictví, tut nelze tomuto vzniknouti k jakémus výkvětu. ^ 

Že aspoň tato výčitka se Slovanů netýká, o tom svědči předevSim 
jich básnické plody ze samého lidu vyélé. Založilaf poesie u všech kmenů 
slovanských pevné kořeny a nejen přehojné plody vydává, ale i milé 
jsou plody tyto a drahé veškerému lidu. Obliba tato pak není novou 
jakous známkou povahy slovanské. Leží téměř v krvi Slovanů , vyvinula 
se z duchovné jich ůstrojaosti k básnictví a hudbě zvláště spůsobené, 
a vyrostá s nimi. Kde se národní básnictví a hudba v národě v takové 
vážnosti udržely od dávných pračasů, tam s jistotou souditi lze jest že 
u ného hned za mladictví jeho se ujmuvše spolu s duchem a jazykem 
jeho se vyvinovaly, za časů to, kde národ v jiném jakém kolív umění ba 
snad i v zevné kultuře vůbec nijakých značných kroků byl ještě neu- 
činil. A tu zajisté také duch lidu ,jt{m zívíji poj{má a tím jasnSji 
mgadřuje vSé co přhcd ícuu a omdu k nSmu pHnáH, (ím ménS 
obraznost jeho k jiným spůsobúm jest obrácenaJ^ 

Zpěv a hudba byly od všech časů Slovanům milé a s povahou 
jejich souhlasující. Již Prokop psal: „Řekové vyhubili tábor slovanský, 
v noci je přepadše. Tří slovanských bojovníků zajato v bitvě. Bylit 
to poslové od Slovanů vypraveni k avarskému chánu. Cim se opatřili 
na |K>selství daleké? Nástrojem hudebným, v národě užívanou huslarinou.'* 

Že zvláště v Cechách zpěv a zpěvci od pradávných věků zdomác- 
nělí byli, o tom mnohá svědectví vypravují. Nejstarší jedna báseň česká, 
^Záboj" svědčí že „Píoce dobra milujú bozi/^ i poučuje nás že bývalo 
zpěvcu takových, jako ,jAtm{r hy slovy i pSnieni pohýbal VySehrad 
i vsí vUisti,*^ Musile tedy zpěvec tento z velké obliby se těšiti, ano 
i působení jeho básnické nemohlo býti nepatrné když i později zpěvcem 
jiným sláva jeho se opěvala. — Nejstarší slovař „Mater verborum" jme- 
nuje: pSvci lyrici, poeti dicti, uvádí pak i: „hiAdci^^ musici; že slovař tento 
z počátku 13. století už i slova blahodebie, blahozvu^e, blahoslotne 
(eufemia, eugenia, eufonia) uvádí, neutvořiv je zajisté ale ze starších 
písemných památek je vybrav, to svědčí o vyšším jakéms stupni estetické 
vyfaroudenosti ducha českého za oněch drahných časů. Že později, totiž 
v 13. a 14. století kde při veselostech dvorských hlučné hody se sla^ 
vívaly i hudebnici a zpěváci společnost obveselovali není divno, neboC 
toikráte uŽ i od jinad toulavé zpěváctvo do Čech bylo zabluzoválo a 
zde se zdržovalo v zvláštní obUbě a vážnosti držáno jsouc při dvoře od 
některých Přemyslovců. Ale i dříve už byly zpěvy v Čechách obh'beny 
zvláště historické jež áílem se zpívaly dílem přednášely při slavnostech 



I 

j II . 3 1.„ •! I 



— 22 — 

obzvláštních, jakž o tom známé letopisy „Opata Zbraslavského** přímo se 
projevnjí. I jiných svědků stojí, že zpév se provozoval u každé jen 
poněkud pozvbuzujicí příležitosti budJsi u veselí buď u smutku, u 
válčení i obětování bohům. Došla hás z pravéku našeho verSovaná 
Žehnání i zaříkadla i mnohé popěvky jež při pohanských obřadech a oby- 
čejích bohoslužebných se zpívávaly a napotom na křesCanské formy se 
přetvořily. Svědků tedy dosti že bylo u nás zpěvu a že umění toto 
už za pravěků bylo národním téměř uměním jelikož celý národ se na 
něm ůčastňoval, s mm se bavil a jím se utěSoval. Když bylo obliby 
všeobecné, bylo též zpěvu všeho druhu. 

Popěvky některé menší jež se při obřadech, slavnostech, hrách 
veřejných atd. zpívaly s pověrami a obyčejemi spojeny byly stálé, totiž 
vždy se opakovaly a některé z nich, ač velmi změněné, pří obyčejích se 
potud zachovaly. Nalézti lze jest v nich přímo stopy pohanství, ač 
rázem s\7m do kruhu pravěké báječné poesie nepatří. Každá taková 
popěvka teprv s obyčejem neboli obřadem působila celek symbolický, 
zakládající se na národní báje. Zdali báje tyto v básnickém rhytmic- 
kém jakémsi kruhu obsaženy byly dá se dle analogie sice domýšleti 
ne však přímo dokázati. Stopy přímých bájí se nám uchovaly toliko 
v drahných pověstech jež ústným podáním Kdu valně změněny nás 
došly. Bylo by snad i odlesku jakéhos jejich se udrželo v oběžných 
prostonárodních písních, kdyby těchto jakás valnější sbírka na nájs 
byla došla; však měnivý ráz národního zpěvnictví tomu nedopuStil, 
Dá se skoro s jistotou tvrditi, že větší část prostonárodních písní 
sotva tré pokolení přesahá, nebot každý nový věk přináAí s sebou 
nové zájmy a dojmy, tedy i nové písně lidu. Čím větší pak tvořivost 
národu v tom ohledu, tím méně očekávati lze jest aby se staré^ při 
novém udrželo. U národu jejichž tvořivá básnická a zpěvní síla během 
časů vypráhla udržely se drahné písně snadněji. U nás naopak. Vždy 
nové písně povstávaly mezi lidem a staré se vytrácely. Při nesmírném 
a vždy rostoucím jich množství nemožná by se všecky v paměti udržely. 
Každý si pamatuje toliko co ho zvláště zajímá, co názorům a citům- 
jeho odpovídá. Jest tedy želeti, že minulá století necítila potřebu sbírání 
oběžných mezi lidem českoslovanským písní, čímby ovšem živel vždy 
osvěžující a povznášející v duchovní náá život byl vcházel. Toliko jedna 
sbírka drahných básní nás došla, básni to ovšem znamenitých obsahem 
i formou, o nichž souditi lze že za svých časů veliké obliby došly 
v národu a za hodný uznány byly aby sebráním se udržely a v proudu 
vše sžírajícího času nezanikly. Míníme zde sbírku básní v KralodvoT'. 
ském rvJcopim obsažených, a věhlasný rukopis Zelenohorský. Původ 
i osud sbírky této po mnohá století jest n&m tajemstvím. Jakým spů- 



— 23 — 

sobem se draliné ty památky aám do rukou dostaly o tom vypravovati 
Ixe jest při době v niž znovu do života vstoupily. I druhý tento jicb 
život dosti zs^imavými osudy se značuje, vyvinoval se však a posud se 
vyvinuje v okolnostech docela jiných než o jakých nám zde přímo poje- 
dnávati jest. Mezi prvním a druhým tímto životem jejich dlouhé věky 
se rozložily a na zříceninách starého světa nový svět a nová společnost 
Kdakáse uhostila, vyrostouc sice na té samé půdě a z těch samých kořena 
na které drahný život Čechoslovanů se zakládal, ne však z těch samých 
větví. Nám jest zde pozorovati strom jak v pralese vyrostl a kterak v pů- 
vodních poměrech prvm'ho svého života z ducha času a národa se vyvinul. 
Jen malá část velikého pokladu se nám dostala '), tudíž i světlo 
drahné poesie naší jen odleskem některých drahných básni nám svítí. 
Nedivme se že tak skromný jen zbytek k nám došel, ba divme se 
více že i tento se nám zachoval navzdor hubícím ' věkům a tolikerým 
zničajicím živlům jež na veškerý duchovný náš život národní dorážely. 
Dle povahy přintieží dotčené básně dvoum oboi*ům básnictví, epickému 
totiž a lyrickému z nichžto každý předpokládá i jiný směr i jiného 
drehn naladění. Mimo hlavni tén rozdíl vyskytuje se i ten že původem 
svým na staletí od sebe ležíce dílem na pohanské dílem na kře&fanské 
půdě vzešly, a posléze že LibuSin soud i předmětem svým kterýmžto 
od básní rukopisu Kralodvorského valně se liší pozorovatele na nové 
stanoviště poukazuje z něhož na veškeré stai*obylé básnictví naŠOr patřiti 
ma lze jest Tím nápadněji se nám tu objevuje shod veškerých těch 
básní v tom že z nich jeden téměř duch vane a jeden základný ton 
vyznívá. Vyšly jsoa všecky ze stejných podmínek názorů a básnického 
vědomi Nedá se tedy porovnáním všech poměrů jinace souditi než že 
původcové jich k jednomu kruhu básníků přináleželi, již od pradávných 
času až do l^áctého století domácí poesii v původní a samorostlé její 
povaze a barvitosti pěstovali, nedávajíce se rušiti spůsoby básnění od 
jinud přišlými ba snad na vzdor jim. Ponětí o národním básnictví 
nepotřebuje dalších výkladů. Obsahujet toto v sobě co z národu vyšlo 
a v duchu jeho spůsobeno jest. Za protivu národního básnictví se oby- 
čejné bére umSlé básnictví. Z toho však nevyplývá žeby umělý básník 
nemohl i národním básníkem býti, ba naopak, všickni znamenití a pro- 
slavení národní básníkové všech národův byli umělejší obecného lidu, 
platili namnoze za proroky, byli spolu věštcové, zákonodáici, bohatýrové 
neb mndJTcové, nebot za drahných věků se veškerá moudrost a věhlajs- 
oost básnickým odívala rouchem. Básnická však síla a mocnost půso- 
bení těchto mužův se zakládala na to že veškerý širý obor básnických 
názorů Kdo z něhož povstali v nich se ustřeďoval a tak myšlénky a obrazy 
národa v nich téměř splynulé, v novém, vznešenějším a jasnějším se 



— u-^ 

jevily světle. LíSi se tedy národní básník od prostonárodního který 
z kmha myšlének obecného lida nevyniká vyáSí pokročilostí, a áiráím 
rozhledem ducha, z čehož pal? vyplývá že plody jeho směrem i formou 
podstatnějšími se jeví. 

Takového rozdílu uznati dlužno i při starobylém básnictví našem. 
Namnoze také už o tom mluveno. Za národní básně byly zpěvy Ruko- 
pisu Kralodvorského vůbec brány, vySly-li však z lidu anebli básníkové 
vzdělaní byli původcové jejich o tom se rozhodný hlas ještě neprojevil. 
Jíěkteří soudili že veškeré ty básně z lidu vyšly na spůsob srbských, 
Palacký j*emným taktem hádal na vzdělaného původce aspoft mnohých 
těch básní, že však Závise z FalkénŠteina přímo tvůrcem jich jmenoval, 
zbudil odpor ohledem na tohoto jinak genialm'ho muže. Známý polský 
učenec Maciejowski, jeden z největších znalců Slovanstva se projevil 
,/e drohníjSí písni rúkopisti Kralodvorského nejsou prostondrodni 
úlebrí dříve ve vySSích národu stavích, kde vySSi vzdílahost a níi- 
nSjSí spůsob cítění panoval svůj původ vzaly a pak do nizHch tříd 
se dostaly^ jako zase od lidu skládané písní dostavíe se na dvory 
panské a tam v půvahňějSí odSny Sáty znova do lidu se vracely/^ 
Jiný dle mínění našeho podstatnější náhled projevil pr. Hattala, maje 
za to že ^, jen Siste lyrické básné Eukopisu Kralodvorského mohou do 
oboru prostondrodniJio básnictví ndlešeti; lyrickoepické naopak a 
Libušin soud že pocházejí od básníků a básnic vísíbám vítězovým, 
Šili básnictví hrdinskému zvlástS vyuéených/' 

Jestliže by se dokázati dalo že lyridié ony písně z vyšší vzděla- 
nosti a z něžnějšího spůsobu cítění vyšly, tuf zajisté o epickém kruhu 
netřeba už dokazovati že jen z vyššího uvědomění básníkův povstati 
mohl i že výsledkem jest vzdělanosti, zkušenosti a rozhledu duchovného 
vůbec jaký u obecného lidu oněch časů bez předsudku se předpokládati 
nedá. — Avšak nesnadno jest rozhodný soud pronésti o celku jehož 
částky rozličným časům, poměrům i osobám přináleží. Uspokojiti se 
tedy musíme tam kde úplné pravdy se dopíditi nelze s větší aspoň 
pravdě podobností, pokud ji každá jednotlivá z dotčených básní o pů- 
vodu svém sama poskytuje. 

Hlavní ráz všech básní těchto spočívá na přímo slovanské jich 
povaze či, jak Šafařík praví „na úplné jich srovnalosti v celém Učení 
a provedení v obrazích a formách, ve výrazích a slovich, v rhytmu a 
rozměru s národními zpěvy příbuzných nám Srbů, Bulharů, Malorosů, 
kteréž dílem prastaré, dílem před našima očima povstalé často jen variace 
našich písní a zpěvů býti se zdají." To poukazuje na doby kde český 
národ slovanskému původu svému ještě cizí formy nevštípQ, a národní 
názory všech kmenů ničím se ještě od sebe nelišily. Tenkráte ale bylo 



_26 — 

vi b&8nictyi a básníku u vSech Slovanů a nebylo to tedy nové jakés 
nméní jemuž Slované do Čech přišli tamo se teprv naučili » nýbrž s 
jistotou se tvrditi dá že je už sebou byli přinesli. Nalézají se stopy 
pravěkého básnictví ň všech Slovanů i příbuzných jim kmenů, ba panoval 
spů^b u všech národů za pravěku že činy svých hrdin ve zpěvich sla- 
TÍvali. Kdož vzdělaný nezná drahné zpěvy bardů a skaldů Skotska i 
j^uodinavie? Blíže Slovanům u Litvínů jeví se zpěvačky sbor Yajde- 
lotův. Ngstarší básnické plody Rusův patrné- známky jeví že je' před- 
cházely ještě dřevnější zkazky Ruské o^ činech knížat a bohatýrů, i 
připomíná se v l^oru výslovně ,, Slavík starých fasú vSatec Bojan 
jěhoňo véStí prstové létajíce po iivých strunách hlásali slávu vltézů..^^ 
Bohatýr Muromec přemohl Slavíka kníže i zpévce. Na tisíc prý písní 
národních vzalo počátek o Slavíku a porážce jeho. Musilt tedy býti 
Slavik muž slavný že se Muromec přemožením jeho tak oslavoval a 
zvláště důležité se nám zde jeví že byl spolu kněz a bohatýr* Pásmo 
ipěvů ruských od těch dob se nepřetrhlo docela. Ozývá se v některých 
ruských písních ještě pohanstvo za kteroužto příčinou některá místa v nich 
jsou nesrozumitelná. V některých se jeví míšenina všech téměř věků 
což důkazem neustálého přetvořováni pravěkých písní dle ducha časův. 
— Nevíme s jistotou udati v které přímo době banduristé v Ukrajině 
povstali, pochybovati však nebse že bytby i jméno jich nesahalo do pra- 
věku, zajisté předce stav a zaměstnám' jejich pravěkého jest původu. 
Zpěvná Ukrajina nenaučila se teprv v novějších válkách s Polány, 
Susdály a Turky zpívati. Nejstarší známé písně maloruské přioděny 
jsou symbolikou pravěkou a na drahnější ještě vzory poukazují. Podo- 
bný poměr objevují básnické plody srbské. Že tamo zvláště slepci 
pěstovali zpěv poukazcge na drahný původ jihoslovanských zpěvců. Pra- 
věká to důmfnka, že slepcové zvláštním darem věšteckým a básnickým 
od bohův nadáni jsou. Pokud nám známo nesahají srbské epické básně 
dále než do XTV. století. Ale nejstarší z nich nejsou prvorozeňátka. Formy 
v nich se opakující, stereotypně některé obrazy a obraty poukazi\}í na 
drahné vzory. Ač novějšt se v nich opěvují děje, přece spůsob básnický 
starý pohanský ráz do sebe má. Kdyby bylo básnictví srbské teprv 
v křesfanských dobách vzniklo, kterak by pohanské názory u pravo- 
slavného národu se byly igmuly a do písni jeho se dostaly kdežto on 
v aenstálýdi bojích proti nekřesfanům setrvával? Kůň vítězství před- 
zvidá (kůň prorokoval u pohanských Slovanů), jestřábové na hody se 
těéí, rozmlouvají vespolek, odpovídají na zeptání; měsíc hvězdě do* 
mloová, hvězda dívce zprivn dává — celá příroda se ůčastĎuje na 
strastech a shistech života. Nejnápadnější však známkou drahnověkosti 
se tu jeví metamorfosy. Přetvořováni se člověka v podobu jinou^ 



N 



— 26 — 

když k. př. matka v písni proklíná dcera aby v kámen se proměnila^ 
patrné z pohanství pocházejí. 

Básnilo se tedy a Slovanů nž tenkráte kde kmenové sbratřeni 
nžeji k sobě lnuli, bylo vždy též básníků zvláátoích v národe proslulých, 
jejichž osobnost a plody nad jiné vynikaly, jakož patmo že Lumír a 
později Záboj v Člechách vysoko nad vrstevníky svými stáli. Domnění 
tedy Valentina Skorochoda Majevského, „íe pokolení Slovanů od tkracr 
Mho Thamíra o' kterém vzpomínd Homer aš do českého Lumíra a 
Zdboje udržovalo fiepřetríená pásmo bardův Íil% tok nazvaných v san- 
šhrité ú6mc&o Bharady, déjúv bohyně^^ — když se právě doslovné 
nebéře — a zvláátě od thráckého &era odstoupí, — v podstatě své není 
tak přemráténé jakž se mnohým snad býti zdá. ByliC zpěvcové tito 
zajisté osoby nejdokonalejáí ústrojnosti ducha jenž v národě se nalézaly, 
spůsobeny k hlubočejáímu nazírání do života veškerého, nadány obzvláštní 
pojímavosti ducha — slovem byli to mužové a ženy jimžto dáno bylo 
vystoupiti z obmezeného kruhu myšlenkového v jakémž lid obecný 
se otáčel. 

Zájmy a idey obecného lidu ode vždy valné se lišily od rozmyslů 
osob nadaných a ve vyšším smyslu produktivných. I vychováni vele- 
vtipu již samo sebou jinače se spůsobuje, jakož zvláště důmysl si vlastní 
dráhy životné klestívá. Kdo lidského ducha pozoroval kterak ve vyš- 
šich svých výkonech se tváří, kdo vůbec v dějinách jeho se obezřel, 
tomu také neušla mocnost jakou tento na vyvinování a spůsobování se 
společnosti lidské odevždy objevoval. Pochybovati tedy nelze že za 
časův kde oddělených nauk a všeobecného vzdělání ještě nebylo, takové 
povahy vysoko nad obecný lid se stavěly jež vzácnou vědoucností vyni- 
kaly, aniž se diviti jest tomu že projeveni takovýchto osob přímo za 
zjevení bohův platila lidu jemuž podobné plnosti, pojímavosti a vyšší 
tvořivosti ducha se nedostávalo. Z projevení osvětlenců vycházela 
první poznám'. Nebyla ještě vědění v nynějším slova smyslu, ale bylo 
vidění. Hleděli do přírody mladistvými zraky a vykládali ji pomocí 
rozevřelé fantasie. Z báječných jejich výkladů se vyvinulo náboženství, 
i vyšly zákony vikoiizných bohův. Vzácné takové osoby byly tedy 
povolány k vedení lidu> a lid uznával jich véfJdaa nebot jim byl dán 
od bohův* — Důvěřoval jim lid a svěřil jim nejsvětější své zájmy. 
Tak se ve středu nejdrahnější společnosti uspůsobila zvláštm' aristokracie 
ducha, osoby to jimž zastávání interesů a ideí národních se stalo povoU^ 
ním. A osoby tyto mluvily k lidu slovy a obrazy spůsobnými k torna 
aby se v něm žádoucí myšlénka zobecnila, aby i on se rozjaHl pro vSci 
jež zastávaly, aby vedle osobných svých záležitostí, též na zájmech vše- 
obecných a vyšších ůčastňovati se nepřestával. 



— ar — 

v čele národi/) stál otčík, čfli kněz. Přímé zprávy nás poučují 
že byl hlavou a ředitelem kmenu, a snadno se domysliti lze jest na čem 
jebo nadvláda spočívala za časů kde takováto mocnost se ned^dila. 
Dosazování na kněžství volbou nám vysvětlí sice akt stalý, ne však pod- 
mínky o něž se jedná. Povážíme-li ale že otčík slul knězem a slovo 
loMz a kniha jednoho jsou jazykového kořenu, tuf snadno nám napadne 
že Y knězi jako v knize tenkráte se ustředoval věhlas (yjprudentiď^ dle 
výkladu nejstaršího glossaru) a že mocnost jeho na svrchovanou vědouc- 
nofit 8e zakládala. Bylt on zajisté z povolaných za nepovolanějšího 
v národe považován jakž báje o lu-oku a samé jméno Přemysl nás 
poačuje. On především byl povolán dozor vésti nad bezpečností a bla- 
hobytem kmenu, a o prostředky k tomu s bohy se raditi. Na něho 
také se v podstatných záležitostech národ obracel. On stál nad vládyky, 
lechy a kmety kteíižto zase ho podporovali v řízení obecných věci. 
V něm se však nejen politická ale i náboženská mocnost ustředovala. 
Do obora náboženství sáhal veškerý myšlenkový život oněch č&sů, a z něho 
všecky podstatné ducho\nié výkony národu vycházely, i samy zákony. 
Jiný ta obor působení než v jakém se vládykové, lechové a kmetové 
pohybovali, vyjmutím snad některých zvláštními schopnostmi povolaných. 
Schopností ale nejsou ještě positivním véděmm jakéhož potřebí bylo 
k zadost učinění duchovným zájmům národním. Jednalo se tu o jistý 
kruh vědomostí jimž se přiučiti nutno bylo, i záleželo na tom aby se 
vědomosti tyto nevytrácely ale vždy rozmnožovaly. Kdož je v sobě choval 
byl zasvěcený v tajemství přírody i ve vůli bohův. Dle výměru zasvě- 
cení svého pak i působení své uspořádal. 

Nelze ale bylo působení tak důležité pozůstaviti pouhé náhodě 
aby snad nepnšla chvíle zanedbávání nejsvětějších národu zájmův, aneb 
aby starobylá od praotců zděděná, za pravdu a vůji bohův braná podání ' 
svévolí jednotUvců se nerušila. Kruh zasvěcencův tedy nejen pěstovati 
moril vědění od bohův mu svěřené a nad ním bdíti, ale i pečovati o to 
aby obrazivost v bezuzdnost nevybíhida a výklady zjevů přírodných, 
poměrů právných a náboženských, staletými zkušenostmi a názory usta- 
noveny, nepodléhaly pojmuti pouze osobnému a nepravému z jakéhož 
anarchie se rodí. Duchovná anarchie u starých národů předcházívala 
vidy mravní spoustu a úplný pád národů. Protož vyvstávali mužové 
jež pevný jakýs rád v myšlenkovém kruhu národů svých ustanovili, 
Ki^cios, Mojžíš, Zoroaster, Mahomet jsou toho známí příkladové. 
Staří Čechové jistý takový řád s sebou přinesli do nové vlasti, bylo 
jen ho uchovati a chrániti. Měli už jistá přesvědčení o poměrech 
YŠehcmimt i vlastni měřítka dle nichž je vykládali. Výklady tyto 
oyiem jen bJiječnoB se jevily údobou,, jakož všecka tehdejší poznáni' 



— 28 — 

v svéťle obrazivosti vystoapala, avSak jakož obrazivý u výkonech svých 
dle rozličnosti pohnutek i směru v rozličných se rozpronžela zářích, takž 
i ony výklady a výkony ducha nestejné byly povahy. Tu bylo minulost 
objevovati, tam přítomnost osvětlovati, jinde zajse --^ načež největší 
váha se kladla — v budoucnost nahlédati. 

Nahlédání v budoucnost bylo zvláStě tajemným uměním, jež se 
netoliko na pouhé okamžité vidění ale zajisté i na hluboké vědění zaklá- 
dalo. Hádali na budoucnost dle jistých znamení. Těm znamením musili 
rozuměti a k pravému jich pojmutí zvláštního navedení míti. Znamení 
taková byly bud podmínky přítomné z nichž budoucnost se vyvinovala dle 
zákonů domnělých neb dle pozorování a zkušeností ustanovených, buď 
byla taková jež nejsouce v nijakém spojeni s předmětem naznačovala 
věci budoucí beze všech jiných předpokládání než jaká v hádačském 
uměni samém spočívala. Nejvyšší ale byl spůsob hledění do budoucnosti 
přímým viděnnn, vnuknutím to bohův již k osobám sobě zvláště milým 
se. skláněli a budoucnost jim zvěstovali. Takovéto osoby nehádaly pouze 
ale vSstUyl 

První druh hádání na pozorování přírody založeného poznati lze 
v prostonárQdních pranostikách jež zajisté v samém lidu původ vzaly. 
Ano lid i dále postoupil a hádal z domnění podle symbolických nazna- 
čení. Tíže ale. bylo hádati bez takových podmínek. Zakládalo se uměn! 
toto na tajemství v jakáž jen zvláštní kruh osob zasvěcen byl, a sou-* 
díme že se poměr tohoto umění a pěstovatetův jeho u nás už za pohan- 
ství během časův valně byl změnil jakož jinde všady, ba máme toho 
i patrné stopy. Zprv zajisté byl kruh těchto vidoucích vehni skrovný. 
Nedá se mysliti aby ti jižto vznešené, tajemné své umem' na jiné osoby 
přenášeli, učedlmliům svým byli věc tak podávali aby snadností svou 
»ovšednila, aby jim byli pouhé jakés schéma sdělili dle kteréhož pak ve 
všech případnostech snadno hádati se dalo, cožby as bylo bývalo jako 
léčení nemocí podle několika receptů. Předmět učení toho byl národu 
posvátný a musila se uchovávati proň vážnost všeobecná, ba ani před 
učedlníky nesměl pozbývati vyššího roucha za nímž tajemství božská 
se kryla. Domýšleti se jest že dříve poznáním přírody dle tehdejších 
názorů se učilo a postupně teprv k výkladům znamení se docházelo 
jež tajemství budoucnosti v sobě chovala. Dále pak se domysliti lze 
že vyučování takové během časův a přibýváním učedlníků se na třídy 
rozpadlo lišíc se dle schopností žákův, takže valnější jich část na pouhém 
hádačství přestala, vybranější ale a povolanější dále pokročili, k původ- 
nímu stavu vyučovám', ku samým věštbám. Domníváme se totiž že 
hádačství z věštectví se vyvinulo jako řemeslo z umění, jako později 
l[erSovci z básníků. Víme že bylo hádačů a víme též že bylo věštců, 



— 29 — 

o téclito podednějších vŠak máme drahnéjši zprávy. — O hádačich i o 
věštcích nás poučuji básnické naše památky. V Jaroslavu j,KtJ>laj 
káže vaem svým čarodějem, hádaSemj hvězdářem ^ kúzdníkóm ahy 
teigiovali, uhadnúce, kterakýby koneó hoj jmél vžieii/* Popisuje pak 
básník zevrubně spůsob hádáni. Nevzal obraz tento z tatarského táboru, 
což dokázati snadno, ale že tak zevrubně ho pod$d ruči nám za to že 
domácích podáni o spůsobu hádání u staročechů použil. 

Véstění stálo výše pouhého hádání. F^éi&y znamenaly dle nej- 
staršího glossaru: vaticinia, poStam carmma a véstéc byl vates, propheta 
fiviBM, ne tedy pouhý hádač, ale božský prorok. Jinače viděl prorok 
— věštec — v budoucnoust a jinače vidění své pronášel. U něho 
zajisté bylo vidění a vědem', tedy i umění na nejvyšším stupni, neboť 
věštcové byli i spolu básníkové. Byťby i přímého o tom svědectví 
nestálo, ač stojí, poučil by nás už pouhý rozum o tom že drahné vě- 
štectví se zakládati musilo na zvláštní navedem', á jelikož věštění bylo 
spolu básnění ve vyšším směru, tedy patmo že v pravěku u nás bás- 
nické jakés školy bylo jejíž vychovanci zvláštním vyučováním k účelům 
svým se uváděli. 

Soudíme že věštectví bylo obsáhlé umění a znamenitých na onen 
čas vědomostí požadovalo, ba že se v něm zrcadlil veškerý myšlenkový 
svět starobylý. Že věštění s básnictvím splynulo vyplývá z věci samé, 
nebof básnictví ve vyšším smyslu není nic jiného než viděni a yěstěm\ 
U tšech národů pravěkých se zakládal duševny život na poesii, a všecky 
kroky vyšší civílisace z básnického kruhu vystoupily. V básnickém 
zápalu nejen jiskry krásy ale i pravdy vznikaly. V básnickém rouchu 
vystoupaly b^e a obrazy života vůbec, první naučeni mravní i samy 
zákony.- Nebylo rozdvojení mezi duchem a přírodou, nebylo tedy 
odloučení vyšších zájmů životných a národních od přímo duchov- 
ných, a všem těmto zájmům sloužily věštby. Věštcové zvláátě povoláni 
byU mluviti k bohéňi slova milá, a lid zajisté uznával i vyšší původ 
projevem jejich. Vyslat ona také z vyšších poznáni než jakých v obec- 
ném lidu tenkráte bylo a zpěvy jejich se valně lišiti musilý od písni 
z lidu vyšlých. 

Ze zpěvů těchto vynikajíci jeden druh zvláStm' pozornost na se 
obraci, totiž zpěvy hrdinské. 

Vedle pěstování ideí jež mladistvému národu za nejposvátnější 
platily bylo žlutáváni jich proti cizím návalům bez odporu nejhlav- 
nější a nejvšeobecnější povinností všech soukmenovců. Vedle udržování 
jistého kruhu myšlenkového tedy — živý boj. Tuhý to boj kde nepřátelův 
neustále přibývalo, kde nový svět starému záhubou hrozil, kde se o 
zvráceni všech společenských a duševných poměrů jednalo. Nepřítel 



— 30 — 

dlouhým tahem v krajiny tdkl aby je hubil. Tu Sasici, tam jiní kme- 
nové němečtí jako dravci do země vpadávali lid v poroba nvád&jíce. 
Jediné vítězstvím udržeti mohl národ sebe a co nejdražSí mu bylo. Od 
vítězství záviselo udržení individuální jsoucnosti jeho. Pozbytím této 
byl by co národ vyhynouti musel jako jiní pobratřenci kolem něho 
hynuli. Vítězství ale jen bohové poskytnouti mohli věhlasem kněze a 
udatenstvím bojovníků. Co kněz ve válce ustanovil, to vládykovó 
v čele lidu provedli. Někdy kněze nebylo kde nebezpečenství hrozilo, 
zajel v cizinu y aneb zašel k otcem ostaví v dediné dietky svoje y tu 
vládykové sami válku podnikli vyvolivše jednoho ze svého středu, jemuž 
dáno bylo proti vraíiúnif za vůdce. To se stávalo snad i tenkráte 
když kněz pro válku nebyl. Tu se vládykové scházeli na místech osamě- 
lých, dostúpichu mýta středem lesa, poddchu si kolem praví ruce, tichými 
slovesy hovorichu. Úmluvy a porady jejich podobaly se spiknutím. 
Bylo potřebí udržeti zámysly své v tajnosti neboC bojovali patrně proti 
přemoci. Tu ovšem nutno zápalem nahraditi nedostatek hmotných sil. 
Nepřátelé hrozili zničemm a porobou již jen svrchovanou udatností 
odvrátiti lze bylo. Není tato však každému dána. Lidu obecnému, 
ba někdy i vládykům ne vždy poroba nad svobodou stála. Poroba 
přináší někdy pohodlí, boj pro neodvislost ale požaduje oběti a namá- 
hání sil. Většina lidí za pohodhm stoupá. Komu zdravie, komu drah 
zivótek, tomu v TcUerech milosti zdáti. Tu bylo nutno zbuditi zápal 
a zápalem udatenství. Ráznými příklady se oživiti musil zájem pro 
odboj , a rozehřáti cit pro svobodu. Zpěvy hrdinské k tomu sloužily. 
Kterak zpěvem se probuzoval národ toho Záboj velekrásným jest svě- 
dectvím. Povzbuzující takovéto písně byly při básnické své vznešeností 
téměř řečnickou spolu taktikou spůsobeny. Vše tu bylo pojímavosti 
lidu přiměřené, líčení dějů i pohnutek. Básníkům zpěvů těchto nebyla 
svoboda abstraktným jakýms ponětím leč právem osobným a základem 
všeho blahobytu. Pozbytím jí všecky interesy národu záhubě propadly. 
To se pevně vštípiti musilo mysli a smyslům předložiti tak živě, aby 
každý jednotlivec před očima viděl bídu která ho očekává a slovy zpěv- 
covými uchvácen zbraně se chopil. A jakžby se byl směle nevrhl v boj 
když se jim objevilo kterak nepřátelé vyzehajú dvory, chylice, a 
vSecko vyzehachu , stříebro zlato pobrachu i liovédce otehnachu ! Jak 
traviSka jim stupána cvziem kopytem! (Beneš Hermaiióv.) — Tu 
básník nevybouzel cit jakýs ideálny jakémuž méně přístupna bývá mysl 
obecná ale plastickým naznačením vypočítal přímo nehody ježto kaž- 
dému hrozily. A ještě živěji a básničtěji to učinil zpěvec Záboje, starší 
věkem než onen a protož i svěžejší. Ten již všech interessů se dotknul 
jež způsobný byly celým národem pohnouti , náboženství , svobodyt 



— 31 — 

jazylft a blahobytu. ,,1 přijde cuzí úsUno v dSdÁnu, i cuzimi slovy 
tapwiidcu I kok 8Í zdie v cuzej vlasti ot jutra po veí^er, tako bí sS 
zdieii dietkám i íenám. 1 jedinu drulu nám imieti po ptiti vsej 
B Vesny po Morami, I vyhdnie z hájev vsě krakuje, i kácí bozi 
v cuzej vlasti^ takým se JdanSti zdí i jim obScati obít, I nesmSchu sS biti 
v }5do před boJiyy ni v súmrky jim dávati jiesti. Kamo otčik dáváSe 
krmi bokám, kamo k něm hlásali ckodíváíe, posíkaohu vsě drva i 
rczhmiichu vsi boky .... A podobně i čestmir. Nepřítel pustil meó 
i ohefi v krajiny. Ájta s( vale dým po dádinách! I po dSdináck 
stenánie ialostivýek klasóv! Kto selže dědiny t I kto rozplaka vaše 
hlasy f • . . • Eruvoj íkaredý oteknááe naSe stáda i sdiese kofe v dědi* 
náck ohněm i meiem^ Vsě co plzno biese, potře jeko zloba krutá '^ 

Jeví se ta nápadně věcnatý r&z názorné plastiky při směru přímo 
ideálnem. S živou takovouto plastikou se potkáváme u všech staro- 
bylých básníků všech národů , ale jiný všady útvar, světlo a barvy. ') 
Povaha národní a ráz místiiý rozhodnými jsou toho živly. Ráz ten 
místný dovoluje nám stopovati na mnoze přímo i děje v básních Ruk. 
Kr. obsažené, a z nazírání v tu samou přírodu vůbec vyšlo i příbuzné 
ji zobrazování. Příbuznost tato ze všech hrdinských zpěvů staročeských 
vyzirá. Jakož jedna příroda kolem nich a jeden všeobecný hlavní 
zájem takž i v nich jeden ráz osobný a jedna téměř duše! Některé ale 
obrazy^ a obraty se v nich opětují spůsobem takovým že na starší ještě 
vzory poukazují jež z těch samých základných podmínek národního bás- 
nictvi vyšly a sotvy se as mine pravdy kdož přisvědčí důmínce že 
básně nás došlé jen odleskem a ohlasem jsou drahnějších ještě plodů 
podobných. Ba Záboj přímo poukazuje na staršího Lumíra, jakož 
Libušin soud na vyučování věštbám vítězovým, na školu tedy které už 
dříve stálo. Co vlastně tyto věštby vítězové byly o tom se nám i 
důkladných mínění i přímého svědectví dostalo. ^) Jiná jest ale otázka 
jak daleko vyučováni toto zasahovalo a jak dlouho trvalo. 

Starobylé básnictvi české nás poukazuje na dvě hlavní doby svého 
vývinu. Každá ta doba zvláštními se značuje zájmy jež v básnických 
plodech jejich charakteristicky vystupují. Jakého as rázu byl kruh 
baBDÍ doby první toho se domysliti lze z kruhu doby druhé. 

Veškeré starobylé básnictví se zakládalo na národní zájmy. Ja- 
kové tyto zájmy byly takový i básnický ohlas. Příchod praotců našich 
do zemí těchto se značoval výbojem. Po upevněni se na domácí půdě 
muflila nastati doba vniterního se uspořádání jež se u pohanů našich 
nestávalo po vůli lidí ale po vůli bohův. Poměry společenské se tedy 
řídily dle náboženských názorů. Základ názorů těchto byl už v nej- 
siajr&ich časech položen a všem slovanským kmenům společný. Udržel 



— 32 — 

se tedy při kmenech i pó rozchodu jich, jen že pří novém 5e usídleni 
znoyn se rozvinoval z původních svýcTi kořenu. O rozvinování takové 
pečovati mus3i ti jižto vůbec o národ pečovali. Duchovný život a 
působeni pěstovatelů jeho tedy směřovati musilo na oživení náboženství, 
tohoto nejdůležitějšího národního zájmu, nebot byla doba kde směr 
nábožienský vůbec nadvládal. Odkud by se byla pozdnější pevná* ponětí 
o bozích a povaze jejich vzala kdyby už dříve sq byla neustanovila? — - 
Náboženství ale se chovalo* v bájích, doba nového vývinu jeho v národě 
byla tedy v hlavní své podstatě dobou báječnou a dá se souditi že i 
básnictví tenkráte báječnou svou prožilo dobu, a že v bájích se veSken 
duchovný život náš ustřeďoval a jimi ustanovoval. Došlé nás básně 
padají ale do času kde život tento už zase k ůp^u se skláněl dorá- 
žením živlů cizích, kde národ novými, nad jsoucností jeho rozhodují- 
cími poměry podněcován na novou připravující se historickou půdu pře- 
cházel. Báječný okres byl už vyplněn, náboženství v bezprostřední život 
bylo vešlo. Ba nejstarší z našich básní, LibuSin soud padá jako do sklonku 
první té doby v kteréž se národ uvxútř byl uspořádal po zákonu víkozizných 
bogóv. Boj jenž v druhé době přímo krvavou pokračoval dráhou, jeví se 
v Lib. Soudu na sociální půdě. Již se spůsobem cizím nakažoval ustano- 
vený mray, a rušil se hotový zákon domácí. Jelikož zákon ten a mrav 
z náboženských vyplýval názorů, tedy i v dobách z nichž byť i nej- 
starší nám známé zpěvy, jako Záboj a Čestmír pocházejí náboženské 
poměry už vesměs byly ustálené. Protož kde tyto zpěvy bohův se s 
dotýkají s plným již uvědoměním poměrů jejich to činí a s pevnými 
už ponětími o bytosti bohův vystupují. Nelze se tedy diviti že báječný, 
ráz v nich na popředí nestoupá. Báječná doba byla ve vyšších kru- 
zích už odbyta, báje se staly dogmami, kolujíce napotom ještě mnohem 
déle v kruzích nižších, zprv zajisté v původní své obdobě později snad 
rhytmu zbaveny co pověsti a zkazky. Ležíf však v přirozenosti věci 
že v dříve spůsobených věštbách vítězových na něž Libušin soud 
poukazuje, báječný ráz značněji vystupoval, že vůbec nejstarší věštby 
v báječném se otáčely kruhu, ba snad bohové sami byli první vítězové 
o nichž pmií věštby se spůsobily. Zdaliž tomu tak nebývalo u všech 
starověkých národů, a zdaliž vítězní bohatýrové pozemští mezi bohy se 
nekladli? Nejen okres takovýchto bájí byl národu posvátný, alej spůsob 
jakým se mu podávaly v obzvláštní se chovati musil vážnosti. Kdykoliv se 
tedy o to jednalo aby věc jakás důležitá v podobné vážnosti se udržela, 
vždy bylo potřebí i podobných prostředků k tomu používati. Jedna 
z nejdůležitějších věcí v životě národním jsou ale zákony. Jim zfiýisté 
nutno bylo vystoupiti s velikou mocností morální a udržovati se v nej- 
větší úctě v národě. Nelze bylo aby co pouhé výmysly jednotlivců 



— 33 — 



T n&rodi platfly jež zachov&vati od dobré vůle závisí. Mosily pova. 
žOYány býti co vyfilé z vůle bohův, a musily se objevoval Uda spů- 
sobem vzneienýcli a posvátných mu véátb. Byly sice zaznamenány 
v deMeh fravodainých, ale názorné objevem' a vykládáni jich nemohlo 
ae jináéé stávali nežli příklady živými , jelikož onen čas nebyl doboa 
yýUada filosofických. PřOdady takové, z života vzaty, jež vypravovaly 
o přech jakýmiž zákon a vůle bohův se rašila byly přímo historickými 
aéalostmi v národě. Stávaly se tedy neméně obsahem véStb jako báje, 
a vélečob skntky bohatýrů. NemělyC věra zákony a řád v nich nve-^ 
děný men&í do sebe důležitost pro národ nežli vSe ostatní tehdejftí jim 
y podstatě příbuzné zájmy. Máme toho v Libušinu soudu přiklad jeden, 
ale pochybujem že by jediný byl býval. 

Protož se domníváme že viítby vitSzové o nichž v.LibuSinu soudu 
zmínka se činí pocházely z časů nejstarších kde vyááí výkony ducha 
toliko v jednom a to básnickém střediSti splývaly, a že věStby tyto 
▼eSkerý drah náboženských, socialných a politických zájmů v sobě 
chovaly a že obsah jejich dle povahy časů se měnil. 

Dá se domýšleti že původně vSecky z báječného kruhu vySly, a 
že původní jim vyučování náboženský mělo směr. Stopy původního 
toha směru dají, se ve všech na nás došlých básních slediti ač čím dále 
dm více v pozadí, až konečně jako posledním skvělým zablesknutím 
zbasínigící lampy v Jaroslavu zas se živěji objevily jako odsvit původ- 
ního mythidLého směru. 

Libušin soud se celý zakládá na zákon z bohův vyšlý. Soud se 
koná jako náboženský jakýs obřad. — Záboj jenžto obsahem svým 
do zcda jiného kruhu padá oplývá téměř báječnými upomínkami. Též 
T Čestmíra ještě na mnoha místech se připomínají bohové a oběti jim 
dávané. Básně pak pozdější z křestanské doby podrževše celkem po* 
hanský ráz vyhnuly se už téměř docela náboženským připomínkám, 
vyjmatim toliko některých míst v nichž jméno boha přichází. Jen 
Jořcšlav zase předmětem^ svým poukázán byl na živější naznačeni 
▼ <diledn tomto. 

Soudíme tedy dále že původní vyučovám' věštbám vítězovým boho- 
služebným se konalo směrem a že první učitelové a první žákové školy 
této byli l)oho6lužebm'ci. Slovo toto bráti jest v širším smyslu než 
v jakém od novějších časů se bére. I kmetové v čele rodin i vlády- 
kove v čele vojsk tenkráte konali bohoslužby, i děvy jež při soudech 
držely desky prctvodatné a mef křivdy kdrajucí byly bohoslužebnice, 
nejvýše ale zajisté mezi nimi stáli věštcové sami. Jakož však z^vlá- 
ifků a kmeta nekaždý byl vyučen věštbám vítězovým, takž i z vy- 
učenců nekaidý by] už věštcem. Ale znalost věcí božských a pozem- 

3 



- S4 — 

skýob^ ntD&á jéS Vpšehrtidem pohybovalo ned&valo toliko dÍ8lo,^i08t 
ale i mocnosti protož se upírati nedá, že na Ty&tím uéeni ttmito čón 
dále tim yice i mladí vládykové i jiné duchem a okolnostmi porolané 
osoby se účaMfiovaly, a takž jakož škola o sobd takž zajisté i básni* 
ctvi v ní pěstované, novými napotom živly se osvěžovalo a obohacovalo. 
Školy podaly ovžem základy, ne však na jediných těchto zákla- 
dech se vyvinovalo básnictví. Povaha jeho sice nevzdalovala se od 
navedení a národm' barvitost svou podržovala, ráz v8ak jeho čiAovým 
odpovídal zájmům. Jak mile válečné interesy v popředí vystopovaly 
a vpády protivníku národ k odboji zbuzovaly tn spolu i hrdinské 
básnictví vždy nových nabývalo látek i pohnutek, a stará ákola básni- 
ckých věštců válečnými živly povzbuzena též sé značovati musiia. 
rázem takovým, totiž hrdinským* 

Kdy a kterak svůj počátek vzala škola v nížto věštbám vítězo- 
vým se vyučovalo o tom nelze bližších zpráv podali; že však přestala 
když věštby svou mocnost veřejného působem' pozbyly, to€ z věci samé 
vyplývá. Nelze též přímo ustanoviti dobu kdy věštby přestaly. Od 
uvedeAÍ křesťanství v Čechách až do úpbého jeho vítězství mnoho času 
uplynulo. Pohanská víra z veřejností vypuzena ještě dlouho v soukromí 
žila. IWalof ziyisté století než všecky háje bohům zasvěcené se vyse- 
kaly a všecky žertvy pohanské po krajích se zbořily. A i aapotom ještě 
nebylo pohanství z myslí lidských vyhubeno. Úloha tak nesmíniá dala 
se toliko vymřením několika pokolení provésti. Taktéž i věštby ještě 
v soukromí žily a tu a tam mezi národem se pěstovaly, kdežto kře- 
sCanství už panigícím se stalo náboženstvím a školy veřejné jen kře- 
sCanským naukám vyučovaly* Pod věštbami v užším smydu klesala 
půda, ale básnictví vystoupíc z kruhu báječného a hrdinským se zna- 
čujíc rázem, směrem svým čím dále tím více se odpoutávalo od pohanství 
při starém rázu na nové čelíc směry. 

Dá se souditi že křestanství hned prvnnn zde vystoupením pohan- 
ských Škol se zmocnilo, a nové zájmy své touto cestou co nejhorlivěji 
rozšiřovalo. Tu nebylo více řeči o věštbách vítězových! Poesie nebyla 
předmětem prmoh učitelů křestanských, ba záleželo těmto zvěstova- 
telům nové víry aby zpomínky pohanské se kde možná vyhladily, a tu 
zajisté i starobylé básnictví u veřejnosti místa postoupiti nuisilo novému 
evangelium. Snadněji se však eity ze srdce vyhladiti dají nežU zpomínky 
z paměti, a snadněji se lidé jednotliví přetvoří nežli celý národ. Noví 
oStelové hlásali nové učení ve školách i jinde, ale bývalí žákové starých 
škol nevšickni a nehned přeskočili do nového řádu. Žilo jiob zajisté 
dlouho ještě po dQEgíeh mimo veřejnost a měli i své příviienee a bylby 
napotom i pra»ia nová byla všady se uznala, přece eo ze tstaiého 



— 36 — 

dimjdn kn&sného vySlo kráaným zůstalo u TSeck ji|^ schopni byli 
básiáckého pojmutí. Takž staré básně se udržely v paměti, ba snad 
tím tnžeji a ouzkostlivěji se zachovávaly těmi kteří novým věcem 
nepřálL Udržely se co drahé památky jedněm, a drahým co vzory 
básBÍctvi jež nikdy nevymřelo v národě byiby i novým myšlénkám u 
veieJDOstí ustoupiti musilo. Školy věStb přestaly, ale stará básnická 
žkolfty pokud se jí značuje zvláitní ráz básnictví, se udržela. Ef estanství 
v prvním svém vystoupení nehned i nové jakés básnictví založilo, když 
pdL ale napotom nový spůsob básnění od západu do Čech zavítal tu 
vidy ještě zbývalo lidí v národním smyslu vychovaných jenž drahného 
rázu se pKdržeU, ba mnozí přímo z odporu proti novotám. Že odpor 
takový u valné částky české šlechty nemalého nalézal ohlasu, o tom 
každý téměř list dějin našich svědčí, ba sahal odpor tento u mnohých 
oi k nedinti ke zřízení škol v novém duchu, jakž později ještě ukážeme. 

Objevením se nového spůsobu básnění nebyl starý spůsob ještě 
vyhlazen, a byfby i při velkém a skvělém dvoře Přemyslovců a jich 
přátel se byly zpěvy německých rytířských básníků a jich českých 
oidedovmlLá veškeré půdy zmocnily, zbývalo ještě menších vládyckých 
dvoica po Čechách dosti kam pražská tato móda co panovnice nevešla, 
ba byloC povždy mužů v cechách, a za oněch časů i celých rodů jenž 
se hoilivě zasazovali proti všemu co cizotou zapáchalo. Domácí mrav, 
Bf&sohj a jazyk vší moci svou střežíce nedali mu hynouti když v nitru 
a zevnitř nebezpečenství mu hrozila. A nebyly to osoby z obecného 
lidu leč výše postavené a výše vzdělané v nichž myšlénka národnosti 
a vlastenectví působlivých zastavatelů nacházela. Mezi těmi zajisté nej- 
déle se udržoval národní ráz neporušený, a taktéž i obliba na plodech 
básnických ryze národních, a z jejich středu bez pochyby vyšli básm'- 
kove jižto vySší svou vzdělanost, smyslem' a ráz z národních čerpali 
podáníy vychováni byvše a vyučováni pěstiteli drahných věštb vítězo- 
vých. Navzdor tomu že živel z něhož tvorci tato síla básnická původ- 
ního a právě národního rázu nabývala už za časů Kosmasových půdy 
ztrácel, údržeb, se předce poesie tato v cechách až do druhé polovice 
tiináctého věku. Zprv křesCanství a rozšiřující se s nim latina, napotom 
povstávigíci města a zmáhající se jimi němčina podrývaly půdu tohoto 
dmlm básnictví. Ono však na venkově se rodilo u vzdálenosti od neryzé 
Prahy a od pokažených cizotou měst 

Yaduch jenž ze všech básni těch vane jest svěží, venkovský. Byly 
spusobeny u pohledu na zelené lesy, na pestré pahorky, vyrostly na 
tomtéž kmenu jako písně lidu, leč na jiných větvích a nebyly písněmi 
z lidiL Národní básníkové vyrůstají z národní půdy; jest však rozdílu 
v pěstováni rostlin* Taktéž kruh rozpravných básní Rukopisu Kralo- 

3* 



— 36 — 

dvorského do obora národního básnictví patří, líSic se však od prosto- 
národního i směrem i vyvedením. Nebyly tedy školské a umélé 
v nynějším smyslu slova. Umělost školská předpokládá jistou methodu 
na theorickém navedení spočívající. Spůsob starobylého básněm' však 
nevyšel z pravidel formálních ale z názorů původních. Drahná škola 
vyučovala názorům a pojímáním přírody a života nikoliv ale theorii 
básnických forem, ona nalazovala mysl a budila ruch v tom komuž 
přírodou byl vštípen, ale neučila pouze dělati verše dle toho a onoho 
výměru jakož později se stávalo poznáním latinských a řeckých vzorů. 
KřesCanské napotom školy v prvopočátku docela jiným sloužíce zájmům 
dokonce se nezanášely básnictvím takže o školském navedení k němu 
řeči nebylo. Když pak kruh učení jejich se rozšířil nestalo se to 
v duchu národnosti ale v duchu latinismu a panující tenkráte methody 
skolastické. Básníkové tedy byli odkázáni na vlastní svůj ruch, na' 
přírodu která je objímala a na staré domácí vzory. jež k novému plo- 
zení je probouzely. 

Z rozličných potud uveřejněných míněni o původu básní rukopisu 
Kralodvorského uvedeme zde ještě následující: „Kdo jich původ do 
dvanáctého a třináctého století klade, nemůže jinače mysliti než že jich 
skladatelé staré pověsti v lidu kolující básnicky zpracovali jako to 
Kosmas po kronikářsku byl učinil. Kdo však na^e zpěvy považuje za 
písně národní, podobné k mužským písm'm srbským s nimiž největší 
obdobu mají, nemůže nikterak tak mladý původ a takový jich poměr 
připustiti. Stěžejní tedy otázka v tom ohledu se zakládá na povaze 
básní těchto.^^ — Jinde ale zase psáno že mimo rozměr není shody 
s epickými písněmi Srbův. „Jmenovitě scházejí zpěvům českým ony 
obrazné úvody, které v srbských tak velice jsou obh^beny. I stáJé 
poetické výrazy ve zpěvich českých skoro docela se liší od výrazu 
takových ve zpěvich srbských a rusinských. Veliká naproti tomu jest 
shoda písni lyrických Kr. R. s písněmi srbskými i rusinskými což patrné 
svědči nejen o velikém stáři jejich, ale i o tom že jsou to písně národní, 
tak národní jako ty kteréž posud mezi lidem naším kolují. Původem 
tím hlavně se dělí písně lyrické od epických, kteréž patrně skládány 
byly od zpěvcův cvičených, podobných slepcům rusinským a srbským.** 
A pak jinde zase: „Až do třináctého století žili u nás básníci, podobni 
slepcům rusinským a srbským , kteříž odchováni jsouce zpěvy od staro- 
dávna podáním ústným, později i písemným chráněnými, opěvovali slavné 
děje svého národu.** 

Že byli básníkové epických plodů Ruk. Kr. lidé cvičení a zvláŠté 
vzdělaní na to ovšem básně samy poukazují, nebot se v nich Učí život 
veřejný i patriarchální spůsobem jaký se valně Uší od spůsobu obecného 



— 37 - 

byt i básnícibo lidn. Jsonf poznání a spnsob jich projevem jakýž nevy- 
ch&zi z pouhého nadání ale spoln z vědomostí. Že za onědi drahných 
éasa vySfií tnda společnosti blíže vzdělanosti stála nežli nižší to netřeba 
teprv osvědčovati. Není tím vSak vyřknuto jakoby z nižSí třídy nikdo 
nebyl k vyfiSí vzdělanosti nepostoupil. Zajimavé jest i v tomto ohledu 
stopováni starobylých našich básni národního rázu. Přísně však je sto- 
povati dle jednotlivých všech tahů, ba slov, podléhá velké obtíži. Dostaly 
se nám ve sbírce jižto uspůsobil milovník některý starého národního 
básnictví za časů Václava 11., a nelze pochybovati že forma jich namnoze 
už byla změněna podáním a opisováním. Vmísily se tu. zajisté některé 
novější názvy a ledacos se zjinačilo jakž u všech starých literárních 
památek se jeví které nás ve více opisech došly jež mezi sebou nejen 
pouhými slovy ale i vynechámm a přidáváním celých vět od sebe se liší. 
Nejstarší památka básnictví českého jsou dva zlomky z nichžto první 
toliko devět druhý pak sto a dvanácte veršů v sobě zavírá. Oba tyto 
zlomky pojednávají o právních poměrech. Prvním zlomkem se končí 
větší báseft a zdá se že celý zpěv se vztahoval ku sporu o právo rodinné. 
Ci snad sám zákon v básni byl uveden k němuž Libtufin Soud, druhý 
to neukončený zlomek jako živý příklad byl přidán? či snad oba ty 
zlomky k většímu kruhu básní přináleží, spůsobených k vyobrazení 
zákonných poměrů, jimiž národ uveden měl býti ku poznání pravdy 
(práva) a veřejného zastávání spravedlnosti? Domýšlelo se také že 
Libušin Soud do oboru historických básni patří a s událostí kterou 
zlomek tento končí, kde Libuše sudství se vzdá ku prospěchu muže 
,jký by vládl po idésniř^ teprv pravý její obsah vystupuje. — Na vše- 
fiké takové otázky jen dumínkami odpovídati lze. Nám nejblíže stoji 
to co básefi přímo před oči klade, totiž didaktický její směr. Nebylaby 
básní kdyby pouhou základní myšlénku v holém jen příkladu byla podala. 
Takž ale skutečně se jeví myšlénka právní v rouše věšteckém, příklad 
básnicky pojatý, myšlénkou národnosti proniknutý a celou povahou pro- 
vedení na nejstarší dobu ukazující. • 9 

LibuSin Soud jedná o rozepři mezi dvěma bratry jež o dědictví 
po otci se svadili. ChrudoŠ bratr starší co prvorozenec dle spůsobu 
německého přivlastniti si chtěl všecku pozůstalost čemuž mladSi odpo- 
roval. Bozepře se vedla před shromážděným soudem zemským u pří- 
tomnosti kněžny Libuše, kmetů, lechů a vládyků. Rozhodlo se po 
domácím právnueboC f,nechvalno nám v Némcíck ishat pravdu, unás 
pravda po zákonu svatu, ju^e prinesechu otci naši. . . .'* Oba bratří 
měli společně vládnouti jměním. ChrudoS nespokojen s rozsudkem po- 
haněl kněžnu, jež se pak projevila že nebude více souditi svády. ,;Vy- 
známný to úkaz ze první památka národní naéi literatury se týká 



— 38 — 

I 

sváru dvou hraiří z nichš jeden némeckýníy druhý dowmtikým prá^ 
vem souzen hýti chtěL Dále stopovati lze v Záhoji, BeneH, LudiH 
livly toho sporu národního jen£ vUbec v déjiúách našich vdký d 
trvalý hyV^ Ale i mimo to poskytaje b&seň tato tak mnohostramiýcli 
výhledů do starobylosti na&i že přímo osvětluje dobu o kteréž nám dějiny 
před tím jen málo vypravovaly. Především nám zde záleží na bás- 
nické její povaze a tn hned v pnnoích verSích se jeví ráz národní^ 
obrazem z přírody vzatým a tak básnicky vylíčeným že povolání skla- 
datelovo k poesii přímo jím se osvědčuje. Táže se Vltavy „co rmontí 
vodu stříbropěnnott ? Zda ji lítá bouře rozvlnila, oblak Sirého nebe 
sesypavši, hlavy zelených hor opláknnvSi a zlatopískou vypláknnvSi 
hlínu? A odpovídá Vltava na to: 

Koko bych jáz vody nemútUa, 

kegdy si vadita rodná bratry, 

rodná bratry o dědiny otnéf 
SouciCuje zde příroda s lidským osudem, rmoutí se řeka nad nepři- 
rozeným poměrem mezi bratry. Dále pak „přiletěla družná vlaštovice, 
sedla na rozložité okénce v Libušině zlatém sídle, skvělém Vyšehradě, 
a běduje i naříká smutně.** — Pravěkého původu jest obraz tento po 
ptácích návěští dávati, a že často se ho užívalo tudy i do pořekadla 
přešel: Dozvídati se po ptdSku. V Rukopise Král. skřivánek má 
poslem býti dívce. Zde v L. S. znamená vlaštovice sestru ot Otavy 
krivy kde sídlil Chrudoš přispěvši na Vyšehrad s poselstvím a tu 

Kdy se slyše jejá rodná sestra, 

rodná sestra v Libušini dvoře, 

sprosi kníšnu utr Vyiegradí 

na popravu ustaviti pravdu, 

i pognati bratry jejá oba 

i súditi ima po zákonu, 
Vyzírá z toho srdečné účastenství sester na osudech bratří za časů 
patriarchalných náhledů o příbuzenstvu. Vidíme zde kterak nad sporem 
mezi bratry Vltava se rmoutí a kterak sestry neváhají o vyrovnání se 
staratí. Ve 'zpěvích a pověstech slovanských se přečasto líčí úzké k sobe 
přilnuti bratrů a sester a u Jihoslovanů kde patriarchalni spůsoby se 
nejdéle uchovaly ozývá se též poměr tento nejčastěji. Takž bájí jedna 
z pověstí srbských že dívka mladá hořem po ztrátě bratra v žežulku 
se proměnila. Jiná ztratíc bratra oči si vyloupala; novější pak jedna 
píseň želí „že není jak bývalo," dávnot tomu co ítisti nemáme, co 

brat na bratra me^em dohání, sestra co seatřice oSavpvávát 

Básnický ráz se hlavně jeví individualisováním ponětí všeobecných; 
co symbolicky a jinotajitelně se projeviti nedá to aspoň výhradnou svou 



— 39 — 

huritostí o básnicktei pojnratí svéddí. Knéžna vypraví posly na rozličná 
místa ^ každé to místo jest zvláStě naznačené. 

Káže kněžna vypraviti posly 

po Svatodav od Livbice hieU 

idé'ÍB sá dúbraviny uné, 

po Lintobor s Doln-oslavska cfaimca 

ide-íe Orlicu Labe pije, '' 

po Ratiboř ot gor Krkonoši, 

ide-še Trut -pogubi saň liutu,. 

po Radovan ot Kamena Mosta^ 

po Jarožir ot brd vltoréSnýchy 

po Strezibor ot Sázavy ladný 

po Samprod se Mše strebronosné. . . . 
A charakteristická tato naznačení se zakládají na skutečný místný 
rás činož básník vedle taktu svého i znalost poměra objevil. Livbice 
(nyní Libice blíže Poděbrad) bývalé sídlo mocných Lechů SlavmlLŮ 
(rodiSté 6V. Vojtěcha), dúbraviny uné (dobré, výtečné) jimiž Liubice 
se yyziiamenávaly. Dobroslavský chlumec jest Králové &adec od zakla- 
datele Dobroslava tak nazvaný, kde řeka Orlice v Labe vtéká. Trui 
pak dal jméno městu Trutnovu u hor KrkonoSských, kteréžto město 
v štita svém nese saň. Byl-li Trut historická osoba čili jak Rakověcký 
soudí mythická, o tom zde rozhodnouti nelze; zdali však Trut, Krok 
a Krak jedna a tatéž mythická osoba byli — slovanský Herkules neb 
Hermes, — jak Rakověcký dále soudil, není posud úplně vyjasněno. 
Jisté však jest že o Tmtovi už tenkráte kolovaly pověsti aneb docela 
tféivh bylo o hrdinském jeho skutku na kterýž básník L. S« pomýSleL 
— Kamraý most byl tenkráte ještě vzácností. Přichází t^ž v Spiti- 
gnéroTé listu nadadm probožtství Litoměřického. — Ot brd vltoréXných 
to jest od vrchů. Podbrdský kraj býval někdy díl nynějSího Beroun- 
Aého, 8 jehož vysokých hor jarní potokové vycházejí.') Sázavu pak 
jmenuje ladnou. Mži sttíbronosnou. — Takž každý předmět svým vlast- 
ním výhradným rázem stručně a drasticky jest naznačen. Takováto 
dn»tičnost vůbec charakteristickou jest známkou starobylých národních 
bá«DÍ a jí hlavně se líěí tyto ode druhů po cizích vzorech spůsobených, 
jenžto roEvIáčností nanmoze nechutnou se vyznamenávají. Této drastič- 
noflti véren zastal básník i tam kde mu překypující vášeň líčiti bylo, 
podaje dojemný a přímo úchvatný obra^ když Ghrudoi nespokojen s roz- 
sa&em ystanul 

fíS sě jemu rozti po útrob f, 

traseehu se liutostiu vsi údi, 

máchnu rukú^ zarve jarým túretn: 



— 40 — 

Qore ptencem^ k nimríé zmtja tmon, 

gore muiem, im-že íena vládě í 

múzu vlasti muíem zapodobno: 

prvencu dědinu dáti pravda. 
Vnitemi náraživé pohnati vnějšími zde se jeví tahy, myšlénka 
v plastickém vystopuje útvaru. Není tu rozebírám' psychologického 
processu, leč názorné jeho z nitra na venek vystoupem^ není tu rozjí- 
mání o stavu nakvaSence leč přímo stav tento sám v působení jeho na 
ůstrojnost. — Takž i vSecka epitheta v L. S. uvádějí k stručné té 
plastičnosti u vylíčení povahy podstatného předmětu aby na patřičných 
místech jedmm téměř slovem za dost se učinilo bud básnickému nala- 
děni buď věcnatému naznačení. Vltava mátí vodu strébropénu — bouře 
jest livitay nebe ěíré^ hory zděné, Otava hňva zlatonosná, vlast íimd 
(úrodná), vlašCovica drulná, slavný YySehrád jest zlatým sídlem kněžny; 
vrchy jsou v letS říSné, atd. Nejvýznamnější jsou nám ale desky pra- 
voiatriéf flameu pravdozvesten a svatocúdná voda, jimiž se nám některé 
nejduležitějáí poměry drahnověkéha života vyjasňují. Vidíme totiž že 
zákony byly v deskách zaznamenány, a že zkoužka nevinnosti ohněm 
a vodou praotcům našim v obyčeji byla. A na tomtéž místě se jeví 
i dvi víglasní divě vyuSeni véěSbám vUézovým^ jejichžto vystoupením 
a naznačením' se hluboký náhled do starobylosti české a příležitost ku 
podstatným důmínkám skoumatelům drahných věků poskytuje. — 

Že L. S. ukončen se nám nedostal tudy nejisto udati zdali epický 
aneb didaktický směr v básni této nadvládal. Pravdě podobno jest že 
vyřknutím starodávného práva národmho se ukončil zpěv, jakož předešlý 
zlomek „Sněmy** a tu by domnění naše se ovšem potvrdilo že kruhem 
příkladu na spusob věštb básnicky pojmutých a vylíčených drahné záko- 
nodárství se národu vštípiti mělo. Podle povahy zlomku který nás došel 
máme za to že směr L. S. byl didaktický, a že jakož u všech národů 
jenž svou dobu individuahii vzdělanosti za pravěků prožili takž i u 
Čechů se nacházely osoby věhlasné, jimž básnictví nejen k oslaveni 
hrdinských skutků, ale i ku vzdělání všeobecnému, k rozšířeni vědo- 
mostí vůbec a znalosti zákonů zvláště sloužilo. — Jest zvláštm' ohled 
bráti na předmětný spůsob jakým básník myšlénku pojal a podal 
která tolikerých živlů k podnětnému pojmuti a naznačeni v sobě 
chová že by novověký básník ani s to nebyl, jim se vyhnouti. Pilným 
nahlédnutím do L. S. se objeví že ráz zpěvu toho jest téměř dra^ 
matický a jediné takovým spůsobem se dala sociální otázka o jaké 
L. S. pojednává provésti za času kde abstraktně pojmuti a lícem' ani 
v duchu času ani v duchu národu neleželo. A proto také, že sociální 
myšlénka z L. S. vstříc nám stupuje domnívati se nám jest že báseft 



- 41 - . 

tato neyyíla z pouhého naladěni' okamžitého jako pisné lidu, ale z úmyslu, 
a ie tvůrce její nebyl prostonárodm pěvec ale vzdělaný, místných a časo- 
vých poměru zkušený zpěvec jemuž hlavně o směii se jednalo, v úctě a 
platnosti udržeti zákon domád a proodu po zákonu svatu. — PadáC 
tedy báseá do času kde cizí živlové podžirati počali spůsoby domácí a 
objevuje se ji spor tento na sociální půdě jako v jiných zpévích doby 
léto na válečné. Že ráz L. S. od jiných časem mu blízkých plodů básni- 
ckých se liší, zvláště od nejbližiího mu Z^boje to nejen v směru ale i 
v samé látce leží. Látka sama sebou neposkytuje podnět k básnickému 
rozevřeni, kdyby básník zvláště umělý k zvláštnímu účelu se jí byl 
neoehopil a básnickou jiskrou ji nenadchnul. Hrdinství bohatýrů, boje 
o svobodu a národnost, pestré střídající se v nich události obklíčeny živou 
fioadtíd přírodou byly tenkráte přípravnou půdou k hrdinskému bás- 
nictn. Sotvy by byl zpěvec pouhý spor dvou bratři o dědictví k zpra- 
cováni sobě vyvolil kdyby zvláštním k tomu úmyslem byl povzbuz^ 
nebýval úmyslem na jakýž by prostonárodní zpěvec oněch časů sotvy 
byl dopadl a jejžby sotvy tak uměle byl provedl i při nevšedním jinak 
nadáni. O ' 

Docela jiný obraz nám poskytuje zpěv o Záhoji a Slavoji, ,Jedna 
% nejkrásnějších památek staročeského básnictví národního/' — V m' 
zajisté moci skalné řeky valí se proud poesie i zrcadlí se v něm příroda 
i život dávnověký v původm' své svěžestí. Co jiné zpěvy vyhlášené 
jiným jsou národům, to nám jest Záboj, nejskvělejší hvězda na šerém 
nebi dávnověkosti naši, v niž téměř všecka sila a všecka svěžest se 
ostřeďige kterou v ostatních nás došlých básních Rukopisu Kralodvor- 
Aého nalézáme. Spůsob vypravování jest velkolepý, ve všech jedno- 
tlivostech provedený a každému zjevu zvláště tak přiměřený že z něho 
vyzírá nejen nápadná bujarost. rozeného a velezkušeného básníka ale i 
veliká jeho umělost u ovládání formy. F. Nebeský praví ve svém 
pojednáni o R. Kr.: „Nejdůležitější ze všech básní Kralodvorských je 
bez odporu zpěv o Záboji, a to nejen pro své velebné stáří, původein 
svým do šerých praďějin sahající, nýbrž i pro svou cenu básnickou. 
Sila původního básnictví národního nejeví se nám zajisté v žádném 
jiném zpěvu Kralodvorském s takovou překypující bujností a svěží 
jarosti jako tn. Bouříc místy mocí neukrotítekiou. — A jaký rozsah 
čiti! Od pláče holubičiho a zármutku nejhlubšího až k zuření války 
neskrotnému a k nejhlučnějšímu jásáni vítězoslavnému. Jaká rozmani- 
tost výjevů a obrazů! Tu Záboj se skály s nejhlubším žalem přes černé 
lesy po. vlastech porobených se ohlížející, tu jak bouře do bitvy se řítící. 
Diviti se musíme, jaké bohatství a jaká síla ducha básnického ve zpěvu 
tomto fiooatředény jsoo. Kromě ceny poetické musí se však i hluboký 



— 42 — 

vjíněsm báane této pro mravopis národa naieho v dobách ptnákvnfA 
ifvážiti. A ta zajiaté se nám jeví tákovi nftledityost a jadraost, riboinMl 
a hřdimiost, taková úúk a jemná mysl, cit tak hluboký a vřelý, a taková 
láska' k vlasti a volnosti, že posnznjice podle básné vůbec áobUt jt^imi 
výtvorem a zrcadlem je, o duševním životě a původni povaze praotců 
naSich zajisté docela jiné míněni nabýti musíme, než jak je stranní a 
dílem zakrnělí kronisté líčí. Žasnouti muáme před túnto obrazem pra* 
věku českého a nevíme, zdali po bok jemu postaviti můžeme jiný 
z některé doby naSeho národu, v němž by v té míře síla ducha bás-- 
nického spojena byhi s myslí uělechtilou a jadrnou. Pťoto je nám 
báseň tato poklad největší. Otvírá nám průhled do pradávného života 
předků naSich od jinud docela neznámého, ano netoíeného. Jesti nám 
zajisté světlem ovíem jediným a osamělým v čiré tmě. Objasňuje nám 
poměry a spůsob života státního, společenského a mravního ve vlastí 
naší, o nichž se v nejdávnějších památkách naěich a i cizích žádná 
stopa nezachovala.** — 

A v skutku chvalořeč tato zasloužená jest a v ničem nepřehání* 
Ale jakož p. N. dobu podle básně posoudil, takž nám dovoleno buď 
pohlídnoutí na bá^eň se stanoviště doby v které as povstala. Děj 
o kterémž báseň jedná nen( zapsán v dějepisech, aspoň ne tak, aby se 
kdes přímo poukázalo na událost a osoby v hí jednající. ,4)le obyčej- 
ného výkladu vztahuje se tato báseň k bojům Čechů s Franky po zkáze 
říše Durinské r. 528 kdež Frankové krajiny pomohanské až k hranicím 
českým se 'zmocnili, anebo k pozdějším bojům, vedeným s nimi v týchž 
krajinách za krále Franského Dagoberta ok. r. 630.** (Šembera děj. ř. 
a lit českosl.) Tomek klade událost do doby 725—745 kde Frankové 
dobyli Bavory při čemž jim Slované pomáhali, kteroužto domněnka i 
rozličné tehdejší poměry historické podporují. Jelikož v nejstarších 
dobách pole českého jazyka daleko za hranice nynějších cech zasahovalo, 
může se i jeviště dotčené události mimo hranice cech hledati. Jinde 
zase boje Zábojem a Slavojem vedené se kladou v dobu Ludvíka 
Německého k. r. 849 aneb v dobu Karla Velikého k« r. 805 neb 806, 
, Jjéta 805 vtrhlo vojsko firanské do Čech, opanovalo značnou část země 
i jalo se křesťanství mocně uvozovati. Pohanští cechové sebravše 
se v lesích, když se dosti silnými býti pocítili, udeřili pod zprávou 
Záboje a Slavoje na Franky a zabivše vůdce jejich Ludvika (Luděka) 
ze země je vypudili.** (J. Jireček Anťhologie, ') 

Z povahy básně samé zřejmě vysvítá že na historickou událost 
se zakládá a že i sama v drahných dobách pohanských původ svůj 
vzala, za časův kde česká země čirými lesy ještě pokryta b;^; ba 
celou báseň provívá svěží téměř výdech hvozdů v jejichž šeru jakoby 



— 43 — 

b^ nspofiobena byla n poUeda na modré vrchy. Vůbec se v ni 
jeví viady příroda v panenském jeStě stavu, a nehody nepřítelem na 
dffod uvedené jiné a jinače se zde líčí nežli v pozdějších hrdinských 
spévich R. K., ba d4 se říci že vySáích zájma se dotýkají. Zde není 
řefi o zafilapání polí, o pobrání zboží. V přímo hrdinském naladění 
neděje se zmínka o mSení idyBického stavu. Váe tu velkolepé i příroda 
i élovék a zájmy jeho. Pohledněme z prv v jakých krajinách se koná 
déj. 8 íma lesa vystupuje skála, na skálu vy^tápí sUný Záhy, 
ábeitá krajiny na vsí strany, zamútí séf ot krajin ote vséch — kra- 
jina pnsobf dojem na Záboje, on zastená pláSerrí Jiolubiným, až my- 
Sénka odvážlivá v něm procitne i vzckopi sS vzhoru jako jden doUfv 
lesem, lesem dlúhopustým bystro spécháie ot můře k mužu^ sděluje 
jim tajný úmysl svůj. A když za dnem třetiem luna v noci bieíe, 
sejdou se mužové v les Srn a Záboj otvede je v úval Muhokéko lesa, 
tam jim zazpívá píseň o porobě vlasti. Ráno pak mužové ke vsím 
stran á m hrachu si lesem, i po třetiem dni, kehdy sé zatemniěe noc, 
bra sě Záboj v les, lesem za Žábo jem sbory — tamo k modru vrchu í 
Ot vreha k ranému sluncu, tamo les temen* Rozstápi si muistoo 
lesem . • . Uubinami lesóv k modru vrchu . . . Nastane boj. Koni řehci 
veSken les. • • Ženou se za nepřítelem, i mljechu rovni i hory i lesi • . . 
kuiie divá řeka, vlna za vlnu si vale . . . víe se hnáSe přes buřácú 
řeku, • • Tamo k iedým horám! tam dobúH nose pomsta. Nikde tu 
zmmky o dědinách, o místech obývaných. Jakoby lidu tu nebylo mimo 
bojormíky, a kudy se hnali po dny a noci, — jen lesy, hory a řeka! 
2UÍaIi zde doba v níž zpěv ten povstal nevyzírá i z přírody, i z povahy 
půdy na kteréž se děj konal? Básník ovSem twři obrazy a svobodně 
vyličaje prostoru na dž reky své staví, ale v tomto lícem' se zrcadlí 
právě čím nasycena jest obrazivost jeho neboC ona se dluží své ůdoby 
od přírody ji obkličující. Novějším básníkům ovšem jiné pomůcky při- 
spf^ly. Dočítali se toho aneb doslýchali o tom co sami přímo nikdy 
neuzřeli, a co daleko odlehlé jim bylo časem v to se vmysliti naučili 
mnohým cvičením a hojnými příklady. JíSř za oněch dob v kterýchž 
básníkovi 2iáboje i ostatní mimo krajinné obrazy se s onou živou prav- 
drvoetf podati mohly s jakovou je vylíčil nebylo takových pomůcek a 
takovďio spůsobu vpraveni se do poměrů neznámých. A jiné jest Učení 
poměra méně známých nežli takové jež v stejných podmínkách s líče- 
ným předmětem, se děje. Zde zajisté bezprostřednost názorů ze samých 
slov dýSe kdežto tamo umělé z nich sestavení vyzírá. A takováto bez- 
postřednost v celé naší básni se jeví. Skládal ji pohan, a to na sklonku 
čaaův kde jeStě zpěvem a věštbami se probouzel národ k boji. Nejsvě- 
téjSím zájmům jeho hrozila zkáza: jazyku, rodinným poměrům, i národní 



— 44 — 

bohové v nebezpečenství padli. ,,1 přijde cuzí úsUno v dSdinu i 
cuzími slovy zapovídá • . • t Jedinu dru£u nám imieti po puti všij 
z Vemy po Moranu. I vyhánie z hájev vsí krakuje, i kaci bozi 
v cuzej vlastíj takým si klanéH zdí i jim obicaH obét* Inesmíchu sí 
bíti v ídopřed bohy, niv súmrkyjim dávati jiestL Kamo otíUc dáváse 
krmí bohém, kamx) k ním hlásat chodíváíe, posikachu vsí drva i 
rozhrusichu vsí bohy* Vidíme zde že básník nejzevrabněji líčí záhnbn 
náboženství hrozící. I protivníku vstříc volá bojovník ,^ti'SÍ nám krw- 
šichu bohy, ti-sínám kácechu dřeva, i plaSichu krakuje z lesóv: bozi 
nám vícestvie dajúJ^ Na rašení poměra k bohům tedy hlavní akcent 
kladen i konec básně zní: „Tamo k vrchu pohřebat mrch, i dat pokrm 
bokovém, i tamo bohém spadám dat maiogtvie obíti a jim hlásat 
milých slov, i jim oruíie pobitých vrafiév" — 

Mát Záboj nejen vznešenou základní ideu ale zdá se přímo ten- 
denční básní býti. Jisté jest že spůsobena byla za časů zmáhajícího se 
křestanství. Básník vSemi plameny citn, všemi barvami obrazivosti své 
naznačoval >zajÍ8té čas jemu přítomný a poměry národu se přímo dotý- 
kající, použiv obrazu z minulosti v jakémž se i vlastní jeho doba 
zrcadlila. Byfby i dvé neb tré století mezi historickým dějem a mezi 
opěním jeho leželo, v poměrech jež osou byly celé té doby nemnoho se 
změnilo. Od těchi časů co výboje Němcův mimo obyčejné zájmy váleč- 
ných národů i myšlénka křesCanství podněcovala, co vedle zbraní se objevil 
kříž, až do těch dob kde sám kaét Vyšehradský pokřtíti se dal, ba i 
napotom ještě nějaký čas, jeden téměř mrak nad vlasti naší se vznášel 
tu a tam se protrhuje blesky krvavými. Pohanství s pravěkými svými 
názory a s velkolepou, hlubokou svou poesií jakáž vůbec v pantheismu 
spočívá na kterýž ono se zakládalo, vždy dále se vytlačovalo z vyjas- 
něných, více olidněných krajin do krajin odlehlejších ^ mezi hory a do 
šerých vzdálnějších lesů, kam hlasatelům nové víry méně snadný byl 
přístup a mocnost nové myšlénky teprv po překonání mnohých obtíží 
zasáhla. Snad už i kněz na Vyšehradě přestal býti otííkem pohanův, 
přestoupiv na křesCanství, snad už se jednalo o poslední rozhodné boje 
k nimž básm'k Záboje podněcoval! Prato se nezmiňuje o ústřední jakés 
vládě v zemi, buď snad že jí ještě nebylo za časů Záboje buď aby 
ukázal že se boj provésti dal i bez kněze, i jinými pro věc národu zaho- 
řelými vůdci, a takž aby podal zpěvem svým příklad k následování. 
Že zpěv spůsoben byl za dob kde už křesCanství v Čechách dále zasá- 
halo soudíme ze slov obícati obít — kterážto slova nebyla pohanům 
původním obyčejná a z toho, že Záboj na Vyšehrad i vsí vlasti při- 
pomíná, jimiž Lumír pohýbal. Byl tedy Vyšehrad slavným už místem ve 
vlasti. Nelze také opominouti že zde není provolám k boji jako v čest- 



— 45 — 

mini kde NelcUm káíe vHdti k vojnS, alebrž přímo spiknatim se při- 
pravuje válka, jehož hlava Záboj spécháie ot muíe h mužů, ot silná 
k nlnu po vsick^ vlasti. Krátká slova ke vsím skryto rSce, . • • 

Zárboj nejen ndatný byl bohatýr ale i zpěvec, zajisté jeden z oněch 
TSstců z jejichž krahá se zpominky na minnlé časy jakož i dávnověké 
zpěvy historické 9 zvěsti a pohanské bohoslnžebnictví nejživěji bylo 
ndižovalo, jemuž ono bezpochyby vůbec svěřeno bylo od národa. Známá 
byla zpěvci Záboje pověst o Lnmini a zajisté i jeho zpěvy. Lnmir 
tedy byl zpěvec jako Záboj , a básmk. Záboje byl též z pokolení věšt- 
c&y těchto. Snad přímo byl pohanským knězem bohoslužebníkem^ 
jelikož celon básní jeho provívá směr tohoto stavu jakoby s osudem 
národních bohův osud celého národu souvisel. — Pravěký byl spůsob 
zpěveni povzbuzovati k boji, a básmk. Záboje spůsobu toho použiv pří- 
kladem živým a povzbuzujícím ukázal kterak dříve se čimvalo a jak kolem 
zpěvte se shrnuli věnu k provedení zámyslu jeho. MělC on zajisté ten 
samý směr jako Záboj. Za časů Zábojových teprv na počátcích byl 
spor který za časů opěvatele jeho už široké objímal kruhy a ode dne 
ke dm hloubej v národ se vžíral. Snad o poslední rozhodné boje se 
jednalo aby staří bohové náxodm' zase k vládě se dostali. Látka básně 
tedy s pohnutkou k ní směrem docela splývala. Bylo v jistých ohledech 
v5e jak bývalo za Záboje jen nebezpečenství mezi tím ještě výše bylo 
vyrostlo, bylo tedy ukázati kterak se tenkráte povedlo zahnati nepřátele 
což podobným mužným odporem znovu by provésti se dalo. Nezdá se 
nám že básník pouze esthetickému ruchu svému za dost učiniti zamýšlel. 
k oslaveni bohatýrů minulosti, ba soudíme že směr jeho byl přímo ten- 
denční. Potřebí tu rázného, úchvatného lícem', obrazů silných a roz- 
vášněných. 

Básník nevypravuje o pohnutkách jaké k válce zvaly, nýbrž nechá 
vystoupiti zpěvce Záboje, ten vze varito zmtXno a nevykládaje život 
minulý stručně a rázně líčí nehody přítomné. Takž bývalo jindy, takž 
bylo i nym'. A když cit posluchačů svých naladil, tu pak i účinnost 
jejich probudí příkladem kterak dva mladíkové vycházievasta v les; tamo 
msEem i mlatem i oKepem uíista paíi, i kehdy dorosila hieíe paie 
jejú i jefú umy proti vrahem, i dorostachu druzi bratHéci, ajta vsi 
vyraziehu vz - vrahy y i by krutost jich baráce nebe, i v dídiny 
vráHíe si byvifie blahost. — Směr básníkův v takovýchto momentech 
byl přimé působeni na mysl. Líčemm stavu mysU se ale nade vše jiné 
jeví individnahu ráz zpěvcův. Vnější zjevy mohou si býti tu i tam 
podobné. S jak živou a zvláštní plastikou starobylí zpěvcové naši líčiti 
uměli každý výstup smyslný, na to mnohdykr^ už poukázáno, ale 
neméně se osvědčoval osobný jich ráz obražením stavu mysli. Obzvlášni* 



-46- 

to ziýisté stav kde básník nad ůpadem vlasti, nad ztrátou toho tnifiUi 
co mu nejmilejší v životě a nejsvétějdí! 

Zajímavé jest pozorováni spůsobů jakými rozliční básmleové hoře 
své projevovali. „Oplakávám rány národa svého," — volá Jeremití — 
s^ármutek sžírá mé srdce. . . O kéžby hlava má se vodon naplnila a 
potokami slzí se staly oči mé! Plakal bych dnem a nocí nad svým 
národem! Och, kéžby pouSt mne př^mola bych se samotnosti její ovinnl/* 
-7- A zpěvec Kaledonský pěje: ,,Zde sedím s hoří svoa a ^Ize očeká- 
vám ráno. . . Život máj ubíhá jako sen i chci spočívati zde při řece 
a v skalných ozvěnách ! Když noc na pahorky se snese a JEVuční se 
probudí. větrové, pozastaví se duch tnůj v bouři a oplakávati bude 
osud!'* — Záboj se nerozpouští v hořích, nevykládá svůj zármutek* 
„Ohsdra krajiny Tia vsé strany, zamúH sS ot krajin ote vsickj i zastená 
pldSem holubiným. Sedě dlúho i dlúho sS méHe, i vzchopí $e vzhfSru 
jako jelen . . . Záboj mlií v hlubokám svém zarmoucení — a přemýSli. 
Účinnost vítězi nad zármutkem. Kterak on bídu svého národa pojal 
o tom se projeví teprv v kruhu svých druhův pěje jim piesií z srdce 
najnížéje pohrúíena v hoři. Nepopisiýe jim ale své hoře ale přín[io 
pohnutky jimiž se zbudily a které i jimi pohaouti mají jako pohnaly 
jím, ne co pocity osobné ale co neštěstí celého národa. Líčí věc samu^ 
nikoli své o ní pomýšlení. «Báz předmětnosti tedy i zde nadvládá. A 
kterak pojmuli druhové zpěv jeho? Vizme zprv jak jiní básníkové 
podobný dojem líčily. V severní jedné Ságé^ praví Yarl k zpěvci : „Tvá 
slova jako ohnivý meč hlodají v útrobách mých a je rozněcují!*' — A 
Kaledonský zpěvec zpívá: „Jenmý byl zpěv tvůj ale smutný. Duie tvá 
jest jako duše Fingalova! Tys pěl a ona se skryla jako luna na západě 
když bouři tušíc v oblacích skryje krásnou svou tvář! Píseň tvá rozjaří 
mysl, i roztájí hoře jako mlhy když na umlklé se skláoí doly.*' — Do- 
cela jiný ráz má naše báseň do sebe. „Aj ty Záboju pijeS srdce 
k ardcu, péeňá z. středa hoře jako iMmir, ký dovy i péniem bieSepo- 
hýbal VyfeUrad i vaé vlasti; tako ty vné i vsiu braiř • . • Nepopisuje 
se tu zpěv leč působeni jeho. Tamo-li obrazy a porovnáními se líčil 
ta€ zde zajisté mocnost jeho účinkem se obrazuje. Účinek ten jest 
povstam' k bojL 

Popisovám' bojů zaujímají valná místa v hrdinských básních všech 
národů, takž i u nás. U pozorování jaké pohnutky kde k bojům pobouzí 
a jakým spůsobem boj se koná zajisté náš národ v porovnání s kterým 
koliv jiným slavně obstojí. Nejeví se u nás sobecká pohnutka, marné 
dychtění po výbojích, válka z pouhé obliby válečné a z baženi po 
kořistech. Bojovali . předkové naái toliko k uchování nejsvětěj&íqh 
avých zájmu , povzbuzeni byvše návalem protivníků mír a řád náS 



— 47 — 

domic! rakiddi. BojavaH jen ták dloubo až v dldiny vrátiSe 9Í 
hyM$ blakoět. 

POfovnáním s jakými kolír brdinfikým básněmi jiných národa 
ziská zper? nái, hlavně tim že se v něm jeví oněr spravedhvostí. Vizme 
behatýra řeckého! ,tAchiIl jde před Tro|a ne snad z nějaké povinností 
k mnďtenémn řeckéma národa, ale že se mu tak líbí, že tělesněn sila 
avoQ a hvdinstvi před řadami bojovníků ukázatí chce.'* — V M^&e- 
lamgáek se z větSiho dOn jen za osobnou nenávisti a mstou konají tede 
— ba řekli bychom krvavé vraždy — bez vyšSích a vzneSenějSích pohnu* 
lek; taktéž v Kaledonských zpěvích a sevenuch Ságách msta, výboje 
a aUkva jsou hesla bojovnikfi. V drahných hebrejskýchzpěvicfa docela 
jea žádost po výboji, po vyhubení národů jináfie smýfilicich se ozývám 
V Záboji odboj přímo nutný neboC vyhnutím se mu by v porobu klesl 
národ; nebojovati by nebyla toliko hanba ale i zkáza národa! V slo- 
vaaskýdi zpévidi bohatýrských vůbec nikde pouhá svévole hrdinská 
nqpodiiiká války » a skutky hrdinské vycházejí z pohnutek lidských 
oelého národu se týkajících. Takž Jg^ opěvuje tažení protí Polovcám 
dravým nepřátelům země Buské, takž srbský kralevič Marko vykonává 
akotky hrdinské byv povzbuzen pohnutkami s jakýmiž celý národ sou- 
hhuá, takž i zpěvy ukrajinAé proti Bisurmanům národním se vyaia- 
menáTa^ směrem. — Neméně charakterističné jest líčení bojelsamého 
a zvláitní tu v Záboji ráz nikoli pouze popisující ale Živě uvádějící, 
jriaztícký a malebný, líSief se ode věech jiných. V Učení boje objevuje 
báwík Záboje skv^é své síly v spůsobováiii živých údob. Jest jakoby 
nákresem svým navykati zamýilel národ svůj na zjevy bojovné, jakoby 
popodMi jej chtěl a rozohniti k podobným skutkům, jaJcoby ho k válčeni 
připcavoval a vyučoval. Hlavní rekové stojí v popředí a jakož mydlénka 
cdého podnikati na nich spočívá takž i běh i výsledek děje. Jejich 
Uavné apůsob bojování tu líčen phiou epickou silou. Obraz za obrazem 
wijU tooljA vždy výže se napíná. lád bojovný jako v pozadí se hemží, 
ale bohatýrův každé téměř hnutí živě tu naznačeno, cdá řada plastic- 
kýdi a malebnýdi ecen tu podána. Vjfrazi Zábqj, hořúdema oíima 
v Litdik mSří; dub protiv dubu — a tak postupně se koná boj, každé 
husti jakoby pHmo před očima se dělo až posléze naipřeiSé mlat Zdbaj 
iB§S vzkíru i vrie po vraže, LeHe mlai, rozskoSie $í iSU^ za SUtem 
U rwtkoíSzta LudXhova prsy^ I ukíe af duie tSŠka ndata, i mlat i 
dmlk$ tn/razi., i zofiaae pit 9ÍMv u tofsku. Strach vrahem vyrazí 
z hrdl M^ckjff radozt vzevzni z U8t vojnóv Zábojevých, i zajiskři 
z radoftnú zrcňcA. Pak se vrhnou massy na vrahy a za utikajicimi se 
hman, Tia básník v z^alu svém bujarou mysl bohatýra líčí obrazem 
hnfindc^ aadáeoi 4/^ olvrfo Zdbqj iikt, i v ruce mlatem, i 



— 48 — 

v drukej meXem, tako i pfíei proráše dráhy u vrazfich, I by úp&i 
vráhóm, i bytisiúpati vraMm; Třas je hnáSe z bojiS^e, strach z hrdl 
jich vyrdie ikreky. — Úplné zde ymyšlenf se báaaflca do jednotlivosti, 
nic vSeobecného, nic mlhavě naznačeného, všady ráz individuální neroz- 
vlečen zbytečnými epithety, obraz jako v mramor tesaný! Vlastnost to 
slovanského národního básnictví vůbec v kterémžto ohledá se mu žádné 
jiné básnictví nevyrovná. Y předmětnosti leží sila, v plastíčností hlavní 
půvab jeho, ale stručnost jest charakteristickou jeho známkou. Proto 
obrazům a vztahům abstraktním se vyhýbá a každou podstatnou my- 
šlénku v předmětném podává rouchu. Svědči o tom i srbské zpěvy i 
ruský Igor. Jak se projeví tento nabízeje družinu svou jíti naPolovce? 
„Chci kopí své přelomiti na jich nejvzdálenějších stepech, chci hlavu 
svou přiložiti, aneb přilbicí se napíti Donu! . . • Pod zvukem trub povití, 
pod lebkami vzkolébáni , koncem kopí vzkrmeni , cesty jim vědomy, 
rokliny známy, luky u nich napřažený, touly otvořeni, šavle vyostřeny; 
skáičí v poli jako šeří vid hledajíce cti sobě a knížeti slávy.". Tak líčena 
Igorova družina. Podáme k porovnání i nástin boje z Igora: „Větrové 
vějí s moře střelami na vojska Igorova. . . . Vsevolod sype na vrahy 
střely, hřímá o jich lebky meči ocelovými. Kde zableskla jeho přílbice 
zlatá, tam leží hlavy Polovecké.*^ — Divočejší tu ráz než v Záboji o 
to oč povaha česká mírnější. Při nejživějším líčení boje předce v Zá- 
boji nikde obliba na hrůzojevných scénách a na ukrutenstvich se nejeví. 
Poctivý se tu koná boj , ač u velikém roznícení myslí. Jest ta jako 
v Sakontale ,,zbraň ustanovena k zastávání potlačených ne ale k pácháni 
ukrutenstvi!** — V Ossianových obrazech válečných jest více malby ale- 
také více všeobecnosti a méně plastiky individuální. „Tu řinčí zbroje, 
tamo umírajících slyš stenám'. Krvavá to seč! Zde padl rek! Ruka. 
jeho byla jako bouře, meč jeho plamen nebes! Veliký býval jako skála, 
hlas jeho v seči podobal se hromu, pod mečem jeho padali vojíne jako 
bodláčí. I přibyl Dargo zlobou celý zatmělý, čelo vztekem se mu kaboni, 
oči jeho dvé žířících jícní!" — 

V starobylých básních hebrejských zase více celá množstn bojov- 
níků v popředí stoupá a agevy přimo ukrutné se líčí. Vizme kterak 
Nahum popisuje dobytí Ninive: „Červený jest Štít bohatýrů, nachem- 
žíři bojovm'ci! jako plameny blesk vozů! Kopí se sviti; rachocenim- 
hromů vozy město proráží, jako pochodně září,* jako plazící se ble- 
skové! . • • Bouří proti hradbám, přival prorazí brány, hiad v plameny 
se rozplývá! Královnu k hranici vlekou, . . šlehot slyšeti řemenáků. . . . 
Tu hromady pobitých — tu hory mrtvol nesčíslných — kamkoli kročiš, 
padneš přes mrtvoly!" — .Kdo ale se dočísti chce jak jeden druhého 
vraždi až k úžasu aniž by popis ladnou jakous plastikou a básnickým 



-4»- 

nadžením a lijeni 86 vniimil ten nahlédni v šest a třicátý zpév Niebe- 
Inagů; „O pobiti Dětřichových reků", a nejživěji mu před odi stoupí 
j«ký ta rozdíl mezi názory a pojímáním starobylých básníků českých 
a slovanských TŮbec a xnezi spůsobem starého německého básnictví ! — 

Básnik ^áboje se nezdržuje nikde při porovnávacích popisech. 
Podává přímo obra^ věci když Jk. pr. vítězové po 'mrazech sé' hnachu 
tu mijechu rovné, i hory i U^y v právo i v leva; vsé uhíJia vzad. Ná- 
padný tu rozdíl jakým zpěvec Kaledonský ten samý zjev líčí: ,,HnaIi 
se přes poošC jako bouřlivá mračna jež větrové ženou, jejichž lemy ble- 
skem se oziacují . . , Stenáni lidu přes pahorky se nese, a jako hromové 
noáu, jako rachocem' nebes, jako tisícero duchů v duté boun vyjících 
hrnou se za nimi! Dubové hjičí po horách, skály kolem nich se sesy- 
pávají » m\jí v běhu pko bleskové noční I" — Básník Záboje nikde 
v Desmímost nezabíhá. HuOe divá řeka, rdna za vlnu sévcdé, huče- 
chu V9Í voji, skok na skok vsé si hnáše přes huřácá řeku. Vody 
uchvdtichu mnostvie ouzích i přenesechu své zvésty na druhý břeh. 
I po hrajimách vezdé v ěíi^ i v sír lutý ostřieí rozepe svoje křiedle 
dJbázS, bystro léta za ptactvem: Zábojevi voji rozelinachu se v Hř, 
vezdí po íiastech hiiachu ItUo po vrazech , vezdS srdzecJiu je i stu- 
pačku kom,. Nocú pod luna za mmi luto, dnem pod dunceni za 
nimi luto, i opiety temnu nocú, i po noci šedým jtUreni .... Vietr 
búří přes xiasti, vojsky búřie přes vlasti . . . Obrazy tu vzaty přímo 
z předmětu, nic odjinud k pestřejšímu lícem', věc sama dosti básnické 
živosti do sabe má, A cíl války jak krátce naznačen! Tamo k šedým 
horám! tamo dobúří nose pomsta. Boj se pak nekončí líčením po- 
msty, ale díkůvzdaním a obětováním bohům. 

Z celého zpěvu vyzirá mysl národností a pohanstvím proniknutá. 
Křesťané jsou cuzí jenž úsilno v dědinu přišli. Nepovažovalo se tedy 
křesCanstvi jeátě za domácí víru. Nebyl by křestan s takovým zápalem 
vítězství pohanův oslavil, nebyl by se pohan opovážil teprv po vítěz- 
ství a nastalém panování nové víry v Cechách takovými barvami líčiti 
vitézDoa stranu, neboC kdež by se byl zpěv jeho újmul u pokřtěného 
z větňiny národu? Zdaliž by bylo kněžstvo a vláda křesťanská tako- 
vému pojímáni věcí přálo za časů kde se všech stran co nejůsílněji se 
pracovalo na vyhubení zbytků pohanských, jak mile křesťanství úplným 
vítězstvím v Čechách se upevnilo? Mosila* tedy báseň spůsobena býti 
dříve než nová víra panující se stala u nás; na to poukazuje nejen 
celý názor světa básm'kův, ale i všecky poměry místní a časové, a dle 
povahy zpěvu máme právo se domýšleti, že povstal v středu neroz- 
hodnatých ještě bojův mezi křesťanstvím a pohanstvím. 

Jisté jest že Záboj nás nedošel v neporušené původní své formě. 

4 



- 60 — 

Jakým změnám podlehnouti mohl toho se snadno domysliti. Buď jedno- 
tlivá slova, neb obrazy neb celé věty se vynechaly neb přidaly. Nejeví 
se právě v této básni taková místa z nichž by se souditi dalo na patrná 
vynechám'. Věta s větou souměrně splývá. Změny vět a obrazů by 
se ale zajisté byly státi musily v duchu pozdnějšich času, čehož však 
stopy nenalézáme vyjmutím jednotlivých snad slov. Zdá se nám že 
napisaťel neb opisovatel toliko některá opětování samovolně do zpěvu 
uvedl jako ku př.: HvXie divá řeka, vlna za vlnu se vale, hu^echti 
vsi voji . . • • Vody vchvátichu mnostvie cuzích i prenesecku své zvésty 
na druhý břehj kterýžto obraz se později doslovně zase opětuje. 
Druhé ho uvedení bychom za později vložené považovati mohli, soudíce 
dle předcházejících a sledících řádků. Jinak to věc vedlejší. Cel- 
kem má báseň tato do sebe ráz starožitnosti tak značný a v oči bijící 
že povahou svou o staletí se starší býti osvědčuje než rukopis v kte- 
rém se nám zachovala. — Starobylí básníkové nebyli v tom smyslu a 
tak dalece objektivní, aby se byli směrem a rázem vmýšleli do poměrů 
jim cizích. Jen přímému naladěni odpovídala obrazivost jejich, a jestliže 
i' dále zpátky do minulosti zasáhli o látku svou, nesáhli předce tak 
daleko aby do neznámého až světa stoupiti jim bylo, aby vpravováním 
se do poměrů dávno zaniklých vynálezivostí byli nahrazovati musili 
nedostatky bezpostředních názorů. Kde to ^nili, tam se stávali přímo 
následovateli, dlužíce se s předměty i obrazy odjinud, toliko místy ze 
svého přidávajíce ve spůsobu vzorů svých. Básníkovi Záboje byl ráz 
v kterémž básnil přítomen a upomínky na minulost ještě tak živé 
že s přítomností téměř splývaly. Básnil zajisté v těch samých pomě- 
rech časových a místových do kterých báseň svou postavil, jenom 
děj byl přešlý. Pravdě nepodobno aby básník kterékoli' pozdější doby 
s takovou pravdivostí se byl do pravěku vmyslil v jakové se tento 
v Záboji představuje. Už ani „Kosmas tušení neměl o takovém stavu 
našeho národu jakž z kroniky jeho patrně vysvítá." — A Kosmas 
zajisté byl jeden z nejvzdělanějších Čechů svého věku. — „Základy a 
zásady náboženského, společenského a mravmlio života jsou naskrze 
jiné než jaké se nám v dobách historicky jasnějších u našeho národu 
jeví." — Přidejme k těmto slovům Nebeského i to že vedle jiných 
známek i názor přírody jaký se v zpěvu našem jeví živé podává 
svědectví starobylosti. Nejnovějšímu teprv spusobu skoumání, pokro- 
čilé vědě starožitné u součinění všech nám známých podmínek objevil 
se souhlas líčení poměrů v Záboji s dávnověkými poměry jak je věda 
ze shrnutých a porovnaných zřídel objevuje. MohlC básník ovšem dle 
podání líčiti událost, ale spůsob líčení v Záboji ukazuje na živější, 
bezprostřednější dojmy než jaké z pouhého podání vyplývají, a byla by 



- 51 — 

se v zpěvu totnto nalezla místa, jež by mladší svůj původ byla zapříti 
nemohla. Že báseň naše na historickém základe spočívá, v tom všecky 
hlasy znalců se shodují, ne vSak v tom, jaký vlastně děj opěval básník 
Záboje, jakž jsme se již o tom projevili. 

Poněkud jasněji vystupuje historický základ jiné, tcž do pohan- 
ských časů padající básně: „O více8tvie nad Vlaslavem/^ (Ve vydá- 
ních: Čestmír a Vlaslav.) Vlastislav kníže Lucký v spojení s Kruvo- 
jem hnbil krajiny Neklanový okolo roku 830. Čestmír vůdce Neklanův 
slavně nad nepřátely zvítězil. Kruvoj i Vlaslav padli. Událost tuto 
velmi obšírně vypra^^lje Kosmas a po něm známý český kronikář Há- 
jek z Libočan. Vypravování Kosmasa a Hájka, ač valně v podrobno- 
stech se Hší od zpěvu v R. Kr. obsaženém, patrné přece stopy jeví 
že vypsáno jest z nějaké starší zkazky, ba snad měl Kosmas nějakou 
báseft před sebon kteréž použil ^) což nám důkazem jest že událost 
tato mezi proslulé náležela a snad od více zpěvců opěvána byla. Jako 
„Záboj" jest i „Čestmír** zpěvem hrdinským, jako tamo opěvuje se i 
zde zahnání nepřátel, Vlaslava jenž seize dědiny a rozplaka lidu hlasy 
a Krovoje jenž otehndée stáda i sddeše hoře v dědinách ohném i mečem. 
Není ale v Čestmíru tak vznešené pohnutky a tak všeobecného zájmu 
jako v Záboji. Směr boje v Čestmíru jest vlastně dynastický. Vojí- 
nové Neklanoví bojují proti nepřátelům tohoto svého knížete, avšak 
pravé příčiny nepřátelství mimo osobné nikde nevysvítají, jenom výsledky 
jsou zjevný. Krajina v m'ž děj se koná stojí více v pozadí než v Zá- 
boji, ale plastičnost, stručnost a drastičnost charakteristická tatáž jako 
tamo: f,Voje ia£echu před sluncem záhé, i tazechu přes ves den, i po 
daňci, tamo k pachrbu. Ajta sé vale dým po dědinách, i po dědi- 
nách stenánie žalostívých hlasóv .... Stojá hory v právo, stojá hory 
v levo, na jich vrcholí, na vysokej, zírá jasné slunécJco. Horami zdě 
ůtsud, horami tam ottud tahů voje, bitvu v sobe' nesu. Vojíne táhnou 
k hradu na skále, kde Kruvoj vězí Vojmír i jeho lepu dceř, je.: zaje 
v hmté lese, tamo pod Hedu skalú . . . Prolete lesy jeleniem skokem 
tamo v dúbravu . . . / hlízí sé voji k úvalu, z úvala vzhoru v dú- 
bravu,.. Jjdése vojska vsrmi kroky slunce a: pod polednic slunce; 
tamo na rovni ocekáváse je vojivný Vlaslav^ ot lesa k lesu stášejeho 
sila . . . hrnu sě vojska kolkol hory . , , ze stienóv lesniech vyrazi Třas 
. . . Strach i jim by ze vsia lesa. Příroda v Čestmíru neposkytuje 
rozmanitých zjevů, za to ale sílu obrazivosti své objevil básník v líčení 
boje a v na7.načení povah bohatýrů, a ve vScra tom se jeví onen spů- 
sob názorného pojímání a naznačování, jenž charakterickou jest znám- 
kou starobylého básnictví. Zazli sé Ctmív na Kruvoj , z tiirokú prsů 
zloba sé mu rozevře po vséch po údech . . . Voje se hrnou k hradu jako 

4* 



— 52 — 

ledovití mraci. Kravoj he na hradě rvániem býka, řváfie chrabroH 
v svoje Ixídi . . .jako drvo se sJcály, a po hwách mnoho silných dnbóv: 
tako ke hradu sé sJduée Neklanových vojnám • . . Sílu vojsk Vlaslavo- 
vých naznačuje básník takto : Jako z mračen z niej vznikááe jeket, 
lánie psóv přemnohá mnostvie. I rozvine se boj na vše strany , a tu 
jediným velkolepým obrazem naznačuje básník zjev brossný: Aj, řióie 
les řvániem iz ávala, jak by hory s horami válely i vsé dfwa v sebe 
rozlámcdy, I vyskočí Vlaslav protiv Ctmím, i vyrazí Ctmír proti 
Vtaslami v lutú sic, ranú, opH ranú, srazí Vlaslav doláv. Všady 
se jeví malba v rádných tazích, v mohutných to konturách jež se u 
vedlejších věcí při podrobnostech nezdržují aby všecka síla a všecko 
světlo na hlavní předmět padla. Jsou to obrazy jako mužným štětcem 
Michala Angela utvořekic. Někdy shrnují se myšlénky v obraz jeden, 
někdy řada téměř obrazů v jedné myšlénce splývá. Krátkými jen slovy 
osloví vůdce vojíny, ale vyzírá z nich vešken směr: „Vojíni! zjutra 
záhé rozpálímy icrfttost vsiu; pohoňte zemdleným údóm!... Aj, 
vzhoru k vy snu hradu, aj k hradu voji tecte!'* Když k bohům 
Vojmír volá tu vztřasd sé drva sira lesa. — Nejživěji popsán jest 
boj, ale nejen hrdinství zde vede k cíli leč i chytrost: Kyj palicu 
málokdy zadrží • . . Čemu celo protít) skále vzpřiecif li/ilca obludí 
túr jarohlavý. — Na bohy hrdinové nezapomínají. Ctmír pode vse 
drva vloHe oběU hóhóm dříve než do války se pustí, a Vojmír na 
vrše skály zanieti obit bohém svým spásám. Jedno ale místo v básni 
naší zvláště zajímavé a důležité ohledem na pohanský názor smrtí. 
Vlaslav poražen straJíno po zemi sé koti, i v bok, i v zad, státi nemo- 
zéše : Mořena jej sipáse v noc crnú. Kypieée krev ze silná Vladava, 
po zelené trávě v syrú zemiu teče; aj a vyjde dusá z řvácej huby, 
vyleM na drvo a po drvech sémo tamo , donil mrtev nezlen^ Duše 
tedy zvláště zosobněna, vyletí z těla, když ono zachází. Takž i v Zá- 
boji ulece si duíe tizka mláta, i mlat i dmu vyrazí, i zai^ese pét 
siehóv u vojsku, a takž i v „Jelenu" vyrazí z junose dum, dusicu, 
sie vyleté pikným táhlým hrdlem, z hrdla krásnýma rtoma. — Jest 
vůbec zajímavé pozorovati kterak obrazy a představy ze zpěvu do 
zpěvu přecházejí čímž nejen kmenový ráz českého básnictví se hlavně 
osvědčuje, ale i na to poukazuje že básníkové pozdnější se plody před- 
chůdců vzdělávali a téměř ducha školy své objevili nejen příbuzným 
nazíráním do života ale přímo i reminiscencemi. Proto ale pro všecko 
má každá z básní R. Kr. přece individuální svůj ráz který bedlivým 
porovnáním zpěvů mezi sebou tím jasněji vystupuje, čím dále zpěvy 
tyto od sebe leží časem svého ^ původu. Básník Čestmíra byl patrné 
objektivnější povahou než básník Záboje, neméně proniknut ale méně 



— as — 

meSen předm&tem srým. V Čestmíra jicý spůfiob války se obj^eviye 
a bojovný Kd vedle vůdce svého Čestmíra více v popředí stoupí. Čest- 
mír nejen co udatný ale hlavně co chytrý a lstí užívající vůdce se obje- 
vuje. Zvlá^ zajímavý jest popis dobývání hradu. Při tom se básmk 
se zvláštní oblibou pozdržel. Viděti tu přímo jak ,jzamieáichu $S voji 
i hrnucku sS k hradu jako lédovití mračí. Pokrychu aS jpřednf, sčít 
na ěěíf, zadní zapierachu se na kopie i v drva v přieS zamzeiiá s^a 
drva; i výS nad vršinu lesa drnkachu meSi jich v hrad, bémichu 
protiv mečení z hradu teeajúciem . • . Jako drvo $e skály a po horách 
mnoho silných dubáv: tako ke hradu sě ahluče Neklanových vojnóv. 
Pak velí Ctmír z zad udeřiti na hrad a velmi živým plastickým obra- 
zem tu podán spůsob dobývání kde řada vojínův na řady stoupá az 
k vrchu ku hradovu, $kad liořechu meče, s kad sipíchu střely, s kud 
$e řútieku búřiede klády. Aj prúd Pražan umo prese zdi teče, 
zachvátí vsiu silu v tvrdé hradí. Na hradě byl Vojmír se svou dce- 
rou uvězněn. Básník se nepozdržuje při episodě. Dívku nazývá jednou 
lepů dcer, po druhé zvolá: Vstup Voj míře! vstup s milú svá dceru, 
pokroč z věže ven, vz-rané blaho, tamo na skálu; v\a skále uzřies 
krváceti Kruvoj pod sekeru mestnú. — Vznide Vojmír v hlahodéjné 
jutro, vznide se svú dcera lepotvomú • • » Ležíf pro nás v tom důvod 
že báseft pochází z časů kde v hrdinské zpěvy se ještě nevmisívaly 
romantické zjevy a episody jakož později se činilo a odjinud k .nám 
došlo, sice by byl básník sotvy opominul nějakou scénou doplniti vystou- 
|>ení dcery Vojmírovy, a nebyi by ji tak zkrátka odbyl. — I posta 
Cimlr kořist vraino lúdem, s kořisfú vracie s( lepá děva. — 

Ohledem na stáři básně této jakož i Záboje nesrovnavší se hlasy 
soudcův, a uvedeme zde mínění jak je Nebeský v úvaze své o R. Kr. 
Qvedl: „Maciejowski nazývá básně některé R. Kr. ohlasem písní z dob 
pohanských a jindy zase o křesfanských jich skladatelích mluví. Pravit: 
Rovnii i u Čechů, za časů, poliamkých zpívaly se ony písm, jich: 
ohlas jeUé v XII. století se ozývající na papír v XlIL víku vylil 
původce R. Kr. A na jiném místě : Hrdinské písnČ R. Kr. nesoucí 
nápis ,jĎsstmii^^ a „Záboje' staví Jtmgmann do časů pohanských, i při- 
jato nyní vůbec mSníní toto za pravdu, zvláStČ co Palacký vystoupiv 
k obrané básní tíSchto proti nárokům Dobrovského dokázal že základ 
písní o Čestmíru a Záhoji jeltČ do Čclsů pohanských sahá. — Nepři- 
pooStí tedy MaciejovBki že by básně o Záboji a čestmiru z pohanských 
dob pocházely, ano skladatele Záboje jmenuje výslovně básníkem kře- 
sCaoským, jenž se v mysli své do časů pohanských zabraL Důvod na 
křesCanství póvce báaně o Záboji zakládá na slově „óbiť' ježto prý 
pohanská obéC íeiivu se nazývá .... Musí se tu však rozeznávati prvotní 



— 64 — 

a pozdější mínění Palackého o té věci. Ve svém článku o R. Kr. 
roku 1829 ve Vídenských letopisech Hteratuiy (sv. 48) vyšlém staví 
původ básní těchto do XTTl. století, a tento svůj náhled opakoval 
v poznamenáních k ďánkn PJdg. Qoineta o naáem Rukopise (Almanadi 
de Carlsbad. Prague 1834); ve svém dějepisu ale pronesl se tak, že 
se zdá, jako by své mínění o té věci byl proměnil. Pronesl se v Ději- 
nách nár. česk. I. d. str. 19.: Nemnohem ěiastnéjsi jest v ohledu tomto 
(co se historických památek týče) vék pohansko-ceský (451—895). 
Z domácích jeho památek nezůstaly nám než jediné tři dejepravné 
básně milovníkem národní naší literatury pod názvy: Soud Libušin, 
Čestmír a Vlaslav i Záboj a Slavoj chvalně známé. — ^ Též v poznamená- 
ních historických k Thunově překladu R. Kr. podotknul pi*i zpěvu o Záboji : 
Dle obsahu a slohu pocliází báseň tato z pohanskýdi dob českých/' — 
Báseň Jaromír a Oldřich povazuje se za časem nejblíže stojící 
Záboji a Čestmíni, a sice do začátku XL století. Báseíi jest necelá a 
obsahuje porážku Boleslava Chrabrého a vypuzení Poláků z Prahy, 
Skutek tento se přihodil roku 1004, a známé jsou i jiné ještě pi^ameny 
jenž o ději tomto svědčí. Dětmar Meziborský (f 1018 •*) čerpal. své 
zprávy z vypravování nebyv sice očitý ale souvěký jich svědek. Vy- 
pravuje neočekávané \trhnutí Jindiícha 11. společně s Jaromírem do 
Čech, '^) tajné piípravy jež Boleslav Chrabrý k odtažení z Prahy činil, 
o zvonění na Vyšehradě, vyzývajícím k boji o půlnoci, — že Boleslav 
nato s částí vojska svého odtáhl, že Sobcbor (chybně: Zebislovo 
fraler Adthelberti) jeho následuje padl na mostě, a o příjezdu Jaromíra 
na zojtří do Prahy. Též skoro souvěký Adalbold vypravuje všecko 
dle Thietmara, Kosnias o Soběboroví ničeho nepřipomíná, též o tažení 
císaře Jindřicha proti Boleslavovi Chrabrému zmínky nečim'. Vypra- 
va]e toliko jak Boleslav Chrabrý vypuzen byl z Prahy ač prý pouhým 
pokiikem, co pravděpodobnosti jakož i důležitému svědectví Thietma- 
rovu odporuje. Kosmas který narozen byl 31 let po tom příběhu, — 
praví Tomek — a jakožto kanovník Pražský, i již dříve přebýval 
mnohá léta na hradě Pražském, slyšel tu nepochybně ledacos od sta- 
rých pamětníků neb jiných blízkých svědků o místech, kudy utíkali 
Poláci atd. Proto má vypravování jeho tak určitý místopisný ráz. — 
Vypravuje prchání Polanův s tak výmluvným vyozdoběním *'} jakému 
při něm jenž sám pocházel z krve polské dobře že se diviti můžeme. 
I jest podle toho velmi podobné že dyšel příběh tento z úst zpévc& neb 
jiných vypravovateíú ^ a ze jej zaznamenal podle jejich předndSenú. 
Též Dalemil v kronice své podal zprávu o příběhu ve zpěvu 
„Jai'omír a Oldřich" obsaženém. Dalemil patrně mimo kroniku Kosmy 
i jiný pramen před sebou měl. Líčí totiž událost takto: 



— 55 — 

Ku kněza sě věrni sebrachu, 

tajně sě před Prahu brachu, 

a 8 pastušků se smluvicbu, 

dobrý dar jemu slůbichu, 

by Prahu chtěl proraditi; 

slůbi jim to učiniti. 

Káza jim na Strahov státi, 

tu svéj trúby poslúchati. 

Z jutra chtě stádo vyhnati, 

je sě vrátného volati; 

kázav sobě most spustiti, ' 

je sě náramně trůbiti. 

Cechové na Prahu vzběhú. 

Poleně ot všeho zběhů. 

CeSie střed hrada stojechu, 

za Polány neběžechu. 

Polené sě neozřechu; 

druzi s stráně sě plazichu; 

pastucha na ně voláše atd. 
Sájek použiv Kosmy i Dalemila a maje snad i jiné pověsti před 
sebou spletl věci divně dohromady a zmátl i dějiště příběhu. Vypra- 
vuje totiž kterak knize Oldřich s Berkovcem se odebral ku Praze a 
oba v lese na Strahově se ukryvše s přátely svými v městě a s pastu- 
chon se umluvili. Káno za Šera sebral Berkovec vojíny a s hory do 
Menšího města táhl. Pro velkou mlhu nebyli zpozorováni. Tu zatroubil 
pastacha na vrátného aby mu bránu otevřel a 

v tom Cechové na most skočivše a majice 

veliké bubny hřmot učinili, 

vysokými hlajsy volajíce: 

Poláci běží, Poláci běží! 

tak sů pravili. 

Poláci to slyšíce 

velmi se ulekU, 

že větší jich polovice 

nazí utíkajíce 

pryč sů běžali; 

bráni i vši zbroje zaponměvSe 

toliko aby životy zachovali. 

Sám ten pastucha na ně volal, 

a utíkám' jejich se posmíval atd. 



— 56 — 

Zej si Kosmas v kroDice své nikdy zarýmoval jest známo, i a 
této příležitosti takto byl učinil: 

Fidelis cliens tuba intonat 

et clara voce clamans ingeminat: 

Fugíunt, ftigiunt Polonii 

confusi turpiteř, 

irruite, irruite armati Boliemii 

acriter! 
Možná že Hájek zde ho následárrati cbtal. Možná ale také že 
jeden i druhý méli veršované pověstí před sebou. Dá se mysliti že 
o zvláště zajímavých a důležitých událostech více než jeden jqpěv po- 
vstal a i v nižších kruzích prostéjši písně o nich se ozývaly jež i Kosmu 
i Hájka k živějšímu h'čení přiměly. 

Avšak navraťme se ku zpěvu Rukopisu našeho který nejen udá- 
lost živými a ba velekrásnými barvami líčí, odchylujíc se i během věcí 
podstatně od ostatních podáni, ale i na bohatýra poukazuje, duši to 
celého podniknutí. „Zpěv Rukopisu," praví J. J. (v Světozoru 1858 ě. 14.) 
,Jehož se nám zachoval toliko závěrek v celost! své mnohem více obsahi^e 
nežli pouhé vyhnání Polanů z Prahy; bohužel že z přední části nezůstaly 
než proužky z kterýchž nesnadno složiti smysil celistvý. Co z nich 
vysvítá jest návrat bratří Oldřicha i Jaromíra do země, přičiněni Vý- 
hone Duba kterýž byl duše všeho toho podnětí proti Polanům, shledání 
se obou bratří před voji shromážděnými, jakožto po^bavetiých panství 
svého dědičného, výjev jenž ponuknid i vzbudil voje k novému úsilí. 
Vyšehrad byl podle zlomků těch věren knížatům českým; s Boleslavem 
polským svedena šarvátka před Prahou. Konečné shromáždil Výhoft 
sbory své chtěje se zmocniti Prahy. Tím začiná nezkažená osnova 
zpěvu" : 

— — sé v £m les 
tamo, Jcam sč vládyky sr^chn -^ 
Zpěv jest patrně spůsoben ku slávě pan<^vník& t českého rodu 
naproti cizcmu králi jenž cechy opanoval. Zase jako v Záboji se 
v černém lese sešli vládykové v8nu s udatnými sbory, a dost&pichu mýta 
středem lesa, podáchu si kolem praDé rtiei, tkhými siůvesy hovořUú 
Jedná se o přemoženi nepřátel překvapením je. Křálxse tu naznačen 
přechod noci: Noc se převaliěe pres pólriótí, ^ékrodiie kjntruéedo- 
Senu Velekrásně však tu vytíčetao Vkn^ pbsi Itibjém : Aj, vsia Praha 
mlčie v jutřniem spaní, VUatřa -ěí leáři^ ^ ^něj pá¥e, za Prahů sé 
promodnijú vríi, za vrchy vzchod sédý projasňuje, S hory dolov. 
Ticho vsé tichúnko • • . Skvělý to názor básnický, skvělejší tím že 
přechod Činí k udeření na nepřátele. Boj jest veleživě ale mnohem 



— 57 — 

kítoéeji nažtiačtfá neí v před^Slýcli hrdiusltých básních a ršeobecnými 
jen tahy. Netrval také zajisté dlouho byv toliko obmezen na dobyti 
brada ktl velmi usnadněné. Vojsko Oldřichovo v tickej Praze chytro 
pokryeku té. Zatím pastucha pó šerém Jntře hlásá bránu utvořiti 
vzhíru a když stráie otooří mu bránu, vznide pastýř Tia most, Masno 
trúbi. Tím dál pastýř ssnamem' vojska, vzkoci kněz na most, sedm 
vládyk za niem; prohni čvdla se vsiem se svým ludem. Udenehu 
rány bubny hromné, iryrazichu ziíúky irůhy hlučné; choráhvi tu sbory 
na mtnů wazjá, ves most otřásá sS pod jích davem: strach udeří 
u vsi n Polány. — Polannm ani nezbývalo Času k odporu. Oruiie 
ekvdtqfú ale vlddyky seéné rány seká; Poleně tu skáeá sémo tamo, 
davem tríSú ku brání přiekopy, dále, dále před udatnu seců. Že 
jen krátký byl boj a při uválení okolností dlooho trvati nemohl, tudy 
snadno povstati mohfa pověst že Polané pouhým postrašením zahnáni 
bylL — Zdá se že Učení pohnutek a příprav k podniknutí větSího 
v básni zajímalo místa než provedení jeho, protož velice jest želeti že 
se nám za^tek nedostal. Nicméně předce v zlomku na nás došlém 
TeUká se jeví síla básnická, odpovídající ve všem rázu národního našeho 
básnictví ač porouchaná na mnoze místa zřejmě svědčí o proměnách 
jakým báseň opsáním podlehla. Patrná taková proměna vystupuje na 
miste kde dySie stráiSé volante pastusino, otvoři mti bránu přes Vltavu, 
což 86 neshoduje s pozdějším ttdám'm kde Poleně davem trcú ku brané 
přiekopy, kdežto na příkopy u Vltavy mysliti nelze. Kladl-li by se 
útok do Starého města, též nepravé, kdežto „původní osnova byla o 
faradé.*' Most přes Vltavu tenkráte dřevěný se ovšem potřásati mohl 
pod jich davem, ale neměl bránu kterouž v básni pastucha hlásá 
ůtoořiH vzMru. Důkladně o tom pojednal J. J. (v Světozoru 1858 
č. 14)' kdežto praví: „Že zpěvec ten jenž zpěv o vzetí Prahy později 
přednáiel, zmátl sobě mosty, tomu neke diviti se, nebot od roku 1004 
co se příběh stal a zpěv vzniknul, do druhé polovice XUI. století 
kdežto zpěv písemně napsán, děla se s Rrahou proměna převeliká. 
Kdežto měl hrad pražský zprvu přikop dělaný 40 loket široký a 50 
hluboký, B mostem (asi tu kde jest nyní hlavní vchod do zámku) a. 
s bmnoa při v& stál starobylý kostelík Panny Marie a kdežto v týž 
éas nyn^Sí Malá Strana i Staré Město nebyly než podhradím hradu 
praižského: byl hrad v potonmích dobách častěji přestavován a jmeno- 
vité za Otakam 11. opatřen trojím příkopem s trojím mostem na místě 
přikopá starého. Malá Strana pak i Staré Město ohrazeny jsou ona 
za Otakara n., toto dříve za Václava I. kdež i oba konce mostu ka- 
menného, Jaditína, opatřeny věžemi.** — Jinak , jest zpěv náfi netoliko 
pramenem hisloriďLým k ději o vypuzení Polán ale i napomáhá k vy- 



-58- 

světleni jeho, takže i Palacký jí použil a historickém líčení události 
této. Přísné historické kritice ovšem báseň nepodléhá." „Musíme se 
upokojiti s jistotou že látka básně vzata jest z řady skutečných udá- 
lostí, — shodují-li se podrobnosti a vedlejší okolnosti náhodou s ději- 
nami, prijměmež to vděčně, vyhledávati však a požadovati aneb snad 
i uměle vynucovati nesmíme takové se shodování." (Nebeský: Králo- 
dvorský rukopis sír. 165, — Gedickte aus JBohmens Vorzeit sir, 28. 29,) 
— Nám básnická povaha hlavní jest v básni věcí a tu k úplnému 
uspokojení pozorovati nám jest kterak ve všecli podrobnostech s názory 
věku se shoduje do kteréhož obyčejně se klade. Předmětnost my- 
šlení, konkrétná epitheta přímo na to poukazují, i tam kde abstraktní 
pojem vystupuje: „v útrobách statná vieru", „věhlasy v bajuá hlavu", 
„chrabrost bnjnýcll srdec", „strach uderi na Polány", „rozlétnu sě radost 
po vsej zemi" . . . Odvolávání se na bohy přešlo nyní už na boha jednoho, 
ač básnický názor světa neproměnil drahný pohanský ještě ráz: hóh ti 
bujarost da u vse údy — bóh ti da věhlasy v bujnú hlavu — více- 
stvie jesti bohem dáno. Přičítal básník vítězství bohu jako básník 
Čestmíra bohům když praví: Dlužná oběť bohóm . . • hohóm svým 
spásám za vícestvie — a básník Záboje : bozi vícestviem dařichu . . . 
bohóm spásám dát mnostvie oběti . . . tobě ot nich (bohóv) dáno 
v srdce proti V7*ahóm ... 

Vůbec se táhne všemi zpěvy Kukopisu Kr. jedno téměř hlavm' 
obratové pásmo, naznačené kruhy, ježto z předmětu a z individuálnosti 
zpěvce vzešly, méně však dotknutými postupujícím a zvláště. se rozvi- 
nujícím duchem časovým, a nespůsobeny zmáhající se oblibou na cizích 
vzorech. 

Takový zvláštní individuální ráz do sebe má BeneŠ Hermanův, 
zpěv to původně nadepsaný: „O pobiti Saslkóv^^, kteroužto báseň 
započiná R. Kr. (co šestadvadcátá hlava třetí knihy!) Událost padá 
do roku 1203, kde v nepřítomnosti Přemysla Otakara (knéz k Ote 
daleko zajel!) vojsko míšeňské do Cech vtrhlo pleníc a hubíc. Lid 
se sebral pod Hrubú skálu v lese a s Benešem Heřmanovým v čele 
na Sasíky vyrazil a je zahnal. 

Nedá se upříti že báseň tato v sbírce zpěvů R, K. i formou i 
povaliou zvláStníIio místa zaujímá; kdežto zase názory a obrazy použi- 
tými se úzce ostatním připojuje. Takž se jeví co zvláštní způsob toho 
samého druhu. — Že vesměs na historické události spočívá, mnoho- 
stranným skoumánim mimo pochybnost postaveno jest, ano i místní 
pomčiy dějin samých v básni jsou jasně naznačeny. I osoba Beneše 
Hermanova jest historická. Muž tento pocházel z rodu Markvarticů, 
pozdějších Valdšteinů Vartemberských , a byl synem Hermana, jakž 



— 59 — 

V některých listinách XII. a Xin. století zřejmé zapsáno. V XII. totiž 
století měli Markvartícové nejen úřady županské Mladoboleslavské a 
Děkanské ve svém držení, ale i statky jejich rozloženy byly v kraji- 
nách do kterýchž děj básně položen, čímž se spolu vysvětluje proč 
právě jeden z tohoto rodu v čelo lidu se postavil. Ohledem na čas 
v kterémž báseň se složila pravi Palacký : „Ze skoro souvěká jest 
s události to z každé její strofy cítiti se dá.'* Tím zajisté i povaha 
básně naznačena jež ve všech částkách svých ráz starobylý do sebe 
má a zvláštm'm skrz na skrz národním spůsobem svým překvapuje. — 
Z důkladných studií o básni této konaných uvedeme zde především 
slova Nebeského: „Zajímavá je nám zvláště báseň ta proto že v ní 
poKornjeme splýváni živlů původních a i7ze národních s oněmi ježto 
nás npomínají na pozdější básnictví umělé. Kterak čistě slovansky 
začíná s obrazem z názoru přírody vzatým, a s omm vznášením a spo- 
jovámm lidských citů s úkazy přírodními! Slunce se bére za soupit- 
nebo svědka a sdílce strastí lidu od nepřátel hubeného. 1 \ tom se 
jeví původní slovanský názor, že Přemysl Otakar jenž v evropské 
diplomatické mluvě Jirálem sluje, národu je posud dle starého spůsobu 
jen knézem. Beneš Hermanov ovšem ještě i v listinách je dle slovan- 
ského obyčeje patronymický Jilius Heřmani. Ono naříkáni však o 
stříbro y zlato a zboží ukazuje na jakýsi blahobyt civilní. Jiný duch 
ovšem se jeví v Záboji. Mysl hrdinská a ušlechtilá těžko nese porobu 
pro ztráta statků ideálních: samostatnosti, mravu domácích a bohů 
svých. Také tento rozdíl vytknouti se musí: Y Záboji vidíme jen 
družina sobě rovných mužů hrdinských; Záboj a Slavoj jsou takořka 
jen první mezi stejnými; v Beneši lkají ludé kn^štl a touží po ludu 
branném jenž s knězem odtáhl a čekají na vifprostitele kterýž je pak 
v hromadu zve. Nemáme již tu poměru a ducha zpěvu a života hrdin- 
ského, ačkoliv dále v básni taková ráznost a taková udatnost zase 
vyráží ježto nás ^vě upomíná na bujnou sílu původního života hrdin^ 
ského. Smělost a svěžest obrazů, jakási místy jadrná plastičnost dodá- 
vají písni naší při rozměru krátkém a slohu úsečném zvláštní energie." 
— J>odáme k slovům těmto ještě poznamenáni Svobody (R. Ei*. 1829) : 
£e f> básni natí Hvly epické více 8 lyrickými splývají a ze se více 
k baUadí podobu. Proti náhledům těmto nelze čeho namítati. Vyšly 
zajisté z pravého proniknuti povahy básně této a naznačen jimi vešken 
její ráz. 

Básník Beneše Hermanova byl nějaký genius z lidu obecného, 
jehož obrazivost naladěna byla drahnověkými hrdinskými zpěvy českými, 
jehož snad i smýšleni na nich utuženo. Kruh bá»iické školy národní 
už ode dávna se nevyplňoval zpěvci věštbám vítězovým vyučenými, ale 



— 60 — 

věitby nebyly ještě zamkly a kolovaly potud v nirodi, — Kdežto 
v jiných 2pévích o branném lidu vůbec, mimo vl&dyky, se mluví jako 
o podrobeném (voje, chasn^ chlapy), mluví báaník Beneše hned e poéálka 
o sobě rovných : čemu ty svietíš na ny (na nás) na bíedné Ifidif kte- 
réžto slovo se nám nezdá ve smyslu lidstva ale Uda zde kladeno býti. 
Takž i mnohé obrazy a výrazy názorům prostonárodním odpovídají; 
zvlášté u Učení bídy na lid uvrhlé. Vke vSnce z polských květóv 
svému vyproititeliu , jest spůsob prostonárodní, básník výáe postaveoý 
by byl spíše na bohatýra než na vyproatiteU zpomněl. — V popiso- 
vání války nevystupuje pak nikde více Beneš ve zvláštním jakéms 
zjevu, tím živěji boj všeobecný se líčí i potkáváme se In s obrazy ježto 
na obrazy a obraty v jiných básních R. Kr. Uvedené npomínají, zvlášté 
na konci: / hif Němcem típéti, i by Němcem pmtíti, jako v Záboji: 
/ by wpiti vrahóm, i by ustiipati vraJióm. 

Zajisté v Čechách už doba původního epického básnictví za časů 
Beneše Hermanova blízká byla sklonku svému a ráz jeho bezpochyby 
nazvíce reminiscencemi se oživoval, což by se ještě značnéji odůvodniti 
dalo kdyby ze starších dob ještě více básní se jia nás bylo dostalo. 
Jižjtž rozměr strofický zde na cizí vzory upomíná, ač ovšem směr a 
povaha básníkova, a snad nade vše vz<»y jimiž ducha svého vzdělal 
nedopouštěly aby vedle stručnější, prostonárodnímu rázu bližší formy 
také i povahu a manýru zmáhajícího se tenkráte už rýmovaného bás- 
nictví byl na se vzal. P. pr. Sembcra (viz: Dějiny řeči a literatury 
českoslovanské I. 92.) má za to že básník Beneie složil i báseft o pobití 
Tatarů,, vůbec Jaroslav zvanou, o které se následovně projevil: 

,43áBeA O velikých bojech křeaian s Tatary, co do času skládání 
poslední báseň R. Kr. a krom Záboje a Slavoje nejznamenitější a 
zároveň poslední památka núrodmlio básnictW českého. Zpěvec v ní 
mistrně vyličuje vtržení Tatarů do Europy, sužování a úzkost křesCanů 
a slavné vítězství, dobyté nad nimi na Hostýne a u Olomúoe dne 
25. června 1241. V úvodu počínajícím slovy: „ZvSstujn vám pověst 
vdeslawiú^^ vypravuje příčinu vpádu Tatarského, totiž obupem' i za* 
vraždění tatarské kněžny Kublajevny ježto se stala v němeoké Střede 
ve Šlezích; pak ^popisuje kterak chán Tatarský, vpadna z pomsty 
B nesmírným vojskem do Europy, zuřil v ruském Novohradsku, kterak 
dobyl Kyjeva a zpustošil Polskb, Slezsko a Uhry, takže již nikdo 
nemohl moci jeho odolati • . . Na to líčí boj s Tatary na Hostýne, aoirt 
Vnesiava vůdce Moravského, úzkost Moravanu žízní trápenýoh^ zamý- 
šlenou zradu Vestoftovu, statečnost Vralislavovu a v nejvyšší nesnázi 
zázračnou pomoc mateře Boží: hajný déSf Moravanům a rázné blesky 
do stanů tatarských. Konečně popbuje stažení veškerých vojsk a sbmé 



— 61 - 

nlonteii boje brdiúským Jaroslavem . . . Jména 06ob bojujlcich: Vne- 
slara, Vestoné a Vratislava na Hostýne i slavného vitěze Olomáckého 
Jarodava vzata jsoB z domyslu básníkova." — Die toho by tedy 
Jarofllav nebylo pravé jméno vítěze, a potřebí se tedy dále po jmých 
svědectvích ohledávati. 

Událost kterou báseň naáe vypravuje, jakžkoHv předůležitá, nic- 
méně předce historicky nedosti vysvětlena jest. Dokladně o ní pojednali 
Sembera ve svém spisu: Vpád Mongolů do Moravy atd. (V Holo- 
moDci 1841) a Palacký v pojednám svém: „Der Mongolen Einfall im 
Jabre 1241** (vis: Abfaandlungen der k. Gresellsch. d^r Wissenschaften 
V. F. II. B.) Soověké obšírnější zprávy o ní vSak neístojí. — Nej- 
staiii česká zpráva mfano R. Kr. nalézá se vDalemilu: 

Také před Olomác sě stavichu, 

ta kráievice ztratidiu: 

jeho péstůny zjímachu, 

a před městem je svázachu, 

že kráievice nechovali, 

nepřátelóm je na smít dali . . . 
Též latinský kronikář Pulkava se zmiňuje o šfastném boji proti 
Tatarám, nejmenuje ale Jofrodava, leč uvádí pouze všeobecně že „qni- 
dam nchUis de Steniberg'^ vůdce Tatarů zabil. Eneáé SUoitts jmenuje 
samého krále Václava vítězem, Dubravius a Dlutjoií sledí Pulkavu, 
udávajíce všeobecně někoho z rodu Šternberků. Naproti tomu Hájek, 
Paprocký, Lupáč, A. z Veleslavína, Pěšina, Balbín, Beckovský, Ham- 
merschmied a jim jmenuji přímo Jarodava, jako naše báseĎ. Archivář 
Boček soudí že vítěz nad Tatary byl Zdislav Šternberk a nikoliv Jaro- 
slav. Ale důvody jeho nejsou nezvratnými důkazy. — Jisté jest že 
Mongolové do Moravy vpadli, jelikož některé listiny přímo zmínky činí 
o jich plenění, a na této pravdě založil básník svůj zpěv použiv zaji- 
sté toliko pověsti o události této kolující, nebot se upříti nedá že ani 
v místné poměry ani v podrobnosti dějin bezprostředně nenahlidnul. 
Básník v Ceckách svou báseň složil a nevzal ohled na to že Hostýn a 
Okmoe přes ótyry míle od sebe jsou vzdáleny, sice by byl poměry 
boje to svedeného jináěe vylíčiti musil. Též pověsti o krásné Kubla- 
jevné a Kublajovi nebyl by takto použil jak se stalo, kdyby byl děje 
lípfaié povědom bý\'a1. Vražda totiž nespáchala se na tatarské Kubla- 
jevně ale na niské kněžně, a chán Kublaj panoval daleko ve východní 
Asii teprv od r. 1259 do 1295. Z tolio vysvítá že báseři teprv ku 
konci Xllt. století složena byla, jakož vůbec za nejmladší ve sbírce 
R. Kr. platí. Nepřiznáváme se tedy k náhledu že básník Jaroslava 
jest tflDiýž co BeneSe spůsobil. Básm'k Beneše opévsd děj 1203 stalý 



— 62 — 

zajisté hned po události a leží obě básně skoro o století od sebe. Ale 
i z povahy básně samé vysvítá rozdílnost pávodcň. Básník Beneše byl 
muž který úzce k dějí připojil obrazivost svou, aniž svobody si jakés 
dopřál v udání podrobností místných, a poměrů dějinných. Básník 
Jaroslava vzav povésti za základ šel svou vlastní cestou. Básník Beneše 
se chýlil k prostonárodnímu spůsobu, básník Jaroslava byl muž klafisicky 
vzdělaný, uhlazený a nejen básník ale i umělec. Komuž nenapadne 
hned při počátku Jai*os)ava „Zvestvju vám povést veleslavnú^^ známé 
„Ai^ia vh^mque cano^^í Aniž shody výrazů a obrazů v obou básaioh 
jsou tak patrné aby na jednoho původce souditi se dalo, ba Jaroslav 
óastěji na Záboje, Jaromíra a Čestmíra upomíná než právě na Beneše, 
ba domnívali bychom se spíše že jiná báseň R. Kr., totiž Ludiše a 
liubor od básníka Jaroslava pochází což však zde přímo tvrditi nechcem. 
— Básník Jaroslava básnil v duchu národním a objevil velikou znalost 
starobylých básní, I jemu jsou potky linté i jemu na i-učiech kontech 
Tataři heniiechu a shoda epithet a obrazů v Jaroslavu se staršími 
zpěvy přímo v oči bije. / váleno zdS i váleno tanio (Záboj) , váleno 
den, váleno den vterý (Jaroslav); Slavoj v bok jak krupobitie (Záboj), 
Cesie za niem jako krupobitie (Jaroslav) ; / by twtiipati vrahónir (Záb.), 
I by Tatarovóm ustúpati (Jaroslav). Neméně míst v Jaroslavu upominá 
na Čestmíra: Imec jeho padáše v Pražany jako drvo se skály (čest), 
/ sSn zerivý své vrahy mldti jak po skalách Hutá biiřa dřeva (Jaroši.) ; 
Vzsko^ichi mvli na se drva, vzskoČi řad třeiiech na vteré, čtvrtých 
na třetie, i pátých az k vrchu ku hradovu (Čestmír), Vz-ramena vlo- 
Zichu bystrá kopie, ditizí prvým, tako drtihým třetí (Jaroši.) ; Ulekú 
sS u Vlaslava jsáci (Čestm.), Ule^e sé ves lud Tatar atd. 

Avšak navzdor těmto shodám jednotlivých obrazů a obratů, navzdor 
příbuznosti národního rázu předce už jiný svět vyzírá a jiný duch věje 
z Jaroslava nežli z básní starších dob pocházejících. Umění nemenó 
z plodu toho novějšího vysvítá jako přirozený básníkův ruch. Starší 
bájsnikové bezprostřednějšími pohnutkami nalazeni se jeví, a ze zpěvů 
jejich směr národní a vlastenský vyzírá. Se zpěvy jejich zdá se že byly 
spojeny i zvláštní účely: oslavení známých ve vlasti osob, povzbuzení 
k odporu proti návalům cizinstva, anebo snad i stranické dynastické 
směry. Básm'kové zpěvů starších buď sami prožili děje o nichž, pěli, 
buď jich blízcí byli svědkové a takž básněmi svými historii téměř 
doplnili v některých ohledech. Zpěvec Jaroslava ale už docela jako 
moderní básník povzbuzen zajímavou a důležitou látkou obecrtých jen 
se držel podání více snad proto aby básnickému ruchu svému zadost 
učinil než za jiným jakýmkoliv směrem. Báseft jeho zajisté byla způ- 
sobena už k čtení a k odříkávání u veřejných slavností, snad i k oživení 



-63- 

hrdinských zpěvů národního drahného rázu poesie jakýž za časů těchto 
už se valně vytráceti počínal z kruhu českého básnictví. Živly tenkráte 
modeme už se ta mísí s názory starobylými ano i romantickým již 
nádechem poněkud se Ií$í Jaroslav od starších básní R. Kr. Lepá 
Kuhlajevnafjáko luna, . . • otpravi se poznat nravóv cuziech. Na nohy tu 
dcoéijunóv deset i dvédévé kti próvodu jejs .... Jako zora pojiUře 
séí seje, kehdy nad mrkavy sumy vznide : tako s^ dci KiMajeva 
cháyiia rozenu i strojme krásti sieée, Obvlecena M vsia v zlatohlavé, 
hrdlo, ňadra rozhalena jmieSe, véicena kameniem i perlami .... 
Jož zde onde i abstraktní ponětí nalézají místa, jimž křesfanský n<'izor 
světa a života cestu byl proklestil. — „Jiný živel na názor středo- 
věkého básnictví upomínajíci (viz Nebeského Ruk. Král. str. 183) je 
významný kultus Marie jenž v básni o Jaroslavu krásně se oslavuje, 
jako vůbec celé skládání hluboce duchem kresfansko-nábožným pro- 
niknuto jest .... Tito živlové noví sloučili se však v Jaroslavu líplně 
se spůsobem a podstatou původního zpěvu hrdinského, a báseň naše, 
časem svého původu na rozhraní dvou světů duševních u nás stojící, 
je nám takořka co jich osa významným úkazem." — Z toho všeho 
vysvítá jak mohutně čas nový působil na básnickou mysl a tvořivost. 

Především se jeví v Jaroslavu uměle spůsobený širší epický proud 
vypravovám' a líčení tam kde básníkovi volněji se zdálo obrazivost 
svou slediti. Naproti tomu ale tam kde nejistou sledil pověst struč- 
něji se objevil. Děj v němž příčina války se líčí, zavraždění totiž 
Kublajevny jen stručně jest naznačen : „Diviechu se Némci kráse také, 
závid^chu bohatstvo jpj velim, střezechu jej piiti jeje dráhu, vypaď 
nuchu na ňu mezi dřevy, zabichu ju, i pobrachu zbo^ie/^ — Snad 
cítil básník nepodstatu pověsti která hledajíc příčinu vpádu Tatarů uči- 
nila z vnučky Michala VŠevoloda, tedy ze sestřenice královny Kunhuty, 
manželky Otakara II. — jak svědčí Palacký — kněžnu tatarskou. 
(Iffichal Vševolodovič, děd Kunhuty, po dobyti města svého Kyjeva do 
knížetství Vratislavského se utekl a k německému městu přišel kde 
Němci vnučku jeho usmrtili.) Tím siřeji se básník rozvinuje v popisech 
kde vláda obrazivosti vrch má. Veledůležitý se tu jeví popis způsobu 
prorokováni čarodějů. Pocházeli on z domácího zřídla. Pověsti jak 
lid je vypravuje nezabíhají do tak zevrubného popisování podrobností 
takových,, ale spíše básník náš povědora byl spůsobu hádání pohanského 
v Čechách a použil toho k vylíčení svému. — 

V lícem' bojů básník hlavní své síly objevil jakož tvůrcové hrdin- 
ských básní vůbec, a tu obzvláátě zajimavo slediti proces tvonvé jeho 
obrazivostí. První stéknutí-se křesťanů s Tatary Učí básník jako by 
se daleko kdes na východě bylo konalo, neboC po vítězství tu vydoby- 



_64 — 

léra TaUsré sirozvojkhu, vz-kresiomy daiň ťeťnw pdoíieíu, dvě krá^ 
lovstme sobe podmanichu^ 9tarý Kyjev i Novýhrad prastnm, — 
Jakžkoliv jen všeobecně první boj se Učí, a bez vystoupení zvhUtního 
jakého reka, předce velerázně a veleobrazivě, při drastické jinak struč- 
nosti, seč naznačena jest: Strdy dícichu jako přival s mrakóVy oíeepóv 
lont jako rachot hronia, hUket mecev jako (Áeií búře. A když Tatare 
podruhé na křesťany luto vyrazicku, tako krupo je po sobe hnachu, 
ze je jak zvéř pladiý rozpmuchu. Tu Sčit lese, tu Jidmiee drahá, 
tu kóň vleče v střem7iech vojevodu, tu sénješiUno v Tatary teče, amde 
milosrdie pro bóh prosi • . . Tatare se hnuchu . . • jak mrak émý, 
kehdy ledem hrozí (v Čestmíru sé voji hmuchu k hradu jako ledoviti 
mraci), a porazí Uhry jenž vstříc se jim postavili, rozpmuohu vséjich 
voje četné poplenichu vsč če v zemi biese. Básník použil umělých pro- 
středků k postupnému uchvácení posluchačů neb čtenářů. Naznačuje 
kterak otstúpi nud/ja vsé křesťany, i by hoře hora vsého vécéie, 
dostoupí až přímo k modlitbě již ustraSení křestané zajsýlají bohu by je 
spásal sick Tatar zlostivýcL — Ale množí se Xataré jak s^nmazie 
večerní tma v jeseň, až křesCané se dostanou k chlumku, na nemz 
máti boHa dicy tvoH. Zde teprv počíná katastrofa boje na Moravě, 
kteroužto vylíčiti byl vlastně básníkův směr. Tu teprv vystoupí náčelní 
hrdinové a podrobnosti bitvy, postavení vojsk atd. siřeji se Učt — 
Přechod dne a noci podobně tu naznačen jako v Jaromíru, ale méně 
smyslným jak se nám zdá obrazem. Y Jaromíru noc sS přeoalííe přes 
pólnoci, pokroSiSe k jtUru Sedmeru, v Jaroslavu noc sé proméníée 
v jutro aero ... Na jiném místě zase: temná noc posula vsiu zemiu, 
rozváli sé k zemi i k oblakóm .... 

V epické plnosti plyne nyní děj, zjevy rozmanité se střídají; 
bohatá vůbec scenerie se rozvinuje jež o vynálezivosti básníkově svědčí 
neméně jak o jaré jeho síle v ůdobnování i o zvláštním umění jeho 
u líčení podrobností jak si je představoval. Boj líčí všeobecný. Jako 
v Jaromíru: uderichu rány bubny, hromné, vyrcusichu zvuky trúiy 
hlučné, tak v Jai'0sIavu : vzezvučaly hlasy ^*ohóv lesních, udeřily 
zvuky bubnóo břeskných. Jako Záboj i Slavoj vyrazí jako krupobitie, 
tak za Jaroslavem Cesie jako krvpobitie. Souboj Jaroslavův s Kubla- 
jevičem však stručněji popsán než k. př. v Záboji kdež bohatýr přímo 
v popředí stojí a skutkové jeho se opěvají. V Jaroslavu děj jest roz- 
sáhlejší a vystupuje nad osoby v něm jednající. Proto v Záboji více 
dramatických, v Jaroslavu více epických živlů se jeví. Záboj, Slavoj 
a Luděk vystupují vedle sebe, tady však zprv Vneslav, po něm Vrati- 
slav a posléze teprv Jaroslav jako na doplnění děje a na rozhodnutí 
boje se objeví. '') 



— 6B — 

Pravili jsme že básnik Jaroslava dachovni příbuznost jevi s bás- 
níkem zpěvu Ludiíe a Luhcr, nepocházeji-li oba zpěvy od jednoho 
původce. Nezakládáme toto své miněni na náhodnou shodu vět: srazi-- 
sta 8é oba oicepoma (Jar.), srassista sé ošc&poma (Ludiáe), ale na to 
že básmkové obou těch zpěvů nejblíže sobě stáli časem, že oba pronik- 
nuti byli už vzdďaností rytířské doby, že oba nádchem zmáhajícího-se 
romanticismu se značuji a předce jeden jak druhý v duchu slovanském 
básnili. — Báseň Ludi^ a Lubor v R. Ejt. (kniha UI., hlava 27.) 
nadepsaná: „O slavném sedání'^ nemá historický základ, aniž sou- 
diti se dá že básník některý turnaj oslaviti chtěl a tím i osobu 
která se v něm vyznamenala. Rytířské takové hry teprv za krále 
Vádava I. (1230—1263) v Čechách obliby došly, básník však uvádí 
knížete Zálabského ku kterémuž pánové se na turnaj sjeli. Za časů 
uvedení turnajů v Čechách nebylo už Zálabského knížete. — Y básni 
Ludiše splývají živly rytířské, tenkráte moderní, s názory národními. 
Povaha zpěvu odpovídá rázu sklonku třináctého století, kde rytířské 
hry a básnictví provencalskými Trovatory a německými Minnesingry 
na dvořích panstva se pěstovalo. Bá&m'k zajisté byl muž vzdělaný a 
rytířských způsobů dvorných a obřadností při turnajích zkuSený. Za 
časů jeho dvoření-se ženskému pohlaví společenskému životu vyšších 
stavů nového dodalo rázu. Ženská krása se velebila jako nikdy před 
tím v střední Evropě, a nové ponětí o lásce i nové společenské poměry 
povzbudilo. Básník Ludiše a Lubora se v ohledu tomto objevuje co 
pravý syn svého času, vedle toho ale též co pravý syn své vlasti, 
pamětKvý toho že vezdy 7%ám súsédé Némcú Časovou svou vzdělanost 
objevil v popisu dcery knížete Zálabského. Básníkové starších dob 
nevyobrazovali ženské vnady tak podrobně. V Čestmíru Vojmírova 
dcera prostě co lepá a lepoivomá se uvádi. V LudiSi se Učí dcera 
kněze Zálabského co vsím milá, na div sličná^ téla urostlého hrdané, 
líce jmieié ovšem bitU, na Ikech rumenci ktviechu; oci jako nebe 
jasné, ipojejy bidej šiji vlasy zlatostvácí véjií uprsténcech skadeřeny. 
Proto pro vSecko předce slovanský ráz svůj osvědčil básník v plodu 
tomto živou plastičností, kterou se zpěv jeho od módnýich romancí a 
ballad onoho času valně liší. Věty: rozstiípi se síla v údech, rozstúpi 
se bodrost v myslechy zvláště ale líčení soubojů rytířských přímo na 
drahné národní vzory upomínají. Básník zajisté byl rytíř jehož bás- 
nický ráz a povaha daleko se lišila od básníka Beneše Hermanova! — 
Z erbu rytířského „tuří hlavy** ježto se v básni připomíná, také 
z turnaje samého soudí p. Sembera že „báseň složena jest za doby 
krále Otakara H. (1263—1278), jelikož obě ty věci nejvíce za dotče- 
ného krále y cechách v obyčej vešly.** 

5 



— ee — 

Byl to zajisté čas v kterém žirlové od sápada přišli tak mocné 
působili na mray a na povahu vzdělanosti v Čechách že i poesie časová, 
toto věrné zrcadlo věků v, tento živý ohla^s národmho smýšleni původ- 
ního domácího rázu svého zbavena jižjiž jen spiisobem cizím se ozý^ 
váti počala, pozSyvši povahy národní i vSeho téměř vzletn* Nejen 
větší hrdinské zpěvy národní dozvučely téměř Jaroslavem, ale i ohle- 
dem na básně mimohistorické jeví se nejen nesmírný rozdíl mezi 
staráími a Lndiší, ale touto samou přechod se značuje. Po takovémto 
přechodu buď znovu oživiti se musilo drahné básnictví u novějSídi 
pokolení a i užším k němu zase přilnutím básníkové noví v proud 
národní se uvedli, buď místa popustiti mnsily názory domácí a pů- 
vodní cizím k nám doneseným. Jaroslav na hrdinskou událost založen 
jako starší zpěvy R. Kr. nečiní takovou protivu k nim, jako Ludiše 
a Lubor k menším lyricko-epickým básním starším z nichž se nám 
toliko dvě zachovaly: Jden a Zbyhon, které však úplně dostačuji 
k porovnání a k nahlédnuti v nesmírnou mezeru jakou staletí byla 
spůsobila! 

Že Jelen z šedé starověkosti české pochází o tom svědčí celá 
povaha jeho i všecky hlasy zpytatelů v tom se srovnávají. „Opěvá se 
v ní ve spůsobě romance dojímavě smrt jinocha od nepřítele zabitého, 
jejž veškeré dívky oplakávají. Krahujci kteří nad smrtí jinochovou 
s sebou truchlíce s dubu pokrakují, Vylíčování jak vrah z jinocha duŠi 
mlatem vyrazil, jak duše pěkným táhlým hrdlem odlétá a za ní teplá 
krev teče, jsou jako známkami že tato báseíi pochází z doby pohan- 
ské/^ — Totéž svědčí Nebeský: „Rozměr, pak ona tajemná symbolika 
přírody a vUoubení-se do ní, vůbec celý spůsob básně této patrné o 
tom svědčí že náleží do té samé doby básnictví národního, z níž i 
Záboje a Čestmíra máme." - 

Z povahy Jelena bychom soudili na ,to že básníka skutečná 
jakás příhoda naladila a k spůsobení básně této pohnula. Yyeírá z ní 
tak jenmý soucit, tak živé účastenství na padlém jinochu, že převažující 
v ni lyrické momenty o přímém dojnm svědčí, jakož popisující část 
poukazuje na dobu kde fantasie básnická naplněna byla zjevy přírody 
ji obkličující a vše obi*azy své od ní přijímala. Počíná s obrazem 
z přírody jako národní písně vůbec a jako i nejstarší zpěvy R. Kr. 
Všemi obraty obrazivosti básníkovy prosvítá příroda^ všechny provívá 
vzduch drahné lesami pokryté místnosti. Jako jelen béháfe po horách 
tak i junoie po horách chodívá, a když jinocha lutý vrah uderi tíí- 
kým mUUem v prsy, zevzněchu mutno žalostni lesi; neoželuje také 
padlého milenka jedna ale vsé děvy junoěe plakachu, což ponkasqe 
na dobu kde romantické ponětí o lásce ještě vyvinuté nebylo t JAkoi i 



— W — 



síymbolicXý obraz: Sletujú se dvpy bystrých krahujeev ze vsia Usa 
prayéXý ráz básnictví národního v Čechách osvědčuje. — Podobným 
ráeetn značnje se ZbyJioň jenž povahou svou k Jelena se přidružuje. 
Jará smyshiost a síla, živá soustrast přírody, elegický ráz, obrazy ve- 
směs věcné jako svěžím výdechem lesův a hor vystupiyí ze zpěvu 
tohoto odhalujíce téměř. roušku od zvláštního druhu lyricko-výpravných 
básni národních, jež asi střed působily mezi hrdinskými zpěvy a mezi 
čisté lyrickými písněmi národními, a v nichž i subjektivnost básníkova 
zřejměji vystoupiti mohla. Pravomužská to lyrika kde cit nevystupuje 
sám o sobě ale vedle podstatné jej povzbudivši pohnutky. — Obsahem 
svým upomíná báseĎ ovšem na časy a poměry, kde spusoby feudální 
2 džiny přinesené v cechách se zmáhati počaly. To ovšem nepo- 
ukazuje na jistou jakousi dobu. Již Chrudos jejž Libušin Soud uvádí 
byl i>řívrženec cizích spůsobů a nebyl on as jediný vládyka, zvláJStě 
na pomezích Něnítů jemuž feudální řád více byl po chuti neŽ staro- 
slovanský patriarchalm'. Mohlt by tedy Zbyhoň býti ohlasem doby 
kde lid tíseň převratů těchto těžce pocitoval. Z toho pak že básefi 
mlata připomíná, důmínka se bére že báseň aspoň starší jest XTTT . věku 
jelikož tenkráte se už mlatu co zbraně neužívalo. Nesnadno však zde 
rozhodnouti. V některých částkách se značuje Zbyhoň ovšem rázem 
pravěkým a zdá se pocházeti z doby mlatíh^ v jiných zajse na dobu 
meéé poukazuje (ač v ní ovšem o meči zmínka se nečiní). Z obrazů 
dýfte pravěk. Hned z počátku jpoletova holub se dřeva na dřevo, 
ialo9tivo vrká hoře vs^mu lesu jeví se názor z časů kde příroda se 
ončastňovala na osudech lidských , kde ' tvorstvo k tvorstvu soucitem 
k sobe vzájemně přilnívalo. Obraz poletování se dřeva na dřevo 
(/ letieSe sémo, i letiese tamo, se dřeva na dřevo) jeví se i v čest- 
níra kde duše w/leté na drvo a po drvech senio tamo ... A jakož 
vůbec národní písně slovanské vždy od nějakého příbuzného předmětu 
přírodního počínajíce náhle k citu přecházejí, tak i v Zbyhoni: Aj ty 
lese šírý! v tobé jáz letávach ... a jako Záboj na skálu vystúpi . . . 
Mamutí se ot krajin ote vseeh, tak i jinoch zde na skále si sede; šalo- 
sdvo sedie, s němým lesem ndčie ... I výraz : tobé srdce přeudatno 
proti vrahu, jako v Záboji: tobá dáno v srdce proti vrahem. Vůbec 
obraz za obrsusem na pravěké poukazuje názory, kde v básnictví 
deském jeSté ryzí duch národní panoval, živly cizími nedotknut. Duch 
tento vSak v drobnějších lyricko-epických básních zajisté déle udržoval 
původní pravěký svůj ráz, neboť ony blíže stály prostonárodní lyrice 
která ziýisté nejstarší svou povahu ještě zachovávala, kdežto národm' 
epika QŽ na romantiku byla přešla. Mohlat tedy báseň dobře i 
v Xm. věku složena a rázem nejstarších zpěvů českých přioděna býtii 

5* 



— 68 — 

jelikož raz tento v prostonárodním zpSvnictví zajisté jeáté panoval. 
Rozměr Zbyhoné jest pravidelný, ba místy obraz k vůlí pravidelnosti 
té uměle slovy rozvlečen, což ovSem neodpovídá stručnosti pohanského 
rázu národního básnictví, kde nutným slovem neb obrazem myšlénka 
objevena nepřeplnívá se přídatky jež nový obraz neobjevují. Takové 
prídatky se nám zdají : 8 milá, přesmilitkií — ach a u hradí drahú, 
předrahúckú. PohřeSujeme zde ono těsné přiléhání formy rhyťhmické 
k myšlénce, ono přímé splývám' s ní jakým nejstarší zpěvy R. Kr. 
Záboj, Čestmír a Jelen se zna(hijí. Nakvašení mysli láskou a diminu- 
tiva premUithí, předrahičkií jeví přídech doby XII. a XIII. století. 

Básně druhu tohoto nejblíže stály písním čistě lyrickým jež se 
nám v R. Kr. zachovaly: Kytice, Jahody, Růže, Zezhulice, Opuštěná 
a Skřivánek. „Složeny jsou tyto písně v době nestejné, nepochybně 
za doby pohanské z kteréž se zachovaly ústmm podáním, zpívány byvše 
při hudbě a plesu v rejhradech atd." (Šembera I. 95.) „Uznány jsou 
soudem skoro všeobecným za čisté písně národní ježto se buď jak 
srdce právě cítilo, buď při jistých obřadech, hrách, zvycích a slavno- 
stech zpívaly při hudbě a tanci. Jsout to písně obecné, zvláště ale 
pak dívek, ženského pohlaví a věku mladého." (Nebeský R. Kr. str. 192.) 

V lyrických písních se zajisté nejbezprostředněji objevil spůsob 
národního cítění, v nich i obrazivost proudu okamžitého naladěni 
nejpříměji se podala, nebot nem' tu zámyslu ni směru, leč rozpoloženi 
^a vnuknutí. Co v nitra vzniklo, to na zjevno vystoupí co plod samo- 
rostlý v původní své podstatě. Protož z nich nejjasněji vyzírá povaha 
národu, a kdyby možná bylo úplnou historii prostonárodního zpěvnictví 
napsati, objevily by se v ní i dějiny vniterního života lidu, jádra to 
a oné části národu v němž individualný ráz nejdéle a nejvěrněji se 
chová. Písně lidu jsou květiny od nichž národní básnictví vůbec svůj. 
ráz a barvy přejímalo. Když pak při sklonku XIII. století vyšší 
národní směry z českého básnictví se vytrácely, hrdinské zpěvy umlkly, 
kruh tvůrců věStb vítězových dávno vymřelý už ani žáků po sobě 
nezanechal, a spůsoby cizí, rytířstvo a vůbec nové živly novým časem 
zbuzené se zmáhaly, tu lid předce písně své pěstoval spůsobem domá- 
cím jejž ani pozdější století nezahladila, tak že prostonárodní zpěvnictví 
už podnes se značuje podstatnými známkami původního svého rázu a 
povahu svou jen potud změnilo, pokud povaha lidu samého a tvářnost 
země podlehla proměnám. '^) Proto také lyrické písně R. Kr, ještě 
bHže stojí písním jiných kmenů slovanských u nichž původní národní 
živly se déle udržely než epické. Toho příklady jsou zjevné, ač jen 
\ málo čistě-lyinckých písní nám v R. Kr. zachováno. V Kytici pěje dívka: 
Kdahych védela, kytice krásná! kto tebe v kyprá zemicu sáze: tomu 



— 69 — 

hyeh dala prstének zlatý. Kdabych védéla, kytice krásná! kto tebe 
lýkem hebú^kým sváza: tomu bych dalajehlicu z vlasóv atd. V srbské 
jedné písni hovoří dívka takto k sobě: ,,Kdybyc}i věděla že vás starý 
bnde tibat, šla bych na zelenou hora, pelyněk bych vešken vytrhala . . . 
Kdybych věděla že vás mladý bude hl)at, šla bych v zelenou zahradu 
atd." Píseň pak ruská: „Ach ty sad li tý moj sadočík — k čemu 
ty ráno sad rozeyietaješ, rozevietavši sad zasychajeŠ'S nem-li podobná 
Rúii: Ach ty ráže, krásna róžef čemu si rané^ rozkvetla? rozkvetavsi 
pcmrzlaf pomrzavsi usvédlaí Zvláště ale Zarmoucené mnoho písm' 
jinoslovanských se podobá, projevujících žalost nad ztrátou rodičů i 
milence. 

Jest zvlaStě pozorovám' hodno jak krásné obrazy prirodm', důmyslná 
porovnání a symbolická naznačem' se nám v těch několika písních R. 
Kr. zachovala, a jakou něžností tu pojmuty poměry lásky, jakou vrouc- 
ností tu objeven cit. Za oněch dob kde jazyk ještě tak vyvinutý nebyl 
aby básm'kům byl nadlehčoval, a kde nebylo tolikerých vzorů k násle- 
dování, básnily zajisté jenom osolry zvláštním nichem puzené a zvlášt- 
ním nadáním povolané. Protož z písní těch vyšší důmysl, hlubočejší 
zanícení a idealnější názor života vyzírá nežli z množství novějších 
písní národních, aniž se zdá že by umělá ruka nadaného milovníka 
a sběratele národních zpěvů v XIII. století je byla teprv zdokonalila, 
nebof myšlénka z myšlénky, obraz z obrazu přirozeným tokem se vine, 
a všady rázná stručnost se jeví, kdežto na opak máme příkladů že 
opravovatelé (dle svého míněm') a předělavatelé národmch písm' spíše 
ze svého přidávají a původní myšlénky rozvlékají, čehož stopa se 
v lyrických písních R. K. nejeví. 

Že drobné písně tyto z lidu vyšly na to poukazují obrazy ze života 
lidu vzaté. Dívka béie kit potoku, nabiera vody v kovaná vědra. — 
Milá jde na jahody, zadrieíe si ostré trnie v belitká nožicu. . — Kakby 
mndy klasy v stoze. — Junošu mi vzechu, — Pleje d^a konopé u 
panského sada . . . otvedechu zmilitka u kavieriý hrádek atd. — — 

Jinak i písně tyto též onou názornou predmětností se vyzname- 
návají která vůbec charakteristickou známkou jest národního básnictví 
slovanského a jeví se v nich ono úzké přilnutí obrazivosti ku přírodě 
jež každou myšlénku přiodí obrazem z ní vzatým, i účastňuje se tu 
pHroda na všech citech a osudech. Kytice odplyne, růže opadne, zezhu- 
lice pláče, lesy se nemají zelenat když děva srdce mútí, skřivánek se 
táze dívky proč je žalostivá — má pěním pozdraviti milého a nésti 
mo lístek atd., vše jak v slovanských národních písmch vůbec. — Všecky 
písně tyto složeny byly za časů kde rýmu ještě neužíváno v národním 
zpévnictví, ač zajisté složeny jsou v době nestejné a některé snad i z doby 



— 70 — 

pohanské pocházejí; Skřivánek v němž děvče pěje: Kdyby ek péree 
iméía, písedabyeh lístek — poukazuje na dobu kde už psáni se ožívalo. 
Zbytečné by bylo dokazovati naivnost a nelíčenou prostojta písni 
našich kteroužto každý sám z nidi vycítí kdož zdravým okem v ně 
nahlídne. Esthetická cena jejich nepotřebuje výkladů a chvalořečí. 
Jsouf ony živi svědectví že „oheň lyrického básnictví jež u veSkerém 
těle velikého Slovanstva koluje", za nejstarších časů v cechách se 
pěstoval, že „tajemné puzení k poesii prostonárodní a velká k němu 
náklonnosť* už praotcům našim vštípena byla. Veškeré zpěvy R. K. 
jak lyrické tak epické vyšly z povahy národu a z povahy přírody kte- 
rouž byl obklopen, na kteréžto dva podstatné kořeny se zakládala i 
obliba českých národních básníků, nech oni přímo z obecného lidu aneb 
z kruhů výše vzdělaných osob pocházeli. Jim všem co vně se jevilo 
buď příbuznou v nitru budilo myšlénku, buď co v nitru se zrodilo pří- 
buzným a blízkým se podalo obrazem zevným. Tím splývá povaha 
starobylých básní českých s povahou národní poesie všech Slovanů, jsouce 
,/výlev jedné a té samé původní tvorci síly básnické;, jakáž drultdy u 
všech Slovanu se nacházda, u nás ale jako n nékterých jiných kmenů 
pohříchu záhy vymizela/^ Vymizela tím později čím výhradnější byl 
individuální její ráz. Ráz všeobecnější snadněji se do nových poměrů 
vpraví než takový který těsně přiléhá k osobnosti, k času a k místnosti 
a který přímo z názorů vyšel jež těmito se ustanovují. Jaroslav ovšem 
objevuje stopy možného přechodu a spojení téměř živlů pravěkých 
s novějšími, avšak zdá se že spůsob národního epického básnictví hned 
napotom už odnikud posily nedostával a živlové noví všemi možnými 
cestami do národmlio života našeho vtékali. Básně však jakové jsou 
naše bohatýrské zpěvy rodí se jen tam kde obyčeje jsou prosté a mravy 
silné, kde idealné národní směry ještě naplňují život obecný. Podmínky 
tyto však vymizely. Křesťanstvím se zvrátily názory do přírody, jím 
nebe i země se změnila. Poesie na drahný spůsob upomínající byla už 
jen ozvěnou. Pokud nový spůsob básnění romanticismem vzešlý úplné 
vlády se nezmocnU, pokud bylo pamětníků staré školy, bylo zajisté i 
pěstovatelů národního spůsobn. Čím dále však tím více se zmáhal duch 
nového času, přívrženců spůsobů drahných ubývalo a jakož pravěký ráz 
národm' se vytráceti počal ze sídel panských, takž zase v životě lidu a 
v literatuře vůbec větší zřetel se bráti počal na přítomnost, na život a 
vždy rozmanitější praktické působení. Nejdříve zajisté se vytratily zpěvy 
hrdinské ze sím' panských a z paměti vzdělanější třídy vůbec, udržice 
se zde onde už jen co výminky. E jedněm romantika zavítala zmoc- 
ňujíc se obliby jejich, ostatm' zaze překonal zmáhající se latínismus. 
Poesie se rozpadla na druh dvoji. Lid zpíval své písně jako dříve ale 



• ^71 — 

nejsa ni podněcován hrdinskými zpěvy ku vzne&eným zájmům sledil a 
l^istoval jakož v životě tak i v poesii své osobné zájmy. Lyrika jeho 
00 výlev dta nevyhynula, ale pod bohatýrskými zpěvy klesla půda jako 
pod bohatýistvim. Nastalé rytířství jiný-m směrem i jiným rázem se 
značovalo než hrdinství praotců. Veliká nastala mezera mezi panstvem 
a lidem, feudálný spůsob podryl mrav patriarchalný, interessy stavů da- 
leko od sebe se rozcházeti počaly. Romantika se stala organem rytíř- 
stva, pnSla do Čech jako ono samo od západu a uhostila se tu vši 
svou mocí. Kdyby byly hrdinské zpěvy z lidu vyšly jako prostonárodm' 
(Msné vůbec, byly by se zajisté v lidu byly udržely a dále lidem pěsto- 
valy. Proč nmlkly odvrácením se vyšších a vzdělanějších stavů od 
luurodmlio básnictví? Lid zajisté zpívati nepřestal, tušíme však že ne- 
básnil nikdy jako Lumír^ Záboj a básníkové Čestmíra, Jaroslava atd. . . 
a výkvětem spůsobu výpravného básnění lián se zdá nám jediný Beneš 
JFIermanov. Že se v drahných dobách i hrdinské básně vyššího vzletu 
před lidem recitovaly tomu upříti nelze. Že však zpěváci a přednašitelové 
básni nebyli vždy i básníkové to každý uzná. Z prvopočátku zajisté 
jen mužové a ženy věštbám vítězovým vyučení pěstovali vyšší obor 
básnictví a u zvláštních příležitostí plody své přednášeli jakož zase jindy 
milá slova hohúm hldscdi. Jiní se přiučivše skladbám jejich dále zemí 
je roznesli. Když pak věštců . vítězovýdi už nebylo, bá^li lidé kteří 
jim vzdělaností nejblíže stáli a svěžím duchem se vpraviti uměli v spů- 
sob básnictví drahnověkého , nabyvše jím snad básnickou vzdělanost 
svou jsouce smyslem' jednoho s nimi a čerpajíce své názory z toho 
zřídla z jakého je předchůdcové jejich čerpali. Máme takové osoby 
hledati mezi lidem obecným aneb mezi vyššími třídami o nichž víme že 
byly povždy nositeli vyšších zájmů národních a za drahných časů mimo 
kněžstvo jedinými vzdělanými v národě? — Zvláště ono rázné v R. K. 
přímo vystupující smýšlení vlastenecké nás potvrzuje v nuněni tomto. 
Lid jest ovšem hlavním chovatelem národnosti, ale zástupcem jejím co 
idey vyšší, duší všech podniknutí k udržení a zastáváni jí byli vždy 
vládykové, v nich se chovala i myíUnka národnosti a neodvislosti. Co 
dvě hlavni protísady pojímám' myšlénky této se jeví Záboj a Beneš 
Hermanov o kterémž soudíme že z lidu vyšel. Lid se ovšem odevždy 
dával rozehřívati pro myšlénky vznešené, pro vlast, národnost, neod- 
vislosC atd., neméně jisté jest že rozhřívateli odevždy byly osoby výše 
vaděbné a dále vidící nežli lid vidívá. Naše zvláště historie objevi\je 
ktenk nižší šlechta česká od nejdávnějších časů stála v popředí všady 
kde se jednalo o věc národm', a tak též i v literatuře. Jestliže k. př. 
i větií dást českého rytířstva za příkladem dvoru módě časové se podala, 
není tím dokájcáno že by se byli všickni podali. MohlC tedy býti mezi 



— 72-- 

českými rytíři ten i onen který maje ryzé smýšlemVk tomu básnickým 
duchem byv nadán a vzory drahnověkými básnickými vzdělán, takové 
zpěvy skládal jako jest Jaromír, neb Jaroslav. DaJemilovy veráe nevySly 
z ruchu báfinickébo, verSe jiných nevySly zase z ducha národního, tím 
vSak nem' jeSte dokázáno žeby z vyšších tříd společností všecken ná- 
rodní, ráz se byl vytratil, žeby některých výše postavených a nad jiné 
vzdělaných a nadaných mužů i mezi rytířstvem českým se bylo neudr-^ 
zelo jenžby takové zpěvy byli skládati mohli jaké se nám v B. K. 
zachovaly. Že se ryzé národní smýšleni a ži\7 odpor proti zmáhajícím 
se cizím živlům v rytířstvu českém uchovaly tohož mnohá svědectví 
máme. Jest se ^tedy domýšleti že mezi těmi bylo i takových kteří 
vedle smýšlení i ráz národní podrželi, plody svými nejen myšlénkou ale 
i formou se přidružujíce ku zpěvcům drahnýclrvěkův. Důmínky takové 
však přináleží do oboru konjekturalného uvažování věcí a nemíníme je zde 
za pevné a] neklamné přesvědčení vyhlašovati. Tomu však sotvy upí- 
rati lze, že kdyby básnických plodův bylo nebývalo jenž nejen směrem 
ale i ůdobou svou národním se značovaly rázem, tento by zajisté byl 
ještě dříve a snadněji se byl vytratí! ze života národu vůbec. Byťby i 
Praha a povstalá v cechách města, byfby i některé hrady panské se 
docela byly poddaly novotám z ciziny přišlým, stálC on tu a tam po 
Čechách a po Moravě ten a onen hrádek v němž starý mrav panoval 
a staré básnictví se pěstovalo, a byfby i barvitost národního tohoto 
umění v XII. a Xni. století namnoze se byla setřela a podstatné samo- 
rostlé básnické plody domácí už jen sporadicky se byly objevovaly, 
nevyhynuly přece docela aniž působovati přestaly na smýšlení jednot- 
livců , byťby se jim třeba už síly bylo nedostávalo k přemožení ducha 
časového a k ovládání a ustanovem' směrů literárních jež proud světo- 
dějný k jiným unášel stranám. 

Duch který staré hrdinské zpěvy províval zjevnou byl protivou 
základů i forem společenských jež buď už panováni došly buď všeobecné 
platnosti nabývaly sklonkem Xm. století. Osady se ninožily, města 
cizími živly naplněna povstávala v srdci země, vysekanými lesy krajiny 
se zjasfiovaly. Posvátné háje byly už dávno zkáceny. Křesfanstvím-li 
se názor přírody změnil, změnily se s přírodou samou i dojmy jež činí- 
vala. Feudálně spůsoby za sebou vlékly nové společenské poměry. Nejen 
novými myšlénkami ale i novými zájmy zaplavila se země naše. Pro- 
ces přechodů a převratů poznenáhle ale mocně vše uchvácigící se roz- 
vinoval a všemi vrstvami národu se probíral. Jakých sil tvořících by 
tu bylo potřebí bývalo k paralysování vlivů časových? Jen součine- 
ním celého národa, jenom pevným se přidržovám'm národní politiky se 
strany vlády by sa byl usnadniti mohl přechod drahné národní poesii na 



— 73 — 

noy4 Cagjy na nový výkvět a na nové rozvinntí se jeji ze starých kořenů. 
Ze nemožné nebylo na staré půdě nové dráhy jí vykázati -toho svědec- 
tvím jest báseň Jaroslav. — Avšak vůle a směry národní záhy byly 
přdLonány působením německých mnichů s jedné a českými panovníky 
s drahé strany. Jestliže působení vyšších tříd společenských odevždy 
bylo valné na národ vůbec a na obecný lid zvláště, tu€ vliv jeho na život 
a osady národní se zdvojnásobniti mnsil stoupením feudálně moci na 
místo patriarchabiého řízem', a zvláště ustředením vlády v rodě Přemy- 
slovců. Nevycházel pak duch a směry panující z kořenů po vlasti roz- 
lehlých ale z vrcholu. Ten však byl porušen cizími štěpy. Vyšehrad 
přestal býti zlatým sídlem otčíkovým, vládcové čeští se přestěhovali na 
nový hrad kde starý národní ráz ucouval novému dvornímu vzduchu. 
Zpomínky na starý Vyšehrad se nahoře vytrácely, udržujíce se ovšem ještě 
dlouho v národě, ale nenalezavše podpory a posily nemohly více povzbu- 
zovati nové tvořící síly v tom poměru jako dříve. Doba samostatného 
tvořeni přestala a nastala doba následování. Za příčinou nových živlů 
a dojmů rozmnožováním se vzorů cizích, a proto že obliba vyššího spo- 
lečenstva k těmto se klonila, přestali domácí básníkové nesledovati drahné 
domácí vzory a obrátili se k cizím jež za dokonalejší považovali. Jak 
mile národ přestává to co vlastnictvím mu přináleží za lepší a podstat- 
nější považovati cizího, tu již i důvěru tratí v sebe a v tvořivost svou. 
Zprv nedůvěřovati počali praotcové naši bohům svým a jich se odřekli, 
hned v zápětí se usadily cizí spůsoby v cechách a zákony od jinud 
vzaté. Takž květ po květu opadával s národního kmenu. Nejdříve 
se vrchol v nedomád oděl barvy. Při dvoře českých vévodů a králů 
Qjmul se něme^ý jazyk, mrav a spůsoby, k čemuž nejvíce přispěly 
manželky vladařů českých, z Němec přišlé. Královský dvůr se naplnil 
německým dvořeninstvém , německé matky dítkám svým, králevičům 
českýno, nejen německá jména ale i německé vychování daly. Že valná 
^t šlechty podle dvoru se chovala toho netřeba dokazovati. Bylo-li 
možná aby básnictví jehož horlení proti cizinstvu směřovalo, kteréž své 
látky nejvíce z krvavých a vítězných bojů proti Němcům bralo, bylo 
obliby došlo v kruzích proti kterýmž upomínkami přímo čelilo? a bylo 
by pěstovatelů a podporovatelů získalo ve společnosti proniknuté živly 
takovými proti jakýmž drahní zpěvcové čeští národ do zbraně povolá- 
vali? — NeníC tu divu, že cizí toulaví zpěváci vítanější byli dvořenin- 
stvu a dvoru jemu nakloněnému. Písně jejich odváděly mysl od národ- 
ních zájmů a zpomínek, a osobným chtíčům, panující módě, malicherným 
zijmům hovíc, od politických a národmch otázek odluzovaly. Jaké obliby 
n&nečtí zpěváci a spůsob básnění jejich u některých Přemyslovců a 
^bec při některých dvorech panských v Čechách a na Moravě dochá^ 



— 74 — 

zeli, toho nás došla mnohá svédoctví. *^) Písně tSehto spěviků se néée^ 
týkaly vyšších otázek časových: ba naopak, otáčely se toliko okolo zále- 
žitostí osobných a nepatrnýolL Poesie se stala pouze velebitelkou nových 
poměra v jakéž oboje pohlaví k sobě stoapila. Vykládala pocity milostné, 
velebila půvaby ženských, opěvaJa blahosti a žalostí lásky, vypravovala 
o dobrodružstvích jež rytířové pro lásku podstoupili, ale nebylo v ni 
více #řeči o velikých skutcích pro neodvislost národu , o bojích protí 
cizinstvu vykonaných. Rozmnožováním seinteressů nepatrnějších udu- 
šuje se mysl pro velké a vznešené zájmy, pohrami malichernými rozpty- 
luje se duch a odumírá cit dojmům velkolepým. Jak mile náboženské 
a politické zájmy národní přestaly býti předměty národního básnictví, 
tu ono již pozbývalo důležitosti své, a na skromné se obmezujíc úlohy 
na pouhou zábavu a esthetíckou pohru kleslo. Nebylo více jako v pra- 
věku kde básnictví veškeré vyšší myšlénky národu v sobě chovalo. 
Nastala doba přechodní v níž starý svět náš se rozpadával, aniž nový 
se ještě byl ustálil. Křestanstvim byly nové základy položeny k nové 
soustavě společenské. Nové podmínky osvěty provolaly nový spůsob 
vzdělanosti. Drahná civilisaci národní sloula nyní barbarstvím a ustou- 
piti musila požadavkům času a poměrů jím uvedených. Souměr mezi 
přírodou a duchem se rozpadl, nebot člověk nemoha se už měřiti 
s duchem- mocnějším opovrhovati počal přírodou jižto nyní za malomoc- 
noa ozn&Tal vJic všemohoucímu mitoo ni žijici^u duchu, kdežto on 
dříve toliko v přírodě a s přírodou žil, v ní celý ponořen se zrcadlil a 
ona veškeré síly a veškerou mocnost jeho znázorňovala. Takž i básnictví 
od přírody se vzdálilo, jakž obrazivost se od ní odpoutávala. Básnictví 
přestalo býti obrazem národního života, nebot pěstovatelé poesie přestali 
nejvnitrnější život národní v zpěvích vylévati. — 

Zachovaly se nám ovšem zprávy o veselostech dvorských v XUL 
a XIV* století, o hlučných hodech a tanečných zábavách při nichž 
hudebníci a zpěváci obveselovali společnost Uvážíme-li ale jaký duch 
tenkráte při dvoře vladařů českých panoval, a jací básníkové se tam 
zdržovali, tut ovšem nelze nám se domýšleti že vznešené panstvo náarod- 
ními se potěšovalo zpěvy. M^žná j^ že některý pravočeský zpěvec 
zabloudil na Králův Dvůr a jako výminkou staročeského varyta se 
dotknul, a že něktei'é české dámě ty velekrásné zpěvy se zalíbily ježto 
živou činily protivu písni německými minnesingry zavedených takže sbírku 
oněch si vyžádala, možná také že některý věrný národovec sbírku tato 
učinil, neb dříve učiněnou opsal, jako na osvědčeni že podstatnějších básní 
doma máme a nám přiměřenějších, než jaké nám toulaví němečtí zpě- 
váci přinášeli. Jisté ale jest že ziýitím bohatýrských časů i hrdinské 
básnictví se zanedbalo» jen v pzvěnách vzácnýcíi tu a tam« v odlehlých 



— 76 — 

flDad krajíeli se jetté ozývajto, kde zm&hajim se Fomantika vládu jeáté 
nenastoxipila. Dá se d<Mnýšletí že některá část výhradné národní a 
oposiCni strany Šlechtické vedle věrného uchováváni staročeských mravů 
i drahný ^usob národního básnění pěstovala, a že pří schůzkách a věse-. 
loslech jejích staročeské se ozývaly zpěvy z kruhů módných a odrodi- 
lých vypuzené. 

Bylo tedy básnictví v Čechách na dvé stran 6€(^ rozpadlo. Jedna 
spůsobn národního se přidržujíc starobylé české vzory sledila, vedle 
křesCanského přesvědčení o jednom jediném bohu, ještě pohanským se 
značnjic rázem, a povahou i ůdobou k slovanskému národnímu zpěvnictví 
se družila; druhá zase následováním básní zahraničných novou školu 
básnickou německé a románské podobnou do Čech uvedla. Tato druhá 
Škola, ač posléze zvítězila, přece teprv během as dvou století se zobec- 
nila a školu národní vytlačila, když totiž v politickém a sociálnem životě 
Čechův takové společenské a literami poměry vznikly jakéž původnímu 
národnímu básnictví českému nijakou posilou více nepřispívaly. Proto 
také se domýšlíme, že kdyby hrdinské zpěvy R. K. byly původně z lidu 
vyšly a ne z vyššího jakéhos kruhu národmch vzdělanců, bylby i spůsob 
národního básnění epického se i napotom byl udržel, nebof lid a 
poesie jeho nepodlehla módě časové, aniž na cize se vázala vzory. Že 
však spůsob básnění jeho nikdy takovou mohutností pojímání a umění 
nevynikal a velké, přímo hrdinské zpěvy jen vzácnými úkazy byly jsou 
v poesii jeho, tudy též nelze bylo aby spůsobem svým vítěznou reakcí 
b^i spůsobil ve vyšším básnictví proti zmáhajícím se cizím živlům, když 
vzdělaných pěstovatelů domácího umění se už nedostávalo. Drobnější 
Inatarické ballady, jako Beneš Hermanov, jakýchž bez pochyby mezi 
lidem mnoho kolovalo, nestačily na odpor, když se velké básně jako 
Jaroslav roditi přestaly. Jakož pravěké věštby vítězové z lidu nevyšly, 
ale od zpěvců vzdělaných,- v umění svém vycvičených spůsobeny byly : 
takž i pozdější zpěvy hrdinské svědčí o vyšší vzdělanosti původců svých. 
Že n bývalé šlechty české básnictví a zpěv se pěstoval a obliba tato 
a zídáštních pnležitostí na jevo vystoupala, na to i historické pamětností. 
ukazuji Když r. 1158 Vladislav n. císaři Fridrichovi na pomoc do 
Itálie proti Milánským se strojil, byli mnozí z českého panstva proti 
tomu a odepřeli táhnouti s sebou. Oznámil tedy král že potáhne s dobro- 
vdníky jichž se hojně přihlásilo. Tu prý se Praha ozývala zpěvy mladé 
dechty, oUežed Milána opěvující. Tenkráte ale ještě nebylo vítězství 
německé básnické Školy v cechách úplné, a teprv o století později za 
časů obon Václavů a Otakarů k panování došlo. Jest se tn domýšleti 
ie ku povzbuzení k hrdinstvím také národmlio spůsobu básněm' se po- 
vžilo, ba snad více než cizího, ano se přitom i o účastenství obecného 



— 76 — 

lidu na podniknatí válečném jednalo. Původní nírodni poesie předpo- 
kládá čisté a nezkalené zřídlo národního společenského života, národní 
zřízení, vychováni a vzdělanost vůbec. Živly však z jakých národní 
společenský život v Čechách sestával rozpadávati se počaly za časů 
přechodných. V pravěku, pokud známo, u rejhradů se scházívali Ce- 
chové kdež sněmovali a hodovali, tam bylo i zpěvů a rozličných výkladů. 
Na schůzkách takových se zajisté všechny vrstvy společenstva ůčastní- 
valy pokud, jakž za dob patriarchalných bylo, stavy sobě blíže stály. 
Zavedením ale napotom spůsobů feudalných se vyšší třídy odlučovaly 
od nižších jakož i zájmy jejich od sebe se rozcházely a čím dále tim 
více se lišily. Panstvo přestalo bývalou měrou podílu bráti na slavno- 
stech lidu, slavilo hody jiného rázu pro sebe. Jiný duch poesie se ozý- 
val v prostoře a jiný v panských síních, byt i do těchto třeba německo- 
romanský spůsob se byl ještě všady nevedral, a namnoze jen pohostinu 
v nich objevil. — Vyšší všeobecné ideálné směry jsou výsledkem vyšší 
vzdělaností a vybroušenějších myslí. Vystoupily u všech národů z nitra 
povah zvláště vynikajících. Poesie lidu jest osobnější a směry její pra- 
videlně se obmezují na užší obor názorů obecných, jestliže zvláštní povo- 
lancové obor tento nerozšíří mocností ducha svého. Povolanec takový 
jestliže si přiosobí vzdělanost vyšší a přehled poměrů si vydobyde, tím 
už vystoupil :s názořního kruhu obecného lidu a k vyšší společnosti se 
duchem přidružil. Vzdělanost jest vůbec mocnost; jakou mocností ten- 
kráte býti musila pochopí každý kdo v historii její se obezřel. — Když 
se svazek mezi obecným kmetským lidem a vyšší, vzdělanou třídou 
společenstva rozvazoval, pozůstaven byl lid sám sobě a vyplňoval kruhy 
své poesie svým spůsobem. Z počátku se zajisté i mezi vyššími stavy 
pěstovala ona vyšší část národm' poesie která ponětím a názorům jejím 
blíže stála. Zachoval se v hrdinských zpěvích našich vyšší ruch snažení 
a umění národního, smýšlení rázné nižšími poměry života nedotknuté a 
nestěsněné, výkvět vzdělaností národní, kdežto zase v nejstarších pro- 
stonárodních písních jež s drahnými obřady a. obyčejemi lidu souvisely 
jakýsi praktičnější, téměř příležitostný směr a v čistě lyrických toliko 
okamžité naladěm' se jeví. Středem mezi umělými hrdinskými zpěvy a 
prostonárodními písněmi byly as historické ballady jako Beneš Herma- 
nov, kde báamlk umělý s citem lidu do spůsobu všenárodního staroby- 
lého vypravování se vpravil čímž plod jeho k zpěvům většího rozměru 
docela se přiblížil. V prostonárodních písních se nejeví tak umělý vymě- 
řený ráz jako v hrdinských zpěvích, a nevyzírá z nich onen vznešený 
směr zastávání zájmů národmch a náboženských jako z oněch. Tímto 
směrem se nám hrdinské zpěvy R. &. tak zvláště důležitými staly, on 
íH jim dodává oné uchvacující mocností která i u nejpozdnějších pokolení 



— 77 — 

se dojmu nemine. V tomto také ohledá nepřestanou zpěyy tyto posOoa 
býti všem budoucím časům a pohybovati budou myslí jednotlivců i 
v dob&ch kde cit pro národnost a podstatné jeho zájmy na vyprahlé 
padé jen spoře výkvěte! Vedle tendenčni důležitosti některých zpěvů 
těchto i esthetická jejich cena v pozadí nám stoupá. Qna hlavní my- 
šlénka která ku př. Záboje provívá, zvláátě umělým a důmysbým svým 
provedením spůsobena jest k tomu aby se ji zotavovala mysl pokleslá 
a malichernými okolnostmi stísněná. Jest sobě zástupcům interessů 
národních příklad brátí^e zpěvů těchto kterak vedle podstatných směrů 
národních vfiechny jiné jen vedlejšího zaujímají místa, pokud ony vzne- 
sené úlohy se nevyplní pro které už za pravěků českých zahořela mysl 
prvních v národě duchů » a od jejichž provedem' váe jiné záviselo a 
závisí co ku zdaru a oblažení národa slouží. — V tendencích zpěvů 
těchto vůbec hlavní podstata jejich spočívá, a jakož se domníváme že 
sposob a pojímám' přírody a života jakož i obrazení-se jeho v pravěku 
celému národu společný výrazu svého nabyl plody věštců vítězových, 
takž zase nám domýšleti se lze jest že umění věštců těchto později na 
vyftší a vzdělanější třídy přešlo v nichž vyšší směry národní nejživěji 
se pojímaly a v nichž i národní vzdělanost tehdejší se ustřeďovala, a 
tam že se pěstoval hrdinský zpěv národní za časů kde národní vzděla- 
nost a uméní jen na malý počet' osob obmezeny byly. S vyšších těch 
kruhů pak jako s hůry myšlénky a upomínky na hrdinské doby v národ 
vtékaly a se rozšiřovaly tím snadněji čím blíže stál spůsob projevení 
jejich původnímu myšlení a obražení národnímu. Když ale tyto vyŠŠí 
kruhy novou od jinud přišlou vzdělaností od lidu se vzdalovati počaly, 
přestalo i působení jejich na národní poesii vůbec. Prostonárodní bás- 
mct\'í dále se vyvinovalo prostým svým rázem při němž i setrvalo, a 
vzdělanější třída zase v pěstování cizího spůsobu pokračovala až k úpl- 
nému téměř odpadnuti od původmlio kmenu. 

Mysl obecného lidu vždy a všady se značovsJa zvláštm' konserva- 
tivnosti v udržování starých spůsobů a podání. Nedostávalo se mu jen 
mnélé formy a prostředků k nezměněnému uchování toho co předkové 
nm pozůstavili. Proto také přemnohé památky duševmlio života národ- 
ního se udržely jen tak dalece pokud paměC a obrazivost lidu stačila 
k jich zachování, a mythické některé zkazky s bohatou svou symbolikou 
a s hlubokým svým významem se nám jen v pověstech a v pohádkách 
dostaly. Nelze důvody upírati že by některá část oněch pověstí jež 
do mythického oboru padají z dob mythických pocházela, aniž komu 
dokázati možná že ta a ona z mythických pověstí těchto původně 
v rhythmickém se nezrodila rouchu. Taková však podání v nichž tako- 
fta dogmy pohanské se chovaly nejdříve podlehla prostředkům k upevnění 



-78- 

a řOžSiřenl křestanstW oživaným. Protož ona půtodní posbyvSe ůdobv, 
přetvorovala se y ústech lida neustále, až se tak změnila že i skoumavé 
vědě Qž nesnadno původního a základního jejich významu se dopíditi 
a je vysvětliti. O^étlením jich se nová brána otevře k nahlédání do 
slovanského pravěku a umožní se poznání v jakém poměru idealné názory 
praotců našich k skutečnosti stály. 

„Pověsti slovanské/* praví Štúr v pojednání svém o národních 
písních a pověstech plemen slovanských, — „vyplynuly z téhož zřidla 
jako i písně naše, hlavní však jich názor jest mnohem ryzejší, starší a 
zachovalejší nežli v písních. Nájsor tento jest zbožňováni přírody, které 
v národních pověstech má ještě panství neobmezené. Hledí ono na nás 
ze všech stran z pověstí, z divadla, na kterém pověsti se snují, z dějin 
v nich vyložených. Patřit v nich přírodě moc hlavní samočinná, božská, 
proti které jest člověk nízký a podřízený. . . . Přírodní tvorové a moci, 
hned o svých podobách, hned jako osoby, panují zde a děli se o pan- 
ství mezi sebou : člověk tu přichází k slunci, k měsíci, k větrům, k ska- 
lám atd., prosí je a radí se s nimi, co by dále dělat, kam by dále jíti 
měl po záměrech svých, a ony mu rozkazují, radí aneb jej odstrkuji. 
Slunce si chodí jako mládenec po nebi anebo letí a večer umdlené 
zpátkem matce do náručí padá . . . noc dlouhým tmavým závojem oděna 
vystupuje pod večer z dalekých pustých hor, potahuje svět rouškou 
svou; větrové probíhají daleké končiny, a když se dost navály, navra* 
cuji se do svých příbytků a odpočívají si; hory s horami, stromy se 
stromy a s lidmi se smlouvají a ptáci, nejvíc havrani neb krkavci, 
ptád zvláště vědoucí, vypravují si mezi sebou rady vyšší, zvěř rozličná 
přidružuje se k člověku a pomáhá mu. Častým padáním do zakletí drti 
příroda také mocné panství i nad člověkem . . . Jevištěm pověstí jsoa 
obyčejně šíré, daleké pusté hory, strmé vrchy, šumivé háje, čarovná 
údoU, samotné v horách jesk3rně, hory měděné, stříbrné, sklenné a jini 
divotvomé brady atd. Pověsti, osnované na nejstarších názorech Slo- 
vanů, na jejich představování si božstva a světa veledůležité jsou ku 
poznám bohovědy a kosmogenie (světorodstvi) nejdávnějších n nás časáv. 
Jakkoliv jen málo a velezměnéných se jich nám dostalo, možná v nich 
přece dopíditi se stop nejdůležitější stránky života duševmlio časů drah- 
nějších než jaké v básních nás došlých se jeví, neboC některé pověsti 
naše bez odporu starší jsou než všecky jiné plody básnictví našeho. 
Tyto nejstarší povésti neopírají se o historické událostí, ale jsou výklady 
zjevů přírodných. V allegorickém zobrazení oživena tu příroda. Změny 
její jako změny lidského života netoliko z mocností sil ale i z vůle 
osobné, z působení zosobněné mocností jedné na druhou vycházejí. Zlé 
i dobré moci přírody v čaroděje a čarodějky zaklené. Obraznost neznala 



-79- 

z&kony pJEfrody a neuznávala nemožnosti^ Nesnad žeby pověstí se byly 
na nemožností zakládaly, neboC základy jejich byly holá skutečnost, ale 
výklady té skutečnosti do nemožností zabíhaly. Protož povaha jejich 
vesmés symbolická jest a jinotajiteká. I veškeré počasí tu v symbolu 
se jeví. Zima čarodějná ukovala dnnce, spůsobila průzračný palác kdež 
je v zajetí drží. Zdá se že v báječných a symbolických pověstech tako- 
vých prostonárodní mythologie praotců našich se chová, nebot jisté jest 
že a všech pravěkých národa se jako básnictví vyšší a prostonárodní, 
takž i bájeni dvojí chovalo, jelikož lid si sám spůsobil exegetiku pod- 
statných bájí jež z vyšších kruhů vyšedše od kněží chovány a pěsto- 
vány byly." 

Vedle mythických pověstí brzo zajisté i historické povstaly ježto 
s oněmi se později namnoze smísily, tak že nesnadno v nich živly tyto 
poznati. Ba snad i biýečné některé pověsti přímo historickou tvářnost 
na se vzaly a přešly v historii tam kde jiných zřídel dějepisných se 
nedostává. Do oboru toho se počítají — dle nových donmění — i 
pověsti o Kroku a o slavných jeho dcerách, Kazi, Tetě a Libuši jimž 
se zvláštní vyšší vzdělanost přičítá. Ba valná část nejstarších dějin 
našich na pouhých pověstech spočívá jakž Kosmas nejstarší náš krO- 
nista dosvědčuje.^') Bylot zajisté už v pravěku veliké množství pověstí 
po Čechách rozptýleno, jež od otcův na syny přecházely a z nichžto 
některé až na nás došlé více než tisíciletí odolaly. — Vedle nich a 
básní některých se však i jiné ještě známky starobylého života ducho- 
vného nám zachovaly, totiž pověry některé a přísloví jež na báječný 
život pravěký poukazují. Na starých pověrách Jid s obzvláštní tuhostí 
visel a mamě proti nim se všech stran se horlilo se strany křesťanské. 
Jeité v počátku XY. století horlil Štítný na ty ,ýen£ se driie bludu 
knésdáfuv pohanských, etice méHcj hvésdy, spůsob tohoto vidomého 
nebe jestot Zodiak slově aby v néíem jich osud byl proniéh^ y neb 
nemocí chtíc skrze to zbýtij a tak vyráží lva, neb raka, neh tdce^ n6& 
eoe bud e téch dvanácti znamení zodiaka na zlatí neb mosazi aby 
to na hrdle nosili neb pUi z toha,^^ • . • 

Védě však pokročilé se z toho jen těšiti jest, že se horUtelům 
nepovedlo vyUazení všech stop- pravěké kultury a pravěkého názoru 
ihrota, neboC z jednotíivých jisker jež během věkův neuhasly se jí umož- 
&aje aspoft některé podstatné stránky duchovného života dávnověkosti 



HLAVA DRUHÁ. 



Doba přechodů politických, náboženských a kultur- 
ních vůbec. 



ČÁST PRVÁ. 

Vzdélcíiost a duchovný život pravěký v Cechách. — Počátkové písem- 
nictví českého. — Vliv latiny a němčiny. 

V nejstarších dobách měl jazyk český rozsáhlejší půda než napotom 
po pádu velkomoravského království, okolo roku 906 po Kristu, kde 
couvati musil výbojné moci Římanů a Němců. Povaha jazyka českého 
za doby římské nedá se líčiti jelikož písenmých památek jeho se nedo- 
stává. Proto také dějiny zemí v nichž řeč česká obecná byla jen na 
několik a to nejistých zpráv se zakládají. — Ze všech návěští — mim' 
Šafařík — aspoň tolik vysvítá že Čechové, jedna to větev velkého národu 
slovanského, od horní Visly, z poledních končin veliké země Srbův, 
z krajiny tehdáž jmenované Charváti se přistěhovali. Nedá se upříti že 
praotcové naši novou vlast sobě brannou rukou vydobyli. Vůdce jejich 
pozdější pověst jmenovala Cechem. Čas příchodu jeho do rozličných 
dob se klade, nejjistěji mezi 1. 451 — 495, any všecky jiné okolnosti 
s tímto výměrem času nejlépe se srovnávají. Jelikož prvotné dějiny 
Čechův již ku konci XI. století, za čafiů prvního českého létopisce 
Kosmasa v zapomenutí byly klesly, vyplňují mezeru v historii toliko 
pověsti dochované nám dílem v zkazkách a v kusých zlomcích dřevního 
básnictví, dílem ve spisech nejstarších kronikářů českých. Pověsti tyto 
zvěstuji nám památku prvotního bytování praotců našich v zemi české 
a lze nám v nich slediti některé stopy drahné vzdělanosti našeho národa. 
Se zvlái^tě významnou důležitostí nám tu z mythického šera vstříc vstu- 
puje osobnost Kroka a tři dcer jeho Kazi, Tetky a Libuše. Zdali vyni- 
kající povahy tyto z historické aneb báječné půdy vyšly nedá se potud 
s jistotou určiti , v každém ale pádu se v nich obrazi]ge směr tehdejái 



— 81 — 

vzdďanosti, jelikož pověst nám je lití v světle veleduchovnictví. Musil 
tenkráte už zbuzen býti duchovný směr jimi naznačený, sice by pověst 
ho byla přiřknouti nemohla jistým osobám, a byla již tenkráte poznání 
lidská na zvlaátai odvětvi dělena, jelikož každá převažující duchovná 
mocnost zvláště ta zastoupena. Krok tu vylíčen qo mocni) a spravedlivif 
wudce i správce lidu. Jeho sídlem byl VyšeJirad. Zosobněna tedy v něm 
spravedlnost. Byl-li Krok čilř Erak jen mythickou osobou, jak nejnověji 
se tvrdí*), byla předce. myšlénka spravedlnosti a zákonitosti jím zobec- 
něna. Krok pozůstavil tři dcery, Kazi, Tetku a Libuši. Z těchto první 
ve známosti bylin a přírody velmi zhuSená a v lékařství nctd jiné 
dospělá jsouc, všeliké neduhy a bolesti lidské hojiti um^la, pročež od 
potomstva za čarodějnici vyhlášena byla, Drtíhd slypMla známostí 
cécí božských, a o vzděláváni náboženství pohanského pečovala, zá- 
roveň sestře svépozdíji za věstici a hadačku jmína. Třetí, nejmladší, 
ozdobena jsouc nádoby Čejným rozumem, spanilosti mysli a všelikými 
ctnostmi duse, od národu přijala byla za panovnici a vládkyni. Po- 
věst o Libuší osvědčuje krásným spůsobem že u starých Slovanů dítě 
nejmladší jiné mělo právné postavení v rodině, nežli k. př. u kmenu 
germánských u nichž majorát byl národním právem zaveden. Dále po- 
věstí o dcerách Krokových vyjasňuji se i poměry ženskéhu pohlaví u 
praotců našich, že ono totiž nemělo tak podvrženého postavení jako 
jinde, že ženská svobodnou volbou národu panovnicí se stala, že znalost 
přírody a umění lékařské a věštecké také ženskému ducha se přiklá- 
dalo. Takž i Libušin Soud poukazuje na dvě věglasně děvě vyučeně 
iMČbdm vítězovým^ u jednej sií desky pravodatné, u vtorej meč kara- 
jucL . . . Tento poměr ženského pohlaví k veřejnému a duchovnému 
životu přímé nám podává svědectví že společenský řád praotců našich 
na Kdskost a rovnoprávnost se zakládal, že dary ducha a vyšší vzděla- 
nost uznání docházely bez ohledu na pohlaví a že i ženským tenki'áte 
pristupné byly cesty k vyšší vzdělanosti. 

V Libuši zajisté se jevilo téměř ustředéní tehdejší vzdolanosti, ona 
všeobecnost duchovného vzdělání jež nadobyčejným rozumem, spanilosti 
mysli a ctnostmi duše před světem se osvědčuje. Kazi zase obor vědo- 
mosti přirodných zastupuje a praktické jich upotřebení na bezprostředný 
život. Vedle praktického toho směru jeví se Tetka co pěstovatelka 
smérá ideaJných, co věštkyně a kněžice. Vidíme v tom už jakousi vyvi- 
natost myďének vzdělávacídi, uztiáni vyššího společenského úkolu ježto 
mnoho časa potřebuje k vzniku svému, čímž tedy se osvědčuje i dřev- 
• jiost vzdělanosti národní v Čechách, neboť patrno že za časů do nichž 
Libuše se klade bylo u nás už kultury zděděné. Libušin soud jest toho 
svědectvím. Byla zde už pravda po zákonu svatu y juze přinesechu 

6 



— 82 — 

otci naši . . . bylo už i zákonů v deskách pravodatných za^amenaoých, 
byl soud vůbec pravidelně uspořádán a slavnostný téměř obřad při něm 
zaveden. Možná že Krok dal zákony sebrati a ustanovil řád soudný. 
Tvrditi se to ovšem nedá, ale jisíé jest že muž pod jménem Kroka 
známý o národ český sobě zásluhy získal v ohledu kulturním, Jelikož 
ho lid oslavoval. NazývalC se snad dle kmenu jinače a teprv pověstí 
nabyl jméno báječného Kraka, na kterého tento Krok nebo Krak snad 
připomínal vlastnostmi a snahami, jakéž lid český mythickému Krakn 
přičítával. Takž zajisté i jméno Přemysla oráče nebylo kmenové ale 
čestné jež na zvláštní vynikající vlastnosti duchovné ukazovalo. Pře- 
mysl jest praotcem královského rodu v Cechách a nemůže tedy pouze 
mythickou osobou býti, ale jest osoba historická! Nezáleží na tom, byl-li 
pánem na Stadicích, a pravdivá-li pověst o pluhu a o střevících v nichž 
někdy oral a jež za času Kosmasova ve knížecí komoře na Vyšehradě 
na památku se chovaly, ač jí neupírámc; — avšak jméno Přemysl za, 
časů téměř výhradně panující konkrétnosti názorů není náhodným zjevem 
ale přímo pamětnou událostí. Jemu připisují nejstarší podání národu 
první zřízení zemské a spořádání práv českých. JestiC tedy patmo že 
už za pravěků našich bylo u nás osob jež se vzdělaností vyšší vyzna- 
menávaly a vzdělávacím působením na národ slávy sobě vydobyly vedle 
bohatýrů válečných. Pověsti nám zachovaly památku jejich, a jestliže 
Krak a Přemysl jsou ideálna jména, vězí za nimi předce historické osoby. 
Vedlo se jim jako skoro všem vzdělavatelům pravěkých národů ; povstaly 
o nich báje jež historická kritika zavrhla, nedokázavši tím že osob těchto 
vůbec nebylo, a ještě méně že nebylo věcí jež se jim buď právem buď 
bezprávně přičítávaly. Mámef novější příklady. Třeba že Fanst nebyl 
ani čai'odějníkem, ani snad prvním vynálezcem tisku, přece vynaleí»ní 
aneb aspoň zavedení knihtiskařství v střední Evropě do jeho času padá, 
a na jeho jméno se poutá. 

Uspokojme se tedy s jistotou vSci že bylo u nás v předhistoric- 
kých dobách nejen básnictví prostonárodního i národmTio umělého a vůbec 
zastoupení směrů idealných, vyvinutým náboženstvím a v mnohých ohle- 
dech organisovaným řádem bohoslužebnictví pěstovaných, — ale i zá- 
konů, známostí přírodných a lékařských. Vidíme tu myšlénky jež na 
vím a mravy působily a z nichž se společnost národní postoupně dále 
vyvinovala z vlastního svého nitra a na vlastních svých základech, 
teprv mocnosti živlů křesťanských podlehnouc. 

Pohlédneme-li na poměry vzdělanosti sousedných národů za prvních 
našich dob historických, objeví se nám obraz ne právě utěšený, ale pře- 
svědčující nás že předkřesfanská vzdělanost v Čechách z ciziny nepřišla. 
Za nejdávnějších dob , kde prápory římských legií na pomezí českém 



— 8S — 

Tiály, tíoAtl knpd nejodieUejši krajiny Evropy navštěvovali a Řím vůbec 
itřediStěm byl vzdělanosti, stáli skoro véickni národové známého tenkráte 
svéta v nějakém poměra k Římanům a tenkráte též někteří řečti a římští 
cestovatelé roznesli . doma zprávy i o zemi české ježto jim „Bojemum^' 
rinla a které Strabo', Tacitos, Ptolomaeus a Dio Cassios ve spisech 
•vých přinááeji. Obmezaji se víak zprávy tyto na pouhé téměř podo- 
tknutí nepodávajíce nižádný nástin života v zemi této. Od lU. pak až 
doVni. století nejeví se už ani takové zmínky ni v římských ni v řec- 
kých a byzantínských letopisech, což dokazuje že nebylo patrných špo-^ 
jeni mezi Cechy a zeměmi nadřjBčenými , a že tyto neměly vplyvu na 
pokroky vzdélanosti v cechách. Sesutím se římské říše v Y. století 
tlatíli 66 sousední národové na jih a nastala anarchie v kulturném 
žiroté na západě. Řím se stal koHstí surovců a vzdělanost jeho pod- 
lehla. T^^astala doba kterou dějepiscové barbarslcoii jmenují. Na tro- 
skách společnosti římské usadili se živlové noví, docela různi* od oněch 
z nichž předešlá vzdělanost byla vzešla; nastala směs kmenů, řečí, mravů 
i mydének z Jejichž pohybování a splýviuií uapotom nový spůsob života 
a nový ráz vzdělanosti vzrostl. Do vzrůstu toho bylo ale dlouho. Po- 
hybování Franků nedalo národům usednouti, doba opětujících se ypéiávi 
jejich na severovýchodu zasahovala až hluboko do IX. století a nepřála 
nijakému ustálení. Střed ruchu věkového byl v Němcích, v sousedstvu 
nafiesL Kterak možná aby se tam bylo vyvinulo tolik a tak podstatných 
myšlének Jimiž by nejen bylo vyhověno býti mohlo potřebám národu, 
ale jež by i s to byly bývaly valným působením* vzdělávacím na sou- 
sední Čechy se osvědčiti? Myšlénka taková ležela teprv v křesťanství, 
před jehož příchodem do Čech toliko stopy národní slovanské vzdělá-* 
nosti se tamo nalézají. První příklad toho jsou hned práva. I u nej- 
staiiich Němců spočívalo právo v rukou lidu. Kněz svolal hromadu 
v niž on a 'šlechticové měli právo slova. Lid odpovídal toliko srážemm 
zbrojů. Zákon se otáčel toliko o záležitosti hrdelní, přísedící rozhodli 
po svém uznání, msta byla uznána, vražda vraždou se oplácela, a takž 
nenávist rodinná pro urážku od pokolení na pokolení přecházela. Později 
se strana urážlivá vykoupiti mohla penězi. Soudnému řádu jejž napo- 
tom Římané v Němcích uvedli národ tento dlouho nepřivykal. Práce 
nebyla oblíbená, orba teprv později se pěstovala. Náboženství se sice 
též na koltná přírody zakládalo směrem pohanských národů vůbec, ale 
obéti bohům přinášené nebyly pouze zplodiny a hovada ale i lidé. 
Věsteu , zpévců a hádačů bylo též u nich jako u Slovanů. Styky 
s Římany spůsobily ta a tam některou změnu a křesťanství namnoze 
překonalo surové mravy, avšak vedle něho se spolu vyvinula mocnost 
feadalni a do lákoaů se římští vmísďi živlové. Ordalie (očista, boží nález) 

6* 



-84 - 

byly zavedeny. Panovalo totiž míněni že u věci nerj^aeněné bůh sám 
ku prospěchu strany zákročuje^ že příroda sil působídch zbaví aby jen 
pravda na jevo přišla. Musely se tedy strany podvrhnoati zkonSkánu 
Mezi osobami vySŠího stavu v nejistých pádiech obyčejně souboj rozhodl 
Jmáče kdo žžavého železa se bez porušeni dotknul, kdo ve vodě se 
nepotopil atd. byl za nevinného vyhlášen. Plamen pravdozv^8ten a 
watocudná voda v L. S. poukazuje na podobný v Čechách zavedený 
spůsob, nenalézáme ale nikde žehy u nás též hruzotvomým zakUnánim 
se byla pravda skoumala, jako u Němců kde tak zváni coiii9a^avi9niáU9f 
conpurgatores při soudech rozhodně vystupovali^ Řemesla a orba v Něm- 
cích nevolníkům byly pozůstaveny. 

Přijmutím křesCanství ' položily se ovšem základy novému řádu 
společenskému v střední Evropě, ale podstatné v něm spočívajid my* 
šlénky se tam dlouho ještě neujmuly a nevyvinuly. Křestanství ''samo 
už v pátém století nebylo sjednocené. Tré hlavních vyznání proti sobě 
bojovalo /latinské , řecké a arianské. Církev arianská po rozbiti říše 
Vandalů a východních Gothův ovšem brzo pozbyla půdy, zato ale ;spor 
mezi řeckou a latinskou vždy patrněji vystoupal. Latinské církvi a 
papežské mocnosti hrozila nebezpečenství též se strany Longobardů, 
avšak Karel Veliký ztroskotal říši Longobardů a dodal latinské straně 
takové sily a mocnosti že vítězství její na západě se upevnilo, a ona 
úsilně rozvinovati počala působení své na severní a severovýchodní 
národy. Karel Veliký mohutné žezlo své nad střední Evropou vztahuje 
obrátil zraky své i na západní Slovany, a od těchto [dob, bojovnými 
vpády Franků a Němců do Cech nejen svítati počíná v historii naší, 
ale ujímati se počalo u nás símě oněch převratů v kulturném životě 
národů českého jazyka, jejichž rozvinutím křesCanská doba národu če- 
ského od pohanské se liši. Křesfanstvi převratům těmto položilo základ. 
Jedna z nejhorlivějších prací jeho bylo zničování všeho co na pohanství 
upomínalo, a jelikož vešken život národní jím proniknuty byl , a zvláště 
známky duchovného života přímým jeho byly osvědčením, vrhli se hor- 
litelé křesťanští úsilně na všecko co z národu vyšlo, nejen žertvy a mo- 
dly pohanské ztroskotajíce a posvátné vysekávajíce háje, aJe i jiné 
všecky památky drahného věštectví a básnictví hubíce kde jen možná 
bylo se jich dopíditi, ba konciliemi a sněmy kapitulámími přímo se 
zakázalo zpíváni všech z pohanství vyšlých písni. Co kněžstvo pod- 
niklo to dopravili napotom křesfanští vládcové. Takž víme že léta 1092 
vévoda Břetislav pohanské kněze a věštce vyhnal, obřady a zpěvy 
drahné zakázal a posvátné háje ohněm vypleniti dal. — Hledělo se tedy 
co nejůsihiěji na to, aby všecky upomínky na bývalý stav společenstva 
z paměti lidské se vyfala4ilyi a právě ti kteří duchem nového času 



— 8& — 

» - ■ ■ 

lu^ém ráz nové vzdělanosti ve vyšší míře na se vzali, větši nad jiné 
odpor jevili proti nenáviděnému starověku jehož národní význam nepo- 
ehopili a neuznávalr. Proto i jinak vysoce vzdělaný Kosmas tak nápad- 
ným opovržením o společenském životě starých Čechů se projevil, proto 
též s tak veUkým úspěchem se vtírati mohly do země spůsobya mravy 
mi jež pomáhaly ku setřeni domácího národmlio rázu. A toto vše 
£ dobrého nmyslu se konalo, aby světlu křesťanství volná cesta sé pro- 
klestila. 

Nev&ak jen na panující názory a smýšlení národní, a na poměry 
domácí a společenské působila tato změna, ale i na politický stav země 
české a vedle toho i na národní jazyk. Dříve národ k bohům svým 
mluvfl svým jazykem a všecky věštby v něm se konaly. Mělf jazyk 
národní tedy i náboženskou důležitost. Jaký tu podnět k obohacováni 
a osvěžování jazyka, když byl mluvou nejvzdělanějších vrstev národa, 
když básníkové v něm své velezpěvy projevovali, když všecky zájmy 
národního života v sobě choval a k projevení jich se uspůsoboval. 
Načpak ale, kterak zase poklesnouti musil když' obor panování jeho 
se úžil a' nejvyšší zájmy se mu odjímaly. Papež Jan YIU. horlil proti 
barbarskému jazyku při bohoslužbách, a hlas tak vysoko postavené 
osoby -úplně stačil k tomu, aby m'že postavení a jemu poddaní horli- 
vostí svou ještě dále pokročili, a oblíbený jazyk latinský i mimo služby 
boží aspoň v ony kruhy uvedli v nichž rozhodného měli hlasu. ByloC 
ale kněžstvo nejvzdělanější 6ást národu, jeho rukoum byly duchovné 
zájmy národu svěřeny. Již od pravěku kněz se jevil národu ve světle 
vyšším, jakožto potomek rodiny která od dávna do tajemství věcí 
nábožných zasvěcena byvši, zákony znala a vůli bohův skoumati uměla. 
Lid zajisté přenesl vzácnost tuto na kněze křesťanské jižto i prostředků 
měli jí sobě získati a udržovati. Neklesala-li půda pod jazykem domá- 
cím když kněžstvo jej zanedbávati počalo? — Takž záhuba hrozila 
všemu co praotcům našim vlastnicky přináleželo, a zajisté toliko pevné 
otužiiosti lidu který nerad a ^nesnadno změnám se podává děkovati 
máme že se vedle nových vlády se zmocnivších živlů i známky býva- 
lého života národního udržely. Nesnadno jest dle jednotlivých stop 
naznačiti celou dráhu jakouž duchovný život dávnověký celkem se roz- 
vinoval, nebof déjepisec tvářiti smi jen dle podáni určitých a víro- 
hodných, — jakových ale pravěk nezanechal v té míře aby jimi se 
osvětlily poměry jeho. Z drahných pověstí a písní ovšem některé pod- 
statné stránky jeho vyzírají, ale pohříchu jen některé. Takž báječný 
svět pohanských praotců našich z větší části nám pouhou jest pohádkou 
a skoumatelům dávnověkosti naší zbývá netoliko zrnka sesbírávati po 
rozlehlých vlastech Slovanstva rozptýlená, ale i kritickými je proniknouti. 



Ví 

zraky. Z výsledků posavádných skoumáni mnohá tu&eni vyvstala, úplni 
však vyjasněni a pravé pochopeni od budoucí teprv vě% očekávati 
jest. Některé známky báječného života slovanského upominají na ko* 
lebka Slovanstva, na východní Indii, jiné se v EiTopských jeho sidlAch 
vyvinuly, a tn zajisté u veliké rozmanitosti, takže vedle některých v&em 
Slovanům společných předmětů během časů u jednotlivých kmenů se 
* vyvinula většina takových jimiž kmenové od sebe se lišili. V jak roz- 
ličných okolnostech se však jednotlivi kmenové slovanšti na národy 
vyvinuli , toC z dějin jejich vysvitá, pokud tyto samy nám vyjasněny 
jsou. Historické ale světlo teprv na pozdější doby kmenu našeho 
ja^ně padá, o dobách nejstarších nedostatečné jsou zprávy. „Národní 
podání o důležitých dějích^ príbézídi a promenáeh nékterého kmene, 
z proudil minulosti vytontdé a v prostonárodních zpivích a povégtech 
dochované f může ovSem býti pomůckou při dějepisných badánick, 
zvlášté pák v době starSi, předhistorické , ale jediným pramenam 
pravdy, bez pomoci jinorodých své^dectví nikterak: býti nemúŽé/' 
(Šafařík Starož. str. 301.) Takových však hodnověrných svědectví o 
kulturném životě Cechoslovanů v dobách předhistorických nesnadno se 
dopíditi a velké pole tu pozůstaveno domyslu. Jisté toliko jest, a všecky 
známky na to poukazují že u nás za pohanství bylo vzdělanosti národní, 
jež zprv protivu působíc živlů přibylých, napotom ale s nimi se smisic 
základ položila osobnému rázu naší staletími ovšem různě se měniči 
národnosti. 

Náboženství starobylých národů bývá spolu jejich filosofiL Podáni 
o něm se však v ústech lidu neustále mění, jelikož každý ze svého 
přidává aneb dle náhledů svých vynechává. Zaniknutím starých Skol 
a kněží pozůstavena byla všecka podání o něm jen ústům lidu z nichž 
tepiT pozdější domácí spisovatelé čerpali. Proto tak nejisté a nejasné 
jsou zprávy jejich, ba potud jsme se ani důkazů přímých nedopídíli» 
zdali pohanští kněží a učitelové, zdali věštcové a zpěvcové pravěcí jea 
na ústní vyučování a podání se obmezovali, aneb-li písma jakéhos xnali 
dříve než latinské a slovanské se zobecnilo. — 

O stavu vzdělanosti pravěké jsou zprávy ještě vzácnější nežli o 
historických událostech vůbec. Jelikož život národů tenkráte blíže stál 
přírodě, než napotom kde společenské a duchovné z^my na vlastní od 
přírody odpoutané podmíuky se zakládaly, tedy i kultura příbuzných 
národů zprv všeobecnější a národům těmto více společná byla, později 
pak čím dále tím více se individualisovala. Pokrok vzdělanosti vůbec 
se značuje tím že všeobecnější názory k poznání jednotlivostí dospíviýí, 
že nejen celek představů ale vždy více a více článků předmětů se po- 
chopuje, a rozsáfilejší tato nabyla poznám na mrav a život vůbec působí. 



— 87- 

Z poč&tka myd lidská olpivá lía pouhých dojmech přírodních. Obrazi-^ 
vost si příčiny dojmů těchto útvamě vyUói. Jakmile ale duch o pří- 
činách těchto bádati počne, objeví se mu nejen příčiny nové ale i nové 
jich pnsoby, nabyde ponětí o věcech, kdežto dříve jen povrchní o nich 
mél představy. Jakmile člověk k rozumnému pochopování skutečných 
gevu dospěje, přestoupí ihned na reálnou půdu již spolu idealnými 
svými názory oplodní. Za časů v nichž nejstarší nám známé památky 
dachovného života u nás se spůsobily stál národ český už na reálné 
půdě vzdělanosti, měl vyvinuté náboženství, zákony, básnictví a takový 
ráz společenský, jakovým od surovosti barbarské už daleko odstoupil. 
Nelpěl už na všeobecných toliko názorech a pouhých tušeních, ale při- 
kročil už k podrobným namnoze poznáním a vědomostem. Zastával 
spravedlnost jež mu pravdou byla, uznával krásu, ctil bohy a uznával 
věhlas^ totiž rozum, nadání a poznání vyáší. Illavm' ale známkou pokro- 
čilosti národa našeho už za pravěku jest že přístupný byl velkým my- 
ďénkám. Nikoliv zisk, dychtěni po slávě a kořisti, ale hájem' národ- 
nosti a náboženství rozohnilo zpěvce jeho, a ntirod k válce vybouřilo. 
Velké myšlénky působí mocně a trvanlivě, bytby třeba jen poznenáhle 
rozkládaly kořeny své a v národě se ujímaly. Účinek zájmu sobeckých, 
osobných pouze a okamžitých jest velmi pomiječný. Zisk probudí i 
lenocha ale jen na chvíli; myšlénka však veliká zatřese-li národem, 
nedá mu v aivec klesnouti. Vlnochvění její i po staletích mu připo- 
míná mohutné její působení. Má-li myšlénka taková však národem 
pohnouti, musí splynouti s všeobecnými jeho zájmy, musí se dotknouti 

y 

podstatných základů života jeho. Ze tomu tak bylo, toho příkladem 
jest Záboj. Základné myšlénky jaké v básni té se objevují neminou 
se nikdy působeni, leda žeby národ myšlénkám těmto rozuměti a úspěch 
s>nDJ i potomstva pochopovati a pěstovati přestal. 

Bylo ovšem lidí už za nejstarších časů jižto Slovany vůbec a 
Čechy zvláště za barbary vyhlašovali jenž by po věky bylí v temnotách 
byli bloudili, kdyby milostiví sousedé se nad nimi nebyli slitovali a 
nějaký zbytek vzdělanosti své jim nebyli udělili. Církevní otec Bonifác 
jmenuje Slovany foedissimum et deterrimum genus honiinum; jiný zase 
o nich fitmi „Vitam vidu cerído incultoque toleranť^ atd., i opěto- 
valy a roznášely se podobné hlasy až na nejnovější časy. — Ze i náš 
Kosnías ohledem na staré Čechy podobně smýšlel, nepřekvapuje nás 
ohledem na doba jeho a na mínění jaké tenkráte o minulosti předkře- 
stonské panovalo. Z takovýchto svědectví vyzírá buď neznalost poměrů 
\mi dtich strannický. Došla nás však n^jen jiná svědectví ale i pamá- 
tek stojí jež dosti skvělé podávají svědectví o bývalé kultuře praotců 
našich a Slovanů vůbec, a není pochybnosti že slovanská věda moc- 



— 88 — 

nosti jasných a nezvratných přesvědčení jeSté hlouběji vnikne v poméiy 
dávnověké a rumy odstraníc a protivy překonajic odhaU tisíciletím po- 
krytou vzdělanost, by v pravdivosti své se zjevila jako zasypané a 
z lávy vykopané Pompejí a Herkulannm. Počátkové toho nejnověji 
už namnoze učiněni jsou jimiž dokázáno že „vzdělanost česká vysoko 
vynikala kdy i byl národní duch jeStS zUchovalý-, a ze národ náě 
zárodky v sobe choval kidtury nevsedni, které ale skoro vždy zmařeny 
byly když pravé v hrásiiém výhvétu se zjevovati počaly ^^^ 

Ohledem na Slovany vůbec praví Šafařík: ,^estliže nám nepří- 
zniví losové i nezachovali takového, množství věrných a podrobných 
zpráv o vnitřním životu Staroslovanův, o jejich vzdělanosti, mravich, 
obyčejích, náboženství, řádu, řemeslech atd., jakéžby přirozené tužbě 
naší po ouplnějSim poznání předkův svých dosti učiniti mohlo; vždyC 
předce z proudu času vše polilcujícího aspofi tolik zlomkův a rozbitin 
vytonulo, kolik k nejnuzněj.^í potřebě naší, k vykázání prvotních sídel 
pradědů našich v Evropě, k dolíčení jejich starobylosti, rozšířenosti a 
vztahův k jiným kmenům, k osvědomění si jejich přirozené povahy a 
k určení stupně jejich vzdělanosti, neskoupě postačuje. Výnos tento 
mozolného rumování v obmešených rozvalinách nejzázší starožitností, 
čím skrovnější na pohledění, tím jest v sobě zrnatější a závaznější^S . . . 
Co zde o Slovanech vůbec pověděno to i^o Čechách zvláště platí. Co 
národ osedlý, kočovnictví nemilovný stavěli domy v nichž přebývali, pěsto- 
vali rolnictví a hospodářství, z čehož se záhy řemesla a kupectví vyvi- 
nuly. Orba především se nazývati musí národním zaměstnáním Čechův. 
\ jaké cti chována byla, o tom svědčí mimo jiné i pověst o Přemyslovi. 
Oblíbené toto zaměstnání nám osvětluje i jiné poměry z něho vyplýva- 
jící. Orba zajisté člověka vždy v součinlivosti s přírodou udivuje a 
tato součinlivost neustále osvěžujíc ducha budí mysl k pozorování pří- 
rody a obohacuje ji předmětnými názory. Na ní se zakládá také pří- 
tulnost k domácí půdě a náchylnost k domácímu životu. Žili ve spo- 
lečenských řádech jichž původ se zakládá v životě rodinném. Rodina 
neskládala se toliko z rodičů a jich dětí, nýbrž z celého příbuzenstva 
které zůstávalo déle pohromadě pod společnou rodinnou hlavou a v ne- 
dilnosti svého rodinného jměm'. Představeným takovéto rodiny, staro- 
stou neb vládykou byl ten o nějž se došpěU oudové její z prostředku 
svého usnesli. Z rodin povstaly pak župy. Cizí se vmísili, domácí se 
vystěhovali, ale župan zůstal. On byl spolu kněz nejvyšší, ředitel nábo- 
ženských obřadů , chranitel společného jmění. Vidíme v tom nejen 
spůsob patríarchalný , ale i podstatné známky socialismu který tím 
poměrem na individualismus přecházel, jakým patríarchalný spůsob feu- 
dainému couval, když rodinné svazky v župách se přetrhly přibýváním 



— 88 — 

a vmiseiiím se obyvi^telů a žítIů cizioli. Župa mSla svůj hrad vysta- 
vený společným nákladem a společnou prací. Na něm sídlel žapan se 
svou družinou, zde se scházeli kmetové obcí, zde stávaly i svatyné 
roodlofihižeb slovanských. To byly ony Rejhrady o nichž staré letopisy 
se zmiňuji. Kolem Rejhradů těchto zvláště vykvétal kulturný život u 
veřejnosti. Tamo se i hody slavily zpěvem, hudbou a tancem. Hody 
tyto pěstovaly původně jen přírodu — opěvávaly zjevy její. Takž co 
v prvopočátku obrazivost naladila, přešlo v život obecný svěcením jistých 
časů a konáním jistých obřadů mysl povzbuzujících. Není pochybnosti 
že obřady tyto byly symbolické, dramatická téměř představení úkonů 
pHrodných. Udržely se některé z nich až podnes v pověrách, rozličných 
obyčejích a slavnostech lidu, ač v přetvoření a znetvořem'. Původní 
vážný, mythický a symbolický význam se vytratil a zůstala jen pouhá 
forma jež namnoze kratochvilný jen ráz na se vzala a na pouhou smy- 
sbost ukazuje. Tělo pozbylo ducha, ale není nemožné jej v něm vyhle- 
dávati a poznávati. Názory pohanských Slovanů nebyly pouze smyslné, 
ale jevila se v nich smyslnost duchem proniknutá, pročež také obřady 
nejen význam v sobě chovaly zjevů přirodných, aJe i myšlénky jež lid- 
ský duch do zjevů těchto vkládal. Na tomto vkládání myšlénky do 
zjevů vnějších spočívala národní symbolika. Ale nejen tajemný význam 
myšlénkou se přidával věcem, ale namnoze i tajemné mocnosti kterýchž 
povědomý byly jen některé obzvláštně vědoucí osoby, čarodějníci a 
čarodějky. Tajné mocnosti přírodě přiřknuté nebyly jen vytnyšlené, ale 
vycházely ze znalosti idl a vlastností přirodných. TAž Kazi znala 
léčivé sily rostlin* Znalost takových sil nevyšla, z jedné osoby, ale byla 
zigisté výsledkem dlouhých pozorováni a zkoušení. Rostlinoznalstvi 
dávnověké se obmezovalo na rostliny nejbližší, a zkušenost na rozlič- 
Učných místech nabytá ustředila se v některých osobách jež bezpo- 
chyby dalším pozorováním a skoumánim ji rozmnožovaly. Tu ovšem 
obrazÍTOst čím dále tím více postupovati musela, právo své hádavému 
Tozmnn, čímž se i dráha vyspravovala přechodu z doby báječné k histo- 
rické, reabé kt^áž nastala, když národ se i politicky organisovati 
počal a vláda nad ním v osobě jedné se ustřeďovala. Tu zřetel všech 
myslících a působících v zemi na osobu tuto se obrátil, i na sídlo její 
v němi všechny zájmy národní se splývaly. Osobou takovou byl kníže 
Vyšehradský, a co o nejstarších dobách historicky ztvrzeného víme, to 
skoro všecko na oicíka a sídlo jeho se více méně odvolává. Go dále 
v zemi se dělo v temnu se chová. Víme toliko že bylo více mocných 
knížat v Čechách, jakož Lutičtí a jiní, jenž měli své dvory a pro sebe války 
vedU, že po celé zemi bylo posvátných hájů, Rejhradů atd., nemáme 
viak nijakých bližších zpráv o nich a o způsobu života tamějšího. 



UstřeďoTalC se Zajisté život český v hlaviiim sídle, zprv na Vyiehradé 
a pozdéji na bradě a podhradí Pražském, nebot tam i zde se nejen 
stávaly příběhy jež rozhodovaly nad osudy celého národa, jakož pro- 
měny trůnu i jiné, ale vycházda odtamtud i veškerá důležitá nařizení, 
zákony i výsady, tedy všecky podstatné podmínky politického a spole- 
čenského života českého. Kolem sídla panovníků sbíhala i pásma 
tehdejší intelligencí , o čemž zvláště od sklonku X století hojnější 
poněkud než před tím zprávy nás došly. Ovšem že století toto už 
vůbec se značuje převratem všech věd v Čechách i vytrácením se 
původního slovanského rázu z národní povahy a ze společenského života. 
Převraty tyto ovšem se tenkráte ještě nevyplnily a toliko na cestě 
k vyplnění nacházely. Stálo tedy za časů z nichž první historické 
jiskry nás došly ještě mnoho památek a zbytků doby starší na kteréž 
se poukázati mohlo. Stál tenkráte ještě i starý Vyšehrad, ne již 
ovšem v původní důstojnosti ale zajisté ještě v původní údobě své. 
Staří Slované stavěli hrady své nejraději v lesídi a při vodách. Podobné 
dle Kosmy Vyšehrad v hust^ chrastí vystaven, odkud prý jiné starňt 
jméno jeho Chvrasten. *) Píše ovšem Kosmas že Vyšehrad teprv po 
smrti Libušině byl vystaven, Libušin Soud ale se zmiĎuje „o otcovském 
zlatém sídle svatém Vyšehradě'% a interpolator Kosmy při roce 1088 
pmví: „In metropoli Boheniice %trbe Vissegrad voccUa quae omnium 
terrae HUím quasi mater et domina est/^ Byl tedy Vyšehrad sku- 
tečně slavným a skvělým místem, a zpěvec dávnověký ne nazmar kladl 
naň váhu, zmíniv se že Lumír „pohýbal Vyšehrad i vsě vlasti . . ^^ Pozbyl 
však Vyšehrad djůležitosti své když přestal býti sídlem vládařOf a sklesl 
na pouhé sídlo župnL V XIIL pak století zmizela i župa Vyšehrad- 
ská, a sídlil tam toliko purkrabí královský, mimo nějž sídla kano- 
vníků a prelátů Vyšehradskými a některé příbytky dodávaly Vyšehradu 
ještě trochu života v opuštěností od dvoru královského. Ale živá se 
udržovala pověst o bývalé jeho slávě a nalézají se stopy důležitosti 
jeho ohledem na dřevní kulturní život Cechů. Staré Letopisy české 
při roce 1523 připomínají kostelíček sv. Klimenta byzantinské stavby 
na Vyšehradě » o němž se myslilo že byl někdy pohanský. Jinak i 
některé písemní památky nás poučuji že v X století na Vyšehrade 
sbtvně jkvétlo učení v slovanském jazyku. V legendě o sv. Prokopa 
nalézají se v rukopisu Královéhradeckém, původem svým už do dřev- 
nějších století náležejícím následující slova: 

Vidůoe to roditeli (rodiče sv. Prokopa), 

jakého synáčka jměli, 

vzachu mezi sebů radu, 

chtiec jej sláti k Vyšehradu, 



k ísástm na slovo rzatémn, 

by jej nčQ čtenie váemu 

kdež slavné néenie bé&e 

v sIovaDském jazyce ktvěáe. 
Takiéi tvrdi životopisee sv. Prokopa v ^Áctis Sanctorum Bol- 
landi^, ie jeátě v první polovici . JEJ. století na Vyšehradě slovanská 
škola kvetla. Byl tedy škole té už dříve základ položen, sice by 
nebyla za už kvetoucí vyhlášena bývala. Zdali toprv křesCanstvím se 
q^osobila škola Vyšehradská? — Co učilišté slovanské neudržela se 
dlouho latínikůni vstříc, jako aám Vyšehrad vstříc Hradu poklesl. — 
Nám však zde nelze mlčením obejíti důmínku, že slovanslio-křestanská 
škola na Vyšehradě byla jen pokračováním tamějši dávné školy pohan- 
ské, jakož povést o starém Budči vypravuje že tamo už za pravěku 
pohanské se pěstovalo učení. Nenalézáme co by pověsti této odporo-t 
vak), naopak uvážením některých poměra vysvítá pravdy podobnost 
její. Hlasatelům křes(anství ziýisté nejvíce a přede vším jiným záležeti 
muselo na tom aby se zmocnili místnosti pohanům posvátných a nad 
jiné důležitých. Vymitění hájů a porážení stromů bohům zasvěcených, 
ztroskotání obětních ohnišfot a zničování model bylo první jejich práci. 
Zdali ale ztroskotali spolu ihned budovy k pohanskému bohoslužebnietví 
a vyučováni spůsobené, na tom pochybovati jsme oprávněni. Potřebo- 
vali jich zajisté sami, nebot nelze bylo hned v počátku stavěti chrámy 
nové, použili tedy stojících kde jich bylo, a na nusto vyházených model 
poBtaviU kříž. ZdaU několik pohanských chrámů tu napadU nevíme, 
neboC pohané sloužili bohům svým nazvíoe pod šírým nebem. Avšak 
známo jest že pohanských chrámů u dřevných Slovanů bylo dosti slav- 
ných a pověstných, jakož i zajisté pn chrámech byli kněží. Nehse 
pochybovati že chrám takový se nacházel při sídle hlavm^ho kněze, 
kdež vůbec se ustřeďoval duchovný život kmenu, ba tušíme že Vyše- 
liiad tím hlavně nabyl jméno watého. Že na takovémto místě se nejen 
modloslužby ale i učení modloslužebné pěstovalo, tomu přisvědčiti musí 
každý, kdož ví že vůbec zvláštního učení takového bylo. Dokázáno 
jtti že bylo véštb vítězových, že bylo zvláštných osob věštbám vítězo- 
vým vyučených, že zapsán byl hlavni obsah národních práv na dřevě- 
ných deskách, že se jistým naukám a známostem ku konání věštb a 
badačství potřebným vyučovalo: tedy musilo býti i učiliŠC, a neváháme 
je klásti tam kam pověst je klade. Jakož % pohanských chrámů 
v prvopočátku křestanství v Čechách Hrestanské se učinily, takž i pohan- 
áé školy na křesCanské se přetvořily. Na Vyšehradě víme že kvetla 
škola slovanská, o Budči se píše že tamo latinská škola zřízena byla 
do kteréž sv. Vácslav, nabyv dříve pobidnotím sv. Lidmily učeni slovan- 



-.92 — 

ského , napotom od . otce svého byl podán. Stará legenda jmenuje 
učitele jeho Ineye, Jiná legenda pra\'i že otec poslal sv. Yácslava na 
cvičeni do města nazvaného Budeč, poručiv ho nejmoudřejéím tohoto 
města. ^) Kterak právě Budeč hned z počátku X století k vyhláSené 
škole přišel? — Jisté jest že Budeč tenkráte už byl místem proslulým. 
Náležel už za pravěku mezi oblíbené hrady a dvory na kterých knížata 
česká střídavě meškávali, a mezi nimiž se i Krakov, Levý Hrádek, 
Kazín, Tetín a Libušin jmenuje. Za časů sv. Yácslava byl Budeč na 
město vzrostl, ale tenkráte už Škola Budečská byla vyhláSená. Původ 
její padá tedy do starcích jeStě časů. Qhlídnenie-li se po prvních Ško- 
lách křesfan^ých v Cechách, najdeme že byly zřízeny při kládteHch 
a při kapitolách. VBudči ale nebylo ani kláštera ani kapitoly, jest 
tedy pravdě podobno že pověst o bývalé pohanské dkole v Bndči má 
historický základ, že na stolice pohanského učení se posadili křesfanáti 
kněží převádějíce nejprv pohanské žáky na křestanství, později kře-^ 
sCansKe žáky ve vySŠím křesCanském vědění vyučujíce a na kněžství je 
připravujíce. 

Na otázku čemu se as v pohanských školách vyučovalo, ovšem 
jen všeobecnou odpověď lze dáti. Jelikož v náboženství splývaly téměř 
všechny vyšší vědomosti, tedy staří knězi, žreci, popi, věštci, hádači a 
jakž ještě jinače se nazývaly osoby sboru modloslnžebnického^ byli též 
„chovatelé zděděné nauky nábožné kterážto původem svým byla i svě- 
toslavnou a přirodníckou — dle obmézeného a pověrčivého smyslu onoho 
věku — a nauce této vyučovali.'* Zdali na pouhé paměti spoléhaly 
vědomosti jejich aneb-li znali a užívali praotcové naši zvláštního jaké- 
hos spůsobu písma, o tom výslovná svědectví starých spisovatelů ^ás 
poučují. 

Bulharský mnich Chrabr jenž žil okolo r. 927 praví : „Dříve Slo- 
vané neměli písmen, než čarami a ře^^ čítali a hádali, pohané jsouce. 
PokřestivŠe se ale, římskými písmeny nuzně psali slovanskou řeč bez 
ústrojnosti. Potom ale lidumilný Bůh pomilovav národ Slovanský, 
poslal jim sv. Konstantina filosofe., nadřečeného Kyrilla, muže sprave- 
dlivého a pravdy milovného. Ten ustrojil jim písmen třicet osm. Z těch 
jest čtyři a dvacet podobných písmenům řeckým, čtrnácte ale jich jest 
podle slovanského jazyka'* ... 

Čarami a řezy se tedy čítalo a hádalo. Musil vdak spůsob tento 
načrtávám valně vyvinut býti, když se jím naznačovaly zákony jež 
nedopouští výklad libovolný. 6yl-li ale na takovém stupni že by se 
slova Carhradské jedné kroniky: Chronikon PoBchale kterou Šafořík 
uvádí (0ber die Abkunfk der Slaven), jež Sarmaty a Scytyin. století 
nazývá gentes qui suaa literM habent, též na původní jakés písmo do- 



— 93 — 

i 

« 

Tanáké vztahovati mohla, to přímo tvrditi te nedá. Jisté jest že základy 
tohoto spůsobn načrtáváni hledati jest v tak zvaných ránech. Slovo 
nw»y pochází -r- dle udání jazykozpytcův — z gotického a sloveso 
runen původně znamenalo tajenmý Šepot/) Smysl slova tedy až poaka* 
zaje na tajemství, na mystérie, a bylo o tajemství run mnoho už bádáno 
a psáno zvláště v Německa, aniž by byla věda nynější ještě dospěla 
oa ůpIné jich vyjasnění. S logickou jistotou posud toliko dokázáno že 
se za pravěku skutečně užívalo run při obřadech náboženských, zvláště 
při hadačství. Runové charaktery byly počátečně písmem v obrazich 
z něhož se později teprv písmeny vyvinuly zkrácením obrazů. Leží v při- 
rozenosti věd že se runství během času vyvinulo a na rozličné spůsoby 
naznačováni rozpadlo, avšak poměr vývinu toho jest právě tak neosvě- 
tlený, jako runy samy jelikož dřevní zprávy o nich nejisté jsou a nejasné. 
Už za nejstarších časů byly významu run toliko kněží vědomi, lid obecný 
je považoval za posvátné mystérie. Vykládání jich se zakládalo na jistá 
pravidla v něžto nekaždý byl zasvěcen, nelze tedy bylo aby se v podá- 
ních lidu. nějaké stopy výkladů udržely, jetikož lid obecný nebyl v to 
zasvěcen. Jest však otázka bylo-li také zvláštních slovanských run. 
O severním slovanském, kmenu Vanův praví Šafařík: „Připomíná se 
zvUStni písmo a zpěv těchto Vanův, jmenované Venda-Runir." Mnich 
Cbrabr, jakž dříve podotknuto, praví že Slované čarami a řezy čítali a 
hádali. Rukopis Zelenohorský uvádí desky pravodatné v nichž nazna- 
teny b^y zákony, což ovšem poukazuje na to že u Slovanů bylo tako- 
vého spůsobn psaní a Ctem', i možná že skoumayá věda slovanská se 
i bližtich zpráv o něm ještě dopídí. Potud nejdůkladněji a nejobšírněji 
o tom pojednal Dr. Hanuš ve svém spisu „die slavische Runenfrage,'^ 
kde skoro všeho použito a vše uváženo co posud o věci té kde se pro- 
jevilo, a s logickou důslednosti i poměr starých run k slovanskému písmu 
naznačen, z Čehož pak vysleduje že Slované měli runové písmo v obra- 
zich, že přechod tohoto písma k zvukopisu sice ještě neosvětlen jest, 
avšak že ze slovanského zvláště hlaholského písma ohledem na známky 
i na jména písmen valná část pohanství vyzirá, jelikož se v něm stopy 
ranových názvů a náčrtů choviýí. 

Raný byly čáry a řezy ve zvláštním spojení a se zvláštmmi vý- 
znamy. Nejstarší runy byly zajisté jen báječná znamení jež později se 
vyvinida a rozmnožila, tak že zvláštní runské alfabety (Fnthork) se sesta- 
vily. Jestliže z počátku výhradně jen náboženským účelům sloužily, není 
tím dokázáno že by na tom byly povždy i přestaly. Nelze pochybovati 
že prvm' raný se vztahovaly na hádání a véstbi/, k jejichž ustáleni se 
bezpochyby spůsobily. V Jaroslavu spůsob hádání vylíčen: y,Sehrachu sé 
éofodéji, hádači, hvizddři, kúzdníci, na dvé' straní kolo rozatúpichu, 



— 94 — 

i na dli treH crnú pohlichu, i jn na d^e pole roeSéepiekn atd. VMbo 
z toho že bylo rozličných drahů modlářů a tedy i rozličného spůsobn 
hádáni. Tacitus popisuje že němečtí hádačové házeli pruty. Thietmar 
o Slovanech totéž svědči: „Sortibue eniissis rerum certitudinem du- 
biarum perquirunt/* 

Když se o veřejných záležitostech jednalo — míní Hanuš — byl 
spůsob jakým pruty padly věcí důležitou která se udržeti musiia. 
K ustálení jich se tedy načrtala ona soupodobnéní padlých prutů, a 
takž as povstalo nejstarší sestavení run. Vykládání run tedy q)lývalo 
s vykládáním padlých prutů, a jelikož nemožné bylo je čísti jako nynější 
slova z písmen složená, tedy se domýšlíme že se vykládám run podo- 
balo as nynějšímu vykládáni karet. Rozmnožením a ustálením runo- 
vých forem se rozmnožiti musily i významy, takže buď přímým, buď 
symbolickým načrtáním čím dále tím více pojemův se naznačiti dalo 
spůsobem tímto, až se umožnilo i nejvyšší zájmy a záležitosti nábožen- 
ské a politické takto zachovati potomstvu. Desky pravadatné ^son toho 
u nás svědectvím. Není pak co by zde na odpor stálo důmínce že 
když zákony a věštby se touto cestou ustalovaly, to samé se u nás i 
s věštbami vítězovými díti mohlo, načež že u sevemých Slovanů se 
takto dělo, „Vcnda-Runir^^ přímo ukazuje. Leč pohříchu nutno přestati 
tam kde bezpečných důkazů se nedostává, a o národním písemnictví 
českém z pravěku dob runských mluviti nelze. — Literatura co ustálém 
myšlének písmem nějakého druhu jest ovšem dítětem nejstarších časův, 
uspokojiti se však musíme pouhým poukázáním na to že bylo i myšlé- 
nek v nichž duchovné zájmy národní a osobné se zrcadlily, i spůsobů 
jich ustálení, ač udati nám nelze jak daleko obor myšlének tenkriite 
zasahoval a v jakém poměru se ustálém' jich konalo. 

Pokřestinie se Slované — praví mnich Chrabr — fímakými a. 
řeckými písmeny ntizné psali slovanskou řeč bez ústrojfiostL — Dalo 
by se tedy domýšleti že u Slovanů písmo vůbec teprv křesfanstvím se 
zavedlo. Avšak mimo pochybnost stoji a spisovateli římskými dosvědčeno 
že obyvatelé Čech a Moravy už dříve písmo znali, ač dle povahy oněch 
časů jen od osob výše vzdělaných ho užíváno bylo. Použijeme zde svede- 
. ctví, jakž pr. Šembera (Děj. lit. i řeči českosl.) je sestavil: „Dle Tacita 
žádal král Moravský Mirobud r. 19 p. Kr. písemně císaře Tiberia za 
pomoc na Chatvaldu který jej byl ze země vypudil ; i jest se domýšleti 
že kromě Mirobuda v Římě vycvičeného i někteří jiní Moravané jenž 
byli v průvodu jeho, tamtéž písmu latinskému se naučili. Za časů 
Mirobudových zdržovali se podle zprávy Tacitovy též kupci římšti 
v Moravě a v Čechách kteří provozujíce tu obchod, zajisté bez písma 
se při něm neobešli. Císař Markus Aurelíus sepsal (od r. 178) filoao- 



— 95 — 

fldcé ,»Zápisky*' své v krajinách našich, jedny v Kamunté na hranicích 
moravských a druhé na řece Hronu v samém Slovensku, V polovici 
století IV. proslul co spisovatel Slovan Istrianský, filosof Ethicus (nar. 
ok. r. 300) jenž sepsal kosmografii v jazyku řeckém. Ku konci téhož 
století (r. 396) poslal sv. Ambrož, biskup Milánský, Fridigildé, královně 
Moravské, katechismus latinský jejž schválné k její potřebé byl sepsal. 
Sv. Severin (od r. 467—482) dopisoval sobe z Vidné a z Pasová, 
mést v samém sousedství Moravy a Čech ležicich, s mnohými knížaty 
a vůdci vojsk nepřátelských. Vůbec obcovali Cechoslované v Bavořích 

v 

a v Rakoiisích a v Pannonii přes pul pata sta let s Římany a s domá- 
cími obyvateli kteří už za časů Kristových písma latinského užívali, a 
hraničili v Pannonii s Goty, již ve století IV. písma znalými, v Bavo- 
řích pak nebyli příliS vzdáleni od Uelvetů o kterých již Julius Gaesar 
(r. 58 př. Kr.) svědčí že uměli psáti řecky. I nelzef tedy ani mysliti 
žeby Cechoslované, jsouce nad jiné védochtivější a důmyslnější, nebyli 
v takových připadnostech již za dávné doby pohanské písma sobě osvo- 
jili a jeho uživali.^^ Avšak vysvitá z toho také že jakož stopy cizí 
kaltury u nás vůbec, tak znalost písma latinského neb řeckého jen spo- 
radickým byla zjevem, kněžstvo však pohanské spíše met svých se při- 
držovalo jež ode dávna s náboženstvím a hadačstvím byly spojeny, neboř 
by se latinské písmo zajisté už dříve bylo mezi Gechoslovany ujmouti 
a zobecniti musilo, ba zdá se že písmo slovanské později Kyrillem 
zavedené na vzdor latině po staletí zde známé nejen pro shodnost 
výslovnosti ale i pro příbuzenství se starobylými metami si tak rychlou 
cestu zde proklestilo. Pojemy ctěni ale a psaní vůbec že nepovstaly 
teprv zavedením písma, za to ručí i názvy: Čísti, éítati znamená 
povodně bráti (colligere), a nejstarší glossar český jmenuje „literu" 
C9tůna (ctěna). To poukazuje pNmo na sbíraní prutů házených. 
Taktéž ffpísati/^ psáti původně tolik znamená co barviti (odtud 
pestrý) : což zase poukazuje na to |é první spůsob psaní u nás bylo 
ohrazeni (Sa&ř.: Die áltest Denkmale.) Slovo kniha zase odvozují 
jazykozpytcové od kořenu óin, kon, t. j. „načínati, řezati/' Byly tedy 
knihy takové desky v nithž naznačené totiž řezané byly mety tak jak 
se kn ctem' — sbírání — byly spůsobily v nejstarších dobách házením 
inrata, a později, jak dle postupného vývinu ponětí a znamení rozlič- 
ných, pro jisté pojemy ustanovených řezů a čar se užívalo. Protož 
knéži byli čaro-děje a Čmokněžíci že způsobovali ta znamení a je 
barvili. 

Spáffob tento ustálém' myšlének se zajisté udržel v národě co 
pamgíci a národm' dlouho vedle známosti písmen a zanikl teprv půso- 
besim kresCanských kněží jako|to důležitá část nenáviděného pohanství, 



— 96 -- 

a pak zajisté i pro to že spásob tento nijakž postački nemohl rozmno- 
žujícím se myšlénkám. Přenesla se však slova ctěni a psaní na nový 
spůsob ustálení myšlének, na skládáni slov z písmen. 

Jestliže znalost drahných mět se jen na výhradné okresy knězi a 
některých zvláštm'ch osvěťlenců obmezovala, trvaloC zajisté též dlouho 
než se nový spůsob psaní v národě ujmul. Lid obecný se písmem 
vůbec neobířal, a psaní ostalo napotom, jako dříve bylo, uměním oe* 
snadným a vzácným, neboC se z prvopočátku nedostávalo k němu na* 
vedeni dostatečných. Skol bylo zřídka a jelikož vedle církve nestálo 
ústavu který by byl na vzdělanost působil a o rozšíření její se staral, 
obmezovala se tato zase skoro výhradně na stav kněžský a na vzácné 
některé osoby. V prvotných však školách kněžských se nedbalo o 
národm' jazyk a veškerý akcent vyučování padal na latinu. Národní 
jazyk sloul latiníkům lingua wlgaris. Nikomu nenapadlo ustanoviti 
pravidla pro psáni v řeči domácí, a jelikož písmo latinské nestačovalo 
výslovnosti éeské, tudíž češti písaři (metelnici) používali jedné a té samé 
písmeny pro rozličné hlásky, k. p. c za c, <lf a i; s za.s, é, z a.ž a^Lá^^ 
kterážto anarchie v psaní latinským písmem po mnohá století v Če- 
chách tjfvala. Jisté jest že z obyčejného latinského písma se brzo 
uspůsobilo zvláštm' písmo české, jakž drahné rukopisy české o tom 
zřejmě svědčí. 

Nejstarší památka naše písemní, mimo různá slova ve spisech a 
listech zachovaná, jest Rukopis Zelenohorský (Libušin Soud) v kterémžto 
se jeví spůsob psaní od spůsobu tenkráte jinde užívaného namnoze se 
lišící, z čehož souditi se dá že se v Čechách záhy vyvinula zvláštní písemná 
škola česká, jež se vedle přímo latinské po několik staletí v Cechách 
udržela. Rukopis tento pochází z druhé polovice IK. neb z první po- 
lo>nce X. století, a jeví se jím písař c\dčený v umem' svém. Slova 
v Ruk. Zel. nejsou ještě nikde oddělena a splývají vesměs, ač v Něm- 
cích, Itálii a Francii oddělovám' slov už od časů Karla Vel. zavedeno 
bylo. Pochází tedy R. Z. patrně z prvních dob vznikajícího ^ u nás 
písemnictví. Poměry prvotného vznikáni písemnictví českého nejsou 
posud osvětleny. Jelikož nový spůsob psaní k nám z ciziny přišel, tedy 
nutno podívati se tam odkud as do Čech zavítal. 

Umění písařské v rozmanitých svých postupech jest výsledkem 
poznenáhlého dlouho trvajícího vývinu. Nám se dostalo už hotové, a 
rozšíření a zobecněm' jeho v Čechách jest zásluhou kněží křestanských. 
Jestliže knězi a metelnikové pohanští spůsob svůj naznačování myšlé- 
nek za tajemství stavu svého považovali, záleželo naopak kněžím kře- 
sťanským na tom, aby se znalost čtení a psaní co nejvíce zobecnila, 
nebot na rozšíření křestanských knih spočívalo rozšířeni křesCanských 



— 97 — 

é 

poznáni. ELnihy takové přinášeli mniši a pečovali zajisté o jich rozinno* 
žení. Balbin (Epitome p. 55) uvádí svědectví Christanna že za časů 
sv. Vácdava, tedy od r. 928—935 kněží, levité a jiní služebníci boží 
z Bavor, Saska a jiných zemí německých jako včely k oulu.do Cech 
86 hnmli, a kromě svatých pozůstatků také bibliothéky (v starším ruko- 
pisu Christanna stojí toliko knihy) s sebou piinášeli. Kněží tenkráte 
gi své knihy sami opisovati musili, a jelikož známo že se skutečně 
opisováním jich v Cechách zanášeli, tedy i jisté jest že si i látek 
k torna potřebných s sebou přinesli. Pochybovati nelze že nápadně 
přibývajícími cizinci těmito latinský jazyk a Jatinské písmo valně se 
rozšiřovalo v cechách, ale neméně patrné jest, že všeliké novoty jimi 
přinesené namnoze i odpor v národě budily. Co ale prakticky upo- 
třebného a všeobecně užitečného zaváděli, to nad jiné rychle se ujmulo 
a nový spůsob psaní zajisté tím dříve, čím zřejměji se shodnost jeho 
jevila s nastalými mezi tím potřebami. Blížil se už čas kde písem- 
nictví se nejen k účelům náboženským ale i světským užívalo, kde 
stav písani veřejné důležitosti nabýval v státních i společenských po- 
mérechy a umění písařské ne pouze na duchovné osoby se obmezo- 
vati mohlo. 

S novým spůsobem psain' přibylo i látek k tomu potřebných do 
Čech. Za nejstarších časů se u nás psávalo na desky. Nevíme z ja- 
kých látek spůsobeny byly, musily však z počátku tuhé býti jelikož se 
do nich řezalo, později ale když se čáry barvami naznačovaly, mohlo 
ovšem i jemnějších používáno býti. 

O spůsobu psaní a o látkách jichž rozliční stai*í národové k němu 
používali, nalézají se mnohá svědectví. Víme že za pravěků se psá- 
valo na kámen, na olovo a dřevo, na listy stromové a palmové, na 
kary stromové, na kůže, plátno, dřevěné tabulky pouze uhlazené aneb 
voskem potažené, na slonové kosti atd. Později se užívalo egyptského 
papíru, perf^amenu, až posléze došlo na papíry nového spusobu. Dq 
kamenů se tesaly nazvíce jen nápisy, do kovů se vrývaly předměty při 
nichž na dlouhé trvání hleděno, jako k. př. dvanáctero tabulek zákonů 
římských ; od spůsobu psaní na bukovou kůru (Buche) odvozují ně- 
kteří německé slovo y,Buchf^, — Egyptský papír se spůsoboval ze 
třtiny na pobřeží Nilu rostoucí jež za starých časů hihlos se jmeno- 
vala (také deltos a papyroSy nyní berd), Plinius uvádí osmero druhů 
takového papíru. Užívání jeho přestalo v XII. století, kde pro roz- 
množenou potřebu se už látky ku shotovení jeho nedostávalo, a zobecnil 
se pak spůsob psaní na pergamenu, zvláště v jihozápadní a střední 
Evropě, kdežto na jihovýchodě obecnější byl papír arabský z bavlny 
spůsobeny (charta borabycina). Vlněný tento papír povstal řis v VIII. 

7 



— 98 — 

neb IX. století a jsou na ueni řecké knihy zvláště z XIII. a XTV, 
století psány. Nebyl tiTanlivý ale mnohem lacinější nežli pergamen. 
Dostalo-li se ho s řeckým kněžstvem také dó Cech jako pergamen 
s némecko-latinským, a hyl-li pro láci svou zde užíván, o čemž pochy- 
bovati příčiny nemáme — tut se diviti nelze že z doby oné tak málo 
památek písemných, zvláště hlaholskj^ch a kyrillických na nás došlo, 
neboC bavlnčný tento papír podléhal příliš vlhku a moli ho sžírali, 
tak že v brzku se trhal a v prach rozpadával, pročež také už v XVI. 
století se ho více skoro neužívalo. Rukopis Zelenohorský jest na per- 
gameiie psán a přece píisobením času, vlhkem a mokrem nesmírné 
utrpěl, a jen náhodě jest dekovati že pevná tato látka sama sebou 
nezanikla. Taktéž i R. Král. a jiné nejstarší písemní památky jazyka 
českého na pergamene jsou psány. 

Jelikož pergamen byl velmi drahým, počalo se rozmnožováním 
spisů na hospodaření s ním hleděti. Před IX. stoletím se psávalo jen 
na jedné straně listu, napotom ale po obou sti-anách, a když se písa- 
řům ještě látky nedostávalo, nastala okolo X. století móda popsaný 
pergamen oškrabovati, písmo staré vyhlazovati a takto vydobyté prázdné 
místo z novu popsávati. Tímto nespiisobem zničily se mnohé důležité 
rukopisy z pravěku na jejichž místo mnichové položili žalmy, legendy, 
homilie a jiné podobné věci. Církevní synoda nespůsob tento zaká- 
zala, jelikož nejen světské ale i starší náboženské spisy se namnoze 
vyškrabovaly, a však navzdor zákazu se udrželo toto zničovaní pravě- 
kého písemnictví až do XIV. a XV. století. Rukopisy na oškrábaném 
pergamene spůsobené se nazývají palimpsesty (codices rescripti). V X. 
a XI. století prý se pergamen tak nesmirné zdražil že vyškrabovám' 
starších rukopisů horlivým mnicliům namnoze nutné se stalo k rozmno- 
žení spisů církevných. Jak vzácný tenkráte byl pergamen v Evropě 
vůbec, tohož příklad nám podává sama Francie, země už tenkráte 
bohatší na látky všeho druhu než kterákoliv jiná mimo Itálii. Když 
hrabě Gid de JS-evers darovati zamýšlel Kartusianům rozličné stříbrné 
nádoby a se jich tiizal jaké si přejí, prosili jej tito by jim raději per- 
gamenu poskytnul jehož se jim tíže dopíditi bylo, než stříbrných nádob. 

Drahota a vzácnost pergamenu byla zajisté příčinou že se začalo 
papíni z bavlny dělaného více užívati jejžto Arabové zatím ve Spanělích 
uvedli a i veldíhiy k hotovení jeho tam spíisobili. Papír z hadrů jaké- 
hož potud se užívá sotvy před XIV. stoletím vynalezen byl, bezpochyby 
v Itálii neb Spanělích, v čem ale zprávy podané se neshodují. Podle 
látek na které se psalo měnily se i nástroje jakými se psalo. Pokud 
látky tuhé byly, užívalo se tuhých písadel, z počátku kovových potom 
kostěných a z tvrdého dřeva. Na egyptský papír psalo se třtinou ráko- 



— 99 — 

sovoa která as jako naše psací péra se přiřezávala. Že se husích per 
ku psaní dříve užívalo, než nynější spůsob papíru z hadru vynalezen 
byl, o tom svědčí veleučený Isidor biskup Sevillský ve svém spisu: 
Originom sivé etymologiarum Libri XX., kdež všecko sebráno co od 
nejlepších starších spisovatelů o naukách a uměních napsáno. — Od 
maliřa zajisté se i písařové naučili používati štětců ku psaní. — Hrubý 
pergamen se obyčejně pemsou vyhladil. Bývalé druhy papíru, zvláště . 
vtoéného, se potíraly šCávou cedrovou. Tím se uchránily před uhnitím 
a červi je nesžírali. — Psávalo se černidlem ze sazí spůsobeným, čímž 
napotom písmo sžloutlo, pák také tušem. Později se vinní kámen a 
nhU 8 vitriolem mísilo; černidlo vůbec bylo husté. Svaté písmo a 
fitnrgieké spisy se v Itálii, Francii a v Němcích také ozlacenými a 
ostřibřenými mety značovaly, jako gothický překlad Evangelií jejž 
biskup Ulfilas ve IV. století spůsobiti dal. 

Samo sebou vysvítá že v zemích, kde psam' od pravěků v obyčeji 
bylo, vSeliké pokroky ve spůsobech jeho učiněny byly o nichž se jinde 
nevědělo, a písař skoumavý a vynálezivý mohl si spůsobiti černidlo a 
barvy jakéž jiný neznal. Takž bylo nejen ohledem na látky , ale i na 
vefikeré podrobnosti. Některý opisovač se přísně držel vzorů svých, 
jiný si dovoloval novoty. K urychlení se někdy užívalo zkrácení 
jeí napotom i do rukopisů bedlivěji psaných přešla. Mnoho tu záleželo 
na bedlivosti neb schopnosti písařově, mnoho na vzorech z nichž pře- 
pisoval, nejvíce ale na tom kterak pokroky v písařství vůbec učiněné 
se kde poznaly a rozšířily. Protož mohl mnohý písař u opisovám' sta- 
rého rukopisů otrockým nápodobněním všech vlastností jeho a opomi- 
nutím pokroků jež mezi tím u opisování spisů se staly, spůsobiti ruko- 
pis jenž vnější povahou svou starší době přináležel, jiný zase nadanější 
aneb vědomější mohl nadběhnouti čas svůj použitím spůsobu jinde 
třeba dávno užívaného, zde však ještě neznámého. Totéž platí nejen 
o spůsobování písmen, o spojování neb rozdělování slov a vět, ale i o 
pravopisu. 

Za ča£Ů Karla Velikého se umění písařské valně zdokonalilo. 
Císař tento založil mnoho škol v rozlehlých svých říších, vážil si ruko- 
pisů a působil na rozmnožení jich. Vypravuje se o něm že sám pomá- 
hával nmichům u opisování. Počalo se hleděti na správnost a ryzost 
rukopisů na západě, čímž se stalo že i samo písmo latinské úhled- 
nější nabylo formy zvláště vymítěním lombardských a saských zna- 
mení. — Jestliže psaní tenkráte nesnadným bylo uměním, dá se o čtení 
to samé říci, aspoň v prvopočátku písařství na západě, kdež se ná 
starý spnaob odlučování slov a vět zapomnělo. Rozdělovky byly už 
za nejstarších času užívány, zvláště puntíky, ale napotom se zanedbá- 

7* 



— 100 — 

valy. Dalmatský mmcb Sofronias Hieronymus ®) zavedl ve IV. století 
komy a příbodce, v pátém století rozdělil Euthalius, diákon Alexan* 
drinský, nový zákon na řádky, ale na západě teprv Karel Vel. nařídil 
aby se známky Hieronymovy zavedly, což nejdříve nčinili Pavel Wam- 
firied a Alenin. ") Pochybovati nelze že za oněch dob i mnohé jiné 
opravy v rukopisectví tu a tam vznikly. První zajisté bylo oddělování 
slov pak teprv vět, posléze nastalo oddělování na kapitoly. K nám 
se ováem pokroky tyto v rukopisectví tak hned nedostaly, aneb a^ň 
se u nás nezobecnily než až v devátém as století, jakž Rukopis Zeleno- 
horský toho jest svědectvím ; nedá se ale mysliti aby při tak valném 
přibýváni mnichů a písařů v Čechách se byl primitivní spůsob psaní 
dlouho udržel, a všecky jinde vzniklé pokroky rukopisectví sé dosti brzo 
i v Čechách a na Moravě byly neujmuly. ?) 

Nastala doba přechodů a převratů na které se všeobecná rege- 
nerace národů jazyka českého založila; známky bývalého života se 
vyhlazovaly, co samo v sobě síly nemělo k udržení individualného 
svého rázu to buď docela zaniklo, buď s všeobecným splynulo proudem, 
a národ téměř do nových drah životných vkročil. Velké pohnutí du- 
chovné, křesťanstvím spůsobené, vždy větších se zmocňovalo kruhů 
shrnujíc do nich vždy více nových názorů a poznáni. Takovými-to 
momenty nejen přítomnost národu se ustanovuje, ale kladou se základy 
nové budoucnosti jeho. Že však nutné jsou a ze zákonů dějinstva 
\7sle, to neuznávati může jenom ten kdož v historii lidstva vůbec se 
neobezřel. Nedá se upříti že povahy dějin od časů k časům se mění, 
že ráz osobný míšením se stírá a na nový přetvořuje, kterémuž pře- 
tvořování nejen zevní údoby ale namnoze i podstatné a základné živly 
podléhají. Taková-to doba nastala západmm Slovanům křesťanstvím, 
nejen pro nové náboženské zásady, ale i pro způsob jakým se mezi 
Cechoslovany zaváděly. Shmulof se u nás tolikerých živlů bývalému 
stavu národu odporujících že on vplynouti musil do všeobecného proudu 
evropského, v němž napotom vlastní svou silou nejen nového a důleži- 
tého postavení politického si vydobyl, ale jako zázrakem též podstatné 
známky individualného svého rázu podržel. Svědčí to zajisté o mohutné 
v něm spočívající síle že docela nepodlehl, ba naopak právě tenkrát 
na výši historického národu se povnášeti počaJ, kde příval protiv se 
všech stran naň dorážel a kořeny národnosti a národní vzdělaností 
podrýval. Náboženské, politické i společenské poměry se změnily, 
zanikalo téměř všecko čím národ český za pravěku se obzvláště zna- 
čoval, jenom jazyk český nezanikl a se vítězně udržel ač v neustálém 
zápasu s protivenstvími ježto živě vystupovati počaly, když první mis- 
sionářové němečtí meze české překročili. 



— 101 — 

Povésti o osudech praotců našich z časů předhistorických ač za 
zřídla dějepisa se považovati nemohou, přece namnoze tak živým líče- 
nim podrobnosti se vyznamenávají že se domýšleti nelze, aby vesměs 
jen pouhé vynálezy byly a nijakého historického základu neměly. Po- 
tvrzuje se jimi aspoh celkem bývalý stav vécí v Čechách tak jakby 
ákoumavý rozum dle výsledků potomných se hlavních známek jeho 
domysliti musil, že totiž dřevní Čechie poskytovala obraz federovaných 
kmenů jež v středu země na Vyšehradě svou těžen nalézaly. Souvisení 
článků nebylo ale tak pevné a tak uspůsobené aby jím byl politický a 
kulturný pokrok celku získati mohl, protož nemcla-li brzo větev po větvi 
odpadnouti a jedna po druhé cizím podlehnouti živlům, až by němectvi 
je vSechny bylo podmanilo a po šíré vlasti české co vládna mocnost se 
bylo rozhostilo, musili se článkové kmenu úžeji spojiti a v jednom 
organickém celku splynouti. Sjednocením toliko nabyli dostatečné moci 
k odporu proti nátiskům vnějším, jakož vzájemnou snahou se i vnitřní 
životné síly národu k novému duchovnému životu probouzely a osvě- 
žovaly. Jakož v Cechách Přemyslovcům tak na Moravě rodu Mojmí- 
rovu se povedla zamyšlená centralisací od jakéž se očekávati dalo že 
nejen valnou podporou bude zmáhající se vzdělanosti a procitujícího 
iiteramího ducha, ale i pevným štítem národnosti. Avšak kulturní 
interessy nestály v popředí zájmů vladařů českých a moravských, du- 
chovné směry, mimo náboženské, samy sobě pozůstaveny pracně si 
proklestiti musily dráhu, a nebylo zásluhou vládcův že národnost slo- 
vanslLá v Čechách a na Moravě nezanikla. Jenom po některé prvnější 
doby stoupali vládcové a národ jednou cestou, brzo ale se rozešli nejen 
ohledem na politiku ale i ohledem na národní směiy. Jestli se dříve 
německým kněžím za příčinou rozšíření křesťanství dovolilo chrámy 
stavěti, školy zakládati a slovo boží hlásati, dovoHlo se později něme- 
ckým přistěhovancům města stavěti, práva německá do Čech uváděti 
a jazyk český z veřejnosti vytlačovati. Pokud Morava v plnu skvě- 
lostí a slávy stála, nabývala národnost slovanská v Čechách s této 
strany přece nějaké posily. Byla by zajisté mnohem vydatnější bývala, 
kdyby jinak znamenitý Svatopluk byl pochopil důležitost a váhu vyvi- 
nul a uvědomělé národnosti, a kdyby byl slovanské duchovenr.tvo 
proti německému dostatečně chránil, což však učiniti váhal, ku vlastní 
zajisté své zkáze! Po zahynutí však Moravy (r. 906), „když slavné 
království toto zevnitř strháno a uvnitř seslabeno, od Maďarů a Němců 
v mvec uvedeno jest*', nemohli i Čechy národm' svou samostatnost 
udržeti, a vplyv německý musil nyní dvojnásobně vzrůstati, nebot vévo- 
dové čeští sami o sobe stojíce neměli tolik odvahy aby se proti němu 
bylí rázné zasadili, a brzo se jim k tomu ani vůle nedostávalo. 



— 102 — 

Po nějaký čas se zdálo že národnost slovanská v cechách a na 
M(»ravě vítězně se od západu odpoutá, když totiž svati apo&toloTé 
Cyrill a Methud v zemích těchto se octnuli, ale nové vzniklé jimi světlo 
phliš brzo mrakem se zastřelo. 

Zmáháním a rozšiřováním se cizíďi živlů po vlastech našich nejen 
že mnohé valné duchovné síly domácí se odlučovaly a rozptýlely, ale 
u zápasu s formami nadržovala se vzdělanost v podstatností své. Kněž- 
stvo si hledělo nejvíce latiny, vyšší třídy pěstovaly němčinu, a takž 
znalost cizího jazyka, pouhého to prostředku ku vzdělanosti, zá samu 
vzdělanost považujíce zanedbávali nejen vědomostí jiných, ale též se 
minuli živého a rázného působeni na národ, a hlavně na onu část lidu 
jež ani času ani chuti neměla přinčovati se jazyku cizímu a duchovné 
posily z cizích zřídel čerpati. 

Rozličnými proudy a v rozmanitých ůdobách vplývati cizí živlové 
do národního života čechoslovanů, a brzo se objevilo mnohostranné jejich 
působení. Politické zřízení země z národního kruhu demokratického 
vystoupíc na monarchický spůsob vlády přešlo, nebof zdá se vůbec že 
společnost lidská všecky proměny politických přechodů dříve podstou- 
piti musí, než se k prvotným přirozeným zásadám — ovšem s vyšším 
pak uvědoměním — zase navrátí. Nastalá napotom samovláda více méně 
obmezená nové provolala zákony mezi nimiž obecný řád zvláště tím vy- 
nikal že občany více odděloval než spojoval, nejsa sjednocený a nema|e 
platnosti povšechné. Nemineme se pravdy, když projevíme že řízeni ohd 
a nepoměrné na ně se vztahující zákonodárství nejvíce přispívalo ku kolá- 
cení, jakémuž nájrodni vývin Čechoslovanů hned v prvních dobách histo- 
rických podléhal. Národnost se pravidelně vyvinouti může toliko Y 
mezích jež zákony lnu položeny jsou, když však tyto na vývin takový 
nesměřují, ba přímo mu odporují tím že národnostem cizím uvolňují 
na ujmu domácí, tu ovšem tato v' zápasu o udržení se na vlastní své 
půdě nemůže se rozvinouti žádoucím pomérepi, a napomáhati vývinu 
kulturního života vůbec, sama jsouc stěsněna. Na veřejné íízení se 
zakládá nejen vychování národu vůbec ale i náivdní vychování, řád 
obecný vykazuje spojeným obcím dostižitelné směry, jeho podpongícim 
aneb obmezujícím vplyvem vykvétá neb vysýchá život kulturný, vzniká 
neb zaniká uměni, věda -^ a literatura. 

První historické doby Gechoslovanův se značují tak nápadným 
kvašemm a míšením živlů dílem vybouřených dílem ještě neustálených, 
že po dlouhý čas nelze bylo kterému z nich k ustanovující kulturné 
platnosti dojíti. Živlové cizí sobě ještě nevydobyli tak pevného posta- 
vení aby si hned byli panovnicky počínati mohli, národnost zase vstříc 
novému času odpoutati se musila od názorů pohanských a duchem při- 



— 103 — 

pojovati se ka straně proti jejimž politickým a společenským směrům « 
se opírati jí nutno bylo, nechtěla-li v podvižení klesnouti. Nesnadno 
jí bylo Z- takového spom vítězně vystoupiti, neboť přibylé strany se 
neuspokojovaly s udržením jsoucnosti své, ale přímo po posítivné moc- 
nosti a po vládě bažily. Bylof zajisté štěstí pro Čechoslovany že ncnie- 
ctví spolu s latinstvím k nim došlo a jsouc samo v sobě ještě neustá- 
lené a nevyvinuté všechny vyšší výkony ducha mu ponechati musilo, 
takže mocnost a působení latinismu vlivu německému hned z prvopo- 
čátku valně překáželo. 

Latinstvím nevyrůstalo národnosti české nižádné podstatné a trvalé 
nebezpečenství. Nelze mu bylo vytlačiti národnost českou k úspěchu 
svému. Rim již byl padl a jazyk jeho, ač svrchovaná vzdělanost onoho 
věku se v něm chovala, přestal předce býti jazykem živým jejž politická 
jakás mocnost podporovala. BylaC ovšem latina vyvinutým jazykem a 
přibylo s ní bohatství hotových myšlének a vybroušený sloh do země, . 
ale nebyla už mluvou mocného nái*oda, a byC i třeba tisícero po světě 
rozptýlených lidí bylo latiny užívalo co jazyka vzdělaných a vzdělava- 
telů, byla předce jen mluvou učenců, diplomatů a římských kněží, nikoliv 
ale více jazykem lidu. Vítaným zajisté byla prostředkem k vyjádření 
nyilének na jakéž národní jazykové snad ještě nestačili, mluvou však 
domád a vesměs panující už nikde nebyla. Postavení její bylo tedy 
výhradní, zvláštní a oddělené, neboC lid nezanášeje se s diplomacií, 
naukami vyššími a vědou náboženskou, neužíval latiny, aniž matka 
která děti své v jazyku tomto vychovala. Římská národnost, římské 
názory nemajíce už domova jen pohostinu světem se rozptýlely, a takž 
i v Čechách a na Moravě byla latina jen hostem. Byla ovšem hostem 
tak váženým a vzácným že prvního místa zaujímala ve vzdělané a 
vzdělávající se společností takže domácí jazyk nevystoupiv z povšedných 
kolejů obecného lidu valně se zanedbal a pozadu ostal. Avšak zájmy 
politické i náboženské směřují k tomu aby všecken národ k sobě při- 
poutaly a mohou jen uznáním lidu a pomocí jeho se udržeti na dráze 
kteroo jim vláda a kněžstvo vykázaly, a jelikož Ud jen mateřskému 
jazyku rozuměl, musel se tento prostředníkem státi mezi zpravujícími a 
zpravovanými. 

Docela jiný byl poměr německé národnosti k slovanské. Tu se 
jevil přímo zápas dvou vyvinujících se živlů a vítězství bylo životnou 
otázkou národu českoslovanského. Německý jazyk nepřišel do Cech co 
vzdělávací ale co podmaňující. Němectví proniklo tenkráte národnost 
Čechoslovanů silou politického vplyvu a mocností zájmů společenských. 
Čechové obehnáni německými kmeny jako silné ozbrojené rameno v po- 
předí z£4>adního slovanského kolosu stáK jehož podvržení bylo cílem 



— 104 — 

• jejich. Zbrah a myšlénka křesfanartví širokou jim proklestila cestu na 
západ ale hlavními pomocníky a působitcli na národnost slovanskou 
v Čechách a na Moravě se staly společenské poméry jež neustálým 
přibýváním německých osad se zde uvedly. Německé spůsoby naSly 
příznivců, následovníků i podporovatelů, německý jazyk nabyl pevných 
stanovišť z nichž se volně dáJe rozšiřovati mohl, německé obce n^tbyly 
práv a výsad. V německých osadách přibývalo bohatství obchodem 
a promyslem. Výsady a výhody rozličné přivábily namnoze i český lid 
že se k nim přivtělil. Ve vyšších kruzích ale se stal německý jazyk 
brzo módou, a jakož latina byla jazykem učencův, tak němčina ve vyšších 
společnostech zvláště po městech živě se ozývala. Takž opat Zbr&- 
slavský v kronice své si stěžuje že v městech m'c německy než česky 
se mluvilo. Zvláště ale v Praze vedle domácího jazyka cizý se slýchal. 
Hned za uvedení ph-ního biskupa Detmara na biskupskou stolici, ač 
lid při slavnosti česky zpíval, předce šlechta a kníže německy! — Ně- 
mecké bohaté rodiny dělily se o konšelské a jiné úřady městské 
i měly panství nad mostem v rukou svých. Nebylo tedy divu že 
němectví tak mocných a rozsáhlých kořenů v cechách a na Moravě 
založilo, ale nebylo také divu že vliv tento cizí národního citu českého 
brzo bolestně se dotýkati počal a protivy zbudil jež feílíce se a zmáhajíce, 
ovšem teprv po staletích v kiTavou vzplanuly pomstu. Odpor hořkostí 
naplněný se záhy ozývati počal v kronikách latinských a českých, jakož 
i v jiných spisech o nichž později sé promluví. On tlačil z nitra na 
venek. Jemu po boku stála mravní a duchovní síla národu. Zajisté 
se slovanská národnost hlavně tím zaclu^ánila že německý jazyk se ten- 
kráte nestal spolu literárním jazykem v Čechách a s vnější svou plat- 
ností se uspokojil, neboť písně Minnesingrů se neujmuly v národě aniž 
který druh vědy se tu v němčině pěstoval, a nemáme stop o jakés 
literatuře Němců v Čechách usedlých vyjmutím překladů českého Da- 
lemila a TkadleČka na kterýchžto prácech zdá se že hlavní působení 
německé literatury v Čechách v XIII. a XIV. století přestalo. 

Až do počátku XIII. století bylo též Francouzů a Vlachů v Če- 
chách, nevšak tolik aby byli nějaké stopy patrného působem' na spole* 
čenský život byli zanechali. Ohledem na Němce znamená ale pokra- 
čovatel Kosmy na rok 1281 : ^yHis enim teniporibus tanta mulůitudo ' 
Theutonicorum in terram Boheiniae inftuxerat ut numerositas tpsorum 
a mtdtia effimahatur plurcditatem rnnscarum superare!^^ — KdyŽ 
jich tolik bylo a znamenitá privilegia požívali, peněz měK a přízefi 
dvoru a módního panstva si získali — což tu divu že v přepychu svétii 
přeceňovali svou mocnost i své působení na vznik kultury v cechách? 
že když příležitost se jim poskytnula, přímo na utlačení české národ- 



— 105 — 

nosti směřovaliy jakž toho svědectví podává hruzoplné řádění Bramboru 
v Xm. století. 

Takovýto nepoměr mezi domácím a cizým jazykem v Čechách 
však nejen k neshodám vedl ale, jakž jsme už pravili, i přímý odpor 
zbnzoval, ač ani dosti vydatný ani trvalý nebýval před husitskou válkou. 

Nebyloby však němectví v Čechách a na Moravě nikdy takové 
převahy nabyti mohlo, kdyby je zeměvládcové sami nebyli postředné 
* i bezpostředně podporovali, kdyby krátkozraká politika byla zaniknouti 
nedala semenu jež s. s. Cyríll a Methuděj na Moravě i v Čechách zalo- 
žili, kdyby slovanská liturgie a slovanská literatura byla latinské pod- 
lehnouti nemusila; nebot ačkoliv latinství sfuno sebou národnosti a 
Kteratnře české nebezpečné nebylo, předce jí uškodilo tím že na literanu 
jazyk se povznesouc a mnohé i podstatné síly k sobě přitáhnouc od 
pěstování národního jazyka a národní literatury je odvrátilo. 

Němectvo zajisté živěji \7stupati počalo v cechách a na Moravě 
teprv zaniknutím slovanské a všeobecným uvedením latinské liturgie. 
Jnkí vůbec známo, ujmulo se křesťanství dříve na Moravě nežli v Če- 
chách. Okolo i. 822 byl kníže Mojmír už křesťanem a pomáhal kně- 
žím Salcburským k' rozšíření křesťanské víry. O Čechách se vypra- 
vuje že prý teprv r. 845 čtrnácte vládyků českých se v Německu 
v pokřtíti dalo a takto křesťanství nejprv od západu do Čech zavítalo. 
Bytby tomu i jistě tak bylo, nedá se přece tvrditi že nová víra už 
tenkráte v Cechách se upevnila, což se stalo teprv působením slovan- 
ských apoštolů Cyrilla a Methuda, ač bohužel doba působení jejich, 
v poměru k velké světodějné jich úloze, jen krátkou episodou se jeví 
v dějinách našich. Ano, počátkem činění jejich na Moravě á v Če- 
chách rozepřádalo se pásmo výsledků nedozírných jež kdyby bylo pře- 
moci nepříznivých protisil přetrženo nebylo, nejen politickému ale i 
veškerému kulturnímu vývinu Čechoslovanů by bylo jiný směr a jiný 
útvar dalo. 

Bratří Konstantin (později Kyrill nazván) a Methuděj narodili se 
v Makedonii, v městě Soluni (Thessalonika). Psáno o nich že už 
z mládí vynikali učeností neobyčejnou, zvláště Konstantin, který pro 
nápadné schopnosti a vědomosti filosofem byl nazván. V Cařihradě 
nabyvše známosti věd a jazykův předsevzali sobě kněžskému svému 
povolání u vyšší míře zadost učiniti a s horlivostí apoštolskou rozsívati 
símě křesťanství mezi pohany. Úryvek z tak zvaných letopbů Dio- 
klejského kněze z XUI. století chová následující znunku: „V městě 
Thessalonice jak růže rozkvetl jakýs filosof jménem Konstantin. Pozbu- 
zený daehem svatým odpravil se do země Chozarské a pokřtil Gho- 
zary; potom obrátil na víru křesťanskou národ Bulharský. A Kon- 



— 106 — 

stantin tento, svétéjéí muž sestavil pro řeč slovanakoa písmena a pře- 
ložil Evangelium a žaltář a jiné svaté knihy z řeckého jazyka na bIo- 
vanský." — A řeeký životopisec bulharského arcibiskupa Klimenta 
pravi: „Jelikož lid slovanský čili bulharský nerozuměl knihám v řeckém 
jazyku psaným, pocitovali tito sv. bratří (Konst. a Meth.) nedostatek 
tento. I prosili utěšitele od něhož jazykové a pomůcky jazykův při- 
cházejí, by jim milosti poskytnul ku vynalezení písma řeči bulharské 
přiměřeného a obdrželi milost tuto i vynašli písmo slovanské.'^ 

Toto vynálezem' písma slovanského klade se as do počátku druhé 
polovice IX. století. — Povést o horlivosti, nábožnosti a učenosti bratří 
Thessalonických zajisté daleko široko tenkráte se roznesla, dojdonc až 
ke dvoru moravského knížete Kastíce, který mezi tím neshodnuv se 
s německým Ludvíkem a s německo-latinským kněžstvem, sobě přede- 
vzal sprostiti Moravu biskupii Pasovských a církev moravskou ochraně 
episkopatu řeckého syěřiti. Psal tedy Rastic řeckému císaři Micha- 
lovi III. by mu poslal proslulé apoštoly slovanské. Dopis Rasticuv 
jenž se uvádí v Act. Sauct. BoUandii chová mezi jiným i tato slova: 
„Quod quidem populus suus ab idolorum cultu recesserat et Christianam 
legem observare desiderabatur, verum doctorem talem non habent qui 
ad legendum eos et ad perfectum legem ipsos edoceat, qui plemter 
fidem et ordinem djvinae legis et viam veritatis populo ostendere valeat'^ 
— Patmo z toho že se nedostávalo knéží národního jazyka vědomých, 
jenž by s to byli bývali obecný lid uváděti ku poznání základu a zásad 
křesťanských. — Přišli tedy bratří Konstantin a Methuděj s několika 
pomocníky do Moravy 1. 863, přinesli s sebou knihy své a zavedli tam 
spolu písmo slovanské. Roku 871 navštívil Bořivoj kníže český Svato- 
pluka na Moravě kdež Methud na křesťanskou víru ho obrátil. Z půso- 
beni Konstantina a Methuděje na Moravě spolu vysvítá že znalost 
jazyka Bulharského tenkráte stačovala ku hlásáni evangelia, že nářečí 
slovanská se od sebe valně nelišila, a že zajisté i o jazyku plat! co 
byzantinský císař Leo VI. který za časů Svatoplukových žil ve své 
y,Taktice^^ praví: „že národové slovanští za jeho věku docela si podobni 
byli povahou, mravem i spůsobem života.*' — 

Slovanský spůsob služeb božích rozšířil se rychle v Rasticově 
říši i u Panenských Slovanů. V Čechách z počátku proti pokresle- 
nému knížeti povstalo zbouřeni, ale pohanství se už přežilo, a Bořivoj 
překonav protivenství a dostatečné nabyv mocnosti horlivě se zasadil 
o to, aby křesfanství v národě se ujmulo a rozšířilo. Slovanské kněz* 
stvo a liturgie krátkým časem znamenité učinilo pokroky, jakž by 
toho byli němečtí kněží tenkráte dovésti nemohli, kdežto jazyk jim 
vadil. Jakou váhu tenkráte jazyk a národnost česká doma měla, toho 



— 107 — 

důkazem jest událost, že Čechové nraznavše pokřt&iého Bořivoje a 
pohana Vojnura na véprodskou stolici posadivSe tohoto zase zahnali, 
poněvadž dlouhý čas v cizině tráviv českému jazyku byl odvykl. — 
Neklamali se tedy apo&tolové slovanšti uznáním že toliko prostředkem 
nirodniho jazyka se lunožm' rozšíření světodějné myšlénky kresfanské, 
a výsledky působení jejich byly nejen skvělé ohledem na náboženství, 
ale i důležité tim že novou cestu proklestili národní vzdělanosti vůbec 
a literatuře zvláště. 

Vynalezením slovanského písma byl nový základ položen ku vzniku 
dovanské literatury. Užívání slovanského písma bylo tolik co duchovné 
se odpontáni od němeotvi a latinství. Marodu takto emancipovanému 
nie n^řekáželo u sledění drah na vlastní jeho povahu založených, 
neboC tim i úžeji přilnul k soukmenovcům s nimiž pak u vzájemném 
snaženi lze mu bylo dále pěstovati vzdělanost domácí a ku všeobec- 
némn literárnímu vývinu dle možnosti a sil svých přispívati. Základy 
k slovanské literatuře položili Cyrill a Methuděj nejen uspůsobením slo- 
vanského písma ale přímo i novými spisy. Staroslovanská legenda 
praví že Cyrill s Methudem na počátku jen žaltář i evangelia se skutky 
apoštolskými i vybrané kusy pro služby církevní přeložil, a že teprv 
po bratrově smrti Methud sám Ovšem celou bibli kromě knih Macha- 
bejských slovansky přetíumočil. — Nedá se ani mysliti že by žáci a 
vyučenci byli mistry své též v literárním snažení nepodporovali a 
v prád započaté napotom i dále byli nepokračovali. Naopak nás mnohá 
přímá svědectví došla že položené Konstantinem símě vykvetlo i dosti 
hojných plodů neslo. Podle starých podájíií vycvičili Cyrill a Methud 
jefitě před rokem 867 v Kocelově slovenské říši na padesát žáků 
v slovanském pismě, neméně zajisté i jinde, na Moravě a v Cechách, 
napotom jich čítali. — Ale nastává nyní otázka: jaké bylo písmo 
Kyifflovo? — 

Stojí dvé dmhů staroslovanského písma: hlaholice a kjpnlice o 
jejichž původu povstal spor už před mnohými lety a posud ukončen 
nem'. Někteří mají za to že Kyríll jest půyodcem hlaholu, jiní zase 
že kifrílice^ a nedá se upříti že „ku konečnému rozhodnutí potřebí jest 
ještě všestrannějšího skoumáni a probírání památek stávajících, ano 
objevení památek nových.*^ — Jelikož rozhodného slova o tom posud 
promluviti nelze, uspokojiti se musíme prozatím s přesvědčemm že ohle- 
dem na důvody pronesené ona strana posud pravdě blíže státi se jeví, 
která Kyrilla za původce aneb prvního srovnatele hlaholského písma 
považnje. — Na půdě vědeckého badání z domyslu, zkušenosti a svě- 
deetví, tedy na filosofické a jediné podstatné půdě stojí zajisté' ti kteří 
se oeuspokojigi s pouhým podáním a nejasný výrok některého starého 



— 108 — 

spisovatele za empirickou pravda neberou, ale o pravý výklad a smysl 
se starajioe na pouhých slovech některého citátu nepřestávají; neboC 
myslitelům a nikoliv pouhým minitelům se podává pravda: Kdo však 
už a priori přesvědčena se cítí o něčem k čehož osvědčení teprv napo- 
tom důvodů hledá, ten, byfby jich i našel, nepřesvědčí nás jako onen 
který z nejistoty vyšed kžíždý krok nedůvěřivě skoumá a teprv cestn 
k tomu si vyhledává co napotom se mu pravdou býti objeví. Pěstova- 
tělům slovanské vědy se badáním o slovanském písmé objevilo pole 
zajímavé ale ku zpracovám' nesnadné. Nutno bylo především vyslech- 
nouti všechny svědky minulých věků, napotom ale sebrati i mínění 
učenců a znalců novověkých — kdy vzala původ hlaholice a kdy kyri' 
lice, pocházela-lí hlaholice od Kyrilla aneb kyrílice? „I hlaholice i ky- 
rilice — praví Šafařík (Památky hlali. pis.) — jakéž v nejstaitich 
písemných památkách nacházíme, nejsou abecedy samorostlé, nýbrž od 
učených uměle tvořené a z různorodných živlů skládané, kyrílice na 
základu řečtiny -^ Idaholice na základě nějaké starší neslovanské abe- 
cedy.. Tím to jest že jakož písmena sama tak i jména jich růoiorod- 
ného jsou původu. Větší díl jich nepochybně přinesen od pohanských 
mětek a rezek (t. j. run) na nové písmo, těchto vznik a původ po- 
hřižuje se v mraku nevystihlé předhistorícké doby." — Túnto jinak 
důmyslným projevením není ovšem ještě záhada vyjasněna. Pevná stojí 
svědectví že nejen Kyrill, řek Thessalonský ale i sv. Kliment, rozený Bul- 
har a první biskup Bulharský písmena nějaká vymyslil, a takž dvě 
slovanské abecedy vznikly: hlaholská a kyrílská. Kliment skonal roku 
916 a panovalo dlouho mínění že on byl původcem hlaholice. Ale 
postupeni skoumání ujmulo se mínění že Cyríll hlaholici a Kliment kyrilici 
spusobil, na kterémžto mínění i my zde přestáváme a to proto, že dů- 
vody těch jež hlaholici za starší považují podstatnější jsou.®) 

Nezdržujíce se déle při tom jaké formy bylo původní slovanské 
písmo, uspokojeni jsme s jistotou že vůbec bylo písma jazyku slovan- 
skému přiměřeného čímž spolu se i nový směr slovanskému písenmictví 
byl vytknul, směr totiž sjednocem' Slovanův nábo^eiistmm a literaturou, 
"^ Směr tento pohříchu brzo se zrušil. Německým kněžím takovýto 
vznik Slovanstva nejen ohledem na náboženství vadil. Protivné jim 
zajisté bylo účastenství jaké lid na slovanských hlasatelích slova božího 
bral, a to tím více čím méně oni sami byli oblíbeni. Pracovali tedy 
proti slovanským kněžím tak úsilně a zbudili odpor proti nim tak dů- 
sledný, až se jim posléze povedlo je z Moravy i z Čech vytlačiti. Me- 
thud umřel roku 885, a již roku 886 vyhnání b^di nejznamenitější žá- 
kové a pomocníci jeho Gorazd, Kliment, Naum, Angelar, Sabbas a 
Laurenc z Moravy. Hlavní příčinou toho byl v historii Moravy a Slo- 



— 109 — - 

venska neshrně známý Viching jemnžto spoln se soudruhy jeho se také, 
zajislé ne bezprávně — vyčítá že eo nejhorlivěji přikládali riíce ku 
zničeni slovanských knih. — Proti slovanské liturgii v Čechách hned 
z počátku vystoupila latinská, její nebezpečná sokyně, nejen soukromou 
a veřejnou agitaci, ale hlavně působením na osoby v jejichž rukou ležela 
mocnost a od jejichž vůle záviseli osudové věcí veřejných. Žaloby na 
slovanské kněžstvo nepřestávaly docházeti k papežům, ba i kacířství se 
-vytýkalo přívržencům Methudovým. Papežové se tedy zasazovali o to 
aby latinská liturgie přednost v Čechách udržela. Takž r. 973 při 
potvrzeni Dětmara prvnfiio biskupa Pražského ustanovil papež Jan XIU. 
výminku: „Avšak nikoli podle obřadu neb sekty národa bulharského, 
neb jazyka ruského či slovanského, než spíše dle ustanovení apoštol- 
ských" atd. Než pro to pro všecko, z rozličných známek a památek sou- 
diti se dá že liturgie slovEuiská valně rozšířena byla po cechách kdež 
se napotom i déle udržela než na Moravě. — Pokud vévodové čeští 
byli pohané, nelze bylo náboženství křestanskému veřejně se rozšiřovati, 
ale pokřtěním Bořivoje byly mu brány otevřeny. Staré letopisy jme- 
nuji jej „prvním zakladatelem posvátných míst a shromážditelem kněž- 
stva." Působením jeho a sv. Lidmily počaly se chrámy stavěti, v nichž 
zajisté služby Boží v slovanském jazyku se vykonávaly. Jíž tím, že 
tolikerých chrámů po čecliách sv. Klimentu zasvěcených se nacházelo, 
důkaz jest podán že liturgie slovanská po Čechách velmi rozšířena byla. 
Jedna z nejslavnějších památek doby slovanské liturgie v Čechách jest 
bez odporu klášter Sázavský, dle prvního opata svého též klášter sv. 
Prokopa jmenován, jejž Oldřichy pro zpovědníka svého Prokopa poustev- 
níka^ stavěti počal ale teprv syn jeho Břetislav 1039 dokonal. Klášter 
tento az do konce XI. století služby Boží v jazyku staroslovanském 
konav stal se nejprv semeništěm cyrilské literatury v Čechách. iSy. 
Pirokop umřel na Sázavské hoře v klášteře r. 1053. V opatstvi násle- 
doval po něm sestřenec jeho, a trvalo zkvétání a literami působení klá- 
štera toho až do léta 1065 kde vévoda Břetislav umřel. Nástupce 
jeho Spytíhněv II. nebyl už klášteru slovanskému příznivý. O vyhnáni 
pak slovanských mnichů starý letopisec se projevuje takto; 

Yitoš opat s bratři se shluče 

svatélnu Prokopu se poruče, 

i jde do uherského kraje 

a velikn žalost maje. 

Tehdy to město dachu jiným, Němcom, 

odkuds kakým cizozemcom, 

ti Němci latiníci běchu . . . 



— 110 — 

Klášter. Sázavský se pak dostal řádu Benediktinův Břevnovských, 
a první opat jejich tamo byl Diethard. O literárních pokladech slovan- 
ských mnichů na Sázavě píše mnich Sázavský: „Knihy jazyka slovan- 
ského vesměs se zničily a rozptýlely, aniž více na tomto místě se oží- 
valy. Nový opat knihy — mimoslovanské ^^ jichž na místě svěřeném 
se nedostávalo, sám vlastní péči dnem a noci spisovati počal, některé 
koupil, k spůsobeni jiných písaře povolal a vií mocí se snažoval o roz- 
množení spisův/' — Že literární činlívost slovanských mnichů Sázavských 
nevšední byla toho důkazem jest tak zvané RemeŠské evangelium rukoa 
sv. Prokopa psané. ^^) Vratislav II. r. 1061 povolal sice Slovany zase z Uher 
ba požádal i papeže Řehoře VII. o povolení mše slovanské což mu ale 
odepřeno bylo, až r. 1092 mniši slovanšti Konrádem opět vyhnáni a 
latinští navždy nvedeni byli. — Že slovanská liturgie při tak znameni- 
tých protivenstvích se ale předce tak dlouho udržela, to přímo svědčí 
o tom jak milá as byla lidu českému a silná v nitru svém že nepod- 
lehla. Že i školami valně působila o tom zpráv přímých dočísti se lze 
v starých legendách a' letopisech. Hned na počátku desátého století 
dala sv. Lidmila vnuka svého Vácslava nejprv slovanskému písmu od 
kněze učiti , po čemž teprv na Budeč poslán byl aby se i latině 
vyučil, i zpíval prý sv. Vácslav výborně liturgii slovanskou. Psáno též 
že Bořivojova manželka sama s písmem slovanským se mnoho zanášela. 
V desátém století pak slavně zkvétlo učení slovanské na Vyšehradě. 
Ná počátku jedenáctého století chodil sv. Prokop do slovanské školy 
na Vyšehrad a naučil se tam písmu slovanskému tak dokonale že se 
mu mistři podivili. — Když bylo kněží a' chrámů a škol, musilo býti 
i dostatečných spisů slovanským písmem psaných, byt třeba ne jiných 
tedy aspoň církevných. Musilo jich býti i mimo klášter Sázavský, a 
není pochybnosti že mnohé na pargameně psané pozdějších dob se 
dočkaly, nebof Balbin ve svém „Epitome" (str. 47) zmíniv se o cyril- 
ském a hlaholském písmě kláštera £mauzského praví: „Suntque in 
vetustis quidem bibliothecis libri ejusmodi genere scrípturae constantes.** 

Úplnému vítězství latiníků nad Slovany v církvi nic více nepře- 
káželo, ač patnié^ stopy se nalézají toho že slovanská liturgie a písmo i 
potřebou svou i oblibou v národu ještě skrze celá století se zachovaly 
jen že od té doby ani v Cechách ani na Moravě už panovati nemohly. 
Chovaly se v soukromí právě jako pohanství ježto vedle křesťanství se 
ještě dlouho v Cechách udrželo. I mezi křesťany bylo za čajsu sv, 
Vojtěcha ještě mnoho pověr a nespůsobů pohanských. Hořekoval nad 
tím biskup Dětmar když Vojtěch do služby při církvi Pražské vstoupil,. 
což mladý kněz si k srdci vzal a čímž i zvláštní jeho horlivost vznikla. 
Nade vše prý ho kormoutilo mnohoženství u některých pánů českých. 



— 111 — 

Zby^^alo tedy ještě mnoho práce rozšiřovatelům křesCanstvi v Cechách 
a rnusili i vladařové čeští svou moci přispívati. Takž jeátě Břetislav II. 
(rokn 1093) pohanství vykořeniti se snažil mezi Čechy, nebot lid tu a 
tam na venku v odlehlejších krajinách posud bohům obětoval, kouzel- 
nicí měli ještě, váhu i oběti tajné do posvátných liájů se pnnášely a 
pohanské pověry všeho druhu panovaly, fiyio zajisté i kněží tajných 
jimž posily poskytovali pohanští Slované na severu. Kosmas píše o 
Břetislavovi: že vypudil čarodějníky a hádače a vymýtiti kázal posvátné 
pobaníim háje i stromy, a všechna místa zrušiti a ohněm zničiti dal 
jež lidu sloužila ku konání obřadu a ku pěstování pověr pohanských. 
Xcž však tyto pověry se předce jen proplétati nepřestaly křesťanstvím, 
ač napotom pod jiným se ukrývajíce pláštěm. V mínění lidu se nepře- 
stala příroda účastňovati na osudech lidstva a, lid nepřestal si vykládati 
zje\7 její, jen že napotom více na znamení nebeská než na pozemská 
Ueděl. Ještě roku 1282 viděná nad Prahou krásná duha pozornost 
veškerého obyvatelstva na se obrátila, a nejenom ženy ale i astronomové 
vykládali zjev tento za znamení lepších časů zemi české nastávající, a 
taktéž roku 1283 vykládali hvězdáři krásně zářící hvězdu která se uká- 
zala vedle samého rohu měsíce za znamení příchodu mladého krále 
(Václava II.) toužebně čekaného, což poukazuje na časné počátky hvěz- 
dářského umění v Čechách. 

Pozbylo však pohanství na sklonku prvního a počátkem druhého 
tisícietí nejen všecku mocnost politickou ale i podstatné mravní své 
síly, tak že už toliko co výminka v společenském životě se jevilo, a kdož 
se ho ještě přidržoval ten zajisté o ztracenou věc se marně zasazoval. 
Jiný ovšem byl poměr slovanské liturgie k tehdejším časům. Ta by 
se byla udržeti a zevšeobecniti musila, kdyby byli vladařové čeští a mo- 
ravští úspěchu svému rozuměli a o posílení národnosti slovanské více 
dbalL Takž ale strana latinská vně i u vnitř podporována rychle se 
panováni dopídila. Kněží latinských v Čechách a na Moravě neustále 
(vibývalo, tak že brzo i množstvím převyšovali slovanské. Rozmnožili se 
kláštery a při nich i školy latinské. První kláštemíci v Čechách byli 
vesměs Němci a nemáme právě hojných svědectví o zvláštní jakés du- 
diovni činlivosti jejich mimo pěstováni latiny a vykonávání církevních 
obřadů. Během časů ale, zvláště když domácími se naplnily žáky, 
nalézáme stopy všeobecného kulturního i literárního působeni jejich 
v Čechách i na Moravě, v kterémžto ohledu se zvláště JBenediktinové 
vyznamenali. Snažení jejich vyplňuje mnohé skvělé listy dějin vzděla- 
ností středověké, v Uteramim ale ohledu zvláště tím veliké zásluhy 
sobe získali že mnoho přispěli k uchováni* starých rukopisů a nejstarší 
památky dějepisné od zaniknutí ochránili bedlivou o ně péčí opisováním 



— 112 — 

jich a rozmnožovánini. Nejdůležitější však a nejvydatnější prostředek 
ku zevšeobecnění kultury odevždy byly veřejné Školy, a ku které statně 
veřejné vyučování přiléhalo, ta zajisté i panování došla ve světě ducho- 
vném. Že se důležitost veřejných ústavů vyučovacích i v Cechách a 
na Moravě záhy uznala o tom pochybovaiti nelze. O dobách předkře- 
sfanských ošem jen důmínky podati lze jest, ale zmáliajícím se křesfan-* 
stvím ve vlasti naSí i školství se zmáhati počalo. Na Moravě sv. Cyrill 
a Methud spůsobili zajisté kruh žákův jenž napotom slovo boží a písmo 
slovanské dále rozšiřovali. Víme že símě toto slavně se ujmulo zprv 
ve škole Vyšehradské a později v klášteře Sázavském v Čechách. Vedle 
Vyšehradské slovanské školy kvetla též latinská v Budči jižto sv. Vácslav 
navštěvoval. — Avšak počátkové tito nestačovali potřebám a synové 
výše postavených rodin se vysýlali do ciziny ku vydobytí sobě časo^ 
vého vzdělání. Takž Boleslav I. syna svého Strachkvasa do Řezná 
poslal, i sv. Vojtěch v Němcích školy navštěvoval, i známý létopisec 
Kosmas do Lutichu se odebral k učení se gramatice a dialektice* 

y 

Jiní však mnozí Cechové zvláště. v XI. a XII. století konali cesty do 
Paříže, Bononie a na jiná slavná místa odkud zase vzdělanost evrop- 

v - * v 

skon do Cech přinášeli. Jaké množství Čechův do ciziny na učení se 
bralo toho svědectvím jest že Čechové v Bononii při universitě ultra- 
montanské činili zvláštní jeden z 1§ nái*odů na než byla rozdělena. 
Ano i kláštery posýlaly z počátku na cize učem' což zvláště u Benedik- 
tinů stálým bylo pravidlem. Takž i létopisec Neplach do Bononie 
z kláštera Opa tovického poslán. Avšak i doma školství zmáhati se počalo. 
Již v XI. století povstala škola na hradě Pražském ku vzdělání kněž- 
stva, brzo na to na Strahově u Pi^aemonstrátů k nimž Vladislav II. 
syna svého Vojtěcha na učení dal, dceru svou Anežku svěřiv jeptiškám 
řádu Praemonstrátského v Doksanech. Z rozličných zpráv historických 
vysvítá že v druhé polovici Xlt. století ani kolegiátní kapitola ani klá- 
šter kterýs beze škol už nebyl. Zřízení škol těchto nelze objeviti. Avšak 
souditi se dá že hlavně theologickým směrům sloužily, pročež kdo po 
vyšším vzdělání toužil do ciziny se odebral. — Ve všech školách těchto 
ale panovala latina. „Jazyk latinský byl jednou z nejpřednějších potřeb 
každého kdož chtěl nějak býti vzdělaným neb učeným člověkem. Jemu 
učili se i při obyčejných školách, při kostelích a klášteřích a v něm 
všemu co zvláště ^církev požadovala; jiným věcem musil se každý na- 
učiti ze života a zkušenosti." — Na znalosti jazyka latinského i mnohé 
ženské vyšších stavů si zakládaly i psáno jest o královně Juditě man- 
želce Vladislava II. že byla: „literis et latino optima erudita eloquio." 
Z povahy časů tehdejších vysvítá že veškeré školy se nacházely 
v rukou knězi, a že spůsob učeni nejen požadavkům vyšším časovým za 



— 113 — 

dost nečinil ale zajisté přispíval k osvěto světské a ku poznám věci 
oWanskémii života důležitých. Nejméně tu zajisté ohled brán na národní 
jaEyk. Z toho že Kosmas, ač z mládí už školu na Pražském hradě 
navžlévoval a latinské žalmy v kostele zpívával, přece později do Lu- 
ticha se odebral aby se tam grammatiee a dialektice přiučil, vysvitá 
že obor vyačováni na škole Pražské za času jeho jen úzký byl. Později 
teprv 88 tam zavedla učeni filosofická, to jest, přednášely se tam před^ 
m£ty tak zvané fisÚLulty svobodného umění. Avšak bouřlivým rokem 
1848 kde Vádav L od německého císaře se odtrhl a s papežem a 
vzdorocisařem držel, nastaly veliké zmatky v Cechách. Pánové čeští 
proti králi se pozdvihli a učení při kostele Piužském se rozptýlilo. Tím 
stkvěleji ale se objevilo za panování Otakara II. kdež žákové i ze sou- 
seddíefa zemí do Čech přicházeli. Znamenití se tu jmenují učitelové, 
rodili Čechové. Takž okolo 1271 mistr Oéko a mistr BóhwnU gram- 
matiku a logiku přednášeli, mistr Řehoř z panského rodu Zajíců z Var- 
temberka četl kidhy Aristotelovy o přírodě. — Ze mimo tuto vyŠŠí školu 
nacházely se školy menši při farních kostelích, jeví listina Přem. Ota- 
kara IL od roku 1265 , kteroužto „král dovoluje měšťanům Nového 
Města aby směli při kostele sv. Havla založiti školy týmž spůsobem a 
s toai svobodou jak bylo obyčejné ve všech městech královských." — 
O takovéto rozmnožení škol se zvláště někteří papežové XII. a XIII. 
století snažili. „Takž nařídil k. p. papež Innocenc III. na obecném kon- 
ciKu Lateránském 1215 aby při každém metropolitském kostele byl zřízen 
oéitel čili doktor theologie, při každém pak kostele kathedraluím aspoň 
jeden učitel čili mistr tak zvaných svobodných uměni kterýž by byl 
povinen vyučovati žákovstvo kostelu sloužící i jiné chudé žáky za darmo." 
Avšak roku 1274 nastalou válkou mezi Rudolfem Habsburským a Ota- 
karem n. po druhé se rozptýlUo učení Pražské, ovšem ne na dlouho, 
neboC již 1278 se jmenuje mistr Matěj kanovník kostela sv. Jiří rek- 
tjoxem šk<d na Pražském hradě. — Jiná vyšší škola také na Vyšehradě 
pH kostele kapitulamim se nacházela, a klášterské školy též nezůstávaly 
po zadá. Že však na vzdor tomuto množství učíKšC domácích přece 
vzdálené školy italské • a francouzské se od cechů hojně navštěvovaly 
tohož zajisté jen nedostatečné . zřízení učeni zdejšího bylo příčinou. 
RiriLu 1294 zamýšlel Vácslav U. založiti obecné učení v Praze na spůsob 
nníversit italských, a pojednáno o tom na veřejném sněmu. Avšak 
pánové čeští se toora na odpor postavili, ne snad z neuznání důležitosti 
škol takových pro Čechy, ale „předstírali pouze že musí napřed pečováno 
býti o jiné věci, zvlásf o spusobeni dobrého řádu a bezpečnosti v Če- 
cliácby bez které by takové obecné studium obstáti nemohlo. Napotom 
prý nebudou odporní." Věc tedy odložena. — Ale létopisec opat Zbra- 

8 



— 114 — 

slavský a Polkava vSecku příčina jen soukromé žáeti některýďi neaá- 
vistníku stavu duchovního přičítají. N&vrh zdá se že vyáei se strany 
duchovních a zamýšlela strana tato snad i nové Školy podržeti v rukou 
svých, jakož posavadni .všechny držela. Proč ale as návrh vůbec učinila 
dá se vysvětliti z poměru tehdejších škol v Itálii. Německý dsař Be-* 
dřích n. kázal 1221 aby se vysoká škola Bononská do Padvy přeložila 
a na místo papežského císařskému právu se tam vyučovato. Ač později 
z toho zase sešlo, byl přece duch učitelů a studentů zvláště cizích řím*- 
ské straně nepřízniv. Vůbec se vlašským universitám jež tenkráte už 
vahiě byly proslulé vyučovámm naukám světským, právu, lékařství 'a 
filosofii, vytýkal směr i zřízení školm' příliš světské a líšíd se od 
směrů a zřízení škol klášterních a kolegiátních v střední £>vropě. Jestli 
se v návrhu dotčeném ukrýval účel zaměřující proti směrům italských 
universit, aneb-li někdo návrh tento křivdou v takové podezření uvedl, 
tu€ se snadno vysvětlí odpor českého panstva, nad čímž však zde ovšem 
rozhodnouti nelze jest pro nedostatek bližších a důkladnějších zpráv. 
— Stadium Pražské tedy zůstalo tím co bylo dříve, totiž studium ge- 
nerále minus a kdož po vyšším stupni vzdělanosti neb důstojenství bažil, 
tomu nutno bylo do Itálie neb do Francie se odebrati, neboC nejen 
světské ale i vyšší theologické gr<idy dosáhnouti lze bylo toliko na uni- 
versitách cizích, kamžto také, zvláště do Paříže se Čechové odebírali 
jako ku svěžejším a vydatnějším pramenům osvěty časové. 

Itálie a Francie příznivými okolnostmi povzbuzena záhy procitla 
k životu duchovnímu a nauky rozličné se tam ;ia základě klassických 
studií pěstovati a k samostatnosti vyvinovati počaly. V střední však 
Evropě nauky tam "přenesené toliko ve školách si uznání dobyly a 
výhradně téměř na nich závisely. Karel Veliký se staral o duchovný 
vývin povolav k sobě učence ze všech zemí. Sledící pak nepokoje zru- 
šily ale zase símě jím založené. Teprv v druhé polovici XI. století 
zabřesklo znovu na západě, ale směr scholastické filosofie nepřál vědě 
volného vzniku. Jedim' Arabové ve Španělích vynikali duchem svobod- 
nějším a stali se učiteli na západě. XII. století značovalo se novým 
pokrokem nauk, o kterýžto proslulý Abaelard veliké si získal záshihy. 
Od těchto dob počaly se také vědomosti vůčihledě po celé téměř Evropě 
rozšiřovati, tak že v Xni. stoletá už mezi nejvyššími osobami se zna^- 
menití učencové nalézali, jako císař Bedřich II. a Alfons X. král Ka- 
stilský. Ku konci tohoto století vystoupil Roger Bakon, veliký refor- 
mátor nauk, jehož spisy daleko záříce nové světlo poskytnuly Evropě. 
Prostředkem rozšiřování vědomostí ale byl tenkráte po celé Evropě 
jazyk latinský. Národní jazykové se všady za sprosté a vyššího vzdě- 
lání neschopné považovali, aniž kdo dbal o zdokonalení a vzdělám' jejich, 



— 115 — 

jasyk pak -řecký nepronikl západní a střední Evropa. V řiši Byzan- 
tinské jakkoliv za cisařa Lea filosofa a Konstantina Porphyrogeneta 
život dnchovoý se valné zotavovati počal, přece védomosti Uteramí 
brao ae vytráceti počaly na vzdor ochraně, kteron jim Komnenové zvlááté 
Alexius I., Jan a Manuel poskytovali. Řecká učenost a jazyk pozbyly 
střediště, z néhož by byl záře své vysýlati mohly, střediátě takového 
jaký byl na zt^adě neunavený papežský Řím. Pročež písemnosti všeho 
dnďiay veřejné i soukromé se v latinském spůsobovaly jazyku. Lid 
obecný ovSem váady se držel národní své řeči, ale lid nepsal. Počátkové 
anglosaského, německého a provencalského pisenmictví byli nepatnu. 
Byla to vůbec doba, v níž rozliční jazykové Evropští z kvašení a mí- 
šení se vyvinovali, pevné půdy a podstatných základů si vydobývajíce. 
Nánnlní básnictví bylo vš^y spolu buditelem národního jazyka, kdežto 
tak zvaný učený svět dlouho od latiny neupouštél. Německý jazyk o nějžto 
přece Karel Veliký nemalou měl péči, dlouho nebyl s to< nad latinský se 
poivznésti, jelikož mnichové si ho nevážili. Teprv ve XII. století půso- 
bením tak zvaných miníneHngerú se z hrubého kalu vypracoval. Ale 
tímto stoletím i některé prosaické spisy německé původ vzaly, mezi 
nimiž zvláště glossary a slovmky se znamenají. Do jazyku anglosaského 
se záhy tolik britandiých, frankských, dánských a latinských slov vmí- 
silo že původní svůj rás docela pozbyl. Nejlepší jeho památkou jsou 
spisy krále Alfreda. Utiskováním Dánův umlknul a vítězstvím Norma- 
nův napotom docela se vytratil, tak že jen někteří mnichové se mu 
přiučovali aby staré anglosaské spisy čísti mohli. I v ústech obecného 
lidtt se tak změnil že. nová, totiž anglická řeč z něho vyvstala. Přechod 
angbsaského jazyka na anglický nejzjevněji vystupiiýe v básních Glo- 
cestm od roku 1280. 

Památky severních jazyku se uchovaly ve zpěvích Skaldů, histo- 
rických to nazvíce básních, jež směrem a povahou svou namnoze našim 
zpěvům Král. Ruk. se podobají* Ale počátkem dvanáctého století vy- 
sýchati počalo zřídlo národmlio básnictví na severu právě jako u nás 
a Skaldové stavše se následovatéli jižných básníků přijali rým, překlá- 
dali a zpracovávali rytířské romány. Takž romantická škola vytlačila 
národní historickou v XILL století docela a Sturlodson (1295) se pova- 
žuje za posledního Skalda. — 

Do této doby padá též vznik tak zvaných románských jazyků. 
y Itálii brzo po vpádu cizinců se vyvinula řeč zvláštm', língua volgare 
nazvaná, jež ovšem na mnohá nářečí rozpadlá teprv pozdě ustředění 
svého nalezla v toskánském, nynějšim spisovném jazyku Itálie. Jak 
malé vážnosti národní jazyk vedle latinského ještě v XIV. věku v Itálii 
požíval, toho svědectvím jest spis : De lingtia volgare jejž proslulý uče- 

8* 



— 116 — 

nec a bieoík Petrarcha k obhájeni jeho sepsal. Též i rozličná SpanSIftká 
nářeči v této době se sposobila^ z nichž napotom n&redí Kaštihké a 
Portugalské písemnými se stala ve Španělich a v Portagalsko. NejstarSi 
Kastilský básník jest Goozalo de Bercea (okolo 1211), jakož zase Gon^ 
žalo Hermiqnez a Egaz Honiz (okolo 1290) nejstarší jsoa básníkoré 
Portugalu. Ale národní tito jazykové na Iberském pdooBtrové brzo 
došli veliké ochrany panovníkův; nebof Dionys král Portng. ku kond 
Xin. stol. sám básnil v řeči lidu a Alfons X. ve SpauéUch přímo roz- 
kazem ustanovily by se listiny a státní s[Msy vůbeo nikoliv latinským 
ale kastilským jazykem spůsobovaly (1252). — V jižnýdi krajinách 
Francie, za Loirem, v zemích ježto dříve ku říši západních Gothů ná- 
ležely utvořil se z latiny a z gothického náred zvláštní jazyk, jež 
románský neb provencalský se nazýval a dříve než kterýkdiv jiný se 
vzdělal. Již ve dvanáctém století se počalo v nám básniti a spisovati. 
Povzbuzováním hrabat Provencských a za příkladem jejich tamo vy- 
vstala řada básníkův kteří učiteli a vzory básnictví věku svého se stalL 
Jmenovali se Trovatoři, umění jejich a slavné básnické zápasy vdké 
došly obliby při dvorech panských a královských a vtiskly ráz svnj 
téměř celému tehdejšímu rytířskému věku. Nedá se upříti že proven- 
calské básnictví mnoho přispělo k odpoutání středověké pojesie od latin* 
ského veršování a že poesie na jihu Evropy z něho vzmknula. Nej- 
starším trovatorem se jmenuje Vilém hrabě Provencský (f 1126). 
Spůsob básnictví tohoto se nejen až do XIV. věku ve vlasti své udržel 
ale oplodnil mezi tím téměř celou vzdělanou Evropu. V Němcích 
zvláště za příkladem trovatorů povstsJi tak zvaní Minnesingěr&vé jichž 
několik jak známo i v Čechách při dvoře Přemyslovců se zdržovalo 
ne bez škodného vplyvu na národnost a národní poesii naši. Ve XIV. 
století pozbyl však jazyk provencalský slávu spisovného jazyka. Docela 
rozdílná od něho řeč panovala totiž na druhém břehu Loiru. Jakož 
provencalský jazyk langue ďoir^ tak tmto, vlastně firanoouský langue 
ď oil se jmenoval. 

Zpěv o Rolandovi dokazuje že se v jazyku tomto už za tňsn 
Karla Velikého básnilo. Básnictvím Nonnanským a následováním Pro- 
venealův se jazyk francoiuský valně obohatil a opravil. Původní skia^ 
datel Alexandra i jiní básníkové větších zpěvů byli Normané jejichž 
spůsob a ráz básnický až ku sklonku XII. století se udržel. Napotom 
básníkové francouzští jenž následovati počali Provencaly nabyli jméno 
Trouveres a velmi se rozmnožovali. U národu však s větším vděkem 
se potkávala poesie výpravná jež buď skutečné události v rýmovanýdi 
kronikách opěvala, na mnoze bajkami je mísíc, bud přímo v údobě 
bajek (Fabliaux) aneb románu se jevila. Skutky Karla Velikého, 



-- 117 — 

■ 

Arthmra (krále ArtoSe), Alexandra a jiných bohatýrů hoja6 podáraly 
ládcy« Román o růži (Roman de la rose) od Viléma de Lorris (f 1260) 
jejž aie tepnr Jean de Meun (okolo I. 1300) skončil, jest jedna z prvních 
Ďnacoozských praei tohoto dmhn. — Objeví se n&m později kterak 
Tzerové tito cesta po vzidélané Evropé konajíce i do Čech s^ dostali 
a zvučné tn ohlasy zbndili. Prozatim nám {HTojeviti nutno že všecka 
tato literární snažení nestačovala kn vytlačení latiny z vyšších kruhů 
evropské společností, nejméně ze Škol. Latina zůstala řečí učených, 
diplomata a kněží oelé střední a západní Evropy, pročež se diviti nelze 
že i v Čechách a na Moravé tak pevně se byla zakořenila, že latinské 
psemnictví toho časa důležitostí a rozšiřen&n svým v každém ohledu 
národní literami snažení převažovalo, a mužové latinského písemnictví 
zkosení naomoze znamenitá v zemi postavení si získali. 

Nezdá se nám zde od místa připomenutí na pisafe veřejné i 
sookromé z jejichžto péra pocházely nejen listiny toho času nejdůle- 
litíysi ale I soukromé zápisky všelikého druhu jež k osvětlení historie 
nemálo přispívají. Z počátku zajisté byli písařové vesměs knězi, po- 
zději ale i světských mnoho se nalézá. Znamenitých písařů tenkráte bylo 
ve všech kláštďieh českých a moravských jakž přemnohé písemné 
památky o tom svědčí, aič o archivech českých klášterů nebylo ještě 
tak pojednáno jako o moravských. O klášteře slovanském na Sázavě 
víme že mnoho nikopisů choval, zprv Slovanských; bylo tam tedy i 
pisařův mezi nimiž sv. Prokop rukopisem slov. evangelia tak zvaného 
Remešského se zvěčnil. NebyK on zajisté jediným písařem tam kde 
pěstování písma úhlavní bylo povinností bratří řeholních. Mimo 
Slovanské kněze nalézali se nejpilnější písařové mezi Benediktiny, ale i 
nPtemonetrátn, C^sterdáků, Augostinianů a Minoritu pilně se pěstovalo 
písemnictví, jakož i u rytířských kněžských řádů, jakož Templářů a 
Johanitů v Čechách i na Moravě. Johanité na Moravě ve všech 
svýdi komendách zanechali listiny mnohé až z XII. století. Klášter 
Benediktinů na Bejhradě ale chová listiny až od roků 1045! Ano i 
jeptišky pečovaly o uchování Kstin a v klá&teře Premonstrátek Kaníc- 
kých naftty se Hstiny od r. 1181. Kláštery ovšem neměly své zvláitaí 
písaře a mniehové Vesměs shižbu tato konali ne z onřada ale z ochoty. 
Za to ale při biskupstvích bylo osob jež zvláště úřad tento zamést- 
návaL Takž staré letopisy se zmiňují o biskupských kaplanech od 
nichi bylo zastáváno všeliké písemnictví. Kancléř biskupův měl k 
raoe více písařův. I města později držela zvláštní písaře. Takovýto písař 
byl předním z m^ídi úředníků městských, „k mce stoje městské radě 
zkatavováním potřebných písemností zejména zapisováním důležitějších 
nálezů a nařízení atd. K němu obraceli se též jednotliví měšCané o 



^ 



— 118 — 

zhotovení listin evých právních a v jiných potřebách. Na starém 
městé v Praze zmiňuje se písař nejprve roku 1288. Písař měl býti 
Člověk nestranný, učený a věrný, zběhlý ve svém umění t. j. ve skládání 
listin. R. 1288 byl jakýs mistr Petr písařem v Praze, tedy ovšem 
muž který došel vzdělání na některém vysokém učení." (Tomek : Děje- 
pis Prahy.) Tak též při každé župě od nejstarších dob mezi jinými byl 
i zvláštní úřad písaře župniho. Taktéž i soukromých písařů bylo a 
nejen bohaté rodiny panské zvláštní písaře držely ale i mnozí měšfané 
jejichž kupecké písemnictví bylo rozsáhlé. — Nejvýše mezi písaři ovšem 
stáli písařové zemští a královští. Písař nejvyšší (notariuš terrae) spra- 
voval písemnictví při soudě až do polovice XIV. století a měl pod 
sebou více písařů jiných od nichž dalo se jmenovitě zapisování do 
desk zemských. Z úředníku dvorských kteří při nejv. soudě zemském 
nijakého účastenství neměli, byl kancléř dvorský (aulae regiae cancel- 
larius) jeden z nej\7šších. On byl ředitelem písemnictví králova ve 
všech jiných veřejných záležitostech krom soudu zemského, tedy zvláště 
při záležitostech zahraničných. „Jemu, poněvadž na péči měl všeliké 
dopisovám' v důležitých věcech, zvláště s cizími mocnáři, náležel největší 
vplyv na řízení zahraničných záležitostí vůbec. Důležitý tento úřad 
zastávala pro vyšší vzdělání tu potřebné vždy některá osoba z vysokého 
duchovenstva českého." — Od časů Václava I. nacházel se úřad ten 
skoro bez přetržení u probošty Vyšehradských, mezi nimiž ovšem i rození 
Němci. Kancléř měl k ruce své více písařů dvorských, vesměs kněží či 
kaplanové královští, z nich nejpřednější se jmenoval protonotár. Z písařů 
takových připomínají se někteří jenž napotom i kancléři se stali, jako 
Rembothon rozený Němec (1243) a Petr Aichspalter (1297). Roku 
1278 byl Jindřich farář Grorsský v Rakousích předmm písařem a rád- 
cem Otakarovým. — I při dvoře královny české byl též zvláštní pisař 
královny. Jelikož tolik písařův bylo i při dvoře i v městech, i v 
klášteřích a jinde, musilo i veliké množství spisů v Čechácli a na Mo- 
ravě zhotoveno býti jejichžto sebráním by veškeré politické i kulturní 
směry doby Přemyslovců se osvětlily. Avšak pohříchu většina písem- 
ností těchto za své vzaJa a valná Část jich ještě tu a tam hnijíc nale- 
zatele očekává. — Dá se ale z toho předce souditi na výkvět písem- 
nictví u Čechoslovanů už za nejstarších časů a na zmáhající se vzděla- 
nost. Taktéž bývalo už od pradávna, svěřeno vychování synů vyšších rodin 
učencům. Takž sv. Vojtěch nabyl z mládí prvního naučení v sídle 
otcově, hradu Libici nad Cidlinou, od pěstouna Radly. I při dvoře 
královském bylo zvláštních vychovatelů čili opatrovníků pacholat rodu 
královského, kterýžto úřad byl obyčejně lékařům dvorským svěřen. 
Osoba taková se nazývala paedagogua regis. 



— 119 - 

AvSak při tomto stava vzdělanosti přece jen málo se pečovalo 
o vzděláni směrem národním, a písemnictví české daleko za latinským 
zůstávalo. lid, jemuž zbývá hmotnou práci v zemi vykonávati a na 
němž takořka výživa země spočívá, nemá času aby vedle materialných i 
duchovné zájmy všeobecné pěstoval;- méšfané si záhy oblíbili němčinu 
a tak zvaná intelligentm' třída na latině ulpěla. Mnoho zajisté přispí- 
valo k udržení národnosti české mezi Údem a kněžstvem, že biskupové 
Pražští od Václava I. až do Karla IV. bylí vesměs rodilí Čechové, 
mezí nimiž i někteří horliví zastavatelé národnosti české se jmeniýi 
jako Tobiáš z Bechyně. Biskupa Jana UI. nazývá pokračovatel Kosmy: 
„fiícondissimum in eloquentia utriusque idiomatis , Bohemici et latini", 
tedy nic o němčině. — Zvláště vzdělám', vědu a umění pěstující bisku- 
pové se jmenují též Řehoř z rodu Zajíců z Valdeku, mistr ve svobod- 
ném umění, a Jan IV. z Dražic Za tohoto poslednějšího — vypra- 
vuje kanovmk František — „bylo v biskupském dvoře mnoho zve- 
lebeno. Stavby se zdokonalily a důkladnější a důstojnější učinily. 
Domád kapli svou dal krásně malovati a vyozdobiti obrazy všech bi- 
skupu Pražských dle pořádku, ve večeřadle na. stěnách přidělány pěkné 
verše poučného i mravného obsahu, a namalovány štíty mnohých knižat, 
pánů a Šlechticů českých. Též soukromá komnata biskupova byla 
okráflena malbami s pěkně psaným figurovaným vyznáním víry které 
Jan z Říma přivezl." Mimo to zvelebil i chrám sv. Víta a uspůsobiti 
tam dal dvě okna veliká umělého a nákladného díla ze skla na němž 
nacházely se malby starého i nového zákona. — I zvláště proslulých 
a znamenitých učencův se mezi kněžstvem českým nalézalo, jakož Ger- 
vasías nústr kapitoly Pražské, Kliment opat Břevnovský, Kosmas a 
Zdik syn Kosmův, pak co učenec a diplomat znamenitý biskup 
Daněl rádce krále Vladislava I., nejmenovaný kanovmk Vyšehradský, 
znatel hvězd, pak několik jiných kanovmlLŮ kteřížto spisováním letopisů 
českých se zaměstnávali; Vincentius, též kanovník Pražský který slav- 
ného Daněla na výpravě proti Mediolánským provodil na cestách 
v Italfi a slavné skutky krále Vladislava vypsal , Jarloch opat Milevský 
i j. v. Vedle nauk a písemnictví i umění všeliké a promysl se pě- 
stoval, a za Vratislava nalézáme důkazy že krásoumná díla v Cechách 
provozována byla. Opat obřadu slov. v klášteře Sázavském (okolo 
1092) Božetěch obdivován byl od vrstevníků co výborný malíř a sochař. 
Co pěknopiscové a illuminatoři vyznamenávali se sv. Prokop, Vacerad 
a Miloslav (1112). 

Diviti se nehe že obliba na krásných uměních tenkráte v Čechách 
obzvláště vznikala, kdežto důležitost jejich nejen ohledem na vzdělanost 
vůbec ale na oslavu a rozšíření římské církve zvláště ^ uznávala. Spů- 



— 120 — 

sobeni a okrášleni velkolepých nékterých staveb v Evropě do těchto dob 
padá, a každý skoro pokrok jinde činěný v Čechách rychle se ujmul. 
Cechové tenkráte valně prospěli u poznáni cizích zemí a mravu. Nejen 
že na vysoké Školy do Francie a Itálie odcházeti, ale zvláStě od té doby 
co války knžové pozornost křesCanstva k východa obrátily, počali i 
naSinci putovati do Jerusalema, i Řím, i St. Jago di Kompostdla 
navštěvovány od českých poutníkův." 

Výsledek toho byl že při neustálém přibýváni dojmu atiázorů cizích, 
domácí mrav a spůsoby se měniti musily, že národnost se zanedbávala 
a staré národní spůsoby na nové se měnily. Zvláště když kníže český 
se stal králem, zbytečná se jevila upomínka na první stav panov- 
níků českých a nastoupilo korunování místo někdejšího peeazování na 
knížecí stolici. Na starý Vyšehrad se už nepommValo, i moSna a stře- 
více oráče Přemysla v opovržení klesly jako starožitná kamenná knížecí 
stolíce na hradě. Dvůr královský se vynasnažoval aby zevnějším le* 
skcm a nádherou převýšil i jiné dvory, a takž ovšem se stal středištěm 
lesku země a mnoho cizích hostů přivábil. Slavily se někdy hody 
znamenité a královský dvůr v Praze byl místem rozkoší pro bosty. 
Létopisci oplývají obdivem lesku toho, ale i cizí zpěváci vyehvaltýí 
štědrost Přemyslovců a veselý život v Praze. Král Václav, jakž známo, 
byl nejen sám básníkem německým, i básníkům cizím vebni nakloněn. 
„Zavedly se hlučné hry turnajové jimž zvláště se přičítal velký převrat 
ve spůsobícb živobytí panstva českého a zvláště náklonnost k marnosti 
a k hýření." Že národovci čeští tento stav věcí jinače pojímali nežli 
němečtí minneslngerové, to dosvědčuje zvláště rýmovaná kronika Dale* 
milova. Jinak se ale mysliti nedá aby zpěvnictví české se bylo ten* 
krát dosti zvučně neozývalo. Ba přímo se píše že u slavném vjezdu 
Václava II. do Prahy radost nesmírná se jevila též veselým zpíváním 
písní všelikého druhu o nichžto však nemáme památky. Taktéž ni 
dříve u korunováni Vratislava a Svatavy manželky jeho o velikých 
slavnostech a veselém prozpěvování zmínka v letopisech se činí, ale 
nikdo se nejal sbírati písně slavnostně. — Národní ruch literami ovšem 
nebyl tenkráte vůbec ještě probuzen, nýbrž teprv na počátcích probuzo- 
váni. Celá doba panováni Přemyslovců značuje se v ohledu literárním 
co pouze přechodní. Dozvučením bohatýrských zpěvů ježto povahou 
svou dřevnějším náležely věkům a co skvělý jich odlesk se jevice 
kořenův zbaveny davu nastalých nových časů a poměrů podlehly, 
snažila se literatura všeUkým spůsobem aby sobě nové cesty proklestila 
a pevné půdy získala. Snaha její nebyla docela mamá. Položeny tu 
aspoň základy a \7tknnt směr udržení a pěstování národního jazyka 
a národm^ho písemnictví vůbec. Bez literárních prvotin této doby by 



— 121 — 

se b^a latina co panujicí mocnost y literatnře udržela tak dlonho, až 
by zmáhajícúna se živlu německéma žesslo byla odevzdala, neboC jazyk 
literatnron nepěstován a nebroušen pozbyde brzo spásobnosti k životu, 
nestáčeje mySlénkim pokroJSilým a vytratí se poznenáhla i z úst lidu, 
jakž xapomenntA řeči živými toho jsou důkazy. Ta sama pak latina 
jež se vftech vzdélaných a vzdělanců tehdejái Evropy zmocnila, překá- 
žek tomn aby se němectví i v literárním ohledu v Čechách zmohlo, 
takže ač němečtí básm^kové hostinského tu pHstřeěi nalezli, přece ně- 
meeki básnictvi jen hostem ve vlastech našich zůstalo. Půda vě-^ 
áecUL německou živin latinou odňata byla , vSecka pravidebá studia 
byla latinská, tedy i vySáím a vzdělanějším stavům latina obecnější byla 
než ném^Sna která to a tam se sice ozývala ale vyššího uznání nedo- 
cházela, ba n šlechty a duchovenstva namnoze přímý odpor nalézala. 
Lid městský ač namnoze porušen neměl ještě oné mravní a duchovné 
tŮf aby k oživení německého písemnictví v Čechách proti latin- 
skéraa byl úpěšně přispívati mohl, lid pak venkovský, jádro národu byl 
a ostal český, nevšímal si hrubě ani latiny ani němčiny, ale své písně 
qrfval, své pověsti vypravoval a namnoze i pravěké jcStě pověry pře- 
diOTával. lida toho však bylo v Čechách nejvíce, měla tedy národní 
UdQ př{stiq[>ná literatura nejširší zde půdy a musflo se jí hlavně o to 
jednati aby této půdy nepozbyla. K tomu ovšem její pouze působení 
by nebylo stačovalo , néboC jďikoliv literatura k historickému processu 
národního vývinu velmi mnoho přispívá, není předce jedinou v něm 
působite&on ale pouhou pomocnicí. Prospívalo jí ale zajisté že nebyla 
osamělá při snahách svých, že nejen v národě se povždy nalézalo val- 
nýcb sQ ježto ji podporovaly ale i sokyně její, literatura latinská, 
v Čechách podporovala namnoze směry její, hlavní svou tvořivou sílu a 
Uami své působeni ustřeďujíc ve spisování památností domácích jimiž 
se národní vědomi ujímalo a utužovalo. Tím se stala literatura latin- 
ská ▼ Čechách jako dopifikem literatury národní a nehse nám létopisce 
a letopisy latinské u naznačení literárního života v Čechách mlčením 
obejítL 



— 122 



ČÁST DRUHÁ. 

lÁttrarni iivot v Cechách, na Morové a « Slovensku až do počátku 
XIV. ttoletL — . LatinSH apiaovatelové. — Cedeé upity. 

Dalo by se domýSletí že zavedením a rozšířením písma i svět my- 
šlenkový se rozvinul a literárnímu tvoření že nastala doba svěží plodnosti. 
Tomu ale tak nebylo. Novým spůsobem psaní ovSem valně se nsnad^ 
nilo sdělov&ní myšlének, ale vyvozováni jich z hlubin duchovných i na 
jiných ještě spočívá podmínkách nežli na pouhém písmu. Rachu samo-« 
statného literármlio tvoření ale doba vznikajícího křestanství u nás 
nebyla příznivá. Jedna, ovšem vznešená myšlénka všecky jiné k sobě 
shrnovala, nedajíc jim Vedle sebe po dlouhé časy vznikati. V m' samé 
ale tenkráte nespočívaly nijaké zárodky neodvislé produktívnosti, ba 
naopak duch k dogmatismu připoután ouzkostlivě v ustanovených se 
těsnil kruzích myšlení. Směry cirkevm' stavěly se nade vše jiné a jim 
přede vším také sloužilo tehdejší písemnictví, neboC první písařové byli 
mniši jejichž činlivost pravidelně nepřekročovala meze jež nejblíže stojící 
zájem řeholní neb mistm' jim vykázal. Každé jiné dále sahající půso- 
beni bylo mimořádné a výminečné. Rozmnožením mnichů a písařů 
vůbec rozšířilo se ovšem písemnictví, ale nesloužíc ani tvořivé obrazností 
ani hádavému rozumu nepřispívalo valně k obohacení ducha a k oplod- 
nění myšlének. Většina písařů se zajisté zaměstnávala více opisováním 
než spisováním, a opisovaly se nazvíce takové věci jichž se potřebovalo 
při službách božích. Na vyšším stupni stáli překladatelově spisů církevních, 
a pak ovšem se tu a tam objevili i takoví lidé mezi písařstvem kteří 
se na spůsobení zápisků a listin místně důležitých odvážili k upevněm' 
právmch a jiných světských poměrů jež však neměly důležitost vše- 
obecnou. O nejstarších listinách praví Palacký ohledem na historickou 
jejich cenu: „že jich málo a potřebí nejpřísnější kritiky k používám' jich, 
nebot pocházely nazvíce od mnichů Němců, jenž nerozuměli našim 
poměrům, a týkaly se nazvíce jen duchovních záležitostí u zporu se 
světskými názory a mocnostmi. Listin světských, čili na stavy světské, 
šlechtice a města se* vztahujících již proto před XIQ. stoletím u nás 
nebylo a bytí nemohlo, že stavové tito teprv po uvedení osad němec- 
kých do země .(v XITT. stol.) politicky od sebe různiti se počali. Teprv 
Němci, jichžto všecky svobody byly samé výsady, dostal se do slovan- 
ských zemí obyčej výsad čili privilegií a listin politických vůbec." — 
Proto pro všecko předce upírati nelze že těmito zápisky kněží v klá- 
šteřích a při kolegiátních kapitolách spůsobenými se nám namnoze 



_ 123 — 

osvětlaje stav kaltary středověké v Čechách a na Moravě, a že je uznati 
nutno za první známky literárního života jež se vedle básnického ruchu 
ve vlastech našich objevily. Že i latinské verSování záhy u nás vzniklo, 
o tom dřevní kronikářové naši nám mnohá svědectví podávaji objevu- 
jíce spolu mnohým příkladem že se vysoko nepovzneslo, ač se na praž- 
ské škole latinskému básnictví vyučovalo. I o satyrickém spisovateli, 
jakéms Nidhardu, as u sklonku XIII. století žijícím zmiňuje se opat 
Zbraslavský. Nebyly však plody tyto as ták vzácné a vynikající aby 
hjtj cenou neb jinakou důležitostí svou pozornost veřejnou na se obrá- 
tily, aneb někoho povzbudily k uchování jich. Y celku se vůbec jen 
málo písemných památek z doby této uchovalo a o uchovanýcb posud 
málo se pojednalo. Zvláště ohledem na kláštenu a městské písemnosti 
z doby Přemyslovců nejsou ještě veškerá zřídla výčeipána a neobjevil 
se v Cechách tak hojný podet sběratelů a pořadatelů jako na sousední 
Moravě. 

Tamo už založením Holomouckého biskupství (1063) znamenité 
strediSté se spůsobilo sbírání knih a listin i zaznamenávaly se záhy 
pamětoosti biskupství toho se týkající. Kostelní kniha Holomoucká 
vnbee za nejstarší historickou památku Moravy se považuje. Ba od- 
volává se tamo roku 1062 Rejhradský probošt na starší ještě knihu 
chrámu sv. Petra v Brně z XI. století. O knize této však nena- 
lézá se stopy, i z knihy Holomoucké jenom čtrnácte listů se udrželo. 
Z Xn. století se pak nalézá život biskupa Hinka Zdika (f 1151). 
Z Xin. pak století mimo kostelm' knihy pochází život sv. Vácslava od 
r. 1262 a život znamenitého státníka biskupa Bruna f 1281. Z klá- 
šterních zápisků nejdůležitější se znamenají Benediktinské v Rejhradě, 
Hradišti i Třebíči. Hradišťský mnich HUdegard (1127—1147) jest 
— jak soudí Christian ď Elvert (Historische Literatnrgeschichte von 
Máhren und Oesterreichisch-Schlesien * ') — první moravský dějepisec, 
jehož spis se uchoval v rukopisu z XHI. století. Nevydatné jsou zápisy 
Velehradské a Obrovické z dob těchto. Letopisů kláštera Třebíčského na 
Moravě zdá se že bylo několik dílů, a pocházely od rozličných spisovatelů. 
Arvním mezi nimi jmenován miácli Albinua který prý okolo r. 1169 sepsal 
historický spis o Moravě, jenž za času A. Eomenia v XYII. století se 
nacházel v bibliothece pánův z Žerotína. Též opat Tiburtius účastnil se 
na letopisech Třebíčských, jak Pěšina svědčí, okolo r. 1185. Klášter 
Rejhradský neuchoval z kronik z nejstarších dob jenom krásně psaný 
breviáf z XL a Martyrologium z XII. století se tam udrželo. Mimo 
to se nalézá v Holomoucké nniv. bibliothece mimo některé legendy o 
českých svatýdi, historický Catalogus ducum Boemiae od r. 1230 a 
Ckrónikan breve Boemiae (1230--1292). Jiná dlouhá řada listín z 



bifikupství, kolegiatiiích nstsTŮ, kláátera atd. svédči že se veliké iniiož* 
štvi iidi dachavaýeh na McHravé i historickým písemnietréai zaméetná-^ 
válo. Byl to zajisté drah literatiiry jehož důležitost se po v&ecku bndouo- 
Qost uznivatí musí, jelikož ookoUvěk v jiných 6iiad odboareďi pracováno, 
neprospívalo naukám jako zápidiy tyto na nichž historická véda naftě 
se zakládá. Ph)tož i vždy znamenité n^m zastane působeni naftioh 
kronikářův latinskýdi, nebo€ oni jsoa nám zřidlém poznáni starobylosti 
nafií a svědectvim spolo že na záležitosti národni se ani tenkráte a nás 
nezaponmčloy kdy v davu zájmu Hteratnře světské nepříznivých směry 
odnárodňajici hlavni vplyv měly na písemnictví nafie dooiácí. Ta až 
do počátka ZIV. století objevaji se nám jako v čele stojid Kosmas 
(f 112$)« pak první pokračovati jeho (1126 — 1142), pak létopisec 
Sázavský (1126)^ nejmenovaný mnich HradiáCský neb Opatovický (1126 
— 1158), Vincenc (1140), mnich Opatovický (1143), Geriaoh (1167 až 
1198), drahý pokračovatel Kosmův (1260) a Petr z Žitavy opat Zbraslavský 
(1294) kteřížto ovSem ka sepsání kronik svýdi latinského použiti jazyka. 

Nepožaduj nikdo od létopísoů těchto ve&olepé roďiledy a vzne- 
šené názory. Byli obmezeni i směrem i spůsobem, aniž možné jim 
bylo pohybování věků svých v základných jakýchs myšlénkách ustře- 
<Utí. Pozornost jejich ulpívala nejvíce na nejbližším okolí a na hlav- 
ních událostech v zemi Nepřemýšleli o příčinách a výsledcích dějin 
více, než jak zrakům přímo se podávaly, ale napsali o čem věděli své^ 
domitě a pliodle nejlepšího svého uznám'. Nejdůkladněji a nejobšírněji 
o létopiscich českých pojednal Palcbcký (WtÉ^digung der bdhm. Gesehicht- 
schreiber 1830) ; Meinert a také Kn<M dosti obšírně je naznačiti se snažil 
(Mittelpnnkte der G-eschichtsforsdmng und Greschichtsschreibung in B5h- 
men und Máhren — Hormayers Archiv fiir Cteschíchte 1821), i posžito. 
zde prvnčjSího za hlavni pramen podáni naších. 

KowMA otevřel řadu létopisců českých, vypravuje o všem čeho 
jen z historie nirodu svého so dopidU a co kde sesbírali ma bce bylo. 
^Myšlénka aby národ nezapomněl na minulost svou pohnala ho ve 
vysokém už stáří k zapisování toho čeho z báječného vypravováni 
starců se dozvěděl o původu a nejstarších dějinách národu českého. 
S Břetislavem počíná teprv jeho vlastni právě historické podáni co 
přímého svědka dějin, takže jenm nejvíce děkovati máme za to Že jsme 
se dopídili známosti o dávných dějinách českých, jaková by se nám od 
niknd jinud byla nedostala. Nejen že tím co on sám učinil nesmrtelné 
si získal zásluhy o historii českou, ale příkhidem svým zajisté i jiné 
povzbudil ka následováni a pokračování v díle které on započal. 
O životě jeho víme toliko, co on sám ve spisa svém naznafíl, a co 
Dobrovský, Pelcl, Dobner a Palacký kriticky sestavili. Nevíme kde se 



— 126 — 

v Č!eoli4A narodilt ale klade se narozeni jeho na rok 1045. Studoval 
n^prvé v Fnue pod proboStem MariLem, napotom v Lutíchu, slavné 
tenkráte ikole v fGEotemskn, kdež nittelem jehe byl mistr Franko 
z R. Kolúta, jeden z nejnčenéjiícii xnnžů svého času a znamenitý hudeb- 
ník .. . KoamaA jeoi ae a o&fao grammatice a dialektice néil vřele si 
píqMNniiti OQy doby. „O n mihi jam Odogenairio praeteritos Deus 
rrfénU aimo8, qwíbue olim Leodii 9tA řhinconě Magiséro tum gt^am- 
matieae tum dialeetíoae artiš m viretm pratís mecum lf$9UH satíst" — 
Léto 1074 jej nalézáme ve škole při chiiraa sv. Vita. Léta 1117 
oielaje strátn manželky své Božetěchy, a léta 1123 nvádí mezi zbož- 
aými poQtniky jež na cestu do Jenisalema se odvážili také syna svého 
Aidřieha jejž slnha Berthold provázel. Z toho že sám do Lutíchn na 
stadia se byl odebral a že syn jeho se služebníkem na tak dalekou 
oestn se vydati mohl, souditi se di že Kosmas z některé bohaté rodiny 
éeskďió panstva pocházel. Konal také cesty rozHéné v průvodu biskupů, 
jako 1086 do Mohu^, 1092 do Mantovy, 1099 do Uherska. Léta 1110 
byl už kanovníkem na Pražském hradě u sv. Vita, stal se pak pro- 
boftt^ED a umřel 21. Října 1125. Znamenitý tento muž pojal teprv 
v posledních letech života avého, jak sám praví už 75 roků stár, my- 
iléokn k sepsání historie české j,cíby se na ni nezapomnělo/* Jím 
započala řada dějepiscův českých. Palacký rozeznávaje pateru dobu 
dějepisectví českého praví o dobé Kosmasové že se značovala obmeze- 
nými směry, slabými prostředky a obstojným provedemm. Kosmas 
sám rozeznává dvojí dobu dějin českých, mythickau před zavedením 
křesCaastvt a hbtorickou od roku 894. „Svědčí to o bystrém a pra- 
vém rozuma jeho že nejen sám nemátl starých báječných povídek 
s podávky hútoridLými , ale také chtěl aby i čtenářové jeho je roze- 
znávali.^ Pkročež praví o tom co z předhistorických dob naznamenal: 
Qltumiam haeo antiquit referuntur ůvenisse temporibus, uttirni sint 
f€Uíia €ttU fiota lectoris jvdido requirimua; a jinde zase uvádí „že 
prý nechlěi vymysliti historii aniž pak se dopíditi mohl kroniky nějaké 
z pravěku, aby s jistotou udati mohl kterého času se co přihodilo.** 
Uvádí ovšem některé staré rukopisy kterých použil, jakož : Privilegium 
Maravieneie eodeeiae; EpHogue, id est Epitome Moraviae atque Bo- 
hemiae ; Vita vel paesio s. Veneedai; Privilegium ecdeeiae s. Geor- 
gii; Viia seu passia e. Adalberti; Privilegiwn Pragensia epieco- 
patue; aviak pomůcky tyto nebyly jediná písemná zřídla z mchž čer- 
pal, a jestit dkoda veliká že nepromluvil o véech svých pramenech. Ze 
takových aiimo ony naznačené bylo, vysvitá z vlastních slov jeho, kdež 
praví že o {nestoupení Bonvojovu na křesťanskou víru psáti nechce 
j^juia jam ai aliie ecripta legimM^*. — Že pod rukou latinského kro* 



' — 126 — 

nikáře staré pověstí naŽe váecku. barvitost pozbyly, tomu se diviti nelze. 
Minulým věkům a národním podáním domádm vstříc panoval tenkráte 
mezi vzdělanými latiníky velmi střízlivý rationalismus a Kosmas nemel 
ani tuiSeni o takovém stavu starých Cech, jaký se nám v Lib. S., 
v Záboji a Čestmíru jeví! Či za časů jeho nebylo už památky o živote 
dřevnějšího slovanského lidu a o jeho poesii? Nám se naopak zdá že 
tenkráte ještě dosti živých památek a zpomínek bylo mezi lidem, čehož 
důkazem jest nesmírné množství pověsti které na staletí po Kosmasovi 
ještě Hájek sebral; ale starý kanovník, pěstovatel latinské literatury a 
milovník i znatel klassikův římských nevynaložil zajisté viechnu mož- 
nou práci o sbírám pověstí národních a uspokojil se s tím co se mn 
takořka do domu přineslo. Nezdá se že by byl koho vyslal aneb sám 
chodil ode vsi ke vsi, lid vysléchal a staré památky sbíral, čehož přece 
potřebí v záležitosti této, nepříspějou-li sběrateli jiné k temu zbuzené* 
po celé zemi rozptýlené osoby jako později Hájkovi. Nicméně předce 
děkovatí máme Kosmíovi za mnohá důležitá a zajímavá naznačeni mravu, 
spůsobů a půtek z časů předhistorických. Jinak v době jeho nejen 
pohanské ale i prvotné křesCanské některé památky. už byly hynuly, 
jako k* př. Levý Hrádek, slavné druhdy sídlo Řipské župy, o němž se 
čte v listíně. kněze Zbihněva Ounětíckého as od r. 1132: In Levo^ 
Gradech terra ad araJbrum ubi Christianitíis incepta eůt . . , locus 
vero terrae in ipso castro est cum uno agro ... I Krokův hrádek 
nedaleko Zbečna již rozvaliny travou porostlé. Mezi jiným připomíná 
Kosnms mohylu Kazi, hrad Tetín, město Luboáia jež nazývá urbs 
potentíissma^ Přemyslovy střevíce na Vyšehradě o nichž praví: qwos 
fecit servairí in posterům et servantur Vyssegrade in camera duci$ 
vsque hodie et in sempitemum (!), pak hrad Děvín a naprotí Chrastěn 
(později Vyšehrad), město Vlastislav v Žatecku, mohylu Tyršovu a j. -— 
Kronika jeho obsahuje tři knihy, první do roku 1028, druhá do 1092 
a třetí do 1125 končí s úmrtím vévody Vladislava a některými pří- 
datky o nastoupení vlády Soběslavem. V první a v druhé knize ohle- 
dem na chronologii mnohé se nalézají omyly ač druhá kniha už bez- 
pečnější . prvé. Obsah třetí však knihy 1092 — 1126 jest nejpodstat- 
nější. Avšak kritíky potřeba i zde kde co přímý svědek zapisoval. 
Zdá se že mínění svá si spůsobil dle minění na hradě Pražském panu- 
jících, tudy strannost jeho proti Vršovcům. Jinak smýšlení jeho bylo 
ryze vlastenecké jež nápadným někdy horlením protí pohanům, židům 
a Němcům vystupuje. Kterak o poměrech cechů k cizincům soudil, to 
zvláště živě jeví u vypravování příběhu mezi císařem Jindřichem lil- 
a knížetem Břetislavem roku 1040. Dotýká se poměru odvislosti cech 
od německého císaře a uvádí zde Kosmas řeč drženou: ^^Vídycky j$me 



—^127 — 

s vyhraiením práva našeho byli a jsme podnes pod říši krále Karla 
a jeho nástupci; národ nአnikdy se nevzpíral a tobé ve vSech vál- 
háich zůstával a vždy z&siávati bude vémý, jen když nám budeš chtíti 
učiniti spravedlivost Neb takové právo nám ustanovil Pipin veli- 
bého hrále Karla syn/ abychom rochéí nástupcům císařů platili 120 
vci& vybraných a 600 hřiven. Hřivnu jmenujeme dvě sté peniz naií 
mince. To svědci předku naOch v!k za víkem; to jsme toběkaldo- 
ročně plaiili bez odporu a chceme platiti tvým nástupcům. PaUi 
bys nás chtěl obtěžovati nějakým jhem mimo zvyklost práva, "hotovi 
jsme radéji umříti nei snášeti břemeno neobyčejné.^' — K tomu odpo* 
Tědél dsař: Králům jest obyéej, vždy něco nového přičiniti ku právu 
stariimUf neb neni všechno právo ustanoveno jedním íasem , nez po- 
doupností králů vzrostl soubor práv. Neb ti ježto spravují zákony, 
napravují se zákony, poněvadž zákon jak se praví vůbec má voskový 
nos a král železnou a dlouhou ruku, aby jej mohl kroutiti kamŽ by 
se líbilo. Král Pipin učinil co chtěl; vy cde neučiníte-li co já chci, 
uká£i vám kolik mám itítů malovaných a čeho dovedu vojnou. '') 
Viddtí z toho že Kosmas nebyl spisovatelem bez hmnora, jakož vábec 
značný jest zvládtoímy vehni živým, ač někdy přepbiěným slohem, na 
jehož okráJHeni často mnoho si zakládá. Některá Část kroniky jeho 
rýmovaná jest, kterážto forma tehdejším létopiscum obhl)ena byla. Jinak 
spis Kosmův vydává svědectví že bylo tenkráte nčených mužů v Cechách, 
kteH Kosma učeností převyšovali, aó on ovšem zase duchem svým stál 
nad nimi* Věnoval kroniku svon mistru' Gervasíu,. ,/iberalium artium, 
quShusque studiis pleniter imbuto, et omnimodoje seientiae sapientia 
ddibuto^ maje jej zajisté za velikého latináře, nebot ho v předmlavé 
vyzývá aby mn opravil poklesky slohové. — 

■ Ptvrd pokračovatel Kosmy (1 126 — 1142) kdo byl, nelze s jistotou 
adatL Z rozličných o něm mínění nejpodstatnější jest důmínka Pala* 
ekého že to byl nějaký ďen kapitoly Vyšehradské, ne-li přímo Vincenc, 
ki^pitolamí děkan Vyšehradský léta 1145, tedy právě toho času zemřelý, 
na kteronžto věc Palacký velmi důvtipné soudí z povahy spisu samého, 
nebo€ se v něm jeví nápadné účastenství na všem co se Vyšehradu 
týká a VyšehraddLOu kapitolu velebí, kdežto o kanovnictvn sv.-Vítském 
namnoze bez úcty mluví. Již Kosmas ovšem praví že za času Marka 
byli inculti a indocti; pokračovatel ale rce na jednom místě kde o 
takové osobě řeč jest: ^viddicet idiota. — Kronika tato jinak zvláště 
záslužná jest proto že spisovatel její jsa vrstevmli časů jež popsal, nedo* 
postQ se anachronismů. Se zvláštní bedlivostí zaznamenal také všechny 
neobyčejné zjevy přírody. Spis jeho počíná r. 1126 a sahá až do 
1142. Vytýká se mu strannost 



— 128 — 

MnUh Sdzavdcý (1125—1162) bezpochyby vrstevník události jež 
po smrti Kosmasově vypravuje^ nmřel snad brzo po nkondeni své kro- 
niky. O životných osudech jeho nejen že ničeho podati nelze, ale 
donmívali se i někteří že letopisy po něm jmenované více skladatelů 
měly, čemu viak s jiné strany ne bezdůvodně se odpomje. Mnich 
Sázavský — praví Palacký — zdá se že řeholním bratřím svým eane* 
chati zamýšlel vSeobecnou historii země i kláStera jejich. Klášter 
Benediktinů Sázavských byl toho času vedle Břevnovského nejdůleži- 
tější v zemi a přebývali tam kněží slovanští až do roku 1097 kde 
latinská liturgie se tam uvedla. O pamětné této proměně vypravuje 
mnich Sázavský se vzácnou nestranno^ii. Jinak kronika jeho cíi do 
léta 1126 jest pouhá interpolaci Kosmova; opsal totiž celého Kosmu 
a rozmnožil spis sovy přídatkami a kronikou svého kldSicra* — 
Samostatné vypravování jeho počíná teprv rokem 1126. Jelikož udá- 
losti o kterýchž sám vypravuje a jež takořka ze svého podává, věcnaté 
a spravedlivě pojal, tedy želeti jest že tak stručně vypravuje a tak 
ázké meze si vytknul. Ylastenské jeho smýšlení zřejmě se jeví, obzvlá- 
ště ale v jedné z řečí jichž dle spůsobů starých létopisců několik 
uvádí k ckaři. Beč tato k německému císaři držána zní v překladu 
českém: „Sluší védiH že voleni vévody českého jak jsme sspraveni 
od našich předků, nikdy nebylo na vůli císaře, neí vidy pánů ceskýth; 
v tvé moci pak jest toliko stvrzeni volby. Bez příčiny chceš nás 
obtížiti jhem nového práva. Véz že nikterak nesvolhne k tomu a 
raději chceme pro spravedlnost ctné padnouti než nespraŘ)edlivým roz- 
kazům ustoupiti, a zajisté neupttstís4i od tohoto předsevzetí, v krátce 
soud boha všemohoucího mezi námi pro budoucnost vydá znamení 
památné na vékyř^ '') 

Mnich OpcUovický jinak také Anonymus Gradicensis (1143 
až 1168). Nejmenovaný mnich, jak Palacký soudí, Opatovioký, jak 
jiní se domýšlejí Hradišfský, složil použitím starších létopiscův kroniku 
kláštera svého připojiv k ní dějepisné zprávy o cechách a Moravě. 
Příspěvky k ČQiskomoravské historii v kronice této počínají létem 1094, 
a končí se dvěmi zprávami na 1. 1157 a 1163. Jinak letopisy tyto, 
dříve než k domácím dějinám přistoupí, podávají výtahy z všeobecné 
historie od narození Elrista až do léta 894 kdežto zprávou o pokřtění 
Bořivoje na česko-moravskou půdu přecházejí. Spisovatele letopisu 
těchto nazýval Dobner benediktinem kláštera HradiStského (u Holo- 
mouce), později povstala důmínka že nikoliv Uradišfský ale Opatovický 
mnich jest původcem kroniky této, což i Palacký tvrdí, dokládaje že 
spisovatel toliko některé klášterní zprávy Hradišiské a Třebíčské použil. 
Ď' Elvert je pro HradišC, Volný ve své topografii Moravské se domýšlí 



— 129 — 

že Anonymus Gradicensia jen pouhý jest výtah z Ilildegarda a že když 
Hradiště r. 1160 Praemonstrátům se dostalo, některý nejmenovaný nmich 
rádu tohoto Hildegardovu kroniku toUko prodloužil. 

Vincenc kanovník Pražský (1140—1171) byl bez odporu jeden z 
předních učenců svého Času, což se zajisté tenkráte také uznalo, neboC 
ho nalézáme ve skupeni osob duchem zvíááto vynikajících, jakož byl 
biskup Dančl syn kanovm'ka Magna, a Judita manželka krále Vladislava 
od niž r. 1167 vystaven pyl kamenný most přes Vltavu. Vincenc 
v kronice své ji nazývá literis et latino optime eruditam doquio, . . . 
gloriasissimam et serenissimam reginam Bohemiae. . « . a jí zvláště 
ke cti složil letopisy své. Že i on její zvláštní přízně požíval souditi 
se dá z toho, že v nedostatek upadnuv se na ni o podporu obrátil. 
Též Danél L nejslavnější státník z biskupíiv Pražských byl muž uče- 
ností proslulý. Jarloch o něm píše že byl „praeditics virtutibua a 
doctissitnua/^ — S biskupem tímto se účastnil Vincenc jakožto ta- 
jenmík jeho na důležitých cestách do Itálie a Uher, pročež zápisky 
jeho o tažení do Itálie co očitého svědka zvláštní mají důležitost, nebot 
praví sám o sobě k létu 1166: ^,qttod scimus loquimur et quod vidi- 
mus 9cripti$ mandamus/' Kronika Vincencova počíná rokem 1140 a 
sahá až do 1167, nedoplněnou končíc větou. Úsudky dějeskumcův 
o m' jsou velmi příznivé, až na to že se v ní přemnohé anachronismy 
nalézají. Kronika tato — prayí Meinert — zajsluhuje i pro obsah i 
pro důkladné vypravování a lehkost slohu pozornost kterou zbudila, 
jakož i hodná byla toho že později prodlužovatele našla. Pokračova- 
telem letopisu Vincencových byl: Jarloch (čili Gerlach) opat Milevský 
(1190) narozen 1165, muž slavné pověsti a velmi nábožný. Dvanácte 
let stár stoupiv do kláštera praemonstrátů Zelivských, v 21. roku 
vysvěcen a hned po roce na důstojenství opata v klááteře Milevském 
povýšen byl. Rok úmrtí jeho nedá se s jistotou udati. Kronika jeho 
počíná přímo kde Vincencova se končí a sahá do 1. 1198, nedopsaným 
slovem končíc (creat regem Bo • . . ). Líčí dobu velikých zmatků 
v Cechách povstalých, pro kteréž se nejprudší náruživosti v lidu zbu- 
dily. „Jarloch osudem na nejtišší dráhu života uveden a dosti vysoce 
postaven tak že do zmatenin čajsů s\7ch svobodnějším hledem nazírati 
mohl, objevil svou dobrou zbožnou duši i v této cenné práci." Považují 
se letopisy tyto ve vSem co podávají za pravé a bezpečné. Jarloch co 
horlivý národovec v nich vystupuje, aČ nešetře slov ostrých,* kde Če- 
chové sami na sebe zapomínali. Ztracená část spisů jeho se tím bolest- 
něji pohřešuje, čím žalostnější po Jarlochovi nastala mezera v dějepise- 
ctví českém, tak že na více než Jia půl století domácí zprávy o záleži- 
tostech českých umlkly. 

9 



— 130 — 

4 

D9*uhý lyrodLíj^ovatd Kosmův (1250 — 1283) přináSeje výpisky 
2 Vincence a Gerlacha, pak jiné menši a nepaUné zprávy, „nabývá 
teprv zájmu a důležitosti kde spisovatel ze svého čerpá. 8 důkladnosti 
poQčeného očitého svčdka a s vřelostí vlastenskou vypravuje o povýšení 
a pádu Otakara II., o tísních v zemi n^potom sledících, zvláště za 
hospodaření Braaiborů v Čechách a konečně o krásné duze nad Prahou 
jež znamenala návrat toužebně čekaného nástupce trůnu, Vácslava II. 
1. 1283." Podstatnými důvody Palackého dokázáno že letopisy druhému 
pokračovateli Kosmy připsané ajsi od tří skladatelů pocházejí kteřížto 
zajisté byli členové kapitoly Pražské z nichž dva 1250 — 1283 žili, třetí 
snad teprv mnohem později. Bližších zpráv o osobnostech mužů těchto 
nestojí, 2 letopisů toliko vysvítá že byli rázní Čechové, proti cizincům 
horlící a biskupovi Tobiášovi zvláště oddáni. Od 1. 1248 jsou letopisy 
tyto zřídlem současným, leč i odtud ceny nestejné. „Jeden ze spisova- 
telů pozoroval povětří a pilné zaznamenal žně roční: domácí kronika 
jeho právě tak důležitá mu jest jako dějiny světa. Druhý ale volněj- 
ším, zkušeností zostřelým hledem se obzírá, zná politické pohnutky 
velkých událostí jež dožil a je ůhmkem vypravuje nevšímá si nepa^- 
tmých podrobností." 

PetrŽitavaký opat Zbraslavský ^1294 — 1338) přináleží jen částečné 
k této době latinských kronikářů v Čechách, nebot hlavní jeho půso- 
beni do příští doby padá; jelikož ale výtečný muž tento na rozhraní 
třináctého a čtrnáctého století stojící jednoho z nejdůležitějších momentů 
v historii české se dočkal, totiž vymření rodu Přemyslovců po meči, a 
očitým svědkem byv hrozne zpousty napotom v cechách povstalé, nej- 
živěji a nejvěrněji dobu svou vylíčil, neváháme připojiti letopisy jeho 
k rozvinutému v této době pásmu. O životě jeho nejobšírněji a nejdůklad- 
něji pojednal známý dějepisec Pešek v Žitavě ve spisu: Petrus von 
Zittau, Abt zu Kdnigsaal in Bohmen um das Jahr 1300. — Kronika 
Zbraslavská vlastně původ svůj vzala od dinihého opata Zbraslavského 
Oty (1313) jenžto spůsobil spis o založení kláštera svého (Liber de 
fundatione monasterii Aulae Regiae) a některé věci. dějin českých vůbec 
se týkající tam uvedl, došed až k roku 1294. ' Na pobídnutí vnější jal 
se Petr pokračovati kde onen přestal, následuje i slohem předchůdce 
svého s nápadnou umělostí. Sloh jeho jest obrazivý, ale místy přebujný 
a smíšená v něm prostomlova s leoninskými versemi jej přioděla rázem 
spůsobu psaní, jakýž se tenkráte skoro u všech kronikářů latinských 
nalézá. Létopisec náš sám v ohledu tomto porovnává v předmluvě 
práci svou s hrubě tesaným kamenem, jejž napotpm teprv jiní spůsob- 
ným uciiii, důležitý připojiv dodatek: sic cjo ca quae vidi, quae cer- 
tissime cognovi, ruditer conacribere laborabo. Veniet post me et aliua 



• \ 



-- 131 — 

qai hone solidám et veram, sed ruditer conscriptam matetiam lima 
poliet venugtatiá, Principcditer énim nunc insisto ad lioe, ut comeri" 
betě vedeam kisioríam veriůatia* Záleželo mu tedy nejvíce na prav- 
divosti a hlavni směr jeho byl aby podal co sám \idél a za nejjistější 
nznal. — Životopis jeho nás poučuje že dostatečných nabyl zkušeností 
a mnoho příležitosti se mu poskytnulo ku pozorováni věci veřejných se 
stanoviště vyššího než z jakého obyčejným kronikářům dopřáno bývalo 
je pozorovati. Narozen v Žitavě okolo r. 1252 dosti brzo do kláštera 
Cisterciakův na Zbraslav se dostal, kdež r. 1309 byl kaplanem prvního 
tamějšího opata Konráda z Eríurtu. Tento Konrád byl jeden z nejhor- 
iivějšich a nejpásoblivějších přívrženců rodu Lucemburského v Cechách, 
a byla mu důležitá jednáni svěřena ohledem na to aby kníže Jan na 
český trůn se dostal a v Čechách se upevnil. Petr provázel opata svého' 
na všech cestách, jež v záležitostech diplomatických i jiných konal. 
Konrád se odřekl opatstvi a sledil jej Oto, který ale už po půl druhém 
iété též odstoupil. Konrád znovu se stav opatem, po druhé odstoupil 
r. 1316 , načež Petr Žitavský jednohlasně byl zvolen. Toho času po- 
žhral přát^tví nejvyšších osob, a byl téměř zdomácnělý při dvoře krá- 
krvny. Roka 1317 co opat přítomen byl sněmu u sv. Klimenta v Praze 
drženému a účastnil se pak na důležitých vyjednáváních mezi Eliškou 
a králem Janem v cizině se potulujícím, ku kterémuž ho královna něko- 
likráte vydala. Vůbec stál Petr takořka v středu dějin a zřídel udá- 
lostí, tak že i osob i věd povědom byl jako málo který z vrstevníkův 
jeho. Ale i v jiných méně veřejných záležitostech nemalou činlivost obje- 
vil pamětný tento opat, o němž poslední zpráva na rok 1338 padá — 
a nelze zajisté pochybovati o přístupných mu cestách k historické pravdě 
o kterou, jak sám se vyjádřil, nejvíce mu šlo. Nedá ze s jistotou udati 
kdy Petr kroniku svou psáti počal, jižto na tři díly rozdělil. Pojednává 
v ni o událostech, jež během 85 let se staly a sice od roku 1253 až 
1338. Že současně s událostmi též své zápisy spůsoboval to patrné 
vysvítá z následujícího místa: a primaria regni Bohemiae plmUatimie, 
iU a$eerítur áb omnilms, usque ad praes^na tůmpue, ad cmnfum sailioet 
MCCCXVIU diem annundationie dominicae, qna baeo scribo, non fuit 
pefor status in hoc regno/^ — Čerpal tedy přímo z času a spůsoboyat 
své výpisky jakožto bezpostředni svědek událostí o nichž se projevil. 
Ta ale se néobmezoval na pouhé letopisy svého kláštera, alebrž pojmuv 
úloha se stanoviska vyššího, širokým proudem se rozvinul a vypravo- 
váni všeho co za času jeho zem českou potkalo i co mimo Čechy vůbec 
důležitého se stalo a podal nejen ži\7 a malebný ale i věrohodný 
obraz věku svého, plný zajímavých zjevů a pestrých výstupů, přidav 
naamose i listiny k osvědčení pravdivosti svých nákresu. Důkladnost 

9* 



— 132 — 

a názornost vypravov&ni jeho, — praví Meinert — byla netoliko plodem 
pomérů a hlubokého citu jakým celý svvij věk pojal, ale i vzdělanosti, 
kterouž prý si zvláště čtením německých básníků vydobyl. Na jednoho 
z nich , jakéhos Neidbarda jehož pomník viděti lze v chrámě sv. Ste- 
pána ve Vídni s licton připomíná při roce 1329, kde o módních zvlášt- 
nostech svého času mluví, dokládaje že básm'k jakýs který je v písních 
svých tepal, na Kutných horách usmrcen byl. 

O si Nitardus. qui non fiiit ad nova tardns 
. Haec nova vidisset, bona pinrrima composuisset 
Garmina satyríca, quoniam sua mens inimica 
Exstitit his factis a rusticioribus actis, 
Rusticus et ci\is, clericus cum milite, quivis 
Causám praeberet módo, quod Nytardus haberet 
Decantare satis, referendo modos novitatis. 
Leontinskými těmito versemi by byl opat Zbraslavský ovdem 
neosvědčil básnickou právě sílu, což také zajisté mimo účel jeho bylo, 
za to ale na jiných neveršovaných místech živostí pojímání a jemností 
citu čtenáře okouzluje spolu i pozornost jeho poutaje drastickým namnoze 
a předce prostým líčením nahé pravdy. Jaký smysl měl pro půvaby 
pěkné krajiny a jak vábně je líčiti uměl, osvědčuje se následujícím 
místem jež zde na důkaz uvádíme. Píše o králi Yácslavu n. na Zbra- 
slavi: „Stahat aliquando cum suis familiaribus familiariter in quodam 
praeeminenti loco domus abbatis in Aula Regia, quae tunc noviter 
' constructa fuerat, rex respiciens per fenestram, considerationis animo 
prospiciens hinc et inde. Gumque deliciosus situs Aulae Regiae et 
circumjacentis loci jocunda amoenitas et amoena jocunditas, quae tunc 
se regis et ajssistentium offerebant obtutibus, complacentiam visui et 
oblectamentum singulis humanis praebuissent sensibůs, et ad haec ipsa 
loci speciositas regi cum ceteris loquendi et etiam commendandi dedis- 
set materiám : inclitus ípse rex, intemae devotionis exuberantiam, quam 
ad beatam virginem habuit, in cordis scrínio celare nequiens, oris ora- 
culo verbum bonům eructavit, sic dicens: Nisi locum istum deliciosum, 
dnobus concurrentibus fluviis insignem, arboribus consitum, pascuis fer- 
tilem, vineis, agris non sterílem, qui hactenus delicias praebuit regibus, 
domínae meae, virgini Mariae, donatione perpetua liberaliter contulis- 
sem, nuUi unquam alteri sanctomm nec ipsiChristo forsitan obtnlissem.^' ^^) 
Naznačil zde opat Zbraslavský i povahu krále Yácslava co básnickým 
dojemům přístupnou. A podobně zase na mnohých jiných místech něko- 
lika ráznými tahy osvětluje situace a naznačuje osoby tak že v letopi- 
sech jeho i čas i místnosti i jednající osoby pravdivě a živě se zrcadlí. 
Takž popisi^je svadbu krále Jana kdež tento v mladistvé kráse na prv- 



— 133 -^ 

nim miste při stole sedSl pod baldachýnem vabě"okrááIeným; po boku 
jeho y skvělých řadách knížata a hrabata, před nim rozvinutá korou- 
hev království českého se stříbrným Ivem na červeném polí. „To jest 
ten lev" — volá tu létopisec — jenž potud přemožen na zemi ležel, 
ale probudí se s pomocí boží, bojovati bude a svítězí! — Kdož za- 
slechna rváni jeho třásti se nebude?" — Pak nás uvádí do táboru 
před Prahou. Vně města rozkvašení a cizí roty; malý zástup krá- 
lův bojuje s nedostatky a zimou. Již mnoho bojovníků padlo. Ten 
a onen radí k odtažení. Ale Petr arcibiskup Mohučský zvolá: „A 
kdyby kameny a hroty s nebe padaly jako sníh a dešt, nás to nepo- 
leká, jelikož nás vyslala svatá římská říSe abychom pořádek zavedli v 
této zemi!" Nato srozuměním brány se rozevřou, posádka vévody 
korutanského prchne, král Jan v brnění do města vjede v čele svých 
bojovníků ,Jižto všickni otevřené majíce helmy ověnčené a blýskavé 
meče v rukou sotvy do města vkročí, hlasitě vyvolávají posvátné slovo 
mír! mír! A hle, tu hned jako by s nebe byl sestoupil všady nastal 
mír; dvéře všech domů se otvírají, měštané zahazují své zbroje, podá- 
vají si ruce, vítajíce krále který přišel aby spravedlivě zeíní vládl." — 
Neméně živě a odvážlivě líčí nátisky jež za vlády Jindřicha Korutan- 
ského v zemi se činily, kde každý rytíř a Šlechtic sebe menší králem 
chtěl býti a každý bohatý měŠCák zase Švagrem neb zetěm šlechtico- 
vým, ale venkovan pod násilou lípěl, pole ladem ležela a zvláště klá- 
štery strany Lucemburské mnoho trpěly. Humoristickým tu pérem 
líčí opat náš kterak Korutanští v klášteře Sedleckém a Zbraslavském 
řádili, jednání žoldnéřův zevrubně popisuje v leontínských verších jež 
satyrickou ostrostí objevují surové chování žoldnéřův a jasným rozma- 
rem i vtipem rádným nevšední dojem na čtenáře činí. * *) Rovným spů- 
sobem vylíčeno obleženi kláštera, tu skupení modlících se mnichů, tam 
jiní jenž čeledi ducha dodávají, vchody klášterní obsazují, žaltáře aneb 
jiné knihy se chopí by si ji na místo brnění připnuli atd. Tyto proti- 
sady vojenské rozmařilosti a kláštermho zátiší povzbuzují ovšem iisměv 
spůsobem jakým létopisec je pojmul a nakreslil , avšak zhrozí se lidu- 
mil, když opat rytířskou bezzákonnost líčí jež za lehkovážného vladařeni 
krále Jana pánovala, kterak hlad hubil zem českou, lid po městech a 
vesnicích vymíral aneb do lesů ubíhal a k hrozným výbuchům divokosti 
svésti se dával! — Těmito slovy charakterisuje Meinert kroniku opata 
Zbraslavského a nelze zajisté věrnější zptávy o ní podati. — Že letopisy 
tyto už za svých časů a i napotom nevšední pozornost na se zbudily, 
za to ručí obzvláštně spůsob jakým jich použil Pražský probošt Fran- 
tišek a spisování kroniky své. 

Nebude zigisté kdožby pochyboval o valném působem' latinských 



— 134 — 

těchto kronikařil nejen na vzdělanost v Čech&ch vůbec, aJe i na povdm- 
zeni a oživeni literárního rachá ve vlasti naší. Jim předeváím děkovati 
máme za .osvětleni dřevm'ch dějin na&ich , jakéhož se nim v podobné 
míře od nikud jinud nedostalo a to nejen ohledem na politický stav 
země ale i na sociální a kulturní poměry. Pravda jest ovSem že 
velmi pracné bylo \7birani částek kladných a potřebných ze smési na* 
mnoze nechutných a zbytečných zaznamenáni, že bystrého a kritického 
ořaku bylo potřebí, aby omylům se vyhnulo a chyby neb pouhé důmínky 
za pravdu se nebraly. Avšak práce tato se vyplatila a historická věda 
naiich dnů jest živou svědkyní zásluh oněch mužů, kteřížto svými více 
méně provedenými okusy první jí položili základ. Že někteří z nich vy*- 
cház^ jsou z příliš obmezených zásad, že i nejlepší z nich z předsudků a 
forem doby své nevybředli, ulpěvše často na náhledech ježto my za 
nezralé a stranné považujeme, to nezáviselo toliko na nich ale mnohem 
více na času, kterýž se duchovně teprv z nejhrubšího vypracovával. 
Jest nám toliko želeti že létopiscové tito s životem národním nebyli 
tak srostlí, aby se jim objevil v živé své bezpostřednosti, ba naopak 
mu přAU odcizeni a od něho odvráceni byli. Tím se stalo že se nám 
více zpráv dostalo o výhradném než o pravidelném stavu země, vke o 
výatřednpsteoh než o pořádka, více o osudech někoUka vybraaých osob 
a rodin nežli o spůsobech života obecného lidu. AvSak i ta nepatrná 
naznačení jsou nám důležitá a poskytují mnohé látky k dalšíma pře* 
myšlení, jakož i patrné vady a omyly celou řadu badatelů pozdějších 
ku kritickému uvážení povzbudily a na cesty k novým poznáním po* 
ukázaly. Jinak také latinští spisovatelově tito nebyli docela odloučeni 
ed vývinu národnosti české a ku všeobecnému literárnímu pokroku 
českodovanskému plody svými mnoho přispěli. Pozdější spisovatelové 
čeští je znali, za sourodáky uznávali a mnoho z nich čerpali, ale i 
mimo to byl v latinících těchto ruch národní a vlastenecký tak oživen 
a tak vyvinut se jeví v letopisech jejich, jak skoro nikde jinde z českých 
liteimnuoh památek našich oné doby nevystupuje, vyjmutím básní Kr. B. 
Protož latinské tyto spisy přináleží nám svou látkou, duchem, směrem 
a vhutenstvím spisovatelův, jako jiné přhno .české jazykem. Že ee 
létopiaoové tito působení neminuli a ruchem svým mnohého vzdělaného 
Čecha povzbudili o tom pochybovati nelze. Bez plodů jejich by se 
nám literami život praotců našich toliko kusým jevil a v nejdůležitéjšim 
oboru nezastoupeným. Neznali bychom ani všeobecné tehdejší poměry 
vlastí našich, ani obzvláštní národní jich postavení. O protivách jež 
národnímu vývinu našemu tenkráte překážely, byli bychom jen povrdi- 
nými a všeobecnými tahy zpraveni, nevšak přímým poukázáním na 
jtisně a knavé stopy jakýaiiž pokrevní odpůrcové náro^biosti slovanské 



— 135 ~ 

ae Qž toikráte ▼« vlastecli našich zaačovali. Z yetcbých kronik těchto 
de nám vymtají počátkoré fieustalého beje s obrem, v kteréméto boji 
setrval národ a vyrůstal, až k oné dospél BÍie kterou napotom v XV. 
století tak slavně a k úžasu protivníků svých rozvinul OvSem se 
v kionikácli těchto pouhé jen náčrtky a nesouvislá naznačeaí boje 
tohoto nalézají, ale na základě jejich se umožnilo potomně provedení 
obrazu. 

Ponětí o vědeckém spracování historických látek nebyla tenkráte 
jeětě nstálena a zváeobecněna, aidž si vědomi bylí iétopiscové tehd^ 
vyfiSího jakéhos směru. ByliC odkázáni na vlastni toliko svůj ni^. 
Ano i pomůcek se jim na mnoze nedostávalo, a v tom že si jich vydo- 
býti* neuměli leží UavBÍ jejich vada. Tudy se stalo že vypravovali 
často o událostech jejichž příčiny neznali a jejichž výsledky nepřed* 
zvídali* Kde zraky jejich se odvrátily od toho co nejblíže jim stálo 
t« zajisté jen pti neobyčejných se zastavily zjevích a nejraději na vý- 
střednostech ulpěli. Hleděli na d^e toliko s jednoho, se svého totiž 
fltaDOvifttě. Pravda věak leží toliko v celku a podá se jen tomu kdo 
nepřestane na pouhém zjevu, ale celou bytost věci pronikne. Takovéto 
fHroniknutí věcí ale jest výdedek věeobecoé, řekli bychom filosofické 
vzdělanosti, pokud v ni spočívá nejpodstatnější návod k důslednému 
myftleni Takovou vzdělanost ale požadovati nelze od spisovatelů XI. 
XIL a XIII. století v Čechách. Vyvinování se myšlének na pohanském 
záUeidě bylo křesCanstvím přerušrao. Vědoucnosti pravé, objektivně a 
věeobecné u prvmch křestanů skoro nikde nebylo, a církevní otcové 
nazývali filosofii $(íeeularem sc^^ientíctm — moudrosti světskou, oddělujíce 
ji ouzkostHvě od moudrosti božské, totiž církevní. Dřevní světskou 
moudrosti se povrhovalo jakožto plodem pohanství a nová dlouho ne- 
vznikala. Karel Veliký sice mnoho působil na probuzení ducha a lite- 
ranulio života v západní a střední Evropě, ale brzo po něm už zase 
nastala spousta neblahá, z které pak XI. stol. jedtě nevybředlo. Kusé 
snahy jednotlivců nestačily ku překonání panujících předsudků a k oži- 
veni duchovného života směrem pokroku myšlenkového. Svoboda my- 
flem' si tt^roklestila ještě cestu, a pani]úící v písemnictví jazyk latinský 
utrpěl vládou skolastiky povstáním nesmyslné terminologie a slov beze 
vSeho rozomného smyslu. A takž> bylo ještě ve XII. století, kterému náš 
Kosmas přináleží. Skolastická filosofie byla posud panující — možná^li směr 
skolas^y tehdcýši vůbec jménem filosofie poctíti, a čeští učencové věděli o 
oboru nauk sotvy více nežli čemu se ve Školách francouzských, vlašských 
atd. naučili kde tato tak nazvaná filosofie za svrchovanou moudrost platila. 
Spoiébala tedy Uteramí vzdělanost v Čechách za času vzniklého latinismu 
docela na Skohnch theoriích učiliŠC tenkráte vyhlášených a dle těchto 



— 136 — 

jediné ji měřiti lze jest. Co vedle nich v kruhu národním se udrželo 
bylo reminiscencí domácího báspictví a nenalézalo místa ni ohlasu v mo- 
derním tenkráte obora křesťanské kněžské učenosti. Též památky klieis- 
sické literatury latinské nesouhlasily se směrem nových Skol. Z prvopo- 
čátku pěstovatelé vědomostí a písemnictví sebe a žáky svo obmezovali 
na znalost přijatých článků náboženských, na evangelia, na spisy apo- 
štolů a otců církevních, ba čtení pohanských klassiků bylo v některých 
klášteřích přímo zakázáno, ovšem že jen v některých, a i v těch se 
namnose zákaz tento nezachovával. Mezi klášterními školami v kterýchž 
se vyšší jakýs směr učení zachoval, vyznamenávaly se až do IX. století 
zvláště školy Irské, z nichž také nejlepší učitelové do Francie a Ně- 
mecka vycházeli. Největší zásluhu o vzniknutí škol měl znamenitý učenec 
Alenin, jejž Karel Veliký k sobě povolal a na jehož pobídnutí nejprv 
škola v Paříži (schola Palatina) a napotom ve Fuldě, Paderborau, Osna- 
bruku a' Řezně povstala, v kterýchž se mimo theologii také latinskému 
a řeckému jazyku, pak dialektice, rhetorice, grammatice, poetice atd. 
vyučovalo, ovšem spůsobem jakýž svobodnému myšlení málo přispíval. 
Toto vůbec nikdy z ústav školních nevyšlo ale z důmyslů jednotlivých 
snaženou na kteréž poukázati dlužno. Obor učenosti školní se ustře- 
ďoval v tak zvaných svobodných uměmch podle spisu Mariana Kiq)elly 
a Kassiodorových. Jediný učenec který na vývin myšlenkový působil a 
nový spůsob učem' zavedl, byl Jan Skotus Erigenaj muž hlubokomyslný, 
ostrovtipný a na svůj čas dosti osvícený, který se mimo jiné také 
znalostí řeckého, hebrejského a arabského jazyka vyznamenával. Avšak 
i jemu bylo myšlení pouhým dialektickým processem, a tedy dialektika 
svrchovanou mu moudrostí. Jím počala doba tak zvané skolastické filo- 
sofie, ač on sám nebyl původcem spůsobu tohoto učem' jelikož zřídla 
dialektické učenosti jeho byly logické komentáry Augustina a Boétia 
k Aristotelovu „Organon.** — , 

Pojem o skolastické filosofii se Časem měnil jakož ona sama se 
obsahem svým namnoze rozvinula; avšak v podstatách si ostala přece 
vždy věrna a účel její z prvopočátku směřoval toliko na upevněm' dog- 
matické soustavy náboženské a na zastávání církve. Vyhledávaly se 
všeliké námitky proti jednotlivým výrokům víry, aby se pak dialekti* 
kou zvrátily. Že se spůsob tento zvláště těm nelíbil, kteří za to melt 
že námitek takových ani yyvstati nesmí, tot z věci samé a z tlncha 
oněch časů vyplývá a Skotus se měl proti nim co brániti! Povaha 
skolastické filosofie spoléhala na pouhých dialektických formách, jež 
Aristotelova logika předpisuje, a nebse tedy o cennosti obsahu jejího 
mluviti. Sílu svou rozvinula v tak zvaném veřejném hádání (disputa- 
tiones publicae), kterýžto spůsob až na naáe dny ve Školách se udržel, 



— 137 - 

ač ta dialektika už jen obsahu napomáhá » ne ale mySIénku podvrhnje 
doTŮm. — Prožila však skolastika už tenkráte své jakés změny jimiž 
se oddéluje. Ptvni doba se znamená až do konce XI. století kde po- 
vstal spor nominalistu a realistů. Spor tento teprv v XV. století 
Y Čechách živého ohlasu doSel mistrem Janem Husem; druhá pak její 
doba trvala až do středu XIU. století, totiž až na Alberta Magna, kde 
spisy Aristotelovy se na západě rozvířily a všeobecně vykládaly. 

Směr který se oboru myšleni vůbec zmocní, neobmezuje se pouze 
na některý jeho odbor. Nelze tedy se diviti že formalismus veškerému 
pisenmictví nadvládal , a toliko tam kde předmět vesměs látkou jest 
vécoatou, jako v historii, ustoupiti musil spůsobu výpravnému. Ale i 
tento spůsob utrpěl panujícím formalismem, nedopustiv rázný vznik a 
důslednost myšlenkovou. Nenavykli se spisovatelově, nenabyvše k tomu 
návoda, vyvinovati myšlénky a uspořádati látky dle zákonů na kterých 
spočívala věc o niž pojednávali, leč uspokojili se na mnoze sesta- 
vením pouhých látek na základech pouhého míněm' svého. Proto tak 
nestejná jest cennost letopisů našich, a proto také sily jejich ku prag- 
matickéma spracování dějin nestačovaly. Nalézáme však v řadě dotče- 
ných spisů zajímavé počátky literatury historických memoirů , a jest 
nám želeti že se jimi nepokračovalo až na naše dny. Přináleží oboru 
tomuto zvláště oni létopiseové naši kteří se obmezili na spisování dějin 
svého pouze času^ jakož oba pokračovatelé Kosmy, Jarloch, Vincenc a 
opat Zbraslavský. 

Koonas ovšem byl jich všech předchůdcem a vzorem. Jelikož 
de kronika jeho celou historii českou od prvopočátku až i časy jeho 
obsahuje, není nedůležité povšínmouti si zřídel jakých použil. Nevíme 
však o tom více než jak dalece on sám se projevil. Mimo to že 
z podáni lidu čerpal uvádí některé spisy: FrivUegium Moramensis 
ecdmae; Epůogus, id est Epitome Maravias atque BohemUie; Vita 
vd pftšsio 8. Venceslai; Privilegium ecdesiae S. Qeargii; Vita aeu 
passio 8" Adalberti; Privilegium Pragensis epUcopaJtas; které však 
zqisté nebyly jediné písemné pomůcky jeho. Takovýchto drobnějších 
fislín, výsad a zápisků hned po Kosmovi valně přibývalo. Bylo by 
však od místa o jecbiotíivýoh těchto lístkách latinského písemnictví pojed- 
návati, kdežto působení jejich na literamiv ruch zajisté valné nebylo. 
Souditi se též dá že kronikářové čeští nebylí jediní skladatelé veršů 
leontinských a latinských vůbec v Čechách, a že Kosmas který v tako- 
véto verše uvedl život sv. Vojtěcha měl i domácích vzorů, jakož víme 
že následovníků se mu v tomto ohledu dostalo. Vždyf se v Praze 
vyučovalo poetice, a našel se i člověk který spůsobil slovař česko- 
latinský v šestiměrech! — I řečnictvi se u nás tenkráte pěstovalo -^ 



— 138 - 

OTŠém latiofiké! — Ve ňkolách se rhetoifta 6 tlialektikon spojovala a 
Kosmas ji někdy ortem dicdectioam^ někdy EopkitticaMy někdy docela 
philoěophioam nabývá, a místy eo vřelý cfavalořeéB& filosoůe veka 
svého vystopvje. 

Při takx)vém stavu vědy a pří sorovostí vikn v nimž Kosmas žil 
objeví se snažení létopisce naáeho liejen velezáslnžným ale i dosti pro* 
vedeným. Jenom velikým genram se povede přestoupiti koleje doby 
Své, aváak i ten kdo na výěi svého toliko času stojí, byiby se i nad 
něj nepovznesl , důležitým jest zástupcem vzdělanosti jižto spisy svými 
oplodfiuje. YysUmpilit vedle Kosmasa a brzo po něm na západě ovSem 
mužové jenž sobě získali jména evropského, jako Abaelard, Bernard de 
Clatrvaox, Petros Lombardns a Jan ze SaHsbury ^^), avfiak mužové 
tito se na docela jiném poli pohybovali a hlavně tím vyhlášenými se 
stali že tehdejším spůsobem u^ni filosofického a theologického potřá-* 
sáli. Spisy jejich kolovaly všemi fflcolami a tedy cújm učeným světem. 
Historie ale nebyla předmětem škohuho vyučování, tudíž i dějepiscové 
tehdejší teprv později vyššího došli uznání a oceněm'. Mezi létopisci 
svého času však dřevní létopiscové óeští čestného zasluhuji místa, neboC 
se kronikářové jiných národů též nepovznesK výše -českých. Takž 
záslužný jinak Oto fVýsingský, vrstevník Kosmův, naplniv prvních šest 
knih svého Chronicon výtahy ze starých dějepisců a toliko sedmon 
knihu z vlastní zkušenosti spůsobiv, v osmé už knize pojednal o konci 
světa, o posledním soudu, o pronásledování antikrista atd. Avšak aoi 
důležitý pro Slovany spis Hihnoldův Chromca tílawírwn ani historie 
Saxa Grammatika '') pro pěkný latinský sloh vyhlášená nejsem prosliy 
vad tenkráte panujících. 

Počátkové létopisectví v cechách se tedy důstojně přidružtQÍ 
k prvotinám kronikářství evropského v středověku. Aváak latinská 
literatura v Čechách nepřestal tenkráte na dějepisu, ale i v některých 
legendách se ozvala ježto ovšem u spisování starých dějin za pomůcky 
donžiti mohou když přísné kritice se podvrhnou, jakž Dobrovský ve 
svém spisu „Proben wie man alte Legenden fUr die Geschichte benfitzen 
soD*^ o tom Síře poučil. Ohledem^ na to že e prvních dob křestanstW 
v Čechách a na Moravě nestojí dostajtečnýóh osvětli^ících památek a 
že staré legendy nanmoze zevrubně vypravi^ji o událostech o jakýchž 
létopisec jea povrchně se i^nil, nabývají legendy tyto ovšem nemalé 
důležitosti, a povážíme-li jak málo světla poskytuje historie oaéoh 
éaaů, ta€ vděčil si připomeneme zásluhy spisovatelů legend o sv. Yá&* 
sbmi^ o Bořivoji, o sv. Udmle, CyríUn a Meéhodn a o sv. Vojtěchu 
v idchž to i ono podotknnto « čehož se dalšhn badáním některé částky 
historické pravdy domakaCi lze jest. — ^ Vedle legend tědito se nám 



- 139 — 

t£ž eo sajfana^ plod inftinské literatury v Čechách objevige starý živo- 
topis Hromaty, zakladatele premonstrátského kláStera v Tqplé a C%io- 
té&ové. PiuTÍ se že jej dožil sondrah a sloha firoenatův na počátkm 
Xm. stoled. '*) 

SnadBoC pochopiti že |>ainijíci jazyk a sloh latinský oné doby se 
nerovnal riohn klassidLých spisovateKi římských, jelikož klassicismus 
vůbec už dávno byl pochován, a spisy pohanův v n^akém ohledo m 
ytarj ae nepovažovaty. aiebrž spisy otcá drkevných. Proto pro vSeoka 
ale jazyk latíndcý po staletí ostal jazykem spisovným a řeči učených 
celé střední sápadi^ Evropy. Nebylo tenkráte jeátě národních literatnr 
v nžáím smyslH, totiž takových v nichž by se byl panigicf duch časový 
zroadMl, a zájmy časové nadvládaly místním^ Ba i t&chto se zmocnilo 
vfieobecné písemnictví latinské v ob(»r svůj zahrnujíc veákeré záležitosti 
veřejné o kterýchž se vůbec písemné pojednávalo. Národní literatorjr 
teprv později poznenáhle se vyvinuly, cestou přirozenou vzrůstajíce ze 
zákonů nutnosti jež zase na politické a společenské poměry národuv 
se takiádaiy. Jinak se upříti nedá že užívám latiny tenkráte nebylo 
bez vSeKjakýA výhod, jelikož latiníkům — totiž vfiem dle potřeby 
Času vzděbmým -^ přístupna byla veňkerá vydobytí na myělénkovém 
poli získaná. Latina byla jako pokladnice v níž dudiovný kapitád 
věku "Se choval a do kteréž věickni skoro národové hřivny své ukládali. 
Nebylo za^sté poctetataého mydlení v střední Evropě a na západe jež 
by «e bylo v jiném jacsyku konalo, a podobalo se dlouho že latina se 
udrží eo věeobeený jazyk spisovný na vdechny časy. Aváak směr svéto- 
dépn tomu nedopustil, a jii^iž vyvstávaly přirozené protivy a národní 
jazykové se hlasití počali o své právo^ NemělaC poznáni zůstati výsa^ 
dou žkol a některých učenců, neměloC se zdokonalení a rozšířeni jich 
oéfiňjm státi od znalců latiny, ale mělo proniknouti veškeré mysli a 
tlas<arictv6n óárodův vůbec se státi; K tomu ovšem nevedla latina, 
ale jasykové náredm'. 

OtoBj viee méně iCMné, aby se národní jazyk na výši řeči 
písemné povznesl, staly se za nejdávnějšícfa už 4asůs a i ohledem na 
SfevvHy některá důležitá svědectví takových snažení se uchovala. Pro* 
salvrSI jsme již o tom jak dalece se pravdě podobá že se věštby 
pismem Jakýms uchovávaly. Přibylé napotom nové prostředky písem- 
rietvi utAdély i k novým výsledkům. Nejprv bez odporu vzniklo písem* 
flietv4 alovanďié n JihcMslovanu jimž se nejdříve dostalo KyriUova pisnuu 
PfeslaloC ono ugisté z prvopočátku na směvedi náboženskýdi. KyriHův 
pfeUad knih posvátaýďi padá m do středu dkváitého století a byl n^- 
pr^ ^ro Bobary spiseben. Jest pochybovati že bmtří apoštdové sIo* 
vnaM ož criou Mbif' zhotovieMMi měli když na Moravu přišli, zajisté 



— 140 — 

ale se má že žaltář, evangelia, skutky apoštolské a listy těchto 
s sebou už přinesli. Ze Kyríll ihned při službách božích slovanské 
evangelium zavedl vysvítá z nařízeni papežova proti tomu, aby se 
„fropter majorem ' honoHJícentianť^ latinské evangelium čítalo. Musilyt 
tedy jazyk a písmo slovanské valně se ujmouti jelikož hned z prvo- 
počátku zájmů náboženských, nejdůležitějších tenkráte se uchopilo, a 
bylo by se ještě mocněji rozvinulo a v jiné poměry národní přešlo, 
kdyby se u západných Slovanů s tak velikými překážkami bylo nepo- 
tkalo. Takovýchto překážek nebylo u Slovanů východných, mělo tedy 
písmo a písemnictví slovanské tamo volnější průchod. Důkazy toho 
jsou jisté. Sborník v Rusku chovaný, sbírka to homilií, sahá do XL 
století, jakož i jiných více mkopisů slovanských z XI. a XII. století 
se tamo nachází. Jisté jest že na základě spisů Cyrillových a Metfau- 
dějových se nové knihy spSsobovaly, a na východě se slovanský jazyk 
brzo všeobecného písemnictví zmohl, takže roku 1100 Nestor své leto- 
pisy v slovanském jazyku sepsal. U zkpaámcli Slovanů domácí písem- 
nictví docela v jiných poměrech se ujmulo, zápasiti musíc s živly 
jakýmž na východě nelze bylo mocnosti jakés nabyti. Zatím ale jazyk 
slovanský v nesmírném rozlohu zemí v nichž panoval na mnohá nářečí 
Se rozpadl a řeč česká ,,v dobé z kteréž se památky literní ssackovaly, 
byla uz řeč o sobě od ostatních řeči rozdUnd/^ svůj zvláštní ráz mající, 
ač mnohé stejnosti objevují že si nářečí slovanská tenkráte ještě velmi 
blízce stála, dříve než se poznenáhlými proměnami docela individualisovala. 
„Český jazyk uvedením latinských služeb božích," praví Jung- 
mann, „trojí vzal proměnu. Přijatá v něj cizí slova, ustvořená slova 
nová z českých sice kořenů ale podle slov latinských a německých, a 
pak dávná slova česká nového dostala významu. I v spojování slov 
některé cizí spůsoby vklouzly. '^) Nepoučila nás ještě filologie slovan- 
ská dostatečně o tom zdali v památkách slovanského písma v Čechách '°) 
dotčené novoty a odchylky od čistoty jazyka se v též míře nalézají jako 
v oněch jež latinskou literou psané vplyvu latinismu více podléhaly. Mlu- 
víme zde o spisech iježto nevyšly z ruchu národního ale pouze časo- 
vého. Ruch národní prvopočátečně toliko v národním básnictví nalézal 
původního, výrazu svého, a to v prostonárodním i vyšším, ale zmáhající 
se nadvládou myšlének nad obrazy, rozumu nad fantasii a nastalými 
novými poměry společenskými nabyl i duchovný život nových směrů 
na které obrazivost už nestačovala. Ale i pouhá latina jim už 
nestačila. Uvedené křesťanství, ačkoli církev Římská latině nadržu- 
jící záhy vrch vzala, nemohlo přece bez národního jazyka se obejíti. 
MusiliC také kněží latinští se vynasnažiti aby slovanským hned z prvo- 
počátku i v ohledu literním se vyrovnali pokud jim možná, neboC neušlo 



— 141 — 

jim zajisté jak veliká mocnost v pismě spočivá a jakon převahu by 
nabyli ti kteří nejen živým příbuzným slovem ale i ustálenou myšlén- 
kou vědochtivý lid k sobě vábili. Bylo tedy nutno aby se latiníci také 
na národním poli písemnictví okusili. Za jakýmkoliv směrem ale duch 
k činGvosti se probudí, neostane snahou osamotněn, aniž jedné výhradné 
přidrží se dráhy. Byf i z nejobmezenějáiho stanoviště vycházel přece 
každým novým postupem širší si proklestuje cestu a zaměřiv počátečné 
k cíli skronmému, brzo na šírých rozlohách se octne jež ku všem stra- 
nám ho vábí a na nové> nedozírné cíle ho odkazuji. Za časův o kte- 
rých zde pojednáváme probuzoval se teprv ruch literami v oboru domá- 
cího jazyka, hledal a proklesCoval si cesty, uspokojiv se na mnoze tím 
že vůbec jsoucnost svou objevil. Nastává nyní otázka, byl-li^ jazyk 
národní dosti spusobný k tomu aby žádoucím směrům časovým i národ-* 
ním, ideálním a reálním dostál a vzniklým potřebám zadost činil, slo- 
vem aby vznikajícím myšlénkám stačil? 

Stav jazyka oné doby stopovati lze jest v písemných památkách 
vůbec v nichžto ve všelikých svých formách se objevuje, a také v oněch 
v nichž takořka jen látky jeho se zachovaly, totiž různá slova zacho- 
valá ve jménech osob a národů, nustností, vod^a hor, pak měsíců, 
bohů a bohyň pohanských, jakož i jiná slova rozličná s jakýmiž se ve 
spisech latinských a řeckých potkáváme. Slova jednotlivá o sobě 
nemohou býti předmětem pojednáni Jiteranuho dějepisu jehož obsa- 
hem není rozebírám jazykových látek, ale hotových myšlének. Jest 
mu však myšlénky písmem ustálené stopovati až ku prvopočátkům a 
vyhledávati je ve všech jakýchkoliv údobách jimiž vůbec se objevily. 
Tu pak mysl pozorující čím hlouběji se pouští do šera časů minulých, 
tím více obor pozorování se úží a tím blíže přistupiye k primitivnému 
výrazu myšlének, k pouhému slovu jež bylo spolu myšlénkou i obrazem. 
Z kterých pak časů se nám nedostalo tolikerých památek písemných 
ježby stačovaly k ocenění myšlenkového bohatství o těch by nelze 
bylo spravedlivě pojednati bez ohledu na obvod jazykový podle které- 
hož se pak vyměřiti dá stav myšlení vůbec. Sklad slov jisté doby 
jest nám tedy skladem ponětí jakýmiž jistá doba vládla* Tu se pak 
jeví slova taková jež na nejbližší předměty se kladla a z nutnosti 
povstalá nutným odpovídala potřebám.^ Čím předmětnější jsou, tím 
užší a obmezenější jejich význam , tím menši jich obsah myšlenkový. 
Vedle nich ale naskytují se i jiná jejichž význam na souhru předmětů, 
na pozorování zjevů, tedy přímo na kombinací poukazuje a patrný 
proces myšlenkový předpokládá. Z takovýchto pak slov* souditi 
jest na pokročilost duchovnou. Obojího druhu slov přibývalo postupu- 
pojicím časem , ale nedá se též upříti že se jich také něco vytratilo a 



^ 142 - 

buď Da jiné proměnilo , bnď jiného nabyto významu. Při Ttriikciii? 
vplyvu némectvi a latiny mnoho slov německých a hKlinskýYďi do češtiny 
se smísilo. Latinská, slova odpovidala nasvice pcgmom náltožemrkým 
křesfanským, německá zase z poměrů společenských se qmnlai zvláSté 
na mistech kde cechové s Němci spolu obcovali, jako hlavně v Pnae 
a v Xn. a XIII. stoletích po městech a městečkách vůbec uvádéttmi 
německých práv a přibýváním německých- řemeslniků;: neméně pak =0 
panstva uváděním rytířských spůsobů. Nejvíce até utrpěla v XIII. 
století jména místní, przněna jsouce od Němou v Čechách a na^Morarvé, 
takže někdy až obtíž poznati původní název. Zádiovala se nám 
různá taková slova na mincích českých a moravských-, v starýck 
listinách latinských, pak ve spisech lat. létopiscův. Aviak ne(Í8tarí^ 
spisy české objevují takovou plnost a botaUství jazyka, jaková nám 
dovoluje domýšleti se že on i mimo známé nám plody literamr po- 
klady své skládal a že větSina nejstarftích spisů českoslovanských se 
ztratila. Důkaz toho nám jeví hotové sbírky slov a zvláStS glossy. 
Takž latinský glossovaný žaltář z XIL stdietí s českými meziřád- 
kovými glossami v XIII. století připsanými objevuje že „glossator 
jenž je spisoval nebyl vlastně původcem jejich, totiž že nevykládal a 
netlumočil ze své hlavy, nýbrž že již celý český žaltář hotový před 
rukama měl z něhož jediné to co se mu líbilo aneb potřebné býti 
zdálo do latinského svého exempláře vnáSel.^ (Bozb. st.-č. lit. str. 116.) 
Podobným spůsobem zajisté jiní glossatorové si počínali, používajíce 
aspoň z větáí částí spisů takových z nichž pravý význam slov vysví- 
tal, takže netifeba jim vdady vymýšleti slova nová, a cízá na zdař bůh 
tiumočití. 

Nejdůležitější v ohledu tomto jsou nám glossy v slovaři latinském, 
tak zvaném MaJt&r f)erborum. Spis tento „Dictionaríum uniTersale^* 
jejž sepsal Stdomo biskup Kostnický (f 920), opsal mnich Vcburad a 
illnminoyal Miroslav ") v polovici XIII. století, obsahuje glossy velmi 
vzácné, jelikož se nám jimi zachovala mnohá jinak neznámá dávno 
zastaralá slova, ač i vady všeliké se mu právem vytýkají, jakož jsou: 
volný překlad, .častá naznačení tropická místo věcných a j. Šafařík 
a Palacký ve spisu: ,J)ie áltesten Denkm&ler der bohmischen Sprache, 
1840'* pojednali obšírně o glossaru tomto a mají za to že glossatorové 
tomu a onomu slovu nedobře rozuměli a tedy nepravě je vylofili, 
jelikož původní latinský text opisováním namnoze byl porušen, jakož 
i že si dovolili tvoření nových slov, pročež užívání jich velkou prozře- 
telnost požaduje. To zvláště o mythických názvech platí, kde glossator 
jména slovanských bohů latinskými vyjasnil. Takž Radihost vnuk 
Kirtov jest mu ,>M[erourius, a mercibus est dictus*^ (!) — ■ Sitívrat ,«Sa«* 



— 143 — 

tormun pogani Uhim esse ajunt qui prímus ab Olympo venit arma Jovis 
ft^ns**; — poludnice vykládá: „Dryades, deae silvarum atd." Na- 
proti tojna se tan^ nalézají některá abstraktna i konkrétná slova ježto 
pozornost zvláj&tní zbnzuji a o názorech tehdejších nás pončají. Roz- 
dělíme vdň ,4«lgur", od hlýekoty^ „Inx qnae^ apparet ante tonitru", iMítO' 
pýry ,,vespertílione8" naaývá též „idolonun cultores," tedy přezdívkou 
toOMi kdož ne křesťan, ne pohan. Profoda mn ještě fas, lex divina, 
IcŘiiný jert mn doctos, indoclus áie neuzený ^ hypokryty trefně Kco- 
piémikjf nazývá; 'pra^oskmiý jest mu orthodoxtLs a rozkol schisma, 
nelbe mu bylo pouiíe ether, tmrd firmamentum, obraz idolam i mo- 
neta, basis vykládá pdťřvoZ; osud fátum, omdi uma. Ynbec glossy 
tyto jichžto přes IIW tamo uchováno, se objevuji dílem co takové 
jež glossator z obecné mluvy přijmnl, pak jiné podle latiny nstvořené 
a pák i mnohé zajisté z původního vyššího myšleni vyšlé a bezpochyby 
ze spisů vzaté. — 

Platnost glossaiů takových jichžto bibliografie česká ještě několik 
uvádí ohledem na jazykozpyt a starožitnosti v oči bije; co však historie 
se týče, tu tak zvaný Nekrolog Podlaíický zvláště důležitý jest. Na- 
chází 88 v pověstné knize Gigca librorum, v bibliothéce Štokholmské, 
a sepsán mnichem Zbislavem okolo roku 1227. Obsahuje přes 750 jmen 
osobních zaznamenaných podle úmrtných dnů osob těchto, živších od 
polovice XI. století až do léta 1227. Jmenují se tam knížata Česká, 
biskupové Pražští, pak opatové i jiné klášteru Podlažickému památné 
osoby. '^) Znamecité této sUrce osobních jmen českých se žádná jiná 
onoho času nevyrovná. Též jmen místních českých a moravských se na- 
lézá v listu o přeneseni biskupské stolice Holomoucké 210. Listina tato 
latinská co do jazyka a topografie historické za nejdůležitější památku 
diplomatickou z XII. století se považuje. Podobných listin v nichž 
jména osob a míst zaznamenána jsou mnoho se uvádí v diplomatářích 
a jiných sbírkách veřejných a soukromých Uštu, a lze se nadíti že se 
jich během časů a pilným hledáním ještě více objeví. Již Dobrovský 
soodil že by se z nich valhý glossar staročeských slov sestaviti dal, a 
i^ůsob^ slovníku takového podle jistých věků spořádaného v němžby 
se i fyuRové formy jazykové uvedly a na postupující pokroky a poměry 
poukázalo, byloby zajisté důležité pro historii jazyka. — Že v zemích 
českoslovanských tenkráte se nikdo neobjevil kdožby byt na sepsání 
mluvniekých pravidel národního jazyka se odvážil a pravopis jistý 
ustanovil, tomut se při panujících směrech tehdejšího písemnictví diviti 
nelze. Čeština nebyla od učenců tenkráte na důstojnost spisovného 
jazyka povýSeaa a sepsání gramnmtiky české jim zbytečnou as věcí se 
jevilo. Uledélo se v národním písemnictví z počátku jen na potřeby 



~ 144 — 

nejnatnějši. Duch ve formě latinské utkvěn nesnadno do tvaru národ- 
ního jazyka se přelival. Směry náboženské nutně požadovaly přibližem' 
se k mluvě lidu, jim odpovídati a je podporovati bylo tedy první 
hlavní úlohou těch kteří se písemnictvím česko-slovanským zanášeli. 
Prostá mluva lidu k tomu stačila, skoumati zákony a ustanoviti pravidla 
její neleželo v interessu těch jimžto se toliko o křesCanské učení jednalo. 
Ti pak kteří zvláštním ruchem puzeni k jiným druhům písemnictví se 
obrátili sledili právě zase tento svůj ruch se svou právě znalostí jazy- 
kovou se uspokojíce. Snažili se tedy spisovatelé nejprv spíše o to aby 
získali dostatečné znalosti jazyka ohledem na rozsáhlost, nežli na vzta- 
žitost jeho, protož slovařství, extensivni to nauka jazyková dříve se 
pěstovati počalo než intensivni mluvnictvi jež pouhému cviku se pozů- 
stavilo. 

Snahami náboženskými co prvními a hlavm'mi pohnutkami českého 
písemnictví vytknul se i prvopočáteční směr jeho, totiž obraceti vše- 
obecnou pozornost na náboženství, zájmy jeho všestranně zastávati a 
rozšiřovati ba povznášeti je nade vše jiné, nejprv prostředkem svatého 
písma a spisů dogmatických a liturgických vůbec, napotom i jiných 
k náboženství hledících plodů. JestiC známo že náboženství křesťanské 
dvojí cestou k čechoslovanům zavítalo, dvojí liturgie a dvojí písmo 
v Cechách, na Moravě a na Slovensku po dosti ^louhý čas vedle sebe 
se chovaly, totiž latinská a slovanská; pohříchu se nám jen málo pamá- 
tek slovanského písma u nás dostalo, a obrátíme tedy zřetel svůj zprv 
na pozůstatky písma latinského. Nelze se spouštěti % zde do obšírného 
vykládání obsahu všech spisů těchto. JsouC to nazvíce překlady, a 
kdožby na ně toliko s literárního stanoviště nynější doby pohlížel snadno 
by se domnívati mohl že jen málo přispívaly ku povzbuzení a oboha- 
cení ducha národního, a jelikož evangelia, žaltáře a jiné podobné spisy 
náboženské beztoho už každý zná, tedy že netřeba se při nich déle 
zastavovati. Avšak jestiC pole „v němž ještě mnohé poklady ukryté 
leží, kteréž pracně vydobyté a z prachu i trusek ocíděné mohly by 
poskytnouti nemálo zrn čistého samorostlého zlata k obohaceni nyněj- 
šího našeho jazyka, majetnosti drahé a veleceuné, než vždy přece ne 
tak bohaté, aby již žádného přírostku, žádné nápravy snésti nemohla . . . 
Nejstarší přeložení žaltáře a evangelii, legendy, nábožné písně a modli- 
tební knihy jsou památky obsahem svým a spůsobem přednášení začasté 
arci méně půvabné než to chuC čtenářův našeho věku požaduje, však 
nicméně původem svým jistotně nejstarší doby české literatury dosahu- 
jící a v jazykozpytném ohledu vysoce důležité, proto mosaice z dra- 
hého kamení, však bez krásy a zanímavosti forem poněkud podobné.'^ 
(Šafařík v Rozb. staroč. lit.) Spisy těmito jazyk český nejprv uveden 



— 145 — 

byl na literaroi půda a znamenají se tedy co předchůdcové vSech 
nspotom vzniklých pokroků pkemnictvi českoslovanského. Jimi i kněž- 
stvo i vychovanci jeho zvykali užívati jazyka českého nabývajíce čte* 
nbn jich vždy rozsáhlejší v něm známosti » jimi se mnohé staré formy 
jazykové zachovaly a nové aspůsobovaly, jimi myšlením křesťanským 
my£lem' vůbec zase vznikati počalo, jemuž odvykali národové sesntím-se 
starého světa. Byli to ovšem jen zárodkové myšlení, mdlé a namnoze 
nepochopené odlesky původní vznešené a světodějné myšlénky křesCan- 
ské, ale přece jiskry z ní ježto duchn nedaly ntonontí v panujících 
temnotách. Zakládid se na ně nový spůsob vychování lidstva, a při- 
(Mravovaly vůbec duchu nové průchody do života. Zvláště ale národ- 
nost jimi získala tím že jazyk domácí z ostatních kruhů literárních 
vypuzen přítulku nalezl v oboru náboženském, z něhož napotom posilen 
a vybroušen zase na jiné pole vystoupil. ZnámoC že ve XIV. století 
jazyk český ustálen a zákonitě upraven se objevil, k Čemuž zigisté 
množství náboženských spisů neméně přispívalo než ostatní plody národ- 
ního pisenmictví. Horlivost křesťanských kněží probudila snahy tyto 
už v IX. století a počaly se překládati evangelia, žaltáře a jiné latin- 
ské knihy mezi nimiž nejstarší jest zlomek evangelia sv, Jana. Některé 
okolnosti připouští dumínku že zlomek tento jest toliko část větší 
fadhy ježto všecky čtyry evangelia obsahovala. Psán jest zlomek dle 
obhl)eného tenkráte interlinearncho spusobu kde mezi řádkami latin- 
ského textu český překlad se nachází, a za jisté se považuje že text 
i překlad tou samou jest shotoven rukou, a sice jak dle písma, jazyka 
a dobropísemnosti se soudí, už v X. stoleti. Latinský text souhlasuje 
s vulgátou a překladatel věrně originálu se drže dovedl práci svou 
šĎistně a v duchu mateřského jazykst. Písmo ukazuje na písaře z Ful- 
denské psací školy a zdá se že překladatel, rozený Čech, v některém 
německém klášteře neb škole se na kněžství vzdělal, v Režně neb ve 
Fuldě, a napotom v Čechách žil. ^) 

Z toho že tak časně se na přeložení evangelií u nás pomyslilo, 
souditi se dá že kněžstvo také bez výkladu žaJmův dlouho nezůstalo. 
Šafařík míní (Rozb. 1. č.) že českého přeložem' žaltáře již aspoň 
v XL století, aé ne-li dříve stávalo, jelikož nejstarší zachovalé rukopisy 
českého žaltáře na dřevnější takovýto překlad poukazují. Žaltář 
VUemberský, pergamenový rukopis v seminářské bibliothéce Vitemberské 
obsahuje na 283 listech malého oktnvu latinský text žalmů s českým 
překladem mezi řádky. Pochází z první čtvrti XIV. století. Zdá se 
že rukopis ten také v Rusku a v Polstě se nacházel, nebot zde Qnde 
po kraji pokké glossy připsané se nalézají a u vnitř na deskách slova 
cyriUskými literami: „Gospodi, spasi Care\ača, Za věru i věrnost." Na 

10 



— 146 — 

počátku minulého století byl už ve Vitemberku, a podána o něm dosti 
obáimá německá zpráva nejplrv r. 1740, napotom L 1809 Adelong 
překlad žaltáře za polský vyhlásil, proti kterémuž hrubému omylu 
Dobrovský se horlivě zasadil. (Gesch. d. bdhm. Lit 1818.) Vitém* 
berský tento rukopis náleží mezi nejvzácnější památky naSí staré lite- 
ratury, nejen pro svou starobylost, ale i pro vzácné jazykové vlastností. 
Jinak z rozličných znaků jeho vysvítá že z velmi starého rukopisu 
přepisován byl. „Vysokému stáři originálu jeho nasvědčují zvláště 
mnohá starým, za jeho věku již neobyčejným pravopisem přepsaná slova." 
Svobodnější, nikoliv tak otrocky na literách a slovích latinského ori- 
ginálu jako onen Ipějicí jest Žaltář Klementinský jenž v bibl. univ. 
Pražské se nachází. Jest psán na pergamenu, 147 listů v kvartu a 
pochází z konce XTTT. neb ze začátku XIV. století. Mimo obyčejné 
písně ze St. i N. Zákona nachází se v něm Te Deum a symbolům 
(věřím v Boha) sv. Athanasia, též litanie všech svatých a památka za 
mrtvé. Přeložení mnohem dříve spůsobené nežli opis tento jest docela 
rozdílné od překladu Vitemberského, jest volnější a srozumitelnější. — 
Žaltář kapitoly Pražské, 100 listů ve kv9rtu, původem též starší jest 
nežli rukopis a od jiného překladatele pochází než žaltář Vitemberský, 
i slohem výše onoho stoje už na pokrok a zdokonalem' umění překla- 
datelského ukazuje. — I jiných více starých žaltářů ještě nás v ruko- 
pisech došlo, jako obzvláště skvostný žaltář Poděbradský, teď v km- 
žecí Brunšvické bibliotéce v OleŠnici ve Slezku (fol. 174 listy) jenž i 
jiné nábožné kusy jako žalmy, písně, modlitby atd. v sobě zavírá. 
Psán byl pro paní Alžbětu, manželku pana Jana Bočka z RunŠtatu. — 
Glossovaný žaltář ve vlastenském Museum. Latinský text psán už ve 
Xn., české meziřádkové glossy v XIII. století připsány jsou. Obsahuje 
238 listů v kvartu. — Zlojtxek žaltáře v Bme nalezený, dva listy 
v malém oktávu, rukopis velmi pěkný a správný. — Jiný zlomek 
žaltáře záležící ze dvou listů chová se v bibliotéce Musea. — Ve 
všech těchto památkách dvoje neb troje rozličná přeložení českého žal- 
táře se rozeznávají. Vitemberské se považuje za nejstarší a nejbližší 
prvotnímu nás nedošlému přeložení žaltáře již aspoň v XI. století uči- 
něnému. Na ukázku podáváme zde z Žaltáře Vitemberského 

Žalm 103. 

Blahaj, duše má, hospodinu: hospodine, bože máj , vz/odicen 

jsi lUjhU. V zpovéd a krásu jsi sie oblek: 

Oděn světlostí jcúco iUchem: zprostřev nebe jako košů: 

Jenž kryjeS vodami hořéjnie jich. Jenž poHáddi oblak vzchod 

tvój : jenž chodíš na peří větrovém. 



— 147 — 

Jeinz íiníS a/ndidy tví duchy: a sluhy tvé ohněm žhúcím. 
JenS jd ustamL temiu na ustcmSeAstviu jeje: nenachýli 9Íe na 
oAy víkám. 

Bessden jako rúcho oděnie jeho: na horách stanů vody. 
Ot lánie tvého zabéhnú: ot hlasu hromu tvého sie vzbcjé. 
Vzchodu hory, a schodié pole na mSsto, jeŠ jsi založil jim. 
Meziu jsi položil, jéz nepréstápie: ani sie ohrátie zdkrývati 



Jenž vypuíSijeX studnice v podolu: prostřed hor potekú vody. 

Píti budu všecka evérata polská: i vz6akajú losové v žézi svěj. 

Nad nimi ptáci nebescí budu bydliti: z prostřed opok dadie U/is. 

VlaSe hory z vyfíích svých: z plodu skuOcóv tvých ruisyti sie 
zemie. 

Vyvodie seno skotu, a zelinu sluíbé ludskej: aby vyvedl chleb 
z zemie: 

A víno by utUilo srdce ludské: aby omzil oUiSy v oleji: a 
ckM srdce ílovéee posUnL 

Ohledem na náboženský směr tenkráte panajíci odpovídaly spisy 
takové zajisté potřebám tehdejším, ale s nemenSí jistotou tvrditi se dá 
že nelze bylo na nich přestati, jelikož hleděti bylo i na vSeobedtiější 
vfiema lidu přístupné výkony. Sem přináležela především modlitba 
Páně Oi6e náS a veřejné písně církevm' při obřadech atd. od lidu 
zpívané. Nedá se ani mysliti aby hned první missionářové nebyli na 
desky překlad otčenáše pomyslili a jej spůsobili. Nezachovalo se však 
povodni přeložení nébrž toliko pozdější z druhé polovice XIV, století. 
JNčkteré jazykové vady textů těchto osvědčují že prvotní překladatel 
v češtině nedosti sběhlý příliš se řídil latinou a snad i němčinou. Nej- 
stajRší uchovalé formy Otčenáše chovají se v rukopise v univ. bibl. 
Pražské, v Dobrovského Gresch. d. bdhm. Liter., v Jungmannově Historii 
Ht. č. a v Rozboru staroč. literatury při životě Ejista Pána, a přiná- 
leží všechny tyto texty jedné asi době. Při životě P. Jež. Ejistá nalézá 
se text následxqící: OtSe náS, jenž jsi v nebesiech, osviet sé jmie tvé, 
bud vuole tvá jako na nebi tako i na zemi, ddéb nás vezdajší dcý 
nám dnes a otpuX6 nám nose dluhy jako my otpusíieme svým dluš- 
níkom, neuvodí nás v pokusenie, ale zbav nás ote zlého. Amen. 

Že zpěv církevní v Čechách od nejdávnějších času se pěstoval, 
na to přímo poukazují nejstarší naše nábožné písně kteréžto až podnes 
se zpívají: Hospodine pomiluj ny a píseň Svatý Vácslave. O prvější 
tvrdí prodlužovatel Kosmy že sv. Vojtěch (f 997) ji skládal. Dobrov- 
ský, Palacký a j. mim' že píseň tato od sv. Vojtěcha složena nem' a 

10* 



\ 



— 148 — 

odvolávají se na Rosmasa jenž praví že ji lid oŽ r. 973, při svěcení 
Dětmara prvního biskapa Pražského zpíval. Má se za to že některý 
z žáků Cyrilla a Methnda byl jpůvodcem jejím, ne-li sám Cyrill neb 
Methud. Naproti tomu praví Sembera (Děj. lit. českosL . I. 66.) že 
„Kosmas nepřivádí určitě písně ,,Hospodine pomiluj mf^, nýbrž že lid 
obecný volal při Te Deum laudamus „KrIeSn" t, j. Kyrie eleison, 
jak bylo vůbec tehda v Čechách i v Němcích obyčejno; jakož i na 
pomyšlenou prý jest že by kněží latinští v pn^uí době křesťanské sotva 
byli dopustili, aby se byla zpívala píseň pocházející od kněží církve 
řecké." — Jisté ale jest že píseň tato složena jest v X. století aneb 
i dříve. Napsána vSak byla teprv r. 1397 i s vysvětlením jejím od 
Jana z Holešova. Vysvětlení toto vydal Bolelucký ve své: Rona, Bo- 
emica, sivé vita íSancti Vojtěchy agnomine Adalberti 1668. Výklad 
jest rozvláčný a pln skolafitické sofistiky. Bolelucký uvádí že výklad 
tentx) od nejmenovaného bediktina Břevnovského pochází, později že 
rukopis Jesuitům se dostal v jejichž bibliothéce Klementinské se choval. 
Píseň tu i s notami zaznamenána. Jinak zajímavé jest čísti, kterak 
v XrV. století píseň se vykládala hlavně z jazykového stanoviště. 
Praví vykládáte] písně mezi jiným: „Vězte že my Čechové pocházíme 
původem a jazykem od Charvátů , tedy ntó jazyk jest nářečí charvat- 
ské a přišel s námi do těchto lesů, v ty pustiny z nichž obtížnou svou 
prad jsme spůsobili tuto českou zem která však pro hříchy naše už 
v spoustu přechází. Z počátku tedy všickni Čechové v této zemi zrovna 
tak mluvili, jak posud mluví Charváte, avšak tento charvatský jazyk 
přešed na tuto půdu rozličnými a dlouhými časy tak se změnil v této 
naší zemi že už namnoze jinače mluvíme nežli Charváte a nežli Čechové 
před námi v této zemi mluvili. Takž sv. Vojtěch složil píseň tuto 
v tom jazyku jakýž tenkráte našel, a tudy se nalézají nyní dvě char- 
yatská slova totiž spase a miraf jež u ná.s už nepanuji (non šunt mo- 
demi) . . . pročež jest věděti že spase nám novým Čechům sluje spasitel. 
Staří Čechové říkali spas v nominativu a spase ve vocativu. . . . Pak 
věděti sluší že míra jest genitivus slova wiir. I v českém i v charvat- 
ském jazyku jsou slova stejnozvuká ku dvojímu významu a takž mír 
znamenati může i vék i pokoj (pacem)." — Na to že mír v písni 
dotčené tolik co svět znamená^ vykladatel ani nepomyslil. Podali jsme 
úryvek tento z dlouhé úvahy o krátké písničce na ukázku kterak už 
před věky se u nás vykládaly básně z filologického stanoviště. — Praví 
pak vykladač dále: „Tuto píseň složil sv. Vojtěch za časů bídy a ne- 
pokojů v Čechách a takž i nyní po dlouhých časech, kde píseň tato 
se vykládá, jako tenkráte Jbída a nepokoj panuje ! Avšak tenkráte si 
vydobyli Čechové pokoje touto písní jelikož ji správně zpívali, nyní ale 



— 149 — 

QŽ pro tento hřích pokoje nedojdBm že nesprávně zpíváme, ba už pán 
báh nám nechce rozmnéti jelikož my sami sobe nerozmníme. . • /' Od 
nejstarších časů byla píseň tato v celých Cechách obUbená a zpívána 
při největších slavnostech jako při komnovacích , u uvedení bisknpů a 
nejednou před bitvou od vojska éeského. — Taktéž píseň „k sv. Vác- 
davn^^ — jest původu velmi starého a bez pochyby nedlouho po smrti 
svatého knížete českého povstala, ale teprv v opise ze XIV. století se 
zachovala. Hájek ji připisuje arcibiskupu Janovi, kterýž vfiak na ni 
toliko 40denní odpustky udělil. BeneS z Weitmile f 1375 v kroniku 
svoa ji celou přijav svědčí že od starodávna ji Óechové zpívali. Nemá 
tedy ani Hájek pravdu ani Balbin který ji b. Arnoštovi pfípisuje; ale 
nebylo tohoto zpěvu piivodně více než tři strofy; další teprv později se 
přidělaly. 

hiieže "tiáš! 
Hospodine pomiluj ny. ^.^^ ^ ^y Soha, 

Hospodine pomiluj ny! svatého Ducha, Kyrideison! 

fTL - L f 9 Nébeskét jest dvorsívo krásné: 

Ty spase všeho mvra! n ^ . i ^ y ^ j-j 

ti. . 7 ^. M blaae tomu, ktoz tam pojde 

spasii ny, i uslysiz, v život véínv 
Hospodine, hlasy nose! t ^ . / 

TI • ' - £T j • oheň jasný 
Daj nam všem, Hospodine, .^/ T^ t ir • » . • 

•^ -^ svatého Ducha. Kynemsonl 



řizn a mír v zemi. 



Krles, Krles, Krles* Pomoci tvé iádámy! 

T^r TT » 1 smiluj sě nad námi; 

K 8v. Vacslavu. ^'1^, 

Svatý Vácslave! otveď vSe dé, 

vévodo České zemé, svatý Václave! Kyrieleisonl 

Toho času zajisté i jiné mnohé duchovm' písně české se spůsobily 
a zpívaly, ale nedá se s jistotou souditi která z písní jež v pozdějších 
opisech nás došly této ještě době přináleží. Od původních našich dvou 
písní ,3ospodine" a „Sv. Vácslave" se liší hlavně tím že jsou pouhá 
následování vzorův latinských. — 

Velmi časně se v Cechách pěstovati počaly legendy, a dá se 
mysliti že hlavně za příkladem legend latinských jakýchž hned u vzni- 
káni křesCanstvi a zmáhám se latinismu v Cechách několik povstalo. 
Nejstarší z legend českých se kladou do XIII. století. Má se za to 
že nejstarší tyto legendy náležejí do obsáhlého kruhu legend z nichž 
ovšem jen některé zlomky se uchránily. Cyklus ten as zahrnoval legendu 
o %v. Alexiovi, životy sv. Anny, Panny Marie, Pána Ježíše, a děje sv. 
Apoštolů. Do té samé doby as padají též legendy o Jidáši, Pilátovi 



- 150 — 

a o sesláni ducha svatého. Legenda o XU apoštolech dostala se nám 
ve dvou zlomcích jenž obsahují životy apoStolu a evangelistů Pavla, 
Jakuba, Jana, MatouSe, Marka, Filipa a Petra. Jeden ze zlomků obje* 
ven Fortunátem Durichem v cis. dvorské bibliothéce ve Vídni, obsahuje 
76 verSů, druhý P. Šafařikem uveřejněn 156 veršů v sobe chová. Oba 
zlomky obsahem, jazykem a pravopisem sobě docela podobny jsou a 
jeví se v nich hluboká dřevnost jazyka a granmiatických forem. Bás- 
nickou cenou nevynikajíce jsou hlavně tím důležité že duch věku 
v kterémž povstaly se namnoze v nich zrcadlí. Děj v nich převládá a 
spise stopy morálisujídho rozumu v nich nalézti jest, nežli známek 
tvořivé fantasie. Líčení někdy dosti živé a k předmětu přiléhající, ale 
beze vřelosti a zajímajících půvabů. — - K tomu též druhu přináleží 
a do té samé doby as padá legenda o sv. Anně, matce Samuela pro- 
roka. — Legenda o w. Alexiwi počítá se mezi nejstarši památky 
českého básnictví. Zlomek nalezen A. Bočkem chová se v moravském 
zemském archivu. Obsahuje však jen » některé úryvky z konce básně. 
Legenda o sv. Alexiu mnohých se dočkala vzdělání což poukazuje na 
velkou obhl)enost její. Zachovala se nám i jiná v nevázané řeči ve 
dvou rukopisech Passionálu. Nebeský objevil (Leg. o sv. Aleziu v C. 
č. Mus. 1851) že veršovaný zlomek naší legendy pochází z toho samého 
pramene z kterého BoUandisté (Acta Sanctorum) čerpali. — Živější se 
v legendě této jeví lícem' než v předešlých a více básnického smyslu. 
Není tu děj jako ůhmkem do rýmovaných veršů pouze vpraven, ale 
jsou zde i momenty zvláštmho rozevřem'. Takový moment zajisté jest 
líčení hoře rodičů nad ztrátou syna Alexia kdež Eufemian otec 

Vyst&pil byl z svého smysla, Matka jeho v amutnej tváři 

padl na zemiu viec bez SUla. jako lvice siet prorazí, 

Bozdřel rúcJio byl v ty íasy, ty iioviny uslyíevSi, 

trhal své šedivé vlasy, Sedra rúcho své pHšedíi, 

bradu poče svú trhali strže s sebe své závitie, 
a svój život snažné dráti* . co na hlavé jmi přikrytie, 

Pode na tom svatém tíle, v nebe svoji ruce vzdviže : 

kHcie .... atd. Baze, poíli mné smrt blíže atd. 

Taktéž i legenda o sv. Dorota i formou i básnickým líčením se 
vyznamenává. AJe výše všech básnickou svou cenou se staví legenda 
o sv, Kateřině jižt© objevil Dr. Pečírka v Štokholmě r. 1850. NejobSír- 
nější tato ze všech legend českých obsahuje 1360 veršů. Z básni rýmo- 
vaných obsahu náboženského jí bez odporu přední místo náleží. Vyniká 
jadmosti jazyka a dokonalosti metriky, zvl^tě ale plnosti rýmu, z kte- 
réž souditi že básník velmi cvičený byl a jazykem pro rým a veri 



- 151 — 

/ 

oblomeným vládl. Vyplývá z toho že originálu svého velmi svobodně 
ožíval, ba snad jen jjrosaickou legendu latmskou v české verše uvedl 
upotřebiv ji co pouhé jen látky kterouž docela původně a samostatně 
zpracoval. Zachovala v sobě mnoho slov starobylých od jinud buď 
dokonce neznámých anebo v jiném toliko smyslu povědomých. Dá se 
domýšleti že spisovatel její byl stavu duchovního, vzjjělaný a znalec 
světské literatury a poměrů, nebpC se táhne na bretanskou pověst o 
Tristramn a j. Rukopis se zachoval toliko v chatrném přepisu asi 
z konce XIV. století, který dříve v bibliothéce Kosenberské se nacházel 
a v třtdcetileté válce s jinými spisy do Švédska byl odvezen. Báseň 
počíná naznačením povahy krále Maxencia: Když za ddmiých ^asuov 
v hrieáe ' jeden ciesař pohan bieée^ - ten vládniene všemi krdli^ - coz 
jich bylo hlíz i vzdálí; - král ten byl velmi zlý a lidé takž sé třiesli 

jeho zrakem - jako kúře před luňákem Pod tím císařem seděl 

jeden král v Cyperské zemi, pověsti velmi dobré; Jeho chvála slula 
spore, - takže deeař na svém dvore - nemU krále radnéjsieho - ani k 
dužbé snažnéjsieho. - Král tento měl dceru Kateřinu. Když hledali nevěstu 
pro dsařeviče řeklo se jim : Zjezdiec ves soét, - hory, vody i i\a moři, - 
pawny tak červenej zoH - a bělosti tak veliké, - rozkosnej krásy všeliké - 
vy nikdie neu/dédáte, - ani již pShiéjSie jmáte - než jest Kateřina skro- 
vná, - naše šlechetná královna; - na učení a múdrosti - v lepotě i šle- 
chetnosti ' rovně jej nikte nevídal .... Předneslo se Kateřině přání a 
zajímavé jest přemýšlení její o tom, kdež konečně sama a sobě praví: 
mej múdrosti a kráse - nikto živý nerovtiá se. - Jde pak na poradu 
kponstevníkovi k němu cesta - 'povzdál biese, neb na pustém - lesi bydlese 
na hustém, - v jedněch horách, v jednej skále. . . Ten ji poukazuje na 
krále múdrého nad vie múdrosti, - krásného nad víe jasnosti . . . jeho 
zmUitká matka -jest přeSistúcie device - a svétlejěí než dennice . . . jeho 
otec . • .jest pán všecka panstvie jmaje, - ženy télesnej neznaje, - král 
jest nade všemi králi; - jeho královstviejest v dáli -i na šíři neseznáno - 
. • • najmenSi jeho zřiece - u múdrosti tě přemáhá, - zbožím i uzením 
sahá • nad tě, i krása neslýchané; -jeho vék bez dokonanie .... Jeho 
se kráse hvězdy divte, - jeho múdrosti tak živě - tiemoz i žádúcí umem - 
MdíSiti ni rozumem . . . Jeho kralováni silné - konce nemá ani bére, - 
Tli sS zruší ani zdéře . . . Kateřina zahoří pro myšlénky a city kteréž 
jí poustevník vštípil a povznese mysl svou k bytnostem jež v tak ideál- 
nem světle jí představil. V téj modlitvě i z té mdloby - sen tu vznide 
jéj na OCX, - skrzeňi u viděnie vkroíi, - v rozkošné a divné krásné. - Zdáie 
sSjéj, ty věhlasné - a cté panně, bez omyla, 'by na kraíší sieni byla, - 
nďr/t vídal kdy kto živý. - Na téj biechu divné divy - zdělány z bohatéjj 
mény: - dno z biril, z demantóv stíny, - spojovány biechu v zlatě, - v nich 



— 152 — 

mnoho okénec hóhaté, - z smaragd i z safi&róf) biechu, - 1? nickšto miesto 
sUda aSsikmechu - draJiých kamenáv Hnové, 'jacinti i rubínové, - turkot, 
sardÍHy paleis v sloni, -jaspisové, kalcedoni, - topas, granát, krysóliti, - 
amatisti, margariti - spósobení přidis lepé, - Tvdiež na téj sieni sHepé - 
slunce, méslc, pri tom hvizdy - podobenstviem týmiž jezdy - stviechu, 
jakož Božiú mocú - jdú na nebi dnem i nocá, - casujúce všecky chvíle. - 
Viece drahých divóv v sUe - vidí v h*áse sS hcjiece. - Uzře dvě stolici 
stojiece - na vzchod slunce podlé sebe: - najednej Bóh mocný z nebe - 
sedieée v svém v svédém tróné; - na druhéj v dráhéj koroné- Maria jeho 
mat stolová, - cvrchangdská ciesarová, - Obajihiesta sceptry v ruce* — 
Ten bleskt i ta radost jsácie - Kateřinu tak utési, -jaki séves smu^ 
vyspéfSi - z jejie srdce, jenž biešejméla; - i pomysli, řkúc: „ProspUa - 
jsem, ač Bóh dá, na svém dide, - kdy i mi sémój chot tak cde - dal 
vidéti i s svú matku; 'juz nebudu v nedostatku, - kdt/íhlezu na jeho 
Uce/^ - Tehdy Maria spomocnice - pokynu jéj mkú k sobe, - ana v styď 
livéj porobe - jide jako blíže k nima, - klekH i pokloní sijima. - To 
pak Maria vidúci, vece : - „Mój synu žáducí! - ké svéj choti dáš vítániet - 
však vieá, eíjest dokondnie - svému stavu y^inila, - a to vfecko naplnila, - 
což*^ jéj kolivék rozkázal/^ - Kristus vece: „Juz utdzal -jsem sě o to, 
eíjujasnú - Kateřinu, velmi krásnu, - clicu sobí za chot zvoliti; - i bude 
se mnií stoliti -u mém kralování véSné." - Kateřina kleSiec péíné - vece; 
„Mój najdrazií hráli! - dnes já mú čistota v táli - tvéj milosti poruceju, - 
ajakznajlépe uméju - snaíným, véiným srdcem zdravé- tak chcu tvéj 
milosti pravé ' slúziti do méj smrti mileJ' r Tehda tu Kristus téj chvíle - 
ueini séjéj takjasen - v oČi i tak velmi hlášen - mnohu okrasu v svéj 
tváři, -jakíotjelio světlej záři - srdce jéj v tele hrajiese, - Bez omyla 
sé smajieSe - v ták utésenéj radosti, - o nlStojakz v svéj mladosti - am 
čúa ani slýchala. - Po némzto biese vzdýchala, - na toho zrakem Ue- 
dieSe. - A ten tak, jak£ tu sedieie - s svú zmilitká matku véile, - vstav 
naJioru z kratochvíle, - o nSmz stviechu záimi steny, - sed sta jako pro- 
střed sieni, - obleíenjsa mnohu draží, - Ihned Maria za paži - vzdviže 
Kateřinu vzhoru - a řkúc: „Juz se neboj vzdoru, - ani žalosti ni naze, - 
neb té mój syn kchoti i k sluze - přijal. Juí bud utěšena, - všie radosti 
nezlišena, - ale všeho smutka USe, '' — V tom říený syn Boží iiíe - 
zaíe jedno prvné časem - milým, sladkým^ drahým hlasem, - jímž 
jéj srdce v zdraví zvlali, - jda k néj , svých slov v slavnéj drazí - 
vece: „Vítaj, má přežád/ná ! - vítaj , moje choti ladná! - pod sem, 
mé vzvolené lícko, - ke mne, milá holubičko: - bydlotjsem věcné osno- 
val, - tobét jsem korunu schoval - u mém království v cistotěJ' - Jakž 
tu piesň v svéj sladkéj notě - skoná protiv téj děvici: - tak sněm prsten 
z svéjpravicif - i vlozijéj prostřed rtiky; - o němž ona z ctnéj ponuky - 



— 153 — 

zaklopí 8VÚ ruku Madcé, - i zcuspieva velmi sladce - noik& jednu pésnci 
ikwó - a řkúc: ,^u» ne/oěsiú slovu - cliotě, jenžto mne nezmínil, - svým 
'mS prstencem obvinil, -po némítojsem srdcem vadla: - mní viec jiného 
zrcadla - netřeba; neb máj choť dražší - všeho svita i najkrasSí -jesfy 
v i^mzjá byt zřiedla mého - chcu mieti ustavičného, - srdcem k nSmu 
jsúc na veky - vždy všeTti zlým zlostem na překyj^ - Tú piesňú mu 
dtválu vzdavši - prociuti, a vzhoru vstávši, - uzře na jeví, ne v zhluce, - 
vsvéj bílúciej drah^ ruce -prsten nebeského zlata; - viec ta čistá dievka 
svatá - by vesda podlé slucha. - Plna jsúc svatého Ducha, - po svíté 
poíe netušiti - a svému chofu sláiiti - postem, trudem, modla - sličná, 
jsúc křesťánků ttstavifnú. *^*) 

Z doby téhož básníka pochází legenda o sv. Prokopu, téměř 
1100 veršů v sobe zavírající. Skladatel její byl dobře povědom pří- 
běhů i obyčejů kláštera Sázavského, o kterýchž namnoze se zmiňuje. 
Život a zázraky sv. Prokopa velmi obšírně líčí, nazývaje ho dědice 
&ovcmského. Jelikož v bá«ni věrně popsána jest krajina kolem Sá- 
zavského kláštera, d^ se soaditi že ji některý benediktin Sázavský, 
jak se zdá, podle latinské legendy vzdělal. Líčí se v ní sv. Prokop už 
z mládí co dnmavý, zamyšlený, od světa odvrácený jinoch jejž rodiče 
poznavSe zvláštní jeho povahu poslali na Vyšehrad, kde slavné učení 
v slovanském jazyku kvetlo : Tu Prokop v učení lóně - cUal vždy 
s snahu v zákone; - a kehdy tu v kráíJcém íasé- tomu písmu nauci séf - 
mstři sé tomu diviechu, - mezi sobů tak mhmiechu; - Prokop dobře 
v písme dospěl, - a ve ísti i v kázni pvspél. - Neb nikdy prázden 
náňeěe, -nebo na modlitvé, nebo v knihách ftieše; - tak sé u6il vdmi 
mUe, ' neibal ijedné kratochvíle, - Divné ovSem pokory bieše, - ze již 
každý to wluvieše: - tento Prokop tako jest tich, -již jakoby byl ovšem 
mnich. - Nikdy nsvidéli, by smál, - ani kdy s dietkami vec jhrál; - 
jedno pil hodiny nebo pdteie, - někde sýkromé, nebo v koře. - Pocechu 
sé kanovníei divili, - a řkác: Co chcemy učiniti f - vidímy Slovéka 
dobrého - a ke vsej csti podobného. - Južtjesť dobře na tej době; - při- 
tovarismy ho k sobe - pro jeho pokorné poníženie. - Snidú sé VySe- 
hrazská knézie, - byvše všichni v tej radě - v kapitole na Vyšehrade, - vzvo- 
liehn jej služebníkem, •' u svatého Petra kanovníkem. ■• Neřád tomu 
svatý Prokop bieše, - 7ieb toltoto svita nenávidieše. '^) 

Legendístům této doby neušla vznešená postava Kristova i snažili 
se život jeho spůsobem tenkráte oblíbeným spracovati. Někteří z nich 
ale nepřestali na prostém a právě proto nejpřiměřenějším spůsobu evan- 
gelistů, ale použili i rozličných pověstí a vymyšlenin pozdějších aby^ 
jak se domnívali, svému lícem' vyššího dobyli zájmu. Nakaženi jsouce ^ 
neladnou chutí časovou snažili se čistou ideálnou osobnost v jakéž se 



— 164 — 

Kristiifi křesťanské mysli představaje Učiú v světle velemocného sice 
a zázraky tvořícího muže, který vš^k a líčení takovém hlavních znaků 
duševenství pozbyl. Historie středověké literatury evropské poukazi]ye 
na některé epické básně toho druhu, z nichž ale toliko ony se pravému 
směru přiblížily, jejichž skladatelé předmět svůj zbožně pojaváe z pro- 
stého oboru legendy na osobivou půdu epickou nepřestoupili. Ale i do 
těchto se namnoze nechutní vmísili živlové tak že básnická jich cena 
nepatrná a toliko některé jednotlivé momenty jako malé oasy z plané 
pouáti vystupují. Legendy tyto původně v latinském jazyku zpracovány 
překládaly se do řečí národních aneb volně podle latinských vzorů se 
vzdělávaly. Do třídy této náleží také česká legenda JeHSovo mlddL 
Obsah její krátce nadepsán: Tuto se po6íiiaji dobré knihy a vdmi 
uziteíné každému véniému křesťanu o boiiem narození a o bozi mla- 
dosti, jako je na svétS přebýval s zidováScUy v své mladosti, i které 
jest divy ciml před zidovscaty, jiíto jsú jeho zřiece chtéli té z divy 
činiti. Podobných legend z Ježíšova dětinství i německých několik 
stálo jichž ale český skladatel nepoužil, nébrž z několika latinských legend 
látky sebrav bez spořádání a nedbale je sestavil. V některých částkách 
se mu ale práce předce povedla. „Z části jest rozkošná selanka po- 
svátná a vane v ní líbezná poesie jako ona jesliček, božská velebnost 
se stala dítětem a hraje si na obrázku roztomilém. . . . Jednotlivé obrazy 
v naSí básni jsou velmi krásné, čistě vypracované byly by roztomilou 
solankou. Líbezný jest obraz palmy se klanějící a ovoce své poskytující 
>7práhlým ástům dítěte božského a svaté rodiny, a odměna že za to 
má býti dřevem rajským a v zimě v létě ovoce nosit. ... Na rozkaz 
dítěte .se otvírá písek pouště a zdroj čerstvý se prýští a tak poušf se 
mění v úrodu." (Nebeský čafiop. č. M. 1847.) Leč pohříchu se básni 
nedostalo spracovám' jež by jednotlivým těm obrazům odpovídalo a 
f,nesvědči ani o velké umělosti ani o velkém nadám' skladatele." 

K těmto počátkům duchovné poesie podle vzorů latinských při- 
družily se i některé jiné i pokračovalo se v nich s neochablou horlivostí 
v této i příští době, z kteréžto nám také větší díl naznačených zde básní 
v rukopisech zachován. — Méně vydatný byl zdroj vzdělávacího a nauč- 
ného básnictví, a jelikož nepatrní jeho počátkové v charakteristických 
ůdobách svých teprv v příští době k výkvětu došli, bude o nich tamo 
obšírněji pojednáno v kteréž že více ve známost vešli, jeví se pilným 
sbírámm a opisováním jich ve XIV.' století. 

Pouhý prostý pohled na literární ony snahy uvádí ku přesvědčem' 
že směry jejich k jedné toliko straně se klonily a že nemožno aby byly 
veškeré pohybování ducha časového kdy dostihly byf by i z něho byly 
na jevo vystoupily. Počátečné okusy zajisté hleděly jen na potřeby nej- 



— 156 — 

nataéjái« Latínikové mufiice se k národností přibližovati snažili se o 
apojeni protiv, o částečné aspoá vyplněni nesmírné mezery jež mezi 
názory a jazykem lidu a mezi směrem jejich se jevila* Takové mezery 
nestálo mezi národem a kněžstvem slovanským. Působeni tohoto padlo 
tedy na připravenou už půdu, nejevilo se protivou národností, nemusilo 
zápasiti 8 mluvou lidu a lze mu bylo v pismě širSím se rozvinovati 
řeéiStém. Pročež i pravdě podobno že literatura slovanskými apoštoly 
povzbuzena hojnější a vydatnější plody vydávala hned z prvopočátku 
než ona strany latinské, a když Kosmas (Pertz Scrípt. IX. p. 45) 
k 1. 894 o zvláštných psaných privilegiích moravské církve mluví ano 
i o historii Moravy, potvrzuje tím tušeni naše o vabém ruchu spisov- 
ném slovanského kněžstva na Moravě jež zajisté miino překlady knih 
posvátných i proti žalobným spisům latiníků slovanskými replikami od- 
povídalo i na literárních snaženích jiného druhu se ůčastňovalo jakž 
zájmy čafiové od něho je požadovaly. První kněží slovanští byli spolu 
i první písařové a spsovatelové v jazyku národním a byli snad někte- 
rému Mojmírovci to co latinští kněží Přemyslovcům, tudiž i není co by 
odporovalo mínění projevenému (Dobner mon. III. p. 80) že Methud 
už pro Svatopluka spůsobil knihu zákonů. Latinským kněžím byl ná- 
rodní jazyk z prvopočátííu jen nutným prostředkem jehož používali jen 
v potřebách nevyhnutelných a toliko ohledem na zájmy jim nejdůleži- 
tější, totiž církevně, čím d^e ovšem, tím šíře se rozvinovalo působení 
jejích. Cizinci postupovali místa domácím kteřížto zvláště po odstra- 
nění litm^e slovanské k latímliům se přidávali. Básnictví světské 
neminulo se působení i na kněžské osoby. Hovili ruchu zprv překlá- 
dáním latinských plodů, pak nápodobňováním a zpracováním legend. 
Ba i dále až do epického vystoupali oboru, ale vesměs jen jednoho, 
totiž náboženského koleje se držíce. Národm' však literatura přestati 
nemohla na výhradních těchto snahách. Společenský ruch v přílišném 
kvašaoí jinakých ještě živlů se nacházel, než aby živlové tito i na lite- 
rárním poli výrazu a posUy byli nevyhledávali. A vyhledávali ji 
také na všech cestách ježto šířící se pole myšlení a básnění literatuře 
tenkráte proklestovalo. 

Jakož politický a společenský stav národu veliké působem' jeví 
na směry literárné a duchovné vůbec, takž zase tyto na ony zpět pů- 
sobí buď ustálením paniýících myšlének aneb jich podrýváním. Při 
obmezenosti literárního života tehdejšího nedá se však mysliti aby 
písemnictví bylo vabou jakous mocnost jevilo nad poměry obecnými, 
ba dosti na tom že k vlastnímu svému vzbudování přikročilo. ByloC 
mu jen poenenáUe se vyvinovati ze směsi poměrů nepříznivých a z nad- 
vIAdajicí spousty duchovné. Tu a tam některý toliko jednotlivec v zátiší 



- 156 — 

kláStermm neb jinde od světa na chvíle odvrácen přilnul mysli svou ku 
práci nesnadné, ku zaměstnáni za oněch časů přimo výhradnému. Nepů- 
sobil tím na veliké množstvi než zase toliko na jednotlivce. Nesnadno se 
rozšířiti mohl plod jehož pouhé opsání . už s obtížemi spojeno bylo. 
K jednomu však hlavnímu do budoucnosti sáhajícímu účelu počátečné 
snďiy tyto předce vedly že se v nich jazyk ustálil a k spůsobnému 
organismu ucelil. Co na jedné straně vplyvem latiny domácího rázu 
pozbyl, to zase na druhé rozmanitostí a nutným vpravovánim se do 
forem myšlenkových získal. Jinak ve vzniklém pisesmictví nalezl stře- 
diště bez jakéhož by byl snad brzo už pozbyl valnou část rozsáhlé 
Půdy na kteréž panoval. Bez takového střediště se jazykové snadno 
v nářečí rozpadávají jež čím dále tím více od sebe se líSi, až během 
časův na nové řeči se spůsobí v tak úzké meze stésněné že jim pak 
nesnadno slediti dráhy duchem vykázané á rozsáhlým působením vyš- 
šímu svému povolání za dost učiniti. Takž ale se počátečným písem- 
nictvím u Čechoslovanů položily podstatné základy spisovnému jazyku 
společnému, což zajisté veliký mělo vplyv na příští hned a na všecky 
potomní doby. Ze nejvyšší byl čas, aby jazyk český se ustředil a na 
odpor sesílil vyplývá z nápadného zmáhání se němčiny v době této, 
kde krajina v kteréž jazyk českoslovanský obecný býval valně se zúžila, 
ale i u vnitř země a takořka v srdci národu českoslovanského řeč do- 
fiácí pozbývala půdy. Již ve XII. století počaly se osady německé 
v Cechách řádně zřizovati. Na Moravě hned počátkem XIII. století 
od hranic rakouských a slezských, tedy se dvou stran zároveň se osad- 
níkové němečtí do země hrnuli. Za krále Otakara II. se jimi celé kra- 
jmy a města v cechách a na Moravě naplňovaly, k čemuž i německé 
kláštery zde nově založené valně přispívaly přitahujíce k sobě osadníky 
německé. Totéž se dělo i na Slovensku, kde mimo menší osady i města 
německá povstala a zvláštních práv a výsad požívala. Jestliže již v jsouc- 
nosti osad těchto se krylo veliké nebezpečenství slovanské národnosti 
hrozící, vzrůstalo ono ještě tim že osadám těmto se dostaly namnoze 
výsady z jakýchž se netěšili tuzemcové, a že za příkladem některých 
mocnářů a velkých hodnostářů českých a moravských i jiné vyšší a 
nižší osoby a rodiny k . spůsobum a jazyku hostův těchto se klonili. 
Přemysl Otakar I. uvedl německé prvorozenství v posloupnost dědickou, 
svěřil důležitý úřad písaře svého nejen samým Němcům, ale počal i 
německá práva Magdeburská do zemi uváděti. Vácslav I., milovník 
německého básnictví, pohosfoval německé zpěvce, a německé spůsoby 
panovaly při jeho dvoře v čemž některá část šlechty české jej sledila 
tak dalece že nejen hrady své po němečku nazvala, ale i sama něme- 
cká jména přijímala, od kterýchžto časův se v Čechách vyskytly rody 



— 157 — 

v 

pánův z Rosenberka (Vitkovci), z Loewenberka (DěčínStí), z Šternberka 
(Ghiamečtí) a j. v. Ještě dále v tom směru postoupal Přemysl Otakar II. 
pod jehož vládou se něméiua nejen mezi šlechtou 'ještě vice rozšiřUa 
ale i po městech a městečkách, hlavně v Praze kde téměř skoro všecky 
úfady městské v rukou Němců se nacházely. Kterak ale napotom za 
Oty Braniborského němectvf v Čechách vystoupilo^ o tom dějiny země 
éetké dosti zřetelně mluví; ale také se objevuje že takovýmto vystupo- 
vánim živlu cizého též v mnohých osobách výše nadaných zbudilo se 
národní vědomí ježto co mocná protiva nenáviděného cizinstva i v lite* 
ratnře se. ozvalo. Že národní vědomi a odpor proti živlům do země 
se vtírajícím nikdy v Čechách nebyly docela utonuly, tohož svědectvím 
živým jsou nejstarší národní. naše zpěvy, kdež i na to ohled jest bráti 
že sbírka jid) spůsobena jest okolo 1. 1290, kdež tedy ještě v oběhu 
byly a národní směr v nich projevený zajisté působeni se neminul. Byf 
i dudi národní mohutným vplyvem přeATatů společenských a nových 
celý věk ovládajících názoiii z básnických plodů se napotom byl vy- 
tratily nevytratilo se předce smýšlení národní z písemnictví českého. 
Ba vystcmpilo ono i ve spisech oněch tichých snažitelů . jež horlivost 
viry k spůsobování spisů směru náboženského povzbudila. V kruhu tomto 
se potkáváme s charaktery národním vědomím tak osvěženými, že 
se živé jeho stopy v plodech jejich objevily, ačkoli směr obsahu a forma 
z následování latinských vzorů vyplyímlá nedaly jim daleko vystoupiti 
z mezí vytknutých. Ale že pěstováním jazyka českého vůbec přispěli 
k tomu, aby pri dostatku domácích plodů se němectví také v oboru písem- 
nictví nerozložilo jako jinde už převahy nabývalo, tím si získali neoce*- 
něné posud zásluhy o literaturu naiíi, ujsnadnivše spolu přechod k plodům 
samostatnějším a všeobecnějším. Rozptýlené živly jazykové v ústech 
lidu chované ústrojně se spořádaly, a řeč na spisovnou povýšena nejen 
nerozpadla se více nébrž dále se doplňovala a zdokonalovala spůsobíc 
spohi pevnou hradbu podrývané národnosti. Plodům západního ducha 
nebyl tím píístup uzavřen, ntlrod se do cizýcb živlu vžívati sice nepře- 
stal, ale přetvořil je a vlastmm s\ým rázem je přioděl, nebot jazyk 
německý nebyl už jediným nutným prostředníkem zobecňování názorů 
časových, kteroužto službu převzal jazyk domácí tou chvílí, v které se 
na zčešténi a zpracováni nečeských plodů odvážil. Takž se sice jazyk 
německý na českoslovanské půdě tu a tam udržoval sice ale k pano- 
vám' nedoSel , a němectví v obecném životě zmáhající se literaturou 
českoa se zamezovalo. Cize názory v cize formě stály vedle domácích 
nevejdoace v národní ústroj a neproniknouce jej dříve pokud v národm' 
se nepřelily >a!idobo a toliko co výhradný, trpěný sice ale nikoliv vše- 
obecně uznaný zjev se představujíce. Jazyk národní se stal onou úrodnou 



— 158 — 

pSdou v kteréž n&rodni vědomi a smýšlení kořeny své rozložilo, jejímž 
však pozbytím by n&rodni mySlénkový obor byl byntd a do cizébo 
vplýval až k úplnému svémn zmizem'« Na půdě této se cize názory ovSem 
zdomácniti moMy, nebot duch časa jako povětřím přilétá a nelze před 
ním zatarasiti brány a přístup ma zakázati, ale duchovné skutky jinde 
vzniklé na českou půdu přenesené pozbyly v rouchu domácím odná- 
rodňovací svou mocnost, ba naopak, živíce české myšlení i české mluvě 
prospívaly. Ale i sám duch čajsu nebyl dosti mocný k překonám' mysli 
slovanské a k úplnému jí sobě podmaněm'. Povzbudil ovšem některé 
výtečné hlavy že jej sledili a v prácech svých následovali, ale nedal 
mu vybujněti na české pudě tak aby i nejskvělejší jeho výkvět teh- 
dejší byl národní mysl překonal, ač vtisknuv t&z svůj celému téměř 
věku. Na vzdor panujícím totiž směrům na západu jejichž zjevy' za 
zákony se považovaly v společnosti evropské, na vzdor skvělým vzorům 
i u nás pibiě pěstovaným a následovaným přece jen hostem zůstala 
u nás nadvládající jinde romantika nepřekonajíc praktickou my^l národu 
našeho, neproniknouc život jeho, nébrž toliko na některé plody bájmické 
se obmezujíc jež z výhradných snad kruhů společenských sotvy vystou- 
pily, jelikož se nenalézají stopy působení jejich na život a mysl lidu. 
Že němectví při vši nadlehčujíci mu podpoře a shovivosti se nija- 
kými vyššími směry u nás neznačovalo, to zajisté důkazem jest že jiclr 
samo v sobě nechovalo. Zjevy duchovného života jež na západě a jihu 
z podivné směsi a sporu zápasících spolu živlů se vyvinuly , přechá- 
zely ovšem též na německou půdu valně ji oplodňujíce, ale ona část 
lidu jež do krajin českoslovanských se přestěhovala sotvy se na nich 
účastnila a ještě méně se o další rozvin jejich starala. Zřetel osad 
německých v Čechách byl hlavně na provozování řemesel a obchodu 
a na udržení a rozšířeni prospěšných jim výsad obrácen. Nenalézá se 
stop že by přistéhovanci vedle materialných a sobeckých směrů též 
vyšší jakés snahy byli zde objevili. Po celá staletí přebývání Němců v Ce- 
chách, na Moravě a v Slovensku nevystoupil ani jeden německý ^iso- 
vatel na domácí naší půdě, a vystoupil-K, tedy zajisté s tak slabou 
silou a s tak slabým účastenstvím u zdejších soukmenovců svých se 
potkal že zanikl, aniž památky jakés působlivosti jeho po něm pozů- 
stalo. Vzniklé v Německu básnictví minneHngeru dle vzorů proven- 
calských trovatorů proklestilo si ovšem brzo cestu i do cech samými 
básníky jenž vítanými byli hosty při dvorech králův a některých pánův 
českých, a nem' pochybnosti že mimo známé proslulé i mnohý neznámý 
a zapomenutý zpěvák německý od hradu k hradu se potuloval. Král 
Yácslav I. si oblíbil německé zpěváctví tak že sám se v něm prý okusil 
a některými písněmi si mezi minnesingery fikrovného místečka získal. 



— 169 — 

Pří dvoře jeho se zdržoval německý básník Raimar z Zwetru, klerý 
sám o 8obé rýmoval: 

Yon Rine bin ich geboren 
Li Oesteriche erwachsen 
Beheim han ieh mír erkoren 
Mer dur den Herren danne dur daus Lant. 
Patmo z toho že se více k vůli králové v Čechách zdržoval nežli 
pro uznáni jakéhož byl v zeiái české docházel. Jinak se mu zde zajisté 
dobře vedlo, neboť ho nalézáme ještě roku 1251 při dvoře Vácslavova 
syna Přemysla Otakara 11. spolu š jinými německými veršovci jakož 
Sigeber, Suonenburg, Tannhuser a Wemher Missenaer. Jak Štědře král 
český tyto německé básníky podporoval, vysvitá zvláště z toho že jej 
v básnich svých velebili, kdežto naopak na šfastného soka jeho Rudolfa 
z Habsburku sobě naříkali a neštědrost mu vytýkali. Ulrích z Turbna 
na zakázku dodělal pro Otakara našeho nedokončenou ale velmi oblí- 
benou tenkráte báseii j^Vilém Orleanský'^ odWolírama z Eschenbachu. 
Při dvoře Vácslava II. žili Jindřich Fraueniob a Ulrioh z Eschenbachu. 
Že básníkové tito s mnohými českými pány a rytíři obcovali, vysvítá 
z toho že si čeští pánové dali německé básně od nich dělati. Takž 
Jindřich z Friberka dodělal pro Raimunda z Lichtenburku báseň „Tri- 
stram** od skladatele Grottírieda Strasburského nedokončenou. Ulrich 
z Eschenbachu o dvou rytířích českých se zmiňuje kteří jej při spiso- 
vání báfině jeho podporovali. Jména rytířů těchto Ekhart von Dobrin- 
gen a Kuno von Ghitrat nemají však českého zvuku a poukazují bud 
na dzokmenovce buď na odrodilce. Báseň však Ulricha z Eschenbachu 
na které se (eští rytířové tito účastnili, byla: „Alexander^' jejížto jednu 
knihu věnoval básník Ulrichovi z Risenburku, jinou pak zase samému 
králi Vácslavovi II. Ulrích udává že báseň svou podle latinské (Wal- 
tera z Chatillonů) spůsobil. Jelikož ale — jak Nebeský objevil (č. č. 
Mus. 1847) málo se v latině znal, dá se souditi že mu někdo, snad 
oni dva rytířové, latinskou báseň po němečku vyložili, kterýžto výklad 
on si tu a tam v mysli spletl. „Není pochybnosti,*^ praví Nebeský, — 
^ rukopis Eschenbachovy básně v někoUka opisech u dvora králov- 
ského, u pánů z Risenburku a snad u dvou rytířů uvedených a jinde 
koloval čím se zájemnost a známost rekovného syna Filipova u nás 
rozšířily, a možná tím i originál Walterův do země dostal a oblíbem' 
nal^ a tím tato látka básnická do poesie národmlio našeho jazyka 
veSa do kterého se již před tím po zrušení původního slovanského 
básnictví nový duch poesie v západm' Evropě proudící byl vedral.** — 
Z tobo by vyplývalo že teprv po Ulrichovi z Eschenbachu se v Čechách 
pozomofit obrátila na bohatýrskou osobnost Alexandrovu, avšak podle 



- 160 — 

jiných byla česká básefi o Alexandrovi nž mnohem dííve spůsobena. — 
český Aleoíander se považuje za nejznamenitější památka rýmovaného 
básnictví v Čechách. Jest Želeti velmi že skladatel plodu tohoto ani 
sám 86 nejmenoval ani od jinud jakés jisté zprávy o osobnosti jeho 
nájB nedošlo. Vůbec nedostatek zpráv o osobiiosteoh spisovatelů českých 
tohoto věku nedovoluje nám ani na jednu vynikající literami povahu 
jménem poukázati takže jen o spisech ale nikoli jich skladatelích řeč 
býti může. Má se za to že básník Alexandra žil už za časů krále 
Vácslava I. a slož^i bá*sně as mezi léta 1245—1253 padá. Že k české 
šlechtě přináležel to z názorův jeho přímo projevených jasně vysvítá. 
,,Z chlapského ráda nikoli - ijednoho v cest iievoU - neio chlap 
kdys jest povýsmi - 7iesnadnS bude ntiÁen. ~ A dále : A^is slově 
hádek jeden - ten jest tak velmi iiezbeden, • jakž nethá ijediiěch 
kúzel, - Idami stáhne jako mel; - když kto kudy chté jej jieti - 
nemože niče prospěti - jedno ucho k zemi stulí - a druhé chvostem 
zaitdí ' a taki chlap když bude vyšší - dobré slyše však neslyší. 

— A zase jinde: Ktsrýz potok voden bude - ten se vždy viece za- 
bude - n^ž která hluboká řeka - je£to široce vytéká - tcdcés 
chlap když obohatie - když sedí daní n4ípl€Ué - dobře zrum však 
nepozná té, — Míměji se projevuje kde praví: - najvécšie šlechta tu 
je - kdes smysl nravy okrašluje, - Šlechetný šcep bývá z plam 

- když sě starý peň oplaní: - tak z chuzšiech bývají páni; - 
když zbožie neb smysla nentCj - v šlechtí bude poruSenie. . . . Jinak 
ale vedle aristokratského svého smýšleni též vlastenecká a národní hor- 
livost živě se v básni jeho zrcadlí a jeví se i zde onen odpor věrných 
národovců proti zmáhajícímu se němectví^ o jakémž jsme už dříve se 
zmínili že namnoze velmi důtklivě vystopoval. Pravit: By bóh ušly- 
Seti ráíU • své krestěnstvo , to zradil - ^ tákýž byl českým krá- 
lem: (jako Alexander) - ufal bych v to, z'by za málem - lec bud 
Litva, lec Tateři - kakž sii menováni kteří, - Besermene, nebo 
Prusi - leé nepotvrzeni Rusi - přiSli by takej připíti, - jak£ by 
sé krsta přichopiece. - Byli svých modl odstúpiece, - I to by sé 
státi mohlo, ' aé by to co juž pomohlo: • ze Němci již sú zde 
hostie - chtie doždati, by na moste - Praze, jehož bóh snad nechá ! - 
nebude viděti Čecha; - i mohloby sě brž státi - by jich bylo nevídati* 

Básník českého Alexandra znal a použil latinského plodu Wal- 
tera Kastilionského u zpracování svém ba osnova děje v obou sklad- 
bách jest ta sama, avšak dosti volně si přece počínal místy něco vynechá- 
vaje, ještě více ale přidávaje a místy ledacos dle svých vlastních ná- 
hledů proměňuje. Báseň celá se nám nezachovala leč toliko některé 
zlomky jež dohromady přes .3370 veršů obsahuji. Jen první tri zpěvy 



— 161 — 

jsou celé, IV., VL, VIT. a IX. zpěvu toliko zlomky se nacházejí, 
z nicbito vSák s jistotou souditi se dá „že český Alexander skutečně 
T sobě zavíral vypsáni úplného kruhu dějin slavného řeckého vele- 
hrdiny." — V úvodu se básník omlouvá jestli by v čem pochybil; 
ukazuje na Šalomouna jeho: rozum byl ták jasný - ze jmu hylo vSe- 
eko známo - v zemiy v moři, v hvězdách tamo; • ten ])ák í^ttferu véc 
tycíta - jez před jeho amydem skryta — a sice cesty orlice v povětří, 
hada na skál^, lodi u prostřed moře a muže píí panně. (Sal. přísL 
XXX. 18. 19.) A IceJidyz ten v néčem blúdi - jenž smyslem věd nad 
vSe hidiy - ač sé kde v mých slovech potknu, - snad mne prou v, tom 
nic nedotkni; - neb jsem před nhn tako malý - jakž přede lvem 
zvéř %i8talý, - před. sluncem vosténd smeí^ka, - 7teb před mormn mělká 
řiecka. — Hned na to sledící část úvodu zvláště zajímavá jest proto 
že se básník zmiňuje o tom, kterak lidé podobná skládání posuzují a 
kterak on o kritice viibec soudí. Vysvítá z toho že se tenkráte ve 
vzdělaných kiiizích o plodech literai-ních pojednávalo a že bylo soudců 
křivých, nevědomých a závistivých už za oněch časů kde písemnictví 
naáe teprv vykvétalo a kde s nmohymi ještě obtížemi zápasiti mu bylo. 
Praví básník : Véak jsem to z mladosti dýchal - jehoí jsem se vždy 
wstýchal : - tu mysl máju myiozí Ivdie , - ie tak Irrzo zle posúdie, - 
Jedni proto nepochválí , - ze majác smysl a u mále^ - nerozuméjúc 
sldádánie, - cuzie dova brzo vzhunie, - Druzi také, jez nepřejúj - 
tí ti snad svétle nevsmejfi, - vóbec mých slov snad pochvale; - a jakož 
odstupte dále, - coí nnjhorsieho védie, - o mých slovrch propovédie. - 
Ti priezn majú na vezřeni - a srdce vždy zloby mienl; - obličej 
majú pokojný - a mydce vždy žádá vojny, - To sé vše bez divá 
déje: - kto£ kok uanie, ten tákpéje; - h*t v dobrých lukách rád ryje, 
- vUc na ovce rád vždy vyje : - závistivý z zloby tyje, - - A však cíc 
v d«m moje slova - zbludie, pi*izh jest vidy hotova, - cožby sp^osť 
ního viděla, - by to svým plástem zastřela, - Proto ktož chce ten 
pochválí, ' neprietd ten sé otdáli, - Jáz na ty jisti nechcu ibáii, - 
chcu zjevné véd^ dáti - tSm vŠem, kteříž po 6sti stojie, - nečestných 
sé nic neboje, - o králi, 6sti sieho svéta, - jenž v ty časy by osvétcu — 
Zpěv první obsahuje mladá léta AIexandiH)va, výpravu do Řecka, plavbu 
do Malé Asie a zastávku u ssutin trojanských kdež Alexander vypravuje 
sen svůj o velikém knězi židovském. Druhý a třetí zpěv líčí poměry 
Alexandra k Danovi králi, válku Reků s Peršany, bitvu u Issu, pora- 
žení Daria, tažení do Egypta a Libye a nové válečné přípravy Danovy. 
Dalfikh zpěvů známe toliko zlomky jež obsahují popis bitvy u Arbely, 
slavnosti v Babylóně, pak počátek o výpravě ž Babylona, smrt Daríovu 
a posléze některé zlomky o válce v Indii. Vypravování jest dosti 

11 



— 162 — 

zevrubné, popisy živé a o samostatné fantajsii básnikově svédčici. 
Obecné pravdy v zajímavých prupoyědech se proplétají celou básní, což 
na zvláštní rozmyslnost skladatelovu poukazuje. BylC on zajisté ďóvěk 
který mnoho pozoroval v životě a zkušenosti své v mysli zažil. j^Kehda 
hlava stóné mdlobu, - údi sotnS vládnu sobů, — Trn se z mladu 
ostře pučí, - sám sS vnadi sténec ru6í: - šlechta se vidy ke Ssti 
IvXL — Junose ... H coz neučíme múdrostú, - to oblepHe mm 
rychlostú. — Aristoteles . . • jakž se brectan vždy zelená, - ták jeho 
múdrost povýSend - nebude viec polepSeiia. — Zloba zlým sé vidy 
obrátí, - dobré si dobrým vždy odplatí, - ktoz zle mieni, ten vidy 
ztratL — Člověk vezdy na vse sehne,' - dobrého spieJe pobíhne, - a ve 
zlém jsa pak sé nehne. — Nikdy nenie csti dóstojen, - kto chce býti 
vidy pokojen. - Donadz koně nepokuSu, - pécu vždy naň jmieti 
musUf - ten sé takéž zkaaí stániem, • jakoi ccatým osedlaniem: - 
takéi jest.i kaidý élovék, - jmá-li pokojný tento véh - Pokoje si 
tak obloH, - ai snad v lenosti umoří! — Řeky v moře vše splyne, - 
coi na svéM všecko mine, - h^omé slov boiiech jediné. — Náhlost 
sé nióému nehodí, - ktoi^sé s h*oikostú obchodí, - nad nepřátely 
vévodí. Takovýchto frásí se valná část vyskytuje v Alexandru naáem 
a vždy na pravém místě. Ale moralisujíci tato příchuf nahraditi 
nemůže nedostatek lyrických momentů, který tím zřejměji v oči bije 
čím více pohnutek k nim látka sama poskytuje. Vysvítá z celého 
plodu tohoto že básník nepřikroc>il k práci své s onou zaníceností 
mysli jaká se v epických básních národního rázu hlavně v Záboji 
jeví, ani s onou nadšenou umělostí jakou se básník Jaroslava vyzna- 
menával. Důkazem toho jsou též popisy jinak velmi živé a před- 
mětné, ale místy příliš lirubými bai*vami líčené a jako ztepený kov 
rozvlečené. Ona ryzá stručnost básní Ruk. Kr. kde cit a myšlénka 
v jednom obrazu splývá, kde jedním takořka náčrtem nejhlavnější 
moment děje naznačen, se v Alexandru pohřešuje. Jak dlouhé a mělké 
řeči tu vede král a jaké tu pohnutky, jimiž bojovníky své k udatenstvi 
vybízí? Ktoi jste, vece, sém pozváni, - chuzšie panostvo i páni! - 
vaši dSd&vé i předci - rozliční jsú na to svédd, - jsá nepokoj veidy 
střeli., ' po nézto jsú i cest vzeli: - a jakž jsú byli didové, - takií 
budíte i vnukové j - každý na svůj rod spomana* - Dnes vám jest 
cest v ruce dána, - ac jedno budete chtieti - svá šlechtu i rod pomnieH. 
- Dnes jest juz cos přišel toho^ -jehož jsem iádal přemnoho; - dnes 
nepokoj bude krácen - a vás každý pobohacen : - mne dobrého slova 
přejte - a sobi vše zbožie m/jte! - Patři kaidý na 'ny voje, kaktsi 
uzlatívše stojie! • snad jsú sé na jhru vybrali, - a ne proto by by 
brali? " Vizte, kak na nich zlato hoří, - pi'0 néito dnes budu v hoři; 



— 163 ^ 

kdyžto pro kořist je vzvláéie - a koňmi je nohy vsAaXie! - Kald 
stojie $ehe široce! - viss^ Se jšií naposkoce* - Což mluviu, dobře po- 
mete, - a£ shrze jich štíty zlaté - Meznd kopie proskoíSifi, - a jich 
sirdce kree utoíie, - Ještéí bych k vdm mluvil viece, - ale strach, íe 
potisknu k řece; - pospésmyi juz, ty srše - dřieve neí sé pryč roz- 
pršíš, — Tato dlouhá řada slov nepoBkytnje ni jediný momeút který 
by se rovnal vybídnuti Zábojova:ilftďJ0 bratrských srdec a jiskřených 
zrahhf Jak stručně ale výrazně oslovuje Čmir své bojovníky: Vojíni, 
^utra zdhé rozpálimy krutost vsiut aneb v Oldřichu kde kné^z vze 
prápor vmóenů. nikti: Za mnú, za mnú chrabro na Polány, na Po- 
lány mraky našich zemí! Neméné důležité v poesii jevi dojmy jakéž 
příroda na básníka působí a ježto v naznačeni místnosti, počasí aneb 
v popisování krajin vystupují. Tu zajisté básník Alexandra v neplodné 
ehvíK 8Í připomenul jaro : V ten Sas tací dnové biechn, - v nichzto vse 
osenie ktviecku: - žito, DÍno, dřevo, tráva, - kaídé podU svéliú práva . . . 
Taktéž i dobu ranní jen sumárně odbývá : již čas bieše protiv zoři, - 
když bývá křik ptaUe zhořt, - Icdažto sé noc se dnem délí, - a když 
slnnee na sviet spidi. Kterak jinače v Oldřichu a Boleslavu : Aj vsia 
Praha mlcie v jtttřniem spaní, - Vltava s^ kurie v ran/j páře , - za 
Praha se promodnijú vrH, - za vrchy vzchod sedy projasíitge. — 
Charakteristickým úkazem nejen spusobu popisování krajin ale i země- 
pisných poznání a názoiTi onoho věku jsou líčení dalekých zemí v nichž 
tekavá, v podivnostech a Besmímostech si libující obrazivost hojné 
vyhledávala potravy. Takž v Alexandm se popisuje Asie: Třetie sieho 
sséUi strana - Azia jest jmenována; - tu stranu ot slunce vzchoda - 
oeeana moře voda, - i otnadže vzchodí v zoře, • obteSe polednic moře, 
" Ot nás ju délí hluboká - prostřednieho moře stoka, - toho moře^ 
po němž plovú - pútnici k BoŽiemu rovu. * Ot pólnoói ju zatiekd - 
ta najdovútníjSie řeka', - i jenž Meotydes slově, - ta ju také i^^pro- 
plove. - To nám ludé vyznávají, - jenže v tej straně bývajú, •* že 
jsů v nisf vlasti nejednaké, - v nichž jesti bohatstvo vSaké. - Dva- 
krát léta ktvú osenie, - jehož v tSchto zemieeh nenie; - a nic sé 
v nich nedostává, - jímž živa ílovécie hlava, - Což kamenie výbor- 
niho, - nebo zlata předrahého, - jež moře neb zemí plodí, - to všecko 
ettad přichodi; - ryzie zlato z Arábie, - drahé kamenie z Indie* - 
Vie sám sobi ílovžk draží, - sám jsa nad vfe zlato draží, - viak 
pro nŽ iest, duíu váží! — To mi talcé z písma známo, - ež bylo 
v tsj stráni tamo - Babylon místo vdUcé, - v němž bŽ bohatstvo vse^ 
Uké, ' Tu sé kdas obři sebrali, - když jsá si potopy báli, - v&u 
étniti poSeehu, - na niežto bydleti^ cJuécku, - acby sé kdy Bóh roz- 
hněval j - podal na svH dřievní jmevnl, - jakož to jest byl učinil, - 

11* 



- 164 — 

Jfcáyáf proti jmu lud zavlnil. ■- TSch obrav mi/šlenie divné - Bohu by 
velmi p9*otivné; - o to se snadno potáza: - vŠem se jim rozjitihdza, 
- dav kašdémU hlahol jiný, - A to 8^ sta té hodiny: - je£ prvé řeé 
jednu jméchu , - druh druhu nerozumMiu. - Dva a sedmdesát jich 
bylo, - tolihoí reci přibylo; - a protož Babylon slově - proměna řtXi 
obrové. - Jesti také v tej strana, - vSeho svéta vtíui rozhranie, - Jeru* 
zálem, mSsto dávné, - pri) Boži smH ovšetn slavné. - Tki pro ny ndf 
Tvořec milý, - poníživ své svaté síly , - rdcil za ny smrť podjieti, - 
neehté ďáblu moci přietu — Zajímavé též se jeví rozjímáni, k jákýmž 
pravěká historická půda na kteronž tažení Alexandrovo básníka nvádi 
namnoze povzbuzuje. Takž o rozvalinách Tróji projevuje se skladatel: 
Ach srdce clovécie bludné! - ach zamyšlenie nekludnét- ež pro jednu 
smrtnú ženu, - jméla krásu přemoženu, - veíkéren si svét byl zbudil, • 
desél let se vojnu trudil: - až i v jedenácté léto, - kok mi zpominaH 
zle to! ' 6stné město Trója dobyto. - TSt bez Sísla ludi zbito, - jakož 
řiedký kto ostaven, - stár i rrdad života zbaven; - naposled misto 
sežženo. — Jak střízlivé ale básník úžasný ten zjev pojmul, a jak 
chladné o něm rozumuje! To také pf^mo vykládá ^ - že toho mésža 
cstnd ohrada, - deset let plně hořela! - Skoda jest takého dida!- Tak 
sé jest stalo rušenie! ~ Nelze mlčením obejíti jak „znamenitá jest 
srovnalost básnických obrazů, frásí a slov se slovy, írásemi a obrazy 
ve zpěvích R. Kral." (Viz Světozor na r. 1858 č. 8.) 

Ohledem na čas v kterém as česká báseň o Alexandru povstala 
posud různá panují mínění. Uvedli jsme nahoře dobu jakž J. Jireček 
v Anthologii ze staré literatury české ji udává, sluánot vSak i jiných 
náhledů si povšimnouti. Šafařík (Č. č. Mus. 1847 sir. 3) praví: Ačkoli 
objevené posavad zlomky Alexandra větším dílem do začátku XIV. sto- 
letí padají, však nicméně, poněvadž v nich již rozličné jsou recense, 
s jiným pořádkem věcí, s novými vstavkami a výpustky, na bíledni jest, 
že prvm' vypracování básně starší býti a aspofi do XIII. století padati 
musí. Ano, povážím-Ii všecky okolností zdravě a bez předpojatých 
domněnek, neváhám se, po opětovaném ctem' těch památek , vyznati, že 
všecky ty pod jménem legendy o dvanácti apoštolech, básní déjepravných 
a Alexandra posavad vydané básně a zlomky básní plody jedné básnické 
školy (nerci-li jednoho mistra), jednoho věku, stejného ducha, stejné tech- 
niky býti a tudíž k jednomu většímu cyklu stejnorodých básní náležeti mi 
se vidi. Příbuznost tato někdy až v nejmenších obzvláštnostech a po- 
dobenstvích, obratech a výrazech se obráží a značí, . . . Mého dle zdání 
ráz stejnověkosti a stejnorodosti jim znale, na čele vytištěn; jisté pů- 
vodnosti, cvičenosti ve skladbě, oyédoměné, úplné vlády nad jazykem 
původci nebo původcům jejich odepříti nelze, čímž vším daleko nad 



— 165 — 

XIV. věk vymkaji. Ovšem dokonalá básnická dila, ukončené celky 
nejsoa; ale proto předce nejsou všech básnických okras a vnad naprosto 
práadna, tak že ztráty jich v původní jejidi celotnosii a onpravó dosti 
želeti neke/^ — Šembera pak (Děj. lit českosl. Dodavky str. 194) 
praví: ,3áseĎ o Alexandm složena jest za posledních let panov.áni 
krále Yácsiava 11. od téhož básníka kterýž sepsal roku 1306 neb 1307 
legendy o Jidáši a o Pilátovi* Tento čas složeni i společný původ 
patrný jest z episod vlasteneckých jediné těmto básnim vlastních, v Jidáši, 
kdež básník dotýká zrádné smrti krále Vácslava, a v Alexandru, kdež 
naráží na neudatnost tehdejšího krále českého, na jeho oddanost Něm- 
cům a nezřízený život, kteréž výčitky ovšem krále Vácslava II. se 
týkají; jednak z některých zvláštností v jazyku, pak ze stejných myr 
šlének a obrazů básnickýdi, konečné z verše v obojí básni stejně uhla- 
zeného a z některých stejných rýmů zvláétních. Z takového porovnáni 
veršů i rýmů, jakož i jazyka a pravopisu, vychází také, že skladatel 
Alexandra a legend o Jidáši a Pilátu byl zároveh skladatetem legend 
o 12 i^)Oštolíob, o sv. Alexiovi, o sv. Anně a nepochybně i legendy o 
s¥. Kateřině. Bylt pak tento obratný básník, jakž podobno, muž stavu 
dmchovníha, jsa zběhlý v latině, z kteréž veškeré tyto básně vzdělal, 
znalý písma sv. a horlitel pro viru, ješto touží, aby pohanští Litvané, 
Prusi a j. od model odstůpili a ELrista se přichopili. Ze nebyl nezběhlý 
v literatuře klassické, na jevo dal episodou z historie Trojanské o Pa- 
risovi, a že vůbec byl muž vzdělaný a jasného ducha, osvědčil zamítá- 
ním bajek a pověr atd. . . .'' My však si dovolujem podle vniterních 
povah básní dotčených souditi že ač k jedné škole básnické náležíce 
proee rozliční byli skladatele vé legend a Alexandra, a že shody dov, 
rýmů, myšlének a obrazů básnických by mohly býti pouhé reminiscence 
aonvěkých spisovatelů. Takové shody — mimo rým — nalézs^í se i 
mezi Alexandrem a Rukop. Kralodvorským. Jinak jakož jisté jest že 
všecky legendy měly za původce osoby duchovm', tak zřetebě z Alex- 
aadra světský skladatel^ povaha přímo rytířská a bojovnických spůsobů 
zkušená vyzírá. Básník Alexandra, s nápadnou oblibou uváděl morálně 
sentence a rád do didaktického upadával tónu. K tomu zajisté legendy 
ještě q>Ů6obnější se jevily než epická světská báseň, ale nenalézá se 
v nich stopy takovéto obliby básníkovy. Co však se vlasteneckého 
smýšlení týká, tušíme že za časů v nichžto spor národnosti v Cechách 
až velmi živě i v politickém i v sociálnem životě vystupoval nebylo 
divu, když mimo českého rytířského básníka též i poctivý český legen- 
dista smýšlení své projevil. Tušíme že ještě více takových hlasů v roz- 
liénýdi apisech se ozvalo, než statečný spisovatel kroniky české již pod 
jnienem DaKmilovy kroniky známe vystoupil, v níž zajisté to co jinde 



— 166 — 

toliko episodicky se objevilo, na zjevný smér dozrálo. — Pochybovati 
nelze že za <!laBa do kterých skládám Alexandra padá „nebyl jeStd úplně 
vyhynnl duch který v skladbádi Kralodvorských vane, neboC jen málo 
před tím musila být složena báseň o Jaroslavu aneb docda v tom 
scuném času. Oba živly asi tenkráte vedle sebe trvaly.*' Také ne přiliS 
vzdálené časem bylo sebráni zpěvů Bukopisu Kralodvorského jež se 
ne bez důvodu Závijovi Vitkovičovi přidtá, oné básnické povaze o 
jejichž plodech nedostalo se nám jistoty, jako naopak k doálým nás 
plodům básnickým zase skladatelů nenalézáme ! Jakož ve zpěvich R. K. 
svrchovaný výkvět národního ducha, takž „v zlomcích naší Alexan- 
dreidy zachovala se nám památka ušlechtilého ducha básnického, a 
stvůra samostatná nadaného skladatele který proniknut jsa duchem 
křesCansko-rytiřským svého věku, nad míru volně použiv básně klas- 
sickou foi^mou oděné, ji přetvořil a přelil v názory onoho ducha, a to 
tak áfastně a takovou samočinnou myslí básnickou, že v ni máme 
nejvýtečnější skladbu celého staročeského básnictví v duchu křesCansko- 
evropském." (Nebeský Č. č. M. 1847.) Jaký to byl duch, jenž pře- 
konal krásnou budovu národního našeho básnictví? Duch toliko spole*- 
čenský, rytířský jenž provál Evropu na čas a literárnímu životu jinde 
nové pevné základy položiv, u nás jen přechodem některé stopy puso* 
bení svého zanechav poměrně přece jen více dobrého zrušil než nového 
spůsobil. 

Nemáme stopy žeby literární a společenské směry ježto středověk 
na západě zbudil do slovanského života byly hluboko zasáhly, a na 
jeho vývin podstatně působily. Kde se ujmuly tam jen povrdmé a 
bez ůčastentví lidu slovanského. Povaha domácí mohla místy obe- 
hnána a zahrnuta dorážejícími živly cizími na nějaký čas .zapříti svůj 
ráz a k cizotě se přiblížiti jako na zkoušku, jinou-li mimonáiodm' 
cestou se pokračovati dá u vzdělanosti, když všecky téměř zájmy ča- 
sové na cesty k západu ražené poukazovaly. Mohla to však učiniti 
jenom tam kde tlakem poměru k tomu nucena byla, a jen na tak 
dlouho pokud tlak tento tr\'al. Čechy a Morava, byvše pravým rej* 
dištěm cizích tuláků a útočištěm nuzáků snadno se propůjčily dojmům 
cizím. Vládcové i panstvo se sklánělo k spůsobům od jinud přišlým, 
nejen proto že móda je uvedla, ale více pro svůj zisk. Feudálni řád 
a lenné právo přinášelo šlechtě výhody takové, jakovéž nadvládu a 
probuzenou ctižádost a marnost jejich v každém ohledu podporovaly* 
Jelikož pak světská poesie západní mu nadržovala, a jako ku ozdobě 
a velebem' rytířství se spůsobovala, tudíž nebylo divu že spolu s ním 
do Čech a i dále zabloudila. Němci při tom byli pouzí prostřednici. 
Nebylo v nich tvůrčí síly, za to ale úsilí dosti aby to co od romanskýdi 



- 167 — 

národu přejmuli a si příyiastDili , i rozmanitě následovali i dále roz- 
nedi a tém ynncovali kteří jim hostinstvi dopřáli. Jinače bylo dále 
na výcliodě kde némeckéma rytířstvu a zpěváctvu potulování se po 
zemi méně «iadné a méně výnosné se jevilo, Už na Slovensku živel 
tento nenalézal potravy. Tamo od nejdávnějších času vzdělanost ná-^ 
rodní založila kořeny dosti pevné, a živel románský a geimanský hned 
počátkem ujímajícího se křesfanství nenalézal úrodné půdy. Není už 
tajemstvím že za Mojmíroveů se tamo nadějné střediště slovanského 
písemnictví spusobovati počalo. Pádem říše Velkomoravské dostal 
život politický i sociálny na Slovensku nový, k jiné straně směrující 
svah. Země od cech a Moravy odtržena působila nyní protivu k sou- 
kmenovcům. Bývalá říSe Pribínova a Kocelova v podruží Maďarské 
npadnnvši na dlouhý čas jako záclonou zastřena se jeví a teprv na 
sklonku prvního tisícletí poněkud z historického šera vystupuje. Slo- 
vensko s Uherskem spojené účastnilo se na osudech nového království 
které několikráte i yálečně vystoupilo proti Čechům a Moravě, čímž 
zajisté se vzájemnost mezi Čechy a Slováky namnoze přerušila. Slo- 
vuiský živel vytlačen z krajin v nichž Maďaři se usadili, upevnil se 
viák v oboru zemí jemu ponechaných, a dojemum od západu se při- 
hmnjicim tím méně podléhal, čím méně Uhersko k Německu se při- 
družovalo. Proto také národnost slovanská tamo v užších svých me- 
zech po celou onu dobu méně utrpěla nežli v Cechách a na Moravě. 
MaďaiBtvi se nijakou duchovnou silou neznačovalo a nijakým vzdělá- 
vacím směrem na Slovany netlačilo. Ba naopak tito v každém tako- 
vém ohledu převyšovali bojovné vítěze nejen dávným svým ruchem 
dudiovným ale i společenským zřízemm. 1 křesfanství, tato vítězná, 
všechny národy podmaňující myšlénka se všemi vzdělávacími svými 
prostředky bylo u Slovanů dhve. Pomocí slovanského duchovenstva 
Qjmulo a rozšířilo se křesfanství mezi Maďary, a králové Uherští podle 
slovanského spůsobu spořádali a rozdělili svou říši. Latinský jazyk 
vzal na se úlohu prostřednictví mezi protivami ' národními. Řeč mar* 
ďarská nedozrála ještě na spisovnou a jelikož živel maďarský nikoliv 
na dnehovné nýbrž na hmotné výboje směřoval, o duchovné národní 
zájmy se nestaral, ba uznání převažující vzdělanosti slovanské tím přímo 
objevil žé nedostávající se mu* slova přímo ze slovančiny bral, tudy 
patmo že po vyrovnání se politických poměrů mezi Maďary a Slováky 
náiY>dno8t slovenská se brzo zase zotavila. Latina byla jejím štítem. 
Re( maďarská byla řečí Maďarů, uherskou úředm' a církevní řečí byla 
latina. Německé pak osady na Slovensku měly samy sebou co dělati 
aby «e udržely a zvelebily. Králové jim propůjčili některé výhody ale 
nepřilnivali k nim s obzvláštní jakous náklonností, stav šlechtický do- 



— 168 - 

eela na jiných se vyvinuje základech nemohl se vyvinouti spůsobem 
zá{)adního rytiřství. Nelze se tedy domýšleti žeby rá2 středověkého 
myšleni a básněni od západu přišlý na Slovensku byl nějakého ohlasu 
nalézal. Ba, ač písemných památek slovenských z oné doby neznámey 
předce směle tvrditi mužem že básnický ruch u slovenského lidu od 
nejdávnějších časů nejživěji a nejpávodněji se udržel, a že v popěvkách 
slovenských se nejeví stopy duchovného procesu středověkého který 
vyšší národnou poesii v Čechách přerušil a prostonárodmmu zpěvnictví 
se povznésti nedal. 



HLAVA TŘETt 



NJurocbii a literami ruch Čechoslovanů od vymřeni 

Přemyslovců až do Jana Husa. 



ČÁST PRVÁ. 

Stopy ^vmantil^ a vývin poesie v Cechách viiiec dle cizích vzwm. 

xCoHiantika zvláštním koazlem působí na některé mysli, a objevuje 
stránky jcgichž hlavni půvab někdy jen v nevyjasněném a tuáeném 
pouze výsnama jejich spočívá. Obrazivost jest říši její a podivné jsou 
někdy představy o ní a o dojimavých jejich výtvorech. Mnohý u po- 
jmenováni jí si připonuná padající za hory slunce, záplavy večerní Si- 
rým nebem rozplynulé. Cím hloab se ono stápí v moře rubínové tím 
ns^iadněji blednou požáry, až v mezisvětlí se tratí a tichá noc své ta-^ 
jemné roachó rozprostře veškerenstvem. Tu z tmavomodrých hlubin 
vystoapi hvězdy, nad temeno hory sevyvznese luna záře své rozlévajíc 
dolinoii a haluzemi stromů bledé své růže propiétiyíc. V ozáření jejím 
schvívá se jezero, v povzdáU harfa větrem provivána rokotá, slavík 
prozpěvnjc v houátinách nad jejichž tmavým stínem se vyvznáj&í rytířský 
hrad s gothickými výklenky a s vroubkovanou vížkou. Rytířský hrad 
se tu jeví co charakteristický příznak celého obrázku. On jest vlastně 
střediátém kolem něhož romantika středověká se otáčela a jehož, sesu- 
tím platnosti své pozbyla. Rjrtířstvím zasahovala romantika do spole- 
čenského života jako básnictvím do duchovného podmaníc si tu a tam 
veSkeré myšleni a nedajíc povážlivému rozumu a skoumajícímu domyslu 
proniknoati. V tomto ohledu se blížila k pohanským názorům ježto 
též na obrazivost se zakládaly, avšak cesty jejich byly rozdíbé. Obra- 
úvoet pohana uznávala podstatu přirozenstva v předmětnosti jeho, svět 
sám v sobě choval sily své, základy jsoucnosti ležely v ůstrojnosti jeho, 
duch a hmota nebyly od sebe odloučeny, jeden život vedouce a jeden 



— 170 — 

celek působíce jejž 8Í obrazivost lidská představovala tak, jak oo sám 
vnějáimi zjevy se jí podával. Tady pevný a akončený její ráz, tady 
ona svéžest omlazujícíma světu se každým jarem navracující, tudy ono 
bezpostředni přilnutí k přírodě a soužití člověka s ní« Ale křesCan- 
stvím jako novým sluncem veékerý svět v novém se objevil světle jehož 
nádechem nové poměry společenské se spůsobily, jehož záře nové du- 
chovné vyloudUa plody jichžto nejbujnější a nejpestřejší výkvěty v ro- 
mantice vystoupily. Nelze pochybovati o básnické její povaze, ale 
neméně jisté jest že onen ráz jakým se v středověku znaěovala toliko 
časovou a místní měl důležitost, a jenom pod oním nebem se stal 
národním a všeobecným, pod kterým z povahy národu samého se vy- 
vinul. — V podstatnosti své nezrodila se romantika teprv v středním 
věku a na západní £vropě. Kořeny její spočívají v samé bytnosti 
lidského ducha, a středověk jí toliko dovedl k uvědomění svému a na 
panující ji postavil výši. Všecky její známky už od pravěku se stopo- 
vati dají zvláště u nái*oda východných. Ale střední věk ji výhradně 
zosobnil a zvláštním jménem naznačil, tak že pod názvem „Roman- 
tiky^^ se zobecnila i ponětí o ní se ustálilo. — Pojem romantíky jest 
rozsáhlý a všelikým výkladům podléhá pro nesmírnou rozmanitost qevů 
i pro výstředné její zálety. Bylo by zde od místa do obšírného ohle- 
dání zřídel jejích se pouštěti. (Některých počátečných rozjímání o ni 
se dočistí lze v Čas. č. Mus. 1847: Procházky v oboru mystiky^ ro- 
mantiky a bájenL) Nicméně přece nutno zde poukásati na živly t 
kterých se na historickou vyšinula půdu , a na prostředky jakými se 
rozšířila, jelikož by jinak nelze bylo pochopiti její podivné, s národním 
životem našim nikde nesouvisící vystoupení v cechách. Literatura 
naše v době o které zde řeč jest, nebyla ještě dospěla na mocnost 
samu sebe ustanovující, s druhé pak strany zase duchem času přerušen 
byl vzrůst její z jádra národní jsoucnosti. Chaotický stav duchovného 
života tehdejšího tomu ani nedopustí!, aby literatura se byla uvědomití 
mohla národm'ho svého povoláni. Duchovná činlivost podléhala tedy 
namnoze nestálému kolísáni časového ruchu, bez ohledu na potřeby do- 
mácího lidu. Ruch časový ale sledil převraty jež v názorech o jsouc- 
ností vůbec se staly. Kře^tanstvím se rozpadl souměr mezi přírodou 
a duchem* Duch vystoupiv z přírody a mimo ni ba nedozírně vysoko 
nad ní se postaviv samostatnou rozvinul činlivost s opominutím přiro- 
zenosti, i nové směry a nový obor působeni si vytknuv. Co byl nyní 
svět mimo ducha a bez něho! Směsice povrženlivé a povržené hmoty! 
— Někteří zvláště učitelové křesfanští všemožně se vynasnažovali svět 
a život vezdejší v povrženi uvésti vstříc říši duchové, vstříc věčností 
a životu po smrti. Země pozbyla všecku důležitost a vážnost vedle 



— 171 — 

nebe. Poklesla na bídné stanoviště, na hříšný peleoh, na slzavé údolí ! 
Co smyslové chápali bylo marné, podstatné jenom to co nepochopitelné, 
nadsmyslné. Člověk aby se hodným stal povol&ní svého nadzemského 
vérasožně 6e vynasnažiti musil, aby dnch v nem svítězil nade všemi 
chtíči pozemskými i mimo něho nad celou přírodou. Odřeknutí světa se 
stalo heslem přemnohých. Takovéto uádvl&dáni ducha připravovalo 
pido oněm zjevům středověkým \ nichž duch nové směry si vyhle- 
dával ku osvědčení převahy a velikosti své, v nichž k nesmímosti se 
napínal a v přemrštěnostech utonul. Těkání ducha se stalo charakteri- 
stickou známkou skutkův jeho, ba celého věku. Bylo, jakoby povrže- 
ním přírody nové ůdoby hledal v něž by se vtěsniti mohl! — V pře- 
svědčeních lidských odloučil se duch od přírody, v světě pak skutečném 
odloučibi se mocnost duchovní od mocnosti světské. Síla hmotná po- 
zbyla práva i moci nad duchem, církev se zmocnila panování nad svě- 
domím lidstva, nad duéevným životem národův. Touto moci ale se 
zbudil individualismus v společenském životě. Církev se neuspokojila 
vydáním zákonů všeobecných, společnosti se týkajícícli, ona se obrátila 
přímo na svědomí každé jednotlivé osoby. Tím člověk počal nahlížeti 
do sebe a vyskoumávati své vlastni duchovné sily a svou cennost i 
váhu v mravním světě. K tomu pak ke všemu se přidal ještě jeden 
živel, totiž pykochání se v sanwstattiosti ouobni a rozkoSj pouéteii se 
siicu a svobodou svou do véech příhod světa i života; radost ze iin- 
nosti nepracivé, chut k živobytí dobrodružmmu , plnému nenadálých 
převratu a iiebeepecenstvíj^ — Živel tento přičítá Guizot (Dějiny vzdě- 
lanosti v Evropě) germánským barbarům. Jakou mocností živel tento 
do fitíredověkcho života zasahoval, objevtjye se nejen společenskými spů- 
soby ale i směrem oné části středověké literatury která z názorů a 
obyčejů společenských vystoupila a nejži>éjí je líčíc věrným jich obra- 
zem se stala. V m' zajisté nápadně se ozývá onen „cit neodvislosU osobm', 
kodiání se ve zvůli jež v každé příhodě se jevivala, v každé příhodě 
bez jiného účelu než aby sobě uprostranila.'^ Takž i církev i živel 
společenský přispívaly k vývinu individualismu k jehož uznání na filoso- 
fidiém a theologickém poli také spisy Tomáše z Akvína poněkud při- 
spívaly. Individualismus byl myšlénkou novou klassickým věkům ne- 
známou, neboC tam byla osobnost podvržena obecnosti. Církev mu přála 
tak dalece^ pokud neodporoval oddanosti ke sboru věncích, podporujíc 
jq u snahách každého jednotlivce který své síly obracel k rozšíření a 
a 06h;vem jejímu. V nejvyšší oddanosti církvi spočívala nejvyšší svo- 
boda osobní, tudy vedle nejvyšší pokory se nalézala vřelá touha po 
samostatnosti neobmezené. Uvážime-li že noví tito živlové splynuli jsou 
do společenského řádu římského jehož některé články přejmuli, jiné pře- 



— 172 — 

konali, že politické a sooialné názory nejpestřejšího spůflobu o převahu 
a nadvláda se pokoušely, objeví se nám předevSíni ona živá hemžidse 
rozmanitost poměrů která v romantice středověké dosti zvučného a trva- 
lého nalézala ohlasu, nebot co do světa vůbec vnikalo, to v duchu se 
opětujíc napotom se ustálilo písmem v té samé rozmanitosti forem 
v jaké život bezpostředni se jevil a jakou naladěná jím obrazivost při- 
pouštěla. Z podivného smíšení živlu nejznačněji vystupiýe řád feudální 
jehož převaha už v desátém století se objevila. Základy a zásady jeho 
od jinud známé nejjasnější světlo hází na romantiku. S panovámm 
došly i spůsoby jeho platuosti a nad>'lády. Podle rozmanitých sil a 
příhod rozličné se vyvinuly stavy s rozličnými výsadami a výhodami. 
Jedni nevázané téměř svobody požívajíce na vrcholech společenstva, 
druzí dole v mrzkém poddanství. Štastnějši aneb znamenitější mužové 
s rodinami a služebnictvem svým se usazovali. Toliko od mocnářů a 
církve od\íslí od nikud jinud nepřijímali zákony. Církev od zásad 
svých se neuchýlivši a rovnou vládu nade všemi drživši neznala zákony 
zvláštní pro pány a lid obecný, ale mocnářové jejichž sila na oddanosti 
těchto mužů spočívala činili rozdílu, ba nuceni byli jej činiti. Tak se 
spůsobii v lůně národů stav zvláštní, výhradní, rozsáhlé svobody poží- 
vající, a velkým majitkem vyznamenaný, jejž společností lenni nazývati 
jsme zvykli. Společnost tato všady vznikala a všecko přgímalo podobu 
její a všecky hlavní živlové setkávali se do ni. „Feudalitou žili lidé 
osamotnělí, od sebe vzdáleni. Převaha společenská přešla od mést 
k venkovu. Pán se usadí na místě strmém a osamotnělém jež bedlivě 
upevní a bezpečným učim', vystaviv tam to co nazve hradem svým. . . . 
Okolo u paty jeho vznikne msilá osada kolonu ježto vzdělávají pole pan- 
ská. U prostřed nižšího toho obyvatelstva založilo náboženství koste| 
a uvedlo tam knéze . . . kněz tento i kaplanem hradním býval . . . 
Překvapuje tu zázračná vážnost kteréž musel nabývati pán lenní jak 
ve svých vlastních očích tak i u těch kteří jej obklopovali.^* (Gruizot, 
Dějiny vzdělanosti v Evropě.) Zdali cit osobnosti a volnosti neodvislého 
takového jednotlivce nedocházel mocného vývinu v takových poměrech? 
Lid pro něho pracoval, on toliko zahálel, válčil aneb čas svůj na honbě 
trávil. Jeví se tu „vláda osoby jedné iiade drahými, panováni vůle 
jednotlivé a rozmarné pojediného muže.'* Ale jednotlivec tento nestojí 
docela o sobě , on jest toliko část „kruhu mužův jemu podobných jež 
důležité svazky mezi sebou spojovaly." Neodvislé tyto osoby měli predce 
závazky k službě a ochraně z nichž hlavní myšlénky časové vznikaly, 
„zásady věrnosti, oddanosti, poctivosti v zachování slibů a povinností/* 
Zásady tyto ovšem nevždy se zachovávaly a jelikož nebylo ústřední 
vlády dosti silné, aby vůle její za právo a řákon se uznávala, tu moc- 



— 173 — 

néjSí často slabšího atiskoval. „Zavřev se do hradu svého potýkaje se 
jen s malým počtem nepřátel, nacházel snadno n dnihů syých podpory*% 
a kn vzájemné takové podpoře spojovali se manové a spůsobovali ony 
rytířské jednoty a řády ježto jedna z nejzajímavějších stránek roman- 
tického světa pňsobily. Ale nejen k vůli násilí a odboji zřizovaly se 
takové spolky, nýbrž měly i náboženské, humanitní a vzdělávací směry. 
Společnosti kláStemí zajisté i světským osobám byly vzorem následo- 
vání hodným a to tím více, čím živěji se myšlénka církve ve váech 
mysHch onoho věku iipevĎovala. Vedle řádu kněžských se objevili 
řády světské nejen s myšlénkou církve v zásadách, ale i s mečem 
církve v rukou. — Ve společnosti feudální vedle vad časových i 
jasné jeho stránky se kryly, a jestli nová civilisací křesťanstvím vzniklá 
podstatných pěstovatelu v lunf drhoe nalézala, tut zajisté tenkráte na 
západě sotvy v jiné společnosti svého výkvětu došla nežli ve feudální 
která poznenáhlým spůsobením a vyvinujícím se směrem svým ku 
prospěchu individualismu a ku zdokonalení se jednotlivců nejmocněji 
působila. Jednotlivec co samostatná osobnost vystupoval a ráz svůj Ve 
všeobecností k platnosti uváděl ; poměry a pocity jeho netoliko do celku 
vplývaly ale z něho i vykračovaly, obrazivost jeho nezávisela na před- 
mětnosti všeobecně uznané ale z podmétného se vyvinovala zřídla, 
z hlubin těkavé jeho mysli. Tím ale zase nový, dříve zanedbalý živel 
se probudil totiž cit, ,Jenž brzy ku přírodě zevnější, brzy ke hlubinám 
nejtajnějším duše lidské, tu k poesii, tam k tajemstvím budoucnosti se 
táhne a těkaje všude hledá ukojeni svého aniž se kde ustáluje.*^ Cit 
jest vlastnost osobná a vývin individualismu byl spolu jeho vývinem. 
V povznesení svém na křídlech obrazivosti uchvátil celou bytnost Člověčí 
a k novým směrům ji unášel. Obrazivost citem proniknuta a k němu 
se táhnoucí tím osobnějšího nabývala rázu z čím hlubočejšiho zřídla osob- 
ného pohnutí on sám vycházel. Pohnutek k tomu dostatečně podávalo 
náboženství k nitru člověka se táhnoucí a mysl jeho k věčnosti, k cílům 
nedozírným a toliko tušeným obracnjicí. Tušení ale jest nejasná činli- 
vost ducha, pročež i výkony jeho z zřídla tohoto vycházející jako z ne- 
jistého mezisvětlí vycházely a rázem úsvitu se značovaly v němž všecky 
ndoby předmětné jsoucnosti jako v ranních mlhách splývaly jež slunce 
pronikati teprv se snažilo. Názor tento měl důležitý vplyv na roman- 
tiku a mezi rozmanitými jejími odvětvími zvláště vynikal. Hojné po- 
travy se mu dostávalo životem kláštenum jejž považovati sluší za vý- 
hradný v církvi křesťanské. V klášteřích se vyvinula myšlénka kře- 
sťanská spůsobem jakým se v obecném životě vyvinouti nemohla. Zásada 
že duch a příroda odloučené od sebe jsou bytnosti k ůžaslivým uváděla 
zjevům. Duch oslavoval se povrhováním přirozeností. Tělo lidské bylo 



— 174 — 

jen vězení ducha; pro tělo člověk ztracený jen milosrdenstvím boiím 
osvobozeni dojíti mohl. Zanícení mysli, zahloubáni se do předmětů 
nadsmyslnýcfa bylo denním úkolem. Jaká tu pole obrazivosti se otvírala, 
jak rozmanitě tu pohnutky k vybujnění jejímu! A ona vybujněla vně 
i v nitru lidstva středověkého. Jestliže „zřízení feudální proukázalo 
Člověčenstvu službu tu, že ukazovalo lidem neustále vůli jednotlivců 
vyvinující se v celé své ráznosti," tu zase mnišstvo směrem a příkladem 
svým je poučovalo o nadvládě ducha nad osobou, o 'spůsobech sebeza- 
pření k tispěchu neobmezenosti jeho! — Nebude kdožby pochyboval 
že živlové tito na své pouze jsoucnosti nepřestali ale k dalňimu se tla- 
čili rozvinu. Z poměrně úzkých mezí na západní Evropě vystoupíce 
rozvinovali se dosti mocně a panovnictví své až daleko na východě 
rozšiřovali. Jaké sily nabyli a na jakou mocnost dozráli, jeví se nej- 
značněji v křižáckých taženích, v oné krvavé a lížaslivé pouti do Jeru- 
salema na které se skoro všickni národové účastnili a kterouž i puzem' 
víry náboženské i ruchu osobných dobrodružství se vyhovělo. V taže- 
ních těchto romantika téměř vybonřila. Počátek, běh i ukončení jejich 
živly jejími byl naplněn. Ale jimi také hojné potravy doSla novými 
názory a dojemy se znovu nasytila obrazivost a k novým se povzbudila 
výkonům. — V hemžení tomto se nám ale ještě jeden poměr objevuje 
zvláštní, půvabný a z jádra křesťanství vyrostlý, poměr mužského po- 
hlaví k ženskému a vzešlá z něho jemná květina lásky, — Jemnější 
nakládáni se slabším pohlavím, přilnutí muže k ženě nejen smysly ale 
i citem, uznání a velebení vnad jejích stalo se znakem rytířstva. Láskou 
se povýšil, ba přímo zduševnil poměr v podstatě smyslný, a od těch 
dob co nové ponětí o ni v lidstvu středověkém povstalo, stala se zá- 
kladným téměř tónem romantiky a v nejrozmanitějších se objevovala 
poměrech. Láska jako slunce zářila do středověkého rytířství a dovr- 
šila se uspůsobenim ideálu k němuž rozevřelené mysli, bažíce po dosa« 
žení jeho, v toužebném zanícení se povznášely. Y blouznivém tu těkáni 
nadchnuly mrtvou jim přírodu blouznivým svým duchem a jako z hrobu 
ji povolujíce k životu který se namnoze podobal onomu, jakýmž přiro- 
zenstvi u pohaiíilv oplývalo. Ale byl to předce život jiný , jako jiný 
byl duch jejž romantika do přírody vkládala, život plný vztahů osob- 
ných a podmětných, jakýž právě odpovídal citu roztouženému a jakž 
si ho fantasie jednotlivcova vylíčila. Viděti tu kterak prostřednictvím 
lásky se přírodě zase duch a život navrátil v kterémž se ale oživova- 
telka ona, láska zrcadlila. Povaha času ale nedopouštěla jednotvárné 
toliko pojmutí věcí, a při panující rozmanitosti směrů vystoupila i láska 
v rozmanitých údobách. Poesie časová se uchopila qeveni jejich v životě 
a odpovídala pestrosti poměrů. Plody její obsaženy jsou v kruhu román- 



- 175 - 

tického básnictví. Vée co věkem pohybovalo v romantice se zrcadlilo. 
Tikáni ducha, zálety citn, touženi lásky a dobrodružství rytířské, snahy 
bohatýru a jich postoapení hrdinských skutků, tak hrdinských a fanta- 
stíásému rozpoložení přiměřených, jakž jen obrazivost nevázaná a sama 
sobě pozůstavená je vymydliti a vylíčiti s to byla. Viichni živlové 
k pomoci se přivolávali, památky bohatýru blízké i vzdálené minulosti 
báječné se naznačovaly, i tajeníství mystérií Grálu se za látku propůjčilo. 
Jestliže v kriJá Artušovi a toulavém dobrodružném rytířstvu jeho zastou- 
pena se vidí neodvislost osobná u pestrém světském svém vybujném', 
tu zajisté zase více duchovná,, ascetícká stránka romantiky vystupuje, a 
touha po něčem bezkonečném, věčném, k jehož vyslovení jazyk lidský 
nestačil a jež toliko v mystickém mezisvětlí se obrazivosti představovalo.*^) 
Zásluha o vzniknutí romantické poesie se přičítá obyvatelům 
krásných dolin Provencských na pobřeží řeky Garonny. Znatelům 
dějin a zeměpisu neujde že na tomto kusu země se namnoze jižní a 
severní živlové jakož i názory lidstva západného i východného stýkali, 
že s jedné strany arabské, tak zvané maurické bobatýrstvo stopy boha- 
týrství svého až za pomezí provencalské zanášelo, s druhé pak Karel 
Veliký se svými paladiny. Překonánim Arabův netoliko křestanstvi 
▼ riSi jejich se ujmulo a živlové severní do západního jihu vplynuli, 
ale i vítězové získali poznáním vzdělanosti arabské jejímž nejkrásnějším 
výkvětem byla poesie. Takž básnictví a zpěvnictví arabské z Toleda, 
kolébky své, na provencalskon půdu přeneseno rychle se tam ujmulo, 
a mod ladného příkladu oživila se brzo poesie na celém západě. Umění 
básnické se v Provencalsku nazývalo art de trobar , pročež básníkové 
a zpěváci trobadoři se jmenovali. Nižái druh jejich byli jonglérové 
jimiž uměni aa pouhé řemeslo pokleslo. Provencalská poesie kvetla 
od 1. 1090—1290, načež spolu s rytířstvím klesati počala. Ráz zpěv- 
nictví toho byl lyrický, předmětem jeho hlavním byla láska a oslaveni 
milenky. Vedle milostných písní ovšem také bajky, povídky a legendy 
se pěstovaly, ano i kárající satyra, ale směr lyrický nadvládal, tudíž 
jenom jedna podstatná stránka romantiky v provencalském básnictví 
se objevila. Ale důležitost zpěvnictví provencalského leží i v tom , že se 
jim zobecnila obliba poesie vůbec, že básnictví pozornost na se obra- 
tívši předmětem společenských zábav a zájmů se stalo, rozšiřovatelem 
zajímavých myšlének, šlechtitelem mravů a tedy i mocným působitelem 
vzdělanosti středověké. Mezi tím ale se jiný druh romantiky na severo- 
západě Evropy vyvinul, jehož působení bylo trvalejší a namnoze i pod- 
statnější, druh totiž epickéko básnictví, v němžto ovšem větší dospělost 
a mužnější ráz se jeví. Kdožby v rozdílné povaze obou těch druhů 
ihned nepoznal rozličnost ponebí, v kterýchž povstaly? Jasná poesie 



— 176 — 

provencalů které, už za svých času gaya scienza t. j. radostná nauka 
se nazývala, zrodila se na plodných nivách středního pomoH, na svě* 
žim zeleném úboči Pyrenejském^ kdežto romantické postavy jež v epi- 
ckém kruhu sevemých básní se objevují z kosmatýcb pohoří mlhavého 
pobřeží normanského vystoupily. Básníkové severní Francie pěstovali 
sice také píseň , ale hlavní činlivost jejich se ustředila v epickém bás- 
nictví, použijíce k vypravováním svým hojných povésti staletími nahro- 
madilých z kteréžto směsice látek uspůsobili tak zvanou romantickou 
epiku. Z prvopočátku se druh této poesie přísně držel formy básnické, 
později ale od verSů upustiv na prostominvu přešel, kdežto z roman- 
tického básnictví tak zvaný rovnán vzal svůj původ. 

Nesmírný poklad národních pověstí nevyčerpatelným téměř byl 
zřídlem romantiky kteréhož ona také v plné míře použila. Znamená 
se několik hlavních kruhů pověstí v nichž epická romantika severní 
Francie se otáčela, jakož pověsti o Karlu Velikém, kruh bretonských, 
kruh normanských pověstí mimo jiné více. Ale bi70 domácí pověsti 
nečinily básníkům zadost, a počali i v dávné minulosti vyhledávati 
postavy hrdinské jež hojnou příležitost poskytovaly k oduzdění těkavé 
obrazivosti jejich. Ze všech těchto stvůr zasáhly k nám některé 
zlomky, či vlastně padly jen některé záře a některé stíny jejich do 
literatury naáí, jako k. p. román Flora a Blancheflor z kruhu básní o 
Karlu Velikém a j. Středem Bretonského kruhu se je>íl Artuš a 
stoldvní kolo hixlin jeho Lancelota, Parcivala a j. v. Nejvýše cenou 
svou stojí v kruhu tomto román P(^rceval. Také Trisřan spoléhá na 
pověstech staro-bretonských. V kruhu nonnanském vyniká zvláště 
Robert ďábeL V obora epiky středověké která si látku svou ze světa 
antického obrala nalézá se román o Alexandru, báseň o válce Trojan- 
ské, o Virgilovi a j. v. Podivným plodem této doby jest také román-' 
tiká allegoi*ická v jejímžto zase obora nejpodivnější se jeví Román o 
ru£i (Roman de la Rose), jejž započal Guillaume de Lorris (f 1260) 
a až na 22.000 verSův prodloužil Jean de Meung (1279—1317). 
Vedle těchto drahů se i množství pestrých románů a báchorek, bájí a 
novel, pastýřských i satyrických plodů spůsobilo, malých to epických 
vypravování, tak zvané Fabliattx a Contes v nichž se satyra s epikou 
a dialektikou střídala.' Počátkem XIII. století se tivedla mluvicí zví- 
řata do veršovaných románů, kterýžto spůsob vypravování a káráni 
mravů velké obliby došel a mnoho se následoval. 

Nesmiraá plodnost básm'kův této doby jest spolu svědectvím, 
s jakou oblibou plody jejich se potkávaly a jakého rozšířeni došly. 
Avšak kolem naznačeného středišté romantiky jež se ve Francii spů- 
sobilo, vyvstala odvětví neméně pestrá a nrméně původní a zvláštního 



. — 177 — 

národního rázn. Zevrubným Učenim vybajněni romantiky n románských 
národů v Itálii a Španělsku, pak uf kmenů germánských bychom se 
píílič daleko od cíle odchýlili, avšak nevyjasnil by se nám poměr jeji 
k literatuře naší středověké, kdybychom básnictví těchto zemí a národů 
-docela mlčenim obešli. Do Anglicka přižla severoířancouzská romantika 
8 Normany a po nějaký čas se tam udržela, nezdomácnic se však na 
této půdě. Docela jiný pohled v ohledu tomto poskytuje Španělsko, 
kde romantika národním se stala živlem. Na Iberském poloostrovu 
se zrodil „praotec rytířských románů^* Amadis de Garda, v kterémž se 
objevuje první krok přechodu rytířské epiky na rytířský neWSovaný 
román, a jelikož v krajinách tamějších použitq cokoliv jen k romanti- 
okénm spracováni se hodilo, vystoupila tam i básďi o Alexandru Ve- 
likém, „v kteréž se národní, církevní a rytířské dobrodružné živly špa- 
nělské epiky spojigí, takže Španělská romantika v plném svém výkvětu 
se v plodu tomto objevuje." Podle verše v jakémž báseň tato spůso- 
bena, pochází pojmenováni celého drdhu, totiž verš Alexcmdrimký, — 
že též Itálie pozadu neostala, vyplývá z polohy země této a z národ- 
ních a politických poměrů jejích. Jazyk provencalský až do konce 
Xn. století tamo v užíváni byl, tedy i poesie provencalská za Alpy se 
dostala. Když napotom se řeč italská samostatně vyvinula, spatřiti jest 
nejprv v Sicilii zabřesknutí domácí poesie a to při dvoře proslulého 
německého císaře Bedřicha 11. kde se zvláštní kruh italských trovatorn 
spůsbbil. Po rozptýlení jeho se universita Banonská stala středištém 
básnického unění. — ByCby si i básnictví i básníkové sami průchodu 
byli vydobyli do všech téměř zemí střední Evropy, tušíme přece že 
Bononie kdež se tenkráte tolik studujících synů všech národů nacházelo 
nejvíce přispěla k bezpostřednímu seznámení se mladého pokolení s poesií 
zkpaáni, a že snad i mnohý žák radostnému uměni se tamo přiučiv 
napotom je provozoval po hradech panských se potuluje. Nebylo tedy 
ani prostřednictví Němcův potřebí k tomu aby romantika až do Cech 
se dostala, jelikož známo že bylo dostatečného množství Čechův na 
nnivenité Bononské kteří tuto práci na se vzíti mohli a bez pochyby 
i na se vzali, čímž ovšem i německým zpěvákům cestu do Cech pro- 
klestili a usnadnili. V Němcích vykvetla romantika vplyvem francouz- 
ÁfáYkO rytířství. Ve válkách křižáckých se rytířstvo celé Evropy pod 
jeden prápor postavilo a v sdružení takovém snadno se ujmuly a zvše- 
obecněly spůsoby těch kteří vůbec za vzor rytířstva platili. Brzo se i 
němečtí rytířové snažili umění zp^vnické dle vzoru francouzského do 
svých kruhů uvésti, a jelikož za nejušlechtilejší panskou a rytířskou 
zábava platílo a nejen válečných ale i jemných poměrů k ženskému 
pohlaví se dotýkalo a všechny úhlavm' zájmy časové se v něm zrcadlily, 

12 



— 178 — 

i^mulo se brzo na hradeofa rytířů a při dvorech panovníků kde se vždy 
zdržoval výkvět národního rytířstva. Taženi na východ a do Itálie 
povzbudilo zpěv k jehož pěstování slavné turnaje a hody pansk4 dosti 
pohnutek a příležitostí poskytovaly. Protož viděti lze při dvorech Ba- 
benberků i Hohenstaufenů kruhy básníků kteří v duchu západního bás- 
nictví oslavovali život rytířský, následujíce při tom vSecky téměř formy 
a používajíce všech látek jež romantika jihu i severu západního po- 
skytovala, i oněch které zpěvci francouStí od antického světa se vypůj- 
čili, jako zpěv o Eneášovi a o Tróji. Takž i brzo se objevila německá 
zpracování pověstí o ArtuŠtm, Tristami, mythická zkazka o Ghvlu a 
romantický Percival. Některé tyto pověsti ovšem i samostatných spra- 
covatelu našly a povolaných básníků mezi nimiž zvláště rytířský zpěvec 
Wolfram z Eschenbachu vynikal. Znamenitý byl též vrstevník jeho 
Gottfríd ze Štrasburku skladatel proslulé básně ,,TrÍ8tan a IsoU/* 
jeden z nejnadanějších básmliů středního věku. Bylo by od místa 
dlouhou řadu zpěváků německých zde vypočítávati již zvláště za času 
Hohenstaufenů německou poesii pěstovali, z nichžto někteří po nějaký 
čas se i v Čechách zdržovali, podotkneme zde toliko že německé ver- 
šovstvi by nebylo stačilo k tomu aby spůsob romantického bámění a 
zalíbení na něm se v Čechách ujmulo, aniž by si ho bylo rytířstvo a 
vládcové byli as všimnuli a nějakou váhu naň kladli, kdyby romantika 
vůbec co charakteristický zjev času nad celou západní, jižní a střední 
Evropou byla panovnické své žezlo nevztáhla. Viděli jsme již pří 
Alexandru že nikohv na německou ale na latinskou báseň český zpě- 
vec svůj plod založil, jakož vůbec latinské vzory živěji se v Čechách 
ujmuly a více na literaturu českoslovanskou působily, nežli německé, 
ba sama romantika jen částečný a netrvalý ohlas v Čechách zbudila. 
Zvláštní známkou mimonárodmlio českého básnictví pro kterou 
neméně než pro jiné od staré národní Školy básnické se Učilo se stal 
rým. Původ jeho padá do nejstarších časů. Zásluha o uvedeni jeho 
se hlavně Arabům španělským přičítá, ač toliko záhadně. Provencalové 
ho užívali a přešel pak na veškerou poesii i do veršů latinských. 
Nedá se upříti že básnictví jím nabylo téměř hudebnějšího rázu, ale 
padlo jím také do velikého nebezpečenství, že totiž mluva nebásnická 
ale toliko rýmovaná též za poesii se považovati počala, že forma se 
brala za podstatu věci. Byla to ta samá vada kterou umělé verše 
antické do poesie uvedly, nebof prosaické názory a myšlénky tu v he- 
xametrách, v safíckém a jiném verši, tamo zase v rýmu zaplavily obor 
básnictví spůsobem oželení hodným. Rozenému básníkovi rým ovšem 
nevadil, ale že jich málo, a rýmováni snadnější jest nežli bahnění, tuf 
ovšem mnozí nepovolaní vycvičivše se v rýmu na básnickou vstoupili 



' — 179 — 

pudu a rýmované prose cestu proklestili. U nás rým se nezrodil a byl 
tedy cizím živlem v poesii naSí, a pohříclia takový jaký při tehdejSim 
stavu věci nepřispíval k obohaceni myšlének a obrazivosti, ani nedosta- 
tek jich nenahrazoval, nýbrž tém^ jen mista jejich zastupoval. Bohatá 
obrazivost básnika zpěvů a pisni Bukop. Kralodv. nepotřebovala rýmu, 
y bohaté mluvě jejich tolik riza a také tolik libozvnku se chovalo že 
86 rým docela zbytečnou věcí při nich by jevil a nikdo jej nepohřeši 
ani v oněch skrovnějších plodech lyrických jež přímo k zpěvu spůso* 
beny byly. Důkazem toho jest novějši jich v hudbu uvedeni mistrem 
Tomáškem. Nedá se však souditi s minulosti. Rým si vydobyl právo 
v básnictví a jestliže prvm' vystoupem' jeho v Čechách nevedlo k úspě- 
chu národního básnictví našeho, padá toho všechna vina na ducha čcusu 
jemuž se povedlo národni oblibu překonati a k jiným stranám obrátiti. 
Samostatný národní tón poesie české dozvučel as „JarosIavem^S 
Co vedle něho a po něm za onoho věku v umělém básnictvi českém 
se objevilo vycházelo ze zvrácené obliby, z nájsledováni vzorů cizích a 
z klamného uznáni vítězství ducha časového nad nim. Ale do jádra 
národa, do samého lidu nevnikl tenkráte ještě cizí mu duch tento a 
romantika osypavši literaturu naši některými svými květy nezdomácnila 
se u nás. Realistická povaha národnosti naši, veškeré náhledy lidu 
slovanského do života odporovaly tomu, aby romantika se u nás zdo- 
mácnila a znárodnila. Pěstovala se zajisté u nás nejprv jen v některých 
kruzích panských a rytiřských jímž živel dobrodružství lahodil a cizí 
mrav nadvládal. Ale i napotom když více se rozšířila nezasahoval 
okres činění a působeni jejího do našeho lidu, ba počala se vůbec roz- 
šiřovati zde když v domovu svém už půdy pozbývala novým zase 
živlům a směrům couvajíc. Důkaz že romantika v Čechách se nezdo- 
mácnOa a pravé půdy nenašla leži v tom, že básně české v duchu jejím 
spůsobené jsou jen spracováni cizích látek aneb volné pouze zčeštěni 
dzich plodů tohoto druhu. I ve spůsobu jakým se některé romantické 
básně u nás spracovaly, objevuje se namnoze nadzmíněný směr reali- 
stický. Takž k. p. spůsobitel českého Tristrama místy všemu tomu se 
vyfinnl co originál z kteréhož překládal pravým rázem romantickým 
přioděl, vynechav mystická naznačeni, ladná rozjímáni o lásce a veškeré 
půvabné přívěsky básnické jimiž německý spisovatel Tristrama, Gott- 
firid Štrasburský nad jiné proslul a přidržuje se hlavně jen děje. — 
Nápadné také jest že ani jeden hrdina český se v kruhu romantiky 
neobjevil, a rýmované historické básně českoslovanské toho času jako 
„SmrC krále Jana", „Vilém Zajíc", „Matěj z Trenčína" a j. v. v ničem se 
nepodobají romantickým tvorům západním. Zavítala tedy romantika toliko 
co host na české hrady a na dvůr královský, přispějíc na čas ku panské 

12* 



— 180 — 

kratochvíli a podajic nám důkazu že české panstvo a rytířstvo nebylo 
docela poněmčilé a jazyka národníma odvrácené, sice by se byl ani 
Tristram ani Tandaríአatd. česky nespůsobil, bylo by rytířstvo s ně- 
meckým se uspokojilo, a byl-by zajisté také původní český Tkadleček 
nepovstal. 

Jevilo se tenkráte v zemích českoslovanských frkvé tak nápadné 
smíáení pestrých živlů jako všude jinde. * Ale jiné tu smíšení jich a 
jiné základy jejich vznikání. Na západě se pronikly rozličné národností 
splývajíce v nové národy z rozličných kořenů ; a nás němectví tenkráte 
ještě neproniklo národní náš život, do lidu nevešlo a vůbec jen vedle 
slovanského živlu se jevilo užírajíc namnoze kořeny jeho ale nesplynouc 
s mm v jedno nové tělo s jednou duší, aniž z dvou těch jazyků třetí 
nový se spůsobil. český národ od pravěku zde usedlý zůstal i napotom 
čím a jakým dříve býval, a lid český nepozbyl podstatný svůj ráz. 
Němectví v Cechách výhradné mělo postavem', a taktéž i všecko co 
odjinud do zemi našich přibylo a s národmm přesvědčením v jedna 
bytnost nesrostlo. Podobně se dělo i romantické poesii. Základy její 
působily přímou protivu základů národního básnictví a národní povahy 
slovanské. Původní symbolický ráz básnění a bájem' slovanského se 
valně Ušil od aIlegorick.é povahy romantiky. V symbolice byl jinotaji- 
telný význam zjevů přírodných podstatně uspůsoben a ustálen, založen 
byv na dávuá pozorování přírody, na vzájemné stýkání zjevného vnějška 
s tušeným nitrem; allegorie romantikou povzbuzená byla však podmětným 
svévolným výkladem poměrů vnějších který se toliko na názor osobný 
a na rozpoložení okamžité zakládal, byla toliko pohra obrazivosti pří- 
ležitostně naladěné. Slovanskému názoru byla příroda věčnou tvořitel- 
kou z vlastních sil, romantice byl duch mimo přírodu jsoucí oním tvo- 
řitelem a k němu se táhla veškerá mysl. Přirozenst\-í zjevné bylo toliko 
nádobou do m'ž se duch vlíval, ji měnil, ztroskotával a po libovůli své 
s ní zacházel. BylaC by romantika celý ústroj duchovného vývinu slovan- 
ského překonati musila, nežby v národní povahu byla vplynula k čemuž 
však ani síly její nestačily ani času se jí nedostávalo. Povedlo se jí 
ovšem přerušiti bánickou tvořivost v národním duchu, ale nepovedlo se 
jí uspůsobiti sobě na slovanské půdě budovu trvalou z níž by byla 
. jako z podstatoého střediště na národní povahu tak dlouho působiti 
mohla, až by ji byla překonala. Středištěm romantiky bylo rytířství a 
básnictví. V ten čas když básnictví romantické na poesii českou půso- 
biti počalo, chýlilo se ale už samo a zřídel svých k úpadku, i prvotný 
bujný květ už opadávati počínal na české půdě, udržuje se ovšem ještě 
dosti dlouho ve vnějších svých zjevfch ale duchovný svůj význam a 
převahu v společenském životě pozbývaje, nebof se zmáhal úhlavní 



- 191 - 

odpůrce jeho, totiž města a municipalni řízení, tato nejmocnějfii protiva 
středověkého feadalismu. Jak dalece pak romantické básnictví středi- 
štěm romaatického n&zora do života v Čechách se stávalo, o tom nás 
výkony jeho na české půdě poučuji. Zakládají se vesměs na pověsti 
od nás vzdálené a národa naiemu ci^é. Snad jediný Karel Veliký 
žil v paměti lidu naieho, ale pochybujeme že by podmanitel západních 
Sfevanň se zde byl v takovém světle objevoval jako ve vlasti své. 
Akdoi byl onen romantikou ozářený král Artuá? O historické bytosti 
jdio jen málo podotknuto v dějinách, a má se za to že skutkové jeho 
toliko na bájenou mysl prvního velebitele jeho se zakládají. To samé 
platí o paladinech jeho Lancelotovi, Percivalovi a ostatních. U lidu 
z jehož pověstí vyvstaly a u sousedů k nimž pověsti tyto záhy došly a 
se zdomácnily, mohly se osoby tyto báječnými národními reky státi a 
osQOVon národního zpěvnictví. K nám však sláva jejich v slabých jen 
ohlasech zavítala, zajímajíc novotou a podivností, ale jako každá móda 
která půvábnosti pozbyde zase se vytratíc. 

Z pověsti bretonských se nám objevil Trisůram ijdiký rek. Osudy 
jeho piiměly několik básníků na západě k rozmanitým líčením. Nám 
se zde jedná toliko „o vytknutí poměru naSeho Trístrama k ostatním 
vzdSláTánim této látky ,^* o kterýchžto poměrech zevrubně promluvil 
Nebeský v č. č. Mus. 1847 a jehož náhledů zde používáme. K sto- 
pování povésti o Tristramu (Tristanu) veliké minožství látek zvláště ve 
Francii nž sebráno a však „nem' předce možno úplně vyslíditi počátek, 
přetvor a rozšiřování její." Nejprv se objevuje Tristan v podáních 
zpěvcá Britanských, později už obšírněji líčeny osudy a láska ku krásné 
Isoldé líčena od básníků francouských. Toulavými zpěváky se rozšířila 
pověst tato po celé západní Evropě, rozmanitě se přetvořila a na roz- 
ličná odvětvi rozpadla. „K jednomu takovému odvětví patři německá 
báseň Eilharda z Oberge, k jinému zase anglická báseň Tomáše z 
Erceldoonu a německá Grottfrida ze Štrasburku. Český skladatel použiv 
rozličných skládáni spojil je v jeden celek, tu z toho tam z onoho čer- 
paje, místy přísně originálů se drže místy volně se od nich uchyluje.*^ 
Shodujeme se docela s náhledem ostrovtipného posuzovatele , kdež o 
skladateli českého Tristrama praví že vzdělání jeho jest celkem nedbalé 
aniž básnicky pojmuté. „On prostě a jednoduše sebral z pramenů a 
při své náklonnosti k přisprostlémn šprýmu nemohl arci vniknouti 
v hlubší jádro pověsti, ba ani ji nemohl pojmouti jako Gottfrid (ze Straš- 
bnrka) co květ a symbol milosti, jelikož mu taková zdvomělá láska 
byla věcí neznámou neb nepochopitelnou což .by mu býti mohla i při 
vétftím básnickém nadám'. Živel mravní ale n něho jest zachovalejší 
a kde Gottfirid a jeho pokračovatel nejvíce květů nasypou, těmto pode- 



— 182 — 

zřelým- místům se uhýbá aneb dokonce sprostě se o tom zmíní.". . • • 
Báseň líčí láska Trístana k Isoldě, manželce krále Marka. „Ze záíti 
až k vraždě rozhořčené zaplápolala láska a spoutala dvě srdce tak 
neodolatelně, že zrušily posvátné závazky, což se na nich mstí smrtel- 
nou strastí. Vyvázli z ní a očištěni skrze ni žili vzdáleni ode světa 
v pusté samotě prosti závazků svatých, ale abstraktných, proti kterým 
se srdce svým citem bezprostředným zpouzí, v blaženosti, až vědomi 
jejich procitlo. Isolda se \Tátila a Trístan hledal úlevu v mužné čin- 
nosti. Svět ale v něm zrušil vřelost citu a on spáchal dvojí zradu na 
lásce nevěrou a lží k dvěma Isoldám, poskytuje takto smutný úkaz 
. srdce zmítaného.** — Jak obhl)ené bylo tenkráte čtení o Tristanu dvo- 
řenínu krále Artuše vysvítá též z toho že si někteří pánové báseň 
německou Gottfridem ze Štrasburku nedokončenou dodělati dali, jakž 
o Remundu z Lichtenburka známo že si k tomu okolo 1. 1300 zje- 
dnal Henrika z Fryberku. — Komu by však na tom záleželo poznati, 
jak jinače se romantika v Němcích ujmula a pěstovala než v cechách, 
tomu porovnáním německého Tristrama s českým se valný rozdíl ob- 
jeví. Jadrnému Čechu se nelze as bylo vpraviti do blouznivého těkání 
milosti Tristanovy a Isoldiny, do pestré romantické barvitosti některých 
scén jež u Grottfrida jako báječnými květy obsypány se vidí. Za to 
ale rázným humorem se mu všady vyrovná. Verš a rým ovšem ne- 
ukazují na mistra, jako byl skladatel Alexandra ^českého aneb sv. Ka- 
teřiny. — Líčení dávnýqh mravů a spůsobů společenských jakož i po- 
měrů velitelů a králů poukazuje nás namnoze na skutečně barbarskou 
dobu. Dosti malý obrázek to dosvědčí: 

V těch časech bieše jeden pán 

v Irlantě, ten bieše Merolt jmenován. 

Ten jest toho sám nemněl, 

by kto jako on veliké síly měl; 

to móžte všichni znamenati 

žežt jest byl ukrutný dosti; 

mnohéhot jest do smrti zabil z svých nepřátel; 

král z Irlanta za ženu jeho sestru měl; 

i bydlil jest beze všie žalosti, 

dobývaje sobě všie ctnosti, 

na všie strany okolo sebe 

přitiště země králi svému k službě ; 

podle něho nemohla žádná země ležeti, 

by nemusela jemu platu dáti, ^ 

kromě Komvalis země jediné, 
. a jiné všecky obecně; 



— 183 — 

neb Marka kr&le JeStě pod sě podtiskl nebyly 

ten sě na něho nic neobrátS. 

To Meroltovi nelibě se zdálo, 

i pomysli o t(mi nemálo . . . • 
kterak by Ahrka přinatO k tomu aby králi jeho plat a daně dával. 
Vypiavi se přes moře a zkáze Markovi aby se platu podrobil. Po vy- 
čtení požadavků praví k podovi: 

Také pověz jemu jeStě viece, 

co já ehd za úrok vzieti: 

já chci vzieti každé dietě, 

které sě narodilo, v patnáctém letě ; 

ale nechce-li dobrotivě dáti, 

to mu pověz, musim já sám bráti 

paimy, panoSe i vSe sedláky, 

biskupy, knězi, chudé, bohaté i žáky: 

páni, panoši budu moji posli, 

'panny a pante do slamSných JdáSteróv poSli .... 
Podotkli jsme že {ieský skladatel v humoru nezůstal za svými 
vzory, což neďi následujicí místečko osvědči: 

Tristane milý ujce to věz, 

žes ty nynie takového sposobenie, 

to já mohu řieci bez pochybenie, 

že sej proměnila tvá dřievnie barva, 

bylaby z tebe dobrá larva, 

a jeStěC viece poviedieti muSi, 

kakC jsů zpósobeny tvoji uši, 

že jsů v tej mieře jako plesnivé hlívy, 

a nos máS jako zelené slívy; 

tvoji oči jsů jako dvě^ trnce, 

vyhlédajíc ven jako z hrnce. 

Co mám o tom praviti viece ? 

Chodíš jako ohořalá sviece 

a jsi té postavy vSie, 

jako na homtnélio blázna slušie .... 
Do kruhu Bretonských pověsti patří též rytířská historie z časů 
krále Artuše TandariáS a MoríbeUa. Děj básně jest pošetilý a 
neobstojí před zdravým rozumem, ale v některých jednotlivostech Učení 
tak tíyb že se jím spůsob druhu toho věrně značiye. Počíná Tanda- 
riáft takto: 



— 184 



Byl jeden král ten slul Artuš, 
toho mile každý poslnš, 
ten byl tak dobrý i tak mocným 
ke vší pravdie všem spomocný; 
. mnoho kráióv veň slušalo, 
a mnohé knieže v službie stálo. 
Ten jest měl obyčej ten, 
že v rok každý volal jest dvór, 
tuf jest vydal rozličný zboř; 
vždy se na letnice počal, 
a ve dvů nedieli se skonal; 
což křesťanstva najviec kde bylo, 
dobrých druhóv tu musilo 
všichni při tom dvoře býti, 
a nemohl ijeden toho zbýti, 
aby k dvoru nemusil jeti : 
kniežata i páni, 
panny, panie také byli zváni, 
aby všichni přijeli 
a tu svú kratochvil jmieli. 
Pak se přihodí čas ten, 
že panic přihna, pravie jemu tu 

novinu, 
řka: panna jede k stanu tvému 
a ta mi se tak krásna zdá, 
že vešken sviet kraššie nemá; 
jejie miraochodník tak bohatie 
okován jako vešken hoří v zlatie, 
dek jeho i všeliké přikrytie, 
jehož nižádný nevídal na svietie, 
tak drahého okovánie 
ni u panny ni u panie, 
jakožto ona jmieješe, 
jejie kóň obviešen bieše 
vešken okolo zlatými 
zvonci, velikými i s menšími, 
a když ponuknu kchodbie konie, 
tehdy se ti zvonci zazvonie, 
tak sladce jako varhany, 
kde jsii najlópe připraveny. 
Na niež také drahé riicho bieše, 



to jakožto v ohni hořeSe 

od zlata i od drahého kamenie, 

že to ižádný ďoviek nenie, 

by kdy tak drahů viec vídal, 

jenž při takých viecech býval. 

Když se přiblíží panna kstanóm, 

král kázal kniežatóm i patióm, 

aby proti ni vyjeli. 

A kdyžto 8Ů ji uzřeli, 

to sů obecnie mluvfli, 

že sů kraššie nikdy neviděli. 

Ta panna z Indie bieše, 

otce i matky nejraieje&e, 

protož tu byla přijela, 

chtiec aby oprávci jmida; • 

a s sebů jmieješe panen deviet 

A když se král snimi střet, 

dá jí milé přivítánie, 

i ttčini kní to prošenie: 

by ráčila ssesti dolov 

a řka: jsem ke vší tvé prosbie 

hotov. 
Panna odpovied dá králi ctnému 
řkúc: rač za zlé nemleti promlu- 
veni mému; 
k mé žádosti bych miela od tvé 

milosti, 
cožbych chtiela požádati, 
by mi ráčil slib k torna dáti. 
Král jí slíbi ihned v ten čas 
řka: co na mnie žádáš, to vše máš; 
a sed dolov, qev mi jméno své 
a mysl vší prosby tvé. 
Panna s kázní odpoviedie, 
své jméno Floribella povíedie. 
Panna vece: králi rač mi svój slib 

naplmti, 
chtielabych zde ráda býti, 
na tvém dvoře, jsůc vtv^ kámi; 
pakliby kto byl bez bázni, 
jenzby se kmé necti co tázal, 



1S6 — 



aby mu fltí«tl Uatn káíal ; 
p^Ltibych já téi učinilat 
bycli túž vinu na sobie jmíela. 
Král Artuš to ji vše slibi, 
takž ta s nimi veselá i by, 
a Tšickni vefielejái blechu 
jakž ji koliviek vidiechn, 
a kdyžto se ten dvór skonal, 
král Artná s královu pojma 
a kráfinů Floribelln s sebů 
na svój hrad ji v pokoj uvedu. 
Tíii spohi na čas přebývachu, 
až jí zvláštie učinichu 
pokoj, tak ctný jako králové, 
to vSe k libosti pannie té. 
A když panna v její pokoj provo- 

dicbu, 
potom v rádie váichni biechu: 
i poée král rádci tázati, 
kohoby jí chtieli v službu dáti, 
aby se ten nic nedovinil. 



Tu jest jeden královic byl 
tak kázaný i šlechetný, 
ten se zda jim k té službie po- 
dobný. 
Tu jej k ni na službu dachu 
a jemn tak přikázachu: ~ 
aby ji kázanie slúžil 
řkúc, aby toho zle neužil. 
Tandaríáš jmenovaný 
když ji byl na službu poddaný, 
ten mládenec urostlý bielý, 
ve všech viecech jsa vždy smielý 
slúžieše ji 8 snažná službu, 
z jitra ráno i každů dobu 
byl jest hotov k službie jejie, 
dHev než komonuci 
ani kteří panici. 
y zlatnici vodu maje, 
před komnietů vždy stoje, 
aby Floribella vstala, 
a se ihned umyla. 



Panna, znamenajíc službu panice ještě raněji vstávala, z čehož 
patroo že se ti mladí lidé do sebe zamilovali. Opustivše tajné dvůr 
Artušův umínili u otce Tandariášova přebývati tak dlouho, až by 
mohli milost míti od krále Artuše a vstoupiti v manželství. Ejrál 
Artuš ale s vojskem přitáhl, a tu líčeny hrdinské skutky Tandaríášovy, 
potýkání se s obry i jiné divy udatnosti. Artuš pák slíbil že pannu 
vezme k sobě a Tandaríáš aby se neukázal v zemi pokud mu nebude 
odpnšténo. Tandariአdo světa vyjel po dobrodružství a takové hrdin- 
ství vykonával že Artuš se snu^ a FloríbeUu s Tandariášem zasnoubil. 



Pak tu Tandaríáš přebývá 
ssvú militká se kochaje, 
a maje s m' dosti ráje. 
Tuž 88 spolu vesele jmiejichu, 
a víc žalosti nejmiejíchu; 
neb sta dosti žalostí jmiela, 
donievadž sů ssebů nebyla. 
Ale ta všecka žalost 
obiáti, se jima v radost, 
neb to maž každý viedieti 



zet velmi lehce milostí nabude, 

ale tíežcet ji otbude. 

Takž každému bývá, 

ktož se obchodí s milostí, 

móžt dobře viedietí, 

žef jest veliká nemoc i starost 

Ale kdyžf ščestie k tomu přijde, 

jednakt jej ta žalost mine; 

i budeta po té žalosti 

mile s sebů přebývati, 



dobře, ktož se má s milostí sníti, a se v jednom tiele milovati. 



-186- 

Protož chovaj se viernie toho, tobie, i tvému ardci jediná, 

a slož pann&m i paniem mnoho I bndeta spolu trvati y ctnosti, 
snažnie, aC přijde otplata milá bojíce se boží milosti. Amen. 

Jméno překladatele Či vlastně vzdělavatele básně této neznáme. 
Není vSak pochybnosti že spracována dle německého vzoru, ač zajisté 
zkrácena a mnohých romantických přívěsků sprosténa. Takovýmto ale 
setřením pestrých barev pozbyla romantická poesie na české půdě svého 
charakteristického oděvu čímž snad jediné Gechůn^ tehdejším teprv zá* 
živnou se stala. PochybovaK as překladatel sám o tom že by našel 
čtenáře v cechách kdyby všech 17920 veršů německého originálu bás- 
níkem Plaiaerem vXIII. stol. spůsobeného zčeStil, aieby jinak zdravý 
žaludek český ty „kolossy ze slasti, obrů, z překrásných dívek, květů a 
zázračných hrdinství vystavěné" bez nesnází snesl. — český překlad 
nalézá se v rukopisu Štokholmském od roku 1483 touž rukou psán co 
Tristram, totiž od Mistra Jana řečeného Gebsy. 

Všechny tyto pověsti teprv napotom, kde romantika už se /byla 
přežila a podstaty její v společenském životě dávno zvráceny byly, 
v jiných obecnému lidu přístupnějších údobách ovšem i v cechách obí- 
haly a s oblibou se potkávaly, ale nikoli v romantickém svém provedení 
nýbrž básnického oděvu, verše i všech šperků zbaveny, rozličně změ- 
něny a na pouhé téměř látky scvrklé. Některé z nich zajisté brzo po 
svém uspůsobení ve verších na prostomluvu se předělaly, což by se as 
sotvy bylo stalo, kdyby romantická poesie co taková do lidu byla 
vcházela. Jaký tu však rozdíl mezi původními oněmi stvůry a pozděj- 
ším českým jich vzděláním v prose, pochopí každý kdož třeba jen po- 
vrchně do nich nahUdne. Takž báseň Flos a Blankflos z kruhu roniian- 
tických básní o Karlu Velikém se později v Čechách objevila co 
„Vdmi pékná nová kronika aneb hisUma vo vdiki milosti knUete 
a hráU Floria a jeho milé pani Biancefioře^ — a báseň Tristan oo 
ffiistorie o panu Trístanovi a krásné holdS^ jak veliké fotHení 
spolu míli a jak smutný kanec to vzalo ř^^ — Taktéž kroniky o StU- 
frídovi a Bruncvíkovi „mají patrné stopy že původně ve verších psány 
byly a s Tristramem i Tandaiiašem v jednu dobu náležely. Zdá se že 
básníkovi na mysli tanula historie o Vratislavu 11. a Vladislavu 11. 
jichž onen od Jindřicha IV. (1086) tento pak od císaře Fridricha 
(1158) za rekovnou pomoc v důstojenství královské povýšeni byli, a 
Vladislavovi nad to lev, nynější znak český, na Štítu udělen. Zname- 
nati také sluší že román německý o Siegfnedovi s našimi, zvláště 
s Bruncvíkem, v nejedněch okolnostech se srovnává.*^ (Výbor z litera- 
tury české díl 11.) Že takovéto v prostomluvě sepsané roníánky čechůin 
obUbeny byly svědčí mimo jich hojnost a častá vydáni také přímá 



- 187 - . ^ 

projevení. Prefiit z Vlkánova v předmluvé na svou cestu (v Práte 
1563) o nich se zmiňuje: Protoi ti a takoví jieehf 9obě toto m4 prosté 
sepsání místo Bnmcvika a kroniky o Stilfridovi a místo jiných ne- 
nšiteíných hdsní čtou a rozjímají atd. Kladly se tedy plody roman- 
tiky do řady neuziteíných íteni za časů, kde se v cechách mnoho 
čítalo, pochybujem žeby dříve, kde lid český vůbec jeStě nečítal aneb 
aspoň velmi málo, se byly mezi ním kdy zobecnily. — Byla tedy roman- 
tika jen výstředným a výhradným zjevem v Čechách, uznána a pěsto- 
vána toliko co móda od některých pánův a rytířův českých, a udržovala 
se ve vyšSich ruch západní £vropy sledících kruzích do kterýchž dzí 
mravy a spůsoby si nejdříve přístup v zemi české získaly, a kterýchžto 
hlavni zájem byla kratochvíle a pohry rytířské a milostném Nejprv 
zajisté královny české z Němec přiálé uvedly domácí své spůsoby při 
dvoře a dvořem'nové nejhorlivěji je pěstovali. Tam se ozývaly písně 
minnesingrů, tam se předčítaly romány a snad i nejdříve se objevily 
známé spolky milostné (Minnehoefe) , kruhy to společenské v nichž se 
vzdělávala sofistika lásky spůsobem nám téměř nepochopitelným a zdra- 
vému rozumu namnoze odporujícím. Tu se kladly otázky o lásce a 
poměrech jejích, jenž svou zapleteností a titemostí někdy na nesmy- 
slné stvůry skolastické dialektiky upomínaly. Předmět pojednání byl 
vždy jeden a ten samý, totiž láska a jemné poměry obou pohlaví 
k sobě vůbec. Tu se používalo všeho co do oboru toho se jen vtěsnati 
dalo, a kde již vtip ani obrazivost nestačovaly, tam se vmísila allegoríe 
s ohromným svým apparátem mythickým a symbolickým. Z takovýchto 
cvičení dialektických se vyvinul i zvláštní sloh, druh to výmluvnosti 
podivuhodné o jedné a té samé věci, ba někdy takořka o ničem. Došel 
nás jeden příklad tohoto slohu, knížka zvláštm', jíž nelze vlastně k žád- 
nému ze stojících druhů literatury připočísti a kterouž toliko proto do 
oboru románů počítáme, jelikož osnova její románový má základ a 
hlavní myšlénka románovou povahou se značuje. Knížka tato jest český 
náš TkaJleXek, při kterémž nejvíce želeti jest že skladatel jeho na 
předmětnější úkol se neodvážil a znamenitá svá nadání k jiným stranám 
neobrátil. — Tkadleček jest toliko episoda románu jehož děj se nena- 
psal ale přímo v životě se odbýval, o němž pak ve spisu tomto toliko 
rozumováno a rozjímáno. Jakožto příklad původní a sanlostatné tvoři- 
vosti literami v časovém sice duchu spůsobený, ale docela z vlastních 
sil spůsobitele svého vyšlý a na nich spoléhající, náleží mezi nejzajíma- 
vější zjevy středověké naší literatury. 

Obsahuje původm' rozmlouvání mezi žalobníkem a neštěstím pro 
ztrátu milenky, a považovati se dá za první nám známý původní román 
český. Historie literatury nás poučuje toliko že Ludvík Tkadleček a 



~ 188 — 

milenka jeho Adlička živi byli v první polovici čtrnáctého věku u dvora 
ovdovělé králové Alžběty v Hradci Králové. Byla Adlička krása svého 
věku pro kteroužto, když se za jiného provdala, Tkadleček počal ne- • 
ukojitehié hořekování své, a milenku svou, krásu i ctnosti její perem 
svým jež od jména svého člunkem tkadlcovským nabývá, zvěčnil. Kniha 
ta znamenitá jest pro obratnost 'a jadmost jazyka. — Rozmlouvání toto 
se jeví vlastně jen jako epilog románu jehož hlavní děj v minulost 
padá a v zázadí stojí, nebof láska TkadleČkova a osudy její se nám 
objevují pouze hořekováním jež nešťastný výsledek její povzbudil, a 
v kterémž se na děj jako minulý jen poukazuje. 

Tkadleček byl bezpochyby jakýs žák, přehrozně zamilovaný! Roz- 
mlouvání jeví, že byl „z řádu učeného, rozumného, stavu znamenitého,^ 
což co do učeností a rozumu v knize úplného dosvědčení dochází. — 
Obsah a úmysl rozmlouvání jest následující: Žalobník, Tkadleček, 
„žaluje, touží a volá zjevně a hlasitě na neštěstí, na ně křičí a je haní, 
a rozličnými kletbami je zatracuje.** — Proklíná neštěstí nejen pro sebe, 
ale vůbec že mnoho znamenitých lidí zničilo. — Neštěstí pak odmlouvá 
žalobníkovi, dávajíc mu věděti, proč kterakým řečem odpověděti chce, 
a potom táže se žalobníka, kdo jest, a proč jemu tak nestydlivě při- 
mlouvá. Vytýká mu také nemužné jeho hořekování. „Kterak pak chceš 
svým smyslem koho kam vésti, a ty jeho sám použiti neumíš! — Proč 
laješ, nevíme," praví neštěstí, „kromě že jsme nyní nedávno v Hradci 
na Labi, v tom ohrazeném městě v cechách, mocí svou a úřadem 
svým dvé mladých lidí, sobě na letech jako rovných jenž spolu od 
několika let jsou dobře a počestně byli, rozdělili a rozlůčili naši mocí, 
a netoliko je rozlůčili, ale je s obů stranu do jich obú smrti nesj^dnati 
míníme. To se stalo před shořením toho města snad asi třetí měsíc . . .^ 

Tím spůsobem se objevilo místo a ča£, ba již i celá událost Podle 
naznačení by to byl as rok 1339, kdež v dubnu celý Hradec vyhořel « 
Žalobník pak se jmenuje skrytým jménem a v podobenství, a v tom 
jemu svůj řád a stav vypravuje, i proč jemu laje ; že jest totiž on ten 
jenžto jest tak nelítostivě a tak hanebně se svou útěchou rozloučen a 
všeho světského utěšení tím zbaven. 

„Onaf jest byla ta,'* praví Tkadleček, „s nížto jsem byl od kolika 
let, avšak se mi zdá, jakoby ch s ní byl hodinu! Onal jest ta, ježtoC 
byla vždy se mnou, a já s ní ... . než ona se ode mne již vzdálila! 
Ona jest byla můj štít proti všem světským protivníkům! . • . Pryč 
jest mého všeho dobrého jistá prorokyně ; ty neštěstí, tys mne s m' sva- 
dilo. Pryč se jest obrátila ode mne, vrátiti se snad nemysli, nemůže, 
nedbá — nechce! SámC jsem ostal v sirobě z tak velikého neštěstí! 
Pryč jest ta, již milovati mi byla radost a utěšení, s níŽ kdy bylo roz- 



- 189 - 

mlouvati, jiného poknna jsem nežádal . . . Pryč jest ta , s níž by bylo 
býti, na věky by se člověk nestaral ! . . • pryč jest ta, jež má jinošski 
léta byla ve vší pocti k mužnosti přivedla, mysli přidala, bignosti při^ 
množila, kratochvil rozšířila . . . Zastůpila má denniční záře a pryč se 
brala má světlá hvězda, po níž jsem se vším svým rozumem spravoval, 
jako plovec na moři po svrchní oblačné hvězdě! — Pryč jest jasný 
mého slunce blesk! ... Již jest za horu zaniklo, za mých časů se nevrátí 
zase ke mně! . . . Temná noc mne pojala v svou moc, kudy chodím, 
tady bloudím a mlha mne obklíčila^ vida nevidím, hledě nikde spatřiti 
se nemohu, znaje se sám sebe jsem zapomenul • . . Ach neštěstí, tys 
mi již stalo korouhev mou, pod níž jsem spravoval rozum svůj . . . . 
Ztratil jsem boj, cti. jsem umenšil! — Běda na nešťastný den, na ne- 
šťastnou hodinu, na tu žalostivou chvíli, v níž mi můj diamant se roz- 
pučil ! . . . Již jsem prvního a posledního svého klenotu pozbyl , jejž 
jsem na poklad v nerozdílném srdci choval, jemuž jsem se v nouzi a 
v potřebě těšil . . . Pryč jest, sám jsem ostal, ba méně než sám, neboC 
jsem bez ní jako půl člověka — ne svůj, ne její." — 

Kdož medle by — po slovech těchto — mohl Tkadlečkovi ode- 
příti obraznost živou a rozohněný cit? Nezni-li to, jakoby si Abelard 
po Heloise, aneb modernější Werther stěžoval? — Ale neštěstí nedá 
dlouho na odpověď čekati. Dá se říci že jakož celý román tento alle- 
goriemi oplývá, i neštěstí rozličné ólohy na se bére, někdy zlého osudu, 
někdy pouhé náhody, někdy káravého i trestajícího pěstouna, někdy 
dokonce místo zdravého rozumu zastává. Jest někdy, když mluví, 
jakoby uvažující rozum nevázané obraznosti odpovídal. — Pravíc ono 
samo o sobě že což jest koli učinilo dobře a právě učinilo z svého 
řádu, a že co se koli narodí na svět bez neštěstí býti nemůže; vykládá, 
kdyby všickni lidé již jsů byli od počátku světa na zemi až do té 
chvíle byli bez neštěstí, žeby všickni chtěli pansky a bez řádu sobě 
k vůli a k libosti bydleti a živi býti, a vešken svět takýmž během a 
nepořádkem byl by již úzký pro lidské zpupnosti, hrdosti a bujné mysli, 
ba žeby už pravým pychem a násilím jeden druhého jedl! — Naproti 
tomu ale mírem že se má vyznamenati člověk a moudrou činností a 
činiti jako slunce kteréž všemu světu svítí a samo v sobě jest světlo. 

Žalobník ale na to rozumování nedbaje praví žeby ani možná 
nebylo, by sobě žalosti nepřipouštěl pro chot, poněvadž prý jest ztratil 
tak milů, Ubů a šlechetnú chot! — I vypravuje k tomu její postavu 
a její obyčeje. Jest „bohatá na své ctí" — praví -^ „krásná a 
ochotná nade všecky své družice a tovaryšky; zrostu pořádného, řeči 
libé, vzezření milého, obyčejův dobrých, kroku rychlého, chodu spani- 
lého, veselých a ochotných přímluv, ladného promluvení. Nedostačeu 



— 190 — 

jsem/' praví Tkadleček dále, „bych o ni mnoho mlavil, hoden ji chváliti 
nejsem, aniž vypraviti nmim její šlechetnost .... PřeáCastný svět, na 
němž kdy jest taJ^ovéto přeušlechtilé stvoření. Kdož ji zná, nerad se 
s světem pro ni rozlůčí!" — 

A dále pak Tkadleček chvály vydává i tomn jenžto ji má za 
svon žena a že ten jest darem nade vSechny dary obdařen, aniž jest 
prý který jiný dar na světě nežli žena dobrá a dokonalá! . . • „E), ty 
vSemohncf mocný Bože^!" — volá Tkaeleček, ,jakonž jsi mi radost dal 
a jakonž jsem já radost z toho měl v svém mladistvém srdci, když 
jsem ji vídal před sebon bujně, av8ak počestně kráčeti svým převýbor- 
ným chodem, svým spanilým zatáčením, svým znenáhlým a tichým 
ohledáním , na obrácení svým veselým poskočením . • . jistě mohn říci, 
že jsem těch jejích dobrých obyčejův nikdy syt nebyl . . . Radig se, 
ty mnži, maje takovou manželku . . . múdrost a žena dobrá přichází od 
samého Boha! . . . Ach by mi bylo ještě před svou smrtí její milé 
Hbé ochotné slovo slyšeti, by se do libosti bylo s ní namluviti, by jí 
bylo zjeviti své tajné smutné a žalostivé srdce!" . . . 

Ale neštěstí so tomu všemu jen posmívá a drží dlouhou řeč o cti 
a nectnosti atd., a konečně radí Tkadlečkovi aby si přímoudřil, a když 
Adlička pro něho není, by si hledal jinou as takovou zase milenku 
jako ona velebená byla. 

,JPravil8 nám prvé" — dí neštěstí, „žes Tkadlec, tomu rozumíme; 
žes hlavou z české země, tomu taky rozumíme ; nohama odevšad, tomu 
taky rozumíme, . • . kudy se obrátíš v kterů kolivěk stranu a zemi, žes 
tu jak doma . . . Taky víme, žes býval v několik královských zemích 
a několik knížecích městech; — ale prav nám bez okrášlení řečí a bez 
písma, viděl-lis kdy takového člověka, aneb o něm slýchal, jakož jsi 
ty, Tkadlečku, jehož vše dobré leželo na jednom jediném Člověku a 
ještě k tomu na tak lehkém člověku, jakož jest ta tvá utěšená? — 
Učiň jako Thales a děkuj štěstí ze tří největších daru, jimiž tě obda- 
řilo : že jsi člověk , a ne hovado , že víš , co má býti a nebýti podle 
lidského rozumu ; pak žes muž, a ne žena, a konečně žes literát učený 
a ne laik, ani člověk hloupý. — Požívej tedy učeného sm3rslu. Pravíš, 
že dvorská topička byla, vychvaluješ počestnost a dokonalostí její" atd. 

Pak se neštěstí dává do rozjímání o ženských cnostech a na čem 
se zakládají. Táže se pro kterou příčinu která ženská počestná jest, 
a zdali pro sebe či pro jiné, pravíc že čtverá jest počestnost ženská: 
ze studu, z povahy a oddanosti, ze zvyku, jako při dvořanech, a konečně 
z pouhé chytrosti při lidech licoměmých jenž se ukazcgí takto pro 
pochvalu, neb pro užitek atd. „Pro kterou z těch příčin byla as ta 
tvá topička tak dokonalá?" volá neštěstí dále; „ej, literáte! pomni se. 



— 191 — 

iáékn! bnď při paměti dvořačku! nebncT tak Uap . • . a drž kůň smy*- 
shi svého na nzdé. Pravíme, abys řeči nechal o té topičce ... jsi 
v nejlepších letech ... a ona as nic jiného není, než každý jiný ďověk 
obyčejný . . . Jest na světě mnoho předobrých a ctných . . . Sirok jest 
svět ženské cti ... tvé nohy jsou všady; nebuď jen tíný hledati. Tap- 
kových, jako ona, shledáS, kde se obrátiS . . . jeSté dokonalejších! . . • 
Snads ty sám ji tak dokonalou učinil svou řečí a rozumem svým . . . 
bud vesel a radtq se, žes tím darem navštíven, žes toho ixásit živý ... 
Tun svým rozumem a uměním lehce jinou navedeš, a snad lepší, než 
ta tvá topička byla . • . nemni proto, žes té své topičky, té pecopaličky 
pozbyl i všeho času zbyl. Mnohot jest ještě času, než svět skoná . . . 
pust po vodě led s sněhem . . . věz, že živá hlava kloboučmka dobývá.^* 

Ale Tkadleček nepřestává lkáti a na neštěstí láti; a velmi naivně 
e sobě praví: „Jsem pr&vě jako malé dítě od mateře odloučen . . . 
jako kotě. nedorostié od mléka odstrčen! Jako oslátko nedošlé k své 
síle před časem jest připuzeno ku práci, tak já tobě,, neštěstí, jsem 
poddán, a v svých mladých letech již jako s tebou oddán . . • Snadněji 
jest vdovci; teú, když radost svou pozbyde, opláče, a ví, že to jinače 
býti nemůže, zapomene časem. Ale mně kterak možná, mé předrahé 
topičky opykatí, ana ještě živa, zdráva, v nejlepší síle a v největší 
kratochvíli, ač ne nmě, ale jinému! . . • Lidé v mých letech z jednoho 
veselí jdou v druhé, ale já již stojím jako osel podrobený a hloupý pod 
břemenem, v blatném hlubokém ádoU, nahoru sobě pomoci nemohu . . . 
Jsem pohostinu všady , každý se obrací . . . Svobodenství žádného 
nemám, dušno mi všady, vzdychám i pláči, leč mám jen poraiivání 
od zlých lidí . . . Toulám se, žádný mne nepřivine, brzo stařec ze mne 
bude... Hory vysoké ohledati musím, doly hluboké oplaziti, lesy 
temné, pústié neobyčejné vlasti i neznámé lidi shledati musím . . . Čím 
bys mi to nahraditi mohlo, o neštěstí? Ničím dobrým obdařeno nejsi! 
Nic časem nejednáš, chvíle nemáš, nic dobrého při sobě nemáš, ani 
shtovám, ani milosrdenství. Tys jako jestřáb, jako krahujec, jako 
ptáci, již chvácením živi jsou. Jsi jako vUl, jako rys, lev a medvěd . • . 
co činíš, k lidské škodě činíš; ... jsi horší než kat, pokrytější než 
Čert • . .** 

Na to pak neštěstí dosti vtipně TkadleČkovi odpovídá, a o žalo* 
stech lidských mu vypravuje, a konečně lásku a rozličné druhy její 
vykládá, a kterak milostí zaniknouti má kdož jí jest osedlán . . . „Roz- 
važ slova svá,'* praví, ,Jež jazykem dosti nerozumně kuješ, čině jako 
zlty mlynář, pustě kola mlýni^á,. aby se mlely, sám jde pryč, aniž dbá, 
kterak jdou, a mlýn se mele . .\ Co žaluješ, ty dobrý, ctný Tkadlče, 
ty sobe moudrý žáčku, chytráčku! není-Ii to lépe, že jsme tě zbavili 



^ 192 — 

te tvé kachometice a pecopalky, ježto svou chytrosti pec mnohým 
dobrým, můdrým, slibným mladíkům tajnou milostí zapalovala; není-Ii 
to lépe, že jsme tě té pemikářky, té jistbometice zbavili, nežli abys na 
ooom světě pro ni zatracen byl? Měl bys raději za to děkovati . . • • 
' Máš-li co protivného na srdci — mlč s tím a ukryj svou hoři/^ 

Velmi zajímavé jest následující pak místo, kde neštisti Tkadle- 
čkovi připomíná vlastm' jeho náhledy o lásce jež prý v knize jakés 
složil. Zdá se tedy že Tkadleček před tímto rozmlouváním jesté jiný 
jakýs spis uspůsobil o kterémž ovSem nic jiného nevíme, než co zde 
se projevuji. 

Praví neštěstí: „Pověz nám, Tkadlče, kam se dělo ono tvé sklá- 
dání a ony tvé knížky, ježtós je byl skládal a složil o milostí a tož o 
rozličné milosti, a dělils milost na dvé, a pravíš, že tajná jest a zjevná, 
vnitřní a zevnitřní a o všech jejich kusech ... v tom jsi položil v těch 
svých knihách netoliko naučení, kterak milovník z protivných půtek 
vymluviti se má, ale i jiných mnoho kusů, ješto víme, komu jsi to . 
k libostí vypravoval a napsal atd* . . . Ale , Tkadlečku, poněvadžs tak 
chytře a tak daleko o té milosti pravil, pověz nám tedy, kterakous 
milostí byl laskav na tu svou jistou, o mz vždy bájíš a tolik řečí stro- 
jíš ?*^ Tu se pak pouští ne^^těstí do rozjímání o ,^komplexích" čiH „tem*- 
peramentech,** o nichž náhledy poněkud zvrácené projevuje. Fysiologíe 
tenkráte ovšem byla velmi pozadu. Melancholici prý jsou ze všech 
nejhrubší, a na smysle jiných všech lidí také nejhloupější a nejnepa- 
mětlivéjší! Napotom trochu rozvláčné sice, ale ne nezajímavé následuje 
pojednání o lásce jež končí: „Žádná milost není bez myšlení těžkého, 
a myšlení ^těžké bez bolestí, a kde bolest tu bída, kde bída tu smutek, 
kde smutek tu žalost . . . Milost jen vazba jest a smutek a bída! . . . 
Tolik jsme ti už příkladův dali, žeby to již jako rukou omakati mohl . . . 
my však tvou řeč protivnou slyšeti musíme, a my všem psom, když 
štěkají bez potřeby, úst jich zavázati nemůžem, a také ne každý pes 
mnoho štěkaje , ne vždy jak chce mnoho užrati může ! . . , My jsme 
posel Boží ruky,*' praví pak neštěstí samo o sobě ; „ke všem protivným 
skutkům brzy jednatel, my jsme bič ohbitý, a hůlka a kyj všeho stvo* 
ření, my jsme senoseč, tupou a piikovanou kosou všech luk a trávníků 
zavadlých a mladistvých. Naše poselství- nem' darmo. My jsme bič, 
jehož švih prudce mrští, a po němž velmi svědí, jehož žádného časem 
neminem! .... My jsme ta hůl, jež se nikdá a o žádného nepřerazí, 
neohne, nezláme . . . jsme mistr všech řemesel a všech lidí . . . Nic se 
na barvy neptáme ... tu lilium krásou svou a bělostí před námi ne- 
uteče svou dobrou nadějí, tu růže červená svou Šarlatnou barvou hořící 
jnilosti nám se napne, tu jetýlek, ni břečfan, ni chvojka, ni barvínek, 



— 193 — 

jenž jest vší počaté milosti vůdce, nám se neskryje. Tu růže polská 
svou brunátnou barvou všeho tajemství se nás utéci nemůže. Tu vymy- 
iteni a kradená barva Šerá, z mnohých složená, svou vysokou myslí 
nad 60 nám se nevyzdvihuje, tu blankytný charpený neb čekankový kvét 
svou zlou nadějí, neb-Ii svou dokonalostí nám se neprotiví'* atd. Takž 
zde uvedeny jsou \7znamy barev a květin a jinotajitelný jicli smysl 
jakž za oněch časů se uznával čtenáři se objevuje. „Jsme šachta hlu- 
boká, nevětmáy shnilými sloupy podsazeuá ... v nižto kdo upadne, ne 
brzo se sám z ní vybere ... a čím větší člověk byl podle cti na světě, 
tim jej hruběji podtisknem pod se ... co však my počneme, to smrt 
dokoná !" , . . Na Tkadlečkovo nové dorážení neštěstí se zase slova 
chopí a počíná svou řeč bajkou. — „Vlk byv jednou nemocen," praví, 
„velmi stonal, než chtě zdráv býti, slíbil v nemoci, masa nejísti do 
smrti 9 a zhojiv se a- byv zase zdráv, nemoha jednou sobě nic uhoniti, 
u veliké vodě k snědku pojide ku potoku , hledaje ryb a osel se mu 
nahodí bředa skrz potok od mlýna pytel mouky na sobě nesa. Vlk mu 
vece; Pomáhej Bůh, milá vyzenko! o co jsem tebe dnes celý den hledal, 
až jsem se s tebou i potkal. Osel jemu vece: Milý vlče, já jsem osel, 
zvíře hloupé a robotné, a nejsem vyzina. Vlk mu vece: A zdalis neslý- 
chal, že liška v lesích, myŠ v doupěti a ryba u vodě ráda bývá? Hleď, 
já mafia nejím jenom to, což jest ve vodě ; tys vždy vyzina neb sumo- 
vina- Osel jemu vece : Mýlíš se a zle's se zeptal. Vlk vece : Prav tu 
řeč tomu, kdož ryb nezná, ty jsi vždy rybové maso a já tě sním, mluv 
sobě sem i tam, co jí nám, to znám .... Takž ty, TkadleCku, nebuď 
vlkem a nesuď pro svůj zisk . . . Činíš nám jako zlý člověk dobrému . . . 
Kdož o to nestojí, aby kdo dobrý naň laskav byl, ten dobrého zase 
nulovati neumí . . . l^ínoho dobrého jsme tobě vypravili, a ty vždy se 
nám protivíš . . , Není-li lépe že jsme tě zbavili té tvé milé? ... jsi 
zbaven i vší chytrosti a lsti její, jíž jsi byl od ni jako svázán a jako 
vězněm jejím . . . Mnozí mnohé půtky mají, avšak vždy toho hledají, 
aby«vobodni ostali. Ty však byv svoboden, volně jsi vnikl u vězení a 
vyniknouti moha, želíš toho, čehože zbyl, — Popřej to jinému a zůstaň 
sám . . . Kdož kdy byl, jest více neustálen, nežli milovník? A kdo kdy 
kterou těžkostí a prací a úsilím světským více schne a vadne, a sestará 
a v tom schází rozličně, nežli Člověk mladý, milovný, ježto neví, odkudž 
jde milost, aneb co jest to, aneb z ní co pochází? .... ZelujeŠ, Tka- 
dlečkn, žes ji ztratil, a neželuješ na se sám, žes se pro ni ztrácel od 

v 

svého smyslu . . . Sfasthá hodina, která tě s ní rozloučila, nebot ztra- 
cencem jsa všeho rozumu, vrátils se . . . obezřels své zblouzněuí, jež 
pro milost po léta viděti jsi nemolJ. Navrátils se k radosti . . . zbý- 
váš tesknosti • . • volně spíš, ze sna se novy trhuješ, jsi bez nepokoje, 

13 



— 194 — 

sváru nemíváš . . • Lépe jest, žes j{ teď zbyl, nežli by bylo, kdybys jí 
byl časem zbýti chtěl a nemohl .... Zdali pak jsme my toho vinou ? 
Zba\'ili jsme tě ji bez její vůle, aneb s její vůlí? Zdali s jqí vůlí — 
raduj se. Pronevěřila-li se tobě, pomni, Tkadlečku, kolikero dobrým 
a Šlechetným pannám a paním tys se často pronevěřil. Tedy mid! . . . 
Jinak ztratils jen zimnici, buď vesel, žes jí pozbyl . . . Svoboda není 
zlatem zaplacena . . . činíš ze sebe obludu a omámence , maje se čím 
déle tím více zdokonaliti . . . Mlč tedy a styď se. Pomni, kdož starou 
' lásku a minulou milost z srdce a z mysli vypustiti nechce, ten jí nikdy 
syt nebude, aniž smutka pozbyde • . . tomu žádná krmě vonná nebude, 
tent má již všechno dobré i zlé, zdraví a nemoc, moudrost a nerozum- 
nost, chytrost a hloupost, o němž ty, TkadleČku, víš, kteraks byl složil 
dřív o milosti knihu." 

Radí mu pak dále, aby zanechal té lásky a lamentací, a raději 
se vrhnul na grammatiku a mathematiku átd., vůbec na vědy a umění. 
Velmi zajímavé jsou zde definice rozličných nauk jakož i některá 
v Tkadlečku uvedená učení vůbec velmi podivného jsou rázu, a do 
vědosloví oněch časů překvapující náhled poskytují. — „Filosofie jest 
rolí všech moudrostí," — • praví se tam, — „z nichžto pochází a vy- 
chází všickni dů vtipové. A ti se důvtipové dělí na dvé, v moudrost 
přirozených smyslů, jež od přirození jest u poznání, a v rozmnožení 
mnohých přirozených mravů a obyčejů" atd. . . . Uvádí se tam mezi 
naukami také geomancia, pyromancie, baroinancíe, chyromaucie, astro- 
logie, alchymie, a celá řada pošetilých pavěd až „k umem', jehož jméno 
jest Neroka, jež svými sladkými a nábožnými modlitbami, svým silným 
zaklínáním mnoho a rozličných věcí pravým uměním dojde" atd. Kniha 
pak domlouváním neštěstí končí, a nedo^dáme se, zdali Tkadleček na 
to co dá čili nic a hoří svých zanechá. Spis tedy jako neukončen 
zůstav, patrně neuspokojí, neboC nejen že žádného děje v něm obsaženo 
není, alebrž i nižádné ucelující myšlénky na konci, ani patrného výsledku 
rozjímání tam uvedených. Děj pouze v zázadí leží a to děj vehni jedno- 
duchý, obyčejný, okolnostmi neosvětlený. Nevěra mflenky, látka to věru 
povšední v životě i v románu, ježto novosti jakés a půvabu nabývá 
teprv provedením poměrů souhrajících* O těch se však v Tkadlečku 
nic nedovíme. Rozprávky se tam skoro výhradně na poli rozjímání 
drží, výpravky opominouce. Avšak osa kolem níž se rozprávky tyto 
otáčejí jest láska, tato duše románského básnictví a románu. Nedo- 
statek děje a bezpostředního se vyvinování jeho ovšem základm' jest 
vadou plodu tohoto, ježto však bohatstvím důkladných rozmyslů a ladné 
obraznosti hojně nahrazuje. ObjevujeC se nám zajisté v rozmluvách 
těchto dosti pestrý a živý obraz věku ;v němž povstaly, pamyících 



— 195 — 

▼ nim miném, předsudků , oběžných myálének a vládnoucích spůsobů, 
což vSecko z kruhu osobního vyplývá, ze základní jedné jediné situací, 
vývinem svobodným jakž okamžik právě žádá a nikoli z postavení 
fistě předmětního, na jakéž se povahopisec a pozorovatel kultury staví. 
Skoumateli bývalé vzdělanosti v pechách nutno bude, v TkadleČka 
pilně nahlédnouti, v němž se zajis^té ledačemu přiučí, čeho by se v jiných 
přímo naučných spisech sotva dočetl o spusobech doby Tkadlečkovy, i 
přísloví některá tam najde jež Tkadleček „sedlské" nazývá, jako: po 
ehuti nechut, lib sladec, lib hořec, po smíchu smutek, a j. v. , i pěkné 
jazykové formy, jichž vlivem cizím docela jsme pozbyli. Bylo by zde 
od místa do všech jednotlivostí povahy knihy této se spouštěti ; záleželo 
nám pouze na tom, krátkou zpomínkou upozorniti na spis jehož úhlavní 
vady nejvíce nedozralému času přičísti lze jest, jehož pěkné však stránky 
patrně jsou zásluhou nevšedního talentu skladatelova. Avšak ne pouze 
nadám', rozum a obraznost jeho zbuzují naši pozornost, aiebrž i vysoká 
vzdďanofit jeho, obezřelost v oboru všeobecné literatury a mnohočetlost 
obdivu hodná. Celá povaha spisu vyzrazuje, že Tkadleček v literatuře 
soQvěké byl zdomácnělým. - Podivné metafory a hyperboly, jichž užívá 
zvláště v prvnějších částkách spisu, jsou docela uspůsobeny dle manýry 
tenkráte v tak nazvaných kruzích milostných (Minnehoefe) panující a 
jimi ▼ pěknou literátům .oněch dnů uvedené. Přímo nápadná však 
jest Tkadlečkova znalost literatury starověké řecké a latinské, starého 
a nového zákona i spisů otcův církevních. Dalo by se důvtipné Anek- 
doton sestaviti z propovědí dávných mudrců v Tkadlečkově knize uve- 
dených a byla by to sbírka velespůsobná. Získáme tím nové důkazy 
vzdělanosti v Cechách za času probouzejícího se ducha v Evropě, a 
želeti nám jest tím více že tak jnálo písemních památek českých 
z oněch dob nám se dostává, ano z Tkadlečkovy knihy patmo že i od 
něho ještě jiný spis o lásce jednající vyšel, o němž ovšem ničeho ne- 
víme, nežli co on sám z něho zde uvádí. Ačkoli však Tkadleček mi- 
lovníku literatury a skoumateli kultury a jazyka vehni zajímavou a 
dfiležitoa jest knihou, nicméně předce přílišnou rozvláčností, opětováním 
jedné a též myšlénky a širokým rozkládáním, abychom řekli, rozvo- 
dňováním náhledů a míněm' dávno nurtvých a pochovaných, obyčejnému 
čtenáři kterýžto poučnou sice ale spolu i svěží zábavu hledá nezáživ- 
nou jest knihou. Aby se takovou stala, bylo by třeba svléci pedantství 
a nspůsobiti krátký výtah z dlouhého poněkud celku, jakož to někteří 
francouzští spisovatelé, ku př. J. Janin a jiní učinili ze starých rozvláč- 
ných anglických románů, utvořivše zajímavé a pikantní novely. Ovšem 
by výtah tento důvtipněji uspůsoben býti musil, nežli německý překlad 
a výtah z Tkadlečka, hned mezi prvotisky německými vyšlý a nověji 

13* 



— 196 — 

od Hagena vydaný. V Čechách Tkadleček ani tiskem nevyšel až roku 
1824 vydáním Hankovým. 

Yracejice se zas k veršovaným spisům onoho věku potkáváme 
se s dlouhou řadou překladů, vzdělávání a napodobněni všelikých vzoru 
a všelikó povahy ježto nám ovšem neposkytaji utěšenou nějakou výhlídku 
na zkvctající poesii ani na vynikající nějaké povahy básnické a literatumi 
vůbec nás nepoukazují, ale přece dostatečné svědectví nám podávají 
že ruch esthetický jednou probuzený neutuchl více, nýbrž vždy siřeji se 
rozvinoval a více zájmů do kruhu svého shrnoval. Mezi nejzajímavější 
zjevy náleží zajisté rýmované historické zpěvy této doby ne ohledem 
na básnickou jejich cenu ale na obrazivé pojímání věcí vůbec, jaki se 
po vyhynutí básnické Školy národní uspůsobilo a k nq>rospěchu poesie 
domácí obrátilo. S jedné strany nám historické zpěvy tyto patrný 
poskytují důkaz že romantika v Cechách toliko povrchně so ujmula, 
nebot pevným se zakořeněním jejím by byli básníkové historických 
písní zajisté neopomenuli v duchu jejím vylíčiti své plody, jelikož osoby 
tu opěvané dostatečné látky a patrných pohnutek k tomu podávaly* 
Dalo-li pak se najíti příhodnější povahy k romantickému vyšperkováni 
nad krále Jana? Nevybízeli-li král Otakar, Závise, Plichta z Žerotína, 
Vilém Zajíc zValdeka i jiní k romantickému přímo pojmuti? S druhé 
pak strany se nám ale v básních o nich spůsobených zase objevuje, 
jak daleko nž za těchto časů bylo ovoce odpadlo od národního kmenu 
a jaký rozdíl nastal mezi bývalým naznačováním skuťkův národních 
bohatýrů a mezi nynějším jich zaznamenáním ve verších! Na místo 
bývalého básnického spůsobu stoupil kronikářský, totiž vypsání dějin 
rozsáhlejšího neb užšího obsahu ve verších rýmovaných beze všeho 
básnického naladění, více podobné, rýmovaným zápiskům historickým 
nežli básním, ač z rozličných známek básnické se domáhám patrné 
\7stupuje. Povedenější z nich jest zajisté báseň Smrt krále Jaiia, 
kteréžto zlomek 140 veršů zachoval Prokop Lupáč z Hlaváčova ve své 
historii o císaři Karlu lY., kdež bitvu u EreŠčak popisuje jak£ o tom 
z técJUo stalých rythmův z jednoho starého spisu o králi Janovi se 
plnSji a Siřeji porozuměti muže, — Netřeba zde upozorniti na to 
jak zajímavá se tu poskytuje příležitost ku porovnání kteréhokoliv ze 
starých historických zpěvu R. Kr. s následujícími versemi: 

Klimberče mladý! pravit krátce ; vědě, že mne neodvedeš, 
pomni, žes měl dobrého otce, než ufamC, že mne dovedeš, 

jehož nikdo zlým nevinil kdež pokuši svého meče. 

a mnoho dobrého činil: K králi vece: Nemějž péče! 

a sáms také rytieř smělý, tvé slovo, jaks řekl, zóstane 

mladý, dobrý druh dospělý; a se tak libost tvá stane; 



— 197 



popros boha za svii dnSi, 

boď oř, v ten čas sobě tnái 

tam, kdež sě jii jako známi 

jeliž T sůdný den shledámy! 

Jakž to vece, tak sě zdržié 

pan Henrich sé po něm zdviže, 

s nim sem na bare podle toho 

ctné dobr^ drožiny mnoho, 

jeho heslo volajíce 

v srdci tuto mysl majíce, 

žeC nelze podlé svého hospody 

dojiti smrtedlné Škody. 

Nepřietelé sobě stesků, 

když Supově křidle blesků, 

pod nimaž ten rytieř drahý, 

křičeSe své heslo: „z Prahy!" 

i hna v nepřátelský hluk 

bez rozpeči, jako kluk (opeřená střela). 

přeprudce rozmáchav ony 

přežádůcie zlatozvony, 

jimaž on npomináše, 

na němžto sie vzpo^^jímáše, 

dělaje rytieřské skutky 

svým nepřátelóm pro smutky, 

dávaje jim hrome rány * 

skrze tvrdé husté brány, 

&iě ořem i sám sobů, 

nelituje ruku obů, 

jimaž zabyle kvapieše: 

co kde jima polapieše, 

to vSecko bylo skaženo, 

sečeno i rozraženy 

Jeho dobrodružstvo zřiece 

snažichusie tu vždy viece 

ti vsickni, ktož podle něho 

byli, Uedtýice jeho; 

firaziehu sie s nepřátely 

svými rytierskými děly, 

obcháacijic de uctivě, 

noži, meči pamětlivě, 

sekúc, bodúc, ze vší sily 



z ořóv ostrohami žily 
denice, bodůce na ně, 
chtiec sobě dobyti planě 
a k lepši sie bráti spieŠe. 
Tu červená Róze ktvieše, 
majíc rabínovo stkvěnie, 
jádro jejie podle chtěnie 
z arabského zlata 8tk%<ieše, 
pod niž rytieř sie držieše, 
husté cesty v nepřátelech čině: 
tof naležie ctné hrdině; 
i nevyhýbajíc sie nikomu 
vždy sie bera k miestu tomu, 
kdežky ten skutek ukázal, 
ačby. o něm kto otázal, 
by to bylo u paměti, 
i to mohli povědieti 
dobři lidé bez přiroka, 
na každý čas, rok od roka, 
až ta Róze tako světla, 
jakž při Lvu vždy věrně kvetla. 
Tu svietieše zlaté kolo, 
pod nímž nebieše u pólo 
mladému dobrému druhu 
zpodjieti tak práci tuhu: 
Klimberkovi šlechetnému, 
v svém životě udatnému, 
' jenž netbaje nic o škodě, 
věrně sloužil své hospodě. 
Pomně na otce, na děda.; 
nepřátelóm bieše běda, 
každého, kam sie obrátil, 
bil, sekl a bodl, v hlavy mlátil. 
A pan Valkún z BořeŠina 
věda, že boj ctná novina, 
da nejednu prudkú ránu, 
vždy sie bodá po svém pánu. 
Z Rožďalovic Ješek mladý, 
podlé své rytieřské vnady, 
v dobrých činech nemeškáše, 
vždy sie po svém pánu bráše. 



198 — 



Dvoje křidle, podle vole: 
pól zlatém a pól sokole, 
pod těma dva vlastná bratiy 
tu ve Fleminkové chátry 
porazUta velmi mnoho. 
Také nezameSka toho 
v také bitvé že pan Vilém 
na svém oři pnidkém, čilém, 
řka: Neželém smutku vína! 
Tu též pan ZáviS z Jimlina, 
a z Kozojed pan Dalibor, 
ta hnasta v nepřátelský zboř 
mužně beze všeho strachu; 
s nimaž dobM mnozí hnachu: 
Friček, Tyč, Benešek, LySek, 
sahajíce chvabých výSek. 
Z Pavlovic pan Eunart mužný, 
Jan, syn jeho sestry, družný: 
i jendé chvíle neždáše, 
každý tam pospěšně hnáje. 
Árberkeř sie ctně vzpomanu, 
po svém pám jako vzplanu, . 
pan Tegl z Rieda, jako Turka, 
syn Hertvíkóv z Tegenburka, 



pan z Malvelzada, dobré plémě 
Fricendorl z rakůské země, 
jeden z plodu mužné vnady, 
z Bavor Tuíiek, rytieř mladý: 
všichni hnachu v houf protivný, 
druh na druha viece silriý, 
nelitujíc smrtedlné škody, 
stojíc podle své hospody, 
děláše rytieřské činy; 
křičie Miličin na ně hrdiny, 
z Vlašimě Člun polovičný, 
ctný pan Bolek, rytieř sličný, 
nesmutí Róze ani Člunu 
nemeškaje po nich lunu 
svým nepřátelóm na škodu, 
pomně svů dobru lirodu, 
že měl otce šlechetného, 
jenž podlé rytieřstvíe svého 
činil dobrodružsky všady 
v sflných bojích i jinady, 
jakž mu byla ctná mysl dána, 
až pod korůhví svého pána 
zabit u boji před Lavů, 
pod tuž rytieřskú postavů. 



Nejobsáhlejší spis tohoto druhu, a řeklibychom vzor všech men- 
ších toho času spůsobených historických rýmovaných obrazů jest bez 
odporu vůbec známá rýmovaná kronika česká, vůbec Dalemilova neb 
Boleslavská zvána, kteráž vlastně povahou svou neméně mezi básně 
jako mezi historické spisy české náleží. Tím samým právem by se ale 
právě podotknuté dějepisné zpěvy do řady historických monografii vlo-- 
žiti daly, lišíce se od Dalemila toliko užším svým obvodem; avšak 
klademe kroniku tuto mezi veršované spisy české ^majíce za to že 
přísným hleděním na básnický směr a cenu bychom čtyry čtvrtiny 
rýmovaných plodů českých této doby z básnického oboru vyloafiti a 
do náboženského, naučného a j. v. vložiti musili. Směr spisovatele 
kroniky této ovšem nebyl básnický nýbrž historický a přede vším 
národní a vlastenecký, ale právě tato poslednější vlastnost jeho kterouž 
mezi všemi vrstevníky svými nejživěji, nejneohroženěji a nejvřeleji projevil 
dodává mu místy básnického téměř rázu, v nadšení aneb rozhorlení ho 
uvádíc. Jinak i spůsob jeho líčení namnoze s básnickou přímo pretensí 
vystupuje. Prameny z jakýchž čerpal i spůsob jakým jich použil ne* 



— 199 - 

ukazují na déjepisce který by kritickým okem do události byl nahlédal 
o kterýchž vypravoval, a tepnr na místech, kde co vrstevník Hči dle 
vlastního zkušeni, možná jej za historický pramen považovati, což ovšem 
i o jiných básních plativá že se jich co pramenů neb pomůcek histo- 
rických používá, obzvláSté tam kde jiných dostatečných zřídel nestojí. 
Jinak také historická kritika neuznala kroniku Dalemilovu za podstanou 
ohledem na dějepis , ale zato směr její protiněmecký každému přímo 
v oči bil. Dobrovský o ní praví: „Nikdy nedosáhla národní nenávist 
Čechův proti Němcům tak vysokého stupně jako ji básník zde líčí. 
Velicí a udatní jsou rekové jeho, čeští pánové a rytíři, když Němce 
z vlasti své vyhán^i, malí a zemdlení jsou králové čeští když němec- 
kým radům svým přisvědčigí. Prudký a surový jest spůsob jeho nadá- 
vání Němcům jež on za zřejmé protivníky české slávy, českého národu 
a jazyka a vesměs za původce všeho neštěstí považuje kteréž kdy 
Čechy potkalo. Lež a vymyšleniny k pomoci bére, aby Němce ještě 
u větši nenávist v cechách uváděl, než v jaké bez toho byli od porážky 
Otakarovy. NechC i vřelé jeho vlastenectví obliby došlo, nikdy předce 
platiti neměl za hodnověrného vypravovatele.'^ — Meinert pak praví: 
,4)alemilův rýmovaný plod nezajímá v sobě tolik z historie české od 
přistéhováni se Čechův až do korunováni krále Jana 1. 1311, jakož 
více tkaninu lží a vymyšlenin o ní, a jest svou žhoucí nenávistí proti 
Němcům i dojmem jakýž činila, nejzvláštnější a jedna z nejpamětnějších 
knih časových jež kdy v Čechách povstaly. . . . Lze ji tak dobře na- 
zvati válečnou troubou Husitův, jako hlavním zřídlem všech nechutných 
hájek jež po tak dlouhý čas znetvořovaly historii českou. . • /^ Úsud- 
kové tito nechC nás omluví že kroniku Dalemilovu nestavíme mezi histo- 
rické nýbrž mezi básnické spisy, netoliko pro verše ale pro ráz vypra- 
vování jejího. Ačkoliv z obsahu rýmované kroniky této dostatečně 
vysvitá směr její, naznačil jej skladatel též zvláště v úvodu kdežto i 
na zřídla poukazfge z nichž čerpal. Naráží hned z počátku na panující 
tenkráte oblíbeni ve čtení pověstí cizích jimiž se pozornost od událostí 
domácích dvracuje : 

Mnozi pověstí hledajú, a toho vezdy žádaju, 

v tom dvorně a můdře činie: by sě v to někto uvázal, 

ale že svěj země netbajú, české skutky v jedno svázal. 

tiem svój rod sprostenstviem vinie; A dotud sem toho žádal, 
neb by sě doň cti nadieU, dohudž sem práv^ nezbadal, 

svěj země by knihy jměli, že sě v to nechtie otdati; 

z nichžby ves svój rod zvěděli, sám sě chcn v to uvázati. 
odkad přišli, by viděli. Usilnot kroniku psáti, 

Jáa téch knih dávno hledaju z rozličných v jednu shledati I 



— 200 — 



neb to zajisté povede, 
že nikdež celej nevědě. 
Písaři nevelmi snažni byli, 
protož sů jie mnoho opustili, 
jedno o svém kraji mluvíece 
a jiného opuštéjiece, 
nékde velmi knitiece, 
tiem pravý sled tratiece. 
Nálezech kroniku v Boleslavi, 
ta všecky jiné oslaví, 
ta me zvlášče v bojiech zpravi 
a mnoho neznámého vypraví. 
Budešli Pražsku neb Břevnčvskú 

čisti, 
tiemC já té právě ujisti, 
žef na niej méně postaveno, 
ale slov vece mluveno. 
Opatovská, ta často blúdí, 
ačf viece mlu^n, však tebn sludí. 
Vyšehradská mi se najméne sliíbila, 
najlepšieC jest v Boleslavi byla. 
To račte všickni věděti, 
žeC sě chcu tej přidržeti; 



nalezneš]] kde co jinak než tato 

mluveno, 
věz, žef to mú voliů neproíněnénd, 
ale jakž tam postaveno, 
takéž jest i mnú mluveno. 
Řeči prázdné mysli 'nkrátití, 
však smysl celý položiti, 
by sě mohl každý učiti 
k svému jazyku snažiti. 
Neb slyše můdrý mňdřeji bude, 
a tužebný tuhy zbude. 
Jázť pravdu sprostně položu, 
a na to lepšieho prosu, 
aby pro nasej země čest 
i pro nááich nepřátel lest, 
zpravil řeč mů rýmem krásným, 
oslavil hlaholem jasným; 
a mne tiem nehaněje 
řka: plete sě neuměje. 
Jázf sě sám v tom dobře znaju, 
žef o svém jazyce tbaju; 
tof mě jest k tomu vzbudilo 
a k úsilí připudilo. 



Dále pak popisuje ve 106 kapitolách osudy země české od do- 
mnělého příchodu Čecha až do roku 1314. Hned pr\Tií kapitolou osvěd- 
čuje že mysl jeho přístupnější byla báječnému podání než kritickému 
pojímání dějepisu, uváděje pověst o věži Babel. Objevil ale dosti taktu 
že se o události této nerozhovořil příliš, ale jen krátce ji naznačiv hned 
na Srby přešel jenžto po rozchodu národů dle moře si usadieku — az 
do Říma aS vzplodichu. Od těchto Srbův odloučil se Cech s valnou 
čeledí (kap. 2.), a došed k hoře jedné jejíž poloha a vůkob' se rau 
příhodné zdálo k ubytování, usadil se tam se svými. Že $ té hory 
zřechu - protož té koře Říp vzdíchu .... a f 6 jich sta/rostě Čech 
dechu, - proň té zemi Čechy vzdechu. Spůsoby prvních osUdttiků 
těchto popisuje toliko krátce a as tak jak se Kosmas a jiní o staiých 
Slovanech domýšleli, přičítá jim ale velikou věrnost a Učí pamijíci u 
nich komunismite: Ti Ivdie převémíbéchu^-své zbošfácéecnojméckti; 
komuž se nedoslaniese, - u drahá jako své jmieše ... — Nelze nám 
zde mlčením obejiti že Dalemil v kap. III. uvádí též udddst 6 kteréž 
Ruk. Zelenohorský , tak zvaný LibuSin soud jedná. Ač "V DAleniflli 
toliko o mezu dva 8(^ svadista, přece výsledek soudu poukazuje na tutéž 



— 201 — 

povést Vinný ýé št Lubuěe hanétí, - řka: Necheu tebe za súdcu 
jntieti, — neh zrna lépe v/mie jehlu Síti - nez v aúdě muže aúditi, - 
Chevech to mé velmi trudí, - ze naíti zemiu zena sudí, Neti^ba tu 
zvláštDÍhd apozorněni na ro2dil jakým staří národní věštcové a básníkové 
^ti od pozdéj&iok vei^ovců n pojímání věcí se Udili. ObjevujeC se rozdíl 
tento podobně i na jiných více místech, a nelze zajisté živěji líčiti upoa- 
tanost fantasie a pokleslost básnictví v Čechách vůbec, než porovnání 
starých národních básní s rýmovanými zvláště ji objevuje tam kde se u 
tétéž látky stýkají. — Dalemil zajisté neznal dřevní báseň LibnSin soud, 
sice by byl neopominul líčiti událost podle ní, jelikož vlastenským 
směrům a národnímu horlení jeho tak živě odpovídala. Dalemil v od- 
povědi Libušině praví: Uoéřite, když svého knize za železným stolem 
jedlice uzřke; lih. Soud uvádí: Volte mtiža . . . kýby vládí vám po 
£deau. . . .' Patmo z toho že základní myšlénka odpovědi kněžniny se 
v pověstech udržela, že totiž mužská vláda bude tužší než její byla. . . . 
Jinak už této příležitosti použiv vystupuje Dalemil na tendenční a dílem 
polemické pole na kterémž po celý běh kroniky své setrvá. EJade totiž 
Libuši slova do úst jejichž pravda v Čechách nikdy platnosti neztratila: 
Mluví kněžna k shromážděnému sněmu: Ale budelif nad vámi cuzo- 
zemee vlasti^ - nebude moci váS jazyk dhiho tratil - Táhat jest kaž- 
dého mezi cuzími, - smutný viSší sé mezi svými; - kašdý kraluje přď 
idy svými, - ijeden múdrý neradí sé e cuzími. — Pcjmeť k sobe 
hid J€usyka svého - a bude vidy hledati vašeho zlého; - na vás lud 
bude hledati viny - a svým rQzdélí vose dědiny, - Cesté své, act i 
krastofoo, - nedaj vsé cuzozemcu, 6eská Jdavo! - Kde jeden jazyk, tu 
jAo sláva! — Na takovýchto zásadách spoléhá kronika Dalemilova, 
ba sdá se jakoby byla z nich vyrostla, jakoby se skladateli jejímu 
méné o to bylo jednalo aby děje zaznamenal než aby smýšlení své 
projevil a jiným vštípil. — Edo však tento skladatel byl není posud obje- 
veno^ am jak se vlastně jmenoval. Hájek ve své kronice uvádí mezi 
jinými dějepisci kterýchž ku napsání kroniky své použil také Dalemila 
Meófiokého , kanovníka kostela Boleslavského, z čehož se soudilo že 
tento Dalemil původcem jest naší rýmované kroniky. Nejprv Pavd 
JeShí písař Nového města Pražského 1. 1620 kroniku tuto tiskem \7dal 
jei pák ledva vyšlá hned spálena jest až na šest výtisků. Nazval ji: 
JSůvnika Uará kláštera Boleslavského o posloupnosti knížat a králů 
ésskýeh Bitá. Bolelucký, ferář v Praze (f 1690), ve své posud nevydané 
ébÍKě VlastenriLých dějepisoův (rukop. 6 dílů) a Pěšina z Čechorodů 
ptojevili fluněni že kanovník Dalemil dotčenou kroniku Boleslavskou 
flqNMil, což pozdě^ i sám Dobner tvrdil. Ale již ostrohledný Dobrovský 
amal že rozdíl činiti jest mezi starým knězem Boleslavským a spisovatelem 



— 202 — 

« 

rýmované kroniky, kterýžto poslednější bez pochyby byl nějaký rytíř 
český, který jak sám praví kroniky Boleslavské se přidržel. „Rytířský 
dach jenž celý spis provívá, obzvláštní pozornost s jakou se dotýká 
všech zájmů šlechty svého času, jejích poměru k zeměvládcům a k lidu, 
bedlivý ohled jakýž na rodinné panské znaky bére, častá ponaučení ježto 
vždy jen šlechtě platí, neukrjrtá nenávist již k mocnému tenkráte stavu 
městskému chová, povrženUvý spůspb jakým se chlapů dotýká, oprav- 
ňuje k takovémuto. domněm'. Zdá se že v Boleslavsku neb Kouřimsku 
usedlý býval. S obzvláštním účastenstvím si všímá rodinných záležitostí 
pánův z Lomnice, z Loevenberku, z Hasenburku, z Lipé a z Dube/''') 
Kronika jeho v mnoho opisech kolovala a zdá se že byla po dvé století 
oblíbeným čtením v Čechách, ale už v TCvL století v zapomenutí po- 
klesla. — Rozličné nás došlé rukopisy kroniky této tu a tam od sebe 
se liší a zvláštnými přídatky se značují. Jeden takový přídatek zvlá&tě 
zajímavý jest nadepsán: „Počíná se krátké, sebrání z kronik íedcýeh 
k výstraze věrných Čechův/^ Přídatek ten pochází z polovice XV. sto- 
letí a spůsobitel jeho byl horlivý jakýs husita a veliký nepřítel Němců. 
Spis tento zhotoven jest proti volení krále z německého kmenu. Obsa- 
huje nejen všechna místa z Dalemila kteréž nenávist proti cizincům 
budí, ale i odjinud vzaté průpovědi rázné a horlící. Zajímavé jest že 
ve spisu tomto na příbuznost slovanských kmenů vůbec se živě pouka- 
zuje. Praví pak ohledem na jazyk český hned z počátiLu: Čechovi 
méli by se pilni varovati a se vSí snaženlivostí vystříhati ^ aby v 
zprávu cizího jazyka^ a zvláště německého neupadli, nebo jakož krO' 
niky Seské svédčí, ten jazyk jest nejlitěfěí k uporáíení jazyka českého 
a slovanského/^ — * Kronika Dalemilova bez odporu jest jeden z nejdů- 
ležitějších spisů onoho věku ne co spis historický ani co plod básnický, 
ale co nejživější ohlas národního odporu. BylaC za časů skladatele 
jejího nastala doba velikých nebezpečenství národnosti české hrozících 
na kteráž českou šlechtu upozorniti statečný rytíř se odvážil mužně, 
odhodlaně a bezohledně. Spis jeho ale zajisté byl spůsobný k tomu 
aby probudil smyslem' rázné a vzdorující protivám národnosti, pročež 
mu neváháme přičísti obzvláštní zásluhu o procitnutí národního vědomi 
mezi rytířstvem naším. Že i na spisovatelstvo působU, toho důkazem 
jsou uvedené tu a tam z Dalemila verše v jiných starých spisech a 
následování spůsobu jeho veršování a skládání vůbec. Nebyl to ovšem 
spůsob básnění z prazřídla obrazivosti národní vyšlý. Obrazivost vůbee 
byla nejen neodvislost ale i převahu svou u nás pozbyla. ByloC zcýisté 
jakoby básnictví české volnou prostoru opustíc kde z neustálého po-^ 
hledu na přírodu a z vzájemného s ní obcování velkolepé své nábory 
čerpalo, do těsných stěn hradných a kláštemýcb se bylo přesídlilo, kde 



— 203 — 

OTŠem nm nelze bylo rozvinouti se mocnosti a svěžestí starobylé poesie 
národní. Pravěký život, náboženství a názory , tyto základy domácího 
a^vnictví naSeho byly zrušeny. Duch opustiv cesty praotcův nové 
vyhledával dráhy, ale upoután dojemy a poměry vnějšími a překonán 
živly neustále od jinud připlývajídmi a naň dorážejícími nebyl s to se 
sprostiti okovů svých. Z celého rýmovaného básnictví českého oné 
doby vyzirá nejistota rázu, neurčitost povahy, hledáni přiměřené údoby 
myšlénkám, a myšlének jenžby odpovídaly žádoucím směrům. Ale ne- 
možná už bylo nové, pevné půdy dobyti po vyhubení základů starých 
domácích, neboC právě nepovstal genius který by mocí svou byl probu- 
diti mohl poesii českou aby jako Fénix z vlastního popele svého se 
znovu povznesla; ti však již se o to okoušeli, po zřídlech a vzorech 
cizích se ohlížejíce, nebyli s to vyprahlou zúrodniti půdu. Romantika 
nemajíc zde životného základu neměla dlouhého u nás trvání, ba pře- 
hmaty její přiměly jiné síty k opačným výkonům v nichžto nadvláda 
rozmyslu nedala obrazivosti vykvétati. Vyhýbajíce se výstřednostem 
na západě vzniklým a při nedostatku tvořivosti vlastní přidržovali se 
mnozí veršovcové čeští vzorů latinských nikoliv starořimských klassic- 
kých ale současných, jakž nejvíce ze škol klášterských vycházely. Plody 
tyto se značují nápadnou pohodlností ducha a passivným spůsobem 
myšlení, cítění a obrazem'. Že však nelze bylo se docela vymknouti 
z názorů domácích aniž možná svrhnouti pouta forem, panujících, slo- 
vem že poesie více z vyučení nežli z moci samotvomé vycházela, tudy 
povstal formalný eklekticism v bájsnictví českém oné doby, kde se brzo 
8 názory a obrazy pravěké n^odní školy potkáváme, bizo s epithety 
latinskými, brzo s přívěsky západní romantiky, jež všecko smíšeno bud! 
▼ ochlazeném zkrácení bud v rozvláčném prodloužení po básnickém 
našem poli se mihalo. Esthetický ruch pravidelně tu jen málo uspo- 
kojení nabyde, kde se čtenář namnoze dlouhou řadou slov a rýmů pro- 
pracovati musí, než 'na novou myšlénku a ladný, osvěžující obraz dojde. 
Jinak ale zajímavý jest pohled na živly jenž v básnictví českém se 
objevovaly z nichžto žádný nedošel panovnictví. Ani ti jižto romaotiku 
dědíce poesii českou k novým směrům uváděti se snažili, ani legen- 
disté jenž původně latinských se přidržovali vzorů, ani ona část ver- 
šovou jenž za příkladem rýmovaného kronikářství německého o vzkří- 
šeni historického básnictví v cechách se pokoušela, nezískala převahy, 
ale Tšickni se stýkali v snažení aby se přiblížili k názorům domácím, 
a aby spůsob jejich se takořka v Čechách áklimatisovaL Nejobratnější 
a nejnadanější z básníků romantického rázu v cechách byl bez odporu 
skladatel Aleasandra, Ten zajisté měl vlohy takové jaké by byly do- 
stačily na založení nové básnické školy v Čechách, nebot se v něm 



— 204 — 

spojovali živlové časů s živly národními, a stalo se zajisté jen za příčinou 
pannjících směru společenských jimžto se poddal, že od národního spůsobu 
se odvrátil, ba snad i jen proto že dřevný spůsob básnění za časů jeho už 
názorům národu odpovídati přestával. Že však básník Alexandra pové- 
dom byl starého národního básnictví, že rozsáhlá jeho vzdélanost nejen 
na plody časové ale i na staronárodní zpěvy české se zakládala, toho 
jistá a zřejmá svědectví se vyškytají v básni jeho v kteréžto se hojných 
styků nalézá zvláště s nejmladšími zpěvy Rukop. Kralodv. s nimiž se 
ve slovích, frásích a básnických obrazích srovnává. „On jistě učil se 
jazyku básnickému na výtvorech oněch, od kterých ustoupiti musil jen 
potud, pokud toho rým a předmět cizí, nenárodní, požadovaly." To samé 
se i v jiných básních staročeských až téměř do polovice XIV. sto- 
letí nalézá. Takž tedy navzdor převratům u všech věcech, navzdor 
proměnám jež v společenském stavu se v zemích našich spůsobily, předce 
nelze bylo dojmům novým vyhubiti staré kořeny národních náborů, ač 
se jim povedlo noVé štěpy do nich zasaditi. Ba nesly se pozvuky sta- 
ročeského básnictví až do XV. století jako na svědectví že pozdější 
pokolení podstatnou národní část vzdělanosti své z domácích zřídel pra- 
věkých čerpati nepřestávalo. Básník Alexandra jest nám spolu příkla- 
dem kterak rach a směry časové obyčejně nejpřednější duchy v národě 
uchvacují a proudem svým unášívají, .takže, byťby v něm i osobnou 
samostatnost svou nepozbyli, předce jen s ním plynou. Dělof se tak 
skoro všem epickým básníkům středověkým oné doby, i jeví se v nich 
smíšení dějin a bájí, sloučení domácích a cizých živlů zvláátě východ- 
ných tak všeobecně a spůsobem tak nápadným že vinu toho nelze při- 
čítati osobné pouze svévoli ale přímo duchu časovému. 

Jestit však to co duchem časovým nazýváme podivná smíšenina 
živlů z nichž jeden jakožto panující ovšem nejživěji vystapuje a nad 
jiné vyniká, jehož však protivou se jeví živlové druzí, poznenáhla vyrů- 
stající a se zmáhající až jej překonají a nové zase směry a formy 
k platnosti dovedou. Takovouto protivou romantiky se stala škola 
historických rýmovníků. StřízUvým některým duchům se brzo sproti- 
vovati počaly výstřednosti romantiky, i podstatnější i příhodnější ku 
vzdělání umělému se jim zdála přímá opravdivost nežli vymyšlené 
stvůry nevázané fantasie, a takž povstaly zvláště vplyvem Nizozemských 
spisovatelů, Velthema, Maerlanta a j. ony známé střízlivé rýmowxné 
kroníkjf buď celých zemí buď jednotných událostí ježto zvláště v Né- 
mecku se rozmnožily* Nejprv v nářečí dolního Německa se objevila 
kronika BrunsvUcit (knížat Brunšvických), pak kronika Qunderdi&im^ 
ská, kněze Eberharda i j. Napotom v méně vyprahlých a suchých 
verších sepsal Mikoláe z Jeroěina kronika o řádu Němedcých Rytifu 



- 205 - 

a Otokar z Homeket kroniku Rakouska a Štýrska od 1. 1250 — 1309. 
Této zhola německé školy rýmovnictvi podivnou ironii osudu se držel 
i náé nejhorlivější ,národovec a odpůrce Němcův Důdemil a někteří 
vrstevníci jeho, kteří v jinak velmi střizKvých ale národní horlivosti 
proniknutých a ovřelených historických básnich zajisté nový u nás 
potud nedosti oceněný ruch do písemnictví českého uvedli. Máme 
za to že jakož historický směr škole této všeobecnou v národě získal 
obliba, takž národní smýšlení jakéž u každé příležitosti objevila 
nemálo působilo na povzbuzení národního vědomí v cechách a na 
převraty v obecném myšlení a mínění. Jestliže v jiných všelikého 
druhu spisech národní odpor proti vplyvům cizím po různu se ohlá- 
sil, tu spisovatel tak zvané kroniky Boleslavské přímo na veliký 
uhodil zvon, aby dřímající ze sna probudil a k odporu proti nadvládě 
živlů cizých je roznítil Neučinil to uvedením příhodné některé frásí, 
ale provedením základné myšlénky své celou historií českou až do časů 
svých, řadou obrazův poukazuje na příčiny klesání a na výsledky uspa- 
lého národního vědomi. Nemineme se as pravdy když projevíme že 
Dalemil největší ránu učinil nejen romantice v Cechách ale i vplyvům 
dzim vůbec. Odpor proti němectvu jednou rázně zbuzený nedal' se už 
tak snadno odstraniti, ba vždy širší zajímati počal kruhy. Trváf dlouho 
nežli myšlénka která se zvšeobecní, a trvalo zajisté dlouho než odpor 
tento básnickým plodem osvěžen a oživen z myšlénky do života vy- 
stoupil. Ale stalo se konečně, a zajisté pe bez součinění našeho kro- 
nikáře který se odvážil zapůjčili slova myšlénkám a citům potud uta- 
jeným aneb aspoĎ nedosti odhodlaně a bezohledně vystouplým^ Vlasten- 
ským svým smýšlením, živým horlením pro národnost se všech stran 
utlačovanou askUčenou stal se tak zvaný Dalemil předchůdcem a spolu 
buditelem nové doby jež brzo po něm literatuře a národnosti nastala. 
Stvůry romantické pozbyly svou mocnost nad společenstvem, rázné 
smýšleni horlivého národovce překonalo pestrá třepení těkavých jejich 
pěstounů v Čechách* Nespočívala zde na pevných základech proto 
že neměla směrů jasných, určitých a národu přiměřených. Naopak ale 
Dalemil věděl co chce a přímo to vyslovil. Projevil se tak že i nej- 
sprostější člověk ho pochopil a myšlénky jeho dále slediti [i v sobě 
vyvinovati mohl. Básnickou mysli, obrazy velkolepými a uchvacujícími 
ovšem nevynikal ani on, ani kterýs z neznámých jeho následovníků, 
ale verše jako: Tu Niemce pobichu a z zemie je vypudichuj aneb: 
hrál na Rakáského jede, - tu v boj veliký vdmi vnicky - den soatého 
Václava boj vzechu • a to mnozí vidéchu - v vcjstie svatého Václava, 
' an české vojsko poíehndvá, - na Niemce mečem mává - a veliká 
jim hrázu Aává (Král Jan Lucemburský. Starobylá sklad.) a jiných 



— 206 — 

podobných přemnoho národním rozevřením nahradily tehdejším Čechům 
nedostatek^bájsnického vzletu. 

Jiného rázn nežli tito na děje české založené básně json histo- 
rické zlomky o Pilátovi, Jidášovi, a o Sedání Ducha svatého^ o nichž 
jsme už dříve (str. 149) projevili že do řady legend dle latinských 
vzorů padají. Spůsob básnictví tohoto držel téměř střed mezi roman- 
tikou a mezi onou historickou Školou jež zvláitě na české děje hleděla. 

— Zpracování česká nadrečených dvou prvních zlomků o PUátom a 
Jidáši jsou podle latinských originálů nepatrné ceny velmi svobodné 
spůsobena. Originál třetího zlomku: Seslání Ducha sv* ApoStolvm 
neznáme. Skladatel český objevil nevšední umělost ve verŠovád a rýmo- 
vání, y básni o Jidášovi uvedl zprávu o zahubení Přemyslovců : Známe- 
nájmy přitom zvlasti, - jez sě stalo v Čechách nénie, - kdeí pHvm- 
ných králov nenie, - poénúo od Přemysla krále ^ - kak ho syn, kak 
vYvuk na mále - séíjsú zbyli na siem světě, - Poslední byljeíSe dietš; 

- pocen sě sčedr i vdaten, - a jsa svým Indem podstatény - viakš 
nemohl toho uíiti, - mtisU u mladých dnech sníti; - kak£ koli byl 
vSem povolil, - vSakz nevinně svú krev prolil. . • . Souditi z toho že 
báseň brzo po r. 1306 zhotovena. — Pochybovati uelze že okolo těchto 
časů veliké množství podobných podle latinského zpracovaných básní 
v Čechách povstalo a kolovalo jichžto ovšem jen malá část nás došla. 
Soudíme z pozdějších výsledků ná tyto příčiny. Dalemil a kruh ver- 
šovou jenž se chopili látek domácích, historických byli mužové světští 
a přidržovali se hlavně tendencí národní a vlastenské, budíce odpor 
proti zmáhání se cizinstva v cechách. Skladatelé básní naučných a 
duchovných byli mužové duchovní jenž se snažili obrátili pozornost na 
předměty církevm', na nutné mravm' zdokonalení lidu. Oba tito živlové, 
vlastenský i náboženský během času tak rozsáhlou si vydobyli půdu a 
tak mocně zasáhli do politického a společenského života západných 
Slovanů že ani pomysliti nelze aby tak mohutné vypučení jejich, jakž 
napotom se objevilo, bez mnohých podstatných, trvalých příprav, bez 
dlouhého působení na mysl se bylo státi mohlo. V tom tedy ohledu 
mají ony z latiny na českou půdu přenesené plody zvláštní pro nás 
důležitost jelikož v nich stopovati nám jest postupné se zahlubování 
do předmětů náboženských z něhož posléze vzrostla rozmýšlení o nich 
a pomyšlení na podstatné neb domnělé opravy, jakž domysl, poměry 
aneb místy také jen svévole je požadovaly. Již z toho že navzdor 
časům nepříznivým poměrně dosti mnoho takových skládání záhubě 
ušlo, dá se souditi na veliké jich bývalé množství a na předmětnou jich 
rozmanitost Že se česká zpracování latinských vzorů podle nadáni, 
umělosti a vzdělanosti skladatelů valně od sebe lišila samo sebou vysvítá. 



— 207 — 

Nékterá se výhradné na předmět svůj obmeznjíce věrněji k originálu 
přiléhala, jiný zase skladatel volněji si počinaje do skládáni svých vmísil 
podotknuti poměrů domácích, časových a místných jakž se mu právě 
prQežitost poskytnula. V takovýchto příležitostně vmíSených připomín- 
kách se nám někdy objevují nejen osobná mínění skladatelův ale i 
některé známky povahy a vzdělanosti časové jakož i stav mravů. Takž 
Legendu o desíti tisících rytířích, spůsobena k tomu aby náboženskou 
horlivost lidu oživila a jej k přináSení obětí všelijakých i k pokornému 
snášení utrpení pro víru přiměla, poukazuje na to jak oblíbeny byly 
tenkráte obrazy předměty náboženské představující : Jesu Christe, živý 
chlebe, - jeSce my prosimy tebe : - budúli nose mucerUe - v svém domu 
mieti na sténi - mastí neb íímidlem jpsánoy - nebo z dřeva vyřezáno, 
- neb snad z kamene vyryto, - ne& na knihách v skříni skryto : - rac 
býti stráž toho domu, - vidy od ohne i od hromu; - posli andéla 
svatého - ihned v ten dóm královstva tvého - by ho střiehl od všeho 
zlého atd. — Též v mravoučné básni: Desátko kázání bozích některá 
ohledem na staré spůsoby české důležitá místa se nalézají, jakož i ne- 
mravy tenkráte v Čechách obyčejné ostře se kárají. Báseň tato obsa- 
huje 1190 veršů a předmět její jest výklad přikázaní božích. Počíná 
se: V lidovských jest knihách psáno, - váem lidem vedéti dáno, - še 
béh tato slova svému - mluvU lidu židovskému. • . . Objevuje pak 
dále kterak Mojžíšovi svěřeno bylo vyučování lidu a vykládání zákonů. 
Sledí pak vykládání ne nezajímavé ku čtení a ráznými příklady propletené. 
Hned první příklad jedná o opilci který se králi chlubí: Nevypiemlit 
pítie tvého - v toej pivnici najlepsieho - viece, neí jiných třidceti, - ka£ 
mi mú hlavu stieti, —- Král k tomu přivolí a když chlap své umění 
dokáže, tu král povédé: - Obéste chlapa na hředé , - at mu provaz 
hrdlo stáhne. • . • - Téi se stane nesmírným vám, - zevy pekelný kcU 
udésí - nesmSmé v pekle pověsí, . . . Velmi živě a právě po puritánsku 
horU proti tanci. Lépeby bylo orati - nez v nedéli tancévati. - Vézte^ 
ktoš rádi tancují, - ti své télo oferují - ďáblu i všechny své údy, - když 
proň činie také trudy. - By to kněz dal zapokánie - nikomu vstanúc 
za ránie - téd kjutřní takým skokem, • ale by vstonal svým bokem!. . . 
Kolik choti v tand slíbíš, - tolik dáblóv v srdcí vpustíš. . . . Ústa ofé- 
rujl - ďáblu, kdyí zpívají - o smUstvie písné nesličné. . . . Uši také 
oférujú - když radéjši poslúchajú - zlých piesni, zlého pravenie, - 
prázdné pišcby i hudenie. . . . JesSe k tomu oferují - ruce ďáblu, kdys 
darují - íňece piíccéy bubenníky - neí csnú knéží i zvoníky. - U 
tance dievky, jinošie - š^edřeji jsú nežli u mše : - dá dobrý peniez u 
tance; - chié k oféře dá médSnce. ... A takž horlí proti tanci ještě 
dále, až posléze jakoby tanečníka zničiti chtěl poslední ranou, jej postraší 



— 208 --- 

tímto : Co u tanečného dida - z tvého hubeného těla • co ukane potu 
kropí, - tolik ddblóv duíi vzchopí - i vznem s. sebú do pekla, - ot 
nichzby ráda utekla., — Vyplývá z toho že Čechové XTV. století rádi 
tancovali, vesele písně zpívali a dobře niosikantům platili. Avšak dále 
i mnohé jiné věci a poměry velmi živě tam líčeny, a hříšné, neb 
slabé stránky skoro všech stavu v básni této na posměch vystaveny. 
V šestém kázám' rozebrány ženské marnosti a chtíče poučují o spůso- 
bech i nespůsobech a částečně o kostumu druhého pohlaví. Ale zvláště 
rázný jest výklad sedmého přikázaní: Nekraďte cuzého zboíie! - Troj 
lid toho přestupy je, - jímž sobě peklo kupuje. - Proý jení cuzé otjímd 

- tolio vrt v peklo pojímá. • Ten se zlý lid velmi rozmúhl, - bez mále 
vše dobré přemohl f - zlá kniezata i zlé hrábé, - vévody i zlé lanh^ahě, 

- vládyky, kupci i chlapstvOf - biskupi, mniši, zákovstvo, - zlé jeptišky, 
křízooníci, - a k tomu zlí kanovníci, - panoŠicie i vladaři, - vyvřeni 
z pekla ohaři, - všichni cuzé otjímají, - a proto těžký hřiech jmajL 
• Kniezata vojny plodiece, - a chudinu tiem hubiece - plodie šosy, 
k tomu berné; - zlodSjíf jsá pravimt vérné. - A vládyky jeSče viece, 

- ke všem círtóm spéSe chtiece; - před témi nic neostane, - jako v ohni 
ot nich vzplane; - ni kněz, ni mnich, ani vdova, - by jméli andělská 
slova. . . . Takéž králi a šlechtici - vždy Činie svěj chudinici: - naj- 
pi*vé úrok vezmúce - a potom berni zzivúce, - beru s nich jiné po* 
moci; -vladaři k tomu z své moci; -k tomu lotři i kuchaři, -lovci, 
pekaři, béhari - deiiije ot vrchu do pat; - a též činí svým zlý opat. • . . 
Na to pak hezkým příkladem objevuje básník kterak vládyka z chlapa 
vylouditi hledí jmění jeho a dokládá : Totpáni dobře uméji, - svěj chudinS 
zle hovéjí, ' na né vinu nalézají - a jejich zbožie zbavují. . • . Dojde 
pak na ty jenž v zákoně chodie - již také zlodéjstvo plodie . • . lítí 
jejich spůsob bráni a rozhřešování tak živě jakž ani později v prote- 
stantských dobách živěji se sotva líčilo. Napotom něco O kupcích také 
povede - ježto o jich zlosti védé; - ti hradu také přemnoho - a však 
jich nevésie z tolio ... o mlynářích a jiných až na krčmáře jenž prý 
sám krade s dévkú i s ženú^ - nedávajíc v pravá mieru - svého pitie, 
jakií sluŠie , . . v postu i ve mnohý pátek, - vždy u něho Črtóv sňa- 
tek, - zlodéjóv i přebojníkóVy - zlých žen i zlých kosteSníkóv; - netbá 
nikda na svatý ^as - vesdy jmá s opilci svój kvas. . . . Sedlákům ale 
vytýká že jsou zlodějové proto že desátka nedávají. - Víz clovéěe : 
cest desátá - tvého zbožie tať jest svatá, - jižtot jest bóh zvolil sobě 

- i přikázal vémé tobě, - aby dával slohám božím, - ac chceš býti 
v nebesiech s ním; - nedáSli jie, téžký hřiech jmáS - a svatokrádcem 
se vzývái. . . . Takž od stavu k stavu, od poměru ku poměru postu- 
puje dotýkaje se nejrozmanitějších okolností a vadných stránek lidstva. 



— 209 — 

Celi báseft jest odlesk rázného smýSIenf a živého jasného humoru skla- 
datelova. Humor jeho zvláště prýští blíže konci, kde o čistotě man- 
želské mluví a po vebni trefném výkladu a porovnání dokládá: V sta- 
rám zákone ten bieSe - obyčej: ktož nedrzéSe - cimé v éistotě loze svého, 
- vkamenowlchu jeho. - A po naSem hHechu nynie! - v nékterém hraji 
kameňte - nemohlby tolik eldédati, - by chtél vše ukamenovatil ... — 
Báseň tato jest povahou svou mravokámá. Že skladatel kněžskému 
stavu přináležel vysvítá z celku i ze všech jednotlivostí. Nevíme 
z jakého pramenu čerpal , jelikož originálu jsme se nedopídili avšak 
patrné jest že plod svůj místným přioděl rázem'. Podobných básni 
latinských v rýmovaných trocheích zvltótě v XIII. století mnoho vy- 
vstalo, a piipisuji se některé z nich horlivým mnichům spůsobeného 
tenkráte řádu predikantův jehož mužné vystoupení na kazatelně i ve 
spisech nmoho následovmieů probudilo. Několik takových plodů zacho- 
val pověstný učenec a pilný sběratel XVI. věku Matěj Frankovič (Fla- 
cius Elyrícus), též Karajan jeden plod podobného směru objevil (Buch 
der Rugen , Gedícht des Xn. Jahrh.), kdež také sedlákům se radí : 
Dominis vestris servietis, censům decimasque detis, et de reliquo vive- 
tis . » . SL kde také na všechny stavy, panský, kněžský a městský se 
doráží. Podle některé takové básně spůsobena jest naše česká, ač ne-li 
podle německého už překladu jakž by z některých slov souditi se dalo. 
Jestliže desatero kázaní ohledem na poznání mravů a spůsobů 
středověkých velikou má platnost do sebe tak zajisté neméně důležitá 
jest báseň „O mravném obnovení^* prvotné dokonalosti člověka tím že 
v ni téměř dovršen panující tenkráte spůsob allegorisující didaktiky, a 
že se v ní objevuje názor do přirozenstva na jakýž vzdělanost evrop^ 
ská prvním tisícletím křesCanství došla a při kterém tak dlouho setr- 
vala, až pokročilá věda na nové cesty ji odkázala. Původní skladatel 
básně této Magister Alanus, také ab insiUis nazván, byl muž jemuž 
se přičítaly všecky za věku jeho známé vědomostí, pročež také čestným 
jménem Doctor universalis se honosil. Narozen okolo roku 1114 
T Bysselu ve Flandríi stoupil roku 1128 do řádu Cisterciaků v Claír- 
vanx, kde právě svatý Bernard od roku 1115 byl opatem. Roku 1140 
stal se opatem v la Rivaux, llSl biskupem Auxerským. Po 15 létech 
se dobrovolně zase navrátil do kláštera Glairvaux, kde pak roku 1203 
zemřel. Sepsal 17 spisů mezi nimiž ve verších Liber paraholarum a 
Anti-Claudianus seu de offido viri in omnibus virtuttbtAS perfecti, 
carmen heaximetrum Lib. IX, Obzvláštně nadaný římský básmiL 
Claudius Claudianus žil ve IV. století jehož pověstná ale nedokončená 
báseň Raptus Ptoserpinae velmi zajímavě cestu do Tartaru čUi pekla 
Hčí, Opačnou cestu nastoupiv Alan v básni své vystoupeni do nebe 

14 



— 210 — 

popisuje. Podle tohoto plodu spůsobil neznámý bájsnik český báseň 
kratší jen v hlavních podstatách originálu se drže, pravě sám : Z jeho 
mnyslu já jsem bIoíU, - o j>rirození wflozU. Básnickou cenou spis 
tento ovšem méně vyniká, poskytuje však obraz panující tenkráte filo- 
sofie, jakož Álanus sám nikoliv mezi basiliky ale do řady £Iosoíu vedle 
Michala Skota, Alex. Halesského, Viléma ďAuvergne a j. v. se klade. 
Nepokročilo vSak filosofováni tenkráte nad vykládání spisů Aristotelo- 
vých a nad snahu Aristotelovu metafysiku s dogmatickou theologií sje- 
dnotiti, čímž ovšem toliko zmatek v ponětích se docílil. Zmatek tento 
některými okusy i na básnickou se přenesl půdu, t j; vzal na se alle- 
gorický oděv a do veršů se obul, aby si takto cestu proklestil i mimo 
školu. Hlavní zásluha snažení takového ležela v tom že směr jeho 
byl naučný a mravný, čímž ovšem v dobách panující surovosti k umír- 
nění mravů a k zobecnění poznání aspoň tak dalece přispívalo že budilo 
myšlení vůbec a ducha ku vrácení se do sebe nabízelo. V básni Ala- 
nově přímo se vyslovuje odloučenost ducha od přírody. Látka a tvořivá 
síla její, Svétoploze , lituje znemravněni světa ježto odlouČenim-se od 
Boha nastalo ; žádajíc aby zplozen byl člověk dokonalý obeslala ctnosti 
na radu: V rajském bydle aj sédieSe - v tej zahradě rozkoSn^Sie; - 
h nie přijidú ty vsé ctnosti, - panny s nebeské výsosti. . . . Uvedla 
je v svůj dům, v tu zahradu připravenu - kvietím, rózí oslavenu - v nie£ 
pokoji slonovi - béchu, ke vsie cti hotovi, . . : a žádost svou jim předložila. 
Vylíčivši jim pokleslost světa a lidstva doložila: Protož jsem pro vy po* 
slala - zdabych ot vás radu vzala, - kok mi jest k tomu přijíti, - bych 
stvoř mohla jáz tvořiti, - by vsé nebylo ztraceno - otpoSátkuj coí stvo^ 
řeno; - bych v tom stvoi^ své poklady - sJdddala i vsé ohrady; - byste svú 
ctnost tu chovaly - a ves svét obracovaly. Ale Moudrost uznala že 
jenom bůh takového člověka stvořiti může , neboC dokonalost leží 
v duchu, a duši stvořiti Světoploze nemůže. Potřebí tedy boha prositi 
aby takového člověka učinil. S prosbou touto vyslána Moudrost k Bohu 
foce k tomu tak mysliti, - kakby mohla tam přijíti --přeď stvořitele 
mocného, - dala si uspůsobiti vůz jenzby přes skále a vody - i přes 
moře bez vsie škody , - přes oheuj oblaky také - i přes nebe vSdijaké 
' ve mžení oka hotové, - v svěj okrase, v svěj obnové, - vezl ji bez 
pomeskanie. . . . Sedmero panen (umění) vyhotovilo vůz takový. Prvá 
dechu Orammatika - a druhé Dialektika, - třetie slově Rétorika • 
a étvrtá Aritmetika, - Geometria jest pátá - Muzika sé šesté chvátá 
- sedmá jest Astronomia - jenš jest vSech hvizd pravá vícl, . . . Vo-: 
zataj — Rozum — přivedl pět ručích koní — pět smyslů a Moudrost 
odjela. Charakteristika sedmera umění jest dosti zajímavá a objevuje 
se v ní skolastický o nich náhled, nevnikajicí do bytosti ale jen povrchních 



— 211 ~ 

jejich známek se držící. Takž Grammatika ttSí laHtiS mluviti - véeckoť 
písmo W/ložiti. - Tof jest také vyltcenie - vséch dietek prvé uXenie. - 
Jet s£ prvé mistrovati - a o véčie dospievati, — Dialektika Alanovi 
jest aJíwaivd a hledá ^ - a vSak velmi ostře hlédd, - Roztrativsi svoje 
vlasy, - majíc nad jinými véMasy, - tak pcjide velmi hrdé, - posta- 
vujíc svú ret tvrdé. . , . Musika v právej ruce sírany majíc, - v levej 
nice křídlem hrajíc; - umieť všech hlasóv promény, - nízké, rovné, 
vySsie měny; - po vséch hlasiech umie jíti - vsécky piesné utvořiti. ... 
Astronomia zlaté kolo v ruku majíc - a v tom vsécky hvézdy znajíe; 
- mésiec, slunce i planety, - v kterém íase neb podlétí - svój bÁ 
mají skonávati, - tof vsé umie ukázati - atd. Z pěti koňů, totiž 
smyslů k tozu připřažených naznačeno zvlažte vidění a slyšení. Prvý 
kóň Vidéhie slově, - ten pi*vdkostí jako plove, - přes moře i také 
skále, - třebáli tisíc mil vzdálé; - nikdie£ nohy neomocí, - anii trávy 

kde potlaXi; - bézit jako pták létaje, - neustanet cestu hraje 

Druhý kóň to jest Slyšenie — . . . tent má také rucest mnohu, - 
neomotít nikdiež nohu ; - leč přes moře leč přes vody - atd. Popi- 
sem cesty kterouž Moudrost nyní konala objevují se nihledy o soustavě 
veškerenstva jež Claudius Ptolomaeus (okolo 1. 141) ve svém spisu 
„Magnae constructionis seu Almagesti Lib. XIII." do světa uvedl a které 
s nepatrnými změnami po celý téměř středověk panovaly. Alanův názor 
světa spoléhal docela na základech těchto jenžto ovšem mnoho přispí- 
valy k oživení obrazivosti a nepoutané její pobluzování velmi podporo- 
valy. Podle nich ležela země v středu veškerenstva, devatero nebí se 
kolem ní klenulo. Každé to nebe jiný mělo ráz, v každém jiné se 
chovaly živly, čím výSe tím vyvinutější a dokonalejší. Větry a vody 
nebeské, hrom a blesk, vůbec všecky úkazy povětrné hned v prvním 
nebi se jevily, dále pak sedmero nebí s sedmi planetami v obklopení 
průzračném křišťálovém, v osmém pak nebi teprv hvězdy. O zákonech 
nstrojnosti jakž je nyní známe neměl středověk ponětí. K zemi, jakožto 
k střediSti svému všecky síly jsoucnosti se táhly. Pohanským filosofům 
za těmito říšemi nebeskými v mystické nedozírné dalekosti leželo po- 
věstné primům mobile, křesťané do posledního kladli příbytek bozi. 
Zde především se jeví rozdíl názorů pravěkých od středověkých, neboC 
těmto Svétoploze, tvořící mocnost přírody, od boha odloučena blíže zemi 
sídlela. — Alan zevrubně a velmi obrazivě popisuje osmero nebí jež 
Moudrost projíti musila, až pak Milosrdenství do devátého ji uvedlo 
nebe. U cíle své pouti předložila Bohu žádost svou již on vyplniti 
8hT)il nakloniv se k radě dcery své. Milosrdenství, kterýžto slib potom 
také vyplnil spasiv člověka skrze vtělení syna svého. — Básník n vy- 
kládáni zjevů přírodných nespokojuje se však objevením souhry živlů 

14* 



— 212 — 

a sil jakožto příčiny zjevů těchto. Na poznáni z&konů veSkerenstra 
nedospěl jeStě věk jeho. ZU duchové žádají od povětří blesk k uáko- 
zení lidstvu. Přebývají mezi zemi a měsícem a lákají lidi k hříchům. 
Nevychází tedy ani hřích z pouhé vůle lidské ale z ponoukání zlých 
duchů. Jakí sé élovék kdy narodí, - tak sě ďáhd mu přihodí, - 
jení ho má připravovati - k hřiechu vezdy lákati. - Kterýž ďábd 
kdy kterého - nepřdstí ^lovéka svého, - sám v peklo mu$l jíH - a 
tam veky vékom býti. - Protož nechU sám tam jíti - hladd clovíka 
přelstíti. . . . Takž tedy obrazivost lidská nejen anděla strážce člověka 
přidala aby ho opatroval a před zlým chránil, ale i dEábla aby k zlému 
ho utáděl. Velmi naivní se tu jeví pohnutka ďáblova, aby totiž sám ne- 
musel do pekla jíti ! — Výkony povětrné, běh slunce a měsíce velmi ob- • 
Símě a prosaicky vykládá Alan. Hvězdy působí na osud lidský. Každá 
má svůj zvláštní úkol — řemeslo, — kdo pod nešCastnou hvězdou se 
narodil, musí v^cné ve psi býti. Viděti tu jak bujně vykvétala alle- 
gorie na básnickém poli, kterak myšlénky a city lidské, ctností a ne- 
ctnosti, ba i vlastnosti boží osobný litvar na se vzaly a jednajíce vy- 
stupovaly k dosažení jistých směrů. Směry tyto, skoro vesměs nábo- 
ženské a mravné zakládaly se na panující ponětí o bohu, světu a 
člověku a na nepoměry v jakéž člověk byl upadl odloučením se ducha 
od světa. Smyslný svět byl světem hříšným, dokonalosti neschopným. 
Tělo lidské k zemi poutané odporovalo duši, jež k pravému svému 
domovu se povznésti snažila. Podle názoru toho byl život nአvezdejSi 
marným toliko se klopocenim, žádosti těla pouhý byly hřích a baženi 
po nicotách. Všecky snahy jež výhradně na zdokonalení ducha se 
netáhly a na snížení těla nesměřovaly byly za podlé a povržení hodné 
uznávány. Tělo překáželo duchu a v boji s nim se nacházelo. Myšlénka 
taková odpovídati musila zvláště mužům kteří sobě pohrdováni tělem 
k úspěchu ducha za životný účel vyvolili, jimž odřeknutí se světa a 
toužení po duchovné dokonalosti jediným Člověka hodným povoláním 
se zdálo. Takovíto lidé , náboženskému životu oddáni, byli první jižto 
v klášterním odloučení od světa tento Spor duše s tilem podle názoro 
a. přesvědčení svého na literami půdu uvedli, nejprv jazykem latinským 
odkud pak práce jejich i do národních řečí přecházely, české toho 
dmhu básně jeví se co svobodná vzdělání látky této v středověku 
oblíbené a namnoze spracované, o čemž v časop. č. Mus. 1847 obšír- 
něji pojednáno. Myšlénka základní Sporu duSe s tilem připisuje se 
viděni sv. Filiberta kterak se duše s tělem hádá. Složená o tom 
báseň sahá do XII. století. Českých spracováni se nám dostalo dvé 
z nichžto obšírnější považovati jest za „samostatnou skladbu, vynikající 
nad latinský originál i německé následovníky. Prozrazuje mnoho ducha. 



— 213 — 

mysl Tzdélanoa a ušlechtilou, a často v tom co tělo mluví jeyi se 
ZY]á$tDÍ svěžest a jarost/^ V této ale svěžesti zajse nalézáme nezruší- 
telný ráz český, onen jasný humor který literatuře naši středověké nedal 
utonouti v pouhém romanticismu a mysticismu a plody druhu tohoto 
svým způsobem předělal. ByCby i směr duchovný v básni naži vítěz- 
ným se jevil přece námitky jež tělo 4iní jsou namnoze tak reabé a 
z ©pravdivého povSedního života vzaté že se jimi i mysl čtoucího vy- 
jasňuje. Rozkoši oddáno 8 9vú se duší vadi télo, - duSi přehádaH 
cktélo. - Proto duěe k hohu vzdychá - neb ji eilná strast upichd - 
zbudúci svita v hoři býti. . . . Télo sé proti ní zpierá, - proto duíe 
slz ntíerá " radieci tílu na pokdnie - a télo si tomu zbránie - fka : 
Boziemut napřed býti, - proto nechci smutno bytí; - ty plac, dokud 
tqbé libo, - mnít jest plakdnie nemUo; - ja sé chci vesde mieti - a 
ty se mná, ac budeš chtietí. . . Duše nap(»níná; tělo na to nedbá, uka- 
zuje na dostatky z nichž prý dá svú bohu obit - a obrátí jej k sobi opit 
Budúli v čem poblúdilo , - pokořim sé i bude mUo, Na to duše: 
Mtli télo, proi slibuješ, - slibuje nenaplňuješ? - Toi je&t pravda - 
tvá mysl žádá - pokdnie, télo odkládá. - Jako havra;n vezdy kváceš, 
- ach télo co nade mnú pášei, - ze dieS: zajtra - zajtra, zajtral - . . . 
Ale tělo pobízí duši aby byla veselá: Jez a pí, mij si vesele, - ne- 
tíkij na to coí v kostele - knézie hrozí - mniši množiy - druh před 
druhem litbu tvoří • . • peniez v misce - i ve vší cestě - najvijtSí 
pfietel, viz jisté. . . . Duše smrtelnost mu předstírá a ukazuje na zna- 
menité osoby jež vsi smrt na hromadu zkyda. - Kam si dU nuzii 
chudého f - viera byl dnes nenie jeho! - Zle si mele, - smrt si pele, 
•^pojdei v nás smrdutá pde. - Vrat si k smyslu tHo, ruií - neztsi 
ot tebe odúci - vzdej klekánie - i vzdycháme, - za své hříchy iiň 
pokdnie! — Tělo na to odpoví že všecka moudrost jest v něm, vsi 
s^pievánie i múdré psánie - mej si múdrej hlavi Mánie. Na to duŠe 
poukazuje na mudrce Aristotela, Horace, Virgila, Augustina, Jana, Bědu, 
Řehoře, Jeronýma, Bernarda i Ambrože jenž sami psali, - i písmo 
znali, - kéi jsú se smrti scJiovalif — Ale tělo se spoléhá na lékaře, 
odvolává se též na to že syn boží nás hříchů sprostil, a pobízí duši 
aby mu dala pokoj. Ale konečně přijde smrt a duše praví: Črt mne 
eeká, - hrozni Štika - kleSi u vrat, ucho leká. — Vypravuje pak skla- 
datel kterak když duŠe z téla vykročí - ji sUni ďábel okrocí. — Ho- 
řekufe duse na vahách sedieše - k svatej Marii hledieie: - Slunce 
sůecúcie, - ró£e (tcvúde - vymoz mne z rvky horúcie - • . . Padámt 
ke dnu jako kámen - v ten hřiešný pekelný plamen - . . • Marie -pak 
odejme čertu duši. Črtie stojiechu v jednom phtce, - křiiiechu k ho- 
spodinu u velikém hluee: - Sud nás lépe, spravedlivý sudce! - Nás 



— 214 — 

Marie v nosy klekce^ . . . Ale Marie se přimlouvá za doSi q syna 
kterýž nandi soudcům svým Pravdě, Pokoji, Spravedlností a Milosr- 
denství, aby nad ní soud vynesli. Crtie pravie - ze bezprdvie - déje 
86 jim na popravé'. - . . . Ale soudcové se také duše ujmou. Pokoj 
dvM před buoh vede; - JezíS na dušičku vzhlede^ - ana na hřieée 
stoje třepece. - Pro hnév boží Pokoj vece: - Tys Ježíši za vrahy - 
jenž tvój život křižovali .... Qalsí 6éát rukopisu porušeného chybí. 
Báseii zajisté osvobozením duše se končí. 

Z podaných těchto naznačení patrně vysvítá poučující a kártýíci 
směr básnictví druhu tohoto jehožto rozšíření a oblíbení . se objevuje 
tím, že básní poukazujících na marnost světa a které směřují na obrán- 
cem ducha k tomu čeho potřebí jest k věčnému spasení více se zacho- 
valo nežli jiných. OpakujeC se myšlénka tato ve všelikých formách, 
tu v didaktickém, tam ve výpravném odc\Ti, málokdy však s vyšším 
básnickým povznešem'ni. Bylot však za času feudalismu a pěstného 
práva potřebí, aby se povznesli lilasové takoví jižto panující sorovosti 
na odpor se postavili. Gímž ale možná bylo pohroziti silným a boha- 
tým ne-li výhrůžkami věčnosti, ue-li poukázáním na smrtelnost a po- 
míjejicnost všech věcí? Bylot úlohou knězi směry takové slediti a nelze 
také pochybovati že veškeré básně podobného druhu od kněží byly 
spňsobepy. Již kazatelský tón v nějž přečasto upadávají, takže některý 
ten plod rýmovanému kázaní více se podobá nežli básni, přímo o tom 
svědčí. Na originálech podle kterých pracovali nemnoho záleží. Použili 
jich téměř jen co látek, přijnmvše jen základní někdy myšlénku cizou, 
ostatní ze svého dodávajíce. Neshotovovali také svá taková skládáni 
z básnického rozevření ale ruchem učitelským puzeni; nešlo jim také 
o naladění obrazivosti jako o povzbuzení mravnosti a nábožnosti. Nutno 
jim tu bylo poukazovati na nicotu toho v čem si lidé libovali, na důle- 
žitost tbho co zanedbávali. Mocnost síly hmotné a bohatství nalézala 
svou protivu v pomyšlení na smrt, a k tomuto pomyšlení především 
povzbuzovati se snažovalí versovci naši. Takž skladatel veršů O bohatci 
počíná svou báseň: Vizíe svéta obludného! - Neniet na něm nic 
jistého . . . všecko vezme konec jakž smrt přijde vrah každého . - . • 
protož lidem jest védéti - i vždy na to pé(i jměti - aby staří jako 
déti - vzdá smrt jméli na paměti, ... Připomíná člověku že pak rád 
by plnil své pokánie - kdy£ bude již nedospánie* — Táže se člověka : 
Proč na pýchost tolik vzkládáš - v Boha sé nedoMádás, - vezdy 
chvály svétské žádáš - a o duŠi nic nehladás? — Radí mu napotom 
aby záhy přizřel k sobe a doloží svá napomínání příkladem o bohatci 
který se zbožím se radí kterak by smrti ujíti mohl* Zboží mu vytýká 
že příliš požíval a na boha nezpomínal; nyní tobé nemohu spomoci - 



— 21&- 

• 

Z iúých neduhóv, z tvé neniocL — Nastane pak hádka mezi bohatcem 
a zbožiiB jež npominá směrem a základní mySIénkon na Spor dn$e 
s tělem. Bohatec vida že bohatství mu pomoci nemůže, pošle pro svou 
manželku. Ta mu radí aby boha o pomoc prosil. Ale on na to nepoSe 
tbáii - ty sé chtčl hřiecka pokdti; - jedno na to vzpomínati - ze 
jmu zd zboíie ostati. - To zbožie ták milováSe - a o bože nic netbáSe. . . 
Neposlechne ani paní ani kněze ani přátele až se bliží smrt — Konec 
básně v rukopisu tak poruSen že ho čísti nemožná. — 

Celý počátek básně této až k verši 45: proč na pýchost tolik 
vsMádás ' ao duH nic nehladái - opakuje se též v básni nadepsané : 
O smrtelnosti, jen že nedoloží zde básník napomínání své příkladem ále 
U^nfm toho co každého člověka očekává, totiž smrti která nezná roz- 
díldv mezi lidmi. Vsé šlechtice i vséf krále - bud za morem něho 
dále, - sama chodiec vdmi v mdle - povsém svitu vsé pfevdle. - 
ŽH^ bozié vsé stvofenie, - podle hnézného stvořenie, - k smrti nemá 
zddnffu) korenie - iv zahradách jeho nenie ! -r— Před smrtí se ukrýti 
nelze nikomu a nikde. Ona vie vsě mé^sta i vsé hrady y - vsě kláštery 
i osady ' utéci jie ndze kady- dobře jie jest známo všady. - VUhHech, 
v Němdechj v Moravé' - v Cechách, v Polas, v SvitavS, . . . Aniž 
Člověk co 8 sebou vezme do hrobu. Duše pak hříšná vyjdúc z téla - . 
- hdy0 ábezřie vše svá diela hořekovati bude nad sebou i nad tělem . 
v němž. když přebývala na dobré mu radila i věrně mu sloužila, všák 
dovedlo mí hoře iélo' - že ciziemu vezdy chtělo - nikdy lui smrt ne- 
pomnňo - vezdy živo býti mnělo. — Opět tedy spor duše s tělem a 
tomuto všecka vina hřešení dána. Podivný se tu jeví názor o svobodě 
lidského ducha a spravedlnosti věčné. Tělo hřeší a duše hříchu odpo- 
rnjici za ně trpěti musí , leda by milosrdenství boží trestu ji zbavilo ! — 
Obě tyto básně o bohatci a o smrtelnosti možná že měly jednoho skla- 
datele českého, ne proto že v nich jeden a ten samý názor světa se 
jeví, neboC on přináležel věku onomu ne pouze osobě kterés, ale pro 
shodnost finásí, rýmu atd., také v obou Maria jest svMá róíe. Mohou 
viak tyto shody býti také pouhé reminiscence, nebot jest patmo že 
básník Mwtdnósti báseň o bohatci úphiě v sobě zažil. Basem o bo- 
hatci jest překlad známé středověké latinské básně: „O quae vitae mise- 
ria! « £t qnam brevis nostra via. - Obsta anima jucundo - nil aetemi 
est in mundof* atd. . . . Snad se překladateli zdálo že rázněji na pravdu 
uhodí a myálénku počáteční provede líčením smrtelnosti všeobecné, ne 
pouhé poslední chvíle bohatcovy a dovedl báseň od 45. verše započato 
svým spůsobem ku konci^ snad kdos jiný po překladateli prvnější básně 
to néinil; jisté jest že báseň o smrtelnosti od v. 45 až do konce, totiž 
do veiže 295 jest původní kus, kterým básnictví české ovšem nezískalo. 



— 216 — 

Objevoje se však i tímto v sobě nepatrným plodejDQ že byla a nás hoj- 
nost mužů rázných a vzdělaných, kteří uznávali že před bohem jsme 
vSickni sobě rovni Porovnání a obrazy k líčením svým daleko nevy-. 
hledával. 8tre£ w hřieehu! volá, - neboi nebude do smleJka, ' a£ ié 
p<me9Ú jako tnichaí - Tui tvá stane vse utécka. - Stanut tvoje v$é 
chytrosti, - budeš jměti hoře dostiy - ano( íáby lomí kosti - Uoíiece 
je bez milosti. • . . Smrt neotpustí nikomu . . . vsíměiíany i sedláky, 
- vsé mlynáře i rybdky • vyloví je jako raky, - naveze nás plny traky. . • • 
Kde se životu vezdejšímu ySecka téměř cena odejímala, kde na 
všechny otázky se odpověď hledala v ustanoveních drkevných, kde se 
o to jednalo aby veškeré snahy společenské toliko náboženským sloužily 
směrům: tamt ovšem i potřebí bylo neustálým působením a horlivou 
činliyostí k tomu uváděti; odvraceti mysl od světských věd a na du- 
chovni ji upozorniti. To se také v dostatečné konalo míře, ba v tak 
hojné, že se as pravdy neminem důmínkou že literami plodnosti nábo- 
ženských horlitelň se vyvinula ona náchylnost ku přemýSlem' o věcech 
náboženských kterou se hned v příštím na to věku Cechové vyzna- 
menali. Toto bezohledné povrhovám' světem za sebou vléklo i 
neuziaáni panujících poměrů světských, toto neustálé poukazování na 
rovnost lidstva před bohem důsledně uvádělo k demokratickému smy- 
slem', nebot jenom to co před bohem platilo bylo vůbec platné, ustanovení 
lidská vycházela ze svévole ne-li z dábla. V Německu tato samá snaha 
vedla k mystickému dumám', k zahloubávání se do předmětů nadsmy- 
slných, ale slovanské povaze svěžejší a pružnější v činech vstoupila 
myšlénka brzo do přímého života, a co duchem za dobré uznáno to pák 

y 

i skutkem do života uvedeno. Ze k povzbuzení celého národu nesta- 
čovala snaha jedné toliko osoby, že po trvalých a všestranných přípra- 
vách teprv se umožnilo všeobecné hnutí, tomu odpírati nemůže nikdo 
jemuž běh dějin není tajemstvím. Připravovatelů takových u nás bylo 
mnoho, i ač neznáme jména mužův jižto u nás slovem a písmem na 
ducha doráželi, dostalo se nám předce tolikerých a takových památek 
písemných že na všestranném a mohutném domáhání se náboženských 
směrů na staletí před Husem pochybovati nelze. — Eněží považovali 
spůsobování básní duchovných za zásluhu před bohem, a čítám' jich za 
prostředek jakýmž nabyti možná milosti boží ano i odpusťkův. Některá 
místa v dotčených básních na to přímo poukazují a na kond pří Pláči 
sv. Marie čísti lze: Tuto si jest skonal pláč svtxté Mařiey maticyboíie^ 
jejž jest činila u vdiký pátek pod křížem stojieci a ktoz jej bude 
na kaidý pátek s náboženstvím čisti nebo podúchaii, vsíckno obdril 
u boha skrze královnu nebeská na vsích miesteeh, po vsé časy a naj^ 
viece na smrti svěj, (Star. skládanie m. 81.) Vyi^ývá z toho že 



- 217 - 

takovýdibáfini mnobo se složilo, ač pohřichn véttí zajisté jicb část n&s 
iiedo6la» a některé toliko ve zlomcich se zachovaly. Ruch Saša i směr 
náboženáký toho požadoval aby mysl se rozehnvala přímým poukazo- 
váním na rozvin křesťanství, na strasti víry a prvních vyznavačův jejích, 
aby častým pozorováním života a ntipem božského zakladatele jejího 
lid veSken se posiloval, ve víře npevňoval a v mravích dospíval. Jelikož 
básníkové dachovní látkn svou brali z dějin a pověstí drkevných, tuC 
se ani domýšleti nelze žeby si byli domácích sv. patrona ani nevšííňali, 
a žeby zpěv o sv. Prokopa byl jediný svého druhu býval. Ba tím 
méně tomu připouitíme čím více legend a pověstí latinských o sv. Lud- 
mfle, Vácslavn a Vojtěchu ^ stojí jež zajisté neostaly bez spracovatelů 
če^ýdi. Že skutečně duchovných básní bylo jež v zvláštních rukopi- 
sech nás nedošly, toho svědectvím jsou zlomky jejichž doplňky neznáme, 
i připomínky na některé zašlé básně v známých spisech umístěné. Jednu 
takovou báseň zašlou uvádí Tomáš StUný ve svých Svátečných řeSeck, 
jmenovitě v Řeci o květná nedélu Tento plod jednoho starého skla- 
dacé jedná o umučení pána Ježiáe. Líčeno v něm jak Kristuf» 
sS jest velmi pokořil . . . jmaje ve vaem vsú moc stálá - nic netbal na 
svétákú chválu; - jsa král nade víemi králi j - jehož vše stvořenie 
chváliy " jehoš sé vše moc neskryla, - by v clem f mu potřebná byla: 
- ludmiy koňmi, drahým ruchem, - coŠby jedno chtěl, posluchem - 
všeby bylo j^mw hotovo ^ - kdyby řekl jediné slovo! - CtU nemohl 
jmieH hone, jenžby pošel, uzdu zvoně, - ana zlatými cetkami - zprO' 
ložena i gemmamif - ÓUij' nemohl jmieti sedla, - za némžby sě dra- 
host svedla, - o niei bývá ludem znamenie - zbožie z drahého ka- 
m/snie, - kdež s pochvami, prsosiny, - podle své drahé příčiny - da- 
vajú jako posoku - lubosH ludskému okuf - úíli nemohl té moci 
jmieti j ' by byl chtěl zástupně jeti, - maje mnoho luda s sébú, - se 
všú královská ozdobu; -pod nachem, v zlaty koroně, - drže sceptrum, 
šedé na (ráně, - podle mocných králóv nrava, - jcikž sě pro světská 
ce^ stávat ' ež ni střiebro, ani zlato - bývá draho vložiti nato, - 
Ale ty náš Tvorce mUý, - maje všemohúde sUy, - netbals na draze 
ostroze - na tvé boží svatě noze, - jimažby koně pohádal! - Sbožný, ' 
kto e^ tomu nadál, - žes vŠe moha, nechtěl moci: - chtie nám spro- 
stenstviem pomoci, - jezdils na osleti lichém - . . . 

Směr básně této jest, buditi pokoru v mysli lidské. Na této 
myšlénce hlavně spoléhalo učení křesťanské, pokora ducha za oněch 
dob přepychu a vzbujněm' tělesného nejbližší cestou vedla k spasem'. 
Obtížná však a tuhá se jevila tato cesta, naplněna protivenstvími a 
zápasy. Snášeti protivenství vezdejší pro život věčný svrchovaným bylo 
hrdinstvím. Jakož pokory takž i hrdinství tohoto vzorem byl Kristus, 



— 21B — 

jakž evaoge]Í6té ho liči* Utrpěni a umučeni jeho tedy hojné poskyto*- 
valo látky k spůsobovám plodův žádoucímu směru sloužicich* Takž 
máme báaeň PaSie nazvanou a zhotovenou na základě zpráv evange* ^ 
listů 9 ač na začátku básně udáno» že toliko podle sv. Matouše sepsána 
jest: Utnučenie boha naJieho Jemhrista - píše nám svatý Maiúě evofi- 
délista. — Nalézcyí se v básni této některá dosti . tklivá místa ale i 
některé podivnosti u výrazech a líčeni. Takž podivný jest spusob jakým 
anděl Kristovi útěchy dává: Líto mi JezvJkríate tebe - ale víak raé 
to naplniti - p9*o néí si ráčil lui svét ůt^uditi - hriešného clovéka vy- 
kůpiti ' rač p9*o n4ho nu kríz vst upitu .... A matný to obraz když 
Kai&á Jmívy rozdře na soběrácho - az sé jemu oplani všechno břicho, 

- Kterak si básník dobu Ježíšovu, soud židovský a společenské po- 
měry v Jesusalemě podle panujících spůsobů své doby představoval, 
vidno z míst jako : JPověz mi co tebe téM před konšeli i před prá- 
vem - , . aneb Pilát bere rada se svými rytieri - . . . Josef rytieř 
šlechetný atd. 

Jiné básně o Umučení Pdné zachovaly se nám toliko některé 
zlomky. Zdá se že nejen plynnějším veršem ale i více básnickým po- 
jmutím nad Pa^ie vynikala. — Zvláštního podotknutí hodná ale jest 
báseň Ansdmus. Qbjevujet se v ní mystické vidění nábožného muže 
Anselma, který mnoho Sasóv se slzami, - postefoij^ bdéhim, modlitbami 
strávil vždy prosSěe Marii, by se mu zjevila a o umučeni syna svého 
vypravovala. Marie zjevivši se jemu' pro mnohé jeho utrpení, odpovídá 
v bájsni na otázky Ánselmem kladené, k. p. : Mné' počátek umvZenie • 
poviz milá paní nynie - . . . Maria povez kaci to byli peniezi - za 
které Kristus ptvdánf Y odpovědi na tuto otázku praví Marie: Judas 
byl taký lakomsc, - někteří tomu chtUi by byl Nfmec. ... Na hoře 
Olivetu před zajetím Ježíš se modliv, proto piý byl Kristus tak smuten 
že rozkošného jest vzchovc^nie - a krdlového urozenie : - neb Šlechtice 

viec malá ranka sada (unavuje) ne^ sprostniefio délacieJio pot 

Líčíc Marie kterak židé s Ježíšem nakládali, praví mezi jiným: . . » zid 
ze vséch se vytvle - vydřev klín ze své košiuLe, - oÍi zaváíe Ježíšovi 

- jako jinému zlodějovi .... a na jiném místě: Ouvech! bych &^2a 
drieve umřela, - nez sem tu ohyzdu vidéla - ano sé okolo tebe brojte 

- jako kdyi viezie zlodéjie. . . . Když pak Ježíše Jerusalémskou branou 
vyvedli, vypravuje Marie, tehdy jeden zid jako opice - iLdeři jej v jeho 
líce. . • . Jeden rytieř Jan pomohl £j*ifitu jpod křížem ležícímu, začež 
Kristus, — raéie to všichni védéti — mu slíbil odměnu, . totiž že neumře 
dříve až den soudný nastane, a ten jest dnes živ i btide do dne sáď 
ného ' Jerusaleme jest přiebytek jeho - tu júa ani jedenie, ani pUie 
požívá ' jedno na každá sobotu - télo hoiie přijímá. — Toto místo 



jeat zvlášté zajímavé proto že nám objevuje poif$^| o V^ném, Udu 
v novém, neobyčejném spusobu. Zde ^tay AhaaMeru^ je^ ^fier Jcaij 
v jiných všech pověstech provinil se proti Krístn nepřeje if^ spočinuti 
na svém prabu» — zde Krista pomohl; tamo žíti do soudného ďne a 
putovati širým světem za trest mu uloženo, zde věčný život pozemský 
ma odměnou udělen. Pověst o Ahasveru n^á vice básnických živlu do 
sebe než tato zmínka o rytíři Janu. — Že v básni této osoby vyšší 
rytieri sluji není divné, kdežto se celá obzvláštní naivnosd vyznamenává. 
Kdožby se neusmál čta otázky Anselmovy ? A není-li jako by zvědavé 
ditě se tázalo? Jako na vrcliolu naivnosti jeví se místa kde Anselmus se 
táže, byla-li Marie pii tom když Ježíše jali? Nebyla sem, — ProSf 
táže se Anselm. — Nebylo podobno k tomti — odvěce Marie — bych 
v noci byla kromě domu - nebo se to v ^iioci dalo • ni by sě to jgo- 
dobno zdálo, - by která v noci ctná zena - byla na miesté nalezena, . . 
Končí pak hé&Qh vzýváním Marie by nám pomohla k tý radosti kdežto 
9 svým synetn přebývá. . . . Kultus Marie byl toho času Už na vysoký 
stupeň došel a ozýval se po celé jihozápadní a střední Evropě v nesčí- 
slných téměř zpěvích. I v českém písemnictví středověkém se objevují 
mnohé stopy obzvláštní pocty která se Matce boží vzdáyala, i došlo 
nás poměrně mnoho básní jí na chválu složených „z nichž tři opěvují 
radost její, jedna pláč její nad ukřižováním Kristovým, a jedna její na 
nebe vzetí. Básníci však nejen radosti a žalosti její vynášely, nýbrž 
i velikou její mpc líčili patrně s limyslem tím, by věřící ponukli ode- 
vzdati se její ochraně; i modlitby krátké v text epický byly přibrány. 
V žádných toho druhu básních nenalezli jsme tolik slov zdrobnélých 
k naznačení přítulnosti, milostnpsti a citu ůtlosti jako v legendách 
Mariánských.^' — (K. Ninger: Epické básnictví v době předhusitské, 
v Poutmliu od Otavy 1859.) A v skutku ani v nijaké toho času básni 
se nejeví podobné zanícení mysli a povznešem' ducha, nikde tak živý 
právě básnický zápal jako zde, což zajisté dostatečným jest svědectvím 
kterak kultus Marie i u nás byl dospěl. Zpěvy Mariánské bud epické 
bnď lyrické považovati se mohou co nejútlejší výkvět duchovného bás- 
nictví Českého, a poskytují plody tyto řadu veleladných momentů a 
pohnutek k přemýšlování o ruchu doby kterouž s jiných stran jakožto 
surovou a k vzdělanosti se teprv přibližující známe. Avšak chovaly se 
v době této zárodky vznešených tušení a krásných podniknutí, jež 
ovSem v říši ducha v přiměřenějších údobách vystoupily než v bezpro- 
středmm životě, vyhlášenou to protivou ducha. Nejprv ponětí o lásce 
obzvláštním, klassickému světu neznámým spůsobem se vyvinulo. Ono 
tušeni a toužení, ono hluboké zam'cení a vroucí přilnuti k ženskému 
pohlaví jímž středověk se značoval vedlo pHmo k novým názorům a 



_ 220 — 

k novéma ideála který v svrchované dokonalosti a kráse, jako v mbi- 
novém ozářeni uprostřed mystického ráje se stkvěl. Ideál tento byla 
Maria. V ni vira se doplnila, ona byla naději všech prosicich, ale 
nade vše láska se zosobnila v půvabech jejich. Nijaké z krásných nmění 
neobjevilo význam kulta Marie v středověku jako maliřstvi v němž obra- 
zotvornost se snažovala osvědčiti svou silu u naznačeni všech krásných, 
jemných a vznešených pocitů v tvářnosti Matky bozi spojených. A jako 
o závod s maliřstvim snažilo se uměni básnické všecky tklivé momenty 
* jež v bytností a životě Mariině se kryji vylíčiti barvami živými a ve- 
škeré pohnuti ba vytrženi v něž pomniváni na Marii básnika uvedlo 
slovy naznačiti. Proto v epických básních o Marii tolik lyrických a 
popisujících živlů, proto v lyrických povzneseni se téměř k hymnu. 
Tudy i nadmirná někdy porovnáni, tudy rozevřeni jež namnoze až do 
mystického blouzněni přechází. Vzdechni srdce, vzplacéa oci - ruce sepnéta 
sé vzhoru, - jd^ta noze u pokoru; - mysl se navrať k svému spásu - 
v^ta mluvte v kaídém času - ot Marie mMky hožie! — Těmito slovy 
se připravuje básm'k Sedm^a radosti k opěvám' té jejížto slávou na- 
plĎují se světy , ba nebylo jest nikdy dosti - chvály o její milosti - 
ani bude nikdy poné' - ot počátku do skoncenieí — Nejen za ideál 
krájsy a dokonalostí ženské považovala se Marie ale i vzorem milosr- 
denství, prostřednicí mezi lidstvem a bohem , a orodovnicí byla Marie 
na niž se obracely duše utrápené a hříšné, by se za ně přimluvila. 
Z takového naladěni nemohlo než tak živé naladěni vystoupiti, jak se 
v básních o Marii jeví. Neopominuli básníkové líčiti Marii nejstkvě- 
lejšimi barvami, a vším ji ozdobovati co na světě za krásné považovali. 
Báseň Vzývání Panny Marie jest chvalozpěv na Marii spojený 
s prosbou o přímluvu její. Vedle některých podivností jež náš čas by 
nesnesl jeví se v plodu tomto hojnost obrazů. Marie tu oslovena vzkvédd 
na útěchu všemu světu ruše — rozkoš rajského bydla — chrám krále 
nebeského -— skála svaté trojice — kv&í čistoty panenské ^ — rozkoš 
andélských kůrův — sklep čistoty atd. V jiných zase písních sluje hvě- 
zda mořská, přesvéílúcie, ró£e stkvúcie, denní hvězda, lilium při němí 
drahá vóné bývá; . • • ker jenl nékdy horieše - a veSken plamenit 
bieše ' své krásy nic nepotratieše .... Lyrických těch chvalozpěvů 
jest však vesměs jeden a ten samý smysl i obrazy se v nich opětují. 
Bohatší obsahem jsou rozpravné básně o Marii. 2jdrávast Desatero 
radostí a Sedmero radostí pojednávají o jednom a tom samém před- 
mětu. Zd/rávas patrně necelá jest báseň a mezi versemi 36—37 ny- 
nějšího textu schází část, poněvadž po prvm' radosti hned čtvrtá při- 
chází. Básnická cena jest nepatrná, ličel drkevný nad krásoumný docela 
nadvládá. Naivných obratů zde nmoho. Buk chce s tebú přebývati • , . 



— 221 — 

to učiní »oatým duchem - íef v té vatúpí pravým uchem, . . . Alíbéta 
přišla bése řkúc: Tys blahoslavena - . . . tot mé dietě uJcnzuje -jenž 
si v mém břiše raduje. - Tehdy inhed na tom času, - takž zady se 
tvéko hlasu - pocé sě ve mni metati - svému tvorci chválu vzdávati. . . 
B&snik sedmera radostí byl muž vyfiších nadáni. V ůvodn praví: 
z písma prdoži - sedmeru radost výloži, a uznává nedostatečnost 
svon: Mého smysla jest u malé - k taky převelikej chvále - . . . . 
AvSak stál neznámý skladatel výSe mnohých jipých a obje\nijí §e 
v plodu jeho obrazy, obraty a myšlénky namnoze překvapující. Proto 
byl přece skromný a nedůvěřoval si. Jáz pro mú velikú sprostnost 
- i pro svého srdce Idúpost - nemohu tak vypraviti - jakžbych sě 
mohl nestyděti - a ty všechny uté^ití - kteříž ráeie uslyéeti. , . • Vi- 
děti z toho že skladatel váhu kladl na spusob vypravování a směr 
krásoumný před očima měl neméně než iičel církevný. Proto také práce 
jeho provedenější se jeví, ač ovšem mu nelze bylo povznésti se nad 
fivúj čas a vpraviti se do doby do které jednání básně jeho padá. Jak 
žiyou fenta^ii byl nadán a jak pestrých obrazů používati uměl jeví 
zvláště následujícími versemi kde Kristus matku svou osloviiye: Koko 
jsi ty krásná! - moje přietdnice jasná ^ - tvofi zraky holúbkova, - 
jasnú tichost ona v sobě chová; - jako lilie přestkvúde, - neb z hlo- 
íie róže žádúcie: - svým dóstojenstvím i krásu - ta jest krásná 
v každém času, - všech paní i což kdy panen - přešlo i bude krá- 
loven, - jako róže érveností, - nebo lilium v bělosti - jiné všecko 
kvietie hanie, - tak vše panny i (vše) panie - předeŠlas svojí bělotúy 
ves svět těšíš svú dobrotu. - Tys má dci i má nevěsta, - méhos bož', 
stvie na svět cesta, - od tebe sem vzal clověéstvie, - jímž sem oslavil 
mé bbžstvie; - ty má matka přezmUdá, - syn jsem tvého svatého 
íéla, - ty jsi všech nebes osvěta, - ty cnost svatých i všeho světa; - 
tys všech andělóv hospoda, - tys všie dobroty rozploda, - ty jsi má 
matka vybrána, - jižf jest stolice vzchystána; - na níž ty budeš seděti^ 
• svému radieci dietěti : - podiž kemně v utěšenie - mUé moje usmě- 
íenie, - milá moje přietdnice, - moje milá holubice : - pospěš kemně 
žádná máti - již sě s právem jest chovati. - Tráva vzešla i fiola, - 
naše sě země otvořUa, - přemnoho kvietie stvořila; - stvořivši krásně 
szořUa. - Radost vzešla v naše vlasti - milostné vaně přednosti - 
našlo jie jest v naši zemi, - hustý jsú mirrú s kadidlem - po všech 
mých šlepějiech - i slediech i po všech kúřiech. -> Zahrádky voně sě 
vzplodily, - Scepové sě obrodili; - ostalo nám cné vesdé - i mUosrdné 
pochvUé. ' Rozkoš jest po mých výhledech, • rúcha přidiš na všech 
mých lidech - ot našed i ot nachu, - vdiké drahosti stachu; - ot 
zlata i at hedvdbie, - nachystal sem mnoho tobě, - mofe matko mir 



— 222 — 

losrdná! - pofd v nová bydla tvrdna, - dnes té zóvi vécný h pokcj, 

- nebe ty neQviél přietd máj. - Pódií hemné nemeškajíc, - v zlaté 
sé rúcho úděvajic, - okráSli sé záponami, - zlatem ryzím i perlami; 

- prsteny ozdob rucict, - svój oblícef i hlavici - okraSl svú drahá 
korunu, - pod kemné do mého domu. 

B&sník Devatera radostí sv. Marie byl prostý jen rýmovník ne- 
vynikajíci ani obrazivostí ani vyšším rozumem, ba naopak v podivných 
představech a předsudcích věku svého utonulý. „Významné v tomto 
ohledu jest podotknutí o písni kterouž Maria pozdravena jsouc od Alž- 
běty zpívala: Ta piesň, jiuzto jest sloSila - když jest v téch radoscech 
byla - Magnificat sé počíná, - a ijedna jie piesň jiná - nenie tak 
vdééna a milá; - to véz každý bez omyla, - ktoš jie bude tn piesň 
pieti, ' vséch zlých příhod nebude jmieti; - všeho dobrého nabude - 
jenš mu na veky probude, . . . 

Taktéž docela nepatrná básnickým provedením jest báseň elegická: 
Pláč sv. Marie, kdé matka boží praví: všichni jení cestií jdete - tuto 
semnu sniutnú seďte. ... a velice hořekuje že syn její bez váí viny 
na šibenici obifšefn. -^ Na židy laje: O vzteklý židovský rode - slepý j 
zabily národe - a na převrácený soud poukazuje kde rovnost práva 
zamúcena - a pravedlnost poraSeiia. Přeje si umříti se synem svým 
ne po jednu ale stokrát - a k tomu jeŠt^ tisíchnít, . . . Zpominá kterak 
všickni apoštolové ji opustili a jediný toliko Jan ji potěšuje ač jestjU 
ohubenél, šltUaJ-, zzelenal a zbledl, . . , Na utěšující slova Janova od- 
poví pak Marie. Odpověď tato jakož i sledící částka: Tuto jest mluvil 
njezus Kristus k svěj matce drieve nežli jest umřel považujem za 
pozdější přídatek. Dramatický spůsob uvedení mluvících osob se v první 
části básně nejeví ač Jan tam mlnvě vystoupí. — V básni Na nebe 
vzetí panny Marie vypravuje skladatel o rozkošné boSie matce - kok 
jest jmMa sedmu radost. — Líčí z počátku kterak se mučila a každý 
den postila, dopoledne chodila na ta místa kde syn její umřel béše - 
odtuď přijdác pojedéše - a po obédé vždy přejdéSe. Před smrtí svou 
si vyžádala aby Ježíš i apoštolé ji na onen svět provodili , a aby 
v čas umírání ďábla neviděla. Když* pak Ježíš ji navštíví, prosí ho 
zase : nedaj mi ďábla vidéti - na skoní^eni při mné býti — načež 
Je|iš : / pomníSli maticko - . . . při my smrti tu ďábel sedéSe - by 
co ziska céUť mniSe - takéf při tvy smrti bude - vfcnéf smrti proto 
nezbude - móiet radéji v pekle býti - neš na tvé skoncenie přijíti! — 
Když pak umřela tu podle židovského spůsobu télo myjechuj - takýf 
hrozný blysket vidéchu, - tak vdíkú svédost jméješe - stokrát krasěí 
slunce béše. — Pochovávali ji v noci neb sé žid&v bdehu: nesméjlce 
ve dne jíti - a chtéc s ni tajné přejíti — avšak nastalo takové po 



— 223 — 

městě světlo jakoby žaieM svécníkov - tři tisíce postevníkóv. - Židé 
se sběhli a tíká^ali ten div knížeti. Uzřev světlost jich knieíátko pravil: 
před bránu jich docekdmy - a na nosidlách roztrhámy « a po vodě 
precpus^ímy, - seíkúc téHo zatratlmy - a po nodé přec pustímy.- Ale 
chopíce se nosidel popálili se židé, nejvíce sám kníže. Nastane velká 
žalost. Petr napomíná aby nznali JežíSe, a slibuje pomoc. Žid hořekuje : 
Petře raé mi spomáhati - bolejti mé ještě hnáty - ... a Petr učiní 
zázrak a uzdraví všechny kteří bolestmi překonáni , chromí , nfmi, 
slepí " nyní v pravého boha uvěřili atd. Ku konci Hospodin sestoupí 
s nebe, radí se s apoStoIy co s tělem matky své učiniti má a na Pe- 
trovu domluvu Marii s sebou do nebe vezme. — Při mnohých básnic- 
kých pohnutkách předce nižádné stopy takého provedení v plodu tomto 
se nenalézá. — Ze skládání těchto vysvítá že život panny Marie mno- 
hým básníkům oblíbenou byl Idtkou a že neopominu)i vSechny hlavní 
výjevy jeho do verSů uvésti. Nedá se tedy ani mysliti aby jakož Jřřo- 
dosti za látku sloužily několika básníkům, nebyly i Žalosti svého opě- 
vatele našly, o kterýchžto skladbách nijaké památky se nám nedostalo. 
V kultu .Marie stopovati jest zajisté kultus lásky idealné vůbec. 
Uznáním vyšších vlastností ženského pohlaví, jemnějšilio citu, obětivé 
oddanosti a hlubokého zanícem' srdCe. Pomyšlení na krásu duchem 
nadšenou a citem ovřelenou vzniknouti muselo i pomnění na bytnost 
v kteréž by se vlastnosti ony domnělé v jedné osobě spojeny nalézaly 
o míře svrchované, na pravzor dokonalo^i ženské ve veškerých pomě- 
rech krásného pohlaví. Církev pochopivši povahu svého času neopo- 
minula na takovýto ideál dokonalé ženské poukázati a křesťanský svět 
se ideálu toho uchopil vší svou operuténou obrazivostí. Marie se mu 
jevila v světle docela básnickém a vešken kultus její básnickou do sebe 
měl povahu. Leč samo básnictví se nacházelo na přechodním toliko 
stanovišti. Spor živlů starých s novými, kolotám' mezi církevnýpii a 
světskými názory, nedokonalá vybrouSenost jazykův pro nové formy, 
zvláště pro rým, jemuž k vůli se myšlénky takořka na skřipec braly, 
nedaly základní básnické myšlénce dozráti na onu plnost vykvétání a 
plození která by byla dostatečně odpovídala tušenému směru. Takž se 
stalo že hojnost pěkných myšlének a obrazů namnoze v směsi docela pro- 
súckých rýmovaných vět Sé ztrácela, že cit téměř vypáchal v stěsnění 
nahromadilých někdy obrazů. Velikou toho vinu nesl nespůsob příliš- 
ného allegorisGvám' ježto ovšem s to není nahraditi plnost myšlenkovou, 
ano neustálé porovnávání vlastností Mariiných se smyslnými zjevy jimž 
se svrchovaná krása připisotaia, a kteréž pak sebrány a v jedno sesta- 
veny se nám co památky smyslných naznačení mystických významů 
v litaniich Mariánských zachovalo. Porovnání taková co stereotypné 



— 224 — 

básnické přívěsky^ k. př.: PaiiTia prejasnd, • pfeíádúde - i\ebe$ róÉe 
stkvúcie - studnice milosti - dennie hvézda - mořská hffézda • lUiumj 
při nimi drahá vóné bývá - keř hořící^ atd. se ve vSech lyrických i 
epických básních o Marii opětnji, což na valný sklad obrazů bez my- 
šlenkového obsahu poukazaje* 

Živěji a mnohem významněji se jeví kultus lásky v básni Mana 
Magdalena nazvané, která pro zbytečnou rozvláčnost namnoze nezá- 
živná přece tolik zvláátm'ch jednotlivostí v sobě chová že z ní souditi 
jest na neobyčejnou osoblivosť skladatelovu. Báseň vypravuje kterak 
Maria Magdalena drahých nakoupivši mastí navštívila hrob Kristův a 
miláčka svého nenaleznouc hořekovala nad ztrátou jeho , načež seji 
Ježíš objevil. Tuto skrovnou událost rozvlékl skladatel více než tisícem 
veršův, tolik rozjímání přimísiv že epická část toliko příležitost posky- 
tuje aby básm'k své* myšlénky o nesmírné lásce této svaté ženské pro- 
jeviti mohl. Spůsob jeho jest někdy velmi podivný a naivných nápadů 
tíButn hojnost. Domlouvá Kristu ,jako by byl dosti slušné Marii neoslovil/^ 
Též podivné jsou namnoze i poučování jeho a hluboká někdy myšlénka 
téměř směšně pronesena. Takž ku př. napomíná člověka aby více 
srdcem než křikem oželoval : Uč sé přehřiesný clové6e - flákati^ víc 
než dřiev břece, - srdcem bolieho ztracenie - a žddotí nalezeiiie. . . . 
Avšak láska Marie Magdaleny tu líčena barvami jež na panující toho 
času romantiku upomínají, a živostí a smyslnosti svou docela svět- 
ským se značuji rázem. Ztratila toho - jehož viece svita vsého - 
vsiem svým srdcem milovdíe - ni co jiného ufáfe - by viec mUovati 
mohla. - . • . Ztratila běse zacělo - své milé dtiíice tSlo^ - a lép 
umřieti sudése - nežli živa býti chtéSe. - Milost pravá v srdci piiná 
- jest pravé jako smrt silná. - . . . Duch jejie byl viec v tvém tele - 
nežli v jejie I . • . Pro tak silné milovánie - jež k němu mela bez 
přestánie nečinila jako jiní jenžto k hrobu jeho přiSli a ho uzřevSe 
zcLse pryč odešli; - ona tu vždy sama stase - a ustavičné plakáfe, • • 
Mamě ji lidé utěšuji. Utěšitelé ji více tíží nežli téší. Marie Magdalena 
toliko jeho hledá, nedbajíc na vše jiné — ba nechce ani angelóv vidSti 
• ani s nimi bytie míti! — On jest jediná myšlénka její, bez něho 
pro ni nikde útěchy, nikde života. Ach kam zasel můj žádúcíf - 
kamli dél sé milujúcít - hledám, niž naleznu v rovéy - volám^ on 
mineotpoviel ^ Ach mné smutný, kam mi jttif - kdež mi milého 
najíti f — Chce projíti svět aby ho našla, posléze v beznadějnosti své 
zvolá u hrobu: l^nu tu, a chci umříti! . . . . Takž při hrobě stojíc 
nepřestane hořekovati a přivolávati milence svého. Návrat sé tnoj 
milý zase - na mé diby vzpomana sé^ - O žádůcie milovaný, - 
milostnice přežádaný! - Navraf mi své utéSenie - tvé milé tváři 



^225 — 

uzřeniey - ivój hlas sladký mému slnchti, > ivd tvář milá mému 
duchu! ... O naduje má jediná - v svSté a i íádná jiná! - nepotap 
£ádanie mého! - popry mi vidínie sveJioI - Má by duše dost v tom 
mála, - potom nech aby umřela! ... 

Přidáme-li k těmto naznačeným jeStě některé lyiické nás došlé 
duchovné písně a pommme*U že jich zajisté větši část se ztratila, uznati 
mufiime že ducho\7ié bcisnictvi v době předhusitské dosti hojného za- 
stoupeni mělo v Čechách » a že literami život u nás valně se tenkráte 
zmáhal zvláště mezi kněžími ježto všim právem považovati nám jest 
za skladatele veškerých ducho\DÍch písní a legend onoho času. Epický 
zvláště kruh básni těchto chová v sobě nmohé zajímavé momenty a 
valné přispívá ku poznání panujícího tenkjt*áte ruchu. „Opěvují se 
v něm děje" — praví K. Ninger — ,jež velikostí a vznešeností buď 
úmyslův buď ůčinkův zajímavé a důležité jsou." Jsou však jednající 
„osoby církevní více trpné nežli činné a vznešenost jejich více se za* 
kláda na bohumilých úmyslech, vůli skálopevné ď mužném muk i smrti 
snášeni, nežli na násilném poměrů vnějších měněni a upravování. Hrdina 
8^'ětský bystře obzírá se po světě, vyhledávaje prostředkův jimižby co 
nejrychleji a nejjistěji cíle svého dosáhl; hrdina církevní stále jen zírá 
k nebesům a hotov jest i hlučné společnosti světské se odříci, by tím 
blaženosti nebeské stal se účastným. . . . Církevní hrdinství jest tiché 
a spočívá v zmáhání se ve vnitřní dokonalosti." — Nadvláda směru 
didaktického nad epický a lyrický netoliko z povahy a vůle spisovate- 
lův ale i z potřeby časové vyšla, — „Nejen obsah legend hojně k roz- 
jímáni i poučováni látky podával nýbrž i celý života spůsob v Čechách 
po úplném živh cízého vítězství tak se změnil a zhoršil, že duše ušlech- 
tilé jaly se zasazovati o opravu i poměrův i mravův. Když ani světští 
zpévci (Dalemil) poučováni jiných se neodříkali, tím méně mohli legen- 
disté se vyhnouti směru tomu, v zevnějších poměrech založenému, 
k němuž nad jiné povolanými se cítili. Legendy co do ceny básnické 
tím ovšem nezískaly, aiebrž padaly níže. Opovrhovati však jimi, sou- . 
dime za neslušné a nespravedlivé. Bylyt sepsány v době úpadku ná- 
rodnosti české a hlavně pro lid, který věren jazyku otcův svých zůstával, 
kdežto mocnější a vyšší v cizotě sobě hověli." (Ninger, Poutmk od Ot. 
T. 1858 aL 234.) 

Patrné jsou toho stopy že působení veršujících mnichů a kněžf 
vůbec na lid obecný dosti vydatné bylo nejen ohledem na uSlechtěm' 
mravů, ale i na smýšleni národní ježto básnickými plody českými se 
tím více utužovati musilo čím více se myšlení v rouchu národním roz* 
nmoiovalo. Pokud hlavni aněry lidu zastoupeny jsou národm'm písem- 
nictvím, nevidí on potřebu obracetí se na cize a v literatuře jinojazyčné 

15 



— 226 — 

vyhledávati posily a uspokojení duchovného. Jakmile ale literatura 
domáci nestačovati počíná požadavkům obecným , tu lid na otásky své 
jinde odpovědi hledati počne a nesnadno pak jej zpét uváděti k opo- 
zdilým zřídlům domácím. Potřebnosti ho na cize dráhy uvedly, zvyk 
ho tam upoutá, zvuk cizého jazyka se mu zahubí a takž poznenáhla a celoo 
duši přilne k národnosti cize. Pozbyv náchyly k svému, odumře ma- 
teřskému jazyku a brzo i lásce k vlasti! — Církev po staletí se o to 
zasazovala aby zájmy její v očích lidu na popředí se postavily vfechny 
jiné za sebou nechajíce, a lid nacházeje v ni tenkráte listředěm' veške- 
rého duchovného života ve všech, záležitostech duchovných na ni se 
obra<3el. Prostřednictvím jejím uspůsoboval si náhledy do světa a do 
života, ona ho poučovala o všem co mu za nejdůležitější objevila, a 
ní nalézal útěchy v tísních vezdejšího života jichžto za časů feudálných 
bylo mnoho, snižujících a umrtvujících; od ní očekával lid svou spása 
vezdejší i věčnou. Tím však že si osvojila všecku mocnost v záleži- 
tostech duchovných, vzrostla ji také úloha vyplnění 'duchovných poža- 
davků jež rozvinujícím se vůbec duchem se množily a vždy živěji 
vystupovaly. Kladouc základy ponechala další na nich postupováni 
pracovníkům svým, kteřížto v přesvědčem' že důležitou a posvátaou 
práci konají se dle možnosti vynasnažovali nejen slovem ale i písmem 
veškerý život duchovný zastupovati a mezery obecného poznám' 
podle sil svých vyplňovati. V dobách převládající obrazivosti kde 
rozum vědou ještě neodpoutaný na pouhých podáních lpěl a slovo 
církví vyřknuté za zjevem boží platilo, nelze bylo věřícím mužům ducha 
v snažemch svých odchýleti se od slova tohoto a na jiných základech 
práce své vykonávati. Pročež dogmatika a morálka církevná byla ko- 
řenem těchto výkvětů básnických dílem výpravných, dílem básnických, 
— „Ohledem na výpravné zvláštní k osobám svatým úcta bránila 
básm'kům, že silou tvůrčí neodvážili se k měnění děje vypravovaného 
tak, aby básnicky dokonalý obraz poskytoval. Přestalot .ideaJisování 
nebot zdá se, jakoby vše, co církevní podání předkládalo, za dokonalé 
a neproměnné i v ohledu básnickém bylo považováno. Písmo svaté neb 
jiný list prosaický podával látky jíž hotové , a básníku nezbývalo nic, 
leda některé věci nepotřebné z toho vymýtiti, a některé okolnosti hoj- 
něji vyHčiti " Jelikož ale u národů románských básnictví duchovní 

už dříve vzniklo a v jazyku latinském hojné zpracováno bylo, použili 
básm'kové čeští hotových těch vzorů k zpracováním novým. Z toho 
však nevyplývá že by všecky naíe legendy podle latinských originálů 
cizích byly zpracovány bývaly. Něktaii zajisté samostatnými byly plody 
domácími, zvláště ony jež na domácí paše počlání se zakládaly, jakož 
ku př. legenda o sv. Prokopu. — 



— 227 — 

Z vět^i části básni těchto vyzirá směr didaktický, všecky jsou 
psány kn povzbuzení horlivosti a víře, k nváděni k životn nábožnému, 
k obráceni mysli na záležitosti duchovné, i historie cii*kevné i podám' 
o věrných přívržencích víry křesCanské zdá se že jen k tomu účelu se 
používalo. Směr didaktický ale se táhne na bezpostředni život, na 
tíh, rozum a mrav lidský. Nestačovalo mn pouhé v obrazech a pří* 
kladech se objevení, musil namnoze i přímo vystoupiti a v rozličných 
ůdobách se osvědčovati sL aby holým poučováním nennavil a prostým 
roEkazováním zájmu nepozbyl, používáno áUegoríe, ovSem s nestejným 
Štěstím. Někdy zajisté velezajímavé jest pozorovati, jak hluboké pravdy 
▼ aDegoriich těchto se kryly a kterak se pravdy tyto mysli předkládaly. 
Takž na příklad v básni o zřídlech hříchňv jednající mluví básník o 
pěti studnicích ot nichí hřieěi plovú. Za první studnici hříchu pova- 
važnje lidské srdcB, kteréž mu je^t propastí z níž vychází Mře všeliká 
a kterouž potřebí často vyčiSfovati. Bohatsh*í jest mn studnicí druhou. 
Bohatý když chce vdlkti zbtidi , . . fnan^htvo láme • . . mnohej panně 
cest ruSie. . . . Mnohá paní z svěj ctnosti nsifystiipí - a jaks jie mnoho 
zlaia podadie, tak přestůpí, - V tahfch nenie cnost přirozená - oZe 
jidco pájcefiia ; - v které cnost je přirozená - tahy nevzala zlatůch sífé- 
tév Šest - ahy přeméila svú éest.*. . . Třetí studnicí hříchů jest mu 
Chudoba. ' Z té stwlnice mnozí poioci vychodie - a své prameny 
široko plodie! Chudoba učí ki^ásti a lháti, i knéi^i k hřiechu přivodí 
pro peníze - chudoba nestojí pevně ve vire, svádí sedláka i rytíře, zle 
radí, muže s ženou svadí, syna s otcem loučí, lichviti velí, - a často 
nejmievá masa v zelí; - proméniýe tváři - jalový ?irách vaří - jest 
horií vraha, - neubrání ho Holomúc ni Praha! sloyem chudoba činí 
úeho najidece! . . . To jsfite ot svých starost slýchali - £ejsú se nmozi 
pro chudinu obnovali - a értu se porucovrdi. Věřil tedy dobrý mnich 
snad také že se lidé pro chudobu dáblu zapisovali, a bylo míněm' takové 
tenkráte snad rozáířené, neboC praví: zapravdu to mámy, - neb to 
v diviech i u příkladiech naleziímy* — Poukazuje pak básmlc na 
moudrého Šalomouna který nechtěl /mi bohatství ani chudobu, leč toliko 
co pro život potřebno. — Čtvilá studnice hříchu jest tovařišstvo nectné. 
Zde uvádí na svědectví co pravili o tom Kato a sv. David, a některá 
přísloví : Každý podobného sobS hledá. — Jakž se dobrý mezi zlé vmísíy 
tiš skutky činiti musí. — Vlk dotud nosí, a£ sám ponesen býti 
must; — dotíid zlý zle činí, až dojde odplaty za vsé viny. — Pátá 
studnice hříchu jest óbyéý (zvyklost). Ta jest horši ostrého meče a až 
do samého pekla teXe - v té ktoš sé počne mýti, - myje s( v nie az 
do smrtu • Kto£ ohycqi z mladn neodolá, - na starost jemu věkem 
odolá; - které véci hrnec za nova najde • taS váni v něm na starost 

15* 



— 228 — 

najde; - ktetýŽ hřiech clovék obyhne - toho na starost neotvykns. 
Pročež kdo chce k bohu dojiti, — radí konečně básník — ten se chra* 
niž těchto studnic í vsHikého potoka - jení ot nich vychodí i vyplová 

- neb často potok horší své studnice bývá* — Nikomn zde upírati neke 
že tuto ve spůsobu pojmuti i projevení více pravdy leží než krásy, a 
že báseň více z mravoučného než z esthetického moha povstala. Ten 
samý ruch s jeStě vyslovenější náboženskou příchutí pozorovati jest 
v Řeci jinocha mladého a v Řeci kmetí starého. V první vylíčen riz 
mladosti, v druhé starosti spůsobem obyčejným bez nové jakés mySlénky 
a bez jakéhos zvláštního naznačení. Mladost písně zpívá, smutku nedbá 
a v srdci se nestará, od starosti ale odvracuje se radost. Starost zpo*- 
míná na minulé dny a hříchy, hrbí se a k zemi hledí a kolena jí kle^ 
sají. Oba pak ku konci si přejou šCastné dokonání a smilováni bo2í« 

— Takž i báseň nadepsána Pravda ač v umělejší formě, a jak se zdá 
ku zpěvu spořádaných verších nic jiného v sobě nechová než obyčejné 
líčení marností světských a jich ničemnost, osvědčujíc že prat^da nemá 
svého véna - vezde jejie lehká cena, chudí pak že nenuvají nikdy 
pravdu. Nebožátka chudí! vašet pravda vezde bhídí - kdyí vás křivda 
vezde sudí! - Kto£ vdává - ten ostává; - vinen, ktoz nemá dáti,.. » 
Ale přijde pak smrt jež všecko vyrovná. Jedináf smrt rovné měří, - 
bez peněz každému věří - tak sarlatu jako seři; - . . Tui se néhadie 
ěantrod, - ani přátelské ^pomoci; - tak jsú položeni rod - bohatému 
i chudému - jíti na postavetiie! — Takž se smrt tíčila co jediná útě- 
cha chudého, jediné mu za dost učinění spravedlnosti božskou, i stavfla 
se lidstvu před oči co věčná protiva marností všech, co rušitelka radostí, 
co zničitelka veškeré jsoucnosti pozemské. Takový názor světa směřoval 
na pohrdání životem vezdejším, a soudili bychom že některé takové 
básně , zvláště ony jež vedle stejné základné myšlénky také příbuzností 
formálnou se vůčihledě značují, od jednoho skladatele pocházejí a to od 
muže velmi vzdělaného, v mysli však rozervaného kterýž snad teprv 
v kláStenum odřeknutí poklidu nalezl po životných bouřích a v bás- 
nickém projevení duchovné své resignací útěchy a úlevy sobě vydobý- 
val. Takž v básni Smrt se nejen ten samý směr jako v Pravdé ale 
i některé myšlénky z této se opětují a při tom samém názoru světa i 
podobná k zpěvu spůsobná forma se objevuje. Tuť zajisté dovršeno 
pohrdání světem i básníkovi radost vsé ostává - pro žalostná vzdy- 
cháme! - Když mi srdce mysl probuze^ volá bánuk — že vzpomccnu 
ty vsé míze, - v néž mí světská vole vluze, - život mi žáden nenie! 
Poukazuje pak na to kterak svět duši svádí takže ona i s tělem zahyne. 
Protož laje na svět. Svéte ktož si k tobí vine, - chudéhof tvé Šéestíé 
mine; - bohatý pro té zahyne f - neb jsi pravá obluda! - Svéta 



— 229 — 

ve mdlobě doJmdem - a v zlosti na něm prebudem, • v šalosH jeho 
vždy zbudem - smrt jest naěe osvda! — Běda lidstvu že na žalostné 
skončení nezpomina. — Tu kdeí prietd nesporná že, -^aniž tě zbozie 
vymóze, - tut neplatí jedno kóže - by měl vsěcko umínie! - Co sé, 
iiAo vrcUftí, nuucí ! - viak zemi vezdy poručí - tu sě druh druha ne- 
rvči - jákí jej koli milujeí . • . 

Sniěr takový neuvádél ku povzneSeni člověka, .nýbrž k jeho po- 
níženi. Na čem koli mysl nlpěla, vše v nicota se rozplynolo, nebof 
veškerá skutečnost byla pouhý klam a pravé jsoucností bylo jen tam 
kam smydové nedosáhli. Takž se spůsoboval názor světa docela pře- 
vrácený a -pravdě odponyící. Skutečnost do prázdna se kladla a prázdiu) 
do skutečnosti. Kdyby názoru takovému byla aspoii bujnější obrazivost 
napomáhala, bylby se z něho vyvinouti mohl ráz poesie abstraktné, my- 
stické a třeba i fantastičné ale při tom přece půvabné a unášející 
tajemným svým významem a květnatým ozdobením, jakýmž se mystické 
básné orientábé značují. Tomu ale tak nebylo. Obrazivost nepřestu- 
pujíc meze obyčejné neuchvácela čtenáře aniž ho uspokojovala, leda 
snad někdy k dalšímu přemýšlení ho pobouzela o tom, k čemu my- 
ělénky jeho přece nestače valy! Mimo to se i zdravý rozum zpěčoval 
tomu aby na nihilistickém takovém názoru přestal. Vyvinující se indi- 
viduálnost, probuzená touha po poznání skutečného světa, veřejné pak 
i soukromé poměry a posléze vývin evropského básnictví vůbec pouka- 
zoval na jiná stanoviště z kterých se život v pravější tvářnosti a v sku- 
tečné podstatě své objevoval. Potřebí bylo směru oživujícího, nikoli 
omrtvujicího a vítanější zsgisté byly snahy těch kteří ku poznání sku- 
tečného života uváděli nežli těch kteří od něho odváděli. — Jelikož 
veriovd češti v následování vzorů a spůsobů cizíciv velké obliby nalé- 
zali, pokračovali v tom tak daleko jak vlohy jejich stačily a rozpoložení 
je povzbuzovalo. Tím se ubránilo jednotvárnosti směru i spůsobu a 
básnictví naše nabylo rozmanitosti. Uhostila se v něm i světská mou- 
drost a mimo žalostné vzdychdnie a oželování pokleslých mravů také 
jich satyrické bičování a v posměch uvádění se objevilo. Jakož v životě 
takž i v literatuře každý qev ihned své protivy se dočkal a ze smíšení 
protivných živlův nové zase vyvstávaly směry. Želeti jest toliko že té 
Tehké chuti ku skládání rozličnýcli básm' nedostávalo se rovné tvořivosti 
fiímtasie jejížto přílišná střízlivost didaktickým sice účelům za dost činila, 
nikoliv ale směrům bámiekým. Na to ovšem tenkráte se nehledělo a 
básník zigisté byl spokojen s sebou a čtenářstvo s básníkem, když se 
mu povedlo některou pravdu do rýmu uvésti. Protož rýmované prů- 
povědi velmi oblíbeny byly tenkráte, a některá báseň do sebe má ráz 
sestavených téměř průpovědí na základné jakés osnově. Podobným 



— 830 — 

rázem se značuje naačná báseft O postavě a mravich UdskýcJi, jež nám 
podává přiklad adeni, kterak povs^a duše z rozličných údob téleaoých 
uhodnouti se může. Zakládalo se učeni toto na domněm' že dače s tělem 
tak úzce jest spojena, že povaha jeji* ve vnéjáim působeni tělesném se 
téměř zrcadlí. Za oné doby učeni toto ovšem Jen na všeobecných jakýchs 
pravidlech přestávalo jež ze zkušenosti povrchní a z domýšlení některých 
více než z domyslu a zkoumám vyplývalo. Později se na ně ovšem vtip- 
něji a bystřeji založilo uměni fysiognomické, frenologické a chyromantické 
(hádání z tvářnosti, z ůstrojnosti lebky a z vrásek ručných). Za čaaů do 
kterých báseň naše padá bylo uměni toto ještě v plénkách. KuĚéUoý 
vrch na někom poukazoval na vrtkavost; bezvraské široké cdo jevilo 
nestoudnost; veliké obočí — mnoho mysli; veliké oči s vysokým čelem 
ukazují na činlivost a zlobivost; • ktoi a koncUýfii nosem chodí - ^* 
kot jest a sváry plodL . . . Tvar veliká u koho jest - ten vždy prá- 
zdnost miluje, — Tlustý hlas jeví lakomce. — DlúJié prsty Husté 
dosti • pln jest pravé nemilostL ... 6' liialá hlavu jest zlobivý - a 
také jest závistivý - . . . Kto má tvář dlúiiú dosti - mužských jest 
cinóv s múdrostí .... Eesknatá tvář ukazuje opilce, pxskonosý - kium 
a chytrost v sobe nosí - rzavý jest nevěren atd. Báseň obsahuje as 
130 veršů a nedostalo se nám konce jejího. Některá naznačeni jsou 
dosti charakteristická, ale některá na škodlivý předsudek založena a 
k příliš nespravedlivým úsudkům vedou, jako k. př. : Kto má oci vždy 
krvavé - ot prirozenie, a vsak zdravé, - tot se znamenává vraéda^ - 
tot móé býti dobře pravda; - dét jest znamenie vždy pri něm - nepo- 
vieni vám víece o ném! - Podle těchto průpovědi v básni naši v jeden 
celek uvedených bylo tomu kdož si je pamatoval velmi snadno si na 
první pohled spůsobiti úsudek o jiném člověku, jako podle škály nějaké, 
ač jaký to úsudek netřela vyličovati. — 

Nad jiné pravdivéji a hlouběji do skutečnosti zasahovaly básné 
satyrické. V nich zajisté nejvěrněji se zrcadlil život povšedný, na jehož 
vady a směšuosti přímo ukazovaly a je bičovaly. Podle předmětu jaký 
si vy\'olily převládá v nich buď humor buď trpké rozpoložem', ale jeví 
se v nich ve všech jasné nahlédání do života a vyplývající z něho svě-> 
žest mysli jež se do nejrozmanitějších poměrů společenských vpraviti 
umí, je pronikne a charakteristických stránek jejich se uchopic v pra- 
vém obarvení je na posměch staví. Satyra O sevcích počíná, kterak 
svým ženám lajú a jim vybíjejí, když tyto jim nedají v kostky hráti. 
Vypravuje pak o ševci jednom který když mu žena veškeré své domád 
nedostatky na mysl uvedla, šel s ní na trh prodati škorně, slibiv jí že jí 
všecky peníze dá, by je na hladové a neošacené děti obrátila. Prodav 
škorně pravil: jizt mi se chce velmi píti; - ieno chceu do krímy jiti - 



jediný haléř pr&pitif — Zena povolila, ale brzo misto haléře propil tři 
groše a dal 8e B kramářem do hry v kostky, i prohrál celý výdělek, 
načež hořekující ženě jeStě vybije. Konči pak satyra popisem, jakou 
nouzi tříti musi švec který všecko prohraje a propije, kter^-k séf svine 
za kamnand -jako dý pes prostřed slámy. - Přehubené jdio bydlo! 

- mohlby rad^i řuaH mýdloy - ns^ tak hanebné bydliti - nic dobrého 
nenííH, — Satyra O konšelech nevěrných vytýká kterak v tom mnoho 
Húdie - íe pravé křivdné súdie. - Přijde chndv a prosí by mu pomohl 
neviny zbýti — že se zaň pomodlí. Na takovou odměna konšel nehledě 
po jiné se táie^ a když chodeus projeví že nemá co dátij ta konšel 
předstírá že nemá časa, by tedy chuďas jiného poprosil. Když ale 
přijde boháč třeba vražedlník a zaplatí hřivna, ta má konšel dobré 
rady nazbyt. Konči pak satyra výhružkoa: Hubmý bude tvůj koláč 

- aíí řhá tobé: Dó pekla rač! - Rádby vrátil ty penieze - kdyi 
pavitnes u lemieze (trama) - u pekelného řetéze - kdeé budeš na věky 
vézé* — Toho samého spůsobu a ráza jsoa též satyry O zlých ková- 
řiech, O dadovnieiech , O lazébnidech , Řezník a Pekař. Kováři 
vytýká mravokárce že rád zlého zbožie dobývá pomáhaje zloději tím, 
že mn potřebné náčiní kn krádeži shotovnje, pily, nože a klíče takové 
oby, eoíby éhtél kde otmyk<xtiy - by to nemohlo ostati. . . . atd. Ráz- 
ným hnmorem jest druhá věc vylíčena která se kováře týká: Když iot 
hofmu kaň ukuje - mnohémuf to rád slibuje - řka: Dobře jsem tvéj 
kón ukoval - bezpečné by sto mU přehnal. - Netáhneš ot něho jieti, 

- a# mrcha počne HecétL - Ba by mi to béh ráčil dáti - za dar, 
eoíbyth chid žádati z - bych jáz byl kováře mocen j - vzdyůyy póleicd 
nemocen, - Chtélbych to právo nalézti - žéby musU étvemoh lézti - 
kterémuby kom zajal, - bych ten hřebi zase vyňal - i vrazil mu 
v jeho nohuy - vzdytby vpél k £ivu bohu - aby koval rozhlédaje • a 
toTiém nezajímaje. — Sladovníci též mají ta vadu že chtějí brzo bohat- 
ství nabyti, pročež mají vždy dvě míry pohotově. Když kupují slad 
vyUedaji míro největší, když ho prodávají vezmou nejmenší. Kto:^ mu 
dá obílí mnoho - by jmu dělal sladu z toho - tomu ubéře z hromady 
dkmhým hřeblem obilí cize na svou hromadu přihrabujíc. Dlúhého 
hřebla zbavte sé! volá básník na konci, - pro jediné dluhé hřeblo -s 
fausí tvá duše jíti u peklo! - Lazebníky pak Učí co marnotratníky. 
Boháčom se vyrovnati chtíce jedí a pijou až všecko propijou! Radí 
lazebníku aby sé neopijal - a proto bit nebýval. - Když zlú břitvu koho 
holí - často velmi po ném bolí - a éástoť uéiní hoře - šef té chvátoge 
uřeže; - a když komu krev z ruka pušcie - rád sé zUy chybufe. 
Přeje si básmlc aby na lazebníka právo bylo ncdezeno a ustanoveno 
kdyéby koho bole uřezal, * by jmu ten dobrý políček dal - a kdyíby 



— 232 — 

nU íUy chybil - byeh mupéstí zuby vyhU. . . . Řezníkovi assse' vytýká 
že mači bravy; sedlákům jenž dobytek na tili vodí kopce zapozoje a 
takž sedltíi přinucen jest prodati řezmkovi za cenu tomuto libou. Dále 
pak mu vytýkáno: kio£ moíML kápl u ního - že jmu prodává kosmu 
" za na^epíi skopeovinu; - a éastokrát býkovinu - za wgUpěi hově- 
zinu; tkkdyšjeet rugvééSie zima - bude voda oUévaH - maso rozwú 
rozpieraU - aby jemu zmrzli v noci - hevédina i ti skopcu Posléze 
pak vyhrožováno i^eznikóm - jich panošem jeliiníkdm • eoz na lidech 
zle dobudu - že proto pekla nezbudit. . . A taktéž i pekař zbošie do^ 
bývá " iet své koláče nadýmá nalévaje do tésta nesmimé množství 
kvasnic. Nejeden sprostný sedláček • kupí za hálif koláédc, - nevida 
jeho ne/víry; - uzří v něm přehrozné diery* Pročež zvolá básník: 
Véz to pekaH vídtký - žejmáš z toho hřiech vdiký: -protyhubené 
kvasnice - jsi otlučen boiHeho líce atd. Satyry tyto o řemeslnidch 
pocházejí bez odporu od jednoho básníka, zajisté knéze, nebot každá 
končí vyhrožováním pekla nneb odloučením .od tvářnosti boží a pekaři 
zvláátě slibuje že, jestli šejdů nechá, tehdy si jemu dostaneš - s nimi 
v nebesiech přebývaje - budeS, sé vécné raduje. — Ačkoli satyrických 
plodů tohoto druhu v* románských a némeckých zemích mnoho kolo- 
valo, předce tyto české satyry tak místným se značují rázem a českou 
povahou, že je váím právem za původní skládání považovati mužem 
aneb aspoň za tak samostatné práce že toliko základná myílénka aneb 
pouhá jen pohnutka odjinud snad vzata, provedení však celé na£emu 
skladateli přináleží. * Charakteristické jest při satyrách těchto že z kolejů 
povšedného života nevystupuji a ve všeobecnostech se neztrácí, aniž 
jakous allegoríckou přísadou se značují. 

Báseň O sedmmecietma bldzniech též na rozličné pošetilostí lidské 
poukazuje a je kára. Nadpis básně jest omyl, nebot v textu toliko 
iestmecítma bláznův jest vyčteno. Básnického aneb aspoň humoristic- 
kého živlu tu málo, ^taktéž i vtipných obrazů, za to ale tím více prů- 
povědi mravních jakž tenkráte oblíbeny byly. Veršovec začíná že slyial 
o pěti bldzniech mluvicce, - ano jich jest po hřiechu viece. ... Svědčí 
pak podle Šalomouna že více blázruSv poznávámy , - nežli niúdrýeh 
nalézámy - ba přišlo už tak daleko že ktožjest bohatýší - ten jest 
ďověk najmudřejéi Ale básník má za to že ten jest nejmoudřejší ktoX 
má péci o své dvM. Vypočítává pak blázny. První blázen jest bohatý - 
ten ac o svých ^nohách chodí - srdce jeho v zboží brodí. Zde — ač básni 
samou dostatečně stav skladatele jejího vysvítá — přece on sám se 
objevil versemi: Ze dieš: knize io nám vkaž - načež uvádí příklad 
o jakéms boháči, jehož duši čerti vzali a do pekla odnesli. Jinak míní 
dobrý kněz že bohatství duši nevadí, když člověk shrotkům pomáhá 



— 233 — 

a desátky dává. Drahý blázen jest pyšný. Pýcha » nebe jest etrcma 
- upeUo Je$í pahřiěžena . . a takž paJL dále podle rozličných nespŮBobů 
roilični Mázni vyčítáni. Jeden chce fMcdy veeel hýti - opije sé a ve£ 
e&ce zbiti — jiný jest ninohomhivný , zase jiný jest podivín který nic 
nesnese a jako hrnec pivný hned překypi, zase jiný píili& dvorný j - 
eméiný jeet a nepohomý, ale každý z nich se domnívá že nemondrost 
jeho jest mondrosti. Celá báseft se vůbec podobá rýmovanému kázaní 
jonnž ae ani dtátn biblických nenedostává. Některé z průpovědí uve- 
dených jsou dosti rázné; jako : Sl^em jeú blásau veselí; - oasto clavék 
z mfé ndUosti - dodéodí vdJcé necnasH; . . . lenost k šibenici přivodi, 

• s moěnú podlé dvoráv chodí; - kámen si mcAem neobalí - jení sé 
óasto s Tnista valí; - kéo se boha nebojí, - ten na shnilém moste 
stojí ' jaks Tnost shnUý nebezpečný, - tak te>i chvék nenie vécný. . • 
Ktož vysoko Uxzi - ten sé často wrazí . . . Lepíie jsú ot přietde rány 

• neí lstivé pdibenie, a slyěeiti pány. — Zlořečený starým je&o má 
dňinné mravy • . • . Báseň konči : ěestimezcietmý (blázen) jenž nemůr 
dře miluje - a tajnú milost pro^iošnje; - kfož rád milost pronosl - 
ten sám na sé svéj mec iiosí, — * 

Bfnohem provedenějéi jsou a živéjšim humorem se vyznamenávají 
satyridLé básně Svár vody s vínem a Podhnii a zák^ ježto se Smiln 
FlaSkovi, ač jak se nám zdá nepravě přičítají. Že Svár vody s vínem 
jest plod světského básníka na to poukazuje verš sedmý : dole mi jest 
hnis tuto radu - Se chci vyložiti tuto svádu - jeztot sé vadí s vínem 
voda; - tot jest opUcóm hrozná škoda. - Tu tedy i směr básně vyslo- 
vený. Táže se pak básník kněze Letka, s kým drží? Jestliže s vodou, 
tnf bude míti lun sé vinu - ode vséch kniežat ipánávy - také mnohých 
jiných méstanóv - ie jim závidí jich skutkóv - k tomu nescmuje jich 
trunkóv. . • . Jestliže ale s vinem drží , bude lid obecný proti němu, 
nebof jest chudým voda libá. . . . Taktéž i sedláci chtéjt-li své dietky 
Uviti - musiet oni mnoho vody píti - Každý však chce míti svou 
vůli, protož necht se mezi sebou povadi a potom se srovnají. Vypra? 
▼oje pák, kterak se komus v opilství zdálo že ho anděl v třetí nebe 
odnesL Tu jest tajné vécí vidél - potom svým bratřím povédéL . . • 
Voda se tu s vínem vadila, a sebe chválíc je tupila, načež víno se brám', 
kterážto hádka jest obsahem celé básně. Voda chválí svou léčící 
moG&Ofit; víno jí vytýká sprostotu a chudobu, a že se v ni válejí 
svině , kdežto i v ném jest moc léčivá, nebot Timotheus skrovným 
napitím vina se uzdravil. Voda zase uvádí přiklad kterak Náman 
vínem zmalomocněl a teprv od vody vzal lékařství a v Jordáně se 
koopav zase zdraví nabyl; načež víno: htoz se tebe napie mnoho - 
nadmei se pak jakožto buben, - budet na živote jisté h^en .... a 



I 1 r^« 

I 



— as4 — 

když voda odpoyí že v ni se, véecko bořeni kojí, odvěce vino že vodu 
lejí pryč pod lavici - pak mi potom v íistú. Menici. - Víno lejí 
v lahvice neb v zlatnice - ale vodu v střepy a v hrnce. - Voda ýe$t 
nápoj vsedl Múpostíy - krav^ koní, kozí, kusí dosti. . . . Vytýkají á 
dáJe vady iimohé a rozličné, až posléze mistr přisd sám k sobi, - ze 
8na se probudiv jako robě ... i počaly ho prositi voda i víno, aby 
je smířil, a misU' obávaje se aby voda nezabila víno a on by nemfl 
pak co píti, m^l myslenie k tomu - aby Tiepochleboval nikomu a rozc- 
hodí při výrokem že Pánbůh dal vodu bydlu svétskéfim - a vínotjett 
dal duchovniemu - a oboje že musí býti, nebo duchx>vní stav bez svét^ 
skélio ' k tomu světský bez duchavnQio - sám jeden stav neméz státi, 
a jelikož i vína i vody j^ potřebí, radí jim aby se nevadily proto že 
někdo více pije vína nei vody: - nebo kto£ ciíce viece vody píti - 
snad iwná vína čím platiti^' - protož poructai toto spolu bohu, ^ ai 
lidé piji cozt koli moha. — ToC bylo ovšem velmi prosté rozhodfniti 
jež okazuje na světský a jasný názor do života. Kdyby byl báseň tato 
napsal mnich, byla by voda stkvéle svítězila a bylo by řádění vína na 
světě mnohem živéji líčeno než jak zde se děje- — Satyra Podkoní a 
žák obsahuje hádku kterouž podkoní a student v krčmě vedli o před- 
nost stavu se hádajíce. — Básník vypravuje sám o sobě: Přihodi<A 
se jednu k tomu - kdež nálezech v jednom domu, - právě také v tú£ 
hodinu ' dva , jenž přišla pohostinu . . . posadil se mezi ně, dal si 
piva nalíti a připíjeli sobě. Popsání obou těch osob jest velmi zajímavé 
a ohledem na kostum jistých tříd za oněch časů velmi charakteristické. 
Jeden z obou byl žák mošnu na hrdle jméjieěe - v nižby vložil, eoi 
mu třeba - mním že knihy, také chleba . . . druhý, starší mi se dvo- 
řák zdieée . . . byl obut v škorně tyf biechu drahné povetsely - a vsak 
okolo děr cely - skrze néz viděti nohy - a takéinese v pól ostruhy . . . 
Ten se chlubí že není života na světě jenžby se jeho životu vyrovná^ 
a že ktožby dvořenie okusil - vě^tiéAy dtfořiti musil. . . . Zák mu na 
to vtipně odpoví, že páni, rytířové a bohatí vůbec n dvora se ovšem 
dobře mají , ale ubozátka chudí - div že se jim Tieostudí - pro zlé 
bydlo jich dvoi^enie - neb již vétéi psoty n^tie - . . . A nad to pak 
vy podkonie - vy ze všech najhoréí máte - kromě že se v tom ne^ 
želáte . . . což vy jie máte, podJconie, - v světe věěsie psoty nenie. • . . 
Takž započne zpor, a jako v předešlé básni voda s vínem, takž v této 
podkoní s žákem o přednost se hádají. Vyznati dlužno že Podkoní a 
zák jest výlev nejjasnějšího místy vtipem překypujícího humoru, v kte- 
rémžto ohledu se básni této sotvy která jiná z českých básní onoho 
věku vyrovná. Nemáme také písenmé památky, v nižby se tehdejší 
život, bezstarostnost a veselá mysl studentstva živěji líčily a v nižby se 



— 285 — 

také panující a některých tenkráte n^nění o žácích zřejměji ebjevovalo. 
Žák vychvaluje ikofau bydlo, tnt jest ve váem pxnfá zvóle, všeho dosti, 
jídla i pití, ováem častokráte také vody - napífeimy se pro zdravie - 
neb jest velmi dobrá hlavé. ZvláStě ale o posvíceni v niéemš n^edostatíai 
meme; když to koli u 9ids bývá - mámy prieliě dosti piva, ale pod* 
koní že místo jídla dostává bití. — Tomu horlivě podkoní odporuje a 
do žáka se pustí: Co dobrélio do vás žáci f - vsak jste hubení žebráci 
j€»z tečete dóm ot domu - hekajiece a cluiece tomu - by vám dali 
jichy mastné, ale dají jim partehi ršenu -as tiem vás pesky vyienú, - 
Poldi jiz na vose áčiestie - vám dadie v některém miesté - jichy 
nemastné a málo, - vej, kok sé vám dobře stalo! - jiz sě vsě zdálo 
po váli " s timi pak bézUe do školy ^ - a to s velmi dobrá myslí - 
nmiec byste na hody prisli. • , . Žák mu odpoví bajkou, kterak Čert 
se dal za podkoní do panské služby, ale nemoha pro psotu vydržeti 
utekl. Mezi jiným se tu dovídáme že žákové po vsích chodili a sedlá* 
kům obrázky rozdávali za něž vejce a jiné dary dostávali, a pak •'— 
kdež se namete slepice - kus nebo která Icaéice - když já ji popadnu 
i^l ' tůf jest vždy jíti do školy ... a sedlák se chce liořem vztéci^ 

- vsak mi nesmie nice Heci, . . . My éáci i také knézie - kamž koli 
po svété bézie - to£ ved malá véc nenie ^ nebojíme sé obésenie .... 
ale když panoéek mimo šibenici jede, tut třeba mu se žehnati. Pod- 
koní zase žákovi vyčítá že má odíený šat, a že v zimě nenajde noc- 
lehu. Stran slepic nmu že mu také pi^sie - kteréž dosáhám do mechu 
• tai sé viec nepozná zase - sniemi ji s tovaryši v kvase. . . . Ghváli 
pak svého pána který mu všechno po vůli čim', a chlubí se že ho pán 
co nevidět střelcem u<!ďní: pakf neponesu tlumoka - ano samostřel u 
boka ' a k tonut pak skamé čistá - ita niez hakliekóv na tři sta! - 
kdež budu v neznáméín kraji • méC vezdě za pána mají. Ale žák 
ae nedá přemoci, nadá mu hubených satrapů, docela sprostých chlapů. 
Ale z žáků bývají biskupi, což jak se domýšlí, i jemu pánbůh dopřeje. 
O svatém Vácslavě dostane první posvěcení a brzo prý bude choditi 
hrdé v mesnén ruse zlatém, - jsa knězem nebo prelátem. - Kdyi 
já budu v kostele ^ a ty siojís jako tele - v sivém zedraném rúie letné 

- na mne smies hleděti setné, • . . Radí mu pak aby přestal býti chas-* 
nikem dvorským a u sedláka přistál v dobré dědině: tu tepa v hlavu 
pée»iici - obráníš se šibenici. Na to dvořák u velikém zlobivém roz- 
jitření ohledem na stkvělé výhlídky žákův odpoví ; Drieve nez dočekáš 
plese ' budeš ty utopen v měse - . . . dřiev nez bvdeá prdátem - spiese 
jeité budeš kcUem - neb najviec biřici , kati - vsé býwgí literáti. ... 
Ale aby ničeho mu dlužen nezůstal, dá mu také dobrou radu, aby se 

pokud ještě čas nějakého řemesla chopil, nebot viseti prý bude 



— 236 — 

podéze beztoho, ale aspoň tudy něco psoty pozbudei - a potom obéien 
budeš. — Konec hádky jest že ae servon a pozornjiei básník nechtě 
eě dívati tomu odejde. Tbf jest hrcemná pHhoda - zvolá posléze, 
neb 86 pivo pie ne w)da. V hospodé prý ďověk všeliké příhody zví i 
noviny a má pak doma o čem povídati. A však se jie lépe zbaviti 
- a v noci jakí cáe jest spáti • a doma novin dočekati. . . • 

Z uvedených přikládá těchto vysvítá na jak rozličných polích se 
básníkové čeští v této době středověké zkoušeli a kterak veškeré skoro 
druhy evropského básnictví tehdejšího na naší pudě se ujmuly. Nelze tedy 
pochybovati že nad jiné oblíbené pověsti o zvířatech čili tak zvané 
£sopické bajky i v Čechách záhy se octnuly. Není ještě rozhodnuto 
zdali středověké a zvláště germánské pověsti o zvířatech ze staré Esop- 
ské b^ky pošly aneb zdali samostatné vznikly a po západní a střední 
Evropě se rozšířily. Němečtí dějepiscové literatury mají za to že Eso- 
povy bajky neměly vplyvu na vznik německých pověstí o zvířatech* 
Poomime-li ale že nový duchovný život v Evropě hlavně působením 
klassikáv vznikl a směru nabýval tut hádka v tom mamát se jeví. 
Bylot jen nepatrného podotknutí , ba nejslabšího třeba jen naznačení 
potřebí k tomu aby tvořivá fantasie nadaného muže z jemného zárodku 
si nspůsobíla plod nového druhu který zase pohnutkou se stal k dal- 
šímu vyvinování prvotné myšlénky, jež u vývinu tomto docela nové 
tvářnosti nabyvši zase novým, původu svému nepodobným rázem se 
značovala. Byfby tedy pohnutka jakožto prvek ze starověkých klassío- 
kých podání byla vzešla, přece zvláštní vývin a vylíčení prvotné my- 
šlénky novým spůsobem básníkům středověkým přináležel. Bajka 
Esopská, každému i méně vyvinutému duchu přístupná a pochopitelná, 
musibk v středověku tím větší obliby dojíti čím více ráz a povaha její 
názorům obecného lidu a panujícím směrům mravokámým a mravouč- 
^j)ým odpovídala. Patrný ale důkaz této obliby a velikého rozšířem' 
Esopských bajek v Čechách se poskytuje tím že vydáni bajek Esopo- 
vých k prvotiskům českým náleží. Kdožby na tom pfochyboval že se 
nejdříve takové knihy tiskly o nichž se vědělo že jích největší potřeba 
a neb největší po nich poptávka? Liboval si tedy národ českoslovan- 
ský v čtení bajek už před uvedením knihtiskařství a musik, tato obliba 
býti všeobecná^ když se hned z prvopočátku na rozšíření bajek těchto 
tiskem pomýšlelo, a dá se domýšleti že tím hojněji byly kolovaly med 
lidem čím hojnější napotom jich sb írky se tiskem vydávaly. Esopská 
bajka ovšem jen kratičká obyčejně jest pověst, a snadno k pamatování. 
Roznesla se tedy více ústy lidu než písmem a více v prosté nežli 
vázané, veršované ůdobě. Došel nás toliko jeden český rýmovaný plod 
drohu tohoto z nejstarších časů, totiž Bajka o liice a Sbánu kte- 



- 257 — 

ronžto ovšem mezi zdařilejší plody rýmovaných skládáni podlé cizích 
vzoru počítati lze jest. Bajky o liSce náležejí mezi nejrozšířenější a 
nejobh'benéjš{ v celém středověku a všady se liška Učí přirozeným svým 
spůsobem co vychytralé lstivé zvíře. Bajka naše jeví kterak se lest 
někdy klame a v svých vlastních tenatech uvázne. Liška chtíc čbán 
pokonti k ocasu jej přivázavši do studnice ho pustí. Čbán se naplní 
a lišku do vody vtáhne kdež ona utonouti miisí. Tcůc sě liška pře* 
múdřUa, — tvůj řiv&t marné ztratila; — od chánu z hlíny «řd- 
peného — zbyla liská Mvota svého. Podobnou bajku o Hšce a džbánu 
nalézti lze též mezi národními zkazkami ruskými. 

Pověsti o zvířatech se však neobmezovaly na tak zvané Esopské 
bájky» ano tyto se jeví co pouhé odvětví kmenu pravěkého, druhu to 
poesie v kterémž se už za nejdávnějších časů nejdůkladnější myšlénky 
uchovávaly. Bajka byla příliš srozumitelná a přirozená učitelkyně mou- 
drosti, než aby jí byli nejdřevnější zvěstovatelově pravdy a káratelové 
mravu hojně nepoužívali. A činili to nejen ku znázornění mravných 
pravd všeobecných, jakž toho věk jejich požadoval, tedy směrem mra^ 
voučným, ale Aamnoze i k pouhému osvětlení/ historických událostí. 
Podle předmětu pak a směru se dmh bajky rozvětvil. V každém ale 
ohledu se v bajce jeví nadvláda směru poučného. Již v nejdřevnějším 
básnictví pravěkém objevuje se bajka co učitelka. Takž už v knize 
Job vystupuje sedmero zvířat zvěstujících Jobovi moudrost boží, a každé 
ze zvířat těchto se objevuje v povaze jakáž se mu až podnes přičítá, 
lev v šlechetnosti královské, orel v pmžnosti, odvážlivosti a dravosti- 
— Bajka byla ovšem spůsobna k tomu aby se v obalu jejím i nejtrpčí 
pravdy projevily, jež zvláště na východě ftelze bylo despotům, mocnější 
straně vůbec přímo do očí říci. Takž Jotham ku vytíčení povahy právě 
zvoleného krále Abimelecha na výšinu stoupil a shromážděným Siche- 
mitnm bajkou vyKčil despotické záměry nového vládce. — Podotknouti 
zde dlužno že ne vždy zvířata, ale i rostliny, nerosty a všeliké jiné 
předměty mluvíce a jednajíce v bajkách vystupují , ač ovšem zvířata 
nejčastěji. Takž v právě zmíněné bajce Jothamově mluví stromy. — 
Když král David zrády proti Uriášovi se dopustil, vylíčil mu prorok 
přiměřenou bajkou hanebnost skutku toho. JezaiáS, chtě lid probuditi 
z netečnosti a lenivost jeho živě před oči mu postaviti , použil k tomu 
bajky. — Mezi nejskvělejší a nejrozšířenější plody druhu tohoto náleží 
indické bajky Bidpayovy v knize Kalilah a Damnah, plné mravoučných 
a politických průpovědí. Bajky tyto asi za časů Alexandra Vel. povstalé 
brzo do všech východných jazyků přešly a následovány byly. Tak i naše 
česká bajka 6 Hšce a čbánu značuje se povahou bajek Bidpajových. 
Nejvíce známé a obecné jest ale jméno řeckého otroka Esopa. U 



— 238 — 

V 

Beků vůbec se bajka záhy pěstovala a vyvinula. Jíž v Homerovýeh 
zpévich ae objevuje, a Hesiod ve svýeh hospodářských básních uvádí 
přímo bajku: O jeítrdbu a slavíku. Avšak teprv as v Šestém století 
před Kr. velikého vykvetu a rozšířeDÍ doSla Esopem. Nebyl on vyná- 
lezcem bajky ale nejvtipnějším a nejnadanějším jejím pěstovatelem^ 
který zvláštní druh bajek ustvořil jež pro stručnost, vtipný ráz a hlu- 
boký namnoze význam nejdále se rozšířily a nejvíce do života vešly« 
Jméno Esopovo se stalo druhovým jménem takže bezčíslné množství 
bajek se po něm nazvalo. Aristofenei, Xenofon a Aristoteles uvá- 
dějí některé jeho bezpochyby právem mu přiřknuté bajky. O Sokřa- 
tesu vypravuje Plato ve Phaedonu, že ve vězení některé Esopovy 
bajky jež posud jen oustně se roznášely do veršů uvedl. Teprv v třetím 
století před Kr. uspůsobil Demetrios Pkafercvs sbírku Esopských básni 
a za císaře Augusta zase Bábrias do Choliambických veršů je uvedl. 
Později zase Planudes a mnozí jiní v původní údobé, totiž v prosto- 
mluvě je uveřejnily. Mezi pěstovateli Esopských bajek se jmenuje též 
sofista a řečník Aphf4>nios v třetím století po Kr. a zvláště IgncUius 
IHakonns který je v IX. stol. zase do veršů uvedl. — Již dříve vystou- 
pil na poli římského básnictví známý Phnedrus (za časů Augustových) 
se sbírkou Esopských bajek v jambickém verši, jež později At^iamu 
(v IV. stol. po Kr.) znova zpracoval a rozmnožil. Nové zpracováni 
Phaedrových bajek spůsobil jakýs Bomídus v prostomluvě a dosti nevku- 
sně. Napotom se bajka dočkala bezčíslných ještě zpracování ve verších 
a prose jež ve školách se čítaly a u všech vzdělaných nái^odů zdomác- 
nily. Frankové už ve čtvrtém století znali pověsti o zvířatech, v Gallii 
pak o XI. a XIL stol. kolovaly už latinská zpracováni bajek a írancouská 
literatura XIL, XIII. a XIV. stol. se vykázati může hojným počtem básní 
druhu tohoto. Stojí důkazů že hájka i na germánské půdě se záhy obje- 
vila ano i na vyšší stupeň dospěla. Takž v oblíbené v středověku knize o 
zvířatech Phyawlogtut nazvané nabývá život a jednání zvířat už i sym- 
bolického rázu a významu. Vyvinovala a pěstovala se tedy bajka ve 
všech končinách vzdělaného světa a jest nám potěšitelným zjevem že zvlá- 
ště v Čechách tak samostatného a důstojného pěstovatele našla že se mu 
povahou i nadáním nesnadno druhý vyrovná na literárním poli oněch 
časů. Míníme zde slovutného 8mUa Flaěku z Pardubic, — JestiC to 
první jméno básmka s kterým se na poli poesie české potkáváme, 
první známá plodnější a vyšší literární povaha která nám v písemnictví 
českém před oči vstupuje, nebof veškeré bášně jež z předcházejících jej 
století a i z jeho věku nás došly od neznámých pocházejí tvůrcův. O 
životě zvláště nadaného a slovutného muže tohoto nemnoho zpráv se 
nám dostalo ze starých časů a nejdůležitější z nich umístěny v Pala- 



— 239 — 

ekého „Archivu českém** (díl IV. str. 144: Zápisy panství Pardab- 
ského). Nověji Vocel, Štulc, Wenzig a FejfaKk o literárním působeni 
Smilova pojednali. ^^) 

Smil řečený Flaška z Pardubic, syn Viléma Flašky z Pardubic, 
pripominá se v stsCrých listinách r. 1384 již co muž, tedy narození jeho 
as do středu XIV. stol. padá. Omládem věku jeho víme toliko že na 
vysokých školách Pražských dosáhl hodnost bakaláře, a nemáme stopy 
veřejného politického působeni jeho až do léta 1395 kde Smil se stď 
ďenem jednoty panské protí králi Václavu IV., když pánové čeští ve 
spojení s markrabím Joštem a Janem biskupem Litomyšlským smlouvu 
uďnili ahy pravdu v zemi plodili a zemského dobrélio hledali, — 
Bylo to vlastně spiknuti vyššího panstva proti králi jehož zásady 
k demokracii se chýlily. Události z toho vyplynulé zaznamenány jsou 
v dějepisech zomě české aČ ještě nevysloveno poslední rozhodující slovo 
o q>orech těchto. Bratr Vácslavův, král Sigmund Uherský jakožto 
prostředník učinil smlouvu mezi stranami v které též nejvyšší úředníci 
zemští, z většího dílu údové jednoty panské, ustanoveni byli a Smil 
Flaška z Richenburka nejvyšším písai^em desk zemských jmenován. 
Úřad tento požadoval vysokou vzdělanost jelikož na něm spoléhaly 
nejdůležitější práce záležitosti zemských se týkající. Nevíme kterak 
se stalo že Smil 1. 1398 toho ůřaáu se vzdal, avšak domýšleti se jest 
že při rozhořčenosti protivných sobě stran a při nestálosti všech poměrů 
veřejných též osobná postavení předních úředníků se často měniti musila. 
Tudíž .už roku 1399 Smil opět zasedal co nejvyšší písař desk na soudu 
zemském^ a účastnil se r. 1400 na jednáni proti markr. Prokopovi mo- 
ravskému. Dále pak až do 1. 1403 ničeho se nedozvídáme o Smilovi 
leda že v úřadě svém nepřetržené setrval, kteréhož pak léta a 
sice dne 13. srpna život svůj složil. „Staří létopisové čeští zmiňují 
se na rok 1402: A to léto zabit pan Smil Flaška den sv. Hyppolita. ^ 
Jiní rukopisové kladou r. 1403 v němž pan Smil Flaška od horníků 
v půtce mezi Horou a Čáslaví zabit byl. O příčině půtky této však 
nikde zmínky nenalézáme. Nicméně z tehdejších politických běhův dá 
se snadno souditi o původu a příčinách rozbrojů, jichžto krvavou obětí 
náš Smil se stal. — Proti knížatům ježto r. 1400 ssadili krále Vác- 
slava s trůnu německého, slíbili tomuto pomoc svou král Sigmund, 
markrabí JoŠt a jednota panská, avšak pod výminkami tak přepia- 
tými, že král Vácslav tim k hněvu popuzen jsa, sjezd v Sedlci náhle 
Opustil. — „Potonmí jednáni krále Vácslava popudilo stranu panskou » 
ba i někteří dosavádm' přívrženci krále k ni přistoupili. Nedá se 
podiybovatí že Smil v první řadě těch stál ježto odpor kladli počínáni 
králoTa. Když však r. 1402 král Sigmund bratra svého Vácslava jal 



— 240 — 

a do Rakous zavezl, pozdvihli se mnozí z páno českých, zvl&ště pak 
města, proti násilnémo s osobon krále svého nakládání. V rozbrojích 
tndíž nastalých osvědčovali nejrázněji horníci oddanost svou ku králi 
v zajeti držanému, a Hora Kntná, bohatstvím stříbrných dolu mocná, 
stala se středíStěm k němuž vSickni, kdož s počínáním a vládou krále 
Sigmmida nespokojeni byli, tenkráte hleděli. Protož pHtáhl Sigmmid 
v listopadu r. 1402 se dvanácti tisíci branného lidu k Hoře a položiv 
se táborem u Kolína, časté a krvavé půtky měl s honuky, až pák 
tito na samém konci roku tohoto nuceni byli na milost se vzdáti 
nepříteli mocně na ně dorážejícímu. Podrobných zpráv o bitkách 
těchto nemáme. Byloby ovSem možno že v některé z nich Smil z Richen* 
burka, jsa jeden z nejodhodlanějších protivníků strany jižto horníci drželi, 
zahynul. Mohlo se to státi na samém začátku bojů těchto, totiž 2. pros. 
na kterýžto taktéž sv. Hyppolita (Římského) den připadá. Než vSak 
poněvadž v XV. století užíváno bylo k datování dne sv. Hyppolita 
mučedlníka na 13. srpna připadajícího, vysvítá z toho že pan Smil 
teprv roku následujícího, dne 13. srpna 1403 zahynul. . . O povaze 
osobné panaSmila zachovaly se nám některé drobné zmínky u starých 
spisovatelů, slabé to ozvěny někdejší hlučné slávy, jížto básník náá za 
života svého slynul. Zmiňuje se totiž Všehrd o něm v díle svém „o 
práviech a sudech země české, odvolávaje se na zkušenost a moudrost 
pana Smila v Nové radě objevenou , že byl znamenitý s prvními země 
České pány; taktéž připomíná Lupáč v historickém kalendáři svém ze 
starých pamětí o Smilovi z Pardubic, že byl pán pobožný a šlechetný, 
od lidu vůbec vážený a milovaný." (Vocel v Č. Mus. 1855 str. .340 aíd.) 
Vysvítá z toho že Smil i v politických a občanských poměrech času 
svého znamenité místo v Cechách zaujímal. O důmysln, vysoké vzdě* 
anosti a širém rozhledu ducha jeho dostatečně svědčí spisy jeho, mezi 
nimiž Novou radu zde v popředí stavíme, jelikož dokázáno že Smil ji 
sepsal. Poukazuje totiž na osobu skladatelovu rukopis básně kdež se 
před samým začátkem čte: Potom sepotínd^iovdradajeitopan Smil 
Fiaska ji skládal. Mnoho v nie rozumného udysUe; ktoz toío éítti 
budu, tot zvie co radí. Ku konci pak přidány jsou verše: Slddddnof 
jest toto pravenie - tisíc let ot boíieho narozenie - pána milého Jessur 
Krista, ' v tom poítu My se psachu: tri sta - devadesáté páté léto, - 
stali se jest konec ^ečt této. - Ktoz těmto knieíkám jméno záda, - 
protoí véz, zet slovu : Nwá rada. — Taktéž Viktorin Kornel ze Vše- 
hrd (knihy devatery o práviech atd.) na jednom místě jmenvye Smila 
skladatelem, a na jiném zase uváděje některé verše z Nové rady, 
praví: To jeden zprunich někdy a v zemi české předních pánív vsiých 
knihách' Nové Sady o zmatciechj kteříí tak při dskách jako při 0Ůda 



— 241 - 

zemském bííie, k vééiié paměti a napomenuti budúcích lidi a obyva- 
iduv zemi české napsal jest . . . • a dále pak se projevaje : To sem z té 
příčiny z statýek spisóv přivedl, chtě o zmatcích kteříi se při dekách 
i při sádu déjí, psáti ^ abych okázal, ze sú se i prvé za starých 
zttudci při těch všech přicházeli ^ ac snad ne tak hustě ani tak zře- 
telně, jako za potomních casóv předešlých mnohem horších, kteiHz jsú 
od toho znamenitého pána svrchu jmenovaného roznmem, tnúdrostí a 
opatmú výmluvností jeho viece k potomním casórn předpověděni nešli 
při lidech jeho veku nalezeni, — Patrný tu důkaz podán kterak 
ozoány a ctěny byly v Čechách básnické spisy Smilovy a zvláStě Nová 
rada, jeété po sta létech! Směr a obsah básně nech osvědči že takové 
ozDáni také v plné míře zasluhovala. 

Směr Nové rady jest docela didaktický, ale jelikož básník obli- 
beného tenkráte spůsobu použiv pravdy projevené rozličným zvířatům 
do « úst položil, přiblížila se Nová rada vnější ůdobou poněkud pověstem 
o zvířatech s nimiž jinak ovšem málo společného má. Pověst před- 
pokládá nějaký děj, jakýž se ale v básni této nejeví. Nešlo také Smi- 
lovi o to aby něco o zvířatech, byt i třeba jinotajitelně vypravoval, 
ale o to aby přímo na některé nešvary poukázal a důležité pravdy 
přímo projevil, takže s malými proměnami a položením osob na místo 
zvířat nepozbyla by báseň své povahy, jenže ráz allegorický by byl 
setřen a měli bychom toliko didaktické rozmluvy před sebou. Tento 
ráz ale dodává nové radě zvláštního půvabu a básnického přídechu. 
Smil zajisté pociťoval že básnická pravda nezávisí na prosté opravdi- 
vosti a ohradil se proti takovým kteří pravdu onu nepochopují a toliko 
po této baží. Z počátku básně vypravuje, kterak mladý král lev 
nastoupiv vládu po otci, všecka zvířata na poradu svolal. Radiz ka- 
ídý, jak£ kto stojí • k řádu zemskému a k pokoji - cozt jest na mé 
ctné, také vaše. A tu hned se básník ohrazuje proti .nepravému úsudku 
takových lidi, kteří jen pouhou pravdu hledají : Snadby někto rád otá- 
zal, - řka: Kteraké jest toto pravenieí - ját mním, /ef toto pravda 
nenie; - ani kto múdrý tomu uvěří ^ - by mezi ptáky , nebo zvěří, - 
jaki svět světem, byl sněm taký; - lec buď tomu úmysl ^nějaký; - 
ehcei nás v omyl uvésti krásně - za pravdu nám pravě básně; - vie- 
mei, ěsi zvěř nerozumie, - anií co mluviti vmie. - Ktoě jest skládal 
toio pravenie, - všdyt při dobrém smyslu nenie; - snad mnie bychom 
byli děůit ' Protoš dávámt tobě věděti, - ktoz koli má toto myšlenie, 
věz íe tato mádrá vée nenie, - ktoz praví: toho se ptáti? - ale coě 
praví, toho tbáti; - jestídt dobré, aby tomu srozuměl; - zlého se vždy 
vystřěhati umd. - Buď ktoz koli, netbaj na to, - jestliť pravda, přijmi 
za to, - nepleta s$ v další práci . . . 

16 



^ 242 -^ 

Těmito slovy postaviti se snažil básník čtenáře na stanoviSté 
didaktického směru svého, kterýžto směr tenkráte vůbec panujícím se 
objevxge. — Velí pak lev nejprv orlovi aby mu radil, tento však se 
skromně omlouvá, — zdali proti dunci aviece - jcumě kdy máze sme- 
tiiif ale vybídnut lvem a veškerým sborem zvířat dá radu aby lev 
přede vším boha ctil který móze vícný Hvot dáti, - také do pekla, 
poslati - . . . t; oheň vě^ný - kde^ odpoéinutie neitiie - . . . aby boha 
se bál a jej miloval, o kteréžto lásce pak orel velmi dlouhou řeč vede; 
pak mu radí aby nebyl skoupý a konči svou rozprávku: Col jsem tuto 
z své hlúposti ' pravil králi, tvé milosti y - by ráéU mile přijietí, - 
a mni, sluze, v tom za zlé nejmieti . . . Lev se orlu poděkuje za dobrou 
radu, a vystoupí pak levhart. Ten radí králi aby lidu svému dobrý 
příklad dával, nebof : ^ehoŠ ty se koli prichvátíé, - tam mnoho lidu 
po sohé obrátíš ; - kteriízkoli pójdeí cestu - k črtu nebo k rajskému 
méstu, - tam jich s tebú pojde mnoho . . . Dále mu radí aby časné 
ráno vstával, mSi svatů slyáal a boha chválil, nevěrných rádců se 
chránil. Múdrý král mát múdréjmieti - v své radě . , . po radě pána 
poznati jest, - pak aby rádcii příUš mnoho nebylo, král múdrý t&n má 
mier všady, - široký hraj, a úzké k tomu rady. A tu hned objevuje 
básník slovy levharta své vlastenecké ale spolu i aristokratské smýšlení: 
Cízozemcóv v radu nevnaď - a v chlapiech nadéje neklaď « . • cde své 
urozené dobré pány - jestot jsú ve cti poznáni, - a dobré zachovalí 
v tvé zemi - razit se raditi lidmi těmi . . . Radí mu dále aby s pány 
stoloval, též biskupy, preláty a knéií - tyt vzvláště slusie v čest mieti - 
vždy duchověním stuol poctíti , . . Posléze mu na srdce klade plném 
slibu j tuto vzácnou cnost panovníkův. Tvé slovo at jest čisté, - coi 
dieS, at vSe bude jisté; - neboi vSelikd sprostná slova - tat mají býti 
králova - vždy jistější nežli kdy přísahá kupec. — Sokol paJi radí 
dobrotivost králi. Na to vystoupí medvěd a vyloží svou moudrost, 
s kterouž i humor do rady vchází. Radí králi aby dělal co chce a 
co se mu líbí: Sladké pitie^ něho jedenie -i v spaní buď tvé cktéhie^ - 
Paklit kto na tom překáží, - toi já tobé sméle razi: - daj n^u bez 
meskánie ránu, - dohud£ neotstúpí na stranu, - aíby se tebe tvoji 
báli, ' třesúce se před tebú stáli, - Coz cinís atka£dý chválí, - řka: 
tot dobře milý králi. — Řeřáb radí aby král byl hotov k slyšení, ale 
nekvapil k mluveni. Nikdo ještě mlčení nepykal. Kdo chce mluvit 
uměti, nauč se dříve mlčeti. Proto dvě uši má každý, ale jen jedna 
'ústa. Nechajt kto chce jiný brečí, - ty ndČ, znamenaj řeči • • . mnohé 
královo slovo - bývá po sto letech novo; - v desátejt se zemi staví • . • 
Za to ale radí aby král mnoho činil, úřadníky k pilnosti povzbuzoval, 
dobrjni příkladem je v tom předcházeje; aby přísně k soudu hleděl 



— 243 — 

bohařému i také ckvdému by zároveň pravdu íinil; posléze pak na 
nespravedlivé úředníky žaluje, z nichž nejeden se v úi^ad vkúpU - 
proto aby chudinkit. lúpil^ lakomstvím jsa k tomu poháněn. Lakom- 
ství jest v také moci - žet pravdu ke véentu zastiení - a právo v křivdu 
promění, — Vlk vybídnut králem aby též svou radou přispěl, vyzná 
se že hádá vždy po sobě a radí královi aby jako vlk bral kde co 
najde a pak komus vzcUo ten jest u viní; - na tohot se jest hnévati 
- ekcelif z toho zcdovatí. — Radí lvu dále aby držel š těmi kteří tak 
beru - kozy, ovce , svine z chalup deru. . . . Kdy£ vezmeš, nechaje 
kaldý kricí. Na to sup pokračuje v radě vlka a slibuje králi pomá- 
hati při lupení. Jelen pak lvu radí aby boje nestrojil ale pokoje jednal, 
zlé lidi trestal a s dobrými přebýval ; aby pamětliv byl král předchůdců 
svých, jich kroniky přemietaje - na dobré se skutky ptaje' - táz šle- 
péjí aby rád chodil. — Páv rytieř radí aby král nezanedbával vněj* 
Sího lesku jakž důstojenství jeho požaduje, aby i stkvostným rouchem 
jevil že nad lidi povýšený jest, ale při tom také aby se vnitř svietil 
cností, sice že by byl podoben k hrobu, jenžto zbělen po vrchu - pak 
v sobě má smrdutá mrchu. Kůň radí jako páv , aby se král bohatě 
odíval, vesele žil, tanec, turnaj a krásné ženské nezanedbával, a vůbec 
nádheře a rytířským pohrám se oddal. Líčen tu zvláště živý lomoz a 
veselé si počínáni panstva. Kohout radí aby král byl dobrotivý svému 
lidu, aby mnoho nespal a lenosti se vyhýbal, a ospalce dobrým příkla- 
dem k ctnostným skutkům probouzel. Volek radí aby král neměnil 
toho čeho se dobře uradil, bohu se ve všem zachoval a zlým nepřál. 
Na to pak : Hus pitomá známá naše také se vytasí s husí radou aby 
král daleko nevyjížděl nedále nežli míle - vždy se zase k humnem 
ehyU - pro příhody všelikteré , . . af tebe nékto nevzchytí . • . Také 
kdy z se zcushce napití - netrp řiezni pro srdecnú mdlobu: - vínajlašku 
měj vždy s sobů. . . . Osel se zdráhá kráJi raditi. Nebývajíc prý on 
ani strýcové jeho zváni kde se radí páni, na to pak dosti moudře radí 
kiifi, aby trpělivě nesl své velké břímě. Každý prý má co dělati a 
cím v světe má větší cest - tiem vždy u vetší práci jest, . . . Pak 
radí králi „aby sobě příklad vzal z těch lidí, kteří po křivých cestách * 
chodíce padli , pročež by vždy přímou cestou kráčel. Na oslat toho 
vědie všady - $et nikdaš nejde tady - kdež vidí, ano klesají jiné, 
íkned se s tej cesty vyviney čehož prý mnohý člověk nečiní. Na to ho- 
loubek radí králi aby se náhlosti k hněvu neoddal. Hněvem v svém 
rozumu lapen - náhle ke vší zlosti kvapen. • . . Jakož dřievím oheň 
svieH ' tak se řec hněvem roznietí. . . . Protož nic lepšieho nenie - 

proti hněvu neš rrdcenie Pak radí králi aby milostiv byl 

chudině, neboC v kteréž kolt měříš mieře - v túž, věz, mieru bude 

16* 



— 244 — 

oddáno. Na to vystoupí svině ohyzdná a radí aby král co télo žádá, 
dal ve všem vůli, nic na čistota nedbal, v smilství, v skutky šeredné - 
jednaj je v nociy také ve dne - na hřich ani na hanba nehledél, na 
stav manželský nic nedal. Tízk mluvila svini proldatd - pořád tato 
slova nestydatá - bylof by kaldému dobrému mrzko slyšeti - protoí 
o ní nechce viece mluviti. — Hrdlička naproti tomu promlavila že bůh 
povýšil krále zde nad lidmi misto sebe, pročež aby vždy na boží vůH 
šeptal a přiklad sobě bral od svatých lidi. K manželskéma*li stava 
jest povolán , aby v něm žil jakž zákon káže, a chot-li ma zemře aby 
se po jiné více neptal, všeho se vesdé vždy vzdáte • v čistém vdovstvl 
boha chvále. Zajíc varaje krále před seči nýbrž aby z boje utíkal. 
Netbaj na odénie také na Tneee - nebo kaídý snažn^i ubeée; - ktoÍ 
se bráni nezvítšeí, - nerovnéť ryeldyi béží. — Vrána radí opatrnost, 
ač ovšem co o opatřem' hospodářství mluví nehodí se králi jako více 
obecnému hospodáři. Radí také aby daleko z domu nevyjížděl, aniž 
kam ptaj se za moře - cekaj novin v své komoře. Beránek radí by 
král měl srdce vždy pokorné a pýchy se varoval, neboC dábd do tg 
véčné propasti - pro pýchu musil do nie vpasti. - / dnes ktoi se 
pýchu nadfne, - tudieš do pekla upadne; - kdei jest pláč a byůlo 
strastnéf - tuC jest pyšných bydlo vlastné, - kdežto Luciper jest jatý, 

- pro pýchu vécné proklatý, • . . Cáp radí at se neděje lidem násUé 

- od téch, ježto popi^avu mají, jimžto nespravedlnost a zištnost vytýká, 
neboC mnohý z nich pro hus, kozu nebo krámi - clovéka vydá na po- 
p^^avu ... a konečně ku králi praví aby nedal vlkóm ovce pásti ale 
úřady jenom těm svěřoval ktož jimi vérnéf um^í vlasti. — Taktéž 
kočka radí aby král dobré popravce usadil na zloděje a mordéře, ale 
k tomu třeba špehéře - ježtot ostře v tiocí vidi, - nebi jest obycg 
zlých lidí • žet svú zlost nezjevné vedu. . . . Tetřev králi radí aby 
nebýval kde je lidno ale o samotě; v skalních horách, ne na poli, 
že mu lze po své vůli žiti ; prostřed Usáv, ne ihned na kraji, » tut se 
tebe řídko doptají. — Pes radí aby král vždy dobrou stráž při sobě měl 
pro svou bezpečnost , a pro kratochvíli aby na lov chodil. Sova pak 
mluví aby král dům svůj dobře uzavíral, vždy se od hluku vzdcUe - 
s svými dobrými u mále při tenmém nočním času požíval dobrého 
kvasu a když lidé přítomni nebudu beze všeho studu činil což se mu 
jen líbiti bude. — Panna liška podle svého obyčeje - jakžto se po- 
chlebník směje - lízéei se pochlebuje králi že je krásný a moudrý nad 
jiné a bez vady aniž že mu jakés rady potřeba, zvláště knížata a páni 
že mu pravdy nepoví, ale po své vůli by ho vedli chtiec aby jich 
poslúchal rady - nebs ty élovék velmi mladý; ale menším aby důvě- 
řoval. Luňák k rytířství a šlechetnosti radí. Ježek a sysel pak radou 



— 246 — 

p&péji, aby král mSsta a hrady, pokud ješté čas, zásobil vínem, masem 
a chlebem i vielikou Spíži, jelikož toho pak v zimé nebade lze dobyti. 
Na to fnúirý veotréky oé je$t moiSý ^ pochváliv slova ježkova radí 
aby král také pokladn k tomu nashromáždil takových jimiž duše omla- 
dne a jež zlodéj neiduadne ; jpreď rezí a moly jest bezpečný - terUo 
něběšký poklad véený. — Spacek rozumnými svými slovy radí krá- 
lovi aby nebyl rád v samotě a nikdy bez hluku leč vždy mezi svou 
dražinon knieiaiy, rytíři a pány jimiž města i hrady přemůže a cti 
a zboží dobyde; dále pak praví také : Slyš rád řeči všelikteraké - 
v piesníeh i v kašdém praveni aby dobře porozuměv smyslu i sám 
dobře vypravovati uměl. Rys podle svého obyčeje radí králi ahy napřed 
neíd nikoli • buďto k šhtrmu n^o na poli , nýbrž by obezřetně své 
pluky áikovaJ, poraženého nepřítele v Sirém poli aby bez meškání stihab 
nikoliv ale do lesa se nepouštěl, nébot jest les široký, v lese nebo 
v kusiám chvoji - nevieá, kdeť tváj nepřietd stojí; konečně radí aby 
z svého víeho chténie - pilné délal své spasenie - pusté mamu všechnu 
psotu - chvátal k věcnému šivotu. Papoušek krále napomíná, aby 
svou voU bohu vzdal, neboť ktož zde má svá voli v tele - dokudš živ 
jest v tomto zdraví - tent své časy marné ztrávL » . . Potom všetečná 
opice radí aby se král oddal na všelikteraké dobré umění, - čáry^ 
k tomu zlato vždy dělati . . . aby zvěděl chytré věci, neznámé řeči, 
jiných zemí hesla, a aby o všechna řemesla se pokusil; byt i všickni 
se domýšleli že tomu nerozumí, on přece aby měl za to že všecko umí. 
Skřivánec jasné a vesele promluví ku králi aby vždy dobré mysli byl 
a se nermoutil když mu iienie vše po voli. V pekle dole jest věčná 
tma, pláč a věčné hoře, v nebi zas svéůost bez přestánie . . . vždy 
jsst tam denj nikdy není noci - žalost tam nemá žádné moci - ani 
který nedostatek, náš svět jest na prostředku obou a časové se v něm 
mění, jednou Štěstí, jednou neštěstí na člověka padne. Svět v sobe 
jest pravá vojna - řiedko v něm chvíle pokojná, - jasný čas a potom 
mroéSný . . . netřeba se tedy truditi pro nehody pomíjejičné. Nechajžt 
se svét jak chce mění - bud ustavné mysli jedné! Bobr pak zviere 
néeo hlúpé radí králi aby se často v teplé vodě koupal , na čistotu 
tělesnou hleděl, a při vodě by sobě dřevěné hrady stavěl, proti čemuž 
pak vlaštovice vystoupíc míní že lépe bude stavěti na pevném základu 
nežli na bahnu ze dřeva. Rolčava radí aby král nehleděl na vnější 
postava lidí a podle ní je neposuzoval, nýbrž na dary ducha, nebot 
tnnohý poznán jest v chytrosti - ac se jest opozdU zrtíosti; . protož 
mát toto od přirozenie - - miídrost, chytrost i uměnie, . . . Slavík radou 
svon osvědčí uměleckou a básnickou povahu, maje krále k tomu aby 
mil zpěvaivé ptáky - a k tomu přemistrné zpěváky, - neboC prý tím 



— 246 — 

mysl posiii maje taková kratockvíli - od výborných hudeb hlasn - 
najviec podletrdho cam, - ježto obsaievá vie kařenie, - vesdí $e vH 
stvořenie - kdyi již máj v rozličném kvéti - draze veěkeren wét osvětí; 
- jiz povétřie všady IdadJcé, - v tom slyšeti hlasy sladké - ve dne, 
v noci a v svítánie, - od ptdckóv milé zpěvdnie - v lese, v háji nebo 
v pólu Keč tuto schvaluji stehlík, čížek i rozliční jiní ptáci malí. Vel- 
bloud pak ruysa tej postavy - vŠak velmi múdí*ú řec praví: • • • /¥»- 
stav své srdce k tomu - kdež se žalost stoda tvéniu komu; - k chudým 
vdovám a sirotkům aby se nakloDÍl, i ke všem kteřížto v neStěsti jsou, . 
nebo lépe jest jíti k tomu domu - kdež pldSí, lkají, k tomu kvieU - 
než kdež jest kvas nebo veselé. Dále radí aby král moudrým slovům 
naslouchal ač bláznům jsou protivná jako slunce soviemu zraku, pak 
aby stud mél a mysl čistou, aby jen to sliboval co splniti může, aby 
váe pod mírou činil. Vskuiciech k tomu také v reci - drž prostředek 
. . , . vše vhod lépe neili mnolio, . . . Sýkora skromnost v žádostech 
radí a proti lakomství a bažení po bohatství mluví. — Slon zase nábo- 
ženství na srdce klade královi , a aby pilen byl svých dětí - ai rosta 
ve cti a kázni - . . . . nébof což obvyknu za mládi - toť na starost 
cinie rádi . . . Noh pochválí tuto řeč a radí králi aby s přemoženým 
nepřítelem na poli nesmlouval, pak aby zlato vždy při sobě míval a 
srdce své potěšoval hledem na své poklady. — Jednorožec též krále 
na nábožnost poukazuje a ctnost, i v ďáblovu moc by se nedal. — Posléze 
vystoupí labuC a vede řeč dlouhou která takořka na ascetické traktáty 
středního věku upominá. Radí králi aby plakal a nad svými hříchy 
kvílel, a všechny světské útěchy pustil. Blaženi prý jenom ti jsou kteří 
zde lkají, a vesele umře jenom ten kdož živ smutku se oddal. Kamkoli 
člověk se obrátí všady k smrti běží, a tu povstane otázka zdali také 
jest hotov? Jest se tedy ohlížeti zpět, kterak život ztráven. Mnoho ta 
času marně ztrabeného a dosti příčiny ku kvílení a k oplakávání hříchů. 
Připomíná pak na peklo kde jstí zvieřata vzteklá - na hrozné potvomů 
črty ' kdež hřiešní žádají smrti. . . . Nižádný prý neví pekla-li hoden 
nebo nebe. Máme se tedy lekati a smilování čekati abychom zbyli 
plamene, nebot kdož má srdce tak kamene aby se k pláči nezbudil 
kdyby mu peklo bylo souzeno? Radí králi aby si tedy v čas předklá- 
dal minulost svou a plakal a pokání činil, a posléze vypravuje o hroZ' 
ném budúcím sádu, jejžto právě s uchvacující dojímavostí líčL — 

„Z obsaJm zde položeného vysvítá" — praví Vocel — „že Nová 
rada obsahuje pravidla dílem k zevnějšímu života spůsobu, dílem 
k politice a správě zemské, z větší části však k mravní povaze krále 
se vztahující,*^ — i jestit ona „vzácná, neocenitelná památka jazyka 
českého XIV. věku, v nížto se qevuje jadrnost a ušlechtilost slohu. 



- 247 -• 

živá básnická obraznost, výmluvnost a moudrost muže vysoce vzdi- 
lanébo a spolu vroucná nadáenost křesCana/' Zevrubné rozebírání 
vSech jednotlivosti v básni této obsažených by příliš daleko od cíle 
nás vedlo. Dostačuje zde podotknouti že Nová rada jest zjevnou 
all^iorííy na mrav a poměry časové se vztahující. Král lev jest mladý 
král Yácslav IV. a možná i to že za některým z rozličných zvířat 
ježto mn rady své podávají některá žijící a známá tenkráte osoba se 
mim. Dále pak v obsahu se objevuje i doba v kteréžto Nová rada 

v 

as složena byla. Ze nepovstala teprv roku 13d6 jakž na konci bá^ně 
projeveno a že rok v posledních verších : SJdádánot jest toto pror 
venie a t d. udaný teprv později, bezpochyby od opisovače změněn, 
toC patrně se jeví uvážením poměrů v básni naznačených. Ki^ál 
Váěslav IV. nastoupil trůn již 1. 1378. Léta však ^95 stál Smil už 
v řadě odpůi*cův jeho, a bylby zajisté docela jiných barev použil i ku 
líčení krále i k poučení jeho ; nebyl by mohl říci : n^a ty élovtíc vdmi 
mladým aniž by mu byl radil by se kdyby vdovcem se stal po druhé 
neoženil, kdežto Vácslav už 1. 1392 druhou manželku — Žofii bavor- 
skou, — byl pojal. Shotovil tedy Smil báseh svou brzo po smrti 
Karla IV. as okolo léta 1379 kdež nejkrásnější naděje na mladistvého 
krále Vácslava se kladly, k jejichž uskntec^nonf bádolk náš svou radou 
pnspéti se snažil. Protož také báseň jeho hlavně vyniká tím že bohatý 
sklad pěkných průpovědí mravoučných v sobě chová, z nichžto didak- 
tický směr celého plodu nejživěji vystoupá, a kteréžto zajisté nejvíce 
k tomu přispěly že báseň dotčená tak trvalého uznáni došla. 

Nejen pak vznešený směr aJe i vzácná na ony časy vzdělanost 
báfioikova se ve skládání jeho objevuje, a bylf zajisté Smil nejen v staré 
klassické ale i souvěké mu literatuře sběhlý, nebot ze slov zvířat jeho 
ne pouze individuálně názory a mínění více neb méně patrných osob 
vyzirají, ale namnoze přímo i náhledy předních filosofu. Též původ- 
nosti svou nad jiné básně české této doby vyniká Nová rada, a není 
ponhým následováním aneb zpracováním nějaké básně latinské, německé 
neb jiné, byCby Smil i základní myšlénku z jiného, třeba plodu byl 
přeifmnL Má se totiž za to že znal knihu Physiologus a některých 
naasnačeni z ní použil, jakož i český spis Eada zvířat nazvaný že při 
mce měl. O radě zvířat však ještě dostatečných nestojí důkazů zdali 
před Smilem aneb teprv po něm byla spůsobena. Jul. Fejfalík připo- 
miná ve svých Studien zw Qeschichte der cUtboehmischen Literatur III 
jedna' dolnoněmeckou báseň ze XIV. století: Rathjrversandíing der 
Thiers které prý Smil bezpochyby ku skládání svému použil. I v této 
básni svolá král lev zvířata ku sněmu, das gi uns dat běste radtn, a 
každé zviře mu projeví své míněni kterak by král s>'ůj život zaříditi 



—'248 — 

mél. Ale rada každého zvířete nem ta deUi dvoa řádků aó prý ae 
shoduji základné mySlénky y české i v německé básni, a páv k. p. 
nejen vnéjSi lesk a skvostnost oděvu ale i čistotn dute králi radL Ale 
v básni německé vystupuji s malou výminkou docela jiná zvířata než 
v české, nejvíce ptáci, pak nevíme zdali vůbec dříve spůsobena byla 
než naše česká, konečně celé provedení a sestavení a upotřebení na 
účel docela specialný naSemu Smilovi pnn^eži. Rázné smýšlení, obje- 
vená moudrost životná a dotýkání se poměrů národních udržovalo 
Nové radě vždy hojného čtenářstva, a ještě po stu a padesátí létech 
dočkala se přeložení do latiny. Spis totiž: Theriobtdia Joannia Du^ 
hravii Jurisconsvlii et Equitis auratí. de Segiis praecepůiš, kterýžto 
léta 1520 ponejprv tiskem vyšel, jest toliko volné latinské spracováni 
české Rady zvířat V přidaném přípisu Jana Dubravského králi Lud- 
víkovi nalézají se mezi jiným i tato slova: „ŠCastnou náhodou stalo 
se že do rukou se mi dostala knížka v mateřském jazyku sepsaná, 
v názvu a ve verších radu zvířat obsahující, kteroužto radou ptactvem 
a čtvernohými zvířaty ku prospěchu dobrého krále pronesenou, sám lev 
se řídil. Touto knížkou. . . . velice jsem byl potěšen, protož jsefm knížku 
přeložil, následujíc pouze látku básnické skladby." . . . Na latinské toto 
zpracování zpomináme zde toliko abychom osvědčili jak vhodný a vítaný 
byl plod Smilův a jak přiměřený okolnostem a názorům čtenářstva 
českého že se i nového upotřebení na nové poměry dočkal, neboť i král 
Ludvik jemuž Dnbravský svůj spis připsal byl mladý a spis Therio- 
buUa měl ten samý účel jako Rada zvířat. — Na otázku v jakém 
poměru Rada zvířat k německým a jiným epickým básním o zvířatech 
tak zvaným Thiersagen stojí odpověděl Vocel v důkladném svém ďánka 
o Smilovi. „Hlavní podstata bájí těchto — praví. — v tom záleží, 
že v nich jednání a příběhy^ zvířat se vypravují. Podobně jako 
v bohatýrských básních rekové vystupují a jednají, tak i dobrodružství a 
jednání dravých zvířat jest podstatným předmětem oněch epických 
básní o zvířatech. Že pííběh v Nové radě Smila z Richenburkn obsa- 
žený této epické povahy nemá a tudíž do řady oněch bájí germánských 
nenáleží, pozná každý, kdo se poněkud seznámil s básní naší, spůso- 
bem allegoríckým a směrem didaktickým sepsanou. Na jevě jest tak- 
též, že Nová rada bajkou Esopskou není. Zalíbení, ježto v bájoe 
nalézáme, zbuzuje se netoliko tím, že abstraktní pravidla důmyslné 
oděna jsou rouchem vtipu, nýbrž i pozorováním, že jak v mravném, 
tak i v přirodném, fysickém světě podobné zákony panují. Vše- 
obecná forma oněch zÚlouů patměji se zjevtye v přírodě nežli ve světe 
mravném; tudíž bajkáři, aby pravdu všeobecnou tím více i rozumo 
méně vzdělanému přiblížili, příběhy ze života přírody, svUité pak ze 



- 24d- 

iÍTOta zvířat nvidéji. Pročež příběh nějaký, z něhož všeobecné pr^ 
vidlo moudrosti neb opatrnosti plyne, hlavním jest živlem bajky f^sop- 
ské, kterážto, aby tím nrčitěji a rázněji všeobecnost pravdy nějaké 
vytknula, určitosti a krátkosti šetřiti musi. Poněvadž mravná pravidla 
v básni naáí obsažená nevyplývají z příběhu samého, nýbrž v řečech 
prriřat jsou obsažena, protož základní živel E^sopské bajky pohřešuje 
se v Nové radě, kterážto ostatně velkou rozsáhlosti a celým ústrojem 
svjm od onoho spůsobu básní patrně se různí/' — Slova tato necht 
q>olQ za důkaz slouží že Nová rada i za našich dnu od slovutných 
mužů se považuje za plod důkladného uvážení hodný. 

Nedá se mysliti žeby muž tak znamenitých nadání, tak rozsáhlé 
vzdělanosti a tak jasného směru byl na jediné této práci duchovné 
přestal. Protož i některé ještě jmé se mu přičítají ač ne všechny stej- 
ným právem. Nejblíže pravdě stojí mínění že Bctda otce synovi též 
od Smila pochází. Obsah básně této jest následující: Starý otec radí 
synovi svému aby vždy boha v srdci nosil, aby almužny nebyl skoapý, 
afcy svědomí čisté udržoval, aby v manželství vstoupil a jinak své mla- 
dosti nemařil, vždy pravdu mluvil a sliby své plnil, klevetných řečí 
nemiloval , neboť jedinké zlé slovce proplase - tisíci jeho nenaifrátia 
zase, zvláště pak aby čest svou hájil jakož rytieřský zákon káže — 
dovem, dává synu naučení kterak se co mladý rytíř chovati má. Na 
konci syn slibuje že slovům otcovým zadost učiní ve všem a posléze 
jako na osvědčení rytíř^iého smýšlení a rytířské romantičnosti tenkráte 
jeěté nesešlé doloží: Chcif bohu milémií najprvé slvšiti - apo dobrých 
skutcídi vždy túíiti; - potom také paniem, pannám vóbec, - vSem 
budu slúiiti, nebo mi kázal otec. - Jedinká panna jenS mnú m,ocné 
vládne, - po niez mé srdce v tuhách schne a vadne, * chcif její milosti 
rád do smrti slúiitij - úfám její milosti ze mi toho dá ušíti . • • 
Porovnáme-li pravidla životná jež básník zde otci v ústa klade s oněmi 
jež v Nové radě obsaženy jsou vyplývá z toho přesvědčení že Smil 
flaška obě tyto básně složil, nebot tentýž duch v obou vane, jakož 
obě jedním se značují rázem. Též Prokop Lupáč ve svém Calendarium 
bohemieum (Pragae 1684) uznával Smila za spisovatele Rady otcovy, 
připomínaje ke dni 13. srpna Smilovu snurt kdež píše: Gomposuit popu- 
lari lingua atque rhythmis librum : ťitulo, Juvenile consilium, sivé Juvenes 
Consultores: dignum saně lectu; est enim refertus pulcherrímis scientiis 
ac gnomís (qnae šunt normae vitae ac morům) tum praeceptis piis 
atque salutaribus. — Pěkných průpovědí v básni této se též mnoho 
nalézá jako v Nové radě, a srovnávají se některé průpovědi tyto tu a 
tam i se starými příslovími českými jejichž nejstarší sbírka se též 
&iiilovi připisuje. Na příklad: Starý hriech činí novů hanbu, Přísl. — 



— 260 — 

Novút hanbu se ofplatí — starý dávný hřiech při veku a j. v. (Badá 
otce.) — Zdá se že měl Smil před očima německou báseň Vaters lére 
Yon deín Windsbeke, načež některá stejně znici mista ukazuji, a^ bás- 
ník náá docela svobodně si počínal u provedení , téměř jen základné 
myšlénky vzom svého použiv a ničeho více. — Každý kdož jen poně- 
kud bedlivě nahbdne v básnické spisy Smilovy, pozná v něm muže 
šlechetného, tážného a vědomostmi časů svých nasyceného, při tom ale 
také znatele lidí a přísného káratele mravů. Vlastenské «nýálení jeho 
se všady objevige, neméně ale i šlechtická hrdost. 

Kozhlédnatím se po básnickém poli (>ieském potkáváme se v před- 
husitské době t«ž s některými dramatickými okusy. V oknsech těchto 
středověkých však nikdo nehledej nějaké upomínky na zašlou klassickou 
dramu řeckou. „K dramě se celý středověk nepovznesl, k dramě ve 
smyslu uměleckém jak se jeví ve vzorech klassických věku antického 
a nejslavnějšího vývinu u národů novějších. Mezi oběma se vyskytuji 
jednotlivé úkazy, zárodky toho dráhu básnictví, nesouvisící s klassickou 
dobou a málo, skoro žádného vlivu nemající na poslední. Jsou to tak 
nazvané mystérie, morality , scény nesouvisící, bez ústi*oje vnitřního, 
dramatického, celek činícího, bezkonečná řada výjevů, někdy dobrých 
momentů dramatických představujících, k pravému útvaru uměleckému 
se rovnající, jako bas-relief ke skupení. Podnět, původ, látku a účel 
mají ze» života náboženského." (Nebeský Č. Mus. 1847, str. 326.) 
Jestliže piisní učitelové, a zákonodárci nové církve se snažili, aby utla- 
čeno bylo vše co na staré pohanské poměry upomínaío, uznali zase 
naopak jiní zkušení mužové za prospěšné aby se šetřilo zvyků zakoře- 
nilých a aby se spůsobům staiým nový dal základ, směr a obrat. Takž 
se stalo že i pohanské kratochvíle a do smyslů padající obřady na 
křesťanskou píidu se uvedly a do samé církve vplynuly. Původní 
význam tanců, zpěvů a jiných veřejných zjevů při obřadech pohan- 
ských se vytratil a podložena jim myšlénka křesťanská, a plesy o 
pohanských svátcích konané konaly se nyní o křesCanských, kde se lid 
v chrámech, na hřbitovech atd« sbíhal a veselil. Dostavili se tu i zpě- 
váci a ša^káři rozUční k obveselení lidu, a šlo as takovéto provozováni 
šprýmu dále. než církvi vhod přicházelo , neboC už za časů Karla Vel. 
vydán byl rozkaz kde se těmto scenicis zapovídá oblékání se v oděv 
kněžský. Představovaly se zajisté hned z počátku takové věci jež ku 
příležitosti slavnostně a k místu kde slavnost se vykonávala se hodily, 
a památky o událostech které se právě světily, žádoucí jim podávaly 
látky. Takž se stalo že živlové dramatického básnictví které se v obřa- 
dech nejstarších slavností křesCanských chovají, jakož jsou hymny a 
antifony , střídavé řeči kněží , diákona a obce atd. ještě dále a názor- 



— 251 — 

něji se vyvinuly. Již gpůsob jakým v prvopočátcích kř^fanstvi $d 
historie posvátná lidu přednášela, přecliázel namnoze k mimiokým před- 
stavením, když totiž knězi u předčítání textů biblických rozvinovávali 
listy na nichž vyobrazen býval děj čtený. Ležel tedy přechod na bezr 
prostředni dramatické představeni velmi blizko, a také velmi brzo se 
stal. Narozem', mnučeni a z nutvých vstáni Ježiáe poskytovalo přede 
vším momentův k dramatickému představení velmi spnsobilých, a histo- 
rie literatury všeobecné osvědčuje že právě tyto události nejvíce a 
s největším úspěchem v mystériích se představovaly. „Mystérie byly 
z počátku latinské, obsahu vážného, bez přimíchání děje a episod svět- 
skýcb, a mniši je sami v chrámech provozovali před lidem slovům arci 
nerozmnějicím, ale obrazům. Později když z prostých mezí vykročily, 
nádhernějšími a rozsáhlejšími se staly , musiti použíti k nim osob i 
Jiekněžských, latině nerozumějících, a také se vetkaly do hry, ostatně 
latínské, průpovědi v řečech národních . . ." V Itálii se tento druh 
dramat pod jmény Figuře, Vanyelii, Esempii, Istorie aneb Commedie 
spirituali nejživěji vyvinul počátkem XIIL století, záhy však zase 
acouvnuv národní veselohře světské Cominedia M arte, z počátku 
toliko improvisované. V Anglicku též už v XII. století se objevily 
mystérie pod jménem Miracle-Plays. Za krále Jindřicha IV. se takové 
divadlo jednající, „o stvořem' a konci světa" provozovalo v Klerku a 
trvalo celý týden. Všem osobám této hře přítomným slíbeny byly tisíc- 
lete odpostky! — Mnohem živějšího výkvětu mystérie ve Francii a 
ve Spanělích se dočkaly. Za nejstarší v Německu provozované mysté- 
rium se považuje Lvdua paschalis de adventu et interitu AntichrisH 
od mnicha Wemhera v XIL století. V XIII. století se vmísily německé 
strofy do latinské této dramy, ale celý druh těchto „Osterspiele" nevy- 
vinul se valně u Němců a brzo ucouvnul tak zvaným „Fastnachts- 
spiele^S veselým to šprýmům v rozmluvách, jež obyčejně notnou rva- 
čkou se končily. — Do samých však mystérií se brzo tolik světských 
živlův vmísilo že tím původního svého rázu čím dále tím více pozbý- 
valy, pročež se jim chrámy zavíraly a kněžím se zakázalo na provo- 
jEOváni jich se ůčastňovati. Takž zanikl tento druh básnictví dříve 
nežli na umělecký vývin dospěl. 

Že i v Cechách takovéto hry se provozovaly, o tom svědči některé 
zbytky českých mystérií, jmenovitě:* ífro6 boíí^ Mastickář, O narození 
Páni, O umučení Pdné. — »,Hrob boží" jest dramatická hra podle 
staré la^nské skladby spůsobená. Osoby v ni jednající: Jelíě — Maria 
Magd/dena — Petr a Jan, učeníci Páně — Tři andělé — Tri 
09cby — Apoštolé. — Přijdou lidé k hrobu Ježíšovu aby mu láska 
svoo projevili. Andělé se jich tážou co tu hledají, načež všecky osoby 



— 264 — 

2piyiý{ že hledají pána svého. Ježiá se jim pak objeví a Biaria Mag- 
dalena apoštolům zvSstoje že Kristus z mrtvých vstal a ktoí cktie jej 
šiva vidéti aby nemefikal jíti do Galilee. — Přímo v této kratičké hře 
vysloveno že osoby své řeči nejen odříkávaly ale i zpívaly. — Hry 
divadelné Na wnwení Páně toliko úlomek se zachoval. Osoby jedna- 
jící: Maria — Jan — Josef — PUdt — Kaifáš — Longin — Oocín, 
duha Longinúv — Setník (centurio) — Tři vcjínové — Satan — 
Belzebub — Holomci pekdnL — I v této hře jako v předešlé osoby 
nejen mluvily ale též zpívaly. Osoby vystupující naznačeny jsou latia- 
sky^ jako: Milea primus — secundus — tertius — Longinus vocet 
serimm — Et recedqi Maria, cantet antiphonum de laudikus — 
Deinds venit Satan et Belzebub dieitque holomcis euis atd. • • • Satan 
a Belzebub vedou dosti humoristické řeči. Satan se táže : Kto je ten 

- jeSto je dnes umučení - pravil, zet jest prorok taký, - jekoH neaie 
pod oblaky; - vsak tam bézeti musíme - a jeho duse pokusíme. Načež 
Belzebub: jáf k nému s pérem běžeti musím - a bude-li šiv toho 

. pokusím - ze bychom mohli jeho duši mieti ... ale vida že marné to 
snažení hořekuje doložic: Musíme sé do pekla přec bráti ^ ^ tu M 
črta hněvem bude zráti. - Ach, ach! ji£ běžíme j - dú notnmt před 
Lucipera stězínie! — Při rukopisu této hry nalezeny jsou též „dvé 
řeči" žertovné jichž se při takových hrách bez pochyby za epilog uží- 
valo. Jeden z těchto epilogů sermo pasccdis botim nadepsán zajímá 
některými humoristickými narážkami jako : O přeneséasné staré baby, 
' jenš skřehcete jako iáby , - panny i panie spravujíce - i vSech 
stavóv posuzujíce: - ty odpusiky vy obdržíte -au pekle jich ušt- 
vete • . • . O slyite baby klevetnice, - a vy svodné éarodnicef - vy 
ste horUe nežli crtice - a pravé jste domudnice ! • A tóhot éhei 
dolíéiti: ' muožeS viece než crt vXiniti: - ^rta se otžehnati muože - 
rac zlé baby uchovati Buože I - Ba obrace sě, živy buďte, - a vy baby 
cdrov zbuďte; - přijměte£ vy požehnánie - atvám bude na zatraceniel 

- Pak praví k posluchačům : Jmáte dietky odpustky - z pústky do 
pústky, - fiéky v háji a kaliny ve kru — 

Zajímavější podotknutých právě her jest bez odporu Mastickář 
ač se nám pohříchu také jen zlomek divadehuho toho kusu zachoval. 
Osoby jednající: Mistr Severin Ipokras, mastiékář, - Žena jeho. - 
Rubín z Benátek, sošek; - Jiří Postrpalkj slouha mastickářůio; * 
Tři Marie. - Abraham. - Isak. - Hra tato též nějaké mystérium o 
hrobě božím v sobě chovala , avšak se v ní tolikerých světských živifi, 
směšných narážek a necudných vtípů nalézá že se ani mysliti nedá 
žeby pocházela z dob v kterýchž mystérie od kněží v chrámech provo- 
zované účelům náboženským sloužily, nýbrž souditi jest že do časů padá 



- 253 ^ 

kde světské už osoby snad stadenti Pražiti takovéto zábavy podnikali, 
a nejvíce snad toulaví žáci, o jakýchž v básni Podkoní a £ák zmínka 
88 činí. — Povaha dramatického oknsn tohoto, pokud ze zlomku sou- 
diti se dá, jeví nž přechod k národní fraSce která by se u nás jako 
Te Vlazích byla z mystérií vyvinula, kdyby potomní okohiostí politické 
takovýto vývin byly nepřerušily. Vystoupením tří Marií teprv vlastně 
mystérium počíná, vztahující se na historii posvátnou. Celý kus jinak 
se podržuje v tónu a povaze času v kterémž jest spusoben, takže jím 
velmi živý náhled do směšnosti a humoru tehdejšího společenstva se 
nám poskytuje. Možná-li význačnějšího nakreslení dryáčnictví a mastíc- 
kářství středověkého vůbec, jakož v našem kusu několika ráznými tahy 
Tytíčéno? Ano i jedna strofa písničky i s notami nám v IMastíČkaři 
zachorána, dvouzpěv, Eubimis cantet caiUionen cum Pvsterpalko stc: 

Seď vem prišel mistr Ipokras 

de gratia divina; 

neniet horšieho v tento čas 

in arte medicína: 

komu která nemoc Škodí: 

a chtělby rád živ býti, 

on jeho chce uzdraviti, 

žet musi duše zbýti. 
Pochybovati nelze že všecky mystérie jež v středověku se v národ- 
ních jazycích později objevily ze starých latinských mystérií se utvonly. 
„Velmi časně ale se přinuchaly osoby a episody profanské a sice kra- 
mář nějaký, dílem že předmět sám k tomu podnět dal, jelikož zejména 
stojí v písmě sv, že Marie koupily masti, dílem také proto, že se hry 
tyto provozovaly na svátky kde s církevní slavností spojeny byly velké 
trhy. Takový kupec se vyskytuje y mystérium velmi starém francou- 
ském (o pannách moudrých a nemoudrých) a v jiném skoro docela 
latinském (o umučení Páně) přichází též kramář se svou paní a vychva- 
luje své masti . . .*' (Nebeský Čas. č. Mus. 1847.) Nezakládá se tedy 
český Mastičkář na původnou myšlénku, ale jakož skoro všechny plody 
naSeho rýmovaného básnictví středověkéhQ, takž i tento, svobodným, 
samostatným a lokalisovaným jest spracováním latinského vzoru. Jisté 
vlak jest že jsme ohledem na takovéto mystérie od Němcův se ničemu 
novému nepřiučili. „U Němců tento druh básnictví nedosáhl nikdy 
takového vývinu a rozšíření jako u jiných národů, ku příkladu u Fran- 
couzů; co se v něm u nich posud nalezlo poukazuje nejvíce na nás a 
zrodilo se buďto v německých krajích u nás aneb v našem okolí.'^ — 
Není tedy mastičkář nikoliv pouhé přetvoření německého jakéhos plodu 
nýbrž plod provedením původní, „památka nevázaného humoru a komic- 



— 254 — ' 

kých vloh našeho lidu ve věku dávno minulém." český mastičkář se 
později dočkal i několika německých zpracování, z čehož vysvítá že 
se spůsob provedení jeho velmi as Ubil. Bylof to ale také na onen 
čas dosti kratochvilné líčení. Vystoupí Rubín a nabízí se Severinu aby 
ho vzal do služby, žádaje za to toliko hrnec kyselice a tři nové lžíce. 
Potom zvěstuje Rubín všem lidem příchod svého mistra, lékaře mou- 
drého jemuž po všem světě není rovného. Přišelť prý slavný ten host 
a pnnesl s sebou drahé masti ji^iž nemoci, všeliké rány kakoíkoli 
veliké - zacdí bez pomeškánie atd. . . Mnoho živlů směšných v sobě 
chová zvláště vykládám' původu a mocnosti jednotlivých mastí. Ale 
na vzdor dryáčnickému vychvalování přece se neukáže nikdo jenžby 
kupoval a mistr Severin zamýšlí s krámem svým se ukliditi. Tu však 
vystoupí tři Marie, První Marie zpívá: Omnipotens patet* áltíssime! - 
angelorum rector mitissime ! - Quid faciemus nos miserrimae^ - hen 
qiiantxis est noster doior! , . . Tato i následujíoí latinské stroíy ježto 
tři Marie zpívají, odpovídají docela začátku zde dříve uvedeného mysté- 
rium Hroh Bozi, kdež psáno: Hospodine vsemohúci, - andélský králi 
šádiíci atd. Z porovnání takových míst v rozličných mystériích se 
opětujících vysvítá nejen že skladby tyto všechny podle latinského 
jakéhos vzoru spůsobeny byly ale i svobodný spůsob jakým básníkové 
naši vzorů svých použili, přetvoříce je docela podlé svých úmyslu. Tím 
pak co ze svého přidali osvědčuje se nadání jejich, a dá se říci že skla- 
datel Mastičkáře českého měl do sebe síly k uspůsobem' české národní 
frašky, neb veselohry, na jejíž samostatný vývin ovSem doba jeho ješté 
nedozrála. 

* 

Naznačeným zde obsahem plodů rýmovaného básnictví českého 
starší doby především v oči b?je nápadný rozdíl jenž se mezi ryze 
národmmi zpěvy staročeskými Rukopisu Kiulodvorského a mezi těnňto 
stvůrami uměleckého následovnictví objevuje. Značujít se rýmované tyto 
básně, s nepatrnými výmínkami, nedostatkem samostatné tvořivosti a 
nápadnou odvislostí od vzorů cizích, i podáii jimi důkaz jakým změnám 
podlehlo nazírání básníků našich do světa, a jak veliké byly převraty 
jenžto kořeny národní povahy české užíraly. Musiloť zajisté celé vycho- 
vám' národu novými cestami k novým se tlačiti směrům, dříve nežK 
celá poesie česká tuto novou tvárnost na se vzala. Avšak běh věd 
této byl docela přirozený a z historických základů se vyvinoval. Pový- 
Sem' křesťanství nade vše ostatní poměťy životné bylo heslem časovým. 
Pvojí však byl živel s nímž ono zápasiti musilo. Nejen pohanským 



— 255 — 

mu bylo odporovati názorám, ale i bojovati mnsilo s osobnou hrdostí 
a nevázaností lidi. Snažilo se tedy křesťanství o přemožení všecb sta- 
noviáf na které pohanská morálka národ byla postavila a položiti na 
místo jich základy mravenčení křesCanského. Křesťanství neuznávalo 
ideály mimo historický a dogmatický obor jeho vzniklé, zpěčovalo se 
míněním žeby možné bylo samostatné zdokonalení lidstva, poukazujíc 
výhradně na milosrdenství boží. Tím však byla zásada odvislosti v nej- 
důležitější věci projevena, a myšlénka tato brzo sobě podmanila veškerý 
život duchovný i občanský, a přestala samostatnost myšlení vůbec. 
Historie církevní důležitější se jevila dějin domácích, a jelikož ona sama 
na kritickém rozebíráni nespoléhala, ale na víře a na pouhých představech, 
tudy více na obrazivost nežli na rozum se táhla, nasycujíc ji předměty 
vzdálenými časem a prostorou. Knězi co representante literní vzdě- 
lanosti tehdejší, střediště literárního života vůbec působíce, byli jediní 
učitelové národu a vychovatelové šlechty, neušla tedy vlivu jejich nižádná 
známka duchovného života. Vzdělanost svou však nečerpali z domá- 
cích jakýchs zřidel, ale z literatury latinské, především církevné, ježto 
tenkráte nejbujněji na západě vykvétala. Jakékoliv myšlénky v jakých 
koliv formách tamo se vyvinuly, vše dosti rychle po střední Evropě se 
roznesly a ohlasů hojných tu nalézaly. Vyvstalo však na západě a na 
jihu tolik plodu básnických a tolikerými cestami na východ se hrnuly 
že časové jich směry, bohatost látky a novota formy samy sebou 
k následováni a zpracovaní budily a takž celé evropské básnictví téměř 
jen ohlasem a pozvukem západního se stalo, a to tím více čím úžeji 
západ k jihu téhnul příbuzností románského původu. Nevšak jen cír- 
kevně ale i světské společenské poměry na západě vyhledávaly vzorů 
svých kde rytířství a romantika vznikla a kde téměř řád a zákony 
vyššího společenstva se vyvinuly. Jakož' křesťanstvím národ od církve 
takž řízením feudálním lid od šlechty odvisel, a takž nelze bylo původ- 
ním domácím živlům se udržeti proti návalům. cizinstva, jak v životě 
tak i v literatuře, když vzdělavatelé a vzdělanci, kněžstvo i šlechta na 
západ hleděli a odtamtud duchovnou svou potravu a své básnické nala- 
dím' brali, co zatím ve vznikajících méně odvislých obcích městských) 
kdež beztoho národní živly německým 06adm'kům podléhaly, duchovný 
život vedle' promyslu a obchodu se téměř ani neobjevil. Jinako spnsob 
básnéní v staročeském duchu dosti dlouho se udržel vedle rýmovaného 
aniž se, jakž z mladších jeho plodů patrně vysvítá, dojemům časovým 
doeela vyhnul. Příčina toho jest patrná. Křesťanšti básníkové národní 
básnili v dnchn staré školy české, kterouž se básnicky vzdělali, jakož 
zase sončasni spůsobitelé rýmovaných básní, k módným evropským dru- 
hóm přilnuvše zase tyto následovali. Objevil se nám ten samý proces 



— 256 — 

i za našich dnů, kde někteří básníkové s obzvláštní omSlostí do náiod- 
niho ducha se vpravili, jiní zase vzdélanost a rach časový sledíce indi- 
vidnalný svůj vývin a názory z vzdělanosti modeme vyšlé k platnosti 
dovésti se snažili a snažnjí. Samorostié národní básnictví se vyvinoati 
může jenom tam kde hlavm' podmínka jeho všestranně vyvinutá a panu- 
jící se jeví, totiž národní život; kdež toho však není tam básník 
v národním duchu svrhnouti musí se sebe vše upomínky všeobecného 
modemého vzdělám a bedlivým pozorovámm i pilnými studiemi se 
vpraviti do národního myšlení, cítění a obrazem', ano musí se přiučiti 
i zvláštnímu spůsobu jich projevení. Mladším křesťanským zpěvcům 
R. E. nebylo však potřebí teprv se vpravovati do národního smýšlení, 
nebot neležely mezi smýSlemm jejich a životem veřejným, národním 
ještě tak hrozné mezery jež odcizující vychování a staletý historický 
proces novějších dob byl u nás spůsobil. Nejen jádro národu, lid byl 
ještě vesměs neodcizen, ale i mezi šlechtou nebylo samých Lichtenburků 
a Risenburků jenž si cize básnictví nad domácí zalíbili. Že němečtí 
básníkové v Čechách jimžto dvůr královský tak nápadně přál s podo- 
bnou ptízm' u národu se nepotkávali, na to poukazují verše Rainmara 
z Zweteru v nichž si velmi stěžuje na to že mu přízeň králova (Vác- 
sláva I.) málo prospívá tam kde mu získati nelze ani rytíře ani sedláka. 
— Bylot tedy i mezi českou šlechtěn ještě dosti -osob ježto v národním 
duchu vychovány, základy vzdělanosti své z národmch zřídel čerpaly^ a 
potřebí jim bylo toliko slediti ruch svůj a nepoddávati se živlům cizím 
v něžby se teprv byli vpraviti musili, jako se naopak novější naši bás- 
níkové do národního živlu vpraviti musí překonáním v sobě dojmů od 
dětství jim vnucených školou, písmem, slovem, ba celým téměř vycho- 
vám'm porušeného společenstva. — Jest úkaz povážení hodný že se u 
nás dvorské básnictví nevyvinulo, leda v německém jazyku, že se ne- 
objevilo velebení poslednějších Přemyslovců, leda v německých básních, 
a že německé hrdinské zpěvy v Čechách ani se neujmuly aniž jaké 
stopy se nalézá žeby se zde byly následovaly, kdežto přece roman- 
tické pověsti vzdálenějšího západu hojného zpracovám' v českém jazyku 
se dočkaly. Příčiny toho nejsou posud nikde vyjasněny, ač by se do- 
mýšleti dalo že živel německý toliko co prostředník mezi časovým du- 
chem vůbec a mezi národním písemnictvím českým hlavní svůj vplyv na 
literaturu českou objevil čímž ovšem se v službě mocnosti proukázal kte- 
réžto nesnadno bylo odolati. Německá literatura a zvláště poesie sama 
o sobě by sotvy byla přerušila běh národního básnického vývinu v ce- 
chách, kdyby byl do ní plným proudem nevplynul duch který na sápadé 
panoval a j^asovým, evropským se stal. 

Nelzet poesii kteréhokoliv času se udržeti dlouho mimo okres 



— 257 — 

paxmjiciho smýšleni a nadvládajicí obliby obecné. Jenom zvláštním 
geniům, jenom meteorům na básnickém obzoru se povede překonati 
obliba tato a k sobe ji připoutati, a nékdy ani yelikánové ducba s to 
nejsou zvítěziti nad okamžik a okolnosti nepříznivé a teprv v pozděj- 
Aích dobách uznáni docházejL Takž se as vedlo posledním nái^odnim 
báaoikům českým, jejichž plody zajisté u jednotlivců se zápalem se 
potkaly jež váak s jedné strany všeobecně se zmáhající oblibě jiné, a 
8 drahé zase panujícím směrům společenským podlehly. Básnictví 
západu, jihu a středu Evropy jako přívalem se hrnulo do Čech, odpo- 
vídajíc tu dobrodružnému, tam zase náboženskému ruchu. Nejen novota 
a zvuk rýmu , ale i obsah právě panujícímu ruchu přiměřený vábil. 
Staré hrdinské zpěvy české celým svým rázem a svými názory odka--' 
zovaly na minulost pod kterouž byla půda již poklesávala, za to ráz 
nového rýmovaného básnictví, tu výstředností tam zase prostředností 
svou odpovídal požadavkům žijících právě a v novém duchu vychova- 
ných. Esthetického ruchu, čistě lidského idealného vzletu nelze jest 
očekávati od společenstva jehož těkavá mysl v blízké , před očima mu 
ležící přírodě souměru už nenalézala, hledajíc uspokojení buď ve výtrž- 
nostech jakéž romantika hojně poskytovala, aneb v náboženských trak- 
tátech jež ve formě rýmovaných legend se jí v plné míře podávaly. 
V oněch bylo zábavy a v těchto zase poučení takového po jakém 
společnost právě bažila. K tomu bezčíslná byla zřídla z nichž básní- 
kové čerpati mohli, nebot celá literatura západní jich poskytovala. Snadněji 
pak bylo i méně nadaným vzdělati plod cizí, tu něco vynechati, tam 
něco ze svého přidati, a i více nadaní kráčeli pak dráhou na které se 
úspěchu a uznání neminuli a kterou panujícím směrům se přiblížili^. 
A následováním cizích vzorů, překládáním neb volnějším zpracováním 
cizích plodů bylo skoro veškeré rýmované básnictví české starší doby. 
Jediný básník českého Alexandra samostatným vzletem a ovřelenou 
fiutasíí se zqačuje, jakož zase Smil Flaška zajisté bohatstvím vlastních 
mySléneki Ostatní více méně bud latinské, německé neb francouské 
originály jdedili, aneb plody původně latinskou prosou sepsané do 
českých rýmů uvedli. Zpracování tato vesměs dle rozličnosti povah, 
nadání a vědomostí spůsobitelův jsou rozličné ceny, ale jen zřídka kdy 
se ta potkáváme s povahou básnickou, s osvědčením tvořivosti jakés 
aneb třeba jen příležitostného zápalu, za to ale tím častěji s nuravo- 
očnými propověděmi a rýmovanými frásemi z knih starého a nového 
zákona, takže ve všech oněch rýmovaných plodech jež přímo z ro- 
mantioké školy nepocházejí, didaktický směr nadvládá. Patrný jest 
účel jejich, upevňovati národ ve víře, v mravu, a rozšiřovati poznání 
véd náboženských ve smyslu církve latinské. Z toho také souditi se 

17 



— 258 — 

dá na osoby ktei^c takovéto básně skládaly , ač jinače ze všech básni- 
ckých plodů středověkých jméno a stav toliko jednoho jediného báiňflca 
s plnoa jistotou udati možná, totiž SniUa Flašky. j^DalemíL^ jest jme&o 
domnělé a nazdařbůh do literatury uvedené; o Závišovi z Faňhemr 
Steina vime toliko že když jej tH léta v zlaté věíi na hrade dríiechm 
- v [tom vezmi ZdmSe moc dobrých piesní sHádaSe* Z toho by se 
dalo souditi že Závi§e co básník lyrický a skladatel písni proslul. Hi- 
storie života jeho neodporuje básnické povaze a tato povést o něm 
nebyla zajisté mamá. Byl náš Závise as básníkem druhu némeokých 
Minnesingrůy jakýchž se za času jeho několik v Čechách zdržovalo, ie 
však německy nepsal nýbrž česky, to na bíiedni leži.'^) — Na otázka 
kdož byli skladatelé českých básní starší doby, lze nám toliko důmin- 
kami odpovídati. 

Veškeré rýmované básně této doby nic podstatného společně nemají 
8 národním a prostonárodním básnictvím českoslovanským, ani základné 
jich myšlénky -nevyšly z původního nadšení českého skladatele, ani 
provedením neobjevují žeby básník jich kterýs si byl spůsobu povšimnol 
jakýmž lid své písně skládal aneb jakýž za pravěku v Čechách panova- 
val. Čas tehdejší si uspůsobil jakýsi ráz poetického skládáni, jakýsi 
, spůsob projevování myšlének a citů kterýž ze všec1| rýmovaných básni 
této doby, necht si ku kterému koliv druhu poesie přináleží, vycítítí se 
dává. Kdož ruchu časovému se podal ten propadl i f<»Tnám jeho, a 
necht si on pak byl talent veliký jako básník Alexandra aneb jen sprostý, 
verše dělající mnich jako vzdělavatel legendy Ansdmus nazvané, nech 
byl mudrující jako Smil aneb humorista jako skladatel básně ^^Poďfamí 
a zák/^ necht pracoval podle latinských, francouských neb německých 
vzorů: nezapřel předce nikde barvu svého času jehož vzdělanosti se 
nasytil a jehož názory si osvojil. Základný jakýs tón všemi těmi bás- 
němi proniká což dokazuje, ze skladatelé jejich nepovznesli se nad dobu 
svou ale oblibě její podléhali, kteráž .neznala objektivnosti, a vším opo- 
vrhovala co spůsobům jejím působilo protivu. První důkaz toho jsou 

v 

latinské verše onoho času. Bylyt spůsobeny v jazyku starého Říma, ' 
s jehož literárnými poklady se každý obírati musil, kdož rhythmickým 
zákonům jeho se přiučiti chtěl. Ale móda byla mocnější než klassi^^ké 
vzory. Móda žádala rým a střední věk jí hovil LeontindLými šestiměry 
a rýmovaným trochaejským veršem, aniž by kdo poznal že se hotovitelé 
těchto veršů starořímskými vzory jazyku a veršování latinskému příudli. 
Když se i latina takovému ulpění na ideách a formách časových podro- 
biti musila, což divu že plody v domácím jazyku od mužův ča^ovéma 
duchu hovících i^ůsobené formám těmto docela podléhaly? Nejen a 
nás tomu tak bylo ale i v sousedném Německu. Niebelungy jsou rázaý 



— 259 — 

zjev staronSmeckélio národního básnictví, jež neznámý jakýs zpevec 
okolo 1. 1200— 1210 v jeden celek nvedl. Ale již v Xm. století se 
vytmtQy téměř z paměti národa, a nové básnické školy se na místě 
jejicli v Německa vystndaly, až teprv v XV. století vystoupili zase 
8b&«telé starých památek národní poesie a v tak zvaném jyHddenhuchf^ 
je uchovali. Mezi tím bylo německé básnictví témuž duchu podlehlo 
kterýž od západu přiSed celou středm' Evropu opanoval. Ráz básnictví 
jaký 86 T Niebehmgách jeví byl tedy na staletí v Němcích tak utonul, 
jako u nás se památky staré básnické školy vytratily,' a snadno pocho- 
píme proč naše poesie rýmovaná zvítězila, když pomníme jaké as osoby 
nejvíce pěstovaly b&snictví české toho času, a z jakých zřídel naladěni 
svá braly. — 

Se zbytky starobylého spůsobu života a starobylých názorů zašlo 
i starobylé básnictví. Kněžstvu na tom záleželo aby na místo dřev- 
ných národních upomínek stoupily zpomínky církevně, neboť bylo hlavní 
péčí borlitelňv aby celý život národu křesťanstvím proniknut se jevil. 
Básnictví starobylé se značovalo hrdostí a sebevědomím, myšlénka kře- 
sťanská ale na pokoru čelila; bylo tedy nutno na místo poesie staré 
položití základy nové církevným směrům odpovídající. Této úloze časové 
za dost činili spnsobitelé duchovných básní lyrických i výpravných. 
Básnictví jim bylo toliko prostředkem k dosažem' účelů náboženských 
a mravných, čímž i směr plodů jejich naznačen. Z básní jejich vyzírá 
že jim nejvíce šlo^o to co za pravdu uznávali, protož více horlivosti 
při nich než zápalu, více duchovného přesvědčení než básnického nala- 
dění. Celá vnitřní povaha básni duchovných této doby nasvědčuje že 
skladatelé jich byly osoby duchovné. Vychováni v odvislosti a k pokoře 
neodvážili se mužové tito na samostatné tvoření. Nebylo mezi nimi 
vrozených a k uvědomění bájsnického povolání svého dospělých talentů, 
a bylo-B jakéhos, tuť vychováni klášterní, latinská škola a nutné zaměst- 
náváni ses církevní literaturou vSecken samostatný vzlet udusily. Svaté 
písmo, spisy otců cirkevných, latinské hymny a legendy byvše od nich 
považovány za nejstkvělejši výkvěty lidského ducha, byly i jediná mě- 
řiťka dle nichž vlastm' své práce uspořádali, a jediná zřídla z nichž 
čerpali. V latinských těch vzorech se zračil duch křesťanský onoho 
věku, a církev, považujíc se za vládkyni jeho snažila se všemožně jej 
poukazovati na dráhy jež ona sama mu vyměřila. Nemělo-li člověčen- 
stvo hynouti v pustotě a surovosti mravů tehdejších, musily vyvstati 
protísíly mohutné k boji všestrannému a trvalému. Církev vyslala své 
bojovm'ky aby zbrojemi duchovnými vydobývali země myšlénkám a 
účelům jejím. 

Zbrojem ovšem vydatným se jevilo vedle jiných také básnictví 

17* 



— 260 — 

a obzvláště zpěv* Výpravnými druhy se zobecniti mělo úáastenstvi na 
osudech církve a pracovníků jejich, lyrickými pak drahý cit náboženský 
se probouzel, by mysl zahořela pro věci posvátné a v pokoře se utu- 
žovala vstříc bohu. Nemělo státi vyšších zájmů nad církevně, neměl 
se ujímati vroucnější zápal nad náboženský, a tak povstaly legendy, 
hymny a písně duchovné vůbec. První své zpěvy vzala církev ze sta- 
rého zákona; avšak vedle těchto žalmův už za apoštolského věku 
hymna a píseň (cantifitim, podle vulgáty) se pěstovala. Že však sub- 
jektivné výlevy citu směrům církve nestačily, tudy brzo povstaly i zpěvy 
v nichž se dogmatická povaha zračila a které potřebám liturgickým 
vyhověly. Co skladatelé zpěvů církevných se zvláště jmenuji někteří 
z prvních nadšených horlitelů víry nejen římské církve ale i jiných 
vyznání. Takž mezi syrskými Gnostiky co skladatelé písni církevných 
se vyznamenávali Bardesan a Harmonius, a zvláště mezi Priscillia- 
nisty, sektě to Manichaeův ve Španělích, velmi zdařilé povstaly hymny, 
ale největšího rozšíření došly latinské hymny Řehoře Nazianského, 
Eíréma, Hilaria, Ambrože, Bernarda, Sedulia, Prudencia a Venancia 
Fortunata. Zpěvy těchto výtečníků se značuji rázem básnického zápalu 
a nadšeného horlení, a pro nevšední vzlet obrazivosti sloužily za vzory 
všem pozdějším básníkům církevným. Nejen že hymny jejich do všech 
národních jazyků se \'ice méně svobodně překládaly, ale staly se i zH- 
dlemi z nichž pozdější básníkové nejpěknější tropy, epitheta a jiné 
okrasy slohové, ba celé průpovědi vybírali, takže veškeré církevné 
básnictví středověké některými stereotypnými formami se značuje kteréž 
z lyrického i do výpravného básnictví přešly. I naše české duchovné 
písně se k zřídlům těmto táhnou, a kdo nahlédne ku ph v pisně sv. 
Ambrože : Jesua redemtor omnium - Splendor aetemae gloriae - ChriaU 
qui lux ea et díes - Salutia lamianae sator a jiné, ten v zpěvich těchto 
najde všechny fráse po různu jež v našich písních v jiném ovšem po- 
řádku se opětují. Ano, kdož by nepoznal i v světských básm'ch stře- 
dověkých tu a tam v oči bijící upomínky na církevné hymny a remi- 
niscence dosti nápadné, jakož ku př. v Alexandru: Jemuž bylo víedco 
známo, - v zemi , v nwH, v hvizdách tamo zní téměř jako překlad 
počátku jedné písně Venancia Fortunata: Qtism terra, poTiřus, sidera 
etc. Totéž platí ještě téměř u větší míře o písních Marianskýdb« 
Y básních Ave maris stella ze YII. století, Regina codi a zviáfité 
v Mariánských hymnách jež v XII. století složil benediktin Herman 
Contractus v klášteře Rychnovském ve Švýcarech, nalézají se hlavni 
myšlénky všech pozdějších písní Mariánských prvotně naznačeny. — 
Nelze bylo pozdějším skladatelům a vzdělavatelům takovýchto písni 
v národním jezyku vyhnouti se obratům a obrazům jež se jnn b^y 



- 261 — 

kftždodenimn čtením breniaře a Mariamkjfdi hodinek do paměti všti^ 
pily. Protož původní skladby knězi naplněny jsou reminiscencemi, 
jako zase naopak a překládám plodu cizích si dovolili mužové tito tu 
a tam přidávati co od jinud se jim právě k tomu hodilo aneb i ze 
svého. Píseň česká XIV. století: ,yStála matka bolestivá/^ či jak 
v jiném rukopisu počíná: ^^Stáie matka bozie žalostiect* jest překlad 
proslulé písně ,,Stabat mater dolorosa - jaxta crucem lacrímosa . . ." 
kteráž se připisuje Jakoponovi da Tedi, jinak Jakobovi de Benedíctis, 
minoritovi, jenž se v Todech, ve Spoletském vévodství v Itálii narodil 
a 1. 1306 umřel. — Původní české skládání jest ovšem píseň BiLoh 
větmohúcí V9tal z mrtvých žudncíy ač původní ve smyslu právě nazna- 
čeném, nebof strofa jako: Ma/ina šddúcie - z nebes róze atkoúcie - 
nalézá se na počátku jiné básně : O Maria ráže stkvúcie - matko bozie 
pfezádúde .... jakož i na jiných více místech z latinského zřídla 
vzatých. Skladatel český se objevil ve verších : O pane nebeský - 
udyi svój lid český atd# Z prosby : daj nám pro svú dobrotu - svaté 
církve jednotu, souditi jest že píseň tato složena teprv po roku 1378. 
A takž i výpravné duchovné básně od kněží pocházely, nebot 
aďLolÍT i světské výše vzdělané osoby svaté písmo a duchovnou litera- 
turu vůbec znaly, předce tak výhradně neulpívaly na názorech v oboru 
tomto panujících, nachylujíce se spolu i ku světským poznáním a k prak- 
tickému životu. Naši čeští legendisté se vůbec dosti věrně přidržovali 
latinských originálů i tam kde prosaické legendy latinské do českých 
veršů uváděli, jako ku př. skladatel legendy o sv. Prokopu roz- 
množil toliko některými nepatrnými přídatky podání ježto Mnich 
Sázavský o sv. Prokopu v kronice své zaznamenal. — Taktéž i česká 
legenda ^9weíii»K^ dosti věrně lpí na slovech latinského originálu: Dia- 
logus beatae Mariae et Ansdmi de passione Domini, — toliko na někte- 
rých místech se odchyluje, zvláště nápadný přídatek ze svého vmísiv 
veršem 38—39: Judas byl také lakamecy - někteří tomu cktéli by byl 
Němec, - teeh penéz kok jich zazřel tak jich zadal -jinak jich nemoha 
mieH, sváho boha za né prodal, kdežto latinská legenda toliko praví : 
nJadas vero ita avams fuit, quod quando denarios vidit, Chrístum pro eis 
vendidit^^ — Druhá značná odchylka od latinské legendy se jeví versemi 
629 — 550 uvedením ritieře Jema (Věčného žida) o kterém v latinské 
legendě zmínka se nečim'. — Taktéž verše 414 — 422 o Jidášovi jsou 
jnidavek českého zpracovetele a.p. Fejfalík (Studien zur Geschichte 
der aitboehmischen Literatur IV.) má za to že je vzal z některé legendy 
o JidáŠovL — Žeby byli čeští legendisté více z německých už zpracování 
nežli z latinských legend brali, tomu odporujeme proto že mniši a kněží 
češti o německém jazyku a literatuře méně věděli a se v nich méně dobře 



- 262 — 

znali nežli v latíně, kteráž jim zajisté drahým mateřským jassjkem se 
stala an se 6 ní po celý život obírati musili ve ^ole i v chiámn i při 
modlení sborovém a soukromém. Měli také latinských pramenů tolik 
že k německým hleděti nemusili, a to nejen legend ale i též básni 
mravoučných i jiných všeho druhu. Jakého množství zpracovám' latin* 
ských se ku př. dočkalo známé skládáni Visio Philtbertí de contentiane 
animae et corporU^ jehožto české vzdělání však do sebe má znaky 
svobodnějšího si počínáni nežli práce legendistů! Píí básních mravo- 
učných a mravokámých byli vzdělavatelé na originál ještě méně vázáni 
a nalézali ještě více pohnutek ku přidávání ze své zkušeností, moudrostí 
neb vtipu, což také učiniti neopomínali. Skladatel Sporu duše s tělem 
byl též kněz a zajisté jeden z nejučenějších a nejzběhlejších v literatnře 
latinské, řecké a zvláště církevní, byť znalec poměrů a mravů časových 
smo i pověr lidu. Uvádí žežulku prorokující délku života: dala mi 
£ezhule Ihótu - šest deseti - let bez pěti - jmám zip býti ... ale cel« 
kem báseň jeho má do sebe typus časový ; ty samé mravné zásady, 
to samé ponětí o životě věčném, o nebi a pekle jež se jako dlouhé 
pásmo veškerou poesii dďchovnou a mravoučnou onoho věku protahuje. 
Básnictví v národním jazyku se v Čechách déle než jinde udrželo 
v rukou kněží a proto zajisté toUk básní beze jmen skladatelů. Mni- 
chům nezáleželo na světské slávě a spíše se. najde tu a tam jméno 
opisovatele některého než skladatele. Mnohá skládání snad také ajii 
nevystoupila ze zdí klášterných v kterýchžto byla spůsobena, a také 
tam zašla. Až do XV. století zajisté mnoho psáno co ztraceno, zvládté 
legend, v klášteřích od Husitů vyhubených, česká literatura vůbec od 
prvopočátku nmoho trpěla závistníky všeho druhu. Nejprv křesCanské 
kněžstvo do cech se hrnoucí v horlivostí své všemožně se snažovalo o 
zničeni starých českých zpěvů , památek pohanství, a historie o tom 
poučuje kterak je v tom někteří vladařové čeStí podporovali. Veřejné 
jich přednášení musilo přestati, a v opisech as jen málo se udrždo, 
neboC umění písařské z počátku nejvíce v rukou kněží leželo vedle nichž 
světští znalcové a pěstovatelé písma jen vzácné byly výmínky. Když 
se psaní více bylo zobecnilo, panoval už ruch docela jiný, a obliba na 
starých předkřesfanských památkáchbásnických ucouvla mocnou vplyvu 
nových škol, zajisté toliko u některých jedvotiivců jako vzácná zvlá&t- 
nost se udržíc. Kdož si za nových časů u nás před stoletím všímal 
národního básnictví? Kdož i v Němcích před Herderem a novoromao- 
tickou školou německou na Minnesingery a na starší Niebelungy pomní* 
val? — - čeho však noví časové zanedbávali jimžto tolikeré prostředky 
sloužily k pěstování a uchování básnických plodů všeho druha, to se 
nepožaduj od časův v kterýchž rozšiřovám' písemnictví s velikými 



— Ž63 — 

obtížemi spojeno bylo. Kuěžstvo nepřálo srdtskéma básnictví a hojnými 
plody dnchovného drahá je nahrazovalo, šlechtě zase blíže stála obliba 
T plodech jež romantickému naladěni odpovídaly. Takž staré básnichd 
národni podlehlo protivě nové školy, tato zase husitstvím zkázu utrpěla. 
Husité nešetřili kláštemých písemností, majíce je za plody kacířské, a 
htíníci na to odpověděli stejnou měrou. Těm byly české písně vůbec 
protivné. Na sněmu Kostnickém vytýkalo se Jeronýmovi Pražskému 
ie sp&Bobil ]»sně dle textů biblických v jazyku óeském, čímž prý světští 
)eho přívrženci se uvádí k domýšlení o sobě že sv. písmu lépe rozumějí 
než jiní. (Dobrovský Gesch. d. b. Lit. str. 190.) Basilejské koncilium 
r. 1435 zapovědďo zpívání starých písní v českém jazyku! Když zde 
i na pozdější protivenství s nimiž se české písemnictví potkalo nepo-> 
nmime, tut již na těchto dosti ku podivení se nad tím že se nám předce 
ještě tolikerých památek starého básnictví dostalo! — Mnoho děkovati 
máme v tomto ohledu některým pilným sběratelům a opisovačům. Sbí- 
ráním plodu básnických po různu roztroušených zdá se že právě ve 
^IV. století některé osoby pilně se obíraly. Takovou sbírkou od ne- 
známých osob uspusobenou jest ku př. tak zvaný Rukopis Hradecký 
v Hradci Králové nalezený. Obsahuje legendu o sv. Prokopu, Radosti 
p. Marie, Marii Magdalenu, Umučení Páně, Desatero kázání, Jana Apo- 
štola, Bajku o Kšce a čbáno, Satyry o řemeslnících, a báseň O bohatciv 
-* Jinou podobnou sbírku obsahuje rukopis knihovny kostela sv. Víta 
na hradě Pražském, v němž se následující nalézají kusy: Alan, Sedm 
radostí p. Marie, O smrtelnosti. Na nebe vzetí p. Marie, Sedmmecítma 
UáznŮT, O sedmi studnicích, Anselmus, Katonovy mravopisy a j. v. 
— Podobných sbírek, ale za onoho času ještě více se uspůsobilo, avšak 
jeví se i zde panující směr a obliba časová, že právě nazvice duchovné, 
ourAvoučné a mravokámé básně to byly, bez pochyby plody duchovných 
skladatelů, kdežto na přímo světské básně méně se bralo ohledu. — 
Jestliže ale v archivech a bibliotekách.klášterných a kapitolných některé 
sbírky neb jednotné plody duchovného básnictví se šCastaě uchovaly, 
tnt zase v archivech panských též některé pozůstatky světského bás- 
nictví se udržely o čemž však na jiném místě ještě obšírněji poje- 
dnáao bode. — Jestil nanejvíc oželovatí že sběratelé nebrali ohledu 
na spořádám básní dle předmětů a na chronologické seřadění nehleděli, 
nýbrž toliko jedno za druhým kladli jak se jím právě nahodilo, a že 
opisovatelé nehleděli na to aby věrně a správně opisovali, ba naopak 
úmyslné vynechávali a přidávali a podle chuti a okolností měnili. 
Tím se stalo že nanmoze nesnadno jest původního textu se domakatí 
a různýoh variantu a ještě méně tam kde toliko jednoho opisu se 
nám dostalo. 



— 264 - 

Světské básnictví tohoto věku ještě v rozmanitějšich se vyvimilo 
okolnostech než i duchovné. Světské společenské a literárné poměry 
neměly na duchovné skladatele takový vplyv jako církevné poměry na 
skladatele světské, jelikož tito veSkeré základy vychováni Školního i 
domácího od duchovných brali. Podléhali tedy světští básníkové zprv 
názorům latinské školy a napotom všem dojemům časovým. Přirozený 
však jest společnosti lidské ruch následování. Ka^dá nová vzniklá my- 
šlénka vleče za sebou řadu jiných z ní vyrostlých, jež protivu působují 
k myšlénkám dřevnějším, a na toto měnění a přecházení názoru zakládá 
se vešken pokrok. Světským básníkům hned z mládi se podávaly cisé 
vzory na nichž se jim vzdělávati bylo, a byťby je povolání a okolnosti 
později na zcela jiné cesty byly uváděly nežli k jakým škola a vycho- 
vatelé duchovní je odkazovali , předce nikde se nepotkali s pohnutkou 
k vystoupení z dráhy uvyklé, a ku sledění jiných vzorů nežli jaké se 
jim mocným proudem Časovým nahrnovaly. Jestliže duchovné básnictví 
ůčelám církevným a dogmatickému učení podléhalo a sloužilo tut zajisté 
světské básnictví odpovídalo poměrům světským, společenským, a nala- 
děni básníků k oblibě všeobecné se táhlo. Nevíme kdož právě byK 
skladatelé světských našich básní do Smila z Pardubic, možná se však 
z některých charakterických známek domysliti aspoň k jaké třídě spo- 
lečenstva ten a onen přináležel. 

O bujném pučení světského básnictví v cechách v XIII. a XTV, 
století dostatečných máme důkazů. Svědectví to zřejmé že básnický 
ruch tenkráte už vyvinut byl ve vlastech našich, a že i nadaných osob 
se nenedostávalo k pěstování a vzdělávání jeho. Že se ruch tento teprv 
tenkráte probudil a ho už dříve u nás nebylo, tomu přisvědčovati může 
toliko člověk slovanské povahy docela nezkušený. Hudba a zpěv jsou 
přirozeným nám podílem a nepřejmuli jsme ho teprv od jiných, kteřížto 
se honositi nemohou a nikdy nemohli tak bohatým prýšténím národ- 
ního básnicí.ví. Nebudem zde opětovati co jsme už dříve o spůsobn 
původniho básnictví našeho projevili. Nejen důkazův stojí že spůsob 
tento se během časův a vplyvem cizích živlů u nás proměnil, ale nalé- 
zají se i stopy že proměna tato z počátku nestávala se tak kvapné a 
přerychle aby vnější i vnitřní povaha našeho básnictví mžikem se' byla 
překonala. Nestalo se to ani v cirkevném zpěvnictví. Hlavní jedna 
vnější známka nového spůsobu básnění byl rým, a tu se nám jeví nej- 
starší nás došlá píseň Hospodine bez rýmu a druhá pozdější Sv. Vát- 
dave ještě v takové nedokonalosti rýmu že se patrné v ní zračí doba 
přechodu k lýmovanému básnictví. Rým však jakožto pokrok v bás- 
nické formy uvedený nejen novotou svou vábil ale zajisté i povahou svou 
byl spůsoben k vítězení nad starobylou formou jež v myslích lidských 



— 266 — 

Bt přežila. Rýmem přibyl nový zákon do básnictví který se brzo panu- 
jidm stal takže rýmovaná mluva vůbec za básnickou platila. Nedá se 
npHti že rýmem pHruBta ver&nm mocnost hudební, a tndy nejprv zajisté 
se ujmnl v básních ku zpéva spůsobených, a jím zajisté i zpěv nabyl 
rozmanitostí a nového tvaru. Protož vidíme že v XIII. a XIV. století 
kde rým se zobecnil, též i s nápěvy veliká proměna se stala a zpěv 
k rozmanitostí dříve neznané dospěl. Zbraslavská kronika o tom se 
projevqe takto: „Cantus iractis vocibus per semitoniom et dyápente 
modalatns olim tantom de perfectis musicis Qsitatus,jam in coreis ubi- 
qne resonat et plateis, a laycis et Phariseis/' — Ale rýmované bás- 
nictví ujmuvši se u nás a rozloživSi se po všech drozich básněni 
nepodávalo z prvopočátku takových ^plodů jež by s to byly bývaly starou 
básnickou školu ze všech myslí vypuditi, a nevyhubil rým hned jedním 
rázem básnictví nerýmované a náordní; nýbrž mnohé myšlénky i výrazy 
s kterýmiž se v básních rýmovaných «^potkáváme přímo osvědčují 
vplyv národního básnictví na novou školu, jakož zase v nejmladších 
básních H. K. se jeví přiblížení k časovému duchu. Duch ten od 
západu přišlý ale tak mocným se značoval působením že vzdělaný svět 
veškerou svou pozornost naň obracel a básníkové nejen formy ale i 
látky se vydlužovali od západu. Duchovné básnictví s náboženským 
a mravoučným svým směrem nestačilo k vyplňování požadavků vzdělá* 
ného společenstva jehož výkvětem bylo právě rytířstvo. Chtělot ono 
se zanačítí v básnictví časovém jakož pravěcí hrdinové v zpěvich staro- 
bylých se zračívali. Němečtí zpěváci požadavkům těmto hojně vyho- 
vovali, a někteří čeští pánové za příkladem některých českých králův 
se s obzvláštní oblibou obírali takovýmito plody. Jména Lancelot, 
Titurel, Gawain, Percival a jiná byla příliš stkvělého zvuku než aby 
světský vzdělanec rytířského věku byl opominouti mohl je blíže seznati 
a tudíž povstala ona snaha domácích i cizích básníků v Cechách bás- 
niti o tom co se požadovalo a v duchu takovém který právě panoval. 
Do lidu obecného romantika nevnikla, kněžstvo si hledělo hlavně du- 
chovného básnictví, musíme tedy světské básníky oné doby z xétši části 
mezí šlechtou českou hledati, a to nanejvíc mezi rytířstvem kteréž na 
svých zájezdech do dalekých zemí romantiku západní poznali, a. si ji 
zvláště obUbili. Nejen německými zpěváky ale i českým rytířstvem se 
básoé na západě oblíbené do Čech dostaly, a že ani všickni pánové 
tím m^ rytířové čeští nebyli tak zněmčilí jakž ten a onen se domnívá, 
o tom mimo jiné svědčí i hojná česká zpracování látek tenkráte oblí- 
bených. Na některých místech přímo se jeví aristokratské ano i oppo- 
sičné smýšlení proti Přemyslovcům ježby tenkráte z jiných nežli šlech- 
tických úst nebylo vyšlo. — Duchu romantickému se poddala také svět- 



— 266 — ' 

ská lyrika česká» držíc se v krahu písní milostných ve spůsobu pro* 
vencáískýčh báusníku a n&neckých mianesiiigra. Básni a zlomka tohoto 
drohu se nim ovšem jen malá část dostala, avšak byloby přáti aby se 
konečně ůplná jich sbírka uveřejnilm nebot ta a tam objevují zvláštní 
jenmost cita> ovřelenon obra£Ívo/3t a pěkné myšlénky, ba místy i nápadná 
bezpostřednost obrazů se v nich jeví s jakouž se nikde jinde v středo* 
věkem básnictví českém nepotkáváme mimo lyrické písně R. K« Nepo- 
dobá-li se sled myšlenkový následujících veršů poněkud počátku Buše 
R. EL? Jiz ptá&kové vzhuo^^u vstali - vzhuaru vstavěe z€i»pievali' 
zazpievavse pryč letěli, - mne mntUnéko zde iiechali. . . Jsou to vů* 
bec písně v nichž se láska opěvuje, blaho a nesnáze její popisuji, výlevy 
blouznivého toužení z nichžby se souditi dalo na zženštilost a ocháblost 
mysli skladatelů, kdybychom nevěděli že právě jen móda povzbudila 
takovéto básně a že těkavost fantasie více na úmysl než na povaha 
básníkův se zakládala, a že se písněmi svými snažovali dostihnouti 
oblíbený spůsob provencálské a německé lyriky. Potkáváme se v pís- 
m'ch těchto však se značnými básnickými talenty jimž vadila toliko 
naivnost věku, který se ještě nebyl naučil rozeznávAti myšlénky pod- 
statné od malicherných ni^^adů, a na místo uchvaciyicích obrazů titěrné 
někdy porovnání upotreboval. Čímž se stává že ladný dojem namnoze 
prosaickou parenthesou se vyhlaziqe. Takž k. př. milostná píseň Tajná 
láska dosti básnicky počíná: Dřevo se listem odievá - slavíček v herku 
zpievá: - máji, ialvjí tobé i arné - cě srdce ve nidiob*^ — ale brzo na 
to ochladí čtenáře porovnání : Neastavicí milovník - jako u cesty řepík: - 
k čemu se holi přičiní - a tomu všemu uškodí. — Taktéž divné by 
se dělalo, kdyby básník našeho věku použil obrazu, jako: ZvolU sem 
sobe milá, - ta tře yié srdce pilu; - pila řeže, ach bolí! - a tvoff 
budu, kdei sem koli . . . -Ktorak*^ básník této písničky němčině pod- 
léhal jeví se veršy : Aci bych já ji jmenoval, - mnohýt by mne stra- 
foval! , . . Z okamžitého vycházejíc naladění připouští lyrika nejútlejší 
qevy citu a osobného zaníceni, kteréžto z písni dotčených také často 
vystupuje spnsobem namnoze překvapujícím. Noci milá, proós tak 
dlúhát ' po mém milém jest mi tuha! . . . Srdéčko divím se tobé - 
še nechceš dbdd o sobe; ^ tvá radost vesdie hyne - pro tu bsES 
imene! . . • Ale ještě patrněji a zajímavěji vystopuje v písnidi a zlom- 
cích těchto rozjímající zkušenost lásky a rozmarná ironie. Takž v jedné 
básni neohrožený milovm'k nedá se odbyti, ač předmět lásky jeho velmi 
nelaskavě se projeví: Divím se chudému - jeho smyslu nemúdrémM; - 
miluje mne, nemaje nic, - má mne v srdci a já ho u plic. — Básni- 
čka tato patrně jest spůsobena k vylíčeni neodbytoých milovníků. Jinak 
nám vzácné tyto zbytky poskytiýí pěkný výbor průpovědí o lásce, jako 



-267- 

ka př.: Nesmélé srdce cti nepochodí - ani péknú panenhi za srdce 
vodí. • . « Milovánie bez vidánie - jakoíto noc bez svítáme . - a vidá- 
nie bez mluvei^ie - jako černá role bez osenie! • • . Milost jiné nenie 
nsMi smrt druhá; - krátké iUéSenie a věcná táhá. • . . Kohož milost 
svieiSe^ v tuhách oplyne; - pane bose bud ho stráíe at nezahyne. . . • 
Ktoi Tnilosti slúĚi, mát télkú bolest y - ustaviíné táží, sám neme co 
jest. . . » Za nejvétáí věci mát v srdci milú, - ztratí k jídlu žádost^ 
pamét i sílu! . . . Velmi praktické naučeni se kryje též v následiyícim 
zlomku: Kto chce mnohé tuhy zbýti - neroď výše milé mieti, - aniž 
miluj hrdíe sebe, - ai nemievá Hamu z tebe; - nebo nikdy písTno 
nddamá - Se briemé rovné chřbetu nezlámá. — Jeví se nám tedy i 
▼ tomto druhu básnictví nápadné zalíbeni na poučovám' jiných, kterýž 
sp&sob v rýmovaném básnictví naiSem středověkém patrně nadvláda^ 
jakž z hojných průpovědi vysvítá jež v básních českých své doby se 
Balézají. ^ ') Didaktika a zvláště průpovědi se hodily každé třídě spo* 
lečenstva. Kdož třeba jinaký směr báraě* nepochopil aneb komuž po 
dmti nebyl, tomu předce neuSIy průpovědi v ni vpletené. Průpověď 
jako přislovi vyplňuje celou jakous myšlénku a zračí se v ní přímo 
áčel didaktiky nejkratší cestou dosažen. Proto také už záhy se obje- 
vila rýmovaná sbírka průpovědí, zčeštěná totiž disticha Catonis mora- 
Ua. Průpovědi tyto směrem svým praktickým a formou velmi vhodnou 
8 dobrým as úspěchem se v cechách byly potkaly, neboC nás doSly ve 
více opisech než který koliv jiný plod literatury oné doby, což důkazem 
že velmi oblíbeny a rozšířeny byly. Jinak jest patmo že skladatel 
český pii ruce měl německé zpracování : Ein Meister Gato was genannt . . 
jehož se držel. Celkem jest skládání toto rýmovaná parafrase Kato- 
nových mravopisů a český zpracovatel klade na konci k latinskému 

„Miraris nudis versus me scribere verbis, 
Qnos brevitas secns fecit conjungere binos 
následující verše: Div sé kaídý šlovém sprostným - kakt sem dotud 
smyslem prostým - ve dvú verSí jeden smysl - napsal těchto knih roz- 
myd: * tomuijest taká znamenie, - mého smyda vkrácenie, - ie ze 
smysla já marného - i pronduvenie krupého, - tri sem ze dvú versí 
činily - tiem sem desku řeé vinil, - že sem z latinského smysla - pro* 
dlU éeského úmyslem - Jestli něco přičiněno, '• také někde umenšeno; 
- víak jest málo proměněno - jakž laJívně učiněno; - pakli kto máj 
smyd hanie - že promíní mé skládánie - móžli lépe opraviti - chci 
j^ nad se rád chváliti. — Za původního latinského spisovatele dotče* 
nýdi průpovědi považuje se jakýsi Dionysisus Kato který okolo L 160 
za časů Antonínův v Římsku žil a čtvero kněh latinských průpovědí 



— Ž68 - 

sepsal, , J>isticha de moribus ad fílium." Maidmos Planudes i jmi je 
přeložili do řeckého. Spis tento již na konci Šestého století do všech 
mnišských škol uveden a v bezčislných opisech koloval «. velikých pro- 
měn utrpél. «7. Bemhold v důkladné literanu dějepisné rozpravě: „Ga- 
nones apostolici additis scholiis repetiti*^ — projevuje dununku že jakýsi 
Dionysios tyto verše z rozličných spisovatelů snesl a pod nadpisem 
KcUo v jeden celek uspořádal takže jích pravý titul jest Dionyni Cato. 
— český vzdělavatel byl bez pochyby nějaký učený, německého jazyka 
zkušený nmich, ^^) i nedá se upříti že spis jeho veliký měl vplyv na 
didaktické básnictví české, jakož zvláště Rcuia otce synovi tu a tam 
na Katonovy mravopisy upominá. 

Mimo rytířstvo a kněžstvo však ještě i jiní druhové básmliů se 
nám v tehdejších cechách objevují, kterýchž si literami historie posud 
nevšímala. Celou střední £vropou se potulovalo tenkráte básníků a 
zpěváků všelikých kteří za mzdu provozovali umění své na hradech, 
při turnajích i veřejných slavnostech. Byli mezi nimi i zchudli rytířové 
kteří ovšem toliko ve vyšších kruzích se otáčeli a přízně i vážnosti 
požívali. Takovýchto lidi mnoho přišlo z Německa do cech a zmínili 
jsme se již o některých slovutnějších jižto se při dvoře královském 
a u některých pánů českých zdržovali. Ještě více ale zajisté bylo 
podobných lidí sprostější třídy kteří na veřejných slavnoste<ih, o zvláště 
ných svátcích atd. před obecným Kdem zpívali aneb básně přednášeli. 
„Hic scit cantare, quidam carmen recitare,'^ píše kronikář Zbraslavský 
popisuje korunovaci krále Vácslava II. 

Non est platea; quae non sit plena corea, 
ista Bohemorom, sed et altera Teutonicomm; 
more fait gaudens plebs haec manibus bene plaudens, 
hic enim musae propriis šunt artibus usae. 
V Praze a v městech vůbec se ozýval o takových příležitostech 
zpěv český i německý i latinský. Takž bylo i při korunovací krále 
Jana léta 1311: 

Plebs Ume laetatnr et regi congratnlatur, 
quando coronatur rex, gens gaudens animatur 
extollens cantum, movet a se concio planctum, 
factum regis amant, prae laetitia quoque clamant, 
turba Bohemorum canit hoc quod scivit eorum 
lingua, sed ipsorom pars maxima Teutonicomm 
cantat teutonicum, sed clerus psallat amicum 
carmen, quod cunctis placuit populis ibi conjunctis. 



— 269 — 

Před Čechy kteří némecky nenméli a Děmčínu nemilovali, po ves- 
nicích, městečkách a na hradech národního rytířstva neozýval se zajisté 
v podobných případnostech zpěv německý ale český. Ba pánové zábavy 
milovní drželi takové osoby i v své službě, které jim zpíváním a před- 
nášením básní chvíli ukráceli a připomíná se v listinách XII. století 
jakýs Kojota Msůrío, jinde Kojota joctdator jmenován, a dá se mysliti 
že takovíto hUtriones také divadelně hry provozovali, za časů když 
tyto příli& světským myfilénkám hovíce z chrámů se vypudily a kněžím ^ 
se provozování jich zapovědělo. Osoby takové nemohly býti bez jakési 
vzdělanosti, toho časn dosti vzácné, a dá se souditi že to byli sběhli 
mnichové a toulaví žákové. Mnozí z nich zajisté v latině se znali a 
pocházeli od nich též básně latinou pnmiíchané, jaková jest píseň kte- 
roož Rubín a Pnstrpalk v Mastičkáři zpívají. — „Chudší studenti po- 
máhali si žebrotou vysílajíce z prostředka svého po rozličných osobách 
zvláště duchovních a školních v Praze, s listy neb versemi společně 
k tomu skládanými, ve kterých rozličné vtipné i nevtipné žerty provo- 
zovali. Co tak jako na spůsob koledy sebrali, ku př. o sv. Martině, 
o posvícení a jiných svátcích, o to se k nadlepšení svému dělili." Nej- 
živější obraz takového žebravého žáka nám poskytuje báseň Podkoní 
a íák o kteréž vším právem souditi se dá že pochází z authentického 
zřídla, totiž od některého takového žáka který ovšem lépe než kdo 
jiný znal spůsoby a nespůsoby této třídy studentstva, ač jak konec 
básně jeví, ze spůsobů těch už byl vyváznul. — Ze žebraví studenti 
se neobmezili na Prahu jest patrné a dotčené skládání přímo poukazuje, 
nebot žák mluví o sedláku a sedlce. Před pány a kněžmi odříkávali verše 
latinské, ale sedlákům musili zpívat česky. Jedna taková píseň stu- 
dentská v českém jazyku nalézá se v rukopise universitní bibliothéky 
Pražské. Zpívaly se o sv. Martině: 

1. Svatého Martina vesele strašíme, 
všeliká dědina- neb nás dusí chudoba, 
dnes štědrost zpomíná, toho netajíme. 

podle svého statku 3. Proto dnes vesele 
vesele s čeládku štědří dobré vóii 

tučná hus, hus, hus, vedůc vaše mysli, 

tučná hus jie, k vám jsme zavítali, 

víno pije abychom dar vzali 

beze všeho smutku. anebo dusnost chudoby 

2. Ale my rolníci tady odpustili, 
nevolní chudníd 4. Račtež darovati 
malí i velicí miýíc na paměti 
v Škole vždy sedíme, svatého štědrosti. 



— 270 — 

abychom radosti nynie v této mieře, 

podle vaSie cnosti nechceteli hoši dáti. 

tačnů bos npečmi dajte dTa peoieze. 

mohli s vámi jésti. 6. Aé nás dangete, 

5. Ale vy bratíie odplatu vezmete 

milí, majíce v království nebeském^ 

na paměti svatého Amen zpievajíce 

Martina rytieře, boha děkujíce. 

Dá se souditi že bylo mezi studenty i takových kteří též jiného 
druhu písně skládali, a básník mUostné písně Neohroíený milovník, 
aneb básně pod jménem Vázané známé (tištěné v Časop. Mus. 1827 IV. 
str. 8) a i jiných , sotvy kdo jiný byl než některý žák , ač ne právě 
toulavý a žebravý. Taktéž se mysliti dá že „dosti bylo žáků bavících 
se více pitím, hrou, nočními toulkami a výtržnostmi než knihami a 
studiemi*'^ a že tomu a onomu se zalíbilo potulování po vsích a po 
hradech, a sledě příklad toulavých rytířů zanechal studií a stal se do- 
životně Vagantem, t. j. toulavým zpěvákem aneb tulákem vůbec o nichž 
se zmínka Činí v staré listině z počátku Xm. století: Suriamus diutina 
fatícorum favente dementia per Austriam, Stiriam, Bavariam et Mora- 
víam praesul et archiprimas vagorum acoliarxim,^ V básni jedné z Xm. 
století o vagantech projeveno: 

Secta nostra recipit justos et injustos, 
claudes atque debiles, senio combustos, 
bellosos, pacificos, mites et insanos, 
Boemos, Teutonicos, Sclavos et Romanos, 
statura mediocres, gigantes et gnanos, 
in personis humiles et e contra vanos. 
Samo sebou se rozumí že nekaždý takový vagant byl spolu, už 
i básníkem, leč že většina jich přednášela básně od jiných složené, 
taktéž ale se domýšleti dá že se mezi nimi dosti nevázaných talentů 
nacházelo, o jejichžto skladbách ovšem málo víme. Od takovýchto lidi 
pocházely zajisté písně a básně všalikého druhu, nebot bylo mezi nimi 
povah rozličných a i takových jejichž mravy a směry se nesrovnávaly 
s zásadami lidí spořádaných. Z tohoto kruhu bezpochyby vyšly i o 
smilství písně nesli6n6 na kteréž připomíná báseĎ „Desatero kázání,^ 
a na které naráží Tomáš Štítný: Ano mnozí rádi by české knihy 
zatratili a toš jmi dobré. Oněm básném jimii smilné véd se v svém 
smilství rozíehují nic nedýí. — ByloC tedy i takových písní u nás 
dosti a nem' co želeti že se vytratily. Avšak veršovaná mluva ten- 
kráte všelijakým podivným nápadům sloužiti musila, a povstala roz- 
ličná curiosa jež počítati nelze mezi plody básnické. Takováto verSo- 



— 271 — 

vana maroita byl tak zvaný Cisiojanns , dinh rýmovaného kalendáře 
sestávající ze čtyrmecítma veršů ž nicK^ vždy dva na měsíc přicházejí 
a nejhlavnější slavnosti a svátky církevní tehdáž svěcené obsahují. 
yJE^edkové naši naučivše se nazpamět tyto verše, na prstech syllaby 
počítali a tak zvěděli kolikátého který svátek' připadá/' Nejstarší zlo- 
mek českého Cisiojana pochází ž I. 1258—1278 a jest důležitý ohledem 
na starou pravopísemnost českou. Úplného Cisiojana nás doSel rukopis 
ze XIV. století. Tomáš Štítný v n^^ní křesfanském uvádí z něho toliko 
čtyry verše. ^) 

Více básnické povahy nežli tato veršovaná prosa měly do sebe 
v prostomluvě sepsané povídky a romány, tak zvané kroniky z nichžto 
některé bez pochyby do této doby padají ač se nám teprv v mkopi- 
fiecH pozdějších dostaly. Vždyt i milostná rozjímání Tkadlečkova toliko 
z rukopisu z XV. století známe ač není pochybnosti o času jich sepsání. 
Povaha plodu tohoto však nebyla spůsobná k tomu aby se stal ctěním 
obecného lidu, aniž bylo co vypravovati z něho jelikož se v něm děje 
nenachází. Spis tento předpokládal čtenářstvo vzdělanější a přistup- 
néjtí reflektívnému rázu. Více as se zobecnily povídky v kterých děj 
jakýs se vypřádal fantasii lidu zaměstnávající, jakovéž byly kroniky 
oŠtylfrýdovi aBmncvíkovi. Máme za to že podobných povídek už za 
těchto časů více obíhalo mezi lidem než jak dle napsání rukopisův sou- 
diti 86 dá. Doba aspoň tato se příhodnější k tomu jevila nežH ona 
která hned na to sledila a v níž docela jiné interessy celým národem 
pohyboviJy, než aby zpracovatelé a překladatelé při nichž bylo aspoň 
nějakých intencí duchovných v návalu událostí a při mocném dorážení 
zbouřených vln časových na takovéto tretky byli síly vynakládali. 
Později ovšem když bouře se zase utišovaly nastaly také nové poža- 
davky duchovné,' a jelikož povaha každé reakce i takové protivy s sebou 
priná&í jaková byla dotčená skládání vstříc literatuře časové, tudíž i 
většina těchto povídek dílem ze starších poodložených rukopisů se opi- 
sovala dílem z novu zpracovávala, nazvíce z hotových už německých 
plodů tohoto dmhu. Známé: Dvé kroniky o knížatech českých, o 
Stylfrýdovi a o Bruncvíkovi synu jeho se zakládají též na německý 
míginál a na starší veršované zpracování české jehož stopy znalé zvláště 
v Stylírýdu se znamenají, tak že některá místa původní rýmovanou 
foima zcela podržela, a jiná zase v původní ůdobu snadno by upraviti 
se dala ku př: 

S dobrá nadějí se v šranky bráše 

a pod ním kuoň jeho plavý bujně plesáěe. 

Tu Lipolta daleko za kuoň svrže, 

skočiv s koně i meč výtrže; 



— 272 - 

i jal se jeho postfihati 
a rány veliká jemu dávati. 
Lipolt nemoha obrany míti, 
poče jemu na milost jiti. 
Štylfrýd od něho preč jel 
a tak vesele z Srankaov vyjel, 
Englický opět voláše: 
Kde jsi Rudolfe, viero naSe! 
atd. atd. . . 

Vzdělány jsou dvě kroniky tyto z většího dílu dle německé básně 
o Reiniridovi, ač spů&obem pozornosti hodným, neboC vzdělavatel český 
dodal těmto „v rozličných ohledech nesmyslným románkům" ráz národní 
a tendenci českou vlasteneckou je nadchnul, učiniv ze Stylfrýda a 
Bruncvíka česká knížata. Štylfrýd se na cesty vydal aby své zemi a 
sobě cti větáí dobyl, nebof starší dávali nám UUo raduy abychom kdes 
mohúc dobývali svému jazyku cti a jména dobrého^ Kotel kterýs na 
svém 8CÍÍU nesxL velmi jest nemilý a protož jsem sobe umyslil^ n^ 
orla přinesu na svém ícíte, neb i kotel ztratím. Vítězné v cizině 
postoupiv boje za cest svého jazyka českého, vydobyl si erb orla cer* 
ného v zlatém poli a zase do Čech se odebral. Tu se stala veliká ra- 
dost České zemiy nebo Štylfrýd jí dobyl veliké cti, a pak po vSeck 
městech, na všech branách kázal malovati orla v zlatém poli. . . « O 
Bruncvíkovi synu jeho zase kronika vypravuje ie kdyi bieše po smrti 
Stylfrýdové uvázal se u všecko sbošie , umínil si též jeti a kledaH 
cti jazyku svému ; neboť nesluší žádnému dobrému tak umříti, aby 
nic památného po sobe neučinil. . . . Otec muoj ten jest orla svým 
životem dobyl, a ját buohdá miením lva dobyti. . . Všeliká hrdinství 
a dobrodružství postoupiv dobyl si lva a do Čech se vrátil. Tu se radost 
veliká stala vší zemi še knieže jejich lva přinesl. . . . Potom kázal 
Bruncvík po všech městech volati a lva na branách mcdovaii, a na 
zemské ko^-úhvi s jedné strany lva bílého v červeném polL Vzděla- 
vatel český patrně nějakou pověst českou smísil s německou básní a 
k dolíčení národního rázu vložil Štylfrýdovi před bojem tato slova do 
list: Boíe všemohúci a svatý yácslave! rači£ mi dnešní den porno* 
cen býti; neb toho pro zádnú chlúbu, ani pro peníze nevedu^ ale pro 
cest jazyka svého českého. — Máme za to že jen lokalisováním pověsti 
cize a vmisenim živlu vlasteneckého kronika o Bruncvíkovi tak oblíbeným 
národm'm čtením se stala* MusilaC toho býti příčina podstatná že za 
oněch čajsů nižádná jiná přímo německá pověst v Čechách s úspěchem 
se nepotkala mimo tuto, a nelze nám jinde hledati důvody zjevu toho 



— 2n — 

nfti y národním pitoticita tenkráte «i dosti živém. Jest tedy patrno ie 
▼sdélavfttel deskj toKko podldženiB&.éměra vlastenákého těmto kronikám 
ceátm k lidd itiiáema. proklestil a obliby jim vydobyl. 

SloáíC nim zde jeítě o jedné véoi. se sminiti ježto pozorováním 
ataročeského básnictví se naskýtaje, totiž o nápadiiýoh někdy reminis- 
cencích v obrazech, frásích a výrazech. Když pomníme jak nevyvi- 
natá tehdy ještě byla literatura, a jak skrovné byly prostředky kn na- 
byti národní vzdělanosti kde latina se za zřídlo vSí moudrosti považo- 
vala, a že spisovateli vždy toliko jen některá část duchovných plodů 
českých do rukou se dostala, nelze nám se diviti že od učitelů svých a 
z pnstnpaých jim vzorů a pramenů kterýmiž se vzdělávali, brali i obrazů, 
stálých epithet a frasí. Pomýžlem' vSák při tom na úmyslné mosaikové 
sestavení vycházeti může toliko z primitivného soudnictví. Shody takové 
naléhají se u básníků vfieeh národa a všech věků tím nápadněji z čím 
starších dob pocházejí a čím snadnější jest přehled a porovnání plodů 
těchto. Plodící duoht se vždy opírá o dojmy jež v sobě zažil, au 
pazdějáídi básníků se zračiye povždy odlesk názorů od předchůdcův 
zděděných. Duchovní básníkové povrhovali názory jež tak přímou pro* 
tivn působili vzorův z kterých čerpali a na které směr jejich je. odka- 
zoval. Tím -více ale odvislí se jeví od jiných, s nimiž úmyslem sou* 
UasiU a jejichž slova dogmatickou téměř měla důležitost ii platnost 
Závise na vzdělanosti jednotlivcův a na elastičnosti ducha j^ch, víceli 
neb- méně se drželi výhradného kruhu vzorův aneb . nékterýmli krokem 
z něho vystoupili, čímž se stalo že v plodech jejich nejen celkem pří* 
bažný typos: se stopuje .ale i ftáse mnohé se opěti^ií. S podobným 
gevan se potkáváme i v básnictví světském. Aň svobodnější pole 
vykázáno poesii této, předce pěstovatelé její se neodpoutaii od spůsobů 
Skásiy ka kteiéž osobnon oblibou byli přilnuli, kterou nejlépe poznali 
jetihož se jim v okolnosteoh časových a místných nejsnadněji podávala. 
Viickni jenž do cizieh zemí na studia se odebrali poznali v Itálii a 
FVawni zřídla modemého tenkráte básnictví, a mnozí přinesli vzory jeho 
do Čech vzdělávajíce je a následujíce. Tím však není dokázáno že^by 
byla nebývalo i takových kteří už doma poznavše stajcé plody národ- 
ního básnictví a je sobě zalíbivše nebyli směry a formy jeho raději 
fliediii než -cizí. Ponořivše se do stadii vzorů domácích přijmuli od 
láA též některé obraty jimiž se národní škola od zapadne lišila. Ač 
vzděfamosti časové odvráceni ^ejs^ucé, nedali se přece tak mocně uchvá- 
titi rásemÁjejím aby povahu národní byli zapřeli jako jiní. Přilnuvše 
k starobylé básnické škole české sledili své vzory, právě jako kněží se 
sviiia piidržovali kmhn, ač oni více básnického ruchu da sebe měli než 
tko. kteří v službě římské dofctriny -stáli. Pohříchu ale spůsob bái^něni 

18 



- 2«^ - 

čftsového do pfMdií svého strhl i tatentf , jfako býl bájsník Alenadm, & 
půvíEri)' rýiáa; mócnobt mcM přítomného, yídéltaiofit iKohii, obliba pauBtum 
a směry duchovenstva, vešken pochod civilisaGÍ věkové i béh d^n doHúL^ 
cfdd' obracet poztihiost vdcK>beenoa na západ odkuď še i nové myšlénky 
i noví lidé dó éerih hrnuli. ") 



ČÁST DRUHÁ. 

Pomérý nároéné, šátídlné a hdtur^né, néfnech^ jo^ ^ UtíinM 

nai(ky v zemích líeěkodoifaHskyúh. 

Politické omyly ódkt^rých Přemyslovou valné přispívaly k sesílení 
cizích živlů v Čechách a k zanedbávání duchovných zájmů národnýchi 
a pbkud i^^avda jest £e osudy národův na poUticcí spoléhají tndíi i 
vysvětliti se dá bídný stav vlasti naSi po vymření Přemyslovca kdežto 
resultaty nevhodných výsevků s nebeapečnon prudkostí vypučely. 2a^ 
vražděním posledního Přemyslovce Vácslava III. 1306 4. srp. v Olo* 
mouci nastal v Cechách největ^ zmatek. Nejen že otiskování a. lou- 
pení s velikou nevázaností v Čechách se dá)o, ale i vriéjší Válka s Néind 
hrozila. Mnozí méli za to aby se při volení nového kréle ohled bral 
nttr ženské potomstvo rodu Přemyslov^v, a Jindřich vévoda Komtanský^ 
manžel Anny, nejstarší dcery Vácslava II., na trin povýSen byl. Na- 
proti tomu se snažil král Římský, Albrecht Rakouský zjednati konum 
českou synu svému Rudolfovi „prohlašuje království čeakb za upiázdnéaé 
léno řífiské která by jemu náleželo ndéliti de libosti.'' — ^ saémé 
k dli tomu povol«mém opanovala váak strana rakouská a Rudolf pe^ 
ve^iátí jest na trůn. Jestliže při dvoře kfálův starodesktíio ro^ mnelio 
cizinou se zdržovalo jejlďižto vplyv na poměry národní s nelibostí věr-f 
njth národovců se potkával, tuC zajisté od krále z německého rodu ae* 
nedalo očekávati aby nepoměr takový se odstínil. A takž se také 
stalo. Pánové rakouští se nepovažovali už za hosti v Čediách ale fea 
pány, a v radě králově mnoho platíce hrdé se měli k ěeským^ čímž 
dvěem stárna vévody Korutanského posily nabývala a Vilém Zajíc z Yal* 
deka, Ojíř z Lomnice, Bavor ze Strakonic a jiní- nepřieetafi oživovatfi 
naděje přivrženoé: deer z rodu Přerayidovoůi Přišlo posléze k toamie 
Rudolf proti nim pole sebral, av8ak >při obležení města HpriLŽdovie jež 
Bavoru ze Strakonic náleželo nenadále se roznemohl a zenřeL Naataly 
ilyní nové a jeétě větSi zmatky v Čechách, ba strhla se v zenu véfta 
sítran proti sobě rozezlených. Die smlouvy s Albrechtem ntiněné měl 



— 276 — 

bratr Rudolfův, Fridrich vévoda Rakouský nastoupiti vládu českou, 
čema víak sesílená nyní strana ženského potomstva starého panovni- 
ckého rodu odporovala, horlivě se zasazujic^o to, aby Anna man- 
žeDui Jindřicha Korutanského dědičný trůn nastoupila. S jakou mocí 
strana tato v Cechách ny;ni vystupovala jeví se v rychlém útěku rakou- 
ských dvořanů ze země. Proto pro všecko bylo ještě dosti přívrženců 
strany rakouské v Čechách, a zvláště v raddě Pražské která s Němci 
držela. Radda městská ustanovila Olbrama, hlavu strany rakouské 
v méitanstvu, na sjezd velebný, kdežto Tobiáí z Bechyně y nejvyšší 
macšálek, nejúsilněji z panstva zastával práva synů Albrechtových. 
ObjewjeC se nám ve sporu tomto velmi rázné a odhodlané vystoupení 
myšlenky národnosti české na politickém poli v odporu s němectvím a 
osvětU se nám tím že výrazy hořkosti proti Němcům s jakýmiž se ve 
spiflech českých onoho věku potkáváme nebyly hlasy volajících na 
poušti. Ze strana korutanská ve sporu tomto skutečně stranou národní 
byla vysvítá přímo z dějin oněch dnů a z veřejného vyjednávání na 
schůzce, SnažovalaC se zajisté strana tato o věc svou v klamném 
domnění že národnosti české podpora se dostane dcerou Přemyslovců. 
Neméně ale z dotčených vyjednávám vysvítá že upomínky na drahné 
spůsoby národu některými v posxněch se uváděly! Porada o zvolení 
krále ďržani bez odporu mezi nejdůležitější episody dějin českých náleží 
jasné hazíc světlo na smýšlení jakéž se za dnů dnech v cechách bylo 
ujímalo. — „Pan Tobiáš z Bechyně hleděl shromáždění stavů naklo- 
niti k AxmxL rakouskému hlavně představováním velkého nebezpečenství 
války od říše německé, ve které by Jindřich Korutanský byl slabou 
záštitou, i navrhoval tedy, aby byl Fridrich Rakouský povolán na trůn 
jemuž by kněžna ElŠka z mladších dcer Václavových dána byla za 
manželku. Strana protirakouská nechtěla však o tom nic slyšeti. Pan 
Oldřich z Lichtenburka vzkřikl na Bechyňského : O Doheíi! jak dlouho 
cheeŠ nám tmuxiovati za krále cizince a vrcAy našich hráluí — Na 
to odpověděl pan Tobiáš s ůštípkem, mdli hrál býti domácí ^ íelry 
hyU} nejmoudřeji, poslati do Stadic, a z tamějsích sedláku některého 
dáti hnéšné Elsce za manida i povolati jej na trůn, jako za écau 
LábuJk. ToQto řečí dopálen vytasil Oldřich z Lichtenburka meč a 
wttál jej do Tobiáše . . . synovec pak jeho Hynek Krušina z Lichten- 
burka zabil tudíž ve shromáždění synovce Tobiášova .... Shromáž- 
dění volalo: „Nechceme Rakušanu, nei ke starému rodu hrdlu našich 
chceme $é navrátiti.^' V tom strhnul se také pokřik: Kde je Olbram, 
kde je? — I jeho vvhledávali nejdivější protivníci strany rakouské 
k smrtí. Olbram však spatřiv zavraždění předního pána své strany, 
byl B6 v prvním okamžení skryl a nemohl býti nalezen. Hned stalo 

18* 



- 276 — 

se sliluknutí přátel jeho z měšťanstva před domem biskupovým, kteříž 
chtěli zabité pány krvavě pomstiti na jejich vri^ich. Tito vSak za- 
chránili se rychlým útěkem, ano ve městě zdvihla se nejspíš hned také 
mnohem mocnější strana Korutanská, i přišb k Šrůtkám mezi rody 
měšfanskými. . . . Hiltmar Frídinger, jeden z nejváženějších měStaná 
staroměstských ze strany rakouské. . . . zabit jest od Mikuláše Taosend- 
marka." (Vácsl. Tomka: Dějepis Prahy str. 465.) 

Roku 1307 dne 15. srpna zvolen Jindřich Koratanský za krále, 
ale pohříchu velmi se zmýlila strana národní hledajíc pří něm podpoiy, 
Jindřich jsa muž neschopný nezjednal ani zemi žádoucího pořádka ani 
osobám bezpečného práva. Neukrocené strany nepřestaly se pozdvih 
hovati proti sobě , zjevy násilí a krveproliti se střídaly a král nevěda 
sobě jinak pomoci přivolal MíšĎany do Čech jež ukrutnosti a bezpráví 
neslýchaných na českém lidu v okolí Pražském se dopouštěli. ,,Mnohý 
sedlák český byl od nich zabit, nemohl- li dáti korce ovsa neb čeho 
' j iného žádali , jindy zajímali lidi a podřezávali jim dlaně i {Nrostrko- 
váli jimi žíně, a vodili takto zmrzačené s posměchem po hradě. . • Boj 
vedl se mezi národem a národem." . . Přibylo pak ještě vojsko z Ba- 
vor a z Korutan. Krvavé se nyní sledily výstupy, až k přímé «eči 
došlo mezi českými pány a německou posádkou jež německou část měS- 
fanstva chránila; a tu jak Dalemil vypravuje: Kdyí Čechy 8 Němci 
boj jméchxL ' Čechové Némce u méatě tepiechu^ « t; zástupech po méUS 
chodiechu; - Němci v svých domech zavřeni sediechu. — Avšak zase 
se zmohla strana německá, zase Mišňané dobyli Prahu a skutky hroz- 
nými znamenali přítomnost svou, podporováni jsouce od německých 
měšCanů, hubíce a lupiče český lid v městě a v okolí. — Mezi tím 
ale Eliška Přemyslovna se stala manželkou Jana Lucenbnrského, syna 
krále Římského Jindřicha VIL, a hledy vlastencův nadějně se obracely 
k ní a skládaly se nejkrásnější naděje na ni a manžela jejího pró nějž 
vahiá strana v Čechách povstala rnabizic mu korunu českou. Eliška 
podle svědectví historických byla věrná dcera národu a vší důvěry 
hodná. Ohledem na Jana klamali se ale Čechové nyní právě tak jako 
dříve při volení Jindřicha Korutanského. Nejen že Jan byl nedobrý 
hospodář a s důchody nepoměrně nakládal, ale i němečtí páni s nim do 
Čech přišlí většího vplyvu měli na vůli jeho nežli domácí šlechta a na 
ujmu národu se obohacovali. Radili se tedy pánové čeští o vzdálení 
všech německých raddů ze země a posléze i králi předložili stížnost íe 
cizinci požívají úřadu a etaiku zemských a vyvážejí peníze ze semě^ 
načež král německé pány ze země propustil. Nebyl však tím už i mír 
a blahobyt zemi navrácen. Král Jan zalíbiv si potulování po sviti, 
utrácel v cizině více než země česká bez veliké ujmy poskytovati moUai 



— 277 — 

a T zemi zase rozbroje mezi pány nastaly, k tomu pak přišla neůroda, 
a nastal hlad a bída nevýslovná. Vina zlého se nvrhovala na krále a 
Qvážime-Ii jakého druhu byly stížnosti strany české, že i králi nejvěr- 
nější prvé pánové od něho odstupovali a téměř všecko panstvo české - 
proti Janovi stálo, nedá se mysliti žeby v čemž jiném byla příčina 
nepořádku zemského ležela než v nepovážlivém jednání jeho. Nejdůle- 
žitější z mnohých stížností pánův českých byla ona jež se na národnost 
českou táhla. Vytýkalo se totiž králi že v úmyslu má vyhladiti Ce- 
chy ze zemé a ji Sémci osaditi; pročež hy jim lépe bylo umříti než 
nechat se zbaviti své vlasti. . . Spojené panstvo válečně vystoupilo ; 
než vSak brzo zase věc se vyrovnala a král znovu zavázati se musil 
slibem že nepovolá cizozemce do úřadů nýbrž radou Čechů zpravovati 
86 bude. Viděti z toho patrně že národní otázka konečně už v po- 
předí se stavěti počala a že smýšlení proti Němcům vždy živěji a při- 
měji na veřejný odpor vyrůstalo. Vidíme však též že lid český ve 
všech záležitostech veřejných posud toliko passivně se choval, ve všem 
následuje toliko rozkazy pánů a vedení jejich se podávaje. Neobjevilo se 
ještě vůdců ze středu jeho, ba vůbec do života jeho nebyla ještě my- 
šlénka jakás samostatná a vědomí síly své vniklo, sice by nebyl plače 
a prose běhal za loupeživou luzou cizáckých žoldnéřů, když ona na 
vpádech svých do vesnic pobírala potravu lidu a dobytek z chlévů mu 
odváděla, ale bylby se lid sebral a spojil a učinil jim jako sto let na to. 
— Jaké síly němectví v cechách tenkráte už dosahovalo, jaké mocnosti 
si vydobylo a jaké nebezpečenství jím hrozilo národnosti české, tof nej- 
lépe vysvítá z procitlého odporu v literatuře a v politickém životě Če- 
chův, kterýžto však odpor přece nestačoval, nebof vždy znovu povstaly 
ty samé stížností, opětovaly se ty samé výstupy a vždy novými spůsoby 
doráželo cizinstvo na národnost slovanskou v Čechách. Vinu toho nesly 
poměry už zakořenilé v Čechách a nelze bylo tu jinače pomoci leda 
z kořenuv vyvrácením poměrův těchto, ku kterémuž skutku národ český 
ovšem ještě byl nedožiji, ale mnohými už pohnutkami k dozrání se 
vedl, neboC již spor národností vystupoval téměř všady a ve všem se 
osvědčoval co jen poněkud příležitost k tomu poskytovalo. Takž ku př. 
„i o jméno druhého syna krále Jana vznikla rozepře vehni horlivá 
mezi německým a českým dvořanstvem královým." Němci chtěli aby 
pokřtěn byl Jindřichem dle děda svého Jindřicha, Čechové žádali aby 
nazván byl dle českých královských předků. 

Věc tato ovšem nepatrná by se jevila kdyby z ní nevysvítalo že 
král Jan ač mu nelze bylo první své úředlm'ky z Němec povolávati, 
předce nikdy nepřestával při svém dvoře inítí průvodčí německé a 
radám jich se naJdoňovatí, ano i po několikaletém panování nad Čechy 



— 278 — 

„žádné lásky jeStě nepojal k zenu ani k národu českému," — Proto 
se zajisté tak málo v království svém zdržoval a ještě méně o řádné 
řízeni jeho se staral. Nejpilnější práce jeho byla že v cechách penisse 
sháněl jež v cizině utrácel navštěvuje tunuye a blediýe kratochvíle a 
dobrodružství po Evropě, zvláště u dvora francouského. Snadno domy- 
sliti se dá jací zmatkové z toho povstali v království českém a kterak 
takovéto hospodařeni na právné a duchovné poměry zemské působilo, kde 
toliko právo silnějšího panovalo a v soukromých válkách jež páaové i 
měšťané mezi sebou neb proti sobě vedli, pole se hubila a příbytky 
lidu vypalovaly až i celé vsi zpustly! Klevetníci i samu královnu Elišku 
i mladého králeviče Vácslava v podezření uvedli takže ona na čas do 
Bavor utéci musila a tento do Paříže se poslal k dalšímu vychování 
(1323). Teprv po desíti létech navrátil se Vácslav Karel do vlastí 
své vybídnut od otce svého krále Jana aby spůsobem posavádních 
zemských hejtmanů správy zemské se ujal Lid ho přijal s velikw 
radostí, mnoho dobrého od něho očekávaje. Ale nejen že stav věd 
v Čechách bolestný dojem na králeviče učinil, on sám po desítiletém pře^ 
býváni V cizině pociťoval se nyní doma osamělým. Zapomenul tam i 
jazyk český jejž však pilností si nyní zase přiosobil takže v brzku 
dokonale česky mluvil i psal. Objevilo se také v prvních dobách vla- 
daření jeho že jazyku českému nová éra nastává. Kdežto i zs^ Přemv- 
slovců německá strana při dvoře nadvládala, osvědčil Karel svou ni- 
chylnqst k Čechům tím že dvorskou čeleď která s mladou manželkou 
jeho Blankou z Francie přijela nazpět poslal a spanilé Blance dvořan- 
stvo ze šlechty české poručil, a ona sama mluvíc toliko jazykem firan- 
couským, vedle němčiny také češtině se učila. Nelibé poměry mezi 
Němci a cechy v zemi se ovšem nedaly vyrovnati jedním rázem. BýloC 
se po některá století tolik Němců do cech přistěhovalo a měšCanstvo 
i šlechta tak valně cizotou načichly že už jen radikalným lékem se 
umožnilo navrácení spravedlivého postavení národnosti české v cechách 
i na Moravě. Létopiscové onoho věku často se zmiĎují o výstupech 
v nichž* národní vědomí Čechův proti Němcům se objevilo. Nebyla 
však doba tato ještě příhodná k veřejnému se opřeni národnosti české 
proti přehmatům němčiny. Bylof k tomu potřebí aby se nejprv v lidu 
samém vyvinulo sebevědomí, a jelikož myšlénka skutky předchází, mu- 
sila se myšlénka oprávnění národního jazyka teprv poznenáhle k oné 
sile a rozsáhlosti vyvinouti jakáž pak sama požaduje uvedení své do 
skutečného života. Karel zajisté po zahynutí krále Jana v bitvě u 
Kreščaku (1346) na trůn český dosednuv, mimo to ^e koruně české 
stkvělého politického postavení v Evropě vydobyl, taktéž v nitra vlasti 
své takové základy položil novému vzniku národnosti a vzdělaaosti 



— B7« - 

TŮbec jako nižádný t předcb&dcu jeho. Avják resnltítty působeni jeho 
ohledem w národnost ji lit^l^tc^rn leiptv po^dAJí ^ ^^y^ polo^nýq^ 
těchto základů imrastí mohly. Stojit ^ce svédeetvi Ž9 ^ ^ími ]^}q- 
▼ých osvčta v Cechách \>Iné prokvétala a jaárQdní pis^iomctvi n94 
časy předešlé vznikalo, avjia^ pohřeSijijejaie př^dce jisStě charakt^. jeniiby 
byli povzbuzovali národ tak mohntaýiu snažením a (ak a(?hyacnjjLGÍfi 
vzletem dncha jej byli povznesli jako toho času v Itálii činily H^uaf^j 
Petrarcha, Bocaccío, kteřížto qejen ve vlasti své. noyý nuch dacho^^^ 
probndiU al^ j^iphžto literami působeni i .^Aleko přesahovalo ipe^e 
Italská. Avžak pro to pro všecko objevil se i v Čechách svěžejší di^ch 
a ujímati se počínaly zájn^y o kjt^rýchž tam dříve ledva zn^ínky bývalo. 
Ncj)^ propravnjící se diich ku vyšší svobodč mýdlem na západě a, na 
jihu n^terými stkvělými zářemi až do našich vlasti docházel, ale i spů- 
so^ilejši vnitřní ústrojnost země podávala jaárodii pohnutek k svěžejšímu 
postupováni na dráze všeobecné kultury. Odpoutával se duch evropský 
už hlavně tím že kněžstvo přestávalo býti jedinou vzdě^vací mocností 
a Ž9 osoby světské podílu bráti počaly na duchovném výrvinu národů. 
Nimky vystupovaly z výhradného kruhu náboženského , i ač ne^ippnštic 
se zásad posud pani;ýicích počala se věda rozeznávati od víry, čímž 
ovšem prvý hlavni krok k emancipaci ducha liddcého u$in^. Pano- 
váni výhradných myšlének náboženských přestávalo zmáháním se my- 
šlének jiných, právě tak jako zase ve sppjiečnpsti ubývalo dobrodružství 
kdyi pozornost na práci se o^rac^ela. Střední st^v vystoupiv z obnike- 
zeooAti a sklíčeni, svého nedopouštěl už převahu feudalstyji, jsa v tom 
podporován i pokročilým duchem času i vůlí panovmků kteří se za dob 
těchto tím pevněji uvazovali ve vládu j^mí svých Čím rázněji do kolfr^a 
.číniivé politiky vstupovali , totiž takové která si vědoma jest pevného 
.cíle a na podstatné prostředky k dosaženi jeho pomýšU. ^- By^by i 
dějepiscové naši oné doby třeba jen nedostatečně a téměř příhodným 
toliko podotknutím nás poučovali o značných převratech jež se tehdé)^ 
v myslích vůbec spůsobily, poučvye nás o tpm sledící brzo na to doba 
ku kteréžto se základ položil už v době tét^, nebot nemysli nikdo že 
politický, sociálny a duchovný převrat jakého koliv druhu a spůsobu 
přes noc se stkyk a y některé toliko osobě původ svůj má. Musit 
semeno do sphopné a připravené půdy padnouti ^láli se v ní lýmout. 
"— Už dříve jsme se zmínili že mezi nejpůsoblivější plody střed- 
ního věku počítati jest probuzenou individualnojst. Přílišný její však 
vývin by |)yl k výstřednosti a^ k úpadu společenské civjOiisací vésti 
mnsfl, kdyby se nebyl vedle ni i živel ustřpďujíci objevil, nebot stavové 
rozliční dělili se, zásadami a zákony svými a vždy dálq se jimi od sel^e 
rozcházeU. Toliko myšlénkou státní a národní, lze bylo rozplývající 



— 260 — 

» 

se síly T jedno uvésti řeéifité a spůsobiti jednoto valnou, protivám od- 
porující a v organiianu svém vmtífnim a vnéjSim se zdokonalnjfcí. 
Patmé byly některé snahy králů českých /{rfed Karlem uspůsobití ta- 
kovou jednotu státní, jejíž ústřední mocnost ve vládě královské splý- 
vati měla. Překáželo jim v tom feudalstvi. Probírajfce listy déje- 
pisův našich jsme někdy na rozpacích, máme-li se těiiti z odporu ileehty 
proti králům čilí jej zavrhovati: Pohnúticy k sporům těmto jsou někdy 
příliS nejasné a vůbec mezi sebou se líSí. Směry PřemyUovců nebyly 
Tždy kalé, a když i o jednom z nejslavnějších z nich hrdinském Přemyálu 
Otakaru se psalo : Coepit suos deěpicere et extraneos úd terram 9uam 
invitare (Neplačh a Dobner. Mon. FV.), tu( pochopitelno že věrní ná- 
rodovci mezi Šlechtou měli proč odporovati. Byťby toho jen polovice j 

byla pravda co Dalemil o utiskování českého živlu píše a čeho vitíá 
namnoze na zeměvládce padá, tuf bylo potřebí inrotívy s jakouž se tifo 
v připadňostech takových potkávali. Avšak Karlem IV. nastalá i 
v tomto ohledu doba lepší. Jeho důmyslná politika nehledala posily 
a střediště mimo zeni a národ, nýbrž v nich samých. Jestliže němečtí 
básníkové spůsobovali druhdy řady chvalozpěvů na příznivce své, oba 
Yácslavy a Otakara, stalo se to za příčinou podpory kter&ž se něme- 
cké národnosti v Čechách od králů českých dostávala, zajisté na ujmu 
domácího písemnictví jehož si dvůr český nevšímal. Músilt přijíti 
král vychovaný v cizině , kdež mateřský jazyk svůj byl zapomenul, a 
novým jeho poznáním o zvelebení jeho se zasaditi ! ' Osvědčile tím Ksrel 
velikou moudrost politickou, že posilou již národnosti dopřál přiblížil se 
k národu, síly v něm dřímající probudil a odpor národm' strany mezi 
šlechtou a lidem odvrátil. Prvotným zřídlem moudrosti jsou babylá 
poznání a zkušeností. Ohledem na poznání stál Karel na výši vzdě- 
lanosti svého věku. Největší vplyv na něho mělo zajisté přebývání 
v Itálii kdež právě tenkráte se byla vzdělanost literami spůsobem po- 
divu hodným rozvíjela, avšak zajisté už v Paříži kde za prvního mlsr 
dictví svého se zdržoval vštípila se mu láska k naukám. 

Pařížská škola byla z prvopočátku toliko školou kněžskou. 
Všickni učitelové byli kněží, kancléři byli biskupové. Theologii bylo 
první, filosofii poslední místo vykázáno. Nikdo nesměl být učitelem 
kdo od papeže nedostal facultatem (odkud název fakulty povstal). 
Ale myšlénky si proklestily cestu všemi vazbami jakýmiž je většina 
učitelstva poutala. Někteří učitelové Pařížské vysoké školy za věku 
našeho Karla prosluli zvláštní učeností a mnoho přispěli k oživem' 
evropské literatury. Jmenují se zde zvláště: Franciscus Mayronins, 
minorita, jinak tal^é doctor Hiuminatus et acutus nazván, okusD sena 
poli spekulativně filosofie. Durandm de S. Pďciano^ doThinikán, učitel 



— 281 — 

■ 

fflosofie a theologie v PftHži, mezi skolastiky jménem doctcr resolutissimns 
poctfiiiy jelikož prý nejzapletenější otázky co nejsnadněji rozlnštival, proslul 
některými tiieologickými a filosofickými spisy. Henricuš de Hassiay zna^ 
ménitý počtiář a hvězdář. Arnold de VUla novay znalec nank přírodných, 
silozpytěc, hičébnik a lékař, jeoi sepsal ^2 nažvice lékařských spisů mezi 
nimiž pojednáni De Hgiíniné šanitatis po celé Evropě nznáni doSIo. Vi- 
lém Oceánie františkán, učitel theologie v Pařííi, spisovatel filosofický Školy 
skolastícké, kterýž se znadoval hrozným titulem : doctor singularis, in-^ 
mncihilis, inceptor venerabUts! JestKže spisy těchto mužův v zaslou- 
žené zapomenutí poklesly, nedá se přece upříti že duchu svého času 
mamenitě posloužily a nemálo přispěly kú povzbuzení zájmů literárních 
a ku vznikání vSeobecné osvěty. Nefase pochybovati že se králova 
český v Paříži obezřel v tamějSím učeném světě, život akademický 
poznal a m vědu vůbec zahM a že se krásné záměry jeho napotom 
8 Itálii jeStě více potvrdily.* Itálie tenkráte proslula znamenitými učenci, 
z nichž někteří ovSem pouze časové jiní ale trvalé slávy doSli, takže 
podnes as nebude člověka vzdělaného jemuž by jména jako Dante, 
Petrarka, Bocaccio byla neznáma. Nélze náni zde mlčením obejíti muže 
některé rozličných vědomostí jenž tenkráte na Školách italských vyučo- 
vali jeHkož jak známo vědochtívá mládež Česká se k nim hrnula a 
vědomosti i poznání mnohá s sebou do vlasti přináSela takže se prá- 
vem říci dá, nikoliv z Němec ale z Itálie k nám zavítala osvěta onoho 
věku. AlberíiníM MuscUué dějepisec a básník v Padově znamená se 
00 historik velmi ostrovtipný a pravdy milovný, který zvláStě svým 
spisem: Lttdavicua Bavarus ad jUium nejvíce přispěl k osvětlení 
původu rozepří mezi Guelíy a Gribbeliny. Ambrosinua z Pistoji básm'k 
a právník italský, učitel právnictví vBononii a Perugii, mnoho přispěl 
ku povzbuzení právnické literatury. Dante. Ailighieri byl jebo přítel, 
Petrarka, Bocaccio a Bartolo byli jeho žáci. Bartolp byl za nejslav- 
nějSflio právníka svého času považován a co učitel v Pise později pak 
v Perugii takové slávy si vydobyl že se k němu studentstvo se vSech 
krajin Evropy hrnulo. O něm píSe Lupáč z .'Hlaváčova: Bartholús 
de Saxafeirrato^ dictus Lucerna juris, císaře Karla rada, od nihóšto 
pro svou ctnost, Shcheitnost a vysoké umJSni velice jest vxfvýSm, poctěn 
a dávným erbem &uď%o SHtem i privUegiemi a výsadami s potomky 
a hudúcltni svými darován, o cemJf i sám Bartholus v svých knihách 
zmínku činí. Nejznamenitější jeho spis jest: Comment. in jus univer- 
sum civile etc. Mezi žáky jeho prosluli italStí právničtí spisovatelově 
Pétrus Baldus a Frandscua ZábareUa, Nad tyto vSechny se ovSem 
povznesli světoznámý Dante a hned po něm Petrarka a Bocaccio. Pe- 
trarku poznal Karel na své cestě do Avignonu 1. 1346. Lupáč píSe že 



k nimu náá císař obzvl^íiní mM príchylmat a lásku y' nfiholiktit kp 
k sokí pr9 spohffné shledáni a na přátelské 'graii^LUm^ pfísmiuéí 
pozvav^ jakž to skrz epištoly, kteréž jsou před rukama prokázati hy 
«e mqMQ. — Boku 1362 se také skotečaě Petracka. do. Phú^y ubini^, 
avšak nepokoje y Lombardská povstalé jej pd da^iho x^estováoij&dis^ely. 
Y dopisu jejž Karel Petnur^ovi poslal praví qiezi jiným: • . . c^sctu 
magno videndi te, qui nosírfim et imperii sacri amas honoren^ et 
desideriis ingerUi, a te morales audire doctrinas et gratis/sinds, tuis 
eloquiis delectari atd. — 

I)ál se již z toho, souditi žePetrarka byl nejen muž znamenitýc}! 
nadýaí a védomostí ro&sáUých, ale i slávy veliké že požíval u vrstev- 
níků svých, jsa v tom ohledu ovšem áCastnější než větií jeho předdi^doe 
na poli italského básnictví Dapte. Roku 1341 oslavila Itálie svého 
obUbeného znělkáře korunou básnickou kdežto dvacet let před tím ncjj- 
genielnější její básmk ve yyhnanstvi se potloukal a umřel. AčJLoJi 
Petiarka nejvíce svými lyrickými báBuěmi ve vlaskéip jazyku spo^obe- 
nými proslul, nekladl přece on sám na tyto své práce obzvláštní váhu, 
dojjuýáleje ^e větši záslul^y svými latinskými spisy o nichž ovšen^ se c^ 
nikde nemluví. Latina platila tenkráte za vSeóbecný ja^yk učencův 
a Petri^^ka se nebyl z panujícího předsudku vyzul. Latinské jeho poesif, 
jakož epická báseň Africa, v niž třetí Punipkou válku ia starořimakou 
slávu opěvuje, a Eclogae jsou dávno zapomenuty, a toUj^o iiěkte]:é 
prosaické rozpravy jež v latinském jazyku sepsal jsou povšimnutí hodný. 
Snad politický jeho spis de rep^hlioa optime q^dministranda a některé 
historické články spůsobily že se v ^Petrarkovi tak hluboká moudrost 
vyhledávala jakouž mu Karel IV. přičítal. Nám jest PeUrftrka zvláště 
důležitý proto že se neustále snažoval o vzkříšení klassické literatury 
a o rozšíření znalosti velkých spisovatelů římskýoh čímž valně přispěl 
ku probuzeiú humanismu v Evropě na jehož dalšícl;! pokrocích závisela 
pozdější reforma evropského vědectvi. „V účelech těchto splývaly 
snahy Petrarkovy se zásluhou přítele jeho Bocaceia. Co Peti»rka o 
probuzení a zobecněni klassické literatury římské, to Bocaccio a povzne- 
seni klassikův starořeckých učinil, a nedá se za našich dnů už aqi po- 
mysliti jak neustálé horlivosti a jakého namáháni taková snaha tenkráte 
stála, jaká protivenství a překáž^ky při panující tehdáž nevědomosti se 
jim v cestu stavěly při vyhledávání, sbírání, kupování, opisování a roz- 
šiřování klássických rukopisů. Jednou Petracka na své cestě do Lu- 
tichu* nalezl starý Godex spisu Ciceronova de officiis , ale nelze mu hjío 
ve městě tei^áte tak lidnatém, kvetoucím a bohatém dopíditi se člo- 
věka který by mu rukopis opsal, a když se sá^ na to odvážiti chtěl 
tu teprv s velikou obtíži si vydobyl tekutinu kteráž poněkud inkoustu 



t 

se podobala. — Též Bocaocio se vydal na cesta do kláSte^a Hontecar 
srno kterýito teiikrálie ůtočUtám nauk se nitfsýyai a poptával se tam 
po nikopisedi z klassické starobylosti. Ve^i ho po řebHka do jajcési 
komory v níž nebylo oken a kde na hromadé mezi rozličným b^ai[;a- 
pitím v prachu a Špíně^ kn potravě myfiím neoccupiteilné poklady v stpd- ^ 

kách q)o<^Valy , a v čas nouzQ toliko k tonm* se potřebovaly aby se 
staré psaní vymazalo a na drahém pi^ím jenž Hom^rovy zpévy aPlsh 
toiH>vy rozmluvy byl choval, plody mniSské moudrostí zvěčnily. — Bo- 
caccio byl při télo své s^aaje toliko na osobnou pilnost od|íL&zán, .M!<^^ 
Petrarka podporován byl mnohostranně a vž^y niSkoiik* písařů a tajem* 
niku zaměstnával.. O Bocacciovi se.vi že vlastpí rukou opfsal Terenc^^ 
Livia, Tacita, Cicera, Boethia ano i Homera několikráte. Jeho půsor 
beníni zřídila Florentinská republika učiteldipu stolici řeckého ja^ka 
na kterouž byl povolán jeden z prvních grammatiků oné doby Leootiqs 
Pilatns Řek z Thessaloďky. (Scherr Allg. Literaturgesch.) 

Poznání takovýchto mužů vedlo zajisté i k ocenění Uteranucfa 
snaženi jejich, i nabyl zigisté důmyslný Karel brzo též přesvědčení jak 
důležitá jsou podniknutí literami společnosti lidd^é a kterak se jii^i 
toliko provésti dá záměr mravné á kulturné obnovy národův. Přesvědčil 
se ale také že nikoliv jednotlivcemi* jejichž působení jest poDpujejičn^, 
nýbrž pevnýnú ústavy dosálipouti možná záměr dotčený. Byl očitým 
svědkem výhod jakéž přinášely ústavy veřejného vyěáího vyučování 
méně patrným některým městům italským, jakož i o nepohodli ise 
namnoze přesvědčil jež vycházelo z toho že cechové na tak daleké 
cesty se vydati musili k nabytí vědomostí vyěěíoh. Úspěch založení 
vysokých Žkol v Praze ležel na bíledni. Nejen že střední Evropa se 
nižádným učilištěm vykázati nemohla jako Francie, Axiglie a ItaJie, ale 
i dále na východě prociťovati počal duch a uznávala se potřeba vzdiě* 
lanosti vySší. Spůsobením podobných Skol v Praze jakovými se hono- 
sila Francie a Itálie vyhověti zamýšlel Karel nejen potřebám národu 
svého ale i zemí okolních, a zajisté provedením tohoto záměru vedle 
jiných nejméně důležitých povznesly se cechy, tenkráte na výši slavnou 
A obdivovanou, takže na slovo vzatý Eneáš Silvius v. historii své se 
směle projeviti mohl: „NuUnm regnum ea tempestate inveniebatnr, qaod 
r^no Bobemiae coniparari posset.'^ 

Základní listina vysokých škol Pražských spů^obena byla .7. dubna 
1348. Patrný byl úmysl Karlův spořádati universitu Pražskou podle 
Pařížské. „Volens ui; studium Pragenso ad modům et coiisuetudinem 
studii Parisiensie, in quo olim ipse rex in puerilibns constitatos amós 
stodi:^at, in omnibus et per omnia dirigeretur et regeretur.*^ (Beneš 
z Waitmile.) Že Karel ne snad z politiky aneb z marnosti naložil um- 



— 284 — 

versita Pražskou nýbrž i ze skutečné lásky k naukám o tom máme 
mnohých syédeotrí. Uyedeme zde na pf&lad slova Lupáče z Hlavá- 
čova: „Na uměni literní tento císař byl velmi laskav, což mezí jinými 
miiohými věcmi i z tohoto se může poznati, že v Pražské akademii, 
kteráž v nově ustanovil, při obecných disputacích a rozmlouváních i 
řečech o literním a filosofickém umění až do několik drahně hodin jest 
bývati, a tu o rozličných věcech, jakž jest obyčej filosofu, i sám se 
vytazovati, a zas od učených mužův jejich zdání a sentencí vyslýchati 
a vyzpytovati, jeho milost císařská, nad tím obzvláStm' své zahubení a 
rozkoS majíc, líčil, protož když se jednoho Času přihodilo, že mistry 
téhož učení do tří neb čtyř pořád hodin se disputující, jest s velikou 
bedlivostí slyiel, přistoupili jsou k jeho milosti císařské někteří z dvo- 
řenínů přednějSí, oznamujíce, žeby již byl čas večeře, i aby na hrad 
Pražský, dosti podál, se odebral, odpověděti ráčil: Jděte vy nyní k stolu 
a jezte, neb toto rozmlouvání jest má večeře. Tím namítaje, že se 
jeho milost' tím pokrmem duše a mysli více, nežli kterými jinými, jak- 
kolivěk oupravnými krměmi, sytí, a v nich svou líbeznost a obzvláštiií 
rozkoS má. Neb ačkoliv ten mocnář mnoho jest zkusil, a znamenitým 
věcem se jest za živobytí' svého naučil, mnoho krajin, mnoho zemí i 
království projev, a tak i řádův a obyčejův rozličných národův zkusiv, 
odkudž i onen Ulysses, pán řecký, své commendací jest po své smrti 
až do dneSm'ho dne po sobě k posledkům aneb potomkům svým při- 
pamatováni hodné zanechal, o čemž Homerus poeta starožitný patrně 
čtoucímu a Široce píše, však nicméně předce chut, chtíč, a jako pod- 
pal ke všeho dobrého srozumem' a dosažení jest měl obzvláštně 
onoho císaře Karla příjmím Velikého, o jehožto příchylnosti a lásce 
k liternímu umění a k literátům jinde se obšírně vypisuje. A bezpo- 
chyby dobře na paměti maje onoho Solona, athenienské obce správce, 
propovědění: Bych pak již i jednu nohu měl v hrobě, předce bych 

se učiti chtěl.** 

Učení Pražské za příkladem Pařížského bylo rozděleno na fakultu 

theologickou, právnickou, lékařskou a svobodných umění. Vedle toho 
se rozdělovala universita též na čtyry národy, totiž český, bavorský, 
l^ký a saský. E českému národu se počítali studenti z Cech, z okolí 
Zitavského a Kladska, Moravy, Uher a Sedmihradska. K polskému 
studující « království polského, z Litvy, Slezka, Lužic, Durynska a j. v. 
K saskému celé severní Německo, jakož k bavorskému zaae jižní se 
Švýcary, Hessy, Porýnskem, Vestfály atd. Vzdálenější příchozí se při- 
dávali k národům jim nejbližším. Rektor byl nejvyšším představeným 
celé university, představení jednotlivých fakult byli děkanové. I uče- 
ných gradů bylo vyšších a nižších. Doktoři a mistrové se stali dosa- 



— 285 — 

žemm gradů vyifiich, nižíí grod byl bakalářa. Hlavni zdokonalem Skol 
Pražských vSak nezáležela toliko na uspořádaní jich ale na osobách 
zvláště schopných jimž vyn^ování se svěřilo. Pročež hned z počátku, 
povolal Karel profiossory rozličných stadii do Prahy, jež vedle ctěni i 
disputace na oniversitě zavedli, a brzo těž se vykonávalo promovováoi 
při učeni Pražském. --^ Ku větiimn pohodli nčeni nastaly později tak 
zvané kolleje, sbory to mistrů od příznivců založené a příjmy nadané 
z kterých mistrové výživa měli jsoace za to povinni stadentům před* 
náieti. Nejstarái kollej, podobající se Sorbonské v Paříži , byla koUej 
Karlova (collegiom Garoli) jižto Karel 1. 1366 založil, s kteronžto zá« 
roveĎ spůsobena byla koHej n Yěech Svatých, o jejichžto bližších po- 
měrech zevrabně pončige Beneš z Waitmile. Nadání tato pro chiid4 
studenty ovšem velikého měla úspěchu a nejblažšíbo působení na národ 
český nebot se jimi umožnilo i nejchadším |d4stoapiti ku zřídlům vzdě- 
laností, aniž potřebí jim bylo do klášterů vstupovati a výhradně theo- 
logickému učení se podávati. Theologie vůbec brzo pozbyla výhradně 
panujícího rázu a právnická i lékařská škola seeílely tak že už r. 1373 
svá vlastni statuta složily. — Kláštery se nacházely v podobném p6* 
mém k obecnému učení jako kolleje. I kláštemici studovali a učili 
v universitě zůstávajíce ve svých klášteřích, pro jejichžto větší povzbu- 
zeni vymohl císař Karel bullu od Papeže Urbana V. kterouž napomíná 
provincíaly Minoritu, Dominikánů a j. v Čechách, aby v každém klášteře 
svém v Praze chovali mistry theologie kteřížby tu čtli podle spůsoba 
obecných učeni. Nejhorlivěji se v tom objevili Dominikáni u sv. Kli- 
menta již znamenitou otevřeli školu kamo bratří ze všech zemí přichá- 
zeli poslouchat theologii. Podobných založení nejen pro duchovni ale 
i pro světské žáky povstalo krátkým časem ještě více v Praze a jme- 
nuji 8§ zvláště škola v klášteře Minoritu u sv. Jakuba a škola řádu 
Gisterského u sv. Bernarda, Jerusalem řečená. Od těch dob co práv- 
níkové od ostatních fakult se odtrhli zvolivše pro sebe zvláštního rektora 
Jaaa z Pemšteina a tím zvláštní universitu právnickou založili, zůstalo 
uieni obecné v Praze tsa dvě university rozděleno. -^- Nejvíce se 
stkvělo učeni Pražské aa od let 1372—1389 kde více než 11000 
studentu se na něm účastnilo. „Bylot takové učeni ve městě Pražském 
kterému nebylo podobného ve všech krajinách nfoieckých** — pravi 
Beneš z Waitmile -~ „a přicházeli k němu z cízich< zemí totiž z An- 
gličany z Francouz, z Lombardie, z Uher, z Polska a ze všedi okohich 
zemi studenti, synové pánů a knižat a praelati kostelů z rozličných 
kr^ na světě.'' Takž universita Pražská nabývala vždy větši důle- 
žttostí a patrného vplyvu na vzdělanost tehdejší Evropy. Ale i doma 
neobmezilB působeni své pouze na Prahu, nýbrž pečovala o to aby 



- 286 — 

Školy v Čediách vůbec dobrými učiteli se opatřovaly v kterémito oUeda 
i o nejmžši šktíy dbala. „Statuta od 1. 1384 ukládají rektorovi za 
pevinnost aby hleděl toho dosáhnouti véemi možnými spůsoby, aby byli 
správcové dkol všickni jemu poddáni/^ Jakkoliv zavedení dozorstfí 
takového saad dobrým úmyslem se stalo ady lidé neschopni k vyu6o«- 
. vání se nepovolávali ^ předce zase s druhé strany patrné se objevil 
princip nadvlády rektorátu Pražského z kteréhož i v jiných ohledech 
napototn váeliké spory vznikaly. Právomocnost rektorova se táUa i 
nii soukromé Jii&ai. Kdož soukromá ctění držeti chtěl musil k tomu 
zvláátni povolení míti i\ejen od fakulty ale i od rektora. Nebylo tu 
(tivu £e se pedanterie učenců a latínářň nápadné vyvinula. A takž se 
stalo že vedle stkvělých i mnohé stinné stránky objevila tehdejáí uni* 
versita Pražská na kteréž neméně jako na ony přímo poukázáno ve 
výtečných novějších spisech Palackého a Tomka a částečně i v starší 
úvaze: Qedanken Uber Schden und lateinische Literattar in BShmen 
v. Ungar. — „Nepovažovaly se školy tyto za vychovávací ústavy slou* 
žicí ku vzděláni vyšlé mládeže z nižších skol, nýbrž za ústavy vědecké 
jichž každý dle libosti užíval. Nebyly studentům předepsány předměty 
ani pořádek kursů" — ale učitelstvo bylo poutáno rozličnými dekrety 
jimiž se svobodě vyučováni stávala ujma. Jevit to dekret proti psaní 
knih bakalářů vyšlý , jakož i nález jejž fakulta svobodných uměni léta 
1384 učinila strany Aristotelovy logiky a filosofie přkt>dm aby nesměly 
od žádného býti diktovány zkrácené. — „Nařídila £eúiulta artístská 
zvláštní censuru spisů jež se čísti měly. Bakalářům byly některé knihy 
zapověděny, tak aby o nich vlastních spisů činiti nesměli , toliko spisy 
jiných proslulých mistrů škol Pražských, Pařížských, Ozfordských a j* 
lifistTOvé mnozí ^ aby Bélez tento obešli, připisovali spisy své slavným 
jiným mistrům, což zajisté někdy 1 proto se stalo že byl mistr talent 
samomyslici a náhledy své pod cizou firmou jakž tenkráte nutno jiným 
vpraviti se snažil. . • . Nesrovnávalo se vzdělám vědy zemmu lesktt. 
Nevzešel ze školy této během XIV. století ani jeden výtečnější dnch 
který by byl nějakým znamenitým pokrokem v některé vědě jméno 
své oslavil v dějinách evropské vzdjělanostL Ústav působil na roošivo^ 
váni jistého kruhu vědomostí ve kterém se pohybovala véda středověká 
a nenastoupeno nové dráhy. • . . Aristoteles sloožil ^a> základ všeho 
filosofického umění, « ^ . O studiích klassiků ve smyslu humanismu XV* 
a XVL věku nebylo ještě ieii.. Ve filosofii se nečinily pokroky » neb 
jen staró věci ojrakovány, Skolastikft docházela. Duch noVé cesty 
výidnn si najíti musil.'' r~- 

Nabude zde od místa k částečnému > osvětlení panqiciho tenkráte 
ducha Školského poukázati na některé spisy s kterýmiž se učenoové na 



Praiskýck ' Skolácli obímK. Jmenují se to zvláfttě spisy Buridana, 
Priaeianá, a Bóéthia. Mimo litecarbí déjepis sofnra se^ kde zmioka 
o meh činí* Padaly* do jistých kruhů a přináležely jistým • toliko ča- 
sům a kterýmiž takázaSIy. O' Bnridenovi jsme. se už zHiinih ie vy-p* 
nfivml po nékterý čas na vysokých ákoláeh Paiíiskýoh. S^iisy jeho se 
nepovznesly mid niiory času V kterých vznikly, ale zdá se že tenkráte 
yéná oblíbeny byly v včeném svňtě. Udrželo se jedno přísloví Asmusf 
Bundami které jak Bayle se domýžU z příkladn jedboho v loj^ 
Bnridanové uvedeného pochází, a kterýmž se i^ola osvůtli kterak sko^ 
lastický ten filosof o svobodé docha smýdlel. Kdyby prý osel rovně 
hladový jak žížníyý postaven byl v stejnou vzdálenost od potravy s 
jedné a od Tody s druhé strany, mosil by zajiti, jdikož zde rozhodiqíd 
příčiny se nenalézá proč hladem za své vzíti má aneb žízní. Bnridan. 
tkn prý chtél dokázati že nem' svobody ducha, leč pouze odvisiosti od 
pohnétek. — Tento Bbridaa složil zvláštní sbírku otázek čili kvestií 
logmkýdi a metafysických na «pisy. Aristotdovy, a kvestie tytp se povUr 
žovaly za tak důležité- že učitelům na universitě zakázáno bylo je 
zkráceti aneb ze svého k nim přidávati. Mimo toto knihu Jiejužíy«i- 
néjěí byla: Petři Hispani ůraotaiua. Spisovaítel traktátu toho pochájml 
z Lisabonu, kteréžto město z. počátku XUI. století k Spanělům nále*- 
žeh). Ni^toupiv stav kněžský p9ně se zahážd studiemi lékařskými a 
iBosoftckýmL Na duchovní dráze lychle postupuje stal se arcibiskupem 
Bragaským , načež s králem sa neshodnuv do Éima se odebrieď. Ře- 
hoř X. jej na církevním sněmu Lyonském učinil kardinálem. Léta. 
pak 1276 za papeže zvolen jmenovat se Janem XXI. Ač spisy jeho 
filosofeké byly docela nepatrné, přece na vSech žkoláeh se čtla jeho 
rukovéC logiky: SummulM logiealsf^ jejichžto části byly Partii logicalia 
a Tradakta logieales* Že tento Petnis nebyl vdiký myslitel a skalou 
vědy, souditi už z toho že celou víru dávat astrologickým proroctvím, 
která bó také nemálo sklamala. Nastoupiv stolici papežskou vypočítal 
si 1^ hvězd ježte dlouhé živobytí, aivSak už rok na to sesypal se nad 
mm strop nového paláce jejž si ve Viterba spůaobiti. dal, při čemž 
vzal za své.^ ^^ Čtla se také díla Boětbiovi připisovaná. Spisovatel 
tento žil v Bimé na počátku VL století, a psal některou část svých 
spisů, zvláště : JDe contoloHome pkthaaphiae ve vězeni do kterého .jej 
bál Gothnv Theodorich uvrhiíOnti dal. Větáina spisů jeho se ztratila 
a mmAé od jiných 8|Msovatelů pocházející se mu přičítaly. Zásluhu 
flá.ziriLal překládáním někt^eh spisů Árislotelovýcb do latiny, mezý 
mmiž Tcipiewrum Lib. VIII. a Menchorum BopUstícoruŘik, Lit|« U. jinak 
Uhet dietiomim za syláitě hodný uznány byly, aby se na noiversitě 
pfednáěely. Ani učení ani věda tm nezískala, neboC 3oěthius se 



-288 ~ 

neosvědčil ani jednou pŮTodni a novou mySlénkon, a snaha jeho o 
spojeni soustavy Aristotelovy s Platonovou se nepovedla. Spisy jeho 
vůbec meíi básnickým a filosofickým rázem se kolotajioe neobjevují ani 
zvláštního myslitele ani nadaného básníka. Jelikož ale díla Boéťhia 
podle tehdejšího mínění výtečným slohem latinskjf^ se vyznamenávala 
protož hlavně za vzory se čítala a vykládala vedle grammatíky iVí« 
8€i<mi^. Spis de disciplina schola/rum Boětlnu pflpsaný, a též na 
universitě E^ážské vykládávánpochizel vlastně od Tomáše Brabantína, 
spisovatele Xm. věku. 

„Ve vědách mathematických jmenují se nejužívaněfií knihy: 
v ariťlmietioe Šest knih Euklidových, a tak nazvaný Algorismus neb 
také prosto Arithmetika, to jest navedení ku praktickému počtářstvi 
jakýchž více bylo sepsáno od rozličných spisovatelů, středního věku; 
v geometrii Tractatíiš de aphaera čili sphaera TnaterialíSf dUo sepsané 
ve xm. století od Jarta de Sacroboseo čili z Halifiuni v Angličanech, 
a jiné dílo od neznámého skladatele, řečené Sphcteru ihéoretíca ; v astro* 
nomii na předním místě slavné dílo Ptolomaeovo Ahnagettum, pak tak 
nazvaná Theoria planeiarum^ Alnumaekum čili naučení o katoadáři, 
konečně dílo nedosti jistého skladatele nadepsané Oomputuš ciromeíri^ 
cedis, od některých připisované též Janovi de Saerobosco, kter6ž obsa- 
hovalo naučeni, jak se časové výročních svátků, kdy který připadá, na 
prstech mohou vypočítati (Cisiojanus). Penpectiva communia Johanmš 
Piaani dík) od Angličana složené roku 1280 obsahovalo nějaké naučeni 
o optice.** (Tomek: Děje university Pražské.) 

Jelitož tenkráte Škola v čelo nauk se stavěla dá se z předmětu 
v ní přednášených souditi na tehdejší stav poznání vůbec a vyjasni se 
poměr v jakém domád věda a literatura k vědě vůbec stála. Na spisy 
Euklidovy, tohoto otce počtářstvi, zakládá se až podnes počtářské a 
měřické umění. Nejznamenitější z nich se jmenují Elemmda optíea, 
Phaencmena a zvláště SHcheia seu demenia matheseoM purae lib. XV. 
(Knihu XIV. a XV. sepsal Hypsikles Alexandrinský.) Spisy mathe- 
matické a geometridié v středověku spočívaly více méně na základedi 
Euklidem položených , geometrie zvláště se nepovzhesla ještě nad syn* 
thetickov methodu držíc se pouze pozorováni geometrických figmr a 
nepoužívajíc ještě mathematické analysí na předměty geometrické. Tak* 
též astronomie středověká nevykročila z* dráhy kterou Claudiua Ptolo- 
maeus v knize: McígfUM con9truetíonÍ8 0euAlmage$H Lib^ Xm. naznačiL 
V této prvni známé astronomické soustavě vykládá se Kosmos ovšem 
ještě vehni nedostatečně, i ač mezery několika staletí mezi Ptolómaeem 
a počátkekn university naši ležela, nebylo předoe po celou ta dobu svě* 
toznalstvi o mnoho dále pokročilo, a stalo-lt se to v některých částkách 



- 289 - 

poznáni tohoto, nevšímala si předce škola pokroků novějších, lpíc na 
ducha a na slovech mužů o nichž se tenkráte domýšlelo že na všecky 
časy dovršili vědění lidská. Ptolomaeovy náhledy kosmické platily za 
jediné pravé, a neosmělil se ani básm'k uchýliti se od nich, jakž o tom 
svědčí didaktický plod Alana z Bysselu. — Bylo tedy studentům na 
universitě vštípeno že země jest střed světa, že slunce a planety kolem 
ni se otáčejí, i ačkoliv už 262 let před Existem dokázal mathematický 
spisovatel Samosský ArUtarchos ve své knize „De magnitudine et 
distantia solis et lunae" že se země okolo své osy a okolo slunce otáčí, 
předce opačné mínění Ptolomaeovo výhradně panovalo ve školách až 
do středu XY. století, kde Koprník na základě názorů Aristarchových 
a Pythagorových, podporován náhledy kardinála de Luna s novou sou- 
stavou vystoupU. Horlivěji nežli s astronomií se zabývaly Školy teh- 
dejší 8 astrologií. Používala se tato panauka k praktickému upotřebení 
vědomostí hvězdářských na \7skoumání budoucnosti a prorokování osudů 
lidských. „Při veřejných disputacích oblíbeny byly mnohé otázky 
k tomu se skloňující, jakož : Zdali tělesa nebeská mohou působiti ve vůli 
a v rozum lidský od těla ještě neodloučeny? aneb: Může-li z pohybo- 
vání planet, pouze přirozeného, pravdivě a s jistotou hvězdář předpoví- 
dati věci které se nadpřiiozeně mají díti?*' Proti namítám rozuma 
ale uvodilo se „že jak se čte v knihách hvězdářských, Albumazar o sto 
let napřed prorokoval dle hvězd o panenském porodu Kristově. Po- 
dobně předpovídal prý Hermes, hvězdář veliký, dávno napřed obecnou 
potopu světa kteráž se stala za časů Noe*S — z čehož tedy následo- 
valo že možná jest budoucnost z planet předpovídati. Vysvítá z toho 
kterak tenkráte se ve školách rozumovalo, a předce filosofie mnohem 
více vážena byla na universitě než pstatních šestero umění, o jichž 
pěstováni vůbec se neví zdali k vyšším jakýms poznáním vedlo , leda 
snad že se jím základ položil k samostatnějšímu dalšímu přemýšlení. 
Takž k. př. spis o hudbě sepsaný od Jana de Muris v Paříži, na 
universitě Pražské užíván nejevil ani tušení o tom co hudbu učinilo 
uměním tak krásným a vznešeným. — Dalo by se domýšleti že 
se aspoĎ na nauky jež ku vzdělání ůřadniků bezpostředně sloužily 
vět&í bral ohled. Avšak i tu se jevila ona jalová formáJnost nad kte- 
roa se duch školný tenkráte nikde nepovznesl, nebot ani právnická 
fakulta ještě neuznala potřebu ^aby se práva domácí, zemská a měst- 
ská přednášela , uspokojíc se s pojednáváním o právě duchovním 
a poněkud o právě Římském, ačkoliv se tenkráte už v Itálii ohled 
bráti počal na občanské právo. Podnět k důkladnějšímu poněkud 
pojednávání o právu církevním dal bezpochyby papež Jan XXII. 
který tato práva jež předchůdce jeho Klemens V. sebrati a v patero 

19 



— 290 - 

knih sestaviti dal. Tyto „Clemcntiiia&* pro nespořádanost rcalnoiř 
také Kxtravagantes nazvány našly hned i své glossatory a komenta^ 
tory. — Tím nápadnéji se jeví že světské vlády a zvláště osvícený 
á práv bedlivý Karel nic podobného nepodnikl aniž na to doléhal aby 
se skoIa Pražská i starého domácího pi^ávnictví lýmnla. Od theologické 
falíulty nikdo as očekávati nebude žehy se byla v čelo jakéhos pokroku 
postavila. Užívaly se tamo mimo biblí též knihy průpovědí Petra 
Lombarda, kteréžto ač staleté tenkráte už dílo přece největší jeátě váž- 
hosti požívalo. Sepsáno bylo už v první polovici XII. století a Lom- 
bardus si jím vydobyl jméno Magister sententiarurn. Bylat za času 
Karlových filosofie s theologií ještě tak spojena že této téměř jen za 
zbraň sloužila, jsouc v podruží jejím, a za prostředek ku cvičení teo- 
logického ostrovtipu. Tudíž se brzo vyvinouti musil systém dialektické 
theologie, kde učení o \iře tim spfisobem se sestavovalo že spolu hned 
i protisady a důvody odporující se přidávaly načež vyvracováui jich 
sledilo. Spůsob tento, jak se praví, Hildebertem z Lavardina v XII. 
století zavedený a od Petra Lombarda užívaný udržel se na vysokých 
školách evropských , ano vyšly ze systému dialektického tak zvané 
veřejné disputace jež se konaly nejen o theologických ale o vědeckých 
věcech vůbec. Otázky o kterýchž se veřejnými disputacemi pojedná- 
valo byly- někdy dosti podivné, ale směr učenosti tehdejší ledačemu 
dopouštěl co před zdravým a pokročilým rozumem, už neobstojí, jen 
když to neodporovalo doktríně ultiamontanské která tenkráte byla ko- 
řenem a květem university. Proto nemožná bylo aby filosofie se pro- 
pracovala k vy\dnovám' myšlének, jsouc na základy poutána jež překro- 
čiti bylo kacířství. . Musil se duch uspokojiti slupinou formovou nemoha 
se jádra dotknouti, a byla veškerá věda na formálný toliko pokrok 
odkázána. Úmysl vznešeného zakladatele university Pražské byl ovšem 
Šlechetný. „Nemohl-li najednou více světla do Čech uvésti nežli teh- 
dáž vůbec pohotově bylo, předce propůjčil vlasti prostředků, netoliko 
že na prospěších jež E^Topa tenkráte v uměních chovala podílu bráti» 
nýbrž že škola Pražská je i sama v sjednocení mužů učených vzdělá- 
vati a schovávati mohlaf." Karel IV. nebyl muž tak dalece tvořící 
jako pojímající. Jeho zařízení ohledem na poměry kulturné máji do 
sebe ráz následovnictví i v podrobnostech a odpovídají času více než 
se nad něj povznášejí. Takž i rozdělení university Pražské na národy 
docela podle vzoru Pařížského spůsobeno. I Pařížská universita na 
čtvero národů (nationes) se dělila: národ francouzský (natio francorum 
honoranda), pikardský (fídelissima), noimanský (veneranda) a německý 
(constantissima). K Němcům se počítali také Danové a Švédové. 
Kanovník Pařížský Hobcrt de Sorbonna (f 1274) založil zvláštní kol- 



— 291 — 

lej yjSorbonuKř* jemuž se dostaly mimořádné předností, důchody, bibKo- 
tbeka a j. a kterýž se stal strážníkem katolické církve ve Francii. 
I jiné koUeje se zřídily kde studenti na obecné útraty se živili, jme- 
nujíce se huraariu Taktéž akademické hodnosti se již 1231 v Paříži 
udělovaly a byli tam nž tenkráte Magistři, Baccalaureij a Doctore$ 
Mědieiiute. — Byla tedy Pražská universita jako odlesk Pařížské a 
vyučovalo se tu i tam těm samým předmětům tím samým as spůsobem. 
Karel zajisté v Paříži pod učíeným opatem Rogerem vychován byv za- 
líbil si spůsob Pařížského učení tak že jej později v Praze následoval, 
docíliv tím snadněji nutné tenkráte povolení papeže Klimenta YL — bý- 
valého opata Rogera — kterýž povědom a přízniv byl směru a spůsobu 
učeni Pařížského. — Nedá se tedy pochybovati že i SkoIa lékařská 
v Praze podle Pařížské se spravovala, a že i přírodověda na universitě 
se pěstovala. „S vycvičením lékařů jichž více v poznamenání prvních 
profes(nrn se nalézá, třeba i na jiné učitelské stolice dosazeni byli, mu- 
silo i byKnářství v rozšíření svém postupovati stejným lu:očejem'S což 
i z toho vysvítá že císař lékárníkovi svému Angelovi Florentinskému 
byHnářskou zahradu zříditi dal a jí zvláštních výsad popřál. Mohlat 
i v tom Francie býti příkladem našemu králi, nebot jak známo tam už 
v devátém století Karel Veliký pěstoval zahradnictví, zvláštní seznam 
rostlin vydav které v zahradách chovati se měly. Valná část rostlin 
v seznamu tom uvedených jejichž vlast původně jest jižní Evropa potud 
u nás i v sedlských zahradách se nalézá. Zdá se tedy, že už dávno 
od z^^mdu k nám přineseny byly, jako mnohé jiné ozdobné rostliny. — 
„Není k víře nepodobno že mladý po nabytí umění toužící kníže, bytem 
ve Vlaších byv, oiahy vlašských lékařů o zvelebení bylinářství poznal a že 
pověst k němu došla o Mat. Sylvatikovi skladateli Pandectarum Médi- 
dnoě který okolo těch dob v Miláně žil, a o Jakohom z Dandis který 
knihu o lécích a herbařík o mocech bylin sepsal. Zdá se též že spisů Petra 
de 0re9centiÍ8 o orbě byl povědom které již tehdáž pibě se opisovaly, 
v luchžto zvláště o vinařství se pojednává, jelikož napotom tak mnoho 
působil ku zvelebení vinařství v Čechách. Nenalézá se sice souvěké svěde- 
ctví že na obecném učení Pražském o prostých lécích (de Medicamentis 
simplicibus) v nichžto tehdejší lékařské vědomosti obsaženy byly veřejně 
te čítalo; jest však k víře podobné že tomu tak bylo, poněvadž se 
uvidí ie podobná veřejná čítání po městech kde žádných vysokých 
škol nebylo od lékařů se konala.'^ (Kašpar hr. Štemberg: O bylinář- 
ství v Čechách.) Též rukopisy z oné doby o věcech lékařských jedna- 
jkl na to ukazují, z nichž jeden z počátku 15. století poučuje nás že 
lékař jakýs, Mikuláš Čech nazván, v Montpellieru po třicet let lékař- 
ství provozoval a zkušenosti své sepsal kterýžto spis velikého uznání 

19* 



— 292 — 

prý došel. Nejlepším viibec svědectvím o spůsobu lékařského uměni 
a pojímáni nauk o přírodě oa vysokých Školách jsou spisy znameDitéj- 
šich tenkráte lékařů, jako byl mistr Havel, mistr Albik a j. Učitelem 
omění lékařského v Praze jmenuje se mistr Baltasar z Domažlic, 
a snad i m, Valter, bývalý lékař krále Jana, napotom rektor farní 
školy Týnské, o lékařství přednášel. — Jelikož dokázáno že studujících 
v Praze bylo už za Karla velmi mnoho z celé téměř Evropy zde se 
scházelo, tedy bylo i dostatečného množství učitelstva potřebí a sku* 
tečně se také učencové všeho druhu hojněji než kdy před tím do Cech 
hrnuli, přinááíce s sebou zajisté i rukopisy jakožto nevyhnutelné pro* 
středky vyučování a tehdejší vzdělanosti vůbec. Rukopisy latinské 
z doby Karlovy nalézají se v rozličných knihovnách českých a podají 
dosti jasná svědectví o bývalém učem' v Praze, až důkladnými mono- 
grafiemi vyjasněny budou. „Některé ze známých nám rukopisů nni- 
versitných sice v pozdnějším teprv čase do Čech přeneseny, valná však 
jich část jest, porůznu souvěkými českými glossami opatřena což na to 
poukazuje že už dříve v Cechách byly.*' Vyplývat z toho patrné že 
v této době «e duch probuzenější objeviti musil než v kterékoliv 
pře4eiié a že rozmnožováním j)rostředků nejen vzdělanost obecná zí- 
skala, nýbrž oživení duchovného života též bez značného účinku na lite- 
raitani dottáci zůstati nemohlo a nezůstalo. Universita Pražská ovten 
netfaffiěřovala na povzbuzení literárního ruchu v Čediách aniž bespo- 
středně ku položem' jakýchs nových základů domácímu písemnictví při- 
spívala. Tím více ale působila co prostřednice nauk a snad i co b«(M- 
telka odporu který u veřejnosti disputacemi pěstován a cvičen, vždy 
více rozumových zbraní v soukromí uchystával, až pak časem převahy 
nabyla opposicí proti panujícím a vítězným tehdáž ještě ideám. Zdá 
se tedy že universita na cechy působila více povzbuzením učení vůbec 
než svým vyučováním, kteréžto o sobě uváženo ovšem nedaleko sta- 
čilo. — „Hlavní chyba Pražského učeni kterou mělo více neb méni 
obecnou se všemi toho času universitami záležela u veliké nepraktič- 
nosti ve všem ^ůsobu učení. Málo toho co tak se ve školách před- 
nášelo hodilo se ke všeobecnému lidskému vzdělám', aniž to všecko 
postačovalo ke vdem rozličným potřebám rozličných stavu, aby si z toho 
každý dle povolání svého nějaký prospěch pro své živobytí mohl vzíti; 
nýbif všecko směřovalo hlavně jenom k účelům církevním, a vedlo 
se proto jednostranně. Ústav takový nebyl vlastně jměním národu, 
nýbrž jednoho stavu toliko, totiž duchovního. Duchovnímu stavu pa* 
třila výhradně předm' fakulta theologická; v právnictví pracovalo se skoro 
výhradné pro soudy duchovní, a mimo to jen ve právě cizím, v zemi 
žádné platnosti nemajícím, takže se soudcové a řečníci světští vždy 



- 293 — 

jenom z praxi mnsili učiti; ve fakultě artistské tr&viio se uejvic času 
filosofii naskrze zas ve službě védy bobomluvecké stojící a krom toho 
mnohými věcmi málo záživnými, které právě jen pro ikdu měly plat- 
nost. . . . Znamenitou tuto dílem jednostrannost dílem prázdnotu za- 
krývala národu který málo myslil zevnitřní sláva hlučných učených 
hádek jimž laik nerozuměl, vznešených titulu a důstojenství, velikých 
8vobo<i a nadáni i což k tomu bylo podobného. Dospěl-li vSak n^irod 
k většímu prohození, a počal-li lépe považovati pravé své potřeby, 
nmsill pak brzy pozorovati rozličné nedostatky. Ústav takový nestál 
pak v čele nebo středu národního vzdělání, nýbrž mimo ně co nějaký 
nástroj cizoty; a čím vioe domácí ono vzdělání rostlo ku předu, tím 
vioe vylinoval se i skutečný spař mezi jedním a druhým." (Tomek: 
Děje university.) Ováem tedy nepřispívala universita ku vychování 
národu; ale o pěstování nauk, byfby toliko směrem tenkráte panujícím, 
velikých si získala zásluh. Jestliže i vědomosti nerozmnožila, tedy as- 
poň k roz&irení jejich přispěla a účastenství na zájmech duševných zbu- 
dila. Máme také za to že di^ch university největší ránu zasadil kle- 
sajícímu romantictamua rytířským pohrám v Čechách, jakož ona i po- 
Btfedné působila na patrnější vznik prosaické literatury vedle níž poesie 
bizo pozadu zůstávala. Rytířská romantika už docela podléhala vply- 
vům časův. Poslední okusové o obnoveni rytířství ve smyslu XII. a 
Xm. století stali se králem Janem ale nepodaí*ili se dle úmyslu jeho. 
NezdařUá tabule krále ArtoSe, ku které zvláštní daň sebraná od měst- 
ského stavu a od klášterů, zbudila nejen odpor v zemi ale i posměch, 
nebot k rozhlášeným slavným kolbám čili tak zvané vdíké tabuli Ar~ 
iuiové ku kteráž král Jan pozval knii^ta, hrabata i pány z celého 
Něoieeka, a ku kteréž veliké přípravy se učinily, nedal se z ciziny We- 
rner nikdo najíti, což zřejmě na to poukazuje že pohry tyto už se pře- 
žily. Jakož rytíř Dalemil na turnaje narážel : Jechu sě v turnej je- 
zditi — a neušittífné stravy 6inUi; — détinných krovóv krájeti — 
aid., taktéž zmáhsuící se jiné všeobecnější a důležitější zájmy duchovné 
1 hmotné, umění a promyslu, podrývaly stav který se jižjiž zbytečným 
objevil Směry kulturné ae postavily proti pouhému uznávání sil hmot- 
ných jakéž dříve panovalo, a již i umělcové se tlačili v popředí obra- 
cajíce pozornost na sebe a na své plody. V takových okolnostech 
pozbyti musilo železné rytířství tím více bývalé své platnosti čím méně 
ae ráz jeho k novým zájmům hodil a jim sloužil. Ba počalo se na- 
mnoze uznávati za Škodné a nebezpečné, poněvadž někteří rytířové na 
blkka svých hradů podle starého spůsobu podivně nakládali s pocest- 
nými kopci, přepadajíce je a obírajíce, a tedy patrná nebezpečenství 
strojili amiáhajícímn se měš(anst>ni. Císař Karel některým z těchto 



— 294 — 

pánů Spatné řemeslo na vždy pokazil, což ovSem nepřispívalo k odavé 
rytířstva vůbec. Turnaje a rytířské hry jenž y pravé minulých stale- 
tích téměř histprickon důležitost měly a podlé zvláStných a přísných 
zákonů se vykonávaly zdi se že až na poahá divadla poklesly. I 
v oděvu nastala nová móda i literaturaNobjevige postupné přechod na 
nový ráz. Rytířské romantické básně pozbyly přitažnosti, a satyra, 
allegorie a didaktika nastoupily jeji místo, vedle nichž ovfiem duchovné 
básnictví svou od vnějšího světa posud neodvislou cesto dále sledilo. 
Avšak básnictví vůbec postupovalo půdu písemnictví prosaickému jež 
blíže stálo životným účelům povSedným a přístupnější se jevilo ^'še- 
obecným požadavkům vzdělaného a vzdělávi^ícího se společenstva. — 
Zdát se poněkud jakoby znamenití zeměvládcové část své povahy 
zapůjčili národu svému kterýž takořka smyslem jejich rozkvétá a se 
pohybuje. Ležit to v tom, že vládcové takoví pochopivše dobu svou 
silám v národě dřímajícím vývinu dopřejice a podpory poskytujíce, 
vůli a konáni svá zařizují dle směrů časových a pokroku ne toliko 
překážky nečmí ale i sami cesty mu připravují. Takovým vládcem se 
objevil Karel. Poznav kde co zchází, snažil se vyplniti mezeiy bud 
sám bud národ na cestu k tomu poukázal, jsa nad jiné zkušený a vzdě- 
laný. Na tom pak spoléhá největší zásluha jeho že zkušenosti a vzdé*- 
lanost svou pro sebe nechoval a na duchovných požíváních sám ne- 
přestával nýbrž poznáni svá v praktický život uvésti a s národem svým 
je sdíleti se snažil. Objevujet se tím nejen veliký duch Karlův, ale 
i patrný už stupeň zralosti národu který myšlénky svého krále pocho- 
poval a jich vstoupení do života nadlehčoval. Jaký tu rozdíl mezi 
dobou Vácslava U. a Karla IV.! I o Yácslavu IL iríme že nakloněn 
byl učencům a o duchovnou vzdělanost se snažoval. Nejen že Vácslav 
jak létopisec Zbraslavský píše: Cum theologu de histariiiy cum jwri- 
8tis de c<mbus et cum phyeicia de anůidotiš morbarum disseruU et 
literarum Bcribendaintm mater iam notariie frequentěr tríbuiif — ale 
chtil jest také pařížská školu v Praze mieti. (Pulkava.) Nebylo 
však tenkráte ještě dostatečných základů v zemi a v národu, aby byl 
vládce myšlenku svou vštípiti mohl svému lidu. Scházela mu také ona 
neústupná energie ducha která jediná schopna jest provedeni velikýdi 
věci a která Karlovi dodala síly i vytrvalosti. Karel nejen učením 
z knih ale i přímo zkušenostmi životnými se otužil maje oči vždy ote- 
vřeny kde se o nahlédnutí do skutečných poměru životných jednalo. 
Již tím se osvědčuje praktický jeho duch že měl zvláiitni náklonnost 
k historii, k této vědě skutečnosti, v níž se nejjasněji zrcadlí dndi 
v proměnách časových. Nančilat ho porovnávati minulost s přítomností 
a stopovati vývin poznenáhlý až k oné výši na které se přivé nalézal. 



- 295 - 

S drahé strany zase cesty konané po cizích zemich mn poskytovaly 
přďežitost ku pozorováni pntoninosti samé, kterak z rozmanitých živlu 
historických a okolnosti místných v rozmanitých údobách se objevovala, 
odpovidajic půdě na které vzrostla a podmínkám z kterých se vyvinula. 
Takž se mu vyjasnily poměry vzdělanosti lidské jakž ze sebe a po sobě 
se spiisobovaly, a jak vedle sebe se řadily, i snadno mu bylo domysliti 
se parallel mezi cechy a jinými souvěkými národy. Muž který tak 
zdravým okem do života hleděl jako Karel, musil i cenu míru poznati, 
a kdežto se mn hlavně o vnitřni sesilení říše své jednalo, zbytečného 
válčení se vystřihati. Poukazuje na to odpověď kterou dal papeži 
Urbanovi V. zanášejícímu se s myšlénkou nového křižáckého tažení. 
ChovalC zajisté král náS podstatnější, kulturné záměry v duchu svém, 
než aby se byl účelům podal ježto už neležely v interesu časovém. 
Více mu záleželo na tom aby jako včela odevšad do oulu českého 
snášel co kde úspěšného vlasti a vzdělanosti poznal, než aby síly roz- 
ptyloval na jejichžto ustředění znik a zdar národu jeho spoléhal. Ne- 
ušly mn úspěchy z vz^ijemného obchodu vycházející a snažil se o ně. 
Podporoval obchod nejen výsadami kupcům propůjčenými ale i spravo- 
váním cest po vodě i zemi, spořádáním cla, a úmluvami s jinými vla- 
daři k úspěchu českého kupectví. Italští obchodníci v Praze se usa- 
zovali. Pražským v Římě zvláštní dům k obýváni a opatřeni se zřídil. 
Nastala vůbec v obchodním světě českém živost drive neznaná a to ne- 
jen v Praze ale i ve všech větších městech českých. K tomu přispíval 
též zlepšený stav zákonův a spořádanější ptávné poměry české, nebot 
až k časům Karlovým prospěchu obchodnému valně překážela nebezpe- 
čenství jež hrozívala obchodníkům a zboží na cestách v nitru i vně země. 
Na uspořádání právných poměrů zakládá se nejen blahobyt ob- 
čanský ale i pokrok duchovný kterýžto tam vznikati nemůže kde toliko 
hmotná sila panuje a osobnost nebezpečenstvími obklíčena jest. V Ce- 
chách už za nejstarších časů se hledělo na bezpečnost osobnou, a stálo 
ustanoveni zákonných podle nichž se záležitosti občanské ve sporech 
právných i politických zpravovaly. I Libušin soud na to poukazuje 
kterak v pohanských už dobách držáni byli veřejní soudové na nichž 
lid hlasoval. „Nejstarší práva v Čechách, jež částečně jen z osvobo- 
zovám a vyjímání od práv známe, srovnávají se s obecným právem 
slovanským v ostatních slovanských krajinách, zvláště s právem Slovan 
bydlidch na Labi, Odře a Visle.'' (Hanka, Rozbor lit. str. 15L) Již 
Prckoip mluví o domácích zákonech Slovanů v VL století a Konstantin 
Phorphyrogeneta nám i prastaré slovo zákon uchoval. Památka starého 
dávného zřízeni soudného nejen v dřevních listinách se zachovala ale 
i v soudech zahájených jež se po vsích , městečkách a městech až do 



— 296 — 

konec XVf. století konávaly. Vznikla tedy stará práva česká z jed- 
noho pravěkého pramene, z 'pravdy po zákonu svatém, čemuž i Ondřej 
z Dube pHsvědčuje: „Pi^dvo zenié ceákS dávno ncdezeiio, jesté ot pohan- 
stvie, a najviece ot Přemysla oráče a téch panóv hterí jsú v té ckvUi 
5yK." Podobná odvolání se na stará práva opakují se v nejstarších 
památkách písemných a to ohledem na poměry rozmanité, takže neji- 
nače se domýšleti jest než že nejen práv národných ale i mezinái*odiiých 
smlouv a zákonů stálo. Avšak spravedlivé vykonávání práv těchto 
brzo se přerušilo, když „chrámové i klášterové s jich dědinami a lidmi 
od práva zemského se vyjímali^ a zvláště kdyŽ německé právo do slo- 
vanských vlastí se vtírati počalo." Již v Xn. století se objevují stíž- 
nosti na nátisky od úředníků župních při vykonávání soudní moci činěné. 
Nedá se upříti že některé vzniklé tu nepoměry skutečně na ten a onen 
staroslovanský právný obyčej se zakládaly, neboC i zákony pokračovati 
a se měniti musí podle časů a místností, a jiný zajisté bývával poměr 
soudců k souzeným pokud nebylo úředníků a* jiný když jich bylo. — 
Města do nichž nejvíce cizincův přibývalo užívala výsad a dle práv 
cizích se říditi počala. Právné poměry v zemi nebyly tedy sjednocené, 
a nepanovaly ty samé zákony po vsích jako po městech, pro lid, kněž- 
stvo a pány. Takž i v samé Praze v XIII. století jiné bylo právo 
Malostranské než Staroměstské. Právo Starého města se zakládalo na 
svobodu kterouž Vratislav dal německé osadě na Poříčí aby podle svých 
vlastních obyčejů souzena byla, kteréžto právo později na soud staro- 
městský přešlo a se tam ustálilo. Mnohá česká města toto právo pak 
pnjala. — Na Malé straně (tenkráte Nové město) panovalo právo 
Magdeburské které též v některých jiných královských městech v Čechách 
se zavedlo. „MěšCané MaIosti'anšti měli hned u založení svého města 
authentický výpis práva toho, ač některé výminky pro sebe ustanovo- 
vali." — Kterého času však nálezové soudní z nichž se pak městská 
pi*áva složila zaznamenávati se počali, nevíme, jelikož zápisové knihy Sta- 
roměstské teprv rokem 1327 počínají. Kniha tato se posud na radnici 
Staroměstské v Praze chová. O dskách zemských víme že se za Vác- 
slava II. v sakristii kostela Pražského chovaly. Ohledem na vykoná- 
vání zákonů zdá se že ono as podléhalo namnoze libovůli soudců, nebof 
již Vácslav II. zvláštním výrokem nařídil rychtán městskému aby soudil 
netoliko dle rady přísežných nýbrž také dle zákonodárství v městě 
obyčejného. Staročeské právo ovšem se zjevuje ve spůsobu veřejného 
soudu kde mužové z obce volení nálezy vynášejí nad spoluobčany 
svými, av.šak nálezové tito se při rozličnosti práv na místech panují- 
cích valně od sebe lišiti musili. Jediné jednání církevného soudu bylo 
dle zákonů kanonických pevnr»ji ustanovené a větním dílem písemné. 



— 297 — 

< 

Nejen rozličnosti zákonu tu a tam jiných, ale i přibp-áním výsad, 
výminek a svobod jež si jednotlivé osoby, stavy a obce vydobyly patrné 
nespravedlivosti a mnohé zmatky v soudnictví panovaly. Starý obyčej 
tak zvaného vdáváni zvláště obtěžoval obce stana se vydatným sice 
pramenem přijmu ouředlnikův, ale záhubným pro strany. „Celé vsi 
byly potahovány k pokutám, byl-Ii v objemu jejich spáchán zločin jehož 
vinník se nevypátral," ba došlo někdy i k tomu že dědiny se opouštěly 
pro nebezpečenství kteréž jim zakročením soudu hrozilo. — Jestli pak 
strany výsadami od poplatku a obtíži všalikých osvobozené ovšem 
snadno bohatly, tu naproti tomu „při zrůstajících zemských potřebách 
na druhou neosvobozenou stranu obtížnější konáni a nevystižitelné 
poplatky se hrnuly." Bylt tedy už svrchovaný čas aby se v zákono- 
dárství a soudnictví konečně rozhodný krok a žádoucí pokrok učinil. 
Již Vácslav n. byl slavného právníka vlašského Gozzia de Urbeveteri 
do Čech povolal k tomu iičelu by návodem tak proslulého znalce sou- 
dům zemským se pevného zákonu dostalo. Odpor panstva záměr tento 
přerušil. I po vyhasnutí rodu Přemyslo^-á nechtělo se pánům psaných 
práv a nálezův, jelikož dobře pochopili že pevná ustanoveni zákonů 
překážeti budou svobodám jejich. Za časů Karlových se učinili pod- 
statní počátkové ku sesbíráni a sepisování práv zemských takž i měst- 
ských, ale nepovedlo se ani císaři aby zákon jim vydaný došel moci 
a zavazující platnosti, a tak zvaná Majestas CaroUna, čili statuta 
CaroU imperatoris zavržena byla od stavův českých na sněme r. 1348. 
Takž tedy nenznátiim zákonů těchto zůstalo ještě na nějaký čas při 
starém. — Samo sebou vysvítá že o rovnosti před zákony tenkráte ještě 
řeči nebylo a že i nakládáni s usedlými měšťany daleko se Ušilo od spů- 
soba jakým se obecný lid soudil, a jaký rozdíl se činil mezi panstvem 
a ostatními občany před soudem, o tom se poučiti lze jest v starých 
písenmých památkách kdež k. př. zákon jeden z první polovice XIII. 
století praví: Když majitel panského statku soudné žalobě (nároku) 
propadne, lze mu za sebe poslati některého poddaného na očistu vodou, 
8 jestH tento nedostojí, podlehne pán trestu dvou set denárů! — Cel- 
kem však písemnosti jen zlomkovitých zpráv o právu občanském až do 
XTV. stol. podávají, z většího dílu jen nálezy různé, listy smlouvní 
a nařízení na trestní zákon se táhnoucí. Zákony městské a došlé nás 
listiny spolu však poučiýi kterak se cizinci v Čechách už tenkráte 
k českému jazyku chovali. Němci majíce ve větších městech českých 
a zvláště v Pkaze celou obecní zprávu v rukou a vládnouce městskými 
úřady zavedli do ůředmlio jednáni i na soudech jazyk německý. Protož 
krom latíny také zhusta v němčině sepsány jsou staré právní listiny, 
kdežto českých velmi málo se nalézá. Nejstarší česká listina obsahuje 



— 298 — 

práva Rychnovských soukenniků 1. 1378, kdežto latinské a německé 
listiny právní se až z XIII. stol. nalézají. Jednání před soudem v roze- 
přích trestních bylo onstní a stranám bylo povoleno užívati řečníků 
(prolocutores); avšak před německými soudci Čech jen prostředkem 
němčiny svou věc provésti mohl, a měšťanům českým bohatším podá- 
vala se pohnutka k odcizování. V nejstarší knize Staroměstské nalézá 
se i přísaha kterouž kmetové a konšelé Pražští před králem skládali 
v jazykti, německém* Ba i jiným jeStě ohledem se cizota rozvinovala, 
nebof se jeví „že přísežní Malostranští jakož i jiných měst práva Mag- 
deburského užívajících dopouštěli odvolávání do Magdeburka jakožto 
mateřského města tohoto práva.'* Tut věru nescházelo mnoho k tomu, 
aby soud Magdeburský zvykl užívati jakousi nadvládu nad soudem 
Pražským a aby Čechy během času a navyklým nespůsobem se byly 
považovaly jemu podřízeny ve věcech soudních, a na německé město 
jako na nějakou vyšší appellací se byly obracely! Zda-li snad už tenkráte 
netušila česká strana v Praze nebezpečenství které jí hrozilo odvislostí 
od německých práv, když usnesením přísežných obce Staroměstské stal 
se návrh: „aby se učinilo a vymyslilo psané právo Jenžby ve všech 
n^ěstech českých platilo napotom krom těch ježto pod právem horním 
by stála*'? Gi snad německá strana upustiti nechtěla od výhradného 
postavení svého a na to tlačila aby zůstalo při starém? O tom nyní 
rozhodnouti nelze. Víme toliko že návrh onen potvrzení královského 
došel (1341), nenalézá se však stopy žeby byl i v skutek uveden býval, 
jelikož po celé XIY. století ještě nebylo stejného práva ve všech mě- 
stech českých. Roku 1343 slíbil Karel zvláštní výsadní listinou že 
hájiti bude měšCany „při všech právích a zvyklostech posavádních, 
pokud by jim psané právo takové nebylo uděleno.*' — Nedá se pochybovati 
že takováto nesrovnalost v právních poměrech zmatky všeliké rozmno- 
žovala a zřídlem nespravedlnosti se stala, kterouž nikdo v zemi neu- 
trpěl tak veliké škody jako nebohý lid obecný, nebot mu nelze as bylo 
dovolati se práva před panským neb městským soudcem, když v rozepři 
stál s pánem neb měštanem, jakž na to i báseň „Desatero kázam' 
božích" přímo poukazuje. Ačkoli však ku sjednocení zákonů nedošlo, 
předce chvalitebná v těchto dobách se objevuje snaha o sbírání a zapi- 
sování rozličných práv, výsad a nálezů soudných, při čemž zvláště pozo- 
rovati slušno že v městských památkách tohoto druhu zvláště němčina 
vedle latiny se objevuje, kdežto zase ve výpiskách právních a soudních 
v starých deskách zemských chovaných vedle latiny se i častěji a češ- 
.tinou potkáváme. — Moravská města v XÍŤT. a XIV. století bedlivě 
pečovala o zachováni svých výsad. Brněnský přísežný Michal Siebeor 
kind sepsal před rokem 1376 práva města Brna. Brněnský písař Jan 



— 299 — 

sepsal mezi L 1350—1360 nálezy brněnského soudu a ozdobil rukopis 
pěknými těsnoniáU)aitii. Jihlavský městský písař, spolu tajemný pí^ 
a registrátor cis. Ka)rla IV. Jan z Gelnhausen (1360) přeložil horní 
práva města Jihlavy z latiny do němčiny. Taktéž v Jemnicích, Tře- 
bíči a Ivanficicl^ se chovaly městské knihy v nichž mnohé právní 
listiny a nálezové zaznamenáni. Ortolf písař města Znojma v XIV. 
stol. sebral práva Znojemská a sepsal je v jazyku německém. — Knihy 
některfch moravských měst v XIII. a XIV. století zavedené poskytuji 
vůbec idůležitá zřidla ku poznání historie a kultury tehdejší. Nejstar&í 
část Iněstské knihy Jihlavské z první polovice XIV. století chová se 
v ^anivers. bibl. t Holomouci ; valnou část listin důležitých v latinském, 
německém i českém jazyku nalézti lze též v městském archivu Jihlav- 
ském. — Jazyk latinský ve věech těchto písemnostech nadvládá, 
a teprv na sklonku XIV. stoleti hojněji se objevuji zápisy české. Takž 
knihy manské kostela Olomouckého až do I. 1318 zcela latinsky jsou 
psány. Biskup Mikoláá z Kostnice, Němec, zavedl německý jazyk 
kterýž v písemnostech těchto se objevíce až do r. 1399 kdež za biskupa, 
Jana Mráze zase čeština s latinou se střídá. V knihách páhonu a nálezů 
soudu Kroměřížského teprv 1. 1398 objevuji se půhony české mezi 
latinskými. Karel IV. veliké si ziskal zásluhy o spůsobování a zacho- 
váni takovýchto knih na Moravě , i ačkoli už Otakar IL hypotekamé 
knihy spůsobiti dal v Holomouci, tabtdaif pMicas ólonittcienais zudae, • 
ad quam univeraae provinciae Moraviae se reclinant, nezdá se přece 
že založeni toto valného došlo úspěchu před Karlem, jelikož se z ulo- 
žených tam písemnosti předešlých dob jen málo udrželo a teprv dobou 
Karlovou sbirka tato úplnosti nabyla. Českoslovanské písemnictví tim 
ovšem nezískalo aniž národnímu jazyku se neotevřela dráha jakás nová, 
neboC všechny zápisy se konaly v jazyku latinském až do roku 1480 
kde Ctibor z Cimburka užíváni českého jazyka při deskách zemských 
nařídil pro mmší práci a větíí rozum tém, kteříž latine neuméjí; an 
mnozí latinu k evému rozumu vykládají aby prostý rozum ceeký 

Ml! — 

Jakož v Čechách a na Moravě tak i v Slezsku se v osadách slo^ 
vanských dliouho udržely stará práva a spůsoby při soudech slovan- 
ským kmenům společné. Avšak dříve nežli jinde a v hojnějším počtu 
se tam hrnuli Němci nejen města osazujíce ale i vesnice zřizujíce. Ti 
se iqNravovali podle práv kterýchž dříve v Němcích užívali, kdež se 
piivé v Xni. stoleti život městský osvědčoval sbíráním statut a knih 
.právnich a důležitý pro Němce Sachsenspiegel od saskéko rytíře Eypka 
z Bepogowa sestaven v tdtíváoi veSel. Povstán&n německých obci po;- 
zbyly sUffé slovanské spůsoby své bývalé platnosti a nastala různost 



— 300 — 

v poTttěrecli prámých, ovšem velmi patrná oMedem na osoby a mist* 
líOBti. Město Vratislav zvláátě bohaté a mocné vydobylo si v některých 
ohledech takovou nadvláda , že král Jan Lacemborský konšeli&m jeho, 
jichž číslo z osmi na dvaatřicet rozmnožil, dal ůloha aby sestavili 
zemské právo Slezské. Zřídila se k tomu účelu komisi tři radních 
Vratislavských a tří Slechticn a statkářů zemských kteřížto roku 1346 
spňtobili zákonník Slezský z německého Sachsenspiege! , změnivše 
některé jeho články a třinácti novýtai artikuly 'jej doplnivge. Sbírka 
zákonů těchto, pod jménem „Červená kniha*^ známá, pozůstávala z 365 
článkův. Dotčená komisí, toliko na čas zřízená, zůstala však i napo- 
tom pohromadě jakožto královský manský soud , pod řízením předsedy, 
královského totiž hejtmana. Za Karla IV. podřídila se soudu tomuto 
i vyšší Šlechta, kdežto nižší (famuli et villani) už dříve mu podléhali. 
Císař Karel však I 1360 veškerou právomocnost složil v ruce Vrati- 
slavského méšCanstva ustanoviv zase toliko osm konšelův s vyfaražem'm 
šlechty jako drive bývalo, a poskytnul jim právo volení zemského 
hejtmana z jejich středu, takže Vratislavský městský soud byl nad 
veškerou šlechtu knížectví toho postaven. Uražená tím šlechta v odpor 
se postavíc mnohé napotom boje s městem proto podstoupila. ^— Jinak 
se nám nedostává dostatečných z^Jráv o písemných památkách právních 
v Slezsku, a toliko některá podotknutí v starých listinách nás poučuji 
že s zapisováním půhonů a nálezů soudních dosti časně v XV. století 
se započalo, ba až podnes se uchovaly právní knihy knížectví Opav- 
ského kteréžto téměř do roku 1410 sahají a až do léta 1419 jazykem 
latinským sepsány jsou. Právě ale z těchto pozůstatků souditi nám 
jest kterak Slezsko tenkráte ještě bylo slovanské, německé však osady 
toliko ostrovy v něm, jelikož dotčené právní písemnosti Opavské jed- 
notlivá technická slova slovanská obsahují, od r. 1419 už dílem latinsky 
dílem Česky, od r. 1439 ale téměř' výhradně česky sepsána jsou. 

Uvážíme-li že rozličná zákonná sněmovna usneseni stavův jakož 
i rozsudky vrchního zemského soudu do desk zemských se zapisovaly, 
že i zapsaní nálezové platili za měřítka soudům v rozepřích soukrom- 
ných, dá se poněkud říci že země nebyla beze všech ustanovení zákon- 
ných. Měly však zápisy tyto do sebe ráz toliko příležitostný, náhodný 
a namnoze příliš partikulámý, nebyly v celku jednom spojeny a jen 
částečně na všeobecné zásady uvedeny. Systematický duch Kail&v 
nepřestal uznávati potřebu zákonné knihy všeobecnou platnost mající, 
i předložil tedy císař nedaje se odstrajiiti prvním nepovedeným okusem 
sněmu v Praze (r. 1355) opět svou Majestús Carolma^ kteréžto wnb 
zákony české měly národu nahraditi i kanonické i římské pnLvo. Avšak 
zase nepřijali stavové návrh císařův v podaném celku, nýbrž toliko 



— 301 - 

některá statuta z dotčeného zákonniku snémovnýni asneáenim zákonné 
platnosti nabyla. Odstnoily se totiž potud ožívané soudy boziy očista 
vodou neb ohném před soudem, kterouž uvádí listina Břevnovská od 
1. 1220: Experimentům ferri candentis vel aquae frigidae seu ferventís, 
pak losováni před soudem a dloubá i zapletená formola přísahy (rota). 
Na odstraněni očist doléhal zvláětě osvícený arcibiskup Arnošt z Par- 
dubic, a nalézají se zprávy o nich ve všech právních spisech až do 
časQ Karlových. Rád P^ráva zemského praví o oči&tě vodou: PakUby 
oba souperi na přísaze prošli, tehdy póvod (žalobník) má do vody 
břiesti a pohnaný za ním, tři kročeje vzdálí. A kdyžby póvod utonul 
v těch třech kročejích před ním, tehdy pohnaný má se vrátiti a toho 
nevinen býti. Pakli póvod přebrde, tehdy pohiMuaý má za nim břiesti ; 
a přebrde-li také, tedy jest jeho prázden; pakli utone, tehdy ty dědiny 
i život ztratí.'* — Očista vodou vařiči záležela v tom že ten, komu se 
uložila, do vařiči vody sáhnouti musel holou rukou, a za vinného uznán 
byl jestli se opařil. — O očistě ohněm psáno že „boraci železo z ohně 
vyomúc dávali je pohaněnému v holé ruce;** -- a na jiném místě: 
nSvětlé rozúhené železo má př^d pohnaným položeno býti, aby na něm 
dva háky (prsty) položil a přisáhl za svou nevinu. A kdyžby neudržel 
pistóv na tom železe, dokudžby přísahy nedokonal, tehdy tu při 
ztráta." — 

Doba Karlova osvědčila pokrok u dospíváni rozumu i tim že 
takovéto nešvary za zbytky barbarství považovala a s horlivostí lidu- 
milnou proti nim se obořila. Pamětná v tom ohledu jsou slova, jež 
důmyslný mudrc a spisovatel český, Tomáš ze Štítného, o poměrech 
právních svého věku okolo roku 1376 projevil: — „Když i v duchova 
nídi sudiech, ne proto by zlá práva duchovnie byla, mnoho sě děje 
protiv pravdě, pro zlost a chytrost lidskú, tak od súdec, jako od řeč* 
nikóv, i také od těch, ježto sě sůdie, neb jakož sem řekl, duchovnie 
práva velme jsů právě vymyšlepa; oj pak zlého v našich hřtešných 
zemských pravíech, ježtoj ještě v nich mnoho pohanského obyčeje; a 
kakžkoli některého jest polepšeno za ctného arcibiskupa AmuŠta, jako 
onoho, ježto jsú boha pokúšeli, po některých žalobách na vodu mečíc, 
aby voda ukázahi, jestli vinen nebo nenie; po některých pak horncie 
železo z ohně vynmúc, dávali v holé ruce, a druhdy i nevinnému, aby 
tak ukiSzal svů nevinu. Potom opět ciesař Karel ustavil to, že krat- 
šími slovy už přisahají nežli dřéve. Neb dřéve ten ktož pohonil učinil 
žalobu velme dluhů a nesnadnů , a sám se ji učil několik neděl jieb 
jeho řečník, aby ji uměl prožalovati : a druhý pak, jen třikrát ji uslyše, 
měl prísieci týmiž slovy; a jakž chybil, na jediném slovu, tak vše 
ztratil* Toj již minulo, ač jsů se mnozí chytrci i hněvali proto, ž« 



— 302 — > 

chadým vdovám i jiným sprostným nemohu škoditi tolik, jelikžby 
rádi. A však ješté jest to protiv božiemu přikázání, že přisáliů Ue- 
dají zmatkóv, bohapokůšejicařkůc: „budeliC práv, bdhf jemu pomoz.^ 
y tom jsů pravějšíe dnchovnie práva. A kakli to móž dobré býti, 
když svědky vedu, stúpi*li levú mohu prvé, aby tiem ztratil; aneb, 
když zarukuji, vezma klín sokné neb pláště , hneli jim zase, chtě snad 
rozvésti, aby udeřil k onoho klínn, tehdy jest ztmtil. A na krátce 
i sedanie, i jiné takové věcí, ktož sudem vydává, jimiž boha pokůSiji, 
aneb přijme: věz to dobře, žef ty sudy jsů protiv boha. A také dý 
jest to snd, ježto sudce uslySiec žalobu, i nechtie slyšeti odpoviedi 
jinak, než řkú: „rci, vinen neb nevinen?*^ vše na pospěch chtiec 
odbyti. Yelimby to upřiemnějšie bylo, aby tento odpověděl onoho řeči, 
a sudce přeslyšiec oboje, i nalezl mezi nima. Neb často v některémby 
se jeden poznal a druhého by zapřely jimž nenie vinen. A to oba 
budeta před bohem křivá, i onen žaluje křivě, přimiesiv snad ku (Hiivdě 
křivdy; i tento, řka, nevinen jsem vším, a jsa snad nevčem vinen; 
a tak spolu jsů všickni křiví. Kak opět chváliti svědectvo, ježto svědSie 
na penězích, a nevědůc co svědčie. Yelim lépe jest to v duchovniem 
právě, ježto každého svědka přinutie, aby svědčil, což vie o té při, 
a pod přísahu pověděl pravdu, což mu jest známo a kak to vie, jakož 
jeho. po tom tieží, a pak sudce podle toho sv^dectvie sůdi. Ale snad- 
noliby tu práci zvykli ůředlníoi? ani Hekají jako z klamu, ale poft na 
pravdu chýle, řkůc: „pro bób< tuto nesedíme, sedímeC pro p^nieze.'* 
I kam ste svój smysl děli, nebožátka? Kak boží spósob převradete? 
Bóh ostavil, aby sudce sůdili lid, aby pokoj měli lidé mezi sebi : a vy 
pak proto sůdíte, aby peoieze jměli lidské, a proto úřady zakupiiyeie 
den ode dne, a dražež dražež. Tét kupě nikakéž já vám nechválím, 
když proto chcete súditi , aby brali penieze Kdské a neskrovné a jimi 
se vzmohli. •— Což viece mluviti o tom? I toC jest zlé v sůdiech 
zemských, že pro jedinů opověd má kto ztratiti vSicknu svů při, ač 
jest i práv. Podobné by bylo, aby méně něco ztratil pro taků věc, 
jakož jest v duchovniem právu. I jednoliC jest nepořádně, jehož já 
nevědě všeho a nepomním, když sudce viece stojie po svých užitciech, 
než po obecném dobrém. — Též řku domácím chytrým rokovnikom 
kteříž utiskají pravdy sprostnějšieho svů chytrostí aneb mocí. . . Neb 
na domácích rocíech viece po pravdě než po právu sůditi shiiie a 
smlůvati lidi*' ... 

Úryvek tento ze spisu souvěkého spisovatele a stojícího mezi 
předmmi mudrci čtrnáctého století přímo poukazuje na vady jimiž sta* 
rovéké soudství téměř více pověstné se stalo, než vhodnými svými 
stránkami. Ohledem na sedanie kteréž Štítný zde připomíná podo- 



— 303 — 

tkoouti dlužno že tím na souboj soudní ndráži jejž soupeři dle jistých 
pravidel podstoupiti musili před soudci. Slovem sedání znamenal se 
později .turnaj a soudný boj napotom prostě „kyj** neb „meče** nazván, 
jakž se bud kyjem buď mečem odbýval. Řad práva zemského obšírné 
pojednává o souboji soudním, též i kniha Tovačovská a Rožmberská 
se o něm zmiňuje. Souboj mezi pány byl věcí od pravěků obyčejnou, 
aby se byl ale také mezi lidem obecným podle jakýchs pravidel a řádů 
konával, o tom jediné stopy nalézáme v bitvách soudních. V XIV. století 
se učinil rozdíl že k bitvě s meči toliko šlechticové se připouštěli, osoby 
však nešlechtické kyjemi se bily. Rád práva zemského praví : „Pak- 
libý měštěnín sedláka pohnal: máta sě bíti kyji a s štíty velikými, 
neb jsta oba jednoho řádu chlapského; k tej bitvě nemáta mečóv uží- 
vati.*' — Naproti tomu nalézá se v starém Brněnském kodexu muni- 
cipalných práv jedno místo, kde souboj před soudem na důkaz navržený 
se zavrhuje co nestatečný a odvážlivý prostředek k docílení práva. 
Stará práva Kunratova, též pod jménem Břeclavská práva známá 
(Lundenburger Landrecht), připouští souboj toliko ve sporech s cizo- 
zemci: „duellum, quod in vulgarí dicitur kyj^ non habeant, nisi ad 
extraneos.*' Z toho by se souditi dalo že sedáni před soudem dříve 
v cizině se užívalo a napotom i u nás se zavedlo spSsobem dosti roz- 
sáhlým, nebot máme svědectví historických že i ženské takovéto sou- 
boje podstupovaly. 

Nedá se věru vylíčiti věrnější obraz tehdejší vzdělanosti nežli 
jaký se podává nahlédnutím do starých právních listin a sbírek půhonů 
a nálezů z kterýchžto, i kde latinou sepsány jsou, přece jasné vysvítá 
že už za nejstarších časův nutno bylo ohled bráti na jazyk národní. Starý 
soud se ústně vykonával a v řeči té kterouž strany mluvily. Všechny 
téměř právnické sbírky odvolávají se na starý zpuosoh, na doby v kterýchž 
nebylo jeStě sepsaných práv ale jistého zvykem ustáleného řádu a techni- 
ckých výrazů jimiž se od pravěku naznačovaly výkony právní. Takové 
technické názvy nalézají se už v starých právech Kunratových, jež Přemysl 
Otakar I. (1227) v Brně zavedl s doložemm že od předchůdce jeho Kun- 
rata pocházejí. (Gel. Dobner. Abhandl. d. gel. Ges. 1786.) Hned z počá- 
tku připisuje toto právo Itipanis, — íuporum militibus, totique vvígo. 
Stáli tedy už tenkráte zuporům milites výše obecného lidu. české 
názvy se tam objevuji někdy s přídatkem „qnae vulgaríter dicuntur". 
Nárok starý zde má význam co právní žaloba, nařknutí. Výklad slova 
toho v rozličných starých listinách právmch se nalézá, k. př. v listině 
kr. Jana 1. 1331, kdež praví že poddaní kláštera Louckého (Bruck) 
na Moravě „nec ad quaecunque judicia, pro hereditatibns , possessio- 
nibus, debitis, colpis, criminalibus etiam capitalibus sivé qnae vulgaríter 



— :jo4 — 

Nárok dicnntur, debeant avocari." Též v Hstiné kterouž Otakar ráda 
Johanitův zvláŽtní práva propůjčil: Si vero nárok, qaod latine vocator 
accusatio . . . Později teprv nárok zoainenal též promlčeni let jakž 
z Rádu Z. od I. 1536 \7svita. — Dále v právech Kunratových: Nul- 
lu£ eok (sok) aliquem accuset Sok zde tolik cq „calumniator^' . . . 
Si aliquís nobilis vir et non Draho super se babuerit nárok. . • Dmh 
byl nižšího stavu než šlechtic ale předce samostatný osadmlcy stoje nad 
podruhy. Neměl však práva šlechticův aby před soud postaviti mohl 
za sebe kohos jiného sobě poddaného. . . . Quando ducitur quod dicitur 
Zuod (kdy se předevezme sond nazvaný zvod. . .) Slovo zuod zvláště 
v klášterních listinách často se uvádí, ale bez výkladu. Jelikož roz- 
ličné výklady připouští, pohlédnouti zde dlužno na sledící hned \7klad: 
„et illi qui dicitur Povod satisfaciat,'' vysvětlují se nejstarší významy 
obou slov těchto. Zvod nejprv znamenal právně skutečné uvedení do 
statku jiného, buď dědictvím neb koupí, a Fovod (původ) zde zna- 
mená osobu která toto uvedení opatřila. Výklad tento bral Dobner 
ze staré listiny od r. 1379, v Zderazském archivu chované „tralii pro- 
curavit ad instantiam quatuor personarum, qui vulgariter povodové appel- 
lantur." -— Dále v právech Kunratových se čte: Aut etiam quod dicitur 
Zlvhni znd (sád). Tento zlubní sůd byl soud menší hlavnímu čili 
velkému soudu podvržený a. o menších toliko přech jednsgicí. . . Též 
když někdo vydí^mcován, může pro Výboj a Hrdost jmenovati koho 
chce. Že slovo Výboj znamenalo násilné plenění na to poukazuje staré 
Jihlavské městské právo kde jedna kapitola nazvána: „De invasore 
domus, seu quod dicitur Heimsuchunge: O Výboji domu»'* a kde i dále 
se drancovník „Pliinderer** nazývá: Vybojník domu* — Slovo Hrdost 
(grdozt) též v jiných starých listinách přichází ač nikde vyloženo. 
V právu Pražském a v Rádu zemském udrželo se to slovo ve smyslu 
německého „Frevel/^ Neužívané též slovo v artikulu: Item si quia 
citatus atd. t. j. „když někdo pohnán právo dostane, neplatí ani Vre^ 
ani Póhonce, jediné dva peníze, quod Pomocné vulgariter appellatur. 
Vrez zdá se že byla kancelární taksa, jakož i Póhonce jež za soudní 
citaci (pohon) se položila. — Zajímavý jest původ slova Neutajte jež 
v dotčené právní listině přichází. „Item ad clamorem communem qui 
Ncutojte vulgariter nominatur." Bylf spůsob že veřejná nařízem', zvláštft 
pak najímání na vojnu se na veřejných místech prostranných lidu 
vyhlašovala zvláštními hlasateli a při hlučném troubení. I byla povin* 
nost každého běžeti a naslouchati. Méně důležité věci, jakož nařízení 
městská od konšelův vyšlá zvěstovala se bez troubení a hlasatel pouze 
vykřikoval slovo: Nastojte! Zdá se že lid obecný donucován býval 
ku postání a naslouchání, kteréžto povinnosti dotčený z4kon ho spro- 



— 305 - 

stíl. (NuUus currere^teneatar, nisi de propriá volutante hoc facere 
▼olnerit). 

Mezi nejzajímaTějSi sbírky starých zákouů náleží bez odpora jme- 
novaný zde již Z&konník Brněnský, spůsobený mezi léty 1350 — 1360, 
ozdobený výbornými drobnomalbami veleživé barvitosti. Jest to kniha 
z většího díln latinským jazykem sepsaná kdež ale též mnoho němec- 
kých slov a konstrokcí se nvádí. Obsah knihy jest následující : Právo 
mýtné města Brna v německém jazyka : „Das ist di- Mant za Brune 
die aaf das Haas Spilberc gehoert/* Pak latinské artiku]^ práva 
Brněnského. Z kodexu toho se dozvídáme že v XIY. století bylo 
přes Šedesát míst podvržených soudu Brněnskému a že se v Brně ' 
odbýval soud týdně dvakráte, totiž ve čtvrtek a v sobotu před poled- 
nem. Strana která až do polední se nedostavila, ztratila právo. Porota 
sestávala z 24 přísežných jižto v radě v kuklích seděli. Když se 
strana pod přísahu brala a odříkávajíc fonmili jediným slovíčkem zmátla 
neb nedobře je vyslovila, byl zmatek^ a strana propadla. Oudy rvač- 
kou pomSené se oceňovaly. Vzácný oud (membrum nobile^, k. př. nos, 
ruka, noha, cenil se na deset hřiven. Zub, prst níže. Život platí za 
tři vzácné oudy, tedy 30 hřiven. Kdo nemá čím platit odsoudí se co 
nejpřísněji, zub za zub, oko za oko. — Kdo si sám oudy poruSí jakožto 
poSetilý člověk vyloučí se ze spolku jiných dobrých lidí. „Jakož podle 
kanonického práva samovraha s věrnými pochovati nesluSí , takž svět- 
ským právem samoruSec vyobcován ze spolku rozumných.'^ Kdo na 
uHci za zlým úmyslem vytáhne meč, platí soudci 40 a městu 60 grošů; 
nemá-li peněz, prožene se mu ruka nošenu — Chudí a nepatrní lidé 
na vsích jestliže po výroku soudců svémyslně dálŠí odvolání čim', platí 
za každého přísežného 72 penízků; kdož peněz nemá pozbyde jazyka. 
— Nemovité zboží toliko ve dne se prodávati smělo. Smlouvy v tom 
ohledu v noci učiněné byly za neplatné prohlášeny. Nález tento který 
též do českých práv vešel se spůsobil následkem zvláštmlio pádu; kde 
měSCan jeden z Brodu Uherského pozdě na večer, jsa opilý, v hospodě 
statky své jinému prodal. — Nedůležitý sice ale jakožto vzorek teh- 
dejšího německého slohu jeví se vyhrožující v kodexu obsažený list 
jakéhos Henrika Hulbata Svítavského měšfana na Konráda Trebit- 
schera měšfana Brněnského : „Dem erbamn manne dem trebcizer bur- 
ger za brune entpieten wier unser freyntschaft also ab yr euch wollet 
bedencken umb unser gelt das wier yn ewer ymmige haben verloren 
desselben wollen wir uns des erholen wo wir moegen an ewers selbs 
leibe and ob wir an euch nit geschaffen mogen so solt ir das wissen 
das wir ans gerechen wollen an nachpawer oder wo wir mogen und 
dittl (Dittlinus vicinus Conradi) ewer nachpa^T das wol weis daruiber 

20 



— 306 — 

bedenckt euch noch ob ilir wolt" — Mnohoženství a uaešeuí poctivé 
ženské stétim se trestalo. — Uveden tam také pád kde muž svou žena 
jiaému prodaL Za to byl 14 dní v ^uh^ vazbě držán a mosil dvě 
libry halířů, jakož ten kdož ženu byl koupil jednu libru pro emenda 
platiti, z čehož jednu třetinu soudcové, dvě třetiny město obdrželo. 
O jakéms zadostučinění ženě se však zákon nezmiňuje. — Na potupu 
kterouž kdosi proti soudu v Hulíně sedícímu projevil: „Jurati vos 
mentimini sicut infideles et homines injusti !" uznal se trest následující: 
Tupič byl jazykem ke kůlu přibit a dal se mu nůž do ruky. Tamo 
měl tak dlouho státi až by se sám odříznul! Cím méně se domysleti 
dá aby vinný se byl odvážil tupiti soud pro nález vyřknutý, tím větší 
surovost v odsouzeni tomto se objevuje! — Bohatá žena byla povinno* 
vána dluhy chudého muže zaplatiti, naproti tomu muž neplatil dluhy 
své chudé manželky. — Zvláštní světlo na povahu oněch dob ale hází 
uvedené v dotčeném zákonníku příklady, jakou platnost tenkráte měly 
amulety rozličnými charaktery naznačené a kterak pověry a před- 
sudky SQudem ovládaly! 1 řečníkové nosili byliny rozličné pověrečné 
mocnosti jakožto chrámci prostředky proti straně odporné. „Advocati 
etiam consueverunt se munire sambucco et plantagine ut vincant in 
causis." — Spusob odpravováni židův provazem následovně líčen: „Pileus 
de scutella ligno quodam elevato superius scutellae more Judaíco irapo- 
sito factus cum píce ardente crinibus et capiti Judaei impressus cum 
eodem pilio ut a Christianis suspensis discerneretur, patibulo cathenl^ 
et ferramentis cum coUo, ventre et pedibus e&t affixus." ^^) Paměti 
hodné jest ale nařízeni kterýmž řemeshiické cechy v Brně na všechny 
časy se vyzdvihly, a nižádný kdož měátanské právo Brněnské obdržel 
nucen býti nesmí aby do cechu vstupoval a plat mu poskytoval, ba 
každému jest svobodno provozovati řemeslo jemuž se vyučil. Jiným 
statutem Karlovým už dříve vydaným byly cechy v Znojmě a Holo- 
mouci odstraněny takže ani v dotčených městech ani ve vůkolí se 
trpěti neměly. — Statut rolníkům vydaný týkající se mezí a mezmlců 
polních v německém jazyku jest spůsobený, což odůvodněno takto: 
„Ideo subscrípta jura agriculturae deservientia vw-bis vulgarihus ut 
a rusticis intelligantur lucidius taliter conscripta sunt'^ Z toho se dá 
souditi že to německé osady veské byly jež právu Brněnskému podléhaly. 
— Jelikož tak rozmanité se nahozují připadnosti v životě společenském 
jež na rozhodnutí soudů čekají, že i nyní po staletých zkušenostech 
a mnohonásobném vytříbování zákonů ještě v některých pádech neji- 
stota panuje a spravedlnost více na domyslu soudců než na slovích 
zákona spoléhá, což tomu v mnohem větší míre tenkráte tak býti 
musilo! Patrno tedy že statuta nověji vydaná nestačovala všem poža- 



— 307 - 

davkům a že v pádech nejis^tých odvolání se činilo na „aDtiqaam jus/^ 
že 8e namnoze soudilo i podle starých nálezu jež snad nikdy neměly 
(datnost zákonů a že staré s novým, městské s veským se mísilo jakž 
toho právě potřeba žádala. Tím zajisté se sbližovala qbecní práva 
v království a v hlavmcb věcech vždy sobě podobnější se stávala na 
rozličných místech. Takž i některé staré slovanské spůsoby do měst- 
ských německých soudů zabloudily, i smlouvy se potvrzovaly po staro- 
česku Lidkupem a gpropitnýniy jakž Brněnský kodex na to poukazuje. 
Taktéž se v dotčené knize radí aby listiny se nepsaly^ na papíru, nýbrž 
aby se pergamenu užívalo. 

Nejdet nám zde o vylíčení právních poměrů zvláště nýbrž o nazna- 
čení stavu společenského pokud se v nich poněkud zrcadlí. Pročež 
nezdržujíce se déle při těchto věcech dodáváme zde toliko ještě že 
osvícení lidé onoho věku dobře znali nepoměry anespůsobyjež v práv- 
nictví a soudnictví tenkráte panovaly a že se o nich namnoze projevovali. 
Vedle uvedeného svědectví ,^tUného^^ objevuji se nám rázné narážky 
na křivý soud v básni Desatero kázaní, i v Nové radě Smila z Par- 
dubic některé místo věci takové vytýkající. Mluví tam vlk: Vydrui 
coí jest v komoře, - naleznut já cestu k tomu: - jeMot mají potřebu 
v domu, - ve dskdch zmcUené příčiny. . . • Komu vzato ^ teni Jest 
u vine — na tohot se jest hněvati^ chceLit z toho íalovoH. ... A eozt 
jest násj vse jsme Seri^ - divočet hledíme z kuldy - na kohož bychom 
se sihlvkli: - toho viec buoh zapomene^ - acse nám v ruce dostane! • . • 
Pomníme-Ii že lid sprostý, stavu nejníže poddaného, pracující za všechny 
vyšší třídy, proti pánům, měSCanům a kněžím kteřížto všickni svá zvlá- 
štní práva a výsady měli, sotvy se kdy spravedlnosti dovolal při tako- 
vémto stavu práv a soudů, že misera contribuens plebs odkázána byla 
spíše milosrdenství božímu než uznání soudců, nebudeme se diviti že 
v brzkých^ napotom časech ve jménu zákonů božích pro svobodu 
a rovnost zbraní se uchopil aby za staletá bezpráví se mstil a pro 
budoucnost slušnějšího postavení si vydobyl. Nechf si podnět ku bouři 
husitské se strany docela jiné pak přišel, padlC on do nahromadilých 
nešváru všeho druhu a probudil dávnou zášt jež vyrostla ze živlů nej- 
rozmanitějších, nebot náboženství zajisté bylo nejbližší ale nikoliv jedinou 
příčinou povstání národu českého a zvláště strany Táborské, jejíž směry 
byly netoliko náboženské a politické ale přímo sociálně. 

Každý čas se zakládá na dobu právě minulou od kteréžto nejprv 
přijímá svůj ráz ne aby ho zachoval ale aby jej na nový přetvořil. 
Ve spůsobu změn se objevuje duch časový. Nespůsobí-li čas kterýs, 
při pravidelném jinak běhu věd veřejných, valnou protivu odplynulé 
právě minulosti, značuje se tím ustáleni jakéž k ochabnutí vede. Každý 

20* 



- 308 — 

pokrok jest spolu proměna, byCby i každá proměna nehned i pokrokem 
byla. Ale proměny ježto ve XIV. století v myělem', mínění a ve spn- 
sobech se, staly jevily skutečně patrný a za časů Karlových už přímo 
nápadný pokrok duchovný kterýžto mimo jiné podstaty své též zárodky 
ještě všeobecnějšího a vydatnějšího rozvětvení v sobě choval. Současní 
někteří kronikářové ovšem neviděli v proměnách nastalých nějakého 
valného pokroku. Bledý jejich ulpívaly příliš na vnějších zjevích a 
aestačovaly na poznání a proniknutí nitra, z kteréhož ono se vyvinovalo. 
Minulost v' časovém svém povzdálí vždy jaksi idealnějším světlem 
ozářena se jeví těm jež neblahá přítomnost uráží a kterým na vezdejší 
budoucnosti nezáleží leč na věčné. OvšemC měl kronikář František u 
vypisování doby krále Jana mnohé příčiny k žalování, na onom místě 
však kde proti módě v Šatstvu nastalé horlí, přílišný se jeví čemovidec. 
Nastalé proměny v myšlení a ve spůsobech života přirozenou cestou 
za sebou táhly i proměnu v oděvích. Příčina toho ležela v následo* 
vání všeho co z Němec, Vlach a Francouzska přidiázelo, tedy i kroje. 
Že kroj počátkem XIV. století v Čechách obhl>ený nad míru byl ne- 
vkusný, tomuž upírati nelze, taktéž ale pravda jest že tí jenž ho uznali 
toliko všeobecný sledili proud. „Převrácenost a nesvornost, která 
za našich dnů (L. 1329) myšlení vůbec sobě podmanila, panuje též i 
v oděvích. Za přešfastného se každý pokládá komuž se po4ař]lo, 
nový nějaký spůsob oděvu vymysliti. . . . Také pohlaví ženské, zvláště 
panny nádheru svou na odiv vystavují.^' O čtyrycet let později, totiž 
r. 1367 žaluje zase Beneš z Weitmile „že Čechové následovali zlé a 
škodlivé spůsoby a kroje cizinců." — Výčitka tato se ovšem netýkala 
obecného lidu venkovského, leč takových lidí jenž buď dvoru králov- 
skému buď osobám urozeným blíže stáli a je následovali, nejvíce ale 
bez pochyby oněch kteříž cestováním neb zdržováním se v cizích zemích 
cizím spůsobům zvykli a je pak doma uvádělL Jisté jest že zvláště 
po městech a na nejvíc v Praze ujímati se počala nádhera v oděvu 
před tím neznalá, jakož i ve spisech českých onoho času mnohé o tom 
zmínky se činí. Nejen dějepisci reptali proti krojům novým ale i ver- 
Šovci a zvláště duchovní káratelé mravů a spůsobů světských. Nám 
z toho vyplývá výhoda ta, že tím docházíme ku bližšímu poznání spo- 
lečenských některých poměrů o kterýchž bychom jinače byli nezvědí. 
S jakou nádherou a pýchou ženské se odívaly, o tom nás z veršovaných 
pan^átek zvláště báseň y/> manšdství^^ a desatero kázaní pouči^je, muž- 
ský kostum některých výstředníků popsán v básni Podkaní a írik. 
Jinak v Tandaryáši, Alexandra, v Dalemilovi a rýmovaných pokračo- 
váních kroniky jeho na některých místech se naznačuje spůsob oděvu 
rozličných stavů. 



— 309 — 

Kdož však se diviti bade tomu že luxas přibýval mezi měSCany, 
Qvažnje kterak i bohatství přibývalo! Povzbuzení promysla a ochrana 
již dsař obchoda poskytoval nfiinohla bez značných účinků zůstati. 
Nápadně ale se obohacovaly rodiny takové jež v drženi dolů se nachá- 
zejíce hornictví provozovaly. Toho času, — píše Lupáč — zvlááté 
bory Jilovské hojnost zlata ze sebe vydávaly a tudy netoliko Praha, 
ale i sousedé a nákladníci velice bohatli, ano i císař Karel množství 
pokladů v a zboží z hor zlatých a stříbrných došel, nashromáždil a 
nabyl. Dále vypravuje Lupáč že „Rotlév, měštěmn Pražský, kterýž jsa 
nad míru z nadělení božího z těch hor obohacen , z takových užitkův 
zlatých a stříbrných dolův ustavěl na Starém městě Pražském dům 
veliký a nákladný, kdežto potom přeneseni byli z domu Lazara 
z židovské ulice Professores universitatis Pragensis. . . Jaká by tohoto 
JoŠta Rotléva, t. j. Červeného Lva z Koloděj, měštěmna Pražského, 
na zboží peněžném ano i na zlatě a stříbře byla možnost, mimo jiné 
náklady a outraty i z toho se patrně seznati a posouditi může, že za 
pánem svým císařem Karlem králem českým, když s velikým počtem 
výborného lidu českého, moravského a německého jel do Říma k při- 
jímáni koruny císařské, tento Rotlév, nechtěje býti v služebnosti pánu 
svému posledm', vypravil jest za jeho Mtí. královskou do Lombardie 
a do AHach Mikuláše Roďéva strejce svého, dav jemu 120 ušlechtilých 
koní, na nichž byli krásní rejtharové, majíce* na sobě zbroj výbornou, 
a na zbroji sukničky otáhlé, z sekané (jakž tehdáž nesli) blankytné 
barvy, a jeli třetím' noclehem za jízdnými, vyslanými od pánův radmch 
aneb ouřadu a obce slavného města Pražského, majíce s sebou 12 
vozů Špižných též blankytným suknem přikrytých, a ti všickni v tako- 
vém počtu jak do Říma tak zase z Říma do cech domů byli na jeho 
Rotlévově vlastoí útratě.^' — Mělat ale tato lesklá stránka i hrubý 
svůj rub o kterém se spisovatelé staří ovšem jen málo zmiňují, kteréhož 
se ale z rozličných okohiostí a různých naznačení snadno domysliti lze 
jest Nižší třída lidu nemnoho ziď^ala tím že bylo velikých boháčů 
v zemi, leda snad že boháči nemohli se obejíti bez valného služeb- 
nictva aniž bez přívrženců jichž potřebovali zvláště tenkráte, když stran- 
nické nějaké záměry pomocí lidu provésti se snažili. Takž lid budsi 
bezprostředně aneb prostředně v odvislosti boháčů se držel. Jmění 
nemaje zaprodával svou vůli, sílu a i život svůj třídám šfastnějším 
a na statky bohatým. Nezískal tím zajisté ani mrav, ani povaha lidu 
přivykajícího odvislosti a nedozrávajídho na samostatnost v materialných i 
v duševných ohledech. Že však s lidem poddaným se as vlídně nena- 
Uádalo» vysvítá i z toho že Karel potřebu uznal zvláště se zmíniti o 
šetrnosti k poddaným. Statuta CoUegii Caroli obsahují článek: „De 



— 310 — 

potestate in nisticos": Rusticos giibemet et administret non tyran- 
nice, nec pro sua sed Collegii sententia. Nedá se ani mysliti žeby 
rektor nniversity co dozorce statkův a pán poddaných jejich byl tak 
surově nakládal s lidem jako jiní pánové nižádným statutám toho draho 
nepodléhající. Ozbrojená čeládka šlechticů neméně nežli duchovná 
mocnost kněží lid obecný na uzdě držely, jehož bída nesmírná býti 
musila při pohromách jež utrpěti musil Branibory, Korutany, vpády 
všelikého vojska cizého a ubytováním se žoldnéřů Janových. Nesnadno 
a nehned se uceliti daly takovéto rány. Když pak k tomu neúrodný 
některý rok se přidal, tut zajisté se bylo obávati aby mrtvá potud třída 
sbouřením se nepohnula. Za Karla ovšem se hrnulo bohatství do Čech, 
ale lid tím získal toliko místně příležitost ku práci a výdělku při zbu- 
dóvávání klášterů a jiných staveb veřejných. Soudili bychom že Kar- 
lovi neušlo nebezpečenství jež ze zmáhající se chudoby lidu státu vychází, 
pročež vždy se staral o zaměstnání jeho, jakž i staří létopiscové přímo 
svědčí že „kázal zeď hnáti okolo Petřína, nebof jest v ten čas bylo 
léto obtížné a velmi draho, pročež to dílo zamyslil aby chudí lidé tn 
dělajíce živnosti sobě mohli dobyti." — Takováto jednotlivá podniknutí 
ovšem jen na nějaký čas a toliko částečné pomoci přinášela, vyhovujíce 
potřebnostem okamžitým a uspokojujíce lid na dobu trvání prací těchto. 
Takž u porovnání k časům minulým obecnému lidu za Karla ovšem 
nějaké podpory se dostávalo, avšak zakládala Se podpora tato předce 
jen na osobnou činlivost, prozřetelnost a dobromyslnost jeho, nikoliv ale 
spolu na základné opravy společenského řádu, na jakéž tenkráte ovšem 
ještě málo kdo pomýšlel, a nejméně lid sám. ByK on tenkráte jeSté 
přísně chován v bázni boží a ustanovem' vyšší měla v očích jeho plat- 
nost svrchovaných zákonů. Na osoby nad ním stojící hleděl s pokorou. 
Neměl poznání jiných mimo ona jež církev mu poskytovala, jinuž 
k pokoře a poslušenství se vychoval. Avšak nastali už časové kde i 
sprostý rozum se k myšlení probouzel, a před očima lidu se protrhovati 
počal nimbus jímž obestřeny byly třídy vyŠSí. 

Mezera mezi světem vzdělaným a nevzdělaným byla tenkráte ještě 
příliš veliká než aby se byla rychle a snadno vyplniti dala. Vzděla- 
nost vůbec jen poznenáhlým krokem postupuje, a přitom jak nesmírný 
ještě jest rozdíl mezi ní a osvětou ! Vzdělanost časová zahmaje v sobě 
vědomusti právě za pravé uznané neodporujíc poznáním jimi nabytým 
ba uspůsobnjíc mrav podle jejich návodů. Tím že nevystupuje z kolejů 
zákonem naznačených, těšívá se i z podpory jeho. Jistý kruh vědo- 
mosti připouštíc ba předpokládajíc snažuje se o vznikání a vzrůst jejich 
v kruhu tomto. Ale osvěta nebéře ohled na meze vytknuté, ba o roz- 
šíření jejich se zasazujíc je přestupuje a jimi vnitř i zvenčí potřásá., 



— 311 ^ 

Vzdélan08t jest pasivní a pojímající, osvěta působící a tvořící; vzděla- 
nost se poQtá na přítomnost, kterouž osvěta na staletí předbíhá. Vzdě- 
lanost úzkostlivě přiléhá k poznáním jež vyšší autorita za podstatná 
uznala, osvěta se odvolává především na autoritu domyslu lidského, a 
poměr vzdělanosti k osvětě jest asi onen chápavého rozumu k plodí- 
címa domyslu, a jakož domysl vyšáí stupeň jest rozumu takž osvěta 
vyšší stupeií jest vzdělanosti. Mát však vzdělanost své vnější nutné 
podmínky, které osvěta ne vždy uznává. Osvěta se odvažuje na roz- 
luštěni nejvyšších otázek životných, ježto vzdělanost už za rozluštěné má. 
Vzdělanost stoupá po základech již položených, ale osvěta nové základy 
, vyhledává. Vzdělanost {čtrnáctého století podléhala ustanovením církve. 
Církev byla ona svrchovaná autorita kteréžto se všechny vědomosti 
podvrhovaly, a co církev neuznávala to propadlo kletbě její a veřej- 
nému povržení. Hledělo se tedy na církev jako na svrchovanou nedo- 
tknutelnou zákonodárkyni od jejíchž výroků samým bohem ustanovených 
se odchýleti bylo hříchem nejvyšším. Na všeobecném tomto uznání 
spočívala také nesmírná mocnost její za oněch časů, čemuž se tim méně 
diviti jest, čím jasněji ze všech památek písemných vysvítá že ona 
jediná téměř všechna podstatnou vzdělanost věku svého v sobě chovala, 
a že členové její tenkráte byli náčelnými pěstovateli vědomostí a 
poznání lidských. Cožkolivěk i světská moudrost a fantasie vyvozovala 
a ustvořovala, vše vycházelo ze základů církví položených, a takž i 
vážnost k mohutnému ústavu chovaná přenášela se na osoby k němu 
přináložici. Lid obecný nepřemýšlel o rozdílu mezi základnou myšlén- 
kou církevní a mezi služebníky církve, totiž kněžstvem. V očích jeho 
bylo kněžstvo nedotknutelné jako sama církev, a když nastali napotom 
časové kde se na kněžské osoby doráželo, zbýval toliko jediný krok ku 
odvážení se i na ústav jehož zástopníkem bylo kněžstvo. Že vyšší 
vzdělaná třída takovéhoto rozdílu znala a šetřila o tom historie dosta- 
tečně poučuje. Císař Karel vychováním a povahou co nejpevněji 
k církvi pnlnuv snažoval se vyhovovati požadavkům a přáním jejím 
vždy a všady čímž ovšem mír a vyplývající z něho vzdělanost více 
získala nežli osvěta ku které se doba jeho ještě nepropracovala. Sle- 
dilt on v tom ohledu docela jinou politiku nežli otec jeho Jan. Potvr- 
zovaly jej v tom zajisté i osobné přátelské poměry k papeži a k náčel- 
oikam kněžstva českého kteřížto vždy věrnými mu byli rádci a v civi- 
lisatomých záměrech jeho jej podporovali. Smýšlení své o tom pro- 
jevil v známé Majestas Carolina kdež přímo vysloveno „že katolická 
církev jediná v Čechách platí, že tvrdo^jní kacířové k ipálení se 
odsoudí, že královští úředníkové vydati mají kacíře právomocnosti cír- 
kevně, že kdož kacíře do domu svého píHjme veškerý majitek svůj 



— 312 — 

pozbyde a ze země se vyžene". . atd. Mimo to jest známo jak pokorné 
se císař choval když papeže 1. 1368 navštívil, tak že se mu chování 
. takové s mnohých stran až zazlívalo a nedobře vykládalo, jakž o tom 
Coluccio Salatati obšírně psal slavnému Bocaccio-vl, ovšem chváliv 
Karla že ohled nevzal na posměváky. Jedni za politika jiní za slabost 
měli Karlovo přilnutí k papežskému dvoru, vyplývalo ono však z pře- 
svědčení jeho od dětinství mu vštípeného že toliko ve spojení s panu- 
jící církví udržeti mu lze jest mír kteréhož země česká nutně potře- 
bovala a bez kteréhož se nedaří ani duchovnému ani materialoému 
pokroku v zemi válkami tak vymořené a vysílené jak se tenkráte říše 
jeho jevila. Karel byl muž rozumu, vzdělanec a vzdělavatel na půdě 
připravené a přístupné. Vyhýbaje se všemu co by jej bylo do roz- 
paků uvésti mohlo, používal zase všeho čehož úspěch byl patrný a 
nepříležitostí prostý. Za bystrým, všechny okolnosti pronikajícím rozu- 
mem jeho vyhledávali někteří mužové obrazotvornosti a myšlének vyš- 
ších než na jaké Karel byl dospěl ovšem záměry mnohem dále saha- 
jící, domnívajíce se že muž který na výši vzdělanosti svého věku 
stojí neopomine i rozhodným krokem nad věk svůj se postaviti. 
Heroický duch Otakara II. se však nedostával Karlovi, a se záměry 
jakéž geniahií Cola di Rienzi v sobě choval nemohl se praktický a 
vypočítávající duch jeho spřízniti. Ba ani vzlet obrazivosti Petiarkovy 
nebyl po mysli jeho. Vyhýbal se nepohodlím a nebezpečenstvím ježby 
odvážný krok za sebou přivlékl, a chránil se vybuzování protiv ve své 
zemi, jejichž vše podrývající mocnost v Itálii byl poznal a o jejichž 
nejbližších výsledcích i česká historie jej dostatečně poučovala. Mnohé 
příležitosti se mu poskytovaly ku vystoupení z kruhu který on sám si 
naznačil, ale kdyby se byl pohnutkám a povzbuzováním poddal, byla by 
země česká největší tím ujmy utrpěla. Jest věru želeti že nikomu u 
nás posud nenapadlo sebrati a přeložiti korespondenci pověstného Rienzi, 
Karla, Arnošta z Pardubic a Jana z Neumarkn, jakož i onu mezi Karlem, 
Arnoštem a Petrarkou, kdežto na překládám' jiných, docela nepatrných 
ba ničenmých věcí tolik práce u nás se vynaložilo! Objevi\ji se 
v dopisech těchto nejen povahy osob dotčených ale i rozličné směry 
Čajsové se v nich zračují. — Vystupujíc tu už myšlenky y.popředí jaké 
až po dnes váhy nepozbyly, mezi nimiž zvláště snaha o sjednocem' Itálie 
a o obnovení velké říše Římské zvláštní pozornosti hodná se jeví. 
Duch Petrarkův nasycen klassickýpii zpomínkami a jižní fiuitasií ope- 
rutěn docela nové světlo hází na dobu kterouž, posuziqíce ji podle 
suchopárných traktátů skolastiokých a rozumiyíciho básnictví našeho, 
sotvy že poznáváme v duchaplných připomínkách italského básníka. 
Poskytujíc památky takové přímé svědectví že genius lidstva vždy 



— 313 — 

nékteró zvláátní organismy si odchoval kterýmiž lze mu bylo zvě- 
stovati svá zjeveni. Dnch svěží, obzvlááté ovřelený věje dopisy nad- 
řečenými, nebof to jest duch svobody který po vstoupeni do života 
tonži. Naproti tomu jak odměřená^ jak diplomatická jsou slova našich 
krajanů k nadzminěným Italčanům! Vzdělanost, dobrá vňle, uhlazený 
sloh y poctivé smýálem' — toto vše se v nich zračuje, ale spolu i meze 
jimiž duch jako opoután se probrati nemohl k svobodnému vzletu. Tut 
rozum vedle zápalu, vzdělanost vedle osvěty! — Hledíme zde výhradně 
z literárního stanovi&tě na ony plody písemní bez ohledu na směry 
jimi zamýšlené. Důmyslní Italiané hledali muže který by Itálii umrt- 
vělou vzkřísil, rozptýlenou sjednotil, kleslou k bývalé zase slávě uvedl. 
Na takovéto záměry nejen že Karel pnpraven nebyl, ale ony i odpo- 
rovaly přesvědčením jeho. Pro naši vlast bylo zajisté štěstím že se 
nesnažil upotřebovánim všech sil českých, vyhubením země a přelévá- 
ním krve české o cíl vzdálený, s bližším se uspokojiv. Naopak hleděl 
přitáhnouti k sobě sílu tak podstatnou jakou se mu Petrarka jevil. 
Snadby pružnějšího ducha byly vábily vyhlídky na opanování nejkrás- 
nější země Evropy a na slávu jež z toho vyplývati se jevila tomu kdož 
železnou rukou přefal by okovy jimiž sobecká vláda papežů celý 
téměř svět upoutala. Nehovil však Karel politice kterou improvisujicí 
fantasie naznačovala, bytby směry její i svrchovanému domyslu byly 
odpovídaly. Bozum mu kázal aby se obmezil a on sledil vnuknuti 
rozumu. „O císaři! jak nevděčný jsi a jak málo znáš cenu věcí!" — 
psal mu Petrarka. — „Co děd tvůj, a mnozí jiní před tebou tolikerým 
snažením a prolév^ím krve vyhledávali, to se tobě samo podávalo a 
ty se toho všeho vzdáváš; Itálie kterous hez překážky pi*ošel, Řím 
který sám brány ti otevřel, žezlo jež tě ničeho nestálo, korunu krví 
neposkvrněnou! Všeho toho se odříkáš abys v pustou svou vlast se 
navrátil. Uznávám že nesnadno překonati přirozenou svou náklonnost, 
... ale nepochopuji kterak ti možná bylo, předsevzíti sobě něco čemu 
rozum a velkomyslnost odporují, co všickni poctiví Italiané oželuji, nad 
čím celá říše povzdychává, a co jen Čechové a oc^ůrcové naši za 
dobré uznají. Nuže, jdi tedy když jsi se na to odhodlal, ale na paměti 
chovej že nebylo ještě knížete před tebou jenžby se byl vzdal tak 
krásné, tak blízké a tak spravedlivé naděje! V tom okamžení kdež 
jsi se stal pánem Itálie vzdycháš toliko po Čechách! Jinače, smýšleli 
tvůj otec a tvůj děd! Zdali onen neopustil Čechy aby v Itálii práva 
svého dobýval ježto na nic jiného se nezakládalo, než že on byl synem 
cÍBařovým aniž sám byv císařem. Vidímt patrně že hrdinský duch 
dědictvím nepřechází s otce na syna! Nechci ti proto upírati umění 
vládařdíé a vojenské. Podalt jsi toho příliš mnoho důkazů; avšak 



— 314 — 

vůle se ti nedostává a horlivosti kterážto zřídlem jest všech skutku 
vznešených. Slyš pak kterak by k tobě promluvili děd a otec tvůj 
kdyby se ti zjevili na zpátečné cestě přes Alpy: Velký cisaři! tys 
mnoho získal tím že nastoupiv cestu tak dlouho očekávanou už zase 
tak rychle se navracuješ. PnnáSíš s sebou korunu železnou a korunu 
zlatou a marný titul. Budou tc nazývati císařem Římským, ač v skutku 
toliko králem jsi českým. Dejž bůh! abys ani tím nebyl! Snadby 
tvá v tak lizké meze stésněná ctižádost osvěžena se povznesla a byl 
bys nutností puzen k opětnému vydobývám sobě dědictví svého!..., 
Laelins mi vyřídil tvé pozdravem jež bylo smrtelnou mi ránou! Doru- 
čil mi také dar od tebe poslaný, krásnou antiku jež Césara předsta- 
vnje. Kdyby ten peníz byl mluviti mohl, kterak by té byl oslovil 
aby tě zdržel od hanlivého navracení? Buď s Bohem císaři a porovnej 
to co opouštíš s tím co vyhledáváš." — Tak mužně oslovoval básník 
císaře a krále českého, snažuje se jej přemluviti aby Čechy pozůstavil 
a v Itálii se usídlel! V jiném dopisu zase pravil: „Kdož medle by 
se opovážil jinače smýšleti nežli císař, zvláště tam kde se o záležitosti 
říše jedná! Kdyby se o básnictví a pěknou literaturu jednalo, tuC 
bych snad použil svobody básníka Lucia který sedě nepovstal když 
Caesar do společnosti básníků vkročil!" *") — 

Takový tón panoval v dopisech Petrarkových a poskytuje se nám 
zde příležitost nejen zmužilost básníkovu ale ještě více shovívavost 
císařovu obdivovati. Cožby bylo v Čechách se spůsobiti mohlo pod 
žezlem takového vladaře, kdyby zde bylo také nějakého českého, národ- 
ního Petnuky bývalo? Ale nebyl našim spisovatelům ani českým ani 
latinským onen vzlet ducha a uchvacující zápal dán který jest zřídlem 
myšlének vznešených a národem pohybujících. Nebylo v Čechách muže 
který by nadáním duchovným a vzdělaností výše byl stál císaře, 
čímž se stalo že toliko zásady jeho a nejbližších mu rádců k platnosti 
docházely i že, ač země česká valně se povznesla a národ neočekávané 
pokročil, předce národnost naše se nepovznesla na onu plodnou výŠi 
která nové myšlénky stvořuje a vedle vzdělanosti také osvětě vznikati 
dává. Karel zajisté si vážil jazyka českého více nežli který koliv 
z předchůdců jeho na trůnu českém , ale on si vážil jazykův vůbec a 
Kteramí náklonnosti jeho byly kosmopolitické. Z veškerého jednání jeho 
vysvítá že skdil vlastenskou sice politiku nevšak přímo národní. Nena- 
lézáme žeby byl německému jazyku kdes předností popřál, ale taktéi 
nepůsobil bezpostředně na zvelebení češtiny, sám užívaje latiny v písem- 
nostech svých, ano i německé listiny se po něm nalézají. Takž národ- 
nost česká pozůstavena byla sama sobě á odkázána na své vlastni 
vniterné síly. Záleželo tedy jtúio vždy a až podnes na spisovatektvu 



~ 315 — 

českém aby jazyku svémn ve vlasti své patřícího mu práva a mimo 
vlast žádoucího uznání a vážností získalo. Karel se všemožně vyna- 
snažoval aby k sobě přivábil nejznamenitější charaktery svého věku, 
jejich náhledy o věcech politických a literárných poznal, na činlivosti 
jejich se účastnil, ji podporoval, a rady jejich používal. Bylfby se 
osvícený Čech s tou samou shovívavostí potkal u něho jako důmyslný 
Italian, ba snad jeStě s větší, nebot cechy nejblíže ležely mysli jeho. 
Ale nebylo v Čechách mužův proslulých kteří by byli od římské papež- 
ské politiky tak odvráceni bývali, jako jich jinde bylo, a největší ndš 
myslitel český oné doby, Tomáš ze Štítného, nejen že co nejtěsněji 
k církvi přiléhal a výhradně skoro jen dobrovědecké směry sledil, ale 
skromnost ducha svého i tím osvědčil že se z počátku toliko na poučo* 
vání rodiny své obmezil. Poctivý tento hájitel českého jazyka toliko 
příležitostně objevil se co odpůrce latiníkův a principů školských, nevy- 
stoupiv přímo 8 nějakou obranou národních svých zásad. Takž se 
stalo že i za vlastenského Karla v Čechách latina podržela vrch v písem- 
nictví, jakož v pospolitém životě německý živel vedle českého tím více 
se zmáhati 'musil čím více cizinců do Čech se hrnulo zvláště do Prahy, 
nejslavnějšího a nejveselejšího to města tehdejší střední Evropy. Kdyby 
jen třetina spůsobených tenkráte u nás spisů latinských se v češtině 
byla objevila, byla by literatura naSe dostihla všecky jiné v Evropě a 
bylby se rozvinul život literami v cechách spůsobem velkolepým, nebot 
by se na něm byl národ účastniti mohl a nejen učencové školní, a bylo 
by písemnictví neubředlo v skolastickém suchopáru a theologických 
traktátech nýbrž i na jiných pohch tu samu ne-li větší ještě plodnost 
osvědčilo. Štěstí však pro nás že ta latina neméně Němcům překážela 
nežli nám, neboC při množství německých učenců, profesorů a studentů 
již se tenkráte v Čechách zdržovali byla by se snadno i německá lite- 
ratura zde ujmouti mohla, naleznouc půdy a podpory u přistěhovanců 
a Q německých občanů jimiž města česká a zvláště Praha se neustále 
naplňovala. 

Při pojímavosti kterou Karel u každé příležitosti osvědčil, pH 
náklonnosti ku všemu cožkoUv jen civilisačným jeho směrům odpovídalo, 
byla by se zajisté česká literatura n živějším svém vystoupení z 
obzvMStm ochrany a podpory jeho potěšila, ano víme že se ohlížel po 
zvláště nadaném dějepisci českém, ač se mu toliko poštěstilo obyčejného 
jen kronikáře se dopíditi který historickou vědu českou ani jedním 
novým náhledem neosvětlil a ani jednou duchapfaiou myšlénkou neobo- 
hatíl. Nedostávalo se však tenkráte ještě národních literárních cha- 
rakteru. Jinak také ponětí o tom, že by literatura sama pro sebe 
jakýs celek působila jejž obohacovati a o jehož rozyin pečovati třeba, 



— 316 — 

nebylo jeété vyvinuto. Literární život nebyl jeětS nijakým organismem 
spojen, každý spis, každá kniha stála pro sebe, z počátka na nejskrom- 
nější toliko okres působíc z kteréhož se poznenáhle pracným a obtíž- 
ným opisovámm vymáhala. Skutečně podléhalo vznikání a rozšíření 
literatury před vynalezením tisku takovým obtížím že neke literami 
živost novějšího spůsobn do oněch časů klásti. Cena psané , knihy 
tehdejší nedá se nijakž porovnati s cenou kterékoliv novější a tištěné 
knihy. Pomněme jen jak mnoho času uplynulo než kniha větáího 
obsahu se opsala, ba kolik někdy písařů se o práci zasadilo, než roze- 
psaná kniha se dopsala. Některé staré listiny nás o tom poučiyí jak 
mnoho se nakládalo na opisování knih, ano i jak opatrně a moudře se 
ohraditi musil kdo knihy zhotovené kupoval a jak náramné peníze 
knihovna dosti skromná majitele stála. Dvé takových listin nalézá se 
v knize Starého města Pražského z nichž jedna jes^ úmluva o napsání 
bible uzavřená a druhá zápis trhu na knihu kterou Matěj Mýdlo kon- 
šel staroměstský Slánským prodal. V první listině nalézáme že p. 
Rabštein za psaní bible mělar-Ii 200 velikých listů uvolil se platiti 150 
kop grošů t j. 750 zl. stř.; z druhé zase se dozvídáme že SlanSti za 
^aduale na 450 zl. stř. polojtili. Ještě zajímavější ale jest kontrakt 
(v latinském jazyku) r. 1398 s opisovačem před soudem učiněný a 
pro větší jistotu do knih téhož soudu, totiž arcibiskupského v Praze 
vložený, který v následující zní smysl: „Postaven osobně př^ námi 
Janem z Kbela ofiicialem a deskami našimi mocnými Šimon z Kostky, 
řečený Kathedral, nepřinucen aniž přiměn k tomu mocí nýbrž svobodné 
a dobrovolně, slíbil jest knihu biblí, kterou již psáti počal pro pana 
JakŠe kazatele a nájemníka kostela sv. Mikuláše v menším městě Praž- 
ském, věrně dokonati pod trestem klatby církevm', a on pan Jakeš 
také za práci jeho má jemu za každý kvintem zaplatiti po 16 groších 
a má jemu vychování dáti stravou u svého vlastního stolu dotud pokad 
by onen nevykonal toho písma, rovněž pod trestem klatby církevní, 
však též i pod tou výmínkou aby on pan Jakeš jednu kopu grošů, 
první totiž z prvních kvintemů, kterouž povinen řečenému Šimonovi, a 
sebe zadržel a jemu ji nevydával pokud by té bible nedokona&I oelé. . • 
což všechno obě jmenované strany obopolně slíbily jsou sobě držeti pod 
pokutou klatby'* atd. atd. Dostatečný zde důkaz podán jak pracné a 
drahé bylo tenkráte opisování a sbírání knih pročež se ani domýšleti 
nelze že by literatura se byla mezi lidem rozšířiti a na& směrem 
žádoucím působiti mohla, kdyby i školy už tak byly zřízeny bývaly žeby 
čtení vůbec mezi lidem se bylo zobecnilo. Ale i čtenářové tenkráte 
byli ještě tak vzácní jako písařové a známosti literní se obmezovaly 
toliko na některé stavy vyšší totiž na studující, na kněžstvo a některou 



— 317 — 

část Šlechty. V těchto vSak krozícli se už tenkráte objevovala obzvláštní 
láska k literatuře a obdivu hodná horlivost n sbírání knih. Milovni* 
kove písemnictví namnoze z dalekých krajin do cech přinášeli knihy 
Yzácné a draze skupované. Po různu snášené a n privátných osob 
chované knihy přecházely pak do velkých bibliothek, jakž o tom mnohé 
pamětDOsti se chovají. Nejen při každém téměř klášteře ale i při ško« 
lách i kolegiatných chrámech a při úřadech městských chovaly se 
sbírky knih a listin rozličných. Staré letopisy připomínají několik 
zvláště horlivých sběratelů knih mezi nimiž zvláště Yilém z Hasenburka 
děkan kostela Vyšehradského vynikal. Karel, nachýlen jsa k obec- 
nému učení ano i k studentům v městě Pražském — praví Lupáč — 
jako milovník umění svobodného a knih, koupil jich po smrti Viléma 
z Hasenburka sto a čtrnácte svazknv za sto hřiven, a ty kázal rozdati 
po kolejích, aby se z nich žáci pobožnosti, cnostl a dobrým mravům 
nčili. Na<^menované knihy pan Vilém s velikým nákladem a prací 
z Vlach i Frankreichu do Čech jest dal přiveztii" Již však dříve 
mělo obecné učení svou bibliotheku kterou císař Karel zároveň s kol- 
lejí Karlovou založil, jakož i všechny ostatní kolleje měly každá svou 
vlastní knihovnu. Znamenitou sbírku chovala zajisté bibliotheka při 
hlavním chrámu Pražském, nebot nejen že učení milovní biskupové a 
arcibiskupové o rozmnožení její pečovali, ale i jiné kněžské osoby ji 
sbírkami svými rozmnožovali. Adam z Nečefíc doktor a arciděkan 
Ptažský, vikář' arcibiskupa Zbinka, odkázal dotčené knihovně větší díl 
své sbírky kterouž Balbin elegantem bibliothecam nazývá. Knihy 
z džiny do cech se přinášely dílem profesory a studenty, jižto do 
Prahy přibývali, dílem cechové po cizích zemích cestující je tamo sku- 
povávaU. Takž na počátku latinské knihy jedné (Historia Jerosolimi- 
tana Thaddaei Messanensis consripta 1291) se čte: „A. D. 1362 die 
24. octob. sub Rom. ecclesia per obitum stae. memoriae papae Innocentís 
VI. Yacante Nicolaus de Cremsir Archidiaconus Boleslaviensis, Dom* 
imp. Garoli IV. protonotarius emit hune libellum pro 40 sol. den. in 
Avinione, et libenter emisset meliorem si tanta ibi tunc omnium rerum 
caristía non fidsset.** — Některé z tenkráte založených bibliothek se i 
napotom udržely a rozmnožovaly o čemž příležitostné ještě zmínky se 
stanou, jiné ale a zvláště klášterní namnoze za své vzaly v bouřích 
husitských. Takž se připomíná bibliotheka v Postoloprtech (in coenobio 
Portae i^ostoloťnm) jakožto jedna z nejbohatších (manuscríptorum codi- 
eum praeciarissima) jíž po celých prý cechách tenkráte rovné nebylo. 
Klášter tento Bepediktinův od spojených vojsk Žateckých, Slánských 
a Lounských i s bibliothekou vypálen r. 1410. — Iv tomto ohledu 
se nám založení kláštera Slovanského v Praze jeví důležité. Léta 1347 



- 318 - 

vydá] císař Karel zakládací listinu kláStera Einanzského , do kteréhož 
se pak přistěhovali Benediktini slovanSti k tomn cíli z Ghorvat povo- 
laní. „Ačkoliv povinnost žádá^' — praví ta Karel — „abychom o 
dobro všech našich věrných poddaných pečovali, avSak ti kteří nám pří- 
jemností a sladkostí našeho přirozeného jazyka příbnzni jsou, zvláštní 
péči a milost zasluhnjoa/^ Slovanskému kláštera však příslušely nej- 
dříve slovanské knihy, pročež císař 1. 1356 emanzský klášter nadal 
důchodem ročním desíti hřiven pro písaře aby pro klášter ustavičné 
knihy v šlechetném a dávném jazyku slovanském psal a opisoval. 
V nadací listině se jmenuje písař Jan, jemuž se povinnost ukládá aby 
opisoval knihy a zpěvy (libroa legendarum et canůus) slovanské co 
nejbedlivěji. Takž tedy byl základ učiněn ku rozmnožení klášterní 
bibliothéky slovanské v Emauzích, aniž pochybovati jest že mimo usta- 
noveného písaře i jiní mnichové ruce k práci přiložili a že rozličných 
knih i s jiných stran se tam dostalo. Jak známo daroval Karel kláštisra 
tomuto pověstné evangelium Sázavské jinak Remešské nazvané. ~ 
Mniši Emauzští byli be^Uivi písemnictví ano i na sbíraní a chovám 
Ibtin hleděli, jakž toho důkazem jest tak zvané Registrum Literarum 
Monasterii Slavortmi, Sbírka tato obsahuje 94 listin. Léta 1396 naří- 
zením opata Pavla spůsobena byla pomocí Petra Šmolky řeholníka a 
Mikoláše z Jihlavy, kaplana. 

Vedle obyčejných písařů se však za časů oněch nalézali i kráso- 
piscové a jiní umělci kteřížto krásnými těsnomalbami ozdobovali vzácné 
rukopisy. Práce těchto umělců by nám podávaly zvláštně důkazy o 
dobrém stavu krásného umění v Cechách za Karla, bychom i odjinud 
zpraveni nebyli o valném jich tenkráte výkvětu. Zmáhající se kultura 
neobmezuje se nikdy na jednu toliko cestu nýbrž po rozličných se roz- 
šiřuje polích a všeUkým oborům vyšších snažení lidských vtiskuje znaky 
pokročilého působem' svého. Vedle ušlechtilejšího způsobu myšlení 
postupuje spolu i vkusnější ráz obrazem', ba jej na mnoze předchází a 
převyšuje. Jakož vzdělanost vůbec solidami jest záležitostí pokolení 
lidského, takž i stav kultury každého národu a každého času se zna- 
čuje stupni všeobecného a nikoliv stranného pouze pokroku. MusiloC 
tedy i výtvorné umění pokročiti, když se národ v jiných oborech po- 
znání a tvoření ku předu bral, a pokročilo skutečně nápadně. Klamné 
však jest domýšlení že Karlem teprv vzniklo. DávnoC před tím se 
malba, řezba a sochařství v Čechách pěstovala. Již Methud, prvm' 
Slovanův apoštol křesCanský, prý byl malířem a přišlo s ním umění 
rázu řecko-křesCanského do našich vlasti. Mnich Sázavský poukazuje 
v letopisech svých na to že umění malířské v klášteře Sázavském se 
pěstovalo hned u založení kláštera tohoto, a jmenuje opata Božetěcha, 



— 319 — 

který as v druhé polovici XL století dotčený klášter řídil, znamenitým 
maliřeni, sochařem a stavitelem. V starých legendách a rokopisech 
nalézají se malované a rejsované okrasy ježto přímo ohdiv pozorovatelů 
zbnzují ohledem na dobu v kteréž byly spůsobeny. Připomenouti zde 
sfaxSi zvláátě na Miroslava hotovitele obr<izků v známém rukopise Mater 
verborom. Kodex Vyšehradský, modlitby, passionály a jiné před Karlem 
spňsobené a malbami opatřené knihy nás dostatečné o tom poučují že 
malířské umění se u nás ode dávna péstovalo a že bylo krásopisců a 
illuminatoru v Čechách už za nejstarší doby. Ráz byzantinského uměni 
ovšem brzo se vytratil u.nás jelikož se na západě vyhledávaly vzory 
a v Kímě, nikoliv ale už na východě. Ohledem na malbami ozdobené a 
z časů Karlových pocházející knihy jest nám zajisté se diviti pokročilé^ 
omélosti spůsobitelův jejich. Potkáváme se tu zvláště s pracemi vele- 
nadaného Zbyška z Trotiny a mistra Petra Břuchatého. Zbyšek z Tře- 
tiny ozdobil překrásnými drobnomalbami pergamenový rukopis Liber 
viaticus a modlitební knížku biskupa Arnošta z Pardubic. Ještě výše 
se cení drobnomalby v missálu který se v bibliothéce kapituly Praž- 
ské chová, a které mistr Břuchatý snad pro Olomůckého biskupa O^a 
z YlaSimi shotovih Ze okrášlení a ozdobování rukopisův malbami 
tenkráte v obyčeji bylo, vysvítá i z toho že i v mnohých jiných sou- 
kromým osobám přináležících rukopisech takovéto okrasy nalézáme, 
jakož i z toho že se v seznamu tehdejších umělců potkáváme se jmény 
illuminatoru jejichž však práce neznáme. 

Uvážíme-li jaké množství knih se v Cechách tenkráte spisovalo 
a přepisovalo, nelze nám pochybovati že veliké množství lidí se psaním 
zaměstnávati musilo, neboC na vzdor zhoubným časům nás přece tolik 
rukopisů z této doby došlo že se diviti jest, jak probuzený tenkráte byl 
rach literární a jak rozšířené bylo milovnictví knih mezi vzdělanými. Ruch 
pak tento císařem Karlem probuzený nezanikl za časů Vácslava IV., 
neboC i on přál učencům a měl milovníky literatury v své radě, jako 
byli kardinál Jan z Vlašimi, Jan z Neuiparku a Albrecht Stemberg. 
Jinak Vácslav zvláště za prvnídh let panováni svého chvalitebně násle- 
doval otce založiv hned roku 1380 novou kollej pro theology, a artisty 
určenou a podle spůsobu Karlovy zřízenou kterouž nazvati dal kollej krále 
Vácslavcu llned tři léta na to, když stará kollej Karlova rozmnože- 
néma žákovstvu už nestačovala, ustanovil dáti mistrům obydlí nové 
postoupiv jim dům Jana Rotléva, někdy mincmistra královského. Nová 
tato kollej podržela jméno ,, Kollej Karlovď^ jakož dříve ho měla 
v starém domě. Ano i učených mužů si Vácslav váže bral ohledy 
na zásluhy literami. Jindřichovi z Plzně 1. 1382 potvrdiv úřad měst- 
ského sudího zvláště se zmínil v listino potvrzující že dotčený Jindíich 



-r 320 - 

zásluhy o nauky si získal. (Requireutibus etiam Henrici ipsius multí- 
plicibus fidei et scientiarum meritis. . . .) Jinak ovšem se na Kteramém 
životě přímo neúčastnil a nevíme zdali v tomto oboru něco více učinil 
nežli že pro manželku svou dal shotovíti přepis biblí německé, v kte- 
réžto zaznamenáno: ,,Wer mur dieser Schrift hort - Wil lesen und ir 
svzen Wort - der schol nu danken dem vrumen - Von deni diez 
Gestift ist kummen - Dem Hochgebomen Kunig Wend vein - Und 
der durchlauchtígaten Koenigin sein.*^ — (Pelzl. Wenzel IV.) Jinak 
jen málo památek německého písemnictví tehdejšího v Čechách nás 
doSlo, a pokud rukopisy pozůstalé mluvícími jsou svědky duchovného 
ruchu, nalézáme opět že měla latina vrch v literatuře, ač se český 
jazyk vedle ní už valně povznášeti počal. Latinských rukopisu zvláště 
za času Karlova spusobených nás veliké množství došlo ale ještě více 
se jich ztratilo, neboC kam se poděly rukopisy původných básní latin- 
ských jejichž česká zpracováni známe? Toliko některá Ca)iiica ecclesi- 
cutica, a pak znkmj Ansebnus, Revdatio facta atd. nacházel se za 
časů Balbinových ještě v bibliothece Jesuitův v Praze. Latinské ruko- 
pisy oné doby nás došlé jsou nazvíce buď naučného bud vědeckého 
obsahu, málo vSak krásoumného. Latinská báseň Versus de mořte 
Smilonis Fiaska, od 1. 1402, jež se v rukopisu nalézá v Holom. biblio- 
thece jest jediný nám známý plod domácí světské poesie latinské. 
Mezi prosaickými spisy latinskými nejvíce theologických nalézáme trak- 
tátů a knih vůbec, jejichž charakteristickou stránkou jest didaktický 
jich směr, Čímž se liší od knih a traktátů sledící na to doby husitské 
majících do sebe téměř vesměs ráz polemický. Valná část rukopisů ná^ 
došlých povstala v cizině a u nás teprv opsámm se rozmnožila, avšak 
mnoho jest i takových jenž u nás původ svůj vzaly. Země česká ten- 
kráte čítala mnoho charakterů literárných, mužův to jenž buď povolá- 
ním svým povzbuzováni byli k pěstování literatury, jakož profesorové, 
aneb kteří pro zvláštní lásku k naukám velikou horlivost jevili u pod- 
porování jí. Ti nejen sami pilně spisovali ale i jiné k tomu přiměli. 
V čele těchto stál sám dsař Karel a tehdejší arcibiskupové a pre- 
látové Pražští. 

Na otázku jaké as knihy se u nás tenkráte nejvíce Čítaly nelze 
nám jinače odpověděti nežli že ony jež se nám nejhojněji v přepisech 
dostaly, jakož spis Isidorův: De summo bono, spisy Augustina, Ber- 
narda, Tomáše z Aquina a Petra Hispana, spisy Buridanovy, bajky 
Esopovy latinské, spisy Aristotelovy — ale méně spisy Platonovy. 
Mnoho se čítaly spisy Mikoláše de Garrain, z řádu kazatelů, kterýžto 
veliké množství theologických traktátů napsal v Praze oblíbených a 
v mnohých opisech kolujících; taktéž spisy Roberta z Linkolnu, arci- 



— 321 — 

Usknpa anglického (f 1253) horlivého zastavatele minoritův, velnri 
byly obh^beny. PsalC tento Robert řadu polontfaeologiokých trakt&tů, 
ježto 80 valné přibližovaly později povstalému polemickému spůsobu 
peani a z nichž se polemičtí spisovatelé zajisté mnohému přiučili. Spisy 
Robertovy ovšem směřovaly proti světským názorům. Dvoji rozeznával 
moudrost, jednu pozemskou a jednu nebeskou. Úsudek světa měl 
za nebezpečný duéim. Jinak ale též přísně horlil pro kázeň kněžskou 
a proti nespravedlnosti jakouž papežové někdy důstojenství své zastínili. 
Ze těmito nadřečenými a mnohými jinými v Čechách kolujícími spisy 
sofistika bohomluvecká a skolastická dialektika více získala nežli pravá 
filosofická osvěta, o tom nikomu pochybovati nelze kdož v který koliv 
ze ^isů těchto třeba jen povrchně nahlídnul. Patrným toho důkazem 
jsou traktáty u nás spůsobené, podobného směru a rázu, a nepo- 
vznážejíd se téměř nikde nad obyčejné tenkráte panující názory. Z latin- 
ských tehdáž v Praze sepsaných knih poznamenati slušno spisy Mistra 
Hermana, Němce v Praze meškajícího, který napsal Ctění o Apokalypsi, 
Od neznámého spisovatele, ale rodilého Čecha pochází Traktát o cír- 
kevních Tiymtiách Nějaký kněz při Pražském hlavním kostele sepsal 
Martyroloffium eccleaiae Pragensia roku 1407. V latinských verSích 
od neznámého básníka spůsobená báseň: Specidum hwnanae salvationia 
která se v mnohých přepisech nalézá nezdá se býti plodem Čecha, 
taktéž : ExposUio in Canticum cantieorum kterýžto spisek Balbin velmi 
chváb', přinesen byl bez pochyby z Němec do Čech. Rukopis v univ. 
bibl. v Praze pochází od r. 1404, ale v Oseku se nalézá jiný od r. 
1337 spolu 8 německým veršovaným překladem latinské kantiky. 
Veliké vůbec množství spisů a traktátů latinských zvláště theologických 
od neznámých spisovatelů XIV. století se. nalézá po rozličných biblio- 
thekách, ale mnoho jest i takových jejichž skladatele známe. Potká- 
váme se za oněch časů s muži znamenitými jejichžto snažením duchovný 
život v Čechách zvláštní oné pružnosti nabyl pro kterou se ona doba 
oslavuje. „Há-li se duch pohnouti k určitému směru, musí jej k tomu 
uvésti bud příběhy, buď vyvolán musí býti osobami zvláštní silou obda- 
řenými.*^ V takovýchto osobách ustřeďuje se téměř duchovný život 
národu a nedospíval by bez nich k nijakému celku z něhožby i dále se 
vyvinovati mohl z vlastmch kořenů a vlastními silami. Nacházelo se 
takovýchto obzvláštných osob za časů Karlových více nežli kdy před 
ním« ano dobou jeho panování honosily se Čechy vyšší vzdělanosti než 
kteiákoliv země okolm'. Zvláště ale kněžstvo české vědomostmi nad 
německé vynikalo k čemuž ovšem zřízení vysokých Škol nemálo při- 
BfShK Převaži]ýíci tato vzdělanost ovšem i literaturou se osvědčila, 
vniknuti však jejímu do života lidu překážela zajisté latina které se 

2i 



— 322 — 

pohřicliu ve školách, v literatuře i v úřadech uživalo. Známof že cisař 
Karel sám byl pěstovatelem písemnictví. „Složil jest sám od sebe/' — 
praví Lupáč — „a dle ostrosti vtipu svého sepsal některé knihy a je 
jako poklad budúcim na památku pozůstavil, mezi nimiž jsou tyto jme- 
novitě: Zlatá bulle Karla čtvrtého — Aurea bulla Caroli IV., Diarium, 
Ritus seu modus coronationis regis Bohemiae, Vita S. Venceslai a 
Garolo abbreviata, Conciones aliquot sacrae, Constitutiones terrae seu 
regni Bohemiae. Život svůj nejen sepsal (Vita Caroll IV.), ale i na 
česko přeložiti dal. . ." Na redakcí některých spisů těchto , zvláStě 
zákonodárných měli zajisté i čelní rádcové jeho podílu, životopis svůj 
sepsal ale Karel sám a nemán^e za to že českým jazykem jakž někteří 

v 

se domýšlí nýbrž latinským. Zeby spis alchymistický od některých 
mu přiřknutý byl sepsal není pravdě podobno. Padá sice do Karlo- 
vých časů a císař jej zajisté znal a četl, ale povaha spisu i sloh odpo- 
rují důmínce že by byl skladatelem jeho. Nazván spis tento: Traetatus 
chynticvs prciecdlens de qtdntis essentíis conficiendis. Díl prvý jedná: 
De consideratione qtiintae essenfiae omninm i*erum transmutabilinm. 
Díl druhý: De genercUibiis remediis. Na konci velmi rozumné pozna- 
menání : Si tibi desíint medicL, haec tria feneto : Mens laeta^ reqtňes, 

moderata dieta Že však se Karel s alchymií obíral, aneb aspoft 

i uznával, o tom svědčí spis jeden toho druhu jemu věnovaný, kdežto 
v dedikací praví spisovatel: Quoniam vero tu quoque Imperator! 
singularí quodam desiderio flagras nniversae hujus artis discendae, ideo 
a me desideratae huic scientiae methodnm accipe, cui conjuncta est 
exercitata per experíentiam praxis. . . Bylof však učených mužův cizích 
i domácích za Karla veliké množství v Praze kteří nejen co profesorové 
na universitě vyučovali ale i mnohými spisy se osvědčili. „Známí vůbec 
jsou mistrové Příbram, Šindel, Borotin, MatiአLouda z Chlumčan, mistr 
Havel y vznešený slavný a znamenitý hvězdář i v uměni lékařském 
dospělý, který jest mnohé knihy psak . . Mistr Milic, ponejprv pán 
světský, panského stavu a vysokého rodu, potom pak kněz a kazatel 
slova božího; mistr Matěj přijnum Pařížský který jest několikeré knihy 
sepsal. . ." Tento Lupáčův seznam učenců a spisovatelů v Praze za . 
Karla jest ovšem neúplný a nedostatečný. ByloC mezi vyššími osobami 
také zvláštných maecenášů kteříjiterámí podnikání probuzovali a pod- 
porovali, zvláště biskupové někteří a . arcibiskupové. Takž o Janu 
z Dražic (fl343) se píše že byl velkým přítelem nauk a umění; na 
jeho pobídnutí sepsal kanovník František letopisy české. Zvláště vzdě- 
laným mužem byl též Jan Očko biskup Holomoucký* Bývat dříve 
proboštem kaple u všech Svatých, pak sekretářem Karla IV. Nachází 
se od něho rozliční listové kteréž jménem císařským spisoval, a i jiné 



— 323 — 

pozůstalé některé rokopisy svědči o nevSedných právnických vědomo- 
stech jeho. činí se zmínky o traktáta jeho: De advocdtis, judicibus, 
syndico et acUyi^e; pak i Formviae et varii processus juris coUectí 
prdeeipue ex epÍ8tolÍ8 Joannis atd. svědči o tom že co právník nad- 
obyčejné měl zkoáenosti. Jemu též se pHčitá latinský životopis sv. 
Yácalava. — Jeden z nejslavnějších mnžn svého věku byl ale zajisté 
Arnošt z PardtUnCj „učeností, známostí světa i lidí^ téz dary tvorcími 
a organisačními znafnenitý přítel Karla IV. ^*' — Pocházel z rodu pánů 
z Pardubic a studoval v Bononii. Balbin o něm píše že už na vyso- 
kých Školách italských uměni lékařskému a chemii se zvláštní náklon- 
nosti se byl oddával. Pravda-li tomu, tut vyjasněno kterak se stalo 
že 'i přírodní vědy za časů Karlových v Čechách vzkvétati počaly. Že 
Arnošt byl muž učenosti na svůj čas podivuhodné i povahy všeobecně 
uznané v tom se všecka svědectví souvěká i pozdější shodují. Petrarka 
o něm píše že byl tak spůsobných mravů jakoby v Athénách byl 
rozený. Viliani zase chválí jeho zmužilost a udatenství. Vůbec se 
jeví Arnošt co vzor rytířského preláta, muž osvíceného ducha a vel- 
kolepých rozhledů, při tom však jasné mysh', dvorný a všemu přístupný 
co vzdělaného rytíře šlechtilo aniž to knězi vadilo. Dobře se tedy hodil 
k veselému dvoru papeže Klimenta v Avinionu, kamž jej Karel vyslal, 
a kde štastně vyřídil svěřené mu nioby. Znamenité jeho vlastnosti dosti 
záhy se uznaly, nebof byv Arnošt pouhým ještě děkanem kapituly 
Pražské povolán už byl do rady mladého vladaře Karla kdež vedle 
Šimona z Koldic, Viléma z Landšteina a Petra z Růže místo čestné 
už zaujímal. — Bylo-Ii nějakého nesnadného pojednání s papežským 
dvorem, vyvolil se vždy Arnošt by je na se vzal, což zajisté s mnohými 
obtížemi spojeno bylo při tehdejší nesjednocenosti v církvi. Jaké váž- 
nosti i mimo vlast požíval o tom svědčí mnohé dopisy nejznamenitějších 
osob onoho věku, ba on sám si dopisoval s některými slovutnými 
výtečm'ky. Známa jest korespondencí jeho s Petrarkou, Rienzim a 
jinými. Vyzýval Petrarku aby do Prahy přijel. „Ano, navštívím vás, 
císaře a vás, — odpověděl Petrarka — ne abych vás poučoval, nýbrž 
poočeni vašich přijímal a vaším příkladem se vzdělával.'^ — Mnoho 
stojí svědectyí o tom že se Arnošt na literárním životě s velikou hor- 
livosti áčastňoyal a všestranně a všemožně vzdělával po celý svůj život, 
že mnoho četl a mnoho spisoval. Nalézají se staré rukopisy k nimž Arnošt 
svá poznamenám činil což důkazem jest bedlivých jeho studu. Ducho- 
venstva českému vydal nové zákony čili kázně, známé pod názvem: 
Statuta Amestij ježto po mnohá století zachovaly platnost svou. 
Odstranil tím Arnošt plativší posud stanovy synody Mohučské jakožto 
nesrovnávající se s spůsoby českými. Jelikož se mnoho výkladů statut 

21* 



— á24 - 

jeho nalézá, vyplývá z toho že velmi mnoho se čítaly mezi kněžstvem 
a latiníky vůbec. Arnoát též byl původcem velikých a pilné pracova- 
ných knih Libri Erectionum nazvaných jichžto 13 tačných dílů 
v knihovně arcibiskupství Pražského se nalézá. Knihy tyto obsahiýi 
listiny a zápisy všeho dmhu, záležitostí církve se týkající, dary, fandace 
atd. v§e v pořádka abecedním. Sahají až do roku 1409. Dříve se 
knihy tyto jmenovaly Actay potom TÁber Erectíonum. Tamo se dočistí 
lze jest, že zemské desky se spisovati počaly za časů Krále Jana, tyto 
však Acta, teprv roku 1358, pmčiněním Arnošta arcibiskupa. AmoSt 
nznav důležitost takovýchto zápisů patrně následoval spůsob dotčených 
desk zemských a zamyslil podobné knihy pro církev českou založiti* 
Avšak i spisovatelem rozličných traktátů se jmenuje Arnošt. O spisu 
jeho Mariale, jednajícím o vlastnostech p. Marie, praví Balbin že to 
spis nad jiné užitečný, světskou a posvátnou moudrostí oplývající, psaný 
slohem květnatým a skvělým nad spůsob věku v kterémž žil Arnošt. 
Jiné spisy Arnoštovy se jmenují „Sermo de lancea et clavis Domini" 
— Libellum de reliquiis Sanctornm — Epištola de poenitentia atd. 
Slavná prý také byla jeho pohřební řeč kterou 'držel nad mrtvolou 
Karlovou, přeživ císařského svého přítele. — Podle spisů právě zmí- 
něných, ovšem nedajíce se mýliti ani chválou Balbinovou, máme za 
to, že arcibiskup nepřestoupil z pole vzdělanosti časové ani myšlénkou 
na pole osvěty, a že pnívě jako přítel jeho Karel stál toliko na výši 
uznávané tenkráte učenosti. Tu však vyplnil místo své co nejslav- 
něji, a nebudem se &s mýliti domýšlen ini že on byl původcem mnohé 
krásné myšlénky kterou Karel v život uvedl, jakož snad některý návrh 
Kaiíův zase Arnoštovou snahou v život stoupil, takže tyto dvě šlechetné 
povahy se takořka vzájemně doplňovaly skutky a zámysly svými. Jak 
slavené bylo jméno a jakého uznání došly vědomosti a duch Arnoštův, 
též i z toho souditi se dá že se o povýšení jeho na papežskou stolici 
jednalo v čemž prý mu toliko překáželo že nebyl rozený Vlach. — 
Bylť též Arnošt velikým příznivcem a podporovatelem university Praž- 
ské. Již r. 1352 ustanovil velkou sbírku k úspěchu university. Klá- 
štery všech {"ádů a všickni kostelové kollegiatní v království českém 
musili k ní přispívati. On též nejvíce působil na ustanovení pevněj- 
šího řádu vysokých škol Pražských takže na podstatných a zákonných 
spoléhaly základech. Jím také ustanoveno jaké vlastnosti mítí má 
rektor university, zvláště že má býti duchovní (derícus) aspoň menši 
svěcení mající, ač nikoli mnich řeholní. Vůbec Arnošt tak horlivě se 
ůčastňoval na všestranném vzniku a zdaru university že nikdy napotom 
činlivějšího rádce a prostředm^ka neměla. 

Docela jiného rázu byl sledící Arnošta arcibiskup Jan z Jeniteina 



— 325 — 

O jehož však zvl&fitných podivnostech se nám zde méně jedná než o 
působeni jeho na národní vzdělanost a na literárný život v Čechách. 
Podotknouti sluSi nejdříve že co kancléř university při nastalých spo- 
rech mezi Čechy a Němci na vysokých ákolách úsudek spravedlivý 
k úspěchu české národnosti vynesl. On též vložil základný kámen ku 
kapli Betlémské, jejížto založem' spůsobeno bylo úmyslem vlastenským 
a národním. Mezi milovníky studií a literatury zaujímal prvního místa. 
Ví se o něm že i na cestách se neodlučoval od bibliotheky své a vůz 
knihami naplněný míval. Z mládi byv mužem světských kratochvílí 
nďovným a při velké literanu vzdělanosti nad jiné osvíceným oddal se 
později hlubokému mysticismu a apokalypsistickému téměř blouzněni, 
stal se podivínem a nenávistníkem světských rozkoší. Mnoho 
nepřátel proti sobě zbudil bezohledným svým vystupováním. Takž 
ku př. v žalobném jednom spisu vytýká rádcům krále Vácslava IV, 
že jsou největší nepřátelé všemohoucího boha a víry, nádenníkové 
ďáblovi a poslové Antikristovi! — Jak přísně hleděl na disciplinu 
dilevm, svědčí Statuta jím vydaná. Z traktátúv jež sepsal jmenigí se : 
De laude nominis Jesu, pak knížky De baňo morůis, De nominibus 
diviniSf De festo VisitoHonis B, Mariae, Proti náhledům v této 
poslednější knížce projeveným vystoupil slavný učenec Adalbert Ran- 
kcnU de Eríceno, z čehož pak mezi theology Pražskými valná pošla 
hádka. — O tomto mistru Albertovi v starých spisech latinských mnohé 
se zmínky čim' z nichž vysvítá že ho vrstevníci mezi nejučenější a nej- 
ostražitější muže svého věku počítali. Některá mladší léta stráviv 
▼ Paříži stal se tamo doktorem theologie a mistrem v uměmch . (ma- 
gitier in artíbue), a do Čech se navrátiv učiněn byl, jak Balbin praví, 
kanovníkem a představeným škol. O životných poměrech jeho nemnoho 
víme, ale literami jeho působení musilo tenkráte býti valné a povzbu- 
zqÍGÍ, neboC se nalézají traktáty proti němu z čehož patrno že s některou 
stranou v církvi stál v oposicí, a tedy slušno jej aspoĎ poněkud počítati 
mezi ony kteří na některé opravy v církevném životě aspofi částečně 
doráželi. Veliká řečnická nadání jeho se obzvláště chválí a pohřební 
řeč jeho na Karla císaře daleko prý převyšovala onu arcibiskupa Arnošta. 
7a spisů jeho nejvýše se staví Apologia v kterémžto o třech otázkách 
pojednává: 1. An omnee scdvandi sint p*itAS a peccati saria pur- 
gandi. 2. An Archiepiecopns Pi^agensis novum festům B, Virginis 
VisitationU in Bohemia abeque scitu ac induUo apostolicae Sedis 
iniroducere queat. 3. An et qualiter Episcopi et Prodati ecdeeiae 
Pragensiš in haereditatibue jnorientium Jiabeant jue devolutionie. — 
Dále pak se uvádí list psaný Martinovi Plebanovi: „De frequenti lai- 
Gorom communione'' v kterém dokazuje že svátost oltářní světským 



— 326 — 

osobim toliko pod jednou podávati se má, Z jiných ještě spisn jeho 
uvádí se: Notae super Joannem , excerpta ex S. Bonavenůura. 
„Apologia Purgatorii" první z uvedených tří otázek povstala prý povzbu- 
zením krále Vá<5slava který prý jednou mistra Alberta u pHtomnosti 
arcibiskupa Pražského na Křivoklátě se tázal, zdali duši ku spasení 
potřebí jest očistce, načež Albert dotčeným traktátem mínění své pro- 
jevil. — Pro odpověď na druhou otázku měl však mistr Albert veliké 
mrzutosti s arcibiskupem Janem z Jenšteina, postaviv se v odpor s 
úmyslem jeho. Taktéž třetí otázka nemalé pobouření zbudila a jakýsi 
Jan Euneš custos et canonicus Pragensis napsal traktát proti mistru 
Albertu: De devolutionibtts etc. jejž věnoval arcibiskupovi. Poslední 
léta života svého trávil mistr Albert v domě svém na Hrádku v přá- 
telském poměru se nacházeje s některými výtečníky českými, mezi 
nimiž zvláště Tomáš ze Štítného jmenován. Posléze pak sebe i trak- 
táty své podrobil úsudku církve Římské. Znamenitou knihovnu svou 
celou daroval klášteru Břevnovskému. 

Dříve jmenovaný KuneS, vlastně Konrád z Třebovcl, horBvý 
odpůrce mistra Alberta Rankonis byl vikářem arcibiskupa Jana z Jen- 
šteina a psal mimo dotčený traktát i jiné bohomlnvecké rozpravy. 
Taktéž Mathias de Lignic, r. 1389 děkan artistské fakulty, též filosofie 
a r. 1400 theologie profesor, vydal několik bohomluveckých traktátů 
mezi nimiž PostUla super Epistolas Dominicáles zvláště se chválí, 
— Jeslín z Vodfían, kanovník Zderazský, znamená se co výborný kněz, 
řečník a spisovatel. Známa jest Postilla jeho Zderazensis zvaná. Hod- 
ným spisovatelem byl též Michal, převor Kartusianů Pražských. Chválí 
se zvláště kniha jeho De regímine principům^ v kteréžto co nejživěji 
vykládá čtvero hlavních cností jakýmiž králové se vyznamenávati mají. 
Mimo to sepsal některé ascetické a dogmatické spisy, a pojednání: 
De coenoblis Carťhusianorum BohemiaCy Moraviae et SUesiae. IMBchal 
umřel r. 1401; — Stepán ^ kanovník Roudnický, bývalý vikář arcibi- 
skupa Arnošta, sepsal Quaestiones seu castis conscientiae, ba větší část 
vyššího kněžstva a profesorů university vystoupila na literárním poB, 
a dala by se valná kniha naplniti seznamem traktátů a pojednáni theo- 
logických za časů Karla a Vácslava v Čechách a na Moravě spůsobe- 
ných. Vedle theologie ovšem také jiné nauky se pěstovaly, ač porov- 
náme-li nepřehledné téměř pole bohomluveckých pojednání se souvě- 
kými snahami v jiných oborech literárných, nalézáme velikou oněch 
převahu ohledem na vydatné množství a horlivost s jakou se pěstovaly, 
ač důležitější obsahem svým se nám jeví ona hrstka spisův jiného 
druhu, zvláště historických jenž z oné doby nás došly. V theologické 
té povodni potěšitelné jest zpomenutí na muže, jako mistr Havel a jiní 



•- 327 — 

kteří v skolast