Skip to main content

Full text of "Dějepis literatury československé staré a střední doby"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


I 


I 
I 


J 


Dějepis 


literatury  Československé 


staré  a  střední  doby, 


fA 


ECarla  BaUny. 


V  PRAZE. 

laee. 


,.  {  '  Wj^*! 


c 


*  I  *     I 


•/  '    '    •  ,      « 


'    •  ^  fa  f 


» 


TJaktm  Karla  ^jjAaana  v  Praxa. 


^  3Z3<c^^m:^ 


Jeh-O    excellenci 


Nejdtistojnéjáiina  p&nn,  pana 

J.  $TROSZMAYEROVI, 

Dr.  filoiiofie  a  theologie, 

bisknpoTÍ  boeenfkámii  a  nrémskénitt  v  Ďakově,  J.  Tel.  cis.  Rak. 

tiýnému  raddoTÍ,  poslanci  snSma  horvatakého  atd.  atd., 


hirlívéii  příxiívcí  uéií  a  liteiatny  slivaské 


yénige 


na  důkai  n^blubsi  ůety 


spisovatel. 


•  ;   i  ( 


^    •    ! 


I 


\  >  ^ 


':  ť 


.'  t 
■    -. 


>      ^ 


» 


o  b  s  a  L 


ÚTod 1 

Starobylé  bájeni  a  básnéní ^ 

Doba  přechodil  politických,  náboženských  a  kulturných: 

I.  YzdélanoBt  a  duchovný  život  pravěký  v  Čechách.  Počátkové  písemnictví 

fteského.  Tliv  latiny  a  němčiny •   ^ 

IL  Literami  život  v  Čechách  až  do  počátku  XIV.  století.    Latinští  spiso- 
vatelově. —  České  spisy 122 

Národní  a  literami  ruch  CechoslovanA  od  vymření  PřemyslovcA  až  do  J.  Husa. 

I.  Stopy  romantiky  a  vývin  poesie  v  Čechách  dle  cizích  vzorá 169 

II.  Poměry  národní,  sociálně  a  kulturné,  německý  jazyk  a  latinské  nauky.  274 
IIL  Prosaické  písemnictví ^^ 

Doba  reformací  v  Čechách. 
I.  Národní  a  náboženské  hnutí.  -  Jan  Hus,  literami  jeho  vrstevníkové  .  428 
n.  Náboženské,  národní  a  politické  spory  v  bězích  války  husitské    .  .   .  529 

HL  Stav  literatury,  básnictví,  nauky  a  spisy  prosaické  vůbec 5^ 

IV.  Od  nkoočeni  válek  husitských  až  do  nastoupení  vlády  Ferdinanda  I. .  687 
Od  Ferdinanda  L  až  do  Ferd.  H. 

Politická  a  náboženská  akta ®^ 

Stav  literatury.  Latiníci.  Překlady ^ 

LJteraroí  činnost  p&vodní 


Kejstřik. 


Abelard  138,  '425. 

Abraharoides  909. 

Acta  sanctonun  106,  494. 

Afpricola  691. 

Aichspalter  118. 

Akta  veřejná  589,  648,  875, 

888. 
Alanus  209,  289. 
Albertus  Magnus  325,  374, 

381. 
Albert  Ranconis  338,  397, 

433. 
Albík'292,  327,  444,  633. 
Albinus  128. 
Alchymie  322,  801,  942. 
Alcuin  100,  156. 
Alexander  116,  160,  203, 

306,  444,  911. 
Alfons  925. 
Alfred  115. 

Allegoríe  820.  821,  824. 
Ambroflinus  281. 
Ambrož  95,  306,  328,  561, 

589. 
Amos  771. 
Anděl  909.  ' 

Andrichomius  922. 
Angelo  del  Cimbre  598. 
Angelo  Policiano  690. 
Anselmus  218,  258,  407. 
Antonius  Florentinus  600. 
Apologie  886.  889. 
Appian  596. 
Anan  596. 
Archiv  581,  580. 
Arffonautica  596. 
Anosto  413,  813. 
Aristarchos  289. 
Aristoteles  113,  370,  517, 

697. 
Arnold  de  Villanova  281. 
Amoit  z  Pardubic  323. 
Artikolové  506,  554,  756. 
Artuš  117,  176,  293. 
Aaenach  388. 
ABtrologie  289,  414,  801, 

942. 


Auban  918. 
Augusta  909,  933. 
Augttstinus  405,  507. 
Augusta  Olomoucky  693, 

774. 
Aurispa  596. 
Averhoes  597. 

Báchorky  413. 

Báje  14,  16. 

Báiky  236,  238,  822. 

Bakon  114,  197. 

Balius  281. 

Banduristé  25. 

Barlaam  383. 

Barland  925. 

Bartholus  de  Sassoferrato 
281. 

Bartoloměj  Anglický  806. 

Bartoš  558,  865,  963. 

Bartošek  627. 

Barzicius  597. 

Básně  a  básnictví  22,  23, 
31,  68,  115,  154,  169, 
179,  207,  209,  217,  218, 
227,  228,  230,  231,  258, 
259,  261,  264,  320,  490, 
502,  594,  606,  608,  609, 
616,  621,  813,  817,  822, 
826.  828. 

Basselin  594. 

Bavor  ze  Strakonic  274, 
913. 

Beck  714. 

Bedřich  548,  559,  561. 

z  Bechyně  T.  275. 

Bechynka  776. 

Belial  828. 

Benediktini  112,  117,  318. 

Beneš  Hermanóv  30,  58. 

—  z  Hořovic  357,  372. 

—  z  Lysé  443. 

—  z  Weitmile  285, 306, 
333. 

Benešovský  904,  933. 
Benoit  413. 
Berka  390. 


Berlička  910,  944. 
Bernard  138,  753. 
Besední  řeči  898. 
Bessarion  597,  691. 
Bible  316,  317,  389,  390, 

391,  490,  635,  745,  904, 

906    909 
Bibliotheký  314,  317.  370, 

371.  694,  698.  853. 
Bidpaj  237. 
Biskupec  535,   558,   562, 

589,  646,  759. 
Bitéš  579,  588. 
Blahoslav  761,  897,  902, 

909,  931,  932,  936. 
Blažek  548,  559. 
Boccaccio  228,  279,  594. 
Boček  z  Kunštatu  630. 
Boěthius  136,  287,  406. 
BohemariuB  341. 
Bohle  V.  434. 
Bohumil  113. 
Bman  25. 
Bojardo  813,  827. 
Bonaventura  417. 
Bonifác  87. 
Borotin  322. 
z  Boru  Jan  434. 
Bosák  398,  933. 
Boskovic  693,   715,  716, 

780,  833. 
Božetěch  119. 
z  Brandýsa  Jan  434. 
Bratn  C.    758,  772,  774, 

832,  944. 
Breviář  128. 

Brikci  444,  522,  857,  943. 
Brno  580,  588. 
z  Brodu  Ord.    447,    501, 

509,  520. 
Bruncvík  187,  271,  272. 
Bruno  924. 
Břetislav  84,  111. 
z  Březové  351,  872,  548, 

555,  607,  626,  604,  802. 
Buchholzer  911. 
Budeč  91, 


BudíjoTice  587,  732. 
Budovec  887,  889. 
Borian  s  Eornic  857,  8^. 

910,  913. 
Bnridan  287. 
Bnnarie  291. 
Bu&beck  922. 
Bydlinský  558. 
BydžoYský  544,  936. 
fiylináňtTi  381.  928. 

Cahera  857,  865. 
Calímmios  596. 
Capreolus  600. 
Calholicoii  Magnum  686. 
Cato  267. 
Censara  286,  631. 
Gicero  471,  596,  827. 
z  Cimborku  299,  648,  720, 

779. 
Ciprian  753. 
Cisiojanus  271. 
Cisterciad  337. 
daacBanns  209. 
Claudius  Ftolomeus  288. 
Clemeutinae  290. 
CodicIDuB  695,  942. 
Colamella  596. 
Cominges  337. 
Consástorio  de  la  gaya  cien* 

da  594. 
ConUactns  Herman.  260. 
Cyrín  a  Jáethud  102,  105, 
•    318,  389. 
.  —  Quidenonský  823. 
Čápek  536,  561,  607. 
čarod^tTÍ  414. 
Cech  m.  291,  328,  650. 
j(  Cechtíc  Boh.  620. 

gmý  Jan  800. 
rvená  kniha  900. 
ttour  90,  50. 
)Ska  J.  70,  783,  902. 
teni  zimního  času  390. 
CtrerohraBáč  823. 

Daemonologie  417. 

Dalemil  104,  196,  206,  306, 
359. 

Damascen  597. 

Danek  z  Kubína  857. 

Dančl  119. 

Dante  279,  282,  829. 

Daoabia  692.  715. 

DaTid  395.  398,  417. 
—  z  Tábora  809- 

Dcerka  473. 

Dekret  kutnohorský  441. 

Denník  e7& 

Desky  xemské  178. 

Détmar  104,  110. 


Didaktika  227. 
Dykast  904. 
Dio  Kassius  596. 
Diodor  596. 
Disputace  290. 
Dlugod  661. 

Doctor  Seraphiuus  417. 
Domažlice  ^,  637. 
z  Domailic  Balt  292. 
Dominikáni  285. 
Dondis  Jak.  291. 
Dopisy  574. 
Doubravský  716. 
Drama  250.  824. 
DmoYský  833,  943. 
z  Dražic  322. 
z  Dube  Ondřej  296,   364, 

368. 
Dubrovský  248.  935. 
Dnns  Scotus  409. 
Durandns  280. 

Eneáš  Silvius  650,  mS,  915. 
Engelšalk  434. 
Epika  25,  175,  594. 
Epištoly  M.  J.  Husi  477. 
Erasmus  Rotterdamský  786, 

790. 
Eschenloer  652. 
Esop  238,  822. 
Ethicus  95. 
EukUd  28a 
Pi^useb  753,  916. 
Evangelia  145,  390,  430. 
Extrayagantes  290. 

Facinus  598. 
FageHus  898. 
Farragines  899. 
Faust  695. 
Ferdinand  I.  871. 
Filelfo  595,  596. 
FiletíuB  690. 
Filibert  687. 
Filomates  926,  931. 
Filosoíie  369, 380, 406, 421, 

811,  925,  940. 
Flayitts  Josefns  910,  912. 
Formule  zpovědi  388. 
Fortius  9Ce. 
Frankovi^  927. 
František  331,  322. 
Františkáni  426. 
Frobenius  696. 
Froissard  350,  694. 
Fysika  370,  410. 

Gáza  691. 

Gelnhausen  Jan  299,  336. 
Georgevió  913. 
Gerh&ch  124. 


Gerson  501,  600. 

Gigas  librorum  143. 

Giovanni  594. 

Gozzia  297. 

Gottfried  z  Štrasburku  178. 

Grál  178. 

Guarini  596,  598,  692. 

Guttenberff  695. 

z  Gynteroda  903, 

Hádání  12,  19,  28,  290. 

—  Pravdy  779. 
Hardt  518. 
Havel  292,  328,  381,  804, 

809. 
z  Hasenburka  317. 
z  Heimburku  663. 
Hájek  Tadiáš  928,  942. 
Herbář  799. 
Herberátein  922. 
Herbert  413. 
Herrman  321. 
Hessus  925. 
Hilarius  664. 
Hildebert  290. 
Hildebrand  424. 
Historie  126,  910,  913, 915, 

916,  934. 
Hlahol  107. 
Hodějovský  899. 
z  Holešova  J.  519,  527. 
Hoetzlerova  Klára  821. 
Homer  640,  881,  902. 
z  Homeku  Ot  205. 
z  Hořepníka  M.  672. 
Hosius  909,  922.   . 
Hostounský  909. 
Hospodine  pomiluj  uy  147. 
Houska  M.  556. 
Hrob  boží  251. 
Hroznatá  139. 
Hudba  289. 
Hugo  417. 
Humanismus  687. 
Hus  448-495,  928. 
Huška  833. 
Hvězdářství  381,  802. 
Hymny  260. 
Hynek  vévoda  830. 
Hypotekámé  knihy  299. 

Chalcidius  405. 
Chancer  594. 
Chartier  Aloin  594. 
Chelčický  517, 562, 836, 938. 
z  Chlumce  Jan  531. 
Chomutov  587. 
Chrabr  92. 
z  Chvaletic  V.  619. 
Chrísolares  595. 
Christanus  ^. 


ChronicaTaboreosinm  651. 
ChronikoD  breye  Bohemiae 

123. 

—  Paschalae  92. 
Chyliasté  589. 

InstítoriB  769. 
Itálie  281,  889. 

Jacobas  a  Yiragine  886. 

Jafet  432,  938. 

Jahody  68. 

Jakefi  "^316. 

Jakoubek  443, 490, 497, 501 , 

502,  545. 
Jao  85,  444,  556. 
z  Janova  M.  322,  395,  398, 

401,  431,  433,  490. 
Jaroměř  587. 
Jaromír  a  Oldřich  54. 
JaroBlay  29,  33,  60. 
ž  Jayořic  904. 
Jazyk  český  143, 144,  330, 

343,  858,  587,  645,  718, 

893. 
Jelen  66. 
z  Jelení  696,  717,  753,  788, 

7859  902,  933,  984. 
z  Jenfiteina  Jan  324. 
Jeroným  489, 443, 498, 758. 
z  Jerodína  Mik.  204. 
z  Jesenic  J.  502. 
Jesnité  883,  890. 
Jeslín  826. 
Jičín  558. 
Jihlava  580,  588. 
z  Jihlayy  Y.  579,  834. 
JiH  z  Poděbrad  641. 

—  Trapezant8ký597, 691. 
JiHkoyo  yidění  829. 
Jiskra  z  Brandýsa  838. 
JoinyiUe  850. 
Josafat  883. 
Jofit  z  Rosenberka  661. 
Joyins  913. 
Jostin  40a 

Kabátník  770,  790,  919. 

Kalend&ře  381,  804,  805. 

Kalenec  771. 

Kalírnách  596. 

Kalvin  909. 

Kanisins  909. 

Kanid  658. 

Kapistran  600. 

Kare]  84,  294,  296,  322, 

812,  280,  290,  845. 
Karion  910. 
Karvajal  683. 
Kassiodor  136. 
Kasuistika  361. 


Kázání  209,  298,  434,  489, 

910. 
z  Kbela  J.  816. 
Klassicismos  369,  372, 693, 

703,  715. 
Klatoyy  589. 
Kláštery  110,   111,   117, 

318,  427,  556. 
Klaudian  398,  800. 
Klement  119,  405. 
Klen  Rozkochaný  341. 
Kniha  olomúcká  579. 
Kniha  p.  z  Rozenberka  363. 

—  Toyačoyská720,726. 
Knihtiskařství    687,   690, 

695,834. 
Knihy  múdrosti  398. 

—  Josefa  383. 

—  odsouzené  442. 

—  p&honft  362. 
Kojata  269. 

Kolleje  285,  319,  487. 
Kolin  z  (motěřina  881. 
z  Kolína  Štěpán  437,  725. 
Kolínský  899. 
Komenský  904. 
Komestor  P.  878. 
Kompaktáta  688. 
KompiktoH  626. 
Komunismus  589. 
Kocín  913,  916. 
Koldic  323,  943. 
Koná*  783,  787,  823,  902. 

941 
Konrád  418,  524,  559,  572. 
Konstantie  446. 
KonstantinoviČ  914. 
Konyaldský  771,  988. 
Kopmík  289. 
Koranda   533,   563,   589, 

672,  775. 
Korybut  506. 

Kosmas  9, 113, 119, 124, 137. 
z  Kostnice  Mik.  299. 
Kostka  672. 
Kožlarský  904. 
z  Krče  J.  672. 
z  Krakova  Matěj  395,  434. 
Krasonickj  796. 
Krásopisci  318. 
z  Kravař  885. 
Krok  81,  27. 
z  KroměHže  Alik.  317. 
Kroniky  413,  333, 855, 357, 

413,  562,  353,  332,  696, 

271,  703,  824. 

—  rýmované  204,  621. 
Krupský  903. 
Křinecký  874, 

KHSťan  327,  381,  508,  504, 
684,  804,  806. 


KHžanovský  665,  672. 
Kuthen  902,  987,  984. 
Kyrilika  107,  139. 
Kytice  68. 

z  Labouně  Zd.  607. 
Lactantins  Firmianus  405. 
Lactifer  800. 
Ladislav  641. 
z  LandSteina  V.  328,  448. 
Lány  909. 
Lancelot  176. 
Laskaris  960,  690. 
Latina  a  latiníci  108, 121, 

139,  282,  315,  820,  329, 

831,  335,  517,  603,  621, 

635,  811,  885,  896,  900. 
Lauda  M.  822,  655. 
Laurentius  Valla  596,  691. 
Legendy  123, 138, 149, 160, 

158,  206,  207,  217,  226, 

260,  261,  883,  384,  886. 
Lékařství  328,  381,  807, 

809,  942. 
Leonardo  Aretíno  329. 
Leonardo  Bnino  595,  598. 
lierio  928. 

Lerínensis  Vine.  909. 
Letopisy  137, 138, 380,622. 
Lev  z  Rožmitálu  794,  868. 
Levenklay  913. 
Libri  erectionnm  524. 
Libufiin  sond  28,  32,  88, 

87,  81. 
z  Lichtenburka  275. 
Lidkup  807. 
de  Lignic  Met  826. 
Lingua  nobilis  829. 
Lipenský  775. 
Listy  a  listiny  122,  888, 

494,  640,  685,  686,  872, 

878   880* 
z  Litomyšle  J.  504, 512, 522. 
Liturgie  slovanská  111. 
LiviuB  871,  596,  903. 
z  Lobkovic  693,  703,  796, 

799,  812,  909. 
Lombardus  138. 
Lopez  de  Mendoza  594. 
Lucidář  376,  594. 
z  Ludovic  Y.  872. 
Ludmila  sv.  109. 
Ludiše  a  Lubor  65. 
LukáS  760,  768,  770,  98B. 
Lukavec  562. 
Lukian  596. 
Lukrecia  596. 
de  Luna  289. 
Lupáč  Martin  570,  886. 
liupáč  Prokop  196,  809, 

900,  915,  937. 


Lnter  686,  766,  851  886, 
872,  880. 

MiMdejovBki  24,  68. 
Mairomiis  Fr.  280. 
Muer  683. 
í^eetaty  297,  300,  311, 

368,  688,  889,  890. 
Majeraki  26. 
Mi,io^  sen  814. 
MAkaroDské  písné  607. 
MkKpighi  371. 
ManderiUe  363,  798. 
Manifest  Pražan&y  676. 
Mappa  798. 
Maxciu  Aarelius  94. 
Mareft  770. 
Mariale  324^ 
Marian  Kapella  136. 
Maiia  Magdalena  224. 
Mariánské  spéTy  209,  260. 
Marigaola  833. 
Marim681. 

Markolt  548,  596. 

Marsilios  Ficinas  811, 856. 

Marsuppini  595. 

Martin  849,  708,  758,  775, 
796,  798,  857. 

Martínek  557,  589,  759. 

Martyrologium  123. 

Mastičkář  251. 

Maiek  559,  54a 

Matéj  113,  857. 

Matematika  288. 

Mater  Terborom  21,  142, 
288,  319. 

Mathyol  928. 

Matiaš  692,  833,  891. 

MatoaŠ  2  MoraTy  596. 

Maxmilián  882. 

Medicis  690,  329.  595. 

X  Mcjta  Matéj  809. 

Mdanchton  926. 

Mésta  299,  652,  298,  884. 

MetaMka  410. 

Midui  768,  756,  611,  443, 
447,  509,  326. 

MiehaloTSti  64a 

Wdlo-  Mat^  3ia 

Mikoláft  500,  603,  79a 

MiKolafteiici  897. 

Milic  395,  396,  438,  436. 

Ifillion  363. 

Mfloslar  119. 

Mimiesaeiiger  120, 187,813. 

ICbMirité285. 

Minnd  806. 

Miiandola  804,  811,  812, 

MirolMid94 
MiroslaT  819. 


Mirotícký  913,  9ia 
Mitís  Th.  899. 
Mystérie  258. 
z  Mladéjoric  614,  581. 
Mnich  427,  128,  8ia 
Mniiovský  916. 
Modlitební  knížky  762, 387. 
Mohelnice  588. 
Moravská  říie  101. 
Mosasný  J.  899. 
Mrás  Jan  299. 
Múnster  Kosmogr.  917. 
Mnromec  26. 
Mnsanu  960. 
Mnsatos  A.  281. 

z  Neéetíc  Ad.  317,  628. 

Nekrolog  Podlažický  148. 

Neplach  112,  332. 

Nestor  140. 

z  Nenmarka  Jan  319. 

Némec  Petr  561. 

Némci  a  némčina  297,  829, 

585,  586,  436,  640,  256, 

344,  418,  314,  631,  103, 

156,  436,  105. 
Niebelongy  258. 
Nicoleti  59a 
Nidhard  123. 
NigeUns  925. 
Nomisalisté  a  realisté  137, 

410. 
NoT&  rada  240. 
Noriny  913. 

Novoplatonismos  380,  406. 
Nudožerský  904,  906,  988. 

O  bohatci  214. 
Obrana  viry  785. 
Obřady  městské  685. 
Occam  281. 
Očko  113,  322. 
Očistec  801. 
Odpustky  426,  444. 
Oju"  z  Lomnice  274. 
O  l&zebnících  281. 
OlWch  380,  558,  494,  305, 

673,  674,  641,  688,  677, 

561. 
Olomúc  688. 
O  narození  páné  251. 
OpisoTači  263,  698,  665, 

315. 
Opodtěná  68. 
Origenes  406. 
Orlando  413. 
Ortolf  299. 
Osečno  Andr.  703. 
Osek  821. 

O  sladovnícich  231. 
O  smrtekostí  216. 


O  šesti  bludech  476. 
Otče  n&á  147. 
Otokar  299,  205. 
Oto  Frýsinský  188.  358. 
z  Ottrsdorfa  913,  936.' 

PacoTský  804.  806. 

z  Padeřova  F.  555,  745. 

Páleč  522,  440,  509,  610, 

820,  446,  444. 
Paleček  559,  830. 
Palimpsesty  98. 
Památníky  a  zápisky  518. 
Pamflety  913. 
Pannonius  692. 
Panormita  697,  925. 
Papoušek  534,  651. 
Paprocky  914,  936. 
Passional  386. 
Pašie  218. 
z  Payétína  J.  814. 
Payne  535,  556. 
Percival  176. 
Peretti  598. 
Perchta  z  Jindřichova 

Hradce  680. 
Perldnš  927. 
z  Pernštejna  285.  833,  649, 

701. 
Petr  písař  118. 
Petrus  de  Crescentíis  291, 

•—    de  Yalentia  443. 

—  Hispani  287,  806. 

—  de  Aliaco  600. 

—  de  Natalibus  600. 
Petrarka  279,   282,  313, 

323,  337,  371. 
Petronias  596. 
Phaedius  238. 
Pindar  596. 
Písař  46,  117,  118,   278, 

660. 
Píseclý  783,  909. 
Písné  25,  92, 111,  260, 266, 

269,  270,  490,  620,  606, 

830. 
Plácei  z  Elbinku  912. 
Pláč  svatých  otců  758. 
Pláč  zemé  moravské  886. 
Plato  381,  696,   597,  691, 

812. 
Plotin  596. 
Plutarcb  903. 
z  Plzně  Prokop  508,  613, 

543,  544,  649. 
Podkoní  a  žák  233,  258, 

808. 
Poduška  865. 
Poggio     Brandolini     494, 


řobádky  413. 
Pohanství  111. 
Pokračovatelé  v  kronikách 

127,  180,  651. 
Poland  685. 
z  Polkovic  911. 
Porphyroseneta  295. 
PortanuB  790. 
Postily  476.  488.    . 
z  Potltejna  630. 
Pověry  15,  414. 
Povésti  a  povídky  98, 287, 

271,  418. 
Pranostiky  377,  380,  591, 

801. 
Práva  83,  289.  295,  296, 

298,  299,  808,  327,  861, 

364,  370,  682,  730,  731, 

834,  881,  885.  943. 
Priscian  287. 
Příbram  J.  588,  805. 
Proklamace  574,  577,  578, 

596. 
Proklus  596. 
Prokop  21,  90,   109,  117, 

U9,  293,  536,  558,  637, 

769^  548,  561,  834.  938. 
Prokupek  561. 
Prologové  391. 
Proroctví  377,  942. 
Protest  476. 

Protiva  437,  447,  509,  512. 
PiTOtisky  696. 
Pnbislavský  F,  517. 
Přibi-am  822,  535. 
Pnrodopis  799. 
Přísloví  a  průpovědi  419, 

925. 
Psaní  585,  648,  688. 
Ptolomeus  211. 
Pulci  L.  594,  818. 
z  Puchová  917. 
Piilkava  114,  388,  343,  860. 

Quido  Colonna  858. 
Quirin  548,  559. 

z  Bab&tejna  816,  664,  666, 

872. 
Badá  otce  249. 

—  zvírat  822. 
Rakovnický  Val  672. 
Rasis  800. 
Rauting  918,  920. 
Realismus  411. 
Reček  555. 
Regiment  zdraví  828. 
z  Keindtejna  J.  (Eardiual) 

603,  525. 
Bembothon  118. 
Bendi  A.  720,  730. 


ReuchlinSll. 
Richard  398. 

Rýmované  kroniky  204,621. 
Rytířství  293. 
Rituál  8da 
Robert  ďábel  176. 
Rodovský  903,  942. 
Roger  291,  809. 
Roháč  680,  640. 
Rohlík  548,  559. 
Rokycana  564,  689,   641, 

763. 
Roland  116.  827. 
Romány  176,  186,  271, 888, 

824. 
Romantika  115,    169,  265, 

271,  294,  6ia 
Rosenblút  594. 
Rosin  900. 
Rotler  309. . 
Roudnický  Stepán  326. 
Rozvita  715. 
Roždalovický  V.  855. 
Rudolf  z  Emže  413. 
Rukopisy  22,  36,  96,  518, 

821. 
Rukovědění  881. 
Runy  98. 
z  Růže  68,  828. 
Rvačka  M.  501,  509,  513, 

523. 

Žád  korunování  848. 
ád  zemský  865. 
íleči  a  řečnictví  137,  874, 
^  875,  876. 
Řehoř  446,  692,  753,  758, 

938. 
ílečtina  902. 
ítezník  a  pekar  281. 
Ríde  boží  405. 

Saccheti  594. 

Sachsenspiegel  299. 

Salomo  142. 

Salutati  812,  872. 

Sarkaodr  891. 

Satyry  280,  605,  855,  856. 

Saxo  grammaticus  138. 

de  Scardis  J.  484. 

Schwabenspiegel  862. 

Schvenkfeld  926. 

Scolarios  691. 

Scotus  Erigena  186,  407. 

Seneka  871. 

z  Sepekova  P.  448. 

Sextemy  659. 

Sigmuna  589,  447. 

SifiuB  ItalicuB  596. 

Sylvatik  291. 

Sinesius  406. 


I  Symbolika  15,  878. 
Skaldové  115. 
Skarga  910. 
Skolastika  135.  410,  690, 

692. 
Slovnictví  137,  685,  810. 
Sndl  Flaáka  288.  419. 
Snár  858,  877.  802. 
Sněm  Basilejský  686. 
Sofronius  100. 
Solfemus  828. 
Sorbonně  291. 
Soud  boží  801. 
Spangenberger  927. 
Spisy    pražských     mistrů 

571. 
Spisy  mravoučné  927. 
Spisy  politické  928. 
Stanislav  z  Znojma  411, 

444,  446,  509,  520,  517. 
Statuta  809,  828. 
Stephanus  de  Praga  328. 
z  Šternberka  319,  380,  669, 

686. 
Stráněnský  902. 
ze  Stráže  880. 
Strýc  904. 
Sudetis  804,  898. 
Svar  vody  283. 

Šašek  799. 
entingar  899. 
indel  822,  882,  804,  809 
koly  84,  91,  92,  96,  112. 
114,  204,  280,  288—  286 
290,  293,  328,  398,  484 
,  617,  600,  681,  834,  901 
lechtá  Jan  693. 
těkna  J.  434. 
tepán  509,  619,  587. 
utépinek  548.  559. 
Štítný  217,  801,  307,  315, 
838,  892,  895,  408,  414, 
421. 
Šturm  882.  944,  938. 
z  Svambei^  648,  669. 

TáboH  502,  606.  608,  517, 
585,  546,  549,  584,  588, 
540,  645,  648,  678,  689. 

Tacitus  94,  569. 

Tandaryáá  180,   188,  808. 

Terencius  902. 

Thales  372. 

Theodor  de  Niem  512,  515. 

Theofil  z  Antiochie  405. 

Thesaurus  anecdotonin 
519. 

Thomas  408,  601. 

Tiburtius  128. 

z  Tišnove  448. 


Tkadleček  104,  187. 
TobiašoTv  knihy  383. 
Tou&ka  651. 
TraktatY  399, 322, 518, 536, 

638,  865. 
TriBtram  180,  181. 
z  Trotiny  319. 
Trovatoh  116. 
Turecko  911,  913. 
Třebíčský  336. 
z  Třebovel  K.  326. 

Ulfi]as  99.  889. 
Umučení  Páně  25K 
University  285,   293,   434, 
517,  687. 

Yacerad  119,  142. 
Václav  37,   110,  113,  147, 

294,  296. 
Yaganté  270. 
Vajdelot  25. 
Vaida  915. 
z  Valdeku  274. 
Valdenskf  770,   773,  775, 

794. 
Valečov  630. 
Války  husitské  529. 
Valter  292,  413. 
Vaoiéek  548,  559. 
Vanini924. 
Varov  371. 

z  Vartenberka  330,  577. 
Vandeville  594. 
Věčný  žid  261. 
Valenský  672, 783, 787, 857. 
Veleslavín  618,  915,   917, 

918,  921,  923,  956,  934. 
z  Velvar  St.  672. 
Veroni  596. 


Věštění  a  věštby  28,  29, 
30,  31,  33,  12,  19,  415. 

Vestonie  898. 

Viděíií  877.     :.       . 

Vflém  55§,  5BI,  589.   ' 

Vihmek  771. 

Vincenc  129. 

Virgil  371. 

Vyšehrad  83,  90,  110. 

Viškov  580. 

z  Víškova  St.  731,  834. 

Vít  519,  775. 

Vives  925. 

Vladislav  IL  686. 

Vlasák  904. 

Vlásenický  757. 

z  Vlašíma  Jan  319. 

Vlček  z  Ganova  833. 

z  Vlkanova  920,  928,  938. 

Vodička  J.  915. 

Vodňanský  799,  810. 

Voitéch  110,  118. 

Volfram  z  £sčhenbacha 
178 

Volinský  5ia 

z  Volkenberka  911. 

Vorličný  902, 904, 912, 934. 

Vratislav  296.  300. 

Všehrd  240,  700,  718,  723, 
726,  731,  781,  983. 

Vulgáta  389. 

Waldhanser  396,  427,  595. 

Warafried  100. 

Wiklef  401,  434,  494,  516. 

Xenofon  903,  596. 
Xenokrates  372. 

Zaboi  21,  30.  41. 
z  ZáboH  V.  856. 


Zákony. 296,  305.  730. 

Zápislčy  122,  123,  581. 

Závis  24,  258. 

Zbyněk  440. 

Zbraslavský  opat  22. 

Zdik  119. 

Zelenohorský  rukopis  22. 

Zjevení  399. 

Zmrzlík  P.  555. 

Znojm  588. 

z  Znojma  OldHch  561. 

Petr  446,  509. 

Zoubek  763. 
Zpěv  cír^fní  147. 
Zpévci  21. 
Zrcadlo  321,  475. 
Zřízení  zemské  726,   727. 
z  Zvéřetic  Zdislav  443. 
Zvingli  766. 
Zvolský  814. 

Žalansl^  913,  93a 

;ahny  904. 

ialtář  142. 

iebraví  študenti  269. 

íelezný  Jap  447. 
Zeliva  Jan  559,  623. 

lenské  112. 
Zerotína  885,  886,  939. 

^ežulice  68. 

;idek  647,  652. 

iidovBká  hist  911. 
z  Zitavy  Petr  124,  13a 
Život  AdsmAv  828. 

—  p.  Ježíše  884. 

—  Karla  IV.  345. 

—  kněží  táborských  636. 

—  svatých  386. 
Životy  otců  386. 

Žižka  590,  623,  626,  628, 
630,  937. 


\9 


Dodatek* 


Apologie  940. 
Augusta  946* 

BásnictW  947. 
BavoroTBkÝ  944. 
Bonefi  B.  983. 
BUcjOTský  988. 
Blahofllay  947. 
BrtTÍn  2  PloskoTic  947. 
Břežan  987. 

Cestopisy  988. 
Corio  984. 

988. 
srnobÝl  947. 
lý  Br.  945. 
$rreiika983,  946. 

Dobfenský  941. 
z  Donina  989. 
Dramy  948. 
Dubčaaský  946. 

Frantifikán  987. 

Omnniatika  981. 
azel  981. 

Hájek  Y.  985. 
Harant  988. 
Horči6ka  944. 
Humpolecký  948. 


Israel  Br.  946. 

Jafet  946. 

Kalenec  946. 
Kamerarius  929. 
Klatovský  984. 
Konečný  939. 
z  Konasic  988. 
Kyrmezer  948. 

Lebeda  989. 

de  Limusa  Handsch  929. 
Litovanský  987. 
Lomnický  940,  948. 

Mach  945. 
Magerle  946. 
Matiáá  písiď  938. 
BGchálec  938,  946. 
Miletický  938. 
Mitm&nek  945. 
z  MitroTic  K.  938. 
Moorenin  948. 
Mystika  942. 

Náboženská  lit  943. 

Optat  981. 
OsoTský  943. 

Pahna  948. 


Paprocký  935. 
Paskvily  948 
Passovžti  937. 
z  Pemšteina  946. 
Podolský  947. 

z  Bisenbachu  Haber  929. 
Rodovslrf  942,  947. 
Boh  933. 
Bozmloavání  937. 
Rvačovský  941. 

Sedlnický  943. 
Severin  983. 

z  Skadí  933. 
$telcar  942. 
Sad  942. 

TěSinský  942. 
Tennagl  937. 
Theatrum  divinom  939. 

YodAansl^  948. 
Yoleský  983. 

Ztoisky  a  dekrety   bratr- 
ské 945. 
z  Zasadí  945. 
Z&Těta  937. 

z  Žerotina  946. 


Oprava*   Na  stránce  116.  řádek  1.  místo  básník  Pelrarcha  má 

státi  básník  Dante. 


UVOĎ. 


Literatura  a  literami  dějepis. 

X  ohled  na  Tseobecný  rým  narodň  a  na  pokroky  kultuiy  růbeo,  zřejmě  srddči 
o  mocném  působeni  literatuiy  na  společenský  život.  Avšak  ne  každý  kdo  na 
výsledek  hledí  spolu  i  na  příčiny  pomejslí  z  kterých  tento  vyplynul,  neboť 
vedle  množství  myslících  pozorovati  jest  i  takových  kteří  ani  tušení  nemsgí 
o  tom  jak  těžce  a  pracně  se  bylo  probírati  minulým  staletím  k  té  hrstce 
poznáni  ježto  na  nás  došla.  Jako  dva  póly  se  nám  představi\je  dvojatá 
zjeveni  ducha  lidského,  rozum  a  obrazotvornost,  mezi  nimiž  se  život  náš 
podivně  potácí  a  k  jejichž  ohledání  nejznamenitější  mužové  světa  na  daleké 
pouti  do  neznámých  řisí  se  vydali  Jaké  oběti  přinášeti,  s  jakým  sebezapřením, 
s  jakými  protivenstvími  se  potýkati  jim  bylo  než  se  jim  povedlo  drahou  kořist 
svou  neuznalému  světu  podati:  o  tom  nám  dějiny  vědy  a  literatury  živými 
slovy  vypravxgí. 

Pozorovatel  dějin  těchto  by  se  domýšleti  měl  že  konečně  nastala  doba 
vSeobecného  uznání  takovýchto  snah,  Že  pravda  a  krása  po  tuhých  bojích 
zvítéziYŠe  mezi  národy  se  zdomácnila.  Avšak  navzdor  všeobecnému  pokroku, 
navzdor  rozmnoženým  poznáním  a  zbystřelé  mysli,  předce  jen  valná  část 
lidi  zdá  se  že  na  proniknutí  poměrů  nejmocnější  a  nejpůsobliv^*ší  podstaty 
civilisací  na^  ještě  nedospěla  a  na  literaturu  jen  jako  na  věc  vedlejší  hledí. 
Z  jedné-li  strany  netečnost  a  lenivost  mysli  jednotlivců  veliké  toho  viny 
nesop  zase  z  druhé  mohutný  nával  materíalných  interesů  právě  za  našich 
dnů  zna&ou  jest  překážkou  vznikáni  výkvětů  ducha,  domácí  totiž  literatury 
naši,  takže  pravé  vznešené  postaveni  její  v  životě  se  posud  neuznává. 

Pravda  jest  že  literatura  světa  za  našich  dnů  nesmírné  rozsáhlosti 
nabyla  a  nepřehledných  takměř  poli  se  zmocnila,  avšak  každý  zkušený  vi 
že  nepříznivá  někdy  chvíle  ztroskotá  o  čem  celé  věky  pracovaly,  a  snahy 
a  obětí  tisícerých  lidi  mžikem  v  niveo  obrati.  Není  tedy  na  tom  dosti, 
udrži^e-li  se  národní  literatura  povrch  národního  Života  a  několika  ochot- 
níky živenA  takměř  mezi  životem  a  smrtí  se  kolíbá,  nesouc  jista,  která 
viehříee  ji  s  hladiny  zase  odfoukne.  Nutno  z%jisté  aby  celý  život  národní 
ptonikinilAt  ^s  ním  srostla  a  rukojemství  jsoucnosti  své  ve  všech  myslích 
uchovala.  —  Netaž  se  nikdo,  odkud  toto  její  právo.     Literatura  z%jistéjest 

1 


—  2  —     . 

ona  archa  Noemoya  t  niž  se  uchorává  reskerý  syět  mjiléxiek  i  citů  lid- 
ských, Y  niž  vešken  rozum  i  yalná  část  obrazivosti  své  poklady  uložila, 
T  níž  i  všecka  poznáni  a  vše  přesvědčeni  se  chová  jež  pokolením  lidským 
kdy  pohybovalo.  Této  archy  nechť  si  každý  národ  váží  a  ji  střeží  jako 
Israelité  svou  archu  úmluvy !  Bjt  mu  i  zkáza  z  jakékoliv  strany  hrozila, 
byť  i  on  sám  nad  sebou  na  čas  se  zapomněl,  vždy  zase  z  lůna  jeho  se 
vyvinou  někteří  již  na  pokladnici  tuto  národ  poukážou  a  z  bohatství  jejího 
okamžité  chudobě  napomáhati  se  vynasnaží  pokud  kleslý  se  sám  lase  ne- 
zotaví  a  k  stávi^*ícím  svým  pokladům  nové  sepřiloží  pro  budoucí  věky. 

Literatura  zigisté  nejživ^i  k  nám  mluví  o  minulosti  naší  i  cizí,  jakož 
i  celá  přítomnost  se  v  ní  věrně  zrcadlí.  Oi^nismus  její  jest  tak  všestranný' 
a  elastický  že  v  něm  všecky  převraty  a  přechody  veřejného  mínění  i  sou- 
kromého přesvědčeni  světlými  stopami  se  značujou,  neboť  ona  se  účastňi\je 
u  všech  zájmech  a  osudech  národů.  Ležíť  to  v  její  povaze,  jest  to  jejím 
povoláním. 

Pohledněme  jen  na  minulost,  a  hle,  tu  se  nám  představujou  zašlapané, 
zapomenuté  hroby  a  ztroskotané  budovy,  rezovité  zbroje,  zvětralé  zbytky 
malby  a  na  torsu  kdesi  nejasný  nápis.  Čí  pomocí  si  vysvětlíš  ty  runy 
jejichž  t^'emné  známky  o  životě  dávném  by  tě  poučily?  —  Kdyby  nebylo 
vedle  toho  všeho  i  písemných  památek,  měli  bychom  jen  šeré  tušení  o  tom 
co  bývalo.  Ale  od  těch  dob  co  písemnictví  vzniklo,  vystupi^ou  minulé 
světy  před  oči  skoumatelů  jako  zapadlé  ostrovy  z  moři  a  duchové  ršech 
časů  z  památek  drahobylých  mluví.  Jest  jakoby  duch  světa  sám  nad  boje 
pohyblivých  Živlů  povznesen  s  nedotknuté  výše  dolů  hleděl  a  zvěst  nám 
dával  tu  o  zbouřených  proudech  náruživosti,  tam  o  tichém  působení  osvětj, 
o  všech  skutcích  a  utrpeních  lidstva,  ba  o  všem  vývinu  a  o  všech  převra- 
tech přírody  samé!  Všechny  dějepisné  doby  kolem  něho  přecházejí,  a  nechť 
osvěta  a  vědomi  lidskosti  od  východu  na  západ  aneb  od 'jihu  k  severu  se 
braly,  všady  on  nás  poučuje  i  o  krocích  toho  světla  i  o  stínech  jež  mocné 
jeho  protivy  házely,  ba  poukazige  nás  spolu  i  ku  věčné  pravdě,  že  lidstvo 
ode  vždy  úkol  svťg  pozemský  v  oblažení  svém  vyhledávalo  a  že  blaženstvi 
toto  jen  z  rovnováhy  hmotnýdi  a  duŠevných  sil  vyplývá,  a  že  jen  z  podstatné 
vůle  a  snahy  podstatný  zdar  se  rodí,  poněvadž  příčiny  a  výsledky  v  úzkéqi 
a  nezvratném  jsou  spojeni.  Kde  jedna  z  nadřečených  obou  sil  se  zanedbáTi^ 
tam  již  i  zkáza  obou  v  zápětí  přichází.  Zameškání  materialných  interesů 
vleče  chudobu  za  sebou, .  ale  nemenši  dostihne  bída  ony  —  buď  národy  buď 
jednotlivce  —  jižto  při  zdaru  hmotném  a  při  hojnosti  všeho  o  vzdělaní  ducha 
nedbají.  Jakou  spoustu  zanedbaní  duševní  s  sebou  přináší,  tohoŽ  nám  ne* 
toliko  blízcí  všeho  druhu  nevědomci  trudným  a  odstrasigícím  jsou  pzikladem, 
ale  i  celi  národové,  jejichž  dějiny  —  m^^í-li  vůbec  jakých  —  úžaslivé 
nám  v  ohledu  tomto  obrazy  poskytiyou.  Což  medle  na  nás  důležitého  došlo 
od  bývalých  zašlých  národů,  ne-li  duševní  jejich  skutkové,  ne-U , částečné 
aspoň  poklady  literami  a  umělecké  jež  nám  dědictvím  zanechali?  A  kteří 
ničeho  nezanechali,  nejsou-li  dvojnásobně  mrtvi? 

Dějiny  světa  nám  vypravigou  o  velikých  říších  a.  mocných  národech 
na  východě,  nevíme  však  zda-li  nesmírné  ty  říše  i  šťastnými  Hdmi  obývány 
byly.  Jejich  bohactví,  mocnost  a  nádhera  bcyečně  se  líčí  a  zdá  se  Že  dalek^o 
světem  zazářila.  Leč  co  zanechaly  potomstvu?  Kde  jsou  ony  slavené  po- 
klady   assyrské?    Kde  nádherná  Ninive?   Kde  trofej    Babylonu?    Perské 


—  3  — 

loAtvo  pokrfralo  indická  vody  i  středním  mořem  pohyboralo  —  kam  se 
pódéla  jeho  kořist?  Připomíná  se  na  mocný  Damask  a  na  skvělon  Idumeu ; 
na  £em  spočírá  jejich  sláya?  Na  pouhém  podáni?  Někdy  jakby  ozvěnou 
k  nám  přirála  zapomenutá  jich  jména  a  zase  se  ztratí.  Slavená  Persepolis 
a  báječná  Fahnýra,  jež  se  domnivajy,  že  nejvyšší  stupeň  blaženství  dosáhly 
—  co  nám  o  nich  vypraviyou  zříceniny  jejich?  Zmizely  jsou  jako  stíny! 
Ztroskotány  jsou  paláce  jejich ,  země  mrtva  jest  bez  lidu ,  plodné  nivy  v 
pouiC  88  obrátily.  Jindy  pýcha  světa,  nyní  obraz  smrti  a  zničení.  —  A 
hýrálo  tam  materiálního  dostatku,  bylo  tam  požívání  při  dvorech  Belsazarii 
a  Sardanapalů,  jež  vylíčiti  zevrubně  jen  výtržná  obrazivost  stačí.  Bylo-li 
tam  ale  taky  zdaru  a  životného  blaha  lidu,  o  tom  letopisy  nevypravi\jí, 
aniž  část  jakéhos  štěstí  jejich  na  nás  došla  ani  jiskra  tvořivého  ducha.  Ba 
s  jejich  chrámy,  modlami  i  paláci  by  i  jména  jejich  byla  zanikla,  kdyby 
jini  národové  v  literárních  podáních  svých  se  byli  o  nich  nezmínili. 

Jak  docela  jiný  obraz  poskytuje  pohled  na  skvělý  Hellas!  na  tu 
dÍTŮphiou,  dějinám,  básnictví  a  literatuře  vůbec  posvátnou  půdu?  NeníC 
snad  člověka,  jejž  nádech  dvilisací  třeba  jen  z  povzdálí  ovanul,  by  k  němu 
aspoň  zvěst  byla  nedošla  o  výtečném  národu  řeckém,  v  němž  věda  nejmo- 
cnější kořeny  své  rozložila  a  u  něhož  umění  k  nejkrásnějšímu  výkvětu  do- 
spélo.  Národ  ten  podlehl  sice  osudu,  avšak  duševné  jeho  pozůstatky  jsou 
a  zůstanou  věčné  mohyly  slávy  a  velikosti  jeho.  Světlo  vědomostí  a  ci- 
TÍlisaci  z  lůna  jeho  vyšedši  po  celém  světě  se  rozšířilo.  Byť  i  šťastné,  věčně 
modré  nebe,  jež  nad  Helikonem  se  klene,  byť  i  vábné  nivy  kolem  Famassu 
přírodou  samou  uspůsobeny  se  zdály  ku  chrámům  věd  a  umění,  předce 
nikdo  svědčiti  nebude,  že  takováto  plnost  básnictví  a  moudrosti  pouhým 
plodem  příznivé  půdy  byla,  ale  každý  v  ní  pozná  výsledky  duchovné  energie, 
elastíčnosti  a  snaženlivosti  národu,  kterýžto  všemu  potomstvu  věčným  vzorem 
zůstane  souzvuku  a  rovnováhy  u  požívání  sil  hmotných  a  duševných  jasným 
a  v  celku  uvědomělým  směrem.  —  Když  pak  krásné  Hellensko  cizími  živly 
se  naplnilo ,  když  výkvěty  ducha  jeho  se  zašlapávaly  a  vešken  zdar  staré 
Grecie  spolu  i  s  národem  jejím  v  noc  se  pochoval,  když  athénské  Fropyleje 
se  rozpadly  a  skvělý  Olymp  na  dlouhé  věky  mlhami  se  zastřel,  tu  předce 
myšlénky,  tyto  jiskry  drahné  moudrosti  řecké,  z  osad  Hellenských  vypuzeny 
do  širáio  světa  cestu  si  proklestily  a  símě  vědomostí  daleko  po  zemi  se  roz- 
neslo, nové  základy  položío  k  duševnímu  převratu  celé  Europy.  Takž  v 
písemných  památkách  nqjen  skoro  veškeiý  život  řecký  se  zachoval  a  histo- 
rická věda  se  jimi  na  nejvýš  zúrodnila ,  ale  přenesl  se  jimi  též  na  všeclgr 
pozd^sí  věky  ruch  podstatný  a  poznání  oné  harmonte  přírody  a  ducha^ 
žÍTota  a  intelligencí,  kterážto  vůbec  za  cíl  kultury  se  považuje. 

Osvétlige  tedy  literatura  minulost,  ale  že  i  přítomnost  oživige  a  bu- 
doucnost připravuje,  o  tom  všecky  důležit^ší  přechody  společenského  života 
svědčí.  Kdož  však  toho  nejbližší  důkazy  žádá,  ten  v  domácí  naše  písemnictví 
minulé  a  přítomné  nahlédni,  i  přesvědčí  se  že  osobný  ráz  myšlení  a  obražení 
národu  českoslovanského  vyvrhován  téměř  ze  všech  budov  svých  veřejných, 
posléze  v  literatuře  přitulku  nalezl,  v  ní  se  udržel  a  na  ní  spo^vá.  Kam  by  se 
národnost  naše  byla  octnula  v  staletých  pohromách,  kdyby  staré  literární 
památky  byly  podnětu  nedaly  k  novému  vzkříšení  a  k  novým  sazbám  na 
zanedbalé  sice,  ale  minulostí  připravené  půdě?  Ano,  my  Čechoslované  obzvlá- 
ště literatuře  se  poděkovati  musíme  že  se  nám  nevedlo  jako  jiným  vyhla- 

1* 


—  4  — 

zeným  národnostem ,  nebof  bez  ni  by  slovo  české  snad  už  yymaz&no  bylo 
z  jazyků  i  jméno  naše  z  dějin  budoucích.  Nenif  tomu  ani  sto  let  co  národ- 
nost Česká  nerozhodnutou  uŽ  se  stala  otázkou  o  niž  i  slovutní  rlastencová 
pochybovali  a  nad  ni  zoufali.  Že  se  ale  předee  šfastně  zodpovídala,  tohoŽ 
zásluhu  nese  jediná  literatura ,  pročei^,  význam  její  u  nás  mnohostrannější 
i  platnější  jest  a  v  kořeny  národního  života  našeho  hloubci  zasahuje,  nežli 
kdežkoliv  jinde  na  světě! 

Tato  důležitost  její  jest  nám  tedy  dostatečnou  pohnutkou  k  poznání 
jí  a  k  nahlédání  v  jsoucnost,  povahu  i  v  osudy  její  8  osudy  národa  tak 
úzce  spojenými  jako  duše  s  tělem.  Pilné  nahlédání  do  literárního  života 
našeho,  jest  přímo  skoumání  národního  ducha  Českoslovanského.  Objevigou 
se  jím  nové,  posud  málo  známé  a  jen  některým  přátelům  literatury  vyjas- 
něné poměiy,  i  nmohé  překvapigící  známlr^  rázu  výhradné  individuálního^ 
jakož  i  zárodky  zvláštní  tisíciletím  ovšem  překonané  civilisaoí.  Ano  lze  jest 
tu  se  dopíditi  i  stop  oné  krásné  harmonie  přírody  a  ducha  pro  kterouž 
staří  Řekové  se  oslavuji,  ač  ona  ovšem  u  nás  jinače  se  utvařovala  a  jiným 
osudům  podlehla. 

Nedá  se  upříti,  že  za  rozličných  časů  se  vysýlaly  jednotlivé  hledy  do 
literního  Života  našeho  ť  mimo  vážné,  sestředtgící  snahy  novější  Dobrovského, 
Jungmanna  a  nejnověji  Šembeiy;  avšak  jestif  to  pole  jeŽ  z  nejrozmanit^'- 
ších  stanovišt  se  pozorovati  dává  a  každé  ziýisté  některé  nové  vlastnosti 
jeho  objeví.  Nech  však  z  kterékoliv  strany  na  literaturu  naši  se  pohlíží, 
nech  jakkoliv  hluboko  do  Živlů  jsoucnosti  její  se  zasáhne  aneb  nech  třeba 
jen  povrchné  se  tvářeni  a  pohybování  její  pozonge,  všady  co  hlavní  ráz 
její  vystoupí:  neustálý  boj  a  mami  takměřs^  namáháni^  aby  zaslouie- 
ného  86  dopídila  místa  v  národě^  které  jí  vlastně  nikdy  potud  v  plné 
míře  dopřáno  nebylo.  Projevila  se  i  Šafařík  v  tomto  smyslu  (viz  Rozbor 
Star.  lit.  1840): 

,J&dokoliv  8  během  vnově  vzkříšené  naší  literatury  a  s  přf^Snami  na 
její  rozkvět  a  směr  neprostředný  vplyv  miyícími  úplněji  seznámen  jest,  tohof 
zajisté  nemůže  tiyno  býti  že  literatura  Česká  jakož  již  za  dávné  doby ,  tak 
i  za  nynějška,  nikdy  k  oné  výšce  všestranného,  svobodného,  podle  osvědo- 
měných  zákonů  k  jistému  vznešenějšímu  ideálnímu  cíli  směřujícímu  působení 
v  němž  obyčejně  duchovní  život  velikého  samostatného  národu  se  jevívá,  se 
nepovznesla,  nýbrž  že  naopak  stísněna  jsouc  nepříznivými  okolnostmi,  doma 
i  vně  na  ní  tlačícími,  pokaždé  byla  předmětem  lásky  a  péče  jen  malého 
počtu  jednotlivých  milovníkův,  zhusta  služkou,  vněšnbiu  pánovitému  vlivu 
podrobenou,  někdy  pouhou  hrou  náhody,  a  tudy  přirozené  vždy  zůstala  kusá 
a  zlomkovita.  Avšak  duch  člověčí  i  po  delších  přestávkách,  procítiv  z  do- 
časného omráčení,  a  osvědomiv  si  vznešenost  svého  povolání,  nepřestává,  na 
vzdor  Času  a  jeho  žádostem  jednak  po  naukách  chlebných  a  věcech  hmot- 
ných, jednak  po  rozkolech  a  marností  se  táhnoucím,  ohledati  se  po  nad- 
zemském  i  nadtělesném.  původu  svém  a  milovati  i  vzdělávati  nauky  jediné 
proto  že  nauky  jsou ,  totiž  jiskiy  umu,  osvěci^'ící  mu  cestu  k  onomu  duchu 
z  něhož  všecko  jest  a  k  němuž  všecko  se  navrátí.*' 

'Několika  řádky  tu  naznačen  životný  osud  literatuiy  naší,   na  némž 
i  po  dvacíti  mezi  tím  uplynulých  letech  jenom  málo  se  změnilo. 

y  čem  to  leží,  a  kterak  vůbec  možná  bylo  že  národ  který  jinak 
mnohé  listy  dějepisu  Europy  značnou  skvélosti  naplňtye  r  historii  literatury 


—  5  — 

jen  TeáHejtíbo  mista  zaujímá,  ba  i  tehdáž  kdy  mimo  jiné  skutky  i  pro  rzdě- 
lanoBt  Tzácnou  produl  a  yážeu  byl  všady,  předce  literárné  se  nad  prostřed- 
nost  nepoTznesl?  —  A  zdaliž  prárě  stranný  a  nedospělý  literami  život 
nebyl  spolu  příčinou  poklesnuti  národního  yůbec,  a  to  proto  že  literatura 
nepoTznáSela  národ  k  ideám  yyšsím  a  obmezený  okres  náhledů  pani^'icich 
dle  potieby  nerozšířila  a  růbec  žirot  poTŠední  myšlénkami  nenaplnila?  — 
Takoré  otázky  nejednou  uŽ  se  ozvaly  a  posud  se  ozývají.  Zodpovídati  je 
pokud  možná,  jest  dle  míněni  našeho  jedna  z  nejdůležitějších  úloh  historie 
literatury.  SkládáC  tato  zajisté  účty  z  duchovní  dinlivosti  národu  a  v  listech 
jejích  zaznamenán  netoliko  zisk  ale  i  škoda,  nejen  co  pracováno  ale  i  co 
zanedbáno.  Jen  málo  spisů  takovéhoto  druhu  se  u  nás  potud  objevilo,  ač 
ovsem  díla  základná  a  poučná.  Není  však  pole  literárního  u  jehož  zpraco- 
vání by  se  říci  smělo:  ai  sem  a  ne  dále!  Není  předmětu  naučného  jenž 
by  i  při  nejhojnějších  výkladech  nepřipouštěl  ještě  některou  stránku  a  ně- 
který spůsob  pojmutí  který  by  k  doplnění  nabytých  od  jinud  poznáni  něčím 
nepřispěl.  Pročež  nový  spis  takový  u  nás  aspoň  sotvy  s  výčitkou  se  potká 
že  dříví  do  lesa  přináší.  Ba  naopak  st<gí  ještě  tak  mnoho  nezodpovídaných 
otázek.  T  kulturním  životě  našem  Že  pilným  pěstováním  literárního  dějepisu 
by  se  nám  brány  k  noyým  názorům  široce  rozevřely  a  dlouhá  řada  klamných 
mínění  by  ustoupiti  musela.  Je-li  historie  vůbec  školou  života,  tu  zajisté 
historie  literatury  jest  učitelkou  i  takových  poznání  jež  nad  životem  povšed- 
mm  stoji,  a  ze  stanoviska  toho  pozorována,  proklestiti  si  musí  u  nás  ještě 
mnohé  a  na  vše  strany  vybíhající  dráhy.  Úkoly  její  jsou  nmohé  a  rozma- 
nité, nebof  ač  hlavní  směr  její  jenom  jeden  jest  předce  k  vyplnění  jeho 
^řeiQzličiié  vedou  cesty  z  nichžto  každá  jiným  rázem  se  znači\je. 

Od  historie  literatuiy  se  především  očekává  aby  jevila  stav  písemnictví 
v  každé  době,  a  ukázala  kterak  se  ono  z  poměrů  místních  a  časových  vy- 
vinulo. Zde  však  opominouti  nelze  že  hlavními  působiteli  u  oživení  litéra- 
tuy  nebyli  oni  pracovníkové  kteří  z  nadřečených  poměrů  vy  vstávše  jim 
takořka  sloužili  a  je  ustálovali,  nýbrž  ony  síly  produktivní  jež  se  nad  ně 
povznesly  a  svobodným  vzletem  i  neodvislým  rozhledem  svým  na  nové  dráhy 
poukázaly  a  k  novým  směrům  národ  uváděly. 

ZiJdádá  se  uvážení  takové  ovšem  na  součet  plodů,  mezi  nimiž  i  po- 
vdané  pouze  i  vyvolené  se  nachází  a  na  zvláštní  uznání  těchto  posledněj- 
ších. S  takovýmto  součtením  se  zanáší  bibliografie.  Jest  to  úhlavní  pří- 
pravná nauka  k  literárnímu  dějepisu.  Bez  dostatečné  znalosti  náležitých  knih 
nelze  pokročiti  v  nijaké  vědě,  nejméně  ale  v  literární  historii.  Nauka  biblio- 
grafická započala  s  pouhým  zaznamenáním  spisů,  pozd^*i  se  spisům  připojily 
i  úsudky  a  spořádávaly  se  knihy  dle  časů  v  nichž  povstaly  a  dle  předmětů 
o  nichž  pojednávaly.  Nejnov^i  i  knihopis  na  vědeckou  se  povznesl  výši 
tím,  že  jednotlivé  plody  literární  v  logickou  souvislost  uvádí  a  je  tak  osvě- 
tluje, že  vedle  jich  výpočtu  i  dynamická  jejich  cena  spolu  vystupuje.  Na 
tento  až  stupeň  dospěl  u  nás  posud  literární  dějepis,  a  že  výše  se  nepo- 
vznesl  le£í  v  přirozenosti  věci  samé.  V  tomto  přípravném  oboru  ale  ohle- 
dem na  krátký  ěes  jenž  mu  ku  zpracování  a  k  vývinu  zbýval  a  na  okol- 
nosti v  nichž  se  zúrodňoval  obdivu  hodné  kořeny  rozložU  tak  že  dalšímu 
vzrůstu  a  pragmatickému  pojmutí  historie  literatury  Českoslovanské  cesta 
přímo  jest  proklestěna.  Mimo  valné  spisy  objeruje  se  nám  tu  zvláště  řada 
monografií  na  mnoze   tak  důkladných   že  by  každé  literatuře .  europské  za 


—  6  — 

ozdobu  aloužilj  a  kteréž  rozebrati  oršem  samé  historii  literatuiy  níleži.  Při- 
pomenouti nám  sluší,  Že  některé  z  ueJTytednéyšíoh  prací  toho  druhu  po  Časo- 
pisech roztroušeny  jsou  mezi  nimiž  zase  Časopis  českého  Musea  a  njm^ši 
Světozor  i  v  tomto  ohledu  nad  jiné  vynikfyi. 

Pragmatické  pojmutí  dějin  literatury  ač  spoléhajíc  na  základech  historie 
TŮbec  a  knihopisem  zyláště  položených  předce  z  jiných  prrotníoh  zásad  vy- 
chází a  k  jiným  směrům  zabíhá  nežli  tyto.  Historie  je  rede  k  poznání  časůr 
TÚbec,  knihopis  ku  nahlédnuti  y  plody  jednotliyé.  Historie  je  tlačí  ku  předu^ 
bibliografie  je  nutí  pozdržorati  se  u  Hterámích  j^jeyů  jednotlivých.  Historie 
se  uceluje  budoucností,  knihopisu  jest  každý  plod  sám  sobě  celkem  byf  i  ne 
spolu  účelem.  Y  jednom  tedy  ohledu  historie  literatuiy  do  kolejí  dějin  obec- 
ných vstupuje  že  totiž  k  jistému  cíli  spěchajíc  který  v  obsáhlém  celku  leží 
hlavní  akcent  klade  na  spůsob  jakým  k  cíli  tomu  dochází.  LeČ  rozdílné 
jsou  prostředky  jakýmiž  jedno  a  druhé  dospívá.  Pokroky  a  přechody  lite- 
ratury spočívají  na  jiných  podmínkách.  Znamenité,  veškerým  veřejným  živo- 
tem národním  pohybující  momenty  postupigou  v  ní  místa  tiššímu  plození 
a  působení  ducha  poznenáhla  se  rozvinujícího.  Pročež  běh  politické  historie 
národů  na  mnoze  v^ě  se  liší  od  pokroků  dějinami  literatury  naznačených. 
Někdy  duch  po  staletí  pracoval  nežli  myšlénku  svou  na  historickou  půdu 
uvedl,  někdy  za  bezprostředními  skutky  národu  daleko  se  opozdila  literatura, 
jelikož  nekaždá  myšlénka  hned  i  v  písmo  se  klade  nýbrž  namnoze  u  zro- 
zení hned  v  život  bezprostřední  vstoupí,  z  kteréhož  teprv  napotom  do  lite- 
ratury přejde. 

Nech  pak  myšlénka  cestou  písma  připravovala  život  veřejný,  aneb  písem- 
nictví teprv  Životem  se  doplnilo,  vždy  předce  v  literatuře  duch  své  znovu- 
zrození slaví ;  nebof  i  myšlénky  mrou  slovem-li  se  v  Životě  neukotvi.  A  takž 
mrou  i  národové  podstatnými-li  myšlénkami  osobnou  jsoucnost  svou  v  neskro- 
ceném  návalu  cizích  Živlů  nepojistí,  neboff  leží  v  zákonech  všeobecné  civili- 
saci  ku  které  lidstvo  se  tlačí  že  kdo  vlastní  hřivnou  nepřispěje  k  povšechnému 
směru  kultuiy,  ten  i  ůtvaiy  od  jinud  přišlými  zahrnut  osobně  v  nich)  zajde. 

Sotvy  by  nám  Čechoslovanům  za  našich  dnů  se  bylo  umožnilo,  vítězně 
podstoupiti  zápas  o  individuální  jsoucnost  svou  s  národy  duchovně  a  literárně 
vysoko  nad  nás  postouplými,  kdyby  nám  hterámí  minulost  naše  posilou  nepři- 
spěla. Poklady  jež  nám  praotcové  naši  zanechali  jsou  aŽ  potud  nej vydat- 
ný'šími  našimi  zbrojemi,  neboC  ta  hrstka  nových  spisů  jéž  stoletím  renaissance 
naší  světu  jsme  podali  sotvy  by  k  odboji  stačila,  ba  nebyla  by  ani  snad 
z  podstatnější  polovice  povstala  bez  ohledávání  literárních  plodů  minulosti  naší, 
s  nímž  také  novozbuzení  literatuiy  naší  započalo,  a  tudíž  právem  uznati  sluší 
Že  historie  literatuiy  jest  skutečně  kolébkou  našeho  nového  písemnictví.  Na- 
zpět hledíc  stala  se  připravovatelkou  přítomnosti  a  téměř  věštkyní  literami 
budoucnosti  naší.  Ona  zigisté  nám  objevila  že  jakýs  udržující  princip  všemi 
pohromami  nejtrudnějších  dob  nás  provázel,  oživtge  postup  života  a  národ- 
ního ruchu  našeho.  Tento  postup  vyskoumávati  jest  čestným  úkolem  lite- 
rární naši  přítomnosti,  jelikož  v  minulosti  se  rozhlížeti  jest  tolik  co  pro  pří- 
tomnost se  síliti.  Hlavní  cena  naší  národní  bytnosti  spočívá  na  zpominkách. 
Čím  bohatší  vzácnými  zpomínkami  jest  národ,  tím  pevnější  jest  i  jádrem. 
Za  slavné-li  se  pak  považigí  šfastné  výboje  zbraní,  tuf  zajisté  skutečně  slav- 
nějšími jsou  vydobytí  ducha  jež  tak  hned  nepodléhají  pěsti  silnějšího  a  lsti 
úkladníkův,   i  jejichž  výsledky  daleko  do  staletí  září.     Historie  literatury 


—  7  — 

tedy  jež  o  vydobytích  ducha  národního  vyprariye  a  je  osTětl^je,  nemůže  se 
potkati  8  neuznánim  a  s  pochybnostmi  o  důležitosti  syé.  Jeji  toliko  snahou 
se  odhalí  roucho  jež  polot^jnou,  osudnou  genesis  Yzrustu  a  klesáni  národ- 
ního ducha  našeho  pokrýralo.  Avšak  nedosti  na  tom,  že  d^'inami  literatury 
se  běh  myšlének  osvětli  jež  v  seru  minulosti  z  jednotlivců  vyšedše  někdy 
celým  národem  pohybovaly,  nejen  že  cesty  se  vyjasní  jakýmiž  literatura 
čeď:o6lovan8k&  kráčela  než  k  nyn^ši  své  dospělosti  —  neb  nedospělosti  do- 
šla, ale  poznati  v  ní  lze  i  zcesti  jakým  se  i  v  budoucnosti  sotva  uhne,  jestli 
velkolepých  směrů  v  objevování  pravdy  a  krásy  se  minouc  na  méně  patrné 
zájmy  zřetel  svi^  upoutá  a  z  malicherných,  obmezených  okresů  nevystoupíc, 
názory  své  do  života  velkolepými  rozhledy  neposílí  a  nerozšíří.  Ghov%jif  se 
v  literatuře  mnohé  doktríny  jež  toliko  k  obmezováni  ducha  slouží  a  kruh  my- 
šlének více  zužuji  než  rozšiřují.  Jsou  zase  jiné  jež  k  strannosti  vedou  a 
z  příčin  nepodstatných  svobodě  tvořícího  ducha  vznikati  nedávají;  též  i 
drahný  spor  obrazivosti  s  rozumem  v  podivných  někdy  spůsobech  na  lite- 
rámím  poli  se.  octne;  někdy  přímo  blbá  jnyšlénka  rozumnou  na  čas  vypudí, 
někdy  tupá  obrazivost  nadšenou  zažene  a  na  místo  plodů  povznášejících 
uznání  dojdou  takové  jež  sprostou  mysl  v  pohodli  všedním  udržiiji.a  pod- 
pon^ýí;  někdy  zase  jest  jakoby  vŠe  pospávalo,  moudrost  i  hloupost,  a  lite- 
ratura umlkne.  O  takovýchto  momentech  všeho  druhu  pokud  na  celek  života 
literárního  nějakž  působí  pojednávati  a  na  ně  zvláště  poukázati  jest  jedna 
z  nejdůležitějších  úloh  dějepiscův  literatury,  a  úloze  této  v  někteiých  aspoň 
částkách  dostáti  vynasnažuje  se  i  tento  okus.  Nedostatky  jeho  mnohým 
zi^isté  patměji  vystoupí  než  dobré  stránky,  shledá-lí  se  při  něm  jakých,  ale 
ítíáo  se  právem  domýSleti  jest  že  aspoň  snaha  se  pozná  literární  d^'episy 
naše  na  jinou  poněkud  půdu  převésti  a  jiné  základy  jim  položiti  nežli  posud 
u  nás  se  stávalo.  SměřigeC  spis  tento  povzbuditi  čtenáře  netoliko  k  pozoro- 
vání a  poznání  jednotlivých  literárních  výkonů  tvořícího  ducha  českoslovan- 
ského  ale  i  k  tomu  aby  se  genesis  jejich  vůbec  v  panijgícím  vždy  duchu 
£asu  a  v  měnících  se  přechodech  a  pokrocích  národu  objevila.  Směrem  tím 
se  pak  sama  podala  dráha  kterouž  dějepis  tento  nastoupil.  Nelze  bylo  při- 
rozený běh  a  vývin  d^in  ztěsniti  Vrévolnou  soustavou ,  leč  nutno  sestaviti 
věci  tak,  jak  přirozenou  cestou  buď  vedle  sebe  povstávaly,  buď  po  sobě  se 
vyvinovaly,  aby  co  duchem  příbuzné  sobě,  slovem  se  neodloučilo  a  co  nepří- 
buzné,  nepřirozeně  k  sobě  se  nepoutalo.  Míníme  že  se  touto  cestou  jasnější 
obraz  Hteratuiy  Českoslovanské  uspůsobiti  dal  nežli  některou  jinou. 


HLAVA  PRVÁ. 


Starobylé  bájeni  a  básndní. 

Jrrvotiny  tvořícího  národního  ducha  nevyšly  z  úmyslné  jakés  soustavy 
badání  a  bájení  nýbrž  z  přirozeného  ruchu.  Protož  v$ím  právem  do- 
mýšleti se  jest  že  v  obzvláštních  a  výtečných  organisacích »  v  osobách 
myslí  nad  jiné  vynikajících  se  zrodily  v  jakýchž  ruch  tento  zvláště 
probuzený  se  nacházel.  Bylat  to  doba  v  níž  úkony  ducha  toliko  naiv- 
ným  se  jevily  spůsobem  a  dlouho  as  trvalo  nežli  mužného  nabyly  rázu. 
Nelzet  ovšem  zevrubné  vyHčiti  veškeré  tvary  těchto  prvotin  ducha,  ale 
cesty  jakými  se  as  vyvinoval  nežli  oné  výše  dosáhl  na  které  se  nám 
v  památkách  nás  došlých  objevuje  nejsou  mysUcímu  duchu  našich  dnů 
už  tak  hlubokým  tajemstvím  jakovým  ještě  minulému  století  byly.  Po- 
učuje nás  o  nich  sama  příroda  a  analogie,  i  při  ubezpečení  že  celé 
veškerenstvo  a  každý  vývin  v  něm  fednSm  a  těm  samým  podstatným 
zákonům  podléhá  dle  nichž  i  života  i  rozličných  tvarů  nabývá,  pouka- 
zujíc na  spůsoby  vyvinování  se  jiných  národů  poučuje  nás  o  podmín- 
kách jakými  národnosti  vůbec  osobného  a  výhradného  rázu  svého  nabý- 
vají. Jako  pak  přírodoskumci  v  tajemné  dílny  přírody  nahlédajíce 
z  jednotlivých  článků  na  celé  řady  útvarů  docházejí  a  z  nasazených 
vrstev  země  téměř  genesis  veškerého  světa  domyslně  vyvoziyi,  tak  i  zpy- 
tatelům života  duchovného  postoupné  výkony  jeho  slediti  lze  jest  až 
k  prvotným  jeho  zjevům,  dle  stop  některými  vzácnými  zbytky  naznačených. 
Rlademm  zákonů  dotčených  na  trosky  drahné  duchovné  jsoucnosti  naši 
a  shrnutím  všech  podmínek  a  okolností  zvláštních  v  jedno  střediště  vy- 
jasňuje se  nám  že  myšlénka  o  drahné,  samorostlé  kultuře  a  o  čisto- 
lidském  rázu  civilisací  praotců  našich  nem'  vynálezem  národního  pře- 
pychu potomstva  ani  pouhou  bezzákladnou  důn^ínkou,  nýbrž  osvědčení 
skutečné  pravdy.    Že  drahní  naši  letopiscové  a  mezi  nimi  i  nejstarší, 


—  9  — 

Koamas  (f  1125)  o  drahné  vzdělanosti  této  nevédél  ba  ji  přímo 
vpiral,  tomu  se  znalec  literárních  a  národních  poměrů  našich  už  nepo- 
drii.  Kosmas  o  ledačem  nevěděl  co  mu  blíže  stálo  než  naSemn  věku 
kterémuž  se  předce  nmožnilo  mnohé  mezery,  starým  letopiscem  zane- 
diané  vyplniti.  Co  pak  o  Kosmasovi,  totéž  i  o  nástupcích  a  následov- 
nicích jeho  po  nmohá  století  platí  a  snadno  se  osvětliti  dá  nahlédnatim 
do  poměra  časů  v  nichž  žili.  Drahm'  naái  dějepiscové  vůbec  jen  málo 
kdy  bleskem  domyslu  pronikli  mlhy  jimiž  doba  jejich  obestřena  byla, 
aniž  snadno  jím  bylo  vybřednouti  z  náhledů  skolastíckých ,  jakýmiž 
mysl  jejich  se  nasycovala. 

Nám  však  mimo  jejich  podání  nejen  i  jiné  zřetelně  mluvící  pa- 
Hiátky  před  očima  leží,  ale  i  pokročilý  duch  všeobecný  mnohé  pro- 
středky poskytuje  k  důkladnějšímu  a  více  pravému  nazírání  do  pravěku, 
nežli  jaké  některým  minulým  stoletím  možné  bylo. 

Drahné  památky  literatury  naší  představují  se  nám  co  jednotlivé 
jasné  hvězdy  jež  za  dávnověkosti  ovšem  ve  valném  kruhu  sobě  rov- 
ných, později  vyhaslých  družic  se  skvěly,  nyní  ale  ze  vznešeného  osa- 
mění svého  šero  prabylosti  českoslovanského  národu  nám  osvětlují.  Na 
jakýkoliv  zapomenutý  poměr  národmlio  života  ony  své  záře  hází,  tam 
se  nám  v  jasnu  jeví  kus  pochovaného  drahného  života.  Jen  ony  samy 
jsou  nám  v  některých  ohledech  pohádkou,  nebof  původ  a  původce  jejich 
posud  neznáme,  i  dob  v  kterých  povstaly  se  toliko  domysliti  nám 
be  jest. 

Ale  z  pouhé  už  jsoucnosti  jejich  nám  vysvítá,  že  doby  tyto  nebyly 
chudé  obrazivostí  a  tvořivostí  národního  ducha,  ba  že  tento  tenkráte 
původním  rázem  a  jarou  silou  oplýval  jakovou  jsme  už  po  věky  po- 
zbyli. —  Jimi  se  nám  také  přímo  objevuje  dráha  dávnověkého  vývinu 
kmenu  nafieho,  dráha  to  nijakým  úmyslem  a  nijakou  soustavou  sku- 
tečností vnucená  nýbrž  přírodou  samou  položená.  Stopovati  ji  zamý- 
Ůíme  tedy  též  spůsobem  jakým  se  přirozeně  objevuje.  '  Zprv  spatřu- 
jeme pouze  všeobecné  známky  duchovních  výkonů,  splývající  v  obecném 
myšleni  a  je  na  mnoze  ustanovující.  Domysliti  se  tvarů  jejich  umož- 
ňuje se  uvážením  tvarů  přírody  v  které  povstaly  a  které  ve  všem 
odpovídaly,  napotom  pak  z  tvaru  jazyka  v  němž  se  vyvinovaly.  Jedno- 
tlivá slova  z  oněch  časů  na  nás  došlá  o  známých  tenkráte  ponětích 
poučuji,  -věty  pak  o  spůsobu  jakým  se  ponětí  v  celek  myšlenkový  sklá- 
dala. Avšak  sklad  myšlének  z  pravěku  na  nás  došlých  předpokládá 
zvláitní  ohledem  na  tehdejší  poměry  bohatý  život  jehož  poznávání  zase 
nám  otvírá  brány  k  plnosti  poesie  a  k  rázu  drahnověkých  názorů  života. 
Takž  jedno  s  druhým  splývá  a  vše  vzájemně  se  doplňuje  a  vysvětluje. 

Jakož  jednotlivý   člověk   tak   zajisté  i  celý  národ  u  prvotném 


—  10  — 

svém  Tyvinovám  přijímá  sily  své  od  přírody  která  ho  obkličuje  a  na 
kterou  jest  odkázán.  Ona  jej  žm,  sily  jeho  probuzuje,  yeák^  smysly 
a  juni  i  mysl  jeho  naplňuje.  Obraci  se  tedy  mysl  tato  zase  k  ní 
vyhledávajíc  u  ni  vSecky  podmínky  jsoucnosti,  i  uspokojení  přání  svých 
od  ní  požadujíc  Takž  mysl  poznenáhle  splývá  s  ohrazující  ji  přirodou 
a  tvar  i  povahu  její  na  se  bére  tak  dalece,  jak  dalece  ji  proniknout 
se  dává.  Liší  se  v$ak  ůstrojností  lidí  od  sebe  jakož  i  přfroda  tu  jiná 
se  je\i  nežli  tamo,  pročež  vzájemnost  mezi  přírodou  a  myslí  má  mnohé 
Tk  přerozličné  stupně.  Duchovný  organismus  národu  má  kmenový  ráz 
do  sebe.  Z  rázu  toho  vyplývá  osobné,  od  jiných  se  líSící  pojímání  světa 
i  zvláátní  tohož  se  v  myslích  utváření.  Dojmy  pak  přírodní  splynulé 
s  ůstrojností  individuální  působí  základy  původního  vývinu  národní  po- 
vahy, čím  pak  dále  se  národ  od  původmlio  a  vlastního  svého  rázu 
odchyluje  k  úspěchu  tvarů  od  jinud  přiSlých  a  jinými  než  domácími  pod- 
mínkami zbuzených  a  vyvinutých,  tím  více  pozbývá  vlastní  své  povahy 
a  rychleji  pohřbívá  duchovní  samostatnost  svou.  —  Tato  vlastni  povaha 
a  duchovní  samostatnost,  pokud  nedotknuta  a  neporuiena  se  udržuje, 
jeví  se  ve  všech  životných  výkonech  národu.  Zvláštní  jest  tu  názor 
do  veškerenstva  i  pojímáni  vůkolní  přírody;  názorem  tím  pak  a  pojí- 
máním proniknut  jest  veškerý  život  národní  a  jim  též  i  veškeré  poměry 
národa  se  řídí.  Jisté  jest  že  původm^  názory  praotců  našich  usídlením 
se  v  zemích  těchto  poněkud  se  změniti  musily.  Jarý  kmen  nové  pro- 
•šed  krajiny  novým  podlehl  dojmům,  a  rozloživ  se  pak  po  vlastech 
v  nichž  se  usadil,  zase  novými  zjevy  mysl  svou  naplnil.  Leč  kmenový 
ráz,  zděděnou  to  ůstrojnost,  nepozbyl  a  zůstalo  mu  vše  co  v  původní 
povaze  jeho  leželo.  Ustálením  pak  se  v  nových  sídlech  i  povaha  jeho 
se  ustálila.  Nepodléhalat  také  v  prvopočátcích  tak  snadno  proměnám 
jako  napotom.  V  oněch  drahných  dobách,  kde  národ  ještě  uzavřeněji 
v  <  sobě  žil  a  vše  podstatné  dojmy  jen  od  nejbližšího  vůkolí  přijímal, 
neohlížel  se  mnoho  po  poměrech  zámezných.  MěU  sám  s  sebou  co 
dělati  aby  nutným  požadavkům  života  za  dost  učinil.  Nestalo  se  také 
usídlení  jeho  asi  bez  bojů  jejichž  ukončením  mu  odpočinku  potřebí 
bylo,  aby  další  svůj  vývin  umožnil.  Pěstoval  zajisté  napotom  i  hned 
vydobytou  půdu  a  domácí  své  záležitosti  uspořádával.  Časové  tedy 
poměry  u  jmých  národů  a  národností  jež  mimo  mladé  osady  jeho  se 
vypřádaly,  neměly  z  počátku  tak  patrného  vlivu  na  život  jeho  jako 
později  když  cizí  kmenové  naft  doráželi  a  on  sesíliv  také  z  mezí  svých 
vystupoval.  MohlC  se  tedy  tenkráte  duchovný  ráz  jeho  volně  rozvino- 
vati a  ukotviti  v  kmenovém  celku  pokud  časové  mu  přáli. 

čas  se  značuje  během  proměn.    Nejdůležitější  proměny  časové 
byly  praotcům  našim  zprv  as  ony  kterým  příroda  podléhala.    Jarní 


— 11  — 

procitnatí,  letoí  plození,  zaoikáni  na  jeseni  a  mrtvo  zimní  naplíiovalo 
zajisté  veškerou  'mysl  jejich ,  neboC  proměny  takové  se  dotýkaly  přímo 
životných  otázek;  jimi  příroda  i  veškerou  tvářnost  měnila,  jinou  téměř 
duši  jevíc.  Na  proměnách  těchto  ulpíval  lid  zajisté  s  celou  duší,  neboC 
ony  mu  podávaly  vždy  nových  látek  k  pozorování  nových  zjevů  a  pře- 
chodů, a  zaměstnávaly  mysl  jeho  pestrými  svými  útvary.  Tu  i  mla- 
distvá obrazivost  veškerou  svou  mocí  se  jich  uchytila,  by  je  sq  všech 
stran  pojmula  a  pronikla. 

Že  právě  obrazivost  tuto  práci  na  se  vzala,  leží  to  v  přirozenosti 
ducha.  Na  obrazivosti  spočívají  první  ducha  výkony;  ona  jest  ředitelkou 
dětství  a  jinošství  národu.  Rozumem  se  původně  a  pravidelně  teprv 
mužství  značuje.  V  ní  se  tedy  sestřeďují  všechny  duchovní  výkony 
národů  mladistvých.  Zákony  podstatných  působících  sil  přírodních  teprv 
později  se  objevují  mysli  už  pokročilé.  V  prvopočátku  je  duch  jen 
tuší  a  z  vnějších  pouze  zjevů  přírodných  vyvozuje.  Vnější  tyto  zjevy 
jsou  mu  přímo  zjevením  jejím;  tedy  zjeveni  tato  se  mu  představují  jen 
v  obrazu  jejím.  Vkládá  pak  spůsobem  svým  do  přírody  všecko  co 
sám  v  sobě  chová,  a  nový  život  jí  vdéchá.  Takž  poznenáhle  celá  pří- 
roda T  mysli  národu  zvláštní  povahy  a  podmétného  významu  nabývá 
z  čehož  vyplývá  docela  osobné  vykládání  zjevů  a  sil  přírodných.  A  jaké- 
hož ducha  národ  v  přírodu  klade,  takovým  .ona  zase  naft  působí.  Pa- 
nování obrazivosti  jest  tu  základ  položen;  bájeni  a  básněm'  svobodný 
se  otevřel  průchod. 

Říše  obrazivosti  jest  nedozimá  a  neobmezená  jako  svět,  a  celé 
veškerenstvo  pohrám  jejím  slouží.  Jednotlivec  jako  i  národ,  jak  mile 
se  v  ní  octne,  tu  již  i  z  kolejí  povšedmho  života  vystoupí  mocností  její 
takměř  od  hmoty  odtržen  a  vyrván  z  obklíčení  duchovné  noci.  Nelze 
mu  však  na  vždy  v  těkavé  této  se  usídliti  říši.  Jakkoliv  se  myslí 
povznáší,  vždy  smysly  zas  k  zemi  ho  táhnou,  k  zemi  té  v  níž  kořeny 
jsoucnosti  jeho  založeny  jsou.  Proto  také  osobnost  jeho  nezanikne 
v  nesmírné  všeobecnosti  nše  obrazivé,  ba  naopak  z  kořenů  svých  tím 
bujněji  se  tam  vyvinuje  čím  větší  svoboda  jí  v  tom  poskytnuta.  Tato 
svoboda  se  teprv  ztenčí  podžíráním  kořenův  samých  vplyvem  cizích 
živlů  kterýmž  i  výhradná  osobnost  se  napotom  vytrácí. 

Jaké  to  nevlastní  živly  na  praotce  naše  v  prvopočátku  as  půso- 
bily, nedá  se  zevrubně  udati.  Nevíme  zdali  u  vkročení  do  nových 
vlastí  jakousi  kulturu  napadli,  máme  však  za  jisté  že  jí  nepodlehli  a 
rázu  svého  nepozbyli.  Též  jisté  jest,  že  se  tenkráte  už  neznačovali  onou 
barbarskou  surovostí  jaká  se  jim  od  neznalou  přičítá,  že  s  sebou  při- 
nesli už  hotové  téměř  základy  náboženst\T  i  jiné  známky  prvotné  vzdě- 
laaosti   a  že  se  neminuli  též  i  blahodějného  působení  na  ducha  jakéž 


—  12  — 

nejobIibeně]&[  a  nejvšeobecnéjdi  jim  zaměstnáni  s  sebou  přinášelo,  totíZ 
orba.  Zpracování  půdy  orbou  značuje  už  vySši  stupeň  kultury,  a  kdežto 
honebm'  a  pastýřští  kmenové  teprv  u  prahu  kultury  stoji,  překročen  jest 
tento  už  národy  orbou  se  zanáéejicími. 

Zaměstnájoi  toto  mysl  zvláštnimi  směry  i  obrazy  naplňuje.  Rol- 
mTcovy  poměry  ku  přírodě  jsou  jiné  než  pastýřovy  a  lovcovy.  Jest  on 
částečně  i  pastýřem  i  lovcem,  a  vjimá  do  sebe  názory  obou,  že  však 
hlavní  směr  jeho  nikoliv  v  pouhém  potulováni  se  po  lesích  a  ve  vyhle- 
dávání pastev  neleží,  tudy  i  vešken  duchovný  ruch  jeho  po  jiném  čel- 
ném směru  se  řídí,  a  jinačí  jest  názor  jeho  do  světa  i  pojímám  přírody. 
Jaká  tato  příroda  byla,  v  níž  se  praotcové  naSi  upevnili,  až  podnes 
nám  zjevno.  Lze  nám  tedy  i  souditi,  jakými  dojmy  se  drahné  mysli 
jejich  naplňovaly.  Jsout  krajiny  jež  člověka  k  neustálému  boji  vybu- 
zi\jí,  jsou  pak  i  jiné  jež  mu  téměř  beze  všeho  přičinění  jeho  všecko 
poskytují  co  k  výživě  potřebuje.  Na  rozdílu  takovém  spoléhají  na 
mnoze  i  rozdíly  povah  obyvatelů.  Naše  pak  vlast  přináleží  k  oněm 
středním  rázům  povrchnosti  zenmí,  jež  numé  tělesné  síly  budíc,  spolu 
k  časnému  odpoutání  se  mysli  od  výkonů  nejnutnějších  přeje.  Nejen 
pak  v  stálých  útvarech  krajinných  ale  i  v  poměrech  povětrných  se  tu 
jakási  pestrost  jeví,  která  mysli  utonouti  nedá  v  jednotvárnosti.  Sou- 
měrné střídání  se  počasí  ročních  a  dožití  téměř  každé  této  doby  neušlo 
zvláštní  pozornosti  pátravé  mysli.  Obrazivost  zvláště  vší  moci  se  cho- 
pila proměn  těchto,  vykládajíc  je  svým  spůsobem.  Smysl  výkladův 
těch  byl  založen  na  bedlivém  i  hlubokém  pozorováni  přírody,  ale  obrazi- 
vost každou  myšlénku  i  hned  tvarem  přiodivá  —  slovo  učiněno  tělem  — 
v  kterémžto  pak  jediné  tvaru  se  sama  zobecnila  tak  že  útvar  tento  se 
pak  za  myšlénku  bral  —  tělo  učiněno  slovem  —  a  myšlénka  v  původní 
podstatě  své  jenom  těm  vysvitala  kteří  za  podobenstvím  i  smysl  vyhle- 
dávati uměli,  totiž  věštcům,  vykladačům  a  hadačům. 

Bylyf  pak  změny  povrchní  dílem  takové  jež  se  vždy  zase  opa- 
kovaly, dílem  i  jiné,  jakýmiž  se  nový  útvar  ustálil.  Dle  výměru  těchto 
poslednějších  se  postupem  časův  valně  měnily  dojmy  a  názory  původní. 
Hory  i  řeky  ovšem-  zůstaly,  ale  daleká  země  mezi  nimi  čím  dále  tím 
více  měnila  svou  tvářnost.  Dřivé  ji  tmavé  lesy  daleko  široko  pokrý- 
valy, a  nad  šerými  lesy  se  poněkud  i  jiné  nebe  jevívá  než  nad  světlou 
uhlazenou  půdou.  Vysekáváním  pralesů,'  vysázením  plodin  a  posléze 
pak  spůsobenim  měst,  —  jak  zcela  jiný  život  se  rozprostírati  musel  po 
vlastech  naáich,  od  života  v  původních  pasekách  a  rozkosech  daleko  se 
lišící!  Trvalot  ovšem  dlouho,  než  se  ty  prsJesy  vyjasnily  v  nichž  se 
původní  báje  zrodily  a  přechovávaly!  —  Dříve  toliko  po  různu  byly 
osady  založené  v  nichž  jednotlivé  rodiny  se  usidlely.    Lesův  se  vyse- 


—  13  — 

k&valo  jen  tolik  co  práyé  potřeba  kázala^  vzrastánim  rodiny  tedy  vždy 
yioe.  Oddělily  se  pak  rodiny  a  spůsobily  osady  nové  přenášejíce  domácí 
6v4  názory,  ponétí  a  spůsoby  na  nová  místa,  a  takž  se  ty  samorostlé 
pnrodní  známky  myšlení  kmenového  po  celé  vlasti  roznesly  a  co  kme- 
nového kde  bylo  v  národní  splývalo. 

Země  naše  povahou  svou  nenáleží  k  horním  nýbrž  k  pahorkovým. 
Vysoké  hory  jsou  výminky  v  nitru  vlasti  naší,  leč  obkličují  ji  na  pome- 
zích spnsobem  velikolepým.  Mohutné  ty  obrazy  pomezných  hor  působí 
téměř  jen  vznešené  zázadí  k  mírným  názorům  jež  nikde  u  výstřednosti 
Qžaslivé  nevystupují.  Pahorky  poskytují  půvabnou  rozmanitost  aniž 
připomínají  na  hrůzy  propastí.  Podle  pahorků  i  na  nich  se  dá  pří- 
jemně žíti.  Zajisté  po  stráních  a  břehách  první  paseky  se  učinily  a 
první  pole  způsobily,  nebot  tam  slunce  mělo  volnější  přístup  a  delší 
trvání.  Na  pahorku  rolník  požíval  lahodného  vyššího  vzduchu,  z  dola 
zápachy  lesní  k  němu  zavívaly,  v  pestrém  kruhu  kolem  světlá  návrší 
se  povznášela  v  útvarech  nejrozmanitějších.  Rozložené  tu  šeré  lesy, 
na  blízku  snad  řeka  a  potoků  hojnost,  šumot  listí  a  vání  větrův  — 
zdaliž  tu  možná  aby  cit  a  obrazivost  se  nezbudila  a  zbuzena  se  neob- 
jevila tim  spůsobem  na  jaký  ůstrojnost  a  nadání  dojatého  ji  odkazuje?  — 
Neskláněla  se  obrazivost  tato  u  praotců  našich  k  útvarům  gigantickým, 
nebof  nic  nesmírného,  nic  hrůzojevného  se  jí  pravidehě  vstříc  nestavilo. 
Zjevy  hroznější  všeho  druhu  byly  mimořádné  v  přírodě  naší.  Nepovšední 
ale  a  mimořádné  zjevy  v  životě  přírody  uchvacují  mysl  jen  na  dobu, 
nenstáUce  se  v  ní  napořád.  Nedají  povaze  zmélčiti  ale  neustanovují 
ráz  národního  básněm',  nebot  tento  se  řídí  dle  přirozené  náchyly  národu, 
která  na  ůstrojnost  jeho  se  zakládá,  a  dle  stálých  toaar&  přírody  v  které 
procitlo. 

Ležít  v  povaze  ducha,  že  se  snažuje  svou  činlivost  projeviti.  Nelze 
mu  zapírati  přirozený  svqj  ruch.  Jakož  neustále  přijímá  dojmy  zevní 
jimiž  se  oživuje,  sílí  a  obohacuje,  takž  i  svým  spůsobem  zase  vydává 
co  přijmul.  y  těchto  spůsobech  podávání  leží  ona  nesmírná  rozmani- 
tost výkonů  duchovných  jež  pestrostí  a  bohatostí  svou  se  samou  pří- 
rodou soupeří. 

Dojmy  jakýmiž  duch  v  prvotném  svém  vyvinování  se  napájel 
dvojího  byly  způsobu.  Buď  jen  myslí  jednotlivců  se  dotýkaly,  buď  zase 
všeobecného  myšlení  se  zmocnily  a  do  něho  přecházely.  Co  jednotlivá 
mysl  pojala  a  čím  jednotlivý  duch  se  projevil,  to  zajisté  nejosobnějším 
se  značovalo  rázem  a  ryzou  původností,  nebot  tenkráte  nebylo  oné 
vzájemnosti  mezi  tvořícími  duchy  jaková  se  všestrannou  vzdělaností 
později  vyvinula.  Ale  tento  nejosoblivější  ráz  nebyl  zase  vzdálen  od 
rázu  kmenového,  nebot  ze  společných  podmínek  vyvstal    Záviselo  od 


~  14  — 

mohutnosti   tvořivého    ducha   jak   daleko   podání  jeho   zasáhlo   a  se 
njmulo.    Co  do  všeobecného  kraha  národního  vešlo    to  zajisté  s  vše- 
obecným pojímáním  nejen  souhlasilo  ale  i  dále  je  vedlo  na  dráhy  vše- 
obecně tušené  a  snad  i  želané  ale  neobjevené  před  tím.    Stálof  otázek 
jež  se  kmenového  celku  týkaly  a  všecky  členj  jeho  stejně  zajímaly, 
stálof  povždy  předmětů  celému  národu  ^důležitých.    JednotKvec  který 
na  takové    otázky    dospěl  a  takové  předměty   duchem  svým  pojmul 
a  výsledky  pojmutí  svého  objevil,  chopil  se  podstatnější  a  důstojnější 
látky  nežli  onen  kdož  se  jen  náhodnému  roiqpoložení  mysli  své  podal. 
Výkvěty  ducha  tohoto   ujmuly  se  snad  v  mnohých  jednotlivcích   ale 
během  časů  se  zase  vytratily  a  na  místo  jejích  stoupily  nové.    Zdařilé 
však  plody  oněch  v  obecnost  vešlých  s  ní  srostly  a  na  mnoze  přímo 
zjeveními  se  staly    jež  národ  uznal  a  která  od  pokolení  na  pokolení 
přecházela.   V  kruh  takovýchto  zjevení  ducha  přináleží  především  báje, 
symbolické  to  výkvěty  náboženství,   dotýkající  se  poměrů  vznešených, 
tajenmých  ba  nepochopitelných  na  jejichž  výklad  prostá  mysl  povšedních 
lidí  nestačovala  a  nesnadno  se  odvážila.   V  kruh  takový  přináleží  ony 
velkolepé  plody  básnictví   jejichžto   předmět  už   sám  sebou  na  vyšší 
všeobecnější  národní  téměř  zájmy  poukazuje  a  jinou,  vybroušenější  tvo- 
řivost a  tedy  i  bohatší  duchovný  život,  rozsáhlejší  názory  do  něho,  a 
smělejší  rozhledy  po  Révích  veřejných  předpokládá   nežli  oni  druhové 
výkonů  duchovných  jež  z  podmětných  kolejí  nevystoupily.    Ačkoliv  ti 
i  oni  druhové  plodův  z  jedné  takméř  dílny  ducha  vyšly  jako  stromy 
a  květiny  na  jedné  půdě  vyrostlé,  předce  při  velikém  rozdílu  směrů  a 
spůsobů  na  veliký  rozdíl  ukazují  jakým  se  původcové  jich  i  pojímavosti 
i  tvořivostí,  hlavně  ale  vzdělaností  od  sebe  lišili.    Stejná  snad  byla 
nadání  těch  i  oněch   ale  směry  byly  rozličné,  a  směrem  svým  i  pro- 
vedením jeho  se  nápadně  líŠí  člověk  výše  vzdělaný  od  pouze  nadaného 
ale  nevědomého.    Máme  za  to  že  první  práce  tvořící  fantasie  povstaly 
puzením  citu  a  že  první  básní  byla  píseň.    Leč  duch  se  na  dlouho 
neuspokojil  jedním   útvarem.    Zájmy  rozličné  brzo  k  rozličným  spůso- 
bům   tvoření  ho   táhly.    Kamkoliv  ale  zaměřil,   všady  obrazivost  ho 
vedla  a  všecky  stopy  působení  jeho  barvami  jejími  se  značovaly.    Po- 
vstaly útvary  rozmanité  podle  duchovné  náchyly,  povahy  a  nadám'  tvo- 
řitelův.     Ti  jež  okamžik  naladil   spůsobili  píseň,  jim'  jejichž  ustále- 
nější mysl  ku    skoumání  a  badání   se   klonila  podali  se  zase  jinému 
spůsobu  tvoření  a  —  bájili.    Báje  jsou  nejcharakterističnější  stránka 
duchovného   života  starobylého.    V  nich   v  jedno   splývalo   vědění  a 
vidění  drahnověké,  v  nich  fantasie  a  domysl  národní  vrchu  svého  dosáhl. 
Báje  vzrůstaly  poznenáhla,  ba  staletími  teprv  dozrávaly.    Pracoval  na 
nich  celý  národ  ale  výkvět  a  čelní  síla  jeho,  kněžstvo  je  zsjisté  teprv 


—  15  — 

k  odkn  dovedlo.  Báje  se  dotýkaly  nejvySších  zájmů  národu,  vyklá- 
daly mu  veSkeron  jsoucnost,  odkrývaly  tajemnou  dílnu  přírody  na  nová 
tiyemstvi  za  rouAkon  ukazujíce.  Všeobecným  uznáním  staly  se  pak 
dogmaty  náboženskými.  Jimi  všecky  tajné  a  zřejmé  síly  přírody  zosob* 
něny  v  bozích  a,  božidch  skláněly  se  k  národu  a  on  se  v  nich  vší  myslí 
svou  ponořil.  Nelze  bylo  jednotlivci  vymknouti  se  z  kruhu  jimi  nazna- 
čeného. Pročež  i  vše  jiné  plody  ducha  drahnověkého  chovati  v  sobě 
musí  aspoň  některé  známky  názorů  jež  v  bájích  se  chovaly  a  jimi  se 
zá>becnily.  Nebyly  to  názory  jiné,  než  jakými  se  celý  národ  značoval, 
die  ustředény  a  zvláštními  významy  upodstatněny,  vyšší  téměř  sankcí 
a  tady  i  všeobecnější  platnost  nabyly.  Takovéto  známky,  pokud  se 
jich  dopíditi  možná,  valně  přispívají  k  vyjasnění  duchovných  tisíciletím 
pokrytých  poměrů.    My  je  poznáváme  ve  zbytcích  drahné  symboliky. 

Podstatné  výkvěty  starobylé  vzdělanosti  názorně  vystupovaly  toliko 
v  útvarech  obrazových.  Co  vedle  těchto  útvarů  a  po  nich  se  jinakého 
jQDdilo,  k  nižádnému  ucelem'  tenkráte  nedošlo.  Jediná  obrazivost  k  plno- 
stí dozrála,  jinakých  výkonů  ducha  zrodila  se  jen  semínka  jež  teprv 
dlouho  napotom  se  ujímati  a  zráti  počala  když  totiž  říše  fantasie  se 
už  rozpadávala.  Nebylo  také  čím  by  tvořící  duch  národní  v  původní 
osobnosti  své  byl  patměji  se  osvědčiti  mohl  mimo  plody  obrazivosti. 
y  říši  této  mu  šírého  místa  popřáno  k  všestrannému  a  bujnému  roz- 
vitfeaí.  I  rozvětvil  se  také  širošiře,  veškerou  přírodu  svým  vlastním 
životem  nadchnuv.  Každý  :^ev  její  hlubokého  osobného  nabyl  významu. 
Všecka,  stvoření  buď  soucitem  vzájemně  k  sobě  lnula,  buď  protidtem 
se  odstrkovala.  Hlavní  protivy  byly  zima  a  léto.  Zpory  a  boje  jich 
napUiovaly  veškerou  mysl  národa.  V  přirozenstvu  byly  jako  dva  světy 
v  jeden  splynuly.  Stromy  a  byliny  měly  svou  zvláštní  mocnost,  zvířata 
prorokovala  budoucnost,  zvěstovala  zlé  i  dobré  časy,  mluvila  i  jednala 
v  přirozených  podobenstvích.  V  podobenstvích  těchto  jimiž  příroda 
co  živá,  jednající  a  trpící  vystupovala,  chovala  se  hluboká  symbolika. 
Bohatost  její  vždy  svědčí  o  živém  a  bohatém  ruchu  básnickém.  Ve- 
škerá symbolika  jež  se  v  pozdnějSích  národních  básnických  plodech 
slovanských  jeví  pochází  z  drahných  dob  pohanského  Slovanstva.  Kře- 
stanstvim  se  zvrátil  drahný  svět  názorů  a  vešken  spůsob  nahlédání  do 
přírody.  Cokoliv  tedy  v  dobách  jeAo  panování,  v  duchu  časovém  se 
srodilo,  to  do  zcela  jiného  kruhu  symboliky  padá.  Co  tedy  rázem  nové 
u  nás  symboliky  této  se  naznačuje,  to  z  praslovanských  názorů  vzato. 

Stopy  drahné  národní  symboliky  slovanské  se  nám  objevují  v  pově- 
rách a  v  spůsobech  jež  z  pohanských  obřadů  a  slavností  vyšly,  pak 
v  příslovidi,  pověstech,  bájích  a  básmch.  Jelikož  symbolika  tato  pra- 
věkého jest  původu,  tedy  nevyrostla  pouze  na  větvích  nýbrž  z  kořene 


—  16  — 

doYaoskébo  pochází  kde  kmenové  v  jeden  jeSté  národ  veliký  áliti  - 
V  původních  celému  národu  vlastnicky  pjináležejicich  názorech,  vyrů- 
stali, kde  jim  tedy  jedno  náboženství  a  jedna  symbolika  byla  společná. 
I  rozptýlivše  se  napotom  podrželi  ráz  svůj  kmenový  ve  vSedi  podstat- 
ných tazích  duchovných,  z  kterýchžto  nejdůležitější  a  nejpodstatnější 
jest  názor  světa  vůbec.  Pozdrželi  tedy  i  původní  své  náboženství  jímž 
se  jejich  názor  světa  osvědčoval  a  vyplňoval,  a  s  náboženstvím  podrželi 
i  podstatné  drahné  své  báje.  Y  bájích  co  zobrazilých  dogmách,  a 
v  slavnostech  co  zobecněných  obřadech  náboženských  se  zachovala  též 
symbolika  u  jednotlivých  rozešlých  kmenů  dříve  jim  všem  společná. 
Vešla  do  obecného  života  a  do  národního  básnictví  všech  kmenů,  i  tam 
kd£  básnictví  toto  mimo  kruh  báječný  se  objevilo.  Od  ní  se  dlužili 
básníkové  rázné  obrazy  aby  takto  drahnými,  uznanými  podobenstvími 
podstatné  myšlénky  své  naznačili.  Takž  symbolika  tato  od  pokolení 
na  pokolení  přecházela  a  byt  i  pravěké  plody  v  nichž  nejprv  se  jevila 
ode  dávna  už  pro  nás  ztraceny  byly  předce  individuální  ráz  jejich 
v  úhlavních  tazích  symbolických  se  nám  zachoval  a  z  všeobecné  národní 
poesie  slovanské  dosti  zvučně  k  nám  mluví;  —  Rázem  symboliky  této  se 
původní  pravé  národní  slovanské  názory  od  všech  jiných  liší  a  zvláště 
od  pozdějších.  Básnická  pohra  obrazivosti  s  přírodou  jinače  se  jeviti 
musí  tam  kde  kultus  přírody  y  nejvyšším  výkvětu  pučí  a  duch  jediTié 
v  ni  ae  zosobňuje  a  zvelebuje,  nežli  tam  kde  příroda  od  ducha  odlou- 
čena a  tento  z  vzdáleného  téměř  osamění  na  ni  působí  a  vládnou  moc- 
nost nad  ni  objevuje.  Tatno  ona  s  duchem  splynulá  t;  nSm  a  $  rdm 
žije  a  životem  věčným  dýše,  zde  jen  trpí,  v  snížení  nyje  a  umírá. 

Nelze  tedy  vyhledávati  stopy  drahné  symboliky  u  jednotlivého 
kmenu,  kdežto  ona  všem  společná  byla,  a  u  všech  z  jednoho  adfídla 
vyprýštíla.  V  oboru  jejím  co  kde  rozptýleno  jest  po  větvích  Slovan- 
stva, vše  k  jednomu  kruhu  náleží  a  teprv  shrnutím  jeden  celek  působí. 
Y  jiných  ohledech  se  později  ovšem  namnoze  rozpadl  spůsob  národního 
básnictví  rozptýlených  kmenů  slovanských  a  přioděl  se  barvami  jež 
valně  od  sebe  se  liší;  jen  symboliku  si  novou  spůsobiti  nemohl  pře- 
jmuv ji  hotovou  ve  všech  základech  od  předchůdcův  a  použiv  jí  v  pů- 
vodní platnosti  a  významu  u  nejrozmanitějších  výkonech  básnického 
svého  ducha,  pokud  totiž  národní  ráz  svůj  zachoval. 

Symbolikou  slovanskou  se  zvláštní  otvírá  svět.  Celá  příroda  se 
ta  jeví  toliko  symbolem  ducha.  Nic  mrtvého  v  ní  neleží,  časem 
podřími\je  okouzlena  jsouc  a  spoutána  nepřítelem  svým  —  zimou.  Ale 
slunko  jí  nedá  zahynouti.  Nastane  čas  panování  jeho,  přijede  na  zla- 
tém koni,  odpoutá  a  vysvobodí  ji.  Slunce  jest  jasný  králevič.  Příchod 
jeho  zvěstovala  příroda  ve  snách,  lid  se  naň  připravoval  a  hned  o  prv- 


I 


-  17  - 

nich  známkách  jeho  se  blíženi  jej  slavil.  Příroda  tuSila  brzké  omlazení 
své  hned  jak  slmice  kroky  vzdalující  je  od  ní  zastavilo.  Tajemná, 
výzoamná  to  doba.  Slunce  stálo  —  váecken  čas  se  zastavil,  minulost 
a  badoaenoBt  splývala.  Slunce  sebou  hnulo  a  první  krok  značil  blížení 
se  jeho;  den  růsti  poéal,  ráj  se  otvíral.  Ráj  —  to  bylo  léto.  Přicházel 
na  zem,  aby  pak  všady  se  jevil,  aby  vše  rájem  se  stalo  na  nebi  i  na 
zemi.  Ještě  ho  v  skutečnosti  zde  nebylo,  ale  fantasie  ho  předbíhala, 
lid  symboly  ho  zmanenal.  Bral  za  přítomné  co  teprv  přijíti  mělo. 
Mrtvé  pruty  okrášlel,  rajské  stromky  ozdobené  si  spůsoboval,  ač  venku 
byla  ještě  zima,  a  příroda  spánkem  dojata,  smutná  a  bledá  v  zakletí 
ještě  nyla.  Byla  uvé;Gněna  všady,  ve  vzduchu,  v  zemi  i  ve  vodě.  Led, 
to  byl  skleněný  vrch  v  němž  skamenělá  panna  ta  dřímala,  jsouc  ještě 
Pórvata,  očarována.  Drak  ji  hlídal.  Slunce  pokročilo  blíže.  Porvata 
se  stala  jasnou  Vesnou.  Ohnivý  drak  ji  navštívil,  symbol  to  zúrodnění 
jqího.  —  Vzrůstajícím  dnem  přibývalo  symbolu  blížícího  se  jara,  omla- 
zující se  země.  Odčarována  procifovala.  Každá  známka  prociCování 
jejího  symbolem  se  stala,  jalovcové  pruty  se  ořezávaly  a  nosily  co  zvěst 
blížícího  se  jara.  Každý  naň  s  roztoužením  čekal.  ByloC  tak  smutno 
po  dlouhou  zimu!  Sníh  znamenal  bílý  oděv  duChů  ve  všech  článcích 
přírody  uhnětených.  Potřásalo  se  v  zimě  stromy  aby  ze  spánku  se 
zbudily,  bílá  rouška  spadla,  duch  stromů  snadněji  prohlédnouti  mohl. 
Kaž^ý  strom  měl  svou  duši.  Oživena  byla  ratolest  když  větrem  se 
kolébala ;  Sumot  haluzí  i  brčení  potoku  tajemnou  bylo  rozmluvou.  Jaký 
tu  život,  kde  všecko  žije  a  soužitím  a  soucítěním  oplývá!  Jen  vnější 
útvar  jest  tu  a  tam  jiný,  vniterní  život  vSady  ten  samý.  Protož  snadno 
z  podoby  jedné  do 'druhé  přejíti;  život  se  tím  nezmění.  Milenec  stane 
se  motýlem,  mOenka  růží.  Motýl  vlétne  na  růži,  podtají  milenku  Ubá, 
ale  palouk  je  viděl  a  povídá  to  stádu,  stádo  pastýřovi,  pastýř  pout- 
níku, poutník  přívozníku,  příyožník  lodi,  loď  vodě  a  voda  matce.  — 
Všecko  tu  jedním  dýše  životem. 

Země  byla  matkou  všeho  a  protož  posvátná.  Báječnou  měla 
povahu,  mocnost  čarodějnou  již  na  lukách  a  polích ,  zahradách  a  lesích 
jevila.  Znala  budoucnost  a  často  po  ní  tázána  byla.  Účastňovala  se 
na  všech  osudech  lidských.  lÝásla  se  kdy  sirotek  plakal,  plakala 
kde  milenci  se  loučili.  I  strom  soucitem  se  rozchvěl  kde  děva  pod 
nim  vzdáleného  milence  oželovala  —  pod  stromem  si  přisahali:  on  byl 
symbolem  stálosti  a  věrnosti,  on  byl  svědkem  lásky,  soucítil  radosti  i 
strastí  její;  i.  ti  ptáčkové  v  haluzích  hořekovali  s  truchlivými.  Melt 
však  strom  i  své  vlastní  strasti.  Javor  si  stěžoval  když  květ  a  list 
s  něho  opadal,  les  hučící  oplakával  zacházející  léto,  přinášel  zvěsti  a 
budil  upomínky.    Zelený  les  znamenal  radost  a  jarost,  protož  divno 

2 


-  18  - 

dívce,  že  se  zelenal  jeStě  a  veSken  nenvadnul,  kdežto  ona  radosti  pozbyla. 
Yždyt  i  skály  se  rozplakátaly ,  hora  zelená  avadla  a  srdce  v  nitru  ji 
shořelo  žalem.  —  Oheň  znamenal  vůbec  svétlo  —  zvlááté  světlo  rajské. 
Ze  svStla  a  tepla  vycházel  ráj,  proto  při  ohni  blaze.  Ohněmi  po  horách 
se  konávaly  slavnosti  obecné;  doma  zase  kolem  mírného  ohně  posedá- 
vala rodina,  pročež  ohništé  symbolem  bylo  usedlé  domácnosti.  Voda 
mela  mocnost  věštíd,  i  ůčastňoyala  se  na  radostech  a  žalostech  lid- 
ských. Vesele  hrčel  potok  když  dobře  se  vedlo;  kalila-li  se  voda 
rmůtila  se  pro  nešváry  lidské.  Studánky  vdStily,  potokové  odpovídali 
na  otázky  znameními.  Voda  vůbec  byla  symbol  vláhy  nebeské,  obývaly 
ji  vodní  panny  jichž  luzná  mocnost  se  opěvala.  Při  vodách  jest  ráj 
země.  Nad  vodami  se  vznášející  ptactvo  zvěstuje  povétmost.  —  Pták 
jest  vůbec  symbol  poselství.  Ohlašuje  příchod  hostů;  přilétá  zjara  ze 
zámoří  a  přinááí  s  sebou  Vesnu  již  z  vězení  unesl.  Někdy  příná&í 
tajnou  novinu  v  noci,  hvězdy  mu  cestou  svítí  aby  nezabloudil.  Někdy 
zpěvem  někdy  letem  zvěstuje  budoucnost,  někdy  poslem  bohův  se  jeví 
a  přichází  se  zvěsti  k  lidu,  někdy  podobou  jest  duše  zemřelé.  Mysli 
a  cítí  jako  Člověk  a  vůbec  celá  příroda.  Žežulka  břízy  se  táže  proč 
se  nezelená?  Bříza  jí  odpovídá.  Žežulka  časem  zvěstuje  nefitěstí,  ba 
život  její  vešken  jest  báječný.  Slavík  jest  symbol  nyjící  lásky,  zaste- 
skne  si  někdy  láskou,  někdy  žaluje  že  není  v  háji  kde  jediné  mu 
zpívati  volno.  Havran  přináší  neštěstí;  roj  havranů  když  přilétá, 
8  úžasem  se  tážou  lidé:  co  se  stane?  Jestřáb  symbol  síly  a  udaten- 
ství,  někdy  ukrutenství  a  loupeže.  Holubice  symbol  něžné  dívky.  -— 
Jest  i  ptáků  zázračných  a  přímo  báječných,  jako  plivník  symbol  léta- 
jícího blesku.  Blesk  čistí  povětří,  nese  tedy  požehnání.  Povětrných 
báječných  tvorů  bylo  vůbec  mnoho  a  rozličný  jich  symbolický  významu 
Zlé  povětří  jevilo  se  v  symbolu  morových  panen.  Vzduch  byl  sídlem 
duší  zemřelých,  obýván  také  zvláštními  bohy,  silami  to  přírodními. 
Vznášeli  se  mezi  zemí  a  mezi  rájem.  Když  se  zablesklo  otevřel  se 
ráj  nebes,  když  zahřimalo  mluvil  Perun  k  zemi.  Prvním  hřímáním 
z  jara  probudil  Perun  zem  ze  spaní ;  lid  se  skláněl  a  líbal  zemi.  Sym- 
bolem světla  nebeského  byl  také  ohnivý  zmij  jenž  panny  krásné  navště- 
voval. Bažit  bůžek  symbolem  mladého  slunce  jenž  divy  tvoři  po 
celém  světě.  Též  prsten  byl  symbolem  plného  slunce.  Moře  a  oblaka 
symbolicky  splývají.  Oblaka  jsou  be;íkonečné  moře.  Prsten  do  moře 
spadlý  symbolický  jest  obraz  slunce  mrakem  obestřeného.  Někdy  slunce 
daleko  za  moře  —  do  oblak  —  zašlo,  a  kdo  by  je  hledal  musel  by 
přes  všecky  moře,  než  by  je  našel.  Nebem  toliko  obloha  byla  kterouž 
vidíme;  symbolem  jeho  skleněná  hora;  blankyt  křišťálový  mezi  rájem 
a  oblakovým  nebem.  Za  blankytem  teprv  ráj  naplněný  rozkošemi  krásné 


—  19  — 

přírody  a  blahostmi  požívání.  V  ráji  hojnost  všeho,  zelení  hájové, 
vonné  květiny  a  tučné  lonky  s  výdechy  nejlahodnějšími.  Kdo  se  tam 
dostati  chtěl  musil  dolezti  na  skleněnou  horu  a  pak  do  nitra  sepro  pra- 
covati podstoupením  rozličných  bojů  a  překonáním  mnohých  obtížnosti. 
Spatřil  tam  pak  věčné  světlo.  Světlo  jest  blahoslavenství  i  sláva, 
protož  světlý  život  slavným  životem.  Oblaka  byly  brány  ráje  jež 
časem  se  otvíraly.  Byly  chvíle  v  nichž  Člověku  v  ráj  vejíti  možná, 
někdy  zase  zář  ráje  na  zemi  se  objevila.  Po  světle  rajském  se  na 
zemi  pátralo,  z  toho  nač  a  kterak  padalo  se  zvěstovalo.  —  Nebe 
bylo  plaé  divu  jako  země,  žilo  a  ůčastňovalo  se  na  osudech  země  a 
lidí.  Slunce  mluvilo  klidem,  a  lidé  se  rádi  s  ním  rozhovořovali.  Slu- 
néčko proč  svítíš  na  bídné  lidi?  Mladá  láska  se  dotazovala  nebes 
když  země  neodpovídala.  YyŠlého  slunce  se  tázala,  vidělo-li  kde  milence 
jejího,  vystouplé  luny,  co  milenec  dělá?  Slunce  a  luna  odpovídaly.  — 
Chmury  na  horách  se  valící  znamenají  blížení  se  nepřátel;  padající  rosa, 
mlha  nad  vodami,  červánky  mírné  na  západě  i  rudé  daleko  nebem  se 
táhnoucí  požáry,  vše  symbolický  svůj  význam  mělo.  Ale  noc  v  své 
tiché  velebnosti  a  tajuplné  své  kráse  i  v  nevyskoumaných  hrůzách  svých 
byla  zvláštní  dobou  báječnou.  Všecka  tajemství  přírody  se  v  ní  odkrývala^ 
zemřelé  osoby  na  zem  se  vracely,  utonulá  města  se  objevovala  zrakům  ku 
kouzelným  viděním  schopným.  Byly  půlnoci  v  nichž  celá  budoucnost  se 
jevila.  Nahoře  ale  na  nebi  v  oblacích  před  rájem  seděly  sudičky  pletouce 
nitky  hvězdové  v  něž  se  splítaly  osudy  lidské.  —  Hádání  budoucnosti, 
skoumání  osudu,  věštby  ze  zjevu  přírody  byly  obyčejné.  Věštbami  se 
vykládaly  symboly,  neboC  příroda  jen  v  symbolech  objevovala  tajemství 
svá.  Všecky  zjevy  přírody  sloužUy  ku  věštbám,  ale  ku  zvěděni  zvlášt- 
mch  událostí  budoucích  se  používalo  i  zvláštních  prostředků.  Házeli 
pruty  a  hleděli  jak  dopadly.  Ale  zvířecí  ruch  platil  za  zvláště  vyvi- 
nutý; zvíře  porozumělo  lépe  otázkám  kladeným.  Kůň  se  účastňoval 
vždy  na  osudech  pána,  měl  i  zvláštní  věštící  moc  do  sebe.  Vodili  ho 
přes  pruty  hozené  a  latě  položené  i  pozorovali  na  které  Šlápnul,  o  které 
kopytem  zavadil  a  kterak  jinač  se  tím  položily. 

Vedle  věšteb  povzbuzených  bylo  i  znamení  samověstících.  V  tako- 
výchto momentech  příroda  téměř  z  řádu  svého  vystoupila  a  tajemnou 
souhrou  zvěstovala  věci  ještě  nestalé.  Kdo  naznačením  jejím  rozuměl 
tomu  budoucnost  se  vyjasnila.  A  v  bohatém  tom  životě  nebylo  nižád- 
ných mrtvých  leč  jen  odloučených  od  středu  života. 

Tímto  povrchmm  a  zlomkovitým  naznačením  duchovného  processu 
jehož  podstatné  provedení  k  jinému  druhu  skoumání  patří  naznačují  se 
pouze  některé  vniterní  podmínky  z  kruhu  nesmírného  na  jakéž  se 
útvary  ducha,  vně  vystupující,  spolu  zakládaly.    Zde  také  ohled  bráti 

2» 


—  20  — 

i 

sluSí,  že  co  později  v  jeden  obsáhlý  celek  se  slilo,  prvopočátečně  u  vzdá- 
leni od  sebe  časem  a  prostorou  poznenáhle  vznikalo  á  snad  už  i  v  dávno- 
věkosti  nikde  v  úplném  celku  se  nejevilo,  a  čím  dále  se  kmenové  roz- 
cházeli a  rozpadávali,  tím  různější  od  sebe  se  iistalely  názory,  a  kme- 
nové rázy  tím  více  od  sebe  se  napotom  líiSily.  Vždy  větší  platnost 
podrželo  to,  co  s  nejbližší  přírodou  se  srovnávalo  a  z  ní  vycházelo. 
Leželyf  ale  v  bájení  a  věštění  vždy  nové  pohnutky  k  pozorováni  této 
přírody  a  duch  vždy  úžeji  í  ní  přilnul  a  v  ni  vyrůstal.  Značoval  se 
tedy  u  projevem'ch  svých  podstatným  rázem  nejbližších  mu  těchto  pod- 
mínek, čímž  se  stalo  že  v  plodech  jeho  vystupoval  nejen  spůsob  kmeno- 
vého cítění,  vidění  a  vědění,  ale  i  pňsoby  dojmů  obkličující  jej  přírody. 

Z  různých  podmínek  různé  povstaly  výsledky.  Jinými  obrazy  se 
naplňuje  duch  pokraj  moře,  jinými  u  pozírání  na  vysoké  hory,  jinými 
při  lesích ,  řekách  a  potocích  a  jinými  posléze  na  širém  světlém  poli. 
Jestliže  daleké  roviny  Ukrajiny  a  pravěké  mohyly  k  melancholii  a  du- 
mání budí,  přecházíval  naopak  duch  mezi  pahorky  českými  zajisté  na 
rozmanitější  útvary.  Ale  ty  husté,  černé  lesy  nepřály  veselé,  rozjanlé 
povaze  jaká  se  as  později  vypleněmm  jejich  v  cechách  v  českých 
písních  zobecnila.  Národ  náš  nabyl  humoru  zajisté  teprv  když  česká 
země  ráz  svůj  lesní  pozbyla.  Mělyť  tedy  nejstarší  plody  ducha  českého 
do  sebe  ráz  Šumu  a  svěžesti  hvozdné,  někdy  Šera  houštin,  někdy  světla 
nad  lesy  rozlitého,  někdy  zajisté  i  tajemství  jež  v  pralesích  se  kryla. 
Duch  český  za  onoho  věku  v  básnickém  naladění  téměř  do  zelených 
hlubin  nazíral  a  muselo  ono  zase  vyzírati  z  poesie  jeho.  Nad  jiné  ob- 
Ubeny  miu  byly  předměty,  jež  bezprostředním  zřemm  poznával.  Jaké 
stromy  a  květy  zde  rostly,  jaké  ptactvo  tu  zdomácnilé,  takových  barev 
používal.  Domov  byl  půdou  nad  kterou  se  duch  jeho  snášel.  Domo- 
vem mu  však  nebyl  jen  obmezený  okres  domácí  leč  šírý  kruh  země 
jejž  soukmenovci  jeho  obývali  a  v  kterém  jazyk  jeho  panoval,  ten  samý 
jazyk  jehož  prostředkem  duch  svá  vnuknutí  projevil  a  ustálil.  Způsob 
jakým  to  provedl  spoléhal  na  povaze  jevitelově. 

Nyní  ovšem  zbývá  ještě  otázka,  zdaliž  to  čehož  se  zde  dle  přiro- 
zenosti věci  domýšlíme  také  skutkem  nějakým  opravdivě  se  osvědčuje. 

Veškeré  zevné  zjevy  přírody  i  s  nejmocnějšími  dojmy  svými,  vše 
podáni  o  tajemných  mocnostech  život  světa  ustanovujících,  nestačují 
ku  zbuzení  poesie  v  národu,  jemuž  se  duchovného  ruchu  nedostává 
k  básnickému  nazírání  do  jsoucnosti,  a  z  jehož  středu  od  času  k  času 
nevystoupily  osoby  duchem  svým  k  básnictví  povolané.  Každý  obzvláStný 
druh  duchovného  vývinu  v  národě  se  značuje  způsobnými  k  němu  pova- 
hami. V  těch  se  pak  obrazivé  síly  národa  téměř  ustředují  a  jimi  též 
i  události  jež  časem,  —  a  city  jež  lidmi  pohybují  k  pravému  projevení 


—  21  — 

dojdon.  Zaleží  pak  na  tom,  s  jakým  ohlasem  v  životě  se  povolaucové 
tito  potkávají  a  Děpovšimnuti-li  v  osamotněni  nezajdou,  básnickou  půdu 
nezúrodnivSe  pro  časy  budouci.  Nemá-U  národ  vůbec  smyslu  pro  bás- 
nictví, tut  nelze  tomuto  vzniknouti  k  jakémus  výkvětu.  ^ 

Že  aspoň  tato  výčitka  se  Slovanů  netýká,  o  tom  svědči  předevSim 
jich  básnické  plody  ze  samého  lidu  vyélé.  Založilaf  poesie  u  všech  kmenů 
slovanských  pevné  kořeny  a  nejen  přehojné  plody  vydává,  ale  i  milé 
jsou  plody  tyto  a  drahé  veškerému  lidu.  Obliba  tato  pak  není  novou 
jakous  známkou  povahy  slovanské.  Leží  téměř  v  krvi  Slovanů ,  vyvinula 
se  z  duchovné  jich  ůstrojaosti  k  básnictví  a  hudbě  zvláště  spůsobené, 
a  vyrostá  s  nimi.  Kde  se  národní  básnictví  a  hudba  v  národě  v  takové 
vážnosti  udržely  od  dávných  pračasů,  tam  s  jistotou  souditi  lze  jest  že 
u  ného  hned  za  mladictví  jeho  se  ujmuvše  spolu  s  duchem  a  jazykem 
jeho  se  vyvinovaly,  za  časů  to,  kde  národ  v  jiném  jakém  kolív  umění  ba 
snad  i  v  zevné  kultuře  vůbec  nijakých  značných  kroků  byl  ještě  neu- 
činil. A  tu  zajisté  také  duch  lidu  ,jt{m  zívíji  poj{má  a  tím  jasnSji 
mgadřuje  vSé  co  přhcd  ícuu  a  omdu  k  nSmu  pHnáH,  (ím  ménS 
obraznost  jeho  k  jiným  spůsobúm  jest  obrácenaJ^ 

Zpěv  a  hudba  byly  od  všech  časů  Slovanům  milé  a  s  povahou 
jejich  souhlasující.  Již  Prokop  psal:  „Řekové  vyhubili  tábor  slovanský, 
v  noci  je  přepadše.  Tří  slovanských  bojovníků  zajato  v  bitvě.  Bylit 
to  poslové  od  Slovanů  vypraveni  k  avarskému  chánu.  Cim  se  opatřili 
na  |K>selství  daleké?  Nástrojem  hudebným,  v  národě  užívanou  huslarinou.'* 

Že  zvláště  v  Cechách  zpěv  a  zpěvci  od  pradávných  věků  zdomác- 
nělí byli,  o  tom  mnohá  svědectví  vypravují.  Nejstarší  jedna  báseň  česká, 
^Záboj"  svědčí  že  „Píoce  dobra  milujú  bozi/^  i  poučuje  nás  že  bývalo 
zpěvcu  takových,  jako  ,jAtm{r  hy  slovy  i  pSnieni  pohýbal  VySehrad 
i  vsí  vUisti,*^  Musile  tedy  zpěvec  tento  z  velké  obliby  se  těšiti,  ano 
i  působení  jeho  básnické  nemohlo  býti  nepatrné  když  i  později  zpěvcem 
jiným  sláva  jeho  se  opěvala.  —  Nejstarší  slovař  „Mater  verborum"  jme- 
nuje: pSvci  lyrici,  poeti  dicti,  uvádí  pak  i:  „hiAdci^^  musici;  že  slovař  tento 
z  počátku  13.  století  už  i  slova  blahodebie,  blahozvu^e,  blahoslotne 
(eufemia,  eugenia,  eufonia)  uvádí,  neutvořiv  je  zajisté  ale  ze  starších 
písemných  památek  je  vybrav,  to  svědčí  o  vyšším  jakéms  stupni  estetické 
vyfaroudenosti  ducha  českého  za  oněch  drahných  časů.  Že  později,  totiž 
v  13.  a  14.  století  kde  při  veselostech  dvorských  hlučné  hody  se  sla^ 
vívaly  i  hudebnici  a  zpěváci  společnost  obveselovali  není  divno,  neboC 
toikráte  uŽ  i  od  jinad  toulavé  zpěváctvo  do  Čech  bylo  zabluzoválo  a 
zde  se  zdržovalo  v  zvláštní  obUbě  a  vážnosti  držáno  jsouc  při  dvoře  od 
některých  Přemyslovců.  Ale  i  dříve  už  byly  zpěvy  v  Čechách  obh'beny 
zvláště  historické  jež  áílem  se  zpívaly  dílem  přednášely  při  slavnostech 


I 

j  II     .  3 1.„ •!    I 


—  22  — 

obzvláštních,  jakž  o  tom  známé  letopisy  „Opata  Zbraslavského**  přímo  se 
projevnjí.  I  jiných  svědků  stojí,  že  zpév  se  provozoval  u  každé  jen 
poněkud  pozvbuzujicí  příležitosti  budJsi  u  veselí  buď  u  smutku,  u 
válčení  i  obětování  bohům.  Došla  hás  z  pravéku  našeho  verSovaná 
Žehnání  i  zaříkadla  i  mnohé  popěvky  jež  při  pohanských  obřadech  a  oby- 
čejích bohoslužebných  se  zpívávaly  a  napotom  na  křesCanské  formy  se 
přetvořily.  Svědků  tedy  dosti  že  bylo  u  nás  zpěvu  a  že  umění  toto 
už  za  pravěků  bylo  národním  téměř  uměním  jelikož  celý  národ  se  na 
něm  ůčastňoval,  s  mm  se  bavil  a  jím  se  utěSoval.  Když  bylo  obliby 
všeobecné,  bylo  též  zpěvu  všeho  druhu. 

Popěvky   některé  menší  jež  se  při  obřadech,  slavnostech,  hrách 
veřejných  atd.  zpívaly  s  pověrami  a  obyčejemi  spojeny  byly  stálé,  totiž 
vždy  se  opakovaly  a  některé  z  nich,  ač  velmi  změněné,  pří  obyčejích  se 
potud  zachovaly.    Nalézti  lze  jest  v  nich  přímo  stopy  pohanství,  ač 
rázem  s\7m  do  kruhu  pravěké  báječné  poesie  nepatří.    Každá  taková 
popěvka  teprv  s  obyčejem  neboli  obřadem  působila  celek  symbolický, 
zakládající  se  na  národní  báje.    Zdali  báje  tyto  v  básnickém  rhytmic- 
kém  jakémsi  kruhu  obsaženy  byly   dá  se  dle  analogie  sice  domýšleti 
ne  však  přímo  dokázati.    Stopy  přímých  bájí  se  nám  uchovaly  toliko 
v  drahných  pověstech    jež    ústným  podáním  Kdu  valně  změněny  nás 
došly.    Bylo  by  snad  i   odlesku  jakéhos  jejich  se  udrželo  v  oběžných 
prostonárodních  písních,   kdyby  těchto   jakás   valnější  sbírka   na  nájs 
byla  došla;   však   měnivý   ráz   národního  zpěvnictví  tomu  nedopuStil, 
Dá  se  skoro  s  jistotou  tvrditi,    že   větší   část   prostonárodních   písní 
sotva   tré   pokolení   přesahá,   nebot   každý  nový  věk  přináAí  s  sebou 
nové  zájmy  a  dojmy,  tedy  i  nové  písně  lidu.    Čím  větší  pak  tvořivost 
národu  v  tom  ohledu,  tím  méně  očekávati  lze  jest    aby   se  staré^  při 
novém  udrželo.  U  národu  jejichž  tvořivá  básnická  a  zpěvní  síla  během 
časů  vypráhla  udržely  se  drahné  písně  snadněji.    U  nás  naopak.  Vždy 
nové  písně  povstávaly  mezi  lidem  a  staré  se  vytrácely.  Při  nesmírném 
a  vždy  rostoucím  jich  množství  nemožná  by  se  všecky  v  paměti  udržely. 
Každý  si  pamatuje  toliko  co  ho  zvláště  zajímá,  co  názorům  a  citům- 
jeho  odpovídá.   Jest  tedy  želeti,  že  minulá  století  necítila  potřebu  sbírání 
oběžných  mezi  lidem  českoslovanským  písní,    čímby  ovšem  živel  vždy 
osvěžující  a  povznášející  v  duchovní  náá  život  byl  vcházel.   Toliko  jedna 
sbírka  drahných  básní  nás  došla,  básni  to  ovšem  znamenitých  obsahem 
i  formou,  o  nichž   souditi  lze    že  za  svých  časů  veliké  obliby  došly 
v  národu  a  za  hodný  uznány  byly  aby  sebráním  se  udržely  a  v  proudu 
vše  sžírajícího  času  nezanikly.    Míníme  zde  sbírku  básní  v  KralodvoT'. 
ském  rvJcopim  obsažených,  a  věhlasný  rukopis  Zelenohorský.    Původ 
i  osud  sbírky  této  po  mnohá  století  jest  n&m  tajemstvím.  Jakým  spů- 


—  23  — 

sobem  se  draliné  ty  památky  aám  do  rukou  dostaly  o  tom  vypravovati 
Ixe  jest  při  době  v  niž  znovu  do  života  vstoupily.  I  druhý  tento  jicb 
život  dosti  zs^imavými  osudy  se  značuje,  vyvinoval  se  však  a  posud  se 
vyvinuje  v  okolnostech  docela  jiných  než  o  jakých  nám  zde  přímo  poje- 
dnávati jest.  Mezi  prvním  a  druhým  tímto  životem  jejich  dlouhé  věky 
se  rozložily  a  na  zříceninách  starého  světa  nový  svět  a  nová  společnost 
Kdakáse  uhostila,  vyrostouc  sice  na  té  samé  půdě  a  z  těch  samých  kořena 
na  které  drahný  život  Čechoslovanů  se  zakládal,  ne  však  z  těch  samých 
větví.  Nám  jest  zde  pozorovati  strom  jak  v  pralese  vyrostl  a  kterak  v  pů- 
vodních poměrech  prvm'ho  svého  života  z  ducha  času  a  národa  se  vyvinul. 
Jen  malá  část  velikého  pokladu  se  nám  dostala  '),  tudíž  i  světlo 
drahné  poesie  naší  jen  odleskem  některých  drahných  básni  nám  svítí. 
Nedivme  se  že  tak  skromný  jen  zbytek  k  nám  došel,  ba  divme  se 
více  že  i  tento  se  nám  zachoval  navzdor  hubícím '  věkům  a  tolikerým 
zničajicím  živlům  jež  na  veškerý  duchovný  náš  život  národní  dorážely. 
Dle  povahy  přintieží  dotčené  básně  dvoum  oboi*ům  básnictví,  epickému 
totiž  a  lyrickému  z  nichžto  každý  předpokládá  i  jiný  směr  i  jiného 
drehn  naladění.  Mimo  hlavni  tén  rozdíl  vyskytuje  se  i  ten  že  původem 
svým  na  staletí  od  sebe  ležíce  dílem  na  pohanské  dílem  na  kře&fanské 
půdě  vzešly,  a  posléze  že  LibuSin  soud  i  předmětem  svým  kterýmžto 
od  básní  rukopisu  Kralodvorského  valně  se  liší  pozorovatele  na  nové 
stanoviště  poukazuje  z  něhož  na  veškeré  stai*obylé  básnictví  naŠOr  patřiti 
ma  lze  jest  Tím  nápadněji  se  nám  tu  objevuje  shod  veškerých  těch 
básní  v  tom  že  z  nich  jeden  téměř  duch  vane  a  jeden  základný  ton 
vyznívá.  Vyšly  jsoa  všecky  ze  stejných  podmínek  názorů  a  básnického 
vědomi  Nedá  se  tedy  porovnáním  všech  poměrů  jinace  souditi  než  že 
původcové  jich  k  jednomu  kruhu  básníků  přináleželi,  již  od  pradávných 
času  až  do  l^áctého  století  domácí  poesii  v  původní  a  samorostlé  její 
povaze  a  barvitosti  pěstovali,  nedávajíce  se  rušiti  spůsoby  básnění  od 
jinud  přišlými  ba  snad  na  vzdor  jim.  Ponětí  o  národním  básnictví 
nepotřebuje  dalších  výkladů.  Obsahujet  toto  v  sobě  co  z  národu  vyšlo 
a  v  duchu  jeho  spůsobeno  jest.  Za  protivu  národního  básnictví  se  oby- 
čejné bére  umSlé  básnictví.  Z  toho  však  nevyplývá  žeby  umělý  básník 
nemohl  i  národním  básníkem  býti,  ba  naopak,  všickni  znamenití  a  pro- 
slavení národní  básníkové  všech  národův  byli  umělejší  obecného  lidu, 
platili  namnoze  za  proroky,  byli  spolu  věštcové,  zákonodáici,  bohatýrové 
neb  mndJTcové,  nebot  za  drahných  věků  se  veškerá  moudrost  a  věhlajs- 
oost  básnickým  odívala  rouchem.  Básnická  však  síla  a  mocnost  půso- 
bení těchto  mužův  se  zakládala  na  to  že  veškerý  širý  obor  básnických 
názorů  Kdo  z  něhož  povstali  v  nich  se  ustřeďoval  a  tak  myšlénky  a  obrazy 
národa  v  nich  téměř  splynulé,  v  novém,  vznešenějším  a  jasnějším  se 


—  u-^ 

jevily  světle.  LíSi  se  tedy  národní  básník  od  prostonárodního  který 
z  kmha  myšlének  obecného  lida  nevyniká  vyáSí  pokročilostí,  a  áiráím 
rozhledem  ducha,  z  čehož  pal?  vyplývá  že  plody  jeho  směrem  i  formou 
podstatnějšími  se  jeví. 

Takového  rozdílu  uznati  dlužno  i  při  starobylém  básnictví  našem. 
Namnoze  také  už  o  tom  mluveno.  Za  národní  básně  byly  zpěvy  Ruko- 
pisu Kralodvorského  vůbec  brány,  vySly-li  však  z  lidu  anebli  básníkové 
vzdělaní  byli  původcové  jejich  o  tom  se  rozhodný  hlas  ještě  neprojevil. 
Jíěkteří  soudili  že  veškeré  ty  básně  z  lidu  vyšly  na  spůsob  srbských, 
Palacký  j*emným  taktem  hádal  na  vzdělaného  původce  aspoft  mnohých 
těch  básní,  že  však  Závise  z  FalkénŠteina  přímo  tvůrcem  jich  jmenoval, 
zbudil  odpor  ohledem  na  tohoto  jinak  genialm'ho  muže.    Známý  polský 
učenec  Maciejowski,  jeden  z   největších  znalců  Slovanstva  se  projevil 
,/e  drohníjSí  písni  rúkopisti  Kralodvorského  nejsou  prostondrodni 
úlebrí  dříve  ve  vySSích  národu  stavích,  kde  vySSi  vzdílahost  a  níi- 
nSjSí  spůsob  cítění  panoval  svůj  původ  vzaly  a  pak  do  nizHch  tříd 
se  dostaly^  jako  zase  od  lidu  skládané  písní  dostavíe  se  na  dvory 
panské  a  tam  v  půvahňějSí  odSny  Sáty  znova  do  lidu  se  vracely/^ 
Jiný  dle  mínění  našeho  podstatnější  náhled  projevil  pr.  Hattala,  maje 
za  to  že  ^,  jen  Siste  lyrické  básné  Eukopisu  Kralodvorského  mohou  do 
oboru   prostondrodniJio   básnictví  ndlešeti;   lyrickoepické  naopak  a 
Libušin  soud  že  pocházejí  od  básníků  a  básnic  vísíbám  vítězovým, 
Šili  básnictví  hrdinskému  zvlástS  vyuéených/' 

Jestliže  by  se  dokázati  dalo  že  lyridié  ony  písně  z  vyšší  vzděla- 
nosti a  z  něžnějšího  spůsobu  cítění  vyšly,  tuf  zajisté  o  epickém  kruhu 
netřeba  už  dokazovati  že  jen  z  vyššího  uvědomění  básníkův  povstati 
mohl  i  že  výsledkem  jest  vzdělanosti,  zkušenosti  a  rozhledu  duchovného 
vůbec  jaký  u  obecného  lidu  oněch  časů  bez  předsudku  se  předpokládati 
nedá.  —  Avšak  nesnadno  jest  rozhodný  soud  pronésti  o  celku  jehož 
částky  rozličným  časům,  poměrům  i  osobám  přináleží.  Uspokojiti  se 
tedy  musíme  tam  kde  úplné  pravdy  se  dopíditi  nelze  s  větší  aspoň 
pravdě  podobností,  pokud  ji  každá  jednotlivá  z  dotčených  básní  o  pů- 
vodu svém  sama  poskytuje. 

Hlavní  ráz  všech  básní  těchto  spočívá  na  přímo  slovanské  jich 
povaze  či,  jak  Šafařík  praví  „na  úplné  jich  srovnalosti  v  celém  Učení 
a  provedení  v  obrazích  a  formách,  ve  výrazích  a  slovich,  v  rhytmu  a 
rozměru  s  národními  zpěvy  příbuzných  nám  Srbů,  Bulharů,  Malorosů, 
kteréž  dílem  prastaré,  dílem  před  našima  očima  povstalé  často  jen  variace 
našich  písní  a  zpěvů  býti  se  zdají."  To  poukazuje  na  doby  kde  český 
národ  slovanskému  původu  svému  ještě  cizí  formy  nevštípQ,  a  národní 
názory  všech  kmenů  ničím  se  ještě  od  sebe  nelišily.   Tenkráte  ale  bylo 


_26  — 

vi  b&8nictyi  a  básníku  u  vSech  Slovanů  a  nebylo  to  tedy  nové  jakés 
nméní  jemuž  Slované  do  Čech  přišli  tamo  se  teprv  naučili »  nýbrž  s 
jistotou  se  tvrditi  dá  že  je  už  sebou  byli  přinesli.  Nalézají  se  stopy 
pravěkého  básnictví  ň  všech  Slovanů  i  příbuzných  jim  kmenů,  ba  panoval 
spů^b  u  všech  národů  za  pravěku  že  činy  svých  hrdin  ve  zpěvich  sla- 
TÍvali.  Kdož  vzdělaný  nezná  drahné  zpěvy  bardů  a  skaldů  Skotska  i 
j^uodinavie?  Blíže  Slovanům  u  Litvínů  jeví  se  zpěvačky  sbor  Yajde- 
lotův.  Ngstarší  básnické  plody  Rusův  patrné- známky  jeví  že  je' před- 
cházely ještě  dřevnější  zkazky  Ruské  o^  činech  knížat  a  bohatýrů,  i 
připomíná  se  v  l^oru  výslovně  ,,  Slavík  starých  fasú  vSatec  Bojan 
jěhoňo  véStí  prstové  létajíce  po  iivých  strunách  hlásali  slávu  vltézů..^^ 
Bohatýr  Muromec  přemohl  Slavíka  kníže  i  zpévce.  Na  tisíc  prý  písní 
národních  vzalo  počátek  o  Slavíku  a  porážce  jeho.  Musilt  tedy  býti 
Slavik  muž  slavný  že  se  Muromec  přemožením  jeho  tak  oslavoval  a 
zvláště  důležité  se  nám  zde  jeví  že  byl  spolu  kněz  a  bohatýr*  Pásmo 
ipěvů  ruských  od  těch  dob  se  nepřetrhlo  docela.  Ozývá  se  v  některých 
ruských  písních  ještě  pohanstvo  za  kteroužto  příčinou  některá  místa  v  nich 
jsou  nesrozumitelná.  V  některých  se  jeví  míšenina  všech  téměř  věků 
což  důkazem  neustálého  přetvořováni  pravěkých  písní  dle  ducha  časův. 
—  Nevíme  s  jistotou  udati  v  které  přímo  době  banduristé  v  Ukrajině 
povstali,  pochybovati  však  nebse  že  bytby  i  jméno  jich  nesahalo  do  pra- 
věku, zajisté  předce  stav  a  zaměstnám'  jejich  pravěkého  jest  původu. 
Zpěvná  Ukrajina  nenaučila  se  teprv  v  novějších  válkách  s  Polány, 
Susdály  a  Turky  zpívati.  Nejstarší  známé  písně  maloruské  přioděny 
jsou  symbolikou  pravěkou  a  na  drahnější  ještě  vzory  poukazují.  Podo- 
bný poměr  objevují  básnické  plody  srbské.  Že  tamo  zvláště  slepci 
pěstovali  zpěv  poukazcge  na  drahný  původ  jihoslovanských  zpěvců.  Pra- 
věká to  důmfnka,  že  slepcové  zvláštním  darem  věšteckým  a  básnickým 
od  bohův  nadáni  jsou.  Pokud  nám  známo  nesahají  srbské  epické  básně 
dále  než  do  XTV.  století.  Ale  nejstarší  z  nich  nejsou  prvorozeňátka.  Formy 
v  nich  se  opakující,  stereotypně  některé  obrazy  a  obraty  poukazi\}í  na 
drahné  vzory.  Ač  novějšt  se  v  nich  opěvují  děje,  přece  spůsob  básnický 
starý  pohanský  ráz  do  sebe  má.  Kdyby  bylo  básnictví  srbské  teprv 
v  křesfanských  dobách  vzniklo,  kterak  by  pohanské  názory  u  pravo- 
slavného národu  se  byly  igmuly  a  do  písni  jeho  se  dostaly  kdežto  on 
v  aenstálýdi  bojích  proti  nekřesfanům  setrvával?  Kůň  vítězství  před- 
zvidá  (kůň  prorokoval  u  pohanských  Slovanů),  jestřábové  na  hody  se 
těéí,  rozmlouvají  vespolek,  odpovídají  na  zeptání;  měsíc  hvězdě  do* 
mloová,  hvězda  dívce  zprivn  dává  —  celá  příroda  se  ůčastĎuje  na 
strastech  a  shistech  života.  Nejnápadnější  však  známkou  drahnověkosti 
se  tu  jeví  metamorfosy.  Přetvořováni  se  člověka  v  podobu  jinou^ 


N 


—  26  — 

když  k.  př.  matka  v  písni  proklíná  dcera  aby  v  kámen  se  proměnila^ 
patrné  z  pohanství  pocházejí. 

Básnilo  se  tedy  a  Slovanů  nž  tenkráte  kde  kmenové  sbratřeni 
nžeji  k  sobě  lnuli,  bylo  vždy  též  básníků  zvláátoích  v  národe  proslulých, 
jejichž  osobnost  a  plody  nad  jiné  vynikaly,  jakož  patmo  že  Lumír  a 
později  Záboj  v  Člechách  vysoko  nad  vrstevníky  svými  stáli.  Domnění 
tedy  Valentina  Skorochoda  Majevského,  „íe  pokolení  Slovanů  od  tkracr 
Mho  Thamíra  o'  kterém  vzpomínd  Homer  aš  do  českého  Lumíra  a 
Zdboje  udržovalo  fiepřetríená  pásmo  bardův  Íil%  tok  nazvaných  v  san- 
šhrité  ú6mc&o  Bharady,  déjúv  bohyně^^  —  když  se  právě  doslovné 
nebéře  —  a  zvláátě  od  thráckého  &era  odstoupí,  —  v  podstatě  své  není 
tak  přemráténé  jakž  se  mnohým  snad  býti  zdá.  ByliC  zpěvcové  tito 
zajisté  osoby  nejdokonalejáí  ústrojnosti  ducha  jenž  v  národě  se  nalézaly, 
spůsobeny  k  hlubočejáímu  nazírání  do  života  veškerého,  nadány  obzvláštní 
pojímavosti  ducha  —  slovem  byli  to  mužové  a  ženy  jimžto  dáno  bylo 
vystoupiti  z  obmezeného  kruhu  myšlenkového  v  jakémž  lid  obecný 
se  otáčel. 

Zájmy  a  idey  obecného  lidu  ode  vždy  valné  se  lišily  od  rozmyslů 
osob  nadaných  a  ve  vyšším  smyslu  produktivných.  I  vychováni  vele- 
vtipu  již  samo  sebou  jinače  se  spůsobuje,  jakož  zvláště  důmysl  si  vlastní 
dráhy  životné  klestívá.  Kdo  lidského  ducha  pozoroval  kterak  ve  vyš- 
šich  svých  výkonech  se  tváří,  kdo  vůbec  v  dějinách  jeho  se  obezřel, 
tomu  také  neušla  mocnost  jakou  tento  na  vyvinování  a  spůsobování  se 
společnosti  lidské  odevždy  objevoval.  Pochybovati  tedy  nelze  že  za 
časův  kde  oddělených  nauk  a  všeobecného  vzdělání  ještě  nebylo,  takové 
povahy  vysoko  nad  obecný  lid  se  stavěly  jež  vzácnou  vědoucností  vyni- 
kaly, aniž  se  diviti  jest  tomu  že  projeveni  takovýchto  osob  přímo  za 
zjevení  bohův  platila  lidu  jemuž  podobné  plnosti,  pojímavosti  a  vyšší 
tvořivosti  ducha  se  nedostávalo.  Z  projevení  osvětlenců  vycházela 
první  poznám'.  Nebyla  ještě  vědění  v  nynějším  slova  smyslu,  ale  bylo 
vidění.  Hleděli  do  přírody  mladistvými  zraky  a  vykládali  ji  pomocí 
rozevřelé  fantasie.  Z  báječných  jejich  výkladů  se  vyvinulo  náboženství, 
i  vyšly  zákony  vikoiizných  bohův.  Vzácné  takové  osoby  byly  tedy 
povolány  k  vedení  lidu>  a  lid  uznával  jich  véfJdaa  nebot  jim  byl  dán 
od  bohův*  —  Důvěřoval  jim  lid  a  svěřil  jim  nejsvětější  své  zájmy. 
Tak  se  ve  středu  nejdrahnější  společnosti  uspůsobila  zvláštm'  aristokracie 
ducha,  osoby  to  jimž  zastávání  interesů  a  ideí  národních  se  stalo  povoU^ 
ním.  A  osoby  tyto  mluvily  k  lidu  slovy  a  obrazy  spůsobnými  k  torna 
aby  se  v  něm  žádoucí  myšlénka  zobecnila,  aby  i  on  se  rozjaHl  pro  vSci 
jež  zastávaly,  aby  vedle  osobných  svých  záležitostí,  též  na  zájmech  vše- 
obecných a  vyšších  ůčastňovati  se  nepřestával. 


—  ar  — 

v  čele  národi/)  stál  otčík,  čfli  kněz.  Přímé  zprávy  nás  poučují 
že  byl  hlavou  a  ředitelem  kmenu,  a  snadno  se  domysliti  lze  jest  na  čem 
jebo  nadvláda   spočívala  za  časů  kde  takováto  mocnost  se  ned^dila. 
Dosazování  na  kněžství  volbou  nám  vysvětlí  sice  akt  stalý,  ne  však  pod- 
mínky o  něž  se  jedná.    Povážíme-li  ale  že  otčík  slul  knězem  a  slovo 
loMz  a  kniha  jednoho  jsou  jazykového  kořenu,  tuf  snadno  nám  napadne 
že  Y  knězi  jako  v  knize  tenkráte  se  ustředoval  věhlas  (yjprudentiď^  dle 
výkladu  nejstaršího  glossaru)  a  že  mocnost  jeho  na  svrchovanou  vědouc- 
nofit  8e   zakládala.    Bylt  on  zajisté  z  povolaných   za  nepovolanějšího 
v  národe  považován  jakž  báje  o  lu-oku  a  samé  jméno  Přemysl  nás 
poačuje.    On  především  byl  povolán  dozor  vésti  nad  bezpečností  a  bla- 
hobytem kmenu,  a  o  prostředky  k  tomu  s  bohy  se  raditi.    Na  něho 
také  se  v  podstatných  záležitostech  národ  obracel.  On  stál  nad  vládyky, 
lechy  a  kmety  kteíižto  zase  ho  podporovali  v  řízení  obecných  věci. 
V  něm  se  však  nejen  politická  ale  i  náboženská  mocnost  ustředovala. 
Do  obora  náboženství  sáhal  veškerý  myšlenkový  život  oněch  č&sů,  a  z  něho 
všecky  podstatné  ducho\nié  výkony  národu  vycházely,  i  samy  zákony. 
Jiný  ta  obor  působení  než  v  jakém  se  vládykové,  lechové  a  kmetové 
pohybovali,  vyjmutím  snad  některých  zvláštními  schopnostmi  povolaných. 
Schopností  ale  nejsou  ještě  positivním   véděmm  jakéhož  potřebí  bylo 
k  zadost  učinění  duchovným  zájmům  národním.    Jednalo  se  tu  o  jistý 
kruh  vědomostí  jimž  se  přiučiti  nutno  bylo,  i  záleželo  na  tom  aby  se 
vědomosti  tyto  nevytrácely  ale  vždy  rozmnožovaly.  Kdož  je  v  sobě  choval 
byl  zasvěcený  v  tajemství  přírody  i  ve  vůli  bohův.  Dle  výměru  zasvě- 
cení svého  pak  i  působení  své  uspořádal. 

Nelze  ale  bylo  působení  tak  důležité  pozůstaviti  pouhé  náhodě 
aby  snad  nepnšla  chvíle  zanedbávání  nejsvětějších  národu  zájmův,  aneb 
aby  starobylá  od  praotců  zděděná,  za  pravdu  a  vůji  bohův  braná  podání ' 
svévolí  jednotUvců  se  nerušila.  Kruh  zasvěcencův  tedy  nejen  pěstovati 
moril  vědění  od  bohův  mu  svěřené  a  nad  ním  bdíti,  ale  i  pečovati  o  to 
aby  obrazivost  v  bezuzdnost  nevybíhida  a  výklady  zjevů  přírodných, 
poměrů  právných  a  náboženských,  staletými  zkušenostmi  a  názory  usta- 
noveny, nepodléhaly  pojmuti  pouze  osobnému  a  nepravému  z  jakéhož 
anarchie  se  rodí.  Duchovná  anarchie  u  starých  národů  předcházívala 
vidy  mravní  spoustu  a  úplný  pád  národů.  Protož  vyvstávali  mužové 
jež  pevný  jakýs  rád  v  myšlenkovém  kruhu  národů  svých  ustanovili, 
Ki^cios,  Mojžíš,  Zoroaster,  Mahomet  jsou  toho  známí  příkladové. 
Staří  Čechové  jistý  takový  řád  s  sebou  přinesli  do  nové  vlasti,  bylo 
jen  ho  uchovati  a  chrániti.  Měli  už  jistá  přesvědčení  o  poměrech 
YŠehcmimt  i  vlastni  měřítka  dle  nichž  je  vykládali.  Výklady  tyto 
oyiem  jen  bJiječnoB  se  jevily  údobou,,  jakož  všecka  tehdejší  poznáni' 


—  28  — 

v  svéťle  obrazivosti  vystoapala,  avSak  jakož  obrazivý  u  výkonech  svých 
dle  rozličnosti  pohnutek  i  směru  v  rozličných  se  rozpronžela  zářích,  takž 
i  ony  výklady  a  výkony  ducha  nestejné  byly  povahy.  Tu  bylo  minulost 
objevovati,  tam  přítomnost  osvětlovati,  jinde  zajse  --^  načež  největší 
váha  se  kladla  —  v  budoucnost  nahlédati. 

Nahlédání  v  budoucnost  bylo  zvláStě  tajemným  uměním,  jež  se 
netoliko  na  pouhé  okamžité  vidění  ale  zajisté  i  na  hluboké  vědění  zaklá- 
dalo. Hádali  na  budoucnost  dle  jistých  znamení.  Těm  znamením  musili 
rozuměti  a  k  pravému  jich  pojmutí  zvláštního  navedení  míti.  Znamení 
taková  byly  bud  podmínky  přítomné  z  nichž  budoucnost  se  vyvinovala  dle 
zákonů  domnělých  neb  dle  pozorování  a  zkušeností  ustanovených,  buď 
byla  taková  jež  nejsouce  v  nijakém  spojeni  s  předmětem  naznačovala 
věci  budoucí  beze  všech  jiných  předpokládání  než  jaká  v  hádačském 
uměni  samém  spočívala.  Nejvyšší  ale  byl  spůsob  hledění  do  budoucnosti 
přímým  viděnnn,  vnuknutím  to  bohův  již  k  osobám  sobě  zvláště  milým 
se.  skláněli  a  budoucnost  jim  zvěstovali.  Takovéto  osoby  nehádaly  pouze 
ale  vSstUyl 

První  druh  hádání  na  pozorování  přírody  založeného  poznati  lze 
v  prostonárQdních  pranostikách  jež  zajisté  v  samém  lidu  původ  vzaly. 
Ano  lid  i  dále  postoupil  a  hádal  z  domnění  podle  symbolických  nazna- 
čení. Tíže  ale.  bylo  hádati  bez  takových  podmínek.  Zakládalo  se  uměn! 
toto  na  tajemství  v  jakáž  jen  zvláštní  kruh  osob  zasvěcen  byl,  a  sou-* 
díme  že  se  poměr  tohoto  umění  a  pěstovatetův  jeho  u  nás  už  za  pohan- 
ství během  časův  valně  byl  změnil  jakož  jinde  všady,  ba  máme  toho 
i  patrné  stopy.  Zprv  zajisté  byl  kruh  těchto  vidoucích  vehni  skrovný. 
Nedá  se  mysliti  aby  ti  jižto  vznešené,  tajemné  své  umem'  na  jiné  osoby 
přenášeli,  učedlmliům  svým  byli  věc  tak  podávali  aby  snadností  svou 
»ovšednila,  aby  jim  byli  pouhé  jakés  schéma  sdělili  dle  kteréhož  pak  ve 
všech  případnostech  snadno  hádati  se  dalo,  cožby  as  bylo  bývalo  jako 
léčení  nemocí  podle  několika  receptů.  Předmět  učení  toho  byl  národu 
posvátný  a  musila  se  uchovávati  proň  vážnost  všeobecná,  ba  ani  před 
učedlníky  nesměl  pozbývati  vyššího  roucha  za  nímž  tajemství  božská 
se  kryla.  Domýšleti  se  jest  že  dříve  poznáním  přírody  dle  tehdejších 
názorů  se  učilo  a  postupně  teprv  k  výkladům  znamení  se  docházelo 
jež  tajemství  budoucnosti  v  sobě  chovala.  Dále  pak  se  domysliti  lze 
že  vyučování  takové  během  časův  a  přibýváním  učedlníků  se  na  třídy 
rozpadlo  lišíc  se  dle  schopností  žákův,  takže  valnější  jich  část  na  pouhém 
hádačství  přestala,  vybranější  ale  a  povolanější  dále  pokročili,  k  původ- 
nímu stavu  vyučovám',  ku  samým  věštbám.  Domníváme  se  totiž  že 
hádačství  z  věštectví  se  vyvinulo  jako  řemeslo  z  umění,  jako  později 
l[erSovci  z  básníků.    Víme  že  bylo  hádačů  a  víme  též  že  bylo  věštců, 


—  29  — 

o  téclito  podednějších  vŠak  máme  drahnéjši  zprávy.  — O  hádačich  i  o 
věštcích  nás  poučuji  básnické  naše  památky.  V  Jaroslavu  j,KtJ>laj 
káže  vaem  svým  čarodějem,  hádaSemj  hvězdářem ^  kúzdníkóm  ahy 
teigiovali,  uhadnúce,  kterakýby  koneó  hoj  jmél  vžieii/*  Popisuje  pak 
básník  zevrubně  spůsob  hádáni.  Nevzal  obraz  tento  z  tatarského  táboru, 
což  dokázati  snadno,  ale  že  tak  zevrubně  ho  pod$d  ruči  nám  za  to  že 
domácích  podáni  o  spůsobu  hádání  u  staročechů  použil. 

Véstění  stálo  výše  pouhého  hádání.  F^éi&y  znamenaly  dle  nej- 
staršího glossaru:  vaticinia,  poStam  carmma  a  véstéc  byl  vates,  propheta 
fiviBM,  ne  tedy  pouhý  hádač,  ale  božský  prorok.  Jinače  viděl  prorok 
—  věštec  —  v  budoucnoust  a  jinače  vidění  své  pronášel.  U  něho 
zajisté  bylo  vidění  a  vědem',  tedy  i  umění  na  nejvyšším  stupni,  neboť 
věštcové  byli  i  spolu  básníkové.  Byťby  i  přímého  o  tom  svědectví 
nestálo,  ač  stojí,  poučil  by  nás  už  pouhý  rozum  o  tom  že  drahné  vě- 
štectví se  zakládati  musilo  na  zvláštní  navedem',  á  jelikož  věštění  bylo 
spolu  básnění  ve  vyšším  směru,  tedy  patmo  že  v  pravěku  u  nás  bás- 
nické jakés  školy  bylo  jejíž  vychovanci  zvláštním  vyučováním  k  účelům 
svým  se  uváděli. 

Soudíme  že  věštectví  bylo  obsáhlé  umění  a  znamenitých  na  onen 
čas  vědomostí  požadovalo,  ba  že  se  v  něm  zrcadlil  veškerý  myšlenkový 
svět  starobylý.  Že  věštění  s  básnictvím  splynulo  vyplývá  z  věci  samé, 
nebof  básnictví  ve  vyšším  smyslu  není  nic  jiného  než  viděni  a  yěstěm\ 
U  tšech  národů  pravěkých  se  zakládal  duševny  život  na  poesii,  a  všecky 
kroky  vyšší  civílisace  z  básnického  kruhu  vystoupily.  V  básnickém 
zápalu  nejen  jiskry  krásy  ale  i  pravdy  vznikaly.  V  básnickém  rouchu 
vystoupaly  b^e  a  obrazy  života  vůbec,  první  naučeni  mravní  i  samy 
zákony.-  Nebylo  rozdvojení  mezi  duchem  a  přírodou,  nebylo  tedy 
odloučení  vyšších  zájmů  životných  a  národních  od  přímo  duchov- 
ných, a  všem  těmto  zájmům  sloužily  věštby.  Věštcové  zvláátě  povoláni 
byU  mluviti  k  bohéňi  slova  milá,  a  lid  zajisté  uznával  i  vyšší  původ 
projevem  jejich.  Vyslat  ona  také  z  vyšších  poznáni  než  jakých  v  obec- 
ném lidu  tenkráte  bylo  a  zpěvy  jejich  se  valně  lišiti  musilý  od  písni 
z  lidu  vyšlých. 

Ze  zpěvů  těchto  vynikajíci  jeden  druh  zvláStm'  pozornost  na  se 
obraci,  totiž  zpěvy  hrdinské. 

Vedle  pěstování  ideí  jež  mladistvému  národu  za  nejposvátnější 
platily  bylo  žlutáváni  jich  proti  cizím  návalům  bez  odporu  nejhlav- 
nější a  nejvšeobecnější  povinností  všech  soukmenovců.  Vedle  udržování 
jistého  kruhu  myšlenkového  tedy  —  živý  boj.  Tuhý  to  boj  kde  nepřátelův 
neustále  přibývalo,  kde  nový  svět  starému  záhubou  hrozil,  kde  se  o 
zvráceni  všech  společenských  a  duševných   poměrů  jednalo.    Nepřítel 


—  30  — 

dlouhým  tahem  v  krajiny  tdkl  aby  je  hubil.  Tu  Sasici,  tam  jiní  kme- 
nové němečtí  jako  dravci  do  země  vpadávali  lid  v  poroba  nvád&jíce. 
Jediné  vítězstvím  udržeti  mohl  národ  sebe  a  co  nejdražSí  mu  bylo.  Od 
vítězství  záviselo  udržení  individuální  jsoucnosti  jeho.  Pozbytím  této 
byl  by  co  národ  vyhynouti  musel  jako  jiní  pobratřenci  kolem  něho 
hynuli.  Vítězství  ale  jen  bohové  poskytnouti  mohli  věhlasem  kněze  a 
udatenstvím  bojovníků.  Co  kněz  ve  válce  ustanovil,  to  vládykovó 
v  čele  lidu  provedli.  Někdy  kněze  nebylo  kde  nebezpečenství  hrozilo, 
zajel  v  cizinu  y  aneb  zašel  k  otcem  ostaví  v  dediné  dietky  svoje  y  tu 
vládykové  sami  válku  podnikli  vyvolivše  jednoho  ze  svého  středu,  jemuž 
dáno  bylo  proti  vraíiúnif  za  vůdce.  To  se  stávalo  snad  i  tenkráte 
když  kněz  pro  válku  nebyl.  Tu  se  vládykové  scházeli  na  místech  osamě- 
lých, dostúpichu  mýta  středem  lesa,  poddchu  si  kolem  praví  ruce,  tichými 
slovesy  hovorichu.  Úmluvy  a  porady  jejich  podobaly  se  spiknutím. 
Bylo  potřebí  udržeti  zámysly  své  v  tajnosti  neboC  bojovali  patrně  proti 
přemoci.  Tu  ovšem  nutno  zápalem  nahraditi  nedostatek  hmotných  sil. 
Nepřátelé  hrozili  zničemm  a  porobou  již  jen  svrchovanou  udatností 
odvrátiti  lze  bylo.  Není  tato  však  každému  dána.  Lidu  obecnému, 
ba  někdy  i  vládykům  ne  vždy  poroba  nad  svobodou  stála.  Poroba 
přináší  někdy  pohodlí,  boj  pro  neodvislost  ale  požaduje  oběti  a  namá- 
hání sil.  Většina  lidí  za  pohodhm  stoupá.  Komu  zdravie,  komu  drah 
zivótek,  tomu  v  TcUerech  milosti  zdáti.  Tu  bylo  nutno  zbuditi  zápal 
a  zápalem  udatenství.  Ráznými  příklady  se  oživiti  musil  zájem  pro 
odboj ,  a  rozehřáti  cit  pro  svobodu.  Zpěvy  hrdinské  k  tomu  sloužily. 
Kterak  zpěvem  se  probuzoval  národ  toho  Záboj  velekrásným  jest  svě- 
dectvím. Povzbuzující  takovéto  písně  byly  při  básnické  své  vznešeností 
téměř  řečnickou  spolu  taktikou  spůsobeny.  Vše  tu  bylo  pojímavosti 
lidu  přiměřené,  líčení  dějů  i  pohnutek.  Básníkům  zpěvů  těchto  nebyla 
svoboda  abstraktným  jakýms  ponětím  leč  právem  osobným  a  základem 
všeho  blahobytu.  Pozbytím  jí  všecky  interesy  národu  záhubě  propadly. 
To  se  pevně  vštípiti  musilo  mysli  a  smyslům  předložiti  tak  živě,  aby 
každý  jednotlivec  před  očima  viděl  bídu  která  ho  očekává  a  slovy  zpěv- 
covými  uchvácen  zbraně  se  chopil.  A  jakžby  se  byl  směle  nevrhl  v  boj 
když  se  jim  objevilo  kterak  nepřátelé  vyzehajú  dvory,  chylice,  a 
vSecko  vyzehachu ,  stříebro  zlato  pobrachu  i  liovédce  otehnachu !  Jak 
traviSka  jim  stupána  cvziem  kopytem!  (Beneš  Hermaiióv.)  —  Tu 
básník  nevybouzel  cit  jakýs  ideálny  jakémuž  méně  přístupna  bývá  mysl 
obecná  ale  plastickým  naznačením  vypočítal  přímo  nehody  ježto  kaž- 
dému hrozily.  A  ještě  živěji  a  básničtěji  to  učinil  zpěvec  Záboje,  starší 
věkem  než  onen  a  protož  i  svěžejší.  Ten  již  všech  interessů  se  dotknul 
jež   způsobný  byly  celým  národem   pohnouti ,   náboženství ,   svobodyt 


—  31  — 

jazylft  a  blahobytu.  ,,1  přijde  cuzí  úsUno  v  dSdÁnu,  i  cuzimi  slovy 
tapwiidcu  I  kok  8Í  zdie  v  cuzej  vlasti  ot  jutra  po  veí^er,  tako  bí  sS 
zdieii  dietkám  i  íenám.  1  jedinu  drulu  nám  imieti  po  ptiti  vsej 
B  Vesny  po  Morami,  I  vyhdnie  z  hájev  vsě  krakuje,  i  kácí  bozi 
v  cuzej  vlasti^  takým  se  JdanSti  zdí  i  jim  obScati  obít,  I  nesmSchu  sS  biti 
v  }5do  před  boJiyy  ni  v  súmrky  jim  dávati  jiesti.  Kamo  otčik  dáváSe 
krmi  bokám,  kamo  k  něm  hlásali  ckodíváíe,  posíkaohu  vsě  drva  i 
rczhmiichu  vsi  boky ....  A  podobně  i  čestmir.  Nepřítel  pustil  meó 
i  ohefi  v  krajiny.  Ájta  s(  vale  dým  po  dádinách!  I  po  dSdináck 
stenánie  ialostivýek  klasóv!  Kto  selže  dědiny  t  I  kto  rozplaka  vaše 
hlasy f  • . .  •  Eruvoj  íkaredý  oteknááe  naSe  stáda  i  sdiese  kofe  v  dědi* 
náck  ohněm  i  meiem^    Vsě  co  plzno  biese,  potře  jeko  zloba  krutá '^ 

Jeví  se  ta  nápadně  věcnatý  r&z  názorné  plastiky  při  směru  přímo 
ideálnem.  S  živou  takovouto  plastikou  se  potkáváme  u  všech  staro- 
bylých básníků  všech  národů ,  ale  jiný  všady  útvar,  světlo  a  barvy. ') 
Povaha  národní  a  ráz  místiiý  rozhodnými  jsou  toho  živly.  Ráz  ten 
místný  dovoluje  nám  stopovati  na  mnoze  přímo  i  děje  v  básních  Ruk. 
Kr.  obsažené,  a  z  nazírání  v  tu  samou  přírodu  vůbec  vyšlo  i  příbuzné 
ji  zobrazování.  Příbuznost  tato  ze  všech  hrdinských  zpěvů  staročeských 
vyzirá.  Jakož  jedna  příroda  kolem  nich  a  jeden  všeobecný  hlavní 
zájem  takž  i  v  nich  jeden  ráz  osobný  a  jedna  téměř  duše!  Některé  ale 
obrazy^  a  obraty  se  v  nich  opětují  spůsobem  takovým  že  na  starší  ještě 
vzory  poukazují  jež  z  těch  samých  základných  podmínek  národního  bás- 
nictvi  vyšly  a  sotvy  se  as  mine  pravdy  kdož  přisvědčí  důmínce  že 
básně  nás  došlé  jen  odleskem  a  ohlasem  jsou  drahnějších  ještě  plodů 
podobných.  Ba  Záboj  přímo  poukazuje  na  staršího  Lumíra,  jakož 
Libušin  soud  na  vyučování  věštbám  vítězovým,  na  školu  tedy  které  už 
dříve  stálo.  Co  vlastně  tyto  věštby  vítězové  byly  o  tom  se  nám  i 
důkladných  mínění  i  přímého  svědectví  dostalo.  ^)  Jiná  jest  ale  otázka 
jak  daleko  vyučováni  toto  zasahovalo  a  jak  dlouho  trvalo. 

Starobylé  básnictvi  české  nás  poukazuje  na  dvě  hlavní  doby  svého 
vývinu.  Každá  ta  doba  zvláštními  se  značuje  zájmy  jež  v  básnických 
plodech  jejich  charakteristicky  vystupují.  Jakého  as  rázu  byl  kruh 
baBDÍ  doby  první  toho  se  domysliti  lze  z  kruhu  doby  druhé. 

Veškeré  starobylé  básnictví  se  zakládalo  na  národní  zájmy.  Ja- 
kové tyto  zájmy  byly  takový  i  básnický  ohlas.  Příchod  praotců  našich 
do  zemí  těchto  se  značoval  výbojem.  Po  upevněni  se  na  domácí  půdě 
muflila  nastati  doba  vniterního  se  uspořádání  jež  se  u  pohanů  našich 
nestávalo  po  vůli  lidí  ale  po  vůli  bohův.  Poměry  společenské  se  tedy 
řídily  dle  náboženských  názorů.  Základ  názorů  těchto  byl  už  v  nej- 
siajr&ich  časech  položen  a  všem  slovanským  kmenům  společný.    Udržel 


—  32  — 

se  tedy  při  kmenech  i  pó  rozchodu  jich,  jen  že  pří  novém  5e  usídleni 
znoyn  se  rozvinoval  z  původních  svýcTi  kořenu.  O  rozvinování  takové 
pečovati  mus3i  ti  jižto  vůbec  o  národ  pečovali.  Duchovný  život  a 
působeni  pěstovatelů  jeho  tedy  směřovati  musilo  na  oživení  náboženství, 
tohoto  nejdůležitějšího  národního  zájmu,  nebot  byla  doba  kde  směr 
nábožienský  vůbec  nadvládal.  Odkud  by  se  byla  pozdnější  pevná*  ponětí 
o  bozích  a  povaze  jejich  vzala  kdyby  už  dříve  sq  byla  neustanovila?  — - 
Náboženství  ale  se  chovalo*  v  bájích,  doba  nového  vývinu  jeho  v  národě 
byla  tedy  v  hlavní  své  podstatě  dobou  báječnou  a  dá  se  souditi  že  i 
básnictví  tenkráte  báječnou  svou  prožilo  dobu,  a  že  v  bájích  se  veSken 
duchovný  život  náš  ustřeďoval  a  jimi  ustanovoval.  Došlé  nás  básně 
padají  ale  do  času  kde  život  tento  už  zase  k  ůp^u  se  skláněl  dorá- 
žením živlů  cizích,  kde  národ  novými,  nad  jsoucností  jeho  rozhodují- 
cími poměry  podněcován  na  novou  připravující  se  historickou  půdu  pře- 
cházel. Báječný  okres  byl  už  vyplněn,  náboženství  v  bezprostřední  život 
bylo  vešlo.  Ba  nejstarší  z  našich  básní,  LibuSin  soud  padá  jako  do  sklonku 
první  té  doby  v  kteréž  se  národ  uvxútř  byl  uspořádal  po  zákonu  víkozizných 
bogóv.  Boj  jenž  v  druhé  době  přímo  krvavou  pokračoval  dráhou,  jeví  se 
v  Lib.  Soudu  na  sociální  půdě.  Již  se  spůsobem  cizím  nakažoval  ustano- 
vený mray,  a  rušil  se  hotový  zákon  domácí.  Jelikož  zákon  ten  a  mrav 
z  náboženských  vyplýval  názorů,  tedy  i  v  dobách  z  nichž  byť  i  nej- 
starší nám  známé  zpěvy,  jako  Záboj  a  Čestmír  pocházejí  náboženské 
poměry  už  vesměs  byly  ustálené.  Protož  kde  tyto  zpěvy  bohův  se  s 
dotýkají  s  plným  již  uvědoměním  poměrů  jejich  to  činí  a  s  pevnými 
už  ponětími  o  bytosti  bohův  vystupují.  Nelze  se  tedy  diviti  že  báječný, 
ráz  v  nich  na  popředí  nestoupá.  Báječná  doba  byla  ve  vyšších  kru- 
zích už  odbyta,  báje  se  staly  dogmami,  kolujíce  napotom  ještě  mnohem 
déle  v  kruzích  nižších,  zprv  zajisté  v  původní  své  obdobě  později  snad 
rhytmu  zbaveny  co  pověsti  a  zkazky.  Ležíf  však  v  přirozenosti  věci 
že  v  dříve  spůsobených  věštbách  vítězových  na  něž  Libušin  soud 
poukazuje,  báječný  ráz  značněji  vystupoval,  že  vůbec  nejstarší  věštby 
v  báječném  se  otáčely  kruhu,  ba  snad  bohové  sami  byli  první  vítězové 
o  nichž  pmií  věštby  se  spůsobily.  Zdaliž  tomu  tak  nebývalo  u  všech 
starověkých  národů,  a  zdaliž  vítězní  bohatýrové  pozemští  mezi  bohy  se 
nekladli?  Nejen  okres  takovýchto  bájí  byl  národu  posvátný,  alej  spůsob 
jakým  se  mu  podávaly  v  obzvláštní  se  chovati  musil  vážnosti.  Kdykoliv  se 
tedy  o  to  jednalo  aby  věc  jakás  důležitá  v  podobné  vážnosti  se  udržela, 
vždy  bylo  potřebí  i  podobných  prostředků  k  tomu  používati.  Jedna 
z  nejdůležitějších  věcí  v  životě  národním  jsou  ale  zákony.  Jim  zfiýisté 
nutno  bylo  vystoupiti  s  velikou  mocností  morální  a  udržovati  se  v  nej- 
větší úctě  v  národě.    Nelze  bylo  aby  co  pouhé  výmysly  jednotlivců 


—  33  — 


T  n&rodi  platfly  jež  zachov&vati  od  dobré  vůle  závisí.  Mosily  pova. 
žOYány  býti  co  vyfilé  z  vůle  bohův,  a  musily  se  objevoval  Uda  spů- 
sobem  vzneienýcli  a  posvátných  mu  véátb.  Byly  sice  zaznamenány 
v  deMeh  fravodainých,  ale  názorné  objevem'  a  vykládáni  jich  nemohlo 
ae  jináéé  stávali  nežli  příklady  živými ,  jelikož  onen  čas  nebyl  doboa 
yýUada  filosofických.  PřOdady  takové,  z  života  vzaty,  jež  vypravovaly 
o  přech  jakýmiž  zákon  a  vůle  bohův  se  rašila  byly  přímo  historickými 
aéalostmi  v  národě.  Stávaly  se  tedy  neméně  obsahem  véStb  jako  báje, 
a  vélečob  skntky  bohatýrů.  NemělyC  věra  zákony  a  řád  v  nich  nve-^ 
děný  men&í  do  sebe  důležitost  pro  národ  nežli  vSe  ostatní  tehdejftí  jim 
y  podstatě  příbuzné  zájmy.  Máme  toho  v  Libušinu  soudu  přiklad  jeden, 
ale  pochybujem  že  by  jediný  byl  býval. 

Protož  se  domníváme  že  viítby  vitSzové  o  nichž  v.LibuSinu  soudu 
zmínka  se  činí  pocházely  z  časů  nejstarších  kde  vyááí  výkony  ducha 
toliko  v  jednom  a  to  básnickém  střediSti  splývaly,  a  že  věStby  tyto 
▼eSkerý  drah  náboženských,  socialných  a  politických  zájmů  v  sobě 
chovaly  a  že  obsah  jejich  dle  povahy  časů  se  měnil. 

Dá  se  domýšleti  že  původně  vSecky  z  báječného  kruhu  vySly,  a 
že  původní  jim  vyučování  náboženský  mělo  směr.  Stopy  původního 
toha  směru  dají, se  ve  všech  na  nás  došlých  básních  slediti  ač  čím  dále 
dm  více  v  pozadí,  až  konečně  jako  posledním  skvělým  zablesknutím 
zbasínigící  lampy  v  Jaroslavu  zas  se  živěji  objevily  jako  odsvit  původ- 
ního mythidLého  směru. 

Libušin  soud  se  celý  zakládá  na  zákon  z  bohův  vyšlý.  Soud  se 
koná  jako  náboženský  jakýs  obřad.  —  Záboj  jenžto  obsahem  svým 
do  zcda  jiného  kruhu  padá  oplývá  téměř  báječnými  upomínkami.  Též 
T  Čestmíra  ještě  na  mnoha  místech  se  připomínají  bohové  a  oběti  jim 
dávané.  Básně  pak  pozdější  z  křestanské  doby  podrževše  celkem  po* 
hanský  ráz  vyhnuly  se  už  téměř  docela  náboženským  připomínkám, 
vyjmatim  toliko  některých  míst  v  nichž  jméno  boha  přichází.  Jen 
Jořcšlav  zase  předmětem^  svým  poukázán  byl  na  živější  naznačeni 
▼  <diledn  tomto. 

Soudíme  tedy  dále  že  původní  vyučovám'  věštbám  vítězovým  boho- 
služebným  se  konalo  směrem  a  že  první  učitelové  a  první  žákové  školy 
této  byli  l)oho6lužebm'ci.  Slovo  toto  bráti  jest  v  širším  smyslu  než 
v  jakém  od  novějších  časů  se  bére.  I  kmetové  v  čele  rodin  i  vlády- 
kove  v  čele  vojsk  tenkráte  konali  bohoslužby,  i  děvy  jež  při  soudech 
držely  desky  prctvodatné  a  mef  křivdy  kdrajucí  byly  bohoslužebnice, 
nejvýše  ale  zajisté  mezi  nimi  stáli  věštcové  sami.  Jakož  však  z^vlá- 
ifků  a  kmeta  nekaždý  byl  vyučen  věštbám  vítězovým,  takž  i  z  vy- 
učenců nekaidý  by]  už  věštcem.    Ale  znalost  věcí  božských  a  pozem- 

3 


-  S4  — 

skýob^  ntD&á  jéS  Vpšehrtidem  pohybovalo  ned&valo  toliko  dÍ8lo,^i08t 
ale  i  mocnosti  protož  se  upírati  nedá,  že  na  Ty&tím  uéeni  ttmito  čón 
dále  tim  yice  i  mladí  vládykové  i  jiné  duchem  a  okolnostmi  porolané 
osoby  se  účaMfiovaly,  a  takž  jakož  škola  o  sobd  takž  zajisté  i  básni* 
ctvi  v  ní  pěstované,  novými  napotom  živly  se  osvěžovalo  a  obohacovalo. 
Školy  podaly  ovžem  základy,  ne  však  na  jediných  těchto  zákla- 
dech se  vyvinovalo  básnictví.    Povaha  jeho  sice  nevzdalovala  se  od 
navedení  a  národm'  barvitost  svou  podržovala,  ráz  v8ak  jeho  čiAovým 
odpovídal  zájmům.    Jak  mile  válečné  interesy  v  popředí  vystopovaly 
a   vpády   protivníku   národ   k  odboji  zbuzovaly  tn  spolu  i  hrdinské 
básnictví  vždy  nových  nabývalo  látek  i  pohnutek,  a  stará  ákola  básni- 
ckých  věštců   válečnými  živly  povzbuzena   též  sé    značovati  musiia. 
rázem  takovým,  totiž  hrdinským* 

Kdy  a  kterak  svůj  počátek  vzala  škola  v  nížto  věštbám  vítězo- 
vým se  vyučovalo  o  tom  nelze  bližších  zpráv  podali;  že  však  přestala 
když  věštby  svou  mocnost  veřejného  působem'  pozbyly,  to€  z  věci  samé 
vyplývá.    Nelze  též  přímo  ustanoviti  dobu  kdy  věštby  přestaly.    Od 
uvedeAÍ  křesťanství  v  Čechách  až  do  úpbého  jeho  vítězství  mnoho  času 
uplynulo.  Pohanská  víra  z  veřejností  vypuzena  ještě  dlouho  v  soukromí 
žila.   IWalof  ziyisté  století  než  všecky  háje  bohům  zasvěcené  se  vyse- 
kaly a  všecky  žertvy  pohanské  po  krajích  se  zbořily.  A  i  aapotom  ještě 
nebylo  pohanství  z  myslí  lidských  vyhubeno.    Úloha  tak  nesmíniá  dala 
se  toliko  vymřením  několika  pokolení  provésti.    Taktéž  i  věštby  ještě 
v  soukromí  žily  a  tu  a  tam  mezi  národem  se  pěstovaly,  kdežto  kře- 
sCanství  už  panigícím  se  stalo  náboženstvím  a  školy  veřejné  jen  kře- 
sCanským  naukám  vyučovaly*    Pod  věštbami  v  užším  smydu  klesala 
půda,  ale  básnictví  vystoupíc  z  kruhu  báječného  a  hrdinským  se  zna- 
čujíc  rázem,  směrem  svým  čím  dále  tím  více  se  odpoutávalo  od  pohanství 
při  starém  rázu  na  nové  čelíc  směry. 

Dá  se  souditi  že  křestanství  hned  prvnnn  zde  vystoupením  pohan- 
ských Škol  se  zmocnilo,  a  nové  zájmy  své  touto  cestou  co  nejhorlivěji 
rozšiřovalo.  Tu  nebylo  více  řeči  o  věštbách  vítězových!  Poesie  nebyla 
předmětem  prmoh  učitelů  křestanských,  ba  záleželo  těmto  zvěstova- 
telům nové  víry  aby  zpomínky  pohanské  se  kde  možná  vyhladily,  a  tu 
zajisté  i  starobylé  básnictví  u  veřejnosti  místa  postoupiti  nuisilo  novému 
evangelium.  Snadněji  se  však  eity  ze  srdce  vyhladiti  dají  nežU  zpomínky 
z  paměti,  a  snadněji  se  lidé  jednotliví  přetvoří  nežli  celý  národ.  Noví 
oStelové  hlásali  nové  učení  ve  školách  i  jinde,  ale  bývalí  žákové  starých 
škol  nevšickni  a  nehned  přeskočili  do  nového  řádu.  Žilo  jiob  zajisté 
dlouho  ještě  po  dQEgíeh  mimo  veřejnost  a  měli  i  své  příviienee  a  bylby 
napotom  i  pra»ia  nová  byla  všady  se  uznala,  přece  eo  ze  tstaiého 


—  36  — 

dimjdn  kn&sného  vySlo  kráaným  zůstalo  u  TSeck  ji|^  schopni  byli 
básiáckého  pojmutí.  Takž  staré  básně  se  udržely  v  paměti,  ba  snad 
tím  tnžeji  a  ouzkostlivěji  se  zachovávaly  těmi  kteří  novým  věcem 
nepřálL  Udržely  se  co  drahé  památky  jedněm,  a  drahým  co  vzory 
básBÍctvi  jež  nikdy  nevymřelo  v  národě  byiby  i  novým  myšlénkám  u 
veieJDOstí  ustoupiti  musilo.  Školy  věStb  přestaly,  ale  stará  básnická 
žkolfty  pokud  se  jí  značuje  zvláitní  ráz  básnictví,  se  udržela.  Ef  estanství 
v  prvním  svém  vystoupení  nehned  i  nové  jakés  básnictví  založilo,  když 
pdL  ale  napotom  nový  spůsob  básnění  od  západu  do  Čech  zavítal  tu 
vidy  ještě  zbývalo  lidí  v  národním  smyslu  vychovaných  jenž  drahného 
rázu  se  pKdržeU,  ba  mnozí  přímo  z  odporu  proti  novotám.  Že  odpor 
takový  u  valné  částky  české  šlechty  nemalého  nalézal  ohlasu,  o  tom 
každý  téměř  list  dějin  našich  svědčí,  ba  sahal  odpor  tento  u  mnohých 
oi  k  nedinti  ke  zřízení  škol  v  novém  duchu,  jakž  později  ještě  ukážeme. 

Objevením  se  nového  spůsobu  básnění  nebyl  starý  spůsob  ještě 
vyhlazen,  a  byfby  i  při  velkém  a  skvělém  dvoře  Přemyslovců  a  jich 
přátel  se  byly  zpěvy  německých  rytířských  básníků  a  jich  českých 
oidedovmlLá  veškeré  půdy  zmocnily,  zbývalo  ještě  menších  vládyckých 
dvoica  po  Čechách  dosti  kam  pražská  tato  móda  co  panovnice  nevešla, 
ba  byloC  povždy  mužů  v  cechách,  a  za  oněch  časů  i  celých  rodů  jenž 
se  hoilivě  zasazovali  proti  všemu  co  cizotou  zapáchalo.  Domácí  mrav, 
Bf&sohj  a  jazyk  vší  moci  svou  střežíce  nedali  mu  hynouti  když  v  nitru 
a  zevnitř  nebezpečenství  mu  hrozila.  A  nebyly  to  osoby  z  obecného 
lidu  leč  výše  postavené  a  výše  vzdělané  v  nichž  myšlénka  národnosti 
a  vlastenectví  působlivých  zastavatelů  nacházela.  Mezi  těmi  zajisté  nej- 
déle se  udržoval  národní  ráz  neporušený,  a  taktéž  i  obliba  na  plodech 
básnických  ryze  národních,  a  z  jejich  středu  bez  pochyby  vyšli  básm'- 
kove  jižto  vySší  svou  vzdělanost,  smyslem'  a  ráz  z  národních  čerpali 
podáníy  vychováni  byvše  a  vyučováni  pěstiteli  drahných  věštb  vítězo- 
vých. Navzdor  tomu  že  živel  z  něhož  tvorci  tato  síla  básnická  původ- 
ního a  právě  národního  rázu  nabývala  už  za  časů  Kosmasových  půdy 
ztrácel,  údržeb,  se  předce  poesie  tato  v  cechách  až  do  druhé  polovice 
tiináctého  věku.  Zprv  křesCanství  a  rozšiřující  se  s  nim  latina,  napotom 
povstávigíci  města  a  zmáhající  se  jimi  němčina  podrývaly  půdu  tohoto 
dmlm  básnictví.  Ono  však  na  venkově  se  rodilo  u  vzdálenosti  od  neryzé 
Prahy  a  od  pokažených  cizotou  měst 

Yaduch  jenž  ze  všech  básni  těch  vane  jest  svěží,  venkovský.  Byly 
spusobeny  u  pohledu  na  zelené  lesy,  na  pestré  pahorky,  vyrostly  na 
tomtéž  kmenu  jako  písně  lidu,  leč  na  jiných  větvích  a  nebyly  písněmi 
z  lidiL  Národní  básníkové  vyrůstají  z  národní  půdy;  jest  však  rozdílu 
v  pěstováni  rostlin*    Taktéž  kruh  rozpravných  básní  Rukopisu  Kralo- 

3* 


—  36  — 

dvorského  do  obora  národního  básnictví  patří,  líSic  se  však  od  prosto- 
národního   i    směrem   i   vyvedením.     Nebyly   tedy   školské   a  umélé 
v  nynějším  smyslu  slova.    Umělost  školská  předpokládá  jistou  methodu 
na  theorickém  navedení  spočívající.    Spůsob  starobylého  básněm'  však 
nevyšel  z  pravidel  formálních  ale  z  názorů  původních.    Drahná  škola 
vyučovala  názorům  a  pojímáním  přírody  a  života  nikoliv  ale  theorii 
básnických  forem,  ona  nalazovala  mysl  a  budila  ruch  v  tom  komuž 
přírodou  byl  vštípen,  ale  neučila  pouze  dělati  verše  dle  toho  a  onoho 
výměru  jakož  později  se  stávalo  poznáním  latinských  a  řeckých  vzorů. 
KřesCanské  napotom  školy  v  prvopočátku  docela  jiným  sloužíce  zájmům 
dokonce  se  nezanášely  básnictvím  takže  o  školském  navedení  k  němu 
řeči  nebylo.     Když  pak  kruh  učení  jejich   se  rozšířil   nestalo  se  to 
v  duchu  národnosti  ale  v  duchu  latinismu  a  panující  tenkráte  methody 
skolastické.    Básníkové  tedy  byli  odkázáni  na  vlastní  svůj  ruch,  na' 
přírodu  která  je  objímala  a  na  staré  domácí  vzory. jež  k  novému  plo- 
zení je  probouzely. 

Z  rozličných  potud  uveřejněných  míněni  o  původu  básní  rukopisu 
Kralodvorského  uvedeme  zde  ještě  následující:   „Kdo  jich  původ  do 
dvanáctého  a  třináctého  století  klade,  nemůže  jinače  mysliti  než  že  jich 
skladatelé  staré  pověsti  v  lidu  kolující  básnicky  zpracovali  jako    to 
Kosmas  po  kronikářsku  byl  učinil.    Kdo  však  na^e  zpěvy  považuje  za 
písně  národní,  podobné  k  mužským  písm'm  srbským  s  nimiž  největší 
obdobu  mají,  nemůže  nikterak  tak  mladý  původ  a  takový  jich  poměr 
připustiti.    Stěžejní  tedy  otázka  v  tom  ohledu  se  zakládá  na  povaze 
básní  těchto.^^  —  Jinde  ale  zase  psáno  že  mimo  rozměr  není  shody 
s  epickými  písněmi  Srbův.    „Jmenovitě  scházejí  zpěvům  českým  ony 
obrazné  úvody,   které  v  srbských  tak  velice  jsou  obh^beny.    I  stáJé 
poetické  výrazy  ve  zpěvich  českých  skoro   docela  se  liší  od  výrazu 
takových  ve  zpěvich  srbských  a  rusinských.    Veliká  naproti  tomu  jest 
shoda  písni  lyrických  Kr.  R.  s  písněmi  srbskými  i  rusinskými  což  patrné 
svědči  nejen  o  velikém  stáři  jejich,  ale  i  o  tom  že  jsou  to  písně  národní, 
tak  národní  jako  ty  kteréž  posud  mezi  lidem  naším  kolují.    Původem 
tím  hlavně  se  dělí  písně  lyrické  od  epických,  kteréž  patrně  skládány 
byly  od  zpěvcův  cvičených,  podobných  slepcům  rusinským  a  srbským.** 
A  pak  jinde  zase:  „Až  do  třináctého  století  žili  u  nás  básníci,  podobni 
slepcům  rusinským  a  srbským ,  kteříž  odchováni  jsouce  zpěvy  od  staro- 
dávna podáním  ústným,  později  i  písemným  chráněnými,  opěvovali  slavné 
děje  svého  národu.** 

Že  byli  básníkové  epických  plodů  Ruk.  Kr.  lidé  cvičení  a  zvláŠté 
vzdělaní  na  to  ovšem  básně  samy  poukazují,  nebot  se  v  nich  Učí  život 
veřejný  i  patriarchální  spůsobem  jaký  se  valně  Uší  od  spůsobu  obecného 


—  37  - 

byt  i  básnícibo  lidn.  Jsonf  poznání  a  spnsob  jich  projevem  jakýž  nevy- 
ch&zi  z  pouhého  nadání  ale  spoln  z  vědomostí.  Že  za  onědi  drahných 
éasa  vySfií  tnda  společnosti  blíže  vzdělanosti  stála  nežli  nižší  to  netřeba 
teprv  osvědčovati.  Není  tím  vSak  vyřknuto  jakoby  z  nižSí  třídy  nikdo 
nebyl  k  vyfiSí  vzdělanosti  nepostoupil.  Zajimavé  jest  i  v  tomto  ohledu 
stopováni  starobylých  našich  básni  národního  rázu.  Přísně  však  je  sto- 
povati dle  jednotlivých  všech  tahů,  ba  slov,  podléhá  velké  obtíži.  Dostaly 
se  nám  ve  sbírce  jižto  uspůsobil  milovník  některý  starého  národního 
básnictví  za  časů  Václava  11.,  a  nelze  pochybovati  že  forma  jich  namnoze 
už  byla  změněna  podáním  a  opisováním.  Vmísily  se  tu. zajisté  některé 
novější  názvy  a  ledacos  se  zjinačilo  jakž  u  všech  starých  literárních 
památek  se  jeví  které  nás  ve  více  opisech  došly  jež  mezi  sebou  nejen 
pouhými  slovy  ale  i  vynechámm  a  přidáváním  celých  vět  od  sebe  se  liší. 
Nejstarší  památka  básnictví  českého  jsou  dva  zlomky  z  nichžto  první 
toliko  devět  druhý  pak  sto  a  dvanácte  veršů  v  sobě  zavírá.  Oba  tyto 
zlomky  pojednávají  o  právních  poměrech.  Prvním  zlomkem  se  končí 
větší  báseft  a  zdá  se  že  celý  zpěv  se  vztahoval  ku  sporu  o  právo  rodinné. 
Ci  snad  sám  zákon  v  básni  byl  uveden  k  němuž  Libtufin  Soud,  druhý 
to  neukončený  zlomek  jako  živý  příklad  byl  přidán?  či  snad  oba  ty 
zlomky  k  většímu  kruhu  básní  přináleží,  spůsobených  k  vyobrazení 
zákonných  poměrů,  jimiž  národ  uveden  měl  býti  ku  poznání  pravdy 
(práva)  a  veřejného  zastávání  spravedlnosti?  Domýšlelo  se  také  že 
Libušin  Soud  do  oboru  historických  básni  patří  a  s  událostí  kterou 
zlomek  tento  končí,  kde  Libuše  sudství  se  vzdá  ku  prospěchu  muže 
,jký  by  vládl  po  idésniř^  teprv  pravý  její  obsah  vystupuje.  —  Na  vše- 
fiké  takové  otázky  jen  dumínkami  odpovídati  lze.  Nám  nejblíže  stoji 
to  co  básefi  přímo  před  oči  klade,  totiž  didaktický  její  směr.  Nebylaby 
básní  kdyby  pouhou  základní  myšlénku  v  holém  jen  příkladu  byla  podala. 
Takž  ale  skutečně  se  jeví  myšlénka  právní  v  rouše  věšteckém,  příklad 
básnicky  pojatý,  myšlénkou  národnosti  proniknutý  a  celou  povahou  pro- 
vedení na  nejstarší  dobu  ukazující.  •  9 

LibuSin  Soud  jedná  o  rozepři  mezi  dvěma  bratry  jež  o  dědictví 
po  otci  se  svadili.  ChrudoŠ  bratr  starší  co  prvorozenec  dle  spůsobu 
německého  přivlastniti  si  chtěl  všecku  pozůstalost  čemuž  mladSi  odpo- 
roval. Bozepře  se  vedla  před  shromážděným  soudem  zemským  u  pří- 
tomnosti kněžny  Libuše,  kmetů,  lechů  a  vládyků.  Rozhodlo  se  po 
domácím  právnueboC  f,nechvalno  nám  v  Némcíck  ishat  pravdu,  unás 
pravda  po  zákonu  svatu,  ju^e  prinesechu  otci  naši.  .  .  .'*  Oba  bratří 
měli  společně  vládnouti  jměním.  ChrudoS  nespokojen  s  rozsudkem  po- 
haněl kněžnu,  jež  se  pak  projevila  že  nebude  více  souditi  svády.  ,;Vy- 
známný  to  úkaz  ze  první  památka  národní  naéi  literatury  se  týká 


—  38  — 

I 

sváru  dvou  hraiří  z  nichš  jeden  némeckýníy  druhý  dowmtikým  prá^ 
vem  souzen  hýti  chtěL  Dále  stopovati  lze  v  Záhoji,  BeneH,  LudiH 
livly  toho  sporu  národního  jen£  vUbec  v  déjiúách  našich  vdký  d 
trvalý  hyV^  Ale  i  mimo  to  poskytaje  b&seň  tato  tak  mnohostramiýcli 
výhledů  do  starobylosti  na&i  že  přímo  osvětluje  dobu  o  kteréž  nám  dějiny 
před  tím  jen  málo  vypravovaly.  Především  nám  zde  záleží  na  bás- 
nické její  povaze  a  tn  hned  v  pnnoích  verSích  se  jeví  ráz  národní^ 
obrazem  z  přírody  vzatým  a  tak  básnicky  vylíčeným  že  povolání  skla- 
datelovo k  poesii  přímo  jím  se  osvědčuje.  Táže  se  Vltavy  „co  rmontí 
vodu  stříbropěnnott  ?  Zda  ji  lítá  bouře  rozvlnila,  oblak  Sirého  nebe 
sesypavši,  hlavy  zelených  hor  opláknnvSi  a  zlatopískou  vypláknnvSi 
hlínu?    A  odpovídá  Vltava  na  to: 

Koko  bych  jáz  vody  nemútUa, 

kegdy  si  vadita  rodná  bratry, 

rodná  bratry  o  dědiny  otnéf 
SouciCuje  zde  příroda  s  lidským  osudem,  rmoutí  se  řeka  nad  nepři- 
rozeným poměrem  mezi  bratry.  Dále  pak  „přiletěla  družná  vlaštovice, 
sedla  na  rozložité  okénce  v  Libušině  zlatém  sídle,  skvělém  Vyšehradě, 
a  běduje  i  naříká  smutně.**  —  Pravěkého  původu  jest  obraz  tento  po 
ptácích  návěští  dávati,  a  že  často  se  ho  užívalo  tudy  i  do  pořekadla 
přešel:  Dozvídati  se  po  ptdSku.  V  Rukopise  Král.  skřivánek  má 
poslem  býti  dívce.  Zde  v  L.  S.  znamená  vlaštovice  sestru  ot  Otavy 
krivy  kde  sídlil  Chrudoš  přispěvši  na  Vyšehrad  s  poselstvím  a  tu 

Kdy  se  slyše  jejá  rodná  sestra, 

rodná  sestra  v  Libušini  dvoře, 

sprosi  kníšnu  utr  Vyiegradí 

na  popravu  ustaviti  pravdu, 

i  pognati  bratry  jejá  oba 

i  súditi  ima  po  zákonu, 
Vyzírá  z  toho  srdečné  účastenství  sester  na  osudech  bratří  za  časů 
patriarchalných  náhledů  o  příbuzenstvu.  Vidíme  zde  kterak  nad  sporem 
mezi  bratry  Vltava  se  rmoutí  a  kterak  sestry  neváhají  o  vyrovnání  se 
staratí.  Ve  'zpěvích  a  pověstech  slovanských  se  přečasto  líčí  úzké  k  sobe 
přilnuti  bratrů  a  sester  a  u  Jihoslovanů  kde  patriarchalni  spůsoby  se 
nejdéle  uchovaly  ozývá  se  též  poměr  tento  nejčastěji.  Takž  bájí  jedna 
z  pověstí  srbských  že  dívka  mladá  hořem  po  ztrátě  bratra  v  žežulku 
se  proměnila.  Jiná  ztratíc  bratra  oči  si  vyloupala;  novější  pak  jedna 
píseň  želí  „že  není  jak  bývalo,"  dávnot  tomu  co  ítisti  nemáme,  co 

brat  na  bratra  me^em  dohání,  sestra  co  seatřice  oSavpvávát 

Básnický  ráz  se  hlavně  jeví  individualisováním  ponětí  všeobecných; 
co  symbolicky  a  jinotajitelně  se  projeviti  nedá  to  aspoň  výhradnou  svou 


—  39  — 

huritostí  o  básnicktei  pojnratí  svéddí.  Knéžna  vypraví  posly  na  rozličná 
místa  ^  každé  to  místo  jest  zvláStě  naznačené. 

Káže  kněžna  vypraviti  posly 

po  Svatodav  od  Livbice  hieU 

idé'ÍB  sá  dúbraviny  uné, 

po  Lintobor  s  Doln-oslavska  cfaimca 

ide-íe  Orlicu  Labe  pije,        '' 

po  Ratiboř  ot  gor  Krkonoši, 

ide-še  Trut  -pogubi  saň  liutu,. 

po  Radovan  ot  Kamena  Mosta^ 

po  Jarožir  ot  brd  vltoréSnýchy 

po  Strezibor  ot  Sázavy  ladný 

po  Samprod  se  Mše  strebronosné.  .  . . 
A  charakteristická  tato  naznačení  se  zakládají  na  skutečný  místný 
rás  činož  básník  vedle  taktu  svého  i  znalost  poměra  objevil.  Livbice 
(nyní  Libice  blíže  Poděbrad)  bývalé  sídlo  mocných  Lechů  SlavmlLŮ 
(rodiSté  6V.  Vojtěcha),  dúbraviny  uné  (dobré,  výtečné)  jimiž  Liubice 
se  yyziiamenávaly.  Dobroslavský  chlumec  jest  Králové  &adec  od  zakla- 
datele Dobroslava  tak  nazvaný,  kde  řeka  Orlice  v  Labe  vtéká.  Trui 
pak  dal  jméno  městu  Trutnovu  u  hor  KrkonoSských,  kteréžto  město 
v  štita  svém  nese  saň.  Byl-li  Trut  historická  osoba  čili  jak  Rakověcký 
soudí  mythická,  o  tom  zde  rozhodnouti  nelze;  zdali  však  Trut,  Krok 
a  Krak  jedna  a  tatéž  mythická  osoba  byli  —  slovanský  Herkules  neb 
Hermes,  —  jak  Rakověcký  dále  soudil,  není  posud  úplně  vyjasněno. 
Jisté  však  jest  že  o  Tmtovi  už  tenkráte  kolovaly  pověsti  aneb  docela 
tféivh  bylo  o  hrdinském  jeho  skutku  na  kterýž  básník  L.  S«  pomýSleL 
—  Kamraý  most  byl  tenkráte  ještě  vzácností.  Přichází  t^ž  v  Spiti- 
gnéroTé  listu  nadadm  probožtství  Litoměřického.  —  Ot  brd  vltoréXných 
to  jest  od  vrchů.  Podbrdský  kraj  býval  někdy  díl  nynějSího  Beroun- 
Aého,  8  jehož  vysokých  hor  jarní  potokové  vycházejí.')  Sázavu  pak 
jmenuje  ladnou.  Mži  sttíbronosnou.  —  Takž  každý  předmět  svým  vlast- 
ním výhradným  rázem  stručně  a  drasticky  jest  naznačen.  Takováto 
dn»tičnost  vůbec  charakteristickou  jest  známkou  starobylých  národních 
bá«DÍ  a  jí  hlavně  se  líěí  tyto  ode  druhů  po  cizích  vzorech  spůsobených, 
jenžto  roEvIáčností  nanmoze  nechutnou  se  vyznamenávají.  Této  drastič- 
noflti  véren  zastal  básník  i  tam  kde  mu  překypující  vášeň  líčiti  bylo, 
podaje  dojemný  a  přímo  úchvatný  obra^  když  Ghrudoi  nespokojen  s  roz- 
sa&em  ystanul 

fíS  sě  jemu  rozti  po  útrob  f, 

traseehu  se  liutostiu  vsi  údi, 

máchnu  rukú^  zarve  jarým  túretn: 


—  40  — 

Qore  ptencem^  k  nimríé  zmtja  tmon, 

gore  muiem,  im-že  íena  vládě  í 

múzu  vlasti  muíem  zapodobno: 

prvencu  dědinu  dáti  pravda. 
Vnitemi  náraživé  pohnati  vnějšími  zde  se  jeví  tahy,  myšlénka 
v  plastickém  vystopuje  útvaru.  Není  tu  rozebírám'  psychologického 
processu,  leč  názorné  jeho  z  nitra  na  venek  vystoupem^  není  tu  rozjí- 
mání o  stavu  nakvaSence  leč  přímo  stav  tento  sám  v  působení  jeho  na 
ůstrojnost.  —  Takž  i  vSecka  epitheta  v  L.  S.  uvádějí  k  stručné  té 
plastičnosti  u  vylíčení  povahy  podstatného  předmětu  aby  na  patřičných 
místech  jedmm  téměř  slovem  za  dost  se  učinilo  bud  básnickému  nala- 
děni buď  věcnatému  naznačení.  Vltava  mátí  vodu  strébropénu  —  bouře 
jest  livitay  nebe  ěíré^  hory  zděné,  Otava  hňva  zlatonosná,  vlast  íimd 
(úrodná),  vlašCovica  drulná,  slavný  YySehrád  jest  zlatým  sídlem  kněžny; 
vrchy  jsou  v  letS  říSné,  atd.  Nejvýznamnější  jsou  nám  ale  desky  pra- 
voiatriéf  flameu  pravdozvesten  a  svatocúdná  voda,  jimiž  se  nám  některé 
nejduležitějáí  poměry  drahnověkéha  života  vyjasňují.  Vidíme  totiž  že 
zákony  byly  v  deskách  zaznamenány,  a  že  zkoužka  nevinnosti  ohněm 
a  vodou  praotcům  našim  v  obyčeji  byla.  A  na  tomtéž  místě  se  jeví 
i  dvi  víglasní  divě  vyuSeni  véěSbám  vUézovým^  jejichžto  vystoupením 
a  naznačením' se  hluboký  náhled  do  starobylosti  české  a  příležitost  ku 
podstatným  důmínkám  skoumatelům  drahných  věků  poskytuje.  — 

Že  L.  S.  ukončen  se  nám  nedostal  tudy  nejisto  udati  zdali  epický 
aneb  didaktický  směr  v  básni  této  nadvládal.  Pravdě  podobno  jest  že 
vyřknutím  starodávného  práva  národmho  se  ukončil  zpěv,  jakož  předešlý 
zlomek  „Sněmy**  a  tu  by  domnění  naše  se  ovšem  potvrdilo  že  kruhem 
příkladu  na  spusob  věštb  básnicky  pojmutých  a  vylíčených  drahné  záko- 
nodárství se  národu  vštípiti  mělo.  Podle  povahy  zlomku  který  nás  došel 
máme  za  to  že  směr  L.  S.  byl  didaktický,  a  že  jakož  u  všech  národů 
jenž  svou  dobu  individuahii  vzdělanosti  za  pravěků  prožili  takž  i  u 
Čechů  se  nacházely  osoby  věhlasné,  jimž  básnictví  nejen  k  oslaveni 
hrdinských  skutků,  ale  i  ku  vzdělání  všeobecnému,  k  rozšířeni  vědo- 
mostí vůbec  a  znalosti  zákonů  zvláště  sloužilo.  —  Jest  zvláštm'  ohled 
bráti  na  předmětný  spůsob  jakým  básník  myšlénku  pojal  a  podal 
která  tolikerých  živlů  k  podnětnému  pojmuti  a  naznačeni  v  sobě 
chová  že  by  novověký  básník  ani  s  to  nebyl,  jim  se  vyhnouti.  Pilným 
nahlédnutím  do  L.  S.  se  objeví  že  ráz  zpěvu  toho  jest  téměř  dra^ 
matický  a  jediné  takovým  spůsobem  se  dala  sociální  otázka  o  jaké 
L.  S.  pojednává  provésti  za  času  kde  abstraktně  pojmuti  a  lícem'  ani 
v  duchu  času  ani  v  duchu  národu  neleželo.  A  proto  také,  že  sociální 
myšlénka  z  L.  S.  vstříc  nám  stupuje  domnívati  se  nám  jest  že  báseft 


-  41  -        . 

tato  neyyíla  z  pouhého  naladěni' okamžitého  jako  pisné  lidu,  ale  z  úmyslu, 
a  ie  tvůrce  její  nebyl  prostonárodm  pěvec  ale  vzdělaný,  místných  a  časo- 
vých poměru  zkušený  zpěvec  jemuž  hlavně  o  směii  se  jednalo,  v  úctě  a 
platnosti  udržeti  zákon  domád  a  proodu  po  zákonu  svatu.  —  PadáC 
tedy  báseá  do  času  kde  cizí  živlové  podžirati  počali  spůsoby  domácí  a 
objevuje  se  ji  spor  tento  na  sociální  půdě  jako  v  jiných  zpévích  doby 
léto  na  válečné.  Že  ráz  L.  S.  od  jiných  časem  mu  blízkých  plodů  básni- 
ckých se  liší,  zvláště  od  nejbližiího  mu  Z^boje  to  nejen  v  směru  ale  i 
v  samé  látce  leží.  Látka  sama  sebou  neposkytuje  podnět  k  básnickému 
rozevřeni,  kdyby  básník  zvláště  umělý  k  zvláštnímu  účelu  se  jí  byl 
neoehopil  a  básnickou  jiskrou  ji  nenadchnul.  Hrdinství  bohatýrů,  boje 
o  svobodu  a  národnost,  pestré  střídající  se  v  nich  události  obklíčeny  živou 
fioadtíd  přírodou  byly  tenkráte  přípravnou  půdou  k  hrdinskému  bás- 
nictn.  Sotvy  by  byl  zpěvec  pouhý  spor  dvou  bratři  o  dědictví  k  zpra- 
cováni sobě  vyvolil  kdyby  zvláštním  k  tomu  úmyslem  byl  povzbuz^ 
nebýval  úmyslem  na  jakýž  by  prostonárodní  zpěvec  oněch  časů  sotvy 
byl  dopadl  a  jejžby  sotvy  tak  uměle  byl  provedl  i  při  nevšedním  jinak 
nadáni.  O  ' 

Docela  jiný  obraz  nám  poskytuje  zpěv  o  Záhoji  a  Slavoji,  ,Jedna 
%  nejkrásnějších  památek  staročeského  básnictví  národního/'  —  V  m' 
zajisté  moci  skalné  řeky  valí  se  proud  poesie  i  zrcadlí  se  v  něm  příroda 
i  život  dávnověký  v  původm'  své  svěžestí.  Co  jiné  zpěvy  vyhlášené 
jiným  jsou  národům,  to  nám  jest  Záboj,  nejskvělejší  hvězda  na  šerém 
nebi  dávnověkosti  naši,  v  niž  téměř  všecka  sila  a  všecka  svěžest  se 
ostřeďige  kterou  v  ostatních  nás  došlých  básních  Rukopisu  Kralodvor- 
Aého  nalézáme.  Spůsob  vypravování  jest  velkolepý,  ve  všech  jedno- 
tlivostech provedený  a  každému  zjevu  zvláště  tak  přiměřený  že  z  něho 
vyzírá  nejen  nápadná  bujarost.  rozeného  a  velezkušeného  básníka  ale  i 
veliká  jeho  umělost  u  ovládání  formy.  F.  Nebeský  praví  ve  svém 
pojednáni  o  R.  Kr.:  „Nejdůležitější  ze  všech  básní  Kralodvorských  je 
bez  odporu  zpěv  o  Záboji,  a  to  nejen  pro  své  velebné  stáří,  původein 
svým  do  šerých  praďějin  sahající,  nýbrž  i  pro  svou  cenu  básnickou. 
Sila  původního  básnictví  národního  nejeví  se  nám  zajisté  v  žádném 
jiném  zpěvu  Kralodvorském  s  takovou  překypující  bujností  a  svěží 
jarosti  jako  tn.  Bouříc  místy  mocí  neukrotítekiou.  —  A  jaký  rozsah 
čiti!  Od  pláče  holubičiho  a  zármutku  nejhlubšího  až  k  zuření  války 
neskrotnému  a  k  nejhlučnějšímu  jásáni  vítězoslavnému.  Jaká  rozmani- 
tost výjevů  a  obrazů!  Tu  Záboj  se  skály  s  nejhlubším  žalem  přes  černé 
lesy  po.  vlastech  porobených  se  ohlížející,  tu  jak  bouře  do  bitvy  se  řítící. 
Diviti  se  musíme,  jaké  bohatství  a  jaká  síla  ducha  básnického  ve  zpěvu 
tomto  fiooatředény  jsoo.    Kromě  ceny  poetické  musí  se  však  i  hluboký 


—  42  — 

vjíněsm  báane  této  pro  mravopis  národa  naieho  v  dobách  ptnákvnfA 
ifvážiti.  A  ta  zajiaté  se  nám  jeví  tákovi  nftledityost  a  jadraost,  riboinMl 
a  hřdimiost,  taková  úúk  a  jemná  mysl,  cit  tak  hluboký  a  vřelý,  a  taková 
láska'  k  vlasti  a  volnosti,  že  posnznjice  podle  básné  vůbec  áobUt  jt^imi 
výtvorem  a  zrcadlem  je,  o  duševním  životě  a  původni  povaze  praotců 
naSich  zajisté  docela  jiné  míněni  nabýti  musíme,  než  jak  je  stranní  a 
dílem  zakrnělí  kronisté  líčí.  Žasnouti  muáme  před  túnto  obrazem  pra* 
věku  českého  a  nevíme,  zdali  po  bok  jemu  postaviti  můžeme  jiný 
z  některé  doby  naSeho  národu,  v  němž  by  v  té  míře  síla  ducha  bás-- 
nického  spojena  byhi  s  myslí  uělechtilou  a  jadrnou.  Pťoto  je  nám 
báseň  tato  poklad  největší.  Otvírá  nám  průhled  do  pradávného  života 
předků  naSich  od  jinud  docela  neznámého,  ano  netoíeného.  Jesti  nám 
zajisté  světlem  ovíem  jediným  a  osamělým  v  čiré  tmě.  Objasňuje  nám 
poměry  a  spůsob  života  státního,  společenského  a  mravního  ve  vlastí 
naší,  o  nichž  se  v  nejdávnějších  památkách  naěich  a  i  cizích  žádná 
stopa  nezachovala.**  — 

A  v  skutku  chvalořeč  tato  zasloužená  jest  a  v  ničem  nepřehání* 
Ale  jakož  p.  N.  dobu  podle  básně  posoudil,  takž  nám  dovoleno  buď 
pohlídnoutí  na  bá^eň  se  stanoviště  doby  v  které  as  povstala.  Děj 
o  kterémž  báseň  jedná  nen(  zapsán  v  dějepisech,  aspoň  ne  tak,  aby  se 
kdes  přímo  poukázalo  na  událost  a  osoby  v  hí  jednající.  ,4)le  obyčej- 
ného výkladu  vztahuje  se  tato  báseň  k  bojům  Čechů  s  Franky  po  zkáze 
říše  Durinské  r.  528  kdež  Frankové  krajiny  pomohanské  až  k  hranicím 
českým  se 'zmocnili,  anebo  k  pozdějším  bojům,  vedeným  s  nimi  v  týchž 
krajinách  za  krále  Franského  Dagoberta  ok.  r.  630.**  (Šembera  děj.  ř. 
a  lit  českosl.)  Tomek  klade  událost  do  doby  725—745  kde  Frankové 
dobyli  Bavory  při  čemž  jim  Slované  pomáhali,  kteroužto  domněnka  i 
rozličné  tehdejší  poměry  historické  podporují.  Jelikož  v  nejstarších 
dobách  pole  českého  jazyka  daleko  za  hranice  nynějších  cech  zasahovalo, 
může  se  i  jeviště  dotčené  události  mimo  hranice  cech  hledati.  Jinde 
zase  boje  Zábojem  a  Slavojem  vedené  se  kladou  v  dobu  Ludvíka 
Německého  k.  r.  849  aneb  v  dobu  Karla  Velikého  k«  r.  805  neb  806, 
,  Jjéta  805  vtrhlo  vojsko  firanské  do  Čech,  opanovalo  značnou  část  země 
i  jalo  se  křesťanství  mocně  uvozovati.  Pohanští  cechové  sebravše 
se  v  lesích,  když  se  dosti  silnými  býti  pocítili,  udeřili  pod  zprávou 
Záboje  a  Slavoje  na  Franky  a  zabivše  vůdce  jejich  Ludvika  (Luděka) 
ze  země  je  vypudili.**    (J.  Jireček  Anťhologie, ') 

Z  povahy  básně  samé  zřejmě  vysvítá  že  na  historickou  událost 
se  zakládá  a  že  i  sama  v  drahných  dobách  pohanských  původ  svůj 
vzala,  za  časův  kde  česká  země  čirými  lesy  ještě  pokryta  b;^;  ba 
celou  báseň  provívá  svěží  téměř  výdech  hvozdů  v  jejichž  šeru  jakoby 


—  43  — 

b^  nspofiobena  byla  n  poUeda  na  modré  vrchy.  Vůbec  se  v  ni 
jeví  viady  příroda  v  panenském  jeStě  stavu,  a  nehody  nepřítelem  na 
dffod  uvedené  jiné  a  jinače  se  zde  líčí  nežli  v  pozdějších  hrdinských 
spévich  R.  K.,  ba  d4  se  říci  že  vySáích  zájma  se  dotýkají.  Zde  není 
řefi  o  zafilapání  polí,  o  pobrání  zboží.  V  přímo  hrdinském  naladění 
neděje  se  zmínka  o  mSení  idyBického  stavu.  Váe  tu  velkolepé  i  příroda 
i  élovék  a  zájmy  jeho.  Pohledněme  z  prv  v  jakých  krajinách  se  koná 
déj.  8  íma  lesa  vystupuje  skála,  na  skálu  vy^tápí  sUný  Záhy, 
ábeitá  krajiny  na  vsí  strany,  zamútí  séf  ot  krajin  ote  vséch  —  kra- 
jina pnsobf  dojem  na  Záboje,  on  zastená  pláSerrí  Jiolubiným,  až  my- 
Sénka  odvážlivá  v  něm  procitne  i  vzckopi  sS  vzhoru  jako  jden  doUfv 
lesem,  lesem  dlúhopustým  bystro  spécháie  ot  můře  k  mužu^  sděluje 
jim  tajný  úmysl  svůj.  A  když  za  dnem  třetiem  luna  v  noci  bieíe, 
sejdou  se  mužové  v  les  Srn  a  Záboj  otvede  je  v  úval  Muhokéko  lesa, 
tam  jim  zazpívá  píseň  o  porobě  vlasti.  Ráno  pak  mužové  ke  vsím 
stranám  hrachu  si  lesem,  i  po  třetiem  dni,  kehdy  sé  zatemniěe  noc, 
bra  sě  Záboj  v  les,  lesem  za  Žábo  jem  sbory  —  tamo  k  modru  vrchu  í 
Ot  vreha  k  ranému  sluncu,  tamo  les  temen*  Rozstápi  si  muistoo 
lesem  .  • .  Uubinami  lesóv  k  modru  vrchu .  .  .  Nastane  boj.  Koni  řehci 
veSken  les.  •  •  Ženou  se  za  nepřítelem,  i  mljechu  rovni  i  hory  i  lesi  • . . 
kuiie  divá  řeka,  vlna  za  vlnu  si  vale . . .  víe  se  hnáSe  přes  buřácú 
řeku,  •  •  Tamo  k  iedým  horám!  tam  dobúH  nose  pomsta.  Nikde  tu 
zmmky  o  dědinách,  o  místech  obývaných.  Jakoby  lidu  tu  nebylo  mimo 
bojormíky,  a  kudy  se  hnali  po  dny  a  noci,  —  jen  lesy,  hory  a  řeka! 
2UÍaIi  zde  doba  v  níž  zpěv  ten  povstal  nevyzírá  i  z  přírody,  i  z  povahy 
půdy  na  kteréž  se  děj  konal?  Básník  ovSem  twři  obrazy  a  svobodně 
vyličaje  prostoru  na  dž  reky  své  staví,  ale  v  tomto  lícem'  se  zrcadlí 
právě  čím  nasycena  jest  obrazivost  jeho  neboC  ona  se  dluží  své  ůdoby 
od  přírody  ji  obkličující.  Novějším  básníkům  ovšem  jiné  pomůcky  při- 
spf^ly.  Dočítali  se  toho  aneb  doslýchali  o  tom  co  sami  přímo  nikdy 
neuzřeli,  a  co  daleko  odlehlé  jim  bylo  časem  v  to  se  vmysliti  naučili 
mnohým  cvičením  a  hojnými  příklady.  JíSř  za  oněch  dob  v  kterýchž 
básníkovi  2iáboje  i  ostatní  mimo  krajinné  obrazy  se  s  onou  živou  prav- 
drvoetf  podati  mohly  s  jakovou  je  vylíčil  nebylo  takových  pomůcek  a 
takovďio  spůsobu  vpraveni  se  do  poměrů  neznámých.  A  jiné  jest  Učení 
poměra  méně  známých  nežli  takové  jež  v  stejných  podmínkách  s  líče- 
ným předmětem,  se  děje.  Zde  zajisté  bezprostřednost  názorů  ze  samých 
slov  dýSe  kdežto  tamo  umělé  z  nich  sestavení  vyzírá.  A  takováto  bez- 
postřednost  v  celé  naší  básni  se  jeví.  Skládal  ji  pohan,  a  to  na  sklonku 
čaaův  kde  jeStě  zpěvem  a  věštbami  se  probouzel  národ  k  boji.  Nejsvě- 
téjSím  zájmům  jeho  hrozila  zkáza:  jazyku,  rodinným  poměrům,  i  národní 


—  44  — 

bohové  v  nebezpečenství  padli.  ,,1  přijde  cuzí  úsUno  v  dSdinu  i 
cuzími  slovy  zapovídá  •  .  •  t  Jedinu  dru£u  nám  imieti  po  puti  všij 
z  Vemy  po  Moranu.  I  vyhánie  z  hájev  vsí  krakuje,  i  kaci  bozi 
v  cuzej  vlastíj  takým  si  klanéH  zdí  i  jim  obicaH  obét*  Inesmíchu  sí 
bíti  v ídopřed  bohy,  niv  súmrkyjim  dávati jiestL  Kamo  otíUc  dáváse 
krmí  bohém,  kamx)  k  ním  hlásat  chodíváíe,  posikachu  vsí  drva  i 
rozhrusichu  vsí  bohy*  Vidíme  zde  že  básník  nejzevrabněji  líčí  záhnbn 
náboženství  hrozící.  I  protivníku  vstříc  volá  bojovník  ,^ti'SÍ  nám  krw- 
šichu  bohy,  ti-sínám  kácechu  dřeva,  i  plaSichu  krakuje  z  lesóv:  bozi 
nám  vícestvie  dajúJ^  Na  rašení  poměra  k  bohům  tedy  hlavní  akcent 
kladen  i  konec  básně  zní:  „Tamo  k  vrchu  pohřebat  mrch,  i  dat  pokrm 
bokovém,  i  tamo  bohém  spadám  dat  maiogtvie  obíti  a  jim  hlásat 
milých  slov,  i  jim  oruíie  pobitých  vrafiév"  — 

Mát  Záboj  nejen  vznešenou  základní  ideu  ale  zdá  se  přímo  ten- 
denční básní  býti.  Jisté  jest  že  spůsobena  byla  za  časů  zmáhajícího  se 
křestanství.  Básník  vSemi  plameny  citn,  všemi  barvami  obrazivosti  své 
naznačoval  >zajÍ8té  čas  jemu  přítomný  a  poměry  národu  se  přímo  dotý- 
kající, použiv  obrazu  z  minulosti  v  jakémž  se  i  vlastní  jeho  doba 
zrcadlila.  Byfby  i  dvé  neb  tré  století  mezi  historickým  dějem  a  mezi 
opěním  jeho  leželo,  v  poměrech  jež  osou  byly  celé  té  doby  nemnoho  se 
změnilo.  Od  těchi  časů  co  výboje  Němcův  mimo  obyčejné  zájmy  váleč- 
ných národů  i  myšlénka  křesCanství  podněcovala,  co  vedle  zbraní  se  objevil 
kříž,  až  do  těch  dob  kde  sám  kaét  Vyšehradský  pokřtíti  se  dal,  ba  i 
napotom  ještě  nějaký  čas,  jeden  téměř  mrak  nad  vlasti  naší  se  vznášel 
tu  a  tam  se  protrhuje  blesky  krvavými.  Pohanství  s  pravěkými  svými 
názory  a  s  velkolepou,  hlubokou  svou  poesií  jakáž  vůbec  v  pantheismu 
spočívá  na  kterýž  ono  se  zakládalo,  vždy  dále  se  vytlačovalo  z  vyjas- 
něných, více  olidněných  krajin  do  krajin  odlehlejších  ^  mezi  hory  a  do 
šerých  vzdálnějších  lesů,  kam  hlasatelům  nové  víry  méně  snadný  byl 
přístup  a  mocnost  nové  myšlénky  teprv  po  překonání  mnohých  obtíží 
zasáhla.  Snad  už  i  kněz  na  Vyšehradě  přestal  býti  otííkem  pohanův, 
přestoupiv  na  křesCanství,  snad  už  se  jednalo  o  poslední  rozhodné  boje 
k  nimž  básm'k  Záboje  podněcoval!  Prato  se  nezmiňuje  o  ústřední  jakés 
vládě  v  zemi,  buď  snad  že  jí  ještě  nebylo  za  časů  Záboje  buď  aby 
ukázal  že  se  boj  provésti  dal  i  bez  kněze,  i  jinými  pro  věc  národu  zaho- 
řelými vůdci,  a  takž  aby  podal  zpěvem  svým  příklad  k  následování. 
Že  zpěv  spůsoben  byl  za  dob  kde  už  křesCanství  v  Čechách  dále  zasá- 
halo  soudíme  ze  slov  obícati  obít  —  kterážto  slova  nebyla  pohanům 
původním  obyčejná  a  z  toho,  že  Záboj  na  Vyšehrad  i  vsí  vlasti  při- 
pomíná, jimiž  Lumír  pohýbal.  Byl  tedy  Vyšehrad  slavným  už  místem  ve 
vlasti.  Nelze  také  opominouti  že  zde  není  provolám  k  boji  jako  v  čest- 


—  45  — 

mini  kde  NelcUm  káíe  vHdti  k  vojnS,  alebrž  přímo  spiknatim  se  při- 
pravuje válka,  jehož  hlava  Záboj  spécháie  ot  muíe  h  mužů,  ot  silná 
k  nlnu  po  vsick^  vlasti.  Krátká  slova  ke  vsím  skryto  rSce,  .  •  • 

Zárboj  nejen  ndatný  byl  bohatýr  ale  i  zpěvec,  zajisté  jeden  z  oněch 
TSstců  z  jejichž  krahá  se  zpominky  na  minnlé  časy  jakož  i  dávnověké 
zpěvy  historické  9  zvěsti  a  pohanské  bohoslnžebnictví  nejživěji  bylo 
ndižovalo,  jemuž  ono  bezpochyby  vůbec  svěřeno  bylo  od  národa.  Známá 
byla  zpěvci  Záboje  pověst  o  Lnmini  a  zajisté  i  jeho  zpěvy.  Lnmir 
tedy  byl  zpěvec  jako  Záboj ,  a  básmk.  Záboje  byl  též  z  pokolení  věšt- 
c&y  těchto.  Snad  přímo  byl  pohanským  knězem  bohoslužebníkem^ 
jelikož  celon  básní  jeho  provívá  směr  tohoto  stavu  jakoby  s  osudem 
národních  bohův  osud  celého  národu  souvisel.  —  Pravěký  byl  spůsob 
zpěveni  povzbuzovati  k  boji,  a  básmk.  Záboje  spůsobu  toho  použiv  pří- 
kladem živým  a  povzbuzujícím  ukázal  kterak  dříve  se  čimvalo  a  jak  kolem 
zpěvte  se  shrnuli  věnu  k  provedení  zámyslu  jeho.  MělC  on  zajisté  ten 
samý  směr  jako  Záboj.  Za  časů  Zábojových  teprv  na  počátcích  byl 
spor  který  za  časů  opěvatele  jeho  už  široké  objímal  kruhy  a  ode  dne 
ke  dm  hloubej  v  národ  se  vžíral.  Snad  o  poslední  rozhodné  boje  se 
jednalo  aby  staří  bohové  náxodm'  zase  k  vládě  se  dostali.  Látka  básně 
tedy  s  pohnutkou  k  ní  směrem  docela  splývala.  Bylo  v  jistých  ohledech 
v5e  jak  bývalo  za  Záboje  jen  nebezpečenství  mezi  tím  ještě  výše  bylo 
vyrostlo,  bylo  tedy  ukázati  kterak  se  tenkráte  povedlo  zahnati  nepřátele 
což  podobným  mužným  odporem  znovu  by  provésti  se  dalo.  Nezdá  se 
nám  že  básník  pouze  esthetickému  ruchu  svému  za  dost  učiniti  zamýšlel. 
k  oslaveni  bohatýrů  minulosti,  ba  soudíme  že  směr  jeho  byl  přímo  ten- 
denční. Potřebí  tu  rázného,  úchvatného  lícem',  obrazů  silných  a  roz- 
vášněných. 

Básník  nevypravuje  o  pohnutkách  jaké  k  válce  zvaly,  nýbrž  nechá 
vystoupiti  zpěvce  Záboje,  ten  vze  varito  zmtXno  a  nevykládaje  život 
minulý  stručně  a  rázně  líčí  nehody  přítomné.  Takž  bývalo  jindy,  takž 
bylo  i  nym'.  A  když  cit  posluchačů  svých  naladil,  tu  pak  i  účinnost 
jejich  probudí  příkladem  kterak  dva  mladíkové  vycházievasta  v  les;  tamo 
msEem  i  mlatem  i  oKepem  uíista  paíi,  i  kehdy  dorosila  hieíe  paie 
jejú  i  jefú  umy  proti  vrahem,  i  dorostachu  druzi  bratHéci,  ajta  vsi 
vyraziehu  vz  -  vrahy  y  i  by  krutost  jich  baráce  nebe,  i  v  dídiny 
vráHíe  si  byvifie  blahost.  —  Směr  básníkův  v  takovýchto  momentech 
byl  přimé  působeni  na  mysl.  Líčemm  stavu  mysU  se  ale  nade  vše  jiné 
jeví  individnahu  ráz  zpěvcův.  Vnější  zjevy  mohou  si  býti  tu  i  tam 
podobné.  S  jak  živou  a  zvláštní  plastikou  starobylí  zpěvcové  naši  líčiti 
uměli  každý  výstup  smyslný,  na  to  mnohdykr^  už  poukázáno,  ale 
neméně  se  osvědčoval  osobný  jich  ráz  obražením  stavu  mysli.  Obzvlášni* 


-46- 

to  ziýisté  stav  kde  básník  nad  ůpadem  vlasti,  nad  ztrátou  toho  tnifiUi 
co  mu  nejmilejší  v  životě  a  nejsvétějdí! 

Zajímavé  jest  pozorováni  spůsobů  jakými  rozliční  básmleové  hoře 
své  projevovali.  „Oplakávám  rány  národa  svého,"  —  volá  Jeremití  — 
s^ármutek  sžírá  mé  srdce. . .  O  kéžby  hlava  má  se  vodon  naplnila  a 
potokami  slzí  se  staly  oči  mé!  Plakal  bych  dnem  a  nocí  nad  svým 
národem!  Och,  kéžby  pouSt  mne  př^mola  bych  se  samotnosti  její  ovinnl/* 
-7-  A  zpěvec  Kaledonský  pěje:  ,,Zde  sedím  s  hoří  svoa  a  ^Ize  očeká- 
vám ráno. . .  Život  máj  ubíhá  jako  sen  i  chci  spočívati  zde  při  řece 
a  v  skalných  ozvěnách !  Když  noc  na  pahorky  se  snese  a  JEVuční  se 
probudí. větrové,  pozastaví  se  duch  tnůj  v  bouři  a  oplakávati  bude 
osud!'*  —  Záboj  se  nerozpouští  v  hořích,  nevykládá  svůj  zármutek* 
„Ohsdra  krajiny  Tia  vsé  strany,  zamúH  sS  ot  krajin  ote  vsickj  i  zastená 
pldSem  holubiným.  Sedě  dlúho  i  dlúho  sS  méHe,  i  vzchopí  $e  vzhfSru 
jako  jelen  . . .  Záboj  mlií  v  hlubokám  svém  zarmoucení  —  a  přemýSli. 
Účinnost  vítězi  nad  zármutkem.  Kterak  on  bídu  svého  národa  pojal 
o  tom  se  projeví  teprv  v  kruhu  svých  druhův  pěje  jim  piesií  z  srdce 
najnížéje  pohrúíena  v  hoři.  Nepopisiýe  jim  ale  své  hoře  ale  přín[io 
pohnutky  jimiž  se  zbudily  a  které  i  jimi  pohaouti  mají  jako  pohnaly 
jím,  ne  co  pocity  osobné  ale  co  neštěstí  celého  národa.  Líčí  věc  samu^ 
nikoli  své  o  ní  pomýšlení.  «Báz  předmětnosti  tedy  i  zde  nadvládá.  A 
kterak  pojmuli  druhové  zpěv  jeho?  Vizme  zprv  jak  jiní  básníkové 
podobný  dojem  líčily.  V  severní  jedné  Ságé^  praví  Yarl  k  zpěvci :  „Tvá 
slova  jako  ohnivý  meč  hlodají  v  útrobách  mých  a  je  rozněcují!*'  —  A 
Kaledonský  zpěvec  zpívá:  „Jenmý  byl  zpěv  tvůj  ale  smutný.  Duie  tvá 
jest  jako  duše  Fingalova!  Tys  pěl  a  ona  se  skryla  jako  luna  na  západě 
když  bouři  tušíc  v  oblacích  skryje  krásnou  svou  tvář!  Píseň  tvá  rozjaří 
mysl,  i  roztájí  hoře  jako  mlhy  když  na  umlklé  se  skláoí  doly.*'  —  Do- 
cela jiný  ráz  má  naše  báseň  do  sebe.  „Aj  ty  Záboju  pijeS  srdce 
k  ardcu,  péeňá  z. středa  hoře  jako  iMmir,  ký  dovy  i  péniem  bieSepo- 
hýbal  VyfeUrad  i  vaé  vlasti;  tako  ty  vné  i  vsiu  braiř  •  .  •  Nepopisuje 
se  tu  zpěv  leč  působeni  jeho.  Tamo-li  obrazy  a  porovnáními  se  líčil 
ta€  zde  zajisté  mocnost  jeho  účinkem  se  obrazuje.  Účinek  ten  jest 
povstam'  k  bojL 

Popisovám'  bojů  zaujímají  valná  místa  v  hrdinských  básních  všech 
národů,  takž  i  u  nás.  U  pozorování  jaké  pohnutky  kde  k  bojům  pobouzí 
a  jakým  spůsobem  boj  se  koná  zajisté  náš  národ  v  porovnání  s  kterým 
koliv  jiným  slavně  obstojí.  Nejeví  se  u  nás  sobecká  pohnutka,  marné 
dychtění  po  výbojích,  válka  z  pouhé  obliby  válečné  a  z  baženi  po 
kořistech.  Bojovali  .  předkové  naái  toliko  k  uchování  nejsvětěj&íqh 
avých  zájmu ,  povzbuzeni  byvše  návalem  protivníků  mír  a  řád  náS 


—  47  — 

domic!  rakiddi.     BojavaH  jen  ták  dloubo  až  v  dldiny  vrátiSe  9Í 
hyM$  blakoět. 

POfovnáním  s  jakými  kolír  brdinfikým  básněmi  jiných  národa 
ziská  zper?  nái,  hlavně  tim  že  se  v  něm  jeví  oněr  spravedhvostí.  Vizme 
behatýra  řeckého!  ,tAchiIl  jde  před  Tro|a  ne  snad  z  nějaké  povinností 
k  mnďtenémn  řeckéma  národa,  ale  že  se  mu  tak  líbí,  že  tělesněn  sila 
avoQ  a  hvdinstvi  před  řadami  bojovníků  ukázatí  chce.'*  —  V  M^&e- 
lamgáek  se  z  větSiho  dOn  jen  za  osobnou  nenávisti  a  mstou  konají  tede 
—  ba  řekli  bychom  krvavé  vraždy  —  bez  vyšSích  a  vzneSenějSích  pohnu* 
lek;  taktéž  v  Kaledonských  zpěvích  a  sevenuch  Ságách  msta,  výboje 
a  aUkva  jsou  hesla  bojovnikfi.  V  drahných  hebrejskýchzpěvicfa  docela 
jea  žádost  po  výboji,  po  vyhubení  národů  jináfie  smýfilicich  se  ozývám 
V  Záboji  odboj  přímo  nutný  neboC  vyhnutím  se  mu  by  v  porobu  klesl 
národ;  nebojovati  by  nebyla  toliko  hanba  ale  i  zkáza  národa!  V  slo- 
vaaskýdi  zpévidi  bohatýrských  vůbec  nikde  pouhá  svévole  hrdinská 
nqpodiiiká  války »  a  skutky  hrdinské  vycházejí  z  pohnutek  lidských 
oelého  národu  se  týkajících.  Takž  Jg^  opěvuje  tažení  protí  Polovcám 
dravým  nepřátelům  země  Buské,  takž  srbský  kralevič  Marko  vykonává 
akotky  hrdinské  byv  povzbuzen  pohnutkami  s  jakýmiž  celý  národ  sou- 
hhuá,  takž  i  zpěvy  ukrajinAé  proti  Bisurmanům  národním  se  vyaia- 
menáTa^  směrem.  —  Neméně  charakterističné  jest  líčení  bojelsamého 
a  zvláitní  tu  v  Záboji  ráz  nikoli  pouze  popisující  ale  Živě  uvádějící, 
jriaztícký  a  malebný,  líSief  se  ode  věech  jiných.  V  Učení  boje  objevuje 
báwík  Záboje  skv^é  své  síly  v  spůsobováiii  živých  údob.  Jest  jakoby 
nákresem  svým  navykati  zamýilel  národ  svůj  na  zjevy  bojovné,  jakoby 
popodMi  jej  chtěl  a  rozohniti  k  podobným  skutkům,  jaJcoby  ho  k  válčeni 
připcavoval  a  vyučoval.  Hlavní  rekové  stojí  v  popředí  a  jakož  mydlénka 
cdého  podnikati  na  nich  spočívá  takž  i  běh  i  výsledek  děje.  Jejich 
Uavné  apůsob  bojování  tu  líčen  phiou  epickou  silou.  Obraz  za  obrazem 
wijU  tooljA  vždy  výže  se  napíná.  lád  bojovný  jako  v  pozadí  se  hemží, 
ale  bohatýrův  každé  téměř  hnutí  živě  tu  naznačeno,  cdá  řada  plastic- 
kýdi  a  malebnýdi  ecen  tu  podána.  Vjfrazi  Zábqj,  hořúdema  oíima 
v  Litdik  mSří;  dub  protiv  dubu  —  a  tak  postupně  se  koná  boj,  každé 
husti  jakoby  pHmo  před  očima  se  dělo  až  posléze  naipřeiSé  mlat  Zdbaj 
iB§S  vzkíru  i  vrie  po  vraže,  LeHe  mlai,  rozskoSie  $í  iSU^  za  SUtem 
U  rwtkoíSzta  LudXhova  prsy^  I  ukíe  af  duie  tSŠka  ndata,  i  mlat  i 
dmlk$  tn/razi.,  i  zofiaae  pit  9ÍMv  u  tofsku.  Strach  vrahem  vyrazí 
z  hrdl  M^ckjff  radozt  vzevzni  z  U8t  vojnóv  Zábojevých,  i  zajiskři 
z  radoftnú  zrcňcA.  Pak  se  vrhnou  massy  na  vrahy  a  za  utikajicimi  se 
hman,  Tia  básník  v  z^alu  svém  bujarou  mysl  bohatýra  líčí  obrazem 
hnfindc^  aadáeoi     4/^  olvrfo  Zdbqj  iikt,  i  v  ruce  mlatem,  i 


—  48  — 

v  drukej  meXem,  tako  i  pfíei  proráše  dráhy  u  vrazfich,  I  by  úp&i 
vráhóm,  i  bytisiúpati  vraMm;  Třas  je  hnáSe  z  bojiS^e,  strach  z  hrdl 
jich  vyrdie  ikreky.  —  Úplné  zde  ymyšlenf  se  báaaflca  do  jednotlivosti, 
nic  vSeobecného,  nic  mlhavě  naznačeného,  všady  ráz  individuální  neroz- 
vlečen  zbytečnými  epithety,  obraz  jako  v  mramor  tesaný!  Vlastnost  to 
slovanského  národního  básnictví  vůbec  v  kterémžto  ohledá  se  mu  žádné 
jiné  básnictví  nevyrovná.  Y  předmětnosti  leží  sila,  v  plastíčností  hlavní 
půvab  jeho,  ale  stručnost  jest  charakteristickou  jeho  známkou.  Proto 
obrazům  a  vztahům  abstraktním  se  vyhýbá  a  každou  podstatnou  my- 
šlénku v  předmětném  podává  rouchu.  Svědči  o  tom  i  srbské  zpěvy  i 
ruský  Igor.  Jak  se  projeví  tento  nabízeje  družinu  svou  jíti  naPolovce? 
„Chci  kopí  své  přelomiti  na  jich  nejvzdálenějších  stepech,  chci  hlavu 
svou  přiložiti,  aneb  přilbicí  se  napíti  Donu! . .  •  Pod  zvukem  trub  povití, 
pod  lebkami  vzkolébáni ,  koncem  kopí  vzkrmeni ,  cesty  jim  vědomy, 
rokliny  známy,  luky  u  nich  napřažený,  touly  otvořeni,  šavle  vyostřeny; 
skáičí  v  poli  jako  šeří  vid  hledajíce  cti  sobě  a  knížeti  slávy.".  Tak  líčena 
Igorova  družina.  Podáme  k  porovnání  i  nástin  boje  z  Igora:  „Větrové 
vějí  s  moře  střelami  na  vojska  Igorova. . . .  Vsevolod  sype  na  vrahy 
střely,  hřímá  o  jich  lebky  meči  ocelovými.  Kde  zableskla  jeho  přílbice 
zlatá,  tam  leží  hlavy  Polovecké.*^  —  Divočejší  tu  ráz  než  v  Záboji  o 
to  oč  povaha  česká  mírnější.  Při  nejživějším  líčení  boje  předce  v  Zá- 
boji nikde  obliba  na  hrůzojevných  scénách  a  na  ukrutenstvich  se  nejeví. 
Poctivý  se  tu  koná  boj ,  ač  u  velikém  roznícení  myslí.  Jest  ta  jako 
v  Sakontale  ,,zbraň  ustanovena  k  zastávání  potlačených  ne  ale  k  pácháni 
ukrutenstvi!**  —  V  Ossianových  obrazech  válečných  jest  více  malby  ale- 
také  více  všeobecnosti  a  méně  plastiky  individuální.  „Tu  řinčí  zbroje, 
tamo  umírajících  slyš  stenám'.  Krvavá  to  seč!  Zde  padl  rek!  Ruka. 
jeho  byla  jako  bouře,  meč  jeho  plamen  nebes!  Veliký  býval  jako  skála, 
hlas  jeho  v  seči  podobal  se  hromu,  pod  mečem  jeho  padali  vojíne  jako 
bodláčí.  I  přibyl  Dargo  zlobou  celý  zatmělý,  čelo  vztekem  se  mu  kaboni, 
oči  jeho  dvé  žířících  jícní!"  — 

V  starobylých  básních  hebrejských  zase  více  celá  množstn  bojov- 
níků v  popředí  stoupá  a  agevy  přimo  ukrutné  se  líčí.  Vizme  kterak 
Nahum  popisuje  dobytí  Ninive:  „Červený  jest  Štít  bohatýrů,  nachem- 
žíři  bojovm'ci!  jako  plameny  blesk  vozů!  Kopí  se  sviti;  rachocenim- 
hromů  vozy  město  proráží,  jako  pochodně  září,*  jako  plazící  se  ble- 
skové! .  •  •  Bouří  proti  hradbám,  přival  prorazí  brány,  hiad  v  plameny 
se  rozplývá!  Královnu  k  hranici  vlekou, . .  šlehot  slyšeti  řemenáků. . . . 
Tu  hromady  pobitých  —  tu  hory  mrtvol  nesčíslných  —  kamkoli  kročiš, 
padneš  přes  mrtvoly!"  —  .Kdo  ale  se  dočísti  chce  jak  jeden  druhého 
vraždi  až  k  úžasu  aniž  by  popis  ladnou  jakous  plastikou  a  básnickým 


-4»- 

nadžením  a  lijeni  86  vniimil  ten  nahlédni  v  šest  a  třicátý  zpév  Niebe- 
Inagů;  „O  pobiti  Dětřichových  reků",  a  nejživěji  mu  před  odi  stoupí 
j«ký  ta  rozdíl  mezi  názory  a  pojímáním  starobylých  básníků  českých 
a  slovanských  TŮbec  a  xnezi  spůsobem  starého  německého  básnictví !  — 

Básnik  ^áboje  se  nezdržuje  nikde  při  porovnávacích  popisech. 
Podává  přímo  obra^  věci  když  Jk.  pr.  vítězové  po  'mrazech  sé'  hnachu 
tu  mijechu  rovné,  i  hory  i  U^y  v  právo  i  v  leva;  vsé  uhíJia  vzad.  Ná- 
padný tu  rozdíl  jakým  zpěvec  Kaledonský  ten  samý  zjev  líčí:  ,,HnaIi 
se  přes  poošC  jako  bouřlivá  mračna  jež  větrové  ženou,  jejichž  lemy  ble- 
skem se  oziacují . . ,  Stenáni  lidu  přes  pahorky  se  nese,  a  jako  hromové 
noáu,  jako  rachocem'  nebes,  jako  tisícero  duchů  v  duté  boun  vyjících 
hrnou  se  za  nimi!  Dubové  hjičí  po  horách,  skály  kolem  nich  se  sesy- 
pávají»  m\jí  v  běhu  pko  bleskové  noční  I"  —  Básník  Záboje  nikde 
v  Desmímost  nezabíhá.  HuOe  divá  řeka,  rdna  za  vlnu  sévcdé,  huče- 
chu  V9Í  voji,  skok  na  skok  vsé  si  hnáše  přes  huřácá  řeku.  Vody 
uchvdtichu  mnostvie  ouzích  i  přenesechu  své  zvésty  na  druhý  břeh. 
I  po  hrajimách  vezdé  v  ěíi^  i  v  sír  lutý  ostřieí  rozepe  svoje  křiedle 
dJbázS,  bystro  léta  za  ptactvem:  Zábojevi  voji  rozelinachu  se  v  Hř, 
vezdí  po  íiastech  hiiachu  ItUo  po  vrazech ,  vezdS  srdzecJiu  je  i  stu- 
pačku kom,.  Nocú  pod  luna  za  mmi  luto,  dnem  pod  dunceni  za 
nimi  luto,  i  opiety  temnu  nocú,  i  po  noci  šedým  jtUreni ....  Vietr 
búří  přes  xiasti,  vojsky  búřie  přes  vlasti . . .  Obrazy  tu  vzaty  přímo 
z  předmětu,  nic  odjinud  k  pestřejšímu  lícem',  věc  sama  dosti  básnické 
živosti  do  sabe  má,  A  cíl  války  jak  krátce  naznačen!  Tamo  k  šedým 
horám!  tamo  dobúří  nose  pomsta.  Boj  se  pak  nekončí  líčením  po- 
msty, ale  díkůvzdaním  a  obětováním  bohům. 

Z  celého  zpěvu  vyzirá  mysl  národností  a  pohanstvím  proniknutá. 
Křesťané  jsou  cuzí  jenž  úsilno  v  dědinu  přišli.  Nepovažovalo  se  tedy 
křesCanstvi  jeátě  za  domácí  víru.  Nebyl  by  křestan  s  takovým  zápalem 
vítězství  pohanův  oslavil,  nebyl  by  se  pohan  opovážil  teprv  po  vítěz- 
ství a  nastalém  panování  nové  víry  v  Cechách  takovými  barvami  líčiti 
vitézDoa  stranu,  neboC  kdež  by  se  byl  zpěv  jeho  újmul  u  pokřtěného 
z  větňiny  národu?  Zdaliž  by  bylo  kněžstvo  a  vláda  křesťanská  tako- 
vému pojímáni  věcí  přálo  za  časů  kde  se  všech  stran  co  nejůsílněji  se 
pracovalo  na  vyhubení  zbytků  pohanských,  jak  mile  křesťanství  úplným 
vítězstvím  v  Čechách  se  upevnilo?  Mosila*  tedy  báseň  spůsobena  býti 
dříve  než  nová  víra  panující  se  stala  u  nás;  na  to  poukazuje  nejen 
celý  názor  světa  básm'kův,  ale  i  všecky  poměry  místní  a  časové,  a  dle 
povahy  zpěvu  máme  právo  se  domýšleti,  že  povstal  v  středu  neroz- 
hodnatých  ještě  bojův  mezi  křesťanstvím  a  pohanstvím. 

Jisté  jest  že  Záboj  nás  nedošel  v  neporušené  původní  své  formě. 

4 


-  60  — 

Jakým  změnám  podlehnouti  mohl  toho  se  snadno  domysliti.  Buď  jedno- 
tlivá slova,  neb  obrazy  neb  celé  věty  se  vynechaly  neb  přidaly.  Nejeví 
se  právě  v  této  básni  taková  místa  z  nichž  by  se  souditi  dalo  na  patrná 
vynechám'.  Věta  s  větou  souměrně  splývá.  Změny  vět  a  obrazů  by 
se  ale  zajisté  byly  státi  musily  v  duchu  pozdnějšich  času,  čehož  však 
stopy  nenalézáme  vyjmutím  jednotlivých  snad  slov.  Zdá  se  nám  že 
napisaťel  neb  opisovatel  toliko  některá  opětování  samovolně  do  zpěvu 
uvedl  jako  ku  př.:  HvXie  divá  řeka,  vlna  za  vlnu  se  vale,  hu^echti 
vsi  voji . .  •  •  Vody  vchvátichu  mnostvie  cuzích  i  prenesecku  své  zvésty 
na  druhý  břehj  kterýžto  obraz  se  později  doslovně  zase  opětuje. 
Druhé  ho  uvedení  bychom  za  později  vložené  považovati  mohli,  soudíce 
dle  předcházejících  a  sledících  řádků.  Jinak  to  věc  vedlejší.  Cel- 
kem má  báseň  tato  do  sebe  ráz  starožitnosti  tak  značný  a  v  oči  bijící 
že  povahou  svou  o  staletí  se  starší  býti  osvědčuje  než  rukopis  v  kte- 
rém se  nám  zachovala.  —  Starobylí  básníkové  nebyli  v  tom  smyslu  a 
tak  dalece  objektivní,  aby  se  byli  směrem  a  rázem  vmýšleli  do  poměrů 
jim  cizích.  Jen  přímému  naladěni  odpovídala  obrazivost  jejich,  a  jestliže 
i' dále  zpátky  do  minulosti  zasáhli  o  látku  svou,  nesáhli  předce  tak 
daleko  aby  do  neznámého  až  světa  stoupiti  jim  bylo,  aby  vpravováním 
se  do  poměrů  dávno  zaniklých  vynálezivostí  byli  nahrazovati  musili 
nedostatky  bezpostředních  názorů.  Kde  to  ^nili,  tam  se  stávali  přímo 
následovateli,  dlužíce  se  s  předměty  i  obrazy  odjinud,  toliko  místy  ze 
svého  přidávajíce  ve  spůsobu  vzorů  svých.  Básníkovi  Záboje  byl  ráz 
v  kterémž  básnil  přítomen  a  upomínky  na  minulost  ještě  tak  živé 
že  s  přítomností  téměř  splývaly.  Básnil  zajisté  v  těch  samých  pomě- 
rech časových  a  místových  do  kterých  báseň  svou  postavil,  jenom 
děj  byl  přešlý.  Pravdě  nepodobno  aby  básník  kterékoli' pozdější  doby 
s  takovou  pravdivostí  se  byl  do  pravěku  vmyslil  v  jakové  se  tento 
v  Záboji  představuje.  Už  ani  „Kosmas  tušení  neměl  o  takovém  stavu 
našeho  národu  jakž  z  kroniky  jeho  patrně  vysvítá."  —  A  Kosmas 
zajisté  byl  jeden  z  nejvzdělanějších  Čechů  svého  věku.  —  „Základy  a 
zásady  náboženského,  společenského  a  mravmlio  života  jsou  naskrze 
jiné  než  jaké  se  nám  v  dobách  historicky  jasnějších  u  našeho  národu 
jeví."  —  Přidejme  k  těmto  slovům  Nebeského  i  to  že  vedle  jiných 
známek  i  názor  přírody  jaký  se  v  zpěvu  našem  jeví  živé  podává 
svědectví  starobylosti.  Nejnovějšímu  teprv  spusobu  skoumání,  pokro- 
čilé vědě  starožitné  u  součinění  všech  nám  známých  podmínek  objevil 
se  souhlas  líčení  poměrů  v  Záboji  s  dávnověkými  poměry  jak  je  věda 
ze  shrnutých  a  porovnaných  zřídel  objevuje.  MohlC  básník  ovšem  dle 
podání  líčiti  událost,  ale  spůsob  líčení  v  Záboji  ukazuje  na  živější, 
bezprostřednější  dojmy  než  jaké  z  pouhého  podání  vyplývají,  a  byla  by 


-  51  — 

se  v  zpěvu  totnto  nalezla  místa,  jež  by  mladší  svůj  původ  byla  zapříti 
nemohla.  Že  báseň  naše  na  historickém  základe  spočívá,  v  tom  všecky 
hlasy  znalců  se  shodují,  ne  vSak  v  tom,  jaký  vlastně  děj  opěval  básník 
Záboje,  jakž  jsme  se  již  o  tom  projevili. 

Poněkud  jasněji  vystupuje  historický  základ  jiné,  tcž  do  pohan- 
ských časů  padající  básně:  „O  více8tvie  nad  Vlaslavem/^  (Ve  vydá- 
ních: Čestmír  a  Vlaslav.)  Vlastislav  kníže  Lucký  v  spojení  s  Kruvo- 
jem  hnbil  krajiny  Neklanový  okolo  roku  830.  Čestmír  vůdce  Neklanův 
slavně  nad  nepřátely  zvítězil.  Kruvoj  i  Vlaslav  padli.  Událost  tuto 
velmi  obšírně  vypra^^lje  Kosmas  a  po  něm  známý  český  kronikář  Há- 
jek z  Libočan.  Vypravování  Kosmasa  a  Hájka,  ač  valně  v  podrobno- 
stech se  Hší  od  zpěvu  v  R.  Kr.  obsaženém,  patrné  přece  stopy  jeví 
že  vypsáno  jest  z  nějaké  starší  zkazky,  ba  snad  měl  Kosmas  nějakou 
báseft  před  sebon  kteréž  použil  ^)  což  nám  důkazem  jest  že  událost 
tato  mezi  proslulé  náležela  a  snad  od  více  zpěvců  opěvána  byla.  Jako 
„Záboj"  jest  i  „Čestmír**  zpěvem  hrdinským,  jako  tamo  opěvuje  se  i 
zde  zahnání  nepřátel,  Vlaslava  jenž  seize  dědiny  a  rozplaka  lidu  hlasy 
a  Krovoje  jenž  otehndée  stáda  i  sddeše  hoře  v  dědinách  ohném  i  mečem. 
Není  ale  v  Čestmíru  tak  vznešené  pohnutky  a  tak  všeobecného  zájmu 
jako  v  Záboji.  Směr  boje  v  Čestmíru  jest  vlastně  dynastický.  Vojí- 
nové Neklanoví  bojují  proti  nepřátelům  tohoto  svého  knížete,  avšak 
pravé  příčiny  nepřátelství  mimo  osobné  nikde  nevysvítají,  jenom  výsledky 
jsou  zjevný.  Krajina  v  m'ž  děj  se  koná  stojí  více  v  pozadí  než  v  Zá- 
boji, ale  plastičnost,  stručnost  a  drastičnost  charakteristická  tatáž  jako 
tamo:  f,Voje  ia£echu  před  sluncem  záhé,  i  tazechu  přes  ves  den,  i  po 
daňci,  tamo  k  pachrbu.  Ajta  sé  vale  dým  po  dědinách,  i  po  dědi- 
nách stenánie  žalostívých  hlasóv ....  Stojá  hory  v  právo,  stojá  hory 
v  levo,  na  jich  vrcholí,  na  vysokej,  zírá  jasné  slunécJco.  Horami  zdě 
ůtsud,  horami  tam  ottud  tahů  voje,  bitvu  v  sobe'  nesu.  Vojíne  táhnou 
k  hradu  na  skále,  kde  Kruvoj  vězí  Vojmír  i  jeho  lepu  dceř,  je.:  zaje 
v  hmté  lese,  tamo  pod  Hedu  skalú  . . .  Prolete  lesy  jeleniem  skokem 
tamo  v  dúbravu  . . .  /  hlízí  sé  voji  k  úvalu,  z  úvala  vzhoru  v  dú- 
bravu,..  Jjdése  vojska  vsrmi  kroky  slunce  a:  pod  polednic  slunce; 
tamo  na  rovni  ocekáváse  je  vojivný  Vlaslav^  ot  lesa  k  lesu  stášejeho 
sila . . .  hrnu  sě  vojska  kolkol  hory  . , ,  ze  stienóv  lesniech  vyrazi  Třas 
. . .  Strach  i  jim  by  ze  vsia  lesa.  Příroda  v  Čestmíru  neposkytuje 
rozmanitých  zjevů,  za  to  ale  sílu  obrazivosti  své  objevil  básník  v  líčení 
boje  a  v  na7.načení  povah  bohatýrů,  a  ve  vScra  tom  se  jeví  onen  spů- 
sob  názorného  pojímání  a  naznačování,  jenž  charakterickou  jest  znám- 
kou starobylého  básnictví.  Zazli  sé  Ctmív  na  Kruvoj ,  z  tiirokú  prsů 
zloba  sé  mu  rozevře  po  vséch  po  údech  . . .  Voje  se  hrnou  k  hradu  jako 

4* 


—  52  — 

ledovití  mraci.  Kravoj  he  na  hradě  rvániem  býka,  řváfie  chrabroH 
v  svoje  Ixídi . .  .jako  drvo  se  sJcály,  a  po  hwách  mnoho  silných  dnbóv: 
tako  ke  hradu  sé  sJduée  Neklanových  vojnám  • . .  Sílu  vojsk  Vlaslavo- 
vých  naznačuje  básník  takto :  Jako  z  mračen  z  niej  vznikááe  jeket, 
lánie  psóv  přemnohá  mnostvie.  I  rozvine  se  boj  na  vše  strany ,  a  tu 
jediným  velkolepým  obrazem  naznačuje  básník  zjev  brossný:  Aj,  řióie 
les  řvániem  iz  ávala,  jak  by  hory  s  horami  válely  i  vsé  dfwa  v  sebe 
rozlámcdy,  I  vyskočí  Vlaslav  protiv  Ctmím,  i  vyrazí  Ctmír  proti 
Vtaslami  v  lutú  sic,  ranú,  opH  ranú,  srazí  Vlaslav  doláv.  Všady 
se  jeví  malba  v  rádných  tazích,  v  mohutných  to  konturách  jež  se  u 
vedlejších  věcí  při  podrobnostech  nezdržují  aby  všecka  síla  a  všecko 
světlo  na  hlavní  předmět  padla.  Jsou  to  obrazy  jako  mužným  štětcem 
Michala  Angela  utvořekic.  Někdy  shrnují  se  myšlénky  v  obraz  jeden, 
někdy  řada  téměř  obrazů  v  jedné  myšlénce  splývá.  Krátkými  jen  slovy 
osloví  vůdce  vojíny,  ale  vyzírá  z  nich  vešken  směr:  „Vojíni!  zjutra 
záhé  rozpálímy  icrfttost  vsiu;  pohoňte  zemdleným  údóm!...  Aj, 
vzhoru  k  vy  snu  hradu,  aj  k  hradu  voji  tecte!'*  Když  k  bohům 
Vojmír  volá  tu  vztřasd  sé  drva  sira  lesa.  —  Nejživěji  popsán  jest 
boj,  ale  nejen  hrdinství  zde  vede  k  cíli  leč  i  chytrost:  Kyj  palicu 
málokdy  zadrží  •  .  .  Čemu  celo  protít)  skále  vzpřiecif  li/ilca  obludí 
túr  jarohlavý.  —  Na  bohy  hrdinové  nezapomínají.  Ctmír  pode  vse 
drva  vloHe  oběU  hóhóm  dříve  než  do  války  se  pustí,  a  Vojmír  na 
vrše  skály  zanieti  obit  bohém  svým  spásám.  Jedno  ale  místo  v  básni 
naší  zvláště  zajímavé  a  důležité  ohledem  na  pohanský  názor  smrtí. 
Vlaslav  poražen  straJíno  po  zemi  sé  koti,  i  v  bok,  i  v  zad,  státi  nemo- 
zéše :  Mořena  jej  sipáse  v  noc  crnú.  Kypieée  krev  ze  silná  Vladava, 
po  zelené  trávě  v  syrú  zemiu  teče;  aj  a  vyjde  dusá  z  řvácej  huby, 
vyleM  na  drvo  a  po  drvech  sémo  tamo ,  donil  mrtev  nezlen^  Duše 
tedy  zvláště  zosobněna,  vyletí  z  těla,  když  ono  zachází.  Takž  i  v  Zá- 
boji  ulece  si  duíe  tizka  mláta,  i  mlat  i  dmu  vyrazí,  i  zai^ese  pét 
siehóv  u  vojsku,  a  takž  i  v  „Jelenu"  vyrazí  z  junose  dum,  dusicu, 
sie  vyleté  pikným  táhlým  hrdlem,  z  hrdla  krásnýma  rtoma.  —  Jest 
vůbec  zajímavé  pozorovati  kterak  obrazy  a  představy  ze  zpěvu  do 
zpěvu  přecházejí  čímž  nejen  kmenový  ráz  českého  básnictví  se  hlavně 
osvědčuje,  ale  i  na  to  poukazuje  že  básníkové  pozdnější  se  plody  před- 
chůdců vzdělávali  a  téměř  ducha  školy  své  objevili  nejen  příbuzným 
nazíráním  do  života  ale  přímo  i  reminiscencemi.  Proto  ale  pro  všecko 
má  každá  z  básní  R.  Kr.  přece  individuální  svůj  ráz  který  bedlivým 
porovnáním  zpěvů  mezi  sebou  tím  jasněji  vystupuje,  čím  dále  zpěvy 
tyto  od  sebe  leží  časem  svého  ^  původu.  Básník  Čestmíra  byl  patrné 
objektivnější  povahou  než  básník  Záboje,  neméně  proniknut  ale  méně 


—  as  — 

meSen  předm&tem  srým.  V  Čestmíra  jicý  spůfiob  války  se  obj^eviye 
a  bojovný  Kd  vedle  vůdce  svého  Čestmíra  více  v  popředí  stoupí.  Čest- 
mír nejen  co  udatný  ale  hlavně  co  chytrý  a  lstí  užívající  vůdce  se  obje- 
vuje. Zvlá^  zajímavý  jest  popis  dobývání  hradu.  Při  tom  se  básmk 
se  zvláštní  oblibou  pozdržel.  Viděti  tu  přímo  jak  ,jzamieáichu  $S  voji 
i  hrnucku  sS  k  hradu  jako  lédovití  mračí.  Pokrychu  aS  jpřednf,  sčít 
na  ěěíf,  zadní  zapierachu  se  na  kopie  i  v  drva  v  přieS  zamzeiiá  s^a 
drva;  i  výS  nad  vršinu  lesa  drnkachu  meSi  jich  v  hrad,  bémichu 
protiv  mečení  z  hradu  teeajúciem  .  • .  Jako  drvo  $e  skály  a  po  horách 
mnoho  silných  dubáv:  tako  ke  hradu  sě  ahluče  Neklanových  vojnóv. 
Pak  velí  Ctmír  z  zad  udeřiti  na  hrad  a  velmi  živým  plastickým  obra- 
zem tu  podán  spůsob  dobývání  kde  řada  vojínův  na  řady  stoupá  az 
k  vrchu  ku  hradovu,  $kad  liořechu  meče,  s  kad  sipíchu  střely,  s  kud 
$e  řútieku  búřiede  klády.  Aj  prúd  Pražan  umo  prese  zdi  teče, 
zachvátí  vsiu  silu  v  tvrdé  hradí.  Na  hradě  byl  Vojmír  se  svou  dce- 
rou uvězněn.  Básník  se  nepozdržuje  při  episodě.  Dívku  nazývá  jednou 
lepů  dcer,  po  druhé  zvolá:  Vstup  Voj  míře!  vstup  s  milú  svá  dceru, 
pokroč  z  věže  ven,  vz-rané  blaho,  tamo  na  skálu;  v\a  skále  uzřies 
krváceti  Kruvoj  pod  sekeru  mestnú.  —  Vznide  Vojmír  v  hlahodéjné 
jutro,  vznide  se  svú  dcera  lepotvomú  •  • »  Ležíf  pro  nás  v  tom  důvod 
že  báseft  pochází  z  časů  kde  v  hrdinské  zpěvy  se  ještě  nevmisívaly 
romantické  zjevy  a  episody  jakož  později  se  činilo  a  odjinud  k  .nám 
došlo,  sice  by  byl  básník  sotvy  opominul  nějakou  scénou  doplniti  vystou- 
|>ení  dcery  Vojmírovy,  a  nebyi  by  ji  tak  zkrátka  odbyl.  —  I  posta 
Cimlr  kořist  vraino  lúdem,  s  kořisfú  vracie  s(  lepá  děva.  — 

Ohledem  na  stáři  básně  této  jakož  i  Záboje  nesrovnavší  se  hlasy 
soudcův,  a  uvedeme  zde  mínění  jak  je  Nebeský  v  úvaze  své  o  R.  Kr. 
Qvedl:  „Maciejowski  nazývá  básně  některé  R.  Kr.  ohlasem  písní  z  dob 
pohanských  a  jindy  zase  o  křesfanských  jich  skladatelích  mluví.  Pravit: 
Rovnii  i  u  Čechů,  za  časů,  poliamkých  zpívaly  se  ony  písm,  jich: 
ohlas  jeUé  v  XII.  století  se  ozývající  na  papír  v  XlIL  víku  vylil 
původce  R.  Kr.  A  na  jiném  místě :  Hrdinské  písnČ  R.  Kr.  nesoucí 
nápis  ,jĎsstmii^^  a  „Záboje'  staví  Jtmgmann  do  časů  pohanských,  i  při- 
jato nyní  vůbec  mSníní  toto  za  pravdu,  zvláStČ  co  Palacký  vystoupiv 
k  obrané  básní  tíSchto  proti  nárokům  Dobrovského  dokázal  že  základ 
písní  o  Čestmíru  a  Záhoji  jeltČ  do  Čclsů  pohanských  sahá.  —  Nepři- 
pooStí  tedy  MaciejovBki  že  by  básně  o  Záboji  a  čestmiru  z  pohanských 
dob  pocházely,  ano  skladatele  Záboje  jmenuje  výslovně  básníkem  kře- 
sCaoským,  jenž  se  v  mysli  své  do  časů  pohanských  zabraL  Důvod  na 
křesCanství  póvce  báaně  o  Záboji  zakládá  na  slově  „óbiť'  ježto  prý 
pohanská  obéC  íeiivu  se  nazývá  ....  Musí  se  tu  však  rozeznávati  prvotní 


—  64  — 

a  pozdější  mínění  Palackého  o  té  věci.    Ve  svém  článku  o  R.  Kr. 
roku  1829  ve  Vídenských  letopisech  Hteratuiy  (sv.  48)  vyšlém  staví 
původ  básní  těchto  do  XTTl.  století,   a  tento  svůj   náhled  opakoval 
v  poznamenáních  k  ďánkn  PJdg.  Qoineta  o  naáem  Rukopise  (Almanadi 
de  Carlsbad.    Prague  1834);  ve  svém  dějepisu  ale  pronesl  se  tak,  že 
se  zdá,  jako  by  své  mínění  o  té  věci  byl  proměnil.    Pronesl  se  v  Ději- 
nách nár.  česk.  I.  d.  str.  19.:   Nemnohem  ěiastnéjsi  jest  v  ohledu  tomto 
(co  se  historických  památek  týče)   vék  pohansko-ceský  (451—895). 
Z  domácích  jeho  památek  nezůstaly  nám  než  jediné  tři  dejepravné 
básně  milovníkem  národní  naší  literatury  pod  názvy:  Soud  Libušin, 
Čestmír  a  Vlaslav  i  Záboj  a  Slavoj  chvalně  známé.  — ^  Též  v  poznamená- 
ních historických  k  Thunově  překladu  R.  Kr.  podotknul  pi*i  zpěvu  o  Záboji : 
Dle  obsahu  a  slohu  pocliází  báseň  tato  z  pohanskýdi  dob  českých/'  — 
Báseň  Jaromír  a  Oldřich  povazuje  se  za  časem  nejblíže  stojící 
Záboji  a  Čestmíni,  a  sice  do  začátku  XL  století.    Báseíi  jest  necelá  a 
obsahuje  porážku  Boleslava  Chrabrého  a  vypuzení  Poláků   z  Prahy, 
Skutek  tento  se  přihodil  roku  1004,  a  známé  jsou  i  jiné  ještě  pi^ameny 
jenž  o  ději  tomto  svědčí.     Dětmar  Meziborský   (f  1018  •*)   čerpal. své 
zprávy  z  vypravování  nebyv  sice  očitý  ale  souvěký  jich  svědek.    Vy- 
pravuje neočekávané  \trhnutí  Jindiícha  11.  společně  s  Jaromírem  do 
Čech,  '^)  tajné  piípravy  jež  Boleslav  Chrabrý  k  odtažení  z  Prahy  činil, 
o  zvonění  na  Vyšehradě,  vyzývajícím  k  boji  o  půlnoci,  —  že  Boleslav 
nato    s    částí    vojska  svého  odtáhl,  že  Sobcbor   (chybně:    Zebislovo 
fraler  Adthelberti)  jeho  následuje  padl  na  mostě,  a  o  příjezdu  Jaromíra 
na  zojtří  do  Prahy.     Též  skoro  souvěký  Adalbold  vypravuje  všecko 
dle  Thietmara,  Kosnias  o  Soběboroví  ničeho  nepřipomíná,  též  o  tažení 
císaře  Jindřicha  proti  Boleslavovi  Chrabrému  zmínky  nečim'.    Vypra- 
va]e  toliko  jak  Boleslav  Chrabrý  vypuzen  byl  z  Prahy  ač  prý  pouhým 
pokiikem,  co  pravděpodobnosti  jakož  i  důležitému  svědectví  Thietma- 
rovu  odporuje.    Kosmas  který  narozen  byl  31  let  po  tom  příběhu,  — 
praví  Tomek  —  a  jakožto   kanovník  Pražský,   i  již   dříve   přebýval 
mnohá  léta  na  hradě  Pražském,  slyšel  tu  nepochybně  ledacos  od  sta- 
rých pamětníků  neb  jiných   blízkých  svědků  o  místech,  kudy  utíkali 
Poláci  atd.    Proto  má  vypravování  jeho  tak  určitý  místopisný  ráz.  — 
Vypravuje  prchání  Polanův  s  tak  výmluvným  vyozdoběním  *'}  jakému 
při  něm  jenž  sám  pocházel  z  krve  polské  dobře  že  se  diviti  můžeme. 
I  jest  podle  toho  velmi  podobné  že  dyšel  příběh  tento  z  úst  zpévc&  neb 
jiných  vypravovateíú  ^  a  ze  jej  zaznamenal  podle  jejich  předndSenú. 
Též  Dalemil  v  kronice  své  podal  zprávu  o  příběhu  ve  zpěvu 
„Jai'omír  a  Oldřich"  obsaženém.    Dalemil  patrně  mimo  kroniku  Kosmy 
i  jiný  pramen  před  sebou  měl.    Líčí  totiž  událost  takto: 


—  55  — 

Ku  kněza  sě  věrni  sebrachu, 

tajně  sě  před  Prahu  brachu, 

a  8  pastušků  se  smluvicbu, 

dobrý  dar  jemu  slůbichu, 

by  Prahu  chtěl  proraditi; 

slůbi  jim  to  učiniti. 

Káza  jim  na  Strahov  státi, 

tu  svéj  trúby  poslúchati. 

Z  jutra  chtě  stádo  vyhnati, 

je  sě  vrátného  volati; 

kázav  sobě  most  spustiti,  ' 

je  sě  náramně  trůbiti. 

Cechové  na  Prahu  vzběhú. 

Poleně  ot  všeho  zběhů. 

CeSie  střed  hrada  stojechu, 

za  Polány  neběžechu. 

Polené  sě  neozřechu; 

druzi  s  stráně  sě  plazichu; 

pastucha  na  ně  voláše  atd. 
Sájek  použiv  Kosmy  i  Dalemila  a  maje  snad  i  jiné  pověsti  před 
sebou  spletl  věci  divně  dohromady  a  zmátl  i  dějiště  příběhu.  Vypra- 
vuje totiž  kterak  knize  Oldřich  s  Berkovcem  se  odebral  ku  Praze  a 
oba  v  lese  na  Strahově  se  ukryvše  s  přátely  svými  v  městě  a  s  pastu- 
chon  se  umluvili.  Káno  za  Šera  sebral  Berkovec  vojíny  a  s  hory  do 
Menšího  města  táhl.  Pro  velkou  mlhu  nebyli  zpozorováni.  Tu  zatroubil 
pastacha  na  vrátného  aby  mu  bránu  otevřel  a 

v  tom  Cechové  na  most  skočivše  a  majice 

veliké  bubny  hřmot  učinili, 

vysokými  hlajsy  volajíce: 

Poláci  běží,  Poláci  běží! 

tak  sů  pravili. 

Poláci  to  slyšíce 

velmi  se  ulekU, 

že  větší  jich  polovice 

nazí  utíkajíce 

pryč  sů  běžali; 

bráni  i  vši  zbroje  zaponměvSe 

toliko  aby  životy  zachovali. 

Sám  ten  pastucha  na  ně  volal, 

a  utíkám'  jejich  se  posmíval  atd. 


—  56  — 

Zej  si  Kosmas  v  kroDice  své  nikdy  zarýmoval  jest  známo,  i  a 
této  příležitosti  takto  byl  učinil: 

Fidelis  cliens  tuba  intonat 

et  clara  voce  clamans  ingeminat: 

Fugíunt,  ftigiunt  Polonii 

confusi  turpiteř, 

irruite,  irruite  armati  Boliemii 

acriter! 
Možná  že  Hájek  zde  ho  následárrati  cbtal.  Možná  ale  také  že 
jeden  i  druhý  méli  veršované  pověstí  před  sebou.  Dá  se  mysliti  že 
o  zvláště  zajímavých  a  důležitých  událostech  více  než  jeden  jqpěv  po- 
vstal a  i  v  nižších  kruzích  prostéjši  písně  o  nich  se  ozývaly  jež  i  Kosmu 
i  Hájka  k  živějšímu  h'čení  přiměly. 

Avšak  navraťme  se  ku  zpěvu  Rukopisu  našeho  který  nejen  udá- 
lost živými  a  ba  velekrásnými  barvami  líčí,  odchylujíc  se  i  během  věcí 
podstatně  od  ostatních  podáni,  ale  i  na  bohatýra  poukazuje,  duši  to 
celého  podniknutí.  „Zpěv  Rukopisu,"  praví  J.  J.  (v  Světozoru  1858  ě.  14.) 
,Jehož  se  nám  zachoval  toliko  závěrek  v  celost!  své  mnohem  více  obsahi^e 
nežli  pouhé  vyhnání  Polanů  z  Prahy;  bohužel  že  z  přední  části  nezůstaly 
než  proužky  z  kterýchž  nesnadno  složiti  smysil  celistvý.  Co  z  nich 
vysvítá  jest  návrat  bratří  Oldřicha  i  Jaromíra  do  země,  přičiněni  Vý- 
hone Duba  kterýž  byl  duše  všeho  toho  podnětí  proti  Polanům,  shledání 
se  obou  bratří  před  voji  shromážděnými,  jakožto  po^bavetiých  panství 
svého  dědičného,  výjev  jenž  ponuknid  i  vzbudil  voje  k  novému  úsilí. 
Vyšehrad  byl  podle  zlomků  těch  věren  knížatům  českým;  s  Boleslavem 
polským  svedena  šarvátka  před  Prahou.  Konečné  shromáždil  Výhoft 
sbory  své  chtěje  se  zmocniti  Prahy.  Tím  začiná  nezkažená  osnova 
zpěvu" : 

—  —  sé  v  £m  les 
tamo,  Jcam  sč  vládyky  sr^chn  -^ 
Zpěv  jest  patrně  spůsoben  ku  slávě  pan<^vník&  t  českého  rodu 
naproti  cizcmu  králi  jenž  cechy  opanoval.  Zase  jako  v  Záboji  se 
v  černém  lese  sešli  vládykové  v8nu  s  udatnými  sbory,  a  dost&pichu  mýta 
středem  lesa,  podáchu  si  kolem  praDé  rtiei,  tkhými  siůvesy  hovořUú 
Jedná  se  o  přemoženi  nepřátel  překvapením  je.  Křálxse  tu  naznačen 
přechod  noci:  Noc  se  převaliěe  pres  pólriótí,  ^ékrodiie  kjntruéedo- 
Senu  Velekrásně  však  tu  vytíčetao  Vkn^  pbsi  Itibjém :  Aj,  vsia  Praha 
mlčie  v  jutřniem  spaní,  VUatřa  -ěí  leáři^  ^  ^něj  pá¥e,  za  Prahů  sé 
promodnijú  vríi,  za  vrchy  vzchod  sédý  projasňuje,  S  hory  dolov. 
Ticho  vsé  tichúnko  •  • .  Skvělý  to  názor  básnický,  skvělejší  tím  že 
přechod  Činí  k  udeření  na  nepřátele.    Boj  jest  veleživě  ale  mnohem 


—  57  — 

kítoéeji  nažtiačtfá  neí  v  před^Slýcli  hrdiusltých  básních  a  ršeobecnými 
jen  tahy.  Netrval  také  zajisté  dlouho  byv  toliko  obmezen  na  dobyti 
brada  ktl  velmi  usnadněné.  Vojsko  Oldřichovo  v  tickej  Praze  chytro 
pokryeku  té.  Zatím  pastucha  pó  šerém  Jntře  hlásá  bránu  utvořiti 
vzhíru  a  když  stráie  otooří  mu  bránu,  vznide  pastýř  Tia  most,  Masno 
trúbi.  Tím  dál  pastýř  ssnamem'  vojska,  vzkoci  kněz  na  most,  sedm 
vládyk  za  niem;  prohni  čvdla  se  vsiem  se  svým  ludem.  Udenehu 
rány  bubny  hromné,  iryrazichu  ziíúky  irůhy  hlučné;  choráhvi  tu  sbory 
na  mtnů  wazjá,  ves  most  otřásá  sS  pod  jích  davem:  strach  udeří 
u  vsi  n  Polány.  —  Polannm  ani  nezbývalo  Času  k  odporu.  Oruiie 
ekvdtqfú  ale  vlddyky  seéné  rány  seká;  Poleně  tu  skáeá  sémo  tamo, 
davem  tríSú  ku  brání  přiekopy,  dále,  dále  před  udatnu  seců.  Že 
jen  krátký  byl  boj  a  při  uválení  okolností  dlooho  trvati  nemohl,  tudy 
snadno  povstati  mohfa  pověst  že  Polané  pouhým  postrašením  zahnáni 
bylL  —  Zdá  se  že  Učení  pohnutek  a  příprav  k  podniknutí  větSího 
v  básni  zajímalo  místa  než  provedení  jeho,  protož  velice  jest  želeti  že 
se  nám  za^tek  nedostal.  Nicméně  předce  v  zlomku  na  nás  došlém 
TeUká  se  jeví  síla  básnická,  odpovídající  ve  všem  rázu  národního  našeho 
básnictví  ač  porouchaná  na  mnoze  místa  zřejmě  svědčí  o  proměnách 
jakým  báseň  opsáním  podlehla.  Patrná  taková  proměna  vystupuje  na 
miste  kde  dySie  stráiSé  volante  pastusino,  otvoři  mti  bránu  přes  Vltavu, 
což  86  neshoduje  s  pozdějším  ttdám'm  kde  Poleně  davem  trcú  ku  brané 
přiekopy,  kdežto  na  příkopy  u  Vltavy  mysliti  nelze.  Kladl-li  by  se 
útok  do  Starého  města,  též  nepravé,  kdežto  „původní  osnova  byla  o 
faradé.*'  Most  přes  Vltavu  tenkráte  dřevěný  se  ovšem  potřásati  mohl 
pod  jich  davem,  ale  neměl  bránu  kterouž  v  básni  pastucha  hlásá 
ůtoořiH  vzMru.  Důkladně  o  tom  pojednal  J.  J.  (v  Světozoru  1858 
č.  14)'  kdežto  praví:  „Že  zpěvec  ten  jenž  zpěv  o  vzetí  Prahy  později 
přednáiel,  zmátl  sobě  mosty,  tomu  neke  diviti  se,  nebot  od  roku  1004 
co  se  příběh  stal  a  zpěv  vzniknul,  do  druhé  polovice  XUI.  století 
kdežto  zpěv  písemně  napsán,  děla  se  s  Rrahou  proměna  převeliká. 
Kdežto  měl  hrad  pražský  zprvu  přikop  dělaný  40  loket  široký  a  50 
hluboký,  B  mostem  (asi  tu  kde  jest  nyní  hlavní  vchod  do  zámku)  a. 
s  bmnoa  při  v&  stál  starobylý  kostelík  Panny  Marie  a  kdežto  v  týž 
éas  nyn^Sí  Malá  Strana  i  Staré  Město  nebyly  než  podhradím  hradu 
praižského:  byl  hrad  v  potonmích  dobách  častěji  přestavován  a  jmeno- 
vité za  Otakam  11.  opatřen  trojím  příkopem  s  trojím  mostem  na  místě 
přikopá  starého.  Malá  Strana  pak  i  Staré  Město  ohrazeny  jsou  ona 
za  Otakara  n.,  toto  dříve  za  Václava  I.  kdež  i  oba  konce  mostu  ka- 
menného, Jaditína,  opatřeny  věžemi.**  —  Jinak  , jest  zpěv  náfi  netoliko 
pramenem  hisloriďLým  k  ději  o  vypuzení  Polán  ale  i  napomáhá  k  vy- 


-58- 

světleni  jeho,  takže  i  Palacký  jí  použil  a  historickém  líčení  události 
této.  Přísné  historické  kritice  ovšem  báseň  nepodléhá."  „Musíme  se 
upokojiti  s  jistotou  že  látka  básně  vzata  jest  z  řady  skutečných  udá- 
lostí, —  shodují-li  se  podrobnosti  a  vedlejší  okolnosti  náhodou  s  ději- 
nami, prijměmež  to  vděčně,  vyhledávati  však  a  požadovati  aneb  snad 
i  uměle  vynucovati  nesmíme  takové  se  shodování."  (Nebeský:  Králo- 
dvorský rukopis  sír.  165,  —  Gedickte  aus  JBohmens  Vorzeit  sir,  28.  29,) 
—  Nám  básnická  povaha  hlavní  jest  v  básni  věcí  a  tu  k  úplnému 
uspokojení  pozorovati  nám  jest  kterak  ve  všecli  podrobnostech  s  názory 
věku  se  shoduje  do  kteréhož  obyčejně  se  klade.  Předmětnost  my- 
šlení, konkrétná  epitheta  přímo  na  to  poukazují,  i  tam  kde  abstraktní 
pojem  vystupuje:  „v  útrobách  statná  vieru",  „věhlasy  v  bajuá  hlavu", 
„chrabrost  bnjnýcll  srdec",  „strach  uderi  na  Polány",  „rozlétnu  sě  radost 
po  vsej  zemi"  . . .  Odvolávání  se  na  bohy  přešlo  nyní  už  na  boha  jednoho, 
ač  básnický  názor  světa  neproměnil  drahný  pohanský  ještě  ráz:  hóh  ti 
bujarost  da  u  vse  údy  —  bóh  ti  da  věhlasy  v  bujnú  hlavu  —  více- 
stvie  jesti  bohem  dáno.  Přičítal  básník  vítězství  bohu  jako  básník 
Čestmíra  bohům  když  praví:  Dlužná  oběť  bohóm  .  .  •  hohóm  svým 
spásám  za  vícestvie  —  a  básník  Záboje :  bozi  vícestviem  dařichu  .  . . 
bohóm  spásám  dát  mnostvie  oběti  . .  .  tobě  ot  nich  (bohóv)  dáno 
v  srdce  proti  V7*ahóm  ... 

Vůbec  se  táhne  všemi  zpěvy  Kukopisu  Kr.  jedno  téměř  hlavm' 
obratové  pásmo,  naznačené  kruhy,  ježto  z  předmětu  a  z  individuálnosti 
zpěvce  vzešly,  méně  však  dotknutými  postupujícím  a  zvláště. se  rozvi- 
nujícím duchem  časovým,  a  nespůsobeny  zmáhající  se  oblibou  na  cizích 
vzorech. 

Takový  zvláštní  individuální  ráz  do  sebe  má  BeneŠ  Hermanův, 
zpěv  to  původně  nadepsaný:  „O  pobiti  Saslkóv^^,  kteroužto  báseň 
započiná  R.  Kr.  (co  šestadvadcátá  hlava  třetí  knihy!)  Událost  padá 
do  roku  1203,  kde  v  nepřítomnosti  Přemysla  Otakara  (knéz  k  Ote 
daleko  zajel!)  vojsko  míšeňské  do  Cech  vtrhlo  pleníc  a  hubíc.  Lid 
se  sebral  pod  Hrubú  skálu  v  lese  a  s  Benešem  Heřmanovým  v  čele 
na  Sasíky  vyrazil  a  je  zahnal. 

Nedá  se  upříti  že  báseň  tato  v  sbírce  zpěvů  R,  K.  i  formou  i 
povaliou  zvláStníIio  místa  zaujímá;  kdežto  zase  názory  a  obrazy  použi- 
tými se  úzce  ostatním  připojuje.  Takž  se  jeví  co  zvláštní  způsob  toho 
samého  druhu.  —  Že  vesměs  na  historické  události  spočívá,  mnoho- 
stranným skoumánim  mimo  pochybnost  postaveno  jest,  ano  i  místní 
pomčiy  dějin  samých  v  básni  jsou  jasně  naznačeny.  I  osoba  Beneše 
Hermanova  jest  historická.  Muž  tento  pocházel  z  rodu  Markvarticů, 
pozdějších  Valdšteinů  Vartemberských ,  a  byl  synem  Hermana,  jakž 


—  59  — 

V  některých  listinách  XII.  a  Xin.  století  zřejmé  zapsáno.  V  XII.  totiž 
století  měli  Markvartícové  nejen  úřady  županské  Mladoboleslavské  a 
Děkanské  ve  svém  držení,  ale  i  statky  jejich  rozloženy  byly  v  kraji- 
nách do  kterýchž  děj  básně  položen,  čímž  se  spolu  vysvětluje  proč 
právě  jeden  z  tohoto  rodu  v  čelo  lidu  se  postavil.  Ohledem  na  čas 
v  kterémž  báseň  se  složila  pravi  Palacký :  „Ze  skoro  souvěká  jest 
s  události  to  z  každé  její  strofy  cítiti  se  dá.'*  Tím  zajisté  i  povaha 
básně  naznačena  jež  ve  všech  částkách  svých  ráz  starobylý  do  sebe 
má  a  zvláštm'm  skrz  na  skrz  národním  spůsobem  svým  překvapuje.  — 
Z  důkladných  studií  o  básni  této  konaných  uvedeme  zde  především 
slova  Nebeského:  „Zajímavá  je  nám  zvláště  báseň  ta  proto  že  v  ní 
poKornjeme  splýváni  živlů  původních  a  i7ze  národních  s  oněmi  ježto 
nás  npomínají  na  pozdější  básnictví  umělé.  Kterak  čistě  slovansky 
začíná  s  obrazem  z  názoru  přírody  vzatým,  a  s  omm  vznášením  a  spo- 
jovámm  lidských  citů  s  úkazy  přírodními!  Slunce  se  bére  za  soupit- 
nebo  svědka  a  sdílce  strastí  lidu  od  nepřátel  hubeného.  1  \  tom  se 
jeví  původní  slovanský  názor,  že  Přemysl  Otakar  jenž  v  evropské 
diplomatické  mluvě  Jirálem  sluje,  národu  je  posud  dle  starého  spůsobu 
jen  knézem.  Beneš  Hermanov  ovšem  ještě  i  v  listinách  je  dle  slovan- 
ského obyčeje  patronymický  Jilius  Heřmani.  Ono  naříkáni  však  o 
stříbro  y  zlato  a  zboží  ukazuje  na  jakýsi  blahobyt  civilní.  Jiný  duch 
ovšem  se  jeví  v  Záboji.  Mysl  hrdinská  a  ušlechtilá  těžko  nese  porobu 
pro  ztráta  statků  ideálních:  samostatnosti,  mravu  domácích  a  bohů 
svých.  Také  tento  rozdíl  vytknouti  se  musí:  Y  Záboji  vidíme  jen 
družina  sobě  rovných  mužů  hrdinských;  Záboj  a  Slavoj  jsou  takořka 
jen  první  mezi  stejnými;  v  Beneši  lkají  ludé  kn^štl  a  touží  po  ludu 
branném  jenž  s  knězem  odtáhl  a  čekají  na  vifprostitele  kterýž  je  pak 
v  hromadu  zve.  Nemáme  již  tu  poměru  a  ducha  zpěvu  a  života  hrdin- 
ského, ačkoliv  dále  v  básni  taková  ráznost  a  taková  udatnost  zase 
vyráží  ježto  nás  ^vě  upomíná  na  bujnou  sílu  původního  života  hrdin^ 
ského.  Smělost  a  svěžest  obrazů,  jakási  místy  jadrná  plastičnost  dodá- 
vají písni  naší  při  rozměru  krátkém  a  slohu  úsečném  zvláštní  energie." 
—  J>odáme  k  slovům  těmto  ještě  poznamenáni  Svobody  (R.  Ei*.  1829) : 
£e  f>  básni  natí  Hvly  epické  více  8  lyrickými  splývají  a  ze  se  více 
k  baUadí  podobu.  Proti  náhledům  těmto  nelze  čeho  namítati.  Vyšly 
zajisté  z  pravého  proniknuti  povahy  básně  této  a  naznačen  jimi  vešken 
její  ráz. 

Básník  Beneše  Hermanova  byl  nějaký  genius  z  lidu  obecného, 
jehož  obrazivost  naladěna  byla  drahnověkými  hrdinskými  zpěvy  českými, 
jehož  snad  i  smýšleni  na  nich  utuženo.  Kruh  bá»iické  školy  národní 
už  ode  dávna  se  nevyplňoval  zpěvci  věštbám  vítězovým  vyučenými,  ale 


—  60  — 

věitby  nebyly  ještě  zamkly  a  kolovaly  potud  v  nirodi,  —  Kdežto 
v  jiných  2pévích  o  branném  lidu  vůbec,  mimo  vl&dyky,  se  mluví  jako 
o  podrobeném  (voje,  chasn^  chlapy),  mluví  báaník  Beneše  hned  e  poéálka 
o  sobě  rovných :  čemu  ty  svietíš  na  ny  (na  nás)  na  bíedné  Ifidif  kte- 
réžto slovo  se  nám  nezdá  ve  smyslu  lidstva  ale  Uda  zde  kladeno  býti. 
Takž  i  mnohé  obrazy  a  výrazy  názorům  prostonárodním  odpovídají; 
zvlášté  u  Učení  bídy  na  lid  uvrhlé.  Vke  vSnce  z  polských  květóv 
svému  vyproititeliu ,  jest  spůsob  prostonárodní,  básník  výáe  postaveoý 
by  byl  spíše  na  bohatýra  než  na  vyproatiteU  zpomněl.  —  V  popiso- 
vání války  nevystupuje  pak  nikde  více  Beneš  ve  zvláštním  jakéms 
zjevu,  tím  živěji  boj  všeobecný  se  líčí  i  potkáváme  se  In  s  obrazy  ježto 
na  obrazy  a  obraty  v  jiných  básních  R.  Kr.  Uvedené  npomínají,  zvlášté 
na  konci:  /  hif  Němcem  típéti,  i  by  Němcem  pmtíti,  jako  v  Záboji: 
/  by  wpiti  vrahóm,  i  by  ustiipati  vraJióm. 

Zajisté  v  Čechách  už  doba  původního  epického  básnictví  za  časů 
Beneše  Hermanova  blízká  byla  sklonku  svému  a  ráz  jeho  bezpochyby 
nazvíce  reminiscencemi  se  oživoval,  což  by  se  ještě  značnéji  odůvodniti 
dalo  kdyby  ze  starších  dob  ještě  více  básní  se  jia  nás  bylo  dostalo. 
Jižjtž  rozměr  strofický  zde  na  cizí  vzory  upomíná,  ač  ovšem  směr  a 
povaha  básníkova,  a  snad  nade  vše  vz<»y  jimiž  ducha  svého  vzdělal 
nedopouštěly  aby  vedle  stručnější,  prostonárodnímu  rázu  bližší  formy 
také  i  povahu  a  manýru  zmáhajícího  se  tenkráte  už  rýmovaného  bás- 
nictví byl  na  se  vzal.  P.  pr.  Sembcra  (viz:  Dějiny  řeči  a  literatury 
českoslovanské  I.  92.)  má  za  to  že  básník  Beneie  složil  i  báseft  o  pobití 
Tatarů,,  vůbec  Jaroslav  zvanou,  o  které  se  následovně  projevil: 

,43áBeA  O  velikých  bojech  křeaian  s  Tatary,  co  do  času  skládání 
poslední  báseň  R.  Kr.  a  krom  Záboje  a  Slavoje  nejznamenitější  a 
zároveň  poslední  památka  núrodmlio  básnictW  českého.  Zpěvec  v  ní 
mistrně  vyličuje  vtržení  Tatarů  do  Europy,  sužování  a  úzkost  křesCanů 
a  slavné  vítězství,  dobyté  nad  nimi  na  Hostýne  a  u  Olomúoe  dne 
25.  června  1241.  V  úvodu  počínajícím  slovy:  „ZvSstujn  vám  pověst 
vdeslawiú^^  vypravuje  příčinu  vpádu  Tatarského,  totiž  obupem'  i  za* 
vraždění  tatarské  kněžny  Kublajevny  ježto  se  stala  v  němeoké  Střede 
ve  Šlezích;  pak  ^popisuje  kterak  chán  Tatarský,  vpadna  z  pomsty 
B  nesmírným  vojskem  do  Europy,  zuřil  v  ruském  Novohradsku,  kterak 
dobyl  Kyjeva  a  zpustošil  Polskb,  Slezsko  a  Uhry,  takže  již  nikdo 
nemohl  moci  jeho  odolati  • . .  Na  to  líčí  boj  s  Tatary  na  Hostýne,  aoirt 
Vnesiava  vůdce  Moravského,  úzkost  Moravanu  žízní  trápenýoh^  zamý- 
šlenou zradu  Vestoftovu,  statečnost  Vralislavovu  a  v  nejvyšší  nesnázi 
zázračnou  pomoc  mateře  Boží:  hajný  déSf  Moravanům  a  rázné  blesky 
do  stanů  tatarských.   Konečně  popbuje  stažení  veškerých  vojsk  a  sbmé 


—  61  - 

nlonteii  boje  brdiúským  Jaroslavem  . . .  Jména  06ob  bojujlcich:  Vne- 
slara,  Vestoné  a  Vratislava  na  Hostýne  i  slavného  vitěze  Olomáckého 
Jarodava  vzata  jsoB  z  domyslu  básníkova."  —  Die  toho  by  tedy 
Jarofllav  nebylo  pravé  jméno  vítěze,  a  potřebí  se  tedy  dále  po  jmých 
svědectvích  ohledávati. 

Událost  kterou  báseň  naáe  vypravuje,  jakžkoHv  předůležitá,  nic- 
méně  předce  historicky  nedosti  vysvětlena  jest.  Dokladně  o  ní  pojednali 
Sembera  ve  svém  spisu:  Vpád  Mongolů  do  Moravy  atd.  (V  Holo- 
moDci  1841)  a  Palacký  v  pojednám  svém:  „Der  Mongolen  Einfall  im 
Jabre  1241**  (vis:  Abfaandlungen  der  k.  Gresellsch.  d^r  Wissenschaften 
V.  F.  II.  B.)  Soověké  obšírnější  zprávy  o  ní  vSak  neístojí.  —  Nej- 
staiii  česká  zpráva  mfano  R.  Kr.  nalézá  se  vDalemilu: 

Také  před  Olomác  sě  stavichu, 

ta  kráievice  ztratidiu: 

jeho  péstůny  zjímachu, 

a  před  městem  je  svázachu, 

že  kráievice  nechovali, 

nepřátelóm  je  na  smít  dali . .  . 
Též  latinský  kronikář  Pulkava  se  zmiňuje  o  šfastném  boji  proti 
Tatarám,  nejmenuje  ale  Jofrodava,  leč  uvádí  pouze  všeobecně  že  „qni- 
dam  nchUis  de  Steniberg'^  vůdce  Tatarů  zabil.  Eneáé  SUoitts  jmenuje 
samého  krále  Václava  vítězem,  Dubravius  a  Dlutjoií  sledí  Pulkavu, 
udávajíce  všeobecně  někoho  z  rodu  Šternberků.  Naproti  tomu  Hájek, 
Paprocký,  Lupáč,  A.  z  Veleslavína,  Pěšina,  Balbín,  Beckovský,  Ham- 
merschmied  a  jim  jmenuji  přímo  Jarodava,  jako  naše  báseĎ.  Archivář 
Boček  soudí  že  vítěz  nad  Tatary  byl  Zdislav  Šternberk  a  nikoliv  Jaro- 
slav. Ale  důvody  jeho  nejsou  nezvratnými  důkazy.  —  Jisté  jest  že 
Mongolové  do  Moravy  vpadli,  jelikož  některé  listiny  přímo  zmínky  činí 
o  jich  plenění,  a  na  této  pravdě  založil  básník  svůj  zpěv  použiv  zaji- 
sté toliko  pověsti  o  události  této  kolující,  nebot  se  upříti  nedá  že  ani 
v  místné  poměry  ani  v  podrobnosti  dějin  bezprostředně  nenahlidnul. 
Básník  v  Ceckách  svou  báseň  složil  a  nevzal  ohled  na  to  že  Hostýn  a 
Okmoe  přes  ótyry  míle  od  sebe  jsou  vzdáleny,  sice  by  byl  poměry 
boje  to  svedeného  jináěe  vylíčiti  musil.  Též  pověsti  o  krásné  Kubla- 
jevné  a  Kublajovi  nebyl  by  takto  použil  jak  se  stalo,  kdyby  byl  děje 
lípfaié  povědom  bý\'a1.  Vražda  totiž  nespáchala  se  na  tatarské  Kubla- 
jevně  ale  na  niské  kněžně,  a  chán  Kublaj  panoval  daleko  ve  východní 
Asii  teprv  od  r.  1259  do  1295.  Z  tolio  vysvítá  že  báseři  teprv  ku 
konci  Xllt.  století  složena  byla,  jakož  vůbec  za  nejmladší  ve  sbírce 
R.  Kr.  platí.  Nepřiznáváme  se  tedy  k  náhledu  že  básník  Jaroslava 
jest  tflDiýž  co  BeneSe  spůsobil.    Básm'k  Beneše  opévsd  děj  1203  stalý 


—  62  — 

zajisté  hned  po  události  a  leží  obě  básně  skoro  o  století  od  sebe.  Ale 
i  z  povahy  básně  samé  vysvítá  rozdílnost  pávodcň.  Básník  Beneše  byl 
muž  který  úzce  k  dějí  připojil  obrazivost  svou,  aniž  svobody  si  jakés 
dopřál  v  udání  podrobností  místných,  a  poměrů  dějinných.  Básník 
Jaroslava  vzav  povésti  za  základ  šel  svou  vlastní  cestou.  Básník  Beneše 
se  chýlil  k  prostonárodnímu  spůsobu,  básník  Jaroslava  byl  muž  klafisicky 
vzdělaný,  uhlazený  a  nejen  básník  ale  i  umělec.  Komuž  nenapadne 
hned  při  počátku  Jai*os)ava  „Zvestvju  vám  povést  veleslavnú^^  známé 
„Ai^ia  vh^mque  cano^^í  Aniž  shody  výrazů  a  obrazů  v  obou  básaioh 
jsou  tak  patrné  aby  na  jednoho  původce  souditi  se  dalo,  ba  Jaroslav 
óastěji  na  Záboje,  Jaromíra  a  Čestmíra  upomíná  než  právě  na  Beneše, 
ba  domnívali  bychom  se  spíše  že  jiná  báseň  R.  Kr.,  totiž  Ludiše  a 
liubor  od  básníka  Jaroslava  pochází  což  však  zde  přímo  tvrditi  nechcem. 
—  Básník  Jaroslava  básnil  v  duchu  národním  a  objevil  velikou  znalost 
starobylých  básní,  I  jemu  jsou  potky  linté  i  jemu  na  i-učiech  kontech 
Tataři  heniiechu  a  shoda  epithet  a  obrazů  v  Jaroslavu  se  staršími 
zpěvy  přímo  v  oči  bije.  /  váleno  zdS  i  váleno  tanio  (Záboj) ,  váleno 
den,  váleno  den  vterý  (Jaroslav);  Slavoj  v  bok  jak  krupobitie  (Záboj), 
Cesie  za  niem  jako  krupobitie  (Jaroslav) ;  /  by  twtiipati  vrahónir  (Záb.), 
I  by  Tatarovóm  ustúpati  (Jaroslav).  Neméně  míst  v  Jaroslavu  upominá 
na  Čestmíra:  Imec  jeho  padáše  v  Pražany  jako  drvo  se  skály  (čest), 
/  sSn  zerivý  své  vrahy  mldti  jak  po  skalách  Hutá  biiřa  dřeva  (Jaroši.) ; 
Vzsko^ichi  mvli  na  se  drva,  vzskoČi  řad  třeiiech  na  vteré,  čtvrtých 
na  třetie,  i  pátých  az  k  vrchu  ku  hradovu  (Čestmír),  Vz-ramena  vlo- 
Zichu  bystrá  kopie,  ditizí  prvým,  tako  drtihým  třetí  (Jaroši.) ;  Ulekú 
sS  u  Vlaslava  jsáci  (Čestm.),  Ule^e  sé  ves  lud  Tatar  atd. 

Avšak  navzdor  těmto  shodám  jednotlivých  obrazů  a  obratů,  navzdor 
příbuznosti  národního  rázu  předce  už  jiný  svět  vyzírá  a  jiný  duch  věje 
z  Jaroslava  nežli  z  básní  starších  dob  pocházejících.  Umění  nemenó 
z  plodu  toho  novějšího  vysvítá  jako  přirozený  básníkův  ruch.  Starší 
bájsnikové  bezprostřednějšími  pohnutkami  nalazeni  se  jeví,  a  ze  zpěvů 
jejich  směr  národní  a  vlastenský  vyzírá.  Se  zpěvy  jejich  zdá  se  že  byly 
spojeny  i  zvláštní  účely:  oslavení  známých  ve  vlasti  osob,  povzbuzení 
k  odporu  proti  návalům  cizinstva,  anebo  snad  i  stranické  dynastické 
směry.  Básm'kové  zpěvů  starších  buď  sami  prožili  děje  o  nichž, pěli, 
buď  jich  blízcí  byli  svědkové  a  takž  básněmi  svými  historii  téměř 
doplnili  v  některých  ohledech.  Zpěvec  Jaroslava  ale  už  docela  jako 
moderní  básník  povzbuzen  zajímavou  a  důležitou  látkou  obecrtých  jen 
se  držel  podání  více  snad  proto  aby  básnickému  ruchu  svému  zadost 
učinil  než  za  jiným  jakýmkoliv  směrem.  Báseft  jeho  zajisté  byla  způ- 
sobena už  k  čtení  a  k  odříkávání  u  veřejných  slavností,  snad  i  k  oživení 


-63- 

hrdinských  zpěvů  národního  drahného  rázu  poesie  jakýž  za  časů  těchto 
už  se  valně  vytráceti  počínal  z  kruhu  českého  básnictví.  Živly  tenkráte 
modeme  už  se  ta  mísí  s  názory  starobylými  ano  i  romantickým  již 
nádechem  poněkud  se  Ií$í  Jaroslav  od  starších  básní  R.  Kr.  Lepá 
Kuhlajevnafjáko  luna, . .  •  otpravi  se  poznat  nravóv  cuziech.  Na  nohy  tu 
dcoéijunóv  deset  i  dvédévé  kti  próvodu  jejs  ....  Jako  zora  pojiUře 
séí  seje,  kehdy  nad  mrkavy  sumy  vznide :  tako  s^  dci  KiMajeva 
cháyiia  rozenu  i  strojme  krásti  sieée,  Obvlecena  M  vsia  v  zlatohlavé, 
hrdlo,  ňadra  rozhalena  jmieSe,  véicena  kameniem  i  perlami  .... 
Jož  zde  onde  i  abstraktní  ponětí  nalézají  místa,  jimž  křesfanský  n<'izor 
světa  a  života  cestu  byl  proklestil.  —  „Jiný  živel  na  názor  středo- 
věkého básnictví  upomínajíci  (viz  Nebeského  Ruk.  Král.  str.  183)  je 
významný  kultus  Marie  jenž  v  básni  o  Jaroslavu  krásně  se  oslavuje, 
jako  vůbec  celé  skládání  hluboce  duchem  kresfansko-nábožným  pro- 
niknuto jest ....  Tito  živlové  noví  sloučili  se  však  v  Jaroslavu  líplně 
se  spůsobem  a  podstatou  původního  zpěvu  hrdinského,  a  báseň  naše, 
časem  svého  původu  na  rozhraní  dvou  světů  duševních  u  nás  stojící, 
je  nám  takořka  co  jich  osa  významným  úkazem."  —  Z  toho  všeho 
vysvítá  jak  mohutně  čas  nový  působil  na  básnickou  mysl  a  tvořivost. 

Především  se  jeví  v  Jaroslavu  uměle  spůsobený  širší  epický  proud 
vypravovám'  a  líčení  tam  kde  básníkovi  volněji  se  zdálo  obrazivost 
svou  slediti.  Naproti  tomu  ale  tam  kde  nejistou  sledil  pověst  struč- 
něji se  objevil.  Děj  v  němž  příčina  války  se  líčí,  zavraždění  totiž 
Kublajevny  jen  stručně  jest  naznačen :  „Diviechu  se  Némci  kráse  také, 
závid^chu  bohatstvo  jpj  velim,  střezechu  jej  piiti  jeje  dráhu,  vypaď 
nuchu  na  ňu  mezi  dřevy,  zabichu  ju,  i  pobrachu  zbo^ie/^  —  Snad 
cítil  básník  nepodstatu  pověsti  která  hledajíc  příčinu  vpádu  Tatarů  uči- 
nila z  vnučky  Michala  VŠevoloda,  tedy  ze  sestřenice  královny  Kunhuty, 
manželky  Otakara  II.  —  jak  svědčí  Palacký  —  kněžnu  tatarskou. 
(Iffichal  Vševolodovič,  děd  Kunhuty,  po  dobyti  města  svého  Kyjeva  do 
knížetství  Vratislavského  se  utekl  a  k  německému  městu  přišel  kde 
Němci  vnučku  jeho  usmrtili.)  Tím  siřeji  se  básník  rozvinuje  v  popisech 
kde  vláda  obrazivosti  vrch  má.  Veledůležitý  se  tu  jeví  popis  způsobu 
prorokováni  čarodějů.  Pocházeli  on  z  domácího  zřídla.  Pověsti  jak 
lid  je  vypravuje  nezabíhají  do  tak  zevrubného  popisování  podrobností 
takových,,  ale  spíše  básník  náš  povědora  byl  spůsobu  hádání  pohanského 
v  Čechách  a  použil  toho  k  vylíčení  svému.  — 

V  lícem'  bojů  básník  hlavní  své  síly  objevil  jakož  tvůrcové  hrdin- 
ských básní  vůbec,  a  tu  obzvláátě  zajimavo  slediti  proces  tvonvé  jeho 
obrazivostí.  První  stéknutí-se  křesťanů  s  Tatary  Učí  básník  jako  by 
se  daleko  kdes  na  východě  bylo  konalo,  neboC  po  vítězství  tu  vydoby- 


_64  — 

léra  TaUsré  sirozvojkhu,  vz-kresiomy  daiň  ťeťnw  pdoíieíu,  dvě  krá^ 
lovstme  sobe  podmanichu^  9tarý  Kyjev  i  Novýhrad  prastnm,  — 
Jakžkoliv  jen  všeobecně  první  boj  se  Učí,  a  bez  vystoupení  zvhUtního 
jakého  reka,  předce  velerázně  a  veleobrazivě,  při  drastické  jinak  struč- 
nosti, seč  naznačena  jest:  Strdy  dícichu  jako  přival  s  mrakóVy  oíeepóv 
lont  jako  rachot  hronia,  hUket  mecev  jako  (Áeií  búře.  A  když  Tatare 
podruhé  na  křesťany  luto  vyrazicku,  tako  krupo  je  po  sobe  hnachu, 
ze  je  jak  zvéř  pladiý  rozpmuchu.  Tu  Sčit  lese,  tu  Jidmiee  drahá, 
tu  kóň  vleče  v  střem7iech  vojevodu,  tu  sénješiUno  v  Tatary  teče,  amde 
milosrdie  pro  bóh  prosi  •  .  .  Tatare  se  hnuchu  .  .  •  jak  mrak  émý, 
kehdy  ledem  hrozí  (v  Čestmíru  sé  voji  hmuchu  k  hradu  jako  ledoviti 
mraci),  a  porazí  Uhry  jenž  vstříc  se  jim  postavili,  rozpmuohu  vséjich 
voje  četné  poplenichu  vsč  če  v  zemi  biese.  Básník  použil  umělých  pro- 
středků k  postupnému  uchvácení  posluchačů  neb  čtenářů.  Naznačuje 
kterak  otstúpi  nud/ja  vsé  křesťany,  i  by  hoře  hora  vsého  vécéie, 
dostoupí  až  přímo  k  modlitbě  již  ustraSení  křestané  zajsýlají  bohu  by  je 
spásal  sick  Tatar  zlostivýcL  —  Ale  množí  se  Xataré  jak  s^nmazie 
večerní  tma  v  jeseň,  až  křesCané  se  dostanou  k  chlumku,  na  nemz 
máti  boHa  dicy  tvoH.  Zde  teprv  počíná  katastrofa  boje  na  Moravě, 
kteroužto  vylíčiti  byl  vlastně  básníkův  směr.  Tu  teprv  vystoupí  náčelní 
hrdinové  a  podrobnosti  bitvy,  postavení  vojsk  atd.  siřeji  se  Učt  — 
Přechod  dne  a  noci  podobně  tu  naznačen  jako  v  Jaromíru,  ale  méně 
smyslným  jak  se  nám  zdá  obrazem.  Y  Jaromíru  noc  sS přeoalííe  přes 
pólnoci,  pokroSiSe  k  jtUru  Sedmeru,  v  Jaroslavu  noc  sé  proméníée 
v  jutro  aero  ...  Na  jiném  místě  zase:  temná  noc  posula  vsiu  zemiu, 
rozváli  sé  k  zemi  i  k  oblakóm  .... 

V  epické  plnosti  plyne  nyní  děj,  zjevy  rozmanité  se  střídají; 
bohatá  vůbec  scenerie  se  rozvinuje  jež  o  vynálezivosti  básníkově  svědčí 
neméně  jak  o  jaré  jeho  síle  v  ůdobnování  i  o  zvláštním  umění  jeho 
u  líčení  podrobností  jak  si  je  představoval.  Boj  líčí  všeobecný.  Jako 
v  Jaromíru:  uderichu  rány  bubny,  hromné,  vyrcusichu  zvuky  trúiy 
hlučné,  tak  v  Jai'0sIavu :  vzezvučaly  hlasy  ^*ohóv  lesních,  udeřily 
zvuky  bubnóo  břeskných.  Jako  Záboj  i  Slavoj  vyrazí  jako  krupobitie, 
tak  za  Jaroslavem  Cesie  jako  krvpobitie.  Souboj  Jaroslavův  s  Kubla- 
jevičem  však  stručněji  popsán  než  k.  př.  v  Záboji  kdež  bohatýr  přímo 
v  popředí  stojí  a  skutkové  jeho  se  opěvají.  V  Jaroslavu  děj  jest  roz- 
sáhlejší a  vystupuje  nad  osoby  v  něm  jednající.  Proto  v  Záboji  více 
dramatických,  v  Jaroslavu  více  epických  živlů  se  jeví.  Záboj,  Slavoj 
a  Luděk  vystupují  vedle  sebe,  tady  však  zprv  Vneslav,  po  něm  Vrati- 
slav a  posléze  teprv  Jaroslav  jako  na  doplnění  děje  a  na  rozhodnutí 
boje  se  objeví.  '') 


—  6B  — 

Pravili  jsme  že  básnik  Jaroslava  dachovni  příbuznost  jevi  s  bás- 
níkem  zpěvu  Ludiíe  a  Luhcr,  nepocházeji-li  oba  zpěvy  od  jednoho 
původce.  Nezakládáme  toto  své  miněni  na  náhodnou  shodu  vět:  srazi-- 
sta  8é  oba  oicepoma  (Jar.),  srassista  sé  ošc&poma  (Ludiáe),  ale  na  to 
že  básmkové  obou  těch  zpěvů  nejblíže  sobě  stáli  časem,  že  oba  pronik- 
nuti byli  už  vzdďaností  rytířské  doby,  že  oba  nádchem  zmáhajícího-se 
romanticismu  se  značuji  a  předce  jeden  jak  druhý  v  duchu  slovanském 
básnili.  —  Báseň  Ludi^  a  Lubor  v  R.  Ejt.  (kniha  UI.,  hlava  27.) 
nadepsaná:  „O  slavném  sedání'^  nemá  historický  základ,  aniž  sou- 
diti se  dá  že  básník  některý  turnaj  oslaviti  chtěl  a  tím  i  osobu 
která  se  v  něm  vyznamenala.  Rytířské  takové  hry  teprv  za  krále 
Vádava  I.  (1230—1263)  v  Čechách  obliby  došly,  básník  však  uvádí 
knížete  Zálabského  ku  kterémuž  pánové  se  na  turnaj  sjeli.  Za  časů 
uvedení  turnajů  v  Čechách  nebylo  už  Zálabského  knížete.  —  Y  básni 
Ludiše  splývají  živly  rytířské,  tenkráte  moderní,  s  názory  národními. 
Povaha  zpěvu  odpovídá  rázu  sklonku  třináctého  století,  kde  rytířské 
hry  a  básnictví  provencalskými  Trovatory  a  německými  Minnesingry 
na  dvořích  panstva  se  pěstovalo.  Bá&m'k  zajisté  byl  muž  vzdělaný  a 
rytířských  způsobů  dvorných  a  obřadností  při  turnajích  zkuSený.  Za 
časů  jeho  dvoření-se  ženskému  pohlaví  společenskému  životu  vyšších 
stavů  nového  dodalo  rázu.  Ženská  krása  se  velebila  jako  nikdy  před 
tím  v  střední  Evropě,  a  nové  ponětí  o  lásce  i  nové  společenské  poměry 
povzbudilo.  Básník  Ludiše  a  Lubora  se  v  ohledu  tomto  objevuje  co 
pravý  syn  svého  času,  vedle  toho  ale  též  co  pravý  syn  své  vlasti, 
pamětKvý  toho  že  vezdy  7%ám  súsédé  Némcú  Časovou  svou  vzdělanost 
objevil  v  popisu  dcery  knížete  Zálabského.  Básníkové  starších  dob 
nevyobrazovali  ženské  vnady  tak  podrobně.  V  Čestmíru  Vojmírova 
dcera  prostě  co  lepá  a  lepoivomá  se  uvádi.  V  LudiSi  se  Učí  dcera 
kněze  Zálabského  co  vsím  milá,  na  div  sličná^  téla  urostlého  hrdané, 
líce  jmieié  ovšem  bitU,  na  Ikech  rumenci  ktviechu;  oci  jako  nebe 
jasné,  ipojejy  bidej  šiji  vlasy  zlatostvácí  véjií  uprsténcech  skadeřeny. 
Proto  pro  vSecko  předce  slovanský  ráz  svůj  osvědčil  básník  v  plodu 
tomto  živou  plastičností,  kterou  se  zpěv  jeho  od  módnýich  romancí  a 
ballad  onoho  času  valně  liší.  Věty:  rozstiípi  se  síla  v  údech,  rozstúpi 
se  bodrost  v  myslechy  zvláště  ale  líčení  soubojů  rytířských  přímo  na 
drahné  národní  vzory  upomínají.  Básník  zajisté  byl  rytíř  jehož  bás- 
nický ráz  a  povaha  daleko  se  lišila  od  básníka  Beneše  Hermanova!  — 
Z  erbu  rytířského  „tuří  hlavy**  ježto  se  v  básni  připomíná,  také 
z  turnaje  samého  soudí  p.  Sembera  že  „báseň  složena  jest  za  doby 
krále  Otakara  H.  (1263—1278),  jelikož  obě  ty  věci  nejvíce  za  dotče- 
ného krále  y  cechách  v  obyčej  vešly.** 

5 


—  ee  — 

Byl  to  zajisté  čas  v  kterém  žirlové  od  sápada  přišli  tak  mocné 
působili  na  mray  a  na  povahu  vzdělanosti  v  Čechách  že  i  poesie  časová, 
toto  věrné  zrcadlo  věků  v,  tento  živý  ohla^s  národmho  smýšleni  původ- 
ního domácího  rázu  svého  zbavena  jižjiž  jen  spiisobem  cizím  se  ozý^ 
váti  počala,  pozSyvši  povahy  národní  i  vSeho  téměř  vzletn*  Nejen 
větší  hrdinské  zpěvy  národní  dozvučely  téměř  Jaroslavem,  ale  i  ohle- 
dem na  básně  mimohistorické  jeví  se  nejen  nesmírný  rozdíl  mezi 
staráími  a  Lndiší,  ale  touto  samou  přechod  se  značuje.  Po  takovémto 
přechodu  buď  znovu  oživiti  se  musilo  drahné  básnictví  u  novějSídi 
pokolení  a  i  užším  k  němu  zase  přilnutím  básníkové  noví  v  proud 
národní  se  uvedli,  buď  místa  popustiti  mnsily  názory  domácí  a  pů- 
vodní cizím  k  nám  doneseným.  Jaroslav  na  hrdinskou  událost  založen 
jako  starší  zpěvy  R.  Kr.  nečiní  takovou  protivu  k  nim,  jako  Ludiše 
a  Lubor  k  menším  lyricko-epickým  básním  starším  z  nichž  se  nám 
toliko  dvě  zachovaly:  Jden  a  Zbyhon,  které  však  úplně  dostačuji 
k  porovnání  a  k  nahlédnuti  v  nesmírnou  mezeru  jakou  staletí  byla 
spůsobila! 

Že  Jelen  z  šedé  starověkosti  české  pochází  o  tom  svědčí  celá 
povaha  jeho  i  všecky  hlasy  zpytatelů  v  tom  se  srovnávají.  „Opěvá  se 
v  ní  ve  spůsobě  romance  dojímavě  smrt  jinocha  od  nepřítele  zabitého, 
jejž  veškeré  dívky  oplakávají.  Krahujci  kteří  nad  smrtí  jinochovou 
s  sebou  truchlíce  s  dubu  pokrakují,  Vylíčování  jak  vrah  z  jinocha  duŠi 
mlatem  vyrazil,  jak  duše  pěkným  táhlým  hrdlem  odlétá  a  za  ní  teplá 
krev  teče,  jsou  jako  známkami  že  tato  báseíi  pochází  z  doby  pohan- 
ské/^ —  Totéž  svědčí  Nebeský:  „Rozměr,  pak  ona  tajemná  symbolika 
přírody  a  vUoubení-se  do  ní,  vůbec  celý  spůsob  básně  této  patrné  o 
tom  svědčí  že  náleží  do  té  samé  doby  básnictví  národního,  z  níž  i 
Záboje  a  Čestmíra  máme."  - 

Z  povahy  Jelena  bychom  soudili  na  ,to  že  básníka  skutečná 
jakás  příhoda  naladila  a  k  spůsobení  básně  této  pohnula.  Yyeírá  z  ní 
tak  jenmý  soucit,  tak  živé  účastenství  na  padlém  jinochu,  že  převažující 
v  ni  lyrické  momenty  o  přímém  dojnm  svědčí,  jakož  popisující  část 
poukazuje  na  dobu  kde  fantasie  básnická  naplněna  byla  zjevy  přírody 
ji  obkličující  a  vše  obi*azy  své  od  ní  přijímala.  Počíná  s  obrazem 
z  přírody  jako  národní  písně  vůbec  a  jako  i  nejstarší  zpěvy  R.  Kr. 
Všemi  obraty  obrazivosti  básníkovy  prosvítá  příroda^  všechny  provívá 
vzduch  drahné  lesami  pokryté  místnosti.  Jako  jelen  béháfe  po  horách 
tak  i  junoie  po  horách  chodívá,  a  když  jinocha  lutý  vrah  uderi  tíí- 
kým  mUUem  v  prsy,  zevzněchu  mutno  žalostni  lesi;  neoželuje  také 
padlého  milenka  jedna  ale  vsé  děvy  junoěe  plakachu,  což  ponkasqe 
na  dobu  kde  romantické  ponětí  o  lásce  ještě  vyvinuté  nebylo  t  JAkoi  i 


—  W  — 

0 

síymbolicXý  obraz:  Sletujú  se  dvpy  bystrých  krahujeev  ze  vsia  Usa 
prayéXý  ráz  básnictví  národního  v  Čechách  osvědčuje.  —  Podobným 
ráeetn  značnje  se  ZbyJioň  jenž  povahou  svou  k  Jelena  se  přidružuje. 
Jará  smyshiost  a  síla,  živá  soustrast  přírody,  elegický  ráz,  obrazy  ve- 
směs věcné  jako  svěžím  výdechem  lesův  a  hor  vystupiyí  ze  zpěvu 
tohoto  odhalujíce  téměř. roušku  od  zvláštního  druhu  lyricko-výpravných 
básni  národních,  jež  asi  střed  působily  mezi  hrdinskými  zpěvy  a  mezi 
čisté  lyrickými  písněmi  národními,  a  v  nichž  i  subjektivnost  básníkova 
zřejměji  vystoupiti  mohla.  Pravomužská  to  lyrika  kde  cit  nevystupuje 
sám  o  sobě  ale  vedle  podstatné  jej  povzbudivši  pohnutky.  —  Obsahem 
svým  upomíná  báseĎ  ovšem  na  časy  a  poměry,  kde  spusoby  feudální 
2  džiny  přinesené  v  cechách  se  zmáhati  počaly.  To  ovšem  nepo- 
ukazuje na  jistou  jakousi  dobu.  Již  Chrudos  jejž  Libušin  Soud  uvádí 
byl  i>řívrženec  cizích  spůsobů  a  nebyl  on  as  jediný  vládyka,  zvláJStě 
na  pomezích  Něnítů  jemuž  feudální  řád  více  byl  po  chuti  neŽ  staro- 
slovanský patriarchalm'.  Mohlt  by  tedy  Zbyhoň  býti  ohlasem  doby 
kde  lid  tíseň  převratů  těchto  těžce  pocitoval.  Z  toho  pak  že  básefi 
mlata  připomíná,  důmínka  se  bére  že  báseň  aspoň  starší  jest  XTTT.  věku 
jelikož  tenkráte  se  už  mlatu  co  zbraně  neužívalo.  Nesnadno  však  zde 
rozhodnouti.  V  některých  částkách  se  značuje  Zbyhoň  ovšem  rázem 
pravěkým  a  zdá  se  pocházeti  z  doby  mlatíh^  v  jiných  zajse  na  dobu 
meéé  poukazuje  (ač  v  ní  ovšem  o  meči  zmínka  se  nečiní).  Z  obrazů 
dýfte  pravěk.  Hned  z  počátku  jpoletova  holub  se  dřeva  na  dřevo, 
ialo9tivo  vrká  hoře  vs^mu  lesu  jeví  se  názor  z  časů  kde  příroda  se 
ončastňovala  na  osudech  lidských ,  kde '  tvorstvo  k  tvorstvu  soucitem 
k  sobe  vzájemně  přilnívalo.  Obraz  poletování  se  dřeva  na  dřevo 
(/  letieSe  sémo,  i  letiese  tamo,  se  dřeva  na  dřevo)  jeví  se  i  v  čest- 
níra  kde  duše  w/leté  na  drvo  a  po  drvech  senio  tamo  ...  A  jakož 
vůbec  národní  písně  slovanské  vždy  od  nějakého  příbuzného  předmětu 
přírodního  počínajíce  náhle  k  citu  přecházejí,  tak  i  v  Zbyhoni:  Aj  ty 
lese  šírý!  v  tobé  jáz  letávach  ...  a  jako  Záboj  na  skálu  vystúpi  . .  . 
Mamutí  se  ot  krajin  ote  vseeh,  tak  i  jinoch  zde  na  skále  si  sede;  šalo- 
sdvo  sedie,  s  němým  lesem  ndčie  ...  I  výraz :  tobé  srdce  přeudatno 
proti  vrahu,  jako  v  Záboji:  tobá  dáno  v  srdce  proti  vrahem.  Vůbec 
obraz  za  obrsusem  na  pravěké  poukazuje  názory,  kde  v  básnictví 
deském  jeSté  ryzí  duch  národní  panoval,  živly  cizími  nedotknut.  Duch 
tento  vSak  v  drobnějších  lyricko-epických  básních  zajisté  déle  udržoval 
původní  pravěký  svůj  ráz,  neboť  ony  blíže  stály  prostonárodní  lyrice 
která  ziýisté  nejstarší  svou  povahu  ještě  zachovávala,  kdežto  národm' 
epika  QŽ  na  romantiku  byla  přešla.  Mohlat  tedy  báseň  dobře  i 
v  Xm.  věku  složena  a  rázem  nejstarších  zpěvů  českých  přioděna  býtii 

5* 


—  68  — 

jelikož  raz  tento  v  prostonárodním  zpSvnictví  zajisté  jeáté  panoval. 
Rozměr  Zbyhoné  jest  pravidelný,  ba  místy  obraz  k  vůlí  pravidelnosti 
té  uměle  slovy  rozvlečen,  což  ovSem  neodpovídá  stručnosti  pohanského 
rázu  národního  básnictví,  kde  nutným  slovem  neb  obrazem  myšlénka 
objevena  nepřeplnívá  se  přídatky  jež  nový  obraz  neobjevují.  Takové 
prídatky  se  nám  zdají :  8  milá,  přesmilitkií  —  ach  a  u  hradí  drahú, 
předrahúckú.  PohřeSujeme  zde  ono  těsné  přiléhání  formy  rhyťhmické 
k  myšlénce,  ono  přímé  splývám'  s  ní  jakým  nejstarší  zpěvy  R.  Kr. 
Záboj,  Čestmír  a  Jelen  se  zna(hijí.  Nakvašení  mysli  láskou  a  diminu- 
tiva  premUithí,  předrahičkií  jeví  přídech  doby  XII.  a  XIII.  století. 

Básně  druhu  tohoto  nejblíže  stály  písním  čistě  lyrickým  jež  se 
nám  v  R.  Kr.  zachovaly:  Kytice,  Jahody,  Růže,  Zezhulice,  Opuštěná 
a  Skřivánek.  „Složeny  jsou  tyto  písně  v  době  nestejné,  nepochybně 
za  doby  pohanské  z  kteréž  se  zachovaly  ústmm  podáním,  zpívány  byvše 
při  hudbě  a  plesu  v  rejhradech  atd."  (Šembera  I.  95.)  „Uznány  jsou 
soudem  skoro  všeobecným  za  čisté  písně  národní  ježto  se  buď  jak 
srdce  právě  cítilo,  buď  při  jistých  obřadech,  hrách,  zvycích  a  slavno- 
stech zpívaly  při  hudbě  a  tanci.  Jsout  to  písně  obecné,  zvláště  ale 
pak  dívek,  ženského  pohlaví  a  věku  mladého."  (Nebeský  R.  Kr.  str.  192.) 

V  lyrických  písních  se  zajisté  nejbezprostředněji  objevil  spůsob 
národního  cítění,  v  nich  i  obrazivost  proudu  okamžitého  naladěni 
nejpříměji  se  podala,  nebot  nem'  tu  zámyslu  ni  směru,  leč  rozpoloženi 
^a  vnuknutí.  Co  v  nitra  vzniklo,  to  na  zjevno  vystoupí  co  plod  samo- 
rostlý  v  původní  své  podstatě.  Protož  z  nich  nejjasněji  vyzírá  povaha 
národu,  a  kdyby  možná  bylo  úplnou  historii  prostonárodního  zpěvnictví 
napsati,  objevily  by  se  v  ní  i  dějiny  vniterního  života  lidu,  jádra  to 
a  oné  části  národu  v  němž  individualný  ráz  nejdéle  a  nejvěrněji  se 
chová.  Písně  lidu  jsou  květiny  od  nichž  národní  básnictví  vůbec  svůj. 
ráz  a  barvy  přejímalo.  Když  pak  při  sklonku  XIII.  století  vyšší 
národní  směry  z  českého  básnictví  se  vytrácely,  hrdinské  zpěvy  umlkly, 
kruh  tvůrců  věStb  vítězových  dávno  vymřelý  už  ani  žáků  po  sobě 
nezanechal,  a  spůsoby  cizí,  rytířstvo  a  vůbec  nové  živly  novým  časem 
zbuzené  se  zmáhaly,  tu  lid  předce  písně  své  pěstoval  spůsobem  domá- 
cím jejž  ani  pozdější  století  nezahladila,  tak  že  prostonárodní  zpěvnictví 
už  podnes  se  značuje  podstatnými  známkami  původního  svého  rázu  a 
povahu  svou  jen  potud  změnilo,  pokud  povaha  lidu  samého  a  tvářnost 
země  podlehla  proměnám.  '^)  Proto  také  lyrické  písně  R.  Kr,  ještě 
bHže  stojí  písním  jiných  kmenů  slovanských  u  nichž  původní  národní 
živly  se  déle  udržely  než  epické.  Toho  příklady  jsou  zjevné,  ač  jen 
\  málo  čistě-lyinckých  písní  nám  v  R.  Kr.  zachováno.  V  Kytici  pěje  dívka: 
Kdahych  védela,  kytice  krásná!  kto  tebe  v  kyprá  zemicu  sáze:  tomu 


—  69  — 

hyeh  dala  prstének  zlatý.  Kdabych  védéla,  kytice  krásná!  kto  tebe 
lýkem  hebú^kým  sváza:  tomu  bych  dalajehlicu  z  vlasóv  atd.  V  srbské 
jedné  písni  hovoří  dívka  takto  k  sobě:  ,,Kdybyc}i  věděla  že  vás  starý 
bnde  tibat,  šla  bych  na  zelenou  hora,  pelyněk  bych  vešken  vytrhala . . . 
Kdybych  věděla  že  vás  mladý  bude  hl)at,  šla  bych  v  zelenou  zahradu 
atd."  Píseň  pak  ruská:  „Ach  ty  sad  li  tý  moj  sadočík  —  k  čemu 
ty  ráno  sad  rozeyietaješ,  rozevietavši  sad  zasychajeŠ'S  nem-li  podobná 
Rúii:  Ach  ty  ráže,  krásna  róžef  čemu  si  rané^  rozkvetla?  rozkvetavsi 
pcmrzlaf  pomrzavsi  usvédlaí  Zvláště  ale  Zarmoucené  mnoho  písm' 
jinoslovanských  se  podobá,  projevujících  žalost  nad  ztrátou  rodičů  i 
milence. 

Jest  zvlaStě  pozorovám'  hodno  jak  krásné  obrazy  prirodm',  důmyslná 
porovnání  a  symbolická  naznačem'  se  nám  v  těch  několika  písních  R. 
Kr.  zachovala,  a  jakou  něžností  tu  pojmuty  poměry  lásky,  jakou  vrouc- 
ností tu  objeven  cit.  Za  oněch  dob  kde  jazyk  ještě  tak  vyvinutý  nebyl 
aby  básm'kům  byl  nadlehčoval,  a  kde  nebylo  tolikerých  vzorů  k  násle- 
dování, básnily  zajisté  jenom  osolry  zvláštním  nichem  puzené  a  zvlášt- 
ním nadáním  povolané.  Protož  z  písní  těch  vyšší  důmysl,  hlubočejší 
zanícení  a  idealnější  názor  života  vyzírá  nežli  z  množství  novějších 
písní  národních,  aniž  se  zdá  že  by  umělá  ruka  nadaného  milovníka 
a  sběratele  národních  zpěvů  v  XIII.  století  je  byla  teprv  zdokonalila, 
nebof  myšlénka  z  myšlénky,  obraz  z  obrazu  přirozeným  tokem  se  vine, 
a  všady  rázná  stručnost  se  jeví,  kdežto  na  opak  máme  příkladů  že 
opravovatelé  (dle  svého  míněm')  a  předělavatelé  národmch  písm'  spíše 
ze  svého  přidávají  a  původní  myšlénky  rozvlékají,  čehož  stopa  se 
v  lyrických  písních  R.  K.  nejeví. 

Že  drobné  písně  tyto  z  lidu  vyšly  na  to  poukazují  obrazy  ze  života 
lidu  vzaté.  Dívka  béie  kit  potoku,  nabiera  vody  v  kovaná  vědra.  — 
Milá  jde  na  jahody,  zadrieíe  si  ostré  trnie  v  belitká  nožicu. . —  Kakby 
mndy  klasy  v  stoze.  —  Junošu  mi  vzechu,  —  Pleje  d^a  konopé  u 
panského  sada  .  .  .  otvedechu  zmilitka  u  kavieriý  hrádek  atd.  —  — 

Jinak  i  písně  tyto  též  onou  názornou  predmětností  se  vyzname- 
návají která  vůbec  charakteristickou  známkou  jest  národního  básnictví 
slovanského  a  jeví  se  v  nich  ono  úzké  přilnutí  obrazivosti  ku  přírodě 
jež  každou  myšlénku  přiodí  obrazem  z  ní  vzatým,  i  účastňuje  se  tu 
pHroda  na  všech  citech  a  osudech.  Kytice  odplyne,  růže  opadne,  zezhu- 
lice  pláče,  lesy  se  nemají  zelenat  když  děva  srdce  mútí,  skřivánek  se 
táze  dívky  proč  je  žalostivá  —  má  pěním  pozdraviti  milého  a  nésti 
mo  lístek  atd.,  vše  jak  v  slovanských  národních  písmch  vůbec.  —  Všecky 
písně  tyto  složeny  byly  za  časů  kde  rýmu  ještě  neužíváno  v  národním 
zpévnictví,  ač  zajisté  složeny  jsou  v  době  nestejné  a  některé  snad  i  z  doby 


—  70  — 

pohanské  pocházejí;  Skřivánek  v  němž  děvče  pěje:  Kdyby ek  péree 
iméía,  písedabyeh  lístek  —  poukazuje  na  dobu  kde  už  psáni  se  ožívalo. 
Zbytečné  by  bylo  dokazovati  naivnost  a  nelíčenou  prostojta  písni 
našich  kteroužto  každý  sám  z  nidi  vycítí  kdož  zdravým  okem  v  ně 
nahlídne.  Esthetická  cena  jejich  nepotřebuje  výkladů  a  chvalořečí. 
Jsouf  ony  živi  svědectví  že  „oheň  lyrického  básnictví  jež  u  veSkerém 
těle  velikého  Slovanstva  koluje",  za  nejstarších  časů  v  cechách  se 
pěstoval,  že  „tajemné  puzení  k  poesii  prostonárodní  a  velká  k  němu 
náklonnosť*  už  praotcům  našim  vštípena  byla.  Veškeré  zpěvy  R.  K. 
jak  lyrické  tak  epické  vyšly  z  povahy  národu  a  z  povahy  přírody  kte- 
rouž byl  obklopen,  na  kteréžto  dva  podstatné  kořeny  se  zakládala  i 
obliba  českých  národních  básníků,  nech  oni  přímo  z  obecného  lidu  aneb 
z  kruhů  výše  vzdělaných  osob  pocházeli.  Jim  všem  co  vně  se  jevilo 
buď  příbuznou  v  nitru  budilo  myšlénku,  buď  co  v  nitru  se  zrodilo  pří- 
buzným a  blízkým  se  podalo  obrazem  zevným.  Tím  splývá  povaha 
starobylých  básní  českých  s  povahou  národní  poesie  všech  Slovanů,  jsouce 
,/výlev  jedné  a  té  samé  původní  tvorci  síly  básnické;,  jakáž  drultdy  u 
všech  Slovanu  se  nacházda,  u  nás  ale  jako  n  nékterých  jiných  kmenů 
pohříchu  záhy  vymizela/^  Vymizela  tím  později  čím  výhradnější  byl 
individuální  její  ráz.  Ráz  všeobecnější  snadněji  se  do  nových  poměrů 
vpraví  než  takový  který  těsně  přiléhá  k  osobnosti,  k  času  a  k  místnosti 
a  který  přímo  z  názorů  vyšel  jež  těmito  se  ustanovují.  Jaroslav  ovšem 
objevuje  stopy  možného  přechodu  a  spojení  téměř  živlů  pravěkých 
s  novějšími,  avšak  zdá  se  že  spůsob  národního  epického  básnictví  hned 
napotom  už  odnikud  posily  nedostával  a  živlové  noví  všemi  možnými 
cestami  do  národmlio  života  našeho  vtékali.  Básně  však  jakové  jsou 
naše  bohatýrské  zpěvy  rodí  se  jen  tam  kde  obyčeje  jsou  prosté  a  mravy 
silné,  kde  idealné  národní  směry  ještě  naplňují  život  obecný.  Podmínky 
tyto  však  vymizely.  Křesťanstvím  se  zvrátily  názory  do  přírody,  jím 
nebe  i  země  se  změnila.  Poesie  na  drahný  spůsob  upomínající  byla  už 
jen  ozvěnou.  Pokud  nový  spůsob  básnění  romanticismem  vzešlý  úplné 
vlády  se  nezmocnU,  pokud  bylo  pamětníků  staré  školy,  bylo  zajisté  i 
pěstovatelů  národního  spůsobn.  Čím  dále  však  tím  více  se  zmáhal  duch 
nového  času,  přívrženců  spůsobů  drahných  ubývalo  a  jakož  pravěký  ráz 
národm'  se  vytráceti  počal  ze  sídel  panských,  takž  zase  v  životě  lidu  a 
v  literatuře  vůbec  větší  zřetel  se  bráti  počal  na  přítomnost,  na  život  a 
vždy  rozmanitější  praktické  působení.  Nejdříve  zajisté  se  vytratily  zpěvy 
hrdinské  ze  sím'  panských  a  z  paměti  vzdělanější  třídy  vůbec,  udržice 
se  zde  onde  už  jen  co  výminky.  E  jedněm  romantika  zavítala  zmoc- 
ňujíc se  obliby  jejich,  ostatm'  zaze  překonal  zmáhající  se  latínismus. 
Poesie  se  rozpadla  na  druh  dvoji.  Lid  zpíval  své  písně  jako  dříve  ale 


•  ^71  — 

nejsa  ni  podněcován  hrdinskými  zpěvy  ku  vzne&eným  zájmům  sledil  a 
l^istoval  jakož  v  životě  tak  i  v  poesii  své  osobné  zájmy.  Lyrika  jeho 
00  výlev  dta  nevyhynula,  ale  pod  bohatýrskými  zpěvy  klesla  půda  jako 
pod  bohatýistvim.  Nastalé  rytířství  jiný-m  směrem  i  jiným  rázem  se 
značovalo  než  hrdinství  praotců.  Veliká  nastala  mezera  mezi  panstvem 
a  lidem,  feudálný  spůsob  podryl  mrav  patriarchalný,  interessy  stavů  da- 
leko od  sebe  se  rozcházeti  počaly.  Romantika  se  stala  organem  rytíř- 
stva, pnSla  do  Čech  jako  ono  samo  od  západu  a  uhostila  se  tu  vši 
svou  mocí.  Kdyby  byly  hrdinské  zpěvy  z  lidu  vyšly  jako  prostonárodm' 
(Msné  vůbec,  byly  by  se  zajisté  v  lidu  byly  udržely  a  dále  lidem  pěsto- 
valy. Proč  nmlkly  odvrácením  se  vyšších  a  vzdělanějších  stavů  od 
luurodmlio  básnictví?  Lid  zajisté  zpívati  nepřestal,  tušíme  však  že  ne- 
básnil  nikdy  jako  Lumír^  Záboj  a  básníkové  Čestmíra,  Jaroslava  atd. . . 
a  výkvětem  spůsobu  výpravného  básnění  lián  se  zdá  nám  jediný  Beneš 
JFIermanov.  Že  se  v  drahných  dobách  i  hrdinské  básně  vyššího  vzletu 
před  lidem  recitovaly  tomu  upříti  nelze.  Že  však  zpěváci  a  přednašitelové 
básni  nebyli  vždy  i  básníkové  to  každý  uzná.  Z  prvopočátku  zajisté 
jen  mužové  a  ženy  věštbám  vítězovým  vyučení  pěstovali  vyšší  obor 
básnictví  a  u  zvláštních  příležitostí  plody  své  přednášeli  jakož  zase  jindy 
milá  slova  hohúm  hldscdi.  Jiní  se  přiučivše  skladbám  jejich  dále  zemí 
je  roznesli.  Když  pak  věštců .  vítězovýdi  už  nebylo,  bá^li  lidé  kteří 
jim  vzdělaností  nejblíže  stáli  a  svěžím  duchem  se  vpraviti  uměli  v  spů- 
sob básnictví  drahnověkého ,  nabyvše  jím  snad  básnickou  vzdělanost 
svou  jsouce  smyslem'  jednoho  s  nimi  a  čerpajíce  své  názory  z  toho 
zřídla  z  jakého  je  předchůdcové  jejich  čerpali.  Máme  takové  osoby 
hledati  mezi  lidem  obecným  aneb  mezi  vyššími  třídami  o  nichž  víme  že 
byly  povždy  nositeli  vyšších  zájmů  národních  a  za  drahných  časů  mimo 
kněžstvo  jedinými  vzdělanými  v  národě?  —  Zvláště  ono  rázné  v  R.  K. 
přímo  vystupující  smýšlení  vlastenecké  nás  potvrzuje  v  nuněni  tomto. 
Lid  jest  ovšem  hlavním  chovatelem  národnosti,  ale  zástupcem  jejím  co 
idey  vyšší,  duší  všech  podniknutí  k  udržení  a  zastáváni  jí  byli  vždy 
vládykové,  v  nich  se  chovala  i  myíUnka  národnosti  a  neodvislosti.  Co 
dvě  hlavni  protísady  pojímám'  myšlénky  této  se  jeví  Záboj  a  Beneš 
Hermanov  o  kterémž  soudíme  že  z  lidu  vyšel.  Lid  se  ovšem  odevždy 
dával  rozehřívati  pro  myšlénky  vznešené,  pro  vlast,  národnost,  neod- 
vislosC  atd.,  neméně  jisté  jest  že  rozhřívateli  odevždy  byly  osoby  výše 
vaděbné  a  dále  vidící  nežli  lid  vidívá.  Naše  zvláště  historie  objevi\je 
ktenk  nižší  šlechta  česká  od  nejdávnějších  časů  stála  v  popředí  všady 
kde  se  jednalo  o  věc  národm',  a  tak  též  i  v  literatuře.  Jestliže  k.  př. 
i  větií  dást  českého  rytířstva  za  příkladem  dvoru  módě  časové  se  podala, 
není  tím  dokájcáno  že  by  se  byli  všickni  podali.  MohlC  tedy  býti  mezi 


—  72-- 

českými  rytíři  ten  i  onen  který  maje  ryzé  smýšlemVk  tomu  básnickým 
duchem  byv  nadán  a  vzory  drahnověkými  básnickými  vzdělán,  takové 
zpěvy  skládal  jako  jest  Jaromír,  neb  Jaroslav.  DaJemilovy  veráe  nevySly 
z  ruchu  báfinickébo,  verSe  jiných  nevySly  zase  z  ducha  národního,  tím 
vSak  nem'  jeSte  dokázáno  žeby  z  vyšších  tříd  společností  všecken  ná- 
rodní, ráz  se  byl  vytratil,  žeby  některých  výše  postavených  a  nad  jiné 
vzdělaných  a  nadaných  mužů  i  mezi  rytířstvem  českým  se  bylo  neudr-^ 
zelo  jenžby  takové  zpěvy  byli  skládati  mohli  jaké  se  nám  v  B.  K. 
zachovaly.  Že  se  ryzé  národní  smýšleni  a  ži\7  odpor  proti  zmáhajícím 
se  cizím  živlům  v  rytířstvu  českém  uchovaly  tohož  mnohá  svědectví 
máme.  Jest  se  ^tedy  domýšleti  že  mezi  těmi  bylo  i  takových  kteří 
vedle  smýšlení  i  ráz  národní  podrželi,  plody  svými  nejen  myšlénkou  ale 
i  formou  se  přidružujíce  ku  zpěvcům  drahnýclrvěkův.  Důmínky  takové 
však  přináleží  do  oboru  konjekturalného  uvažování  věcí  a  nemíníme  je  zde 
za  pevné  a]  neklamné  přesvědčení  vyhlašovati.  Tomu  však  sotvy  upí- 
rati lze,  že  kdyby  básnických  plodův  bylo  nebývalo  jenž  nejen  směrem 
ale  i  ůdobou  svou  národním  se  značovaly  rázem,  tento  by  zajisté  byl 
ještě  dříve  a  snadněji  se  byl  vytratí!  ze  života  národu  vůbec.  Byťby  i 
Praha  a  povstalá  v  cechách  města,  byfby  i  některé  hrady  panské  se 
docela  byly  poddaly  novotám  z  ciziny  přišlým,  stálC  on  tu  a  tam  po 
Čechách  a  po  Moravě  ten  a  onen  hrádek  v  němž  starý  mrav  panoval 
a  staré  básnictví  se  pěstovalo,  a  byfby  i  barvitost  národního  tohoto 
umění  v  XII.  a  Xni.  století  namnoze  se  byla  setřela  a  podstatné  samo- 
rostlé  básnické  plody  domácí  už  jen  sporadicky  se  byly  objevovaly, 
nevyhynuly  přece  docela  aniž  působovati  přestaly  na  smýšlení  jednot- 
livců ,  byťby  se  jim  třeba  už  síly  bylo  nedostávalo  k  přemožení  ducha 
časového  a  k  ovládání  a  ustanovem'  směrů  literárních  jež  proud  světo- 
dějný k  jiným  unášel  stranám. 

Duch  který  staré  hrdinské  zpěvy  províval  zjevnou  byl  protivou 
základů  i  forem  společenských  jež  buď  už  panováni  došly  buď  všeobecné 
platnosti  nabývaly  sklonkem  Xm.  století.  Osady  se  ninožily,  města 
cizími  živly  naplněna  povstávala  v  srdci  země,  vysekanými  lesy  krajiny 
se  zjasfiovaly.  Posvátné  háje  byly  už  dávno  zkáceny.  Křesfanstvím-li 
se  názor  přírody  změnil,  změnily  se  s  přírodou  samou  i  dojmy  jež  činí- 
vala. Feudálně  spůsoby  za  sebou  vlékly  nové  společenské  poměry.  Nejen 
novými  myšlénkami  ale  i  novými  zájmy  zaplavila  se  země  naše.  Pro- 
ces přechodů  a  převratů  poznenáhle  ale  mocně  vše  uchvácigící  se  roz- 
vinoval a  všemi  vrstvami  národu  se  probíral.  Jakých  sil  tvořících  by 
tu  bylo  potřebí  bývalo  k  paralysování  vlivů  časových?  Jen  součine- 
ním  celého  národa,  jenom  pevným  se  přidržovám'm  národní  politiky  se 
strany  vlády  by  sa  byl  usnadniti  mohl  přechod  drahné  národní  poesii  na 


—  73  — 

noy4  Cagjy  na  nový  výkvět  a  na  nové  rozvinntí  se  jeji  ze  starých  kořenů. 
Ze  nemožné  nebylo  na  staré  půdě  nové  dráhy  jí  vykázati  -toho  svědec- 
tvím jest  báseň  Jaroslav.  —  Avšak  vůle  a  směry  národní  záhy  byly 
přdLonány  působením  německých  mnichů  s  jedné  a  českými  panovníky 
s  drahé  strany.  Jestliže  působení  vyšších  tříd  společenských  odevždy 
bylo  valné  na  národ  vůbec  a  na  obecný  lid  zvláště,  tu€  vliv  jeho  na  život 
a  osady  národní  se  zdvojnásobniti  mnsil  stoupením  feudálně  moci  na 
místo  patriarchabiého  řízem',  a  zvláště  ustředením  vlády  v  rodě  Přemy- 
slovců. Nevycházel  pak  duch  a  směry  panující  z  kořenů  po  vlasti  roz- 
lehlých ale  z  vrcholu.  Ten  však  byl  porušen  cizími  štěpy.  Vyšehrad 
přestal  býti  zlatým  sídlem  otčíkovým,  vládcové  čeští  se  přestěhovali  na 
nový  hrad  kde  starý  národní  ráz  ucouval  novému  dvornímu  vzduchu. 
Zpomínky  na  starý  Vyšehrad  se  nahoře  vytrácely,  udržujíce  se  ovšem  ještě 
dlouho  v  národě,  ale  nenalezavše  podpory  a  posily  nemohly  více  povzbu- 
zovati nové  tvořící  síly  v  tom  poměru  jako  dříve.  Doba  samostatného 
tvořeni  přestala  a  nastala  doba  následování.  Za  příčinou  nových  živlů 
a  dojmů  rozmnožováním  se  vzorů  cizích,  a  proto  že  obliba  vyššího  spo- 
lečenstva k  těmto  se  klonila,  přestali  domácí  básníkové  nesledovati  drahné 
domácí  vzory  a  obrátili  se  k  cizím  jež  za  dokonalejší  považovali.  Jak 
mile  národ  přestává  to  co  vlastnictvím  mu  přináleží  za  lepší  a  podstat- 
nější považovati  cizího,  tu  již  i  důvěru  tratí  v  sebe  a  v  tvořivost  svou. 
Zprv  nedůvěřovati  počali  praotcové  naši  bohům  svým  a  jich  se  odřekli, 
hned  v  zápětí  se  usadily  cizí  spůsoby  v  cechách  a  zákony  od  jinud 
vzaté.  Takž  květ  po  květu  opadával  s  národního  kmenu.  Nejdříve 
se  vrchol  v  nedomád  oděl  barvy.  Při  dvoře  českých  vévodů  a  králů 
Qjmul  se  něme^ý  jazyk,  mrav  a  spůsoby,  k  čemuž  nejvíce  přispěly 
manželky  vladařů  českých,  z  Němec  přišlé.  Královský  dvůr  se  naplnil 
německým  dvořeninstvém ,  německé  matky  dítkám  svým,  králevičům 
českýno,  nejen  německá  jména  ale  i  německé  vychování  daly.  Že  valná 
^t  šlechty  podle  dvoru  se  chovala  toho  netřeba  dokazovati.  Bylo-li 
možná  aby  básnictví  jehož  horlení  proti  cizinstvu  směřovalo,  kteréž  své 
látky  nejvíce  z  krvavých  a  vítězných  bojů  proti  Němcům  bralo,  bylo 
obliby  došlo  v  kruzích  proti  kterýmž  upomínkami  přímo  čelilo?  a  bylo 
by  pěstovatelů  a  podporovatelů  získalo  ve  společnosti  proniknuté  živly 
takovými  proti  jakýmž  drahní  zpěvcové  čeští  národ  do  zbraně  povolá- 
vali? —  NeníC  tu  divu,  že  cizí  toulaví  zpěváci  vítanější  byli  dvořenin- 
stvu  a  dvoru  jemu  nakloněnému.  Písně  jejich  odváděly  mysl  od  národ- 
ních zájmů  a  zpomínek,  a  osobným  chtíčům,  panující  módě,  malicherným 
zijmům  hovíc,  od  politických  a  národmch  otázek  odluzovaly.  Jaké  obliby 
n&nečtí  zpěváci  a  spůsob  básnění  jejich  u  některých  Přemyslovců  a 
^bec  při  některých  dvorech  panských  v  Čechách  a  na  Moravě  dochá^ 


—  74  — 

zeli,  toho  nás  došla  mnohá  svédoctví.  *^)  Písně  tSehto  spěviků  se  néée^ 
týkaly  vyšších  otázek  časových:  ba  naopak,  otáčely  se  toliko  okolo  zále- 
žitostí osobných  a  nepatrnýolL  Poesie  se  stala  pouze  velebitelkou  nových 
poměra  v  jakéž  oboje  pohlaví  k  sobě  stoapila.  Vykládala  pocity  milostné, 
velebila  půvaby  ženských,  opěvaJa  blahosti  a  žalostí  lásky,  vypravovala 
o  dobrodružstvích  jež  rytířové  pro  lásku  podstoupili,  ale  nebylo  v  ni 
více  #řeči  o  velikých  skutcích  pro  neodvislost  národu ,  o  bojích  protí 
cizinstvu  vykonaných.  Rozmnožováním  seinteressů  nepatrnějších  udu- 
šuje se  mysl  pro  velké  a  vznešené  zájmy,  pohrami  malichernými  rozpty- 
luje se  duch  a  odumírá  cit  dojmům  velkolepým.  Jak  mile  náboženské 
a  politické  zájmy  národní  přestaly  býti  předměty  národního  básnictví, 
tu  ono  již  pozbývalo  důležitosti  své,  a  na  skromné  se  obmezujíc  úlohy 
na  pouhou  zábavu  a  esthetíckou  pohru  kleslo.  Nebylo  více  jako  v  pra- 
věku kde  básnictví  veškeré  vyšší  myšlénky  národu  v  sobě  chovalo. 
Nastala  doba  přechodní  v  níž  starý  svět  náš  se  rozpadával,  aniž  nový 
se  ještě  byl  ustálil.  Křestanstvim  byly  nové  základy  položeny  k  nové 
soustavě  společenské.  Nové  podmínky  osvěty  provolaly  nový  spůsob 
vzdělanosti.  Drahná  civilisaci  národní  sloula  nyní  barbarstvím  a  ustou- 
piti musila  požadavkům  času  a  poměrů  jím  uvedených.  Souměr  mezi 
přírodou  a  duchem  se  rozpadl,  nebot  člověk  nemoha  se  už  měřiti 
s  duchem-  mocnějším  opovrhovati  počal  přírodou  jižto  nyní  za  malomoc- 
noa  ozn&Tal  vJic  všemohoucímu  mitoo  ni  žijici^u  duchu,  kdežto  on 
dříve  toliko  v  přírodě  a  s  přírodou  žil,  v  ní  celý  ponořen  se  zrcadlil  a 
ona  veškeré  síly  a  veškerou  mocnost  jeho  znázorňovala.  Takž  i  básnictví 
od  přírody  se  vzdálilo,  jakž  obrazivost  se  od  ní  odpoutávala.  Básnictví 
přestalo  býti  obrazem  národního  života,  nebot  pěstovatelé  poesie  přestali 
nejvnitrnější  život  národní  v  zpěvích  vylévati.  — 

Zachovaly  se  nám  ovšem  zprávy  o  veselostech  dvorských  v  XUL 
a  XIV*  století,  o  hlučných  hodech  a  tanečných  zábavách  při  nichž 
hudebníci  a  zpěváci  obveselovali  společnost  Uvážíme-li  ale  jaký  duch 
tenkráte  při  dvoře  vladařů  českých  panoval,  a  jací  básníkové  se  tam 
zdržovali,  tut  ovšem  nelze  nám  se  domýšleti  že  vznešené  panstvo  náarod- 
ními  se  potěšovalo  zpěvy.  M^žná  j^  že  některý  pravočeský  zpěvec 
zabloudil  na  Králův  Dvůr  a  jako  výminkou  staročeského  varyta  se 
dotknul,  a  že  něktei'é  české  dámě  ty  velekrásné  zpěvy  se  zalíbily  ježto 
živou  činily  protivu  písni  německými  minnesingry  zavedených  takže  sbírku 
oněch  si  vyžádala,  možná  také  že  některý  věrný  národovec  sbírku  tato 
učinil,  neb  dříve  učiněnou  opsal,  jako  na  osvědčeni  že  podstatnějších  básní 
doma  máme  a  nám  přiměřenějších,  než  jaké  nám  toulaví  němečtí  zpě- 
váci přinášeli.  Jisté  ale  jest  že  ziýitím  bohatýrských  časů  i  hrdinské 
básnictví  se  zanedbalo»  jen  v  pzvěnách  vzácnýcíi  tu  a  tam«  v  odlehlých 


—  76  — 

flDad  krajíeli  se  jetté  ozývajto,  kde  zm&hajim  se  Fomantika  vládu  jeáté 
nenastoxipila.  Dá  se  d<Mnýšletí  že  některá  část  výhradné  národní  a 
oposiCni  strany  Šlechtické  vedle  věrného  uchováváni  staročeských  mravů 
i  drahný  ^usob  národního  básnění  pěstovala,  a  že  pří  schůzkách  a  věse-. 
loslech  jejích  staročeské  se  ozývaly  zpěvy  z  kruhů  módných  a  odrodi- 
lých vypuzené. 

Bylo  tedy  básnictví  v  Čechách  na  dvé  stran  6€(^  rozpadlo.  Jedna 
spůsobn  národního  se  přidržujíc  starobylé  české  vzory  sledila,  vedle 
křesCanského  přesvědčení  o  jednom  jediném  bohu,  ještě  pohanským  se 
značnjic  rázem,  a  povahou  i  ůdobou  k  slovanskému  národnímu  zpěvnictví 
se  družila;  druhá  zase  následováním  básní  zahraničných  novou  školu 
básnickou  německé  a  románské  podobnou  do  Čech  uvedla.  Tato  druhá 
Škola,  ač  posléze  zvítězila,  přece  teprv  během  as  dvou  století  se  zobec- 
nila a  školu  národní  vytlačila,  když  totiž  v  politickém  a  sociálnem  životě 
Čechův  takové  společenské  a  literami  poměry  vznikly  jakéž  původnímu 
národnímu  básnictví  českému  nijakou  posilou  více  nepřispívaly.  Proto 
také  se  domýšlíme,  že  kdyby  hrdinské  zpěvy  R.  K.  byly  původně  z  lidu 
vyšly  a  ne  z  vyššího  jakéhos  kruhu  národmch  vzdělanců,  bylby  i  spůsob 
národního  básnění  epického  se  i  napotom  byl  udržel,  nebof  lid  a 
poesie  jeho  nepodlehla  módě  časové,  aniž  na  cize  se  vázala  vzory.  Že 
však  spůsob  básnění  jeho  nikdy  takovou  mohutností  pojímání  a  umění 
nevynikal  a  velké,  přímo  hrdinské  zpěvy  jen  vzácnými  úkazy  byly  jsou 
v  poesii  jeho,  tudy  též  nelze  bylo  aby  spůsobem  svým  vítěznou  reakcí 
b^i  spůsobil  ve  vyšším  básnictví  proti  zmáhajícím  se  cizím  živlům,  když 
vzdělaných  pěstovatelů  domácího  umění  se  už  nedostávalo.  Drobnější 
Inatarické  ballady,  jako  Beneš  Hermanov,  jakýchž  bez  pochyby  mezi 
lidem  mnoho  kolovalo,  nestačily  na  odpor,  když  se  velké  básně  jako 
Jaroslav  roditi  přestaly.  Jakož  pravěké  věštby  vítězové  z  lidu  nevyšly, 
ale  od  zpěvců  vzdělaných,-  v  umění  svém  vycvičených  spůsobeny  byly : 
takž  i  pozdější  zpěvy  hrdinské  svědčí  o  vyšší  vzdělanosti  původců  svých. 
Že  n  bývalé  šlechty  české  básnictví  a  zpěv  se  pěstoval  a  obliba  tato 
a  zídáštních  pnležitostí  na  jevo  vystoupala,  na  to  i  historické  pamětností. 
ukazuji  Když  r.  1158  Vladislav  n.  císaři  Fridrichovi  na  pomoc  do 
Itálie  proti  Milánským  se  strojil,  byli  mnozí  z  českého  panstva  proti 
tomu  a  odepřeli  táhnouti  s  sebou.  Oznámil  tedy  král  že  potáhne  s  dobro- 
vdníky  jichž  se  hojně  přihlásilo.  Tu  prý  se  Praha  ozývala  zpěvy  mladé 
dechty,  oUežed  Milána  opěvující.  Tenkráte  ale  ještě  nebylo  vítězství 
německé  básnické  Školy  v  cechách  úplné,  a  teprv  o  století  později  za 
časů  obon  Václavů  a  Otakarů  k  panování  došlo.  Jest  se  tn  domýšleti 
ie  ku  povzbuzení  k  hrdinstvím  také  národmlio  spůsobu  básněm'  se  po- 
vžilo,  ba  snad  více  než  cizího,  ano  se  přitom  i  o  účastenství  obecného 


—  76  — 

lidu  na  podniknatí  válečném  jednalo.  Původní  nírodni  poesie  předpo- 
kládá čisté  a  nezkalené  zřídlo  národního  společenského  života,  národní 
zřízení,  vychováni  a  vzdělanost  vůbec.  Živly  však  z  jakých  národní 
společenský  život  v  Čechách  sestával  rozpadávati  se  počaly  za  časů 
přechodných.  V  pravěku,  pokud  známo,  u  rejhradů  se  scházívali  Ce- 
chové kdež  sněmovali  a  hodovali,  tam  bylo  i  zpěvů  a  rozličných  výkladů. 
Na  schůzkách  takových  se  zajisté  všechny  vrstvy  společenstva  ůčastní- 
valy  pokud,  jakž  za  dob  patriarchalných  bylo,  stavy  sobě  blíže  stály. 
Zavedením  ale  napotom  spůsobů  feudalných  se  vyšší  třídy  odlučovaly 
od  nižších  jakož  i  zájmy  jejich  od  sebe  se  rozcházely  a  čím  dále  tim 
více  se  lišily.  Panstvo  přestalo  bývalou  měrou  podílu  bráti  na  slavno- 
stech lidu,  slavilo  hody  jiného  rázu  pro  sebe.  Jiný  duch  poesie  se  ozý- 
val v  prostoře  a  jiný  v  panských  síních,  byt  i  do  těchto  třeba  německo- 
romanský  spůsob  se  byl  ještě  všady  nevedral,  a  namnoze  jen  pohostinu 
v  nich  objevil.  —  Vyšší  všeobecné  ideálné  směry  jsou  výsledkem  vyšší 
vzdělaností  a  vybroušenějších  myslí.  Vystoupily  u  všech  národů  z  nitra 
povah  zvláště  vynikajících.  Poesie  lidu  jest  osobnější  a  směry  její  pra- 
videlně se  obmezují  na  užší  obor  názorů  obecných,  jestliže  zvláštní  povo- 
lancové  obor  tento  nerozšíří  mocností  ducha  svého.  Povolanec  takový 
jestliže  si  přiosobí  vzdělanost  vyšší  a  přehled  poměrů  si  vydobyde,  tím 
už  vystoupil  :s  názořního  kruhu  obecného  lidu  a  k  vyšší  společnosti  se 
duchem  přidružil.  Vzdělanost  jest  vůbec  mocnost;  jakou  mocností  ten- 
kráte býti  musila  pochopí  každý  kdo  v  historii  její  se  obezřel.  —  Když 
se  svazek  mezi  obecným  kmetským  lidem  a  vyšší,  vzdělanou  třídou 
společenstva  rozvazoval,  pozůstaven  byl  lid  sám  sobě  a  vyplňoval  kruhy 
své  poesie  svým  spůsobem.  Z  počátku  se  zajisté  i  mezi  vyššími  stavy 
pěstovala  ona  vyšší  část  národm'  poesie  která  ponětím  a  názorům  jejím 
blíže  stála.  Zachoval  se  v  hrdinských  zpěvích  našich  vyšší  ruch  snažení 
a  umění  národního,  smýšlení  rázné  nižšími  poměry  života  nedotknuté  a 
nestěsněné,  výkvět  vzdělaností  národní,  kdežto  zase  v  nejstarších  pro- 
stonárodních písních  jež  s  drahnými  obřady  a.  obyčejemi  lidu  souvisely 
jakýsi  praktičnější,  téměř  příležitostný  směr  a  v  čistě  lyrických  toliko 
okamžité  naladěm'  se  jeví.  Středem  mezi  umělými  hrdinskými  zpěvy  a 
prostonárodními  písněmi  byly  as  historické  ballady  jako  Beneš  Herma- 
nov,  kde  báamlk  umělý  s  citem  lidu  do  spůsobu  všenárodního  staroby- 
lého vypravování  se  vpravil  čímž  plod  jeho  k  zpěvům  většího  rozměru 
docela  se  přiblížil.  V  prostonárodních  písních  se  nejeví  tak  umělý  vymě- 
řený ráz  jako  v  hrdinských  zpěvích,  a  nevyzírá  z  nich  onen  vznešený 
směr  zastávání  zájmů  národmch  a  náboženských  jako  z  oněch.  Tímto 
směrem  se  nám  hrdinské  zpěvy  R.  &.  tak  zvláště  důležitými  staly,  on 
íH  jim  dodává  oné  uchvacující  mocností  která  i  u  nejpozdnějších  pokolení 


—  77  — 

se  dojmu  nemine.  V  tomto  také  ohledá  nepřestanou  zpěyy  tyto  posOoa 
býti  všem  budoucím  časům  a  pohybovati  budou  myslí  jednotlivců  i 
v  dob&ch  kde  cit  pro  národnost  a  podstatné  jeho  zájmy  na  vyprahlé 
padé  jen  spoře  výkvěte!  Vedle  tendenčni  důležitosti  některých  zpěvů 
těchto  i  esthetická  jejich  cena  v  pozadí  nám  stoupá.  Qna  hlavní  my- 
šlénka která  ku  př.  Záboje  provívá,  zvláátě  umělým  a  důmysbým  svým 
provedením  spůsobena  jest  k  tomu  aby  se  ji  zotavovala  mysl  pokleslá 
a  malichernými  okolnostmi  stísněná.  Jest  sobě  zástupcům  interessů 
národních  příklad  brátí^e  zpěvů  těchto  kterak  vedle  podstatných  směrů 
národních  vfiechny  jiné  jen  vedlejšího  zaujímají  místa,  pokud  ony  vzne- 
sené úlohy  se  nevyplní  pro  které  už  za  pravěků  českých  zahořela  mysl 
prvních  v  národě  duchů »  a  od  jejichž  provedem'  váe  jiné  záviselo  a 
závisí  co  ku  zdaru  a  oblažení  národa  slouží.  —  V  tendencích  zpěvů 
těchto  vůbec  hlavní  podstata  jejich  spočívá,  a  jakož  se  domníváme  že 
sposob  a  pojímám'  přírody  a  života  jakož  i  obrazení-se  jeho  v  pravěku 
celému  národu  společný  výrazu  svého  nabyl  plody  věštců  vítězových, 
takž  zase  nám  domýšleti  se  lze  jest  že  umění  věštců  těchto  později  na 
vyftší  a  vzdělanější  třídy  přešlo  v  nichž  vyšší  směry  národní  nejživěji 
se  pojímaly  a  v  nichž  i  národní  vzdělanost  tehdejší  se  ustřeďovala,  a 
tam  že  se  pěstoval  hrdinský  zpěv  národní  za  časů  kde  národní  vzděla- 
nost a  uméní  jen  na  malý  počet' osob  obmezeny  byly.  S  vyšších  těch 
kruhů  pak  jako  s  hůry  myšlénky  a  upomínky  na  hrdinské  doby  v  národ 
vtékaly  a  se  rozšiřovaly  tím  snadněji  čím  blíže  stál  spůsob  projevení 
jejich  původnímu  myšlení  a  obražení  národnímu.  Když  ale  tyto  vyŠŠí 
kruhy  novou  od  jinud  přišlou  vzdělaností  od  lidu  se  vzdalovati  počaly, 
přestalo  i  působení  jejich  na  národní  poesii  vůbec.  Prostonárodní  bás- 
mct\'í  dále  se  vyvinovalo  prostým  svým  rázem  při  němž  i  setrvalo,  a 
vzdělanější  třída  zase  v  pěstování  cizího  spůsobu  pokračovala  až  k  úpl- 
nému téměř  odpadnuti  od  původmlio  kmenu. 

Mysl  obecného  lidu  vždy  a  všady  se  značovsJa  zvláštm'  konserva- 
tivnosti  v  udržování  starých  spůsobů  a  podání.  Nedostávalo  se  mu  jen 
mnélé  formy  a  prostředků  k  nezměněnému  uchování  toho  co  předkové 
nm  pozůstavili.  Proto  také  přemnohé  památky  duševmlio  života  národ- 
ního se  udržely  jen  tak  dalece  pokud  paměC  a  obrazivost  lidu  stačila 
k  jich  zachování,  a  mythické  některé  zkazky  s  bohatou  svou  symbolikou 
a  s  hlubokým  svým  významem  se  nám  jen  v  pověstech  a  v  pohádkách 
dostaly.  Nelze  důvody  upírati  že  by  některá  část  oněch  pověstí  jež 
do  mythického  oboru  padají  z  dob  mythických  pocházela,  aniž  komu 
dokázati  možná  že  ta  a  ona  z  mythických  pověstí  těchto  původně 
v  rhythmickém  se  nezrodila  rouchu.  Taková  však  podání  v  nichž  tako- 
fta  dogmy  pohanské  se  chovaly  nejdříve  podlehla  prostředkům  k  upevnění 


-78- 

a  řOžSiřenl  křestanstW  oživaným.  Protož  ona  půtodní  posbyvSe  ůdobv, 
přetvorovala  se  y  ústech  lida  neustále,  až  se  tak  změnila  že  i  skoumavé 
vědě  Qž  nesnadno  původního  a  základního  jejich  významu  se  dopíditi 
a  je  vysvětliti.  O^étlením  jich  se  nová  brána  otevře  k  nahlédání  do 
slovanského  pravěku  a  umožní  se  poznání  v  jakém  poměru  idealné  názory 
praotců  našich  k  skutečnosti  stály. 

„Pověsti  slovanské/*  praví  Štúr  v  pojednání  svém  o  národních 
písních  a  pověstech  plemen  slovanských,  —  „vyplynuly  z  téhož  zřidla 
jako  i  písně  naše,  hlavní  však  jich  názor  jest  mnohem  ryzejší,  starší  a 
zachovalejší  nežli  v  písních.  Nájsor  tento  jest  zbožňováni  přírody,  které 
v  národních  pověstech  má  ještě  panství  neobmezené.  Hledí  ono  na  nás 
ze  všech  stran  z  pověstí,  z  divadla,  na  kterém  pověsti  se  snují,  z  dějin 
v  nich  vyložených.  Patřit  v  nich  přírodě  moc  hlavní  samočinná,  božská, 
proti  které  jest  člověk  nízký  a  podřízený. . . .  Přírodní  tvorové  a  moci, 
hned  o  svých  podobách,  hned  jako  osoby,  panují  zde  a  děli  se  o  pan- 
ství mezi  sebou :  člověk  tu  přichází  k  slunci,  k  měsíci,  k  větrům,  k  ska- 
lám atd.,  prosí  je  a  radí  se  s  nimi,  co  by  dále  dělat,  kam  by  dále  jíti 
měl  po  záměrech  svých,  a  ony  mu  rozkazují,  radí  aneb  jej  odstrkuji. 
Slunce  si  chodí  jako  mládenec  po  nebi  anebo  letí  a  večer  umdlené 
zpátkem  matce  do  náručí  padá . . .  noc  dlouhým  tmavým  závojem  oděna 
vystupuje  pod  večer  z  dalekých  pustých  hor,  potahuje  svět  rouškou 
svou;  větrové  probíhají  daleké  končiny,  a  když  se  dost  navály,  navra* 
cuji  se  do  svých  příbytků  a  odpočívají  si;  hory  s  horami,  stromy  se 
stromy  a  s  lidmi  se  smlouvají  a  ptáci,  nejvíc  havrani  neb  krkavci, 
ptád  zvláště  vědoucí,  vypravují  si  mezi  sebou  rady  vyšší,  zvěř  rozličná 
přidružuje  se  k  člověku  a  pomáhá  mu.  Častým  padáním  do  zakletí  drti 
příroda  také  mocné  panství  i  nad  člověkem  . . .  Jevištěm  pověstí  jsoa 
obyčejně  šíré,  daleké  pusté  hory,  strmé  vrchy,  šumivé  háje,  čarovná 
údoU,  samotné  v  horách  jesk3rně,  hory  měděné,  stříbrné,  sklenné  a  jini 
divotvomé  brady  atd.  Pověsti,  osnované  na  nejstarších  názorech  Slo- 
vanů, na  jejich  představování  si  božstva  a  světa  veledůležité  jsou  ku 
poznám  bohovědy  a  kosmogenie  (světorodstvi)  nejdávnějších  n  nás  časáv. 
Jakkoliv  jen  málo  a  velezměnéných  se  jich  nám  dostalo,  možná  v  nich 
přece  dopíditi  se  stop  nejdůležitější  stránky  života  duševmlio  časů  drah- 
nějších než  jaké  v  básních  nás  došlých  se  jeví,  neboC  některé  pověsti 
naše  bez  odporu  starší  jsou  než  všecky  jiné  plody  básnictví  našeho. 
Tyto  nejstarší  povésti  neopírají  se  o  historické  událostí,  ale  jsou  výklady 
zjevů  přírodných.  V  allegorickém  zobrazení  oživena  tu  příroda.  Změny 
její  jako  změny  lidského  života  netoliko  z  mocností  sil  ale  i  z  vůle 
osobné,  z  působení  zosobněné  mocností  jedné  na  druhou  vycházejí.  Zlé 
i  dobré  moci  přírody  v  čaroděje  a  čarodějky  zaklené.  Obraznost  neznala 


-79- 

z&kony  pJEfrody  a  neuznávala  nemožnosti^  Nesnad  žeby  pověstí  se  byly 
na  nemožností  zakládaly,  neboC  základy  jejich  byly  holá  skutečnost,  ale 
výklady  té  skutečnosti  do  nemožností  zabíhaly.  Protož  povaha  jejich 
vesmés  symbolická  jest  a  jinotajiteká.  I  veškeré  počasí  tu  v  symbolu 
se  jeví.  Zima  čarodějná  ukovala  dnnce,  spůsobila  průzračný  palác  kdež 
je  v  zajetí  drží.  Zdá  se  že  v  báječných  a  symbolických  pověstech  tako- 
vých prostonárodní  mythologie  praotců  našich  se  chová,  nebot  jisté  jest 
že  a  všech  pravěkých  národa  se  jako  básnictví  vyšší  a  prostonárodní, 
takž  i  bájeni  dvojí  chovalo,  jelikož  lid  si  sám  spůsobil  exegetiku  pod- 
statných bájí  jež  z  vyšších  kruhů  vyšedše  od  kněží  chovány  a  pěsto- 
vány byly." 

Vedle  mythických  pověstí  brzo  zajisté  i  historické  povstaly  ježto 
s  oněmi  se  později  namnoze  smísily,  tak  že  nesnadno  v  nich  živly  tyto 
poznati.  Ba  snad  i  biýečné  některé  pověsti  přímo  historickou  tvářnost 
na  se  vzaly  a  přešly  v  historii  tam  kde  jiných  zřídel  dějepisných  se 
nedostává.  Do  oboru  toho  se  počítají  —  dle  nových  donmění  —  i 
pověsti  o  Kroku  a  o  slavných  jeho  dcerách,  Kazi,  Tetě  a  Libuši  jimž 
se  zvláštní  vyšší  vzdělanost  přičítá.  Ba  valná  část  nejstarších  dějin 
našich  na  pouhých  pověstech  spočívá  jakž  Kosmas  nejstarší  náš  krO- 
nista  dosvědčuje.^')  Bylot  zajisté  už  v  pravěku  veliké  množství  pověstí 
po  Čechách  rozptýleno,  jež  od  otcův  na  syny  přecházely  a  z  nichžto 
některé  až  na  nás  došlé  více  než  tisíciletí  odolaly.  —  Vedle  nich  a 
básní  některých  se  však  i  jiné  ještě  známky  starobylého  života  ducho- 
vného nám  zachovaly,  totiž  pověry  některé  a  přísloví  jež  na  báječný 
život  pravěký  poukazují.  Na  starých  pověrách  Jid  s  obzvláštní  tuhostí 
visel  a  mamě  proti  nim  se  všech  stran  se  horlilo  se  strany  křesťanské. 
Jeité  v  počátku  XY.  století  horlil  Štítný  na  ty  ,ýen£  se  driie  bludu 
knésdáfuv  pohanských,  etice  méHcj  hvésdy,  spůsob  tohoto  vidomého 
nebe  jestot  Zodiak  slově  aby  v  néíem  jich  osud  byl  proniéh^  y  neb 
nemocí  chtíc  skrze  to  zbýtij  a  tak  vyráží  lva,  neb  raka,  neh  tdce^  n6& 
eoe  bud  e  téch  dvanácti  znamení  zodiaka  na  zlatí  neb  mosazi  aby 
to  na  hrdle  nosili  neb  pUi  z  toha,^^  • .  • 

Védě  však  pokročilé  se  z  toho  jen  těšiti  jest,  že  se  horUtelům 
nepovedlo  vyUazení  všech  stop-  pravěké  kultury  a  pravěkého  názoru 
ihrota,  neboC  z  jednotíivých  jisker  jež  během  věkův  neuhasly  se  jí  umož- 
&aje  aspoft  některé  podstatné  stránky  duchovného  života  dávnověkosti 


HLAVA  DRUHÁ. 


Doba  přechodů  politických,  náboženských  a  kultur- 
ních vůbec. 


ČÁST  PRVÁ. 

Vzdélcíiost  a  duchovný  život  pravěký  v  Cechách.  —  Počátkové  písem- 
nictví českého.  —  Vliv  latiny  a  němčiny. 

V  nejstarších  dobách  měl  jazyk  český  rozsáhlejší  půda  než  napotom 
po  pádu  velkomoravského  království,  okolo  roku  906  po  Kristu,  kde 
couvati  musil  výbojné  moci  Římanů  a  Němců.  Povaha  jazyka  českého 
za  doby  římské  nedá  se  líčiti  jelikož  písenmých  památek  jeho  se  nedo- 
stává. Proto  také  dějiny  zemí  v  nichž  řeč  česká  obecná  byla  jen  na 
několik  a  to  nejistých  zpráv  se  zakládají.  —  Ze  všech  návěští  —  mim' 
Šafařík  —  aspoň  tolik  vysvítá  že  Čechové,  jedna  to  větev  velkého  národu 
slovanského,  od  horní  Visly,  z  poledních  končin  veliké  země  Srbův, 
z  krajiny  tehdáž  jmenované  Charváti  se  přistěhovali.  Nedá  se  upříti  že 
praotcové  naši  novou  vlast  sobě  brannou  rukou  vydobyli.  Vůdce  jejich 
pozdější  pověst  jmenovala  Cechem.  Čas  příchodu  jeho  do  rozličných 
dob  se  klade,  nejjistěji  mezi  1.  451 — 495,  any  všecky  jiné  okolnosti 
s  tímto  výměrem  času  nejlépe  se  srovnávají.  Jelikož  prvotné  dějiny 
Čechův  již  ku  konci  XI.  století,  za  čafiů  prvního  českého  létopisce 
Kosmasa  v  zapomenutí  byly  klesly,  vyplňují  mezeru  v  historii  toliko 
pověsti  dochované  nám  dílem  v  zkazkách  a  v  kusých  zlomcích  dřevního 
básnictví,  dílem  ve  spisech  nejstarších  kronikářů  českých.  Pověsti  tyto 
zvěstuji  nám  památku  prvotního  bytování  praotců  našich  v  zemi  české 
a  lze  nám  v  nich  slediti  některé  stopy  drahné  vzdělanosti  našeho  národa. 
Se  zvlái^tě  významnou  důležitostí  nám  tu  z  mythického  šera  vstříc  vstu- 
puje osobnost  Kroka  a  tři  dcer  jeho  Kazi,  Tetky  a  Libuše.  Zdali  vyni- 
kající povahy  tyto  z  historické  aneb  báječné  půdy  vyšly  nedá  se  potud 
s  jistotou  určiti ,  v  každém  ale  pádu  se  v  nich  obrazi]ge  směr  tehdejái 


—  81  — 

vzdďanosti,  jelikož  pověst  nám  je  lití  v  světle  veleduchovnictví.  Musil 
tenkráte  už  zbuzen  býti  duchovný  směr  jimi  naznačený,  sice  by  pověst 
ho  byla  přiřknouti  nemohla  jistým  osobám,  a  byla  již  tenkráte  poznání 
lidská  na  zvlaátai  odvětvi  dělena,  jelikož  každá  převažující  duchovná 
mocnost  zvláště  ta  zastoupena.  Krok  tu  vylíčen  qo  mocni)  a  spravedlivif 
wudce  i  správce  lidu.  Jeho  sídlem  byl  VyšeJirad.  Zosobněna  tedy  v  něm 
spravedlnost.  Byl-li  Krok  čilř  Erak  jen  mythickou  osobou,  jak  nejnověji 
se  tvrdí*),  byla  předce. myšlénka  spravedlnosti  a  zákonitosti  jím  zobec- 
něna. Krok  pozůstavil  tři  dcery,  Kazi,  Tetku  a  Libuši.  Z  těchto  první 
ve  známosti  bylin  a  přírody  velmi  zhuSená  a  v  lékařství  nctd  jiné 
dospělá  jsouc,  všeliké  neduhy  a  bolesti  lidské  hojiti  um^la,  pročež  od 
potomstva  za  čarodějnici  vyhlášena  byla,  Drtíhd  slypMla  známostí 
cécí  božských,  a  o  vzděláváni  náboženství  pohanského  pečovala,  zá- 
roveň sestře  svépozdíji  za  věstici  a  hadačku  jmína.  Třetí,  nejmladší, 
ozdobena  jsouc  nádoby Čejným  rozumem,  spanilosti  mysli  a  všelikými 
ctnostmi  duse,  od  národu  přijala  byla  za  panovnici  a  vládkyni.  Po- 
věst o  Libuší  osvědčuje  krásným  spůsobem  že  u  starých  Slovanů  dítě 
nejmladší  jiné  mělo  právné  postavení  v  rodině,  nežli  k.  př.  u  kmenu 
germánských  u  nichž  majorát  byl  národním  právem  zaveden.  Dále  po- 
věstí o  dcerách  Krokových  vyjasňuji  se  i  poměry  ženskéhu  pohlaví  u 
praotců  našich,  že  ono  totiž  nemělo  tak  podvrženého  postavení  jako 
jinde,  že  ženská  svobodnou  volbou  národu  panovnicí  se  stala,  že  znalost 
přírody  a  umění  lékařské  a  věštecké  také  ženskému  ducha  se  přiklá- 
dalo. Takž  i  Libušin  Soud  poukazuje  na  dvě  věglasně  děvě  vyučeně 
iMČbdm  vítězovým^  u  jednej  sií  desky  pravodatné,  u  vtorej  meč  kara- 
jucL  .  . .  Tento  poměr  ženského  pohlaví  k  veřejnému  a  duchovnému 
životu  přímé  nám  podává  svědectví  že  společenský  řád  praotců  našich 
na  Kdskost  a  rovnoprávnost  se  zakládal,  že  dary  ducha  a  vyšší  vzděla- 
nost uznání  docházely  bez  ohledu  na  pohlaví  a  že  i  ženským  tenki'áte 
pristupné  byly  cesty  k  vyšší  vzdělanosti. 

V  Libuši  zajisté  se  jevilo  téměř  ustředéní  tehdejší  vzdolanosti,  ona 
všeobecnost  duchovného  vzdělání  jež  nadobyčejným  rozumem,  spanilosti 
mysli  a  ctnostmi  duše  před  světem  se  osvědčuje.  Kazi  zase  obor  vědo- 
mosti přirodných  zastupuje  a  praktické  jich  upotřebení  na  bezprostředný 
život.    Vedle  praktického  toho  směru  jeví  se   Tetka  co  pěstovatelka 
smérá  ideaJných,  co  věštkyně  a  kněžice.  Vidíme  v  tom  už  jakousi  vyvi- 
natost  myďének  vzdělávacídi,  uztiáni  vyššího  společenského  úkolu  ježto 
mnoho  časa  potřebuje  k  vzniku  svému,  čímž  tedy  se  osvědčuje  i  dřev- 
•  jiost  vzdělanosti  národní  v  Čechách,  neboť  patrno  že  za  časů  do  nichž 
Libuše  se  klade  bylo  u  nás  už  kultury  zděděné.  Libušin  soud  jest  toho 
svědectvím.     Byla  zde  už  pravda  po  zákonu  svatu  y  juze  přinesechu 

6 


—  82  — 

otci  naši . . .  bylo  už  i  zákonů  v  deskách  pravodatných  za^amenaoých, 
byl  soud  vůbec  pravidelně  uspořádán  a  slavnostný  téměř  obřad  při  něm 
zaveden.  Možná  že  Krok  dal  zákony  sebrati  a  ustanovil  řád  soudný. 
Tvrditi  se  to  ovšem  nedá,  ale  jisíé  jest  že  muž  pod  jménem  Kroka 
známý  o  národ  český  sobě  zásluhy  získal  v  ohledu  kulturním,  Jelikož 
ho  lid  oslavoval.  NazývalC  se  snad  dle  kmenu  jinače  a  teprv  pověstí 
nabyl  jméno  báječného  Kraka,  na  kterého  tento  Krok  nebo  Krak  snad 
připomínal  vlastnostmi  a  snahami,  jakéž  lid  český  mythickému  Krakn 
přičítával.  Takž  zajisté  i  jméno  Přemysla  oráče  nebylo  kmenové  ale 
čestné  jež  na  zvláštní  vynikající  vlastnosti  duchovné  ukazovalo.  Pře- 
mysl jest  praotcem  královského  rodu  v  Cechách  a  nemůže  tedy  pouze 
mythickou  osobou  býti,  ale  jest  osoba  historická!  Nezáleží  na  tom,  byl-li 
pánem  na  Stadicích,  a  pravdivá-li  pověst  o  pluhu  a  o  střevících  v  nichž 
někdy  oral  a  jež  za  času  Kosmasova  ve  knížecí  komoře  na  Vyšehradě 
na  památku  se  chovaly,  ač  jí  neupírámc;  —  avšak  jméno  Přemysl  za, 
časů  téměř  výhradně  panující  konkrétnosti  názorů  není  náhodným  zjevem 
ale  přímo  pamětnou  událostí.  Jemu  připisují  nejstarší  podání  národu 
první  zřízení  zemské  a  spořádání  práv  českých.  JestiC  tedy  patmo  že 
už  za  pravěků  našich  bylo  u  nás  osob  jež  se  vzdělaností  vyšší  vyzna- 
menávaly a  vzdělávacím  působením  na  národ  slávy  sobě  vydobyly  vedle 
bohatýrů  válečných.  Pověsti  nám  zachovaly  památku  jejich,  a  jestliže 
Krak  a  Přemysl  jsou  ideálna  jména,  vězí  za  nimi  předce  historické  osoby. 
Vedlo  se  jim  jako  skoro  všem  vzdělavatelům  pravěkých  národů ;  povstaly 
o  nich  báje  jež  historická  kritika  zavrhla,  nedokázavši  tím  že  osob  těchto 
vůbec  nebylo,  a  ještě  méně  že  nebylo  věcí  jež  se  jim  buď  právem  buď 
bezprávně  přičítávaly.  Mámef  novější  příklady.  Třeba  že  Fanst  nebyl 
ani  čai'odějníkem,  ani  snad  prvním  vynálezcem  tisku,  přece  vynaleí»ní 
aneb  aspoň  zavedení  knihtiskařství  v  střední  Evropě  do  jeho  času  padá, 
a  na  jeho  jméno  se  poutá. 

Uspokojme  se  tedy  s  jistotou  vSci  že  bylo  u  nás  v  předhistoric- 
kých  dobách  nejen  básnictví  prostonárodního  i  národmTio  umělého  a  vůbec 
zastoupení  směrů  idealných,  vyvinutým  náboženstvím  a  v  mnohých  ohle- 
dech organisovaným  řádem  bohoslužebnictví  pěstovaných,  —  ale  i  zá- 
konů, známostí  přírodných  a  lékařských.  Vidíme  tu  myšlénky  jež  na 
vím  a  mravy  působily  a  z  nichž  se  společnost  národní  postoupně  dále 
vyvinovala  z  vlastního  svého  nitra  a  na  vlastních  svých  základech, 
teprv  mocnosti  živlů  křesťanských  podlehnouc. 

Pohlédneme-li  na  poměry  vzdělanosti  sousedných  národů  za  prvních 
našich  dob  historických,  objeví  se  nám  obraz  ne  právě  utěšený,  ale  pře- 
svědčující nás  že  předkřesfanská  vzdělanost  v  Čechách  z  ciziny  nepřišla. 
Za  nejdávnějších  dob ,  kde  prápory  římských  legií  na  pomezí  českém 


—  8S  — 

Tiály,  tíoAtl  knpd  nejodieUejši  krajiny  Evropy  navštěvovali  a  Řím  vůbec 
itřediStěm  byl  vzdělanosti,  stáli  skoro  véickni  národové  známého  tenkráte 
svéta  v  nějakém  poměra  k  Římanům  a  tenkráte  též  někteří  řečti  a  římští 
cestovatelé  roznesli .  doma  zprávy  i  o  zemi  české  ježto  jim  „Bojemum^' 
rinla  a  které  Strabo',  Tacitos,  Ptolomaeus  a  Dio  Cassios  ve  spisech 
•vých  přinááeji.  Obmezaji  se  víak  zprávy  tyto  na  pouhé  téměř  podo- 
tknutí nepodávajíce  nižádný  nástin  života  v  zemi  této.  Od  lU.  pak  až 
doVni.  století  nejeví  se  už  ani  takové  zmínky  ni  v  římských  ni  v  řec- 
kých a  byzantínských  letopisech,  což  dokazuje  že  nebylo  patrných  špo-^ 
jeni  mezi  Cechy  a  zeměmi  nadřjBčenými ,  a  že  tyto  neměly  vplyvu  na 
pokroky  vzdélanosti  v  cechách.  Sesutím  se  římské  říše  v  Y.  století 
tlatíli  66  sousední  národové  na  jih  a  nastala  anarchie  v  kulturném 
žiroté  na  západě.  Řím  se  stal  koHstí  surovců  a  vzdělanost  jeho  pod- 
lehla. T^^astala  doba  kterou  dějepiscové  barbarslcoii  jmenují.  Na  tro- 
skách společnosti  římské  usadili  se  živlové  noví,  docela  různi* od  oněch 
z  nichž  předešlá  vzdělanost  byla  vzešla;  nastala  směs  kmenů,  řečí,  mravů 
i  mydének  z  Jejichž  pohybování  a  splýviuií  uapotom  nový  spůsob  života 
a  nový  ráz  vzdělanosti  vzrostl.  Do  vzrůstu  toho  bylo  ale  dlouho.  Po- 
hybování Franků  nedalo  národům  usednouti,  doba  opětujících  se  ypéiávi 
jejich  na  severovýchodu  zasahovala  až  hluboko  do  IX.  století  a  nepřála 
nijakému  ustálení.  Střed  ruchu  věkového  byl  v  Němcích,  v  sousedstvu 
nafiesL  Kterak  možná  aby  se  tam  bylo  vyvinulo  tolik  a  tak  podstatných 
myšlének  Jimiž  by  nejen  bylo  vyhověno  býti  mohlo  potřebám  národu, 
ale  jež  by  i  s  to  byly  bývaly  valným  působením*  vzdělávacím  na  sou- 
sední Čechy  se  osvědčiti?  Myšlénka  taková  ležela  teprv  v  křesťanství, 
před  jehož  příchodem  do  Čech  toliko  stopy  národní  slovanské  vzdělá-* 
nosti  se  tamo  nalézají.  První  příklad  toho  jsou  hned  práva.  I  u  nej- 
staiiich  Němců  spočívalo  právo  v  rukou  lidu.  Kněz  svolal  hromadu 
v  niž  on  a 'šlechticové  měli  právo  slova.  Lid  odpovídal  toliko  srážemm 
zbrojů.  Zákon  se  otáčel  toliko  o  záležitosti  hrdelní,  přísedící  rozhodli 
po  svém  uznání,  msta  byla  uznána,  vražda  vraždou  se  oplácela,  a  takž 
nenávist  rodinná  pro  urážku  od  pokolení  na  pokolení  přecházela.  Později 
se  strana  urážlivá  vykoupiti  mohla  penězi.  Soudnému  řádu  jejž  napo- 
tom  Římané  v  Němcích  uvedli  národ  tento  dlouho  nepřivykal.  Práce 
nebyla  oblíbená,  orba  teprv  později  se  pěstovala.  Náboženství  se  sice 
též  na  koltná  přírody  zakládalo  směrem  pohanských  národů  vůbec,  ale 
obéti  bohům  přinášené  nebyly  pouze  zplodiny  a  hovada  ale  i  lidé. 
Věsteu ,  zpévců  a  hádačů  bylo  též  u  nich  jako  u  Slovanů.  Styky 
s  Římany  spůsobily  ta  a  tam  některou  změnu  a  křesťanství  namnoze 
překonalo  surové  mravy,  avšak  vedle  něho  se  spolu  vyvinula  mocnost 
feadalni  a  do  lákoaů  se  římští  vmísďi  živlové.  Ordalie  (očista,  boží  nález) 

6* 


-84  - 

byly  zavedeny.  Panovalo  totiž  míněni  že  u  věci  nerj^aeněné  bůh  sám 
ku  prospěchu  strany  zákročuje^  že  příroda  sil  působídch  zbaví  aby  jen 
pravda  na  jevo  přišla.  Musely  se  tedy  strany  podvrhnoati  zkonSkánu 
Mezi  osobami  vySŠího  stavu  v  nejistých  pádiech  obyčejně  souboj  rozhodl 
Jmáče  kdo  žžavého  železa  se  bez  porušeni  dotknul,  kdo  ve  vodě  se 
nepotopil  atd.  byl  za  nevinného  vyhlášen.  Plamen  pravdozv^8ten  a 
watocudná  voda  v  L.  S.  poukazuje  na  podobný  v  Čechách  zavedený 
spůsob,  nenalézáme  ale  nikde  žehy  u  nás  též  hruzotvomým  zakUnánim 
se  byla  pravda  skoumala,  jako  u  Němců  kde  tak  zváni  coiii9a^avi9niáU9f 
conpurgatores  při  soudech  rozhodně  vystupovali^  Řemesla  a  orba  v  Něm- 
cích nevolníkům  byly  pozůstaveny. 

Přijmutím  křesCanství  '  položily  se  ovšem  základy  novému  řádu 
společenskému  v  střední  Evropě,  ale  podstatné  v  něm  spočívajid  my* 
šlénky  se  tam  dlouho  ještě  neujmuly  a  nevyvinuly.  Křestanství  ''samo 
už  v  pátém  století  nebylo  sjednocené.  Tré  hlavních  vyznání  proti  sobě 
bojovalo /latinské ,  řecké  a  arianské.  Církev  arianská  po  rozbiti  říše 
Vandalů  a  východních  Gothův  ovšem  brzo  pozbyla  půdy,  zato  ale  ;spor 
mezi  řeckou  a  latinskou  vždy  patrněji  vystoupal.  Latinské  církvi  a 
papežské  mocnosti  hrozila  nebezpečenství  též  se  strany  Longobardů, 
avšak  Karel  Veliký  ztroskotal  říši  Longobardů  a  dodal  latinské  straně 
takové  sily  a  mocnosti  že  vítězství  její  na  západě  se  upevnilo,  a  ona 
úsilně  rozvinovati  počala  působení  své  na  severní  a  severovýchodní 
národy.  Karel  Veliký  mohutné  žezlo  své  nad  střední  Evropou  vztahuje 
obrátil  zraky  své  i  na  západní  Slovany,  a  od  těchto  [dob,  bojovnými 
vpády  Franků  a  Němců  do  Cech  nejen  svítati  počíná  v  historii  naší, 
ale  ujímati  se  počalo  u  nás  símě  oněch  převratů  v  kulturném  životě 
národů  českého  jazyka,  jejichž  rozvinutím  křesCanská  doba  národu  če- 
ského od  pohanské  se  liši.  Křesfanstvi  převratům  těmto  položilo  základ. 
Jedna  z  nejhorlivějších  prací  jeho  bylo  zničování  všeho  co  na  pohanství 
upomínalo,  a  jelikož  vešken  život  národní  jím  proniknuty  byl ,  a  zvláště 
známky  duchovného  života  přímým  jeho  byly  osvědčením,  vrhli  se  hor- 
litelé  křesťanští  úsilně  na  všecko  co  z  národu  vyšlo,  nejen  žertvy  a  mo- 
dly pohanské  ztroskotajíce  a  posvátné  vysekávajíce  háje,  aJe  i  jiné 
všecky  památky  drahného  věštectví  a  básnictví  hubíce  kde  jen  možná 
bylo  se  jich  dopíditi,  ba  konciliemi  a  sněmy  kapitulámími  přímo  se 
zakázalo  zpíváni  všech  z  pohanství  vyšlých  písni.  Co  kněžstvo  pod- 
niklo to  dopravili  napotom  křesfanští  vládcové.  Takž  víme  že  léta  1092 
vévoda  Břetislav  pohanské  kněze  a  věštce  vyhnal,  obřady  a  zpěvy 
drahné  zakázal  a  posvátné  háje  ohněm  vypleniti  dal.  —  Hledělo  se  tedy 
co  nejůsihiěji  na  to,  aby  všecky  upomínky  na  bývalý  stav  společenstva 
z  paměti  lidské  se  vyfala4ilyi  a  právě  ti  kteří  duchem  nového  času 


—  8&  — 

»  -  ■  ■ 

lu^ém  ráz  nové  vzdělanosti  ve  vyšší  míře  na  se  vzali,  větši  nad  jiné 
odpor  jevili  proti  nenáviděnému  starověku  jehož  národní  význam  nepo- 
ehopili  a  neuznávalr.  Proto  i  jinak  vysoce  vzdělaný  Kosmas  tak  nápad- 
ným opovržením  o  společenském  životě  starých  Čechů  se  projevil,  proto 
též  s  tak  veUkým  úspěchem  se  vtírati  mohly  do  země  spůsobya  mravy 
mi  jež  pomáhaly  ku  setřeni  domácího  národmlio  rázu.  A  toto  vše 
£  dobrého  nmyslu  se  konalo,  aby  světlu  křesťanství  volná  cesta  sé  pro- 
klestila. 

Nev&ak  jen  na  panující  názory  a  smýšlení  národní,  a  na  poměry 
domácí  a  společenské  působila  tato  změna,  ale  i  na  politický  stav  země 
české  a  vedle  toho  i  na  národní  jazyk.  Dříve  národ  k  bohům  svým 
mluvfl  svým  jazykem  a  všecky  věštby  v  něm  se  konaly.  Mělf  jazyk 
národní  tedy  i  náboženskou  důležitost.  Jaký  tu  podnět  k  obohacováni 
a  osvěžování  jazyka,  když  byl  mluvou  nejvzdělanějších  vrstev  národa, 
když  básníkové  v  něm  své  velezpěvy  projevovali,  když  všecky  zájmy 
národního  života  v  sobě  choval  a  k  projevení  jich  se  uspůsoboval. 
Načpak  ale,  kterak  zase  poklesnouti  musil  když' obor  panování  jeho 
se  úžil  a'  nejvyšší  zájmy  se  mu  odjímaly.  Papež  Jan  YIU.  horlil  proti 
barbarskému  jazyku  při  bohoslužbách,  a  hlas  tak  vysoko  postavené 
osoby  -úplně  stačil  k  tomu,  aby  m'že  postavení  a  jemu  poddaní  horli- 
vostí svou  ještě  dále  pokročili,  a  oblíbený  jazyk  latinský  i  mimo  služby 
boží  aspoň  v  ony  kruhy  uvedli  v  nichž  rozhodného  měli  hlasu.  ByloC 
ale  kněžstvo  nejvzdělanější  6ást  národu,  jeho  rukoum  byly  duchovné 
zájmy  národu  svěřeny.  Již  od  pravěku  kněz  se  jevil  národu  ve  světle 
vyšším,  jakožto  potomek  rodiny  která  od  dávna  do  tajemství  věcí 
nábožných  zasvěcena  byvši,  zákony  znala  a  vůli  bohův  skoumati  uměla. 
Lid  zajisté  přenesl  vzácnost  tuto  na  kněze  křesťanské  jižto  i  prostředků 
měli  jí  sobě  získati  a  udržovati.  Neklesala-li  půda  pod  jazykem  domá- 
cím když  kněžstvo  jej  zanedbávati  počalo?  —  Takž  záhuba  hrozila 
všemu  co  praotcům  našim  vlastnicky  přináleželo,  a  zajisté  toliko  pevné 
otužiiosti  lidu  který  nerad  a  ^nesnadno  změnám  se  podává  děkovati 
máme  že  se  vedle  nových  vlády  se  zmocnivších  živlů  i  známky  býva- 
lého života  národního  udržely.  Nesnadno  jest  dle  jednotlivých  stop 
naznačiti  celou  dráhu  jakouž  duchovný  život  dávnověký  celkem  se  roz- 
vinoval, nebof  déjepisec  tvářiti  smi  jen  dle  podáni  určitých  a  víro- 
hodných,  —  jakových  ale  pravěk  nezanechal  v  té  míře  aby  jimi  se 
osvětlily  poměry  jeho.  Z  drahných  pověstí  a  písní  ovšem  některé  pod- 
statné stránky  jeho  vyzírají,  ale  pohříchu  jen  některé.  Takž  báječný 
svět  pohanských  praotců  našich  z  větší  části  nám  pouhou  jest  pohádkou 
a  skoumatelům  dávnověkosti  naší  zbývá  netoliko  zrnka  sesbírávati  po 
rozlehlých  vlastech  Slovanstva  rozptýlená,  ale  i  kritickými  je  proniknouti. 


Ví 

zraky.  Z  výsledků  posavádných  skoumáni  mnohá  tu&eni  vyvstala,  úplni 
však  vyjasněni  a  pravé  pochopeni  od  budoucí  teprv  vě%  očekávati 
jest.  Některé  známky  báječného  života  slovanského  upominají  na  ko* 
lebka  Slovanstva,  na  východní  Indii,  jiné  se  v  EiTopských  jeho  sidlAch 
vyvinuly,  a  tn  zajisté  u  veliké  rozmanitosti,  takže  vedle  některých  v&em 
Slovanům  společných  předmětů  během  časů  u  jednotlivých  kmenů  se 
*  vyvinula  většina  takových  jimiž  kmenové  od  sebe  se  lišili.  V  jak  roz- 
ličných okolnostech  se  však  jednotlivi  kmenové  slovanšti  na  národy 
vyvinuli ,  toC  z  dějin  jejich  vysvitá,  pokud  tyto  samy  nám  vyjasněny 
jsou.  Historické  ale  světlo  teprv  na  pozdější  doby  kmenu  našeho 
ja^ně  padá,  o  dobách  nejstarších  nedostatečné  jsou  zprávy.  „Národní 
podání  o  důležitých  dějích^  príbézídi  a  promenáeh  nékterého  kmene, 
z  proudil  minulosti  vytontdé  a  v  prostonárodních  zpivích  a  povégtech 
dochované  f  může  ovSem  býti  pomůckou  při  dějepisných  badánick, 
zvlášté  pák  v  době  starSi,  předhistorické ,  ale  jediným  pramenam 
pravdy,  bez  pomoci  jinorodých  své^dectví  nikterak:  býti  nemúŽé/' 
(Šafařík  Starož.  str.  301.)  Takových  však  hodnověrných  svědectví  o 
kulturném  životě  Cechoslovanů  v  dobách  předhistorických  nesnadno  se 
dopíditi  a  velké  pole  tu  pozůstaveno  domyslu.  Jisté  toliko  jest,  a  všecky 
známky  na  to  poukazují  že  u  nás  za  pohanství  bylo  vzdělanosti  národní, 
jež  zprv  protivu  působíc  živlů  přibylých,  napotom  ale  s  nimi  se  smisic 
základ  položila  osobnému  rázu  naší  staletími  ovšem  různě  se  měniči 
národnosti. 

Náboženství  starobylých  národů  bývá  spolu  jejich  filosofiL  Podáni 
o  něm  se  však  v  ústech  lidu  neustále  mění,  jelikož  každý  ze  svého 
přidává  aneb  dle  náhledů  svých  vynechává.  Zaniknutím  starých  Skol 
a  kněží  pozůstavena  byla  všecka  podání  o  něm  jen  ústům  lidu  z  nichž 
tepiT  pozdější  domácí  spisovatelé  čerpali.  Proto  tak  nejisté  a  nejasné 
jsou  zprávy  jejich,  ba  potud  jsme  se  ani  důkazů  přímých  nedopídíli» 
zdali  pohanští  kněží  a  učitelové,  zdali  věštcové  a  zpěvcové  pravěcí  jea 
na  ústní  vyučování  a  podání  se  obmezovali,  aneb-li  písma  jakéhos  xnali 
dříve  než  latinské  a  slovanské  se  zobecnilo.  — 

O  stavu  vzdělanosti  pravěké  jsou  zprávy  ještě  vzácnější  nežli  o 
historických  událostech  vůbec.  Jelikož  život  národů  tenkráte  blíže  stál 
přírodě,  než  napotom  kde  společenské  a  duchovné  z^my  na  vlastní  od 
přírody  odpoutané  podmíuky  se  zakládaly,  tedy  i  kultura  příbuzných 
národů  zprv  všeobecnější  a  národům  těmto  více  společná  byla,  později 
pak  čím  dále  tím  více  se  individualisovala.  Pokrok  vzdělanosti  vůbec 
se  značuje  tím  že  všeobecnější  názory  k  poznání  jednotlivostí  dospíviýí, 
že  nejen  celek  představů  ale  vždy  více  a  více  článků  předmětů  se  po- 
chopuje, a  rozsáfilejší  tato  nabyla  poznám  na  mrav  a  život  vůbec  působí. 


—  87- 

Z  poč&tka  myd  lidská  olpivá  lía  pouhých  dojmech  přírodních.  Obrazi-^ 
vost  si  příčiny  dojmů  těchto  útvamě  vyUói.  Jakmile  ale  duch  o  pří- 
činách těchto  bádati  počne,  objeví  se  mu  nejen  příčiny  nové  ale  i  nové 
jich  pnsoby,  nabyde  ponětí  o  věcech,  kdežto  dříve  jen  povrchní  o  nich 
mél  představy.  Jakmile  člověk  k  rozumnému  pochopování  skutečných 
gevu  dospěje,  přestoupí  ihned  na  reálnou  půdu  již  spolu  idealnými 
svými  názory  oplodní.  Za  časů  v  nichž  nejstarší  nám  známé  památky 
dachovného  života  u  nás  se  spůsobily  stál  národ  český  už  na  reálné 
půdě  vzdělanosti,  měl  vyvinuté  náboženství,  zákony,  básnictví  a  takový 
ráz  společenský,  jakovým  od  surovosti  barbarské  už  daleko  odstoupil. 
Nelpěl  už  na  všeobecných  toliko  názorech  a  pouhých  tušeních,  ale  při- 
kročil už  k  podrobným  namnoze  poznáním  a  vědomostem.  Zastával 
spravedlnost  jež  mu  pravdou  byla,  uznával  krásu,  ctil  bohy  a  uznával 
věhlas^  totiž  rozum,  nadání  a  poznání  vyáší.  Illavm'  ale  známkou  pokro- 
čilosti národa  našeho  už  za  pravěku  jest  že  přístupný  byl  velkým  my- 
ďénkám.  Nikoliv  zisk,  dychtěni  po  slávě  a  kořisti,  ale  hájem'  národ- 
nosti a  náboženství  rozohnilo  zpěvce  jeho,  a  ntirod  k  válce  vybouřilo. 
Velké  myšlénky  působí  mocně  a  trvanlivě,  bytby  třeba  jen  poznenáhle 
rozkládaly  kořeny  své  a  v  národě  se  ujímaly.  Účinek  zájmu  sobeckých, 
osobných  pouze  a  okamžitých  jest  velmi  pomiječný.  Zisk  probudí  i 
lenocha  ale  jen  na  chvíli;  myšlénka  však  veliká  zatřese-li  národem, 
nedá  mu  v  aivec  klesnouti.  Vlnochvění  její  i  po  staletích  mu  připo- 
míná mohutné  její  působení.  Má-li  myšlénka  taková  však  národem 
pohnouti,  musí  splynouti  s  všeobecnými  jeho  zájmy,  musí  se  dotknouti 

y 

podstatných  základů  života  jeho.  Ze  tomu  tak  bylo,  toho  příkladem 
jest  Záboj.  Základné  myšlénky  jaké  v  básni  té  se  objevují  neminou 
se  nikdy  působeni,  leda  žeby  národ  myšlénkám  těmto  rozuměti  a  úspěch 
s>nDJ  i  potomstva  pochopovati  a  pěstovati  přestal. 

Bylo  ovšem  lidí  už  za  nejstarších  časů  jižto  Slovany  vůbec  a 
Čechy  zvláště  za  barbary  vyhlašovali  jenž  by  po  věky  bylí  v  temnotách 
byli  bloudili,  kdyby  milostiví  sousedé  se  nad  nimi  nebyli  slitovali  a 
nějaký  zbytek  vzdělanosti  své  jim  nebyli  udělili.  Církevní  otec  Bonifác 
jmenuje  Slovany  foedissimum  et  deterrimum  genus  honiinum;  jiný  zase 
o  nich  fitmi  „Vitam  vidu  cerído  incultoque  toleranť^  atd.,  i  opěto- 
valy a  roznášely  se  podobné  hlasy  až  na  nejnovější  časy.  —  Ze  i  náš 
Kosnías  ohledem  na  staré  Čechy  podobně  smýšlel,  nepřekvapuje  nás 
ohledem  na  doba  jeho  a  na  mínění  jaké  tenkráte  o  minulosti  předkře- 
stonské  panovalo.  Z  takovýchto  svědectví  vyzírá  buď  neznalost  poměrů 
\mi  dtich  strannický.  Došla  nás  však  n^jen  jiná  svědectví  ale  i  pamá- 
tek stojí  jež  dosti  skvělé  podávají  svědectví  o  bývalé  kultuře  praotců 
našich  a  Slovanů  vůbec,  a  není  pochybnosti  že  slovanská  věda  moc- 


—  88  — 

nosti  jasných  a  nezvratných  přesvědčení  jeSté  hlouběji  vnikne  v  poméiy 
dávnověké  a  rumy  odstraníc  a  protivy  překonajic  odhaU  tisíciletím  po- 
krytou vzdělanost,  by  v  pravdivosti  své  se  zjevila  jako  zasypané  a 
z  lávy  vykopané  Pompejí  a  Herkulannm.  Počátkové  toho  nejnověji 
už  namnoze  učiněni  jsou  jimiž  dokázáno  že  „vzdělanost  česká  vysoko 
vynikala  kdy  i  byl  národní  duch  jeStS  zUchovalý-,  a  ze  národ  náě 
zárodky  v  sobe  choval  kidtury  nevsedni,  které  ale  skoro  vždy  zmařeny 
byly  když  pravé  v  hrásiiém  výhvétu  se  zjevovati  počaly ^^^ 

Ohledem  na  Slovany  vůbec  praví  Šafařík:  ,^estliže  nám  nepří- 
zniví losové  i  nezachovali  takového,  množství  věrných  a  podrobných 
zpráv  o  vnitřním  životu  Staroslovanův,  o  jejich  vzdělanosti,  mravich, 
obyčejích,  náboženství,  řádu,  řemeslech  atd.,  jakéžby  přirozené  tužbě 
naší  po  ouplnějSim  poznání  předkův  svých  dosti  učiniti  mohlo;  vždyC 
předce  z  proudu  času  vše  polilcujícího  aspofi  tolik  zlomkův  a  rozbitin 
vytonulo,  kolik  k  nejnuzněj.^í  potřebě  naší,  k  vykázání  prvotních  sídel 
pradědů  našich  v  Evropě,  k  dolíčení  jejich  starobylosti,  rozšířenosti  a 
vztahův  k  jiným  kmenům,  k  osvědomění  si  jejich  přirozené  povahy  a 
k  určení  stupně  jejich  vzdělanosti,  neskoupě  postačuje.  Výnos  tento 
mozolného  rumování  v  obmešených  rozvalinách  nejzázší  starožitností, 
čím  skrovnější  na  pohledění,  tím  jest  v  sobě  zrnatější  a  závaznější^S  . . . 
Co  zde  o  Slovanech  vůbec  pověděno  to  i^o  Čechách  zvláště  platí.  Co 
národ  osedlý,  kočovnictví  nemilovný  stavěli  domy  v  nichž  přebývali,  pěsto- 
vali rolnictví  a  hospodářství,  z  čehož  se  záhy  řemesla  a  kupectví  vyvi- 
nuly. Orba  především  se  nazývati  musí  národním  zaměstnáním  Čechův. 
\  jaké  cti  chována  byla,  o  tom  svědčí  mimo  jiné  i  pověst  o  Přemyslovi. 
Oblíbené  toto  zaměstnání  nám  osvětluje  i  jiné  poměry  z  něho  vyplýva- 
jící. Orba  zajisté  člověka  vždy  v  součinlivosti  s  přírodou  udivuje  a 
tato  součinlivost  neustále  osvěžujíc  ducha  budí  mysl  k  pozorování  pří- 
rody a  obohacuje  ji  předmětnými  názory.  Na  ní  se  zakládá  také  pří- 
tulnost k  domácí  půdě  a  náchylnost  k  domácímu  životu.  Žili  ve  spo- 
lečenských řádech  jichž  původ  se  zakládá  v  životě  rodinném.  Rodina 
neskládala  se  toliko  z  rodičů  a  jich  dětí,  nýbrž  z  celého  příbuzenstva 
které  zůstávalo  déle  pohromadě  pod  společnou  rodinnou  hlavou  a  v  ne- 
dilnosti  svého  rodinného  jměm'.  Představeným  takovéto  rodiny,  staro- 
stou neb  vládykou  byl  ten  o  nějž  se  došpěU  oudové  její  z  prostředku 
svého  usnesli.  Z  rodin  povstaly  pak  župy.  Cizí  se  vmísili,  domácí  se 
vystěhovali,  ale  župan  zůstal.  On  byl  spolu  kněz  nejvyšší,  ředitel  nábo- 
ženských obřadů ,  chranitel  společného  jmění.  Vidíme  v  tom  nejen 
spůsob  patríarchalný ,  ale  i  podstatné  známky  socialismu  který  tím 
poměrem  na  individualismus  přecházel,  jakým  patríarchalný  spůsob  feu- 
dainému  couval,  když  rodinné  svazky  v  župách  se  přetrhly  přibýváním 


—  88  — 

a  vmiseiiím  se  obyvi^telů  a  žítIů  cizioli.  Župa  mSla  svůj  hrad  vysta- 
vený společným  nákladem  a  společnou  prací.  Na  něm  sídlel  žapan  se 
svou  družinou,  zde  se  scházeli  kmetové  obcí,  zde  stávaly  i  svatyné 
roodlofihižeb  slovanských.  To  byly  ony  Rejhrady  o  nichž  staré  letopisy 
se  zmiňuji.  Kolem  Rejhradů  těchto  zvláště  vykvétal  kulturný  život  u 
veřejnosti.  Tamo  se  i  hody  slavily  zpěvem,  hudbou  a  tancem.  Hody 
tyto  pěstovaly  původně  jen  přírodu  —  opěvávaly  zjevy  její.  Takž  co 
v  prvopočátku  obrazivost  naladila,  přešlo  v  život  obecný  svěcením  jistých 
časů  a  konáním  jistých  obřadů  mysl  povzbuzujících.  Není  pochybnosti 
že  obřady  tyto  byly  symbolické,  dramatická  téměř  představení  úkonů 
pHrodných.  Udržely  se  některé  z  nich  až  podnes  v  pověrách,  rozličných 
obyčejích  a  slavnostech  lidu,  ač  v  přetvoření  a  znetvořem'.  Původní 
vážný,  mythický  a  symbolický  význam  se  vytratil  a  zůstala  jen  pouhá 
forma  jež  namnoze  kratochvilný  jen  ráz  na  se  vzala  a  na  pouhou  smy- 
sbost  ukazuje.  Tělo  pozbylo  ducha,  ale  není  nemožné  jej  v  něm  vyhle- 
dávati a  poznávati.  Názory  pohanských  Slovanů  nebyly  pouze  smyslné, 
ale  jevila  se  v  nich  smyslnost  duchem  proniknutá,  pročež  také  obřady 
nejen  význam  v  sobě  chovaly  zjevů  přirodných,  aJe  i  myšlénky  jež  lid- 
ský duch  do  zjevů  těchto  vkládal.  Na  tomto  vkládání  myšlénky  do 
zjevů  vnějších  spočívala  národní  symbolika.  Ale  nejen  tajemný  význam 
myšlénkou  se  přidával  věcem,  ale  namnoze  i  tajemné  mocnosti  kterýchž 
povědomý  byly  jen  některé  obzvláštně  vědoucí  osoby,  čarodějníci  a 
čarodějky.  Tajné  mocnosti  přírodě  přiřknuté  nebyly  jen  vytnyšlené,  ale 
vycházely  ze  znalosti  idl  a  vlastností  přirodných.  TAž  Kazi  znala 
léčivé  sily  rostlin*  Znalost  takových  sil  nevyšla,  z  jedné  osoby,  ale  byla 
zigisté  výsledkem  dlouhých  pozorováni  a  zkoušení.  Rostlinoznalstvi 
dávnověké  se  obmezovalo  na  rostliny  nejbližší,  a  zkušenost  na  rozlič- 
Učných  místech  nabytá  ustředila  se  v  některých  osobách  jež  bezpo- 
chyby dalším  pozorováním  a  skoumánim  ji  rozmnožovaly.  Tu  ovšem 
obrazÍTOst  čím  dále  tím  více  postupovati  musela, právo  své  hádavému 
Tozmnn,  čímž  se  i  dráha  vyspravovala  přechodu  z  doby  báječné  k  histo- 
rické, reabé  kt^áž  nastala,  když  národ  se  i  politicky  organisovati 
počal  a  vláda  nad  ním  v  osobě  jedné  se  ustřeďovala.  Tu  zřetel  všech 
myslících  a  působících  v  zemi  na  osobu  tuto  se  obrátil,  i  na  sídlo  její 
v  němi  všechny  zájmy  národní  se  splývaly.  Osobou  takovou  byl  kníže 
Vyšehradský,  a  co  o  nejstarších  dobách  historicky  ztvrzeného  víme,  to 
skoro  všecko  na  oicíka  a  sídlo  jeho  se  více  méně  odvolává.  Go  dále 
v  zemi  se  dělo  v  temnu  se  chová.  Víme  toliko  že  bylo  více  mocných 
knížat  v  Čechách,  jakož  Lutičtí  a  jiní,  jenž  měli  své  dvory  a  pro  sebe  války 
vedU,  že  po  celé  zemi  bylo  posvátných  hájů,  Rejhradů  atd.,  nemáme 
viak    nijakých   bližších   zpráv  o  nich  a  o  způsobu  života  tamějšího. 


UstřeďoTalC  se  Zajisté  život  český  v  hlaviiim  sídle,  zprv  na  Vyiehradé 
a  pozdéji  na  bradě  a  podhradí  Pražském,  nebot  tam  i  zde  se  nejen 
stávaly  příběhy  jež  rozhodovaly  nad  osudy  celého  národa,  jakož  pro- 
měny trůnu  i  jiné,  ale  vycházda  odtamtud  i  veškerá  důležitá  nařizení, 
zákony  i  výsady,  tedy  všecky  podstatné  podmínky  politického  a  spole- 
čenského života  českého.  Kolem  sídla  panovníků  sbíhala  i  pásma 
tehdejší  intelligencí ,  o  čemž  zvláště  od  sklonku  X  století  hojnější 
poněkud  než  před  tím  zprávy  nás  došly.  Ovšem  že  století  toto  už 
vůbec  se  značuje  převratem  všech  věd  v  Čechách  i  vytrácením  se 
původního  slovanského  rázu  z  národní  povahy  a  ze  společenského  života. 
Převraty  tyto  ovšem  se  tenkráte  ještě  nevyplnily  a  toliko  na  cestě 
k  vyplnění  nacházely.  Stálo  tedy  za  časů  z  nichž  první  historické 
jiskry  nás  došly  ještě  mnoho  památek  a  zbytků  doby  starší  na  kteréž 
se  poukázati  mohlo.  Stál  tenkráte  ještě  i  starý  Vyšehrad,  ne  již 
ovšem  v  původní  důstojnosti  ale  zajisté  ještě  v  původní  údobě  své. 
Staří  Slované  stavěli  hrady  své  nejraději  v  lesídi  a  při  vodách.  Podobné 
dle  Kosmy  Vyšehrad  v  hust^  chrastí  vystaven,  odkud  prý  jiné  starňt 
jméno  jeho  Chvrasten.  *)  Píše  ovšem  Kosmas  že  Vyšehrad  teprv  po 
smrti  Libušině  byl  vystaven,  Libušin  Soud  ale  se  zmiĎuje  „o  otcovském 
zlatém  sídle  svatém  Vyšehradě'%  a  interpolator  Kosmy  při  roce  1088 
pmví:  „In  metropoli  Boheniice  %trbe  Vissegrad  voccUa  quae  omnium 
terrae  HUím  quasi  mater  et  domina  est/^  Byl  tedy  Vyšehrad  sku- 
tečně slavným  a  skvělým  místem,  a  zpěvec  dávnověký  ne  nazmar  kladl 
naň  váhu,  zmíniv  se  že  Lumír  „pohýbal  Vyšehrad  i  vsě  vlasti . .  ^^  Pozbyl 
však  Vyšehrad  djůležitosti  své  když  přestal  býti  sídlem  vládařOf  a  sklesl 
na  pouhé  sídlo  župnL  V  XIIL  pak  století  zmizela  i  župa  Vyšehrad- 
ská, a  sídlil  tam  toliko  purkrabí  královský,  mimo  nějž  sídla  kano- 
vníků a  prelátů  Vyšehradskými  a  některé  příbytky  dodávaly  Vyšehradu 
ještě  trochu  života  v  opuštěností  od  dvoru  královského.  Ale  živá  se 
udržovala  pověst  o  bývalé  jeho  slávě  a  nalézají  se  stopy  důležitosti 
jeho  ohledem  na  dřevní  kulturní  život  Cechů.  Staré  Letopisy  české 
při  roce  1523  připomínají  kostelíček  sv.  Klimenta  byzantinské  stavby 
na  Vyšehradě »  o  němž  se  myslilo  že  byl  někdy  pohanský.  Jinak  i 
některé  písemní  památky  nás  poučuji  že  v  X  století  na  Vyšehrade 
sbtvně  jkvétlo  učení  v  slovanském  jazyku.  V  legendě  o  sv.  Prokopa 
nalézají  se  v  rukopisu  Královéhradeckém,  původem  svým  už  do  dřev- 
nějších století  náležejícím  následující  slova: 

Vidůoe  to  roditeli  (rodiče  sv.  Prokopa), 

jakého  synáčka  jměli, 

vzachu  mezi  sebů  radu, 

chtiec  jej  sláti  k  Vyšehradu, 


k  ísástm  na  slovo  rzatémn, 

by  jej  nčQ  čtenie  váemu 

kdež  slavné  néenie  bé&e 

v  sIovaDském  jazyce  ktvěáe. 
Takiéi  tvrdi  životopisee  sv.  Prokopa  v  ^Áctis  Sanctorum  Bol- 
landi^,  ie  jeátě  v  první  polovici .  JEJ.  století  na  Vyšehradě  slovanská 
škola  kvetla.  Byl  tedy  škole  té  už  dříve  základ  položen,  sice  by 
nebyla  za  už  kvetoucí  vyhlášena  bývala.  Zdali  toprv  křesCanstvím  se 
q^osobila  škola  Vyšehradská?  —  Co  učilišté  slovanské  neudržela  se 
dlouho  latínikůni  vstříc,  jako  aám  Vyšehrad  vstříc  Hradu  poklesl.  — 
Nám  však  zde  nelze  mlčením  obejíti  důmínku,  že  slovanslio-křestanská 
škola  na  Vyšehradě  byla  jen  pokračováním  tamějši  dávné  školy  pohan- 
ské, jakož  povést  o  starém  Budči  vypravuje  že  tamo  už  za  pravěku 
pohanské  se  pěstovalo  učení.  Nenalézáme  co  by  pověsti  této  odporo-t 
vak),  naopak  uvážením  některých  poměra  vysvítá  pravdy  podobnost 
její.  Hlasatelům  křes(anství  ziýisté  nejvíce  a  přede  vším  jiným  záležeti 
muselo  na  tom  aby  se  zmocnili  místnosti  pohanům  posvátných  a  nad 
jiné  důležitých.  Vymitění  hájů  a  porážení  stromů  bohům  zasvěcených, 
ztroskotání  obětních  ohnišfot  a  zničování  model  bylo  první  jejich  práci. 
Zdali  ale  ztroskotali  spolu  ihned  budovy  k  pohanskému  bohoslužebnietví 
a  vyučováni  spůsobené,  na  tom  pochybovati  jsme  oprávněni.  Potřebo- 
vali jich  zajisté  sami,  nebot  nelze  bylo  hned  v  počátku  stavěti  chrámy 
nové,  použili  tedy  stojících  kde  jich  bylo,  a  na  nusto  vyházených  model 
poBtaviU  kříž.  ZdaU  několik  pohanských  chrámů  tu  napadU  nevíme, 
neboC  pohané  sloužili  bohům  svým  nazvíoe  pod  šírým  nebem.  Avšak 
známo  jest  že  pohanských  chrámů  u  dřevných  Slovanů  bylo  dosti  slav- 
ných a  pověstných,  jakož  i  zajisté  pn  chrámech  byli  kněží.  Nehse 
pochybovati  že  chrám  takový  se  nacházel  při  sídle  hlavm^ho  kněze, 
kdež  vůbec  se  ustřeďoval  duchovný  život  kmenu,  ba  tušíme  že  Vyše- 
liiad  tím  hlavně  nabyl  jméno  watého.  Že  na  takovémto  místě  se  nejen 
modloslužby  ale  i  učení  modloslužebné  pěstovalo,  tomu  přisvědčiti  musí 
každý,  kdož  ví  že  vůbec  zvláštního  učení  takového  bylo.  Dokázáno 
jtti  že  bylo  véštb  vítězových,  že  bylo  zvláštných  osob  věštbám  vítězo- 
vým vyučených,  že  zapsán  byl  hlavni  obsah  národních  práv  na  dřevě- 
ných deskách,  že  se  jistým  naukám  a  známostem  ku  konání  věštb  a 
badačství  potřebným  vyučovalo:  tedy  musilo  býti  i  učiliŠC,  a  neváháme 
je  klásti  tam  kam  pověst  je  klade.  Jakož  %  pohanských  chrámů 
v  prvopočátku  křestanství  v  Čechách  Hrestanské  se  učinily,  takž  i  pohan- 
áé  školy  na  křesCanské  se  přetvořily.  Na  Vyšehradě  víme  že  kvetla 
škola  slovanská,  o  Budči  se  píše  že  tamo  latinská  škola  zřízena  byla 
do  kteréž  sv.  Vácslav,  nabyv  dříve  pobidnotím  sv.  Lidmily  učeni  slovan- 


-.92  — 

ského ,  napotom  od .  otce  svého  byl  podán.  Stará  legenda  jmenuje 
učitele  jeho  Ineye,  Jiná  legenda  pra\'i  že  otec  poslal  sv.  Yácslava  na 
cvičeni  do  města  nazvaného  Budeč,  poručiv  ho  nejmoudřejéím  tohoto 
města.  ^)  Kterak  právě  Budeč  hned  z  počátku  X  století  k  vyhláSené 
škole  přišel?  —  Jisté  jest  že  Budeč  tenkráte  už  byl  místem  proslulým. 
Náležel  už  za  pravěku  mezi  oblíbené  hrady  a  dvory  na  kterých  knížata 
česká  střídavě  meškávali,  a  mezi  nimiž  se  i  Krakov,  Levý  Hrádek, 
Kazín,  Tetín  a  Libušin  jmenuje.  Za  časů  sv.  Yácslava  byl  Budeč  na 
město  vzrostl,  ale  tenkráte  už  Škola  Budečská  byla  vyhláSená.  Původ 
její  padá  tedy  do  starcích  jeStě  časů.  Qhlídnenie-li  se  po  prvních  Ško- 
lách křesfan^ých  v  Cechách,  najdeme  že  byly  zřízeny  při  kládteHch 
a  při  kapitolách.  VBudči  ale  nebylo  ani  kláštera  ani  kapitoly,  jest 
tedy  pravdě  podobno  že  pověst  o  bývalé  pohanské  dkole  v  Bndči  má 
historický  základ,  že  na  stolice  pohanského  učení  se  posadili  křesfanáti 
kněží  převádějíce  nejprv  pohanské  žáky  na  křestanství,  později  kře-^ 
sCansKe  žáky  ve  vySŠím  křesCanském  vědění  vyučujíce  a  na  kněžství  je 
připravujíce. 

Na  otázku  čemu  se  as  v  pohanských  školách  vyučovalo,  ovšem 
jen  všeobecnou  odpověď  lze  dáti.  Jelikož  v  náboženství  splývaly  téměř 
všechny  vyšší  vědomosti,  tedy  staří  knězi,  žreci,  popi,  věštci,  hádači  a 
jakž  ještě  jinače  se  nazývaly  osoby  sboru  modloslnžebnického^  byli  též 
„chovatelé  zděděné  nauky  nábožné  kterážto  původem  svým  byla  i  svě- 
toslavnou  a  přirodníckou  —  dle  obmézeného  a  pověrčivého  smyslu  onoho 
věku  —  a  nauce  této  vyučovali.'*  Zdali  na  pouhé  paměti  spoléhaly 
vědomosti  jejich  aneb-li  znali  a  užívali  praotcové  naši  zvláštního  jaké- 
hos spůsobu  písma,  o  tom  výslovná  svědectví  starých  spisovatelů  ^ás 
poučují. 

Bulharský  mnich  Chrabr  jenž  žil  okolo  r.  927  praví :  „Dříve  Slo- 
vané neměli  písmen,  než  čarami  a  ře^^  čítali  a  hádali,  pohané  jsouce. 
PokřestivŠe  se  ale,  římskými  písmeny  nuzně  psali  slovanskou  řeč  bez 
ústrojnosti.  Potom  ale  lidumilný  Bůh  pomilovav  národ  Slovanský, 
poslal  jim  sv.  Konstantina  filosofe.,  nadřečeného  Kyrilla,  muže  sprave- 
dlivého a  pravdy  milovného.  Ten  ustrojil  jim  písmen  třicet  osm.  Z  těch 
jest  čtyři  a  dvacet  podobných  písmenům  řeckým,  čtrnácte  ale  jich  jest 
podle  slovanského  jazyka'* ... 

Čarami  a  řezy  se  tedy  čítalo  a  hádalo.  Musil  vdak  spůsob  tento 
načrtávám  valně  vyvinut  býti,  když  se  jím  naznačovaly  zákony  jež 
nedopouští  výklad  libovolný.  6yl-li  ale  na  takovém  stupni  že  by  se 
slova  Carhradské  jedné  kroniky:  Chronikon  PoBchale  kterou  Šafořík 
uvádí  (0ber  die  Abkunfk  der  Slaven),  jež  Sarmaty  a  Scytyin.  století 
nazývá  gentes  qui  suaa  literM  habent,  též  na  původní  jakés  písmo  do- 


—  93  — 

i 

« 

Tanáké  vztahovati  mohla,  to  přímo  tvrditi  te  nedá.  Jisté  jest  že  základy 
tohoto  spůsobn  načrtáváni  hledati  jest  v  tak  zvaných  ránech.  Slovo 
nw»y  pochází  -r-  dle  udání  jazykozpytcův  —  z  gotického  a  sloveso 
runen  původně  znamenalo  tajenmý  Šepot/)  Smysl  slova  tedy  až  poaka* 
zaje  na  tajemství,  na  mystérie,  a  bylo  o  tajemství  run  mnoho  už  bádáno 
a  psáno  zvláště  v  Německa,  aniž  by  byla  věda  nynější  ještě  dospěla 
oa  ůpIné  jich  vyjasnění.  S  logickou  jistotou  posud  toliko  dokázáno  že 
se  za  pravěku  skutečně  užívalo  run  při  obřadech  náboženských,  zvláště 
při  hadačství.  Runové  charaktery  byly  počátečně  písmem  v  obrazich 
z  něhož  se  později  teprv  písmeny  vyvinuly  zkrácením  obrazů.  Leží  v  při- 
rozenosti věd  že  se  runství  během  času  vyvinulo  a  na  rozličné  spůsoby 
naznačováni  rozpadlo,  avšak  poměr  vývinu  toho  jest  právě  tak  neosvě- 
tlený, jako  runy  samy  jelikož  dřevní  zprávy  o  nich  nejisté  jsou  a  nejasné. 
Už  za  nejstarších  časů  byly  významu  run  toliko  kněží  vědomi,  lid  obecný 
je  považoval  za  posvátné  mystérie.  Vykládání  jich  se  zakládalo  na  jistá 
pravidla  v  něžto  nekaždý  byl  zasvěcen,  nelze  tedy  bylo  aby  se  v  podá- 
ních lidu. nějaké  stopy  výkladů  udržely,  jetikož  lid  obecný  nebyl  v  to 
zasvěcen.  Jest  však  otázka  bylo-li  také  zvláštních  slovanských  run. 
O  severním  slovanském,  kmenu  Vanův  praví  Šafařík:  „Připomíná  se 
zvUStni  písmo  a  zpěv  těchto  Vanův,  jmenované  Venda-Runir."  Mnich 
Cbrabr,  jakž  dříve  podotknuto,  praví  že  Slované  čarami  a  řezy  čítali  a 
hádali.  Rukopis  Zelenohorský  uvádí  desky  pravodatné  v  nichž  nazna- 
teny  b^y  zákony,  což  ovšem  poukazuje  na  to  že  u  Slovanů  bylo  tako- 
vého spůsobn  psaní  a  Ctem',  i  možná  že  skoumayá  věda  slovanská  se 
i  bližtich  zpráv  o  něm  ještě  dopídí.  Potud  nejdůkladněji  a  nejobšírněji 
o  tom  pojednal  Dr.  Hanuš  ve  svém  spisu  „die  slavische  Runenfrage,'^ 
kde  skoro  všeho  použito  a  vše  uváženo  co  posud  o  věci  té  kde  se  pro- 
jevilo, a  s  logickou  důslednosti  i  poměr  starých  run  k  slovanskému  písmu 
naznačen,  z  Čehož  pak  vysleduje  že  Slované  měli  runové  písmo  v  obra- 
zich, že  přechod  tohoto  písma  k  zvukopisu  sice  ještě  neosvětlen  jest, 
avšak  že  ze  slovanského  zvláště  hlaholského  písma  ohledem  na  známky 
i  na  jména  písmen  valná  část  pohanství  vyzirá,  jelikož  se  v  něm  stopy 
ranových  názvů  a  náčrtů  choviýí. 

Raný  byly  čáry  a  řezy  ve  zvláštním  spojení  a  se  zvláštmmi  vý- 
znamy. Nejstarší  runy  byly  zajisté  jen  báječná  znamení  jež  později  se 
vyvinida  a  rozmnožila,  tak  že  zvláštní  runské  alfabety  (Fnthork)  se  sesta- 
vily. Jestliže  z  počátku  výhradně  jen  náboženským  účelům  sloužily,  není 
tím  dokázáno  že  by  na  tom  byly  povždy  i  přestaly.  Nelze  pochybovati 
že  prvm'  raný  se  vztahovaly  na  hádání  a  véstbi/,  k  jejichž  ustáleni  se 
bezpochyby  spůsobily.  V  Jaroslavu  spůsob  hádání  vylíčen:  y,Sehrachu  sé 
éofodéji,  hádači,  hvizddři,  kúzdníci,  na  dvé'  straní  kolo  rozatúpichu, 


—  94  — 

i  na  dli  treH  crnú  pohlichu,  i  jn  na  d^e  pole  roeSéepiekn  atd.  VMbo 
z  toho  že  bylo  rozličných  drahů  modlářů  a  tedy  i  rozličného  spůsobn 
hádáni.  Tacitus  popisuje  že  němečtí  hádačové  házeli  pruty.  Thietmar 
o  Slovanech  totéž  svědči:  „Sortibue  eniissis  rerum  certitudinem  du- 
biarum  perquirunt/* 

Když  se  o  veřejných  záležitostech  jednalo  —  míní  Hanuš  —  byl 
spůsob  jakým  pruty  padly  věcí  důležitou  která  se  udržeti  musiia. 
K  ustálení  jich  se  tedy  načrtala  ona  soupodobnéní  padlých  prutů,  a 
takž  as  povstalo  nejstarší  sestavení  run.  Vykládání  run  tedy  q)lývalo 
s  vykládáním  padlých  prutů,  a  jelikož  nemožné  bylo  je  čísti  jako  nynější 
slova  z  písmen  složená,  tedy  se  domýšlíme  že  se  vykládám  run  podo- 
balo as  nynějšímu  vykládáni  karet.  Rozmnožením  a  ustálením  runo- 
vých forem  se  rozmnožiti  musily  i  významy,  takže  buď  přímým,  buď 
symbolickým  načrtáním  čím  dále  tím  více  pojemův  se  naznačiti  dalo 
spůsobem  tímto,  až  se  umožnilo  i  nejvyšší  zájmy  a  záležitosti  nábožen- 
ské a  politické  takto  zachovati  potomstvu.  Desky  pravadatné  ^son  toho 
u  nás  svědectvím.  Není  pak  co  by  zde  na  odpor  stálo  důmínce  že 
když  zákony  a  věštby  se  touto  cestou  ustalovaly,  to  samé  se  u  nás  i 
s  věštbami  vítězovými  díti  mohlo,  načež  že  u  sevemých  Slovanů  se 
takto  dělo,  „Vcnda-Runir^^  přímo  ukazuje.  Leč  pohříchu  nutno  přestati 
tam  kde  bezpečných  důkazů  se  nedostává,  a  o  národním  písemnictví 
českém  z  pravěku  dob  runských  mluviti  nelze.  —  Literatura  co  ustálém 
myšlének  písmem  nějakého  druhu  jest  ovšem  dítětem  nejstarších  časův, 
uspokojiti  se  však  musíme  pouhým  poukázáním  na  to  že  bylo  i  myšlé- 
nek v  nichž  duchovné  zájmy  národní  a  osobné  se  zrcadlily,  i  spůsobů 
jich  ustálení,  ač  udati  nám  nelze  jak  daleko  obor  myšlének  tenkriite 
zasahoval  a  v  jakém  poměru  se  ustálém'  jich  konalo. 

Pokřestinie  se  Slované  —  praví  mnich  Chrabr  —  fímakými  a. 
řeckými  písmeny  ntizné  psali  slovanskou  řeč  bez  ústrojfiostL  —  Dalo 
by  se  tedy  domýšleti  že  u  Slovanů  písmo  vůbec  teprv  křesfanstvím  se 
zavedlo.  Avšak  mimo  pochybnost  stoji  a  spisovateli  římskými  dosvědčeno 
že  obyvatelé  Čech  a  Moravy  už  dříve  písmo  znali,  ač  dle  povahy  oněch 
časů  jen  od  osob  výše  vzdělaných  ho  užíváno  bylo.  Použijeme  zde  svede- 
.  ctví,  jakž  pr.  Šembera  (Děj.  lit.  i  řeči  českosl.)  je  sestavil:  „Dle  Tacita 
žádal  král  Moravský  Mirobud  r.  19  p.  Kr.  písemně  císaře  Tiberia  za 
pomoc  na  Chatvaldu  který  jej  byl  ze  země  vypudil ;  i  jest  se  domýšleti 
že  kromě  Mirobuda  v  Římě  vycvičeného  i  někteří  jiní  Moravané  jenž 
byli  v  průvodu  jeho,  tamtéž  písmu  latinskému  se  naučili.  Za  časů 
Mirobudových  zdržovali  se  podle  zprávy  Tacitovy  též  kupci  římšti 
v  Moravě  a  v  Čechách  kteří  provozujíce  tu  obchod,  zajisté  bez  písma 
se  při  něm  neobešli.    Císař  Markus  Aurelíus  sepsal  (od  r.  178)  filoao- 


—  95  — 

fldcé  ,»Zápisky*'  své  v  krajinách  našich,  jedny  v  Kamunté  na  hranicích 
moravských  a  druhé  na  řece  Hronu  v  samém  Slovensku,  V  polovici 
století  IV.  proslul  co  spisovatel  Slovan  Istrianský,  filosof  Ethicus  (nar. 
ok.  r.  300)  jenž  sepsal  kosmografii  v  jazyku  řeckém.  Ku  konci  téhož 
století  (r.  396)  poslal  sv.  Ambrož,  biskup  Milánský,  Fridigildé,  královně 
Moravské,  katechismus  latinský  jejž  schválné  k  její  potřebé  byl  sepsal. 
Sv.  Severin  (od  r.  467—482)  dopisoval  sobe  z  Vidné  a  z  Pasová, 
mést  v  samém  sousedství  Moravy  a  Čech  ležicich,  s  mnohými  knížaty 
a  vůdci  vojsk  nepřátelských.  Vůbec  obcovali  Cechoslované  v  Bavořích 

v 

a  v  Rakoiisích  a  v  Pannonii  přes  pul  pata  sta  let  s  Římany  a  s  domá- 
cími obyvateli  kteří  už  za  časů  Kristových  písma  latinského  užívali,  a 
hraničili  v  Pannonii  s  Goty,  již  ve  století  IV.  písma  znalými,  v  Bavo- 
řích pak  nebyli  příliS  vzdáleni  od  Uelvetů  o  kterých  již  Julius  Gaesar 
(r.  58  př.  Kr.)  svědčí  že  uměli  psáti  řecky.  I  nelzef  tedy  ani  mysliti 
žeby  Cechoslované,  jsouce  nad  jiné  védochtivější  a  důmyslnější,  nebyli 
v  takových  připadnostech  již  za  dávné  doby  pohanské  písma  sobě  osvo- 
jili a  jeho  uživali.^^  Avšak  vysvitá  z  toho  také  že  jakož  stopy  cizí 
kaltury  u  nás  vůbec,  tak  znalost  písma  latinského  neb  řeckého  jen  spo- 
radickým byla  zjevem,  kněžstvo  však  pohanské  spíše  met  svých  se  při- 
držovalo jež  ode  dávna  s  náboženstvím  a  hadačstvím  byly  spojeny,  neboř 
by  se  latinské  písmo  zajisté  už  dříve  bylo  mezi  Gechoslovany  ujmouti 
a  zobecniti  musilo,  ba  zdá  se  že  písmo  slovanské  později  Kyrillem 
zavedené  na  vzdor  latině  po  staletí  zde  známé  nejen  pro  shodnost 
výslovnosti  ale  i  pro  příbuzenství  se  starobylými  metami  si  tak  rychlou 
cestu  zde  proklestilo.  Pojemy  ctěni  ale  a  psaní  vůbec  že  nepovstaly 
teprv  zavedením  písma,  za  to  ručí  i  názvy:  Čísti,  éítati  znamená 
povodně  bráti  (colligere),  a  nejstarší  glossar  český  jmenuje  „literu" 
C9tůna  (ctěna).  To  poukazuje  pNmo  na  sbíraní  prutů  házených. 
Taktéž  ffpísati/^  psáti  původně  tolik  znamená  co  barviti  (odtud 
pestrý) :  což  zase  poukazuje  na  to  |é  první  spůsob  psaní  u  nás  bylo 
ohrazeni  (Sa&ř.:  Die  áltest  Denkmale.)  Slovo  kniha  zase  odvozují 
jazykozpytcové  od  kořenu  óin,  kon,  t.  j.  „načínati,  řezati/'  Byly  tedy 
knihy  takové  desky  v  nithž  naznačené  totiž  řezané  byly  mety  tak  jak 
se  kn  ctem'  —  sbírání  —  byly  spůsobily  v  nejstarších  dobách  házením 
inrata,  a  později,  jak  dle  postupného  vývinu  ponětí  a  znamení  rozlič- 
ných, pro  jisté  pojemy  ustanovených  řezů  a  čar  se  užívalo.  Protož 
knéži  byli  čaro-děje  a  Čmokněžíci  že  způsobovali  ta  znamení  a  je 
barvili. 

Spáffob  tento  ustálém'  myšlének  se  zajisté  udržel  v  národě  co 
pamgíci  a  národm'  dlouho  vedle  známosti  písmen  a  zanikl  teprv  půso- 
besim  kresCanských  kněží  jako|to  důležitá  část  nenáviděného  pohanství, 


—  96  -- 

a  pak  zajisté  i  pro  to  že  spásob  tento  nijakž  postački  nemohl  rozmno- 
žujícím se  myšlénkám.  Přenesla  se  však  slova  ctěni  a  psaní  na  nový 
spůsob  ustálení  myšlének,  na  skládáni  slov  z  písmen. 

Jestliže  znalost  drahných  mět  se  jen  na  výhradné  okresy  knězi  a 
některých  zvláštm'ch  osvěťlenců  obmezovala,  trvaloC  zajisté  též  dlouho 
než  se  nový  spůsob  psaní  v  národě  ujmul.  Lid  obecný  se  písmem 
vůbec  neobířal,  a  psaní  ostalo  napotom,  jako  dříve  bylo,  uměním  oe* 
snadným  a  vzácným,  neboC  se  z  prvopočátku  nedostávalo  k  němu  na* 
vedeni  dostatečných.  Skol  bylo  zřídka  a  jelikož  vedle  církve  nestálo 
ústavu  který  by  byl  na  vzdělanost  působil  a  o  rozšíření  její  se  staral, 
obmezovala  se  tato  zase  skoro  výhradně  na  stav  kněžský  a  na  vzácné 
některé  osoby.  V  prvotných  však  školách  kněžských  se  nedbalo  o 
národm'  jazyk  a  veškerý  akcent  vyučování  padal  na  latinu.  Národní 
jazyk  sloul  latiníkům  lingua  wlgaris.  Nikomu  nenapadlo  ustanoviti 
pravidla  pro  psáni  v  řeči  domácí,  a  jelikož  písmo  latinské  nestačovalo 
výslovnosti  éeské,  tudíž  češti  písaři  (metelnici)  používali  jedné  a  té  samé 
písmeny  pro  rozličné  hlásky,  k.  p.  c  za  c,  <lf  a  i;  s  za.s,  é,  z  a.ž  a^Lá^^ 
kterážto  anarchie  v  psaní  latinským  písmem  po  mnohá  století  v  Če- 
chách tjfvala.  Jisté  jest  že  z  obyčejného  latinského  písma  se  brzo 
uspůsobilo  zvláštm'  písmo  české,  jakž  drahné  rukopisy  české  o  tom 
zřejmě  svědčí. 

Nejstarší  památka  naše  písemní,  mimo  různá  slova  ve  spisech  a 
listech  zachovaná,  jest  Rukopis  Zelenohorský  (Libušin  Soud)  v  kterémžto 
se  jeví  spůsob  psaní  od  spůsobu  tenkráte  jinde  užívaného  namnoze  se 
lišící,  z  čehož  souditi  se  dá  že  se  v  Čechách  záhy  vyvinula  zvláštní  písemná 
škola  česká,  jež  se  vedle  přímo  latinské  po  několik  staletí  v  Cechách 
udržela.  Rukopis  tento  pochází  z  druhé  polovice  IK.  neb  z  první  po- 
lo>nce  X.  století,  a  jeví  se  jím  písař  c\dčený  v  umem'  svém.  Slova 
v  Ruk.  Zel.  nejsou  ještě  nikde  oddělena  a  splývají  vesměs,  ač  v  Něm- 
cích, Itálii  a  Francii  oddělovám'  slov  už  od  časů  Karla  Vel.  zavedeno 
bylo.  Pochází  tedy  R.  Z.  patrně  z  prvních  dob  vznikajícího  ^  u  nás 
písemnictví.  Poměry  prvotného  vznikáni  písemnictví  českého  nejsou 
posud  osvětleny.  Jelikož  nový  spůsob  psaní  k  nám  z  ciziny  přišel,  tedy 
nutno  podívati  se  tam  odkud  as  do  Čech  zavítal. 

Umění  písařské  v  rozmanitých  svých  postupech  jest  výsledkem 
poznenáhlého  dlouho  trvajícího  vývinu.  Nám  se  dostalo  už  hotové,  a 
rozšíření  a  zobecněm'  jeho  v  Čechách  jest  zásluhou  kněží  křestanských. 
Jestliže  knězi  a  metelnikové  pohanští  spůsob  svůj  naznačování  myšlé- 
nek za  tajemství  stavu  svého  považovali,  záleželo  naopak  kněžím  kře- 
sťanským na  tom,  aby  se  znalost  čtení  a  psaní  co  nejvíce  zobecnila, 
nebot  na  rozšíření  křestanských  knih  spočívalo  rozšířeni  křesCanských 


—  97  — 

é 

poznáni.  ELnihy  takové  přinášeli  mniši  a  pečovali  zajisté  o  jich  rozinno* 
žení.  Balbin  (Epitome  p.  55)  uvádí  svědectví  Christanna  že  za  časů 
sv.  Vácdava,  tedy  od  r.  928—935  kněží,  levité  a  jiní  služebníci  boží 
z  Bavor,  Saska  a  jiných  zemí  německých  jako  včely  k  oulu.do  Cech 
86  hnmli,  a  kromě  svatých  pozůstatků  také  bibliothéky  (v  starším  ruko- 
pisu Christanna  stojí  toliko  knihy)  s  sebou  piinášeli.  Kněží  tenkráte 
gi  své  knihy  sami  opisovati  musili,  a  jelikož  známo  že  se  skutečně 
opisováním  jich  v  Cechách  zanášeli,  tedy  i  jisté  jest  že  si  i  látek 
k  torna  potřebných  s  sebou  přinesli.  Pochybovati  nelze  že  nápadně 
přibývajícími  cizinci  těmito  latinský  jazyk  a  Jatinské  písmo  valně  se 
rozšiřovalo  v  cechách,  ale  neméně  patrné  jest,  že  všeliké  novoty  jimi 
přinesené  namnoze  i  odpor  v  národě  budily.  Co  ale  prakticky  upo- 
třebného  a  všeobecně  užitečného  zaváděli,  to  nad  jiné  rychle  se  ujmulo 
a  nový  spůsob  psaní  zajisté  tím  dříve,  čím  zřejměji  se  shodnost  jeho 
jevila  s  nastalými  mezi  tím  potřebami.  Blížil  se  už  čas  kde  písem- 
nictví se  nejen  k  účelům  náboženským  ale  i  světským  užívalo,  kde 
stav  písani  veřejné  důležitosti  nabýval  v  státních  i  společenských  po- 
mérechy  a  umění  písařské  ne  pouze  na  duchovné  osoby  se  obmezo- 
vati mohlo. 

S  novým  spůsobem  psain'  přibylo  i  látek  k  tomu  potřebných  do 
Čech.  Za  nejstarších  časů  se  u  nás  psávalo  na  desky.  Nevíme  z  ja- 
kých látek  spůsobeny  byly,  musily  však  z  počátku  tuhé  býti  jelikož  se 
do  nich  řezalo,  později  ale  když  se  čáry  barvami  naznačovaly,  mohlo 
ovšem  i  jemnějších  používáno  býti. 

O  spůsobu  psaní  a  o  látkách  jichž  rozliční  stai*í  národové  k  němu 
používali,  nalézají  se  mnohá  svědectví.  Víme  že  za  pravěků  se  psá- 
valo na  kámen,  na  olovo  a  dřevo,  na  listy  stromové  a  palmové,  na 
kary  stromové,  na  kůže,  plátno,  dřevěné  tabulky  pouze  uhlazené  aneb 
voskem  potažené,  na  slonové  kosti  atd.  Později  se  užívalo  egyptského 
papíru,  perf^amenu,  až  posléze  došlo  na  papíry  nového  spusobu.  Dq 
kamenů  se  tesaly  nazvíce  jen  nápisy,  do  kovů  se  vrývaly  předměty  při 
nichž  na  dlouhé  trvání  hleděno,  jako  k.  př.  dvanáctero  tabulek  zákonů 
římských ;  od  spůsobu  psaní  na  bukovou  kůru  (Buche)  odvozují  ně- 
kteří německé  slovo  y,Buchf^,  —  Egyptský  papír  se  spůsoboval  ze 
třtiny  na  pobřeží  Nilu  rostoucí  jež  za  starých  časů  hihlos  se  jmeno- 
vala (také  deltos  a  papyroSy  nyní  berd),  Plinius  uvádí  osmero  druhů 
takového  papíru.  Užívání  jeho  přestalo  v  XII.  století,  kde  pro  roz- 
množenou potřebu  se  už  látky  ku  shotovení  jeho  nedostávalo,  a  zobecnil 
se  pak  spůsob  psaní  na  pergamenu,  zvláště  v  jihozápadní  a  střední 
Evropě,  kdežto  na  jihovýchodě  obecnější  byl  papír  arabský  z  bavlny 
spůsobeny  (charta  borabycina).     Vlněný  tento  papír  povstal  řis  v  VIII. 

7 


—  98  — 

neb  IX.  století  a  jsou  na  ueni  řecké  knihy  zvláště  z  XIII.  a  XTV, 
století  psány.  Nebyl  tiTanlivý  ale  mnohem  lacinější  nežli  pergamen. 
Dostalo-li  se  ho  s  řeckým  kněžstvem  také  dó  Cech  jako  pergamen 
s  némecko-latinským,  a  hyl-li  pro  láci  svou  zde  užíván,  o  čemž  pochy- 
bovati příčiny  nemáme  —  tut  se  diviti  nelze  že  z  doby  oné  tak  málo 
památek  písemných,  zvláště  hlaholskj^ch  a  kyrillických  na  nás  došlo, 
neboC  bavlnčný  tento  papír  podléhal  příliš  vlhku  a  moli  ho  sžírali, 
tak  že  v  brzku  se  trhal  a  v  prach  rozpadával,  pročež  také  už  v  XVI. 
století  se  ho  více  skoro  neužívalo.  Rukopis  Zelenohorský  jest  na  per- 
gameiie  psán  a  přece  píisobením  času,  vlhkem  a  mokrem  nesmírné 
utrpěl,  a  jen  náhodě  jest  dekovati  že  pevná  tato  látka  sama  sebou 
nezanikla.  Taktéž  i  R.  Král.  a  jiné  nejstarší  písemní  památky  jazyka 
českého  na  pergamene  jsou  psány. 

Jelikož  pergamen  byl  velmi  drahým,  počalo  se  rozmnožováním 
spisů  na  hospodaření  s  ním  hleděti.  Před  IX.  stoletím  se  psávalo  jen 
na  jedné  straně  listu,  napotom  ale  po  obou  sti-anách,  a  když  se  písa- 
řům ještě  látky  nedostávalo,  nastala  okolo  X.  století  móda  popsaný 
pergamen  oškrabovati,  písmo  staré  vyhlazovati  a  takto  vydobyté  prázdné 
místo  z  novu  popsávati.  Tímto  nespiisobem  zničily  se  mnohé  důležité 
rukopisy  z  pravěku  na  jejichž  místo  mnichové  položili  žalmy,  legendy, 
homilie  a  jiné  podobné  věci.  Církevní  synoda  nespůsob  tento  zaká- 
zala, jelikož  nejen  světské  ale  i  starší  náboženské  spisy  se  namnoze 
vyškrabovaly,  a  však  navzdor  zákazu  se  udrželo  toto  zničovaní  pravě- 
kého písemnictví  až  do  XIV.  a  XV.  století.  Rukopisy  na  oškrábaném 
pergamene  spůsobené  se  nazývají  palimpsesty  (codices  rescripti).  V  X. 
a  XI.  století  prý  se  pergamen  tak  nesmirné  zdražil  že  vyškrabovám' 
starších  rukopisů  horlivým  mnicliům  namnoze  nutné  se  stalo  k  rozmno- 
žení spisů  církevných.  Jak  vzácný  tenkráte  byl  pergamen  v  Evropě 
vůbec,  tohož  příklad  nám  podává  sama  Francie,  země  už  tenkráte 
bohatší  na  látky  všeho  druhu  než  kterákoliv  jiná  mimo  Itálii.  Když 
hrabě  Gid  de  JS-evers  darovati  zamýšlel  Kartusianům  rozličné  stříbrné 
nádoby  a  se  jich  tiizal  jaké  si  přejí,  prosili  jej  tito  by  jim  raději  per- 
gamenu poskytnul  jehož  se  jim  tíže  dopíditi  bylo,  než  stříbrných  nádob. 

Drahota  a  vzácnost  pergamenu  byla  zajisté  příčinou  že  se  začalo 
papíni  z  bavlny  dělaného  více  užívati  jejžto  Arabové  zatím  ve  Spanělích 
uvedli  a  i  veldíhiy  k  hotovení  jeho  tam  spíisobili.  Papír  z  hadrů  jaké- 
hož potud  se  užívá  sotvy  před  XIV.  stoletím  vynalezen  byl,  bezpochyby 
v  Itálii  neb  Spanělích,  v  čem  ale  zprávy  podané  se  neshodují.  Podle 
látek  na  které  se  psalo  měnily  se  i  nástroje  jakými  se  psalo.  Pokud 
látky  tuhé  byly,  užívalo  se  tuhých  písadel,  z  počátku  kovových  potom 
kostěných  a  z  tvrdého  dřeva.   Na  egyptský  papír  psalo  se  třtinou  ráko- 


—  99  — 

sovoa  která  as  jako  naše  psací  péra  se  přiřezávala.  Že  se  husích  per 
ku  psaní  dříve  užívalo,  než  nynější  spůsob  papíru  z  hadru  vynalezen 
byl,  o  tom  svědčí  veleučený  Isidor  biskup  Sevillský  ve  svém  spisu: 
Originom  sivé  etymologiarum  Libri  XX.,  kdež  všecko  sebráno  co  od 
nejlepších  starších  spisovatelů  o  naukách  a  uměních  napsáno.  —  Od 
maliřa  zajisté  se  i  písařové  naučili  používati  štětců  ku  psaní.  —  Hrubý 
pergamen  se  obyčejně  pemsou  vyhladil.  Bývalé  druhy  papíru,  zvláště  . 
vtoéného,  se  potíraly  šCávou  cedrovou.  Tím  se  uchránily  před  uhnitím 
a  červi  je  nesžírali.  —  Psávalo  se  černidlem  ze  sazí  spůsobeným,  čímž 
napotom  písmo  sžloutlo,  pák  také  tušem.  Později  se  vinní  kámen  a 
nhU  8  vitriolem  mísilo;  černidlo  vůbec  bylo  husté.  Svaté  písmo  a 
fitnrgieké  spisy  se  v  Itálii,  Francii  a  v  Němcích  také  ozlacenými  a 
ostřibřenými  mety  značovaly,  jako  gothický  překlad  Evangelií  jejž 
biskup  Ulfilas  ve  IV.  století  spůsobiti  dal. 

Samo  sebou  vysvítá  že  v  zemích,  kde  psam'  od  pravěků  v  obyčeji 
bylo,  vSeliké  pokroky  ve  spůsobech  jeho  učiněny  byly  o  nichž  se  jinde 
nevědělo,  a  písař  skoumavý  a  vynálezivý  mohl  si  spůsobiti  černidlo  a 
barvy  jakéž  jiný  neznal.  Takž  bylo  nejen  ohledem  na  látky ,  ale  i  na 
vefikeré  podrobnosti.  Některý  opisovač  se  přísně  držel  vzorů  svých, 
jiný  si  dovoloval  novoty.  K  urychlení  se  někdy  užívalo  zkrácení 
jeí  napotom  i  do  rukopisů  bedlivěji  psaných  přešla.  Mnoho  tu  záleželo 
na  bedlivosti  neb  schopnosti  písařově,  mnoho  na  vzorech  z  nichž  pře- 
pisoval, nejvíce  ale  na  tom  kterak  pokroky  v  písařství  vůbec  učiněné 
se  kde  poznaly  a  rozšířily.  Protož  mohl  mnohý  písař  u  opisovám'  sta- 
rého rukopisů  otrockým  nápodobněním  všech  vlastností  jeho  a  opomi- 
nutím pokroků  jež  mezi  tím  u  opisování  spisů  se  staly,  spůsobiti  ruko- 
pis jenž  vnější  povahou  svou  starší  době  přináležel,  jiný  zase  nadanější 
aneb  vědomější  mohl  nadběhnouti  čas  svůj  použitím  spůsobu  jinde 
třeba  dávno  užívaného,  zde  však  ještě  neznámého.  Totéž  platí  nejen 
o  spůsobování  písmen,  o  spojování  neb  rozdělování  slov  a  vět,  ale  i  o 
pravopisu. 

Za  ča£Ů  Karla  Velikého  se  umění  písařské  valně  zdokonalilo. 
Císař  tento  založil  mnoho  škol  v  rozlehlých  svých  říších,  vážil  si  ruko- 
pisů a  působil  na  rozmnožení  jich.  Vypravuje  se  o  něm  že  sám  pomá- 
hával  nmichům  u  opisování.  Počalo  se  hleděti  na  správnost  a  ryzost 
rukopisů  na  západě,  čímž  se  stalo  že  i  samo  písmo  latinské  úhled- 
nější nabylo  formy  zvláště  vymítěním  lombardských  a  saských  zna- 
mení. —  Jestliže  psaní  tenkráte  nesnadným  bylo  uměním,  dá  se  o  čtení 
to  samé  říci,  aspoň  v  prvopočátku  písařství  na  západě,  kdež  se  ná 
starý  spnaob  odlučování  slov  a  vět  zapomnělo.  Rozdělovky  byly  už 
za  nejstarších  času  užívány,  zvláště  puntíky,  ale  napotom  se  zanedbá- 

7* 


—  100  — 

valy.  Dalmatský  mmcb  Sofronias  Hieronymus  ®)  zavedl  ve  IV.  století 
komy  a  příbodce,  v  pátém  století  rozdělil  Euthalius,  diákon  Alexan* 
drinský,  nový  zákon  na  řádky,  ale  na  západě  teprv  Karel  Vel.  nařídil 
aby  se  známky  Hieronymovy  zavedly,  což  nejdříve  nčinili  Pavel  Wam- 
firied  a  Alenin. ")  Pochybovati  nelze  že  za  oněch  dob  i  mnohé  jiné 
opravy  v  rukopisectví  tu  a  tam  vznikly.  První  zajisté  bylo  oddělování 
slov  pak  teprv  vět,  posléze  nastalo  oddělování  na  kapitoly.  K  nám 
se  ováem  pokroky  tyto  v  rukopisectví  tak  hned  nedostaly,  aneb  a^ň 
se  u  nás  nezobecnily  než  až  v  devátém  as  století,  jakž  Rukopis  Zeleno- 
horský toho  jest  svědectvím ;  nedá  se  ale  mysliti  aby  při  tak  valném 
přibýváni  mnichů  a  písařů  v  Čechách  se  byl  primitivní  spůsob  psaní 
dlouho  udržel,  a  všecky  jinde  vzniklé  pokroky  rukopisectví  sé  dosti  brzo 
i  v  Čechách  a  na  Moravě  byly  neujmuly.  ?) 

Nastala  doba  přechodů  a  převratů  na  které  se  všeobecná  rege- 
nerace národů  jazyka  českého  založila;  známky  bývalého  života  se 
vyhlazovaly,  co  samo  v  sobě  síly  nemělo  k  udržení  individualného 
svého  rázu  to  buď  docela  zaniklo,  buď  s  všeobecným  splynulo  proudem, 
a  národ  téměř  do  nových  drah  životných  vkročil.  Velké  pohnutí  du- 
chovné, křesťanstvím  spůsobené,  vždy  větších  se  zmocňovalo  kruhů 
shrnujíc  do  nich  vždy  více  nových  názorů  a  poznáni.  Takovými-to 
momenty  nejen  přítomnost  národu  se  ustanovuje,  ale  kladou  se  základy 
nové  budoucnosti  jeho.  Že  však  nutné  jsou  a  ze  zákonů  dějinstva 
\7sle,  to  neuznávati  může  jenom  ten  kdož  v  historii  lidstva  vůbec  se 
neobezřel.  Nedá  se  upříti  že  povahy  dějin  od  časů  k  časům  se  mění, 
že  ráz  osobný  míšením  se  stírá  a  na  nový  přetvořuje,  kterémuž  pře- 
tvořování  nejen  zevní  údoby  ale  namnoze  i  podstatné  a  základné  živly 
podléhají.  Taková-to  doba  nastala  západmm  Slovanům  křesťanstvím, 
nejen  pro  nové  náboženské  zásady,  ale  i  pro  způsob  jakým  se  mezi 
Cechoslovany  zaváděly.  Shmulof  se  u  nás  tolikerých  živlů  bývalému 
stavu  národu  odporujících  že  on  vplynouti  musil  do  všeobecného  proudu 
evropského,  v  němž  napotom  vlastní  svou  silou  nejen  nového  a  důleži- 
tého postavení  politického  si  vydobyl,  ale  jako  zázrakem  též  podstatné 
známky  individualného  svého  rázu  podržel.  Svědčí  to  zajisté  o  mohutné 
v  něm  spočívající  síle  že  docela  nepodlehl,  ba  naopak  právě  tenkrát 
na  výši  historického  národu  se  povnášeti  počaJ,  kde  příval  protiv  se 
všech  stran  naň  dorážel  a  kořeny  národnosti  a  národní  vzdělaností 
podrýval.  Náboženské,  politické  i  společenské  poměry  se  změnily, 
zanikalo  téměř  všecko  čím  národ  český  za  pravěku  se  obzvláště  zna- 
čoval,  jenom  jazyk  český  nezanikl  a  se  vítězně  udržel  ač  v  neustálém 
zápasu  s  protivenstvími  ježto  živě  vystupovati  počaly,  když  první  mis- 
sionářové  němečtí  meze  české  překročili. 


—  101  — 

Povésti  o  osudech  praotců  našich  z  časů  předhistorických  ač  za 
zřídla  dějepisa  se  považovati  nemohou,  přece  namnoze  tak  živým  líče- 
nim  podrobnosti  se  vyznamenávají  že  se  domýšleti  nelze,  aby  vesměs 
jen  pouhé  vynálezy  byly  a  nijakého  historického  základu  neměly.    Po- 
tvrzuje se  jimi  aspoh  celkem  bývalý  stav  vécí  v  Čechách  tak  jakby 
ákoumavý    rozum  dle  výsledků   potomných  se  hlavních   známek  jeho 
domysliti  musil,  že  totiž  dřevní  Čechie  poskytovala  obraz  federovaných 
kmenů  jež  v  středu  země  na  Vyšehradě  svou  těžen  nalézaly.  Souvisení 
článků  nebylo  ale  tak  pevné  a  tak  uspůsobené  aby  jím  byl  politický  a 
kulturný  pokrok  celku  získati  mohl,  protož  nemcla-li  brzo  větev  po  větvi 
odpadnouti  a  jedna  po  druhé  cizím  podlehnouti  živlům,  až  by  němectvi 
je  vSechny  bylo  podmanilo  a  po  šíré  vlasti  české  co  vládna  mocnost  se 
bylo  rozhostilo,   musili  se   článkové  kmenu  úžeji  spojiti  a  v  jednom 
organickém  celku  splynouti.    Sjednocením  toliko  nabyli  dostatečné  moci 
k  odporu  proti  nátiskům  vnějším,  jakož  vzájemnou  snahou  se  i  vnitřní 
životné  síly  národu  k  novému  duchovnému  životu  probouzely  a  osvě- 
žovaly.   Jakož  v  Cechách  Přemyslovcům  tak  na  Moravě  rodu  Mojmí- 
rovu se  povedla  zamyšlená  centralisací  od  jakéž  se  očekávati  dalo  že 
nejen   valnou  podporou  bude  zmáhající   se  vzdělanosti  a  procitujícího 
iiteramího  ducha,   ale  i  pevným  štítem   národnosti.     Avšak    kulturní 
interessy  nestály  v  popředí  zájmů  vladařů  českých  a  moravských,  du- 
chovné směry,    mimo  náboženské,   samy   sobě  pozůstaveny  pracně  si 
proklestiti  musily  dráhu,  a  nebylo  zásluhou  vládcův  že  národnost  slo- 
vanslLá  v  Čechách  a  na  Moravě  nezanikla.    Jenom  po  některé  prvnější 
doby  stoupali  vládcové  a  národ  jednou  cestou,  brzo  ale  se  rozešli  nejen 
ohledem  na  politiku  ale  i  ohledem  na  národní  směiy.    Jestli  se  dříve 
německým  kněžím   za   příčinou  rozšíření  křesťanství   dovolilo   chrámy 
stavěti,  školy  zakládati  a  slovo  boží  hlásati,  dovoHlo  se  později  něme- 
ckým přistěhovancům  města  stavěti,  práva  německá  do  Čech  uváděti 
a  jazyk  český  z  veřejnosti  vytlačovati.    Pokud  Morava  v  plnu  skvě- 
lostí  a  slávy  stála,    nabývala  národnost  slovanská  v  Čechách   s  této 
strany  přece  nějaké  posily.    Byla  by  zajisté  mnohem  vydatnější  bývala, 
kdyby  jinak  znamenitý  Svatopluk  byl  pochopil  důležitost  a  váhu  vyvi- 
nul a  uvědomělé   národnosti,    a  kdyby  byl   slovanské   duchovenr.tvo 
proti  německému  dostatečně  chránil,  což  však  učiniti  váhal,  ku  vlastní 
zajisté  své  zkáze!    Po  zahynutí  však  Moravy  (r.  906),  „když  slavné 
království  toto  zevnitř  strháno  a  uvnitř  seslabeno,  od  Maďarů  a  Němců 
v  mvec  uvedeno  jest*',  nemohli  i  Čechy   národm'   svou   samostatnost 
udržeti,  a  vplyv  německý  musil  nyní  dvojnásobně  vzrůstati,  nebot  vévo- 
dové čeští  sami  o  sobe  stojíce  neměli  tolik  odvahy  aby  se  proti  němu 
bylí  rázné  zasadili,  a  brzo  se  jim  k  tomu  ani  vůle  nedostávalo. 


—  102  — 

Po  nějaký  čas  se  zdálo  že  národnost  slovanská  v  cechách  a  na 
M(»ravě  vítězně  se  od  západu  odpoutá,  když  totiž  svati  apo&toloTé 
Cyrill  a  Methud  v  zemích  těchto  se  octnuli,  ale  nové  vzniklé  jimi  světlo 
phliš  brzo  mrakem  se  zastřelo. 

Zmáháním  a  rozšiřováním  se  cizíďi  živlů  po  vlastech  našich  nejen 
že  mnohé  valné  duchovné  síly  domácí  se  odlučovaly  a  rozptýlely,  ale 
u  zápasu  s  formami  nadržovala  se  vzdělanost  v  podstatností  své.  Kněž- 
stvo si  hledělo  nejvíce  latiny,  vyšší  třídy  pěstovaly  němčinu,  a  takž 
znalost  cizího  jazyka,  pouhého  to  prostředku  ku  vzdělanosti,  zá  samu 
vzdělanost  považujíce  zanedbávali  nejen  vědomostí  jiných,  ale  též  se 
minuli  živého  a  rázného  působeni  na  národ,  a  hlavně  na  onu  část  lidu 
jež  ani  času  ani  chuti  neměla  přinčovati  se  jazyku  cizímu  a  duchovné 
posily  z  cizích  zřídel  čerpati. 

Rozličnými  proudy  a  v  rozmanitých  ůdobách  vplývati  cizí  živlové 
do  národního  života  čechoslovanů,  a  brzo  se  objevilo  mnohostranné  jejich 
působení.  Politické  zřízení  země  z  národního  kruhu  demokratického 
vystoupíc  na  monarchický  spůsob  vlády  přešlo,  nebof  zdá  se  vůbec  že 
společnost  lidská  všecky  proměny  politických  přechodů  dříve  podstou- 
piti musí,  než  se  k  prvotným  přirozeným  zásadám  —  ovšem  s  vyšším 
pak  uvědoměním  —  zase  navrátí.  Nastalá  napotom  samovláda  více  méně 
obmezená  nové  provolala  zákony  mezi  nimiž  obecný  řád  zvláště  tím  vy- 
nikal že  občany  více  odděloval  než  spojoval,  nejsa  sjednocený  a  nema|e 
platnosti  povšechné.  Nemineme  se  pravdy,  když  projevíme  že  řízeni  ohd 
a  nepoměrné  na  ně  se  vztahující  zákonodárství  nejvíce  přispívalo  ku  kolá- 
cení,  jakémuž  nájrodni  vývin  Čechoslovanů  hned  v  prvních  dobách  histo- 
rických podléhal.  Národnost  se  pravidelně  vyvinouti  může  toliko  Y 
mezích  jež  zákony  lnu  položeny  jsou,  když  však  tyto  na  vývin  takový 
nesměřují,  ba  přímo  mu  odporují  tím  že  národnostem  cizím  uvolňují 
na  ujmu  domácí,  tu  ovšem  tato  v'  zápasu  o  udržení  se  na  vlastní  své 
půdě  nemůže  se  rozvinouti  žádoucím  pomérepi,  a  napomáhati  vývinu 
kulturního  života  vůbec,  sama  jsouc  stěsněna.  Na  veřejné  íízení  se 
zakládá  nejen  vychování  národu  vůbec  ale  i  náivdní  vychování,  řád 
obecný  vykazuje  spojeným  obcím  dostižitelné  směry,  jeho  podpongícim 
aneb  obmezujícím  vplyvem  vykvétá  neb  vysýchá  život  kulturný,  vzniká 
neb  zaniká  uměni,  věda  -^  a  literatura. 

První  historické  doby  Gechoslovanův  se  značují  tak  nápadným 
kvašemm  a  míšením  živlů  dílem  vybouřených  dílem  ještě  neustálených, 
že  po  dlouhý  čas  nelze  bylo  kterému  z  nich  k  ustanovující  kulturné 
platnosti  dojíti.  Živlové  cizí  sobě  ještě  nevydobyli  tak  pevného  posta- 
vení aby  si  hned  byli  panovnicky  počínati  mohli,  národnost  zase  vstříc 
novému  času  odpoutati  se  musila  od  názorů  pohanských  a  duchem  při- 


—  103  — 

pojovati  se  ka  straně  proti  jejimž  politickým  a  společenským  směrům  « 
se  opírati  jí  nutno  bylo,  nechtěla-li  v  podvižení  klesnouti.  Nesnadno 
jí  bylo  Z-  takového  spom  vítězně  vystoupiti,  neboť  přibylé  strany  se 
neuspokojovaly  s  udržením  jsoucnosti  své,  ale  přímo  po  posítivné  moc- 
nosti a  po  vládě  bažily.  Bylof  zajisté  štěstí  pro  Čechoslovany  že  ncnie- 
ctví  spolu  s  latinstvím  k  nim  došlo  a  jsouc  samo  v  sobě  ještě  neustá- 
lené a  nevyvinuté  všechny  vyšší  výkony  ducha  mu  ponechati  musilo, 
takže  mocnost  a  působení  latinismu  vlivu  německému  hned  z  prvopo- 
čátku valně  překáželo. 

Latinstvím  nevyrůstalo  národnosti  české  nižádné  podstatné  a  trvalé 
nebezpečenství.  Nelze  mu  bylo  vytlačiti  národnost  českou  k  úspěchu 
svému.  Rim  již  byl  padl  a  jazyk  jeho,  ač  svrchovaná  vzdělanost  onoho 
věku  se  v  něm  chovala,  přestal  předce  býti  jazykem  živým  jejž  politická 
jakás  mocnost  podporovala.  BylaC  ovšem  latina  vyvinutým  jazykem  a 
přibylo  s  ní  bohatství  hotových  myšlének  a  vybroušený  sloh  do  země, . 
ale  nebyla  už  mluvou  mocného  nái*oda,  a  byC  i  třeba  tisícero  po  světě 
rozptýlených  lidí  bylo  latiny  užívalo  co  jazyka  vzdělaných  a  vzdělava- 
telů, byla  předce  jen  mluvou  učenců,  diplomatů  a  římských  kněží,  nikoliv 
ale  více  jazykem  lidu.  Vítaným  zajisté  byla  prostředkem  k  vyjádření 
nyilének  na  jakéž  národní  jazykové  snad  ještě  nestačili,  mluvou  však 
domád  a  vesměs  panující  už  nikde  nebyla.  Postavení  její  bylo  tedy 
výhradní,  zvláštní  a  oddělené,  neboC  lid  nezanášeje  se  s  diplomacií, 
naukami  vyššími  a  vědou  náboženskou,  neužíval  latiny,  aniž  matka 
která  děti  své  v  jazyku  tomto  vychovala.  Římská  národnost,  římské 
názory  nemajíce  už  domova  jen  pohostinu  světem  se  rozptýlely,  a  takž 
i  v  Čechách  a  na  Moravě  byla  latina  jen  hostem.  Byla  ovšem  hostem 
tak  váženým  a  vzácným  že  prvního  místa  zaujímala  ve  vzdělané  a 
vzdělávající  se  společností  takže  domácí  jazyk  nevystoupiv  z  povšedných 
kolejů  obecného  lidu  valně  se  zanedbal  a  pozadu  ostal.  Avšak  zájmy 
politické  i  náboženské  směřují  k  tomu  aby  všecken  národ  k  sobě  při- 
poutaly a  mohou  jen  uznáním  lidu  a  pomocí  jeho  se  udržeti  na  dráze 
kteroo  jim  vláda  a  kněžstvo  vykázaly,  a  jelikož  Ud  jen  mateřskému 
jazyku  rozuměl,  musel  se  tento  prostředníkem  státi  mezi  zpravujícími  a 
zpravovanými. 

Docela  jiný  byl  poměr  německé  národnosti  k  slovanské.  Tu  se 
jevil  přímo  zápas  dvou  vyvinujících  se  živlů  a  vítězství  bylo  životnou 
otázkou  národu  českoslovanského.  Německý  jazyk  nepřišel  do  Cech  co 
vzdělávací  ale  co  podmaňující.  Němectví  proniklo  tenkráte  národnost 
Čechoslovanů  silou  politického  vplyvu  a  mocností  zájmů  společenských. 
Čechové  obehnáni  německými  kmeny  jako  silné  ozbrojené  rameno  v  po- 
předí z£4>adního  slovanského  kolosu  stáK  jehož  podvržení  bylo  cílem 


—  104  — 

•  jejich.  Zbrah  a  myšlénka  křesfanartví  širokou  jim  proklestila  cestu  na 
západ  ale  hlavními  pomocníky  a  působitcli  na  národnost  slovanskou 
v  Čechách  a  na  Moravě  se  staly  společenské  poméry  jež  neustálým 
přibýváním  německých  osad  se  zde  uvedly.  Německé  spůsoby  naSly 
příznivců,  následovníků  i  podporovatelů,  německý  jazyk  nabyl  pevných 
stanovišť  z  nichž  se  volně  dáJe  rozšiřovati  mohl,  německé  obce  n^tbyly 
práv  a  výsad.  V  německých  osadách  přibývalo  bohatství  obchodem 
a  promyslem.  Výsady  a  výhody  rozličné  přivábily  namnoze  i  český  lid 
že  se  k  nim  přivtělil.  Ve  vyšších  kruzích  ale  se  stal  německý  jazyk 
brzo  módou,  a  jakož  latina  byla  jazykem  učencův,  tak  němčina  ve  vyšších 
společnostech  zvláště  po  městech  živě  se  ozývala.  Takž  opat  Zbr&- 
slavský  v  kronice  své  si  stěžuje  že  v  městech  m'c  německy  než  česky 
se  mluvilo.  Zvláště  ale  v  Praze  vedle  domácího  jazyka  cizý  se  slýchal. 
Hned  za  uvedení  ph-ního  biskupa  Detmara  na  biskupskou  stolici,  ač 
lid  při  slavnosti  česky  zpíval,  předce  šlechta  a  kníže  německy!  — Ně- 
mecké bohaté  rodiny  dělily  se  o  konšelské  a  jiné  úřady  městské 
i  měly  panství  nad  mostem  v  rukou  svých.  Nebylo  tedy  divu  že 
němectví  tak  mocných  a  rozsáhlých  kořenů  v  cechách  a  na  Moravě 
založilo,  ale  nebylo  také  divu  že  vliv  tento  cizí  národního  citu  českého 
brzo  bolestně  se  dotýkati  počal  a  protivy  zbudil  jež  feílíce  se  a  zmáhajíce, 
ovšem  teprv  po  staletích  v  kiTavou  vzplanuly  pomstu.  Odpor  hořkostí 
naplněný  se  záhy  ozývati  počal  v  kronikách  latinských  a  českých,  jakož 
i  v  jiných  spisech  o  nichž  později  sé  promluví.  On  tlačil  z  nitra  na 
venek.  Jemu  po  boku  stála  mravní  a  duchovní  síla  národu.  Zajisté 
se  slovanská  národnost  hlavně  tím  zaclu^ánila  že  německý  jazyk  se  ten- 
kráte nestal  spolu  literárním  jazykem  v  Čechách  a  s  vnější  svou  plat- 
ností se  uspokojil,  neboť  písně  Minnesingrů  se  neujmuly  v  národě  aniž 
který  druh  vědy  se  tu  v  němčině  pěstoval,  a  nemáme  stop  o  jakés 
literatuře  Němců  v  Čechách  usedlých  vyjmutím  překladů  českého  Da- 
lemila  a  TkadleČka  na  kterýchžto  prácech  zdá  se  že  hlavní  působení 
německé  literatury  v  Čechách  v  XIII.  a  XIV.  století  přestalo. 

Až  do  počátku  XIII.  století  bylo  též  Francouzů  a  Vlachů  v  Če- 
chách, nevšak  tolik  aby  byli  nějaké  stopy  patrného  působem'  na  spole* 
čenský  život  byli  zanechali.  Ohledem  na  Němce  znamená  ale  pokra- 
čovatel Kosmy  na  rok  1281 :  ^yHis  enim  teniporibus  tanta  mulůitudo  ' 
Theutonicorum  in  terram  Boheiniae  inftuxerat  ut  numerositas  tpsorum 
a  mtdtia  effimahatur  plurcditatem  rnnscarum  superare!^^  —  KdyŽ 
jich  tolik  bylo  a  znamenitá  privilegia  požívali,  peněz  měK  a  přízefi 
dvoru  a  módního  panstva  si  získali  —  což  tu  divu  že  v  přepychu  svétii 
přeceňovali  svou  mocnost  i  své  působení  na  vznik  kultury  v  cechách? 
že  když  příležitost  se  jim  poskytnula,  přímo  na  utlačení  české  národ- 


—  105  — 

nosti  směřovaliy  jakž  toho  svědectví  podává  hruzoplné  řádění  Bramboru 
v  Xm.  století. 

Takovýto  nepoměr  mezi  domácím  a  cizým  jazykem  v  Čechách 
však  nejen  k  neshodám  vedl  ale,  jakž  jsme  už  pravili,  i  přímý  odpor 
zbnzoval,  ač  ani  dosti  vydatný  ani  trvalý  nebýval  před  husitskou  válkou. 

Nebyloby  však  němectví  v  Čechách  a  na  Moravě  nikdy  takové 
převahy  nabyti  mohlo,  kdyby  je  zeměvládcové  sami  nebyli  postředné 
*  i  bezpostředně  podporovali,  kdyby  krátkozraká  politika  byla  zaniknouti 
nedala  semenu  jež  s.  s.  Cyríll  a  Methuděj  na  Moravě  i  v  Čechách  zalo- 
žili, kdyby  slovanská  liturgie  a  slovanská  literatura  byla  latinské  pod- 
lehnouti nemusila;  nebot  ačkoliv  latinství  sfuno  sebou  národnosti  a 
Kteratnře  české  nebezpečné  nebylo,  předce  jí  uškodilo  tím  že  na  literanu 
jazyk  se  povznesouc  a  mnohé  i  podstatné  síly  k  sobě  přitáhnouc  od 
pěstování  národního  jazyka  a  národní  literatury  je  odvrátilo. 

Němectvo  zajisté  živěji  \7stupati  počalo  v  cechách  a  na  Moravě 
teprv  zaniknutím  slovanské  a  všeobecným  uvedením  latinské  liturgie. 
Jnkí  vůbec  známo,  ujmulo  se  křesťanství  dříve  na  Moravě  nežli  v  Če- 
chách. Okolo  i.  822  byl  kníže  Mojmír  už  křesťanem  a  pomáhal  kně- 
žím  Salcburským  k' rozšíření  křesťanské  víry.  O  Čechách  se  vypra- 
vuje že  prý  teprv  r.  845  čtrnácte  vládyků  českých  se  v  Německu 
v  pokřtíti  dalo  a  takto  křesťanství  nejprv  od  západu  do  Čech  zavítalo. 
Bytby  tomu  i  jistě  tak  bylo,  nedá  se  přece  tvrditi  že  nová  víra  už 
tenkráte  v  Cechách  se  upevnila,  což  se  stalo  teprv  působením  slovan- 
ských apoštolů  Cyrilla  a  Methuda,  ač  bohužel  doba  působení  jejich, 
v  poměru  k  velké  světodějné  jich  úloze,  jen  krátkou  episodou  se  jeví 
v  dějinách  našich.  Ano,  počátkem  činění  jejich  na  Moravě  á  v  Če- 
chách rozepřádalo  se  pásmo  výsledků  nedozírných  jež  kdyby  bylo  pře- 
moci nepříznivých  protisil  přetrženo  nebylo,  nejen  politickému  ale  i 
veškerému  kulturnímu  vývinu  Čechoslovanů  by  bylo  jiný  směr  a  jiný 
útvar  dalo. 

Bratří  Konstantin  (později  Kyrill  nazván)  a  Methuděj  narodili  se 
v  Makedonii,  v  městě  Soluni  (Thessalonika).  Psáno  o  nich  že  už 
z  mládí  vynikali  učeností  neobyčejnou,  zvláště  Konstantin,  který  pro 
nápadné  schopnosti  a  vědomosti  filosofem  byl  nazván.  V  Cařihradě 
nabyvše  známosti  věd  a  jazykův  předsevzali  sobě  kněžskému  svému 
povolání  u  vyšší  míře  zadost  učiniti  a  s  horlivostí  apoštolskou  rozsívati 
símě  křesťanství  mezi  pohany.  Úryvek  z  tak  zvaných  letopbů  Dio- 
klejského  kněze  z  XUI.  století  chová  následující  znunku:  „V  městě 
Thessalonice  jak  růže  rozkvetl  jakýs  filosof  jménem  Konstantin.  Pozbu- 
zený  daehem  svatým  odpravil  se  do  země  Chozarské  a  pokřtil  Gho- 
zary;  potom  obrátil  na  víru  křesťanskou   národ  Bulharský.    A  Kon- 


—  106  — 

stantin  tento,  svétéjéí  muž  sestavil  pro  řeč  slovanakoa  písmena  a  pře- 
ložil Evangelium  a  žaltář  a  jiné  svaté  knihy  z  řeckého  jazyka  na  bIo- 
vanský."  —  A  řeeký  životopisec  bulharského  arcibiskupa  Klimenta 
pravi:  „Jelikož  lid  slovanský  čili  bulharský  nerozuměl  knihám  v  řeckém 
jazyku  psaným,  pocitovali  tito  sv.  bratří  (Konst.  a  Meth.)  nedostatek 
tento.  I  prosili  utěšitele  od  něhož  jazykové  a  pomůcky  jazykův  při- 
cházejí, by  jim  milosti  poskytnul  ku  vynalezení  písma  řeči  bulharské 
přiměřeného  a  obdrželi  milost  tuto  i  vynašli  písmo  slovanské.'^ 

Toto  vynálezem'  písma  slovanského  klade  se  as  do  počátku  druhé 
polovice  IX.  století.  —  Povést  o  horlivosti,  nábožnosti  a  učenosti  bratří 
Thessalonických  zajisté  daleko  široko  tenkráte  se  roznesla,  dojdonc  až 
ke  dvoru  moravského  knížete  Kastíce,  který  mezi  tím  neshodnuv  se 
s  německým  Ludvíkem  a  s  německo-latinským  kněžstvem,  sobě  přede- 
vzal  sprostiti  Moravu  biskupii  Pasovských  a  církev  moravskou  ochraně 
episkopatu  řeckého  syěřiti.  Psal  tedy  Rastic  řeckému  císaři  Micha- 
lovi III.  by  mu  poslal  proslulé  apoštoly  slovanské.  Dopis  Rasticuv 
jenž  se  uvádí  v  Act.  Sauct.  BoUandii  chová  mezi  jiným  i  tato  slova: 
„Quod  quidem  populus  suus  ab  idolorum  cultu  recesserat  et  Christianam 
legem  observare  desiderabatur,  verum  doctorem  talem  non  habent  qui 
ad  legendum  eos  et  ad  perfectum  legem  ipsos  edoceat,  qui  plemter 
fidem  et  ordinem  djvinae  legis  et  viam  veritatis  populo  ostendere  valeat'^ 
—  Patmo  z  toho  že  se  nedostávalo  knéží  národního  jazyka  vědomých, 
jenž  by  s  to  byli  bývali  obecný  lid  uváděti  ku  poznání  základu  a  zásad 
křesťanských.  —  Přišli  tedy  bratří  Konstantin  a  Methuděj  s  několika 
pomocníky  do  Moravy  1.  863,  přinesli  s  sebou  knihy  své  a  zavedli  tam 
spolu  písmo  slovanské.  Roku  871  navštívil  Bořivoj  kníže  český  Svato- 
pluka na  Moravě  kdež  Methud  na  křesťanskou  víru  ho  obrátil.  Z  půso- 
beni Konstantina  a  Methuděje  na  Moravě  spolu  vysvítá  že  znalost 
jazyka  Bulharského  tenkráte  stačovala  ku  hlásáni  evangelia,  že  nářečí 
slovanská  se  od  sebe  valně  nelišila,  a  že  zajisté  i  o  jazyku  plat!  co 
byzantinský  císař  Leo  VI.  který  za  časů  Svatoplukových  žil  ve  své 
y,Taktice^^  praví:  „že  národové  slovanští  za  jeho  věku  docela  si  podobni 
byli  povahou,  mravem  i  spůsobem  života.*'  — 

Slovanský  spůsob  služeb  božích  rozšířil  se  rychle  v  Rasticově 
říši  i  u  Panenských  Slovanů.  V  Čechách  z  počátku  proti  pokresle- 
nému knížeti  povstalo  zbouřeni,  ale  pohanství  se  už  přežilo,  a  Bořivoj 
překonav  protivenství  a  dostatečné  nabyv  mocnosti  horlivě  se  zasadil 
o  to,  aby  křesfanství  v  národě  se  ujmulo  a  rozšířilo.  Slovanské  kněz* 
stvo  a  liturgie  krátkým  časem  znamenité  učinilo  pokroky,  jakž  by 
toho  byli  němečtí  kněží  tenkráte  dovésti  nemohli,  kdežto  jazyk  jim 
vadil.  Jakou  váhu  tenkráte  jazyk  a  národnost  česká  doma  měla,  toho 


—  107  — 

důkazem  jest  událost,  že  Čechové  nraznavše  pokřt&iého  Bořivoje  a 
pohana  Vojnura  na  véprodskou  stolici  posadivSe  tohoto  zase  zahnali, 
poněvadž  dlouhý  čas  v  cizině  tráviv  českému  jazyku  byl  odvykl.  — 
Neklamali  se  tedy  apo&tolové  slovanšti  uznáním  že  toliko  prostředkem 
nirodniho  jazyka  se  lunožm'  rozšíření  světodějné  myšlénky  kresfanské, 
a  výsledky  působení  jejich  byly  nejen  skvělé  ohledem  na  náboženství, 
ale  i  důležité  tim  že  novou  cestu  proklestili  národní  vzdělanosti  vůbec 
a  literatuře  zvláště. 

Vynalezením  slovanského  písma  byl  nový  základ  položen  ku  vzniku 
dovanské  literatury.  Užívání  slovanského  písma  bylo  tolik  co  duchovné 
se  odpontáni  od  němeotvi  a  latinství.  Marodu  takto  emancipovanému 
nie  n^řekáželo  u  sledění  drah  na  vlastní  jeho  povahu  založených, 
neboC  tim  i  úžeji  přilnul  k  soukmenovcům  s  nimiž  pak  u  vzájemném 
snaženi  lze  mu  bylo  dále  pěstovati  vzdělanost  domácí  a  ku  všeobec- 
némn  literárnímu  vývinu  dle  možnosti  a  sil  svých  přispívati.  Základy 
k  slovanské  literatuře  položili  Cyrill  a  Methuděj  nejen  uspůsobením  slo- 
vanského písma  ale  přímo  i  novými  spisy.  Staroslovanská  legenda 
praví  že  Cyrill  s  Methudem  na  počátku  jen  žaltář  i  evangelia  se  skutky 
apoštolskými  i  vybrané  kusy  pro  služby  církevní  přeložil,  a  že  teprv 
po  bratrově  smrti  Methud  sám  Ovšem  celou  bibli  kromě  knih  Macha- 
bejských  slovansky  přetíumočil.  —  Nedá  se  ani  mysliti  že  by  žáci  a 
vyučenci  byli  mistry  své  též  v  literárním  snažení  nepodporovali  a 
v  prád  započaté  napotom  i  dále  byli  nepokračovali.  Naopak  nás  mnohá 
přímá  svědectví  došla  že  položené  Konstantinem  símě  vykvetlo  i  dosti 
hojných  plodů  neslo.  Podle  starých  podájíií  vycvičili  Cyrill  a  Methud 
jefitě  před  rokem  867  v  Kocelově  slovenské  říši  na  padesát  žáků 
v  slovanském  pismě,  neméně  zajisté  i  jinde,  na  Moravě  a  v  Cechách, 
napotom  jich  čítali.  —  Ale  nastává  nyní  otázka:  jaké  bylo  písmo 
Kyifflovo?  — 

Stojí  dvé  dmhů  staroslovanského  písma:  hlaholice  a  kjpnlice  o 
jejichž  původu  povstal  spor  už  před  mnohými  lety  a  posud  ukončen 
nem'.  Někteří  mají  za  to  že  Kyríll  jest  půyodcem  hlaholu,  jiní  zase 
že  kifrílice^  a  nedá  se  upříti  že  „ku  konečnému  rozhodnutí  potřebí  jest 
ještě  všestrannějšího  skoumáni  a  probírání  památek  stávajících,  ano 
objevení  památek  nových.*^  —  Jelikož  rozhodného  slova  o  tom  posud 
promluviti  nelze,  uspokojiti  se  musíme  prozatím  s  přesvědčemm  že  ohle- 
dem na  důvody  pronesené  ona  strana  posud  pravdě  blíže  státi  se  jeví, 
která  Kyrilla  za  původce  aneb  prvního  srovnatele  hlaholského  písma 
považnje.  —  Na  půdě  vědeckého  badání  z  domyslu,  zkušenosti  a  svě- 
deetví,  tedy  na  filosofické  a  jediné  podstatné  půdě  stojí  zajisté'  ti  kteří 
se  oeuspokojigi  s  pouhým  podáním  a  nejasný  výrok  některého  starého 


—  108  — 

spisovatele  za  empirickou  pravda  neberou,  ale  o  pravý  výklad  a  smysl 
se  starajioe  na  pouhých  slovech  některého  citátu  nepřestávají;  neboC 
myslitelům  a  nikoliv  pouhým  minitelům  se  podává  pravda:  Kdo  však 
už  a  priori  přesvědčena  se  cítí  o  něčem  k  čehož  osvědčení  teprv  napo- 
tom  důvodů  hledá,  ten,  byfby  jich  i  našel,  nepřesvědčí  nás  jako  onen 
který  z  nejistoty  vyšed  kžíždý  krok  nedůvěřivě  skoumá  a  teprv  cestn 
k  tomu  si  vyhledává  co  napotom  se  mu  pravdou  býti  objeví.  Pěstova- 
tělům  slovanské  vědy  se  badáním  o  slovanském  písmé  objevilo  pole 
zajímavé  ale  ku  zpracovám'  nesnadné.  Nutno  bylo  především  vyslech- 
nouti všechny  svědky  minulých  věků,  napotom  ale  sebrati  i  mínění 
učenců  a  znalců  novověkých  —  kdy  vzala  původ  hlaholice  a  kdy  kyri' 
lice,  pocházela-lí  hlaholice  od  Kyrilla  aneb  kyrílice?  „I  hlaholice  i  ky- 
rilice  —  praví  Šafařík  (Památky  hlali.  pis.)  —  jakéž  v  nejstaitich 
písemných  památkách  nacházíme,  nejsou  abecedy  samorostlé,  nýbrž  od 
učených  uměle  tvořené  a  z  různorodných  živlů  skládané,  kyrílice  na 
základu  řečtiny  -^  Idaholice  na  základě  nějaké  starší  neslovanské  abe- 
cedy.. Tím  to  jest  že  jakož  písmena  sama  tak  i  jména  jich  růoiorod- 
ného  jsou  původu.  Větší  díl  jich  nepochybně  přinesen  od  pohanských 
mětek  a  rezek  (t.  j.  run)  na  nové  písmo,  těchto  vznik  a  původ  po- 
hřižuje se  v  mraku  nevystihlé  předhistorícké  doby."  —  Túnto  jinak 
důmyslným  projevením  není  ovšem  ještě  záhada  vyjasněna.  Pevná  stojí 
svědectví  že  nejen  Kyrill,  řek  Thessalonský  ale  i  sv.  Kliment,  rozený  Bul- 
har a  první  biskup  Bulharský  písmena  nějaká  vymyslil,  a  takž  dvě 
slovanské  abecedy  vznikly:  hlaholská  a  kyrílská.  Kliment  skonal  roku 
916  a  panovalo  dlouho  mínění  že  on  byl  původcem  hlaholice.  Ale 
postupeni  skoumání  ujmulo  se  mínění  že  Cyríll  hlaholici  a  Kliment  kyrilici 
spusobil,  na  kterémžto  mínění  i  my  zde  přestáváme  a  to  proto,  že  dů- 
vody těch  jež  hlaholici  za  starší  považují  podstatnější  jsou.®) 

Nezdržujíce  se  déle  při  tom  jaké  formy  bylo  původní  slovanské 
písmo,  uspokojeni  jsme  s  jistotou  že  vůbec  bylo  písma  jazyku  slovan- 
skému přiměřeného  čímž  spolu  se  i  nový  směr  slovanskému  písenmictví 
byl  vytknul,  směr  totiž  sjednocem'  Slovanův  nábo^eiistmm  a  literaturou, 
"^  Směr  tento  pohříchu  brzo  se  zrušil.  Německým  kněžím  takovýto 
vznik  Slovanstva  nejen  ohledem  na  náboženství  vadil.  Protivné  jim 
zajisté  bylo  účastenství  jaké  lid  na  slovanských  hlasatelích  slova  božího 
bral,  a  to  tím  více  čím  méně  oni  sami  byli  oblíbeni.  Pracovali  tedy 
proti  slovanským  kněžím  tak  úsilně  a  zbudili  odpor  proti  nim  tak  dů- 
sledný, až  se  jim  posléze  povedlo  je  z  Moravy  i  z  Čech  vytlačiti.  Me- 
thud  umřel  roku  885,  a  již  roku  886  vyhnání  b^di  nejznamenitější  žá- 
kové a  pomocníci  jeho  Gorazd,  Kliment,  Naum,  Angelar,  Sabbas  a 
Laurenc  z  Moravy.  Hlavní  příčinou  toho  byl  v  historii  Moravy  a  Slo- 


—  109  —    - 

venska  neshrně  známý  Viching  jemnžto  spoln  se  soudruhy  jeho  se  také, 
zajislé  ne  bezprávně  —  vyčítá  že  eo  nejhorlivěji  přikládali  riíce  ku 
zničeni  slovanských  knih.  —  Proti  slovanské  liturgii  v  Čechách  hned 
z  počátku  vystoupila  latinská,  její  nebezpečná  sokyně,  nejen  soukromou 
a  veřejnou  agitaci,  ale  hlavně  působením  na  osoby  v  jejichž  rukou  ležela 
mocnost  a  od  jejichž  vůle  záviseli  osudové  věcí  veřejných.  Žaloby  na 
slovanské  kněžstvo  nepřestávaly  docházeti  k  papežům,  ba  i  kacířství  se 
-vytýkalo  přívržencům  Methudovým.  Papežové  se  tedy  zasazovali  o  to 
aby  latinská  liturgie  přednost  v  Čechách  udržela.  Takž  r.  973  při 
potvrzeni  Dětmara  prvnfiio  biskupa  Pražského  ustanovil  papež  Jan  XIU. 
výminku:  „Avšak  nikoli  podle  obřadu  neb  sekty  národa  bulharského, 
neb  jazyka  ruského  či  slovanského,  než  spíše  dle  ustanovení  apoštol- 
ských" atd.  Než  pro  to  pro  všecko,  z  rozličných  známek  a  památek  sou- 
diti se  dá  že  liturgie  slovEuiská  valně  rozšířena  byla  po  cechách  kdež 
se  napotom  i  déle  udržela  než  na  Moravě.  —  Pokud  vévodové  čeští 
byli  pohané,  nelze  bylo  náboženství  křestanskému  veřejně  se  rozšiřovati, 
ale  pokřtěním  Bořivoje  byly  mu  brány  otevřeny.  Staré  letopisy  jme- 
nuji jej  „prvním  zakladatelem  posvátných  míst  a  shromážditelem  kněž- 
stva." Působením  jeho  a  sv.  Lidmily  počaly  se  chrámy  stavěti,  v  nichž 
zajisté  služby  Boží  v  slovanském  jazyku  se  vykonávaly.  Jíž  tím,  že 
tolikerých  chrámů  po  čecliách  sv.  Klimentu  zasvěcených  se  nacházelo, 
důkaz  jest  podán  že  liturgie  slovanská  po  Čechách  velmi  rozšířena  byla. 
Jedna  z  nejslavnějších  památek  doby  slovanské  liturgie  v  Čechách  jest 
bez  odporu  klášter  Sázavský,  dle  prvního  opata  svého  též  klášter  sv. 
Prokopa  jmenován,  jejž  Oldřichy  pro  zpovědníka  svého  Prokopa  poustev- 
níka^ stavěti  počal  ale  teprv  syn  jeho  Břetislav  1039  dokonal.  Klášter 
tento  az  do  konce  XI.  století  služby  Boží  v  jazyku  staroslovanském 
konav  stal  se  nejprv  semeništěm  cyrilské  literatury  v  Čechách.  iSy. 
Pirokop  umřel  na  Sázavské  hoře  v  klášteře  r.  1053.  V  opatstvi  násle- 
doval po  něm  sestřenec  jeho,  a  trvalo  zkvétání  a  literami  působení  klá- 
štera toho  až  do  léta  1065  kde  vévoda  Břetislav  umřel.  Nástupce 
jeho  Spytíhněv  II.  nebyl  už  klášteru  slovanskému  příznivý.  O  vyhnáni 
pak  slovanských  mnichů  starý  letopisec  se  projevuje  takto; 

Yitoš  opat  s  bratři  se  shluče 

svatélnu  Prokopu  se  poruče, 

i  jde  do  uherského  kraje 

a  velikn  žalost  maje. 

Tehdy  to  město  dachu  jiným,  Němcom, 

odkuds  kakým  cizozemcom, 

ti  Němci  latiníci  běchu  . . . 


—  110  — 

Klášter. Sázavský  se  pak  dostal  řádu  Benediktinův  Břevnovských, 
a  první  opat  jejich  tamo  byl  Diethard.  O  literárních  pokladech  slovan- 
ských mnichů  na  Sázavě  píše  mnich  Sázavský:  „Knihy  jazyka  slovan- 
ského vesměs  se  zničily  a  rozptýlely,  aniž  více  na  tomto  místě  se  oží- 
valy. Nový  opat  knihy  —  mimoslovanské  ^^  jichž  na  místě  svěřeném 
se  nedostávalo,  sám  vlastní  péči  dnem  a  noci  spisovati  počal,  některé 
koupil,  k  spůsobeni  jiných  písaře  povolal  a  vií  mocí  se  snažoval  o  roz- 
množení spisův/'  —  Že  literární  činlívost  slovanských  mnichů  Sázavských 
nevšední  byla  toho  důkazem  jest  tak  zvané  RemeŠské  evangelium  rukoa 
sv.  Prokopa  psané.  ^^)  Vratislav  II.  r.  1061  povolal  sice  Slovany  zase  z  Uher 
ba  požádal  i  papeže  Řehoře  VII.  o  povolení  mše  slovanské  což  mu  ale 
odepřeno  bylo,  až  r.  1092  mniši  slovanšti  Konrádem  opět  vyhnáni  a 
latinští  navždy  nvedeni  byli.  —  Že  slovanská  liturgie  při  tak  znameni- 
tých protivenstvích  se  ale  předce  tak  dlouho  udržela,  to  přímo  svědčí 
o  tom  jak  milá  as  byla  lidu  českému  a  silná  v  nitru  svém  že  nepod- 
lehla. Že  i  školami  valně  působila  o  tom  zpráv  přímých  dočísti  se  lze 
v  starých  legendách  a'  letopisech.  Hned  na  počátku  desátého  století 
dala  sv.  Lidmila  vnuka  svého  Vácslava  nejprv  slovanskému  písmu  od 
kněze  učiti ,  po  čemž  teprv  na  Budeč  poslán  byl  aby  se  i  latině 
vyučil,  i  zpíval  prý  sv.  Vácslav  výborně  liturgii  slovanskou.  Psáno  též 
že  Bořivojova  manželka  sama  s  písmem  slovanským  se  mnoho  zanášela. 
V  desátém  století  pak  slavně  zkvétlo  učení  slovanské  na  Vyšehradě. 
Ná  počátku  jedenáctého  století  chodil  sv.  Prokop  do  slovanské  školy 
na  Vyšehrad  a  naučil  se  tam  písmu  slovanskému  tak  dokonale  že  se 
mu  mistři  podivili.  —  Když  bylo  kněží  a'  chrámů  a  škol,  musilo  býti 
i  dostatečných  spisů  slovanským  písmem  psaných,  byt  třeba  ne  jiných 
tedy  aspoň  církevných.  Musilo  jich  býti  i  mimo  klášter  Sázavský,  a 
není  pochybnosti  že  mnohé  na  pargameně  psané  pozdějších  dob  se 
dočkaly,  nebof  Balbin  ve  svém  „Epitome"  (str.  47)  zmíniv  se  o  cyril- 
ském  a  hlaholském  písmě  kláštera  £mauzského  praví:  „Suntque  in 
vetustis  quidem  bibliothecis  libri  ejusmodi  genere  scrípturae  constantes.** 

Úplnému  vítězství  latiníků  nad  Slovany  v  církvi  nic  více  nepře- 
káželo, ač  patnié^  stopy  se  nalézají  toho  že  slovanská  liturgie  a  písmo  i 
potřebou  svou  i  oblibou  v  národu  ještě  skrze  celá  století  se  zachovaly 
jen  že  od  té  doby  ani  v  Cechách  ani  na  Moravě  už  panovati  nemohly. 
Chovaly  se  v  soukromí  právě  jako  pohanství  ježto  vedle  křesťanství  se 
ještě  dlouho  v  Cechách  udrželo.  I  mezi  křesťany  bylo  za  čajsu  sv, 
Vojtěcha  ještě  mnoho  pověr  a  nespůsobů  pohanských.  Hořekoval  nad 
tím  biskup  Dětmar  když  Vojtěch  do  služby  při  církvi  Pražské  vstoupil,. 
což  mladý  kněz  si  k  srdci  vzal  a  čímž  i  zvláštní  jeho  horlivost  vznikla. 
Nade  vše  prý  ho  kormoutilo  mnohoženství  u  některých  pánů  českých. 


—  111  — 

Zby^^alo  tedy  ještě  mnoho  práce  rozšiřovatelům  křesCanstvi  v  Cechách 
a  rnusili  i  vladařové  čeští  svou  moci  přispívati.  Takž  jeátě  Břetislav  II. 
(rokn  1093)  pohanství  vykořeniti  se  snažil  mezi  Čechy,  nebot  lid  tu  a 
tam  na  venku  v  odlehlejších  krajinách  posud  bohům  obětoval,  kouzel- 
nicí měli  ještě,  váhu  i  oběti  tajné  do  posvátných  liájů  se  pnnášely  a 
pohanské  pověry  všeho  druhu  panovaly,  fiyio  zajisté  i  kněží  tajných 
jimž  posily  poskytovali  pohanští  Slované  na  severu.  Kosmas  píše  o 
Břetislavovi:  že  vypudil  čarodějníky  a  hádače  a  vymýtiti  kázal  posvátné 
pobaníim  háje  i  stromy,  a  všechna  místa  zrušiti  a  ohněm  zničiti  dal 
jež  lidu  sloužila  ku  konání  obřadu  a  ku  pěstování  pověr  pohanských. 
Xcž  však  tyto  pověry  se  předce  jen  proplétati  nepřestaly  křesťanstvím, 
ač  napotom  pod  jiným  se  ukrývajíce  pláštěm.  V  mínění  lidu  se  nepře- 
stala příroda  účastňovati  na  osudech  lidstva  a,  lid  nepřestal  si  vykládati 
zje\7  její,  jen  že  napotom  více  na  znamení  nebeská  než  na  pozemská 
Ueděl.  Ještě  roku  1282  viděná  nad  Prahou  krásná  duha  pozornost 
veškerého  obyvatelstva  na  se  obrátila,  a  nejenom  ženy  ale  i  astronomové 
vykládali  zjev  tento  za  znamení  lepších  časů  zemi  české  nastávající,  a 
taktéž  roku  1283  vykládali  hvězdáři  krásně  zářící  hvězdu  která  se  uká- 
zala vedle  samého  rohu  měsíce  za  znamení  příchodu  mladého  krále 
(Václava  II.)  toužebně  čekaného,  což  poukazuje  na  časné  počátky  hvěz- 
dářského umění  v  Čechách. 

Pozbylo  však  pohanství  na  sklonku  prvního  a  počátkem  druhého 
tisícietí  nejen  všecku  mocnost  politickou  ale  i  podstatné  mravní  své 
síly,  tak  že  už  toliko  co  výminka  v  společenském  životě  se  jevilo,  a  kdož 
se  ho  ještě  přidržoval  ten  zajisté  o  ztracenou  věc  se  marně  zasazoval. 
Jiný  ovšem  byl  poměr  slovanské  liturgie  k  tehdejším  časům.  Ta  by 
se  byla  udržeti  a  zevšeobecniti  musila,  kdyby  byli  vladařové  čeští  a  mo- 
ravští úspěchu  svému  rozuměli  a  o  posílení  národnosti  slovanské  více 
dbalL  Takž  ale  strana  latinská  vně  i  u  vnitř  podporována  rychle  se 
panováni  dopídila.  Kněží  latinských  v  Čechách  a  na  Moravě  neustále 
(vibývalo,  tak  že  brzo  i  množstvím  převyšovali  slovanské.  Rozmnožili  se 
kláštery  a  při  nich  i  školy  latinské.  První  kláštemíci  v  Čechách  byli 
vesměs  Němci  a  nemáme  právě  hojných  svědectví  o  zvláštní  jakés  du- 
diovni  činlivosti  jejich  mimo  pěstováni  latiny  a  vykonávání  církevních 
obřadů.  Během  časů  ale,  zvláště  když  domácími  se  naplnily  žáky, 
nalézáme  stopy  všeobecného  kulturního  i  literárního  působeni  jejich 
v  Čechách  i  na  Moravě,  v  kterémžto  ohledu  se  zvláště  JBenediktinové 
vyznamenali.  Snažení  jejich  vyplňuje  mnohé  skvělé  listy  dějin  vzděla- 
ností středověké,  v  Uteramim  ale  ohledu  zvláště  tím  veliké  zásluhy 
sobe  získali  že  mnoho  přispěli  k  uchováni*  starých  rukopisů  a  nejstarší 
památky  dějepisné  od  zaniknutí  ochránili  bedlivou  o  ně  péčí  opisováním 


—  112  — 

jich  a  rozmnožovánini.  Nejdůležitější  však  a  nejvydatnější  prostředek 
ku  zevšeobecnění  kultury  odevždy  byly  veřejné  Školy,  a  ku  které  statně 
veřejné  vyučování  přiléhalo,  ta  zajisté  i  panování  došla  ve  světě  ducho- 
vném. Že  se  důležitost  veřejných  ústavů  vyučovacích  i  v  Cechách  a 
na  Moravě  záhy  uznala  o  tom  pochybovaiti  nelze.  O  dobách  předkře- 
sfanských  ošem  jen  důmínky  podati  lze  jest,  ale  zmáliajícím  se  křesfan-* 
stvím  ve  vlasti  naSí  i  školství  se  zmáhati  počalo.  Na  Moravě  sv.  Cyrill 
a  Methud  spůsobili  zajisté  kruh  žákův  jenž  napotom  slovo  boží  a  písmo 
slovanské  dále  rozšiřovali.  Víme  že  símě  toto  slavně  se  ujmulo  zprv 
ve  škole  Vyšehradské  a  později  v  klášteře  Sázavském  v  Čechách.  Vedle 
Vyšehradské  slovanské  školy  kvetla  též  latinská  v  Budči  jižto  sv.  Vácslav 
navštěvoval.  —  Avšak  počátkové  tito  nestačovali  potřebám  a  synové 
výše  postavených  rodin  se  vysýlali  do  ciziny  ku  vydobytí  sobě  časo^ 
vého  vzdělání.  Takž  Boleslav  I.  syna  svého  Strachkvasa  do  Řezná 
poslal,  i  sv.  Vojtěch  v  Němcích  školy  navštěvoval,  i  známý  létopisec 
Kosmas    do    Lutichu  se  odebral  k  učení    se   gramatice  a  dialektice* 

y 

Jiní  však  mnozí  Cechové  zvláště. v  XI.  a  XII.  století  konali  cesty  do 
Paříže,  Bononie  a  na  jiná  slavná  místa  odkud  zase  vzdělanost  evrop- 

v  -  *  v 

skon  do  Cech  přinášeli.  Jaké  množství  Čechův  do  ciziny  na  učení  se 
bralo  toho  svědectvím  jest  že  Čechové  v  Bononii  při  universitě  ultra- 
montanské  činili  zvláštní  jeden  z  1§  nái*odů  na  než  byla  rozdělena. 
Ano  i  kláštery  posýlaly  z  počátku  na  cize  učem'  což  zvláště  u  Benedik- 
tinů stálým  bylo  pravidlem.  Takž  i  létopisec  Neplach  do  Bononie 
z  kláštera  Opa tovického  poslán.  Avšak  i  doma  školství  zmáhati  se  počalo. 
Již  v  XI.  století  povstala  škola  na  hradě  Pražském  ku  vzdělání  kněž- 
stva, brzo  na  to  na  Strahově  u  Pi^aemonstrátů  k  nimž  Vladislav  II. 
syna  svého  Vojtěcha  na  učení  dal,  dceru  svou  Anežku  svěřiv  jeptiškám 
řádu  Praemonstrátského  v  Doksanech.  Z  rozličných  zpráv  historických 
vysvítá  že  v  druhé  polovici  Xlt.  století  ani  kolegiátní  kapitola  ani  klá- 
šter kterýs  beze  škol  už  nebyl.  Zřízení  škol  těchto  nelze  objeviti.  Avšak 
souditi  se  dá  že  hlavně  theologickým  směrům  sloužily,  pročež  kdo  po 
vyšším  vzdělání  toužil  do  ciziny  se  odebral.  —  Ve  všech  školách  těchto 
ale  panovala  latina.  „Jazyk  latinský  byl  jednou  z  nejpřednějších  potřeb 
každého  kdož  chtěl  nějak  býti  vzdělaným  neb  učeným  člověkem.  Jemu 
učili  se  i  při  obyčejných  školách,  při  kostelích  a  klášteřích  a  v  něm 
všemu  co  zvláště  ^církev  požadovala;  jiným  věcem  musil  se  každý  na- 
učiti ze  života  a  zkušenosti."  —  Na  znalosti  jazyka  latinského  i  mnohé 
ženské  vyšších  stavů  si  zakládaly  i  psáno  jest  o  královně  Juditě  man- 
želce Vladislava  II.  že  byla:  „literis  et  latino  optima  erudita  eloquio." 
Z  povahy  časů  tehdejších  vysvítá  že  veškeré  školy  se  nacházely 
v  rukou  knězi,  a  že  spůsob  učeni  nejen  požadavkům  vyšším  časovým  za 


—  113  — 

dost  nečinil  ale  zajisté  přispíval  k  osvěto  světské  a  ku  poznám  věci 
oWanskémii  života  důležitých.  Nejméně  tu  zajisté  ohled  brán  na  národní 
jaEyk.  Z  toho  že  Kosmas,  ač  z  mládí  už  školu  na  Pražském  hradě 
navžlévoval  a  latinské  žalmy  v  kostele  zpívával,  přece  později  do  Lu- 
ticha  se  odebral  aby  se  tam  grammatiee  a  dialektice  přiučil,  vysvitá 
že  obor  vyačováni  na  škole  Pražské  za  času  jeho  jen  úzký  byl.  Později 
teprv  88  tam  zavedla  učeni  filosofická,  to  jest,  přednášely  se  tam  před^ 
m£ty  tak  zvané  fisÚLulty  svobodného  umění.  Avšak  bouřlivým  rokem 
1848  kde  Vádav  L  od  německého  císaře  se  odtrhl  a  s  papežem  a 
vzdorocisařem  držel,  nastaly  veliké  zmatky  v  Cechách.  Pánové  čeští 
proti  králi  se  pozdvihli  a  učení  při  kostele  Piužském  se  rozptýlilo.  Tím 
stkvěleji  ale  se  objevilo  za  panování  Otakara  II.  kdež  žákové  i  ze  sou- 
seddíefa  zemí  do  Čech  přicházeli.  Znamenití  se  tu  jmenují  učitelové, 
rodili  Čechové.  Takž  okolo  1271  mistr  Oéko  a  mistr  BóhwnU  gram- 
matiku  a  logiku  přednášeli,  mistr  Řehoř  z  panského  rodu  Zajíců  z  Var- 
temberka  četl  kidhy  Aristotelovy  o  přírodě.  —  Ze  mimo  tuto  vyŠŠí  školu 
nacházely  se  školy  menši  při  farních  kostelích,  jeví  listina  Přem.  Ota- 
kara IL  od  roku  1265 ,  kteroužto  „král  dovoluje  měšťanům  Nového 
Města  aby  směli  při  kostele  sv.  Havla  založiti  školy  týmž  spůsobem  a 
s  toai  svobodou  jak  bylo  obyčejné  ve  všech  městech  královských."  — 
O  takovéto  rozmnožení  škol  se  zvláště  někteří  papežové  XII.  a  XIII. 
století  snažili.  „Takž  nařídil  k.  p.  papež  Innocenc  III.  na  obecném  kon- 
ciKu  Lateránském  1215  aby  při  každém  metropolitském  kostele  byl  zřízen 
oéitel  čili  doktor  theologie,  při  každém  pak  kostele  kathedraluím  aspoň 
jeden  učitel  čili  mistr  tak  zvaných  svobodných  uměni  kterýž  by  byl 
povinen  vyučovati  žákovstvo  kostelu  sloužící  i  jiné  chudé  žáky  za  darmo." 
Avšak  roku  1274  nastalou  válkou  mezi  Rudolfem  Habsburským  a  Ota- 
karem n.  po  druhé  se  rozptýlUo  učení  Pražské,  ovšem  ne  na  dlouho, 
neboC  již  1278  se  jmenuje  mistr  Matěj  kanovník  kostela  sv.  Jiří  rek- 
tjoxem  šk<d  na  Pražském  hradě.  —  Jiná  vyšší  škola  také  na  Vyšehradě 
pH  kostele  kapitulamim  se  nacházela,  a  klášterské  školy  též  nezůstávaly 
po  zadá.  Že  však  na  vzdor  tomuto  množství  učíKšC  domácích  přece 
vzdálené  školy  italské  •  a  francouzské  se  od  cechů  hojně  navštěvovaly 
tohož  zajisté  jen  nedostatečné  .  zřízení  učeni  zdejšího  bylo  příčinou. 
RiriLu  1294  zamýšlel  Vácslav  U.  založiti  obecné  učení  v  Praze  na  spůsob 
nníversit  italských,  a  pojednáno  o  tom  na  veřejném  sněmu.  Avšak 
pánové  čeští  se  toora  na  odpor  postavili,  ne  snad  z  neuznání  důležitosti 
škol  takových  pro  Čechy,  ale  „předstírali  pouze  že  musí  napřed  pečováno 
býti  o  jiné  věci,  zvlásf  o  spusobeni  dobrého  řádu  a  bezpečnosti  v  Če- 
cliácby  bez  které  by  takové  obecné  studium  obstáti  nemohlo.  Napotom 
prý  nebudou  odporní."  Věc  tedy  odložena.  —  Ale  létopisec  opat  Zbra- 

8 


—  114  — 

slavský  a  Polkava  vSecku  příčina  jen  soukromé  žáeti  některýďi  neaá- 
vistníku  stavu  duchovního  přičítají.  N&vrh  zdá  se  že  vyáei  se  strany 
duchovních  a  zamýšlela  strana  tato  snad  i  nové  Školy  podržeti  v  rukou 
svých,  jakož  posavadni  .všechny  držela.  Proč  ale  as  návrh  vůbec  učinila 
dá  se  vysvětliti  z  poměru  tehdejších  škol  v  Itálii.  Německý  dsař  Be-* 
dřích  n.  kázal  1221  aby  se  vysoká  škola  Bononská  do  Padvy  přeložila 
a  na  místo  papežského  císařskému  právu  se  tam  vyučovato.  Ač  později 
z  toho  zase  sešlo,  byl  přece  duch  učitelů  a  studentů  zvláště  cizích  řím*- 
ské  straně  nepřízniv.  Vůbec  se  vlašským  universitám  jež  tenkráte  už 
vahiě  byly  proslulé  vyučovámm  naukám  světským,  právu,  lékařství  'a 
filosofii,  vytýkal  směr  i  zřízení  školm'  příliš  světské  a  líšíd  se  od 
směrů  a  zřízení  škol  klášterních  a  kolegiátních  v  střední  £>vropě.  Jestli 
se  v  návrhu  dotčeném  ukrýval  účel  zaměřující  proti  směrům  italských 
universit,  aneb-li  někdo  návrh  tento  křivdou  v  takové  podezření  uvedl, 
tu€  se  snadno  vysvětlí  odpor  českého  panstva,  nad  čímž  však  zde  ovšem 
rozhodnouti  nelze  jest  pro  nedostatek  bližších  a  důkladnějších  zpráv. 
—  Stadium  Pražské  tedy  zůstalo  tím  co  bylo  dříve,  totiž  studium  ge- 
nerále minus  a  kdož  po  vyšším  stupni  vzdělanosti  neb  důstojenství  bažil, 
tomu  nutno  bylo  do  Itálie  neb  do  Francie  se  odebrati,  neboC  nejen 
světské  ale  i  vyšší  theologické  gr<idy  dosáhnouti  lze  bylo  toliko  na  uni- 
versitách cizích,  kamžto  také,  zvláště  do  Paříže  se  Čechové  odebírali 
jako  ku  svěžejším  a  vydatnějším  pramenům  osvěty  časové. 

Itálie  a  Francie  příznivými  okolnostmi  povzbuzena  záhy  procitla 
k  životu  duchovnímu  a  nauky  rozličné  se  tam  ;ia  základě  klassických 
studií  pěstovati  a  k  samostatnosti  vyvinovati  počaly.  V  střední  však 
Evropě  nauky  tam  "přenesené  toliko  ve  školách  si  uznání  dobyly  a 
výhradně  téměř  na  nich  závisely.  Karel  Veliký  se  staral  o  duchovný 
vývin  povolav  k  sobě  učence  ze  všech  zemí.  Sledící  pak  nepokoje  zru- 
šily ale  zase  símě  jím  založené.  Teprv  v  druhé  polovici  XI.  století 
zabřesklo  znovu  na  západě,  ale  směr  scholastické  filosofie  nepřál  vědě 
volného  vzniku.  Jedim'  Arabové  ve  Španělích  vynikali  duchem  svobod- 
nějším a  stali  se  učiteli  na  západě.  XII.  století  značovalo  se  novým 
pokrokem  nauk,  o  kterýžto  proslulý  Abaelard  veliké  si  získal  záshihy. 
Od  těchto  dob  počaly  se  také  vědomosti  vůčihledě  po  celé  téměř  Evropě 
rozšiřovati,  tak  že  v  Xni.  stoletá  už  mezi  nejvyššími  osobami  se  zna^- 
menití  učencové  nalézali,  jako  císař  Bedřich  II.  a  Alfons  X.  král  Ka- 
stilský.  Ku  konci  tohoto  století  vystoupil  Roger  Bakon,  veliký  refor- 
mátor nauk,  jehož  spisy  daleko  záříce  nové  světlo  poskytnuly  Evropě. 
Prostředkem  rozšiřování  vědomostí  ale  byl  tenkráte  po  celé  Evropě 
jazyk  latinský.  Národní  jazykové  se  všady  za  sprosté  a  vyššího  vzdě- 
lání neschopné  považovali,  aniž  kdo  dbal  o  zdokonalení  a  vzdělám'  jejich, 


—  115  — 

jasyk  pak  -řecký  nepronikl  západní  a  střední  Evropa.  V  řiši  Byzan- 
tinské  jakkoliv  za  cisařa  Lea  filosofa  a  Konstantina  Porphyrogeneta 
život  dnchovoý  se  valné  zotavovati  počal,  přece  védomosti  Uteramí 
brao  ae  vytráceti  počaly  na  vzdor  ochraně,  kteron  jim  Komnenové  zvlááté 
Alexius  I.,  Jan  a  Manuel  poskytovali.  Řecká  učenost  a  jazyk  pozbyly 
střediště,  z  néhož  by  byl  záře  své  vysýlati  mohly,  střediátě  takového 
jaký  byl  na  zt^adě  neunavený  papežský  Řím.  Pročež  písemnosti  všeho 
dnďiay  veřejné  i  soukromé  se  v  latinském  spůsobovaly  jazyku.  Lid 
obecný  ovSem  váady  se  držel  národní  své  řeči,  ale  lid  nepsal.  Počátkové 
anglosaského,  německého  a  provencalského  pisenmictví  byli  nepatnu. 
Byla  to  vůbec  doba,  v  níž  rozliční  jazykové  Evropští  z  kvašení  a  mí- 
šení se  vyvinovali,  pevné  půdy  a  podstatných  základů  si  vydobývajíce. 
Nánnlní  básnictví  bylo  vš^y  spolu  buditelem  národního  jazyka,  kdežto 
tak  zvaný  učený  svět  dlouho  od  latiny  neupouštél.  Německý  jazyk  o  nějžto 
přece  Karel  Veliký  nemalou  měl  péči,  dlouho  nebyl  s  to<  nad  latinský  se 
poivznésti,  jelikož  mnichové  si  ho  nevážili.  Teprv  ve  XII.  století  půso- 
bením tak  zvaných  miníneHngerú  se  z  hrubého  kalu  vypracoval.  Ale 
tímto  stoletím  i  některé  prosaické  spisy  německé  původ  vzaly,  mezi 
nimiž  zvláště  glossary  a  slovmky  se  znamenají.  Do  jazyku  anglosaského 
se  záhy  tolik  britandiých,  frankských,  dánských  a  latinských  slov  vmí- 
silo že  původní  svůj  rás  docela  pozbyl.  Nejlepší  jeho  památkou  jsou 
spisy  krále  Alfreda.  Utiskováním  Dánův  umlknul  a  vítězstvím  Norma- 
nův napotom  docela  se  vytratil,  tak  že  jen  někteří  mnichové  se  mu 
přiučovali  aby  staré  anglosaské  spisy  čísti  mohli.  I  v  ústech  obecného 
lidtt  se  tak  změnil  že. nová,  totiž  anglická  řeč  z  něho  vyvstala.  Přechod 
angbsaského  jazyka  na  anglický  nejzjevněji  vystupiiýe  v  básních  Glo- 
cestm  od  roku  1280. 

Památky  severních  jazyku  se  uchovaly  ve  zpěvích  Skaldů,  histo- 
rických to  nazvíce  básních,  jež  směrem  a  povahou  svou  namnoze  našim 
zpěvům  Král.  Ruk.  se  podobají*  Ale  počátkem  dvanáctého  století  vy- 
sýchati počalo  zřídlo  národmlio  básnictví  na  severu  právě  jako  u  nás 
a  Skaldové  stavše  se  následovatéli  jižných  básníků  přijali  rým,  překlá- 
dali a  zpracovávali  rytířské  romány.  Takž  romantická  škola  vytlačila 
národní  historickou  v  XILL  století  docela  a  Sturlodson  (1295)  se  pova- 
žuje za  posledního  Skalda.  — 

Do  této  doby  padá  též  vznik  tak  zvaných  románských  jazyků. 
y  Itálii  brzo  po  vpádu  cizinců  se  vyvinula  řeč  zvláštm',  língua  volgare 
nazvaná,  jež  ovšem  na  mnohá  nářečí  rozpadlá  teprv  pozdě  ustředění 
svého  nalezla  v  toskánském,  nynějšim  spisovném  jazyku  Itálie.  Jak 
malé  vážnosti  národní  jazyk  vedle  latinského  ještě  v  XIV.  věku  v  Itálii 
požíval,  toho  svědectvím  jest  spis :  De  lingtia  volgare  jejž  proslulý  uče- 

8* 


—  116  — 

nec  a  bieoík  Petrarcha  k  obhájeni  jeho  sepsal.  Též  i  rozličná  SpanSIftká 
nářeči  v  této  době  se  sposobila^  z  nichž  napotom  n&redí  Kaštihké  a 
Portugalské  písemnými  se  stala  ve  Španělich  a  v  Portagalsko.  NejstarSi 
Kastilský  básník  jest  Goozalo  de  Bercea  (okolo  1211),  jakož  zase  Gon^ 
žalo  Hermiqnez  a  Egaz  Honiz  (okolo  1290)  nejstarší  jsoa  básníkoré 
Portugalu.  Ale  národní  tito  jazykové  na  Iberském  pdooBtrové  brzo 
došli  veliké  ochrany  panovníkův;  nebof  Dionys  král  Portng.  ku  kond 
Xin.  stol.  sám  básnil  v  řeči  lidu  a  Alfons  X.  ve  SpauéUch  přímo  roz- 
kazem ustanovily  by  se  listiny  a  státní  s[Msy  vůbeo  nikoliv  latinským 
ale  kastilským  jazykem  spůsobovaly  (1252).  —  V  jižnýdi  krajinách 
Francie,  za  Loirem,  v  zemích  ježto  dříve  ku  říši  západních  Gothů  ná- 
ležely utvořil  se  z  latiny  a  z  gothického  náred  zvláštní  jazyk,  jež 
románský  neb  provencalský  se  nazýval  a  dříve  než  kterýkdiv  jiný  se 
vzdělal.  Již  ve  dvanáctém  století  se  počalo  v  nám  básniti  a  spisovati. 
Povzbuzováním  hrabat  Provencských  a  za  příkladem  jejich  tamo  vy- 
vstala řada  básníkův  kteří  učiteli  a  vzory  básnictví  věku  svého  se  stalL 
Jmenovali  se  Trovatoři,  umění  jejich  a  slavné  básnické  zápasy  vdké 
došly  obliby  při  dvorech  panských  a  královských  a  vtiskly  ráz  svnj 
téměř  celému  tehdejšímu  rytířskému  věku.  Nedá  se  upříti  že  proven- 
calské  básnictví  mnoho  přispělo  k  odpoutání  středověké  pojesie  od  latin* 
ského  veršování  a  že  poesie  na  jihu  Evropy  z  něho  vzmknula.  Nej- 
starším trovatorem  se  jmenuje  Vilém  hrabě  Provencský  (f  1126). 
Spůsob  básnictví  tohoto  se  nejen  až  do  XIV.  věku  ve  vlasti  své  udržel 
ale  oplodnil  mezi  tím  téměř  celou  vzdělanou  Evropu.  V  Němcích 
zvláště  za  příkladem  trovatorů  povstsJi  tak  zvaní  Minnesingěr&vé  jichž 
několik  jak  známo  i  v  Čechách  při  dvoře  Přemyslovců  se  zdržovalo 
ne  bez  škodného  vplyvu  na  národnost  a  národní  poesii  naši.  Ve  XIV. 
století  pozbyl  však  jazyk  provencalský  slávu  spisovného  jazyka.  Docela 
rozdílná  od  něho  řeč  panovala  totiž  na  druhém  břehu  Loiru.  Jakož 
provencalský  jazyk  langue  ďoir^  tak  tmto,  vlastně  firanoouský  langue 
ď  oil  se  jmenoval. 

Zpěv  o  Rolandovi  dokazuje  že  se  v  jazyku  tomto  už  za  tňsn 
Karla  Velikého  básnilo.  Básnictvím  Nonnanským  a  následováním  Pro- 
venealův  se  jazyk  francoiuský  valně  obohatil  a  opravil.  Původní  skia^ 
datel  Alexandra  i  jiní  básníkové  větších  zpěvů  byli  Normané  jejichž 
spůsob  a  ráz  básnický  až  ku  sklonku  XII.  století  se  udržel.  Napotom 
básníkové  francouzští  jenž  následovati  počali  Provencaly  nabyli  jméno 
Trouveres  a  velmi  se  rozmnožovali.  U  národu  však  s  větším  vděkem 
se  potkávala  poesie  výpravná  jež  buď  skutečné  události  v  rýmovanýdi 
kronikách  opěvala,  na  mnoze  bajkami  je  mísíc,  bud  přímo  v  údobě 
bajek  (Fabliaux)  aneb   románu  se  jevila.     Skutky  Karla  Velikého, 


--  117  — 

■ 

Arthmra  (krále  ArtoSe),  Alexandra  a  jiných  bohatýrů  hoja6  podáraly 
ládcy«  Román  o  růži  (Roman  de  la  rose)  od  Viléma  de  Lorris  (f  1260) 
jejž  aie  tepnr  Jean  de  Meun  (okolo  I.  1300)  skončil,  jest  jedna  z  prvních 
Ďnacoozských  praei  tohoto  dmhn.  —  Objeví  se  n&m  později  kterak 
Tzerové  tito  cesta  po  vzidélané  Evropé  konajíce  i  do  Čech  s^  dostali 
a  zvučné  tn  ohlasy  zbndili.  Prozatim  nám  {HTojeviti  nutno  že  všecka 
tato  literární  snažení  nestačovala  kn  vytlačení  latiny  z  vyšších  kruhů 
evropské  společností,  nejméně  ze  Škol.  Latina  zůstala  řečí  učených, 
diplomata  a  kněží  oelé  střední  a  západní  Evropy,  pročež  se  diviti  nelze 
že  i  v  Čechách  a  na  Moravé  tak  pevně  se  byla  zakořenila,  že  latinské 
psemnictví  toho  časa  důležitostí  a  rozšiřen&n  svým  v  každém  ohledu 
národní  literami  snažení  převažovalo,  a  mužové  latinského  písemnictví 
zkosení  naomoze  znamenitá  v  zemi  postavení  si  získali. 

Nezdá  se  nám  zde  od  místa   připomenutí  na  pisafe   veřejné  i 
sookromé  z  jejichžto  péra  pocházely  nejen  listiny  toho  času  nejdůle- 
litíysi  ale  I  soukromé  zápisky  všelikého  druhu  jež  k  osvětlení  historie 
nemálo  přispívají.    Z  počátku  zajisté  byli  písařové  vesměs  knězi,  po- 
zději ale  i  světských  mnoho  se  nalézá.  Znamenitých  písařů  tenkráte  bylo 
ve  všech   kláštďieh    českých  a  moravských  jakž  přemnohé   písemné 
památky  o  tom  svědčí,  aič  o  archivech  českých  klášterů  nebylo  ještě 
tak  pojednáno  jako  o  moravských.    O  klášteře  slovanském  na  Sázavě 
víme  že  mnoho  nikopisů  choval,  zprv  Slovanských;  bylo  tam  tedy  i 
pisařův  mezi  nimiž  sv.  Prokop  rukopisem  slov.  evangelia  tak  zvaného 
Remešského  se  zvěčnil.    NebyK  on  zajisté  jediným  písařem  tam  kde 
pěstování    písma    úhlavní  bylo   povinností    bratří   řeholních.      Mimo 
Slovanské  kněze  nalézali  se  nejpilnější  písařové  mezi  Benediktiny,  ale  i 
nPtemonetrátn,  C^sterdáků,  Augostinianů  a  Minoritu  pilně  se  pěstovalo 
písemnictví,  jakož  i  u  rytířských  kněžských  řádů,  jakož  Templářů  a 
Johanitů  v  Čechách  i  na  Moravě.     Johanité   na   Moravě    ve   všech 
svýdi  komendách  zanechali  listiny  mnohé  až  z  XII.  století.    Klášter 
Benediktinů  na  Bejhradě  ale  chová  listiny  až  od  roků   1045!  Ano  i 
jeptišky  pečovaly  o  uchování  Kstin  a  v  klá&teře  Premonstrátek  Kaníc- 
kých  naftty  se  Hstiny  od  r.  1181.    Kláštery  ovšem  neměly  své  zvláitaí 
písaře  a  mniehové  Vesměs  shižbu  tato  konali  ne  z  onřada  ale  z  ochoty. 
Za  to  ale  při  biskupstvích  bylo  osob  jež  zvláště  úřad  tento  zamést- 
návaL     Takž  staré  letopisy  se  zmiňují  o  biskupských  kaplanech   od 
nichi  bylo  zastáváno  všeliké  písemnictví.     Kancléř   biskupův   měl  k 
raoe  více  písařův.  I  města  později  držela  zvláštní  písaře.  Takovýto  písař 
byl  předním  z  m^ídi  úředníků  městských,  „k  mce  stoje  městské  radě 
zkatavováním  potřebných  písemností  zejména  zapisováním  důležitějších 
nálezů  a  nařízení  atd.    K  němu  obraceli  se  též  jednotliví   měšCané  o 


^ 


—  118  — 

zhotovení  listin  evých  právních    a   v  jiných    potřebách.     Na   starém 
městé  v  Praze  zmiňuje  se  písař  nejprve  roku  1288.    Písař  měl  býti 
Člověk  nestranný,  učený  a  věrný,  zběhlý  ve  svém  umění  t.  j.  ve  skládání 
listin.    R.  1288  byl  jakýs  mistr  Petr  písařem  v  Praze,  tedy  ovšem 
muž  který  došel  vzdělání  na  některém  vysokém  učení."    (Tomek :  Děje- 
pis Prahy.)  Tak  též  při  každé  župě  od  nejstarších  dob  mezi  jinými  byl 
i  zvláštní  úřad  písaře  župniho.    Taktéž  i  soukromých  písařů  bylo  a 
nejen  bohaté  rodiny  panské  zvláštní  písaře  držely  ale  i  mnozí  měšfané 
jejichž  kupecké  písemnictví  bylo  rozsáhlé.  —  Nejvýše  mezi  písaři  ovšem 
stáli  písařové  zemští  a  královští.  Písař  nejvyšší  (notariuš  terrae)  spra- 
voval písemnictví  při  soudě  až  do  polovice  XIV.  století  a  měl  pod 
sebou  více  písařů  jiných  od  nichž  dalo  se  jmenovitě    zapisování  do 
desk  zemských.    Z  úředníku  dvorských  kteří  při  nejv.  soudě  zemském 
nijakého  účastenství  neměli,  byl  kancléř  dvorský  (aulae  regiae  cancel- 
larius)  jeden  z  nej\7šších.    On  byl  ředitelem  písemnictví  králova  ve 
všech  jiných  veřejných  záležitostech  krom  soudu  zemského,  tedy  zvláště 
při  záležitostech  zahraničných.     „Jemu,  poněvadž  na  péči  měl  všeliké 
dopisovám'  v  důležitých  věcech,  zvláště  s  cizími  mocnáři,  náležel  největší 
vplyv  na  řízení  zahraničných    záležitostí  vůbec.    Důležitý  tento  úřad 
zastávala  pro  vyšší  vzdělání  tu  potřebné  vždy  některá  osoba  z  vysokého 
duchovenstva  českého."  —  Od  časů  Václava  I.  nacházel  se  úřad  ten 
skoro  bez  přetržení  u  probošty  Vyšehradských,  mezi  nimiž  ovšem  i  rození 
Němci.  Kancléř  měl  k  ruce  své  více  písařů  dvorských,  vesměs  kněží  či 
kaplanové  královští,  z  nich  nejpřednější  se  jmenoval  protonotár.  Z  písařů 
takových  připomínají  se  někteří  jenž  napotom  i  kancléři  se  stali,  jako 
Rembothon  rozený  Němec  (1243)  a  Petr  Aichspalter  (1297).    Roku 
1278  byl  Jindřich  farář  Grorsský  v  Rakousích  předmm  písařem  a  rád- 
cem Otakarovým.  —  I  při  dvoře  královny  české  byl  též  zvláštní  pisař 
královny.    Jelikož  tolik  písařův  bylo  i  při  dvoře  i  v  městech,  i  v 
klášteřích  a  jinde,  musilo  i  veliké  množství  spisů  v  Čechácli  a  na  Mo- 
ravě zhotoveno  býti  jejichžto  sebráním  by  veškeré  politické  i  kulturní 
směry  doby  Přemyslovců  se  osvětlily.    Avšak  pohříchu  většina  písem- 
ností těchto  za  své  vzaJa  a  valná  Část  jich  ještě  tu  a  tam  hnijíc  nale- 
zatele  očekává.  —  Dá  se  ale  z  toho  předce  souditi  na  výkvět  písem- 
nictví u  Čechoslovanů  už  za  nejstarších  časů  a  na  zmáhající  se  vzděla- 
nost. Taktéž  bývalo  už  od  pradávna,  svěřeno  vychování  synů  vyšších  rodin 
učencům.     Takž  sv.  Vojtěch  nabyl  z  mládí  prvního  naučení  v  sídle 
otcově,    hradu  Libici  nad  Cidlinou,  od  pěstouna  Radly.    I  při  dvoře 
královském  bylo  zvláštních  vychovatelů  čili  opatrovníků  pacholat  rodu 
královského,  kterýžto  úřad  byl  obyčejně    lékařům    dvorským   svěřen. 
Osoba  taková  se  nazývala  paedagogua  regis. 


—  119  - 

AvSak  při  tomto  stava  vzdělanosti  přece  jen  málo  se  pečovalo 
o  vzděláni  směrem  národním,  a  písemnictví  české  daleko  za  latinským 
zůstávalo.    lid,  jemuž  zbývá  hmotnou  práci  v  zemi  vykonávati  a  na 
němž  takořka  výživa  země  spočívá,  nemá  času  aby  vedle  materialných  i 
duchovné  zájmy  všeobecné  pěstoval;-  méšfané  si  záhy  oblíbili  němčinu 
a  tak  zvaná  intelligentm'  třída  na  latině  ulpěla.    Mnoho  zajisté  přispí- 
valo k  udržení  národnosti  české  mezi  Údem  a  kněžstvem,  že  biskupové 
Pražští  od  Václava  I.  až   do  Karla  IV.  bylí  vesměs  rodilí   Čechové, 
mezí  nimiž  i  někteří  horliví  zastavatelé  národnosti  české  se  jmeniýi 
jako  Tobiáš  z  Bechyně.   Biskupa  Jana  UI.  nazývá  pokračovatel  Kosmy: 
„fiícondissimum  in  eloquentia  utriusque    idiomatis ,  Bohemici  et  latini", 
tedy  nic  o  němčině.  —  Zvláště  vzdělám',  vědu  a  umění  pěstující  bisku- 
pové se  jmenují  též  Řehoř  z  rodu  Zajíců  z  Valdeku,  mistr  ve  svobod- 
ném umění,  a  Jan  IV.  z  Dražic     Za  tohoto  poslednějšího  —  vypra- 
vuje kanovmk  František    —  „bylo  v  biskupském  dvoře  mnoho  zve- 
lebeno.    Stavby   se   zdokonalily   a  důkladnější  a  důstojnější   učinily. 
Domád  kapli  svou  dal  krásně  malovati  a  vyozdobiti  obrazy  všech  bi- 
skupu Pražských  dle  pořádku,  ve  večeřadle  na. stěnách  přidělány  pěkné 
verše  poučného  i  mravného  obsahu,  a  namalovány  štíty  mnohých  knižat, 
pánů  a  Šlechticů  českých.     Též    soukromá   komnata   biskupova  byla 
okráflena  malbami  s  pěkně  psaným  figurovaným  vyznáním  víry  které 
Jan  z  Říma  přivezl."    Mimo  to  zvelebil  i  chrám  sv.  Víta  a  uspůsobiti 
tam  dal  dvě  okna  veliká  umělého  a  nákladného  díla  ze  skla  na  němž 
nacházely  se  malby  starého  i  nového  zákona.  —  I  zvláště   proslulých 
a  znamenitých  učencův  se  mezi  kněžstvem  českým  nalézalo,  jakož  Ger- 
vasías  nústr  kapitoly  Pražské,  Kliment  opat  Břevnovský,  Kosmas  a 
Zdik    syn   Kosmův,    pak   co   učenec   a   diplomat   znamenitý   biskup 
Daněl  rádce  krále  Vladislava  I.,  nejmenovaný  kanovmk  Vyšehradský, 
znatel  hvězd,  pak  několik  jiných  kanovmlLŮ  kteřížto  spisováním  letopisů 
českých  se  zaměstnávali;  Vincentius,  též  kanovník  Pražský  který  slav- 
ného   Daněla   na  výpravě   proti  Mediolánským    provodil    na  cestách 
v  Italfi  a  slavné  skutky  krále  Vladislava  vypsal ,  Jarloch  opat  Milevský 
i  j.  v.    Vedle   nauk  a  písemnictví  i  umění  všeliké  a  promysl  se  pě- 
stoval, a  za  Vratislava  nalézáme  důkazy  že  krásoumná  díla  v  Cechách 
provozována   byla.     Opat  obřadu  slov.    v  klášteře  Sázavském  (okolo 
1092)  Božetěch  obdivován  byl  od  vrstevníků  co  výborný  malíř  a  sochař. 
Co  pěknopiscové  a  illuminatoři  vyznamenávali  se  sv.  Prokop,  Vacerad 
a  Miloslav  (1112). 

Diviti  se  nehe  že  obliba  na  krásných  uměních  tenkráte  v  Čechách 
obzvláště  vznikala,  kdežto  důležitost  jejich  nejen  ohledem  na  vzdělanost 
vůbec  ale  na  oslavu  a  rozšíření  římské  církve  zvláště  ^  uznávala.  Spů- 


—  120  — 

sobeni  a  okrášleni  velkolepých  nékterých  staveb  v  Evropě  do  těchto  dob 
padá,  a  každý  skoro  pokrok  jinde  činěný  v  Čechách  rychle  se  ujmul. 
Cechové  tenkráte  valně  prospěli  u  poznáni  cizích  zemí  a  mravu.  Nejen 
že  na  vysoké  Školy  do  Francie  a  Itálie  odcházeti,  ale  zvláStě  od  té  doby 
co  války  knžové  pozornost  křesCanstva  k  východa  obrátily,  počali  i 
naSinci  putovati  do  Jerusalema,  i  Řím,  i  St.  Jago  di  Kompostdla 
navštěvovány  od  českých  poutníkův." 

Výsledek  toho  byl  že  při  neustálém  přibýváni  dojmu  atiázorů  cizích, 
domácí  mrav  a  spůsoby  se  měniti  musily,  že  národnost  se  zanedbávala 
a  staré  národní  spůsoby  na  nové  se  měnily.  Zvláště  když  kníže  český 
se  stal  králem,   zbytečná  se  jevila  upomínka   na  první  stav  panov- 
níků českých  a  nastoupilo  korunování  místo  někdejšího  peeazování  na 
knížecí  stolici.    Na  starý  Vyšehrad  se  už  nepommValo,  i  moSna  a  stře- 
více oráče  Přemysla  v  opovržení  klesly  jako  starožitná  kamenná  knížecí 
stolíce  na  hradě.    Dvůr  královský  se  vynasnažoval  aby  zevnějším  le* 
skcm  a  nádherou  převýšil  i  jiné  dvory,  a  takž  ovšem  se  stal  středištěm 
lesku   země   a  mnoho    cizích  hostů  přivábil.    Slavily  se  někdy  hody 
znamenité  a  královský  dvůr  v  Praze  byl  místem  rozkoší  pro  bosty. 
Létopisci  oplývají  obdivem   lesku  toho,   ale  i  cizí  zpěváci  vyehvaltýí 
štědrost  Přemyslovců  a  veselý  život  v  Praze.   Král  Václav,  jakž  známo, 
byl  nejen  sám  básníkem  německým,  i  básníkům  cizím  vebni  nakloněn. 
„Zavedly  se  hlučné  hry  turnajové  jimž  zvláště  se  přičítal  velký  převrat 
ve  spůsobícb  živobytí  panstva  českého  a  zvláště  náklonnost  k  marnosti 
a  k  hýření."  Že  národovci  čeští  tento   stav  věcí  jinače  pojímali  nežli 
němečtí  minneslngerové,  to  dosvědčuje  zvláště  rýmovaná  kronika  Dale* 
milova.    Jinak  se  ale  mysliti  nedá  aby  zpěvnictví  české  se  bylo  ten* 
krát  dosti  zvučně  neozývalo.    Ba  přímo  se  píše  že  u  slavném  vjezdu 
Václava  II.  do  Prahy  radost  nesmírná  se  jevila  též  veselým  zpíváním 
písní  všelikého  druhu  o  nichžto  však  nemáme  památky.    Taktéž  ni 
dříve  u  korunováni  Vratislava  a  Svatavy  manželky  jeho  o  velikých 
slavnostech  a  veselém  prozpěvování  zmínka  v  letopisech  se  činí,  ale 
nikdo  se  nejal  sbírati  písně  slavnostně.  —  Národní  ruch  literami  ovšem 
nebyl  tenkráte  vůbec  ještě  probuzen,  nýbrž  teprv  na  počátcích  probuzo- 
váni.   Celá  doba  panováni  Přemyslovců  značuje  se  v  ohledu  literárním 
co  pouze  přechodní.    Dozvučením  bohatýrských  zpěvů  ježto  povahou 
svou   dřevnějším  náležely  věkům   a  co  skvělý  jich    odlesk  se  jevice 
kořenův  zbaveny    davu   nastalých   nových    časů   a  poměrů   podlehly, 
snažila  se  literatura  všeUkým  spůsobem  aby  sobě  nové  cesty  proklestila 
a  pevné  půdy  získala.    Snaha  její  nebyla  docela  mamá.    Položeny  tu 
aspoň  základy  a  \7tknnt  směr  udržení  a  pěstování  národního  jazyka 
a  národm^ho  písemnictví  vůbec.    Bez  literárních  prvotin  této  doby  by 


—  121  — 

se  b^a  latina  co  panujicí  mocnost  y  literatnře  udržela  tak  dlonho,  až 
by  zmáhajícúna  se  živlu  německéma  žesslo  byla  odevzdala,  neboC  jazyk 
literatnron  nepěstován  a  nebroušen  pozbyde  brzo  spásobnosti  k  životu, 
nestáčeje  mySlénkim  pokroJSilým  a  vytratí  se  poznenáhla  i  z  úst  lidu, 
jakž  xapomenntA  řeči  živými  toho  jsou  důkazy.  Ta  sama  pak  latina 
jež  se  vftech  vzdélaných  a  vzdělanců  tehdejái  Evropy  zmocnila,  překá- 
žek tomn  aby  se  němectví  i  v  literárním  ohledu  v  Čechách  zmohlo, 
takže  ač  němečtí  básm^kové  hostinského  tu  pHstřeěi  nalezli,  přece  ně- 
meeki  básnictvi  jen  hostem  ve  vlastech  našich  zůstalo.  Půda  vě-^ 
áecUL  německou  živin  latinou  odňata  byla ,  vSecka  pravidebá  studia 
byla  latinská,  tedy  i  vySáím  a  vzdělanějším  stavům  latina  obecnější  byla 
než  ném^Sna  která  to  a  tam  se  sice  ozývala  ale  vyššího  uznání  nedo- 
cházela, ba  n  šlechty  a  duchovenstva  namnoze  přímý  odpor  nalézala. 
Lid  městský  ač  namnoze  porušen  neměl  ještě  oné  mravní  a  duchovné 
tŮf  aby  k  oživení  německého  písemnictví  v  Čechách  proti  latin- 
skéraa  byl  úpěšně  přispívati  mohl,  lid  pak  venkovský,  jádro  národu  byl 
a  ostal  český,  nevšímal  si  hrubě  ani  latiny  ani  němčiny,  ale  své  písně 
qrfval,  své  pověsti  vypravoval  a  namnoze  i  pravěké  jcStě  pověry  pře- 
diOTával.  lida  toho  však  bylo  v  Čechách  nejvíce,  měla  tedy  národní 
UdQ  př{stiq[>ná  literatura  nejširší  zde  půdy  a  musflo  se  jí  hlavně  o  to 
jednati  aby  této  půdy  nepozbyla.  K  tomu  ovšem  její  pouze  působení 
by  nebylo  stačovalo ,  néboC  jďikoliv  literatura  k  historickému  processu 
národního  vývinu  velmi  mnoho  přispívá,  není  předce  jedinou  v  něm 
působite&on  ale  pouhou  pomocnicí.  Prospívalo  jí  ale  zajisté  že  nebyla 
osamělá  při  snahách  svých,  že  nejen  v  národě  se  povždy  nalézalo  val- 
nýcb  sQ  ježto  ji  podporovaly  ale  i  sokyně  její,  literatura  latinská, 
v  Čechách  podporovala  namnoze  směry  její,  hlavní  svou  tvořivou  sílu  a 
Uami  své  působeni  ustřeďujíc  ve  spisování  památností  domácích  jimiž 
se  národní  vědomi  ujímalo  a  utužovalo.  Tím  se  stala  literatura  latin- 
ská ▼  Čechách  jako  dopifikem  literatury  národní  a  nehse  nám  létopisce 
a  letopisy  latinské  u  naznačení  literárního  života  v  Čechách  mlčením 
obejítL 


—  122 


ČÁST   DRUHÁ. 

lÁttrarni  iivot  v  Cechách,  na  Morové  a  «  Slovensku  až  do  počátku 
XIV.  ttoletL  — .  LatinSH  apiaovatelové.  —  Cedeé  upity. 

Dalo  by  se  domýSletí  že  zavedením  a  rozšířením  písma  i  svět  my- 
šlenkový se  rozvinul  a  literárnímu  tvoření  že  nastala  doba  svěží  plodnosti. 
Tomu  ale  tak  nebylo.  Novým  spůsobem  psaní  ovSem  valně  se  nsnad^ 
nilo  sdělov&ní  myšlének,  ale  vyvozováni  jich  z  hlubin  duchovných  i  na 
jiných  ještě  spočívá  podmínkách  nežli  na  pouhém  písmu.  Rachu  samo-« 
statného  literármlio  tvoření  ale  doba  vznikajícího  křestanství  u  nás 
nebyla  příznivá.  Jedna,  ovšem  vznešená  myšlénka  všecky  jiné  k  sobě 
shrnovala,  nedajíc  jim  Vedle  sebe  po  dlouhé  časy  vznikati.  V  m'  samé 
ale  tenkráte  nespočívaly  nijaké  zárodky  neodvislé  produktívnosti,  ba 
naopak  duch  k  dogmatismu  připoután  ouzkostlivě  v  ustanovených  se 
těsnil  kruzích  myšlení.  Směry  cirkevm'  stavěly  se  nade  vše  jiné  a  jim 
přede  vším  také  sloužilo  tehdejší  písemnictví,  neboC  první  písařové  byli 
mniši  jejichž  činlivost  pravidelně  nepřekročovala  meze  jež  nejblíže  stojící 
zájem  řeholní  neb  mistm'  jim  vykázal.  Každé  jiné  dále  sahající  půso- 
beni bylo  mimořádné  a  výminečné.  Rozmnožením  mnichů  a  písařů 
vůbec  rozšířilo  se  ovšem  písemnictví,  ale  nesloužíc  ani  tvořivé  obrazností 
ani  hádavému  rozumu  nepřispívalo  valně  k  obohacení  ducha  a  k  oplod- 
nění myšlének.  Většina  písařů  se  zajisté  zaměstnávala  více  opisováním 
než  spisováním,  a  opisovaly  se  nazvíce  takové  věci  jichž  se  potřebovalo 
při  službách  božích.  Na  vyšším  stupni  stáli  překladatelově  spisů  církevních, 
a  pak  ovšem  se  tu  a  tam  objevili  i  takoví  lidé  mezi  písařstvem  kteří 
se  na  spůsobení  zápisků  a  listin  místně  důležitých  odvážili  k  upevněm' 
právmch  a  jiných  světských  poměrů  jež  však  neměly  důležitost  vše- 
obecnou. O  nejstarších  listinách  praví  Palacký  ohledem  na  historickou 
jejich  cenu:  „že  jich  málo  a  potřebí  nejpřísnější  kritiky  k  používám' jich, 
nebot  pocházely  nazvíce  od  mnichů  Němců,  jenž  nerozuměli  našim 
poměrům,  a  týkaly  se  nazvíce  jen  duchovních  záležitostí  u  zporu  se 
světskými  názory  a  mocnostmi.  Listin  světských,  čili  na  stavy  světské, 
šlechtice  a  města  se*  vztahujících  již  proto  před  XIQ.  stoletím  u  nás 
nebylo  a  bytí  nemohlo,  že  stavové  tito  teprv  po  uvedení  osad  němec- 
kých do  země  .(v  XITT.  stol.)  politicky  od  sebe  různiti  se  počali.  Teprv 
Němci,  jichžto  všecky  svobody  byly  samé  výsady,  dostal  se  do  slovan- 
ských zemí  obyčej  výsad  čili  privilegií  a  listin  politických  vůbec."  — 
Proto  pro  všecko  předce  upírati  nelze  že  těmito  zápisky  kněží  v  klá- 
šteřích a  při  kolegiátních    kapitolách    spůsobenými  se   nám   namnoze 


_  123  — 

osvětlaje  stav  kaltary  středověké  v  Čechách  a  na  Moravě,  a  že  je  uznati 
nutno  za  první  známky  literárního  života  jež  se  vedle  básnického  ruchu 
ve  vlastech  našich  objevily.  Že  i  latinské  verSování  záhy  u  nás  vzniklo, 
o  tom  dřevní  kronikářové  naši  nám  mnohá  svědectví  podávaji  objevu- 
jíce spolu  mnohým  příkladem  že  se  vysoko  nepovzneslo,  ač  se  na  praž- 
ské škole  latinskému  básnictví  vyučovalo.  I  o  satyrickém  spisovateli, 
jakéms  Nidhardu,  as  u  sklonku  XIII.  století  žijícím  zmiňuje  se  opat 
Zbraslavský.  Nebyly  však  plody  tyto  as  ták  vzácné  a  vynikající  aby 
hjtj  cenou  neb  jinakou  důležitostí  svou  pozornost  veřejnou  na  se  obrá- 
tily, aneb  někoho  povzbudily  k  uchování  jich.  Y  celku  se  vůbec  jen 
málo  písemných  památek  z  doby  této  uchovalo  a  o  uchovanýcb  posud 
málo  se  pojednalo.  Zvláště  ohledem  na  kláštenu  a  městské  písemnosti 
z  doby  Přemyslovců  nejsou  ještě  veškerá  zřídla  výčeipána  a  neobjevil 
se  v  Cechách  tak  hojný  podet  sběratelů  a  pořadatelů  jako  na  sousední 
Moravě. 

Tamo  už  založením  Holomouckého  biskupství  (1063)  znamenité 
strediSté  se  spůsobilo  sbírání  knih  a  listin  i  zaznamenávaly  se  záhy 
pamětoosti  biskupství  toho  se  týkající.  Kostelní  kniha  Holomoucká 
vnbee  za  nejstarší  historickou  památku  Moravy  se  považuje.  Ba  od- 
volává se  tamo  roku  1062  Rejhradský  probošt  na  starší  ještě  knihu 
chrámu  sv.  Petra  v  Brně  z  XI.  století.  O  knize  této  však  nena- 
lézá se  stopy,  i  z  knihy  Holomoucké  jenom  čtrnácte  listů  se  udrželo. 
Z  Xn.  století  se  pak  nalézá  život  biskupa  Hinka  Zdika  (f  1151). 
Z  Xin.  pak  století  mimo  kostelm'  knihy  pochází  život  sv.  Vácslava  od 
r.  1262  a  život  znamenitého  státníka  biskupa  Bruna  f  1281.  Z  klá- 
šterních zápisků  nejdůležitější  se  znamenají  Benediktinské  v  Rejhradě, 
Hradišti  i  Třebíči.  Hradišťský  mnich  HUdegard  (1127—1147)  jest 
—  jak  soudí  Christian  ď  Elvert  (Historische  Literatnrgeschichte  von 
Máhren  und  Oesterreichisch-Schlesien  * ')  —  první  moravský  dějepisec, 
jehož  spis  se  uchoval  v  rukopisu  z  XHI.  století.  Nevydatné  jsou  zápisy 
Velehradské  a  Obrovické  z  dob  těchto.  Letopisů  kláštera  Třebíčského  na 
Moravě  zdá  se  že  bylo  několik  dílů,  a  pocházely  od  rozličných  spisovatelů. 
Arvním  mezi  nimi  jmenován  miácli  Albinua  který  prý  okolo  r.  1169  sepsal 
historický  spis  o  Moravě,  jenž  za  času  A.  Eomenia  v  XYII.  století  se 
nacházel  v  bibliothece  pánův  z  Žerotína.  Též  opat  Tiburtius  účastnil  se 
na  letopisech  Třebíčských,  jak  Pěšina  svědčí,  okolo  r.  1185.  Klášter 
Rejhradský  neuchoval  z  kronik  z  nejstarších  dob  jenom  krásně  psaný 
breviáf  z  XL  a  Martyrologium  z  XII.  století  se  tam  udrželo.  Mimo 
to  se  nalézá  v  Holomoucké  nniv.  bibliothece  mimo  některé  legendy  o 
českých  svatýdi,  historický  Catalogus  ducum  Boemiae  od  r.  1230  a 
Ckrónikan  breve  Boemiae  (1230--1292).    Jiná  dlouhá  řada  listín    z 


bifikupství,  kolegiatiiích  nstsTŮ,  kláátera  atd.  svédči  že  se  veliké  iniiož* 
štvi  iidi  dachavaýeh  na  McHravé  i  historickým  písemnietréai  zaméetná-^ 
válo.  Byl  to  zajisté  drah  literatiiry  jehož  důležitost  se  po  v&ecku  bndouo- 
Qost  uznivatí  musí,  jelikož  ookoUvěk  v  jiných  6iiad  odboareďi  pracováno, 
neprospívalo  naukám  jako  zápidiy  tyto  na  nichž  historická  véda  naftě 
se  zakládá.  Ph)tož  i  vždy  znamenité  n^m  zastane  působeni  naftioh 
kronikářův  latinskýdi,  nebo€  oni  jsoa  nám  zřidlém  poznáni  starobylosti 
nafií  a  svědectvim  spolo  že  na  záležitosti  národni  se  ani  tenkráte  a  nás 
nezaponmčloy  kdy  v  davu  zájmu  Hteratnře  světské  nepříznivých  směry 
odnárodňajici  hlavni  vplyv  měly  na  písemnictví  nafie  dooiácí.  Ta  až 
do  počátka  ZIV.  století  objevaji  se  nám  jako  v  čele  stojid  Kosmas 
(f  112$)«  pak  první  pokračovati  jeho  (1126  —  1142),  pak  létopisec 
Sázavský  (1126)^  nejmenovaný  mnich  HradiáCský  neb  Opatovický  (1126 
—  1158),  Vincenc  (1140),  mnich  Opatovický  (1143),  Geriaoh  (1167  až 
1198),  drahý  pokračovatel  Kosmův  (1260)  a  Petr  z  Žitavy  opat  Zbraslavský 
(1294)  kteřížto  ovSem  ka  sepsání  kronik  svýdi  latinského  použiti  jazyka. 

Nepožaduj  nikdo  od  létopísoů  těchto  ve&olepé  roďiledy  a  vzne- 
šené názory.  Byli  obmezeni  i  směrem  i  spůsobem,  aniž  možné  jim 
bylo  pohybování  věků  svých  v  základných  jakýchs  myšlénkách  ustře- 
<Utí.  Pozornost  jejich  ulpívala  nejvíce  na  nejbližším  okolí  a  na  hlav- 
ních událostech  v  zemi  Nepřemýšleli  o  příčinách  a  výsledcích  dějin 
více,  než  jak  zrakům  přímo  se  podávaly,  ale  napsali  o  čem  věděli  své^ 
domitě  a  pliodle  nejlepšího  svého  uznám'.  Nejdůkladněji  a  nejobšírněji 
o  létopiscich  českých  pojednal  Palcbcký  (WtÉ^digung  der  bdhm.  Gesehicht- 
schreiber  1830) ;  Meinert  a  také  Kn<M  dosti  obšírně  je  naznačiti  se  snažil 
(Mittelpnnkte  der  G-eschichtsforsdmng  und  Greschichtsschreibung  in  B5h- 
men  und  Máhren  —  Hormayers  Archiv  fiir  Cteschíchte  1821),  i  posžito. 
zde  prvnčjSího  za  hlavni  pramen  podáni  naších. 

KowMA  otevřel  řadu  létopisců  českých,  vypravuje  o  všem  čeho 
jen  z  historie  nirodu  svého  so  dopidU  a  co  kde  sesbírali  ma  bce  bylo. 
^Myšlénka  aby  národ  nezapomněl  na  minulost  svou  pohnala  ho  ve 
vysokém  už  stáří  k  zapisování  toho  čeho  z  báječného  vypravováni 
starců  se  dozvěděl  o  původu  a  nejstarších  dějinách  národu  českého. 
S  Břetislavem  počíná  teprv  jeho  vlastni  právě  historické  podáni  co 
přímého  svědka  dějin,  takže  jenm  nejvíce  děkovati  máme  za  to  Že  jsme 
se  dopídili  známosti  o  dávných  dějinách  českých,  jaková  by  se  nám  od 
niknd  jinud  byla  nedostala.  Nejen  že  tím  co  on  sám  učinil  nesmrtelné 
si  získal  zásluhy  o  historii  českou,  ale  příkhidem  svým  zajisté  i  jiné 
povzbudil  ka  následováni  a  pokračování  v  díle  které  on  započal. 
O  životě  jeho  víme  toliko,  co  on  sám  ve  spisa  svém  naznafíl,  a  co 
Dobrovský,  Pelcl,  Dobner  a  Palacký  kriticky  sestavili.    Nevíme  kde  se 


—  126  — 

v  Č!eoli4A  narodilt  ale  klade  se  narozeni  jeho  na  rok  1045.    Studoval 
n^prvé  v  Fnue  pod  proboStem  MariLem,  napotom  v  Lutíchu,  slavné 
tenkráte  ikole  v  fGEotemskn,  kdež  nittelem  jehe  byl  mistr  Franko 
z  R.  Kolúta,  jeden  z  nejnčenéjiícii  xnnžů  svého  času  a  znamenitý  hudeb- 
ník.. .  KoamaA  jeoi  ae  a  o&fao  grammatice  a  dialektice  néil  vřele  si 
píqMNniiti  OQy  doby.    „O  n  mihi  jam  Odogenairio  praeteritos  Deus 
rrfénU  aimo8,  qwíbue  olim  Leodii  9tA  řhinconě  Magiséro  tum  gt^am- 
matieae  tum  dialeetíoae  artiš  m  viretm pratís  mecum  lf$9UH  satíst"  — 
Léto  1074  jej  nalézáme  ve  škole  při  chiiraa  sv.  Vita.    Léta  1117 
oielaje  strátn  manželky  své  Božetěchy,  a  léta  1123  nvádí  mezi  zbož- 
aými  poQtniky  jež  na  cestu  do  Jenisalema  se  odvážili  také  syna  svého 
Aidřieha  jejž  slnha  Berthold  provázel.    Z  toho  že  sám  do  Lutíchn  na 
stadia  se  byl  odebral  a  že  syn  jeho  se  služebníkem  na  tak  dalekou 
oestn  se  vydati  mohl,  souditi  se  di  že  Kosmas  z  některé  bohaté  rodiny 
éeskďió  panstva  pocházel.  Konal  také  cesty  rozHéné  v  průvodu  biskupů, 
jako  1086  do  Mohu^,  1092  do  Mantovy,  1099  do  Uherska.   Léta  1110 
byl  už  kanovníkem  na  Pražském  hradě  u  sv.  Vita,  stal  se  pak  pro- 
boftt^ED  a  umřel  21.  Října  1125.    Znamenitý  tento  muž  pojal  teprv 
v  posledních  letech  života  avého,  jak  sám  praví  už  75  roků  stár,  my- 
iléokn  k  sepsání  historie  české  j,cíby  se  na  ni   nezapomnělo/*     Jím 
započala  řada  dějepiscův  českých.    Palacký  rozeznávaje  pateru  dobu 
dějepisectví  českého  praví  o  dobé  Kosmasové  že  se  značovala  obmeze- 
nými  směry,   slabými   prostředky  a  obstojným  provedemm.     Kosmas 
sám  rozeznává  dvojí  dobu  dějin  českých,  mythickau  před  zavedením 
křesCaastvt  a  hbtorickou  od  roku  894.    „Svědčí  to  o  bystrém  a  pra- 
vém  rozuma  jeho   že   nejen  sám  nemátl  starých  báječných  povídek 
s  podávky  hútoridLými ,  ale  také  chtěl  aby  i  čtenářové  jeho  je  roze- 
znávali.^   Pkročež  praví  o  tom  co  z  předhistorických  dob  naznamenal: 
Qltumiam  haeo  antiquit  referuntur  ůvenisse  temporibus,  uttirni  sint 
f€Uíia  €ttU  fiota  lectoris  jvdido  requirimua;  a  jinde  zase  uvádí  „že 
prý  nechlěi  vymysliti  historii  aniž  pak  se  dopíditi  mohl  kroniky  nějaké 
z  pravěku,  aby  s  jistotou  udati  mohl  kterého  času  se  co  přihodilo.** 
Uvádí  ovšem  některé  staré  rukopisy  kterých  použil,  jakož :  Privilegium 
Maravieneie  eodeeiae;  EpHogue,  id  est  Epitome  Moraviae  atque  Bo- 
hemiae ;    Vita  vel  paesio  s.  Veneedai;  Privilegium  ecdeeiae  s.  Geor- 
gii;    Viia  seu  passia  e.  Adalberti;  Privilegiwn   Pragensia   epieco- 
patue;  aviak  pomůcky  tyto  nebyly  jediná  písemná  zřídla  z  mchž  čer- 
pal, a  jestit  dkoda  veliká  že  nepromluvil  o  véech  svých  pramenech.    Ze 
takových  aiimo  ony  naznačené  bylo,  vysvitá  z  vlastních  slov  jeho,  kdež 
praví  že  o  {nestoupení  Bonvojovu  na  křesťanskou  víru  psáti  nechce 
j^juia  jam  ai  aliie  ecripta  legimM^*.  —  Že  pod  rukou  latinského  kro* 


'  —  126  — 

nikáře  staré  pověstí  naŽe  váecku.  barvitost  pozbyly,  tomu  se  diviti  nelze. 
Minulým  věkům  a  národním  podáním  domádm  vstříc  panoval  tenkráte 
mezi  vzdělanými  latiníky  velmi  střízlivý  rationalismus  a  Kosmas  nemel 
ani  tuiSeni  o  takovém  stavu  starých  Cech,  jaký  se  nám  v  Lib.  S., 
v  Záboji  a  Čestmíru  jeví!  Či  za  časů  jeho  nebylo  už  památky  o  živote 
dřevnějšího  slovanského  lidu  a  o  jeho  poesii?  Nám  se  naopak  zdá  že 
tenkráte  ještě  dosti  živých  památek  a  zpomínek  bylo  mezi  lidem,  čehož 
důkazem  jest  nesmírné  množství  pověsti  které  na  staletí  po  Kosmasovi 
ještě  Hájek  sebral;  ale  starý  kanovník,  pěstovatel  latinské  literatury  a 
milovník  i  znatel  klassikův  římských  nevynaložil  zajisté  viechnu  mož- 
nou práci  o  sbírám  pověstí  národních  a  uspokojil  se  s  tím  co  se  mn 
takořka  do  domu  přineslo.  Nezdá  se  že  by  byl  koho  vyslal  aneb  sám 
chodil  ode  vsi  ke  vsi,  lid  vysléchal  a  staré  památky  sbíral,  čehož  přece 
potřebí  v  záležitosti  této,  nepříspějou-li  sběrateli  jiné  k  temu  zbuzené* 
po  celé  zemi  rozptýlené  osoby  jako  později  Hájkovi.  Nicméně  předce 
děkovatí  máme  Kosmíovi  za  mnohá  důležitá  a  zajímavá  naznačeni  mravu, 
spůsobů  a  půtek  z  časů  předhistorických.  Jinak  v  době  jeho  nejen 
pohanské  ale  i  prvotné  křesCanské  některé  památky. už  byly  hynuly, 
jako  k*  př.  Levý  Hrádek,  slavné  druhdy  sídlo  Řipské  župy,  o  němž  se 
čte  v  listíně.  kněze  Zbihněva  Ounětíckého  as  od  r.  1132:  In  Levo^ 
Gradech  terra  ad  araJbrum  ubi  Christianitíis  incepta  eůt  .  .  ,  locus 
vero  terrae  in  ipso  castro  est  cum  uno  agro  ...  I  Krokův  hrádek 
nedaleko  Zbečna  již  rozvaliny  travou  porostlé.  Mezi  jiným  připomíná 
Kosnms  mohylu  Kazi,  hrad  Tetín,  město  Luboáia  jež  nazývá  urbs 
potentíissma^  Přemyslovy  střevíce  na  Vyšehradě  o  nichž  praví:  qwos 
fecit  servairí  in  posterům  et  servantur  Vyssegrade  in  camera  duci$ 
vsque  hodie  et  in  sempitemum  (!),  pak  hrad  Děvín  a  naprotí  Chrastěn 
(později  Vyšehrad),  město  Vlastislav  v  Žatecku,  mohylu  Tyršovu  a  j.  -— 
Kronika  jeho  obsahuje  tři  knihy,  první  do  roku  1028,  druhá  do  1092 
a  třetí  do  1125  končí  s  úmrtím  vévody  Vladislava  a  některými  pří- 
datky  o  nastoupení  vlády  Soběslavem.  V  první  a  v  druhé  knize  ohle- 
dem na  chronologii  mnohé  se  nalézají  omyly  ač  druhá  kniha  už  bez- 
pečnější.  prvé.  Obsah  třetí  však  knihy  1092 — 1126  jest  nejpodstat- 
nější. Avšak  kritíky  potřeba  i  zde  kde  co  přímý  svědek  zapisoval. 
Zdá  se  že  mínění  svá  si  spůsobil  dle  minění  na  hradě  Pražském  panu- 
jících, tudy  strannost  jeho  proti  Vršovcům.  Jinak  smýšlení  jeho  bylo 
ryze  vlastenecké  jež  nápadným  někdy  horlením  protí  pohanům,  židům 
a  Němcům  vystupuje.  Kterak  o  poměrech  cechů  k  cizincům  soudil,  to 
zvláště  živě  jeví  u  vypravování  příběhu  mezi  císařem  Jindřichem  lil- 
a  knížetem  Břetislavem  roku  1040.  Dotýká  se  poměru  odvislosti  cech 
od  německého  císaře  a  uvádí  zde  Kosmas  řeč  drženou:  ^^Vídycky  j$me 


—^127  — 

s  vyhraiením  práva  našeho  byli  a  jsme  podnes  pod  říši  krále  Karla 
a  jeho  nástupci;  národ  nአ nikdy  se  nevzpíral  a  tobé  ve  vSech  vál- 
háich  zůstával  a  vždy  z&siávati  bude  vémý,  jen  když  nám  budeš  chtíti 
učiniti  spravedlivost  Neb  takové  právo  nám  ustanovil  Pipin  veli- 
bého  hrále  Karla  syn/  abychom  rochéí  nástupcům  císařů  platili  120 
vci&  vybraných  a  600  hřiven.  Hřivnu  jmenujeme  dvě  sté  peniz  naií 
mince.  To  svědci  předku  naOch  v!k  za  víkem;  to  jsme  toběkaldo- 
ročně  plaiili  bez  odporu  a  chceme  platiti  tvým  nástupcům.  PaUi 
bys  nás  chtěl  obtěžovati  nějakým  jhem  mimo  zvyklost  práva,  "hotovi 
jsme  radéji  umříti  nei  snášeti  břemeno  neobyčejné.^'  —  K  tomu  odpo* 
Tědél  dsař:  Králům  jest  obyéej,  vždy  něco  nového  přičiniti  ku  právu 
stariimUf  neb  neni  všechno  právo  ustanoveno  jedním  íasem ,  nez  po- 
doupností  králů  vzrostl  soubor  práv.  Neb  ti  ježto  spravují  zákony, 
napravují  se  zákony,  poněvadž  zákon  jak  se  praví  vůbec  má  voskový 
nos  a  král  železnou  a  dlouhou  ruku,  aby  jej  mohl  kroutiti  kamŽ  by 
se  líbilo.  Král  Pipin  učinil  co  chtěl;  vy  cde  neučiníte-li  co  já  chci, 
uká£i  vám  kolik  mám  itítů  malovaných  a  čeho  dovedu  vojnou.  '') 
Viddtí  z  toho  že  Kosmas  nebyl  spisovatelem  bez  hmnora,  jakož  vábec 
značný  jest  zvládtoímy  vehni  živým,  ač  někdy  přepbiěným  slohem,  na 
jehož  okráJHeni  často  mnoho  si  zakládá.  Některá  Část  kroniky  jeho 
rýmovaná  jest,  kterážto  forma  tehdejším  létopiscum  obhl)ena  byla.  Jinak 
spis  Kosmův  vydává  svědectví  že  bylo  tenkráte  nčených  mužů  v  Cechách, 
kteH  Kosma  učeností  převyšovali,  aó  on  ovšem  zase  duchem  svým  stál 
nad  nimi*  Věnoval  kroniku  svon  mistru'  Gervasíu,.  ,/iberalium  artium, 
quShusque  studiis  pleniter  imbuto,  et  omnimodoje  seientiae  sapientia 
ddibuto^  maje  jej  zajisté  za  velikého  latináře,  nebot  ho  v  předmlavé 
vyzývá  aby  mn  opravil  poklesky  slohové.  — 

■  Ptvrd  pokračovatel  Kosmy  (1 126 — 1142)  kdo  byl,  nelze  s  jistotou 
adatL  Z  rozličných  o  něm  mínění  nejpodstatnější  jest  důmínka  Pala* 
ekého  že  to  byl  nějaký  ďen  kapitoly  Vyšehradské,  ne-li  přímo  Vincenc, 
ki^pitolamí  děkan  Vyšehradský  léta  1145,  tedy  právě  toho  času  zemřelý, 
na  kteronžto  věc  Palacký  velmi  důvtipné  soudí  z  povahy  spisu  samého, 
nebo€  se  v  něm  jeví  nápadné  účastenství  na  všem  co  se  Vyšehradu 
týká  a  VyšehraddLOu  kapitolu  velebí,  kdežto  o  kanovnictvn  sv.-Vítském 
namnoze  bez  úcty  mluví.  Již  Kosmas  ovšem  praví  že  za  času  Marka 
byli  inculti  a  indocti;  pokračovatel  ale  rce  na  jednom  místě  kde  o 
takové  osobě  řeč  jest: ^viddicet  idiota.  —  Kronika  tato  jinak  zvláště 
záslužná  jest  proto  že  spisovatel  její  jsa  vrstevmli  časů  jež  popsal,  nedo* 
postQ  se  anachronismů.  Se  zvláštní  bedlivostí  zaznamenal  také  všechny 
neobyčejné  zjevy  přírody.  Spis  jeho  počíná  r.  1126  a  sahá  až  do 
1142.    Vytýká  se  mu  strannost 


—  128  — 

MnUh  Sdzavdcý  (1125—1162)  bezpochyby  vrstevník  události  jež 
po  smrti  Kosmasově  vypravuje^  nmřel  snad  brzo  po  nkondeni  své  kro- 
niky. O  životných  osudech  jeho  nejen  že  ničeho  podati  nelze,  ale 
donmívali  se  i  někteří  že  letopisy  po  něm  jmenované  více  skladatelů 
měly,  čemu  viak  s  jiné  strany  ne  bezdůvodně  se  odpomje.  Mnich 
Sázavský  —  praví  Palacký  —  zdá  se  že  řeholním  bratřím  svým  eane* 
chati  zamýšlel  vSeobecnou  historii  země  i  kláStera  jejich.  Klášter 
Benediktinů  Sázavských  byl  toho  času  vedle  Břevnovského  nejdůleži- 
tější v  zemi  a  přebývali  tam  kněží  slovanští  až  do  roku  1097  kde 
latinská  liturgie  se  tam  uvedla.  O  pamětné  této  proměně  vypravuje 
mnich  Sázavský  se  vzácnou  nestranno^ii.  Jinak  kronika  jeho  cíi  do 
léta  1126  jest  pouhá  interpolaci  Kosmova;  opsal  totiž  celého  Kosmu 
a  rozmnožil  spis  sovy  přídatkami  a  kronikou  svého  kldSicra*  — 
Samostatné  vypravování  jeho  počíná  teprv  rokem  1126.  Jelikož  udá- 
losti o  kterýchž  sám  vypravuje  a  jež  takořka  ze  svého  podává,  věcnaté 
a  spravedlivě  pojal,  tedy  želeti  jest  že  tak  stručně  vypravuje  a  tak 
ázké  meze  si  vytknul.  Ylastenské  jeho  smýšlení  zřejmě  se  jeví,  obzvlá- 
ště ale  v  jedné  z  řečí  jichž  dle  spůsobů  starých  létopisců  několik 
uvádí  k  ckaři.  Beč  tato  k  německému  císaři  držána  zní  v  překladu 
českém:  „Sluší  védiH  že  voleni  vévody  českého  jak  jsme  sspraveni 
od  našich  předků,  nikdy  nebylo  na  vůli  císaře,  neí  vidy  pánů  ceskýth; 
v  tvé  moci  pak  jest  toliko  stvrzeni  volby.  Bez  příčiny  chceš  nás 
obtížiti  jhem  nového  práva.  Véz  že  nikterak  nesvolhne  k  tomu  a 
raději  chceme  pro  spravedlnost  ctné  padnouti  než  nespraŘ)edlivým  roz- 
kazům ustoupiti,  a  zajisté  neupttstís4i  od  tohoto  předsevzetí,  v  krátce 
soud  boha  všemohoucího  mezi  námi  pro  budoucnost  vydá  znamení 
památné  na  vékyř^  '') 

Mnich  OpcUovický  jinak  také  Anonymus  Gradicensis  (1143 
až  1168).  Nejmenovaný  mnich,  jak  Palacký  soudí,  Opatovioký,  jak 
jiní  se  domýšlejí  Hradišfský,  složil  použitím  starších  létopiscův  kroniku 
kláštera  svého  připojiv  k  ní  dějepisné  zprávy  o  cechách  a  Moravě. 
Příspěvky  k  ČQiskomoravské  historii  v  kronice  této  počínají  létem  1094, 
a  končí  se  dvěmi  zprávami  na  1.  1157  a  1163.  Jinak  letopisy  tyto, 
dříve  než  k  domácím  dějinám  přistoupí,  podávají  výtahy  z  všeobecné 
historie  od  narození  Elrista  až  do  léta  894  kdežto  zprávou  o  pokřtění 
Bořivoje  na  česko-moravskou  půdu  přecházejí.  Spisovatele  letopisu 
těchto  nazýval  Dobner  benediktinem  kláštera  HradiStského  (u  Holo- 
mouce),  později  povstala  důmínka  že  nikoliv  Uradišfský  ale  Opatovický 
mnich  jest  původcem  kroniky  této,  což  i  Palacký  tvrdí,  dokládaje  že 
spisovatel  toliko  některé  klášterní  zprávy  Hradišiské  a  Třebíčské  použil. 
Ď'  Elvert  je  pro  HradišC,  Volný  ve  své  topografii  Moravské  se  domýšlí 


—  129  — 

že  Anonymus  Gradicensia  jen  pouhý  jest  výtah  z  Ilildegarda  a  že  když 
Hradiště  r.  1160  Praemonstrátům  se  dostalo,  některý  nejmenovaný  nmich 
rádu  tohoto  Hildegardovu  kroniku  toUko  prodloužil. 

Vincenc  kanovník  Pražský  (1140—1171)  byl  bez  odporu  jeden  z 
předních  učenců  svého  Času,  což  se  zajisté  tenkráte  také  uznalo,  neboC 
ho  nalézáme  ve  skupeni  osob  duchem  zvíááto  vynikajících,  jakož  byl 
biskup  Dančl  syn  kanovm'ka  Magna,  a  Judita  manželka  krále  Vladislava 
od  niž  r.  1167  vystaven  pyl  kamenný  most  přes  Vltavu.  Vincenc 
v  kronice  své  ji  nazývá  literis  et  latino  optime  eruditam  doquio,  .  .  . 
gloriasissimam  et  serenissimam  reginam  Bohemiae.  .  «  .  a  jí  zvláště 
ke  cti  složil  letopisy  své.  Že  i  on  její  zvláštní  přízně  požíval  souditi 
se  dá  z  toho,  že  v  nedostatek  upadnuv  se  na  ni  o  podporu  obrátil. 
Též  Danél  L  nejslavnější  státník  z  biskupíiv  Pražských  byl  muž  uče- 
ností proslulý.  Jarloch  o  něm  píše  že  byl  „praeditics  virtutibua  a 
doctissitnua/^  —  S  biskupem  tímto  se  účastnil  Vincenc  jakožto  ta- 
jenmík  jeho  na  důležitých  cestách  do  Itálie  a  Uher,  pročež  zápisky 
jeho  o  tažení  do  Itálie  co  očitého  svědka  zvláštní  mají  důležitost,  nebot 
praví  sám  o  sobě  k  létu  1166:  ^,qttod  scimus  loquimur  et  quod  vidi- 
mus  9cripti$  mandamus/'  Kronika  Vincencova  počíná  rokem  1140  a 
sahá  až  do  1167,  nedoplněnou  končíc  větou.  Úsudky  dějeskumcův 
o  m'  jsou  velmi  příznivé,  až  na  to  že  se  v  ní  přemnohé  anachronismy 
nalézají.  Kronika  tato  —  prayí  Meinert  —  zajsluhuje  i  pro  obsah  i 
pro  důkladné  vypravování  a  lehkost  slohu  pozornost  kterou  zbudila, 
jakož  i  hodná  byla  toho  že  později  prodlužovatele  našla.  Pokračova- 
telem letopisu  Vincencových  byl:  Jarloch  (čili  Gerlach)  opat  Milevský 
(1190)  narozen  1165,  muž  slavné  pověsti  a  velmi  nábožný.  Dvanácte 
let  stár  stoupiv  do  kláštera  praemonstrátů  Zelivských,  v  21.  roku 
vysvěcen  a  hned  po  roce  na  důstojenství  opata  v  klááteře  Milevském 
povýšen  byl.  Rok  úmrtí  jeho  nedá  se  s  jistotou  udati.  Kronika  jeho 
počíná  přímo  kde  Vincencova  se  končí  a  sahá  do  1.  1198,  nedopsaným 
slovem  končíc  (creat  regem  Bo  •  .  . ).  Líčí  dobu  velikých  zmatků 
v  Cechách  povstalých,  pro  kteréž  se  nejprudší  náruživosti  v  lidu  zbu- 
dily. „Jarloch  osudem  na  nejtišší  dráhu  života  uveden  a  dosti  vysoce 
postaven  tak  že  do  zmatenin  čajsů  s\7ch  svobodnějším  hledem  nazírati 
mohl,  objevil  svou  dobrou  zbožnou  duši  i  v  této  cenné  práci."  Považují 
se  letopisy  tyto  ve  vSem  co  podávají  za  pravé  a  bezpečné.  Jarloch  co 
horlivý  národovec  v  nich  vystupuje,  aČ  nešetře  slov  ostrých,* kde  Če- 
chové sami  na  sebe  zapomínali.  Ztracená  část  spisů  jeho  se  tím  bolest- 
něji pohřešuje,  čím  žalostnější  po  Jarlochovi  nastala  mezera  v  dějepise- 
ctví  českém,  tak  že  na  více  než  Jia  půl  století  domácí  zprávy  o  záleži- 
tostech českých  umlkly. 

9 


—  130  — 

4 

D9*uhý  lyrodLíj^ovatd  Kosmův  (1250 — 1283)  přináSeje  výpisky 
2  Vincence  a  Gerlacha,  pak  jiné  menši  a  nepaUné  zprávy,  „nabývá 
teprv  zájmu  a  důležitosti  kde  spisovatel  ze  svého  čerpá.  8  důkladnosti 
poQčeného  očitého  svčdka  a  s  vřelostí  vlastenskou  vypravuje  o  povýšení 
a  pádu  Otakara  II.,  o  tísních  v  zemi  n^potom  sledících,  zvláště  za 
hospodaření  Braaiborů  v  Čechách  a  konečně  o  krásné  duze  nad  Prahou 
jež  znamenala  návrat  toužebně  čekaného  nástupce  trůnu,  Vácslava  II. 
1.  1283."  Podstatnými  důvody  Palackého  dokázáno  že  letopisy  druhému 
pokračovateli  Kosmy  připsané  ajsi  od  tří  skladatelů  pocházejí  kteřížto 
zajisté  byli  členové  kapitoly  Pražské  z  nichž  dva  1250 — 1283  žili,  třetí 
snad  teprv  mnohem  později.  Bližších  zpráv  o  osobnostech  mužů  těchto 
nestojí,  2  letopisů  toliko  vysvítá  že  byli  rázní  Čechové,  proti  cizincům 
horlící  a  biskupovi  Tobiášovi  zvláště  oddáni.  Od  1.  1248  jsou  letopisy 
tyto  zřídlem  současným,  leč  i  odtud  ceny  nestejné.  „Jeden  ze  spisova- 
telů pozoroval  povětří  a  pilné  zaznamenal  žně  roční:  domácí  kronika 
jeho  právě  tak  důležitá  mu  jest  jako  dějiny  světa.  Druhý  ale  volněj- 
ším, zkušeností  zostřelým  hledem  se  obzírá,  zná  politické  pohnutky 
velkých  událostí  jež  dožil  a  je  ůhmkem  vypravuje  nevšímá  si  nepa^- 
tmých  podrobností." 

PetrŽitavaký  opat  Zbraslavský  ^1294  — 1338)  přináleží  jen  částečné 
k  této  době  latinských  kronikářů  v  Čechách,  nebot  hlavní  jeho  půso- 
beni do  příští  doby  padá;  jelikož  ale  výtečný  muž  tento  na  rozhraní 
třináctého  a  čtrnáctého  století  stojící  jednoho  z  nejdůležitějších  momentů 
v  historii  české  se  dočkal,  totiž  vymření  rodu  Přemyslovců  po  meči,  a 
očitým  svědkem  byv  hrozne  zpousty  napotom  v  cechách  povstalé,  nej- 
živěji a  nejvěrněji  dobu  svou  vylíčil,  neváháme  připojiti  letopisy  jeho 
k  rozvinutému  v  této  době  pásmu.  O  životě  jeho  nejobšírněji  a  nejdůklad- 
něji pojednal  známý  dějepisec  Pešek  v  Žitavě  ve  spisu:  Petrus  von 
Zittau,  Abt  zu  Kdnigsaal  in  Bohmen  um  das  Jahr  1300.  —  Kronika 
Zbraslavská  vlastně  původ  svůj  vzala  od  dinihého  opata  Zbraslavského 
Oty  (1313)  jenžto  spůsobil  spis  o  založení  kláštera  svého  (Liber  de 
fundatione  monasterii  Aulae  Regiae)  a  některé  věci.  dějin  českých  vůbec 
se  týkající  tam  uvedl,  došed  až  k  roku  1294. '  Na  pobídnutí  vnější  jal 
se  Petr  pokračovati  kde  onen  přestal,  následuje  i  slohem  předchůdce 
svého  s  nápadnou  umělostí.  Sloh  jeho  jest  obrazivý,  ale  místy  přebujný 
a  smíšená  v  něm  prostomlova  s  leoninskými  versemi  jej  přioděla  rázem 
spůsobu  psaní,  jakýž  se  tenkráte  skoro  u  všech  kronikářů  latinských 
nalézá.  Létopisec  náš  sám  v  ohledu  tomto  porovnává  v  předmluvě 
práci  svou  s  hrubě  tesaným  kamenem,  jejž  napotpm  teprv  jiní  spůsob- 
ným  uciiii,  důležitý  připojiv  dodatek:  sic  cjo  ca  quae  vidi,  quae  cer- 
tissime  cognovi,  ruditer  conacribere  laborabo.    Veniet  post  me  et  aliua 


•  \ 


--  131  — 

qai  hone  solidám  et  veram,  sed  ruditer  conscriptam  matetiam  lima 
poliet  venugtatiá,  Principcditer  énim  nunc  insisto  ad  lioe,  ut  comeri" 
betě  vedeam  kisioríam  veriůatia*    Záleželo  mu  tedy  nejvíce  na  prav- 
divosti a  hlavni  směr  jeho  byl  aby  podal  co  sám  \idél  a  za  nejjistější 
nznal.  —  Životopis  jeho  nás  poučuje  že  dostatečných  nabyl  zkušeností 
a  mnoho  příležitosti  se  mu  poskytnulo  ku  pozorováni  věci  veřejných  se 
stanoviště  vyššího  než  z  jakého  obyčejným  kronikářům  dopřáno  bývalo 
je  pozorovati.    Narozen  v  Žitavě  okolo  r.  1252  dosti  brzo  do  kláštera 
Cisterciakův  na  Zbraslav  se  dostal,  kdež  r.  1309  byl  kaplanem  prvního 
tamějšího  opata  Konráda  z  Eríurtu.  Tento  Konrád  byl  jeden  z  nejhor- 
iivějšich  a  nejpásoblivějších  přívrženců  rodu  Lucemburského  v  Cechách, 
a  byla  mu  důležitá  jednáni  svěřena  ohledem  na  to   aby  kníže  Jan  na 
český  trůn  se  dostal  a  v  Čechách  se  upevnil.  Petr  provázel  opata  svého' 
na  všech   cestách,  jež  v  záležitostech  diplomatických  i  jiných  konal. 
Konrád  se  odřekl  opatstvi  a  sledil  jej  Oto,  který  ale  už  po  půl  druhém 
iété  též  odstoupil.    Konrád  znovu  se  stav  opatem,  po  druhé  odstoupil 
r.  1316 ,  načež  Petr  Žitavský  jednohlasně  byl  zvolen.    Toho  času  po- 
žhral  přát^tví  nejvyšších  osob,  a  byl  téměř  zdomácnělý  při  dvoře  krá- 
krvny.    Roka  1317  co  opat  přítomen  byl  sněmu  u  sv.  Klimenta  v  Praze 
drženému  a  účastnil  se  pak  na  důležitých  vyjednáváních  mezi  Eliškou 
a  králem  Janem  v  cizině  se  potulujícím,  ku  kterémuž  ho  královna  něko- 
likráte vydala.    Vůbec  stál  Petr  takořka  v  středu  dějin  a  zřídel  udá- 
lostí, tak  že  i  osob  i  věd  povědom  byl  jako  málo  který  z  vrstevníkův 
jeho.  Ale  i  v  jiných  méně  veřejných  záležitostech  nemalou  činlivost  obje- 
vil pamětný  tento  opat,  o  němž  poslední  zpráva  na  rok  1338  padá  — 
a  nelze  zajisté  pochybovati  o  přístupných  mu  cestách  k  historické  pravdě 
o  kterou,  jak  sám  se  vyjádřil,  nejvíce  mu  šlo.   Nedá  ze  s  jistotou  udati 
kdy  Petr  kroniku  svou  psáti  počal,  jižto  na  tři  díly  rozdělil.  Pojednává 
v  ni  o  událostech,  jež  během  85  let  se  staly  a  sice  od  roku  1253  až 
1338.    Že  současně  s  událostmi  též  své  zápisy  spůsoboval  to  patrné 
vysvítá  z  následujícího  místa:  a  primaria  regni  Bohemiae plmUatimie, 
iU  a$eerítur  áb  omnilms,  usque  ad  praes^na  tůmpue,  ad  cmnfum  sailioet 
MCCCXVIU  diem  annundationie  dominicae,  qna  baeo  scribo,  non  fuit 
pefor  status  in  hoc  regno/^  —  Čerpal  tedy  přímo  z  času  a  spůsoboyat 
své  výpisky  jakožto  bezpostředni  svědek  událostí  o  nichž  se  projevil. 
Ta  ale  se  néobmezoval  na  pouhé  letopisy  svého  kláštera,  alebrž  pojmuv 
úloha  se  stanoviska  vyššího,  širokým  proudem  se  rozvinul  a  vypravo- 
váni všeho  co  za  času  jeho  zem  českou  potkalo  i  co  mimo  Čechy  vůbec 
důležitého   se  stalo  a  podal   nejen  ži\7  a  malebný   ale  i   věrohodný 
obraz  věku  svého,  plný  zajímavých  zjevů  a  pestrých  výstupů,  přidav 
naamose  i  listiny  k  osvědčení  pravdivosti  svých  nákresu.    Důkladnost 

9* 


—  132  — 

a  názornost  vypravov&ni  jeho,  —  praví  Meinert  —  byla  netoliko  plodem 
pomérů  a  hlubokého  citu  jakým  celý  svvij  věk  pojal,  ale  i  vzdělanosti, 
kterouž  prý  si  zvláště  čtením  německých  básníků  vydobyl.  Na  jednoho 
z  nich ,  jakéhos  Neidbarda  jehož  pomník  viděti  lze  v  chrámě  sv.  Ste- 
pána ve  Vídni  s  licton  připomíná  při  roce  1329,  kde  o  módních  zvlášt- 
nostech svého  času  mluví,  dokládaje  že  básm'k  jakýs  který  je  v  písních 
svých  tepal,  na  Kutných  horách  usmrcen  byl. 

O  si  Nitardus.  qui  non  fiiit  ad  nova  tardns 
.  Haec  nova  vidisset,  bona  pinrrima  composuisset 
Garmina  satyríca,  quoniam  sua  mens  inimica 
Exstitit  his  factis  a  rusticioribus  actis, 
Rusticus  et  ci\is,  clericus  cum  milite,  quivis 
Causám  praeberet  módo,  quod  Nytardus  haberet 
Decantare  satis,  referendo  modos  novitatis. 
Leontinskými   těmito   versemi    by  byl  opat  Zbraslavský    ovdem 
neosvědčil  básnickou  právě  sílu,  což  také  zajisté  mimo  účel  jeho  bylo, 
za  to  ale  na  jiných  neveršovaných  místech  živostí  pojímání  a  jemností 
citu  čtenáře  okouzluje  spolu  i  pozornost  jeho  poutaje  drastickým  namnoze 
a  předce  prostým  líčením  nahé  pravdy.    Jaký  smysl  měl  pro  půvaby 
pěkné  krajiny  a  jak  vábně  je  líčiti  uměl,  osvědčuje  se  následujícím 
místem  jež  zde  na  důkaz  uvádíme.    Píše  o  králi  Yácslavu  n.  na  Zbra- 
slavi: „Stahat  aliquando  cum  suis  familiaribus  familiariter  in  quodam 
praeeminenti   loco    domus   abbatis    in  Aula  Regia,  quae  tunc  noviter 
'  constructa  fuerat,  rex  respiciens  per  fenestram,  considerationis  animo 
prospiciens   hinc   et   inde.     Gumque  deliciosus  situs  Aulae   Regiae   et 
circumjacentis  loci  jocunda  amoenitas  et  amoena  jocunditas,  quae  tunc 
se  regis  et  ajssistentium  offerebant  obtutibus,  complacentiam  visui  et 
oblectamentum  singulis  humanis  praebuissent  sensibůs,  et  ad  haec  ipsa 
loci  speciositas  regi  cum  ceteris  loquendi  et  etiam  commendandi  dedis- 
set  materiám :  inclitus  ípse  rex,  intemae  devotionis  exuberantiam,  quam 
ad  beatam  virginem  habuit,  in  cordis  scrínio  celare  nequiens,  oris  ora- 
culo  verbum  bonům  eructavit,  sic  dicens:  Nisi  locum  istum  deliciosum, 
dnobus  concurrentibus  fluviis  insignem,  arboribus  consitum,  pascuis  fer- 
tilem,  vineis,  agris  non  sterílem,  qui  hactenus  delicias  praebuit  regibus, 
domínae  meae,  virgini  Mariae,  donatione  perpetua  liberaliter   contulis- 
sem,  nuUi  unquam  alteri  sanctomm  nec  ipsiChristo  forsitan  obtnlissem.^'  ^^) 
Naznačil  zde  opat  Zbraslavský  i  povahu  krále  Yácslava  co  básnickým 
dojemům  přístupnou.  A  podobně  zase  na  mnohých  jiných  místech  něko- 
lika ráznými  tahy  osvětluje  situace  a  naznačuje  osoby  tak  že  v  letopi- 
sech jeho  i  čas  i  místnosti  i  jednající  osoby  pravdivě  a  živě  se  zrcadlí. 
Takž  popisi^je  svadbu  krále  Jana  kdež  tento  v  mladistvé  kráse  na  prv- 


—  133  -^ 

nim  miste  při  stole  sedSl  pod  baldachýnem  vabě"okrááIeným;  po  boku 
jeho  y  skvělých  řadách  knížata  a  hrabata,  před  nim  rozvinutá  korou- 
hev království  českého  se  stříbrným  Ivem  na  červeném  polí.  „To  jest 
ten  lev"  —  volá  tu  létopisec  —  jenž  potud  přemožen  na  zemi  ležel, 
ale  probudí  se  s  pomocí  boží,  bojovati  bude  a  svítězí!  —  Kdož  za- 
slechna  rváni  jeho  třásti  se  nebude?"  —  Pak  nás  uvádí  do  táboru 
před  Prahou.  Vně  města  rozkvašení  a  cizí  roty;  malý  zástup  krá- 
lův bojuje  s  nedostatky  a  zimou.  Již  mnoho  bojovníků  padlo.  Ten 
a  onen  radí  k  odtažení.  Ale  Petr  arcibiskup  Mohučský  zvolá:  „A 
kdyby  kameny  a  hroty  s  nebe  padaly  jako  sníh  a  dešt,  nás  to  nepo- 
leká, jelikož  nás  vyslala  svatá  římská  říSe  abychom  pořádek  zavedli  v 
této  zemi!"  Nato  srozuměním  brány  se  rozevřou,  posádka  vévody 
korutanského  prchne,  král  Jan  v  brnění  do  města  vjede  v  čele  svých 
bojovníků  ,Jižto  všickni  otevřené  majíce  helmy  ověnčené  a  blýskavé 
meče  v  rukou  sotvy  do  města  vkročí,  hlasitě  vyvolávají  posvátné  slovo 
mír!  mír!  A  hle,  tu  hned  jako  by  s  nebe  byl  sestoupil  všady  nastal 
mír;  dvéře  všech  domů  se  otvírají,  měštané  zahazují  své  zbroje,  podá- 
vají si  ruce,  vítajíce  krále  který  přišel  aby  spravedlivě  zeíní  vládl."  — 
Neméně  živě  a  odvážlivě  líčí  nátisky  jež  za  vlády  Jindřicha  Korutan- 
ského v  zemi  se  činily,  kde  každý  rytíř  a  Šlechtic  sebe  menší  králem 
chtěl  býti  a  každý  bohatý  měŠCák  zase  Švagrem  neb  zetěm  šlechtico- 
vým, ale  venkovan  pod  násilou  lípěl,  pole  ladem  ležela  a  zvláště  klá- 
štery strany  Lucemburské  mnoho  trpěly.  Humoristickým  tu  pérem 
líčí  opat  náš  kterak  Korutanští  v  klášteře  Sedleckém  a  Zbraslavském 
řádili,  jednání  žoldnéřův  zevrubně  popisuje  v  leontínských  verších  jež 
satyrickou  ostrostí  objevují  surové  chování  žoldnéřův  a  jasným  rozma- 
rem i  vtipem  rádným  nevšední  dojem  na  čtenáře  činí.  *  *)  Rovným  spů- 
sobem  vylíčeno  obleženi  kláštera,  tu  skupení  modlících  se  mnichů,  tam 
jiní  jenž  čeledi  ducha  dodávají,  vchody  klášterní  obsazují,  žaltáře  aneb 
jiné  knihy  se  chopí  by  si  ji  na  místo  brnění  připnuli  atd.  Tyto  proti- 
sady  vojenské  rozmařilosti  a  kláštermho  zátiší  povzbuzují  ovšem  iisměv 
spůsobem  jakým  létopisec  je  pojmul  a  nakreslil ,  avšak  zhrozí  se  lidu- 
mil,  když  opat  rytířskou  bezzákonnost  líčí  jež  za  lehkovážného  vladařeni 
krále  Jana  pánovala,  kterak  hlad  hubil  zem  českou,  lid  po  městech  a 
vesnicích  vymíral  aneb  do  lesů  ubíhal  a  k  hrozným  výbuchům  divokosti 
svésti  se  dával!  —  Těmito  slovy  charakterisuje  Meinert  kroniku  opata 
Zbraslavského  a  nelze  zajisté  věrnější  zptávy  o  ní  podati.  —  Že  letopisy 
tyto  už  za  svých  časů  a  i  napotom  nevšední  pozornost  na  se  zbudily, 
za  to  ručí  obzvláštně  spůsob  jakým  jich  použil  Pražský  probošt  Fran- 
tišek  a  spisování  kroniky  své. 

Nebude  zigisté  kdožby  pochyboval  o  valném  působem'  latinských 


—  134  — 

těchto  kronikařil  nejen  na  vzdělanost  v  Čech&ch  vůbec,  aJe  i  na  povdm- 
zeni  a  oživeni  literárního  rachá  ve  vlasti  naší.  Jim  předeváím  děkovati 
máme  za  .osvětleni  dřevm'ch  dějin  na&ich ,  jakéhož  se  nim  v  podobné 
míře  od  nikud  jinud  nedostalo  a  to  nejen  ohledem  na  politický  stav 
země  ale  i  na    sociální  a  kulturní  poměry.    Pravda  jest  ovSem   že 
velmi  pracné  bylo  \7birani  částek  kladných  a  potřebných  ze  smési  na* 
mnoze  nechutných  a  zbytečných  zaznamenáni,  že  bystrého  a  kritického 
ořaku  bylo  potřebí,  aby  omylům  se  vyhnulo  a  chyby  neb  pouhé  důmínky 
za  pravdu  se  nebraly.  Avšak  práce  tato  se  vyplatila  a  historická  věda 
naiich  dnů  jest  živou  svědkyní  zásluh  oněch  mužů,  kteřížto  svými  více 
méně  provedenými  okusy  první  jí  položili  základ.  Že  někteří  z  nich  vy*- 
cház^  jsou  z  příliš  obmezených  zásad,  že  i  nejlepší  z  nich  z  předsudků  a 
forem  doby  své  nevybředli,  ulpěvše  často  na  náhledech   ježto  my  za 
nezralé  a  stranné  považujeme,  to  nezáviselo  toliko  na  nich  ale  mnohem 
více  na  času,   kterýž  se  duchovně  teprv  z  nejhrubšího  vypracovával. 
Jest  nám  toliko  želeti  že  létopiscové  tito  s  životem  národním  nebyli 
tak  srostlí,  aby  se  jim  objevil  v  živé  své  bezpostřednosti,  ba  naopak 
mu  přAU  odcizeni  a  od  něho  odvráceni  byli.    Tím  se  stalo  že  se  nám 
více  zpráv  dostalo  o  výhradném  než  o  pravidelném  stavu  země,  vke  o 
výatřednpsteoh  než  o  pořádka,  více  o  osudech  někoUka  vybraaých  osob 
a  rodin  nežli  o  spůsobech  života  obecného  lidu.    AvSak  i  ta  nepatrná 
naznačení  jsou  nám  důležitá  a  poskytují  mnohé  látky  k  dalšíma  pře* 
myšlení,  jakož  i  patrné  vady  a  omyly  celou  řadu  badatelů  pozdějších 
ku  kritickému  uvážení  povzbudily  a  na  cesty  k  novým  poznáním  po* 
ukázaly.    Jinak  také  latinští  spisovatelově  tito  nebyli  docela  odloučeni 
ed  vývinu  národnosti   české   a  ku   všeobecnému  literárnímu   pokroku 
českodovanskému  plody  svými  mnoho  přispěli.    Pozdější  spisovatelové 
čeští  je  znali,  za  sourodáky  uznávali  a  mnoho  z  nich  čerpali,  ale  i 
mimo  to  byl  v  latinících  těchto  ruch  národní  a  vlastenecký  tak  oživen 
a  tak  vyvinut  se  jeví  v  letopisech  jejich,  jak  skoro  nikde  jinde  z  českých 
liteimnuoh  památek  našich  oné  doby  nevystupuje,  vyjmutím  básní  Kr.  B. 
Protož  latinské  tyto  spisy  přináleží  nám  svou  látkou,  duchem,  směrem 
a  vhutenstvím  spisovatelův,  jako  jiné  přhno  .české  jazykem.    Že  ee 
létopiaoové  tito  působení  neminuli  a  ruchem  svým  mnohého  vzdělaného 
Čecha  povzbudili  o  tom  pochybovati  nelze.    Bez  plodů  jejich  by  se 
nám  literami  život  praotců  našich  toliko  kusým  jevil  a  v  nejdůležitéjšim 
oboru  nezastoupeným.    Neznali  bychom  ani  všeobecné  tehdejší  poměry 
vlastí  našich,  ani  obzvláštní  národní  jich  postavení.    O  protivách  jež 
národnímu  vývinu  našemu  tenkráte  překážely,  byli  bychom  jen  povrdi- 
nými  a  všeobecnými  tahy  zpraveni,   nevšak  přímým  poukázáním  na 
jtisně  a  knavé  stopy  jakýaiiž  pokrevní  odpůrcové  náro^biosti  slovanské 


—  135  ~ 

ae  Qž  toikráte  ▼«  vlastecli  našich  zaačovali.  Z  yetcbých  kronik  těchto 
de  nám  vymtají  počátkoré  fieustalého  beje  s  obrem,  v  kteréméto  boji 
setrval  národ  a  vyrůstal,  až  k  oné  dospél  BÍie  kterou  napotom  v  XV. 
století  tak  slavně  a  k  úžasu  protivníků  svých  rozvinul  OvSem  se 
v  kionikácli  těchto  pouhé  jen  náčrtky  a  nesouvislá  naznačeaí  boje 
tohoto  nalézají,  ale  na  základě  jejich  se  umožnilo  potomně  provedení 
obrazu. 

Ponětí  o  vědeckém  spracování  historických  látek  nebyla  tenkráte 
jeětě  nstálena  a  zváeobecněna,  aidž  si  vědomi  bylí  iétopiscové  tehd^ 
vyfiSího  jakéhos  směru.  ByliC  odkázáni  na  vlastni  toliko  svůj  ni^. 
Ano  i  pomůcek  se  jim  na  mnoze  nedostávalo,  a  v  tom  že  si  jich  vydo- 
býti* neuměli  leží  UavBÍ  jejich  vada.  Tudy  se  stalo  že  vypravovali 
často  o  událostech  jejichž  příčiny  neznali  a  jejichž  výsledky  nepřed* 
zvídali*  Kde  zraky  jejich  se  odvrátily  od  toho  co  nejblíže  jim  stálo 
t«  zajisté  jen  pti  neobyčejných  se  zastavily  zjevích  a  nejraději  na  vý- 
střednostech ulpěli.  Hleděli  na  d^e  toliko  s  jednoho,  se  svého  totiž 
fltaDOvifttě.  Pravda  věak  leží  toliko  v  celku  a  podá  se  jen  tomu  kdo 
nepřestane  na  pouhém  zjevu,  ale  celou  bytost  věci  pronikne.  Takovéto 
fHroniknutí  věcí  ale  jest  výdedek  věeobecoé,  řekli  bychom  filosofické 
vzdělanosti,  pokud  v  ni  spočívá  nejpodstatnější  návod  k  důslednému 
myftleni  Takovou  vzdělanost  ale  požadovati  nelze  od  spisovatelů  XI. 
XIL  a  XIII.  století  v  Čechách.  Vyvinování  se  myšlének  na  pohanském 
záUeidě  bylo  křesCanstvím  přerušrao.  Vědoucnosti  pravé,  objektivně  a 
věeobecné  u  prvmch  křestanů  skoro  nikde  nebylo,  a  církevní  otcové 
nazývali  filosofii  $(íeeularem  sc^^ientíctm  —  moudrosti  světskou,  oddělujíce 
ji  ouzkostHvě  od  moudrosti  božské,  totiž  církevní.  Dřevní  světskou 
moudrosti  se  povrhovalo  jakožto  plodem  pohanství  a  nová  dlouho  ne- 
vznikala. Karel  Veliký  sice  mnoho  působil  na  probuzení  ducha  a  lite- 
ranulio  života  v  západní  a  střední  Evropě,  ale  brzo  po  něm  už  zase 
nastala  spousta  neblahá,  z  které  pak  XI.  stol.  jedtě  nevybředlo.  Kusé 
snahy  jednotlivců  nestačily  ku  překonání  panujících  předsudků  a  k  oži- 
veni duchovného  života  směrem  pokroku  myšlenkového.  Svoboda  my- 
flem'  si  tt^roklestila  ještě  cestu,  a  pani]úící  v  písemnictví  jazyk  latinský 
utrpěl  vládou  skolastiky  povstáním  nesmyslné  terminologie  a  slov  beze 
vSeho  rozomného  smyslu.  A  takž>  bylo  ještě  ve  XII.  století,  kterému  náš 
Kosmas  přináleží.  Skolastická  filosofie  byla  posud  panující  —  možná^li  směr 
skolas^y  tehdcýši  vůbec  jménem  filosofie  poctíti,  a  čeští  učencové  věděli  o 
oboru  nauk  sotvy  více  nežli  čemu  se  ve  Školách  francouzských,  vlašských 
atd.  naučili  kde  tato  tak  nazvaná  filosofie  za  svrchovanou  moudrost  platila. 
Spoiébala  tedy  Uteramí  vzdělanost  v  Čechách  za  času  vzniklého  latinismu 
docela  na  Skohnch  theoriích  učiliŠC  tenkráte  vyhlášených  a  dle  těchto 


—  136  — 

jediné  ji  měřiti  lze  jest.    Co  vedle  nich  v  kruhu  národním  se  udrželo 
bylo  reminiscencí  domácího  báspictví  a  nenalézalo  místa  ni  ohlasu  v  mo- 
derním tenkráte  obora  křesťanské  kněžské  učenosti.   Též  památky  klieis- 
sické  literatury  latinské  nesouhlasily  se  směrem  nových  Skol.    Z  prvopo- 
čátku pěstovatelé  vědomostí  a  písemnictví  sebe  a  žáky  svo  obmezovali 
na  znalost  přijatých  článků  náboženských,  na  evangelia,  na  spisy  apo- 
štolů a  otců  církevních,  ba  čtení  pohanských  klassiků  bylo  v  některých 
klášteřích  přímo  zakázáno,    ovšem  že  jen  v  některých,  a  i  v  těch  se 
namnose  zákaz  tento  nezachovával.  Mezi  klášterními  školami  v  kterýchž 
se  vyšší  jakýs  směr  učení  zachoval,  vyznamenávaly  se  až  do  IX.  století 
zvláště  školy  Irské,  z  nichž  také  nejlepší  učitelové  do  Francie  a  Ně- 
mecka vycházeli.  Největší  zásluhu  o  vzniknutí  škol  měl  znamenitý  učenec 
Alenin,  jejž  Karel  Veliký  k  sobě  povolal  a  na  jehož  pobídnutí  nejprv 
škola  v  Paříži  (schola  Palatina)  a  napotom  ve  Fuldě,  Paderborau,  Osna- 
bruku  a' Řezně  povstala,  v  kterýchž  se  mimo  theologii  také  latinskému 
a  řeckému  jazyku,  pak  dialektice,  rhetorice,  grammatice,  poetice  atd. 
vyučovalo,  ovšem  spůsobem  jakýž  svobodnému  myšlení  málo  přispíval. 
Toto  vůbec  nikdy  z  ústav  školních  nevyšlo  ale  z  důmyslů  jednotlivých 
snaženou   na  kteréž  poukázati  dlužno.    Obor  učenosti   školní  se  ustře- 
ďoval  v  tak  zvaných  svobodných  uměmch  podle  spisu  Mariana  Kiq)elly 
a  Kassiodorových.  Jediný  učenec  který  na  vývin  myšlenkový  působil  a 
nový  spůsob  učem'  zavedl,  byl  Jan  Skotus  Erigenaj  muž  hlubokomyslný, 
ostrovtipný  a  na  svůj  čas  dosti  osvícený,  který  se  mimo  jiné   také 
znalostí  řeckého,  hebrejského  a  arabského  jazyka  vyznamenával.  Avšak 
i  jemu  bylo  myšlení  pouhým  dialektickým  processem,  a  tedy  dialektika 
svrchovanou  mu  moudrostí.  Jím  počala  doba  tak  zvané  skolastické  filo- 
sofie, ač  on  sám  nebyl  původcem  spůsobu  tohoto  učem'  jelikož  zřídla 
dialektické  učenosti  jeho  byly  logické  komentáry  Augustina  a  Boétia 
k  Aristotelovu  „Organon.**  —  , 

Pojem  o  skolastické  filosofii  se  Časem  měnil  jakož  ona  sama  se 
obsahem  svým  namnoze  rozvinula;  avšak  v  podstatách  si  ostala  přece 
vždy  věrna  a  účel  její  z  prvopočátku  směřoval  toliko  na  upevněm'  dog- 
matické soustavy  náboženské  a  na  zastávání  církve.  Vyhledávaly  se 
všeliké  námitky  proti  jednotlivým  výrokům  víry,  aby  se  pak  dialekti* 
kou  zvrátily.  Že  se  spůsob  tento  zvláště  těm  nelíbil,  kteří  za  to  melt 
že  námitek  takových  ani  yyvstati  nesmí,  tot  z  věci  samé  a  z  tlncha 
oněch  časů  vyplývá  a  Skotus  se  měl  proti  nim  co  brániti!  Povaha 
skolastické  filosofie  spoléhala  na  pouhých  dialektických  formách,  jež 
Aristotelova  logika  předpisuje,  a  nebse  tedy  o  cennosti  obsahu  jejího 
mluviti.  Sílu  svou  rozvinula  v  tak  zvaném  veřejném  hádání  (disputa- 
tiones  publicae),  kterýžto  spůsob  až  na  naáe  dny  ve  Školách  se  udržel, 


—  137  - 

ač  ta  dialektika  už  jen  obsahu  napomáhá »  ne  ale  mySIénku  podvrhnje 
doTŮm.  —  Prožila  však  skolastika  už  tenkráte  své  jakés  změny  jimiž 
se  oddéluje.  Ptvni  doba  se  znamená  až  do  konce  XI.  století  kde  po- 
vstal spor  nominalistu  a  realistů.  Spor  tento  teprv  v  XV.  století 
Y  Čechách  živého  ohlasu  doSel  mistrem  Janem  Husem;  druhá  pak  její 
doba  trvala  až  do  středu  XIU.  století,  totiž  až  na  Alberta  Magna,  kde 
spisy  Aristotelovy  se  na  západě  rozvířily  a  všeobecně  vykládaly. 

Směr  který  se  oboru  myšleni  vůbec  zmocní,  neobmezuje  se  pouze 
na  některý  jeho  odbor.  Nelze  tedy  se  diviti  že  formalismus  veškerému 
pisenmictví  nadvládal ,  a  toliko  tam  kde  předmět  vesměs  látkou  jest 
vécoatou,  jako  v  historii,  ustoupiti  musil  spůsobu  výpravnému.  Ale  i 
tento  spůsob  utrpěl  panujícím  formalismem,  nedopustiv  rázný  vznik  a 
důslednost  myšlenkovou.  Nenavykli  se  spisovatelově,  nenabyvše  k  tomu 
návoda,  vyvinovati  myšlénky  a  uspořádati  látky  dle  zákonů  na  kterých 
spočívala  věc  o  niž  pojednávali,  leč  uspokojili  se  na  mnoze  sesta- 
vením pouhých  látek  na  základech  pouhého  míněm'  svého.  Proto  tak 
nestejná  jest  cennost  letopisů  našich,  a  proto  také  sily  jejich  ku  prag- 
matickéma  spracování  dějin  nestačovaly.  Nalézáme  však  v  řadě  dotče- 
ných spisů  zajímavé  počátky  literatury  historických  memoirů ,  a  jest 
nám  želeti  že  se  jimi  nepokračovalo  až  na  naše  dny.  Přináleží  oboru 
tomuto  zvláště  oni  létopiseové  naši  kteří  se  obmezili  na  spisování  dějin 
svého  pouze  času^  jakož  oba  pokračovatelé  Kosmy,  Jarloch,  Vincenc  a 
opat  Zbraslavský. 

Koonas  ovšem  byl  jich  všech  předchůdcem  a  vzorem.  Jelikož 
de  kronika  jeho  celou  historii  českou  od  prvopočátku  až  i  časy  jeho 
obsahuje,  není  nedůležité  povšínmouti  si  zřídel  jakých  použil.  Nevíme 
však  o  tom  více  než  jak  dalece  on  sám  se  projevil.  Mimo  to  že 
z  podáni  lidu  čerpal  uvádí  některé  spisy:  FrivUegium  Moramensis 
ecdmae;  Epůogus,  id  est  Epitome  Maravias  atque  BohemUie;  Vita 
vd  pftšsio  8.  Venceslai;  Privilegium  ecdesiae  S.  Qeargii;  Vita  aeu 
passio  8"  Adalberti;  Privilegium  Pragensis  epUcopaJtas;  které  však 
zqisté  nebyly  jediné  písemné  pomůcky  jeho.  Takovýchto  drobnějších 
fislín,  výsad  a  zápisků  hned  po  Kosmovi  valně  přibývalo.  Bylo  by 
však  od  místa  o  jecbiotíivýoh  těchto  lístkách  latinského  písemnictví  pojed- 
návati, kdežto  působení  jejich  na  literamiv  ruch  zajisté  valné  nebylo. 
Souditi  se  též  dá  že  kronikářové  čeští  nebylí  jediní  skladatelé  veršů 
leontinských  a  latinských  vůbec  v  Čechách,  a  že  Kosmas  který  v  tako- 
véto verše  uvedl  život  sv.  Vojtěcha  měl  i  domácích  vzorů,  jakož  víme 
že  následovníků  se  mu  v  tomto  ohledu  dostalo.  Vždyf  se  v  Praze 
vyučovalo  poetice,  a  našel  se  i  člověk  který  spůsobil  slovař  česko- 
latinský  v  šestiměrech!  —  I  řečnictvi  se  u  nás  tenkráte  pěstovalo  -^ 


—  138  - 

OTŠém  latiofiké!  —  Ve  ňkolách  se  rhetoifta  6  tlialektikon  spojovala  a 
Kosmas  ji  někdy  ortem  dicdectioam^  někdy  EopkitticaMy  někdy  docela 
philoěophioam  nabývá,  a  místy  eo  vřelý  cfavalořeéB&  filosoůe  veka 
svého  vystopvje. 

Při  takx)vém  stavu  vědy  a  pří  sorovostí  vikn  v  nimž  Kosmas  žil 
objeví  se  snažení  létopisce  naáeho  liejen  velezáslnžným  ale  i  dosti  pro* 
vedeným.  Jenom  velikým  genram  se  povede  přestoupiti  koleje  doby 
Své,  aváak  i  ten  kdo  na  výěi  svého  toliko  času  stojí,  byiby  se  i  nad 
něj  nepovznesl ,  důležitým  jest  zástupcem  vzdělanosti  jižto  spisy  svými 
oplodfiuje.  YysUmpilit  vedle  Kosmasa  a  brzo  po  něm  na  západě  ovSem 
mužové  jenž  sobě  získali  jména  evropského,  jako  Abaelard,  Bernard  de 
Clatrvaox,  Petros  Lombardns  a  Jan  ze  SaHsbury  ^^),  avfiak  mužové 
tito  se  na  docela  jiném  poli  pohybovali  a  hlavně  tím  vyhlášenými  se 
stali  že  tehdejším  spůsobem  u^ni  filosofického  a  theologického  potřá-* 
sáli.  Spisy  jejich  kolovaly  všemi  fflcolami  a  tedy  cújm  učeným  světem. 
Historie  ale  nebyla  předmětem  škohuho  vyučování,  tudíž  i  dějepiscové 
tehdejší  teprv  později  vyššího  došli  uznání  a  oceněm'.  Mezi  létopisci 
svého  času  však  dřevní  létopiscové  óeští  čestného  zasluhuji  místa,  neboC 
se  kronikářové  jiných  národů  též  nepovznesK  výše  -českých.  Takž 
záslužný  jinak  Oto  fVýsingský,  vrstevník  Kosmův,  naplniv  prvních  šest 
knih  svého  Chronicon  výtahy  ze  starých  dějepisců  a  toliko  sedmon 
knihu  z  vlastní  zkušenosti  spůsobiv,  v  osmé  už  knize  pojednal  o  konci 
světa,  o  posledním  soudu,  o  pronásledování  antikrista  atd.  Avšak  aoi 
důležitý  pro  Slovany  spis  Hihnoldův  Chromca  tílawírwn  ani  historie 
Saxa  Grammatika  '')  pro  pěkný  latinský  sloh  vyhlášená  nejsem  prosliy 
vad  tenkráte  panujících. 

Počátkové  létopisectví  v  cechách  se  tedy  důstojně  přidružtQÍ 
k  prvotinám  kronikářství  evropského  v  středověku.  Aváak  latinská 
literatura  v  Čechách  nepřestal  tenkráte  na  dějepisu,  ale  i  v  některých 
legendách  se  ozvala  ježto  ovšem  u  spisování  starých  dějin  za  pomůcky 
donžiti  mohou  když  přísné  kritice  se  podvrhnou,  jakž  Dobrovský  ve 
svém  spisu  „Proben  wie  man  alte  Legenden  fUr  die  Geschichte  benfitzen 
soD*^  o  tom  Síře  poučil.  Ohledem^  na  to  že  e  prvních  dob  křestanstW 
v  Čechách  a  na  Moravě  nestojí  dostajtečnýóh  osvětli^ících  památek  a 
že  staré  legendy  nanmoze  zevrubně  vypravi^ji  o  událostech  o  jakýchž 
létopisec  jea  povrchně  se  i^nil,  nabývají  legendy  tyto  ovšem  nemalé 
důležitosti,  a  povážíme-li  jak  málo  světla  poskytuje  historie  oaéoh 
éaaů,  ta€  vděčil  si  připomeneme  zásluhy  spisovatelů  legend  o  sv.  Yá&* 
sbmi^  o  Bořivoji,  o  sv.  Udmle,  CyríUn  a  Meéhodn  a  o  sv.  Vojtěchu 
v  idchž  to  i  ono  podotknnto  «  čehož  se  dalšhn  badáním  některé  částky 
historické  pravdy  domakaCi  lze  jest.  — ^  Vedle  legend  tědito  se  nám 


-  139  — 

t£ž  eo  sajfana^  plod  inftinské  literatury  v  Čechách  objevige  starý  živo- 
topis Hromaty,  zakladatele  premonstrátského  kláStera  v  Tqplé  a  C%io- 
té&ové.  PiuTÍ  se  že  jej  dožil  sondrah  a  sloha  firoenatův  na  počátkm 
Xm.  stoled.  '*) 

SnadBoC  pochopiti  že  |>ainijíci  jazyk  a  sloh  latinský  oné  doby  se 
nerovnal  riohn  klassidLých  spisovateKi  římských,  jelikož  klassicismus 
vůbec  už  dávno  byl  pochován,  a  spisy  pohanův  v  n^akém  ohledo  m 
ytarj  ae  nepovažovaty.  aiebrž  spisy  otcá  drkevných.  Proto  pro  vSeoka 
ale  jazyk  latíndcý  po  staletí  ostal  jazykem  spisovným  a  řeči  učených 
celé  střední  sápadi^  Evropy.  Nebylo  tenkráte  jeátě  národních  literatnr 
v  nžáím  smyslH,  totiž  takových  v  nichž  by  se  byl  panigicf  duch  časový 
zroadMl,  a  zájmy  časové  nadvládaly  místním^  Ba  i  t&chto  se  zmocnilo 
vfieobecné  písemnictví  latinské  v  ob(»r  svůj  zahrnujíc  veákeré  záležitosti 
veřejné  o  kterýchž  se  vůbec  písemné  pojednávalo.  Národní  literatorjr 
teprv  později  poznenáhle  se  vyvinuly,  cestou  přirozenou  vzrůstajíce  ze 
zákonů  nutnosti  jež  zase  na  politické  a  společenské  poměry  národuv 
se  takiádaiy.  Jinak  se  upříti  nedá  že  užívám  latiny  tenkráte  nebylo 
bez  vSeKjakýA  výhod,  jelikož  latiníkům  —  totiž  vfiem  dle  potřeby 
Času  vzděbmým  -^  přístupna  byla  veňkerá  vydobytí  na  myělénkovém 
poli  získaná.  Latina  byla  jako  pokladnice  v  níž  dudiovný  kapitád 
věku  "Se  choval  a  do  kteréž  věickni  skoro  národové  hřivny  své  ukládali. 
Nebylo  za^sté  poctetataého  mydlení  v  střední  Evropě  a  na  západe  jež 
by  «e  bylo  v  jiném  jacsyku  konalo,  a  podobalo  se  dlouho  že  latina  se 
udrží  eo  věeobeený  jazyk  spisovný  na  vdechny  časy.  Aváak  směr  svéto- 
dépn  tomu  nedopustil,  a  jii^iž  vyvstávaly  přirozené  protivy  a  národní 
jazykové  se  hlasití  počali  o  své  právo^  NemělaC  poznáni  zůstati  výsa^ 
dou  žkol  a  některých  učenců,  neměloC  se  zdokonalení  a  rozšířeni  jich 
oéfiňjm  státi  od  znalců  latiny,  ale  mělo  proniknouti  veškeré  mysli  a 
tlas<arictv6n  óárodův  vůbec  se  státi;  K  tomu  ovšem  nevedla  latina, 
ale  jasykové  náredm'. 

OtoBj  viee  méně  iCMné,  aby  se  národní  jazyk  na  výši  řeči 
písemné  povznesl,  staly  se  za  nejdávnějšícfa  už  4asůs  a  i  ohledem  na 
SfevvHy  některá  důležitá  svědectví  takových  snažení  se  uchovala.  Pro* 
salvrSI  jsme  již  o  tom  jak  dalece  se  pravdě  podobá  že  se  věštby 
pismem  Jakýms  uchovávaly.  Přibylé  napotom  nové  prostředky  písem- 
rietvi  utAdély  i  k  novým  výsledkům.  Nejprv  bez  odporu  vzniklo  písem* 
flietv4  alovanďié  n  JihcMslovanu  jimž  se  nejdříve  dostalo  KyriUova  pisnuu 
PfeslaloC  ono  ugisté  z  prvopočátku  na  směvedi  náboženskýdi.  KyriHův 
pfeUad  knih  posvátaýďi  padá  m  do  středu  dkváitého  století  a  byl  n^- 
pr^  ^ro  Bobary  spiseben.  Jest  pochybovati  že  bmtří  apoštdové  sIo* 
vnaM  ož  criou  Mbif'  zhotovieMMi  měli  když  na  Moravu  přišli,  zajisté 


—  140  — 

ale  se    má  že   žaltář,  evangelia,  skutky    apoštolské  a  listy  těchto 
s  sebou  už  přinesli.    Ze  Kyríll   ihned  při   službách  božích  slovanské 
evangelium  zavedl   vysvítá   z  nařízeni  papežova  proti  tomu,   aby  se 
„fropter  majorem '  honoHJícentianť^  latinské  evangelium  čítalo.    Musilyt 
tedy  jazyk  a  písmo  slovanské  valně  se  ujmouti  jelikož  hned  z  prvo- 
počátku zájmů  náboženských,  nejdůležitějších  tenkráte  se  uchopilo,  a 
bylo  by  se  ještě  mocněji   rozvinulo  a  v  jiné   poměry  národní  přešlo, 
kdyby  se  u  západných  Slovanů  s  tak  velikými  překážkami  bylo  nepo- 
tkalo.   Takovýchto  překážek  nebylo  u  Slovanů  východných,  mělo  tedy 
písmo  a  písemnictví  slovanské  tamo  volnější  průchod.    Důkazy  toho 
jsou  jisté.    Sborník  v  Rusku  chovaný,  sbírka  to  homilií,  sahá  do  XL 
století,  jakož  i  jiných  více  mkopisů  slovanských  z  XI.  a  XII.  století 
se  tamo  nachází.    Jisté  jest  že  na  základě  spisů  Cyrillových  a  Metfau- 
dějových  se  nové  knihy  spSsobovaly,  a  na  východě  se  slovanský  jazyk 
brzo  všeobecného  písemnictví  zmohl,  takže  roku  1100  Nestor  své  leto- 
pisy v  slovanském  jazyku  sepsal.    U  zkpaámcli  Slovanů  domácí  písem- 
nictví  docela   v  jiných   poměrech  se  ujmulo,  zápasiti  musíc  s  živly 
jakýmž  na  východě  nelze  bylo  mocnosti  jakés  nabyti.   Zatím  ale  jazyk 
slovanský  v  nesmírném  rozlohu  zemí  v  nichž  panoval  na  mnohá  nářečí 
Se  rozpadl  a  řeč  česká  ,,v  dobé  z  kteréž  se  památky  literní  ssackovaly, 
byla  uz  řeč  o  sobě  od  ostatních  řeči  rozdUnd/^  svůj  zvláštní  ráz  mající, 
ač  mnohé  stejnosti  objevují  že  si  nářečí  slovanská  tenkráte  ještě  velmi 
blízce  stála,  dříve  než  se  poznenáhlými  proměnami  docela  individualisovala. 
„Český  jazyk  uvedením  latinských  služeb  božích,"  praví  Jung- 
mann,  „trojí  vzal  proměnu.    Přijatá  v  něj  cizí  slova,  ustvořená  slova 
nová  z  českých  sice  kořenů  ale  podle  slov  latinských  a  německých,  a 
pak  dávná  slova  česká  nového  dostala  významu.    I  v  spojování  slov 
některé  cizí  spůsoby  vklouzly.  '^)    Nepoučila  nás  ještě  filologie  slovan- 
ská dostatečně  o  tom  zdali  v  památkách  slovanského  písma  v  Čechách  '°) 
dotčené  novoty  a  odchylky  od  čistoty  jazyka  se  v  též  míře  nalézají  jako 
v  oněch  jež  latinskou  literou  psané  vplyvu  latinismu  více  podléhaly.  Mlu- 
víme zde  o  spisech  iježto  nevyšly  z  ruchu  národního  ale  pouze  časo- 
vého.   Ruch  národní  prvopočátečně  toliko  v  národním  básnictví  nalézal 
původního,  výrazu  svého,  a  to  v  prostonárodním  i  vyšším,  ale  zmáhající 
se  nadvládou  myšlének  nad  obrazy,   rozumu  nad  fantasii  a  nastalými 
novými  poměry  společenskými  nabyl  i  duchovný  život  nových  směrů 
na   které    obrazivost    už   nestačovala.     Ale    i   pouhá    latina  jim   už 
nestačila.    Uvedené   křesťanství,    ačkoli  církev  Římská  latině  nadržu- 
jící záhy  vrch  vzala,  nemohlo  přece  bez  národního  jazyka  se  obejíti. 
MusiliC  také  kněží  latinští  se  vynasnažiti  aby  slovanským  hned  z  prvo- 
počátku i  v  ohledu  literním  se  vyrovnali  pokud  jim  možná,  neboC  neušlo 


—  141  — 

jim  zajisté  jak  veliká  mocnost  v  pismě  spočivá  a  jakon  převahu  by 
nabyli  ti  kteří  nejen  živým  příbuzným  slovem  ale  i  ustálenou  myšlén- 
kou vědochtivý  lid  k  sobě  vábili.  Bylo  tedy  nutno  aby  se  latiníci  také 
na  národním  poli  písemnictví  okusili.  Za  jakýmkoliv  směrem  ale  duch 
k  činGvosti  se  probudí,  neostane  snahou  osamotněn,  aniž  jedné  výhradné 
přidrží  se  dráhy.  Byf  i  z  nejobmezenějáiho  stanoviště  vycházel  přece 
každým  novým  postupem  širší  si  proklestuje  cestu  a  zaměřiv  počátečné 
k  cíli  skronmému,  brzo  na  šírých  rozlohách  se  octne  jež  ku  všem  stra- 
nám ho  vábí  a  na  nové>  nedozírné  cíle  ho  odkazuji.  Za  časův  o  kte- 
rých zde  pojednáváme  probuzoval  se  teprv  ruch  literami  v  oboru  domá- 
cího jazyka,  hledal  a  proklesCoval  si  cesty,  uspokojiv  se  na  mnoze  tím 
že  vůbec  jsoucnost  svou  objevil.  Nastává  nyní  otázka,  byl-li^  jazyk 
národní  dosti  spusobný  k  tomu  aby  žádoucím  směrům  časovým  i  národ-* 
ním,  ideálním  a  reálním  dostál  a  vzniklým  potřebám  zadost  činil,  slo- 
vem aby  vznikajícím  myšlénkám  stačil? 

Stav  jazyka  oné  doby  stopovati  lze  jest  v  písemných  památkách 
vůbec  v  nichžto  ve  všelikých  svých  formách  se  objevuje,  a  také  v  oněch 
v  nichž  takořka  jen  látky  jeho  se  zachovaly,  totiž  různá  slova  zacho- 
valá ve  jménech  osob  a  národů,  nustností,  vod^a  hor,  pak  měsíců, 
bohů  a  bohyň  pohanských,  jakož  i  jiná  slova  rozličná  s  jakýmiž  se  ve 
spisech  latinských  a  řeckých  potkáváme.  Slova  jednotlivá  o  sobě 
nemohou  býti  předmětem  pojednáni  Jiteranuho  dějepisu  jehož  obsa- 
hem není  rozebírám  jazykových  látek,  ale  hotových  myšlének.  Jest 
mu  však  myšlénky  písmem  ustálené  stopovati  až  ku  prvopočátkům  a 
vyhledávati  je  ve  všech  jakýchkoliv  údobách  jimiž  vůbec  se  objevily. 
Tu  pak  mysl  pozorující  čím  hlouběji  se  pouští  do  šera  časů  minulých, 
tím  více  obor  pozorování  se  úží  a  tím  blíže  přistupiye  k  primitivnému 
výrazu  myšlének,  k  pouhému  slovu  jež  bylo  spolu  myšlénkou  i  obrazem. 
Z  kterých  pak  časů  se  nám  nedostalo  tolikerých  památek  písemných 
ježby  stačovaly  k  ocenění  myšlenkového  bohatství  o  těch  by  nelze 
bylo  spravedlivě  pojednati  bez  ohledu  na  obvod  jazykový  podle  které- 
hož se  pak  vyměřiti  dá  stav  myšlení  vůbec.  Sklad  slov  jisté  doby 
jest  nám  tedy  skladem  ponětí  jakýmiž  jistá  doba  vládla*  Tu  se  pak 
jeví  slova  taková  jež  na  nejbližší  předměty  se  kladla  a  z  nutnosti 
povstalá  nutným  odpovídala  potřebám.^  Čím  předmětnější  jsou,  tím 
užší  a  obmezenější  jejich  význam ,  tím  menši  jich  obsah  myšlenkový. 
Vedle  nich  ale  naskytují  se  i  jiná  jejichž  význam  na  souhru  předmětů, 
na  pozorování  zjevů,  tedy  přímo  na  kombinací  poukazuje  a  patrný 
proces  myšlenkový  předpokládá.  Z  takovýchto  pak  slov*  souditi 
jest  na  pokročilost  duchovnou.  Obojího  druhu  slov  přibývalo  postupu- 
pojicím  časem ,  ale  nedá  se  též  upříti  že  se  jich  také  něco  vytratilo  a 


^  142  - 

buď  Da  jiné  proměnilo ,  bnď  jiného  nabyto  významu.  Při  Ttriikciii? 
vplyvu  némectvi  a  latiny  mnoho  slov  německých  a  hKlinskýYďi  do  češtiny 
se  smísilo.  Latinská,  slova  odpovidala  nasvice  pcgmom  náltožemrkým 
křesfanským,  německá  zase  z  poměrů  společenských  se  qmnlai  zvláSté 
na  mistech  kde  cechové  s  Němci  spolu  obcovali,  jako  hlavně  v  Pnae 
a  v  Xn.  a  XIII.  stoletích  po  městech  a  městečkách  vůbec  uvádéttmi 
německých  práv  a  přibýváním  německých-  řemeslniků;:  neméně  pak  =0 
panstva  uváděním  rytířských  spůsobů.  Nejvíce  até  utrpěla  v  XIII. 
století  jména  místní,  przněna  jsouce  od  Němou  v  Čechách  a  na^Morarvé, 
takže  někdy  až  obtíž  poznati  původní  název.  Zádiovala  se  nám 
různá  taková  slova  na  mincích  českých  a  moravských-,  v  starýck 
listinách  latinských,  pak  ve  spisech  lat.  létopiscův.  Aviak  ne(Í8tarí^ 
spisy  české  objevují  takovou  plnost  a  botaUství  jazyka,  jaková  nám 
dovoluje  domýšleti  se  že  on  i  mimo  známé  nám  plody  literamr  po- 
klady své  skládal  a  že  větSina  nejstarftích  spisů  českoslovanských  se 
ztratila.  Důkaz  toho  nám  jeví  hotové  sbírky  slov  a  zvláStS  glossy. 
Takž  latinský  glossovaný  žaltář  z  XIL  stdietí  s  českými  meziřád- 
kovými  glossami  v  XIII.  století  připsanými  objevuje  že  „glossator 
jenž  je  spisoval  nebyl  vlastně  původcem  jejich,  totiž  že  nevykládal  a 
netlumočil  ze  své  hlavy,  nýbrž  že  již  celý  český  žaltář  hotový  před 
rukama  měl  z  něhož  jediné  to  co  se  mu  líbilo  aneb  potřebné  býti 
zdálo  do  latinského  svého  exempláře  vnáSel.^  (Bozb.  st.-č.  lit.  str.  116.) 
Podobným  spůsobem  zajisté  jiní  glossatorové  si  počínali,  používajíce 
aspoň  z  větáí  částí  spisů  takových  z  nichž  pravý  význam  slov  vysví- 
tal, takže  netifeba  jim  vdady  vymýšleti  slova  nová,  a  cízá  na  zdař  bůh 
tiumočití. 

Nejdůležitější  v  ohledu  tomto  jsou  nám  glossy  v  slovaři  latinském, 
tak  zvaném  MaJt&r  f)erborum.  Spis  tento  „Dictionaríum  uniTersale^* 
jejž  sepsal  Stdomo  biskup  Kostnický  (f  920),  opsal  mnich  Vcburad  a 
illnminoyal  Miroslav  ")  v  polovici  XIII.  století,  obsahuje  glossy  velmi 
vzácné,  jelikož  se  nám  jimi  zachovala  mnohá  jinak  neznámá  dávno 
zastaralá  slova,  ač  i  vady  všeliké  se  mu  právem  vytýkají,  jakož  jsou: 
volný  překlad,  .častá  naznačení  tropická  místo  věcných  a  j.  Šafařík 
a  Palacký  ve  spisu:  ,J)ie  áltesten  Denkm&ler  der  bohmischen  Sprache, 
1840'*  pojednali  obšírně  o  glossaru  tomto  a  mají  za  to  že  glossatorové 
tomu  a  onomu  slovu  nedobře  rozuměli  a  tedy  nepravě  je  vylofili, 
jelikož  původní  latinský  text  opisováním  namnoze  byl  porušen,  jakož 
i  že  si  dovolili  tvoření  nových  slov,  pročež  užívání  jich  velkou  prozře- 
telnost požaduje.  To  zvláště  o  mythických  názvech  platí, kde  glossator 
jména  slovanských  bohů  latinskými  vyjasnil.  Takž  Radihost  vnuk 
Kirtov  jest  mu  ,>M[erourius,  a  mercibus  est  dictus*^  (!)  — ■  Sitívrat   ,«Sa«* 


—  143  — 

tormun  pogani  Uhim  esse  ajunt  qui  prímus  ab  Olympo  venit  arma  Jovis 
ft^ns**;  —  poludnice  vykládá:  „Dryades,  deae  silvarum  atd."  Na- 
proti tojna  se  tan^  nalézají  některá  abstraktna  i  konkrétná  slova  ježto 
pozornost  zvláj&tní  zbnzuji  a  o  názorech  tehdejších  nás  pončají.  Roz- 
dělíme vdň  ,4«lgur",  od  hlýekoty^  „Inx  qnae^  apparet  ante  tonitru",  iMítO' 
pýry  ,,vespertílione8"  naaývá  též  „idolonun  cultores,"  tedy  přezdívkou 
toOMi  kdož  ne  křesťan,  ne  pohan.  Profoda  mn  ještě  fas,  lex  divina, 
IcŘiiný  jert  mn  doctos,  indoclus  áie  neuzený  ^  hypokryty  trefně  Kco- 
piémikjf  nazývá;  'pra^oskmiý  jest  mu  orthodoxtLs  a  rozkol  schisma, 
nelbe  mu  bylo  pouiíe  ether,  tmrd  firmamentum,  obraz  idolam  i  mo- 
neta, basis  vykládá  pdťřvoZ;  osud  fátum,  omdi  uma.  Ynbec  glossy 
tyto  jichžto  přes  IIW  tamo  uchováno,  se  objevuji  dílem  co  takové 
jež  glossator  z  obecné  mluvy  přijmnl,  pak  jiné  podle  latiny  nstvořené 
a  pák  i  mnohé  zajisté  z  původního  vyššího  myšleni  vyšlé  a  bezpochyby 
ze  spisů  vzaté.  — 

Platnost  glossaiů  takových  jichžto  bibliografie  česká  ještě  několik 
uvádí  ohledem  na  jazykozpyt  a  starožitnosti  v  oči  bije;  co  však  historie 
se  týče,  tu  tak  zvaný  Nekrolog  Podlaíický  zvláště  důležitý  jest.  Na- 
chází 88  v  pověstné  knize  Gigca  librorum,  v  bibliothéce  Štokholmské, 
a  sepsán  mnichem  Zbislavem  okolo  roku  1227.  Obsahuje  přes  750  jmen 
osobních  zaznamenaných  podle  úmrtných  dnů  osob  těchto,  živších  od 
polovice  XI.  století  až  do  léta  1227.  Jmenují  se  tam  knížata  Česká, 
biskupové  Pražští,  pak  opatové  i  jiné  klášteru  Podlažickému  památné 
osoby.  '^)  Znamecité  této  sUrce  osobních  jmen  českých  se  žádná  jiná 
onoho  času  nevyrovná.  Též  jmen  místních  českých  a  moravských  se  na- 
lézá v  listu  o  přeneseni  biskupské  stolice  Holomoucké  210.  Listina  tato 
latinská  co  do  jazyka  a  topografie  historické  za  nejdůležitější  památku 
diplomatickou  z  XII.  století  se  považuje.  Podobných  listin  v  nichž 
jména  osob  a  míst  zaznamenána  jsou  mnoho  se  uvádí  v  diplomatářích 
a  jiných  sbírkách  veřejných  a  soukromých  Uštu,  a  lze  se  nadíti  že  se 
jich  během  časů  a  pilným  hledáním  ještě  více  objeví.  Již  Dobrovský 
soodil  že  by  se  z  nich  valhý  glossar  staročeských  slov  sestaviti  dal,  a 
i^ůsob^  slovníku  takového  podle  jistých  věků  spořádaného  v  němžby 
se  i  fyuRové  formy  jazykové  uvedly  a  na  postupující  pokroky  a  poměry 
poukázalo,  byloby  zajisté  důležité  pro  historii  jazyka.  —  Že  v  zemích 
českoslovanských  tenkráte  se  nikdo  neobjevil  kdožby  byt  na  sepsání 
mluvniekých  pravidel  národního  jazyka  se  odvážil  a  pravopis  jistý 
ustanovil,  tomut  se  při  panujících  směrech  tehdejšího  písemnictví  diviti 
nelze.  Čeština  nebyla  od  učenců  tenkráte  na  důstojnost  spisovného 
jazyka  povýSeaa  a  sepsání  gramnmtiky  české  jim  zbytečnou  as  věcí  se 
jevilo.    Uledélo  se  v  národním  písemnictví  z  počátku  jen  na  potřeby 


~  144  — 

nejnatnějši.  Duch  ve  formě  latinské  utkvěn  nesnadno  do  tvaru  národ- 
ního jazyka  se  přelival.  Směry  náboženské  nutně  požadovaly  přibližem' 
se  k  mluvě  lidu,  jim  odpovídati  a  je  podporovati  bylo  tedy  první 
hlavní  úlohou  těch  kteří  se  písemnictvím  česko-slovanským  zanášeli. 
Prostá  mluva  lidu  k  tomu  stačila,  skoumati  zákony  a  ustanoviti  pravidla 
její  neleželo  v  interessu  těch  jimžto  se  toliko  o  křesCanské  učení  jednalo. 
Ti  pak  kteří  zvláštním  ruchem  puzeni  k  jiným  druhům  písemnictví  se 
obrátili  sledili  právě  zase  tento  svůj  ruch  se  svou  právě  znalostí  jazy- 
kovou se  uspokojíce.  Snažili  se  tedy  spisovatelé  nejprv  spíše  o  to  aby 
získali  dostatečné  znalosti  jazyka  ohledem  na  rozsáhlost,  nežli  na  vzta- 
žitost  jeho,  protož  slovařství,  extensivni  to  nauka  jazyková  dříve  se 
pěstovati  počalo  než  intensivni  mluvnictvi  jež  pouhému  cviku  se  pozů- 
stavilo. 

Snahami  náboženskými  co  prvními  a  hlavm'mi  pohnutkami  českého 
písemnictví  vytknul  se  i  prvopočáteční  směr  jeho,  totiž  obraceti  vše- 
obecnou pozornost  na  náboženství,  zájmy  jeho  všestranně  zastávati  a 
rozšiřovati  ba  povznášeti  je  nade  vše  jiné,  nejprv  prostředkem  svatého 
písma  a  spisů  dogmatických  a  liturgických  vůbec,  napotom  i  jiných 
k  náboženství  hledících  plodů.  JestiC  známo  že  náboženství  křesťanské 
dvojí  cestou  k  čechoslovanům  zavítalo,  dvojí  liturgie  a  dvojí  písmo 
v  Cechách,  na  Moravě  a  na  Slovensku  po  dosti  ^louhý  čas  vedle  sebe 
se  chovaly,  totiž  latinská  a  slovanská;  pohříchu  se  nám  jen  málo  pamá- 
tek slovanského  písma  u  nás  dostalo,  a  obrátíme  tedy  zřetel  svůj  zprv 
na  pozůstatky  písma  latinského.  Nelze  se  spouštěti  %  zde  do  obšírného 
vykládání  obsahu  všech  spisů  těchto.  JsouC  to  nazvíce  překlady,  a 
kdožby  na  ně  toliko  s  literárního  stanoviště  nynější  doby  pohlížel  snadno 
by  se  domnívati  mohl  že  jen  málo  přispívaly  ku  povzbuzení  a  oboha- 
cení ducha  národního,  a  jelikož  evangelia,  žaltáře  a  jiné  podobné  spisy 
náboženské  beztoho  už  každý  zná,  tedy  že  netřeba  se  při  nich  déle 
zastavovati.  Avšak  jestiC  pole  „v  němž  ještě  mnohé  poklady  ukryté 
leží,  kteréž  pracně  vydobyté  a  z  prachu  i  trusek  ocíděné  mohly  by 
poskytnouti  nemálo  zrn  čistého  samorostlého  zlata  k  obohaceni  nyněj- 
šího našeho  jazyka,  majetnosti  drahé  a  veleceuné,  než  vždy  přece  ne 
tak  bohaté,  aby  již  žádného  přírostku,  žádné  nápravy  snésti  nemohla  . . . 
Nejstarší  přeložení  žaltáře  a  evangelii,  legendy,  nábožné  písně  a  modli- 
tební knihy  jsou  památky  obsahem  svým  a  spůsobem  přednášení  začasté 
arci  méně  půvabné  než  to  chuC  čtenářův  našeho  věku  požaduje,  však 
nicméně  původem  svým  jistotně  nejstarší  doby  české  literatury  dosahu- 
jící a  v  jazykozpytném  ohledu  vysoce  důležité,  proto  mosaice  z  dra- 
hého kamení,  však  bez  krásy  a  zanímavosti  forem  poněkud  podobné.'^ 
(Šafařík  v  Rozb.  staroč.  lit.)    Spisy  těmito  jazyk  český  nejprv  uveden 


—  145  — 

byl  na  literaroi  půda  a  znamenají  se  tedy  co  předchůdcové  vSech 
nspotom  vzniklých  pokroků  pkemnictvi  českoslovanského.  Jimi  i  kněž- 
stvo i  vychovanci  jeho  zvykali  užívati  jazyka  českého  nabývajíce  čte* 
nbn  jich  vždy  rozsáhlejší  v  něm  známosti »  jimi  se  mnohé  staré  formy 
jazykové  zachovaly  a  nové  aspůsobovaly,  jimi  myšlením  křesťanským 
my£lem'  vůbec  zase  vznikati  počalo,  jemuž  odvykali  národové  sesntím-se 
starého  světa.  Byli  to  ovšem  jen  zárodkové  myšlení,  mdlé  a  namnoze 
nepochopené  odlesky  původní  vznešené  a  světodějné  myšlénky  křesCan- 
ské,  ale  přece  jiskry  z  ní  ježto  duchn  nedaly  ntonontí  v  panujících 
temnotách.  Zakládid  se  na  ně  nový  spůsob  vychování  lidstva,  a  při- 
(Mravovaly  vůbec  duchu  nové  průchody  do  života.  Zvláště  ale  národ- 
nost jimi  získala  tím  že  jazyk  domácí  z  ostatních  kruhů  literárních 
vypuzen  přítulku  nalezl  v  oboru  náboženském,  z  něhož  napotom  posilen 
a  vybroušen  zase  na  jiné  pole  vystoupil.  ZnámoC  že  ve  XIV.  století 
jazyk  český  ustálen  a  zákonitě  upraven  se  objevil,  k  Čemuž  zigisté 
množství  náboženských  spisů  neméně  přispívalo  než  ostatní  plody  národ- 
ního pisenmictví.  Horlivost  křesťanských  kněží  probudila  snahy  tyto 
už  v  IX.  století  a  počaly  se  překládati  evangelia,  žaltáře  a  jiné  latin- 
ské knihy  mezi  nimiž  nejstarší  jest  zlomek  evangelia  sv,  Jana.  Některé 
okolnosti  připouští  dumínku  že  zlomek  tento  jest  toliko  část  větší 
fadhy  ježto  všecky  čtyry  evangelia  obsahovala.  Psán  jest  zlomek  dle 
obhl)eného  tenkráte  interlinearncho  spusobu  kde  mezi  řádkami  latin- 
ského textu  český  překlad  se  nachází,  a  za  jisté  se  považuje  že  text 
i  překlad  tou  samou  jest  shotoven  rukou,  a  sice  jak  dle  písma,  jazyka 
a  dobropísemnosti  se  soudí,  už  v  X.  stoleti.  Latinský  text  souhlasuje 
s  vulgátou  a  překladatel  věrně  originálu  se  drže  dovedl  práci  svou 
šĎistně  a  v  duchu  mateřského  jazykst.  Písmo  ukazuje  na  písaře  z  Ful- 
denské  psací  školy  a  zdá  se  že  překladatel,  rozený  Čech,  v  některém 
německém  klášteře  neb  škole  se  na  kněžství  vzdělal,  v  Režně  neb  ve 
Fuldě,  a  napotom  v  Čechách  žil.  ^) 

Z  toho  že  tak  časně  se  na  přeložení  evangelií  u  nás  pomyslilo, 
souditi  se  dá  že  kněžstvo  také  bez  výkladu  žaJmův  dlouho  nezůstalo. 
Šafařík  míní  (Rozb.  1.  č.)  že  českého  přeložem'  žaltáře  již  aspoň 
v  XL  století,  aé  ne-li  dříve  stávalo,  jelikož  nejstarší  zachovalé  rukopisy 
českého  žaltáře  na  dřevnější  takovýto  překlad  poukazují.  Žaltář 
VUemberský,  pergamenový  rukopis  v  seminářské  bibliothéce  Vitemberské 
obsahuje  na  283  listech  malého  oktnvu  latinský  text  žalmů  s  českým 
překladem  mezi  řádky.  Pochází  z  první  čtvrti  XIV.  století.  Zdá  se 
že  rukopis  ten  také  v  Rusku  a  v  Polstě  se  nacházel,  nebot  zde  Qnde 
po  kraji  pokké  glossy  připsané  se  nalézají  a  u  vnitř  na  deskách  slova 
cyriUskými  literami:  „Gospodi,  spasi  Care\ača,  Za  věru  i  věrnost."    Na 

10 


—  146  — 

počátku  minulého  století  byl  už  ve  Vitemberku,  a  podána  o  něm  dosti 
obáimá  německá  zpráva  nejplrv  r.  1740,  napotom  L  1809  Adelong 
překlad  žaltáře  za  polský  vyhlásil,  proti  kterémuž  hrubému  omylu 
Dobrovský  se  horlivě  zasadil.  (Gesch.  d.  bdhm.  Lit  1818.)  Vitém* 
berský  tento  rukopis  náleží  mezi  nejvzácnější  památky  naSí  staré  lite- 
ratury, nejen  pro  svou  starobylost,  ale  i  pro  vzácné  jazykové  vlastností. 
Jinak  z  rozličných  znaků  jeho  vysvítá  že  z  velmi  starého  rukopisu 
přepisován  byl.  „Vysokému  stáři  originálu  jeho  nasvědčují  zvláště 
mnohá  starým,  za  jeho  věku  již  neobyčejným  pravopisem  přepsaná  slova." 
Svobodnější,  nikoliv  tak  otrocky  na  literách  a  slovích  latinského  ori- 
ginálu jako  onen  Ipějicí  jest  Žaltář  Klementinský  jenž  v  bibl.  univ. 
Pražské  se  nachází.  Jest  psán  na  pergamenu,  147  listů  v  kvartu  a 
pochází  z  konce  XTTT.  neb  ze  začátku  XIV.  století.  Mimo  obyčejné 
písně  ze  St.  i  N.  Zákona  nachází  se  v  něm  Te  Deum  a  symbolům 
(věřím  v  Boha)  sv.  Athanasia,  též  litanie  všech  svatých  a  památka  za 
mrtvé.  Přeložení  mnohem  dříve  spůsobené  nežli  opis  tento  jest  docela 
rozdílné  od  překladu  Vitemberského,  jest  volnější  a  srozumitelnější.  — 
Žaltář  kapitoly  Pražské,  100  listů  ve  kv9rtu,  původem  též  starší  jest 
nežli  rukopis  a  od  jiného  překladatele  pochází  než  žaltář  Vitemberský, 
i  slohem  výše  onoho  stoje  už  na  pokrok  a  zdokonalem'  umění  překla- 
datelského ukazuje.  —  I  jiných  více  starých  žaltářů  ještě  nás  v  ruko- 
pisech došlo,  jako  obzvláště  skvostný  žaltář  Poděbradský,  teď  v  km- 
žecí  Brunšvické  bibliotéce  v  OleŠnici  ve  Slezku  (fol.  174  listy)  jenž  i 
jiné  nábožné  kusy  jako  žalmy,  písně,  modlitby  atd.  v  sobě  zavírá. 
Psán  byl  pro  paní  Alžbětu,  manželku  pana  Jana  Bočka  z  RunŠtatu.  — 
Glossovaný  žaltář  ve  vlastenském  Museum.  Latinský  text  psán  už  ve 
Xn.,  české  meziřádkové  glossy  v  XIII.  století  připsány  jsou.  Obsahuje 
238  listů  v  kvartu.  —  Zlojtxek  žaltáře  v  Bme  nalezený,  dva  listy 
v  malém  oktávu,  rukopis  velmi  pěkný  a  správný.  —  Jiný  zlomek 
žaltáře  záležící  ze  dvou  listů  chová  se  v  bibliotéce  Musea.  —  Ve 
všech  těchto  památkách  dvoje  neb  troje  rozličná  přeložení  českého  žal- 
táře se  rozeznávají.  Vitemberské  se  považuje  za  nejstarší  a  nejbližší 
prvotnímu  nás  nedošlému  přeložení  žaltáře  již  aspoň  v  XI.  století  uči- 
něnému.   Na  ukázku  podáváme  zde  z  Žaltáře  Vitemberského 

Žalm   103. 

Blahaj,  duše  má,  hospodinu:  hospodine,  bože  máj ,  vz/odicen 

jsi  lUjhU.     V  zpovéd  a  krásu  jsi  sie  oblek: 

Oděn  světlostí  jcúco  iUchem:  zprostřev  nebe  jako  košů: 

Jenž  kryjeS  vodami  hořéjnie  jich.    Jenž  poHáddi  oblak  vzchod 

tvój :  jenž  chodíš  na  peří  větrovém. 


—  147  — 

Jeinz  íiníS  a/ndidy  tví  duchy:  a  sluhy  tvé  ohněm  žhúcím. 
JenS  jd  ustamL  temiu  na  ustcmSeAstviu  jeje:  nenachýli  9Íe  na 
oAy  víkám. 

Bessden  jako  rúcho  oděnie  jeho:  na  horách  stanů  vody. 
Ot  lánie  tvého  zabéhnú:  ot  hlasu  hromu  tvého  sie  vzbcjé. 
Vzchodu  hory,  a  schodié  pole  na  mSsto,  jeŠ  jsi  založil  jim. 
Meziu  jsi  položil,  jéz  nepréstápie:  ani  sie  ohrátie  zdkrývati 


Jenž  vypuíSijeX  studnice  v  podolu:  prostřed  hor  potekú  vody. 

Píti  budu  všecka  evérata  polská:  i  vz6akajú  losové  v  žézi  svěj. 

Nad  nimi  ptáci  nebescí  budu  bydliti:  z  prostřed  opok  dadie  U/is. 

VlaSe  hory  z  vyfíích  svých:  z  plodu  skuOcóv  tvých  ruisyti  sie 
zemie. 

Vyvodie  seno  skotu,  a  zelinu  sluíbé  ludskej:  aby  vyvedl  chleb 
z  zemie: 

A  víno  by  utUilo  srdce  ludské:  aby  omzil  oUiSy  v  oleji:  a 
ckM  srdce  ílovéee  posUnL 

Ohledem  na  náboženský  směr  tenkráte  panajíci  odpovídaly  spisy 
takové  zajisté  potřebám  tehdejším,  ale  s  nemenSí  jistotou  tvrditi  se  dá 
že  nelze  bylo  na  nich  přestati,  jelikož  hleděti  bylo  i  na  vSeobedtiější 
vfiema  lidu  přístupné  výkony.  Sem  přináležela  především  modlitba 
Páně  Oi6e  náS  a  veřejné  písně  církevm'  při  obřadech  atd.  od  lidu 
zpívané.  Nedá  se  ani  mysliti  aby  hned  první  missionářové  nebyli  na 
desky  překlad  otčenáše  pomyslili  a  jej  spůsobili.  Nezachovalo  se  však 
povodni  přeložení  nébrž  toliko  pozdější  z  druhé  polovice  XIV,  století. 
JNčkteré  jazykové  vady  textů  těchto  osvědčují  že  prvotní  překladatel 
v  češtině  nedosti  sběhlý  příliš  se  řídil  latinou  a  snad  i  němčinou.  Nej- 
stajRší  uchovalé  formy  Otčenáše  chovají  se  v  rukopise  v  univ.  bibl. 
Pražské,  v  Dobrovského  Gresch.  d.  bdhm.  Liter.,  v  Jungmannově  Historii 
Ht.  č.  a  v  Rozboru  staroč.  literatury  při  životě  Ejista  Pána,  a  přiná- 
leží všechny  tyto  texty  jedné  asi  době.  Při  životě  P.  Jež.  Ejistá  nalézá 
se  text  následxqící:  OtSe  náS,  jenž  jsi  v  nebesiech,  osviet  sé  jmie  tvé, 
bud  vuole  tvá  jako  na  nebi  tako  i  na  zemi,  ddéb  nás  vezdajší  dcý 
nám  dnes  a  otpuX6  nám  nose  dluhy  jako  my  otpusíieme  svým  dluš- 
níkom,  neuvodí  nás  v  pokusenie,  ale  zbav  nás  ote  zlého.    Amen. 

Že  zpěv  církevní  v  Čechách  od  nejdávnějších  času  se  pěstoval, 
na  to  přímo  poukazují  nejstarší  naše  nábožné  písně  kteréžto  až  podnes 
se  zpívají:  Hospodine  pomiluj  ny  a  píseň  Svatý  Vácslave.  O  prvější 
tvrdí  prodlužovatel  Kosmy  že  sv.  Vojtěch  (f  997)  ji  skládal.  Dobrov- 
ský,  Palacký  a  j.  mim'  že  píseň  tato  od  sv.  Vojtěcha  složena  nem'  a 

10* 


\ 


—  148  — 

odvolávají  se  na  Rosmasa  jenž  praví  že  ji  lid  oŽ  r.  973,  při  svěcení 
Dětmara  prvního  biskapa  Pražského  zpíval.    Má  se  za  to  že  některý 
z  žáků  Cyrilla  a  Methnda  byl  jpůvodcem  jejím,  ne-li  sám  Cyrill  neb 
Methud.    Naproti  tomu  praví  Sembera  (Děj.  lit.  českosL .  I.  66.)  že 
„Kosmas  nepřivádí  určitě  písně  ,,Hospodine  pomiluj  mf^,  nýbrž  že  lid 
obecný   volal   při  Te  Deum    laudamus    „KrIeSn"  t,  j.  Kyrie  eleison, 
jak  bylo  vůbec  tehda  v  Čechách   i  v  Němcích  obyčejno;  jakož  i  na 
pomyšlenou  prý  jest  že  by  kněží  latinští  v  pn^uí  době  křesťanské  sotva 
byli  dopustili,   aby  se  byla  zpívala  píseň  pocházející  od  kněží  církve 
řecké."  —  Jisté  ale  jest  že  píseň  tato  složena  jest  v  X.  století  aneb 
i  dříve.    Napsána  vSak  byla  teprv  r.   1397  i  s  vysvětlením  jejím  od 
Jana  z  Holešova.    Vysvětlení  toto  vydal  Bolelucký  ve  své:  Rona,  Bo- 
emica,  sivé  vita  íSancti  Vojtěchy  agnomine  Adalberti  1668.    Výklad 
jest  rozvláčný  a  pln  skolafitické  sofistiky.    Bolelucký  uvádí  že  výklad 
tentx)  od  nejmenovaného  bediktina  Břevnovského  pochází,   později  že 
rukopis  Jesuitům  se  dostal  v  jejichž  bibliothéce  Klementinské  se  choval. 
Píseň  tu  i  s  notami  zaznamenána.    Jinak  zajímavé  jest  čísti,   kterak 
v  XrV.  století  píseň  se    vykládala    hlavně  z  jazykového   stanoviště. 
Praví  vykládáte]  písně  mezi  jiným:   „Vězte  že  my  Čechové  pocházíme 
původem  a  jazykem  od  Charvátů ,  tedy  ntó  jazyk  jest  nářečí  charvat- 
ské  a  přišel  s  námi  do  těchto  lesů,  v  ty  pustiny  z  nichž  obtížnou  svou 
prad  jsme  spůsobili  tuto  českou  zem  která  však  pro  hříchy  naše  už 
v  spoustu  přechází.  Z  počátku  tedy  všickni  Čechové  v  této  zemi  zrovna 
tak  mluvili,  jak  posud  mluví  Charváte,  avšak  tento  charvatský  jazyk 
přešed  na  tuto  půdu  rozličnými  a  dlouhými  časy  tak  se  změnil  v  této 
naší  zemi  že  už  namnoze  jinače  mluvíme  nežli  Charváte  a  nežli  Čechové 
před  námi  v  této  zemi  mluvili.     Takž  sv.  Vojtěch  složil  píseň  tuto 
v  tom  jazyku  jakýž  tenkráte  našel,  a  tudy  se  nalézají  nyní  dvě  char- 
yatská  slova  totiž  spase  a  miraf  jež  u  ná.s  už  nepanuji  (non  šunt  mo- 
demi)  . . .  pročež  jest  věděti  že  spase  nám  novým  Čechům  sluje  spasitel. 
Staří  Čechové  říkali  spas  v  nominativu  a  spase  ve  vocativu. . . .   Pak 
věděti  sluší  že  míra  jest  genitivus  slova  wiir.  I  v  českém  i  v  charvat- 
ském  jazyku  jsou  slova  stejnozvuká  ku  dvojímu  významu  a  takž  mír 
znamenati  může  i  vék  i  pokoj  (pacem)."  —   Na  to  že  mír  v  písni 
dotčené  tolik  co  svět  znamená^  vykladatel  ani  nepomyslil.   Podali  jsme 
úryvek  tento  z  dlouhé  úvahy  o  krátké  písničce  na  ukázku  kterak  už 
před  věky  se  u  nás  vykládaly  básně  z  filologického  stanoviště.  —  Praví 
pak  vykladač  dále:  „Tuto  píseň  složil  sv.  Vojtěch  za  časů  bídy  a  ne- 
pokojů v  Čechách  a  takž  i  nyní  po  dlouhých   časech,   kde  píseň  tato 
se  vykládá,  jako  tenkráte  Jbída  a  nepokoj  panuje !   Avšak  tenkráte  si 
vydobyli  Čechové  pokoje  touto  písní  jelikož  ji  správně  zpívali,  nyní  ale 


—  149  — 

QŽ  pro  tento  hřích  pokoje  nedojdBm  že  nesprávně  zpíváme,  ba  už  pán 
báh  nám  nechce  rozmnéti  jelikož  my  sami  sobe  nerozmníme. .  •  /'  Od 
nejstarších  časů  byla  píseň  tato  v  celých  Cechách  obUbená  a  zpívána 
při  největších  slavnostech  jako  při  komnovacích ,  u  uvedení  bisknpů  a 
nejednou  před  bitvou  od  vojska  éeského.  —  Taktéž  píseň  „k  sv.  Vác- 
davn^^  —  jest  původu  velmi  starého  a  bez  pochyby  nedlouho  po  smrti 
svatého  knížete  českého  povstala,  ale  teprv  v  opise  ze  XIV.  století  se 
zachovala.  Hájek  ji  připisuje  arcibiskupu  Janovi,  kterýž  vfiak  na  ni 
toliko  40denní  odpustky  udělil.  BeneS  z  Weitmile  f  1375  v  kroniku 
svoa  ji  celou  přijav  svědčí  že  od  starodávna  ji  Óechové  zpívali.  Nemá 
tedy  ani  Hájek  pravdu  ani  Balbin  který  ji  b.  Arnoštovi  pfípisuje;  ale 
nebylo  tohoto  zpěvu  piivodně  více  než  tři  strofy;  další  teprv  později  se 
přidělaly. 

hiieže  "tiáš! 
Hospodine  pomiluj  ny.  ^.^^  ^  ^y  Soha, 

Hospodine  pomiluj  ny!  svatého  Ducha,  Kyrideison! 

fTL  -  L       f    9  Nébeskét  jest  dvorsívo  krásné: 

Ty  spase  všeho  mvra!  n     ^ .  i  ^  y  ^         j-j 

ti.         .      7  ^.  M  blaae  tomu,  ktoz  tam  pojde 

spasii  ny,  i  uslysiz,  v  život  véínv 
Hospodine,  hlasy  nose!  t   ^   .       / 

TI  •     '        -        £T       j  •  oheň  jasný 
Daj  nam  všem,  Hospodine,  .^/    T^    t       ir    •  »  .      • 

•^  -^  svatého  Ducha.  Kynemsonl 


řizn  a  mír  v  zemi. 


Krles,  Krles,  Krles*  Pomoci  tvé  iádámy! 

T^r  TT »     1  smiluj  sě  nad  námi; 

K  8v.  Vacslavu.  ^'1^, 

Svatý  Vácslave!  otveď  vSe  dé, 

vévodo  České  zemé,  svatý  Václave!  Kyrieleisonl 

Toho  času  zajisté  i  jiné  mnohé  duchovm'  písně  české  se  spůsobily 
a  zpívaly,  ale  nedá  se  s  jistotou  souditi  která  z  písní  jež  v  pozdějších 
opisech  nás  došly  této  ještě  době  přináleží.  Od  původních  našich  dvou 
písní  ,3ospodine"  a  „Sv.  Vácslave"  se  liší  hlavně  tím  že  jsou  pouhá 
následování  vzorův  latinských.  — 

Velmi  časně  se  v  Cechách  pěstovati  počaly  legendy,  a  dá  se 
mysliti  že  hlavně  za  příkladem  legend  latinských  jakýchž  hned  u  vzni- 
káni křesCanstvi  a  zmáhám  se  latinismu  v  Cechách  několik  povstalo. 
Nejstarší  z  legend  českých  se  kladou  do  XIII.  století.  Má  se  za  to 
že  nejstarší  tyto  legendy  náležejí  do  obsáhlého  kruhu  legend  z  nichž 
ovšem  jen  některé  zlomky  se  uchránily.  Cyklus  ten  as  zahrnoval  legendu 
o  %v.  Alexiovi,  životy  sv.  Anny,  Panny  Marie,  Pána  Ježíše,  a  děje  sv. 
Apoštolů.    Do  té  samé  doby  as  padají  též  legendy  o  Jidáši,  Pilátovi 


-  150  — 

a  o  sesláni  ducha  svatého.  Legenda  o  XU  apoštolech  dostala  se  nám 
ve  dvou  zlomcích  jenž  obsahují  životy  apoStolu  a  evangelistů  Pavla, 
Jakuba,  Jana,  MatouSe,  Marka,  Filipa  a  Petra.  Jeden  ze  zlomků  obje* 
ven  Fortunátem  Durichem  v  cis.  dvorské  bibliothéce  ve  Vídni,  obsahuje 
76  verSů,  druhý  P.  Šafařikem  uveřejněn  156  veršů  v  sobe  chová.  Oba 
zlomky  obsahem,  jazykem  a  pravopisem  sobě  docela  podobny  jsou  a 
jeví  se  v  nich  hluboká  dřevnost  jazyka  a  granmiatických  forem.  Bás- 
nickou cenou  nevynikajíce  jsou  hlavně  tím  důležité  že  duch  věku 
v  kterémž  povstaly  se  namnoze  v  nich  zrcadlí.  Děj  v  nich  převládá  a 
spise  stopy  morálisujídho  rozumu  v  nich  nalézti  jest,  nežli  známek 
tvořivé  fantasie.  Líčení  někdy  dosti  živé  a  k  předmětu  přiléhající,  ale 
beze  vřelosti  a  zajímajících  půvabů.  — -  K  tomu  též  druhu  přináleží 
a  do  té  samé  doby  as  padá  legenda  o  sv.  Anně,  matce  Samuela  pro- 
roka. —  Legenda  o  w.  Alexiwi  počítá  se  mezi  nejstarši  památky 
českého  básnictví.  Zlomek  nalezen  A.  Bočkem  chová  se  v  moravském 
zemském  archivu.  Obsahuje  však  jen » některé  úryvky  z  konce  básně. 
Legenda  o  sv.  Alexiu  mnohých  se  dočkala  vzdělání  což  poukazuje  na 
velkou  obhl)enost  její.  Zachovala  se  nám  i  jiná  v  nevázané  řeči  ve 
dvou  rukopisech  Passionálu.  Nebeský  objevil  (Leg.  o  sv.  Aleziu  v  C. 
č.  Mus.  1851)  že  veršovaný  zlomek  naší  legendy  pochází  z  toho  samého 
pramene  z  kterého  BoUandisté  (Acta  Sanctorum)  čerpali.  —  Živější  se 
v  legendě  této  jeví  lícem'  než  v  předešlých  a  více  básnického  smyslu. 
Není  tu  děj  jako  ůhmkem  do  rýmovaných  veršů  pouze  vpraven,  ale 
jsou  zde  i  momenty  zvláštmho  rozevřem'.  Takový  moment  zajisté  jest 
líčení  hoře  rodičů  nad  ztrátou  syna  Alexia  kdež  Eufemian  otec 

Vyst&pil  byl  z  svého  smysla,  Matka  jeho  v  amutnej  tváři 

padl  na  zemiu  viec  bez  SUla.  jako  lvice  siet  prorazí, 

Bozdřel  rúcJio  byl  v  ty  íasy,  ty  iioviny  uslyíevSi, 

trhal  své  šedivé  vlasy,  Sedra  rúcho  své  pHšedíi, 

bradu  poče  svú  trhali  strže  s  sebe  své  závitie, 
a  svój  život  snažné  dráti*              .  co  na  hlavé  jmi  přikrytie, 

Pode  na  tom  svatém  tíle,  v  nebe  svoji  ruce  vzdviže : 

kHcie ....  atd.  Baze,  poíli  mné  smrt  blíže  atd. 

Taktéž  i  legenda  o  sv.  Dorota  i  formou  i  básnickým  líčením  se 
vyznamenává.  AJe  výše  všech  básnickou  svou  cenou  se  staví  legenda 
o  sv,  Kateřině  jižt©  objevil  Dr.  Pečírka  v  Štokholmě  r.  1850.  NejobSír- 
nější  tato  ze  všech  legend  českých  obsahuje  1360  veršů.  Z  básni  rýmo- 
vaných obsahu  náboženského  jí  bez  odporu  přední  místo  náleží.  Vyniká 
jadmosti  jazyka  a  dokonalosti  metriky,  zvl^tě  ale  plnosti  rýmu,  z  kte- 
réž souditi  že  básník  velmi  cvičený  byl  a  jazykem  pro  rým  a  veri 


-  151  — 

/ 

oblomeným  vládl.  Vyplývá  z  toho  že  originálu  svého  velmi  svobodně 
ožíval,  ba  snad  jen  jjrosaickou  legendu  latmskou  v  české  verše  uvedl 
upotřebiv  ji  co  pouhé  jen  látky  kterouž  docela  původně  a  samostatně 
zpracoval.  Zachovala  v  sobě  mnoho  slov  starobylých  od  jinud  buď 
dokonce  neznámých  anebo  v  jiném  toliko  smyslu  povědomých.  Dá  se 
domýšleti  že  spisovatel  její  byl  stavu  duchovního,  vzjjělaný  a  znalec 
světské  literatury  a  poměrů,  nebpC  se  táhne  na  bretanskou  pověst  o 
Tristramn  a  j.  Rukopis  se  zachoval  toliko  v  chatrném  přepisu  asi 
z  konce  XIV.  století,  který  dříve  v  bibliothéce  Kosenberské  se  nacházel 
a  v  třtdcetileté  válce  s  jinými  spisy  do  Švédska  byl  odvezen.  Báseň 
počíná  naznačením  povahy  krále  Maxencia:  Když  za  ddmiých  ^asuov 
v  hrieáe '  jeden  ciesař  pohan  bieée^  -  ten  vládniene  všemi  krdli^  -  coz 
jich  bylo  hlíz  i  vzdálí;  -  král  ten  byl  velmi  zlý  a  lidé  takž  sé  třiesli 

jeho  zrakem  -  jako  kúře  před  luňákem Pod  tím  císařem  seděl 

jeden  král  v  Cyperské  zemi,  pověsti  velmi  dobré;  Jeho  chvála  slula 
spore,  -  takže  deeař  na  svém  dvore  -  nemU  krále  radnéjsieho  -  ani  k 
dužbé  snažnéjsieho.  -  Král  tento  měl  dceru  Kateřinu.  Když  hledali  nevěstu 
pro  dsařeviče  řeklo  se  jim :  Zjezdiec  ves  soét,  -  hory,  vody  i  i\a  moři,  - 
pawny  tak  červenej  zoH  -  a  bělosti  tak  veliké,  -  rozkosnej  krásy  všeliké  - 
vy  nikdie  neu/dédáte,  -  ani  již  pShiéjSie  jmáte  -  než  jest  Kateřina  skro- 
vná, -  naše  šlechetná  královna;  -  na  učení  a  múdrosti  -  v  lepotě  i  šle- 
chetnosti '  rovně  jej  nikte  nevídal  ....  Předneslo  se  Kateřině  přání  a 
zajímavé  jest  přemýšlení  její  o  tom,  kdež  konečně  sama  a  sobě  praví: 
mej  múdrosti  a  kráse  -  nikto  živý  nerovtiá  se.  -  Jde  pak  na  poradu 
kponstevníkovi  k  němu  cesta  -  'povzdál  biese,  neb  na  pustém  - lesi  bydlese 
na  hustém,  -  v  jedněch  horách,  v  jednej  skále. . .  Ten  ji  poukazuje  na 
krále  múdrého  nad  vie  múdrosti,  -  krásného  nad  víe  jasnosti . . .  jeho 
zmUitká  matka  -jest  přeSistúcie  device  -  a  svétlejěí  než  dennice  . . .  jeho 
otec .  •  .jest  pán  všecka  panstvie  jmaje,  -  ženy  télesnej  neznaje,  -  král 
jest  nade  všemi  králi;  -  jeho  královstviejest  v  dáli  -i  na  šíři  neseznáno  - 
.  •  •  najmenSi  jeho  zřiece  -  u  múdrosti  tě  přemáhá,  -  zbožím  i  uzením 
sahá  •  nad  tě,  i  krása  neslýchané;  -jeho  vék  bez  dokonanie  ....  Jeho 
se  kráse  hvězdy  divte,  -  jeho  múdrosti  tak  živě  -  tiemoz  i  žádúcí  umem  - 
MdíSiti  ni  rozumem . . .  Jeho  kralováni  silné  -  konce  nemá  ani  bére,  - 
Tli  sS  zruší  ani  zdéře .  .  .  Kateřina  zahoří  pro  myšlénky  a  city  kteréž 
jí  poustevník  vštípil  a  povznese  mysl  svou  k  bytnostem  jež  v  tak  ideál- 
nem světle  jí  představil.  V  téj  modlitvě  i  z  té  mdloby  -  sen  tu  vznide 
jéj  na  OCX,  -  skrzeňi  u  viděnie  vkroíi,  -  v  rozkošné  a  divné  krásné.  -  Zdáie 
sSjéj,  ty  věhlasné  -  a  cté  panně,  bez  omyla,  'by  na  kraíší  sieni  byla,  - 
nďr/t  vídal  kdy  kto  živý.  -  Na  téj  biechu  divné  divy  -  zdělány  z  bohatéjj 
mény:  -  dno  z  biril,  z  demantóv  stíny,  -  spojovány  biechu  v  zlatě,  -  v  nich 


—  152  — 

mnoho  okénec  hóhaté,  -  z  smaragd  i  z  safi&róf)  biechu,  - 1?  nickšto  miesto 
sUda  aSsikmechu  -  draJiých  kamenáv  Hnové,  'jacinti  i  rubínové,  -  turkot, 
sardÍHy  paleis  v  sloni,  -jaspisové,  kalcedoni,  -  topas,  granát,  krysóliti,  - 
amatisti,  margariti  -  spósobení  přidis  lepé,  -  Tvdiež  na  téj  sieni  sHepé  - 
slunce,  méslc,  pri  tom  hvizdy  -  podobenstviem  týmiž  jezdy  -  stviechu, 
jakož  Božiú  mocú  -  jdú  na  nebi  dnem  i  nocá,  -  casujúce  všecky  chvíle.  - 
Viece  drahých  divóv  v  sUe  -  vidí  v  h*áse  sS  hcjiece.  -  Uzře  dvě  stolici 
stojiece  -  na  vzchod  slunce  podlé  sebe:  -  najednej  Bóh  mocný  z  nebe  - 
sedieée  v  svém  v  svédém  tróné;  -  na  druhéj  v  dráhéj  koroné-  Maria  jeho 
mat  stolová,  -  cvrchangdská  ciesarová,  -  Obajihiesta  sceptry  v  ruce*  — 
Ten  bleskt  i  ta  radost  jsácie  -  Kateřinu  tak  utési,  -jaki  séves  smu^ 
vyspéfSi  -  z  jejie  srdce,  jenž  biešejméla;  -  i  pomysli,  řkúc:  „ProspUa  - 
jsem,  ač  Bóh  dá,  na  svém  dide,  -  kdy  i  mi  sémój  chot  tak  cde  -  dal 
vidéti  i  s  svú  matku;  'juz  nebudu  v  nedostatku,  -  kdt/íhlezu  na  jeho 
Uce/^  -  Tehdy  Maria  spomocnice  -  pokynu  jéj  mkú  k  sobe,  -  ana  v  styď 
livéj  porobe  -  jide  jako  blíže  k  nima,  -  klekH  i  pokloní  sijima.  -  To 
pak  Maria  vidúci,  vece :  -  „Mój  synu  žáducí!  -  ké  svéj  choti  dáš  vítániet  - 
však  vieá,  eíjest  dokondnie  -  svému  stavu  y^inila,  -  a  to  vfecko  naplnila,  - 
což*^  jéj  kolivék  rozkázal/^  -  Kristus  vece:  „Juz  utdzal  -jsem  sě  o  to, 
eíjujasnú  -  Kateřinu,  velmi  krásnu,  -  clicu  sobí  za  chot  zvoliti;  -  i  bude 
se  mnií  stoliti -u  mém  kralování  véSné."  -  Kateřina  kleSiec  péíné  -  vece; 
„Mój  najdrazií  hráli!  -  dnes  já  mú  čistota  v  táli  -  tvéj  milosti  poruceju,  - 
ajakznajlépe  uméju  -  snaíným,  véiným  srdcem  zdravé-  tak  chcu  tvéj 
milosti  pravé '  slúziti  do  méj  smrti  mileJ'  r  Tehda  tu  Kristus  téj  chvíle  - 
ueini  séjéj  takjasen  -  v  oČi  i  tak  velmi  hlášen  -  mnohu  okrasu  v  svéj 
tváři,  -jakíotjelio  světlej  záři  -  srdce  jéj  v  tele  hrajiese,  -  Bez  omyla 
sé  smajieSe  -  v  ták  utésenéj  radosti,  -  o  nlStojakz  v  svéj  mladosti  -  am 
čúa  ani  slýchala.  -  Po  némzto  biese  vzdýchala,  -  na  toho  zrakem  Ue- 
dieSe.  -  A  ten  tak,  jak£  tu  sedieie  -  s  svú  zmilitká  matku  véile,  -  vstav 
naJioru  z  kratochvíle,  -  o  nSmz  stviechu  záimi  steny,  -  sed  sta  jako  pro- 
střed  sieni,  -  obleíenjsa  mnohu  draží,  -  Ihned  Maria  za  paži  -  vzdviže 
Kateřinu  vzhoru  -  a  řkúc:  „Juz  se  neboj  vzdoru,  -  ani  žalosti  ni  naze,  - 
neb  té  mój  syn  kchoti  i  k  sluze  -  přijal.  Juí  bud  utěšena,  -  všie  radosti 
nezlišena,  -  ale  všeho  smutka  USe, ''  —  V  tom  říený  syn  Boží  iiíe  - 
zaíe  jedno  prvné  časem  -  milým,  sladkým^  drahým  hlasem,  -  jímž 
jéj  srdce  v  zdraví  zvlali,  -  jda  k  néj ,  svých  slov  v  slavnéj  drazí  - 
vece:  „Vítaj,  má  přežád/ná  !  -  vítaj ,  moje  choti  ladná!  -  pod  sem, 
mé  vzvolené  lícko,  -  ke  mne,  milá  holubičko:  -  bydlotjsem  věcné  osno- 
val, -  tobét  jsem  korunu  schoval  -  u  mém  království  v  cistotěJ'  -  Jakž 
tu  piesň  v  svéj  sladkéj  notě  -  skoná  protiv  téj  děvici:  -  tak  sněm  prsten 
z  svéjpravicif  -  i  vlozijéj  prostřed  rtiky;  -  o  němž  ona  z  ctnéj  ponuky  - 


—  153  — 

zaklopí  8VÚ  ruku  Madcé,  -  i  zcuspieva  velmi  sladce  -  noik&  jednu  pésnci 
ikwó  -  a  řkúc:  ,^u»  ne/oěsiú  slovu  -  cliotě,  jenžto  mne  nezmínil,  -  svým 
'mS prstencem  obvinil,  -po  némítojsem  srdcem  vadla:  -  mní viec  jiného 
zrcadla  -  netřeba;  neb  máj  choť  dražší  -  všeho  svita  i  najkrasSí  -jesfy 
v  i^mzjá  byt  zřiedla  mého  -  chcu  mieti  ustavičného,  -  srdcem  k  nSmu 
jsúc  na  veky  -  vždy  všeTti  zlým  zlostem  na  překyj^  -  Tú  piesňú  mu 
dtválu  vzdavši  -  prociuti,  a  vzhoru  vstávši,  -  uzře  na  jeví,  ne  v  zhluce,  - 
vsvéj  bílúciej  drah^  ruce  -prsten  nebeského  zlata;  -  viec  ta  čistá  dievka 
svatá  -  by  vesda  podlé  slucha.  -  Plna  jsúc  svatého  Ducha,  -  po  svíté 
poíe  netušiti  -  a  svému  chofu  sláiiti  -  postem,  trudem,  modla  -  sličná, 
jsúc  křesťánků  ttstavifnú.  *^*) 

Z  doby  téhož  básníka  pochází  legenda  o  sv.  Prokopu,  téměř 
1100  veršů  v  sobe  zavírající.  Skladatel  její  byl  dobře  povědom  pří- 
běhů i  obyčejů  kláštera  Sázavského,  o  kterýchž  namnoze  se  zmiňuje. 
Život  a  zázraky  sv.  Prokopa  velmi  obšírně  líčí,  nazývaje  ho  dědice 
&ovcmského.  Jelikož  v  bá«ni  věrně  popsána  jest  krajina  kolem  Sá- 
zavského kláštera,  d^  se  soaditi  že  ji  některý  benediktin  Sázavský, 
jak  se  zdá,  podle  latinské  legendy  vzdělal.  Líčí  se  v  ní  sv.  Prokop  už 
z  mládí  co  dnmavý,  zamyšlený,  od  světa  odvrácený  jinoch  jejž  rodiče 
poznavSe  zvláštní  jeho  povahu  poslali  na  Vyšehrad,  kde  slavné  učení 
v  slovanském  jazyku  kvetlo  :  Tu  Prokop  v  učení  lóně  -  cUal  vždy 
s  snahu  v  zákone;  -  a  kehdy  tu  v  kráíJcém  íasé-  tomu  písmu  nauci  séf  - 
mstři  sé  tomu  diviechu,  -  mezi  sobů  tak  mhmiechu;  -  Prokop  dobře 
v  písme  dospěl,  -  a  ve  ísti  i  v  kázni  pvspél.  -  Neb  nikdy  prázden 
náňeěe,  -nebo  na  modlitvé,  nebo  v  knihách  ftieše;  -  tak  sé  u6il  vdmi 
mUe,  '  neibal  ijedné  kratochvíle,  -  Divné  ovSem  pokory  bieše,  -  ze  již 
každý  to  wluvieše:  -  tento  Prokop  tako  jest  tich,  -již  jakoby  byl  ovšem 
mnich.  -  Nikdy  nsvidéli,  by  smál,  -  ani  kdy  s  dietkami  vec  jhrál;  - 
jedno  pil  hodiny  nebo pdteie,  -  někde  sýkromé,  nebo  v  koře.  -  Pocechu 
sé  kanovníei  divili,  -  a  řkác:  Co  chcemy  učiniti  f  -  vidímy  Slovéka 
dobrého  -  a  ke  vsej  csti  podobného.  -  Južtjesť  dobře  na  tej  době;  -  při- 
tovarismy  ho  k  sobe  -  pro  jeho  pokorné  poníženie.  -  Snidú  sé  VySe- 
hrazská  knézie,  -  byvše  všichni  v  tej  radě  -  v  kapitole  na  Vyšehrade,  -  vzvo- 
liehn  jej  služebníkem,  •'  u  svatého  Petra  kanovníkem.  ■•  Neřád  tomu 
svatý  Prokop  bieše,  -  7ieb  toltoto  svita  nenávidieše.  '^) 

Legendístům  této  doby  neušla  vznešená  postava  Kristova  i  snažili 
se  život  jeho  spůsobem  tenkráte  oblíbeným  spracovati.  Někteří  z  nich 
ale  nepřestali  na  prostém  a  právě  proto  nejpřiměřenějším  spůsobu  evan- 
gelistů, ale  použili  i  rozličných  pověstí  a  vymyšlenin  pozdějších  aby^ 
jak  se  domnívali,  svému  lícem'  vyššího  dobyli  zájmu.  Nakaženi  jsouce  ^ 
neladnou  chutí  časovou  snažili  se  čistou  ideálnou  osobnost  v  jakéž  se 


—  164  — 

Kristiifi  křesťanské  mysli  představaje  Učiú  v  světle  velemocného  sice 
a  zázraky  tvořícího  muže,  který  vš^k  a  líčení  takovém  hlavních  znaků 
duševenství  pozbyl.  Historie  středověké  literatury  evropské  poukazi]ye 
na  některé  epické  básně  toho  druhu,  z  nichž  ale  toliko  ony  se  pravému 
směru  přiblížily,  jejichž  skladatelé  předmět  svůj  zbožně  pojaváe  z  pro- 
stého oboru  legendy  na  osobivou  půdu  epickou  nepřestoupili.  Ale  i  do 
těchto  se  namnoze  nechutní  vmísili  živlové  tak  že  básnická  jich  cena 
nepatrná  a  toliko  některé  jednotlivé  momenty  jako  malé  oasy  z  plané 
pouáti  vystupují.  Legendy  tyto  původně  v  latinském  jazyku  zpracovány 
překládaly  se  do  řečí  národních  aneb  volně  podle  latinských  vzorů  se 
vzdělávaly.  Do  třídy  této  náleží  také  česká  legenda  JeHSovo  mlddL 
Obsah  její  krátce  nadepsán:  Tuto  se  po6íiiaji  dobré  knihy  a  vdmi 
uziteíné  každému  véniému  křesťanu  o  boiiem  narození  a  o  bozi  mla- 
dosti, jako  je  na  svétS  přebýval  s  zidováScUy  v  své  mladosti,  i  které 
jest  divy  ciml  před  zidovscaty,  jiíto  jsú  jeho  zřiece  chtéli  té  z  divy 
činiti.  Podobných  legend  z  Ježíšova  dětinství  i  německých  několik 
stálo  jichž  ale  český  skladatel  nepoužil,  nébrž  z  několika  latinských  legend 
látky  sebrav  bez  spořádání  a  nedbale  je  sestavil.  V  některých  částkách 
se  mu  ale  práce  předce  povedla.  „Z  části  jest  rozkošná  selanka  po- 
svátná a  vane  v  ní  líbezná  poesie  jako  ona  jesliček,  božská  velebnost 
se  stala  dítětem  a  hraje  si  na  obrázku  roztomilém. . . .  Jednotlivé  obrazy 
v  naSí  básni  jsou  velmi  krásné,  čistě  vypracované  byly  by  roztomilou 
solankou.  Líbezný  jest  obraz  palmy  se  klanějící  a  ovoce  své  poskytující 
>7práhlým  ástům  dítěte  božského  a  svaté  rodiny,  a  odměna  že  za  to 
má  býti  dřevem  rajským  a  v  zimě  v  létě  ovoce  nosit. ...  Na  rozkaz 
dítěte  .se  otvírá  písek  pouště  a  zdroj  čerstvý  se  prýští  a  tak  poušf  se 
mění  v  úrodu."  (Nebeský  čafiop.  č.  M.  1847.)  Leč  pohříchu  se  básni 
nedostalo  spracovám'  jež  by  jednotlivým  těm  obrazům  odpovídalo  a 
f,nesvědči  ani  o  velké  umělosti  ani  o  velkém  nadám'  skladatele." 

K  těmto  počátkům  duchovné  poesie  podle  vzorů  latinských  při- 
družily se  i  některé  jiné  i  pokračovalo  se  v  nich  s  neochablou  horlivostí 
v  této  i  příští  době,  z  kteréžto  nám  také  větší  díl  naznačených  zde  básní 
v  rukopisech  zachován.  —  Méně  vydatný  byl  zdroj  vzdělávacího  a  nauč- 
ného básnictví,  a  jelikož  nepatrní  jeho  počátkové  v  charakteristických 
ůdobách  svých  teprv  v  příští  době  k  výkvětu  došli,  bude  o  nich  tamo 
obšírněji  pojednáno  v  kteréž  že  více  ve  známost  vešli,  jeví  se  pilným 
sbírámm  a  opisováním  jich  ve  XIV.'  století. 

Pouhý  prostý  pohled  na  literární  ony  snahy  uvádí  ku  přesvědčem' 
že  směry  jejich  k  jedné  toliko  straně  se  klonily  a  že  nemožno  aby  byly 
veškeré  pohybování  ducha  časového  kdy  dostihly  byf  by  i  z  něho  byly 
na  jevo  vystoupily.  Počátečné  okusy  zajisté  hleděly  jen  na  potřeby  nej- 


—  156  — 

nataéjái«  Latínikové  mufiice  se  k  národností  přibližovati  snažili  se  o 
apojeni  protiv,  o  částečné  aspoá  vyplněni  nesmírné  mezery  jež  mezi 
názory  a  jazykem  lidu  a  mezi  směrem  jejich  se  jevila*  Takové  mezery 
nestálo  mezi  národem  a  kněžstvem  slovanským.  Působeni  tohoto  padlo 
tedy  na  připravenou  už  půdu,  nejevilo  se  protivou  národností,  nemusilo 
zápasiti  8  mluvou  lidu  a  lze  mu  bylo  v  pismě  širSím  se  rozvinovati 
řeéiStém.  Pročež  i  pravdě  podobno  že  literatura  slovanskými  apoštoly 
povzbuzena  hojnější  a  vydatnější  plody  vydávala  hned  z  prvopočátku 
než  ona  strany  latinské,  a  když  Kosmas  (Pertz  Scrípt.  IX.  p.  45) 
k  1.  894  o  zvláštných  psaných  privilegiích  moravské  církve  mluví  ano 
i  o  historii  Moravy,  potvrzuje  tím  tušeni  naše  o  vabém  ruchu  spisov- 
ném slovanského  kněžstva  na  Moravě  jež  zajisté  miino  překlady  knih 
posvátných  i  proti  žalobným  spisům  latiníků  slovanskými  replikami  od- 
povídalo i  na  literárních  snaženích  jiného  druhu  se  ůčastňovalo  jakž 
zájmy  čafiové  od  něho  je  požadovaly.  První  kněží  slovanští  byli  spolu 
i  první  písařové  a  spsovatelové  v  jazyku  národním  a  byli  snad  někte- 
rému Mojmírovci  to  co  latinští  kněží  Přemyslovcům,  tudiž  i  není  co  by 
odporovalo  mínění  projevenému  (Dobner  mon.  III.  p.  80)  že  Methud 
už  pro  Svatopluka  spůsobil  knihu  zákonů.  Latinským  kněžím  byl  ná- 
rodní jazyk  z  prvopočátííu  jen  nutným  prostředkem  jehož  používali  jen 
v  potřebách  nevyhnutelných  a  toliko  ohledem  na  zájmy  jim  nejdůleži- 
tější, totiž  církevně,  čím  d^e  ovšem,  tím  šíře  se  rozvinovalo  působení 
jejích.  Cizinci  postupovali  místa  domácím  kteřížto  zvláště  po  odstra- 
nění litm^e  slovanské  k  latímliům  se  přidávali.  Básnictví  světské 
neminulo  se  působení  i  na  kněžské  osoby.  Hovili  ruchu  zprv  překlá- 
dáním latinských  plodů,  pak  nápodobňováním  a  zpracováním  legend. 
Ba  i  dále  až  do  epického  vystoupali  oboru,  ale  vesměs  jen  jednoho, 
totiž  náboženského  koleje  se  držíce.  Národm'  však  literatura  přestati 
nemohla  na  výhradních  těchto  snahách.  Společenský  ruch  v  přílišném 
kvašaoí  jinakých  ještě  živlů  se  nacházel,  než  aby  živlové  tito  i  na  lite- 
rárním poli  výrazu  a  posUy  byli  nevyhledávali.  A  vyhledávali  ji 
také  na  všech  cestách  ježto  šířící  se  pole  myšlení  a  básnění  literatuře 
tenkráte  proklestovalo. 

Jakož  politický  a  společenský  stav  národu  veliké  působem'  jeví 
na  směry  literárné  a  duchovné  vůbec,  takž  zase  tyto  na  ony  zpět  pů- 
sobí buď  ustálením  paniýících  myšlének  aneb  jich  podrýváním.  Při 
obmezenosti  literárního  života  tehdejšího  nedá  se  však  mysliti  aby 
písemnictví  bylo  vabou  jakous  mocnost  jevilo  nad  poměry  obecnými, 
ba  dosti  na  tom  že  k  vlastnímu  svému  vzbudování  přikročilo.  ByloC 
mu  jen  poenenáUe  se  vyvinovati  ze  směsi  poměrů  nepříznivých  a  z  nad- 
vIAdajicí  spousty  duchovné.  Tu  a  tam  některý  toliko  jednotlivec  v  zátiší 


-  156  — 

kláStermm  neb  jinde  od  světa  na  chvíle  odvrácen  přilnul  mysli  svou  ku 
práci  nesnadné,  ku  zaměstnáni  za  oněch  časů  přimo  výhradnému.  Nepů- 
sobil tím  na  veliké  množstvi  než  zase  toliko  na  jednotlivce.  Nesnadno  se 
rozšířiti  mohl  plod  jehož  pouhé  opsání .  už  s  obtížemi  spojeno  bylo. 
K  jednomu  však  hlavnímu  do  budoucnosti  sáhajícímu  účelu  počátečné 
snďiy  tyto  předce  vedly  že  se  v  nich  jazyk  ustálil  a  k  spůsobnému 
organismu  ucelil.  Co  na  jedné  straně  vplyvem  latiny  domácího  rázu 
pozbyl,  to  zase  na  druhé  rozmanitostí  a  nutným  vpravovánim  se  do 
forem  myšlenkových  získal.  Jinak  ve  vzniklém  pisesmictví  nalezl  stře- 
diště  bez  jakéhož  by  byl  snad  brzo  už  pozbyl  valnou  část  rozsáhlé 
Půdy  na  kteréž  panoval.  Bez  takového  střediště  se  jazykové  snadno 
v  nářečí  rozpadávají  jež  čím  dále  tím  více  od  sebe  se  líSi,  až  během 
časův  na  nové  řeči  se  spůsobí  v  tak  úzké  meze  stésněné  že  jim  pak 
nesnadno  slediti  dráhy  duchem  vykázané  á  rozsáhlým  působením  vyš- 
šímu svému  povolání  za  dost  učiniti.  Takž  ale  se  počátečným  písem- 
nictvím u  Čechoslovanů  položily  podstatné  základy  spisovnému  jazyku 
společnému,  což  zajisté  veliký  mělo  vplyv  na  příští  hned  a  na  všecky 
potomní  doby.  Ze  nejvyšší  byl  čas,  aby  jazyk  český  se  ustředil  a  na 
odpor  sesílil  vyplývá  z  nápadného  zmáhání  se  němčiny  v  době  této, 
kde  krajina  v  kteréž  jazyk  českoslovanský  obecný  býval  valně  se  zúžila, 
ale  i  u  vnitř  země  a  takořka  v  srdci  národu  českoslovanského  řeč  do- 
fiácí  pozbývala  půdy.  Již  ve  XII.  století  počaly  se  osady  německé 
v  Cechách  řádně  zřizovati.  Na  Moravě  hned  počátkem  XIII.  století 
od  hranic  rakouských  a  slezských,  tedy  se  dvou  stran  zároveň  se  osad- 
níkové němečtí  do  země  hrnuli.  Za  krále  Otakara  II.  se  jimi  celé  kra- 
jmy  a  města  v  cechách  a  na  Moravě  naplňovaly,  k  čemuž  i  německé 
kláštery  zde  nově  založené  valně  přispívaly  přitahujíce  k  sobě  osadníky 
německé.  Totéž  se  dělo  i  na  Slovensku,  kde  mimo  menší  osady  i  města 
německá  povstala  a  zvláštních  práv  a  výsad  požívala.  Jestliže  již  v  jsouc- 
nosti osad  těchto  se  krylo  veliké  nebezpečenství  slovanské  národnosti 
hrozící,  vzrůstalo  ono  ještě  tim  že  osadám  těmto  se  dostaly  namnoze 
výsady  z  jakýchž  se  netěšili  tuzemcové,  a  že  za  příkladem  některých 
mocnářů  a  velkých  hodnostářů  českých  a  moravských  i  jiné  vyšší  a 
nižší  osoby  a  rodiny  k  .  spůsobum  a  jazyku  hostův  těchto  se  klonili. 
Přemysl  Otakar  I.  uvedl  německé  prvorozenství  v  posloupnost  dědickou, 
svěřil  důležitý  úřad  písaře  svého  nejen  samým  Němcům,  ale  počal  i 
německá  práva  Magdeburská  do  zemi  uváděti.  Vácslav  I.,  milovník 
německého  básnictví,  pohosfoval  německé  zpěvce,  a  německé  spůsoby 
panovaly  při  jeho  dvoře  v  čemž  některá  část  šlechty  české  jej  sledila 
tak  dalece  že  nejen  hrady  své  po  němečku  nazvala,  ale  i  sama  něme- 
cká jména  přijímala,  od  kterýchžto  časův  se  v  Čechách  vyskytly  rody 


—  157  — 

v 

pánův  z  Rosenberka  (Vitkovci),  z  Loewenberka  (DěčínStí),  z  Šternberka 
(Ghiamečtí)  a  j.  v.  Ještě  dále  v  tom  směru  postoupal  Přemysl  Otakar  II. 
pod  jehož  vládou  se  něméiua  nejen  mezi  šlechtou  'ještě  vice  rozšiřUa 
ale  i  po  městech  a  městečkách,  hlavně  v  Praze  kde  téměř  skoro  všecky 
úfady  městské  v  rukou  Němců  se  nacházely.    Kterak  ale  napotom  za 
Oty  Braniborského  němectvf  v  Čechách  vystoupilo^  o  tom  dějiny  země 
éetké  dosti  zřetelně  mluví;  ale  také  se  objevuje  že  takovýmto  vystupo- 
vánim  živlu  cizého  též  v  mnohých  osobách  výše  nadaných  zbudilo  se 
národní  vědomí  ježto  co  mocná  protiva  nenáviděného  cizinstva  i  v  lite* 
ratnře  se. ozvalo.    Že  národní  vědomi  a  odpor  proti  živlům  do  země 
se  vtírajícím  nikdy  v  Čechách  nebyly  docela  utonuly,  tohož  svědectvím 
živým  jsou  nejstarší  národní. naše  zpěvy,  kdež  i  na  to  ohled  jest  bráti 
že  sbírka  jid)  spůsobena  jest  okolo  1.  1290,  kdež  tedy  ještě  v  oběhu 
byly  a  národní  směr  v  nich  projevený  zajisté  působeni  se  neminul.  Byf 
i  dudi  národní  mohutným   vplyvem  přeATatů   společenských  a  nových 
celý  věk  ovládajících  názoiii  z  básnických  plodů  se  napotom  byl  vy- 
tratily   nevytratilo   se  předce  smýšlení  národní  z  písemnictví  českého. 
Ba  vystcmpilo   ono  i  ve  spisech  oněch  tichých  snažitelů .  jež  horlivost 
viry  k  spůsobování  spisů  směru  náboženského  povzbudila.  V  kruhu  tomto 
se  potkáváme  s  charaktery  národním   vědomím   tak  osvěženými,   že 
se  živé  jeho  stopy  v  plodech  jejich  objevily,  ačkoli  směr  obsahu  a  forma 
z  následování  latinských  vzorů  vyplyímlá  nedaly  jim  daleko  vystoupiti 
z  mezí  vytknutých.     Ale  že  pěstováním  jazyka  českého  vůbec  přispěli 
k  tomu,  aby  pri  dostatku  domácích  plodů  se  němectví  také  v  oboru  písem- 
nictví nerozložilo  jako  jinde  už  převahy  nabývalo,  tím  si  získali  neoce*- 
něné  posud  zásluhy  o  literaturu  naiíi,  ujsnadnivše  spolu  přechod  k  plodům 
samostatnějším   a  všeobecnějším.    Rozptýlené  živly  jazykové  v  ústech 
lidu  chované  ústrojně  se  spořádaly,  a  řeč  na  spisovnou  povýšena  nejen 
nerozpadla  se  více   nébrž  dále  se  doplňovala  a  zdokonalovala  spůsobíc 
spohi  pevnou  hradbu  podrývané  národnosti.    Plodům  západního  ducha 
nebyl  tím  píístup  uzavřen,  ntlrod  se  do  cizýcb  živlu  vžívati  sice  nepře- 
stal, ale   přetvořil  je  a  vlastmm  s\ým  rázem  je  přioděl,   nebot  jazyk 
německý  nebyl  už  jediným  nutným  prostředníkem   zobecňování  názorů 
časových,  kteroužto  službu  převzal  jazyk  domácí  tou  chvílí,  v  které  se 
na  zčešténi  a  zpracováni  nečeských  plodů  odvážil.    Takž  se  sice  jazyk 
německý  na  českoslovanské  půdě  tu  a  tam  udržoval  sice  ale  k  pano- 
vám'  nedoSel ,  a  němectví  v  obecném    životě  zmáhající  se    literaturou 
českoa  se  zamezovalo.     Cize  názory  v  cize  formě  stály  vedle  domácích 
nevejdoace  v  národní  ústroj  a  neproniknouce  jej  dříve  pokud  v  národm' 
se  nepřelily  >a!idobo  a  toliko  co  výhradný,  trpěný  sice  ale  nikoliv  vše- 
obecně uznaný  zjev  se  představujíce.    Jazyk  národní  se  stal  onou  úrodnou 


—  158  — 

pSdou  v  kteréž  n&rodni  vědomi  a  smýšlení  kořeny  své  rozložilo,  jejímž 
však  pozbytím  by  n&rodni  mySlénkový  obor  byl  byntd  a  do  cizébo 
vplýval  až  k  úplnému  svémn  zmizem'«  Na  půdě  této  se  cize  názory  ovSem 
zdomácniti  moMy,  nebot  duch  časa  jako  povětřím  přilétá  a  nelze  před 
ním  zatarasiti  brány  a  přístup  ma  zakázati,  ale  duchovné  skutky  jinde 
vzniklé  na  českou  půdu  přenesené  pozbyly  v  rouchu  domácím  odná- 
rodňovací  svou  mocnost,  ba  naopak,  živíce  české  myšlení  i  české  mluvě 
prospívaly.  Ale  i  sám  duch  čajsu  nebyl  dosti  mocný  k  překonám'  mysli 
slovanské  a  k  úplnému  jí  sobě  podmaněm'.  Povzbudil  ovšem  některé 
výtečné  hlavy  že  jej  sledili  a  v  prácech  svých  následovali,  ale  nedal 
mu  vybujněti  na  české  pudě  tak  aby  i  nejskvělejší  jeho  výkvět  teh- 
dejší byl  národní  mysl  překonal,  ač  vtisknuv  t&z  svůj  celému  téměř 
věku.  Na  vzdor  panujícím  totiž  směrům  na  západu  jejichž  zjevy'  za 
zákony  se  považovaly  v  společnosti  evropské,  na  vzdor  skvělým  vzorům 
i  u  nás  pibiě  pěstovaným  a  následovaným  přece  jen  hostem  zůstala 
u  nás  nadvládající  jinde  romantika  nepřekonajíc  praktickou  my^l  národu 
našeho,  neproniknouc  život  jeho,  nébrž  toliko  na  některé  plody  bájmické 
se  obmezujíc  jež  z  výhradných  snad  kruhů  společenských  sotvy  vystou- 
pily, jelikož  se  nenalézají  stopy  působení  jejich  na  život  a  mysl  lidu. 
Že  němectví  při  vši  nadlehčujíci  mu  podpoře  a  shovivosti  se  nija- 
kými vyššími  směry  u  nás  neznačovalo,  to  zajisté  důkazem  jest  že  jiclr 
samo  v  sobě  nechovalo.  Zjevy  duchovného  života  jež  na  západě  a  jihu 
z  podivné  směsi  a  sporu  zápasících  spolu  živlů  se  vyvinuly ,  přechá- 
zely ovšem  též  na  německou  půdu  valně  ji  oplodňujíce,  ale  ona  část 
lidu  jež  do  krajin  českoslovanských  se  přestěhovala  sotvy  se  na  nich 
účastnila  a  ještě  méně  se  o  další  rozvin  jejich  starala.  Zřetel  osad 
německých  v  Čechách  byl  hlavně  na  provozování  řemesel  a  obchodu 
a  na  udržení  a  rozšířeni  prospěšných  jim  výsad  obrácen.  Nenalézá  se 
stop  že  by  přistéhovanci  vedle  materialných  a  sobeckých  směrů  též 
vyšší  jakés  snahy  byli  zde  objevili.  Po  celá  staletí  přebývání  Němců  v  Ce- 
chách, na  Moravě  a  v  Slovensku  nevystoupil  ani  jeden  německý  ^iso- 
vatel  na  domácí  naší  půdě,  a  vystoupil-K,  tedy  zajisté  s  tak  slabou 
silou  a  s  tak  slabým  účastenstvím  u  zdejších  soukmenovců  svých  se 
potkal  že  zanikl,  aniž  památky  jakés  působlivosti  jeho  po  něm  pozů- 
stalo. Vzniklé  v  Německu  básnictví  minneHngeru  dle  vzorů  proven- 
calských  trovatorů  proklestilo  si  ovšem  brzo  cestu  i  do  cech  samými 
básníky  jenž  vítanými  byli  hosty  při  dvorech  králův  a  některých  pánův 
českých,  a  nem'  pochybnosti  že  mimo  známé  proslulé  i  mnohý  neznámý 
a  zapomenutý  zpěvák  německý  od  hradu  k  hradu  se  potuloval.  Král 
Yácslav  I.  si  oblíbil  německé  zpěváctví  tak  že  sám  se  v  něm  prý  okusil 
a  některými  písněmi  si  mezi  minnesingery  fikrovného  místečka  získal. 


—  169  — 

Pří  dvoře  jeho  se  zdržoval  německý  básník  Raimar  z  Zwetru,  klerý 
sám  o  8obé  rýmoval: 

Yon  Rine  bin  ich  geboren 
Li  Oesteriche  erwachsen 
Beheim  han  ieh  mír  erkoren 
Mer  dur  den  Herren  danne  dur  daus  Lant. 
Patmo  z  toho  že  se  více  k  vůli  králové  v  Čechách  zdržoval  nežli 
pro  uznáni  jakéhož  byl  v  zeiái  české  docházel.  Jinak  se  mu  zde  zajisté 
dobře  vedlo,  neboť  ho  nalézáme  ještě  roku  1251  při  dvoře  Vácslavova 
syna  Přemysla  Otakara  11.  spolu  š  jinými  německými  veršovci  jakož 
Sigeber,  Suonenburg,  Tannhuser  a  Wemher  Missenaer.  Jak  Štědře  král 
český  tyto  německé  básníky  podporoval,  vysvitá  zvláště  z  toho  že  jej 
v  básnich  svých  velebili,  kdežto  naopak  na  šfastného  soka  jeho  Rudolfa 
z  Habsburku  sobě  naříkali  a  neštědrost  mu  vytýkali.  Ulrích  z  Turbna 
na  zakázku  dodělal  pro  Otakara  našeho  nedokončenou  ale  velmi  oblí- 
benou tenkráte  báseii  j^Vilém  Orleanský'^  odWolírama  z  Eschenbachu. 
Při  dvoře  Vácslava  II.  žili  Jindřich  Fraueniob  a  Ulrioh  z  Eschenbachu. 
Že  básníkové  tito  s  mnohými  českými  pány  a  rytíři  obcovali,  vysvítá 
z  toho  že  si  čeští  pánové  dali  německé  básně  od  nich  dělati.  Takž 
Jindřich  z  Friberka  dodělal  pro  Raimunda  z  Lichtenburku  báseň  „Tri- 
stram**  od  skladatele  Grottírieda  Strasburského  nedokončenou.  Ulrich 
z  Eschenbachu  o  dvou  rytířích  českých  se  zmiňuje  kteří  jej  při  spiso- 
vání báfině  jeho  podporovali.  Jména  rytířů  těchto  Ekhart  von  Dobrin- 
gen  a  Kuno  von  Ghitrat  nemají  však  českého  zvuku  a  poukazují  bud 
na  dzokmenovce  buď  na  odrodilce.  Báseň  však  Ulricha  z  Eschenbachu 
na  které  se  (eští  rytířové  tito  účastnili,  byla:  „Alexander^'  jejížto  jednu 
knihu  věnoval  básník  Ulrichovi  z  Risenburku,  jinou  pak  zase  samému 
králi  Vácslavovi  II.  Ulrích  udává  že  báseň  svou  podle  latinské  (Wal- 
tera  z  Chatillonů)  spůsobil.  Jelikož  ale  —  jak  Nebeský  objevil  (č.  č. 
Mus.  1847)  málo  se  v  latině  znal,  dá  se  souditi  že  mu  někdo,  snad 
oni  dva  rytířové,  latinskou  báseň  po  němečku  vyložili,  kterýžto  výklad 
on  si  tu  a  tam  v  mysli  spletl.  „Není  pochybnosti,*^  praví  Nebeský,  — 
^  rukopis  Eschenbachovy  básně  v  někoUka  opisech  u  dvora  králov- 
ského, u  pánů  z  Risenburku  a  snad  u  dvou  rytířů  uvedených  a  jinde 
koloval  čím  se  zájemnost  a  známost  rekovného  syna  Filipova  u  nás 
rozšířily,  a  možná  tím  i  originál  Walterův  do  země  dostal  a  oblíbem' 
nal^  a  tím  tato  látka  básnická  do  poesie  národmlio  našeho  jazyka 
veSa  do  kterého  se  již  před  tím  po  zrušení  původního  slovanského 
básnictví  nový  duch  poesie  v  západm'  Evropě  proudící  byl  vedral.**  — 
Z  tobo  by  vyplývalo  že  teprv  po  Ulrichovi  z  Eschenbachu  se  v  Čechách 
pozomofit  obrátila  na  bohatýrskou  osobnost  Alexandrovu,   avšak  podle 


-  160  — 

jiných  byla  česká  básefi  o  Alexandrovi  nž  mnohem  dííve  spůsobena.  — 
český  Aleoíander  se  považuje  za  nejznamenitější  památka  rýmovaného 
básnictví  v  Čechách.  Jest  Želeti  velmi  že  skladatel  plodu  tohoto  ani 
sám  86  nejmenoval  ani  od  jinud  jakés  jisté  zprávy  o  osobnosti  jeho 
nájB  nedošlo.  Vůbec  nedostatek  zpráv  o  osobiiosteoh  spisovatelů  českých 
tohoto  věku  nedovoluje  nám  ani  na  jednu  vynikající  literami  povahu 
jménem  poukázati  takže  jen  o  spisech  ale  nikoli  jich  skladatelích  řeč 
býti  může.  Má  se  za  to  že  básník  Alexandra  žil  už  za  časů  krále 
Vácslava  I.  a  slož^i  bá*sně  as  mezi  léta  1245—1253  padá.  Že  k  české 
šlechtě  přináležel  to  z  názorův  jeho  přímo  projevených  jasně  vysvítá. 
,,Z  chlapského  ráda  nikoli  -  ijednoho  v  cest  iievoU  -  neio  chlap 
kdys  jest  povýsmi  -  7iesnadnS  bude  ntiÁen.  ~  A  dále :  A^is  slově 
hádek  jeden  -  ten  jest  tak  velmi  iiezbeden,  •  jakž  nethá  ijediiěch 
kúzel,  -  Idami  stáhne  jako  mel;  -  když  kto  kudy  chté  jej  jieti  - 
nemože  niče  prospěti  -  jedno  ucho  k  zemi  stulí  -  a  druhé  chvostem 
zaitdí  '  a  taki  chlap  když  bude  vyšší  -  dobré  slyše  však  neslyší. 

—  A  zase  jinde:  Ktsrýz  potok  voden  bude  -  ten  se  vždy  viece  za- 
bude  -  n^ž  která  hluboká  řeka  -  je£to  široce  vytéká  -  tcdcés 
chlap  když  obohatie  -  když  sedí  daní  n4ípl€Ué  -  dobře  zrum  však 
nepozná  té,  —  Míměji  se  projevuje  kde  praví:  -  najvécšie  šlechta  tu 
je   -    kdes    smysl  nravy   okrašluje,    -  Šlechetný  šcep  bývá  z  plam 

-  když  sě  starý  peň  oplaní:  -  tak  z  chuzšiech  bývají  páni;  - 
když  zbožie  neb  smysla  nentCj  -  v  šlechtí  bude  poruSenie. . . .  Jinak 
ale  vedle  aristokratského  svého  smýšleni  též  vlastenecká  a  národní  hor- 
livost živě  se  v  básni  jeho  zrcadlí  a  jeví  se  i  zde  onen  odpor  věrných 
národovců  proti  zmáhajícímu  se  němectví^  o  jakémž  jsme  už  dříve  se 
zmínili  že  namnoze  velmi  důtklivě  vystopoval.  Pravit:  By  bóh  ušly- 
Seti  ráíU  •  své  krestěnstvo ,  to  zradil  -  ^  tákýž  byl  českým  krá- 
lem: (jako  Alexander)  -  ufal  bych  v  to,  z'by  za  málem  -  lec  bud 
Litva,  lec  Tateři  -  kakž  sii  menováni  kteří,  -  Besermene,  nebo 
Prusi  -  leé  nepotvrzeni  Rusi  -  přiSli  by  takej  připíti,  -  jak£  by 
sé  krsta  přichopiece.  -  Byli  svých  modl  odstúpiece,  -  I  to  by  sé 
státi  mohlo,  '  aé  by  to  co  juž  pomohlo:  •  ze  Němci  již  sú  zde 
hostie  -  chtie  doždati,  by  na  moste  -  Praze,  jehož  bóh  snad  nechá !  - 
nebude  viděti  Čecha;  -  i  mohloby  sě  brž  státi  -  by  jich  bylo  nevídati* 

Básník  českého  Alexandra  znal  a  použil  latinského  plodu  Wal- 
tera  Kastilionského  u  zpracování  svém  ba  osnova  děje  v  obou  sklad- 
bách jest  ta  sama,  avšak  dosti  volně  si  přece  počínal  místy  něco  vynechá- 
vaje, ještě  více  ale  přidávaje  a  místy  ledacos  dle  svých  vlastních  ná- 
hledů proměňuje.  Báseň  celá  se  nám  nezachovala  leč  toliko  některé 
zlomky  jež  dohromady  přes  .3370  veršů  obsahuji.    Jen  první  tri  zpěvy 


—  161  — 

jsou  celé,  IV.,  VL,  VIT.  a  IX.  zpěvu  toliko  zlomky  se  nacházejí, 
z  nicbito  vSák  s  jistotou  souditi  se  dá  „že  český  Alexander  skutečně 
T  sobě  zavíral  vypsáni  úplného  kruhu  dějin  slavného  řeckého  vele- 
hrdiny."  —  V  úvodu  se  básník  omlouvá  jestli  by  v  čem  pochybil; 
ukazuje  na  Šalomouna  jeho:  rozum  byl  ták  jasný  -  ze  jmu  hylo  vSe- 
eko  známo  -  v  zemiy  v  moři,  v  hvězdách  tamo;  •  ten  ])ák  í^ttferu  véc 
tycíta  -  jez  před  jeho  amydem  skryta  —  a  sice  cesty  orlice  v  povětří, 
hada  na  skál^,  lodi  u  prostřed  moře  a  muže  píí  panně.  (Sal.  přísL 
XXX.  18.  19.)  A  IceJidyz  ten  v  néčem  blúdi  -  jenž  smyslem  věd  nad 
vSe  hidiy  -  ač  sé  kde  v  mých  slovech  potknu,  -  snad  mne  prou  v, tom 
nic  nedotkni;  -  neb  jsem  před  nhn  tako  malý  -  jakž  přede  lvem 
zvéř  %i8talý,  -  před.  sluncem  vosténd  smeí^ka,  -  7teb  před  mormn  mělká 
řiecka.  —  Hned  na  to  sledící  část  úvodu  zvláště  zajímavá  jest  proto 
že  se  básník  zmiňuje  o  tom,  kterak  lidé  podobná  skládání  posuzují  a 
kterak  on  o  kritice  viibec  soudí.  Vysvítá  z  toho  že  se  tenkráte  ve 
vzdělaných  kiiizích  o  plodech  literai-ních  pojednávalo  a  že  bylo  soudců 
křivých,  nevědomých  a  závistivých  už  za  oněch  časů  kde  písemnictví 
naáe  teprv  vykvétalo  a  kde  s  nmohymi  ještě  obtížemi  zápasiti  mu  bylo. 
Praví  básník :  Véak  jsem  to  z  mladosti  dýchal  -  jehoí  jsem  se  vždy 
wstýchal :  -  tu  mysl  máju  myiozí  Ivdie ,  -  ie  tak  Irrzo  zle  posúdie,  - 
Jedni  proto  nepochválí ,  -  ze  majác  smysl  a  u  mále^  -  nerozuméjúc 
sldádánie,  -  cuzie  dova  brzo  vzhunie,  -  Druzi  také,  jez  nepřejúj  - 
tí  ti  snad  svétle  nevsmejfi,  -  vóbec  mých  slov  snad  pochvale;  -  a  jakož 
odstupte  dále,  -  coí  nnjhorsieho  védie,  -  o  mých  slovrch  propovédie.  - 
Ti  priezn  majú  na  vezřeni  -  a  srdce  vždy  zloby  mienl;  -  obličej 
majú  pokojný  -  a  mydce  vždy  žádá  vojny,  -  To  sé  vše  bez  divá 
déje:  -  kto£  kok  uanie,  ten  tákpéje;  -  h*t  v  dobrých  lukách  rád  ryje, 
-  vUc  na  ovce  rád  vždy  vyje :  -  závistivý  z  zloby  tyje,  -  -  A  však  cíc 
v  d«m  moje  slova  -  zbludie,  pi*izh  jest  vidy  hotova,  -  cožby  sp^osť 
ního  viděla,  -  by  to  svým  plástem  zastřela,  -  Proto  ktož  chce  ten 
pochválí,  '  neprietd  ten  sé  otdáli,  -  Jáz  na  ty  jisti  nechcu  ibáii,  - 
chcu  zjevné  véd^  dáti  -  tSm  vŠem,  kteříž  po  6sti  stojie,  -  nečestných 
sé  nic  neboje,  -  o  králi,  6sti  sieho  svéta,  -  jenž  v  ty  časy  by  osvétcu  — 
Zpěv  první  obsahuje  mladá  léta  AIexandiH)va,  výpravu  do  Řecka,  plavbu 
do  Malé  Asie  a  zastávku  u  ssutin  trojanských  kdež  Alexander  vypravuje 
sen  svůj  o  velikém  knězi  židovském.  Druhý  a  třetí  zpěv  líčí  poměry 
Alexandra  k  Danovi  králi,  válku  Reků  s  Peršany,  bitvu  u  Issu,  pora- 
žení Daria,  tažení  do  Egypta  a  Libye  a  nové  válečné  přípravy  Danovy. 
Dalfikh  zpěvů  známe  toliko  zlomky  jež  obsahují  popis  bitvy  u  Arbely, 
slavnosti  v  Babylóně,  pak  počátek  o  výpravě  ž  Babylona,  smrt  Daríovu 
a  posléze  některé  zlomky  o  válce    v   Indii.     Vypravování  jest  dosti 

11 


—  162  — 

zevrubné,  popisy  živé  a  o  samostatné  fantajsii  básnikově  svédčici. 
Obecné  pravdy  v  zajímavých  prupoyědech  se  proplétají  celou  básní,  což 
na  zvláštní  rozmyslnost  skladatelovu  poukazuje.  BylC  on  zajisté  ďóvěk 
který  mnoho  pozoroval  v  životě  a  zkušenosti  své  v  mysli  zažil.  j^Kehda 
hlava  stóné  mdlobu,  -  údi  sotnS  vládnu  sobů,  —  Trn  se  z  mladu 
ostře  pučí,  -  sám  sS  vnadi  sténec  ru6í:  -  šlechta  se  vidy  ke  Ssti 
IvXL  —  Junose  ...  H  coz  neučíme  múdrostú,  -  to  oblepHe  mm 
rychlostú.  —  Aristoteles  .  .  •  jakž  se  brectan  vždy  zelená,  -  ták  jeho 
múdrost  povýSend  -  nebude  viec  polepSeiia.  —  Zloba  zlým  sé  vidy 
obrátí,  -  dobré  si  dobrým  vždy  odplatí,  -  ktoz  zle  mieni,  ten  vidy 
ztratL  —  Člověk  vezdy  na  vse  sehne,' -  dobrého  spieJe  pobíhne,  -  a  ve 
zlém  jsa  pak  sé  nehne.  —  Nikdy  nenie  csti  dóstojen,  -  kto  chce  býti 
vidy  pokojen.  -  Donadz  koně  nepokuSu,  -  pécu  vždy  naň  jmieti 
musUf  -  ten  sé  takéž  zkaaí  stániem,  •  jakoi  ccatým  osedlaniem:  - 
takéi  jest.i  kaidý  élovék,  -  jmá-li  pokojný  tento  véh  -  Pokoje  si 
tak  obloH,  -  ai  snad  v  lenosti  umoří!  —  Řeky  v  moře  vše  splyne,  - 
coi  na  svéM  všecko  mine,  -  h^omé  slov  boiiech  jediné.  —  Náhlost 
sé  nióému  nehodí,  -  ktoi^sé  s  h*oikostú  obchodí,  -  nad  nepřátely 
vévodí.  Takovýchto  frásí  se  valná  část  vyskytuje  v  Alexandru  naáem 
a  vždy  na  pravém  místě.  Ale  moralisujíci  tato  příchuf  nahraditi 
nemůže  nedostatek  lyrických  momentů,  který  tím  zřejměji  v  oči  bije 
čím  více  pohnutek  k  nim  látka  sama  poskytuje.  Vysvítá  z  celého 
plodu  tohoto  že  básník  nepřikroc>il  k  práci  své  s  onou  zaníceností 
mysli  jaká  se  v  epických  básních  národního  rázu  hlavně  v  Záboji 
jeví,  ani  s  onou  nadšenou  umělostí  jakou  se  básník  Jaroslava  vyzna- 
menával. Důkazem  toho  jsou  též  popisy  jinak  velmi  živé  a  před- 
mětné, ale  místy  příliš  lirubými  bai*vami  líčené  a  jako  ztepený  kov 
rozvlečené.  Ona  ryzá  stručnost  básní  Ruk.  Kr.  kde  cit  a  myšlénka 
v  jednom  obrazu  splývá,  kde  jedním  takořka  náčrtem  nejhlavnější 
moment  děje  naznačen,  se  v  Alexandru  pohřešuje.  Jak  dlouhé  a  mělké 
řeči  tu  vede  král  a  jaké  tu  pohnutky,  jimiž  bojovníky  své  k  udatenstvi 
vybízí?  Ktoi  jste,  vece,  sém  pozváni,  -  chuzšie  panostvo  i  páni!  - 
vaši  dSd&vé  i  předci  -  rozliční  jsú  na  to  svédd,  -  jsá  nepokoj  veidy 
střeli.,  '  po  nézto  jsú  i  cest  vzeli:  -  a  jakž  jsú  byli  didové,  -  takií 
budíte  i  vnukové  j  -  každý  na  svůj  rod  spomana*  -  Dnes  vám  jest 
cest  v  ruce  dána,  -  ac  jedno  budete  chtieti  -  svá  šlechtu  i  rod  pomnieH. 
-  Dnes  jest  juz  cos  přišel  toho^  -jehož  jsem  iádal  přemnoho;  -  dnes 
nepokoj  bude  krácen  -  a  vás  každý  pobohacen :  -  mne  dobrého  slova 
přejte  -  a  sobi  vše  zbožie  m/jte!  -  Patři  kaidý  na  'ny  voje,  kaktsi 
uzlatívše  stojie!  •  snad  jsú  sé  na  jhru  vybrali,  -  a  ne  proto  by  by 
brali?  "  Vizte,  kak  na  nich  zlato  hoří,  -  pi'0  néito  dnes  budu  v  hoři; 


—  163  ^ 

kdyžto  pro  kořist  je  vzvláéie  -  a  koňmi  je  nohy  vsAaXie!  -  Kald 
stojie  $ehe  široce!  -  viss^  Se  jšií  naposkoce*  -  Což  mluviu,  dobře  po- 
mete,  -  a£  shrze  jich  štíty  zlaté  -  Meznd  kopie  proskoíSifi,  -  a  jich 
sirdce  kree  utoíie,  -  Ještéí  bych  k  vdm  mluvil  viece,  -  ale  strach,  íe 
potisknu  k  řece;  -  pospésmyi  juz,  ty  srše  -  dřieve  neí  sé  pryč  roz- 
pršíš, —  Tato  dlouhá  řada  slov  nepoBkytnje  ni  jediný  momeút  který 
by  se  rovnal  vybídnuti  Zábojova:ilftďJ0  bratrských  srdec  a  jiskřených 
zrahhf  Jak  stručně  ale  výrazně  oslovuje  Čmir  své  bojovníky:  Vojíni, 
^utra  zdhé  rozpálimy  krutost  vsiut  aneb  v  Oldřichu  kde  kné^z  vze 
prápor  vmóenů.  nikti:  Za  mnú,  za  mnú  chrabro  na  Polány,  na  Po- 
lány mraky  našich  zemí!  Neméné  důležité  v  poesii  jevi  dojmy  jakéž 
příroda  na  básníka  působí  a  ježto  v  naznačeni  místnosti,  počasí  aneb 
v  popisování  krajin  vystupují.  Tu  zajisté  básník  Alexandra  v  neplodné 
ehvíK  8Í  připomenul  jaro :  V  ten  Sas  tací  dnové  biechn,  -  v  nichzto  vse 
osenie  ktviecku:  -  žito,  DÍno,  dřevo,  tráva,  -  kaídé  podU  svéliú  práva . . . 
Taktéž  i  dobu  ranní  jen  sumárně  odbývá :  již  čas  bieše  protiv  zoři,  - 
když  bývá  křik  ptaUe  zhořt,  -  Icdažto  sé  noc  se  dnem  délí,  -  a  když 
slnnee  na  sviet  spidi.  Kterak  jinače  v  Oldřichu  a  Boleslavu :  Aj  vsia 
Praha  mlcie  v  jtttřniem  spaní,  -  Vltava  s^  kurie  v  ran/j  páře ,  -  za 
Praha  se  promodnijú  vrH,  -  za  vrchy  vzchod  sedy  projasíitge.  — 
Charakteristickým  úkazem  nejen  spusobu  popisování  krajin  ale  i  země- 
pisných poznání  a  názoiTi  onoho  věku  jsou  líčení  dalekých  zemí  v  nichž 
tekavá,  v  podivnostech  a  Besmímostech  si  libující  obrazivost  hojné 
vyhledávala  potravy.  Takž  v  Alexandm  se  popisuje  Asie:  Třetie  sieho 
sséUi  strana  -  Azia  jest  jmenována;  -  tu  stranu  ot  slunce  vzchoda  - 
oeeana  moře  voda,  -  i  otnadže  vzchodí  v  zoře,  •  obteSe  polednic  moře, 
"  Ot  nás  ju  délí  hluboká  -  prostřednieho  moře  stoka,  -  toho  moře^ 
po  němž  plovú  -  pútnici  k  BoŽiemu  rovu.  *  Ot  pólnoói  ju  zatiekd  - 
ta  najdovútníjSie  řeka',  -  i  jenž  Meotydes  slově,  -  ta  ju  také  i^^pro- 
plove.  -  To  nám  ludé  vyznávají,  -  jenže  v  tej  straně  bývajú,  •*  že 
jsů  v  nisf  vlasti  nejednaké,  -  v  nichž  jesti  bohatstvo  vSaké.  -  Dva- 
krát léta  ktvú  osenie,  -  jehož  v  tSchto  zemieeh  nenie;  -  a  nic  sé 
v  nich  nedostává,  -  jímž  živa  ílovécie  hlava,  -  Což  kamenie  výbor- 
niho,  -  nebo  zlata  předrahého,  -  jež  moře  neb  zemí  plodí,  -  to  všecko 
ettad  přichodi;  -  ryzie  zlato  z  Arábie,  -  drahé  kamenie  z  Indie*  - 
Vie  sám  sobi  ílovžk  draží,  -  sám  jsa  nad  vfe  zlato  draží,  -  viak 
pro  nŽ  iest,  duíu  váží!  —  To  mi  talcé  z  písma  známo,  -  ež  bylo 
v  tsj  stráni  tamo  -  Babylon  místo  vdUcé,  -  v  němž  bŽ  bohatstvo  vse^ 
Uké,  '  Tu  sé  kdas  obři  sebrali,  -  když  jsá  si  potopy  báli,  -  v&u 
étniti  poSeehu,  -  na  niežto  bydleti^  cJuécku,  -  acby  sé  kdy  Bóh  roz- 
hněval j  -  podal  na  svH  dřievní  jmevnl,  -  jakož  to  jest  byl  učinil,  - 

11* 


-  164  — 

Jfcáyáf  proti  jmu  lud  zavlnil.  ■-  TSch  obrav  mi/šlenie  divné  -  Bohu  by 
velmi  p9*otivné;  -  o  to  se  snadno  potáza:  -  vŠem  se  jim  rozjitihdza, 
-  dav  kašdémU  hlahol  jiný,  -  A  to  8^  sta  té  hodiny:  -  je£  prvé  řeé 
jednu  jméchu ,  -  druh  druhu  nerozumMiu.  -  Dva  a  sedmdesát  jich 
bylo,  -  tolihoí  reci  přibylo;  -  a  protož  Babylon  slově  -  proměna  řtXi 
obrové.  -  Jesti  také  v  tej  strana,  -  vSeho  svéta  vtíui  rozhranie,  -  Jeru* 
zálem,  mSsto  dávné,  -  pri)  Boži  smH  ovšetn  slavné.  -  Tki  pro  ny  ndf 
Tvořec  milý,  -  poníživ  své  svaté  síly ,  -  rdcil  za  ny  smrť  podjieti,  - 
neehté  ďáblu  moci  přietu  —  Zajímavé  též  se  jeví  rozjímáni,  k  jákýmž 
pravěká  historická  půda  na  kteronž  tažení  Alexandrovo  básníka  nvádi 
namnoze  povzbuzuje.  Takž  o  rozvalinách  Tróji  projevuje  se  skladatel: 
Ach  srdce  clovécie  bludné!  -  ach  zamyšlenie  nekludnét-  ež  pro  jednu 
smrtnú  ženu,  -  jméla  krásu  přemoženu,  -  veíkéren  si  svét  byl  zbudil,  • 
desél  let  se  vojnu  trudil:  -  až  i  v  jedenácté  léto,  -  kok  mi  zpominaH 
zle  to!  '  6stné  město  Trója  dobyto.  -  TSt  bez  Sísla  ludi  zbito,  -  jakož 
řiedký  kto  ostaven,  -  stár  i  rrdad  života  zbaven;  -  naposled  misto 
sežženo.  —  Jak  střízlivé  ale  básník  úžasný  ten  zjev  pojmul,  a  jak 
chladné  o  něm  rozumuje!  To  také  pf^mo  vykládá ^  -  že  toho  mésža 
cstnd  ohrada,  -  deset  let  plně  hořela!  -  Skoda  jest  takého  dida!-  Tak 
sé  jest  stalo  rušenie!  ~  Nelze  mlčením  obejíti  jak  „znamenitá  jest 
srovnalost  básnických  obrazů,  frásí  a  slov  se  slovy,  írásemi  a  obrazy 
ve  zpěvích  R.  Kral."  (Viz  Světozor  na  r.  1858  č.  8.) 

Ohledem  na  čas  v  kterém  as  česká  báseň  o  Alexandru  povstala 
posud  různá  panují  mínění.  Uvedli  jsme  nahoře  dobu  jakž  J.  Jireček 
v  Anthologii  ze  staré  literatury  české  ji  udává,  sluánot  vSak  i  jiných 
náhledů  si  povšimnouti.  Šafařík  (Č.  č.  Mus.  1847  sir.  3)  praví:  Ačkoli 
objevené  posavad  zlomky  Alexandra  větším  dílem  do  začátku  XIV.  sto- 
letí padají,  však  nicméně,  poněvadž  v  nich  již  rozličné  jsou  recense, 
s  jiným  pořádkem  věcí,  s  novými  vstavkami  a  výpustky,  na  bíledni  jest, 
že  prvm'  vypracování  básně  starší  býti  a  aspofi  do  XIII.  století  padati 
musí.  Ano,  povážím-Ii  všecky  okolností  zdravě  a  bez  předpojatých 
domněnek,  neváhám  se,  po  opětovaném  ctem'  těch  památek ,  vyznati,  že 
všecky  ty  pod  jménem  legendy  o  dvanácti  apoštolech,  básní  déjepravných 
a  Alexandra  posavad  vydané  básně  a  zlomky  básní  plody  jedné  básnické 
školy  (nerci-li  jednoho  mistra),  jednoho  věku,  stejného  ducha,  stejné  tech- 
niky býti  a  tudíž  k  jednomu  většímu  cyklu  stejnorodých  básní  náležeti  mi 
se  vidi.  Příbuznost  tato  někdy  až  v  nejmenších  obzvláštnostech  a  po- 
dobenstvích, obratech  a  výrazech  se  obráží  a  značí, . . .  Mého  dle  zdání 
ráz  stejnověkosti  a  stejnorodosti  jim  znale,  na  čele  vytištěn;  jisté  pů- 
vodnosti, cvičenosti  ve  skladbě,  oyédoměné,  úplné  vlády  nad  jazykem 
původci  nebo  původcům  jejich  odepříti  nelze,   čímž  vším  daleko   nad 


—  165  — 

XIV.  věk  vymkaji.  Ovšem  dokonalá  básnická  dila,  ukončené  celky 
nejsoa;  ale  proto  předce  nejsou  všech  básnických  okras  a  vnad  naprosto 
práadna,  tak  že  ztráty  jich  v  původní  jejidi  celotnosii  a  onpravó  dosti 
želeti  neke/^  —  Šembera  pak  (Děj.  lit  českosl.  Dodavky  str.  194) 
praví:  ,3áseĎ  o  Alexandm  složena  jest  za  posledních  let  panov.áni 
krále  Yácsiava  11.  od  téhož  básníka  kterýž  sepsal  roku  1306  neb  1307 
legendy  o  Jidáši  a  o  Pilátovi*  Tento  čas  složeni  i  společný  původ 
patrný  jest  z  episod  vlasteneckých  jediné  těmto  básnim  vlastních,  v  Jidáši, 
kdež  básník  dotýká  zrádné  smrti  krále  Vácslava,  a  v  Alexandru,  kdež 
naráží  na  neudatnost  tehdejšího  krále  českého,  na  jeho  oddanost  Něm- 
cům a  nezřízený  život,  kteréž  výčitky  ovšem  krále  Vácslava  II.  se 
týkají;  jednak  z  některých  zvláštností  v  jazyku,  pak  ze  stejných  myr 
šlének  a  obrazů  básnickýdi,  konečné  z  verše  v  obojí  básni  stejně  uhla- 
zeného a  z  některých  stejných  rýmů  zvláétních.  Z  takového  porovnáni 
veršů  i  rýmů,  jakož  i  jazyka  a  pravopisu,  vychází  také,  že  skladatel 
Alexandra  a  legend  o  Jidáši  a  Pilátu  byl  zároveh  skladatetem  legend 
o  12  i^)Oštolíob,  o  sv.  Alexiovi,  o  sv.  Anně  a  nepochybně  i  legendy  o 
s¥.  Kateřině.  Bylt  pak  tento  obratný  básník,  jakž  podobno,  muž  stavu 
dmchovníha,  jsa  zběhlý  v  latině,  z  kteréž  veškeré  tyto  básně  vzdělal, 
znalý  písma  sv.  a  horlitel  pro  viru,  ješto  touží,  aby  pohanští  Litvané, 
Prusi  a  j.  od  model  odstůpili  a  ELrista  se  přichopili.  Ze  nebyl  nezběhlý 
v  literatuře  klassické,  na  jevo  dal  episodou  z  historie  Trojanské  o  Pa- 
risovi, a  že  vůbec  byl  muž  vzdělaný  a  jasného  ducha,  osvědčil  zamítá- 
ním bajek  a  pověr  atd. . . .''  My  však  si  dovolujem  podle  vniterních 
povah  básní  dotčených  souditi  že  ač  k  jedné  škole  básnické  náležíce 
proee  rozliční  byli  skladatele vé  legend  a  Alexandra,  a  že  shody  dov, 
rýmů,  myšlének  a  obrazů  básnických  by  mohly  býti  pouhé  reminiscence 
aonvěkých  spisovatelů.  Takové  shody  —  mimo  rým  —  nalézs^í  se  i 
mezi  Alexandrem  a  Rukop.  Kralodvorským.  Jinak  jakož  jisté  jest  že 
všecky  legendy  měly  za  původce  osoby  duchovm',  tak  zřetebě  z  Alex- 
aadra  světský  skladatel^  povaha  přímo  rytířská  a  bojovnických  spůsobů 
zkušená  vyzírá.  Básník  Alexandra,  s  nápadnou  oblibou  uváděl  morálně 
sentence  a  rád  do  didaktického  upadával  tónu.  K  tomu  zajisté  legendy 
ještě  q>Ů6obnější  se  jevily  než  epická  světská  báseň,  ale  nenalézá  se 
v  nich  stopy  takovéto  obliby  básníkovy.  Co  však  se  vlasteneckého 
smýšlení  týká,  tušíme  že  za  časů  v  nichžto  spor  národnosti  v  Cechách 
až  velmi  živě  i  v  politickém  i  v  sociálnem  životě  vystupoval  nebylo 
divu,  když  mimo  českého  rytířského  básníka  též  i  poctivý  český  legen- 
dista  smýšlení  své  projevil.  Tušíme  že  ještě  více  takových  hlasů  v  roz- 
liénýdi  apisech  se  ozvalo,  než  statečný  spisovatel  kroniky  české  již  pod 
jnienem  DaKmilovy  kroniky  známe  vystoupil,  v  níž  zajisté  to  co  jinde 


—  166  — 

toliko  episodicky  se  objevilo,  na  zjevný  smér  dozrálo.  —  Pochybovati 
nelze  že  za  <!laBa  do  kterých  skládám  Alexandra  padá  „nebyl  jeStd  úplně 
vyhynnl  duch  který  v  skladbádi  Kralodvorských  vane,  neboC  jen  málo 
před  tím  musila  být  složena  báseň  o  Jaroslavu  aneb  docda  v  tom 
scuném  času.  Oba  živly  asi  tenkráte  vedle  sebe  trvaly.*'  Také  ne  přiliS 
vzdálené  časem  bylo  sebráni  zpěvů  Bukopisu  Kralodvorského  jež  se 
ne  bez  důvodu  Závijovi  Vitkovičovi  přidtá,  oné  básnické  povaze  o 
jejichž  plodech  nedostalo  se  nám  jistoty,  jako  naopak  k  doálým  nás 
plodům  básnickým  zase  skladatelů  nenalézáme !  Jakož  ve  zpěvich  R.  K. 
svrchovaný  výkvět  národního  ducha,  takž  „v  zlomcích  naší  Alexan- 
dreidy zachovala  se  nám  památka  ušlechtilého  ducha  básnického,  a 
stvůra  samostatná  nadaného  skladatele  který  proniknut  jsa  duchem 
křesCansko-rytiřským  svého  věku,  nad  míru  volně  použiv  básně  klas- 
sickou  foi^mou  oděné,  ji  přetvořil  a  přelil  v  názory  onoho  ducha,  a  to 
tak  áfastně  a  takovou  samočinnou  myslí  básnickou,  že  v  ni  máme 
nejvýtečnější  skladbu  celého  staročeského  básnictví  v  duchu  křesCansko- 
evropském."  (Nebeský  Č.  č.  M.  1847.)  Jaký  to  byl  duch,  jenž  pře- 
konal krásnou  budovu  národního  našeho  básnictví?  Duch  toliko  spole*- 
čenský,  rytířský  jenž  provál  Evropu  na  čas  a  literárnímu  životu  jinde 
nové  pevné  základy  položiv,  u  nás  jen  přechodem  některé  stopy  puso* 
bení  svého  zanechav  poměrně  přece  jen  více  dobrého  zrušil  než  nového 
spůsobil. 

Nemáme  stopy  žeby  literární  a  společenské  směry  ježto  středověk 
na  západě  zbudil  do  slovanského  života  byly  hluboko  zasáhly,  a  na 
jeho  vývin  podstatně  působily.  Kde  se  ujmuly  tam  jen  povrdmé  a 
bez  ůčastentví  lidu  slovanského.  Povaha  domácí  mohla  místy  obe- 
hnána a  zahrnuta  dorážejícími  živly  cizími  na  nějaký  čas  .zapříti  svůj 
ráz  a  k  cizotě  se  přiblížiti  jako  na  zkoušku,  jinou-li  mimonáiodm' 
cestou  se  pokračovati  dá  u  vzdělanosti,  když  všecky  téměř  zájmy  ča- 
sové na  cesty  k  západu  ražené  poukazovaly.  Mohla  to  však  učiniti 
jenom  tam  kde  tlakem  poměru  k  tomu  nucena  byla,  a  jen  na  tak 
dlouho  pokud  tlak  tento  tr\'al.  Čechy  a  Morava,  byvše  pravým  rej* 
dištěm  cizích  tuláků  a  útočištěm  nuzáků  snadno  se  propůjčily  dojmům 
cizím.  Vládcové  i  panstvo  se  sklánělo  k  spůsobům  od  jinud  přišlým, 
nejen  proto  že  móda  je  uvedla,  ale  více  pro  svůj  zisk.  Feudálni  řád 
a  lenné  právo  přinášelo  šlechtě  výhody  takové,  jakovéž  nadvládu  a 
probuzenou  ctižádost  a  marnost  jejich  v  každém  ohledu  podporovaly* 
Jelikož  pak  světská  poesie  západní  mu  nadržovala,  a  jako  ku  ozdobě 
a  velebem'  rytířství  se  spůsobovala,  tudíž  nebylo  divu  že  spolu  s  ním 
do  Čech  a  i  dále  zabloudila.  Němci  při  tom  byli  pouzí  prostřednici. 
Nebylo  v  nich  tvůrčí  síly,  za  to  ale  úsilí  dosti  aby  to  co  od  romanskýdi 


-  167  — 

národu  přejmuli  a  si  příyiastDili ,  i  rozmanitě  následovali    i  dále  roz- 
nedi  a  tém  ynncovali  kteří  jim  hostinstvi  dopřáli.    Jinače  bylo  dále 
na  výcliodě  kde  némeckéma  rytířstvu  a  zpěváctvu  potulování  se  po 
zemi  méně  «iadné  a  méně  výnosné  se  jevilo,    Už  na  Slovensku  živel 
tento  nenalézal  potravy.    Tamo  od  nejdávnějších  času  vzdělanost  ná-^ 
rodní  založila  kořeny  dosti  pevné,  a  živel  románský  a  geimanský  hned 
počátkem  ujímajícího  se  křesfanství  nenalézal    úrodné   půdy.    Není  už 
tajemstvím  že  za  Mojmíroveů  se  tamo  nadějné  střediště  slovanského 
písemnictví   spusobovati    počalo.     Pádem    říše    Velkomoravské    dostal 
život  politický  i  sociálny  na  Slovensku  nový,  k  jiné  straně  směrující 
svah.    Země  od  cech  a  Moravy  odtržena  působila  nyní  protivu  k  sou- 
kmenovcům.    Bývalá  říSe  Pribínova  a  Kocelova  v  podruží  Maďarské 
npadnnvši  na  dlouhý  čas  jako  záclonou  zastřena  se  jeví  a  teprv  na 
sklonku  prvního  tisícletí  poněkud  z  historického  šera  vystupuje.    Slo- 
vensko s  Uherskem  spojené  účastnilo  se  na  osudech  nového  království 
které  několikráte  i  yálečně  vystoupilo  proti  Čechům  a  Moravě,  čímž 
zajisté  se  vzájemnost  mezi  Čechy  a  Slováky  namnoze  přerušila.    Slo- 
vuiský  živel  vytlačen  z  krajin  v  nichž  Maďaři  se  usadili,  upevnil  se 
viák  v  oboru  zemí  jemu  ponechaných,  a  dojemum  od  západu  se  při- 
hmnjicim  tím  méně  podléhal,  čím  méně  Uhersko  k  Německu  se  při- 
družovalo.   Proto  také  národnost  slovanská  tamo  v  užších  svých  me- 
zech  po  celou  onu  dobu  méně  utrpěla  nežli  v  Cechách  a  na  Moravě. 
MaďaiBtvi  se  nijakou  duchovnou  silou  neznačovalo  a  nijakým  vzdělá- 
vacím směrem  na  Slovany  netlačilo.    Ba  naopak  tito  v  každém  tako- 
vém ohledu  převyšovali  bojovné   vítěze  nejen  dávným  svým  ruchem 
dudiovným  ale  i  společenským  zřízemm.    1  křesfanství,  tato  vítězná, 
všechny  národy  podmaňující   myšlénka  se  všemi   vzdělávacími  svými 
prostředky  bylo  u  Slovanů   dhve.     Pomocí  slovanského  duchovenstva 
Qjmulo  a  rozšířilo  se  křesfanství  mezi  Maďary,  a  králové  Uherští  podle 
slovanského  spůsobu    spořádali  a  rozdělili  svou  říši.    Latinský  jazyk 
vzal  na  se  úlohu  prostřednictví  mezi  protivami '  národními.    Řeč  mar* 
ďarská  nedozrála  ještě  na  spisovnou  a  jelikož  živel  maďarský  nikoliv 
na  dnehovné  nýbrž  na  hmotné  výboje  směřoval,  o  duchovné  národní 
zájmy  se  nestaral,  ba  uznání  převažující  vzdělanosti  slovanské  tím  přímo 
objevil  žé  nedostávající  se  mu*  slova  přímo  ze  slovančiny  bral,  tudy 
patmo  že  po  vyrovnání  se  politických  poměrů  mezi  Maďary  a  Slováky 
náiY>dno8t  slovenská  se  brzo  zase  zotavila.    Latina  byla  jejím  štítem. 
Re(  maďarská  byla  řečí  Maďarů,  uherskou  úředm'  a  církevní  řečí  byla 
latina.    Německé  pak  osady  na  Slovensku  měly  samy  sebou  co  dělati 
aby  «e  udržely  a  zvelebily.    Králové  jim  propůjčili  některé  výhody  ale 
nepřilnivali  k  nim  s  obzvláštní  jakous  náklonností,  stav  šlechtický  do- 


—  168  - 

eela  na  jiných  se  vyvinuje  základech  nemohl  se  vyvinouti  spůsobem 
zá{)adního  rytiřství.  Nelze  se  tedy  domýšleti  žeby  rá2  středověkého 
myšleni  a  básněni  od  západu  přišlý  na  Slovensku  byl  nějakého  ohlasu 
nalézal.  Ba,  ač  písemných  památek  slovenských  z  oné  doby  neznámey 
předce  směle  tvrditi  mužem  že  básnický  ruch  u  slovenského  lidu  od 
nejdávnějších  časů  nejživěji  a  nejpávodněji  se  udržel,  a  že  v  popěvkách 
slovenských  se  nejeví  stopy  duchovného  procesu  středověkého  který 
vyšší  národnou  poesii  v  Čechách  přerušil  a  prostonárodmmu  zpěvnictví 
se  povznésti  nedal. 


HLAVA  TŘETt 


NJurocbii  a  literami  ruch  Čechoslovanů  od  vymřeni 

Přemyslovců  až  do  Jana  Husa. 


ČÁST    PRVÁ. 

Stopy  ^vmantil^  a  vývin  poesie  v  Cechách  viiiec  dle  cizích  vzwm. 

xCoHiantika  zvláštním  koazlem  působí  na  některé  mysli,  a  objevuje 
stránky  jcgichž  hlavni  půvab  někdy  jen  v  nevyjasněném  a  tuáeném 
pouze  výsnama  jejich  spočívá.  Obrazivost  jest  říši  její  a  podivné  jsou 
někdy  představy  o  ní  a  o  dojimavých  jejich  výtvorech.  Mnohý  u  po- 
jmenováni jí  si  připonuná  padající  za  hory  slunce,  záplavy  večerní  Si- 
rým nebem  rozplynulé.  Cím  hloab  se  ono  stápí  v  moře  rubínové  tím 
ns^iadněji  blednou  požáry,  až  v  mezisvětlí  se  tratí  a  tichá  noc  své  ta-^ 
jemné  roachó  rozprostře  veškerenstvem.  Tu  z  tmavomodrých  hlubin 
vystoapi  hvězdy,  nad  temeno  hory  sevyvznese  luna  záře  své  rozlévajíc 
dolinoii  a  haluzemi  stromů  bledé  své  růže  propiétiyíc.  V  ozáření  jejím 
schvívá  se  jezero,  v  povzdáU  harfa  větrem  provivána  rokotá,  slavík 
prozpěvnjc  v  houátinách  nad  jejichž  tmavým  stínem  se  vyvznáj&í  rytířský 
hrad  s  gothickými  výklenky  a  s  vroubkovanou  vížkou.  Rytířský  hrad 
se  tu  jeví  co  charakteristický  příznak  celého  obrázku.  On  jest  vlastně 
střediátém  kolem  něhož  romantika  středověká  se  otáčela  a  jehož, sesu- 
tím platnosti  své  pozbyla.  Rjrtířstvím  zasahovala  romantika  do  spole- 
čenského života  jako  básnictvím  do  duchovného  podmaníc  si  tu  a  tam 
veSkeré  myšleni  a  nedajíc  povážlivému  rozumu  a  skoumajícímu  domyslu 
proniknoati.  V  tomto  ohledu  se  blížila  k  pohanským  názorům  ježto 
též  na  obrazivost  se  zakládaly,  avšak  cesty  jejich  byly  rozdíbé.  Obra- 
úvoet  pohana  uznávala  podstatu  přirozenstva  v  předmětnosti  jeho,  svět 
sám  v  sobě  choval  sily  své,  základy  jsoucnosti  ležely  v  ůstrojnosti  jeho, 
duch  a  hmota  nebyly  od  sebe  odloučeny,  jeden  život  vedouce  a  jeden 


—  170  — 

celek  působíce  jejž  8Í  obrazivost  lidská  představovala  tak,  jak  oo  sám 
vnějáimi  zjevy  se  jí  podával.  Tady  pevný  a  akončený  její  ráz,  tady 
ona  svéžest  omlazujícíma  světu  se  každým  jarem  navracující,  tudy  ono 
bezpostředni  přilnutí  k  přírodě  a  soužití  člověka  s  ní«  Ale  křesCan- 
stvím  jako  novým  sluncem  veékerý  svět  v  novém  se  objevil  světle  jehož 
nádechem  nové  poměry  společenské  se  spůsobily,  jehož  záře  nové  du- 
chovné vyloudUa  plody  jichžto  nejbujnější  a  nejpestřejší  výkvěty  v  ro- 
mantice vystoupily.  Nelze  pochybovati  o  básnické  její  povaze,  ale 
neméně  jisté  jest  že  onen  ráz  jakým  se  v  středověku  znaěovala  toliko 
časovou  a  místní  měl  důležitost,  a  jenom  pod  oním  nebem  se  stal 
národním  a  všeobecným,  pod  kterým  z  povahy  národu  samého  se  vy- 
vinul. —  V  podstatnosti  své  nezrodila  se  romantika  teprv  v  středním 
věku  a  na  západní  £vropě.  Kořeny  její  spočívají  v  samé  bytnosti 
lidského  ducha,  a  středověk  jí  toliko  dovedl  k  uvědomění  svému  a  na 
panující  ji  postavil  výši.  Všecky  její  známky  už  od  pravěku  se  stopo- 
vati dají  zvláště  u  nái*oda  východných.  Ale  střední  věk  ji  výhradně 
zosobnil  a  zvláštním  jménem  naznačil,  tak  že  pod  názvem  „Roman- 
tiky^^ se  zobecnila  i  ponětí  o  ní  se  ustálilo.  —  Pojem  romantíky  jest 
rozsáhlý  a  všelikým  výkladům  podléhá  pro  nesmírnou  rozmanitost  qevů 
i  pro  výstředné  její  zálety.  Bylo  by  zde  od  místa  do  obšírného  ohle- 
dání zřídel  jejích  se  pouštěti.  (Některých  počátečných  rozjímání  o  ni 
se  dočistí  lze  v  Čas.  č.  Mus.  1847:  Procházky  v  oboru  mystiky^  ro- 
mantiky a  bájenL)  Nicméně  přece  nutno  zde  poukásati  na  živly  t 
kterých  se  na  historickou  vyšinula  půdu ,  a  na  prostředky  jakými  se 
rozšířila,  jelikož  by  jinak  nelze  bylo  pochopiti  její  podivné,  s  národním 
životem  našim  nikde  nesouvisící  vystoupení  v  cechách.  Literatura 
naše  v  době  o  které  zde  řeč  jest,  nebyla  ještě  dospěla  na  mocnost 
samu  sebe  ustanovující,  s  druhé  pak  strany  zase  duchem  času  přerušen 
byl  vzrůst  její  z  jádra  národní  jsoucnosti.  Chaotický  stav  duchovného 
života  tehdejšího  tomu  ani  nedopustí!,  aby  literatura  se  byla  uvědomití 
mohla  národm'ho  svého  povoláni.  Duchovná  činlivost  podléhala  tedy 
namnoze  nestálému  kolísáni  časového  ruchu,  bez  ohledu  na  potřeby  do- 
mácího lidu.  Ruch  časový  ale  sledil  převraty  jež  v  názorech  o  jsouc- 
ností vůbec  se  staly.  Kře^tanstvím  se  rozpadl  souměr  mezi  přírodou 
a  duchem*  Duch  vystoupiv  z  přírody  a  mimo  ni  ba  nedozírně  vysoko 
nad  ní  se  postaviv  samostatnou  rozvinul  činlivost  s  opominutím  přiro- 
zenosti, i  nové  směry  a  nový  obor  působeni  si  vytknuv.  Co  byl  nyní 
svět  mimo  ducha  a  bez  něho!  Směsice  povrženlivé  a  povržené  hmoty! 
—  Někteří  zvláště  učitelové  křesfanští  všemožně  se  vynasnažovali  svět 
a  život  vezdejší  v  povrženi  uvésti  vstříc  říši  duchové,  vstříc  věčností 
a  životu  po  smrti.    Země  pozbyla  všecku  důležitost  a  vážnost  vedle 


—  171  — 

nebe.  Poklesla  na  bídné  stanoviště,  na  hříšný  peleoh,  na  slzavé  údolí ! 
Co  smyslové  chápali  bylo  marné,  podstatné  jenom  to  co  nepochopitelné, 
nadsmyslné.  Člověk  aby  se  hodným  stal  povol&ní  svého  nadzemského 
vérasožně  6e  vynasnažiti  musil,  aby  dnch  v  nem  svítězil  nade  všemi 
chtíči  pozemskými  i  mimo  něho  nad  celou  přírodou.  Odřeknutí  světa  se 
stalo  heslem  přemnohých.  Takovéto  uádvl&dáni  ducha  připravovalo 
pido  oněm  zjevům  středověkým  \  nichž  duch  nové  směry  si  vyhle- 
dával ku  osvědčení  převahy  a  velikosti  své,  v  nichž  k  nesmímosti  se 
napínal  a  v  přemrštěnostech  utonul.  Těkání  ducha  se  stalo  charakteri- 
stickou známkou  skutkův  jeho,  ba  celého  věku.  Bylo,  jakoby  povrže- 
ním přírody  nové  ůdoby  hledal  v  něž  by  se  vtěsniti  mohl!  —  V  pře- 
svědčeních lidských  odloučil  se  duch  od  přírody,  v  světě  pak  skutečném 
odloučibi  se  mocnost  duchovní  od  mocnosti  světské.  Síla  hmotná  po- 
zbyla práva  i  moci  nad  duchem,  církev  se  zmocnila  panování  nad  svě- 
domím lidstva,  nad  duéevným  životem  národův.  Touto  moci  ale  se 
zbudil  individualismus  v  společenském  životě.  Církev  se  neuspokojila 
vydáním  zákonů  všeobecných,  společnosti  se  týkajícícli,  ona  se  obrátila 
přímo  na  svědomí  každé  jednotlivé  osoby.  Tím  člověk  počal  nahlížeti 
do  sebe  a  vyskoumávati  své  vlastni  duchovné  sily  a  svou  cennost  i 
váhu  v  mravním  světě.  K  tomu  pak  ke  všemu  se  přidal  ještě  jeden 
živel,  totiž  pykochání  se  v  sanwstattiosti  ouobni  a  rozkoSj  pouéteii  se 
siicu  a  svobodou  svou  do  véech  příhod  světa  i  života;  radost  ze  iin- 
nosti  nepracivé,  chut  k  živobytí  dobrodružmmu ,  plnému  nenadálých 
převratu  a  iiebeepecenstvíj^  —  Živel  tento  přičítá  Guizot  (Dějiny  vzdě- 
lanosti v  Evropě)  germánským  barbarům.  Jakou  mocností  živel  tento 
do  fitíredověkcho  života  zasahoval,  objevtjye  se  nejen  společenskými  spů- 
soby  ale  i  směrem  oné  části  středověké  literatury  která  z  názorů  a 
obyčejů  společenských  vystoupila  a  nejži>éjí  je  líčíc  věrným  jich  obra- 
zem se  stala.  V  m'  zajisté  nápadně  se  ozývá  onen  „cit  neodvislosU  osobm', 
kodiání  se  ve  zvůli  jež  v  každé  příhodě  se  jevivala,  v  každé  příhodě 
bez  jiného  účelu  než  aby  sobě  uprostranila.'^  Takž  i  církev  i  živel 
společenský  přispívaly  k  vývinu  individualismu  k  jehož  uznání  na  filoso- 
fidiém  a  theologickém  poli  také  spisy  Tomáše  z  Akvína  poněkud  při- 
spívaly. Individualismus  byl  myšlénkou  novou  klassickým  věkům  ne- 
známou, neboC  tam  byla  osobnost  podvržena  obecnosti.  Církev  mu  přála 
tak  dalece^  pokud  neodporoval  oddanosti  ke  sboru  věncích,  podporujíc 
jq  u  snahách  každého  jednotlivce  který  své  síly  obracel  k  rozšíření  a 
a  06h;vem  jejímu.  V  nejvyšší  oddanosti  církvi  spočívala  nejvyšší  svo- 
boda osobní,  tudy  vedle  nejvyšší  pokory  se  nalézala  vřelá  touha  po 
samostatnosti  neobmezené.  Uvážime-li  že  noví  tito  živlové  splynuli  jsou 
do  společenského  řádu  římského  jehož  některé  články  přejmuli,  jiné  pře- 


—  172  — 

konali,  že  politické  a  sooialné  názory  nejpestřejšího  spůflobu  o  převahu 
a  nadvláda  se  pokoušely,  objeví  se  nám  předevSíni  ona  živá  hemžidse 
rozmanitost  poměrů  která  v  romantice  středověké  dosti  zvučného  a  trva- 
lého nalézala  ohlasu,  nebot  co  do  světa  vůbec  vnikalo,  to  v  duchu  se 
opětujíc  napotom  se  ustálilo  písmem  v  té  samé  rozmanitosti  forem 
v  jaké  život  bezpostředni  se  jevil  a  jakou  naladěná  jím  obrazivost  při- 
pouštěla. Z  podivného  smíšení  živlu  nejznačněji  vystupiýe  řád  feudální 
jehož  převaha  už  v  desátém  století  se  objevila.  Základy  a  zásady  jeho 
od  jinud  známé  nejjasnější  světlo  hází  na  romantiku.  S  panovámm 
došly  i  spůsoby  jeho  platuosti  a  nad>'lády.  Podle  rozmanitých  sil  a 
příhod  rozličné  se  vyvinuly  stavy  s  rozličnými  výsadami  a  výhodami. 
Jedni  nevázané  téměř  svobody  požívajíce  na  vrcholech  společenstva, 
druzí  dole  v  mrzkém  poddanství.  Štastnějši  aneb  znamenitější  mužové 
s  rodinami  a  služebnictvem  svým  se  usazovali.  Toliko  od  mocnářů  a 
církve  od\íslí  od  nikud  jinud  nepřijímali  zákony.  Církev  od  zásad 
svých  se  neuchýlivši  a  rovnou  vládu  nade  všemi  drživši  neznala  zákony 
zvláštní  pro  pány  a  lid  obecný,  ale  mocnářové  jejichž  sila  na  oddanosti 
těchto  mužů  spočívala  činili  rozdílu,  ba  nuceni  byli  jej  činiti.  Tak  se 
spůsobii  v  lůně  národů  stav  zvláštní,  výhradní,  rozsáhlé  svobody  poží- 
vající, a  velkým  majitkem  vyznamenaný,  jejž  společností  lenni  nazývati 
jsme  zvykli.  Společnost  tato  všady  vznikala  a  všecko  přgímalo  podobu 
její  a  všecky  hlavní  živlové  setkávali  se  do  ni.  „Feudalitou  žili  lidé 
osamotnělí,  od  sebe  vzdáleni.  Převaha  společenská  přešla  od  mést 
k  venkovu.  Pán  se  usadí  na  místě  strmém  a  osamotnělém  jež  bedlivě 
upevní  a  bezpečným  učim',  vystaviv  tam  to  co  nazve  hradem  svým. . . . 
Okolo  u  paty  jeho  vznikne  msilá  osada  kolonu  ježto  vzdělávají  pole  pan- 
ská. U  prostřed  nižšího  toho  obyvatelstva  založilo  náboženství  koste| 
a  uvedlo  tam  knéze  . .  .  kněz  tento  i  kaplanem  hradním  býval .  .  . 
Překvapuje  tu  zázračná  vážnost  kteréž  musel  nabývati  pán  lenní  jak 
ve  svých  vlastních  očích  tak  i  u  těch  kteří  jej  obklopovali.^*  (Gruizot, 
Dějiny  vzdělanosti  v  Evropě.)  Zdali  cit  osobnosti  a  volnosti  neodvislého 
takového  jednotlivce  nedocházel  mocného  vývinu  v  takových  poměrech? 
Lid  pro  něho  pracoval,  on  toliko  zahálel,  válčil  aneb  čas  svůj  na  honbě 
trávil.  Jeví  se  tu  „vláda  osoby  jedné  iiade  drahými,  panováni  vůle 
jednotlivé  a  rozmarné  pojediného  muže.'*  Ale  jednotlivec  tento  nestojí 
docela  o  sobě ,  on  jest  toliko  část  „kruhu  mužův  jemu  podobných  jež 
důležité  svazky  mezi  sebou  spojovaly."  Neodvislé  tyto  osoby  měli  predce 
závazky  k  službě  a  ochraně  z  nichž  hlavní  myšlénky  časové  vznikaly, 
„zásady  věrnosti,  oddanosti,  poctivosti  v  zachování  slibů  a  povinností/* 
Zásady  tyto  ovšem  nevždy  se  zachovávaly  a  jelikož  nebylo  ústřední 
vlády  dosti  silné,  aby  vůle  její  za  právo  a  řákon  se  uznávala,  tu  moc- 


—  173  — 

néjSí  často  slabšího  atiskoval.    „Zavřev  se  do  hradu  svého  potýkaje  se 
jen  s  malým  počtem  nepřátel,  nacházel  snadno  n  dnihů  syých  podpory*% 
a  kn  vzájemné  takové  podpoře  spojovali  se  manové  a  spůsobovali  ony 
rytířské  jednoty  a  řády  ježto  jedna  z  nejzajímavějších  stránek  roman- 
tického světa  pňsobily.    Ale  nejen  k  vůli  násilí   a  odboji  zřizovaly  se 
takové  spolky,  nýbrž  měly  i  náboženské,  humanitní  a  vzdělávací  směry. 
Společnosti  kláStemí  zajisté  i  světským  osobám  byly  vzorem  následo- 
vání hodným  a  to  tím  více,   čím   živěji  se  myšlénka  církve  ve  váech 
mysHch   onoho  věku  iipevĎovala.     Vedle  řádu   kněžských  se  objevili 
řády  světské  nejen  s  myšlénkou  církve  v  zásadách,   ale  i  s  mečem 
církve   v  rukou.   —  Ve    společnosti  feudální   vedle  vad   časových   i 
jasné  jeho  stránky  se  kryly,  a  jestli  nová  civilisací  křesťanstvím  vzniklá 
podstatných  pěstovatelu  v  lunf  drhoe  nalézala,  tut  zajisté  tenkráte  na 
západě  sotvy  v  jiné  společnosti  svého   výkvětu  došla  nežli  ve  feudální 
která    poznenáhlým   spůsobením    a   vyvinujícím   se  směrem  svým   ku 
prospěchu  individualismu  a  ku  zdokonalení  se  jednotlivců  nejmocněji 
působila.   Jednotlivec  co  samostatná  osobnost  vystupoval  a  ráz  svůj  Ve 
všeobecností  k  platnosti  uváděl ;  poměry  a  pocity  jeho  netoliko  do  celku 
vplývaly  ale  z  něho  i  vykračovaly,  obrazivost  jeho  nezávisela  na  před- 
mětnosti   všeobecně   uznané   ale  z    podmétného  se  vyvinovala  zřídla, 
z  hlubin  těkavé  jeho  mysli.    Tím  ale  zase  nový,  dříve  zanedbalý  živel 
se  probudil  totiž  cit,  ,Jenž  brzy  ku  přírodě  zevnější,  brzy  ke  hlubinám 
nejtajnějším  duše  lidské,  tu  k  poesii,  tam  k  tajemstvím  budoucnosti  se 
táhne  a  těkaje  všude  hledá  ukojeni  svého  aniž  se  kde  ustáluje.*^    Cit 
jest  vlastnost  osobná  a  vývin  individualismu  byl  spolu  jeho  vývinem. 
V  povznesení  svém  na  křídlech  obrazivosti  uchvátil  celou  bytnost  Člověčí 
a  k  novým  směrům  ji  unášel.    Obrazivost  citem  proniknuta  a  k  němu 
se  táhnoucí  tím  osobnějšího  nabývala  rázu  z  čím  hlubočejšiho  zřídla  osob- 
ného pohnutí  on  sám  vycházel.    Pohnutek  k  tomu  dostatečně  podávalo 
náboženství  k  nitru  člověka  se  táhnoucí  a  mysl  jeho  k  věčnosti,  k  cílům 
nedozírným  a  toliko  tušeným  obracnjicí.    Tušení  ale  jest  nejasná  činli- 
vost  ducha,  pročež  i  výkony  jeho  z  zřídla  tohoto  vycházející  jako  z  ne- 
jistého mezisvětlí  vycházely  a  rázem  úsvitu  se  značovaly  v  němž  všecky 
ndoby  předmětné  jsoucnosti  jako  v  ranních  mlhách  splývaly  jež  slunce 
pronikati  teprv  se  snažilo.    Názor  tento  měl  důležitý  vplyv  na  roman- 
tiku a  mezi  rozmanitými  jejími  odvětvími  zvláště  vynikal.    Hojné  po- 
travy se  mu  dostávalo  životem  kláštenum  jejž  považovati  sluší  za  vý- 
hradný v  církvi  křesťanské.    V  klášteřích  se  vyvinula  myšlénka  kře- 
sťanská spůsobem  jakým  se  v  obecném  životě  vyvinouti  nemohla.  Zásada 
že  duch  a  příroda  odloučené  od  sebe  jsou  bytnosti  k  ůžaslivým  uváděla 
zjevům.    Duch  oslavoval  se  povrhováním  přirozeností.  Tělo  lidské  bylo 


—  174  — 

jen  vězení  ducha;  pro  tělo  člověk  ztracený  jen  milosrdenstvím  boiím 
osvobozeni  dojíti  mohl.  Zanícení  mysli,  zahloubáni  se  do  předmětů 
nadsmyslnýcfa  bylo  denním  úkolem.  Jaká  tu  pole  obrazivosti  se  otvírala, 
jak  rozmanitě  tu  pohnutky  k  vybujnění  jejímu!  A  ona  vybujněla  vně 
i  v  nitru  lidstva  středověkého.  Jestliže  „zřízení  feudální  proukázalo 
Člověčenstvu  službu  tu,  že  ukazovalo  lidem  neustále  vůli  jednotlivců 
vyvinující  se  v  celé  své  ráznosti,"  tu  zase  mnišstvo  směrem  a  příkladem 
svým  je  poučovalo  o  nadvládě  ducha  nad  osobou,  o  'spůsobech  sebeza- 
pření k  tispěchu  neobmezenosti  jeho!  —  Nebude  kdožby  pochyboval 
že  živlové  tito  na  své  pouze  jsoucnosti  nepřestali  ale  k  dalňimu  se  tla- 
čili rozvinu.  Z  poměrně  úzkých  mezí  na  západní  Evropě  vystoupíce 
rozvinovali  se  dosti  mocně  a  panovnictví  své  až  daleko  na  východě 
rozšiřovali.  Jaké  sily  nabyli  a  na  jakou  mocnost  dozráli,  jeví  se  nej- 
značněji v  křižáckých  taženích,  v  oné  krvavé  a  lížaslivé  pouti  do  Jeru- 
salema na  které  se  skoro  všickni  národové  účastnili  a  kterouž  i  puzem' 
víry  náboženské  i  ruchu  osobných  dobrodružství  se  vyhovělo.  V  taže- 
ních těchto  romantika  téměř  vybonřila.  Počátek,  běh  i  ukončení  jejich 
živly  jejími  byl  naplněn.  Ale  jimi  také  hojné  potravy  doSla  novými 
názory  a  dojemy  se  znovu  nasytila  obrazivost  a  k  novým  se  povzbudila 
výkonům.  —  V  hemžení  tomto  se  nám  ale  ještě  jeden  poměr  objevuje 
zvláštní,  půvabný  a  z  jádra  křesťanství  vyrostlý,  poměr  mužského  po- 
hlaví k  ženskému  a  vzešlá  z  něho  jemná  květina  lásky,  —  Jemnější 
nakládáni  se  slabším  pohlavím,  přilnutí  muže  k  ženě  nejen  smysly  ale 
i  citem,  uznání  a  velebení  vnad  jejích  stalo  se  znakem  rytířstva.  Láskou 
se  povýšil,  ba  přímo  zduševnil  poměr  v  podstatě  smyslný,  a  od  těch 
dob  co  nové  ponětí  o  ni  v  lidstvu  středověkém  povstalo,  stala  se  zá- 
kladným téměř  tónem  romantiky  a  v  nejrozmanitějších  se  objevovala 
poměrech.  Láska  jako  slunce  zářila  do  středověkého  rytířství  a  dovr- 
šila se  uspůsobenim  ideálu  k  němuž  rozevřelené  mysli,  bažíce  po  dosa« 
žení  jeho,  v  toužebném  zanícení  se  povznášely.  Y  blouznivém  tu  těkáni 
nadchnuly  mrtvou  jim  přírodu  blouznivým  svým  duchem  a  jako  z  hrobu 
ji  povolujíce  k  životu  který  se  namnoze  podobal  onomu,  jakýmž  přiro- 
zenstvi  u  pohaiíilv  oplývalo.  Ale  byl  to  předce  život  jiný ,  jako  jiný 
byl  duch  jejž  romantika  do  přírody  vkládala,  život  plný  vztahů  osob- 
ných a  podmětných,  jakýž  právě  odpovídal  citu  roztouženému  a  jakž 
si  ho  fantasie  jednotlivcova  vylíčila.  Viděti  tu  kterak  prostřednictvím 
lásky  se  přírodě  zase  duch  a  život  navrátil  v  kterémž  se  ale  oživova- 
telka  ona,  láska  zrcadlila.  Povaha  času  ale  nedopouštěla  jednotvárné 
toliko  pojmutí  věcí,  a  při  panující  rozmanitosti  směrů  vystoupila  i  láska 
v  rozmanitých  údobách.  Poesie  časová  se  uchopila  qeveni  jejich  v  životě 
a  odpovídala  pestrosti  poměrů.  Plody  její  obsaženy  jsou  v  kruhu  román- 


-  175  - 

tického  básnictví.  Vée  co  věkem  pohybovalo  v  romantice  se  zrcadlilo. 
Tikáni  ducha,  zálety  citn,  touženi  lásky  a  dobrodružství  rytířské,  snahy 
bohatýru  a  jich  postoapení  hrdinských  skutků,  tak  hrdinských  a  fanta- 
stíásému  rozpoložení  přiměřených,  jakž  jen  obrazivost  nevázaná  a  sama 
sobě  pozůstavená  je  vymydliti  a  vylíčiti  s  to  byla.  Viichni  živlové 
k  pomoci  se  přivolávali,  památky  bohatýru  blízké  i  vzdálené  minulosti 
báječné  se  naznačovaly,  i  tajeníství  mystérií  Grálu  se  za  látku  propůjčilo. 
Jestliže  v  kriJá  Artušovi  a  toulavém  dobrodružném  rytířstvu  jeho  zastou- 
pena se  vidí  neodvislost  osobná  u  pestrém  světském  svém  vybujném', 
tu  zajisté  zase  více  duchovná,,  ascetícká  stránka  romantiky  vystupuje,  a 
touha  po  něčem  bezkonečném,  věčném,  k  jehož  vyslovení  jazyk  lidský 
nestačil  a  jež  toliko  v  mystickém  mezisvětlí  se  obrazivosti  představovalo.*^) 
Zásluha  o  vzniknutí  romantické  poesie  se  přičítá  obyvatelům 
krásných  dolin  Provencských  na  pobřeží  řeky  Garonny.  Znatelům 
dějin  a  zeměpisu  neujde  že  na  tomto  kusu  země  se  namnoze  jižní  a 
severní  živlové  jakož  i  názory  lidstva  západného  i  východného  stýkali, 
že  s  jedné  strany  arabské,  tak  zvané  maurické  bobatýrstvo  stopy  boha- 
týrství  svého  až  za  pomezí  provencalské  zanášelo,  s  druhé  pak  Karel 
Veliký  se  svými  paladiny.  Překonánim  Arabův  netoliko  křestanstvi 
▼  riSi  jejich  se  ujmulo  a  živlové  severní  do  západního  jihu  vplynuli, 
ale  i  vítězové  získali  poznáním  vzdělanosti  arabské  jejímž  nejkrásnějším 
výkvětem  byla  poesie.  Takž  básnictví  a  zpěvnictví  arabské  z  Toleda, 
kolébky  své,  na  provencalskon  půdu  přeneseno  rychle  se  tam  ujmulo, 
a  mod  ladného  příkladu  oživila  se  brzo  poesie  na  celém  západě.  Umění 
básnické  se  v  Provencalsku  nazývalo  art  de  trobar ,  pročež  básníkové 
a  zpěváci  trobadoři  se  jmenovali.  Nižái  druh  jejich  byli  jonglérové 
jimiž  uměni  aa  pouhé  řemeslo  pokleslo.  Provencalská  poesie  kvetla 
od  1.  1090—1290,  načež  spolu  s  rytířstvím  klesati  počala.  Ráz  zpěv- 
nictví toho  byl  lyrický,  předmětem  jeho  hlavním  byla  láska  a  oslaveni 
milenky.  Vedle  milostných  písní  ovšem  také  bajky,  povídky  a  legendy 
se  pěstovaly,  ano  i  kárající  satyra,  ale  směr  lyrický  nadvládal,  tudíž 
jenom  jedna  podstatná  stránka  romantiky  v  provencalském  básnictví 
se  objevila.  Ale  důležitost  zpěvnictví  provencalského  leží  i  v  tom ,  že  se 
jim  zobecnila  obliba  poesie  vůbec,  že  básnictví  pozornost  na  se  obra- 
tívši  předmětem  společenských  zábav  a  zájmů  se  stalo,  rozšiřovatelem 
zajímavých  myšlének,  šlechtitelem  mravů  a  tedy  i  mocným  působitelem 
vzdělanosti  středověké.  Mezi  tím  ale  se  jiný  druh  romantiky  na  severo- 
západě Evropy  vyvinul,  jehož  působení  bylo  trvalejší  a  namnoze  i  pod- 
statnější, druh  totiž  epickéko  básnictví,  v  němžto  ovšem  větší  dospělost 
a  mužnější  ráz  se  jeví.  Kdožby  v  rozdílné  povaze  obou  těch  druhů 
ihned  nepoznal  rozličnost  ponebí,  v  kterýchž  povstaly?    Jasná  poesie 


—  176  — 

provencalů  které,  už  za  svých  času  gaya  scienza  t.  j.  radostná  nauka 
se  nazývala,  zrodila  se  na  plodných  nivách  středního  pomoH,  na  svě* 
žim  zeleném  úboči  Pyrenejském^  kdežto  romantické  postavy  jež  v  epi- 
ckém  kruhu  sevemých  básní  se  objevují  z  kosmatýcb  pohoří  mlhavého 
pobřeží  normanského  vystoupily.  Básníkové  severní  Francie  pěstovali 
sice  také  píseň ,  ale  hlavní  činlivost  jejich  se  ustředila  v  epickém  bás- 
nictví, použijíce  k  vypravováním  svým  hojných  povésti  staletími  nahro- 
madilých  z  kteréžto  směsice  látek  uspůsobili  tak  zvanou  romantickou 
epiku.  Z  prvopočátku  se  druh  této  poesie  přísně  držel  formy  básnické, 
později  ale  od  verSů  upustiv  na  prostominvu  přešel,  kdežto  z  roman- 
tického básnictví  tak  zvaný  rovnán  vzal  svůj  původ. 

Nesmírný  poklad  národních  pověstí  nevyčerpatelným  téměř  byl 
zřídlem  romantiky  kteréhož  ona  také  v  plné  míře  použila.  Znamená 
se  několik  hlavních  kruhů  pověstí  v  nichž  epická  romantika  severní 
Francie  se  otáčela,  jakož  pověsti  o  Karlu  Velikém,  kruh  bretonských, 
kruh  normanských  pověstí  mimo  jiné  více.  Ale  bi70  domácí  pověsti 
nečinily  básníkům  zadost,  a  počali  i  v  dávné  minulosti  vyhledávati 
postavy  hrdinské  jež  hojnou  příležitost  poskytovaly  k  oduzdění  těkavé 
obrazivosti  jejich.  Ze  všech  těchto  stvůr  zasáhly  k  nám  některé 
zlomky,  či  vlastně  padly  jen  některé  záře  a  některé  stíny  jejich  do 
literatury  naáí,  jako  k.  p.  román  Flora  a  Blancheflor  z  kruhu  básní  o 
Karlu  Velikém  a  j.  Středem  Bretonského  kruhu  se  je>íl  Artuš  a 
stoldvní  kolo  hixlin  jeho  Lancelota,  Parcivala  a  j.  v.  Nejvýše  cenou 
svou  stojí  v  kruhu  tomto  román  P(^rceval.  Také  Trisřan  spoléhá  na 
pověstech  staro-bretonských.  V  kruhu  nonnanském  vyniká  zvláště 
Robert  ďábeL  V  obora  epiky  středověké  která  si  látku  svou  ze  světa 
antického  obrala  nalézá  se  román  o  Alexandru,  báseň  o  válce  Trojan- 
ské,  o  Virgilovi  a  j.  v.  Podivným  plodem  této  doby  jest  také  román-' 
tiká  allegoi*ická  v  jejímžto  zase  obora  nejpodivnější  se  jeví  Román  o 
ru£i  (Roman  de  la  Rose),  jejž  započal  Guillaume  de  Lorris  (f  1260) 
a  až  na  22.000  verSův  prodloužil  Jean  de  Meung  (1279—1317). 
Vedle  těchto  drahů  se  i  množství  pestrých  románů  a  báchorek,  bájí  a 
novel,  pastýřských  i  satyrických  plodů  spůsobilo,  malých  to  epických 
vypravování,  tak  zvané  Fabliattx  a  Contes  v  nichž  se  satyra  s  epikou 
a  dialektikou  střídala.'  Počátkem  XIII.  století  se  tivedla  mluvicí  zví- 
řata do  veršovaných  románů,  kterýžto  spůsob  vypravování  a  káráni 
mravů  velké  obliby  došel  a  mnoho  se  následoval. 

Nesmiraá  plodnost  básm'kův  této  doby  jest  spolu  svědectvím, 
s  jakou  oblibou  plody  jejich  se  potkávaly  a  jakého  rozšířeni  došly. 
Avšak  kolem  naznačeného  středišté  romantiky  jež  se  ve  Francii  spů- 
sobilo,  vyvstala  odvětví  neméně  pestrá  a  nrméně  původní  a  zvláštního 


.    —  177  — 

národního  rázn.  Zevrubným  Učenim  vybajněni  romantiky  n  románských 
národů  v  Itálii  a  Španělsku,  pak  uf  kmenů  germánských  bychom  se 
píílič  daleko  od  cíle  odchýlili,  avšak  nevyjasnil  by  se  nám  poměr  jeji 
k  literatuře  naší  středověké,  kdybychom  básnictví  těchto  zemí  a  národů 
-docela  mlčenim  obešli.    Do  Anglicka  přižla  severoířancouzská  romantika 
8  Normany  a  po  nějaký  čas  se  tam  udržela,  nezdomácnic  se  však  na 
této  půdě.    Docela  jiný  pohled  v  ohledu  tomto  poskytuje  Španělsko, 
kde  romantika  národním  se  stala  živlem.     Na  Iberském  poloostrovu 
se  zrodil  „praotec  rytířských  románů^*  Amadis  de  Garda,  v  kterémž  se 
objevuje  první  krok  přechodu  rytířské  epiky  na  rytířský  neWSovaný 
román,  a  jelikož  v  krajinách  tamějších  použitq  cokoliv  jen  k  romanti- 
okénm  spracováni  se  hodilo,  vystoupila  tam  i  básďi  o  Alexandru  Ve- 
likém, „v  kteréž  se  národní,  církevní  a  rytířské  dobrodružné  živly  špa- 
nělské epiky  spojigí,  takže  Španělská  romantika  v  plném  svém  výkvětu 
se  v  plodu  tomto  objevuje."    Podle  verše  v  jakémž  báseň  tato  spůso- 
bena,  pochází  pojmenováni  celého  drdhu,  totiž  verš  Alexcmdrimký,  — 
že  též  Itálie  pozadu  neostala,  vyplývá  z  polohy  země  této  a  z  národ- 
ních a  politických  poměrů  jejích.    Jazyk   provencalský   až    do  konce 
Xn.  století  tamo  v  užíváni  byl,  tedy  i  poesie  provencalská  za  Alpy  se 
dostala.   Když  napotom  se  řeč  italská  samostatně  vyvinula,  spatřiti  jest 
nejprv  v  Sicilii  zabřesknutí  domácí  poesie  a  to  při  dvoře  proslulého 
německého  císaře  Bedřicha  11.  kde  se  zvláštní  kruh  italských  trovatorn 
spůsbbil.    Po  rozptýlení  jeho  se  universita  Banonská  stala  středištém 
básnického  unění.  —  ByCby  si  i  básnictví  i  básníkové  sami  průchodu 
byli  vydobyli  do  všech  téměř  zemí  střední  Evropy,  tušíme  přece  že 
Bononie  kdež  se  tenkráte  tolik  studujících  synů  všech  národů  nacházelo 
nejvíce  přispěla  k  bezpostřednímu  seznámení  se  mladého  pokolení  s  poesií 
zkpaáni,  a  že  snad  i  mnohý  žák  radostnému  uměni  se  tamo  přiučiv 
napotom  je  provozoval  po  hradech  panských  se  potuluje.    Nebylo  tedy 
ani  prostřednictví  Němcův  potřebí  k  tomu  aby  romantika  až  do  Cech 
se  dostala,  jelikož  známo  že  bylo  dostatečného  množství   Čechův  na 
nnivenité  Bononské  kteří  tuto  práci  na  se  vzíti  mohli  a  bez   pochyby 
i  na  se  vzali,  čímž  ovšem  i  německým  zpěvákům  cestu  do  Cech  pro- 
klestili a  usnadnili.    V  Němcích  vykvetla  romantika  vplyvem  francouz- 
ÁfáYkO  rytířství.   Ve  válkách  křižáckých  se  rytířstvo  celé  Evropy  pod 
jeden  prápor  postavilo  a  v  sdružení  takovém  snadno  se  ujmuly  a  zvše- 
obecněly  spůsoby  těch  kteří  vůbec  za  vzor  rytířstva  platili.    Brzo  se  i 
němečtí  rytířové  snažili  umění   zp^vnické  dle  vzoru  francouzského    do 
svých  kruhů  uvésti,  a  jelikož  za  nejušlechtilejší  panskou  a  rytířskou 
zábava  platílo  a  nejen  válečných  ale  i  jemných  poměrů  k  ženskému 
pohlaví  se  dotýkalo  a  všechny  úhlavm'  zájmy  časové  se  v  něm  zrcadlily, 

12 


—  178  — 

i^mulo  se  brzo  na  hradeofa  rytířů  a  při  dvorech  panovníků  kde  se  vždy 
zdržoval  výkvět  národního  rytířstva.  Taženi  na  východ  a  do  Itálie 
povzbudilo  zpěv  k  jehož  pěstování  slavné  turnaje  a  hody  pansk4  dosti 
pohnutek  a  příležitostí  poskytovaly.  Protož  viděti  lze  při  dvorech  Ba- 
benberků  i  Hohenstaufenů  kruhy  básníků  kteří  v  duchu  západního  bás- 
nictví oslavovali  život  rytířský,  následujíce  při  tom  vSecky  téměř  formy 
a  používajíce  všech  látek  jež  romantika  jihu  i  severu  západního  po- 
skytovala, i  oněch  které  zpěvci  francouStí  od  antického  světa  se  vypůj- 
čili, jako  zpěv  o  Eneášovi  a  o  Tróji.  Takž  i  brzo  se  objevila  německá 
zpracování  pověstí  o  ArtuŠtm,  Tristami,  mythická  zkazka  o  Ghvlu  a 
romantický  Percival.  Některé  tyto  pověsti  ovšem  i  samostatných  spra- 
covatelu  našly  a  povolaných  básníků  mezi  nimiž  zvláště  rytířský  zpěvec 
Wolfram  z  Eschenbachu  vynikal.  Znamenitý  byl  též  vrstevník  jeho 
Gottfríd  ze  Štrasburku  skladatel  proslulé  básně  ,,TrÍ8tan  a  IsoU/* 
jeden  z  nejnadanějších  básmliů  středního  věku.  Bylo  by  od  místa 
dlouhou  řadu  zpěváků  německých  zde  vypočítávati  již  zvláště  za  času 
Hohenstaufenů  německou  poesii  pěstovali,  z  nichžto  někteří  po  nějaký 
čas  se  i  v  Čechách  zdržovali,  podotkneme  zde  toliko  že  německé  ver- 
šovstvi  by  nebylo  stačilo  k  tomu  aby  spůsob  romantického  bámění  a 
zalíbení  na  něm  se  v  Čechách  ujmulo,  aniž  by  si  ho  bylo  rytířstvo  a 
vládcové  byli  as  všimnuli  a  nějakou  váhu  naň  kladli,  kdyby  romantika 
vůbec  co  charakteristický  zjev  času  nad  celou  západní,  jižní  a  střední 
Evropou  byla  panovnické  své  žezlo  nevztáhla.  Viděli  jsme  již  pří 
Alexandru  že  nikohv  na  německou  ale  na  latinskou  báseň  český  zpě- 
vec svůj  plod  založil,  jakož  vůbec  latinské  vzory  živěji  se  v  Čechách 
ujmuly  a  více  na  literaturu  českoslovanskou  působily,  nežli  německé, 
ba  sama  romantika  jen  částečný  a  netrvalý  ohlas  v  Čechách  zbudila. 
Zvláštní  známkou  mimonárodmlio  českého  básnictví  pro  kterou 
neméně  než  pro  jiné  od  staré  národní  Školy  básnické  se  Učilo  se  stal 
rým.  Původ  jeho  padá  do  nejstarších  časů.  Zásluha  o  uvedeni  jeho 
se  hlavně  Arabům  španělským  přičítá,  ač  toliko  záhadně.  Provencalové 
ho  užívali  a  přešel  pak  na  veškerou  poesii  i  do  veršů  latinských. 
Nedá  se  upříti  že  básnictví  jím  nabylo  téměř  hudebnějšího  rázu,  ale 
padlo  jím  také  do  velikého  nebezpečenství,  že  totiž  mluva  nebásnická 
ale  toliko  rýmovaná  též  za  poesii  se  považovati  počala,  že  forma  se 
brala  za  podstatu  věci.  Byla  to  ta  samá  vada  kterou  umělé  verše 
antické  do  poesie  uvedly,  nebof  prosaické  názory  a  myšlénky  tu  v  he- 
xametrách,  v  safíckém  a  jiném  verši,  tamo  zase  v  rýmu  zaplavily  obor 
básnictví  spůsobem  oželení  hodným.  Rozenému  básníkovi  rým  ovšem 
nevadil,  ale  že  jich  málo,  a  rýmováni  snadnější  jest  nežli  bahnění,  tuf 
ovšem  mnozí  nepovolaní  vycvičivše  se  v  rýmu  na  básnickou  vstoupili 


'     —  179  — 

pudu  a  rýmované  prose  cestu  proklestili.    U  nás  rým  se  nezrodil  a  byl 
tedy  cizím  živlem  v  poesii  naSí,  a  pohříclia  takový  jaký  při  tehdejSim 
stavu  věci  nepřispíval  k  obohaceni  myšlének  a  obrazivosti,  ani  nedosta- 
tek jich  nenahrazoval,  nýbrž  tém^  jen  mista  jejich  zastupoval.  Bohatá 
obrazivost  básnika  zpěvů  a  pisni  Bukop.  Kralodv.  nepotřebovala  rýmu, 
y  bohaté  mluvě  jejich  tolik  riza  a  také  tolik  libozvnku  se  chovalo  že 
86  rým  docela  zbytečnou  věcí  při  nich  by  jevil  a  nikdo  jej  nepohřeši 
ani  v  oněch  skrovnějších  plodech  lyrických  jež  přímo  k  zpěvu  spůso* 
beny  byly.    Důkazem  toho  jest  novějši  jich  v  hudbu  uvedeni  mistrem 
Tomáškem.    Nedá  se  však  souditi  s  minulosti.    Rým  si  vydobyl  právo 
v  básnictví  a  jestliže  prvm'  vystoupem'  jeho  v  Čechách  nevedlo  k  úspě- 
chu národního  básnictví  našeho,  padá  toho  všechna  vina  na  ducha  čcusu 
jemuž  se  povedlo  národni  oblibu  překonati  a  k  jiným  stranám  obrátiti. 
Samostatný  národní  tón  poesie  české  dozvučel  as  „JarosIavem^S 
Co  vedle  něho  a  po  něm  za  onoho  věku  v  umělém  básnictvi  českém 
se  objevilo  vycházelo  ze  zvrácené  obliby,  z  nájsledováni  vzorů  cizích  a 
z  klamného  uznáni  vítězství  ducha  časového  nad  nim.    Ale  do  jádra 
národa,   do  samého  lidu  nevnikl  tenkráte  ještě  cizí  mu  duch  tento  a 
romantika  osypavši  literaturu  naši  některými  svými  květy  nezdomácnila 
se  u  nás.    Realistická  povaha  národnosti  naši,   veškeré  náhledy  lidu 
slovanského  do  života  odporovaly  tomu,  aby  romantika  se  u  nás  zdo- 
mácnila a  znárodnila.  Pěstovala  se  zajisté  u  nás  nejprv  jen  v  některých 
kruzích  panských  a  rytiřských  jímž  živel  dobrodružství  lahodil  a  cizí 
mrav  nadvládal.    Ale  i  napotom  když   více  se  rozšířila   nezasahoval 
okres  činění  a  působeni  jejího  do  našeho  lidu,  ba  počala  se  vůbec  roz- 
šiřovati  zde  když  v  domovu  svém   už  půdy  pozbývala   novým   zase 
živlům  a  směrům  couvajíc.    Důkaz  že  romantika  v  Čechách  se  nezdo- 
mácnOa  a  pravé  půdy  nenašla  leži  v  tom,  že  básně  české  v  duchu  jejím 
spůsobené  jsou  jen  spracováni  cizích  látek   aneb  volné  pouze  zčeštěni 
dzich  plodů  tohoto  druhu.    I  ve  spůsobu  jakým  se  některé  romantické 
básně  u  nás  spracovaly,  objevuje  se  namnoze  nadzmíněný  směr  reali- 
stický.   Takž  k.  p.  spůsobitel  českého  Tristrama  místy  všemu  tomu  se 
vyfinnl   co  originál  z  kteréhož  překládal  pravým  rázem   romantickým 
přioděl,  vynechav  mystická  naznačeni,  ladná  rozjímáni  o  lásce  a  veškeré 
půvabné  přívěsky  básnické  jimiž  německý  spisovatel  Tristrama,   Gott- 
firid  Štrasburský  nad  jiné  proslul  a  přidržuje  se  hlavně  jen    děje.  — 
Nápadné  také  jest  že  ani  jeden  hrdina  český  se  v  kruhu  romantiky 
neobjevil,  a  rýmované  historické  básně  českoslovanské  toho  času  jako 
„SmrC  krále  Jana",  „Vilém  Zajíc",  „Matěj  z  Trenčína"  a  j.  v.  v  ničem  se 
nepodobají  romantickým  tvorům  západním.  Zavítala  tedy  romantika  toliko 
co  host  na  české  hrady  a  na  dvůr  královský,  přispějíc  na  čas  ku  panské 

12* 


—  180  — 

kratochvíli  a  podajic  nám  důkazu  že  české  panstvo  a  rytířstvo  nebylo 
docela  poněmčilé  a  jazyka  národníma  odvrácené,  sice  by  se  byl  ani 
Tristram  ani  Tandaríአ atd.  česky  nespůsobil,  bylo  by  rytířstvo  s  ně- 
meckým se  uspokojilo,  a  byl-by  zajisté  také  původní  český  Tkadleček 
nepovstal. 

Jevilo  se  tenkráte  v  zemích  českoslovanských  frkvé  tak  nápadné 
smíáení  pestrých  živlů  jako  všude  jinde.  *  Ale  jiné  tu  smíšení  jich  a 
jiné  základy  jejich  vznikání.  Na  západě  se  pronikly  rozličné  národností 
splývajíce  v  nové  národy  z  rozličných  kořenů ;  a  nás  němectví  tenkráte 
ještě  neproniklo  národní  náš  život,  do  lidu  nevešlo  a  vůbec  jen  vedle 
slovanského  živlu  se  jevilo  užírajíc  namnoze  kořeny  jeho  ale  nesplynouc 
s  mm  v  jedno  nové  tělo  s  jednou  duší,  aniž  z  dvou  těch  jazyků  třetí 
nový  se  spůsobil.  český  národ  od  pravěku  zde  usedlý  zůstal  i  napotom 
čím  a  jakým  dříve  býval,  a  lid  český  nepozbyl  podstatný  svůj  ráz. 
Němectví  v  Cechách  výhradné  mělo  postavem',  a  taktéž  i  všecko  co 
odjinud  do  zemi  našich  přibylo  a  s  národmm  přesvědčením  v  jedna 
bytnost  nesrostlo.  Podobně  se  dělo  i  romantické  poesii.  Základy  její 
působily  přímou  protivu  základů  národního  básnictví  a  národní  povahy 
slovanské.  Původní  symbolický  ráz  básnění  a  bájem'  slovanského  se 
valně  Ušil  od  aIlegorick.é  povahy  romantiky.  V  symbolice  byl  jinotaji- 
telný  význam  zjevů  přírodných  podstatně  uspůsoben  a  ustálen,  založen 
byv  na  dávuá  pozorování  přírody,  na  vzájemné  stýkání  zjevného  vnějška 
s  tušeným  nitrem;  allegorie  romantikou  povzbuzená  byla  však  podmětným 
svévolným  výkladem  poměrů  vnějších  který  se  toliko  na  názor  osobný 
a  na  rozpoložení  okamžité  zakládal,  byla  toliko  pohra  obrazivosti  pří- 
ležitostně naladěné.  Slovanskému  názoru  byla  příroda  věčnou  tvořitel- 
kou  z  vlastních  sil,  romantice  byl  duch  mimo  přírodu  jsoucí  oním  tvo- 
řitelem  a  k  němu  se  táhla  veškerá  mysl.  Přirozenst\-í  zjevné  bylo  toliko 
nádobou  do  m'ž  se  duch  vlíval,  ji  měnil,  ztroskotával  a  po  libovůli  své 
s  ní  zacházel.  BylaC  by  romantika  celý  ústroj  duchovného  vývinu  slovan- 
ského překonati  musila,  nežby  v  národní  povahu  byla  vplynula  k  čemuž 
však  ani  síly  její  nestačily  ani  času  se  jí  nedostávalo.  Povedlo  se  jí 
ovšem  přerušiti  bánickou  tvořivost  v  národním  duchu,  ale  nepovedlo  se 
jí  uspůsobiti  sobě  na  slovanské  půdě  budovu  trvalou  z  níž  by  byla 
.  jako  z  podstatoého  střediště  na  národní  povahu  tak  dlouho  působiti 
mohla,  až  by  ji  byla  překonala.  Středištěm  romantiky  bylo  rytířství  a 
básnictví.  V  ten  čas  když  básnictví  romantické  na  poesii  českou  půso- 
biti počalo,  chýlilo  se  ale  už  samo  a  zřídel  svých  k  úpadku,  i  prvotný 
bujný  květ  už  opadávati  počínal  na  české  půdě,  udržuje  se  ovšem  ještě 
dosti  dlouho  ve  vnějších  svých  zjevfch  ale  duchovný  svůj  význam  a 
převahu  v  společenském  životě  pozbývaje,   nebof   se   zmáhal  úhlavní 


-  191  - 

odpůrce  jeho,  totiž  města  a  municipalni  řízení,  tato  nejmocnějfii  protiva 
středověkého  feadalismu.  Jak  dalece  pak  romantické  básnictví  středi- 
štěm  romaatického  n&zora  do  života  v  Čechách  se  stávalo,  o  tom  nás 
výkony  jeho  na  české  půdě  poučuji.  Zakládají  se  vesměs  na  pověsti 
od  nás  vzdálené  a  národa  naiemu  ci^é.  Snad  jediný  Karel  Veliký 
žil  v  paměti  lidu  naieho,  ale  pochybujeme  že  by  podmanitel  západních 
Sfevanň  se  zde  byl  v  takovém  světle  objevoval  jako  ve  vlasti  své. 
Akdoi  byl  onen  romantikou  ozářený  král  Artuá?  O  historické  bytosti 
jdio  jen  málo  podotknuto  v  dějinách,  a  má  se  za  to  že  skutkové  jeho 
toliko  na  bájenou  mysl  prvního  velebitele  jeho  se  zakládají.  To  samé 
platí  o  paladinech  jeho  Lancelotovi,  Percivalovi  a  ostatních.  U  lidu 
z  jehož  pověstí  vyvstaly  a  u  sousedů  k  nimž  pověsti  tyto  záhy  došly  a 
se  zdomácnily,  mohly  se  osoby  tyto  báječnými  národními  reky  státi  a 
osQOVon  národního  zpěvnictví.  K  nám  však  sláva  jejich  v  slabých  jen 
ohlasech  zavítala,  zajímajíc  novotou  a  podivností,  ale  jako  každá  móda 
která  půvábnosti  pozbyde  zase  se  vytratíc. 

Z  pověsti  bretonských  se  nám  objevil  Trisůram  ijdiký  rek.  Osudy 
jeho  piiměly  několik  básníků  na  západě  k  rozmanitým  líčením.  Nám 
se  zde  jedná  toliko  „o  vytknutí  poměru  naSeho  Trístrama  k  ostatním 
vzdSláTánim  této  látky  ,^*  o  kterýchžto  poměrech  zevrubně  promluvil 
Nebeský  v  č.  č.  Mus.  1847  a  jehož  náhledů  zde  používáme.  K  sto- 
pování povésti  o  Tristramu  (Tristanu)  veliké  minožství  látek  zvláště  ve 
Francii  nž  sebráno  a  však  „nem'  předce  možno  úplně  vyslíditi  počátek, 
přetvor  a  rozšiřování  její."  Nejprv  se  objevuje  Tristan  v  podáních 
zpěvcá  Britanských,  později  už  obšírněji  líčeny  osudy  a  láska  ku  krásné 
Isoldé  líčena  od  básníků  francouských.  Toulavými  zpěváky  se  rozšířila 
pověst  tato  po  celé  západní  Evropě,  rozmanitě  se  přetvořila  a  na  roz- 
ličná odvětvi  rozpadla.  „K  jednomu  takovému  odvětví  patři  německá 
báseň  Eilharda  z  Oberge,  k  jinému  zase  anglická  báseň  Tomáše  z 
Erceldoonu  a  německá  Grottfrida  ze  Štrasburku.  Český  skladatel  použiv 
rozličných  skládáni  spojil  je  v  jeden  celek,  tu  z  toho  tam  z  onoho  čer- 
paje, místy  přísně  originálů  se  drže  místy  volně  se  od  nich  uchyluje.*^ 
Shodujeme  se  docela  s  náhledem  ostrovtipného  posuzovatele ,  kdež  o 
skladateli  českého  Tristrama  praví  že  vzdělání  jeho  jest  celkem  nedbalé 
aniž  básnicky  pojmuté.  „On  prostě  a  jednoduše  sebral  z  pramenů  a 
při  své  náklonnosti  k  přisprostlémn  šprýmu  nemohl  arci  vniknouti 
v  hlubší  jádro  pověsti,  ba  ani  ji  nemohl  pojmouti  jako  Gottfrid  (ze  Straš- 
bnrka)  co  květ  a  symbol  milosti,  jelikož  mu  taková  zdvomělá  láska 
byla  věcí  neznámou  neb  nepochopitelnou  což  .by  mu  býti  mohla  i  při 
vétftím  básnickém  nadám'.  Živel  mravní  ale  n  něho  jest  zachovalejší 
a  kde  Gottfirid  a  jeho  pokračovatel  nejvíce  květů  nasypou,  těmto  pode- 


—  182  — 

zřelým-  místům  se  uhýbá  aneb  dokonce  sprostě  se  o  tom  zmíní.". .  •  • 
Báseň  líčí  láska  Trístana  k  Isoldě,  manželce  krále  Marka.    „Ze  záíti 
až  k  vraždě  rozhořčené  zaplápolala  láska  a  spoutala  dvě  srdce  tak 
neodolatelně,  že  zrušily  posvátné  závazky,  což  se  na  nich  mstí  smrtel- 
nou strastí.    Vyvázli  z  ní  a  očištěni  skrze  ni  žili  vzdáleni  ode  světa 
v  pusté  samotě  prosti  závazků  svatých,  ale  abstraktných,  proti  kterým 
se  srdce  svým  citem  bezprostředným  zpouzí,   v  blaženosti,   až  vědomi 
jejich  procitlo.    Isolda  se  \Tátila  a  Trístan  hledal  úlevu  v  mužné  čin- 
nosti.   Svět  ale  v  něm  zrušil  vřelost  citu  a  on  spáchal  dvojí  zradu  na 
lásce  nevěrou  a  lží  k  dvěma  Isoldám,  poskytuje  takto  smutný  úkaz 
.  srdce  zmítaného.**  —  Jak  obhl)ené  bylo  tenkráte  čtení  o  Tristanu  dvo- 
řenínu   krále  Artuše  vysvítá  též  z  toho  že  si  někteří  pánové   báseň 
německou  Gottfridem  ze  Štrasburku  nedokončenou  dodělati  dali,  jakž 
o  Remundu  z  Lichtenburka  známo  že  si  k  tomu  okolo  1.  1300  zje- 
dnal Henrika  z  Fryberku.  —  Komu  by  však  na  tom  záleželo  poznati, 
jak  jinače  se  romantika  v  Němcích  ujmula  a  pěstovala  než  v  cechách, 
tomu  porovnáním  německého  Tristrama  s  českým  se  valný  rozdíl  ob- 
jeví.   Jadrnému  Čechu  se  nelze  as  bylo  vpraviti  do  blouznivého  těkání 
milosti  Tristanovy  a  Isoldiny,  do  pestré  romantické  barvitosti  některých 
scén  jež  u  Grottfrida  jako  báječnými  květy  obsypány  se  vidí.    Za  to 
ale  rázným  humorem  se  mu  všady  vyrovná.    Verš  a  rým  ovšem  ne- 
ukazují na  mistra,  jako  byl  skladatel  Alexandra  ^českého  aneb  sv.  Ka- 
teřiny. —  Líčení  dávnýqh  mravů  a  spůsobů  společenských  jakož  i  po- 
měrů velitelů  a  králů  poukazuje  nás  namnoze  na  skutečně  barbarskou 
dobu.    Dosti  malý  obrázek  to  dosvědčí: 

V  těch  časech  bieše  jeden  pán 

v  Irlantě,  ten  bieše  Merolt  jmenován. 

Ten  jest  toho  sám  nemněl, 

by  kto  jako  on  veliké  síly  měl; 

to  móžte  všichni  znamenati 

žežt  jest  byl  ukrutný  dosti; 

mnohéhot  jest  do  smrti  zabil  z  svých  nepřátel; 

král  z  Irlanta  za  ženu  jeho  sestru  měl; 

i  bydlil  jest  beze  všie  žalosti, 

dobývaje  sobě  všie  ctnosti, 

na  všie  strany  okolo  sebe 

přitiště  země  králi  svému  k  službě ; 

podle  něho  nemohla  žádná  země  ležeti, 

by  nemusela  jemu  platu  dáti,  ^ 

kromě  Komvalis  země  jediné, 
.  a  jiné  všecky  obecně; 


—  183  — 

neb  Marka  kr&le  JeStě  pod  sě  podtiskl  nebyly 

ten  sě  na  něho  nic  neobrátS. 

To  Meroltovi  nelibě  se  zdálo, 

i  pomysli  o  t(mi  nemálo  . . .  • 
kterak  by  Ahrka  přinatO  k  tomu  aby  králi  jeho  plat   a  daně  dával. 
Vypiavi  se  přes  moře  a  zkáze  Markovi  aby  se  platu  podrobil.  Po  vy- 
čtení požadavků  praví  k  podovi: 

Také  pověz  jemu  jeStě  viece, 

co  já  ehd  za  úrok  vzieti: 

já  chci  vzieti  každé  dietě, 

které  sě  narodilo,  v  patnáctém  letě ; 

ale  nechce-li  dobrotivě  dáti, 

to  mu  pověz,  musim  já  sám  bráti 

paimy,  panoSe  i  vSe  sedláky, 

biskupy,  knězi,  chudé,  bohaté  i  žáky: 

páni,  panoši  budu  moji  posli, 

'panny  a  pante  do  slamSných  JdáSteróv  poSli  .... 
Podotkli  jsme  že  {ieský  skladatel  v  humoru  nezůstal  za  svými 
vzory,  což  neďi  následujicí  místečko  osvědči: 

Tristane  milý  ujce  to  věz, 

žes  ty  nynie  takového  sposobenie, 

to  já  mohu  řieci  bez  pochybenie, 

že  sej  proměnila  tvá  dřievnie  barva, 

bylaby  z  tebe  dobrá  larva, 

a  jeStěC  viece  poviedieti  muSi, 

kakC  jsů  zpósobeny  tvoji  uši, 

že  jsů  v  tej  mieře  jako  plesnivé  hlívy, 

a  nos  máS  jako  zelené  slívy; 

tvoji  oči  jsů  jako  dvě^  trnce, 

vyhlédajíc  ven  jako  z  hrnce. 

Co  mám  o  tom  praviti  viece  ? 

Chodíš  jako  ohořalá  sviece 

a  jsi  té  postavy  vSie, 

jako  na  homtnélio  blázna  slušie  .... 
Do  kruhu  Bretonských  pověsti  patří  též  rytířská  historie  z  časů 
krále  Artuše  TandariáS  a  MoríbeUa.  Děj  básně  jest  pošetilý  a 
neobstojí  před  zdravým  rozumem,  ale  v  některých  jednotlivostech  Učení 
tak  tíyb  že  se  jím  spůsob  druhu  toho  věrně  značiye.  Počíná  Tanda- 
riáft  takto: 


—  184 


Byl  jeden  král  ten  slul  Artuš, 
toho  mile  každý  poslnš, 
ten  byl  tak  dobrý  i  tak  mocným 
ke  vší  pravdie  všem  spomocný; 
.  mnoho  kráióv  veň  slušalo, 
a  mnohé  knieže  v  službie  stálo. 
Ten  jest  měl  obyčej  ten, 
že  v  rok  každý  volal  jest  dvór, 
tuf  jest  vydal  rozličný  zboř; 
vždy  se  na  letnice  počal, 
a  ve  dvů  nedieli  se  skonal; 
což  křesťanstva  najviec  kde  bylo, 
dobrých  druhóv  tu  musilo 
všichni  při  tom  dvoře  býti, 
a  nemohl  ijeden  toho  zbýti, 
aby  k  dvoru  nemusil  jeti : 
kniežata  i  páni, 
panny,  panie  také  byli  zváni, 
aby  všichni  přijeli 
a  tu  svú  kratochvil  jmieli. 
Pak  se  přihodí  čas  ten, 
že  panic  přihna,  pravie  jemu  tu 

novinu, 
řka:  panna  jede  k stanu  tvému 
a  ta  mi  se  tak  krásna  zdá, 
že  vešken  sviet  kraššie  nemá; 
jejie  miraochodník  tak  bohatie 
okován  jako  vešken  hoří  v  zlatie, 
dek  jeho  i  všeliké  přikrytie, 
jehož  nižádný  nevídal  na  svietie, 
tak  drahého  okovánie 
ni  u  panny  ni  u  panie, 
jakožto  ona  jmieješe, 
jejie  kóň  obviešen  bieše 
vešken  okolo  zlatými 
zvonci,  velikými  i  s  menšími, 
a  když  ponuknu  kchodbie  konie, 
tehdy  se  ti  zvonci  zazvonie, 
tak  sladce  jako  varhany, 
kde  jsii  najlópe  připraveny. 
Na  niež  také  drahé  riicho  bieše, 


to  jakožto  v  ohni  hořeSe 

od  zlata  i  od  drahého  kamenie, 

že  to  ižádný  ďoviek  nenie, 

by  kdy  tak  drahů  viec  vídal, 

jenž  při  takých  viecech  býval. 

Když  se  přiblíží  panna  kstanóm, 

král  kázal  kniežatóm  i  patióm, 

aby  proti  ni  vyjeli. 

A  kdyžto  8Ů  ji  uzřeli, 

to  sů  obecnie  mluvfli, 

že  sů  kraššie  nikdy  neviděli. 

Ta  panna  z  Indie  bieše, 

otce  i  matky  nejraieje&e, 

protož  tu  byla  přijela, 

chtiec  aby  oprávci  jmida;  • 

a  s  sebů  jmieješe  panen  deviet 

A  když  se  král  snimi  střet, 

dá  jí  milé  přivítánie, 

i  ttčini  kní  to  prošenie: 

by  ráčila  ssesti  dolov 

a  řka:  jsem   ke  vší  tvé  prosbie 

hotov. 
Panna  odpovied  dá  králi  ctnému 
řkúc:  rač  za  zlé  nemleti  promlu- 
veni mému; 
k  mé  žádosti  bych  miela  od  tvé 

milosti, 
cožbych  chtiela  požádati, 
by  mi  ráčil  slib  k  torna  dáti. 
Král  jí  slíbi  ihned  v  ten  čas 
řka:  co  na  mnie  žádáš,  to  vše  máš; 
a  sed  dolov,  qev  mi  jméno  své 
a  mysl  vší  prosby  tvé. 
Panna  s  kázní  odpoviedie, 
své  jméno  Floribella  povíedie. 
Panna  vece:  králi  rač  mi  svój  slib 

naplmti, 
chtielabych  zde  ráda  býti, 
na  tvém  dvoře,  jsůc  vtv^  kámi; 
pakliby  kto  byl  bez  bázni, 
jenzby  se  kmé  necti  co  tázal, 


1S6  — 


aby  mu  fltí«tl  Uatn  káíal ; 
p^Ltibych  já  téi  učinilat 
bycli  túž  vinu  na  sobie  jmíela. 
Král  Artuš  to  ji  vše  slibi, 
takž  ta  s  nimi  veselá  i  by, 
a  Tšickni  vefielejái  blechu 
jakž  ji  koliviek  vidiechn, 
a  kdyžto  se  ten  dvór  skonal, 
král  Artná  s  královu  pojma 
a  kráfinů  Floribelln  s  sebů 
na  svój  hrad  ji  v  pokoj  uvedu. 
Tíii  spohi  na  čas  přebývachu, 
až  jí  zvláštie  učinichu 
pokoj,  tak  ctný  jako  králové, 
to  vSe  k  libosti  pannie  té. 
A  když  panna  v  její  pokoj  provo- 

dicbu, 
potom  v  rádie  váichni  biechu: 
i  poée  král  rádci  tázati, 
kohoby  jí  chtieli  v  službu  dáti, 
aby  se  ten  nic  nedovinil. 


Tu  jest  jeden  královic  byl 
tak  kázaný  i  šlechetný, 
ten  se  zda  jim  k  té  službie   po- 
dobný. 
Tu  jej  k  ni  na  službu  dachu 
a  jemn  tak  přikázachu:  ~ 
aby  ji  kázanie  slúžil 
řkúc,  aby  toho  zle  neužil. 
Tandaríáš  jmenovaný 
když  ji  byl  na  službu  poddaný, 
ten  mládenec  urostlý  bielý, 
ve  všech  viecech  jsa  vždy  smielý 
slúžieše  ji  8  snažná  službu, 
z  jitra  ráno  i  každů  dobu 
byl  jest  hotov  k  službie  jejie, 
dHev  než  komonuci 
ani  kteří  panici. 
y  zlatnici  vodu  maje, 
před  komnietů  vždy  stoje, 
aby  Floribella  vstala, 
a  se  ihned  umyla. 


Panna,  znamenajíc  službu  panice  ještě  raněji  vstávala,  z  čehož 
patroo  že  se  ti  mladí  lidé  do  sebe  zamilovali.  Opustivše  tajné  dvůr 
Artušův  umínili  u  otce  Tandariášova  přebývati  tak  dlouho,  až  by 
mohli  milost  míti  od  krále  Artuše  a  vstoupiti  v  manželství.  Ejrál 
Artuš  ale  s  vojskem  přitáhl,  a  tu  líčeny  hrdinské  skutky  Tandaríášovy, 
potýkání  se  s  obry  i  jiné  divy  udatnosti.  Artuš  pák  slíbil  že  pannu 
vezme  k  sobě  a  Tandaríáš  aby  se  neukázal  v  zemi  pokud  mu  nebude 
odpnšténo.  Tandariአ do  světa  vyjel  po  dobrodružství  a  takové  hrdin- 
ství vykonával  že  Artuš  se  snu^  a  FloríbeUu  s  Tandariášem  zasnoubil. 


Pak  tu  Tandaríáš  přebývá 
ssvú  militká  se  kochaje, 
a  maje  s  m'  dosti  ráje. 
Tuž  88  spolu  vesele  jmiejichu, 
a  víc  žalosti  nejmiejíchu; 
neb  sta  dosti  žalostí  jmiela, 
donievadž  sů  ssebů  nebyla. 
Ale  ta  všecka  žalost 
obiáti,  se  jima  v  radost, 
neb  to  maž  každý  viedieti 


zet  velmi  lehce  milostí  nabude, 

ale  tíežcet  ji  otbude. 

Takž  každému  bývá, 

ktož  se  obchodí  s  milostí, 

móžt  dobře  viedietí, 

žef  jest  veliká  nemoc  i  starost 

Ale  kdyžf  ščestie  k  tomu  přijde, 

jednakt  jej  ta  žalost  mine; 

i  budeta  po  té  žalosti 

mile  s  sebů  přebývati, 


dobře,  ktož  se  má  s  milostí  sníti,     a  se  v  jednom  tiele  milovati. 


-186- 

Protož  chovaj  se  viernie  toho,  tobie,  i  tvému  ardci  jediná, 

a  slož  pann&m  i  paniem  mnoho         I  bndeta  spolu  trvati  y  ctnosti, 
snažnie,  aC  přijde  otplata  milá  bojíce  se  boží  milosti.    Amen. 

Jméno  překladatele  Či  vlastně  vzdělavatele  básně  této  neznáme. 
Není  vSak  pochybnosti  že  spracována  dle  německého  vzoru,  ač  zajisté 
zkrácena  a  mnohých  romantických  přívěsků  sprosténa.  Takovýmto  ale 
setřením  pestrých  barev  pozbyla  romantická  poesie  na  české  půdě  svého 
charakteristického  oděvu  čímž  snad  jediné  Gechůn^  tehdejším  teprv  zá* 
živnou  se  stala.  PochybovaK  as  překladatel  sám  o  tom  že  by  našel 
čtenáře  v  cechách  kdyby  všech  17920  veršů  německého  originálu  bás- 
níkem Plaiaerem  vXIII.  stol.  spůsobeného  zčeStil,  aieby  jinak  zdravý 
žaludek  český  ty  „kolossy  ze  slasti,  obrů,  z  překrásných  dívek,  květů  a 
zázračných  hrdinství  vystavěné"  bez  nesnází  snesl.  —  český  překlad 
nalézá  se  v  rukopisu  Štokholmském  od  roku  1483  touž  rukou  psán  co 
Tristram,  totiž  od  Mistra  Jana  řečeného  Gebsy. 

Všechny  tyto  pověsti  teprv  napotom,  kde  romantika  už  se /byla 
přežila  a  podstaty  její  v  společenském  životě  dávno  zvráceny  byly, 
v  jiných  obecnému  lidu  přístupnějších  údobách  ovšem  i  v  cechách  obí- 
haly a  s  oblibou  se  potkávaly,  ale  nikoli  v  romantickém  svém  provedení 
nýbrž  básnického  oděvu,  verše  i  všech  šperků  zbaveny,  rozličně  změ- 
něny a  na  pouhé  téměř  látky  scvrklé.  Některé  z  nich  zajisté  brzo  po 
svém  uspůsobení  ve  verších  na  prostomluvu  se  předělaly,  což  by  se  as 
sotvy  bylo  stalo,  kdyby  romantická  poesie  co  taková  do  lidu  byla 
vcházela.  Jaký  tu  však  rozdíl  mezi  původními  oněmi  stvůry  a  pozděj- 
ším českým  jich  vzděláním  v  prose,  pochopí  každý  kdož  třeba  jen  po- 
vrchně do  nich  nahUdne.  Takž  báseň  Flos  a  Blankflos  z  kruhu  roniian- 
tických  básní  o  Karlu  Velikém  se  později  v  Čechách  objevila  co 
„Vdmi  pékná  nová  kronika  aneb  hisUma  vo  vdiki  milosti  knUete 
a  hráU  Floria  a  jeho  milé  pani  Biancefioře^  —  a  báseň  Tristan  oo 
ffiistorie  o  panu  Trístanovi  a  krásné  holdS^  jak  veliké  fotHení 
spolu  míli  a  jak  smutný  kanec  to  vzalo  ř^^  —  Taktéž  kroniky  o  StU- 
frídovi  a  Bruncvíkovi  „mají  patrné  stopy  že  původně  ve  verších  psány 
byly  a  s  Tristramem  i  Tandaiiašem  v  jednu  dobu  náležely.  Zdá  se  že 
básníkovi  na  mysli  tanula  historie  o  Vratislavu  11.  a  Vladislavu  11. 
jichž  onen  od  Jindřicha  IV.  (1086)  tento  pak  od  císaře  Fridricha 
(1158)  za  rekovnou  pomoc  v  důstojenství  královské  povýšeni  byli,  a 
Vladislavovi  nad  to  lev,  nynější  znak  český,  na  Štítu  udělen.  Zname- 
nati také  sluší  že  román  německý  o  Siegfnedovi  s  našimi,  zvláště 
s  Bruncvíkem,  v  nejedněch  okolnostech  se  srovnává.*^  (Výbor  z  litera- 
tury české  díl  11.)  Že  takovéto  v  prostomluvě  sepsané  roníánky  čechůin 
obUbeny  byly  svědčí  mimo  jich  hojnost  a  častá  vydáni  také  přímá 


-  187  -  .      ^ 

projevení.  Prefiit  z  Vlkánova  v  předmluvé  na  svou  cestu  (v  Práte 
1563)  o  nich  se  zmiňuje:  Protoi  ti  a  takoví  jieehf  9obě  toto  m4 prosté 
sepsání  místo  Bnmcvika  a  kroniky  o  Stilfridovi  a  místo  jiných  ne- 
nšiteíných  hdsní  čtou  a  rozjímají  atd.  Kladly  se  tedy  plody  roman- 
tiky do  řady  neuziteíných  íteni  za  časů,  kde  se  v  cechách  mnoho 
čítalo,  pochybujem  žeby  dříve,  kde  lid  český  vůbec  jeStě  nečítal  aneb 
aspoň  velmi  málo,  se  byly  mezi  ním  kdy  zobecnily.  —  Byla  tedy  roman- 
tika jen  výstředným  a  výhradným  zjevem  v  Čechách,  uznána  a  pěsto- 
vána toliko  co  móda  od  některých  pánův  a  rytířův  českých,  a  udržovala 
se  ve  vyšSich  ruch  západní  £vropy  sledících  kruzích  do  kterýchž  dzí 
mravy  a  spůsoby  si  nejdříve  přístup  v  zemi  české  získaly,  a  kterýchžto 
hlavni  zájem  byla  kratochvíle  a  pohry  rytířské  a  milostném  Nejprv 
zajisté  královny  české  z  Němec  přiálé  uvedly  domácí  své  spůsoby  při 
dvoře  a  dvořem'nové  nejhorlivěji  je  pěstovali.  Tam  se  ozývaly  písně 
minnesingrů,  tam  se  předčítaly  romány  a  snad  i  nejdříve  se  objevily 
známé  spolky  milostné  (Minnehoefe) ,  kruhy  to  společenské  v  nichž  se 
vzdělávala  sofistika  lásky  spůsobem  nám  téměř  nepochopitelným  a  zdra- 
vému rozumu  namnoze  odporujícím.  Tu  se  kladly  otázky  o  lásce  a 
poměrech  jejích,  jenž  svou  zapleteností  a  titemostí  někdy  na  nesmy- 
slné stvůry  skolastické  dialektiky  upomínaly.  Předmět  pojednání  byl 
vždy  jeden  a  ten  samý,  totiž  láska  a  jemné  poměry  obou  pohlaví 
k  sobě  vůbec.  Tu  se  používalo  všeho  co  do  oboru  toho  se  jen  vtěsnati 
dalo,  a  kde  již  vtip  ani  obrazivost  nestačovaly,  tam  se  vmísila  allegoríe 
s  ohromným  svým  apparátem  mythickým  a  symbolickým.  Z  takovýchto 
cvičení  dialektických  se  vyvinul  i  zvláštní  sloh,  druh  to  výmluvnosti 
podivuhodné  o  jedné  a  té  samé  věci,  ba  někdy  takořka  o  ničem.  Došel 
nás  jeden  příklad  tohoto  slohu,  knížka  zvláštm',  jíž  nelze  vlastně  k  žád- 
nému ze  stojících  druhů  literatury  připočísti  a  kterouž  toliko  proto  do 
oboru  románů  počítáme,  jelikož  osnova  její  románový  má  základ  a 
hlavní  myšlénka  románovou  povahou  se  značuje.  Knížka  tato  jest  český 
náš  TkaJleXek,  při  kterémž  nejvíce  želeti  jest  že  skladatel  jeho  na 
předmětnější  úkol  se  neodvážil  a  znamenitá  svá  nadání  k  jiným  stranám 
neobrátil.  —  Tkadleček  jest  toliko  episoda  románu  jehož  děj  se  nena- 
psal ale  přímo  v  životě  se  odbýval,  o  němž  pak  ve  spisu  tomto  toliko 
rozumováno  a  rozjímáno.  Jakožto  příklad  původní  a  sanlostatné  tvoři- 
vosti literami  v  časovém  sice  duchu  spůsobený,  ale  docela  z  vlastních 
sil  spůsobitele  svého  vyšlý  a  na  nich  spoléhající,  náleží  mezi  nejzajíma- 
vější zjevy  středověké  naší  literatury. 

Obsahuje  původm'  rozmlouvání  mezi  žalobníkem  a  neštěstím  pro 
ztrátu  milenky,  a  považovati  se  dá  za  první  nám  známý  původní  román 
český.    Historie  literatury  nás  poučuje  toliko  že  Ludvík  Tkadleček  a 


~  188  — 

milenka  jeho  Adlička  živi  byli  v  první  polovici  čtrnáctého  věku  u  dvora 
ovdovělé  králové  Alžběty  v  Hradci  Králové.  Byla  Adlička  krása  svého 
věku  pro  kteroužto,  když  se  za  jiného  provdala,  Tkadleček  počal  ne-  • 
ukojitehié  hořekování  své,  a  milenku  svou,  krásu  i  ctnosti  její  perem 
svým  jež  od  jména  svého  člunkem  tkadlcovským  nabývá,  zvěčnil.  Kniha 
ta  znamenitá  jest  pro  obratnost  'a  jadmost  jazyka.  —  Rozmlouvání  toto 
se  jeví  vlastně  jen  jako  epilog  románu  jehož  hlavní  děj  v  minulost 
padá  a  v  zázadí  stojí,  nebof  láska  TkadleČkova  a  osudy  její  se  nám 
objevují  pouze  hořekováním  jež  nešťastný  výsledek  její  povzbudil,  a 
v  kterémž  se  na  děj  jako  minulý  jen  poukazuje. 

Tkadleček  byl  bezpochyby  jakýs  žák,  přehrozně  zamilovaný!  Roz- 
mlouvání jeví,  že  byl  „z  řádu  učeného,  rozumného,  stavu  znamenitého,^ 
což  co  do  učeností  a  rozumu  v  knize  úplného  dosvědčení  dochází.  — 
Obsah  a  úmysl  rozmlouvání  jest  následující:  Žalobník,  Tkadleček, 
„žaluje,  touží  a  volá  zjevně  a  hlasitě  na  neštěstí,  na  ně  křičí  a  je  haní, 
a  rozličnými  kletbami  je  zatracuje.**  —  Proklíná  neštěstí  nejen  pro  sebe, 
ale  vůbec  že  mnoho  znamenitých  lidí  zničilo.  —  Neštěstí  pak  odmlouvá 
žalobníkovi,  dávajíc  mu  věděti,  proč  kterakým  řečem  odpověděti  chce, 
a  potom  táže  se  žalobníka,  kdo  jest,  a  proč  jemu  tak  nestydlivě  při- 
mlouvá. Vytýká  mu  také  nemužné  jeho  hořekování.  „Kterak  pak  chceš 
svým  smyslem  koho  kam  vésti,  a  ty  jeho  sám  použiti  neumíš!  —  Proč 
laješ,  nevíme,"  praví  neštěstí,  „kromě  že  jsme  nyní  nedávno  v  Hradci 
na  Labi,  v  tom  ohrazeném  městě  v  cechách,  mocí  svou  a  úřadem 
svým  dvé  mladých  lidí,  sobě  na  letech  jako  rovných  jenž  spolu  od 
několika  let  jsou  dobře  a  počestně  byli,  rozdělili  a  rozlůčili  naši  mocí, 
a  netoliko  je  rozlůčili,  ale  je  s  obů  stranu  do  jich  obú  smrti  nesj^dnati 
míníme.  To  se  stalo  před  shořením  toho  města  snad  asi  třetí  měsíc . .  .^ 

Tím  spůsobem  se  objevilo  místo  a  ča£,  ba  již  i  celá  událost  Podle 
naznačení  by  to  byl  as  rok  1339,  kdež  v  dubnu  celý  Hradec  vyhořel  « 
Žalobník  pak  se  jmenuje  skrytým  jménem  a  v  podobenství,  a  v  tom 
jemu  svůj  řád  a  stav  vypravuje,  i  proč  jemu  laje ;  že  jest  totiž  on  ten 
jenžto  jest  tak  nelítostivě  a  tak  hanebně  se  svou  útěchou  rozloučen  a 
všeho  světského  utěšení  tím  zbaven. 

„Onaf  jest  byla  ta,'*  praví  Tkadleček,  „s  nížto  jsem  byl  od  kolika 
let,  avšak  se  mi  zdá,  jakoby ch  s  ní  byl  hodinu!  Onal  jest  ta,  ježtoC 
byla  vždy  se  mnou,  a  já  s  ní  ...  .  než  ona  se  ode  mne  již  vzdálila! 
Ona  jest  byla  můj  štít  proti  všem  světským  protivníkům!  .  •  .  Pryč 
jest  mého  všeho  dobrého  jistá  prorokyně ;  ty  neštěstí,  tys  mne  s  m'  sva- 
dilo. Pryč  se  jest  obrátila  ode  mne,  vrátiti  se  snad  nemysli,  nemůže, 
nedbá  —  nechce!  SámC  jsem  ostal  v  sirobě  z  tak  velikého  neštěstí! 
Pryč  jest  ta,  již  milovati  mi  byla  radost  a  utěšení,  s  níŽ  kdy  bylo  roz- 


-  189  - 

mlouvati,  jiného  poknna  jsem  nežádal . . .  Pryč  jest  ta ,  s  níž  by  bylo 
býti,  na  věky  by  se  člověk  nestaral ! . .  •  pryč  jest  ta,  jež  má  jinošski 
léta  byla  ve  vší  pocti  k  mužnosti  přivedla,  mysli  přidala,  bignosti  při^ 
množila,  kratochvil  rozšířila . . .  Zastůpila  má  denniční  záře  a  pryč  se 
brala  má  světlá  hvězda,  po  níž  jsem  se  vším  svým  rozumem  spravoval, 
jako  plovec  na  moři  po  svrchní  oblačné  hvězdě!  —  Pryč  jest  jasný 
mého  slunce  blesk! ...  Již  jest  za  horu  zaniklo,  za  mých  časů  se  nevrátí 
zase  ke  mně! . . .  Temná  noc  mne  pojala  v  svou  moc,  kudy  chodím, 
tady  bloudím  a  mlha  mne  obklíčila^  vida  nevidím,  hledě  nikde  spatřiti 
se  nemohu,  znaje  se  sám  sebe  jsem  zapomenul  • . .  Ach  neštěstí,  tys 
mi  již  stalo  korouhev  mou,  pod  níž  jsem  spravoval  rozum  svůj  . . .  . 
Ztratil  jsem  boj,  cti.  jsem  umenšil!  —  Běda  na  nešťastný  den,  na  ne- 
šťastnou hodinu,  na  tu  žalostivou  chvíli,  v  níž  mi  můj  diamant  se  roz- 
pučil ! . . .  Již  jsem  prvního  a  posledního  svého  klenotu  pozbyl ,  jejž 
jsem  na  poklad  v  nerozdílném  srdci  choval,  jemuž  jsem  se  v  nouzi  a 
v  potřebě  těšil . . .  Pryč  jest,  sám  jsem  ostal,  ba  méně  než  sám,  neboC 
jsem  bez  ní  jako  půl  člověka  —  ne  svůj,  ne  její."  — 

Kdož  medle  by  —  po  slovech  těchto  —  mohl  Tkadlečkovi  ode- 
příti obraznost  živou  a  rozohněný  cit?  Nezni-li  to,  jakoby  si  Abelard 
po  Heloise,  aneb  modernější  Werther  stěžoval?  —  Ale  neštěstí  nedá 
dlouho  na  odpověď  čekati.  Dá  se  říci  že  jakož  celý  román  tento  alle- 
goriemi  oplývá,  i  neštěstí  rozličné  ólohy  na  se  bére,  někdy  zlého  osudu, 
někdy  pouhé  náhody,  někdy  káravého  i  trestajícího  pěstouna,  někdy 
dokonce  místo  zdravého  rozumu  zastává.  Jest  někdy,  když  mluví, 
jakoby  uvažující  rozum  nevázané  obraznosti  odpovídal.  —  Pravíc  ono 
samo  o  sobě  že  což  jest  koli  učinilo  dobře  a  právě  učinilo  z  svého 
řádu,  a  že  co  se  koli  narodí  na  svět  bez  neštěstí  býti  nemůže;  vykládá, 
kdyby  všickni  lidé  již  jsů  byli  od  počátku  světa  na  zemi  až  do  té 
chvíle  byli  bez  neštěstí,  žeby  všickni  chtěli  pansky  a  bez  řádu  sobě 
k  vůli  a  k  libosti  bydleti  a  živi  býti,  a  vešken  svět  takýmž  během  a 
nepořádkem  byl  by  již  úzký  pro  lidské  zpupnosti,  hrdosti  a  bujné  mysli, 
ba  žeby  už  pravým  pychem  a  násilím  jeden  druhého  jedl!  —  Naproti 
tomu  ale  mírem  že  se  má  vyznamenati  člověk  a  moudrou  činností  a 
činiti  jako  slunce  kteréž   všemu  světu  svítí  a  samo  v  sobě  jest  světlo. 

Žalobník  ale  na  to  rozumování  nedbaje  praví  žeby  ani  možná 
nebylo,  by  sobě  žalosti  nepřipouštěl  pro  chot,  poněvadž  prý  jest  ztratil 
tak  milů,  Ubů  a  šlechetnú  chot!  —  I  vypravuje  k  tomu  její  postavu 
a  její  obyčeje.  Jest  „bohatá  na  své  ctí"  —  praví  -^  „krásná  a 
ochotná  nade  všecky  své  družice  a  tovaryšky;  zrostu  pořádného,  řeči 
libé,  vzezření  milého,  obyčejův  dobrých,  kroku  rychlého,  chodu  spani- 
lého, veselých  a  ochotných  přímluv,  ladného  promluvení.    Nedostačeu 


—  190  — 

jsem/'  praví  Tkadleček  dále,  „bych  o  ni  mnoho  mlavil,  hoden  ji  chváliti 
nejsem,  aniž  vypraviti  nmim  její  šlechetnost ....  PřeáCastný  svět,  na 
němž  kdy  jest  taJ^ovéto  přeušlechtilé  stvoření.  Kdož  ji  zná,  nerad  se 
s  světem  pro  ni  rozlůčí!"  — 

A  dále  pak  Tkadleček  chvály  vydává  i  tomn  jenžto  ji  má  za 
svon  žena  a  že  ten  jest  darem  nade  vSechny  dary  obdařen,  aniž  jest 
prý  který  jiný  dar  na  světě  nežli  žena  dobrá  a  dokonalá! . .  •  „E),  ty 
vSemohncf  mocný  Bože^!"  —  volá  Tkaeleček,  ,jakonž  jsi  mi  radost  dal 
a  jakonž  jsem  já  radost  z  toho  měl  v  svém  mladistvém  srdci,  když 
jsem  ji  vídal  před  sebon  bujně,  av8ak  počestně  kráčeti  svým  převýbor- 
ným  chodem,  svým  spanilým  zatáčením,  svým  znenáhlým  a  tichým 
ohledáním ,  na  obrácení  svým  veselým  poskočením  .  • .  jistě  mohn  říci, 
že  jsem  těch  jejích  dobrých  obyčejův  nikdy  syt  nebyl .  . .  Radig  se, 
ty  mnži,  maje  takovou  manželku  .  . .  múdrost  a  žena  dobrá  přichází  od 
samého  Boha!  .  .  .  Ach  by  mi  bylo  ještě  před  svou  smrtí  její  milé 
Hbé  ochotné  slovo  slyšeti,  by  se  do  libosti  bylo  s  ní  namluviti,  by  jí 
bylo  zjeviti  své  tajné  smutné  a  žalostivé  srdce!"  . . . 

Ale  neštěstí  so  tomu  všemu  jen  posmívá  a  drží  dlouhou  řeč  o  cti 
a  nectnosti  atd.,  a  konečně  radí  Tkadlečkovi  aby  si  přímoudřil,  a  když 
Adlička  pro  něho  není,  by  si  hledal  jinou  as  takovou  zase  milenku 
jako  ona  velebená  byla. 

,JPravil8  nám  prvé"  —  dí  neštěstí,  „žes  Tkadlec,  tomu  rozumíme; 
žes  hlavou  z  české  země,  tomu  taky  rozumíme ;  nohama  odevšad,  tomu 
taky  rozumíme, .  •  .  kudy  se  obrátíš  v  kterů  kolivěk  stranu  a  zemi,  žes 
tu  jak  doma .  . .  Taky  víme,  žes  býval  v  několik  královských  zemích 
a  několik  knížecích  městech;  —  ale  prav  nám  bez  okrášlení  řečí  a  bez 
písma,  viděl-lis  kdy  takového  člověka,  aneb  o  něm  slýchal,  jakož  jsi 
ty,  Tkadlečku,  jehož  vše  dobré  leželo  na  jednom  jediném  Člověku  a 
ještě  k  tomu  na  tak  lehkém  člověku,  jakož  jest  ta  tvá  utěšená?  — 
Učiň  jako  Thales  a  děkuj  štěstí  ze  tří  největších  daru,  jimiž  tě  obda- 
řilo :  že  jsi  člověk ,  a  ne  hovado ,  že  víš ,  co  má  býti  a  nebýti  podle 
lidského  rozumu ;  pak  žes  muž,  a  ne  žena,  a  konečně  žes  literát  učený 
a  ne  laik,  ani  člověk  hloupý.  —  Požívej  tedy  učeného  sm3rslu.  Pravíš, 
že  dvorská  topička  byla,  vychvaluješ  počestnost  a  dokonalostí  její"  atd. 

Pak  se  neštěstí  dává  do  rozjímání  o  ženských  cnostech  a  na  čem 
se  zakládají.  Táže  se  pro  kterou  příčinu  která  ženská  počestná  jest, 
a  zdali  pro  sebe  či  pro  jiné,  pravíc  že  čtverá  jest  počestnost  ženská: 
ze  studu,  z  povahy  a  oddanosti,  ze  zvyku,  jako  při  dvořanech,  a  konečně 
z  pouhé  chytrosti  při  lidech  licoměmých  jenž  se  ukazcgí  takto  pro 
pochvalu,  neb  pro  užitek  atd.  „Pro  kterou  z  těch  příčin  byla  as  ta 
tvá  topička  tak  dokonalá?"  volá  neštěstí  dále;  „ej,  literáte!  pomni  se. 


—  191  — 

iáékn!  bnď  při  paměti  dvořačku!  nebncT  tak  Uap  .  • .  a  drž  kůň  smy*- 
shi  svého  na  nzdé.  Pravíme,  abys  řeči  nechal  o  té  topičce  ...  jsi 
v  nejlepších  letech  ...  a  ona  as  nic  jiného  není,  než  každý  jiný  ďověk 
obyčejný  .  . .  Jest  na  světě  mnoho  předobrých  a  ctných  . . .  Sirok  jest 
svět  ženské  cti  ...  tvé  nohy  jsou  všady;  nebuď  jen  tíný  hledati.  Tap- 
kových,  jako  ona,  shledáS,  kde  se  obrátiS  .  . .  jeSté  dokonalejších! . .  • 
Snads  ty  sám  ji  tak  dokonalou  učinil  svou  řečí  a  rozumem  svým  . . . 
bud  vesel  a  radtq  se,  žes  tím  darem  navštíven,  žes  toho  ixásit  živý ... 
Tun  svým  rozumem  a  uměním  lehce  jinou  navedeš,  a  snad  lepší,  než 
ta  tvá  topička  byla  .  •  .  nemni  proto,  žes  té  své  topičky,  té  pecopaličky 
pozbyl  i  všeho  času  zbyl.  Mnohot  jest  ještě  času,  než  svět  skoná  . .  . 
pust  po  vodě  led  s  sněhem  . .  .  věz,  že  živá  hlava  kloboučmka  dobývá.^* 

Ale  Tkadleček  nepřestává  lkáti  a  na  neštěstí  láti;  a  velmi  naivně 
e  sobě  praví:  „Jsem  pr&vě  jako  malé  dítě  od  mateře  odloučen  .  . . 
jako  kotě.  nedorostié  od  mléka  odstrčen!  Jako  oslátko  nedošlé  k  své 
síle  před  časem  jest  připuzeno  ku  práci,  tak  já  tobě,, neštěstí,  jsem 
poddán,  a  v  svých  mladých  letech  již  jako  s  tebou  oddán  . .  •  Snadněji 
jest  vdovci;  teú,  když  radost  svou  pozbyde,  opláče,  a  ví,  že  to  jinače 
býti  nemůže,  zapomene  časem.  Ale  mně  kterak  možná,  mé  předrahé 
topičky  opykatí,  ana  ještě  živa,  zdráva,  v  nejlepší  síle  a  v  největší 
kratochvíli,  ač  ne  nmě,  ale  jinému! . .  •  Lidé  v  mých  letech  z  jednoho 
veselí  jdou  v  druhé,  ale  já  již  stojím  jako  osel  podrobený  a  hloupý  pod 
břemenem,  v  blatném  hlubokém  ádoU,  nahoru  sobě  pomoci  nemohu  . . . 
Jsem  pohostinu  všady ,  každý  se  obrací . .  .  Svobodenství  žádného 
nemám,  dušno  mi  všady,  vzdychám  i  pláči,  leč  mám  jen  poraiivání 
od  zlých  lidí . . .  Toulám  se,  žádný  mne  nepřivine,  brzo  stařec  ze  mne 
bude...  Hory  vysoké  ohledati  musím,  doly  hluboké  oplaziti,  lesy 
temné,  pústié  neobyčejné  vlasti  i  neznámé  lidi  shledati  musím . .  .  Čím 
bys  mi  to  nahraditi  mohlo,  o  neštěstí?  Ničím  dobrým  obdařeno  nejsi! 
Nic  časem  nejednáš,  chvíle  nemáš,  nic  dobrého  při  sobě  nemáš,  ani 
shtovám,  ani  milosrdenství.  Tys  jako  jestřáb,  jako  krahujec,  jako 
ptáci,  již  chvácením  živi  jsou.  Jsi  jako  vUl,  jako  rys,  lev  a  medvěd  .  • . 
co  činíš,  k  lidské  škodě  činíš;  ...  jsi  horší  než  kat,  pokrytější  než 
Čert  •  .  .** 

Na  to  pak  neštěstí  dosti  vtipně  TkadleČkovi  odpovídá,  a  o  žalo* 
stech  lidských  mu  vypravuje,  a  konečně  lásku  a  rozličné  druhy  její 
vykládá,  a  kterak  milostí  zaniknouti  má  kdož  jí  jest  osedlán  . . .  „Roz- 
važ slova  svá,'*  praví,  ,Jež  jazykem  dosti  nerozumně  kuješ,  čině  jako 
zlty  mlynář,  pustě  kola  mlýni^á,.  aby  se  mlely,  sám  jde  pryč,  aniž  dbá, 
kterak  jdou,  a  mlýn  se  mele .  .\  Co  žaluješ,  ty  dobrý,  ctný  Tkadlče, 
ty  sobe  moudrý  žáčku,  chytráčku!  není-Ii  to  lépe,  že  jsme  tě  zbavili 


^  192  — 

te  tvé  kachometice  a  pecopalky,  ježto  svou  chytrosti  pec  mnohým 
dobrým,  můdrým,  slibným  mladíkům  tajnou  milostí  zapalovala;  není-Ii 
to  lépe,  že  jsme  tě  té  pemikářky,  té  jistbometice  zbavili,  nežli  abys  na 
ooom  světě  pro  ni  zatracen  byl?  Měl  bys  raději  za  to  děkovati . .  •  • 
'  Máš-li  co  protivného  na  srdci  —  mlč  s  tím  a  ukryj  svou  hoři/^ 

Velmi  zajímavé  jest  následující  pak  místo,  kde  neštisti  Tkadle- 
čkovi  připomíná  vlastm'  jeho  náhledy  o  lásce  jež  prý  v  knize  jakés 
složil.  Zdá  se  tedy  že  Tkadleček  před  tímto  rozmlouváním  jesté  jiný 
jakýs  spis  uspůsobil  o  kterémž  ovSem  nic  jiného  nevíme,  než  co  zde 
se  projevuji. 

Praví  neštěstí:  „Pověz  nám,  Tkadlče,  kam  se  dělo  ono  tvé  sklá- 
dání a  ony  tvé  knížky,  ježtós  je  byl  skládal  a  složil  o  milostí  a  tož  o 
rozličné  milosti,  a  dělils  milost  na  dvé,  a  pravíš,  že  tajná  jest  a  zjevná, 
vnitřní  a  zevnitřní  a  o  všech  jejich  kusech  ...  v  tom  jsi  položil  v  těch 
svých  knihách  netoliko  naučení,  kterak  milovník  z  protivných  půtek 
vymluviti  se  má,  ale  i  jiných  mnoho  kusů,  ješto  víme,  komu  jsi  to  . 
k  libostí  vypravoval  a  napsal  atd* . . .  Ale ,  Tkadlečku,  poněvadžs  tak 
chytře  a  tak  daleko  o  té  milosti  pravil,  pověz  nám  tedy,  kterakous 
milostí  byl  laskav  na  tu  svou  jistou,  o  mz  vždy  bájíš  a  tolik  řečí  stro- 
jíš  ?*^  Tu  se  pak  pouští  ne^^těstí  do  rozjímání  o  ,^komplexích"  čiH  „tem*- 
peramentech,**  o  nichž  náhledy  poněkud  zvrácené  projevuje.  Fysiologíe 
tenkráte  ovšem  byla  velmi  pozadu.  Melancholici  prý  jsou  ze  všech 
nejhrubší,  a  na  smysle  jiných  všech  lidí  také  nejhloupější  a  nejnepa- 
mětlivéjší!  Napotom  trochu  rozvláčné  sice,  ale  ne  nezajímavé  následuje 
pojednání  o  lásce  jež  končí:  „Žádná  milost  není  bez  myšlení  těžkého, 
a  myšlení  ^těžké  bez  bolestí,  a  kde  bolest  tu  bída,  kde  bída  tu  smutek, 
kde  smutek  tu  žalost .  . .  Milost  jen  vazba  jest  a  smutek  a  bída! . .  . 
Tolik  jsme  ti  už  příkladův  dali,  žeby  to  již  jako  rukou  omakati  mohl . . . 
my  však  tvou  řeč  protivnou  slyšeti  musíme,  a  my  všem  psom,  když 
štěkají  bez  potřeby,  úst  jich  zavázati  nemůžem,  a  také  ne  každý  pes 
mnoho  štěkaje ,  ne  vždy  jak  chce  mnoho  užrati  může ! . . ,  My  jsme 
posel  Boží  ruky,*'  praví  pak  neštěstí  samo  o  sobě ;  „ke  všem  protivným 
skutkům  brzy  jednatel,  my  jsme  bič  ohbitý,  a  hůlka  a  kyj  všeho  stvo* 
ření,  my  jsme  senoseč,  tupou  a  piikovanou  kosou  všech  luk  a  trávníků 
zavadlých  a  mladistvých.  Naše  poselství- nem'  darmo.  My  jsme  bič, 
jehož  švih  prudce  mrští,  a  po  němž  velmi  svědí,  jehož  žádného  časem 
neminem! ....  My  jsme  ta  hůl,  jež  se  nikdá  a  o  žádného  nepřerazí, 
neohne,  nezláme . . .  jsme  mistr  všech  řemesel  a  všech  lidí . . .  Nic  se 
na  barvy  neptáme  ...  tu  lilium  krásou  svou  a  bělostí  před  námi  ne- 
uteče svou  dobrou  nadějí,  tu  růže  červená  svou  Šarlatnou  barvou  hořící 
jnilosti  nám  se  napne,  tu  jetýlek,  ni  břečfan,  ni  chvojka,  ni  barvínek, 


—  193  — 

jenž  jest  vší  počaté  milosti  vůdce,   nám  se  neskryje.     Tu  růže  polská 
svou  brunátnou  barvou  všeho  tajemství  se  nás  utéci  nemůže.  Tu  vymy- 
iteni  a  kradená  barva  Šerá,  z  mnohých  složená,  svou  vysokou  myslí 
nad  60  nám  se  nevyzdvihuje,  tu  blankytný  charpený  neb  čekankový  kvét 
svou  zlou  nadějí,  neb-Ii  svou  dokonalostí  nám  se  neprotiví'*  atd.  Takž 
zde  uvedeny  jsou  \7znamy  barev  a  květin  a  jinotajitelný  jicli  smysl 
jakž  za  oněch  časů  se  uznával  čtenáři  se  objevuje.    „Jsme  šachta  hlu- 
boká, nevětmáy  shnilými  sloupy  podsazeuá  ...  v  nižto  kdo  upadne,  ne 
brzo  se  sám  z  ní  vybere  ...  a  čím  větší  člověk  byl  podle  cti  na  světě, 
tim  jej  hruběji  podtisknem  pod  se  ...  co  však  my  počneme,  to  smrt 
dokoná !"  ,  . .   Na  Tkadlečkovo  nové  dorážení  neštěstí   se  zase  slova 
chopí  a  počíná  svou  řeč  bajkou.  —  „Vlk  byv  jednou  nemocen,"  praví, 
„velmi  stonal,  než  chtě  zdráv  býti,   slíbil  v  nemoci,  masa  nejísti   do 
smrti 9  a  zhojiv  se  a- byv  zase  zdráv,  nemoha  jednou  sobě  nic  uhoniti, 
u  veliké  vodě  k  snědku  pojide  ku  potoku ,  hledaje  ryb  a  osel  se  mu 
nahodí  bředa  skrz  potok  od  mlýna  pytel  mouky  na  sobě  nesa.  Vlk  mu 
vece;  Pomáhej  Bůh,  milá  vyzenko!  o  co  jsem  tebe  dnes  celý  den  hledal, 
až  jsem  se  s  tebou  i  potkal.    Osel  jemu  vece:  Milý  vlče,  já  jsem  osel, 
zvíře  hloupé  a  robotné,  a  nejsem  vyzina.  Vlk  mu  vece:  A  zdalis  neslý- 
chal, že  liška  v  lesích,  myŠ  v  doupěti  a  ryba  u  vodě  ráda  bývá?  Hleď, 
já  mafia  nejím  jenom  to,  což  jest  ve  vodě ;  tys  vždy  vyzina  neb  sumo- 
vina-    Osel  jemu  vece :  Mýlíš  se  a  zle's  se  zeptal.    Vlk  vece :  Prav  tu 
řeč  tomu,  kdož  ryb  nezná,  ty  jsi  vždy  rybové  maso  a  já  tě  sním,  mluv 
sobě  sem  i  tam,  co  jí  nám,  to  znám  ....  Takž  ty,  TkadleCku,  nebuď 
vlkem  a  nesuď  pro  svůj  zisk . . .  Činíš  nám  jako  zlý  člověk  dobrému  . . . 
Kdož  o  to  nestojí,  aby  kdo  dobrý  naň  laskav  byl,    ten  dobrého  zase 
nulovati  neumí . . .  l^ínoho  dobrého  jsme  tobě  vypravili,  a  ty  vždy  se 
nám  protivíš  .  . ,  Není-li  lépe  že  jsme  tě  zbavili  té  tvé  milé?  ...  jsi 
zbaven  i  vší  chytrosti  a  lsti  její,  jíž  jsi  byl  od  ni  jako  svázán  a  jako 
vězněm  jejím  . . .  Mnozí  mnohé  půtky  mají,  avšak  vždy  toho  hledají, 
aby«vobodni  ostali.  Ty  však  byv  svoboden,  volně  jsi  vnikl  u  vězení  a 
vyniknouti  moha,  želíš  toho,  čehože  zbyl,  —  Popřej  to  jinému  a  zůstaň 
sám  . .  .  Kdož  kdy  byl,  jest  více  neustálen,  nežli  milovník?  A  kdo  kdy 
kterou  těžkostí  a  prací  a  úsilím  světským  více  schne  a  vadne,  a  sestará 
a  v  tom  schází  rozličně,  nežli  Člověk  mladý,  milovný,  ježto  neví,  odkudž 
jde  milost,  aneb  co  jest  to,  aneb  z  ní  co  pochází?  ....   ZelujeŠ,  Tka- 
dlečkn,  žes  ji  ztratil,  a  neželuješ  na  se  sám,   žes  se  pro  ni  ztrácel  od 

v 

svého  smyslu  . .  .  Sfasthá  hodina,  která  tě  s  ní  rozloučila,  nebot  ztra- 
cencem  jsa  všeho  rozumu,  vrátils  se  .  .  .  obezřels  své  zblouzněuí,  jež 
pro  milost  po  léta  viděti  jsi  nemolJ.  Navrátils  se  k  radosti  .  .  .  zbý- 
váš tesknosti  • .  •  volně  spíš,  ze  sna  se  novy  trhuješ,  jsi   bez  nepokoje, 

13 


—  194  — 

sváru  nemíváš  .  .  •  Lépe  jest,  žes  j{  teď  zbyl,  nežli  by  bylo,  kdybys  jí 
byl  časem  zbýti  chtěl  a  nemohl ....  Zdali  pak  jsme  my  toho  vinou  ? 
Zba\'ili  jsme  tě  ji  bez  její  vůle,  aneb  s  její  vůlí?  Zdali  s  jqí  vůlí  — 
raduj  se.  Pronevěřila-li  se  tobě,  pomni,  Tkadlečku,  kolikero  dobrým 
a  Šlechetným  pannám  a  paním  tys  se  často  pronevěřil.  Tedy  mid! . . . 
Jinak  ztratils  jen  zimnici,  buď  vesel,  žes  jí  pozbyl . .  .  Svoboda  není 
zlatem  zaplacena . . .  činíš  ze  sebe  obludu  a  omámence ,  maje  se  čím 
déle  tím  více  zdokonaliti . .  .  Mlč  tedy  a  styď  se.  Pomni,  kdož  starou 
'  lásku  a  minulou  milost  z  srdce  a  z  mysli  vypustiti  nechce,  ten  jí  nikdy 
syt  nebude,  aniž  smutka  pozbyde  •  . .  tomu  žádná  krmě  vonná  nebude, 
tent  má  již  všechno  dobré  i  zlé,  zdraví  a  nemoc,  moudrost  a  nerozum- 
nost,  chytrost  a  hloupost,  o  němž  ty,  TkadleČku,  víš,  kteraks  byl  složil 
dřív  o  milosti  knihu." 

Radí  mu  pak  dále,  aby  zanechal  té  lásky  a  lamentací,  a  raději 
se  vrhnul  na  grammatiku  a  mathematiku  átd.,  vůbec  na  vědy  a  umění. 
Velmi  zajímavé  jsou  zde  definice  rozličných  nauk  jakož  i  některá 
v  Tkadlečku  uvedená  učení  vůbec  velmi  podivného  jsou  rázu,  a  do 
vědosloví  oněch  časů  překvapující  náhled  poskytují.  —  „Filosofie  jest 
rolí  všech  moudrostí,"  — •  praví  se  tam,  —  „z  nichžto  pochází  a  vy- 
chází všickni  dů vtipové.  A  ti  se  důvtipové  dělí  na  dvé,  v  moudrost 
přirozených  smyslů,  jež  od  přirození  jest  u  poznání,  a  v  rozmnožení 
mnohých  přirozených  mravů  a  obyčejů"  atd.  . . .  Uvádí  se  tam  mezi 
naukami  také  geomancia,  pyromancie,  baroinancíe,  chyromaucie,  astro- 
logie, alchymie,  a  celá  řada  pošetilých  pavěd  až  „k  umem',  jehož  jméno 
jest  Neroka,  jež  svými  sladkými  a  nábožnými  modlitbami,  svým  silným 
zaklínáním  mnoho  a  rozličných  věcí  pravým  uměním  dojde"  atd.  Kniha 
pak  domlouváním  neštěstí  končí,  a  nedo^dáme  se,  zdali  Tkadleček  na 
to  co  dá  čili  nic  a  hoří  svých  zanechá.  Spis  tedy  jako  neukončen 
zůstav,  patrně  neuspokojí,  neboC  nejen  že  žádného  děje  v  něm  obsaženo 
není,  alebrž  i  nižádné  ucelující  myšlénky  na  konci,  ani  patrného  výsledku 
rozjímání  tam  uvedených.  Děj  pouze  v  zázadí  leží  a  to  děj  vehni  jedno- 
duchý, obyčejný,  okolnostmi  neosvětlený.  Nevěra  mflenky,  látka  to  věru 
povšední  v  životě  i  v  románu,  ježto  novosti  jakés  a  půvabu  nabývá 
teprv  provedením  poměrů  souhrajících*  O  těch  se  však  v  Tkadlečku 
nic  nedovíme.  Rozprávky  se  tam  skoro  výhradně  na  poli  rozjímání 
drží,  výpravky  opominouce.  Avšak  osa  kolem  níž  se  rozprávky  tyto 
otáčejí  jest  láska,  tato  duše  románského  básnictví  a  románu.  Nedo- 
statek děje  a  bezpostředního  se  vyvinování  jeho  ovšem  základm'  jest 
vadou  plodu  tohoto,  ježto  však  bohatstvím  důkladných  rozmyslů  a  ladné 
obraznosti  hojně  nahrazuje.  ObjevujeC  se  nám  zajisté  v  rozmluvách 
těchto   dosti  pestrý  a  živý  obraz  věku  ;v  němž  povstaly,  pamyících 


—  195  — 

▼  nim  miném,  předsudků ,  oběžných  myálének  a  vládnoucích  spůsobů, 
což  vSecko  z  kruhu  osobního  vyplývá,  ze  základní  jedné  jediné  situací, 
vývinem  svobodným  jakž   okamžik  právě  žádá  a  nikoli  z  postavení 
fistě  předmětního,  na  jakéž  se  povahopisec  a  pozorovatel  kultury  staví. 
Skoumateli  bývalé  vzdělanosti  v  pechách  nutno  bude,  v  TkadleČka 
pilně  nahlédnouti,  v  němž  se  zajis^té  ledačemu  přiučí,  čeho  by  se  v  jiných 
přímo  naučných  spisech  sotva  dočetl  o  spusobech  doby  Tkadlečkovy,  i 
přísloví  některá  tam  najde  jež  Tkadleček  „sedlské"  nazývá,  jako:  po 
ehuti  nechut,  lib  sladec,  lib  hořec,  po  smíchu  smutek,  a  j.  v. ,  i  pěkné 
jazykové  formy,  jichž  vlivem  cizím  docela  jsme  pozbyli.    Bylo  by  zde 
od  místa  do  všech  jednotlivostí  povahy  knihy  této  se  spouštěti ;  záleželo 
nám  pouze  na  tom,  krátkou  zpomínkou  upozorniti  na  spis  jehož  úhlavní 
vady  nejvíce  nedozralému  času  přičísti  lze  jest,  jehož  pěkné  však  stránky 
patrně  jsou  zásluhou  nevšedního  talentu  skladatelova.   Avšak  ne  pouze 
nadám',  rozum  a  obraznost  jeho  zbuzují  naši  pozornost,  aiebrž  i  vysoká 
vzdďanofit  jeho,  obezřelost  v  oboru  všeobecné  literatury  a  mnohočetlost 
obdivu  hodná.   Celá  povaha  spisu  vyzrazuje,  že  Tkadleček  v  literatuře 
soQvěké  byl  zdomácnělým.  -  Podivné  metafory  a  hyperboly,  jichž  užívá 
zvláště  v  prvnějších  částkách  spisu,  jsou  docela  uspůsobeny  dle  manýry 
tenkráte  v  tak  nazvaných  kruzích  milostných  (Minnehoefe)  panující  a 
jimi  ▼  pěknou  literátům  .oněch  dnů  uvedené.     Přímo  nápadná  však 
jest  Tkadlečkova  znalost  literatury  starověké  řecké  a  latinské,  starého 
a  nového  zákona  i  spisů  otcův  církevních.  Dalo  by  se  důvtipné  Anek- 
doton  sestaviti  z  propovědí  dávných  mudrců  v  Tkadlečkově  knize  uve- 
dených a  byla  by  to  sbírka  velespůsobná.    Získáme  tím  nové  důkazy 
vzdělanosti  v  Cechách  za  času  probouzejícího  se  ducha  v  Evropě,  a 
želeti   nám  jest  tím   více  že   tak  jnálo   písemních   památek   českých 
z  oněch  dob  nám  se  dostává,  ano  z  Tkadlečkovy  knihy  patmo  že  i  od 
něho  ještě  jiný  spis  o  lásce  jednající  vyšel,  o  němž  ovšem  ničeho  ne- 
víme, nežli  co  on  sám  z  něho  zde  uvádí.    Ačkoli  však  Tkadleček  mi- 
lovníku literatury  a  skoumateli  kultury  a  jazyka  vehni  zajímavou  a 
dfiležitoa  jest  knihou,  nicméně  předce  přílišnou  rozvláčností,  opětováním 
jedné  a  též  myšlénky  a  širokým  rozkládáním,  abychom  řekli,  rozvo- 
dňováním náhledů  a  míněm'  dávno  nurtvých  a  pochovaných,  obyčejnému 
čtenáři  kterýžto  poučnou  sice  ale  spolu  i  svěží  zábavu   hledá  nezáživ- 
nou jest  knihou.  Aby  se  takovou  stala,  bylo  by  třeba  svléci  pedantství 
a  nspůsobiti  krátký  výtah  z  dlouhého  poněkud  celku,  jakož  to  někteří 
francouzští  spisovatelé,  ku  př.  J.  Janin  a  jiní  učinili  ze  starých  rozvláč- 
ných anglických  románů,  utvořivše  zajímavé  a  pikantní  novely.  Ovšem 
by  výtah  tento  důvtipněji  uspůsoben  býti  musil,  nežli  německý  překlad 
a  výtah  z  Tkadlečka,  hned  mezi  prvotisky  německými  vyšlý  a  nověji 

13* 


—  196  — 

od  Hagena  vydaný.    V  Čechách  Tkadleček  ani  tiskem  nevyšel  až  roku 
1824  vydáním  Hankovým. 

Yracejice  se  zas  k  veršovaným  spisům  onoho  věku  potkáváme 
se  s  dlouhou  řadou  překladů,  vzdělávání  a  napodobněni  všelikých  vzoru 
a  všelikó  povahy  ježto  nám  ovšem  neposkytaji  utěšenou  nějakou  výhlídku 
na  zkvctající  poesii  ani  na  vynikající  nějaké  povahy  básnické  a  literatumi 
vůbec  nás  nepoukazují,  ale  přece  dostatečné  svědectví  nám  podávají 
že  ruch  esthetický  jednou  probuzený  neutuchl  více,  nýbrž  vždy  siřeji  se 
rozvinoval  a  více  zájmů  do  kruhu  svého  shrnoval.  Mezi  nejzajímavější 
zjevy  náleží  zajisté  rýmované  historické  zpěvy  této  doby  ne  ohledem 
na  básnickou  jejich  cenu  ale  na  obrazivé  pojímání  věcí  vůbec,  jaki  se 
po  vyhynutí  básnické  Školy  národní  uspůsobilo  a  k  nq>rospěchu  poesie 
domácí  obrátilo.  S  jedné  strany  nám  historické  zpěvy  tyto  patrný 
poskytují  důkaz  že  romantika  v  Cechách  toliko  povrchně  so  ujmula, 
nebot  pevným  se  zakořeněním  jejím  by  byli  básníkové  historických 
písní  zajisté  neopomenuli  v  duchu  jejím  vylíčiti  své  plody,  jelikož  osoby 
tu  opěvané  dostatečné  látky  a  patrných  pohnutek  k  tomu  podávaly* 
Dalo-li  pak  se  najíti  příhodnější  povahy  k  romantickému  vyšperkováni 
nad  krále  Jana?  Nevybízeli-li  král  Otakar,  Závise,  Plichta  z  Žerotína, 
Vilém  Zajíc  zValdeka  i  jiní  k  romantickému  přímo  pojmuti?  S  druhé 
pak  strany  se  nám  ale  v  básních  o  nich  spůsobených  zase  objevuje, 
jak  daleko  nž  za  těchto  časů  bylo  ovoce  odpadlo  od  národního  kmenu 
a  jaký  rozdíl  nastal  mezi  bývalým  naznačováním  skuťkův  národních 
bohatýrů  a  mezi  nynějším  jich  zaznamenáním  ve  verších!  Na  místo 
bývalého  básnického  spůsobu  stoupil  kronikářský,  totiž  vypsání  dějin 
rozsáhlejšího  neb  užšího  obsahu  ve  verších  rýmovaných  beze  všeho 
básnického  naladění,  více  podobné,  rýmovaným  zápiskům  historickým 
nežli  básním,  ač  z  rozličných  známek  básnické  se  domáhám  patrné 
\7stupuje.  Povedenější  z  nich  jest  zajisté  báseň  Smrt  krále  Jaiia, 
kteréžto  zlomek  140  veršů  zachoval  Prokop  Lupáč  z  Hlaváčova  ve  své 
historii  o  císaři  Karlu  lY.,  kdež  bitvu  u  EreŠčak  popisuje  jak£  o  tom 
z  técJUo  stalých  rythmův  z  jednoho  starého  spisu  o  králi  Janovi  se 
plnSji  a  Siřeji  porozuměti  muže,  —  Netřeba  zde  upozorniti  na  to 
jak  zajímavá  se  tu  poskytuje  příležitost  ku  porovnání  kteréhokoliv  ze 
starých  historických  zpěvu  R.  Kr.  s  následujícími  versemi: 

Klimberče  mladý!  pravit  krátce ;     vědě,  že  mne  neodvedeš, 
pomni,  žes  měl  dobrého  otce,  než  ufamC,  že  mne  dovedeš, 

jehož  nikdo  zlým  nevinil  kdež  pokuši  svého  meče. 

a  mnoho  dobrého  činil:  K  králi  vece:   Nemějž  péče! 

a  sáms  také  rytieř  smělý,  tvé  slovo,  jaks  řekl,  zóstane 

mladý,  dobrý  druh  dospělý;  a  se  tak  libost  tvá  stane; 


—  197 


popros  boha  za  svii  dnSi, 

boď  oř,  v  ten  čas  sobě  tnái 

tam,  kdež  sě  jii  jako  známi 

jeliž  T  sůdný  den  shledámy! 

Jakž  to  vece,  tak  sě  zdržié 

pan  Henrich  sé  po  něm  zdviže, 

s  nim  sem  na  bare  podle  toho 

ctné  dobr^  drožiny  mnoho, 

jeho  heslo  volajíce 

v  srdci  tuto  mysl  majíce, 

žeC  nelze  podlé  svého  hospody 

dojiti  smrtedlné  Škody. 

Nepřietelé  sobě  stesků, 

když  Supově  křidle  blesků, 

pod  nimaž  ten  rytieř  drahý, 

křičeSe  své  heslo:    „z  Prahy!" 

i  hna  v  nepřátelský  hluk 

bez  rozpeči,  jako  kluk  (opeřená  střela). 

přeprudce  rozmáchav  ony 

přežádůcie  zlatozvony, 

jimaž  on  npomináše, 

na  němžto  sie  vzpo^^jímáše, 

dělaje  rytieřské  skutky 

svým  nepřátelóm  pro  smutky, 

dávaje  jim  hrome  rány         * 

skrze  tvrdé  husté  brány, 

&iě  ořem  i  sám  sobů, 

nelituje  ruku  obů, 

jimaž  zabyle  kvapieše: 

co  kde  jima  polapieše, 

to  vSecko  bylo  skaženo, 

sečeno  i  rozraženy 

Jeho  dobrodružstvo  zřiece 

snažichusie  tu  vždy  viece 

ti  vsickni,  ktož  podle  něho 

byli,  Uedtýice  jeho; 

firaziehu  sie  s  nepřátely 

svými  rytierskými  děly, 

obcháacijic  de  uctivě, 

noži,  meči  pamětlivě, 

sekúc,  bodúc,  ze  vší  sily 


z  ořóv  ostrohami  žily 
denice,  bodůce  na  ně, 
chtiec  sobě  dobyti  planě 
a  k  lepši  sie  bráti  spieŠe. 
Tu  červená  Róze  ktvieše, 
majíc  rabínovo  stkvěnie, 
jádro  jejie  podle  chtěnie 
z  arabského  zlata  8tk%<ieše, 
pod  niž  rytieř  sie  držieše, 
husté  cesty  v  nepřátelech  čině: 
tof  naležie  ctné  hrdině; 
i  nevyhýbajíc  sie  nikomu 
vždy  sie  bera  k  miestu  tomu, 
kdežky  ten  skutek  ukázal, 
ačby.  o  něm  kto  otázal, 
by  to  bylo  u  paměti, 
i  to  mohli  povědieti 
dobři  lidé  bez  přiroka, 
na  každý  čas,  rok  od  roka, 
až  ta  Róze  tako  světla, 
jakž  při  Lvu  vždy  věrně  kvetla. 
Tu  svietieše  zlaté  kolo, 
pod  nímž  nebieše  u  pólo 
mladému  dobrému  druhu 
zpodjieti  tak  práci  tuhu: 
Klimberkovi  šlechetnému, 
v  svém  životě  udatnému, 
'  jenž  netbaje  nic  o  škodě, 
věrně  sloužil  své  hospodě. 
Pomně  na  otce,  na  děda.; 
nepřátelóm  bieše  běda, 
každého,  kam  sie  obrátil, 
bil,  sekl  a  bodl,  v  hlavy  mlátil. 
A  pan  Valkún  z  BořeŠina 
věda,  že  boj  ctná  novina, 
da  nejednu  prudkú  ránu, 
vždy  sie  bodá  po  svém  pánu. 
Z  Rožďalovic  Ješek  mladý, 
podlé  své  rytieřské  vnady, 
v  dobrých  činech  nemeškáše, 
vždy  sie  po  svém  pánu  bráše. 


198  — 


Dvoje  křidle,  podle  vole: 
pól  zlatém  a  pól  sokole, 
pod  těma  dva  vlastná  bratiy 
tu  ve  Fleminkové  chátry 
porazUta  velmi  mnoho. 
Také  nezameSka  toho 
v  také  bitvé  že  pan  Vilém 
na  svém  oři  pnidkém,  čilém, 
řka:   Neželém  smutku  vína! 
Tu  též  pan  ZáviS  z  Jimlina, 
a  z  Kozojed  pan  Dalibor, 
ta  hnasta  v  nepřátelský  zboř 
mužně  beze  všeho  strachu; 
s  nimaž  dobM  mnozí  hnachu: 
Friček,  Tyč,  Benešek,  LySek, 
sahajíce  chvabých  výSek. 
Z  Pavlovic  pan  Eunart  mužný, 
Jan,  syn  jeho  sestry,  družný: 
i  jendé  chvíle  neždáše, 
každý  tam  pospěšně  hnáje. 
Árberkeř  sie  ctně  vzpomanu, 
po  svém  pám  jako  vzplanu,      . 
pan  Tegl  z  Rieda,  jako  Turka, 
syn  Hertvíkóv  z  Tegenburka, 


pan  z  Malvelzada,  dobré  plémě 
Fricendorl  z  rakůské  země, 
jeden  z  plodu  mužné  vnady, 
z  Bavor  Tuíiek,  rytieř  mladý: 
všichni  hnachu  v  houf  protivný, 
druh  na  druha  viece  silriý, 
nelitujíc  smrtedlné  škody, 
stojíc  podle  své  hospody, 
děláše  rytieřské  činy; 
křičie  Miličin  na  ně  hrdiny, 
z  Vlašimě  Člun  polovičný, 
ctný  pan  Bolek,  rytieř  sličný, 
nesmutí  Róze  ani  Člunu 
nemeškaje  po  nich  lunu 
svým  nepřátelóm  na  škodu, 
pomně  svů  dobru  lirodu, 
že  měl  otce  šlechetného, 
jenž  podlé  rytieřstvíe  svého 
činil  dobrodružsky  všady 
v  sflných  bojích  i  jinady, 
jakž  mu  byla  ctná  mysl  dána, 
až  pod  korůhví  svého  pána 
zabit  u  boji  před  Lavů, 
pod  tuž  rytieřskú  postavů. 


Nejobsáhlejší  spis  tohoto  druhu,  a  řeklibychom  vzor  všech  men- 
ších toho  času  spůsobených  historických  rýmovaných  obrazů  jest  bez 
odporu  vůbec  známá  rýmovaná  kronika  česká,  vůbec  Dalemilova  neb 
Boleslavská  zvána,  kteráž  vlastně  povahou  svou  neméně  mezi  básně 
jako  mezi  historické  spisy  české  náleží.  Tím  samým  právem  by  se  ale 
právě  podotknuté  dějepisné  zpěvy  do  řady  historických  monografii  vlo-- 
žiti  daly,  lišíce  se  od  Dalemila  toliko  užším  svým  obvodem;  avšak 
klademe  kroniku  tuto  mezi  veršované  spisy  české  ^majíce  za  to  že 
přísným  hleděním  na  básnický  směr  a  cenu  bychom  čtyry  čtvrtiny 
rýmovaných  plodů  českých  této  doby  z  básnického  oboru  vyloafiti  a 
do  náboženského,  naučného  a  j.  v.  vložiti  musili.  Směr  spisovatele 
kroniky  této  ovšem  nebyl  básnický  nýbrž  historický  a  přede  vším 
národní  a  vlastenecký,  ale  právě  tato  poslednější  vlastnost  jeho  kterouž 
mezi  všemi  vrstevníky  svými  nejživěji,  nejneohroženěji  a  nejvřeleji  projevil 
dodává  mu  místy  básnického  téměř  rázu,  v  nadšení  aneb  rozhorlení  ho 
uvádíc.  Jinak  i  spůsob  jeho  líčení  namnoze  s  básnickou  přímo  pretensí 
vystupuje.    Prameny  z  jakýchž  čerpal  i  spůsob  jakým  jich  použil  ne* 


—  199  - 

ukazují  na  déjepisce  který  by  kritickým  okem  do  události  byl  nahlédal 
o  kterýchž  vypravoval,  a  tepnr  na  místech,  kde  co  vrstevník  Hči  dle 
vlastního  zkušeni,  možná  jej  za  historický  pramen  považovati,  což  ovšem 
i  o  jiných  básních  plativá  že  se  jich  co  pramenů  neb  pomůcek  histo- 
rických používá,  obzvláSté  tam  kde  jiných  dostatečných  zřídel  nestojí. 
Jinak  také  historická  kritika  neuznala  kroniku  Dalemilovu  za  podstanou 
ohledem  na  dějepis ,  ale  zato  směr  její  protiněmecký  každému  přímo 
v  oči  bil.  Dobrovský  o  ní  praví:  „Nikdy  nedosáhla  národní  nenávist 
Čechův  proti  Němcům  tak  vysokého  stupně  jako  ji  básník  zde  líčí. 
Velicí  a  udatní  jsou  rekové  jeho,  čeští  pánové  a  rytíři,  když  Němce 
z  vlasti  své  vyhán^i,  malí  a  zemdlení  jsou  králové  čeští  když  němec- 
kým radům  svým  přisvědčigí.  Prudký  a  surový  jest  spůsob  jeho  nadá- 
vání Němcům  jež  on  za  zřejmé  protivníky  české  slávy,  českého  národu 
a  jazyka  a  vesměs  za  původce  všeho  neštěstí  považuje  kteréž  kdy 
Čechy  potkalo.  Lež  a  vymyšleniny  k  pomoci  bére,  aby  Němce  ještě 
u  větši  nenávist  v  cechách  uváděl,  než  v  jaké  bez  toho  byli  od  porážky 
Otakarovy.  NechC  i  vřelé  jeho  vlastenectví  obliby  došlo,  nikdy  předce 
platiti  neměl  za  hodnověrného  vypravovatele.'^  —  Meinert  pak  praví: 
,4)alemilův  rýmovaný  plod  nezajímá  v  sobě  tolik  z  historie  české  od 
přistéhováni  se  Čechův  až  do  korunováni  krále  Jana  1.  1311,  jakož 
více  tkaninu  lží  a  vymyšlenin  o  ní,  a  jest  svou  žhoucí  nenávistí  proti 
Němcům  i  dojmem  jakýž  činila,  nejzvláštnější  a  jedna  z  nejpamětnějších 
knih  časových  jež  kdy  v  Čechách  povstaly. . . .  Lze  ji  tak  dobře  na- 
zvati válečnou  troubou  Husitův,  jako  hlavním  zřídlem  všech  nechutných 
hájek  jež  po  tak  dlouhý  čas  znetvořovaly  historii  českou. .  •  /^  Úsud- 
kové  tito  nechC  nás  omluví  že  kroniku  Dalemilovu  nestavíme  mezi  histo- 
rické nýbrž  mezi  básnické  spisy,  netoliko  pro  verše  ale  pro  ráz  vypra- 
vování jejího.  Ačkoliv  z  obsahu  rýmované  kroniky  této  dostatečně 
vysvitá  směr  její,  naznačil  jej  skladatel  též  zvláště  v  úvodu  kdežto  i 
na  zřídla  poukazfge  z  nichž  čerpal.  Naráží  hned  z  počátku  na  panující 
tenkráte  oblíbeni  ve  čtení  pověstí  cizích  jimiž  se  pozornost  od  událostí 
domácích    dvracuje : 

Mnozi  pověstí  hledajú,  a  toho  vezdy  žádaju, 

v  tom  dvorně  a  můdře  činie:  by  sě  v  to  někto  uvázal, 

ale  že  svěj  země  netbajú,  české  skutky  v  jedno  svázal. 

tiem  svój  rod  sprostenstviem  vinie;     A  dotud  sem  toho  žádal, 
neb  by  sě  doň  cti  nadieU,  dohudž  sem  práv^  nezbadal, 

svěj  země  by  knihy  jměli,  že  sě  v  to  nechtie  otdati; 

z  nichžby  ves  svój  rod  zvěděli,         sám  sě  chcn  v  to  uvázati. 
odkad  přišli,  by  viděli.  Usilnot  kroniku  psáti, 

Jáa  téch  knih  dávno  hledaju  z  rozličných  v  jednu  shledati  I 


—  200  — 


neb  to  zajisté  povede, 
že  nikdež  celej  nevědě. 
Písaři  nevelmi  snažni  byli, 
protož  sů  jie  mnoho  opustili, 
jedno  o  svém  kraji  mluvíece 
a  jiného  opuštéjiece, 
nékde  velmi  knitiece, 
tiem  pravý  sled  tratiece. 
Nálezech  kroniku  v  Boleslavi, 
ta  všecky  jiné  oslaví, 
ta  me  zvlášče  v  bojiech  zpravi 
a  mnoho  neznámého  vypraví. 
Budešli  Pražsku    neb  Břevnčvskú 

čisti, 
tiemC  já  té  právě  ujisti, 
žef  na  niej  méně  postaveno, 
ale  slov  vece  mluveno. 
Opatovská,  ta  často  blúdí, 
ačf  viece  mlu^n,  však  tebn  sludí. 
Vyšehradská  mi  se  najméne  sliíbila, 
najlepšieC  jest  v  Boleslavi  byla. 
To  račte  všickni  věděti, 
žeC  sě  chcu  tej  přidržeti; 


nalezneš]]  kde  co  jinak  než  tato 

mluveno, 
věz,  žef  to  mú  voliů  neproíněnénd, 
ale  jakž  tam  postaveno, 
takéž  jest  i  mnú  mluveno. 
Řeči  prázdné  mysli  'nkrátití, 
však  smysl  celý  položiti, 
by  sě  mohl  každý  učiti 
k  svému  jazyku  snažiti. 
Neb  slyše  můdrý  mňdřeji  bude, 
a  tužebný  tuhy  zbude. 
Jázť  pravdu  sprostně  položu, 
a  na  to  lepšieho  prosu, 
aby  pro  nasej  země  čest 
i  pro  nááich  nepřátel  lest, 
zpravil  řeč  mů  rýmem  krásným, 
oslavil  hlaholem  jasným; 
a  mne  tiem  nehaněje 
řka:  plete  sě  neuměje. 
Jázf  sě  sám  v  tom  dobře  znaju, 
žef  o  svém  jazyce  tbaju; 
tof  mě  jest  k  tomu  vzbudilo 
a  k  úsilí  připudilo. 


Dále  pak  popisuje  ve  106  kapitolách  osudy  země  české  od  do- 
mnělého příchodu  Čecha  až  do  roku  1314.  Hned  pr\Tií  kapitolou  osvěd- 
čuje že  mysl  jeho  přístupnější  byla  báječnému  podání  než  kritickému 
pojímání  dějepisu,  uváděje  pověst  o  věži  Babel.  Objevil  ale  dosti  taktu 
že  se  o  události  této  nerozhovořil  příliš,  ale  jen  krátce  ji  naznačiv  hned 
na  Srby  přešel  jenžto  po  rozchodu  národů  dle  moře  si  usadieku  —  az 
do  Říma  aS  vzplodichu.  Od  těchto  Srbův  odloučil  se  Cech  s  valnou 
čeledí  (kap.  2.),  a  došed  k  hoře  jedné  jejíž  poloha  a  vůkob'  se  rau 
příhodné  zdálo  k  ubytování,  usadil  se  tam  se  svými.  Že  $  té  hory 
zřechu  -  protož  té  koře  Říp  vzdíchu  ....  a  f 6  jich  sta/rostě  Čech 
dechu,  -  proň  té  zemi  Čechy  vzdechu.  Spůsoby  prvních  osUdttiků 
těchto  popisuje  toliko  krátce  a  as  tak  jak  se  Kosmas  a  jiní  o  staiých 
Slovanech  domýšleli,  přičítá  jim  ale  velikou  věrnost  a  Učí  pamijíci  u 
nich  komunismite:  Ti  Ivdie  převémíbéchu^-své  zbošfácéecnojméckti; 
komuž  se  nedoslaniese,  -  u  drahá  jako  své  jmieše ...  —  Nelze  nám 
zde  mlčením  obejiti  že  Dalemil  v  kap.  III.  uvádí  též  udddst  6  kteréž 
Ruk.  Zelenohorský ,  tak  zvaný  LibuSin  soud  jedná.  Ač  "V  DAleniflli 
toliko  o  mezu  dva  8(^  svadista,  přece  výsledek  soudu  poukazuje  na  tutéž 


—  201  — 

povést  Vinný  ýé  št  Lubuěe  hanétí,  -  řka:  Necheu  tebe  za  súdcu 
jntieti,  —  neh  zrna  lépe  v/mie  jehlu  Síti  -  nez  v  aúdě  muže  aúditi,  - 
Chevech  to  mé  velmi  trudí,  -  ze  naíti  zemiu  zena  sudí,  Neti^ba  tu 
zvláštDÍhd  apozorněni  na  ro2dil  jakým  staří  národní  věštcové  a  básníkové 
^ti  od  pozdéj&iok  vei^ovců  n  pojímání  věcí  se  Udili.  ObjevujeC  se  rozdíl 
tento  podobně  i  na  jiných  více  místech,  a  nelze  zajisté  živěji  líčiti  upoa- 
tanost  fantasie  a  pokleslost  básnictví  v  Čechách  vůbec,  než  porovnání 
starých  národních  básní  s  rýmovanými  zvláště  ji  objevuje  tam  kde  se  u 
tétéž  látky  stýkají.  —  Dalemil  zajisté  neznal  dřevní  báseň  LibnSin  soud, 
sice  by  byl  neopominul  líčiti  událost  podle  ní,  jelikož  vlastenským 
směrům  a  národnímu  horlení  jeho  tak  živě  odpovídala.  Dalemil  v  od- 
povědi Libušině  praví:  Uoéřite,  když  svého  knize  za  železným  stolem 
jedlice  uzřke;  lih.  Soud  uvádí:  Volte  mtiža  . . .  kýby  vládí  vám  po 
£deau. . . .'  Patmo  z  toho  že  základní  myšlénka  odpovědi  kněžniny  se 
v  pověstech  udržela,  že  totiž  mužská  vláda  bude  tužší  než  její  byla. . . . 
Jinak  už  této  příležitosti  použiv  vystupuje  Dalemil  na  tendenční  a  dílem 
polemické  pole  na  kterémž  po  celý  běh  kroniky  své  setrvá.  EJade  totiž 
Libuši  slova  do  úst  jejichž  pravda  v  Čechách  nikdy  platnosti  neztratila: 
Mluví  kněžna  k  shromážděnému  sněmu:  Ale  budelif  nad  vámi  cuzo- 
zemee  vlasti^  -  nebude  moci  váS  jazyk  dhiho  tratil  -  Táhat  jest  kaž- 
dého mezi  cuzími,  -  smutný  viSší  sé  mezi  svými;  -  kašdý  kraluje  přď 
idy  svými,  -  ijeden  múdrý  neradí  sé  e  cuzími.  —  Pcjmeť  k  sobe 
hid  J€usyka  svého  -  a  bude  vidy  hledati  vašeho  zlého;  -  na  vás  lud 
bude  hledati  viny  -  a  svým  rQzdélí  vose  dědiny,  -  Cesté  své,  act  i 
krastofoo,  -  nedaj  vsé  cuzozemcu,  6eská  Jdavo!  -  Kde  jeden  jazyk,  tu 
jAo  sláva!  —  Na  takovýchto  zásadách  spoléhá  kronika  Dalemilova, 
ba  sdá  se  jakoby  byla  z  nich  vyrostla,  jakoby  se  skladateli  jejímu 
méné  o  to  bylo  jednalo  aby  děje  zaznamenal  než  aby  smýšlení  své 
projevil  a  jiným  vštípil.  —  Edo  však  tento  skladatel  byl  není  posud  obje- 
veno^ am  jak  se  vlastně  jmenoval.  Hájek  ve  své  kronice  uvádí  mezi 
jinými  dějepisci  kterýchž  ku  napsání  kroniky  své  použil  také  Dalemila 
Meófiokého ,  kanovníka  kostela  Boleslavského,  z  čehož  se  soudilo  že 
tento  Dalemil  původcem  jest  naší  rýmované  kroniky.  Nejprv  Pavd 
JeShí  písař  Nového  města  Pražského  1. 1620  kroniku  tuto  tiskem  \7dal 
jei  pák  ledva  vyšlá  hned  spálena  jest  až  na  šest  výtisků.  Nazval  ji: 
JSůvnika  Uará  kláštera  Boleslavského  o  posloupnosti  knížat  a  králů 
ésskýeh  Bitá.  Bolelucký,  ferář  v  Praze  (f  1690),  ve  své  posud  nevydané 
ébÍKě  VlastenriLých  dějepisoův  (rukop.  6  dílů)  a  Pěšina  z  Čechorodů 
ptojevili  fluněni  že  kanovník  Dalemil  dotčenou  kroniku  Boleslavskou 
flqNMil,  což  pozdě^  i  sám  Dobner  tvrdil.  Ale  již  ostrohledný  Dobrovský 
amal  že  rozdíl  činiti  jest  mezi  starým  knězem  Boleslavským  a  spisovatelem 


—  202  — 

« 

rýmované  kroniky,  kterýžto  poslednější  bez  pochyby  byl  nějaký  rytíř 
český,  který  jak  sám  praví  kroniky  Boleslavské  se  přidržel.  „Rytířský 
dach  jenž  celý  spis  provívá,  obzvláštní  pozornost  s  jakou  se  dotýká 
všech  zájmů  šlechty  svého  času,  jejích  poměru  k  zeměvládcům  a  k  lidu, 
bedlivý  ohled  jakýž  na  rodinné  panské  znaky  bére,  častá  ponaučení  ježto 
vždy  jen  šlechtě  platí,  neukrjrtá  nenávist  již  k  mocnému  tenkráte  stavu 
městskému  chová,  povrženUvý  spůspb  jakým  se  chlapů  dotýká,  oprav- 
ňuje k  takovémuto. domněm'.  Zdá  se  že  v  Boleslavsku  neb  Kouřimsku 
usedlý  býval.  S  obzvláštním  účastenstvím  si  všímá  rodinných  záležitostí 
pánův  z  Lomnice,  z  Loevenberku,  z  Hasenburku,  z  Lipé  a  z  Dube/''') 
Kronika  jeho  v  mnoho  opisech  kolovala  a  zdá  se  že  byla  po  dvé  století 
oblíbeným  čtením  v  Čechách,  ale  už  v  TCvL  století  v  zapomenutí  po- 
klesla. —  Rozličné  nás  došlé  rukopisy  kroniky  této  tu  a  tam  od  sebe 
se  liší  a  zvláštnými  přídatky  se  značují.  Jeden  takový  přídatek  zvlá&tě 
zajímavý  jest  nadepsán:  „Počíná  se  krátké,  sebrání  z  kronik  íedcýeh 
k  výstraze  věrných  Čechův/^  Přídatek  ten  pochází  z  polovice  XV.  sto- 
letí a  spůsobitel  jeho  byl  horlivý  jakýs  husita  a  veliký  nepřítel  Němců. 
Spis  tento  zhotoven  jest  proti  volení  krále  z  německého  kmenu.  Obsa- 
huje nejen  všechna  místa  z  Dalemila  kteréž  nenávist  proti  cizincům 
budí,  ale  i  odjinud  vzaté  průpovědi  rázné  a  horlící.  Zajímavé  jest  že 
ve  spisu  tomto  na  příbuznost  slovanských  kmenů  vůbec  se  živě  pouka- 
zuje. Praví  pak  ohledem  na  jazyk  český  hned  z  počátiLu:  Čechovi 
méli  by  se  pilni  varovati  a  se  vSí  snaženlivostí  vystříhati  ^  aby  v 
zprávu  cizího  jazyka^  a  zvláště  německého  neupadli,  nebo  jakož  krO' 
niky  Seské  svédčí,  ten  jazyk  jest  nejlitěfěí  k  uporáíení  jazyka  českého 
a  slovanského/^  — *  Kronika  Dalemilova  bez  odporu  jest  jeden  z  nejdů- 
ležitějších spisů  onoho  věku  ne  co  spis  historický  ani  co  plod  básnický, 
ale  co  nejživější  ohlas  národního  odporu.  BylaC  za  časů  skladatele 
jejího  nastala  doba  velikých  nebezpečenství  národnosti  české  hrozících 
na  kteráž  českou  šlechtu  upozorniti  statečný  rytíř  se  odvážil  mužně, 
odhodlaně  a  bezohledně.  Spis  jeho  ale  zajisté  byl  spůsobný  k  tomu 
aby  probudil  smyslem'  rázné  a  vzdorující  protivám  národnosti,  pročež 
mu  neváháme  přičísti  obzvláštní  zásluhu  o  procitnutí  národního  vědomi 
mezi  rytířstvem  naším.  Že  i  na  spisovatelstvo  působU,  toho  důkazem 
jsou  uvedené  tu  a  tam  z  Dalemila  verše  v  jiných  starých  spisech  a 
následování  spůsobu  jeho  veršování  a  skládání  vůbec.  Nebyl  to  ovšem 
spůsob  básnění  z  prazřídla  obrazivosti  národní  vyšlý.  Obrazivost  vůbee 
byla  nejen  neodvislost  ale  i  převahu  svou  u  nás  pozbyla.  ByloC  zcýisté 
jakoby  básnictví  české  volnou  prostoru  opustíc  kde  z  neustálého  po-^ 
hledu  na  přírodu  a  z  vzájemného  s  ní  obcování  velkolepé  své  nábory 
čerpalo,  do  těsných  stěn  hradných  a  kláštemýcb  se  bylo  přesídlilo,  kde 


—  203  — 

OTŠem  nm  nelze  bylo  rozvinouti  se  mocnosti  a  svěžestí  starobylé  poesie 
národní.  Pravěký  život,  náboženství  a  názory ,  tyto  základy  domácího 
a^vnictví  naSeho  byly  zrušeny.  Duch  opustiv  cesty  praotcův  nové 
vyhledával  dráhy,  ale  upoután  dojemy  a  poměry  vnějšími  a  překonán 
živly  neustále  od  jinud  připlývajídmi  a  naň  dorážejícími  nebyl  s  to  se 
sprostiti  okovů  svých.  Z  celého  rýmovaného  básnictví  českého  oné 
doby  vyzirá  nejistota  rázu,  neurčitost  povahy,  hledáni  přiměřené  údoby 
myšlénkám,  a  myšlének  jenžby  odpovídaly  žádoucím  směrům.  Ale  ne- 
možná už  bylo  nové,  pevné  půdy  dobyti  po  vyhubení  základů  starých 
domácích,  neboC  právě  nepovstal  genius  který  by  mocí  svou  byl  probu- 
diti mohl  poesii  českou  aby  jako  Fénix  z  vlastního  popele  svého  se 
znovu  povznesla;  ti  však  již  se  o  to  okoušeli,  po  zřídlech  a  vzorech 
cizích  se  ohlížejíce,  nebyli  s  to  vyprahlou  zúrodniti  půdu.  Romantika 
nemajíc  zde  životného  základu  neměla  dlouhého  u  nás  trvání,  ba  pře- 
hmaty její  přiměly  jiné  síty  k  opačným  výkonům  v  nichžto  nadvláda 
rozmyslu  nedala  obrazivosti  vykvétati.  Vyhýbajíce  se  výstřednostem 
na  západě  vzniklým  a  při  nedostatku  tvořivosti  vlastní  přidržovali  se 
mnozí  veršovcové  čeští  vzorů  latinských  nikoliv  starořimských  klassic- 
kých  ale  současných,  jakž  nejvíce  ze  škol  klášterských  vycházely.  Plody 
tyto  se  značují  nápadnou  pohodlností  ducha  a  passivným  spůsobem 
myšlení,  cítění  a  obrazem'.  Že  však  nelze  bylo  se  docela  vymknouti 
z  názorů  domácích  aniž  možná  svrhnouti  pouta  forem,  panujících,  slo- 
vem že  poesie  více  z  vyučení  nežli  z  moci  samotvomé  vycházela,  tudy 
povstal  formalný  eklekticism  v  bájsnictví  českém  oné  doby,  kde  se  brzo 
8  názory  a  obrazy  pravěké  n^odní  školy  potkáváme,  bizo  s  epithety 
latinskými,  brzo  s  přívěsky  západní  romantiky,  jež  všecko  smíšeno  bud! 
▼  ochlazeném  zkrácení  bud  v  rozvláčném  prodloužení  po  básnickém 
našem  poli  se  mihalo.  Esthetický  ruch  pravidelně  tu  jen  málo  uspo- 
kojení nabyde,  kde  se  čtenář  namnoze  dlouhou  řadou  slov  a  rýmů  pro- 
pracovati musí,  než 'na  novou  myšlénku  a  ladný,  osvěžující  obraz  dojde. 
Jinak  ale  zajímavý  jest  pohled  na  živly  jenž  v  básnictví  českém  se 
objevovaly  z  nichžto  žádný  nedošel  panovnictví.  Ani  ti  jižto  romaotiku 
dědíce  poesii  českou  k  novým  směrům  uváděti  se  snažili,  ani  legen- 
disté  jenž  původně  latinských  se  přidržovali  vzorů,  ani  ona  část  ver- 
šovou jenž  za  příkladem  rýmovaného  kronikářství  německého  o  vzkří- 
šeni historického  básnictví  v  cechách  se  pokoušela,  nezískala  převahy, 
ale  Tšickni  se  stýkali  v  snažení  aby  se  přiblížili  k  názorům  domácím, 
a  aby  spůsob  jejich  se  takořka  v  Čechách  áklimatisovaL  Nejobratnější 
a  nejnadanější  z  básníků  romantického  rázu  v  cechách  byl  bez  odporu 
skladatel  Aleasandra,  Ten  zajisté  měl  vlohy  takové  jaké  by  byly  do- 
stačily na  založení  nové  básnické  školy  v  Čechách,  nebot  se  v  něm 


—  204  — 

spojovali  živlové  časů  s  živly  národními,  a  stalo  se  zajisté  jen  za  příčinou 
pannjících  směru  společenských  jimžto  se  poddal,  že  od  národního  spůsobu 
se  odvrátil,  ba  snad  i  jen  proto  že  dřevný  spůsob  básnění  za  časů  jeho  už 
názorům  národu  odpovídati  přestával.  Že  však  básník  Alexandra  pové- 
dom  byl  starého  národního  básnictví,  že  rozsáhlá  jeho  vzdélanost  nejen 
na  plody  časové  ale  i  na  staronárodní  zpěvy  české  se  zakládala,  toho 
jistá  a  zřejmá  svědectví  se  vyškytají  v  básni  jeho  v  kteréžto  se  hojných 
styků  nalézá  zvláště  s  nejmladšími  zpěvy  Rukop.  Kralodv.  s  nimiž  se 
ve  slovích,  frásích  a  básnických  obrazích  srovnává.  „On  jistě  učil  se 
jazyku  básnickému  na  výtvorech  oněch,  od  kterých  ustoupiti  musil  jen 
potud,  pokud  toho  rým  a  předmět  cizí,  nenárodní,  požadovaly."  To  samé 
se  i  v  jiných  básních  staročeských  až  téměř  do  polovice  XIV.  sto- 
letí nalézá.  Takž  tedy  navzdor  převratům  u  všech  věcech,  navzdor 
proměnám  jež  v  společenském  stavu  se  v  zemích  našich  spůsobily,  předce 
nelze  bylo  dojmům  novým  vyhubiti  staré  kořeny  národních  náborů,  ač 
se  jim  povedlo  noVé  štěpy  do  nich  zasaditi.  Ba  nesly  se  pozvuky  sta- 
ročeského básnictví  až  do  XV.  století  jako  na  svědectví  že  pozdější 
pokolení  podstatnou  národní  část  vzdělanosti  své  z  domácích  zřídel  pra- 
věkých čerpati  nepřestávalo.  Básník  Alexandra  jest  nám  spolu  příkla- 
dem kterak  rach  a  směry  časové  obyčejně  nejpřednější  duchy  v  národě 
uchvacují  a  proudem  svým  unášívají,  .takže,  byťby  v  něm  i  osobnou 
samostatnost  svou  nepozbyli,  předce  jen  s  ním  plynou.  Dělof  se  tak 
skoro  všem  epickým  básníkům  středověkým  oné  doby,  i  jeví  se  v  nich 
smíšení  dějin  a  bájí,  sloučení  domácích  a  cizých  živlů  zvláátě  východ- 
ných  tak  všeobecně  a  spůsobem  tak  nápadným  že  vinu  toho  nelze  při- 
čítati osobné  pouze  svévoli  ale  přímo  duchu  časovému. 

Jestit  však  to  co  duchem  časovým  nazýváme  podivná  smíšenina 
živlů  z  nichž  jeden  jakožto  panující  ovšem  nejživěji  vystapuje  a  nad 
jiné  vyniká,  jehož  však  protivou  se  jeví  živlové  druzí,  poznenáhla  vyrů- 
stající a  se  zmáhající  až  jej  překonají  a  nové  zase  směry  a  formy 
k  platnosti  dovedou.  Takovouto  protivou  romantiky  se  stala  škola 
historických  rýmovníků.  StřízUvým  některým  duchům  se  brzo  sproti- 
vovati  počaly  výstřednosti  romantiky,  i  podstatnější  i  příhodnější  ku 
vzdělání  umělému  se  jim  zdála  přímá  opravdivost  nežli  vymyšlené 
stvůry  nevázané  fantasie,  a  takž  povstaly  zvláště  vplyvem  Nizozemských 
spisovatelů,  Velthema,  Maerlanta  a  j.  ony  známé  střízlivé  rýmowxné 
kroníkjf  buď  celých  zemí  buď  jednotných  událostí  ježto  zvláště  v  Né- 
mecku  se  rozmnožily*  Nejprv  v  nářečí  dolního  Německa  se  objevila 
kronika  BrunsvUcit  (knížat  Brunšvických),  pak  kronika  Qunderdi&im^ 
ská,  kněze  Eberharda  i  j.  Napotom  v  méně  vyprahlých  a  suchých 
verších  sepsal  Mikoláe  z  Jeroěina  kronika  o  řádu  Němedcých  Rytifu 


-  205  - 

a  Otokar  z  Homeket  kroniku  Rakouska  a  Štýrska  od  1.  1250 — 1309. 
Této  zhola  německé  školy  rýmovnictvi  podivnou  ironii  osudu  se  držel 
i  náé  nejhorlivější  ,národovec  a  odpůrce  Němcův  Důdemil  a  někteří 
vrstevníci  jeho,  kteří  v  jinak  velmi  střizKvých  ale  národní  horlivosti 
proniknutých  a  ovřelených  historických  básnich  zajisté  nový  u  nás 
potud  nedosti  oceněný  ruch  do  písemnictví  českého  uvedli.  Máme 
za  to  že  jakož  historický  směr  škole  této  všeobecnou  v  národě  získal 
obliba,  takž  národní  smýšlení  jakéž  u  každé  příležitosti  objevila 
nemálo  působilo  na  povzbuzení  národního  vědomí  v  cechách  a  na 
převraty  v  obecném  myšlení  a  mínění.  Jestliže  v  jiných  všelikého 
druhu  spisech  národní  odpor  proti  vplyvům  cizím  po  různu  se  ohlá- 
sil, tu  spisovatel  tak  zvané  kroniky  Boleslavské  přímo  na  veliký 
uhodil  zvon,  aby  dřímající  ze  sna  probudil  a  k  odporu  proti  nadvládě 
živlů  cizých  je  roznítil  Neučinil  to  uvedením  příhodné  některé  frásí, 
ale  provedením  základné  myšlénky  své  celou  historií  českou  až  do  časů 
svých,  řadou  obrazův  poukazuje  na  příčiny  klesání  a  na  výsledky  uspa- 
lého národního  vědomi.  Nemineme  se  as  pravdy  když  projevíme  že 
Dalemil  největší  ránu  učinil  nejen  romantice  v  Cechách  ale  i  vplyvům 
dzim  vůbec.  Odpor  proti  němectvu  jednou  rázně  zbuzený  nedal' se  už 
tak  snadno  odstraniti,  ba  vždy  širší  zajímati  počal  kruhy.  Trváf  dlouho 
nežli  myšlénka  která  se  zvšeobecní,  a  trvalo  zajisté  dlouho  než  odpor 
tento  básnickým  plodem  osvěžen  a  oživen  z  myšlénky  do  života  vy- 
stoupil. Ale  stalo  se  konečně,  a  zajisté  pe  bez  součinění  našeho  kro- 
nikáře který  se  odvážil  zapůjčili  slova  myšlénkám  a  citům  potud  uta- 
jeným aneb  aspoĎ  nedosti  odhodlaně  a  bezohledně  vystouplým^  Vlasten- 
ským  svým  smýšlením,  živým  horlením  pro  národnost  se  všech  stran 
utlačovanou  askUčenou  stal  se  tak  zvaný  Dalemil  předchůdcem  a  spolu 
buditelem  nové  doby  jež  brzo  po  něm  literatuře  a  národnosti  nastala. 
Stvůry  romantické  pozbyly  svou  mocnost  nad  společenstvem,  rázné 
smýšleni  horlivého  národovce  překonalo  pestrá  třepení  těkavých  jejich 
pěstounů  v  Čechách*  Nespočívala  zde  na  pevných  základech  proto 
že  neměla  směrů  jasných,  určitých  a  národu  přiměřených.  Naopak  ale 
Dalemil  věděl  co  chce  a  přímo  to  vyslovil.  Projevil  se  tak  že  i  nej- 
sprostější člověk  ho  pochopil  a  myšlénky  jeho  dále  slediti  [i  v  sobě 
vyvinovati  mohl.  Básnickou  mysli,  obrazy  velkolepými  a  uchvacujícími 
ovšem  nevynikal  ani  on,  ani  kterýs  z  neznámých  jeho  následovníků, 
ale  verše  jako:  Tu  Niemce  pobichu  a  z  zemie  je  vypudichuj  aneb: 
hrál  na  Rakáského  jede,  -  tu  v  boj  veliký  vdmi  vnicky  -  den  soatého 
Václava  boj  vzechu  •  a  to  mnozí  vidéchu  -  v  vcjstie  svatého  Václava, 
'  an  české  vojsko  poíehndvá,  -  na  Niemce  mečem  mává  -  a  veliká 
jim  hrázu  Aává  (Král  Jan  Lucemburský.    Starobylá  sklad.)  a  jiných 


—  206  — 

podobných  přemnoho  národním  rozevřením  nahradily  tehdejším  Čechům 
nedostatek^bájsnického  vzletu. 

Jiného  rázn  nežli  tito  na  děje  české  založené  básně  json  histo- 
rické zlomky  o  Pilátovi,  Jidášovi,  a  o  Sedání  Ducha  svatého^  o  nichž 
jsme  už  dříve  (str.  149)  projevili  že  do  řady  legend  dle  latinských 
vzorů  padají.  Spůsob  básnictví  tohoto  držel  téměř  střed  mezi  roman- 
tikou a  mezi  onou  historickou  Školou  jež  zvláitě  na  české  děje  hleděla. 

—  Zpracování  česká  nadrečených  dvou  prvních  zlomků  o  PUátom  a 
Jidáši  jsou  podle  latinských  originálů  nepatrné  ceny  velmi  svobodné 
spůsobena.  Originál  třetího  zlomku:  Seslání  Ducha  sv*  ApoStolvm 
neznáme.  Skladatel  český  objevil  nevšední  umělost  ve  verŠovád  a  rýmo- 
vání, y  básni  o  Jidášovi  uvedl  zprávu  o  zahubení  Přemyslovců :  Známe- 
nájmy  přitom  zvlasti,  -  jez  sě  stalo  v  Čechách  nénie,  -  kdeí  pHvm- 
ných  králov  nenie,  -  poénúo  od  Přemysla  krále ^  -  kak  ho  syn,  kak 
vYvuk  na  mále  -  séíjsú  zbyli  na  siem  světě,  -  Poslední  byljeíSe  dietš; 

-  pocen  sě  sčedr  i  vdaten,  -  a  jsa  svým  Indem  podstatény  -  viakš 
nemohl  toho  uíiti,  -  mtisU  u  mladých  dnech  sníti;  -  kak£  koli  byl 
vSem  povolil,  -  vSakz  nevinně  svú  krev  prolil. .  • .  Souditi  z  toho  že 
báseň  brzo  po  r.  1306  zhotovena.  —  Pochybovati  uelze  že  okolo  těchto 
časů  veliké  množství  podobných  podle  latinského  zpracovaných  básní 
v  Čechách  povstalo  a  kolovalo  jichžto  ovšem  jen  malá  část  nás  došla. 
Soudíme  z  pozdějších  výsledků  ná  tyto  příčiny.  Dalemil  a  kruh  ver- 
šovou jenž  se  chopili  látek  domácích,  historických  byli  mužové  světští 
a  přidržovali  se  hlavně  tendencí  národní  a  vlastenské,  budíce  odpor 
proti  zmáhání  se  cizinstva  v  cechách.  Skladatelé  básní  naučných  a 
duchovných  byli  mužové  duchovní  jenž  se  snažili  obrátili  pozornost  na 
předměty  církevm',  na  nutné  mravm'  zdokonalení  lidu.  Oba  tito  živlové, 
vlastenský  i  náboženský  během  času  tak  rozsáhlou  si  vydobyli  půdu  a 
tak  mocně  zasáhli  do  politického  a  společenského  života  západných 
Slovanů  že  ani  pomysliti  nelze  aby  tak  mohutné  vypučení  jejich,  jakž 
napotom  se  objevilo,  bez  mnohých  podstatných,  trvalých  příprav,  bez 
dlouhého  působení  na  mysl  se  bylo  státi  mohlo.  V  tom  tedy  ohledu 
mají  ony  z  latiny  na  českou  půdu  přenesené  plody  zvláštní  pro  nás 
důležitost  jelikož  v  nich  stopovati  nám  jest  postupné  se  zahlubování 
do  předmětů  náboženských  z  něhož  posléze  vzrostla  rozmýšlení  o  nich 
a  pomyšlení  na  podstatné  neb  domnělé  opravy,  jakž  domysl,  poměry 
aneb  místy  také  jen  svévole  je  požadovaly.  Již  z  toho  že  navzdor 
časům  nepříznivým  poměrně  dosti  mnoho  takových  skládání  záhubě 
ušlo,  dá  se  souditi  na  veliké  jich  bývalé  množství  a  na  předmětnou  jich 
rozmanitost  Že  se  česká  zpracování  latinských  vzorů  podle  nadáni, 
umělosti  a  vzdělanosti  skladatelů  valně  od  sebe  lišila  samo  sebou  vysvítá. 


—  207  — 

Nékterá  se  výhradné  na  předmět  svůj  obmeznjíce  věrněji  k  originálu 
přiléhala,  jiný  zase  skladatel  volněji  si  počinaje  do  skládáni  svých  vmísil 
podotknuti  poměrů  domácích,  časových  a  místných  jakž  se  mu  právě 
prQežitost  poskytnula.  V  takovýchto  příležitostně  vmíSených  připomín- 
kách se  nám  někdy  objevují  nejen  osobná  mínění  skladatelův  ale  i 
některé  známky  povahy  a  vzdělanosti  časové  jakož  i  stav  mravů.  Takž 
Legendu  o  desíti  tisících  rytířích,  spůsobena  k  tomu  aby  náboženskou 
horlivost  lidu  oživila  a  jej  k  přináSení  obětí  všelijakých  i  k  pokornému 
snášení  utrpení  pro  víru  přiměla,  poukazuje  na  to  jak  oblíbeny  byly 
tenkráte  obrazy  předměty  náboženské  představující :  Jesu  Christe,  živý 
chlebe,  -  jeSce  my  prosimy  tebe :  -  budúli  nose  mucerUe  -  v  svém  domu 
mieti  na  sténi  -  mastí  neb  íímidlem  jpsánoy  -  nebo  z  dřeva  vyřezáno, 
-  neb  snad  z  kamene  vyryto,  -  ne&  na  knihách  v  skříni  skryto :  -  rac 
býti  stráž  toho  domu,  -  vidy  od  ohne  i  od  hromu;  -  posli  andéla 
svatého  -  ihned  v  ten  dóm  královstva  tvého  -  by  ho  střiehl  od  všeho 
zlého  atd.  —  Též  v  mravoučné  básni:  Desátko  kázání  bozích  některá 
ohledem  na  staré  spůsoby  české  důležitá  místa  se  nalézají,  jakož  i  ne- 
mravy tenkráte  v  Čechách  obyčejné  ostře  se  kárají.  Báseň  tato  obsa- 
huje 1190  veršů  a  předmět  její  jest  výklad  přikázaní  božích.  Počíná 
se:  V lidovských  jest  knihách  psáno,  -  váem  lidem  vedéti  dáno,  -  še 
béh  tato  slova  svému  -  mluvU  lidu  židovskému.  • .  .  Objevuje  pak 
dále  kterak  Mojžíšovi  svěřeno  bylo  vyučování  lidu  a  vykládání  zákonů. 
Sledí  pak  vykládání  ne  nezajímavé  ku  čtení  a  ráznými  příklady  propletené. 
Hned  první  příklad  jedná  o  opilci  který  se  králi  chlubí:  Nevypiemlit 
pítie  tvého  -  v  toej  pivnici  najlepsieho  -  viece,  neí  jiných  třidceti,  -  ka£ 
mi  mú  hlavu  stieti,  —-  Král  k  tomu  přivolí  a  když  chlap  své  umění 
dokáže,  tu  král  povédé:  -  Obéste  chlapa  na  hředé ,  -  at  mu  provaz 
hrdlo  stáhne.  •  .  •  -  Téi  se  stane  nesmírným  vám,  -  zevy  pekelný  kcU 
udésí  -  nesmSmé  v  pekle  pověsí, . . .  Velmi  živě  a  právě  po  puritánsku 
horU  proti  tanci.  Lépeby  bylo  orati  -  nez  v  nedéli  tancévati.  -  Vézte^ 
ktoš  rádi  tancují,  -  ti  své  télo  oferují  -  ďáblu  i  všechny  své  údy,  -  když 
proň  činie  také  trudy.  -  By  to  kněz  dal  zapokánie  -  nikomu  vstanúc 
za  ránie  -  téd  kjutřní  takým  skokem,  •  ale  by  vstonal  svým  bokem!. . . 
Kolik  choti  v  tand  slíbíš,  -  tolik  dáblóv  v  srdcí  vpustíš. . . .  Ústa  ofé- 
rujl  -  ďáblu,  kdyí  zpívají  -  o  smUstvie  písné  nesličné. .  .  .  Uši  také 
oférujú  -  když  radéjši  poslúchajú  -  zlých  piesni,  zlého  pravenie,  - 
prázdné  pišcby  i  hudenie. .  .  .  JesSe  k  tomu  oferují  -  ruce  ďáblu,  kdys 
darují  -  íňece  piíccéy  bubenníky  -  neí  csnú  knéží  i  zvoníky.  -  U 
tance  dievky,  jinošie  -  š^edřeji  jsú  nežli  u  mše :  -  dá  dobrý  peniez  u 
tance;  -  chié  k  oféře  dá  médSnce.  ...  A  takž  horlí  proti  tanci  ještě 
dále,  až  posléze  jakoby  tanečníka  zničiti  chtěl  poslední  ranou,  jej  postraší 


—  208  --- 

tímto :  Co  u  tanečného  dida  -  z  tvého  hubeného  těla  •  co  ukane  potu 
kropí,  -  tolik  ddblóv  duíi  vzchopí  -  i  vznem  s.  sebú  do  pekla,  -  ot 
nichzby  ráda  utekla.,  —  Vyplývá  z  toho  že  Čechové  XTV.  století  rádi 
tancovali,  vesele  písně  zpívali  a  dobře  niosikantům  platili.  Avšak  dále 
i  mnohé  jiné  věci  a  poměry  velmi  živě  tam  líčeny,  a  hříšné,  neb 
slabé  stránky  skoro  všech  stavu  v  básni  této  na  posměch  vystaveny. 
V  šestém  kázám'  rozebrány  ženské  marnosti  a  chtíče  poučují  o  spůso- 
bech  i  nespůsobech  a  částečně  o  kostumu  druhého  pohlaví.  Ale  zvláště 
rázný  jest  výklad  sedmého  přikázaní:  Nekraďte  cuzého  zboíie!  -  Troj 
lid  toho  přestupy  je,  -  jímž  sobě  peklo  kupuje.  -  Proý  jení  cuzé  otjímd 

-  tolio  vrt  v  peklo  pojímá.  •  Ten  se  zlý  lid  velmi  rozmúhl,  -  bez  mále 
vše  dobré  přemohl  f  -  zlá  kniezata  i  zlé  hrábé,  -  vévody  i  zlé  lanh^ahě, 

-  vládyky,  kupci  i  chlapstvOf  -  biskupi,  mniši,  zákovstvo,  -  zlé  jeptišky, 
křízooníci,  -  a  k  tomu  zlí  kanovníci,  -  panoŠicie  i  vladaři,  -  vyvřeni 
z  pekla  ohaři,  -  všichni  cuzé  otjímají,  -  a  proto  těžký  hřiech  jmajL 
•  Kniezata  vojny  plodiece,  -  a  chudinu  tiem  hubiece  -  plodie  šosy, 
k  tomu  berné;  -  zlodSjíf  jsá  pravimt  vérné.  -  A  vládyky  jeSče  viece, 

-  ke  všem  círtóm  spéSe  chtiece;  -  před  témi  nic  neostane,  -  jako  v  ohni 
ot  nich  vzplane;  -  ni  kněz,  ni  mnich,  ani  vdova,  -  by  jméli  andělská 
slova.  .  .  .  Takéž  králi  a  šlechtici  -  vždy  Činie  svěj  chudinici:  -  naj- 
pi*vé  úrok  vezmúce  -  a  potom  berni  zzivúce,  -  beru  s  nich  jiné  po* 
moci;  -vladaři  k  tomu  z  své  moci;  -k  tomu  lotři  i  kuchaři,  -lovci, 
pekaři,  béhari  -  deiiije  ot  vrchu  do  pat;  -  a  též  činí  svým  zlý  opat.  • . . 
Na  to  pak  hezkým  příkladem  objevuje  básník  kterak  vládyka  z  chlapa 
vylouditi  hledí  jmění  jeho  a  dokládá :  Totpáni  dobře  uméji,  -  svěj  chudinS 
zle  hovéjí,  '  na  né  vinu  nalézají  -  a  jejich  zbožie  zbavují. .  • .  Dojde 
pak  na  ty  jenž  v  zákoně  chodie  -  již  také  zlodéjstvo  plodie  .  •  .  lítí 
jejich  spůsob  bráni  a  rozhřešování  tak  živě  jakž  ani  později  v  prote- 
stantských dobách  živěji  se  sotva  líčilo.  Napotom  něco  O  kupcích  také 
povede  -  ježto  o  jich  zlosti  védé;  -  ti  hradu  také  přemnoho  -  a  však 
jich  nevésie  z  tolio  ...  o  mlynářích  a  jiných  až  na  krčmáře  jenž  prý 
sám  krade  s  dévkú  i  s  ženú^  -  nedávajíc  v  pravá  mieru  -  svého  pitie, 
jakií  sluŠie  ,  .  .  v  postu  i  ve  mnohý  pátek,  -  vždy  u  něho  Črtóv  sňa- 
tek, -  zlodéjóv  i  přebojníkóVy  -  zlých  žen  i  zlých  kosteSníkóv;  -  netbá 
nikda  na  svatý  ^as  -  vesdy  jmá  s  opilci  svój  kvas. . . .  Sedlákům  ale 
vytýká  že  jsou  zlodějové  proto  že  desátka  nedávají.  -  Víz  clovéěe : 
cest  desátá  -  tvého  zbožie  tať  jest  svatá,  -  jižtot  jest  bóh  zvolil  sobě 

-  i  přikázal  vémé  tobě,  -  aby  dával  slohám  božím,  -  ac  chceš  býti 
v  nebesiech  s  ním;  -  nedáSli  jie,  téžký  hřiech  jmáS  -  a  svatokrádcem 
se  vzývái. .  . .  Takž  od  stavu  k  stavu,  od  poměru  ku  poměru  postu- 
puje dotýkaje  se  nejrozmanitějších  okolností  a  vadných  stránek  lidstva. 


—  209  — 

Celi  báseft  jest  odlesk  rázného  smýSIenf  a  živého  jasného  humoru  skla- 
datelova.   Humor  jeho  zvláště  prýští  blíže  konci,  kde  o  čistotě  man- 
želské mluví  a  po  vebni  trefném  výkladu  a  porovnání  dokládá:  V  sta- 
rám  zákone  ten  bieSe  -  obyčej:  ktož  nedrzéSe  -  cimé  v  éistotě  loze  svého, 
-  vkamenowlchu  jeho.  -  A  po  naSem  hHechu  nynie!  -  v  nékterém  hraji 
kameňte  -  nemohlby  tolik  eldédati,  -  by  chtél  vše  ukamenovatil ...  — 
Báseň  tato  jest  povahou  svou  mravokámá.    Že  skladatel  kněžskému 
stavu  přináležel  vysvítá  z    celku  i    ze    všech    jednotlivostí.     Nevíme 
z  jakého  pramenu   čerpal ,  jelikož  originálu  jsme   se  nedopídili   avšak 
patrné  jest  že  plod  svůj  místným  přioděl    rázem'.     Podobných   básni 
latinských  v  rýmovaných  trocheích  zvltótě  v  XIII.  století  mnoho  vy- 
vstalo, a  piipisuji  se  některé  z  nich  horlivým  mnichům  spůsobeného 
tenkráte  řádu  predikantův  jehož  mužné  vystoupení  na  kazatelně  i  ve 
spisech  nmoho  následovmieů  probudilo.   Několik  takových  plodů  zacho- 
val pověstný  učenec  a  pilný  sběratel  XVI.  věku  Matěj  Frankovič  (Fla- 
cius  Elyrícus),  též  Karajan  jeden  plod  podobného  směru  objevil  (Buch 
der  Rugen ,  Gedícht  des  Xn.  Jahrh.),  kdež  také  sedlákům  se  radí : 
Dominis  vestris  servietis,  censům  decimasque  detis,  et  de  reliquo  vive- 
tis  . » .  SL  kde  také  na  všechny  stavy,  panský,  kněžský  a  městský  se 
doráží.  Podle  některé  takové  básně  spůsobena  jest  naše  česká,  ač  ne-li 
podle  německého  už  překladu  jakž  by  z  některých  slov  souditi  se  dalo. 
Jestliže  desatero  kázaní  ohledem  na  poznání  mravů  a  spůsobů 
středověkých  velikou  má  platnost  do  sebe  tak  zajisté  neméně  důležitá 
jest  báseň  „O  mravném  obnovení^*  prvotné  dokonalosti  člověka  tím  že 
v  ni  téměř  dovršen  panující  tenkráte  spůsob  allegorisující  didaktiky,  a 
že  se  v  ní  objevuje  názor  do  přirozenstva  na  jakýž  vzdělanost  evrop^ 
ská  prvním  tisícletím  křesCanství  došla  a   při  kterém  tak  dlouho  setr- 
vala, až  pokročilá  věda  na  nové  cesty  ji  odkázala.   Původní  skladatel 
básně  této  Magister  Alanus,  také  ab  insiUis  nazván,  byl  muž  jemuž 
se  přičítaly  všecky  za  věku  jeho  známé  vědomostí,  pročež  také  čestným 
jménem  Doctor  universalis  se   honosil.     Narozen   okolo   roku   1114 
T  Bysselu  ve  Flandríi  stoupil  roku  1128  do  řádu  Cisterciaků  v  Claír- 
vanx,  kde  právě  svatý  Bernard  od  roku  1115  byl  opatem.  Roku  1140 
stal  se  opatem  v  la  Rivaux,  llSl  biskupem  Auxerským.  Po  15  létech 
se  dobrovolně  zase  navrátil  do  kláštera  Glairvaux,  kde  pak  roku  1203 
zemřel.    Sepsal  17  spisů  mezi  nimiž  ve  verších  Liber  paraholarum  a 
Anti-Claudianus  seu  de  offido  viri  in  omnibus  virtuttbtAS  perfecti, 
carmen    heaximetrum   Lib.  IX,     Obzvláštně    nadaný    římský   básmiL 
Claudius  Claudianus  žil  ve  IV.  století  jehož  pověstná  ale  nedokončená 
báseň  Raptus  Ptoserpinae  velmi  zajímavě  cestu  do  Tartaru  čUi  pekla 
Hčí,    Opačnou  cestu  nastoupiv  Alan  v  básni  své  vystoupeni  do  nebe 

14 


—  210  — 

popisuje.  Podle  tohoto  plodu  spůsobil  neznámý  bájsnik  český  báseň 
kratší  jen  v  hlavních  podstatách  originálu  se  drže,  pravě  sám :  Z  jeho 
mnyslu  já  jsem  bIoíU,  -  o  j>rirození  wflozU.  Básnickou  cenou  spis 
tento  ovšem  méně  vyniká,  poskytuje  však  obraz  panující  tenkráte  filo- 
sofie, jakož  Álanus  sám  nikoliv  mezi  basiliky  ale  do  řady  £Iosoíu  vedle 
Michala  Skota,  Alex.  Halesského,  Viléma  ďAuvergne  a  j.  v.  se  klade. 
Nepokročilo  vSak  filosofováni  tenkráte  nad  vykládání  spisů  Aristotelo- 
vých a  nad  snahu  Aristotelovu  metafysiku  s  dogmatickou  theologií  sje- 
dnotiti, čímž  ovšem  toliko  zmatek  v  ponětích  se  docílil.  Zmatek  tento 
některými  okusy  i  na  básnickou  se  přenesl  půdu,  t  j;  vzal  na  se  alle- 
gorický  oděv  a  do  veršů  se  obul,  aby  si  takto  cestu  proklestil  i  mimo 
školu.  Hlavní  zásluha  snažení  takového  ležela  v  tom  že  směr  jeho 
byl  naučný  a  mravný,  čímž  ovšem  v  dobách  panující  surovosti  k  umír- 
nění mravů  a  k  zobecnění  poznání  aspoň  tak  dalece  přispívalo  že  budilo 
myšlení  vůbec  a  ducha  ku  vrácení  se  do  sebe  nabízelo.  V  básni  Ala- 
nově přímo  se  vyslovuje  odloučenost  ducha  od  přírody.  Látka  a  tvořivá 
síla  její,  Svétoploze ,  lituje  znemravněni  světa  ježto  odlouČenim-se  od 
Boha  nastalo ;  žádajíc  aby  zplozen  byl  člověk  dokonalý  obeslala  ctnosti 
na  radu:  V  rajském  bydle  aj  sédieSe  -  v  tej  zahradě  rozkoSn^Sie;  - 
h  nie  přijidú  ty  vsé  ctnosti,  -  panny  s  nebeské  výsosti. . . .  Uvedla 
je  v  svůj  dům,  v  tu  zahradu  připravenu  -  kvietím,  rózí  oslavenu  -  v  nie£ 
pokoji  slonovi  -  béchu,  ke  vsie  cti  hotovi, . . :  a  žádost  svou  jim  předložila. 
Vylíčivši  jim  pokleslost  světa  a  lidstva  doložila:  Protož  jsem  pro  vy  po* 
slala  -  zdabych  ot  vás  radu  vzala,  -  kok  mi  jest  k  tomu  přijíti,  -  bych 
stvoř  mohla  jáz  tvořiti,  -  by  vsé  nebylo  ztraceno  -  otpoSátkuj  coí  stvo^ 
řeno;  -  bych  v  tom  stvoi^  své  poklady  -  sJdddala  i  vsé  ohrady;  -  byste  svú 
ctnost  tu  chovaly  -  a  ves  svét  obracovaly.  Ale  Moudrost  uznala  že 
jenom  bůh  takového  člověka  stvořiti  může ,  neboC  dokonalost  leží 
v  duchu,  a  duši  stvořiti  Světoploze  nemůže.  Potřebí  tedy  boha  prositi 
aby  takového  člověka  učinil.  S  prosbou  touto  vyslána  Moudrost  k  Bohu 
foce  k  tomu  tak  mysliti,  -  kakby  mohla  tam  přijíti  --přeď  stvořitele 
mocného,  -  dala  si  uspůsobiti  vůz  jenzby  přes  skále  a  vody  -  i  přes 
moře  bez  vsie  škody ,  -  přes  oheuj  oblaky  také  -  i  přes  nebe  vSdijaké 
'  ve  mžení  oka  hotové,  -  v  svěj  okrase,  v  svěj  obnové,  -  vezl  ji  bez 
pomeskanie. . . .  Sedmero  panen  (umění)  vyhotovilo  vůz  takový.  Prvá 
dechu  Orammatika  -  a  druhé  Dialektika,  -  třetie  slově  Rétorika  • 
a  étvrtá  Aritmetika,  -  Geometria  jest  pátá  -  Muzika  sé  šesté  chvátá 
-  sedmá  jest  Astronomia  -  jenš  jest  vSech  hvizd  pravá  vícl,  .  . .  Vo-: 
zataj  —  Rozum  —  přivedl  pět  ručích  koní  —  pět  smyslů  a  Moudrost 
odjela.  Charakteristika  sedmera  umění  jest  dosti  zajímavá  a  objevuje 
se  v  ní  skolastický  o  nich  náhled,  nevnikajicí  do  bytosti  ale  jen  povrchních 


—  211  ~ 

jejich  známek  se  držící.  Takž  Grammatika  ttSí  laHtiS  mluviti  -  véeckoť 
písmo  W/ložiti.  -  Tof  jest  také  vyltcenie  -  vséch  dietek  prvé  uXenie.  - 
Jet  s£  prvé  mistrovati  -  a  o  véčie  dospievati,  —  Dialektika  Alanovi 
jest  aJíwaivd  a  hledá ^  -  a  vSak  velmi  ostře  hlédd,  -  Roztrativsi  svoje 
vlasy,  -  majíc  nad  jinými  véMasy,  -  tak  pcjide  velmi  hrdé,  -  posta- 
vujíc  svú  ret  tvrdé.  . , .  Musika  v  právej  ruce  sírany  majíc,  -  v  levej 
nice  křídlem  hrajíc;  -  umieť  všech  hlasóv  promény,  -  nízké,  rovné, 
vySsie  měny;  -  po  vséch  hlasiech  umie  jíti  -  vsécky  piesné  utvořiti. ... 
Astronomia  zlaté  kolo  v  ruku  majíc  -  a  v  tom  vsécky  hvézdy  znajíe; 
-  mésiec,  slunce  i  planety,  -  v  kterém  íase  neb  podlétí  -  svój  bÁ 
mají  skonávati,  -  tof  vsé  umie  ukázati  -  atd.  Z  pěti  koňů,  totiž 
smyslů  k  tozu  připřažených  naznačeno  zvlažte  vidění  a  slyšení.  Prvý 
kóň  Vidéhie  slově,  -  ten  pi*vdkostí  jako  plove,  -  přes  moře  i  také 
skále,  -  třebáli  tisíc  mil  vzdálé;  -  nikdie£  nohy  neomocí,  -  anii  trávy 

kde  potlaXi;  -   bézit  jako  pták  létaje,  -  neustanet  cestu  hraje 

Druhý  kóň  to  jest  Slyšenie  —  .  .  .  tent  má  také  rucest  mnohu,  - 
neomotít  nikdiež  nohu ;  -  leč  přes  moře  leč  přes  vody  -  atd.  Popi- 
sem cesty  kterouž  Moudrost  nyní  konala  objevují  se  nihledy  o  soustavě 
veškerenstva  jež  Claudius  Ptolomaeus  (okolo  1.  141)  ve  svém  spisu 
„Magnae  constructionis  seu  Almagesti  Lib.  XIII."  do  světa  uvedl  a  které 
s  nepatrnými  změnami  po  celý  téměř  středověk  panovaly.  Alanův  názor 
světa  spoléhal  docela  na  základech  těchto  jenžto  ovšem  mnoho  přispí- 
valy k  oživení  obrazivosti  a  nepoutané  její  pobluzování  velmi  podporo- 
valy. Podle  nich  ležela  země  v  středu  veškerenstva,  devatero  nebí  se 
kolem  ní  klenulo.  Každé  to  nebe  jiný  mělo  ráz,  v  každém  jiné  se 
chovaly  živly,  čím  výSe  tím  vyvinutější  a  dokonalejší.  Větry  a  vody 
nebeské,  hrom  a  blesk,  vůbec  všecky  úkazy  povětrné  hned  v  prvním 
nebi  se  jevily,  dále  pak  sedmero  nebí  s  sedmi  planetami  v  obklopení 
průzračném  křišťálovém,  v  osmém  pak  nebi  teprv  hvězdy.  O  zákonech 
nstrojnosti  jakž  je  nyní  známe  neměl  středověk  ponětí.  K  zemi,  jakožto 
k  střediSti  svému  všecky  síly  jsoucnosti  se  táhly.  Pohanským  filosofům 
za  těmito  říšemi  nebeskými  v  mystické  nedozírné  dalekosti  leželo  po- 
věstné primům  mobile,  křesťané  do  posledního  kladli  příbytek  bozi. 
Zde  především  se  jeví  rozdíl  názorů  pravěkých  od  středověkých,  neboC 
těmto  Svétoploze,  tvořící  mocnost  přírody,  od  boha  odloučena  blíže  zemi 
sídlela.  —  Alan  zevrubně  a  velmi  obrazivě  popisuje  osmero  nebí  jež 
Moudrost  projíti  musila,  až  pak  Milosrdenství  do  devátého  ji  uvedlo 
nebe.  U  cíle  své  pouti  předložila  Bohu  žádost  svou  již  on  vyplniti 
8hT)il  nakloniv  se  k  radě  dcery  své.  Milosrdenství,  kterýžto  slib  potom 
také  vyplnil  spasiv  člověka  skrze  vtělení  syna  svého.  —  Básník  n  vy- 
kládáni zjevů  přírodných  nespokojuje  se  však  objevením  souhry  živlů 

14* 


—  212  — 

a  sil  jakožto  příčiny  zjevů  těchto.  Na  poznáni  z&konů  veSkerenstra 
nedospěl  jeStě  věk  jeho.  ZU  duchové  žádají  od  povětří  blesk  k  uáko- 
zení  lidstvu.  Přebývají  mezi  zemi  a  měsícem  a  lákají  lidi  k  hříchům. 
Nevychází  tedy  ani  hřích  z  pouhé  vůle  lidské  ale  z  ponoukání  zlých 
duchů.  Jakí  sé  élovék  kdy  narodí,  -  tak  sě  ďáhd  mu  přihodí,  - 
jení  ho  má  připravovati  -  k  hřiechu  vezdy  lákati.  -  Kterýž  ďábd 
kdy  kterého  -  nepřdstí  ^lovéka  svého,  -  sám  v  peklo  mu$l  jíH  -  a 
tam  veky  vékom  býti.  -  Protož  nechU  sám  tam  jíti  -  hladd  clovíka 
přelstíti. .  .  .  Takž  tedy  obrazivost  lidská  nejen  anděla  strážce  člověka 
přidala  aby  ho  opatroval  a  před  zlým  chránil,  ale  i  dEábla  aby  k  zlému 
ho  utáděl.  Velmi  naivní  se  tu  jeví  pohnutka  ďáblova,  aby  totiž  sám  ne- 
musel do  pekla  jíti !  —  Výkony  povětrné,  běh  slunce  a  měsíce  velmi  ob-  • 
Símě  a  prosaicky  vykládá  Alan.  Hvězdy  působí  na  osud  lidský.  Každá 
má  svůj  zvláštní  úkol  —  řemeslo,  —  kdo  pod  nešCastnou  hvězdou  se 
narodil,  musí  v^cné  ve  psi  býti.  Viděti  tu  jak  bujně  vykvétala  alle- 
gorie  na  básnickém  poli,  kterak  myšlénky  a  city  lidské,  ctností  a  ne- 
ctnosti, ba  i  vlastnosti  boží  osobný  litvar  na  se  vzaly  a  jednajíce  vy- 
stupovaly k  dosažení  jistých  směrů.  Směry  tyto,  skoro  vesměs  nábo- 
ženské a  mravné  zakládaly  se  na  panující  ponětí  o  bohu,  světu  a 
člověku  a  na  nepoměry  v  jakéž  člověk  byl  upadl  odloučením  se  ducha 
od  světa.  Smyslný  svět  byl  světem  hříšným,  dokonalosti  neschopným. 
Tělo  lidské  k  zemi  poutané  odporovalo  duši,  jež  k  pravému  svému 
domovu  se  povznésti  snažila.  Podle  názoru  toho  byl  život  nአ vezdejSi 
marným  toliko  se  klopocenim,  žádosti  těla  pouhý  byly  hřích  a  baženi 
po  nicotách.  Všecky  snahy  jež  výhradně  na  zdokonalení  ducha  se 
netáhly  a  na  snížení  těla  nesměřovaly  byly  za  podlé  a  povržení  hodné 
uznávány.  Tělo  překáželo  duchu  a  v  boji  s  nim  se  nacházelo.  Myšlénka 
taková  odpovídati  musila  zvláště  mužům  kteří  sobě  pohrdováni  tělem 
k  úspěchu  ducha  za  životný  účel  vyvolili,  jimž  odřeknutí  se  světa  a 
toužení  po  duchovné  dokonalosti  jediným  Člověka  hodným  povoláním 
se  zdálo.  Takovíto  lidé ,  náboženskému  životu  oddáni,  byli  první  jižto 
v  klášterním  odloučení  od  světa  tento  Spor  duše  s  tilem  podle  názoro 
a.  přesvědčení  svého  na  literami  půdu  uvedli,  nejprv  jazykem  latinským 
odkud  pak  práce  jejich  i  do  národních  řečí  přecházely,  české  toho 
dmhu  básně  jeví  se  co  svobodná  vzdělání  látky  této  v  středověku 
oblíbené  a  namnoze  spracované,  o  čemž  v  časop.  č.  Mus.  1847  obšír- 
něji pojednáno.  Myšlénka  základní  Sporu  duSe  s  tilem  připisuje  se 
viděni  sv.  Filiberta  kterak  se  duše  s  tělem  hádá.  Složená  o  tom 
báseň  sahá  do  XII.  století.  Českých  spracováni  se  nám  dostalo  dvé 
z  nichžto  obšírnější  považovati  jest  za  „samostatnou  skladbu,  vynikající 
nad  latinský  originál  i  německé  následovníky.  Prozrazuje  mnoho  ducha. 


—  213  — 

mysl  Tzdélanoa  a  ušlechtilou,  a  často  v  tom  co  tělo  mluví  jeyi  se 
ZY]á$tDÍ  svěžest  a  jarost/^  V  této  ale  svěžesti  zajse  nalézáme  nezruší- 
telný  ráz  český,  onen  jasný  humor  který  literatuře  naši  středověké  nedal 
utonouti  v  pouhém  romanticismu  a  mysticismu  a  plody  druhu  tohoto 
svým  způsobem  předělal.  ByCby  i  směr  duchovný  v  básni  naži  vítěz- 
ným se  jevil  přece  námitky  jež  tělo  4iní  jsou  namnoze  tak  reabé  a 
z  ©pravdivého  povSedního  života  vzaté  že  se  jimi  i  mysl  čtoucího  vy- 
jasňuje. Rozkoši  oddáno  8  9vú  se  duší  vadi  télo,  -  duSi  přehádaH 
cktélo.  -  Proto  duěe  k  hohu  vzdychá  -  neb  ji  eilná  strast  upichd  - 
zbudúci  svita  v  hoři  býti.  .  .  .  Télo  sé  proti  ní  zpierá,  -  proto  duíe 
slz  ntíerá  "  radieci  tílu  na  pokdnie  -  a  télo  si  tomu  zbránie  -  fka : 
Boziemut  napřed  býti,  -  proto  nechci  smutno  bytí;  -  ty  plac,  dokud 
tqbé  libo,  -  mnít  jest  plakdnie  nemUo;  -  ja  sé  chci  vesde  mieti  -  a 
ty  se  mná,  ac  budeš  chtietí.  . .  Duše  nap(»níná;  tělo  na  to  nedbá,  uka- 
zuje na  dostatky  z  nichž  prý  dá  svú  bohu  obit  -  a  obrátí  jej  k  sobi  opit 
Budúli  v  čem  poblúdilo ,  -  pokořim  sé  i  bude  mUo,  Na  to  duše: 
Mtli  télo,  proi  slibuješ,  -  slibuje  nenaplňuješ?  -  Toi  je&t  pravda  - 
tvá  mysl  žádá  -  pokdnie,  télo  odkládá.  -  Jako  havra;n  vezdy  kváceš, 
-  ach  télo  co  nade  mnú  pášei,  -  ze  dieS:  zajtra  -  zajtra,  zajtral  - . .  . 
Ale  tělo  pobízí  duši  aby  byla  veselá:  Jez  a  pí,  mij  si  vesele,  -  ne- 
tíkij  na  to  coí  v  kostele  -  knézie  hrozí  -  mniši  množiy  -  druh  před 
druhem  litbu  tvoří  •  .  •  peniez  v  misce  -  i  ve  vší  cestě  -  najvijtSí 
pfietel,  viz  jisté. . .  .  Duše  smrtelnost  mu  předstírá  a  ukazuje  na  zna- 
menité osoby  jež  vsi  smrt  na  hromadu  zkyda.  -  Kam  si  dU  nuzii 
chudého  f  -  viera  byl  dnes  nenie  jeho!  -  Zle  si  mele,  -  smrt  si  pele, 
•^pojdei  v  nás  smrdutá  pde.  -  Vrat  si  k  smyslu  tHo,  ruií  -  neztsi 
ot  tebe  odúci  -  vzdej  klekánie  -  i  vzdycháme,  -  za  své  hříchy  iiň 
pokdnie!  —  Tělo  na  to  odpoví  že  všecka  moudrost  jest  v  něm,  vsi 
s^pievánie  i  múdré  psánie  -  mej  si  múdrej  hlavi  Mánie.  Na  to  duŠe 
poukazuje  na  mudrce  Aristotela,  Horace,  Virgila,  Augustina,  Jana,  Bědu, 
Řehoře,  Jeronýma,  Bernarda  i  Ambrože  jenž  sami  psali,  -  i  písmo 
znali,  -  kéi  jsú  se  smrti  scJiovalif  —  Ale  tělo  se  spoléhá  na  lékaře, 
odvolává  se  též  na  to  že  syn  boží  nás  hříchů  sprostil,  a  pobízí  duši 
aby  mu  dala  pokoj.  Ale  konečně  přijde  smrt  a  duše  praví:  Črt  mne 
eeká,  -  hrozni  Štika  -  kleSi  u  vrat,  ucho  leká.  —  Vypravuje  pak  skla- 
datel kterak  když  duŠe  z  téla  vykročí  -  ji  sUni  ďábel  okrocí.  —  Ho- 
řekufe  duse  na  vahách  sedieše  -  k  svatej  Marii  hledieie:  -  Slunce 
sůecúcie,  -  ró£e  (tcvúde  -  vymoz  mne  z  rvky  horúcie  -  • .  .  Padámt 
ke  dnu  jako  kámen  -  v  ten  hřiešný  pekelný  plamen  - .  .  •  Marie  -pak 
odejme  čertu  duši.  Črtie  stojiechu  v  jednom  phtce,  -  křiiiechu  k  ho- 
spodinu  u  velikém  hluee:  -  Sud  nás  lépe,  spravedlivý  sudce!  -  Nás 


—  214  — 

Marie  v  nosy  klekce^  . .  .  Ale  Marie  se  přimlouvá  za  doSi  q  syna 
kterýž  nandi  soudcům  svým  Pravdě,  Pokoji,  Spravedlností  a  Milosr- 
denství, aby  nad  ní  soud  vynesli.  Crtie  pravie  -  ze  bezprdvie  -  déje 
86  jim  na  popravé'.  -  .  .  .  Ale  soudcové  se  také  duše  ujmou.  Pokoj 
dvM  před  buoh  vede;  -  JezíS  na  dušičku  vzhlede^  -  ana  na  hřieée 
stoje  třepece.  -  Pro  hnév  boží  Pokoj  vece:  -  Tys  Ježíši  za  vrahy  - 
jenž  tvój  život  křižovali ....  Qalsí  6éát  rukopisu  porušeného  chybí. 
Báseii  zajisté  osvobozením  duše  se  končí. 

Z  podaných  těchto  naznačení  patrně  vysvítá  poučující  a  kártýíci 
směr  básnictví  druhu  tohoto  jehožto  rozšíření  a  oblíbení .  se  objevuje 
tím,  že  básní  poukazujících  na  marnost  světa  a  které  směřují  na  obrán- 
cem ducha  k  tomu  čeho  potřebí  jest  k  věčnému  spasení  více  se  zacho- 
valo nežli  jiných.  OpakujeC  se  myšlénka  tato  ve  všelikých  formách, 
tu  v  didaktickém,  tam  ve  výpravném  odc\Ti,  málokdy  však  s  vyšším 
básnickým  povznešem'ni.  Bylot  však  za  času  feudalismu  a  pěstného 
práva  potřebí,  aby  se  povznesli  lilasové  takoví  jižto  panující  sorovosti 
na  odpor  se  postavili.  Gímž  ale  možná  bylo  pohroziti  silným  a  boha- 
tým ne-li  výhrůžkami  věčnosti,  ue-li  poukázáním  na  smrtelnost  a  po- 
míjejicnost  všech  věcí?  Bylot  úlohou  knězi  směry  takové  slediti  a  nelze 
také  pochybovati  že  veškeré  básně  podobného  druhu  od  kněží  byly 
spňsobepy.  Již  kazatelský  tón  v  nějž  přečasto  upadávají,  takže  některý 
ten  plod  rýmovanému  kázaní  více  se  podobá  nežli  básni,  přímo  o  tom 
svědčí.  Na  originálech  podle  kterých  pracovali  nemnoho  záleží.  Použili 
jich  téměř  jen  co  látek,  přijnmvše  jen  základní  někdy  myšlénku  cizou, 
ostatní  ze  svého  dodávajíce.  Neshotovovali  také  svá  taková  skládáni 
z  básnického  rozevření  ale  ruchem  učitelským  puzeni;  nešlo  jim  také 
o  naladění  obrazivosti  jako  o  povzbuzení  mravnosti  a  nábožnosti.  Nutno 
jim  tu  bylo  poukazovati  na  nicotu  toho  v  čem  si  lidé  libovali,  na  důle- 
žitost tbho  co  zanedbávali.  Mocnost  síly  hmotné  a  bohatství  nalézala 
svou  protivu  v  pomyšlení  na  smrt,  a  k  tomuto  pomyšlení  především 
povzbuzovati  se  snažovalí  versovci  naši.  Takž  skladatel  veršů  O  bohatci 
počíná  svou  báseň:  Vizíe  svéta  obludného!  -  Neniet  na  něm  nic 
jistého  . . .  všecko  vezme  konec  jakž  smrt  přijde  vrah  každého  .  -  .  • 
protož  lidem  jest  védéti  -  i  vždy  na  to  pé(i  jměti  -  aby  staří  jako 
déti  -  vzdá  smrt  jméli  na  paměti,  ...  Připomíná  člověku  že  pak  rád 
by  plnil  své  pokánie  -  kdy£  bude  již  nedospánie*  —  Táže  se  člověka : 
Proč  na  pýchost  tolik  vzkládáš  -  v  Boha  sé  nedoMádás,  -  vezdy 
chvály  svétské  žádáš  -  a  o  duŠi  nic  nehladás?  —  Radí  mu  napotom 
aby  záhy  přizřel  k  sobe  a  doloží  svá  napomínání  příkladem  o  bohatci 
který  se  zbožím  se  radí  kterak  by  smrti  ujíti  mohl*  Zboží  mu  vytýká 
že  příliš  požíval  a  na  boha  nezpomínal;   nyní  tobé  nemohu  spomoci  - 


—  21&- 

• 

Z  iúých  neduhóv,  z  tvé  neniocL  —  Nastane  pak  hádka  mezi  bohatcem 
a  zbožiiB  jež  npominá  směrem  a  základní  mySIénkon  na  Spor  dn$e 
s  tělem.  Bohatec  vida  že  bohatství  mu  pomoci  nemůže,  pošle  pro  svou 
manželku.  Ta  mu  radí  aby  boha  o  pomoc  prosil.  Ale  on  na  to  nepoSe 
tbáii  -  ty  sé  chtčl  hřiecka  pokdti;  -  jedno  na  to  vzpomínati  -  ze 
jmu  zd  zboíie  ostati.  -  To  zbožie  ták  milováSe  -  a  o  bože  nic  netbáSe. . . 
Neposlechne  ani  paní  ani  kněze  ani  přátele  až  se  bliží  smrt  —  Konec 
básně  v  rukopisu  tak  poruSen  že  ho  čísti  nemožná.  — 

Celý  počátek  básně  této  až  k  verši  45:  proč  na  pýchost  tolik 
vsMádás  '  ao  duH  nic  nehladái  -  opakuje  se  též  v  básni  nadepsané : 
O  smrtelnosti,  jen  že  nedoloží  zde  básník  napomínání  své  příkladem  ále 
U^nfm  toho  co  každého  člověka  očekává,  totiž  smrti  která  nezná  roz- 
díldv  mezi  lidmi.  Vsé  šlechtice  i  vséf  krále  -  bud  za  morem  něho 
dále,  -  sama  chodiec  vdmi  v  mdle  -  povsém  svitu  vsé pfevdle.  - 
ŽH^  bozié  vsé  stvofenie,  -  podle  hnézného  stvořenie,  -  k  smrti  nemá 
zddnffu)  korenie  -  iv  zahradách  jeho  nenie !  -r—  Před  smrtí  se  ukrýti 
nelze  nikomu  a  nikde.  Ona  vie  vsě  mé^sta  i  vsé  hrady y  -  vsě  kláštery 
i  osady  '  utéci  jie  ndze  kady-  dobře  jie  jest  známo  všady.  -  VUhHech, 
v  Němdechj  v  Moravé'  -  v  Cechách,  v  Polas,  v  SvitavS,  .  .  .  Aniž 
Člověk  co  8  sebou  vezme  do  hrobu.  Duše  pak  hříšná  vyjdúc  z  téla  -  . 
-  hdy0  ábezřie  vše  svá  diela  hořekovati  bude  nad  sebou  i  nad  tělem  . 
v  němž.  když  přebývala  na  dobré  mu  radila  i  věrně  mu  sloužila,  všák 
dovedlo  mí  hoře  iélo'  -  že  ciziemu  vezdy  chtělo  -  nikdy  lui  smrt  ne- 
pomnňo  -  vezdy  živo  býti  mnělo.  —  Opět  tedy  spor  duše  s  tělem  a 
tomuto  všecka  vina  hřešení  dána.  Podivný  se  tu  jeví  názor  o  svobodě 
lidského  ducha  a  spravedlnosti  věčné.  Tělo  hřeší  a  duše  hříchu  odpo- 
rnjici  za  ně  trpěti  musí ,  leda  by  milosrdenství  boží  trestu  ji  zbavilo !  — 
Obě  tyto  básně  o  bohatci  a  o  smrtelnosti  možná  že  měly  jednoho  skla- 
datele českého,  ne  proto  že  v  nich  jeden  a  ten  samý  názor  světa  se 
jeví,  neboC  on  přináležel  věku  onomu  ne  pouze  osobě  kterés,  ale  pro 
shodnost  finásí,  rýmu  atd.,  také  v  obou  Maria  jest  svMá  róíe.  Mohou 
viak  tyto  shody  býti  také  pouhé  reminiscence,  nebot  jest  patmo  že 
básník  Mwtdnósti  báseň  o  bohatci  úphiě  v  sobě  zažil.  Basem  o  bo- 
hatci jest  překlad  známé  středověké  latinské  básně:  „O  quae  vitae  mise- 
ria!  «  £t  qnam  brevis  nostra  via.  -  Obsta  anima  jucundo  -  nil  aetemi 
est  in  mundof*  atd. .  . .  Snad  se  překladateli  zdálo  že  rázněji  na  pravdu 
uhodí  a  myálénku  počáteční  provede  líčením  smrtelnosti  všeobecné,  ne 
pouhé  poslední  chvíle  bohatcovy  a  dovedl  báseň  od  45.  verše  započato 
svým  spůsobem  ku  konci^  snad  kdos  jiný  po  překladateli  prvnější  básně 
to  néinil;  jisté  jest  že  báseň  o  smrtelnosti  od  v.  45  až  do  konce,  totiž 
do  veiže  295  jest  původní  kus,  kterým  básnictví  české  ovšem  nezískalo. 


—  216  — 

Objevoje  se  však  i  tímto  v  sobě  nepatrným  plodejDQ  že  byla  a  nás  hoj- 
nost mužů  rázných  a  vzdělaných,  kteří  uznávali  že  před  bohem  jsme 
vSickni  sobě  rovni  Porovnání  a  obrazy  k  líčením  svým  daleko  nevy-. 
hledával.  8tre£  w  hřieehu!  volá,  -  neboi  nebude  do  smleJka,  '  a£  ié 
p<me9Ú  jako  tnichaí  -  Tui  tvá  stane  vse  utécka.  -  Stanut  tvoje  v$é 
chytrosti,  -  budeš  jměti  hoře  dostiy  -  ano(  íáby  lomí  kosti  -  Uoíiece 
je  bez  milosti.  • . .  Smrt  neotpustí  nikomu  .  .  .  vsíměiíany  i  sedláky, 
-  vsé  mlynáře  i  rybdky  •  vyloví  je  jako  raky,  -  naveze  nás  plny  traky. .  •  • 
Kde  se  životu  vezdejšímu  ySecka  téměř  cena  odejímala,  kde  na 
všechny  otázky  se  odpověď  hledala  v  ustanoveních  drkevných,  kde  se 
o  to  jednalo  aby  veškeré  snahy  společenské  toliko  náboženským  sloužily 
směrům:  tamt  ovšem  i  potřebí  bylo  neustálým  působením  a  horlivou 
činliyostí  k  tomu  uváděti;  odvraceti  mysl  od  světských  věd  a  na  du- 
chovni ji  upozorniti.  To  se  také  v  dostatečné  konalo  míře,  ba  v  tak 
hojné,  že  se  as  pravdy  neminem  důmínkou  že  literami  plodnosti  nábo- 
ženských horlitelň  se  vyvinula  ona  náchylnost  ku  přemýSlem'  o  věcech 
náboženských  kterou  se  hned  v  příštím  na  to  věku  Cechové  vyzna- 
menali. Toto  bezohledné  povrhovám'  světem  za  sebou  vléklo  i 
neuziaáni  panujících  poměrů  světských,  toto  neustálé  poukazování  na 
rovnost  lidstva  před  bohem  důsledně  uvádělo  k  demokratickému  smy- 
slem', nebot  jenom  to  co  před  bohem  platilo  bylo  vůbec  platné,  ustanovení 
lidská  vycházela  ze  svévole  ne-li  z  dábla.  V  Německu  tato  samá  snaha 
vedla  k  mystickému  dumám',  k  zahloubávání  se  do  předmětů  nadsmy- 
slných,  ale  slovanské  povaze  svěžejší  a  pružnější  v  činech  vstoupila 
myšlénka  brzo  do  přímého  života,  a  co  duchem  za  dobré  uznáno  to  pák 

y 

i  skutkem  do  života  uvedeno.  Ze  k  povzbuzení  celého  národu  nesta- 
čovala  snaha  jedné  toliko  osoby,  že  po  trvalých  a  všestranných  přípra- 
vách teprv  se  umožnilo  všeobecné  hnutí,  tomu  odpírati  nemůže  nikdo 
jemuž  běh  dějin  není  tajemstvím.  Připravovatelů  takových  u  nás  bylo 
mnoho,  i  ač  neznáme  jména  mužův  jižto  u  nás  slovem  a  písmem  na 
ducha  doráželi,  dostalo  se  nám  předce  tolikerých  a  takových  památek 
písemných  že  na  všestranném  a  mohutném  domáhání  se  náboženských 
směrů  na  staletí  před  Husem  pochybovati  nelze.  —  Eněží  považovali 
spůsobování  básní  duchovných  za  zásluhu  před  bohem,  a  čítám'  jich  za 
prostředek  jakýmž  nabyti  možná  milosti  boží  ano  i  odpusťkův.  Některá 
místa  v  dotčených  básních  na  to  přímo  poukazují  a  na  kond  pří  Pláči 
sv.  Marie  čísti  lze:  Tuto  si  jest  skonal  pláč  svtxté  Mařiey  maticyboíie^ 
jejž  jest  činila  u  vdiký  pátek  pod  křížem  stojieci  a  ktoz  jej  bude 
na  kaidý  pátek  s  náboženstvím  čisti  nebo  podúchaii,  vsíckno  obdril 
u  boha  skrze  královnu  nebeská  na  vsích  miesteeh,  po  vsé  časy  a  naj^ 
viece  na  smrti  svěj,    (Star.  skládanie  m.  81.)   Vyi^ývá  z  toho  že 


-  217  - 

takovýdibáfini  mnobo  se  složilo,  ač  pohřichn  véttí  zajisté  jicb  část  n&s 
iiedo6la»  a  některé  toliko  ve  zlomcich  se  zachovaly.  Ruch  Saša  i  směr 
náboženáký  toho  požadoval  aby  mysl  se  rozehnvala  přímým  poukazo- 
váním na  rozvin  křesťanství,  na  strasti  víry  a  prvních  vyznavačův  jejích, 
aby  častým  pozorováním  života  a  ntipem  božského  zakladatele  jejího 
lid  veSken  se  posiloval,  ve  víře  npevňoval  a  v  mravích  dospíval.  Jelikož 
básníkové  dachovní  látkn  svou  brali  z  dějin  a  pověstí  drkevných,  tuC 
se  ani  domýšleti  nelze  žeby  si  byli  domácích  sv.  patrona  ani  nevšííňali, 
a  žeby  zpěv  o  sv.  Prokopa  byl  jediný  svého  druhu  býval.  Ba  tím 
méně  tomu  připouitíme  čím  více  legend  a  pověstí  latinských  o  sv.  Lud- 
mfle,  Vácslavn  a  Vojtěchu  ^  stojí  jež  zajisté  neostaly  bez  spracovatelů 
če^ýdi.  Že  skutečně  duchovných  básní  bylo  jež  v  zvláštních  rukopi- 
sech nás  nedošly,  toho  svědectvím  jsou  zlomky  jejichž  doplňky  neznáme, 
i  připomínky  na  některé  zašlé  básně  v  známých  spisech  umístěné.  Jednu 
takovou  báseň  zašlou  uvádí  Tomáš  StUný  ve  svých  Svátečných  řeSeck, 
jmenovitě  v  Řeci  o  květná  nedélu  Tento  plod  jednoho  starého  skla- 
dacé  jedná  o  umučení  pána  Ježiáe.  Líčeno  v  něm  jak  Kristuf» 
sS  jest  velmi  pokořil  .  . .  jmaje  ve  vaem  vsú  moc  stálá  -  nic  netbal  na 
svétákú  chválu;  -  jsa  král  nade  víemi  králi j  -  jehož  vše  stvořenie 
chváliy  "  jehoš  sé  vše  moc  neskryla,  -  by  v  clem  f  mu  potřebná  byla: 
-  ludmiy  koňmi,  drahým  ruchem,  -  coŠby  jedno  chtěl,  posluchem  - 
všeby  bylo  j^mw  hotovo ^  -  kdyby  řekl  jediné  slovo!  -  CtU  nemohl 
jmieH  hone,  jenžby  pošel,  uzdu  zvoně,  -  ana  zlatými  cetkami  -  zprO' 
ložena  i  gemmamif  -  ÓUij'  nemohl  jmieti  sedla,  -  za  némžby  sě  dra- 
host svedla,  -  o  niei  bývá  ludem  znamenie  -  zbožie  z  drahého  ka- 
m/snie,  -  kdež  s  pochvami,  prsosiny,  -  podle  své  drahé  příčiny  -  da- 
vajú  jako  posoku  -  lubosH  ludskému  okuf  -  úíli  nemohl  té  moci 
jmieti j  '  by  byl  chtěl  zástupně  jeti,  -  maje  mnoho  luda  s  sébú,  -  se 
všú  královská  ozdobu;  -pod  nachem,  v  zlaty  koroně,  -  drže  sceptrum, 
šedé  na  (ráně,  -  podle  mocných  králóv  nrava,  -  jcikž  sě  pro  světská 
ce^  stávat  '  ež  ni  střiebro,  ani  zlato  -  bývá  draho  vložiti  nato,  - 
Ale  ty  náš  Tvorce  mUý,  -  maje  všemohúde  sUy,  -  netbals  na  draze 
ostroze  -  na  tvé  boží  svatě  noze,  -  jimažby  koně  pohádal!  -  Sbožný, ' 
kto  e^  tomu  nadál,  -  žes  vŠe  moha,  nechtěl  moci:  -  chtie  nám  spro- 
stenstviem  pomoci,  -  jezdils  na  osleti  lichém  -  . . . 

Směr  básně  této  jest,  buditi  pokoru  v  mysli  lidské.  Na  této 
myšlénce  hlavně  spoléhalo  učení  křesťanské,  pokora  ducha  za  oněch 
dob  přepychu  a  vzbujněm'  tělesného  nejbližší  cestou  vedla  k  spasem'. 
Obtížná  však  a  tuhá  se  jevila  tato  cesta,  naplněna  protivenstvími  a 
zápasy.  Snášeti  protivenství  vezdejší  pro  život  věčný  svrchovaným  bylo 
hrdinstvím.    Jakož  pokory  takž  i  hrdinství  tohoto  vzorem  byl  Kristus, 


—  21B  — 

jakž  evaoge]Í6té  ho  liči*  Utrpěni  a  umučeni  jeho  tedy  hojné  poskyto*- 
valo  látky  k  spůsobovám  plodův  žádoucímu  směru  sloužicich*  Takž 
máme  báaeň  PaSie  nazvanou  a  zhotovenou  na  základě  zpráv  evange*  ^ 
listů  9  ač  na  začátku  básně  udáno»  že  toliko  podle  sv.  Matouše  sepsána 
jest:  Utnučenie  boha  naJieho  Jemhrista  -  píše  nám  svatý  Maiúě  evofi- 
délista.  —  Nalézcyí  se  v  básni  této  některá  dosti .  tklivá  místa  ale  i 
některé  podivnosti  u  výrazech  a  líčeni.  Takž  podivný  jest  spusob  jakým 
anděl  Kristovi  útěchy  dává:  Líto  mi  JezvJkríate  tebe  -  ale  víak  raé 
to  naplniti  -  p9*o  néí  si  ráčil  lui  svét  ůt^uditi  -  hriešného  clovéka  vy- 
kůpiti  '  rač  p9*o  n4ho  nu  kríz  vst  upitu  ....  A  matný  to  obraz  když 
Kai&á  Jmívy  rozdře  na  soběrácho  -  az  sé  jemu  oplani  všechno  břicho, 

-  Kterak  si  básník  dobu  Ježíšovu,  soud  židovský  a  společenské  po- 
měry v  Jesusalemě  podle  panujících  spůsobů  své  doby  představoval, 
vidno  z  míst  jako :  JPověz  mi  co  tebe  téM  před  konšeli  i  před  prá- 
vem -  , .  aneb  Pilát  bere  rada  se  svými  rytieri  -  .  .  .  Josef  rytieř 
šlechetný  atd. 

Jiné  básně  o  Umučení  Pdné  zachovaly  se  nám  toliko  některé 
zlomky.  Zdá  se  že  nejen  plynnějším  veršem  ale  i  více  básnickým  po- 
jmutím  nad  Pa^ie  vynikala.  —  Zvláštního  podotknutí  hodná  ale  jest 
báseň  Ansdmus.  Qbjevujet  se  v  ní  mystické  vidění  nábožného  muže 
Anselma,  který  mnoho  Sasóv  se  slzami,  -  postefoij^  bdéhim,  modlitbami 
strávil  vždy  prosSěe  Marii,  by  se  mu  zjevila  a  o  umučeni  syna  svého 
vypravovala.  Marie  zjevivši  se  jemu'  pro  mnohé  jeho  utrpení,  odpovídá 
v  bájsni  na  otázky  Ánselmem  kladené,  k.  p. :  Mné'  počátek  umvZenie  • 
poviz  milá  paní  nynie  -  .  .  .  Maria  povez  kaci  to  byli  peniezi  -  za 
které  Kristus  ptvdánf  Y  odpovědi  na  tuto  otázku  praví  Marie:  Judas 
byl  taký  lakomsc,  -  někteří  tomu  chtUi  by  byl  Nfmec. ...  Na  hoře 
Olivetu  před  zajetím  Ježíš  se  modliv,  proto  piý  byl  Kristus  tak  smuten 
že  rozkošného  jest  vzchovc^nie  -  a  krdlového  urozenie :  -  neb  Šlechtice 

viec  malá  ranka  sada  (unavuje)  ne^  sprostniefio  délacieJio  pot 

Líčíc  Marie  kterak  židé  s  Ježíšem  nakládali,  praví  mezi  jiným: . . » zid 
ze  vséch  se  vytvle  -  vydřev  klín  ze  své  košiuLe,  -  oÍi  zaváíe  Ježíšovi 

-  jako  jinému  zlodějovi  ....  a  na  jiném  místě:  Ouvech!  bych  &^2a 
drieve  umřela,  -  nez  sem  tu  ohyzdu  vidéla  -  ano  sé  okolo  tebe  brojte 

-  jako  kdyi  viezie  zlodéjie. .  .  .  Když  pak  Ježíše  Jerusalémskou  branou 
vyvedli,  vypravuje  Marie,  tehdy  jeden  zid  jako  opice  -  iLdeři  jej  v  jeho 
líce. .  •  .  Jeden  rytieř  Jan  pomohl  £j*ifitu  jpod  křížem  ležícímu,  začež 
Kristus,  —  raéie  to  všichni  védéti  —  mu  slíbil  odměnu, .  totiž  že  neumře 
dříve  až  den  soudný  nastane,  a  ten  jest  dnes  živ  i  btide  do  dne  sáď 
ného  '  Jerusaleme  jest  přiebytek  jeho  -  tu  júa  ani  jedenie,  ani  pUie 
požívá  '  jedno  na  každá  sobotu  -  télo  hoiie  přijímá.  —  Toto  místo 


jeat  zvlášté  zajímavé  proto  že  nám  objevuje  poif$^|  o  V^ném,  Udu 
v  novém,  neobyčejném  spusobu.  Zde  ^tay  AhaaMeru^  je^  ^fier  Jcaij 
v  jiných  všech  pověstech  provinil  se  proti  Krístn  nepřeje  if^  spočinuti 
na  svém  prabu»  —  zde  Krista  pomohl;  tamo  žíti  do  soudného  ďne  a 
putovati  širým  světem  za  trest  mu  uloženo,  zde  věčný  život  pozemský 
ma  odměnou  udělen.  Pověst  o  Ahasveru  n^á  vice  básnických  živlu  do 
sebe  než  tato  zmínka  o  rytíři  Janu.  —  Že  v  básni  této  osoby  vyšší 
rytieri  sluji  není  divné,  kdežto  se  celá  obzvláštní  naivnosd  vyznamenává. 
Kdožby  se  neusmál  čta  otázky  Anselmovy  ?  A  není-li  jako  by  zvědavé 
ditě  se  tázalo?  Jako  na  vrcliolu  naivnosti  jeví  se  místa  kde  Anselmus  se 
táže,  byla-li  Marie  pii  tom  když  Ježíše  jali?  Nebyla  sem,  —  ProSf 
táže  se  Anselm.  —  Nebylo  podobno  k  tomti  —  odvěce  Marie  —  bych 
v  noci  byla  kromě  domu  -  nebo  se  to  v  ^iioci  dalo  •  ni  by  sě  to  jgo- 
dobno  zdálo,  -  by  která  v  noci  ctná  zena  -  byla  na  miesté  nalezena, . . 
Končí  pak  hé&Qh  vzýváním  Marie  by  nám  pomohla  k  tý  radosti  kdežto 
9  svým  synetn  přebývá.  .  . .  Kultus  Marie  byl  toho  času  Už  na  vysoký 
stupeň  došel  a  ozýval  se  po  celé  jihozápadní  a  střední  Evropě  v  nesčí- 
slných téměř  zpěvích.  I  v  českém  písemnictví  středověkém  se  objevují 
mnohé  stopy  obzvláštní  pocty  která  se  Matce  boží  vzdáyala,  i  došlo 
nás  poměrně  mnoho  básní  jí  na  chválu  složených  „z  nichž  tři  opěvují 
radost  její,  jedna  pláč  její  nad  ukřižováním  Kristovým,  a  jedna  její  na 
nebe  vzetí.  Básníci  však  nejen  radosti  a  žalosti  její  vynášely,  nýbrž 
i  velikou  její  mpc  líčili  patrně  s  limyslem  tím,  by  věřící  ponukli  ode- 
vzdati se  její  ochraně;  i  modlitby  krátké  v  text  epický  byly  přibrány. 
V  žádných  toho  druhu  básních  nenalezli  jsme  tolik  slov  zdrobnélých 
k  naznačení  přítulnosti,  milostnpsti  a  citu  ůtlosti  jako  v  legendách 
Mariánských.^'  —  (K.  Ninger:  Epické  básnictví  v  době  předhusitské, 
v  Poutmliu  od  Otavy  1859.)  A  v  skutku  ani  v  nijaké  toho  času  básni 
se  nejeví  podobné  zanícení  mysli  a  povznešem'  ducha,  nikde  tak  živý 
právě  básnický  zápal  jako  zde,  což  zajisté  dostatečným  jest  svědectvím 
kterak  kultus  Marie  i  u  nás  byl  dospěl.  Zpěvy  Mariánské  bud  epické 
bnď  lyrické  považovati  se  mohou  co  nejútlejší  výkvět  duchovného  bás- 
nictví Českého,  a  poskytují  plody  tyto  řadu  veleladných  momentů  a 
pohnutek  k  přemýšlování  o  ruchu  doby  kterouž  s  jiných  stran  jakožto 
surovou  a  k  vzdělanosti  se  teprv  přibližující  známe.  Avšak  chovaly  se 
v  době  této  zárodky  vznešených  tušení  a  krásných  podniknutí,  jež 
ovSem  v  říši  ducha  v  přiměřenějších  údobách  vystoupily  než  v  bezpro- 
středmm  životě,  vyhlášenou  to  protivou  ducha.  Nejprv  ponětí  o  lásce 
obzvláštním,  klassickému  světu  neznámým  spůsobem  se  vyvinulo.  Ono 
tušeni  a  toužení,  ono  hluboké  zam'cení  a  vroucí  přilnuti  k  ženskému 
pohlaví  jímž  středověk  se  značoval  vedlo  pHmo  k  novým  názorům  a 


_  220  — 

k  novéma  ideála  který  v  svrchované  dokonalosti  a  kráse,  jako  v  mbi- 
novém  ozářeni  uprostřed  mystického  ráje  se  stkvěl.  Ideál  tento  byla 
Maria.  V  ni  vira  se  doplnila,  ona  byla  naději  všech  prosicich,  ale 
nade  vše  láska  se  zosobnila  v  půvabech  jejich.  Nijaké  z  krásných  nmění 
neobjevilo  význam  kulta  Marie  v  středověku  jako  maliřstvi  v  němž  obra- 
zotvornost se  snažovala  osvědčiti  svou  silu  u  naznačeni  všech  krásných, 
jemných  a  vznešených  pocitů  v  tvářnosti  Matky  bozi  spojených.  A  jako 
o  závod  s  maliřstvim  snažilo  se  uměni  básnické  všecky  tklivé  momenty 
*  jež  v  bytností  a  životě  Mariině  se  kryji  vylíčiti  barvami  živými  a  ve- 
škeré pohnuti  ba  vytrženi  v  něž  pomniváni  na  Marii  básnika  uvedlo 
slovy  naznačiti.  Proto  v  epických  básních  o  Marii  tolik  lyrických  a 
popisujících  živlů,  proto  v  lyrických  povzneseni  se  téměř  k  hymnu. 
Tudy  i  nadmirná  někdy  porovnáni,  tudy  rozevřeni  jež  namnoze  až  do 
mystického  blouzněni  přechází.  Vzdechni  srdce,  vzplacéa  oci  -  ruce  sepnéta 
sé  vzhoru,  -  jd^ta  noze  u  pokoru;  -  mysl  se  navrať  k  svému  spásu  - 
v^ta  mluvte  v  kaídém  času  -  ot  Marie  mMky  hožie! —  Těmito  slovy 
se  připravuje  básm'k  Sedm^a  radosti  k  opěvám'  té  jejížto  slávou  na- 
plĎují  se  světy ,  ba  nebylo  jest  nikdy  dosti  -  chvály  o  její  milosti  - 
ani  bude  nikdy  poné'  -  ot  počátku  do  skoncenieí  —  Nejen  za  ideál 
krájsy  a  dokonalostí  ženské  považovala  se  Marie  ale  i  vzorem  milosr- 
denství, prostřednicí  mezi  lidstvem  a  bohem ,  a  orodovnicí  byla  Marie 
na  niž  se  obracely  duše  utrápené  a  hříšné,  by  se  za  ně  přimluvila. 
Z  takového  naladěni  nemohlo  než  tak  živé  naladěni  vystoupiti,  jak  se 
v  básních  o  Marii  jeví.  Neopominuli  básníkové  líčiti  Marii  nejstkvě- 
lejšimi  barvami,  a  vším  ji  ozdobovati  co  na  světě  za  krásné  považovali. 
Báseň  Vzývání  Panny  Marie  jest  chvalozpěv  na  Marii  spojený 
s  prosbou  o  přímluvu  její.  Vedle  některých  podivností  jež  náš  čas  by 
nesnesl  jeví  se  v  plodu  tomto  hojnost  obrazů.  Marie  tu  oslovena  vzkvédd 
na  útěchu  všemu  světu  ruše  —  rozkoš  rajského  bydla  —  chrám  krále 
nebeského  -—  skála  svaté  trojice  —  kv&í  čistoty  panenské ^  —  rozkoš 
andélských  kůrův  —  sklep  čistoty  atd.  V  jiných  zase  písních  sluje  hvě- 
zda mořská,  přesvéílúcie,  ró£e  stkvúcie,  denní  hvězda,  lilium  při  němí 
drahá  vóné  bývá;  .  •  •  ker  jenl  nékdy  horieše  -  a  veSken  plamenit 
bieše  '  své  krásy  nic  nepotratieše  ....  Lyrických  těch  chvalozpěvů 
jest  však  vesměs  jeden  a  ten  samý  smysl  i  obrazy  se  v  nich  opětují. 
Bohatší  obsahem  jsou  rozpravné  básně  o  Marii.  2jdrávast  Desatero 
radostí  a  Sedmero  radostí  pojednávají  o  jednom  a  tom  samém  před- 
mětu. Zd/rávas  patrně  necelá  jest  báseň  a  mezi  versemi  36—37  ny- 
nějšího textu  schází  část,  poněvadž  po  prvm'  radosti  hned  čtvrtá  při- 
chází. Básnická  cena  jest  nepatrná,  ličel  drkevný  nad  krásoumný  docela 
nadvládá.  Naivných  obratů  zde  nmoho.  Buk  chce  s  tebú  přebývati  • , . 


—  221  — 

to  učiní  »oatým  duchem  -  íef  v  té  vatúpí  pravým  uchem, . .  .  Alíbéta 
přišla  bése  řkúc:  Tys  blahoslavena  -  .  .  .  tot  mé  dietě  uJcnzuje  -jenž 
si  v  mém  břiše  raduje.  -  Tehdy  inhed  na  tom  času,  -  takž  zady  se 
tvéko  hlasu  -  pocé  sě  ve  mni  metati  -  svému  tvorci  chválu  vzdávati. . . 
B&snik  sedmera  radostí  byl  muž  vyfiších  nadáni.  V  ůvodn  praví: 
z  písma  prdoži  -  sedmeru  radost  výloži,  a  uznává  nedostatečnost 
svon:  Mého  smysla  jest  u  malé  -  k  taky  převelikej  chvále  -  . . .  . 
AvSak  stál  neznámý  skladatel  výSe  mnohých  jipých  a  obje\nijí  §e 
v  plodu  jeho  obrazy,  obraty  a  myšlénky  namnoze  překvapující.  Proto 
byl  přece  skromný  a  nedůvěřoval  si.  Jáz  pro  mú  velikú  sprostnost 
-  i  pro  svého  srdce  Idúpost  -  nemohu  tak  vypraviti  -  jakžbych  sě 
mohl  nestyděti  -  a  ty  všechny  uté^ití  -  kteříž  ráeie  uslyéeti.  , .  •  Vi- 
děti z  toho  že  skladatel  váhu  kladl  na  spusob  vypravování  a  směr 
krásoumný  před  očima  měl  neméně  než  iičel  církevný.  Proto  také  práce 
jeho  provedenější  se  jeví,  ač  ovšem  mu  nelze  bylo  povznésti  se  nad 
fivúj  čas  a  vpraviti  se  do  doby  do  které  jednání  básně  jeho  padá.  Jak 
žiyou  fenta^ii  byl  nadán  a  jak  pestrých  obrazů  používati  uměl  jeví 
zvláště  následujícími  versemi  kde  Kristus  matku  svou  osloviiye:  Koko 
jsi  ty  krásná!  -  moje  přietdnice  jasná  ^  -  tvofi  zraky  holúbkova,  - 
jasnú  tichost  ona  v  sobě  chová;  -  jako  lilie  přestkvúde,  -  neb  z  hlo- 
íie  róže  žádúcie:  -  svým  dóstojenstvím  i  krásu  -  ta  jest  krásná 
v  každém  času,  -  všech  paní  i  což  kdy  panen  -  přešlo  i  bude  krá- 
loven, -  jako  róže  érveností,  -  nebo  lilium  v  bělosti  -  jiné  všecko 
kvietie  hanie,  -  tak  vše  panny  i  (vše)  panie  -  předeŠlas  svojí  bělotúy 
ves  svět  těšíš  svú  dobrotu.  -  Tys  má  dci  i  má  nevěsta,  -  méhos  bož', 
stvie  na  svět  cesta,  -  od  tebe  sem  vzal  clověéstvie,  -  jímž  sem  oslavil 
mé  bbžstvie;  -  ty  má  matka  přezmUdá,  -  syn  jsem  tvého  svatého 
íéla,  -  ty  jsi  všech  nebes  osvěta,  -  ty  cnost  svatých  i  všeho  světa;  - 
tys  všech  andělóv  hospoda,  -  tys  všie  dobroty  rozploda,  -  ty  jsi  má 
matka  vybrána,  -  jižf  jest  stolice  vzchystána;  -  na  níž  ty  budeš  seděti^ 
•  svému  radieci  dietěti :  -  podiž  kemně  v  utěšenie  -  mUé  moje  usmě- 
íenie,  -  milá  moje  přietdnice,  -  moje  milá  holubice :  -  pospěš  kemně 
žádná  máti  -  již  sě  s  právem  jest  chovati.  -  Tráva  vzešla  i  fiola,  - 
naše  sě  země  otvořUa,  -  přemnoho  kvietie  stvořila;  -  stvořivši  krásně 
szořUa.  -  Radost  vzešla  v  naše  vlasti  -  milostné  vaně  přednosti  - 
našlo  jie  jest  v  naši  zemi,  -  hustý  jsú  mirrú  s  kadidlem  -  po  všech 
mých  šlepějiech  -  i  slediech  i  po  všech  kúřiech.  ->  Zahrádky  voně  sě 
vzplodily,  -  Scepové  sě  obrodili;  -  ostalo  nám  cné  vesdé  -  i  mUosrdné 
pochvUé.  '  Rozkoš  jest  po  mých  výhledech,  •  rúcha  přidiš  na  všech 
mých  lidech  -  ot  našed  i  ot  nachu,  -  vdiké  drahosti  stachu;  -  ot 
zlata  i  at  hedvdbie,  -  nachystal  sem  mnoho  tobě,  -  mofe  matko  mir 


—  222  — 

losrdná!  -  pofd  v  nová  bydla  tvrdna,  -  dnes  té  zóvi  vécný  h  pokcj, 

-  nebe  ty  neQviél  přietd  máj.  -  Pódií  hemné  nemeškajíc,  -  v  zlaté 
sé  rúcho  úděvajic,  -  okráSli  sé  záponami,  -  zlatem  ryzím  i  perlami; 

-  prsteny   ozdob  rucict,  -  svój  oblícef  i  hlavici  -   okraSl  svú  drahá 
korunu,  -  pod  kemné  do  mého  domu. 

B&sník  Devatera  radostí  sv.  Marie  byl  prostý  jen  rýmovník  ne- 
vynikajíci  ani  obrazivostí  ani  vyšším  rozumem,  ba  naopak  v  podivných 
představech  a  předsudcích  věku  svého  utonulý.  „Významné  v  tomto 
ohledu  jest  podotknutí  o  písni  kterouž  Maria  pozdravena  jsouc  od  Alž- 
běty zpívala:  Ta  piesň,  jiuzto  jest  sloSila  -  když  jest  v  téch  radoscech 
byla  -  Magnificat  sé  počíná,  -  a  ijedna  jie  piesň  jiná  -  nenie  tak 
vdééna  a  milá;  -  to  véz  každý  bez  omyla,  -  ktoš  jie  bude  tn  piesň 
pieti,  '  vséch  zlých  příhod  nebude  jmieti;  -  všeho  dobrého  nabude  - 
jenš  mu  na  veky  probude,  .  . . 

Taktéž  docela  nepatrná  básnickým  provedením  jest  báseň  elegická: 
Pláč  sv.  Marie,  kdé  matka  boží  praví:  všichni  jení  cestií  jdete  -  tuto 
semnu  sniutnú  seďte. ...  a  velice  hořekuje  že  syn  její  bez  váí  viny 
na  šibenici  obifšefn.  -^  Na  židy  laje:  O  vzteklý  židovský  rode  -  slepý j 
zabily  národe  -  a  na  převrácený  soud  poukazuje  kde  rovnost  práva 
zamúcena  -  a  pravedlnost  poraSeiia.  Přeje  si  umříti  se  synem  svým 
ne  po  jednu  ale  stokrát  -  a  k  tomu  jeŠt^  tisíchnít,  . . .  Zpominá  kterak 
všickni  apoštolové  ji  opustili  a  jediný  toliko  Jan  ji  potěšuje  ač  jestjU 
ohubenél,  šltUaJ-,  zzelenal  a  zbledl,  .  . ,  Na  utěšující  slova  Janova  od- 
poví pak  Marie.  Odpověď  tato  jakož  i  sledící  částka:  Tuto  jest  mluvil 
njezus  Kristus  k  svěj  matce  drieve  nežli  jest  umřel  považujem  za 
pozdější  přídatek.  Dramatický  spůsob  uvedení  mluvících  osob  se  v  první 
části  básně  nejeví  ač  Jan  tam  mlnvě  vystoupí.  —  V  básni  Na  nebe 
vzetí  panny  Marie  vypravuje  skladatel  o  rozkošné  boSie  matce  -  kok 
jest  jmMa  sedmu  radost.  —  Líčí  z  počátku  kterak  se  mučila  a  každý 
den  postila,  dopoledne  chodila  na  ta  místa  kde  syn  její  umřel  béše  - 
odtuď  přijdác  pojedéše  -  a  po  obédé  vždy  přejdéSe.  Před  smrtí  svou 
si  vyžádala  aby  Ježíš  i  apoštolé  ji  na  onen  svět  provodili ,  a  aby 
v  čas  umírání  ďábla  neviděla.  Když* pak  Ježíš  ji  navštíví,  prosí  ho 
zase :  nedaj  mi  ďábla  vidéti  -  na  skoní^eni  při  mné  býti  —  načež 
Je|iš :  /  pomníSli  maticko  -  .  .  .  při  my  smrti  tu  ďábel  sedéSe  -  by 
co  ziska  céUť  mniSe  -  takéf  při  tvy  smrti  bude  -  vfcnéf  smrti  proto 
nezbude  -  móiet  radéji  v  pekle  býti  -  neš  na  tvé  skoncenie  přijíti! — 
Když  pak  umřela  tu  podle  židovského  spůsobu  télo  myjechuj  -  takýf 
hrozný  blysket  vidéchu,  -  tak  vdíkú  svédost  jméješe  -  stokrát  krasěí 
slunce  béše.  —  Pochovávali  ji  v  noci  neb  sé  žid&v  bdehu:  nesméjlce 
ve  dne  jíti  -  a  chtéc  s  ni  tajné  přejíti  —  avšak  nastalo  takové  po 


—  223  — 

městě  světlo  jakoby  žaieM  svécníkov  -  tři  tisíce  postevníkóv.  -  Židé 
se  sběhli  a  tíká^ali  ten  div  knížeti.  Uzřev  světlost  jich  knieíátko  pravil: 
před  bránu  jich  docekdmy  -  a  na  nosidlách  roztrhámy  «  a  po  vodě 
precpus^ímy,  -  seíkúc  téHo  zatratlmy  -  a  po  nodé  přec  pustímy.-  Ale 
chopíce  se  nosidel  popálili  se  židé,  nejvíce  sám  kníže.  Nastane  velká 
žalost.  Petr  napomíná  aby  nznali  JežíSe,  a  slibuje  pomoc.  Žid  hořekuje : 
Petře  raé  mi  spomáhati  -  bolejti  mé  ještě  hnáty  -  ...  a  Petr  učiní 
zázrak  a  uzdraví  všechny  kteří  bolestmi  překonáni ,  chromí ,  nfmi, 
slepí  "  nyní  v  pravého  boha  uvěřili  atd.  Ku  konci  Hospodin  sestoupí 
s  nebe,  radí  se  s  apoStoIy  co  s  tělem  matky  své  učiniti  má  a  na  Pe- 
trovu domluvu  Marii  s  sebou  do  nebe  vezme.  —  Při  mnohých  básnic- 
kých pohnutkách  předce  nižádné  stopy  takého  provedení  v  plodu  tomto 
se  nenalézá.  —  Ze  skládání  těchto  vysvítá  že  život  panny  Marie  mno- 
hým básníkům  oblíbenou  byl  Idtkou  a  že  neopominu)i  vSechny  hlavní 
výjevy  jeho  do  verSů  uvésti.  Nedá  se  tedy  ani  mysliti  aby  jakož  Jřřo- 
dosti  za  látku  sloužily  několika  básníkům,  nebyly  i  Žalosti  svého  opě- 
vatele  našly,  o  kterýchžto  skladbách  nijaké  památky  se  nám  nedostalo. 
V  kultu  .Marie  stopovati  jest  zajisté  kultus  lásky  idealné  vůbec. 
Uznáním  vyšších  vlastností  ženského  pohlaví,  jemnějšilio  citu,  obětivé 
oddanosti  a  hlubokého  zanícem'  srdCe.  Pomyšlení  na  krásu  duchem 
nadšenou  a  citem  ovřelenou  vzniknouti  muselo  i  pomnění  na  bytnost 
v  kteréž  by  se  vlastnosti  ony  domnělé  v  jedné  osobě  spojeny  nalézaly 
o  míře  svrchované,  na  pravzor  dokonalo^i  ženské  ve  veškerých  pomě- 
rech krásného  pohlaví.  Církev  pochopivši  povahu  svého  času  neopo- 
minula na  takovýto  ideál  dokonalé  ženské  poukázati  a  křesťanský  svět 
se  ideálu  toho  uchopil  vší  svou  operuténou  obrazivostí.  Marie  se  mu 
jevila  v  světle  docela  básnickém  a  vešken  kultus  její  básnickou  do  sebe 
měl  povahu.  Leč  samo  básnictví  se  nacházelo  na  přechodním  toliko 
stanovišti.  Spor  živlů  starých  s  novými,  kolotám'  mezi  církevnýpii  a 
světskými  názory,  nedokonalá  vybrouSenost  jazykův  pro  nové  formy, 
zvláště  pro  rým,  jemuž  k  vůli  se  myšlénky  takořka  na  skřipec  braly, 
nedaly  základní  básnické  myšlénce  dozráti  na  onu  plnost  vykvétání  a 
plození  která  by  byla  dostatečně  odpovídala  tušenému  směru.  Takž  se 
stalo  že  hojnost  pěkných  myšlének  a  obrazů  namnoze  v  směsi  docela  pro- 
súckých  rýmovaných  vět  Sé  ztrácela,  že  cit  téměř  vypáchal  v  stěsnění 
nahromadilých  někdy  obrazů.  Velikou  toho  vinu  nesl  nespůsob  příliš- 
ného allegorisGvám'  ježto  ovšem  s  to  není  nahraditi  plnost  myšlenkovou, 
ano  neustálé  porovnávání  vlastností  Mariiných  se  smyslnými  zjevy  jimž 
se  svrchovaná  krása  připisotaia,  a  kteréž  pak  sebrány  a  v  jedno  sesta- 
veny se  nám  co  památky  smyslných  naznačení  mystických  významů 
v  litaniich  Mariánských  zachovalo.     Porovnání  taková  co  stereotypné 


—  224  — 

básnické  přívěsky^  k.  př.:  PaiiTia  prejasnd,  •  pfeíádúde  -  i\ebe$  róÉe 
stkvúcie  -  studnice  milosti  -  dennie  hvézda  -  mořská  hffézda  •  lUiumj 
při  nimi  drahá  vóné  bývá  -  keř  hořící^  atd.  se  ve  vSech  lyrických  i 
epických  básních  o  Marii  opětnji,  což  na  valný  sklad  obrazů  bez  my- 
šlenkového obsahu  poukazaje* 

Živěji  a  mnohem  významněji  se  jeví  kultus  lásky  v  básni  Mana 
Magdalena  nazvané,  která  pro  zbytečnou  rozvláčnost  namnoze  nezá- 
živná přece  tolik  zvláátm'ch  jednotlivostí  v  sobě  chová  že  z  ní  souditi 
jest  na  neobyčejnou  osoblivosť  skladatelovu.  Báseň  vypravuje  kterak 
Maria  Magdalena  drahých  nakoupivši  mastí  navštívila  hrob  Kristův  a 
miláčka  svého  nenaleznouc  hořekovala  nad  ztrátou  jeho ,  načež  seji 
Ježíš  objevil.  Tuto  skrovnou  událost  rozvlékl  skladatel  více  než  tisícem 
veršův,  tolik  rozjímání  přimísiv  že  epická  část  toliko  příležitost  posky- 
tuje aby  básm'k  své*  myšlénky  o  nesmírné  lásce  této  svaté  ženské  pro- 
jeviti mohl.  Spůsob  jeho  jest  někdy  velmi  podivný  a  naivných  nápadů 
tíButn  hojnost.  Domlouvá  Kristu  ,jako  by  byl  dosti  slušné  Marii  neoslovil/^ 
Též  podivné  jsou  namnoze  i  poučování  jeho  a  hluboká  někdy  myšlénka 
téměř  směšně  pronesena.  Takž  ku  př.  napomíná  člověka  aby  více 
srdcem  než  křikem  oželoval :  Uč  sé  přehřiesný  clové6e  -  flákati^  víc 
než  dřiev  břece,  -  srdcem  bolieho  ztracenie  -  a  žddotí  nalezeiiie.  . .  . 
Avšak  láska  Marie  Magdaleny  tu  líčena  barvami  jež  na  panující  toho 
času  romantiku  upomínají,  a  živostí  a  smyslnosti  svou  docela  svět- 
ským se  značuji  rázem.  Ztratila  toho  -  jehož  viece  svita  vsého  - 
vsiem  svým  srdcem  milovdíe  -  ni  co  jiného  ufáfe  -  by  viec  mUovati 
mohla.  -  .  • .  Ztratila  běse  zacělo  -  své  milé  dtiíice  tSlo^  -  a  lép 
umřieti  sudése  -  nežli  živa  býti  chtéSe.  -  Milost  pravá  v  srdci  piiná 
-  jest  pravé  jako  smrt  silná.  -  .  .  .  Duch  jejie  byl  viec  v  tvém  tele  - 
nežli  v  jejie  I .  • .  Pro  tak  silné  milovánie  -  jež  k  němu  mela  bez 
přestánie  nečinila  jako  jiní  jenžto  k  hrobu  jeho  přiSli  a  ho  uzřevSe 
zcLse  pryč  odešli;  -  ona  tu  vždy  sama  stase  -  a  ustavičné  plakáfe,  •  • 
Mamě  ji  lidé  utěšuji.  Utěšitelé  ji  více  tíží  nežli  téší.  Marie  Magdalena 
toliko  jeho  hledá,  nedbajíc  na  vše  jiné  —  ba  nechce  ani  angelóv  vidSti 
•  ani  s  nimi  bytie  míti!  —  On  jest  jediná  myšlénka  její,  bez  něho 
pro  ni  nikde  útěchy,  nikde  života.  Ach  kam  zasel  můj  žádúcíf  - 
kamli  dél  sé  milujúcít  -  hledám,  niž  naleznu  v  rovéy  -  volám^  on 
mineotpoviel  ^  Ach  mné  smutný,  kam  mi  jttif  -  kdež  mi  milého 
najíti  f  —  Chce  projíti  svět  aby  ho  našla,  posléze  v  beznadějnosti  své 
zvolá  u  hrobu:  l^nu  tu,  a  chci  umříti! .  .  .  .  Takž  při  hrobě  stojíc 
nepřestane  hořekovati  a  přivolávati  milence  svého.  Návrat  sé  tnoj 
milý  zase  -  na  mé  diby  vzpomana  sé^  -  O  žádůcie  milovaný,  - 
milostnice  přežádaný!  -  Navraf  mi  své  utéSenie  -  tvé  milé  tváři 


^225  — 

uzřeniey  -  ivój  hlas  sladký  mému  slnchti,  >  ivd  tvář  milá  mému 
duchu! ...  O  naduje  má  jediná  -  v  svSté  a  i  íádná  jiná!  -  nepotap 
£ádanie  mého!  -  popry  mi  vidínie  sveJioI  -  Má  by  duše  dost  v  tom 
mála,  -  potom  nech  aby  umřela! ... 

Přidáme-li  k  těmto  naznačeným  jeStě  některé  lyiické  nás  došlé 
duchovné  písně  a  pommme*U  že  jich  zajisté  větši  část  se  ztratila,  uznati 
mufiime  že  ducho\7ié  bcisnictvi  v  době  předhusitské  dosti  hojného  za- 
stoupeni mělo  v  Čechách »  a  že  literami  život  u  nás  valně  se  tenkráte 
zmáhal  zvláště  mezi  kněžími  ježto  všim  právem  považovati  nám  jest 
za  skladatele  veškerých  ducho\DÍch  písní  a  legend  onoho  času.  Epický 
zvláště  kruh  básni  těchto  chová  v  sobě  nmohé  zajímavé  momenty  a 
valné  přispívá  ku  poznání  panujícího  tenkjt*áte  ruchu.  „Opěvují  se 
v  něm  děje"  —  praví  K.  Ninger  —  ,jež  velikostí  a  vznešeností  buď 
úmyslův  buď  ůčinkův  zajímavé  a  důležité  jsou."  Jsou  však  jednající 
„osoby  církevní  více  trpné  nežli  činné  a  vznešenost  jejich  více  se  za* 
kláda  na  bohumilých  úmyslech,  vůli  skálopevné  ď  mužném  muk  i  smrti 
snášeni,  nežli  na  násilném  poměrů  vnějších  měněni  a  upravování.  Hrdina 
8^'ětský  bystře  obzírá  se  po  světě,  vyhledávaje  prostředkův  jimižby  co 
nejrychleji  a  nejjistěji  cíle  svého  dosáhl;  hrdina  církevní  stále  jen  zírá 
k  nebesům  a  hotov  jest  i  hlučné  společnosti  světské  se  odříci,  by  tím 
blaženosti  nebeské  stal  se  účastným.  .  .  .  Církevní  hrdinství  jest  tiché 
a  spočívá  v  zmáhání  se  ve  vnitřní  dokonalosti."  —  Nadvláda  směru 
didaktického  nad  epický  a  lyrický  netoliko  z  povahy  a  vůle  spisovate- 
lův ale  i  z  potřeby  časové  vyšla,  —  „Nejen  obsah  legend  hojně  k  roz- 
jímáni i  poučováni  látky  podával  nýbrž  i  celý  života  spůsob  v  Čechách 
po  úplném  živh  cízého  vítězství  tak  se  změnil  a  zhoršil,  že  duše  ušlech- 
tilé jaly  se  zasazovati  o  opravu  i  poměrův  i  mravův.  Když  ani  světští 
zpévci  (Dalemil)  poučováni  jiných  se  neodříkali,  tím  méně  mohli  legen- 
disté  se  vyhnouti  směru  tomu,  v  zevnějších  poměrech  založenému, 
k  němuž  nad  jiné  povolanými  se  cítili.  Legendy  co  do  ceny  básnické 
tím  ovšem  nezískaly,  aiebrž  padaly  níže.  Opovrhovati  však  jimi,  sou- . 
dime  za  neslušné  a  nespravedlivé.  Bylyt  sepsány  v  době  úpadku  ná- 
rodnosti české  a  hlavně  pro  lid,  který  věren  jazyku  otcův  svých  zůstával, 
kdežto  mocnější  a  vyšší  v  cizotě  sobě  hověli."  (Ninger,  Poutmk  od  Ot. 
T.  1858  aL  234.) 

Patrné  jsou  toho  stopy  že  působení  veršujících  mnichů  a  kněžf 
vůbec  na  lid  obecný  dosti  vydatné  bylo  nejen  ohledem  na  uSlechtěm' 
mravů,  ale  i  na  smýšleni  národní  ježto  básnickými  plody  českými  se 
tím  více  utužovati  musilo  čím  více  se  myšlení  v  rouchu  národním  roz* 
nmoiovalo.  Pokud  hlavni  aněry  lidu  zastoupeny  jsou  národm'm  písem- 
nictvím, nevidí  on  potřebu  obracetí  se  na  cize  a  v  literatuře  jinojazyčné 

15 


—  226  — 

vyhledávati  posily  a  uspokojení  duchovného.  Jakmile  ale  literatura 
domáci  nestačovati  počíná  požadavkům  obecným ,  tu  lid  na  otásky  své 
jinde  odpovědi  hledati  počne  a  nesnadno  pak  jej  zpét  uváděti  k  opo- 
zdilým zřídlům  domácím.  Potřebnosti  ho  na  cize  dráhy  uvedly,  zvyk 
ho  tam  upoutá,  zvuk  cizého  jazyka  se  mu  zahubí  a  takž  poznenáhla  a  celoo 
duši  přilne  k  národnosti  cize.  Pozbyv  náchyly  k  svému,  odumře  ma- 
teřskému jazyku  a  brzo  i  lásce  k  vlasti!  —  Církev  po  staletí  se  o  to 
zasazovala  aby  zájmy  její  v  očích  lidu  na  popředí  se  postavily  vfechny 
jiné  za  sebou  nechajíce,  a  lid  nacházeje  v  ni  tenkráte  listředěm'  veške- 
rého duchovného  života  ve  všech,  záležitostech  duchovných  na  ni  se 
obra<3el.  Prostřednictvím  jejím  uspůsoboval  si  náhledy  do  světa  a  do 
života,  ona  ho  poučovala  o  všem  co  mu  za  nejdůležitější  objevila,  a 
ní  nalézal  útěchy  v  tísních  vezdejšího  života  jichžto  za  časů  feudálných 
bylo  mnoho,  snižujících  a  umrtvujících;  od  ní  očekával  lid  svou  spása 
vezdejší  i  věčnou.  Tím  však  že  si  osvojila  všecku  mocnost  v  záleži- 
tostech duchovných,  vzrostla  ji  také  úloha  vyplnění 'duchovných  poža- 
davků jež  rozvinujícím  se  vůbec  duchem  se  množily  a  vždy  živěji 
vystupovaly.  Kladouc  základy  ponechala  další  na  nich  postupováni 
pracovníkům  svým,  kteřížto  v  přesvědčem'  že  důležitou  a  posvátaou 
práci  konají  se  dle  možnosti  vynasnažovali  nejen  slovem  ale  i  písmem 
veškerý  život  duchovný  zastupovati  a  mezery  obecného  poznám' 
podle  sil  svých  vyplňovati.  V  dobách  převládající  obrazivosti  kde 
rozum  vědou  ještě  neodpoutaný  na  pouhých  podáních  lpěl  a  slovo 
církví  vyřknuté  za  zjevem  boží  platilo,  nelze  bylo  věřícím  mužům  ducha 
v  snažemch  svých  odchýleti  se  od  slova  tohoto  a  na  jiných  základech 
práce  své  vykonávati.  Pročež  dogmatika  a  morálka  církevná  byla  ko- 
řenem těchto  výkvětů  básnických  dílem  výpravných,  dílem  básnických, 
—  „Ohledem  na  výpravné  zvláštní  k  osobám  svatým  úcta  bránila 
básm'kům,  že  silou  tvůrčí  neodvážili  se  k  měnění  děje  vypravovaného 
tak,  aby  básnicky  dokonalý  obraz  poskytoval.  Přestalot  .ideaJisování 
nebot  zdá  se,  jakoby  vše,  co  církevní  podání  předkládalo,  za  dokonalé 
a  neproměnné  i  v  ohledu  básnickém  bylo  považováno.  Písmo  svaté  neb 
jiný  list  prosaický  podával  látky  jíž  hotové ,  a  básníku  nezbývalo  nic, 
leda  některé  věci  nepotřebné  z  toho  vymýtiti,  a  některé  okolnosti  hoj- 
něji vyHčiti "  Jelikož  ale  u  národů  románských  básnictví  duchovní 

už  dříve  vzniklo  a  v  jazyku  latinském  hojné  zpracováno  bylo,  použili 
básm'kové  čeští  hotových  těch  vzorů  k  zpracováním  novým.  Z  toho 
však  nevyplývá  že  by  všecky  naíe  legendy  podle  latinských  originálů 
cizích  byly  zpracovány  bývaly.  Něktaii  zajisté  samostatnými  byly  plody 
domácími,  zvláště  ony  jež  na  domácí  paše  počlání  se  zakládaly,  jakož 
ku  př.  legenda  o  sv.  Prokopu.  — 


—  227  — 

Z  vět^i  části  básni  těchto  vyzirá  směr  didaktický,  všecky  jsou 
psány  kn  povzbuzení  horlivosti  a  víře,  k  nváděni  k  životn  nábožnému, 
k  obráceni  mysli  na  záležitosti  duchovné,  i  historie  cii*kevné  i  podám' 
o  věrných  přívržencích  víry  křesCanské  zdá  se  že  jen  k  tomu  účelu  se 
používalo.  Směr  didaktický  ale  se  táhne  na  bezpostředni  život,  na 
tíh,  rozum  a  mrav  lidský.  Nestačovalo  mn  pouhé  v  obrazech  a  pří* 
kladech  se  objevení,  musil  namnoze  i  přímo  vystoupiti  a  v  rozličných 
ůdobách  se  osvědčovati  sL  aby  holým  poučováním  nennavil  a  prostým 
roEkazováním  zájmu  nepozbyl,  používáno  áUegoríe,  ovSem  s  nestejným 
Štěstím.  Někdy  zajisté  velezajímavé  jest  pozorovati,  jak  hluboké  pravdy 
▼  aDegoriich  těchto  se  kryly  a  kterak  se  pravdy  tyto  mysli  předkládaly. 
Takž  na  příklad  v  básni  o  zřídlech  hříchňv  jednající  mluví  básník  o 
pěti  studnicích  ot  nichí  hřieěi  plovú.  Za  první  studnici  hříchu  pova- 
važnje  lidské  srdcB,  kteréž  mu  je^t  propastí  z  níž  vychází  Mře  všeliká 
a  kterouž  potřebí  často  vyčiSfovati.  Bohatsh*í  jest  mn  studnicí  druhou. 
Bohatý  když  chce  vdlkti  zbtidi  ,  .  .  fnan^htvo  láme  •  . .  mnohej  panně 
cest  ruSie.  .  .  .  Mnohá  paní  z  svěj  ctnosti  nsifystiipí  -  a  jaks  jie  mnoho 
zlaia  podadie,  tak  přestůpí,  -  V  tahfch  nenie  cnost  přirozená  -  oZe 
jidco pájcefiia ;  -  v  které  cnost  je  přirozená  -  tahy  nevzala  zlatůch  sífé- 
tév  Šest  -  ahy  přeméila  svú  éest.*.  .  .  Třetí  studnicí  hříchů  jest  mu 
Chudoba.  '  Z  té  stwlnice  mnozí  poioci  vychodie  -  a  své  prameny 
široko  plodie!  Chudoba  učí  ki^ásti  a  lháti,  i  knéi^i  k  hřiechu  přivodí 
pro  peníze  -  chudoba  nestojí  pevně  ve  vire,  svádí  sedláka  i  rytíře,  zle 
radí,  muže  s  ženou  svadí,  syna  s  otcem  loučí,  lichviti  velí,  -  a  často 
nejmievá  masa  v  zelí;  -  proméniýe  tváři  -  jalový  ?irách  vaří  -  jest 
horií  vraha,  -  neubrání  ho  Holomúc  ni  Praha!  sloyem  chudoba  činí 
úeho  najidece!  .  .  .  To  jsfite  ot  svých  starost  slýchali  -  £ejsú  se  nmozi 
pro  chudinu  obnovali  -  a  értu  se  porucovrdi.  Věřil  tedy  dobrý  mnich 
snad  také  že  se  lidé  pro  chudobu  dáblu  zapisovali,  a  bylo  míněm'  takové 
tenkráte  snad  rozáířené,  neboC  praví:  zapravdu  to  mámy,  -  neb  to 
v  diviech  i  u  příkladiech  naleziímy*  —  Poukazuje  pak  básmlc  na 
moudrého  Šalomouna  který  nechtěl  /mi  bohatství  ani  chudobu,  leč  toliko 
co  pro  život  potřebno.  —  Čtvilá  studnice  hříchu  jest  tovařišstvo  nectné. 
Zde  uvádí  na  svědectví  co  pravili  o  tom  Kato  a  sv.  David,  a  některá 
přísloví :  Každý  podobného  sobS  hledá.  —  Jakž  se  dobrý  mezi  zlé  vmísíy 
tiš  skutky  činiti  musí.  —  Vlk  dotud  nosí,  a£  sám  ponesen  býti 
must;  —  dotíid  zlý  zle  činí,  až  dojde  odplaty  za  vsé  viny.  —  Pátá 
studnice  hříchu  jest  óbyéý  (zvyklost).  Ta  jest  horši  ostrého  meče  a  až 
do  samého  pekla  teXe  -  v  té  ktoš  sé  počne  mýti,  -  myje  s(  v  nie  az 
do  smrtu  •  Kto£  ohycqi  z  mladn  neodolá,  -  na  starost  jemu  věkem 
odolá;  -  které  véci  hrnec  za  nova  najde  •  taS  váni  v  něm  na  starost 

15* 


—  228  — 

najde;  -  ktetýŽ  hřiech  clovék  obyhne  -  toho  na  starost  neotvykns. 
Pročež  kdo  chce  k  bohu  dojiti,  —  radí  konečně  básník  —  ten  se  chra* 
niž  těchto  studnic  í  vsHikého  potoka  -  jení  ot  nich  vychodí  i  vyplová 

-  neb  často  potok  horší  své  studnice  bývá*  —  Nikomn  zde  upírati  neke 
že  tuto  ve  spůsobu  pojmuti  i  projevení  více  pravdy  leží  než  krásy,  a 
že  báseň  více  z  mravoučného  než  z  esthetického  moha  povstala.  Ten 
samý  ruch  s  jeStě  vyslovenější  náboženskou  příchutí  pozorovati  jest 
v  Řeci  jinocha  mladého  a  v  Řeci  kmetí  starého.  V  první  vylíčen  riz 
mladosti,  v  druhé  starosti  spůsobem  obyčejným  bez  nové  jakés  mySlénky 
a  bez  jakéhos  zvláštního  naznačení.  Mladost  písně  zpívá,  smutku  nedbá 
a  v  srdci  se  nestará,  od  starosti  ale  odvracuje  se  radost.  Starost  zpo*- 
míná  na  minulé  dny  a  hříchy,  hrbí  se  a  k  zemi  hledí  a  kolena  jí  kle^ 
sají.    Oba  pak  ku  konci  si  přejou  šCastné  dokonání  a  smilováni  bo2í« 

—  Takž  i  báseň  nadepsána  Pravda  ač  v  umělejší  formě,  a  jak  se  zdá 
ku  zpěvu  spořádaných  verších  nic  jiného  v  sobě  nechová  než  obyčejné 
líčení  marností  světských  a  jich  ničemnost,  osvědčujíc  že  prat^da  nemá 
svého  véna  -  vezde  jejie  lehká  cena,  chudí  pak  že  nenuvají  nikdy 
pravdu.  Nebožátka  chudí!  vašet  pravda  vezde  bhídí  -  kdyí  vás  křivda 
vezde  sudí!  -  Kto£ vdává  -  ten  ostává;  -  vinen,  ktoz  nemá  dáti,.. » 
Ale  přijde  pak  smrt  jež  všecko  vyrovná.  Jedináf  smrt  rovné  měří,  - 
bez  peněz  každému  věří  -  tak  sarlatu  jako  seři;  -  . .  Tui  se  néhadie 
ěantrod,  -  ani  přátelské  ^pomoci;  -  tak  jsú  položeni  rod  -  bohatému 
i  chudému  -  jíti  na  postavetiie!  —  Takž  se  smrt  tíčila  co  jediná  útě- 
cha chudého,  jediné  mu  za  dost  učinění  spravedlnosti  božskou,  i  stavfla 
se  lidstvu  před  oči  co  věčná  protiva  marností  všech,  co  rušitelka  radostí, 
co  zničitelka  veškeré  jsoucnosti  pozemské.  Takový  názor  světa  směřoval 
na  pohrdání  životem  vezdejším,  a  soudili  bychom  že  některé  takové 
básně  ,  zvláště  ony  jež  vedle  stejné  základné  myšlénky  také  příbuzností 
formálnou  se  vůčihledě  značují,  od  jednoho  skladatele  pocházejí  a  to  od 
muže  velmi  vzdělaného,  v  mysli  však  rozervaného  kterýž  snad  teprv 
v  kláStenum  odřeknutí  poklidu  nalezl  po  životných  bouřích  a  v  bás- 
nickém projevení  duchovné  své  resignací  útěchy  a  úlevy  sobě  vydobý- 
val. Takž  v  básni  Smrt  se  nejen  ten  samý  směr  jako  v  Pravdé  ale 
i  některé  myšlénky  z  této  se  opětují  a  při  tom  samém  názoru  světa  i 
podobná  k  zpěvu  spůsobná  forma  se  objevuje.  Tuť  zajisté  dovršeno 
pohrdání  světem  i  básníkovi  radost  vsé  ostává  -  pro  žalostná  vzdy- 
cháme! -  Když  mi  srdce  mysl  probuze^  volá  bánuk  —  že  vzpomccnu 
ty  vsé  míze,  -  v  néž  mí  světská  vole  vluze,  -  život  mi  žáden  nenie! 
Poukazuje  pak  na  to  kterak  svět  duši  svádí  takže  ona  i  s  tělem  zahyne. 
Protož  laje  na  svět.  Svéte  ktož  si  k  tobí  vine,  -  chudéhof  tvé  Šéestíé 
mine;  -  bohatý  pro  té  zahyne f  -   neb  jsi  pravá  obluda!  -  Svéta 


—  229  — 

ve  mdlobě  doJmdem  -  a  v  zlosti  na  něm  prebudem,  •  v  šalosH  jeho 
vždy  zbudem  -  smrt  jest  naěe  osvda!  —  Běda  lidstvu  že  na  žalostné 
skončení  nezpomina.  —  Tu  kdeí  prietd  nesporná  že,  -^aniž  tě  zbozie 
vymóze,  -  tut  neplatí  jedno  kóže  -  by  měl  vsěcko  umínie!  -  Co  sé, 
iiAo  vrcUftí,  nuucí !  -  viak  zemi  vezdy  poručí  -  tu  sě  druh  druha  ne- 
rvči  -  jákí  jej  koli  milujeí .  • . 

Sniěr  takový  neuvádél  ku  povzneSeni  člověka,  .nýbrž  k  jeho  po- 
níženi. Na  čem  koli  mysl  nlpěla,  vše  v  nicota  se  rozplynolo,  nebof 
veškerá  skutečnost  byla  pouhý  klam  a  pravé  jsoucností  bylo  jen  tam 
kam  smydové  nedosáhli.  Takž  se  spůsoboval  názor  světa  docela  pře- 
vrácený a  -pravdě  odponyící.  Skutečnost  do  prázdna  se  kladla  a  prázdiu) 
do  skutečnosti.  Kdyby  názoru  takovému  byla  aspoii  bujnější  obrazivost 
napomáhala,  bylby  se  z  něho  vyvinouti  mohl  ráz  poesie  abstraktné,  my- 
stické a  třeba  i  fantastičné  ale  při  tom  přece  půvabné  a  unášející 
tajemným  svým  významem  a  květnatým  ozdobením,  jakýmž  se  mystické 
básné  orientábé  značují.  Tomu  ale  tak  nebylo.  Obrazivost  nepřestu- 
pujíc meze  obyčejné  neuchvácela  čtenáře  aniž  ho  uspokojovala,  leda 
snad  někdy  k  dalšímu  přemýšlení  ho  pobouzela  o  tom,  k  čemu  my- 
ělénky  jeho  přece  nestače  valy!  Mimo  to  se  i  zdravý  rozum  zpěčoval 
tomu  aby  na  nihilistickém  takovém  názoru  přestal.  Vyvinující  se  indi- 
viduálnost, probuzená  touha  po  poznání  skutečného  světa,  veřejné  pak 
i  soukromé  poměry  a  posléze  vývin  evropského  básnictví  vůbec  pouka- 
zoval na  jiná  stanoviště  z  kterých  se  život  v  pravější  tvářnosti  a  v  sku- 
tečné podstatě  své  objevoval.  Potřebí  bylo  směru  oživujícího,  nikoli 
omrtvujicího  a  vítanější  zsgisté  byly  snahy  těch  kteří  ku  poznání  sku- 
tečného života  uváděli  nežli  těch  kteří  od  něho  odváděli.  —  Jelikož 
veriovd  češti  v  následování  vzorů  a  spůsobů  cizíciv  velké  obliby  nalé- 
zali, pokračovali  v  tom  tak  daleko  jak  vlohy  jejich  stačily  a  rozpoložení 
je  povzbuzovalo.  Tím  se  ubránilo  jednotvárnosti  směru  i  spůsobu  a 
básnictví  naše  nabylo  rozmanitosti.  Uhostila  se  v  něm  i  světská  mou- 
drost a  mimo  žalostné  vzdychdnie  a  oželování  pokleslých  mravů  také 
jich  satyrické  bičování  a  v  posměch  uvádění  se  objevilo.  Jakož  v  životě 
takž  i  v  literatuře  každý  qev  ihned  své  protivy  se  dočkal  a  ze  smíšení 
protivných  živlův  nové  zase  vyvstávaly  směry.  Želeti  jest  toliko  že  té 
Tehké  chuti  ku  skládání  rozličnýcli  básm'  nedostávalo  se  rovné  tvořivosti 
fiímtasie  jejížto  přílišná  střízlivost  didaktickým  sice  účelům  za  dost  činila, 
nikoliv  ale  směrům  bámiekým.  Na  to  ovšem  tenkráte  se  nehledělo  a 
básník  zigisté  byl  spokojen  s  sebou  a  čtenářstvo  s  básníkem,  když  se 
mu  povedlo  některou  pravdu  do  rýmu  uvésti.  Protož  rýmované  prů- 
povědi velmi  oblíbeny  byly  tenkráte,  a  některá  báseň  do  sebe  má  ráz 
sestavených  téměř  průpovědí    na  základné  jakés  osnově.    Podobným 


—  830  — 

rázem  se  značuje  naačná  báseft  O  postavě  a  mravich  UdskýcJi,  jež  nám 
podává  přiklad  adeni,  kterak  povs^a  duše  z  rozličných  údob  téleaoých 
uhodnouti  se  může.  Zakládalo  se  učeni  toto  na  domněm'  že  dače  s  tělem 
tak  úzce  jest  spojena,  že  povaha  jeji*  ve  vnéjáim  působeni  tělesném  se 
téměř  zrcadlí.  Za  oné  doby  učeni  toto  ovšem  Jen  na  všeobecných  jakýchs 
pravidlech  přestávalo  jež  ze  zkušenosti  povrchní  a  z  domýšlení  některých 
více  než  z  domyslu  a  zkoumám  vyplývalo.  Později  se  na  ně  ovšem  vtip- 
něji  a  bystřeji  založilo  uměni  fysiognomické,  frenologické  a  chyromantické 
(hádání  z  tvářnosti,  z  ůstrojnosti  lebky  a  z  vrásek  ručných).  Za  čaaů  do 
kterých  báseň  naše  padá  bylo  uměni  toto  ještě  v  plénkách.  KuĚéUoý 
vrch  na  někom  poukazoval  na  vrtkavost;  bezvraské  široké  cdo  jevilo 
nestoudnost;  veliké  obočí  —  mnoho  mysli;  veliké  oči  s  vysokým  čelem 
ukazují  na  činlivost  a  zlobivost;  •  ktoi  a  koncUýfii  nosem  chodí  -  ^* 
kot  jest  a  sváry  plodL  . . .  Tvar  veliká  u  koho  jest  -  ten  vždy  prá- 
zdnost miluje,  —  Tlustý  hlas  jeví  lakomce.  —  DlúJié  prsty  Husté 
dosti  •  pln  jest  pravé  nemilostL  ...  6'  liialá  hlavu  jest  zlobivý  -  a 
také  jest  závistivý  -  .  .  .  Kto  má  tvář  dlúiiú  dosti  -  mužských  jest 
cinóv  s  múdrostí ....  Eesknatá  tvář  ukazuje  opilce,  pxskonosý  -  kium 
a  chytrost  v  sobe  nosí  -  rzavý  jest  nevěren  atd.  Báseň  obsahuje  as 
130  veršů  a  nedostalo  se  nám  konce  jejího.  Některá  naznačeni  jsou 
dosti  charakteristická,  ale  některá  na  škodlivý  předsudek  založena  a 
k  příliš  nespravedlivým  úsudkům  vedou,  jako  k.  př. :  Kto  má  oci  vždy 
krvavé  -  ot  prirozenie,  a  vsak  zdravé,  -  tot  se  znamenává  vraéda^  - 
tot  móé  býti  dobře  pravda;  -  dét  jest  znamenie  vždy  pri  něm  -  nepo- 
vieni  vám  víece  o  ném!  -  Podle  těchto  průpovědi  v  básni  naši  v  jeden 
celek  uvedených  bylo  tomu  kdož  si  je  pamatoval  velmi  snadno  si  na 
první  pohled  spůsobiti  úsudek  o  jiném  člověku,  jako  podle  škály  nějaké, 
ač  jaký  to  úsudek  netřela  vyličovati.  — 

Nad  jiné  pravdivéji  a  hlouběji  do  skutečnosti  zasahovaly  básné 
satyrické.  V  nich  zajisté  nejvěrněji  se  zrcadlil  život  povšedný,  na  jehož 
vady  a  směšuosti  přímo  ukazovaly  a  je  bičovaly.  Podle  předmětu  jaký 
si  vy\'olily  převládá  v  nich  buď  humor  buď  trpké  rozpoložem',  ale  jeví 
se  v  nich  ve  všech  jasné  nahlédání  do  života  a  vyplývající  z  něho  svě-> 
žest  mysli  jež  se  do  nejrozmanitějších  poměrů  společenských  vpraviti 
umí,  je  pronikne  a  charakteristických  stránek  jejich  se  uchopic  v  pra- 
vém obarvení  je  na  posměch  staví.  Satyra  O  sevcích  počíná,  kterak 
svým  ženám  lajú  a  jim  vybíjejí,  když  tyto  jim  nedají  v  kostky  hráti. 
Vypravuje  pak  o  ševci  jednom  který  když  mu  žena  veškeré  své  domád 
nedostatky  na  mysl  uvedla,  šel  s  ní  na  trh  prodati  škorně,  slibiv  jí  že  jí 
všecky  peníze  dá,  by  je  na  hladové  a  neošacené  děti  obrátila.  Prodav 
škorně  pravil:  jizt  mi  se  chce  velmi  píti;  -  ieno  chceu  do  krímy  jiti  - 


jediný  haléř  pr&pitif  —  Zena  povolila,  ale  brzo  misto  haléře  propil  tři 
groše  a  dal  8e  B  kramářem  do  hry  v  kostky,  i  prohrál  celý  výdělek, 
načež  hořekující  ženě  jeStě  vybije.  Konči  pak  satyra  popisem,  jakou 
nouzi  tříti  musi  švec  který  všecko  prohraje  a  propije,  kter^-k  séf  svine 
za  kamnand  -jako  dý  pes  prostřed  slámy.  -  Přehubené  jdio  bydlo! 

-  mohlby  rad^i  řuaH  mýdloy  -  ns^  tak  hanebné  bydliti  -  nic  dobrého 
nenííH,  —  Satyra  O  konšelech  nevěrných  vytýká  kterak  v  tom  mnoho 
Húdie  -  íe  pravé  křivdné  súdie.  -  Přijde  chndv  a  prosí  by  mu  pomohl 
neviny  zbýti  —  že  se  zaň  pomodlí.  Na  takovou  odměna  konšel  nehledě 
po  jiné  se  táie^  a  když  chodeus  projeví  že  nemá  co  dátij  ta  konšel 
předstírá  že  nemá  časa,  by  tedy  chuďas  jiného  poprosil.  Když  ale 
přijde  boháč  třeba  vražedlník  a  zaplatí  hřivna,  ta  má  konšel  dobré 
rady  nazbyt.    Konči  pak  satyra  výhružkoa:  Hubmý  bude  tvůj  koláč 

-  aíí  řhá  tobé:  Dó  pekla  rač!  -  Rádby  vrátil  ty  penieze  -  kdyi 
pavitnes  u  lemieze  (trama)  -  u  pekelného  řetéze  -  kdeé  budeš  na  věky 
vézé*  —  Toho  samého  spůsobu  a  ráza  jsoa  též  satyry  O  zlých  ková- 
řiech,  O  dadovnieiech ,  O  lazébnidech ,  Řezník  a  Pekař.  Kováři 
vytýká  mravokárce  že  rád  zlého  zbožie  dobývá  pomáhaje  zloději  tím, 
že  mn  potřebné  náčiní  kn  krádeži  shotovnje,  pily,  nože  a  klíče  takové 
oby,  eoíby  éhtél  kde  otmyk<xtiy  -  by  to  nemohlo  ostati. . . .  atd.  Ráz- 
ným hnmorem  jest  druhá  věc  vylíčena  která  se  kováře  týká:  Když  iot 
hofmu  kaň  ukuje  -  mnohémuf  to  rád  slibuje  -  řka:  Dobře  jsem  tvéj 
kón  ukoval  -  bezpečné  by  sto  mU  přehnal.   -  Netáhneš  ot  něho  jieti, 

-  a#  mrcha  počne  HecétL  -  Ba  by  mi  to  béh  ráčil  dáti  -  za  dar, 
eoíbyth  chid  žádati  z  -  bych  jáz  byl  kováře  mocen  j  -  vzdyůyy  póleicd 
nemocen,  -  Chtélbych  to  právo  nalézti  -  žéby  musU  étvemoh  lézti  - 
kterémuby  kom  zajal,  -  bych  ten  hřebi  zase  vyňal  -  i  vrazil  mu 
v  jeho  nohuy  -  vzdytby  vpél  k  £ivu  bohu  -  aby  koval  rozhlédaje  •  a 
toTiém  nezajímaje.  —  Sladovníci  též  mají  ta  vadu  že  chtějí  brzo  bohat- 
ství nabyti,  pročež  mají  vždy  dvě  míry  pohotově.  Když  kupují  slad 
vyUedaji  míro  největší,  když  ho  prodávají  vezmou  nejmenší.  Kto:^  mu 
dá  obílí  mnoho  -  by  jmu  dělal  sladu  z  toho  -  tomu  ubéře  z  hromady 
dkmhým  hřeblem  obilí  cize  na  svou  hromadu  přihrabujíc.  Dlúhého 
hřebla  zbavte  sé!  volá  básník  na  konci,  -  pro  jediné  dluhé  hřeblo  -s 
fausí  tvá  duše  jíti  u  peklo!  -  Lazebníky  pak  Učí  co  marnotratníky. 
Boháčom  se  vyrovnati  chtíce  jedí  a  pijou  až  všecko  propijou!  Radí 
lazebníku  aby  sé  neopijal  -  a  proto  bit  nebýval.  -  Když  zlú  břitvu  koho 
holí  -  často  velmi  po  ném  bolí  -  a  éástoť  uéiní  hoře  -  šef  té  chvátoge 
uřeže;  -  a  když  komu  krev  z  ruka  pušcie  -  rád  sé  zUy  chybufe. 
Přeje  si  básmlc  aby  na  lazebníka  právo  bylo  ncdezeno  a  ustanoveno 
kdyéby  koho  bole  uřezal,  *  by  jmu  ten  dobrý  políček  dal  -  a  kdyíby 


—  232  — 

nU  íUy  chybil  -  byeh  mupéstí  zuby  vyhU. . .  .  Řezníkovi  assse' vytýká 
že  mači  bravy;  sedlákům  jenž  dobytek  na  tili  vodí  kopce  zapozoje  a 
takž  sedltíi  přinucen  jest  prodati  řezmkovi  za  cenu  tomuto  libou.  Dále 
pak  mu  vytýkáno:  kio£  moíML  kápl  u  ního  -  že  jmu  prodává  kosmu 
"  za  na^epíi  skopeovinu;  -  a  éastokrát  býkovinu  -  za  wgUpěi  hově- 
zinu; tkkdyšjeet  rugvééSie  zima  -  bude  voda  oUévaH  -  maso  rozwú 
rozpieraU  -  aby  jemu  zmrzli  v  noci  -  hevédina  i  ti  skopcu  Posléze 
pak  vyhrožováno  i^eznikóm  -  jich  panošem  jeliiníkdm  •  eoz  na  lidech 
zle  dobudu  -  že  proto  pekla  nezbudit. .  .  A  taktéž  i  pekař  zbošie  do^ 
bývá  "  iet  své  koláče  nadýmá  nalévaje  do  tésta  nesmimé  množství 
kvasnic.  Nejeden  sprostný  sedláček  •  kupí  za  hálif  koláédc,  -  nevida 
jeho  ne/víry;  -  uzří  v  něm  přehrozné  diery*  Pročež  zvolá  básník: 
Véz  to  pekaH  vídtký  -  žejmáš  z  toho  hřiech  vdiký:  -protyhubené 
kvasnice  -  jsi  otlučen  boiHeho  líce  atd.  Satyry  tyto  o  řemeslnidch 
pocházejí  bez  odporu  od  jednoho  básníka,  zajisté  knéze,  nebot  každá 
končí  vyhrožováním  pekla  nneb  odloučením  .od  tvářnosti  boží  a  pekaři 
zvláátě  slibuje  že,  jestli  šejdů  nechá,  tehdy  si  jemu  dostaneš  -  s  nimi 
v  nebesiech  přebývaje  -  budeS,  sé  vécné  raduje.  —  Ačkoli  satyrických 
plodů  tohoto  druhu  v*  románských  a  némeckých  zemích  mnoho  kolo- 
valo, předce  tyto  české  satyry  tak  místným  se  značují  rázem  a  českou 
povahou,  že  je  váím  právem  za  původní  skládání  považovati  mužem 
aneb  aspoň  za  tak  samostatné  práce  že  toliko  základná  myílénka  aneb 
pouhá  jen  pohnutka  odjinud  snad  vzata,  provedení  však  celé  na£emu 
skladateli  přináleží.  *  Charakteristické  jest  při  satyrách  těchto  že  z  kolejů 
povšedného  života  nevystupuji  a  ve  všeobecnostech  se  neztrácí,  aniž 
jakous  allegoríckou  přísadou  se  značují. 

Báseň  O  sedmmecietma  bldzniech  též  na  rozličné  pošetilostí  lidské 
poukazuje  a  je  kára.  Nadpis  básně  jest  omyl,  nebot  v  textu  toliko 
iestmecítma  bláznův  jest  vyčteno.  Básnického  aneb  aspoň  humoristic- 
kého živlu  tu  málo,  ^taktéž  i  vtipných  obrazů,  za  to  ale  tím  více  prů- 
povědi mravních  jakž  tenkráte  oblíbeny  byly.  Veršovec  začíná  že  slyial 
o  pěti  bldzniech  mluvicce,  -  ano  jich  jest  po  hřiechu  viece. ...  Svědčí 
pak  podle  Šalomouna  že  více  blázruSv  poznávámy ,  -  nežli  niúdrýeh 
nalézámy  -  ba  přišlo  už  tak  daleko  že  ktožjest  bohatýší  -  ten  jest 
ďověk  najmudřejéi  Ale  básník  má  za  to  že  ten  jest  nejmoudřejší  ktoX 
má  péci  o  své  dvM.  Vypočítává  pak  blázny.  První  blázen  jest  bohatý  - 
ten  ac  o  svých  ^nohách  chodí  -  srdce  jeho  v  zboží  brodí.  Zde  —  ač  básni 
samou  dostatečně  stav  skladatele  jejího  vysvítá  —  přece  on  sám  se 
objevil  versemi:  Ze  dieš:  knize  io  nám  vkaž  -  načež  uvádí  příklad 
o  jakéms  boháči,  jehož  duši  čerti  vzali  a  do  pekla  odnesli.  Jinak  míní 
dobrý  kněz  že  bohatství  duši  nevadí,  když  člověk  shrotkům   pomáhá 


—  233  — 

a  desátky  dává.  Drahý  blázen  jest  pyšný.  Pýcha  »  nebe  jest  etrcma 
-  upeUo  Je$í  pahřiěžena  . .  a  takž  paJL  dále  podle  rozličných  nespŮBobů 
roilični  Mázni  vyčítáni.  Jeden  chce  fMcdy  veeel  hýti  -  opije  sé  a  ve£ 
e&ce  zbiti  —  jiný  jest  ninohomhivný ,  zase  jiný  jest  podivín  který  nic 
nesnese  a  jako  hrnec  pivný  hned  překypi,  zase  jiný  píili&  dvorný  j  - 
eméiný  jeet  a  nepohomý,  ale  každý  z  nich  se  domnívá  že  nemondrost 
jeho  jest  mondrosti.  Celá  báseft  se  vůbec  podobá  rýmovanému  kázaní 
jonnž  ae  ani  dtátn  biblických  nenedostává.  Některé  z  průpovědí  uve- 
dených jsou  dosti  rázné;  jako :  Sl^em  jeú  blásau  veselí;  -  oasto  clavék 
z  mfé  ndUosti  -  dodéodí  vdJcé  necnasH; . . .  lenost  k  šibenici  přivodi, 

•  s  moěnú  podlé  dvoráv  chodí;  -  kámen  si  mcAem  neobalí  -  jení  sé 
óasto  s  Tnista  valí;  -  kéo  se  boha  nebojí,  -  ten  na  shnilém  moste 
stojí  '  jaks  Tnost  shnUý  nebezpečný,  -  tak  te>i  chvék  nenie  vécný. .  • 
Ktož  vysoko  Uxzi  -  ten  sé  často  wrazí . . .  Lepíie  jsú  ot  přietde  rány 

•  neí  lstivé  pdibenie,  a  slyěeiti  pány.  —  Zlořečený  starým  je&o  má 
dňinné  mravy • .  • .  Báseň  konči :  ěestimezcietmý  (blázen)  jenž  nemůr 
dře  miluje  -  a  tajnú  milost  pro^iošnje;  -  kfož  rád  milost  pronosl  - 
ten  sám  na  sé  svéj  mec  iiosí,  — * 

Bfnohem  provedenějéi  jsou  a  živéjšim  humorem  se  vyznamenávají 
satyridLé  básně  Svár  vody  s  vínem  a  Podhnii  a  zák^  ježto  se  Smiln 
FlaSkovi,  ač  jak  se  nám  zdá  nepravě  přičítají.  Že  Svár  vody  s  vínem 
jest  plod  světského  básníka  na  to  poukazuje  verš  sedmý :  dole  mi  jest 
hnis  tuto  radu  -  Se  chci  vyložiti  tuto  svádu  -  jeztot  sé  vadí  s  vínem 
voda;  -  tot  jest  opUcóm  hrozná  škoda.  -  Tu  tedy  i  směr  básně  vyslo- 
vený. Táže  se  pak  básník  kněze  Letka,  s  kým  drží?  Jestliže  s  vodou, 
tnf  bude  míti  lun  sé  vinu  -  ode  vséch  kniežat  ipánávy  -  také  mnohých 
jiných  méstanóv  -  ie  jim  závidí  jich  skutkóv  -  k  tomu  nescmuje  jich 
trunkóv. .  •  .  Jestliže  ale  s  vinem  drží ,  bude  lid  obecný  proti  němu, 
nebof  jest  chudým  voda  libá.  .  .  .  Taktéž  i  sedláci  chtéjt-li  své  dietky 
Uviti  -  musiet  oni  mnoho  vody  píti  -  Každý  však  chce  míti  svou 
vůli,  protož  necht  se  mezi  sebou  povadi  a  potom  se  srovnají.  Vypra? 
▼oje  pák,  kterak  se  komus  v  opilství  zdálo  že  ho  anděl  v  třetí  nebe 
odnesL  Tu  jest  tajné  vécí  vidél  -  potom  svým  bratřím  povédéL  . .  • 
Voda  se  tu  s  vínem  vadila,  a  sebe  chválíc  je  tupila,  načež  víno  se  brám', 
kterážto  hádka  jest  obsahem  celé  básně.  Voda  chválí  svou  léčící 
moG&Ofit;  víno  jí  vytýká  sprostotu  a  chudobu,  a  že  se  v  ni  válejí 
svině  ,  kdežto  i  v  ném  jest  moc  léčivá,  nebot  Timotheus  skrovným 
napitím  vina  se  uzdravil.  Voda  zase  uvádí  přiklad  kterak  Náman 
vínem  zmalomocněl  a  teprv  od  vody  vzal  lékařství  a  v  Jordáně  se 
koopav  zase  zdraví  nabyl;  načež  víno:  htoz  se  tebe  napie  mnoho  - 
nadmei  se  pak  jakožto  buben,  -  budet  na  živote  jisté  h^en  ....  a 


I  1  r^« 

I 


—  as4  — 

když  voda  odpoyí  že  v  ni  se,  véecko  bořeni  kojí,  odvěce  vino  že  vodu 
lejí  pryč  pod  lavici  -  pak  mi  potom  v  íistú.  Menici.  -  Víno  lejí 
v  lahvice  neb  v  zlatnice  -  ale  vodu  v  střepy  a  v  hrnce.  -  Voda  ýe$t 
nápoj  vsedl  Múpostíy  -  krav^  koní,  kozí,  kusí  dosti. . .  .  Vytýkají  á 
dáJe  vady  iimohé  a  rozličné,  až  posléze  mistr  přisd  sám  k  sobi,  -  ze 
8na  se  probudiv  jako  robě  ...  i  počaly  ho  prositi  voda  i  víno,  aby 
je  smířil,  a  misU'  obávaje  se  aby  voda  nezabila  víno  a  on  by  nemfl 
pak  co  píti,  m^l  myslenie  k  tomu  -  aby  Tiepochleboval  nikomu  a  rozc- 
hodí při  výrokem  že  Pánbůh  dal  vodu  bydlu  svétskéfim  -  a  vínotjett 
dal  duchovniemu  -  a  oboje  že  musí  býti,  nebo  duchx>vní  stav  bez  svét^ 
skélio  '  k  tomu  světský  bez  duchavnQio  -  sám  jeden  stav  neméz  státi, 
a  jelikož  i  vína  i  vody  j^  potřebí,  radí  jim  aby  se  nevadily  proto  že 
někdo  více  pije  vína  nei  vody:  -  nebo  kto£  ciíce  viece  vody  píti  - 
snad  iwná  vína  čím  platiti^'  -  protož  poructai  toto  spolu  bohu,  ^  ai 
lidé  piji  cozt  koli  moha.  —  ToC  bylo  ovšem  velmi  prosté  rozhodfniti 
jež  okazuje  na  světský  a  jasný  názor  do  života.  Kdyby  byl  báseň  tato 
napsal  mnich,  byla  by  voda  stkvéle  svítězila  a  bylo  by  řádění  vína  na 
světě  mnohem  živéji  líčeno  než  jak  zde  se  děje-  —  Satyra  Podkoní  a 
žák  obsahuje  hádku  kterouž  podkoní  a  student  v  krčmě  vedli  o  před- 
nost stavu  se  hádajíce.  —  Básník  vypravuje  sám  o  sobě:  Přihodi<A 
se  jednu  k  tomu  -  kdež  nálezech  v  jednom  domu,  -  právě  také  v  tú£ 
hodinu  '  dva ,  jenž  přišla  pohostinu  .  .  .  posadil  se  mezi  ně,  dal  si 
piva  nalíti  a  připíjeli  sobě.  Popsání  obou  těch  osob  jest  velmi  zajímavé 
a  ohledem  na  kostum  jistých  tříd  za  oněch  časů  velmi  charakteristické. 
Jeden  z  obou  byl  žák  mošnu  na  hrdle  jméjieěe  -  v  nižby  vložil,  eoi 
mu  třeba  -  mním  že  knihy,  také  chleba .  .  .  druhý,  starší  mi  se  dvo- 
řák  zdieée  . . .  byl  obut  v  škorně  tyf  biechu  drahné  povetsely  -  a  vsak 
okolo  děr  cely  -  skrze  néz  viděti  nohy  -  a  takéinese  v  pól  ostruhy  . . . 
Ten  se  chlubí  že  není  života  na  světě  jenžby  se  jeho  životu  vyrovná^ 
a  že  ktožby  dvořenie  okusil  -  vě^tiéAy  dtfořiti  musil. .  .  .  Zák  mu  na 
to  vtipně  odpoví,  že  páni,  rytířové  a  bohatí  vůbec  n  dvora  se  ovšem 
dobře  mají ,  ale  ubozátka  chudí  -  div  že  se  jim  Tieostudí  -  pro  zlé 
bydlo  jich  dvoi^enie  -  neb  již  vétéi  psoty  n^tie  -  .  . .  A  nad  to  pak 
vy  podkonie  -  vy  ze  všech  najhoréí  máte  -  kromě  že  se  v  tom  ne^ 
želáte  .  .  .  což  vy  jie  máte,  podJconie,  -  v  světe  věěsie  psoty  nenie.  •  . . 
Takž  započne  zpor,  a  jako  v  předešlé  básni  voda  s  vínem,  takž  v  této 
podkoní  s  žákem  o  přednost  se  hádají.  Vyznati  dlužno  že  Podkoní  a 
zák  jest  výlev  nejjasnějšího  místy  vtipem  překypujícího  humoru,  v  kte- 
rémžto ohledu  se  básni  této  sotvy  která  jiná  z  českých  básní  onoho 
věku  vyrovná.  Nemáme  také  písenmé  památky,  v  nižby  se  tehdejší 
život,  bezstarostnost  a  veselá  mysl  studentstva  živěji  líčily  a  v  nižby  se 


—  285  — 

také  panující  a  některých  tenkráte  n^nění  o  žácích  zřejměji  ebjevovalo. 
Žák  vychvaluje  ikofau  bydlo,  tnt  jest  ve  váem  pxnfá  zvóle,  všeho  dosti, 
jídla  i  pití,  ováem  častokráte  také  vody  -  napífeimy  se  pro  zdravie  - 
neb  jest  velmi  dobrá  hlavé.  ZvláStě  ale  o  posvíceni  v  niéemš  n^edostatíai 
meme;  když  to  koli  u  9ids  bývá  -  mámy  prieliě  dosti  piva,  ale  pod* 
koní  že  místo  jídla  dostává  bití.  —  Tomu  horlivě  podkoní  odporuje  a 
do  žáka  se  pustí:  Co  dobrélio  do  vás  žáci  f  -  vsak  jste  hubení  žebráci 
j€»z  tečete  dóm  ot  domu  -  hekajiece  a  cluiece  tomu  -  by  vám  dali 
jichy  mastné,  ale  dají  jim  partehi  ršenu  -as  tiem  vás  pesky  vyienú,  - 
Poldi  jiz  na  vose  áčiestie  -  vám  dadie  v  některém  miesté  -  jichy 
nemastné  a  málo,  -  vej,  kok  sé  vám  dobře  stalo!  -  jiz  sě  vsě  zdálo 
po  váli  "  s  timi  pak  bézUe  do  školy  ^  -  a  to  s  velmi  dobrá  myslí  - 
nmiec  byste  na  hody  prisli.  •  ,  .  Žák  mu  odpoví  bajkou,  kterak  Čert 
se  dal  za  podkoní  do  panské  služby,  ale  nemoha  pro  psotu  vydržeti 
utekl.  Mezi  jiným  se  tu  dovídáme  že  žákové  po  vsích  chodili  a  sedlá* 
kům  obrázky  rozdávali  za  něž  vejce  a  jiné  dary  dostávali,  a  pak  •'— 
kdež  se  namete  slepice  -  kus  nebo  která  Icaéice  -  když  já  ji  popadnu 
i^l  '  tůf  jest  vždy  jíti  do  školy  ...  a  sedlák  se  chce  liořem  vztéci^ 

-  vsak  mi  nesmie  nice  Heci,  .  .  .  My  éáci  i  také  knézie  -  kamž  koli 
po  svété  bézie  -  to£  ved  malá  véc  nenie  ^  nebojíme  sé  obésenie  .... 
ale  když  panoéek  mimo  šibenici  jede,  tut  třeba  mu  se  žehnati.  Pod- 
koní zase  žákovi  vyčítá  že  má  odíený  šat,  a  že  v  zimě  nenajde  noc- 
lehu. Stran  slepic  nmu  že  mu  také  pi^sie  -  kteréž  dosáhám  do  mechu 
•  tai  sé  viec  nepozná  zase  -  sniemi  ji  s  tovaryši  v  kvase. .  . .  Ghváli 
pak  svého  pána  který  mu  všechno  po  vůli  čim',  a  chlubí  se  že  ho  pán 
co  nevidět  střelcem  u<!ďní:  pakf  neponesu  tlumoka  -  ano  samostřel  u 
boka  '  a  k  tonut  pak  skamé  čistá  -  ita  niez  hakliekóv  na  tři  sta!  - 
kdež  budu  v  neznáméín  kraji  •  méC  vezdě  za  pána  mají.  Ale  žák 
ae  nedá  přemoci,  nadá  mu  hubených  satrapů,  docela  sprostých  chlapů. 
Ale  z  žáků  bývají  biskupi,  což  jak  se  domýšlí,  i  jemu  pánbůh  dopřeje. 
O  svatém  Vácslavě  dostane  první  posvěcení  a  brzo  prý  bude  choditi 
hrdé  v  mesnén  ruse  zlatém,  -  jsa  knězem  nebo  prelátem.  -  Kdyi 
já  budu  v  kostele  ^  a  ty  siojís  jako  tele  -  v  sivém  zedraném  rúie  letné 

-  na  mne  smies  hleděti  setné,  • . .  Radí  mu  pak  aby  přestal  býti  chas-* 
nikem  dvorským  a  u  sedláka  přistál  v  dobré  dědině:  tu  tepa  v  hlavu 
pée»iici  -  obráníš  se  šibenici.  Na  to  dvořák  u  velikém  zlobivém  roz- 
jitření  ohledem  na  stkvělé  výhlídky  žákův  odpoví ;  Drieve  nez  dočekáš 
plese  '  budeš  ty  utopen  v  měse  -  .  . .  dřiev  nez  bvdeá  prdátem  -  spiese 
jeité  budeš  kcUem  -  neb  najviec  biřici ,  kati  -  vsé  býwgí  literáti.  ... 
Ale  aby  ničeho  mu  dlužen  nezůstal,  dá  mu  také  dobrou  radu,  aby  se 

pokud  ještě  čas  nějakého  řemesla  chopil,   nebot  viseti  prý  bude 


—  236  — 

podéze  beztoho,  ale  aspoň  tudy  něco  psoty  pozbudei  -  a  potom  obéien 
budeš.  —  Konec  hádky  jest  že  ae  servon  a  pozornjiei  básník  nechtě 
eě  dívati  tomu  odejde.  Tbf  jest  hrcemná  pHhoda  -  zvolá  posléze, 
neb  86  pivo  pie  ne  w)da.  V  hospodé  prý  ďověk  všeliké  příhody  zví  i 
noviny  a  má  pak  doma  o  čem  povídati.  A  však  se  jie  lépe  zbaviti 
-  a  v  noci  jakí  cáe  jest  spáti  •  a  doma  novin  dočekati.  .  .  • 

Z  uvedených  přikládá  těchto  vysvítá  na  jak  rozličných  polích  se 
básníkové  čeští  v  této  době  středověké  zkoušeli  a  kterak  veškeré  skoro 
druhy  evropského  básnictví  tehdejšího  na  naší  pudě  se  ujmuly.  Nelze  tedy 
pochybovati  že  nad  jiné  oblíbené  pověsti  o  zvířatech  čili  tak  zvané 
£sopické  bajky  i  v  Čechách  záhy  se  octnuly.  Není  ještě  rozhodnuto 
zdali  středověké  a  zvláště  germánské  pověsti  o  zvířatech  ze  staré  Esop- 
ské  b^ky  pošly  aneb  zdali  samostatné  vznikly  a  po  západní  a  střední 
Evropě  se  rozšířily.  Němečtí  dějepiscové  literatury  mají  za  to  že  Eso- 
povy  bajky  neměly  vplyvu  na  vznik  německých  pověstí  o  zvířatech* 
Poomime-li  ale  že  nový  duchovný  život  v  Evropě  hlavně  působením 
klassikáv  vznikl  a  směru  nabýval  tut  hádka  v  tom  mamát  se  jeví. 
Bylot  jen  nepatrného  podotknutí ,  ba  nejslabšího  třeba  jen  naznačení 
potřebí  k  tomu  aby  tvořivá  fantasie  nadaného  muže  z  jemného  zárodku 
si  nspůsobíla  plod  nového  druhu  který  zase  pohnutkou  se  stal  k  dal- 
šímu vyvinování  prvotné  myšlénky,  jež  u  vývinu  tomto  docela  nové 
tvářnosti  nabyvši  zase  novým,  původu  svému  nepodobným  rázem  se 
značovala.  Byfby  tedy  pohnutka  jakožto  prvek  ze  starověkých  klassío- 
kých  podání  byla  vzešla,  přece  zvláštní  vývin  a  vylíčení  prvotné  my- 
šlénky novým  spůsobem  básníkům  středověkým  přináležel.  Bajka 
Esopská,  každému  i  méně  vyvinutému  duchu  přístupná  a  pochopitelná, 
musibk  v  středověku  tím  větší  obliby  dojíti  čím  více  ráz  a  povaha  její 
názorům  obecného  lidu  a  panujícím  směrům  mravokámým  a  mravouč- 
^j)ým  odpovídala.  Patrný  ale  důkaz  této  obliby  a  velikého  rozšířem' 
Esopských  bajek  v  Čechách  se  poskytuje  tím  že  vydáni  bajek  Esopo- 
vých  k  prvotiskům  českým  náleží.  Kdožby  na  tom  pfochyboval  že  se 
nejdříve  takové  knihy  tiskly  o  nichž  se  vědělo  že  jích  největší  potřeba 
a  neb  největší  po  nich  poptávka?  Liboval  si  tedy  národ  českoslovan- 
ský  v  čtení  bajek  už  před  uvedením  knihtiskařství  a  musik,  tato  obliba 
býti  všeobecná^  když  se  hned  z  prvopočátku  na  rozšíření  bajek  těchto 
tiskem  pomýšlelo,  a  dá  se  domýšleti  že  tím  hojněji  byly  kolovaly  med 
lidem  čím  hojnější  napotom  jich  sb  írky  se  tiskem  vydávaly.  Esopská 
bajka  ovšem  jen  kratičká  obyčejně  jest  pověst,  a  snadno  k  pamatování. 
Roznesla  se  tedy  více  ústy  lidu  než  písmem  a  více  v  prosté  nežli 
vázané,  veršované  ůdobě.  Došel  nás  toliko  jeden  český  rýmovaný  plod 
drohu  tohoto    z   nejstarších  časů,  totiž  Bajka  o  liice  a  Sbánu  kte- 


-  257  — 

ronžto  ovšem  mezi  zdařilejší  plody  rýmovaných  skládáni  podlé  cizích 
vzoru  počítati  lze  jest.  Bajky  o  liSce  náležejí  mezi  nejrozšířenější  a 
nejobh'benéjš{  v  celém  středověku  a  všady  se  liška  Učí  přirozeným  svým 
spůsobem  co  vychytralé  lstivé  zvíře.  Bajka  naše  jeví  kterak  se  lest 
někdy  klame  a  v  svých  vlastních  tenatech  uvázne.  Liška  chtíc  čbán 
pokonti  k  ocasu  jej  přivázavši  do  studnice  ho  pustí.  Čbán  se  naplní 
a  lišku  do  vody  vtáhne  kdež  ona  utonouti  miisí.  Tcůc  sě  liška  pře* 
múdřUa,  —  tvůj  řiv&t  marné  ztratila;  —  od  chánu  z  hlíny  «řd- 
peného  —  zbyla  liská  Mvota  svého.  Podobnou  bajku  o  Hšce  a  džbánu 
nalézti  lze  též  mezi  národními  zkazkami  ruskými. 

Pověsti  o  zvířatech  se  však  neobmezovaly  na  tak  zvané  Esopské 
bájky»  ano  tyto  se  jeví  co  pouhé  odvětví  kmenu  pravěkého,  druhu  to 
poesie  v  kterémž  se  už  za  nejdávnějších  časů  nejdůkladnější  myšlénky 
uchovávaly.  Bajka  byla  příliš  srozumitelná  a  přirozená  učitelkyně  mou- 
drosti, než  aby  jí  byli  nejdřevnější  zvěstovatelově  pravdy  a  káratelové 
mravu  hojně  nepoužívali.  A  činili  to  nejen  ku  znázornění  mravných 
pravd  všeobecných,  jakž  toho  věk  jejich  požadoval,  tedy  směrem  mra^ 
voučným,  ale  Aamnoze  i  k  pouhému  osvětlení/ historických  událostí. 
Podle  předmětu  pak  a  směru  se  dmh  bajky  rozvětvil.  V  každém  ale 
ohledu  se  v  bajce  jeví  nadvláda  směru  poučného.  Již  v  nejdřevnějším 
básnictví  pravěkém  objevuje  se  bajka  co  učitelka.  Takž  už  v  knize 
Job  vystupuje  sedmero  zvířat  zvěstujících  Jobovi  moudrost  boží,  a  každé 
ze  zvířat  těchto  se  objevuje  v  povaze  jakáž  se  mu  až  podnes  přičítá, 
lev  v  šlechetnosti  královské,  orel  v  pmžnosti,  odvážlivosti  a  dravosti- 
—  Bajka  byla  ovšem  spůsobna  k  tomu  aby  se  v  obalu  jejím  i  nejtrpčí 
pravdy  projevily,  jež  zvláště  na  východě  ftelze  bylo  despotům,  mocnější 
straně  vůbec  přímo  do  očí  říci.  Takž  Jotham  ku  vytíčení  povahy  právě 
zvoleného  krále  Abimelecha  na  výšinu  stoupil  a  shromážděným  Siche- 
mitnm  bajkou  vyKčil  despotické  záměry  nového  vládce.  —  Podotknouti 
zde  dlužno  že  ne  vždy  zvířata,  ale  i  rostliny,  nerosty  a  všeliké  jiné 
předměty  mluvíce  a  jednajíce  v  bajkách  vystupují ,  ač  ovšem  zvířata 
nejčastěji.  Takž  v  právě  zmíněné  bajce  Jothamově  mluví  stromy.  — 
Když  král  David  zrády  proti  Uriášovi  se  dopustil,  vylíčil  mu  prorok 
přiměřenou  bajkou  hanebnost  skutku  toho.  JezaiáS,  chtě  lid  probuditi 
z  netečnosti  a  lenivost  jeho  živě  před  oči  mu  postaviti ,  použil  k  tomu 
bajky.  —  Mezi  nejskvělejší  a  nejrozšířenější  plody  druhu  tohoto  náleží 
indické  bajky  Bidpayovy  v  knize  Kalilah  a  Damnah,  plné  mravoučných 
a  politických  průpovědí.  Bajky  tyto  asi  za  časů  Alexandra  Vel.  povstalé 
brzo  do  všech  východných  jazyků  přešly  a  následovány  byly.  Tak  i  naše 
česká  bajka  6  Hšce  a  čbánu  značuje  se  povahou  bajek  Bidpajových. 
Nejvíce  známé  a  obecné  jest  ale   jméno   řeckého   otroka  Esopa.    U 


—  238  — 

V 

Beků  vůbec  se  bajka  záhy  pěstovala  a  vyvinula.  Jíž  v  Homerovýeh 
zpévich  ae  objevuje,  a  Hesiod  ve  svýeh  hospodářských  básních  uvádí 
přímo  bajku:  O  jeítrdbu  a  slavíku.  Avšak  teprv  as  v  Šestém  století 
před  Kr.  velikého  vykvetu  a  rozšířeDÍ  doSla  Esopem.  Nebyl  on  vyná- 
lezcem bajky  ale  nejvtipnějším  a  nejnadanějším  jejím  pěstovatelem^ 
který  zvláštní  druh  bajek  ustvořil  jež  pro  stručnost,  vtipný  ráz  a  hlu- 
boký namnoze  význam  nejdále  se  rozšířily  a  nejvíce  do  života  vešly« 
Jméno  Esopovo  se  stalo  druhovým  jménem  takže  bezčíslné  množství 
bajek  se  po  něm  nazvalo.  Aristofenei,  Xenofon  a  Aristoteles  uvá- 
dějí některé  jeho  bezpochyby  právem  mu  přiřknuté  bajky.  O  Sokřa- 
tesu  vypravuje  Plato  ve  Phaedonu,  že  ve  vězení  některé  Esopovy 
bajky  jež  posud  jen  oustně  se  roznášely  do  veršů  uvedl.  Teprv  v  třetím 
století  před  Kr.  uspůsobil  Demetrios  Pkafercvs  sbírku  Esopských  básni 
a  za  císaře  Augusta  zase  Bábrias  do  Choliambických  veršů  je  uvedl. 
Později  zase  Planudes  a  mnozí  jiní  v  původní  údobé,  totiž  v  prosto- 
mluvě  je  uveřejnily.  Mezi  pěstovateli  Esopských  bajek  se  jmenuje  též 
sofista  a  řečník  Aphf4>nios  v  třetím  století  po  Kr.  a  zvláště  IgncUius 
IHakonns  který  je  v  IX.  stol.  zase  do  veršů  uvedl.  —  Již  dříve  vystou- 
pil na  poli  římského  básnictví  známý  Phnedrus  (za  časů  Augustových) 
se  sbírkou  Esopských  bajek  v  jambickém  verši,  jež  později  At^iamu 
(v  IV.  stol.  po  Kr.)  znova  zpracoval  a  rozmnožil.  Nové  zpracováni 
Phaedrových  bajek  spůsobil  jakýs  Bomídus  v  prostomluvě  a  dosti  nevku- 
sně. Napotom  se  bajka  dočkala  bezčíslných  ještě  zpracování  ve  verších 
a  prose  jež  ve  školách  se  čítaly  a  u  všech  vzdělaných  nái^odů  zdomác- 
nily. Frankové  už  ve  čtvrtém  století  znali  pověsti  o  zvířatech,  v  Gallii 
pak  o  XI.  a  XIL  stol.  kolovaly  už  latinská  zpracováni  bajek  a  írancouská 
literatura  XIL,  XIII.  a  XIV.  stol.  se  vykázati  může  hojným  počtem  básní 
druhu  tohoto.  Stojí  důkazů  že  hájka  i  na  germánské  půdě  se  záhy  obje- 
vila ano  i  na  vyšší  stupeň  dospěla.  Takž  v  oblíbené  v  středověku  knize  o 
zvířatech  Phyawlogtut  nazvané  nabývá  život  a  jednání  zvířat  už  i  sym- 
bolického rázu  a  významu.  Vyvinovala  a  pěstovala  se  tedy  bajka  ve 
všech  končinách  vzdělaného  světa  a  jest  nám  potěšitelným  zjevem  že  zvlá- 
ště v  Čechách  tak  samostatného  a  důstojného  pěstovatele  našla  že  se  mu 
povahou  i  nadáním  nesnadno  druhý  vyrovná  na  literárním  poli  oněch 
časů.  Míníme  zde  slovutného  8mUa  Flaěku  z  Pardubic,  —  JestiC  to 
první  jméno  básmka  s  kterým  se  na  poli  poesie  české  potkáváme, 
první  známá  plodnější  a  vyšší  literární  povaha  která  nám  v  písemnictví 
českém  před  oči  vstupuje,  nebof  veškeré  bášně  jež  z  předcházejících  jej 
století  a  i  z  jeho  věku  nás  došly  od  neznámých  pocházejí  tvůrcův.  O 
životě  zvláště  nadaného  a  slovutného  muže  tohoto  nemnoho  zpráv  se 
nám  dostalo   ze  starých  časů  a  nejdůležitější  z  nich  umístěny  v  Pala- 


—  239  — 

ekého  „Archivu  českém**  (díl  IV.  str.  144:  Zápisy  panství  Pardab- 
ského).  Nověji  Vocel,  Štulc,  Wenzig  a  FejfaKk  o  literárním  působeni 
Smilova  pojednali.  ^^) 

Smil  řečený  Flaška  z  Pardubic,  syn  Viléma  Flašky  z  Pardubic, 
pripominá  se  v  stsCrých  listinách  r.  1384  již  co  muž,  tedy  narození  jeho 
as  do  středu  XIV.  stol.  padá.  Omládem  věku  jeho  víme  toliko  že  na 
vysokých  školách  Pražských  dosáhl  hodnost  bakaláře,  a  nemáme  stopy 
veřejného  politického  působeni  jeho  až  do  léta  1395  kde  Smil  se  stď 
ďenem  jednoty  panské  protí  králi  Václavu  IV.,  když  pánové  čeští  ve 
spojení  s  markrabím  Joštem  a  Janem  biskupem  Litomyšlským  smlouvu 
uďnili  ahy  pravdu  v  zemi  plodili  a  zemského  dobrélio  hledali,  — 
Bylo  to  vlastně  spiknuti  vyššího  panstva  proti  králi  jehož  zásady 
k  demokracii  se  chýlily.  Události  z  toho  vyplynulé  zaznamenány  jsou 
v  dějepisech  zomě  české  aČ  ještě  nevysloveno  poslední  rozhodující  slovo 
o  q>orech  těchto.  Bratr  Vácslavův,  král  Sigmund  Uherský  jakožto 
prostředník  učinil  smlouvu  mezi  stranami  v  které  též  nejvyšší  úředníci 
zemští,  z  většího  dílu  údové  jednoty  panské,  ustanoveni  byli  a  Smil 
Flaška  z  Richenburka  nejvyšším  písai^em  desk  zemských  jmenován. 
Úřad  tento  požadoval  vysokou  vzdělanost  jelikož  na  něm  spoléhaly 
nejdůležitější  práce  záležitosti  zemských  se  týkající.  Nevíme  kterak 
se  stalo  že  Smil  1.  1398  toho  ůřaáu  se  vzdal,  avšak  domýšleti  se  jest 
že  při  rozhořčenosti  protivných  sobě  stran  a  při  nestálosti  všech  poměrů 
veřejných  též  osobná  postavení  předních  úředníků  se  často  měniti  musila. 
Tudíž  .už  roku  1399  Smil  opět  zasedal  co  nejvyšší  písař  desk  na  soudu 
zemském^  a  účastnil  se  r.  1400  na  jednáni  proti  markr.  Prokopovi  mo- 
ravskému. Dále  pak  až  do  1.  1403  ničeho  se  nedozvídáme  o  Smilovi 
leda  že  v  úřadě  svém  nepřetržené  setrval,  kteréhož  pak  léta  a 
sice  dne  13.  srpna  život  svůj  složil.  „Staří  létopisové  čeští  zmiňují 
se  na  rok  1402:  A  to  léto  zabit  pan  Smil  Flaška  den  sv.  Hyppolita.  ^ 
Jiní  rukopisové  kladou  r.  1403  v  němž  pan  Smil  Flaška  od  horníků 
v  půtce  mezi  Horou  a  Čáslaví  zabit  byl.  O  příčině  půtky  této  však 
nikde  zmínky  nenalézáme.  Nicméně  z  tehdejších  politických  běhův  dá 
se  snadno  souditi  o  původu  a  příčinách  rozbrojů,  jichžto  krvavou  obětí 
náš  Smil  se  stal.  —  Proti  knížatům  ježto  r.  1400  ssadili  krále  Vác- 
slava  s  trůnu  německého,  slíbili  tomuto  pomoc  svou  král  Sigmund, 
markrabí  JoŠt  a  jednota  panská,  avšak  pod  výminkami  tak  přepia- 
tými,  že  král  Vácslav  tim  k  hněvu  popuzen  jsa,  sjezd  v  Sedlci  náhle 
Opustil.  —  „Potonmí  jednáni  krále  Vácslava  popudilo  stranu  panskou » 
ba  i  někteří  dosavádm'  přívrženci  krále  k  ni  přistoupili.  Nedá  se 
podiybovatí  že  Smil  v  první  řadě  těch  stál  ježto  odpor  kladli  počínáni 
králoTa.    Když  však  r.  1402  král  Sigmund  bratra  svého  Vácslava  jal 


—  240  — 

a  do  Rakous  zavezl,  pozdvihli  se  mnozí  z  páno  českých,  zvl&ště  pak 
města,  proti  násilnémo  s  osobon  krále  svého  nakládání.  V  rozbrojích 
tndíž  nastalých  osvědčovali  nejrázněji  horníci  oddanost  svou  ku  králi 
v  zajeti  držanému,  a  Hora  Kntná,  bohatstvím  stříbrných  dolu  mocná, 
stala  se  středíStěm  k  němuž  vSickni,  kdož  s  počínáním  a  vládou  krále 
Sigmmida  nespokojeni  byli,  tenkráte  hleděli.  Protož  pHtáhl  Sigmmid 
v  listopadu  r.  1402  se  dvanácti  tisíci  branného  lidu  k  Hoře  a  položiv 
se  táborem  u  Kolína,  časté  a  krvavé  půtky  měl  s  honuky,  až  pák 
tito  na  samém  konci  roku  tohoto  nuceni  byli  na  milost  se  vzdáti 
nepříteli  mocně  na  ně  dorážejícímu.  Podrobných  zpráv  o  bitkách 
těchto  nemáme.  Byloby  ovSem  možno  že  v  některé  z  nich  Smil  z  Richen* 
burka,  jsa  jeden  z  nejodhodlanějších  protivníků  strany  jižto  horníci  drželi, 
zahynul.  Mohlo  se  to  státi  na  samém  začátku  bojů  těchto,  totiž  2.  pros. 
na  kterýžto  taktéž  sv.  Hyppolita  (Římského)  den  připadá.  Než  vSak 
poněvadž  v  XV.  století  užíváno  bylo  k  datování  dne  sv.  Hyppolita 
mučedlníka  na  13.  srpna  připadajícího,  vysvítá  z  toho  že  pan  Smil 
teprv  roku  následujícího,  dne  13.  srpna  1403  zahynul. .  .  O  povaze 
osobné  panaSmila  zachovaly  se  nám  některé  drobné  zmínky  u  starých 
spisovatelů,  slabé  to  ozvěny  někdejší  hlučné  slávy,  jížto  básník  náá  za 
života  svého  slynul.  Zmiňuje  se  totiž  Všehrd  o  něm  v  díle  svém  „o 
práviech  a  sudech  země  české,  odvolávaje  se  na  zkušenost  a  moudrost 
pana  Smila  v  Nové  radě  objevenou ,  že  byl  znamenitý  s  prvními  země 
České  pány;  taktéž  připomíná  Lupáč  v  historickém  kalendáři  svém  ze 
starých  pamětí  o  Smilovi  z  Pardubic,  že  byl  pán  pobožný  a  šlechetný, 
od  lidu  vůbec  vážený  a  milovaný."  (Vocel  v  Č.  Mus.  1855  str.  .340  aíd.) 
Vysvítá  z  toho  že  Smil  i  v  politických  a  občanských  poměrech  času 
svého  znamenité  místo  v  Cechách  zaujímal.  O  důmysln,  vysoké  vzdě* 
anosti  a  širém  rozhledu  ducha  jeho  dostatečně  svědčí  spisy  jeho,  mezi 
nimiž  Novou  radu  zde  v  popředí  stavíme,  jelikož  dokázáno  že  Smil  ji 
sepsal.  Poukazuje  totiž  na  osobu  skladatelovu  rukopis  básně  kdež  se 
před  samým  začátkem  čte:  Potom  sepotínd^iovdradajeitopan  Smil 
Fiaska  ji  skládal.  Mnoho  v  nie  rozumného  udysUe;  ktoz  toío  éítti 
budu,  tot  zvie  co  radí.  Ku  konci  pak  přidány  jsou  verše:  Slddddnof 
jest  toto  pravenie  -  tisíc  let  ot  boíieho  narozenie  -  pána  milého  Jessur 
Krista,  '  v  tom  poítu  My  se  psachu:  tri  sta  -  devadesáté  páté  léto,  - 
stali  se  jest  konec  ^ečt  této.  -  Ktoz  těmto  knieíkám  jméno  záda,  - 
protoí  véz,  zet  slovu :  Nwá  rada.  —  Taktéž  Viktorin  Kornel  ze  Vše- 
hrd (knihy  devatery  o  práviech  atd.)  na  jednom  místě  jmenvye  Smila 
skladatelem,  a  na  jiném  zase  uváděje  některé  verše  z  Nové  rady, 
praví:  To  jeden  zprunich  někdy  a  v  zemi  české  předních  pánív  vsiých 
knihách'  Nové  Sady  o  zmatciechj  kteříí  tak  při  dskách  jako  při  0Ůda 


—  241   - 

zemském  bííie,  k  vééiié  paměti  a  napomenuti  budúcích  lidi  a  obyva- 
iduv  zemi  české  napsal  jest .  . .  •  a  dále  pak  se  projevaje :  To  sem  z  té 
příčiny  z  statýek  spisóv  přivedl,  chtě  o  zmatcích  kteříi  se  při  dekách 
i  při  sádu  déjí,  psáti ^  abych  okázal,  ze  sú  se  i  prvé  za  starých 
zttudci  při  těch  všech  přicházeli  ^  ac  snad  ne  tak  hustě  ani  tak  zře- 
telně, jako  za  potomních  casóv  předešlých  mnohem  horších,  kteiHz  jsú 
od  toho  znamenitého  pána  svrchu  jmenovaného  roznmem,  tnúdrostí  a 
opatmú  výmluvností  jeho  viece  k  potomním  casórn  předpověděni  nešli 
při  lidech  jeho  veku  nalezeni,  —  Patrný  tu  důkaz  podán  kterak 
ozoány  a  ctěny  byly  v  Čechách  básnické  spisy  Smilovy  a  zvláStě  Nová 
rada,  jeété  po  sta  létech!  Směr  a  obsah  básně  nech  osvědči  že  takové 
ozDáni  také  v  plné  míře  zasluhovala. 

Směr  Nové  rady  jest  docela  didaktický,  ale  jelikož  básník  obli- 
beného  tenkráte  spůsobu  použiv  pravdy  projevené  rozličným  zvířatům 
do « úst  položil,  přiblížila  se  Nová  rada  vnější  ůdobou  poněkud  pověstem 
o  zvířatech  s  nimiž  jinak  ovšem  málo  společného  má.  Pověst  před- 
pokládá nějaký  děj,  jakýž  se  ale  v  básni  této  nejeví.  Nešlo  také  Smi- 
lovi  o  to  aby  něco  o  zvířatech,  byt  i  třeba  jinotajitelně  vypravoval, 
ale  o  to  aby  přímo  na  některé  nešvary  poukázal  a  důležité  pravdy 
přímo  projevil,  takže  s  malými  proměnami  a  položením  osob  na  místo 
zvířat  nepozbyla  by  báseň  své  povahy,  jenže  ráz  allegorický  by  byl 
setřen  a  měli  bychom  toliko  didaktické  rozmluvy  před  sebou.  Tento 
ráz  ale  dodává  nové  radě  zvláštního  půvabu  a  básnického  přídechu. 
Smil  zajisté  pociťoval  že  básnická  pravda  nezávisí  na  prosté  opravdi- 
vosti  a  ohradil  se  proti  takovým  kteří  pravdu  onu  nepochopují  a  toliko 
po  této  baží.  Z  počátku  básně  vypravuje,  kterak  mladý  král  lev 
nastoupiv  vládu  po  otci,  všecka  zvířata  na  poradu  svolal.  Radiz  ka- 
ídý,  jak£  kto  stojí  •  k  řádu  zemskému  a  k  pokoji  -  cozt  jest  na  mé 
ctné,  také  vaše.  A  tu  hned  se  básník  ohrazuje  proti  .nepravému  úsudku 
takových  lidi,  kteří  jen  pouhou  pravdu  hledají :  Snadby  někto  rád  otá- 
zal, -  řka:  Kteraké  jest  toto  pravenieí  -  ját  mním,  /ef  toto  pravda 
nenie;  -  ani  kto  múdrý  tomu  uvěří  ^  -  by  mezi  ptáky ,  nebo  zvěří,  - 
jaki  svět  světem,  byl  sněm  taký;  -  lec  buď  tomu  úmysl  ^nějaký;  - 
ehcei  nás  v  omyl  uvésti  krásně  -  za  pravdu  nám  pravě  básně;  -  vie- 
mei,  ěsi  zvěř  nerozumie,  -  anií  co  mluviti  vmie.  -  Ktoě  jest  skládal 
toio  pravenie,  -  všdyt  při  dobrém  smyslu  nenie;  -  snad  mnie  bychom 
byli  děůit  '  Protoš  dávámt  tobě  věděti,  -  ktoz  koli  má  toto  myšlenie, 
věz  íe  tato  mádrá  vée  nenie,  -  ktoz  praví:  toho  se  ptáti?  -  ale  coě 
praví,  toho  tbáti;  -  jestídt  dobré,  aby  tomu  srozuměl;  -  zlého  se  vždy 
vystřěhati  umd.  -  Buď  ktoz  koli,  netbaj  na  to,  -  jestliť  pravda,  přijmi 
za  to,  -  nepleta  s$  v  další  práci . . . 

16 


^  242  -^ 

Těmito  slovy  postaviti  se  snažil  básník  čtenáře  na  stanoviSté 
didaktického  směru  svého,  kterýžto  směr  tenkráte  vůbec  panujícím  se 
objevxge.  —  Velí  pak  lev  nejprv  orlovi  aby  mu  radil,  tento  však  se 
skromně  omlouvá,  —  zdali  proti  dunci  aviece  -  jcumě  kdy  máze  sme- 
tiiif  ale  vybídnut  lvem  a  veškerým  sborem  zvířat  dá  radu  aby  lev 
přede  vším  boha  ctil  který  móze  vícný  Hvot  dáti,  -  také  do  pekla, 
poslati  - . .  .  t;  oheň  vě^ný  -  kde^  odpoéinutie  neitiie  -  . . .  aby  boha 
se  bál  a  jej  miloval,  o  kteréžto  lásce  pak  orel  velmi  dlouhou  řeč  vede; 
pak  mu  radí  aby  nebyl  skoupý  a  konči  svou  rozprávku:  Col  jsem  tuto 
z  své  hlúposti  '  pravil  králi,  tvé  milosti y  -  by  ráéU  mile  přijietí,  - 
a  mni,  sluze,  v  tom  za  zlé  nejmieti  . .  .  Lev  se  orlu  poděkuje  za  dobrou 
radu,  a  vystoupí  pak  levhart.  Ten  radí  králi  aby  lidu  svému  dobrý 
příklad  dával,  nebof :  ^ehoŠ  ty  se  koli  prichvátíé,  -  tam  mnoho  lidu 
po  sohé  obrátíš ;  -  kteriízkoli  pójdeí  cestu  -  k  črtu  nebo  k  rajskému 
méstu,  -  tam  jich  s  tebú  pojde  mnoho  .  .  .  Dále  mu  radí  aby  časné 
ráno  vstával,  mSi  svatů  slyáal  a  boha  chválil,  nevěrných  rádců  se 
chránil.  Múdrý  král  mát  múdréjmieti  -  v  své  radě .  ,  .  po  radě  pána 
poznati  jest,  -  pak  aby  rádcii  příUš  mnoho  nebylo,  král  múdrý  t&n  má 
mier  všady,  -  široký  hraj,  a  úzké  k  tomu  rady.  A  tu  hned  objevuje 
básník  slovy  levharta  své  vlastenecké  ale  spolu  i  aristokratské  smýšlení: 
Cízozemcóv  v  radu  nevnaď  -  a  v  chlapiech  nadéje  neklaď «  .  •  cde  své 
urozené  dobré  pány  -  jestot  jsú  ve  cti  poznáni,  -  a  dobré  zachovalí 
v  tvé  zemi  -  razit  se  raditi  lidmi  těmi . .  .  Radí  mu  dále  aby  s  pány 
stoloval,  též  biskupy,  preláty  a  knéií  -  tyt  vzvláště  slusie  v  čest  mieti  - 
vždy  duchověním  stuol  poctíti  ,  .  .  Posléze  mu  na  srdce  klade  plném 
slibu j  tuto  vzácnou  cnost  panovníkův.  Tvé  slovo  at  jest  čisté,  -  coi 
dieS,  at  vSe  bude  jisté;  -  neboi  vSelikd  sprostná  slova  -  tat  mají  býti 
králova  -  vždy  jistější  nežli  kdy  přísahá  kupec.  —  Sokol  paJi  radí 
dobrotivost  králi.  Na  to  vystoupí  medvěd  a  vyloží  svou  moudrost, 
s  kterouž  i  humor  do  rady  vchází.  Radí  králi  aby  dělal  co  chce  a 
co  se  mu  líbí:  Sladké  pitie^  něho  jedenie  -i  v  spaní  buď  tvé  cktéhie^  - 
Paklit  kto  na  tom  překáží,  -  toi  já  tobé  sméle  razi:  -  daj  n^u  bez 
meskánie  ránu,  -  dohud£  neotstúpí  na  stranu,  -  aíby  se  tebe  tvoji 
báli,  '  třesúce  se  před  tebú  stáli,  -  Coz  cinís  atka£dý  chválí,  -  řka: 
tot  dobře  milý  králi.  —  Řeřáb  radí  aby  král  byl  hotov  k  slyšení,  ale 
nekvapil  k  mluveni.  Nikdo  ještě  mlčení  nepykal.  Kdo  chce  mluvit 
uměti,  nauč  se  dříve  mlčeti.  Proto  dvě  uši  má  každý,  ale  jen  jedna 
'ústa.  Nechajt  kto  chce  jiný  brečí,  -  ty  ndČ,  znamenaj  řeči  •  •  .  mnohé 
královo  slovo  -  bývá  po  sto  letech  novo;  -  v  desátejt  se  zemi  staví  •  .  • 
Za  to  ale  radí  aby  král  mnoho  činil,  úřadníky  k  pilnosti  povzbuzoval, 
dobrjni  příkladem  je  v  tom  předcházeje;  aby  přísně   k  soudu  hleděl 


—  243  — 

bohařému  i  také  ckvdému  by  zároveň  pravdu  íinil;  posléze  pak  na 
nespravedlivé   úředníky  žaluje,  z  nichž  nejeden  se  v  úi^ad  vkúpU  - 
proto  aby  chudinkit.  lúpil^  lakomstvím  jsa  k  tomu  poháněn.    Lakom- 
ství  jest  v  také  moci  -  žet  pravdu  ke  véentu  zastiení  -  a  právo  v  křivdu 
promění,   —   Vlk  vybídnut  králem  aby  též  svou  radou  přispěl,  vyzná 
se  že  hádá   vždy  po  sobě   a  radí  královi  aby  jako  vlk  bral  kde  co 
najde  a  pak  komus  vzcUo  ten  jest  u  viní;  -  na  tohot  se  jest  hnévati 
-  ekcelif  z  toho  zcdovatí.  —  Radí  lvu  dále  aby  držel  š  těmi  kteří  tak 
beru   -  kozy,  ovce ,   svine  z  chalup  deru.  .  .  .   Kdy£  vezmeš,  nechaje 
kaldý  kricí.    Na  to  sup  pokračuje  v  radě  vlka  a  slibuje  králi  pomá- 
hati při  lupení.  Jelen  pak  lvu  radí  aby  boje  nestrojil  ale  pokoje  jednal, 
zlé  lidi  trestal  a  s  dobrými  přebýval ;  aby  pamětliv  byl  král  předchůdců 
svých,  jich  kroniky  přemietaje   -  na  dobré  se  skutky  ptaje'  -  táz  šle- 
péjí  aby  rád  chodil.  —  Páv  rytieř  radí  aby  král  nezanedbával  vněj* 
Sího  lesku  jakž  důstojenství  jeho  požaduje,  aby  i  stkvostným  rouchem 
jevil  že  nad  lidi  povýšený  jest,  ale  při  tom  také  aby  se  vnitř  svietil 
cností,  sice  že  by  byl  podoben  k  hrobu,  jenžto  zbělen  po  vrchu  -  pak 
v  sobě  má  smrdutá  mrchu.    Kůň  radí  jako  páv ,    aby  se  král  bohatě 
odíval,  vesele  žil,  tanec,  turnaj  a  krásné  ženské  nezanedbával,  a  vůbec 
nádheře  a  rytířským  pohrám  se  oddal.    Líčen  tu  zvláště  živý  lomoz  a 
veselé  si  počínáni  panstva.   Kohout  radí  aby  král  byl  dobrotivý  svému 
lidu,  aby  mnoho  nespal  a  lenosti  se  vyhýbal,  a  ospalce  dobrým  příkla- 
dem k  ctnostným  skutkům  probouzel.    Volek  radí  aby  král  neměnil 
toho  čeho  se  dobře  uradil,  bohu   se  ve  všem  zachoval  a  zlým  nepřál. 
Na  to  pak :  Hus  pitomá  známá  naše  také  se  vytasí  s  husí  radou  aby 
král  daleko  nevyjížděl  nedále  nežli  míle  -  vždy  se  zase  k  humnem 
ehyU  -  pro  příhody  všelikteré ,  .  .  af  tebe  nékto  nevzchytí .  •  .    Také 
kdy  z  se  zcushce  napití  -  netrp  řiezni  pro  srdecnú  mdlobu:  -  vínajlašku 
měj  vždy  s  sobů.  . .  .    Osel  se  zdráhá  kráJi  raditi.    Nebývajíc  prý  on 
ani  strýcové  jeho  zváni  kde  se  radí  páni,  na  to  pak  dosti  moudře  radí 
kiifi,  aby  trpělivě  nesl  své  velké  břímě.    Každý  prý  má  co  dělati  a 
cím  v  světe  má  větší  cest  -  tiem  vždy  u  vetší  práci  jest,  .  .  .    Pak 
radí  králi  „aby  sobě  příklad  vzal  z  těch  lidí,  kteří  po  křivých  cestách  * 
chodíce  padli ,  pročež  by  vždy  přímou  cestou  kráčel.   Na  oslat  toho 
vědie  všady  -  $et  nikdaš  nejde  tady  -   kdež  vidí,  ano  klesají  jiné, 
íkned  se  s  tej  cesty  vyviney  čehož  prý  mnohý  člověk  nečiní.    Na  to  ho- 
loubek radí  králi  aby  se  náhlosti  k  hněvu  neoddal.    Hněvem  v  svém 
rozumu  lapen  -  náhle  ke  vší  zlosti  kvapen.  • .  .   Jakož  dřievím  oheň 
svieH  '  tak  se  řec  hněvem  roznietí.  .  . .   Protož  nic  lepšieho  nenie  - 

proti  hněvu  neš  rrdcenie Pak    radí  králi   aby   milostiv   byl 

chudině,   neboC  v  kteréž  kolt  měříš  mieře  -  v  túž,  věz,  mieru  bude 

16* 


—  244  — 

oddáno.  Na  to  vystoupí  svině  ohyzdná  a  radí  aby  král  co  télo  žádá, 
dal  ve  všem  vůli,  nic  na  čistota  nedbal,  v  smilství,  v  skutky  šeredné  - 
jednaj  je  v  nociy  také  ve  dne  -  na  hřich  ani  na  hanba  nehledél,  na 
stav  manželský  nic  nedal.  Tízk  mluvila  svini  proldatd  -  pořád  tato 
slova  nestydatá  -  bylof  by  kaldému  dobrému  mrzko  slyšeti  -  protoí 
o  ní  nechce  viece  mluviti.  —  Hrdlička  naproti  tomu  promlavila  že  bůh 
povýšil  krále  zde  nad  lidmi  misto  sebe,  pročež  aby  vždy  na  boží  vůH 
šeptal  a  přiklad  sobě  bral  od  svatých  lidi.  K  manželskéma*li  stava 
jest  povolán ,  aby  v  něm  žil  jakž  zákon  káže,  a  chot-li  ma  zemře  aby 
se  po  jiné  více  neptal,  všeho  se  vesdé  vždy  vzdáte  •  v  čistém  vdovstvl 
boha  chvále.  Zajíc  varaje  krále  před  seči  nýbrž  aby  z  boje  utíkal. 
Netbaj  na  odénie  také  na  Tneee  -  nebo  kaídý  snažn^i  ubeée;  -  ktoÍ 
se  bráni  nezvítšeí,  -  nerovnéť  ryeldyi  béží.  —  Vrána  radí  opatrnost, 
ač  ovšem  co  o  opatřem'  hospodářství  mluví  nehodí  se  králi  jako  více 
obecnému  hospodáři.  Radí  také  aby  daleko  z  domu  nevyjížděl,  aniž 
kam  ptaj  se  za  moře  -  cekaj  novin  v  své  komoře.  Beránek  radí  by 
král  měl  srdce  vždy  pokorné  a  pýchy  se  varoval,  neboC  dábd  do  tg 
véčné  propasti  -  pro  pýchu  musil  do  nie  vpasti.  -  /  dnes  ktoi  se 
pýchu  nadfne,  -  tudieš  do  pekla  upadne;  -  kdei  jest  pláč  a  byůlo 
strastnéf  -  tuC  jest  pyšných  bydlo  vlastné,  -  kdežto  Luciper  jest  jatý, 

-  pro  pýchu  vécné  proklatý,  • . .    Cáp  radí  at  se  neděje  lidem  násUé 

-  od  téch,  ježto  popi^avu  mají,  jimžto  nespravedlnost  a  zištnost  vytýká, 
neboC  mnohý  z  nich  pro  hus,  kozu  nebo  krámi  -  clovéka  vydá  na  po- 
p^^avu  ...  a  konečně  ku  králi  praví  aby  nedal  vlkóm  ovce  pásti  ale 
úřady  jenom  těm  svěřoval  ktož  jimi  vérnéf  um^í  vlasti.  —  Taktéž 
kočka  radí  aby  král  dobré  popravce  usadil  na  zloděje  a  mordéře,  ale 
k  tomu  třeba  špehéře  -  ježtot  ostře  v  tiocí  vidi,  -  nebi  jest  obycg 
zlých  lidí  •  žet  svú  zlost  nezjevné  vedu.  .  .  .  Tetřev  králi  radí  aby 
nebýval  kde  je  lidno  ale  o  samotě;  v  skalních  horách,  ne  na  poli, 
že  mu  lze  po  své  vůli  žiti ;  prostřed  Usáv,  ne  ihned  na  kraji,  »  tut  se 
tebe  řídko  doptají.  —  Pes  radí  aby  král  vždy  dobrou  stráž  při  sobě  měl 
pro  svou  bezpečnost ,  a  pro  kratochvíli  aby  na  lov  chodil.  Sova  pak 
mluví  aby  král  dům  svůj  dobře  uzavíral,  vždy  se  od  hluku  vzdcUe  - 
s  svými  dobrými  u  mále  při  tenmém  nočním  času  požíval  dobrého 
kvasu  a  když  lidé  přítomni  nebudu  beze  všeho  studu  činil  což  se  mu 
jen  líbiti  bude.  —  Panna  liška  podle  svého  obyčeje  -  jakžto  se  po- 
chlebník  směje  -  lízéei  se  pochlebuje  králi  že  je  krásný  a  moudrý  nad 
jiné  a  bez  vady  aniž  že  mu  jakés  rady  potřeba,  zvláště  knížata  a  páni 
že  mu  pravdy  nepoví,  ale  po  své  vůli  by  ho  vedli  chtiec  aby  jich 
poslúchal  rady  -  nebs  ty  élovék  velmi  mladý;  ale  menším  aby  důvě- 
řoval.   Luňák  k  rytířství  a  šlechetnosti  radí.    Ježek  a  sysel  pak  radou 


—  246  — 

p&péji,  aby  král  mSsta  a  hrady,  pokud  ješté  čas,  zásobil  vínem,  masem 
a  chlebem  i  vielikou  Spíži,  jelikož  toho  pak  v  zimé  nebade  lze  dobyti. 
Na  to  fnúirý  veotréky   oé  je$t  moiSý  ^  pochváliv  slova  ježkova   radí 
aby  král  také  pokladn  k  tomu  nashromáždil  takových  jimiž  duše  omla- 
dne a  jež  zlodéj  neiduadne ;  jpreď  rezí  a  moly  jest   bezpečný  -  terUo 
něběšký  poklad  véený.  —  Spacek  rozumnými  svými  slovy  radí  krá- 
lovi aby  nebyl  rád  v  samotě  a  nikdy  bez  hluku  leč  vždy  mezi  svou 
dražinon  knieiaiy,  rytíři  a  pány  jimiž  města  i  hrady  přemůže  a  cti 
a  zboží  dobyde;  dále  pak  praví  také :  Slyš  rád  řeči   všelikteraké  - 
v  piesníeh  i  v  kašdém  praveni  aby  dobře  porozuměv  smyslu  i  sám 
dobře  vypravovati  uměl.  Rys  podle  svého  obyčeje  radí  králi  ahy  napřed 
neíd  nikoli  •  buďto  k  šhtrmu  n^o  na  poli ,   nýbrž  by  obezřetně  své 
pluky  áikovaJ,  poraženého  nepřítele  v  Sirém  poli  aby  bez  meškání  stihab 
nikoliv  ale  do  lesa  se  nepouštěl,   nébot  jest  les  široký,   v  lese  nebo 
v  kusiám  chvoji  -  nevieá,  kdeť  tváj  nepřietd  stojí;   konečně  radí  aby 
z  svého  víeho  chténie  -  pilné  délal  své  spasenie  -  pusté  mamu  všechnu 
psotu  -  chvátal  k  věcnému  šivotu.    Papoušek  krále  napomíná,   aby 
svou  voU  bohu  vzdal,  neboť  ktož  zde  má  svá  voli  v  tele  -  dokudš  živ 
jest  v  tomto  zdraví  -  tent  své  časy  marné  ztrávL  »  . .  Potom  všetečná 
opice  radí  aby  se  král  oddal  na  všelikteraké  dobré  umění,  -  čáry^ 
k  tomu  zlato  vždy  dělati  . . .  aby  zvěděl  chytré  věci,   neznámé  řeči, 
jiných  zemí  hesla,  a  aby  o  všechna  řemesla  se  pokusil;  byt  i   všickni 
se  domýšleli  že  tomu  nerozumí,  on  přece  aby  měl  za  to  že  všecko  umí. 
Skřivánec  jasné  a  vesele  promluví  ku  králi  aby  vždy  dobré  mysli  byl 
a  se  nermoutil  když  mu  iienie  vše  po  voli.    V  pekle  dole  jest  věčná 
tma,  pláč  a  věčné  hoře,   v  nebi  zas  svéůost   bez  přestánie  . . .  vždy 
jsst  tam  denj  nikdy  není  noci  -  žalost  tam  nemá  žádné  moci  -  ani 
který  nedostatek,  náš  svět  jest  na  prostředku  obou  a  časové  se  v  něm 
mění,  jednou  Štěstí,  jednou  neštěstí  na  člověka  padne.    Svět  v  sobe 
jest  pravá  vojna  -  řiedko  v  něm  chvíle  pokojná,  -  jasný  čas  a  potom 
mroéSný  . . .  netřeba  se  tedy  truditi  pro  nehody  pomíjejičné.    Nechajžt 
se  svét  jak  chce  mění  -   bud  ustavné  mysli  jedné!  Bobr  pak  zviere 
néeo  hlúpé  radí  králi  aby  se  často   v  teplé  vodě  koupal ,  na  čistotu 
tělesnou  hleděl,  a  při  vodě  by  sobě  dřevěné  hrady  stavěl,  proti  čemuž 
pak  vlaštovice  vystoupíc  míní  že  lépe  bude  stavěti  na  pevném  základu 
nežli  na  bahnu  ze  dřeva.    Rolčava  radí  aby  král  nehleděl  na  vnější 
postava  lidí  a  podle  ní  je  neposuzoval,   nýbrž  na  dary  ducha,   nebot 
tnnohý  poznán  jest  v  chytrosti  -  ac  se  jest  opozdU  zrtíosti;  .  protož 
mát  toto  od  přirozenie  -  -  miídrost,  chytrost  i  uměnie, . . .  Slavík  radou 
svon  osvědčí  uměleckou  a  básnickou  povahu,  maje  krále  k  tomu  aby 
mil  zpěvaivé  ptáky  -  a  k  tomu  přemistrné  zpěváky,  -   neboC  prý  tím 


—  246  — 

mysl  posiii  maje  taková  kratockvíli  -  od  výborných  hudeb  hlasn  - 
najviec  podletrdho  cam,  -  ježto  obsaievá  vie  kařenie,  -  vesdí  $e  vH 
stvořenie  -  kdyi  již  máj  v  rozličném  kvéti  -  draze  veěkeren  wét  osvětí; 
-  jiz  povétřie  všady  IdadJcé,  -  v  tom  slyšeti  hlasy  sladké  -  ve  dne, 
v  noci  a  v  svítánie,  -  od  ptdckóv  milé  zpěvdnie  -  v  lese,  v  háji  nebo 
v  pólu  Keč  tuto  schvaluji  stehlík,  čížek  i  rozliční  jiní  ptáci  malí.  Vel- 
bloud pak  ruysa  tej  postavy  -  vŠak  velmi  múdí*ú  řec  praví:  •  •  •  /¥»- 
stav  své  srdce  k  tomu  -  kdež  se  žalost  stoda  tvéniu  komu;  -  k  chudým 
vdovám  a  sirotkům  aby  se  nakloDÍl,  i  ke  všem  kteřížto  v  neStěsti  jsou, . 
nebo  lépe  jest  jíti  k  tomu  domu  -  kdež  pldSí,  lkají,  k  tomu  kvieU  - 
než  kdež  jest  kvas  nebo  veselé.  Dále  radí  aby  král  moudrým  slovům 
naslouchal  ač  bláznům  jsou  protivná  jako  slunce  soviemu  zraku,  pak 
aby  stud  mél  a  mysl  čistou,  aby  jen  to  sliboval  co  splniti  může,  aby 
váe  pod  mírou  činil.  Vskuiciech  k  tomu  také  v  reci  -  drž  prostředek 
.  . , .  vše  vhod  lépe  neili  mnolio,  .  .  .  Sýkora  skromnost  v  žádostech 
radí  a  proti  lakomství  a  bažení  po  bohatství  mluví.  —  Slon  zase  nábo- 
ženství na  srdce  klade  královi ,  a  aby  pilen  byl  svých  dětí  -  ai  rosta 
ve  cti  a  kázni  -  .  .  .  .  nébof  což  obvyknu  za  mládi  -  toť  na  starost 
cinie  rádi .  .  .  Noh  pochválí  tuto  řeč  a  radí  králi  aby  s  přemoženým 
nepřítelem  na  poli  nesmlouval,  pak  aby  zlato  vždy  při  sobě  míval  a 
srdce  své  potěšoval  hledem  na  své  poklady.  —  Jednorožec  též  krále 
na  nábožnost  poukazuje  a  ctnost,  i  v  ďáblovu  moc  by  se  nedal.  —  Posléze 
vystoupí  labuC  a  vede  řeč  dlouhou  která  takořka  na  ascetické  traktáty 
středního  věku  upominá.  Radí  králi  aby  plakal  a  nad  svými  hříchy 
kvílel,  a  všechny  světské  útěchy  pustil.  Blaženi  prý  jenom  ti  jsou  kteří 
zde  lkají,  a  vesele  umře  jenom  ten  kdož  živ  smutku  se  oddal.  Kamkoli 
člověk  se  obrátí  všady  k  smrti  běží,  a  tu  povstane  otázka  zdali  také 
jest  hotov?  Jest  se  tedy  ohlížeti  zpět,  kterak  život  ztráven.  Mnoho  ta 
času  marně  ztrabeného  a  dosti  příčiny  ku  kvílení  a  k  oplakávání  hříchů. 
Připomíná  pak  na  peklo  kde  jstí  zvieřata  vzteklá  -  na  hrozné  potvomů 
črty  '  kdež  hřiešní  žádají  smrti.  . .  .  Nižádný  prý  neví  pekla-li  hoden 
nebo  nebe.  Máme  se  tedy  lekati  a  smilování  čekati  abychom  zbyli 
plamene,  nebot  kdož  má  srdce  tak  kamene  aby  se  k  pláči  nezbudil 
kdyby  mu  peklo  bylo  souzeno?  Radí  králi  aby  si  tedy  v  čas  předklá- 
dal minulost  svou  a  plakal  a  pokání  činil,  a  posléze  vypravuje  o  hroZ' 
ném  budúcím  sádu,  jejžto  právě  s  uchvacující  dojímavostí  líčL  — 

„Z  obsaJm  zde  položeného  vysvítá"  —  praví  Vocel  —  „že  Nová 
rada  obsahuje  pravidla  dílem  k  zevnějšímu  života  spůsobu,  dílem 
k  politice  a  správě  zemské,  z  větší  části  však  k  mravní  povaze  krále 
se  vztahující,*^  —  i  jestit  ona  „vzácná,  neocenitelná  památka  jazyka 
českého  XIV.  věku,  v  nížto  se  qevuje  jadrnost  a  ušlechtilost  slohu. 


-  247  -• 

živá  básnická  obraznost,  výmluvnost  a  moudrost  muže  vysoce  vzdi- 
lanébo  a  spolu  vroucná  nadáenost  křesCana/'  Zevrubné  rozebírání 
vSech  jednotlivosti  v  básni  této  obsažených  by  příliš  daleko  od  cíle 
nás  vedlo.  Dostačuje  zde  podotknouti  že  Nová  rada  jest  zjevnou 
all^iorííy  na  mrav  a  poměry  časové  se  vztahující.  Král  lev  jest  mladý 
král  Yácslav  IV.  a  možná  i  to  že  za  některým  z  rozličných  zvířat 
ježto  mn  rady  své  podávají  některá  žijící  a  známá  tenkráte  osoba  se 
mim.    Dále  pak  v  obsahu  se  objevuje  i  doba  v  kteréžto  Nová  rada 

v 

as  složena  byla.  Ze  nepovstala  teprv  roku  13d6  jakž  na  konci  bá^ně 
projeveno  a  že  rok  v  posledních  verších :  SJdádánot  jest  toto  pror 
venie  a  t  d.  udaný  teprv  později,  bezpochyby  od  opisovače  změněn, 
toC  patrně  se  jeví  uvážením  poměrů  v  básni  naznačených.  Ki^ál 
Váěslav  IV.  nastoupil  trůn  již  1.  1378.  Léta  však  ^95  stál  Smil  už 
v  řadě  odpůi*cův  jeho,  a  bylby  zajisté  docela  jiných  barev  použil  i  ku 
líčení  krále  i  k  poučení  jeho ;  nebyl  by  mohl  říci :  n^a  ty  élovtíc  vdmi 
mladým  aniž  by  mu  byl  radil  by  se  kdyby  vdovcem  se  stal  po  druhé 
neoženil,  kdežto  Vácslav  už  1.  1392  druhou  manželku  —  Žofii  bavor- 
skou, —  byl  pojal.  Shotovil  tedy  Smil  báseh  svou  brzo  po  smrti 
Karla  IV.  as  okolo  léta  1379  kdež  nejkrásnější  naděje  na  mladistvého 
krále  Vácslava  se  kladly,  k  jejichž  uskntec^nonf  bádolk  náš  svou  radou 
pnspéti  se  snažil.  Protož  také  báseň  jeho  hlavně  vyniká  tím  že  bohatý 
sklad  pěkných  průpovědí  mravoučných  v  sobě  chová,  z  nichžto  didak- 
tický směr  celého  plodu  nejživěji  vystoupá,  a  kteréžto  zajisté  nejvíce 
k  tomu  přispěly  že  báseň  dotčená  tak  trvalého  uznáni  došla. 

Nejen  pak  vznešený  směr  aJe  i  vzácná  na  ony  časy  vzdělanost 
báfioikova  se  ve  skládání  jeho  objevuje,  a  bylf  zajisté  Smil  nejen  v  staré 
klassické  ale  i  souvěké  mu  literatuře  sběhlý,  nebot  ze  slov  zvířat  jeho 
ne  pouze  individuálně  názory  a  mínění  více  neb  méně  patrných  osob 
vyzirají,  ale  namnoze  přímo  i  náhledy  předních  filosofu.  Též  původ- 
nosti svou  nad  jiné  básně  české  této  doby  vyniká  Nová  rada,  a  není 
ponhým  následováním  aneb  zpracováním  nějaké  básně  latinské,  německé 
neb  jiné,  byCby  Smil  i  základní  myšlénku  z  jiného,  třeba  plodu  byl 
přeifmnL  Má  se  totiž  za  to  že  znal  knihu  Physiologus  a  některých 
naasnačeni  z  ní  použil,  jakož  i  český  spis  Eada  zvířat  nazvaný  že  při 
mce  měl.  O  radě  zvířat  však  ještě  dostatečných  nestojí  důkazů  zdali 
před  Smilem  aneb  teprv  po  něm  byla  spůsobena.  Jul.  Fejfalík  připo- 
miná  ve  svých  Studien  zw  Qeschichte  der  cUtboehmischen  Literatur  III 
jedna'  dolnoněmeckou  báseň  ze  XIV.  století:  Rathjrversandíing  der 
Thiers  které  prý  Smil  bezpochyby  ku  skládání  svému  použil.  I  v  této 
básni  svolá  král  lev  zvířata  ku  sněmu,  das  gi  uns  dat  běste  radtn,  a 
každé  zviře  mu  projeví  své  míněni  kterak  by  král  s>'ůj  život  zaříditi 


—'248  — 

mél.  Ale  rada  každého  zvířete  nem  ta  deUi  dvoa  řádků  aó  prý  ae 
shoduji  základné  mySlénky  y  české  i  v  německé  básni,  a  páv  k.  p. 
nejen  vnéjSi  lesk  a  skvostnost  oděvu  ale  i  čistotn  dute  králi  radL  Ale 
v  básni  německé  vystupuji  s  malou  výminkou  docela  jiná  zvířata  než 
v  české,  nejvíce  ptáci,  pak  nevíme  zdali  vůbec  dříve  spůsobena  byla 
než  naše  česká,  konečně  celé  provedení  a  sestavení  a  upotřebení  na 
účel  docela  specialný  naSemu  Smilovi  pnn^eži.  Rázné  smýšlení,  obje- 
vená moudrost  životná  a  dotýkání  se  poměrů  národních  udržovalo 
Nové  radě  vždy  hojného  čtenářstva,  a  ještě  po  stu  a  padesátí  létech 
dočkala  se  přeložení  do  latiny.  Spis  totiž:  Theriobtdia  Joannia Du^ 
hravii  Jurisconsvlii  et  Equitis  auratí.  de  Segiis  praecepůiš,  kterýžto 
léta  1520  ponejprv  tiskem  vyšel,  jest  toliko  volné  latinské  spracováni 
české  Rady  zvířat  V  přidaném  přípisu  Jana  Dubravského  králi  Lud- 
víkovi nalézají  se  mezi  jiným  i  tato  slova:  „ŠCastnou  náhodou  stalo 
se  že  do  rukou  se  mi  dostala  knížka  v  mateřském  jazyku  sepsaná, 
v  názvu  a  ve  verších  radu  zvířat  obsahující,  kteroužto  radou  ptactvem 
a  čtvernohými  zvířaty  ku  prospěchu  dobrého  krále  pronesenou,  sám  lev 
se  řídil.  Touto  knížkou. . .  .  velice  jsem  byl  potěšen,  protož  jsefm  knížku 
přeložil,  následujíc  pouze  látku  básnické  skladby."  . . .  Na  latinské  toto 
zpracování  zpomináme  zde  toliko  abychom  osvědčili  jak  vhodný  a  vítaný 
byl  plod  Smilův  a  jak  přiměřený  okolnostem  a  názorům  čtenářstva 
českého  že  se  i  nového  upotřebení  na  nové  poměry  dočkal,  neboť  i  král 
Ludvik  jemuž  Dnbravský  svůj  spis  připsal  byl  mladý  a  spis  Therio- 
buUa  měl  ten  samý  účel  jako  Rada  zvířat.  —  Na  otázku  v  jakém 
poměru  Rada  zvířat  k  německým  a  jiným  epickým  básním  o  zvířatech 
tak  zvaným  Thiersagen  stojí  odpověděl  Vocel  v  důkladném  svém  ďánka 
o  Smilovi.  „Hlavní  podstata  bájí  těchto  —  praví. —  v  tom  záleží, 
že  v  nich  jednání  a  příběhy^  zvířat  se  vypravují.  Podobně  jako 
v  bohatýrských  básních  rekové  vystupují  a  jednají,  tak  i  dobrodružství  a 
jednání  dravých  zvířat  jest  podstatným  předmětem  oněch  epických 
básní  o  zvířatech.  Že  pííběh  v  Nové  radě  Smila  z  Richenburkn  obsa- 
žený této  epické  povahy  nemá  a  tudíž  do  řady  oněch  bájí  germánských 
nenáleží,  pozná  každý,  kdo  se  poněkud  seznámil  s  básní  naší,  spůso- 
bem  allegoríckým  a  směrem  didaktickým  sepsanou.  Na  jevě  jest  tak- 
též, že  Nová  rada  bajkou  Esopskou  není.  Zalíbení,  ježto  v  bájoe 
nalézáme,  zbuzuje  se  netoliko  tím,  že  abstraktní  pravidla  důmyslné 
oděna  jsou  rouchem  vtipu,  nýbrž  i  pozorováním,  že  jak  v  mravném, 
tak  i  v  přirodném,  fysickém  světě  podobné  zákony  panují.  Vše- 
obecná forma  oněch  zÚlouů  patměji  se  zjevtye  v  přírodě  nežli  ve  světe 
mravném;  tudíž  bajkáři,  aby  pravdu  všeobecnou  tím  více  i  rozumo 
méně  vzdělanému  přiblížili,  příběhy  ze  života  přírody,  svUité  pak  ze 


-  24d- 

iÍTOta  zvířat  nvidéji.  Pročež  příběh  nějaký,  z  něhož  všeobecné  pr^ 
vidlo  moudrosti  neb  opatrnosti  plyne,  hlavním  jest  živlem  bajky  f^sop- 
ské,  kterážto,  aby  tím  nrčitěji  a  rázněji  všeobecnost  pravdy  nějaké 
vytknula,  určitosti  a  krátkosti  šetřiti  musi.  Poněvadž  mravná  pravidla 
v  básni  naáí  obsažená  nevyplývají  z  příběhu  samého,  nýbrž  v  řečech 
prriřat  jsou  obsažena,  protož  základní  živel  E^sopské  bajky  pohřešuje 
se  v  Nové  radě,  kterážto  ostatně  velkou  rozsáhlosti  a  celým  ústrojem 
svjm  od  onoho  spůsobu  básní  patrně  se  různí/'  —  Slova  tato  necht 
q>olQ  za  důkaz  slouží  že  Nová  rada  i  za  našich  dnu  od  slovutných 
mužů  se  považuje  za  plod  důkladného  uvážení  hodný. 

Nedá  se  mysliti  žeby  muž  tak  znamenitých  nadání,  tak  rozsáhlé 
vzdělanosti  a  tak  jasného  směru  byl  na  jediné  této  práci  duchovné 
přestal.  Protož  i  některé  ještě  jmé  se  mu  přičítají  ač  ne  všechny  stej- 
ným právem.  Nejblíže  pravdě  stojí  mínění  že  Bctda  otce  synovi  též 
od  Smila  pochází.  Obsah  básně  této  jest  následující:  Starý  otec  radí 
synovi  svému  aby  vždy  boha  v  srdci  nosil,  aby  almužny  nebyl  skoapý, 
afcy  svědomí  čisté  udržoval,  aby  v  manželství  vstoupil  a  jinak  své  mla- 
dosti nemařil,  vždy  pravdu  mluvil  a  sliby  své  plnil,  klevetných  řečí 
nemiloval ,  neboť  jedinké  zlé  slovce  proplase  -  tisíci  jeho  nenaifrátia 
zase,  zvláště  pak  aby  čest  svou  hájil  jakož  rytieřský  zákon  káže  — 
dovem,  dává  synu  naučení  kterak  se  co  mladý  rytíř  chovati  má.  Na 
konci  syn  slibuje  že  slovům  otcovým  zadost  učiní  ve  všem  a  posléze 
jako  na  osvědčení  rytíř^iého  smýšlení  a  rytířské  romantičnosti  tenkráte 
jeěté  nesešlé  doloží:  Chcif  bohu  milémií  najprvé  slvšiti  -  apo  dobrých 
skutcídi  vždy  túíiti;  -  potom  také  paniem,  pannám  vóbec,  -  vSem 
budu  slúiiti,  nebo  mi  kázal  otec.  -  Jedinká  panna  jenS  mnú  m,ocné 
vládne,  -  po  niez  mé  srdce  v  tuhách  schne  a  vadne,  *  chcif  její  milosti 
rád  do  smrti  slúiitij  -  úfám  její  milosti  ze  mi  toho  dá  ušíti  .  •  • 
Porovnáme-li  pravidla  životná  jež  básník  zde  otci  v  ústa  klade  s  oněmi 
jež  v  Nové  radě  obsaženy  jsou  vyplývá  z  toho  přesvědčení  že  Smil 
flaška  obě  tyto  básně  složil,  nebot  tentýž  duch  v  obou  vane,  jakož 
obě  jedním  se  značují  rázem.  Též  Prokop  Lupáč  ve  svém  Calendarium 
bohemieum  (Pragae  1684)  uznával  Smila  za  spisovatele  Rady  otcovy, 
připomínaje  ke  dni  13.  srpna  Smilovu  snurt  kdež  píše:  Gomposuit  popu- 
lari  lingua  atque  rhythmis  librum :  ťitulo,  Juvenile  consilium,  sivé  Juvenes 
Consultores:  dignum  saně  lectu;  est  enim  refertus  pulcherrímis  scientiis 
ac  gnomís  (qnae  šunt  normae  vitae  ac  morům)  tum  praeceptis  piis 
atque  salutaribus.  —  Pěkných  průpovědí  v  básni  této  se  též  mnoho 
nalézá  jako  v  Nové  radě,  a  srovnávají  se  některé  průpovědi  tyto  tu  a 
tam  i  se  starými  příslovími  českými  jejichž  nejstarší  sbírka  se  též 
&iiilovi  připisuje.    Na  příklad:  Starý  hriech  činí  novů  hanbu,  Přísl.  — 


—  260  — 

Novút  hanbu  se  ofplatí  —  starý  dávný  hřiech  při  veku  a  j.  v.  (Badá 
otce.)  —  Zdá  se  že  měl  Smil  před  očima  německou  báseň  Vaters  lére 
Yon  deín  Windsbeke,  načež  některá  stejně  znici  mista  ukazuji,  a^  bás- 
ník náá  docela  svobodně  si  počínal  u  provedení ,  téměř  jen  základné 
myšlénky  vzom  svého  použiv  a  ničeho  více.  —  Každý  kdož  jen  poně- 
kud bedlivě  nahbdne  v  básnické  spisy  Smilovy,  pozná  v  něm  muže 
šlechetného,  tážného  a  vědomostmi  časů  svých  nasyceného,  při  tom  ale 
také  znatele  lidí  a  přísného  káratele  mravů.  Vlastenské  «nýálení  jeho 
se  všady  objevige,  neméně  ale  i  šlechtická  hrdost. 

Kozhlédnatím  se  po  básnickém  poli  (>ieském  potkáváme  se  v  před- 
husitské době  t«ž  s  některými  dramatickými  okusy.  V  oknsech  těchto 
středověkých  však  nikdo  nehledej  nějaké  upomínky  na  zašlou  klassickou 
dramu  řeckou.  „K  dramě  se  celý  středověk  nepovznesl,  k  dramě  ve 
smyslu  uměleckém  jak  se  jeví  ve  vzorech  klassických  věku  antického 
a  nejslavnějšího  vývinu  u  národů  novějších.  Mezi  oběma  se  vyskytuji 
jednotlivé  úkazy,  zárodky  toho  dráhu  básnictví,  nesouvisící  s  klassickou 
dobou  a  málo,  skoro  žádného  vlivu  nemající  na  poslední.  Jsou  to  tak 
nazvané  mystérie,  morality ,  scény  nesouvisící,  bez  ústi*oje  vnitřního, 
dramatického,  celek  činícího,  bezkonečná  řada  výjevů,  někdy  dobrých 
momentů  dramatických  představujících,  k  pravému  útvaru  uměleckému 
se  rovnající,  jako  bas-relief  ke  skupení.  Podnět,  původ,  látku  a  účel 
mají  ze»  života  náboženského."  (Nebeský  Č.  Mus.  1847,  str.  326.) 
Jestliže  piisní  učitelové, a  zákonodárci  nové  církve  se  snažili,  aby  utla- 
čeno bylo  vše  co  na  staré  pohanské  poměry  upomínaío,  uznali  zase 
naopak  jiní  zkušení  mužové  za  prospěšné  aby  se  šetřilo  zvyků  zakoře- 
nilých  a  aby  se  spůsobům  staiým  nový  dal  základ,  směr  a  obrat.  Takž 
se  stalo  že  i  pohanské  kratochvíle  a  do  smyslů  padající  obřady  na 
křesťanskou  píidu  se  uvedly  a  do  samé  církve  vplynuly.  Původní 
význam  tanců,  zpěvů  a  jiných  veřejných  zjevů  při  obřadech  pohan- 
ských se  vytratil  a  podložena  jim  myšlénka  křesťanská,  a  plesy  o 
pohanských  svátcích  konané  konaly  se  nyní  o  křesCanských,  kde  se  lid 
v  chrámech,  na  hřbitovech  atd«  sbíhal  a  veselil.  Dostavili  se  tu  i  zpě- 
váci a  ša^káři  rozUční  k  obveselení  lidu,  a  šlo  as  takovéto  provozováni 
šprýmu  dále.  než  církvi  vhod  přicházelo ,  neboC  už  za  časů  Karla  Vel. 
vydán  byl  rozkaz  kde  se  těmto  scenicis  zapovídá  oblékání  se  v  oděv 
kněžský.  Představovaly  se  zajisté  hned  z  počátku  takové  věci  jež  ku 
příležitosti  slavnostně  a  k  místu  kde  slavnost  se  vykonávala  se  hodily, 
a  památky  o  událostech  které  se  právě  světily,  žádoucí  jim  podávaly 
látky.  Takž  se  stalo  že  živlové  dramatického  básnictví  které  se  v  obřa- 
dech nejstarších  slavností  křesCanských  chovají,  jakož  jsou  hymny  a 
antifony ,   střídavé  řeči  kněží ,  diákona  a  obce  atd.  ještě  dále  a  názor- 


—  251  — 

něji  se  vyvinuly.  Již  gpůsob  jakým  v  prvopočátcích  kř^fanstvi  $d 
historie  posvátná  lidu  přednášela,  přecliázel  namnoze  k  mimiokým  před- 
stavením, když  totiž  knězi  u  předčítání  textů  biblických  rozvinovávali 
listy  na  nichž  vyobrazen  býval  děj  čtený.  Ležel  tedy  přechod  na  bezr 
prostředni  dramatické  představeni  velmi  blizko,  a  také  velmi  brzo  se 
stal.  Narozem',  mnučeni  a  z  nutvých  vstáni  Ježiáe  poskytovalo  přede 
vším  momentův  k  dramatickému  představení  velmi  spnsobilých,  a  histo- 
rie literatury  všeobecné  osvědčuje  že  právě  tyto  události  nejvíce  a 
s  největším  úspěchem  v  mystériích  se  představovaly.  „Mystérie  byly 
z  počátku  latinské,  obsahu  vážného,  bez  přimíchání  děje  a  episod  svět- 
skýcb,  a  mniši  je  sami  v  chrámech  provozovali  před  lidem  slovům  arci 
nerozmnějicím,  ale  obrazům.  Později  když  z  prostých  mezí  vykročily, 
nádhernějšími  a  rozsáhlejšími  se  staly ,  musiti  použíti  k  nim  osob  i 
Jiekněžských,  latině  nerozumějících,  a  také  se  vetkaly  do  hry,  ostatně 
latínské,  průpovědi  v  řečech  národních  .  .  ."  V  Itálii  se  tento  druh 
dramat  pod  jmény  Figuře,  Vanyelii,  Esempii,  Istorie  aneb  Commedie 
spirituali  nejživěji  vyvinul  počátkem  XIIL  století,  záhy  však  zase 
acouvnuv  národní  veselohře  světské  Cominedia  M  arte,  z  počátku 
toliko  improvisované.  V  Anglicku  též  už  v  XII.  století  se  objevily 
mystérie  pod  jménem  Miracle-Plays.  Za  krále  Jindřicha  IV.  se  takové 
divadlo  jednající,  „o  stvořem'  a  konci  světa"  provozovalo  v  Klerku  a 
trvalo  celý  týden.  Všem  osobám  této  hře  přítomným  slíbeny  byly  tisíc- 
lete  odpostky!  —  Mnohem  živějšího  výkvětu  mystérie  ve  Francii  a 
ve  Spanělích  se  dočkaly.  Za  nejstarší  v  Německu  provozované  mysté- 
rium se  považuje  Lvdua  paschalis  de  adventu  et  interitu  AntichrisH 
od  mnicha  Wemhera  v  XIL  století.  V  XIII.  století  se  vmísily  německé 
strofy  do  latinské  této  dramy,  ale  celý  druh  těchto  „Osterspiele"  nevy- 
vinul se  valně  u  Němců  a  brzo  ucouvnul  tak  zvaným  „Fastnachts- 
spiele^S  veselým  to  šprýmům  v  rozmluvách,  jež  obyčejně  notnou  rva- 
čkou se  končily.  —  Do  samých  však  mystérií  se  brzo  tolik  světských 
živlův  vmísilo  že  tím  původního  svého  rázu  čím  dále  tím  více  pozbý- 
valy, pročež  se  jim  chrámy  zavíraly  a  kněžím  se  zakázalo  na  provo- 
jEOváni  jich  se  ůčastňovati.  Takž  zanikl  tento  druh  básnictví  dříve 
nežli  na  umělecký  vývin  dospěl. 

Že  i  v  Cechách  takovéto  hry  se  provozovaly,  o  tom  svědči  některé 
zbytky  českých  mystérií,  jmenovitě:*  ífro6  boíí^  Mastickář,  O  narození 
Páni,  O  umučení  Pdné.  —  »,Hrob  boží"  jest  dramatická  hra  podle 
staré  la^nské  skladby  spůsobená.  Osoby  v  ni  jednající:  Jelíě  —  Maria 
Magd/dena  —  Petr  a  Jan,  učeníci  Páně  —  Tři  andělé  —  Tri 
09cby  —  Apoštolé.  —  Přijdou  lidé  k  hrobu  Ježíšovu  aby  mu  láska 
svoo  projevili.    Andělé  se  jich  tážou  co  tu  hledají,  načež  všecky  osoby 


—  264  — 

2piyiý{  že  hledají  pána  svého.  Ježiá  se  jim  pak  objeví  a  Biaria  Mag- 
dalena apoštolům  zvSstoje  že  Kristus  z  mrtvých  vstal  a  ktoí  cktie  jej 
šiva  vidéti  aby  nemefikal  jíti  do  Galilee.  —  Přímo  v  této  kratičké  hře 
vysloveno  že  osoby  své  řeči  nejen  odříkávaly  ale  i  zpívaly.  —  Hry 
divadelné  Na  wnwení  Páně  toliko  úlomek  se  zachoval.  Osoby  jedna- 
jící: Maria  —  Jan  —  Josef  —  PUdt  —  Kaifáš  —  Longin  —  Oocín, 
duha  Longinúv  —  Setník  (centurio)  —  Tři  vcjínové  —  Satan  — 
Belzebub  —  Holomci  pekdnL  —  I  v  této  hře  jako  v  předešlé  osoby 
nejen  mluvily  ale  též  zpívaly.  Osoby  vystupující  naznačeny  jsou  latia- 
sky^  jako:  Milea  primus  —  secundus  —  tertius  —  Longinus  vocet 
serimm  —  Et  recedqi  Maria,  cantet  antiphonum  de  laudikus  — 
Deinds  venit  Satan  et  Belzebub  dieitque  holomcis  euis  atd.  •  •  •  Satan 
a  Belzebub  vedou  dosti  humoristické  řeči.   Satan  se  táže :  Kto  je  ten 

-  jeSto  je  dnes  umučení  -  pravil,  zet  jest  prorok  taký,  -  jekoH  neaie 
pod  oblaky;  -  vsak  tam  bézeti  musíme  -  a  jeho  duse  pokusíme.  Načež 
Belzebub:  jáf  k  nému  s  pérem  běžeti  musím  -  a  bude-li  šiv  toho 

.  pokusím  -  ze  bychom  mohli  jeho  duši  mieti  ...  ale  vida  že  marné  to 
snažení  hořekuje  doložic:  Musíme  sé  do  pekla  přec  bráti  ^  ^  tu  M 
črta  hněvem  bude  zráti.  -  Ach,  ach!  ji£  běžíme j  -  dú  notnmt  před 
Lucipera  stězínie!  —  Při  rukopisu  této  hry  nalezeny  jsou  též  „dvé 
řeči"  žertovné  jichž  se  při  takových  hrách  bez  pochyby  za  epilog  uží- 
valo. Jeden  z  těchto  epilogů  sermo  pasccdis  botim  nadepsán  zajímá 
některými  humoristickými  narážkami  jako :  O  přeneséasné  staré  baby, 
'  jenš  skřehcete  jako  iáby ,  -  panny  i  panie  spravujíce  -  i  vSech 
stavóv  posuzujíce:  -  ty  odpusiky  vy  obdržíte  -au  pekle  jich  ušt- 
vete •  .  • .  O  slyite  baby  klevetnice,  -  a  vy  svodné  éarodnicef  -  vy 
ste  horUe  nežli  crtice  -  a  pravé  jste  domudnice !  •  A  tóhot  éhei 
dolíéiti:  '  muožeS  viece  než  crt  vXiniti:  -  ^rta  se  otžehnati  muože  - 
rac  zlé  baby  uchovati  Buože  I  -  Ba  obrace  sě,  živy  buďte,  -  a  vy  baby 
cdrov  zbuďte;  -  přijměte£  vy  požehnánie  -  atvám  bude  na  zatraceniel 

-  Pak  praví  k  posluchačům :  Jmáte  dietky  odpustky  -  z  pústky  do 
pústky,  -  fiéky  v  háji  a  kaliny  ve  kru  — 

Zajímavější  podotknutých  právě  her  jest  bez  odporu  Mastickář 
ač  se  nám  pohříchu  také  jen  zlomek  divadehuho  toho  kusu  zachoval. 
Osoby  jednající:  Mistr  Severin  Ipokras,  mastiékář,  -  Žena  jeho.  - 
Rubín  z  Benátek,  sošek;  -  Jiří  Postrpalkj  slouha  mastickářůio;  * 
Tři  Marie.  -  Abraham.  -  Isak.  -  Hra  tato  též  nějaké  mystérium  o 
hrobě  božím  v  sobě  chovala ,  avšak  se  v  ní  tolikerých  světských  živifi, 
směšných  narážek  a  necudných  vtípů  nalézá  že  se  ani  mysliti  nedá 
žeby  pocházela  z  dob  v  kterýchž  mystérie  od  kněží  v  chrámech  provo- 
zované účelům  náboženským  sloužily,  nýbrž  souditi  jest  že  do  časů  padá 


-  253  ^ 

kde  světské  už  osoby  snad  stadenti  Pražiti  takovéto  zábavy  podnikali, 
a  nejvíce  snad  toulaví  žáci,  o  jakýchž  v  básni  Podkoní  a  £ák  zmínka 
88  činí.  —  Povaha  dramatického  oknsn  tohoto,  pokud  ze  zlomku  sou- 
diti se  dá,  jeví  nž  přechod  k  národní  fraSce  která  by  se  u  nás  jako 
Te  Vlazích  byla  z  mystérií  vyvinula,  kdyby  potomní  okohiostí  politické 
takovýto  vývin  byly  nepřerušily.  Vystoupením  tří  Marií  teprv  vlastně 
mystérium  počíná,  vztahující  se  na  historii  posvátnou.  Celý  kus  jinak 
se  podržuje  v  tónu  a  povaze  času  v  kterémž  jest  spusoben,  takže  jím 
velmi  živý  náhled  do  směšnosti  a  humoru  tehdejšího  společenstva  se 
nám  poskytuje.  Možná-li  význačnějšího  nakreslení  dryáčnictví  a  mastíc- 
kářství  středověkého  vůbec,  jakož  v  našem  kusu  několika  ráznými  tahy 
Tytíčéno?  Ano  i  jedna  strofa  písničky  i  s  notami  nám  v  IMastíČkaři 
zachorána,  dvouzpěv,  Eubimis  cantet  caiUionen  cum  Pvsterpalko  stc: 

Seď  vem  prišel  mistr  Ipokras 

de  gratia  divina; 

neniet  horšieho  v  tento  čas 

in  arte  medicína: 

komu  která  nemoc  Škodí: 

a  chtělby  rád  živ  býti, 

on  jeho  chce  uzdraviti, 

žet  musi  duše  zbýti. 
Pochybovati  nelze  že  všecky  mystérie  jež  v  středověku  se  v  národ- 
ních jazycích  později  objevily  ze  starých  latinských  mystérií  se  utvonly. 
„Velmi  časně  ale  se  přinuchaly  osoby  a  episody  profanské  a  sice  kra- 
mář nějaký,  dílem  že  předmět  sám  k  tomu  podnět  dal,  jelikož  zejména 
stojí  v  písmě  sv,  že  Marie  koupily  masti,  dílem  také  proto,  že  se  hry 
tyto  provozovaly  na  svátky  kde  s  církevní  slavností  spojeny  byly  velké 
trhy.  Takový  kupec  se  vyskytuje  y  mystérium  velmi  starém  francou- 
ském  (o  pannách  moudrých  a  nemoudrých)  a  v  jiném  skoro  docela 
latinském  (o  umučení  Páně)  přichází  též  kramář  se  svou  paní  a  vychva- 
luje své  masti . .  .*'  (Nebeský  Čas.  č.  Mus.  1847.)  Nezakládá  se  tedy 
český  Mastičkář  na  původnou  myšlénku,  ale  jakož  skoro  všechny  plody 
naSeho  rýmovaného  básnictví  středověkéhQ,  takž  i  tento,  svobodným, 
samostatným  a  lokalisovaným  jest  spracováním  latinského  vzoru.  Jisté 
vlak  jest  že  jsme  ohledem  na  takovéto  mystérie  od  Němcův  se  ničemu 
novému  nepřiučili.  „U  Němců  tento  druh  básnictví  nedosáhl  nikdy 
takového  vývinu  a  rozšíření  jako  u  jiných  národů,  ku  příkladu  u  Fran- 
couzů; co  se  v  něm  u  nich  posud  nalezlo  poukazuje  nejvíce  na  nás  a 
zrodilo  se  buďto  v  německých  krajích  u  nás  aneb  v  našem  okolí.'^  — 
Není  tedy  mastičkář  nikoliv  pouhé  přetvoření  německého  jakéhos  plodu 
nýbrž  plod  provedením  původní,  „památka  nevázaného  humoru  a  komic- 


—  254  —      ' 

kých  vloh  našeho  lidu  ve  věku  dávno  minulém."  český  mastičkář  se 
později  dočkal  i  několika  německých  zpracování,  z  čehož  vysvítá  že 
se  spůsob  provedení  jeho  velmi  as  Ubil.  Bylof  to  ale  také  na  onen 
čas  dosti  kratochvilné  líčení.  Vystoupí  Rubín  a  nabízí  se  Severinu  aby 
ho  vzal  do  služby,  žádaje  za  to  toliko  hrnec  kyselice  a  tři  nové  lžíce. 
Potom  zvěstuje  Rubín  všem  lidem  příchod  svého  mistra,  lékaře  mou- 
drého jemuž  po  všem  světě  není  rovného.  Přišelť  prý  slavný  ten  host 
a  pnnesl  s  sebou  drahé  masti  ji^iž  nemoci,  všeliké  rány  kakoíkoli 
veliké  -  zacdí  bez  pomeškánie  atd. . .  Mnoho  živlů  směšných  v  sobě 
chová  zvláště  vykládám'  původu  a  mocnosti  jednotlivých  mastí.  Ale 
na  vzdor  dryáčnickému  vychvalování  přece  se  neukáže  nikdo  jenžby 
kupoval  a  mistr  Severin  zamýšlí  s  krámem  svým  se  ukliditi.  Tu  však 
vystoupí  tři  Marie,  První  Marie  zpívá:  Omnipotens  patet*  áltíssime!  - 
angelorum  rector  mitissime !  -  Quid  faciemus  nos  miserrimae^  -  hen 
qiiantxis  est  noster  doior! ,  .  .  Tato  i  následujíoí  latinské  stroíy  ježto 
tři  Marie  zpívají,  odpovídají  docela  začátku  zde  dříve  uvedeného  mysté- 
rium Hroh  Bozi,  kdež  psáno:  Hospodine  vsemohúci,  -  andélský  králi 
šádiíci  atd.  Z  porovnání  takových  míst  v  rozličných  mystériích  se 
opětujících  vysvítá  nejen  že  skladby  tyto  všechny  podle  latinského 
jakéhos  vzoru  spůsobeny  byly  ale  i  svobodný  spůsob  jakým  básníkové 
naši  vzorů  svých  použili,  přetvoříce  je  docela  podlé  svých  úmyslu.  Tím 
pak  co  ze  svého  přidali  osvědčuje  se  nadání  jejich,  a  dá  se  říci  že  skla- 
datel Mastičkáře  českého  měl  do  sebe  síly  k  uspůsobem'  české  národní 
frašky,  neb  veselohry,  na  jejíž  samostatný  vývin  ovSem  doba  jeho  ješté 
nedozrála. 

* 

Naznačeným  zde  obsahem  plodů  rýmovaného  básnictví  českého 
starší  doby  především  v  oči  b?je  nápadný  rozdíl  jenž  se  mezi  ryze 
národmmi  zpěvy  staročeskými  Rukopisu  Kiulodvorského  a  mezi  těnňto 
stvůrami  uměleckého  následovnictví  objevuje.  Značujít  se  rýmované  tyto 
básně,  s  nepatrnými  výmínkami,  nedostatkem  samostatné  tvořivosti  a 
nápadnou  odvislostí  od  vzorů  cizích,  i  podáii  jimi  důkaz  jakým  změnám 
podlehlo  nazírání  básníků  našich  do  světa,  a  jak  veliké  byly  převraty 
jenžto  kořeny  národní  povahy  české  užíraly.  Musiloť  zajisté  celé  vycho- 
vám' národu  novými  cestami  k  novým  se  tlačiti  směrům,  dříve  nežK 
celá  poesie  česká  tuto  novou  tvárnost  na  se  vzala.  Avšak  běh  věd 
této  byl  docela  přirozený  a  z  historických  základů  se  vyvinoval.  Pový- 
Sem'  křesťanství  nade  vše  ostatní  poměťy  životné  bylo  heslem  časovým. 
Pvojí  však  byl  živel  s  nímž  ono  zápasiti  musilo.    Nejen  pohanským 


—  255  — 

mu  bylo  odporovati  názorám,  ale  i  bojovati  mnsilo  s  osobnou  hrdostí 
a  nevázaností  lidi.  Snažilo  se  tedy  křesťanství  o  přemožení  všecb  sta- 
noviáf  na  které  pohanská  morálka  národ  byla  postavila  a  položiti  na 
místo  jich  základy  mravenčení  křesCanského.  Křesťanství  neuznávalo 
ideály  mimo  historický  a  dogmatický  obor  jeho  vzniklé,  zpěčovalo  se 
míněním  žeby  možné  bylo  samostatné  zdokonalení  lidstva,  poukazujíc 
výhradně  na  milosrdenství  boží.  Tím  však  byla  zásada  odvislosti  v  nej- 
důležitější věci  projevena,  a  myšlénka  tato  brzo  sobě  podmanila  veškerý 
život  duchovný  i  občanský,  a  přestala  samostatnost  myšlení  vůbec. 
Historie  církevní  důležitější  se  jevila  dějin  domácích,  a  jelikož  ona  sama 
na  kritickém  rozebíráni  nespoléhala,  ale  na  víře  a  na  pouhých  představech, 
tudy  více  na  obrazivost  nežli  na  rozum  se  táhla,  nasycujíc  ji  předměty 
vzdálenými  časem  a  prostorou.  Knězi  co  representante  literní  vzdě- 
lanosti tehdejší,  střediště  literárního  života  vůbec  působíce,  byli  jediní 
učitelové  národu  a  vychovatelové  šlechty,  neušla  tedy  vlivu  jejich  nižádná 
známka  duchovného  života.  Vzdělanost  svou  však  nečerpali  z  domá- 
cích jakýchs  zřidel,  ale  z  literatury  latinské,  především  církevné,  ježto 
tenkráte  nejbujněji  na  západě  vykvétala.  Jakékoliv  myšlénky  v  jakých 
koliv  formách  tamo  se  vyvinuly,  vše  dosti  rychle  po  střední  Evropě  se 
roznesly  a  ohlasů  hojných  tu  nalézaly.  Vyvstalo  však  na  západě  a  na 
jihu  tolik  plodu  básnických  a  tolikerými  cestami  na  východ  se  hrnuly 
že  časové  jich  směry,  bohatost  látky  a  novota  formy  samy  sebou 
k  následováni  a  zpracovaní  budily  a  takž  celé  evropské  básnictví  téměř 
jen  ohlasem  a  pozvukem  západního  se  stalo,  a  to  tím  více  čím  úžeji 
západ  k  jihu  téhnul  příbuzností  románského  původu.  Nevšak  jen  cír- 
kevně ale  i  světské  společenské  poměry  na  západě  vyhledávaly  vzorů 
svých  kde  rytířství  a  romantika  vznikla  a  kde  téměř  řád  a  zákony 
vyššího  společenstva  se  vyvinuly.  Jakož'  křesťanstvím  národ  od  církve 
takž  řízením  feudálním  lid  od  šlechty  odvisel,  a  takž  nelze  bylo  původ- 
ním domácím  živlům  se  udržeti  proti  návalům. cizinstva,  jak  v  životě 
tak  i  v  literatuře,  když  vzdělavatelé  a  vzdělanci,  kněžstvo  i  šlechta  na 
západ  hleděli  a  odtamtud  duchovnou  svou  potravu  a  své  básnické  nala- 
dím' brali,  co  zatím  ve  vznikajících  méně  odvislých  obcích  městských) 
kdež  beztoho  národní  živly  německým  06adm'kům  podléhaly,  duchovný 
život  vedle' promyslu  a  obchodu  se  téměř  ani  neobjevil.  Jinako  spnsob 
básnéní  v  staročeském  duchu  dosti  dlouho  se  udržel  vedle  rýmovaného 
aniž  se,  jakž  z  mladších  jeho  plodů  patrně  vysvítá,  dojemům  časovým 
doeela  vyhnul.  Příčina  toho  jest  patrná.  Křesťanšti  básníkové  národní 
básnili  v  dnchn  staré  školy  české,  kterouž  se  básnicky  vzdělali,  jakož 
zase  sončasni  spůsobitelé  rýmovaných  básní,  k  módným  evropským  dru- 
hóm  přilnuvše  zase  tyto  následovali.    Objevil  se  nám  ten  samý  proces 


—  256  — 

i  za  našich  dnů,  kde  někteří  básníkové  s  obzvláštní  omSlostí  do  náiod- 
niho  ducha  se  vpravili,  jiní  zase  vzdélanost  a  rach  časový  sledíce  indi- 
vidnalný  svůj  vývin  a  názory  z  vzdělanosti  modeme  vyšlé  k  platnosti 
dovésti  se  snažili  a  snažnjí.  Samorostié  národní  básnictví  se  vyvinoati 
může  jenom  tam  kde  hlavm'  podmínka  jeho  všestranně  vyvinutá  a  panu- 
jící se  jeví,  totiž  národní  život;  kdež  toho  však  není  tam  básník 
v  národním  duchu  svrhnouti  musí  se  sebe  vše  upomínky  všeobecného 
modemého  vzdělám  a  bedlivým  pozorovámm  i  pilnými  studiemi  se 
vpraviti  do  národního  myšlení,  cítění  a  obrazem',  ano  musí  se  přiučiti 
i  zvláštnímu  spůsobu  jich  projevení.  Mladším  křesťanským  zpěvcům 
R.  E.  nebylo  však  potřebí  teprv  se  vpravovati  do  národního  smýšlení, 
nebot  neležely  mezi  smýSlemm  jejich  a  životem  veřejným,  národním 
ještě  tak  hrozné  mezery  jež  odcizující  vychování  a  staletý  historický 
proces  novějších  dob  byl  u  nás  spůsobil.  Nejen  jádro  národu,  lid  byl 
ještě  vesměs  neodcizen,  ale  i  mezi  šlechtou  nebylo  samých  Lichtenburků 
a  Risenburků  jenž  si  cize  básnictví  nad  domácí  zalíbili.  Že  němečtí 
básníkové  v  Čechách  jimžto  dvůr  královský  tak  nápadně  přál  s  podo- 
bnou ptízm'  u  národu  se  nepotkávali,  na  to  poukazují  verše  Rainmara 
z  Zweteru  v  nichž  si  velmi  stěžuje  na  to  že  mu  přízeň  králova  (Vác- 
sláva  I.)  málo  prospívá  tam  kde  mu  získati  nelze  ani  rytíře  ani  sedláka. 
—  Bylot  tedy  i  mezi  českou  šlechtěn  ještě  dosti  -osob  ježto  v  národním 
duchu  vychovány,  základy  vzdělanosti  své  z  národmch  zřídel  čerpaly^  a 
potřebí  jim  bylo  toliko  slediti  ruch  svůj  a  nepoddávati  se  živlům  cizím 
v  něžby  se  teprv  byli  vpraviti  musili,  jako  se  naopak  novější  naši  bás- 
níkové do  národního  živlu  vpraviti  musí  překonáním  v  sobě  dojmů  od 
dětství  jim  vnucených  školou,  písmem,  slovem,  ba  celým  téměř  vycho- 
vám'm  porušeného  společenstva.  —  Jest  úkaz  povážení  hodný  že  se  u 
nás  dvorské  básnictví  nevyvinulo,  leda  v  německém  jazyku,  že  se  ne- 
objevilo velebení  poslednějších  Přemyslovců,  leda  v  německých  básních, 
a  že  německé  hrdinské  zpěvy  v  Čechách  ani  se  neujmuly  aniž  jaké 
stopy  se  nalézá  žeby  se  zde  byly  následovaly,  kdežto  přece  roman- 
tické pověsti  vzdálenějšího  západu  hojného  zpracovám'  v  českém  jazyku 
se  dočkaly.  Příčiny  toho  nejsou  posud  nikde  vyjasněny,  ač  by  se  do- 
mýšleti dalo  že  živel  německý  toliko  co  prostředník  mezi  časovým  du- 
chem vůbec  a  mezi  národním  písemnictvím  českým  hlavní  svůj  vplyv  na 
literaturu  českou  objevil  čímž  ovšem  se  v  službě  mocnosti  proukázal  kte- 
réžto nesnadno  bylo  odolati.  Německá  literatura  a  zvláště  poesie  sama 
o  sobě  by  sotvy  byla  přerušila  běh  národního  básnického  vývinu  v  ce- 
chách, kdyby  byl  do  ní  plným  proudem  nevplynul  duch  který  na  sápadé 
panoval  a  j^asovým,  evropským  se  stal. 

Nelzet  poesii  kteréhokoliv  času  se  udržeti  dlouho  mimo    okres 


—  257  — 

paxmjiciho  smýšleni  a  nadvládajicí  obliby  obecné.  Jenom  zvláštním 
geniům,  jenom  meteorům  na  básnickém  obzoru  se  povede  překonati 
obliba  tato  a  k  sobe  ji  připoutati,  a  nékdy  ani  yelikánové  ducba  s  to 
nejsou  zvítěziti  nad  okamžik  a  okolnosti  nepříznivé  a  teprv  v  pozděj- 
Aích  dobách  uznáni  docházejL  Takž  se  as  vedlo  posledním  nái^odnim 
báaoikům  českým,  jejichž  plody  zajisté  u  jednotlivců  se  zápalem  se 
potkaly  jež  váak  s  jedné  strany  všeobecně  se  zmáhající  oblibě  jiné,  a 
8  drahé  zase  panujícím  směrům  společenským  podlehly.  Básnictví 
západu,  jihu  a  středu  Evropy  jako  přívalem  se  hrnulo  do  Čech,  odpo- 
vídajíc tu  dobrodružnému,  tam  zase  náboženskému  ruchu.  Nejen  novota 
a  zvuk  rýmu ,  ale  i  obsah  právě  panujícímu  ruchu  přiměřený  vábil. 
Staré  hrdinské  zpěvy  české  celým  svým  rázem  a  svými  názory  odka--' 
zovaly  na  minulost  pod  kterouž  byla  půda  již  poklesávala,  za  to  ráz 
nového  rýmovaného  básnictví,  tu  výstředností  tam  zase  prostředností 
svou  odpovídal  požadavkům  žijících  právě  a  v  novém  duchu  vychova- 
ných. Esthetického  ruchu,  čistě  lidského  idealného  vzletu  nelze  jest 
očekávati  od  společenstva  jehož  těkavá  mysl  v  blízké ,  před  očima  mu 
ležící  přírodě  souměru  už  nenalézala,  hledajíc  uspokojení  buď  ve  výtrž- 
nostech jakéž  romantika  hojně  poskytovala,  aneb  v  náboženských  trak- 
tátech jež  ve  formě  rýmovaných  legend  se  jí  v  plné  míře  podávaly. 
V  oněch  bylo  zábavy  a  v  těchto  zase  poučení  takového  po  jakém 
společnost  právě  bažila.  K  tomu  bezčíslná  byla  zřídla  z  nichž  básní- 
kové čerpati  mohli,  nebot  celá  literatura  západní  jich  poskytovala.  Snadněji 
pak  bylo  i  méně  nadaným  vzdělati  plod  cizí,  tu  něco  vynechati,  tam 
něco  ze  svého  přidati,  a  i  více  nadaní  kráčeli  pak  dráhou  na  které  se 
úspěchu  a  uznání  neminuli  a  kterou  panujícím  směrům  se  přiblížili^. 
A  následováním  cizích  vzorů,  překládáním  neb  volnějším  zpracováním 
cizích  plodů  bylo  skoro  veškeré  rýmované  básnictví  české  starší  doby. 
Jediný  básník  českého  Alexandra  samostatným  vzletem  a  ovřelenou 
fiutasíí  se  zqačuje,  jakož  zase  Smil  Flaška  zajisté  bohatstvím  vlastních 
mySléneki  Ostatní  více  méně  bud  latinské,  německé  neb  francouské 
originály  jdedili,  aneb  plody  původně  latinskou  prosou  sepsané  do 
českých  rýmů  uvedli.  Zpracování  tato  vesměs  dle  rozličnosti  povah, 
nadání  a  vědomostí  spůsobitelův  jsou  rozličné  ceny,  ale  jen  zřídka  kdy 
se  ta  potkáváme  s  povahou  básnickou,  s  osvědčením  tvořivosti  jakés 
aneb  třeba  jen  příležitostného  zápalu,  za  to  ale  tím  častěji  s  nuravo- 
očnými  propověděmi  a  rýmovanými  frásemi  z  knih  starého  a  nového 
zákona,  takže  ve  všech  oněch  rýmovaných  plodech  jež  přímo  z  ro- 
mantioké  školy  nepocházejí,  didaktický  směr  nadvládá.  Patrný  jest 
účel  jejich,  upevňovati  národ  ve  víře,  v  mravu,  a  rozšiřovati  poznání 
véd  náboženských  ve  smyslu  církve  latinské.    Z   toho  také  souditi  se 

17 


—  258  — 

dá  na  osoby  ktei^c  takovéto  básně  skládaly ,  ač  jinače  ze  všech  básni- 
ckých plodů  středověkých  jméno  a  stav  toliko  jednoho  jediného  báiňflca 
s  plnoa  jistotou  udati  možná,  totiž  SniUa  Flašky.  j^DalemíL^  jest  jme&o 
domnělé  a  nazdařbůh  do  literatury  uvedené;  o  Závišovi  z  Faňhemr 
Steina  vime  toliko  že  když  jej  tH  léta  v  zlaté  věíi  na  hrade  dríiechm 
-  v  [tom  vezmi  ZdmSe  moc  dobrých  piesní  sHádaSe*  Z  toho  by  se 
dalo  souditi  že  Závi§e  co  básník  lyrický  a  skladatel  písni  proslul.  Hi- 
storie života  jeho  neodporuje  básnické  povaze  a  tato  povést  o  něm 
nebyla  zajisté  mamá.  Byl  náš  Závise  as  básníkem  druhu  némeokých 
Minnesingrůy  jakýchž  se  za  času  jeho  několik  v  Čechách  zdržovalo,  ie 
však  německy  nepsal  nýbrž  česky,  to  na  bíiedni  leži.'^)  —  Na  otázka 
kdož  byli  skladatelé  českých  básní  starší  doby,  lze  nám  toliko  důmin- 
kami  odpovídati. 

Veškeré  rýmované  básně  této  doby  nic  podstatného  společně  nemají 
8  národním  a  prostonárodním  básnictvím  českoslovanským,  ani  základné 
jich  myšlénky  -nevyšly  z  původního  nadšení  českého  skladatele,  ani 
provedením  neobjevují  žeby  básník  jich  kterýs  si  byl  spůsobu  povšimnol 
jakýmž  lid  své  písně  skládal  aneb  jakýž  za  pravěku  v  Čechách  panova- 
val.  Čas  tehdejší  si  uspůsobil  jakýsi  ráz  poetického  skládáni,  jakýsi 
,  spůsob  projevování  myšlének  a  citů  kterýž  ze  všec1|  rýmovaných  básni 
této  doby,  necht  si  ku  kterému  koliv  druhu  poesie  přináleží,  vycítítí  se 
dává.  Kdož  ruchu  časovému  se  podal  ten  propadl  i  f<»Tnám  jeho,  a 
necht  si  on  pak  byl  talent  veliký  jako  básník  Alexandra  aneb  jen  sprostý, 
verše  dělající  mnich  jako  vzdělavatel  legendy  Ansdmus  nazvané,  nech 
byl  mudrující  jako  Smil  aneb  humorista  jako  skladatel  básně  ^^Poďfamí 
a  zák/^  necht  pracoval  podle  latinských,  francouských  neb  německých 
vzorů:  nezapřel  předce  nikde  barvu  svého  času  jehož  vzdělanosti  se 
nasytil  a  jehož  názory  si  osvojil.  Základný  jakýs  tón  všemi  těmi  bás- 
němi proniká  což  dokazuje,  ze  skladatelé  jejich  nepovznesli  se  nad  dobu 
svou  ale  oblibě  její  podléhali,  kteráž  .neznala  objektivnosti,  a  vším  opo- 
vrhovala co  spůsobům  jejím  působilo  protivu.    První  důkaz  toho  jsou 

v 

latinské  verše  onoho  času.  Bylyt  spůsobeny  v  jazyku  starého  Říma,  ' 
s  jehož  literárnými  poklady  se  každý  obírati  musil,  kdož  rhythmickým 
zákonům  jeho  se  přiučiti  chtěl.  Ale  móda  byla  mocnější  než  klassi^^ké 
vzory.  Móda  žádala  rým  a  střední  věk  jí  hovil  LeontindLými  šestiměry 
a  rýmovaným  trochaejským  veršem,  aniž  by  kdo  poznal  že  se  hotovitelé 
těchto  veršů  starořímskými  vzory  jazyku  a  veršování  latinskému  příudli. 
Když  se  i  latina  takovému  ulpění  na  ideách  a  formách  časových  podro- 
biti musila,  což  divu  že  plody  v  domácím  jazyku  od  mužův  ča^ovéma 
duchu  hovících  i^ůsobené  formám  těmto  docela  podléhaly?  Nejen  a 
nás  tomu  tak  bylo  ale  i  v  sousedném  Německu.    Niebelungy  jsou  rázaý 


—  259  — 

zjev  staronSmeckélio  národního  básnictví,  jež  neznámý  jakýs  zpevec 
okolo  1.  1200—  1210  v  jeden  celek  nvedl.  Ale  již  v  Xm.  století  se 
vytmtQy  téměř  z  paměti  národa,  a  nové  básnické  školy  se  na  místě 
jejicli  v  Německa  vystndaly,  až  teprv  v  XV.  století  vystoupili  zase 
8b&«telé  starých  památek  národní  poesie  a  v  tak  zvaném  jyHddenhuchf^ 
je  uchovali.  Mezi  tím  bylo  německé  básnictví  témuž  duchu  podlehlo 
kterýž  od  západu  přiSed  celou  středm'  Evropu  opanoval.  Ráz  básnictví 
jaký  86  T  Niebehmgách  jeví  byl  tedy  na  staletí  v  Němcích  tak  utonul, 
jako  u  nás  se  památky  staré  básnické  školy  vytratily,'  a  snadno  pocho- 
píme proč  naše  poesie  rýmovaná  zvítězila,  když  pomníme  jaké  as  osoby 
nejvíce  pěstovaly  b&snictví  české  toho  času,  a  z  jakých  zřídel  naladěni 
svá  braly.  — 

Se  zbytky  starobylého  spůsobu  života  a  starobylých  názorů  zašlo 
i  starobylé  básnictví.  Kněžstvu  na  tom  záleželo  aby  na  místo  dřev- 
ných národních  upomínek  stoupily  zpomínky  církevně,  neboť  bylo  hlavní 
péčí  borlitelňv  aby  celý  život  národu  křesťanstvím  proniknut  se  jevil. 
Básnictví  starobylé  se  značovalo  hrdostí  a  sebevědomím,  myšlénka  kře- 
sťanská ale  na  pokoru  čelila;  bylo  tedy  nutno  na  místo  poesie  staré 
položití  základy  nové  církevným  směrům  odpovídající.  Této  úloze  časové 
za  dost  činili  spnsobitelé  duchovných  básní  lyrických  i  výpravných. 
Básnictví  jim  bylo  toliko  prostředkem  k  dosažem'  účelů  náboženských 
a  mravných,  čímž  i  směr  plodů  jejich  naznačen.  Z  básní  jejich  vyzírá 
že  jim  nejvíce  šlo^o  to  co  za  pravdu  uznávali,  protož  více  horlivosti 
při  nich  než  zápalu,  více  duchovného  přesvědčení  než  básnického  nala- 
dění. Celá  vnitřní  povaha  básni  duchovných  této  doby  nasvědčuje  že 
skladatelé  jich  byly  osoby  duchovné.  Vychováni  v  odvislosti  a  k  pokoře 
neodvážili  se  mužové  tito  na  samostatné  tvoření.  Nebylo  mezi  nimi 
vrozených  a  k  uvědomění  bájsnického  povolání  svého  dospělých  talentů, 
a  bylo-B  jakéhos,  tuť  vychováni  klášterní,  latinská  škola  a  nutné  zaměst- 
náváni ses  církevní  literaturou  vSecken  samostatný  vzlet  udusily.  Svaté 
písmo,  spisy  otců  cirkevných,  latinské  hymny  a  legendy  byvše  od  nich 
považovány  za  nejstkvělejši  výkvěty  lidského  ducha,  byly  i  jediná  mě- 
řiťka  dle  nichž  vlastm'  své  práce  uspořádali,  a  jediná  zřídla  z  nichž 
čerpali.  V  latinských  těch  vzorech  se  zračil  duch  křesťanský  onoho 
věku,  a  církev,  považujíc  se  za  vládkyni  jeho  snažila  se  všemožně  jej 
poukazovati  na  dráhy  jež  ona  sama  mu  vyměřila.  Nemělo-li  člověčen- 
stvo hynouti  v  pustotě  a  surovosti  mravů  tehdejších,  musily  vyvstati 
protísíly  mohutné  k  boji  všestrannému  a  trvalému.  Církev  vyslala  své 
bojovm'ky  aby  zbrojemi  duchovnými  vydobývali  země  myšlénkám  a 
účelům  jejím. 

Zbrojem  ovšem  vydatným   se  jevilo  vedle  jiných  také  básnictví 

17* 


—  260  — 

a  obzvláště  zpěv*  Výpravnými  druhy  se  zobecniti  mělo  úáastenstvi  na 
osudech  církve  a  pracovníků  jejich,  lyrickými  pak  drahý  cit  náboženský 
se  probouzel,  by  mysl  zahořela  pro  věci  posvátné  a  v  pokoře  se  utu- 
žovala vstříc  bohu.  Nemělo  státi  vyšších  zájmů  nad  církevně,  neměl 
se  ujímati  vroucnější  zápal  nad  náboženský,  a  tak  povstaly  legendy, 
hymny  a  písně  duchovné  vůbec.  První  své  zpěvy  vzala  církev  ze  sta- 
rého  zákona;  avšak  vedle  těchto  žalmův  už  za  apoštolského  věku 
hymna  a  píseň  (cantifitim,  podle  vulgáty)  se  pěstovala.  Že  však  sub- 
jektivné výlevy  citu  směrům  církve  nestačily,  tudy  brzo  povstaly  i  zpěvy 
v  nichž  se  dogmatická  povaha  zračila  a  které  potřebám  liturgickým 
vyhověly.  Co  skladatelé  zpěvů  církevných  se  zvláště  jmenuji  někteří 
z  prvních  nadšených  horlitelů  víry  nejen  římské  církve  ale  i  jiných 
vyznání.  Takž  mezi  syrskými  Gnostiky  co  skladatelé  písni  církevných 
se  vyznamenávali  Bardesan  a  Harmonius,  a  zvláště  mezi  Priscillia- 
nisty,  sektě  to  Manichaeův  ve  Španělích,  velmi  zdařilé  povstaly  hymny, 
ale  největšího  rozšíření  došly  latinské  hymny  Řehoře  Nazianského, 
Eíréma,  Hilaria,  Ambrože,  Bernarda,  Sedulia,  Prudencia  a  Venancia 
Fortunata.  Zpěvy  těchto  výtečníků  se  značuji  rázem  básnického  zápalu 
a  nadšeného  horlení,  a  pro  nevšední  vzlet  obrazivosti  sloužily  za  vzory 
všem  pozdějším  básníkům  církevným.  Nejen  že  hymny  jejich  do  všech 
národních  jazyků  se  \'ice  méně  svobodně  překládaly,  ale  staly  se  i  zH- 
dlemi  z  nichž  pozdější  básníkové  nejpěknější  tropy,  epitheta  a  jiné 
okrasy  slohové,  ba  celé  průpovědi  vybírali,  takže  veškeré  církevné 
básnictví  středověké  některými  stereotypnými  formami  se  značuje  kteréž 
z  lyrického  i  do  výpravného  básnictví  přešly.  I  naše  české  duchovné 
písně  se  k  zřídlům  těmto  táhnou,  a  kdo  nahlédne  ku  ph  v  pisně  sv. 
Ambrože :  Jesua  redemtor  omnium  -  Splendor  aetemae  gloriae  -  ChriaU 
qui  lux  ea  et  díes  -  Salutia  lamianae  sator  a  jiné,  ten  v  zpěvich  těchto 
najde  všechny  fráse  po  různu  jež  v  našich  písních  v  jiném  ovšem  po- 
řádku se  opětují.  Ano,  kdož  by  nepoznal  i  v  světských  básm'ch  stře- 
dověkých tu  a  tam  v  oči  bijící  upomínky  na  církevné  hymny  a  remi- 
niscence dosti  nápadné,  jakož  ku  př.  v  Alexandru:  Jemuž  bylo  víedco 
známo,  -  v  zemi ,  v  nwH,  v  hvizdách  tamo  zní  téměř  jako  překlad 
počátku  jedné  písně  Venancia  Fortunata:  Qtism  terra,  poTiřus,  sidera 
etc.  Totéž  platí  ještě  téměř  u  větší  míře  o  písních  Marianskýdb« 
Y  básních  Ave  maris  stella  ze  YII.  století,  Regina  codi  a  zviáfité 
v  Mariánských  hymnách  jež  v  XII.  století  složil  benediktin  Herman 
Contractus  v  klášteře  Rychnovském  ve  Švýcarech,  nalézají  se  hlavni 
myšlénky  všech  pozdějších  písní  Mariánských  prvotně  naznačeny.  — 
Nelze  bylo  pozdějším  skladatelům  a  vzdělavatelům  takovýchto  písni 
v  národním  jezyku  vyhnouti  se  obratům  a  obrazům  jež  se  jnn  b^y 


-  261  — 

kftždodenimn  čtením  breniaře  a  Mariamkjfdi  hodinek  do  paměti  všti^ 
pily.     Protož   původní   skladby   knězi   naplněny  jsou  reminiscencemi, 
jako  zase  naopak  a  překládám  plodu  cizích  si  dovolili  mužové  tito  tu 
a  tam  přidávati  co  od  jinud  se  jim  právě  k  tomu  hodilo  aneb  i  ze 
svého.    Píseň  česká  XIV.  století:   ,yStála  matka  bolestivá/^   či  jak 
v  jiném  rukopisu  počíná:  ^^Stáie  matka  bozie  žalostiect*  jest  překlad 
proslulé  písně  ,,Stabat  mater  dolorosa  -  jaxta  crucem  lacrímosa .  . ." 
kteráž  se  připisuje  Jakoponovi  da  Tedi,  jinak  Jakobovi  de  Benedíctis, 
minoritovi,  jenž  se  v  Todech,  ve  Spoletském  vévodství  v  Itálii  narodil 
a  1.  1306  umřel.  —   Původní  české  skládání  jest  ovšem  píseň  BiLoh 
větmohúcí  V9tal  z  mrtvých  žudncíy  ač  původní  ve  smyslu  právě  nazna- 
čeném, nebof  strofa  jako:  Ma/ina  šddúcie  -  z  nebes  róze  atkoúcie  - 
nalézá  se  na  počátku  jiné  básně :  O  Maria  ráže  stkvúcie  -  matko  bozie 
pfezádúde  ....  jakož   i   na  jiných  více  místech  z  latinského  zřídla 
vzatých.     Skladatel  český  se  objevil  ve  verších :  O  pane  nebeský  - 
udyi  svój  lid  český  atd#  Z  prosby :  daj  nám  pro  svú  dobrotu  -  svaté 
církve  jednotu,  souditi  jest  že  píseň  tato  složena  teprv  po  roku  1378. 
A  takž  i  výpravné  duchovné  básně   od  kněží  pocházely,   nebot 
aďLolÍT  i  světské  výše  vzdělané  osoby  svaté  písmo  a  duchovnou  litera- 
turu vůbec  znaly,  předce  tak  výhradně  neulpívaly  na  názorech  v  oboru 
tomto  panujících,  nachylujíce  se  spolu  i  ku  světským  poznáním  a  k  prak- 
tickému životu.     Naši  čeští  legendisté  se  vůbec  dosti  věrně  přidržovali 
latinských  originálů  i  tam  kde  prosaické  legendy  latinské  do  českých 
veršů   uváděli,   jako    ku  př.  skladatel    legendy    o  sv.  Prokopu   roz- 
množil   toliko  některými   nepatrnými    přídatky    podání    ježto    Mnich 
Sázavský  o  sv.  Prokopu  v  kronice  své  zaznamenal.  —  Taktéž  i  česká 
legenda ^9weíii»K^  dosti  věrně  lpí  na  slovech  latinského  originálu:  Dia- 
logus  beatae  Mariae  et  Ansdmi  de  passione  Domini,  —  toliko  na  někte- 
rých místech  se  odchyluje,  zvláště  nápadný  přídatek  ze  svého  vmísiv 
veršem  38—39:  Judas  byl  také  lakamecy  -  někteří  tomu  cktéli  by  byl 
Němec,  -  teeh  penéz  kok  jich  zazřel  tak  jich  zadal  -jinak  jich  nemoha 
mieH,  sváho  boha  za  né  prodal,  kdežto  latinská  legenda  toliko  praví : 
nJadas  vero  ita  avams  fuit,  quod  quando  denarios  vidit,  Chrístum  pro  eis 
vendidit^^  —  Druhá  značná  odchylka  od  latinské  legendy  se  jeví  versemi 
629 — 550  uvedením  ritieře  Jema  (Věčného  žida)  o  kterém  v  latinské 
legendě  zmínka  se  nečim'.  —  Taktéž  verše  414 — 422  o  Jidášovi  jsou 
jnidavek  českého  zpracovetele  a.p.  Fejfalík  (Studien  zur  Geschichte 
der  aitboehmischen  Literatur  IV.)  má  za  to  že  je  vzal  z  některé  legendy 
o  JidáŠovL  —  Žeby  byli  čeští  legendisté  více  z  německých  už  zpracování 
nežli  z  latinských  legend  brali,  tomu  odporujeme  proto  že  mniši  a  kněží 
češti  o  německém  jazyku  a  literatuře  méně  věděli  a  se  v  nich  méně  dobře 


-  262  — 

znali  nežli  v  latíně,  kteráž  jim  zajisté  drahým  mateřským  jassjkem  se 
stala  an  se  6  ní  po  celý  život  obírati  musili  ve  ^ole  i  v  chiámn  i  při 
modlení  sborovém  a  soukromém.  Měli  také  latinských  pramenů  tolik 
že  k  německým  hleděti  nemusili,  a  to  nejen  legend  ale  i  též  básni 
mravoučných  i  jiných  všeho  druhu.  Jakého  množství  zpracovám'  latin* 
ských  se  ku  př.  dočkalo  známé  skládáni  Visio  Philtbertí  de  contentiane 
animae  et  corporU^  jehožto  české  vzdělání  však  do  sebe  má  znaky 
svobodnějšího  si  počínáni  nežli  práce  legendistů!  Píí  básních  mravo- 
učných a  mravokámých  byli  vzdělavatelé  na  originál  ještě  méně  vázáni 
a  nalézali  ještě  více  pohnutek  ku  přidávání  ze  své  zkušeností,  moudrostí 
neb  vtipu,  což  také  učiniti  neopomínali.  Skladatel  Sporu  duše  s  tělem 
byl  též  kněz  a  zajisté  jeden  z  nejučenějších  a  nejzběhlejších  v  literatnře 
latinské,  řecké  a  zvláště  církevní,  byť  znalec  poměrů  a  mravů  časových 
smo  i  pověr  lidu.  Uvádí  žežulku  prorokující  délku  života:  dala  mi 
£ezhule  Ihótu  -  šest  deseti  -  let  bez  pěti  -  jmám  zip  býti ...  ale  cel« 
kem  báseň  jeho  má  do  sebe  typus  časový ;  ty  samé  mravné  zásady, 
to  samé  ponětí  o  životě  věčném,  o  nebi  a  pekle  jež  se  jako  dlouhé 
pásmo  veškerou  poesii  dďchovnou  a  mravoučnou  onoho  věku  protahuje. 
Básnictví  v  národním  jazyku  se  v  Čechách  déle  než  jinde  udrželo 
v  rukou  kněží  a  proto  zajisté  toUk  básní  beze  jmen  skladatelů.  Mni- 
chům nezáleželo  na  světské  slávě  a  spíše  se.  najde  tu  a  tam  jméno 
opisovatele  některého  než  skladatele.  Mnohá  skládání  snad  také  ajii 
nevystoupila  ze  zdí  klášterných  v  kterýchžto  byla  spůsobena,  a  také 
tam  zašla.  Až  do  XV.  století  zajisté  mnoho  psáno  co  ztraceno,  zvládté 
legend,  v  klášteřích  od  Husitů  vyhubených,  česká  literatura  vůbec  od 
prvopočátku  nmoho  trpěla  závistníky  všeho  druhu.  Nejprv  křesCanské 
kněžstvo  do  cech  se  hrnoucí  v  horlivostí  své  všemožně  se  snažovalo  o 
zničeni  starých  českých  zpěvů ,  památek  pohanství,  a  historie  o  tom 
poučuje  kterak  je  v  tom  někteří  vladařové  čeStí  podporovali.  Veřejné 
jich  přednášení  musilo  přestati,  a  v  opisech  as  jen  málo  se  udrždo, 
neboC  umění  písařské  z  počátku  nejvíce  v  rukou  kněží  leželo  vedle  nichž 
světští  znalcové  a  pěstovatelé  písma  jen  vzácné  byly  výmínky.  Když 
se  psaní  více  bylo  zobecnilo,  panoval  už  ruch  docela  jiný,  a  obliba  na 
starých  předkřesfanských  památkáchbásnických  ucouvla  mocnou  vplyvu 
nových  škol,  zajisté  toliko  u  některých  jedvotiivců  jako  vzácná  zvlá&t- 
nost  se  udržíc.  Kdož  si  za  nových  časů  u  nás  před  stoletím  všímal 
národního  básnictví?  Kdož  i  v  Němcích  před  Herderem  a  novoromao- 
tickou  školou  německou  na  Minnesingery  a  na  starší  Niebelungy  pomní* 
val?  — -  čeho  však  noví  časové  zanedbávali  jimžto  tolikeré  prostředky 
sloužily  k  pěstování  a  uchování  básnických  plodů  všeho  druha,  to  se 
nepožaduj    od   časův   v    kterýchž   rozšiřovám'   písemnictví   s   velikými 


—  Ž63  — 

obtížemi  spojeno  bylo.  Kuěžstvo  nepřálo  srdtskéma  básnictví  a  hojnými 
plody  dnchovného  drahá  je  nahrazovalo,  šlechtě  zase  blíže  stála  obliba 
T  plodech  jež  romantickému  naladěni  odpovídaly.  Takž  staré  básnichd 
národni  podlehlo  protivě  nové  školy,  tato  zase  husitstvím  zkázu  utrpěla. 
Husité  nešetřili  kláštemých  písemností,  majíce  je  za  plody  kacířské,  a 
htíníci  na  to  odpověděli  stejnou  měrou.    Těm  byly  české  písně  vůbec 
protivné.    Na  sněmu  Kostnickém  vytýkalo  se  Jeronýmovi  Pražskému 
ie  sp&Bobil  ]»sně  dle  textů  biblických  v  jazyku  óeském,  čímž  prý  světští 
)eho  přívrženci  se  uvádí  k  domýšlení  o  sobě  že  sv.  písmu  lépe  rozumějí 
než  jiní.   (Dobrovský  Gesch.  d.  b.  Lit.  str.  190.)  Basilejské  koncilium 
r.  1435  zapovědďo  zpívání  starých  písní  v  českém  jazyku!   Když  zde 
i  na  pozdější  protivenství  s  nimiž  se  české  písemnictví  potkalo  nepo-> 
nmime,  tut  již  na  těchto  dosti  ku  podivení  se  nad  tím  že  se  nám  předce 
ještě  tolikerých  památek  starého  básnictví  dostalo!  —  Mnoho  děkovati 
máme  v  tomto  ohledu  některým  pilným  sběratelům  a  opisovačům.  Sbí- 
ráním plodu  básnických  po  různu  roztroušených  zdá  se  že  právě  ve 
^IV.  století  některé  osoby  pilně  se  obíraly.    Takovou  sbírkou  od  ne- 
známých osob  uspusobenou  jest  ku  př.  tak  zvaný  Rukopis  Hradecký 
v  Hradci  Králové  nalezený.    Obsahuje  legendu  o  sv.  Prokopu,  Radosti 
p.  Marie,  Marii  Magdalenu,  Umučení  Páně,  Desatero  kázání,  Jana  Apo- 
štola, Bajku  o  Kšce  a  čbáno,  Satyry  o  řemeslnících,  a  báseň  O  bohatciv 
-*  Jinou  podobnou  sbírku  obsahuje  rukopis  knihovny  kostela  sv.  Víta 
na  hradě  Pražském,  v  němž  se  následující  nalézají  kusy:  Alan,  Sedm 
radostí  p.  Marie,  O  smrtelnosti.  Na  nebe  vzetí  p.  Marie,  Sedmmecítma 
UáznŮT,  O  sedmi  studnicích,  Anselmus,  Katonovy  mravopisy  a  j.  v. 
—  Podobných  sbírek,  ale  za  onoho  času  ještě  více  se  uspůsobilo,  avšak 
jeví  se  i  zde  panující  směr  a  obliba  časová,  že  právě  nazvice  duchovné, 
ourAvoučné  a  mravokámé  básně  to  byly,  bez  pochyby  plody  duchovných 
skladatelů,  kdežto  na  přímo  světské  básně  méně  se  bralo  ohledu.  — 
Jestliže  ale  v  archivech  a  bibliotekách.klášterných  a  kapitolných  některé 
sbírky  neb  jednotné  plody  duchovného   básnictví  se  šCastaě  uchovaly, 
tnt  zase  v  archivech  panských  též  některé  pozůstatky  světského  bás- 
nictví se  udržely  o  čemž   však   na  jiném  místě  ještě  obšírněji  poje- 
dnáao  bode.  —  Jestil  nanejvíc  oželovatí  že  sběratelé  nebrali  ohledu 
na  spořádám  básní  dle  předmětů  a  na  chronologické  seřadění  nehleděli, 
nýbrž  toliko  jedno  za  druhým  kladli  jak  se  jím  právě  nahodilo,  a  že 
opisovatelé  nehleděli  na  to  aby  věrně  a  správně  opisovali,  ba  naopak 
úmyslné  vynechávali   a   přidávali   a  podle  chuti  a    okolností  měnili. 
Tím  se  stalo  že  nanmoze  nesnadno  jest  původního  textu  se  domakatí 
a  různýoh  variantu   a  ještě  méně  tam  kde  toliko  jednoho  opisu   se 
nám  dostalo. 


—  264  - 

Světské  básnictví  tohoto  věku  ještě  v  rozmanitějšich  se  vyvimilo 
okolnostech  než  i  duchovné.  Světské  společenské  a  literárné  poměry 
neměly  na  duchovné  skladatele  takový  vplyv  jako  církevné  poměry  na 
skladatele  světské,  jelikož  tito  veSkeré  základy  vychováni  Školního  i 
domácího  od  duchovných  brali.  Podléhali  tedy  světští  básníkové  zprv 
názorům  latinské  školy  a  napotom  všem  dojemům  časovým.  Přirozený 
však  jest  společnosti  lidské  ruch  následování.  Ka^dá  nová  vzniklá  my- 
šlénka vleče  za  sebou  řadu  jiných  z  ní  vyrostlých,  jež  protivu  působují 
k  myšlénkám  dřevnějším,  a  na  toto  měnění  a  přecházení  názoru  zakládá 
se  vešken  pokrok.  Světským  básníkům  hned  z  mládi  se  podávaly  cisé 
vzory  na  nichž  se  jim  vzdělávati  bylo,  a  byťby  je  povolání  a  okolnosti 
později  na  zcela  jiné  cesty  byly  uváděly  nežli  k  jakým  škola  a  vycho- 
vatelé duchovní  je  odkazovali ,  předce  nikde  se  nepotkali  s  pohnutkou 
k  vystoupení  z  dráhy  uvyklé,  a  ku  sledění  jiných  vzorů  nežli  jaké  se 
jim  mocným  proudem  Časovým  nahrnovaly.  Jestliže  duchovné  básnictví 
ůčelám  církevným  a  dogmatickému  učení  podléhalo  a  sloužilo  tut  zajisté 
světské  básnictví  odpovídalo  poměrům  světským,  společenským,  a  nala- 
děni básníků  k  oblibě  všeobecné  se  táhlo.  Nevíme  kdož  právě  byK 
skladatelé  světských  našich  básní  do  Smila  z  Pardubic,  možná  se  však 
z  některých  charakterických  známek  domysliti  aspoň  k  jaké  třídě  spo- 
lečenstva ten  a  onen  přináležel. 

O  bujném  pučení  světského  básnictví  v  cechách  v  XIII.  a  XTV, 
století  dostatečných  máme  důkazů.  Svědectví  to  zřejmé  že  básnický 
ruch  tenkráte  už  vyvinut  byl  ve  vlastech  našich,  a  že  i  nadaných  osob 
se  nenedostávalo  k  pěstování  a  vzdělávání  jeho.  Že  se  ruch  tento  teprv 
tenkráte  probudil  a  ho  už  dříve  u  nás  nebylo,  tomu  přisvědčovati  může 
toliko  člověk  slovanské  povahy  docela  nezkušený.  Hudba  a  zpěv  jsou 
přirozeným  nám  podílem  a  nepřejmuli  jsme  ho  teprv  od  jiných,  kteřížto 
se  honositi  nemohou  a  nikdy  nemohli  tak  bohatým  prýšténím  národ- 
ního básnicí.ví.  Nebudem  zde  opětovati  co  jsme  už  dříve  o  spůsobn 
původniho  básnictví  našeho  projevili.  Nejen  důkazův  stojí  že  spůsob 
tento  se  během  časův  a  vplyvem  cizích  živlů  u  nás  proměnil,  ale  nalé- 
zají se  i  stopy  že  proměna  tato  z  počátku  nestávala  se  tak  kvapné  a 
přerychle  aby  vnější  i  vnitřní  povaha  našeho  básnictví  mžikem  se'  byla 
překonala.  Nestalo  se  to  ani  v  cirkevném  zpěvnictví.  Hlavní  jedna 
vnější  známka  nového  spůsobu  básnění  byl  rým,  a  tu  se  nám  jeví  nej- 
starší nás  došlá  píseň  Hospodine  bez  rýmu  a  druhá  pozdější  Sv.  Vát- 
dave  ještě  v  takové  nedokonalosti  rýmu  že  se  patrné  v  ní  zračí  doba 
přechodu  k  lýmovanému  básnictví.  Rým  však  jakožto  pokrok  v  bás- 
nické formy  uvedený  nejen  novotou  svou  vábil  ale  zajisté  i  povahou  svou 
byl  spůsoben  k  vítězení  nad  starobylou  formou  jež  v  myslích  lidských 


—  266  — 

Bt  přežila.  Rýmem  přibyl  nový  zákon  do  básnictví  který  se  brzo  panu- 
jidm  stal  takže  rýmovaná  mluva  vůbec  za  básnickou  platila.  Nedá  se 
npHti  že  rýmem  pHruBta  ver&nm  mocnost  hudební,  a  tndy  nejprv  zajisté 
se  ujmnl  v  básních  ku  zpéva  spůsobených,  a  jím  zajisté  i  zpěv  nabyl 
rozmanitostí  a  nového  tvaru.  Protož  vidíme  že  v  XIII.  a  XIV.  století 
kde  rým  se  zobecnil,  též  i  s  nápěvy  veliká  proměna  se  stala  a  zpěv 
k  rozmanitostí  dříve  neznané  dospěl.  Zbraslavská  kronika  o  tom  se 
projevqe  takto:  „Cantus  iractis  vocibus  per  semitoniom  et  dyápente 
modalatns  olim  tantom  de  perfectis  musicis  Qsitatus,jam  in  coreis  ubi- 
qne  resonat  et  plateis,  a  laycis  et  Phariseis/'  —  Ale  rýmované  bás- 
nictví ujmuvši  se  u  nás  a  rozloživSi  se  po  všech  drozich  básněni 
nepodávalo  z  prvopočátku  takových  ^plodů  jež  by  s  to  byly  bývaly  starou 
básnickou  školu  ze  všech  myslí  vypuditi,  a  nevyhubil  rým  hned  jedním 
rázem  básnictví  nerýmované  a  náordní;  nýbrž  mnohé  myšlénky  i  výrazy 
s  kterýmiž  se  v  básních  rýmovaných  «^potkáváme  přímo  osvědčují 
vplyv  národního  básnictví  na  novou  školu,  jakož  zase  v  nejmladších 
básních  H.  K.  se  jeví  přiblížení  k  časovému  duchu.  Duch  ten  od 
západu  přišlý  ale  tak  mocným  se  značoval  působením  že  vzdělaný  svět 
veškerou  svou  pozornost  naň  obracel  a  básníkové  nejen  formy  ale  i 
látky  se  vydlužovali  od  západu.  Duchovné  básnictví  s  náboženským 
a  mravoučným  svým  směrem  nestačilo  k  vyplňování  požadavků  vzdělá* 
ného  společenstva  jehož  výkvětem  bylo  právě  rytířstvo.  Chtělot  ono 
se  zanačítí  v  básnictví  časovém  jakož  pravěcí  hrdinové  v  zpěvich  staro- 
bylých se  zračívali.  Němečtí  zpěváci  požadavkům  těmto  hojně  vyho- 
vovali, a  někteří  čeští  pánové  za  příkladem  některých  českých  králův 
se  s  obzvláštní  oblibou  obírali  takovýmito  plody.  Jména  Lancelot, 
Titurel,  Gawain,  Percival  a  jiná  byla  příliš  stkvělého  zvuku  než  aby 
světský  vzdělanec  rytířského  věku  byl  opominouti  mohl  je  blíže  seznati 
a  tudíž  povstala  ona  snaha  domácích  i  cizích  básníků  v  Cechách  bás- 
niti o  tom  co  se  požadovalo  a  v  duchu  takovém  který  právě  panoval. 
Do  lidu  obecného  romantika  nevnikla,  kněžstvo  si  hledělo  hlavně  du- 
chovného básnictví,  musíme  tedy  světské  básníky  oné  doby  z  xétši  části 
mezí  šlechtou  českou  hledati,  a  to  nanejvíc  mezi  rytířstvem  kteréž  na 
svých  zájezdech  do  dalekých  zemí  romantiku  západní  poznali,  a. si  ji 
zvláště  obUbili.  Nejen  německými  zpěváky  ale  i  českým  rytířstvem  se 
básoé  na  západě  oblíbené  do  Čech  dostaly,  a  že  ani  všickni  pánové 
tím  m^  rytířové  čeští  nebyli  tak  zněmčilí  jakž  ten  a  onen  se  domnívá, 
o  tom  mimo  jiné  svědčí  i  hojná  česká  zpracování  látek  tenkráte  oblí- 
bených. Na  některých  místech  přímo  se  jeví  aristokratské  ano  i  oppo- 
sičné  smýšlení  proti  Přemyslovcům  ježby  tenkráte  z  jiných  nežli  šlech- 
tických úst  nebylo  vyšlo.  —  Duchu  romantickému  se  poddala  také  svět- 


—  266  — ' 

ská  lyrika  česká»  držíc  se  v  krahu  písní  milostných  ve  spůsobu  pro* 
vencáískýčh  báusníku  a  n&neckých  mianesiiigra.  Básni  a  zlomka  tohoto 
drohu  se  nim  ovšem  jen  malá  část  dostala,  avšak  byloby  přáti  aby  se 
konečně  ůplná  jich  sbírka  uveřejnilm  nebot  ta  a  tam  objevují  zvláštní 
jenmost  cita>  ovřelenon  obra£Ívo/3t  a  pěkné  myšlénky,  ba  místy  i  nápadná 
bezpostřednost  obrazů  se  v  nich  jeví  s  jakouž  se  nikde  jinde  v  středo* 
věkem  básnictví  českém  nepotkáváme  mimo  lyrické  písně  R.  K«  Nepo- 
dobá-li  se  sled  myšlenkový  následujících  veršů  poněkud  počátku  Buše 
R.  EL?  Jiz  ptá&kové  vzhuo^^u  vstali  -  vzhuaru  vstavěe  z€i»pievali' 
zazpievavse  pryč  letěli,  -  mne  mntUnéko  zde  iiechali. . .  Jsou  to  vů* 
bec  písně  v  nichž  se  láska  opěvuje,  blaho  a  nesnáze  její  popisuji,  výlevy 
blouznivého  toužení  z  nichžby  se  souditi  dalo  na  zženštilost  a  ocháblost 
mysli  skladatelů,  kdybychom  nevěděli  že  právě  jen  móda  povzbudila 
takovéto  básně  a  že  těkavost  fantasie  více  na  úmysl  než  na  povaha 
básníkův  se  zakládala,  a  že  se  písněmi  svými  snažovali  dostihnouti 
oblíbený  spůsob  provencálské  a  německé  lyriky.  Potkáváme  se  v  pís- 
m'ch  těchto  však  se  značnými  básnickými  talenty  jimž  vadila  toliko 
naivnost  věku,  který  se  ještě  nebyl  naučil  rozeznávAti  myšlénky  pod- 
statné od  malicherných  ni^^adů,  a  na  místo  uchvaciyicích  obrazů  titěrné 
někdy  porovnání  upotreboval.  Čímž  se  stává  že  ladný  dojem  namnoze 
prosaickou  parenthesou  se  vyhlaziqe.  Takž  k.  př.  milostná  píseň  Tajná 
láska  dosti  básnicky  počíná:  Dřevo  se  listem  odievá  -  slavíček  v  herku 
zpievá:  -  máji,  ialvjí  tobé  i  arné  -  cě  srdce  ve  nidiob*^  —  ale  brzo  na 
to  ochladí  čtenáře  porovnání :  Neastavicí  milovník  -  jako  u  cesty  řepík:  - 
k  čemu  se  holi  přičiní  -  a  tomu  všemu  uškodí.  —  Taktéž  divné  by 
se  dělalo,  kdyby  básník  našeho  věku  použil  obrazu,  jako:  ZvolU  sem 
sobe  milá,  -  ta  tře  yié  srdce  pilu;  -  pila  řeže,  ach  bolí!  -  a  tvoff 
budu,  kdei  sem  koli .  . .  -Ktorak*^  básník  této  písničky  němčině  pod- 
léhal jeví  se  veršy :  Aci  bych  já  ji  jmenoval,  -  mnohýt  by  mne  stra- 
foval! , . .  Z  okamžitého  vycházejíc  naladění  připouští  lyrika  nejútlejší 
qevy  citu  a  osobného  zaníceni,  kteréžto  z  písni  dotčených  také  často 
vystupuje  spnsobem  namnoze  překvapujícím.  Noci  milá,  proós  tak 
dlúhát  '  po  mém  milém  jest  mi  tuha! .  . .  Srdéčko  divím  se  tobé  - 
še  nechceš  dbdd  o  sobe;  ^  tvá  radost  vesdie  hyne  -  pro  tu  bsES 
imene! .  .  •  Ale  ještě  patrněji  a  zajímavěji  vystopuje  v  písnidi  a  zlom- 
cích těchto  rozjímající  zkušenost  lásky  a  rozmarná  ironie.  Takž  v  jedné 
básni  neohrožený  milovm'k  nedá  se  odbyti,  ač  předmět  lásky  jeho  velmi 
nelaskavě  se  projeví:  Divím  se  chudému  -  jeho  smyslu  nemúdrémM;  - 
miluje  mne,  nemaje  nic,  -  má  mne  v  srdci  a  já  ho  u  plic.  —  Básni- 
čka tato  patrně  jest  spůsobena  k  vylíčeni  neodbytoých  milovníků.  Jinak 
nám  vzácné  tyto  zbytky  poskytiýí  pěkný  výbor  průpovědí  o  lásce,  jako 


-267- 

ka  př.:  Nesmélé  srdce  cti  nepochodí  -  ani  péknú  panenhi  za  srdce 
vodí.  • . «  Milovánie  bez  vidánie  -  jakoíto  noc  bez  svítáme .  -  a  vidá- 
nie  bez  mluvei^ie  -  jako  černá  role  bez  osenie!  •  • .  Milost  jiné  nenie 
nsMi  smrt  druhá;  -  krátké  iUéSenie  a  věcná  táhá.  • .  .  Kohož  milost 
svieiSe^  v  tuhách  oplyne;  -  pane  bose  bud  ho  stráíe  at  nezahyne.  .  .  • 
Ktoi  Tnilosti  slúĚi,  mát  télkú  bolest  y  -  ustaviíné  táží,  sám  neme  co 
jest.  . . »  Za  nejvétáí  věci  mát  v  srdci  milú,  -  ztratí  k  jídlu  žádost^ 
pamét  i  sílu! . . .  Velmi  praktické  naučeni  se  kryje  též  v  následiyícim 
zlomku:  Kto  chce  mnohé  tuhy  zbýti  -  neroď  výše  milé  mieti,  -  aniž 
miluj  hrdíe  sebe,  -  ai  nemievá  Hamu  z  tebe;  -  nebo  nikdy  písTno 
nddamá  -  Se  briemé  rovné  chřbetu  nezlámá.  —  Jeví  se  nám  tedy  i 
▼  tomto  druhu  básnictví  nápadné  zalíbeni  na  poučovám'  jiných,  kterýž 
sp&sob  v  rýmovaném  básnictví  naiSem  středověkém  patrně  nadvláda^ 
jakž  z  hojných  průpovědi  vysvítá  jež  v  básních  českých  své  doby  se 
Balézají.  ^ ')  Didaktika  a  zvláště  průpovědi  se  hodily  každé  třídě  spo* 
lečenstva.  Kdož  třeba  jinaký  směr  báraě*  nepochopil  aneb  komuž  po 
dmti  nebyl,  tomu  předce  neuSIy  průpovědi  v  ni  vpletené.  Průpověď 
jako  přislovi  vyplňuje  celou  jakous  myšlénku  a  zračí  se  v  ní  přímo 
áčel  didaktiky  nejkratší  cestou  dosažen.  Proto  také  už  záhy  se  obje- 
vila rýmovaná  sbírka  průpovědí,  zčeštěná  totiž  disticha  Catonis  mora- 
Ua.  Průpovědi  tyto  směrem  svým  praktickým  a  formou  velmi  vhodnou 
8  dobrým  as  úspěchem  se  v  cechách  byly  potkaly,  neboC  nás  doSly  ve 
více  opisech  než  který  koliv  jiný  plod  literatury  oné  doby,  což  důkazem 
že  velmi  oblíbeny  a  rozšířeny  byly.  Jinak  jest  patmo  že  skladatel 
český  pii  ruce  měl  německé  zpracování :  Ein  Meister  Gato  was  genannt . . 
jehož  se  držel.  Celkem  jest  skládání  toto  rýmovaná  parafrase  Kato- 
nových  mravopisů  a  český   zpracovatel  klade  na  konci  k  latinskému 

„Miraris  nudis  versus  me  scribere  verbis, 
Qnos  brevitas  secns  fecit  conjungere  binos 
následující  verše:  Div  sé  kaídý  šlovém  sprostným  -  kakt  sem  dotud 
smyslem  prostým  -  ve  dvú  verSí  jeden  smysl  -  napsal  těchto  knih  roz- 
myd:  *  tomuijest  taká  znamenie,  -  mého  smyda  vkrácenie,  -  ie  ze 
smysla  já  marného  -  i  pronduvenie  krupého,  -  tri  sem  ze  dvú  versí 
činily  -  tiem  sem  desku  řeé  vinil,  -  že  sem  z  latinského  smysla  -  pro* 
dlU  éeského  úmyslem  -  Jestli  něco  přičiněno,  '•  také  někde  umenšeno; 
-  víak  jest  málo  proměněno  -  jakž  laJívně  učiněno;  -  pakli  kto  máj 
smyd  hanie  -  že  promíní  mé  skládánie  -  móžli  lépe  opraviti  -  chci 
j^  nad  se  rád  chváliti.  —  Za  původního  latinského  spisovatele  dotče* 
nýdi  průpovědi  považuje  se  jakýsi  Dionysisus  Kato  který  okolo  L  160 
za  časů  Antonínův  v  Římsku  žil  a  čtvero  kněh  latinských  průpovědí 


—  Ž68  - 

sepsal,  ,  J>isticha  de  moribus  ad  fílium."  Maidmos  Planudes  i  jmi  je 
přeložili  do  řeckého.  Spis  tento  již  na  konci  Šestého  století  do  všech 
mnišských  škol  uveden  a  v  bezčislných  opisech  koloval  «.  velikých  pro- 
měn utrpél.  «7.  Bemhold  v  důkladné  literanu  dějepisné  rozpravě:  „Ga- 
nones  apostolici  additis  scholiis  repetiti*^  —  projevuje  dununku  že  jakýsi 
Dionysios  tyto  verše  z  rozličných  spisovatelů  snesl  a  pod  nadpisem 
KcUo  v  jeden  celek  uspořádal  takže  jích  pravý  titul  jest  Dionyni  Cato. 
—  český  vzdělavatel  byl  bez  pochyby  nějaký  učený,  německého  jazyka 
zkušený  nmich,  ^^)  i  nedá  se  upříti  že  spis  jeho  veliký  měl  vplyv  na 
didaktické  básnictví  české,  jakož  zvláště  Rcuia  otce  synovi  tu  a  tam 
na  Katonovy  mravopisy  upominá. 

Mimo  rytířstvo  a  kněžstvo  však  ještě  i  jiní  druhové  básmliů  se 
nám  v  tehdejších  cechách  objevují,  kterýchž  si  literami  historie  posud 
nevšímala.  Celou  střední  £vropou  se  potulovalo  tenkráte  básníků  a 
zpěváků  všelikých  kteří  za  mzdu  provozovali  umění  své  na  hradech, 
při  turnajích  i  veřejných  slavnostech.  Byli  mezi  nimi  i  zchudli  rytířové 
kteří  ovšem  toliko  ve  vyšších  kruzích  se  otáčeli  a  přízně  i  vážnosti 
požívali.  Takovýchto  lidi  mnoho  přišlo  z  Německa  do  cech  a  zmínili 
jsme  se  již  o  některých  slovutnějších  jižto  se  při  dvoře  královském 
a  u  některých  pánů  českých  zdržovali.  Ještě  více  ale  zajisté  bylo 
podobných  lidí  sprostější  třídy  kteří  na  veřejných  slavnoste<ih,  o  zvláště 
ných  svátcích  atd.  před  obecným  Kdem  zpívali  aneb  básně  přednášeli. 
„Hic  scit  cantare,  quidam  carmen  recitare,'^  píše  kronikář  Zbraslavský 
popisuje  korunovaci  krále  Vácslava  II. 

Non  est  platea;  quae  non  sit  plena  corea, 
ista  Bohemorom,  sed  et  altera  Teutonicomm; 
more  fait  gaudens  plebs  haec  manibus  bene  plaudens, 
hic  enim  musae  propriis  šunt  artibus  usae. 
V  Praze  a  v  městech  vůbec  se  ozýval  o  takových  příležitostech 
zpěv  český  i  německý  i  latinský.    Takž  bylo  i  při  korunovací  krále 
Jana  léta  1311: 

Plebs  Ume  laetatnr  et  regi  congratnlatur, 
quando  coronatur  rex,  gens  gaudens  animatur 
extollens  cantum,  movet  a  se  concio  planctum, 
factum  regis  amant,  prae  laetitia  quoque  clamant, 
turba  Bohemorum  canit  hoc  quod  scivit  eorum 
lingua,  sed  ipsorom  pars  maxima  Teutonicomm 
cantat  teutonicum,  sed  clerus  psallat  amicum 
carmen,  quod  cunctis  placuit  populis  ibi  conjunctis. 


—  269  — 

Před  Čechy  kteří  némecky  nenméli  a  Děmčínu  nemilovali,  po  ves- 
nicích, městečkách  a  na  hradech  národního  rytířstva  neozýval  se  zajisté 
v  podobných  případnostech  zpěv  německý  ale  český.  Ba  pánové  zábavy 
milovní  drželi  takové  osoby  i  v  své  službě,  které  jim  zpíváním  a  před- 
nášením básní  chvíli  ukráceli  a  připomíná  se  v  listinách  XII.  století 
jakýs  Kojota  Msůrío,  jinde  Kojota  joctdator  jmenován,  a  dá  se  mysliti 
že  takovíto  hUtriones  také  divadelně  hry  provozovali,  za  časů  když 
tyto  příli&  světským  myfilénkám  hovíce  z  chrámů  se  vypudily  a  kněžím  ^ 
se  provozování  jich  zapovědělo.  Osoby  takové  nemohly  býti  bez  jakési 
vzdělanosti,  toho  časn  dosti  vzácné,  a  dá  se  souditi  že  to  byli  sběhli 
mnichové  a  toulaví  žákové.  Mnozí  z  nich  zajisté  v  latině  se  znali  a 
pocházeli  od  nich  též  básně  latinou  pnmiíchané,  jaková  jest  píseň  kte- 
roož  Rubín  a  Pnstrpalk  v  Mastičkáři  zpívají.  —  „Chudší  studenti  po- 
máhali si  žebrotou  vysílajíce  z  prostředka  svého  po  rozličných  osobách 
zvláště  duchovních  a  školních  v  Praze,  s  listy  neb  versemi  společně 
k  tomu  skládanými,  ve  kterých  rozličné  vtipné  i  nevtipné  žerty  provo- 
zovali. Co  tak  jako  na  spůsob  koledy  sebrali,  ku  př.  o  sv.  Martině, 
o  posvícení  a  jiných  svátcích,  o  to  se  k  nadlepšení  svému  dělili."  Nej- 
živější obraz  takového  žebravého  žáka  nám  poskytuje  báseň  Podkoní 
a  íák  o  kteréž  vším  právem  souditi  se  dá  že  pochází  z  authentického 
zřídla,  totiž  od  některého  takového  žáka  který  ovšem  lépe  než  kdo 
jiný  znal  spůsoby  a  nespůsoby  této  třídy  studentstva,  ač  jak  konec 
básně  jeví,  ze  spůsobů  těch  už  byl  vyváznul.  —  Ze  žebraví  studenti 
se  neobmezili  na  Prahu  jest  patrné  a  dotčené  skládání  přímo  poukazuje, 
nebot  žák  mluví  o  sedláku  a  sedlce.  Před  pány  a  kněžmi  odříkávali  verše 
latinské,  ale  sedlákům  musili  zpívat  česky.  Jedna  taková  píseň  stu- 
dentská v  českém  jazyku  nalézá  se  v  rukopise  universitní  bibliothéky 
Pražské.    Zpívaly  se  o  sv.  Martině: 

1.  Svatého  Martina  vesele  strašíme, 
všeliká  dědina-                               neb  nás  dusí  chudoba, 
dnes  štědrost  zpomíná,  toho  netajíme. 

podle  svého  statku  3.  Proto  dnes  vesele 
vesele  s  čeládku  štědří  dobré  vóii 

tučná  hus,  hus,  hus,  vedůc  vaše  mysli, 

tučná  hus  jie,  k  vám  jsme  zavítali, 

víno  pije  abychom  dar  vzali 

beze  všeho  smutku.  anebo  dusnost  chudoby 

2.  Ale  my  rolníci  tady  odpustili, 
nevolní  chudníd  4.  Račtež  darovati 
malí  i  velicí  miýíc  na  paměti 
v  Škole  vždy  sedíme,                     svatého  štědrosti. 


—  270  — 

abychom  radosti  nynie  v  této  mieře, 

podle  vaSie  cnosti  nechceteli  hoši  dáti. 

tačnů  bos  npečmi  dajte  dTa  peoieze. 

mohli  s  vámi  jésti.  6.  Aé  nás  dangete, 

5.  Ale  vy  bratíie  odplatu  vezmete 

milí,  majíce  v  království  nebeském^ 

na  paměti  svatého  Amen  zpievajíce 

Martina  rytieře,  boha  děkujíce. 

Dá  se  souditi  že  bylo  mezi  studenty  i  takových  kteří  též  jiného 
druhu  písně  skládali,  a  básník  mUostné  písně  Neohroíený  milovník, 
aneb  básně  pod  jménem  Vázané  známé  (tištěné  v  Časop.  Mus.  1827  IV. 
str.  8)  a  i  jiných ,  sotvy  kdo  jiný  byl  než  některý  žák ,  ač  ne  právě 
toulavý  a  žebravý.  Taktéž  se  mysliti  dá  že  „dosti  bylo  žáků  bavících 
se  více  pitím,  hrou,  nočními  toulkami  a  výtržnostmi  než  knihami  a 
studiemi*'^  a  že  tomu  a  onomu  se  zalíbilo  potulování  po  vsích  a  po 
hradech,  a  sledě  příklad  toulavých  rytířů  zanechal  studií  a  stal  se  do- 
životně Vagantem,  t.  j.  toulavým  zpěvákem  aneb  tulákem  vůbec  o  nichž 
se  zmínka  Činí  v  staré  listině  z  počátku  Xm.  století:  Suriamus  diutina 
fatícorum  favente  dementia  per  Austriam,  Stiriam,  Bavariam  et  Mora- 
víam  praesul  et  archiprimas  vagorum  acoliarxim,^  V  básni  jedné  z  Xm. 
století  o  vagantech  projeveno: 

Secta  nostra  recipit  justos  et  injustos, 
claudes  atque  debiles,  senio  combustos, 
bellosos,  pacificos,  mites  et  insanos, 
Boemos,  Teutonicos,  Sclavos  et  Romanos, 
statura  mediocres,  gigantes  et  gnanos, 
in  personis  humiles  et  e  contra  vanos. 
Samo  sebou  se  rozumí  že  nekaždý  takový  vagant  byl  spolu,  už 
i  básníkem,  leč  že  většina  jich  přednášela  básně  od  jiných  složené, 
taktéž  ale  se  domýšleti  dá  že  se  mezi  nimi  dosti  nevázaných  talentů 
nacházelo,  o  jejichžto  skladbách  ovšem  málo  víme.    Od  takovýchto  lidi 
pocházely  zajisté  písně  a  básně  všalikého  druhu,  nebot  bylo  mezi  nimi 
povah  rozličných  a  i  takových  jejichž  mravy  a  směry  se  nesrovnávaly 
s  zásadami  lidí  spořádaných.    Z  tohoto  kruhu  bezpochyby  vyšly  i  o 
smilství  písně  nesli6n6  na  kteréž  připomíná  báseĎ  „Desatero  kázání,^ 
a  na  které  naráží  Tomáš  Štítný:   Ano  mnozí  rádi  by  české  knihy 
zatratili  a  toš  jmi  dobré.    Oněm  básném  jimii  smilné  véd  se  v  svém 
smilství  rozíehují  nic  nedýí.  —  ByloC  tedy  i  takových  písní  u  nás 
dosti  a  nem'  co  želeti  že  se  vytratily.    Avšak  veršovaná  mluva  ten- 
kráte všelijakým  podivným  nápadům  sloužiti  musila,  a  povstala  roz- 
ličná curiosa  jež  počítati  nelze  mezi  plody  básnické.    Takováto  verSo- 


—  271  — 

vana  maroita  byl  tak  zvaný  Cisiojanns  ,  dinh  rýmovaného  kalendáře 
sestávající  ze  čtyrmecítma  veršů  ž  nicK^  vždy  dva  na  měsíc  přicházejí 
a  nejhlavnější  slavnosti  a  svátky  církevní  tehdáž  svěcené  obsahují. 
yJE^edkové  naši  naučivše  se  nazpamět  tyto  verše,  na  prstech  syllaby 
počítali  a  tak  zvěděli  kolikátého  který  svátek'  připadá/'  Nejstarší  zlo- 
mek českého  Cisiojana  pochází  ž  I.  1258—1278  a  jest  důležitý  ohledem 
na  starou  pravopísemnost  českou.  Úplného  Cisiojana  nás  doSel  rukopis 
ze  XIV.  století.  Tomáš  Štítný  v  n^^ní  křesfanském  uvádí  z  něho  toliko 
čtyry  verše.  ^) 

Více  básnické  povahy  nežli  tato  veršovaná  prosa  měly  do  sebe 
v  prostomluvě  sepsané  povídky  a  romány,  tak  zvané  kroniky  z  nichžto 
některé  bez  pochyby  do  této  doby  padají  ač  se  nám  teprv  v  mkopi- 
fiecH  pozdějších  dostaly.  Vždyt  i  milostná  rozjímání  Tkadlečkova  toliko 
z  rukopisu  z  XV.  století  známe  ač  není  pochybnosti  o  času  jich  sepsání. 
Povaha  plodu  tohoto  však  nebyla  spůsobná  k  tomu  aby  se  stal  ctěním 
obecného  lidu,  aniž  bylo  co  vypravovati  z  něho  jelikož  se  v  něm  děje 
nenachází.  Spis  tento  předpokládal  čtenářstvo  vzdělanější  a  přistup- 
néjtí  reflektívnému  rázu.  Více  as  se  zobecnily  povídky  v  kterých  děj 
jakýs  se  vypřádal  fantasii  lidu  zaměstnávající,  jakovéž  byly  kroniky 
oŠtylfrýdovi  aBmncvíkovi.  Máme  za  to  že  podobných  povídek  už  za 
těchto  časů  více  obíhalo  mezi  lidem  než  jak  dle  napsání  rukopisův  sou- 
diti 86  dá.  Doba  aspoň  tato  se  příhodnější  k  tomu  jevila  nežH  ona 
která  hned  na  to  sledila  a  v  níž  docela  jiné  interessy  celým  národem 
pohyboviJy,  než  aby  zpracovatelé  a  překladatelé  při  nichž  bylo  aspoň 
nějakých  intencí  duchovných  v  návalu  událostí  a  při  mocném  dorážení 
zbouřených  vln  časových  na  takovéto  tretky  byli  síly  vynakládali. 
Později  ovšem  když  bouře  se  zase  utišovaly  nastaly  také  nové  poža- 
davky duchovné,'  a  jelikož  povaha  každé  reakce  i  takové  protivy  s  sebou 
priná&í  jaková  byla  dotčená  skládání  vstříc  literatuře  časové,  tudíž  i 
většina  těchto  povídek  dílem  ze  starších  poodložených  rukopisů  se  opi- 
sovala dílem  z  novu  zpracovávala,  nazvíce  z  hotových  už  německých 
plodů  tohoto  dmhu.  Známé:  Dvé  kroniky  o  knížatech  českých,  o 
Stylfrýdovi  a  o  Bruncvíkovi  synu  jeho  se  zakládají  též  na  německý 
míginál  a  na  starší  veršované  zpracování  české  jehož  stopy  znalé  zvláště 
v  Stylírýdu  se  znamenají,  tak  že  některá  místa  původní  rýmovanou 
foima  zcela  podržela,  a  jiná  zase  v  původní  ůdobu  snadno  by  upraviti 
se  dala  ku  př: 

S  dobrá  nadějí  se  v  šranky  bráše 

a  pod  ním  kuoň  jeho  plavý  bujně  plesáěe. 

Tu  Lipolta  daleko  za  kuoň  svrže, 

skočiv  s  koně  i  meč  výtrže; 


—  272  - 

i  jal  se  jeho  postfihati 
a  rány  veliká  jemu  dávati. 
Lipolt  nemoha  obrany  míti, 
poče  jemu  na  milost  jiti. 
Štylfrýd  od  něho  preč  jel 
a  tak  vesele  z  Srankaov  vyjel, 
Englický  opět  voláše: 
Kde  jsi  Rudolfe,  viero  naSe! 
atd.  atd. . . 

Vzdělány  jsou  dvě  kroniky  tyto  z  většího  dílu  dle  německé  básně 
o  Reiniridovi,  ač  spů&obem  pozornosti  hodným,  neboC  vzdělavatel  český 
dodal  těmto  „v  rozličných  ohledech  nesmyslným  románkům"  ráz  národní 
a  tendenci  českou  vlasteneckou  je  nadchnul,  učiniv  ze  Stylfrýda  a 
Bruncvíka  česká  knížata.  Štylfrýd  se  na  cesty  vydal  aby  své  zemi  a 
sobě  cti  větáí  dobyl,  nebof  starší  dávali  nám  UUo  raduy  abychom  kdes 
mohúc  dobývali  svému  jazyku  cti  a  jména  dobrého^  Kotel  kterýs  na 
svém  8CÍÍU  nesxL  velmi  jest  nemilý  a  protož  jsem  sobe  umyslil^  n^ 
orla  přinesu  na  svém  ícíte,  neb  i  kotel  ztratím.  Vítězné  v  cizině 
postoupiv  boje  za  cest  svého  jazyka  českého,  vydobyl  si  erb  orla  cer* 
ného  v  zlatém  poli  a  zase  do  Čech  se  odebral.  Tu  se  stala  veliká  ra- 
dost České  zemiy  nebo  Štylfrýd  jí  dobyl  veliké  cti,  a  pak  po  vSeck 
městech,  na  všech  branách  kázal  malovati  orla  v  zlatém  poli. . . «  O 
Bruncvíkovi  synu  jeho  zase  kronika  vypravuje  ie  kdyi  bieše  po  smrti 
Stylfrýdové  uvázal  se  u  všecko  sbošie ,  umínil  si  též  jeti  a  kledaH 
cti  jazyku  svému ;  neboť  nesluší  žádnému  dobrému  tak  umříti,  aby 
nic  památného  po  sobe  neučinil. . .  .  Otec  muoj  ten  jest  orla  svým 
životem  dobyl,  a  ját  buohdá  miením  lva  dobyti. . .  Všeliká  hrdinství 
a  dobrodružství  postoupiv  dobyl  si  lva  a  do  Čech  se  vrátil.  Tu  se  radost 
veliká  stala  vší  zemi  še  knieže  jejich  lva  přinesl. . . .  Potom  kázal 
Bruncvík  po  všech  městech  volati  a  lva  na  branách  mcdovaii,  a  na 
zemské  ko^-úhvi  s  jedné  strany  lva  bílého  v  červeném  polL  Vzděla- 
vatel český  patrně  nějakou  pověst  českou  smísil  s  německou  básní  a 
k  dolíčení  národního  rázu  vložil  Štylfrýdovi  před  bojem  tato  slova  do 
list:  Boíe  všemohúci  a  svatý  yácslave!  rači£  mi  dnešní  den  porno* 
cen  býti;  neb  toho  pro  zádnú  chlúbu,  ani  pro  peníze  nevedu^  ale  pro 
cest  jazyka  svého  českého.  —  Máme  za  to  že  jen  lokalisováním  pověsti 
cize  a  vmisenim  živlu  vlasteneckého  kronika  o  Bruncvíkovi  tak  oblíbeným 
národm'm  čtením  se  stala*  MusilaC  toho  býti  příčina  podstatná  že  za 
oněch  čajsů  nižádná  jiná  přímo  německá  pověst  v  Čechách  s  úspěchem 
se  nepotkala  mimo  tuto,   a  nelze  nám  jinde  hledati  důvody  zjevu  toho 


—  2n  — 

nfti  y  národním  pitoticita  tenkráte  «i  dosti  živém.  Jest  tedy  patrno  ie 
▼sdélavfttel  deskj  toKko  podldženiB&.éměra  vlastenákého  těmto  kronikám 
ceátm  k  lidd  itiiáema.  proklestil  a  obliby  jim  vydobyl. 

SloáíC  nim  zde  jeítě  o  jedné  véoi.  se  sminiti  ježto  pozorováním 
ataročeského  básnictví  se  naskýtaje,  totiž  o  nápadiiýoh  někdy  reminis- 
cencích v  obrazech,  frásích  a  výrazech.  Když  pomníme  jak  nevyvi- 
natá  tehdy  ještě  byla  literatura,  a  jak  skrovné  byly  prostředky  kn  na- 
byti národní  vzdělanosti  kde  latina  se  za  zřídlo  vSí  moudrosti  považo- 
vala, a  že  spisovateli  vždy  toliko  jen  některá  část  duchovných  plodů 
českých  do  rukou  se  dostala,  nelze  nám  se  diviti  že  od  učitelů  svých  a 
z  pnstnpaých  jim  vzorů  a  pramenů  kterýmiž  se  vzdělávali,  brali  i  obrazů, 
stálých  epithet  a  frasí.  Pomýžlem'  vSák  při  tom  na  úmyslné  mosaikové 
sestavení  vycházeti  může  toliko  z  primitivného  soudnictví.  Shody  takové 
naléhají  se  u  básníků  vfieeh  národa  a  všech  věků  tím  nápadněji  z  čím 
starších  dob  pocházejí  a  čím  snadnější  jest  přehled  a  porovnání  plodů 
těchto.  Plodící  duoht  se  vždy  opírá  o  dojmy  jež  v  sobě  zažil,  au 
pazdějáídi  básníků  se  zračiye  povždy  odlesk  názorů  od  předchůdcův 
zděděných.  Duchovní  básníkové  povrhovali  názory  jež  tak  přímou  pro* 
tivn  působili  vzorův  z  kterých  čerpali  a  na  které  směr  jejich  je.  odka- 
zoval. Tím  -více  ale  odvislí  se  jeví  od  jiných,  s  nimiž  úmyslem  sou* 
UasiU  a  jejichž  slova  dogmatickou  téměř  měla  důležitost  ii  platnost 
Závise  na  vzdělanosti  jednotlivcův  a  na  elastičnosti  ducha  j^ch,  víceli 
neb-  méně  se  drželi  výhradného  kruhu  vzorův  aneb .  nékterýmli  krokem 
z  něho  vystoupili,  čímž  se  stalo  že  v  plodech  jejich  nejen  celkem  pří* 
bažný  typos:  se  stopuje  .ale  i  ftáse  mnohé  se  opěti^ií.  S  podobným 
gevan  se  potkáváme  i  v  básnictví  světském.  Aň  svobodnější  pole 
vykázáno  poesii  této,  předce  pěstovatelé  její  se  neodpoutaii  od  spůsobů 
Skásiy  ka  kteiéž  osobnon  oblibou  byli  přilnuli,  kterou  nejlépe  poznali 
jetihož  se  jim  v  okolnosteoh  časových  a  místných  nejsnadněji  podávala. 
Viickni  jenž  do  cizieh  zemí  na  studia  se  odebrali  poznali  v  Itálii  a 
FVawni  zřídla  modemého  tenkráte  básnictví,  a  mnozí  přinesli  vzory  jeho 
do  Čech  vzdělávajíce  je  a  následujíce.  Tím  však  není  dokázáno  že^by 
byla  nebývalo  i  takových  kteří  už  doma  poznavše  stajcé  plody  národ- 
ního básnictví  a  je  sobě  zalíbivše  nebyli  směry  a  formy  jeho  raději 
fliediii  než -cizí.  Ponořivše  se  do  stadii  vzorů  domácích  přijmuli  od 
láA  též  některé  obraty  jimiž  se  národní  škola  od  zapadne  lišila.  Ač 
vzděfamosti  časové  odvráceni  ^ejs^ucé,  nedali  se  přece  tak  mocně  uchvá- 
titi rásemÁjejím  aby  povahu  národní  byli  zapřeli  jako  jiní.  Přilnuvše 
k  starobylé  básnické  škole  české  sledili  své  vzory,  právě  jako  kněží  se 
sviiia  piidržovali  kmhn,  ač  oni  více  básnického  ruchu  da  sebe  měli  než 
tko.  kteří  v  službě  římské  dofctriny  -stáli.    Pohříchu  ale  spůsob  bái^něni 

18 


-  2«^  - 

čftsového  do  pfMdií  svého  strhl  i  tatentf ,  jfako  býl  bájsník  Alenadm,  & 
půvíEri)'  rýiáa;  mócnobt  mcM  přítomného,  yídéltaiofit  iKohii,  obliba  pauBtum 
a  směry  duchovenstva,  vešken  pochod  civilisaGÍ  věkové  i  béh  d^n  doHúL^ 
cfdd'  obracet  poztihiost  vdcK>beenoa  na  západ  odkuď  še  i  nové  myšlénky 
i  noví  lidé  dó  éerih  hrnuli. ") 


ČÁST   DRUHÁ. 

Pomérý  nároéné,  šátídlné  a  hdtur^né,  néfnech^  jo^  ^  UtíinM 

nai(ky  v  zemích  líeěkodoifaHskyúh. 

Politické  omyly  ódkt^rých  Přemyslovou  valné  přispívaly  k  sesílení 
cizích  živlů  v  Čechách  a  k  zanedbávání  duchovných  zájmů  národnýchi 
a  pbkud  i^^avda  jest  £e  osudy  národův  na  poUticcí  spoléhají  tndíi  i 
vysvětliti  se  dá  bídný  stav  vlasti  naSi  po  vymření  Přemyslovca  kdežto 
resultaty  nevhodných  výsevků  s  nebeapečnon  prudkostí  vypučely.  2a^ 
vražděním  posledního  Přemyslovce  Vácslava  III.  1306  4.  srp.  v  Olo* 
mouci  nastal  v  Cechách  největ^  zmatek.  Nejen  že  otiskování  a. lou- 
pení s  velikou  nevázaností  v  Čechách  se  dá)o,  ale  i  vriéjší  Válka  s  Néind 
hrozila.  Mnozí  méli  za  to  aby  se  při  volení  nového  kréle  ohled  bral 
nttr  ženské  potomstvo  rodu  Přemyslov^v,  a  Jindřich  vévoda  Komtanský^ 
manžel  Anny,  nejstarší  dcery  Vácslava  II.,  na  trin  povýSen  byl.  Na- 
proti tomu  se  snažil  král  Římský,  Albrecht  Rakouský  zjednati  konum 
českou  synu  svému  Rudolfovi  „prohlašuje  království  čeakb  za  upiázdnéaé 
léno  řífiské  která  by  jemu  náleželo  ndéliti  de  libosti.''  —  ^  saémé 
k  dli  tomu  povol«mém  opanovala  váak  strana  rakouská  a  Rudolf  pe^ 
ve^iátí  jest  na  trůn.  Jestliže  při  dvoře  kfálův  starodesktíio  ro^  mnelio 
cizinou  se  zdržovalo  jejlďižto  vplyv  na  poměry  národní  s  nelibostí  věr-f 
njth  národovců  se  potkával,  tuC  zajisté  od  krále  z  německého  rodu  ae* 
nedalo  očekávati  aby  nepoměr  takový  se  odstínil.  A  takž  se  také 
stalo.  Pánové  rakouští  se  nepovažovali  už  za  hosti  v  Čediách  ale  fea 
pány,  a  v  radě  králově  mnoho  platíce  hrdé  se  měli  k  ěeským^  čímž 
dvěem  stárna  vévody  Korutanského  posily  nabývala  a  Vilém  Zajíc  z  Yal* 
deka,  Ojíř  z  Lomnice,  Bavor  ze  Strakonic  a  jiní-  nepřieetafi  oživovatfi 
naděje  přivrženoé:  deer  z  rodu  Přerayidovoůi  Přišlo  posléze  k  toamie 
Rudolf  proti  nim  pole  sebral,  av8ak  >při  obležení  města  HpriLŽdovie  jež 
Bavoru  ze  Strakonic  náleželo  nenadále  se  roznemohl  a  zenřeL  Naataly 
ilyní  nové  a  jeétě  větSi  zmatky  v  Čechách,  ba  strhla  se  v  zenu  véfta 
sítran  proti  sobě  rozezlených.    Die  smlouvy  s  Albrechtem  ntiněné  měl 


—  276  — 

bratr  Rudolfův,  Fridrich  vévoda  Rakouský  nastoupiti  vládu  českou, 
čema  víak  sesílená  nyní  strana  ženského  potomstva  starého  panovni- 
ckého rodu  odporovala,  horlivě  se  zasazujic^o  to,  aby  Anna  man- 
žeDui  Jindřicha  Korutanského  dědičný  trůn  nastoupila.  S  jakou  mocí 
strana  tato  v  Cechách  ny;ni  vystupovala  jeví  se  v  rychlém  útěku  rakou- 
ských dvořanů  ze  země.  Proto  pro  všecko  bylo  ještě  dosti  přívrženců 
strany  rakouské  v  Čechách,  a  zvláště  v  raddě  Pražské  která  s  Němci 
držela.  Radda  městská  ustanovila  Olbrama,  hlavu  strany  rakouské 
v  méitanstvu,  na  sjezd  velebný,  kdežto  Tobiáí  z  Bechyně y  nejvyšší 
macšálek,  nejúsilněji  z  panstva  zastával  práva  synů  Albrechtových. 
ObjewjeC  se  nám  ve  sporu  tomto  velmi  rázné  a  odhodlané  vystoupení 
myšlenky  národnosti  české  na  politickém  poli  v  odporu  s  němectvím  a 
osvětU  se  nám  tím  že  výrazy  hořkosti  proti  Němcům  s  jakýmiž  se  ve 
spiflech  českých  onoho  věku  potkáváme  nebyly  hlasy  volajících  na 
poušti.  Ze  strana  korutanská  ve  sporu  tomto  skutečně  stranou  národní 
byla  vysvítá  přímo  z  dějin  oněch  dnů  a  z  veřejného  vyjednávání  na 
schůzce,  SnažovalaC  se  zajisté  strana  tato  o  věc  svou  v  klamném 
domnění  že  národnosti  české  podpora  se  dostane  dcerou  Přemyslovců. 
Neméně  ale  z  dotčených  vyjednávám  vysvítá  že  upomínky  na  drahné 
spůsoby  národu  některými  v  posxněch  se  uváděly!  Porada  o  zvolení 
krále  ďržani  bez  odporu  mezi  nejdůležitější  episody  dějin  českých  náleží 
jasné  hazíc  světlo  na  smýšlení  jakéž  se  za  dnů  dnech  v  cechách  bylo 
ujímalo.  —  „Pan  Tobiáš  z  Bechyně  hleděl  shromáždění  stavů  naklo- 
niti k  AxmxL  rakouskému  hlavně  představováním  velkého  nebezpečenství 
války  od  říše  německé,  ve  které  by  Jindřich  Korutanský  byl  slabou 
záštitou,  i  navrhoval  tedy,  aby  byl  Fridrich  Rakouský  povolán  na  trůn 
jemuž  by  kněžna  ElŠka  z  mladších  dcer  Václavových  dána  byla  za 
manželku.  Strana  protirakouská  nechtěla  však  o  tom  nic  slyšeti.  Pan 
Oldřich  z  Lichtenburka  vzkřikl  na  Bechyňského :  O  Doheíi!  jak  dlouho 
cheeŠ  nám  tmuxiovati  za  krále  cizince  a  vrcAy  našich  hráluí  —  Na 
to  odpověděl  pan  Tobiáš  s  ůštípkem,  mdli  hrál  býti  domácí ^  íelry 
hyU}  nejmoudřeji,  poslati  do  Stadic,  a  z  tamějsích  sedláku  některého 
dáti  hnéšné  Elsce  za  manida  i  povolati  jej  na  trůn,  jako  za  écau 
LábuJk.  ToQto  řečí  dopálen  vytasil  Oldřich  z  Lichtenburka  meč  a 
wttál  jej  do  Tobiáše  . . .  synovec  pak  jeho  Hynek  Krušina  z  Lichten- 
burka zabil  tudíž  ve  shromáždění  synovce  Tobiášova ....  Shromáž- 
dění volalo:  „Nechceme  Rakušanu,  nei  ke  starému  rodu  hrdlu  našich 
chceme  $é  navrátiti.^'  V  tom  strhnul  se  také  pokřik:  Kde  je  Olbram, 
kde  je?  —  I  jeho  vvhledávali  nejdivější  protivníci  strany  rakouské 
k  smrtí.  Olbram  však  spatřiv  zavraždění  předního  pána  své  strany, 
byl  B6  v  prvním  okamžení  skryl  a  nemohl  býti  nalezen.    Hned  stalo 

18* 


-  276  — 

se  sliluknutí  přátel  jeho  z  měšťanstva  před  domem  biskupovým,  kteříž 
chtěli  zabité  pány  krvavě  pomstiti  na  jejich  vri^ich.  Tito  vSak  za- 
chránili se  rychlým  útěkem,  ano  ve  městě  zdvihla  se  nejspíš  hned  také 
mnohem  mocnější  strana  Korutanská,  i  přišb  k  Šrůtkám  mezi  rody 
měšfanskými. . . .  Hiltmar  Frídinger,  jeden  z  nejváženějších  měStaná 
staroměstských  ze  strany  rakouské. . . .  zabit  jest  od  Mikuláše  Taosend- 
marka."  (Vácsl.  Tomka:   Dějepis  Prahy  str.  465.) 

Roku  1307  dne  15.  srpna  zvolen  Jindřich  Koratanský  za  krále, 
ale  pohříchu  velmi  se  zmýlila  strana  národní  hledajíc  pří  něm  podpoiy, 
Jindřich  jsa  muž  neschopný  nezjednal  ani  zemi  žádoucího  pořádka  ani 
osobám  bezpečného  práva.    Neukrocené  strany  nepřestaly  se  pozdvih 
hovati  proti  sobě ,  zjevy  násilí  a  krveproliti  se  střídaly  a  král  nevěda 
sobě  jinak  pomoci  přivolal  MíšĎany  do  Čech  jež  ukrutnosti  a  bezpráví 
neslýchaných  na  českém  lidu  v  okolí  Pražském  se  dopouštěli.   ,,Mnohý 
sedlák  český  byl  od  nich  zabit,  nemohl- li  dáti  korce  ovsa  neb  čeho 
'  j  iného  žádali ,  jindy  zajímali  lidi  a  podřezávali  jim  dlaně  i  {Nrostrko- 
váli  jimi  žíně,  a  vodili  takto  zmrzačené  s  posměchem  po  hradě. .  •  Boj 
vedl  se  mezi  národem  a  národem."  . .    Přibylo  pak  ještě  vojsko  z  Ba- 
vor a  z  Korutan.    Krvavé  se  nyní  sledily  výstupy,  až  k  přímé  «eči 
došlo  mezi  českými  pány  a  německou  posádkou  jež  německou  část  měS- 
fanstva  chránila;   a  tu  jak  Dalemil  vypravuje:   Kdyí  Čechy  8  Němci 
boj  jméchxL  '  Čechové  Némce  u  méatě  tepiechu^  « t;  zástupech  po  méUS 
chodiechu;  -  Němci  v  svých  domech  zavřeni  sediechu.  —  Avšak  zase 
se  zmohla  strana  německá,  zase  Mišňané  dobyli  Prahu  a  skutky  hroz- 
nými znamenali   přítomnost   svou,   podporováni  jsouce  od  německých 
měšCanů,  hubíce  a  lupiče  český  lid  v  městě  a  v  okolí.  —  Mezi  tím 
ale  Eliška  Přemyslovna  se  stala  manželkou  Jana  Lucenbnrského,  syna 
krále  Římského  Jindřicha  VIL,  a  hledy  vlastencův  nadějně  se  obracely 
k  ní  a  skládaly  se  nejkrásnější  naděje  na  ni  a  manžela  jejího  pró  nějž 
vahiá  strana  v  Čechách   povstala  rnabizic  mu  korunu  českou.    Eliška 
podle  svědectví   historických  byla  věrná  dcera  národu  a  vší  důvěry 
hodná.    Ohledem  na  Jana  klamali  se  ale  Čechové  nyní  právě  tak  jako 
dříve  při  volení  Jindřicha  Korutanského.    Nejen  že  Jan  byl  nedobrý 
hospodář  a  s  důchody  nepoměrně  nakládal,  ale  i  němečtí  páni  s  nim  do 
Čech  přišlí  většího  vplyvu  měli  na  vůli  jeho  nežli  domácí  šlechta  a  na 
ujmu  národu  se  obohacovali.    Radili  se  tedy  pánové  čeští  o  vzdálení 
všech  německých  raddů  ze  země  a  posléze  i  králi  předložili  stížnost  íe 
cizinci  požívají  úřadu  a  etaiku  zemských  a  vyvážejí  peníze  ze  semě^ 
načež  král  německé  pány  ze  země  propustil.    Nebyl  však  tím  už  i  mír 
a  blahobyt  zemi  navrácen.    Král  Jan  zalíbiv  si  potulování  po  sviti, 
utrácel  v  cizině  více  než  země  česká  bez  veliké  ujmy  poskytovati  moUai 


—  277  — 

a  T  zemi  zase  rozbroje  mezi  pány  nastaly,  k  tomu  pak  přišla  neůroda, 
a  nastal  hlad  a  bída  nevýslovná.    Vina  zlého  se  nvrhovala  na  krále  a 
Qvážime-Ii  jakého  druhu  byly  stížnosti  strany  české,  že  i  králi  nejvěr- 
nější prvé  pánové  od  něho  odstupovali  a  téměř  všecko  panstvo  české  - 
proti  Janovi  stálo,  nedá  se  mysliti  žeby  v  čemž  jiném  byla  příčina 
nepořádku  zemského  ležela  než  v  nepovážlivém  jednání  jeho.    Nejdůle- 
žitější z  mnohých  stížností  pánův  českých  byla  ona  jež  se  na  národnost 
českou  táhla.    Vytýkalo  se  totiž  králi  že  v  úmyslu  má  vyhladiti  Ce- 
chy ze  zemé  a  ji  Sémci  osaditi;   pročež  hy  jim  lépe  bylo  umříti  než 
nechat  se  zbaviti  své  vlasti. . .    Spojené  panstvo  válečně  vystoupilo ; 
než  vSak  brzo  zase  věc  se  vyrovnala  a  král  znovu  zavázati  se  musil 
slibem  že  nepovolá  cizozemce  do  úřadů  nýbrž  radou  Čechů  zpravovati 
86  bude.    Viděti  z  toho  patrně  že  národní  otázka  konečně  už  v  po- 
předí se  stavěti  počala  a  že  smýšlení  proti  Němcům  vždy  živěji  a  při- 
měji na  veřejný  odpor  vyrůstalo.    Vidíme  však  též  že  lid  český  ve 
všech  záležitostech  veřejných  posud  toliko  passivně  se  choval,  ve  všem 
následuje  toliko  rozkazy  pánů  a  vedení  jejich  se  podávaje.  Neobjevilo  se 
ještě  vůdců  ze  středu  jeho,  ba  vůbec  do  života  jeho  nebyla  ještě  my- 
šlénka jakás  samostatná  a  vědomí  síly  své  vniklo,  sice  by  nebyl  plače 
a   prose  běhal  za  loupeživou  luzou  cizáckých  žoldnéřů,  když  ona  na 
vpádech  svých  do  vesnic  pobírala  potravu  lidu  a  dobytek  z  chlévů  mu 
odváděla,  ale  bylby  se  lid  sebral  a  spojil  a  učinil  jim  jako  sto  let  na  to. 
—  Jaké  síly  němectví  v  cechách  tenkráte  už  dosahovalo,  jaké  mocnosti 
si  vydobylo  a  jaké  nebezpečenství  jím  hrozilo  národnosti  české,  tof  nej- 
lépe vysvítá  z  procitlého  odporu  v  literatuře  a  v  politickém  životě  Če- 
chův, kterýžto  však  odpor  přece  nestačoval,  nebof  vždy  znovu  povstaly 
ty  samé  stížností,  opětovaly  se  ty  samé  výstupy  a  vždy  novými  spůsoby 
doráželo  cizinstvo  na  národnost  slovanskou  v  Čechách.  Vinu  toho  nesly 
poměry  už  zakořenilé  v  Čechách  a  nelze  bylo  tu  jinače  pomoci  leda 
z  kořenuv  vyvrácením  poměrův  těchto,  ku  kterémuž  skutku  národ  český 
ovšem  ještě  byl  nedožiji,   ale  mnohými  už  pohnutkami  k  dozrání  se 
vedl,  neboC  již  spor  národností  vystupoval  téměř  všady  a  ve  všem  se 
osvědčoval  co  jen  poněkud  příležitost  k  tomu  poskytovalo.  Takž  ku  př. 
„i  o  jméno  druhého  syna  krále  Jana  vznikla  rozepře  vehni  horlivá 
mezi  německým  a  českým  dvořanstvem  královým."    Němci  chtěli  aby 
pokřtěn  byl  Jindřichem  dle  děda  svého  Jindřicha,  Čechové  žádali  aby 
nazván  byl  dle  českých  královských  předků. 

Věc  tato  ovšem  nepatrná  by  se  jevila  kdyby  z  ní  nevysvítalo  že 
král  Jan  ač  mu  nelze  bylo  první  své  úředlm'ky  z  Němec  povolávati, 
předce  nikdy  nepřestával  při  svém  dvoře  inítí  průvodčí  německé  a 
radám  jich  se  naJdoňovatí,  ano  i  po  několikaletém  panování  nad  Čechy 


—  278  — 

„žádné  lásky  jeStě  nepojal  k  zenu  ani  k  národu  českému,"  —  Proto 
se  zajisté  tak  málo  v  království  svém  zdržoval  a  ještě  méně  o  řádné 
řízeni  jeho  se  staral.  Nejpilnější  práce  jeho  byla  že  v  cechách  penisse 
sháněl  jež  v  cizině  utrácel  navštěvuje  tunuye  a  blediýe  kratochvíle  a 
dobrodružství  po  Evropě,  zvláště  u  dvora  francouského.  Snadno  domy- 
sliti se  dá  jací  zmatkové  z  toho  povstali  v  království  českém  a  kterak 
takovéto  hospodařeni  na  právné  a  duchovné  poměry  zemské  působilo,  kde 
toliko  právo  silnějšího  panovalo  a  v  soukromých  válkách  jež  páaové  i 
měšťané  mezi  sebou  neb  proti  sobě  vedli,  pole  se  hubila  a  příbytky 
lidu  vypalovaly  až  i  celé  vsi  zpustly!  Klevetníci  i  samu  královnu  Elišku 
i  mladého  králeviče  Vácslava  v  podezření  uvedli  takže  ona  na  čas  do 
Bavor  utéci  musila  a  tento  do  Paříže  se  poslal  k  dalšímu  vychování 
(1323).  Teprv  po  desíti  létech  navrátil  se  Vácslav  Karel  do  vlastí 
své  vybídnut  od  otce  svého  krále  Jana  aby  spůsobem  posavádních 
zemských  hejtmanů  správy  zemské  se  ujal  Lid  ho  přijal  s  velikw 
radostí,  mnoho  dobrého  od  něho  očekávaje.  Ale  nejen  že  stav  věd 
v  Čechách  bolestný  dojem  na  králeviče  učinil,  on  sám  po  desítiletém  pře^ 
býváni  V  cizině  pociťoval  se  nyní  doma  osamělým.  Zapomenul  tam  i 
jazyk  český  jejž  však  pilností  si  nyní  zase  přiosobil  takže  v  brzku 
dokonale  česky  mluvil  i  psal.  Objevilo  se  také  v  prvních  dobách  vla- 
daření jeho  že  jazyku  českému  nová  éra  nastává.  Kdežto  i  zs^  Přemv- 
slovců  německá  strana  při  dvoře  nadvládala,  osvědčil  Karel  svou  ni- 
chylnqst  k  Čechům  tím  že  dvorskou  čeleď  která  s  mladou  manželkou 
jeho  Blankou  z  Francie  přijela  nazpět  poslal  a  spanilé  Blance  dvořan- 
stvo ze  šlechty  české  poručil,  a  ona  sama  mluvíc  toliko  jazykem  firan- 
couským,  vedle  němčiny  také  češtině  se  učila.  Nelibé  poměry  mezi 
Němci  a  cechy  v  zemi  se  ovšem  nedaly  vyrovnati  jedním  rázem.  BýloC 
se  po  některá  století  tolik  Němců  do  cech  přistěhovalo  a  měšCanstvo 
i  šlechta  tak  valně  cizotou  načichly  že  už  jen  radikalným  lékem  se 
umožnilo  navrácení  spravedlivého  postavení  národnosti  české  v  cechách 
i  na  Moravě.  Létopiscové  onoho  věku  často  se  zmiĎují  o  výstupech 
v  nichž*  národní  vědomí  Čechův  proti  Němcům  se  objevilo.  Nebyla 
však  doba  tato  ještě  příhodná  k  veřejnému  se  opřeni  národnosti  české 
proti  přehmatům  němčiny.  Bylof  k  tomu  potřebí  aby  se  nejprv  v  lidu 
samém  vyvinulo  sebevědomí,  a  jelikož  myšlénka  skutky  předchází,  mu- 
sila se  myšlénka  oprávnění  národního  jazyka  teprv  poznenáhle  k  oné 
sile  a  rozsáhlosti  vyvinouti  jakáž  pak  sama  požaduje  uvedení  své  do 
skutečného  života.  Karel  zajisté  po  zahynutí  krále  Jana  v  bitvě  u 
Kreščaku  (1346)  na  trůn  český  dosednuv,  mimo  to  ^e  koruně  české 
stkvělého  politického  postavení  v  Evropě  vydobyl,  taktéž  v  nitra  vlasti 
své  takové  základy  položil  novému  vzniku  národnosti    a  vzdělaaosti 


—  B7«  - 

TŮbec  jako  nižádný  t  předcb&dcu  jeho.  Avják  resnltítty  působeni  jeho 
ohledem  w  národnost  ji  lit^l^tc^rn  leiptv  po^dAJí  ^  ^^y^  polo^nýq^ 
těchto  základů  imrastí  mohly.  Stojit  ^ce  svédeetvi  Ž9  ^  ^ími  ]^}q- 
▼ých  osvčta  v  Cechách  \>Iné  prokvétala  a  jaárQdní  pis^iomctvi  n94 
časy  předešlé  vznikalo,  avjia^  pohřeSijijejaie  př^dce  jisStě  charakt^.  jeniiby 
byli  povzbuzovali  národ  tak  mohntaýiu  snažením  a  (ak  a(?hyacnjjLGÍfi 
vzletem  dncha  jej  byli  povznesli  jako  toho  času  v  Itálii  činily  H^uaf^j 
Petrarcha,  Bocaccío,  kteřížto  qejen  ve  vlasti  své.  noyý  nuch  dacho^^^ 
probndiU  al^  j^iphžto  literami  působeni  i  .^Aleko  přesahovalo  ipe^e 
Italská.  Avžak  pro  to  pro  všecko  objevil  se  i  v  Čechách  svěžejší  di^ch 
a  ujímati  se  počínaly  zájn^y  o  kjt^rýchž  tam  dříve  ledva  zn^ínky  bývalo. 
Ncj)^  propravnjící  se  diich  ku  vyšší  svobodč  mýdlem  na  západě  a,  na 
jihu  n^terými  stkvělými  zářemi  až  do  našich  vlasti  docházel,  ale  i  spů- 
so^ilejši  vnitřní  ústrojnost  země  podávala  jaárodii  pohnutek  k  svěžejšímu 
postupováni  na  dráze  všeobecné  kultury.  Odpoutával  se  duch  evropský 
už  hlavně  tím  že  kněžstvo  přestávalo  býti  jedinou  vzdě^vací  mocností 
a  Ž9  osoby  světské  podílu  bráti  počaly  na  duchovném  výrvinu  národů. 
Nimky  vystupovaly  z  výhradného  kruhu  náboženského ,  i  ač  ne^ippnštic 
se  zásad  posud  pani;ýicích  počala  se  věda  rozeznávati  od  víry,  čímž 
ovšem  prvý  hlavni  krok  k  emancipaci  ducha  liddcého  u$in^.  Pano- 
váni výhradných  myšlének  náboženských  přestávalo  zmáháním  se  my- 
šlének jiných,  právě  tak  jako  zase  ve  sppjiečnpsti  ubývalo  dobrodružství 
kdyi  pozornost  na  práci  se  o^rac^ela.  Střední  st^v  vystoupiv  z  obnike- 
zeooAti  a  sklíčeni,  svého  nedopouštěl  už  převahu  feudalstyji,  jsa  v  tom 
podporován  i  pokročilým  duchem  času  i  vůlí  panovmků  kteří  se  za  dob 
těchto  tím  pevněji  uvazovali  ve  vládu  j^mí  svých  Čím  rázněji  do  kolfr^a 
.číniivé  politiky  vstupovali ,  totiž  takové  která  si  vědoma  jest  pevného 
.cíle  a  na  podstatné  prostředky  k  dosaženi  jeho  pomýšU.  ^-  By^by  i 
dějepiscové  naši  oné  doby  třeba  jen  nedostatečně  a  téměř  příhodným 
toliko  podotknutím  nás  poučovali  o  značných  převratech  jež  se  tehdé)^ 
v  myslích  vůbec  spůsobily,  poučvye  nás  o  tpm  sledící  brzo  na  to  doba 
ku  kteréžto  se  základ  položil  už  v  době  tét^,  nebot  nemysli  nikdo  že 
politický,  sociálny  a  duchovný  převrat  jakého  koliv  druhu  a  spůsobu 
přes  noc  se  stkyk  a  y  některé  toliko  osobě  původ  svůj  má.  Musit 
semeno  do  sphopné  a  připravené  půdy  padnouti  ^láli  se  v  ní  lýmout. 
"—  Už  dříve  jsme  se  zmínili  že  mezi  nejpůsoblivější  plody  střed- 
ního věku  počítati  jest  probuzenou  individualnojst.  Přílišný  její  však 
vývin  by  |)yl  k  výstřednosti  a^  k  úpadu  společenské  civjOiisací  vésti 
mnsfl,  kdyby  se  nebyl  vedle  ni  i  živel  ustřpďujíci  objevil,  nebot  stavové 
rozliční  dělili  se,  zásadami  a  zákony  svými  a  vždy  dálq  se  jimi  od  sel^e 
rozcházeU.    Toliko   myšlénkou   státní  a  národní, lze   bylo  rozplývající 


—  260  — 

» 

se  síly  T  jedno  uvésti  řeéifité  a  spůsobiti  jednoto  valnou,  protivám  od- 
porující a  v  organiianu  svém  vmtífnim  a  vnéjSim  se  zdokonalnjfcí. 
Patmé  byly  některé  snahy  králů  českých  /{rfed  Karlem  uspůsobití  ta- 
kovou jednotu  státní,  jejíž  ústřední  mocnost  ve  vládě  královské  splý- 
vati měla.  Překáželo  jim  v  tom  feudalstvi.  Probírajfce  listy  déje- 
pisův  našich  jsme  někdy  na  rozpacích,  máme-li  se  těiiti  z  odporu  ileehty 
proti  králům  čilí  jej  zavrhovati:  Pohnúticy  k  sporům  těmto  jsou  někdy 
příliS  nejasné  a  vůbec  mezi  sebou  se  líSí.  Směry  PřemyUovců  nebyly 
Tždy  kalé,  a  když  i  o  jednom  z  nejslavnějších  z  nich  hrdinském  Přemyálu 
Otakaru  se  psalo :  Coepit  suos  deěpicere  et  extraneos  úd  terram  9uam 
invitare  (Neplačh  a  Dobner.  Mon.  FV.),  tu(  pochopitelno  že  věrní  ná- 
rodovci  mezi  Šlechtou  měli  proč  odporovati.    Byťby  toho  jen  polovice  j 

byla  pravda  co  Dalemil  o  utiskování  českého  živlu  píše  a  čeho  vitíá 
namnoze  na  zeměvládce  padá,  tuf  bylo  potřebí  inrotívy  s  jakouž  se  tifo 
v  připadňostech  takových  potkávali.  Avšak  Karlem  IV.  nastalá  i 
v  tomto  ohledu  doba  lepší.  Jeho  důmyslná  politika  nehledala  posily 
a  střediště  mimo  zeni  a  národ,  nýbrž  v  nich  samých.  Jestliže  němečtí 
básníkové  spůsobovali  druhdy  řady  chvalozpěvů  na  příznivce  své,  oba 
Yácslavy  a  Otakara,  stalo  se  to  za  příčinou  podpory  kter&ž  se  něme- 
cké národnosti  v  Čechách  od  králů  českých  dostávala,  zajisté  na  ujmu 
domácího  písemnictví  jehož  si  dvůr  český  nevšímal.  Músilt  přijíti 
král  vychovaný  v  cizině ,  kdež  mateřský  jazyk  svůj  byl  zapomenul,  a 
novým  jeho  poznáním  o  zvelebení  jeho  se  zasaditi ! '  Osvědčile  tím  Ksrel 
velikou  moudrost  politickou,  že  posilou  již  národnosti  dopřál  přiblížil  se 
k  národu,  síly  v  něm  dřímající  probudil  a  odpor  národm'  strany  mezi 
šlechtou  a  lidem  odvrátil.  Prvotným  zřídlem  moudrosti  jsou  babylá 
poznání  a  zkušeností.  Ohledem  na  poznání  stál  Karel  na  výši  vzdě- 
lanosti svého  věku.  Největší  vplyv  na  něho  mělo  zajisté  přebývání 
v  Itálii  kdež  právě  tenkráte  se  byla  vzdělanost  literami  spůsobem  po- 
divu hodným  rozvíjela,  avšak  zajisté  už  v  Paříži  kde  za  prvního  mlsr 
dictví  svého  se  zdržoval  vštípila  se  mu  láska  k  naukám. 

Pařížská  škola  byla  z  prvopočátku  toliko  školou  kněžskou. 
Všickni  učitelové  byli  kněží,  kancléři  byli  biskupové.  Theologii  bylo 
první,  filosofii  poslední  místo  vykázáno.  Nikdo  nesměl  být  učitelem 
kdo  od  papeže  nedostal  facultatem  (odkud  název  fakulty  povstal). 
Ale  myšlénky  si  proklestily  cestu  všemi  vazbami  jakýmiž  je  většina 
učitelstva  poutala.  Někteří  učitelové  Pařížské  vysoké  školy  za  věku 
našeho  Karla  prosluli  zvláštní  učeností  a  mnoho  přispěli  k  oživem' 
evropské  literatury.  Jmenují  se  zde  zvláště:  Franciscus  Mayronins, 
minorita,  jinak  tal^é  doctor  Hiuminatus  et  acutus  nazván,  okusD  sena 
poli  spekulativně  filosofie.  Durandm  de  S.  Pďciano^  doThinikán,  učitel 


—  281  — 

■ 

fflosofie  a  theologie  v  PftHži,  mezi  skolastiky  jménem  doctcr  resolutissimns 
poctfiiiy  jelikož  prý  nejzapletenější  otázky  co  nejsnadněji  rozlnštival,  proslul 
některými  tiieologickými  a  filosofickými  spisy.  Henricuš  de  Hassiay  zna^ 
ménitý  počtiář  a  hvězdář.  Arnold  de  VUla  novay  znalec  nank  přírodných, 
silozpytěc,  hičébnik  a  lékař,  jeoi  sepsal  ^2  nažvice  lékařských  spisů  mezi 
nimiž  pojednáni  De  Hgiíniné  šanitatis  po  celé  Evropě  nznáni  doSIo.  Vi- 
lém Oceánie  františkán,  učitel  theologie  v  Pařííi,  spisovatel  filosofický  Školy 
skolastícké,  kterýž  se  znadoval  hrozným  titulem :  doctor  singularis,  in-^ 
mncihilis,  inceptor  venerabUts!  JestKže  spisy  těchto  mužův  v  zaslou- 
žené zapomenutí  poklesly,  nedá  se  přece  upříti  že  duchu  svého  času 
mamenitě  posloužily  a  nemálo  přispěly  kú  povzbuzení  zájmů  literárních 
a  ku  vznikání  vSeobecné  osvěty.  Nefase  pochybovati  že  se  králova 
český  v  Paříži  obezřel  v  tamějSím  učeném  světě,  život  akademický 
poznal  a  m  vědu  vůbec  zahM  a  že  se  krásné  záměry  jeho  napotom 
8  Itálii  jeStě  více  potvrdily.*  Itálie  tenkráte  proslula  znamenitými  učenci, 
z  nichž  někteří  ovSem  pouze  časové  jiní  ale  trvalé  slávy  doSli,  takže 
podnes  as  nebude  člověka  vzdělaného  jemuž  by  jména  jako  Dante, 
Petrarka,  Bocaccio  byla  neznáma.  Nélze  náni  zde  mlčením  obejíti  muže 
některé  rozličných  vědomostí  jenž  tenkráte  na  Školách  italských  vyučo- 
vali jeHkož  jak  známo  vědochtívá  mládež  Česká  se  k  nim  hrnula  a 
vědomosti  i  poznání  mnohá  s  sebou  do  vlasti  přináSela  takže  se  prá- 
vem říci  dá,  nikoliv  z  Němec  ale  z  Itálie  k  nám  zavítala  osvěta  onoho 
věku.  AlberíiníM  MuscUué  dějepisec  a  básník  v  Padově  znamená  se 
00  historik  velmi  ostrovtipný  a  pravdy  milovný,  který  zvláStě  svým 
spisem:  Lttdavicua  Bavarus  ad  jUium  nejvíce  přispěl  k  osvětlení 
původu  rozepří  mezi  Guelíy  a  Gribbeliny.  Ambrosinua  z  Pistoji  básm'k 
a  právník  italský,  učitel  právnictví  vBononii  a  Perugii,  mnoho  přispěl 
ku  povzbuzení  právnické  literatury.  Dante.  Ailighieri  byl  jebo  přítel, 
Petrarka,  Bocaccio  a  Bartolo  byli  jeho  žáci.  Bartolp  byl  za  nejslav- 
nějSflio  právníka  svého  času  považován  a  co  učitel  v  Pise  později  pak 
v  Perugii  takové  slávy  si  vydobyl  že  se  k  němu  studentstvo  se  vSech 
krajin  Evropy  hrnulo.  O  něm  píSe  Lupáč  z  .'Hlaváčova:  Bartholús 
de  Saxafeirrato^  dictus  Lucerna  juris,  císaře  Karla  rada,  od  nihóšto 
pro  svou  ctnost,  Shcheitnost  a  vysoké  umJSni  velice  jest  vxfvýSm,  poctěn 
a  dávným  erbem  &uď%o  SHtem  i  privUegiemi  a  výsadami  s  potomky 
a  hudúcltni  svými  darován,  o  cemJf  i  sám  Bartholus  v  svých  knihách 
zmínku  činí.  Nejznamenitější  jeho  spis  jest:  Comment.  in  jus  univer- 
sum civile  etc.  Mezi  žáky  jeho  prosluli  italStí  právničtí  spisovatelově 
Pétrus  Baldus  a  Frandscua  ZábareUa,  Nad  tyto  vSechny  se  ovSem 
povznesli  světoznámý  Dante  a  hned  po  něm  Petrarka  a  Bocaccio.  Pe- 
trarku  poznal  Karel  na  své  cestě  do  Avignonu  1.  1346.  Lupáč  píSe  že 


k  nimu  náá  císař  obzvl^íiní  mM  príchylmat  a  lásku y'  nfiholiktit  kp 
k  sokí  pr9  spohffné  shledáni  a  na  přátelské  'graii^LUm^  pfísmiuéí 
pozvav^  jakž  to  skrz  epištoly,  kteréž  jsou  před  rukama  prokázati  hy 
«e  mqMQ.  —  Boku  1362  se  také  skotečaě  Petracka.  do.  Phú^y  ubini^, 
avšak  nepokoje  y  Lombardská  povstalé  jej  pd  da^iho  x^estováoij&dis^ely. 
Y  dopisu  jejž  Karel  Petnur^ovi  poslal  praví  qiezi  jiným:  • . .  c^sctu 
magno  videndi  te,  qui  nosírfim  et  imperii  sacri  amas  honoren^  et 
desideriis  ingerUi,  a  te  morales  audire  doctrinas  et  gratis/sinds,  tuis 
eloquiis  delectari  atd.  — 

I)ál  se  již  z  toho, souditi  žePetrarka  byl  nejen  muž  znamenitýc}! 
nadýaí  a  védomostí  ro&sáUých,  ale  i  slávy  veliké  že  požíval  u  vrstev- 
níků svých,  jsa  v  tom  ohledu  ovšem  áCastnější  než  větií  jeho  předdi^doe 
na  poli  italského  básnictví  Dapte.  Roku  1341  oslavila  Itálie  svého 
obUbeného  znělkáře  korunou  básnickou  kdežto  dvacet  let  před  tím  ncjj- 
genielnější  její  básmk  ve  yyhnanstvi  se  potloukal  a  umřel.  AčJLoJi 
Petiarka  nejvíce  svými  lyrickými  báBuěmi  ve  vlaskéip  jazyku  spo^obe- 
nými  proslul,  nekladl  přece  on  sám  na  tyto  své  práce  obzvláštní  váhu, 
dojjuýáleje  ^e  větši  záslul^y  svými  latinskými  spisy  o  nichž  ovšen^  se  c^ 
nikde  nemluví.  Latina  platila  tenkráte  za  vSeóbecný  ja^yk  učencův 
a  Petri^^ka  se  nebyl  z  panujícího  předsudku  vyzul.  Latinské  jeho  poesif, 
jakož  epická  báseň  Africa,  v  niž  třetí  Punipkou  válku  ia  starořimakou 
slávu  opěvuje,  a  Eclogae  jsou  dávno  zapomenuty,  a  toUj^o  iiěkte]:é 
prosaické  rozpravy  jež  v  latinském  jazyku  sepsal  jsou  povšimnutí  hodný. 
Snad  politický  jeho  spis  de  rep^hlioa  optime  q^dministranda  a  některé 
historické  články  spůsobily  že  se  v  ^Petrarkovi  tak  hluboká  moudrost 
vyhledávala  jakouž  mu  Karel  IV.  přičítal.  Nám  jest  PeUrftrka  zvláště 
důležitý  proto  že  se  neustále  snažoval  o  vzkříšení  klassické  literatury 
a  o  rozšíření  znalosti  velkých  spisovatelů  římskýoh  čímž  valně  přispěl 
ku  probuzeiú  humanismu  v  Evropě  na  jehož  dalšícl;!  pokrocích  závisela 
pozdější  reforma  evropského  vědectvi.  „V  účelech  těchto  splývaly 
snahy  Petrarkovy  se  zásluhou  přítele  jeho  Bocaceia.  Co  Peti»rka  o 
probuzení  a  zobecněni  klassické  literatury  římské,  to  Bocaccio  a  povzne- 
seni klassikův  starořeckých  učinil,  a  nedá  se  za  našich  dnů  už  aqi  po- 
mysliti  jak  neustálé  horlivosti  a  jakého  namáháni  taková  snaha  tenkráte 
stála,  jaká  protivenství  a  překáž^ky  při  panující  tehdáž  nevědomosti  se 
jim  v  cestu  stavěly  při  vyhledávání,  sbírání,  kupování,  opisování  a  roz- 
šiřování klássických  rukopisů.  Jednou  Petracka  na  své  cestě  do  Lu- 
tichu*  nalezl  starý  Godex  spisu  Ciceronova  de  officiis ,  ale  nelze  mu  hjío 
ve  městě  tei^áte  tak  lidnatém,  kvetoucím  a  bohatém  dopíditi  se  člo- 
věka který  by  mu  rukopis  opsal,  a  když  se  sá^  na  to  odvážiti  chtěl 
tu  teprv  s  velikou  obtíži  si  vydobyl  tekutinu  kteráž  poněkud  inkoustu 


t 

se  podobala.  —  Též  Bocaocio  se  vydal  na  cesta  do  kláSte^a  Hontecar 
srno  kterýito  teiikrálie  ůtočUtám  nauk  se  nitfsýyai  a  poptával  se  tam 
po  nikopisedi  z  klassické  starobylosti.  Ve^i  ho  po  řebHka  do  jajcési 
komory  v  níž  nebylo  oken  a  kde  na  hromadé  mezi  rozličným  b^ai[;a- 
pitím  v  prachu  a  Špíně^  kn  potravě  myfiím  neoccupiteilné  poklady  v  stpd-  ^ 

kách  q)o<^Valy ,  a  v  čas  nouzQ  toliko  k  tonm*  se  potřebovaly  aby  se 
staré  psaní  vymazalo  a  na  drahém  pi^ím  jenž  Hom^rovy  zpévy  aPlsh 
toiH>vy  rozmluvy  byl  choval,  plody  mniSské  moudrostí  zvěčnily.  —  Bo- 
caccio  byl  při  télo  své  s^aaje  toliko  na  osobnou  pilnost  od|íL&zán,  .M!<^^ 
Petrarka  podporován  byl  mnohostranně  a  vž^y  niSkoiik*  písařů  a  tajem* 
niku  zaměstnával..  O  Bocacciovi  se.vi  že  vlastpí  rukou  opfsal  Terenc^^ 
Livia,  Tacita,  Cicera,  Boethia  ano  i  Homera  několikráte.  Jeho  půsor 
beníni  zřídila  Florentinská  republika  učiteldipu  stolici  řeckého  ja^ka 
na  kterouž  byl  povolán  jeden  z  prvních  grammatiků  oné  doby  Leootiqs 
Pilatns  Řek  z  Thessaloďky.  (Scherr  Allg.  Literaturgesch.) 

Poznání  takovýchto  mužů  vedlo  zajisté  i  k  ocenění  Uteranucfa 
snaženi  jejich,  i  nabyl  zigisté  důmyslný  Karel  brzo  též  přesvědčení  jak 
důležitá  jsou  podniknutí  literami  společnosti  lidd^é  a  kterak  se  jii^i 
toliko  provésti  dá  záměr  mravné  á  kulturné  obnovy  národův.  Přesvědčil 
se  ale  také  že  nikoliv  jednotlivcemi*  jejichž  působení  jest  poDpujejičn^, 
nýbrž  pevnýnú  ústavy  dosálipouti  možná  záměr  dotčený.  Byl  očitým 
svědkem  výhod  jakéž  přinášely  ústavy  veřejného  vyěáího  vyučování 
méně  patrným  některým  městům  italským,  jakož  i  o  nepohodli  ise 
namnoze  přesvědčil  jež  vycházelo  z  toho  že  cechové  na  tak  daleké 
cesty  se  vydati  musili  k  nabytí  vědomostí  vyěěíoh.  Úspěch  založení 
vysokých  Žkol  v  Praze  ležel  na  bíledni.  Nejen  že  střední  Evropa  se 
nižádným  učilištěm  vykázati  nemohla  jako  Francie,  Axiglie  a  ItaJie,  ale 
i  dále  na  východě  prociťovati  počal  duch  a  uznávala  se  potřeba  vzdiě* 
lanosti  vySší.  Spůsobením  podobných  Skol  v  Praze  jakovými  se  hono- 
sila Francie  a  Itálie  vyhověti  zamýšlel  Karel  nejen  potřebám  národu 
svého  ale  i  zemí  okolních,  a  zajisté  provedením  tohoto  záměru  vedle 
jiných  nejméně  důležitých  povznesly  se  cechy,  tenkráte  na  výši  slavnou 
A  obdivovanou,  takže  na  slovo  vzatý  Eneáš  Silvius  v. historii  své  se 
směle  projeviti  mohl:  „NuUnm  regnum  ea  tempestate  inveniebatnr,  qaod 
r^no  Bobemiae  coniparari  posset.'^ 

Základní  listina  vysokých  škol  Pražských  spů^obena  byla  .7.  dubna 
1348.  Patrný  byl  úmysl  Karlův  spořádati  universitu  Pražskou  podle 
Pařížské.  „Volens  ui;  studium  Pragenso  ad  modům  et  coiisuetudinem 
studii  Parisiensie,  in  quo  olim  ipse  rex  in  puerilibns  constitatos  amós 
stodi:^at,  in  omnibus  et  per  omnia  dirigeretur  et  regeretur.*^  (Beneš 
z  Waitmile.)  Že  Karel  ne  snad  z  politiky  aneb  z  marnosti  naložil  um- 


—  284  — 

versita  Pražskou  nýbrž  i  ze  skutečné  lásky  k  naukám  o  tom  máme 
mnohých  syédeotrí.  Uyedeme  zde  na  pf&lad  slova  Lupáče  z  Hlavá- 
čova: „Na  uměni  literní  tento  císař  byl  velmi  laskav,  což  mezí  jinými 
miiohými  věcmi  i  z  tohoto  se  může  poznati,  že  v  Pražské  akademii, 
kteráž  v  nově  ustanovil,  při  obecných  disputacích  a  rozmlouváních  i 
řečech  o  literním  a  filosofickém  umění  až  do  několik  drahně  hodin  jest 
bývati,  a  tu  o  rozličných  věcech,  jakž  jest  obyčej  filosofu,  i  sám  se 
vytazovati,  a  zas  od  učených  mužův  jejich  zdání  a  sentencí  vyslýchati 
a  vyzpytovati,  jeho  milost  císařská,  nad  tím  obzvláStm'  své  zahubení  a 
rozkoS  majíc,  líčil,  protož  když  se  jednoho  Času  přihodilo,  že  mistry 
téhož  učení  do  tří  neb  čtyř  pořád  hodin  se  disputující,  jest  s  velikou 
bedlivostí  slyiel,  přistoupili  jsou  k  jeho  milosti  císařské  někteří  z  dvo- 
řenínů  přednějSí,  oznamujíce,  žeby  již  byl  čas  večeře,  i  aby  na  hrad 
Pražský,  dosti  podál,  se  odebral,  odpověděti  ráčil:  Jděte  vy  nyní  k  stolu 
a  jezte,  neb  toto  rozmlouvání  jest  má  večeře.  Tím  namítaje,  že  se 
jeho  milost' tím  pokrmem  duše  a  mysli  více,  nežli  kterými  jinými,  jak- 
kolivěk  oupravnými  krměmi,  sytí,  a  v  nich  svou  líbeznost  a  obzvláštiií 
rozkoS  má.  Neb  ačkoliv  ten  mocnář  mnoho  jest  zkusil,  a  znamenitým 
věcem  se  jest  za  živobytí'  svého  naučil,  mnoho  krajin,  mnoho  zemí  i 
království  projev,  a  tak  i  řádův  a  obyčejův  rozličných  národův  zkusiv, 
odkudž  i  onen  Ulysses,  pán  řecký,  své  commendací  jest  po  své  smrti 
až  do  dneSm'ho  dne  po  sobě  k  posledkům  aneb  potomkům  svým  při- 
pamatováni  hodné  zanechal,  o  čemž  Homerus  poeta  starožitný  patrně 
čtoucímu  a  Široce  píše,  však  nicméně  předce  chut,  chtíč,  a  jako  pod- 
pal  ke  všeho  dobrého  srozumem'  a  dosažení  jest  měl  obzvláštně 
onoho  císaře  Karla  příjmím  Velikého,  o  jehožto  příchylnosti  a  lásce 
k  liternímu  umění  a  k  literátům  jinde  se  obšírně  vypisuje.  A  bezpo- 
chyby dobře  na  paměti  maje  onoho  Solona,  athenienské  obce  správce, 
propovědění:   Bych  pak  již  i  jednu  nohu  měl  v  hrobě,  předce  bych 

se  učiti  chtěl.** 

Učení  Pražské  za  příkladem  Pařížského  bylo  rozděleno  na  fakultu 

theologickou,  právnickou,  lékařskou  a  svobodných  umění.  Vedle  toho 
se  rozdělovala  universita  též  na  čtyry  národy,  totiž  český,  bavorský, 
l^ký  a  saský.  E  českému  národu  se  počítali  studenti  z  Cech,  z  okolí 
Zitavského  a  Kladska,  Moravy,  Uher  a  Sedmihradska.  K  polskému 
studující «  království  polského,  z  Litvy,  Slezka,  Lužic,  Durynska  a  j.  v. 
K  saskému  celé  severní  Německo,  jakož  k  bavorskému  zaae  jižní  se 
Švýcary,  Hessy,  Porýnskem,  Vestfály  atd.  Vzdálenější  příchozí  se  při- 
dávali k  národům  jim  nejbližším.  Rektor  byl  nejvyšším  představeným 
celé  university,  představení  jednotlivých  fakult  byli  děkanové.  I  uče- 
ných gradů  bylo  vyšších  a  nižších.    Doktoři  a  mistrové  se  stali  dosa- 


—  285  — 

žemm  gradů  vyifiich,  nižíí  grod  byl  bakalářa.    Hlavni  zdokonalem  Skol 
Pražských  vSak  nezáležela  toliko  na  uspořádaní  jich  ale  na  osobách 
zvláště  schopných  jimž  vyn^ování  se  svěřilo.    Pročež  hned  z  počátku, 
povolal  Karel  profiossory  rozličných  stadii  do  Prahy,  jež  vedle  ctěni  i 
disputace  na  oniversitě  zavedli,  a  brzo  těž  se  vykonávalo  promovováoi 
při  učeni  Pražském.  --^  Ku  větiimn  pohodli  nčeni  nastaly  později  tak 
zvané  kolleje,  sbory  to  mistrů  od  příznivců  založené  a  příjmy  nadané 
z  kterých  mistrové  výživa  měli  jsoace  za  to  povinni  stadentům  před* 
náieti.    Nejstarái  kollej,  podobající  se  Sorbonské  v  Paříži ,  byla  koUej 
Karlova  (collegiom  Garoli)  jižto  Karel  1.  1366  založil,  s  kteronžto  zá« 
roveĎ  spůsobena  byla  koHej  n  Yěech  Svatých,  o  jejichžto  bližších  po- 
měrech zevrabně  pončige  Beneš  z  Waitmile.    Nadání  tato  pro  chiid4 
studenty  ovšem  velikého  měla  úspěchu  a  nejblažšíbo  působení  na  národ 
český  nebot  se  jimi  umožnilo  i  nejchadším  |d4stoapiti  ku  zřídlům  vzdě- 
laností, aniž  potřebí  jim  bylo  do  klášterů  vstupovati  a  výhradně  theo- 
logickému učení  se  podávati.    Theologie  vůbec  brzo  pozbyla  výhradně 
panujícího  rázu  a  právnická  i  lékařská  škola  seeílely  tak  že  už  r.  1373 
svá  vlastni  statuta  složily.  —  Kláštery  se  nacházely  v  podobném  p6* 
mém  k   obecnému  učení  jako  kolleje.    I  kláštemici  studovali  a  učili 
v  universitě  zůstávajíce  ve  svých  klášteřích,  pro  jejichžto  větší  povzbu- 
zeni vymohl  císař  Karel  bullu  od  Papeže  Urbana  V.  kterouž  napomíná 
provincíaly  Minoritu,  Dominikánů  a  j.  v  Čechách,  aby  v  každém  klášteře 
svém  v  Praze  chovali  mistry  theologie  kteřížby  tu  čtli  podle  spůsoba 
obecných  učeni.    Nejhorlivěji  se  v  tom  objevili  Dominikáni  u  sv.  Kli- 
menta  již  znamenitou  otevřeli  školu  kamo  bratří  ze  všech  zemí  přichá- 
zeli poslouchat  theologii.    Podobných  založení   nejen   pro  duchovni  ale 
i  pro  světské  žáky  povstalo  krátkým  časem  ještě  více  v  Praze  a  jme- 
nuji 8§  zvláště  škola  v  klášteře  Minoritu  u  sv.  Jakuba  a  škola  řádu 
Gisterského  u  sv.  Bernarda,  Jerusalem  řečená.    Od  těch  dob  co  práv- 
níkové od  ostatních  fakult  se  odtrhli  zvolivše  pro  sebe  zvláštního  rektora 
Jaaa  z  Pemšteina  a  tím  zvláštní  universitu  právnickou  založili,  zůstalo 
uieni   obecné   v  Praze  tsa  dvě  university  rozděleno.  -^-  Nejvíce   se 
stkvělo  učeni  Pražské  aa  od   let   1372—1389  kde   více    než   11000 
studentu  se  na  něm  účastnilo.    „Bylot  takové  učeni  ve  městě  Pražském 
kterému  nebylo  podobného  ve  všech  krajinách  nfoieckých**  —  pravi 
Beneš  z  Waitmile  -~  „a  přicházeli  k  němu  z  cízich<  zemí  totiž  z  An- 
gličany z  Francouz,  z  Lombardie,  z  Uher,  z  Polska  a  ze  všedi  okohich 
zemi  studenti,  synové  pánů  a  knižat  a  praelati  kostelů  z  rozličných 
kr^  na  světě.''    Takž  universita  Pražská  nabývala  vždy  větši  důle- 
žttostí  a  patrného  vplyvu  na  vzdělanost  tehdejší  Evropy.    Ale  i  doma 
neobmezilB  působeni  své  pouze  na  Prahu,   nýbrž  pečovala  o  to  aby 


-  286  — 

Školy  v  Čediách  vůbec  dobrými  učiteli  se  opatřovaly  v  kterémito  oUeda 
i  o  nejmžši  šktíy  dbala.  „Statuta  od  1.  1384  ukládají  rektorovi  za 
pevinnost  aby  hleděl  toho  dosáhnouti  véemi  možnými  spůsoby,  aby  byli 
správcové  dkol  všickni  jemu  poddáni/^  Jakkoliv  zavedení  dozorstfí 
takového  saad  dobrým  úmyslem  se  stalo  ady  lidé  neschopni  k  vyu6o«- 
.  vání  se  nepovolávali  ^  předce  zase  s  druhé  strany  patrné  se  objevil 
princip  nadvlády  rektorátu  Pražského  z  kteréhož  i  v  jiných  ohledech 
napototn  váeliké  spory  vznikaly.  Právomocnost  rektorova  se  táUa  i 
nii  soukromé  Jii&ai.  Kdož  soukromá  ctění  držeti  chtěl  musil  k  tomu 
zvláátni  povolení  míti  i\ejen  od  fakulty  ale  i  od  rektora.  Nebylo  tu 
(tivu  £e  se  pedanterie  učenců  a  latínářň  nápadné  vyvinula.  A  takž  se 
stalo  že  vedle  stkvělých  i  mnohé  stinné  stránky  objevila  tehdejáí  uni* 
versita  Pražská  na  kteréž  neméně  jako  na  ony  přímo  poukázáno  ve 
výtečných  novějších  spisech  Palackého  a  Tomka  a  částečně  i  v  starší 
úvaze:  Qedanken  Uber  Schden  und  lateinische  Literattar  in  BShmen 
v.  Ungar.  —  „Nepovažovaly  se  školy  tyto  za  vychovávací  ústavy  slou* 
žicí  ku  vzděláni  vyšlé  mládeže  z  nižších  skol,  nýbrž  za  ústavy  vědecké 
jichž  každý  dle  libosti  užíval.  Nebyly  studentům  předepsány  předměty 
ani  pořádek  kursů"  —  ale  učitelstvo  bylo  poutáno  rozličnými  dekrety 
jimiž  se  svobodě  vyučováni  stávala  ujma.  Jevit  to  dekret  proti  psaní 
knih  bakalářů  vyšlý ,  jakož  i  nález  jejž  fakulta  svobodných  uměni  léta 
1384  učinila  strany  Aristotelovy  logiky  a  filosofie  přkt>dm  aby  nesměly 
od  žádného  býti  diktovány  zkrácené.  —  „Nařídila  £eúiulta  artístská 
zvláštní  censuru  spisů  jež  se  čísti  měly.  Bakalářům  byly  některé  knihy 
zapověděny,  tak  aby  o  nich  vlastních  spisů  činiti  nesměli ,  toliko  spisy 
jiných  proslulých  mistrů  škol  Pražských,  Pařížských,  Ozfordských  a  j* 
lifistTOvé  mnozí ^  aby  Bélez  tento  obešli,  připisovali  spisy  své  slavným 
jiným  mistrům,  což  zajisté  někdy  1  proto  se  stalo  že  byl  mistr  talent 
samomyslici  a  náhledy  své  pod  cizou  firmou  jakž  tenkráte  nutno  jiným 
vpraviti  se  snažil. .  • .  Nesrovnávalo  se  vzdělám  vědy  zemmu  lesktt. 
Nevzešel  ze  školy  této  během  XIV.  století  ani  jeden  výtečnější  dnch 
který  by  byl  nějakým  znamenitým  pokrokem  v  některé  vědě  jméno 
své  oslavil  v  dějinách  evropské  vzdjělanostL  Ústav  působil  na  roošivo^ 
váni  jistého  kruhu  vědomostí  ve  kterém  se  pohybovala  véda  středověká 
a  nenastoupeno  nové  dráhy.  • . .  Aristoteles  sloožil  ^a>  základ  všeho 
filosofického  umění, « ^ .  O  studiích  klassiků  ve  smyslu  humanismu  XV* 
a  XVL  věku  nebylo  ještě  ieii..  Ve  filosofii  se  nečinily  pokroky »  neb 
jen  staró  věci  ojrakovány,  Skolastikft  docházela.  Duch  noVé  cesty 
výidnn  si  najíti  musil.''  r~- 

Nabude  zde  od  místa  k  částečnému  >  osvětlení  panqiciho  tenkráte 
ducha  Školského  poukázati  na  některé  spisy  s  kterýmiž  se  učenoové  na 


Praiskýck  '  Skolácli  obímK.  Jmenují  se  to  zvláfttě  spisy  Buridana, 
Priaeianá,  a  Bóéthia.  Mimo  litecarbí  déjepis  sofnra  se^  kde  zmioka 
o  meh  činí*  Padaly*  do  jistých  kruhů  a  přináležely  jistým  •  toliko  ča- 
sům a  kterýmiž  takázaSIy.  O'  Bnridenovi  jsme.  se  už  zHiinih  ie  vy-p* 
nfivml  po  nékterý  čas  na  vysokých  ákoláeh  Paiíiskýoh.  S^iisy  jeho  se 
nepovznesly  mid  niiory  času  V  kterých  vznikly,  ale  zdá  se  že  tenkráte 
yéná  oblíbeny  byly  v  včeném  svňtě.  Udrželo  se  jedno  přísloví  Asmusf 
Bundami  které  jak  Bayle  se  domýžU  z  příkladn  jedboho  v  loj^ 
Bnridanové  uvedeného  pochází,  a  kterýmž  se  i^ola  osvůtli  kterak  sko^ 
lastický  ten  filosof  o  svobodé  docha  smýdlel.  Kdyby  prý  osel  rovně 
hladový  jak  žížníyý  postaven  byl  v  stejnou  vzdálenost  od  potravy  s 
jedné  a  od  Tody  s  druhé  strany,  mosil  by  zajiti,  jdikož  zde  rozhodiqíd 
příčiny  se  nenalézá  proč  hladem  za  své  vzíti  má  aneb  žízní.  Bnridan. 
tkn  prý  chtél  dokázati  že  nem'  svobody  ducha,  leč  pouze  odvisiosti  od 
pohnétek.  —  Tento  Bbridaa  složil  zvláštní  sbírku  otázek  čili  kvestií 
logmkýdi  a  metafysických  na  «pisy.  Aristotdovy,  a  kvestie  tytp  se  povUr 
žovaly  za  tak  důležité-  že  učitelům  na  universitě  zakázáno  bylo  je 
zkráceti  aneb  ze  svého  k  nim  přidávati.  Mimo  toto  knihu  Jiejužíy«i- 
néjěí  byla:  Petři  Hispani  ůraotaiua.  Spisovaítel  traktátu  toho  pochájml 
z  Lisabonu,  kteréžto  město  z. počátku  XUI.  století  k  Spanělům  nále*- 
žeh).  Ni^toupiv  stav  kněžský  p9ně  se  zahážd  studiemi  lékařskými  a 
iBosoftckýmL  Na  duchovní  dráze  lychle  postupuje  stal  se  arcibiskupem 
Bragaským ,  načež  s  králem  sa  neshodnuv  do  Éima  se  odebrieď.  Ře- 
hoř X.  jej  na  církevním  sněmu  Lyonském  učinil  kardinálem.  Léta. 
pak  1276  za  papeže  zvolen  jmenovat  se  Janem  XXI.  Ač  spisy  jeho 
filosofeké  byly  docela  nepatrné,  přece  na  vSech  žkoláeh  se  čtla  jeho 
rukovéC  logiky:  SummulM  logiealsf^  jejichžto  části  byly  Partii  logicalia 
a  Tradakta  logieales*  Že  tento  Petnis  nebyl  vdiký  myslitel  a  skalou 
vědy,  souditi  už  z  toho  že  celou  víru  dávat  astrologickým  proroctvím, 
která  bó  také  nemálo  sklamala.  Nastoupiv  stolici  papežskou  vypočítal 
si  1^ hvězd  ježte  dlouhé  živobytí,  aivSak  už  rok  na  to  sesypal  se  nad 
mm  strop  nového  paláce  jejž  si  ve  Viterba  spůaobiti.  dal,  při  čemž 
vzal  za  své.^  ^^  Čtla  se  také  díla  Boětbiovi  připisovaná.  Spisovatel 
tento  žil  v  Bimé  na  počátku  VL  století,  a  psal  některou  část  svých 
spisů,  zvláště :  JDe  contoloHome  pkthaaphiae  ve  vězeni  do  kterého  .jej 
bál  Gothnv  Theodorich  uvrhiíOnti  dal.  Větáina  spisů  jeho  se  ztratila 
a  mmAé  od  jiných  8|Msovatelů  pocházející  se  mu  přičítaly.  Zásluhu 
flá.ziriLal  překládáním  někt^eh  spisů  Árislotelovýcb  do  latiny,  mezý 
mmiž  Tcipiewrum  Lib.  VIII.  a  Menchorum  BopUstícoruŘik,  Lit|«  U.  jinak 
Uhet  dietiomim  za  syláitě  hodný  uznány  byly,  aby  se  na  noiversitě 
pfednáěely.     Ani  učení  ani  věda  tm  nezískala,   neboC  3oěthius  se 


-288  ~ 

neosvědčil  ani  jednou  pŮTodni  a  novou  mySlénkon,  a  snaha  jeho  o 
spojeni  soustavy  Aristotelovy  s  Platonovou  se  nepovedla.  Spisy  jeho 
vůbec  meíi  básnickým  a  filosofickým  rázem  se  kolotajioe  neobjevují  ani 
zvláštního  myslitele  ani  nadaného  básníka.  Jelikož  ale  díla  Boéťhia 
podle  tehdejšího  mínění  výtečným  slohem  latinskjf^  se  vyznamenávala 
protož  hlavně  za  vzory  se  čítala  a  vykládala  vedle  grammatíky  iVí« 
8€i<mi^.  Spis  de  disciplina  schola/rum  Boětlnu  pflpsaný,  a  též  na 
universitě  E^ážské  vykládávánpochizel  vlastně  od  Tomáše  Brabantína, 
spisovatele  Xm.  věku. 

„Ve  vědách  mathematických  jmenují  se  nejužívaněfií  knihy: 
v  ariťlmietioe  Šest  knih  Euklidových,  a  tak  nazvaný  Algorismus  neb 
také  prosto  Arithmetika,  to  jest  navedení  ku  praktickému  počtářstvi 
jakýchž  více  bylo  sepsáno  od  rozličných  spisovatelů,  středního  věku; 
v  geometrii  Tractatíiš  de  aphaera  čili  sphaera  TnaterialíSf  dUo  sepsané 
ve  xm.  století  od  Jarta  de  Sacroboseo  čili  z  Halifiuni  v  Angličanech, 
a  jiné  dílo  od  neznámého  skladatele,  řečené  Sphcteru  ihéoretíca ;  v  astro* 
nomii  na  předním  místě  slavné  dílo  Ptolomaeovo  Ahnagettum,  pak  tak 
nazvaná  Theoria  planeiarum^  Alnumaekum  čili  naučení  o  katoadáři, 
konečně  dílo  nedosti  jistého  skladatele  nadepsané  Oomputuš  ciromeíri^ 
cedis,  od  některých  připisované  též  Janovi  de  Saerobosco,  kter6ž  obsa- 
hovalo naučeni,  jak  se  časové  výročních  svátků,  kdy  který  připadá,  na 
prstech  mohou  vypočítati  (Cisiojanus).  Penpectiva  communia  Johanmš 
Piaani  dík)  od  Angličana  složené  roku  1280  obsahovalo  nějaké  naučeni 
o  optice.**  (Tomek:  Děje  university  Pražské.) 

Jelitož  tenkráte  Škola  v  čelo  nauk  se  stavěla  dá  se  z  předmětu 
v  ní  přednášených  souditi  na  tehdejší  stav  poznání  vůbec  a  vyjasni  se 
poměr  v  jakém  domád  věda  a  literatura  k  vědě  vůbec  stála.  Na  spisy 
Euklidovy,  tohoto  otce  počtářstvi,  zakládá  se  až  podnes  počtářské  a 
měřické  umění.  Nejznamenitější  z  nich  se  jmenují  Elemmda  optíea, 
Phaencmena  a  zvláště  SHcheia  seu  demenia  matheseoM  purae  lib.  XV. 
(Knihu  XIV.  a  XV.  sepsal  Hypsikles  Alexandrinský.)  Spisy  mathe- 
matické  a  geometridié  v  středověku  spočívaly  více  méně  na  základedi 
Euklidem  položených ,  geometrie  zvláště  se  nepovzhesla  ještě  nad  syn* 
thetickov  methodu  držíc  se  pouze  pozorováni  geometrických  figmr  a 
nepoužívajíc  ještě  mathematické  analysí  na  předměty  geometrické.  Tak* 
též  astronomie  středověká  nevykročila  z*  dráhy  kterou  Claudiua  Ptolo- 
maeus  v  knize:  McígfUM  con9truetíonÍ8  0euAlmage$H  Lib^  Xm.  naznačiL 
V  této  prvni  známé  astronomické  soustavě  vykládá  se  Kosmos  ovšem 
ještě  vehni  nedostatečně,  i  ač  mezery  několika  staletí  mezi  Ptolómaeem 
a  počátkekn  university  naši  ležela,  nebylo  předoe  po  celou  ta  dobu  svě* 
toznalstvi  o  mnoho  dále  pokročilo,  a  stalo-lt  se  to  v  některých  částkách 


-  289  - 

poznáni  tohoto,  nevšímala  si  předce  škola  pokroků  novějších,  lpíc  na 
ducha  a  na  slovech  mužů  o  nichž  se  tenkráte  domýšlelo  že  na  všecky 
časy  dovršili  vědění  lidská.  Ptolomaeovy  náhledy  kosmické  platily  za 
jediné  pravé,  a  neosmělil  se  ani  básm'k  uchýliti  se  od  nich,  jakž  o  tom 
svědčí  didaktický  plod  Alana  z  Bysselu.  —  Bylo  tedy  studentům  na 
universitě  vštípeno  že  země  jest  střed  světa,  že  slunce  a  planety  kolem 
ni  se  otáčejí,  i  ačkoliv  už  262  let  před  Existem  dokázal  mathematický 
spisovatel  Samosský  ArUtarchos  ve  své  knize  „De  magnitudine  et 
distantia  solis  et  lunae"  že  se  země  okolo  své  osy  a  okolo  slunce  otáčí, 
předce  opačné  mínění  Ptolomaeovo  výhradně  panovalo  ve  školách  až 
do  středu  XY.  století,  kde  Koprník  na  základě  názorů  Aristarchových 
a  Pythagorových,  podporován  náhledy  kardinála  de  Luna  s  novou  sou- 
stavou vystoupU.  Horlivěji  nežli  s  astronomií  se  zabývaly  Školy  teh- 
dejší 8  astrologií.  Používala  se  tato  panauka  k  praktickému  upotřebení 
vědomostí  hvězdářských  na  \7skoumání  budoucnosti  a  prorokování  osudů 
lidských.  „Při  veřejných  disputacích  oblíbeny  byly  mnohé  otázky 
k  tomu  se  skloňující,  jakož :  Zdali  tělesa  nebeská  mohou  působiti  ve  vůli 
a  v  rozum  lidský  od  těla  ještě  neodloučeny?  aneb:  Může-li  z  pohybo- 
vání planet,  pouze  přirozeného,  pravdivě  a  s  jistotou  hvězdář  předpoví- 
dati věci  které  se  nadpřiiozeně  mají  díti?*'  Proti  namítám  rozuma 
ale  uvodilo  se  „že  jak  se  čte  v  knihách  hvězdářských,  Albumazar  o  sto 
let  napřed  prorokoval  dle  hvězd  o  panenském  porodu  Kristově.  Po- 
dobně předpovídal  prý  Hermes,  hvězdář  veliký,  dávno  napřed  obecnou 
potopu  světa  kteráž  se  stala  za  časů  Noe*S  —  z  čehož  tedy  následo- 
valo že  možná  jest  budoucnost  z  planet  předpovídati.  Vysvítá  z  toho 
kterak  tenkráte  se  ve  školách  rozumovalo,  a  předce  filosofie  mnohem 
více  vážena  byla  na  universitě  než  pstatních  šestero  umění,  o  jichž 
pěstováni  vůbec  se  neví  zdali  k  vyšším  jakýms  poznáním  vedlo ,  leda 
snad  že  se  jím  základ  položil  k  samostatnějšímu  dalšímu  přemýšlení. 
Takž  k.  př.  spis  o  hudbě  sepsaný  od  Jana  de  Muris  v  Paříži,  na 
universitě  Pražské  užíván  nejevil  ani  tušení  o  tom  co  hudbu  učinilo 
uměním  tak  krásným  a  vznešeným.  —  Dalo  by  se  domýšleti  že 
se  aspoĎ  na  nauky  jež  ku  vzdělání  ůřadniků  bezpostředně  sloužily 
vět&í  bral  ohled.  Avšak  i  tu  se  jevila  ona  jalová  formáJnost  nad  kte- 
roa  se  duch  školný  tenkráte  nikde  nepovznesl,  nebot  ani  právnická 
fakulta  ještě  neuznala  potřebu  ^aby  se  práva  domácí,  zemská  a  měst- 
ská přednášela ,  uspokojíc  se  s  pojednáváním  o  právě  duchovním 
a  poněkud  o  právě  Římském,  ačkoliv  se  tenkráte  už  v  Itálii  ohled 
bráti  počal  na  občanské  právo.  Podnět  k  důkladnějšímu  poněkud 
pojednávání  o  právu  církevním  dal  bezpochyby  papež  Jan  XXII. 
který  tato  práva  jež  předchůdce  jeho  Klemens  V.  sebrati  a  v  patero 

19 


—  290    - 

knih  sestaviti  dal.  Tyto  „Clemcntiiia&*  pro  nespořádanost  rcalnoiř 
také  Kxtravagantes  nazvány  našly  hned  i  své  glossatory  a  komenta^ 
tory.  —  Tím  nápadnéji  se  jeví  že  světské  vlády  a  zvláště  osvícený 
á  práv  bedlivý  Karel  nic  podobného  nepodnikl  aniž  na  to  doléhal  aby 
se  skoIa  Pražská  i  starého  domácího  pi^ávnictví  lýmnla.  Od  theologické 
falíulty  nikdo  as  očekávati  nebude  žehy  se  byla  v  čelo  jakéhos  pokroku 
postavila.  Užívaly  se  tamo  mimo  biblí  též  knihy  průpovědí  Petra 
Lombarda,  kteréžto  ač  staleté  tenkráte  už  dílo  přece  největší  jeátě  váž- 
hosti  požívalo.  Sepsáno  bylo  už  v  první  polovici  XII.  století  a  Lom- 
bardus  si  jím  vydobyl  jméno  Magister  sententiarurn.  Bylat  za  času 
Karlových  filosofie  s  theologií  ještě  tak  spojena  že  této  téměř  jen  za 
zbraň  sloužila,  jsouc  v  podruží  jejím,  a  za  prostředek  ku  cvičení  teo- 
logického ostrovtipu.  Tudíž  se  brzo  vyvinouti  musil  systém  dialektické 
theologie,  kde  učení  o  \iře  tim  spfisobem  se  sestavovalo  že  spolu  hned 
i  protisady  a  důvody  odporující  se  přidávaly  načež  vyvracováui  jich 
sledilo.  Spůsob  tento,  jak  se  praví,  Hildebertem  z  Lavardina  v  XII. 
století  zavedený  a  od  Petra  Lombarda  užívaný  udržel  se  na  vysokých 
školách  evropských ,  ano  vyšly  ze  systému  dialektického  tak  zvané 
veřejné  disputace  jež  se  konaly  nejen  o  theologických  ale  o  vědeckých 
věcech  vůbec.  Otázky  o  kterýchž  se  veřejnými  disputacemi  pojedná- 
valo byly-  někdy  dosti  podivné,  ale  směr  učenosti  tehdejší  ledačemu 
dopouštěl  co  před  zdravým  a  pokročilým  rozumem,  už  neobstojí,  jen 
když  to  neodporovalo  doktríně  ultiamontanské  která  tenkráte  byla  ko- 
řenem a  květem  university.  Proto  nemožná  bylo  aby  filosofie  se  pro- 
pracovala k  vy\dnovám'  myšlének,  jsouc  na  základy  poutána  jež  překro- 
čiti bylo  kacířství.  .  Musil  se  duch  uspokojiti  slupinou  formovou  nemoha 
se  jádra  dotknouti,  a  byla  veškerá  věda  na  formálný  toliko  pokrok 
odkázána.  Úmysl  vznešeného  zakladatele  university  Pražské  byl  ovšem 
Šlechetný.  „Nemohl-li  najednou  více  světla  do  Čech  uvésti  nežli  teh- 
dáž  vůbec  pohotově  bylo,  předce  propůjčil  vlasti  prostředků,  netoliko 
že  na  prospěších  jež  E^Topa  tenkráte  v  uměních  chovala  podílu  bráti» 
nýbrž  že  škola  Pražská  je  i  sama  v  sjednocení  mužů  učených  vzdělá- 
vati a  schovávati  mohlaf."  Karel  IV.  nebyl  muž  tak  dalece  tvořící 
jako  pojímající.  Jeho  zařízení  ohledem  na  poměry  kulturné  máji  do 
sebe  ráz  následovnictví  i  v  podrobnostech  a  odpovídají  času  více  než 
se  nad  něj  povznášejí.  Takž  i  rozdělení  university  Pražské  na  národy 
docela  podle  vzoru  Pařížského  spůsobeno.  I  Pařížská  universita  na 
čtvero  národů  (nationes)  se  dělila:  národ  francouzský  (natio  francorum 
honoranda),  pikardský  (fídelissima),  noimanský  (veneranda)  a  německý 
(constantissima).  K  Němcům  se  počítali  také  Danové  a  Švédové. 
Kanovník  Pařížský  Hobcrt  de  Sorbonna  (f  1274)  založil  zvláštní  kol- 


—  291  — 

lej  yjSorbonuKř*  jemuž  se  dostaly  mimořádné  předností,  důchody,  bibKo- 
tbeka  a  j.  a  kterýž  se  stal  strážníkem  katolické  církve  ve  Francii. 
I  jiné  koUeje  se  zřídily  kde  studenti  na  obecné  útraty  se  živili,  jme- 
nujíce se  huraariu  Taktéž  akademické  hodnosti  se  již  1231  v  Paříži 
udělovaly  a  byli  tam  nž  tenkráte  Magistři,  Baccalaureij  a  Doctore$ 
Mědieiiute.  —  Byla  tedy  Pražská  universita  jako  odlesk  Pařížské  a 
vyučovalo  se  tu  i  tam  těm  samým  předmětům  tím  samým  as  spůsobem. 
Karel  zajisté  v  Paříži  pod  učíeným  opatem  Rogerem  vychován  byv  za- 
líbil si  spůsob  Pařížského  učení  tak  že  jej  později  v  Praze  následoval, 
docíliv  tím  snadněji  nutné  tenkráte  povolení  papeže  Klimenta  YL  —  bý- 
valého opata  Rogera  —  kterýž  povědom  a  přízniv  byl  směru  a  spůsobu 
učeni  Pařížského.  —  Nedá  se  tedy  pochybovati  že  i  SkoIa  lékařská 
v  Praze  podle  Pařížské  se  spravovala,  a  že  i  přírodověda  na  universitě 
se  pěstovala.  „S  vycvičením  lékařů  jichž  více  v  poznamenání  prvních 
profes(nrn  se  nalézá,  třeba  i  na  jiné  učitelské  stolice  dosazeni  byli,  mu- 
silo  i  byKnářství  v  rozšíření  svém  postupovati  stejným  lu:očejem'S  což 
i  z  toho  vysvítá  že  císař  lékárníkovi  svému  Angelovi  Florentinskému 
byHnářskou  zahradu  zříditi  dal  a  jí  zvláštních  výsad  popřál.  Mohlat 
i  v  tom  Francie  býti  příkladem  našemu  králi,  nebot  jak  známo  tam  už 
v  devátém  století  Karel  Veliký  pěstoval  zahradnictví,  zvláštní  seznam 
rostlin  vydav  které  v  zahradách  chovati  se  měly.  Valná  část  rostlin 
v  seznamu  tom  uvedených  jejichž  vlast  původně  jest  jižní  Evropa  potud 
u  nás  i  v  sedlských  zahradách  se  nalézá.  Zdá  se  tedy,  že  už  dávno 
od  z^^mdu  k  nám  přineseny  byly,  jako  mnohé  jiné  ozdobné  rostliny.  — 
„Není  k  víře  nepodobno  že  mladý  po  nabytí  umění  toužící  kníže,  bytem 
ve  Vlaších  byv,  oiahy  vlašských  lékařů  o  zvelebení  bylinářství  poznal  a  že 
pověst  k  němu  došla  o  Mat.  Sylvatikovi  skladateli  Pandectarum  Médi- 
dnoě  který  okolo  těch  dob  v  Miláně  žil,  a  o  Jakohom  z  Dandis  který 
knihu  o  lécích  a  herbařík  o  mocech  bylin  sepsal.  Zdá  se  též  že  spisů  Petra 
de  0re9centiÍ8  o  orbě  byl  povědom  které  již  tehdáž  pibě  se  opisovaly, 
v  luchžto  zvláště  o  vinařství  se  pojednává,  jelikož  napotom  tak  mnoho 
působil  ku  zvelebení  vinařství  v  Čechách.  Nenalézá  se  sice  souvěké  svěde- 
ctví že  na  obecném  učení  Pražském  o  prostých  lécích  (de  Medicamentis 
simplicibus)  v  nichžto  tehdejší  lékařské  vědomosti  obsaženy  byly  veřejně 
te  čítalo;  jest  však  k  víře  podobné  že  tomu  tak  bylo,  poněvadž  se 
uvidí  ie  podobná  veřejná  čítání  po  městech  kde  žádných  vysokých 
škol  nebylo  od  lékařů  se  konala.'^  (Kašpar  hr.  Štemberg:  O  bylinář- 
ství v  Čechách.)  Též  rukopisy  z  oné  doby  o  věcech  lékařských  jedna- 
jkl  na  to  ukazují,  z  nichž  jeden  z  počátku  15.  století  poučuje  nás  že 
lékař  jakýs,  Mikuláš  Čech  nazván,  v  Montpellieru  po  třicet  let  lékař- 
ství provozoval  a  zkušenosti  své  sepsal  kterýžto  spis  velikého  uznání 

19* 


—  292  — 

prý  došel.  Nejlepším  viibec  svědectvím  o  spůsobu  lékařského  uměni 
a  pojímáni  nauk  o  přírodě  oa  vysokých  Školách  jsou  spisy  znameDitéj- 
šich  tenkráte  lékařů,  jako  byl  mistr  Havel,  mistr  Albik  a  j.  Učitelem 
omění  lékařského  v  Praze  jmenuje  se  mistr  Baltasar  z  Domažlic, 
a  snad  i  m,  Valter,  bývalý  lékař  krále  Jana,  napotom  rektor  farní 
školy  Týnské,  o  lékařství  přednášel.  —  Jelikož  dokázáno  že  studujících 
v  Praze  bylo  už  za  Karla  velmi  mnoho  z  celé  téměř  Evropy  zde  se 
scházelo,  tedy  bylo  i  dostatečného  množství  učitelstva  potřebí  a  sku* 
tečně  se  také  učencové  všeho  druhu  hojněji  než  kdy  před  tím  do  Cech 
hrnuli,  přinááíce  s  sebou  zajisté  i  rukopisy  jakožto  nevyhnutelné  pro* 
středky  vyučování  a  tehdejší  vzdělanosti  vůbec.  Rukopisy  latinské 
z  doby  Karlovy  nalézají  se  v  rozličných  knihovnách  českých  a  podají 
dosti  jasná  svědectví  o  bývalém  učem'  v  Praze,  až  důkladnými  mono- 
grafiemi vyjasněny  budou.  „Některé  ze  známých  nám  rukopisů  nni- 
versitných  sice  v  pozdnějším  teprv  čase  do  Čech  přeneseny,  valná  však 
jich  část  jest, porůznu  souvěkými  českými  glossami  opatřena  což  na  to 
poukazuje  že  už  dříve  v  Cechách  byly.*'  Vyplývat  z  toho  patrné  že 
v  této  době  «e  duch  probuzenější  objeviti  musil  než  v  kterékoliv 
pře4eiié  a  že  rozmnožováním  j)rostředků  nejen  vzdělanost  obecná  zí- 
skala, nýbrž  oživení  duchovného  života  též  bez  značného  účinku  na  lite- 
raitani  dottáci  zůstati  nemohlo  a  nezůstalo.  Universita  Pražská  ovten 
netfaffiěřovala  na  povzbuzení  literárního  ruchu  v  Čediách  aniž  bespo- 
středně  ku  položem'  jakýchs  nových  základů  domácímu  písemnictví  při- 
spívala. Tím  více  ale  působila  co  prostřednice  nauk  a  snad  i  co  b«(M- 
telka  odporu  který  u  veřejnosti  disputacemi  pěstován  a  cvičen,  vždy 
více  rozumových  zbraní  v  soukromí  uchystával,  až  pak  časem  převahy 
nabyla  opposicí  proti  panujícím  a  vítězným  tehdáž  ještě  ideám.  Zdá 
se  tedy  že  universita  na  cechy  působila  více  povzbuzením  učení  vůbec 
než  svým  vyučováním,  kteréžto  o  sobě  uváženo  ovšem  nedaleko  sta- 
čilo. —  „Hlavní  chyba  Pražského  učeni  kterou  mělo  více  neb  méni 
obecnou  se  všemi  toho  času  universitami  záležela  u  veliké  nepraktič- 
nosti  ve  všem  ^ůsobu  učení.  Málo  toho  co  tak  se  ve  školách  před- 
nášelo hodilo  se  ke  všeobecnému  lidskému  vzdělám',  aniž  to  všecko 
postačovalo  ke  vdem  rozličným  potřebám  rozličných  stavu,  aby  si  z  toho 
každý  dle  povolání  svého  nějaký  prospěch  pro  své  živobytí  mohl  vzíti; 
nýbif  všecko  směřovalo  hlavně  jenom  k  účelům  církevním,  a  vedlo 
se  proto  jednostranně.  Ústav  takový  nebyl  vlastně  jměním  národu, 
nýbrž  jednoho  stavu  toliko,  totiž  duchovního.  Duchovnímu  stavu  pa* 
třila  výhradně  předm'  fakulta  theologická;  v  právnictví  pracovalo  se  skoro 
výhradné  pro  soudy  duchovní,  a  mimo  to  jen  ve  právě  cizím,  v  zemi 
žádné  platnosti  nemajícím,  takže  se  soudcové  a  řečníci  světští  vždy 


-  293  — 

jenom  z  praxi  mnsili  učiti;  ve  fakultě  artistské  tr&viio  se  uejvic  času 
filosofii  naskrze  zas  ve  službě  védy  bobomluvecké  stojící  a  krom  toho 
mnohými  věcmi  málo  záživnými,  které  právě  jen  pro  ikdu  měly  plat- 
nost. . . .  Znamenitou  tuto  dílem  jednostrannost  dílem  prázdnotu  za- 
krývala národu  který  málo  myslil  zevnitřní  sláva  hlučných  učených 
hádek  jimž  laik  nerozuměl,  vznešených  titulu  a  důstojenství,  velikých 
8vobo<i  a  nadáni  i  což  k  tomu  bylo  podobného.  Dospěl-li  vSak  n^irod 
k  většímu  prohození,  a  počal-li  lépe  považovati  pravé  své  potřeby, 
nmsill  pak  brzy  pozorovati  rozličné  nedostatky.  Ústav  takový  nestál 
pak  v  čele  nebo  středu  národního  vzdělání,  nýbrž  mimo  ně  co  nějaký 
nástroj  cizoty;  a  čím  vioe  domácí  ono  vzdělání  rostlo  ku  předu,  tím 
vioe  vylinoval  se  i  skutečný  spař  mezi  jedním  a  druhým."  (Tomek: 
Děje  university.)  Ováem  tedy  nepřispívala  universita  ku  vychování 
národu;  ale  o  pěstování  nauk,  byfby  toliko  směrem  tenkráte  panujícím, 
velikých  si  získala  zásluh.  Jestliže  i  vědomosti  nerozmnožila,  tedy  as- 
poň k  roz&irení  jejich  přispěla  a  účastenství  na  zájmech  duševných  zbu- 
dila. Máme  také  za  to  že  di^ch  university  největší  ránu  zasadil  kle- 
sajícímu romantictamua  rytířským  pohrám  v  Čechách,  jakož  ona  i  po- 
Btfedné  působila  na  patrnější  vznik  prosaické  literatury  vedle  níž  poesie 
bizo  pozadu  zůstávala.  Rytířská  romantika  už  docela  podléhala  vply- 
vům časův.  Poslední  okusové  o  obnoveni  rytířství  ve  smyslu  XII.  a 
Xm.  století  stali  se  králem  Janem  ale  nepodaí*ili  se  dle  úmyslu  jeho. 
NezdařUá  tabule  krále  ArtoSe,  ku  které  zvláštní  daň  sebraná  od  měst- 
ského stavu  a  od  klášterů,  zbudila  nejen  odpor  v  zemi  ale  i  posměch, 
nebot  k  rozhlášeným  slavným  kolbám  čili  tak  zvané  vdíké  tabuli  Ar~ 
iuiové  ku  kteráž  král  Jan  pozval  knii^ta,  hrabata  i  pány  z  celého 
Něoieeka,  a  ku  kteréž  veliké  přípravy  se  učinily,  nedal  se  z  ciziny  We- 
rner nikdo  najíti,  což  zřejmě  na  to  poukazuje  že  pohry  tyto  už  se  pře- 
žily. Jakož  rytíř  Dalemil  na  turnaje  narážel :  Jechu  sě  v  turnej  je- 
zditi —  a  neušittífné  stravy  6inUi;  —  détinných  krovóv  krájeti  — 
aid.,  taktéž  zmáhsuící  se  jiné  všeobecnější  a  důležitější  zájmy  duchovné 
1  hmotné,  umění  a  promyslu,  podrývaly  stav  který  se  jižjiž  zbytečným 
objevil  Směry  kulturné  ae  postavily  proti  pouhému  uznávání  sil  hmot- 
ných jakéž  dříve  panovalo,  a  již  i  umělcové  se  tlačili  v  popředí  obra- 
cajíce  pozornost  na  sebe  a  na  své  plody.  V  takových  okolnostech 
pozbyti  musilo  železné  rytířství  tím  více  bývalé  své  platnosti  čím  méně 
ae  ráz  jeho  k  novým  zájmům  hodil  a  jim  sloužil.  Ba  počalo  se  na- 
mnoze uznávati  za  Škodné  a  nebezpečné,  poněvadž  někteří  rytířové  na 
blkka  svých  hradů  podle  starého  spůsobu  podivně  nakládali  s  pocest- 
nými kopci,  přepadajíce  je  a  obírajíce,  a  tedy  patrná  nebezpečenství 
strojili   amiáhajícímn   se   měš(anst>ni.    Císař  Karel  některým  z  těchto 


—  294  — 

pánů  Spatné  řemeslo  na  vždy  pokazil,  což  ovSem  nepřispívalo  k  odavé 
rytířstva  vůbec.  Turnaje  a  rytířské  hry  jenž  y  pravé  minulých  stale- 
tích téměř  histprickon  důležitost  měly  a  podlé  zvláStných  a  přísných 
zákonů  se  vykonávaly  zdi  se  že  až  na  poahá  divadla  poklesly.  I 
v  oděvu  nastala  nová  móda  i  literaturaNobjevige  postupné  přechod  na 
nový  ráz.  Rytířské  romantické  básně  pozbyly  přitažnosti,  a  satyra, 
allegorie  a  didaktika  nastoupily  jeji  místo,  vedle  nichž  ovfiem  duchovné 
básnictví  svou  od  vnějšího  světa  posud  neodvislou  cesto  dále  sledilo. 
Avšak  básnictví  vůbec  postupovalo  půdu  písemnictví  prosaickému  jež 
blíže  stálo  životným  účelům  povSedným  a  přístupnější  se  jevilo  ^'še- 
obecným  požadavkům  vzdělaného  a  vzdělávi^ícího  se  společenstva.  — 
Zdát  se  poněkud  jakoby  znamenití  zeměvládcové  část  své  povahy 
zapůjčili  národu  svému  kterýž  takořka  smyslem  jejich  rozkvétá  a  se 
pohybuje.  Ležit  to  v  tom,  že  vládcové  takoví  pochopivše  dobu  svou 
silám  v  národě  dřímajícím  vývinu  dopřejice  a  podpory  poskytujíce, 
vůli  a  konáni  svá  zařizují  dle  směrů  časových  a  pokroku  ne  toliko 
překážky  nečmí  ale  i  sami  cesty  mu  připravují.  Takovým  vládcem  se 
objevil  Karel.  Poznav  kde  co  zchází,  snažil  se  vyplniti  mezeiy  bud 
sám  bud  národ  na  cestu  k  tomu  poukázal,  jsa  nad  jiné  zkušený  a  vzdě- 
laný. Na  tom  pak  spoléhá  největší  zásluha  jeho  že  zkušenosti  a  vzdé*- 
lanost  svou  pro  sebe  nechoval  a  na  duchovných  požíváních  sám  ne- 
přestával nýbrž  poznáni  svá  v  praktický  život  uvésti  a  s  národem  svým 
je  sdíleti  se  snažil.  Objevujet  se  tím  nejen  veliký  duch  Karlův,  ale 
i  patrný  už  stupeň  zralosti  národu  který  myšlénky  svého  krále  pocho- 
poval a  jich  vstoupení  do  života  nadlehčoval.  Jaký  tu  rozdíl  mezi 
dobou  Vácslava  U.  a  Karla  IV.!  I  o  Yácslavu  IL  iríme  že  nakloněn 
byl  učencům  a  o  duchovnou  vzdělanost  se  snažoval.  Nejen  že  Vácslav 
jak  létopisec  Zbraslavský  píše:  Cum  theologu  de  histariiiy  cum  jwri- 
8tis  de  c<mbus  et  cum  phyeicia  de  anůidotiš  morbarum  disseruU  et 
literarum  Bcribendaintm  mater iam  notariie  frequentěr  tríbuiif  —  ale 
chtil  jest  také  pařížská  školu  v  Praze  mieti.  (Pulkava.)  Nebylo 
však  tenkráte  ještě  dostatečných  základů  v  zemi  a  v  národu,  aby  byl 
vládce  myšlenku  svou  vštípiti  mohl  svému  lidu.  Scházela  mu  také  ona 
neústupná  energie  ducha  která  jediná  schopna  jest  provedeni  velikýdi 
věci  a  která  Karlovi  dodala  síly  i  vytrvalosti.  Karel  nejen  učením 
z  knih  ale  i  přímo  zkušenostmi  životnými  se  otužil  maje  oči  vždy  ote- 
vřeny kde  se  o  nahlédnutí  do  skutečných  poměru  životných  jednalo. 
Již  tím  se  osvědčuje  praktický  jeho  duch  že  měl  zvláiitni  náklonnost 
k  historii,  k  této  vědě  skutečnosti,  v  níž  se  nejjasněji  zrcadlí  dndi 
v  proměnách  časových.  Nančilat  ho  porovnávati  minulost  s  přítomností 
a  stopovati  vývin  poznenáhlý  až  k  oné  výši  na  které  se  přivé  nalézal. 


-  295  - 

S  drahé  strany  zase  cesty  konané  po  cizích  zemich  mn  poskytovaly 
přďežitost  ku  pozorováni  pntoninosti  samé,  kterak  z  rozmanitých  živlu 
historických  a  okolnosti  místných  v  rozmanitých  údobách  se  objevovala, 
odpovidajic  půdě  na  které  vzrostla  a  podmínkám  z  kterých  se  vyvinula. 
Takž  se  mu  vyjasnily  poměry  vzdělanosti  lidské  jakž  ze  sebe  a  po  sobě 
se  spiisobovaly,  a  jak  vedle  sebe  se  řadily,  i  snadno  mu  bylo  domysliti 
se  parallel  mezi  cechy  a  jinými  souvěkými  národy.  Muž  který  tak 
zdravým  okem  do  života  hleděl  jako  Karel,  musil  i  cenu  míru  poznati, 
a  kdežto  se  mn  hlavně  o  vnitřni  sesilení  říše  své  jednalo,  zbytečného 
válčení  se  vystřihati.  Poukazuje  na  to  odpověď  kterou  dal  papeži 
Urbanovi  V.  zanášejícímu  se  s  myšlénkou  nového  křižáckého  tažení. 
ChovalC  zajisté  král  náS  podstatnější,  kulturné  záměry  v  duchu  svém, 
než  aby  se  byl  účelům  podal  ježto  už  neležely  v  interesu  časovém. 
Více  mu  záleželo  na  tom  aby  jako  včela  odevšad  do  oulu  českého 
snášel  co  kde  úspěšného  vlasti  a  vzdělanosti  poznal,  než  aby  síly  roz- 
ptyloval na  jejichžto  ustředění  znik  a  zdar  národu  jeho  spoléhal.  Ne- 
ušly mn  úspěchy  z  vz^ijemného  obchodu  vycházející  a  snažil  se  o  ně. 
Podporoval  obchod  nejen  výsadami  kupcům  propůjčenými  ale  i  spravo- 
váním cest  po  vodě  i  zemi,  spořádáním  cla,  a  úmluvami  s  jinými  vla- 
daři k  úspěchu  českého  kupectví.  Italští  obchodníci  v  Praze  se  usa- 
zovali. Pražským  v  Římě  zvláštní  dům  k  obýváni  a  opatřeni  se  zřídil. 
Nastala  vůbec  v  obchodním  světě  českém  živost  drive  neznaná  a  to  ne- 
jen v  Praze  ale  i  ve  všech  větších  městech  českých.  K  tomu  přispíval 
též  zlepšený  stav  zákonův  a  spořádanější  ptávné  poměry  české,  nebot 
až  k  časům  Karlovým  prospěchu  obchodnému  valně  překážela  nebezpe- 
čenství jež  hrozívala  obchodníkům  a  zboží  na  cestách  v  nitru  i  vně  země. 
Na  uspořádání  právných  poměrů  zakládá  se  nejen  blahobyt  ob- 
čanský ale  i  pokrok  duchovný  kterýžto  tam  vznikati  nemůže  kde  toliko 
hmotná  sila  panuje  a  osobnost  nebezpečenstvími  obklíčena  jest.  V  Ce- 
chách už  za  nejstarších  časů  se  hledělo  na  bezpečnost  osobnou,  a  stálo 
ustanoveni  zákonných  podle  nichž  se  záležitosti  občanské  ve  sporech 
právných  i  politických  zpravovaly.  I  Libušin  soud  na  to  poukazuje 
kterak  v  pohanských  už  dobách  držáni  byli  veřejní  soudové  na  nichž 
lid  hlasoval.  „Nejstarší  práva  v  Čechách,  jež  částečně  jen  z  osvobo- 
zovám  a  vyjímání  od  práv  známe,  srovnávají  se  s  obecným  právem 
slovanským  v  ostatních  slovanských  krajinách,  zvláště  s  právem  Slovan 
bydlidch  na  Labi,  Odře  a  Visle.''  (Hanka,  Rozbor  lit.  str.  15L)  Již 
Prckoip  mluví  o  domácích  zákonech  Slovanů  v  VL  století  a  Konstantin 
Phorphyrogeneta  nám  i  prastaré  slovo  zákon  uchoval.  Památka  starého 
dávného  zřízeni  soudného  nejen  v  dřevních  listinách  se  zachovala  ale 
i  v  soudech  zahájených  jež  se  po  vsích ,  městečkách  a  městech  až  do 


—  296  — 

konec  XVf.  století  konávaly.  Vznikla  tedy  stará  práva  česká  z  jed- 
noho pravěkého  pramene,  z  'pravdy  po  zákonu  svatém,  čemuž  i  Ondřej 
z  Dube  pHsvědčuje:  „Pi^dvo  zenié  ceákS  dávno  ncdezeiio,  jesté  ot  pohan- 
stvie,  a  najviece  ot  Přemysla  oráče  a  téch  panóv  hterí  jsú  v  té  ckvUi 
5yK."  Podobná  odvolání  se  na  stará  práva  opakují  se  v  nejstarších 
památkách  písemných  a  to  ohledem  na  poměry  rozmanité,  takže  neji- 
nače se  domýšleti  jest  než  že  nejen  práv  národných  ale  i  mezinái*odiiých 
smlouv  a  zákonů  stálo.  Avšak  spravedlivé  vykonávání  práv  těchto 
brzo  se  přerušilo,  když  „chrámové  i  klášterové  s  jich  dědinami  a  lidmi 
od  práva  zemského  se  vyjímali^  a  zvláště  kdyŽ  německé  právo  do  slo- 
vanských vlastí  se  vtírati  počalo."  Již  v  Xn.  století  se  objevují  stíž- 
nosti na  nátisky  od  úředníků  župních  při  vykonávání  soudní  moci  činěné. 
Nedá  se  upříti  že  některé  vzniklé  tu  nepoměry  skutečně  na  ten  a  onen 
staroslovanský  právný  obyčej  se  zakládaly,  neboC  i  zákony  pokračovati 
a  se  měniti  musí  podle  časů  a  místností,  a  jiný  zajisté  bývával  poměr 
soudců  k  souzeným  pokud  nebylo  úředníků  a*  jiný  když  jich  bylo.  — 
Města  do  nichž  nejvíce  cizincův  přibývalo  užívala  výsad  a  dle  práv 
cizích  se  říditi  počala.  Právné  poměry  v  zemi  nebyly  tedy  sjednocené, 
a  nepanovaly  ty  samé  zákony  po  vsích  jako  po  městech,  pro  lid,  kněž- 
stvo a  pány.  Takž  i  v  samé  Praze  v  XIII.  století  jiné  bylo  právo 
Malostranské  než  Staroměstské.  Právo  Starého  města  se  zakládalo  na 
svobodu  kterouž  Vratislav  dal  německé  osadě  na  Poříčí  aby  podle  svých 
vlastních  obyčejů  souzena  byla,  kteréžto  právo  později  na  soud  staro- 
městský přešlo  a  se  tam  ustálilo.  Mnohá  česká  města  toto  právo  pak 
pnjala.  —  Na  Malé  straně  (tenkráte  Nové  město)  panovalo  právo 
Magdeburské  které  též  v  některých  jiných  královských  městech  v  Čechách 
se  zavedlo.  „MěšCané  MaIosti'anšti  měli  hned  u  založení  svého  města 
authentický  výpis  práva  toho,  ač  některé  výminky  pro  sebe  ustanovo- 
vali." —  Kterého  času  však  nálezové  soudní  z  nichž  se  pak  městská 
pi*áva  složila  zaznamenávati  se  počali,  nevíme,  jelikož  zápisové  knihy  Sta- 
roměstské teprv  rokem  1327  počínají.  Kniha  tato  se  posud  na  radnici 
Staroměstské  v  Praze  chová.  O  dskách  zemských  víme  že  se  za  Vác- 
slava  II.  v  sakristii  kostela  Pražského  chovaly.  Ohledem  na  vykoná- 
vání zákonů  zdá  se  že  ono  as  podléhalo  namnoze  libovůli  soudců,  nebof 
již  Vácslav  II.  zvláštním  výrokem  nařídil  rychtán  městskému  aby  soudil 
netoliko  dle  rady  přísežných  nýbrž  také  dle  zákonodárství  v  městě 
obyčejného.  Staročeské  právo  ovšem  se  zjevuje  ve  spůsobu  veřejného 
soudu  kde  mužové  z  obce  volení  nálezy  vynášejí  nad  spoluobčany 
svými,  av.šak  nálezové  tito  se  při  rozličnosti  práv  na  místech  panují- 
cích valně  od  sebe  lišiti  musili.  Jediné  jednání  církevného  soudu  bylo 
dle  zákonů  kanonických  pevnr»ji   ustanovené  a  větním  dílem  písemné. 


—  297  — 

< 

Nejen  rozličnosti  zákonu  tu  a  tam  jiných,  ale  i  přibp-áním  výsad, 
výminek  a  svobod  jež  si  jednotlivé  osoby,  stavy  a  obce  vydobyly  patrné 
nespravedlivosti  a  mnohé  zmatky  v  soudnictví  panovaly.  Starý  obyčej 
tak  zvaného  vdáváni  zvláště  obtěžoval  obce  stana  se  vydatným  sice 
pramenem  přijmu  ouředlnikův,  ale  záhubným  pro  strany.  „Celé  vsi 
byly  potahovány  k  pokutám,  byl-Ii  v  objemu  jejich  spáchán  zločin  jehož 
vinník  se  nevypátral,"  ba  došlo  někdy  i  k  tomu  že  dědiny  se  opouštěly 
pro  nebezpečenství  kteréž  jim  zakročením  soudu  hrozilo.  —  Jestli  pak 
strany  výsadami  od  poplatku  a  obtíži  všalikých  osvobozené  ovšem 
snadno  bohatly,  tu  naproti  tomu  „při  zrůstajících  zemských  potřebách 
na  druhou  neosvobozenou  stranu  obtížnější  konáni  a  nevystižitelné 
poplatky  se  hrnuly."  Bylt  tedy  už  svrchovaný  čas  aby  se  v  zákono- 
dárství a  soudnictví  konečně  rozhodný  krok  a  žádoucí  pokrok  učinil. 
Již  Vácslav  n.  byl  slavného  právníka  vlašského  Gozzia  de  Urbeveteri 
do  Čech  povolal  k  tomu  iičelu  by  návodem  tak  proslulého  znalce  sou- 
dům zemským  se  pevného  zákonu  dostalo.  Odpor  panstva  záměr  tento 
přerušil.  I  po  vyhasnutí  rodu  Přemyslo^-á  nechtělo  se  pánům  psaných 
práv  a  nálezův,  jelikož  dobře  pochopili  že  pevná  ustanoveni  zákonů 
překážeti  budou  svobodám  jejich.  Za  časů  Karlových  se  učinili  pod- 
statní počátkové  ku  sesbíráni  a  sepisování  práv  zemských  takž  i  měst- 
ských, ale  nepovedlo  se  ani  císaři  aby  zákon  jim  vydaný  došel  moci 
a  zavazující  platnosti,  a  tak  zvaná  Majestas  CaroUna,  čili  statuta 
CaroU  imperatoris  zavržena  byla  od  stavův  českých  na  sněme  r.  1348. 
Takž  tedy  nenznátiim  zákonů  těchto  zůstalo  ještě  na  nějaký  čas  při 
starém.  —  Samo  sebou  vysvítá  že  o  rovnosti  před  zákony  tenkráte  ještě 
řeči  nebylo  a  že  i  nakládáni  s  usedlými  měšťany  daleko  se  Ušilo  od  spů- 
soba  jakým  se  obecný  lid  soudil,  a  jaký  rozdíl  se  činil  mezi  panstvem 
a  ostatními  občany  před  soudem,  o  tom  se  poučiti  lze  jest  v  starých 
písenmých  památkách  kdež  k.  př.  zákon  jeden  z  první  polovice  XIII. 
století  praví:  Když  majitel  panského  statku  soudné  žalobě  (nároku) 
propadne,  lze  mu  za  sebe  poslati  některého  poddaného  na  očistu  vodou, 
8  jestH  tento  nedostojí,  podlehne  pán  trestu  dvou  set  denárů!  —  Cel- 
kem však  písemnosti  jen  zlomkovitých  zpráv  o  právu  občanském  až  do 
XTV.  stol.  podávají,  z  většího  dílu  jen  nálezy  různé,  listy  smlouvní 
a  nařízení  na  trestní  zákon  se  táhnoucí.  Zákony  městské  a  došlé  nás 
listiny  spolu  však  poučiýi  kterak  se  cizinci  v  Čechách  už  tenkráte 
k  českému  jazyku  chovali.  Němci  majíce  ve  větších  městech  českých 
a  zvláště  v  Pkaze  celou  obecní  zprávu  v  rukou  a  vládnouce  městskými 
úřady  zavedli  do  ůředmlio  jednáni  i  na  soudech  jazyk  německý.  Protož 
krom  latíny  také  zhusta  v  němčině  sepsány  jsou  staré  právní  listiny, 
kdežto  českých  velmi  málo  se  nalézá.    Nejstarší  česká  listina  obsahuje 


—  298  — 

práva  Rychnovských  soukenniků  1.  1378,  kdežto  latinské  a  německé 
listiny  právní  se  až  z  XIII.  stol.  nalézají.  Jednání  před  soudem  v  roze- 
přích trestních  bylo  onstní  a  stranám  bylo  povoleno  užívati  řečníků 
(prolocutores);  avšak  před  německými  soudci  Čech  jen  prostředkem 
němčiny  svou  věc  provésti  mohl,  a  měšťanům  českým  bohatším  podá- 
vala se  pohnutka  k  odcizování.  V  nejstarší  knize  Staroměstské  nalézá 
se  i  přísaha  kterouž  kmetové  a  konšelé  Pražští  před  králem  skládali 
v  jazykti,  německém*  Ba  i  jiným  jeStě  ohledem  se  cizota  rozvinovala, 
nebof  se  jeví  „že  přísežní  Malostranští  jakož  i  jiných  měst  práva  Mag- 
deburského užívajících  dopouštěli  odvolávání  do  Magdeburka  jakožto 
mateřského  města  tohoto  práva.'*  Tut  věru  nescházelo  mnoho  k  tomu, 
aby  soud  Magdeburský  zvykl  užívati  jakousi  nadvládu  nad  soudem 
Pražským  a  aby  Čechy  během  času  a  navyklým  nespůsobem  se  byly 
považovaly  jemu  podřízeny  ve  věcech  soudních,  a  na  německé  město 
jako  na  nějakou  vyšší  appellací  se  byly  obracely!  Zda-li  snad  už  tenkráte 
netušila  česká  strana  v  Praze  nebezpečenství  které  jí  hrozilo  odvislostí 
od  německých  práv,  když  usnesením  přísežných  obce  Staroměstské  stal 
se  návrh:  „aby  se  učinilo  a  vymyslilo  psané  právo  Jenžby  ve  všech 
n^ěstech  českých  platilo  napotom  krom  těch  ježto  pod  právem  horním 
by  stála*'?  Gi  snad  německá  strana  upustiti  nechtěla  od  výhradného 
postavení  svého  a  na  to  tlačila  aby  zůstalo  při  starém?  O  tom  nyní 
rozhodnouti  nelze.  Víme  toliko  že  návrh  onen  potvrzení  královského 
došel  (1341),  nenalézá  se  však  stopy  žeby  byl  i  v  skutek  uveden  býval, 
jelikož  po  celé  XIY.  století  ještě  nebylo  stejného  práva  ve  všech  mě- 
stech českých.  Roku  1343  slíbil  Karel  zvláštní  výsadní  listinou  že 
hájiti  bude  měšCany  „při  všech  právích  a  zvyklostech  posavádních, 
pokud  by  jim  psané  právo  takové  nebylo  uděleno.*'  —  Nedá  se  pochybovati 
že  takováto  nesrovnalost  v  právních  poměrech  zmatky  všeliké  rozmno- 
žovala a  zřídlem  nespravedlnosti  se  stala,  kterouž  nikdo  v  zemi  neu- 
trpěl tak  veliké  škody  jako  nebohý  lid  obecný,  nebot  mu  nelze  as  bylo 
dovolati  se  práva  před  panským  neb  městským  soudcem,  když  v  rozepři 
stál  s  pánem  neb  měštanem,  jakž  na  to  i  báseň  „Desatero  kázam' 
božích"  přímo  poukazuje.  Ačkoli  však  ku  sjednocení  zákonů  nedošlo, 
předce  chvalitebná  v  těchto  dobách  se  objevuje  snaha  o  sbírání  a  zapi- 
sování rozličných  práv,  výsad  a  nálezů  soudných,  při  čemž  zvláště  pozo- 
rovati slušno  že  v  městských  památkách  tohoto  druhu  zvláště  němčina 
vedle  latiny  se  objevuje,  kdežto  zase  ve  výpiskách  právních  a  soudních 
v  starých  deskách  zemských  chovaných  vedle  latiny  se  i  častěji  a  češ- 
.tinou  potkáváme.  —  Moravská  města  v  XÍŤT.  a  XIV.  století  bedlivě 
pečovala  o  zachováni  svých  výsad.  Brněnský  přísežný  Michal  Siebeor 
kind  sepsal  před  rokem  1376  práva  města  Brna.    Brněnský  písař  Jan 


—  299  — 

sepsal  mezi  L  1350—1360  nálezy  brněnského  soudu  a  ozdobil  rukopis 
pěknými  těsnoniáU)aitii.  Jihlavský  městský  písař,  spolu  tajemný  pí^ 
a  registrátor  cis.  Ka)rla  IV.  Jan  z  Gelnhausen  (1360)  přeložil  horní 
práva  města  Jihlavy  z  latiny  do  němčiny.  Taktéž  v  Jemnicích,  Tře- 
bíči a  Ivanficicl^  se  chovaly  městské  knihy  v  nichž  mnohé  právní 
listiny  a  nálezové  zaznamenáni.  Ortolf  písař  města  Znojma  v  XIV. 
stol.  sebral  práva  Znojemská  a  sepsal  je  v  jazyku  německém.  —  Knihy 
některfch  moravských  měst  v  XIII.  a  XIV.  století  zavedené  poskytuji 
vůbec  idůležitá  zřidla  ku  poznání  historie  a  kultury  tehdejší.  Nejstar&í 
část  Iněstské  knihy  Jihlavské  z  první  polovice  XIV.  století  chová  se 
v  ^anivers.  bibl.  t  Holomouci ;  valnou  část  listin  důležitých  v  latinském, 
německém  i  českém  jazyku  nalézti  lze  též  v  městském  archivu  Jihlav- 
ském. —  Jazyk  latinský  ve  věech  těchto  písemnostech  nadvládá, 
a  teprv  na  sklonku  XIV.  stoleti  hojněji  se  objevuji  zápisy  české.  Takž 
knihy  manské  kostela  Olomouckého  až  do  I.  1318  zcela  latinsky  jsou 
psány.  Biskup  Mikoláá  z  Kostnice,  Němec,  zavedl  německý  jazyk 
kterýž  v  písemnostech  těchto  se  objevíce  až  do  r.  1399  kdež  za  biskupa, 
Jana  Mráze  zase  čeština  s  latinou  se  střídá.  V  knihách  páhonu  a  nálezů 
soudu  Kroměřížského  teprv  1.  1398  objevuji  se  půhony  české  mezi 
latinskými.  Karel  IV.  veliké  si  ziskal  zásluhy  o  spůsobování  a  zacho- 
váni takovýchto  knih  na  Moravě ,  i  ačkoli  už  Otakar  IL  hypotekamé 
knihy  spůsobiti  dal  v  Holomouci,  tabtdaif  pMicas  ólonittcienais  zudae,  • 
ad  quam  univeraae  provinciae  Moraviae  se  reclinant,  nezdá  se  přece 
že  založeni  toto  valného  došlo  úspěchu  před  Karlem,  jelikož  se  z  ulo- 
žených tam  písemnosti  předešlých  dob  jen  málo  udrželo  a  teprv  dobou 
Karlovou  sbirka  tato  úplnosti  nabyla.  Českoslovanské  písemnictví  tim 
ovšem  nezískalo  aniž  národnímu  jazyku  se  neotevřela  dráha  jakás  nová, 
neboC  všechny  zápisy  se  konaly  v  jazyku  latinském  až  do  roku  1480 
kde  Ctibor  z  Cimburka  užíváni  českého  jazyka  při  deskách  zemských 
nařídil  pro  mmší  práci  a  větíí  rozum  tém,  kteříž  latine  neuméjí;  an 
mnozí  latinu  k  evému  rozumu  vykládají  aby  prostý  rozum  ceeký 

Ml! — 

Jakož  v  Čechách  a  na  Moravě  tak  i  v  Slezsku  se  v  osadách  slo^ 
vanských  dliouho  udržely  stará  práva  a  spůsoby  při  soudech  slovan- 
ským kmenům  společné.  Avšak  dříve  nežli  jinde  a  v  hojnějším  počtu 
se  tam  hrnuli  Němci  nejen  města  osazujíce  ale  i  vesnice  zřizujíce.  Ti 
se  iqNravovali  podle  práv  kterýchž  dříve  v  Němcích  užívali,  kdež  se 
piivé  v  Xni.  stoleti  život  městský  osvědčoval  sbíráním  statut  a  knih 
.právnich  a  důležitý  pro  Němce  Sachsenspiegel  od  saskéko  rytíře  Eypka 
z  Bepogowa  sestaven  v  tdtíváoi  veSel.  Povstán&n  německých  obci  po;- 
zbyly  sUffé  slovanské  spůsoby  své  bývalé  platnosti  a  nastala  různost 


—  300  — 

v  poTttěrecli  prámých,  ovšem  velmi  patrná  oMedem  na  osoby  a  mist* 
líOBti.  Město  Vratislav  zvláátě  bohaté  a  mocné  vydobylo  si  v  některých 
ohledech  takovou  nadvláda ,  že  král  Jan  Lacemborský  konšeli&m  jeho, 
jichž  číslo  z  osmi  na  dvaatřicet  rozmnožil,  dal  ůloha  aby  sestavili 
zemské  právo  Slezské.  Zřídila  se  k  tomu  účelu  komisi  tři  radních 
Vratislavských  a  tří  Slechticn  a  statkářů  zemských  kteřížto  roku  1346 
spňtobili  zákonník  Slezský  z  německého  Sachsenspiege! ,  změnivše 
některé  jeho  články  a  třinácti  novýtai  artikuly  'jej  doplnivge.  Sbírka 
zákonů  těchto,  pod  jménem  „Červená  kniha*^  známá,  pozůstávala  z  365 
článkův.  Dotčená  komisí,  toliko  na  čas  zřízená,  zůstala  však  i  napo- 
tom  pohromadě  jakožto  královský  manský  soud ,  pod  řízením  předsedy, 
královského  totiž  hejtmana.  Za  Karla  IV.  podřídila  se  soudu  tomuto 
i  vyšší  Šlechta,  kdežto  nižší  (famuli  et  villani)  už  dříve  mu  podléhali. 
Císař  Karel  však  I  1360  veškerou  právomocnost  složil  v  ruce  Vrati- 
slavského méšCanstva  ustanoviv  zase  toliko  osm  konšelův  s  vyfaražem'm 
šlechty  jako  drive  bývalo,  a  poskytnul  jim  právo  volení  zemského 
hejtmana  z  jejich  středu,  takže  Vratislavský  městský  soud  byl  nad 
veškerou  šlechtu  knížectví  toho  postaven.  Uražená  tím  šlechta  v  odpor 
se  postavíc  mnohé  napotom  boje  s  městem  proto  podstoupila.  ^—  Jinak 
se  nám  nedostává  dostatečných  z^Jráv  o  písemných  památkách  právních 
v  Slezsku,  a  toliko  některá  podotknutí  v  starých  listinách  nás  poučuji 
že  s  zapisováním  půhonů  a  nálezů  soudních  dosti  časně  v  XV.  století 
se  započalo,  ba  až  podnes  se  uchovaly  právní  knihy  knížectví  Opav- 
ského kteréžto  téměř  do  roku  1410  sahají  a  až  do  léta  1419  jazykem 
latinským  sepsány  jsou.  Právě  ale  z  těchto  pozůstatků  souditi  nám 
jest  kterak  Slezsko  tenkráte  ještě  bylo  slovanské,  německé  však  osady 
toliko  ostrovy  v  něm,  jelikož  dotčené  právní  písemnosti  Opavské  jed- 
notlivá technická  slova  slovanská  obsahují,  od  r.  1419  už  dílem  latinsky 
dílem  Česky,  od  r.  1439  ale  téměř'  výhradně  česky  sepsána  jsou. 

Uvážíme-li  že  rozličná  zákonná  sněmovna  usneseni  stavův  jakož 
i  rozsudky  vrchního  zemského  soudu  do  desk  zemských  se  zapisovaly, 
že  i  zapsaní  nálezové  platili  za  měřítka  soudům  v  rozepřích  soukrom- 
ných,  dá  se  poněkud  říci  že  země  nebyla  beze  všech  ustanovení  zákon- 
ných. Měly  však  zápisy  tyto  do  sebe  ráz  toliko  příležitostný,  náhodný 
a  namnoze  příliš  partikulámý,  nebyly  v  celku  jednom  spojeny  a  jen 
částečně  na  všeobecné  zásady  uvedeny.  Systematický  duch  Kail&v 
nepřestal  uznávati  potřebu  zákonné  knihy  všeobecnou  platnost  mající, 
i  předložil  tedy  císař  nedaje  se  odstrajiiti  prvním  nepovedeným  okusem 
sněmu  v  Praze  (r.  1355)  opět  svou  Majestús  Carolma^  kteréžto  wnb 
zákony  české  měly  národu  nahraditi  i  kanonické  i  římské  pnLvo.  Avšak 
zase  nepřijali  stavové  návrh  císařův  v  podaném  celku,  nýbrž  toliko 


—  301  - 

některá  statuta  z  dotčeného  zákonniku  snémovnýni  asneáenim  zákonné 
platnosti  nabyla.  Odstnoily  se  totiž  potud  ožívané  soudy  boziy  očista 
vodou  neb  ohném  před  soudem,  kterouž  uvádí  listina  Břevnovská  od 
1.  1220:  Experimentům  ferri  candentis  vel  aquae  frigidae  seu  ferventís, 
pak  losováni  před  soudem  a  dloubá  i  zapletená  formola  přísahy  (rota). 
Na  odstraněni  očist  doléhal  zvláětě  osvícený  arcibiskup  Arnošt  z  Par- 
dubic, a  nalézají  se  zprávy  o  nich  ve  všech  právních  spisech  až  do 
časQ  Karlových.  Rád  P^ráva  zemského  praví  o  oči&tě  vodou:  PakUby 
oba  souperi  na  přísaze  prošli,  tehdy  póvod  (žalobník)  má  do  vody 
břiesti  a  pohnaný  za  ním,  tři  kročeje  vzdálí.  A  kdyžby  póvod  utonul 
v  těch  třech  kročejích  před  ním,  tehdy  pohnaný  má  se  vrátiti  a  toho 
nevinen  býti.  Pakli  póvod  přebrde,  tehdy  pohiMuaý  má  za  nim  břiesti ; 
a  přebrde-li  také,  tedy  jest  jeho  prázden;  pakli  utone,  tehdy  ty  dědiny 
i  život  ztratí.'*  —  Očista  vodou  vařiči  záležela  v  tom  že  ten,  komu  se 
uložila,  do  vařiči  vody  sáhnouti  musel  holou  rukou,  a  za  vinného  uznán 
byl  jestli  se  opařil.  —  O  očistě  ohněm  psáno  že  „boraci  železo  z  ohně 
vyomúc  dávali  je  pohaněnému  v  holé  ruce;**  --  a  na  jiném  místě: 
nSvětlé  rozúhené  železo  má  př^d  pohnaným  položeno  býti,  aby  na  něm 
dva  háky  (prsty)  položil  a  přisáhl  za  svou  nevinu.  A  kdyžby  neudržel 
pistóv  na  tom  železe,  dokudžby  přísahy  nedokonal,  tehdy  tu  při 
ztráta."  — 

Doba  Karlova  osvědčila  pokrok  u  dospíváni  rozumu  i  tim  že 
takovéto  nešvary  za  zbytky  barbarství  považovala  a  s  horlivostí  lidu- 
milnou proti  nim  se  obořila.  Pamětná  v  tom  ohledu  jsou  slova,  jež 
důmyslný  mudrc  a  spisovatel  český,  Tomáš  ze  Štítného,  o  poměrech 
právních  svého  věku  okolo  roku  1376  projevil:  —  „Když  i  v  duchova 
nídi  sudiech,  ne  proto  by  zlá  práva  duchovnie  byla,  mnoho  sě  děje 
protiv  pravdě,  pro  zlost  a  chytrost  lidskú,  tak  od  súdec,  jako  od  řeč* 
nikóv,  i  také  od  těch,  ježto  sě  sůdie,  neb  jakož  sem  řekl,  duchovnie 
práva  velme  jsů  právě  vymyšlepa;  oj  pak  zlého  v  našich  hřtešných 
zemských  pravíech,  ježtoj  ještě  v  nich  mnoho  pohanského  obyčeje;  a 
kakžkoli  některého  jest  polepšeno  za  ctného  arcibiskupa  AmuŠta,  jako 
onoho,  ježto  jsú  boha  pokúšeli,  po  některých  žalobách  na  vodu  mečíc, 
aby  voda  ukázahi,  jestli  vinen  nebo  nenie;  po  některých  pak  horncie 
železo  z  ohně  vynmúc,  dávali  v  holé  ruce,  a  druhdy  i  nevinnému,  aby 
tak  ukiSzal  svů  nevinu.  Potom  opět  ciesař  Karel  ustavil  to,  že  krat- 
šími slovy  už  přisahají  nežli  dřéve.  Neb  dřéve  ten  ktož  pohonil  učinil 
žalobu  velme  dluhů  a  nesnadnů ,  a  sám  se  ji  učil  několik  neděl  jieb 
jeho  řečník,  aby  ji  uměl  prožalovati :  a  druhý  pak,  jen  třikrát  ji  uslyše, 
měl  prísieci  týmiž  slovy;  a  jakž  chybil,  na  jediném  slovu,  tak  vše 
ztratil*    Toj  již  minulo,  ač  jsů  se  mnozí  chytrci  i  hněvali  proto,  ž« 


—  302  —  > 

chadým  vdovám  i  jiným  sprostným  nemohu  škoditi  tolik,  jelikžby 
rádi.  A  však  ješté  jest  to  protiv  božiemu  přikázání,  že  přisáliů  Ue- 
dají  zmatkóv,  bohapokůšejicařkůc:  „budeliC  práv,  bdhf  jemu  pomoz.^ 
y  tom  jsů  pravějšíe  dnchovnie  práva.  A  kakli  to  móž  dobré  býti, 
když  svědky  vedu,  stúpi*li  levú  mohu  prvé,  aby  tiem  ztratil;  aneb, 
když  zarukuji,  vezma  klín  sokné  neb  pláště ,  hneli  jim  zase,  chtě  snad 
rozvésti,  aby  udeřil  k  onoho  klínn,  tehdy  jest  ztmtil.  A  na  krátce 
i  sedanie,  i  jiné  takové  věcí,  ktož  sudem  vydává,  jimiž  boha  pokůSiji, 
aneb  přijme:  věz  to  dobře,  žef  ty  sudy  jsů  protiv  boha.  A  také  dý 
jest  to  snd,  ježto  sudce  uslySiec  žalobu,  i  nechtie  slyšeti  odpoviedi 
jinak,  než  řkú:  „rci,  vinen  neb  nevinen?*^  vše  na  pospěch  chtiec 
odbyti.  Yelimby  to  upřiemnějšie  bylo,  aby  tento  odpověděl  onoho  řeči, 
a  sudce  přeslyšiec  oboje,  i  nalezl  mezi  nima.  Neb  často  v  některémby 
se  jeden  poznal  a  druhého  by  zapřely  jimž  nenie  vinen.  A  to  oba 
budeta  před  bohem  křivá,  i  onen  žaluje  křivě,  přimiesiv  snad  ku  (Hiivdě 
křivdy;  i  tento,  řka,  nevinen  jsem  vším,  a  jsa  snad  nevčem  vinen; 
a  tak  spolu  jsů  všickni  křiví.  Kak  opět  chváliti  svědectvo,  ježto  svědSie 
na  penězích,  a  nevědůc  co  svědčie.  Yelim  lépe  jest  to  v  duchovniem 
právě,  ježto  každého  svědka  přinutie,  aby  svědčil,  což  vie  o  té  při, 
a  pod  přísahu  pověděl  pravdu,  což  mu  jest  známo  a  kak  to  vie,  jakož 
jeho.  po  tom  tieží,  a  pak  sudce  podle  toho  sv^dectvie  sůdi.  Ale  snad- 
noliby  tu  práci  zvykli  ůředlníoi?  ani  Hekají  jako  z  klamu,  ale  poft  na 
pravdu  chýle,  řkůc:  „pro  bób<  tuto  nesedíme,  sedímeC  pro  p^nieze.'* 
I  kam  ste  svój  smysl  děli,  nebožátka?  Kak  boží  spósob  převradete? 
Bóh  ostavil,  aby  sudce  sůdili  lid,  aby  pokoj  měli  lidé  mezi  sebi :  a  vy 
pak  proto  sůdíte,  aby  peoieze  jměli  lidské,  a  proto  úřady  zakupiiyeie 
den  ode  dne,  a  dražež  dražež.  Tét  kupě  nikakéž  já  vám  nechválím, 
když  proto  chcete  súditi ,  aby  brali  penieze  Kdské  a  neskrovné  a  jimi 
se  vzmohli.  •—  Což  viece  mluviti  o  tom?  I  toC  jest  zlé  v  sůdiech 
zemských,  že  pro  jedinů  opověd  má  kto  ztratiti  vSicknu  svů  při,  ač 
jest  i  práv.  Podobné  by  bylo,  aby  méně  něco  ztratil  pro  taků  věc, 
jakož  jest  v  duchovniem  právu.  I  jednoliC  jest  nepořádně,  jehož  já 
nevědě  všeho  a  nepomním,  když  sudce  viece  stojie  po  svých  užitciech, 
než  po  obecném  dobrém.  —  Též  řku  domácím  chytrým  rokovnikom 
kteříž  utiskají  pravdy  sprostnějšieho  svů  chytrostí  aneb  mocí. . .  Neb 
na  domácích  rocíech  viece  po  pravdě  než  po  právu  sůditi  shiiie  a 
smlůvati  lidi*' ... 

Úryvek  tento  ze  spisu  souvěkého  spisovatele  a  stojícího  mezi 
předmmi  mudrci  čtrnáctého  století  přímo  poukazuje  na  vady  jimiž  sta* 
rovéké  soudství  téměř  více  pověstné  se  stalo,  než  vhodnými  svými 
stránkami.    Ohledem  na  sedanie    kteréž  Štítný  zde  připomíná  podo- 


—  303  — 

tkoouti  dlužno  že  tím  na  souboj  soudní  ndráži  jejž  soupeři  dle  jistých 
pravidel  podstoupiti  musili  před  soudci.  Slovem  sedání  znamenal  se 
později  .turnaj  a  soudný  boj  napotom  prostě  „kyj**  neb  „meče**  nazván, 
jakž  se  bud  kyjem  buď  mečem  odbýval.  Řad  práva  zemského  obšírné 
pojednává  o  souboji  soudním,  též  i  kniha  Tovačovská  a  Rožmberská 
se  o  něm  zmiňuje.  Souboj  mezi  pány  byl  věcí  od  pravěků  obyčejnou, 
aby  se  byl  ale  také  mezi  lidem  obecným  podle  jakýchs  pravidel  a  řádů 
konával,  o  tom  jediné  stopy  nalézáme  v  bitvách  soudních.  V  XIV.  století 
se  učinil  rozdíl  že  k  bitvě  s  meči  toliko  šlechticové  se  připouštěli,  osoby 
však  nešlechtické  kyjemi  se  bily.  Rád  práva  zemského  praví :  „Pak- 
libý  měštěnín  sedláka  pohnal:  máta  sě  bíti  kyji  a  s  štíty  velikými, 
neb  jsta  oba  jednoho  řádu  chlapského;  k  tej  bitvě  nemáta  mečóv  uží- 
vati.*' —  Naproti  tomu  nalézá  se  v  starém  Brněnském  kodexu  muni- 
cipalných  práv  jedno  místo,  kde  souboj  před  soudem  na  důkaz  navržený 
se  zavrhuje  co  nestatečný  a  odvážlivý  prostředek  k  docílení  práva. 
Stará  práva  Kunratova,  též  pod  jménem  Břeclavská  práva  známá 
(Lundenburger  Landrecht),  připouští  souboj  toliko  ve  sporech  s  cizo- 
zemci: „duellum,  quod  in  vulgarí  dicitur  kyj^  non  habeant,  nisi  ad 
extraneos.*'  Z  toho  by  se  souditi  dalo  že  sedáni  před  soudem  dříve 
v  cizině  se  užívalo  a  napotom  i  u  nás  se  zavedlo  spSsobem  dosti  roz- 
sáhlým,  nebot  máme  svědectví  historických  že  i  ženské  takovéto  sou- 
boje podstupovaly. 

Nedá  se  věru  vylíčiti  věrnější  obraz  tehdejší  vzdělanosti  nežli 
jaký  se  podává  nahlédnutím  do  starých  právních  listin  a  sbírek  půhonů 
a  nálezů  z  kterýchžto,  i  kde  latinou  sepsány  jsou,  přece  jasné  vysvítá 
že  už  za  nejstarších  časův  nutno  bylo  ohled  bráti  na  jazyk  národní.  Starý 
soud  se  ústně  vykonával  a  v  řeči  té  kterouž  strany  mluvily.  Všechny 
téměř  právnické  sbírky  odvolávají  se  na  starý  zpuosoh,  na  doby  v  kterýchž 
nebylo  jeStě  sepsaných  práv  ale  jistého  zvykem  ustáleného  řádu  a  techni- 
ckých výrazů  jimiž  se  od  pravěku  naznačovaly  výkony  právní.  Takové 
technické  názvy  nalézají  se  už  v  starých  právech  Kunratových,  jež  Přemysl 
Otakar  I.  (1227)  v  Brně  zavedl  s  doložemm  že  od  předchůdce  jeho  Kun- 
rata  pocházejí.  (Gel.  Dobner.  Abhandl.  d.  gel.  Ges.  1786.)  Hned  z  počá- 
tku připisuje  toto  právo  Itipanis,  —  íuporum  militibus,  totique  vvígo. 
Stáli  tedy  už  tenkráte  zuporům  milites  výše  obecného  lidu.  české 
názvy  se  tam  objevuji  někdy  s  přídatkem  „qnae  vulgaríter  dicuntur". 
Nárok  starý  zde  má  význam  co  právní  žaloba,  nařknutí.  Výklad  slova 
toho  v  rozličných  starých  listinách  právmch  se  nalézá,  k.  př.  v  listině 
kr.  Jana  1.  1331,  kdež  praví  že  poddaní  kláštera  Louckého  (Bruck) 
na  Moravě  „nec  ad  quaecunque  judicia,  pro  hereditatibns ,  possessio- 
nibus,  debitis,  colpis,  criminalibus  etiam  capitalibus  sivé  qnae  vulgaríter 


—  :jo4  — 

Nárok  dicnntur,  debeant  avocari."  Též  v  Hstiné  kterouž  Otakar  ráda 
Johanitův  zvláŽtní  práva  propůjčil:  Si  vero  nárok,  qaod  latine  vocator 
accusatio . . .  Později  teprv  nárok  zoainenal  též  promlčeni  let  jakž 
z  Rádu  Z.  od  I.  1536  \7svita.  —  Dále  v  právech  Kunratových:  Nul- 
lu£  eok  (sok)  aliquem  accuset  Sok  zde  tolik  cq  „calumniator^' . . . 
Si  aliquís  nobilis  vir  et  non  Draho  super  se  babuerit  nárok. .  •  Dmh 
byl  nižšího  stavu  než  šlechtic  ale  předce  samostatný  osadmlcy  stoje  nad 
podruhy.  Neměl  však  práva  šlechticův  aby  před  soud  postaviti  mohl 
za  sebe  kohos  jiného  sobě  poddaného. . . .  Quando  ducitur  quod  dicitur 
Zuod  (kdy  se  předevezme  sond  nazvaný  zvod. . .)  Slovo  zuod  zvláště 
v  klášterních  listinách  často  se  uvádí,  ale  bez  výkladu.  Jelikož  roz- 
ličné výklady  připouští,  pohlédnouti  zde  dlužno  na  sledící  hned  \7klad: 
„et  illi  qui  dicitur  Povod  satisfaciat,''  vysvětlují  se  nejstarší  významy 
obou  slov  těchto.  Zvod  nejprv  znamenal  právně  skutečné  uvedení  do 
statku  jiného,  buď  dědictvím  neb  koupí,  a  Fovod  (původ)  zde  zna- 
mená osobu  která  toto  uvedení  opatřila.  Výklad  tento  bral  Dobner 
ze  staré  listiny  od  r.  1379,  v  Zderazském  archivu  chované  „tralii  pro- 
curavit  ad  instantiam  quatuor  personarum,  qui  vulgariter  povodové  appel- 
lantur."  -—  Dále  v  právech  Kunratových  se  čte:  Aut  etiam  quod  dicitur 
Zlvhni  znd  (sád).  Tento  zlubní  sůd  byl  soud  menší  hlavnímu  čili 
velkému  soudu  podvržený  a. o  menších  toliko  přech  jednsgicí. . .  Též 
když  někdo  vydí^mcován,  může  pro  Výboj  a  Hrdost  jmenovati  koho 
chce.  Že  slovo  Výboj  znamenalo  násilné  plenění  na  to  poukazuje  staré 
Jihlavské  městské  právo  kde  jedna  kapitola  nazvána:  „De  invasore 
domus,  seu  quod  dicitur  Heimsuchunge:  O  Výboji  domu»'*  a  kde  i  dále 
se  drancovník  „Pliinderer**  nazývá:  Vybojník  domu*  —  Slovo  Hrdost 
(grdozt)  též  v  jiných  starých  listinách  přichází  ač  nikde  vyloženo. 
V  právu  Pražském  a  v  Rádu  zemském  udrželo  se  to  slovo  ve  smyslu 
německého  „Frevel/^  Neužívané  též  slovo  v  artikulu:  Item  si  quia 
citatus  atd.  t.  j.  „když  někdo  pohnán  právo  dostane,  neplatí  ani  Vre^ 
ani  Póhonce,  jediné  dva  peníze,  quod  Pomocné  vulgariter  appellatur. 
Vrez  zdá  se  že  byla  kancelární  taksa,  jakož  i  Póhonce  jež  za  soudní 
citaci  (pohon)  se  položila.  —  Zajímavý  jest  původ  slova  Neutajte  jež 
v  dotčené  právní  listině  přichází.  „Item  ad  clamorem  communem  qui 
Ncutojte  vulgariter  nominatur."  Bylf  spůsob  že  veřejná  nařízem',  zvláštft 
pak  najímání  na  vojnu  se  na  veřejných  místech  prostranných  lidu 
vyhlašovala  zvláštními  hlasateli  a  při  hlučném  troubení.  I  byla  povin* 
nost  každého  běžeti  a  naslouchati.  Méně  důležité  věci,  jakož  nařízení 
městská  od  konšelův  vyšlá  zvěstovala  se  bez  troubení  a  hlasatel  pouze 
vykřikoval  slovo:  Nastojte!  Zdá  se  že  lid  obecný  donucován  býval 
ku  postání  a  naslouchání,  kteréžto  povinnosti  dotčený  z4kon  ho  spro- 


—  305  - 

stíl.    (NuUus  currere^teneatar,    nisi  de  propriá    volutante   hoc   facere 
▼olnerit). 

Mezi  nejzajímaTějSi  sbírky  starých  zákouů  náleží  bez  odpora  jme- 
novaný zde  již  Z&konník  Brněnský,  spůsobený  mezi  léty  1350 — 1360, 
ozdobený  výbornými  drobnomalbami  veleživé  barvitosti.  Jest  to  kniha 
z  většího  díln  latinským  jazykem  sepsaná  kdež  ale  též  mnoho  němec- 
kých slov  a  konstrokcí  se  nvádí.  Obsah  knihy  jest  následující :  Právo 
mýtné  města  Brna  v  německém  jazyka :  „Das  ist  di-  Mant  za  Brune 
die  aaf  das  Haas  Spilberc  gehoert/*  Pak  latinské  artiku]^  práva 
Brněnského.  Z  kodexu  toho  se  dozvídáme  že  v  XIY.  století  bylo 
přes  Šedesát  míst  podvržených  soudu  Brněnskému  a  že  se  v  Brně  ' 
odbýval  soud  týdně  dvakráte,  totiž  ve  čtvrtek  a  v  sobotu  před  poled- 
nem. Strana  která  až  do  polední  se  nedostavila,  ztratila  právo.  Porota 
sestávala  z  24  přísežných  jižto  v  radě  v  kuklích  seděli.  Když  se 
strana  pod  přísahu  brala  a  odříkávajíc  fonmili  jediným  slovíčkem  zmátla 
neb  nedobře  je  vyslovila,  byl  zmatek^  a  strana  propadla.  Oudy  rvač- 
kou pomSené  se  oceňovaly.  Vzácný  oud  (membrum  nobile^,  k.  př.  nos, 
ruka,  noha,  cenil  se  na  deset  hřiven.  Zub,  prst  níže.  Život  platí  za 
tři  vzácné  oudy,  tedy  30  hřiven.  Kdo  nemá  čím  platit  odsoudí  se  co 
nejpřísněji,  zub  za  zub,  oko  za  oko.  —  Kdo  si  sám  oudy  poruSí  jakožto 
poSetilý  člověk  vyloučí  se  ze  spolku  jiných  dobrých  lidí.  „Jakož  podle 
kanonického  práva  samovraha  s  věrnými  pochovati  nesluSí ,  takž  svět- 
ským právem  samoruSec  vyobcován  ze  spolku  rozumných.'^  Kdo  na 
uHci  za  zlým  úmyslem  vytáhne  meč,  platí  soudci  40  a  městu  60  grošů; 
nemá-li  peněz,  prožene  se  mu  ruka  nošenu  —  Chudí  a  nepatrní  lidé 
na  vsích  jestliže  po  výroku  soudců  svémyslně  dálŠí  odvolání  čim',  platí 
za  každého  přísežného  72  penízků;  kdož  peněz  nemá  pozbyde  jazyka. 
—  Nemovité  zboží  toliko  ve  dne  se  prodávati  smělo.  Smlouvy  v  tom 
ohledu  v  noci  učiněné  byly  za  neplatné  prohlášeny.  Nález  tento  který 
též  do  českých  práv  vešel  se  spůsobil  následkem  zvláštmlio  pádu;  kde 
měSCan  jeden  z  Brodu  Uherského  pozdě  na  večer,  jsa  opilý,  v  hospodě 
statky  své  jinému  prodal.  —  Nedůležitý  sice  ale  jakožto  vzorek  teh- 
dejšího německého  slohu  jeví  se  vyhrožující  v  kodexu  obsažený  list 
jakéhos  Henrika  Hulbata  Svítavského  měšfana  na  Konráda  Trebit- 
schera  měšfana  Brněnského :  „Dem  erbamn  manne  dem  trebcizer  bur- 
ger  za  brune  entpieten  wier  unser  freyntschaft  also  ab  yr  euch  wollet 
bedencken  umb  unser  gelt  das  wier  yn  ewer  ymmige  haben  verloren 
desselben  wollen  wir  uns  des  erholen  wo  wir  moegen  an  ewers  selbs 
leibe  and  ob  wir  an  euch  nit  geschaffen  mogen  so  solt  ir  das  wissen 
das  wir  ans  gerechen  wollen  an  nachpawer  oder  wo  wir  mogen  und 
dittl  (Dittlinus  vicinus  Conradi)  ewer  nachpa^T  das  wol  weis  daruiber 

20 


—  306  — 

bedenckt  euch  noch  ob  ilir  wolt"  —  Mnohoženství  a  uaešeuí  poctivé 
ženské  stétim  se  trestalo.  —  Uveden  tam  také  pád  kde  muž  svou  žena 
jiaému  prodaL  Za  to  byl  14  dní  v  ^uh^  vazbě  držán  a  mosil  dvě 
libry  halířů,  jakož  ten  kdož  ženu  byl  koupil  jednu  libru  pro  emenda 
platiti,  z  čehož  jednu  třetinu  soudcové,  dvě  třetiny  město  obdrželo. 
O  jakéms  zadostučinění  ženě  se  však  zákon  nezmiňuje.  —  Na  potupu 
kterouž  kdosi  proti  soudu  v  Hulíně  sedícímu  projevil:  „Jurati  vos 
mentimini  sicut  infideles  et  homines  injusti !"  uznal  se  trest  následující: 
Tupič  byl  jazykem  ke  kůlu  přibit  a  dal  se  mu  nůž  do  ruky.  Tamo 
měl  tak  dlouho  státi  až  by  se  sám  odříznul!  Cím  méně  se  domysleti 
dá  aby  vinný  se  byl  odvážil  tupiti  soud  pro  nález  vyřknutý,  tím  větší 
surovost  v  odsouzeni  tomto  se  objevuje!  —  Bohatá  žena  byla  povinno* 
vána  dluhy  chudého  muže  zaplatiti,  naproti  tomu  muž  neplatil  dluhy 
své  chudé  manželky.  —  Zvláštní  světlo  na  povahu  oněch  dob  ale  hází 
uvedené  v  dotčeném  zákonníku  příklady,  jakou  platnost  tenkráte  měly 
amulety  rozličnými  charaktery  naznačené  a  kterak  pověry  a  před- 
sudky SQudem  ovládaly!  1  řečníkové  nosili  byliny  rozličné  pověrečné 
mocnosti  jakožto  chrámci  prostředky  proti  straně  odporné.  „Advocati 
etiam  consueverunt  se  munire  sambucco  et  plantagine  ut  vincant  in 
causis."  —  Spusob  odpravováni  židův  provazem  následovně  líčen:  „Pileus 
de  scutella  ligno  quodam  elevato  superius  scutellae  more  Judaíco  irapo- 
sito  factus  cum  píce  ardente  crinibus  et  capiti  Judaei  impressus  cum 
eodem  pilio  ut  a  Christianis  suspensis  discerneretur,  patibulo  cathenl^ 
et  ferramentis  cum  coUo,  ventre  et  pedibus  e&t  affixus."  ^^)  Paměti 
hodné  jest  ale  nařízeni  kterýmž  řemeshiické  cechy  v  Brně  na  všechny 
časy  se  vyzdvihly,  a  nižádný  kdož  měátanské  právo  Brněnské  obdržel 
nucen  býti  nesmí  aby  do  cechu  vstupoval  a  plat  mu  poskytoval,  ba 
každému  jest  svobodno  provozovati  řemeslo  jemuž  se  vyučil.  Jiným 
statutem  Karlovým  už  dříve  vydaným  byly  cechy  v  Znojmě  a  Holo- 
mouci  odstraněny  takže  ani  v  dotčených  městech  ani  ve  vůkolí  se 
trpěti  neměly.  —  Statut  rolníkům  vydaný  týkající  se  mezí  a  mezmlců 
polních  v  německém  jazyku  jest  spůsobený,  což  odůvodněno  takto: 
„Ideo  subscrípta  jura  agriculturae  deservientia  vw-bis  vulgarihus  ut 
a  rusticis  intelligantur  lucidius  taliter  conscripta  sunt'^  Z  toho  se  dá 
souditi  že  to  německé  osady  veské  byly  jež  právu  Brněnskému  podléhaly. 
—  Jelikož  tak  rozmanité  se  nahozují  připadnosti  v  životě  společenském 
jež  na  rozhodnutí  soudů  čekají,  že  i  nyní  po  staletých  zkušenostech 
a  mnohonásobném  vytříbování  zákonů  ještě  v  některých  pádech  neji- 
stota panuje  a  spravedlnost  více  na  domyslu  soudců  než  na  slovích 
zákona  spoléhá,  což  tomu  v  mnohem  větší  míre  tenkráte  tak  býti 
musilo!    Patrno  tedy  že  statuta  nověji  vydaná  nestačovala  všem  poža- 


—  307  - 

davkům  a  že  v  pádech  nejis^tých  odvolání  se  činilo  na  „aDtiqaam  jus/^ 
že  8e  namnoze  soudilo  i  podle  starých  nálezu  jež  snad  nikdy  neměly 
(datnost  zákonů  a  že  staré  s  novým,  městské  s  veským  se  mísilo  jakž 
toho  právě  potřeba  žádala.  Tím  zajisté  se  sbližovala  qbecní  práva 
v  království  a  v  hlavmcb  věcech  vždy  sobě  podobnější  se  stávala  na 
rozličných  místech.  Takž  i  některé  staré  slovanské  spůsoby  do  měst- 
ských německých  soudů  zabloudily,  i  smlouvy  se  potvrzovaly  po  staro- 
česku  Lidkupem  a  gpropitnýniy  jakž  Brněnský  kodex  na  to  poukazuje. 
Taktéž  se  v  dotčené  knize  radí  aby  listiny  se  nepsaly^  na  papíru,  nýbrž 
aby  se  pergamenu  užívalo. 

Nejdet  nám  zde  o  vylíčení  právních  poměrů  zvláště  nýbrž  o  nazna- 
čení stavu  společenského  pokud  se  v  nich  poněkud  zrcadlí.  Pročež 
nezdržujíce  se  déle  při  těchto  věcech  dodáváme  zde  toliko  ještě  že 
osvícení  lidé  onoho  věku  dobře  znali  nepoměry  anespůsobyjež  v  práv- 
nictví  a  soudnictví  tenkráte  panovaly  a  že  se  o  nich  namnoze  projevovali. 
Vedle  uvedeného  svědectví  ,^tUného^^  objevuji  se  nám  rázné  narážky 
na  křivý  soud  v  básni  Desatero  kázaní,  i  v  Nové  radě  Smila  z  Par- 
dubic některé  místo  věci  takové  vytýkající.  Mluví  tam  vlk:  Vydrui 
coí  jest  v  komoře,  -  naleznut  já  cestu  k  tomu:  -  jeMot  mají  potřebu 
v  domu,  -  ve  dskdch  zmcUené  příčiny. . .  •  Komu  vzato  ^  teni  Jest 
u  vine —  na  tohot  se  jest  hněvati^  chceLit  z  toho  íalovoH. ...  A  eozt 
jest  násj  vse  jsme  Seri^  -  divočet  hledíme  z  kuldy  -  na  kohož  bychom 
se  sihlvkli:  -  toho  viec  buoh  zapomene^  -  acse  nám  v  ruce  dostane!  • .  • 
Pomníme-Ii  že  lid  sprostý,  stavu  nejníže  poddaného,  pracující  za  všechny 
vyšší  třídy,  proti  pánům,  měSCanům  a  kněžím  kteřížto  všickni  svá  zvlá- 
štní práva  a  výsady  měli,  sotvy  se  kdy  spravedlnosti  dovolal  při  tako- 
vémto stavu  práv  a  soudů,  že  misera  contribuens  plebs  odkázána  byla 
spíše  milosrdenství  božímu  než  uznání  soudců,  nebudeme  se  diviti  že 
v  brzkých^  napotom  časech  ve  jménu  zákonů  božích  pro  svobodu 
a  rovnost  zbraní  se  uchopil  aby  za  staletá  bezpráví  se  mstil  a  pro 
budoucnost  slušnějšího  postavení  si  vydobyl.  Nechf  si  podnět  ku  bouři 
husitské  se  strany  docela  jiné  pak  přišel,  padlC  on  do  nahromadilých 
nešváru  všeho  druhu  a  probudil  dávnou  zášt  jež  vyrostla  ze  živlů  nej- 
rozmanitějších, nebot  náboženství  zajisté  bylo  nejbližší  ale  nikoliv  jedinou 
příčinou  povstání  národu  českého  a  zvláště  strany  Táborské,  jejíž  směry 
byly  netoliko  náboženské  a  politické  ale  přímo  sociálně. 

Každý  čas  se  zakládá  na  dobu  právě  minulou  od  kteréžto  nejprv 
přijímá  svůj  ráz  ne  aby  ho  zachoval  ale  aby  jej  na  nový  přetvořil. 
Ve  spůsobu  změn  se  objevuje  duch  časový.  Nespůsobí-li  čas  kterýs, 
při  pravidelném  jinak  běhu  věd  veřejných,  valnou  protivu  odplynulé 
právě  minulosti,  značuje  se  tím  ustáleni  jakéž  k  ochabnutí  vede.    Každý 

20* 


-  308  — 

pokrok  jest  spolu  proměna,  byCby  i  každá  proměna  nehned  i  pokrokem 
byla.  Ale  proměny  ježto  ve  XIV.  století  v  myělem',  mínění  a  ve  spn- 
sobech  se,  staly  jevily  skutečně  patrný  a  za  časů  Karlových  už  přímo 
nápadný  pokrok  duchovný  kterýžto  mimo  jiné  podstaty  své  též  zárodky 
ještě  všeobecnějšího  a  vydatnějšího  rozvětvení  v  sobě  choval.  Současní 
někteří  kronikářové  ovšem  neviděli  v  proměnách  nastalých  nějakého 
valného  pokroku.  Bledý  jejich  ulpívaly  příliš  na  vnějších  zjevích  a 
aestačovaly  na  poznání  a  proniknutí  nitra,  z  kteréhož  ono  se  vyvinovalo. 
Minulost  v'  časovém  svém  povzdálí  vždy  jaksi  idealnějším  světlem 
ozářena  se  jeví  těm  jež  neblahá  přítomnost  uráží  a  kterým  na  vezdejší 
budoucnosti  nezáleží  leč  na  věčné.  OvšemC  měl  kronikář  František  u 
vypisování  doby  krále  Jana  mnohé  příčiny  k  žalování,  na  onom  místě 
však  kde  proti  módě  v  Šatstvu  nastalé  horlí,  přílišný  se  jeví  čemovidec. 
Nastalé  proměny  v  myšlení  a  ve  spůsobech  života  přirozenou  cestou 
za  sebou  táhly  i  proměnu  v  oděvích.  Příčina  toho  ležela  v  následo* 
vání  všeho  co  z  Němec,  Vlach  a  Francouzska  přidiázelo,  tedy  i  kroje. 
Že  kroj  počátkem  XIV.  století  v  Čechách  obhl>ený  nad  míru  byl  ne- 
vkusný, tomuž  upírati  nelze,  taktéž  ale  pravda  jest  že  tí  jenž  ho  uznali 
toliko  všeobecný  sledili  proud.  „Převrácenost  a  nesvornost,  která 
za  našich  dnů  (L.  1329)  myšlení  vůbec  sobě  podmanila,  panuje  též  i 
v  oděvích.  Za  přešfastného  se  každý  pokládá  komuž  se  po4ař]lo, 
nový  nějaký  spůsob  oděvu  vymysliti. . . .  Také  pohlaví  ženské,  zvláště 
panny  nádheru  svou  na  odiv  vystavují.^'  O  čtyrycet  let  později,  totiž 
r.  1367  žaluje  zase  Beneš  z  Weitmile  „že  Čechové  následovali  zlé  a 
škodlivé  spůsoby  a  kroje  cizinců."  —  Výčitka  tato  se  ovšem  netýkala 
obecného  lidu  venkovského,  leč  takových  lidí  jenž  buď  dvoru  králov- 
skému buď  osobám  urozeným  blíže  stáli  a  je  následovali,  nejvíce  ale 
bez  pochyby  oněch  kteříž  cestováním  neb  zdržováním  se  v  cizích  zemích 
cizím  spůsobům  zvykli  a  je  pak  doma  uvádělL  Jisté  jest  že  zvláště 
po  městech  a  na  nejvíc  v  Praze  ujímati  se  počala  nádhera  v  oděvu 
před  tím  neznalá,  jakož  i  ve  spisech  českých  onoho  času  mnohé  o  tom 
zmínky  se  činí.  Nejen  dějepisci  reptali  proti  krojům  novým  ale  i  ver- 
Šovci  a  zvláště  duchovní  káratelé  mravů  a  spůsobů  světských.  Nám 
z  toho  vyplývá  výhoda  ta,  že  tím  docházíme  ku  bližšímu  poznání  spo- 
lečenských některých  poměrů  o  kterýchž  bychom  jinače  byli  nezvědí. 
S  jakou  nádherou  a  pýchou  ženské  se  odívaly,  o  tom  nás  z  veršovaných 
pan^átek  zvláště  báseň  y/>  manšdství^^  a  desatero  kázaní  pouči^je,  muž- 
ský kostum  některých  výstředníků  popsán  v  básni  Podkaní  a  írik. 
Jinak  v  Tandaryáši,  Alexandra,  v  Dalemilovi  a  rýmovaných  pokračo- 
váních kroniky  jeho  na  některých  místech  se  naznačuje  spůsob  oděvu 
rozličných  stavů. 


—  309  — 

Kdož  však  se  diviti  bade  tomu  že  luxas  přibýval  mezi  měSCany, 
Qvažnje  kterak  i  bohatství  přibývalo!  Povzbuzení  promysla  a  ochrana 
již  dsař  obchoda  poskytoval  nfiinohla  bez  značných  účinků  zůstati. 
Nápadně  ale  se  obohacovaly  rodiny  takové  jež  v  drženi  dolů  se  nachá- 
zejíce hornictví  provozovaly.  Toho  času,  —  píše  Lupáč  —  zvlááté 
bory  Jilovské  hojnost  zlata  ze  sebe  vydávaly  a  tudy  netoliko  Praha, 
ale  i  sousedé  a  nákladníci  velice  bohatli,  ano  i  císař  Karel  množství 
pokladů  v  a  zboží  z  hor  zlatých  a  stříbrných  došel,  nashromáždil  a 
nabyl.  Dále  vypravuje  Lupáč  že  „Rotlév,  měštěmn  Pražský,  kterýž  jsa 
nad  míru  z  nadělení  božího  z  těch  hor  obohacen ,  z  takových  užitkův 
zlatých  a  stříbrných  dolův  ustavěl  na  Starém  městě  Pražském  dům 
veliký  a  nákladný,  kdežto  potom  přeneseni  byli  z  domu  Lazara 
z  židovské  ulice  Professores  universitatis  Pragensis. . .  Jaká  by  tohoto 
JoŠta  Rotléva,  t.  j.  Červeného  Lva  z  Koloděj,  měštěmna  Pražského, 
na  zboží  peněžném  ano  i  na  zlatě  a  stříbře  byla  možnost,  mimo  jiné 
náklady  a  outraty  i  z  toho  se  patrně  seznati  a  posouditi  může,  že  za 
pánem  svým  císařem  Karlem  králem  českým,  když  s  velikým  počtem 
výborného  lidu  českého,  moravského  a  německého  jel  do  Říma  k  při- 
jímáni koruny  císařské,  tento  Rotlév,  nechtěje  býti  v  služebnosti  pánu 
svému  posledm',  vypravil  jest  za  jeho  Mtí.  královskou  do  Lombardie 
a  do  AHach  Mikuláše  Roďéva  strejce  svého,  dav  jemu  120  ušlechtilých 
koní,  na  nichž  byli  krásní  rejtharové,  majíce*  na  sobě  zbroj  výbornou, 
a  na  zbroji  sukničky  otáhlé,  z  sekané  (jakž  tehdáž  nesli)  blankytné 
barvy,  a  jeli  třetím'  noclehem  za  jízdnými,  vyslanými  od  pánův  radmch 
aneb  ouřadu  a  obce  slavného  města  Pražského,  majíce  s  sebou  12 
vozů  Špižných  též  blankytným  suknem  přikrytých,  a  ti  všickni  v  tako- 
vém počtu  jak  do  Říma  tak  zase  z  Říma  do  cech  domů  byli  na  jeho 
Rotlévově  vlastoí  útratě.^'  —  Mělat  ale  tato  lesklá  stránka  i  hrubý 
svůj  rub  o  kterém  se  spisovatelé  staří  ovšem  jen  málo  zmiňují,  kteréhož 
se  ale  z  rozličných  okohiostí  a  různých  naznačení  snadno  domysliti  lze 
jest  Nižší  třída  lidu  nemnoho  ziď^ala  tím  že  bylo  velikých  boháčů 
v  zemi,  leda  snad  že  boháči  nemohli  se  obejíti  bez  valného  služeb- 
nictva aniž  bez  přívrženců  jichž  potřebovali  zvláště  tenkráte,  když  stran- 
nické  nějaké  záměry  pomocí  lidu  provésti  se  snažili.  Takž  lid  budsi 
bezprostředně  aneb  prostředně  v  odvislosti  boháčů  se  držel.  Jmění 
nemaje  zaprodával  svou  vůli,  sílu  a  i  život  svůj  třídám  šfastnějším 
a  na  statky  bohatým.  Nezískal  tím  zajisté  ani  mrav,  ani  povaha  lidu 
přivykajícího  odvislosti  a  nedozrávajídho  na  samostatnost  v  materialných  i 
v  duševných  ohledech.  Že  však  s  lidem  poddaným  se  as  vlídně  nena- 
Uádalo»  vysvítá  i  z  toho  že  Karel  potřebu  uznal  zvláště  se  zmíniti  o 
šetrnosti  k  poddaným.     Statuta  CoUegii  Caroli  obsahují  článek:    „De 


—  310  — 

potestate  in  nisticos":  Rusticos  giibemet  et  administret  non  tyran- 
nice,  nec  pro  sua  sed  Collegii  sententia.  Nedá  se  ani  mysliti  žeby 
rektor  nniversity  co  dozorce  statkův  a  pán  poddaných  jejich  byl  tak 
surově  nakládal  s  lidem  jako  jiní  pánové  nižádným  statutám  toho  draho 
nepodléhající.  Ozbrojená  čeládka  šlechticů  neméně  nežli  duchovná 
mocnost  kněží  lid  obecný  na  uzdě  držely,  jehož  bída  nesmírná  býti 
musila  při  pohromách  jež  utrpěti  musil  Branibory,  Korutany,  vpády 
všelikého  vojska  cizého  a  ubytováním  se  žoldnéřů  Janových.  Nesnadno 
a  nehned  se  uceliti  daly  takovéto  rány.  Když  pak  k  tomu  neúrodný 
některý  rok  se  přidal,  tut  zajisté  se  bylo  obávati  aby  mrtvá  potud  třída 
sbouřením  se  nepohnula.  Za  Karla  ovšem  se  hrnulo  bohatství  do  Čech, 
ale  lid  tím  získal  toliko  místně  příležitost  ku  práci  a  výdělku  při  zbu- 
dóvávání  klášterů  a  jiných  staveb  veřejných.  Soudili  bychom  že  Kar- 
lovi neušlo  nebezpečenství  jež  ze  zmáhající  se  chudoby  lidu  státu  vychází, 
pročež  vždy  se  staral  o  zaměstnání  jeho,  jakž  i  staří  létopiscové  přímo 
svědčí  že  „kázal  zeď  hnáti  okolo  Petřína,  nebof  jest  v  ten  čas  bylo 
léto  obtížné  a  velmi  draho,  pročež  to  dílo  zamyslil  aby  chudí  lidé  tn 
dělajíce  živnosti  sobě  mohli  dobyti."  —  Takováto  jednotlivá  podniknutí 
ovšem  jen  na  nějaký  čas  a  toliko  částečné  pomoci  přinášela,  vyhovujíce 
potřebnostem  okamžitým  a  uspokojujíce  lid  na  dobu  trvání  prací  těchto. 
Takž  u  porovnání  k  časům  minulým  obecnému  lidu  za  Karla  ovšem 
nějaké  podpory  se  dostávalo,  avšak  zakládala  Se  podpora  tato  předce 
jen  na  osobnou  činlivost,  prozřetelnost  a  dobromyslnost  jeho,  nikoliv  ale 
spolu  na  základné  opravy  společenského  řádu,  na  jakéž  tenkráte  ovšem 
ještě  málo  kdo  pomýšlel,  a  nejméně  lid  sám.  ByK  on  tenkráte  jeSté 
přísně  chován  v  bázni  boží  a  ustanovem'  vyšší  měla  v  očích  jeho  plat- 
nost svrchovaných  zákonů.  Na  osoby  nad  ním  stojící  hleděl  s  pokorou. 
Neměl  poznání  jiných  mimo  ona  jež  církev  mu  poskytovala,  jinuž 
k  pokoře  a  poslušenství  se  vychoval.  Avšak  nastali  už  časové  kde  i 
sprostý  rozum  se  k  myšlení  probouzel,  a  před  očima  lidu  se  protrhovati 
počal  nimbus  jímž  obestřeny  byly  třídy  vyŠSí. 

Mezera  mezi  světem  vzdělaným  a  nevzdělaným  byla  tenkráte  ještě 
příliš  veliká  než  aby  se  byla  rychle  a  snadno  vyplniti  dala.  Vzděla- 
nost vůbec  jen  poznenáhlým  krokem  postupuje,  a  přitom  jak  nesmírný 
ještě  jest  rozdíl  mezi  ní  a  osvětou !  Vzdělanost  časová  zahmaje  v  sobě 
vědomusti  právě  za  pravé  uznané  neodporujíc  poznáním  jimi  nabytým 
ba  uspůsobnjíc  mrav  podle  jejich  návodů.  Tím  že  nevystupuje  z  kolejů 
zákonem  naznačených,  těšívá  se  i  z  podpory  jeho.  Jistý  kruh  vědo- 
mosti připouštíc  ba  předpokládajíc  snažuje  se  o  vznikání  a  vzrůst  jejich 
v  kruhu  tomto.  Ale  osvěta  nebéře  ohled  na  meze  vytknuté,  ba  o  roz- 
šíření jejich  se  zasazujíc  je  přestupuje  a  jimi   vnitř  i  zvenčí  potřásá., 


—  311  ^ 

Vzdélan08t  jest  pasivní  a  pojímající,  osvěta  působící  a  tvořící;  vzděla- 
nost se  poQtá  na  přítomnost,  kterouž  osvěta  na  staletí  předbíhá.  Vzdě- 
lanost úzkostlivě  přiléhá  k  poznáním  jež  vyšší  autorita  za  podstatná 
uznala,  osvěta  se  odvolává  především  na  autoritu  domyslu  lidského,  a 
poměr  vzdělanosti  k  osvětě  jest  asi  onen  chápavého  rozumu  k  plodí- 
címa domyslu,  a  jakož  domysl  vyšáí  stupeň  jest  rozumu  takž  osvěta 
vyšší  stupeií  jest  vzdělanosti.  Mát  však  vzdělanost  své  vnější  nutné 
podmínky,  které  osvěta  ne  vždy  uznává.  Osvěta  se  odvažuje  na  roz- 
luštěni nejvyšších  otázek  životných,  ježto  vzdělanost  už  za  rozluštěné  má. 
Vzdělanost  stoupá  po  základech  již  položených,  ale  osvěta  nové  základy 
,  vyhledává.  Vzdělanost  {čtrnáctého  století  podléhala  ustanovením  církve. 
Církev  byla  ona  svrchovaná  autorita  kteréžto  se  všechny  vědomosti 
podvrhovaly,  a  co  církev  neuznávala  to  propadlo  kletbě  její  a  veřej- 
nému povržení.  Hledělo  se  tedy  na  církev  jako  na  svrchovanou  nedo- 
tknutelnou zákonodárkyni  od  jejíchž  výroků  samým  bohem  ustanovených 
se  odchýleti  bylo  hříchem  nejvyšším.  Na  všeobecném  tomto  uznání 
spočívala  také  nesmírná  mocnost  její  za  oněch  časů,  čemuž  se  tim  méně 
diviti  jest,  čím  jasněji  ze  všech  památek  písemných  vysvítá  že  ona 
jediná  téměř  všechna  podstatnou  vzdělanost  věku  svého  v  sobě  chovala, 
a  že  členové  její  tenkráte  byli  náčelnými  pěstovateli  vědomostí  a 
poznání  lidských.  Cožkolivěk  i  světská  moudrost  a  fantasie  vyvozovala 
a  ustvořovala,  vše  vycházelo  ze  základů  církví  položených,  a  takž  i 
vážnost  k  mohutnému  ústavu  chovaná  přenášela  se  na  osoby  k  němu 
přináložici.  Lid  obecný  nepřemýšlel  o  rozdílu  mezi  základnou  myšlén- 
kou církevní  a  mezi  služebníky  církve,  totiž  kněžstvem.  V  očích  jeho 
bylo  kněžstvo  nedotknutelné  jako  sama  církev,  a  když  nastali  napotom 
časové  kde  se  na  kněžské  osoby  doráželo,  zbýval  toliko  jediný  krok  ku 
odvážení  se  i  na  ústav  jehož  zástopníkem  bylo  kněžstvo.  Že  vyšší 
vzdělaná  třída  takovéhoto  rozdílu  znala  a  šetřila  o  tom  historie  dosta- 
tečně poučuje.  Císař  Karel  vychováním  a  povahou  co  nejpevněji 
k  církvi  pnlnuv  snažoval  se  vyhovovati  požadavkům  a  přáním  jejím 
vždy  a  všady  čímž  ovšem  mír  a  vyplývající  z  něho  vzdělanost  více 
získala  nežli  osvěta  ku  které  se  doba  jeho  ještě  nepropracovala.  Sle- 
dilt  on  v  tom  ohledu  docela  jinou  politiku  nežli  otec  jeho  Jan.  Potvr- 
zovaly jej  v  tom  zajisté  i  osobné  přátelské  poměry  k  papeži  a  k  náčel- 
oikam  kněžstva  českého  kteřížto  vždy  věrnými  mu  byli  rádci  a  v  civi- 
lisatomých  záměrech  jeho  jej  podporovali.  Smýšlení  své  o  tom  pro- 
jevil v  známé  Majestas  Carolina  kdež  přímo  vysloveno  „že  katolická 
církev  jediná  v  Čechách  platí,  že  tvrdo^jní  kacířové  k  ipálení  se 
odsoudí,  že  královští  úředníkové  vydati  mají  kacíře  právomocnosti  cír- 
kevně, že  kdož  kacíře   do  domu    svého   píHjme  veškerý   majitek    svůj 


—  312  — 

pozbyde  a  ze  země  se  vyžene". .  atd.  Mimo  to  jest  známo  jak  pokorné 
se  císař  choval  když  papeže  1.  1368  navštívil,  tak  že  se  mu  chování 
.  takové  s  mnohých  stran  až  zazlívalo  a  nedobře  vykládalo,  jakž  o  tom 
Coluccio  Salatati  obšírně  psal  slavnému  Bocaccio-vl,  ovšem  chváliv 
Karla  že  ohled  nevzal  na  posměváky.  Jedni  za  politika  jiní  za  slabost 
měli  Karlovo  přilnutí  k  papežskému  dvoru,  vyplývalo  ono  však  z  pře- 
svědčení jeho  od  dětinství  mu  vštípeného  že  toliko  ve  spojení  s  panu- 
jící církví  udržeti  mu  lze  jest  mír  kteréhož  země  česká  nutně  potře- 
bovala a  bez  kteréhož  se  nedaří  ani  duchovnému  ani  materialoému 
pokroku  v  zemi  válkami  tak  vymořené  a  vysílené  jak  se  tenkráte  říše 
jeho  jevila.  Karel  byl  muž  rozumu,  vzdělanec  a  vzdělavatel  na  půdě 
připravené  a  přístupné.  Vyhýbaje  se  všemu  co  by  jej  bylo  do  roz- 
paků uvésti  mohlo,  používal  zase  všeho  čehož  úspěch  byl  patrný  a 
nepříležitostí  prostý.  Za  bystrým,  všechny  okolnosti  pronikajícím  rozu- 
mem jeho  vyhledávali  někteří  mužové  obrazotvornosti  a  myšlének  vyš- 
ších než  na  jaké  Karel  byl  dospěl  ovšem  záměry  mnohem  dále  saha- 
jící, domnívajíce  se  že  muž  který  na  výši  vzdělanosti  svého  věku 
stojí  neopomine  i  rozhodným  krokem  nad  věk  svůj  se  postaviti. 
Heroický  duch  Otakara  II.  se  však  nedostával  Karlovi,  a  se  záměry 
jakéž  geniahií  Cola  di  Rienzi  v  sobě  choval  nemohl  se  praktický  a 
vypočítávající  duch  jeho  spřízniti.  Ba  ani  vzlet  obrazivosti  Petiarkovy 
nebyl  po  mysli  jeho.  Vyhýbal  se  nepohodlím  a  nebezpečenstvím  ježby 
odvážný  krok  za  sebou  přivlékl,  a  chránil  se  vybuzování  protiv  ve  své 
zemi,  jejichž  vše  podrývající  mocnost  v  Itálii  byl  poznal  a  o  jejichž 
nejbližších  výsledcích  i  česká  historie  jej  dostatečně  poučovala.  Mnohé 
příležitosti  se  mu  poskytovaly  ku  vystoupení  z  kruhu  který  on  sám  si 
naznačil,  ale  kdyby  se  byl  pohnutkám  a  povzbuzováním  poddal,  byla  by 
země  česká  největší  tím  ujmy  utrpěla.  Jest  věru  želeti  že  nikomu  u 
nás  posud  nenapadlo  sebrati  a  přeložiti  korespondenci  pověstného  Rienzi, 
Karla,  Arnošta  z  Pardubic  a  Jana  z  Neumarkn,  jakož  i  onu  mezi  Karlem, 
Arnoštem  a  Petrarkou,  kdežto  na  překládám'  jiných,  docela  nepatrných 
ba  ničenmých  věcí  tolik  práce  u  nás  se  vynaložilo!  Objevi\ji  se 
v  dopisech  těchto  nejen  povahy  osob  dotčených  ale  i  rozličné  směry 
Čajsové  se  v  nich  zračují.  —  Vystupujíc  tu  už  myšlenky  y.popředí  jaké 
až  po  dnes  váhy  nepozbyly,  mezi  nimiž  zvláště  snaha  o  sjednocem'  Itálie 
a  o  obnovení  velké  říše  Římské  zvláštní  pozornosti  hodná  se  jeví. 
Duch  Petrarkův  nasycen  klassickýpii  zpomínkami  a  jižní  fiuitasií  ope- 
rutěn  docela  nové  světlo  hází  na  dobu  kterouž,  posuziqíce  ji  podle 
suchopárných  traktátů  skolastiokých  a  rozumiyíciho  básnictví  našeho, 
sotvy  že  poznáváme  v  duchaplných  připomínkách  italského  básníka. 
Poskytujíc  památky  takové  přímé   svědectví  že  genius  lidstva  vždy 


—  313  — 

nékteró  zvláátní  organismy  si  odchoval  kterýmiž  lze  mu  bylo  zvě- 
stovati svá  zjeveni.  Dnch  svěží,  obzvlááté  ovřelený  věje  dopisy  nad- 
řečenými,  nebof  to  jest  duch  svobody  který  po  vstoupeni  do  života 
tonži.  Naproti  tomu  jak  odměřená^  jak  diplomatická  jsou  slova  našich 
krajanů  k  nadzminěným  Italčanům!  Vzdělanost,  dobrá  vňle,  uhlazený 
sloh  y  poctivé  smýálem'  —  toto  vše  se  v  nich  zračuje,  ale  spolu  i  meze 
jimiž  duch  jako  opoután  se  probrati  nemohl  k  svobodnému  vzletu.  Tut 
rozum  vedle  zápalu,  vzdělanost  vedle  osvěty!  —  Hledíme  zde  výhradně 
z  literárního  stanovi&tě  na  ony  plody  písemní  bez  ohledu  na  směry 
jimi  zamýšlené.  Důmyslní  Italiané  hledali  muže  který  by  Itálii  umrt- 
vělou vzkřísil,  rozptýlenou  sjednotil,  kleslou  k  bývalé  zase  slávě  uvedl. 
Na  takovéto  záměry  nejen  že  Karel  pnpraven  nebyl,  ale  ony  i  odpo- 
rovaly přesvědčením  jeho.  Pro  naši  vlast  bylo  zajisté  štěstím  že  se 
nesnažil  upotřebovánim  všech  sil  českých,  vyhubením  země  a  přelévá- 
ním krve  české  o  cíl  vzdálený,  s  bližším  se  uspokojiv.  Naopak  hleděl 
přitáhnouti  k  sobě  sílu  tak  podstatnou  jakou  se  mu  Petrarka  jevil. 
Snadby  pružnějšího  ducha  byly  vábily  vyhlídky  na  opanování  nejkrás- 
nější země  Evropy  a  na  slávu  jež  z  toho  vyplývati  se  jevila  tomu  kdož 
železnou  rukou  přefal  by  okovy  jimiž  sobecká  vláda  papežů  celý 
téměř  svět  upoutala.  Nehovil  však  Karel  politice  kterou  improvisujicí 
fantasie  naznačovala,  bytby  směry  její  i  svrchovanému  domyslu  byly 
odpovídaly.  Bozum  mu  kázal  aby  se  obmezil  a  on  sledil  vnuknuti 
rozumu.  „O  císaři!  jak  nevděčný  jsi  a  jak  málo  znáš  cenu  věcí!"  — 
psal  mu  Petrarka.  —  „Co  děd  tvůj,  a  mnozí  jiní  před  tebou  tolikerým 
snažením  a  prolév^ím  krve  vyhledávali,  to  se  tobě  samo  podávalo  a 
ty  se  toho  všeho  vzdáváš;  Itálie  kterous  hez  překážky  pi*ošel,  Řím 
který  sám  brány  ti  otevřel,  žezlo  jež  tě  ničeho  nestálo,  korunu  krví 
neposkvrněnou!  Všeho  toho  se  odříkáš  abys  v  pustou  svou  vlast  se 
navrátil.  Uznávám  že  nesnadno  překonati  přirozenou  svou  náklonnost, 
...  ale  nepochopuji  kterak  ti  možná  bylo,  předsevzíti  sobě  něco  čemu 
rozum  a  velkomyslnost  odporují,  co  všickni  poctiví  Italiané  oželuji,  nad 
čím  celá  říše  povzdychává,  a  co  jen  Čechové  a  oc^ůrcové  naši  za 
dobré  uznají.  Nuže,  jdi  tedy  když  jsi  se  na  to  odhodlal,  ale  na  paměti 
chovej  že  nebylo  ještě  knížete  před  tebou  jenžby  se  byl  vzdal  tak 
krásné,  tak  blízké  a  tak  spravedlivé  naděje!  V  tom  okamžení  kdež 
jsi  se  stal  pánem  Itálie  vzdycháš  toliko  po  Čechách!  Jinače,  smýšleli 
tvůj  otec  a  tvůj  děd!  Zdali  onen  neopustil  Čechy  aby  v  Itálii  práva 
svého  dobýval  ježto  na  nic  jiného  se  nezakládalo,  než  že  on  byl  synem 
cÍBařovým  aniž  sám  byv  císařem.  Vidímt  patrně  že  hrdinský  duch 
dědictvím  nepřechází  s  otce  na  syna!  Nechci  ti  proto  upírati  umění 
vládařdíé  a  vojenské.     Podalt  jsi  toho  příliš  mnoho  důkazů;    avšak 


—  314  — 

vůle  se  ti  nedostává  a  horlivosti  kterážto  zřídlem  jest  všech  skutku 
vznešených.  Slyš  pak  kterak  by  k  tobě  promluvili  děd  a  otec  tvůj 
kdyby  se  ti  zjevili  na  zpátečné  cestě  přes  Alpy:  Velký  cisaři!  tys 
mnoho  získal  tím  že  nastoupiv  cestu  tak  dlouho  očekávanou  už  zase 
tak  rychle  se  navracuješ.  PnnáSíš  s  sebou  korunu  železnou  a  korunu 
zlatou  a  marný  titul.  Budou  tc  nazývati  císařem  Římským,  ač  v  skutku 
toliko  králem  jsi  českým.  Dejž  bůh!  abys  ani  tím  nebyl!  Snadby 
tvá  v  tak  lizké  meze  stésněná  ctižádost  osvěžena  se  povznesla  a  byl 
bys  nutností  puzen  k  opětnému  vydobývám  sobě  dědictví  svého!..., 
Laelins  mi  vyřídil  tvé  pozdravem  jež  bylo  smrtelnou  mi  ránou!  Doru- 
čil mi  také  dar  od  tebe  poslaný,  krásnou  antiku  jež  Césara  předsta- 
vnje.  Kdyby  ten  peníz  byl  mluviti  mohl,  kterak  by  té  byl  oslovil 
aby  tě  zdržel  od  hanlivého  navracení?  Buď  s  Bohem  císaři  a  porovnej 
to  co  opouštíš  s  tím  co  vyhledáváš."  —  Tak  mužně  oslovoval  básník 
císaře  a  krále  českého,  snažuje  se  jej  přemluviti  aby  Čechy  pozůstavil 
a  v  Itálii  se  usídlel!  V  jiném  dopisu  zase  pravil:  „Kdož  medle  by 
se  opovážil  jinače  smýšleti  nežli  císař,  zvláště  tam  kde  se  o  záležitosti 
říše  jedná!  Kdyby  se  o  básnictví  a  pěknou  literaturu  jednalo,  tuC 
bych  snad  použil  svobody  básníka  Lucia  který  sedě  nepovstal  když 
Caesar  do  společnosti  básníků  vkročil!"  *") — 

Takový  tón  panoval  v  dopisech  Petrarkových  a  poskytuje  se  nám 
zde  příležitost  nejen  zmužilost  básníkovu  ale  ještě  více  shovívavost 
císařovu  obdivovati.  Cožby  bylo  v  Čechách  se  spůsobiti  mohlo  pod 
žezlem  takového  vladaře,  kdyby  zde  bylo  také  nějakého  českého,  národ- 
ního Petnuky  bývalo?  Ale  nebyl  našim  spisovatelům  ani  českým  ani 
latinským  onen  vzlet  ducha  a  uchvacující  zápal  dán  který  jest  zřídlem 
myšlének  vznešených  a  národem  pohybujících.  Nebylo  v  Čechách  muže 
který  by  nadáním  duchovným  a  vzdělaností  výše  byl  stál  císaře, 
čímž  se  stalo  že  toliko  zásady  jeho  a  nejbližších  mu  rádců  k  platnosti 
docházely  i  že,  ač  země  česká  valně  se  povznesla  a  národ  neočekávané 
pokročil,  předce  národnost  naše  se  nepovznesla  na  onu  plodnou  výŠi 
která  nové  myšlénky  stvořuje  a  vedle  vzdělanosti  také  osvětě  vznikati 
dává.  Karel  zajisté  si  vážil  jazyka  českého  více  nežli  který  koliv 
z  předchůdců  jeho  na  trůnu  českém ,  ale  on  si  vážil  jazykův  vůbec  a 
Kteramí  náklonnosti  jeho  byly  kosmopolitické.  Z  veškerého  jednání  jeho 
vysvítá  že  skdil  vlastenskou  sice  politiku  nevšak  přímo  národní.  Nena- 
lézáme žeby  byl  německému  jazyku  kdes  předností  popřál,  ale  taktéi 
nepůsobil  bezpostředně  na  zvelebení  češtiny,  sám  užívaje  latiny  v  písem- 
nostech svých,  ano  i  německé  listiny  se  po  něm  nalézají.  Takž  národ- 
nost česká  pozůstavena  byla  sama  sobě  á  odkázána  na  své  vlastni 
vniterné  síly.    Záleželo  tedy  jtúio  vždy  a  až  podnes  na  spisovatektvu 


~  315  — 

českém  aby  jazyku  svémn  ve  vlasti  své  patřícího  mu  práva  a  mimo 
vlast  žádoucího  uznání  a  vážností  získalo.  Karel  se  všemožně  vyna- 
snažoval  aby  k  sobě  přivábil  nejznamenitější  charaktery  svého  věku, 
jejich  náhledy  o  věcech  politických  a  literárných  poznal,  na  činlivosti 
jejich  se  účastnil,  ji  podporoval,  a  rady  jejich  používal.  Bylfby  se 
osvícený  Čech  s  tou  samou  shovívavostí  potkal  u  něho  jako  důmyslný 
Italian,  ba  snad  jeStě  s  větší,  nebot  cechy  nejblíže  ležely  mysli  jeho. 
Ale  nebylo  v  Čechách  mužův  proslulých  kteří  by  byli  od  římské  papež- 
ské politiky  tak  odvráceni  bývali,  jako  jich  jinde  bylo,  a  největší  ndš 
myslitel  český  oné  doby,  Tomáš  ze  Štítného,  nejen  že  co  nejtěsněji 
k  církvi  přiléhal  a  výhradně  skoro  jen  dobrovědecké  směry  sledil,  ale 
skromnost  ducha  svého  i  tím  osvědčil  že  se  z  počátku  toliko  na  poučo* 
vání  rodiny  své  obmezil.  Poctivý  tento  hájitel  českého  jazyka  toliko 
příležitostně  objevil  se  co  odpůrce  latiníkův  a  principů  školských,  nevy- 
stoupiv přímo  8  nějakou  obranou  národních  svých  zásad.  Takž  se 
stalo  že  i  za  vlastenského  Karla  v  Čechách  latina  podržela  vrch  v  písem- 
nictví, jakož  v  pospolitém  životě  německý  živel  vedle  českého  tím  více 
se  zmáhati 'musil  čím  více  cizinců  do  Čech  se  hrnulo  zvláště  do  Prahy, 
nejslavnějšího  a  nejveselejšího  to  města  tehdejší  střední  Evropy.  Kdyby 
jen  třetina  spůsobených  tenkráte  u  nás  spisů  latinských  se  v  češtině 
byla  objevila,  byla  by  literatura  naSe  dostihla  všecky  jiné  v  Evropě  a 
bylby  se  rozvinul  život  literami  v  cechách  spůsobem  velkolepým,  nebot 
by  se  na  něm  byl  národ  účastniti  mohl  a  nejen  učencové  školní,  a  bylo 
by  písemnictví  neubředlo  v  skolastickém  suchopáru  a  theologických 
traktátech  nýbrž  i  na  jiných  pohch  tu  samu  ne-li  větší  ještě  plodnost 
osvědčilo.  Štěstí  však  pro  nás  že  ta  latina  neméně  Němcům  překážela 
nežli  nám,  neboC  při  množství  německých  učenců,  profesorů  a  studentů 
již  se  tenkráte  v  Čechách  zdržovali  byla  by  se  snadno  i  německá  lite- 
ratura zde  ujmouti  mohla,  naleznouc  půdy  a  podpory  u  přistěhovanců 
a  Q  německých  občanů  jimiž  města  česká  a  zvláště  Praha  se  neustále 
naplňovala. 

Při  pojímavosti  kterou  Karel  u  každé  příležitosti  osvědčil,  pH 
náklonnosti  ku  všemu  cožkoUv  jen  civilisačným  jeho  směrům  odpovídalo, 
byla  by  se  zajisté  česká  literatura  n  živějším  svém  vystoupení  z 
obzvMStm  ochrany  a  podpory  jeho  potěšila,  ano  víme  že  se  ohlížel  po 
zvláště  nadaném  dějepisci  českém,  ač  se  mu  toliko  poštěstilo  obyčejného 
jen  kronikáře  se  dopíditi  který  historickou  vědu  českou  ani  jedním 
novým  náhledem  neosvětlil  a  ani  jednou  duchapfaiou  myšlénkou  neobo- 
hatíl.  Nedostávalo  se  však  tenkráte  ještě  národních  literárních  cha- 
rakteru. Jinak  také  ponětí  o  tom,  že  by  literatura  sama  pro  sebe 
jakýs  celek  působila  jejž  obohacovati  a  o  jehož  rozyin  pečovati  třeba, 


—  316  — 

nebylo  jeété  vyvinuto.  Literární  život  nebyl  jeětS  nijakým  organismem 
spojen,  každý  spis,  každá  kniha  stála  pro  sebe,  z  počátka  na  nejskrom- 
nější toliko  okres  působíc  z  kteréhož  se  poznenáhle  pracným  a  obtíž- 
ným opisovámm  vymáhala.  Skutečně  podléhalo  vznikání  a  rozšíření 
literatury  před  vynalezením  tisku  takovým  obtížím  že  neke  literami 
živost  novějšího  spůsobn  do  oněch  časů  klásti.  Cena  psané  ,  knihy 
tehdejší  nedá  se  nijakž  porovnati  s  cenou  kterékoliv  novější  a  tištěné 
knihy.  Pomněme  jen  jak  mnoho  času  uplynulo  než  kniha  větáího 
obsahu  se  opsala,  ba  kolik  někdy  písařů  se  o  práci  zasadilo,  než  roze- 
psaná kniha  se  dopsala.  Některé  staré  listiny  nás  o  tom  poučiyí  jak 
mnoho  se  nakládalo  na  opisování  knih,  ano  i  jak  opatrně  a  moudře  se 
ohraditi  musil  kdo  knihy  zhotovené  kupoval  a  jak  náramné  peníze 
knihovna  dosti  skromná  majitele  stála.  Dvé  takových  listin  nalézá  se 
v  knize  Starého  města  Pražského  z  nichž  jedna  jes^  úmluva  o  napsání 
bible  uzavřená  a  druhá  zápis  trhu  na  knihu  kterou  Matěj  Mýdlo  kon- 
šel staroměstský  Slánským  prodal.  V  první  listině  nalézáme  že  p. 
Rabštein  za  psaní  bible  mělar-Ii  200  velikých  listů  uvolil  se  platiti  150 
kop  grošů  t  j.  750  zl.  stř.;  z  druhé  zase  se  dozvídáme  že  SlanSti  za 
^aduale  na  450  zl.  stř.  polojtili.  Ještě  zajímavější  ale  jest  kontrakt 
(v  latinském  jazyku)  r.  1398  s  opisovačem  před  soudem  učiněný  a 
pro  větší  jistotu  do  knih  téhož  soudu,  totiž  arcibiskupského  v  Praze 
vložený,  který  v  následující  zní  smysl:  „Postaven  osobně  př^  námi 
Janem  z  Kbela  ofiicialem  a  deskami  našimi  mocnými  Šimon  z  Kostky, 
řečený  Kathedral,  nepřinucen  aniž  přiměn  k  tomu  mocí  nýbrž  svobodné 
a  dobrovolně,  slíbil  jest  knihu  biblí,  kterou  již  psáti  počal  pro  pana 
JakŠe  kazatele  a  nájemníka  kostela  sv.  Mikuláše  v  menším  městě  Praž- 
ském, věrně  dokonati  pod  trestem  klatby  církevm',  a  on  pan  Jakeš 
také  za  práci  jeho  má  jemu  za  každý  kvintem  zaplatiti  po  16  groších 
a  má  jemu  vychování  dáti  stravou  u  svého  vlastního  stolu  dotud  pokad 
by  onen  nevykonal  toho  písma,  rovněž  pod  trestem  klatby  církevní, 
však  též  i  pod  tou  výmínkou  aby  on  pan  Jakeš  jednu  kopu  grošů, 
první  totiž  z  prvních  kvintemů,  kterouž  povinen  řečenému  Šimonovi,  a 
sebe  zadržel  a  jemu  ji  nevydával  pokud  by  té  bible  nedokona&I  oelé. .  • 
což  všechno  obě  jmenované  strany  obopolně  slíbily  jsou  sobě  držeti  pod 
pokutou  klatby'*  atd.  atd.  Dostatečný  zde  důkaz  podán  jak  pracné  a 
drahé  bylo  tenkráte  opisování  a  sbírání  knih  pročež  se  ani  domýšleti 
nelze  že  by  literatura  se  byla  mezi  lidem  rozšířiti  a  na&  směrem 
žádoucím  působiti  mohla,  kdyby  i  školy  už  tak  byly  zřízeny  bývaly  žeby 
čtení  vůbec  mezi  lidem  se  bylo  zobecnilo.  Ale  i  čtenářové  tenkráte 
byli  ještě  tak  vzácní  jako  písařové  a  známosti  literní  se  obmezovaly 
toliko  na  některé  stavy  vyšší  totiž  na  studující,  na  kněžstvo  a  některou 


—  317  — 

část  Šlechty.  V  těchto  vSak  krozícli  se  už  tenkráte  objevovala  obzvláštní 
láska  k  literatuře  a  obdivu  hodná  horlivost  n  sbírání  knih.  Milovni* 
kove  písemnictví  namnoze  z  dalekých  krajin  do  cech  přinášeli  knihy 
Yzácné  a  draze  skupované.  Po  různu  snášené  a  n  privátných  osob 
chované  knihy  přecházely  pak  do  velkých  bibliothek,  jakž  o  tom  mnohé 
pamětDOsti  se  chovají.  Nejen  při  každém  téměř  klášteře  ale  i  při  ško« 
lách  i  kolegiatných  chrámech  a  při  úřadech  městských  chovaly  se 
sbírky  knih  a  listin  rozličných.  Staré  letopisy  připomínají  několik 
zvláště  horlivých  sběratelů  knih  mezi  nimiž  zvláště  Yilém  z  Hasenburka 
děkan  kostela  Vyšehradského  vynikal.  Karel,  nachýlen  jsa  k  obec- 
nému učení  ano  i  k  studentům  v  městě  Pražském  —  praví  Lupáč  — 
jako  milovník  umění  svobodného  a  knih,  koupil  jich  po  smrti  Viléma 
z  Hasenburka  sto  a  čtrnácte  svazknv  za  sto  hřiven,  a  ty  kázal  rozdati 
po  kolejích,  aby  se  z  nich  žáci  pobožnosti,  cnostl  a  dobrým  mravům 
nčili.  Na<^menované  knihy  pan  Vilém  s  velikým  nákladem  a  prací 
z  Vlach  i  Frankreichu  do  Čech  jest  dal  přiveztii"  Již  však  dříve 
mělo  obecné  učení  svou  bibliotheku  kterou  císař  Karel  zároveň  s  kol- 
lejí  Karlovou  založil,  jakož  i  všechny  ostatní  kolleje  měly  každá  svou 
vlastní  knihovnu.  Znamenitou  sbírku  chovala  zajisté  bibliotheka  při 
hlavním  chrámu  Pražském,  nebot  nejen  že  učení  milovní  biskupové  a 
arcibiskupové  o  rozmnožení  její  pečovali,  ale  i  jiné  kněžské  osoby  ji 
sbírkami  svými  rozmnožovali.  Adam  z  Nečefíc  doktor  a  arciděkan 
Ptažský,  vikář'  arcibiskupa  Zbinka,  odkázal  dotčené  knihovně  větší  díl 
své  sbírky  kterouž  Balbin  elegantem  bibliothecam  nazývá.  Knihy 
z  džiny  do  cech  se  přinášely  dílem  profesory  a  studenty,  jižto  do 
Prahy  přibývali,  dílem  cechové  po  cizích  zemích  cestující  je  tamo  sku- 
povávaU.  Takž  na  počátku  latinské  knihy  jedné  (Historia  Jerosolimi- 
tana  Thaddaei  Messanensis  consripta  1291)  se  čte:  „A.  D.  1362  die 
24.  octob.  sub  Rom.  ecclesia  per  obitum  stae.  memoriae  papae  Innocentís 
VI.  Yacante  Nicolaus  de  Cremsir  Archidiaconus  Boleslaviensis,  Dom* 
imp.  Garoli  IV.  protonotarius  emit  hune  libellum  pro  40  sol.  den.  in 
Avinione,  et  libenter  emisset  meliorem  si  tanta  ibi  tunc  omnium  rerum 
caristía  non  fidsset.**  —  Některé  z  tenkráte  založených  bibliothek  se  i 
napotom  udržely  a  rozmnožovaly  o  čemž  příležitostné  ještě  zmínky  se 
stanou,  jiné  ale  a  zvláště  klášterní  namnoze  za  své  vzaly  v  bouřích 
husitských.  Takž  se  připomíná  bibliotheka  v  Postoloprtech  (in  coenobio 
Portae  i^ostoloťnm)  jakožto  jedna  z  nejbohatších  (manuscríptorum  codi- 
eum  praeciarissima)  jíž  po  celých  prý  cechách  tenkráte  rovné  nebylo. 
Klášter  tento  Bepediktinův  od  spojených  vojsk  Žateckých,  Slánských 
a  Lounských  i  s  bibliothekou  vypálen  r.  1410.  —  Iv  tomto  ohledu 
se  nám  založení  kláštera  Slovanského  v  Praze  jeví  důležité.    Léta  1347 


-  318  - 

vydá]  císař  Karel  zakládací  listinu  kláStera  Einanzského ,  do  kteréhož 
se  pak  přistěhovali  Benediktini  slovanSti  k  tomn  cíli  z  Ghorvat  povo- 
laní. „Ačkoliv  povinnost  žádá^'  —  praví  ta  Karel  —  „abychom  o 
dobro  všech  našich  věrných  poddaných  pečovali,  avSak  ti  kteří  nám  pří- 
jemností a  sladkostí  našeho  přirozeného  jazyka  příbnzni  jsou,  zvláštní 
péči  a  milost  zasluhnjoa/^  Slovanskému  kláštera  však  příslušely  nej- 
dříve slovanské  knihy,  pročež  císař  1.  1356  emanzský  klášter  nadal 
důchodem  ročním  desíti  hřiven  pro  písaře  aby  pro  klášter  ustavičné 
knihy  v  šlechetném  a  dávném  jazyku  slovanském  psal  a  opisoval. 
V  nadací  listině  se  jmenuje  písař  Jan,  jemuž  se  povinnost  ukládá  aby 
opisoval  knihy  a  zpěvy  (libroa  legendarum  et  canůus)  slovanské  co 
nejbedlivěji.  Takž  tedy  byl  základ  učiněn  ku  rozmnožení  klášterní 
bibliothéky  slovanské  v  Emauzích,  aniž  pochybovati  jest  že  mimo  usta- 
noveného písaře  i  jiní  mnichové  ruce  k  práci  přiložili  a  že  rozličných 
knih  i  s  jiných  stran  se  tam  dostalo.  Jak  známo  daroval  Karel  kláštisra 
tomuto  pověstné  evangelium  Sázavské  jinak  Remešské  nazvané.  ~ 
Mniši  Emauzští  byli  be^Uivi  písemnictví  ano  i  na  sbíraní  a  chovám 
Ibtin  hleděli,  jakž  toho  důkazem  jest  tak  zvané  Registrum  Literarum 
Monasterii  Slavortmi,  Sbírka  tato  obsahuje  94  listin.  Léta  1396  naří- 
zením opata  Pavla  spůsobena  byla  pomocí  Petra  Šmolky  řeholníka  a 
Mikoláše  z  Jihlavy,  kaplana. 

Vedle  obyčejných  písařů  se  však  za  časů  oněch  nalézali  i  kráso- 
piscové  a  jiní  umělci  kteřížto  krásnými  těsnomalbami  ozdobovali  vzácné 
rukopisy.  Práce  těchto  umělců  by  nám  podávaly  zvláštně  důkazy  o 
dobrém  stavu  krásného  umění  v  Cechách  za  Karla,  bychom  i  odjinud 
zpraveni  nebyli  o  valném  jich  tenkráte  výkvětu.  Zmáhající  se  kultura 
neobmezuje  se  nikdy  na  jednu  toliko  cestu  nýbrž  po  rozličných  se  roz- 
šiřuje polích  a  všeUkým  oborům  vyšších  snažení  lidských  vtiskuje  znaky 
pokročilého  působem'  svého.  Vedle  ušlechtilejšího  způsobu  myšlení 
postupuje  spolu  i  vkusnější  ráz  obrazem',  ba  jej  na  mnoze  předchází  a 
převyšuje.  Jakož  vzdělanost  vůbec  solidami  jest  záležitostí  pokolení 
lidského,  takž  i  stav  kultury  každého  národu  a  každého  času  se  zna- 
čuje  stupni  všeobecného  a  nikoliv  stranného  pouze  pokroku.  MusiloC 
tedy  i  výtvorné  umění  pokročiti,  když  se  národ  v  jiných  oborech  po- 
znání a  tvoření  ku  předu  bral,  a  pokročilo  skutečně  nápadně.  Klamné 
však  jest  domýšlení  že  Karlem  teprv  vzniklo.  DávnoC  před  tím  se 
malba,  řezba  a  sochařství  v  Čechách  pěstovala.  Již  Methud,  prvm' 
Slovanův  apoštol  křesCanský,  prý  byl  malířem  a  přišlo  s  ním  umění 
rázu  řecko-křesCanského  do  našich  vlasti.  Mnich  Sázavský  poukazuje 
v  letopisech  svých  na  to  že  umění  malířské  v  klášteře  Sázavském  se 
pěstovalo  hned  u  založení  kláštera  tohoto,  a  jmenuje  opata  Božetěcha, 


—  319  — 

který  as  v  druhé  polovici  XL  století  dotčený  klášter  řídil,  znamenitým 
maliřeni,  sochařem  a  stavitelem.  V  starých  legendách  a  rokopisech 
nalézají  se  malované  a  rejsované  okrasy  ježto  přímo  ohdiv  pozorovatelů 
zbnzují  ohledem  na  dobu  v  kteréž  byly  spůsobeny.  Připomenouti  zde 
sfaxSi  zvláátě  na  Miroslava  hotovitele  obr<izků  v  známém  rukopise  Mater 
verborom.  Kodex  Vyšehradský,  modlitby,  passionály  a  jiné  před  Karlem 
spňsobené  a  malbami  opatřené  knihy  nás  dostatečné  o  tom  poučují  že 
malířské  umění  se  u  nás  ode  dávna  péstovalo  a  že  bylo  krásopisců  a 
illuminatoru  v  Čechách  už  za  nejstarší  doby.  Ráz  byzantinského  uměni 
ovšem  brzo  se  vytratil  u.nás  jelikož  se  na  západě  vyhledávaly  vzory 
a  v  Kímě,  nikoliv  ale  už  na  východě.  Ohledem  na  malbami  ozdobené  a 
z  časů  Karlových  pocházející  knihy  jest  nám  zajisté  se  diviti  pokročilé^ 
omélosti  spůsobitelův  jejich.  Potkáváme  se  tu  zvláště  s  pracemi  vele- 
nadaného  Zbyška  z  Trotiny  a  mistra  Petra  Břuchatého.  Zbyšek  z  Tře- 
tiny ozdobil  překrásnými  drobnomalbami  pergamenový  rukopis  Liber 
viaticus  a  modlitební  knížku  biskupa  Arnošta  z  Pardubic.  Ještě  výše 
se  cení  drobnomalby  v  missálu  který  se  v  bibliothéce  kapituly  Praž- 
ské chová,  a  které  mistr  Břuchatý  snad  pro  Olomůckého  biskupa  O^a 
z  YlaSimi  shotovih  Ze  okrášlení  a  ozdobování  rukopisův  malbami 
tenkráte  v  obyčeji  bylo,  vysvítá  i  z  toho  že  i  v  mnohých  jiných  sou- 
kromým osobám  přináležících  rukopisech  takovéto  okrasy  nalézáme, 
jakož  i  z  toho  že  se  v  seznamu  tehdejších  umělců  potkáváme  se  jmény 
illuminatoru  jejichž  však  práce  neznáme. 

Uvážíme-li  jaké  množství  knih  se  v  Cechách  tenkráte  spisovalo 
a  přepisovalo,  nelze  nám  pochybovati  že  veliké  množství  lidí  se  psaním 
zaměstnávati  musilo,  neboC  na  vzdor  zhoubným  časům  nás  přece  tolik 
rukopisů  z  této  doby  došlo  že  se  diviti  jest,  jak  probuzený  tenkráte  byl 
rach  literární  a  jak  rozšířené  bylo  milovnictví  knih  mezi  vzdělanými.  Ruch 
pak  tento  císařem  Karlem  probuzený  nezanikl  za  časů  Vácslava  IV., 
neboC  i  on  přál  učencům  a  měl  milovníky  literatury  v  své  radě,  jako 
byli  kardinál  Jan  z  Vlašimi,  Jan  z  Neuiparku  a  Albrecht  Stemberg. 
Jinak  Vácslav  zvláště  za  prvnídh  let  panováni  svého  chvalitebně  násle- 
doval otce  založiv  hned  roku  1380  novou  kollej  pro  theology,  a  artisty 
určenou  a  podle  spůsobu  Karlovy  zřízenou  kterouž  nazvati  dal  kollej  krále 
Vácslavcu  llned  tři  léta  na  to,  když  stará  kollej  Karlova  rozmnože- 
néma  žákovstvu  už  nestačovala,  ustanovil  dáti  mistrům  obydlí  nové 
postoupiv  jim  dům  Jana  Rotléva,  někdy  mincmistra  královského.  Nová 
tato  kollej  podržela  jméno  ,,  Kollej  Karlovď^  jakož  dříve  ho  měla 
v  starém  domě.  Ano  i  učených  mužů  si  Vácslav  váže  bral  ohledy 
na  zásluhy  literami.  Jindřichovi  z  Plzně  1.  1382  potvrdiv  úřad  měst- 
ského sudího  zvláště  se  zmínil  v  listino  potvrzující  že  dotčený  Jindíich 


-r  320    - 

zásluhy  o  nauky  si  získal.  (Requireutibus  etiam  Henrici  ipsius  multí- 
plicibus  fidei  et  scientiarum  meritis. . . .)  Jinak  ovšem  se  na  Kteramém 
životě  přímo  neúčastnil  a  nevíme  zdali  v  tomto  oboru  něco  více  učinil 
nežli  že  pro  manželku  svou  dal  shotovíti  přepis  biblí  německé,  v  kte- 
réžto zaznamenáno:  ,,Wer  mur  dieser  Schrift  hort  -  Wil  lesen  und  ir 
svzen  Wort  -  der  schol  nu  danken  dem  vrumen  -  Von  deni  diez 
Gestift  ist  kummen  -  Dem  Hochgebomen  Kunig  Wend  vein  -  Und 
der  durchlauchtígaten  Koenigin  sein.*^  —  (Pelzl.  Wenzel  IV.)  Jinak 
jen  málo  památek  německého  písemnictví  tehdejšího  v  Čechách  nás 
doSlo,  a  pokud  rukopisy  pozůstalé  mluvícími  jsou  svědky  duchovného 
ruchu,  nalézáme  opět  že  měla  latina  vrch  v  literatuře,  ač  se  český 
jazyk  vedle  ní  už  valně  povznášeti  počal.  Latinských  rukopisu  zvláště 
za  času  Karlova  spusobených  nás  veliké  množství  došlo  ale  ještě  více 
se  jich  ztratilo,  neboC  kam  se  poděly  rukopisy  původných  básní  latin- 
ských jejichž  česká  zpracováni  známe?  Toliko  některá  Ca)iiica  ecclesi- 
cutica,  a  pak  znkmj  Ansebnus,  Revdatio  facta  atd.  nacházel  se  za 
časů  Balbinových  ještě  v  bibliothece  Jesuitův  v  Praze.  Latinské  ruko- 
pisy oné  doby  nás  došlé  jsou  nazvíce  buď  naučného  bud  vědeckého 
obsahu,  málo  vSak  krásoumného.  Latinská  báseň  Versus  de  mořte 
Smilonis  Fiaska,  od  1.  1402,  jež  se  v  rukopisu  nalézá  v  Holom.  biblio- 
thece jest  jediný  nám  známý  plod  domácí  světské  poesie  latinské. 
Mezi  prosaickými  spisy  latinskými  nejvíce  theologických  nalézáme  trak- 
tátů a  knih  vůbec,  jejichž  charakteristickou  stránkou  jest  didaktický 
jich  směr,  Čímž  se  liší  od  knih  a  traktátů  sledící  na  to  doby  husitské 
majících  do  sebe  téměř  vesměs  ráz  polemický.  Valná  část  rukopisů  ná^ 
došlých  povstala  v  cizině  a  u  nás  teprv  opsámm  se  rozmnožila,  avšak 
mnoho  jest  i  takových  jenž  u  nás  původ  svůj  vzaly.  Země  česká  ten- 
kráte čítala  mnoho  charakterů  literárných,  mužův  to  jenž  buď  povolá- 
ním svým  povzbuzováni  byli  k  pěstování  literatury,  jakož  profesorové, 
aneb  kteří  pro  zvláštní  lásku  k  naukám  velikou  horlivost  jevili  u  pod- 
porování jí.  Ti  nejen  sami  pilně  spisovali  ale  i  jiné  k  tomu  přiměli. 
V  čele  těchto  stál  sám  dsař  Karel  a  tehdejší  arcibiskupové  a  pre- 
látové Pražští. 

Na  otázku  jaké  as  knihy  se  u  nás  tenkráte  nejvíce  Čítaly  nelze 
nám  jinače  odpověděti  nežli  že  ony  jež  se  nám  nejhojněji  v  přepisech 
dostaly,  jakož  spis  Isidorův:  De  summo  bono,  spisy  Augustina,  Ber- 
narda, Tomáše  z  Aquina  a  Petra  Hispana,  spisy  Buridanovy,  bajky 
Esopovy  latinské,  spisy  Aristotelovy  —  ale  méně  spisy  Platonovy. 
Mnoho  se  čítaly  spisy  Mikoláše  de  Garrain,  z  řádu  kazatelů,  kterýžto 
veliké  množství  theologických  traktátů  napsal  v  Praze  oblíbených  a 
v  mnohých  opisech  kolujících;   taktéž  spisy  Roberta  z  Linkolnu,  arci- 


—  321  — 

Usknpa  anglického  (f   1253)  horlivého  zastavatele  minoritův,  velnri 
byly  obh^beny.    PsalC  tento  Robert  řadu  polontfaeologiokých  trakt&tů, 
ježto  80  valné  přibližovaly  později   povstalému   polemickému  spůsobu 
peani  a  z  nichž  se  polemičtí  spisovatelé  zajisté  mnohému  přiučili.    Spisy 
Robertovy  ovšem  směřovaly  proti  světským  názorům.    Dvoji  rozeznával 
moudrost,  jednu   pozemskou  a  jednu    nebeskou.     Úsudek  světa  měl 
za  nebezpečný  duéim.    Jinak  ale  též  přísně  horlil  pro  kázeň  kněžskou 
a  proti  nespravedlnosti  jakouž  papežové  někdy  důstojenství  své  zastínili. 
Ze  těmito  nadřečenými  a  mnohými  jinými  v  Čechách  kolujícími  spisy 
sofistika  bohomluvecká  a  skolastická  dialektika  více  získala  nežli  pravá 
filosofická  osvěta,   o  tom  nikomu  pochybovati  nelze  kdož  v  který  koliv 
ze  ^isů  těchto  třeba  jen  povrchně  nahlídnul.    Patrným  toho  důkazem 
jsou   traktáty  u   nás  spůsobené,  podobného  směru  a  rázu,  a  nepo- 
vznážejíd  se  téměř  nikde  nad  obyčejné  tenkráte  panující  názory.  Z  latin- 
ských tehdáž  v  Praze  sepsaných  knih  poznamenati  slušno  spisy  Mistra 
Hermana,  Němce  v  Praze  meškajícího,  který  napsal  Ctění  o  Apokalypsi, 
Od  neznámého  spisovatele,  ale  rodilého  Čecha  pochází  Traktát  o  cír- 
kevních Tiymtiách    Nějaký  kněz  při  Pražském  hlavním  kostele  sepsal 
Martyroloffium  eccleaiae  Pragensia  roku   1407.    V  latinských  verSích 
od  neznámého  básníka  spůsobená  báseň:  Specidum  hwnanae  salvationia 
která  se  v  mnohých  přepisech  nalézá  nezdá  se  býti  plodem  Čecha, 
taktéž :    ExposUio  in  Canticum  cantieorum  kterýžto  spisek  Balbin  velmi 
chváb',  přinesen  byl  bez  pochyby  z  Němec  do  Čech.     Rukopis  v  univ. 
bibl.  v  Praze  pochází  od   r.   1404,  ale  v  Oseku  se  nalézá  jiný  od  r. 
1337    spolu   8    německým    veršovaným    překladem    latinské   kantiky. 
Veliké  vůbec  množství  spisů  a  traktátů  latinských  zvláště  theologických 
od  neznámých  spisovatelů  XIV.  století  se. nalézá  po  rozličných  biblio- 
thekách,  ale  mnoho  jest  i  takových  jejichž  skladatele  známe.    Potká- 
váme se  za  oněch  časů  s  muži  znamenitými  jejichžto  snažením  duchovný 
život  v  Čechách  zvláštní  oné  pružnosti  nabyl  pro  kterou  se  ona  doba 
oslavuje.     „Há-li  se  duch  pohnouti  k  určitému  směru,  musí  jej  k  tomu 
uvésti  bud  příběhy,  buď  vyvolán  musí  býti  osobami  zvláštní  silou  obda- 
řenými.*^    V  takovýchto  osobách  ustřeďuje  se  téměř  duchovný  život 
národu  a  nedospíval  by  bez  nich  k  nijakému  celku  z  něhožby  i  dále  se 
vyvinovati  mohl  z  vlastmch  kořenů  a  vlastními  silami.    Nacházelo  se 
takovýchto  obzvláštných  osob  za  časů  Karlových  více  nežli  kdy  před 
ním«  ano  dobou  jeho  panování  honosily  se  Čechy  vyšší  vzdělanosti  než 
kteiákoliv  země  okolm'.    Zvláště  ale  kněžstvo  české  vědomostmi  nad 
německé   vynikalo  k  čemuž  ovšem  zřízení  vysokých  Škol  nemálo  při- 
BfShK    Převaži]ýíci  tato  vzdělanost   ovšem  i  literaturou   se   osvědčila, 
vniknuti  však  jejímu  do  života  lidu  překážela  zajisté  latina  které  se 

2i 


—  322  — 

pohřicliu  ve  školách,  v  literatuře  i  v  úřadech  uživalo.  Známof  že  cisař 
Karel  sám  byl  pěstovatelem  písemnictví.  „Složil  jest  sám  od  sebe/'  — 
praví  Lupáč  —  „a  dle  ostrosti  vtipu  svého  sepsal  některé  knihy  a  je 
jako  poklad  budúcim  na  památku  pozůstavil,  mezi  nimiž  jsou  tyto  jme- 
novitě: Zlatá  bulle  Karla  čtvrtého  —  Aurea  bulla  Caroli  IV.,  Diarium, 
Ritus  seu  modus  coronationis  regis  Bohemiae,  Vita  S.  Venceslai  a 
Garolo  abbreviata,  Conciones  aliquot  sacrae,  Constitutiones  terrae  seu 
regni  Bohemiae.  Život  svůj  nejen  sepsal  (Vita  Caroll  IV.),  ale  i  na 
česko  přeložiti  dal. . ."  Na  redakcí  některých  spisů  těchto ,  zvláStě 
zákonodárných  měli  zajisté  i  čelní  rádcové  jeho  podílu,  životopis  svůj 
sepsal  ale  Karel  sám  a  nemán^e  za  to  že  českým  jazykem  jakž  někteří 

v 

se  domýšlí  nýbrž  latinským.  Zeby  spis  alchymistický  od  některých 
mu  přiřknutý  byl  sepsal  není  pravdě  podobno.  Padá  sice  do  Karlo- 
vých časů  a  císař  jej  zajisté  znal  a  četl,  ale  povaha  spisu  i  sloh  odpo- 
rují důmínce  že  by  byl  skladatelem  jeho.  Nazván  spis  tento:  Traetatus 
chynticvs  prciecdlens  de  qtdntis  essentíis  conficiendis.  Díl  prvý  jedná: 
De  consideratione  qtiintae  essenfiae  omninm  i*erum  transmutabilinm. 
Díl  druhý:  De  genercUibiis  remediis.  Na  konci  velmi  rozumné  pozna- 
menání :   Si  tibi  desíint  medicL,  haec  tria  feneto :   Mens  laeta^  reqtňes, 

moderata  dieta Že  však  se  Karel  s  alchymií  obíral,  aneb  aspoft 

i  uznával,  o  tom  svědčí  spis  jeden  toho  druhu  jemu  věnovaný,  kdežto 
v  dedikací  praví  spisovatel:  Quoniam  vero  tu  quoque  Imperator! 
singularí  quodam  desiderio  flagras  nniversae  hujus  artis  discendae,  ideo 
a  me  desideratae  huic  scientiae  methodnm  accipe,  cui  conjuncta  est 
exercitata  per  experíentiam  praxis. . .  Bylof  však  učených  mužův  cizích 
i  domácích  za  Karla  veliké  množství  v  Praze  kteří  nejen  co  profesorové 
na  universitě  vyučovali  ale  i  mnohými  spisy  se  osvědčili.  „Známí  vůbec 
jsou  mistrové  Příbram,  Šindel,  Borotin,  Matiአ Louda  z  Chlumčan,  mistr 
Havel  y  vznešený  slavný  a  znamenitý  hvězdář  i  v  uměni  lékařském 
dospělý,  který  jest  mnohé  knihy  psak . .  Mistr  Milic,  ponejprv  pán 
světský,  panského  stavu  a  vysokého  rodu,  potom  pak  kněz  a  kazatel 
slova  božího;  mistr  Matěj  přijnum  Pařížský  který  jest  několikeré  knihy 
sepsal. . ."  Tento  Lupáčův  seznam  učenců  a  spisovatelů  v  Praze  za  . 
Karla  jest  ovšem  neúplný  a  nedostatečný.  ByloC  mezi  vyššími  osobami 
také  zvláštných  maecenášů  kteříjiterámí  podnikání  probuzovali  a  pod- 
porovali, zvláště  biskupové  někteří  a .  arcibiskupové.  Takž  o  Janu 
z  Dražic  (fl343)  se  píše  že  byl  velkým  přítelem  nauk  a  umění;  na 
jeho  pobídnutí  sepsal  kanovník  František  letopisy  české.  Zvláště  vzdě- 
laným mužem  byl  též  Jan  Očko  biskup  Holomoucký*  Bývat  dříve 
proboštem  kaple  u  všech  Svatých,  pak  sekretářem  Karla  IV.  Nachází 
se  od  něho  rozliční  listové  kteréž  jménem  císařským  spisoval,  a  i  jiné 


—  323  — 

pozůstalé  některé  rokopisy  svědči  o  nevSedných  právnických  vědomo- 
stech jeho.  činí  se  zmínky  o  traktáta  jeho:  De  advocdtis,  judicibus, 
syndico  et  acUyi^e;  pak  i  Formviae  et  varii  processus  juris  coUectí 
prdeeipue  ex  epÍ8tolÍ8  Joannis  atd.  svědči  o  tom  že  co  právník  nad- 
obyčejné  měl  zkoáenosti.  Jemu  též  se  pHčitá  latinský  životopis  sv. 
Yácalava.  —  Jeden  z  nejslavnějších  mnžn  svého  věku  byl  ale  zajisté 
Arnošt  z  PardtUnCj  „učeností,  známostí  světa  i  lidí^  téz  dary  tvorcími 
a  organisačními  znafnenitý  přítel  Karla  IV. ^*'  —  Pocházel  z  rodu  pánů 
z  Pardubic  a  studoval  v  Bononii.  Balbin  o  něm  píše  že  už  na  vyso- 
kých Školách  italských  uměni  lékařskému  a  chemii  se  zvláštní  náklon- 
nosti se  byl  oddával.  Pravda-li  tomu,  tut  vyjasněno  kterak  se  stalo 
že  'i  přírodní  vědy  za  časů  Karlových  v  Čechách  vzkvétati  počaly.  Že 
Arnošt  byl  muž  učenosti  na  svůj  čas  podivuhodné  i  povahy  všeobecně 
uznané  v  tom  se  všecka  svědectví  souvěká  i  pozdější  shodují.  Petrarka 
o  něm  píše  že  byl  tak  spůsobných  mravů  jakoby  v  Athénách  byl 
rozený.  Viliani  zase  chválí  jeho  zmužilost  a  udatenství.  Vůbec  se 
jeví  Arnošt  co  vzor  rytířského  preláta,  muž  osvíceného  ducha  a  vel- 
kolepých rozhledů,  při  tom  však  jasné  mysh',  dvorný  a  všemu  přístupný 
co  vzdělaného  rytíře  šlechtilo  aniž  to  knězi  vadilo.  Dobře  se  tedy  hodil 
k  veselému  dvoru  papeže  Klimenta  v  Avinionu,  kamž  jej  Karel  vyslal, 
a  kde  štastně  vyřídil  svěřené  mu  nioby.  Znamenité  jeho  vlastnosti  dosti 
záhy  se  uznaly,  nebof  byv  Arnošt  pouhým  ještě  děkanem  kapituly 
Pražské  povolán  už  byl  do  rady  mladého  vladaře  Karla  kdež  vedle 
Šimona  z  Koldic,  Viléma  z  Landšteina  a  Petra  z  Růže  místo  čestné 
už  zaujímal.  —  Bylo-Ii  nějakého  nesnadného  pojednání  s  papežským 
dvorem,  vyvolil  se  vždy  Arnošt  by  je  na  se  vzal,  což  zajisté  s  mnohými 
obtížemi  spojeno  bylo  při  tehdejší  nesjednocenosti  v  církvi.  Jaké  váž- 
nosti i  mimo  vlast  požíval  o  tom  svědčí  mnohé  dopisy  nejznamenitějších 
osob  onoho  věku,  ba  on  sám  si  dopisoval  s  některými  slovutnými 
výtečm'ky.  Známa  jest  korespondencí  jeho  s  Petrarkou,  Rienzim  a 
jinými.  Vyzýval  Petrarku  aby  do  Prahy  přijel.  „Ano,  navštívím  vás, 
císaře  a  vás,  —  odpověděl  Petrarka  —  ne  abych  vás  poučoval,  nýbrž 
poočeni  vašich  přijímal  a  vaším  příkladem  se  vzdělával.'^  —  Mnoho 
stojí  svědectyí  o  tom  že  se  Arnošt  na  literárním  životě  s  velikou  hor- 
livosti áčastňoyal  a  všestranně  a  všemožně  vzdělával  po  celý  svůj  život, 
že  mnoho  četl  a  mnoho  spisoval.  Nalézají  se  staré  rukopisy  k  nimž  Arnošt 
svá  poznamenám  činil  což  důkazem  jest  bedlivých  jeho  studu.  Ducho- 
venstva českému  vydal  nové  zákony  čili  kázně,  známé  pod  názvem: 
Statuta  Amestij  ježto  po  mnohá  století  zachovaly  platnost  svou. 
Odstranil  tím  Arnošt  plativší  posud  stanovy  synody  Mohučské  jakožto 
nesrovnávající  se  s  spůsoby  českými.    Jelikož  se  mnoho  výkladů  statut 

21* 


—  á24  - 

jeho  nalézá,  vyplývá  z  toho  že  velmi  mnoho  se  čítaly  mezi  kněžstvem 
a  latiníky  vůbec.  Arnoát  též  byl  původcem  velikých  a  pilné  pracova- 
ných knih  Libri  Erectionum  nazvaných  jichžto  13  tačných  dílů 
v  knihovně  arcibiskupství  Pražského  se  nalézá.  Knihy  tyto  obsahiýi 
listiny  a  zápisy  všeho  dmhu,  záležitostí  církve  se  týkající,  dary,  fandace 
atd.  v§e  v  pořádka  abecedním.  Sahají  až  do  roku  1409.  Dříve  se 
knihy  tyto  jmenovaly  Actay  potom  TÁber  Erectíonum.  Tamo  se  dočistí 
lze  jest,  že  zemské  desky  se  spisovati  počaly  za  časů  Krále  Jana,  tyto 
však  Acta,  teprv  roku  1358,  pmčiněním  Arnošta  arcibiskupa.  AmoSt 
nznav  důležitost  takovýchto  zápisů  patrně  následoval  spůsob  dotčených 
desk  zemských  a  zamyslil  podobné  knihy  pro  církev  českou  založiti* 
Avšak  i  spisovatelem  rozličných  traktátů  se  jmenuje  Arnošt.  O  spisu 
jeho  Mariale,  jednajícím  o  vlastnostech  p.  Marie,  praví  Balbin  že  to 
spis  nad  jiné  užitečný,  světskou  a  posvátnou  moudrostí  oplývající,  psaný 
slohem  květnatým  a  skvělým  nad  spůsob  věku  v  kterémž  žil  Arnošt. 
Jiné  spisy  Arnoštovy  se  jmenují  „Sermo  de  lancea  et  clavis  Domini" 
—  Libellum  de  reliquiis  Sanctornm  —  Epištola  de  poenitentia  atd. 
Slavná  prý  také  byla  jeho  pohřební  řeč  kterou  'držel  nad  mrtvolou 
Karlovou,  přeživ  císařského  svého  přítele.  —  Podle  spisů  právě  zmí- 
něných, ovšem  nedajíce  se  mýliti  ani  chválou  Balbinovou,  máme  za 
to,  že  arcibiskup  nepřestoupil  z  pole  vzdělanosti  časové  ani  myšlénkou 
na  pole  osvěty,  a  že  pnívě  jako  přítel  jeho  Karel  stál  toliko  na  výši 
uznávané  tenkráte  učenosti.  Tu  však  vyplnil  místo  své  co  nejslav- 
něji, a  nebudem  se  &s  mýliti  domýšlen ini  že  on  byl  původcem  mnohé 
krásné  myšlénky  kterou  Karel  v  život  uvedl,  jakož  snad  některý  návrh 
Kaiíův  zase  Arnoštovou  snahou  v  život  stoupil,  takže  tyto  dvě  šlechetné 
povahy  se  takořka  vzájemně  doplňovaly  skutky  a  zámysly  svými.  Jak 
slavené  bylo  jméno  a  jakého  uznání  došly  vědomosti  a  duch  Arnoštův, 
též  i  z  toho  souditi  se  dá  že  se  o  povýšení  jeho  na  papežskou  stolici 
jednalo  v  čemž  prý  mu  toliko  překáželo  že  nebyl  rozený  Vlach.  — 
Bylť  též  Arnošt  velikým  příznivcem  a  podporovatelem  university  Praž- 
ské. Již  r.  1352  ustanovil  velkou  sbírku  k  úspěchu  university.  Klá- 
štery všech  {"ádů  a  všickni  kostelové  kollegiatní  v  království  českém 
musili  k  ní  přispívati.  On  též  nejvíce  působil  na  ustanovení  pevněj- 
šího řádu  vysokých  škol  Pražských  takže  na  podstatných  a  zákonných 
spoléhaly  základech.  Jím  také  ustanoveno  jaké  vlastnosti  mítí  má 
rektor  university,  zvláště  že  má  býti  duchovní  (derícus)  aspoň  menši 
svěcení  mající,  ač  nikoli  mnich  řeholní.  Vůbec  Arnošt  tak  horlivě  se 
ůčastňoval  na  všestranném  vzniku  a  zdaru  university  že  nikdy  napotom 
činlivějšího  rádce  a  prostředm^ka  neměla. 

Docela  jiného  rázu  byl  sledící  Arnošta  arcibiskup  Jan  z  Jeniteina 


—  325  — 

O  jehož  však  zvl&fitných  podivnostech  se  nám  zde  méně  jedná  než  o 
působeni  jeho  na  národní  vzdělanost  a  na  literárný  život  v  Čechách. 
Podotknouti  sluSi  nejdříve  že  co  kancléř  university  při  nastalých  spo- 
rech mezi  Čechy  a  Němci  na  vysokých  ákolách  úsudek  spravedlivý 
k  úspěchu  české  národnosti  vynesl.    On  též  vložil  základný  kámen  ku 
kapli  Betlémské,  jejížto  založem'  spůsobeno  bylo  úmyslem  vlastenským 
a  národním.    Mezi  milovníky  studií  a  literatury  zaujímal  prvního  místa. 
Ví  se  o  něm  že  i  na  cestách  se  neodlučoval  od  bibliotheky  své  a  vůz 
knihami  naplněný  míval.    Z  mládi  byv  mužem  světských  kratochvílí 
nďovným  a  při  velké  literanu  vzdělanosti  nad  jiné  osvíceným  oddal  se 
později  hlubokému  mysticismu  a  apokalypsistickému  téměř  blouzněni, 
stal    se    podivínem     a    nenávistníkem     světských     rozkoší.      Mnoho 
nepřátel   proti  sobě   zbudil   bezohledným   svým   vystupováním.     Takž 
ku  př.  v  žalobném  jednom  spisu  vytýká  rádcům  krále  Vácslava  IV, 
že  jsou   největší   nepřátelé   všemohoucího   boha   a  víry,   nádenníkové 
ďáblovi  a  poslové    Antikristovi!    —   Jak  přísně  hleděl  na  disciplinu 
dilevm,  svědčí  Statuta  jím  vydaná.   Z  traktátúv  jež  sepsal  jmenigí  se : 
De  laude  nominis  Jesu,  pak  knížky  De  baňo  morůis,   De  nominibus 
diviniSf  De  festo    VisitoHonis  B,  Mariae,    Proti  náhledům  v  této 
poslednější  knížce  projeveným  vystoupil  slavný  učenec  Adalbert  Ran- 
kcnU  de  Eríceno,  z  čehož  pak  mezi  theology  Pražskými  valná  pošla 
hádka.  —  O  tomto  mistru  Albertovi  v  starých  spisech  latinských  mnohé 
se  zmínky  čim'  z  nichž  vysvítá  že  ho  vrstevníci  mezi  nejučenější  a  nej- 
ostražitější  muže   svého   věku   počítali.     Některá  mladší  léta  stráviv 
▼  Paříži  stal  se  tamo  doktorem  theologie  a  mistrem  v  uměmch  .  (ma- 
gitier  in  artíbue),  a  do  Čech  se  navrátiv  učiněn  byl,  jak  Balbin  praví, 
kanovníkem  a  představeným  škol.    O  životných  poměrech  jeho  nemnoho 
víme,  ale  literami  jeho  působení  musilo  tenkráte  býti  valné  a  povzbu- 
zqÍGÍ,  neboC  se  nalézají  traktáty  proti  němu  z  čehož  patrno  že  s  některou 
stranou  v  církvi  stál  v  oposicí,  a  tedy  slušno  jej  aspoĎ  poněkud  počítati 
mezi  ony  kteří  na  některé  opravy  v  církevném  životě  aspofi  částečně 
doráželi.    Veliká  řečnická  nadání  jeho  se  obzvláště  chválí  a  pohřební 
řeč  jeho  na  Karla  císaře  daleko  prý  převyšovala  onu  arcibiskupa  Arnošta. 
7a  spisů  jeho  nejvýše  se  staví  Apologia  v  kterémžto  o  třech  otázkách 
pojednává:    1.  An  omnee  scdvandi  sint  p*itAS  a  peccati  saria  pur- 
gandi.    2.  An  Archiepiecopns  Pi^agensis  novum  festům  B,  Virginis 
VisitationU  in  Bohemia   abeque  scitu    ac   induUo  apostolicae  Sedis 
iniroducere  queat.    3.  An  et  qualiter  Episcopi  et  Prodati  ecdeeiae 
Pragensiš  in  haereditatibue  jnorientium  Jiabeant  jue  devolutionie.  — 
Dále  pak  se  uvádí  list  psaný  Martinovi  Plebanovi:   „De  frequenti  lai- 
Gorom  communione''  v  kterém  dokazuje  že  svátost  oltářní  světským 


—  326  — 

osobim  toliko  pod  jednou  podávati  se  má,  Z  jiných  ještě  spisn  jeho 
uvádí  se:  Notae  super  Joannem ,  excerpta  ex  S.  Bonavenůura. 
„Apologia  Purgatorii"  první  z  uvedených  tří  otázek  povstala  prý  povzbu- 
zením krále  Vá<5slava  který  prý  jednou  mistra  Alberta  u  pHtomnosti 
arcibiskupa  Pražského  na  Křivoklátě  se  tázal,  zdali  duši  ku  spasení 
potřebí  jest  očistce,  načež  Albert  dotčeným  traktátem  mínění  své  pro- 
jevil. —  Pro  odpověď  na  druhou  otázku  měl  však  mistr  Albert  veliké 
mrzutosti  s  arcibiskupem  Janem  z  Jenšteina,  postaviv  se  v  odpor  s 
úmyslem  jeho.  Taktéž  třetí  otázka  nemalé  pobouření  zbudila  a  jakýsi 
Jan  Euneš  custos  et  canonicus  Pragensis  napsal  traktát  proti  mistru 
Albertu:  De  devolutionibtts  etc.  jejž  věnoval  arcibiskupovi.  Poslední 
léta  života  svého  trávil  mistr  Albert  v  domě  svém  na  Hrádku  v  přá- 
telském poměru  se  nacházeje  s  některými  výtečníky  českými,  mezi 
nimiž  zvláště  Tomáš  ze  Štítného  jmenován.  Posléze  pak  sebe  i  trak- 
táty své  podrobil  úsudku  církve  Římské.  Znamenitou  knihovnu  svou 
celou  daroval  klášteru  Břevnovskému. 

Dříve  jmenovaný  KuneS,  vlastně  Konrád  z  Třebovcl,  horBvý 
odpůrce  mistra  Alberta  Rankonis  byl  vikářem  arcibiskupa  Jana  z  Jen- 
šteina a  psal  mimo  dotčený  traktát  i  jiné  bohomlnvecké  rozpravy. 
Taktéž  Mathias  de  Lignic,  r.  1389  děkan  artistské  fakulty,  též  filosofie 
a  r.  1400  theologie  profesor,  vydal  několik  bohomluveckých  traktátů 
mezi  nimiž  PostUla  super  Epistolas  Dominicáles  zvláště  se  chválí, 
—  Jeslín  z  Vodfían,  kanovník  Zderazský,  znamená  se  co  výborný  kněz, 
řečník  a  spisovatel.  Známa  jest  Postilla  jeho  Zderazensis  zvaná.  Hod- 
ným spisovatelem  byl  též  Michal,  převor  Kartusianů  Pražských.  Chválí 
se  zvláště  kniha  jeho  De  regímine  principům^  v  kteréžto  co  nejživěji 
vykládá  čtvero  hlavních  cností  jakýmiž  králové  se  vyznamenávati  mají. 
Mimo  to  sepsal  některé  ascetické  a  dogmatické  spisy,  a  pojednání: 
De  coenoblis  Carťhusianorum  BohemiaCy  Moraviae  et  SUesiae.  IMBchal 
umřel  r.  1401;  —  Stepán  ^  kanovník  Roudnický,  bývalý  vikář  arcibi- 
skupa Arnošta,  sepsal  Quaestiones  seu  castis  conscientiae,  ba  větší  část 
vyššího  kněžstva  a  profesorů  university  vystoupila  na  literárním  poB, 
a  dala  by  se  valná  kniha  naplniti  seznamem  traktátů  a  pojednáni  theo- 
logických za  časů  Karla  a  Vácslava  v  Čechách  a  na  Moravě  spůsobe- 
ných.  Vedle  theologie  ovšem  také  jiné  nauky  se  pěstovaly,  ač  porov- 
náme-li  nepřehledné  téměř  pole  bohomluveckých  pojednání  se  souvě- 
kými  snahami  v  jiných  oborech  literárných,  nalézáme  velikou  oněch 
převahu  ohledem  na  vydatné  množství  a  horlivost  s  jakou  se  pěstovaly, 
ač  důležitější  obsahem  svým  se  nám  jeví  ona  hrstka  spisův  jiného 
druhu,  zvláště  historických  jenž  z  oné  doby  nás  došly.  V  theologické 
té  povodni  potěšitelné  jest  zpomenutí  na  muže,  jako  mistr  Havel  a  jiní 


•-  327  — 

kteří  v  skolastíckém  a  dogmatickém    tom    proada  neutonuli ,    ač  je 
táž  mezi  latimky  počitati  musíme,  jelikož  nemáme  stopy  že  by  v  národ- 
nim  jazyka  byli  něčeho  sepsali.    BylC  tento  mistr  Havel  počtář  a  hvěz- 
dář znamenitý  i  v  lékařském  umem'  sběhlý  u  velmi  mnoho  platil  u  císaře 
Karla.    Balbin  o  něm  praví  že  prý  ho  nikdo  tenkráte  nedostíhl  v  umění 
hvězdářském.    Lupáč  o  něm  zmínku  činí  při  r.  1370  kdež  voda  nad 
Eiiiu  vystoupivši  po  18  dni  Prahu  i  vůkolí  podle  břehů  Vltavy  hubila 
€o£  všecko  prý  jest  císaři  Karlovi,  předpaíHv  a  vyzpytovav  to -ve 
hvésdáeh^  předpovédél  mistr  Havd.     Staří  iétopiscové  tvrdí  že  prý 
mistr  tento  mnohé  sepsal  spisy  důležité,  nenalézá  se  však  nikde  bližší 
o  nich  zpráva.    Jakožto  výteční  právníkové  se  jmenují  Jan  Oniřy 
který  sepsal  Megtdae  Decretalium  a  Kunes  ze  Zvole,  nejznamenitější 
tenkráte  advokát  v  Praze.  —  Potěšitelný  jest  ukaž  že  dobou  Karlovou 
také  přírodověda  v  Čechách  procitla  á  na  literární  půdě  vystoupila. 
Zde  se  potkáváme  s  jmény  i  jinak  v  historii'  české  známými,  totiž  s 
mistrem   Albikem  a  s   KřišCanem  Prachatíckým.     Veřejné    působení 
jejich  na  poli  rozbrojů  náboženských  padá  do  příští  doby,  avšak  dříve 
než  na  theologickém  poli  vystoupili,  prosluli  jsou  lékařskými  a  přírodo- 
vědeckými spisy.    Mistr  Albik  narodil  se  okolo  r.  1347  v  Novém  městě 
na  Moravě.    Po  třicet  let  zastával  službu   učitelskou  na  školách.    L. 
1387  byl  vysléchatelem  kandidátů  bakalářských.    Napotom  se  odebral 
do  Vlach  kdež  r.   1404  v   Padově   se   stal  doktorem  obojích  práv. 
Vrátiv   se   do   Cech   velikou    požíval   důvěru  krále  Vácslava,    takže 
si  ho  tento  za  lékaře  svého  vyvolil,  oblíbiv  si  jej  tak  velice  že  jej  na 
arabisknpstvi  Pražské   povýšil.     O   spisech  jeho  přírodovědeckých  a 
zvláště  lékařských  a  bylinářských  pojednal  K.   Stemberg  v  rozpravě 
O  bylinářství  v  Čechách.    „Nejhlavnější  jeho  spisy  jsou:   Medicinale 
čili  praktika  léčení,  Regiment  moru  a  Regiment  zdraví,  konečně  pojed- 
náni o  užitku  dubového  stromu/'  —  KHStan  Prachatický  proslul  co 
bohomluvec,  lékař  a  matematik  a  přičítalo  se  mu  i  oblíbené  tenkráte 
uměni  hádání  z  hvězd.    Roku  1389  byl  již  mistrem  a  profesorem  na 
vysokých  školách  Pražských,  1398  a  1399  vysléchatelem  bakalářův, 
1403  byl  děkanem  filosofické  fakulty,    Všecky  připomínky  o  něm  svědčí 
že    byl    učenec    znamenitý    a   že    na    rozličných    polích    vědomosti 
proslcd,  jakž  i  rozmanití  spisové  jeho  dokazuji.    Veleslavín  v  kalen- 
dáři   historickém    a  Balbin     obšírněji    mluví    o.    tom    jak    proslulý 
byl  00  hvězdář  a  kterak  z  hvězd    prorokovati    uměl  a  kterak  lidé 
z  daleka  k  němu  o  radu  docházeli  takže  pod  jménem  Pra£ský  astro- 
nom ve  všech  okolných  zemích  byl  znám.    Máme  za  to  že  přírodnické 
spisy  Křištanovy  do  předhusitokých  časů  padají  jelikož  Křišfan  později 
do  vSeobecného  proudu  súržen  příliš  živého  účastenství  bral  na  udalo- 


—  328  — 

stech  veřqných  aež  aby  byl  se  uvázal  v  spisování  knih  poklid  vnéjii 
i  vnitřní  požadii\jicich.    O  těchto  iq)isec6  jeho  na  jiných  jeSté  místech 
pojednáme.    Zde  toliko  ještě  podotkneme  že  nanky  medidnské  a  při- 
rodné  se  od  nejdávnějších  časů  pěstovaly.    V  staré  jedné  listině  od  r. 
1321  se  dočísti  lze:   j^Magister  Jo.  Stephani  de  Praga,  artís  medidnalis 
Professor/^  atd.  zdali  to  nepoukazuje  na  to  že  nž  tenkráte  bylo  lékařské 
Školy  v  Praze  ?  —  V  universitní  bibliothece  Pražské  nalézá  se  kalendář 
Veleslavínův  s  připsanými  poznámkami  neznámého  jakéhos  nčenee  kdež 
k  1.  červnu  zaznamenáno:   Academia  pragensis  habuit  1.  Collegium 
medicomm  vetustissimum,  2.  Collegium  magnum  Caroli  IV.    Že  pozná- 
menatel  postavil  kollej  lékařův  před  Kaťlovou  a  že  ji  jmeni^e  vetos- 
tissimum,  z  toho  se  souditi  dá  že  dávno  před  zřízením  university  byla ' 
škola  lékařská  v  Praze  zřízena.    Též  Balbin  praví  Boh.  Doc.  I.  p.  37 : 
,4nvenio  in  antiquis  nemoriis  quoddam  collegium  Medicomm**^    Zmínili 
jsme  se  již  o  mistru  Havlu  co  slavném  mathematikovi  a  hvězdáři.    O 
lékařském  jeho  působení  píše  K.  Štemberg  velmi   pochvalně:   „Mim 
nejstaršími  lékaři,  —  praví,  —  jenž  onoho  času  se  zvláště  vyzname- 
návali, objeviýe  se  mistr  GaUus  (Havel)  který  se  brzo  kanovmkem  de 
Summo  brzy  ze  Strahova  nazývá.    Máme  od  něho  Regiment  Zdraví 
k  císaři  Karlu,  v  němž  rozličné  byliny  a  mezi  masitými  pokrmy  též 
koroptve,  bažanti  a  j.  se  přivodí.    Jiný  traktát  lékařský  od  něho  jest: 
Tnactatuě  urinarum  Mgri.  Galii  -^  jakž  na  konci  rukopisu  uvedeno: 
venerabilis  quondam  Canonid  Pragensis  de  Sununo,  quem  tractatom 
difficUiter  collegit  de  melioríbus  Gallieni  et  Hypocratis  graeoorom  phy- 
sicomm.  —  Též  třetí  dílo:   Excerpta  de  librís  medicorum  per  me  Qal- 
lum  od  r.  1370  se  nalézá.    Rukopis  tento  zdá  se  že  mistr  Havel  k  své 
toliko  potřebě  z  jiných  spisovatelů  sebral,  mezi  nimiž  i  dva  čeští  lékaři, 
totiž  Ambrož  Pražský  a  bratr  Mikuláš  Čech  se  jmenují.    iMistr  Havel 
nazývá  se  lékařem  dvorským,  bezpochyby  císaře  Karla  IV.  jemnž  sv^j 
Regiment  zdraví  připsal.    I  jiní  ještě  rukopisové  po  knihovnách  českých 
rozptýleni  se  přípiscýi  mistru  Havlovi.    Jeden  o  hojeni  £ivoSich&  neroz- 
umných končí  česky:    Skonává  se  kniha  o  hojení'  koní,  Letha  Páně 
MCGCMXXX.    Pozdější  tento  přepis  lékařských  knih  Havlových  diová 
v  sobě  mimo  uvedené  již  pojednáni  o  moči  též  rozličné  hojíd  prostředky 
pro  lidi  a  dobytek,  z  jiných  knih  vytažené.    Že  mistr  Havel  i  napo- 
tom  n  českých  lékařů  veliké  vážnosti  požíval  vidí  se  z  rukopisu  Břes- 
nické   bibliotheky,   z  počátkn  16.  století,    jehož   neznámý  spisovatel 
lékařství  mistra  Havla  proti  tvrdosti  života  a  dusnosti  v  pneeh 
zvláště  velebí.^* 

Patrně  z  toho  vysvitá  že  se  duch  tenkráte  valné  snaioval  o  to 
aby  jasnějšího  se  dopídil  světla,  avšak  nedostávalo  se  mu  ještě  odvahy 


—  3Í9  — 

k  překročení  mezí  časem  a  předsudky  zastaralými  vytknutýchi  a  přede 
váún  vadilo  že  vétáina  ačeacův  českých  nebyla  jeáté  pochopila  směr 
veškerého  duchovného  pokroku^  totiž  aby  se  stal  pokrok  tento  všeobec- 
ným nejen  ohledem  na  předměty  skonmání  a  spisováni  nýbrž  i  ohledem 
na  své  působiště.  Literatura  se  mine  konečného  svého  účelu  když  se 
cdkem  jen  některé  částce  národu  přístupnou  jeví.  Musit  ona  pro- 
nikoouti  všechny  jeho  vrstvy,  a  kde  tomu  okolnosti  překážejí,  jest 
hlavni  její  úlohou  snažiti  se  o  odstraněm'  překážek  jakýchkoliv.  Lati- 
níci onoho  věku  však  ještě  rozmnožovali  překážku  hlavní  která  zobec- 
nění literatury  v  cestě  stála,  zanedbáním  jazyka  národního.  Spůsobo- 
vali  tím  tedy  zvláštní  jen  kastu  kteráž  nad  lidem  českým  téměř  jen 
se  vznášela  neskloníc  se  k  němu  a  neoživujíc  myšleni  v  něm.  I  Karel  lY. 
ač  mnoho  k  libosti  Čechům  učinil ,  jazyk  národní  nejen  neutlačuje 
ale  ve  cti  ho  chovaje  a  staraje  se  i  poněkud  o  zvelebení  jeho,  předce 
$dm  německý  jcusfyk  více  miloval  než  cesJtý^  jakož  jeden  Hkp.  P. 
CerrofUho  světle  uJeeusuje  (Jungmann  hist  lit.)  a  spisy  své  toliko 
v  latinském  shotovoval  jazyku.  Ba  zdá  se  že  latiníci  češtině  na  odpor 
se  stavěli  nebof  si  na  ně  Tomáš  ze  Štítných  přímo  stěžuje^  Nebyli 
však  nepříznivd  národního  jar*yka  v  Čechách  toliko  Němci  ale  i  učení 
Cechové  jimž  po  česku  psáti  o  věcech  vyšších  zdálo  se  profanací  pokro- 
čilého ducha.  Zaslepekiců  takových  bylo  tenkráte ,  ba  i  ještě  po  sto- 
letích po  celé  Evropě  dosti  a  dosti.  Leonardo  Áretino  pověstný  ten- 
kráte učenec  vlašský  projevil  se  o  velikém  Dantovi  že  mu  pochopiti 
nelze  jak  ten  člověk  který  tak  špatně  latinsky  psal  k  básníkům  a  učen- 
cům počítán  býti  může!  Takového  prý  třeba  k  sedlářům,  pekařům  a 
podobné  chátře  připočísti.  Z  toho  ziýisté  vysvitá  kterak  i  v  nejvzdě- 
lanější tehdáž  částce  Evropy  předsudek  nadvládal  a  jak  obtížnou  práci 
jazykové  národní  podstoupiti  musili,  než  se  jim  povedlo  nad  latinou 
svítéziti,  kdežto  i  mužové  jako  Petrarka  nedůvěřovali  se  v  literaturu 
národní,  na  latinské  své  práce  větši  váhu  kladouce.  U  nás  ovšem  válkou 
hoflitskon  brzo  napotom  se  protrhlo  mračno  předsudkův  takových.  Ale 
i  pozd^i  se  latina  předce  zase  povznesla  na  i^jmu  literatury  domácí, 
a  tak  pevné  založila  kořeny  v  tak  zvaném  učeném  světě  že  ještě  čtvero 
století  s  ní  zápasiti  musilo!  „V  Itálii  ještě  za  časů  Lorence  z  Medici, 
tedy  v  druhé  polovici  XV.  století  bránili  Florenčané,  otcové  i  učitelové, 
mládeži  knihy  v  jazyku  vlaském  čísti  nazýviyíce  jazyk  tento  jazykem 
sprottáckým.^  —  Tak  zle  u  nás  ovšem  už  ani  za  Karla  nebylo,  neboC 
jestliže  v  starších  listinách  a  sbírkách  zákonů  národní  řeč  toliko  linr 
gna  vulgaría  se  jmenovala,  nazval  ji  Karel  lingtia  Tiobilie  a  nebyla 
aspoň  v  povržení  klesla.  Ba  ustanovil  dsař  aby  se  toliko  tuzemcové 
v  onřady  sázeli  a  nikdo  soudcem  v  zemi  nebyl,  kterýžby  neuměl  miu- 


—  330  — 

fňii  a  rozuměti  reXi  íeského  jazyka  jeHo  slově  řecdovanská  —  leéby 
měl  do  sebe  zviláitní  mravy,  ctnosti  a  uměni;  rubrika  o  neprodaj- 
nosti  aby  skrze  písaře  zemského  kaJtdoro^íné  na  sněné  éeským  jazykem 
veřejné  ctěna  byla;  synové  volencu  říšských  aby  od  sedmi  let  při 
gramcUice  uíili  se  jazyku  slovanskému  aneb  českému  a  vlaskému. 
Takováto  ač  uznáni  hodná  astanoveni  však  nestanovala  k  torna  aby 
jazyk  národní  vrcha  nabyl  v  diplomatickém  a  literárním  světě,  nebot 
Karel  sám  nižádného  českého  listu  nevydal  Takž  za  časů  jeho  latin- 
ský jazyk  diplomatickým  jazykem  zůstal  v  němž  se  zápisy  n  desk 
zemských  a  dvorských  konaly.  Listiny  české  však,  ač  mezi  množstvím 
latinských  této  doby  jen  co  vzácné  výmínky  se  nalézají,  předce  důležité 
nám  podávají  svědectví  že  zvláště  mezí  šlechtou  se  nalézalo  mužův 
kteří  na  vzdor  panujícímu  spůsobu  českého  jazyka  užívali  při  zápisech, 
jako  k.  p.«  Jan  z  Vartenberka,  Fridrich  z  Ervěnic,  Jan  z  Hradce,  Zde- 
něk ze  Stjemberka,  Oldřich  z  Hradce,  Příbík  ze  Stráže,  Elpik  z  Boha- 
ryně ,  Jindřich  Berka  z  Dube  a  jim'.  Uvážíme*li  že  horlivý  Dalemil 
a  povážlivý  Štítný  slovy  paměti  hodnými  se  lyímali  národního  jazyka 
a  užívání  jeho  v  záležitostech  veřejných  a  v  literatuře  zastávali,  tuf  se 
nám  ony  jednotlivé  české  listiny  ve  vše  zahrnujícím  proudu  latinstW 
přímo  svědectvím  jeví  že  mužové  tito  nebyli  osamělí  smýšlemm  svým 
a  že  i  jiní  vedle  nich  stejné  s  nimi  chovajíce  přesvědčení  v  duchu 
jejich  jednali.  Stavu  sedlského  se  vůbec  ani  latina  ani  němčina 
netknula,  jádro  národu  ostalo  tedy  neporušené,  ale  kromě  něho  se  jevil 
stav  rytířský  co  nejvěrnější  chovatel  národnosti,  a  „s  této  strany  musila 
tedy  prostředkem  literatury  první  posila  lidu  českému  v  městech  přijíti, 
aby  se  udržel  proti  aristokracii  německé"  ježto  všecky  veřejné  záležitosti 
v  rukou  svých  držela  a  takořka  panující  tdn  společenský  ustanovovala. 
Ano  stav  rytířský  a  panský  jediný  byl  spůsobný  k  tomu  aby  nějakou 
protíčinností  osvědčil  národní  své  smyslem',  a  máme  příčiny  se  domý- 
šleti že  to  také  učiniL  Snad  právě  této  protíčinností  děkovati  máme 
že  za  Vácslava  IV.  jazyk  český  poněkud  si  přístupu  vydobyl  do  kan- 
eelářů  a  vůbec  se  zmáhatí  počal,  že  král  tento  i  některé  české  listy 
vyhotovití  kázal.  Za  časů  jeho  se  nám  jižjiž  některé  z  nejdůležitějších 
listin  v  jazyku  českém  objevují,  jakož  jest  list  o  přiměří  Pražanů  a 
pánů  strany  královské  s  jednotou  panskou,  i  jiné  ježto  zajisté  k  vůli 
straně  národní  česky  se  zhotovily,  jelikož  od  městských  konšelů  tenkráte 
jen  německé  neb  latinské  listiny  vycházely.  Jisté  jest  že  národní  vědomí 
za  těchto  časů  už  procitlé  též  pohybovati  se  počalo  a  staří  létopiscové 
neopominuli  na  to  upozorniti.  Slova  létopisce  Zbraslavského  nám 
podávsýí  důkaz  oposičného  se  pohybováni  strany  národní  již  léta  1318. 
ijBege  existente  in  Moravia^  fáma  faUax  volare  incipit  in  tota  JBohe- 


-  331  - 

náa,  quia  omneš  Bóhemos  inUndit  exdudere  Rex  de  terra, . . .  IRnc 
inler  barones  JU  conspiratioy  et  auditur  adversus  Begem  nudedictio  a 
pcpulo  univerBo.^*^  —  Procitlý  tento  dnch  neutonul  více,  ba  zmáhal  se 
YŽdy  patrnéji.  Za  Karla  zdá  se  že  odpor  veřejný  poněknd  utichl,  jeli- 
kož císař  se  nejevil  utiskovatelem  národního  jazyka,  avSak  i  jeho  doba 
nebyla  různic  takových  docela  prosta.  ,yL6ta  Páně  1377  —  praví 
Lnpáč  —  Němci,  kteří  se  za  císaře  Karla  v  Praze  velmi  rozmohli, 
méSiánůfn,  sousedům  a  obyvatelům  Pražským  mnoho  a  časté  nevole  a 
i  vzdorné  protimyslnosti  éinUij  takie  toho  času  byla  nemalá  mezi 
óecky  domácími  a  Němci  příchodcími  povstávala  různice,  aš  se  to  i 
na  jeho  milost  císařskou  vznášelo/'  Kdyby  byla  národnost  česká  ten- 
kráte byla  uspala  a  živě  se  neprotivila  dorážemm  cizinců,  bylo  by  za- 
jisté po  ní  brzo  veta  bývalo.  Živý  příklad  jaké  nebezpečenství  jí  hrozí 
se  poskytoval  na  severu,  kde  německý  duch  mezi  Slovany  polab- 
skými nejdříve  do  měst  se  vedral  a  takovým  úsilím  na  potiačený  národ 
doléhal  by  iiikdo  z  nemanželského  lože  pošlý,  a  nižádný  Slovan  do 
poctivého  cechu  řemeslnického  se.  nepřijímal!  Nebylot  věru  daleko 
k  tomu  žeby  se  cizinci  v  českých  městech  osazeni,  všechnu  právomoc- 
post  v  rukou  držící  a  německé  zákony  do  Čech  uvádící  na  něco  podob- 
ného byli  odvážili  při  podpoře  a  náchylnosti  našich  zeměviádcň  k  nim. 
Ale  staročeská  Šlechta  a  rázné  jádro  národu  bděli  tenkráte  nad  jazy- 
kem aby  v  úplné  podružství  neupadl.  Ba  přihozuje  se  nám  zde  otázka, 
zdaK  by  se  poznenáhlému  podrývám'  posléze  přece  bylo  nepovedlo  zm- 
šem'  národnosti  české^  kdyby  nastalá  napotom  bouře  věru  t^  národní 
jako  nábořenská  nebyla  vzduch  v  Čechách  vyčistila?  MusilC  ještě 
v  XIV.  století  i  v  Lipsku  každý  kdož  potravu  na  trhu  kupoval  slo- 
vanský jazyk  znáti  chtěl-li  se  solidem  venkovským  smluviti.  Ale  už 
po  sto  letech  toho  nikdo  neměl  potřebí !  — 

Avšak  na  vzdor  zbuzenému  národnímu  vědomi  předce  i  v  oné 
nauce  latinský  jazyk  převahu  podržel  která  k  tomu  spůsobena 
jest  aby  nad  jiné  v  celý  národ  vplývala  a  jej  proniknula,  totiž  v  historii. 
Nedostihla  však  doba  tato  ohledem  na  dějepisectví  dobu  právě  minulou 
a  latinské  kronikářství  v  Čechách  patrné  ochabovati  počalo,  ačkoli  císař 
Karel  nejen  velikým  příznivcem  a  podporovatelem  historiků,  ale  i  sám 
velenadaným  pracovníkem  na  poli  historie  se  objevil. 

Z  latinských  kronikářů  nám  nejprv  vstříc  vstupuje  probošt  Fran- 
tiěék  jehož  však  osobné  poměry  potud  nedosti  jsou  vyjasněny.  Víme 
toliko  že  byl  rozený  Čech,  že  mezi  léty  1321--15J23  se  v  Římě  zdr- 
žoval, napotom  1333  ředitelem  školy  Vyšehradské  a  I.  1335  kazatelem 
a  kanovníkem  chrámu  sv*  Vita  se  stal,  kterýžto  úřad  ještě  1.  1351  za 
časů  arcibiskupa  Arnošta  zastával.    Cruger  a  jiní  tvrdí  že  umřel  h 


-  33Í  — 

1^^.  Hlavni  prameny  kterýchžto  a  spisováni  zvláátě  I.  a  II.  knihy 
—  jak  vňickni  posc^vatelé  jeho  soudí  —  až  přiliá  použil  byly:  kro- 
nika Zbraslavská  a  druhý  prodlužovatel  Kosmasa.  Zvlááté  -  kroniku 
Zbraslavskou  na  některých  místech  doslovně  opsal,  jinde  zase  pouhý 
výtah  z  ní  učinil.  Meinert  s^  domnívá  že  Frantíáek  kroniku  svou  složil 
.  s  tím  úmyslem  aby  příznivce  svého  biskupa  Jana  IV.  z  Dražic  v  lep&i 
světlo  postavil  než  jaké  na&  kronika  Zbraslavská  hází,  aby  jej  vylíčil 
co  muže  věrného  zeměvládcům  i  Přemyslovským  i  Lucemburským  jemužto 
král  Jan  se  nevděčným  a  nespravedlivým  proukázal.  Doálo  nás  dvojí 
zpracování  kroniky  jeho.  První  dotčenému  biskupu  Janovi  IV.  věno- 
vané počíná  středem  XIU.  století  a  sahá  toliko  k  létu  1342.  Druhé 
až  do  léta  1363  sahající  spracování  věnoval  František  císaH  Kariovi 
IV.,  sotvy  však  s  úspěchem  a  přízni  se  potkav,  neboC  si  přílié  ostře  a 
nevázaně  vyjiždí  na  otce  císařova,  krále  Jana.  Jinak  v  kronice  jeho 
se  nalézají  důležité  zprávy  o  biskupu  Janu  IV.  z  Dražic  a  jiných  toho 
času  žijících  osobách,  a  zvláště  třetí  kniha  nmoho  nového  a  jemu  vlast- 
ního obsahuje.  Vysvítá  z  této  části  duch  bystře  pojimiyicí  a  nevšední 
znatel  a  pozorovatel  přírody.  —  Rafael  Ungar  (Balbini  Bohemia  docta 
II.  p.  43  adnot.)  o  něm  praví:  „Verum  est  Franciscum  toto  suo  librp 
secundo  potissimum  Ghronica  Aulae  Regiae  usům,  ejusque  verba  passím 
retinuisse,  sed  constrinxit  illam  pluribus  locis  compendio,  resecuit  nar- 
ratíones  monasteriomm  Aulae  Regiae,  ceterorumque  Cisterdensis  Ordinis, 
amputavit  leoninos  versus,  epitaphia,  Bullasque  Pontifidas,  nec  non  ea 
omnia  quae  ad  historiam  Bohemiae  minus  spectare  illi  videbantur ;  illu- 
stravit  tamen  quaedam,  adjecitque  nonnulla,  praesertim  quae  ad  memo- 
rias  Joannis  Episcopi  Maeoenatis  sui,  cui  Ghhmicon  inscrípsit,  per- 
tinebant" 

Létopisec  Neplach,  Opatovický  opat,  píše  ve  své  kronice  na  rok 
1312  o  sobě:  „in  oarois  privio  in  Horzinoves,  in  antiqua  curia,  in  ^omo 
valde  simplid  natus  fui,"  1.  1322  vstoupil  do  školy  kláštera  Opatovic- 
kého,  1332  přijat  byl  do  téhož  kláštera  v  němž  slib  složil  r.  1334, 
poslán  pak  1.  1340  na  studia  do  Bononie.  Jak  dlouhý  čas  tam  strávil, 
kdy  se  navrátil  a  opatem  stal,  nelze  s  jistotou  udati.  Léta  1365  vy- 
provázel ardbiskupa  Jana  do  Řeznai  napotom  ale  nijakých  zpráv  se  o 
něm  nenalézá.  Úmrtí  jeho  padá  as  do  let  1370  neb  1371.  Kromku 
svou  spracoval  na  „snažnou  žádost  některých  členů  kláštera  svého" 
as  léta  1360  a  nadepsal  ji  Summula  chronicae  tam  Boinanae  quam 
Bohemicas,  Spis  jeho  počíná  s  narozením  Krista  a  jde  až  do  středa 
XIV.  století.  Obsahcge  seznam  nejdřevnějšich  svatých  drkve  křestan- 
ské,  papežův  a  císařův  Římských  až  do  Innocence  VI.  a  Karla  IV. 
k  čemuž  i  nuzný  výtah  z  českých  kronik  připojil.    (Palacký  Wfirdi- 


-  333  - 

gong.)  Že  aj  Neplach  na  svůj  spis  mnoho  nezakládal  vysvitá  z  vlastních 
slov  jeho:  Snnunnia  —  per  me  Neplaohonem  taliter,  id  est  valde 
paeriliter  recollecta  —  aneb  podle  jiné  recensi :  ego  Abbas  regaUs. . . 
qni  baec  pnmliter  scribo. . .  Zprávy  jeho  teprv  XIV.  stoletím  nabývají 
jakés  nevalné  patrnosti  a  domácí  historie  kronikou  jeho  téměř  nic 
důležitého  nezískala. 

Jan  z  Marignoly  toliko  co  host  vystoupil  na  poli  našeho  děje- 
pisectví.  Proslulý  tento  minorita  pocházel  ze  slavné  rodiny  florentínské 
a  stal  se  professorem  na  vysokých  školách  Bononských.  Léta  1338 
co  papežský  legat  do  Asie  poslán  strávil  čtyry  léta  v  Číně,  procestoval 
pak  Indii,  poznal  jižní,  a  jihozápadní  Asii  a  navrátil  se  teprv  r.  1363 
k  papežskému  dvom.  Císař  Karel  jej  k  sobě  do  Prahy  povolal, 
poután  zajisté  velikou  učeností  a  znamenitými  zkušenostmi  muže  jehož 
sláva  se  po  celé  Evropě  byla  rozšířila.  Avšak  již  po  roce  povýšen 
Marignola  na  biskupskou  stolici  Bisignanskou  v  Kalabrii  opustil  Pňihu. 
Císař  jej  pobídnul  k  tomu  aby  struénou  historii  éeskou  sepsal  kteréžto 
úloze  Marignola,  jak  se  zdá,  teprv  v  Itálii  za  dost  učinil.  Marignola 
sám  se  vyznává  že  ho  císař  s  velmi  obtížnou  úlohou  obmyslil,  neboC 
kterak  možná  mu  bylo  dostáti  požadavkům  kdežto  ani  jazyka  té  země 
povědom  nebyl  jejíž  historii  sepsati  měl!  Avšak  „z  lásky  k  císaři  a 
aby  po  sobě  památky  zůstavil,''  učinil  Rariovi  po  vůli,  sepsal  kroniku 
žádanou  rozděliv  ji  na  tré  knih,  z  nichž  první  thearchickau  druhou 
inonarchickou  třetí  pak  hierarchickou  nazval.  V  druhé  knize  která  o 
založení  státův  jedná  připojil  i  historii  zeraěvládcův  .českých  až  do 
Vácslava  II.  Takž  tedy  dějepis  český  se  toliko  co  částka  celého  spisu 
jeví,  a  ještě  k  tomu  co  nepatrnější  část,  nebot  pojednání  o  Asii  v  něm 
uvedené  i  zajímavější  i  podstatnější  jsou  nežli  nepatrné  zprávy  ježto 
o  Čechách  podává.  Nezdá  se  také  že  by  císař  Karel  byl  s  prací 
Marignolovou  se  spokojil,  nebot  jak  vůbec  známo  jest  obrátil  se  potom 
na  jiné  *  osoby  jež  se  mu  spůsobné  zdály  k  sepsání  historie  české, 
jakož  byly  notár  Oto,  Pulkáva  a  Beneš  Krabice.  ^") 

Kronika  notáře  Ota  se  nikde  více  nenalézá.  Neúplná  toliko 
^ráva  stojí  v  kteréž  částečně  obsah  dotčené  kroniky  se  uvádí  jakož  i 
název  její:  „Chronica  ecclesiae  Pragensis  secnndum  intentionem  Domini 
imperatoris  seripta  per  Otonem  noiariwn^  incepta  ab  Otocaro  rege  magno 
Bohemiae."  — 

Důležitým  zajisté  qevem  na  poli  historickém  jsou  tak  zvaná 
kronika  PHbíka  Pulkavy  z  Tradenína,  původně  latinsky  sepsaná  ale 
též  česky  :q>racovaná,  a  pak  kronika  kterouž  sepsal  Benei  Krabice 
z  Weitmile,  Beneš  pocházel  z  rytířského,  napotom  panského  rodu 
Krabicův  z  Weitmile  a  žil  za  časů  císaře  Karla  IV.,  stal  se  kanovni- 


—  334  — 

kem  na  Pražském  hradě  a  1.  1355  ředitelem  stavby  chr&ma  sv.  Vita 
kteroužto  službu  po  dvacet  let  zastával.  Zemřel  L  1375  dne  27.  června. 
Mezi  létopisci  českými,  —  praví  Palacký  (Wiirdigung  atd.),  ježto  láska 
Karla  IV.  k  historii  povzbudila  zaujímá  Beneš  Krabice  Čestného  místa. 
Sepsal  svou  kroniku  jjsecundum  intentíonem  Domini  Imperatarig^^ 
jakožto  pokračování  tak  zvané  Pražské  kroniky,  totiž  Kosmasa  a  dvou 
pokračovatelův  jeho;  započal  tedy  vypravování  své  tam  kde  druhý 
prodlužovatel  přestal,  totiž  1.  1283,  a  dovedl  je  až  k  létu  1374.  Balbin 
o  něm  píše :  Nihil  ejus  historia  (sóla  latinitate  excepta,  quae  ejus  sae- 
culi  vltiis  scatet)  illustrius,  nihil  etiam  verius  (quia  visa  abs  se  vel 
comperta  scríbit)  ease  potest  Přílišná  tato  chvála  na  ujmu  dřevněj- 
ších Kosmy  a  Petra  Zbraslavského  ač  mu  nepřísluší,  předce  si  Beneš 
spisem  svým  velikou  zásluhu  o  dějepis  český  získal.  On  sám  pak 
velmi  skromně  o  sobě  smýšlel  a  zvláště  o  nedokonalosti  slohu  svého  se 
projevil,  žádaje  čtenáře  by  mu  nezazlíval  že  tak  skvělou  látku  hrubým 
a  nevzdělaným  zpracoval  slohem.  ^Nam  Rhetoí^icae  scientiam  nun- 
quam  didici^  et  in  Grammaticalibus  partim  studni/^  praví  o  sobě. 
Rozhledy  jeho  do  života  nebyly  dalekosáhlé,  tím  větší  ale  svědomitost 
a  náboženská  horlivost  jeho,  i  všady  vystupuje  co  vřelý  přívrženec 
hierarchické  mocnosti.  „Jasného  politického  náhledu  do  záležitosti 
věku  svého  se  mu  nedostává,  taktéž  o  historickém  pragmatismu  neměl 

v 

tušení.  —  Ze  však  spis  jeho  celkem  jest  chvalořeč  na  Karla  IV.  snadno 
se  vysvětluje  látkou  o  které  pojednával."  —  Kronika  Benešova  na 
čtvero  sé  rozděluje  knih  z  nichž  první  jedná  q  létech  1283 — 1307, 
druhá  1310-1334,  třetí  1.336-- 1345,  čtvitá  pak,  nejúplnější,  o  životu 
císaře  Karla  až  do  I.  1374.  Ve  čtvrté  knize  opsal  skoro  celou  auto- 
biografii Karlovu,  ale  od  1.  1346  se  stává  kronika  jeho  zvláště  důle- 
žitá a  hodnověrná  jelikož  v  ní  vystupuje  co  ^ědomitý  očitý  svědek 
událostí  které  vypravuje.  —  Za  časů  krále  Vácslava  IV.  prý  též 
Pražský  kanovník  Adam  z  Nežetic  sepsal  historii  té  doby,  nenalézá  se 
však  nijaké  už  o  ní  stopy. 

Ze  známých  těchto  kronikářů  latinských  se  ani  jeden  nepovznesl 
nad  předsudky  času  svého,  ba  ani  z  pověr  se  nevyzuli  aniž  vůbec  ku 
sepsání  kronik  svých  nějakého  umělého,  zvláště  promyšleného  spůsoba 
užívali,  takže  se  kroniky  tyto  více  býti  jeví  zaznamenámm  věcí  přiho- 
dilých,  nežli  vypravováním  událostí  zemských  nad  jiné  důležitých. 
Že  císař  Karel  kdežkolivěk  o  něm  zmínka  se  činí  všady  se  velebí  a 
oslavuje,  to  netřeba  teprv  dosvědčovati.  Ovšem  v  příštím  na  to  věku 
se  také  s  jiných  stran  na  Karla  pohhželo  a  zvláště  zajímavý  se  tu 
jeví  úsudek  horlivého  jakéhos  národovce,  Čecha  a  Husity  který  okolo 
r.  1443  v  českých  svých  zápiskách  takto  o  císaři  Karlu  IV.  se  projevil: 


-  336  - 

„Ačkoliv  jest  velmi  Česku  zemi  velebil,  vSak  proto  vSudy  němce  po 
zemi  jest  plodil.  Neb  kdo  jsú  téměř  po  všech  královských  městech 
v  Čechách  purgmistrové  a  konšelé  bylí?  němci!..  A  to  důvod  jeSt 
jistým  že  německým  plemenem,  z  něhož  byl  jest  sám  pošel,  minii  česku 
zemi  osaditi,  a  cechy  po  málu  z  ni  vyplemeniti,  jakož  se  jest  i  za 
něho  počínalo,  že  žalob  na  rathůzich  česky  slyšeti  nechtěli  jsú,  než 
hláholem  německým."  —  Výčitka  tato  se  osoby  císařovy  ovšem  nespra- 
vedlivě dotýká,  přičítajíc  vina  synovi  která  se  vlastně  otce  týká,  v  čemž 
se  téměř  všickni  létopiscové  shodují.  Ano  i  ztracená  kronika  ecclesiae 
Pragensis  sepsaná  per  Otoném  Notarium  obsahovala  místa  na  to  se 
vztahnjicí,  jakž  o  tom  svědči  dotčený  rakopis  z  doby  Husitské  v  němž 
některé  výtahy  z  ni  uvedené  se  nalézají,  tvrdící,  „že  on  (Jan)  miloval 
Němce  a  je  vždy  ve  své  radě  míval.  A  měl  také  drahú  sestra  krále 
Yácslava,  v  Olomúci  zabitého  od  Dui7nka,  jménem  Alžběta.  Ta  radu 
česku  měla  a  pány  české  v  svém  dvoře  držela.  Ty  jest  vězil,  jímal 
a  mnohá  jim  násih'  činil  atd.'^ .  HleděliC  tedy  latinští  kronikářové,  ač 
jinak  namnoze  duchem  obmezeni,  předce  dosti  jasným  zrakem  do 
nepoměrů  národnosti  v  Čechách  a  ve  spisech  svých  většího  místa 
dopřáli  zkušenosti,  nežli  skladatelé  jinakých  spisů  latinských  kteří  jako 
připoutáni  k  římskému  dogmatismu  jediné  v  latině  všecku  spásu  vyhlé^ 
dávali,  zmáhající  se  němčiny  sotvy  kde  se  povšimnouce.  Jestliže  však 
kronikářům  a  světským  spisovatelům  tehdejším  vůbec  přílišný  empiris- 
mus beze  všeho  duchovného  vzletu  vytýkati  se  dá,  tuC  s  větším  ještě  prá- 
vem se  viniti  musí  duchovni  čsbt  písemnictví  z  výhradného  dogmatismu 
který  nijaké  svobody  ducha  nepřipouštěl. .  Slova  létopisců,  pokud  národ- 
nosti české  se  dotýkala,  ostávala  osamělá  v  písemnictví  latinském,  pročež 
latina  ve  všech  veřejných  a  vyšších  záležitostech  panujícím  se  udržo- 
vala jazykem,  takže  v  listinách  oné  doby  spíše  s  němčinou  nežli  s 
češtinou  se  potkáváme.  V  moravských  deskách  zemských  už  1.  1373 
německý  jeden  zápis  se  objevil,  svatební  totiž  smlouva  Zdenka  Štern- 
berka 8  Kateřinou  dcerou  Oty  z  Meisau  v  Rakousích,  kdežto  první 
český  zápis  tam  teprv  1.  1392  učiněn.  Jestli  však  se  v  latinských 
písemných  památkách  oné  doby  mnohem  jasněji  zračuje  duch  časový 
jehož  zájmy  se  v  nich  zrcadlily,  tut  zajisté  v  plodech  národního  písem- 
nictví se  jeví  ráz  připravující  novou  dobu.  Latina  byla  starou  od 
učenců  vSeobecně  uznanou  budovou  literami  v  kteréž  se  ukládaly  my- 
šlénky tehdejším  světem  pohybujíd,  čeština  ale  snášením  látek  k  budově 
nové  spůsobovahi  základy  ku  stavbám  budoucím.  Jest  tedy  želeti,  že 
se  nám  jedné  z  nejdůležitějších  části  písemností  latinských  v  žádoucí  míře 
nedostává,  totiž  oné  v  kteréž  smýšleni  znamenitých  jednotlivců  nejbez- 
postředněji  by  se  jevilo  a  která  by  nám  i  vzájemné  působení  učencův 


~  336  -^ 

dom&cích  a  cizích  a  panajicí  tenkr&te  poměry  vyjasnila.  Minime  zde 
sonkromné  dopisy,  jichžto  zajisté  mnoho  tenkráte  stálo  důležitých  a  ci- 
vilisačných.  Z  korrespondenci  slovutných  néenců  Evropy  s  Pražskými 
by  se  nám  spolu  nejen  vplyv  starých  universit  na  církev  a  stát  vyjasnil, 
ale  dopídili  bychom  se  i  prvotných  zárodků  ideí  brzo  napotom  veřejně 
vystouplých,  tehdáž  ale  pouze  od  náčelníků  duchovného  pokroku  před- 
zvídaných  a  piipravovaných.  Již  za  nejstarších  časů  se  uznávala  důle- 
žitost takovýchto  listin  a  našli  se  i  sběratelé  jich  více  neb  méně  schopni 
a  svědomití,  a  okolo  1.  1292  spůsobil  Zdeněk  Třebíčský  sbírku  takovou 
zvláště  české  koruny  se  týkající.  Během  XIV.  století  se  sbírky  tyto 
valně  rozmnožily  a  bylo  by  potřebí  aby  se  aspoň  ni?jzajímavější  z  nich, 
totiž  ony  jež  obsahem  svým  ku  osvětleni  socialného  života  doby  před- 
husitské přispívají  konečně  uveřejnily,  jakož  Fr.  Palacký  s  důležitým 
spisem  „Uiber  ř'ormelbflcher"  v  tom  započal.  —  Jeden  z  nejznameni- 
tějších sběratelů  takovýchto  dopisů  a  listin,  Jan  z  Greilenhansen,  regi- 
strátor císaře  Karla  IV.  se  projevil  o  zřídlech  z  jakých  sbírky  takové 
vůbec  se  čerpaly:  „Dum  olim  in  aula  caesarea  beatae  memoriae  diví 
Caroli  quarti  Rom.  Imperatoris  et  Boemiae  regis  clarissimi  moratos 
sim  et  etiam  stipendiatus,  et  sua  gratia  literamm  registiator  existerem, 
et  in  registrís  literamm  tam  imperii  sacri  qnam  regni  Bohemiae  saepe 
delectanter  facta  ejus  atque  gesta  magnifica  scrutatus  perlegerem^  et 
multos  formularios  stilí  curiae  imperíalis  inepte  et  incomplete  compositos 
tam  in  cancellaria  quam  extra  viderem,  placuit  mihi  de  gratia  omni- 
potentis  dei  coelestis  caesaris  éx  omnibus  registrís  tamquam  ex  pome- 
río  poma  sapidiorá  formas  stabiles  et  perpetuas  praecipuo  studio  col- 
ligere  et  in  unum  corpus  redigere  ad  commemorationem  divi  C$iesaris 
ac  omnium  notariorum  notissimum  et  verissimum  documentum."  — 
Zde  ovsem  se  nám  sbírky  takové  toliko  co  vzory  ůřadlného  a  kan- 
celářského slohu  představují.  AČ  naSí  době  takovými  vzory  už 
býti  nemohou,  předce  jinou  podstatnější  jim  přičítáme  cenu,  považcgíce 
je  za  živá  svědectví  kulturných  poměrů  dávnověkých,  a  za  věrné 
nákresy  některých  povah  nevšedních  a  na  veřejný  život  působících. 
Právě  listy  z  doby  Karlovy  nadobyčejné  mají  zajímavosti  jelikož 
v  nejrozmanitějších  poměrech  společenských  a  občanských  tenkráte 
svítati  počalo,  a  nikde  jinde  pravý  stav  poměrů  těchto  tak  bezpostředně 
před  oči  nevystupuje  jako  v  těchto  památkách.  Veřejné  a  soukromné 
okolnosti  patrných  i  nepatrných  osob,  císařů,  králů,  biskupů  a  knéží 
vůbec,  měštanů  a  studentů,  věci  na  průmysl  a  obchod,  práva  a  lékař- 
ství, penězné  a  rodinné  záležitosti  se  vztahující  se  v  listech  dotče- 
ných připomínají.  Některé  jinak  ovšem  známé  povahy  listy  t&nito 
v  docela  novém  světle  se  objevují.    O  některých  tenkráte   panujících 


—  337  — 

nepoměrech  teprv  z  těchto  památek  se  do\idáme.  Kdožby  k.  př.  uvěřil 
že  Cisterdaci  v  Čechách  přijimati  nechtěli  Čechův  do  řádu  svého,  a 
že  cisař  důrazným  dopisem  na  generálního  oputa  proti  tomu  se  vyslovil 
a  od  něho  žádal  by  se  takové  věci  v  Čechách  více  nestávaly.  — 
O  korespondencí  s  Petrarkou  jsme  se  už  zmínili;  dodáváme  zde  toliko 
jeitě  jedno  místeďko  jež  se  nalézá  v  dopisu  císařského  písaře  na  Petrarku 
v  kterémž  básníka  zve  aby  se  do  cech  odebral:  ^,Non  te  pigeat  gen- 
tli  videre  grosaikUeín ,  aut  te  linguae  noatrae  barbar ies  db  itineris 
prosecutíone  retardet  • . .  Nechoval  tedy  císařský  notář  vážnost  k  jazyku 
národnímu!  —  V- jedné  takové  sbírce  listů  uchovala  se  také  pověstná 
korespondencí  mezi  Karlem  a  protivmkem  jeho  císařem  Ludvíkem  kte- 
rážto ovšem  docela  nové  světlo  hází  na  diplomatický  sloh  XIV.  století! 
Každému  povědomé,  že  vedle  historie  veřejné  běží  soukromná, 
onu  připravujíc  a  namnoze  ustanovujíc  a  doplňujíc.  Kdož  tedy  někte- 
rou dobu  toliko  z  všeobecných  dějepisných  zpráv  poznal,  tomu  se  jen 
veřejný  její  ráz  objeví  neváak  spolu  celá  její  vniterná  povaha,  ten 
pozná  výsledky^  nevšak  i  vSecky  jich  přlčmy.  Totéž  i  o  sociálnem  a 
Kteramém  životě  národův  platí.  Nech  se  nikdo  nedomýšlí  že  za  čajsů 
Karlových  vedle  světla  nebylo  i  velikých  stínů  a  vedle  blahobytu  který 
to  a  tam  se  objevil  zase  jinde  také  nesmírné  bídy  kterou  osud  sám  na 
zemi  českou  uvalil  a  již  nelze  bylo  mžikem  odstraniti.  Mor  a  hlad, 
krvavá  pronásledovám'  židů,  flagelanté,  rozbroje  a  války  vnitřní,  loupež- 
nictvi,  vraždy,  zatemnělost  ve  věcech  náboženských  a  hnusící  se  pověr- 
čívost  pofikytovíply  dosti  trudných  a  hrůzojevných  obrazů.  Jaká  nevě- 
domost i  ve  vySáích  kruzích  Evropy  tenkráte  jeStě  panovala^  vyjasni  se 
mezí  nmohými  příklady  i  tímto  jedním  že  císař  Karel  snaže  se  o 
emancipaci  Pražského  arcibiskupství  od  Mohnčské  stolice,  přísahou 
potvrditi  musil  že  jazyk  český  od  německého  se  líSí,  což  páni  kardi- 
nálové tedy  nevěděli!  Jaká  sturovost  v  nejvyěSích  těchto  kruzích  někdy 
vrchu  nabyla,  o  tom  nás  poučuje  hádka  kardinálů  když  se  jednalo  o 
volba  císaře  Římského.  Papež  Klemens  YI.  přál  Karlovi.  V  čele 
strany  kardinálů  s  nim  souhlasících  stál  kardinál  Talleyrand.  V  čele 
strany  protivné,  tak  zvané  gaiíkoiiské  byl  kardinál  (Jominges. 
Petrarka  tenkráte  v  Avignone  se  zdržující  líčí  tyto  dva  kardinály  co 
dvé  bojovníků  jenž  na  lukách  svatého  Petra  se  pasou,  sobě  hrozí  a  na 
se  pokřiki^í  až  se  to  v  lesích  rozléhá*  Ecce  duo  obntxia  qui  se  cor- 
nibus  urgent  —  praví  v  eklogách  svých.  ViUani  pak  popisuje  boj 
tento  zevrubně :  Nazývali  se  zrádcové  církve,  a  hrubě  se  dotýkali  osob- 
ností. Talleyrand  u  přítomnosti  sv.  otce  na  protivníka  svého  se  vrh- 
nouti chtěl,  a  veliký  pokřik  se  stal  v  Avignone,  kde  dvořanínové  kar- 
dinálů uzavírali  a  zatarasovali  residence  a  se  ozbrojili,  takže  bez  mála 

22 


—  338  — 

by  k  veřejnéina  krve  prolití  bylo  doSlo;  mnoho  pak  namáháni  stálo 
než  se  strany  aspoň  na  oko  smířily. . .  —  Jiný  jeStě  příklad  jaký  duch 
tenkráte  vůbec  panoval  poskytnje  nám  kletba  kteronž  papež  na  císaře 
Ludvíka  vyřknul,  v  kteréž  mezi  jiným  všemohoucího  boha  prosí  aby 
neroznm  dotčeného  Ludvíka  zahanbil,  aby  zničil  pýchu  jeho,  a  silou 
pravice  své  ho  zničil,  aby  jej  poraženého  vydal  mkoum  nepřátel  a  pro* 
následovatelův  jeho;  každý  krok  jeho  by  byl  zatracen!  Nech  Pán  jej 
tresce  šílenstvím  a  slepotou,  nech  nebe  bleskem  jej  zničí!  nech  pomsta 
boží  nad  ním  vzplane  na  tomto  i  onom  světě !  Nech  země  se  pod  nim 
otevře  a  propast  živého  jej  pohltí  i  děti  jeho  nech  vyhnány  jsou  z  pří- 
bytků svých  a  před  očima  proklatého  otce  v  rukou  nepřátel  zahynou 
atd.  Viděti  z  toho,  jakých  prostředků  tenkráte  církev  upotřebovala 
aby  vlády  a  mocnosti  své  nepozbyla  vstříc  vladařům  světským,  a  jak 
ouzkostlivě  bděla  nad  skutečným  neb  domnělým  svým  právem  do  viech 
jakýchkoliv  záležitostí  politických  a  společenských,  duchovných  i  svět- 
ských se  vplítati.  MohlaC .  se  tenkráte  zajisté  spoléhati  na  veřejné 
míněni  jímžto  kněžstvo  vládlo;  avSak  vedle  veřejného  mínění  jako 
v  prozatímném  úkrytu  se  schovávají  mínění  soukronmá,  na  bíledni 
nevystupující.  Míněni  tato  nevždy  souhlasují  s  veřejností  a  toliko  ve 
vzácných  okamženích  se  objevují  kde  důvěra  důvěru  budí,  v  listech 
přátelských,  v  dopisech  soukromných,  kde  si  takořka  mysl  a  srdce 
projevením  dlouho  tajených  myšlének  a  citů  ulehčí,  a  pak  v  memoi* 
rech,  kde  Člověk  sám  sobě  ze  zkušeností  a  zámyslů  svých  oučty 
skládá.  —  Není  pochyby  že  mezi  učenci  Pražskými  a  jinozemskými 
hojných  tenkráte  korespondenci  stálo  a  to  zajisté  i  takových,  jež  se 
nejen  sociábých  ale  i  literárných  poúiěrů  týkaly.  Ano  i  učenjí  tazemd 
mezi  sebou  si  dopisovali  jakož  víme  že  Albert  Rankonis  ▼  jakéms 
literárním  spojení  stál  s  Tomášem  Štítným.  Pohříchu  se  nám  ze  sou* 
kromných  listů  učenců  a  spisovatelů  doby  předhusitské  nedostává 
takových  ježby  k  osvětlení  poměrů  literárných  přispívaly.  Máme€ 
důkazy  patrné  že  procifpvání  a  pohybování  národní  literatury  české  s 
nelibostí  a  opovržením  latiníků  se  potkávalo,  nebof  si  Štítný  přímo 
stěžoval,  kterak  naň  „řechnie  a  vrčie  pyšní  anebo  hlůpi,  ježto  vše  hyzdie, 
jemuž  nemohu  sami  rozuměti,  ježto  hyzdie  knihy  české,  ač  i  dobré, 
snad  chtiec,  aby  jen  sami  byli  můdři  vidieni.^*  Takovéto  přímé  pro- 
jeveni zajisté  nevyšlo  pouze  z  jakéhos  pouhého  domnění  jež  výtečný 
myslitel  a  národovec  český  v  sobě  choval,  nýbrž  spíše  z  přesvědčenosti 
o  odporu  jakýž  jistá  strana  proti  spisování  českých  knih  jevila*  Od  koho 
vlastně  takovýto  odpor  vycházel  a  jakým  spůsobem  se  objevoval  toho  se 
nám  dopíditi  nelze  pro  nedostatek  došlých  nás  listů  soukromých.  Uvážením 
okolností  se  však  domysliti  lze  jest  že  odpor  tento  z  university  vycházel. 


—  339  — 

Ale  i  ohledem  na  některé  jiné  socialné  poměry  nedosti  světla 
nám  podávají  listiny  úřední  zmiňujíce  se  o  nich  jako  o  věcech  zná- 
mých. Takž  k.  p.  v  moravských  deskách  zemských  na  rok  1387  první 
zmínka  se  čim'  o  robotě:  „Jesco  de  Zákovicz  40  mar.  nomine  dotalitii 
asdgnat  Róbottis  inelusis.**  Bližších  zpráv  o  spůsobech  tehdejSí  roboty 
se  nám  nedostává.  Ohledem  na  mravy,  předsudky  a  pověry  tenkráte 
panující  částečného  poučení  nám  sice  podávají  latinské  kroniky  sou- 
časné, avšak  příležitostnými  toliko  zmínkami  takže  čtenář  z  rozličných 
náčrtků  teprv  si  uspůsobiti  musí  obraz  přehledný  kterýž  od  jinud 
doplňovati  mu  zbývá.  O  veřejné  mravnosti  zsk  Karla ,  mimo  jiná  po- 
dotknutí, též  někteří  článkové  statut  CoUegii  Caroli  nás  poučují,  k.  p. 
artic.  X. :  De  domus  inhonestatione  a  j.  '•) 


ČÁST  TŘETÍ. 

Prosaidcé  písemnictví  íeské, 

Ustrojného  jakéhos  vývinu  literárného  požadovati  nehse  od  věku 
který  t&něř  na  počátcích  duchovného  poznání  stál  a  sotvy  nad  elemen- 
tárné  základy  vyučovám'  se  povznesl.  Literatura  jeátě  nebyla  a  býti 
nemohla  majitkem  celého  národu,  nýbrž  jen  vlastnictvím  výhradných 
některých  tříd  a  osob  jimž  zase  toliko  částečně  se  podávala,  jak  právě 
náhoda  a  okolností  tomu  připouštěly.  Jak  dalece  duchovná  plodnost 
na  poměrech  místných  a  časových  závisí  tak  dalece  jí  nefase  jest  od 
paaaji<^ch  předsudků  se  odpoutati  a  jedním  takořka  krokem  přesto^u- 
piti  meze  věkem  samým  jí  položené.  Když  i  básnictví,  jehož  povaha 
předce  největší  svobodu  ducha  připouští  a  nejsmělejšímu  odpoutám'  jeho 
přeje,  na  skromný  toliko  okres  plození  se  upoutalo,  když  i  tvořící 
obrazirost  s  pouhým  následováním  se  uspokojila,  sama  sobě  pouta 
kladouc  a  nad  dobu*  svou  se  nepovznesouc  vzletem  mohutným,  tuC 
zajisté  tím  méně  od  rozumu  na  předmětnost  vázaného  očekávati  se  dá 
žeby  nové  a  neobvyklé  směry  si  byl  vytknul  a  pružností,  nižádným 
poposením  vnitřním  neb  vnějším  neosvěženou,  v  hloubku  věci  byl  vnikal. 
Stává  se  takto  všady  kde  literatura  se  spíše  výkvětem  vzdělanosti  jeví 
nežli  plodem  výhradných  velikými  směry  zanícených  geniův,  kde  spíše 
co  zastnpitelka  zájmů  partikulámých  nežli  všeobecných  vystupuje. 
Značnjet  se  tu  zajisté  rázem  pouhé  článkovitosti  kde  rozmanité  její 
Tjevy  odděleny  vedle  sebe  leží,  souvisíce  toliko  pásmem  časovým, 
nespojeny  viak  převažující  jakous  ideou. 

23* 


r 


—  340  — 

Poiďoóilý  duch  se  zajisté  osvédčuje  mocnosti  kteráž  jej  popuzaje 
k  tomu  aby  i  nepatrné  látky  bystrosti  svou  pronikal,  jim  témér  čáatku 
své  vyáái  podstaty  vdedmul  a  takto  k  vySsi  platnosti  je  dovedl.  Cennost 
věd  leží  nejprv  v  nich  samých  a  pak  v  poměra  k  věcem  jiným,  zvláště 
k  celku  veškerenstva.  Poznání  těchto  poměru,  jich  osvětleni  a  na 
pravé  místo  postavem  jest  hlavní  úloha  praoujiciho  rozumu.  Této  úloze 
ovšem  spisovatelé  oné  doby  jen  zřídka  kdy  za  dost  činili.  Snaha  jejich 
se  obmezovala  vice  na  snášeni  nežli  na  proniknutí  a  spracováni  látek. 
Kde  však  tyto  už  odjinud  se  jim  podávaly,  tam  je  upotřebili  k  účelům 
svým  bez  dalšího  o  nich  bádáni.  Nedomnívej  se  však  nikdo  že  tako- 
výmto spůsobem  by  se  byla  vyvinouti  musila  literatura  realistická 
v  novějším  smyslu,  neboC  tato  předpokládá  ni^cnatost  už  poznanou  a 
toliko  nové  podstatné  její  poměry  vyhledává,  čehož  tehdáž  kde  teprv 
k  poznávání  věcí  se  přikročovalo  ještě  býti  nemohlo.    , 

Právě  tenkráte,  kde  křesťanství  všechny  vrst\7  společenské  pro- 
niklo a  církev  Římská  nejvyšší  vrchol  mocnosti  své  dosáhla,  nejpatrněji 
se  objevila  příkrá  protiva  doby  křesCanské  vedle  zašlé  pohanské.  Jakož 
celý  život  už  jiný,  nový  vzal  obrat,  takž  i  myšlení,  cítění  a  obražení, 
—  nauka  a  básnictví  —  k  jiným  se  tlačily  stranám.  Srdce  lidské 
ovšem  povždy  v  těch  samých  tužbách  radostných  neb  žalostných  se 
pohybovalo,  mysl  lidská  vždy  prostředkem  těch  samých  smyslů  do 
jsoucnosti  hleděla,  ale  měnil  se  měněním  věkův  spůsob  jakýmž  lidstvo 
city  své  projevovalo  a  jakým  do  světa  nazíralo.  Spůsob  pohanův  byl 
snaydnější,  jařejší  a  bezpostřednější.  Nebylo  zákonů  dogmatických  jež 
by  byly  vývinu  překážely  ale  nebylo  také  uvědomění  osobnosti.  Cesty 
rozuma  a  obrazivosti  se  nerozcházely  od  sebe  tak  dalece  aby  jedno  bez 
druhého  bylo  zvláštní  směry  sledilo.  Ba  obrazivostí  jako  průchodem  vy- 
stppoval  tvořící  duch  na  jevo  a  v  oděvu  básnickém  se  objevovala  i  mou- 
dro9|b.  Qsobnost  ale  lpěla  na  přírodě.  Co  od  ni  přejímala,  co  do  ni 
vlfLláflala  bylo  jejím  bohatstvím  a  její  sílou.  —  Nastalé  pak  křesťanství 
o4ppatalo  osobnost  od  přírody,  a  připoutalo  ji  netoliko  k  bohu  ale  i 
k  církvi.  Taix)  pak  se  učinila  jedinou,  nevyhnutedlnou  a  neodvisloa 
prostře^pici  mezi  bohem  a  lidmi.  Nad  ni  nic  vyššího,  vedle  ní  nic 
rovného  jí  na  zemi  nestálo  a  státi  nemělo.  Výsledky  takovéhoto 
poměru  církve  k  národu  leží  na  bíledni.  Každé  jakékoliv  duchovné 
hnutí  jež  mimo  obor  její  se  jevilo  buď  co  neoprávněné  za  neplatné  se 
vyhlásilo^  buď  co  nepodstatné  a  nepotřebné  za  zbytečné  se  považovalo. 
Bez  povolení  církve  ani  škola  se  zříditi  nesměla,  a  když  povolena  byla, 
tut  skoro  všickni  učitelové  byli  kněží  aneb  aspoň  vychovanoové  cír- 
kevné  doktríny.  Jazyk  církve  byla  latina,  a  jakož  církev  směry  veškeré 
vzdělanosti  ovládati  se  snažovala  takž  i  členové  jeji  nadvládě  jazyka 


—  341  - 

latinského  hověli  a  jí  všemožně  podporovali.  Takž  pak  i  všecko  co 
v  národním  jazyka  se  psalo  téměř  jen  odleskem  latinské  učenosti  se 
jevilo.  —  Ale  národ  šel  svou  ceston.  Většina  lidu  hleděla  na  latinu 
jako  na  moudrost  vyšší  —  po  které  však  nebažila,  uspokojujíc  se  s 
českým  svým  rozumem  a  jazykem.  LeželaC  ta  latinská  moudrost  mimo 
obor  povšedného  života  aniž  ůpotřebné  jakés  vědění  pro  lid  v  sobě 
chovati  se  zdála.  Proto  lid  český  snadno  obstáti  mohl  bez  m',  a  také 
obstál.  Chtěli-li  latiníci  na  lid  působiti,  musili  to  učiniti  jazykem  kte- 
rému lid  rozuměl,  a  taktéž  chtěl-li  cech  kterýs  studujíci  latině  se  učiti 
mnsil  to  činiti  prostředkem  mateřského  jazyka. 

I  v  této  ještě  době  obmezilo  se  jazykozpytné  bádáni  toliko  na 
sbírání  slov.  Literárnímu  dějepisu  však  už  ta  výhoda  vyplývá  z  toho 
že  mu  aspoň  poukázati  lze  i  na  sběratele  a  některé  jeho  pomocníky.  Nej- 
úplnější totiž  sbírku  slov  spůsobil  tenkráte  Klen  Rozkochaný,  Slovák, 
jakž  sám  se  jmenuje  v  kratičkém  v  leontinských  verších  sepsaném 
úvodu,  kdež  spolu  udává  že  sbírku  svou  složil  ku  prospěchu  mládeže 
latině  se  učící.  Má  se  za  to  že  úvod  tento  vlastně  k  jinému  voka- 
buiáři  se  vztahuje  Bohefmarina  nazvanému.  Přepis  v  Rajhradě  se 
nalézajicí  shotovil,  ač  velmi  spěšně,  Bonaventutra  Pitter^  prelát  Ri^- 
kradský  (f  1764).  Nadepsán  jest:  Vetus  vocabularíum  latinobohe" 
micum,  temporilms  Caróli  IV.  e  vceriis  auciorilms  desumptum  et  a 
quodam  Clenio  Eozkockany  Slávo  eeu  Slomenio  uno  volumiTie  ertUum. 
■^  O  tomto  Rozkochaném  nemáme  bližších  zpráv,  souditi  však  lze 
jest  že  byl  muž  na  svůj  čas  velmi  vzdělaný  a  že  měl  i  spojem  s  prv- 
ními tenkráte  učenci  českými  kteřížto  mu  ku  práci  přispěli.  Yokabulář 
Rozkochaného  jest  sestavení  3585  slov  latinských  a  českých  podle 
materií.  Každému  oddělení  předložen  nadpis  dvou  veršů  v  nichž  i 
jméno  učence  který  mu  při  článku  pomoc  svou  poskytnul.  Nalézají  se 
tu  jména  i  jinak  slavně  známá,  a  nebudiž  nám  zde  za  plýtvání  místem 
vykládáno  když  uvedeme  pamětné  ony  osoby  jež  se  na  vokabuláři 
Rozkochaného  účastnili.  ByliC  jsou  to:  Dr.  Urhanus,  Forianua^  Joanea 
de  Oalandria  y  Ambrosivs ,  Isidarua ,  JacobuSj  Dr.  Mauricius, 
Jonaceimsy  Heberkardus,  TititnensiSj  Alberůus  (Sanconisf),  Augusti- 
nu8,  Bruůus^  Brito  Coruntus,  FontinuSy  PhUaretus,  ZigharduSf  Hogu- 
svs,  C<m9taniinu8y  Orecenns,  Repends,  AhhoB  GpcUovienaís  (Neplach), 
QaUiuš  BoUdamensisy  Maréinusy  DemnamiSy  Petrus  BreUoj  Juvenalis 
Bydzoviensis ,  Hermanus  Pragensis,  Albertus  Ptagae  (Minorita?)^ 
Bidco  Graden8Í8,  CtaretuSy  Benedicius,  WUhdmua  in  Strakonic, 
Popias^  RipensiSf  Joannes  praeatd  OlomucensiSj  Amostus  praeaul.  — 
Dobrovský  má  sice  za  to,  že  Rozkochaný  od  těchto  učenců  toliko 
latinské   názvy  obdržel.    Pochybujeme  'že   by  úsudek    tento    o   celku 


—  342  — 

platil.  Němečtí  u^nci  ovSem  jen  latinskými  slovy  mn  přispět!  mohli, 
nezdá  se  však  žeby  ten  a  onen  éeský  učenec,  znaje  účel  spisu,  nebyl 
také  český  význam  přiložil  a  že  by  Rozkochaný  sám  býval  tvůr- 
cem všech  tamo  se  nalézajících  slov  nových,  i  nepodařilých.  „Zname- 
nité,'' —  praví  Hanka  x>  sbírce  této  —  „že  již  v  tom  věku  o  zčeStěni 
vědeckých  názvů  mužové  tito  se  pokoušeli,  a  byt  se  jim  vše  dle  žádosti 
bylo  nepovedio,  předce  snažení  jejich  chvalitebné.  Kdyby  se  byli  před- 
kové naši  nepokoušeli  překládati,  dosavád  bychom  snad  říkali  hdiotnh 
pittm  místo  slunečnice,  centuspica  místo  stoldasay  subětaivtia  místo 
podstata  a  na  sta  jiných  před  věky  na  slovo  přeložených  slov  kteráž 
v  ústech  národu  ž\jí."  —  Z  toho,  že  se  učencové  rozliční  takméř  o 
roziičné  předměty  rozdělili,  souditi  jest  že  si  každý  vybral  obor  v  kte- 
rémž nejvíce  byl  zdomácnělý  a  který  mu  nejbh'že  ležel.  Takž  k.  ph 
Urbanus  Dr.  sepsal  kameny^  Zykhard  roBtliny,  o  Neplachovi  zase  píSe 
Rozkochaný: 

Haec  núhi  tam  sensus  dědit  9.bbas  opatovyensis 

Gonspice  doctores,  lectores  atque  seolares. 
V  přeložení  některých  názv^  se  liší  sd  staršího  slovaře  Mater 
verborum:  Nigromanticiis  jest  mu  czmoknyz,  sophista  mudrovayk, 
grammatims  slovocztan  atd.  —  Jiná  sbírka  slov  jest  tak  zvaný 
Bohemarius ,  slovníček  latinskými  šestiměry  psaný ,  podle  domnění 
též  od  Klena  Rozkochaného  ku  potřebě  školní  vzdělaný.  Na  konci 
rukopisu  zaznamenáno  jméno  Martina  ze  Strážnic,  opisovatele.  Obsa- 
huje 886  hexametrů  a  končí  veršem:  Tympana  die  bvheny  bubennyk 
tympaniza^or.  Rukopis  Martina  ze  Strážnic  pochází  od  r.  1390.  — 
Jisté  jest^  že  Vokabulář  byl  pramenem  jiných  menších  slovníků  jež  se 
nám  z  oné  doby  v  rokopisech  zachovaly  a  že  i  následovníků  a  dopl- 
fiovatelů  našel.  —  Ale  i  jiného  druhu  spisy  na  vzdělání  jazykové  hle- 
dící z  oné  doby  nás  došly,  totiž  glosary^  Vácslav  Bzenecký^  písař, 
kterémuž  Bartošek  neb  Bartolomaeus  přezdívali,  Moravan  a  tedy  krajan 
Martina  Strážnického,  se  jmenuje  přepisovatel  glosovaných  zpěvů  cír- 
kevných,  nazvaných*  Seqíientionarius  seu  proaarum  escpositio  Mag. 
Conradi,  Itcenttati  in  septem  artibus.  Spis  tento  náboženský  ničím 
se  nevyznamenává  než  pietistickou  tendencí  a  zmi&ujem  se  zde  o  něm 
toliko  proto  že  tak  nazvané  Prosae  tu  na  slovo  se  vykládtgí  v  nářečí 
slovenském.  Znamení  to  že  jazyk  český  už  tenkráte  v  Cechách  a  na 
Moravě  dialekticky  se  různil,  a  bylo  by  snad  různění  toto  i  do  litera- 
tury pozdější  přešlo,  kdyby  napotom  neocenitelná  literami  snaha  českých 
bratří  na  sjednocení  a  ustálení  jazykových  forem  byla  nehleděla.  Ze 
mimo  tento  uvedený  též  i  jiných  glosářů  tenkráte  bylo,  na  tom  tím 
méně  pochybovati  lase  jest ,  čím  větší  jich  byla  potřeba  u   cvičení  se 


—  3itó  - 

V  latínd  a  a  vykládáni  náboženských,  spisů  počátečnikům.    ledno  glo- 
•  9ované   vylójísní  Hymnů  z   drabé  polovice    XIV.   století   nalézá  se 
v  dvorské  bibliotbece  Vídeňské.    (Semb.  *^) 

Když  zde  doložíme  že  z  této  doby  spisů  lingoistických  jiného 
druha  se  nenalézá  a  že  i  tyto  uvedené  toliko  proto  se  způsobily  aby 
latine  sloužily^  tut  zajisté  každý  uzná  že  tenkráte  nevyvstalo  ještě  lidí 
jenžby  byli  o  vniterní  úpravu  jazyka  českého  tak  pečovali  jakž  toho 
už  potřebí  byloy  méla-li  mluva  česká  .na  jazyk  literami  se  povznésti. 
Jediným  zákonem  byla  obvyklost,  a  spůsob  psaní  na  vzdělanosti  a 
libovůli  jednotlivých  spisovatelů  závisel.  Tito  všák  byli  nejvíce  kněží, 
vzdělanost  svou  brali  ze  spisů  latinských  a  z  nich  také  na  nejvíc  pře- 
kládali. Probíráním  překladů  těchto  nahlédnouti  lze  jest  do  nesmír- 
ného rozdílu  mezi  spůsobem  latinsk^o  a  českého  slovoskladu  a  slohu 
vůbec.  Zvláště  nápadně  se  jeví  rozdíl  tento  ve  spisech  jichžto  více 
překladu  máme  a  to  jedněch  doslovných,  otrocky  se  latiny  držících  na 
spůsob  glosářů  pracovaných,  a  jiných,  svobodných,  čistě  českých. 
Z  těchto  také  nejlépe  souditi  se  dá  na  stav  tehdejší  ryzé  prostomluvy 
české,  jelikož  tu  odchýlení  se  od  latinismn  přímo  před  očima  leží.  — 
Písemní  jazyk  český  od  časů  k  časům  se  měnil  jakž  právě  duch  věku 
a  důmysl  spisovatelů  k  tomu  přispíval.  Nedá  se  ovšem  říci  že  každý 
přechod  k  novému  byl  i  pokrok  v  duchu  a  povaze  jazyka  našeho  uči- 
něný, avšak  jisté  jest  že  rozmnožováním  se  rozličných  vědomosti  vůbec 
i  jazyk  aspoň  co  do  látky  získal  byCby  i  co  do  formy  starobylého 
svého  rázu '  byl  namnoze  pozbýval.  Jákoi  jazykové  slovanští  vůbec 
během  věkův  vždy  viee  se  rozcházeli  a  od  sebe  různili,  takž  zvláště 
český  právě  v  XIV.  století  obzvláštního  v  sobě  uceleného  rázu  nabyl 
k  jehož  vytříbení  by  literatura  ještě  více  byla  napomáhala  kdyby  se 
byla  ještě  více  od  latiny  odpoutávala  a  k  prosté  mluvě  naklonila,  a 
kdyby  čeští  učencové  některý  svůj  hled  byli  obrátili  na  písemné  okusy 
jinoslovanské.  Jazyk  slovanský  císařem  Karlem  do  Emauzského  klá- 
štera uvedený  zdá  se  že  osamělým  zůstal  zjevem  aniž  jakéhos  dalšího 
měl  působení  na  větší  jakés  poznáni  slovančiny  vůbec.  Nenalézáme 
stopy  žehy  některý  cech  tenkráte  byl  zvláště  upozorněn  býval  na  výhody 
jež  ze  známostí  slovančiny  češtině  by  vyplývaly  a  že  by  z  toho  byl 
kořistil  k  úspěchu  jazyka  českého.  Ano  i  památky  staré  literatury 
rasinské  osvědčují  jak  blízká  jich  řeč  byla  tehdejší  češtiny,  ale  nikdo 
si  u  nás  nevšímal  duchovného  života  pobratřenců  a  Veškerá  pozornost 
toliko  na  západ  se  obracela.  Taktéž  nikdo  tenkráte  se  neuvázal 
v  práci  aby  byl  tehdejší  stav  jazyka  českého  aspoň  poněkud  vylíčil, 
podstatné  vlastností  jeho  vypsal  a  na  rozdíly  poukázal  jimiž  se 
od  mlavy  dob  piředeSlých  různil*.    Nebylo  však  jinače  než  že  jakož 


—  344  - 

hojným  obcováním  a  obchodem  *s  cizinci  obor  myšlenkový  se  Sířil  a 
nová  ponětí  se  vyvinovala^  též  i  jazyk  &e  měniti  i  obohacovati  mnsil 
novými  slovy  i  obraty.  Některá  slovce  měnila  svůj  starý  význam 
podle  novějších  názora  a  některá  docela  se  vytrácela. 

Má  se  však  vůbec  za  to  že  latinský  živel  neměl  tak.  veliký  vplyv 
na  jazyk  český,  jako  živel  německý  kterýž  se  ve  XIL  a  XIII.  století  ták 
mocně  v  Čechách  a  na  Moravé  zmáhal  že  ve  XIV.  už  nebezpečenstvím 
hrozil  češtině.  To  však  zdá  se  že  více  o  obecné  mluvě  platílo  nežli 
o  písemné.  Spisovatelstvo  české  se  více  obíralo  latinou  nežli  němčinou, 
nebot  latina  mu  byla  jediným  vzdělávacím,  klassickým  jazykem.  Od 
ní  toliko  lze  mu  bylo  přijímati  formy,  ne  však  od  němčiny  tenkráte 
docela  hrubé  a  nevzdělané,  i  ohledem  na  pokročilejší  sloh  též  od  Jatiny 
odvisící.  Co  do  látky,  přijímáním  německých  slov  se  čeština  ovšem 
valně  kazila.  Méně  však  takovéto  prznění  jazyka  v  literatuře  se  jevilo 
nežli  v  ústech  lidu.  Že  spisovatelovo  už  aspoň  poněkud  na  to  hleděli 
aby  čeština  cizími  slovy  se  nepřeplňovala,  vysvítá  již  z  toho  že  sami 
slova  nová  česká  si  tvořili,  jakž  vokabnlář  Rozkochaného  jest  toho  svě- 
dectvím. Prozatím  ovšem  se  jim  toliko  o  to  jednalo  aby  latinské  názvy 
českými  vysvětlili,  ale  Čeština  tím  předce  z&kala,  a^oň  tolik  že  první 
krok  byl  učiněn  v  puriiikací  jazyka  a  že  se  zamezovalo  nahrazování 
slovcí  takových  slovci  německými.  Některá  německá  slova  jako 
Hdmbreckty  Hcdze,  Hynát,  Krumfest,  a  jiná  podobná  se  ovšem  i  do 
literatury  vtrousila,  nebylo  jich  však  mnoho  a  neujmula  se  trvale. 
Doba  kteráž  českému  písemnictví  nastávala  už  i  sama  sebou  přinášela 
opravu  písemnému  jazyku.  Rozhodné  projevení  Štítného:  Sv.  Pavel 
k  Židům  hebrejsky,  k  Řekům  řecky,  každému  v  řeči  jeho  srozumitelné 
psal;  proč  bych  já  k  Čechům  krajanům  česky  psáti  se  ostýchal?  Budu 
česky  psáti  proto  že  cech  jsem,  a  pán  Bůh  čecha  jako  latiníka  miluje 
atd.  —  bylo  zásadným  povznesením  jazyka  českého  na  jazyk  literami, 
čehož  nejbližším  výsledkem  býti  musilo  zdokonalování  a  čištění  řeči 
samé  podle  přirozené  jí  ústrojnosti.  —  V  pravopisu  ovšem  tenkráte 
ještě  veliká  anarchie  panovala.  .  První  čeští  písařové  používali  latinské 
abecedy  naprosto  a  bes^e  všeho  rozmnožení  písemných  znakův.  Pís- 
meny latinské  však  nestačovaly  k  označení  hlásek  českých.  Nebráno 
tu  ohledu  na  skracování  a  dloužení  samohlásek  na  tvrdé  a  měkké  sou- 
hlásky, a  kde  ho  bráno  tam  ovšem  spůsobem  libovolným  a  neurčitým. 
Jest  se  věru  diviti  že  spisovatelé  češti  aspoň  nedostávající  se  latině 
písmeny  ze  staroslovanského  písma  nepřejmuli.  Zajisté  se  takto  dělo 
jen  proto  že  nebylo  mezi  spisujícími  latinskými  mnichy  tak  důmyslného 
a  odvážného  muže  který  by  byl  počátek  v  tom  učinil.  Dobrá  věc  by 
byla  bez  následováni  nezůstala.  —  Jelikož  ale  zmáhající  se  duch  na 


—  345  — 

yfe  fitrany  se  obzíri  aby  mezery  myšlenkové  vyploii  a  nové  dráhy 
p&sobeni  si  vynaáel,  tu  posléze  docela  pnrozenou  cestoa  i  prosti-edků 
k  tomu  si  vydobývá  a  o  zdokonaleni  jejich  se  stará.  Nejbližším  pro- 
středkem kn  zjevením  jeho  jest  však  jazyk,  tedy  až  i  ďasové  se  blížili, 
kdež  i  přímo  na  oprava  písemního  jazyka  českého  se  hleděti  musilo  a 
také  hledělo. 

Život  občanský  za  novými  sé  ubíral  sméry,  a  zájmy  praktické 
poznenáhle  v  něm  se  zmáhati  počaly.  Nastoupila  tedy  i  literatura  prak- 
tiinéjSí  dráha,  z  čehož  vyplývalo  že  prostomluva  nad.  básnictví  vynikati 
počala.  Nelzef  jí  bylo  hned  na  počátcích  svých  o  své.  síle  tak  samo- 
statné se  ujmouti  a  vyvinouti  jakž  toho  tenkráte  potřebí  bylo  aby 
mohutnou  a  neodvislou  &lanx  působila  proti  němectví  a  latínictvi. 
Opírala  se  tedy  nazvíee  o  učitelku  svou,  latinskou  literatuhi,  neboC 
nejen  že  vétáina  českých  tenkráte  povstalých  spisů  přeložena  jest 
z  ktiny,  ale  i  ony  jež  volněji  zpracovány  jsou  aneb  docela  původně, 
přece  tak  nápadné  přiléhají  k  latinské  učenosti  tehdejší  že  více  jazykem 
jsou  české  než  duchem.  Obzvláštně  nás  na  poli  próstomluvné  litera- 
tury česk^  oné  doby  zajímá  že  se  tu  netoliko  s  plody  ale  i  se  jmény 
titeramými  potkáváme,  že  nám  nejen  spisy  ale  i  spisovatelově  v  oustrety 
stopuji. 

O  císaři  Karlu  IV.  víme  že  nejen  zvláštním  příznivcem  byl  lite- 
ratury, ale  i  sám  ku  rozmnožení  jejímu  přispěl  některými  spisy.  Žeby 
byl  Karel  spisy  své  původně  česky  sepsal  nedá  se  mysliti.  Všecky 
okolnosti  proti  tomu  svědčí.  Jisté  však  jest  že  latinské  jeho  práce 
ještě  během  XIV.  století  v  českých  překladech  se  objevily.  Nejob- 
sáhlejší spis  jeho  jest  tak  zvaný :  Život  císaře  Karla  IV,  v  němžto 
Karel  příběhy  života  svého  od  roku  1316  až  do  r.  1346  v  dvamedtma 
kapitolách  popisuje.  Avšak  se  vlastní  jeho  vypravováni  jen  až  do  roku 
1341  zachovalo,  ostatní  část  ztracenou  někdo  jiný  v  rukopisu  pozůsta- 
lém doplnil.  Hned  na  počátku  prvé  kapitoly  se  projevuje:  Nástup- 
cám  Sfsdiecím  na  mú  dvú  královu  stolici:  dvóf  tohoto  světa  £ivot 
poznoHj  a  lepil  sobe  zvoliti.  SepsalC  tedy  Karel  spis  tento  „ku 
poučení  a  výstraze  potomkův  svých  na  obou  trůnech,  totiž  i  Římském 
císařském  i  Českém  královském.*'  Spis  tento  jest  vzácný  úkaz  v  lite- 
ratuře naši,  nejen  tím  že  pochází  od  muže  nejvýše  postaveného  a  v 
dějinách  Evropy  a  zvláště  koruny  české  slavně  vystoupivšího,  ale  i  proto 
že  jím  zastoupen  jest  obzvláštní  druh  literatury  jakový  se  u  nás  potud 
jen  zřídka  objevil.  Životopis  osoby  historické  již  sám  sebou  jest  kus 
historie.  Když  však  osoba  taková  času  nabyla  k  nahlédnutí  do  sebe, 
a  šatna  účty  skládá  z  myšlének  a  pocitů  svých,  objevujíc  jakými 
zámysly  světem  kráčela  a  kterak  ten  svět  vnější  na  mysl  její  působil, 


—  346  — 

když  sama  ze  svého  stanoviště  osudy  své,  pohnutky  skotkův  a  dojemy 
zkušeností  svých  vykládá,  tuC  se  zajisté  zájem  i  důležitost  spisu  tako- 
vého zdvojnásobni.  Nebyla  mluva  lidská  tenkráte  jedté  k  zahalení 
smýšleni  spusobena  nýbrž  k  odhaleni  jeho.  Naivnost  a  bezpostřednost 
myšleni,  od  těch  dob  z  písma  nazvice  vypuzena,  se  vněm  tehdáž  ještě 
v  plnosti  jevila.  V  životopisu  císaře  Karla  se  především  jeví  osobnost 
učením  křesťanským  proniknutá  a  na  myšlénkách  jeho  ^poléhi^icí.  Ze 
stanoviště  toho  na  svět  hledí  a  dle  zásad  církve  ho  posuzuje.  Na 
nejdůležitější  otázky  životné  mu  odpovídá  písmo  sváté,  i  poučuje  Karel 
nástupce  své  jakým  spůsobem  jíti  mají  skrze  krúlovstvie  časná,  aby 
neztratili  krdlovetví  věčných  ^  a  kterak  mají  milovati  ho9podina  a 
svého  bliiniehoy  a  hřiechov  se  vystřéhatL  Naučení  tato  vyplĎují  dvě 
první  kapitoly.  Nepovznášejí  se  ovšem  nad  líčení  a  chválu  privátných 
cností  a  hojnými  frásemi  biblickými  provázeny  směřigi  především  na 
utužení  zbožné  mysli.  Samostatné,  operutěné  myšlénky  tu  nestojí.  S 
kapitolou  třetí  teprv  počíná  Karel  o  sobě  vypravovati,  čioí  to  se 
skromnosti  kterouž  tím  více  na  těchto  místech  oželujeme  čím  vice  mn 
překážela  v  tom  aby  celého  ducha  svého  projevil  a  ne  toliko  odvislou 
a  pokornou  jeho  stránku.  Jiz  o  prázdném  a  nemúdréni  livoUt  mém 
vám  psáti  šádém^  praví  hned  z  počátku;  milosti  pak  mně  od  boha 
vlité,  a  milovánie  ucenie,  to  což  mých  prší  mela  snaínost ,  nezaml- 
cím, . .  Krátce  pak  připomíná  kterak  otec  jeho  Jan  na  český  trůn  se 
dostal  a  jej  sedmiletého  do  Francie  poslal.  Zvláště  zajímavé  tu  jest 
co  Karel  o  prvním  svém  vzdělání  na  francouzském  dvoře  vypravuje, 
kterak  král  Franský  ho  miloval  a  kaplanovi  přikázal  aby  Karla  néoo 
v  písmé  ucU,  kteraJczkolivék  ten  jistý  král  sám  písma  neum^ieik* 
A  od  toho  Sosu  naucich  sé  čísti  hodinám  svaté  Marie  panny  slavné, 
a  jim  nSco  rozuměje^  na  kaidý  den  času  mého  détinstvie  rád  jsem 
ho  leiL;  neb  přikázáno  bieíe  spásným  mým,  aby  íné  k  tomu  snažné 
nutili.,.  Na  takových  tedy  základech  spoléhalo  první  ^chováni  ncda- 
dého  královice  kterýž  se  ni^otom  sám  na  výši  vzdělanosti  století  svého 
povznesl.  Želeti  jest  že  Karel  ve  spisu  svém  i  další  cesty  neobjevil 
kteréž  duch  jeho  u  vzdělání  svém  nastoupal.  Kdyby  s  toutéž  naivností 
byl  se  zmínil  jakým  spnsobem  od  poznáni  k  poznáním  dospíval ,  a 
poznenáhlý  proces  duchovného  vývinu  svého  aspoň  souměrně  a  p<q>Í80* 
vái&n  vnějších  svých  osudů  byl  podaly  byly  by  se  nám  tím  ziýisté 
nejhlavnější  stránky  tehdejšího  kulturného  života  objevily^  i  s  podstatr 
nými  jejich  podmínkami  a  s  předními  prostředky  tehdejšího  vychová- 
vání. Avšak  nezdržuje  se  vypravovatel  při  takovýchto  zjevích,  pepo- 
učuje  nás  o  způsobu,  jakým  učení  Pařížského  používal,  které  tu  osoby 
.        a  které  knihy  naň  nejvíce  působily.    Více  o  vnějších  se  zmiňuje  pomě- 


-  347  - 

rech,  královské  rodiny  Franské  se  týkajících.  Jenom  jednou  zvláátní 
q)Oimnkoa  se  pozastavil  Karel  u  muže  kterýž  velikou  a  dojemnou 
výmluvnosti  svou  jej  mocně  zaujal.  Byl  to  Petr  opat  Fiskanenakýy 
člověk  úmluwíýy  řechý  a  ticéný ,  a  všemi  Šlechetnými  obyéeji  okrá- 
šlený. Ten  v  středa  v  popelečnú  t<ik  rozumné  káza  že  ode  všech  biese 
ekoálen.  • .  i  libiese  si  mi  bpata  řeč  na  tom  kázarU^  ze  tak  veliké 
osviecenie  jmél  jsem  v  náhozenstvie  y  slyše  jeho  a  Médi  naň  ^  še  sám 
v  sobi  jech  si  mysliti ^  řka:  Co  jest  tOy  Se  mi  sé  tak  veliká  milost 
vlévá  od  toho  ílovékaf  I  vzeuih  potom  jeho  známost;  jenž  mi  velmi 
milostivi  a  jakšlo  otec  kocháicy  z  svatého  písma  často  mi  uce.  Po- 
znáváme na  tomto  místě  zvláStě  vyvinutou  pojimavost,  jemnost  citu  a 
onu  passivnon  obrazivost  která  se  ladnými  dojemy  duchovhými  roze- 
hřívá,  je  ráda  sledi  a  se  jimi  poutati  dává.  Hluboký  tu  zajisté  zdroj 
viastmho  citu«  kde  člověk  sobě  vědom  jest  že  se  mu  milost  vlévá  od 
úst  v  zanicenosti  výmluvných.  —  Ještě  důležitější  se  nám  vidí  kratičké 
sice  ale  velezajímavé  vypsání  navrácem'  se  Karlova  do  Čech.  Tu  císař 
stručnými  tahy  líčí  osamělost  svou.  A  lze  tu  vycítiti  ze  s]ov  hluboké 
jeho  pohnutí.  Vypravuje  kterak  přijel  do  cech  v  nichžto  nebyl  jede- 
nácte let.  T^ěkolik  let  před  tím  matka  jeho  Elška  byla  umřela,  a 
sestry  byly  od  Prahy  vzdálené  v  ty  časy.  A  tak  když  přijedechme 
do  Čech,  nenajidechme  ani  otce,  ani  mateře,  ani  bratra  ani  sestry 
ani  žádného  známého!  Řeci  také  české  ovsem  jsme  byli  zapomenuli, 
jižto  potom  zasi  jsme  se  naučili,  tak  že  jsme  mluvili  a  rozumili 
jako  jiný  Čech.  Z  hožie  pak  milosti  netoliko  česky,  ale  vlasky,  lom- 
bardsky, německy  a  latine  tak  mluviti,  psáti  a  čísti  jsme  umili  ze 
jeden  jazyk  z  tich  jakžto  druhý,  ku  psaní,  mluveni,  ke  itení  a  rozu- 
mění nám  byl  hotov.  —  Nalézá  se  i  více  jiných  výše  zajímavých  míst 
v  životopisu  tomto,  avšak  dojem  kterýž  cdé  dílo  —  totiž  až  do  15té 
kapit  pokud  od  Karla  pochází  —  na  čtenáře  působí,  v  nižádném  předce 
oUedu  neuspokojtge.  Karel  byl  muž  pozorující  a  rozjímající.  Ale 
nepodal  ve  spisu  svém  všechno  co  pozoroval  leč  toliko  stručný  nákres 
událostí  nejzjevnějších  pokud  se  historie  týkaly,  ale  pokud  duševného 
života,  tnt  neustálé  se  odvoláváni  na  písmo  nedalo  vlastním  jeho  myšlen* 
kám  v  popředí  vystoupiti.  Podlé  záři  již  spis  tento  vysílá  bychom 
souditi  mohli  na  hvězdu  nepoměrně  menší  velikosti  než  jakou  tvůrce 
jeho  skutečně  byl,  neboC  nikde  tu  nevysvítají  dalekosáhlé  jeho  záměry 
ba  aoi  vypočítávající  rozumnost  kterou  veškerým  jednáním  svým  obje- 
vil. Jest  to  spis  právě  ad  usům  ddphini  spnsobený  z  kterého  více 
domácí  cnosti  nábožného  soukromného  člověka  nežli  vznešené  myšlénky 
velikého  a  mocného  vladaře  vyhledají.  Historické  události  toliko  sumárně 
vypravíme,  aniž  na  ony  jakýs  obzvláštní  výraz  klade  jež  politickou  důle* 


-  348  — 

žitosti  nad  jiné  vynikají.  Úvahy  a  dějiny  vedle  sebe  leží  málo  kde  se 
pronikajíce.  UtóSenó  ale  na  čtenáře  působí  že  ve  všech  útkách  spisu 
tohoto  se  potkává  s  povahou  lidomilstvím  ovřelenon. 

Jiný  spis  od  Karla  pocházející  jest  Rád  korunování  krále  ce- 
skéJw,  jenž  původně  v  latinském  jazykn  předepsán  brzo  na  to  do  čeStíny 
přeložen  byl.  Spisem  tímto  nám  podán  toliko  nový  důkaz  kterak  doba 
Karlova  na  zevním  lesku  Jpěla  a  na  obřadech  církevných  spoléhala. 
Vyčteny  tu  všecky  hlavní  povinnosti  vladařovy  a  vyložen  i  symbolický 
namnoze  význam  obřadů  dotčených.  Církev  v  každém  téměř  článku 
v  popředí  se  staví.  Hájení  a  rozšiřování  křestanství,  vykonávání  a 
povzbuzování  cností  křesťanských,  povinnosti  syna  církve  katolické 
obsáhle  ta*  uvedeny,  v  PřestaJat  tu  už  mocnost  králova  vycházeti  z  lidu, 
prosté  usazení  na  stolici  Přemyslovu,  veškeré  historické  upomínky  už 
docda  ustoupiti  mnsily  před  skvělou  ceremonií.  Církev  usazovala  krále 
českého  na  trůn,  církev  jej  opásala  mečem  vladařským,  její  bylo  žezlo 
kteréž  rukonm  jeho  svěřila.  Vezmi  meč  skrze  ruce  biskupové.  • .  na 
ochrdnénie  evcUé  hozie  církve  boísky  ujednaný  •  • .  aby  svatů  bo£í 
cierkev  i  její  věrné  zasloňoval  a  ochrafioval,  aby  ménépopí  věru  hrivé 
křestany,  neíli  křesůmskéko  jinena  vrahy  tupil  a  rušil, .  •  Vezmi 
prsten  viery,  zna^ienie  přísnosti,  jímžto  aby  mohla  všech  kacieřskýeh 
zlostí  varovati  sě^  a  polumské  národy  mocí  boH  tisknuti  a  ku  poznání 
přijíti  atd.  Máme  za  to  že  řád  tento  hlavně  pomocí  arcibiskupovou 
spůsoben  byl  a  sepsán  jelikož  v  něm  nadvládá  ráz  církevní. 

Zmínili  jsme  se  už  o  zvláštní  náklonnosti  s  kterouž  císař  Karel 
k  historii  přilnul,  taktéž  o  něm  známo  že  všechny  staré  kroniky  jichž 
se  dopíditi  lze  bylo  v  kláštemých  a  panských  bibliothekách  sbírati  a 
srovnati  kázal,  aby  se  takto  docílilo  sepsání  kroniky  české  spravedlivé 
a  na  skutečné  události  založené.  Ano  i  listiny  ze  státního  archivu 
k  tomuto  účelu  i»'opůjčiti  neváhal,  zvláštní  muže  vyzývaje  aby  se  o 
práci  tuto  zasadili.  Mezi  vyzvanými  jmenuje  se  také  Přibislav  čili 
Přibík  zHraděnína  příjmím  Pulkava,  mistr  svobodných  umění,  nejprv 
písař  arcibiskupa  Pražského,  napotom  rektor  školy  kollegiatni  u  s.  .niii, 
posléze  farář  v  Chudenicích  kdež  umřel  r.  1380.  Tento  z  nařízení 
Karla  IV.  sepsal  kroniku  Českou  nejprve  jazykem  latinským,  později 
pák,  1.  1374  ji  opraviv  a  valně  rozmnoživ.  Přikázáno  mu  od  císaře 
aby  všecky  básné  a  báchorky  vynechaly  aby  mM  Čechové  při  ctění 
se  noc  spolehnouti.  Má  se  vůbec  za  to  že  Pulkava  sám  kroniku 
svou  do  češtiny  přeložil.  Rukopis  jejž  Dudík  v  král.  klášteře  ve 
Švédsku  nalezl  chová  následující  předmluvu :  ^^Ttxto  hronyka  jest 
od  poíáiku  české  zemé  i  o  všech  knížatech  i  králích  ješto  jsou  s^pra- 
vovali  svými  éasy.    A  takž  pak  k  přikázaní  slavného  Karla  čtvrtého 


—  349  — 

císaře  Římského  ze  všech  kronyk  všech  kldsterk  ježto  shledány  mo* 
kly  býti  skrze  Prihíka  syna  Dluhoyova  z  Tradeniiia,  mistra  školního 
u  »v.  Jiljie,  řečeného  Pidkava,  v  český  hlahol  z  latinského,  jakž  ^lej- 
lépe  moldo  býti,  jest  přdozencu  Item  jest  znamenati  £e  všecky  věci 
básnivé  a  nepravé  jsú  opuštěny.  A  coi  pra/vého  a  jistého  jest  pólo- 
zeno.  Neb  ty  všecky  véd  drive  řečený  císař  s  velikou  pilnosti  v  latin- 
skou velmi  krásnou  řec  shromážditi  jest  kázal.  —  Takž  tedy  Pul- 
kava'  dostatečných  měl  prameaut  &no  i  takových  které  nyní  už  neznáme, 
jako  k.  př.  staroQ  kroniku  země  Brandenburské,  tehdáž  právě  k  cechům 
pnpojené.  Také  spis  Martina  Polona^  robeného  Slezáka:  Chronicon 
de  summis  Pontijicibus  et  imperatoribus ^  a  jinou  jakous  historii: 
Ckronica  imperialis  měl  při  ruce.  Jiná  jest  ovšem  otázka  kterak 
hojných  zřídel  použki  uměl.  —  Poéíná  kroniku  svou  od  věže  Babd^ 
odvozuje  jméno  Slovan  od  slova  (verbum).  Ohledem  na  Čechy  pifie: 
Nazvána  jest  zemé  česká  latine  Bohemia  od  jména  B6h.  A  tak  tím 
výsledkem  od  jména  boítho  Bolieini  neb  Cechové  jsú  řečeni.  O  pra- 
otcích našich  neměl  jiné  náhledy  nežli  Kosmas  od  kteréhož  vůbec 
mnoho  se  vypůjčil.  První  Cechové  mu  byli  divochové,  jedlí  žaludy, 
planá  jablka  a  jiné  plané  ovoce  lesní,  zvěř  a  ryby.  O  zákonu  a  právu 
nevěděli  atd.  Taktéž  i  Dalemila  často  sledi,  zvláště  u  popisování  my- 
thické doby  historie  české.  Celkem  se  ale  spis  jeho  více  za  domácí 
kroniku  českých  zeměvládců  nežli  za  historii  země  české  považuje,  ač 
se  i  jmenovati  může  jádrem  našich  létopisův  domácích.  (Meinert. 
Wiener  Jahrb.  d.  Lit)  Jménem  jádro  zde  však  nic  jiného  se  nevy- 
značuj  než  bezživotný  a  všeho  ducha  prázdný  výtah  z  rozličných  kronik, 
nuitvé  seřadění  události  nijakým  pásmem  duchovným  nespojených,  chladné 
vypravování  věci  stalých  beze  všeho  jich  posouzení.  Jestliže  objektiv- 
nost dějepisecká  v  tom  záleží  že  badatel  s  nepředpojatým  zrakem  do 
dějin  hledí,  bez  předsudků  a  bez  vmísem'  jakéhos  mínění  svého  je  vy- 
pravuje tak,  jak  soudností  svou  je  proniknul  a  jak  že  z  jistých  příčin 
fie  vyvinuly,  důkladně  se  přesvědčil,  tnf  na  objektivnost  takovou  ještě 
byl  Pulkava  nedospěl.  Není  objektivny,  kdož  ač  své  úsudky  zamlčí  — 
schopen-li  jích  vůbec  —  toliko  podává  jak  a  co  od  jiných  zvěděl, 
samostatného  rozhledu  nikde  neobjevuje,  ba  spíše  bychom  spůsob  tako- 
vého vypravováni  primitivným  a  nezralým  nazvali.  Jest  ovšem  v  děje- 
pisné literatuře  ohled  bráti  na  rozdíl  mezi  badatelem  dějin  a  m^zi  jich 
spisovatelem;  a  lze  jest  každému  z  nich  sobě  vydobýti  zásluh  rozlič- 
ného druhu.  Badateli  nelze  jest  se  obezřívati  bez  historické  kritiky. 
Čím  více  pramenův  před  nim  leží  tím  větší  mu  nastane  úloha,  aby 
podáni  a  svědectví  jejích  zkoušel  a  z  rozličných  protiv  skutečné  pravdy 
se  dopídil.     Spisovatel  dějin  ale  zakládá  věc  svou  na  resultaty  tako- 


—  350  — 

výchto  badání  a  práce  jeho  požaduje  umélost  zvIáStni  a  sestaveni  uda* 
iosti',  aby  Tše  co  vabec  za  pravdu  uznáno  také  v  pravém  světle  a 
v  pravé  podstatě  své  se  ukázalo  a  zjevy  důležité  zastíněny  nebyly 
nedůležitými.  V  pravém  dějepisci  spojuji  se  vlastnosti  badatele  i  umě- 
lého spisovatele.  --  Badatel  ale  nejprv  se  podrobiti  musí  práci  obtížné 
aby  co  možná  nejvíc  se  dozvěděl  o  všem  co  se  v  jistých  dobách  a  na 
jistých  místech  stalo  a  jeví  se  tedy  z  počátku  toliko  co  sběratel,  na 
kteréto  as  snaze  přestal  i  Pulkava,  jen  málo  výše  postoupiv.  Ohledem 
na  bohaté  sbírky  jež  mu  sloužily  považovati  jest  kroniku  jeho  ováem 
za  pokrok,  jelikož  se  mu  tu  a  tam  povedlo  rozmnoženi  historické 
látky.  Na  letopočet  jeho  se  však  nelze  jest  všady  spoléhati.  Má-li 
ale  historie  i  vyšSi  jakýs  směr  nežli  aby  jistý  kruh  události  v  chro- 
nologickém pořádku  sestavila,  má-li  ducha  duchem  povzbuditi,  tuf 
ovšem  Pulkava  neměl  ponětí  o  takovémto  směru.  Pohodlný  však  a 
dachapiá^dný  jeho  spůsob  pohřicha  nisledovniků  y  Čechách  naehásel, 
takže  v  dějepisectví  českém  se  ještě  dlouho  napotom  zračuje  ráz  sbě* 
ratelský,  byťby  i  spisovatelé  třeba  ne  z  knih  ale  přímo  z  života  byli 
čerpali.  ^ ')  Jinak  ale  upříti  nelze  že  docela  střízlivý  spůsob  kronikáře 
tohoto  velmi  přístupný  byl  čtenářstvu  všeho  druhu,  pročež  zvláště 
české  vydání  historie  jeho  velkého  rozšíření  ano  i  pokračovatelův  našlo. 
Bylat  to  první  úplnější  v  prostomluvě  a  česky  sepsaná  kronika  země 
české  k  žádné  straně  se  neklonící,  žádné  osobné  mínění  nejevící  a  tedy 
každému  odpovídající,  kdož  ničeho  více  v  kronice  nehledal  než  aby  se 
dočetl  věci  v  Čechách  přihodilých.  A  takových  čtenářů  bylo  tenkráte, 
kde  duch  teprv  se  probouzeti  počal  a  v  literárných  věcech  ještě  s  lát- 
kami zápasil,  více  než  jiných,  po  vyjasnění  mysli  bažících.  Ve  Francii 
ovšem  už  tenkráte  vystoupil  J.  li^oisaart  jeden  z  nejpatrnějších  děje- 
pisců středního  věku,  a  ve  vlasti  své  nejznamenitější  po  Janu  z  Jtnn- 
viUe  který  už  v  Xin.  věku  kvetl ;  ale  společenské  poměry  české  se  už 
tehdáž  nesmírně  lišily  od  francouských  do  nichž  byli  živlové  jižní  se 
vši  přirozenou  svou  duchovnou  pružností  neustále  vtékali.  Živlové  tito 
nejen  že  veškerý  společenský  žiVot  osvěžili  ruchem  románským,  ale  i 
vývinu  individuálností  literárných  obzvláště  přiznivi  se  objevili  tím  že 
nedali  obrazivosti  chřadnouti  ve  vazbách  jakési  ustálené  formy.  Obra- 
zivost ale  jest  ona  perut  kouzelná  jež  duchovnému  napomáhá  vzletu, 
jejímž  oživováním  veškerý  duchovný  život  národní  spolu  se  oživuje, 
jejímž  pak  poklesnutím  veškerá  duchovni  tvořivost  umdlivá.  Jestliže 
prosaická  a  zvláště  historická  literatura  česká  oné  doby  nápadnou 
duchovní  mdlobou  se  značovala,  tut  se  as  sotva  mineme  pravdy  když 
hlavní  toho  vinu  uvalíme  na  poklesnutí  poesie  v  Čechách  vůbec.  Upo- 
minky  na  dřevní  národní  školu  básnickou  byly  v  proudu  časovém  a 


—  351  — 

v  návaJn  dzích  živla  docela  utonaly.  S  nimi  se  pochoval  i  onen 
velkolepý  názor  do  déjin  národních  kterýž  jediný  b;  byl  s  to  býval  i 
vypravovatele  jejich  svěžejším  dachem  nadchnouti  a  chladným  pozoro- 
vatelům vůbec  vřelosti  dodati.  Nepokročít  už  roznm  tím  že  fantasie 
ochabne,  ba  nhostí  se  v  něm  neplodné  jakés  uspokojeni  s  neucelenými 
drobty  kusého  jakéhož  takéhož  poznáni  které  nijakých  vyáSích  směrů 
nezná  a  o  ně  se  nesnažuje.  V  takových  okolnostech  se  pak  literární 
plody  sotva  kdy  nad  prostřednost  povznesou  rázem  netečnosti  a  ducho- 
vného pohodlí  se  značnjíce  a  znak  odvislosti  od  nejslabších  stránek  doby 
své  na  čele  nesouce.  Potřebí  tu  zajisté  aby  rázný  genius  nějaký  vy- 
stoupil a  mocně  zatřásl  obmezeným  tím  kruhem,  aneb  aby  velká  jakás 
událost  ospalé  duše  ze  sna  probudila. 

Nevšední  jedna  povaha  se  nám  na  sklonku  doby  této  objevuje, 
muž  neobyčejně  nadaný  a  vysoce  vzdělaný  který  však  s  dřímajícími  zdá 
se  že  dřímal  a  teprv  potom  k  samostatnému  činu  se  probudil  když  prudká 
vichřice  husitské  války  veškeré  síly  národu  vybouřila.  Míníme  zde  Mistra 
Vavřince  z  Březové.  O  životě  a  působení  jeho  toliko  nedostatečné  nás 
došly  zprávy,  ale  i  ta  nepatrná  část  stačuje  k  dosvědčem'  že  Mistr  Vavři- 
nec byK  nejen  zasloužilý  spisovatel  ale  i  nadobyčejný  literami  char- 
akter. Živet  jeho  nejen  do  dvou  století  padá  ale  i  do  dvou  od  sebe 
se  lišících  historických  dob,  totiž  do  přípravné  za  Vácslava  IV.  a  do  čin- 
Uvé  za  válek  husitských.  Takž  i  činlivost  jeho  podle  dob  těchto  se 
liší.  Narodil  se  okolo  1;  1365.  V  matrikách  university  Pražské  nalézá 
se  na  počátku  1.  1394  povýšení  jeho  na  hodnost  mistra  in  artíbuš 
studii  PragensiSf  jakož  i  toho  samého  roku  zaznamenána  immatríkulací 
jeho  při  právnické-kanonické  fakultě.  (Nobilis  vir,  Mag.  Laurentius  de 
Luna.)  Dále  se  o  něm  dozvídáme  že  byl  dvořenínem  krále  Vácslava  IV. 
Nevíme  jak  dlouho  na  tomto  místě  setrval,  jisté  však  jest  že  času 
svého  použil  ku  spisování  rozličných  větších  a  menších  spisů  z  nichž 
ovšem  jen  některé  nás  došly.  Hájek  z  Libočan  o  něm  píše:  Nějaký 
také  Vavřinec  z  Březiny  y  mistr  ucenl  PražakékOy  o  slávé  Čechův j 
Boemův  a  SlovdkůVf  mnoho  vyhledav  z  starých  kronikdřv/v^  sepscd, 
a  to  tak  pořddni\  že  každý  (ílovSk  Tief Uaupéfií,  to  (ta  neb  slyše^ 
tomu  víru  dáti  musL  Kronika  tato  se  ztratila;  z  úsudku  Hájkova 
však  se  jest  domnívati  že  byla  velmi  populárně  psána,  na  kteroužto 
populárnost  zdá  se  že  si  obzvláště  mnoho  zakládali  česky  píšící  kroni- 
kářové naši,  více  o  to  pečujíce  aby  i  Člověk  nejhloupější  jim  rozuměl 
a  vím  dal,  než  aby  výše  vzdělaným  třídám  zadost  Činili.  Souditi  ale 
jest  z  toho  že  už  tenkráte  mezi  českým  lidem  se  byla  láska  ku  čtení 
ujímala.  —  Jiný  spis  Vavřincův  jest  kronika  obecná,  přehled  všeobecné 
historie,  kterýž  se  posud  v  rukopisu  nalézá,  avšak  toliko  do  léta  678 


—  352   - 

po  Kr.  sahá.  Možná  že  původně  ještě  dále  šla  a  že  tdiko  nedokon- 
čený přepis  8e  zachoval.  V  předmlavě  praví  spisovatel  že  pošddán  od 
Jana  z  Byzemberka^  komorníka  krále  Václava  y  kroniku  tm  z  kro- 
sianských,  židovských  i  pohanských  kronik  s  robinu  pilností  a  pilná 
robotností  sebral.  ^^)  Taktéž  od  něho  pochází  překlad  spisu  tehdáž 
velmi  oblíbeného:  Jana  MandeviUy  cesta  po  sv^*  3%a  Mandeville, 
rytíř  rozený  v  Anglicku  1.  1300  časně  z  mládí  nasycoval  obrazivost 
svou  čtením  romantických  dobrodružstvím  věeUkým  překypujících  básní, 
zvláště  knih  o  Alexandru  Velikém.  Tyto  v  něm  neukojitelnou  zbudily 
touhu  ku  poznání  zemí  dalekých  kteráž  se  nanejvýS  roznítila  novými 
zprávanii  missionářův  tenkráte  do  činy  vyslaných.  Vydal  se  tedy 
roku  1327  na  cesty  vstoupiv  nejprve  do  služby  sultána  Egyptského, 
kde  však  se  dlouho  nezdržel,  a  dále  po  Africe  se  ohlédnuv  některé 
země  Asie  procestoval,  až  do  činy  se  dostal  kdež  n  Vele-Chana  se 
pozdržev  cesto  do  Evropy  nasfoopil  a  I.  1356  zase  do  Anglie  se  navrá- 
til. Až  do  1.  1371  zaměstnával  se  sepsáním  cestopisu  svého  který 
napotom  u  velikém  množství ,  přepisů  po  Evropě  koloval  a  do  rozlil- ^ 
ných  jazyků  se  překládal.  Popisuje  zvláště  Indii,  činu,  pak  ostrovy 
Geylon  a  Sumatru,  nikoliv  spnsobem  hádavého  pozorovatele  a  znaftele 
přírody  a  lidí  ohledem  na  podstatné  jich  pom^.  Ani  přírodověda, 
ani  zeměpis  a  historie  nezískaly  popisy  jeho.  Ovšem  ale  jimi  namnoze 
dán  podnět  ku  dalšímu  poznáváni  světa  a  jeho  divů,  ku  odpoutání 
obrazivosti  a  rozumu  domácími  poměry  a  školní  methodou  valně  obme- 
zovaného. Spůsob  jeho  popisování  byl  docela  individualný.  Jeví  se 
v  něm  výmluvnost  svobodná,  od  školy  odpoutaná,  při  tom  i  naivnost 
vábná  ježto  při  učencích  a  spisovatelích  onoho  času  se  pohřešovala. 
Mandeville  se  spisem  svým  vystoupil  před  obecenstvo,  na  věd  o  kte- 
rýchž vypravoval  docela  nepřipravené,  leda  snad  upozorněné  na  ně 
báchorkami  jež  on  vyvraceti  ovšem  se  nesnažil.  Sám  nejsa  vyzbrojen 
studiemi  důkladnými,  viděl  ve  vzdáleném  světě  nejen  divné  véd  ale 
přímo  divy.  Nepoužil  času  ku  bližšímu  jich  skoumání;  dosti  mu  bylo 
na  spatřeni  jich  aneb  na  doslechnutí  o  nich.  Zdá  se  také  že  si  haed 
na  cestách  svých  důkladně  nezaznamenal  co  viděl,  ale  potomně  více 
z  paměti  spisovfd  použiv  k  tomu  i  zkušeností  jiných,  takže  do  cesto- 
pisu svého  neméně  od  jinud  vpravil  než  ze  svého  podal.  Záslužná 
ovšem  byla  živost  vypravováni  a  popisování  jeho,  ovšem  spůsobna 
k  osvěženi  ducha  skolastikou  umrtvělého.  Oblibou  a  vírou  s  jakou  se 
spis  jeho  potkal  značcge  se  věk  tehdejší  se  vší  lehkověmosti  a  náklon- 
ností svou  ku  věcem  podivným  a  překvt4)ujícím.  Neméně  ale  se  jimi 
objeviýe  pravda  že  Mandeville  živým  a  svěžím  svým  spůsobem  lícem', 
ač  o  pravdě  nepoučil  čtenářstvo  své,  aspoň  je  více  bavil  á  k  sobe 


—  363  — 

naklonil  než  který  koliv  z  vážných  ale  nechutných  spisovatelů.  — 
český  překlad  není  spůsoben  z  originálu,  ale  z  německého  překladu  OUy 
z  Daymarku  kanovníka  v  Mecu.  V  rukopisu  jednom  z  XV.  věku 
psáno  stojí:  A  také  mistr  Vavřinec  ne^jasnéjfího  knížete  a  pária 
pana  Vácdava  Římského  a  českého  krále  sluiebnik,  té£  knihy  pře- 
ložil jsem  z  némecké  ře(i  v  éeskii^  aby  i  Oechóm  to  známo  bylo  atd. 
Mimo  tyto  práce  shotovil  mr.  Yavnnec  také  překlad  latinského :  8om- 
mortunt  Slaidae.  ObjevilC  se  tedy  spisovatel  náš  v  první  této  době 
literárního  pnsobeni  svého  hlavně  co  sběratel  a  překladatel,  a  z  posdějSí 
jedné  potopné  básničky  na  Husity  v  m'ž  o  něm  zminka  se  čim'  vysvítá 
ie  měl  pověst  obratného  překladatele.  Že  překladem  spisu  J.  Mandě- 
viily  mnoho  Čtenářů  získal  souditi  lze  z  toho  že  kniha  tato  nejen 
v  několika  přepisech  se  udržela  ale  i  napotom  několikráte  tiskem  vySla. 
Zdá  se  že  Vavřinec  též  byl  překladatelem  MiUionu  Marko  Polova, 
kterémužto  cestopisu  ještě  větši  zásluha  o  zeměznalství  t  středověku 
se  přičítá  nežli  báječným  vypsáním  Mandevillovým.  český  překlad 
MiUionu  však  nevyšel  tiskem.  ^^) 

Ze  báječné  pojímání  věcí  časem  a  prostorou  vzdálených  veliké 
obliby  v  Čechách  nalézalo , '  toho  důkazem  jsou  přeložené  romantické 
kroniky,  napolo  romány,  napolo  historie  z  dávných  věků,  v  prosto- 
mluvé  sepsány.  Spisy  tyto,  založené  sice  na  události  skutečné  ale 
spůsobené  více  mysU  obrazivou  než  uvážlivou,  nazvati  by  se  mohly 
předchůdci  historického  románu,  nebof  náleží  mezi  první  prosaické 
okusy  básnického  pojímání  historie.  Smíšeny  tu  pověsti  a  báje  s 
historií,  ač  i  tato  namnoze  na  báječné  světlo  vystavena.  Prosaická 
taková  flepsání  byla  většině  čtenářstva  přístupnější  než  veršované  a 
bHže  stála  pojemům  všeobecným,  ba  snad  se  jim  i  více  pravdivosti 
přičítalo,  pročež  pod  jménem  kronik  kolovala  jako  jiné  skutečné  histo- 
rické  spisy.  Ze  XFV.  století  ná^  došlo  dvé  takových  spisů,  jeden  pře- 
klad životopisu  Alexandra  VdikékOy  druhý  překlad  Kroniky  Trqjanské. 
Oba  tyto  spisy,  psány  řečí  velmi  živou,  namnoze  poetickou,  spůsobem 
pojmntí  a  podání  více  k  románům  než  k  dějepisům  náleží.  Jelikož 
oba  tyto  spisy  stejnou  výbomostí  řeči  vynikají,  může  se  i  za  to  míti, 
že  od  jednoho  překladatele  českého  pocházejí,  ač  jméno  jeho  neznáme. 
Život  velikého  Alexandra  macedonského^  jenž  svú  múdrostí  podmanil 
veškeren  svU  pod  sebe,  jest  překlad  latinského  spisu  Pseudokallistenova. 
Rukopisy  překladu  nás  došlé  pocházejí  však  teprv  z  XV.  století. 

Kronika  Trojanská  prvotně  sepsána  byla  jazykem  řeckým.  Již 
v  starém  věku  vyvstalo  několik  básníkův  jižto  Iliadn  Homerovu  dílem 
uoeKtí  dílem  prodloužiti  se  vynasnažili.  Mezi  nimi  se  jmenuje  též 
jakýí  Diklys  z  Knossy  na  Krétě  o  němž  se  vypravuje  že  přítomen 

23 


—  354  — 

byl  obležení  Troje  a  v  jazyku  fénickém  zevrubný  denník  o  něm  sepsal 
jejž  prý  však  s  seboa  vzal  do  hroba.  Jakýsi  Praxis  aneb  Eupraxis 
přinesl  rukopis  císaři  Nerovi,  udávaje  že  jej  nalezl  v  hrobe  zemětřese- 
ním otevřeném.  Na  počátku  IV.  století  spůsobil  L.  Septimius  výtah 
ze  spisu  toho  a  do  latiny  jej  svobodně  přeložil.  Taktéž  i  jakýs  Dares 
z  Frygie,  žijící  prý  za  času  války  Trojanské,  shotovil  báseň  o  zaniknuti 
Troje^  kterouž  Comelius  do  latiny  přeložil.  Veliká  obliba  s  jakouž 
se  u  novém  oživení  literatury  na  jihu  už  v  XUI.  století  potkávaly 
pověsti  o  dávnověkosti,  neminula  se  působení  na  básníky  a  spisovatele. 
Počali  se  zajisté  nejprve  ohledáváním  látek  takových  obírati  ježto 
zvláštní  důležitost  měly  už  ve  světě  antickém.  Zvláště  v  Neapoli  a  na 
ostrově  Sicilském  se  osvědčovala  probuzenost  literární  kruhem  básníkův, 
spisovatelův,  příznivcův  a  podporovatelův  literatury.  Mezi  těmito  posled- 
nějšími vynikal  zvláště  Matthaeus  de  Porta  arcibiskup  Salernský',  mezi 
spisovateli  zase  Quido  delle  Golonne,  který  už  v  mladém  věkn  někte- 
rými básnickými  okusy  proslul  a  nad  vrstevníky  své  Rikku,  Mazzeu  a 
jiné  vynikal.  Město  Messina  mu  svěřilo  úřad  městského  sudího  a  arci- 
biskup de  Porta^  mu  uložil  spracování  letopisů  Trojanských.  Qoido 
poiiživ  nahoře  uvedených  básní  Dilcta  a  Darpta  spůsobil  kroniku 
obsáhlejší  a  úplnější  nežli  byly  překlady  Septimia  a  Cornelia.  Rukopisy 
českých  překladů  nás  došly  v  přepisech  z  XV.  století.  Jeden  rukopis 
sobě  přepsati  dal  ryiír  Vácdav  z  Dciétku  léta  1487  napřed  k  slávě 
bozi,  a  ke  cti  a  užitku  lidu  rytířského  zemi  české,  aby  je  ctu4:e  fubo 
slyéiece  ivauciíi  sé  slavným  a  udfOtným  skutkiwm  rytířským  ku  obrané 
zákona  božielio,  a  své  vlasti  českéf  chudých  a  sirých  lidi  před  jich 
násilniky  bezprávnými.  Tato  slova  lépe  než  jaké  koliv  jiné  uvážení 
objevuje,  kterak  se  tenkráte  v  Cechách  na  knihy  hled^o  a  jaký  směr 
se  jim  vůbec  podkládal.  —  Jiný  zase  zlomek,  profesorem  Muczkovským 
v  Krakově  na  deskách  polské  knihy  od  r.  1533  nalezeným  konči  těmito 
slovy:  Dokonáno  jest  toto  dido  léta  od  narozenie  bošieho  1287  od 
toho  mistra  Quiday  a  přeloženo  v  Seská  řec  slovo  od  slova  k  při- 
kázání slov.  p.  fvtincmaistra  řeSeného  Zmrzlík  od  najjasnéjsieho  kní- 
žete krále  Vácslava  českého .  • .  léta  od  nar.  boš.  1411 ...  Z  toho  se 
soudilo  že  český  překlad  kroniky  Trojanské  teprv  léta  1411  se  spů- 
sobil. Avšak  bližším'  nahlédnutím  v  některá  čitedlná  místa  zlomku 
Krakovského  objevilo  se  že  máme  dva  překlady  dotčené  kroniky,  jeden 
od  1.  1411  k  rozkazu  Zmrzlíkovu  spůsobený,  jenž  se  otrocky  latinského 
textu  drží,  druhý  obecný  starší,  už  ze  XIV.  věku  pocházející,  nmohem 
volnější,  slohem  květným  a  řečí  velekrásnou  a  plynnou  vynikající.  — 
Ohledem  na  básnické  vypravováni  a  výbornost  řeči  se  ovšem  čtení  o 
Alexandru  velikém  této  kronice  Trojanské  vyrovná.    V  obou  nadvládá 


—  365  — 


živel  romantícký,  aó  v  Alexandra  u  mnohem  vétéi  míře  takže  bajkami 
podivnými  přeplněn  místy  všeho  historického  rázu  pozbývá  a  docela 
na  románové  půdě  se  vyskytuje,  kdežto  Trojanská  kronika  místy  histo- 
rické pravdivosti  se  domáhá  a  tu  a  tam  s  Homerem  se  nesrovnávajíc 
přímo  se  lži  jej  kárá«  ^^) 

Historie  Trojanská  neméně  nežli  kronika  o  Alexandrovi  lahodila 
obrazivosti  čtenářův,  ač  přece  rozdíhiým  spůsobem.  Alexander  vyniká 
ne  tak  básnickým  slohem  jako  více  báječnými  výjevy  z  nichžto  jeden 
na  přiklad  zde  kladem: 

„Alexander,  hnuv  vojskem,  přibra  se  na  kraj  té  cesty,  tak  že 
nemože  dále  jeti,  neb  biechu  na  přiky  hory  vysoké  a  skalé  přikré 
jakožto  zdi.  A  uzřevše  cestu  jinú,  přijedechu  na  roven,  i  jedechu 
cestu  na  puolnoei  patnácte  dni.  A  opustiv  cestu  počatu,  poče  sé 
napravo  chýliti  a  jezdě  dní  devadesáte,  přijidechu  k  jedné  hoře  dia- 
mantové, v  jejíemžto  březe  nzřechu,  ano  hroznové  visiechu  z  divných 
perel.  A  jmějeáe  ta  hora  dva  tisíce  a  pět  set  stupňóv  safírových, 
jimižto  bieSe  vchod  na  tu  horu.  A  tu  kázal  rozbiti  stany.  —  Ale  jiný 
den  učiniv  Alexander  oběti  vítězné  a  vzem  s  sebú  dvanácte  kniežat 
svých,  jide  po  stupmch  na  tu  horu.  A  když  jest  byl  na  vrchu,  nalezl 
jest  tu  sieň  překrásnú,  jenž  jměješe  dvanácte  dveří  a  sedmdesáte  oken. 
A  dvéře  v&ie  i  okna  z  ryzieho  zlata  udělány  bieohu.  A  biesta  tu  dva 
chrámy  zlatá  z  ryzieho  zlata.  —  A  váed  Alexander  a  jeho  kniežata  do 
té  sieni,  nalezechu  člověka  ležícieho  na  zlatém  lóži  a  v  zlatohlavovém 
růěe.  A  bieše  ten  člověk  veliký  a  krásný,  jehožto  vlasy  na  hlavě  i 
na  bradě  jako  najčistší  snieh  bielé.  Jehožto  když  uzře  Alexander  a 
jeho  kniežata,  kldkáe  počechu  se  jemu  klaněti  A  vece  ten  stařec: 
Alexandře,  ty  opatřieš  ty  věci,  ježtoC  jest  tělesný  člověk  ižádný  neopa- 
tři], a  uslyiieá  to,  ježtoC  jest  nikdy  toho  Člověk  neslýchal.  Jemužto 
otpovědé  Alexander  a  řka:  O  přeblahoslavený  muži,  i  kterak  ty  mě 
zná&?  A  on  vece  jemu:  Prvé  nežli  bieSe  přikryla  povodeň  tvář  zem- 
ská, znal  jsem  tě  a  tvé  činy.  I  zdali  chceš  zvěděti  posvátných  stro- 
muov  slunce  a  měsiece,  jenž  budůcíe  věci  zvěstují  a  pravie?  Uslyšav 
to  Alexander,  naplněn  jsa  radosti  veliků,  vece:  Ovšem  pane,  žádám 
je  viděti.  A  hned  teii  stařec  vece  jim:  Složte  obuv  s  noh  svých  a 
prsteny  s  ruku  a  poďte  po  mně.  Ale  Alexander  káza  svým  kniežatóm 
povstati,  a  složiv  obuv  a  prsteny  s  ruku,  i  vece  jim:  Poďte  po  mně, 
Ptolomee  a  Perdikkase  a  Antioche,  moji  najmilejši,  a  vy  druzi  tu 
ostaňte  a  mne  čekiyte.  —  I  počechu  choditi  po  tom  lese,  jenž  bieše  u 
veliké  ohradě.  A  biechu  tu  stromové  vysocí  sto  noh  zfvýši ,  a  biechu 
podobni  k  bobkovému  dřieví,  a  z  nich  teče  kadidlo  a  balsám  přeščedře. 
Potom  chodiece  po  tom  lese,    uzřechu  strom  jeden  převysoký,  jenž 

23* 


-  356  — 

nejměješe  ani  listíe^  ani  ovoce,  a  sedieše  na  něm  veliký  pták,  maje  na 
hlavě  koránu  zlatů  pávovu,  a  laločky  ozdobená  ryziem  zlatem,  a  okolo 
hrdla  obrůček  zlatý,  a  na  chřběté  modrý  bieše  a  ocas  z  moženého 
péne.  A  když  jeho  nzře  Alexander,  divieše  se  spósobě  jeho.  I  vece 
starec  Alexandrovi:  Tento  pták,  jehož  vidieS,  jestit  Fénix,  jenž  jest 
jediný  na  světě.  —  A  táik  jidáce  po  tom  lese,  přijidechn  k  těm  stro- 
móm  slánce  a  měsiece.  Vece  jemn  stařec:  Vzhledni  vzfanora  a  o  čemž- 
koli  chceš  zvěděti  na  své  mysli,  zvieš.  Ale  zjevně  neroď  mluviti.  A  ti 
stromové  vysoci  biechu  velmi.  Strom  shmečný  jměješe  iistie  jako  ryzie 
zlato  zardělé  a  stkvúcie,  a  strom  měsiečný  jmejefie  Iistie  střiebmé,  jasné. 
I  vece  Alexander  starcovi:  Kterým  jazykem  dadie  mi  odpověď?  Veoe 
jemu  stařec:  Strom  slunečný  indická  řeči  počíná  a  řecků  skonává,  ale 
strom  měsiečný  řecků  počíná  a  indickn  skonává.  Tehdy  Alexander, 
políbiv  strom,  v  svém  srdci  poče  mysUtí,  vrátí-li  sě  s  vitězstviem  do 
Macedonie.  Tehdy  strom  slunečný  indická  řečí  otpovědě :  Tys  skrotitel 
světa  a  pán  všech  národuov,  ale  otcového  kráJovstvie  po  váie  časy 
neuzřieš.  Celý  rok  živ  budeš  a  osm  měsiecóv,  a  jemuž  mqviec  ufi&š, 
dát  napitie  smrtédlné.  Ale  Alexander  na  své  mysli  vece:  Pověz  mi, 
přebláhoslavený  strome,  kto  mě  má  otráviti  a  zahubiti?  Otpovědě  strom : 
Bude-lit  zjeven  muž  ten,  ježtot  tvé  skutky  zruší,  ty  jeho  zabieš  a  setřeš, 
a  tak  by  mé  řeči  potuchly.  V  ta  doby  vece  stařec  Alexandrovi: 
Neroď  se  viece  truditi,  ani  otázek  o  budůcie  věci  činiti,  ale  vraCme  se 
zafiě.  Tehdy  jide  zase  Alexander  a  kniežata  jeho,  a  pltJcal  jest  hořce 
pro  tak  krátký  čas  života  svého  a  kniežata  s  nim  pkkáchu.  A  když 
jsů  přišli  k  tomu  paláci,  kdežto  jiná  kniežata  jeho  čekáchn,  obuH  jsn 
sě  zase.  I  řekl  jest  stařec  Alexandrovi:  Vrat  sě  zase,  neb  již  nenie 
ižádnému  pójčeno  tak  daleko  jíti.  Dále  již  nejezď,  ale  drž  se  na  pud- 
noci,  neb  ješče  nemóžeš  přes  mnoho  měst  a  zemí  jeti.  A  to  řka  Šel 
jest  do  sieni,  ale  Alexander  s  kniežaty  svými  sešli  jsů  doluov  a  přišli 
jsů  ku  vojsku." 

V  kronice  Trojanské  zase  některé  vehni  dójímavé  popisy  přírody 
se  objevují  což  pozorovatele  namnoze  básnicky  naladěného  předpokládá. 
V  původní  domácí  literatuře  naši  oné  doby  s  ničím  podobným  se  nepo- 

v 

tkáváme.  Čím  to  bylo  že  spisovatelé  naSi  tak  zmrtvělými  zraky  do 
života  hleděli  jakoby  se  jim  smyslu  nedostávalo  pro  vnady  přírody? 
Poskytovalat  kronika  Trojanská,  mnoho  čítaná,  a  vůbec  oblíbená  dosta- 
tečných vábících  příkladnv.  Poukážeme  zde  toKko  na  vypsání  pod- 
letního  času  „v  němžto  králi  a  vévody  Řecké  vypravili  jsů  se  k  městu 
Trojanskému": 

„V  ta  doby,  kdyžto  čas  počíná  sě  ochotně  jmietí  k  smrtedlným 
jasností  povětřie  a  teploty;   kdyžto  rozpůštšjíce  sněhy,  měkcí  větrové 


-367  — 

poledni  dýmajíce  kadeřavé  čioie  vody;  tehdy  když  studnice  z  sebe 
vody  8  teokými  pěnkami  vyřinuji ;  tehdy  když  vrchové  stromóv  a  větvie 
z  lóna  země  pokrm  hojný  berúc,  pukají  sě>  ktvů  i  zeleněji;  tehdy 
když  okrášlena  bývá.  země  trávami,  kvieíim  a  bylinami,  zpiévají  ptáci 
a  v  sladkého  zvuku  hJasy  přehudaji;  tehdy  když  bieše  pól  měsiece 
Dubna  pominulo,  kdyžto  moře  svých  vln  bůře  ukrotilo  a  svrchek  svój 
zarovnalo :  v  ta  doby  dřieve  ře^ní  králi  a  vévody,  a  Jason  a  Herku- 
les, 8  lodimi  svými  na  to  připravenými  a  zásobenými  vSelikú  potřebu 
vQJensků,  podnú  pluti,  plátna  rozpende.  A  tak  dlůho  dnem  i  nocí 
kvapně  plynů,  beze  všech  přiekaz  i  nesnázi,  aŽ  i  doplynů  k  břehu 
králevstvie  Trojaoského,  a  přistanu  v  tom  přistavadle,  ješto  slově  Sin- 
gfium.  A  když  tu  přistacha,  slunce  tiehnieše  k  západu ;  a  protož  káží 
kotvy  uvrci  v  moře,  aby  lodie  pevnějie  se  ustanovily.  A  když  sě  tmy 
po  světe  rozprostů  v  prvém  sůmraku,  kdyžto  měsiec  s  malým  světlem 
vynikáše  od  vzchodu  slunečného;  a  když  svým  během  bude  povýšen, 
světlem  ;Kajatým  neb  puojčeným  čině  den  jalový,  a  tak  tiem  světlem 
popuzeni  jsúce  Rekové,  hodným  spósobem  sstupie  s  lodi  na  zemi/* 

Ze  se  však  kronika  Trojanská  ve  XIV.  století  také  skutečně  za 
historickou  knihu  považovala,  tohož  důkazem  jest  tak  zvaná  Kronika 
Římská  Martiniani  kterouž  sestavil  a  přeložil  Beneě  z  Hořovic  ku 
konci  XIV.  století.  Spis  tento  nepravě  se  nazývá  Martíniani.  Martinus 
PoUmuH  rozený  Slezan  z  Opavy  na  universitě  Pařížské  se  vzdělav  a 
do  řádu  Dominikanu  vstoupiv  stal  se  zpovědlnikem  a  kaplanem  pape- 
žovým, napotom  1278  arcibiskupem  Hnězdněnským.  Na  místo  své  se 
odebíraje  však  umřeL  Spis  jeho  Chronicon  de  aummis  PatUiJícibus  et 
imperaioribus  použil  Beneš  z  Hořovic  u  vypisování  papežův,  ostatní 
z  větší  části  z  kroniky  Jakuba  Twingera  z  Koenig&hpfen  z  němčiny 
přeloživ.  Jinak  vůbec  celou  kroniku  tuto  považovati  jest  za  kompilací 
z  rozličných  kronik,  jakž  i  v  předmluvě  ku  knize  této  projeveno  již 
Beneš  celou  z  Twingera  přeložil  toliko  své  jméno  na  místo  Twiogerova 
postaviv.  Protož  já  Beneá  z  Hořovic,  vytier  zámořský,  ceskú  řečí 
překládám  z  jinýcJi  kronik,  ježto  Eueebius  a  Martinus  a  Vincentius 
uidali  8Úf  a  z  jiných  knih  Ti^cteré  véd,  ježto  sú  mné  najrozuninéjši 
ckH  a  jiným  a  zvldétS  o  nékterých  viecech  znamenitých  jf ei^o  se  staly 
v  Štrasburku  nebo  Vlašiech  a  v  tiech  zemiech  blizko  odtud.  Leč 
ani  o  Štrasburku  kde  Twinger  ku  konci  XIV.  stol.  žil  a  kroniku  svou 
sepsal  spis  jeho  neobsahuje  nové  věci ,  ač  se  kronika  jeho,  mezi  první 
letopisy  v  německém  jazyku  zhotovené  náležící,  vůbec  kronika  Straš- 
burská  jmeniýe.  Beneš  se  na  mnohých  místech  od  ní  odchýlil,  zvláště 
ku  konci.  První  kapitola  jedná  o  stvoření  světa  a  o  pamětných  udá- 
lostech až  do  ča&ttv  Římských  králův.    Tu  se  objevuje  historie  Tru- 


—  358  — 

janská  právě  tak  jak  ji  Qoiďo  de  Colonna  sepsal  a  Beneš  sám  se  na 
pramen  tento  odvolává,  taktéž  historie  Alexandra  celá  na  svrchu  ave- 
děné  báječné  kronice  spoléhá.  —  Jest  se  věm  diviti  že  Beneš  ani  ony 
čátky  kroniky  této  bedlivěji  nespracoval  jež  se  české  historie  týkají  a 
čásův  jemu  tak  blízkých,  neboC  v  Článku  O  císařích  nadepsaném  a  až 
na  Vácslava  IV.  se  táhnoucím  nalézají  se  o  Karlovi  některá  nepravá 
historická  a  chronologická  udání,  ač  o  císaři  tomto  více  než  o  jiných 
ví  a  vypravuje.  —  Nelzeť  Beneše  z  Hořovic  počítati  mezi  dějepisce 
jelikož  se  toliko  co  přej^ladatel  a  kompilátor  osvědčuje.  Získal  si  však 
tenkráte  předce  zásluhu  tím  že  příkladem  svým  aspoň  k  následování 
probudil  a  v  mnohých  ohledech  českému  jazyku  posloužil,  neboť  hleděl 
na  srozumitelnost  a  čistota  jazyka  a  plynným  se  vyznamenává  slohem. 
Německým  tenkráte  hojně  užívaným  slovům  se  vyhnul  a  dobře  jich 
smysl  česky  podal,  slov  nových  na  zdařbnh  neutvořuje.  Latinské' slovo 
exul  přeložil  vypovédénec,  shismaticus:  oddéflenec,  oratorium:  ijfkodli- 
tehnice^  simonia:  svatoktipectví  atd.  Již  i  tím  že  se  co  rytíř  s  lite- 
raturou obíral  a  český  jazyk  pěstoval,  v  dobré  světlo  u  potomstva 
postavil  nejen  sebe  ale  tehdejší  rytířstvo  české  vůbec,  kteréž  jak  se 
nám  právem  domnívati  jest  tenkráte  hlavní  a  podstatnou  bylo  záétítoo 
národm'ho  jazyka  v  Cechách.  Bližších  zpráv  o  životě  Beneše  z  Hořovic 
se  nám  nedostalo.  Jelikož  se  sám  rytíř  zámořský  jmenuje,  má  se  za 
to  že  cestu  do  Jerusalema  konal  kdež  na  rytířství  pasován  jest  — 
Víme  o  něm  toliko  že  1.  1409  byl  purkrabím  na  RabŠteině. 

Byfby  Beneš  z  Hořovic  i  ničím  byl  nepřispěl  k  osvětleni  dějin 
českých,  přece  mu  upříti  nelze  zásluhu  o  oživení  literatury  české  vůbec 
která  za  časů  jeho  jižjiž  k  samostatnému  dozrávala  vývinu.  Zvláště 
zajímavé  jest  nám  tu  pozorovati,  kterak  ona  z  rukou  kněžských  pozne- 
náhle do  světských  přecházela  a  české  rytířstvo  se  jí  ujímati  počalo. 
Slavnýf  v  tom  počátek  učinil  rytířský  spisovatel  Kroniky  DalemtUny^ 
první  tenkráte  Čech  jenž  prápor  národnosti  vztýčil  a  veršovanou  kro- 
nikou svou  neohroženou  válku  vedl  proti  nebezpečnému  zkracování 
češtiny.  Čest  a  oslaveni  jazyka  českého  nade  vším  jiným  mu  stálo,  a 
o  čem  jiní  kronikářové  jen  téměř  mimochodem  a  příležitostné  se  zmí- 
nili, s  nevýdatnou  toliko  útrpností  na  ochabeni  národního  žtvlu  v  cechách 
hledíce,  to  on  jasně  a  přímo  vyslovil,  na  otázku  tuto  veškerým  během 
minulých  dějin  českých  poukazuje  a  ji  osvětluje.  Kdožby  tomu  upírati 
mohl  že  vlastenským  jeho  zápalem  zbudili  se  i  jíní  a  že  zvláště  české 
rytířstvo,  jež  on  všady  v  popředí  staví  a  jehož  spůsoby  a  názory  se 
ve  spisu  jeho  tak  živě  obrazí,  si  zásady  jeho  oblíbiti  musilo?  Co  ten- 
denční spisovatel  snažil  se  především  o  to  aby  na  čtenářstvo  své  rázně 
působil  a  je  o  spravedlnosti  a  pravdě  úmyslu  svého  přesvědčil.    To  se 


—  359  — 

mu  povedlo  tiro  více  čím  blíže  se  k  němu  postavil  látkou  i  spůsobem 
zpracování.  Vedle  náboženství  zajisté  historie  nejvíce  k  sobě  poutala, 
neboC  mezi  v&emi  naukami,  jakž  se  tenkráte  ještě  jevily,  byla  ona  nej- 
přístupnější a  chovala  v  sobě  z^em  nejvšeobecnější.  Latinským  kro- 
nikářům nelze  bylo  tak  mocně  proniknouti  všechny  vrstvy  českého 
čtenářstva  jako  českým ,  a  zvláště  ona  třída  světských  lidí ,  která  se 
8  literaturou  výhradně  neobirala,  jejímž  domácím  jazykem  byla  řeč 
česká,  jejíž  latinská  studia  sotvy  přesahovala  nejnutnější  tenkráte 
potřebu,  s  ochotou  po  spisu  českém  sáhnouti  musila  který  se  v  každém 
ohledu  tak  časovým  a  jí  .přiměřeným  objevil!  Dočtli  se  tam  všech 
pověsti  starodávných,  a  báje  i  historie  tu  vedle  sebe  ležely,  takže  zvě- 
davosti i  obrazivosti  za  dost  učiněno.  Nemohlf  počátek  tento  zůstati 
bez  pokračováni  a  následování,  a  také  nezůstal.  Kronika  Dalemilova 
se  dočkala  svých  veršujících  prodlužovatelů.  Ze  ale  i  tendencí  svou 
se  působeni  neminula  za  to  ručí  nastalý  napotom  ruch  v  literatuře 
národní,  k  jehož  oživení  že  valně  přispěla  pochybovati  nám  nelze.  — 
Pravda  jest  že  v  historii  básnictví  českého  Dalemila  nelze  výše  vrstevníkův 
jeho  klásti  ani  obrazivosti  ani  zvláštním  jakýms  proniknutím  věcí.  Ač 
si  obral  látku  rozsáhlou  a  plnou  pohnutek  znamenitých  k  velkolepému 
líčení,  vypravuje  přece  nazvíce  jen  sumárně  nepřipomínaje  na  epickgu 
neb  romantickou  jakous  svou  sílu.  Ještě  méně  uznání  ale  došel  co 
dějepisec.  Vytýká  se  mu  netoliko  strannost  ale  přímo  převracování 
dějin  a  jich  rušení  báchorkami.  V  tom  ohledu  ovšem  sebral  Dalemil 
kde  co  našel,  pohádky  a  legendy,  neskoumaje  pravdivost  jejich.  Směr 
jeho  vůbec  ležel  mimo  kritické  bádání.  .  Pramenů  jichž  použiti  mohl 
nebylo  příliš  mnoho,  a  on  ani  ty  všechny  neznal.  Důležitým  ale  předce 
jest  tam  kde  co  vrstevník  ze  svého  čerpá  a  svá  vlastní  pozorování 
vypravuje.  Dějepisectví  české  jim  tedy  bezpostředně  méně  získalo  než, 
jak  se  domýšleti,  dá,  postředně.  Avšak  v  době  této  předce  aspoň 
počátkové  už  učiněni  jsou  k  lepšímu.  Dějepiscové  si  zvykali  česky 
psáti,  čímž  i  čtenářstva  přibývalo.  Nepovzneslo  se  však  dějepisectví 
české  tenkráte  ještě  na  ůstrojné  objevení  dějin  země  a  národa.  Nedo- 
stávalo se  mu  k  tomu  ani  dostatečných  pomůcek  k  věci  prináležících,  ani 
takových  které  by  ducha  vůbec  byly  popuzovaly  k  vydobývání  sobě  obsáh- 
lejšího rozhledu  a  pravějších  názorů  do  nitra  věci.  Literatura  na  sebe 
vzájemně  působiti,  každá  její  částka  druhé  podporovati  musí,  mají-li  větve 
její  dozráti  na  všeobecném  stromu.  Příliš  skromná  však  byla  posila  kte- 
rouž plod  plodu  tebdáž  podával.  Duch  snaženlivý  stál  o  samotě,  cožby 
ovšem  velikému  básnickému  geniu,  jakéhož  ale  tenkráte  v  Čechách 
nebylo,  méně  bylo  vadilo  nežli  odvislejším  oněm  spisovatelům  kteří  toliko 
na  položené  už  základy  stavěti  se  okoušeli.  Protož  oni,  kterým  obrazi- 


.      —  360  — 

vosi  sloužila  ne&etřili  pravdy,  a  jiní  kterým  na  pravdě  z&leželo  mnohdy 
ji  od  báji  rozeznati  neuměli,  a  kde  ji  poznali  tam  zase  všeho  vyšáího 
zájmu  a  vniterného  života  ji  zbavili  co  mrtvou  kostru  ji  předloživše. 
Takž  na  jedné  straně  nepodstatná  pověst,  na  druhé  zase  nezáživná  pro- 
stota nadvládala,  a  co  tamo  opravdivosti  to  zde  vřelosti  se  nedostávalo. 
Takž  Pulkava,  jemuž  hlavně  na  pravdě  záleželo  a  na  vymýtěni  všech 
báchorek,  měl  více  historických  pomůcek  pi4  ruce  než  jini,  ale  nepronikl 
látky  své  duchem  bystrým  nýbrž  toliko  v  chronologický  je  uvedl  pořá- 
dek.   Způsobil  však  i  tím  zase  pokrok  veliký,  poukázdje  na  důležitost 
vyskoumám'  pravdy  a  budoucí  dějepisce  na  novou  dráhu  uveda*    Násle- 
dovali jej  také  nástupcové  jeho  se  střízlivosti  která  téměř  smyslů  neměla 
k  uvážení  velikých  událostí  a  v  pouhé  jen  naliotě  je  podávala,  takže 
v  kusém  namnoze,  svém   objevení  nejen  půvabu  svého  pozbyly  ale  i 
důležitost  svou  teprv  potom  osvědčily,  když  schopnější  mysl  pozdějších 
badatelů  se  jich  co  snesených  pouze  látek  uchopila  a  v  pravé  světlo 
je  postavila.  —  Jest  se  především  diviti,  že  dějepiscům  tehdejším  ani 
nenapadlo  aby  se  ohlédli  po  právných  poměrech  na  kterýchž  státní 
život  a  historický  vývin  národu  vůčíhledě  spoléhá,  kdežto  právnictví 
o  sobě  už  pozornost  znamenitých  osob  na  sebe  bylo   obrátilo.    Zmínili 
jsme  se  již  o  tom  kterak  v  XQI.  století  njmutím  se  svobodných  obcí  měst- 
ských, výsadami  královskými  hájených,  nová  zřízeni  obecni  se  objevila, 
při  kterých  ovšem  německý  vliv  nápadně  v  popředí  vystoupil.    Písem- 
nosti z  toho  času  ovšem  rozmtoité  zprávy   nám   podávají  o  tom  jaká 
občanská  práva   tenkráte  v  platnosti  byla,   a  však    důležitá  otázka, 
která  část  práv  těchto  původně  na  české  půdě  vyrostla  a  která  odjinud 
k  nám  přinesena  byla,   není  potud  dostatečně  vyjasněna.    Nemíníme 
zde  celé  sbírky  zákonů  a  práv  o  kterýchž  povědomé  odkud  a  kterak 
se  k  nám  dostaly,  ale  částečná  od  nich  odchýlení  jež  se  tu  a  tam 
předsevzíti  musila  k  vůli  starým  spůsobům  českým. ,  TuCby  ovšem  za- 
potřebí bylo  aby  se  všickni  jednotliví  článkové  známých  nám  sbírek 
německých  porovnávali  nejen  se  spracováním  českým  ale  i  s  nálezy 
učiněnými  čímž   by   se   objevilo  jak   dalece   se   soudcové   přidržovali 
výroků  zákonů  cizích  a  kde  se  k  domácímu  slovu  přichylovali.    Staré 
právní  písemnosti  toliko  zlomkovitá  poznání  o  tom  připouští,  takže,  oo 
do  písemnictví  českého,  se  vůbec  v  zákonech  a  v  právných  i  soudných 
poměrech  dosti  smutný  stav  národnosti  české  jeví.    Práva  municipálni 
německá,  původně  dílem  latinsky  dílem  německy  sepsána,  dosti  záhy  ae 
dočkala  českých  překladatelů.    Nevedly  tyto  sbírky,  nejvíc  na  trestní 
zákony   se   táhnoucí,  k  důkladnému    napravení  zlého  a  k  odstraněni 
nepořádku.    Značují  se  duchem  nejistoty  a  bázlivosti  aby  spravedlnosti 
za  dost  učiněno  bylo,  a  objevují  jak  nedospělé  tenkráte  bylo  poznám 


_  361  _ 

právných  poměra  občanských.  Sevřela  kajsuistika  nedala  vzniknouti 
základné  jakés  všeobecné  myšlénce  z  kteréž  by  byly  zákony  tyto 
vyplývaly.  Vycházely  spiŠe  z  různého  pojímáni  pádů  jednotlivých, 
namnoze  i  z  pouhých  předsudků  jakýmiž  se  do  jednáni  lidských  nazí- 
ralo. Tresty  surové  namnoze  hrozné  a  surovou  nelidskostí  urážející  a 
jako  předpojatě  na  odstrašení  vyměřené.  ZdáC  se  někdy,  jakoby  soudné 
řízem'  tehdejší  se  bylo  zakládalo  na  heslo :  „Neminem  praesumere  bonům 
nisi  probetur  contraiium."  Největší  nevyvinulost  se  ale  jeví  n  pojí- 
máni finančných  poměrů,  u  ustanoveni  a  rozdělení  poplatků.  Za  to 
nejhojněji  se  potkáváme  s  nařízeními  policejnými  z  nichž  ale  též  na 
mnoze  ouzkostlivá  nedospělost  "na  bíledni  vystupuje,  jako  k.  př.  v  naří- 
zeních proti  přepychu  v  oděvu  kde  se  měšfonům  zakazuje  více  dvou 
kabátů  míti  I  —  Zvláště  zajímavý  nám  jest  staroměstský  statut,  tak 
zvaná  práva  konšeUhá^  za  Jana,  Karla  a  Yácslava,  ježto  obsahují 
práva  i  povinností  konšelův  i  v  radě  městské  i  při  soudě.  Ustanoveno 
ta  nýprvéj  ie  vídiký  konéd  má  poduíen  býti  purgnrnira^  dále  pak 
přísně  zakázáno  jest  strannictví.  Pocučuje  se  způsobnost  a  mír  při 
shroBiážděnich ,  a  nápadný  se  činí  rozdíl  mezi  bohatými  a  chudými, 
mezi  kupci  a  řemesbiky.  Jeví  se  tu  však  spolu  též  že  ve  XIV.  sto- 
letí valně  utrpěl  převažující  vplyv  některých  zvláště  vyvýšených  rodin, 
nebof  se  v  řadě  konšelův  a  radních  už  hojně  vyskytují  i  řemeslníkové 
jižto  národnímu  a  demokrotickému  živlu  valné  posily  dodávali  proti 
měšCanské  aristokracii  bohatých  obchodníků.  —  Ohledem  na  chudinu 
Pražskou  nás  tu  zajímá  podotknutí  tak  zvaných  Beguinek  čili  Beghinek. 
Byl  to  spolek  vdov  a  panen  zaměstnávajících  se  opatrováním  chudých 
a  nemocných.  Jednota  tato,  spůsobená  1.  1180  knězem  Lambertem 
z  Begae  v  Lutíchn,  v  XIII.  století  po  Evropě  se  rozšíííla.  V  Praze 
měl  qM>Iek  tento  několik  domů  mezi  nimiž  i  tak  zvaný  Templ.  —  Mezi 
raznými  nařízeními  a  Částečnými  výpisky  zvláštní  pozornost  na  se  obrací 
artikule  králem  Janem  1.  1310  městu  povolené  kdež  Najprvnéjěi  kus 
jest  tetUOj  že  íádný  Němec  kterýždy  česky  neum4l,  nemá  purgmisti^em 
býti.  —  Ustanovení  a  výsad  v  XIV.  století  městům  Pražským  vyda- 
ných se  nalézá  dosti  hojný  počet  v  překladech  českých  z  jejichžto 
zevrubného  probráni  a  kritického  osvětlení  by  se  docíliti  dal  podstatný 
náhled  do  tehdejšího  stavu  řemeslnictví  českého.  Ohledem  na  řemesla 
mnoho  ustanovení  stoji  zvláště  z  časů  Karlových.  Nalézají  se  i  zřízení 
dotýkající  se  nádenníkův  kteři  z  peněz  na  den  dělají.  Od  r.  1378 
nalézá  se  původní  česká  listina  ježto  obsahuje :  Práva  Rychnovských 
sookenniků.  Slibují  tu  soukenníd  činiti  i  tkáti  sukno  čisté,  kdo  by 
jinače  ačinil  propadne  trestu  20  grošů.  Cožby  nevěry  nalezeno  bylo 
na  sukně  v  ohni  spáleno  má  býti,  a  kdoby  učinil  postav  krátký  neb 


—  362  — 

na  niti  řídký  platí  trestu  pět  grošů.  Též  i  na  veřejný  život  bledéno, 
na  povinnosti  téměř  občanské »  k.  př.  kdožby  nebyl  n  všeobecné  radě 
když  bude  povolán  propadne  trestu  a  t  d.  —  Jakož  Pražská  takž  i 
jiných  měst  českých  a  moravských  práva  se  tenkráte  sbírati  a  překlá- 
dati počala,  k.  př.  Litoměřická,  Litomyšlská  a  j.  ježto  ováem  toliko 
formou  nevšak  obsahem  se  liší  od  municipalného  práva  mésta  Brna. 
I  ohledem  na  vinařství  vydal  Karel  r.  1358  majestát  na  vysazení  vinte. 
Z  sbírek  takových  a  z  hojných  překladův  práv  cizích,  jako  Magdebur- 
ského, Sasického  (Sachsenspiegel)  a  tak  zvaného  Schwabenspiegel 
vysvítá  ruch  jaký  v  domáhání  se  bezpečných  práv  tenkráte  v  Čechách 
se  byl  probudil  ač  bez  výsledku  k  jakémus  sjednocení  vedoucího. 
Neméně  se  jeví  ruch  tento  v  zapisování  nálezů  sněmovních  a  soudních 
jež  se  v  deskách  zemských  a  dvorských  uchovaly.  Zápisy  české  ovšem 
tepiT  ku  konci  XIV.  století  se  vyskytují.  Takž  v  knize  půhonů  a 
nálezů  soudu  manského  Kroměřížského  teprv  r.  1398  půhony  české 
se  objevují.  Zápisy  české  v  knize  manské  kostela  Olomouckého 
v  Kroměříži  počínají  teprv  r.  1399.  Za  pravý  poklad  ohledem  na 
staroslovanské  právo,  národní  děje,  jazyk  a  obyčeje  povazuji  se  knihy 
půhonů  a  nálezů  soudu  Olomouckého  a  Brněnského,  počínající  od  r. 
1405,  a  zavírající  v  sobě  množství  jmen  osobních  a  místních,  zvláště 
hradu,  tvrzí  a  dvorů  zašlých,  čímž  znamenitou  jsou  pomůckou  k  histo- 
rické topografii  moravské  a  ke  genealogii  starých  moravských  rodů 
panských."    (Šembera,) 

Co  obcím  městským  různé  zákonní  řízení  municipálně  bylo,  to 
celému  království,  spojeným  to  obcím  v  organický  jeden  celek,  býti 
měl  sjednocený  a  všeobecnou  platnost  mající  řád  zemský.  Obce  se 
všady  dříve  ústrojně  a  zákonitě  uspořádaly  nežli  země,  což  užší  jich 
obor  a  vůbec  přirozenost  věci.  sama  s  sebou  již  přinášela.  Nutaé  se 
sbližování  osob  a  rodin  příliš  často  a  snadno  uvádělo  ku  přestoupení 
oprávnění  svých  a  k  rušení  osobných  práv  cizích.  Za  čIbubů  patriarchál- 
ných  působila  toliko  rodina  a  příbuzenstvo  jeden  celek.  Některá 
podotknutí  starých  kronikářů  že  pravěcí  cechové  měli  všeckp  společné, 
poukazují  na  to  že  pověst  o  bývalém  kommunistickém  řádu  praotců 
našich  se  dlouho  udržela  jenže  poznám'  se  vytratila  k  bližšímu  jeho 
naznačení.  Obmezoval  se  tento  kommunismus  toliko  na  rodinu,  ježto  za 
jeden  celek  po  považujíc  nedílného  společného  měla  jměním  kde  všickni 
členové  rodiny  toliko  požitky  brali  z  obecného  jim  statku.  Ač  tedy 
statek  se  nedělil,  dělily  se  předce  požitky  dle  poměrův  statku  a  rodiny, 
a  díly  byly  nestejné  jakž  právě  osob  v  rodině  přibývalo.  Vykročení 
ze  systému  takového  nejbUže  k  socialismu  vedlo,  kde  se  díly  požitku 
z  nedílného  jmění   podle   pi^ce   vydávají   kterouž   se   společné  jmění 


—  363  — 

udržuje  a  rozmnožuje.  R  tomu  však  nedošlo,  jelikož  zásada  individu- 
alismu s  právem  německým  do  Čech  vplynula  zde  se  ujmula  a  veške- 
rým právním  poměrům  nové  základy  položila.  Vyvstává  zde  otázka, 
zdali  i  řízeni  zemské,  spojených  to  rodin  jednoho  kmene  a  spojených 
kmenů  pod  jedním  hlavním  knězem  za  nejdávnějších  Časů  též  podle 
jistých,  ustanovených  a  všeobecně  platících  zásad  se  zpravovalo  a  jak 
dalece  spůsob  této  zprávy  vplynulými  cizími  živly  utrp^.  První  zákony 
zajisté  se  obmezovaly  toliko  na  udržení  řádu  patriarchálního  a  odvo-' 
lávaly  se  na  starodávné  za  pravdu  přijmuté  spůsoby.  Občanského 
práva  T  nynějším  smyslu  nebylo,  jelikož  nestálo  takových  obci  a  občanů, 
a  i  zemské  právo  povstati  mohlo  teprv  provedením  centralisací  v  zemi. 
Jiná  jest  ovšem  otázka  jestli  skutečně  také  povstalo  a  jestli  řízeni  feu- 
dábi  vzniku  jeho  nepřekáželo.  Právníkové  XIV.  věku  i  pozdější  se 
sice  na  staré  spůsoby  české  nanmoze  odvolávají,  ne  však  na  knihu 
zákonů  zemských  která  by  byla  kdy  všeobecné  platnosti  došla  a  zákon- 
nou platnost  požívala.  Ondřej  z  Dube  přímo  se  o  tom  projevuje,  že 
pánové  čeští  práv  svých  neznají  a  proti  starým  ustanovením  nespra- 
vedlnosti se  dopouští,  každý  po  své  vůli  a  mysli^  z  Čehož  vysvitá  že 
nebylo  sepsaného  všeobecnou  platnost  majícího  zákonniku.  Teprv  císař 
Karel  se  vynasnažil  zákony  takové  do  země  uvésti  ,Jimižby  království 
české  napotom  říditi  se  mělo.'^  Avšak  vydaná  jím  Majestas  Caroluia 
nedosáhla  svoleni  českých  stavů  a  považovati  ji  jest  toliko  za  památku 
literami.  Mezi  příčiny  pro  kteréž  stavové  čeští  se  zákonům  těmto 
podrobiti  nechtěli  klade  se  i  ta  že  n6  jeden  hus  i  dobrým  obycýům 
právním  zéhtAou  hrozil.  Má  se  také  za  to  že  Karel  zákony  tyto  už 
za  živobytí  otce  svého  spisovati  počal  a  že  větši  díl  jich  nejen  z  ntysli 
ale  i  z  péra  jeho  pošel,  jelikož  známo  že  panovník  tento  rád  spisovar- 
telstvím  se  obíral.  (Palacký  Archiv  I.)  Originál  latinský  již  r.  1355 
zhořel  a  dostaly  se  nám  toliko  přepisy.  Českých  překladů  máme  čtvero, 
jeden  doslovný  až  po  rubriku  123  sahající,  jeden  necelý,  a  dva  zkrá- 
cené pouhé  výtahy. 

Jiná  památka  právnické  literatury  české  v  XIV.  století  jest 
Kniha  starého  pána  z  Rosenberka,  kteréžto  na  dvacet  rukopisů  potud 
známo.  Kniha  tato  náležela  pánu  z  Rosenberka,  nepochybně  Petru, 
nejvyššímu  komorníkovi  království  českého  1.  1312—1346,  f  1348,  od 
něhož  název  svůj  odvádí.  Nejstarší  a  nejúplnější  rukopis  pochází  od 
r.  1360  a  byl  spůsoben  ku  potřebě  úředníkův  a  desk  zemských.  Ač 
kniha  tato  neobsahuje  práva  zákonnou  platnost  mající  nébrž  soukromná 
pouze  pravidla  kterak  při  soudech  zemských  pokračovati  jest  ku  pro- 
vedeni záležitostí  soudných,  předce  „veledůležitou  jest  pomůckou  ku 
poznání  staročeských  obyčejův  soudních  i  staročeského  jazyka  práv- 


—  364  — 

nického/*  (Semb.)    Béh  a  spusob  řízeni  při  zemském  soudu  éeAim 
úplně  tu  popsán  v  19  paragrafech. 

Taktéž  i  jiný  spis  ze  XIV.  století:  Rád  práva  zemského  obje- 
vuje zevrubně  spůsob  jakým  tehdái  pře  obecné  i  hrdelní  u  nejvyfiáího 
soudu  zemského  vedeny  bývaly.  Sepsán  «>  byl  původně  latině »  mezi  1. 
1348—1358.  Překlad  český  pochází  z  let  pozdějších.  Knihu  tuto 
jako  onu  starého  pána  z  Rosenberka  považovati  jest  toliko  za  dílo 
soukromného  spisovatele,  zákonné  platností  neměvěí.  Jinak  spis  tento 
též  k  nejdůležitějším  památkám  středověkého  písemnictví  vůbec  náleží, 
jelikož  nejen  obyčeje  soudní  líčí  ale  i  o  mnohých  zásadách  právních 
poučuje  kterých  tenkráte  u  zemného  soudu  se  Šetřilo.  Giní  se  tam 
zmínka  o  zrušených  už,  ač  nedávno,  soudech  božích,  železu  a  vodě, 
jež  až  do  roku  1348  v  obyčeji  byly. 

Nejdůležitější  snad  památka  staročeského  právnictví  jest  Otidfye 
z  Dvbé:  Výklad  na  právo  zemé  české.  Spis  tento  původně  česky 
sepsán  jest  okolo  r.  1400.  Spisovatel  tu  dle  zkušenosti  a  znyldosti 
dávné  líčí  spůsob  vedení  práva  při  soudu  zemském.  Jelikož  Ondřej 
z  Dube  sám  úřad  nejvyššího  sudího  v  království  českém  zastával,  lze 
jest  se  domnívati  že  spis  jeho  nejvěrnější  pravdivosti  popisu  se  zna- 
ČQJe.  Rozdělen  jest  výklad  na  123  článků  z  nichž  ale  toliko  82  od 
samého  Ondřeje  pochází,  ostatní  od  kohos  pozdějšího  přidělány  jsou. 
Kniha  tato  zavírá  v  sobě  Připiš  králi  Vácslavovi  IV.  jehožto  zi^jíma- 
vost  se  rovná  důležitosti  samého  spisu.  Mluvit  přípisem  timto  muž 
horlící  pro  spravedlnost  a  nejen  zkušený  poměrů  právnických  české  své 
vlasti,  ale  i  na  vyšší  směry  spravedlivého  zákonodárství  hledící.  K  Tvé 
cti  -^  praví  ku  král^  —  a  k  tvému  i  vsie  země  České  pocestnému ,  i 
k  obecnému  dobrému,  psal  sem  pamét  svá,  jiz  sem  ot  svých  predkóv 
i  ot  mnohých  starých  pánóv,  ježto  su  země  óeské  práva  milovali, 
slýchal,  a  sám,  jsa  mnoho  let  v  uřadé  sudiélio  najvgsiieJio ,  za  otcé 
Tvého  i  za  Tebe^  sé  naučil,  vedl  a  drzal  věrné ^  i  s  svýnii  tovařisi 
vémýmif  i  s  jinými  toho  času  úředlníkyj  najviece  proto^  aby  ta  ctná 
pamét  a  zemský  řád  se  mmí  starým  clovékem  neminula.  Nebo  mním, 
íe  jest  málo  pánóv  českých,  by  pomněli ^  co  sú  jich  otcové  měli  za 
právo;  a  nepomniece  ani  vědúce^  i  vedu  kaídý  ksvé  voli  své  mysli 
i  zámysly  v  tiech  úřadiech,  nemUostivě  groée  dobývajíce,  numo  staré 
ustanovenie.  A  skrze  to  koruna  Česká  na  sluibě  rytieróv  a  pcmoíí 
najviece,  J'y  na  svém  panství^  obec  duchovních  i  světských  na  cti  i 
na  zbolíf  chudi  i  sirotci  na  svém  dědictví  obmeikáni  a  právo  Ceskt 
na  svém  řádu  rušeni  jsú,  A  na  koho  křik  obecný  nez  na  Tě  f  na 
koho  k  bohu  žaloba  nei  na  Tě í  o  kom  zlá  pamět  ne£  o  Tobět  Ty 
toho  móíeí  lelice  odbýti  ^  jedno  přijma  naucenie  ucinií  svá  snaínost, 


—  365  — 

komnŠ  vřady  dáS  anebo  dále,  a  přísahu  ot  nich  jrnjímdŠ,  prikaŽj  at 
pravdu  bošakú  veda,  a  v  té  pravdě  i  k  té  pravdě  právo  staré  oby- 
čejně vedúce,  bez  zámyslu  nových  prdvj  at  v  tom  groše  nehledají 
mimo  staré  ustanovenie ,  a  jeStě  v  tom  ustatenie  ať  milost  cinie ,  a 
stran  af  nedržte ,  hotovi  jsúce  každému  k  jeho  potřebě  vždycky ,  neb 
za  to  bera  a  jmají.  Také  kaž^  at  o  svú  věc  sami  před  sé  nepohonie 
lidie:  také  jich  nUazíí,  at  u  sebe  Udshých  porucníkóv  nechovají, 
ježto  pře  vedií  a  tajné  s  nimi  rady  mají.  Kaž  také,  tvých  nápadáv 
spravedlitých  at  stí  pilni  podlé  práva:  kdež  jsi  aneb  kto  po  tobé 
prdv^  at  sě  jemu  nedlí;  kdež  práv  nejsi,  ale  pro  Tvój  pokřik  at  ihned 
konec  bude  povédien  Tvému^  aby  na  pravé  dosti  jmid.  Taký  okrik 
v  zemském  sudé  ovšem  stavfij  skrze  své  úředníky.  Neb  kdež  úředník 
svého  pána  vymlúvá,  a  pánem  svým  sebe  nevymlúvá,  dobřeijest;  nez 
kdež  die  úředník:  „mnú  to  nenieř*  a  pán  mlčí  —  zlé  znamenie! 
Protož  žes  Ty  slúp  a  světlost  všie  spravedlnosti  a  pomsta  všech  zlých, 
vystřieJiaj  si  toho  milý!  skrze  své  vřady.  Všem  jsi  pánám  pán, 
vSems  chytrcóm  mtcdr,  viems  bezprávciem  osidlo ^  psems  dobrým  mil, 
a  pravý  božie  dar,  Praviem  také  acby  Tvoji  úředníci  přiseŽnie  ot 
Tebe  jyřikázanie  měli,  a  vezmiice,  i  snad  toho  tak  Tievedli,  jakožs 
Ty  rozkázaly  okřik  jmáé^  (jakož  i  dnes  jde,  o  který  neřád)  rozka- 
žiž  své  věrné  radě,  at  to  ohledají  a  uvedu  z  horsieho  v  lepěie.  Pane 
milý !  cožt  píái  anebo  psáti  budu,  tohot  sě  nelekám  mluviti  a  hlásiti 
před  každým  clovíkem;  nebt  pro  jiné  toho  neučiním,  než  pro  Tvú 
cest,  a  pro  obecné  České  země  dobré,  —  Čtyřief  jsá  úředníci  ot 
Tebe  v  zetnském  řádu  ustaveni,  k  Tvému  a  k  Tvé  koruné  a  vŠie  obce 
země  České  ku  pokoji  a  ku  pocestnému  zvoleni  a  jich  úřadové  nadáni, 
aby  v  tom,  což  jim  jest  poruéeno.  Tobě  napřed  a  potom  chudému 
i  bohatému  pravdu  činili,  a  což  páni  otsúdie,  aneb  což  sě  lidé  svolte 
dobrovolně,  toho  jim  pamět  poručena.  To  pisi  v  knihy ,  ježto  slovu 
dsky,  skrze  své  písaře,  7H  páni  ot  Tebe  úřady  majie  aneb  přijí- 
mají, a  Tobě  přisahají  věrni  býti  i  všie  České  zemi;  ot  Tebe  cest 
mají  a  zbožie,  ot  Tebe  a  ot  obce  groš  vrcený  beru  za  smí  práci. 
Tři  z  nich  mají  býti  páni  urozeni:  purkrabie  Pražský,  komorník 
nejvyšší,  ale  čtvrtý,  písař  nejvyšší^  nemá  býti  pán  urozený,  ale  člověk 
obecný  dobře  zachovalý  a  k  tomu  v  tom  dobře  umělý,  A  což  z  těch 
který  má  bráti,  a  did  jich  moci,  dole  chci  psáti, 

D&le  pak  zevrabné  popisuje  jakou  moc  a  jaké  příjmy  každý  ze 
dstyr  t^ch  ářednikti  má,  i  spůsob  jejich  úřadováni  při  sondn  zemském, 
i  místa  která  zaujímají,  takže  se  tím  popsáním  zřejmé  objevuje  jaký 
administrativný  pořádek  při  soudu  zemském  panoval.  Najvyššie  pur- 
krabie Pražskýj  neb  jeho  mlazéíf  má  moc  k  zlým  ve  viie  popravie 


—  366  — 

zemské  zemé  České  sáhnutí^  a  zemnany  váeckifj  kteříž  si  předen  při- 
volají aneb  otvolaji,  a  naň  sé  avoléy  saditi  i  jednaii,  a  pokoj  zaru- 
čiti, a  dále  ac  hade  třeba  na  pány  otealatL  ...  Co  hlava  a  ředitel 
soudu  činí  pokoj  k  slyéeni  pravdy,  řečníky  místy  zdélí  a  panské  kázaniey 
což  z  s^ádu  ifyneíeno  bude,  činiti  má . . .  Nejvyési.  komorník  měl 
místo  své  nejvýš  mezi  pány  na  soudě.  Ten  měl  králova  práva  s  prá- 
vem brániti,  svědky  do  kaple  přijímati  a  přísahy  poslouchati.  Ot  jeho 
starosty  kojuorníei  rnaji  proseni  býti  na  pohony  a  na  všecky  vicu 
—  Nejvyšší  sudí  rfiá  miesto  podlé  komorníka  a  na  pány  pře  podává ; 
a  kterémuž  pánu  káže  vstáti  a  se  pány  sé  oé  tázati  y  ten  má  poslu- 
senstvie  učiniti.  Jeho  mlazéí  podlé  něho,  tovařiěsj  opooědné,  památné 
svědky  do  káply  přijímá,  řečníky  vládne,*,  ZvIáŠté  zajímavé  jeví 
se  tu  postavení  nejvyššího  písaře  zemského^  o  kterém  už  povědino  že 
nemusil  býti  pán  prozený,  ale  člověk  obecný,  dobře  zachovalý  a  k  tomu 
v  tom  dobře  umělý.  Zemský  písař  měl  dva  písaře  pod  sebou,  totiž 
písaře  k  větáim  i  k  menším  dskám,  a  s  těmi  nemá  miesta  pánev  na 
sudé,  než  u  jich  noh  má  dsky  čísti,  když  právo  vezme;  před  pány 
sám  cti  dsky,  když  jélio  písaři  věřiti  nechtie.  A  proto  má  býti 
učený . . .  Dvakráte  tu  kladen  akcent  na  to  že  písař  zemský  má  býti 
člověk  v  tom  umělý  a  učený.  Souditi  jest  z  toho  že  takových  mimo- 
panských  ale  učených  osob  povždy  v  Čechách  bývalo  ježto  nejen  v  práv- 
nictví  vůbec  ale  zvláště  v  domácích  soudných  spůsobech  se  zoaiy. 
Přenášely  se  spůsoby  tyto  pokolením  na  pokolení  pouhou  tradicí, 
nebyvše  nikdy  v  celosti  sepsány  a  v  pořádném  zákonníku  uvedeny, 
sice  by  se  Ondřej  z  Dube  o  takovéto  důležité  knize  zajisté  byl  zmínil. 
Výklad  svůj  na  právo  zemské  české  počíná  hned  odvoláním  se  na 
stáří  práva  toho.  Právo  zemské  České  jest  dávno  nalezeno ,  jeětě  ot 
pohanstvie,  a  najviece  ot  Přemysla  oráče,  a  ot  těch  pánóvy  kteříž 
jsú  té  chvíle  byli,  A  toho  jest  jistý  důvod:  neb  mnoho  obyčejév 
pohanských  v  něm  jest  držáno,  jako  očista  ždezeim  horúcím,  aneb 
uvrženie  na  vodu,  A  ten  obyčej  stál  bez  přietrSí  až  do  ciesaře  Karla 
a  do  kněze  arcibiskupa  Arnošta  prvélio  Pf*a£ského  . . .  Dále  objevuje 
že  práva  koruny  české  na  tré  se  dělí  totiž  na  súd  dvorský,  na  právo 
duchovní  a  na  právo  zemské.  Právo  zemské  obzvláštně  tu  nazváno 
svobodné  jelikož  izádný  clovék  počnúc  od  krále  až  do  ikácete  (pobě- 
hlíka)  nemohl  sé  toho  práva  vydrieti  neb  zaniknutí,  pro  ižádnú  věc 
....  neb  ty  časy  dřevnie  nález  panský  moc  mH  proti  clovéku  kaž- 
dému, a  byl  držán;  a  ktož  proti  práva  obyčeji  otbijejí  neb  otkáme 
právo^  kdokoli  to  u^inU,  toho  sú  páni  mstili  velmi  sktutečné:  ale 
tyto  časy  mstie  jedno  reci  a  sktUci  jsú  mrtvi,  Dřevnie  cásy,  ktoz 
před  úřadem  slovem   neb   reci  zavinily  ihned   u   véži  sazen  byl: 


—  367  - 

a  ktoz  smi  hraň  obnaHl^  mka  jemu  byla  ufaia ;  ktoz  ranil  rheb  skut- 
kem udeřil  f  hlava  je^mu  na  prahu,  kdež  pi^ávo  bylo  ihned  stata.  A 
to  ten  dobrý  ciesař  Karel  své  časy  věrné  do  emrti  vedl.  Proto  bylo 
právo  svobodné,  nebo  jeho  ruka  svobodná  bránila;  ale  již  jest  robotné, 
neb  právo  vedtic^  náklady  ciniec,  pomocí  a  obrany  ot  práva  netnají; 
buď  toho  bohu  žd  a  dobrým  lidem.  Tato  slova  starého  šlechtice 
chovají  v  sobě  mnohá  poučeni.  Vysvitá  z  nich  že  vláda  v  Cechách 
ode  vždy  na  konstitučných  spoléhala  základech  a  že  aristokracie  česká 
hlavni  mocnost  v  zemi'  držela,  přísným  se  ohrazujíc  soudem  proti  kaž- 
dému. Dále  pak/  že  právo  zemské  podivnou  logikou  svobodným  se 
nazývalo,  kdežto  hlavně  na  udrženi  panských  praerogativ  čelilo.  Právo 
toto  snadno  i  k  bezpráví  vésti  mohlo  kde  se  o  dotknutí  panských 
předností  jednalo,  ^n^ot  najviece  o  dědinu  svobodnu  každý  mohl  při- 
praven býti  právem  před  pány,  a  na  jich  sádu  a  nálem  dosti  jmieti^ 
tolik  jedno  vyjmúce  svobodstvie  h-álovo!  —  Vyjasňuje  se  tím  proč 
Majestas  Carolina  sněmem  se  zavrhla,  nejprv  zajisté  proto,  že  nesou- 
hlasovala  se  starým  timto  řádem,  což  srovnáním  spůsobů  a  zákonů  tu 
i  tam  obsažených  zřejmě  vysvitá,  ač  i  uznati  dlužno  že  zákony  Karlem 
navržené  přímo  k  burokratickému  řízení  vedly.  Posléze  pak  z  výkladu 
Ondřejova  vysvítá  i  to,  že  za  ^iasů  spisováni  jeho,  spor  mezi  králem 
Vácslavem  a  panstvem  českým  už  byl  vyslovený  a  snad  demokratické 
zásady  k  nimž  nižší  šlechta  česká  se  klonila  až  do  zemského  soudu 
zasahovaly,  čehož  Ondřej  tak  hořce  želí.  Ondřej  z  Dube  zdá  se  že 
byl  pro  nejpřísnější  vedení  práva  podle  starého  spůsobu  a  v  každém 
avohiěni  už  bezpráví  a  anarchii  viděl.  Sestárnuv  při  starýcoh  spůso- 
bech  utužil  se  v  znalosti  jich  a  mysl  jeho  s  nimi  téměř  srostla  Každá 
úchylka  od  nich  mu  byla  protivná.  Protož"  hořekuje  že  již  mnozi 
práva  nechaváe^  jinak  svú  voli  vedu.  Proč  to?  jedno  že  vina  pomsty 
nejtnd'^  a  kdež  vina  lehce  sejdcy  tuf  ráda  vole  dá  panuje^  nad  nižby 
vždy  pomsta  měla  býti*  Odpovídá  pak  dále  na  otázku  kde  práva 
hledati,  a  jelikož  podle  příčiny  mnohých  vin  mnoho  jest  žalob  jiných 
a  jiných  a  také  půhonové  rozličm',  tedy  chci  ihned,  počna  ot  svédcenie 
do  žaloby  a  ot  přísahy,  pořád  psáti,  podlé  niélio  malého  smyslu,  což 
sem  o  tom  slyšal,  vídal  a  svú  ruku  psal:  a  prosím y  by  mi  bylo 
tolik  véřeno,  dokudž  nau6enie  lepsieho  nebude.  A  takž  i  učinil,  popi- 
saje  starý  řád  soudný  dosti  zevrubně  a  jasnými  vše  osvětluje  příklady, 
bezpochyby  ze  skutečnosti  vzatými  jakýchž  mu  zprávné  formuláře  ve 
dskách  zemských  chované  dosti  poskytovaly.  —  Pro  to  pro  všecko  na 
některých  místech  se  nesrovnává  se  dřevným  právem,  a  zdá  se  že 
v  starém  juristovi  se  poněkud  srdco  ozvalo  a  ona  spravedlnost  která 
nade  v&ím  právem  stojí.    Takž  k.  př.   kdež  vykládá  o  sirotícu  řád^ 


—  368  — 

kdež  také  uveden  běh  sondn  o  podavenie:  Žaluje-li  ona  na  svého 
násUníka,  má  jemu  hlavu  stietú  PaJdi  otec  žaluje  pro  dceru^  tehda 
ohéiTia  hlaxm  setni,  kdys  ona  se  sezná ,  še  jest  to  te^níZ  s  jejie  volL . 
Ale  to  jest  staré  právo,  mohu  páni  ze  spolka  jinak  nalézti  Zvlá&té 
zajimavý  jest  článeček  jednající  o  uménie  v  lalobáck:  Vtéch  ve  vSech 
žalobcích  nenie  jiného  uménie,  neí  kdež  jest  třeba  k  řečníku  se  utécij 
tent  svú  mzdu  vezma,  Šalobíi  stvoří,  vždy  viece  lži  než  pravdy;  a  to 
jest  jisté  z  obyčeje  pohanského,  kdež  jsá  práva  nalezená  k  libostiy 
ale  ne  ku  pravdě,  a  tak  i  dnes  trají  (trvají)  do  promény  panské. 
Jakou  váinost  ale  za  všech  časů  panští  nálezové  měli,  o  tom  dosti  jasné 
zde  svědectví:  Panský  nález  za  starých  pánóv  velmi  držán  byl:  a 
prvéby  se  mučilo  mnoho  zlého  státi,  než  fo^  což  páni  jsá  nalezli,  by 
před  se  neslo,  A  také  panský  nález  tak  mocný  byl,  že  ot  ného  Žádný 
se  otvolati  nemoJd^  ani  kdy  komu  dopusténo.  Kromé  slýchal  sem^ 
že  o  cest  sú  se  nékteří,  jako  pan  Mikeš  z  Potenšteina,  za  ciesaře 
Karla,  na  Říšské  volence  se  otvokd;  cde  snad  jest  bylo  proto,  že  jest 
jemu  ciesar  a  páni  přSu  Ale  to  právo  této  zemé  nikdy  nebylo,  by 
o  kterú  věc  který  zetnénin  mohl  panského  nálezu  zniknáti.  Protož  i 
dnes  mélby  jich  nález  pevné  drŽán  býti ....  Jací  ale  ti  nálezové  byli 
toho  se  domysliti  lze  jest  uvážením,  jaké  předsudky  tenkráte  panovaly 
a  kterak  se  méně  dle  rozumných  zásad  lidskosti  a  spravedlnosti  než 
po  starém  zvyku  soudilo.  „Abych  řekl  pravý  nález  —  dí  Ondřej 
z  Dube  —  toho  vždy  svSdkem  býti  nesméjí;  neb  mnoho  jest  rot  při- 
rozených, ježto  jsú  na  ee  laskaví,  a  jeden  druhému  pravdy  umienfné 
pomáhá  snažní*  Protož  nenie  snadno  o  tak  veliká  ustanovenu,  oby- 
cenu  a  přirozenú  pravdu  co  jistého  a  konečného  psáti .... 

Nesnadno  bylo  spravedlnosti  ve  všem  zadost  učiniti,  kdežto  i 
ponětí  o  ni  bylo  tak  nejisté  a  právnictví  vůbec  nižádného  filosofického 
základu  nemělo.  Nemímme  zde  filosofickou  nějakeu  soustavu  na  kteréž 
by  právnické  názory  byly  snad  spoléhati  měly,  ale  míníme  ono  poznáni 
kteréž  duchu  pomáhá  u  nahlédáni  do  poměru  lidských  a  k  pravému 
jich  uvážení  a  posouzeni  vede.  Spravedlivá  soudnost  snad  ze  všech 
vlastností  povahy  lidské  nejvíce  se  odvolává  na  onu  důslednost  myšlen- 
kovou, která  osoby  od  věcí  odloučiti,  každý  výsledek  z  příčin  pravých 
vyvozovati  a  přede  vším  na  úmysl  skutky  předcházející  a  na  pohnutky 
k  skutkům  vedoucí  hleděti  se  naučila.  Hlavním  k  tomu  návodem 
ovšem  jest  vycvičování  se  v  myšlení  vůbec  a  poznáni  všeobecná,  jejichž 
upotřebeni  na  jednotné  případnosti  pak  samo  sebou  se  podá.  Spra- 
vedlnost především  se  zakládá  na  rovnost  před  zákbny.  Nebyhi  však 
vůle  lidská  na  uznání  takovéto  rovnosti  ještě  dospěla,  a  theorie  práv- 
nictvi  se  musila  tím  méně  vyvinutou  objeviti,  čím  více  na  nepřiprave* 


—  369  — 

ném  mínéni  jednotlivců  a  čím  méně  na  připravojíci  podstatný  řáď  my- 
šlenkový se  zakládala^  Spásob  mydleni  vůbec  ale  byl  jeStě  jako 
v  kolébce,  nelze  bylo  tedy  zásady  zdravé  soudnosti  požadovati  kde  se 
základův  jejich  nedostávalo. 

Filosofie  vůbec  9  myslověda,  přírodověda  a  všecky  ony  vědomosti 
jež  k  zdravému  myáleni  vedou  a  ducha  od  předsudkův  odpoutávají, 
úpěly  ještě  ve  vínkách  v  kteréž  je  duchaprázdná  skolastika  byla  pocho- 
vala. Tak  jakož  pravda  jest  že  nauky  všecky  se  vzájemně  podporují, 
kteroužto  vzájemností  teprv  pravý  literami  život  v  národě  se  ujmouti 
může,  takž  i  jistá  jest  že  filosofie  všem  ostatním  naukám  pravého 
základu  a  směru  dodává.  Nepochopovala  však  filosofie  tenkráte  ještě 
svou  pravou  lilohu  a  téměř  sama  sobě  odcizena  se  jevila.  V  nevy- 
vinulosti  a  nedospělosti  své  nemohla  přispívati  k  vývinu  nauk  ostatních, 
nemohla  se  vůdkyni  státi  jsouc  sama  ještě  vedena.  Y  proniknutí  látek 
spočívá  úhlavní  síla  filosofie.  Avšak  tenkráte  na  pouhých  formách 
přestanouc,  se  ještě  ani  k  látkám  neprohrála.  Nepronikla  nikde  látk^ 
historickou,  protož  historie  s  pouhým  toliko  shrnováním  látek  se  uspo- 
kojila, a  taktéž  i  přírodověda,  nacházející  se  tehdáž  v  počátečném 
takméř  boji  se  svými  všeobsáhlými  látkami.  Ghceme-Ii  zvěděti  s  jakým 
úspěchem  se  věda  tenkráte  na  české  půdě  a  v  oboru  českého  jazyka 
potkala,  nutno  nám  pohlédnouti  na  vznik  její  tehdejší  vůbec  a  na  cesty 
kterými  se  k  nám  dostala. 

čtrnáctému  a  patnáctému  století  se  přičítá  zásluha  o  obnovení 
nauk  v  Evropě;  bylo  tedy  čtrnácté  století  zvláště  dobou  přípravnou, 
a  to  u  nás,  ohledem  na  vývin  historický,  sociálny  a  literárný,  jistě 
více  nežli  snad  kdekoliv  jinde.  Objevilat  se  tenkráte  zvláště  v  Itálii 
a  Francii  živější  nad  jiné  snaha  všech  světlejších  hlav  o  rozšíření  mezí 
jež  pověra,  skolastika  a  hierarchie  poznáním  lidským  kladly.  Co  první 
podstatný  krok  k  tomu  se  osvědčilo  horlivé  zasazování  se  o  to,  aby 
staré  zbytky  klassické  literatury,  pokud  v  Řeckém  císařství  a  v  Itálii 
68  udržely,  i  dáJe  na  západ  a  na  sever  se  dostaly.  Tím  se  ovšem 
otevřely  skoumavému  duchu  nové  dráhy  rozmyslem'.  Jiný,  svěžejší 
vzduch  vyvival  z  drahných  památek  klassických,  než  onen  byl  jehož 
působením  celý  středověk  chřadnul.  Ano,  i  sám  Aristoteles  v  novém 
a  jiném  světle  se  objevovati  počal  než  v  jaké  jej  chytrácká  sice  ale 
nedcračená  skolastika  byla  postavila.  ProciCovám'm  klassicismu  tratila 
skolajstika  půdy.  Jižjiž  se  uznávati  počalo  že  ona  není  jedinou  cestou 
k  vyšším  poznám'm.  Pojednávali!  i  klassikové  o  podobných  věcech, 
ba  namnoze  o  téchtéž  předmětech  s  kterými  skolastika  se  neplodině 
hmoždila,  ale  spůsobem  jasným,  zdravou  rozumu  přístupným  a  záživ^^ 
uým.    Ba  nalézala  i  obrazivost  příjemné  tu  potravy,  kdežto  skolastika 

2f^ 


—  370  — 

svými  jalovými  výstřednostmi  ji  umrtvovala.  OvSem  tonto  dobou  jen 
prvni  pokrok  k  lepšímu  byl  učiněn  a  teprv  základy  položeny  k  převra- 
tům jež  napotom  v  literatuře  a  v  životě  evropském  se  objevily.  Nové 
zrození  nebylo  hned  i  novým  výkvětem  a  plozením.  Skolastika  zanik- 
nouti musila  nejprv  svou  nepraktíčností.  Vzrůstáním  měst  počal  sq  i 
promysl,  obchod  a  umění  všeho  druhu  pohybovati.  Rozmnoženým  takto 
zájmům  odpovídalo  skoumání  přírody,  nauky  lékařské,  počtářské  a  jiné 
více,  jež  k  společenskému  životu  se  táhnou.  Ujímati  se  počal  nový 
druh  studií  mimo  ona  kteiýmiž  školy  a  kněží  se  obírali.  Že  studia 
tato  nehned  se  odpoutati  mohla  ode  všech  pověr,  že  nastalá .  nová 
skoumání  nejprv  na  stanoviskách  hierarchií  vykázaných  se  konala,  toho 
vinou  byl  nadvládající  duch  času.  Ale  vůčihledě  se  tu  a  tam  už 
překročovaly  meze  a  počaly  se  nové  cesty  k  neodvislému  pokroku 
vyhledávati.  Počátkové  k  tomu  učiněny  na  šfastné  pádě  Italské.  Vyšší 
industrie,  rozsáhlejší  obchodní  podniknutí  námořských  měst  k  tomu  vedla. 
Obchod  Italský  se  rozšiřoval  po  celé  střední  Evropě,  Francii,  Nizozemsku 
a  Anglii.  Značovala  se  tedy  Itálie  i  vyšší  literární  kulturou,  a  byla 
by  vzdělanost  tato  už  tenkráte  blíže  k  osvětě  byla  přilnula^  kdyby 
železná  ruka  hierarchie  ji  nebyla  ^10CÍ  utiskovala.  Nové  tyto  směry 
nevycházely  ze  Škol  ale  byly  poznenáhla  do  nich  vneseny.  Školy  nepě- 
stovaly klassickou  literaturu,  ale  učenci  školní  ji  obejíti  nemohli  a  téměř 
nuceni  byli  se  podávati  všeobecnému  ruchu.  Zakládáním  bibliothek 
se  rozšiřovalo  oblíbeni  v  čtení  starých  klassikův.  Každým  nalezeným 
staronmským  neb  řeckým  rukopisem  přibývalo  ctitelů  a  čtenářů.  Staré 
Římské  právo  se  počalo  nejen  studovati  ale  i  ujímati  u  zákonodárců. 
Konečně  se  ohled  bráti  počal  i  na  nejbližší,  občanským  živnostem 
nejpotřebnější  věci,  na  podstatnější  poznání  přírody.  I  těchto  lze 
bylo  nabyti  čtením  a  studováním  starých  klassiků.  Fysikalní  spisy 
Aristotelovy  ovšem  už  byly  známy,  nevšak  v  původní  své  povaze  nýbii 
dle  překladů  latinských  namnoze  vadných,  místy  docela  nesmyslných 
Nevysledovalo  tedy  lispěchů  z  této  známnosti,  leda  že  řady  zapletených 
komentářů  o  Aristotelovi  se  sepsaly,  a  že  skolastická  dialektická  spisů 
jeho  používala  ku  jalovému  se  cvičení  ve  filosofických  a  theologických 
pletichách.  NemohloC  také  jinače  býti  pokud  i  světské  osoby  se  ne- 
učastňovaly  takových  studií,  a  pokud  se  vůbec  od  mechanického  pouze 
pěstování  nauk  neustoupilo.  Avšak  blížili  se  už  časové  procitnutí  k  čemuž 
nastalé  spory  mezi  hierarchii  a  mocnostmi  světskými  nejvíce  přispěly. 
Každým  vystoupením  jedné  strany  proti  druhé  získala  poznání,  a  šířilo 
se  vědomí  ducha  lidského  a  myšlénka  svobody  tu  politické  tam  duchovné 
se  zmáhala.  Jestliže  církev  se  ozvala  protí  utiskováni  lidu  jež  světské 
vlády  právě  systematicky  provozovaly,  feudální  ústavou  v  tom  podporo- 


—  371  - 

viny  jsouce,  jeatU  proti  přepycha  samovládců  a  zhýralostl  panstva 
vystopovala,  podporovala  tím  svoboda  politickoa  a  národní,  na  základě 
provolávané  rovnoprávnosti  vSech  národů  a  národnosti  před  Bohem  a 
církví*  Kde  pak  zase  mocnosti  světské  proti  nadvládě  hierarchické  se 
obraly  používajíce  k  tomu  práporu  osvěty  duchovm',  církví  utiskované, 
ta  se  přímo  hradbami  potřásati  pojíalo  jimiž  ultramontané  svobodný 
vývin  ducha  obmezovali,  vySším  poznáním  nepřejíce  a  pěstovatelům 
vědy  v  cestě  stojíce^  Takž  ze  sporu  dědičných  jejích  nepřátel,  hierar- 
chie a  feudalismu,  vyplývaly  osvětě  mnohé  výhody  jakýchž  dříve  neby- 
lo, pokud  světská  a  hierarchická  mocnost  jako  železné  klády  na  blaho* 
byt  a  duch  národův  naléhaly  a  spojenými  silami  světlo  i  blahobyt 
lidský  dusily. 

První  stopy  pokroku  na  pudě  vědy  a  literatury  váeobecné  ovSem 
jen  slabými  a  nejistými  nástiny  se  znadovaly.  Jelikož  ale  proces  kul- 
tury nikoliv  dny  a  léty  nýbrž  staletími  se  vyplňuje  a  první  své  zárodky 
namnoze  od  nepatrných  zjevů  ducha  odvozuje,  byli  počátkové  tito  dosti 
důležití  a  pozornosti  hodní.  Zmínili  jsme  se  už  o  tom  kterak  v  Itálii 
zvláště  Petrarka  a  Bocaccio  o  oživení  klassické  literatury  latinské 
a  řecké  veliké  si  vydobyli  zásluhy,  nejprv  vyhledáváním  starých  ruko- 
pisů. Spisů  Cicerových  byla  tenkráte  jen  malá  toliko  částka  objevena. 
Po  některých  posud  nenalezených  se  Petrarka  mamě  pídil.  Pohřešenou  nyní 
rozpravu  Dti  glotna  našel  sice  ale  půjčil  ji  gramatikovi  CovenoUovi 
v  Avinioně,  který  v  nouzi  postaven  ji  zastavil,  a  takž  jediný  snad 
exemplář  spisu  tohoto  se  zase  ztratil.  Knihy  de  legibm  nabyl  v  poru- 
šeném a  docela  nesprávném  přepisu.  Taktéž  Quintilianův  spis:  De 
instittUianibus  ůratoriis.  Liviovy  historie  Římské  dopídil  se  toliko 
první,  třetí  a  čtvrté  dekády.  VaiTovy  lihri  rerum  divinarum  et 
humanarum  měl  už  co  jinoch  v  ruce  ale  nelze  mu  bylo  se  jich  později 
dotázati.  Za  to  ale  znal  skoro  celého  Seneku  a  Virgila.  Výtěžky 
tyto  byly  ač  skrovné  porovnáním  s  rozsáhlou  literaturou  starořimskou, 
přece  dosti  patrné  ohledem  na  zatemnělý  věk  Petrarkův.  Bocaccio 
zase  sbíráním  řeckých  rukopisů  neméně  působil,  uloživ  výsledky  svých 
klassických  studií  ve  spisu  de  genealogia  deorum,  kterýmž  mnoho  při- 
spěl ku  osvětlení  staré  mythologie,  použiv  k  tomu  hlavně  rozpravy 
Pavla  z  Perugie.  Za  příkladem  těchto  mužný  snažili  se  i  jiní  o  povzbu- 
zeni klassické  literatury  mezi  nimiž  zvláště  Jan  Malpighi  z  Ravenny 
učitel  grammatiky  v  Padově  a  pak  ve  Florencii  (1397),  a  na  pobídnutí 
učenců  těchto  počaly  i  některé  vysoce  postavené  osoby  a  někteří  šlech- 
ticové italští  knihy  klassické  sbírati  a  bibliotheky  spůsobovati,  jako 
Robert  král  Neapolský,  kterýžto  peněz  nešetře  řecké  básníky  a  děje- 
pisce sbírati  kázal,  Jan  Galeazzo  Visconti  vévoda  Milánský  který  latinské 

24* 


J^ 


—  372    - 

klassiky  shledával,  a  Coluccio  Salutatí  kancléř  republiky  Florentínské 
který  z'  nejvzáxsnějších  rakopisů  starořepkých  a  římských  si  spůsobil 
bibliotheku  Šest  set  dílů  obsahující.  Nejdáležitdjší  ale  událostí  v  lite- 
rárním světě  bylo  tlačení  se  Muhamedanismn  do  císařství  Řeckého 
válečným  vpádem  Turkův,  před  nimižto  učencové  řečtí  ku  konci  XÍ^. 
století  se  do  Itálie  utíkali  hledajíce  tam  útočiště  a  vyučováním  řeckému 
jazyku  a  řecké  literatuře  na  vysokých  školách  Italských  se  zaměst- 
návajíce. 

Takovéto  literární  pohybováni  ohledem  na  povzbuzeni  klassicismu 
v  Itálii  nemohlo  zůstati  bez  působení  na  jiné  země  a  zvláště  na  cechy, 
kdežto  tak  mnozí  Čechové  v  Itálii  se  zdržovali  a  život  Kteramý  v  ce- 
chách vůbec  nanejvíc  se  povzbuzoval  studiemi  v  Itálii  konanými. 
Nebylo  však  působení  toto  hned  z  počátku  valné.  Mámeť  stopy  že 
spisy  Virgilovy,  Senekovy  a  Ciceronovy  záhy  do  Čech  se  dostaly  a 
tam  čítaly,  nevíme  však  žeby  se  byl  také  někdo  překládáním  jich  do 
češtiny  už  během  XIV.  století  zaměstnával.  Přece  však  se  pozornost 
už  obrátila  na  klassický  svět  spisem  z  latiny  přeloženým  o  íiyohh  a 
řečech  starých  bás^níkův  i  mudrcův  j  a  historickými  okusy  Vavřince 
z  Březové  a  Beneše  z  Hořovic.  Spisovateli  knížky  o  Hvotu  a  řečech 
atd,  nešlo  ovšem  o  to  aby  jakýs  přehledný  obraz  literatury  latinské  a 
řecké  podal  ve  spůsobě  životopisů  nejznamenitějších  spisovatelů  klasic- 
kých, nýbrž  sestavil  pouze  anekdoty,  více  vnějšího  než  vniterného'  života 
proslulých  osob  se  týkající,  v  nichž  ovšem  namnoze  povahy  ale  nikde 
spolu  i  literární  snahy  mudrcův  a  básníkův  tamo  uvedených  se  zrcadlí. 
Na  ukázku  kterak  ůlohu  svou  pochopil  položíme  zde  kratičký  zlomek 
o  Xenokratovi.  —  Xenoh-ates  mtidřec  byl  jest  učedlník  Plátáo.  Ten 
jákoz  svčdl^í  A>  Oellinsy  skrze  mádrost  takú  nwc  zvedl  sobč^  ze  súdci 
jeho  řeí^em  véřili  jsú  beze  všech  přísah.  Teti  jednomu  hUkotnému 
řekl  jest:  SlyS  mnoho,  mluv  málo,  neb  ot  přirozenie  jedna  ústay  aU 
uái  dvě  vzali  jsme.  Kdys  jeden  zlořečil  jemu,  sed  ot  nihOy  řéklješl: 
Jákoz  ty  jazykem  tvým,  téz  já  mima  svýma  vládnu,  Alexander 
Xenokratovi  poslal  padesát  hřiven.  Tehdy  mudřec  poslóm  prostý  a 
chudý  obéd  uíinU  jest.  A  nazajtrie  otiefí  poslové  hOj  komu  káíe 
penieze  přijieti.  Otpovčd^l  jim:  1  zdali  z  včerajHeho  jiedla  nesroz^ 
umieli  jste,  zet  nepotřebuji  penézt  A  vida,  íe  z  jeJio  ře6i  poslové 
zasmiitili  sé,  kázal  ot  niech  penieze  vzieti,  nechté  pohrdati  jich  posel" 
stviem  a  darem  Alexandrovým.  KteréSto  petiieze  rozdělil  mezi  ty, 
jeito  múdrostem  sé  uSiechu.  —  Komužby  takovouto  průpoTÍdkou  se 
vysvětlily  zásluhy  Xenokratovy  o  filosofickou  védu?  Tu  a  tam  se  spis 
tento  ovšem  též  o  literárním  působení  toho  neb  onoho  mudrce  a  bás- 
níka zmiĎuje,  ale  jen  velmi  z  povzdálí.    Takž  £.  př.  o  Thak«OTÍ,  ie 


>~  373  - 

o  ]prirození  a  béhu  hvězdném  on  první  wieie,  pronéMo  velikost  slunce 
a  mésiece  irypsal  jest.     Ten  první  viech  mudrcóv  poz^nal  jest  a  řekly 
že  duSejsú  nesmrtelné^  atd.  nepouk&záno  vSak  na  kosmogonické  názory 
Jónského  mudrce  toho.  —  Nebyli  tedy  počátkové  tito  spůsobeni  k  tomu 
aby  se  důkladné  jakés  poznáni  klassické  literatury  ujmalo,  než  více  proto 
aby  moudrost  drahnověká  za  příklad  sloužila  pozdějším  věkům.    Ustou* 
piti  musil  tedy  směr  literárně  dějepisný  který  přece  povaze  spisu  tako- 
vého nejblíže  stál  směru  mravoučnému  jakýžto  v  celé  téměř  literatuře 
tehdejfti  nadvládal.    Překládáním  takových  knih,  nazvíce  plodův  stře- 
dověkých, se  spisovatelově  češti   tenkráte  více  zaměstnávali  než   obí- 
ráním se  spisy  klassickými  jež  ovšem  vybroušenější  vkus  a  pokročilejší 
mysl  požadovaly.     Věčší  díl  spisovatelů    přináležel  stavu  kněží  jimž 
nejvýše  stály  knihy  spůsobené  k  utužení  křestanského  vědomí  a  kře- 
sCanských  cností.    Spisy  takové,  dílem  historické  dílem  rozpravné  formy, 
hlavně  na  oslavu  náboženství  a  na  ušlechtění  mravů  čelící,  obzvláštoi . 
obliby  nacházely  u  spisovatelů  českých  a  pilně  se  překládaly.    Pochá- 
zely nazvíce  od  učitelů  církevních  a  oné  části  křesCanských  myslitelův 
kteří  na  základech  římské  katolické  víry  uspůsobiti  se  snažovali  budovu 
nauk,  ve  všech  částkách  s  učením    církve    souhlasící.    Sem  přináleží 
spisy  Augustina,  Jeronýma  a  sv.  otcův  vůbec,  taktéž  částečně  i  plody 
Alberta  Velikého,  Petra  Komestora  (Mandukatora)  i  jiných.     Účelem 
svým  náleží  všecky  tyto  spisy,   ač  formou  velmi  rozličné,  do  jedné 
přece  třídy  a  působí  nemalý  kruh  v  literatuře  české  XIV.  věku.    Jak 
obHbeny  byly  a  jak  mnoho  se  čítaly,  osvědčuje  se   i  tím  že  později 
některé  ze  starých  těch  rukopisů  tiskem  se  vydávaly. 

Petra  Eomestorá  aneb  Mandukatora  Histwna  scholastica  v  českém 
překladu  nás  došla  ve  dvou  přepisech  z  nichž  jeden  od  r.  1404  druhý 
od  r.  1481  pochází.  —  Petr  z  Troyes  v  Ghampaůsku,  kdež  byl  knězem 
a  děkanem,  byl  nazýván  Comestm'  neb  Manducator,  poněvadž  prý,  jak 
Jan  z  Tritenheimu  vykládá,  výroky  sv.  písma,  jež  tak  často  ve  spisech 
svých  uvádí,  v  paměti  své  téměř  spolykal.  Pro  velikou  svou  učenost 
se  stal  L  1170  kancléřem  university  Pařížské,  stoupil  však  na  sklonku 
svého  života  do  kláštera  sv.  Viktora  kdež  1.  1178  umřel.  Spis  jeho 
historia  scholastica  jest  vlastně  historie  stai*ého  i  nového  zákona,  až 
k  dějinám  apoštolův,  podle  historických  a  biblických  knih  použitím 
Flavia  Josefa  a  jiných  světských  spisovatelů  sepsaná,  tedy  tak  zvaná 
biblická  historie.  Směr  a  spůsob  celého  toho  spisu  objevuje  předmluva 
kterouž  podle  rukopisu  Stockhohnského  od  1.  1481  tuto  podáváme: 
Poctivému  otci  a  knězi  m4mu,  Vilhdmovi,  bozi  milostí  Senonenskému 
arcibiskupovi,  Peter  sluha  kn/z  Trecenský^  život  dobrý  a  skonání 
blahoslavené.    Počátek  přijaté  práce  a  Ů8\le  byla  jest  snažná  prosba 


—  374  — 

tovařiSskd,  jení  historii  výpisy  toHz  svatého  písma  v  řadu  i  glosách 
cUúhých  ustavné  cUchu,  připudila  mne,  abych  jim  krátké  kníhy  slošil 
a  uíinilf  k  nimŠto  pro  pravdy  poznáni  áhy  sě  utikaii.  A  v  tom 
mysl  má  v  skládání  mému  tak  přikázala,  abych  od  sHddání  otcuov 
svatých  nUcoli  neodstupoval . . . ,  PotuoSek  historií^  totiž  výpisuov 
dovedl  seíUy  totiž  popsal  sem  aí  do  vstápeni  naieho  spasitele;  moře 
pak  tajných  věci  uměly ším  mistrom  opustéji^  v  nichžto  i  staré  pra^ 
vitij  i  nové  skládati  sluší.  A  také  z  historií  pohanských  níkteré 
véd  vmisice,  pro  rozum  comu  vmísU  sem^  ku  podobenství  potuolka, 
jenž  kdy  které  výmoly  podle,  břeha  nalezne,  ty  naplní f  a  naplné 
předce  dále  téci  nepřestane. 

Yyšáí  cenoa  v  každém  ohledá  se  zaačaji  spisy  slaimého  někdy 
mistra  Alberta  Velikého,  mezi  nimiž  zase  jeho  Faradisus  animae^ 
sivé  devirtutibuslibdlus  zvláště  uznáni  doSel,  ač  ohledem  na  védnmnohan 
důležitějším  se  jeví  jeho  Liber  cosmographicus  de  nátura  locorum* 
Tento  Albert  (také  Magnus,  Theatonicus,  de  Golonia  a  Alb.  Ratisho* 
nensis  nazýván)  narodil  se  ve  Švábsku  r.  1193  nebo  1205  a  pocházel 
z  rodiny  hrabat  z  BoUstaedtu.  Studoval  v  Paříži  a  v  Padově  načež 
léta  1223  vstoupil  do  řádu  kazatelův  a  v  některých  mnifiských  Školách 
německých  a  napotom  také  v  Paříži  vyučoval  filosofii  a  theologii.  L. 
1254  se  stal  provincialem  řádu  svého  v  Německu,  načež  1269  biskupem 
Bezenským.  Ale  už  po  dvou  létech  se  navrátil  zase  do  kláStemi  oeli 
své  v  Kolíně  Rýnském,  kdežto  studiemi,  zvláště  fysickými,  a  spisová- 
ním knih  se  zaměstnával  až  do  úmrti  svého  1280.  Albert  přináležel 
oné  třídě  vzácných  mužů  kteří  za  oněch  skutečně  tmavých  časů  hlou- 
běji do  přírody  nahlédli  a  tajemství  její  vyskoumati  se  snažili.  V  silozpytu 
a  strojnictví  si  takové  vědomosti  byl  vydobyl  a  i  skutečně  některé  podivu- 
hodné stroje  spůsobil  že  ho  nevědomí  lidé  za  čarodějníka  považovali. 
I  v  lučbě  se  znal  nad  jiné,  a  nepřijmuv  toliko  co  od  předchůdců 
podáno,  sám  co  pozorovatel  a  skoumatel  vystoupil.  Z  obsáhlého  kruhu 
spisů  Albertových  dostala  se  i  nám  některá,  ač  právě  ne  nejpatrnější 
část,  totiž  „Knihy  mravní/'  v  překladu  českém,  velmi  vSak  svobodném 
a  s  romnožením  obsahu,  čímž  ovšem  milé  nám  svědectví  dáno  že  ve 
XIV.  století  se  v  Cechách  nejen  čítalo  a*  překládalo,  ale  i  myslilo. 
O  účelu  dotčeného  spisu  poučuje  následující  k  němu  úvod: 

„Svatý  Jan  Zlatoústý  vykládaje  čtenie  svatého  MatúSe,  die  takto : 
Jsú  někteří  lidé  otvráceni,  podobuí  k  licoměnukóm  pokrytým*  Nebo 
ti  cožkolivěk  vidie,  vše  ve  zlé  obrátie,  a  zle  súdie.  Nebo  činili  kto 
co  pokory-dle,  dějí,  pokrytec  jest  Ač  kto  pro  mdlobu  sebe  posilití 
chce,  dějí,  lakotný  jest.  Pakli  jest  trpělivý  a  dobrotivý  v  ztravě,  ději» 
ztravnj  jest«    Činili  spravedlnosti<-dle,  ději,  hněvivý  jest;   pakli  bude 


-  375  — 

pokorný,  ději,  blázen  jest;  jestli  můdrý,  dějí,  pyšný  jest,  a  jestli  kázaně 
vesel,  ději,  zavilý  jest;   a  jestli  pak  nábožný,  ději,  nepřietelivý  nebo 
nepřívětívý    jest,    chodi    jako    odjatý.     Jestli  přivětivý,    ději,    jest 
světský  a  jeíitný.    Ohceli  pak  kto  býti  zořivý,  ději,  truchlý  jest;  jestli 
tichý,  ději,  neveselý  jest.    Majíli  lidé  milosf  k  němu,  ději,  pochlebný 
jest     Hledali  fipasenie   lidského  a  spasenie    svého,   co-dle  činí,  ději, 
cUubný  jest;  nebo  chlůby  hledá  a  pro  své  veličenie  čini.    Jestli  ná- 
božný a  Boha  rád  sláži,  ději,  neudatný  jest,  a  jako  odjatý  chodí,  nebo 
nálicha  jest,  ději.     Slnšie  nám  znamenati,  že  některé  vášně  jsú  ztí 
obyčejové,  že  budu  tak  velmi  podobny  k  dobrým,  a  jsůce  zly,  jakož  již  ' 
nynie  tohoto  času  ůpomú  mysl  počítaji  za  spravedlnost,  nesličné  tova- 
fístvo,  jeSitenstvie   za  duchovnie    veselé.     Léniemu  ději,  chytrý  jest, 
nestráví  se  pneliSnů  ztravú.    Za  šlechetnost  a  čistotu  přielišné  okráš- 
leme sebe  mají.    Ktož  plieliS  mnoho  čeledi  má  a  té  hrdě  chová,  ději, 
ctné  sě  má,    Ktož  dává  co  svého  mamě  nebo  ješitně,  toho  mají  za 
štědrého;    lakomému  na  zboží  dějí,  chovatedlný  jest,  a  nazývají  jej 
vftiokni  strýcem;   ktož  stojí  upra  svá  mysl,  tomu  dějí,  ustavičný  jest. 
Pokniřenstvie  za  svatost,  a  licoměmost  za  náboženstyie  mají,  aby  totiž 
Bohs  milující  zdáli  sě ;    ktožkolivěk  netbá  na  to,  což  zlého  Čini  piíeliš, 
ten  slově  trpělivý  a  dobrotivý.    Ten  ježto  jest  přetvrdý  na  sudé,  ten 
dove  pravý  popravce;    ten  ježto  nesmie  tresktatí  žádného  neb  zlého 
stavili,  ten  pokorný;   a  ktož  jest  ješitný,  tomu  ději,  ctný  jest;  netban- 
livý,  ten  slově  dobrotivý.    Znamenajž,  že  těmito  činy  nezaslůži  žádný 
věčné  mzdy.    Také  jsů  někteří  mravi  na  některém  člověku,  že  jest 
jako  od    přirozenie  pokorný  nebo    dobrotivý,  nebo   skrovný,    štědrý, 
lítostivý,  pokojný  a  také  tichý;   těmito  také  věcmi  žádný  nezaslůži 
věčné  mzdy  ani  odplaty,  donidž  milosti  božie  člověk  nemá.    Ale  když 
člověk  má  boží  milost  v  sobě,  tehdy  vším  od  Boha  odplatu  vyslúží. 
TldLé  jsá  některé  vášňě  dobré  i  dobři  mravové,  ale  pak  mají  je  za 
zlé   vášně,   jakožto    někteří    blázni  spravedlnost   nazývají   hroznost  a 
litnosC;   nebo  bude-H  kto  maličko  spravedlný,  ději,  msti  sě,  čimli  kto 
pro   náboženstvie,    ději ,  hledá  ješitné ,    nebo   ještě   nějak   jinak    to 
obrátie.     A    chce-li    kto   zořivý    býti ,    dějí    hořké    mysK    jest    a 
trpkého   srdce.     Dčini-li    kto   co    pro    pravil   milost,    a   pro    lásku 
to    sě    stalo;  ježto    jest    jistě    pro    buoh    a   dobrým    úmyslem,   to 
oni  jinak   obrtóe    ve   zlé,    a  jiného   ještě  mnoho  k  tomu   přičinie. 
A  proto  že  jest  tak  nesnadno   rozeznati   dobrých  mravóv  ote  zlých, 
,    proto    chci    povědieti,    co   jsů    praví    a   svrchovaní    mravi.    Najprvé 
co  jest  pravé  a  svrchované  milovanie  boha;   nebo  milosf,  ot  niežto 
milovánie  božie  pochodí,  to  jest  mátě  i  koruna  všech  mravóv,  nebo 
ona  sama  okrašluje  vše  jiné,  a  bez  nie  ižádný  jiný  mrav  nenie  bohu 


—  376  — 

vzácen»  ale  ona  sama  jiné  všecky  vzácný  činí.  Protož  o  ni  počnem 
psáti . .  /'  Spis  tento,  Ráj  duáet  jinak  také  kniha  o  ctnoůtech  naevanýt 
veliké  as  došel  n  nás  obliby,  nebot  nejen  že  tré  rukopi»áv  jeho  známe 
z  nichžto  dva  do  XIV.  století  padají,  ale  bylC  v  XVI.  století  zase  na 
novo  přeložen  a  tiskem  vydán.  Že  plod  tento  ke  drahn  tak  zvané 
morální  filosofie  náleží,  netřeba  teprv  dosvédčovati.  Jest  se  však  diviti 
že  i  ostatní  spisy  Albertovy ,  zvlášté  theoretioké  a  kritické  a  pře- 
devším ony  jimiž  se  známosti  o  přírodě  rozmnožily,  českého  překladatele 
nenašly.  Spis  de  secretis  midierum  (o  ttýnostech  ženských)  který  se 
nám  vrakopisn  českém  od  r.  1500  zachoval,  nepiavé  se  přičítá  Alber* 
tovi,  nýbrž  spůsoben  jest  od  žáka  jeho  Henrika  de  Saxonia.  — 
POnost  a  plodnost  Albertova  byla  nesmírná  i  vědomostí  jeho  ku  podiva 
rozsáhlé.  Sepsal  výklady  logických,  fysických  i  metafyrických,  etUc- 
kých  i  politických  spisů.  Opomineme  zde  kolikerých  pojednám  o 
žalmech,  prorocích,  evangeliích  a  apokalyps!  zanechal,  nelze  nám 
však  zamlčeti  že  přírodověda  mn  vice  děkovati  má  než  filoeofie,  a 
překladem  kosmografického  spisa  Albertova  by  si  byl  český  spisovatel 
kterýs  větši  zásluhu  o  vědu  získal,  nežli  překladatel  Jjuaiddře^  knížky 
to,  svého  času  v  lidu  oblíbené,  avšak  ohledem  na  obsah  ceny  docela 
nepatrné.  Spis  tento  pnvodně  latinský,  neznámého  spisovatele,  jest 
vlastně  slabý  okus  encyklopedie  spůsobem  otázek  a  odpovědí  oroilič* 
ných  věcech  náboženských  a  přírodných  pojednávající.  Nejlépe  se  porovnati 
dá  s  malým  katechismem,  jelikož  katechetické  formy  v  ném  jest  po- 
Tižito.  Za  časů,  kde  o  nebi  a  zemi  se  jen  málo  vědělo,  bylo  popnlánié 
takové  poučeni  dosti  záslužné  avšak  příliš  hubené  a  nedostatečné  svým 
obsahem.  R  nabytí  nových  poznání  ničím  nepřispělo,  leda  ovšem  k 
rozšíření  tehdejších  vědomostí.  Co  knížečka  malá  a  sprostéma 
rozumu  velmi  přístupná  dočkal  se  Lucidář  i  napotom  mnohýeh  vydáni 
s  rozličnými  nadpisy.  —  Nejobšírnější  titul  má  vydání  od  n  1811: 
Lueiddř,  to  jest  krátké  vypsání  o  pocátícu  a  stvoření  věwh  vící^  toiU 
o  zemi^  jýlfn  jmenovitém  rozdílu  vlastního  a  velikosti;  za  druhé  o 
nebi  a  přirozenostech  planetníeh^  o  spúsohedh  národu  ^  o  ndboienstoí 
kde  jaké  uvedeno  jest;  též  spolu  vysvětlení  nejhlavnéjSiho  pHhěhu 
narozeni  a  smrti  Krista  pána  atd.  Zde  vyčten  celý  obsah  tříaiehové 
této  knížečky,  ale  nadpisem  více  slíbeno  nežli  v  knížce  sknteásě 
podáno.  „Častým  vydáváním  řeč  velmi  změněna,"  praví  Jungmann  o 
spisu  tomto,  avšak  i  obsah  změněn.  Ač  ty  samé  otázky  zůstaly, 
uspůsobila  se  odpověď  vždy  ohledem  na  nové  poměry  geografické,  histo- 
rickéa  zvláště  náboženské  a  též  podle  novějších  poznání  semě-  a 
nebepisných.  Nyní  by  ovšem  spis  takový  sotva  nejskronmějším  poža- 
davkům nejnižší  třídy    za   dost   učinil,    tenkráte    ale  i  vzdělaným. 


—  377  ~ 

nebyli-Ii  pravé  sami  aéem\  dobře  posloužil;  —  Že  historie  křeaCanstvi 
i  v  této  knížce  v  popředí  se  staví  a  nejvíce  místa  Eai^ímá,  tomu  se 
diviti  nelze  pomněním  na  to,  že  váedky  vědomosti  k  víře  se  táhly  a 
pověra,  pokud  n&božénským  názorům  neodpírala,  toho  samého  ne"*!! 
vědSího  snad  práva  požívala  a  obecenstva  nežli  názor  vědecký. 

Důkazem  toho  jsoa  rozličná  viděni,  proroctví,  pranostiky  a  snáře 
tenkráte  spňsobené.  Doály  nás  rukopisy  viděny  Jana  patriarchy 
Aléxandrínakéhoj  Proroctví  SihyUy  o  království  českém,  a.  doSel  nás 
i  snář,.Somniarnim  Slaídae,  kterýž  Vavřinec  z  Březové  z  latiny  pře-^ 
ložil.  Vzácný  jeden  rukopis  snáře  toho  se  nachází  v  bibliothece  Stodk^ 
holmské.  PjBNSíni  s  kalendářem,  kdež  zaznamenáno  k  svátku  i^rvního. 
září  nPrazéké  posvieenL^^  Sledi  pak  pkoetář  a  vyznačení  átastnýoh 
a  neifastných  dní,  a  tak  zvané  čtení  planet  podle  znamení  zodiakal- 
nich,  potini^  s  Aries  a  končíc  s  Piaces.  Na  příklad  tohoto  čtení 
podáváme  co  o  Jžybáeh  řečeno :  Byby,  je$t  dvanácié  gnam$ní  v  tu 
stranu  ku  půl/noci  stfedikf  vWcéy  vodnaté  a  studené  i  neéašné*  Ju- 
piter má  v  nňn  avé  panství,  V  tom  známem  dobré  jest  spojovati 
prátdy  a  ifiséní  v  penězich  činiti^  také  dobré  šemt  pojiti,  Hěpevatí^ 
v  nové  rácho  se  oUécij  vodné  věd  dělati,  lékařství  přijimaH,  na  pút 
jíti.  Z  pansnských  £U  nepustý.  Ale  zlé  jest  v  něm  nshty  obrezo* 
vatif  ani  krev  z  noh  puftíf;  v  cestu  proti  nepřátelům  nechodí  Dobré 
do  lázni  jíH;  dobré  na  daleku  cestu  vjffíti;  dobré  zlato,  stříbro 
kufpevaši  i  prodávati  i  jiné  bílé  věáif  jako  plátnOy  kmenty  bílé  sukno. 
Zlá  nohy  lééUi . . . «  Dosti  zajímavé  jsou  také  pranostiky  tamo  umí* 
sténé, .  k.  př. :  Buddi  vétr  na  bosí  narození,  tehdy  mottu  lidé  hywátí, 
budú^j  buddi  druhý  den  větr  na  sv.  Stepána  ^  tehdy  všecko  ovoce 
viminé  a  víno  zahyne  místy;  bwidi  na  sv.  Jana  vétr^  tehdy  králové 
hymíti  budu  i  budeli  ávrtý  den,  tehdy  mladí  a  rybáři  hynutí  budu; 
budsli  pátý  den,  nesvornost  povéStří  znamená;  budeli  iestý  den,  tehdy 
nesnáze  a  vaUcy  a  nepokoj  znamená;  budeli  osmý  den,  tehdy  staří 
lidé  hynuti  budu;  budeli  devátý,  šelmu  nám  v  zemi  znamenává; 
buddi  desátým  ten  rok  dříví  lámati  bude  v  lesech  ^  buddi  jedenáctý 
deUf  neb  jedenácti  noc  po  božím  narození  věbr,  tehdy  zvěř  lesní  hy}iúti 
a  mříti  bude  i  jiná  zvěř  čtvernohá  domáeí  •  •  • .  .  Listopada  buddi 
hřmétiy  hojnost  a  utěíené  obilné  úrody  množství  znamená  * . . .  Pro- 
since buddi  hřmeti  y  hojnost  obilná  a  pokoj  v  lidech  a  jednotu  zna- , 
menáj  ale  na  štěpech  místy  umeněení  bude  na  ovoci  že  ho  málo 
bude.. .  •  Sledí  pak  poučení,  co  v  který  den  a  někdy  oo  v  kterou 
hodinu  se  činiti  aneb  čeho  zanechati  se  tuá,  jak  poznati  ke  jest  které 
letory,  totiiktojest  kterého  přirození,  jaké  vlastnosti  mají  planety  a  časové. 
Sestaveny  jsou  pak  zvláštnosti  měsíců  k.  p.  Leden  měsíc  první,  perné 


—  378  — 

lí^fni  fi$ti  velí;  —  Únor  medu  píti  brání  atd.  Sledi  pák  zase  nico 
o  povětrností  k.  ph:  Koliko  dní  ráno  rosa  hývá  toho  mésíce  prorince, 
tpUkií  dní  bývá  mráz  z  jara  mésíce  máje .  •  •  •  Veoer  nebe 
červenej  na  zytU  znamená  hodiny  jasné;  ale  červené  ráno  nehe,  ten 
den  chovaj  od  deité  sebe «...  Váickni  tito  článkové  v  dotčeném 
rukopisu  obsaženi  považovati  se  dají  za  úvod  ku  sledícímu  pak  snáři. 
Ač  od  jiného  zajisté  spisovatele  pocházejí  a  co  spisy  zvláStoí,  o  sobě 
stojící  sp&iobeny  byly,  přece  povahou  svou  pranostika  i  snář  do  jedné 
ttídy  padají,  a  i  původem  bezpochyby  léž  do  jednoho  věku.  Dotčený 
snář  původně  z  rozličných  knih  sebraný  Vavřincem  z  Březové  z  latiny 
přeložen  byl  za  časů  krále  Vácslava  IV.,  tedy  ku  konci  XIV.  století. 
Snad  právě  spisem  takovým  blouznivým  a  v  mnohých  ohledech  se 
zdravým  rozumem  se  potýkajícím  se  objevuje  duch  času  tehdejší  patr- 
něji  nežli  jakým  koliv  jiným.  VystupujeC  tu  mysl  lidská  v  takové 
bezprostřednosti  a  nahotě,"  Že  nutno  souditi  z  podáni  těchto  na  stav 
myšlenkový  a  na  kruh  poznáni  tehdejších.  Nejde  nám  zde  o  to  aby«* 
chom  snad  zavrhováním  veškeré  symboliky  všecku  cenu  upírati  chtěli 
spisům  v  oboru  jejím  se  otáčejícím,  alebrž  jde  nám  o  to  abychom 
neopomimdi  právě  takové  plody  jimiž  se  povaha  časová  v  některé 
své  stránce  zvláště  značqe.  Jakých  zázraků  se  tenkráte  konalo  a 
kterak  se  v  ně  věřilo,  o  tom  se  legendísté  i  církevní  historikové  až 
dosti  napsali!  Kterak  se  ale  tenkráte  v  sny  věřilo  a  o  výklad  jejich 
dbalo  o  tom  toliko  vzácné  se  chovají  zmínky.  Dřevní  symbolika  byla 
výkvětem  pohanských  názorů  do  přírody.  Vyvinuly  se  z  ní  tu  a  tam 
z\iáštní  mystidié  pojemy  o  přírodě  ano  i  zvláštní  tajemné  o  ní  učení. 
Křesťanství  nezrušilo  tuto  symboliku  nýbrž  jen  ji  na  novo  utvořilo  a 
novými  výklady  tu  a  tam  proměnilo.  Pověsti  o  tajemných  uměních 
knězi  starověkých  a  moudrých  pani,  o  Egyptských,  Indických  a  Per- 
ských výkladech  přírody  rozšířily  se  čím  dále  tím  více,  a  ohledem  na 
sny  a  tajná  vědění  podporováno  obecné  míněni  i  výroky  některých 
klassikův  i  otců  církevních.  ProjevujeC  se  snář  o  tom  následovně: 
Mnozí  v  jasnost  pravdy  písma  svatého  jako  oci  sovy  v  blesk  sluneé^ 
ného  paprdka  nyapné  patříce,  snóv  výklady  za  Uud  nebo  ta  Idám 
majL  PrctoS  aby  to  bylo  rozeznáno ,  ma7ť  býti  snovému  vidění  a 
jeho  vykládám  vařeno  čili  nic,  tuto  otázku  umínil  sem  vylíčiti:  Slu- 
ěili  lidu  křesianskému  věřiti  snovému  védénl  a  jeho  výkladóm  íHU , 
nic.  Neb  bóh,  jenž  jest  múdrost  vScná  a  pravda  svrchovaná^  eapo* 
védél  jest  snám  věřiti,  a  ze  bóh  to  zapovědél,  stojí  psáno  v  čtvrtek 
knihách  Mojíisotých  aid.  Dále  se  odvolává  na  knihy  Levitícns,  Ec^ 
desiastes,  Jesus  Sirach,  na  Katona.  Niq^rotí  tomu  ale  zase  pro  to 
aby  se  snům  vira  dala,  uvedena  jsou  potom  místa  ze  Staiéhb  a  Nového 


~  379  — 

zákona  a  ze  životů  svatých,  mezi  nimiž  sen  matky  sv.  Dominika. 
Mateři  8v.  Dominika  zdálo  se  ve  anáchj  kdyí  byla  s  ním  těhotná^ 
by  dunce  ve  svém  tíU  nosila,  a  ten  sen  ukazoval  hudúei  svaiost 
svatého  Dominika^  jení  iivotem  i  naučením  spoMtedlným  všemu  kře" 
sfanskému  sboru  jakoito  slunce  posvUU.  *  Dále  pak  nvádi  několik 
pohanských  spisovatelů,  mezi  jinými  i  Livia»  a  nmsko-némeckoa  kro- 
nika. At  o  jiných  ndcim^  vizme  sen  důstojného  kníšete  Karla  císaře 
Římského  f  jenš  byl  otec  najjaunějsiho  knlíete  Váeslava  Římského, 
vidy  rozmnoHtele  a  českého  krále  a  pána  našeho  milostivého.  Tento 
sám  o  sobe  pííe  a  řka ....  Zde  připomíná  Vavřinec  z  Březové  sen 
Karia  IV.,  jejž  císař  tento 'měl  na  cestě  své  z  Laky  do  Tarentakte- 
rýi  v  životopisu  svém  zevrabně  zaznamenal;  Císař  Karel  na  některých 
místech  životopisu  svého  objevil  jak  dalece  se  podával  dojemům  jež 
sopematoralistické  názory  filosofické  či  vlastně  náboženské  na  něho 
ěinily,  ba  klonil  se  tím  poněkad  i  k  mystidsma,  ač  zdravá  povaha 
jeho  a  vybrooiený  rozom  jakož  i  pohyblivý  život  a  zkažeností  nabylé 
mu  nedaly  v  něm  atonouti.  Kdo  nahUdne  v  kapitola  sedmon,  kde 
vypravige  kterak  andél  boH  ukázal  jemu  hrozné  a  divné  vtdéniej  pak 
ki4>.  osmoa  dotčeného  životopisu,  kde  uvádí  kterak  divné  vidénie  viděl 
v  Praze  na  hradí,  a  kap«  jedenáctou,  kde  ve  sně  jal  si  vykládati  étenie 
sv,  Matúie,  ten  už  pochybovati  nebude  k  jakým  stranám  se  mysl 
Karlova  klonila.  Na  tento  poslednější  sen  se  odvolává  Vavřinec  a 
uvádí  jej  na  důkaz  Že  snové  mívají  povahu  proroctví.  Dále  pak  praví: 
Usiluje  usiloval  sem,  abych  nalezl  panovaUli  svému  pravý  a  jistý 
výldad  snóv  lidských,  jéhoí  iádúcí  £ádostl  iddáie.  A  po  mnohán 
zpytování  spatřil  sem,  co  indiétí  mudrci,  co  perití  i  také  egyptStí  o 
tom  sá  psali  a  smýíldú  A  z  tich  ncgváSn^í  vybrav,  krátká  řefí 
tuto  sem  popsaly  aby  panovatd  můj  jich  známosti  dosiehna,  budúclch 
vicí  jistotu  mohl  poznati,  kteráíto  okryta  jest  u  podobenství  kclotor 
výeh  znamení ....  Dále,  dokázav  že  snům  věřiti  sluii,  praví:  /  má 
kaídý  velmi  pilné  znamenati,  Še  sá  rozličná  plemena  snóv ,  a  popi- 
Slije  tré  jich  druhův,  sny  totiž,  jenž  na  tělesný  neduh  se  zakládají, 
pak  sny  z  namáhání  duševného,  a  posléze  sny  z  dopnžtěm'  božího.  Na 
to  pak  počíná  se  registrum  neb  spramdlo  knSi  snových.  Bozdělen 
jest  snář  na  osmero  knih  a  každá  kniha  podle  látek  na  několik  článků. 
Na  ukázku  zde  stůj  článek  posledm':  Osvrcku.  —  Svrcek  zlého  posla 
zvéstuje,  protoí  slyií-li  kto  ve  snách  v  domi  svreka  crkajíce,  íe  po^ 
selstvi  mlH  bude,  nebo  zlé  noviny,  Poldi  koho  snréěk  ukiisne,  vezme 
Škodu  skrze  zlého  posku  Ale  mnoíetví  jich  vidSní  ve  snách  v  domu, 
sváry  znamenají.  —  A  tak  jest  konec  vyHádánie  snóv  mistróv  In- 
diciích, Perských  a  Egyptských.    Přidáno  pak  ježte  několik  set  kra- 


—  380  - 

tíékých  výkladů  jako  na  doplnék.  K.  př.  Králova  otoba  radost  zna-' 
mená;  —  mnoiství  lidu  nemoc  ne&  smrtj  —  tnnošUvi  žen  neb  pa- 
nen dú  příhodu  <xtd.  Konec  pak  činí  ponaučeni  že  není  doeHj  žehy 
již  ílavék  poznal  "co  $en  znamená,  ale  mosi  véděti  v  kterých  ái«ec& 
má  ee  to  vyplniti . .  •  Obsáhlý  rejstřík  alfabetický  posléze  na  vSecky 
předměty  poukaziye  o  kterýchž  v  snáři  pojednáno  a  objevuji  se  ta 
mnohá  stovce  rozličných  náčiní  řemeslnických,  rostlin  atd*  bud  docela 
zapomenutá  buď  sdněněná,  ježto  by  ohledem  na  jazykozpyt  bližšího 
nahlédnuti  zasluhovala.  (Dudik:  Forschungen  in  ScWeden.)  Nelze 
by  bylo  pot^inati  kterous,  dobu,  bez  nahlédnuti  v  poblonzení  její.  Neni 
nám  tedy  spis  nahoře  uvedený  obsahem  svým  důležitý  co  vzácný  plod 
literaturu  naši  obohativSi,  nýbrž  pamětný  co  svědek  a  památka  ducha 
časového.  Zajímavé  jest  tu  povšimnouti  sobě  že  spisy  takové  jenž 
nyní  mezi  nejnižší  a  povržené  plody  knihtiskařství»  tak  zvanou  janna- 
řečni  a  kramářskou  literaturu  náleží,  ve  XIV,  století  v  nejvyšších 
kruzích  se  čítaly  a  pro  panovníky  se  shotovovaly  i  překládaly.  Spo- 
léhalaC  ale  také  tenkráte  poznání  všeho  druhu  a  zvláště  filosofická  a 
přírodovědecká  na  podivných  základech,  a  rozšiřovala'  se  kalendářemi 
a  jinými  toho  druhu  plody  literárnými.  Z  různých  pojednání  jež  tu 
a  tam  v  rukopisech  se  objeviyí  vysvítá  že  vedle  filosofie  skolastické 
ježto  obsahu  a  jádra  prosta,  toliko  fonnami  se  obírala,  též  jiný  druh 
filosofie  na  formu  nevázané  a  toliko  obsahem  svým  pozornost  na  se 
obracející  mimo  školní  okresy  se  ijyímaL  Filosofie  tato  měla  své  dogmy, 
své  zásady  a  svou  logiku,  ač  po  důvodech  učení  jejího  a  po  důslednosti 
logiky  její  mamě  bys  pátral.  Obsah  její  byla  smišenina  názorů  pohan- 
ských a  křesCanských,  dávných  zkušenosti  a  nových  domýšlení,  histori- 
ckých tradici  a  mystických  výkladů,  výsledky  drahných  pozorováni  přírody 
a  vymyšleniny  nezralé  a  přemrštěné  fantasie.  Sem  přináležely  všechny 
druhy  prorokování  ze  snů,  z  povětmosti,  z  hvězd  a  z  rukou;  plane- 
tářstyí  a  pranostiky,  pověry  a  báječné  jich  spojování  s  přirozenstvem 
a  s  osudy  lidskými.  Bylo  to  domnělé  vědění  na  důvěře  v  drahná 
viděni  spoléhající,  na  kterémž  se  nejen  lid  obecný  ůčast&oval  ale  k 
němuž  i  mnozí  učencové  a  veškerá  vzděUmá  třída  tenkráte  se  obracela. 
Logické  bádání  z  kruhu  tohoto  na  dlouho  vyloučeno  bylo.  Tajemná 
mocnost  jaká  se  tu  bylinám,  nerostům  atd.  přičítala,  zakládala  se  na 
zbytky  zašlé  jakés  moudrosti  pravěké,  o  které  středověk  bájil.  Nebyla 
yšak  ve  XIV.  století  nijaká  soustava  učení  takového  spůsobena,  jakáž 
'  později  seznámením  se  s  Novoplatonismem  filosofů  Alexandrinských  v 
Evropě  se  objevila.  Vystupovaly  takové  doktriny  pouze  zlomkovitě  a  nijakž 
mezi  sebou  nesouvisíce.  Jisté  však  jest,  že  bludní  tito  počátkové  poz- 
ději k  podstatnějšímu  nahlédám'  do  světa  vedli  a  že  přírodověda  z  nich 


—  381  — 

vystoupila,  tak  jako  z  prázdné  dialektiky  skolastické  napotom  flloso'- 
fická  se  vyvinula  věda.  —  Na  hvězdoslovi  a  kalendářnictvi  za  onédh 
(asa  zdá  se  že  v  Čechách  nejvice  mistr  Křifitan  Prachatícký  se  účast- 
fioval.  Tak  poznamenáno  v  Cisiojanu  jednom :  Aniž  sé  div  jestli  fe  hodiny 
miesiecóv  tuto  pop$ané  se  netýedndvfiji  9  hodinami  mie9Íeeóv  najeden 
rok  popsaných.  Nebo  ono  spisovanie  jest  vedle  pravého  biehu  tieeh  planei 
a  musí  na  haídý  rok  znova  sepsáno  býti  jakož  ted  nyiiie  špiňme 
mistr  Krzistan  atd.  V  bylinářstvi,  lékarnictvi  a  medicínských  naukách 
vůbec  zase  Mistr  Havd  (nepochybně  Magister  Gidlus)  se  zkouSel,  neboC 
nalézá  se  poznamenáni  v  starobylé  rozpravě  o  hHzách:  Mistr  Havd 
řekljestj  že  jest  to  vyňal  e  naf^pSleh  knih  a  řeél  Oalienovy  i  Avicenovy 
i  také  Ypokrasovy,  lékařóv  z  řecké  zemé  * . .  S  rozpravami  takovými 
potkávaji  se  skoumatelé  staré  literatury  české  dosti  často,  a  Široká 
tu  jeftté  pole  na  pracovníky  čekaji  by  se  snažením  mužň  pro  literaroi 
vědu  zaujatých  iiplněji  vyjasnil  středověk  duchovnými  svými  plody. 
Takž  o  rukopisu  jednom  z  XV.  století  promluvil  Jungmann  ▼  Rozboru 
staročeské  literatury  r.  1840--1841.  Spis  tento  „jedná  o  přirození  lidském 
čili  letoře,  a  co  na  ni  vplývá,  též  o  dvanácti  měsicidi,  o  jejich 
povaze  i  moci  na  život  i  konání  lidské;  o  4  stránkách  roku,  o  12 
znameních  nebeských,  o  Šesti  planetách  zvIáStě  o  měsíci,  o  14  nebeských 
okrscích  (sférách)  jenž  jsou:  okrotazemě,  vody,  povětří,  ohně,  měsíce* 
dobropána,  ctitele,  slunce,  smrtonoSe,  kralomoce,  hladoleta;  nebe 
křiSfalového  totiž  hvězdného;  nebe  prvého  hnntového;  nebe  ohnivého, 
nehnutého,  kdež  jsou  svatí;  a  o  přirození  člověka  vedle  postavy  a 
částek  jednotných.  Člověk  prý  jest  jako  strom  podvrácený,  neb  hlava 
jest  jako  kořen  u  stromu  totiž  u  stojitého  dřeva,  a  ruce  i  s  nohama 
jsou  jako  větve.  —  Na  konci  této  částky  stoji :  Skonává  se  hvězdář* 
stvie  krále  Jana  (Joannes  presbyter,  osoba  mythická  středověku)  kněze 
z  veliké  Indie,  ježto  skládal  jest  pod  horu '  Embron  tu  kdež  leží  Adam 
s  Evů,  Abraham,  Isák  i  Jakob  leta  LXXXX.  pod  císařstvím  llberia 

císaře  atd. Následuje  jak  pojednání  o  osudu  z  trojího  hlediStí 

na  skutky  božské,  přirozené  a  příhodné  o  čemž  dialektikou  éubtilnou 
dle  onoho  věku  rozumuje,  na  tom  konečně  přestávaje,  že  sice^  vSecky 
hoření  věd  p&sobí  na  stav  a  osud,  zdraví  a  nemoc,  život  a  smrt 
ďověka,  ale  že  bůh  co  vladař  vSech  věcí,  dle  zásluh  každého  tresoe 
neb  odměfiuje,  a  tak  osudem  vládne.  --  Při  tom  netoliko  to,  co  k 
Štěstí  člověka  potah  má,  nébrž  i  některé  věci  jinak  člověku  důležité 
z  hvězdářství  přiměsuje,  k.  p.  netoliko  ukazi^je  kdy  žilou  pouStití, 
bafiky  sázeti  a  kde;  00  kterého  z  30  dnů^  měsíce  činiti  nžitěčno  a 
Skodno;  kterak  zvěděti,  kdo  z  bojujících  zvítězí,  kdo  koho  přetrvá, 
co  sen  znamená'*  atd.  —  Že  spisové  tohoto  druhu  veliké  populárnosti 


-  382  — 

V  Čechách  požívali  vysvítá  z  dosti  patrného  množství  rakopisů  a  zvláSté 
z  toho  že  po  staletích  jeStě  se  opisovali  a  tiskem  vydávali.  Takž  k.  př* 
Bukovědéni  Philona  ač  už  v  XIV.  století  přeloženo  jeSté  r.  1528 
nového  opisovatele  nažlo.  Obsah  spisa  toho  vysvítá  z  uvedeného 
v  aSm  ponátí  o  výstředné  té  nauce:  RtJcovédéni  jegt  umérU  a  roze- 
znání mravúov  přirozených  a  naJdoníných  lidakých  skrze  spuaoby 
ruky.  Již  při  básni  Postavy  a  mravy  lidské  (str.  230)  jsme  mdli  pří- 
ležitost  o  podivném  tomto  druhu  učení  se  zmíniti  jehož  snad  nejpodiv* 
néjáí  část  jest  právě  chyromantie.  Židovský  filosof  Philo  muž  velmi 
učený  ale  neméné  blouznivý  (žil  v  I.  stol.  po  Kr.)  se  udává  za  původce 
uméní  toho,  spisovatelem  vSak  knížky  této  nebyl,  neboť  jest  sebrána 
z  mnohých  jiných  knih  vdikých  hvfzddřuov  misůrutov^  mezi  nimiž 
zvIáŽtě  Albertns  Magnus  a  kniha  jeho  o  zvířatech  se  často  uvádi  Kdo 
spis  tento  do  čefitiny  přeložil  nevíme.  Nedá  se  upříti  že  pojednání 
druhu  tohoto  původně  nevycházela,  z  tak  mělkých  duchův,  jakovými  se 
pozdější  zpracovatelé  a  sběratelé  jich  objevili.  Bádavá  mysl  lidská  si 
skutečně  vyhledávala  vSeliké  cesty  ku  poznání  jsoucnosti  i  ku  vyskou~ 
mám  věcí  tajemných,  při  čemž  ovftem  zabloudila,  méně  sledivfii  vnuk- 
nutí rozumu  nežli  pohry  nevázané  obrazivosti.  PozdějSím  zpraco- 
vatelům se  ovšem  už  nedostávalo  oné  zamcenosti  k  jakéž  dřevní  mys- 
tičtí filosofové  zvláště  čtením  Platona  byli  docházeli.  Zajímavější  tu 
zajisté  cesta  jakouž  se  mužové  tito  brali,  nežli  výsledek  jďcýž  dosáhli 
Uvedené  pranostiky,  snáře,  chyromantie  atd.  jsou  však  pouhá  vy- 
psáni domnělých  těch  výsledků,  bez  ladu  a  skladu,  rozum  urážejíce 
aniž  obrazivost  naladice.  —  Věda  zkušebná  však  toho  času  nebyla  ještě 
tak  daleko  pokročila  aby  důvody  podstsitnými  byla  vyvrátiti  mohla 
názory  ony  mystické,  ba  spíše  se  jim  sama  podávala  a  dojemům  jejich 
podléhala.  Odpovídaly  tedy  ony  polomystické^  astrologické  a  jiné  toho 
druhu  spisy  více  zvědavosti  lidské  nežby  byly  rozum  osvltíly,  poznání 
rozmnožily,  ducha  vzdělaly  a  mravy  ušlechtily.  Proto  pro  všecko  se  jim 
upříti  nedá  aspoň  negativné  působení  na  nauky,  jakož  i  jisté  jest  že  z 
nékteiych  pi4pr8lků  pravdy  jež  se  v  nich  roztroušeny  chovaly,  se  později 
podsUUnější  náhledy  o  přírodě  vyvinuly.  , 

Vydatnější  toho  času  bylo  působeni  spisů  polohistorických  a 
polonáboženských,  zpracování  legend  a  románů  duchovních,  životů  svatých, 
otců  církevm'<ďi  atd. . .  jichžto  některá  část  do  této  doby  padá.  Nejstarší 
z  rpmánů  duchovných  zdá  se  býti  život  Adamův  knihy  o  pohřeím^ 
životu  a  pokání  i  smrti  Adamovi,  z  latiny  přeložené.  Rozvržen  jest 
spis  na  11  kapitol  z  nichž  první  tři  z  Genesi  vzaté,  načež  teprv 
popsání  života  Adama  a  Evy  sledí.  K  spisu  tomuto  se  ještě  vrátíme 
při  pozdějším  jeho  spracovateli.  —  Obzvláštní  živostí  u  vypravováni 


—  383  — 

se  vyznamenává  kniha  Josefa  syna  Jakobova  patriarchy  a  o  Assenach 
tnanždce  jeho.  Popisuje  život  a  osady  Josefa  Egyptského  od  narozeni 
jeho  až  do  smrti.  2jačátek  zni :  Ke  cti  boží  a  páoa  naSeho  Jeza  Krista  poóíná 
se  řeé  o  Josefovi »  kterak  jest  byl  prodán  od  bratří  z  Arabské  zemé, 
řeči  bratra  Alfonsa  z  Hispanie.  A  to  jest  psal  v  Egypte  v  žaláři  Žol- 
dáoovi  v  vizen{»  léta  po  narozeni  syna  božího  1300.  Dobrovský  má  za 
to  že  román  tento  z  latiny  jest  přeložen  a  nikoli  z  Arabského,  neboC 
nejen  že  některá  místa  z  Komestora  téměř  doslovné  ta  vypsána, 
ba  kde  řeč  jest  o  smrti  Faraóna,  Mistr  Komestor  přímo  jmenován. 
Sloh  jest  obrazivý,  někdy  takořka  biblický;  o  Assenaoh  ženě  Josefové 
ta  psáno  že  byla  vdká  Jako  /Sara,  výtscná  jako  Bebekka  a  ktxisná 
jako  RaeheL  —  Podobným  spásobem  podle  sv.  písma  jen  že  poněkad 
stručněji  zpracovány  jsoa,  snad  od  toho  samého  překladatele,  Knihy 
Tobiášovy,  v  nichíto  se  cU  o  jeho  příkladtiém  zivoté,  o  zkušeni 
jímž  ho  Biih  zkusUj  o  služebnosti  andělské  a  podiven  fnaníelstvi, 
kteréž  jest  andél  Rafa^  núadému  Tobiášovi  boíím  spusobem  zřidU 
a  starému  Tobiášovi  zase  zrak  navnitU  atd.  Spis  tento  počíná: 
Za  dávných  casuov  starého  z  ikona  byl  jeden  sluha  boíi^  mHosrden-* 
ství  plný,  jménem  Dobeě ,  z  pokolení  a  z  m/sta  Naptalim  jeníto 
lezl  v  QixlUejské  vlasti  atd.  —  Taktéž  duchovni  román  Barlaam 
zdá  se  že  do  této  doby  padá.  Spis  tento  náležící  mezi  nábožné  bio* 
grafické  legendy,  zdá  se  že  s  obvláStní  oblibou  se  potkával  u  starých 
Cechu,  nebot  se  nejen  v  několika  rukopisech  zachoval  nýbrž  i  třikróte 
tiskem  byl  vydán  posléze  1593,  obnoveným  jazykem.  Bokopis  jeden 
z  XV.  století  jest  nadepsán:  Řec  o  jednom  králevici  jménem  Josafat 
synu  krále  jeni  dul  Avemir^  kteréhožto  jeden  pústeník  jménem  Barlam 
obrátil  na  víru  křestanskú,  čímž  i  obsah  knížky  této  naznačen.  Jinak 
román  tento  dosti  příjemný  ku  čtení,  a  nalézají  se  v  něm  i  některé 
krátké  episody,  tak  zvané  rozprávky.  Malé  tyto  povídky  a  pověsti, 
jakýmiž  se  obecný  lid  tenkráte  rád  bavíval,  a  jež  rozličného  jsouce 
původu,  dílem  z  cykln  divnověkých  pověsti  východních  vyňaté,  dílem 
snad  i  doma  povstalé,  nejen  kazatehim  k  doUčovaní  nauk  mravních 
sloužívaly,  ale  i  do  váalikých  spisů  se  vmisovaly.  Vyňaty  byly  nejvíce 
ze  sbírek  ve  středověku  pod  obecným  názvem  Gesta  Bomaaoram  známých. 
(Jireček,  Anthol.  I.)  Též  v  Barlaamu  několik  takových  rozprávek 
se  objevuje,  z  nichžto  jednu  na  ukázka  zde  podáváme: 

Lovec  asUtvik.  „BylC  jeden  popadlslavíčkaakdyžjejchtieěe zabiti, i 
byla  dána  řeč  tomu  ptáčku,  i  vece:  Ck>  badeš  tiem  lepíi,  že  mě  zabieě? 
Syt  mnu  nebadei.  Ale  pastiž*li  mě,  dámC  troje  nančenie,  kteréž* 
budeě^li  zachovávati,  užitečnéC  bode.  A  on  slíbi  postiti  ptáčka  tohoto 
jestliže  mo  co  potřebného  povie.    I  vece  ptáček:  Jednomu  té  tomuto 


--  384  — 

nančim,  aby  nikdy  neželel  ztiacéné  věci.  Druhé  tomuto:  nehledaj 
tohoy  jehož  dosieci  neke.  Třetiemu  tomuto:  nevěř  tomu,  ježto  jest 
k  vieře  nepodobné.  Pomniž,  aby  to  zachoval*  A  když  ten  postí 
ptáčka  tohoto,  ptá^k,  aby  zkusil,  jestli  poslužen  ďověk  ten  rady  jeho 
poletuje  vysoce,  poče  řéci:  Ó  kterak*s  zlů  radu  měl,  žes  mě  postil! 
kteraks  veliký  ztratil  poklad !  Jest  ve  mně  kámen  drahý  jako  žtrosové 
vajce  tak  veliký.  A  tento  uslyše  to,  i  smuti  se  velmi  a  po(fe  laditi 
ptáčka,  zdali  by  jeho  kudy  dosáhl.  I  vece  ptáček:  Jižt  vidím,  žes 
blázen  a  mého*s  nebyl  posluSen  naučenie.  Rad  jsi  ote  mě  slyáel,  ale*s 
užitku  z  toho  nevzal.  ŘeklC  jsem,  aby  neželel  ztracené  věci,  jenž 
nemuož  býti  navrácena,  a  vidím,  žes  sě  ty  smutil  a  Ktujeá  toho  srdečně, 
žes  mě  pustil.  Vžakt  jsem  řekl:  nehledaj  toho  dosied,  čehož  jest^ 
nelze  dosieci;  ty  bledáá  popadnuti  mě  a  já  vysoko  leci  a  umiem 
sě  ostřiehati.  Řeklt  jsem,  aby  nevěřil  nepodobnému,  a  tys  uvěřil,  by 
ve  mně  byl  kamen  tak  veliký  jako  jitrosové  vajce,  a  já  veSken  nejsem 
jako  to  vajce." 

Literatura  legend  a  životopisů  svatých  byla  ve  XIV.  století  v 
Čechách  obzvláštně  vydatná,  ano  dá  se  souditi  že  některé  z  nich  i  do 
Štarží  jeětě  doby  padají.  Plodnost  tato  se  zakládá  hlavně  na  to  že  se 
tenkráte  nejvíce  v  klášteřích  psalo  a  že  mnichové  nejvíce  se  obírali 
spisováním  věcí  jež  povolání  jejich  byly  nejbližií.  Pohnutek  k  tomu 
dostatečných  podávaly  přehojné  legendy  latinské  na  jichž  zpracování 
a  čtení  se  celý  křesťanský  svět  účastfioval  a  jež  se  v  sbírky  hojné  sesta» 
vovaJy  a  do  národních  jazyků  pilně  překládaly.  Mniái  a  knězi  čeití  v  tomto 
ohledu  nezůstali  po  zadu,  ba  poměrně  u  nás  více  překládáno  než  jinde,  jeli- 
kož probuzenější  byl  zde  ve  XIV.  věku  ruch  literárný  a  náboženský.  Pře- 
devSfan  se  nám  tu  objevuje  Život  pána  Ješífe  Krista^  kterýž  nás  dosel 
v  mkopinu  ze  XIV.  století.  „O  původu  díla  samého"  —  praví  Safiirík 
(Rozbor  II.),jakož  ani  o  tom,  zdaliž  původně  česky  sepsáno,  čili  z  jiného 
jazyka  přeloženo  bylo,  nic  s  jistotou  pověděti  nelze.  Spisovatel  v  úvodu  ke 
svému  spisu  pouze  těmito  slovy  o  sobě  a  své  prád  znunku  činí:  Alů 
ješ  jeti  paméf  člúvécU  u  prodUrd  éděu  k  zapomnění  hotova^  protai 
já  prtdikaior  nového  zákona  nedóstcjný  dudíovní  jal  sem  »é  po  to 
dido^  pocen  peátí.  o  poéátku  na4eho  $pa$eme ...  a  něco  dále:  oAy 
křěštéhé  chválu  vzdávajíc  (bohu)  za  toho,  jenš  jest  to  kázal  oeaiy 
peáti,  Imoha  prošili  a  s  ním  se  vHekni  bvohu  doetaU" ...  (Z  toho  * 
vysvítá  že  životopis  Ježífiův  na  zákasku  psán  byl  česky  a  sice  od  kněze 
predikatora.)  „Život  Ježíie  Krista  v  rukopisu  naiem  obsažený,  psán 
jest  věrně  a  prostě  na  základu  vypravování  čtyř  evangelistův,  s  pfí- 
pojenými  kratičkými  roqímán9m  a  výklady  podle  svatých  otcův  a 
jiných  slovutných  spisovatelův  církevních  středního  věku.    Uvoxiyít  pak 


-.  385  -« 

86,  mimo  evangelisty,  zejména  tito:  sv.  Jeroným,  st.  Angostin,  sv. 
Ghrysofitom,  sv.  Dionysins,  sv.  Řehoř,  sv.  Běda,  sv.  Anselm  (amř.  1086), 
sv.  Bernard  (moř.  1163),  mistr  Petr  Pařížský  (Oomestor,  umř.  1178), 
jehoi  Scholastica  historia  často  se  připomíná,  a  mistr  Albrecht  Velký 
(mař.  1280).  Z  těchto  dokladův  aspoň  tolik  vysvítá,  že  české  naše 
dfio  nemohlo  dříve  nežli  na  konci  Xin.  století  povstati,  ačkoli  možné 
jest,  že  skládáni  jeho  teprve  do  téhož  století,  v  němž  i  doSlý  nás 
rak(^  psán  jest,  náleží.  Sondě  podle  jazyka,  velmi  čistého,  samo* 
rosdého  a  latinismův  pražného,  za  podobné  přijímám,  že  původce  živo* 
topisQ,  jehož  rozborem  se  zanášíme,  dílo  své  bndfto  docela  původně, 
buď  aspoň  vdmi  svobodně  podlé  starSích  latinských  vzorav  česky  qyi- 
joval,  vybíraje  odevšad  to,  co  za  lep&í  pokládal,  a  předkládaje  je, 
v  dnchn  dobře  zažité  a  ztrávené,  svým  českém  čtenářům  spůsobem 
docela  novým  od  oněch  cizích  vzorů  neodvidým.  Jazyk  zajisté  a  sloh 
naSefao  spisovatele  tak  jest  přirozený,  přesný,  jadrný,  jajmý  a  snadno 
srozamitelaý,  že  čtenář  ve  starší  češtině  třebas  jen  povrchně  zběhlý  i 
za  ttažeho  věku  dílo  toto  beze  vší  obtíže,  anobrž  pro  dobrý  výbor  věd 
A  odstranění  všeho,  což  pověrčivého  a  nebiblického  jest,  s  opravdovým 
zalíbením  tísti  by  mohl.  NeboC  spisovatel  obrav  sobě  za  průvodce 
prvotní  svědky  o .  životu  a  skutcích  Ježíše  Krista,  totiž  svaté  čtyry 
evangelisty,  neodstapiqe  v  podstatných  věcech  nikdež  od  vypravování 
jejich,  nýbrž  jediné  jádru  z  jejich  knih  vzatému  zevnitřní  ozdůbky  a 
barvitost,  místy  i  jakousi  dramatickou  živost,  ze  své  mysli  a  dle  svého 
vkusu  přičíňnje,  ovšem  pák  na  jednom  místě  výslovně  se  osvědčtge,  že 
mu  báječné  životy  Ježíše  Krista,  jimiž  hned  prvotní  církev  byla  zapla- 
vena a  kteréž  i  ve  středním  věku  v  oběhu  byly  (potomně,  v  druhé 
polovici  XV.  století  často  i  tiskem  vydané),  nebyly  neznámy,  a  že  jimi 
zoumyslně  opovrhoval;  praví  zajisté,  mluvě  o  dětinství  Ježíše  Krista, 
v  tato  slova:  f^Nic  sě  neéte  ani  ptife^  co  jest  těch  pět  leť^Xmil  Ješii 
bydle  f>  NaaareXj  Tavmi  jůdny  knxky  jsáf  jeSto  dovú  o  détíímivie 
naíehú  spoitídé,  téeh  jaem  psáti  nechtél,  neb  jm  o  nich  svatí  mistři 
nic  nepsali  ani  potvrdUu*^  Jediné  v  celém  dile  nacházím  místo,  kdež 
i  náš  spisovatel  spisu  nebiblického,  a  áce  evangelium  Nikodémova,  se 
dokládá,  totižto  kdež  vypravuje,  kterak  Kristus  Pán  Josefk  z  Arima- 
tbie,  od  Židův  v  domě  zatčeného,  v  noci  vybavil,  a  kterak  dva  syny 
Symeonova,  Karinns  a  Leuchius,  s  ním  z  mrtvých  vstali.  Naproti 
tomu  častěji  se  vyškytají  místa^  v  nichž  zprávy  z  ústního  podání  oby- 
vatelův Pidestíny  vážené  a  skrze  poutníky  anebo  v  čase  křižáckýdi 
tažed  do  Evropy  přinesené  o  Kristu  a  jeho  skutoich  se  podáwjí;  tak 
n.  př.  hned  o  dětinství  Kristové  v  Nazarete:  ,yA  jeSiěi  dnes  fJcazuji 
púhUkóm  v  tom  mUsté  Nazarete  jednu  studnici,  z  niešto  syn  boií 

25 


—  386  — 

JeiíS  ta  svého  d&in&tva  koflíkem  vody  naeieraje  jevs  maéce  nošil^^^ 
a.  jinde:  „A  tak  na  'niej  atrané  moře  jeScet  ukagujl,  ež  kdys  JeiU 
0  jieh  ruku  vyšed  shory  Sel,  jako  jemu  byla  skála  postápUa^  a  tak 
všecka  jeho  postava  i  s  ruchem,  obrazsky  si  v  tej  skdSle  vryla". 

Jakožto  dodatek  uvedeme  zde  nsodek  J.  Jirečka.  Žirot  Krista 
Pána,  zdá  se^  že  je«t  dílo  složené,  z  rozdílných  ale  česky  {Maných 
části,  jmenovité  z  legend  o  sv.  Jáchymovi  a  Anné>  o  Panně  Marii,  z 
kratiiho  vypravováni  o  nmnčeni  Páně,  z  evangelii  etc  což  vSecko  ne* 
jmenovaný  kněz  v  jeden  celek  snesl  a  zaokrouhlil.  Ač  popsáni  iivoto 
jednotlivých  svatých  se  valná  část  vyskytuje  porůznu  pi4  rozličných  jinýdi 
spisech,  zvláátě  při  modlitbách  i  j.,  předce  též  některé  z  nich  i  samo- 
statné spisy  tvoři,  jakož  život  p.  Marie,  sv.Frantiěka  z  Assisi  a  j.  ▼• 
Zvláětniho  však  podotknuti  zasluhují  dvě  velké  sbírky,  totiž  Passiotud 
a  Životy  i  ředí  Otcův  egyptských,  dílem  z  latiny  pouze  přeložené,  dílem 
podle  latinských  vzorů  svobodně  zpracované.  Passicnoi,  čili  šivotové 
svatých  mucedlnUciív  vzdělán  jest  podle  latinského  Legenda  aurea  &iiie- 
torumy  Jacohi  a  Viragine,  a  toliko  obsažené  v  něm  životy  českých 
svatých  jiná  mají  zřidla.  Spisovatel,  generál  dominikánu,  umřel  co 
arcibiskup  Janovský  r.  1296.  Dotčená  legenda  aurea,  jinak  také  hist(h 
ria  Lomhardiea  nazvána,  velmi  slavena  byla  v  Evropě  až  do  času 
reformace.  České  zpracování  vyniká  obzvláštní  správnosti  jazyka  a 
mnoho  vzácných  slov  a  pěkných  frásí  v  sobě  chová.  Výtah  slov  uči- 
něn v  Hankově  Sbírce  starých  slovníků.  —  Jaké  obliby  passional  tento 
v  Čechách  požíval,  viděti  z  toho,  že  později  dvakráte  tiskem  vySel. — 
Do  této ,  ne-li  do  starfií  jeStě  doby  pfetdá  též  překlad  iivatú  a  řečí  otc&v 
Egyptských ,  jehož  původm'  zpracování  se  sv.  Jeronýmovi ,  Rnfinovi  a  j. 
připisuje.  „Latinské  originály  těchto  životův  tiStěny  jsou  ve  zname- 
nité sbírce:  Rosveydi  vitae  Patrům.^*  —  Pozdějfií  přepisovatel  českého 
nás  doďého  překladu  tu  a  tam  si  dovolil  změny  jazykové  i  pravopisné, 
avšak,  nicméně  nejedny  důkazy  hluboké  dřevnosti  jazyka  zůstaly  nepo- 
rušeny, z  nichž  jasně  vysvítá,  že  překládání  véčší  částky  těchto  životů 
do  velmi  staré  doby  padá.  (Výbor  z  lit.  č.  I.)  Jelikož  se  v  Životě  sr. 
Jana  nápadně  mnoho  rýmů  objevuje,  dá  se  souditi,  že  jakýs  snad  nej- 
starší překlad  rýmem  spůsoben  byl,  jakž  toho  i  některé  jiné  příklady 
máme,  že  latinské  legendy  prosaické  do  českých  rýmů  se  převozovaly. 
Pozdější  pak  spracovatel  použil  rýmovaného  překladu  staršího  některá 
toliko  slova  změniv,  některá  jinak  sestaviv,  jak  se  mu  právě  spůaobno 
zdálo  k  prosaickému  vzdělání. 

Vůbec  za  této,  náboženskému  životu  a  církevním  směrům  tak 
příznivé  doby  též  veliké  množství  spisův  se  shotovovati  mnailo,  jež 
požadavkům  čtenářstva  tehdejšího  za  dost  činiti  a  horiivost  nábožen- 


—  387  — 

• 

Aon  oživovati  měly«  Že  spisové  tito  Bestqné  byli  ceny  a  nevždy  k  vy- 
jasoéní  mysli  ale  namnoze  i  ku  zatemnéni  jejímu  přispívali «  to  záleželo 
na  věku,  který  se  vůbec  jeáté  nebyl  přepravil  k  samostatnému  my- 
Sleni  ale  skoro  celý  na  dogmatických  vodítkách  závisel,  a  nikoliv  my- 
ilení  o  sobě  za  tak  podstatné  neuznával,  jakož  ono  jenž  z  všeobecně 
platících  a  všeobecně  za  nezvratnou  pravdu  uznaných  podmínek  vychá- 
zelo. Čechové  zajisté,  už  tenkráte  nad  jiné  bedlivi  jsouce  vznikání 
duchovního,  neopominuli  si  osvojiti  co  jinde  v  oboru  tomto  praco- 
váno. Jelikož  pak  kněží  hlavni  tenkráte  byli  pěstovatelé  literárního 
života,  tut  nelze  se  diviti  že  největší  ohled  brali  na  spisy,  jež  stavu 
jejich  nejbUže  stály ,  pilně  je  překládajíce  a  zpracováním  jich  se  za- 
městnávajíce. Takž  se  stalo  že  výkvěty  historické  a  filosofické 
literatury  náboženské  v  Evropě  hojně  na  pudu  českou  se  přenášely,  že 
nejen  základná  čtení  křesfanská,  jako  knihy  starého  a  nového  zákona, 
ale  i  spisy  svatých  otců,  výklady  křesťanského  učem',  dogmatické,  liturgi- 
cké i  podobné  vzdělávatelné  spisy  v  nápadném  množství  u  nás  se  objevo- 
valy, ano  i  modlitebm'  některé  knihy  se  nám  z  této  doby  zachovaly,  na 
důkaz ,  jak  živý  tenkráte  byl  ruch  náboženský  v  Čechách  a  jak  horlivě 
se  připravovala  půda  nastávajícím  dnům  v  nichžto  živel  náboženský 
tak  nápadně  v  popředí  stoupil  a  vše^jiné  zahrnoval.  — 

Že  rozličm'  tito  spisové  více  neb  méně  znak  svého  věku  na  čele 
nesou ,  že  se  v  nich  zrcadlí  spůsob  rozumování  i  obrazování  na  zákla* 
dech  římsko-katolických,  namnoze  podivení,  někdy  ale  též  politování 
hodný,  o  tom  se  snadno  přesvědčí  každý  komuž  některý  takový  spis 
do  ruky  se  dostane.  Zvláště  onen  druh  spisů  těchto  jenž  na  nejosob- 
livějších  podmínkách  spoléhal  a  téměř  jen  pouhým  výlevem  citů  se 
jevil,  knihy  to  modlitební ^  poskytují  místy  některé  nápadné  zvláštno- 
stí a  na  podivná  poblouzení  rozumu  poukazují.  Modliteb  zdá  se  že  ve- 
liké množství  tenkráte  se  shotovovalo  a  opisovalo ,  ano  i  sbírky  jich  se 
činily.  Nejstarší  jeden  rukopis  toho  druhu,  pocházející  ze  XIV.  sto- 
letí, obsahcje  197  modliteb ,  mezi  nimiž  se  také  18  písní  nalézá.  „Mnohé 
omyly  a  opravy  dosvědčují  toho,  že  rukopis  ten  ze  staršího  nějakého 
opsán  jest^*  Valná  to  sbírka  písni  a  modliteb  tenkráte  nejobecnějších 
a  nejoblíbenějších.  Mezi  písněmi  tu  nalézáme  mnohé  též  od  jinad  známé, 
Jdío:  HonK)dine  pomiluj  ny  —  Svatý  Vácslave  —  Stála  matka  bole- 
stívá  —  Ó  Maria  róže  stvůcie  —  Doroto  panno  čistá,  tvój  hod  ctí 
eierkev  svatá  a  j.  v.  Na  čele  modliteb  stojí  překlad  známého  „Veni 
creator  spiritus''  —  Zavkaj  svaty  duse  . . .  Dále  překlad  Desatera  bo- 
žích kázání,  —  Modlitba  páně,  —  Pozdravení  andělské,  —  Vyznání 
víry,  —  Otče  náš  a  Zdrávas,  —  Zdrávas  královno  a  j.  v.  Mimo 
modlitby  také  kratíčká  pojednání  se  v  rukopisu  nalézají  a  některá  po- 


—  388  — 

divná  pozoamen&ni.    Takž  k  jedné  modlitbě  připsáno :   ,,EdožkoUvfik 
tato  modlitba   říká  nábožně  kdykolivěk,   ten  má  odposťkůr  iedesál 
tisícuv  let  a  Šedesát  dúí  smrtedlných  hříchův/^    A  na  jiném  místě: 
,J^apež  Innocenc  tato  modlitba  složil,  a  dal  sedm  let  odpostkáv;**  jinde 
zase:  „Odpostky  od  této  modlitby  dva  tisíce  let  od  papeže  Bonifáce.^ 
Na  píseň :  „Stála  matka  bolestivá'*  jest  sedm  let  odpostknv  a  j.  v.  — 
Spis  tento  spůsoben  byl  bezpochyby  se  zvláKtníín  oUedem  na  kláiterní 
osoby  načež  hlavně  jedno  místo  poakazaje :  ,,Tys  mne  hospodine  ostřie- 
hal  ot  velikého  pokaáenie,    pozvals  mě  hospodine  v  mnišský  stav,  v 
tento  svatý  řád  a  pokojné  bydlo  bez  starosti^'  a  t  d.    Modlitby  jsoq  z 
veliké  částí  přeloženy  z  litargie  Římské  posavad  ožívané,  a  zachovaly 
se  jakož  i  některé  písně  v  pozdnějSích  podobných  sbírkách,  kancioná- 
lech a  modlitebních  knihách.   (Rozbor  1840.)  Sotvy  as  bylo  kláStera 
kteréhos,  v  němžby  podobná  sbírka  se  byla  nenacházela  a  sotva  as 
kterés  vyšší  kněžské  osoby,  ježby  si  takovoa  knížka  byla  nespfisobila 
neb  spňsobiti  nedala.    Od  časa   k  časn  se  vyškytají  takové  sbírky  a 
vůbec  spisy  podobného  drahá  v  stai-ých  klášterních  památkách  literár- 
ních.   Zde  podotknoati  sloSí  Ritaal  Klarissek  Olomoaekých,  přidaný  k 
Evangeliáři  Olomonckéma.    Nebudit  i  jiní  klášterové  bez  takových  Ri- 
taalů  a  beze  spisů  vůbec  jimiž  se  pobožnost  knězi  a  řeholnic  zbozovala 
a  dle  kterýchž  se  společní  modlitby  konaly.  —  l^ké  formtde  zpavédi 
obecné  z  drahé  polovice  XIV.  veka   se  zachovala  v  knize  latinské  v 
bibliothece  kláštera  Aogostianův  na  Starém  Brně.    Některé  ty  sbírky 
i  jednotlivá  rozjímání  nás  došly  v  rakopisech  a  obsahují  dílem  původní 
dílem  přeložené  práce,  ovšem  nestejné  ceny.    Místy  se  v  nich   aioe 
zrači^je  duch  časa  v  němž  povstaly,   celkem  ale  veškeré  tyto  památky 
jsoa  nám  toliko  ohledem  na  jazyk  částečně  dnležilé  a  poskytiqí  n^ 
které  zajímavé  úkazy,  o  jakýchž  se   přední  naši  filologové  novovéd 
v  monografických  rozpravách  až  na  mnoze  projevili.    Jisté  jest,   že  v 
rozličných  těchto    písemnostech  mimo  to  někdy  i  s  Uabokoa  zaníce- 
ností  čita  se  potkáváme  jakož  i  s  mnohým  mystickým  zabloozením.  —  Že 
dach  časa  tenkráte  i  všelikým  náboženským  výstřednostem  hovil ,  tohoi 
stopy  mnohé  se  nalézají.   Jakožto  literami  cwríosum  zde  připomínáme 
List  s  nebe  seslaný  do  města  Qalatan^  který  se  v  rakopisa  z  konce 
XTTT.  nebo  ze  začátka  XIV.  století  zachovala    „Jestit  jeden  z  lista  pod 
jménem  Krista  Pána  sepsaných  (apokryfů),  o  nichž  se  pravilo ,  že  s  nebe 
padali,  jeden  asi  684  do  Říma  na  oltář  v  chrámě  sv.  Petra,  jiný  okolo 
r.  740  a  opět  r.  788  do  Jerasalema,  odkadž  do  jiných  zemí  a  míst 
rozesíláni  a  dílem  prý  od  andělů  roznášeni  jsou. .  V  takovýchto  listedi 
se  lidé  pod  avarováním  kletby  a  hrozných  pokat  napomínali,  aby  pilně 
den  neděhí  světíli,  desátky  dávali,  půst  zachovávali  a  p.   Původní  list 


-389^ 

latioský  jeož  prý  spadl  r.  788  do  Jerasalema  počioÁ :  In  nomine  Do- 
mini,   hicipit  Epištola  Salvatoris  Domini  nostri  Jesu   Chriatí  JUii 
Dei  qucie  in  Hierosolymia  ceddit.    Michael  (archangdus)  ipsam  de- 
portálu  &c,f  a  dle  tohoto  listu  ndělán  onen  jenž  prý  do  města  Gala- 
tan  (snad  Galada,  domnělého  města  v  Palestině)  spadl,  jehož  přeloženi 
je^ké  památkou  jest  že  takoví  spisové  klamaví  v  Čechách  rozšiřováni 
jsou."    (Šembera,  Dějiny  řeči  atd.  I.  p.  227.)     Takovéto  zjevy  efe- 
mémé  působily  ovšem  toliko  xva  nejnezralejší  mysli  a  pouze  na  chvíle. 
Podatatnéj&í  snaliy  vedle  nich  se  objevovaly,  mezi  nimiž  překlady  bibli- 
cké nejdůležitéjiího  místa  zaujímaly.     V  západní  církvi  se  písmo  svaté 
hned  za  prvních  dob  křesťanských  z  latinského  přeložení  do  národních 
jazyků  překládalo.    Pokud  známo ,  toliko  Gótský  biskup  Ulfilas ,  rodem 
z  Eapadode,  ve  čtvrtém  století  přeložil  Gotům  ve  Valašsku  bydlícím 
evangelia  z  řečtiny.    Taktéž  CSyriU  a  Methud  písmo  svaté ,  zvlášt  nové- 
ho zákona,  z  řecké  knihy,  s  Jeronýmovým  latinským  přeložením  ne  všudy 
9e  srovnáviýici,  po  částkách  do  slovanského  jazyka  uvedli,  jakž  nejen 
z  okolností  slovanských  našich  apoštolů  se  domýšleti  dá,  nýbrž  i  z  pře- 
kladu samého  zřejmé  vysvitá.    Latinské  přeloženi  jest  však  jedno  z  nej- 
starožitnějších, a  bylo  hned  v  prvních  stoletích  několik  latinských  pře- 
kladů bibli.    Svědčí  o  tom  Augustin  v  knize  o  učení  křestanském,  řka: 
Eieríí  fí»mo  z  kebrefského  jazyka  přeložili,  spočísti  se  mohou;  ale 
latmSti  prddadaci  nikoli;  nebo  jaks  kterému  z<^  prvních  íasu  víry 
do  rukou  pHSla  kniha  řeekd,  a  drobet  jazyka  obého  známost  míti  se 
zdálo  y  QsmflU  se  překládati*  —  Mezi  těmito  přdoženími  onomu  Itala 
pfednosi  ai  se  ďa,  neb  s  neeaimélou  propovídkou  více  na  slova  se 
váže.  —  Když  pak  tato  přeloženi  časem  se  porušovala,  vzal  Jeroným 
nesnadnou  práci  obnovení  jejího  na  $ebe,  povzbuzen  byv  k  tomu  Da- 
masem  biskupem  Římským.  ^^)    Ze  starobylého  přeloženi  tak  nazva- 
ného Itala  a  z  překladu  Jeronýmova  srostla  tak  zvaná  Vulgáta  ^  z  které- 
hož latinského  zpracování  cechové   do  jazyka  svého  si  Písmo  svaté 
překládali.    (Bibliotheka  českých  biUi  od  Fr.  Novotného  z  Luze.)    Ne- 
ktare z  překladů  těchto  původ  svůj  vzaly  brzo  po  zavedení  křesCanství 
do  vlastí  našich,  jiné  do  pozdějších  padají  časů.  '  Překladův  celých 
biblí  známe  dvé,  o  nichž  se  soudí,  že  způsobeny  byly  na  konci  XIV. 
neb  na  začátku  XV.  století:   Bible  Mikulovská,  rukopis  na  pergamene 
v  bibliothece  v  Mikulově  a  BU>le  Leskovecká,  ozdobný  rukopis  na  per- 
gamene ,  v  Drážďanské  bibliothece  chovaný.  Této  drahé  bibli  dáno  jméno 
odtud  že  v  XVL  století  rodině  Leskovecké   náležela.    —    částku  po- 
dobné ač  o  něco  stiEurSí.  bibli  chová  veřejná  bibliotheka  Pražská  v  ruko- 
pisu papírovém   jenž  někdy  pánům  z  Rosenberka,  potom  Jesuitské 
kolleji  Krumlovské  náležel    Obsahiye  pak  proroky  IsaíáŠe,  Jeremiáše 


—  390  — 

a  Daniele ,  jejichžto  text  dle  svědectvi  Dobrovského  s  rukopisem  Dráž- 
ďanským liplně  souhlasí.  Bible  Dr&žchnská  plati  za  nejstarSi  překlad 
svatých  písem,  a  podle  ní  některé  jiné  recensi  spůsobeny  jsou.  První 
z  m'ch  bible  Litoméřická^  třídilná,  jejížto  dva  díly  se  chovají  v  bi- 
skupské bibliothece  Litoměřické,  třetí  ale  v  archivu  hrabat  Vratislavův, 
pochází  od  1.  141 1— 1414.  Psána  jest  velmi  skvostně  a  pibě.  Písař 
na  konci  připsal:  Per  Mathiam  scriptorem,  filium  Jacobi  de  Pknga. 
Částečný  překlad  bible,  rukopis  na  pergamene,  nalezený  v  Mikulově  r. 
1857  kanovníkem  Eittnerem,  obsahuje  evangelia,  epifitoly,  skutky  apo- 
fitolské  a  zjevení  sv.  Jana  a  některé  částky  starého  zákona:  Knihy 
Salomouňovy,  Pověsti,  Ecclesiastes ,  Písně,  Knihy  Moudrosti,  Eccle- 
siasticus  a  Žaltář  až  do  žalmu  134.  Na  konci  zjevení  sv.  Jana  pozna- 
menáno :  ^^Leta  od  narozenie  pana  Jeziase  Tisicieho  cztyrzsteko  a 
Seetehot  v  ten  patek  pržed  hodein  Bozieho  Krztienie,  tato  kniha 
života  Beranskova  jest  dopsaná.'-*^  (Šembera  Děj.  I.)  —  Překlad  evan- 
gelií z  druhé  polovice  XIV.  století ,  v  papírovém  rukopisu  dvorské  biblio- 
theky  Vídeňské,  jest  neúplný  a  nepravidelně  sestavený.  Taktéž  i  Evan- 
geliář Třeboňský,  jenž  náležel  kláSteru  Augustianů  Třeboňských,  a 
nyní  v  bibl.  univ.  Pražské  se  chová  a  z  počátku  XV.  století  pochází.  — 
Ótení  zimního  času  obsahující  evangelia,  rukopis  pergamenový  z  druhé 
polovice  XIV.  století ,  jenž  se  chová  v  bibl.  rytíře  z  Neuberka,  zdá  se 
býti  mladáí  opis  staršího  překladu.  —  Evangelium  sv.  Matoufe  s  výkla- 
dem čili  homiliemi  svatých  otcův,  rukopis  pergamenový  v  univ.  bibl. 
Pražské  psán  jest  mezi  1350—1378,  tedy  za  živobytí  Karla  IV.,  což 
nadpis  nad  homilií  kterouž  Karel  1.  1338  latinsky  sepsal  a  kteráž  zde 
v  českém  jazyku  se  nalézá  dosvědčuje :  ,yNa  toto  ctenie  mluví  slovutný 
Karel  čtvrtý  ciesař  řim^ský  a  hrdl  český/^  Přeložení  evangelia  od 
textův  jiných  souvěkých  rukopisuv  velmi  se  děU,  jest  docela  nové,  svo- 
bodné ,  vice  parafrastické  nežli  doslovní.  HomiUe ,  mimo  již  dotčenou 
jedinou  od  císaře  Karla,  pocházejí  vSecky  od  známých  svatých  otcův 
jak  starších  tak  i  pozdějších.  (Rozbor  11.  71.)  Jisté  jest,  že  první 
překladatelé  spisů  biblických  co  nejůžeji  přiléhali  k  latinskému  origi- 
nálu, zápasíce  i  s  latinou,  kteréž  se  nedostatečně  byH  příučovali,  i  s 
češtinou ,  která  ještě  nebyla  dospěla  na  onu  všestrannost,  jakouž  řeč  bibli- 
cká oplývá.  Poznenáhle  jen  se  rozšiřoval  obor  jazyka  českého  spolu  s 
přibývajícími  poznáními  všeho  druhu  a  utvořovala  se  slova  ponětím  při- 
měřenější. Vedle  toho  se  i  myšlení  samo  zdokonalovalo,  takže  pře- 
kladatelé vždy  hloube  vnikali  do  učení  křesťanského  a  ducha  jeho  du- 
chem pojímali.  Vyplývá  z  toho,  že  doslovné  přieklady  starší  jsou  pa- 
raírastických  již  vyšší  vzdělanost  předpokládají  a  tedy  i  pokročilejším 
věkům  náleží.    Výsledky  posavádm'ch  bádání  o  překladech  biblických 


—  391  — 

shmtiji  se  tedy  v  náflledajicim :  ,^omk7  evangelia  sv.  Jana  z  X.  sto- 
letí jsou  zbytek  prvotního  českého  překladu  evangelii,  ze  kterého  vSe- 
cky  pozdější  texty  až  do  XY.  věku  jako  z  pramene  společného  vySly. 
Prvotní  tento  překlad  na  začátku  XV*  století  ještě  v  celosti  byl  znám. 
Olomoucký  zajisté  evangeliář  bezpostředně  z  něho  přejat  se  býti  zdá. 
Evangeliář  tento,  nesoucí  přes  vSelikou  obnovu  co  do  zevnějáích  forem 
jazyka  nešetřený  ráz  prvotností,  slouží  za  dosti  bezpečné  pravidlo  při 
zkouSení  těch  částek  evangelia,  které  ve  zlomcích  svatojanských  zastou- 
peny nejsou.  —  Již  ve  XIII.  století  v  oběhu  byly  obměny  prvotního 
textu.  Jedna  z  nich  pochází  tuším  od  upravovatele  Klementinského 
žaltáře  a  zachovala  se  nám  z  částí  ve  Čtení  zimmho  času.  Evangeliář 
Vídeňský  a  evangelium  sv.  Matouše  přepsány  jsou  z  rukopisuv  psaných 
v  XIII.  století;  zdali  však  odchylky  jejich  od  prvotního  překladu  již 
v  těchto  rukopisech  byly,  či  zdali  je  teprve  písaři  kodexů  zachovaných 
z  druhé  polovice  XIV.  věku  uvedli,  o  tom  nyní  souditi  těžko.  —  Ob- 
měn prvotního  překladu  užívali  i  původcové  života  Krista  Pána  a  evan- 
geliáře Třeboňského."  —  (J.  Jireček  o  českém  prvotním  překladu  sv. 
evangelií  atd.) 

Náhled  do  literatury  oné  doby  dává  přesvědčem',  že  se  ctění 
svatého  písma  tenkráte  s  velikou  pilností  a  horlivostí  pěstovalo.  Všady 
nalézáme  stopy  studií  biblických;  nejen  že  spisovatelé  místa  biblická 
hojně  v  svých  spisech  uváděli  a  na  ně  se  odvolávali ,  ale  i  časté  vyskyto- 
váni se  biblických  fiásí  podává  svědectví,  kterak  si  osvojili  biblické 
názory.  Každá  jákákoUv  myšlénka  jen  tak  dalece  uznání  došla ,  pokud 
se  sv.  písmem  souhlasila.  Tím  se  také  stalo,  že  veškeré  myšlení  tak 
tuze  přiléhalo  k  učení  křesťanskému,  že  jiná,  leč  vedle  positivného  kře- 
sCanství  se  vyvinující  filosofie  v  Čechách  se  vyvinouti  nemohla.  BylaC 
tedy  každá  probuzenější  hlava,  a  každý  i  sebe  samostatnější  myslitel 
na  důkladné  poznání  sv.  písma  poukázán,  jakož  na  základ  jediné  pravdy, 
a  pokud  známo,  všickni  se  tomu  také  podrobiti.  Aby  pak  omylům 
nepodléhali  u  pojímání  křesCanského  učeni  a  další  konsekvence  jeho 
dogmatické  i  praktické  poznali,  nutno  jim  bylo  se  obezřívati  ve  spi- 
sech pozdějších  otců  círiLevm'di  a  jimi  se  obírati.  Přikročení  ku  pře- 
kládáni jich  do  češtiny  bylo  pak  tím  snadnější ,  čím  více  se  důležitost 
toho  poznala,  ano  o  výklady  sv.  písma  se  postarati  důležitou  se  jevilo 
úlohou  spisovatelů  theologických  a  filosofických.  Takž  se  přeložily  Pto- 
logové  sv.  Jeronýma  a  některé  spisy  sv.  Augustina;  takž  se  spusobily 
i  výklady  na  evangelia  výroční  i  písně  podobného  druhu,  spisy  menší 
i  větší  od  spisovatelů  známých  i  neznámých.  —  Studia  taková  zajisté 
byla  k  tomu  spůsobilá  aby  i  samostatné  myšlení  povzbudila.  A  na 
poli  myšlení  samostatného  na  základech  křesťanského  učení  potkáváme 


—  3»  — 

66  8  mužem  znamenitým «  s  li^r^Mmi  jednou  povahou,  jež  apky  syýnú 
osvéddla  jest  nejen  nadám  duoha  veliká  >  ale  v  nižto  se  i  jevil  ruch  a 
touženi  po  světle  vySšim,  nežli  ono  bylo  jež  učenost  Skohn  tenkiAte 
poskytovala.  Minime  zde  TomáSe  Štítného,  prvmlio  samostatného  my^ 
slitele  který  se  nám  v  če^ké  literatuře  objeviye^  muže  jenžto  p^a* 
gogickými  a  mravovědeckými  náhledy  svými  vysoko  se  postavil  nad 
jalovou  tenkráte  panqjící  skolastiku,  a  za  svého  času  víeeky  spi^va- 
tele  svého  národu  plností  myšlenek  a  svěžím  vzletem  ducha  svého  jakož 
i  podivuhodnou  plodností  literami  předčil. 

Jest  se  věru  diviti  jak  nepatrné  a  nedostatečné  byly  zprávy  ba 
ledva  podotknuti  starších  pracovníků  na  poli  .literami  historie  české  o 
tomto  výtečném  ^isovateli,  takže  teprv  nové  době  pozůstaveno  bylo 
na  veliké  zásluhy  poukázati  jež  sobě  Štítný  o  pisenmictví  české  byl 
získal.  Nám  ale  se  stal  hlavně  důležitým  i  proto,  že  se  nám  spisy 
jeho  objevuje  výie  i  hloubka  myšlení  na  jakou  doba  jeho  vůbec  do- 
spěla. —  Ač  nedlouho  tomu,  co  přední  badatelé  naši  pozornost  na  Štít- 
ného obrátili ,  předce  dosti  skvělé  jsou  výsledky  pátižni  jejich  a  potě- 
šitelný nám  poskytiyi  důkaz  že  nejen  pozomjid  rozum  aJe  i  vniksjici 
domysl  se  literami  kritiky  a  historie  ujímati  počaly.  Jest  jakoby  no* 
vějši  nahraditi  se  snaiovati  křivdu  kterouž  starší  spisovatelé  n^zaar 
menitějšimu  prosaikovi  českému  doby  předhusitské  učinili  tím  že  se 
o  něm  nikdež  niszmínili.  Že  Tomáš  ze  Štítného  za  živobytí  svého  byl 
muž  proslulý  o  jehož  zásluhách  mnozí  věděli  a  čtením  spisův  jeho  se 
zaměstnávali,  o  tom  patrných  nalézáme  svědectví.  Víme  totiž  že  Štítný 
sám  u  vysokém  už  stáři  spisy  své  znovu  vzdělal  k  vůli  t&n  kteří  si 
je  zvláště  byli  oblíbili,  a  také  hojnost  pozůstalých  rukopisů  poukazuje 
na  jich  bývalé  množství  a  rozšířenost.  Že  se  ještě  v  XV.  století  knihy 
Štítného  přepisovaly  o  tom  svědčí  rukopis  Jindřiche -Hradecký  jejž 
shotovil  „Vávra  z  Jivian ,  měštěnín  v  Hradci  Jindřichově  a  starý  pisař 
tudiž*'  roku  1492,  uváděje  že  přepis  svůj  učinil  z  rukopisu  psaného 
ruku  Matěje  Čapka  1.  1454.  —  V  sedmnáctém  století  učinil  Balbin 
(Bohemii^  doota  HI.)  zmínku  o  Štítném ,  neznaje  však  rozsáhlé  působeni 
a  nevnikaje  do  ducha  spisův  jeho.  V  osmnáctém  století  pokročil  Do- 
brovský aspoň  tak  dalece,  že  nejen  na  výtečný  sloh  ale  i  na  důle* 
žitost  obsahu  spisů  Štítného  poukázal,  ač  |ie  všecky  je  znige.  Též 
Tomsa  (Uiber  die  Ver&nderungen  der  čechischen  Sprache  1805)  chvá- 
lil sloh  Štítného.  Jan  Nejedlý,  jakož  jen  povrchní  měl  známost  spisů 
Tomových,  takž  jen  povrdmě  o  nich  promluvil ;  taktéž  i  Jungmann  v 
prvním  vydáni  historie  lit&rahMry  české  a  Šafařík  ve  spisu :  GeschidUs 
der  slavischen  Literatur  1826  neobjevili  důležité  postaveni  j^éž  Štítný 
v  starší  době  literatury  české  zaujímal.    Teprv  Pcdaciý  v  pojednám; 


Óe9ká  ohfásfe  a  mtavy  za  veku  cí$aře  Karla  IV.   Výpiécy  fi-  knih 
pama  T<nnáÍ€  »s  Štítného  (časop.  č»  Mm.  1838)  poukázal  oa  vde- 
ducha,  jehož  zádohy  v  nesaslouiené  zapomenuti  byly  poklesly.    Obrar- 
CQJe  pozornost  oa  knihy  učeni  křestaoského  Štítným  sepsané «  praví : 
i»y  pravda  neznáme  spisu  prosaiokébo  českého  z  oelé  první  periody  lite- 
ratury na&i,  jejž  bychom  knihám  témto,  a€  nedíme  předkládati,  ale  jen 
zároveň  a  v  bok  postaviti  mohli.  Spisovatele  jejich  mysl  tak  jest  óistá 
a  jasná,  rozum  taJ^  pronikavý,  zkušenost  v  světe  tak  hojná,  řeč  pak 
sama  tak  srdečná  a  jadrná,  že  knihy  ty,  jakkoli  od  chutii  a  Bloku  na- 
ieho  věku  vzdálené,  vždy  ještě  nejinak  než  s  potéěenim  a  zalď)ením 
čísti  se  mohon.*^  —  Od  této  pak  doby  započalo  dokladněj&í  nahlédád 
do  prací  Štítného^     Palacký,  Jungmanv*    čelakovský,   čupr,  Štulo^ 
Wenzig,  Vinohorský  a  j.  ve  větších  a  menších  rozpravách  o  Štítném 
pojednali,  a  nejdůkladn^i  Erben  jenž  jakožto  úvod  ku  knížkám  o  obec- 
ných věcech  krestandcých  sepsal  „Tomáše  ze  Štítného  život»*'  a  BcanU 
jehož  výtečný  Bozboi'  filoeofie  Tonwíe  ze  Štítného   kéžby  i  násk-' 
dovníků  zbudí)  u  považování  Uteramich  povah  a  duchovních  plodův 
českých !  —  Nebude  tuším  od  místa  poukázati  zde  na  některá  svddee* 
tví  novějších  spisovatelů  o  Štítném  kterýmiž  se  spis^^vatelaký  ráz  jeho 
charakterísiýe.    Palacký  v  dějinádi  země  české  praví  o  něm :  „Zběhlý 
jsa  ve  všech  naukách,  které  věku  jeho  příručny  byly,  měl  spolu,  zvláštní 
dar,  vykládati  je  lidu  slohem  příjemným,  jasným  a  jadrným.    Ve  všech 
jeho  spisech  obšírných  a  hojných  převládá  sice  duch  a  směr  nábožen- 
ský :  to  však  nepřekáželo  zabírati  se  tytýi  i  do  roqímam'  o  věcech  uče- 
ných, zvláště  z  oboru  filosofie  prostonárodní ,  aniž  dal  se  Štítný  odstra- 
šiti častým  reptáním  a  nevražením  učenců  Školních,  domniviýídch  se 
že  věd  takové  nenáležití  před  soud  obecného  lidu.    Podivu  hodným 
mistrovstím  uživme  veškerého  bohatství  jazyka  českého,  usposobil  jcg 
sám  i  k  sebe  učenějším  rozpravám;  a  národ  český  čítávaje  se  zalíbe*- 
ním  a  prospěchem  spisy  jeho,  přivyknul  jimi  roqímati  také  delší  pásma 
myšlének  odtažených."  —  Spisovatel  Počátkiv  církevního  rozdvojeni  v 
Čechách  praví :  „Štítný  byl  křesCanský  filosof  v  phiém  toho  slova  smyslu, 
Cotni  a  rozsáhlí  spisové  jeho  pohybiýí  se  veskrz  na  poli  náboženském ; 
označeni  jsou  znakem  oné  filosofie,  která  ve  smysl  a  sv.  Augustina  ne 
od  Boha  svádí,  ale  k  Bohu  vodí,  poněvadž  se  snaží  chápati  pravd 
božích  rozumem  potnd,  pokud  právě  rozum  lidský  stačí;  dýše  v  nich 
duch  té  skromné  moudrosti,  kteráž  naplňuje  mysl  ne  hlonbavou  iievr- 
lostí ,  nýbrž  bodrou  smířenlivostí."  —  Tomek  v  dějích  university  Pražské 
mluví  o  Štítném  takto :  „Cokoliv  dobrého  a  podstatného  obsabovala  v 
sobě  školská  věda,  muselo  vybaveno  býti  z  tvrdé  slepky,  do  které  to 
byla  během  času  zabalila  nurtvá  učenost,  a  musilo  to  býti  obráceno  v 


—  394  — 

ziživnou  stnvn  pro  lidi  ▼ftechnich  stava,  toužící  po  obecném  fidském 
V2délání.  Jen  tím  sposobem ,  když  kde  mySlení  to  vyprostilo  se  z  oněch 
pont  8  stalo  se  obecným  jměním  národu,  bylo  asi  možná  nabyti  i  ve 
vědě  samé  nového  obratn  vedoucího  ku  pokroku.  Rytíř  Tomáš  Štítný 
ve  druhé  polovici  čtrnáctého  století  byl  ten  muž,  iiterý  tuto  dráhu 
nejráxněji  nastoupil,  svými  spisy  pro  lid  sám  psanými  zásluhu  v  tom 
ohledu  největší  sobě  spůsofoil  a  jiným  myslícím  hlavám  svítil  slavným 
příkladem."*  —  I  Štnlc  (Pohled  na  lit.  česk.  věku  Karla  IV.)  mluví 
o  Štítném  takto:  „S  žádostivou  myslí  pojimiye  pravdu,  prospíval  ovšem 
tím  více,  čím  pokorněji  navykl  smýšleti  sám  o  sobě  —  čím  upříměji 
lnul  k  všeliké  šlechetnosti  života.  Jeden  z  prvých  učencův  na  učení 
Karlovu,  stal  se  předm'  škol  Pražských  po  vše  věky  okrasou,  jelikož 
zůstavil  národu  svému  knihy,  důstojné  chvály  nesmrtné.*'  —  Takž 
Štítný  i  co  spisovatel  i  co  člověk  tím  více  uznání  došel  čím  hloub  se 
nahlédalo  do  spisů  jeho  z  nichž  netoliko  samostatný  myslící  duch  ale 
i  mímá,  šledietná  povaha  vyzírá.  NelzeC  už  pochybovati  o  tom,  že 
Štítný  už  za  svých  časů  pověsti  takové  požíval,  neboC  neznámý  opiso- 
vatel  Roxmluv  nábožných  (Rukopis  Budišinský  z  XV.  století.)  proje- 
vil se  o  něm  v  předmluvě:  „Z  daru  božieho  dobrý  éa&i  a  sluha  v 
naději  božie  msýe  hřivnu  od  boha  poručenu,  nechtěl  jie  pokopati  ale 
jie  v  zem  oddal  sě  na  těženie,  aby  pánu  svému  z  nie  užitek  získal  a 
přinesl.  Byl  za  času  krále  Václava  českého  panoše  jeden  slovutný, 
Thoma  z  Štítného,  litterat  dobrý,  v  svých  letech  poctívý  a  v  svém 
šlechetném  životu  do  starosti  zachovalý.  A  veda  život  bohomyshiý  a 
pokojný  na  své  tvrzi ,  složil  a  vyložil  tyto  kniehy  českým  jazykem . . . "' 
Divití  se  nelze  že  muž  jenžto  život  tíchý  Vedl  v  kruhu  své  ro- 
diny, a  veškeré  své  sily  a  čas  svůj  duchovným  práčem  obětoval,  za 
bouřlivých  hned  po  něm  sledících  časů ,  kdežto  tolikerých  živých ,  do 
dějin  bezpostředně  zasahujících  charakterů  vystoupilo,  u  veřejností  v 
zapomenutí  upadl,  a  toliko  v  pamětí  některých  lidí  se  udržd  jimžto 
právě  ta  neb  ona  část  spisů  jeho  žádoucího  poučení  poskytovala.  Ne- 
mohlot  také  působem'  soukromného  spisovatele  tenkráte  býti  tak  rozsáhlé 
a  všeobecné,  jako  později  zavedením  knihtískařstvi,  neboC  mnoho  práce 
a  mnoho  času  stálo  rozšíření  jednotlivé  knihy.  Když  pak  uvážíme  že 
Štítný  teprv  na  sklonku  života  svého  nejlepší  původní  své  spisy  pře- 
pracoval, tut  zajisté  jenom  skromný  byl  kruh  znalců  a  poživatelů  jich 
za  doby  hned  po  něm  sledící,  kde  živé  slovo  a  jednání  veřejné  nad- 
vládalo ,  a  kde  jen  takové  spisy  se  zobecnily  ježto  denním  právě  otáz- 
kám odpovídaly.  Spisy  světského  spisovatele  se  také  spíše  do  svět- 
ských kruhů  dostaly  na  hrady  vládykův  a  mezi  kněžstvem  snad  jen 
do  rukou  přátel  Štítného ,  jako  byl  Albert  Rankonis  a  některých  čteni 


-  m  — 

českého  milovných  učenců,  méně  do  kltíterů,  kde  opisování  rakopisA 
bylo  véd  obyéejnéjší.    Neudržely  se  tedy  pohromadě,  zanikaly  s  oso- 
bami, zacházely  s  rozbbifenými  hrady,  a  co  po  válk&ch  husitských  po 
rfiznu  se  udrželo,  o  tohož  vyhlazeni  se  později  Jesuité  horlivě  posta^ 
rali,  zničnjice  „téměř  všechny  rukopisy  náboženského  obsahu  psané  a 
opsané  za  času  Husa  a  Luthera  a  vyhlazujíce  vSe  co  o  víře  rozumoviUo.** 
Tom&S  ze  Štítného  narodil  se  asi  I.  1325  neb  1326  a  jelikož  teprv 
okolo  r.  1406  co  kmet  téměř  osmdesátiletý  zemřel,  tedy  dobu  v  ději- 
nách naSich  přepamátnou  prožil.    O  soukromných  jeho  poměrech  nedo- 
šly nás  jiné  zprávy,  než  které  on  sám  ve  spisech  svých  po  r&znu  o 
sobě  zůstal,  a  jsou  to  zprávy  velmi  skrovné.    Rodiště  jeho,  tvrz 
otcovská   jménem  Štítné,  leží  severně  od  Ebadce  Jindřichova.    Tamo 
od  rodičů  nábožných  prvm'  své  vychování  obdržev,  ztrávil  pák  mladá' 
svá  leta  v  Praze  na  nově  založené  universitě  co  žák  fakulty  svobodných 
umění,  či  artistické,  ač  na  hodnost  doktorskou  či  mistrovskou  se  po- 
výšiti nedav.    j^Nefsem  i  jeden  mistr  —   píše  sám  o  sobě  —  acijeem 
byl  i  ztrávil  v  učení  prvá  léta  9vé  ndadosti.     Že  se  v  Praze  s  pro- 
didými  tenkráte  muži  osobně  seznámil  o  tom  též  na  mnohých  místech 
sám  se  zmiňuje,  připomínaje  jmenovitě  o  Janu  Miličovi,  M.  Albrech- 
tovi, Matěji  z  Janova,  Konrádu  Waldhauserovi,  M.  Matěji  z  Krakova, 
a  M.  Vojtěchovi.    Jak  mnoho  tu  získal    známosti   mužův   kteří  ten- 
kráte tak  usilovně  pracovali  na  poK  poznání  a  horlivostí  svou  rozsívali 
účastenství  na  nejdůležitějších  zájmech  lidstva,  o  tom  zajisté  všickni 
spisové  jeho  svědčí  v  nichžto  jasný  účet  složil  ze  všeho  čemu  se  na- 
učil jakož  i  z  vlastoich  svých  myšlének  a  přesvědčení.    Na  svou  tvrz 
se  navrátiv,  nejprv  mysl  svou  obrátil  na  vzdělám'  a  poučování  dětí  svých, 
a  k  tomu  účelu  počal  své  knihy  spisovati.    Později  teprv  přikročil  k  ta- 
kovému spisování  plodů  svých  jákovéž  se  i  většímu  obecenstvu  hodilo. 
Psal  pak  s  veUkou  ochotou  až  do  skončení  svého.    Z  počátku  podni- 
knuv výklad  spisku  sv.  Augustina :  O  bojování  hříckův  s  šlechetnostmi 
a  knížky  bratra  Davida :  O  sedmi  vstupních  duchovného  stavuy  pokra- 
čoval napotom  neustále  v  činností  své.    Choval  v  sobě  přesvědčení  že 
spisy  jeho  netoliko  dětem  jeho  nýbrž  nikdy  i  jinému  nékontu  budu 
k  utéfení  a  tot  mé  jest  vzbudilo  #e.  t(xk  rád  plši.  —  Potkal  se  yšak 
s  nepřízní  mužův  jimž  se  protivilo   že    Česky  psal  a  ne  latinsky,  a 
tím  že  obecnému  lidu  přístupné  učinil  věci ,  posud  rouškou  latiny  ukryté 
před  zrakoma  neštudovaných.    Dále  pak  mu  vytýkali  že  mistrem  ne- 
jsa osměluje  se  psáti  o  věcech  toUko  prý  jen  mistrům  příslušných.  Na 
to  na  všecko  uměl  Štítný  odpověditi :   „I  já  to  znám  ež  mistr  nejsem"  — 
dí  v  homiliích  —  „ale  mistróv  jsem  se  v  tom  nepokrýval.  Věděl  mistr 
Vojtěch,  že  já  piSi,  arcibiskupovi  jsem   ukazoval,  korrektor  věděl  od 


ditnAi  M.  Fnwtiiek,  zyIUísjí  jedeo  papežových.  Cihválíli  to  ježto  piái; 
ižádný  mi  z  nich  nebránil  A  af  řkn ,  a6  nea^ůdře ,  jako  bych  sé,  ne- 
jsa hodeot  ebtél  vsevnati  veHkému:  zdalij  mistr  byl  sv.  BemAtt?  Ó 
by  jpnozi  noamenaU  qo  e6  praví  a  netbali  kto  to  praví,  ano  i  po  mrsor 
tém  žleba  často  toče  čistá  voda.*'    Qmlava  tato  činí  v  některém  ohledu 

v 

bolestoý  dojem.  Nejprv  že  Štítný  se  odvolává  na  antority,  jakoby  v 
řiái  duchovné  jiné  autority  bylo  než  myšlénky  moonéjži  vedle  slaMích. 
Příliinoa  ta  také  skromnost  objevuje .  Štítoý  vstm  lidem  i  jež  jako 
hora. nížiny  převyňoval  duchem,  nebot  nevíme  nic  jistijiího  o  té  proti 
němu  stojící  l^oteríi  nežU  že  se  patrnému  národníma  pokroku  protivo* 
vála.  Štitaý  jim  vebni  mírně  odpověděl,  tak.  míraě  žebychom  přáli 
aby  se  byl  právě  a  takovéto  příležitosti  ozbrojil  rázem  Dalemibvým, 
nám  však  právě  obranou  takovou  se  objevuje  povaha  čistým  humoriB- 
mem  oyřelená  a  polemickémn  rozhořčeni  odvrácená.  ^Mnozí  lidé  — 
pravý  Stítoý  —  dohří  abierali  rozličná  Pí^mo  y  apaaUj  aJby  se  ébtéU 
tiy  jeito  8Ú  stydli,  tápají  v  inoH  tohoto  ^éta,  a  dý  tUurý  badj  dá* 
bd  pustil  jed  závisti  9vé  v  jich  ruku,  todí  jich  ucinek  dych  lidi 
závistí  leptai.  Tohoí  nebyl  prázden  ni  Jeroným,  ni  Augustin^  ůmí 
Řehoř:  a  coi  pak  jáf  Ano,  mnozí  rádiby  česká  knihy  ztUratíU,  a 
toš  jen  dobré:  oném  básniem,  jimii  ernilni  visce  se  v  svém  smUstvie 
rozíekiýí^  nic  nediejL .,.  A  neme-lií  l^  éssky  čísti  dobré  na  hror 
diech,  neb  kdei  hclivéTc^  a  v  ta  doba  aspoň  mieti  k  Bohu  dobru 
iádoatf  zaponkenúo  zlé  milosti  smikté  aneb  Idevet  na  beseda  ansb  sva^ 
rov  t  —  Ano  i  sv,  Pavd,  komuí  jest  epiftoly  psal ,  psal  jest  je  jich 
jazykem;  Židóm  židovsky,  Hřékám  hřecsj^.  Sv.  Jeroným  babám 
psal  a  vyklad  pismo  z  neznámého  jcutyka;  kéš  jest  rM: .  Sprostní 
tomu  neroísuméjíf  Proto-liz  mostév  nedělají,  ísby  nemúdrý  mohl 
upadnuti  s  nShot  —  Protož  needá  mi  se,  by  zle  bylo  psáti  Óeohóm 
c^ké  knihy,  jinUš  by  mohli  mieti  viery  křesianeké  a.  dobrých  vášni 
nauSenie.  A  protoí  nechít  méhad  i  uátns,  a  já  sbierám  tyto  ifiesúcy 
k  dobrému  ohni,  abych  se  i  s  vámi  shřéll 

V  poměru  ale  zcela  jiném  stál  k  jiným  poctivějším  &  v  dějinách 
našich  proslulým  mužům  jejichž  horiiyost  o  pravdu  a  dohro  nejen  sám 
sdílel,  nýbrž  ji  probouzen  a  naladěn  podobným  se  oddal  snahám. 
PraidC  sám  o  sobě  že  knihy  své  skládal  dílem  z  hlavy,  dílem  dle  toho 
co  kde  četl  neb  na  kázáni  slýchal.  Byly  to  řeči  Waldhaoam>vy  a 
Miličovy  na  ktefé  se  zde  odvolává.  Na  tyto  muže  vq[K>míná  často  a 
s  obzvláštní  vřelosti  „O  s  kakú  žádostí  káeaáe  Milié. . .  tetpUpoláíe 
sUný  duch  z  ného  v  boií  mHosti;  mnohoj  ta  vydal  ohňových dov ! ,.. 
A  jisté  Set  je  to  tak  bylo  proti  knězi  Kunrátovi  a  knézi  MUtíkrn, 
jenS  d^  v  Praze  byla  ctná,  věrná  a  statečná  kazatele  dowz  boHeio, 


—  397  — 

jeden  Němcóm  a  druhý  Čechám:  £e  mluvili  proti  tamu^  Se  v  svatých 
šíaviech  nesvcMÍ  bydle  ^  mnozí  řeémi  hrdými  a  nepravými  jako  hro- 
mem proti  nim  bUi  a  ac  jeSté  zle  mluvie  o  nich  fí,  jeni  dému  řkúf 
by  nebylo  dé,  a  pak  jim  dobrým  řkú ,  že  zlí  byli  / . . .  Nar&ii  ta 
na  polemická  a  tturavokánii  kázáni  těchto  dvon  horlivých  předchůdcfi 
Telikého  mistra  Jana  Hnsa,  kteřížto  tenkráte  hojúé  jiskry  osvěty  v 
Praze  rozsívali  a  proti  neřádíhn  v  církvi  se  zmáhajícím  horlifi.  Štítný 
ve  spisech  svých  nejen  zastával  tyto  horlivce  ale  i  sám  v  Slápějich 
jejich  kráčel.  Tím  však  hlavně  osvědfil  íHosoflckon  svon  povahn  Že 
se  nejrozmanitějfiích  poměra  společenských ,  veřejných  i  osobných  viímal 
a  světlem  zásad  svých  je  vyjasňoval,  vždy  povážlivým  přitom  zůistár* 
vaje  a  nikde  sé  nepřerychlnje ,  nedi^e  se  miésti  ani  citem  ani  obrazi- 
vostí nad  meze  sotidiďfao  rozmyslu.  Ano,  ani  politice  se  nevyhnnl. 
Takž  „chválí  ctného  ardbisknpa  Pražského  AmoSta  i  císaře  Karla,  že 
Qčinili  v  právích  světských  moudré  opravy,  ale  vytýká  také  císaři  pří- 
Kžné  berní  ukládání  pro  konpení  země  Brandeburské.**  Taktéž  vysto- 
puje proti  zlehčení  mince  jež  tehdejSí  králové  čefití  si  dovolovali; 
končí  ta  slovy :  É  králi  ý  páni  !  tak  zde  panujte  abyste  leet  a  křivdu 
tupHi,  a  sami  ýie  neéiniH !  -^  Mezi  mistry  s  kterými  se  ve  věcech 
diležitých  poradíval  objevuje  se  M.  Albrecht  Rankonis  jemužto  první 
povodní  práci  svou ,  totiž  knihu  o  obecných  věcech  křestanských  k  po- 
souzeni předložil.  Nazývá  ho  mistrem  hrozného  rozmnu  y  jeni  jest  pnrý 
z  Čechov  v  svatém  pismie  mistrovstvie  doíd  Pařížského.  VsAt  mu 
pff  tom  následující  památní  slova:  Vida  blesk  svéňa  a  pravdy  svatého 
písma,  a  nad  to  dále  rozuměje ,  nežli  fným  mMým  zrakem  vidéti  mohu^ 
jel  z  tebe  velice  svitl:  neb  jest  to  jisté,  žéby  nijtdeéž  mtUné  ti  naj- 
vetší  mistři  tebe  nebyli  sobe  vzdi  k  tovaryši  a  k  mistrů  křestánstvl 
vieho;  rád  bych  se  přiblížil  k  němu  s  tím,  což  jsem  cBsky  Tdadl  v 
těchto  knihách  j  prvním  úmy$lem  pro  své  děti,  á  potom  vŽemj  kdož 
by  kdy  kterým  se  z  nich  slovem  upamatovali  k  aobrému* « .  •  I  proH 
sprostné  pro  buh,  aby  je  ráčil  opatřiti  y  nebót  je  tvému  poddávám 
opravení.  ByUhliby  co  takového,  jež  by  se  nijakž  némoMo  sjednati 
s  svatým  písmem^  aby  ty  z  milostivé  dobroty  to  opravil, . . .  A  dobřej 
podobné  aby  twSj  přirozený  jazyk  Hm  tebe  užU  a  mél  tvú  pamáůcuj 
donidž  najdál  tyto  knihy  budu  trvati.  Viděti  z  toho  že  Štítný  veli- 
kou dfivěru  měl  v  učenost  mistra  tohoto,  což  i  na  jiném  ježte  místě 
dosvědčuje.  Vyzírá  z  pHpisn  toho  ale  též  patrné  obáváni  českého  mudrce, 
aby  snad  ve  spisech  jeho  nějaké  místo  se  neuchovalo  jež  s  písmem 
svatým  a  s  učením  ďriLve  se  nesrovná.  Ouzkosdivoát  svou  v  ohledu 
tomto  nanmoze  projevil :  vždy  řka  ku  opraveni  kostdniemu :  poddá- 
vám se . . .  se  vším  cožt  sem  psal  neb  psáti  budu ,  ^  poddávám  se  ko- 


—  398  - 

$tdu  k  opraveni  a  (kole  Pražské. . . .  PaHi  hyck  co  tiamiáíré  po^ 
védň,  p^námmi  tOy  ie  nemeTum  nic  dršeti,  ntí  to^  eoS  dríí  obéc 
křeítanakd  a  íkola  Praíská.'^  Patrné  ta  osvědčení  že  toliko  k  mírné 
opravé  drkve  v  jejich  údech  se  klonil  a  že  by  ho  raad  posději  vyatoa- 
pení  Husovo  a  smér  Školy  Pražské  byl  v  nesnáz  uvedl.  Za  svého  časo 
se  aspoň  už  nesrovnávati  počal  s  horlením  Matěje  z  Janova  který  v  ndeoi 
svéoi  o  krok  dále  byl  postoupil ,  než  Waldhanser  a  Hilič.  Učeni  Wik- 
lefovo  v  devátém  desítiletí  XIV.  věku  do  cech  přineěené  neminulo  se 
zde  působem^y  a  zbuzovalo  i  mnohé  spory »  jež  i  Štítného  se  dotknuly, 
takže  v  patrných  se  nacházel  rozpacích,  rozum^^li  spíže,  aneb  autorita 
církve  slediti  má.  Později  ale  svítězila-  navyklost.  Ježte  obec  křesCan*^ 
ská  a  Škola  Phižská  pevně  při  starém  stály ,  a  neosmělil  se  tedy  také 
Štítný  po  letícieě  Uavé  postúpití.  —  Řadu  spisu  svých  započal  Štítný, 
jakž  jsme  už  pravili,  překladem  spisků  sv.  Augpstína  a  Davida  bosáka^ 
shotoviv  práci  tuto  okolo  1.  1370.  Překlad  to  docela  svobodný,  pro- 
míchaný vhiatními  mySlénkami  Štítného,  tedy  para&astícký  v  nejSiriim 
spůsobu.  Na  to  sledily  knihy  obecných  véci  křestanákých,  první  to 
původní  spis  Štítného,  jejž  nejprve  dětem  svým  sespal,  dále  pak  je 
každému  ustanovil  ,jLomuž  by  byly  k  utěSeni  a  poznání  rozličných  věcí 
křesfonóm  užitečných.**  Spis  tento  dokonal.  nejspiS  1.  1376.  Scypsáoí 
Besedních  řečí  klade  se  na  r.  1387.  Sváteční  a  nedělní  řeči  shoto- 
vény  jsou  r.  1391 ,  načež  na  sklonku  XIV .  století ,  as  r.  1399  úpfaié 
přepracováni  čehích  spisů  svých  dohotovil.  Mezi  tím  osvědčil  nevy- 
rovnanou svou  pilnost  a  pracovitost  duchovní  přeložením  či  vlastně 
vzděláním  ziyímavých  traktatův  sv.  Augustina,  Richarda,  bratra  Davida 
a  j.  v. ,  a  sepsáním  některých  menSich  původních  spiskův.  K  přelože- 
nému traktátu  přidal  původní  předmluvu.  Takž  Výldad  na  knihy 
múdroeti  (jejž  původně  aepaal  Robert  Holkot,  proslulý  mystik  v  Ox- 
forde f  1349)  opatřen  takovouto  předmluvou,  v  kteréžto  naznačen  jest 
spůsob ,  jakým  Štítný  vůbec  překládal :  Nemimiímt  bych  jeho  řei  la- 
tínekú  ^tél  ceely  kláeti :  ne}  z  jeho  knih  bera  nanéenie,  nduviti  chd 
perem,  což  mi  bóh  dá,  některé  nechaje,  coj  on  tam  mluvil,  a  enad 
někdy  i  od  jinud  bera  něco,  a  vSak  ve  mnohém  jeho  se  dríe  o&y- 
čofe  atd.-^  Rozsáhlá  literanií  činnost  Štítného  se  vSak  nejlépe  objeví 
seznamem  vSech  potud  nalezených  knfžek  a  traktatův  jeho,  původních 
i  překladův.  JsouC  (podle  vyčtěm'  Erbenova)  následiýicí:  1.  O  sednň 
duchovnieho  stavu  vstupních  (Knížky  bosáka  Davida).  2.  O  vieře, 
o  naději  a  milosti.  3.  a)  Výklad  páteře,  b)  Výklad  na  Zdrávas  Ma- 
ria (Překlad).  4.  a)  O  trojiech  staviech  (lidských— křesCanských  vóbec) 
panenském,  vdovském  a  manželském,  b)  Km'žky  o  manželech.  5.  O 
hospodářovi,  hospodyni  a  čeledi.     6.  a)   O, devíti  staviech  lidských. 


-^  sfld  — 

(Kak  86  zdejii  stavové  lidSti  přípodobnivcýi  k  andělsky  kóróm.  — 
O  jerarohiich  nebeských  a  staviech  zdejiich.)  b)  O  trojem  stava  (bydle) 
onoho  sváta,  e)  O  jerarch&ch  nebeských.  7*  Ostnec  svédomie.  (Kte* 
rak  má  ďovék  skree  ty  knory  [andělské]  přijíti  do  nebes.)  8.  O  po- 
knieni  diibelském.  9.  O  (sedmi  kostdnieoh)  svátostech.  (Kterak  se  oči- 
stíjem  toho,  že  hřefiime.  —  O  staviech  onoho  zákona.)  10.  Řeči  besední. 
(Bozmlávání  dnSe  e  svědomím.  —  Rozmlnvy  nábožné.)  11.  Řeči  svá- 
teční a  neděfau  z  rok  do  roka*  12.  O  hřieSiecb.  (Snmma  vitiorom.) 
13.  O  dtvera  zlém.  (O  čtvera  zvieřat)  Richaréku  a  S.  Vietoré,  14. 
O  Sledietnostech.  Summa  virtutum.  15.  O  jiných  čtyřech  ílecfaetnoetech. 
(O  obroziech  čtyř  ctnosti.)  Virtutes  cardmahs.  16.  O  sedmi  ilechel- 
nostech  (kteréž  jsú)  proti  sedmi  úhlavním  hřiechom.  VI.  Kterak  bo- 
juji hřibové  proti  ctnostem.  (S.  Ai^^stinns  de  conflicta  vitionun  et 
virtotam.)  18.  O  sedmi  dariecb  dacha  svatého.  19.  O  připravení  srdce. 
(O  srdci  lidském*  —  O  sedmerém  spnsoba  ndoe.)  Hugo  de  jprmfOr 
ratiane  cordis.  20.  O  sedmi  chodbách  k  blažené  věčnosti.  Bonaven- 
twra.  21.  O  osmém  blahoslavenství.  .22.  O  desatera  božiem  příká- 
zání.  23.  O  dvanádsti  radách.  24.  O  můdrosti.  25.  O  stavu  člověka 
vnitřnieho.  Ricka/rdus  de  inieriare  etaiu  hominis.  26.  Výklad  na 
knihy  můdrosti.  Roberttu  Hotkot  de  sapientía  Salomanis.  —  Seznam 
tento  zdá  se,  že  není  jeStě  úplný,  ba  dle  domnění  odůvodněných  při- 
náleží sem  i  „Zjevení  sv.  Brigidy^'  a  „traktát  o  korábu  Noemově,^*. 

Podrobné  vyjasněm'  obsahu  všech  těchto  spisů  a  kritické  rozebrám' 
jeho  takové  aby  z  něho  jasně  vysvítalo  co  Štítný  od  jinad  vzal  a  co 
z  původního  a  samostatného  myilem'  jeho  vystoupilo,  pozůstaviti  se 
musí  jefttě  budoucnosti.  Přípravy  k  tomu  důstojné  již  učiněny  jsou, 
a  spis  jako  Himuíuv  Ebzbar  ýlo$oJie  Tomáše  ze  ŠtUného  se  už  za 
skvělý  počátek  takovéto  snahy  považovati  dá.  Pokud  nám  zde  možná 
působní  Štítného  v  světle  základního  principu  pozorovati,  považujeme 
veikeré  jeho  spisy  za  příspěvky  ku  národní  dobrovědě  na  křesCanství 
založené.  Štítný  jest  v  sobě  přesvědčen  že  všechna  hlavní  pravidla 
mravného  jednání  obsažena  jsou  v  křesCanském  učení,  a  protož  se  vSady 
na  učení  toto  odvolává.  V  učení  to  věřiti  jest  mu  první  zásadou. 
„Víra  jest  základ  a  kořen  v&eho  dobrého ;  ani  naděje  ani  milost  bude 
bez  víry.'^  Tímto  přesvědčením  se  základně  lííil  od  starých  předkře- 
sCanských  filosofů  že  se  postavil  hned  na  pevnou,  positivní  a  hotovou 
už  půdu,  kdežto  oni  takovou  teprv  si  vyhledávati  muaili.  S  toho.  sta- 
noviště se  také  vysvětliti  d%jí  všecky  styky  a  všecky  protivy  jež  se 
porovnáním  jeho  spisů  v  e  výroky  staro- helenských  filosofů  vyskytiýí. 
Spravedhost,  na  kterou  Pythagoras  svou  dobrovědu  zakládal  hledaje 
ji  v  hamomi,  nalezl  Štítný  v  křesCanstvi    Jestii-že  Antíethěnee  dovr- 


—  400  -« 

Stí  tnínfl  pravdu  projevením  že  toliko  cnosH  potřebi  jeat  él(yv}íka ,  a 
žé  ona  Mma  doHá^týe  k  blákoalavenštví,  y^asňcije  se  Štknéma  pmvé 
ponéti  o  ni  učením  křesfanským  a  hlavně  spisy  sv.  Angnstina.  Cnost 
„vírťKf"  nazývá  Štítný  ,,Šlechetno8i^  a  odůvodňnje  to  tím ,  že  „vírťtw** 
jeH  moc  jakás  skrzo  niš  jest  olovík  ctéh ,  šlecheten ,  vzdem ,  drah. 
Aš  i  kcmení  drahé  a  kořeni  má  také  'smí  moc,  jíí  latiník  řOcá 
„virtusř^  a  vsak  jinú  moc  míní  než  jsú  lidské  cnosti  n«6  ilechetnosH, 
jeMo  jsú  dnchomi  praví  zhoíL  (PatmoC  ta,  kterak  sápasil  Štífeý 
s;^ykem,  chtě  se  ustanoviti  na  pevnéjSí  a  smysln  přiměřenfějSí  termino- 
logii.} ^  Cnost  hledá  Antísthenes  v  óo  nejmožnější  neodvisiostí  od 
smyslných  žádostí  a  takž  dosledně  aŽ  k  cynismu  došel.  Podobnénm 
názom  i  někteří  fanatikové  křesfanští  se  poddali,  ale  Štítný  se  přizná- 
val k  onoma  učení  o  cnosti  kteréž  harmonii  duchovné  a  hmotné  byt- 
nosti Hdské  neruší  ale  ji  podporuje.  Neodloučil  se  od  soumémostí. 
Podle  něho  báz^  boží  vede  k  pokcď^,  ctěni  božího  obrazu  v  každém 
člověku  k  milostí,  nekázal  aby  se  blahobyt  pozemský  zavrhoval  a  o 
zboží  pranic  niedbato,  leč  na  rozumné  nabýváni  jeho  a  nakládání  sním 
doléhal,  slovem,  vyučoval  smfanostive  všem,  azaTrhoval  co  smíraost 

v 

tuto  rušilo.  Nehse  nám  se  souditi  se  Štítným  že  neustále  se  odvolám 
val  na  věčnou  odplatu.  Křestanství  středověkému  byl  život  záhroboi 
idtima  ratiOj  k  nevíme  čím  by  hlasatele  dobra  rázněji  byli  působiti 
mohli  na  lid  surový,  nežli  tím  že  mu  peklem  hrozili  a  nebe  slibovafi. 
Sledili  i  Štítný  v  tom  ohledu  spdsob  všech  tehdejších  kazatelů  a  filo- 
sofa ,  neboC  se  takováto  argumenta  od  hominem  co  nejvydatnější  osvěd- 
čfla.  Nezakládá  však  předce  Štítný  morálku  svou  výhradně  na  sliby  a 
výhružky;  nehlásá,  že  Člověk  jediné  pro  to  dobře  činitímá  aby  peklu 
ušel,  ba  na  mnohých  místech  poukazuje  na  to  kterak  na  cnoatných 
zásadách  a  na  šlechetném  jednání  spoléhá  mír  duše  a  blahoslavenství 
vezdejší.  Protož  také  zdravé  mysli  jeho  se  příčí  sebemučení  Člověka 
na  zemi,  a  neschvaluje  spňsob  kterým  Hdé  trýzněním  těla  nebeského 
království  se  dopíditi  míní.  Nemá  za  to  že  posty  strojiti  j  <msb  jehM 
konati  vede  k  eíli  ale  radí  v  pravdé  svého  séatm  Sinm  býti ....  A 
Jak£  koliv  dobré  jest  y  chtíH  umříti  pro  buhy  neb  coi  bude,  trpM, 
a  viak  nemá  s  rozumem  toho  šddati  clovékj  aby  jej  topot^tdo;  nsb 
iádoH  sluší  f  aby  byla  ve  vŠéch  lidech  vide  bosí  a  hrálov^iůl  jeho, 
aby  vSiclíni  dobří  bylij  a  i  šddwý  nečinil  druhému  proůioenstvL  — 
Mnoho  jiných  podobných  míst  ve  Štítném  se  nalézá  jimiž  svědčeno, 
že  filosof  náš  dostí  liberálně  pojímal  dogmatiku  kředtanskou  a  do  života 
hledě  nikoliv  na  ascetícké  stanoviště  se  nepostavil.  Ba  i  tam  kde 
protiv  nmichům  a  pro  Milice,  Waldhausera  se  projevil  osvědfil  podobný 
nájiOr,  takže  bý  zajisté  s  mnohým  odporem  áe  byl  potkal  kdyby  tyto 


—  401  — 

své  náhledy  ústné  byl  vyhlaiovái  a  snadno  od  protiTniků  byl  za  kaciře 
považován  býti  mohl.     Spisy  ovSem  ne  tak  rychle  se  rozSiřify  a  na 
okamžik  tak  rozsáhle  nepůsobily,  jako  živá  slova  kazatelův.   Že  proti 
Matéjovi  z  Janova  ;se  projevil,  který  zamítal  poctn  obrazům  vzdávanon, 
příčitáme  částečně    též  esthetickémn  jeho  mcha.    Malba  za  Karla  IV. 
v  Čechách  kvetla  a  vydávala  pěkných,   k  nábožnosti  a  souměm  mysli 
povzbnzigicich  plodů.      j^Mnienif  —  pravý  Štítný  —  ze  mózem  mieti 
obrazy  miesto  písma  na  památku  takových  vécíy  ale  ne  aby  obraz 
mohl  býti  které  bozie  podobenstvie,    Bedlivěji-li  nahlídnem  v  život  a 
působení  Štítného,  objeví  se  nám  zvláštní  ta  vlastnost  že  pohnutky 
▼něj&i  jej  k  positivně  činlivosti  probouzely.    Jakž  známo ,  teprv  v  zmu- 
žilém věku  se  k  spisovatelství  odhodlal,  podniknuv  hned  první  práci 
svou  k  užitku  svých  dětí.    Nepomýšlel  tedy  nejprv  na  obohacení  vědy 
,  a  literatury ,  a  sledil  pouze  směr  pedagogický.    Dostačovati  se  mu  zdál 
k  tomu  překlad  či   vlastně  svobodné  zpracování  spisků  cizích.    Snad 
te^rv  při  této  práci  se  uvědoměl  svých  vlastmch  sil,  a  přesvědčiv  se, 
že  ne  všecko  nač   on  sám  pomýšlel  v  cizích  spisech  uloženo,  ku  sho- 
tovení  nových  a  vlastních  přikročil.    Proto  ze  spisů  jeho  vyzírá  ůčel 
především  vychovávad  cestou  vyučování.    Na  objevení  jakés  filosofie 
nepomýšlel ,  ač  ji  skutečně  objevil.    Proto  vší  tak  zvané  systematiky  prost 
se  jeví,   a  postup  myšlének  jeho  jest  více  přirozený  a  náhodný    než 
předpomýšlený,  a  spůsob  psaní  jeho  spíše  populární  než  vědecký.    Sledil 
více  naladění  okamžité  a  osobné,    n^li  aby  si  byl  jakýs  plán  k  sou- 
stavnému provedení  účelů  svých  předložil.    Mohlt  takto  činiti,  jelikož 
'  na  hotových  už  základech  pokračoval  v  nichž  už  dovršené  bylo  sjedno- 
cení a  jimiž  se  mu  už  sám  podával  patřičný  souměr.     Jak  ostýchavě 
se  odvážil  na  spekulativní  půdu ,   toho  svědectvím  jest  rozpak  v  jaký  ho 
uvedlo  Wiklefovo  učení  o  transsubstanciaci.     Nevěděl  kterak  nejistoty 
zbýti,  kdys  sej  v  tom  ani  kostel  jeitéí  ustanovil ^  a  čekal  jatk  o  tom 
církev  a  Ptaieká  ěhcia  rozhodne.  —  Právě  ale  proto  že   nevystoupil 
jako  učenec  s  novou  soustavou ,  ale  jako  vychovatel  ve  smyslu  křesťan- 
ském ,  nevyhýbal  se  pohnutím  citu  a  místy  se  právě  na  řečnickou  po- 
vznesl výši ,    což  hlavně  se  zakládalo  na  to  že  z  mládí  v  Praze  přední 
kazatele  slýchával,   spůs^  jejich  přenášení  si  osvojil  a  při  spisování 
ho  použil.     Nedal  se  však   svésti  na  scestí    jež  obrazivost  věku  jeho 
nastoupila,  a  horlivě  se  zasadil  proti  pověrám  v  samu  víru  se  vlou- 
divším.    Nékterí  mají  neúplnú  víru  —  praví  —  totiž  nevsemu  véri 
00  vÍ9n  učí;  jiní  zase  pnelisnú,  v^Jriec  ve  miiohé  vici^  jeSto  viera  tíe- 
řiii  brání.^  Yíra  křesfanská  ale  má  přiměřena  býti.    Jakož  neúplná 
tak  i  přílišná  ^íra  k  záhubě  vede ,  a  Štítný  přímo  se  projevuje  že  pří- 
lišnou viru  mající  se  dali  čertu  oklamati  majíc  v  pln*^.  vicrti  ki^esfanskú, 

26 


—  402  - 

přijdi  se  k  tomu  cáráv,  lékóv  a  víSthy.  Co  dále  o  čárách,  lékách 
a  věštbách  vypravuje  považnjem  za  dosti  důležitě  i  ohledem  ua  stav 
kultury  XTV.  století.  Objeveny  tu  nejen  všeliké  druhy  duchovných 
poblouzení  a  pověr  jakýmž  se  lidé  tenkráte  podávali,  ale  zbuzený  už 
proti  nim  odpor  pokročilého  rozumu. 

Takovýto  pokročilý  náhled  čerpal  Štítný  zajisté  z  vyááí  a  všeobecné 
své  vzdělanosti.  Ze  všech  jeho  spisů  vys\d[tá  nejen  že  veliké  zalíbení 
měl  v  učení  literárním  ale  že  i  ve  vědách  prospěl  tak*  že  nejvzdělanějším 
mužům  času  svého  se  vyrovnati  mohl.  V  právích  sice  on  sám  nedo* 
konalé  zběhlosti  uznává,  bera  od  dobrých  jurístův  naučení  ve  věcech 
pochybných.  Za  to  ovšem  pročtěuost  jeho  ve  věcech  jiných  literárních 
byla  podivu  hodná.  Zvláště  poznání  přirozenosti  čítal  k  radostem  nebes- 
kým, což  svědčí  v  jaké  vážnosti  choval  přírodovědu  a  jakou  důležitost 
na  ni  kladl,  ač  ovšem  ji  neproniknul  zrakem  filosofa:  „«/aik  divné 
veěken  svil  drzí  svój  béh  v  přirození,  jak  sé  co  rodí  v  zemi  i  v  moři^ 
živé  i  mrtvé,  kde  se  řeky  neb  studnice  počínají^  kde  vétrovéy  jak  se 
u  povétří  dééť  zarodí  anebo  sníh  anebo  krúpy  neb  hrom  a  cozkolivék; 
'poznatif  na  čemž  je  buh  zemi  tístavil  a  divné  vody  okolo  ní  a  povétří 
nad  nimi  a  nad  povétřim  óhen  pravý  okolo  všeho  na  čtvrtém  místě; 
útichať  bude  i  to  poznati  osmi  nebes  přirození^  v  nichž  jsú  planety 
a  hvizdy j  proč  v  sedmi  nebech  v  každém  jedné  jeden  planeta:  v  prvním 
Mésíc,  v  druhém  Venus,  v  třetím  Mercurius,  v  čtvrtém  Slunce,  v  pátém 
MarSy  v  šestém  Jupiter,  v  sedmém  Saiumus,  v  osmém  obecné  jiné 
všecky  hvézdy,  a  které  je  moci  která  hvězda  a  jak  mají  divný  evój 
béhy  a  jak  divné  způsobem  božím  řídí  veěken  svět,  a  kterak  jest  a 
proč  jest  nad  táni  osmi  kruhy  nebeskými  opět  deváiý,  jenž  dave 
kruh  hnutí  prvního:  v  tomt  zde  hvězdáři  veliká  útěchu  mají^  dívajíc 
se  myslí  tomu  jakž  takžy  ac  i  nemohu  plného  v  tom  zde  poznání 
míti:  ale  kdožt  i  z  najprostnějéího  lidu  do  nebes  přijde ,  vse  to 
z  ziskrz  pozná  a  bude  zvláštní  útéchu  a  radost  míti,  i  v  tom  vida 
boží  moc  váemohúcíj  múdrost  neobseiitú  (nepochopitdnoth)  a  dobrota 
nevymluvnú ;  né  (nýbri)  mnohé  v  tom  i  nad  to  poznají^  jehož  ani 
PtolomeuSf  ani  který  z  hvézdářóv  mohl  kdy  poznati :  poznajíj  jak 
jest  a  proč  jest  ono  nebcy  ježto  slově  křistalové,  jehož  jsú  nedoiU 
hvězdářové  vtipem  svým,  ale  jedné  v  písmě  jest  tak  jmenováno^  ježto 
nemá  i  žádného  běhuJ^ 

Někdy,  ač  zřídka  se  takž  dotýká  politických  poměru  zemských 
a  to  nikoliv  s  uspokojemm.  Stav  sociálny  líčí  ve  všech  svých  spisech. 
Na  jednom  místě,  vykládaje  slova  Apokalypsy :  „Aj,  země  třesení  veliké 
stalo  se,  a  slunce  zčernalo  jako  pytel  žíněný,  a  měsíc  vešken  byl  jako 
krev,  a  hvězdy  nebeské  padaly  na  zemi*'  —  právě  hledem  proroka 


—  40S  — 

t 

zvěstoval  všeobecný  převrat:  Zemé  hnutie  jest  Jmutielidu  obecného^ 
sluncem  znamenána  jest  stolice  papežská,  ínésícem  stolice  císařsháy 
a  hvizdami  z  obú  stavů  zna/menajte,  jeSto  padají  v  zemské  žádosti 
od  nebeských^  a  z  řádu  via  neřád!  —  Dalat  se  tedy  i  obrazivost 
jeho  unésti,  když  autorita  znamenitá  ji  okřídlila. . . 

Spisy  Štítného  jsou  šlechetná  snaženi  šlechetné  duše.  Jakož  on 
sám  nejen  ve  víře  ale  i  v  poznáních  víry  stál,  takž  i  tato  svá  poznáni 
zase  na  národ  přenésti  se  snažil,  líše  se  tím  od  filosofů  svého  věku 
kteříž  učení  svá  toliko  na  žáky  své  školní  přenášeli.  „Go  bychom  my 
rozuměli  víře,  —  praví  —  kdybychom  ji  od  svých  předkův  neposlou- 
chali a  naučeni  a  posvěcem'  neměli  od  učených  v  písmě  ? . . .  Bůh  chtě 
vešken  pořádek  míti  ve  svém  království,  spořídil  mladší  i  starší,  sprost- 
nější i  rozumnější  aby  jedni  od  druhých  moudrosti  táhli a  kdož 

budou  učení  budou  se  stkvíti  jako  hvězdy  nebeské ....  neb  cizí  oheň 
popaduje  Ud  nezučený,  a  toho  ten  oheň  nejspíš  popadne,  kdož  není 
naučen,  by  boha  poznal.  A  také  i  zde  mezi  těmi  ježto  o  potřebném 
se  tázaji  a  mezi  těmi;  ježto  jim  v  dobrotě  odpovídají,  rozmáhá  se  a 
roste  láska,  když  svorně  a  jednostejně  budou  pravdě  rozuměti;  neb 
nesvorných  ůmyslův  nemohou  spolu  mile  býti."  —  Zda-li  tu  vysloveno 
není  by  veŠken  lid  si  pravdu  osvojil?  a  bytby  pravda  a  osvojení  toto 
svorné  a  jednostejné  toliko  v  úzké  meze  názorů  středověkých  se  těs- 
nilo, dát  se  mu  nym'  podložiti  i  smysl  rozsáhlejší  aby  totiž  vešken  lid 
k  vyšším  dospíval  poznáním.  — 


Ač  plodnost  duchovná  nezávisí  na  autoritách,  přece  mnoho  jest 
příkladů  že  se  jimi  ustanoviti  a  často  i  obmeziti  dávala.  Jest  však 
pojem  o  autoritě  velmi  rozsáhlý.  Nevždy  se  soudnictví  nad  literár- 
ními plody  přiřkne  takovým  kteří  i  podstatnou  soudností,  k  tomu  by 
povoláni  byli.  Nemine  se  však  autorita,  buoEsi  ona  uznání  hodná  aneb 
nehodná,  působeni  valného  na  obecné  míněni  jež  aspoň  na  čas  podlé 
výroků  jejích  se  spravuje.  Tím  méně  se  ho  minouti  mohla  ve  XIV. 
století  kde  se  jí  i  mocnosti  dostávalo  k  udržení  své  svrchovanosti,  ne- 
bot  hlavní  autoritou  byla  tenkráte  církev  a  škola  církvi  sloužící.  Hlavni 
její  zřetel  však  obrácen  byl  na  zásady  spisovatelovy  a  na  sjednocenost 
myšlének  jeho  s  jejím  učením.  Na  sjednocenosti  této  záviselo  uznám' 
platnosti  neb  neplatnosti  spisu.  Go  se  nesrovnávalo  s  výroky  cíi*kve 
to  za  neplatné  se  prohlásilo  a  za  kacířské.  —  Na  literární  jakés  obe- 
censtvo, na  čtenářstvo  nynějšího  rázu  nebylo  tenkráte  pomýšleti.  Ne- 
IzeC  bylo  tedy  spisovateli  odvolávati  se  na  úsudek  jakýs  všeobecný,  a 

26* 


-  404  — 

hlas  lidn  se  v  záležitostech  literárních  ještě  neozýval.  Cim  dražší  a 
vzácnější  byly  knihy  tím  méně  se  nalézalo  čtenářů.  Literatora  měla 
jen  výhradné  postavení  v  životě,  i  ačkoliv  některá  část  její  dosti  mi- 
lovníků čítala,  bylo  mezi  nimi  přece  jen  málo  pravých  znalců.  I  sami 
učencové  jen  částečnou  měli  vzdělanost,  a  jen  málo  všeobecných  vědo- 
mostí. Nejvzácnější  ale  zajisté  se  jevil  přehled  všeobecného  duchov- 
ného snažení  a  literárního  plozem',  jelikož  nebylo  ještě  dějepisů  lite- 
ranuch  a  novin  jež  takový  přehled  by  byly  od  času  k  času  poskyto- 
valy. Snadnot  tu  i  náhoda  rozhodla  nad  směry  jež  se  sledily^  jakž 
toho  nejjasnější  důkaz  podala  doba  příští  kde  několik  Čechů  do  An- 
gličan přišlých  spisy  Wiklefovy  poznalo  a  je  do  Čech  přineslo.  Jako- 
vých knih  se  nejvíce  opisovalo  takových  se  i  nejvíce  čtlo,  a  spisy  jež 
na  školách  se  užívaly  měly  vedle  theologických  nad  všechny  jiné  před- 
nost a  největší  rozšířenost.  Všeobecnějšího  vzdělání  poskytovala  jen 
universita,  avšak  ani  ona  nestála  na  výši  časové,  nebot  se  již  tu  a 
tam  jednotliví  duchové  povznesli  na  stanoviště  o  jakém  škola  nevěděla 
aneb  věděti  nechtěla.  Prostředky  k  všeobecnému  vzdělání  byly  ještě 
nedostatečné  a  nemožná  téměř  bylo  jednotlivci  získati  sobě  pTebled 
všeho  co  duch  už  vydobyl  a  kde  co  překonal.  Ohledem  na  takové 
obtíže  jest  nám  obdivovati  muže  tak  vysoké  a  rozsáhlé  vzdělanosti 
jakou  se  Štítný  honositi  mohl,  a  vážíme  si  myslitele  jenž  takové  plody 
ducha  svého  vydal.  Tím  však  že  panujícím  předsudkům  odolal  a  ja- 
zykem i  spůsobem  psaní  novou  cestu  mezi  učenci  tehdejšími  nastoupil, 
odvážil  se  na  krok  kterýmž  sé  od  školy  skutkem  odpoutal  ač  slovem 
se  jí  držeti  projevil.  Neodpoutal  se  ovšem  od  základů  učení  jejího, 
neopustil  dogmy  její,  ale  že  neobvyklou  si  vyvolil  formu,  přiměřenější 
a  záměrům  jeho  více  odpovídající,  podal  důkaz  že  záměry  jeho  byly 
vyšší  oněch  jež  škola  sledila.  DokázaJt  tím  že  každý  duch,  jenž  vyšší 
povoláni  v  sobě  cítí,  svou  vlastní  jde  cestou,  neohlížeje  se  po  cestách 
kterýmiž  jiní  kráčejí.  Nebylí  by  to  podniknouti  mohl  kdyby  nad  nimi 
byl  nestál,  nebylf  by  se  na  to  odvážil  kdyby  byl  nepochopil  ducha 
svého  času.  Dvé  vlastností  hlavně  při  něm  pozorujeme,  jasný  náhled 
do  života  jakž  skutečně  kolem  něho  se  jevil,  a  hluboké  vnoření  se  do 
nauky  křesCanské.  Ono  jasné  zření  do  života  nedalo  mu  ubřednoiiti 
v  theoretických  a  snad  i  mystických  bádáních  k  jakým  se  věk  jeho 
klonil,  kdežto  zase  pilná  a  hluboká  studia  mu  poskytovala  zbroje 
positivně  k  ethickým  jeho  snahám.  Skutečně  se  zrcadlí  ve  spisech  jeho 
podivu  hodná  rozmanitost  a  plnost  poznání  a  tolikeré  shody  s  výroky 
všech  křesťanských  filosofů  že  nesnadno  rozsouditi  výše-li  stál  vědo- 
mostmi aneb  samostatným  svým  myšlením.  Nám  se  ale  zajisté  stal 
znamenitým  svými  podstatnými  směry. 


—  405  — 

Rozličné  byly  cesty  jimiž  se  pravda  vyhledávala.    Docela,  zvláštní 
a  od  dávnověké  moudrosti  řecké  se  lišící  byla  cesta  kterouž  křesťanští 

v 

filosofové  nastoupili.  Jelikož  pak  ná^  Štítný  do  řady  jejich  se  postavil, 
nebude  od  místa  běhu  a  rázu  filosofie  této  si  povšimnouti  která  nejen 
písemnictví  ale  i  veškerou  kulturu  středověkou  pronikala,  a  jejížto 
vplyv  na  náboženský  a  společenský  život  byl  poměrně  větší  a  ustře- 
děnější  nežli  působeni  světských,  mimo  církev  se  stavlvších  myslitelů. 
Filosofie  církevních  otců  se  nám  jeví  co  přechod  vědoucnosti  starořecké 
ku  středověké.  Počátkové  její  padají  do  prvních  dob  středmho  věku. 
Novoplatonská  škola,  jež  v  třetím  století  po  Kristu  se  objevila,  necho- 
vala v  sobě  rukojemství  dlouhého  trvání,  jelikož  více  na  obrazivost 
nežli  na  rozum  působila.  Že  však  některé  její  názory  s  náhledy  teh* 
dejších  křesťanských  učitelů  se  srovnávaly,  spůsobila  se  škola  nová  na 
základě  sv.  písma  a  ústných  podání  církevmch  ježto  ony  částky  řecké 
a  východm'  filosofie  přijmula  které  neodporovaly  základnímu  učeni  kře- 
sťanskému. Někteří  z  nejstarších  církevmch  otců  řeckých,  ze  školy 
novoplatonické  vyšlí,  položili  základ  škole  křesťanské,  mezi  nimiž  Au- 
gustin nejvíce  proslul.  Byloť  ovšem  mezi  prvními  církevními  otci  i 
takových  kteří  filosofii  za  vědu  samostatnou  považovali  a  za  klamnou 
i  nebezpečnou  prohlásili  jelikož  prý  od  boha  odvádí.  Lactantius  Fir- 
mianus  stál  v  jejich  čele.  Ale  Augustin  a  jiní  měli  za  to  že  některá 
část  mimokřesťanské  filosofie  dobře  se  hodí  k  učení  křesťanskému.  Ve 
spisech  Augustinových  nejzřejměji  se  jeví  spojení  novoplatonismu  s  podá- 
ními církve,  a  zvláště  v  jeho  rozpravě  o  městě  božím  nalézá  se  přehled 
pohanských  filosofických  soustav,  takořka  kritikou  křesťanskou  osvětlený. 
NejprvnějŠí  učení  církevních  otců  obsahovalo  nauku  o  bohu  a  říši  jeho. 
Lactantius  *i  Augustinus  uznávali  za  největší  nedostatek  Platonismu,  že 
ani  Plato  ani  Novoplatonikové  učení  toto  nedovršili  a  pohanskému 
mnohobožství  se  přímo  na  odpor  nepostavili.  Vejiká  jedna  myšlénka 
nejen  novotou  ale  i  podstatou  svou  jím  pomáhala  k  vítězství,  totiž 
myšlénka  o  říši  boží,  která  vznešeností  a  všeobecností  svou  převyšo- 
vala veškerou  vědeckou  vzdělanost  hellenskou.  V  myšlénce  té  se  jevilo 
uznáni  rovnosti  a  bratrství  všeho  lidstva,  splynuti  všech  dětí  božích 
v  jednu,  lájskou  k  bohu  proniknutou  rodinu.  Na  základě  tomto  se 
vyvinovala  nová  křesťanská  věda,  ve  všem  podstatném  sjednocená  a^ 
přemnohé  individualné  náhledy  v  sobe  chovajíc.  Přední  křesťanští 
filosofové  byli  před  Augustinem  Justin,  Tatian,  Theofil  z  Antiochie,  Kle- 
mens  Alexandrínský,  Origenes  a  Chalcidius.  Po  Augustinovi  Synesius 
v  pátém  a  Bo^thius  v  šestém  století.  Že  někteří  z  učenějších  církev- 
ních otců  a  zvláště  apologetové  křesťanství  tu  a  tam  i  něco  pohanské 
nčenosti  do  spisů  svých  přij&uali»    nevadilo  snahám  jejich.     Avšak 


—  406  — 

velké  světodějné  události  působily  i  na  vědu,  jež  neméně  ueSi  veškerý 
život  národův  velikým   podlehla  změnám.     Tu   se   objevila   mocnost 
základní  myšlénky  křesCanské,  neboC  jací  koliv  kmenové  na  které  koliv 
půdě  vystoupili,  církev  všecky  je  přijímala  do  velkého  bratrstva.    Jest-* 
lize  se  praxis  učitelů  křesfanstva  nesrovnávala  s  filosofií  prvních  jeho 
zakladatelů,  nebylo  to  vinou  oněch  myslitelů,  jimž  toliko  veliká  idea 
na  mysli  tanula,  a  kteří  nebyli  odpovědni  za  pozdější  její  výklady  a  v  život 
uvádění.    Nekaždý  kněz  byl  pak  filosofem,  nekaždý  filosof  Augustinem. 
Křesťanská  věda  klesati  počala  dvojím  spůsobem.    S  jedné  strany  ji 
škodili  vytržencové  vědě  vůbec  nepřízniví,  s  druhé  jakýs  druh  ency- 
klopedistů  křesťanských,  jenž  vyšší  ideu  z  vědy  vypudivše  učinili  z  ni 
prostou,  pouze  na  trapem'  paměti  mladých  kněží   čelící  nauku   která 
pod  jménem  Trivii  a  Quadrivii  na  školách  se  přednášela.    Výše  nadaní 
učitelové  však  uznali  potřebu  oprav  a  od  času  k  času  vždy  zase  ku 
starším  otcům  se  navraceli.    Nedá  se  upříti  že  dosti  patrný  ruch  du- 
chovný mezi  kněžstvem  středověkým  panoval,  že  nejen  mnichové  v  klá- 
šteřích a  světští  kněží  ale  i  poustevníkové  se  o  pěstování  védy  snažili, 
ale  nestejným  už  duchem.    Nejdůležitější  se  nám  zde  jeví  snaha  aby 
se  filosofickým  skoumáním  všeho  druhu  za  základ  položUa  metafysická, 
dogmatická  soustava  křesťanského  učení.    Přední  tu  mužové  se  přidr- 
žovali   knih    Augustinových.     Vedle   toho,    ovšem   téŽ  na   základech 
církevního  učení,  snažili  se  jiní  o  vybroušení  pouhého  rozumu  bez  ohledu 
na  obsah  myšlenkový,  pěstujíce  zvláště   logiku  a  dialektiku.    V  tom 
ohledu  si  ovšenx  skolastikové  mnohé  zásluhy  získali  tím  že  poukázali 
na  zákony  myšlení  vůbec.  —  Myslitelé  středověcí  zasazovali  se  nejprv 
o  to  aby  dokázali  že  učení  křesťanské  s  rozumem  vůbec  souhlasuje. 
Projevili,  že  dvojí  bylo  zjevení  boží,  jedno  všeobecné  kteréhož  se  i  pohan- 
ským mudrcům  dostalo,  druhé  zvláštní  a  osobné,  křesťanské.  Měloť  tedy 
ono  první  zjevení  tak  dalece  platnost  pokud  druhému  neodporovalo. 
Odpor  ten  neležel  v  zjevení  samém,  nýbrž  v  jeho  projevení  ústy  mu- 
drcův.   Byloť  tedy  potřebí,  aby  stará  filosofie  zvláště  Platonova  a  Ari- 
stotelova v  souzvuk  se  uvedla  s  učením  křesťanským,  a  tak  filosofie 
křesťanská  se  dovršila.  —  V  *první  polovici  středního  věku  přiléhala 
skoumání  více  k  Augustinovi  a  k  Alexandrinskému   novoplatonismu, 
tedy  více  k  Platonovi ;  ale  v  druhé  polovici  nabyl  Aristoteles  převahy. 
Bylo  však  mnoho  mužův  takových  kteří  si  obou  rovně  vážili  a  ni 
jednoho  ni  druhého  se  přísně   držíce  o.  poznání  a  pokrok  pravdy  se 
snažili.    Největší  zásluha  skolastiky  leží  ale  v  tom  že  se  o  vědeckou 
mluvu  postarala  a  k  filosofické  terminologii  základ  položila. 

V  nitru  těchto  všeobecně  naznačených  kruhů  objevili  se  někteří 
znamenití  mazové  již  křesťanskou  vědu  na  filosofickou  výSi  dovésti  se 


—  407  — 

snažili,  a  z  nichž  vSickni  pozdější  hojné  kořistili.  Přemýšleli  nejprv 
o  boha,  nesnad  aby  mySlemm  teprv  k  němu  došli,  nýbrž  už  zpnr  o 
jsoucnosti  a  vlastnostech  jeho  přesvědčeni  jsouce,  aby  dokázali  pravdu 
toho  svého  přesvědcem'*  V  tom  ležela  první  a  hlavní  vada  tehdejšího 
skonmáaí.  Brali  až  za  pravdu  to,  k  čemu  teprv  analytickou  cestou 
dojíti  měli.  —  Patrný  jeden  okus  spojováni  Novoplatonismu  s  učením 
křestanským  učinil  už  v  devátém  století  Jan  Scotus  Erigena,  (f  886) 
On  praví:  „Bůh  jest  podstatnost  všech  věcí,  všechny  věci  z  plnosti 
boha  vycházejí  a  k  němu  se  vrací.  Není  jiné  filosofie  mimo  náboženskou, 
která  s  křesfanstvím  souhlasí.  Filosofie  jest  poznání  boha.  Všecko 
co  jest  jest  tak  dalece  pokud  to  jest,  přirozenost.  Bůh  ale  jest  při- 
rozenost  která  stvořuje  aniž  sama  stvořena  byla.  Báh  jest  vše  co 
skutečně  jest,  neboC  báh  sám  všecko  činí  a  ve  všem  se  stává.  Bůh 
poznává  všecky  věd  v  myšlénce,  bůh  sám  o  své  celosti  ví,  a  že  není 
konečný,  že  vyšší  jest  všeho  a  nitrem  hloub  nežli  všecko,  a  že  všechno 
obejimá,  nebof  v  něm  a  jím  jest  všecko,  a  mimo  něho  nic.  Myšlénky 
božského  rozumu  jsou  příčiny  všech  věcí.*'  —  Takž  soudí  Erigena  o 
bohu,  o  světě  pak  (táhna  se  přitom  výslovně  na  filosofii  řeckou)  takto : 
„Svět  jest  věčný  plod  věčné  božské  účinnosti,  a  co  Časem  jakožto 
konečné  vyvstává,  bylo,  dříve  nežli  v  čase  se  stalo,  životem  v  bohu. . 
bůh  se  nám  zjevuje  ve  veškeré  bytnosti  a  v  životě  všech  věcí . . . 
Bůh  pokud  všeho  stvořuje  a  nade  vším  vládne,  jest  a  zůstane  věčně 
nade  vším  co  prabytost  ve  své  praživosti  a  ve  svém  praduševenství . .  • 
Ale  všecky  stvořené  bytosti  zpět  se  navrátí  k  počátku  svému,  k  ne-* 
stvořené  prabytosti . . .  Bůh  jest  všecko  ve  všem,  neboť  on  jest  všecko 
00  kdy  a  kde  skutečnou  jsoucnost  mělo  a  má. . . .  Také  lidský  rozum 
pochází  od  Boha.  Jestliže  rozum  sám  sebe  nepochopuje,  tuC  nepocho- 
puje  také  boha  který  jest  rozum  všech.  Kdo  ale  boha  nepozná  ten 
nikdy  nepozná  sám  sebe.'* 

Po  Skotovi  zde  nejprv  Anselmus  Kanterburský  (f  1109)  budiž 
uveden,  myslitel  jenž  se  vyznamenával  hlubokostí  ducha  a  ostrovtipem 
neméně  nežli  dialektickou  umělosti.  Učení  jeho  se  vyložiti  dá  v  tento 
smysl :  „V  lidském  duchu  chová  se  myšlénka  svrchované  bytnosti  vedle 
níž  nic  vyššího  a  podstatnějšího  se  mysliti  nedá,  a  myšlenku  tuto  po- 
chopuje každý  kdož  vůbec  myslí.  Bytnost  tato  svrchovaná  vSak  ne 
pouze  v  mysli  naší  se  chová,  nýbrž  také  sama  o  sobě  jest;  neboC  by 
se  jinak  něco  ještě  podstatnějšího  mysliti  dalo,  co  totiž  i  v  mysli  i  o 
sobě  v  skutku  se  nachází.  Takovéto  bytnosti  skutečně  jest,  a  nedá  se 
mysliti  žeby  ji  nebylo ,  nebot  kdyby  se  takového  něco  mysliti  dalo, 
možná  by  bylo  pomýšleti  na  bytnost  ještě  vyšší  o  které  se  mysliti  nedá 
zeji  v  sknibi  neaí.  —  Bytnost  tato  jest  Bůh . . .  Bůh  sám  sebou  stvořila 


—  408  — 

spořádal  všechny  viditelné  a  neviditelné  véci.  Obdoba  věci  byla  dříve  už 
Bohem  poznána,  nežli  stvořeny  byly.  V  božském  poznáni  váecko  od  věč- 
ností se  nž  chovalo  a  chová  co  časem  se  stává.  Jediný  bůh  sám  se- 
boa  má  život  a  sila  a  adržoje  život  a  sila  všech  věci  ve  všech  věcech. 
Yše  co  jest,  toliko  pomoci  bytnosti  božské  se  stalo»  ona  však  bytnost 
sama  ač  vždy  jest  a  všady,  předce  vtěsniti  se  nedá  ani  v  čas  ani 
v  prostoru . . .  Božská  bytnost  jest  vesměs  dachovná  a  sama  v  sobě 
pravým,  blahoslaveným  a  věčným  životem ....  Bozamný  dach  jest 
pro  nesmrtelnost  stvořen  aby  boha  pověky  poznával  a  milovaL  Tento 
jest  věčný  a  blahý  život  dacha.  Povolání  tomu  však  za  dost  nečiniti 
nedbalost  jest,  taktéž  nepřičiňovatí  se  o  úplné  porozumění  torna  o 
čem  vira  nás  přesvědčuje.'*  —  Jest  tedy  podle  Anselma  povoláním 
člověka  aby  boha  poznával  a  cností  ho  následoval.  — 

Třetí  v  kruhu  filosofů  tohoto  rázu  byl  Tomáš  Akvinský  (f  1284), 
bez  odporu  jeden  z  nejvzdělanějších  a  nejnadanějších  mužů  svého  věku. 
Ve  spisech  jeho  se  objevují  stopy  nejrozsáhlejších  vědomostL  Nejen 
že  Aristotela  a  Platona  důkladně  byl  promyslil,  ale  i  soustavy  Novo- 
platonikův  a  některých  arabských  myslitelů  si  osvojil.  Nejvíce  ale, 
jak  se  zdá,  mimo  Aristotela  saň  působil  Augustinus.  Podstatné  spo- 
jení filosofie  s  theologií  si  vytknul  za  hlavní  účel.  Valný  ale  nedokon- 
čený spis  jeho  Summa  ttieologi<iet  plod  to  hlubokého  a  namnoze  i 
samostatného  ducha  i  svědectví  nadobyčejných  stadií,  jest  úplná  sou- 
stava theologie,  chovajíc  v  sobě  i  ethiku  a  filosofii  práva,  čtení  spisů 
jeho  se  posud  pěstuje  v  katolické  církvi,  a  jakož  on  sám  drahým 
Augustinem  jmenován,  takž  jeho  Summa  theologiae  se  považaje  za  dů- 
kladnější provedeni  zásad  v  knize  Augustinově  o  mědě  božím  složených. 
Náhledy  jeho  došly  nejvyššího  uznání  v  církvi  katolické  čemuž  se  nikdo 
nepodiví,  zvěda  že  Tomáš  Akvinský  mezi  jiným  přiřknul  eírkvi  i  právo 
zatvrzelé  kacíře  k  smrti  uváděti!  Papež  si  ho  taJc  vážil  že  mu  akižii 
vypracování  známé  hymny:  Pange  lingua.  • . .  Hlavní  učení  jeho  sou- 
stavy se  ustředuje  v  následujícím:  ^Bůh  jest,  jelikož  kdyby  se  v  to 
nevěřilo,  nebylo  by  vůbec  nijaké  pravdy.  Kdyby  boha  nebylo,  bylo 
by  pravda  že  žádné  pravdy  nem',  —  což  si  odponge.  Bůh  jest  jedno- 
duchá a  první  nutná  bytnost,  úplně  čistá  opravdivost,  pradobro  a  pra- 
krása ....  Vše  co  jest ,  jest  z  boha  a  bohem.  Všechny  věd  jsou 
účastný  božské  jsoucnosti  ale  nestejným,  více  neb  méně  dokonalým 
spůsobem.  Ani  věčnost,  ani  časné  povstání  světa  se  nedá  dokázati. 
Všecka  stvoření  v  jistém  pořádku  a  sledování  spůsobují  wéi.  Jest  ta 
tedy  i  možnost  dého  vyslovena.  Duše  lidská  jest  nesmrtelná;  rozom 
její  snaží  se  po  pravdě,  vůle  její  po  dobru.  Svoboda  lidská  záleží 
v  toiDi  že  člověk  jenom  ono  dobré  pochoptge  a  ca  takové  povaiqje 


—  409  — 

které  pochopovati  chce,  že  se  ku  zpytováni  pravdy  obiititi  aneb  od 
něho  odvrátiti  m&  he  jest,  a  žé  si  sám  nstvořiti  může  ponéti  o  dobrém 
a  i  prostředky  k  dosažení  jeho  podle  osobnosti  své  vyhledávati.  Pod- 
statně jest  bůh,  —  jakožto  nejvyáSí  dobro  —  nejvyšší  cíl  člověka;  že 
však  i  citem  ho  pojímá,  tedy  svrchovaným  cílem  člověka  jest  zbožnost 
a  požívání  boha  nejvyšším  jest  blahoslavenstvím  . . .  Pravost  vůle  na 
boha  obrácené  jest  podmínka  blaženství,  a  blaženství  toto  člověka  na- 
stává když  on  nic  jiného  nechce  nežli  co  bůh  chce,  a  vůli  svou  vůli 
božské  podrobuje  . . .  Bůh  řídí  svět  směrem  všeobecného  dobra,  to  jest 
podle  božského  přirozeného  zákonu  a  práva.  Všecky  zákony  lidské 
migi  býti  pravým  upotřebováním  zákonu  tohoto . .  .**  —  Zde  tuším, 
nebude  také  od  místa  poukázati  na  politickou  theorii  Akviuského,  jeli- 
kož mnohé  důležité,  i  našich  dějin  se  týkající  konsekvence  na  ni  se 
táhnou.  Ano  i  v  literárním  ohledu  vidíme  se  odvolávati  Štítného  na 
mnoha  místech  na  právní  názory  Tomáše  z  Akviny,  k  nimž  zde  jako 
dodatek  podáme  kratičké  náčrtky  politických  přesvědčení  proslulého 
církevního  otce.'^  Člověk  se  zdokonaliti  může  jenom  ve  společnosti  a 
společnost  potřebuje  vlády.  Pravá  a  spravedlivá  vláda  směřuje  toliko 
na  všeobecné  dobro,  nikoHv  na  úspěchy  vladařovy.  Spolek  občanů  jest 
tím  dokonalejší  čím  více  všem  vespolek  a  jednomu  každému  zvláště 
poskytuje  vnějších  a  podstatných  prostředků  k  pravému  lidskému 
životu.  Vláda  jest  tím  dokonalejší  čím  více  takových  prostředků  uspů- 
sobiti  umí,  a  čfau  snažněji  se  o  to  stará  aby  veškeré  sily  občanů  k 
všeobecnému  dobru  se  spojily  a  čelily.  Když  však  tyran  jakýs  veřej- 
ným uznámm  (auctoritate  publica)  se  odstraní  tak  že  spojené  občan- 
stvo jej  opustí  protože  nadužíval  mocnost  svou,  v  takovém-to  pádu 
se  nespáchá  nevěra.^ 

Brzo  po  Tomáši  Akvinském  vystoupil  Dum  Seoius  (f  1313)  jenž 
v  náhledech  o  bohu  sice  podstatně  se  nelišil  od  předchůdcův  svých,  ale 
v  některém  svém  učení  přímo  proti  Tomášovi  Akvinskému  se  postavil, 
takže  se  po  něm  zvláštní  filosofická  strana  Skotistův  na  protiv  Tomi- 
stům  spňsobila.  Ač  nesnadno  skolastíckými  pleteninami  spisů  jeho  se 
propracovati,  předce  jádro  v  nidi  spočívá  takové  jakýmž  se  zákkdné 
jeho  myšlénky  oo  veliký  pokrok  ve  vědě  značují.  Nám  jest  zde  důle- 
žitým i  proto  že  nejblíže  stál  době  o  které  právě  pojednáváme,  a  že 
byv  Františkánem,  valně  přispěl  ku  sporu  mezi  Františkány  a  Domi- 
kány  jižto  se  k  Tomáši  Akvinskému  přidali.  Jeho  učení  o  vůli,  o 
výsledcích  milosti  a  o  neposkvrněném^ početí  p.  Marie  zde  opomíjice 
k  podstatnějším  se  obrátíme  věcem.  Znamenitý  se  nám  tu  objevuge 
pojem  jeho  o  filosofii  a  o  vědě  vůbec,  jejíž  hlavní  účel  klade  v  poznání 
vi^eh  vécí  (noAe  omnium  gentium  natnrami  tpiá  4U0&  est).    Všecky 


—  4!0  — 

véct  ale  se  táhnou  na  nestvořený,  v  rozuma  božském  spočírajíci  vzor. 
Každá  věc  má  svou  podstatu  a  svou  jakost  Rozeasnávati  tedy  shifií 
co  vlastně  věc  která  jest,  a  jak . . .  Bůh  v&ecky  věci  stvořil  svobodnou 
svou  vůli.  Svět  jest  bohem  spusoben  a  i^ořádán  jako  krásný  strom, 
vše  co  moiné  jest,  se  v  něm  zákonitě  uskutečm'.  Veškerý  vývin  vy- 
chází z  jednoduché  (prosté)  neurčitosti  k  rozmanité,  určité  dokonalosti. 
Lidské  tělo  jest  nejdokonalejší  plod  přirozenstva.  Duše  co  svobodná 
bytnost  s  tělem  jest  spojena.  Člověk  jest  prostředníkem  v  celku,  jím 
se  zevní  příroda  spojuje  s  duchovnou,  čili  andělskou  přirozeností.  Nutná 
poznání  předcházejí  vůli.  Jediná  nutná  podmínka  k  dosažení  svrcho- 
vaných účelů  jest  čistá  láska  k  bohu,  jakož  k  nejdokonalejší  bytnosti. 
Nesmrtelnost  duše  se  nedá  dokázati  pouhým  rozumem.**  (Krause,  Vor- 
lesungen  Uber  die  Grundwahrheiten  der  Wissenschaft.) 

Na  těchto  základech  se  ustanovovala  věda  XIV.  století,  i  aďco- 
li  v  převahou  k  metafysickým  se  klonila  badáním,  objevily  se  v  ni 
předce  už  některé  zárodky  věcnatějších  poznání  z  kterých  se  napotom 
?  úplný  převrat  vědy  samé  vyvinul.  Bylot  vedle  těchto  předních  my- 
slitelů právě  množství  žáků  a  následovníků  jejich  vystoupilo,  ano  i  jiní 
samostatnější  duchové  někteří  povstali,  nové  látky  i  nové  směry  do 
vědy  vnášejíce.  Mělat  také  věda  už  během  XIIL  století  podivné 
osudy  a  přežila  mnohá  protivenství,  takže  i  spisy  Aristotelovy,  zídáště 
metaíysika  a  fysika,  hned  jak  pozornost  university  Pařížské  na  se  obrá- 
tily, časem  se  zapovídaly  časem  zase  připouštěly,  a  sice  metaf^sika  r. 
1209  a  fysika  1215,  který  však  zákaz  se  dialektiky  nedotýkal.  Roku 
1231  obnovil  se  zákaz  fysiky  na  tak  dlouho  ^  nauka  tato  prý  bludů 
svých  se  sprostí  a  docela  podle  církevního  učení  spořádá,  a  ještě  r. 
1265  se  zákaz  tento  znovu  vyslovil.  Nezvítězila  však  církev  nad  vě- 
dou, ba  ani  slovutného  Aominikana  Alberta  Velikého  neodstrašil  zákaz, 
jakž  spůsobené  jim  výklady  zapovězených  knih  Aristotelových  do- 
svědčují. 

Povaha  skolastiky  patrně  směřovala  na  upostředění  a  ustanoveni 
pevnějšího  poměru  mezi  věděním  a  věřením.  Čím  více  dogma  z  církve 
do  škol  přecházelo  a  čím  více  se  theologie  snažila  aby  se  na  vědu  po- 
vznesla, tím  více  k  sobě  přicházela  věda  snažíc  se  o  to  aby  dogmatika 
k  sobě  přitáhla  a  přitužila.  Pokud  vědění  a  věřeni  v  jedno  splývalo, 
šla  víra  a  věda  jednou  cestou,  když  ale  myšlénka  od  věci,  theoretícké 
od  praktického  se  oddělilo,  oddělila  se  také  theologie  od  filosofie.  Dávno 
před  takovýmto  úplným  rozpadnutím  z  kteréhož  napotom  reformace 
vyšla,  proplétával  se  jiný  spor  celým  téměř  vývinem  skolastiky  totiž 
spor  Nominalismu  a  Becdumu.  NominaHsté  byli  ti,  kteří  neuznávali 
pojemy  všeobecné  (universalia).    Podlé  duBoru  nominaliitů  nebylo  tedy 


—  411  - 

Žádných  vteobecných  ponéti,  žádných  druhn,  žádných  spůsobů  věci.  Každá 
věc  8toji  sama  pro  sebe  co  jednotlivost,  a  protož  neni  žádn&hp  výhradného 
myšleni,  nýbrž  toliko  představováni  a  smyslného  pojimání<  Realisté 
naproti  torna  oznávali,  za  příkladem  Platonovým,  předmětnou  věcnatost 
všeobecných  poněti.    (Universalia  ante  rem.) 

Spor  tento  nalezl  živé  ozvěny  na  universitě  JPražské,  o  éemž  Tomek 
(Děje  university  Pražské)  zevrubněji  vypravuje.  „Realismus,  který  se^ 
v  jistém  spůsobu  skloňoval  ku  pantheismu  a  proto  tehdáž  církvi  uvodín 
v  podezřeni  a  místy  skutečně  zapovídán,  mezi  jinými  horlivého  měl 
v  Praze  zastavatele  Stanislava  Znojemského,  jednoho  z  nejvýtečnějSich 
tehdejších  pracovníků  v  tom  oboru,  kteréž  vůbec  splodila  Pražská  uni- 
versita. Stanislav  ze  Znojma  sepsal  zvláštní  dílo  pod  titulem  „Univer- 
salia realia*'  obsahující  obranu  právě  hlavních  zásad  všeho  realismu, 
že  totiž  všeobecné  idey  nejsou  pouhé  výtvory  myslícího  ducha  lidského, 
pouhá  slova,  jak  říkali  nominalisté,  nýbrž  že  mají  svůj  skutečný  byt 
i  bez  ducha  lidského,  kterýž  že  je  právě  teprv  pojímá,  netvoří.  Hned 
ve  předmluvě  praví,  žet  jsou  sice  mnozí  mužové  ve  filosofii  proslulí, 
kteH  tvrdí,  že  nemůž  to  býti,  aby  co  byly  obecné  ibrmy  věcí,  ježto 
někteří  nazývají  universalia;  jiným  však  že  se  zdá,  že  musí  tak  býti: 
nebo  prý  i  oni,  kteří  to  tvrdí,  že  věci  obzvláště  jsoucí  (singulares  exi- 
stentes)  oněch  forem  na  sobě  nemají,  kdykoli  tak  ušty  činí,  však  srdcem 
musí  je  jim  přidávati,  a  vždy  v  myšleni  svém  je  v  >  nich  poznávají. 
A  však  netoliko  rozum  že  takové  formy  poznává,  než  smysl  tělesný; 
nebo  přirozeným  spůsobem  dříve  pozorujem,  že  ta  neb  ona  podstat 
jest  barvitá,  než  víme,  že  má  tu  neb  onu  barvu,  a  dřív,  že  je  červená, 
než  že  má  ten  neb  onen  stupeň  červenosti.  Pročež  ačkoliv,  jak  di, 
mnoho  bylo  v  pominulých  časích  o  tom  na  jednu  i  druhou  stranu  uva- 
žováno z  hluboká  i  z  vysoká,  aby  se  objasnila  pravda  o  té  věci;  nic- 
méně i  ^  ten  čas.  že  neni  nepříslušné,  příčiny  a  důvody,  pokudby  se 
namítly,  proti  sobě  i  vedle  se  klásti,  a  okem  nepodjatým  vážiti,  jestli 
že  by  snad  pán  pravdy  ráčil  křivý  soud  v  té  věci  odkryti,  a  siřeji 
pootevříti  pravou  cestu.  „Pročež  přistupme,"  dí,  „před  trůn  milo- 
sti s  důvěrou  mysli  své ,  tu  i  onde  prosíce ,  hledajíce  a  tlukouce 
jsouli  čili  nejsou  v  myšlem'  božím  formy  věcí  ideální,  obecné."  Načež 
přistupuje  k  důkazům,  že  j^ou  ona  universalia  realia  a  kdož  je  zapírají, 
že  uvodí  pouhé  nějaké  zdáulivosti  sofistické.  Mnozí  zajisté  pravověříci 
mužové  žeC  považují  to  i  za  nevyhnutedlné  k  spasení,  věřiti  v  ony  formy 
ideální;  nebo  prý  byl  by  velmi  nevěřící  před  bohem  ten,  kdo  by  jemu 
chtěl  smyslový  tento  svět  příti ;  ale  ouhmek  oněch  ideí,  tot  že  jest 
svět  prvbobrazný  (mundus  architypus),  mnohem  vzácnější  tohoto  světa 
smyslového;  protož  kdoby  směl  tento  prvoohrasný  svět  bez  patrného 


—  412  — 

davoda  opírati  bohu,  nebylliby  též  nevěřící  před  bohem?  Ostatně  není 
dilo  ov&ein  (sáno  ze  žádného  nového  hledišté,  než  sestávaje  na  nový 
spnsob  to,  co  o  tom  předmětu  rozličné  bylo  přemítáno  od  starSích 
skolastíckých  filosofů.  V  jiném  díle,  které  psal  o  témž  předmětu, 
nadepsaném  „Tractatos  de  nniversalibos,'*  zahajuje  se  hned  ze  začátku 
odvoláním  ke  stolici  apoStolské,  v  jejíž  opravu  a  kázeň  poroučí,  v  čemž- 
koliv  by  pochybil.  Nebot  prý  mnozí  novějáí  proti  věcem  obecným  a 
bytostem  povšechným  tak  jsou  zapáleni,  že  se  neostýchají  i  pH  stolici 
apoštolské  o  to  usilovati,  aby  tyto  vzácné  věci  z  mocnosti  oné  stolice 
z  oboru  církve  byly  vyjpověděny  a  od  myslí  věřících  na  skrze  zapuzeny." 

Ještě  v  jiném  díle,  jak  se  zdá,  též  od  Stanislava  Znojemského 
sepsaném,  předkládá  skladatd  týž  předmět  v  určitých  následujících 
otázkách  s  odpovědmi  a  průvody:  Jsouli  universalia?  Jsouli  tělesná 
čili  bez  těla?  Jsouli  při  věcech  samých  mimo  duši  lidskou?  Jsouli 
oddělena  od  věcí  jednotlivých,  čili  také  jsou  v  jednotlivém?'  Jsouli 
tělesná  čili  bez  těla?  V  úvodu  jmenuje  sám  sebe  pravdy  peripatetické 
jížto  jest  Aristoteles  kníže,  střídmým  vyznavačem  (professor),  a  ne- 
vzdělaným žákem  dle  návodu  slavného  peripatetika  vykladače  Alberta 
Velikého.  Obmezenost  svého  stanoviště  značuje  sám  vysokým  se  zaka- 
zováním, že  nic  nechce  bráti  ze  sebe,  než  všecko  z  prvozákladů  Aristo- 
telových a  jiných  uznané  vážnosti  starých  filosofů,  takže  mim'  vésti 
důkazy  pra  et  oaniraf  a  odporné  důvody  rozřešovati  výrokem  velikého 
doktora."  — 

Viděti  z  toho,  jak  velikého  účastenství  v  Čechách  nalézalo  ve- 
škeré duchovní  a  literami  hnutí  Evropské,  a  bludem  by  bylo  se  domý- 
šleti že  vědecké  literární  plody  české  z  německých  kořenů  vzešly, 
kdežto  věda  tenkráte  byla  všeobecná,  latinská,  z  vzájemného  součinem 
všech  kulturných  národů  vyrostlá  a  takbřka  mimo  národnosti  stojící.  — 
Myšlénky  přilétají  a  odlétají  jako  povětřím.  Málo  kdy  víme  kde  se 
původně  zrodily  a  jaké  cesty  braly  než  k  nám  došly.  Na  drahách 
svých  někdy  mnoho  na  sebe  přijímají  a  někdy  i  mnoho  ztrácejí  a  ně- 
která cesta  jejich  otevřena  jest  a  některá  tajuplná.  Chovají  v  sobě 
zárodky  jenž  tu  a  tam  se  usazuji  a  pojímavé  mysli  oplodňuji.  Ne- 
snadnou jest  tedy  prací  stopovati  zřídla  ideí  a  látek  jimiž  literatura 
minulých  věků  se  doplňovala.  Původních  pojednání  se  v  domácích 
jazycích  málo  spisovalo,  ale  taktéž  jest  pravda  že  valná  část  toho  co  kde 
po  Evropě  latinou  spůsobeno  se  nepouze  překládala  ale  spracovávala 
tak  že  snadno  za  původní  plstiti  mohla.  Tím  povstala  tenkráte  veliká 
příbuznost  mezi  národními  literaturami.  Všecky  přijímaly  2  latiny 
ale  každá  svým  spůsobem.  Byla  také  ve  čtrnáctém  století  nastala 
móda  staré  pověstí  a  stajré  písaě  sbírati  jež  v  celek  se  uspůiobovaly, 


—  413  — 

a  poměrně  sestavovaly.  Takž  mnohé  ponhé  pověstí  starobylosti  bez 
ladu  a  skladu  ucbované  ale  zajímavé  svými  látjLami  se  na  novo  uměle 
spracovaly  a  báchorky  a  pohádky  nejvzdálenějších  krajin  se  přetvořily 
na  národní.  Položil  se  tenkráte  základ  k  rozšířeni  pohádek  a  pověsti  všeho 
rázu  ze  všech  a  do  všech  krajin  světa  jež  všady  se  ujmuly  a  sdomácnily, 
takže  namnoze  s  toutéž  pohádkou,  jakožto  s  národniy  se  poitkáváme  na 
východě  i  západě.  Těchto  písni  a  pohádek  z  dálky  přišlých  použí- 
vali někdy  domácí  spisovatelově  co  látek  jež  spracovali  a  tato  spra* 
cování  pozdějším  pak  spisovalelům  a  skladatelům  zase  za  látky  slon* 
žila.  Takž  tvoření  a  reminiscence  se  spojovaly.  Pramenem  kruhu 
pověstí  o  císaři  Karlovi  Velikém  byla  kronika  Psenio-Turpinova 
(Turpine  de  vita  Garoli  M.  et  Rolandi  historia)  jež  povstala  sebráním 
starých  pověstí  a  zpracováním  starých  písní.  Z  kroniky  té  čerpali 
pozdější  básníkové  a  popisovatelé  doby  Karlovy  své  látky.  Takž  i 
Ariotto  jeden  z  nejslovutnějších  básníků  Italských  XV.  století  použiv 
rozličných  severních  bájí  spůsobil  z  nich  jižní  národní  hrdinskou  báseň 
yjOrlando  Furioso^^  jejíž  prvotné  zárodky  s  e  kryjí  v  pověstech  o  Artu- 
šovi! A  nepůsobily-li  francouské  a  zvláště  bretonské  pověsti  na  poesii 
veškeré  tehdejší  střední  £vropy,  zvláště   na  německou? 

Seznámením  se  s  latinskými  básm'ky  a  spisovateli  vplynuly  nové 
živly  do  národních  literatur  středověkých,  kteréžto  neodchýlivše  se  od 
rázu  svého  klassické  látky  romanticky  pojímaly  a  v  novém  rouše  podá- 
valy. Pověsti  o  Alexandrovi  jsou  nám  zvláště  památným  toho  příkladem. 
Splývají  v  nich  perská,  hebrejská,  arabská,  řecká  i  křesťanská  podání. 
Hlavním  pramenem  středoevropských  pověstí  o  Alexandrovi  jeví  se 
vedle  Valtera.z  Kastilionu  též  jakýsi  jinak  neznámý  Alberich  z  Bisen- 
ztmu  který  všecky  historie  a  pohádky  o  Alexandrovi  sebral  i  klassické 
Curtiovy  i  mimoklassické  Pseudo-Kallisthenovy.  Taktéž  i  Trojanská  kro- 
nika na  rozličných  spoléhá  zřídlech  a  spracovánich,  k  nimž  mimo  už  dříve 
uvedené  také  ono  jakéhos  Benoit  de  St.  More  přináleží.  Již  v  XIII. 
století  obíhal  německý  překlad  této  kroniky  v  střední  Evropě.  Později 
látku  tuto  spracovali  Herbort  z  Fitzlaru  (1210),  Rudolf  z  Emže  (1230), 
Konrád  z  WUrzburgu  (f  1278).  Mezi  nejpamětnější  zřídelní  knihy 
středověké  náleží  ale  bez  odporu  tak  zvaná  Kronika  císařův  v  XI. 
století  v  krátkých  rýmovaných  verších  německy  složená.  V  kronice 
této  se  jeví  patrný  přechod  duchovního  básnictví  na  romantické,  i 
značuji  se  v  ni  stopy  kterak  všeobecné  historické  zájmy  ^  k  platnosti 
docházeti  počaly  stýkáním  se  národů  západních  s  východními,  a  kterak 
křesCanské  hrdinství  křižáckými  válkami  zbuzené  středištěm  všeho  bás- 
něni  se  stávalo  a  veškeré  látky  jak  staroklassické  tak  i  staronárodní 
svým  spůsobem  přetvořovalo. 


—  414  — 

S  toňtéž  vzájemností  se  potkáváme  i  oa  nžSím  prosaickém,  na 
přímo  naačnám  a  náboženském  poli.  Působem'  předních  myslitelův 
mezi  národy  nebylo  tenkráte  tak  rozsáhlé  jako  později  se  stalo,  a  spisy 
jež  povahou  svou  nejhloubéji  zasahovaly  do  myšlenkovďio  a  společen- 
ského světa  nepronikly  posud  veškerý  literanu  svět  Věda  v  klassí* 
ckém  písemnictví  ustředěná  rozpadávala  se  nutnýin  processem  na  naoky 
z  nichž  každá  bez  ohledu  na  střední  kmen  se  pro  sebe  vyvinovati  po-» 
čala*  Pověry  a  domýšlení  tím  více  se  zúrodĎovaly  čím  úžeji  přímé 
myšlení  pnléhalo  k  víře.  Pověra  zvláště  se  posilovala  nepravým  pojí- 
mánioi  arabských  a  řeckých  podám'.  Každý  předmět,  čím  vzdálenější 
od  nás  časem  neb  prostorou,  v  tím  nejistějším  a  tedy  báječnějším  se 
objevuje  světle,  pokud  věda  skoumavá  a  zkušebná  jej  podstatně  nevy- 
jasní. Takové  že  vědy  tenkiáte  ještě  nebylo,  tedy  známost  dávných 
časů  a  dalekých  zemí  spíše  na  báchorky  než  na  pravdu  se  zakládala, 
a  názory  tyto  oblíbené  se  přenášely  i  na  věci  nejbližší  Pozorovám' 
vplyvnv  sideriekých  na  povětmost  a  plodnost  země  vedlo  k  uznávám' 
vplyvů  takových  i  na  mysl  a  osudy  lidské.  Astrologie  se  nejprv  vyvi- 
nula ze  španělských  a  arabských  podání,  ale  národové  na  ní  nepřestali 
nýbrž  pozorujíce  spory  sil  hmotných,  přitahování  a  odstrkováni  se  věd 
některých  v  přirozenstvu  soudili  hned  na  tajenmá  toho  zřídla,  na  moc- 
nosti tellttrícké  a  démonické  nad  nimiž  lze  jest  duchu  lidskému  si  zí- 
skati vládu.  Takž  povstalo  čarodějstvi  středověké,  zakládajíc  se  dílem 
na  harampátí  mystické  filosofie  klášterní,  dílem  na  praktiku  lidi  bud 
blouznivých  buď  přechytrých  jižto  fantasii  lidskou  uměním  svým  napí- 
nali a  zaměstnávali  a  vždy  s  větším  úspěchem  se  potkávali  nežli  jim'. 
Zvláště  lékařství  trpělo  takovýmto  pojímáním  věcí,  nebof  leželo  v  rúkxm 
nevědomých  a  pověrečných.  Což  divu  že  morem  všelikých  druhův  hy- 
nulo lidstvo  středověké? 

Kterak  ohledem  na  takovéto  uepoměrnosti  tenkráte  Čechy  vypa- 
daly, o  tom  nás  i^títný  poučuje  slovy  velmi  dojímavými  a  živými,  tak 
že  nám  nelze  obejíti  úryvek  z  knih  o  obecných  věcech  křesťanských, 
v  němž  se  kulturný  názor  jeho  skvěle  osvědčuje.  Jestit  to  jedno- 
z  mnohých  svědectví  jak  osvětlených  mužů  už  tenkráte  v  Čechách  bylo 
a  kterak  pravá  poznáni  si  cestu  u  nás  klestila  proti  panujícím  pověrám 
střední  a  západní  Evropy.    Mluvit  Štítný  takto: 

„Ti,  ješto  pósobie  čáry,  ti  vědě,  kak  se  s  seřednú  věcí  obierají : 
když  kakés  pod  šibenicí  kořenie  ryjí;  když  čehos  viselcóm  uřezi\ji; 
když  žáby,  strýčky  neb  kořenie  křstie,  fteb  stienky  oferuji,  i  jiné  věci 
šeredné  činie,  o  nichž  nurzko  i  mluviti,  a  často  i  Boha  se  odpoviediýic. 
Hrozné  božie  milosrdenstvie,  že  se  kdy  nepropadnu  živi  do  pekla  horú- 
cieho,  a  že  jich  tak  dobrotivé  dlúho  čaká!   A  protož  čím  dále  čaká 


—  415  - 

Baoh  polepienie,  tiem  neujdů  větáieho  hoře.  Někteří  pak  mají  omluvu, 
ale  vždy  zle,  řknc:  9,Nečímine  ke  zlému,  ale  k  milostí;  aneb  aby 
spolu  manoželé  dobře  byli/^  Těm  všem  řku^  že  zle  činie*  •  Najprv, 
neznamenají,  že  často  se  to  naházie,  že  chtiec  k  milosti  učiniti  ólovéka, 
učinie  bláznem,  otráviec  jej,  a  často  také  i  života  zbavie.  A  nad  to, 
by  kto  mohl  jediným  najmenSim  čárem  přivésti  to,  neřku,  by  manželé 
spohi  dobře  byli,  ale  aby  se  všichni  pohané,  i  židé  i  kacieři  ku  pravé 
vieře  obrátiti  '^  ještě  by  neměl  toho  učiniti.  *  Však  každý  čár  jest  smr- 
tedlný  hřiecfa;  a  ktož  umře  v  smrtedinéro  hřieše,  ten  nezbude  věčné 
smrti.  Goj*  pomohlo  Judášovi,  žej'  Kristus  jeho  proradú  umřel ,  kakž 
kolivék  dobře  se  jest  tú  smrti  jiným  stalo,  když  sám  ještě  v  pekle 
hoří,  a  bude  hořeti  i  na  věky?'* 

„Druzi  pak  řků:  „My  nečarojem,  ale  lékujem  a  mnohým  pomá- 
háme.'^ Těm  řku  též  jako  dřevním :  CoC  pomož,  ač  by  ves  svět  uzdra- 
vil, a  duši  svů  do  pekla  poslal?  A  těm,  ješto  léky  hledají,  zdravě 
pravi,  by  se  sami  rozmyslili,  které  lépe:  protiv-li  Bohu  mieti  zdravie 
n»  malú  chvilku,  a  potom  skuoro  ztratiti  je  a  býti  Boha  odlůčenu?  a 
ještě  veď  lék  nevzdy  pomož;  ač-li  by  pomohl,  na  málef  pomož!  čili 
lépe:  nemoc  trpěti,  od  Boha  cákajíc  smilovánie,  a  skrz  to  věčně  s  ním 
mleti  utěšenie?  Neb  ktož  s  nim  sstojí  až  do  konce  i  v  niizi  své, 
jistěf  utěšen  bude.  Ale  vie  Buoh,  že  často,  zdrávi  jsúc,  chcem  viece 
slážiti  světu  než  Bohu;  i  dá  nám  nemoc  pro  naše  dobré,  abychom 
poznajíc  se,  a  odjinud  pomoci  nežádajíc  protiv  němu,  od  něho  vzeli 
plnu  odplatu.'' 

„Než  to  slušie  také  věděti,  že  Bóh  ustavil  jest  rozličná  lékařstvie, 
ale  ne  léky  pro  rozličná  člověčie  pomšenie  vnitřnie  i  vnějšie,  jakož 
lékaři  rozumějí;  a  to  nenie  protiv  Bohu,  ani  kostelniemu  ustavení. 
Ale  všidmi  jiní  bobonci,  kterýchž  učeni  lékaři  nedržie:  leč  žehnánie, 
leč  napsánie  která  na  jablce,  na  oplatce  neb  na  listě,  neb  pro  zuby, 
jeftto  na  stěně  škobrtají,  leč  na  vuzi,  zapovědíeni  jsů  kostelem.  Čím 
pak  vieoe  ta  žehnánie,  ješto  jsů  se  lží  smiešena,  a  některá  jsú  holá 
lež!  anof  řepce  baba  pochukujíc  a  praviec:  by  Buoh  chodil  po  zlatém 
mostě,  a  utkal  se  s  svatým  Petrem  neb  s  svatů  Máří,  aneb  s  kakús 
dohru  bratří;  i  vzelží  kakés  řeči,  chtiec  lží  tělo  uzdraviti,  ano  lež  i 
duši  zabíjíe !  Ale  toj'  jiné,  když  kto  sprostně,  z  přiemého  ůmysla,  maje 
lítost  k  nemocnémn,  prosí  zaň  Bnha,  aby  Buoh  ráčil  jemu  odlehčiti, 
aneb  jeho  svá  milostí  posíliti,   aby  jej  těžké  pokušenie  nepřemohlo." 

„Třetí  pak  vědma  mají  a*po  věštbě  stojie:  ti  také  protiv  kostelní 
zapovědí  věřie  přieliš,  zdajic  se  sobě  nsúdřejšie,  nežli  jiní,  a  chtiec  i 
před  jinými  z  toho  mieti  chlůbu,  chtiec  věděti,  kto  prvé  umře  ze  dvů 
manželu?   kto  ostejt,  když  dva  sedáta?   neb  zhojí-li  se  z  této  nemoci? 


-  416  — 

Těm  všem  praví  svatý  Pavel,  aby  nechtěli  viece  smysleti,  nežli  jest 
třeba  smysleti.  Nic  irevědě,  by  k  čemu  ty  věSťby  byly  užitečný;  než 
tiem  méně  lidé  o  Bnoh  tbají.  Goj'  pomohla  ta  věěCba  onomu  králi 
v  starém  zákoně,  o  němž  se  v  čtvrtých  knihách  králových  čte,  že  byl 
posly  své  poslal  k  jedné  modle  pohanské,  když  nemocen  byl,  aby  se 
vzeptali  na  m',  zhojí-li  se  té  nemoci?  Tehdy  utká  je  Heliáá  prorok,  i 
povede  jim:  „Vratte  se  k  králi,  a  povězte  jemu:  zdali  nemá  Boha 
lid  izrahelský,  žes  poslal,  aby  se  ptali  tvďio  zdravie  na.  bohu  pohan- 
ském? Protož  s  lože,  na  něž  si  vešel,  nesejdeS,  ale  smrti  umřeě.^ 
Co-li  jest  pomohlo  Alexandrovi,  žej*  věděl,  jakž  pravie  o  něm,  že  mu 
jest  nelze  od  meče  sníti,  než  žej'  tiem  byl  nesbedněji  a  viece  sobe 
hřiechu  dobyl?  A  však  otrávenie  se  nemohl  vystřieci,  a  panoval  dosti 
na  mále!  Mnozí  za  nás  nemněli,  by  mohli  býti  oběšeni  aneb  jati,  a 
potom  sů  někteří  koňmi  vláčeni  i  viseli.  Co-li  pomož  mezi  dvěma 
mauželoma  ta  věštba,  který  má  umiíeti  prvé,  než  že  tiem  často  viera 
i  milost  bývá  meošie  mezi  nima?  a  obakž  ne  tak,  jakož  nmie  oni,  to 
vycházie.  Často  bude  žena  mieti  po  té  věštbě  naději,  řkůc:  „Ostanu 
po  muži*  zbudu  práce  této  neb  této;**  ano  ji  pak  teprv  práce  i  na- 
padne, aneb  hanba,  anebo  muž  ještě  horší  a  nesnadnější.  A  takéž  se 
i  muži  stává.  A  také  lidé  často  mnieti  budu  po  své  věšfbé,  by 
mělo  býti  velme  dobře,  když  takto  bude  aneb  takto,  anof  zle  bude. 
Často  po  své  věštbě  báti  se  budu  některé  věci,  ano  vyjde  velmi  dobře. 
Právě  též  stalo  se  jest  o  Pilátu.  Otec  jeho  po  své  věštbě,  neb  snad 
hvězdářství,  ač  jest  to  tak,  viděl,  že  by  té  noci  ženu  mél,  že  by  synem 
počala  jemu;  ten  syn  tak  by  byl  mocen,  že  by  pod  jeho  mocí  země 
se  třásla,  skaié  se  sedalo,  slunce  protiv  obecnému  běhu  zatmilo  se.  A 
pravda,  že  se  jest  tak  stalo,  ale  jinak,  než  on  mienil.  On  mienil,  chté 
z  toho  mieti  utěšenie:  nalit  tuhu  s  hořem  mieti  bude,  když  uzři,  ano 
ten  súditi  bude  živé  i  mrtvé,  jehož  jest  bezprávně  odsůdil  syn  jeho, 
pro  něž  sů  se  dály  ty  hrózy;  a  tak  i  s  synem  u  věčné  hoře  odsá- 
zen bude." 

„Protož  nestojme  po  tom,  bychom  po  kterém  vědmě  aneb  věftfbě 
aneb  čánech  co  věděti  chtěli  budiícieho;  ani  kterými  léky,  kromě  ač 
lékařstvím,  aneb  s  sprostnú  prosbu,  ne  v  sloviech  naděje  majic,  hle- 
dejme zdravie.  LépeC  jest  nic  takého  nevědiic,  všichnu  naději  v  Bdiu 
jmieti ;  a  lepši  tiemoe  v  bozi  báznij  neÉli  zdravie  protiv  Bohu.  PakU 
se  kto  diví  tomu,  že  se  čáři,  snové,  vědma,  věštby  zračiji  často,  aneb 
léci  prospievají:  nenie  se  co  diviti  tomu.  Neb  Buoh,  jenž  každého 
srdce  vidí,  znaje  srdce  některá  tak  všetečná,  že  vždy  divóv  hledají  a 
dvomosti,  a  chce  se  jim  věděti  budúcie  věci  aneb  tajné;  i  přezří 
ďáblu,  aby  oklamal  je  pro  to  všetečstvo.    A  když  někaké  takové  bo- 


—  417  — 

bonky  činie,  ješto  ani  podlé  duchovenstvie,  ani  podlé  tělesného  přiro- 
zenie  móž  býti  kteié  doličeBÍe  neb  podobenstvie,  by  to  proto  tak  melo 
býti;  tehdy  črt  má  to  sobe  jako  za  znamenie  tajné  smlůyy,  že  od 
něho  hledaji  toho;  i  zpósobi  s  tolik,  jelikž  jemu  jest  přezřieno,  jakož 
nemůdří  lidé  žádají*  A  často  dobrým  přikryje  zlé,  aby  viece  jich  okla- 
raaly  kteříž  se  toho  nechtie  střieci,  jako  páteře  aby  péli  nějakým  div- 
ným obyčejem  >  aneb  mfo  zaprosilí;  ale  vždy  v  to  někaký  tajný  tant 
nvrže,  aby  ta  obět,  neb  ty  modlitvy  z  přiemého  a  sprostného  ůmysla 
nepošly.  A  často  po  leckakéms  vědma  aneb  snu  ukáže  pravdu,  zdali 
by  as  a  někdy  oklamal,  aby  člověk  viece  žádal.  Nebt  téžměř  všecko 
pohanstvo  od  počátka  světa  držal  jest  na  těch  dvomostech,  až  jest  i 
z  obrazóv  s  nimi  mluvil,  a  jako  Bohem  chtěl  nazván  býti  a  od  lidi 
mieti  službu;  až  jest  Buoh  i  ráčil  skrze  své  svaté  apoštoly  a  jiné  svaté 
učenmky  Ud  z  toho  bludu  i. vyvěstí.  Protož  črt  velmi  by  rád  na  též 
navedl;  a  tak,  kohož  móž,  oklamá,  a  jakž  móž,  pósobí  to,  aby  po 
téch  dvomosteďk  lidé  stáli  z  kakéhos  všetečstva.  A  kohož  nemóž 
v  zevné  zlé  přitáhnuti,  toho  povede  ve  zlé,  něčím  dobrým  jemu  okrášle. 
Kohož  nemóž  odtáhnuti,  aby  viery  křestanské  nedošel  plné,  ale  přetáhne 
jej,  aby  plnú  vieru  maje,  nad  to  přijal  se  čáróv  neb  vědem,  neb  věštby 
neb  lékóv.  Kohož  nemóž  i  jedniem  tiem  oklamati,  ale  hledá,  zdali  by 
jej  učinil  kak  neustavičná,  aby  n  vieře  pravé  nesstál  do  konce;  neb 
víé,  že  ktož^v  čem  až  do  konce  sstojí,  ten  podlé  toho  odplatu  vezme/* 
Nebyly  to  zjevy  jednotlivé,  proti  nimž  se  Štítný  obořil,  byl  to 
přímo  neduh  časový,  který  lidstvo  na  scestí  uváděl.  Protí  tomuto  i 
jiným  podobným  neduhům  pracovala  osvěta  nedosti  usilovně,  nikoliv 
svou  vinoB,  ale  vinou  poměniv.  Cirkvi  iehdejší  nestála  pověra  v  cestě, 
ba  podporovala  učení  její-  namnpze  ohledem  na  damouologii,  ku  které 
BB  přiznávala.  —  Při  rozličností  rozbíhajících  se  směrů  povstávalo  také 
veliké  množství  traktatuv  buď  ku  zobecnění  jich,  bňd  na  překážku 
jim  spůsobenýdi.  Traktatáv  těch  se  též  zachovalo  mnoho  a  prohledám 
váním  starých  rukopisů  vždy  zase  nových  se  nalézá.  Že  mnohé  z  těchto 
spisků  do  národních  jazykův  se  překládaly*  toho  máme  u  nás  pod- 
statné důvody,  jakož  i  toho,  že  některé  částky  z  nich  zcela  přecházely 
do  vétiídi  spisů.  Zvláště  obhbeny  byly  spisy  asketícké  a  mezi. nimi 
především  rozpravy  Bonaventt^ovy^  Hugovy  a  Davida  bosáka.  Tento 
David,  z  řádu  Františkánů,  jinak  také  David  Augsburský  jmenován, 
náležel  mezi  nejpřednější  askety  XIII.  století.  Byla  to  jedna  z  tíohých 
hvézd,  jež  mocně  a  skvěle  zářily  do  dudiovného  života  středověku. 
Sebezapření,  hlubokost  citu  a  vznešené  smýšlení  jsou  hlavní  známky 
povahy,  jež  ze  spisů  jeho  vysvítají.  Taktéž  i  Bonaventura,  jinak 
Doctor  Seraphictu  nazvaný,  byl  Františkán,  a  sluší  ho  počítati  mezi 

27 


—  418  - 

nejprednéjii  spisovatele  tlieologicke  střediuho  věku.  Učeností  a  zbož- 
ností se  vyznamenáTflýe,  sepsal  přes  70  spisa  th6ok>gi(^ý<di  a  asketi- 
ckých.  Httgo  (de  Sto.  Victore)  z  rodu  hrabat  z  Blankenborku,  byl 
profesorem  ijieologie  v  Paříži  (1115),  kdež  docela  podle  Augustina 
přednášel »  takže  nazván  býval  lingua  Augustinu  Sepsal  množství 
spisů  v  kterýchžto  .mystika  a  akolastika  mají  nadvláda:  K  těmto  spi- 
sovatelům latinským  se  táhne  valná  část  přeložených  traktatóv  éeských. 
—  Ohledem  na  modlitby  a  rozjímání  podotknouti  nám  jest  že  tenkráte 
v^  všech  klá^teřidi  střední  Evropy  se  jich  hojně  spusobovalo  a  že 
zvláště  oblíbený  a  obecný  byl  název  jejich  ,/tpeculum*^  n  zrcadlo^  něme- 
cky Spiegd.  V  němčině  znamenal  název  tento  též  toUk  co  návody 
v  češtině,  kdež  takovýchto  m^cadd  obsahu  mravoučného  a  nábožen- 
ského nemálo  povstalo,  podržel  název  význam  obrazu. 

Panovalat  v  středověku  vůbec  veliká  vzájemnost  literami  mezi 
kulturnými  národy  Evropskými,  což  se  nejsnadněji  vysvětluje  tím,  ie 
latinský  jazyk  byl  vlastně  čelným  jazykem  spisovným  a  přední  spisy 
náboženské  a  filosofické  v  jazyku  tomto  shotoveny,  spisům  nájrodmm 
za  zřídla  a  za  vzory  sloužily.  Že  se  v  Čechách  mnohé  spisy  z  N8- 
mecka  přišlé  ujmuly,  není  důkazem  že  Óeohové  novou  kuHura  od  Něm- 
cův nabyli  a  svou  literaturu  z  Německa  čerpali.  Pramen  k^iltury  této 
vycházel  z  Itálie  a  z  Francie.  Těch  zřídel  používali  vice  neb  méně 
v$ickni  národové,  a  nebylo  by  toho  poměrně  méně,  co  Němci  z  Pro- 
vencalské  lyriky  a  írancouské  epiky  bezprostředně  a  prostředně  čer- 
pali, než  toho  co  Cechové  od  Němců  přejmuli.  Jinak  nebylo  divu  že 
německé  básně  a  spisy  jiného  druhu  do  cech  se'  dostaly,  když  toUkeří 
němečtí  báraíkové  přítulku  'hledali  a  nalézali  při  dvoře  čeAýdi  kiilů 
a  některých  pánů,  když  německými  mnichy  se  naplňovaly  české  klá- 
štery. Nehrnuli  se  Čechové  <io  Němec  pro  kulturu,  nýbrž  Němd  do 
Čech  pro  výživu.  Proto  pro  všecko  byla  německá  Hteratmnt  jako  ně- 
mecká národnost  tenkráte  jen  hostem  v  Čechách,  a  musíla  se  sfeštítí, 
chtěla-li  se  zdomácniti.  Německé  obce  měly  výhradné  postaveni,  a 
německé  literatury  v  cechách  domácí  nebylo.  Z  německých  slov  jenž 
co  tirmini  technici  do  čedcého  písemnictví  zabloudily,  zvláště  nápadné 
jest  Hdmbrecht  jež  Štítný  tak  často  /Užívá.  „Převzdéný  smysl  tohoto 
slova*'  —  praví  Erben  ^-  „dává  jisté  svědectví,  jací  byli  tefadáž  mra- 
vové  stavů  vyš£ch,  ježto  se  s  rytířskými  činy  ob^i.'^  •—  Helmhredit 
pochází  od  hdinberechtígt  f  kdo  právo  má  k  sedámm  čili  k  tunugim. 
Brzo  ale  znamenalo  tolik  co  prostopášník,  zhýralec,  fiýjovnik,  a  též  o 
nemravných  ženských  se  užívalo.  Smyri  tento  mtto  slovo  Hehnfaréoht 
v  Německu  už  v  XIII.  století ,  a  stalo  se  populárním  SKvláStě  W&nhe*- 
rovou  básní  (okolo  1236—1246) :   Von  dem  Maa/r  Hdmprechie^  v  níž 


~  419  — 

píevxdéoý  smysl  tobrto  slova  takořka  historického  nabyl  potvrzeni, 
Udením  ramviii  spostlostí  Helmprecfata,  selského  synka,  který  z  domova 
utekl  a^mezi  tonlavé  rytíře  a  loupežníky  se  dal,  a  hanebné  vykonav 
skutky  přehrozný  vzal  konec.  —  Takovýchto  Hefanbrechta  v  středním 
věku  zajisté  byto  mnoho«  a  áefase  pochybovati  že  tito  némeétí  pobéhlí- 
kové  po  víech  zennoh  se  roztroosili  a  že  se  za  éa&n  toulavého  rytíř- 
stva zvláaté  do  Čedi  hmnii.  N«byk)  tedy  viecko  knltnrou  co  z  Němec 
k  nám  přibylo ,  ba  mime  za  to  že  zoemravĎování  národa  postnpovalo 
tím  poraéremi,  jakým  se  odvracování  od  starých  spůsobá  a  řádů  roz* 
žiřovak),  jakým  národ  k  cizím  modlám  se  chýlil  a  oizémn  jazyka  hovit, 
peCEbývaje  tím  mchn  samostatného  vyvinování  a  raze  neodvisloa  svon 
původní  povaha.  Jak  dalece  se  cizota  do  časů  Karlových  v  Čechách 
byla  zabrala,  o  tom  mimo  jiné  i  kronika  Zbraslavská  na  mnohých  mí«- 
stech  vypravuje:  ^n  cmnibta  eivttattbuš  fete  rsgnij  et  co9um  jBs^e 
eommuniůr'  ěat  iiatts  lingtMs  Téutonicae  quam  Bohemicas  iata  vicé/' 
Tedy  při 'dvoře  králova,  v  městech  a  ua  hradech  odrodilé  částí  nažeho 
panstva  se  zvláětě  pěstovala.  Mělat  tedy  literatura  národní  tenkráte 
kriumon  ůíota  ««n«.ovatí.  «nem«vfto.iiu'  »  némectvlm  do  Čech  vplý- 
vajicí,  a  pěstováním  domácího  písemnictví  povzbuzovati  obecný  lid 
čedcý  oizotcm  méně  dotknutý  ku  hájetd  svých  národních  zájmů  a 
ku  přidrženi  se  nátodního  jazyka.  Snažila  se  o  to  dosti  horlivě,  leč 
ovSem  dudi  času  a  překážky,  ježto  na  nepravý  spůsob  veřejného  vy-^ 
chováiu  národa  se  zakládaly,  nedaly  životu  Hterarmmu  «e  tak  zvěeobeo- 
niti  a  tak  mohutně  vykvésti,  jakž  toho  potřebí  bylo,  aby  národ  ne- 
klesl. Jisté  jest,  že  Čechové  zvláštním  duchem  nadaní  a  ku  ^isování 
-povolaní  se  i  vědomostmi  i  neviedni  znalostí  literatury  evropské  vyzná* 
menávali.  Takž  nikdo  upírati  nemůže  nápadnou  nmohočetlost  ni  Štít^ 
nému  ni  SmifaiTlaákovL  Oba  též  se  objevují  co  domyslní  pozorovatelé 
-fidu  a  skoumatelé  jeho  povahy.  Mysl,  ráz  a  povaha  lida  se  tenkráte 
objeviti  nemohla  ve  iq>isech  ze  samého  lidu  vyšlých,  ale  v  fráiícfa  a 
přislovjdi  Jeho  se  ziqisté  bezpostředně  zračila.  Pohříchu  nemáme  stopy 
žeby  byl'  někdo  ná  selnrání  iM:ostonán>dních  písni  tenkráte  pomýšlel,  ale 
iCastdou  náhodou. ée  nám  zachovala  sbírka  přísloví  s  nadpisem:  Inci- 
fiuHt  praverbia  Fla$8honi$ ,  gmevori  domini  et  bacoalarii  Pragensia. 
Bukopiž  z  diroiié  polovice  XV.  století  rukou  mnicha  KfUe  Tdeckého 
psaný  nalezl  Pahický  v  ardnvu  Třeboitekém.  Některá  jich  část  z  knih 
vyAata,  ále  yětžina  patrně  z  úst  lidu  pochází.  Sbíi'ka  Flašková  se 
nám  jtví  00  první  okus  Mudií  o  lidu  českém  Čímž  ovšem  valné  se  liší 
od  iék  zvaných  prip<nfědí  píi  Bohémáři  Klenově,  ježto  patrně  za  smě- 
rem pouze  jazykovým  sestaveny  byly. 

Nelze  již  upú'atí  že  česká  prosa  této  doby  se  nejen  vědecké  výše 

27* 


už'  domáhati  po^a,  ale  že  i  vědé  samé  i  nové  d&stojné  vytýkala  směry 
kterýniiž  se  zi{ŠeobeoQÍti<  a  plodnou  84iti  $lěla»  toiiž  směry  násodní. 
Nebylo  postud  nijakého  spojen(  mezi  vědoa  a  národem;  byla  ma  odci- 
zena mluvou  a  spůsobem  svých  objevem',  ba  téměř  nepřístupná.  Učenost 
byla  takořka  monopolem  některých  jednotlivců  •  ježý  práVě  jako  nuatri 
cechovní,  o  to  se  zasazovali,  aby  se  nemj^tři  nevtirfdi  do  dboru  jejich, 
a  zvláátě  aby  .se  brány  vědomostí  neotevřely  yétma  lidu.  To  se  věak 
stalo  uyod«nim  filosofické  vědy  do  jieské  lit^titory,  čímž  nejen  věda 
se  pd  ustálených  latinských  formuli  odpoutala  ale  i  duchu  národ  mmu 
cestK  se  uchystala  k  vystoupení  z  kruhu  netečnostitta  nevědomo- 
sti.  ,Na  tom  hlavně  spoléhá  důležitost  spisáv  Štítného  že  jimi  po- 
dáno první  osvědčení ,  kterak  pozoání  vyá&í  z  '  výhradného  táboru 
latiníkův  na  všeobecné  pole  národní  se  přenáieti  dává  aby  se  tam 
ujmulo  a  k  samostatnému  hojně  rozvětvenému  kmenu  dospívalo,  -^ 
„Hýbal  jim  duch  ^yUměhtnoBtt^  by  to,  co  vyučovali  umělou  latinou 
mistři,  v  rou§e  prostonáťodním  vlasti  své.podávali  by  učitelem  náuodu 
svéma  se  staL  -r  Neznáme  v  tehdepím  čase  u  jiných  nánKláv  muže 
jenžto  by  podobným  spůsobemmezi  národovci  svými  vynikal/'  (Hanuš. 
Koleda  1850;)  Neváháme  zde  souditi  že  mu  i  v  tom  předsvítal  při- 
klad Milice  ovsem  co  kazatrie,  devšak  co.  spisovatele.  Pozňált  aiýisté 
Štítný  s  Jakým  úspěchem  se  potkával  řečník  li  •  národu  ku  kterémiiž 
mluvil  jazykem  jeho.  Potřebít  jen  kroku  od  přesvědčeni  k  skutku. 
Byt  nebyl  on  (Milic),  madhy-  i  téck  vseth  knih  nebj/io^  kieré  JMem 
psal,  praví  Štítný  o  sobě.  ^Jakmile  ale  na  samostatné  se  postaviv  pole 
směr  pevný,  národní  si.  vytknul  a  i -se  ho  uvědoměl,  tu  již  nezastavil  -  se 
po  prvních  krocích  nýbrž  vždy  více  přesvédčeik' O:  pravdivosti  a  lispé^ 
nosti  snažen  sv^o^  i  dále  sledil  ruoh  vnitřní. který  jej  ku  práci pohár- 
něl.  DuŽevní  práce  ale  nepodává  toliko  výsledky  mySleni  nýbrž  i  Imi* 
ditelkou  jest  níyálének.  Kdo  sé  ji  podá  ten  vždy  hloub,  se  zabirá  do 
duchovného  světa  a  vždy  úž^i  přiléhá  k  všeobecnému  dochovnéma 
životu.  Zavítají  k  němu  náhledy  jež,  sróvnávár-Ii  so  š  i  nimi,  dále 
v  sobě  vypřádá,  a  protivi-lí  soMmu,*  .důvodným  odporem  zatnitatí  se 
snažuje.  Takž  se  i  Štítnému  vedlo,  (nebt>t  živého  bral .  ú&stenstxd  na 
duševním  pohybováni  svých  časů.  Avšak  směry  časovéi^Jižjié  dáie- za- 
sahovaly nežli  věda  školou  a  církví  ustálená  pHpouítěla !  Duch  áe 
hlásil  o  svobodu  a  o  emancipaci  svou  se  snaiovati  poial.  Hráze  po* 
dané  učenosti  se  trhaly  a  základy,  jejími  se  po^řáaati  počalo.  Štítný 
po  život  svůj  hledaje  pravdu,  na  sklonku,  jsoutmostí  své  se  nalezl  v  re&- 
pacich  kd&  jí  vlastně  jest.  '„4;>  ji^  ^i  jde  léto  eěd^miesášéy  a  vMc 
jeíté  jsd  mnú  někteří  mistři  pohnuli,  ie  neumíiibyeh  na  jisto  pové- 
déH  jestli  v  té  svátosti.  jeSté  ddéb^  \pod  film/  hy  bjflo  také  této  boii. 


—  421  — 

éili  iujiz  zhyn^  chltb  býti  a  obrátí  se  v  téílóboíO  • . . .  Raději  řhii: 
Nevím  které  jeety  ne£  bych  ř^i  'toto  T^eb  toto,  když  se  je  v  tom  ani 
ko9tel  jeáté  ňeu»tamv{i , . . ,  Ve  výroku  tom  spočívá  více  nežli  slova 
jeho  jeví.  Vidíme  tu  Štítného  téměř  na  rozcestí  věření  a  vědění.  A 
na  jiných  místech  vidíme  že  se  podvrhl  církvi.-  Padá  tedy  co  myslitel 
do  časů  kt^  přežil,  ale  oo  spisovatel  překročil  meze  bývalé  tím  že 
národní  literatuře  připravil  půdu  na  které  se  hned  po  něm  tak  živě 
pohybovala  že  mohutným  prouděni  do  národa  vtékala. 

Jakož  ve  filosofii  vůbec  se  ustřeďuje  vědoucnost  jistého  věku,  takž* 

v  v 

ve  spisech  Štítného  se  zřítí  dává  áhmek  vědomostí  za  časů  jeho  v  Ce- 
chách známých  a  v  jádru  myšlenkovém  ustředěných.  Stálf  tedy  Štítný 
na  výii  poznání  svého  národu,  a  objevuje  se  nám  v  něm  nejhorlivější 
zástupce  duševných  zájmů  v  národmch.-  Nehleděl  však  zrakem  nepřed- 
pojatým  a^  přímo  skonmavým  do  říše  jsoucnosti ,  ale  skly  učeni  kře- 
sfanského.  Názor  jeho  byl  více  dogmatický  než  pragmatický,  a  tady 
86  stalo  že  slabší  jeho  stránkou  bylo  positivně  na  zkušebné  rozebírání 
věcí  založené  vědění  než  metaíysické  na  předpojaté  myšlénce  spoléha- 
jící bádáni*  Značný  tu  nepoměr  v  říši  tehdejší  vědy  že  si  nevyhledá- 
vala prnékody  poAs^tným  poznávámm  oi)ravdívých  věcí  a  takž  v  svě- 
tlo pravé  je  nestavila,'  nýbrž  že  je  vyjasňovala  světlem  odjinud  vydlu- 
ženým,  takže  namnoze  jinače  vypadaJy  nežli  jaké  v  pravdě  byly.  To 
především  platilo  o  dějinstvu  vůbec  a  o  dějinách  vědy  zvláště.  Jestliže 
názory  dějepiscův  českých  této  doby  byly  příliš  obmezeny,  takže  nauka 
historická  více  na  sesbírání  a  sestavení  historického  materiálu  než  na 
pravé  a  všestranné  objevem  a  vyjasnění  minulosti  hleděla,  působila 
zase  filosofie  přímou  k  ní  protivu  tím  že  příliš  s  vysoká  do  dějinstva 
hleděla,  čímž  ovšem  nemožná  jí  bylo  proniknouti  zjevy  jednotlivé  a 
pravý  obraz  celku  si  ustvořítí,  nýbrž  poskytoval  se  jí  obraz  mijavý  a 
nejistý,  povrchni  a  více  zdánlivý  než  opravdový.  Oko  filosofa  vždy 
hledělo  k  svrchované  moudrosti  více  nežli  k  věcem  jež  moudrost  spů- 
sobila,  a  on  vždy  pobízel  k  tomu  aby  se  lidé  od  poznaných  stvoření 
k  tvořící  moudrosti  obraceli.  Tím  se  ale  stalo  že  příliš  běžný  byl  hled 
na  stvoření,  než  aby  se  byla  stala  poznána,  a  poznání  se  obmezovalo 
více  na  povrchní  ponětí  o  věci,  na  obraz,  nežli  na  skutečnou  bytnost 
jeji  se  povznerio.  Proto  méně  se  zabírala  filosofie  Štítného  do  sociál - 
ných  a  politických  poměrů  jež  se  k  pozemskému  žiti  táhnou,  než  do 
náboženských,  metaíysických  a  mravoučných  ježto  na  věčnost  pouka- 
zuji. Člověk  nebyl  mu  stvořen  k  vůli  životu  pozemskému.  Život  jeho 
jen  odleskem  božského  života  býti  měl,  a  co  blíže  bohu  stojí  a  více 
k  bohu  uvádí,  to  poměrně  i  podstatnější  mu  mělo  cenu.  Proto  tak 
hluboce  se  zamyslil  do  života  andělův,  a  o  věcech  duchovních  častěji 


—  43a  ~ 


a  podstatněji  se  projevoval  než  o  věcech  přirosenýchi  a  jasněji  nim 
vysvitá  čeho  se  domníval  o  nebi,  o  oSstci  atd.  než  o  svété  vobec, 
v  jehož  nedokonalosti  jasněji  sfei  nežli  v  jeho  reálné  podstaty.  Svět 
mu  docela  odvislý  jest  i  původem  i  směrem,  z  čehož  vysleduje  i  ne- 
pravý pojem  o  svobodě.  Toliko  béh  sám  ví  komu  spomoz  a  koho 
nechá  v  zahynutí,  on  ví  koho  neehá  v  zahynutí,  on  ví  homu  nodud 
příčiny  hodné  k  spasení .  • .  Takž  i  kosmické  náhkdy  jeho  o  nebi  a 
o  zemi,  o  hvězdách  a  o  přirozenstvu  vdbec  spoléhaly  na  podáních  a 
předsudcích  nových. 

ByloC  tedy  nmoho  věcí  na  které  se  česká  věda  ještě  neodvážila, 
ale  bylo  také  mnoho  překážek,  jež  se  jí  v  cestu  stavěly.  Nejprv  aa- 
jisté  církev  jež  největéí  síly  k  sobě  táhla  a  k  úspěchům:  svým  upotre- 
bovala,  pak  školy  jež  více  střežovaly  meze  poznání  než  o  rozšíreoi 
jejich  se  zasazovaly,  pak  latina  a  latiníci  jež  vČdiDmosti  pa  monopol 
svůj  považovali,  ba  celý  rach  času  kterýž  svobodě  myšlení  nepřál  a 
každou  úchylku  od  obecného  mínění  za  kacířství  považoval.  Snadněji 
blud  nalezl  průchodu  nežli  pravda.  Muaely  do  ducAía  časového  vply-. 
uouti  živlové  noví,  musila  se  mysl  osvěžiti  názory  motbútnijšími  a  silami 
vše  zahmi\jícími  ozbrojiti,  m^io-li  lidstvo  vybřednouti  z  kruhů  spro^ 
stého  rozumu  a  8aižnjící(^  př^sudkův.  A  živel  takový-  se  skutečné. 
vyskytnul. 


HLAVA  ČTVRTÁ. 


Doba  refoimad  ▼  Čeeháoh,  od  Jana  Husa  a2  do 

Bělohorské. 


ČÁST  PRVÁ. 

Ná/rodni  a  náhoSwské  hHutl  v  Úeeháth.    Jetn  Has  a  Utůraimí  jeko 

vrstevníkové. 

•lefikoi  ▼  literatofe  se  ode  vidy  zradovala  nejpodstatnější  část  dníe* 
mího  života  narodiv,  tedy  V  ní  zajisté  i  záleiitosti  lidské  velikého  za- 
ujímají místa,  a  to  tím  vétáího  čím  úžeji  k  mysli  přiléhaly  a  na  ni 
se  caUádalý.  V  literatuře  doby  ku  kteréž  nyní  přikročDJeme  odráží 
se  tfan  mocněji  lesk  á  hirik:  poměra  časových,  čím  více  se  tyto  samy 
na  pohybování  duchovní  zakládaly.  Nastal  totiž  čas  kde  mySénka  vstou- 
pila v  život,  kde  pozn^í  vySSi  opustila  své  osamělé,  od  národu  odloučené 
sUnoviělé  aby  na  zjeveni  jejich  ee  účastnil  vefiken  lid  český.  V  době  této 
nejen  novým  dnehem  se  naplnil  ale  i  s  novou  tvářnosti  se  objevil  národ 
čeiký,  i  povznesl  se  nad  věeeky  národy  v  tehdej&í  Evropě.  —  Možná-li 
nám  ta  hořekovati  nad  dijinstvem,  že  zašlapalo  símě  vzdělanosti  jež 
pmfetelný  Karel  IV..  byl  rozesil,  a  ne  rad^i  s  utěšením  se  pozasta- 
viti při  jýevech  v  nichž  se  veěkerá  duchovná  a  hmotná  síla  národní 
v  nejbigiiějším  zračcye  pučení?  Kdybychom  žalostně  pohledali  na  dobu 
reformací,  tut  bychme  projevili  bolest  nad  tím  že  národ  se  uvědoměl 
prMrébo  povolání  svého^  a  konečně  té  svobody  se  domáhal  které  mu 
předcházející  staletí  n^řála,  a  musili  bychom  důsledně  jásati  nad  vítěz- 
stvím strany  jejímžto  oklikám  a  svoboduvražedným  snahám  se  po  dvou 
stoletích  zase  povedlo  upoutati  národ  a  na  zříceninách  slávy  a  veliko- 
sti jeho  spůsobiti  budovu  bídnou ,  na  jejížto  krví  skropené  pudě  jen 
vxdeohy  slyšeti  bylo  a  klatby  na  plemtele  země  české! 


-  424  — 

Jest,  jakoby  počátkem  XV.  století  byl  národ  český  z  pustého  sna 
byl  procitoval,  a  staleté  bludy  poznával  v  něž  jej  ukolíbavky  a  bá- 
chorky středověké  romantiky,  nadutost  latiníkův ,  zpupnost  cizincá  a 
žezlo  církve  bylo  uvedlo.  Školní  dialektika  tu  maní  pozbyla  své  slávy 
a  mocnosti,  nebot  mocnéjái  jest  vůle  lidu  než  zamotané  věty  neplod- 
ného mluvnictví.  Národ  se  domáhati  počal  světla,  nikoliv  latinského, 
římského  a  školního,  nýbrž  všeobecného,  pravého  osvětlem'  ducha,  i 
domáhal  se  svobody, která  světlo  přináší,  t  Kaliqb  jenž  na  práporech 
bojovníků  božích  se  skvěl  byl  toliko  symbolem  této  svobody,  nebot  se 
tu  nejednalo  pouze  o  požívám  vína  při  večeři  Páně,  qýbrž  o  naimeal 
se  pravdou  a  světlem  jež  z  kalichu  zářilo  opravovatelům  církve  a 
vydobyvatelům  svobody. 

ZnámoC  vůbec  že  od  V*  až  do  XIV.  století  církev  zpravovala 
lidského  ducha  v  Evropě,  a  že  tedy  největií  měla  vliv  na  myšlénky 
a  mravy  společenské.  I  vědy  byly  nuceny  jí  se  podrobovati.  Jakmile 
ale  z  podvrženosti  své  se  vymáhati  počal  duch  a  nové  cesty  působeni 
si  vyhledával,  ta  drkev  ihned  uznala  že  nebezpeč^stvi  jí  hrozí  svobo* 
dou  ducha  a  Že  její  nadvláda  pohromy  utrpí  jakmile  se  mu  i  jiné  prů- 
chody objeví  mimo  ony  na  kteréž  církev  jej  odkazovala.  Postavila  se 
tedy  svobodě  vůbec  na  odpor  a.  jakož  sama  hovila  zásadám  saraovlády, 
takž  i  podporovala  despoty  jejichž  politická  malomocnost  zase  na  vzá- 
jem  se  pod  ochranu  církvi  dávala. 

Pravda  jest,  že  duchovní  ruch  který  na  počátku  XV.  století 
v  Čechách  nastal  základy  své  měl  v  otázkádi  aáboienskýób,  ale  tak- 
též pravda  jest  že  otázky  národní  se  imed  z  pojítku  k  n^mu  přidaly, 
a  že  boj  pro  kalich  byl  bojem  pro  svobodu  vůbec. 

Bímské  papežství  vyhlašovalo  svrchovanost  svou  nejzřejměji  za 
Hildebranda  (Řehoře.  Vil.  1048 — 1073)  který  oo  nejrozhodaě^  půsolMl 
na  řízení  věci  církevních.  „Proto  jen,  pravil,  on,  tak  hluboce  poklesla 
víra  a  mravnost  poněvadž  svět  křestaoský  odstoupil  pravdo  střediili 
svého,  poněvadž  ti  jenž  vládnou  mocí  světskou  zpěčují  se  poslouďtatí 
náměstka  Ki*istova,  Bohem  ustanoveného  vladaře  .církve  a  království 
Božího.  Králové  vyzývigice  kněží  aby  před  nimi  se  ponižovali,  vábíce 
je  propůjčováním  prebend,  následuji  prý  příkladu  pokušitelova  jenž 
ukazuje  všecku  sláva  světa  pravil  k  Synu  Božíma :  9,Toto  všecko  tabé 
dám  jestliže  padna  budeš  mi  se  klaněiti.'^  Nenít  prý  duchovní  moc 
poddána  světské,  anobrž  světská  moci  duchovní.  Papežství  jediná  jest 
moc  na  zemi  která  původ  svůj  přímo  odv^oziye  od  Boha;  světská  moc 
knížat  naproti  tomu  vzala,  prý  první  počátek  sv^j  z  náruživostí  lid- 
ských ;  Nimrod  silný  lovec  první  prý  se  vynesl  nad  svými  rovnými 
na  zemi.    Pťoto  vyšší  jest  důstojenství   papežské  nad  všelikou  moc 


—  488  — 

duchoyFii  a  syitakoa.  Jakoi  dle  pnL<niich  ponětí  oné  doby  celé  ústroji 
sí^tpi  24leželo  qa  pomira  lennim :  tak  tvíďil  Behoř  že  kaížata  kře- 
sCaaská  jsou  lennici  Jeiiáe  Krista,  (wavého  kmie  světa  viditelného  i 
neviditelné^Q  I  a  že  stolici  římské  na  kteréž  sedí  vesdejái  náměstek 
Krist&v  manstvím,  jsou  povinni.  „Dále  zajisté  nežli  zákon  císařů  řím- 
ských dosahuje  zákon  papežův  římských,  slovo  jejich  proniklo  ve  vše- 
chny země  světa,  a  nad  krajinami  roalehlejáimi  nežli  byly  ty  kterým 
vládl  Aognstos  panice  Kristos'*  (slova  papeže  Řehoře  Vn»  kn  králi 
Sveina  danskénm)*  Proto  vžickni  králové  a  knížata  posloáenstvím  pa- 
p^  jsou  zavázáni,  a  kterýbykoli  povinností  této  zanedbal  propadne 
konmon.  Dutíůjenstoí  císařdeé  jett  dar  prý  papeíský;  tomu  kni- 
žetí  se  dostává,  který  v  zemích  svých  zachovává  pořádá  drkevnl, 
ktorý  ramenem  svým  církvi  slonží,  mečem  spravedbiosti  odpomíky  skro- 
cqe;  pakU  ten  jenž  k  tomu  zvolen  povinnosti  své  nevykoná^  svobodno 
jest  papeži  ssadití  jej  a  jiného  aa  místo  jeho  povznésti/^  (Helfert: 
Jan  Hofi.) 

Slova  tato  nepotřebují  daldího  výkladu,  neboC  se  sama  dosta- 
tečQě  vyUádaJL  Čďít  přímo  k  tomu  iby  „viickni  trůnové  a  národové 
práva  svého  při  stolici  papežské  pohledávali.''  — -  Zásady  Hildebran- 
dovy  našly  nrodué  půdy  v  církvi,  aby  i  mimo  ni  platnosti  nabyly  o 
to  se  ona  všemožné  starala  po  všecka  staletí.  Na  počátku  XIQ.  sto- 
letí skutečně  se  zdálo,  že  myšlénka  Řehořova  se  v  Evropě  uskuteční. 
Ale  duch  světa  bděl  nad  člověčenstvem  a  nepřipustil  aby  vesměs  a  na 
vždy  upadlo  v  Bímské  podruží.  Na  sanguinické  vyhlídky  velikého 
autokrata  počaly  se  brzo  mlhy  skláněti.  Nejen  světské  mocnosti  ně- 
které, i  rozum  se  hlásiti  počal  o  právo  své«  Někteří  samostatnější 
duchové  jiiiyiž  se  projevili  že  nestačuje  k  uznání  pravdy  jakés  pouhé 
pronesení  její  autoritou,  nýbrž  že  potřebí  proniknouti  ji  rozumem.  Takž 
soadi]  už  Abffilard.  Ale  církev  se  ozbrojila  proti  takovým  novotám  a 
odsoudila  Abaelaida.  Jestliže  počátečné  kroky  na  kteréž  se  filosofie 
odvážila,  ohledem  na  odvážlivce  snadno  zameziti  se  daly,  nešlo  to  tak 
snadno  tam  kde  se  jednalo  o  ukrocení  odporu  mocnářův.  Německý 
Jindřich  IIL  ještě  se  projeviti  směl  že  jemu  od  boha  odevzdána  jest^ 
péče  o  církev  a  že  nutno  provésti  v  ní  reformu.  Za  Jindřicha  IV. 
ale  již  Hildebrand  provedl  Bwm  vůli.  Odpor  byl  vně  utiačea  nikoliv 
ale  zničen  v  zřídlech  svých.  Filosofie  nepřestala  podrývati  samovládu 
Římskou,  a  když  pak  od  konce  XIII.  století  se  papežům  nedostávalo 
oné ,  nuAvni  síly  a  pevné  vůle  ktwou  se  předchůdcové  jejich  na  výši 
své  udrželi,  přibývalo  jim  nesnází  a  shrnovala  se  nebezpečan^  na  liě 
se  viéch  stran. 

Hned  na  počátku  XIII.  století  vznikla  hádka  mezi  králem  Freo- 


—  426  - 

oonským  fllipem  Krásným  a  papežem  BoniAcem  Xm.  t  kteréžto 
hádce  atrpéla  zaméřeaá  theoknude  velikou  pohromu*  V  NfeieckH 
dosáhly  vzdory  císaře  Ludvíka  bavorského  proti  papežské  stolici  tak 
velikého  uspěchá  že  dástoJDOSt  církve'  ve  veřejném  miofoi  neméoé 
Qtrpéla  nežli  politická  mocnost  její  v  dějinstvu  vůbec.  Ale  nejMdnéjžf 
se  jevilo  postavem  papežské  vlády  v  Itálii,  v  samém  středa  dricve  kde 
se  pokusy  o  zHseni  demokratické  přímo  u  papežského  trŮBU  s  nápad- 
non  silou  činily.  Leč  nepřestal  odpor  proti  theokradi  na  vnéjáích  po- 
litických zjevích,  nýbrž  v  samém  lůné  církve  povstaly  boje  jimiž  se 
podrývala  mocnost  stolice  Římské.  Nebylý  posnd  v  Evropě  vystoupily 
idey  všeobecné  ježby  s  takovou  mocností  byly  působily  na  lid  jako 
podstsktaé  myšlénky  nábožendié.  Jediná  církev  byla  až  do  patnáctého 
století  naanačovah  dráhn  myiďení  a  všecky  pokusy  o  samostatnetit  dudia 
potlačila  ale  nyní  v  lůně  církve  samé  vystouply  nové  idey  jejidiž  ná- 
ledkem  byly  přímé  roztržky  náboženství.  Nejprv  Františkáni  hlásali 
že  kněžstvu  nepřísluší  míti  nějakého  jmění.  Papež  je  zatratil  a  jedna 
jich  část  nepodvrhnuvši  se  jemu  odtrhla  se  a  samého  papefe  z  kacíř- 
ství vinila.  Případaost  tato  nesloužila  k  tomu  aby  se  udriMa  vážnost 
a-  poslušenství  stolici  papežské*  Brzo  kněží  i  neknéží  se  účastnili  na 
sporech  jež  zvláště  v  Německu  velikého  spůsobovaly  Kluku  a  pohnod 
jež  i  v  literatuře  vždy  živějšího  nalézalo  ohlasu.  Brzo  z  otázky  jedné 
i  na  jiné  se  docházelo,  a  zvláště  svatokupeetvl^  se  vytýkalo  kněžstvu. 
ffJiddá  Kfitta  prodal  jen  jedněu^  ode  nyné^ií  pMÍ$taveni  drkiw  pro^ 
dávají  prý  Krista  i  jeho  církev  jisté  stokráte  i»  den  a  ne  S0  třióet 
stříbrných  nýbrž  za  sta  a  za  tisíce  atd.  Prodejnost  a  lakota  sstupo- 
valy  přirozeným  chodem  od  hůry  dolů.  Q  vyšších  duchovních  říká- 
valo se  že  prý  jsou  non  PrekUi  sed  Piloti  ktwtí  sítě  své  piostirají 
ne  po  díoších  ale  po  měšcích  ....  Za  papeže  Bonifticía  DL.  provozoval 
se  v  Éimě  i  s  pbiomocnými  odpustky  i»itvý  obchod,  což  se  veřejnému 
mínění  tak  velice  příčilo  %U  jam  mlesesiret  daeiium  st  Ikerarmm  ape- 
sklicairum  aucteriias^^   (Holfert:  Jan  Hus.) 

V  dřevnějších  stoletích  se  uteklo  pěstování  litsratnry  do  UáSteru 
a  písemnictví  středověké  hlavně  na  mnišské  spoléhalo  pihuwtL  PoadAji 
se  změnil  poměr  tento,  véda  z  klášterů  se  vystttiovala  a  světský,  přímo 
sprostý  ruch  se  tam  umístil.  Literami  činUvost  mnichů  ocfaáUa,  a  jak 
kronika  jedna  z  počátku  čtrnáctého  století  svědčí,  ujnnik)  se  jiné  hedo 
v  klášteřích:  Optimarum  literarum  ignerantíOj  vokipíaiwn  vere  s<ti- 
diwn.  •*^  Což  divu  že  se  na  všech  koncích  křesfaiiského  svita  oiývalo 
volám  o  opravu  církve  ve  hlavě  i  v  ůdecih? 

Volání  toto  nalézalo  i  v  Čechách  živého  ohlasu.  Již  císař  Karel 
i  ardbiskup  Arnoit  uioali  potřebu  takovéto  opravy*    Svědčit  o  tom 


—  41?.— 

mimo  jiné  i  odtrana  kterou  Konráda  WaMhaiiseroTi  a  Mili6ovi<  Kro- 
méiiiskéiiiu  poskytovali..  ByloC  ohledem  na  klášterní  život  v  Čeohách 
^vé  jako  jinde.  ,^Aj«  jiJt  jest  slato  klášterské  potadilo*'  —  píše 
Štítný  —  vxJiBžto  je  nerovné  lepií  než  arabské !  Dřéve  za  neňtěsti  sobě 
kladli,  kterékoi  voHli  starosta,  ale  již  to  za  veliké  štéstá  mají,  a  to 
vie  z  toho,  že  proliv  zákonu  své  oblááti  (jmání)  máji ;  neb  jeden 
drahému  v  táž  odplata  odpustí  míti  to  ježto  zákon  bráni*  —  A  nad 
to,  ježtD  je  nejstraáší  ec^Uii,  hnévají  se,  mrzi  je  každý  kazatel  dobrý, 
neb  který  koliv  dobrý  élověk,  jeÉž  rozumi  jidx  zablnzení,  rádi  by  ho 
i  kádrem  udinílt,  tíbj  měli  své  lsti  větáí  svobodensivi  ....*'  A  na  jiném 
vdsŘii  zase.  praví;  „Tak  za  mé  paměti  béše <  ďábel  .mnichy  . vzbadil 
protí  Konrádovi  ttechetnému  pravdy  bozi  kazateli,  řkúo ,  by  byl  i^- 
atata,  že  faleSného  duchovenství  lest  ukazoval  a  učil,  co  je  pravd8^  tak 
i.pr€ttiV:dotoéma  Miličovi,  a  je&te  zlí  zlé  o  nich  mhivi,  ale  křivdiL*'  -^ 

Z  toho  vysvítá  že  ža  časSv  Štitaého  velmi  živý  byl  odpor,  jisté 
strany  v  Čechách  proti  moichům  a  že  Waldhaoser.  a  Jfilíč  ohnivými 
sivýitti  řečmi  jej  .oživovali  a  rozšiřovali.  Spor  tento  hlavně  kázní  cír- 
kevní se  týlwQÍcí  přestoupil  z  kazatehiy  také  ha  literami  pudu.  Wald* 
hau^er  jsa  pvouásledováai  I>omÍQÍkány  i  Augustíoiáiiy  nepsal  Apologii  v 
kleiaéžl  mimo  jiné  {uravi:  f,že  mnichofvé  prý  již  íék  velice;  w^hýlíli  se 
vo:  stmi  od  pfi^QÍeb  předkův  ^svýclw  že  kdyby  svati  zakladatelé  řehol 
jejich  náhle  mée  ocidi:  se  j^ezi  nimi,  učennici  j^ich  nejen,  nepoznali  .a 
n^Hjeli  by  ^eb.*.  alebrž  i  akantaovali  by  je;  tak.  prý  jun  proti' 
myali.  j^t  vfeliká  výtka  zkažených  mravů  jejich*  Leč  v  jednom  že 
60  přisctee  polepšili  e&  ku  podivu:  jmdy  prý  hažtěřiváli  se  bez  ustání 
m«a»  Jtebop,  a  o  mrtvoly  bčfhatých  pro  své  kostely  rvali  se  často  jako  t 
hladoví  dravci,  o  mrchu,  uyui  ale  že  jsou  smířeni  a  svomi  mea  sebou 
vdiďúú  za  jednoho  —  proti  šému/'  —  Slova  dotčené  latinské^  apolo- 
gb.  "^  soudí  Palacký,  ^  někdy  velmi  dntklivá  i  prostořeká,  poznád 
divigi  povahu  kázáni  jeho  vůbec.  Mimo  to  sepsal  také  '.postilu  kteráž 
v  rakopisa  se  nalézá  pod  názvem:  PottíUa  $tudeniium  saňdae  Pror 
gmm$.  UmifenKUaii^  (tvper  Evangdia  dommioalia.  *-r  O  jmakých  ^i*- 
seeh  WaUQwuaerovýdi  nevíme  ač  možná  že  néjakých  stíia.  Balbía 
pvavi  v  £pitome  atd:  >  Opera  ejus  fortasse  a  novatoríbus  qui  posli 
Geomdam  esstáteroal  depravata  soat  • ; .  Spis  Upologetický  AccumMo 
fnendicmUium  od  I.  1364,  podU  udání  Balbisa,  nacházel  se  v  biUioťhece 
Kntmlovaké* 

Hojnéjtích  ponékud  zpráv  nacházíme  o  literárním  působení  če- 
ského katatélo  lumo^níka  lii&če  z  Kroméíiíci*  Svědectví  o  něm  po- 
skytli mgen  vlastni  jeho  ale  i  jiná  souvéké  i  pezd^  spisy , .  mezi. 
nimii  avttilž  vyniká  obiímái  oharakteristtka  'kteroui  o  oém  Matéj 


—  428  - 

Z.Janova  sepsal.  Balbm- (Miscéll.  lib.  IV.),  Ungar  (Acta^literaria  I.) 
podali  jdho  životopis,  jinak  v  přemnohýcli  spisech  českých  a  latinských 
o  něm  zmínky  se  činí.  Nejdůkladnéji  o  něm  psiftl  Palacký  srBéjídhsh 
národn  Českého  (dil  III.  část  I).  Milič  se  narodil  v  Krométíií  na 
Morava  v  okolnostech  dosti  ŠCastných,  oddal  se  nčeni  theologlckémn  a 
právnickéma  s  velikým  ůspéchem  a  stal  se  pak. kanovníkem.  Nejen 
arcibiskup  Arnošt  mu  byl  zvláště  nakloněn,  ale  i  sám  císař  Karel,  jenž 
při  dvoře  svém  ho  choval  a  jejž  MiliČ  r.  1360  —  1362  co  podkancléř 
na  cestách  provázel.  Ale  již  1.  1363  odřekl  se  Milič  vSech  důstojen- 
ství a  v  naděení  dncha  k  chudobě  se  poníživ  vydal  se  do  HorSova 
Týna  jako  na  cvičeni  se  v  službách  prostého  kněze  a  zvláfitě  v  káaáaí* 
BylaC  to  snad  horlivost  německého  kazatele  WaMhansera  jež  faó  při- 
měla k  tomu  aby  podobným  spnšobem  i  Čechům  slovo  Páně  U^M? 
Arcibiskup  Arnošt  ho  nerad  byl  propustil.  Baibin  uvádí  slo^  jakými 
se  snažoval  jej^  zadržeti :  Dofni$u  Milid  quid  meUtis  facete  potettis, 
quam  ut  pawperi  Archiepiscopo  aíbi  gregem  commÍ9$um  pcucére  juoare 
vditUí  (Pane  Milicí,  což  pak  lepšího  činiti  můžete,  nefli  ubohému 
svému  arcipastýři  pomáhati  a  vedení  svěřeného  jemu  stáda?)  Po  pil 
letě  zase  do  Prahy  se  navrátiv  Milič  kázal  néjprv  u  sv.  Mikuláše  pod 
hradem,  pak  u  sv.  Jiljí  a  u  sv.  Mikuláše  ve  větším  městě,  pak  v  Teyně. 
Směrem  svým  se  postavil  Milič  po  bok  svému  předčhfidioi  WalJHnm^ 
serovi,  spůsobem  svým  se  od  něho  lišil,  jsa  dťlivější  a  patraě  vke 
snivý  a  blouznivý.  Brzo  se  stal  obyvatěbtvu  českému  tím  co  Wal4* 
hauser  byl  Němcům,  leč  „moc  a  síla  tohoto  jevila  se  zvláště  jasnotftíy 
spamětností  a  doj&navou,  nelíčenou  přirodností,  MiUč  pak  t^ůsobil  raději 
pobuzenim  citu  a  obrazností,  barvou  myi^tíclou  a  řečí  hojně  protkanou 
obrazy  apokalyptickými.^^  (Palacký  III.)  Že  s  velikým  kázal  úspěchem 
o  tom  všecky  hlasy  se  srovnávají.  Nejen  Štítný  se  'vyznal  že  Itfilič 
vahě  naň  působil,  i  proslulý  Albrecht  Ranconis  prý  jednou  zvolal: 
ffhrme  quidquvd  ego  pro  eermane  facUndo  tnm  Jdarte^  «í  ťUtfmí- 
natis  viw  in  una  mense  cofnprehendere  p&šsum,  MiUeiue  verotemtišm 
una  hora  suú  studio  comprekefodit,^  —  Ne  m^iši  ale  byl  také  odpor- 
který  proti  sobě  zbudily  dotýkaje  se  co  nejostřeji  nepohádav  jiéhž  se 
dopouštěli  žebraví  mniši.  Stěžovali  si  u  arcibiskupa  a  vinili  MSKče 
z  bludů  kadřskýdi,  takže  mu  bylo  se  z  nich.  zodpovídati  u  samé  sto-* 
Uce  pabežské.  Nepovedlo  se  však  mnichům  c^  prý  za  časa  metkání 
Miličova  v  Bimě  často  s  kazatelen  hlásali :  Carissimi  y  ecce!  jam  ift- 
Udus  cremabitur! 

Zbývá  nám  zde  hhivné  obrátiti  zřetel  na -Milice  jakožto  sptso* 
vatele.  Nedostihl  Milič  takovou  yýšt  co  spisovatel,  jakovou  co  kadsatel 
proslul.    Moc  jeho,  praví  Palacký,  jevila  se  zvláště  živými  slovy  a 


—  4J9  — 

besproatřednúní  skutky;  naproti  tomu  spisové  jeho,  nesouce  na  sobe 
palrné  sn&aiky  kvapu »  nemají  do  sebe  té  ráznosti  a  jadmostí ,  melo 
misi  vyjimajie,  která  by  jediná  jim  pojistiti  mohla  důležitost.  Balbin 
o  nich  píie  yjk»  se  čítávaly  jako  prorocké,  jelikož  ale  někteří  knéží 
{HTOti  nim  horiili  a  s  druhé  strany  zase  Husité  se  na  né  odvolávali, 
kázal  i»7  arcibiskup  Zb3rněk  aby  'se  s  jinými  kacířskými  spisy  spá- 
lily/*  —  Zdá  se  že  Milic  dosti  pilně  spisoval  čemuž  se  skutečně  diviti 
jest  při*  jinakém  jeho  neunaveném  působeni.  Také  listy  některé  svědčí 
že  v  pisemnám  spojení  slál  s  nejčelnějšími  osobami.  Berg1ianer(y  knížce  své 
Protomartyr  poenitentíae)  uvádí  k  dq)lněni  Balbina  dopisy  Miličovy  na 
papeže  Řehoře,  na  cúaíe  Karla  IV.^  na  arcibiskupy  Amoto  a  Jana  Očka, 
na  pány  Oldřicha  a  Jana  z  Bůže,  i. dá  se  souditi  že  i  se  Štítným  i 
jihými  jeitě  výtečníky  si  dopisoval.  -^  Že  se  mnohé  Řeči  jeho  udržely 
—  serwiones  quam  phirinU  praví  Balbin  —  tomu  se  nelze  diviti, 
neboC  známe  že  MiUč  horiívou  měl  péči  o  vychovám'  dobrého  kazatel- 
štva,  a  že  veliké  množství  žáků  se  k  němu  sdíázelo  jež  zajisté  o  pře- 
pisování kázaítí  jeho  se  postaiávali.  —  Dále  uvádí  Balbin  mezi  nevy- 
danými spisy  .Miličévými:  Quadrugésishtale  mu  Concionea  saente  tem'" 
tpare  Quadra^enmaehzbitae;  pak  Praůkemata  dů  B.  Virgine.  Větší 
ppizoniQst  než  tyto  spisy  zbudilo  pojednání  Miličovo :  Libdlus  de  AfUi- 
chrišéo.  ^^línóhym  hloubáním  ve  sv.  písmě,''  praVí  Palacký,  „zvláStě 
tv'  proltcích  a  v  apokalypsi ,  navykl  chich  Miličův  týmže  myšlénkám  a 
obratóm*  ZápasiT  každodenně  s  porušeností  mravní  všech  stavů  věku 
svého,! ^tt  prehlédaje,  čím  by  sobě  pojistiti  mohl  vítězství,  zdálo  se  mu 
Diýednott,  an  dosáhl  nálezu  vědeckého,  hrozného  i  důležitého:  srovnav 
totiž  á  vyloživ  nevšední  učeností  biblickou  a  zvláštní  svou  ostrovtip- 
iKwtí  všedka  v  biblí  místa  mluvící  o  příchodu  Aniichristovu  na  kond 
světa,  našel  v  nich  teil  sinysU  že  předpověděná  doba  hrůzy  připadá 
právě  y  léta  ISfiA^^lSe?  počtu  našeho!''  —  V  knížce  o  Antikristu  vy- 
ložil falottsnivé/své  míaěm'.  Počíná  slovy:  In  Christi  nomine,  qtii  e0t 
tegtU  ýdelíi,  amen.  QtU  audity  eiiam  dieeU  amen!  et  non  exhov^ 
reát  kec  audiene  sto.  • . .  Spis  oplývá  obrazivostí  a  živostL  2Sračí  se 
▼  ném  Bajiflté  duševní  stav  muže  zaníceného  myšlénkou  předpojatou  a 
horlícího  pro  její  všeobecné  uznání.  Sám  věřiv  v  myšlénku  svou  sna- 
žil se  tiiáž  viru  jí  získati  u  jiných.  Kterak  myšlénka  tato  jeho  samého 
popozovala  a  k  činlivosti  oživovala,  z  nmohých  míst  dotčeného  poje- 
dnání vysvítá.  Na  příklad  zde  uvedeme  jedno  takové  místo :  „Quum 
jakn  deepetoěeem  de  adventu  domini  nastrí  papasj  tuno  praeparavi 
f/i0,  iier' velené  arrípere  vereue  Aviniemm;  et  interim  irruit  in  tne 
epirihUj  ita  nt  me  eoňiiňere  rum poeeem^  divené  nnhi  in  eorde:  vadě, 
inHma  pubUce  per  eartam^  quam  affigee  oetíie  eedeeiae  S.  Petři, 


—  430  -- 

sicut  aolitus  fuisH  intímare  tn  Praga^  quaniú  eras  praedicaimruiy 
quod  vdia  praedioait&f  qnod  Antiohrůius  vemt;  <at  enhoráaieru  elflrMn 
et  popidum  nt  orent  pro  domino  nosůro  papá  ůt  pto  dondno  nOštro 
imperatoréf  ut  iáa  ordinent  ecdě8u$m  9a/nUam  in  spiriiualibua  et  tem^ 
porťdibusj  ni  $wuirí  Jiddea  de$erviant  creatori;  ét  éábU  in  Bcriptis 
$ermcnem  iUum,  na  mutentur  verba  iua,  et  ni  matůria  divtdgtíur,  ut 
moli  m  tímorem  mittantur  et  boni  ýéreentiue  deo  fatnuleMur  atd. .  • . 
Spisy  v  českém  jazyka  od  Mliče  8ei>saiié  jmenují  se  dta,  totiž  A- 
atíUa  a  výUiMly  na  Evangelia  výroču',  a  pi^  KtUiky  o  zarmůuoenidí 
velikýoh  církve  svaté,  i  každé  duše  vSméy  kteráž  mají  hpSi  od  draka 
na  dni  Antikristovy,  a  o  jeho  sedmi  ranách  podednich  a  ne^horikk, 
kterýmiž  bude  víedcy  volené  bozi  iiáranírhé  křižovati  a  ktetak  se  mají 
volení  boží  v  tom  křižováni  míH.  Spis  tento,  plný  bioaznivýeh  nápady, 
připomini  živě  na  přemítáni  a  mystická  zahloubáni  se  Miličova  do 
tajemství  apokalyptických ;  obrasivost  a  domněnlii^cÍGít  v  ntei  nápadiiě 
převažuje  rozum  a  zdravé  pojímání  života. 

Mezi  studujícími  na  universitě  Pražské  jiíŘo  k  SfiKčcrri  na  uésoí. 
docházeli  nejvřeleji  k  němu  přilnul  Matěj,  syn  českého  rytSe  Vádmoa 
z  Janova.  S  jakým  nadšením  tento  vděčný  žák  a  horlivý  napotom 
pracovník  na  poli  písemnictví  na  učiitele  svého  hleděl,  o  tooi  nám  za- 
chované jeho  spisy  živé  podávají  svědectví.  Bažení  jeho  po  vědomo- 
stech musilo  býti  nadobyčejné,  nebot  nestačovala  nm  ani  škola  Prafeká 
a  odebral  se  na  šest  let  do  Paříže  kdež  na  dastojenatví  mistroraké  ee 
povýšiti  dal,  pročež  nazýván  byl  napotom  mistrem'  Pářttakýoi  (Migister 
Parísiensis).  Též  v  Kiniě  a  v  Noiimberce  nějaký  čas  ztrávil,  ,^aie 
-se  nejen  o  učenost  nevšední ,  ale  i  o  hojnou  učenost  a  rofldiledlo8i.'ve 
světě/^  —  Léta  1381  stal  se  *  kanovníkem  u  sv.  Víta  zasti^mje  tíná 
zpovědníka  až  do  své  smrti  (20.  Pros.  1394).  —  Milifit  jenžto  už 
1.  1374  v  Avinionu  zemřel,  nalezl  v  něm  svědomitého  životopiMe  a 
horlivého  apologeta.  Jaké  vážnosti  Matěj  z  Janova  v  učeném  svStfi 
požíval,  souditi  lze  jest  i  z  toho  že  slovutný  Albredit  Raakonis  de 
Ericeno  v  přátelství  s  ním  trval ,  ano  i  nějaký  čas  společné  s  ním  by- 
toval. —  Matěj  zajisté  byl  povolán  k  sepsání  životopisu  mistra  svého 
MiHče,  neboC  měl  dostatečné  příležitosti  k  stopování  osuduv  mnie  tohoto 
k  němuž  tak  vroucně  se  byl  přivinul.  Sám  o  tom  ptte  takžo:  JBgo 
quiqae  confiteor,  me  decimam  partem  non  suffieere  ad  dieendmn  soimn 
eorúm,  quae  cum  tempore  brevissimo  sibi  -  (MUieio)  commorans  ego* 
met  ocvlis  vidi,  aurUms  oíudivi  et  manibus  meis  conůreetaivL  In  koc 
siqwidem  loco  apvd  me  optime  est  verifieutum  illud  migatwn  posU- 
cwn,  quia  oopia  me  faeit  egenum  de  veriiaůibus  MUicii  et  scrSm^ 
dum/'    V  jakém  světle  se  mu  vůbec  jevil  učitel  jeho,  tot  zifjmě  vy* 


—  431  — 

swkk  ze  s]úr:  Ifse  MiHctus,  JUius  et  imago  domini  Jem  ChriBtiy  apo- 
$túlárwnque  ip$ÍH9  HmUitudo  jsrope  expre$Mí  ^  ostenea^ 

Nejen  k  osobé,  ale  i  ku  směrům  Miiičovým  přilnul  horlivý  Matéj, 
Ifió  jinou  si  y3rvoliI  cestu  působeni.  Jako  Waldhauser  a  Milié  s  kaza- 
tdsy  tak  Matěj  z  Janova  spisy  sivými  působil  na  vědecké  ťtidj.  Se- 
psal řadu  theologických  spisů  ježto  u  veliký  celek  sebrány  se  nalézají 
pod  nápisem :  De  regulis  vetmis  et  navi  testamenti.  „Toto  vzácné  dflo*' 
—  tvrdí  Palacký  —  „náleží  ke  spisům  nejvýtečnéjSím  ježto  z  péra 
éeského  po  váe  století  kdy  vyplynuly;  byla  také  doba  kde  mělo  po 
sobě  účinek  nad  míru  znamenitý,  ačkoli  později,  jakmile  totiž  kře- 
sCaofitvo  se  skutečně  rozdvojilo,  spis  ten  již  za  nevhodný  považován  ba 
i  konečně  do  zapomenuti  dán  jest.  Jedné  zajisté  straně  byl  spisovatel 
v  učeĎÍ  a  v  zásadách  svých  postoupil  až  přílii  daleko,  druhé  naopak 
zase  nedosti  daleko.  Odhaliv  směle  a  důvtipně  vady  a  nedostatky 
drkeViií  ve  vSech  poměrech  věku  svého, '  vzbudil  proti  sobě  nedůvěru 
věedi ,  kdokoliv  sobě  libovali  v  zachování  starého  řádu :  ale  držev  se 
píi  tom  vždy  podstatného  základu  církevní  tradicie,  a  poslušenství  ku 
představeným  církve  nejen  učiv  ale  i  sám  obvykav,  nemohl  ovšem 
váhy  žádné  míti  u  tědi,  kteří  posluženství  toho  z  ůmysla  se  byli  vzdali.*' 
^  Jisté  jest,  že  nejdůležitější  otázky  církve  tehdejší  ve  spisu  veleuče- 
ného  Janova  probrány  byly,  k.  př.  otázka  o  přijímáni  večeře  Páně, 
o  obřadech  církve,  o  ctění  sv.  obnusů  a  ostatků  a  že  náhledy  jeho  s 
neetejiiým  se  potkaly  úsudkem.  Stoupiv  do  kolejn  učitele  svého  usi- 
loval Matěj  na  opravy  církve  s  toutéž  horlivostí  jako  předchůdcové 
jeho,  ale  odvážil  se  již  i  o  některé  kroky  dále,  s  čímž  ovšem  se  nekaždý 
HDOvnával  kdož  dříve  s  Miličem  byl  sjednocen  t  míněm'.  Takž  k.  př. 
i  Štítný  ač  v  mnohých  věcech  s  ním  souhlasil  vyčítal  mu  toho  že  proti 
poctě  ebrasův  brojí.  Ano  i  na  používáni  kalicha  byl  už  Matěj  z  Ja- 
-nova  poukázal  ač  pozd^i  své  o  tom  mínění  odvolal.  Jakož  na  kaž- 
délio  refonnatora  takž  i  na  Matéje  z  Janova  vyřicovidi  se  odpůrcové 
s  osláraiilau  váěenlivosti.  Ale  pokora  jeho  zvítězilá  nad  přesvědčením! 
když  v  jednom  svýsh  spisův  se  projevil:  „Kdybych  pak,  čehož  nebuď, 
něco  měl  mluviti »  nebo  psáti  ze  své  nevědomosti  neb  nepozornosti 
nebo  pro  jinaké  mné  příliš  povědomé  nedopatřeni  nebo  pro  nedoko- 
nalost svon,  coby  se  jakkoliv  přibilo  písmu  svatému  nebo  dobrým  oby-* 
dějům  cúrkve  anebo  coby  snad  uráželo  nábožný  sluch  věrně  vacích 
křeeCaiiů:  to  hned  napřed  odvolávám  a  bera  nazpět,  prose  by  to  tak 
Asiyh  považováno  jako  bych  toho  byl  ani  neřekl.  Proto  a  k  vůli  lepši 
jsvé  jistotě  toto  co  prárán  a  pfti  jakož  i  všeliký  jiný  dLUtek  a  sebe 
aamého  podrobufí  opcavé  svaté  církve  katoUeké  a  otcův  jejích  pravo- 
rtamfáiy  i  jsem  hotov  a  přeji  sobě  aby  všeeko  bylo  ponapraveno  a  já 


—  432  — 

abych  veden  a  uveden  byl  skrze  nábožnou  'matku  i  $kns6  své  otce 
cestou  pravdy  a  milosti  která  jest  nám  připravena  v  církvi  dcme  Jeifše 
Krista."  —  Pravý  význam  odvoláni  toho  vyjasni  se  teprv  porovnámm 
slov  těchto  s  miněnimi  jakéž  učenec  ve  spisech  svých  projevil,  a  tu 
nás  překvapuje  rozdvojení  v  jakéž  se  tak  hluboká  znamenitá  mysl  uvr- 
hla, ano  uvrhnouti  musila  k  vňli  přemoci  jejiž  čas  ještě  nebyl  vypríel. 
Přemoc  tato  byla  církev  z  jejichž  rukou  se  posud  mamě  vymáhali 
duchové  ráznější  a  odvážlivéjší.  Svoboda  mySiení  již  již  patrné  rozvi- 
novala prápor  svůj  na  české  pudě,  ale  jeétě  ji  postrašovalo  drkevni 
vetOf  tak  že  ledva  vykročic  ze  skrýši  v  nichž  na  oslavení  své  čeká, 
již  ihned  se  obaliti  musila  pláštěm  pokory  aby  ji  docela  neusmrtiK 
protivníkové  jeji.  Možná-li  odvolati  v  pravdě  a  mam'  co  člověk  za 
pravé  uznal  a  k  čemu  dlouhým  a  namáhavým  došel  pátráním?  Možná-li 
vyvrhnouti  ze  sebe  přesi^édcení  ěvá  a  pouhým  mínénim  ýinýeh  je  v 
sobě  nahraditi?  Matěj  z  Janova  a  snad  i  druzí  dva  kněží  Jakub  a 
Ondřej  jenžto  spolu  s  ním  nápodobné  odvolání  činiti  mvsili  védéli 
zajisté  že  odvoláním  se  nazpět  nesvolaji  myšlénky  do  světa  ui  roz- 
létlé a  že  navzdor  odvolání  přece  psána  ostanou  slova  napsaná  a  tudíž 
odvoláním  se  ničeho  nedokáže,  než  právě  —  že  osobná  žášt  se  umimí* 
—  Neklamal  se  reformátor  náš  český  nebot  působeni  spisů  jeho  na 
veřejné  míněni  za  časů  pozdnějších  bylo  na  vzdor  nadřečenému  odvo- 
láni předce  dosti  \7datne  ano  i  trvalé. 

V  latinském  jednom  spisu  z  XV.  století  jejž  uvádí  Ungar  (Bai- 
bini  Bohemia  docta  II.  p.  178  adnot.)  poznamenal  Váďav  Řsecký  že 
viděl  a  s  velikým  potěšením  četl  vícero  spisů  Matěje  z  Janova,  v  čes- 
kém i  v  latinském  jazyku  shotovených.  Nám  však  toliko  zpráva  o  je- 
diném českém  spisu  jeho  se  dostala,  kterýž  nadepsán  byl:  O  okavnúBůi 
a  o  němž  Jafet  v  historii  bratří  (rukop.  od  1.  1605)  se  zmiňuje  a 
který  bez  pochyby  se  ztratil  Za  to  se  nám  v  uvedené  již  sbírce  na- 
depsané: De  regtdis  veteru  et  novi  ůeitamenH  uchovala  řada  trakta* 
tav  velmi  důležitých.  „V  celku  se  spis  tento  skládá  z  pěti  knSi,  každá 
pak  kniha  rozvrhuje  se  na  několikero  pojednání,  toto  dále  v  rozdíly  a 
ty  opět  ve  hlavy.  Pokud  nám  vědomo,  není  již  úplného  rakopin 
nikdež:  ale  z  částek  pojediných  ježto,  se  zachovaly,  dalby  se  ješté 
celek  sestaviti  z  ůplna.  V  tisku  bylby  toho  dosti  hrubý  foHaat  Kniha 
první  psána  byla  ještě  před  r.  1388  a  později  místy  předělána  takže 
jsou  jí  dvě  recense;  k  poslední  práci  přiložil  ruku  spisovatel  teprv -r. 
1392.  Částky  díla  toho  mají  tyto  nápisy:  Íi6.  /:  De  discretione  spui- 
tuum  in  doetoribus  et  prophetis  et  de  venorabiU  sacramento.  Ub  li: 
de  judicio  et  notitia  falsorura  et  veromm  Ghristianorum  (v  tomto  traot. 
1 :  de  falsa  specie  sanctitatís  s.  hypocrisi,  tract.  2:  de  distincta  veri^aie). 


-  433  — 

lib. :  III:  de  regola  generali  (L  de  regula  in  se ;  2.  de  apostolis  et  prophetis ; 
3.  de  freqarati  communione ;  4.  de  nniveratate  ecciesiae ;  5.  de  Antíchri- 
8to;  6.  de  obominatione  in  loco  saooto).  Poslední  dvě  knihy  jednají 
opět:  de  rara  et  crebra  commanione/^  (Palacký  Dějiny  III.)  Ze  všech 
traktátů  těchto  vyvíval  ruch  horlivosti  a  znamenitého  na  onen  čas  po- 
kroku v  svobodném  myšlení.  Ač  se  v  nich  nejeví  stopy  nějaké  zni- 
mosti  spisu  Wiklefových  který  nž  asi  po  deset  let  s  reformatorskými 
zámysly  svými  v  Anglicku  vystopoval,  předoe  tu  a  tam'  se  upříti 
nedá  příbuznost  směru  mezi  Pražským  a  Oxfordským  opravovatelem. 
Neméně  patrné  jest  že  „mnohá  tvrzení  ku  kterým  Matěj  z  Janova 
postnpem  bádání  vědeckého  byl  veden  mnohem  více  vážila"  nežli  ona 
pro  kteréž  Waldhauser  a  Milic  osočováni  bývali.  Považoval  bibli  za 
dostatečnou  k  poučem'  o  všem  co  hlavmch  stránek  víry  se  týkalo,  cír- 
kevní však  tradticí  (traditiones  et  adinventiones  hominum),  spisy  sv. 
otců,  nmohem  nepatrnější  mu  měly  platnost.  Plnění  křestanských 
CDOsti,  následování  Krista  skutky  křestanskými  a  pobožnost  vnitřní 
postavil  za  hlavní  pravidla  křestanského  života,  neklada  váhu  na  ze- 
vnitřní obřady  a  nejméně  na  obrazy.  Těmito  hlavními  zásadami  zkou- 
šel veškeren  život  křesCanský  věku  svého,  jejž  porovnával  s  časy  mi- 
nulými, horlil  velice  na  pokrytce,  haně)  meďianické  odbývání  služeb 
božích  i  hořekoval  na  zaslepenost  ana  mm'  skutky  a  obřady  zevnithumi 
nahraditi  nedostatek  ducha  i  pravdy.  Synoda  Pražská  vyhlásila  ně- 
které Články  spiBŮv  jeho  za  bludné  což  jej  k  prvmmu  odvolání  dohnalo 
v  kterémž  „poctu  svatým  vzdávanou  a  modlitby  křesfanské  o  přímluvu 
jejich  za  proq)ěSné*^  uznal,  a  jelikož  se  dříve  s  vědeckou  důkladností  byl 
spolu  projevil  že  se  i  laikům  povoliti  má  časté  přijímám'  svátosti  ol- 
táhu,  k  Čemuž  i  MUič,  Albert  Rankonis  a  jiní  slovutní  theologové  se 
přiznávali,  odvolal  na  rozkaz  představených  i  tento  artikul.  Odvolání 
prvni  mu  ale  nevadilo  že  napotom  ještě  dále  šel  než  dříve  a  přijímání 
pod  oboji  q>ůsobou  i  laikům  schvaloval,  načež  k  druhému  nahoře  uve- 
denou odvolání  byl  donucen. 

Pozorovati  jest  z  toho,  že  literatura  oněch  dob  již  již  veřejnou 
se  stávala  mocností,  a  jelikož  v  theologickém  oboru  se  tenkráte  všecky 
zájmy  národní,  politické  i  společenské  ustřeďovaly,  a  theologická  litera- 
tora  do  všech  kruhů  společenských  zasahovala  a  všecky  zjevy  soukromého 
a  veřejného  života  s  stanoviště  náboženského  uvažovak  a  posuzovala, 
nabyl  tím  živel  náboženský  ve  všech  kruzích  vzdělaných  takové  pře- 
vahy že  literami  plodnost  všech  ostatních  odborův  písemnictví  nevy- 
rovnala se  plodnosti  theologické  literatury.  Rozličnosti  míněm'  se  vy- 
vinul zvláště  ráz  polemický,  neboC  ti  kteří  o  opravy  se  zasazovali'' 
neobcházeli  jsou  vady  nápadnější  netečně  a  chladně  nýbrž  horlícími  na 

28 


-  434  — 

né  poakazbvali  slovy,  a  oni^  jeož  se  ráda  starého  pHdržovrií,  neoponú- 
Bali  sypati  jiskry  na  hlavy  novotářa.  Národ  v  oelkii  svém  ale  posud 
nebral  účastenství  na  učených  hádkách  jež  se  z  počátka  téměř  výhradné 
v  kruha  latiníků  odbývaly.  Na  lid  obecný  působilo  tenkráte  živé  slovo 
vioe  nežli  psané.  Zvěděl  tedy  lid  o  sporech  takových  jen  tolik  co  ma 
kazatelé  jeho  sdíleli.  Ovšem  že  kazatelna  se  stávala  nž  ohlasem  zmá- 
hajících se  myšlének,  ale  byl  ťo  předce  jen  ohlas  hluku  jcgž  učencové 
v  li^tíné  spásobovali.  Jan  z  Boru,  Matouš  z  Krakova,  Albert  Engelšalk, 
Yenceslaus  Bohle,  Jan  ze  Štěkna  a  jiní  lisovali  traktáty  ve  smyria 
oprav,  někdy  ovšem  dosti  daleko  zajíždějíce.  Leč  působení  jejich  bylo 
toliko  přípravné  nikoliv  ale  ještě  průrazné.  Měla£  církev  ještě  dosta*- 
tečné  moci  k  odpom  a  používala  jí  náležitě.  Tefurv  splývam'm  se  vše- 
likerých  jiných  živlů,  vystupováním  proudu  dějin  všeobecných  a  po- 
vstáním otázek  i  mimotfaeoiogických  počal  se  probuzovati  ruch  nový» 
všeobecný  a  daleko  za  ony  meze  sahající  ježto  mu  latiníkové  byh  vy- 
tknuli. Snahy  po  opravě  církevní  ježto  v  Čediádi  se  jevily  ohlašovaly 
se  jinde  už  i  dříve  a  s  větším  ještě  důrazem.  Už  na  počátku  XIV. 
století  vystoupil  dominikán  Jan  de  Scardi»  proti  papeži  a  některým 
článkům  církve.  Jeho  spisy:  De  potestaie  regia  eů. papali  a  Detw— 
minatio  de  módo  existendi  corptts  Chrigti  in  ^ojccravMiiUo  altaris  alio 
quam  sit  Ule  quem  tenet  ecclesia,  zasahovaly  mnohem  hloub  do  žéJdBiáA 
církve  nežli  učení  Matěje  z  Janova  a  soudruhů  jeho.  Neměly  ale  tak 
patrného  účinku  jako  pozdější  vystoupení  anglického  reformátora  Jana 
Wiklefa  v  Ozfordě.  Učenec  tento  jehož  spisy  tak  velikého  vplyvu 
měly  na  vývin  duchovného  života  v  Cechách  nafodil  se  roku  1324  ve 
Wyciiffu  v  hrabstvi  Yorkshire  v  severním  Aničku  a  studoval  v  Mer- 
tonově  koUeji  v  Oxforde.  Universita  Oxfordská  jest  jedna  z  nejstar- 
ších v  Evropě,  nebot  první  kollej  tamo  založil  král  Alfred  už  v  DL  sto- 
letí. Ve  XIV.  století  tamo  živý  panoval  ruch  vědecký  a  bylo  učiliště 
Oxfordské  považováno  za  rovné  Pařížskému.  Svědectvím  toho  jest 
zákon  jejž  1.  1367  vydala  fakulta  filosofická  v  Praze  „že  co  se  buď  v 
Oxforde  od  mistrův  vyučuje  i  v  Praze  se  vyučovati  mule  netdUio  od 
mistrův  nýbrž  i  od  bdialárův.^'  —  Wiklef  zajisté  byl  jeden  z  nejůčin- 
livějších  žákův  university  této  nebot  nabyl  tak  rozsáhlých  vědomostí 
ve  filosofii,  theologii  a  právnictví  že  velmi  záhy  se  stal  doktorem  the- 
ologie a  obdržel  místo  kazatele  v  Lutterworthu  Leicestershirském.  Nezdr- 
žoval se  tam  však  mnoho  nýbrž  více  v  Oxforde,  bera  účastenství  na 
veřejném  učení,  na  životě  a  sporech  university  a  spisqje  všdiké  menší 
a  vetší  traktáty  v  nichž  odpor  svůj  proti  církvi  na  jevo  dával.  Okolo 
roku  1365  povstaly  rozepře  mezi  universitou  Oxfordskou  a  mnichy 
mendikanty  o  místo  rektorské  v  Kanterbu^ghallu.    BylC  totiž  rektorát 


—  436  "- 

tento  Wiklefovi  propůjčen  ač  právo  toto  dle  založeni  žebravým  prý 
mnichům  přísIoSelo.  Wiklef  zastával  nniversitu  a  světské  kněžstvo  na 
koUéji  této,  odvolal  se  s  knězmi  na  stolici  papežskou.  Měli  se  ža- 
lobnici dostaviti  v  ňimě,  zanechavše  tobo  byli  všiokni  in  coňtumaciam 
odsonzeni.  Neškodilo  jim  toto  odsouzeni  neboť  veřejné  miněni  v  An* 
gKcku  bylo  pro  Wiklefa.  Populárnost  jeho  dosáhla  značné  výSe  když 
vystoupil  proti  samé  papežské  stolici  kteráž  od  Anglicka  požadovala 
zaplaceni  jakés  peněžně  dávky.  Postupně  se  vyvinovala  dlouhá  řada 
nqpoměrů  a  nesrozuměni  mezi  Anglickem  a  Římem  v  nichž  Wiklef  co 
horlivý  protivnik  papežův  se  osvědčil  ano  se  přímo  vyjádřil  proti  němu 
slovy:  Pyšný  ten  svéUký  knéz  římský  nejproMat^ěi  je  vydbxíc  a 
iefdíř.  (Helfert  Jan  Hus  str.  29.)  —  Nastoupiv  učitelstvi  na  vyso* 
kýeh'  školách  Oxfordských  horiil  „proti  zbujnělosti  mnichův,  proti  ne- 
drkevnému  životu  prelátův  a  biskupův,  proti  vysokomyslným  záměrům 
Říma;  svědčil  že  všecko  jest  předustaveno  od  věčnosti,  a  za  jediný 
pramen  pravd  křesCanských  považoval  písmo  svaté  jež  na  anglický 
jazyk  preložiL  Zavrhoval  transsubstandací ,  a  zastával  toliko  mravní 
přítomnost  Krista  ve  ddebě  á  ve  vině,  upíral  žeby  Kristus  v  evange- 
lium byl  ustanovil  mši  svatou  a  žeby  se  svátost  posibdniho  pomazání 
dovoditi  dala  z  písma.  Dokazoval  že,  pociti-li  kdo  vnitřní  Utost  nad 
hříchy  svými,  zevnitřní  jich  vyznávám'  ve  zpovědí  .zbytečné  jest  a  bez 
potřeby.  Jén  dva  stupně  hierarchie,  totiž  knězi  a  diákoni,  byly  prý 
zavedený  za  prvotného  křesťanstva,  všecky  druhé  jsou  prý  výmyslem 
pozdějšího  věku,  na  ujmu  a  na  zkázu  církvi;  papež  pak  že  jest  sám 
vtělený  antikrist  Kněz  dopustiv  se  těžkého  hříchu  nemůže  prý  žád- 
ného svatého  úkonu  hodně  odbývati;  je-li  papež  nemravný  a  tudíž 
ůd  dabla,  nemá  žádné  mod  nad  křesťanstvem;  rovněž  tak  králové  a 
knížata  spáchavše  hřích  smrtelný  odříd  se  musejí  vlády  která  prý  jim 
déle  nepřísluší.^* 

Takováto  svá  mínění  rozšiřoval  hojnými  spisy  a  traktáty  jež  na 
universitě  Oxfordské  pilně  se  čítaly  a  i  dále  zanášely,  ano  v  opisech  hoj- 
ných až  do  Ptahy  se  dostaly  v  úrodnou  a  českými  reformátory  připra- 
venou půdu  se  vkořenivše.  Knihy  Wiklefovy  na  učení  Pražském  veli- 
kého spůsobily  pohnutí.  Smělost  jeho  právě  tak  podněcovala  stranu 
pokroku  jakož  přívržence  Řinui  vzbouřila.  Bylť  toho  času  vůbec  se  zmohl 
ruch  politický  a  národní  v  Čechách  a  nastalo  kvašení  duchův  v  Praze 
takové  že  jiskry  z  Oxfordu  do  Prahy  vzlétlé  neroznítily  teprv  nahro- 
maděné látky  nýbrž  jen  jejich  vzplanuti  urychlily.  RozmiŠky  národní, 
na  universitě  Ptažské  zbuzené  zasahovaly  neméně  hluboko  do  národ- 
ního života  českého  nežli  náboženské  a  máme  svědectví  hojných  že 
na  národním  odporu  Čechův  proti  cizincům  na  universitě  všickni  předm' 

28* 


-  486  — 

mužové  národu  českého  neméně  se  účastnili  nežli  pozdqi  na  hádkách 
náboženských. 

I  Ifěmectví  v  Čechách  se  zmáhalo  tím  poměrem  jakým  čeSti  pa- 
novnici mu  sami  mocností  a  posily  poskytovali.  Německé  obce  se  ho- 
nosily výsadami  jakéž  se  českým  nedopřávaly  a  čím  více  německá  nár 
rodnost  do  cech  se  vtlačovala  a  zde  rozSiřovala  tím  více  trpěla  tím 
národnost  česká,  a  jazyk  německý  jižjiž  převahy  dobýval  v  kosldich, 
ve  školách  i  v  kruzích  společenských.  Postupně  a  poznenáhle  podži- 
ralo  Némectví  kořeny  národnosti  slovanské  v  Čechách^  ano,  chýlilo  se 
k  tomu  že  navzdor  některým  horlitelum  slovanský  živel  v  Cechách 
poznenáhle  ustoupí  živlu  cizému  jakož  toho  příklad  poskytovidy  krajiny 
Polabské.  Snad  jenom  těm  jednotlivým  horlitelum  jenž  od  času  k  času 
i  v  literatuře  se  ozývali  děkovati  máme  že  uvědomění  národní  a  uží- 
vání jazyka  českého  se  předce  udrželo  tu  a  tam,  ba  že  hlasův  o  po- 
vzbuzení jeho  i  přibývalo  s  vzrůstajícím  nebezpečenstvím,  a  slova  jejioh 
se  neztrácela  v  povětří.  Milic  zajisté  tím  že  česky  kázal  mnoho  přiepě] 
k  povýšení  českého  jazyka,  o  jehož  pěstování  a  vzdělávání  se  universita 
Pražská  pranic  byla  posud  nestarala.  Obecné  učení  se  nepovznedo  na 
ústav  národní,  k  čemuž  It&i  jeho  také  posud  nikdy  byl  nesměřoval. 
Nejen  že  universita  téměř  zaplavena  byla  německými  studenty  a  pro- 
fesory, což  zajisté  nepřispívalo  ku  oživení  českého  jazyka  v  Praze,  ale 
i  rozdělení  studentův  na  národy  a  dle  toho  zařízené  volení  k  školským 
úřadům  bylo  zavedeno  tak  že  tři  národové  cizí  proti  jednomu  'českému 
stáli,  a  tedy  při  každé  volbě  i  tři  cizí  hlasové  proti  jednomu  domácímu. 
Takž  se  cizincové  dělili  i  o  prebenďy  a  nadám'  na  universitě  na  ujmu 
rodilých  cechů.  Slib  jejž  čeští  stavové  na  králi  Janu  vymohli  a  jejž 
Karel  obnovil  že  v  záležitostech  zemských  nebude  jiných  rádců  užívat 
než  rozených  Čechův  a  Moravanův,  aniž  že  cizincův  dosazovati  bude 
na  úřady  v  zemi  podává  nám  aspoň  svědectví  že  čeští  stavové  ten- 
kráte ještě  měli  i  národm'ho  vědomí  i  politického  taktu.  Ano  i  zákon 
jejž  Karel  vydal  že  nikdo  nemá  býti  soudcem  kdo  by  nerozuměl  a 
nemluvil  česky  léčby  obzvláštních  měl  vědomostí  a  výtečných  vlastností 
poukazoval  na  to  že  se  uznalo  nebezpečenství  jež  národnosti  české  od 
Němců  hrozilo.  Ale  jak  smutný  to  stav  kde  spravedlnost  zákonu  a 
slib  panovníka  teprv  podporovati  musil  věc  docela  přirozenou.  Vysvítá 
z  toho  veškerá  drzost  a  dotíravost  oněch  cizinců,  jenž  co  hosté  do  země 
přišli  vlastníky  země  vytlačovali  z  úřadů,  Škol,  kostela  a  ze  živnosti 
zvláště  výnosných,  což  dospělo  až  na  to  Že  domácí  lid  z  vlastního  domu 
vytlačiti  hrozili  aby  se  tam  sami  mohli  usaditi.  Ten  slib  a  ten  zákon 
Karlův  cožby  as  byl  prospěl  a  kterak  by  byl  působil  na  potomní  móo- 
náře  české,  kdyby  se  kořeny  Němectví  byly  neustále  a  tím  samým  po- 


-  437  - 

# 

mSrem  byly  v  Čech&ch  osazovaly  jako  před  Karlem  a  2a  ného  ?  Zda-Ii 
by  ješté  bylo  národa  a  jazyka  českého,  kdyby  vichřice  pradká  byla 
nevymetla  koukol  a  neřest  s  kořeny  z  české  půdy  byla  nevyrvala,  takže 
na  dloiihý  čas  jim  nelze  bylo  vznikati  v  čech&cfa?  — 

Za  Yácslava  IV.  pozbývala  němčina  ovšem  poněkud  půdy  v  Ce- 
chách roztržkami  českého  krále  s  německými  knížaty.  Též  přibýváním 
učených  Skol  v  Německa  ubývalo  německých  studentů  v  Praze  čímž 
ovfiem  živel  cizí  na  universitě  Pražské  oné  nápadné  převahy  pozbýval 
jakou  se  dříve  honosil.  Nicméně  byla  ale  i  malá  převaha  i  nespra- 
vedlivá i  nebezpečná,  a  český  národ  se  domáhati  musil  plnéhb  svého 
domácího  práva,  neměl-li  časem  podrývajícíma  vlivu  němčiny  z  novu 
podléhati.  Na  Štěstí  se  mySlénka  národnosti  i  mimo  universitu  ujímala 
a  sice  v  občanstvu  Pražském  i  venkovském,  a  řeč  česká  nejen  v  měst- 
ské raddě  ale  i  v  úřadech  nacházela  průchod,  ano  i  české  listiny  se 
vydávati  počaly  z  královské  kanceláře , .  kdežto  dříve  jen  latinských  a 
německých  se  vydávalo. 

Nicméně  předce  nepoměr  národností  na  universitě  nebyl  tím  vy- 
rovnán, a  těžce  toho  nesli  studenti  a  mistři  čeStí  že  kanonikáty  a  vý- 
nosné prebendy  Němcům  se  dostávaly,  kdežto  bakalářům  českým  zbý- 
vala jen  místa  po  všech  a  na  nižSích  Školách.  Z  toho  povstaly  třenice 
trvalé  a  docházelo  někdy  i  k  násilným  výstupům,  až  pak  postupné 
opravy  v  ohledu  tomto  se  zaváděly  a  posléze  pro  domácí  studentstvo 
se  1.  1399—1403  založila  kollej  českého  národu  (Collegium  Nationis). 

Jiné  posily  dostalo  se  národní  straně  při  universitě  založením 
kaple  Betlémské  a  darováním  kaple  Boíiho  téla  českému  národu.  Při 
obou  těch  kaplích  měl  národ  český  vplyvu  na  osazování  míst.  Ki^li 
Betlémskou  založil  rytíř  HanuS  z  Múhlheimu,  aby  kazateli  českému 
nového  místa  zbudoval  ku  hlásám  slova  božího,  jelikož  —  jak  Miihl- 
heim  v  zakládací  listině  se  projevil  —  kazatelé  obecného  českého 
jazyka  užívající  nejvíce  po  domich  a  koutech  nucení  byli  se  rozcházeti. 
Ei^atel  v  kapli  této  ustanovený  měl  hlavní .  povinnost  kázati  českým 
jazyk^n.  Léta  1391  byl  za  kazatele  na  kapli  Betlémské  ustanoven 
Jan  Protiva  z  Nové  vsi,  po  němž  1.  1401  nastoupil  mistr  Štěpán 
z  KoUna,  jeden  z  nejhorlivějších  národpvců  českých,  načež  14.  Března 
1402  mistr  Jan  Hus  tento  úřad  nastoupil. 

Znamenitý  muž  tento  a  jeden  z  nejpřednějších  mezi  reformátory 
křesfanskými  si  získal  tak  slavného  jména  v  historii  a  život  i  půso- 
beni jeho  už  z  tolikerých  stanovi&t  považován  a  posuzován  byl ,  že  by 
nám  ku  vylíčaoi  povahy  a  nmohostranné  činlivosti  jeho  stačoválo  pouhé 
uvedení  hojných  svědectví  jež  se  ód  patnáctého  století  až  do  nejno- 
vějších časů  o  něm  vydávaJa.    Leč  nejde  nám  zde  o  to  abychom  ve- 


—  4S8  — 

ikeré  kroby  raah  jeho  o  opravy  cirkevni  a  nirodni  popisovali*  nýtarž 
hlAvně  o  to  abychom  objevili  jak  dalece  literami  cssiau  ku  svým  smě- 
rům postapoviď.  Jakož  účely  jeho  byly  rozsáhle  takž  i  rozsáhlé  bylo 
literami  jeho  působení,  při  £emž  hned  v  popředí  stavěti  jest  že  vesměs 
konájK)  bylo  ohledem  na  pevně  vytknuté  a  jasně  naznačené  směry* 
čímž  zajisté  spůsobil  ono  nesmírné  napnutí  kterým  se  národ  za  ičasa 
jeho  a  i  dlouho  po  něm  zoačoval.  Sám  vědomostmi  nasycen  a  vrouc- 
ností překypuje  vlival  takořka  mysl  svou  do  mysli  národa,  pro  který 
žil  a  kterémuž  sily  a  život  svqj  věnoval.  Dvojím  se  značuje  zápalem* 
stejně  horoucím  a  stejnou  mocností  zasahujicím  do  života  českého*  zá- 
palem totiž. nábožným  a  láskou  k  vlasti  a  k  jazyku  českému.  Nebyl 
by  vSak  zápal  jeho  stačoval  k  tomu  aby  tak  velkých  docílil  resultatův, 
kdyby  byl  podporován  nebýval  hlubokým  důmyslem,  rozsáhlými  vědo- 
mostmi a  zvlažte  obratnou  dialektikou.  Z^^lem  svým .  uchvácel  lid 
jehož  miláčkem  se  stal  a  který  s  dychtivou  pozomostí^poslouchal  kázaní 
jeho.  Vědomostmi  a  dialektikou  svou  ale  působil  na  výie  vzdělanou 
část  vrstevníkův  svých  povzbuzuje  ji  bud  k  horlivému  odporu  aneb 
k  ráznému  součinem'.  Podivnou  shodou  okolností  přišel  Jan  Hus  právě 
v  čas  a  vstoupil  do  takových  poměrů  v  kterých  povaha  a  nadání  jeho 
k  úplnému  rozvinu  docházeti  mohla.  Narozen  byv  r.  1369  v  Husind 
z  rodičův  poněkud  nábožnějilíich  odebral  se  do  Prahy  na  studie,  kdež 
se  stal  1.  1393  bakalářem  svobodných  uměni,  1394  bakalářem  theolo- 
gie ,  pák  1396  mistrem  svobodných  umění,  rokem  pak  1398  počal  na 
universitě  co  professor  přednášeti.  Universita  toho  času  valně  byla 
pokročila,  dílem  rozmnožením  pfáv  a  svobod  jež  král  Yácslav  IV.  jí 
propůjčil,  dilem  i  opravením  vnitřní  své  ústavy.  Ano  i  národnost 
česká  na  P^ražském  učení  už  aspoň  tak  dalece  se  zmohla  že  do  roku 
1408  bez  mála  třetí  část  děkanů  fakulty  artístské  k  Českému  národu 
patřila,  kdežto  r.  1384  sotva  sedmá  část  jich  byla  z  národa  toho. 
Důležitost  university  se  vSak  objevila  v  novém .  a  velmi  nápadném 
světie,  když  se  v  síních  školmch  ozývati  počaly  otázky  veliké  a  do 
historie  hluboce  zasahující.  Duchovní  směry  národa  českého  horlením 
Milice  Kroměřížského,  Matěje  z  Janova  a  j.  v.  staly  se  už  předmětem 
všeobecného  přemýšlení,  a  pozornost  lidu  obracovala  se  k  uskutečnění 
oněch  oprav  církve  na  něž  dotčeni  horlitelé  slovem  i  písmem  pouka^* 
2ovalL  Universita  se  neúčastňovala  na  takovýchto  snahách,  vyhýbajíc 
se  jim  z  počátku  a  napotom  jim  odporujíc.  Vždyt  i  působení  Tomáše 
ze  Štítného  jí  po  chuti  nebylo,  jelikož  muž  ten  psal  jazykem  národním 
o  věcech,  o  kterýchž  jakž  valná  část  učencův  na  universitě  se  domní- 
vala jen  latinským  jazykem  pojednávati  sluší  a  nikoliv  spůsob^n  obecně 
srozumitelným,  čímž  jakoby  se  zkrácel  posavadní  monopol  latiníkův. 


—  439  ~ 

Provd&nim  se  české  kněžny  Anny,  dcery  Karla  IV.,  za  Richarda  II. 
krále  anglického  oživila  se  vz&jemnost  mezi  učením  Pražským  a  Oxford*^ 
ským ,  takže  i  někteří  cechové  navětf tíH  školy  anglické ,  mezi  nimiž 
i  Jermiýn%y  mladý  Šlechtíc  Pražským  jenž  navrátiv  se  pak  do  vla«ti 
několik  jďtě  neznámých  spisů  Wiklefových  a  sébon  do  Prahy  přinesl. 
Jména  Has  a  Jeroným  se  obyčejně  vedle  sebe  jmenují,  nejen  proto  že 
podlehli  stejnémn  osada,  ale  i  proto  že  se  značovali  stejnými  síňěry. 
I  Jeroným  se  vyznamenával  výtečnými  dary  ducha,  ačenostž  a  znalostí 
světa.    Stav  se  1398  bakalářem  svobodných  ouiěni  v  Praze  vydal  sé 
na  cesty  do  ciziny.    Navádvil  Kolínskou  a  Heidelberskou ,  pak  Pařiž<^ 
skon  múversita,  později  i  jiné  jeStě  krajiny,  ba  i  Jerusalem  v  Pale-» 
atině.    Žízeň  jeho  po  vědách  nikdy  nevyhasla,  ale  i  přátelství  jeho 
k  mistru  J.  Husovi  k  němužto  už  z  mládi  se  byl  co  nejvroucněji  při- 
vimd  neutrpělo  nikdy  zkrácení.  —   Výmluvný  a  jarý  tento   horlřvec 
nalézaje  v  spisech  Wiklefových  onu  rozhodnou  sílu  a  mocnost  na  kte- 
rou Afilič  a  Matěj  z  Janova  nebyli  ještě  dospěli  a.  která  ovšem  odpo- 
vídala živé   obraznosti .  jeho ,   snažil   se   co   nejvíc   o  rozšíření  zásad 
jeho,  ano  jakž  Jujagmann  uvádí  přdoiU  pomocí  Husovou  i  nékteré 
spúy   WOdefovy  do  češtiny.    Tím  se  oživily  í^ory  mezi  stranami 
v  církvi,  zvláště  když  Jan  Hus  r.  1399  při  veřejné  disputací  učení 
WiUefoyo  zastával,  a  brzo  na  to  (1401)  i  tťaktat  sepsal  v  němž  patr-. 
nou  objevil  příchylnost  k  náhledům  anglidiého  reformátora*    Že  v  ká- 
záních svých  v  Betlentó  držaných  od  L  1402  neopominul  k  lidu  mlu-; 
viti  směrem  takovým  jakýž  za  pravý  byl  uznal,  a  že  horlivost  jeho 
8  velikým  se  potkávala  uznáním  i  ohlasem,  nebylo  divu  že  se  pozor- 
nosit  univenity  na  takovéto  snahy  konečně  obiátila.    Ano  Wiklefství 
se  už  přímo  na  učení  Pražském  zmáhalo,  nel^ot  Mikoláš  z  Litomyšle 
a  Jan  Hus  zastávali  od  1.  1401—1403  nejvyšší  úřady  na  vysokých 
školách  Pražských,  dva  to  mužové  jenž  se  nejen  co  nejhorUvéjŠí,  zasta- 
vatelé  mistra  Oxfordského  objevovali ,  ale  i  co  neohrožení  národovci 
oavědfliU  proti  němectvu*    Za  to  se  jim  dostalo  nepřízně ,  ano  i  přímá 
denunciad  nemeškala,  nebot  německý  mistr  Pražský  Jan  Hubner  před- 
ložil 45  Článku   Wiklefových  jakožto    kacířských    kapitule   Pražské. 
Rektor  university,  nástupce  Husův  v  důstojenství  tomto,  svolal  univer- 
sita 1.  1403  dne  28*  Května  aby  mistři  se  o  učení  Wiklefově  proje- 
vili.   Většinou  hlasův  se  učení  toto  zavrhlo  a  istal  se  nález:  „že  žádný 
člen  university  Pražské  nemá  žádnému  z  těch  45  článků  učiti,  ani  kte- 
rého zastávati  pod  pokutou  trestu/'    Nález  tento  neměl  zaměřenéfio 
účinku.    Mělo  se  za  to  že  větší  vplyv  naň  měla  zéM  tři  národů  cizích 
proti  národu  českému  n^  přesvědčení  náboženské,  a  takž  se  otázka 
církevní  smísila  poněkud  s  otázkou  národnosti  >  a  uznalo  se  že  nespi^a- 


—  440  — 

vedliré  jest  a  býti  mnsl  každé  rozhodnutí,  kde  tři  národové  proti 
jednomu  hlasuji.  Strana  národovcu  a  opravovatelu  nedala  se  mýliti 
ani  ntíezem  university,  ani  pozdějším  podobným  jejž  spoda  Pražská 
projevila.  Has  nejen  s  kathedry  a  kazatelny  působil  ve  smyslu  odho- 
dlané církevní  reformy  ale  i  spisy  svými  rozSiřoval  zvláštní  své  ná- 
hledy, odchyluje  se  od  Říma  a  vždy  více  a  více  přívrženců  k  sobe 
přitahuje.  Nepřispélof  zajisté  ku  vítězství  strany  Římské  že  pravé 
toho  2asu  dva  papežové  vystoupili  hádajíce  se  o  primát  v  církvi  kato- 
lické,  jeden  v  Římě :  Řehoř  XII.,  a  druhý  v  Avignone :  Benedikt  Xni. 
Ku  obnovení  porušené  jednoty  církve  melo  se  obecné  konoilinm  svo- 
lati v  Pise.  Podobný  zjev  poskytovala  i  svétská  politika;  Ruprecht 
Falcký  odporoval  směrům  kiále  Vácslava  Českého,  který  již  s  papežem 
Řehořem  vyjednával  aby  Ruprecht  nebyl  uznán.  Ale  Řehoř  váhal 
činiti  mu  po  vůli,  a  Vácslav  poručil  českému  kněžstvu  aby  prohlásilo 
neutralnost  ve  sporu  vzdoropapežův,  žádaje  i  od  university  Pražské 
aby  též  tak  učinUa. 

Žádost  králova  se  vSak  potkala  s  odporem,  neboC  nejen  že  arci- 
biskup Zbyněk  a  kněžstvo  jeho  od  poslušenství  Řehořova  upustiti  ne- 
chtěli ale  i  na  universitě  toliko  národ  český  svoloval  k  žádosti  jeho, 
ostatní  TŠak  tfí  národové  se  protiviU ,  čímž  tedy  návrh  učiněný  pro* 
padl.  Tím  znovu  se  zbu^l  starý  spor  národní  na  universitě  Pražské 
a  strana  česká  se  kojila  nadějí  že  král,  ohledem  na  to  že  ona  jediná 
pro  návrh  jeho  hlasovala,  přivolí  žádosti  jejich  ,jaby  se  posavadní 
poměr  mezi  domácími  a  přespolními  obrátil,  tak  aby  místo  cizích  na- 
potom  Čechové  ve  všech  jednáních  tří  hlasův  užívali ,  a  přeq)obí  ná- 
rodové společně  aby  se  spokojili  jedním.^^  —  Nejhorlivěji  o  to  se  za- 
sazoval Jan  Has  a  mistr  Jeroným,  a  spojili  se  s  nimi  k  provedení  této 
záležitosti  také  učitelové  Ondřej  z  Brodu  a  Jan  Eliae,  horliví  odpůr- 
cové Wiklefství. 

Král  Yácslav  toho  času  ze  Slezska  se  vraceje  se  dvorem  svým 
na  Horách  Kutných  se  zdržoval  když  k  němu  poslové  university  se 
odebrali,  mezi  nimiž  byl  i  Jan  Hus.  Proti  všemu  očekáváni  a  bez 
pochyby  nedobře  byv  zpraven  o  spůsobu  jakým  se  na  universitě  o 
návrhu  jeho  pojednávalo,  hněvivě  se  obořil  na  Husa  a  Jeronýma  pro 
podezření  kacířství  které  na  zem  českou  uvedli ,  mistrům  však  něme- 
ckým slíbil  že  práva  jejich  šetřiti  bude. 

Neostalo  však  při  tom  ba  naopak  se  vše  obrátilo,  když  přátelé 
národní  strany  u  dvoru,  mezi  nimiž  i  Mikuláš  z  Lobkovic,  nejvyšší 
písař  Horský,  Čechův  se  lyali,  spravedlnost  žádostí  jejich  králi  vylo- 
žili, ano  i  na  překážku  poukázali  jakou  Němci  svými  třem!  hlasy  při 
universitě  záměrům  jeho  kladli.    Vydal  pak  král  Vácslav  po  uváženi 


—  441  — 

dobré  rady  onen  pověstný  dekret  Kutnohorský  dne  18.  Ledna  r.  '1409, 
jehož  obsah  zde  podáváme  jakž  Tomek  v  dějinách  nniversity  Pražské 
jej  Qvedl: 

^Ačkolivěk  každý  člověk  každého  Člověka  povinen  jest  milovat!, 
předceC  potřebí  jest,  aby  toto  milováni  pocházelo  z  lásky  zřízené ;  pro- 
čež cizinci  přednost  dáti  proti  domácíma,  že  není  pravé;  nebo  pravá 
láska  že  začíná  vždycky  sama  od  sebe,  a  tak  na  přátely  podlé  po- 
skmpnosti  přirozeného  přátelství  dále  se  rozžiřnje.  Poněvadž  pak  prý 
hodnověrná  zpráva  dochází  krále,  že  národ  německý,,  v  království 
tomto  českém  žádného  obyvatelského  práva  nemající,  ve  vSech  věcech, 
o  kterých  se  při  učení  Pražském  jedná,  tři  hlasy  sobě  přiosobil  k  uží- 
vání, ježto  národ  český,  pravý  této  země  dědic,  toliko  jeden  má  a  ho 
ožívá:  pročež  považuje  to  král  za  nespravedlivé  a  velice  nesluáné,  aby 
prospěchů  obyvateli  zemských  cizí  a  přespohií  lidé  v  hojností  měli  po- 
žívati, oni  pak  SkodUvým  nedostatkem  cítili  se  skUčeny;  i  nařizuje 
rektorovi  a  universitě  a  naskrze  mítí  chce,  aby  napotom  národ  český 
při  vSech  radách,  sondech,  zkouškách,  voleních  a  jákýchkolivěk  jiných 
nadámch  a  zakládáních,  podlé  toho  zřízení,  kterého  národ  francouzský 
v  universitě  Pařížské  a  též  jiní  váichni  národové  v  Lombardii  a  v  Itálii 
užívigí,  ke  třem  Uaswm  vSemi  spůsoby  připustili,  a  jej  při  tomto  pri- 
vilegium na  budoucí  věčné  časy  zanechali  v  pokoji  a  bez  překážky/* 

Nebylo  tím  ale  všecko  ještě  rozhodnuto ,  neboť  Němci  se  ještě 
víc  než  tři  měsíce  domáhali  bývalého  svého  práva,  avšak  mamě.  Za- 
vázavše se  slibem  že  nesvitězí-li  ve  {^  této  všickni  VrdSin  opustí,  do- 
stáU  slibu  svému,  a  jak  kronika  praví  vySli  v  ty  dni  po  boíim  vsUm^ 
pen£  viiekni  inistři  nňnecti^  doktor wé^  bakalářiy  studentí  a  jiní  kol- 
legiatové  z  Prahy  na  jeden  den  určený  a  od  nich  tdožený  na  vSecky 
Btranyj  rozprodavše  prvé  evé  jméni,  kteréí  Tnéli/^  Bylo  jich  na  5000. 
Něm^é  částí  obyvatelů  Pražských  se  po  nich  ovšem  stýskalo,  ale 
Čechové  tím  byli  potěšeni,  a  Jan  Hus  v  kázaní  se  projevil:  „Dítky! 
Pochválen  budií  Všemohoucí  že  jsme  Němce  vymezili,  že  jsme  dosáhli 
oč  jsme  se  byli  zasadili,  že  vítězství  jest  naše !  A  poděkujme  zvláště 
panu  Mikuláši  Augustinovu  že  vyslyšení  prosby  naší  při  králi  provedl!*^ 

Prvním  pak  rektorem  university  Pražské  na  základech  dekretu 
Kutnohorského  stal  se  mistr  Jan  Hus.  Vítězstvím  strany  národní  na 
universitě  rozšířilo  se  i  působiště  snahám  reformátorův  církevních,  ale 
objevil  se  spolu  i  nový  poměr  v  jakém  se  národovci  k  sobě  stavěli. 
Ondřej  z  Biódu,  Jan  Eliae  a  jiní  jenž  v  otázce  národm'  při  Husovi 
stáli  odporovali  mu  v  otázkách  theologických ,  a  zvláště  na  jevo  vy- 
stoupilo rozdvojení  nového  rektora  s  arcibiskupem  Zbyňkem,  jež  tak 
daleko  došlo  až  arcibiskup  Husovi  i  veřejné  kázaní  zi4>oyěděl.    Neu- 


—  442  — 

tralnost  k  oběma  pa{)ežům  ku  které  Hus  a  s  nim  český  národ  na 
universitě  se  přiznával  protivovala  se  arcibiskupovi  a  přívržencům  jeho, 
kteříž  nyní  neopomenuli  proti  Husovi  vystoupiti  a  veřejně  z  kadfstvi 
ho  viniti.  Dovedli  pak  i  toho  že  proti  spisům  Wiklefovým  a  proti 
rozšíření  j^ich  v  Čechách  papežská  bulla  se  vydala  k  jejímuž  usku- 
tečnění arcibiskup  se.  splnomocnil.  Arcibiskup  vydal  ix>z8udek  v  němž 
mezi  jiným  stálo  i  toto:  VSeeky  vydcmé  knihy  WHdefony  odsussují 
8s  a  mají  býti  spáleny  ohněm.  V  kletbu  měl  upadnouti  hašdý^ 
kdoby  véda  néhoho  knihy  Wiklefavy  majícího  jof  v  iesti  dnech  u 
arcibiskupa  neudal.  Proti  tomu  za4ala  strana  pokroku  appdiací 
v  niž  mimo  jiné  se  projevili  „i6  jest  proti  rozumu^  zapovídati  a  pá- 
liti knihy  logické^  filosofické,  můralníy  maíhematické  a  fysiekéj  jakéi 
jsou  mnohé  z  oněch  Wiklefových^  v  nichí  žádní  Uudní  artíkulov^ 
stáži  nemoliou.  V  starém  zákoně  MojziS  a  Daniel  £ei  knihy  egypt" 
ských  a  chaldejských  nevéřícich  a  pohaní  méliy  a  ve  vsi  jýich  im- 
nosti  byli  vzděláni,  ačkoli  pověr  jejich  nenáviděli;  a  svatá  církev 
v  novén  zákoně  též  nařizuje  fejen  knihy  pohanu  ale  i  kacířů  čítati^ 
ne  abychom  bludy  jejich  drželi,  ale  ahyeliom  je  věděli  jak  zanUtati^ 
a  coby  v  nich  bylo  dobrého,  abychom  toho  ke  svémn  vzdělání  užUi. 
Z  té  samé  příčiny  cicají  se  knihy  Aristotelovy  a  jiných  pohanských 
mudrci  ve  všech  universitách,  od  stolice  apoštolské  stvrzených  j  <mn 
koliv  i  proti  hlavním  článkům  křesianské  víiy  celí,  a  bludy  i  ka/ár* 
štvi  nesčíslné  obsahuji  Neb  jakby  pak  moldi  mistři  a  doktorové 
křestanStí  zarvati  církev  proti  subtUnostem  kacířů^  kdyžby  mely 
vSecky  kniky^  ve  kterých  se  nalézají  blvdovéy  dle  míněni  arcibiskupa 
Zbyňka  býti  spáleny^  Pak  zajisté  že  sám  magister  Sententiarumf 
sám  Origeněs  a  jiných  svatých  doktorů  spisové  museli  by  ohněm  zor 
hynouti 'y  neb  i  v  nich  přicházejí  věcij  které  nedrží  církev  za  pra$>é. 
Mimo  to  že  arcibiskup  slova  bully  p<xpežské^  kteráž  p9'aví,  aby  kniky 
WSdefovy  s  oéí  véřícich  byly  vzdáleny^  v  hrutýSím  smyslu  sám  eobé 
vyložilf  chtěje  je^  spáliti^  kdež  podobná  nařízeni  vždy  spíSe  v  nUm^ 
Sím  smyslu  mají  býti  rozumíme.  Také  ačkoli  arcibiskup  pravit  že 
knihy  WikUfovy  bedlivě  jsou  od  doktoři  i  od  něho  ctěny  a  uváleny y 
vSák  že  to  hned  pro  krátkost  času  ani  pravda  býti  nemůže^  poněvadž 
spisové  tito  jsou  tak  mnozí  a  obSímí. 

Arcibiskup  v  rozsudku  svém  jmenovitě  byl  uvedl  knihy  k  veřej- 
nému spálení  odsouzené.  BylyC  to  spisy  Wiklefovy  nadepsané:  „Díft- 
logusy  Tríalogus,  De  incamatione  verbi  domini ,  De  corpore  Chrisd 
major  et  minor,  De  trinitate,  De  ideis,  De  hypothetids,  De^ilogos, 
De  univerBalibus  realibus,  De  simonia,  De  fratribus  diacolis  et  malis, 
De  probationibus  propositionum*  De  attributi8»  De  individuatione,  De 


—  443  — 

materia  et  forma,  De  Dominio  civili,  Saper  evangelia  sermones  per 
ciurriculiim  anni/^  «~  Nebyla  tedy  námitka  bezdůvodná  že  valné  knihy 
tyto  sotvy  byly  nváieny  od  těch  kteři  je  odsoudili. 

•  Rozsudek  arcibiskupův  spnsobil  velikého  a  nebezpečného  hnuti 
v  Praze.  Nedbaje  vSak  na  to  arcibiskup  přikročil  dne  16.  července 
1410  k  ntskutečněni  svého  záměru.  „U  prostřed  dvora  arcibiskupského^ 
žoldnéři  osazeného  domu»  u  přítomnosti  četného  duchovenstva'  založen 
oheň  a  knihy  počtem  asi  dvou  set,  mezi  nimiž  mnohé  překrásně  se- 
psané, zlatými  puklami  a  drahými  kožemi  ozdobené  uvrženy  do  pla- 
mene při, čemž  i  Te  deum.  laudainu$  prozpěvováno,  a  hlahol  zvonů 
ze  viech  věži  kostelů  Pražských  jako  hrany  ohlašoval  obyvatelstvu 
příběh  tMito."" 

Uvážime-li  jaké  množství  to  na  onen  čas  knih  jednoho  toliko 
spisovatele  v  Čechách  se  chovalo  a  že  valnějSi  snad  jeitě  část  jigich 
se  neodevzdala,  souditi  nám  ke  nejen  jak  mnoho  se  tenkráte  v  Če- 
chách opisovalo  a  čítalo,  ale  kterak  reformatorské  myšlénky  se  tim  roz- 
šířiti  nmsily  mezi  vzdělanou  třídou  v  Praze.  —  Staří  létoplsové  o  udá- 
losti té  se  projevuji:  „To  byla  veliká  bůřka  a  moznice.  Někteří  pra- 
vili, že  jest  mnoho  jiných  knéh  spáleno ,  nežli  Wiklefových ;  a  proto 
se  lidé  búřiU  v  ty  časy,  a  nejvíce  královi  dvořané  na  kanovníky  a  na 
kněžie,  a  s  nimi  obecně  všickni  lidé  v  Praze.  Neb  jedni  drželi  s  ka- 
novníky a  druzí  s  M.  Husí,  takže  mezi  sebou  písně  hanlivé  skládali 
jedni  o  druhých.*^  Klamal  »e  věak  arcibiskup  a  přívrženci  Jeho  do- 
waUwiýiM  se  ,yfe  jiš  mají  konee  všech  nesnázi^^  kdeSto  teprv  z  dopu- 
fíéfd  botího  byl  začátek.  —  Třetí  den  na  to  prohlásil  arcibiskup  kla^u 
na  Husa  a  ostatní  kteří  spolu  s  ním  se  byli  podepsali  na  appellaci 
k  papežovi.  Byli  to  jmenovitě:  Zdislav  ze  Zvířetic,  Jan  z  Brandýsa, 
Beneš  z  Lysé,  Petr  ze  Sepekova,  Petr  de  Valentía,  Michal  z  Dmovic 
a  Jan  z  LandŠteina  a  j.  —  Výsledek  toho  nebyl  potěšitelný  pro  arci- 
biskupa. Lid  se  patrně  bouřiti  počal,  takže  arcibiskup  dne  12.  čer- 
vence ve  chrámě  u  přítomnosti  sA  40  kněií  a  žákův  dítě  obnoviti 
klatbu  inrchnouti  mnsil,  kdežto  Hus  a  přívrženci  jeho  se  ničím  zdržo- 
vati nedali  a  na  cestě  nastoupené  dále  pokračovali.  Hus  projeviv  se 
že  v  této  věd  více  poslouchati  musí  Boha  než  lidí  kázal  v  Betiémské 
kapli  jako  dříve,  ano  i  veřejnou  disputaci  držel  v  kolleji  Karibvě  že 
\Vlklefuv  traktát  „de  trinitate*^  neobsahuje  bludův.  Taktéž  i  jiní  mi- 
stři „hlavně  prý  z  návodu  mistra  Jeronýma'*  hájili  jiné  knihy  Wikle- 
fiivy  u  veřejnýdi  disputacích,  jako  Mistr  Jakoubek  ze  Stříbra  (Deca- 
liq^)»  Šimon  z  Tišftova  (De  probationibus  pnopodtionum),  Zdislav  ze 
Zvířetic  (De  universalibus)  a  Prokop  z  Plzně  (De  ideis). 

Po(^npem  času  vzrůstaly  spory  tyto  o  hromadOy  se  nesnáze  na 
I 


-  444  — 

« 

vše  strany,  ale  i  snažení  o  narovnání  nepoméruv  se  objevila;  avSak 
snahy  tyto  nevedly  k  cili«  Arcibiskup  uražen  rozhořčeností  Mu  a  zřej* 
mým  protivenstvím  university  nepodal  se  návrhům  smířenlivým  a  opu- 
stil Prahu  zamýšleje  se  odebrati  k  Sigmundovi  uherskému.  Z  Lito- 
mysle  odeslal  králi  Yácslavovi  psaní  plné  trpkých  stížností,  pak  do 
Uher  se  odebrav  náhle  v  Prešpurce  umřel.  Na  místo  jeho  dosedl  AI* 
bík  z  Uničova  na  stolici  arcibiskupskou,  mistr  svobodných  uméní,  do- 
ktor práv  i  lékařství,  bývaíý  životný  lékař  králův,  muž  jinak  dosti 
učený  ale  nespůsobilý  k  církevní  této  hodnosti. 

Nebyly  se  v5ak  mezi  tím  poméry  papežské  stolice  a  tedy  stav  a 
správa  církve  katolické  jeStě  o  nic  žlepfiily  ba  v  samém  lůně  jejím  se 
co  den /ozmnožovalo  zmatkův  a  pletich  se  strany  osob  jež  o  padov- 
nictví  se  zasazovaly.  K  dvoum  papežům  se  novou  volbou  přidružil 
ještě  třetí  z  nichž  každý  měl  své  přívržence  a  jeden  na  druhého  kletby 
vysílal.  A  ještě  hůře  bylo  když  Alexander  V.  celé  žezlo  ve  svou  moc 
dostal  a  po  náhlé  jeho  smrti  Jan  XXm.  na  nějž  podezření  padalo, 
že  předchůdce  svého  o  život  připravil.  Jan  XXIII.  k  obraně  své  ho- 
dlaje křížovou  válku  zbuditi  proti  oi]^ůrcům  svým,  jmenovitě  proti 
Ladislavovi  králi  Neapolskému,  sliboval  plnomocné  odpustky  vSem  kdož 
by  mu  penězi  neb  braaným  Hdem  pomohli  a  vypravil  legaty  jež  odpustky 
vyhlaSovali  a  peníze  sbírali.  Odpustky  tyto  přineSeny  byly  i  do  Prahy 
1.  1411.  Na  veřejných  místech  vystaveny  byly  truhly  do  nichž  se  pe- 
níze klásti  měly  za  odpustky.  Ani  král  ani  arcibiskup  tomu  nepřeká- 
želi. Ale  papež  Jan  nestál  v  dobrém  světle  u  Čechů.  Hned  na  poěátku 
roku  1412  na  universitě  při  veřejné  disputaci  de  quodlibet  řečeno  ano 
potom  i  ve  spis  položeno  bylo  proti  němu  £e  onen  nefvétii  Antihi$t 
jenž  přijíH  má  při  tUconéení  $véia  za  tSchto  dm  jest  v  drženi  nej- 
vySíího  důstojenství  v  církvi^  ze  žádný  jiný  není  než  papež  proéež 
se  mu  véřicl  protiviti  máji  jakož  aMavnímu  nepříteli  a  odpůrcovi 
Krista. 

Když  pak  v  měsíci  Květnu  se  peníze  za  odpustky  sbírati  počaly 
postavil  se  Jan  Hus  na  odpor.  Někteří  posavádní  přívrženci  jeho 
obávajíce  se  vystoupení  proti  samému  papeži,  odtrhli  se  npí  od  něho, 
jmenovitě  Štěpán  Páleč,  Stanislav  Znojemský  a  M.  Brikcí  ze  Žatce, 
a  většina  fkkulty  theologické  na  universitě.  Hus  na  to.  nedbaje  ozná- 
mil veřejnou  disputací  na  16.  Června:  „Zdali  dle  zákona  Kristova 
sluSno  a  radno  jest,  ke  cti  boží  a  k  dobrému  křesCanského  lidu  i  také 
ku  prospěchu  tohoto  království  bully  papežovy  o  vyzdviženi  kříže  proti 
Ladislavovi  králi  Neapolskému  a  přátelům  jeho  Kristovým  věřícím 
schvalovati.**  — 

Ano  už  dříve  dlouhé  vedl  kázaní  v  Betlémě  proti  odpustkim 


—  446  — 

2ÍII1Ž  lid  Telmi  pobouřil.  --  Na  vzdor  překážkám  jež  fakulta  theolo* 
gická  schůzce  Hnsem  naTižené  v  c^tu  kladla  předce  disputace  slavné 
se  odbyla  u  kteréžto  phležitoeti  zvláště  Jeroným  ohnivou  řeči  svou 
veliký  zápal  povzbudil  v  studentstvu.  —  Touto  disputací  postavil  se 
Jan  Hus  přímo  na  pudu  revoluční  proti  papeží  a  kdož  naň  proto  vinu 
uvrhiye  ten  zodpovídej  dříve  otázky:  Jsikj  to  muž  ten  Jan  XXm. 
jenž  se  papežem  nazýval  a  křesťanstvu  rozkazoval,  a  jaký  to  spůsob 
jeho  odpouStéti  hříchy  za  pemze?  Požadování  posluienství  od  křesfa- 
nův  se  strany  toho  Jana  a  v  takové  věci  byla  přímo  appeUací  na  ne- 
doepělost  rozumu  lidského  aneb  na  ocháblost  vSeho  mravního  smýšleni, 
a  kdož  se  tu  s  odx>orem  Husovým  nesrovnává  ten  projevuje  náhled  že 
člověk  jest  otrokem  mttorUy  a  nikoli  svobodným  a  autoritě  jen  tak 
dalece  podvrž^ým  stvořemm  pokud  ona  sama  jest  jenom  tělem  učině-r 
nou  pravdou  a  sj^ravedlností,  nevšak  i  tam  kde  lží  jest  a  klamem. 
Byl-li  Jan  XX  ITT,  hoden  důvěry  —  tuC  ovšem  chybil  Hus.  O  hod«- 
nosti  jeho  poptejte  se,  historie!   — 

Roqitřem'  hdu  se  nyní  v  Praze  zmáhalo,  haay  a  potupy  na  od- 
pustky  přibývalo^  a  když  pak  strana  druhá  krvavým  skutkem,  známým 
totiž  v  dějinách  českých  odpravením  tří  mladíkův  kteří  veřejně  v  ko- 
stele proti  hlasatelům  odpustkův  vystoupili  povzbudila  i  ůtipnost  a 
účastenství  lidu  na  mučedlnídch  pravdy,  počalo  se  rozčilem'  a  náruži- 
vosti  osobm'  už  do  veřejnosti  přenášeti.  Bylaf  populárnost  jakouž  Hus 
mezi  lidem  řečnickým  svým  nadáqím  a  směrem  pokroku  sobě  byl  zí- 
skal na  nejvyšší  už  stupeň  postoupila,  a  vyřknuti  jednoho  z  přívržencův 
jeho  že  „více  věřiti  sluší  jedinému  mistru  Husovi  pravdomluvnému  než 
celému  houfu  prelátů  lživých'*  bylo  zajisté  vyslovením  panujícího  veřej- 
ného mínění.  Tato  důvěra  v  Husa  předpokládala  nedůvěru  v  protiv- 
níky jeho  a  tak  nakvašeny  už  byly  strany  proti  sobě  „že  veřejné  rvačky 
ano  i  vraždy  se  stávaly  pro  rozličnost  mínění.''  —  Mrtvoly  prvních  tří 
oběti,  mladíkův  Martina,  Stažka  a  Jana  jenž  pod  mečem  katovým  zkr- 
vácdi  pro  veřejné  se  přiznáni  k  Husovi,  byly  v  slavném  průvodu  bez- 
čídného  lidstva  do  Betléma  neSeňi,  a  zpíváno  při  tom:  Tito  jsou 
svatí! 

Mezi  tím  co  lid  v  Ptaze  se  jitřil  a  věci  veřejné  přirozeným  bě- 
hem se  rozvinovaly  dovedla  toho  strana  papežská  v  Bímě  že  nad  Hu- 
sem a  přátely  jeho  nová  tuhá  se  pronesla  klatba  ano  interdikt  na  celou 
Prahu  pokud  se  arcikaciř  tento  ve  městě  zdržoval. 

Pražští  Němci  to  byli  jižto  rozkaz  tento  hned  v  skutek  uvésti 
a  Husovy  osoby  se  zmocniti  chtěli,  srotivše  se  ve  zbraních  u  velikém 
množství  a  hrnouce  se  o  samém  posvíceni  k  Betlému  kde  Hus  právě 
kázal.    Ale  neozbrojený  lid  český  je  rozehnal.    Utekli  do  radnice  a 


—  446—  . 

uzavřeli  kapli  Betlémskon  zbořiti  k  éemni  viak  nedoSIo.  —  K  nvaro- 
váni  podobných  výstnpů  a  k  žádosti  kiále  Vácslava  odebral  se  Has 
z  Ptahy.  Jméno  muže  který  v  ohledech  tolikerých  tak  živý  meh  byl 
povzbudil  v  hlavním  mdsté  nemohlo  býti  neznámé  i  v  krajídi.  lid  se 
zdaleka  k  némn  sbíhal  a  slavený  kazatel  hlásal  npí  co  za  pravdn 
uznával  lidu  venkovskému  s  onou  výtržnou  a  uchvacující  horlivosti  pro 
kterou  v  Praze  byl  proslul.  Tím  zajisté  sesflila  myšlenka  jeho  v  Ce- 
chách a  přibylo  ji  přívržencův  nových  a  vždy  se  rozmnožujících.  Ne- 
trpěla tím  tedy  reformace  tolik  jako  strana  římská  mezi  tím  utrpěla 
vypovězením  z  Prahy  hlavních  svýdi  podpor  mistrův  theologiae,  Sta- 
nislava  a  Petra  ze  Znojma,  Štěpána  Pálce  a  Jana  Eiiie.  Stalo  se  to 
na  rozkaz  krále  Vácslava  který  v  osobách  těchto  viděl  hlavní  přifiny 
že  se  strany  odporné  sobě  k  žádoucímu  srovnání  nedocházely.  —  Hus 
za  času  vyhnanstvi  svého  několikráte  potají  do  Prahy  přiSel,  hned  ale 
zase  město  opustil  jakmile  se  přítomnost  jeho  rozhlásila.  Nejprve  se 
zdržoval  na  Kozím  Hrádku  u  ochrance  svého  Jana  z  ŮStí  po  jehož 
snurti  blíže  ku  Ptaze  se  odebral  na  hrad  Krakovec  kamž  Jmdřich 
z  Lažan  ho  pozval.  Veškerý  tento  čas  věnoval  prád  buď  skládaje  i 
spisy  bud  vycházeje  do  míst  sousedmch  a  kázaje  lidu  na  núIe  cesty 
se  sbíhajícímu  by  slavného  mistra  viděl  a  slyšeL 

Mezi  tím  se  ale  v  luně  církve  veliké  chystaly  událostí.  SpSsob 
života  jaký  papež  Jan  XXHI.  vedl,  snahy  vzdoropapežův  Řehoře  XH. 
a  Benedikta  XHI.  a  mnohé  i  veliké  jiné  nepoměry  hlasitě  volaly  o 
napraveni  a  usroynám'.  Papež  Jan  z  Říma  prchnouti  musil  před  La- 
dislavem Neapolským,  a  nezbývalo  mu  nic  než  pomod  vyhledávati  a 
římského  krále  Sigmunda,  který  mu  ji  poskytnouti  slíbil  ]jk>d  výminkou 
nutných  oprav  a  konečného  vyrovnáni  v  církvi.  Svolám'  všeobecného 
sněmu  církevního  k  tomu  vésti  mělo.  Papež  vydal  bullu  svolavacf  na* 
koncilium  do  Kostnice.  Pozváni  jsou  na  valný  sněm  tento  všickni  slo- 
žebm^d  církve,  ano  i  vzdoropapežové  Řehoř  a  Benedikt,  i  nL  Jan  Hus 
povolán  by  se  ospravedlnil.  Jelikož  mu  od  Sigmunda  bezpečný  průvod 
slíben,  odebral  se  na  cestu  do  Kostnice. 

Dne  3.  listopadu  1414  došel  Konstancie  čili  Kostnice,  kamž  se 
hrnulo  lidstvo  se  všech  stran.  Přibyl  tam  i  papež  Jan  XXHI.,  vyzdvihl 
na  čas  klatbu  nad  Husem,  čímž  tomuto  se  uvolnilo  choditi  po  městě  a 
po  kostelích.  Jan  Hus  se  však  držel  v  příbytku  svém,  nevydúzeje  a 
hotovuje  řeči  k  obraně  své  před  sborem  a  spisuje  listy.  N^>roti  tomu 
rozvinuli  nepřátelé  jeho ,  zvláště  Čechové ,  čínhvost  velmi  horlivou 
k  uškozem'  jemu.  Objevila  se  tu  co  nejnápadněji  ona  trpká  pravda, 
že  kdykoliv  Čech  nenávisti  krajanu  svých  kterýchs  propadl,  tu  i  stra- 
stí mu  poznati  bylo  tužších  než  jaké  cizinci  naft  kdy  uvalili!    N^^mečtí 


—  447  — 

mistři,  jižto  od  časův  vystehováni  se  "z  Čech  nenkrotítelnon  ziSC  proti 
Husovi  chovali ,  spojili  se  tn  s  českými  odpůrci  jeho,  a  jedni  i  druzí 
neopomíjeli  nižádné  pfíležitosti  která  se  jim  poskytovala  kn  snižem'  a 
sničem'  nenáviděného  reformátora.  Bylif  se  tam  téměř  všickni  seili 
6  piesvědčemm  že  hmotná  síta  konečné  ma  splatí  vSecky  porážky  jež 
snahami  a  skvělým  jeho  roznmem  kdy  ntrpéli.  Nelze  jim  bylo  posad 
překonati  ho  slovem  t  tím  snadněji  ale  nyní  přemoci  jej  železem  —  a 
ohněm!  Bylo  jich  mnoho,  a  každý  z  nich  vyhledával  zvláStni  Žaloby, 
na  které  flus  odpovídati  měl  před  soudem  který  nž  beztoho  napřeď 
pomýšlel  na  zničeni  jeho.  Byl  tu  Jan  Železný,  biskup  LitomySlský, 
jejž  kněžstvo  české  Husovi  protivné  penězi  na  cestu  opatřilo,  byl  tu 
Štěpán  Páieč  a  zuřivý  Michal  z  Německého  Brodu,  bývalý  farář  u  sv. 
Vojtěcha,  jinak  také  de  causiš  aneb  Soiidný  nazýván;  byli  tam  Jan 
Pk^tiva,  starý  protivník  Husáv ,  Ondřej  z  Brodu ,  a  konečně  bývali 
ondové  university  Pražské  z  cizích  národů,  jenž  svou  starou  rozepři 
národní  na  universitě  pro  kterou  se  z  Prahy  vystěhovali  znovu  před 
soudem  uvedli.  —  Dne  Šestého  prosince  návodem  Michala  de  causis  a 
Štěpána  Pálce  uvržen  byl  Hus  do  žaláře  v  kterémž  i  setrvati  musil, 
navzdor  protestům  se  stran  Husovi  příznivýdi,  ano  navzdor  výhrůžce 
Sigmnndem  pronesené.  Ve  vězení  mnoho  utrpěl,  ano  i  do  těžké  nemoci 
upadl,  ale  duch  jeho  svěží  nelenil.  Dopisy  jež  z  žaláře  přátelům  vysý-* 
hd  živým  toho  jsou  svědectvím.  —  Proces  jeho  byl  trvalý.  Shromáž* 
děnému  kněžstvu  se  nejednalo  o  to  aby  se  přesvědčiti  dali  o  nějaké 
pravdě.  Zásada  jejich  byla:  „Věř  všecko  co  my  ti  věřiti  kázem,  mysli 
jako  my  aneb  zahyň!*^  Marné  tedy  bylo  Husovo  odvoláváni  se  na 
písmo,  na  rozum  i  na  svědectví  jakákoliv.  Odvolání  $týeh  přesvědčení 
a  podvrženi  se  přesvědčením  jejich  bylo  jediný  prostředek  kterýmžby 
Bos  se  byl  vyrvati  mohl  z  rukou  zuřivých  protivníků.  Snadnější  bylo 
ohněm  ho  zničiti  než  duchem  překouati.  „Ty  moudřejším  chceš  býti 
nežli  sbor?**  osupil  se  naň  jednou  jeden  z  biskupův;  načež  Hus  odpo- 
věděl :  „Nikoliv  nechci  býti  sboru  moudřejším ;  naopak  přiveďte  sebe 
menšího  ze  sboru,  i  rád  chci  se  ponížiti  před  nim)  jakmile  mne  z  písma 
vyvrátiti  dovede.**  —  Všecky  otázky  ve  při  této  se  konečně  táhly 
k  jedmé,  k  uznáiií  autority,  čemuž  se  Hus  nepoddal.  Církev  Římská 
zajisté  veliké  v  tom  nalézala  nebezpečenství,  nebof  všecka  síla,  všecka 
mocnost  její  spoléhala  a  spoléhá  na  uznání  autority.  Tušila  že  ujmutim 
se  takové  myšlénky  půda  by  pod  ní  klesala,  a  snad  i  světské  mocno- 
sti podobné  v  tom  zřely  nebezpečenství  pro  sebe,  nebof  snadno  by 
náhled  takový  přestoupiti  mohl  i  na  politickou  půdu,  pročež  snad  i 
vérdlomný  Sigmund  napotom  za  dobré  uznal,  aby  Hus  byl  odpraven  a 
sám  k  tomu  radil.    Rozmlouvaje  s  některými  preUty  a  kardinály  prý 


—  448  — 

• 

se  projevil:  „Věro,  byl  jsem  jeSté  mlád  když  tato  sekta  v  Čechách  po-^ 
vstávala^  a  aj!  jak  velice  již  vzrostla  a  rozmnožena  jest!  Ph>iež  ne* 
prodlévejte  s  ton  véd  a  učiňte  také  co  nejdříve  konec  ačenikdm  jeho. 
Zpečaje-li  se  odvolati,  spalte  ho  aneb  udíňte  s  nim  co  se  vám  zdáti 
bade.  A  by  chtěl  odvolati,  radím,  nevěřte  mn,  tak  jako  bych  mn  ani 
já  nevěřil;  nebo  kdyby  se  pak  vrátil  do  Čech,  spňsobil  by  větží  zlé 
než  před  tím/'  —  I  uposledili  rady  jeho  nčinice,  což  ovšem  i  bez  ní 
by  byli  učinili    Dali  jej  upáliti  co  kacíře  dne  6.  července  roku  1415. 

Odsudek  jejž  čet]  biskup  dé  Concordia  obsahoval  také  ďánek 
táhnoucí  se  na  Husovy  spisy:  ,^pisy  Husovy  nech  psány  jsou  éetky 
ci  latinsky  anebo  na  který  koliv  jazyk  prelošmy,  završeny  a  zaJtra- 
ceny  jsou  prú  obsažené  v  nich  učeni  dílem  bludná,  dílem  pohoríUvá 
a  svůdná,  dílem  .opovážlivá  a  podezřelá,  dUem  naproeto  kacUrskáJ' 
V  přítomnosti  kněžstva  a  lidu  měly  býti  veřejně  spáleny,  jakož  každý 
biskup  se  vSemi  knihami,  spisy  a  traktáty  Husovými  ^  kdeby  koli  do- 
padeny byly,  vždy  před  lidem  učiniti  nuL^' 

Co  spisovatel  zajisté  Hus  rozvinul  velikou  činlivost,  takže  se 
diviti  jest  pružnosti  a  plodnosti  ducha  jeho  kteréž  při  tolikerých  vý- 
tržkách  zevních  času  zbývalo  se  osvědčiti  tak  dlouhou  řadou  traktatův 
českých  i  latinských,  i  knih  větších,  a  tak  nápadným  množstvím  do* 
pisův!  Českých  spisu  jeho  toliko  některá  část  tískem  vyšla,  sebrané 
latinské  spisy  jeho  pod  nadpisem  Historia  eé  monum^nta  J*  Hun 
tištěny  jsou  v  Norimberce  1.  1558,  a  znovu  vydány  tamtéž  1.  1715. 
O  sobě  vyšly  též  De  vmUxte  e^lesiae  (v  Mohuči  1520)  a  Epistolae 
ve  Yitemberku  1537  ku  kterémužto  vydání  Luther  sepsal  předmluvu. 
Některé  více  známé  jeho  latinské  spisy  jsou:  Ezplicatio  Symboli,  De- 
calogi  et  orationis  dominie®,  De  dedmis,  De  corpore  Ghristi,  De  indnl- 
gentiis,  De  pemicie  traditionum  humanarum  a  j.  Zbývá  tu  ještě  po- 
ukázati na  traktáty,  kvestie  a  disputace  jež  na  universitě  přednášel, 
a  na  řeči  jež  dílem  před  odchodem  do  Kostnice  dílem  v  zalán  sepsal 
a  před  sborem  odříkati  zamýšlel,  a  konečně  na  hojné  dopisy.  Když 
pak  k  tomu  připojíme  ještě  řadu  spisův  jež  v  jazyku  českém  shotovil, 
podiviti  se  musíme  obsáhlému  kruhu  vědomostí  a  plodnému  důmyslu 
muže  jehož  bohatý  duchovný  život  spolu  zrcadlem  jest  neunavené  lite- 
rární pilnosti. 

Pokud  cena  spisův  kterýchs  hlavně  záleží  na  směru  jejž  sledí,  a 
na  působení  ježto  docílily,  zaujímají  ovšem  latinské  i  české  spisy 
Husovy  velmi  důležitého  místa  v  literatuře.  Vice  nežli  v  kterýchkoliv 
jiných  spisech  oné  doby  značuje  se  v  nich  tehdejší  spůsob  vyvinováni 
myšlének,  ano  i  zvláštní  ráz  ducha  který  se  pokroku  domáhá,  aniž  se 
sprostiti  moha  okovů  v  kteréž  jej  škola  a  drkev  poutala.    Nejprv  tu 


•  • 


-  449  — 

y  oči  padá  ráz  kterým  $6  duch  jeho  od  jiných  tehdej&ich  liiil  a  na 
který  se  výhradná  osobnost  literami  povahy  jeho  zakládala.  Již  hlavně 
v  tom  leží  veliká  rozdílnost  spisů  Husových  od  jiných  že  nás  na  tré 
staooviiC  pookazigi,  z  kterýchžto  hleděti  jest  na  původce  jejich.  Ob- 
jevuje se  nám  v  nich  Jan  Hus  co  učenec  a  spisovatel,  co  národovec  a 
podéze  co  reformátor. 

Jakož  každá  nadobyčejná  povaha,  takž  i  Husova  se  značuje  zá- 
kladní jednou  myšlénkou,  jižto  sledil,  která  celým  životem  jej  provázela 
a  z  které  se  i  literami  jeho  činnost  vypřádala.  Že  vfiak  se  život  jeho 
nenstředil  v  pouhém  myšleni  nýbrž  i  řadou  živých  skutkův  vyzname- 
nával, tudy  i  ve  spisech  jeho  ona  rozmanitost  vztahů  a  naladěni  se 
jeví  kterážto  ohlasem  byla  i  vnitřních  pohnuti  i  vnějších  ponxěrů  jeho. 
Valná  jich  část  se  značuje  rázem  příležitostných  spisů,  vnější  nějakou 
jiflohntttkou  povzbuzených.  Všecky  ale  se  osvědčuji  co  spisy  tendenční 
jimiž  nějakou  základní  myšlénku  ve  veřejnou  platnost  uvésti  a  zvšeobec- 
niti  se  snažoval,  čímž  ony  také  částečně  do  filosofického  zasahuji  kruhu. 
Nestavěl  ale  na  filosofické  nýbrž  na  dogmatické  půdě.  Vždyť  i  veškerá 
filosofie  doby  jeho  ještě  se  nevymknula  z  dogmatických  pout,  a  i  nej- 
svobodnější myšlení  se  konalo  toliko  v  mezích .  církevního  učeni.  Duch 
mysUd  si  teprv  připravoval  cesty  kterými  by  průchodu  našel  k  vykro- 
čeni z  učeni  toho.  ByloC  nejprv  potřebí  vyjasniti  kruh  v  němž  duch 
evropský  byl  uvázl  a  obezříti  se  v  jeho  oboru.  Protož  opravovatelé 
náboženství  namnoze  se  jeví  co  pionérové  filosofické  vědy ,  nebof 
snahy  reformatorské  byly  první  kroky  k  odpoutání  ducha  vůbec,  od- 
straněním pont  jež  mu  autority  a  uvyklé  nekritické  pojímání  světa  kla- 
^dly.  V  tom  ohledu  se  nám  i  Sokrates  jeví  co  reformátor,  který  sta- 
rým- názorem  náboženským  potřásl  a  žáky  své  na  nové  od  bsyi  neod- 
vislé  cesty  poukázal.  Nebylo  však  pohanství  nijakou  dogmatickou 
soustavou  upevněné  jako  krestanství  na  počátku  XV.  století.  Musilit 
tedy  křesfanšti  filosofové  nejprv  na  dogmatice  zkoušeti  sily  své  bud 
přijímáním  buď  zavrhovámm  článkův  jejich  nežli  došlí  ku  přesvědčení 
ie  i  dogma  jen  z  myšlénky  povstalo  a  že  pravdu  vyhledávati  nelze  v  ha- 
hudeh  nýbrž  v  kořenu.  Takž  i  Jan  Hus  se  nepostavil  na  filosofickou 
půdu  nýbrž  na  dogmatickou*  Pročež  i  názory  svými  blíže  stál  národu 
a  času  svému  i  hloub  v  duchovný  jeho  život  zasahoval,  z  čehož  pak 
sledilo  že  za  svého  času  se  i  větších  resultatů  dopídil  nežli  by  bylo 
bývalo  kdyby  byl  co  pouhý  filosof  vystoupil.  Hus  jednal  i  psal  v  duchu 
svého  národu  a  své  doby.  Nespůsoboval  tedy  vlastně  nic  nového  aniž 
se  o  takové  snažoval.  Propůjčil  se  toliko  myšlénkám  jíž  daleko  rozSí- 
•  řeným  a  vůbee  tušeným  byt  i  ne  všeobecně  a  jasně  poznaným.  Poddal 
se  přáním  po  opravách  jejichž  nutnost  už  byla  uznána,  oživil  slovem 

28 


—  450  — 

minéni  tíznani  ale  nedosti  vysloveni,  nastoupil  cesto  namnoze  už  fH-- 
pravovanou  a  odpovídal  váli  velké  části  národu.  Pfídruživ  se  k  opo- 
flid  kterouž  předchůdcové  jeho  započali  a  utuživ  se  logickou  silou  a 
rázem  kterýž  Wiklef  ve  spisech  svých  objevil,  postupoval  pak  i  dále 
na  dráze  této  dílem  vnitífním  popudem  povzbuzován ,  ale  neméně  hnán 
protivenstvím  osobných  a  dogmatických  svých  odpůrcův.  Takž  jakž  ze 
spisů  jeho  vysvítá  rozíiřovala  se  mezera  mezi  mm  a  protistranou  jeho 
až  pak  nelze  bylo  více  ji  vyphiiti  ba  i  nemožná  už  i  mosty  spůsobiti 
jimiž  by  příkré  dva  břehy  se  spojily.  Človék  přestává  býti  pánem  své 
myšlénky,  jakmile  ji  světu  podá.  Přijdou  jiní  a  úsilnéji^  dále  ji  vedou, 
tak  až  původce  její  mocným  proudem  stržen  pak  více.  vedeným  se 
stane  nežli  vedoucím. 

K  dosažení  tak  znamenitého  cíle  jaký  Hus  si  vytknul  bylo  zajisté 
velikých  prostředků  potřebí.  Jakými  ale  prostředky  vládne  pouhý 
učenec  který  mySléukou  svou  vstříc  se  staví  mocnostem  pamqícím? 
Nijakými  jinými  nežh  vlastoim  svým  duchepi  jejžto  projevuje  slovem 
a  písmem.  Spisy  znamenitého  reformátora  naSeho  se  niun  toliko  část 
dalekosáhlého  působení  jeho  objevuje.  Nemenší  resultaty  zajisté  docí- 
lil živými  slovy  a  spůsobem  řečnění  kterým  si  nejprv  získal  tolikerých 
přívrženců  mezi  lidem  obecným.  Že  ale  také  studentstvo  české  s  ve* 
Hkou  láskou  k  němu  přilnulo  z  toho  nám  souditi  jest  o  jeho  dovedném 
rázu  přednášení  jež  na  -universitě  míval.  Ale  nejen  studentstvo  nýbrž  i 
proslulí  učencové  se  kolem  něho  stavěli  považujíce  ho  takořka  za  střed 
svého  kruhu.  Dříve  než  spor  náboženský  kruh  tento  byl  na  dvé  roztrhl, 
spatřujeme  všechny  téměř  mistry  české  k  Husovi  se  družiti,  což  důka- 
zem jest  vážnosti  jakou  mezi  učenci  na  universitě  požíval.  Velikou 
též  vážnost  k  němu  choval  král  Vácslav  zvláště  pak  králová  Softe  a 
celý  dvůr  i  arcibiskupové  Pražští.  Souditi  bse  z  toho  že  vynikati 
musil  Hus  i  učeností  obzvláštní.  Živé  svědectví  o  ní  nám  však  podal 
ve  svých  spisech.  Jisté  jest  že  byl  sdomácnělý  v  literatuře  starověké, 
že  se  i  na  filosofických  otázkách  své  doby  účastnil.  „Kardinál  Petr  z 
Aliaku  co  nominalista  stíhal  na  sněmu  Kostnickém  Husa  co  realistu  z 
neupřímnosti  a  kacířství  samým  vyvedením  následků  z  filosofické  této 
soustavy.**  Jak  známo,  stával  Stanislav  ze  Znojma  v  čele  realista  na 
universitě  Pražské  a  mezi  mistry  kteří  při  něm  tenkráte  byli  pokud 
otázka  tato  v  kruhu  skolastických  učenců  ještě  jakés  důležitostí  měla, 
nacházel  se  i  Jan  Hus.  Učenost  Husova  byla  zajisté  dalekosáhlá  a 
všeobecná,  i  nalézáme  ve  spisech  jeho  mnohé  stopy  že  zřetel  jeho  ne 
pouze  na  náboženské  a  filosofické  otázky  byl  obrácen,  nýbrž  že  se  chýlil 
i  k  jinakým  zjevům  kultonuho  snažení,  a  že  si  vůbec  všeho  všímal  co 
ke  ctí  a  ku  pokroku  vlastí  směřovalo.    Takž  v  jednom  kázání  svém 


—  451  - 

uvidí  nějakého  mistra  „Vojtěcha  jakožto  rhetora  yybroníeného ,   pak 
Jenka  hbitého  mathematika,  mistra  Mikuláie  z  Rakovníka,  výtečného 
poetu  a  Petra  ze  Stápna  hudebníka  líbezného.''  Že  se  i  takových  věci 
y  ée$kých  kázámch  vSímal,  a  podobným  směrem  i  české  knihy  spisoval 
bylo  mn  zvláště  zazlíváno  od  protivné  strany.    Potkal  se  s  tou  samou 
výčitkou  jako  Štítný  že  české  spisy  skládal.    Biskup  Litomyilský  Jan 
Železný  projevil  se  o  tom  ve  zvláStnim  dopisu  synodě  v  Praze  1.  1413 
v  iinoru  sešlé  žádaje  abý  zapověděno  bylo  kázati  lidu  o  věcech  které 
jen  pro  vysoké  Školy  se  hodí,  aby  M.  Husovi  a  přátelům  jeho  nebylo 
už  dovoleno  kázati  a  knihy  všecky  v  jazyku  českém  od  nich  sepsané 
aby  potupeny  a  zničeny  byly."  —  Kdyby  byl  Hus  pouze  latinské  spisy 
skládal  a  ne  spolu  česky  psal  i  kázal  nebylo  by   působeni  jeho  tak 
daleko  zasáhnouti  mohlo.    Nebyla  by  ho  sice  výčitka  kacířství  minula, 
ale  nebyl  by  se  stal  národním  reformátorem,  byla  by  se  památka  jeho 
uchovala  v  dějepisech  literatury,  sotva  by  ale  v  dějinách  českého  ná- 
rodu valného  zaujímala  místa.    Želeti  jest ,  že  nevydán    posud  jakýs 
výbor  ze  spisů  Husových,  českých  i  latinských  v  němžby  se  postup 
vývinu  ducha  jeho,  vzdělanost,  duvtíp  a  konečný  směr  znamenitého 
toho  muže  zračil,  a  latinská  vybraná  část  by  se  přeložiti  měla  aby  se 
tím  přístupnou  stala  celému  národu  k  jehož  nejpodstatnějším  ale  nepo- 
znaným posud  pokladům  přináleží.  A  kdyby  výbor  takový  pokud  možná 
v  dironologický  se  uvedl  pořádek  poskytoval  by  spolu  jeden  z  nejži- 
véjSích  obrazů  ducha  časového  doby  Husovy.    Důležitost  spisů  Huso- 
vých pro  historii  českou  z  počátku  XV.  století  dávno  uznána  jest  od 
znalců.    Ohledem  na  literami  historii  zrcadlí  se  v  nich  učenost  a  zvláště 
dialektika  souvěká,  nevyjímaje  ani  skolastickou  sofistiku.   Život  J.  Husa 
byl  život  veřejný  jakož  on  sám  byl  nejen  literanu  nýbrž  přímo  histo- 
rídLon  a  národní  povahou.    Valná  část  spisů  těchto  povstda  na  přímé 
povzbuzení  buď  k  odporu  buď  k  osvětlení  důležitých  otázek.    Zůstaly 
by  tedy  mnohé  částky  bohatého  duchovného  tehdejšího  života  vnějšího 
neosvětlené  kdyby  Hus  je  byl  nevyjasnil.    Ačkoliv  vlastně  polemická 
takořka  učená  část  spisů  těchto  v  latinském  jazyku  sepsána  jesf^  předce 
k  uvážení  jeho  povahy  důležitější  jsou  knihy  jeho  česky  psané  nežU 
latinské.    Latinské  spisy  jeho  příliš  zapáchají  školou;  naproti  tomu  se 
mysl  jeho  v  spisech  česky  psaných  mnohem  bezpostředněji  a  nestrojeněji 
projevuje.    Za  to  ale  v  latinských  spisech  jeho  stopovati  jest  nenáhlé 
pokračování   a  odpoutávání    se  ducha  jeho.    Latinské  spisy  své  psal 
pro  učence,  theology  a  školastické  filosofy,  k  nimžto  mluvil  nejen  jazy- 
kem ale  vůbec  i  spůsobem  jim  obvyklým  a  obhl)eným.  -  Jest  však 
veliký    rozdíl  i  eú   nimi,   a  některé  z  nich  patrně  s  větším  nadšením 
sepsány  jsou  tak  že  Hus  někdy   proiliknut  a  ovřelen  myšlénkou  se 

28* 


_  462  -- 

přibližnye  k  spůsoba  předchůdce  svého  Matěje  z  Janova  který 
jej  však  ne  tak  rozhledem  dnchovným  jakož  zaoicenosti  mysli  své 
předčil.  Nelze  upírati,  což  nqen  z  béha  života  ale  i  ze  spisa  jeho 
vyzirá,  že  se  snažil  o  populárnost ,  jakéž  mu  ovSem  především  potfebi 
bylo  k  dosažení  cílů  sobe  vytknutých.  Bez  důvěry  jakouž  si  hned  na 
počátku  veřejného  působení  svého  u  vyááich  a  nižních  získal  by  se  byl 
nikdy  tak  znamenitých  resultatův  nedopídil.  Ochranou  kterou  mu  dvůr 
i  arcibiskup  poskytovali  umožnilo  se  nsu  ono  rázné  a  bezohledné  vystu- 
pování kterým  si  lásku  obecného  lidu  získal  v  tak  veliké  míře  že  po- 
zději se  odvážiti  mohl  na  dráhu  n^  které  ho  už  toliko  přívržencové 
myšlénkou  odpoutaní  provázeli. 

Latinské  traktáty  Husovy  oplývají  hojnými  biblickými  citáty  a 
poukazováním  na  spisy  drkevmch  otců  a  předních  učitelův  křesťanských 
vůbec,  takže  se  až  diviti  jest  jeho  veliké  pročtěnosti.  „Neobyčejná 
sběhlost  ve  knihách  vůbec,  a  zvláště  v  písmě  svatém'*  —  praví  Pa- 
lacký —  „řádné  a  důsledné  hájení  celé  soustavy  článkův  učebných 
dávalo  mu  patrnou  převahu  nade  druhy  a  vrstevníky  jeho.^*  —  Na 
příklad  veliké  jeho  učenosti  podáme  zde  jména  spisovatelů  na  které 
se  v  knihách  a  traktátech  svých  nejčastěji  odvolává  a  místa  ze  spisů 
jejich  uvádí :  jsou  to  Albert  Veliký,  Tomáš  Akvinský,  papež  Gelashis, 
Augustin,  Jeroným,  Řehoř  Gyprian,  Bernard,  Fulgentius,  Viltoi  de  monte 
Landinoy  Lira,  Ambrož,  na  kteréž  se  v  jinak  krátkém,  v  žaláří  v  Kost- 
nici sepsaném  traktátu  De  sanguine  Christi  tvh  specie  vini  atd.  odvo^ 
lává.  Traktát  tento  jest  však  jinak  jeden  %  nejslabších  pojednání 
Husových  a  zdá  se  že  se  mistrovi  jednalo  hlavně  o  shrnuti  svědectví  pro 
kalich.  Vlastní  dialektiku  svou  v  něm  Hus  nerozvinuje.  Zdá  se  že 
jej  na  spěch  shot  ovil  bez  předběžného  důkladného  promyflem'  a  toliko 
na  svědectví  že  souhlasí  s  náhledy  stoupence  svého  Jakoubka.  —  Zvlášt- 
ní takořka  sofistickou  dialektiku  ale  objevil  v  traktátu  svém:  De 
omni  sanguine  ChrisH  hora  resurrectionia  glorijkatOj  v  němž  doká- 
zati se  snažHJe  že  všecka  krev  jenž  z  těla  Kristova  vytekla  v  tomto 
těle  se  oslavila  v  chvíli  z  nutvých  vstání,  a  že,  jesUi  se  někde  na 
zbytky  této  krve  ukaziye,  není  to  oslavená  ona  krev  nýbrž  jen  barva, 
jen  vnější  známky  její.  Horlí  tu  zvláště  proti  nadužívám'  známek 
těchto  a  proti  zázrakům  ježto  s  pozůstatky  takovými  se  spojovaly.  — 
V  Římě  prý  ukazují  maso  z  těla  pána  Ježíše'*  —  praví  Hus;  — 
dříve  ale  anděl  Páně  zatroubí  k  soudnému  dnu  nežli  klamajíci  ukazo- 
vatel  takovýchto  pozůstatků  věc  svou  dokáže! ....  Podobným  spůaobem 
také  některá  část  Pražanů  Uamána  byla  od  těch  kteřížto  svědčili  že 
krev  Kristovu  a  mléko  panenské  jeho  matky  chovají  a  ji  ukazují . .  .'* 
Dále  pak  praví :    „Aby  lid  se  klamal  odvolávsýi  se  mnozí  na  zázračná 


—  463  — 

působení,  a  aby  lid  k  obětem  povzbodiK  sondi  takto:  „Yizte,  tato 
krev  Čini  zázraky,  spůsobi  že  chromec  chodi,  slepec  vidi,  vězeň  svobody 
nabyde  a  j.  v.  Musíte  ji  tedy  na  nejvýš  ctíti,  navštěvovati,  svýma 
očima  na. ni  pozřivati  a  za  to  i  velké  obětí  klásti;  kdož  vSak  proti 
tomn  mlavi  ten  za  kacíře  a  za  protivníka  slávy  boží  se  považuj,  uvěz- 
něn badiž,  ztlnčen,   zničen  ano  i  usmrcen  jestliže  tomu  nepřisvědči! 

Naproti  tomu   ale  mluví  svaté  písmo Pohané  se    horši  že   se 

přiznáváme  k  přítomnosti  Kristově  v  svátosti  oltářní  a  ousměšně  zvo- 
lávají :  Křest ané  jedí  svého  boha !  Do  třídy  této  náležel  také  komentátor 
Averroes  jenžto  vyhledávaje  moudrost  filosofickou  právě  tím  se  stal 
poSetílcem  když  pravil:   Nejhorší  jest  strana  těch  kteří  svého  boha 

jedí,  —  čímž  pomejšlel  na  křesťany NemáC  pravý  křestan  žádati 

zázraky  nýbrž  vždy  se  odvolávati  na  písmo . . .  Církev  nynější  nepotře- 
buje zázraků,  jakž  i  blahoslavený  Řehoř  ve  své  homilíi  svědči 

a  jakž  Pavel  praví:  Znamení  nejsou  pro  věřící.  Ze  slov  tohoto  sva- 
tého vysvítá  že  slabé  jsou  víry  oni  jižto  zázraknv  potřebují;  pak,  že 
nemají  pevný  kořen  viry ....  Vyplývá  z  toho  že  jen  zU  duchové  bud 
svoa  mocí  aneb  pomocí  zlých  lidi  zázraky  konávají  aby  křesťany  okla- 
mali a  ošidili  jakožto  i  nyní  činí  pomocí  zlých  kněží.  Takž  s  hostií 
posvěcenou  činil  jeden  mnich  v  Bononii  zázraky  a  byv  lapen  ze  zločinu 
svého  se  vyznal,  do  klece  pak  uvržen  a  jako  pták  tam  krmen  život 
sváj  bídně  skončil.  Někdy  dělají  zázraky  s  neposvěcenou  hostií  jako 
ka  př.  v  Chrudimi  někteří  kněží  jenž  po  vyznání  svého  zločinu  uvěz- 
něni byli,  jeden  pak  odpraven;  druhý  ale  z  žaláře  se  prolomiv  prchl: 
Takž  v  Krakovské  diecesi  modlili  se  k  červené  jakés  barvě  na  ploše 
jako  ke  krvi  Kristově,  ano  i  pryskyřice  jež  z  obrazu  ukřižovaného 
tekla  považovala  se  tamo  za  Ježíšovu  krev!'*  —  Dále  poukazuje  Hus 
na  po<ih)bné  zjevy  v  Kutných  horách  a  v  Uh^sku  i  dokládá:  „A  takto 
i  na  mnohých  jiných  místech  se  děje  kde  zlí  duchové  pomocí  zlých 
kněží  ze  zištnosti  zázraky  děliýí  aby  lid  vSalikými  lžemi  sváděli ...  A 
jelikož  nespravedlnosti  přibývá,  totiž  nespravedlnosti  těchto  kněží, 
ochlazQJe  se  láska  mnohých  poddaných . . .  láska  lidu  se  ochlazuje, 
lidu  to  věřícího  v  takové  zázraky  jež  mu  ničím  neprospívají ....  A 
dLntečně  až  posud  vyhlašuji  takoví  lakomí  kněží  ve  jménu  krve  pána 
Jezde  takové  lži . . .  .jimiž  lid  okrádají ....  Křesfan  tedy  který  si  to 
'k  srdoí  bére  nedbej  déle  na  ničenmé  vyhlašování  zázraků  aniž  uvěř 
qwávám  křiklounův  jenž  za  hotový  plat  města  a  vesnice  probíhají  a 
o  zázradcfa  kážou  a  žvastají  jakýchž  v  přirozenosti  věcí  nikdy  nebylo. 
To  jsou  ti  lidé  jenž  .vyhlašují  že  zproštěni  byli  d&bla,  kdežto  naopak 
dábel  teprv  pro  Sejdy  jejich  do  nich  vlezl ...  A  jaké  lži  tito  lidé 
roznášejí  jest  viru  dosti  známo!  Mezi  jiným  i  ondy  Petřík  z  Achx, 


—  454  — 

poctivý  mSSfan  Pražský  maje  porouchanon  roku  ke  cti  krve  kteráž  tamo 
se  hlásá  obětoval  stříbrnou  ruku.  Chtě  ale  zvěděti  co  knězi  o  moe  této 
kázati  badon  ostal  na  inistě  až  do  třetího   dne.    A  nepoznán  byl  v 
kostele  přítomen  když  kněz  jeden  na  kazatelna  stonpil  a  hlasitě  pro- 
volal:  „Poslyšte  dětí,  poslyšte  o  novém  zázraku!    Pražskému  jednomu 
měštanu  právě  dnes  pomocí    krve  Ježíšovy  se  uzdravila   porouchaná 
ruka,  a  vizte,  a  vizte,  na  znamení  toho  obětoval  stříbrnou  tuto  ruku!*' 
MěStan  ale  jenžto  pod  kazatelnou  stál  vyzdvihl  ruku  a  zvolal :   O  kněze 
kněze!   proč  lžeš?   Viz  má  ruka  nemocná  jest  jako  dříve!. .  ..Mimo 
to  také  nás,   tři    mistry,    vyslal  p.  arcibiskup  abychom  zkoušeli  ony 
osoby,  o  nichž  se  hlásalo  že  se  s  nimi  staly  zázraky. ,  Tu  nejprv  prý 
se  jednomu  chlapci  zahojila  noha,  my  však  jsme  se  přesvědčili  že  noha 
churavější  jest  nežli  dříve;   pak  se  o  dvou  ženách  mluvilo    že   prý 
osleply  a  tamo  zase  zrakův  nabyly,  ony  však  přede  všemi  lidmi,  před 
námi  a  před  notárem  se  přiznaly  že  nikdy  slepé  nebyly  leč  že  na  bo- 
lení očí    dříve  trpěly ...  A   takž  lakotni  kněží  i   nekněži  vyhlašujou 
zázraky,  kněží  pro  ofěry,  nekněži  pro  dary,  jiní  pak  zase  aby  přilákali 
mnoho  cizích  jež  pak  za  potravu  vydrancují  a  oberou ....  A  v  skutku 
kdyby  kněží  přestali  na  evangelické  radě  Kristově  a  slovo  boží. lidu 
hlásali  na  místo  pohádek  o  lživých  zázracích    odvrátil  by  dobrotivý 
spasitel  i  kněze  i  lid  od  zlých  cest ....  Uvážením  toho  také  náš  nej- 
důstojnější otec  v  Kristu  a  pán  náš  Zbyněk,  arcibiskup  Pražský  na 
rozumnou  radu  veškerých  mistrů  přikázal  aby  se  neposlouchaly  hlasy 
cizincův  nýbrž  slova  pravého  pastýře  Ježíšova,  a  aby  všickni  fiurářové 
a  kazatelé  diecese  Pražské  každou  neděli  zvěstovali  lidu  by  pod  po- 
kutou církevní  klatby  se  neopovážili  k  tak  zvané  krvi  ve  YilsAaku 
putovati ....  A  věru  kyby  jmenovaný  pán  a  pán  vší  pilností  ndi)děl  • 
skvělo  by  se  v  diecesi  jeho  mnoho  míst  nepravými  zázraky!   Takžby 
už  i  dříve  jakési  dřevo ,  latinsky  Merica  nazvané,  v  lese  blíže  kláštera 
Hradištského  na  usilování  mnichův  pro  nesmírné  shlučeni  lidstva  od 
mnichův  bylo  posvěceno  bývalo  kdyby  tomu  byl  nepřekážel.    I  na  hoře 
Blanické  jakýsi  stvětský  člověk  phvaboval  lid  a  zbuzoval  obdiv^^  atd. 

atd 

Z  traktátu  toho  vysvítá  v  jak  velkém  srozumění  za  času  sepsání  jeho 
(1407)  mistr  Jan  Hus  stál  s  arcibiskupem  což  i  listem  kterýž  1.  1408 
arcibiskupovi  Zbyňkovi  psal  přímo  se  osvědčuje.  Vystupiget  tu  Hus 
s  nápadnou  horlivostí  proti  naduživání  důvěry  a  pověrčivostí  sprostého 
lidu  se  strany  kněží  nevázaných  a  zištných,  a  nebude  kdož  by  neuznal 
že  si  Hus  dost  rázně  a  horlivě  počínal  a  spolu  i  velmi  prakticky,  od- 
volávaje se  na  skutečné  události.  Nebylo  divu  že  sobě  při  zásadách 
jakéž  v  traktátu  tomto  objevil  důvěru  všech  osvícenějších  lidi  získal. 


—  466  - 

Vice  než  kterým  jiným  (lánkem  tu  v  r&zné  světlo  postaveno  znemrav- 
něni  knéžstva  a  lehkověmost  lidu  obecného  čímž  poněkud  i  vady  spo- 
lečnosti tehdejší  naznačeny.  Naproti  tomu  ale  zase  spravedlivý  mistr 
se  ujímal  kněží  mravu  neporušených  a  pokrok  v  církvi  hájídích.  — 
Spisy  jeho  jsou  toho  důkazem:  „Kterakž  přichází  —  praví  na  jednom 
místě  9  —  že  nepočestni  a  všelijak  zločinní  bez  trestu  obstojí  kdežto 
ziuse  kněží  pokorní,  hříchem  neposkvrnění,  povinnosti  jim  uložené  s 
dobrou  myslí  činící,  jenž  nehledí  sobě  lakomství  ale  zdarma  se  boliu 
k  evangelické  práci  podávají  jako  kacířové  pronásledováni  jsou  a  věze- 
ním a  vyhnanstvím  obtěžováni  jsou?"  —  Slovy  těmito  podáno  svědec- 
tví o  zlém  nakládání  s  kněžmi  některými  Pražskými  1.  1408  jenžto 
považováni  byvše  za  nedosti  pravověmé  trestu  propadli,  a  sice  Mikuláš 
z  Yelenovic,  kazatel  u  sv.  Ducha  v  Praze,  Matěj  ^  Enina,  bakalář 
Sigmund  z  Jistebnice  a  j.  z  nichžto  první,  příjmím  Abraham,  z  die- 
cese  Pražské  by  vypovězen. 

Rázným  duchem  p^o  jest  latinské  pojednání  Husovo  o  odejmutí 
zemských  statkův  knélstvu*  Shotovil  je  „ku  skoumání  pravdy  a 
k  ibpěchu  svaté  církve"  a  uvádí  hned  z  počátku  že  universita  aby 
pravdě  neuškodila  chránila  se  zavrhnouti  známých  45  artikulův  jelikož 
chce  dříve  poznati  důvody  toho.  Dále  se  dokládá  svědectvím  papeže 
Damasa  a  m.  Viléma  že  nutno  jest  příčiny  všeho  skoumati.  „Jelikož  ale 
hloupí  lidé  síly  přirozenstva  neznají,  tedy  si  přejou  aby  se  všickni  lidé 
stali  druhy  hlouposti  jejich  i  abychom  všickni  jako  hloupí  sedláci  věřili 
aniž  se  ohlížejíce  po  důvodech  své  víry.  My  ale  tvrdíme  že  povždy 
a  všady  hledati  sluší  příčiny  věcí  pokud  jich  nalézti  možná. . . .  Kdož 
pak  sám  něco  vyskoumati  mamě  se  snaží  ten  přivolej  i^souseda  a  nech 
pak  spolu  o  tom  přemýšlejí ....  Ale  hloupí  lidé,  ač  nmoho  mají  sou- 
sedův, přece  z  jalového  přepychu  ani  jednoho  nepřivolávají,  ano,  raději 
tdoupí  a  nevědomí  zůstanou  nežli  by  se  s  jiným  poradili.  Ba  když 
zvědí,  že  kdos  jiný  se  táže  a  skoumá  vyhlašují  ho  za  kacíře,  nebot 
více  důvěřují  své  kotrbě  a  své  kapuci  nežli  moudrosti.  Ale  prosím 
té,  nevěř  tomu  habitu,  té  hazuce,  neboť  se  na  nich  už  vyplnilo  co  sa- 
tyrik  praví:  „Pohled  klame,  —  mlčí  proto  že  neumí  mluvit!"  — ... 
Nech  mne  vyslechnou  všickni  jež  mé  porovnám'  svědí ....  Uvážil  jsem 
spolu  8  mistry,  bakaláři  a  ostatními  studenty  tento  kritický  pád,  jenžby 
se  přihoditi  mohl  žehy  oněch  45  artikulův  zavrhli  bez  podstatného 
jakéhos  důvodu  ^terý  by  mi  napadl,  tudíž  jsem  svolal  doktory  uni- 
versity a  všechny  učené  muže  jenžby  snad  měli  chuť  podati  důvody 
k  zavrhnutí  aspofi  onoho  Článku  který  pojednává  o  tom  aby  se  kněžím 
odejmuly  světské  statky.  Jinak  zde  veřejně  vyznávám  že  ani  můj  ani 
vysoké  školy  jest  úmysl  učiniti  návrh  áby  knížata  a  pánové  světšti 


—  456  — 

odejmuli  statky  kněžím  kdy  a  jak  by  se  jim  jich  zachtělo,  aneb,  by 
jich  požívali  k  čemu  koliv,  nýbrž  miij  úmysl  zde  jediný  jest  toliko 
vyskoumatiy  zda>H  článek  pojednávající  o  odejmuti  světských  statkův 
kněžím,  kterýžto  jest  17tý  mezi  aitikaly  Wiklefovými,  jakýs  podstatný 
a  platný  má  smysl,  to  jest,  zdali  bez  zatracení  trpěti  se  má.  Takž 
tedy  článek  onen  se  zde  takto  přednáší:  Svétsií  pátuyoé  fnohau  dU 
uznání  svého  pozemské  statky  knéiím  odejmouti  když  tito  stále  proti 
stavu  svému  se  prohřesují/*^  —  Důvody  k  tomu  bére  Hus  nejprv  ze 
starého  zákona,  JLdež  králové  .takto  činili  kněžím  nehodným.  Šalo- 
moun svrhnul  velekněze  Abiathara.  Nabucbodonosor  uvedl  Israelity  i 
s  kněžími  do  Babylonského  zajeti,  obdržev  k  tomu  mocnost  od  boha. 
Josias  sebral  všecky  poklady  kněžím,  taktéž  Ezechias.  Dále  se  od- 
volává Hus  na  slova  sv.  Matouše,  pak  na  císaře  Tita  a  Vespasiana 
jenž  všecky  statky  kněžím  odejmuli  a  na  některá  místa  Nového 
zákona.  Nejhojnější  důvody  bére  ze  spisův  Aiigustinových  a  též 
některé  ze  spisův  sv.  Řehoře  a  Isidora.  Dokazuje  pak,  že  ode- 
jmutím světských  statků  se  odejme  kněžím  příležitost  k  nenasyeeoostí 
a  přepychu.  Na  základě  těchto  a  vícero  jiných  písemných  svědectví 
rozumuje  Hus  dále,  až  pak  v  24.  článku  praví:  „Když  připustíme  že 
kněžstvo  těžce  a  nad  míru  hřešiti  může  všemi  spůsoby  hříchůr  jako 
Jidáš  Skariotský,  jako  mnich  Sergius,  jako  kacířský  papež  Leo  a  jíní 
o  kterýchž  svaté  písmo  a  kroniky  se  zmiňují  a  jakž  i  vsedni  zkušenost 
nás  o  takových  případnostech  poučuje:  tudíž  z  toho  jasné  vysvitá  že 
i  král  český,  když  se  knězi  v  zemi  jeho  těžce  prohřešuji,  oprávněn 
jest  ku  trestáni  zlých  knězi.  Ale  nejmírnější  trest  jenž  zatvrzelé  v  zlém 
potkati  může  jest  odejmuti  jim  majetností  vezdejší,  z  čehož  vysleduje 
že  králi  dovoleno  býti  musí  pozemské  statky  kněžim  odejmouti.  ByloC 
by  divno  kdyby  knězi  na  svých  koních  vyjížděli  na  lup  a  panny  a 
ženy  zneuctivali,  aby  v  takovémto  pádu  se  jim  zbroje  a  zbraně ,  koné 
a  meče  vzíti  nesměly.  Aneb  kdyby  se  spikli  proti  životu  krále  neb 
k  sesazeni  jeho  a  nepřátelům  jej  zradili."  —  Článek  pětadvadcátý  jest 
zvláště  významný  pro  přiblíženi  se  k  náhledu  socialistidLémn :  „Což- 
koliv  kněžstvo  podle  zákona  Ježíšova  požadovati  může  od  světského 
ramena,  to  musí  rameno  činiti.  Ale  kněžstvu  překáži  bohatství  jeho, 
tedy  požadovati  má  od  světského  ramena,  aby  mu  nápomocné  bylo  a 
je  podporovalo  u  rozdělování  tohoto  bohatství.  Což  se  zakládá  na  to 
še  nikdo  nemá  míti  bohatství  neili  pokud  ono  jest  prostředkům 
k  úspíchu  úřaduy  jáký£  mu  bůh  udělil,  V  takovémto  pádu  kde  svět- 
ský majitek  kněžstvu  v  úřada  kněžském  překáži,  jest  ono  povinno 
z  vlastního  popuzení  jej  odmítati,  což  i  apoštolově  učinili  (v  6.  kap. 
hist.  ap.):  Nesluší,  bychom  zanedbali  slovo  bozi  a  při  stole  sloožďi... 


—  457  — 

• 

Odejmuti  světských  statkuv  kněžíin  by  Jim  bylo  lispéšné,  pokad  je 
^  bohatství  od  vykonávání  služby  boží  zdržuje.  Ano,  světské  statky  jsou 
inri  jímž  slovo  boží  se  ruší'* ....  Zvláště  charakteristický,  ohledem  na 
dobu  Husovu,  jest  32.  élánek  v  němž  výmluvný  mistr  takto  se  pro- 
jevuje: „Buďto  jsou  knězi  vlastními  pány  příjmů  a  statků  vezdejších 
ježto  jim  král  daroval,  aneb  nejsou.  Jsou-li,  tu€  z  toho  vysleduje  že 
kněží  vlastně  jsou  skuteční  pánové  našeho  království,  pročež  i  ohledem 
na  světské  stalky  králi  nepoddáni ,  čímž  také  v  pravdě  se  býti  zdají. 
I>ttsledttě  jim  pfípadá  čtvrtina  neb  třetifta  našeho  království,  pročež  už 
ani  prostě  kněží  nazváni  býti  nechtějí,  nýbrž  vždy  páni  preláti,  páni 
proboštové,  páni  kanovníci,  páni  faráři,  páni  kněží.  A  když  někdo 
kteréhos  sprostě  knězem  jmenuje,  zlobí  se  tento  jakby  ho  byl  dryáč- 
DÍkem  nazval . . .  Kněží  ale  nejsou  páni  statků  vezdejších,  nýbrž  toliko 
zprávcové  chudých;  jestíC  tedy  král  pánem  statkuv  a  může  je  zlým 
knéžim  odejmouti  a  chudým  přiřknouti.'*  Odvolav  se  tu  na  svědectví 
sv.  Ambrože  uvádí  dále  příklady  z  historie  „že  mnozí  králové  kněžím 
odejmuli  statky**  —  a  poukazuje  na  zrušeni  řádu  Templářův.  V  ka- 
pitole této  i  ve  všech  sledících  rozvinuje  Hus  právě  skolastickou  sofi- 
stíku  kterouž  se  především  osvědčuje,  na  jak  slabých  podkladech  ten- 
kráte ještě  logika  spoléhala.  Politické  náhledy  Husovy  v  Článku  tomto 
dosti  jasně  se  zračují.  Na  jednom  místě  praví:  „Všecka  mocnost 
vychází  z  Boha**,  v  čemž  «e  ovšem  i  s  theokratickou  soustavou  srov- 
nával, ale  Bůh  podlé  Husa  nesvěřil  mocnost  panovnickou  nad  národy 
církvi  nýbrž  králům,  a  tedy  mocnosti  světské  nad  církevní  postavil.  Tím 
ovšem  vyhovoval  náš  učenec  žádostem  dvoru  a  byl  mu  i  podporou  za 
éasA  kde  králi  Vácslavovi  podpory  takové  potřebí  bylo.  Jelikož  ten* 
kláte  církev  bo  ještě  zasazovala  o  udržení  principátu  nad  vládami 
světskými,  jest  náhled  Husův  tedy  charakteristický  jakožto  důkaz 
kterak  o  principátu  církevním  se  uŽ  tenkráte  soudilo. 

Valná  část  Husových  latinských  traktátů  jest  shotovena  spůsobem 
kvestU  jež  na  kathedrách  universitních  veřejně  se  přednášely.  Měl 
tedy  Hus  více  posluchače  nežli  čtenáře  na  mysli  a  dialektické  obraty 
i  logidié  skoky  snadno  docílí  effekt  právě  na  místech,  jejichž  nedů- 
slednost povážlivému  čtenáři  v  oči  bije.  Působení  přednášky  takové 
bylo  zajisté  tím  větší,  s  čím  větší  oblibou  se  potkala  sama  látka  o  niž 
se  pojednávalo.  Probuzená  opposice  proti  nepoměrům  a  spustlémn 
řádu  ▼  církvi  se  co  den  více  rozšiřovala  a  zvšeobecúovala,  každé  thema 
o  věci  této  bylo  s  ochotou  přijato,  namnoze  s  jásotem  strany  svobodo- 
myriné  uvítáno.  Pokud  se  vystupováni  proti  kněžstvu  na  školní  stolice, 
nmvermtni  přednášky  a  latinské  traktáty  obmezovalo  a  v  kruhu  pou- 
hých theorií  odbývalo,  zůstávalo  i  působení  jeho  toliko  částečné  a  na 


..        — 468  - 

uzavřené  takméř  kruhy  obmezené.  Když  ale  theorie  taková  se  na 
veřejné  kazatelny  vynesla,  v  národním  jazyku  projevila  a  v  uši  vieko 
lidu  hnmala,  tut  ovSem  i  strana  konservativni  se  probudily  k  proti- 
činěni,  a  nastala  otázka  zdali  vůbec  slušno  kárati  kněžstvo  ve  veřej- 
ných kázáních.  Na*  otázku  tuto  odpověděl  Hus  traktátem  vehoi  ráz- 
ným a  více  logickým  nežli  onea  jest  o  kněžském  jměm'.  Lucifer, 
přední  anděl  zlomyslnosti,  praví  Hus,  si  toho  prý  ovšem  uhřeje  aby 
.  se  kněžstvo  veřejně  káralo ,  neboC  by  tím  dovedl  že  by  říše  jeho  se 
rozpadla  a  bojovníci  jeho  od  něho  se  odvrátili .  •  •  Též  Mahomet,  ve- 
liký zákonodárce  svého  lidu,  pod  ztrátou  hrdla  nakázal,  by  se  nikdo 
neopovážil  řečniti  proti  skutkům  jeho  a  jeho  kuěží.  Též  antikrist  tomu 
nechce,  neboC  on  prý  sám  bude  nejvyšším  prelátem  v  církvi  a  seděti 
bude  v  chrámu  Páně ....  Nebude  tedy  dovoleno  proti  zločinům  jeho 
kázati . . .  neboC  jej  co  nejvyšš&o  preláta  jenž  na  posvátném  stolci 
sedí  co  místodržíci  Kristův,  ve  všem  poslouchati  sluší...  Taktéž  i 
většina  kněží  tvrdí  že  dovoleno  nem'  je  kárati  před  sprostým  lidem .  •  • 
většina  ale  rozhoduje,  tedy  snad  pravda  jest  při  ní  a  nezbývá  nic  než 
uznati  že  kvestie  naSe  jest  křivá  •  * .  Hříchy  kněží  kárati  jest  tolik  co 
otevříti  ústa  proti  nebi,  kněžstvu  na  (^  utrhati,  je  tupiti,  lidu  pohor- 
šení činiti,  lid  proti .  kněžstvu  popuzovati,  světskou  mocnost  přunivati 
k  tomu  aby  kněžské  jmění  sebnda,  slovem  veškerou  církev  .zrušiti. 
PatmoC  tedy  že  kvestie  ona  nepravá  jest,  pošetilá  a  kacířská,  jelikož 
na  zkázu  církve  čelí''  • . .  Dále  uvádí  Hus  některá  místa  ze  sv.  písma, 
příklad  Konstantina  a  slova  jež  Rabanus  Maurus  projevil:  Když  q>a- 
tříš  kněze  že  se  rukou  dotknul  ženské,  tu  měj  za  to  že  to  činí  pro 
pouhé  požehnání.  —  .Na  to  přistupuje  Hus  k  zastávání  své  zásady. 
Odvolává  se  na  Krista,  na  apoštoly,  na  proroky  a  vůbec  na  bv.  písmo, 
ano  i  na  rozkazy  papežův.  Mezi  jiným  také  praví:  „Jestit  dovoleno, 
každé  ustanovení  církve  jež  lidu  podává  vykládati,  neboť  by  jinak  ne- 
bylo lidu  nic  platné  ••  .t'  Napotom  uvádí  .Hus  všeliké  prospěchy  jaké 
z  veřejného  káráni  vyplývají  lidu,  kněžstvu  i  církvi  samé.  —  Kdež  se 
ale  praví,  dí  Hus,  že  většina  kněží  si  toho  nepřeje  a  s  většinou  že 
vždy  lze  jíti,  tut  tomu  odporujeme . . .  neboC  bezčíslní  jsou  blázni  a  jen 
milo  moudrých.  —  Musili  bychom  prý  popustiti  že  i  mučení  a  smrt 
Ježíšova  byla  v  pořádku,  jelikož  většina  faríseův  a  kněží  židovskýdi 
pro  to  byla."  Jakto  od  věty  k  větě  všecky  námitky  proti  náhledu 
jeho  čeUcí  vy  vracuje,  a  dokládaje  se  zvláště  slovy  sv.  Bernarda  a 
Augustina  dojde  posléze  na  vyvrácení  výroku  Eabanova.  Obrat  tento 
byl  patrně  na  effekt  vypočítán.  Jinak  celé  to  pojednání  jest  velmi 
živě  psáno,  a  nvážime-li  že  o  thematu  tomto  zi^isté  od  časů  Wald- 
hauserových  a  Miličových  se  dosti    mnoho  v  Praze  pojednáv^o,  po- 


—  469  - 

chopojeme  i  borlivoBt  a  zvláátni  píli  s  jakou  se  Hu8  na  spracování 
látky  této  vrhnul. 

Spisy  tyto  viak  patrné  do  sebe  máji  ráz  polemický,  více  řečni- 
cký než  filosofický,  a  zapáchaji  namnoze  spůsobem  školských  di^utaci 
jakými  členové  university  osvédčovávali  svou  dovednost  a  učenost  sko- 
lastickou.  Nalézá  se  v  nich  tu  a  tam  tolikerých  logických  vad  a  pouze 
sofistických  dokladů,  že  více  na  okamžik  dráždily  než  na  trvání  pře- 
svědčovaly, a  byt  i  základ  a  zásady,  na  kterém  a  pro  kteréž  byly 
shotoveny,  docela  ^  pravdou  a  spravedlnosti  se  srovnávaly,  předce  forma 
tn  a  tam  pHmo  k  odporu  povzbuzovala.  Proto  tak  nekonečné  byly 
hádky  o  princ4>ech  proti  sobě  stojících,  že  skobstická  filosofie  na.  které 
i  Has  i  odpůrcové  jeho  spoléhali,  jeité  nebyla  dospěla  na  <mu  výši  a 
jasnost  my&lení ,  která  nad  předměty  stoji  o-  kterých  pojednává.  Na- 
proti tomu  ale  zase  uznati  musíme,  že  právě  tím  spůsobem  který  na 
školách  a  v  kruzích  učených  vůbec  panoval  Hus  tenkráte  nejvíce  do- 
cílil, jelikož  ráz  skolastický  posluchačům  byl  nejpřístupnějěí.  AvSak 
nestejný  byl  ráz  spisů  Husových,  jako  nestejné  byly  pohnutky  ku  sho- 
iovení  jich.  Nftterá  část  polemických  spisů  jeho  byla  patrně  spéSně 
pracována  a  považovati  se  dá  za  improvisace  mysli  rozhorlené  a  popu- 
zené. Jiná  zase  promyžlenějSí  se  jeví  a  upomfná  takořka  na  pohodl- 
néjžf  okolnosti  v  kterých  byly  pracovány.  K  této  poslednějfií  části 
počítáme  také  jeho  Deposiiiones  testium,  spis  jejž  na  hradě  Krakovci 
n^NBal  na  odpor  seiHraným  proti  němu  svědectvím  odpůrcůir  jeho  za 
účelem  žaloby,  kterouž  proti  němu  zadati  zamýšleli  na. sněmu  Kostni- 
ckém. Spis  tento  jest  důležitý  zvláště  v  historické  své  Části,  nebot  se 
v  něm  jako  \  jednom  celku  ustředěny  jeví  nejhlavnější  momenty  pů- 
sobeni Husova  a  sice  v  dvojím  světle,  jedno  kterak  protivníkové  jeho 
je  líčili,  druhé  kterak  on  sám  je  vykládal.  Spis  tento  byl  složen  krátce 
před  odchodem  jeho  do  Kostnice,  a  jeden  z  posledních  jež  v  Čechách 
byl  shotovil.  Mezi  zvláště  důležité  traktáty  ježto  Hus  byl  sepsal  po- 
cítili se  i  ony  o  wátosH  oUářní^  z  nichž  jeden  1.  1401,  druhý  1.  1403 
sepsal.  V  obou  vynesl  takové  zdání  jež  s  učením  Wiklefovým  se  sho- 
dovalo. „Hlavni  úmysl  traktátu  toho. byť*  — i»uvi  Tomek  (Děje  uni- 
versity Pražské)  „vyvrátiti  některá  hrubší  ponětí  o  svátosti  oltářní, 
Čili  jak  on  praví  některá  tvnseni  pohanů  na  potupu  té  svátosti-  proná- 
šená, jako  na  přiklad  žeby  to  neb  ono  opovržené  zvíře  sUtití  mohlo 
boha  křestanského,  kdyžby  se  jemu  svěcená  hostie  dostala.  Praví  žef 
jest  trojí  věc  rozeznávati  při  večeři  páně,  předně  pouhou  svátost  bez 
obsahu  jejího,  to  jest  hostii  svěcenou  která  že  sama  o  sobě  není  tělo 
a  krev  Kristova;  za  druhé  svátost  i  obsah  svátosti  zároveň,  a  to  že 
Jest  pravé  tělo  a  pravá  krev  Kristova  ve  svátosti  oltářní;  konečně  ob- 


—  460  — 


sah  svátostí  bez  svátostí  čili  bez  bostie,  což  jest  jednota  Krista  pouze 
s  nadsmyslovým  tělem  svým  čili  církev  křesCanská.  Svátost  ona  samo, 
čili  svěcenoa  hostii »  ta  jedinou  že  vidíme  očima  a  pojímáme  smysly 
zevnitřními,  k  vidění  napřotí  tomu  a  pojímáni  těla  a  .krve  Kristovy  že 
jen  duchovní  oko  čili  víra  postačuje.  A  tak  ani  nemůže  télo  Kristovo 
L  od  zvířete  býti  shlceno  nýbrž  jen  hostíe,  as  jako  prý  zuřivý  lev  pouze 

tělo  člověka  sežere  nikoliv  pak  duši  jeho,  ač  ve  každé  části  jsood, 
í  aniž  pak  oudá  těla  Kristova  láme  kněz  při  m&i  nýbrž  jen  hostii  svě- 

I  cenou,  as  jako  prý  paprslkn  slunce  nezlomíme  když  rozttučem  kámen 

i  nebo  sklo  křiáfálové.     Podobně   prý  též  hnaný  člověk  když  přijímá 

svátost,  požívá  pouze  tělesně  hostie ,  a  to  jest  jemu  k  věčnému  zatra* 
cení.  Thn  yéim  tedy  nezapíral  sice  skutečné  a  zázračné  přítomnosti 
těla  ELristova,  tak  jakoby  ve  svátosti  oltářní  po  posvěceni  nebylo  nic 
více  než  chleb,  a  váak  artikul  Wiklefuv  o  zůstávání  podstaty  chleba 
byl  od  něho  patrně  přijat  v  tom  smyslu  že  jest  tu  pak  podstata  chleba 
i  podstata  těla  Kristova.  Ano  transsubstanciaci  ve  smyslu  tehdejší 
církve,  čili  jak  on  praví  kanonistů  a  dekretistů,  že  podstata  dileba  a 
vína  se  proměňuje,  tak  že  pak  již  přestává  býti  podstatou  chleba  a 
vína,  a  jest  podstatou  těla  a  krve  Kristovy,  zjevnými  slovy  v  traktátu 
svém  zavrhuje  že  není  takové.  —  Druhému  artikuli  z  kněh  Wiklefo- 
vých  na  který  se  tehdáž  obzvláštní  váha  kladla,  že  kněz  ve  hřichu 
jsa,  nepůsobí  svátosti  oltáhu,  odpíral  Hňs  i  jindy  zřejmě,  i  také  v  trak- 
tátu tomto  řeč  naň  obrací.  Praví  totiž  mezi  jiným  že  jest  hrubé  rou- 
hání, když  prý  někteří  knězi  vychloubají  se  mocí  svou,  že  oni  kaidý 
den  působí  boha,  myslíce  ve  mši  svaté.  Nebo  ne  kněz  nýbrž  bůh, 
kterýž  není  bůh  od  dneška,  působí  přítomnost ^svou  ye  svátosti,  když 
jest  posvěcena  od  kněze,  a  protož  neřiká  se  že  kněz  působí  télo  a  krev 
pána  Krista,  nýbrž  svátost  že  působí;  a  tak  že  bůh  tu  působí  hlavně, 
a  kněz  služebně,  z  čehož  pak  nenáleží  jema,  at  jest  dotHrý  nebo  zlý, 
vůbec  i(ádná  chvála,  nýbrž  jen  ze  svatosti  mrajíů  jeho.*' 

Nejhlavnější  dílo  Husovo  byl  traktát  o  církvi  (De  eeclesia)  jejž 
sepsal  z  přiďny  synody  Pražské  1.  1413.  Důležitost  traktátu  tdbo 
vysvítá  z  toho  že  na  sněmu  Kostnickém  44  článkův  ze  spisu  toho  vy- 
tažených Husovi  k  písemnému  zodpovídání  se  předložilo.  „YyložílC 
v  nim  zajisté  hlavní  základy  své  theorie  dle  které  až  posavad  a  zvláště 
za  posledmch  dvou  let  skutečně  jednal  a  církevní  aoktoritě  se  stavtt 
na  odpor;  i  můžet  tento  spis  dobře  považován  býti  za  přední  symbo- 
lický spis  odpadlé  potomně  církve  české."  (Tomek  dej.  univ.)  Podáváme 
zde  jádro  spisu  tohoto  jakž  jej  Helfert  ve  svém  spisu  Jan  Hub  podk 
latinského  originálu  dovedně  byl  sestavit: 

„Co  do  věčného  ustanoveni  svého  rozdělují  se  lidé  na  takové  kteří 


—  461  - 

milostivým  vyvolenim  Božím  buďto  k  časné  spravedlnosti  a  k  odpuS* 
ténihHcháv,  anebo  k  dosaženi  blahoslavenství  nebeského  json  předuréíni 

—  praedeBtiTUíHj  z  nichž  drozi  nikdy  milosti  pozbyti  nemohou,  první 
života  vééného  jen  tehdi  účastnými  se  stanou  když  v  dobrém  setrvají; 
a  na  takové  kteří  k  věčnému  zatracení  jsou  předvedeni  —  fraeaciti. 
Vyvolení  jest  svobodný  skutek  milosti  Boží  ku  kterémuž  člověk  záslu- 
hou svou  nic  nepřičim'  aniž  přičiniti  může;  milost  pak  Boží  povolává 
jen  těch  které  Bůh  vševědoucností  svou  ctnostnými  předvídá.  Tak  je 
též  naopak  s  těmi  jenž  k  zatracení  jsou  předvedeni.  *-  Obec  všech 
předurčených,  minulých,  přítomných  i  budoucích,  jest  pravá  svatá  obecná 

—  katolická  —  církev.  Ona  jest  mystické  tělo  Kristovo  jehož  on 
hlava ;  ona  jest  nevěsta  Kristova  kterou  on  t  lásky  krví  svou  vykou* 
pil  aby  jí  někdy  bez  úhon  a  vrásek,  bez  smrti  a  hříchu  ve  slávě  své 
měl.  Nyněj&í  předurčenci  pokud  na  zemi  putují  k  vlastí  své  činí  cír- 
kev rytěhýíciy  která  ELristův  boj  bojuje  proti  světa,  tělu  i  dáblu;  před- 
urémci  kteří  v  očistci  přebývají  čekajíce  aby  do  blahoslavenství  uve- 
deni byli  nazývají  se  církev  spíci;  blažení  kteří  ve  věčné  vlisisti  se 
nalézají  jsou  církev  víUzícL  Vňecky  tyto  tří  díly  církve  vespolek  jsou 
spojeny  svazkem  lásky,  ve  kteréž  sebe  neopoužtějí  a  jedni  na  druhé 
bez  ustání  působí.  Církev  v  zevnějěím  zjeveni  svém  obsahuje  jak  před* 
mrčence  tak  předvěděnce.  Nebot  ne  vSickni  kdo  ve  církvi  jsou  i  také 
ze  církve,  jakož  i  v  .tělu  lidském  nejedná  věc  jest  která  není  z  těla, 
j^vfiŘft  sputum,  stsrcus,  aposte/ma^*^  čtvero  jest  povah  poutníků  ke  sv. 
církvi  podle  zdáni  a  pravdy.  Někteří  jsou  v  církvi  jménem  i  skntk^n 
totiž  předurčeni  a  uznaní  věříd  kteří  poslouchají  Krista;  jiní  skutkem 
ale  ne  jménem,  to  věz  takoví  kteří  od  satrapů  antikristových  vyvrženi 
jsou 'Z  drkve  jakož  fariseové  spasitele  našeho  co  rouhače  a  kacíře  od- 
soudili k  smrti;  opět  jiní  jménem  ale  ne  skutkem,  licoměrm'  předvě- 
děnci;  konečně  tí  kteří  ani  jménem  ani  skutkem,  totiž  pohan&tí  před- 
věděnot.  Církev  v  zevtiějžím  zjevem  svém  jest  nádoba  Páně  ve  které 
smdeni  jsou  dobři  i  zlí,  předurčení  i  předvedení,  jako  koukol  mezi 
pěenioi,  plevy  mezi  zrním;  jedni  aby  zavezeni  byli  do  stodoly  věčné 
vlasti  druzi  aby  páleni  b^  ohněm  věčným.  Předvěděnci  přidiázejí 
v  podobenstvích  Kristových  jako  bláznivé  panny,  jako  zlí  hosté  sva- 
dební,  jako  člověk  bez  roucha  svadebného,  jako  strom  shnilý,  jako 
žpatné  ryby,  jako  berani  a  t.  d.  —  Jediná  hlava  církve  je  Kristus,  a 
sice  hlava  zevnější  (caput  escůrinsecum)  dle  svého  Božství,  a  hlava 
vnitřní  (caput  intrinseeum)  dle  svého  •  Člověčenství.  Hlava  zevnější 
byl  iLristus  od  počátku  světa,  hlavou  vnitřní  od  vtělení  svého.  Kristus 
jest  pravý  pontifex  římský,  vysoký  kněz  a  strážce  (biskup)  duší.    Proto 

li'  se  apoštolově  otci  nejsvětějSími  anebo  hlavami  církve,  aáhrž 


_  462  — 

dožebniky  Páně  a  sluhy  církve,  a  jeité  Řehoř  Veliký  nechtéi  býti  nazýván 
biskupem  obecným.  Posději  se  to  změnilo.  Až  do  darováni  Konstan- 
tina Velikého  byl  biskup  římský  jiným  biskupům  roveiL  Potomní  cí- 
sařová potvrdili  darováni  ono  svatému  Petru  a  nástupcům  jeho,  pape- 
žům. Od  té  doby  mi  se  a  platí  papež  za  náčelníka  (capitanem) 
církve  rytěřujici,  za  místodržícího  Kristova  na  zemi,  tak  že  církev 
rytéřující  v  jistém  smyslu  má  tré  hlav:  Krista  co  Boha,  Krista  podle 
člověčenství  a  časného  náměstka  Kristova.  —  V  pravdě  ale  tvrditi 
nelze  žeby  papež  co  papež  6y2 '  mistodržícim  Kristovým  a  nástupcem 
knížete  apoštolův,  tak  málo  jako  žeby  kardinálové  oo  kardtnáhvé 
byli  náatupd  apoStolů.  Papeže  jen  tehda  za  nástupce  a  náměstka 
Petrova  pokládati  sluáí  když  se  Petrovi  vírou,  pokorou  a  láskou  rovná, 
a  kardinálové  tehda  jen  jsou  praví  nástupcové  apoštolů  když  těchto  ve 
ctnostech  dostihnouti  se  snaží.  To  se  vSak  tvrditi  může  i  o  jbých 
kteří  nebyli  ani  papeži  ani  kardinály.  Sv.  Augustin  více  prospěl  církvi 
než  několik  papežů,  a  v  učení  snad  více  vykonal  nežli  vfiickni  kardi- 
nálové od  počátku  až  podnes.  Kteraiby  mužové  jako  Augustin,  jako 
Jeroným,  Řehoř,  Ambrož  neměli  býti  pravějfiími  a  lepšími  nástupci  a  ná- 
městníky  apoštolů,  nežli  k.  p.  nynější  papež  i  se  svými  kardinály  kteří  ani 
svatostí  života  ani  moudrostí  lidu  nesvití?!  Naopak,  jestliže  papež  a 
kardinálové  povolání  svého  neplm',  jestliže,  místo  coby  vznešených  vzorů 
svých  dostihnoutí  hleděli  a  jediné  na  zřeteli  měli  následování  Krista, 
mysl  a  snahu  svou  spíše  obracejí  k  věcem  světským,  jestliže  v  skvost- 
nosti  oděvu,  v  nádheře  vycházek,  v  přehnané  útratností  vynikají  i  nad 
laiky,  jestliže  dychtívostí  po  jmění  a  cti  pohoršují  i  světské:  tož  jsou 
nástupci  a  náměsUiíci  nikoHv  Kristovi,  nikdiv  Petrovi,  nikoliv  apoštolů, 
alebrž  satanovi,  antikristovi,  Jidáše  Skariotského.  —  Tak  též  nemůže 
se  říci  žeby  papež  co  papež  byl  hlavou  církve.  Papež  zajisté  rovněž 
jako  jiný  Člověk  nemůže  s  jistotou  věděti  o  sobě  zdali  není  předvě- 
děncem ;  jako  předvěděnec  ale  netoliko  nemůže  býti  Uavon  drkve  než 
neníf  ani  jejím  údem  pravým.  Petr,  jakož  Pavel  svědčí*  i  po  vysláni 
svém  zbloudil;  papež  Leo  byl  kacíř;  ano  ohlédnětež  se  po  přítomnosti 
a  pomyslete  na  Řehoře  XII.  kteréhož  máte  před  očima  a  který  i  s 
odpůrcem  svým  odsouzen  byl  sněmem  církevním  v  Pise.  —  Pápežsktíio 
úřadu  ani  nevyhnutelně  není  třeba  ke  spáse  a  zdaru  církve.  Praví-li 
se  pro  rozšířenost  křestanstva  po  celé  zemi  „že  papež  býti  musí**, 
nemůže  se  tomuto  jymiéať^  rozuměti  jinač  leč  v  tom  smyslu  ve  kterto 
v  pismě  psáno  stojí:  „Pohoršení  přicházeti  musí,  ale  běda  člověku 
skrze  něhož  by  pohoršení  pošlo!"  V  prvotní  církvi  křesťanské  byli  dva 
toliko  stupňové  svěcení,  jáhni  a  kněží;  všechno  druhé  povstalo  z  po- 
zdějšího ustanovení  a  jest  zřízeni  lidské.    Ale  Bůh  církev  svou  k  sta- 


—  463  — 

rémn  stavu  navr&títí  může.  Tak  jako  apoštoiové  a  věrni  knéží  P&nS 
církev  ve  víech  ke  spaseni  potřebných  věcech  dříve  spravovali  než 
úřad  papežký  zřizen  byl:  takž  by  se  také  dalo  kdyby,  což  velmi  jest 
možné,  opět  nebylo  papeže  až  do  soudného  dne.  Veleben  budiž  tedy 
Bůh,  an  jednorozeného  syna  svého  církvi  rytěřnjící  dal  za  hlavu,  aby 
nejlépe  ji  spravoval,  dokonale  ji  vedl  a  aby  jí  vdechnul  bytnost,  hnutí 
a  Qvot,  i  když  časného  papeže  není  anebo  když  žena  jako  papežka 
Anežka  —  ?! —  na  stolici  papežské  sedí.  r—  Co  platí  o  papeži  a  kar- 
dinálech to  platí  rovněž  o  prelátech  a  duchovenstvu.  Dvojí  zajisté  jest 
duchovenstvo,  jedno  Kristovo,  druhé  Antikristovo.  Ono  základ  svůj 
má  v  Ejristu  a  v  zákonech  jeho,  neunavené  pracuje  o  čest  a  slávu 
Boží  a  nemysU  na  nic  leč  aby  následovalo  Krista.  Toto,  ač  zahaleno 
rouchem  duchovenstva  Kristova,  opírá  se  o  privilegie  páchnoucí  pýchou 
a  lakomostí,  snažně  zastává  ustanoveni  lidská,  vyhledává  život  bujný 
a  nádherný.  Nečinit  úřad  kněze,  ale  kněz  činí  úřad;  neposvěcajet 
hodnost  člověka,  ale  člověk  posvěcuje  hodnost;  nekaždý  kněz  jest 
svatým,  ale  každý  svatý  jest  knězem.  Věříd  křesťané  jdou-li  po  ce- 
stách přikázaní  velicí  jsou  v  církvi  Boži;  preláti  ale  přestupují-li 
přikázaní  nejmenSí  jsou,  a  patři-li  k  předvěděncům  ani  nemají 
žádného  podílu  v  království  Božím.  Slyšíme-li  tvrditi  že  laikové  jsou 
povinni  věřiti  o  prelátech  že  jsou  hlavami  církve,  třeba  naopak  tvrditi 
že  laikové  ničeho  nejsou  povinni  věřiti  o  prelátech  leč  co  pravdivého 
jest.  Poslání  Boží  učiní  člověka  papežem,  biskupem,  knězem,  kazatelem; 
zdali  pak  kdo  poslán  jest  od  Boha  souditi  lze  z  toho  že  vyhledává  ne 
sláva  svou  nébrž  čest  Boží,  ne  užitek  svůj  nébrž  dobré  církve,  že  pra- 
cuje ne  o  ukojení  svých  žádostí  nébrž  o  spasení  národu.  PohřeSí-H 
tedy  člověk  podřízený  jednáni  takového  na  představeném  svém,  není 
již  povinen  věřiti  žeby  onen  byl  muž  časné  spravedlnosti  anebo  dokonce 
jeden  z  předurčených.  —  Z  toho  vysvítá  jak  by  posluieyiství  církevní 
spraveno  býti  mělo.  Poslušenství  je  skutek  vůle  rozumného  tvora  kte- 
rýmž se  samochtě  a  vlastním  úsudkem  —  voltmtarie  et  disoreie  — 
podrobuje  představeným  svým.  Proto  má  každý  kdo  podřízen  jest 
zkouSetí  rozkaz  svého  představeného  zdaH  dovolený  a  počest&ý;  neboC 
nalezl-Iiby  že  rozkaz  jest  na  Skodu  církvi,  na  ujmu  spasení  duSí,  tož 
by  jeho  poslechnouti  neměl,  anobrž  měl  by  se  mu  opříti.  Každý  věrný 
syn  fijristův  tedy,  dojde-li  ho  rozkaz  od  papeže,  povinen  jest  rozvažo- 
vati odkud  rozkaz  pochází,  zdali  jest  velení  apoětolů  anebo  zákona  Kri- 
stova anebo  alespoň  prostředně  v  tom  obsažen,  a  je-li  tomu  tak  má 
8  pokorou  a  uctivostí  poslechnouti;  pakliže  naopak,  tu  již  poslechnouti 
nesmí,  nébrž  má  se  mužn^  opříti  aby  podrobením  nedopustil  se  téhož 
zločinu.    Kněz  Kristův  žijící  po  zákonu  Kristovu,  mající  známost  písma 


—  464  — 

a  náklonnost  ke  vzd&láváni  lida  povinen  jest  káSbati,  nedbaje  na  jakou- 
koli klatba.  Odpor  ten  v  případech  takových  pravé  jest  poslnienatví: 
devianH  papae  rebellare  est  Christo  domino  obedire*  A  nejen  opírati 
se  ale  i  napomínati  představené  sluáíy  ano  jest  to  povinnost;  neboC 
stojí  psáno:  „ProhřeSil-Ii  se  bratr  tvůj  na  tobé  jdi  a  potrescí  ho!^ 
Toto  platí  nejen  o  duchovenstva  nižiím  naproti  vysSímu,  nébri  i 
také  o  laicích  naproti  duchovenstva;  a  nechtějí-li  duchovní  toho  str- 
pěti a  praví-li:  Kterak  vám  příslufií  souditi  život  nái  a  skutky  naSe? 
nech  odpovědí  laikové:  Kterak  vám  přísluáí  žádati  na  nás  desátků 
a  almužen?  —  Moc  klicA  t  j.  moc  hodných  přijímati,  nehodných  zamí- 
tati, jediné  jest  při  Bohu  kterýž  k  blahoslavenství  předur{iige  a  zatnt- 
cence  předvídá.  Vyznání  ústného  není  nevyhnutelně  potřebí  ke  spasení 
duSí;  důkazem  toho  jsou  malé  dítky,  němí  a  hluší  od  narození^  oby- 
vatelé pouStě  a  násilně  zavraždění.  Hříchové  smývají  se  kajicností  a 
vyznáním  srdce.  Kněz  nemá  moci  rozřeěovati  od  viny  a  věčného  tre- 
stu ;  ani  papež  moci  té  nemá,  sic  by  musil  býti  bezhřiáný  a  neomylný, 
a  tím  jen  Bůh  jest;  kněz  má  toliko  církevní  službu  zvěstování  — 
ministerium  denuneiationis  — .  Kněz  nemůže  ani  vázati  ani  rozvazo- 
vati, ač  nestalo-li  se  to  prvé  od  Boha;  a  Bůh  nespravíme  se  úsudkem 
vížícím  anebo  rozvazujícím,  nébrž  tento  má  následovati  milosti  Boží 
a  pokání  hříšníkova.  .Proto  také  kletba  od  některého  preláta  vynesená 
tehda  jen  pravdivá  jest  a  platná,  shoduje-li  se  s  úsudkem  Božím;  jinak 
tomu  na  koho  vyneiena  neákodí,  ano  spíše  proměňige  se  proá  kletba 
nespravedlivá,  snáší-li  ji  pokorně  a  trpělivě,  v  pravé  požehnání,  jakož 
psáno  v  žaltáři:  yyMaledicunt  ipsif  tu  ciutem  henedidě^^;  a  jakož 
mluví  Bůh  ústy  proroka:  ^jBenedicam  maledictionibu$  vutri$^^j  a 
jakož  stojí  u  Matouše  kap.  5.:  y^Beati  estis  cum  maledixeríni  vobié 
homineě  et  dixerínt  omne  mcdum  advermuvoe,  mentiemtee  propter  me, 
OoŘidete  et  exultatOj  quoniam  mercfie  copioea  eet  in  coelieJ^ 

Známo  vůbec  že  Hus  i  ve  vězení  Kostnickém  n^oUk  traktátů 
napsal  k  obraně  své  ježto  ale  veřejně  přednésti  mu  nebylo  povoleno. 
Jedno  z  pojednání  těchto  nazváno :  O  dostatečnosti  zákona  Ejístova  ku 
zpravovánlhcírkve.  (De  eufficienůia  legie  ChrieH  ad  regendam  suam  ecde- 
eiam.)  Hned  na  počátku  spisku  toho  odvolává  se  Hus  na  moudrost 
přítomných,  a  žádá  aby  on,  nevědomý  dovžk^  stoje  před  mnidrei  celiho 
evéta  slyšán  byl,  pak  vykládá  co  jest  zákon  Kristův  a  kdo  Kristus  sám 
jest  —  y^Pravý  a  opravdivy  zákon  jest  pravda  která  člověka  vede 
cestou  k  blahostí.  —  Všechny  dobré  zákony  jsou  v  sv.  písmě  obsa- 
ženy, ty  však  jenž  mu  odpon^yí  jsou  zákony  bezbožné . . .  Zákon  Kristův 
t.  j.  evangelický  zákon  jest  onen  který  Kristus  za  času  pobytí  svého 
na  zemi  dílem  sám,  dílem  skrze  apoštoly  vydal,  zákon  jcgž  bojiyící 


'V7'^'^t^-^"«r 


—  465  — 

církev  (ecciesia  militans)  nutně  potřebuje  . . .  Jelikož  Kristus  pravým 
byl  bohem,  tedy  vfie  co  vyřknul  jest  pravda . . .  Kristus  vydal  zákon 
fiiv.  písmem  podle  kteréhož  se  církev  říditi  má,  a  nařídil  církvi  aby 
jej  zachovávala ...  A  jelikož  zákon  tento  všecku  pravdu  v  sobě  obsa- 
huje, tedy  i  stačuje  k  tomu  aby  se  svět  dle  něho  řídil,  a  nesluší  k  němu 
přidávati  něco  aneb  ho  zkracovati.  Jediné  tímto  zákonem  sjednotí 
se  církev  a  smíří  se  svět . . .  Každý  biskup  a  přede  vším  ptfpež  má 
býti  učený  a  znalec  zákonů  božích,  neboC  svěřeno  jest  mu  žezlo  církve 
bojující,  do  rukou  jeho  vložena  jest  vláda  jakouž  nemožná  vésti  při 
neznalosti  všech  zákonů  božích . . .  •*' 

Neméně  zajisté  důležitá  jest  řeč  kterouž  v  žaláři  za  tím  samým 
účelem  shotovit  k  vyložení  své  víry.  (Sermo  de  fidei  susb  eluciatione.) 
„Jelikož  bez  víry  nemožná  jest  bohu  se  zalíbiti,*^  praví,  „tudíž  zde 
($řed  vámi  stojím,  nejmenší  z  kněží  Kristových,  nehodný  svou  slabostí 
ale  posílen  jeho  ochranou ;  stojím  zde  pevně  abych  vám  svědectví  podal 
o  velkém  i  o  malém,  a  vyznávám  že  ničeho  za  viru  svou  neuznávám 
mimo  to  čemu  zákon  Ježíše  Krista  vyuči]ge.  A  jelikož  ku  chvále  nej- 
světější  trojice  ...  nade  všecko  na  světě  si  přeju,  abych  věřícím  a 
věrným  členem  svaté,  všeobecné  církve  zůstal,  pročež  vám  i  nyní  jako 
'  už  nmohdykráte  jsem  učinil ,  pravé  svědectví  o  sobě  vydávám  že  jsem 
s  vědomím  nikdy  něčeho  nemluvil,  aniž  kdy  tvrdošíjně  zastávati  zař 
mýšlím  něco  co  by  na  odpor  bylo  některé  věrohodné  pravdě.  A  co 
jsem  podnes  držel,  to  držím  i  nym'  a  po  věky  držeti  zamýšlím.  Jinak 
jsem  sobě  odevždy  prával  a  posud  přeji  obětovati  svůj  bídný  život 
pro  zákon  Kristův  o  kterémžto  zákonu  do  nejnepatrnějších  článkův 
jeho  věřím  že  jediný  pravý  a  jediný  dostatečný  jest  k  oblahoslavení 
lidského  pokolení,  tak  jakž  svatými  muži  byl  vyhlašován.  Věřím  mimo 
to  vt  všechny  jednotlivé  články  zákonu  toho  dle  smyslu  a  rozumu  jak 
svatá  trojice  věriti  v  ně  nařídila.  A  jakož  už  dříve  ve  svých  odpo- 
vědích ,  školních  disputacích  a  veřejných  kázáních  už  často  jsem  se 
podvrhl,  takž  i  nyní  a  budoucně  vždy  nařízemm  smíření  a  poslušnosti 
nejsvětéjšího  zákonu  tohoto  radostně  a  pokorně  se  chci. podvrhnouti. 
Dále  pak  uznávám  všecky  výroky  svatých  otcův  a  učitelův  kteří  zákon 
tento  věrně  vykládají,  ctím  též  všeobecné  a  zvláštní  církevní  sněmy, 
všechny  dekrety  a  dekretalie,  kánony  a  ustavení,  pokud  totiž  výslovně 
neb  nevýslovně  souhlasují  se  zákonem  božím . . ."  Dále  pak  mluví  o 
trojím  spůsobu  vyznání  víry.  První  jest  apoštolské,  druhé  Nicenské  a 
řeti  Athanásské.  První  k  poučení  o  víře  shotoveno  jest,  druhé  k  vy- 
kládám' víry  a  třetí  k  zastávání  jejímu.  Objevuje  pak  rozdíl  jaký  jest 
mezi  věřiti  na  bohay  véřiti  boha  a  véřiti  v  boha  jednoho ,  i  vyličaje 
spůsoby  nedostatečné  vínj  jichžto   tré  uznává.    Vyvodí  pak  že  nutno 

30 


—  466  - 

poučovati  lid ,  aby  jediné  v  boha  věřil  a  nikoliv  v  jiné ,  dokonce  ne 
v  papeže  a  preláty,  jelikož  všickni  dohromady  nejsou  bnh.  Napotom 
vykládá  co  jest  církev  katolická,  poukazuje  na  apoštoly,  mučedlníky  a 
poctivé  křesťany  jež  porodila,  a  dokládá  podle  Augustina,  ta  samá  cír- 
kev ale  že  porodila  i  mnoho  hříám^ků  s  ni  smíšených  .  .  .  Mluví  pak 
o  společenství  svatých  i  o  odpadlících,  a  končí  s  obranou  panny  Marie 
a  odkazige  na  nebeské  království. 

Výraznější  jest  pojednání  o  míra  (de  páce)  též  v  Kostnickém 
žaláři  shotovené.  Odvolává  se  nejpi*v  na  Krista  a  na  pamětná  slova 
jeho:  Pokoj  budiž  s  vámi!  a  na  ona  v  Ev>  Mat.:  Pokoj  budiž  s  tímto 
domem!  Pokoj  čili  mír  tento  jest  dvojí,  mír  bozi  a  mírsvéta.  Mír 
světa  ale  může  i  k  zlému  vésti  a  připoutati  člověka  k  světu,  takže 
člověk  v  míru  tomto  seslábne.  Pokoj  boží  ale  jest  v  pokojné  mysli. 
Člověk  státi  může  v  míru  s  bohem,  v  míru  s  sebou  a  v  míru  s  bliž- 
ními, a  veškerý  ten  mír  spoléhá  na  plnění  zákona.  V  míru  s  sebou 
stojí  Člověk,  jenž  tělo  své  podvrhne  duchu.  V  míru  s  bližními  stoji 
Člověk  láskou,  což  předpokládá  víru  a  naději.  Člověk  cnostný  pro- 
spívá bližním,  člověk  hříšný  jim  škodí.  V  ohledu  tomto  se  nalézají 
vady  při  lidech  všeho  druhu,  při  malých  i  při  velkých,  při  prostřed- 
ních a  nepatrných  duchem,  zvláště  ale  při  mnohých  knězích.  A  že 
knězi  chybují,  tudíž  chybují  i  světští.  V  tom  pak  původ  mají  všecky 
rozbroje,  války  mezi  královstvími,  zpory  a  vraždy;  neboC  jest  potřebí 
aby  člověk  dříve  s  bohem  spůaobil  mír,  chce-li  ho  zachovati  s  bliž- 
ními ...  A  i  na  tento  dům  se  skloniž  mír,  aby  se  snížila  pýcha  a 
pokora  pozdvihla,  aby  dům  tento  nehledal  co  mu  nepatři,  sám  sebe 
nepovznášel,  mamou  ctižádost  udusil,  váhy  soudu  spravedlivě  držel, 
dary  se  podpláceti  nedal,  lakomství  zařekl  a  simonii  proklel .  .  •  Mír 
se  světem  jest  onen  poklid  jejž  vezdejší  statkové  člověku  poskytuji. 
Všickni  lidé  po  něm  baží ,  proíi  se  i  války  podnikají . . .  Každý  chce 
svůj  majitek  v  míru  požívati ...  Na  mír  se  zakládá  i  ona  srovnalost 
mezi  lidmi  kterou  Empedokles  přátelstvím  nazývá,  a  přátelství  jest 
zřídlem  tvoření  jako  rozmíšky  zřídla  jsou  všeho  rušení  a  zničovám' . . . 
Hodlám  nyní  promluviti  o  příčinách  pro  které  dům  boží  od  některých 
časův  všeho  míru  se  zbavuje,  a  o  prostředcích  jakými  mu  lze  bude 
znovu  získati  pokoje  .  . .  Zbavil  se  míru  pro  přestoupeni  zákona. 
V  skutku  od  křesCanů  jen  pro  hříchy  jejich  opuštěna  jest  církev  Kri- 
stova, od  pohanův  a  židův  opuštěna  jest  že  spatřují  hříchy  naše:  Ne- 
jen od  kacířův  a  odpadlíkův  opuštěna  jest,  ale  i  od  vlastních  s\-ých 
povolaných  dětí,  neboC  jak  Micheአ praví:  Svád  zanikli  a  spravedlivých 
už  9ení  mezi  lidmi !  —  Mnozí  na  zdání  jsou  přátelé  církve,  ač  v  skutku 
úhlavní  její  nepřátelé,  nebof  podkopávají  mír  její,  pohnáni  jsouce  cti- 


-^  467  - 

žádostí  a  vězíce  v  pokrytství.  ~r  Zde  pak  uvádí  Hus  svědectví  sv. 
Bernarda  v  němž  líien  přepych  a  zobrazená  nádhera  v  církvi  panující. 

—  A  tento  Bernard  —  dokládá  Hus  —  jenž  pokrytství,  přepych, 
lakomství,  smilnost,  hrdost  a  viecky  rozpustilosti  jichž  se  děti  církve 
dopouiti  zřejmě  naznačuje,  poukazuje  tím  na  největtí  nepřátele  církve 
jenž  pod  závojem  pokrytství  veškerý  mír  její  ruSí.  —  A  kterakž  pře- 
pych a  mamá  ctižádost  v  církvi  se  usídlily,  o  tom  mluví  i  Jeroným, 
i  papež  8v.  Řehoř ...  a  sv.  Bemard  svědčí ,  kterak  kněží  bojují  pro 
hlavu  vií  ctižádosti  . . .  Promluviv  pak  Hus  o  tom  kterak  kněžstvo 
zpyšnilo,  uvádí  sv.  Petra  na  příklad  pokory,  a  dokládá  se  sv*  písmem 
a  výroky  otcův  církjBvních  . . .  Spravedlnost  zákona  požaduje  blaho-^ 
čmnou  chudobu,  kterouž  i  Kristus  onen  král  všech  králů  trpělivě  sná^ 
šel  a  učedlníkům  svým  snažně  pi)ručoval  . , .  Ale  nynější  důstojnosti 
vydány  jsou  lakotě,  a  bohoslužebnost  poklesla  na  řemeslo! . . .  Horli- 
vými slovy  odůvodniv  Hus  toto  své  mínění  mluví  pak  o  cudnosti,  o 
trpělivosti  a  o  kázaní,  velmi  horlivě  sice  ale  neméně  popudlivě.  Končí 
pak  řeč  svou  takto :  Pastýřové  církve  jsou  úřadem  svým  světlo  a  slunce 
světa  a  světlem  tím  se  vyjasniti  má  svět  a  oživiti.  Když  ale  na  místo 
toho  právě  opak  činí  a  tmu  rozsívají,  jakož  na  místo  tepla  zkázonosný 
mráz,  tut  se  stávají  přímo  zrádcemi  světa;  Kde  však  vězí  příčina 
všeho  tohoto  zlého,  kde  původní  jeho  zřídlo  jest,  o  tom  promluviti 
váhá  mé  srdce,  ale  zamlčeti  to  předce  nemohu,  abych  na  se  neuvalil 
výčitku  proroka  kterýž  praví :  „Běda  mi  že  jsem  mlčel ,  nebof  jsem 
muž  poskvrněných  nst!'^  —  Zřídlem  všeho  toho  zlého  jest  tento  Řim- 
iský  dvůr,  nejen  proto  že  nevypudí  neřády  takové,  kdež  takto  činiti 
mu  nejsnadněji  možná,  ano  kdež  i  zavázán  jest  k  tomu ,  ale  mnohem 
více  i  proto  že  svými  sliby,  dispensacemi  a  koUacemi  světu  dává 
takové  pastýře,  kazitele  a  vlky,  a  za  vůdce  jim  je  představuje  atd.  . .  . 

Všechno  to  co  jsme  zde  o  latinských .  spisech  Husových  promlu* 
vili,  tabne  se  toliko  k  malé  částce  spisů  těchto.  Jest  jich  však  tolik 
že  nelze  o  nich  o  všech  zevrubněji  pojednati  a  smysl  jejich'  podati. 
Jenom  na  některá  zvláště  charakteristická  místa  ještě  poukázati  si  do^ 
volujem  k  úplnějšímu  naznačeni  povahy  spisů  Husových.  Sem  hlavně 
náleží  znamenitá  disputace  proti  bulle  papežově  ohledem  na  válku 
s  Ladislavem  Neapolským  a  na  odpustky.  Latinská  posice  disputace 
této  česky  vyložená  zní:  ,yZdali  dle  zákona  Kristova  slnSnb  a  radno 
J€$t  ke  cti  hoži  a  k  dobrému  křesicinakého  lidu ,  í  také  ku  prospěchu 
tohoto  královstvi  bully  papeŠovy  o  eyzduilení  křííe  proti  Ladislavovi' 
králi  Neapolskému  a  přátelům  jeho  Kristovým  véríclm  schvalovati*^ 

—  Hlavní  punkta  ježto  Hus  při  bullách  papežových  vytýkal  a  hned 
brzy  potom  ve  zvláštní  men^í  spis  uvedl,  byla  následující:  „Předně  že 

30* 


—  468  — 

V 

jmenuje  papež  Ladislava  a  Řehoře  kacíře^  spravedlivým  soudem  božím 
zatracené;  kde  že  jest  důkaz,  že  je  zatratil  buh?  Za  druhé,  že  je 
zatracuje  papež  i  s  potomky  jejich  až  do  čtvrtého  kolena,  tedy  i  Udi 
ježte  nenarozené.  Dále  že  povzbouzí  papež  k  boji  proti  křestanům,  co£ 
nesrovnává  se  s  mimým  evangelium  Kristovým.  Že  uděluje  bulla  od- 
puštění hříchů,  nečiníc  rozdílů,  jsou-li  ti  toho  hodni,  kteří  se  odpustků 
činí  účastný,  ježto  v  tom  spůsobn  žádný  s  jistotou  věděti  nemůže, 
jsou-li  jemu  co  platný.  Že  žádné  modlitby,  žádné  milosrdné  skutky, 
ani  kázaní  slova  božího,  ani  čtení  mSi  místa  v  této  bulle  nenalézají, 
než  jediné  peníze  za  odpustky.  Že  kdo  nic  nedá,  bytby  jakkoliv  byl 
dobrý,  neobdtži  těch  odpustků;  a  však  prý  to  velmi  dobře;  neb  že 
pravým  vnuknutím  božím  spravedliví  se  vynímají  z  těchto  lživých  od- 
měn. Mimo  to  že  vfiichni,  kdož  co  dají,  stejnou  mají  odměnu,  totiž 
úplné  zbavení  pokuty  a  viny.  Že  bulla  plat  vysazuje  za  odpuitění 
hříchů,  proti  rozkazu  Kristovu:  darmo  jste  vzali,  darmo  dávejte.  Že 
není  žádná  zmínka,  aby  se  lidé  vystříhali  hříchů  aneb  živi  byli  dojbře, 
nýbrž  že  znějí  odpustky  pouze :  všem ,  kteří  hříchy  své  vyznají  a  jich 
litují,  což  k  odpuštění  hříchů  není  dostatečné.  Také  že  touto  bullou 
ruší  papež  všecky  předešlé  odpustky,  mezi  kteréž  patří  k.  p.  odpustky 
od  papeže  Alexandra  V.,  teprv  nedávno  na  pět  let,  posud  neprošlých, 
udělené;  což  jaký  nesmysl,  aby  jedkio  odpuštění  hříchů  mělo  druhému 
překážeti  na  tom  samém  člověku.  Konečně  ani  obyčejná  závěrka  pa- 
pežských bull  neušla  posměšnému  vtipu  Husovu :  „Protož  žádnému  člo- 
věku nebuď  dovoleno  tento  náš  list  rušiti  aneb  skutkem  opovážlivým 
jemu  na  odpor  se  postaviti.  Kdožby  pak  zkusiti  toho  se  opovážil,  ve 
spravedlivý  hněv  boha  všemohoucího  a  svatých  Petra  a  Pavla  apoštolů 
jeho  věz  že  upadneš*  Což  kdyby  Kristus,  pravý  člověk,  aneb  některý 
syatý  s  nebe  sstoupil,  a  těchto  takových  věcí  v  bulle  obsažených  všech 
neschválil,  zdali  též  upadne  ve  spravedlivý  hněv  boží  a  svatých  dvou 
jeho  apoštolů?  Nt^roti  tomu  bulla  předešlého  papeže  Alexandra  o 
odpustcich  že  rovněž  zavírala  se  oněmi  slovy,  a  tento  člověk,  papež, 
zrušiti  jí  novým  svým  listem  že  se  neostýchal!**  (Tomek.  Děje  univers. 
Pr.)  Jakož  jsme  se  už  o  tom  záiínili,  byla  valná  část  spisů  Husových 
příležitostně  psána  a  byl  k  ní  povzbuzen  traktáty  a  disputacemi  t)dpůr-' 
cův  svých.  Zvláště  někteří  členové  fakulty  theologické  proti  němu 
brojili  ,  a  Hus  na  jednom  místě  je  jmenovitě  udává.  Byli  to 
Štěpán  Páleč,  Stanislav  ze  Znojma,  Petr  ze  Znojma,  Jan  Eli®,  Jan 
Hildissen,  Ondřej  z  Brodu,  Heřman  br.  poustevník,  Matouš  mnich  Zbra- 
slavský. Proti  disputacím  a  traktátům  těchto  mužův  čelily  i  mnohé 
traktáty  Husovy  ježto  zvláště  se  vyznamenávají  rázem  -  polemickým. 
Jakkoliv  všechny  tyto  latinské  spisy  Husovy  svou  cenu  mají   ohledem 


—  469  - 

\ 

na  tebdejSi  poměry  církevní  a  mnoho  přispívají  ku  poznání  spůsobu 
my&lení  a  psaní  za  časů  Husových »  předce  mnohem  větáí  důležitost 
klásti  musíme  na  spisy  jež  Hus  v  českém  jazyku  sepsal. 

Zmínili  jsme  se  už  o  tom  že  se  původní  povaha  Husova  v  českých 
spisech  jeho  přirozeněji  pronááí  nežli  v  latinských.  Ano  i  patrné  z  nich 
vysvítá  že  se  byl  v  české  literatuře  dostatečně  obezřel  a  o  českém 
jazykiř  více  než  který  koliv  z  vrstevníkův  jeho  přemýáleL  S  obzvláštní 
nelibostí  spozoroval  kterak  jazyk  český  ode  dávna  se  rušil,  zvláStě 
v  Praze  9  přimíšováním  slov  německých  do  češtiny.  Smýšlení  své  o 
tom  projevil  u  Výkladu  na  třetí  přikázaní  takto:  „Také  knieiáia,  pániy 
rytieři ,  vládyky ,  mést&íié  —  mají  se  postarati  aby  česká  řeČ  něhy* 
nvla;  pucýme-li  C^h  Néňikyni^  aby  děti  -ihned  česky  učili  a  nedvo- 
jili  řeči;  neb  řeči  dvojenie  jest  hotové  zámdéhie,  roztršeniey  popúzenie 
a  svár.  —  A  věrné  jako£  Neemiášf  slysav^  ano  dietky  židovské  nduvie 
otpolu  azotsky  a  neumějte  židovsky,  proto  je  mrskal  a  bil :  té  I  úynie 
hodni  by  byli  mrskánie  Praiané  a  jiní  Cechové  jenž  mLuvie  otpolu 
Česky  a  otpolu  německy ^  říkajiec ;  .  • .  hautuch  za  uhrusec,  áw*c  za  zá* 
stérkuj  knedlík  za  šiskuj  rendlík  za  trénoiku,  pancíř  za  kruníř,  hynst- 
kop  za  koňský  ndhlavékj  mxiStale  za  komici,  mazJťuz  za  vrchní  síil, 
trepky  za  chody,  menUík  za  pláHěk,  hausknecht  za  domovnie  pacho- 
lek^ fofrman  za  vozotaj.  A  kto  by  mohl  vse  vypsati,  jak  jsú  jiz  řeč 
česku  smietlij  tak  ze  když  pravý  Cech  slyší,  ani  tak  mluvie,  neroz- 
umie,.co  nduvie.  —  Prznění  jazyka  českého  se  tím  více  protivovati 
musilo  Husovi ,  čím  živější  bylo  národní  jeho  smýšleni  vůbec.  Jak  živé 
loto  bylo  objevil  Hus  nejprv  obšírným  spisem  českým  jejž  shotovil  ku 
vyvrácení  spisu  od  německé  strany  vydaného  ku  obhájeni  domnělých 
práv  cizincův,  v  Cechách.  Ve  spisu  tomto  nazývá  Hus  Němce  v  Če- 
chách vůbec  „co  vetřelce  9  jenž  ničeho  pohledávati  nem^í  v  Cechách, 
.a  nelíbí-li  se  jim  zemský  zdejší  pořádek,  at  prý  jdou  odkud  přišli/' 
Helřert  o  spisu  tomto  píše  jak  následuje:  „Hus  opír^  se  o  moc  krá- 
lovu udělovati  práva  a  prívilegie  poddaným  svým,  načež  Á  nikdo  stě- 
žovati nemůže,  nejméně  prý  cizinci  na  kteréž  se  hodí  slova  písma  sv. 
;{Mat.  20.):  „Příteli,  nečiním  tobě  křivdy;  vezmi  co  tvého  jest  a  ode- 
jdi; zdaliž  mi  nesluší  učiniti  což  chci?  čili  oko  tvé  nešlechetné  jest  že 
já  dobrý  jsem?*'  Ano  věc  slušná  Jest  aby  se  podrobili  výpovědi  krá- 
lovské; rozkazu  zajisté  panovníkova  jeden  každý  poslouchati  jest  povi- 
nen, jakož  okaziýe  příklad  Kristův  an  se  podvolil  soudcovské  moci 
Pilátově  a  velel  dávati  cisaři  co  jest  císařovo;  protož  neoi  prý  národ 
český  původcem  sporu  proti  národům  cizím,  ano  raduje  se  z  daru  milosti- 
.yého  krále  a  pána  s  vděčnosti  jej  přijímaje.  Výpověd  králova  založena  jest 
tal^é  dokonale  na  povaze  věci,  na  slušností  a  právu;  Němci  nepravě 


—  470  — 

čini  vzpěčnjice  se  proti  ni.  Vůbec  prý  platí  pravidlo:  „Co  nechceS 
aby  se  tobé  Činilo  nečiň  i  ty  jíným^^  a  naopak:  „Co  chcefi  aby  se  tobě 
Činilo  toho  přej  i  jiným^;  jisté  ale  jest  že  národ  německý  nechce  aby 
národ  český  přednéjáim  byl  ve  Vídni  nebo  v  Heidelberce,  a  jistě  sobe 
žádá  národ  německý  aby  ve  Vídni  anebo  v  Heidelberce  stál  nad  če- 
ským. Ve  starém  zákoně  vykázal  Hospodin  každému  z  dvanáctera 
pokolení  zvláStní  díl  země  aby  každé  samo  zákony  svými  se  opravo- 
valo aniž  se  mn  v  to  drazí  vkládali,  by  mezi  pokoleními  nepovstaly 
sváry  a  různice,  jakož  vysvitá  z  knihy  Josne ;  tak,  zdá  se  prý,  že  Ho- 
spodin i  rozličným  pokolením  rozdělil  země  aby  nad  jednou  pokolení 
České,  nad  druhou  bavorské,  nad  třetí  uherské  atd.  podlé  svých  zákona 
a  prosto  všeho  vměSování  se  pokolení  ostatních  vládlo,  jakož  prý  i 
v  skutku  pŮYodně  v  cechách  nebyli  než  cechové.  Podle  přikázaní 
Božího  hřích  jest  požadovati  statku  bližního  svého;  však  jisté  jest  že 
přednost  a  první  místo  v  zemi  české  přísluší  Čechům  a  tak  říkaje  jest 
statek  Čechův ;  žádaji-li  tedy  Němci  tento  statek  svého  bližního,  jednají 
prý  patrně  proti  přikázam'  Božíma.  Odvolává-li  se  národ  německý  na 
posavádní  zvyklost,  jest  odvolávám'  takové  docela  bez  váhy.  Pán  praví 
u  sv.  Jana:  „Já  jsem  pravda"  a  Viepraví:  „Já  jsem  zvyklost;"  a  sv. 
Augustin  dí,  pravdě  že  ustoupiti  musí  pouhá  zvyklost;  sv.  Cypriao  ko- 
nečně dí,  zvyklost  bez  pravdy  že  jest  zastaralá  vada.  Z  toho  že  od 
počátku  tak  bylo,  nenásleduje  nikterak  žeby  navždy  tak  zůstati  musilo. 
Jest  to  prý  jako  s  dědicem  v  podobenství  apoštolově,  který  dokud  jest 
maličký  nic  se  nedělí  od  služebníka,  ačkoliv  jest  pánem  všeho,  a  jest 
pod  pomčníky  a  správci  až  do  času  od  otce  uloženého;  ale  když  při- 
jde plnost  času  již  není  služebník  ale  syn,  a  tudyž  pravý  dědic.   Tak- 

v 

též  byli  prý  Češi  s  počátku  maličcí  ve  védě  a  proto  jako  služebníci 
Němců ;  nyní  ale  když  přišel  čas  že  v  každé  védě  a  umělosti  dorostli, 
ano  nad  cizince  se  povznesli,  at  pi-ý  poručníci  tito  a  správci  postoupí 
dědictví  kterého  tak  dlouho  požívali.  Co  se  týká  úmyslu  při  zaklá- 
dání university  výslovné  prohlásil  slavné  paměti  císař  Karel:  předné 
aby  poddaní  jeho  nemuseli  o  podíl  svůj  ve  védě  jako  o  almužnu 
v  cizině  žebrati,  za  dimhé  aby  Čechové  k  radě  stali  se  spůsobnými; 
pročež  prý  také  v  pořádku  jest  a  srovnává  se  s  úmyslem  císařovým 
aby  ve  vlastních  záležitostech  předně  a  výhradně  synové  říše  mluviti 
měli  ježto  z  přirozené  náklonnosti  dobré  zemské  vyhledávají ,  a  aby 
stůl  k  nalévápí  nejprve  dětem  zemským  byl  připraven,  cizinci  pak  aby 
poníženě  na  zbytky  Čekali;  ,jnam  rwn  e$t  bonům  accipére  panům 
JUiartmi  et  míttere  canibus,  diasít  salvatar*  Matth.  16.^*^  Pakli  se  ale 
jedná  o  výklad  toho  co  císař  Karel  zamýšlel,  není  pochyby  že  výklad 
panovníkův  mezi  stranami  právo  činí;  darování  tří  hlasů  národu  českému 


—  471  — 

není  ale  nic  jiného  než  výkhd  zlaté  bully  a  čini  tedy  pr&vo  mezi  stra- 
nami. Výklad  aby  tři  národové  měli  jen  jeden  hlas  zoela  prý  jest 
věci  přiméřený,  jelikož  je  panovník  v  listn  svém  jmenuje  jedním  náro- 
dem, německým  totiž,  a  oni  se  i  také  v  jeden  spolek  sestoupili.  Pří- 
saha konečně  kterou  každý  Člen  university  při  přijmutí  svém  učinil  a 
na  kterou  se  národ  německý  odvolává,  nové  proměně  prý  nejen  nevadí, 
anobrž  ji  podporuje,  jakož  syllogisticky  dokázati  lze  na  ten  spusob: 
Každý  člen  učení  Pražského  přisahal  obecné  dobré  university  zvelebo- 
vati; aby  pak  domácí  přisluiného  sobě  podílu  ve  váech  přednostech  a 
právich  měli  slouží  k  obecnému  dobi-ému  university;  tedy  atd.*^  —  A 
když  pak  strana  česká  svítězila  a  německé  studentstvo  z  Prahy  se  vy- 
stěhovalo zvolal  Hus  s  kazatelny:  ^yDiiky^  pochtfálen  budií ^emohouci^ 
žé  jsme  Nimce  vymezili^  £e  jsme  dosáhli  oc  jsme  se  byli  zcuadili,  íe 
vUizsivi  jest  naéel^^  — 

Nebylo  tedy  divu  že  při  takovémto  smýálení  obzvláštní  důležitost 
přikládal  formám  jazykovým,  a  také  tu  a  tam  přímo  to  dal  na  jevo. 
Takž'  k.  p.  v  předmluvě  ku  Postille  praví  že  psal  tak  jakž  obecně 
mluví  a  prosí  každého^  kdož  bude  opisovati  by  jinak  nepsal  než  jakož 
on  a  pravého  smyslu  nepřevracel.  Neb  mm  £e  mnozí  mnéfjíce  by 
lépe  rozuměli^  co£  dobře  jest  psáno  sUazují  a  zle  napisujL  Naráží 
zde  přímo  na  opisovatele  jenžto  rukopby  dle  libostí  měnívali  a  smysl 
původní  namnoze  tím  rušili.  —  Že  se  spusob  psaní  za  času  Husových 
byl  nad  míru  shorSil,  vycházelo  z  toho  že  cizí  živlové  se  do  zemi  české 
tak  byli  vtřeli  až  působením  jich  se  domácí  písemnictví  zanedbávati 
počalo;  a  jinak  také  z  nedostatku  pravidel  a  pevných  ustanovení. 
,Již  prvotní  dobropisemnost  česká  měla  mnohé  vady"  -  pntTÍ  Šemb«m 
ve  vydaném  Pravopisu  J.  H.  —  „přijmutím  latinského  písma  zavedené 
kteréž  písmo  nestačilo  k  naznačení  viech  českých  zvuku.  Vzrůstala 
nesrovnalost  a  bezzákonnost  v  písemnictví  vždy  více  až  ve  XIV.  století 
téměř  nejvyžšího  stupně  nespůsobilósti  dosáhla.  Bylo  by  zde  na  celou 
řadu  nespůsobů  ukázati  v  niž  nejnápadnější  se  jeví  skládání  dvé  i  tré 
písmen  k  poznačení  hlásky  jedné,  k.  př.  za  (f  se  psalo  czz  neb  chc 
(dyewczzyczzky)  i  samohlásky  se  zdvojovaly  k.  p.  kraal,  a  j.  Mistr 
Jan  Hus  zjednodušil  písmo  a  řádná  pravidla  dobropísemností  vyměřil. 
—  Jakož  o  Cyrillovi  mnich  Chrabr  praví  že  přidal  k  písmenům  řeckým 
písmen  čtrnácte  podle  slovenského  jazyka,  takž  Hus,  jelikož  24  latin- 
ských písmen  nestačilo  k  vypodobnění  hlásek  nedostávajících  se,  přidal 
znaménka  rozčilovací  nad  písmena  a  utvořil  tak  zvMié  měkké  souhlásky, 
dlouhé  pak  samohlásky  čárkou  naznačil.  •  Sepsal  pak  mimo  to  jazykem 
latinským  zevrubný  pravopis  český,  kteréhož  se  napotom  i  sám  přidr- 
žel, jejž  si  i  spisovatelé  čeští  oblíbili,  takže  potomně  u  veškerou  lite- 


-  472  - 

ratnra  českoa  převeden  jest.  O  rukopisa  latinském  se  nevědělo  zdali 
ho  kde  stává;  toliko  abeceda  vytištěna  v  slabikáři  Prostějovském. 
Palacký  r.  1827  nalezl  v  archiva  Třeboňském  úplný  opis  latinské  té 
ortografie  a  pr.  Sembera  1.  1857  spis  ten  uveřejnil  s  českým  ho  opa- 
třiv překladem:  Mistra  Jana  Hun  Ortografie  čsskd.  Zdviženy  jsoa 
tedy  pochybnosti  zdali  Has  byl  opravcém  ortografie  české.  Rukopis 
Palackým  na  jevo  vynesený  chová  se  v  archivu  Třeboňském,  (praví  pr. 
S.  v  předml.  k  nadřečenému  vydáni,  st.  7)  v  knížce  psané  od  mnicha 
Kříže  Telečského  (Manuále  fratris  Crucis  de  Telcz)  kterýžto  mnich  jsa 
^  živ  za  časů  krále  Jiřího  v  jižných  Čechách  v  tom  zvláště  zalíbeni  měl 
že  sbíraje  rozličné  spisy  z  času  svého  i  z  doby  starší,  v  knížky  pří- 
ručné  přepisoval.  Hus  sám  v  dotčeném  lat.  pojednám'  se  projevil  o 
českém  pravopisu  takto:  „Poněvadž  abeceda  latinská  ku  psaní  řeči 
české  nestačí  pročež  ti  kdož  česky  píšou  mezi  sebou  jsou  na  rozdílech, 
spatně  slabikuji  a  tím  zvuky  i  u  čtení  stěžují:  za  tou  příčinou,  jakož 
mám  za  to,  užitečnou  myšlénku  jsem  sobě  oblíbil,  abych  abecedu  la- 
tinskou nějak  dohromady  stáhl,  by  se  jí  ku  psaní  českému  užíti  mohlo, 
abych  nedostatky  v  ní  doplnil  a  rozdílnost  písmen  vysvětlil  ku  kterémuž 
konci  jsem  abecedu  nejprve  v  pouhých  písmenech  položil  potom  ale  ve 
slovech  na  spůsob  příkladu  vyznamenal.  (Příklad  tento  uvádí  Jugmann 
v  hist  1.  č.  st.  59:  A  bude  celé  čeledi  dáno  dědictví  atd.)  Kteréžto 
abecedy  bychom  my  Cechové  neměli  potřebí,  kdybychom  měli  písmen 
svých  zvláštních  k  jazyku  našemu  příhodných.*^  —  Vystoupile  ve  spisku 
tomto  ostrohled  důmyslného  mistra  zvláště  na  jevo,  a  vyjasňuje  se  sám 
že  Has  dobře  pochopil  svůj  čas  a  nutnou  potřebu,  jež  se  u  Čechův 
velikým  nedostatkem  jevila.  Praví  sám  že  písmena  latinská  nestačí 
ani  nám  ni  Řekům  ni  Židům  ni  Němcům  což  i  příklady  dovozuje,  pak 
poukazuje  na  rozdíly  mezi  tvrdými  a  měkkými  písmeny.  O  /  tvrdí  že 
nesluší  češtině  místo  něho  ph  psáti,  a  zvláštní  váhu  klade  na  rozdil 
mezi  i  a  y,  pak  mezi  širokým  a  úzkým  L  Spisek  byl  patrně  pro 
školní  mládež  určen,  což  vidno  z  toho  co  mluví  o  užívání  c  a  fe  kde 
praví  žehy  se  chlapci  snadněji  čísti,  psáti  a  mluviti  naučili  na  pravých 
místech  užívajíce  jedno  i  druhé,  pro  které  obě  latinář  jenom  c  užívá. 
O  lat.  q  praví  že  ho  Čechové  zapotřebí  nemají  mohouce  kv  psáti . . . 
Pravidla  Husova  s  nepatrnými  výjimkami  až  podnes  mají  platnost. 
Tak  zvaný  anologický  pravopis  jejž  Dobrovský  zavedl  a  Jungmann  hor- 
livě zastával,  původ  vzal  Husem,  však  od  Beneše  Optáta  a  od  Bratří 
českých  zavedeným  přerušen  teprv  od  Dobrovského  (1809)  v  prvotní 
způsob  navrácen  jest.  „Leč  u  vrstevníkův  se  Husovi  ještě  nepoštěstilo 
zavedení  tohoto  pravopisu  kterýž  teprv  od  Táborův  přijat  jest.  Jakož 
proti  prznění  jazyka  českého  horlil  takž  i  sám  ve  svých  spisech  českých 


—  473  — 

pilen  byl  pnrismu.  Spisové  jeho  čeští,"  praví  Palacký,  —  „v  počtu 
15  poznávají  se  netoliko  po  slohu  jadrném,  živém  a  tak  říkaje  same- 
rostlém  ale  i  po  pravopisu  zvláštním."  —  Bylí  pak  spisové  tito  dílem 
pHmo  náboženské  dílem  polemické,  dílem  vzdělávatelné  vůbec.  Do 
třídy  poslední  počítá  se  Dcerka^  aneb  o  poznání  pravé  cesty  k  spaseni 
Rukopis  (přepis)  s  velikou  pozorností  psaný  končí  slovy :  ,  Tyto  knihy 
sů  skonány  v  sobotu  před  sv.  Kateřinu  léta  od  narozenie  božieho  tisi- 
cieho  čtyrstého  čtrnáctého  skrze  ruku  Sigmunda  z  Domažlic."  Počíná 
pak  Hus  v  předmluvě  takto : . . , .  Slyá  dcerko  a  přichyi  ucho  své  a 
véz  že  chci  abys  poznala  se,  druhé  aby  poznala  své  svědomí,  třetí 
aby  poznala  nynějšího  světa  bídu,  čtvrté  aby  poznala  zdejšího  příbytku 
pokušení,  aby  poznala  tři  nepřátele,  aby  právě  se  kála,  aby  důstojen- 
ství duše  vážila,  aby  k  budoucímu  soudu  pilné  hleděla,  aby  život  věčný 
vážila,  aby  boha  nade  vše  nejvíc  milovala.  Dále  pak  mluví  takto: 
Nebuď  jako  ti,  jenž  mnohé  věci  toužejí  a  sami  na  sebe  nepomní.  Ty 
od  sebe  počni  a  poznej  že  máš  tělo  a  duši . . .  Tělo  těhne  k  hříchu  a 
duše  k  cností  • .  • .  Duše  má  tři  věci  v  sobě  jimiž  na  boha  pomní,  jeho 
zná  a  žádá,  paméC,  rozum  a  vůli,  čímž  naznačeno  jest  podobenství 
člověka  k  bohu  který  též  jedin  jest  v  trojici . .  • .  Napomíná  tedy  H. 
Dcerku  aby  se  poznala  že  k  Bohu  jest  podobná,  aby  pamatovala,  boha 
znala,  a  milovala.  —  V  kap.  II.  napomíná  dcerku  aby  poznala  své 
svédomlí,  nebof  svědomí  všady  ji  provázeti  bude,  ono  jest  při  £ivém  a 
vleče  se  po  mrtvém.  Kam  koliv  člověk  se  obrátí  vždy  za  ním  jde 
bud  chvála  buď  hana,  a  tak  v  domě  svém,  v  své  duši,  své  čeledi  má 
protivníky.  Ai,  žaluje  na  něho  svědomí,  svědčí  paměf,  soudí  ho  rozum, 
rozkoš  ukazuje,  kter.ik  má  mučen  býti;  bázeň  neb  strach  jest  kat  a 
rozkoši  jsou  mučení,  neb  kolik  jest  měl  člověk  zlých  a  kterak  velikých 
zlých  rozkoší,  tolik  a  tak  velikých  má  míti  utrpení ....  Má  se  varo- 
vati člověk  svědomí  přítíš  Širokého  a  příliš  údLéJho.  Široké  svědomí 
dává  všetečnost  a  smělost,  takže  člověk  směle  činí  hřích  a  nechce  míti 
za  hřích;  a  slově  široké  svědomí  proto  že  jakož  veliký  pytel  slově 
široký  že  veliké  věci  v  se  bére,  neb  dům  široký,  neb  vrata  široká 
jimiž  bez  zavazení  veliký  kůĎ,  velbloud  neb  vůz  projede,  též  to  široké 
svědomí  bére  v  se  hříchy. . . .  Svědomí  má  býti  pokorné,  tiché  a  smu- 
tné, aby  pokora  zdržela  od  pýchy  a  mučeni  od.  chlípnosti  a  marného 
veseU.  —  Napomíná  dcerku  aby  poznala  bídu  nynějšího  života.  Bída 
jest  nedostatek  dobré  věci  a  tak  jest  bída  v  duši  i  v  těle ...  i  kdoby 
mohl  vyndnviti  neřku  vypsati  všecky  psoty  co  jich  má  člověk  ve  světě. 
—  Tu  popisuje  některé  ty  bídy  a  nejprv  tělesnou  bídu  starcovu  pak 
duševní  jeho  bídu  vehni  karakteristicky  a  živě.  „Starý  v  zlosti  za- 
staralý nebrzo  se  polepši  jako  křivé  dřevo  staré  nebrzo  kdo  napraví, 


—  474    - 

starý  brzo  se  popudí  a  nebrzo  a  těžce  se  ukoji ;  brzo  zléma  avéH  a 
nebrzo  od  toho  odstoapí;  starý  lakomý,  smutný  a  žalobný,  hotový 
k  hněvu,  má-li  peníze  těch  tají,  maje  požívati  se  bojí,  nerad  divá  a 
i*ád  bére,  chválí  lidi  staré,  zmrlé,  hyzdi  živé,  touží  po  času  minuléni» 
,  chlubí  se  dávnými  skutky ....  Ba  člověku  tak  psota  rozličná!  péče 
nutí,  práce  nutí,  strach  smrtí  hrozí,  bolest  trudí,  a  bude-li  kdy  světské 
veseličko,  tehdy  ihned  aneb  po  malém  času  mnohým  pomine  zamů- 
cením.  A  čím  déle  jsme  živi  Hím  více  muka  nás  čeká. . . .  Každý  den 
zlosti  přibývá  a  dobroty  ubývá,  vždy  se  člověk  mění  i  v  štěstí  i  v  ne- 
ňtésti.  Neví,  dnesli  se  smrt  přiblíží,  jako  jiskra  se  ukáže  a  ihned 
uhasne. . . .  když  nejraději  chce  živ  býti  i'  klade  před  sebou  že  mnoho 
spnsobí  tu  ihned  se  ho  nemoc  chopí  a  smrt  ho  udáví. . .  Tak  máme 
vážiti  tohoto  života  sloty  a  bídy  abychom  se  zde  netěšili,  bydla  dlou- 
hého již  nežádali,  ale  znajíce  tu  bídu,  domů  k  svému  milému  otci 
statečně  pospíchali!...  V  kapitole  4.  jedná  o  zdejšího  světa  pokušení. 
Pokoušíme  a  býváme  pokoušeni.  Pokouší  bůh,  člověk  i  ďábel.  Poku- 
se ďáblova  vždy  jsou  zlá  a  potřebí  se  jich  chrániti.  On  k  zúMství 
i  k  samovraždě  pobouzí,  protož  se  varovati  má  člověk  temnosti,  samoty 
a  tesklivosti,  ale  raději  aby  vždy  pilen  byl,  umí~li  psáti  psal,  neb  pro- 
zpěvoval a  vesele  žil  s  rozumnými  lidmi,  neboC  samého  Člověka  nalezna 
ďábel  rád  ho  láká . . .  Dále  poučuje  že  hlavní  nepřátelé  jenž  každého 
člověka  duši  poraziti  chtí  jsou  tělo,  svět  a  ďábel.  —  Od  těla  utéci 
nemohu,  a  zabiti  ho  nesluší,  živiti  je  musím  a  když  je  vypastvim  že 
ztuční  tehdy  svého  nepřítele  proti  sobě  krmím ,  neb  jakž  dosti  ji  a 
pije,  tak  se  proti  mně  vzbuzuje  a  jeho  síla  a  zdraví  mně  se  protiví! 
Svět  pak,  ten  mě  všudy  obklíčil,  a  oblehl  na  všechny  strany  a  pěti 
branami  mne  raní :  pět  bran  jest  pět  smyslův  v  člověku  ....  Smrt 
vchází  oknami  mými  v  duši  mou,  neb  hledí  oko  a  smysl  mysli  pře- 
vrátí, slyší  ucho  >  úmysl  srdečný  zkřiví;  lísta  mluví  a  škodlivé  řeči 
vydávají,  a  dotýkání  k  smilství  popouzí,  a  nebude-li  brzo  odvrženo  i 
hned  pálí  tělo,  a  pudi  mysl,  aby  přijala  libost,  a  vůle  aby  k  libosti 
přistoupila  a  tak  aby  se  hřích  dpkonal . .''.  V  6.  kap.  napomíná  dcerka 
aby  se  kála  z  hříchů  minulých  a  budoucích  se  chránila,  v  7.  aby  si 
vážila  důstojenství  duše  své.  Článek  tento  velmi  povrchně  jest  praco- 
ván a  sotvy  by  v  něm  kdo  poznal  myslitele  a  muže  mysli  tvořícL 
Y  8.  kap.  mluví  zase  theolog  o  budoucím  sondu,  a  končí:  O  běda, 
přebědal  kdo  ztratí  radost  věčnou  pro  chlípnost  velmi  krátkou  a 
upadne  u  věčnu  muku!  9.  kap.  jedná  o  věčném  blahoslavenství  a 
nepodává  novou  neb  zvláštní  jakous  myšlénku,  taktéž  i  kap.  10.  a  po- 
slední, v  kteréž  vykládáno  co  a  jaké  má  býti  milování  boha ....  Netak 
sluší  milovati  boha  jako  miluje  prázdná  žena  toho  kdož  jí   dává,  ale 


—  475  — 

pravá  vérná  manželka,  ta  vždy  miluje  svého  choti,   daj   neb  nedaj,  a 
trpi  s  nim  ráda  vňeiijakou  noosi .... 

S  Dcerkou  se  patrně  postavil  Hus  na  ono  literární  působi&tě  na 
kterém  stál  předchůdce  jeho  —  Toui&  ze  Štítných,  na  půdu  totiž  vzdé- 
lavatelovtt,  a  taktéž  i  se  spisem  Provázek  tríprameunýf  z  viry,  lásky 
a  naděje  složený  (sepsaný  1411)..  Porovnáme-li  ale  rozličná  zpraco- 
váni téchtýž  takořka  látek  a  jednoho  směru ,  jest  nám  se  ^7znaii  ie 
u  Štítného  ovfiem  s  větši  plností  myšlének  a  se  zajímavější  rozmamosti 
názoru  se  potkáváme  nežli  u  Husa,  jemuž  theologie  příliš  překážela  než 
aby  si  byl  mysliti  mohl  dokonalost  lidskou  i  mimoevangelickou.  Pa- 
tině výše  stál  Hus  co  kazatel,  co  polemický  a  náboženský  spisovatel 
nežli  co  filosofický.  —  Rázu  polemického  jest  traktát  O  ieeti  hlvdech 
jejž  v  hlavních  sadách  napsati  dal  na  stěně  v  kapli  Betlémské.  „Zná- 
menav  Šest  hlndáv  jimiž  mnozí  mokli  býti  zavedeni,  pololiljeem  písmo 
Mvatých  v  BeUemá  na  stéué  aby  se  jich  lidé  vystriehcdi  atd.  •  •  . 
Takto  počíná  spis  tento,  v  němž  Hus  některé  hlavní  články  sestavil  o 
kteréž  se  hádky  jeho  se  stranou  papežskou  otáčely.  První  blud  o 
stvoření  mluví  o  tom  že  bez  oprávněni  se  někteří  knězi  chlubivaji 
tím,  jakoby  sami  tvořili  boha  při  svátosti  oltářni  a  tedy  jakoby  dů- 
stojnější byli  nežli  matka  boží,  která  jen  jednon  Krista,  živého  boha, 
porodila.  Druhé  o  věření  že  někteří  chtí  v  p.  Marii  nebo  v  jiné  svaté 
nebo  v  papeže  tak  věřiti  jako  v  boha.  Třetí  o  odpuíténí  hříchů ,  že 
hříchů  neodpouští  kněz  nýbrž  sám  bůh  a  kněz  jest  pouhý  ohlašovatel. 
Čtvrté  o  posliiěenství ,  že  mnozí  lidé  mnějí  by  měli  svých  starších, 
jakožto  biskupů ,  pánů ,  otců  a  jiných  vladařů  duchovních  i  světských 
ve  všem  poslouchati  cožkoliv  přikáží,  bud  zlé,,  buď  dobré,  což  s  vůlí 
bozi  se  nesrovnává,  jehož  sluší  více  poslouchati  než  všech  lidí  na  světě. 
Páté  o  Idaihéy  kteráž  jest  vyobcování  z  církve,  že  nemá  býti  než 
pro  smrtelný  hřích,  a  je-li  pro  jinou  příčinu  na  koho  uvalena,  že  mu 
neškodí,  ale  prospívá  k  spasení  duše  jeho.  Šesté  o  svatokupectví  jakožto 
nejvétšíni  kacířství  zasluhujícím  věčné  zatraceni.  (Tomek.  hist.  univ. 
P.)  —  Některá  část  spisů  J.  Husovi  přiříkávaných  pochází  ale  zajisté 
od  jiného  skladatele.  Takž  k.  př.  Zrcadlo  člověka  hříšného  větií  má 
se  za  to  že  složeno  teprv  po  smrti  jeho  od  následovníkův,  v  době 
patrně  už  nenávistí  stran  nidLvašené.  Nejen  že  ve  spisech  Husových 
ee  nikde  neobjevuji  věty  tak  přímo  surové  s  jakovými  ve  spisku  tomto 
se  potkáváme,  nýbrž  i  za  čaaův  jeho  ještě  tak  hrubě  se  nevyjíždělo 
na  kněze.  Přirovnávají  se  v  zrcadle  tomto  kněží  katoličtí  ke  psům,  a 
uvedena  autorita  božská  jenž  prý  skrze  Isaiáše  di:  „A  pes  má  obyčej  když 
má  mrchu  v  hrdle,  nemůže  štěkati,  též  i  kněz,  když  se  zboží  nahltá, 
nemaž  pravdy  praviti/*   A  jinde  též  prorok  di:   „Psi  nestydatí,  pes 


—  476  — 

m4  obyčej  co  nesní  ale  zakopá  v  zemi.    Též  i  knéz  co  nemůže  onásti 

ale  jede  s  vozem  aby  vždy  vzal." Protož  jest  prý  přirovnán  pro 

mnohé  příčiny  pes  i  kněz.  Pes  má  obyčej  když  pán  jeho  ji  tehdy  naň 
pes  hledí  dokudž  jemu  nico  nevrže^  a  když  jema  vrže,  tehdy  pes  k 
némn  zadkem  se  obrátí  a  bude  jísti  což  jemu  dáno.  Též  i  knéz  do- 
kudž nemá  tučné  fary  dotud  hledí  ku  pánu  bohu. a  pravdu  praví,  a 
když  jemu  bůh  co  dá  hned  k  němu  zadek  ot»átí  a  což  jemu  dá  bude 
jísti  atd."  (Helfert:  J.  Hus  str.  246.)  Skutečně  od  Husa  psán  jest 
spisek  o  odúmrií  jejž  shotovil  k  žádosti  jakéhos  rytíře  českého. 
V  traktátu  tomto  Hus  vykládá:  „že  pánové  chti-li  se  vystřihati  zkázy 
věčné  žádného  odúmrtí  bráti  nemají  a  nesmějí."  Nápis  pojednám 
toho  jest:  Zrcadlo  světských  pánuov  o  nápadech,  odůmrti  atd.  Konči 
pak  spis  takto:  Protož  tobé  sem  napsal  aby  se  umel  spraviii,  a  jiné 
témuž  pro  p.  boha  naučiti  y  aby  vzal  vécnú  odplat  za  malú  atd. 
Známo  jest  že  Hus  ve  vyhnanství  1.  1413  dílem  v  Ondtí  dílem  na  Ko- 
zím Hrádku  sepsal  nemalý  počet  svých  nejlepfiích  spisů,  mezí  nimiž 
zvláátě  Postilla  zasluhuje  povšimnuti.  íZachovalé  opisy  svědčí  o  tom 
jak  oblíbena  a  rozšířena  byla  kniha  tato.  Tiskem  vyďa  jednou  v  No- 
rimberce  I.  1563  pod  nápisem :  Postilla  Jana  Husi,  mueedlnika  boíiho, 
na  evangelia,  kteráž  se  čtou  přes  cdý  rok;  k  nlito  přidané  jsou 
mnohé  jiné  knihy  téhož  M.  Jana  Husi,  kteréž  jsou  ještě  nikdy  ndyly 
imprinwvané  atd.  Vydáni  toto  obsahuje  dvě  předmluvy,  Jana  Husi- 
pak  předmluvu  vydavatelovu:  „F"  postUle  —  praví  vydavatel  —  zacko 
t^an  jest  spůsob  vérného  kazatele,  vedoucího  lid  ku  pobo£nú$ti,  mrav- 
nému a  k  dokonalému  křesianskému  obcováni  Neb  mistr  Jan  Hus 
byl  jest  pravé  učitel  cnosti  a  dobrých  mravů  atd.  Mimo  Postiliu  též 
jiné  spisy  Husovy  ve  vydání  tomto  obsaženy  jsou,  mezi  nimiž  i  některé 
dopisy  jichžto  Hus  mnoho  složil  a  vysýlal  na  rozličné  osoby.  Psaní 
Husových  se  nám  dostalo  valné  množství  a  dala  by  se  z  nich  spůso- 
biti  sbírka  vdmi  zajímavá.  Nebude  kdož  by  upírati  mohl  že  právě, 
v  dopisech  soukromých  se  nejpravdivěji  objevuje  povaha  pisatelova, 
nebof  jsouce  hotoveny  takřka  vlivem  dojmuv  okamžitých,  věrný  po* 
skytují  obraz  příležitostného  naladění.  Jedna  jich  část  jest  v  latin* 
ském,  druhá  v  Českém  jazyku  sepsána.  Z  obou  nám  vstříc  stupuje 
kus  historie  časů  Husových  s  tím  ovftem  rozdílem,  že  e  psaní  českých 
zřetelněji  vysvítá  osobnost,  kdežto  latinské  k  všeobecnéj&ím  hledí  po- 
měrům. Latinská  korrespondence  Husova  byla  velmi  rozsáhlá  a  do- 
týká se  velerozmanitých  poměrů  veřejných.  Takž  k.  př.  z  dopisu  jeho 
ke  králi  Polskému  (1412)  vysvitá  „že  i  Husitství  na  počátku  svém 
přispělo  k  utužení  přátelského  svazku  mezi  Čechy  a  Poláky^'  a  dá  se 
tim  pochopiti,  kterak  se  stalo  že  i  pánavé  Polátí  českého  reformátora 


—  477  — 

se  nýimali.  Dopis  jejž  Hqs  (1408)  arcibiskopoví  Pr.  poslal  stran  uvěz- 
není  nékterých  pro  sviáStni  náhledy  o  církevních  věcech  obžalovaných 
mužů,  považovati  se  dá  za  první  odporné  vystoupení  jeho  proti  arci- 
biskupovi Pražskémn.  Roku  1411  vyzván  byv  aby  se  z  bludů  kacíř- 
ských před  samou  stolicí  Řinoiskou  zodpovídal,  omluvil  se  zvláštním  psa- 
ním papežovi  prose  jej  „aby  ho  zbavil  povinnosti  dostaviti  se  osobné 
na  dvoře  Římském.  Osvědčoval  se  zejména  slavně^  že  mnozí  vinili  ho 
ze  článkáv  nejH^avých  jimž  nikdy  neučil  a  že  i  stíhali  ho  ze  skntkňv 
kterýmiž  naprosto  vinen  nebyl.  Vykládal  také  příčiny  proč  tak  se 
choval,  ujičCnjíc  spolu  že  hotov  jest  stolici  apoštolské  ku  poslušenství.*' 
(Pal.  Děj.  lU.)  Nejzajimavéjší  ze  všech  psaní  jeho  jsou  ale  ony  jež 
v  Kostnickém  žaláři  byl  sepsal.  Latinským  dopisem  (1.  září  1414) 
krále  Signiunda  zpravuje  o  tom  kterak  věc  jeho  před  soudem  stojí, 
„dekuje  mu  za  milost  proukázanou  a  prosí  o  to  jediné  aby  v  Kon- 
stancii nebyl  souzen  podtají  ale  aby  u  veřejném  slyšení  skoumán  mohl 
tam  vyložiti  pokojně  a  bez  překážky  učeni  své;  doložil,  že  sice  ví, 
jak  těžké  ho  čeká  protivenství  od  nepřátel,  ale  že  hotov  jesti  bude-li 
potřebí,  podniknouti  také  smrt  za  uznanou  pravdu.*'  (Pal.  III.)  Nebyl 
tedy  prost  myšlénky  že  by  snadno  se  státi  mohl  mučedlm^kem  pře- 
svědčení svého.  A  myšlénka  tato  už  mnohem  dříve  se  v  něm  ozvala, 
a  tušení  že  mu  bude  snad  životem  svým  osvědčiti  pravdu  toho  co 
ústy  a  písmem  zastával,  zřejmě  projevil  už  slovy  psanými  r.  1412: 
„A  béda  mné  nmicirúldi  bych,  kdyby  vu  se  to  přihodilo.  Neb  viemy 
£e  milým  tdrpením  zÍMkal  bych  téln  svému  mucedlniéí  kortmu,  ukro- 
til bych  hnéo  nepřátd^  dattyek  dobrý  prildad,  jiných  bych  potvrdil 
v  dobrém^  a  snad  oživil  bych  trpěním  duěi  nepřítele^  která  jsác  mým 
bráněním  h  netrpělivosti  popuzena,  snadby  byla  zatracena;  a  tak 
já  poloze  Hvoi  svój  za  niho^  jehoíbych  tak  pokorně  sě  postavě  a  trpěy 
uciniibych  ho  sobě  přítelem^  prospěl  bych  jemu  i  sobě  i  vsie  cierkvi 
svaté  mucedlnicůvem  slavným.  Neb  nenie  příčina  slavněféie  k  mu- 
éedlmcivu  svatému  nei  obrana  zákona  Kristova  f    atd. 

Pro  důležitost  věci  podáváme  zde  některé  epištoly  M.  Jana  Husa 
kteréž  psal  svým  věrným  v  žaláři: 

I.  Věrným  v  pánu  Bohu  milým  bratřím  a  sestrám  všem,  jenž 
miloji  pravdu  pána  Jesnkrista.  Pokoj  vám  od  pána  Boha  a  od  Ježiese 
Krista,  aby  hříchóv  se  varovali,  v  jeho  milosti  přebývali,  prospievali 
v  ctnostech  a  po  smrti  vstnpili  v  radost  ^^čnú ;  najmilejší  prosímt  vás, 
aby  jsme  živi  podle  zákona  božího,  pilni  byli  svého  spasenie ,  slyšíce 
slovo  božie  v  opatrnosti,  aby  nedali  se  zklamati  posióm  aotikríátovým, 
jenž  hřiediy  lidu  lechčie,  z  hřiechn  netreskd,  svým  starším  pochlebují, 
hřiechóv  lidu  neoznamujt,  sami  se  velebí,  skutkóv  samých   se  honoóe. 


-  478  — 

moc  svá  velióie,  ale  pana  Ježíše  Krista  v  pokoře  ,  v  chudobě,  v  atr- 
pěni  a  v  práci  následovati  necfatie.  O  nichž  prorokoval  jest  milosrdný 
spasitel  a  řka:  Vstanu.  faleSni  prorokové  a  svedu  mnohé;  a  vystře- 
háje  své  věrné  die:  Varujte  se  od  falefinýcb  prorokóv,  jenť  přlcháxeji 
k  vám  v  ró&e  ov6iem»  ale  vnitř  jsů  vlci  hltaví,  po  ovoci  poznáte  je* 
Věrné  potřebie  jest  převelmi  veliké  věrným  křesfanóm,  aby  pibě  síe 
vystřiehalit  neb  die  spasitel,  že  i  vyvolení  boží  byliby  svedeni,  by  to 
mohlo  býti.  I  protož  najmilejší  bdiete,  aby  lest  Antikristova  diabelská 
nepodtrhla  vás,  a  tiem  buďte  pilnější^  čím  více  Antikrist  se  protiví, 
neboC  sůdný  den  se  blíží,  smrt  mnohé  trati,  a  synóm  božím  nebeské 
království  se  blíží;  proněžto  své  tělo  skroCte  a  smrti  se  nebojte;  spcia 
se  milujte,  a  pamětí,  rozomem  a  volí  v  pánu  bohu  vždycky  stojte; 
den  siídný  buď  vám  před  očima  hrozný*  abyste  nehřešili,  a  radost  vě6iá, 
abyste  po  ní  tužili.  Ukřižovaný  náá  pán  milý  spasitel  budiž  vám  vždy- 
cky na  pamětí,  abychom  s  níin  a  pro  něho  mile  a  rádi  trpěli,  neb 
když  jeho  umučení  sobě  ku  pamětí  přivedete^  tehdy  mile  viecka  pro- 
tívenstvie  podstůpíte,  lánie,  haněuie,  bitie  i  vězenie,  a  bodeli  jeho  drahá 
vole,  i  smrt  tělesnu  pro  jeho  drahá  pravdu  mile  podstápíte.  Viete 
najmilejší,  že  mnohým  haněniem  Antikrist  diabel  na  nás  se  oiklebil  a 
ještě  mnohým  za  vlas  jest  neuškodil  jakožto  i  mně,  ač  se  jestí  vatoě 
obořil  na  mne;  protož  prosím  vás,  abyste  pilně  pána  boha  za  mne 
prosili,  aby  ráčil  dáti  mádrost,  trpělivost  a  ustavičnost  k  setrváme 
v  své  pravdě.  Jižt  mne  jest  dovedl  do  Konstance  beze  všie  překážky, 
na  všie  cestě  jeda  zjevně  jako  kněz,  a  sám  se  hlasitě  oznamige  lidem 
ve  všech  městech.  Nenalezl  sem  zjevného  nepřítele^  aniž  bych  jich 
měl  mnoho  v  Konstancii,  kdyby  české  žákovstvo,  jenž  lavzuje  (sic)  po 
obrocích  a  po  lakomství,  lidi  na  cestách  nesvodili.  A  doufibnC  milo- 
srdnému spasiteli  i  matce  milé  boží  i  všem  svatým  i  vší  říši  nebeské 
i  vašie  modlitbě,  žeC  stanu  v  pravdě  božie  až  do  smrtí.  Vězte,  žeC 
sá  za  mě  nikdy  služby  nestavili  aniž  v  Konstanci,  v  níež  jestí  za  mě 
sám  papež  slážU.  Budtež  pánu  Bohu  poručeni,  milosrdnému  panu 
Ježíšovi,  Bohu  pravému,  z  Čisté  panny  narozenému,  kterýž  jestí  nás 
ukrutná  svá  a  ohavná  smrtí  vykápil  bez  našeho  zasláženie  od  nrak 
věčných  a  od  moci  diabelské  a  od  hřiecha.  Psán  list  v  Konstanci  na 
den  sv.  Otmara  16.  Listop.  Mistr  Jan  Hus,  v  naději  boží  kněz  a  sluha 
pána  Ježíše  Krista. 

n.  Pán  Bóh  rač  s  vámi  bytí,  aby  protí  zlosti,  protí  diablu,  proti 
světu  a  tělu  stojíce  setrvali.  Najmilejší !  prosímC  já  vás  v  žaláři  sedia, 
jimž  se  nestydím  pro  pána  Boha  v  naději  trpie,  jenž  jest  navštívil 
milostvie  mne  v  žaláři  i  nemocí  velká  a  opět  uzdravil,  přepustil  ne- 
přátely  velmi  tuhé  ty,  jimž  jsem  já  mnoho  dobrého  činil  a  srdečně  je 


—  479  — 

miloval ;  prosimt  vás,  prostež  pána  Boha  za  moe»  aC  se  mnú  ráčí  býti, 
v  niemžto  samém  naději  mám  a  v  vaSie  modlitbě,  žeC  mi  setrvati  dá 
ve  milosti  až  do  smrti.  Ráčili  mne  k  sobě  přijíti,  buď  jeho  vole  svatá; 
pakli  totiž  vám  mne  navrátí,  také  baď  jeho  vuole.  Zajisté  třebat  mně 
jest  veliké  pomoci ;  a  vSak  viem,  že  on  nepřepostí  na  mne  nižádného 
ntrpení  ani  pokoěenie  jediné  pro  mě  a  pro  vaSe  lepSi,  abychom  jsůce 
zkoáení  a  setrvajíce  veliků  odplata  vzeli  (sic).  A  vězte  že  ten  list, 
který  jsem  vám  po  sobě  ostavil  vyjev  ven,  velmit  sú  jej  Iživie  nepřietelé 
v  latinu  proměnili  a  přeložili  a  artikul  proti  mně  z  něho  vybrali  a  to- 
Kk  kusuov  vydávali,  žet  mám  dosti  psáti  odpoviedaje  z  žaláře,  a  nenie 
člověk,  jenžby  poradil  kromě  milosrdného  pána  Ježiáe,  jenž  jest  řekl 
svým  věrným:  Dám  vám  ústa  a  mádrost,  kteréžto  nebudu  moci  odo- 
lati viickni  protivnici  vaši.  O  najmilejSí,  pomněte,  že  žádostivě  praco- 
val sem  s  vámi,  a  vždy  žádám  vaáeho  spasenie  i  nynie  jsa  v  žaláří 
a  ve  velikém  pokuěenie.  Dán  v  Konstanci  den  svatého  Šebestiána 
a  Fabiána. 

III.  Bůh  s  vámi,  páni  milí  a  mistři !  Prosimt  vás,  abyste  najprvé 
vážili  při  boží,  jemuž  se  křivda  veliká  děje,  neb  chtie  jeho  svaté  slovo 
otisknouti,  kaplu  užitečnou  k  slovu  božímu  zbořiti,  a  tak  lidu  v  jich 
spaseni  překaziti.  Druhé  važte  potupenie  své  země  a  národu  neb  po- 
kolem'  svého,  a  tepruv  třetie  važte  hanbu  a  křivdu,  kteráž  se  vám  bez 
viny  děje;  čtvrté  važte  a  vé&ele  přijměte,  žet  se  na  vás  trhá  diabei 
a  Antikrist  se  šklebí,  ale  jako  pes  na  řetěze  nic  vám  nenákodí,  když 
budete  pravdy  božie  milovmci.  A  na  mieC  se  jesti  již  trhal  několika 
lethy  a  ještě  mi  jest  uffám  pánu  Bohu  za  vlas  neuškodil,  nébrž  vždy 
mi  radosti  a  vesele  přispořie.  Také  vězte,  že  odpřisieci  se  jest,  veře- 
nie  viery  se  odpovieděti,  a  tak  kdo  se  odpřisahá,  ten  nebo  viery  pravé 
se  odpoviedá,  kteráž  jest  držal,  nebo  kacíeřství  a  bludu.  U  příkladě 
bylliby  kto  křesťan,  a  pro  strach  neb  diablem  jsa  sveden  jde  mezi 
židy,  neb  mezi  pohany  a  přisáhne  že  nechce  viece  té  viry  držeti ;  druhé 
pak,  držíli  kto  kacieřstvi,  jako  věřili,  že  pán  Kristus  nenie  pravý  Bóh, 
jako  židé  i  pohané.  Protož  vězte,  odpřisáhllibyse  kto  z  vás  jako  oni 
v  listu  píši,  tehdy  by  odpřisáhl  se  aneb  pravé  viery,  pravdy,  aneb 
kacieřstvne  a  bludu;  a  tak  jakoby  od  přisezení  držal  kacierstvie  neb 
bhid,  neb  prvé,  jehož  se  odpřisahá.  A  tak  z  toho  rozomějte,  že  v  listu 
pokládajn  vás  za  kacieře  a  žádají;  aby  odpřisáhli  se  kacierstvie,  kteréž 
jako  se  oni  domnievají,  že  by  (ste)  drželi.  Z  toho  máte,  že  každé 
naše  dítě  i  prietel  mohlby  potkán  býti,  kdyžby  kto  se  z  vás  odpřisáhl, 
že  jest  mielo  otce  neb  přietele  kacieře;  druhé  z  toho  máte,  že  kaž- 
dému ktožby  se  odpřisáhl  mohl  právie  řieci:  Ty  si  se  odpřisáhl  ka- 
cierstvie kteréž  sy  držal  a  nejsi  mne  hoden;   třetie  z  toho  máte,  ie 


480  - 


odpřisahllíby  se  kto  a  v  srdci  zachoval  baďto  pravdy,  jiežby  se  od- 
přisáhly  jako  pudie  (sic)  na  tx),  tehdy  bý  byl  křivý  přísežník .  Ty  věd 
važiete  poljí>žjcé'  pravdu  a  chvála  boží  napřed,  jsůce  živi  dobře;  z  lásky 
stojme  proti  lži  Antikristovie  až  do  ikonce,  majíce  spasitele  v&emohů- 
cieho  8  sebů  oa  pomoci,  jehož  nižádný  neQiož  přemoci,  a  jenž  nikoli 
neopustí  nás,  ač  my  jeho  neopustíme,  a  dá  nám  věčnu  odplatu,  jenž 
jest  nasycenie  vóle^  rozumu,  pamieti,  i  všech  smyslóv  tělesných  bez 
nedostatku.  Tato  sem  vám  napsal,  neb  nemohu  podobně  k  vám  při- 
jíti, aby  knieži  staviece  službu,  nepřekáželi  vaSemu  úmyslu.  Amen. 
IV.  Mistr  Jau  Hus,  v  naději  kněz  a  sluha  pána  JažíSe  Kiista,  vSem 
věrným  milým  bratřím  i  sestrám  v  pánu  JežíSovi,  jenž  sů  božie  slovo 
skrze  mne  slýchali  a  piíjali,  milost  a  pokoj  od  Boha  otce  naěeho  i  od 
ducha  svatého,  aby  bez  poákvrny  v  pravdě  jeho  přebývali.  Vémí  a 
milí  přietelé,  viete  že  jsem  s  vámi  po  dlouhý  čas  pracoval,  káže  vám 
slovo  božie  bez  kacéřstvie  a  bez  bludu  jakož  viete,  a  má  žádost  byla 
jest  a  vždy  bude  do  mé  smrti  o  vale  spasenie.  A  bylC  jsem  umieněl 
vám  kázati  před  svá  jiezdů  než  bych  doáel  k  svolání  do  Konstancie, 
maje  zejména  vám  ohlásiti  křivé  svědectvie  i  svědky,  jenž  sů  proti 
mně  lživě  svědčili,  jenž  mám  všecky  sepsáni  i  s  jich  svědectvím,  a  tíC 
vám  budu  ohlášení  proto,  jestli  žeC  mě  popudie,  anebo  na  smrt  odsúdíe, 
abyste  vy,  vidúce  to  i  nelekali  se,  bych  pro  které  kacieřstvie,  jež  bych 
držel,  byl  odsůzen,  a  také  proto,  abyste  stáli  v  té  pravdie  bez  strachu 
a  bez  viklánie,  kterůž  dal  vám  pán  B6h  skrze  mé  kazatele  a  skrze 
mě  nestatečného  poznati,  a  třetie  proto,  abyste  se  uměli  lstivých  a 
pokrytých  varovati  kazatelóv.  A  již  vypravil  jsem  se  na  cestu  bez 
kleytu  mezi  mnohé  a  velké  nepřátely,  jakéž  na  svědectvie  poznáte  a 
po  skonánie  svolánie  zviete,  jichž  viece  mnohem  bude,  než  bylo  jest 
proti  našemu  milosrdnému  vykupiteli  a  mocnému  spasiteli,  jenž  skne 
své  zaslíbenie  a  skrze  vaši  věrnu  modlitbu  dá  mi  můdrost  a  statečnost 
ducha  svého,  abych  setrval  a  oni  aby  nemohli  mě  na  křivů  stranu  uchýliti. 
Ač  mi  dá  pokušenie,  haněníe,  vězenie  neb  smrt  trpěti,  jakož  jestí  sám 
trpiel  a  své  najmilejší  sluhy  v  též  poddal  a  nám  dal  přiklad,  abychom 
pro  něho  a  pro  své  spasenie  trpěli.  On  Bóh  a  my  jeho  stvořenie,  on 
pán  a  my  jeho  sluhy,  on  všeho  světa  pán  a  my  jeho  chudí  lidičkové 
nestateční,  on  nepotřebný  a  my  potřební,  on  mnoho  trpěl  pro  nás  hřie- 
šné,  i  proč  bychom  my  netrpěli,  však  naSe  utrpenie  v  jeho  milosti  jest 
naše  vyčistěme  od  hřiechóv  a  od  věčných  muk  zbavenie,  a  smrt  naše 
jest  naše  vítězství.  Zajisté  věrnému  jeho  sluze  nelze  se  jest  ztratiti, 
když  s  jeho  pomocí  setrvá.  Protož,  milé  sestry,  modlete  se  snažné, 
at  mi  ráčí  dáti  pán  Bóh  setrvánie,  a  aby  ráčil  mě  ostřied  od  poškvr- 
nénie   ^  a  jestli  k  jeho  chvále  a  ku  prospěchu  na  smrt  —  at  mi  ji 


.4»1  ~ 

fUt^4kilhmi  aindili  úélko  poéiUlpíti;  pakli  Jest  k  valema  dol^rtev 
^A  lapékan  aby  mé  jr&čil  rkm  oaTráAiti,  i  tam  zase  doveda  bez  po- 
Sk^omf^.abfcbom  jtíňi  kfóki  T  jeho  zákoDě  se  poafili,  a  Antíkriatových 
6Íd  tíko  poniiili  a  bndúdm  bratřím  po  sobě  dobiý  přiklad  ostaTÍli. 
Již'  fnadv  Y  Pvattr  vieee  mne  před  smíti  neuzříte.  PcJlIí  mocný  Bóh 
wUL  m6  ¥&tti/naTKátiti»  tím  se  ▼eselege  azříme»  a  oviem  v  radosti  ne- 
bédii  epotai  jft  shledáme^  Buah  mikardný,  jenS  svým  ákfi  pokoj  fií- 
afcýade  i  pa  amvtíf  a  jenž  jest  a  mitvýeh  Tyvedl  pastýře  velikého  krve 
jÁo  vjdiiím^  j«Qž  jest  naleho  spaseme  véfiB6  svědectví,  rač  nás  ve 
lAéfli  dobrém  spósebitii  abf  plpili  jeho  v^  v  svorností  bea  rostrieme, 
d^  nlellca  ppkoj  re  etacatecli  došli  p<A*je  věěněho  skrze  pána  naSeho 
Ježfte  Krista;,  jenž  jast  Běh  věčný  a  ďověk  pravý,  z  panny  Marie 
nateaeaýt  jeanito  jest  ohváia'  a  bude  se  vSěmi  vyvolenými  s  nimiito 
xda.ív/pňivdS  sétrVa^íov  ssá^  nebeské  bndon  přebývati.    Amen. 

Y*  JfiksÉ  a  pČAej  od-  péoia  naieho  Ježíie  Ejísta  bod  s  vámi 
Áme^.  Tyta  věd  piaví^pán  Béh  v  rozdiele  sv.  Jeremtáie:  Stojie  na 
eeátáďi  a  elyile  a  těite  se.  po  cestách  svatých,  kteráby  byla  oesta  dobrá, 
a!  dkMlM  na  ně  a  naleznete  obvlaieme  dkišem  vaiinL  Stojte  na  cestách 
hoiíeh,  ktsiréi  sA  pekoza  veliká  pána  Jezu  Krista,  milosrdenství,  trpě- 
livost, iivot  praeaistft,  ialostívý  a  b^kst^ýy  a  to  až  do  smrtí  jeho  ohavné, 
neb  :on  sám  milý  spadtel  die:  Učte  se  ode  mne,  žeC  já  tíchý  jsem  a 
yókom^  sřdeem.  A  v  jfEiém  místě  die:  Přiklad  Bern  dal  vám,  aby 
jakbi  ^^Fiiitíl  seiHf  abyste  i  vy  činili  A  pán  Jetíi  poslnien  jest  byl 
avAo  otoe  miláho  až  do  smrtí,  a  oviem  my  hříiaí  více  máme  to  činiti. 
Slfljte  aa  oettách,  pt^íoe  se  pQně,  kter6  vedu  od  vězné  smrti  k  života 
wUéimm  a  ode  vliebídy  k  věčné  radostL  A.  ta  cesta  jest  chtěnie  pána 
věenkdiAeího  a  epiitdy  apoitolské,  starý  zákon  a  také  životové  svatýdi, 
jenž .  iů  položeni  v  zákoně  božiem,  jenž  svítie  svými  životy  jakožto 
shmoá  a  měsíc  m  jiné  hvězdy.  I  tož,  n^jmilejii  bnrffi  i  setry  v  pánu 
bcAo,  núIe  prbsfan  vás  (mto  nmočení  syna  boiího,  abyste  rádi  chodiU 
aa  fcáaanie,  éhedieee  pifaiě  poslonchali,  posláchiýíoe  srozuměli,  sroza- 
mlfíie  aadwvali,  zadmvi^e  aby  se  poznali,  pazm^íce  se  pravě,  aby 
penadi  svého  MQmBejíího  spaailflk,  neb  poanaU  Boha  svrchovaná  spra^^ 
vedhieet;  abyste  jiho  ailondi,.  ze  vMío  svého  srdce,  ze  vší  své  vóIe, 
a  svého  blttnfto'jako  ssoíu  se,  a  milajíce  jeho  s  ním  se  radovali  bez 
kenee.  *  Amen;  Neb  v  ta  dvů  přikázaní  záleží  vetken  záhon,  starý 
i  nový.  S44ijjte  na  cestě  a  slyite,  abyste  pokání  hodné  činili,  neb  tndy 
vrfoi  ee  pjiUíží  kiálovstvie  nebeské.  Neb  pokánie  pravé  jest  zdravic 
dnU,  caa^vtácenié  ctestí,  jakcrií  sv.  Bernard  svědči  řka:  O  pokániel 
adMvíe  dvěe^  navráoenie  otooetí,  rozptyleme  hřiechóv,  zkaženie  pekla, 
b4oaaéBee^oeeto.apa«ecHivýcb^assyoe9Íe  blahoelavaných!  O  přeitsstný 

81 


étov«k,  ktarýito  pbkáaíe  iv^léítmhgéya  aš  do  Mam  SmiA^^MňJu 
Stojte  na  eeetŘ  boží,  bmtři  .iiaií^  nstaménd^ mstnoe  Tiivoté  sjNtéÉiv 
a  nepř^estávejfe  dobře  dmiti,  aebé  éasekní  frýhn.bodetpiíd  y'  nebesfek 

:VL  Ifistr  Ján  Hos  v  nadép  shdui  boii  véem  irifanýk^gdbÉ  páaor 
Boha'  a  jeho  2ák<m'nrilaji  i  bodů  nďoratiyiádoBlttfri.  vitHiiilfF^  ébf 
v  pra;rdě  a'  t  .milofiti  bttí  tprospMfmli  a  až  do  BfaBrď  niitohif  «éAIL< 
Nflgiáileífií»  napoflomám  via,  abyste  se  ísefekaB  ani  ípostnáhi  dali  ijmtů^ 
že  sn  mé  kniežky  k  upálení 'odBŮdili,  pomn&te  žei  ai  ivsatéha  JeveiniáŠe 
pronotm,  kteréž  J68ti/páiiíBóh<ké«al  pa^tíV  spálfli;  a  iMl  sA  Mm^ 
ooi  jeit  •  prqrokoyal  neoili/  nebe  >'pó  0t>álém>  kásnd  jemD^^p^  BSéb  ani^ 
iač  á'  jeňté  ,YÍ8ce  přidav,  popsati,  jakož  <!88  stai^.  .'On  jxmvi^Mdé  d 
iNtedv  a^  svatý  Bančil  paal  jenž  t^lJeho^^dnlK  iT^  piána 'jest ;  <r  jeiaii 
knihách  iře  tHdcáté  fteslé  a;  ve  'étyřidnátéiriM  hapi^ládu  taiA^  tít^ 
háeh Machabejskýob'psáao  Jest,  že  sú. apá|lili>zákoÉ  (t^oM  i  ti  Stterit  aů 
zákonu  božíma  ufiH;  ^^otom  énttá>a  novUi  zákpné/pálifi  éů  i  b  kmaimni 
l^ožiho  zákana;  Také i  kardinálové  tapiti*  •sája  pálSi  ^kiiéby  a^aiéha 
Řehoře,  jenž  ^ovú  Moraliom  a  cUiěli  áů 'vdafihny  q[iáiítí};i  ate  fim<Béh 
fiknse  jeditiého  žákat  Pelřa.  obcáifil  jeat^  Táké/8va<)ého|  Jana  míovítíto' 
abor  kněaský '  dvoj  ea  kameře  jesťpétupíls:*  <viakipán'  hph -miloatívý 
jich  lež  po  'smrti  svatého  Jana  jaat  ákáoBid. '  >T}iq  vifcaunpjíoa "irifM 
o^^a  nedajca  sebe  yúóziii,:  aby  oož'sem  psal  náčtlíwí^aabb  dbyi>ífaií 

slTé  knihy:' daB  k  opáleni.  iPbmniÉe;  0(v  jest.  Báin.apa8Ítiélimif>sÉdáfL 
na  výstrahu  poi(édél<  vel  čtení  svatého  MatúŠe'  t.  ka|iito]e<4virfcát6  étidéé<. 
že  před  sádným  dnem  bide  iiedc'  nánuÉmé  trápenieviže  pď  paéátka  sitMl 
nebylo,  ani  potom  bndet  tal  visliké^ižeby  té  láolílobytiy  ^  vyváleni' 
uviedeni  by  byli  v  bliid;  ale  bodáfl '  dndvé>  ti  dbráoiBÍí'*  pro  vjíiokDé/ 
Td  pamatpjíce  najmilejSi^stojftaž  peinié,  nebbidbii&m  ikáttQf'j^h«,.4aCi 
se.  vás  Škola  Abtikriaťovl^  lekne^^  a^mediat  ;tás'a|)oiu>jím,'>alMar  a  Kon^ 
staiicie  do  Čeofa  nepřijdev  nebC  imámaa  ta^  ženpnda  Zifadief  sbocn  .^)' 
zemíúy  néžiít  na  vás  knih  dpbúdú^  al  £.]tohoi<abasatfredAe|iafraai  jaboi 
čápi  p0  svét^,  a  kdjM  ai|náíprijde,'poifdiÚí€  «pC/ad:»fV.  l^iíl  méaiii.  *3btm^ 
menajtežf  :žet  ti  svů  hlávii  aa  l^Laóieře.  patepi)i  Nai.cíáp^fflréatd  kaiiiÉeléy: 
jenž  kážete  že  papež!  jest  !'Báh  'tomský,  ža/(riěai<)afli|reiiti>'«žetaMKcNfc 
svatbkápitiy  jaiu>  praví  JBtí4ti»  ieipapaž  jest'UH7»>Mjíe  iáaÉiMe<  ávalé^ 
jittO'  vehni-^dobře  spráVáje,  'že  od  j^t  cierlDVe  avátélhhura^lížto  iivf 
dnbhováé,  žé  on  jek  tstodoicf ,  z  niež.ieSe  vžedia-mac  aijl^i^itilarv  že 
on  jest  slutice  cieriffvfe  svátém  že->on  jeeťátéiížté^bez'  nedéstetkb^  k  nénofr 
zkaždý  křeáfan  brnsí  se  ntieknti.  Aj,  .ptí  jest-  te  hbraa  ňtato,  .Bůlt 
emský  svázán,  již  ji98t  dhliieá  v  Mežichý  již  jesti^8tadnieétitiřeáAlá^> 
shudoe  aattnShov'  srdml vyfaCénov  a:  HÉoiSiíté.ii^dímptaDaa^^irtaKki a:jii 


i  . 


—     483^  — 

wíB^^Ě&ůOi^  ^  jM^  kaitfm  se  nMůtktl.^  £ft«r  (oe)  jaho  {K^pil 
ca'  kad«ie/  i»  jest  olpioátky  a  biskiiifstvie  á  jiné  olnroky  prodával,  a 
ti'0&  jeÍM>  odsádili,  X  AieU  mnod  sé  od  něho  kopovali  a  drtusi  mezí 
jfiiými;  knptfli/  Ta  jesti  byl  Jan  biskup  LkomyHský  o  Pražské  aroi-* 
UdoqMtvi  MD^  ale'  jhrf  jehe  piekápili*  Aj  pné  pevé  hoiv  na  soka 
(sfo)'  avékoi  ímwjvAlii  a  tiak  jídi  ptéav^  die«  jesúi  teby  kto  kterého 
dostBJsÉBtyí-  penéci  dobyly  aby  jďio  byl  vbavenv  Ai»  proda?B£i  i  knpd, 
lilkQpvid  ňdbo  přteatavise  pcdiaafoi  -  bodEte*  Sv*  Petr  pohaaiU  jest 
áímiMa  a  piekkU  i»^  jest  ohtil  svaMio  JDasIiá  xa  penise  kupiti  Tito 
prodavafe  sá  pohanéK  a  pÉdkkli^  a  sami  kupci  a  titknpoíei  ostali,  a 
iaké  prodaráfi.  doitta  T  Konstanci* ..  Bisknp  jenft  jest  kupil  a  drnhý 
jSDŽ  ysst  prodal  a  )^apei  od  svolení  psnise  vzal.  Též  jest  i  v  Čechách, 
jaké  vÉn  jěsť  svtddnu.  Aby  pád  Bók  řéU  v  sborn,  kto  z  vás  jest 
bea  hínoka  svaÉofcapecbttio^  ton  potqp  Jana  p^>^  zdá  nu,  žeby  jeden 
k^éníém  byl  vybikL  A  pra£  $n  pak  před  nin  klekali,  jebo  nohy 
VbáK)  a<  najávétfijéíhb  otoe  jej*  nazývali,  védiiee,  že  jest  kacieř,  moniéř 
»  némý  faíteéÉlk;  jákói'  sensA  ty  hřisobyivyaesly,  proč  sů  j^o  kar- 
tfniiofé  kB  papežství  voM,  védůoe,  že  jest  tak  zlý  mordéř,  že  zabfl 
jest  najsvéléjUho  otee.  Pi^  sn  jemu  piepasttU  Y*^tekůpiti,  když  jest 
bji  papeiém,  sáoe  rádóe  proto  ostaiioveni,  aby  dobře  radili*  i  zdali  ti 
Mgsů  vimii/ joBž  sů  a  nim  svatokůpiH,  pro4  é^á  jest  neutekl  z  Koa- 
staiieie  žadaý  jemn  kiesaél  nic  iieei,  než  iiajšvdté}Sí  otec,  neb  je&té 
báli'*šá  set  ah  když  ho  n&a  světská  pi^padk,  z  božieho  přepužténie 
aaeb  vdle,  tdidy  sá  se  i^iUi,  vymlavivie  se  aby  nikoli  nebyl  pnžtén. 
JirtS  již  se  jest  dOst  a  ohavnost  i  hanba-  antďuristova  oznámila  na 
papeží  i  na  jinýšk  v  sb^ora.  Již  vtené  alahy  bqži  mobú  naamenati 
y  ieéí  svéiho  spsídtele,  oe  jest  mienil  řka:  Když  oiřite  ohavnost  na 
wámtík  spastléni;  jenž  jest  prorokoval  Daniel,  kto  dte  rozmaéj:  Ohav- 
nost vaHaá  jeslie  pýdka,  lakottstria,  svatoknpectvie;  na  miesté  spostlém 
tf  jeÉt  dost^jaastvi,  jisaž  jest  pasto  od  pokory  a  od  jilpiých  ctností,  jakož 
létfmi  viditaie  Od  téeb,  jenž  drží  nřad  dostojenstne.  O  by  bylo  lze 
popsati  zbslí,  abý  v&mé  stahy  se  jeho  stiehfi,  lád  bych.  Ale  doufám 
fám  Bohn,  že  dá  po  mné  jiné  sUtečn^i,  kteříž  lépe  ohlásí  zlost 
antihffirt»fn»  a  nasadí  ii¥ůtów  k  snurti  pro  pravda  pána  JežiSe  Krista, 
jMiž^Aá  vám  i  mně  vUná  radeet    Amen. 

VB.  Hiskr  J«a  Hus  v  nad^  skAa  boží  viem  věrným  Čechóm 
fclsiíilo  pána  Boha  aútají  a  boiů  milovati,  žádost  svů  i  modlitba 
flMateflaů  vduhtnje,  aby  v  nihMti  boží  přebývali.  Vémi  a  v  pánn 
Bdhn  tíSA  kžesCanél  Ještě  mi  jest  v  mysl  to  vpadlo,  aby  znamenali, 
ktaMc  sbor  pyiný^  takoa^  4  vii  ohavnosti  plný  potopil  jest  kniežky 
mé  česká,  jmbi  jasti  ani  siýěal  ani  tidělv  a  káyžby  je  slyšel,  tehdy 

31* 


by  jfm  nesroztniS,  aébo  t  dMB  byli  sů  TkSi;  Frttnoám,  ^b^»  &y»r 
pani,  Néind  a  jiní  jinýob  jazykáV;'  jediné' leč  by  |im  M  rosmiiél^Jaa 
biskup  Litomylkký ,  jenž  jeití  to  b]i  a  jiní  ůSecbork  nabadad  (sic)  • 
kapitolů  pražskú  i  vyielirftdBkú»  od  ládiž  pMte  jest  ^pohaniaíei  tmwůf 
boží  i  naSí  semft  é&Aéy  jižto  já.  m&m  v  nadéfi  bólď  2a  sem^iu^ipíí 
TÍery,  znaiúenaje  žádoet  k  slovtr  boiimni,  a  k  obyArf^m.'  O  bysto  ^4ůSá 
ten  sbor,  jeni  se  nixfví  dborem  naJ8véti|Hn»  «  2e nes^i  poUesdíiik 
zajisté  spMřili  byste  dhavnost  velikém  o-  nimi  sem  slyšel  obeeiii.ed 
l^vabóv,  ie  Konstancie  nebo  Eostoiíce  jicii  misto;  za  tBdoétf  let  neabnde 
břieckóv,  které  jesti  spáckal  ten  sbor  v  jkb  miste,  a;  řka  ^ieoa,  ie 
sů  se  Tšiekni  pohoršili  tiem  eborem  9  a  plyvaU  sů  4itmi ,  ^dáoe  olurtaé 
Téci.  A  jkt  yim  pracím,  že  kdyt  sem  Mil  pM  tieai  sIkswi,  ie 
prmi  den  spatřiv,  ano  nii&dného  fádn  nénie,  iekl  semhleeiÉi^r  kd|i 
sn  všickni  mlčeli,  takto:  Mněl  sem,  by  Titli'  poetlveet  a  éobiéta  « 
lep&i  fád  byl  v  tomto  sbom  než  jest;  tekdy  naJTySSi  kavtti&l  řeU 
jest:  Kterak  mlnviš?  na  bradé  si  pokmiíile  inhivíi^  A  ji  sem  odpo* 
▼édSl,  řka:  Neb  na  hradě  nilidný- proti  nsné  nekiUid;  ale  toto  mžiokaí 
křičíte.  A  poněvadž  takým  neř&dem  Kel  jesd  ten  sbois  jraijest  tSeee 
zlosti  učinil  nežK  dobroty^  věrni  a  pánn  Boha  ndU  křésCaně,  nedigte 
sebe  nhro£Íti  jich  povýSenim^  jenž  doofihn  milinm  pém  Bvňm^éb  jiA 
to  neprospěje.  OniC  se  rozletí  jakožto  met^i^vé^  a  jieb  astnaorease  staaeC 
jako  pávnčina.  Mět  sů  chtKi' nstrafiiti,  ale  nemehli  sů  boil  jpomooiw 
mně  přenloci;  písmem  sů  neditěli  proti  mně  jM,  jakož  sůsIýSeli  páni  miki»- 
stivf,  jenž  sů  skntečně  podle  pravdy^  odviKvie  se  v£e  haflby,  Cecilovi, 
Moravčici  i  Pol&ci,  a  vSak  zvUitS  pian  Váelav  z  Dnbia  pan  Jaa  z  Ghknn, 
neb  sů  ti  stáli,  jež  jest  kr&l  Sigmnnd  sám  postil  mie  t  Aer  a  dyieK 
sů,  když  sem  řéld:  Žádám'  nanifenfy  psa]<4{  sem  <k>'ilih0,  ciheiC  umím 
býti.  Tehdy  kardinál  m^vytti  řekl  jest:  Penivadi  cbsei  naočenbýH, 
to  naučenie  máě  odvoliti,  jakož  pádesit  mistrův  irvastáhopiÉaia  na- 
lezlo jest.  Aj  krásná  nančenie!  Tak  by  sirarfá  panna  Katořfam  dievha 
mladá  měla  bý  byla  nstůpiti  pravdy  a  viety  (Átta  Jesn  Elriirta,  pfote 
že  pedesáfe  mistnSv  proti  nie  jert  bylo;  ale  stála  jeirti  drahá  dttevhii 
až  do  smrtí  a  mistry  jest  kn  pánu  Bslia  přivedla,  jichž  j4  Ufietaý 
nemohu  přivésti.  TotoC  vira  píSi,  abyste  védHi,  'žeC  sů*  nižádným'  pih- 
mem  ani  kterými  důvody  mne  nepřěmbhli,  než'  hď  sů  1fe»e  hledaK 
a  hrůzami,  aby  mne  navedlf  k  odvoláni  a  ka  pHsísžettft  ale  iiilostívý 
pán  Bůh  jehož  sem  sákon  velebil,  byl  jest  se  morů'  i  jest  i  dooÉmi  žto 
bude  se  mtía  do  skooáa^  a  zachová  mě  ve  svá  oulesti  ai- éoMamitf . 
Psán  Kst  v  stí^du  po  svatům  Janu  křtiteli  v  žaláři  v  oko^ůdí  v^čtf- 
kátti  smrti.  Avftak  pro  tajemstvie  božie  ttesmie  řieeif  by  to  byť  Hii 
můj  posledm',  neb  jeitě  páa  BůhvieÉBObůci  .můi  mie  ilnastiÉii 


l^ULBóh^ftTAnflt  Met  retíké  doomiitie  £ttttokých.pHSin  psal  ae^ 
jakobyok  loéleajM  uniřítí.  Již  opět  saainaoáiii  pradlanie  smrti, .  pf^ic 
vám  wttofltM  a  tépú  {Aielelé  v  páaa  Bohu,  je&té.  abyoh  Sivu  vděčnost 
vkimti  dokavid  najdále  mohu*  nuýe  vždy  utdiěai}  že  mohu  k  vám  mluviti 
po  Uslka.  A  pmvim-vám,  ie  pAo  Bóh  vie»  prod  prodlévá  mů  siortí 
i  méko^miláho  bsatra.  miMra  Jeronýma^  o  němž  mám  naději,  že  svaté 
wmie  bea  vimy  a  ie  stateiaftji  se  niá  i  tfpi  ae£Ii  já  netfastný  hřiínik. 
UajL  aátt^  pán  Bóh  dloali^  i»ay  abyohe^  lépe  syé  híiechy  qpamatovali 
ai.íifh  dkateteftji  idob;  dal  náoi  tes  aby  jHůhé  a  yeliké  pokaieníe 
•ftalp  hKooh|r)veUké  a  přineslo  atéfeme^  4*1  nim  ^  abychom  parna*- 
toMU  BtélM)  krále  pána  Ježíte  Boba  mHosrdného,  hrosné  pMnatov&me 
Jeho  pdwiéiiNfa.amitiduaCnů  jeho  vá&ii  a  proto  mileji  trpěli;  a  aby-^ 
Aemttafcé  pomnMi,  ie  neale  tohoto  «věla  aáhody.  Abydíom  parna- 
teivali,.ifi  akrte  maobé  atcpeaie  svéti  sů  veili  v  království  nebeské, 
aěkteH  po  kosa  Teaáaj,  jini  vrtátií«  jiai  vacenit  jini  peéem,  jinf  sa  živa 
tfeni,  jmi  sa  iiva  pohrabám,  jini  kiMBenováai,  ^  křižoyiuii,  jiní  mleni 
menienioVy,(ijini  vUuibm  kutali,  jiní  topeni,  jiní  páleni^  jiní  klefttémi 
lÉháoif  pohaaěoif  éalářotrimi,  bití  okovami,  a  kto  méž  viecky.muky 
wjpšatí.r  které  sá  v  novém  i  staiém  sákoné  světí  trpěli  pro  pravdu 
hMii,  mrKf\Ua  ti, . jenž*  sú  knažebk  dost  trestali  a  proti  ní  kázaU. 
A:. divná  ;v#c  bade^  iklož  nj^^ie  .neotirfir  budeli  státi  etateči^ě.  proti 
dosti  a  zvlátté.. proti  kniždsé,  jeQÍi..seh9  nedá.  dotknúíti.^  A' již  sem 
teimi:ifUL  i»  eů:  mé«lúúešky  mtwUi  éístí,  v.niohito  jeat  zlost  jich  ote- 
vinh,v|k  vím»  fe  aú  pilněji  předtli,  ne|K  svaté  čtepie,  chtíce  Uady 
iiatetÍ4  Dáti  lisi  ve*  41tvrfek  pied  vigUií  sv.  Petca  n  veěer.v  žaláK 
w  okoirásh  y  6skáBÍ  mrti 

'  rQLJMBstr  Jan.  Híb4  ▼  nadi^i  aloha  boií,  viem  rétmým  čechóm, 
jenii  pááa  Boha<nliiqi  a;  badá  mílovatii  svá  Mdost  vakasaje^  aby  pán 
Báb  dál  jim  V<  aré  anlosti  přebývati  i.akimati  a  v  radostí  nebeské. na 
vihy  piebj^i«tl*  Ajnen.  Věrni  v  páou'  Boha  mjU  páni  a  paní,  chadbi 
a  behad,  prosímt  vás  a  nafoiaínám  aby  pána  Boha  poshiduili,  jeho 
akta  veWbáK,  cáli  s^^li.a  plnili^  i  prosímC  vás»  aby  pravdo,  kteráž 
asm  .1  aákona  bOftQm  psal  a  %  řefií  svatých  káaal,  aby  se  té  drželi; 
piQÉfaa  také»  atby  kto  ode  múe  dýchal-  na  káaanienebo  soiikromjsě  co 
ftoii  pikvdě  be&  neb  aC  bych  kde  psal^  jenž  doofimi  pána  Boha  že 
Isha  není,  aby  toho  nedržeh;  prosím  takér  aě  kto  vidal  jest  mé  v 
Ishkýehi  obyč^ích  v  mkveue  nebo  v  skntoiecfa,  aby  se  jich  nedržel, 
ab  aby  za  mne  féá^  Boha  pio«l,  aby  mi  ráčil  odpnstiti;  prosiemC 
ábyt  klšěžl  •  dcibvých  obyěej&v  mUovafi  a  velebili  a  je.etUi.  A  zvláŽté 
ktdfíi  pNLcaji  v  slavě  boiiem,  proaiamC  aby  se  vsrovali  zlých  lidí, 
ivláěté  knití  nahod^^»  ^  aiihž  die  qpasíjtolt  že  aá  v  ráájS  ov&em  a 


toto  m  hoiOTé  »  dokonalé  povářa?al,  la<  i^tt  v  oájpmti  stál-ii^JloMoi 
který  původní  text  m.  pism  tjdáaim  vádj^f  podle  >  svého  nmKflďti 
a  tam  zméníL  Projeveni  Hoeovo  Že  vtodie  dniké  védSai  jeft  od  Mí 
pocháaf  toKko  pnuďi  a  pleva  jest  vykládáme  ^v  ten  aovjml;  ie  8ie  u 
védéní  náboiendLé  pomýMel^  aneb  že  v  barUvém  evémrozevSeiá  svttí^ 
ekon  védu  vedle  božiké,  nikoliv  aie  eamn  o  sobe  aa  pvaéb  a  ^ievi 
považoval.  Kdyby  byl  tato  vedle  oné  aii$b  výže  poatitvfl  n^bjt^y 
ovfiem  až  theolog^n  nýbrž  filosofem  b;^vaL  — -  Skrónňá  jeho  mtyal  no* 
ptipoažtéla  také  nijaký  výstřední  náhled  psiitioký*  a  jakož  t  theologii 
se  Aasa  svéma  vstříc  patmé  co  i»ogres$iatajeW^>ne|H>CMvn^  se 
k  původa^íifaini  ráda  jest  pokrok  v  drkvi,  !Sak&  vpottMctat  oUeds 
-<-  aé  jen  mák)  kdy  o  občanricých  poměiecb  př&no  8t4tékýcli  se  smí-' 
ftnje,  zdá  se  že  byl  kmiservafttvaí.  VysMpování  a  fáda  povaisvsi  ts 
přepych  a  avádí  k.  př.  v  kázaní  na  den  po  navMveai  p.  Mavie,  é^ 
pátý  stopeft  pokory:  „držeti  obeeaý  řád  v  obfSqloh  podobnýchi' iie«« 
vynikati  nad  jiné'*  atd*  • 

Jakož  náboženské  traktáty  BMsovy  v&béc  tlikž  i  kimim' jeho  ve^ 
Úkon  4ůIežitost  nugí  pro  nás  nqen  ohledeni  na  povaha-  kazatelova  sM 
i  ohledem  na  událostí  a  tehdc^'  xás  teový  vftbeo.  '  Jesti^  Postffla  tu 
zvlážtni  pozornosti  hodná.  ^Hos  v  éÚe  toiM>»  pmví  Hoitetv  éaetip 
m  bére  piíjína  mfaivití  o  osobných  poměrech  svýďt,  ^iwilM  nadn  mé^ 
hořéenorti  své  proti  nspřátditt  api^onásledovatddm  s>v>ým.^  -^  lUď 
na  jednom  siésté  horlivé  se  obořofe  proti  'ámydo  WfHM  káphr^  Bot-^ 
lemskon  zbofiti:  ,JPatř  sméloati  Némeokél  ^  ~  pff»v<:i-^>Nesai(Haiy 
sásedn  ob«řiti  ped  aneb  dilévce  bez  kiik>vy  véfet  á  pak  sméit^^sá*  ss 
pokositi  o  chrám  boží!  ^-  A  jinde,  Jkntichrist  mmiéá  sih^jží  ndi 
Boži  dožby  stavětá,  |(ž  knězi  détalnqise  vólé  kCtté  dtf«jí.  Plrvnf 
mriú  křesfaaé  a  zvlažte  knéži  ndestivě  jsi  tipéiř  když  wífm  AM 
brali  anebo  je  hanifi,  biH,  mníiH  i  zab(jdit  aoi  nest»fii^oe  siniby  víos 
sn  se  modlili,  více  Krista  ohétovaK  i  kázaK.  Apak  nynějif  wpkaoi 
kněží  svati  tak  sá  se  z  nstanovení  Antikristova  ohisdSi,  ie  vežmdl 
kdo  co  knězi,  a  jeŽté  spravedUvě,  neb  pqpodnáfi  knésé  v  cnAkisbi 
aneb  v  lápeži ,  tehdy  i  hned  staví  slnžba  Ari^i ,  věsili  dzolsžndca  'néb 
Mpežníka  kněze.  Pakli  daA  kněsi  polKek  v  krtaiě  v  svára  mn^ss  6 
kostky  neb  o  prázdné  žei&y  vadí^  tehdy  psžeaá  a  klni.  .  Pakli  H>krvsn4 
kněze,  ale  stari  slnžbn  a  pndi  do  Řfana  ifeéo  žrnsmtž  itiláJtaý  nsi 
papei  rozhieSití  toho  jenž  kněze  okrvarí.  Ale  když  kntž  SofélOi 
kterémn  raka  aneb  nohn  atee  aneb  zabije  ěbvďm  Imz  visy,  toho  kněaa 
neklnoa  aniž  složby  staví,  proi?  neb  ěert  čerta  oka  nevykline,  •  jsěli 
fků:  TenC  jest  kněz  staitečný  jenž  smí  dilapa-s  'hásl0>  n^iiH<i!\ ,  •  • . 
nt>tož  poženu  a  potom:  Unú,  ai^^dyž  jim  <ta  sft  dáfbfevwniMiGI  t^MX 


toU  iiioite4Ii»  ^7  ojioUi,  viem  by  slú^tí  Bohu  zapgvM^  f  •  * ; .  •  A  lid 
qrOAtpý  .iDoi  by  t0  T^  hodné  byla  T$dl0  jich  naudeoi^  4  JMooboti  &• 
dovtípiti  že  kteiyby  ^raf^dit0i.  kiniilav  přik^zAl.  vi^m  jdohám  Jur&lovým 
áby.tifmln  afitožbysyé  neyedU,  proto  ieby  jeden  alaha  bálůvíbyl  zlý, 
imeb  proto  ieby.  dobrý  duha  kiálfiv  neohtél  dé  vůle  toho  éředn&a 
nepiti,  Ěeby  ten  alé.přikifwU  a  doby  .neměli  by,  ho  po^itohatL^fi  / 

Z  tímoii  i^  n^  ^e  <^iinA.  t^é.onodrinn^  r.  140Si:id^e,  23* 
řiQin.  V:  ifynod#  Mkd^  p|ciná ,  kterak  iieioondře  pfiinili  fmtýHf-  liii^ttové 
s  dok(|eroTé»  kteři  všecko  evé .  adloiciai,  vjecjko  své  védim.ohnU 
tíU  Qa>j||ia|iiatvi^  pživodé  ^lova.ay.  Pi^vlf  ku  Kqrintslq^m  (l.Kor.  l,aa) 
i^l^lfe  jeet  inonÁrý?  a  kde^  ii&^?  a  k4e  ob^ytrák  tohotoi  ar«t^?<«  Kd;^ 
mi^^T.  ^|e^  tďbteolcf  který  sákon  hjožl  a  nejyétií,  moadjrfMst  spyta* 
ji^  ,  Kde  ndený?  to  jest.Jorieta.  který  zákony  lidek^  oetaviiSni.  mék  na 
ifyBli;..kde  diytrák  .avéta?  to  jest  artista  .kt^rý  sblri  vieckui  ře&.i( 
ji  y  jMrayidkk  tivodi,  jako  gramatico^i  Tiechna  lepost  TýadaTaostí.pfi^ 
9a4olM|ge,.  jako:r)fetoriciui,  ^ehnappnvdu  riímwye,  jako  Ic^ns,  vie^ 
e|ien; ppd^.  sinéřiue  jako  arithmeticas,  yi^hea  počej^.  ^svnků  ▼: soahlaa 
ovedi,  ja)La,  jnu^iooSf  yAedbea  t)(b  .^ebeskýi^  bvted .  iist9npyiúe»  jaké 
aptrpoioiis,.^a  ;f(.obje^.^fp6  i  výika  n^  rozméhve,  jeklo  geeMrr 
ti^CQi^f  Jř^emoodí^  yji^cip^sti.žQ.čipi,  jestlijto  bcdiatoade  ivteflko.nddet- 
if^  ,  Jindy,  káinltp  před  synodon  kndiskoajak  prevrioené  a  mMnA 
J90«  Amysj^  yelkého^ilinožstvi  t^»  kt^ří  ^..y^dAmoddáyi^i  KoUk 
qathematilífLU  a  a^Iog&  kteí;|[.  phti  vědiU  jepabj.yédíli  ooš  tnnká 
ipr6^vost,je^;  kolik  theologp  kt^,c^.  v^ti  jen.  uby.jioiiO  mtík.yhf 
§étt  c^  nuvká  iniurnoet  jest;  fCíici^fá  tím  o  kterýdi  .spasjtídt  pkivn^ 
kterak  núliyi  pjředni  qiista  na  ye&řkfa,  a  pjfedni  s^ďi^e  v  afaremáid&r 
^{cb;  a  pcNEdrayoyáqi  i^  trhn,  a  aby.byU  nazývA^  od  lidí  náítii^  mi-* 
stK;  kolik  ji|rú^ta  a  niediků  kteři  věděti  tskfféi  aby  vAdéai  svépco- 
dali  sa  pedie  neb  důstcgenstvi  coi  mrzká  ^oltmist  jfst;  málo.t^ch 
l^feli  Tidéti  chtéji  aby  sami  sebe  yzdďali  ziifb  jiné  mohli  yzdiláyati 
(Tomek  bist  uniy^.  P.)  Mimy  to  yiak  tón  vedle  owho .  jak^m  pn^ 
etížádostí  a  světskosti  vyS&iho  dachovenstva  mluvil.  K.  p^.  Kdohy 
koliv  ohtél  mezi  vá^ii  býti  yétii»  b«de  vál  shiiebniki  kdofiby  kolii  mezi 
vámi  chtÍH  býti  přední,  bude  sloieb^iík  víecbl  Bceteii.ifieriyie,i  kterak 
zachováváte  příkápaní  toho?  Tim-li  že  p^iadiýete  přediúdi  sedadel 
ve  flicíiůzkácht  předních  n|ist  o  obědich,  pol^qn^na  ulicích?  ČSli^tiarj 
ie  radéji  máte  za  sebou  okrvácejoá^  me<^m  odwojené  n^ny  nei  muif 
pokcnmého  a  nábožného  s  knihou?  Ne];oli  tim»  že  nedbáte,  dnobíiřyiiiy 
ho  nradá  sobe  svěřenáho,  dychtíce ;  po  panávání  evi^tskémi  ktW^ž  yte 
íi?  Neboli  tím  že  kladete  svou  pýcho  v  áiroce  vykrojená  roachai 


v  čétiih  koDé,  V  dráho«eDfi4  nářadí  a  (^ážaJé'  palfi^?  "Ňeti^r^f '  t(m  <  f  é 

vydfr&te  dÉiétfob,  powháte  molýtaiv' plazíte  ^  vyfao/kým,  tiev&iité  sobě 

mdoTiiikiv  pravdy,  ^nádiylfiS   sté  poeÍdébi^(c(iti?*  4-.  '     '    .' ' 

.       I^odali  jsme  ttabé^  uvedená' iff£ita  j[>oti£é  ká*  lúai^ 

jakott  se  fif«s  o  téc  ^voá  zasadil  a  která  ze  spisů  jeho  do^ti  nápkdnS 

vysvitá.    t^bAB,p  tedy  spis^yvá  •  tit»  veledfiležiitéfaó  ítifsta  ▼  litétlltttřě 

niai,  jMik^  še  V  íátík  Vi<ie  nél^  v  kféřféft  ktíliv  fHfái^iAtíf^mff  přímo 

tdhde|hfi  ni£|i  éňmrf  jeVí;  jakoS  4  ^eásienstvitti  jé^  ÓebU&c!/  s na 

McHfwě  trádili  se  osvftdeaje  žé  i  ttySebí  idurodyiáďi^poVídill!/'  !jest 

Éátá  i   spisovatelská  ^iltiost  Husova  fibéti  nápkdňá  hvážínie-áf  Vs^lfké 

jAis]Lé  jehcy  naináhávé  <ii^{  a^  působení  zvUÍSA  nÍ»téUké.  -i  JadLi 

znim  hj\%  jlitv^  Xiy.  átoletf  celá  bible  do  CeititiV  píÁó^ňíí^k'^ 

m  w  to  že  m;»Mttt«j  z  Janova  byl  •  překladatel  j   ';Hiiá  al#*  ^'^praví 

PiJ«(Oký^-^,»předsevzaV"  revisí   celého  díla- 'opravil  téff^  překlad;'  ^ 

r«k0piini<ibK)le  6e6ké,'jeáěž  se' chfrrál  r  Šaflb6se-v«' l^éjdu^k^^^'^^ 

HésDv©  vyjádřili  o  práci  kteroož  mél  pfl  Vypřávováiiř ;jejím>"  tíkta 

mámo  jest  Že  'Hu»  i^  sktádateiem  nékteirýdi  nábožných  fíisňf  1a'  jHS  t. 

1374  .nílkolik  tiaadných  hexÍMúettó  'sh(>t<yvil  neo8vHfiv'«ínť  vSák  bfta- 

nkkíi  ;jatóB.   nadání.    •  NCkterých  dncho^ích  plísní '  v  kaadimJUt '  r. 

16r«tištiSttýeh  Jmenován  skladatel  J.Hiis.''J^ti  to  ]^{s^  iCriiifce 

ktéiiý  kn)tfe,  —  Jéžiš  Kristus  bož^  ůiondírost,  '{'j./y;    T6ť'i[lro  JÍh^ 

dřicHa  Škepká  sloiil  Haé  jeďnn-písefi/poálaV  inn*^  ř'žáláfk.>— '  Hézi 

Uitef  Hiisovými  zvltíté  déležité'  'sé  ±ixň  jeví'  také^  ^ótiy  V  iááá  x)  ni(^ 

vání ^kaiteha  'tmíiyta  se-  ^.  Jakotibéi  ze  StHbrá;'  Jedéh  iz'|ri%áiíďi 

mrf|iteil9fcFy  a  theology ťťažskýmí-pfidrže  se  ínnéiií"MfkiiIáSlb  jbxářý  ň 

mkky  bofeí  ria  LotíSi  v  Praze  (f  1380)  ktet^ž 'potom  í  Mkťíj  i  Janbvá 

sčtivalolral',   p6čál  bi-zo  po  Husové  se  Vzdáláif  'dó '  K6stn!é5é  *svfitbšt 

tMtui  pod  obdji  rozdávati,-  totiž  pod  spŮsoboti*  cliléba  ÍL*'vína,  coÍ  se 

I  předmétem  Únteé  dišpťttáce  na  nnřyersitě  stálo.  .  VétSM  ptíVWen- 

c»v  'HĎsdvýf*  se  k  n*mú  přídalsť,  ale  mnbzí,-  á  ťn^án  nimi  ilBúkfiv 

nástiip(s€(  v  Beéemé  na  (Wpw  sé  étavžli.  Hns  zVéílěv  b'*tom**néttf<íp^ 

roívri '  z  laOčádLtt  noVbtn  tuto  a  Ýaál  toliko  >icž  ie  Jísaní  ku  panu 

Chtonibvl  tysvílá  poprositř  sbor'Kbsttíi<*ý  d  povoldW'ábý  tí,\kátíŽ  tdhó 

žádají  mohli  přijímati  veveří*  pfaií^piba  obojí  spůtóbbfe.  AÍe  'póUéJť  se 

k  tomn  ívíce  p«chýHv  psálfkhfeř  ffa;Vlovi  píljraím''ftávIíkovi%' pa 

daskazáteli  Pražskému,  list  v  kterémž  jfej.  napomíná:  „tSíefettěí  se  oa  od- 

pofr^  stavěti  velebné  tfráťóstí "tirtiž  trVi  páně  kteroui  věřící  zMLaliqhn 

pKjímají'. . .  neboť  žádné  písmo  proti  lo.mu  nem'  a  nikdeŽ  se  v  zikonS 

Pádě  nenachází,  toliko  pouhým  'obyčejem,  a* phTiŽnou.nedbanlivbsti  to 


V  oirk»ÍP  innáSéi#  j«Bt  ířA.  . . .  iiůk  tolto^  Hni  ód  dftfaatiboibtiiié 
UsToi  pÍ9lo'  aby  nebyla  i  róstržitoat  maei  vémými;^^  H).>       «. 

.  Spisy  Husóvý  v  hiátorii  literatury  deslLé  ridy  sláiiiiďio:  aalbíiaití 
'badpa  nnsla.  Vyayitá  z  niolt  dosti  jaeaé  vjakém.  knilui  myflénkovéni 
ee  pebyboTalý  UkAs^  viaorf  nleiica  čeikýA  netoliko  óhledeBi  ú^ 
nkhoíimsbň  ďe  i  ná  filosofii  vůbec,  a  zwUáU  oa  mravcr^édui  Ano 
mwtwMú  jeho  ta  a  lam  pvoti  sásadám  ortbodoxníoi^eeiistalríto  a 
k  4ie(ino  Ininattismn  ohýlélo/  F^  ímJ^  o  ^dliěiak  i  spolu 

a  imyalemootóoTalz  jakého  ▼yv4tafy,  protož  nepřipoiiitěl  ttfmii  že  dlovék 
jenž  s  pokáaín  odU&d&  ná  podeďin  .obvile'.  tísté  tkfasMmrirély  jea|; 
eňlýSIem,  a  oiejméné  ten  kterýž '60  dqinaíirá'..žé  daní  svoti  spasí  tím 
když  po  šprti  odUke  chudým  aaaedbav  dohsodinhosti  «a  živa^.  Pnpo^ 
nseaeBie  ade  na  wtiiakai  Devét  4u4ihKláiř  umA  iušávndatýdu  VimL 
artikid  jest:  ^Káol  jedeii  haléř  dápro  bih  aa  av^o  «dlavého  žmUay 
ten  -více  pána  boha  o^tá*  a  avé  dnži  více  pnepéje^.  nežhy  po^ao^^toUk 
alata  <a  to  dal,  ooby  ae  ho  mexi  lemi  a  nebem^moUo .obdržeti  «•• 
Inb  před  soulá  dAn^  jest  čas  k  eadoožéní  a  eiakáni  mieb  k  nalezeni 
nilofti  boží;  ale  po  snorti  žádný  nic  nebade  moei  di&latí^-  anizaslnhiot- 
vátí  ani  zÍK»ži  roadávatL  Pakli  teprv  pp  smrti  dioe  /skrze  jni^rozdávstit  ů, 
inoha^sépDťza  zdravého  života  vozdávatí  a  nechtěl  len  jest  neměl  milování 
lifaieného  a  jistého  k  boha  a  k  bližnim  svým»  že. jest  sám»a  své  svor 
bodné  vUe  nenčiniv^  a  poroačí  komus,  nevěda  coion.s  toho  učinil  a 
Jakým  ámyslem  a  komq  rozdá.  N^té  po  smrtí  rojBkaziQe:  rozdáarali 
ty  vécn  kterých  s  sebon  pobrati  nemůže,  a  kcfyby*  jimi  mohl  vlasti^ 
ještě  byjioh  ňedal^^ale  spíóe  fay  jiolt  hleděl  piishioináždbvati.^  é .  w  Zvlažte 
Éi^ímavý  jest  též  pátý  art3cnl:i„Kdo  jedba  udati  proi  své  hi^dhy  nihoi;( 
lén  víee  pána  boha  aod.  a  své  doži  více  prosp^e,  aežUy  po  mafi  toUk 
plakal  ažhy.  z  jeho  oči  ře|Ly. tekly.  To  vde  {«avé  j6st.pK6tqf  žé  adf 
ÉiÍBto  jest  i  čas  ka  pokání  a  nalea^  milosti «..  •  lAle-^om  ani  skntek 
sadoužilý  bade,  ani  moudrost  ani  umění,  als  po  smrti  nio  sobě  čloyél^ 
nž  nevyplácá.  .  •  Protož  nejl^  jest  věíiti,  že  nyns  jest  tesvaáúný 
a  figpat  json  dnové  spaseni/' ,  •  •  V  sedmém  čláiika  pravj  Ho^  že  kde 
bUžniho ,  blázmvé  neposoziye  větžr  má  záslahn  aežby  byl  jako  svatý 
Vavřinec  na  rošti  pečen.  >^  „V  98mém  ďánku  radi.milosildawtvii  neb 
skntek  milosrdný  jest  v  moei  i  ve.  vůli  ičlbvěka.^  •  •'• 

Z  podotkotttíftďi  těchto  kosův,,  tužime  že  aspq&  částečně  vysvítá 
směr  lÉpisův  Hpsevýoh  dp  jejichž  úplného  a  všestvannčfe'  rozcifaíváni  sf 
panliáti  nemůžeme  v  kaiae  této  jež  poskytnouti  má  ohžaz.celkn  sta^ 
lelhni  povstalého  á.  jen  při  zvlažte  důležitých  zjfitvechise.pozdiifíti^můžek 
Kabývát  literatnra  ^čeaká  doÍM>a*  Hoaovon  nové^,  od  ipimilosti  roiH* 
Učného.  iráao,  vystapigíc  takorka  z  amheologiídíáho  obom ,  na  'půdn 


bittiriiekDQ;  A  fiioSfvajie  se  ^mrulibá  vÍeobe<bilJíSi*  a  dd.dJ^.vzdilÉilosti 
Tabec  hloab  zasafaiýíci.  Na  působeni  wastrá  v-  oelýeh.  čediáckipio* 
didéloůéáštinli  se  nejen  přední  :a(ie»cbvé  a- láéží  iíékú^  dflefll  co  při- 
irvieBéoré  tlflein  oa  protÍTňikové  učeni  jeho*  .ale  oelý  národ  český  pb&d 
}iž  podila.  bráti  na  daSevnim  hnjpití  je£  se  {MMrd>íu9Qiuoi  jeho  spisQbilo, 
a  Stala  se  tíoi  Uterarni  ebezřeiost  notnéjáiin  a  vieobecn^šim  s^yraeňb 
Jakož  .Ha«^  a  Tntéyníkové  jdio  nepřestali  na  poofaýeh  kás^Gh  ii'pojodr 
B&váni  o  ncgdůleiitéj iieh  tenkiáte  *  otázkáob  JÉ^hri  rozmanitými  ěpkf 
vystupovali  kn  hkj&á  miaáoi  sivých,  taki  i  obepenbtTO:a  vyhled&Yáni 
pnívdy  poakásáiib  bylo  na  dtfeni  isj^iaá  těcbto,  é  psané  s1oto»  literaton^ 
nabyla  tím  d&Ie£i<»sti  .jakeiifl  .před  tím  n  nás  neměla*;  Pžsobení  spi- 
sovatelův českých*  obmesoVálo  ee  posud  pa  ňžái  kmhy  békbarýehjtfJattka 
iirynolencáv.  Kruhy  tyto  se  ňym  mnsHy  Siřiti  :číbí  |»atniéji  se-  ponk*v 
MovůSá  ná  nuthost  poonáni  ipístna -sv*  a  spisů  prvnlích  Oteů  svatých*  ;Por 
tzYmenk  tím  lUiastenstvi  na  čteni  překročilo,  tím  snadiiěji  raasse  diábot 
ženské  čim  ;více'dym&v  vůbec. *vj&eobeeným  hantítn  v.  popředí  stoupilo^ 
mezi .  nimiž  ss|em  národností  neméné.  se  přebudoval  a  zvSeóbe<}&oyal 
Btá  i  sám.* církevní.  Objevila  se  taká  ti  tonto  dobou  řada  ispisoKar 
telotv  a  kLveř€|)ii3o  se  i^>isA.v  tsUkerých  že. se  nlžá<hiá  dOba.  předefiá  táto 
Bérotňá.  1  Žft  soi  v^eré  htonm  působení  jiynéjSí  iiekonalo  0Aým..mirT 
ným  během  a  vývinejEn  jakým  se  kupř.  doba  Káriéva^znáčotala,  tohi^fft* 
(Sinou  byly  •událasti  jež  se  nyiá  sledSý  s  .ryofilostí  nápadnou  a  .pMbnr 
pujícf.  Jiné  s]Éií'ivjTBtaiy  sméry,  okamitik.  pevoKval  víecký  ilénlěf 
4níevní  sily  ňÁřódni ksoučinéní,  otázky . denní  pohybovaly  žirými  kmhy 
probnkených.  a  stitfdafkei  ée ;  tždy/nov^  a  nové  oaobhosti  naiveřejnoi 
půdu  pdhánélyi  i  ijfLkkóliv  témdř  ^imničný  byl  ráz  plodů  litecam^Qh 
takto  i  povstalých  oovMči^  se  jím- předcC' plodnost  ažíVoet  (iteramflio 
působeni^ ''která  úám  ne^ovoliye  abychom/ jakož  ti  a^oiii  činí  oplakámdi 
váeobecné  toto  hnviú  a-zadcáou  a  přemieni  htsnuriíího  života  v  Čechách 
je  považovali  nýbrž  naopak,  abychomi  se  téiili  z  toho  že  nastala  dbha 
svéžflro  vytřjbóyání  se  my&lének,  ano  dej^  probuzení  literamíl^o  života 
v  Čediáehv  jež*  iv  střeJdiu  hfaičných  a  .bouHivýoh  výstupů  prozatím 
ová^n*  nazvíce  pdsmieký  prápor  ^ýčila^  aváak  spolu  neopominula 
duAevnínmilmtttí.  vfieobecnému  nové  připravovati  dráhy. 

Jakož  každá,  znamenitá  pávaba  -stal  se  Jan  Hus  ztiedéBi  kioha 
mužův  ostražitých  jížto  v  živote  i  v  =  literatuře  •  hxwUvou  ^pagandou 
pro  nové  prodUé  myšlénky  se  osvědčili!  a  průchodu  jim  vydobývali. 
Vedle  nich  ale  povstaly  neméně  horlivé  kruhy  odpůrcův,  aie  insájent 
ných  odporů  protivbých:  sobě  stran  kořistilo  písaimictvi  >  české  .ai  <obo^ 
haeoyalo  se  plody  hojnými.  Slvaniiest  jež  se  jim  ovžem  vytýkati  mnsí 
ležela  ^  povase  saméto  hnutí;    £áz  'řeVeluáii  jest  ováamjiný  nežli 


-  4Ď8  — 


ftá '  mirnélho  Yfrian.  Kéo  tSak  láe  vgeefami  vinu  undnje.  ns  přeiy* 
efaled  a  sápal  jednědh  ten  zaipoaAňi  na  oenstiipiiost  la  tttkdst  dmhýchv 
Bovné  na  T&hn  padá,  ié  ú  kt«n  neohroieoí  ku  předa  stoupali  neS^ 
tíice  nitelio  oo  jfan  t  oeetě  fttálo  to  Sítili  se  zápalem  přesvědčení  o 
pnmthrosti  vid  8vé»  i  že.  jim. nic  jiného  nezbývalo  neilí  potřáéatí  ait*^ 
fteritami  jež  se  jim  'mobía  právenv  na  mnose  jear  domsělýni'  a  izvykem 
viinanýiD  v  oésty  sÉav%;  Jestliže  ^tříre  platSo  ^eslo*  že  jiété  iosoby 
povolány  json  aby  b£h  myliének  f(dily  a  Jim  nedaly  na  jiné  diáhy 
vyb&ati  než  které  jim  vytíczmtyy  iqimalo  se  nyní  přeá^véd^ní  že  pravda 
«tojí  bdád  osobami  4  roznmpostřásal  okovy  ma  Uaéeoými  a  snažil  se 
o  sfon  emanoilHurf^  osobnost  se  vymknula  z  obmezéní  svého  a  <k  plat* 
nosti  fee  avádÁái  slovem^  nasedá '  doba:  svobodného  vývinu  iiáírodnidl 
UstprildLých  kartikiterfi  ptíznivá,  jákovái  odevzdy  spolu  přípravnou  se 
jevila  oÚedem  na  výviki  literarnídh.  poválb 

Zrlbuh&v  jež  aa  Oasa  se  sp&sobily  vyeháaél  podnéťka  viem 
fcHtálofitem  bno  po  nSm  nastalým >  i  vyétoapiM  z  nich  mtižové,  již^ 
íiw&Báii  i  literárním  svým  pisobenim  značné  si*  vydobili  záehdiy.  Jesl^ 
Hže-zde  nejprve!  na  Jekx>nýma. Pražského  obracíme  "pozoiMsť,  nestává 
se  to  fproto  že  by  on  v  títerannán'  ohledu  hnod  veélé  Husa  stál  nýbrž 
spfie  proto  žé  jména  Hus  a  Jeroným. v  historii' tehdejiícfa  dnaV.v{N»ee 
jako  souhvězdí  se  jeví.  Tbhé  času*  když  Jan  Hus  na  fiftře  u  «V4«']k& 
čhala  artikule  l^lefovy  jeastával,  totiž  I.  13994  stal  se  Jeroným  Praž*- 
ricý. 'bakalářem  srobodnýdi  umění  na  univarsitík  Ctepřined  spisy  aar 
flickáiió'  onoho  reformátora  do  Prahy,  on  též  o  rozKtření  Jejich  moftí 
českým  Stáictatstvem  sé  ner^orliviji  zasasoval^  a  jelikož  ze  viodi  příf- 
vržencfi  Húsovýeh  nejvřeleji  byl  přilnul  k  mistru  svému,  a  pak  i  stejný 
tiágA  oflod  sdAil  simrtí  plamenem  potvrdiv  své  smýileníi  proto  vždy 
ve4e>  Hwa  byl- jmenován  kdekoliv  se  zmínka  činila  o  uvedení  nábo- 
ženských •  novot  do  kitf  ovství  česk^o.  Osudy  Jeronýmovy  jsou  z  hir 
slorieaiitty.  ]Literarm.  působení  jeho  taebylo  ovšem  výdalné.  Proald 
TÍce  čo  agitátor  a  *  řečlÁ  nežU  co  spisovatel.  Zvláštního  podotknutí 
hpdna  vSak  jest  jeho  viestranná  vzdělanost  kterouž  A  byl  vydtlbyl 
láskou  svou  k  studiím^  Tato  náklonnost  ho  vedla  hned  z' mládí  dio 
ňngi9»  <  PtoýáMTj  praví  sám  o  sobi,  r-^  qnod^  emm  etam  adokšcenš^ 
'hMens  eardorem  dkeéndi  pěnéni  in  Angliam.  —  Že.  horlivým  byl 
bárodoveem  a  byétr^  zrakem  pronikl  nesjmvedlnp^  jaká  se  čediům 
stávala  vé<fle  Němců  o  tom  svědči  slova  jež  |)řeil  sborem  -  kostnickým 
26.  ntíjet  1416  byl  mhivil,  projeviv  se  plimo  že  na^ikolách  Phdských 
byio:'N&no&m  takof^é  přednosti  déqfižáno  že  nejIepSí  prébendy  se.  jim 
dostávaly  k  Čechům  ničeho  nezbylo.  '^CSitél-li.Čéch^postouidý  v  umé- 
.oieL>  ise  lii^ti  nénáje  pcfjituid . pomoci^.  liDecli:.  byl  par.vtésniďiGk  a  mě- 


-  494  - 

stieiAicli  se  oUidnontí  a  r  ínalých^ikoláeli  éM  vytritovali  Ajá  takto 
potravy  zÍBkal.^  Také  o  néenoatí,  povaee,  řefioickém  nadini  a  o  spdÉó* 
bech  jehOy  dostaiteéoýob  se  nám  dostalo  svědectví^  meá  nimii  zvláMI 
^liiká  v>rok  jej«  učinil  Jan  FVaot.  P(^o  Bráadolfaii  ~  jinak  Mt 
Braocíetini  nasýrán.  -^  Bozoný  tento  Flovenitiňany  papeinr  Mkretář, 
mni  o  literatura  velmi  xaskraiilý  vykonával  dnlefiton  ůlohn  na  sofinra 
kóstnicbém;  má '  tedy  ůsadek  jeho  o  Jeronýmovi  neviedd  váfan.  T« 
iliAáftninispisn  jejž-  vydal:  Deect*^^  xMtum  ei  sv^^pHeU  Hiímvm/mi 
Pi/ngmMj  lííSv  Jeronýma  epňáobem  přékvápojidm  praví  mezi  jttýni': 
„Nikdy  jsem  nevidél '  nnie  kterthoi  bydí  vioe  piírovnaibi  emfil  k  feS* 
nikiin'''ča8ňv  klassldcýoh  jenž  takové  podiveni  v  nás  sbusajf^^  A  nm 
kontí  (vyniái' Ui>to  šlová:  „ó  mnke  vMné  paméti  licbké  hodnélio!  Ne^ 
ehválím  jestliže  co  proti'  Mduai  cii^kevnim  smyslfi^  obdivnjí  se  afe  jelié 
učenosti,  mnohých  vécf  laiámostív  výmlavnostf,  líbexnoBti  v  řeél,  bysáreli 
m  odpovídám'^  ale  bojun  se,  že  ^  to  jen  k  zábnbě  jenraoď  pířírody 
propůjčeno  bylo!^  *-^  (NdMoh  z  Reichenthadn  svédčf,  že  Jeroným  \s^ 
lAndiem  iiJeBéjátí  neiN  Jftn  Hns,  a  že  mnoho  nčeaýdi  pro  néj  pUcaie 
...  StDJiť  tedy  mimo  pochybnost,  že  Jbroným  býl  jeden  a  nejpředoSj* 
ii(Al  řéáofkiv  svého  'dasB*  Žel  že  ekvllé  jeho  řefit  se  vesmis  na  nás 
nedostaly.  Víme  toliko^  že  mimo  latinsky  ^  i  česky  hbité  Tečnil  a 
flátnnoze  beze  vlii  přípraVy,  a  že  poslnchače  '  nc|i^ác4  výinhivnoatí 
svoii,'  jakž  o  tom  i  staří  létopisevé  čefttí  fivédčf.  Héné  evSdectvi  se 
nám /dostálo  o  liteřamfan  jeho  působeni.  Znáiňy  jsou  toliko  nSkteié 
idopisy  a  dle  ndáni  J«ngmaanova,  překlad  některých  ispisA  VildeRitýdi 
jej^  Jeroným  pomocí  Husovou  L  1462  shotoviL  Zdafi  lalinAý  apú : 
Sermcf  is  Sl  lUimucilda  ]mA  v  Actís  Sanetéramsenatezá  a  Jeroným 
diovi  z  Prahy  se  přiřiká  skutečné  od  něho  t>ooíházi  liemožéiBe  tvnditL 
O  tom,  jaký  dojem  nčinSo  upálení  Gtnsa  a  Jbrónýimii' a  Jd^é 
náslac&y  méio,  dostsítečné  zprávy  podávají  déjepisóvé  čeští  i  obitom- 
j^e  se  zde  toliko  na  nVedení'  pisemniho  pírotestá  jejž  pánmré  čeW 
a  morávžii  Kostnickému  snému  poslali;  Jestit  ^  to  oviem  jedna  z  nej- 
ddlež^tějtich  památek  pisemmch  oné  doby  kterouž  se  projevige  staýw 
ftleni  tenkráte,  v  Čechách'  a  na  Moravé  fiancgfci  a  zní  takto  :*^  IM 
nejpootivéjěfan  v  Kristu  otcům  a  pánům  p.  Kajfdfnálům,  patrianžmÉiy 
'^aiísibisku^ni  a  biskupům,  legátům,  doktorům^  mietrnm  i  vitmn  eb<Ha 
Kottstahtskému;  My<  Genék  z  Veselép  nejvyHí  pmfaabí  pražský,  LacdL 
lE  Kravsí,-  hejtmrá  Karkrabstvf  HoráVského,  Boček  stacží  Z  KunStadi  a 
z  Podiébrad,  Hánnž  z  LipénqjvySží  maršálek  kráL  česlci  Peirz  Kravař 
a  ze  Strážnice,  nejvyšší  komorník  dedL  Olomůckýoh,  lan  z  J^mmoé, 
nejvyšší  kpsnMirfk  desk  -finoěnských,  ¥ifém  z  ZvířMc,  Jan  staiSi  z 
^mdřiobova ilrarife,  Jisiikii  a  YaréspAaduw  pvkndii  iu^Xr.  Hsaioí, 


^406  — 

yMim^^JĚVftíMfa»^nWt9M  9  PcXfteiii^  a  n^  ŽaiUpadiA,  Jindřich 
^<^M^  Z  Diil;i6,  ,014íiali  j(  Jindi.  Bbrado8é  Jtui  staiii  z  Opoéoi^''Tádav 
A  tfofů^pvio  ,s^ ^z  •Qimi  Q|Mry«..Jaa  %  Bé^wa^  iJtf  z  Eunětatt'  a  2  EíOjie* 
Sfinia  s  ^t0riibeii;a« .  Bjwslk  Kmíifia,  t  lichtcnterka^  Bdóék  mladii 
% Kw>fiibfvt^ Qa^r . ZiPodtetea,  Jao Pafika z Konštitot  Jai^odaFz Éterii-*. 
hfje^  a.ff  Yinse^  Viol^  z  A^6oMiia»!;&b«rd  mjl&dii  z  Kunttatm 
KOote  «  Ks^vihř, ',Beřimui  z  I^d^»a,  Jmíz  BAtafUila,  Pata  z  Ča- 
^no,  Zikmund  a  MiMa  biiiMlí. £'KriiÍBDa?a,.  P^^^  z  Sovinte,  Bdi^ 
alav  «  Zy{|)9tífl!,.yak.z  VffWteiitti/  Yáďav.  z^Zvííetio, ;  Yďém  .k;Pot^ 
l^i^  Aii4tfQit,z;Sgrohmlii^  Pbtr  ZiZriř^io,  jJaii  z  Vkáímév  Jan 
iVl#a4Í(íBuik,i;2^ék  M%á^  z  Týnca,  Zdeněk  z  Božotitála,  Kanék  s 
l>r;ily>»fc»  ^li<i|^^z.Kfuctenb«rk^((DaM  z  Citfibiiita{.  Milota  z  TifMM 
lH^va» \ Jif4i^n»  .lMdlt«v^  JMI! nBfMikimt^  Jinařicb  z  XipA^^  MíkoUi^ 
z,;yaldf(fini^>,,P6^tW<i}mi^Cr^  9^  Cblnimii  AiU^b  z  Veieřoiaý  Jimraia'. 
^iJ^hri^e,!  Zbpék  'Z9  3tiál4:<'liÍikoI4».a  MxMkova,  Jail  z^MBdink  ^ 
l^^zt^oiBiinJan.  z  Kaiznbqrkft,  r*..nr(Uieaí  p6ni  najldrctoteaMM^iilio  -kná^ 
km^.(^éfca^a  ifqjaan^jtÓio  m«kn^  —  iŽádbsť 

ifMiov,  datiin|lio  o  zacWici  přikázaní  p,;  JeHíe'  Krizta.  t-*  Ponévadii 
zAkanamMfpniDz^BíP'  ii  boiiek^ :  přikázáno.  ji»t-  ^ti  ^aždémli'  eok 
k^(i^oe  záaiizo^^  a  xiaSiaití  jinémn  éeko  ^obé itieobeerpn^tbž  my 
\  iz^nn  í^1Áfm.6i^  ^:^Li]0v6íí^^  bii&iiho  isvého  *  proklédiýk^,  'poslali 
^mtrríY4^  >^odiiJ  ^teovái  jakož-  i  Dejjás&ějiiiim  kiáli  Sigtaňmdovi^ 
4M^  a..páa9  o«ěa|99.tMo)ic9nu: iiěkolik^ro  psaní  (i (milém. kaaaiteiiiz 
Qčiteli  naiem  M.  Janovi  Husotí,   kteráž  ve  scbflzkách  Va&ich  (čteiitt 

WaTI«^y;ňi^4«iíf^fc'td79iÚD^^  peaní  la  do  otmé  sté  vmtíii  -^  otihódbého 
HÚMfa, . n^ďnia  jaikým  daojlem  jaonc  v^deni^  au  sé.^ietiznaVani^Z  blndor 
plsk^náaibyl,  ale.toUko  k  aezbe^biéma  osobováni  nepřátel  a  zgcádo&r 
jl4oiip4íA9fpdlWQ()Hí4nk^niteoi<emitiiiismilUi  ste»  vié^  k  nhši  a  krá^ 
l<vf9rt[v{  t  Caskái)o  i  ^|iiarkzabtft?i  Moravského  t^ósíé  křivdé  i  potopen 
ISad.  ^te  4ltt(f  #e  >|K>ctitého.!  Mk  JeDon^a  i  z  .Prahy  maže  ybezmé  vý^ 
ZlIirnNMtí/'!^  4^k»|o(ii  oeviceného,  neifidéySe'  aniislyieyie  hov  k  samfinul 
jfd^ri  9MÍo)i  ziA^úvMbádaíai*  jmoMti  a  neitoiloanlné  spoutati,'  h&yk 
«^t,J^,:ta|Lé;  jako  rHcna  akiúbioa  isflu;ti  zutraMili  zte.  Koneteě] 
d0#|pk '!#  ^kn  !|iřiiaii^  ^^  a  a.  Vateha  psad  Ibéřeniei  ohgpké' 

tsMfik  ,íiMgkJMkuriH4  Nnofe  Mi^teti^i  a^  markitfMtvi  osodáje  'se  n 
llÍe^^#  i^lěri  (ňáviVíližoí  Utiflovér  vlB^  sídee  mnéhýoh 

iDtalýah  f  té  tttt^  ie  potřebí  jtit  rycUé  pomoci.  ^Taková  nkratoé  kří-^ 
^fJtmnk  mňití^^  ano  «námb  jeát  ceMmá  avětu^  aniJ^Yy 

tolu>  ZMliráli  Uiflole, -ie  národ  nái  od  tá  ddby ,  jakž  vnft  kreslaaskoa 
pí|alviT6;  vÍeak'.it>o«lřMi  a.re^trifcáoh^  dq  IjItarýdU  iipaialo.iteiikero- 
řM  ísknlě  jnabMÓ^i^itkiSV^  trpapeisliá}*  pMo^  &  a^ohnotý  sl^  přt 


—  498  — 

ánJti  itimOii  drkvi,  přináfa^  vidy  ty  ri^^^fmíohéAVétiútícaMíi 
její.  Ohrazujíce  tedy  čest  i*  svědomí' své,  MvSdéBJenie  Váai  i  edfirnu 
světu;  ielf.  Jiud  Hus  byl  ovieiii  mfiž  dprsVédthý/ odé  innohýcli*  leť  Ý 
našem  královstyi  J^TOfom,  ctnostmi  a  pov&stí  ehvalebnjf  zachovalý,  jeof  * 
lákona  božimii  podle  výkladu  svatých  otcftv  a  dAve  vSmé  afiv,- 
MÍBlikó  Bludy  a  kadříltví  sf&le  hyzdil,  a  n&s  i  všecky  Kristovy  réná 
ku  pokoji  á  k  mflováuí  blHttfch  svých  nejen  sloveiii,  písmem  a  skut- 
kem snainS  napomínal,  ale  i  příUadem  svým  tíSe  a  mflostivě  sám 
navcidfl.  OsvídčujenM  dále,  Žě  kdokoH  z  fidi  iLtnAokoH  stavu  a  po- 
výiení  pravflby,  te  jest  v  Čechich  kacířství,  "^  výhn^jíce  jedinou 
osobu  SSgmunda  krále  Římského,  p4na  naieho  budéudho,  jehožto  v 
tom  duvéříiiie  a  doufihne  nevinného,  —  vfiélitý  a  kařdý  iki»vf  Ue 
ve  svoíi  Uavu,  co  ziidoe  a  nepřítel  království  a  národu  naSeho,  sám 
jsa  ovSem  kaciř  ^ný  nepravostí,  nýbrf  'í  syu  cttMdfv,  otec  lit.  Ale- 
vSak' ^takové  křivdy  pánu  bohu,  na  n^ho%  shSi  pomsta,  a  ktnýf  WpA- 
odplacttje  těm  kdcňl'  páchají ,  tfyní  pcmmčejíce,  poloifmé  stftnostf  o  svá 
bndou^o  papeie,  jehol  bfih  dikvi  své  představí  jediného  á  líepodiyb* 
nfto  pastýře,  jemuž  i  bohdá,  jakožto  vSmí  Synové,  ve  viiem  ^ol  jest' 
slniného  a  poctívého;  i  rosnmu  a  zákonu  božímu  příhodného,  poshn 
ienství  poviíméuéinirae;  atakoviem,  aby  což  jest  předépsáoo,  iaebjW 
aa  překážku  tomu ,  že  my  kazatelův  zákona  páM  iiaAího  Jesu  Krista 
nábožných,  pokorných  a  sttifA  až  db  krve  vyliti  chceme  břiuitf  a 
obtagovati,  opovrhouee  vMikou  bájsefi  i  'nálezky  lidské  na  odpor 
u&iénéé^' 

Jiný  podobný  ale  latinský  protest  vydala  universita  pražAá,  z  tthož 
vídnb  kterak  veř«|né  mínteí  v  Čechách  k  Aspéehu  Htm  a'  jehU 
přívržencův  se  obrátilo.  Dá  se  také  souditi  že  přívržencové  tito  pod*^ 
statných  do  sebe  měli  sil  dudiovnýchf  ku  zastávábí  zásad  svýčK  Ibl  le' 
nejen  ži^ým  dovem  ale  i  pérem  o  to  se  snažili  aby  náUedům  svobodiii^'^ 
jimi  provolávaným  cestu  k  národu  proklestili.  Alt  neniériě  iivé  a 
horiivě  pracovali  odpiroové  j^ioh ,  z  éeboi  ovžess  i  podivu  hodliá- 
živost !  v  literatuře  vysledotala.  6ad&  tfpbbvaisluy  jlžto  liólettl  Huia* 
povstali  dílem  k  nimu  dflem  proti  ntmu  -«e  slavíce  jest  velmi<'  fattná^ 
lečpoUíehn  neb^  času  teidúrále  dosti  příznivébe  tomu,  AfliMtitoíá  se 
byla  vyvinovati  moUa  směrem  vSeobeisným,  na  základě  iUbralostf ,  tfýMt 
naopak  se  ráz  doby  stávi^of  anadoval  hlavně  tknuté  předtá  iiěklsrií 
podstaty  ndnuiosti  tito  neuznával,  a  jejím  náfeorim  poKtidKým,  náko*' 
ženským  a  sodidným  odpíral  jež  se  během'  předeMýdi  něklAsiýŽť 
staletí  v  národe  ujmnjy«  Ležff  v  púrtm  čamv  že  r  některé  době  ob« 
zvláitaí  kttoés  otázky  v  |k>přBdi  vystoupí  a  viedwy  Uavní  síly  k  aoM 
opi  ovžfDi  se  ^láti  pnud  na:ig}n«  otáaek  jmýobi    Za  daft  po* 


,  —  «7  — 

lilioky  póhýbi|Býdi»  VlUečoýdi  mb  révólodných,  kde  na  hnuti  pravé 
přítomném  sákži  takořka  cdábadoocnost  národní,  kde  pro  zájem 
f Aebháy  mpAj  napUmpoí  ntiie  týtnonti  ae  zi^mům  jiným  za  vedle^  v 
iasQ  ozdaiq^  bemože  se  požadovati  od  apiaovatelův  udrženi  oné  sooavnčm 
rovnováhy  Ve  eivété  liftuamim  ktwé  ovíera  potřebí  jest  ku  vnuka 
tfe6beeiiého  národního  pkemnktví  a  ku  zdam  nestranné  vzdélanoetú 
Ani  včda^  ani  nméni  ae  neabrini  vplyvu  časotémo,  protož  ona  hlavně 
se  Mt9fic  látkami  Jež  chvíle  poskytnje  pozbývá  oné  mime  promySle- 
noali  ktocáž  ^ji  védou  čká  a  víee  polemiekou  nežli  filosofiekon  tvář  na 
se  %éřei  á  takto  nasyciujíc  se  obrazy  přitozsnými  stává  se  nazvice  toliko 
odlesbem  a  ozvéikfii  dójtnáv  bkamžttýoh.  Zř^jlným  toho  důkazem  json 
literami  ptoiálky  z  doby  Hnsovy^  a  jeStě  více  ony  jež  za  válek  ha« 
skakých  pov4tidy..  Mnohé  z  osob  jež  po  Hnaovi  velké  slovo  vedly  už 
za  jďto  laBobyly  ae  litéxamé  osvědčily  a  nedá  se  tedy  přísné  odlončiti 
pasobeiKÍ  jegieh  pied  vypoknatim  války  hoaitské  a  za  jejiho  trváni. 
Ohlédneme  ae  zde  tedy  na  ony  povahy  a  ósobnoati  ježto  už  za  Hosa 
na  pole  veřejnosti  vyatoiqpily  spolu  připravujíce  dobu  bouřlivou  a  též 
so  na  ní  ůéaatnice.  Důležitoat  je^ch  v  literami  historii  země  české 
požadiye  zvláitoi  na  ně  i^oaoměoí- 

Med  předními  tu  jmenován  býti  nmai  M.  Jakub  ze  Stříbra 
janž  ae  narodU  1. 1373  a  stav  se  bakalářem  svobodného  uměni  a  theo- 
kgio  od  I.  1400  —  1406  na  universitě  přednášel.  Za  příčinou  malé 
aVé  postavy  a  pro  roedfl  od  jiného  jmenovce  obyč^ně  nazýván  byl 
Mi  Jakoubek.  (JaoobeUns.)  Muž  tento  byl  jeden  z  nejhorlivějších  zastá- 
vlitfliv  kňSk  Viklefových  v  rozepři  Husa  s  arcibiskupem.  Nejvíce 
ale  poyiatnýiii  ae  stal  tím  že  léta  1414  po  ó^Jeti  Qusa  na  sněm  Kost- 
nitky  svátost  idtářrií  pod  obcji  q>ttaobon  rozdávati  počal.  Umřel  léta 
1429  00  kazatel  kaple  Botletfiské.  Působeni  jeho  V  životě,  na  kaza- 
fehié  i  v  liteatuře  bylo  znamenité  a  o  theokgické  jdio  učenosti  a  řeč- 
nickém jeho  nadáai  přemnohá  nás  dožla  svědectvi.  S^sal  mnoho 
Haatetft  a  řeéi  kuinskýeb  nazvice  polemických.  Z  českých  qpíaů  jeho 
se  přípomini^:  EpiSMy  .neeMni  a  í>ýtíady  jfřea  edý  rok.  —  Kázmi 
ikf^etíM&U  a  eH  kiertm  md  élovék  věrný  mSiniH  télu  a  bohu.  — 
ff<ŘOBtif$lmé  kášoni  a  romnlouvání  věrné  duh  a  franem  Eriftem.  Spi- 
sové tito  bébepi  XVI.  století  tiskám  vyěli.  a  zmínky  jež  tu  čbi  vy- 
dátiatalé  o  Jakubovi  avědtí  jaké  úcty  požíval  u  protestantův  českých. 
ZadoužOC  si  toho  svou  nápadnou  hoilivostL  Paměti  hodné  jest  kázaní 
jeko  ktesé  měl  léta  1407  v  kostele  u  sv.  Michala  o  statcích  a  svět- 
^íáift  panoviém  duchovenstva^  považuje  je  za  kořen  vdeho  zlého  jenž  v 
ifikvi  skrze  duchovni  se  rozmnožilo  . . .  Měli  prý  by  tedy  papež,  bisku- 
pové a  jifli^  pNátt  i  viechno  kněžstvo  OdHci  oe  panováni  světského  a 

92 


—  498  - 

statkŮY  stitských,  a  postoiipiii  je  rétoaxů  svéCBkému,  Bp6k0m  se  se 
stínEdmým  vfukoykaimj  aby  méli  potrarn  a  edév,  tak.  Aby  nabyli  své 
předeilé  STobody  od  světa  a  aby  mohli  stete&é  vykonávati  svvg  iřad 
duchovni.  Poněvadž  ale  bez  vykoř^ění  tohoto  počátku  aiého  neof 
pomoci  akaženému  stavn  věci,  protoi  že  jest  to  hřich  smrtítúj  každého 
kněze,  kterýž  by  se  zarputile  držel  světských  statků  a  od  nidi  neehiN 
upustiti « . . . .  JeStě  hortivěji  se  v  pozd^^Sim  jednom  kázáni  pro'- 
jevil  Jakoubek  proti  mravům  a  obyéejom  mistru  a  vůbec  proti  řádům 
university,  tvrdé  že  věecko  nimá  a  živobytí  ikolnikův  odvráceno  jest 
od  lásky  Krista  o  jehož  zákonu  neřádi  přenvýAeji,  kázakiim  jeho  Kd« 
lstivě  překážejí,  svým  obcovánm  pak  naiskrze  jej'  zapfrajiw  Theologové 
a  právníci  že  vioe  sobě  váži  výmyslů  lidských  nélH  zákona*  Kristova,  a 
když  jimi  hledají  zisku,  to  sobě  pokládají  za  pobožnbst.  Jakéž  prý  n»vě-- 
děni  k  následoi^'  Krista  po  úzké  cestě  může  dáti  viecká  nauka  o  nabý^ 
váni  benefidí  a  hromáždění  statků  zemských  i  hájeiá  se  pfi  ^nidit  kte« 
ráž  obsažena  jest  v  papeždiých  dekretaledb! . . .  PěddiffUf- uňatl  lékoífů 
vztahují  prý  se  aí  pfíUi  jen  kfóhodU  tůa^  k  nému  ehíel  abrmngí 
jako  jiS  k  nejmfšií  biaŠmwiůif  eoi  přivodí  přSUSné  ěětfení  jvhů^  i^ 
Médávdni  ndanýdi  potrav  a  nápojů^  <Ay  se  tělu  nmitěkédílOf  tmdii 
zanedbání  dnáe  a  náboiénatví.  Ano^  mnozí  lékaři^  ňe  hřickum  éá$io 
radíy  jako  prý  proti  Šestému  přikázání  k  nabý&  gi/remí  tíUtnéhů* 
íUosofové  io  až  přUii  mnoho  zaMádají  eohf  na  n^tíki  ikoudrosti 
marné  a  pohaneké  cmo  i  na  wnéních  povéreénýck^  J0ko  nigromemtU, 
geomantii  a  jinýehy  jiš  od  prvopoéáůeu  zákonem  boííiw  sapovUéŘýA 

Z  takového  úplného  odvrácení  očV  od  zákona  boifto»  že€  pak 

arci  pocházejí  ty  ustaví6ié  hádky  a  rfizaice  V  université,  uata/vičná 
zaneprázdněni  před  soudy  pro  obdrženi  i)ieiiefitíi  a  křájcái  sé  preti  oséb* 

nimu  pohaněni  neb  ublížem' A  jakž  prý  ikútí>  všedLO'  íoaiUtÉM 

bohatstvím  a  rozkóiemi  a  slávou  světskou  náramné  jest  zaslepen)  proti 
pravdě  a  viemi  spůsoby  Uedi  hlasatele  její  potlačiti^  přece  prý  sejVioe 
vinni  jsou  mistři  a  jiní.  ěkobiid,  jakožto  chytře|tí'  tohoto  Bv4ta,  kteif 
háji  ^tikrista  ve  svatokupeckém  kadřstvi  a  Učí  jej  svými  vjfbronSe* 
nými  důkazy,  doloženími  a  křivými  výklady.  Jd^o  Mahomed,  káji 
chtěl  založiti  vymyšlený  zákon  svůj,  dva  měl  v  tom  přední  poBUMnflcy, 
jednoho  právn&a,  zběhlého  ve  starém  zákone,  a  druháko  innieha  Ser^ 
gia  křesťanského  theologa,  tak  prý  i  nyni  vysocí  pt«)áti,'  érítke  cÉrkev 
pod  svou  moci,  s  jedné  strany  migí  juristy,  znatele  světských  práv 
totiž  papežských  a  cfsařských,  s  druhé  theology,  jmenijid  se  svatého 
písma  profesory,  kteříž  zakrývají  a  vymlouvlyi  jejich  nemravný  ihot, 
a  na  to  vyhledávaji  vždy  nové  zákony  a  výmysly  a  starH  se  pflně  proti 
kazatelům  pravdy  svatého  evao^lia.    Nebot  prý  již  nejen  ^  z^  kAzMd]fiio 


—  4»  - 

fle.i  xe  ikol  Uedi  vypiidilí  Ukmá  ptavtty,  jak  nkacqje  jMuěmd 
dispatAci  dei  qaodlibet*  Žef  oráeio,  lacbtsu^iee  dů^émě  s  mocBýmt 
a  bahatýsni  preláty  nemohoii  se  osmtli^  aby  Jim  éo  i  o&  haadU  svbIxh 
kapectyjt  .aab.  dzoJoittTÍ  ndb'  smilstvi,  nýlnri  pocUebBJi  jim  a  dkrtíi  je, 
i  Jako  bokům  Uam  *e  j2m;  aao  k  vyxhliivienf  jejich  blndů  a  aejpiaTOBti 
Ti  těžki,  DebezpečenBtyi  sé  vyd&Vají  ale  prosté  hájitele  piavdy  pronin 
slediyi  la  svýox  v^áfiimiSabiljiV  aby  byli  ||ohaiiěDt;  vyslýeháni,  aby  odvo-« 
lalit  odpřiaíhlii .  nebo  konečně  byli  odsouzeni .  •  •  Dále  prim,  ie  mistři 
a  ikotadboTé-Tjrsooe  sobe:  líáži  slávy  světské  a  zvnáiých  titalav  a 
dnstojftastvis,  blikalárských,  ÉiistFskýQhy  doktorských  a  coi  jiné  bídué 
ohlonby  ipro*  kttírolit  n/Uumi  úSiniKiiJsau  ^éMjílet^h  sm^eh  o  zainUno 
je$ů'  nevu;0dtét.89ídoě  jěfiA^  Z  toho  podiááeji  (áké  mnohé  a  SkodKvté 
spolky.  i^pMai  nimi,,  itmohé  přgimáoi  osob  když  promovnji  ke  gradfim 
anebi  {mista.  vysi^zuji*  pří  akonškádj.  Beron  dary  a  nediávigí  se  jiaii 
osÍq>ovati;'  odtnd  pakii|k)Mďláseji  nsfei  nimi  hádky  'sávistivé  a  na  ctí 
utrháni,  /mnohá  átatttta,  mného  přisali  a  rozličňýdi  vynálesn,  které 
více  stéžigi  i»ež  nsoadňaji  eesta  iívola- dle  zákonu  boiibo.  Z  takového 
;^dsoba  . ndtf  ování  ňkohikýdli  dvstejénství  že  jsoa  stoly- promod  příKS 
náUa4Qýiai  ^a  drahými,:  Jichžto  /výnosy  oni  pak  ynhfhíj^  slavnými  a 
to&^iliody  k  ziskáni  sobě  pikné  a  slávy  světské,  apfi  tom  nejvíce 
UiNftdaji  dami.v  lenivosti  a  obžerství,  neSŠstotn  a  jiné  hříchy  bezSí-' 
ítoél  «  . . .  ")  ! 

..^  leči  tétot  ácgenlpovaha  a  reformatoMcý  směr  ittiistra  Jakoubka 
ale  spohii  stavi jUnamrsí^  pražské  na  počátku  národního  hnad  vysvitá 
pročež,  jame ;  ji  jakožto  důlcižitoa  BMrámi  památka  zde  mnístďL  Ne- 
piáně  alj^  se  v  m  objémje  stanóvittě;  učenea  teUdejiídi  z  kterého  de 
poiněrá  žvvetných  UeděU*  Nebyli  ča^  tenUáfe  jeŽtě  dozrál  na  před- 
mětné proniknntí  věoL  Yěedmy  jeSté  áiyilénky  podléhaly  dojmům 
ačeái  bOhoalovDiUio.  Edyi  se  od  lékařv  a  j.  žádalo  aby  méně.hleděH 
na  stoví  těla.  navyibvnái^  pbměra  materiďních  •  nežli  dnievnich,  byla 
io  patrná  atramost  kteráž  ovdem  nepřála  vteobeonémn  vznikání  dnoha. 
Aiá  fsáirě  z  itohota  horiení .  Íheolo|;av  zase  vidno  že  ni  povstalo  lidí 
jižto  stnuMié  eoio  atanoviitě  •qponstěli  snažiyíce  se  o  to  aby  věda  svoa 
^Mraetíli  nadvlády  bohomodrctví. 

FMméty  a  ktetýchž  Usonbek  psal  a  řečnit  namnoze  se  shodigí 
-B  látkami  jež'  mistr  J.  Has  sobě  byl  ka  spracováni  obral,  a  přijdou 
bohdá  <čaaot!4  kde  speeíalnliyafmn  <  jeStě '  dějepisá  liieramima  se  nmožní 
Usfib  vaikaoiiii  v  pozorováni  a  porovnáni  jednotKvosti  Nám  zde  to- 
liko .pookáastí  mlíŽBá  na  to  že  se  ěeftt  *reformatorovié  oné  doby  vzár* 
jemně  'mfStítůkmá  do|>lJtovali,  ve  věem  ipodstatném  aa  počátku  jsouce 
sraanmněnL .  Brad^i  óviem  když  běhen  ddálosti  myUénkám  i  osobno- 


—  500  — 


ttem  tííH  ai  otevřely  Ipraéhody^  vyatovpalý  1  protity  >iic6  iia  Jeto  # 
QtvoiKly  se  stnkj  !v  tábora'- proteátantsk&i.  — '  W^i  jiíbe  nilbbřé 
tmktat  HmiVt^.iBAni  (4e  ýace)  jejž  shotorrilv  ímUHI^  ISI^ 'itkétňiek 
]BČl.|m4náěka  Qjii^j^w  .  Bieft  to  pHležitofibiá  a  nikoliv  dafttat  BMo« 
fcký  JAkOi  onen  Huáuv;  Léta-  1413  kde  pokoj  kiíUov^tvl  éenkého  Íaž 
patnié;  byl  p^roieti:  odparem.  nr^  .obývfutekti^^saažrl^eé  kr^  o  td 
aby  inir  isaaé :  b^  >pofiol>en<  ^  a  i  s|edhpéeii{  bo  ídóoflUe;  SUMut  kátoKekSá 
vyrosiimivela  ppďlqtfnocemm  podvržcy Ue  pj^  jkn 

biskup  Litomyákký  radil! aby  [HvtaovivV  tóVaryáům  ]éhó ' i^ilMřánéiié 
byloí  ki&z&ni  Nafiróti  tonM.  v^épfl  Jíakoúbiek  w  lAix)itiáí^  uni- 
VMffiity  horlivou  řééí  latínskon:  ^Kdei  táie  se  král,'Jifc{ý]ii('^pišobeiD 
ÉkM  by  a|)edĎ&ii.  býti  pokoj  á  svonióst  ^  dttAovéiiat^!^  a  lidt,  a  jakby 
Skvrna  ktdrdti  .kiélQy8td>iot6  «przaéno  j^t,'  moUa  býti :  uij^ravaix; 
Sel  jest  dvojí  pokqj  neb  svornost,  jeden  světský]  iSU  pohanským  ktárýi 
Oieži  Y  fómwBkha /JĚtíěA  a  jwkojiiém  c^lývápi'^  statky 'tohMtt^^s^ 
jiný'  pak  pokflj  a  ijiná  jednota  ^kivUěHnh  ikiesfanski,  Jedínbtav  Knála, 
totiž  dby  váebo,  sbctravdIiiíciokbTfo  jedno  srdbeW' jedna  4i^  dle  «P 
kónu  evangelia,  mfano^  néjž .  Žádatiip  nefai  fideáa'  8pa8€flal.'"^1?eftto  pokc^ 
a  tató.jedbot^i  že  ziýisté  .v  idochpTenstvtti^  Udil  síiámétiilsé^jeilt  pói'*^ 
iena;  Á  protoii  jk  náiiraVeni  jí  )eby  mčli  krát  i  viíckni  oBytiiMlé<  tohott^ 
kiábi/tetvi 'piiriě  ée  pnb5ÍBÍtíbtíbeQÍQi  kaofótvísvátokápeckéh<H^'enokK£Btví; 
přilišného  oplýváni  statky  zemskými  a  panství  svétského^přikněžíd^ 
aby  sYóbodnlgi  <konáAi  mobU  svůj*  kněžský'  éíšA  iBiiítn > tiyl^  dfe  praví* 
dla  svatého  évangeliai,  :reivkiiž  pak  aby  ostalbi  lid^kiestfinský**iidiA 
chodil  zá  svým  ^ovoiánim^  a  viichiiii  obyfiejovi'  nefidbii  pfi  lidi  ,  dtíHlá 
zj6vn£  proti  zákona  (Kristova  aby  liyUnvymýÍBiniii»(iM  od  prvního, 
totiž  kiále,  až  do  po4|ledníhfa*  laika;  Edyž^y  iMb  VI  krá|ot«tvi  <ekkém: 
bylo  óp^tř^o;  pakf  pokoj  téiesný  i  svornost  i  dobiá:p9vÍBt>v»  mMk, 
pokud  jí  potřebí' jest  ke  spasení  diínhóvDÍnu,B.'j[>on]ieéi: Mí  léhfeji  žo 
ae  bodá  moci  hahýtisdle  obohů  písma  o  >  Nejprve  Uedejte  kiálóvetvíbo-* 
iůxú  a  spravedliveeti  jeho,  Ostatní  všebude  vám  přidáno .;i.'><n: « 

'  <  Z  podáni  tňchto  pátmo  jak  hoifivýmiiN?íviie«ieih>tyl  oúnr  ^^ 
koubek' strany  Husovy  hned  ód  poflátka  fmsobéní  doriiélio  nímMmii 
a  kterak  ve  spisech  svých,  jakož  i  na  kaaátelné  oé  9faíioVal<diroilí- 
řéní  nóvdio  ndení.  >  lieč  hepřW^l  /!ná  téiá  oó  Hud  vyhjUSflMMoýhrž 
postonpil  nstpotjnn:  i  dále  o  krdkidfiležStý,  nálezoJávriiiaffiMi  vitildkiá, 
kterýmž  se  nováškoiá  kíésláiiská  přím0'pák'SÍia«pvalá4  ód  fápoiské 
strany'  napotom  hlavně  TizcizuáTah^  tptiž  JbóUcá.  iížfváliíokáMia  pii 
vežeři  Pááě  mbjio  uleníml  tehdáž  novým  v  lÓecUnh^  nMwiM*  mnU. 
hem  dřivé  byl  Mkolái,  fuář  p  matky  boží  -  nal  Jbbuiinv.T^iiae.^CNioo-i 
lans  de  Laoa  f  1880),  se  byl  co  liájitel^ jeho  projevtf  ia^t^zdígi  >1I«M|^ 


—  501  — 

s/JhMóvam/íié.byl.vessptgeích  flvých  pookřál.  Nenjmulo*  i#  Však  po^ 
ml, '  až  ieprvi  líMBtr  JálrQékefc  ku  teovici  'toko'  Ml4  Teřejudu  o  iněm 
mS ',  diépataol  'iial  ownversHfi,  i  sfistav  pif  fiém,*-  i''kdýž*'  klatba  náli 
fayláxfJiKfdenáii^Bržórs^^bn^ii  vétáí  áUit  láťiivéciíty 'podala' a  když  v 
hfiKtenfdVikoéteiteh  Piažských  ise  pfKjitnátii  "káHcha  tgníido^  ta' pak  i 
i1faU6'po>idi]4m:  krájfimtri  se  rizdlřiloV  od  kterýbh.  té  idob'  se  česká 

<  i.i  Ehili  ndákifi^  i  žw  svátost;  okářnf  má  píod&vlná  býti  i  ert^tskénm 
lidiii'pqd  4MM)jispvst>boa)  vystoiipQf  nojprv  nSkt^  misjtfí  >^  Maze  a  též 
eraéráliiii -iSItíJk-  síPciUsktapskýc  Sbor '  Kostnický  vé^'  třiháctém  valném 
sémdije  vyUásil  bsj  kacářství,  kteréSto*  souzeno  áJ  trestanci  Bfýti  má. 
Jákptíbék  prcd  Qzávibni  doktcNTn  Kostaiokýeb  sepsal  tíibtírtíf  traktát,  y 
ikileirAmi^doktiiovvi;  že>pHjítiiáDC  pod^obó^  spůsobótt  jest  jasný  rozkaz 
£nstnr*ta>ieAmoáiost  pledstavenýéh.  eírkémicb  'lák  dslekoi  jíti  ne*- 
mf^e  laby  Ntomn  "překáž«l39.  a  kdež  se  o  to' snažnje;  taní  že^slnd  ji  ne^ 
pdeléofshátí<  a' týfo  vátiti  zákonn  KristdVu  nežfi  tSelikýóh  Hddcýob  icvy^ 
kl(M  BinrfwíjávLí  ^  Na-traktaty  proti  tcýmúto  vyšlé  odpoVddél  Ja- 
koiAMÍk  inmjrsítáM  tmktaCeitír^  M^bí  ■  s^''0  této  ^Véci  uveřejněnými 
vyniká  iinUÁtS  prqjcívottf  bdlv^ri^y ,  která' '  se  Jakoubka  Vijinfúla  a  nár- 
Medy  jahól  nihešenim '  dne  HO.břéžna  Í4Tt  za  své  pHjntoIá.  Uzavření 
QiiiveÉsity  «epaáa6í  bylo  (S^sky  i  látitiskys  častým*  ^řejiisoVánítn  roz^ 
iiiaoiMebi-^řgpígoiratelé  tráktálfiv  proti  Jakoobkbvi  býti  Óndřéj  z 
firoliá  á  MsKk'  Rvačka ,  oba'  misl^ové  SOdi.    Ná  >  sněniti '  Kosimckéiti 

shétdvii/ spásný/ tobo  čása-nčenoe  á  kaodéř  imiversitý  j^ařížské  Jan 

v'í:!'  Posobeni  J«kMA>lia^ssé  'Stříbra  však  i  na'tom  j<^  nepřestalo, 
jakžlpfaemníipátaiátky  a  tom  zřejmé  svědči.  Nalézá  se  kázaní,  kteréž 
égM'hi'14ÍV\t  kostele  Týhskétm  a-  v  kééťénd^'  tvHilil ^ a  obrazíčh,  „že 
nifi  je  iBi^.jiavi>|Nroka2pvati^l*4dtir'jeét^dnlím  křissfáiis^ým  nébežpéčhé, 
•ano  jie  Sfiadlvr^'  ijest-'  mfei  je  n^H  ueihiti  a  !é(ye ta  bezpečněji  žebý 
.býk)  V  Utosianitvd  jfeh  ne«íki.*«  ^  Z  tobol  op^t  vysvká,  kterak  Jákon;- 
hek  pilnA  Čerpat ; ze' sp{$ů  MfttSje^z^Jaiíova^ktslBfťý  nž  áříve'  ý  podobný 
vmíysl  Mihyl  vyriovil;^^  proti  je&dž  ibínění'  étrao  óbráfií&  sel  Tóina  zé 
^dtítpého  priDJ^il.  ^Že  strana'  papežská  nkvSpisý  iňttthiffakonbka  pa- 
IvaMváim  Uadlar  stavfel  je  ipo  bok^spisSd  Hosov^  dtikás^o  přikar- 
seitii 'SnAiái  Eostmékého*  k  1418  <  j^pežMton  bnlton  stvrzeinýtn,  aby 
tmktátý  ['Snkkfovy  «dr<&nsa  a  lakottbkft  do  čeátiný  přeložené;  liéž  díla 
Jlasovti,  zvláiié:  týaktat  o  eírkví  a  tmktaty  Jakoubkovy;  jmenovité  i> 
fi^finiirf  pod  oboji  spfisobtii;  o>  Anttcbriston  W  z&tává«í  j^odstatý 
xUsbt  /re  sválbstl  byiý  vyliledáváiiy  '^'  i^enýf  ••  .  /"KaříziBní  toto  ne^ 
«iifiltív<iŮécliáoh  výile&n^á  nejnmpělostrliii^  od  které  vyšto;  řřésta- 


—  W2  ^ 

Jaf  zde  její  mocnost  a  í^iVt  i  piiv4)  její  hylo  nkoněíe.  Vjvstafeiiiyiii 
nž  jiqýcli  je4n|ttejů  v  Čj^chácb  a  ioa  jiné  bkdy  se  ájieh  než  na  Ur- 
túé  ckích  doktorů;  a  Jcard^ilny  *  mid  jftimiž  ňiarod  éeský  s^  výdát^ 
nějSi  ofMietona  ni  byl/vyrknid.  ;  Jakoubekí  nentrpA  výrokenítpapeibo^ 
cův,  ba  jn^enoTan  by}  m^zi  předními  v  Praze.'  Ba  chaJaMterifltíiské 
jest,  že  on  i  ^apptom  když  steioia  T&b«»ÚljeUé.dále;.pbkroi^a¥^odt- 
porQ  svém  a  protiv  tírvaé  ^ražs^é  se  pdstayila,'.  iknfe.Jakeabék  ze 
vSech  knězi  fstrany  JPraž^é  nqvíce  eie  IJáborským  přtUSováL  liSkteré 
ď&nky  Tábori|kýcb  od  kniŠži,  ň*ajtských  za  pfemnlítADf  a  nébelqpejSnfcse 
považovaly.  Tr^^ktat,  kterýi  J[aki>nbek  ý»  valáém.  shromáidéní  Tibor" 
skýcb  a  Pražských  kn^ž|,byl,předoesI,  .inél  jráz^uiNrostřédk^jici^dosebe 
a  patrně  smířlivý. :  Pinviir  něm«  jle  j^od  v  iMvi  některé  i^ěd  pod- 
statné* které  se:  nikdy  měniti  nqsméjX  jinj^i  ifáhodléi  které  seměnifi 
moboti  podle  času  a  potřebí^  zbytečně  al0  fa^jbati.  jimi  že  se  nemá  átd. 
Proto  pro  všecko  se  ySak  ví  nepoyedUi  isplynuti  sfcpui,  jež  vMy  fUt 
kreji  proti  sobě  se  st^v^ly,  : Jako|^  PtBíané,  vSbéo  za  Tábotdiými  aa- 
st&vaU.  takž  Jakoubek  v  čf5^e  jPr^skýcb  nest&l^.  nž  v » Cele'  radikalníčk 
oprav^  ba  trakta^  jebo.,as.  od  roka  i420  ,po£bf|jío,Mily*  pvoti  TMáot^ 
skýpi.  Roku  1^27  stiana  Pn^ká  jifcbyvši  pfievaby.v  hlavním  městě, 
usnesla  se  o  některé  jutiku^e^ikterýd^;  celá  oboč  se .  pfídfžetÍMnlas3a  a 
kdež  bylo  zvUuStě  nstanpyeiM)*  aby  všipk^i  kiiěž{..t  Fraae  sé  ždiitgídí 
nejvyiáibo  jednobo  správ^^e  porouchají,' kterého  fliflgBiní  z  prostífedka 
svého  vyvolili.  První  taljiiový  sprétvce  kněžstva  Prstiskéhoibyl^  ják  se 
zdi,  mistr  Jakoubek  (Tomek  Děje  ún*  P.).  Nezdá  se,  že  Jakoubek  v 
důstojenství  tomto  dlouho  setrval,  neboC  brzo  nový  zase  pořádek  ustar 
noven,  dle  kteréhož  dv0  správcové  s^  zvolili,  jedea  na  SCaiém>il  druhý 
na  Kovem  městě.  Ryamice  n^potom  y-  Praze  povstalá  ;nepié&fl  Ja* 
koubekr  Umřel; IQ.  sípia  1489. ,  Spisy  jeho:  zajisté  velikoil  Iněly  4i^ 
ležitost  za  oněch  časuv  «  s  velikým:  se  potkávaly  ukitipím«';Ale  veNfcý 
též  proti  nim  se  ppv^uzqval,  odpor.  NejtÝV:  kaUdick^;  itmoíi  srpntné 
proti  nim  byla  vystupovala,,  později  Tábpitó  na  iltch-zkMMiiSvé'^!]!. 
Kastaly  doby,  kde  spi9y  Hiisovyia.Ji^libkovjr ;za  zpá^teickéiap  Ýy<- 
blažqy^y,  a  obep.  Staroměstská  }.  142^  zvl^ftoi  vydala  ínafízenl,  oíy 
se  nikdo  neapomioí^al  tltpi^  IQ?i^  Htš90výcJí\neb  JjliJoopiká^ýokt 
M^  prvními,  jižto  si&k  Husovi  byli  ^přldali^  poS(fii:'sfe  itáž/dokiltr 
práv  učení  Bononského  a  mistr  Pražský  Jan  ^  Jtošema  Mt  vdikea 
důvěru  v  něj  choval  J»  Hus  vysvítá  již  z  tolm,  že  zaurolÉb/pfed  álo* 
lici  papežskou  aby  se  ospravedlnil  sOran.  rozžifovád^  knih  :T4kleiinrý8li, 
na  místo  sebe  vyslal  Jana  z  JesMiie  do .Ůhna.  T6nt»  Ir  ipěsid  Iblot 
pádu  zjednal  v  Bononii  Hstina  na  výpověď :  tamjiyěídk  théolog&vistraiqr 
knih  Vikl^fových.    Avfek  v  Ěim6  nepořídiv  « .  do  věttÉí  dáa,  lilsNné 


—  Mí- 

%  .iií^.od9  Micbala  de  Canais »  s  tiii  «e  vymknu)  z  rokem  nepřátel  a 
4dq^  8fi  jf^vriítíl.    L,  1412  18^  iMrosiiice  slavnov  mél  disputaci  r  kol- 
m^.  vj^bUsiv  kletbu  od  papeie  na  Hiua  vydasoa  za  neplatnoa,  jelikož 
protíiipjl^piftom  pr&ya  duebovnibo  čeUla*     L.   1412  napsal   latinský 
tqatJfil  pvoti  SfanislaYoyi  z  Pikle  i.  ih^logické  bknlté  Pražské.    Aé^ 
kolinr  tfí^j  narpYnáni  meai ,  rtranon  řimskoa  a  Hnsovon  k  žádnému 
konci  miifedlyy  ipředce   vždy  &  nova  ae  sdíázeli  učenci  k  obUbeným 
bádUm-  .^pjMÍaé  L  141d  klál  Václav  netanevil  novmi  komisí  a  se- 
ily  se  stiKi^my  y  obydU  mistra  Křiitena  i  F^radiatiG  na  Ui%  u  svatého 
Ifichala.    Se  strany  Husovy  tu  mezi  jinýtni  mluvil  také  Jan  z  Jese- 
nic podav  odpftrcum  svým  odpoyéct.ve  efMe  nvedenou,  v  idžto  se  i^o- 
j^YÍI»  «jl^  on  &  piátdé  jebo  ve  vtan  oe  se  týče  osobních  záležitosti  se 
podrobíme  vj^rokn  t^o  komisí,  eo  ale  základu  víry  se  .týče»  vyznávají* 
že  ustano^wí  anaiizeui C^kve Řimaké  aobecné,  vždydcy  byli  poslnini  a 
též  ,ni|pQtom  ďitiji  píí  nich  státi  a  b^  poslnini.  ve  viech  vécech  ve 
ktei{ý^ ,  yilcfÁ  a  upl^nmí  kiesCané  při  nich  státi  a  jich  poduini  býti 
T9)^i  .Sk .  pe:vinni.  Jpciu^  • . . .  •  Takoívéta   vieobecoá   projevení  nemoldo 
OfvSepifr  vé^  k  qili.    Římská  algrana  se  nieuspokcjila  a  nepHjmnla  vý- 
minkut  že  jei^lak  daleee  s  nistáti  chise  strana  odporu  jak  dal«oe  jiní  s  ni 
;rtáti.p9 vinni  jsou*    Kde<  leží  mefle  této  povranosti?  Nebylat  tedy  ani 
.^hdáž  ríw&q^e  ukomSeua  a  ofekávala  Mvé  rozhodnutí  od  nového  a  ne}- 
vySftiho  soudu.    Když  17.  sqma  1414  knSžstvo  u  arcibiskupa  na  poradu 
brylo  shrmnáMěno,  zath»|U  Jm  z  Jesenic  na  vrata  a  žádal  přístupu 
jpkkožto  prokurátor  Hu4uv:    Nebfv  vpnžién  ihned  před  vraty  sepsati 
dsl  vysvddčeaf  .od  veřcgného .  Mts^  university  ie  jemu  vstoupení  do 
schůzky  byla  odepřeno  :U  přitamneuti  piátel  Hnaovýiďhw    Tři  dni  na  to 
byhk  nová  sch&zka  držána  kteréžto  pfitomni  byli  někteří  pánové  če&ti 
a  pcffván  též  inqnfiitor  Pražské  fiécesi  Mikuiáž  biskup  Nazaretský. 
1  zde  se  osvědčil  eo  hodivý  prokurátor ,  Husův  a  vydobyl  si  pisemní 
svždectvi ;  dotčeného  biskxpa,  ie  tento,  nepoznal  kacftství  při.  Husovi. 
íM^  ani  jednáni  kooeília  Kostnického  nebylo  spůsobené  ku  uvedení 
mkUf  a  mjstr  Jan  z  Jesei^  spisem  k  obnuiě  Husové  a  proti  konci- 
linm  vydan;faa  nemáte  ptispil  k  nMgítřem  myslí.    Klatba   nad  ním 
vyřknuta  nertkodila  mu  anii  ai  ji  hmbé  v^iimal. 

Jakož  pamětihodná  povaha  vyniká  v  teta  době  také  mistr  Jan 
z  BoMiesna  .obyčejně  Kardi$M  ascvén,  oblíbená  při  dvoře  krále 
yádaw  oieha.  Jelikoi  nttterá  fNisdstvi  zvláSté  do  Bima  od  krále  mu 
měřena  byla  zavdalo  prý  mnohá  obcování  jeho  s  kardinály  příčinu  k  dot- 
.čená  i^esdivne,  ,^  se  v&bee  zobecnila  tak,  ie  v  listinách  téměř  neji<- 
liáče  nežli  pod .  jménem .  mojiáter  Kardinálu  se  objevuje.  Studoval 
jna  Rražské  universitě  pod  Aisem  a  ztal  se  L  1404  za  děkanátu  Křiž- 


-  004  ~ 

fMia  z  PMAatíc  mistipefli  fihMsofieké  fakviky.  Pák  ie  oddal  pimnlietvi 
a  Aal  M  doktoran,  pffoéeft  v  Urtokiokych  i  jinj^di  dq>ttedi  &tfto  ^ 
veďe  jména  jdio  vyskytojt  pOBDamen&aí  J>wrélQftim  Ucenda*^  mki 
děeretarum  doetar.  Že  byl  mni  tičMiý  a  ^faiíxyvf  mríSteay  mn  mMá 
důležité  áMiy.  V  aUefiUMledi  Htuso^oh  piMlán  byl  1406  do  ftšy  ké 
fldiaxoe  kat^ádttor  pak  1.  1410  k  mmkáni  pafftíá  Jnmiat  XXffi.  Léta 
1414  od^iml  ee  oo  iksttípee  HoíAt  d<^  Kostaio.  L.  1417  stal  se  iMl- 
torem  lÉBiváraiiy/  a  dó  ^  dob^  padá  iaiiiieký  jeko'  qns:  be  tdmnPEt^ 
nioQe  atrinaqae  ^)ečM^  ir  klerétt  ee  pro  ttéetií  JafcouMUk  le  Scřflnm 
▼ydovď«  Pnaobeuí  jeho  bylo  víoe  piaktioké  iiež  Jitirarat,  a  usvědCU 
y  tomto  oUedn  mfem  zaaaieiiitoti  horKvest; 

Meri  dachovnimi  oáéeliáky^  této  doby  t  čmM/sh  jmeliiqe  M  • 
ohzvláftoim  důraaem  KřiiiM  PréehcMckj^'  i^oeial  aetoliko  oó  horitrý 
bokomhiTee  a  pHnrfténee  Jaaa  HiMia^  a  Btraay  ^oA  obqfi;  iiýblri  idavné 
pro  znamemtott  odenoet  Vyicb^dottial  4e  oo  iékaf,  inathwnatik  it  tvé!*' 
dář  i  sepMd  d&hžké  epby  deiAé,  pláste  přtro^  MaweoTPte^^ 

dabidch  oddal  ra.pák  ▼  Plraao  a  ifdkoa í  horlivostí  imtfkilnlHfiBoiekgFfi^ 
pfirodníakýili  a  malheiMtfdk;^  L.  1388  stal' -se  bákatáMmsYébod* 
ných  liménv  mistreoi  pak  L  1370.  Oď  léta  I89t  do  1405  b]^  piofe- 
sorem  aa  naÍTersiti^  v.  I4QB  byl  děkanem  ftkaky  ttflÍBtďb^,  ▼  léteck 
1412,  1434,  1437  laktsiem  mnveiMty^  L.  1406  byl  jmenovala  fiuifeitt 
n  sv.  Michala  na  starém  mésté'  f^ražskéisu  VSecl^  'zpiAvy  o  ném  se 
wovnávaji  nznéním  Teliké  jéko  oéeností,  a  plífiltá  oo  mo  iéi-kvláiiai 
dovf daost  v  oUib^iém  tenkrice  ottiéiu  ^ssírologickéai.  Účastanstiii 
jeho  na  veřejných  sáleikiloHtech  b^  yelmi  žM.  Natazáme  ho  takofka 
v  stl^edn  p»mdn  oné  doby.  'HPf  Umfíň  stAl  hned  a,  poéátka  na  jedné 
cestě.  Když  kar^baál  Oío  a  Oolonny  nad-  Bwem  pro  nopoiMilost 
klidim  Tyřknnl*  byla  tato  po  vžedi  Kestelidi  v  t¥aae  oUáéettÁ  krsué 
ST.  Benedikta  a  a  tr.  Hidiah,  kde  Kn«fem  Prachsttíciký  byl  feiAřem. 
Jak  důvémým  bji  přitrien^  Haserfm  rf^ývki  vtoho^  ii»  Has,  když 
z  Pktthy  vyjpoTésen  na  Eosfm  EMfdká  se  adrio^ai^  ékstým  dipísot^MÉi 
v  n^nstáiém  obcováni  s  nim  fMbral,  Pl^o  přátekC*^!  jeWs'  HHácMi 
octovali  torna  doktorové  theologické  bkrůŘSf  aby  KNAMaas^slAl  lek- 
torem Bniveisity,  nayrlarffee  jaUhoe  mistya  Mlknttie '  Kakaltrtittii,  -áfc 
raiysQi  se  podjrobiti;  vdtSně  a  sndttrMo  sie  S'dnAoasliatfOtt^  konečné 
pKpnstilt  torna,  ^  Eřifttoi  byl  vrolen.  Za  jdva  rektoráto  <ábé^  Vófairi 
nvolnéno  bylo  straaé  Husitské  na  uniyeiaité.  KHMaa:  byltéi  je^ 
ze  čtyř  komisarův,  j^^  král  VáokT  nstewfil  aby  náhaŽMilé  sCmay 
proti  sob^  stojící  tydeehli  a  theologové  se  dostffvKi  v  obydli' jtho"  aa 
fale  n  sv.  Ifichab.  k  jednáni.  TýsMek  sehfizky  tito  tevedik  eOi, 
leé   nftktrfí   protíknaltSď  doktoíi   theoloi^e  a  EVahy  vypa^včieii!' pro 


-  805  — 

tivrdcik^n^Mlt  ]pN(toir^^  kintaiutHini  a'  x  p^ÉM^PáMbva'  vystíiiá  «e 
KSřSfMa^  T ' t^^^^Kém '  p^ilésřttftrf'  to«ttíno6tÍ '  mlK.  Nébyfo  té9y '  Aiirti  ftte 
tib^iiáé'^  «ák<»¥é«fMMto^^  uváděl  tokMr  oi^VéMto  á  £á  kácfhkoti  Ji 
vyhlkAmdi'  astt-iriolloÉri iUmské  uíláttiH:  <--  JMk : véřtí^m^á  WeSiljMi 
pHtetoMi  fláaovýlii'  %!>  KMifán  H  Rntchatk  Vjfsrftá-  iiáiiéj^cé<t  IJ6U0, 
Šeí«»  i  na  ^ta  tl«  KmcďM  VKdtáiO  a  ifiiteaSiiliKó  Oasa  ^V'  žaUK 
flatltí^/ iByle  to  k*A  l^élM  Iiébé2pe«aý;  -^  KMRaA  býl  skuM^é- jkt 
ááv^adflib  ]ífi<^0tj^nr  dé^^eaiub' m  cM  paMareh^  KtMéCáíitíáopobltélii) 
do  v^aledrti  Tiat  pro  80'  ďáidcét,  ktett  |voCÍ  nébá  VMknf ;  i  podStadi 
ate  »kfét  Si^aiiltijfmal  se  Imthré' tohoto  a  6eeM  ty^dce  váženého 
flMifte  a  )on  šáin^vtdhai  škro^ě^Éto'  chovaly  í^roptifitM!  ^  ^  'Aá  Íbivo- 
lioia  éiě  IS.  %tena  I4m '(PlátaUSký  Ďé|.  IIÍ)  Do  ^ch  Éé  fíá^tfim 
aaptastal  fledbM.phi  vM  pdkMkn  a  téá  se;  fce^  noobiúeril '1^^  éiti^ 
Ibasl  iMttse^  tia*  Pittito 'nj^  idopiiM^^  á  lieéfad  j)Í6  teifat 

«eiké  ^pefVEbtuiéval  <)é '  k  etticlsti  a  faořlMMk    Metí  j^úý  s  "ilihiiž  m 

ia.MhjFi  lí^  átŽlý/    Zi^tttii^  jest  Hát  UeifÉi^  KřUCW  t«W* 

iMt  (Mn  pnijihril  CHdříehóvi  2e  opkke  «'artlKÍMm  irifktNii«t(^^^^^ 
Puk  6]«  L  ]f4Bb  V  piMad. '  Pm  bKÍKÍ>'  tuusnačetií  aáfetoťAf  ^a  hdrK^ 
¥<ró  MisM^-^lfimaaiBi  ,^   2«0''p<idáváiiíé:   jiHoáKtiitt^^i^^ 
^Mo  apiiilcedtaMio;  a'  stálostf  v  jtt  4áVťiiá  potnMjpcfc >^ 
Mtidho^iiapMI  vtkéstQJ#:  Páňe^infilýl'  Lnt  třój  radcÍBtíKi«Mh<*e^,'íiMžU^ 
teifiie  jádLctt  pfleá,  thAtiho  6y  86^  «di^  dri!e)$«id6<0]^É8l9ttr'a  t^lÉM 
jakolf  iAM'<A  pmiliy  molrtdi '  tomu  lÍMramětí  oé  ^aSbójínté'  atiiBfbo  co  %fr- 
dém^  »«itfiydi  to  4id<'sEaálk'  i^atíé  tni;^!  Mám  iea!  H' irWutdý  tvé 
ani  tiba  t^oo^wň^,  'éé  \ň^^  sr  ty  tof  lieioklko^  tgem 

iiiéélém^4  piiiAm^^éfeo  stedMi  áb  i^^ýék^  fietot  křélAiii,  UiidÉtó 
ttértáia;  nWeékir^  éuky  i  íáňsOi,  ^  ihrA  H  pááé  Óe&koíHl  peéétkUi 
peid»«  ioMfeail<>otiAr>r»  iiáéitta'  Á¥il''a  ta  iiébn^  stáK' a  eo  smé 
«áA»  8^^ '  A  aai^tft  Jhkoii  JM  kota  ^Jw > naplatí' Mí  pciMMstvte 
4^^  idi»>  píM  koaiolf  a  plod  iitáiékiri  í  ^kide.M  lll-ti^ohláAlt,  t^ 
ty  iMi:  (Éyr^^lMéii^  bd  mlelrtr 'á  oA  obce  sdeJKié  >T^lliiýéh;  oitddiik 
4o'«iaMif'simtf'>dávnb  peaJ,' )tii'iiá  svém  dbcAf  ehlítt  pN^úrtitov' toh«> 
ttM  ;i«iMbá  t«M6  T«M'  iUfaiíi  boka  doaiSí^  fe^téá;  kté^jisit 
na  t«  li^aAuh^  ft«dtňíým  sMem  stýd»  pád  fÉ^MS,  •jíftíož' «iyihke 
«i^Mdé^  ne  i"  ddpřtoésBaiiie  avClM  ffra^djr  boÁe  a  S.  IHltréM  Á  kÉli'b 
i|  tflpaaiétéi^éte  ptfa^dy  a  ridijelio  tAttých'  a  kMU'^«v^^  klt«i«ž 
^  jbkei  M  ^oimiídváoie/ipékibde:  srfl»6  ^tydaiiAo  mkÉto^  -iMk^Ý^ 
fimů^  ^  T  vttby  tBiké  Vttato^i  a  S.  <AMém>  t»»f  irtdÉdé' «  neinééé, 
iaéMiMM^aa  díMMá  cli  liia-idMží  pleí^ělmii^ 
Mécfl^i^^a*  11  "AnÚiA  ftlMi^  báflMl^^fltov^  ismite^Hiilte^  vitebd  ipřieMK 


inf^aati  zl^a(»ma  i  ponvty  hrcjfpié  badiM^  .jjpije  41  Jobye^  amaá.liMift 
9?ój,  dib  a  yi^,  k^i^  fi  jm^  ^  .knAi»{  a  po^  •  4rt>i^  JWr 
ijny^lfiin  i  jdM  S>f ^1^4^  ;»líh(^al>  s^  TélA&  rol;paIQ^Qa  yieď^ú.  sritíkú  i  lidr 
^ů  ^)^4  i  přie^e^  <q[)oyrha  a  ji^.ai^pipK?!^  4uiJrBÍii&.  «etnciL  42  ái 
kofiee,  A  vérimatobo  .4i^lfrío^>  Voha  tMdmi.svf^m,  i0  JcstSie  «é  k 
světlým  pray^ii^  ^iS^o^f  *  9^l»>^^^  J¥W^  f^  fitm^  nualitíímiýeh  H 
varuje,,  9^  ty  f  ppat^nú  a.jQ^cirá  ,1^  tí^é  MK¥^ .  it^fUtfí  A  oqr 
Jt^y^eh^  cHi4.i  Bt^miUi  lém  nikoli  peaTobýice;  ie  pénySitftbe  «Mediiélii» 

j^  94  poejil^  .p^ ,  teoito  ftpdný  J«^  ^bc&t^  kn,  p«s»lAai  TdíkAiM. 
O  artíkiilecti  '.tJícHk  étjhdi^  \  o  vAM  fH>iAv>y  iMfo  in^Úet  ůmyst  nil 
aCby  .vfMlle  yýkMi^  ft  mviw;  kl4d4N  Imi^S^  ktp^kikQli  pMflé  «^ 
nejlíp  p4)^  i^dfim,  ,i:wwmi^  iu:iel#;:drM(^  b^ú  lalp  {y^dte.pplQfeeiBe  a 
ji^iff^nijí,  9tf^cb  .ay^tý^  Jiehitft  výkliMl^^M^  119  yéi^  dn^eowpia.jkk 
i^í.dr|«tl;i^,  bo^  ROibogí  ai  do  ..kpiKsě,  A  i^i:tQ  jsfftíif^  Wf  páaí 
yieoe  ,|ki^^  pmty.k  syé  .jsáliLtibé;  oeMediece. jntonu  tbadíHej  ^.nrMým 
.pDaydám  poiiKHVú*  a  inilý  p^  b^b  taiy>  zbúřeoie  wSmtínrii  .wpdkaj^ 
tf\b4T  Pff^^í^  ''^Oi^  .^7  ^  >^  ^^  soleni  byli  )idi&^  <i<Ml»  spi«vor 
dliyí  a  >M^QÍt  k^tařiž  Vy,k  pr^$  i^iWst^  ^^H^ftH  {ty,  ji^,;i.  jii4 
viech^  T^;  pími>  sF«f^  poj^diti  ipili^ix^ima  k^il^i  idilávlepe^ 
qgiby.  a«í&4p^,M^  s:pmMW»p  ^|e  o}mi  Mavqío^  labyste  vyla 
pAdú  T .dobsém  .upokiQ^  8!&isp|.pri^v4y  vi$^,baile  <$kiil^^ 
liala  yejMóíBppf  Tes^a  čekati  ..mphli  .fifkQe  vebeaktfio.*. « .^  Ailitade 
y  mii9i  iQH&(aii;,ade  amiDkH.^;  byli  mí,  .povMDÍ,.«^  nrtíkítlmé 
JRnOití  Qdr.aM«tp&  fóažpkýok  a  kp&ii  TÍb0nk;ýok  ^fOéMix  ^iolmÁ^  ^ 
m  «e  ffUw]iaT«iikém«kii»aiéid<Wi4^ 

dM  :2i»».aáíi  .1319.,., atfma  dmoknt^iqki  ?  ami.  B£/.tak:4attkoí^i» 
pokroiUa  t  sRabM^ ;svý0bia.iiMi»bi  lUž^iiaopé.  E^mMtiM  ni  poi&rtá^ 
a.yjfpposifi  pioli /DÍ  ystpaplli*.  V.  lnKwad6..ii%  Kolk^ 
.pm&ki«i  4«|ilQoefpiL,a  Tiak  ttEOnílo  iU^,  dlfabéb^n^boCwbiBi^cM.tt^ 
Tá|b<^,y  P:iiiaB6.^TrUiÍJ|e  .pa.J|Q0te}]í,a«kléíMV/  Fi^Mé  yytniaqfauja 
a^p«jíoe.,«bfaay  in^lí«m«  a  j.  zyláát^MU  av^uMM^I*  ln^ířlMftnftwr 

i4M»  l#y  náhledy  j<qi  uw4|ií..dDšlyg  ía.vM^iivífitjijiil^raiitf 
il9p)Md«rAli(PCtii]ili  aa  ibno  .m>.  p444.'«|a)Ío«^v  Pimlf^  T&boi^M 

SUjU^é.    Mi#r  Kříjblap.  b^l  mw ,  niaii  >  K^tcyntp  xiiak  ;,yyl|iia»itn( 


Jar%r^W,<ef«|#p  «vé«a  »  rfoiPraliyi  pJSWjni«>il,,««.Q,w^     stmi 

,fl9Íli,^T^,,    KpIJ^   86   Mf^rkYJ    t/^Bh^  ,9»9i^  ^<W 

#  DdLl;^  Jiní  ;a^é«DÍQÍ;  b]di  n^^lKUropě^M^  iM«M9«  «:pfij^  «  Rndlqr 

níAtr  liýříStaa  Ěa^  4o  ^PqOiy.: .  Tfiii  itlel^té  projev  (MnMl7:t#fllÍ9»  f- 
)437  jBVDfen  byl  ^  i^ipiatiAl^n  attwy  pod  q)h>j^  y.MíI^  iŘaHo^f 
posti  4^;  1^6)^  'VxoNt  I-  M^  4^6  5.  izáH*;.  v, 

yjfi^dé.  očao^ŮT  (Mfýáíi  ktejí^:  hnedi.na  »Uiátkii  pfí  SnpoTÍ 
i^ií^jqkeiipT^  4a)^é  iáít|n^  ^e  JXihm^  Ve  spora  ^  ^pMl^^Mi  <M(ého 
nánqdo  1^  iuii,ve^^  «til  při  st^pj&^.české  a  jmeaoyio  tgrl  dékiuau^m 
hksUfy.  l^rtvt«ké  ^  ^rek^m^  Zd^oka  s  i^ahouodt  JS^dyi  arabi^kup 
a#kása4  qpjqr  VJíJ|dMlBvy  Tyntonpii-  tát  ŠiaioH  z  TUpAm  ^  Pbhi^  jieli 
.IV;  jUUB^T^  ^,  ;^|Bř€jji|é«|i/  bMM,  (dno  29-  (SVfr^Me .  1410)  jmenoviM^ 
Viklef&v  sjpÍB:  flh jfr^lf^tmib^Bf^^  Po«d<yt.jffa  rqKUŇr^B 

vidreiarity  ^fH^anar  Hniti  avwbiakwa ;  ^byfik<rd.  V  kmm  i»4  krále 
Yidm^.fJiS^^y^ .  kd^  fakidta.itlieid^lti.  a  |8traiia,.HiiBova  .pi»<j 
aoM^SpsIfl^fily  at7  86  zpbMv  tila  kooMaí  pjae^vyi^oifiialm'  sttt  l^iaUNi 
;|(,  TifinofE  Ti9dÍ0/  Ji#ai  9  JEiemtif  .a  JahoDbkfi  prptL  Sdaoielayiii.ica 
.2S9AJfDa«  Pilčovii.  i3]|ieoyi  a  {^  zb  Zif  jma.  I^.i  14léi  kd^i  ambí*^ 
ki^  K|nn|ád  ;B,yfi4ily  ayolal  (Synndu  r/vv^:  dofaé  (M,  ipro^>  «i«li4*- 
^i^L,8f  .^inppoi^  tj^ya  m^  f^^trj  A«tiid0itty  j6ai.H«0a::k'lMr8ib{ifcll^ 
pavj  VB0^éiiBtiá ,a:»l  vppjtttppi  i&^  kUséi  jim  ?Mk  odM^n^^  Ii...U17 
▼yftappjH  Wff^  Síinw.  «9  ;vtftiv«lel  tcakMi  KvPQva  q  .^kvl.ipiwtí 
ii|l  PavM  »  ft«*y.  -r^  y^«  áimiinai^  SSi^QPfsa  jmraye  ^ej  i.  ^Zcíáiiiifc 
M  Labifmf  ,  «>.  při?ite)^{  fíx^  <ir  9tA9«a '  vimtai  .  TeiMK /bývialý 

pilKyM  Ff^i.  pána  gTAMb  ktar]^  j^}  Vk^iaiÁ  když  O/bM^  W  wi* 
iineiii^  báidka  pevatala  JWHá ,8?oii,.jii|eiH(>«l  .xektl»wi  wTydor.fAomé, 
jDfpaolIp&rt'  Vl^  tft  i«;obláieiic  1^1  poTés^tný  detaret  jek^  iwMiHMiain  si 
li^ted  9  F)[ld|y  jiryBMhiiirafi  AVoM.ild&Qtk  .inaiif 

al^páldM  wiímilf  )td«t^.«la)o;iisiirtaidii  aby  dekm  brtiovafcf  bijA 
yi^páfi  ,ip  jagkj  vMBint  volrfrritiiiA  a  .fiaaTjf«n:Aili||tii4p&i>b  Jtdiývi 
ib][  4lie  Ib^  tobc^.  bodouM^  jedpáoji  bylo«c  SMít,  vekMnft  «l^  ae 
Iwry^MAfil  ^idíeq^  Zd4:fli»  ie^  n^o  .n&l  iMfrfáldi>V/£^Ma 

neboe  r.  141Q  doB  24.  lediiá:  3ieoadéb/  byiipscpadM  z/imtkam  «Um^ 
]i|l(|t4^ý/Cli  kimiiBli  (  y,  dffliDi&  JasakiiaiMiiilMld^  jako 

fWfap<3  aá  i^4bmí  '?«dflii  a^  do  nttfiol  pi9  zl^>i^jM  zkHSimw  UBlar 
i|Oiy€nMM»'VBWp^   .Dndiéha.t^  pak  yedaii  do  (d(KliW!:aitíbiNfciip«^a 


—  B08  — 

pak  ti^  bylo. 'Mdpcrridatí  z6  skstkti  tohtító,-  k  rOMň  jaU  v&éítiifi 
'|M>fanMkf 'iiiěK 'iied{^p6TMoMoJ  L:  14^^^  t>d  ki^do^l^Ut 

ttftánwvéilA'  k  "fyslAehimti  8tra!»  nAbeienskýeh.  ^  Bylaf  to  ona;  ¥títíf&á 
M.  Kři^kmi  odhýraiii  sckďflktt  a  Ml  ŽdenSk  '  tW  Vé  jméiiá'  kdínM 
uéiiiil  prot^ofeid  atrf^séf  straárjr^vyjMfíl^f,'  cM^fli  v  óéátf  o  Wálostééh  ^ 
V  jlnéM  Iř^i  VSettr  tib  8é  týMi 'tíi^  ttcíMtte  řftiUKé'|rff^stánotverif  k 
rodioáiMÉÍ  «M.  Z  odporědf  á  )»ádek  áié'^néi^st<tái  nfŽ&dii|f  itopó^ 
kojQjfeí  reMJtat. '  Ketniii  -táteleto  téttfeó  -lia^^Vdita  iibjr^ViiěJSi '"infr  se 
Qjb^l  a  vůle  krtiůvn,  ponéktid  «(e  výplUlaJ  JP^Íflá^I  t4dy  Zdisiidk,  ié 
komM  tidi  Ite  strany' d^břé' a' 'Vifé^  sb  Mravniřaj!,  totifi  ovSem^  tom, 
ié  obé' véKtí-  eklí  dié 'tutanÓTerií' ebku^  ittůíA^  ták  jak'  taždý'T«nký 
kfeflCaa  pofinen'  JeMlvftřití.  P^nétadif 'é  «éto  vééf  oeití  niBsVdniost 
tedf-  aby  Mímý  na  sqtít  se  'o^'  postaivtty  ^  a  Ve  spiséďi  pŘtieňf 
své  eiBobni  ;«dihíoatíi^  ^  SdíéAa  '  pkk  'dttfhAo'  ďée^  oObývárt'  tí«^ 
nMa^ 'dobiý  'VýsMtk^  ^<i«im>  plto«í  AMo^t*  pd^Mdcifh  Wí  oelébb 
jodto&HťModlti^iM  «á  «e  ZdeMk\2'IiábbTiné  pl^  Hn§i»vh><i^  ''>^  "^ 
•'  >'^  lMto!rpth(rž^Bd.HiMTými'$«toho^  nhšl\tA^  P^ób^'ií'Plki, 
(  «filito^  ^Blál  hiMid  a  peičálku  {M  >igtrÉÉ»''eíf)ráiř  <a  'Ve^i^iía 

QiilfreirsM  l^efoipn^itHEprirm  €teiÍ6fl»Í<  ^Účastnil  sé'téií' tik  MóÁié 
t^didM  K  14121  dBf  16;  IkffWJiioo,  «i«rasln2tf  k»áte  VMkf a  *di(«ai4  lík 
súébmčsld^  i^MUd,^  stijd  pc!VD»  ^'  fiusotř.  li.  U4B0  by)  KfttoreÍKi 
ntilyttteity.  Tete^  «Mti  ^  UK  ^  'fStii  %ly'  dáié  fJoUt^ly'  dejí  kaur^  pi^ 
bvAitelkl^  ímátstVi  1^  iĎedlátíi^t«meřblidi;  nrdkbf^  ť  ¥mň»'Stii'iÁůf 
až^éa  ^idé  reakoe  pířoti  Tíihořským.  ^  Ve  séhíiiréé.f  Kktóp^  i^H  1420 
dfMnA^V^^mé  p.  ZmnKka  «tf  SVdJMna  i^sVOnpft  profir-lVbórfiiilpo^ 
Sai  spis>kK  {dMMMJi,  Y^iiÍAft  tit^tde  sttMl^  této  órf  b*hAié''á'itÁ)dilé 
iljIyvy^Meeiiy.  L. ^1421  bylcttětn  diidioyěti8erá*«éákého  v Práee  td  kte^ 
rimň  ůídkMotíp  fšmma  priofi6  dén  í^.  í^koj^  ^'Di«áik  |>«k^lN^bfiskii 
v^koHliji^Ksttl^yl,  to^^rMk^ailM^fakup  oé(lb«fifpHj(fi  ti<kiiÓM'p*oHiéiim4, 
sphOméimH'  miflttyi^Frokopa  «  Pitoé'  a  Pf{b¥aniii  ^  Haif átli  a  ]eÍMáB 
Tfeiwsilby  Kk  próspttiii^  kznetf/  Strakk'  f&bóřÁáí  út  H^a^^úábyíMl 
)iiMMoi«te  i  PirMo^  Pfeéňďtéko 'áa  sď^ůzdé"  4M^ 
fajfkoá  Utemefei  itěmi^:  ImmOTBký  ttAi^  |áÉ#^z>M»tkW^¥y^ 
téiMiL  >«IA'  1417  býl^^FiPDlBq^  a  Rifi«  spottt>'s  \Sétofr  striboa  Í>^^ 
▼onf^fo  di>ttk6  lEfypoééJiéii  a'ÍVahy;>^'^  je(lttto{«lt  ^ 
sa^V^ědttl  Mžrify  eo  sp^jsbec^  Fřlbrani&Vv:'|QtA>ž^  Ma^l^ipAsDtMl 
ov«itii<to^lteAv^bMM|K>;a«á>vi^  -<    '' 

:      Viadé  ph^sťiniftA^lEPas^i^ 
tfftík  ntď&i  baliazá;  nopakyofilii '^ffíak'  Itito  itMibátt*  latol  mk  «ÍM» 
rnUm  a>fiátéd  odpMtatř  8ě<  MaMí^^aáby  imiiri^žiMI  'friMMA^ 


—  569  - 

kÍTr»^I>«bff«lul<d«ď»r^it&  fiénáatoniff 

o  viovíkotí^éĚiílai^  tkodatéUi  mad&  ^jw^  w 

^jtlf(ííkfll^o^^siÍaíal^  ale> ipiékmoK  iMOciJiorifli  prttteAby  ti 

l^EÍ .;  fl^ ;  nimi :  mHí  i  Jáb  tolifr'  •  ío&tttoéái  byl»  •  a^  ňfei  zéiái  U  w^áa 
j/mip94lí^  jfM  !J80tiiiet^«S]i6m«tUei]SM 

WU|ACM||Í47  ti|(QXÍ  ítětnf  j^  proti  nimliiir^v  nábéte^sCTřiiki^ÓecUti^^ 
9ie(pu»ii^   se  mstíOlk  pa^m'i-  i^vmí!vyíakt&^E.yMUS  &kaftíidhV  ae 

«»)' átipim^Po^,. Jnn P.foÁ»  a jiái  mod  ae^diéodt v ^íed&skw 
jÁ9Í,  :--*. /Stm»pl»r>  <^  2a<«iiia.  miátri  ijoflqt  Káilbvy')lijíl-bM  od^oM 

z«iUv]^tel  rf«líap»i|.;im  JadiEbt  Jhiýl^jeiie  iátoaJ   Aildti 

iot^:U12  iel  j«cliii9ii  ^fi8tm:8  'Hiw#iQ,1bAi&potttkň  lío  paÉrdé' přeáKl 
^4y()jiif  pi;^  IK>lwl^  I^  1^  YiUeftirýdi  Mspiá^hm 

tiijÍ(H^Í9«Aný|a  .!v4tí^  vmn^íátíi  itoiliiiQid')8tivii  ffAteři  z  BMeaí  iiryMiiiiH 
Iálv^L%  1^  mely  ayiiadi* kAsAiáv  kdéi  u  líAim  iBani61i0''iíyDbjrtí 
)iK^,.{j^6^  iiy^  ipat  i  sám  Hw  á  poéfaiaL  L.  MOd  ve  fldíňsoe  v 
dpn^  iu;  Člemi  it&ie  p  airtíkBk^Tíikbrfi^  idriiámé  TM&v/«hniúet$rid 
(JlMWi  )b;^;FttM^  {NTO 'ik^dmSl  iMstíknle^  iěkoi!  Te  splaa:   ^FjfHiMiii 

4ij.qi^l^vwt<4  (Pribnw?)^^  ftet^scbadual  ié!  v  v^xníUkni  émféinolm 

<«MÍ^«  m94(^  JM  ^jriAi^ «  . . .  Udám  ^ioio  to  aliédqíé*  tak  iilM 
Ifnj  ^  fiiHyd<)|a  ^ . '^  í  ač  aitf(m  přáMé^  «e  yE!|»t»vfli  ilatfaoem  •  <  q^M 
YjIdelMýqli  ^Mibrudhmt  j^Mee  «áfirvid  ;^jaaiá;4ana  ii6  tyíMda.  L. 
líiAajbil  SMNÚrifty  i»  Zo^ite  meti  poa^,  ksékinkými  knkaiOiiiáUbK 
dut  FÍBy  lorMi^fflH*  1^^  na  ro Aaii 

l|lli#aál^  i{(0ÉUkiii^  pQ^vyvUhováití  iiémaakjiit  áWltoHi 

t«|F;jivFnib]fi;  mwdititi!  M;  PáM  *  Stmáriity:  ssd  Zadíto  :ufle<  ůxmAA 
Fl[$tfú^  Není  poekýtf  že:  aŘtttíňuw 

mil^imv^f^.  ^  iMiMki  tele  upadl  á  tmMatjeho  oiíávááof^^obaíN 
19^  JB^aA.^irtáá^rk  tmjandal  pii^^  .Aviek  L.1413  oíilliU.4|e  Staid^ 
fi|(kVudoqeiafiea:fiiuivei^lM'8P  119111^  jahfi  pMirn&enl^(  f  OditAtltbi 
4f»i^^4P#k..  vjiodji  na^:  figniedP^  i  ve  ^soiiAdbádi  nolvera^Haelr 

atífl  .iM^lU  v. éele  ^furcm  £U|8eyýdi, . teUe  teíita;8ftm<tj«ft  ^a^ nej-*' 

l^rpluni;  /iM[prí|ptU  žádondmii:  afovnáii  se  stfrmiiri  Syli  (ísIl  fiiiilisláivr 
a»  fmi^  ť<^  ^  ,íbio|ma|i  ^Ue^.ia  iaasStiin3ijaMl<«ti:;pael«n^^ 


-  8M  — 

ttimoSi.lnik¥alf<  *jpMuíA  ^  Stainibr.ie  Znojma  8€lM  ped«  oiliri-^ 
na  puM  Jana  lÉdadáiho  %  Bradoe^kdeiiiA!  zánika<  jéh*  bný  semřel; 
>>       Yedlei  Sfeaniélavaii  »  ^Isnýmh  se  y  histfarpWncjtetíjf!'  jníenoft 
áé^^   ťáMí>    (Béž  on  dž  L  1S7I  *byli^1lli8liwl  Uiil^   ar^^ 
Eéji  Em  na.  liifltoxídboii  rýMnp^fvél  tmd«<  liti  ^Št^iň  SélM  při  lOm, 
tíaál  ú*vánvTÍ  ftíM  nedoeia^  a  byltnoBÍ  ^^rvtíbni  Jenl 

Bo  vaUeia  T  PMrio  h^UbOL  V  oysédičh  '  kattakýrii  a  to  MlidEii* 
iidbmsitiiífili  ijei'  vjbídf  taalesámo'  ▼  4qppoisief  a  na^jédoA  oesté  se  Ste* 
nUaveÉi.ad  ZhoJBia.'  Bgri  M  éttíi  ÝfOsmákvi  kaUHaáftm  Ao' Pby 
aedilB  oasa  StanUava  fayr^anfái  eatktíiit>  Tépr^*é.'l4A2  co  dékaÉ 
fcMt^)  iloiBofkké '  ohráa  «»  prití(;Hiioo?i)«Sílbaiil  fié'b|Mlhi  Tdfejn^ 
kázadm  i^d/ódvrátifi  /^dx  kifih  ¥iklri(9výeh.>  HáB  s^jý*  Mfl  ié  «0 
Pálo&' odimOio^  odnáta^  noboe  áe  2dá'«o  fyýrali^^přM  ttn  dolM^pf^ 
foUi^^f  { iáé^MÍfi  jAíM' ^  imiQ  Hqa  -^  teti  <2bJtoor  Íd$i'jetí 

piáMeni  »8vAm  séio^Mlé^  dibA^^Htsi  ▼«  dptscíA  Atýrii  flótfii  l^jfaník 
TOp^zpdiTa; kteá. konéfó  jámmé  l^bM;  omitMt '^úetitkt^^  uinšqw^ aifii> 
ow  6flnÉtefi<í6u9/ {^kmdtim  Mfrmh^tiétcín  t>«rteMek.  ^-^  Na  róikax 
kfeéle  ¥&clirra^ píro  neáslÉpnpst  ť(Íech  "i^j^tizen  spéln seStámriatoiiH 
a«j.  nevimetiebysetaiiib}!  opět  tíairrÍ«Bi*  Ale  tia  mí tntt  i  l^QfibdidKAiii 
86  cigovilvi^alívtaiA  áa^poda  univendly  Prafallé  tB  ndhroisita  ji}*  la 
lalKtvMio  líobžnáViyiai  Jakbn  MriiYofit  táni  pfott  HmoTř  oBvIdda  o 
tom  kiflgtorie  Typnm^.  /Ponkaln^  na  'dntysl^  jdko  1  td^  lo  m^isHyWyif 
gpfay  HQ9017Í  flUAdapi  la  i^iSinon  syMidaldek  jédM^mí'  1413  afian  na 
sním  přinosí  ahý  ae  nenedoát&iřafo  dňkajBn.  idtávnti  nátMem  JÁó  a 
MiHiaiat  donOMMs  4yy><fias>  Kostmcr  j!ll^á  4i  Sď&řé  nvAnv.  Tntéi 
keriiTosl'  'OSfídeil  ř  ňapotom  ptotf  JerOfiýiiibvi.  <  Utiiřel '  po  itito  14S1. 
I  .Jm-  EUm^  araidttan  ^^flský  ir  kostele  i^d&lkítoi,  a  koioglat 
kolice  i KaHovjr  rystofé jo  ihned  pK  poMdn  16;  sK^'^  ^piyM^r 
OoMogio.!  Že  vdlikAt^^KáŽMMti  na  naí^Arsitft'  poiívál  tijrevMá  i  tbko  ié 
r.>  IIMM  VypihMm  byl  od  téitocaby  kviflé^VáitefU  nléVrtUfalh^  prov^odiť 
kÉevýito  ndy^ijsbo  při  jedbáni  s  kriiém}  pdskýitt  {Mnfil^  NáTiéfhr 
ee  tíM  Y  nastalých  spovock  nirodiaMi  |di stnitié  éoákéi*  feDUftu  opi^ 
my  kasatoURP  kaple  ^BotláBÉki  aftoBonoa  néktÍMřýní  flo^lfi  YyiWMt  ot 
atmiapřilayUkóismlÓQ^ivoloiyk^bi^  Totátkáeh 

dritvitiíUi'  byl  ale  ^oéHtiipAý.  '>^li  t;'  1408  Mvilfr  UMni  na  kaiaó 
Maléje^i^Knina  ndslvá  TumfiDi)  Že^  vtiMmkaoflMÉýilif;  piokiBriNi 
Tie  se  ]XNq>adl  s*  Hnten.  R.  i400  je  zase  spolBa  btáaka^  nároAU  M 
mHvemti,  léé  TÍ|éaitvhn  ^áiany  ééské  odpadá  piféinil  spofeni  a' MAT 
pott  EXke  i^ři  Mtnlté  Aoologidté  jol  MitA^a  Bfal  'firofl  vioKkým 
t^nufém  'Viáňm^    ÓSaétbil  s4  41^  iUák  výMpech  {ilróii  Btasofi  r 


—  Ml    - 

ůkmaJjAo.^  Jalol  tiž  r;  U06  byl  mi&  tén  jenito  imdffiaieibMai- 
povi'  ajby  nadlknihaiiii  ViU«foir|ýliii  éovdai  jednini  se  savedlo  ábyíM 
BpUiiji  aeprMtal  «2  do>  L:1413>  vtomt&i  aujvlu  jedflatií  leó  ůéabtiriv 
aei  aohwky  i|  av.  IfidMla'  náátedkem  vjíota^ováiií  «vého'  byl'¥ýpověm 
a*epn|((tmidár  aeiyiee.  -M-  Ifan  vy^MMeen^  iniáhálcel  se-t^  Peít  m 
ZÍM{^  Iktei:^  jiilv  l^ití  ^^V-  8ldiM(  mesi  piofteqry  ^ťhaiA^e  má 
UttTeiiúié  16  JméatQe*  Nat^Eááe  |eý  iia  syo<Meh  a^  sohůakáck  co  piHH 
tb«ft»<^raiÉv  oo hdrlivéhD^odjáůroe  spttfi  ¥tlúefe[irfdi,'  Janaffináft  •stan 
■Sr  JdÉ>.>  fttq  sébňiÉi  že  bjl  ápicdu  iriDoikem  na  spáleníxluiih  yiUá4 
hrjA  r  Pméan  PoUusáno  irMi  jest^  ié  teejvioe  k  stoito  pHsfiei  Oi^ 
«i^i«  'Affidti^*  iikjiBfié  jeásož  <přédiiich  pmtiwiflLŮ)  <9pnv^>^  cfikevitfdu 
Votázée>9ÍrodnJfia«mvéniM>'8tál  Onflřt^  při  sbanééčbki. '¥^likib]^ 
korihftetjeho  protí  itoátfiiyvá^  i«pís&  YtklAvýdil  i  V  Čaůáck  Na 
snéimi  Koatnicként'  proti  Himyi^syédérr' vynikal 'kl>riivdtit>«  iitaMMtá; 
Y  plsommofevíi^íafiOfvrfm  důkiitélip-i^  i     .>:<';  m         • /I 

fifileiiítoai  >oá>bo«  se  airf  v  této  dobéi  téA  MUhatixoNiněekaé 
BroiiHt  ^oámějéi  pode  jméDrad^Mscliai^dé  Obusíb  aneb  flaáiiýi  JBoaVéký 
ndcopjo'  p  ním  dává  'správa  áé  býval  ptobadmn  u  sví!  Ýqjkéoha  iiat 
Nováat  mMé  v^  Piaso.  Jdikož  «e(  vydával  za  analco  famnúctví  (byM 
a  Něm*  Bcoda  syn  h&íDÓckých^  homtkov)  tkl  linť  kgrii  Vádav >  velikoo^ 
áanm  ptnfiic  n^  opraveni  ďatýoh  Máv  v  Jibvépi.  Sebral  peniao^  a 
poaůstaviv  fum  .^  to  do  nového  s(«iavováDÍ''4ola;*  vida  viak  biao  ^ 
ajMiO'taepóřldi*  pvAl  i  a  pe&ěm  ae  aémé.  TSch  i  jmýdk  penéa  .pr$l 
pak  poaiil-  k  ptobásladoiváBi  J.  fihsa.  Ncgpohr  so  olig^lL  141A'co{ 
prokarator  Frafokýbh  farárav  aMobou  t  Hbiíi  pratí  J.  Haaovt.  'Vé^ 
vadem  jeho  byl  vyalaný  Hasův  pr^karalor  Jan  a  JeeeaíeiaNrěanén  p 
kdyi  do  Čébh  afieS  db  Uatby  /dán.  Pkbces  tim  nebyl  akonJSéfLi  lii^ 
ahál  dále  žádii  va  jasénír  Pražského  knttstvá^  by  H»»vylilášaÉ  byl 
aa  arattacíře^aněktéH  zvláSté  naznafcai  piátdé  jdho  06  ^dpaif«e> 
hndistfň  před  atoUoi  Ěioukbn  osobné  byU'  poVoIán^  NáUadkém :  4oh> 
abdovena  byla  klatba  na/HoMU  Stnúoy  *  pfknivcn  jehd  •d  AGaUdat 
adáiiý«h  nafi»Mia  ballon  papaiobon  by'ae'před  stolid  apoitol8kioa''pft- 
ataviiii  IGahal  obdriel  jméno  prokmatiNra  ié  camitýd^  >  ^-^  ObssvláSlnil 
hoiivoit  ale  •svědfiH  na  siiSnm  Koatnibkém,  přibiv 'hned  druhého  dnol 
po  Bbeoré  píiehoidn  po  koetelních  dvéřieh  listy  jiinií  Hnaáeo  Čiov&ai 
v  klatba  daného  tvrdoi^'iiého  kaaiře  liacnaML  Pále6  m  Jan^  PiWva  byM 
jébo'  hlavni  spolttpnusévnki.  >  KáéehAein  je(poh  byl^  oviém  Jan  Uskapl 
Litomyiltký^  IMádáli  žaloby  na  Hoisa  a  doléhali  na  nvézséni  jehiHi 
Taktéž  Michal  i  posdiji  jiadnal  atoje  y  éeU  B^réákty  proti  Jeianýnio#v 
Za  té  jir}  po  ioelýdi  ťiiechách  takové  aáSti  stihtelo^ia  te  beadifáiii  w 
tamo  iNiviátiti    Daliich  «piáv  se  nám  q  aém  n^festává  lei  ia  dniM 


-  912  — 

lMipie>Betfeinfiké  L  I3»l'ki^i^mAJ€átííl3B5matí^BLl  Napéloiii  aci 
stalfair&reiii  xi&ví  IJLliilieBÉa  na.BdnčL:'  Hus-'  imi  jakoft  sovdrahu:  8vé- 
911  as  ;d«inSř6Ta],  ^aíei  Pinrtba  L  11409  jsa  odpiícem^  jeho  aéktoi 
místa 'k  dovémýob  hwom  r  Mňhé'  frM  Husovi  nvedO^  >f^  ^siom 
éWdi  dohci  stál  spak  ni^  straoě  HiIíotí  nepřátiebké  a  ůeopoipiiid  aonirist 
svoq  i  oa'  8ii£iDii  KostnidLém  esv^lidfiti/ qioki  s.  Michtt(em  a*  jinými 
piaeiije  k  ínkoiiiii  bÍBkopa  Jaoa  'LitiMayi8bk6bo:  -^  Z«-  Tiedit>protínďk« 
Hiisovýclí  jižto  8€^  DÁ  sněmu  Kostoi^élB  vyna^ítii  dali  péliral  bniiiV' 
Jaá^z.  litimiyíie  pMjmim  Železný  nejVétti  váioobtlj  nejen '^ny  ěbeíUH 
jafašivi  s^ii  ale  |^  neiryro^vapon  faoirUirpsl  uiaMiviíaúí.&ma  pcteii  atq^i 
pékfokÉ '  pifo  .dUiliÝé  wii  hen^^déni  istran^  Husovy  ak  ^nemine  i  pri 
uůénoslSštte.)  JaUHi  dňÝM  t  itíj  Ud4dal<».knéi8((vp  <tej|Lé:  Hni^vi 
protmié'  liáéúi  téhb.  že.  sloit^ii  sa  'j«9  Samo:  pen&d  na  eesla  :do 
Kostnic  opatřilo.  Považován  byl.  tedy  vitm  |>nmiii  aá  légatá  óeakéké 
káěistva  iatfaníy  fiiiiiské.  na:  n^némm  Starý  A^cíliel  HnsiV,  Tkeoďor 
de'Niem,  ni|iBtný  Němec  á  bývalý  iiíroiesor  V  Pia^e:  ptoaví  v.  svých 
pamělňofliech  Koetaickýdi  jež  ufvádi  Harď^^}:  Jomm  ůpiteopui^,  qd 
Uéét  eiéei  magšwUf  n^Hu  ét  étiam  peMM  opere  .ůt  sermoM.  ••  vemn^ 
tmMtk  ef/kérů  éiM  poůmU. '  Sune  ůmm  adeó  diféi  ha€r>etíeí  cúňtta  aémi 
mbijueradhaárétUeM.perH^  m  earmn  pmýdia^  fMN( 

attc^^smicM  teire,  et  ioSíé  dMtaiišr  de.  peréofM  sííhimtš  ip9Íu$í-^ 
Fa|mo;  if  ho  sprána  Httsova  .taktéž  nenáviděla  jako  oa  ji;,  alatmáia 
k  tesali  :tak&  doíBtate£nýebi|iJ{čin«  Jemtenló  káed  6d  ppčátkii  vnikáai 
qpšáv  v  <avkVi.;pfaeoyal  péremi  sloVem  a  vieMkým  jed!iláalm<pÉoti; 
opr«vo!vaÉeIaÉ^  mžádnýoh  na&stíe/.fNrestředkfiv  k  atbdenf  jich  é  ka:flili^ 
íbU  jejidi 'jaah;  Zvláště  důrazně  vyMootrfí  t  1413.  Držáaá  byla 
rfyiíoda  ViPiaaadne:  &  února'  za  óSdem  vyrmáaí  zlnatků  y  dricití 
české,  9ú^P'^^^  *^  nebyl  pn^omeir  ale  zadat  návhy  iřiktatýchi 
vybvítá  kteiák  -strate  jeho.  vyrozumívala tdiívtt  vyřolítná&i.;  (Podlá  áělw 
níUíziEttedsa  býti  nejpřísnější  abaohitismni  v i církvi  byt  i  tleba  eeatoa 
swpvAiá^  íéecvqrismii.  ,,Žáidal  aby  ostUovei^  bgrl  Jia  anivérsitě.  misfto^ 
kancléř. š  >mocipoUo(giii,  aby  zapověděno  bylo  kádUi  Kdu  ú  vécedi 
kMréjén  pflft)  Vyadké  Skely  se  hodí,  aby  IC  Hnaevi  aprilelnm  jdMf 
nabylo  již  yvhetí,  do^ejpio  káasatí,  a  knihy  vfeeky  v  jaayktf  ěeAáa  od  nicli 
éépéaoéíabjl  poCtipany  a  «znidény  byly^  .  r4  • .  '(Pálaeký  Déj*.  HL  Gofsh-* 
Ifoa  histeriae  Hussita^m  fibiri  XJI^)  Mói  takového  «mýš)ení.se.HaittoU 
ned^tniti  na  sněnia  <  od  ktecéhoi  oěekivat  ie;  afttdoBl  uifiiaí  piáaítil 
jéhoi  á/fliDdí  iarvoq  prtfVede  zásady  k  jejMiá^  itsl^aleí^ní  ae-knSžítivit  t 
Čediách:  nedostávalo* 'hmotných,  j^roattředkůVJ  PrOU>  aa  spětnti  tomt6 
tisk' :horiívlfr  ía  neásttifmér.si;  pofiiáail  že  jej  v  Čediáóh  poymumli  ^wm 


Uaarofto  pávodée^dfibo  iihllitt^  a  Setohýměoá  a  tii  ^BMJiň^ 

jábo.  fle/!a»f9L  ' Týj^oT&nř  véSkerýcb  je&é  krókiv  pVQti  stráni  o^řav 
pem  ňeiiáleif^  :oVSem  'áié  ié6'  Hnát  jeáté  o  •  cmaieiiiďi  ítktii  ^UíÁJbtá 
Osii&dKir*^'Sbqr  "Kosbbkký  :ii)mav  horKT^  a  viefits«iié>'pillBo]^nl  jehé 
0r«il  rmoj  bfakúpstirí  Olómůeké  proti  i^likďileiiVáHia^a  littítý^yh^ 
bilaiské&o  iaai»ri»kal  AÍ6é  ria  hÍ9ktiptitYÍ  tbto  nyesti  did  á  poptizéni.jsá 
odporem  siiSiiiiiv  do<(!éh6ho 'AliSé' i^  v  Usknpsivi  LitomySlfiki  xtttíit 

i  Mlmd  tyto  jmBiiovan4  bylo  je8ii  nuioho  jmýeU  jenž  $d  Áa'l>oj( 
tomto'  účattníce  víoé  nebiáirii  t  popěedí  v^tonpffi  díletií  pro:  Husa 
dflom  proti  němu.  iSrfpoménoali  zde  ěhňS  ÚA  tiA  Prokopa  at  'Písně. 
Mni  tento*  vSady  jmenován  noíeri  přednfaent  tbéology  českými  byl  jeden 
z-pnmfeb' jeaž  při  Hímti  btfili<  a  snahy  jeho  podporovali.  L.  1408 
jitienovánbyl  odstrem  1414  dikanaň  &kalty  ái^fífltAé.  l4lO  záfitiltfiA 
](a  ttniVeraté  yikhfovii  f ozprwro  dé  ideis^  napotom  se  ůéttfttnnje  vSeeb 
odfoaek  aí  synod  Tystiapoval  pro  opravy.  •  HiaVnt  pdsóbenii  jelio  padá 
oVfeA''^  )Sas&  po-  Husovi  kdež  í  další  o  nfim  jěúé  znUnkase^tane.  TéS 
čMo  jmenovaná  osobou  byl  mistr  Matořic  čili  Marik  RvaSkaVjodet 
i  nejhbrlivéjifoh  pTotiřoikd  Hnsovýdb.  '  L.  1408  jsa  ph^fbsór  tbeólo^é, 
podán^byt  s*  ReiiašbeiiieaDÍi  á  j.-  kn  Ij^miniálům^  dp'  Pis^i^'  XJ  larcibisknpa 
EHíiBkého  fttU'ye'^ve)ké  vážnosli  a : fcáiál!  tantp  t.  IMd  kdy«  ž^obá 
art&idovafafi  Vučinéoá  i  byla  ha  'Hnsa  aby  obialovad^:  na  kaAlý  dlinek 
eidpovSdfil  před  midiren  Maoricem*  Rvačkou,  profesorám'  s^.'>pfama; 
Té£  se  účastnil  Rvačka  sněmn  Eostniekého ,  ne  bez  okáicalosti«  Kdji 
4kKr  vyzýval  aby  se  psalo  proti' novotám  jež  m.  Jakoubek  v  Čechádi 
l(áv&děl' sepsal  m^  Rvaďia  obáimon  rozprava  kteréž  $e  i  výslovné  poehvalý 
A4nt  dostakr.  -^^  Diie  A.  května  1417  držel  ke  bb<Ara  řeč  v  kteiéž 
vyMwUpii^ro'  opravy  v  eirkvi,^  óv&ein  takové  jež  se  dogmatických  zásad 
netýkaly.  Radil  aby  se  drkévzase  pHbUiila  k  původnějSiib  sVým  formami 
FI^pye)i  á  ^iStnbšl  ovádi  2a'hlavid  přičiný  p<Mesnnt(  <š&fkve.  Bře^e, 
aby  knfižstnro  vié^  pěstovalo  vzd6)áni  dobrých  nadk  á*  crdpornčúje  zvláště 
«^^ii&ai»  kp^tvtf  spravedlnost  Jen  itímto  spůsobera  .prý  dá  •  se  Tbapitř- 
gtM  íabslti  á^beSkodným  nčihiti  AVSák  lépe.  kiad  nežli  detčeqoa' řečí 
tatmákott  objeví  se' povaha  .mňže  tohoto  'dopisem  %i»TJm^  nápom&á 
fěíňí  ElSky,  vdovy  pó  p.:£ndřidiovi  z  Růže,  áby  od  příjimibiii  pod 
ot^  o^Utottpila.  Psán  jest  dopis  te&ld  21.  kvě<asa  1418,  a  itá  ď(Mlova 
takto: ',JllddStbaTěmá  napřed,  dósbjňá psin!  a  slůhb  boiiei  JMio  jédd, 
tak '  plijímáaie^  je  kaltdba  s&  Titfdj.  Jablko  y  i^i  d<ibké'býioK|r  so^, 
ds  |y^  záqpov^  |ed  byí(u  Dpi  iápověd  cierkvé  pv|^  a;  slarýeh  "pf^dkóv 
obyče^eisvatéj  a  v:tom  bud^^MBeqa.  Psidsem  otoia  (iádn)  derkve 
koéMídey  )r-'to  máto^pismé  papeiatii  poto2én6  i  oiesaiein  a  toho  sě 
dkflii  v^Jéžvsobě  i  killidiK  pi^}^^  %  itebe  tákb  edlifieiiie,  jako 

88 


—  ne- 
jevě z  r&JQ.  YH  tak  sflnS  radě  kostefade^  jtko  héUké^  a  luyveho  ni- 
loEU  £tře£  sS  jako  jeda,  kterým  tělo  bofie  z  kalichu  d&bekky  rafie 
přyimati  lidé;  Sama  sápovéd  z  oecbřiďiá  hnech  i  peklo  iSm;  stoj 
v  starém  podntoiství,  a  nebuď  Evá,  SrozmnSj  eoi  plši:  lépeC  jcrt 
nmři^ti^  nei  z  kalichu  příjimatL  Nadejit  se  skoro  že  buáa  psáti  jiné. 
8t6j  bezpečné  do  konce  a  sebú  nehýbaj,  nebot  na  tobě  nmoha  te£(  Jakit 
na  slúpu.  Na  samé  ženě  panni  Marii  Yiera  byh  zachována,  kdyi 
vfilchni  apoštolé  byli  i^é  přonevéřiK;  pomniS  na  též.  A  tento  list  mú 
rnků  psaný  vSém  ukaž.  A  s  tí^n.  tomu  dreliémii  télu  poručena  budí .  .^ 

Pamětnou  Osoboh  v  této  době  byi  zajisté  téŽ  Petr  z  HOademviáf 
o  nSmž  Bslbid  praví :  Ekšium  Con^tantium  MhOus  amnes  ýu9  HeroJb- 
ěes  ^  fnoriůutí9  venétum  exkamU!  Byl  bakalář  t  uméni  a  lui&  u  sv* 
Midiala  v  Praze:  Umřel  teprv  L  1451  dáe  7.  února.  Na  snémn  Eost^ 
nickém  účastnil  se  pdn  Jan  z  GUumu  co  prokurátor  a  posel  university 
Pražské)  jejž  Petr  z  Mladenovic  provázel  co  tajemník*  V  jakém  po* 
ni6ru  k  Husovi  stál  vidétíz  toho  že  Hhs  v  jednom  svém  psaní  z  Kestnio 
poroučel  Pražanům  mistia  Petra  jakožto  nejv&méjiího  přítele  a  nq- 
stálejšího  tiSitele  svj&ho.  *—  Později  se  postavil  na  stranu  mírných 
Pražanů  proti  Tábovským.  Také  jmenovati  sktií  Zdidava  ze  ZvSMo 
(z  Vartemberka)  který  L  1410  Jsa  mistr  svobodného  umem  a  Student 
ve  práví^h  účastnil  se  na  apelací  proti  zápovédi  spisů  Viklefovýdi  e 
jéhíA  pak  traktátu  líe  vaiiveršcdibus  na  université  veřejně  pfednáSeL 
jU  1417  stal  se  rektorem  university.  — 

Patmoy  že  se  za  časů  těchto  valné  kruhy  stranniď:é  spůsobovaly 
k  nimžto  přemnozí  jiní  zde  nejmenovaní  učencové  se  přidávali;  někdy 
také  z  jednoho  do  druhého  přecházejíoe  a  měníce  barvu  sveu.  Z  těchto 
kmhův  vyiHo  též  vabé  litera;mí  hnutí  tehd^Sí,  ježto  se  pohříchu  hlavni 
kolem  iotázek  dogmatických  otáčelo  ale  v  podstatě  své  tu  a  tam  i  národ- 
ního, politickáho  a  sociálního  života  se  dotýkala.  Kdoi  třeba  jen  po* 
vrchně  pohodne  v  dlouhé  řady  traktátů,  duplik  a  repift  rozvjm^ícího 
se  poocesu,  hned.  prvním  okamžením  se  přesvědčí  že  latinské  písenmiotví 
valné  převahy  zase  .nabylo  nad  českém  Příčiny  toho  leží  na  biledni 
Věd  o  kterých  se  pojednávalo  zasahovaly  přiliS  hlnboko  do  učení  thee* 
logického  á  z  počátku  se  udržovaly  hádky  v  kruhu  učencův  na  kmi^ 
veittité^  Působí  stran  na  lid  konalo  se  nejprv  toHko  cestou  kázairf. 
Lid  tepnř.  t)ezneiiáhle  docházel  k  ú&utnéaí  se  na  spovadk  4h^olQgOt  a 
^rv  později » když  Jyyl  poznal  oč  hlavně  se  Jedná,  nastala  nutnost  i 
v  čeStíněúzévrubněji  pojednati  o  věcech  spemýdilL  ^  V  pwaích  leteok 
pati)áctého'st»leÉí  neúčastnilo' 49e  pnBenmi4tirí  české  na  tom*  co  na  ini«» 
versitěi  se  dělo  a  možná  ie  něktařá  české  spisy  o  nfehž  s  jistoloa 
QdaM  nétee  v  kterýith  as  letech  tenkráte  povstaly  shotoveny .  byly  v  te»lD 


~  B15  — 

předbojoTném  desítiletí,  čím  více  ale  náboženské  otázky  v  popředí 
$e  stavďy  tím  ménd  zajisté  mužové  v  písemnictví  sbéhH  se  obírali 
8  předměty  jež  veřejného  zájmu  pozbývaly  a  obraceli  se  k  takovým 
jež  vSemi  takořka  duchy  v  Čechách  hýbaly.  Jisté  jest  že  národní 
hnutí  Husem  na  universitfi  probuzené  se  neminulo  patrného  vlivu  na  lid 
i  na  ufienoe  a  že  i  na  český  jazyk  se  patmějSí  ohled  bráti  počal  než 
dříve.  Za  to  ručí  zápovědi  aby  v  českém  jazyku  se  nepsalo  o  vScech 
o  nichž  prý  lid  věděti  nepotřebuje  a  j.  v.  Toto  národní  hnntí  ale 
z^isté  zassďiovalo  hloub  i  dále  než  se  obyčejně  domýálí  a  bylo  nejen 
oprávněné  ale  již  i  nad  míru  nutné.  Kterak  někteří  Němci  nž  tenkráte 
o  Čechách  soudili  považujíce  českou  zemi  a  český  národ  za  podruží 
Německa  9.  toC  nejjasněji  se  jeví  ve  spisech  Theodora  de  Niem^  který 
byv  sekretářem  několika  papežův  sepeal  knihu  o  sněmu  Kostnickém^ 
v  kteréž  zvláfitě  se  zmiňuje  o  Jeronýmovi  stran  národnosti  české  a 
německé  v  Čechách  takto:  y^JmpropertíbcU^Hieronimus)  eHaminpuilico 
AlemannÍ8  (germanis)  dicendo^  quod  e$$ent  praesumptioBt^  et  vdlent 
ubiqw  per  orbem  dominari:  sed  quod  Jtcdici  in  hoceis  resiaterenty 
0t  ptovidenter  agereni;  sicque  factam  fuiase  saepe  in  Bohemia  y  %Ai 
voleniěs  etiam  dominari  Atemanniy  tU  aseerebaiy  violenter  exindt 
růpul$i  et  male  iractati  fuissent .  •  •  .  Jn  quoy  saltem  quoad  ipsos 
AUmannos  in  coUum  suum  mentitm  est.  Sieut  apparet  in  multis 
et  auůíůnticis  antiquis  historiisy  praesertim  in  gesHs  Saxonum ,  quae 
non  falhmťy  ^qwdiier  OUo  primiiSy  magnus,  AugnstuSy  natione  Saxoy 
jam  qúmgeniis  annis  vel  circiter  dapsU,  per  maltos  annos  héUan^ 
do  cum  duce  Boemorumy  qui  ttmc  erant  neophyti  vel  paganiy  tandem 
ipewn  dncem  et  cum  eo  centům  Boemianos  et  Moravianoe,  eorum 
itteolis  et  habitatoribus  diu  resistenůíbus  y  diverais  beUis  ac  caede  et 
flamma  destructis  in  oppido  Nova  Colonia  super  Albiae  seu  Mtdda- 
viae  Jlumen  nto,  Pragensis  diecesisy  recepU  i  deditionem  y  et  sibi  ac 
BomcMo  imporio  perpebuo  et  omnino  subjecity  ipsique  dud  inaignia 
iedii,  nee  non  in  eisdem  Boemia  et  Moravia  verbum  Dei  per  aliquos 
sanetos  viros  proedicari^  ac  incredulos  ad  oríhodoociamjidem  ibidem 
oonverti  fedty  et  svh  tributo  solvendo  sibi  suisque  successoribtu  eos  po* 
smt  et  constrínxit. . .  Et  nunquam  poterant  ex  tuno  Boemi  eLMoravi 
praevtderey  ac  eorum  duces  ac  RegeSy  quin  semper  Alemannis  ac 
in^pmrUoribus  ac  regibus  Romanorumy  nollent^  vdlenty  subditi  rema* 
néréní ....  Noc  mirum!  Erant  enim  Boemiy  eorum  reverentia  salva^ 
homines  valde  bestialesy  feroces  ůt  inciviUs.  Et  sic  oportuity  quod 
aiiorum  potůntium  et  civilium,  veluii  eorundem  Saxonum  et  AUman^- 
norum,  tam  drca  cuUum  et  ceremonias  ejusdem  fidei  eatholicae^  quam 
lěgíbus  ipeoinšm8axonumyquiIms,adhiuc  utuntur  inBoůmia  et  Mora- 

88* 


—  616  — 

via  praedicíMj  regimini  subjacenkur .  . ,  .  Et  mx  treeéntíi  anm$  dap^ 
9is  dux  tunc  BoenUae  in  Herbipoli  ereatus  fuU  rex^  wm  tamen 
ábsque  solutione  pecuniae  vcdde  in  magrM  quanůitcUe^  per  imperatorem^ 
qui  tunc  eratf  ěcUicet  Henríeum  V. . .  é  M  pro  eo  rex  Boemiae  exis- 
tens  pro  tenypore  est  ministerialis  et  vasaUus  imperatoris  9eu  regis 
Romanorum,  etíam  exittens  pro  tempore  Dapifer  ejns.  Fbrsan  pro 
eo,  quod  Boemi  eonavíeverunt  et  sólent  mtdtum  eomedere ,  et  non  parum 
hibere  ae  frequenůtir:  ut  sic  etiam  imperator  t>el  rex  Romanamm 
existene  pro  tempore,  Jiabens  talem  Dapiferum,  eo  eplendidioreim  ac 
lautiorem  mensám  semper  haberet. . .  Bafei  etíam  in  mtdtis  JnstO' 
riis,  quomodo  dvces  et  Boemiae  reges^  qui  fuerunt  pro  tempore^ 
servierunt,  et  oportuit  servire  juxta  eorum  posse  cum  hominHms 
armatis  Ottoni  L  nee  non  Henrico  praedictis,  ac  Lotkario  III^ 
neó  non  nmUis  éliis  regibus  et  imperatoribns  Romanorum,^^^^))  Že 
takovéto  n&hledy  o  Čechách  n  Němců  tenkr&te  rozSiřeny  byly  vysvítá 
i  z  jiných  soQvékých  písemností  ač  dosti  na  tom  co  historie  vypravuje 
o  osobování  sobě  Němců  v  Praze  předností  a  mocností  jež  by  byly 
přímo  k  záhubě  národu  českého  jazyku  vedly,  kdyby  oposice  rázná, 
vydatná  a  trvalá  v  Čechách  se  byla  nepovzbudila.  Vystěhováním  se 
Němcův  přestalo  kvaSení  živlu  národmlio  a  živel  náboženský  EÍBkal 
úplný  vrch.  Horlení  některých  kazatelů  proti  pokleskům  v  církvi  a 
polemika  některých  theologů  předhusitských  by  nebyla  spůsobíla  tak 
veliký  obrat  ve  všech  poměrech  v  Čechách,  aspoň  ne  tak  náhlý  kdyby 
nebyl  na  oniversité  povstal  křiklavý  odpor  proti  spisům  Viklefovým  a 
kdyby  veřejné  ostentace  fakulty  theologické  zpor  tento  nebyly  přenedy 
ze  škol  do  života.  Výstupy  jako  onen  spáleni  knih  Viklefových,  nvr- 
hováni  klateb  na  osoby  lidu  milé,  uzavírání  chrámů  a  zastavení  služeb 
božích  upozornily  celý  národ  na  protivy  v  lůně  církve  povstalé  a  účast- 
níkem jej  činily  boje  theologického.  Z  účastníka  se  pak  brzo  stal 
hlavní  jednatel.  Obě  strany,  papežská  i  opravovaťelská  uznaly  pák  dů- 
ležitost  mocného  součinitele  tohoto  a  snažily  se  ho  získati.  Stnust 
Husově  jakožto  populárnější  jeSté  více  na  tom  záležeti  musilo  aby  se 
lidu  přiblížila.  Protož  se  i  z  této  strany  děly  první  kroky  k  tomuto 
dli  překládáním  spisů  Viklefových  z  latiny  do  češtiny  a  uspořádáním 
nového  překladu  sv.  písma  a  j.  v.  Nastala  doba  v  kteréž  se  pismo 
už  stalo  mocnosti  jakouž  před  tím  nebývalo.  To  uznávaly  všecky  strany, 
pročež  je  všechny  braly  ku  p<mioci.  Z  písma  vyšly  prvm'  pohnutky  k  boji, 
písmem  se  v  něm  pokračovalo.  Viklef  byl  zajisté  mysKtel  za  svého  časa 
znamenitý  i  přestoupil  z  theologické  půdy  na  filosoflckoa  a  sooíalDL 
Nezakládal  mbéni  svá  na  dogmy  nýbrt  odvolával  se  na  roaum  rhhec^ 
oož  důležitou  ba  znamenitou  bylo  novotou.  Stalo  se  dosti  hno  že  qpísy 


j^fao  zft  4ogmy  ee  bvaly  napioliv  dogmtttfim  obkevnim »  nestalo  8e  to 
rSak  dříve  než  jednotlivé  otisky  o  nichž  on  byl  pojednával  vyjasněny 
a  zvŽ^becnény  byly.     Protož   se   psalo  pro    ně  a  proti  nim,  a  sice 
nejprv  tím  jazykem  v  kterém  byly  shotoveny.    Nebyly  psány  pro  lid 
nj^brž  pn>  nčence  a  pro  Školo.     li   také  se  jidi  nejdříve  uchytili. 
Jasyk  nčenců  a  &kol  byl  ale  latinský*  tudiž  se  stalo  že  latina  tak  relké 
převahy  nabyla,  že  véicktti  theologové  jenž  na  boji  se  účastnili  na  nej- 
víc latinou  psali.  MéliC  k  tomu  důležité  příčiny  i  proto  že  psali  hlavně 
s  ohledem  na  cdon  církev.    Že  pH  tom  neopomenuli  i  na  český  národ 
ohled  bráti  tím  získalo  ovfiem  i  české  písemnictví,  ale  za  časů  Huso- 
vých méně  nežli  napotom  kde  národ  český  od  latinské  církve  se  sku- 
tečně odtrhl  a  záležitosti  veřejné  do  evých  vlastních  vzal  rukou.  Spiso- 
vatelům obou  stran  A^prv  9a  tom  záleželo  aby  přesvědčili  autority 
církevní  a  ákolní.  TěžiStě  jejidi  snažení  tedy  z  počátku  neleželo  v  lidu 
ba  ani  pouze  v  Ceohách.    .Obraceli  se  hlavně  na  celý  theologický  svět, 
vedli  stížnosti  u  stolice  papežské,  řadili  se  takořka  před  soudní  stolicí 
ka;rdinflflv  i  celé  církve.    Z  tohoto  ohledu  bylo  užívání  latiny  českým 
spisovatelům  nutností  pokud  toho  potřeba  viděli  omlouvati  se  před  cizími. 
Rada  latínských  traktátů  v  této  době  sepsaných  jest  téměř  nepře- 
hledná.   Jevíc  se  v  toni  nejprv  že  nich  literanoí  na  univeratě  Pražské 
dobou  Hnsitvon   val^ě  se  probudil.    Od  časů  Karlových  přispěla  uni* 
versíta  oviem  na   roziíření  jistého    ůhmku   vědomostí   v  kterém   se 
věda  středověká  pohybovala  ale  nevzeSlo  z  ní  mužův  jizby  znamenitým 
jakýms  pokrokem  se  byli  ^svědčili  v  dějích  evropské  vzdělanosti  a  novou 
dráhu  ve  védě  byli  nastoupili.    Áž  do  časů  církeviíího  hnutí  se  učen- 
cové čeití  neodpoutali  od  Aristotela.    Vykládali  toliko  knihy  jeho  a 
až  podnef  se  některé  přednášky  jejich  v  rukopisech  zachovaly,  jakož 
k.  p.  komentáry  jež  sepsali  Stanislav  Znojemský,  Petr  Přibislavský  a 
j.  v.  Nym'  oyiem  nastalo  živějSí  pohybování  literami,  byt  i  stranné. 
Stianností  té  se  nelze  diviti.    Každá  důležitá  otázka  nejprv  k  strannosti 
vede  nebot  přitahiýe  mysl  obecnou  k  své  straně  od  jiných  ji  odtahujíc. 
Právě  tato  strannost  vedla  i  v  literárním  ohledu  pak  dále  nežli  jaká 
koUv  rozmanitost  by  byla  dovedla.    Náboženské  hnutí  vedlo  k  ťheo* 
kratícJjLým  náhledům  a  zasáhlo  dostí  brzo  do  poměrů  politických  a  so- 
ciálních.   Za  Husem  přiSli  Táborové  za  nimi  Petr  Chelčický !  —  Bylal 
ae  také  na  počátku  XV.  století  vzdělanost  až  valně  rozžířila  ěkolami 
takže  písmo  psané  nepadalo  na  holou  sldďn  nýbrž  připravenou  tu  a 
tam  nalézalo  půdu*  Ku  konci  XIV.  století  počítalo  se  v  arcibiskupství 
Pražském  1914  far  jichžto  aspoň  třetina  také  ňkolami  opatřena  byla. 
Bylot  tedy  kněžstva  po  cechách  i  vzdělaných  laikův  dosti  na  onen 
čas,  jenž  čistí  uměli  a  čítali*  Universita  ovženi  byla  středížtěm  a  když 


nastala  doba  živčjSí  teki  obnbkem  Sivl4  pohybtgidch/^as  eám  8  sébon 
přinesl  že  vystoupili  nyní  mnžore  jenž  evropského  si  dobyli  jména.  — 
Ale  písemnictví  se  stávalo  nyní  též  ohlasem  veřejného  mínění.  VerSem 
i  prózou  se  ozývaly  hlasy  o  tom  co  právě  se  dělo.  Lidé  soukromni  si 
hotovili  pamětníky  a  zápisky  kdež  zaznamenány  události  časové  a  místm'. 
Valná  část  písemm'ch  těchto  památek  utonula,  ale  něco  se  jich  přece 
ndržek).  Hek  nás  k.  př.  zajímá  několik  verSíkS  psaných  n  příležitosti 
vystěhování  se  německých  Studenta  z  Prahy; 

O  Praga!  doleas;  nnnquam  caritura  dolore: 

Qoee  qnondam  fueras  cleri  dotata  honoře. 

Destructis  crambis  surrexit  stulta  juventos 

^orum  consiliis  prmcipitata  mis. . .  • 
Posud  se  ještě  nikdo  neuvázal  v  nesnadnou  práci  aby  shotovil 
poněkud  úplný  seznam  traktátu  pojednání  latinských  za  časů  Jana 
Husa  v '  Čechách  aneb  o  Cechách  sepsaných.  YětSí  část  jich  jest 
v  rukopisech  tu  a  tam  po  bibliothekách  rozptýlená.  Některou  jejich 
část  uchovali  sběratelé  pozdější  a  tiskem  je  vydali.  Hojného  tu  pou- 
čení poskytuji  rukopisy:  Intectiva  eonira  HmsUas  od  léta  1432;  — 
též  D^ositíones  tettiumy  jakožto  souvěké.  Že  se  v  Čechách  už  záhy 
pomýšlelo  na  sbírání  písemních  památek  z  času  Husitských,  toho  jest 
důkazem  sbírka  latinských  a  českých  traktátů ,  jednání  synod  a  j.  v. 
od  1.  1417  až  do  1609,  kterouž  zanechal  jakýs  Volinský  v  první  polo- 
vici sedmnáctého  století.  Sama  sbírka  poukazuje  na  vícero  sběratelův 
před  ním,  a  zdá  se  že  sáhala  před  rok  1417.  Na  počátku  osmnáctého 
století  uveřejnil  Hardt  důležitý  pro  historii  spis :  Magnum  oectmienieum 
Constantieme  eaneilium  etc.  Ve  spisu  tomto  uchována  sbírka  důležitých 
tráktatův  polemických.  Mnoho  zajímavého  obsahuje  též:  Thesawrta 
aneodotorum  jejž  1.  1721  vydal  učený  mnich  řádu  sv.  Benedikta  a 
bibliothekář  v  Melkn  v  Rakousídi  B&mard  Pez.  —  lliálo  snad  bude 
bibliothek  klášterních  městských  a  universitních  kdežby  se  podobné 
sbírky  nechovaly,  nevšady  ovšem  jsou  v  jeden  celek  sestavené  jako 
k.  p.  v  Rejhradě  na  Moravě  kde  se  zvláštní  Colleeůio  áoríptorum  de 
hceresi  et  helia  hussitico  nalézá.  —  Vedlo  by  nás  příliS  daleko  kdyby- 
chom poukázati  měli  na  všechny  takové  sbírky  a  na  všechny  traktáty 
v  této  době  povstalé ,  obmezujeme  se  tedy  toliko  na  některou  jejich 
^ást  netak  ku  objevení  jakéhos  obrazu  latinské  literatury  v  Čechádi 
než  toliko  na  svědectví  jak  živý  ruch  literami  vůbec  u  nás  tenkráte 
byl  probuzen.  Že  při  spisovateUch  Hasitský</h  valně  bylo  sil  duSevm'ch 
jež  překonati  nebylo  snadné  vyznal  sám  znamenitý  Grerson  ve  spisu 
svém  proti  Husitství  praviv  ku  konci  pojednání  svého  v  němž  některé 
(Stránky  spomých  otázek  se  vysvětliti  snažil,  íAy  l^  bylo  potkati 


•0  $  Óěéhp  mBétm  %Mi  dénfod^.    K«potom  se  ovSem  tikicalo  ;2e  tó 
mečeni  tákj  neilo.  * 

Jakož  j{eté  jest  2e  mnozí  z  ondoh  muiůr  jížtó  se  na  cirkevnicli 
sporech  a   denních   ndáfestech   slovy  a  slndsy  hotlivé  ůSastmU  ha 
literární  padé  nepůsobJE  takž  zase  jiní  osobné  tkraéí  ani  nevystonpivS^ 
▼ýfaradné  se  obmegáB  na  činlivost  Uterind.   Připomínáme  a^de  Ja/na 
g  HaUiwá   (t   1436)  a   Vádám  »  Chvaletic.    Oba  tito  mnichové 
řédn  sv..  Benedikta  ni«tďiH  před  mocBíými  hnsity  z  kláštera  Sířevnov- 
skiho  dxy  Bejhrad  na  Moravě,  ů,  osvědčili  se  co  netinavení  horlitelé 
pieli  novotám.  Vedle  nich  téŽ  maidiové  Přeehoy  VU  a  Ondřej  zabý- 
vali se  pisttnnictvím»  jejichžto  vSech  spisy  latinské  se  posad  chovají 
mezí   mkopisy   kláštera   Bc^hradského.    O  Jann  z  Holešova  se  praví 
fo   psal  tái   kronikn    svého   časn   kteráž   pohifídin   se   vSák   nikde 
jeSté  nenejkt.  .  Taktéž  ztracený  jest  traktát  český  neznámé  PraŽanky 
jigž  před  saurtí  Hnsovon   sepsahi  k  obraně  Husově.    Zmínka  o  trak- 
taln  tomto  &ií  Štěpán  převor  Dolanský  v:  epištola  ad  Bussitas  1. 
14t7j  klada  obsah  i  poSálek  tohoto  literárního  cariosom  (Pal.  Dej; 
HL  st  182)  v  latmském  překládá.    Tento  Štěpin  byl  jeden  z  nej- 
plodnějtich  spisovtttriů  této  doby  a  plody  jeho  nejen  v  theolo^ckém 
ale  i  v  historidcém   oUedn  json  dfiležité.    Spisy  jeho  tiskem '  vydal 
Bernard  Bez  (jejž  Němci  svým  -MabQIonem  nazývají)  v  uvedeném  již 
■pisa'3%MMirfieanác«2o<orti»w  Štěpán  býVal  kancléřem  u  císaře  Karla 
IV.  stoupil  pak  do  řádu  Kartusianův  a  stal  se  převorem   y^CaríhusiaB 
wMU  Júiophai**  v  Bolanech  na  Moravě.  '  Bylt  on  jeden  z  nejostraií^ 
tějSíeh  protivníku  Husových  a  Jeronýmových  proti  jejichž  náhledflm 
nad  mku  rozěilMiým  psal  perem.    Hlavní  jeho  spisy  jsou:  Antíviklef 
v  kterém  zvIáStě  na  Jeronýma  žaluje  kterýžto  prý  dó  dalAých  zemí 
cestoval  pro  jed  jímž  pak  v  Čediábh  a  na  Moravě  dvory  knížat,  uči- 
telské stolice  kněží,  Školy  Student&v  atd.  nakazil.  —  Jiíiý  spis  jeho 
jest   AnU  Hus  jejž  sepral  následkem  pšanf  J.  Husa  k  Bolanským 
V  kterfanžto  psaní  J.  Hus  si  stěžoval  na  ŠiEěpána.    Spis^  tento  mnoho 
cUMStého  pro  hktorii  2asů  Husových  obsahige.    Dovídáme  S(e  tu  že 
Hub  poslal  opis   triidogu  Viklefbva  markraběti  Moravskému  JoStovi 
pielěživ  jej  také  do  ěeSiniy.  HorU  tu  také  proti  popěvkSm  ježr  se  zpí« 
valy:  ku  potupě  arcibiskupa  Zbyňka  a  těSf  se  velmi  že  král  Václav 
zpívání  těchto  hanUvýek  písní  pod  tresUmt  hrdla  zakázal.    iVo  čujuš 
grašias  rei  gratía  -^  praví  —  vi  a  Daniino  Ješu  Chřistó  eapiai 
grabábaun  gmtiam.     Vivai  rex  Vmcedauš  tn  (uiemúm!  —  Jin/  též 
dUetitý  spis  jsou  uvedené  již  epiStoly  jež  Štěpán  shdtóvil  vlastně  proti 
Šimonovi  z  TiSnova.    Následkem  toho  prý  ^on  odpadl  od  Husít&v 
1^  traktáty  proti  nim  sj^soval,  ^  Dále-  sepsal  Štěpán  HomUiěf  pak; 


^^pUtolf^  ifismOiím:  m^tím^^, 

Belial  eantendmtts  pro  papatu  etc. .  •  Trcu^kLůua  d^.^etpfůk^CMtti; 
ApaiQgia prp  uu:f^,ref^gii^lm m>^9f^^  toiMmiiáj.  v. 

(S^Iláo  zemřol  l^;142Í^.m{f(to  j^hp  iiii^toiipjiJrpi^tQr  Mikuláš  z  Hofepnika 

.  ppdřejt  z^  Brodv.bryl  jedQ9.((:  pUnijfU^h  IdtíoAkýoh  spiwvaMlQ.tžto 
lioby.  Z  polemickLych  4pi3&  yyaiká  (Mktat.pi^. Jatoubkavi  pfitoý 
y^S;jDsUiic{^.  £pi4toly  jeho  P^l^ůt^  ^e  čántečiB^  ve  AkkéA  LocUbra 
a,  Bay^^oldff^,  Z  jinákýdi  apbů  Je)|o , smoDimá,  «e i  £«Miii  $gnKML9^ 
PrqeposiHpnéa ,  defide,  InoeptÍQ,4fi\qiií^ibeťaii.  Vétfií  jeSlé. jpt^dnort 
ná  lilerieumim  poli  osvědčili  zuámi  borliv<(H..p'Ot||  HiisoVí  .Stoffidav  ze 
Zn/ojma  a  Ští^n  Pó^f^^  '»^taaif|a?  iZwQenský  .as  nuHobft  ojbiÁL  fibtao- 
^  AristoteU,  aa  jehož  librí  phjf^VDorum  sepjal  komentár  kMrý  ^  posBá 
v  rukopi|su  bibL  ^niv.  Pr.  iphová.  .  Jíoé  svlAítoi  dila  vepsal  p0d  titokm 
tiniverfaiiíf,^  rfiolia.  Filosofické  staoayjité  jeho  bylo  doeti  AůipLtBi 
jakž  fiám^^  naznačil  zakazoyáoím.  se^  že,  mcneohoe  brátizaiMbe  oA 
yšofko.z  piyoz&kladu  Arif|tOi^lovýx4)i  a  jlnj^^ch  umaiA  vážnoilti: stacýck 
Josefu.  Njqi  fykéia  miste  >;«^  sebe  j^eniýd .  priavídy  perilNiUletidté 
jjj((o  Jest  Aristoteles  .k;nfže,  střidm^^m,  vjQúiaYaóeBi  a*  neivadělatiýta 
^em  vyUadače  perípathetiky9\á4b9rt4iTelik4h^  W^^ggisiBítUiUveňcJia 
rýalia  se  olýeyil  co  horUvý  za3t4va|i|l  jr^Bialisitm  fdE^tiidOBíMialislQ^ 
spis  ientp  obsahpje  piiyé.  obrana  htavoich  vXÓaad  viebo  jrealbtti«r  te 
totíž  yšeobec^é  idey  ;n^<m  poal^  výiY0i7:n)yaUicíhl>  imi^  ,iidikéhOp 
pooH  ďova^  ja)c  říkali,  Qi)fQÍnaIisté»,.  nýbii.  ie  M^ji.  sm  s^atéčný^  byt 
í  bez :, ducha  li^élwř.»jk|b^  íiqh^prjávA  (epr.¥)poj{|ttí|.'iie|vQH<  ^ 
Prodež  přistiy^iiage,  -^  .dí  Bt^nislfiv,  —  .p^ed  '^rqn  milosti:  aiůvtew 
myi^i,;syéy  ta  i|..6Qde  .pros/oe^  IdedfQioe  a.tiidtoaoe,  j^r)i  čSí  o^jfioa 
v.mj^^leňí  jbožíví; formy  yici  ideální;, lobecné  a^  4*>;(ToitiekPi9*«iúv« 
Pr.)  Muž  v, literatuře  sběh(ý  a  ůjf^iQici  $e;iia^da()0Táaí:  myiUta^k 
svého  vě)iiá,  n^ojl^  ae  tf^^ořka^aeůčaiK^ti  též  na  {SphylMíváai, kičesiul 
VÓdefovým  v  Cechách  poVs^)él^•,  UóaBftuil  m  IkaLU&if  tím  liodivéjí 
č{ni  patm^i  ..tqidM  v&eclma  teméř  filfsofie  vicb  K.fcíl  >^r^ 'imitáMia 
v  u^čem'  nábožensky.  ]Brzo,.na  ta  jak  i^pisy  ViUefetry.dk^iArfdiy  áe 
dp^^ly  n9f^,  jStanÍ3lav  tjraktat  ve  ainysla  Viklefovd  s  sírany  jzůitá^Fáu 
chtebiiy  ve  sv4|oa|IÍ9^e.,pak  ale  soojiiú  pr^o  tomél  opliftáni;,  ibdjelae 
trestu  zapřel ;  traktát  že  od  n^ho  nepochá^;  Vé  n^^  ^Uann  h  lífífi 
pro  spisjek'  tenfo.z  jfp\u  byl  potahpyán  r.  B^  před  kardiiiály  i.iiuiiii 
je)  oprf.viti  a  ^oplniti  až  konečná  nanán  byl  < w  bezchytejv.  i..Od  lieb 
dob  jej  09 ;  spisovatele  .palezáme  mezi  ^otivníky  nciyéko  Učeliú  L..MU 
spp^u  a  íP4l.^m  shotoyil  proti.  Huspyi  spis  jfgž  PiÚei  v  Žobláce^va  sohůaM 
obou  stran  pi^d  raddou  královou  četL    Va  s{^a.i(om'' praví  Aby  Épisy 


MUUMt  jjfiMoi^Y  bjdiyfídč^iiře  ^fákiútf  íim&  piý  Bm  fSA^haki^m 
tbmiitpci  afinkí  $e  tfičov$li  «imž  v  podeismi  ti^  &&|m  ti»{eayii$nt 
lífdil  a|»fO0tébo!  u^d&  i^ta  ž<  ii<^  9?é  t^ju  i«ii).  fL..:Spbem  ^fttoto 
Stanislav  a  Páleč  se  yůbec/  snažili  doUntí  že  M^  .^  nkOnnM 
dávali  Alplné  odfin&tžlií  U^hnv.  ' -^  •Jiný^  spolíbijaé  od  obou  složený 
spiá  ^tí.fivsovi  ^ooháai  od  <r.  14X3  a  čtéti  byl  y  synode.  T..Kr«ze 
v  domě  iurdbisknpova  diiftoé*  Objeireno.  v  .ném  <že  podst«^  rottršklF 
o.ÍQleiMii«p'  jotelói.s^  stmay  Biikafoilé^o, dut^b^e&ítt^li  povkitL.i^ 
řaitfi  ^mndam  de  idero  pestí^M)  —  Hlii:riii  afacsiii  ttii^léd9li.pa 
ití[»ok:.«r»  AogDSliqa:  P^fsAtiiíifis^of  (víoe  i««^  V^í^^ 
úMsii  mraviMtpl^dtoi  i^y  !46.za^yMéh>:pod«{K>kQtii«iitěžkýiid9.  dqňkah 
viQqii.;l  iBvfllakýiii  aby  žádný  D<|>rQ(»1ál.  ta  přefi^tajvíeáýlB  cn'k0vsaii(iiA 
I;  4'  Kdožby  pak  toom  by)  na^/odpor  a  ttMii|ViUafoír!iise  na^IoAoFalt 
áby  4Ežáti  btri.  xa  la^af-nOto  n^^Hšeie  království  aby  kára*  hyl^x^stan 
dockpviosvlr  4  kdyžby  se  níeditěl  neohatti  ilapravit  .aby.  odomdáa  bjl 
rafiUenli.  svSMléiiKi,  a.  nikdo  aby  takového  nesměl  zastati  mtíbí  brániti; 
Potidlradi;pak  45.  aiitikula  Vikklovýcb  jtž.  dátno  obetltítné  »fQvéteúů 
jsat  jod  imivensity .  fotoitíí  aby  iaápovéd  ]^  vypověděiyini;  a;  kdktovitd 
a  pojkmoa  klatby:  bylá  zaehotáaaf  ...  a  t  d.  Takovéto  záéaídy^  pvsrt 
jevil  (Stanislav  i  ve  věecb  ostatních  traktatedi,  veptikácba  ptílendskýe^ 
oaiižkách'  svých  áédaje  ae  ddstoaiití  amáhajicim  ;se  pifoti ;  nteu .  pcívr 
staJlým* . vbrcgXý^  flpúněniin.  BylC  <  on  ziijisté  jed^n  s.  fanatiékýob;  zeíotuvi 
ktlirí,  k^yby.podifr  jejiph  vile  Ue^.o^  sv^t  .^y .  ^poláli  řel&»>.v  ítísúi 
bOtov^^nými  y  nichž  ůpíoi  rozum  itiaroř  by-  sq  doin^tal^pmra  9^ét^ 
Ve  s^ise^  ^ýoh  hlásal  poslaienstvi,  odvislost  a  pokora  vslHe  paptfi 
a.k)*diňálům»  jemu  na  odpor  se  postaviti  mužové  hlás^ikí.  mninosti 
«rdtld  a  svobódiL... Neuspokojuje  on  vystupovati  a  přesvédčovati  élovem; 
aýtež  provolával  inocnost  svétjskou.  na:  pomoc  .Klatba  a  Vyhnamiri 
vMk .  a;  oheň  mely  podporovati  élabá  atigomenta  tieh  fanatiků  otivKAvi 
a.kiíohž  i (an^jži^méjií  hloupost ktělá z  JBíma  vyšla  vétií  JtíělaVplatiiQst 
a  váhn  nežli  {.ncdskvěli^  blesky  genia  a  nejqnrayedlii^^tí  výroky áor 
mysh  .mudmkélrau.  frgt  ten.  pokleslý  ítún  a  pro  .ty.  sntei^viižné 
kacdinéiy  opOyážtt  se  Stanislav ;.v|Wtoiipiti  siionou.nestmdliQStf  kteiiae 
piátS  na  autoritu  <íicA  odvolávala  jež  osvícen^ií  .^iárt  tidstlia  práré  ^ 
yXhoi4da.  a.  o  jejioh  mravním  a  duMmim  btmfcrotu  nebylo  {toižédBé 
t^iikráte.;  pochybneéti.  K.  ^iOaoi  a  ;Zastávám:  autorijtý:.  tftei  ^Dtřebi 
byk^  sknlfetné  toiaili  čkáti  pirav^é  a  právHp.UdÁého.  dif<dia»  a  v  skuťbl 
vSeebngr'  Jafákiaty  stifi^ay  téia  oplývaly  .bofistikpn  a  kdež  p^  uiiiatii 
lato  sMstaíóQivala  ilmxt  výbriifikami  nabfažoi^  acgumeAt&Ti 

Žcí.;i  spíaoffAtelé  stráa||r.MpuBQivy.ba  iHvšiSÓtn..dtfftí:<eii$t0,dQ.podl4mé 
stOrtíky.  teblootliU  lísho^iinžinabv^  ta  že  neiU  ježte  di»^.idi^ 


Jp 


-m-^ 


haen9tho9  <it<rHůr,  ^fpiiégnami^  k  iemví  Uqgar  4^a  pow&foku.  že  Simon 
%  PIT  byl  (jfivriE|8pG^Bi<:J<  SosUk  ii9{>(^m  ale  ^  j^tel  protivtákem  jeboi 
PaJMi;ý.XIHlep,  mj  JI.  str.  1521  jej  aWulí  jeitě  léta  .1414  meúfU^ 
Uilj  Hq^yými  jmenaje,  ho  však  Šivio^  »  Timovic*  Juogiaikim  ▼  hiét: 
li^,.^ské. praví  že  l^yl.y^ přfít4rHu9ových%  aviak  ^ifl.  Šbnonův:  který 
pii  fpm,.av4dí  ji^  pr<^ti)iua4toký»  (na  ťok  1428r!pfilQí{<ený»)  Látinaltý 
I)ic«ctf^  &^«,Si|Boms  de  Tischnov,:  27^i^.2aéc4í^.pot^ 

G^iintKi^  oeI  miiíUmf^.  nrihi  «e  t  rokop^sbirge  Acta:  Í9Mr:p<xltfě$ 
Qpwqitíi  fia^sUenfik  etfi.  cum  4dii$  qitíhfliidam  fractaiiki^  eontta  Vir 
cl^ffitiM^^ .  Tenqsiim^;^4kta4  pod  títiateDi:  Tiy$eWm  ^cripíua  per  Jfo- 
fií^^rum  Sgm^rjiem  4^  J\$!i;hnav  confyra  UI09  qui  canMmmoant  lakalě^ 
pqpvitm  $9ijk  litrojfttd  speci^'^^  nachácel  se  též  v  bibliotbeoe  RokyoifiQ* 
ského.  kláátera  řeholpiků  H^vl  8V.  Augustina.  Topiek  v  .lUý.  már. 
Pr.  často,  ^vidi  tohoto  Šimona. též  vždy  z  Tiénovu  ho  jmeDige.    Již 

v  

1.  J;40%.  mjSl  Šímoa  přednášky  ve  svobfltdných  uménich  na  nniv.  Pnžaká 
L.  .1409  stlil  ^  #kaaem  fakulty  artiaUké  14U  pák  rektonem  umvieiv 
9^.  T<|ho  roku  čjpil  spoiu  s  TomájSem  ^  Lysé  dékatiemifaMty  artístaké 
a;»fJv  SfusQúi  odvoláni  prpti  osrcibisknpovi  Zbyfikovi.  Otnytao  j^  Tooiek 
v  Dej.  aniv.  aa..^|a:.  199  .«viidí  již  t.J413  m^  proiívAÍky  áisovýad 
y  sclitt^o^  1^  3tai'oiiiéftt^ké  rardnici  dcžané^.Aeboi  HIS  ^til  Simon 
ve  ^yaoe  ;h  Kři&f^a.  OfcUbývaaé  vedle  Jakoubka,  a  Jaoa  z  Jedeni^ 
pří ;  Sbifiovíí*  4  i  oap^tom  ježtd  1417  vedl  hádku  pio  Hn&av  traktát 
£fe  fccle^  jproti  .jaJLéiniis  Pavlu  jiPcaby.  Tedy  aai  toho  éaso.  nestál 
jj^éémoo  proti  kfdÍGJ[|«  ^  $traii^.  Qwt^ké  yjabeo,  sice  by  9$jifité.byl 
)ies;f^val  yéta  že  jest  cirk0v .  obec  všech .  předordeuýeh  k  spaseni. 
||?ffkité^.  ^'  l^pof^tn  i  z  okolnosti  yy)s?idtá  že  Šimon  po  vžecte^  tato  U^ta 
^fas^v. ;  se .  9f  .|ivoté , .  ppiveraitoím  . Pmhy  neopostiL  Avjiik  •  neprpti 
tospu^^iiialésiýf.se  isprávy  ^  ^imon  j}  JXfno^ic  zá  ^afii  Konroda.P  Vecbty 
biskupa  Oiomi^^ho,  tpdy  už  před  r.  .1413  (kde  V^htá  aixsiMiakupeoi 
{^i^^ŽskýiQ  s^.^tal;}  byl  řai:ářem  Tovaéovským  pa  Sfoniv^,  byv  prý  tam 
povolán  pd|  p.  Jana.  z  Cimburka  a  na  Tovadové  který  QufiituQi  prál* 
^am  ,¥n  omnoho  přispj[val:  kuro^ření  Husitství  na  Moravé.  Šimoa 
byl«]^ravan  z/JTjíánovic  (v  bývaléoii  Přerovském  napotom  Rmfipskto 
^^)  Nedol^ř^  <tp4y  pfiáno  Šimoo^  z.TiáQova  (de  Jiscbpovji  ^  fara 
pa  Mqffvé  pbidjclfdi,  bezpochyby  L  1^12,yystoupiv  arefctoraCa  uoiverr 
aity  j^ražské.  Toho.  roku  se  nikdo  zxpinky  nečiní  Ot  nějakém  j^  pu* 
soVen^  v  Pc^^j  :Jakož ,  ipnozi  jiní  učencové  tenkráte  v  Praze  na  uni- 
VjSijútepe  z^ržoy^i  ,ač.  ^  Jmenoyalj  fa4[ářové^  kaoovnid  .^.  y  4ier 
(^sicb  Q^op^e  dialekqiodleUýcl^^  takž  i  Šimofi  z  Tižnoyíc  ;(^isté  1. 1413 
z^^,(to  .PraÍiy!,6e  na^       a  qa.vwqsých  zá)e^H(osteqh  seijíčastftft^ 


áž  š&ad  do  léta  1417.  S  dotXenou  ůéioveámtm  h&dk^  6  Ml  P«cvleifi 
přestávají  Tíecky  dalši  zprávy  ^  ttStn  na  univéMtS  a  £d&  še^ié  nft 
svou  faira  se  odebral.  M.  Pavel  byl  též  farářem  na  Moravě  a  sice 
v  Dolanedi  kde  pověstný  átépán  z  Dolan  toho  časa  byl '  přóvoréÉi^. 
Snad  bezpostře^nínm  působeni  tofcťrto  ŠCěpána  sn&d  i  prófilředmctVf 
faráře  Pavla  b  nimž  Šimon  nž  v  Praze  byl  6bM6  se  sdíáď^val  ]^éd)o 
še  převedeni  Šbno«ta  TiinotiekMid  na  katolickou  stiianú.  Z  toMo,  žé 
rukopisy  traktatův  Jeho  vice  ňa  Moravě  než  v  Čechách  sé  naréza|{ 
sotiditi  jest  že  tamtéž  byly  sepsány.  'trAtá.idé  tttntaté  ééámaé  "9 
aroh.  Třebovském  sonhlásr  ještě  s  Hnsdvým  náhledetn  o  c^vi  a^byl 
dříve,  zajisté  V  Praze  shotoven.  Traktát  Contru  iltos  ]^t  přivěi^ 
tráktatn  jiného  -obsahn  po  r.  1433,  taktéž  Drážd.  rakp.  Utrim  LoA- 
caUm  shotoven  teprv  po  snémn  Basilejském.  Též  rtikopis  Ólomikký 
a  rok.  ve  sbirce  Gerroniho  v  Brně  nezdá  se  že  byly  starší  ač  nesnadno 
tB  tAůtí  neshodo  někoKka  let.  Také  český  jeho  spis  proti  přifíftórii 
pod  obcji  padá  teprv  do  léta  142d.  "^  Také  od  M.  J.  z  Refaifiteina 
(Kardinála)  pochází  spis  latinský:  Consilium  de  nsu  coítcítf  atd.  o>vSem 
v«  smyslu  náhledů  Jakoubkových'  sejpsaný.  Mim6  to  nás  oii  téhož 
učenoe  došly  některé  dopisy  z  Kostnic.  —  Co  horiiveo  pri  vlast  a  pokřolt 
v  ttto  době  se  objevuje  též  Štěpán  z  Kólina^  jeden  z  néjpředhějšíčh 
mužů'  při  universitě,  předchůdce  J.  Husa  có  kazáte)  v  ka](>li  Betlémské 
j^ž  míltr  tento  v  jednom  spisu  jmenuje:  zekUor  putřuie  fefvéňtUšiinkď. 
Doila  nás  některá  kázaní  jeho  z  nichž  jedno  kněžstvu  samému  di^aň^ 
svláStni  má  zajímavost.  Doráží  v  něm  na  kněze  jenž  se  v  universitě 
proto  zdržovali  aby  pod  záminkou  uženi  užívati  mohli  rozkoše  ve  hlavním 
městě.  Nenávidí  prý  knih;  alo  kostky  v  zalíbení  mají,  |iřed  čteními 
ve  ěkolách  utíkají  a  více  při  veřejných  ditadlech  než  ve  spasitelném 
učení  čas  tráví,  společnosti  nevěstek  pilněji  llledí  než  pobožnost)  atď. 
Snažiti  jámě  se  zde  tolik%^  o  stručné  naznačení  nikéfiv  ále  o  do^ 
líčeni  ruchu  jehož  hlavním  buditelem  a  oživovatelem  byl  Jan  Huái 
Aáiž  tu  vyplněn :  jest  kruh  všech  mužův  jižto  idovem  á  pětem  způ^ 
sbbili  ono  světodějné' hnutí  kterýmž  národ  český  nad  všechny  jnié 
v  Evropě  se  povznesl.  —  Někteří  z  duševních  bojovníkův  jižio  stejnOtt 
s  Husem  diihú  mstoupifi  teprv  fo  Husovi  rozvinuli  hta/mí  svou '  (fiii-^ 
livóst  na  poli  niboženri^ém,  poUtiokém  a  soeitdfaim.  Někteří '{Mékátii 
^otydílým  postapovánim  věcí 'zastavili  se  po  prvních  krocích- a' Ý^líso^ 
bili  <  pak  protivu^  strany  beaohlednýcb  opravovatelů  jižto  dosti  brzo  ná 
KMKkalirf  půdě  se  octnuli.  Mocnost  myšlénky  ň^  ta  .objevila  évšem 
vělií  nežli  Vůle  těch  kteří  ji  do  světa  svedli,  t^yrůstalá  jiiA  přiád 
sdiQia  až  podé2e>z  rukou  se  jim  vymkntdli.  2^nr  toliko ' někté«é  kruhy 
učenou  se  ů^^^stoíly  na  hádkách,  brzo  al^  isáležttMti  o  nithž^^se  doúiýllěltf 


—  S86  -^ 

íe  nepatří  před  forum  pubUcum  poskytovaly  látky  viem  vzdělaným 
ku  pojedn&vájif  a  hned  nato  nž  všemu  lidu  ve  viech  končinách  vlasti 
našich*  Zprv  jef^  na  njiiyeraíté  se  probudil  duch  národní  kdež  se  je^ 
dnalo  jen.  o  tři  hlasy  při  volbádi.  Učencové  češti  ale  na  vzdor  tomu 
rudm  psali  nanejvíc  latinsky*  neboC  nepsali  pro  lid  nýbrž  pro  školy* 
Ale  národ  brzp  nahlidnul  že  véc  ^  kterou  se  jedná  neni  pouze  véci 
učenců. a  university  nýbrž  že  jeho  jest  záležitostí  a  že  mu  potřebí  aby 
zpraven  byl  o  všem  co  na  jeho  téměř  vrub  se  děje.  Tu  ovšem  mu- 
sila  i  latina  brzo  tratiti  pády.  Ale  nešlo  to  tak  rychle  s  uváděním 
českého  jazyka  do  všeobecné  literatury  jak  by  toho  byla  potřeba  žá- 
dala. Nebylo  tu  mužův  jenžby  hned  na  počátku  hnutí  náboženskéhd 
myJSéoky  Štítného  se  byli  i^jmuli  a  v  boji  proti  latim'kum  na  literami 
půdě  pokračovalL  Posud  bylo  více  těch  kteří  za  to  měli  že  nesluší 
al^y  lid  se  účastnil  na  životě  literním ,  kteří  za  sm'žení  nábožetiství 
a  snad  i  vědy  považovali  když  o  věcech  vyšších  v  jazyku  národmm 
se ;  pojednáv^o.  Ale  ještě  jiné  důležité  příčiny  bylo  pro  kterou  čeští 
kně^  a  jinak  horliví  národovci  své  traktáty  psali  latinou.  PožadovaK 
toho  polemický  a  dogmatický  jich  směr.  Nešlo  jim  tehdáž  ještě  o  to 
aby  těmito  spisy  přesvědčovali  obecný  lid  jemuž  prostě  v  kázáních 
vykládali  své  náhledyy  nepoušifcíce  se  do  zevrubného  vyvozováni  a  odů- 
vodňováni jednotlivých  článkův,  ale  šlo  jim  především  o  to  aby  překoná- 
vali odpůrce  a  před  celou  církví  bezprostředně  se  ospravedMovalL 
Musili  tedy  psáti  jazykem  kterému  církev  vůbec  rozuměla,  který  pa- 
novy nejen  v  Římě  ale  všady  kde  bylo  katolických  kněží.  Myšlénka 
odtržení  se  od  všeobeoné  a  způsobení  zvláštní  české  národní  církve 
tenkráte  ještě  nebyla  vznikla,  ba  reformátorové  čeští  čelili  k  tomu  aby 
v  celé  c&rkvi  se  uznala  potřeba  oprav  jimi  naznačených  a  aby  i  ostatni 
národové  nastoupli  dráhu  pokroku.  Tím  se  zajisté  stalo  že  v  této 
době  latina  měl^  v  literatuře  naší  posud  valné  převahy  nad  češtinou 
ač  ovšem  národní  jazyk  jiiyiž  se  hlásiti  počínal  o  své  právou  Hus 
a  jeho  soudruhové  zajisté  brzo  uznali  že  nemožná  jim  provésti  myšlénka 
svou  bez  uznání  a  podpory  lidu,  že  potřebí  nakloniti  sobě  vůli  nár- 
TodxL  na  kterouž  se  jim  posléze  odvolávati  bylo  jako-  na  hlavní,  nx^ 
hodující  instanci*  Potřebě  této  vyhovilji  mohli  jenom  tím  když  jej  uvedli 
)^t  .poznání  věcí  o>  kteréž  se  jednalo.  To  sto  ováem  jen  poznenáhlé 
docíliti  dalo. ja požadovalo  mnoho  sU.  Většina  s|>isovatela  se  snažik 
n^prv  o  vrásnění  obzoru  na  výšinách  společenských  a  menší  toliko 
část  jich  dole  přiqpravovala  půdu  nové  době.  Jádrem  a  středem  duševr 
mha  pohybováiií  byla  universita  a  na  té  se  všecko  latinsky  konalo 
aaížby  k^mu  bylo  oi^P^^  ^^Y  ^  ^^^^  latiny  též  národnímu  jazyka 
vyačovaln.    Znalost  č^kého  jazyka^  totiž  tako^i  jakáž  spisovatel  po« 


třebuje,  dosáhnonti  se. dala  toliko  soukroiímpii  ttadiemi,  apfedpoUárf 
dala  už  i  zvliitm  směr  učencům  tahdejSim  neobyčeji^ý*  Smér  takový 
usoal  nS  ▼  atajdSi  době  spisovatel  kron&y  Boleslavské  a  pc^déji  zvláStd 
Štítný,  a  nedá  se  npřfti  že  zásady  jejicb  národnimn  jacykn  valný  pn^. 
inravUy  praohod  do  literatury.  Za  této  doby  Hus  a  jiní  kazf^ielovjéi 
ieSti  mnoho  působili  v  (Méda  tomto  a  na  nejvíc  snad  dekret  Kntno-- 
hofský  kt^žtD  tendenci  svoa  mnohem  dále  zas&U  nežli  doslovným 
svým  znénim  zaměřoval.  Byl  to  vSak  vysev  jehož  plody  teprv  oii5eká- 
-nú  bylo.  Že  se  pak  nad  oSekáváiii  bnso  objevily  to  děkovati,  jjast 
molmlnéma  prouda  mySének  který  vystoupiv  z  mezi  nniversitm^eh  po  odé 
z«mi  rychle  se  roznesl  a  veškerý  národ  s  sebon  strhoval,  národ  to  český 
jeiižto  nčence  isvé  a  latiníky  k  tomn  přiměl  aby  se  čeStili  a  nájrodmho 
jazyka  u  q[>isováni  nživali.  Proto  pro  všecko  i  brzo  po  Bosovi  se 
jetté  mnoho  psalo  a  rokovalo  latinou  ale  překvapující  jest  skutečná 
oltfat  jakýž  vzalo  písemnictví  české  povstáním  strany  Táboruv! 

ZmínÚi  jsme  se  již  o  tom  že  někteří  z  přátel  Husových  teprv  po 
usmroei:^  jeho  rozvinuli  největží  svou  činlivost^  zejména  Jakoubek,  Píí* 
farám,  Mladetiovic,  KřiŽfan  z  Prachatic^  Kardinál,  Prokop  z  Plzně  a  j* 
o  jegichž  literárním  působení  nápd  jedtě  přemluviti  bude;* též  ž^  vedle  mu- 
žův kteří  už  za  Husa  uejen  na  literárním  ale  na  historickém  poli  vů^ 
bee  vystoupili  nacházeli  se  jiní,  kteří  neúčastníce  se  veřejnosti  a  spora 
náboženských  v  tidiém  soukromí  se  zabývali  spisováním  kiúh.  Nesta-. 
čilo  by  nám  zde  místo  k  uvedení  vžeho  toho  co  vůbec  známo  o  liter- 
vSm  taměatnávání  sé  k.  př.  řeholníků  klážtemích  na  počátku  XV.  sto^ 
letL  Pioukážeme  toliko  na  některé  osoby  kteréžto  ač  latinou  psa]y 
předce  pro  obzvláštní  náklonuosC  k  liternímu  životu  zasluhují  aby  se 
Da  ně  doeeia  nezapomínalo.  Jmenovali  jsme  už  Jana  z  Holešova, 
lioiavana,  muže  zvláště  vzdělaného  a  nikoliv  posledního  mezi  spisován 
táli  oQé  doby.  Narpdil  se  I.  1366  a  maje  bohaté  rodiče  odebral  se 
do  Pjrahy  na  studie,  a  vstoupil  do  řádu  Benediktův  v  Břevnové  za 
časa  dpftta<  Diviše  II.  (1385  -^  1409).  S  povolením  opata  se  ku  dal-- 
Sfma  vzdělám'  svému, -  odebral  doPanže  kdež  nějaký  čas  na  univeisité 
strAyw  1.  1397  zase  do  kláštera  svého  se  navrátil.  Brza  na  to  shoUn 
vil  pnmí  svůj  spis »  totiž  komentář  ku  pism;,S^9podÍM  pcmilig  nff^ 
o  kterém  jsme  se  už  zmínili.  (Viz  str.  148).  Když  pak  husita  se 
zmáhalo  a  rozličné  otázky  se  kladly  mezi  nimiž  i  ona:  Utrum  credi 
po$sit  in  papám  sepsal  latinskou  odpověd  zastávaje  papeže  co  nejvře- 
Iir)i.  (Úvaha  tato  v  ruk.  se  nachází  v  archivu  kláštera  Rejhradského 
na  Moravě  ve  sbírce:  De  haeresi  et  bello  Hussitico.)  PíSe  se  o  něm 
že  byl  též  do  Kostnic  na  sněm  poslán.  L.  1420  když  Husité  na  Bře- 
VDovský  klášter  se  obořili  odebral  se  do  Rajhrad  kdež  sepsal  Semuh 


né9  dé^  laudibUB  8.  Mariae  k  1.  1426  na  pobídnutí  přRel^  sirého  Ptt- 
hislává  feáttóe  z  Lysé  Lúngutk  séra  ifd  Largissimui^' "^pet,  {JktAitf 
^kMy  idfélf  i  zvládtni  pójednfioi  ě  Koltdé.  Ve  spi^  lofnt6  pmví 
mezi  ^ým  £é  tróji  jefit  dr«ft  M  ktérýiň  sluší  v£fiti  totiž  átař^r 
tiřčéiíefiiii  Á  t«iho\i^  kteřf  daleké  cesty  k^máK.  Starci  fae  'panato^  «« 
Tfitíd&vno  daIél-'kterýob  mladici  si  nevSbnbji;  lidenci  t^di  tettMďiÁ<i>o 
]fieú6éiíi  D«védí,  a  ti  kteří  daleka  cestovati  ve  yždU^ch  ^émiéh  vidiU 
nínoho  co  m^arnd  Uledaii  v  kťdháéh  a  o  áem  jiní  lidé  vypravovati  lie^ 
ffiOboii.  '^  Jak  horlivém  byl  katolíkem  souditi  t  toho  žo  ho  flázýíMitt 
J^^iďf^  A«^cl/^i;.  í>omý  že  tóad  i  jiné  tmktaityiffotí  Hn^ 

sitAm  od  něho  pocházejí.  Pmví  se  též  že  jakýs  historický  ^jpBs  sepsat 
jejž  VSáJk  nezb&iné.  -Že  ide  'S  lustoťií  ráď  otíral  vidno  ze  S(rfsfl  Jeho; 
Bfoóho  lilstOTického  jsem  zvédé)  od  starého  kněze  —  pravi  na  jedlom 
éifstě^,  ^  kteiý 'Aoro  eelý^svůj  žívót  pH  dvorech  prelátů  aukóllai 
strávil-,  neost£le.v  histeirii  Okai,  mnohé  kroniky  a  mnoho  iruianáitélío 
a  !néottytejbé6o  proskotatnal*  Jméno  jeho  jest  Aleš,  a  mnM:  t' klá- 
šteře fiaSém  kdež  i  poehován  jest.  —  Ž  jitiýoh  beínediktidů.'.  ttftvuov-* 
ský^b  jenž 'lEisfizá<^S' těchto  spísováDim  se  zaměstnátali  ijalofai]^  se: 
Etí^z  Žie(^  později  převor  V  Rejhradt^^  Jenž  sepsal:;  Vitím  pcútikm  n 
8kiinm*éin''^^^  et  titíórtmuf  pak  'línéži*  Váelav' i' Cflivi^tio  aiTifat*^ 
kiii^.  -^  Yůbec  s^  Benediktine  kláitera  Éřtvnovíkélió  pěstotáiiho  lila^ 
ratniý'  tyznafti^tiávali  a  značnotr  zásobu'  kMh  chothfi;  E  témoMtíná 
bibliotheky  j^fich  tenkráte  přlspO  t^liňuti  kanovnAíDr.  Adami  t:  Kežii- 
ticJ  -Muž  tento  měl'  pověst  vélikébcH'  'n^ce  a  psáno  ó  nAb'  ^ža  tiyl 
přbslulýt^rdvník,  theolog  a  dějepisec;  Sepsal  prý  historii  ^yféfto  áiai 
O  ktéťé  yftak  n$  stót>y  nemétiie.  R.  1408  se  stal  kaboviffíkem  a'flčU 
V  fad^'  oněch  nepřátel  Husových  kteH  ardlbisktipovi  raditi  aby^-nad 
knihaitii  Tiklefdvýíni'  sobdtíí  jednání  se  (fckÝédlo  k  by  vSeehtiy  m-'  šftf- 
mj  v  'kterých  by  bhidy  jakés^  nalésséný  byly.  '  t;.  l4U  ůktoviá  eeHM 
švoú  bibliotiieku  klášteru  'Břevdóvškéthul  Sáni  ^-výtklaiiiénálir^k^rle^ 
iM'  prbú  novotám  t  eřrkvi  byl  kkjisté  přeštéifc^n^te  6<íMdik»itl4  Bf«^ 
ti^vSti  8  oííih  épliigr' souhlast  a  pedobnýíh 'hbiiéfiím  se'  vVttaaáaMi&vvjí. 
Nébyio^t^dydivu,  ž^^Hufiité  později  ^' tíbblřtli' ba  kUŘkr^o\miíéaa 
vWěli^žte  vdiké  a  néb^p€«hé  néiiřátiíR^3éjich>^řéchoVivá.í  -'    :nv-i  fí/ 

'    \"'        •     '     i    ]    ^'rrrh:.  '    '  ■  ■»■  -fii  r'M  .  'í\'       •   ,  ''   -.  ■«. 

v 

:!■  "í.  i'  "'       :'       .    '      '    '    -i'*:        -M     ..     .'      .*   ''^'^T/ !'.    o 


T  ■  •      .  \T 


t 


\  ■      .'       l'      j  « .y''         'i**  I"    • 

»ř'¥T  tf  .•.  f*r 


—  «».— 


.:•••■  •  r  ... 


číst    DRUHA- 


(     r 


Ndboierkakféy  narudni  <i  politické  spory  v  b(zich  války  Husitské* 

Nastely  doby  iiTé  a  v  ck^&dt 'zeBii  Jaej^  českého  IssBwmjisÁ 
plsnueiiy  sáĚtoattfeúiuié.-  StedSy  se  v^stapy  á  vytstávaly  i  stíidkily  se 
mytíénky  ^jie&žto  vSedi  áiímek  žnatnenkym  jest  svědectvím  přebore-* 
tiého,  dkové  irSdtkýcih  se  £bs;vttjic{hod(a(ďiA' národního.  Málo  bychom 
viflk  vUéU  o  Velikýeh  tKrTaháék  á  iB0hňUi7«h  snafaáeh  této  dd)y  kdy-^ 
bý  život  veř€[jnýt(jnkr<d»  nebyl  £)vého  odleákm  á  ohlasu  na^hás^ 
T  pisMiididtví  Ciisovém  v  kterénhito  sé-  bíbí.  podstatné  a  vékem:  téhdeý* 
SÍBl  pobybnjíčř  myšlénky  aispofi  v  hlovntoh  rysÁtík  zadho^^aly*  Nedá  se 
HpHtí  že  vývin  paniif^ch  teidur&te  mySténdL  v  dobé  po  Énsovi  jeSté 
nmohem  rychleji  se  Činil  néiii  £a  lét  právě  uběhlých.  Jakož  vzáje- 
ttoé  se  budily^  oplodňovaly  a  podněcovaly  takž  i  především  směřovaly 
aa  írodiření  évé  neb^C  se  každé  jakékoliv  mbéní  povstalé  snažila 
o  vydobyti  sobě  uznání  věeobecného ,  každé  po  tcxm  bažilo  ábý  sobě  pbd-^ 
utauilo  Tíe  jiná  anaiďuiaii  panovalo:  Jenom'  náldeď  o  shovívavosti) 
svobodném  mínění ,  tak '  evaaé'  tolerancí  ndproniknul  věk  téhdéjií. 
Každá  strana  se  doáiýilela  že  iMmni  se  trpiH  'Mřády  ttrwny  druhé^ 
ie  9  Uudech  a  MHcIiU  věží  kdo  jinače  smýSh' ,  *že  učeni  jiných  ys$t 
tmŘikMUi  éWiov^  a  cesta  kterou  antíkryit  wdě  poHázené  dněe  k  «»-» 
áraoéní.  —  Živý  byt  ýtúi  jejž  spiÍBy  Yikiefovy  na  universitě  a  mezi 
učehd  bylý  spůsoUIy. :  Nepředvídaně  ale  vyrftstatí  musel  když  my-* 
Uénky  jež  nejprv  toliko  v  akademických  síďch  se  ozývaly  ni^potom  po 
edé  semi  se  rozléhaly  a  veěkerý  národ  V  proudy  své  slrhly.  Kterak 
do  kruhů  lidu  obecného  se  dostaly  o  tom  máme  stopy  dosti  patrné. 
KáMBsé  v  kostelichy  veřejné  hádky  na  schfiakách  i  synodách  kněžských 
M^isté  nejvíce  k  toníu  přispAy.  Neméně  ale  as  působily  i  spisy 
jéž  o  Uavnidi  otiskách  po^dnávaly.  NejprV  toliko  pověsti  o  tom  eo 
na  univemtě  se  dělo  do  lidu  vcháaely  a  vfieobecnou  pozornost 'a  óča^ 
alMxství  budily.  Kdožby  áa  toiá  pochyboval  že  Studující  tmiv^sitaitttí 
jakož  UejblittiáfiMltnikové  hádád  a  pfednálek  také  první  snad  o  nich 
pévěstí  i^tMBstí  ptf  t^ráae?  <  'Byli  bez  poohyby  i  n^JlnčjBí  opisované 
a  rožSffoVatiélé  ttaiktatův,  řiffií  a  disputací  profesorských  i  kněžských 
vůbéčl.  VyMipy  na  dmrárslté  by^  pTílU  veřejné «  jednání  stran  příHi 
zřejmé'  a  tdůčué '  ^ž  aby  se  fid  byl  héúčdstifftt  sinohl  ná  póhybohrání 
ták  nápadnébu^Voadak  on'bii^'že  se-;tu  nejedná  o*  eá^ai^tosti  >  ikohií 

84 


—  5»  — 

nýbrž  vteobecaé,  Udáká,  ie  tyto  zájmy  doktor&y  se  hida^deli  jwm  nptňn 
zájmy  jeho ,  o  iemž  i  kazatelé  yefejní  jej  dostatečné  poaóoyalU  pffmo 
k  účaatenstvi  ho  probnzajíc*  Jak  mile  otázky  náboženská  do  kndm 
obecného  vstoupily  ta  hoed  se  předním  strannfknm  objevila  nutnost, 
aby  sobe  získali  tento  lid  o  kterémž  toiili  že  vůle  a  síla  jeho,  jakož 
uUima  ratio  jedině  rozhodnouti  může  o  tom  oo  v  cechách  za  pravdu 
se  uznati  má  a  co  za  lež.  —  Katolická  strana  oviem  hned  z  počátku 
dobře  uvážila  ikodu»  jež  jí  z  toho  vyplivá  že  otázky  tytOr  jako- 
by profiBuiací  jakous  ze  ákoly  na  ulid  se  vynesly.  Kdež  ale  nejvioa 
k  tomu  přispěl  nežli  právě  ona  svými  nepolitickými  přechmaty?  Hfaik 
jakým  se  ncfjprv  proti  spisům  ViUefovým  obořilai  veřejné  sbíráioí  a 
pálení  kmh  jdio,  kletby  na  miláď^y  lidu  provolávané  a  vSeliké  jiné  ne- 
praktické prostředky  jichž  se  uchopila  k  utlačeni  nového  učení,  nebyly 
spŮBobny  k  tomu  aby  se  myšlénky  opravovatelův  pod  latínskou  pukUč- 
lum  udržely.  Lid  baiUl  po  vysvětlení  viech  těch  události  a  kázati 
love  v  chrámích  nemeěkali  mu  je  podati  A  kdyžto  vSady  se  mluvilo 
o  picmých  Uudecky  kacířských  kfďhách  neb  o  mádře  $lašmýek  prm* 
dáeh  a  o  kmháeh  jdi  mhwi  ne  šmjfdu  pimna  svatého  a  prvních  oteA 
drhěnnichf  tuC  se  i  mnohým  zachtělo  přímého  poznáni  těchto  knih  a 
víelikého  jich  výkladu. 

Lid  zqisté  v  této  době  počal  více  ^a  bedUvějí  čítati  nežli  diivie 
čtnil.  Horliví  opravovatelé  zvláětě  na  to  doráželi,  aby  »drqf  Wukm^ 
M  pravdy  j  totiž  pUmo  $vaté  za  soudce  se  htdlo  ve  vSeoh  otáckáích 
odvolávqíoe  se  na  biblí  u  každé  příležitosti.  Předměty  o  nichž  se 
pojednávalo  byly  pnlii  důležité  než  aby  se  lehkovážně  byly  obchá- 
zeti mohly.  Komuž  jen  možná  bylo  ten  hledal  i  prostředky  k  vlasir* 
nfmn  se  přesvědčeni,  čítal  a  přemýálel  svým  q>psobem.  Taktéž  lidé 
Studovaní  nuceni  byli  pilně  nahlížeti  do  časového  píseouiictvi  aiovlem 
důležitém  se  poučovati,  nebot  sotva  o  jiném  se  hovor  vedl  než  o  tam 
k  čemu  bouřlivá  přítomnost  •  sama  vedla.  Straniti  se  rudm  Časového 
a  národního  byla  odevsdy  mamá  snaha.  Zahanben  a  prodén  st^sjí  ne^ 
vědomec  a  nete&iík  v  proudu  který  viechny  uchvafciye  i  ty  kt^  se 
mu  vyhýbiyí.  Stane  se  kolečkem  mimo  vůli  svou  hnaným  a  pozbyde 
brzo  véi  osobní  svobody  nemiýe  cíle  ani  yůle :  podíptatné  aniž  amýD 
prostředky  k  ubezpečení  svému.  Tut  i  vzdětenějií  čápt  národu  lizvUr. 
itě  ňlecfata  česk^  a  moravská  nemohla  se  neůůurtniti  na  dněevnim 
hnnti  a  nevSímatí  si.spisův  je  řídících.  Ti  .pak*  jenž  v  iftAvi  a  ve 
společnosti  jakožto  hlavní  činitelé^  výstupový  novice  méli-  k  tomu 
fďUčin  aby  každý  krok  a  každou. myilénkn  swýfsh  součinitelů  a  protiv^ 
kliků  sledili  dílem  k  podpoře  dí|m  k  odporování.  A  čiip  vice  se  otái- 
ky  staré  zamotávaly  a  nových  povstávalo,  tím  větii  potjtoha  nas^vpila 


-  631  — 

08¥ětloTáni  neb  odpírání  veřejného  ústného  i  písemného*  Tadiž  se 
stalo,  že  v  písemnictví  v  Čech&ch  sa  pobonřených  těchto  dob  velerychlý 
vslet  započal  a  na  vzdor  strannosti  své  přece  veledůležitý.  Mélot  ono 
povzdy  vícerých  íeSát  Jedno  vážnějSf  vieobecné  a  mírné,  jiné  pradií 
a  téměř  hrkotan  k  předu  tlačící.  V  onom  se  ustředovaly  zjevy  trvar- 
lých  v  tomto  se  proudily  změny  rychle  povstalých  a  rychle  zanikají- 
cích téměř  denních  myšlének.  Dle  povahy  časů  převaínje  někdy  ta 
někdy  ona  strana  myšlenkového  proudění.  Za  těchto  dnu  ovSem  lite^ 
lamí  bystříce »  hnána  a  ženoucí,  v  popředí  vystupovala.  Příčiny  toho 
ležely  v  néiodních  dějinách  jimž  ona  zase  dodávala  směrů  a  života. 
Dá  se  říd  že  časová  literatura  tehdejěí  házela  jiskry  živé  a  oživující. 
Mák)  bychom  věděli  o  podrobnostech  duševního  života  tehdej&ího  kdy- 
by některé  ty  jiskry  se  nebyly  v  popdi  uchovaly,  ač  po  hříchu  i  větií 
jich  část  zamkla.  Nápadné  vSak  jest  že  i  v  této  době,  kde  národnost 
česká  po  vystěhování  se  německých  profesoru  a  Studentů  na  universitě 
velké  slavila  vítězství,  předee  podobné  vítězství  neosvědčila  též  v  litera- 
tuře vedle  latiny.  Národní  ruch  mezi  cechy  byl  ovSem  valně  probu- 
zen, a  německý  živel  aspoň  v  literatuře  domácí  nedoSel  mocnosti.  Proto 
pro  vSecko  zbylo  jefitě  dosti  Němcův  v  Praze  a  v  českých  městech 
usedlých,  a  hledali  tito  Němci  vieliké  příležitosti  aby  proti  Čechům 
vystoupiti  mohli  a  je  pokořili,  jakž  později  jeitě  ukážeme.  Mezi  Cechy 
ate  bohužel  nevyvstal  hned  i  druhý  jakýs  Štítný  který  by  v  liteitir- 
ním  boji  proti  latiníkůjn  byl  pokračoval.  Proto  jakože  veřejné  hádky 
učených  na  universitě  i  jinde  nejvíce  latinou  se  vedly  takž  i  traktáty 
v  tomto  ja^ku  se  shotovovaly.  Mnozí  z  předních  Čechův  psali  ovšem 
i  česky  i  latinsky  ale  právě  z  dnů  nejpohyblivějších  se  nám  na  hlavnf 
otázky  tehdejší  více  latmských  než  českých  odpovědí  dostalo.  Učenci^ 
latiníci,  nesnadno  a  neradi  se  vyzouvali  ze  staiých  zvyků,  a  nikoliv 
z  jakés  nenávisti  proti  češtině  své  traktáty  latinsky  jakožto  v  jazyku  syno- 
dálním skládali.  Ale  nejen  traktáty  nýbrž  mnohé  důležité  spisy  jiného 
druhu  latinou  spisovali  tenkráte  mužové  slovutní  a  čed^^o  jazyka  do- 
bře znali  a  obzvláště  milovní,  jako  k.  př.  Petr  z  Mladenovic,  Vavřín 
z  Březové  a  j.  Spisy  těchto  i  některých  jiných  jim  rovných  mužův,  ač 
latinské,  {ffiléhají  předee  tak  úzce  k  životu  českému,  že  bylo  nespra- 
vedlivé je  mlčením  obejiti.  Petr  z  Mladenovic  jest  osoba  v  mnohých 
ohledeďi  zajímavá.  Když  Jan  Hus  svou  cestu  do  Kostnic  nastoupil 
(1414)  nacházel  se  Petr  z  Mladenovic,  tehdáž  ještě  bakalář  v  průvodu 
jeho,  a  sice  co  písař  Jana  z  GUumu.  Byv  očitém  svědkem  všeho  toho 
00  v  Kostnici  na  sněmu  se  dělo,  tedy  i  odsouzení  a  posledních  chvíU 
českého  reformátora,  sepsal  dvé  důležitých  vypravování  o  M.  J.  Husovi 
v  Konstancii,  jedno  obšírné  a  jedno  kratší.  —  O  spisech  těchto  se  ne- 

84* 


-  532  - 

yédSIo  ai  teprv  německý  nienec  Jan  Agricola  (v  XVI.  stol.)  je  na- 
lezl do  němčiny  přeložiti  dal  a  jeden  1.  1538  drahý  1548  tiskem  uve- 
řejnil. Mělo  se  za  to  že  spisy  tyto  pocházejí  od  kněze  Příbrama. 
(Voigt  Acta  lit.  Boh.  I.  397.)  Jest  však  svědkův  dostatečných  že 
Mladenovic  byl  spisovatelem  dějepisných  těchto  památek.  Staří  léto- 
pis^vé  čeští  kladon  na  r.  1415  mlavfc  o  snurti  M.  J.  Husa:  »,Kdo  pak 
o  tom  chce  dále  věděti  kterak  sů  s  ním  tam  v  EonStanci  nakládali 
ten  čti  život  mistróv  Hnsóv  kterýž  jest  sepsal  mistr  Petr  z  Blladějovie 
(též  dle  jiného  mkopisn  ,^  Mladenovic  z  Moravy^)  jenž  jest  v  ty  časy 
byl  v  Konstancii  jsa  písařem  pana  Václava  z  Lestna.*'  Pak  Lnpae: 
Petrus  Mladenovic  magister  in  wrtíbus,  theologus  ét  annis  21  peuior 
(lediB  D.  Michadia  Pragae  veteris,  decesnt  est  hac  vita  7.  Febr.  1451. 
Scrípsit  vitam  J.  HnsH  quae  in  templis  Bóhemarum  seetae  huic  ad- 
dictorum  pradegi  aolehat.^*  Spis  Mladenovicův  jest  důležitý  pramen 
historický  ohledem  na  J.  Hnsa  a  sněm  Kostnický,  nebof  s  velikou 
živostí  ta  líčeny  jsoa  osoby  a  podrobnosti  výjevů,  a  mají  popisy  tyto 
obzvláštní  r^  pravdivosti  a  vřelostí  do  sebe,  takže  z  celého  vypravo- 
vání vyhledá  nejen  očitý  svědek  jakýmž  vypravovatel  byl,  nýbrž  i  vzdě- 
laný maž  který  nejen  že  vypravuje  o  tom  co  viděl  a  slySel  a  scémi 
vedle  scény  klade,  nýbrž  i  osnovy  vSech  těch  události  zná  i  svůj  náp- 
hled  má  do  věcí.  Bylt  on  zajisté  také  uznáván  za  člověka  který  do- 
bře vládnouti  umí  perem,  nebot  jinak  by  ho  nebyl  pan  z  CUumu  za 
sekretáře  svého  vzal  na  sněm  a  nebyli  by  mu  pMtelé  Husovi  svěřiK 
shotovení  protestu  proti  nevlídnému  nakládáni  s  obžalovanými  mistry 
českými.  Protest  tento  jejž  P.  z  Ml.  složil  i  čeú,  tiskem  uveřejněn 
jest  —  ač  chybně  —  v  připomenutém  už  spisu  Rerum  concílii  Con- 
stantiensis  a  t.  d.  jejž  vidal  H.  Hardt  —  Když,  jak  některá  svědec- 
tví tvrdí,  spis  Mladenovicův  o  Husovi  veřejně  v  kosteHch  se  předčítal 
lidu,  tudy  nám  dovoleno  jest  se  domnívati  že  byl  i  do  čeitiny  přelo- 
žen. Že  překladu  toho  se  nenalézá  tomu  se  diviti  nelze  an  i  originál 
dosti  dlouho  byl  ztracen.  —  O  životě  Petra  z  Mlad.  před  sněmem  Ko- 
stnickým jen  málo  víme.  Že  byl  Moravan  jest  jistž  a  poukazuje  na 
to  mimo  jiné  také  Campanusde  Vodnian:  Bectore  M.  Christiano  Pra- 
chatíceno  et  Petro  de  Mladionovic  Moravo  decano ....  Po  ukončení 
sněmu  Kostnického  objevuje  se  P.  z  Ml.  častěji  u  veřejnosti.  Nejprv 
víme  že  se  horiivě  přidržoval  strany  Pražské  proti  Táborům,  po  boku 
stoje  mistrům  Příbramovi,  Prokopovi  z  Plzně,  KřiManovi  z  Ihrachatíc 
a  jiným  více  kteří  se,  jak  známo,  k  mímějlí  straně  kaliSniků  počítali  ale 
nejhorlivější  boje  proti  Táborům  podnikli.  Petr  požíval  veěkeré  důvéry 
této  strany  a  jsa  kazatelem  a  sv.  Sfichala  kde  Křiifon  Pradtatick^  byl 
farářem  v  neustálém  a  xúkiai  s  ní  trval  spojení.  V  blnčn&n  shromáž- 


4&ni  phKtoÍQb  mM  n^uroda  peského  v  prosinci  r.  1420  dány  mu  byly 
Jkn  veřfjinkqo  jieStíkd  ar^kiile  směřujid  k  objeveni  a  utlačení  učení 
.XilKTlftkélio.  ^TédfiíC  Xfk  povahu  jeho  jiných  mirnějSí  že  po  přeitžní 
ialobfiýdh  jilánkův  doložil  ,,žo  mistrové  Praž&tí  necht$jí  dotýkati  jimi 
žádné  08pby  svláitě  ale  že  jen  yubec  prosí  a  napomínigi  vSech  věr- 
l^ých  Čedi&Vi  a^y  vaipvali  se  knéží  takových  kteří  se  přiznáviQÍ  ke 
(jainkžm  onSn^ ,  poněvadž  prý  každý  z  nich  jest  buchto  kacířský  anebo 
blfid^ý  aneb  aspoň  pohoriUvý.^  —  R«  1421  odpíral  Korandovi  který 
.mi)  věřené  kasaní  o  omáteobt  a  že  toho  času  bezpochyby  v  kázáních 
piikřeji  vystupoval  proti  Táborským^  dovedla  strana  tato  že  svržen  byl 
a  kasateiskéhp  úřadu  a  na  inísto  jeho  Vilém  kněz  strany  Táborské  do- 
saeen.  L.  1426  byl  děkanem  fakulty  artist^ké  na  universitě.  Zde  po- 
dotknouti sluií  že  se  horlivě  ujímal  Studii  ježto  za  čas  války  se  zaned- 
bávaly. „Verum  distu/rHorvm  půrictdÍ9  • .  * .  aetua  schoUutiei pro  ma- 
joři parte  šunt  9ÍciU  amisH  pariUr  $t  svupe/n^!  pravil ,  vinu  toho 
:klada  na  Tábory.  —  L.  1427  byl  z  města  vyhnán  s  celou  svou  stra- 
Qou.  tQtiž  8  Příbramem,  Prokopem  Plzeňským  a  j.  M.  Křifitan  z  Pra^- 
chatío  ale  byl  na  nějaký  čas  uvězněn,  neboC  strana  Táborská  byla  v 
Praise  veikňé  převahy  nabyla.  —  VSickni  tito  mužové  stáli  jsou  za 
časů  Husových  v  první  řadě  opravovatelův ,  ale  prudký  let  jímž  dudi 
časový  tenkráte  se  značoval  povolal  nové  nad  ony  pružnějií  síly  na  dě- 
jiitě,  proti  kterými  dědičové  myžlénky  Husovy  tuhý  podnikli  boj. 
Protož  i  spisy  jejich  v  této  době  nečeU  tak  dalece  už  proti  Římu  jako 
proti  novým  sektám  povstalým.  Nejhorlivější  a  nejneunavenější  v  boji 
tomto  se  nám  jeví  Jan  z  Příbrami,  kterýžto  vSea^py  hlavní  zjevy  vál- 
cujícího husitství  proživ,  co  do  učeni^  spisováni  a  agitací  osobné,  hlav- 
ního na  nich  měl  účastenství.  Rok  narozeni  jeho  neznáme.  Jisté  vSak 
jest  že  hned  z  mládí  do  Prahy  přiSel  a  má  se  za  to  že  na  vysokých 
Školách  byl  učenníkem  M.  Matěje  z  Janova,  oddav  se  Studiím  filosofie 
a  theologie.  L.  1409  stal  se  bakalářem.  Téhož  roku  byl  přítomen 
schůzce  mistrův  českých  a  černé  Kůže  kde  se  porady  konaly  o  člán- 
dch  Viklefových,  kteréžto  schůzce  se  projeviýe  ve  qpisu  svém  Profes- 
siú  Jidei.  L«i  1413  stal  se  mistrem  učení  Pražského.  Toho  času  byl 
boriivým  přívržencem  Husovým.  Stal  se  pak  farářem  u  sv.  Jiljí  ná 
starém  Blěstě  v  Praze.  L.  1420  vedl  slovo  jménem  Theologů  českých 
froli  řečmiLOvi  strany  Btmské  Petrovi  de  Vergeriis.  Na  cestě  novot 
náboženských  záhy  se  zastaviv  vyznamenával  se  napotom  více  svým 
prudkým  ba  váSeňlivým  odporem  proti  Táborským,  nežli  zastáváním 
drkve  české  proti  straně  Éimské  ku  kteié  se  nápadně  zase  přichylo- 
vaL  Netak  při  straně  opravovatelův  mírných  stál  na  pjpiim  pak  místě 
jako  proti  straně  těch  kteří  předběhnuvSe  ducha  času  dále  zaměřovali 


—  534  — 

nežli  obecný  rozum  pccliopováL  A6  se  Příbram  směle  po  bók  podi- 
viti moU  předním  vzdělaným  mužům  svého  vSkn,  nédottál  pMloe  dndi 
jehoy  časovou  pouze  vzdělaností  nasycený  tak  dalece  aby  byípoiidav- 
kům  vySSiho  domyslu  a  osvěty  náboženské  a  občaadié  za  dost  nfi* 
niti  mohl.  Ba  dá  se  o  něm  říci  že  je  ani  nepochopil ,  jakž  dále  jeMi 
ukážeme.  Že  i  protivenství  prožil  tomu  se  není  diviti  když  uvážíme 
8  jakou  urputnosti  pronásledoval  ty  jižto  vySSího  zápalu  pro  pokrofi* 
lejSí  myšlénky  schopni  byli  nežli  ony  byly  kterýmž  on  vítězství  vydo- 
býval. Gesta  jeho  nevedla  později  ku  předu  nýbrž  nazpátek.  Ci  to 
nebyl  krok  zpátečný  když  1.  1427  se  veřejně  postavil  ku  straně  tědi 
mistrů  a  kněží  Pražských  jižto  se  pod  papeže  poddávali?  BylaC  ale 
tenkráte  už  strana  horlivějších  opravovatelů  i  v  Fťaze  vrchu  nabyla  a 
Příbram  byl  následkem  toho  uvězněn  a  pak  z  města  vypovědín.  Tei»rv 
léta  1437  „uveden  jest  do  kostela  k  sv.  Jiljí  za  fisdiře  k  rozkiámí 
císařskému.'^  Když  uvážíme  že  toho  času  i  jeptiSky  do  klášterů,  i 
mistr  PapauSek^  zuřivý  to  protivník  strany  radikalm^ch  opravovatelů 
též  od  císaře  Sigmunda  na  faru  svou  (do  Týna)  usazen  byl  vrhá  to 
patrný  stín  na  Pnbrama  že  takového  ochrance  potřeboval*  —  Po  celý 
ten  čas  vidime  jej  horliti  proti  Viklefovi  a  přívržencům  jeho  v  Čediách. 
Lépe  se  choval  v  Basileji  kam  ho  1.  1437  Čechové  s  jmými  posly  vy- 
pravili a  kdež  co  řečník  spolu  s  Prokopem  Plzeňsky  hájil  učení  a 
přgimám'  pod  obojí.  1439  s  týmž  M.  ňrokopem  vyvolen  byl  za  admi- 
nistrátora konsistoře  Pražské  pod  oboji.  S  M.  Bokyoanou  se  nachá^ 
zel  v  rozepři  až  do  1.  1442,  kteréhož  roku  též  správcem  káply  Bet- 
lémské byl  ustanoven.  Zemřel  1.  1448  dne  90.  prosince,  ^ad  jiné 
osoby  jež  tenkráte  v  čele  stran  stály  jest  nám  E^ram  důležitý  svým 
literárním  působením.  Ačkoliv  spisy  jeho  především  do  oboru  theolo- 
gického padají  nalézá  se  v  nich  předce  tolikerých  zpráv  historických 
a  dějiny  oněch  dnů  osvětlujících  že  povděčni  jsme  horlivostí  istrannické 
ježto  snaživši  se  o  to  aby  co  možná  důvodův  proti  nenáviděným  od- 
půrcům sesbírala,  tím  i  nejdůležitější  některé  myšlénky  nám  uchovala 
jež  dobou  tehdejší  pohybovaly.  Příbram  psal  v  obou  jazycích,  latinsky 
i  česky.  Některé  ze  spisů  jeho  jsou  výhradně  pHležitostné,  totiž  slo- 
žené za  směrem  okamžitým,  jiné  jsou  všeobecnější.  K  prvněJSím  po- 
čítati jest  zvláště  kvestie,  řeči,  polemické  rozpravy  shotovené  ku  veřej- 
nému přednášení,  repliky  a  jiné  podobné  příležitostně  povstalé.  Nedá 
se  upříti  že  ze  spisů  jeho  nevšední  vzdělanost  a  Částečné  duševní  nadání 
vysvítá,  ačkoli  všecky  jeho  knihy  a  traktáty  polemický  ráz  do  sebe 
mají.  Tento  ráz  jejž  důsledně  zachoval  jest  spolu  svědectvím  že  sku- 
tečně přesvědčen  byl  o  pravdivosti  svého  mínění  kteréž  zastával  vefte* 
rou  svou  zbraní  duševní.    Velmi  důvodně  jej  líČi  Palacký;   „Muž  ten. 


-636  - 

v  hwUíá  3v^  proti  tí^  pikhartům  t  j.  mfkMAvm  tmasmbMix-' 
.oUce»  DttEnal  atfá  píry  Šetniq^tw.aqi  imaveni;  z  {likhartství ,  dle  jeho. 
lákfúf  rodily  se  Uftvnd  TSechny  ohiiviiasti  kterými  v]ai»t  naSe  za  jeho 
živobytí  sptrznénft  byla;  proto  nepřestával  bouřiti  netoliko  proti  knéžím 
Táborským  ale  zvláfité  také  proti  M.  PetroYi  Payne  AngUčamii  jakožto 
předníma  hlasateli  nauky  Viklefoyy  t  Čechidk    Poslonohal  on  v  tom 
jediné  syědomi  svého»  pravívije  ie  koma  bůh  dal  poasnáni  bladnv,  nlo- 
iil  také  p9YÍnnost»  poitaviati  se  o  vjplenění  jejich*^*  •  •  •  Této  povin- 
.Bosti  se  sna^. Příbram  z^léJté  ve  spisech  svýdi  dostáti,  toto  povin- 
ny před  .odima  choval  ve  svých  řeifch  a  kázáních.    Pravit  sám  o 
sobéf  f,i»  proti  ViUefovi  téměř  po   dvacet  let  kázal  kdež  projevoval 
že  vSecka  kacířství  a  blady  o  svátostech  jež  po  celon  ta  doba  v  oběhá 
se  nalézaly  od  Viklefa  a  nieni  jeho  podiázejl^    Dále  pak  líčil  jaká 
pronásledování  za  to  přetrpěti  mosel  i.  doofá  že  vétáí  za  to  bude  vú&l 
a  boha  nežli  jsoa  lidská  vyznamenání  a  pochvaly.  --  Nebylo  však 
dinp.že.ho  Tábocítf  a  vůbec  strana  opravovatelů  pronásledOvsJa,  nebof 
kterak  on  proti  mm  mlavil,  psal  a  jednat  toC  věra  nebylo  spůsobeno 
k  toma  aby  se  na  to  mlíSky  dívali*    Pravili  jsme  již  že  Uavní  jeho 
Pi^bení  telilo  proti  Táborům,  a  totéž  se  říci  dá  o  spisech  jeho.  Léta  1421 
se  zdálo  že  mezi  Tábory  se  spůsobaje  strana  k  Pražanům  aM.  Přibramovi 
SjS,  phýlicí*    Včele  strany  této  stál  Biskapec  a  M.  Jičín.    KedoSlo  ale 
k.  ^ednocenL    Toho  též  roka  odbývala  se  schůzka  v  Koleji  Karlově. 
{Ardbiskap  dal  Přibramovi  a  Prokopovi  moc  abv  nařídili  a  jednali  věe 
coby  m  jim  zdálo  potřebí  k  avedeni  jednoty:   Ctly  se  artikole  shoto^ 
veoy  ve  smysla  mistrů  Pražských.    Po  každém  artikola  tázal  se  Při- 
Jbram  kn&zstva  jestli  k  němá  přivoliyí.    Na  skládání  artikulů  těchto 
měl  Příbram  hlavního  účastenství.    ByUt  vfiak  Táboří  až  příliS  daleko 
pokročili  než  aby  se  k  náhledům  jeho  zase   byli  navrátili.    Nepřivolili 
tedy.  .  Od  těchto  časů  se  pak  opětovaly  schůzky  podobné  i  veřejné 
hádky  anjtž  by  90  bylo  narovnání  docílilo.  Pamětná  jest  schůzka  kněží 
.Pvažffkých  a  Tábomských  na  Konopišti,  odbývmiá  L 1423  dne  22.  července. 
.Ťq. mimo.  jiné  otázky  se  vyskytla  i  ona  o  přítomnosti  Kristově  ve  svá* 
tosti  ottářni    Mistr  Příbram  byl  skladatelem  kosův  jež  mistři  Pražiti 
.předložili.  S  větii  jeitě  pradkosti  vystoapil  Příbram  1. 1424  na  schůzoe 
v  Praze,  kdež  Tábory  vinil  žé  z  prostředku  jejich  vyilo  kacířstvi  pi- 
kartské a  zvláště  na  kněze  Markolda  se  obořil.    Tím  se  ováem  nená- 
vist neaduiovala  nýbrž  podněcovala,  a  jelikož  Příbram  čím  dále  tím 
větži  čiottvost  rozvinoval ,  proti  Táborům  tadiž  i  t9'to   strana  neméně 
roabodné  proti  němu.  vystupovala.    Co  hlavní  jednatelé  její  vyzname- 
návali se  VL  EngUž  a  Biskapieq<    Hádky  Příbramovy.  s  nimi  jsou  nám 
zvláště  důležité  jelikož  jsoa  obsahem  traktatův  písemních.    Zvláště  na 


— «S6  - 

Si^tifo  Mneviei  PMbfttifei  iprtto  iě  'faiStíd  ^SfméŘ^^ 
Čediáoli.    Zde^  «é  Přfrrftin  t/bjevll  patnié*  tíedůddhýii^  Mto€  'da  |k>- 
dkka  HttflitBtvi  zfeuMÉ^  t^íklefli.  V«řejtí4^  U 

na  rosli^ýcjb'  mÍ8teehiikýla>Tbdfina.  lY  j^^  téíkoyé  itoňhdtfoe  odivátRi 
66  dal  Příbram  Ýááid:|)]k)tí  Bngli£im  '  tak  cfaléce  £e  zTolaJ^-  ;,0  sl^i 
íČechov^}  lépe  by  Tám  bylo  viseti  než-slyietí tak^yvé^iéci,  a^dopoaítfid, 
aby  roziévéaiy  byly  y!  todu^  kréloVstWf^  '^^Iié«rii>iétoh  takových 
Mdádi  by  inás*  vedlo  přilil  daleW^'  i ' obmeilixlé  Mi  ade  liai  IniEedaií  dů^ 
Id^t^fiídi  Jeho  sptsfivv  .niobií  séamýSIetíí  |ékof'  ttcadli.  <>Ďiclilaetis  ^ 
wtíá  nSktei^  ktinoa  psané:  •»!%  oondttíb^i&n^  jii^-  beUL  '^'Dé  «i^ 
iieulia  Viklefi^  -^  Ďe  p^ofešncke  ýdei  aaiíblióaey  ^et'  eřmřwm  Ýwa^ 
ektione.  —  Ds  trannuběkňntioHov^  panis  -ěé  vihiik^^Ekehíangtia.^ 
Omtra  Peinmin  Payně  Anglkuitt,.^  D$  tmmiuňůoneř  jkeřy^^  •'^ 
Eoeplieéttio  ůrmtionis  (iominiicúe.'^  Ds  ši^píem  pecbMs  *mariaiHI^ 
Argumenta  LX.  pro  et  tonůřa  dispuídsH^  cciupifiafáí.  -^  Takléi  od 
naho  poch&íf:  ArůUidi^H  errareě  Tixbúrítarufíi.' (Axááw^yyá*  oďPal. 
•UI;)  Pravili  jsme  jifi  že  ie  bpisi  Přfbramofých  éleitMrfí  jttt  mnoUk 
htstoiidii  data  jinak  neznáímá,  ale  blattil  jíóh  tóí  jest  váfteňKvý-  o^^ 
proti  Táborským  a  zvláště  proti  Eogtfiovfyjémiíž^  vytýká  to  ^  jakoi 
icirineo  v  Čechádk  isdtíkdý  rbisén^A:  ^BaeéGiné  régno'  \íiic'¥ěádS$  plrá^ 
nUa  AnglioBj  vUiá  Angliaě  ^efagá^  *eé  infdix  iú  kújui  ^regni*  CarrdMi 
(raMfugaf  quae  te  mitettíta  jam  pěrdtíum  ůt*pro$éripé^'pr&príé» 
$u8cqpit  in  humeríě  ^c.  .  , .  Vehni  draístický^af  nbspravéďlívfl  tia  jfínéia 
miste  vyličíl  knSze  Tábořakéliio :  ^iSocay^^io^  7h66roBm  e^^  qidihfatíé 
quidem  fínš  íH  mtíiuifeůusyied  intěritu  impéué  ^étiýrúnmm;  eUmiuš 
innocens  ei  puné$,  sed  inUrms  a  otuot0  foéUdusét  ěq/áúUS/itt^  bé^ 
'ríttó  9vi>fni$iu$f  916(2  tíueiiiuš  super  omněs  erreeiuš;  ^úi^tiělnM  kitbetm 
'patitUTy  praéčšsé  cunotÍB  tnoUha^^  de  ammbuš  9é  kUrtmiMb^  twrdiMak 
of^iiuMf  refiůit  f(icta;mfraMdš,  ín/UxibUiě,  in  wnthSa  dMáa  témě- 
>rariu8,  eé  in  sancéa  ringúLa  impiusět  profanu9.  itíd*  *r*  Ýe  spisa  o 
transiscrbstanciaGi  fivádi  PHbtiun  'slova  Pkt^iopa  &<riMho  jákoŽ  na  iie}vý& 
urážlivá  a  pohorjiivá  kterýmž  viak  oitátem.  se  náin  objevtije  PnÁop 
co  nmž  jenž  dachem  -  daleko  převýáoval  mistry  A  doktory  Pražska 
ZvolalC  prý  Prokop :  Quódei  cmMni  'f^^/Řt  hiffumadi  Mncd  ddůtorm 
pMém  materiálem  in  Sacramenio  non  vútnere  eonr^kUmM',  dtůo^  *ůoš 
ámnes  mentirí  ad  coUum  et  faUér^.  . «  :  UtiqHe  eum  inůaHepeeimdůi 
'fadieis  etúbú,  óumiUis  leOtůnibue  icaUsemi  hmne  a^itáío!'^  CbeUtols 
L  o.  p.  226.)  ^  JeKkoř  ťiás  tiedoSIý  spisy  1  pfednídl  knétf  Tibttisl^ek, 
jmenovitě  knihy  Martmá  llcfasky  a  Óapkiáf  todii  má  spis  iPHikrateAv 
'proti'  Tábonkým  Ýdíkon  bistoricbm  důielítOBi  Spte  ŽiíM  kŘéfUtď 
'^rskýchy  česky  psaný  ta  nad  Jiné  spisy  PHhramovyi.  vyniká.  B]q>.  ae 


—  88T  — 

uA&Mv  BáoUvH  IMofishimr  Tiit9  té  Tjipuúje  Hvók  kátii  ni»or^ 
akýdi  od:  jlcU  poiátkn  až  do:  ttteto  léta.  U29.^  Počíai  pak  apis  Moto; 
.^iMK§  á  hamUU  i  jmi^Číiteliavé  iíM^ěvim i dMbo^,  iÍMíéhp 

iAiO0itt  iAfbcbi^  fM0i0iMHiiMÍ  tíck  hMH  'Tébmii^  ^ 

kékiě  i  ^hámm^Hp^m^é  xvmé  ÓeM^  nenieýkě  $  nimi  9&ke  a  op^amné 
jMhOf  ám  mMthfka  ani  AteikofmíMoy  íklkýmn  pdnu  Bokii^viemolA' 
eÍMii  ajFeAa  íddáme  mrdeéné  p$fniúei  i  ro$$úzeňiei  žádám  vOb  ftš$ 
mMbi^m  parnou  a  téeh  hrosrýdi  dóiH  ^^  ópraůmief  ^ i(Ubbn»  vík 
xišrítm  )tWMié  i  nféoh  Óechko^  ftítnýeh  m  plné  rogvážénii^  prodmé^ 
i^oMmm  i  napíMiíndme:  thfiUvtíné  tyto  přeuiSteňiié^  výgtrahf  fM 
wéni  Óěikéy  Jjfňej  pró9(mef  aby^khn  nebylo  k  séáieetvivaMd  saůtch 
^emiiě  mI0  vytiHéhénié  a  wíÍb  neíbánié  ánepaďúehdnief  aby  ím  náš 
m§přitU>  4it^  'Mmi  nenabyté  ahavenié  pro  vaSe  tmeílpánie^  Aj^ifetOffá 
-Mntí'  i\$'inmýndmmá'Mrdeé  mMa  ttéona^U  -ndnSmé  x>máfPíM  a 
íikUnii  ^mahí^a  přěktoimA  hkíňif  ánĚprcmM  UškknM  TiOmiHýčIk, 
ktěréjiá  od  poikUbu  m>iBu>  poéeU  \feitiy  aby  na  ty  jiak  ^iké  ikdy 
'4$neňódy  vUckni  virní  kévMtdá  duehoéni  i  9VitStí  proekíU  <s  pft>í» 
^tkn  U-v^tífiěhaUi  a  jim  jaMto^  iotoUcttimt  a  IhdMm  '  a  faUSii^ 
pfřérMUn^^^oiéee  n)8$9fřo0ati.  -  Daj  Buóiií,  ůíby  as  poni  pozdi  jU  vé- 
ekoM  proitřeU^  a  wMmmajioo  toio  ptédko  dé  od  nieh  uvedméfýií 
éobf  proti  iémí  roiMům  i  výstrahu  ťgdi  tuio^  proti  UitH  a  Hštavěni 
jidí  Shtdnéníf  títa  tohoto  na  Tábořtuskníonén.  •  Nofproé  ošnamufom 
vhm  véh»^,  šě  ti  hnéíiě  Tdborm,  to  jě  Mihdáíy  omylnj^  a  obhidný 
biáb^pTMortký,  Murhdd,  Úapoh  a  Koranda  a  Jiní  tovařitiSf  msýioe 
^tdškú  Petra  AngUíe  eise^semoe  obraničo  wSio  v  radé  o  oebú,  léta  iď- 
kóto  méimli  wňl  šobf  mHémé  na  Tábořo,  a  ta  ěpoléáiéj  jakoi  saini 
y4tí',\  Víkhm  8Ú  oě  oooUU  a  tyto  bludné  a  druhé  i  kaeiěhké  i^Íe^ 
éét  prM  iMěřé  křvšeomttké'  za  práoo  oú  oobé  ugtanooUi  a  po  městech 
vfíidy  roztpsaii  Nájprvé,  aby  hřejeme  néoelebUi  vtého  řéda  křě- 
otanškAópH  mši^fUoní,  ktmýivedú  poctiibé  hniHea  miitri Prošiti^ 
okůi  '.  ;;  Cjittá  86  tde  PřibMinl  ínoSttHiO'  roaeha  kniiského,  a  praVí 
'fc  Ťibófi.  jm  se-  hó-  mSka^  i  Hnsa  i  Yikleb  sviho  tapi  jenž  prjf 
ihH^  éUHt  oř  do  mHřtí  se  vSbn  řéd&m  v  otniUMí' .  .  *  tákéfist 
gfMnmitg  jeho  i  vSého  řádu  měs  od  prvfdsho  dJf  do  póslédiiišHó. 
A  to'  tíio  »netenůi"tíieek!0  tuply  své'  neřádné  míe  potúrzujL  .  .  . 
^pŤbéoi  ^tíéhsd  viími  hrésůme  mdjii  se  měi  jUh  jaho  zmétencuctu 
bhMnýth  varovati  .  .  :  Nehů  také  Oto  obhtdáwé  a  zmttenei  ctíiie 
ptoU  evéma  Vikléfovi  kterýi  .  .  .  die:  íe  hnilie  mafí  si  ^srovnati 
véhMě  e'iŘéstíl,^if  ÍUeréí  ýsú,  a  v  obyésfi  essrtve  svaté 


•  •  • 


—  688-- 

tmdidš  i$  hřéiU  kniHě  pomficMče  trýmém  jatytcu  mlěš  vlatínMm, 
praH  cijfciBji,  té  vla$H  « ... .  ááákové  tíio  ae  táfanM  k  ioma  o  tan 
X.  U2S  na  snéma  v  KonopUti  še  pojedtiivalo.  Xaaia  T&boiftí  Mjfia 
Cffnaty  knéžaké  zavikovali  ak  i  proti  užívám  onflio  jáiýka  pfii  ainibfeh 
boiich  se  (Hcvali,  aeboC  plý  te  takto  epivigi  ponfti  abm  lUarjmž  lid 
iwwnwmi.  Bylof  tprýby  piAvS  ták  dobife  ii62ísti;^nažU'  títú  cigbn  ja- 
zykem.. —  Třetíep  uUamvitii  J9Ú  a  ptíU^  oky  při  podáúánl  víeA 
pnnjfch  waio^tí,  šádmu  ód  derkye  mféU  vioíeoýck  a  od  wúXýth 
pn^tvrjtených  nevelebili  •  •  •  a  tiemt^  ptn^agují  řád  křtu  ^mféko,  řád 
ěDoU  íipHwédif  řád  při  Téht  bo£iem  i  jfko  ^Máku  pcnoiiifosi  hMdni, 
řád  při  podáoáfU  a  mazání  olýem.  svat^mfřád.při  knéiškén.Mé-' 
cení  i  při  Mhwwénl,  a  tak  veiken  řád  koětelní  veátéfd,  v  zpimMbd 
Mííf  neiporuao  i  jitřní  •  •  •  Ótwřté  uBtanHU  j$ú  . « •  oky  niiád$d 
křfsiémné  ku  panné  Marii  ani  k  waHým  apoUoUm  ani  kjiitým 
^atým  «  ,  •  na^pom0c  nevdali  •  •  •  2Ule  ^prláttfr  m  lochorfir  Pffluram 
4otéži  na  Tábory  že  prý  paan6.  Marii  i.YÍ«m  apaifolnln^.i  jiným  ot*- 
.týin  i  akigelům  moci  kteráž  jim  je  dána  od  belia»  lápežné  a  antokiá^ 
dežné  0(](iimaji,  a  v  tam  viecé  Uúdie  a  visee  hřeiié,  nšSi  UlUmd 
nejvétU  Upeíníci  a  zlodéjL  Ta  si^fislé  Pnbnm  .objevil  élabon  atránkn 
logiky  své,  nebo(  něodejmoli  Táboři  mocn<^t  ňikoma  tíúi  iň  y  íÁ^mr 
véríli ;  ale  dávodnéji  potma  dokládá  ia  net&fa  taková  žkodi  lim  kto- 
yjjax  dříve  vira  nápomooná  byla  v  potřeb^éh  a  nási*  J  ade  ae  odvo* 
lává  na  Husa  a  Viklefa  kteřiž  prý  ae  pro  pocta  p.  .Mane  a  avatýdi 
yydovili  •  .  *  Za  páté  vytýká  Tábordcým.že  uátanovili , oiy  niSádný 
nevelebil  oci$^pe  po  tamto  ^tfété,  což  prý  je  kadřatvi,  kterými  oUúpiifée 
sviitá  z  moci  již  lúpi  airéduSe  v  o&tci  z  spaait^dbié  9000^1,  psoA 
čemuž  Qp$t  uvádí  avédeotvi  Hu^  ,a  Viklefa.  ^  Za  Žeatá  ff^.  oataBO- 
viU.  aby  nikdo. nevcilebil  ani  avětít  vjSecb  svátků  punny  Marie,  i  viedt 
svátků  apožtolskýeh,  i  sv.  Jana  Křtitele,  i  vSecb  mn£edlmk&  i  panen 
avatýcby  i  aog^a  svatých*  Za  sedmé. prý  nstapovili  aby  nevelebili  Ud^ 
ani.  vedli  postav. . . .  A  tak  přemnaMvÍ9  veliká  lidu  ratpuMliU  $í 
v  šrame  ía/  dni  neitffdatu  ieijedis  jůdno  moBO,  néktaří  sýr  a,vqfů$, 
xi$id^rwi^cat  chtffL  .  •  Za^  os^é  piý  (npi  svéceni  vod  bmjt  ke  krta  vfíbQ 
jinýeh«i ;  Zfv  devi&té  ti^í  prý  sirSoeni  kim^  mafumc^  i  v%)e^  jukO;  W  to 
blad  bylf  .Z^  desáté .  prý  vyznávají  že  necbti  následovati  odkve  Kmr 
aké  v  řádidi  slažby  boží. ...  Za  jedenácté  {arý  .posloienstvi.  od  JBim- 
.s^ébo  kostela,  i  stolice  odtrbiýi  a  za  v€|liké  zlé  nu^  a  potnpiyí. .  To 
vie  že  činí  aby  nižádného  nad  seboa  neměli  a  své  Tžetefipoeti  i  blnda 
aby  tím  svobodněji  vyvodiU.  Y  tom  kosa  prý,  tapí  zákon  boží^  i  M. 
J.  Hnsa  i  Vikle£ft,  nÁot  prý  i  Hus  i  Yiklef  uznávali  fiocnost^  důsto; 
jenil^  a  vláda,  papežova*    Za  dvanácté  prý  potápějí  pviva  a  ostáno- 


—  839  — 

rmi  itert  ebkre  mit&  i  tjmff  vleoh  dbteuv  křesteiiakýdb^  jUai  aef 
Jépe  «e  spisTige  vieoko  kfaatentirb,  »  tak£  ode  vjfeoh  téměř  fád&v 
«iav4  ebrkm  edttapnjL  . .  TřMctíi  piií  a  aJUftft»f(  že  ta  éVátést  vi- 
AMsná  JMt  T  pravdě  oUftb  poidiiiaiiý,  rozoméj  týi  jako  od  Káká  pefmfk 
A  ^ild«  ^pikl  a  Tyznávajíy  še  Tik>  boiBe  v  tea  cU£b  at  do  tsddaáho 
dne  8  nebe  MntůpL  A  i  telK>  •  jkik  j^riddatého  aaiiSeme  jii  i^ 
ta  89ÍtoBt  jeet  diavena  a  obavii&  petopeaai  tak  ie  před  ni  nedáífie 
kkkiti  loii  pioa  Erisln'  ▼  id  dadie  aé  modMtt  Z^e  ee  odvoUbrá  Pi^ 
bram  aa  irMiay  sralé  doktery.  O  kota  tonte  pojednal  qdaomtil 
"tento  zvláke  v  tnklatn  o  inoMibetantíad  kdež  i  nvěditoe  ktérKk 
Ptiskňp  Hdý  otom  se  piojefiL  —  Podése vytýká Příbiam  TiboiBkým 
•ie  velioe  veleU  Viklefa  a  saetávaji  v  kosieb  pfékroznýdi  a  Undaýdi 
ode  vtíi  drkve  peítopenýdi  a  závržéáýek,  jinénefvifté  ftyryoel  svl4Hé 
oktUesýdi  jeho  aitiktifó,  jež  uvrhl  veiken  sbor  íau(ra  Rrfdíkýeh^ 
Angtid^ch^  ňimskýdi  a  též  i  jiní  sbcmvé  křeeCanid,  jůnš  nw^mhiúni 
A^  více  véKH  něi  Omto  gm^encám  h  meřé  i  v  praodfpookgby^my 
hišHiiy  oriiMy  za  priu^  m(^.  ^  28  ďiAi 

v  nichž  dovoEQJe  kterak  knSží.  TáborKí  fideině  YQdie&  v  svýdi  bliidéch 
aaet&vajfy  ale  v  přemnohých  kusech  dolwých  a  pravých  ho  topí  a  «a- 
míta^i^  Dékoirati  tn  máme  Přftnramovi  zvUáté  sa  to  že  ném  poekytnol 
náhled  do  života  a  do  roznmováni  T&borského  doidovnýn  tivédenim 
nSkterých  mist  ze  spisů  Táborských  kněží,  jmenovité  také  kndsé  Mar- 
tinka, jako  k«  př;  i&Mus  jest  dwA  evašý  ten,  o  nimf  písmo  éUe 
jfi  jiňéhot  fUéSiůde  dám  vámf^  t  j*  pravé  mé  jiného  a  diuchovmeho. 
A  tak  duchovné  Kristns  se  dáúá  a  e  námi  jeeťaš  do  ekondnie  evétOp 
Tak  také  jeet  i  v  krmkk  večeře  pd/né^  kteráMo  hudi^  tak  pama- 
tována^ jako  je  Enstite  vydaly  moci  vdiké  jest.  Ale  tiem  ekycéjem^ 
jakož  lháři  praviej  neni^  v  chUbi  ani  ped  tiem  ehlébemy  tek  aby  to 
lylo  j^o  téh^  které  je  na  nebesa  vstúpilo  a  na  pravici  eedtez^^néb 
by  to  bylo  to  tělo,  tehdaby  Kristus  nsMd  „jái  od^da^  ale  řéld  by 
„jái  skryji  se^^  aniŠ  by  písmo  řeklo  ^vstápU  na,  nebesa^^  <de  fekio* 
by  ffSkiryl  se  v  oplátce.*^  Nechť  odpovédie  k  tomu  fí,  jenš  chtie  Křieta 
v  Mebé  s  ssbú  uHeenéko  jmieti. '  Takovým  Kristutr  neodM  jesty  úňi 
je  na  ndfesa  vstápU;  jistét  neroiMméji  eoi  mluvie  řkáóBy  ,,  feetii  tlu 
piixvé'  tilo  boHeJ*  O  by  porofsuméUy  ie  Kristus  sedě  télem  na  pror 
vidy  duchem  duchovní  vfudy  jestf  Oni  prtmOy  íe  hdýá  pít  síov 
nad  tíem  chlebem  řhí,  tehda  príjda  Kristus  do  toho  elůeba  vetápí.*\ 
'A  divné  jest,  fe  mnozí  knfší  voktU  sú  na  kuželníky  a  na  ty  jenž 
íéhnafCy  a  sami  vidy  obyéejem  kúadniéim  4Hkajtee  slova  wid  eUeiem 
a  nad  vínem  a  íďmcýiee  mnie  by  vie  horil  mohli  obrátíH  v  iepíi 
aneb  íéby  Krista  mohli  v  ten  MA  svábiH  jako  ptdkší  tyMéha  a 


JiftplOkoi  ^^CUAfieSB^ 

Méhiz  alě.déaMjéio^úméa^etzě.wér^^  tu  midledítMmiotuié  ááh..^ 

NiňíámStjiné  jfaořenio  mmď  iiyi^dojifimo  6^  .oi^^ 

¥iMéi  UiOíce  jmié  néM  v  égmiyiáM  fbí^  wuMififMtiaii 

O  KobMiidn  pníví  ie^^roér^^^^  fclitfivTiatfn- 

sfHňuvodlfnMtí:  isodlm  jéfaio  Mtikmkfdk  nám  soMk}  j«s^  '^  iic^aiiaf* 
JNji^'8e>pód4nudvdii«i}íkii  smhoTaoft  ukřivdojMofa  shnr  jíIdUm  ihďtel- 
iitíK»  Ih^íe  IiMdy.dot^ldL  Kn  končii  mrádi  f^ram.žaiknSií  IDi- 
boiétí  jawt&vajíce  Víklefit  m  dopovfití  skutku  ofemetotíio.  VadeT  piý 
láké  Déiii  dAior  oíikve  svaté  .a  proto  nejsoa  jsma  dtofaá  křesisoé 
véKtí  jako  jiným  doktoram  anratým  ái  ZKvAcánl  nnkve  svaté.  OUlsiv 
0vat&  ho  nspř^a  sa  doktora  ale  v  mnohých  kusech  ho  ptftopíla  a 
saviUa,  Také  prý  neni  pravda  ie  Hast  a  nékott:  mífllÉ^  čéikýoh 
faréoili  jsott  Tíebk  knih  Viklefových  nýhrií  indůo$  £ě  v  nékterýleh 
v.  Sečkách  nmUe  bluduovy  neditíééé^  éy  «'  fy  iykf  pof/^V^Vf  4^^*^ 
J9Ú  tíeh  hmih  íkdniek  a  íddnýA  z  pkma  svatiha,  • .  Posléie  pravf 
š»  šsm  Hus  káial:  Jeteli  VUdef  v  nMj  íe  pros  ta  n᧠ hohaj  je$tíi 
9  oéiitcij  poméhaj  mu  boUf  e  jestli  vpékte^  bui  pén  bůh  poekmíUn. 
. . .  Koočl  pak  spis  sváj  PHbrsm  takto:  A  éo  je  (J.  Hus)  v  Eomkmd 
před  wmrH  ggsumi  přede  věemi  řekl:  jXJo  má  ninke  VikUfemt  Oo 
nd  d9  niko?  ViUa  jest  Vikief  nebyl  Óeehf  amitjesi  otec  vmoff  sie 
bgU.  Anglii;  protot  psal-Ui  jeei  Uuip^  trnkf  zaň  AnglUktvi  odpatriů- 
dajL''  A  z  U  řeči  máS,  Sei  eé  jesů  mittr  Jan  Hus  Vikhfdjaha  od- 
řeH.  UéHimsí  my  Čechové  téip  a  řickofme:  yjDo  nánff^  do  ViUrfaf 
viaJA  j4  čůch  nebj/lj  ani  oíec  náíy  proto  ncehcemcJehojmieH  s»  apo^ 
átela  ani  za  evangelistu;  ani  cktéfmc  VUdsfoni  sltíi  aijfokmc  jmcnem 
tieiA  vě0ch  hiuduov  VHd^fovýich^na  cánevzaU^  a  sebe  vMceprcU  boku  i 
prstí,  nŠemu  křesitmsliim  nezmazaU  a  nezavedlL  . « .  Mudo  tento  nduqpis 
nás  dolel  jeStS  jný,  potahy  oviem  pby^ijií^  totit  Éeéi  M»  Ptíbramoj 
opsán  1490  skive  Pavla  ze  Sedlčan.  Obsah  řeď  těchto  jest:  „O  2ené 
JUárů  viditt  sv.  Jan  a  o  j^i  stálostí,  —  O  ihroté  hobpmysinéni.  -r-  O 
trápéii  daie«  —  Q  pománi  hnSva  boKho  a  milosti  jeho.  —  O  Šelmé 
4ibíé  pikné  iiaa<taaL  — .  O  stálosti  y  pokoésoi.  --r  Pod  križem 
iUstAirýin  asMnčně  obývatL    -r-    Že  človék  má  př^N^i  vi^dí^ 


—  Ml  ~ 

prDlhF«D0lífí.  ^  O  nlnám  nnloVání  boha.  ^  Kiiióvéiá  >oď  tMi^: 
Kterak  UMiové  křiiigi  doiPtta.  —  Ktonk  diábel  křii^  ^tk^ 
▼Oa.  *-«-  Ktmk  Bialé  břichy  vtíná  oMUh^.  -^^i^O  aufln^  "pou 
katod.  ~  O  třepení  a  křiiwfáiii  od  8v«ta.  ~  O  trápeoí  od  dobi^ 
Bdi  ^  O  ttipmd  od  alýoh  Hdi  ~  Úkory  Moá:  pfamfiiatL  ^  O  žon^ 
óiajie  nápoj  ▼  zliDéra  kaHoto.  w  iffiidm  voláni  boii  noMMjte  jiaéiw 
nek  tfftiho  trápad  m  so.'' —  3b  txáe  ^ÍMiéfM^ .JM  «  mMí  iU^d*> 
iwfafaž,  9  maii  ié  9$mie$éié  éH  téupni  řAřOcé  Júioh&^m  ^  ]to^ 
jNfigfi.  ^  Z  obeahii  toho  viděli  o  jak^h  přednitddi  pojedtiáMbo  tei*. 
kláte  Ť  káianoh.  Vo  ap&Boba  hteM  MlM^sef^ 
jinýoii  kMairin>  Hbqjé  aí  mnoho  TaUgorncfa^a  pédobtoátrUL'  I^hiúih».BH 
í  T  lichto  káianfch  pótkádbde  s  onýmdoósla  nepravým  ^náaoréra-doí 
iivote  jakoby  flovtik  azvIáM  křestan  byl  nálsvélě  protonaby  aitrá^ 
peoí  a  svbalA  ani  nevydíáKely  a  jakoby  ehiidý  a  trýniéný^vék'<áa»vvýra 
itrpenim  nijaké  sádnhy  sobS  xíakal  pifd  bohém.  Taktéž  katatd 
nfMgi  mysl  Bd  avMa  neS  k  9r4tii'>obi^noii  vidí/  (jakž- v^iAwo  ten-^ 
kláte  bylo  panující  mínSai  že  ďovék  pro  tento  svět  není  ihrořen.  Jinak 
mnoho  dobié  myilénkj  a  lázné  fečmdiá  ^fenny  se  ta  ^brjeví^^  jakoi  4 
obiaqr  živá.*  ÉuiyŠ  iofovati^  neboi  nůmohu  ftásámitiť  volá  ta  na 
jedDom  ínÍBlě  Fiíbram,  a  projevuje  tím  dást  -své  povahy  finlivá  a  pon 
hyUívéL  .0  mBosti  avětsU  praví  že  v  ní  ^lovft  MHnaílnf o  niktavou 
věO)  ioApá  mi  títU  Ml  fiétůwnSoilimyěU  íe  na  'snoU^oJblii  nemíi 
fi0 prúpuMi  s  wífšH.  O  žádostech  praví*  že  jest  ttfko  vnláhaoviikio^ 
liti»  ánBtjědmak  vyákoei  nm  dmSi  sUna  iádost  jako  Ui\  kéhdy  mttíoa 
jaká  mědfuídf  nebo  hUtnfa  jcioo  tíZifc^  aihiiy  ibfava  a  daika  jaká  Mtf 
ala  jůdaiKáa  jako  drak^  nékšy  wulna  jaká  kréiía  ^uha  htíaaa  nAa 
fmnoj  ntkiy  hřia  jako  aríieé  rádoby  nade  aSackg  vlašňa^  nikdy 
vmda  a  apiaaíoa  jako  ttaiaSk  a  jiné  ptaoíw,  nikdy  neéůUmjako^mniii^ 
kUtái  viUU  md  tíkoati  všda^  níkiy  netrpňiaa  jako  pm^  nákdy  ití- 
foiúa  jako  kadiee  neft  aéřibavka  po  jafiami  uátí^^Mu  viudé  oUék^ 
néfkdy  Išiva  a  Ušiva  jako  USka. ...  Na  jinam  mktá  vdad  živé  Uží 
Bttrpělivoot  Kdriwot  že  doet  malá  ákoda  neb  křivdi&a  hned  z  kořen 
Uiky  vyfvaimje,  kaidé  povitíHě  jako  iřstl  na  bahně  naviědky  strany 
mArujé. . .  Zahřs&o  se  přOU,  nsskssi  wus  irpitL  Babaiíku,  mmii 
isbú  drak  prifé  poklasnovaU  a  mukami  zlasH  tvé  »  tsbe  vyraziti  a 
jako  ohnim^  vyéUtitL  . . .  Jafet  ve  tvá  histeiii  bratří  {eskýéh  nvádi 
táž  jeden  sfis  Fffbramnv  |»*otí  Bokycanovi  v  němž  piý  vtecka  hor- 
thrá  psaní  proti  ntaiu  sebraL  Kniha  teto  latináky  i  iesky  vyhlá* 
Sena  byla. 

Slnino  tedy  Příbrama  počítati  mezi  pihiéjií  a  fdodnějií  Binsovatek 
XV^  stekli  jiduiži  pochybovati  ndm  že  aa  sváho  &íb  valiká  vážnosti 


—  6tó  — 

pdtfral  00  Aíeolaf^  4  ufenec  T&bec*  Pochvakii  zminíy  v  jin^  «pitedi 
a  něm  Stifiné  ioiiem  hlavné  na  stnumieké  jdbio  p&Bobeoí  at)oas(niii[j( 
avšak  Tjvtitá  z  wd^  dešti  patrni  ie  od  vxBtevn&iy  avýcli  za  zyláSti 
olMiaiiéiio  a  Tadéfaméko  muže  byl  poirafován.  Zviáitaí  poeomoat  la- 
^8té  zbacUly  jeho  bádky  a  AngUfioaii  o  nidižio  se  i  některé  zevrnb* 
wílik  pis^imié  "zprity  ňeňué  niňélj.  JnieBDjem  ade.  Hádáni  men 
P.  An^mn  a  M.  Jamem  Příbraměmi  'mnohé  atůUbtde,  ad  r«  1420. 
F9k  VyznáídvímýA  Úech&u  e  eirany  hádáni  které  bylo  mezi  mistrem 
Jemem  Ptíbrů/Ěnem  a  mišůrem  AňgUiem  o  bhdné  eertíknle  Viklefwy 
téša  1429.  Spk  teato  a5  patn^  se  sMay  rozh(riKeiiél»>  ná  T&bmy 
Braiaoa  poebásí  jest  zagfanavý  zviiitó  pro  zevmboé  \iieBÍ  dotéenMio 
bádání.  PKbnanaTÍ  velmi  nadiiaje  a  slova  jeho  jjtímú  nvidL  Proti 
Aaj^vi  tn>  TystoBpíI  Píibfaib  velmi  pradee  a  podáae  zvfMi  Jéihú 
mm^ei(wvjijůko  iMítietJhe  ane^éuténého  z  kaeířeůvl  a  z  IhiMnl-^ 
Timto.  se  akoačQo  hádáni  první  a  jiného  dne  nastalo  drahé  moiBárli 
jeMi  pnittí*  Ffibnún  ta  přédloiil  posloohaňám  obou  stran  svá  vy^* 
zaáirf  víry  jehoi  Oánky  hlavné  se  l^caty  toho  íe  veOterem  a  etiý 
Kriefyte  jeet  v  té  evátoeti  Máme,  tktze  přirmmý  byt  vJhch  evýA 
mid&v  přirozenýA  —  eiým  bytem  poáetí^nýek*  •  •  •  Pák  pcéádal 
fM  vU  ůbd  tu  eedkl,  jení  fick  bylo  fMoKk  eet  aby  se  projevili  zdslii 
s  nim  sonUasnji  naéei  oni  v^ikými  htasy  zúptíi  fícoúee  ie  ano.  PřGbraiá 
pak  pradee  vystoopil  proti  Yiklefovi  a  kdyi  Ang^  namitiral  ie  tím 
fcaeeřiqe  i  Hma  odpevédél  Příbram:  Tákdy  AnyUH  e  VHOefem  hor 
ceřnjeě  vieeky  Čechy. .  •  Ale  tokoi  bohdá  není  byd^  i  já  je  kaee^ 
řoval.  Ndf  ied  jií  mdte,  elyHce  ^  e^  uH  všichni  Óéehové:  kdei 
iMÍs  t  mirire^  Huea  kaeehije,  řka:  Buď  toho  bohniel-ie  to  mám$ 
v  ieeké  zemi  od  toho  úizince  elyěeti.  Takž  spisovatel  IfiSí  sdínzkn 
tntovefaní  iivé  ba  nikdy  i  náraiívé  jmennje  knéze  táborské  roůu  hnéfská, 
a  koaii  žalem  že  Příbram  přeUnien  odporem  Uborav  mueil  jest  nej^ 
pHňéjěi  vioi  opuětiU  v  hádáni,  poroučeje  pánu  bohu  tu  pi%  aty 
om  eám  rdOl  ji  proveeti.  — 

O  PirfiiránKKri  v  staťýoh  listinách  i  letopisech  óeských  AMto  sa 
zmínka  éini  kdež  i  co  řečník  se  chválí.  Takí  na  rok  1447  kladon 
letopisy  že  drid  péknú  řeč,  a  o  úmrtí  jeho  piSí :  ^Téhož  léta  (1448) 
před  vánoci  omřel  jest  slovátaý  a  velmi  vzáoaý 'mistr  Příbram  jenž  jest 
byl  veliké  vj^mlavn06ti;>  kterýžto  straně  •  protivné  žádného  znikn  ne- 
dal.*' .^  •  Ckx^aeus  o  ním  pííe  :  ^^říbramins  magno  praeditas  spt- 
rítii,  vehementi  ingenio^  eximia  emditíoae,  atque  mgenti  animi  liber- 
tate,  zeloqne  veritatis  a  t.  d.^  Též  Balbín  o  něm  praví  že  byl  vir 
perdoetus  •  •  • .  Na  tomž  také  skutečné  pochybovati  nelze  že  byl  vdmi 
ntaný  a  v  knihách  vibeo  velmi  zběUý.    Ano  i  Uteratoru  svého  časo^ 


doméd  i  dsf  Zlobte  snal  ňoHá  dohře,  BjiSgy  Hnovy  a  Vadefovy  Md-« 
dcfVU  OD  Bejbedliváji.  Jak  ůébh  $lé  se  anal  v  litentoře  TM)oriiv> 
tom  iDkno  pšeiié  poIeBiek4  člAoky  s^MSf  i  lUrbt  bhtdn/eh  arIiktdAt 
ktnN  «d  sri&terých  knSi^  strany  TUhonké  vedeni  liylL  XArtieM 
ěí  ůHiírm  I)ň6i>rtíormn}:  Sejpeátii  jwm  artfknlo^  ttte  od  Přfbrima,  M. 
a  nfesoVé  podává  správu'  že  v  latině  a  dedty  jaoa  Jténí  v  Firazei  ▼  denvl 
p.  Zmndikovft  na  gesdn  obeji  strany  1420  dne  10«  preeinoe.  ČUnky 
tjto  ai^islA  seetovil  PřArun  ae  spisn,  ntaii  a  káaani  kntfí  tábmrskýflli 
oei  dokoaalOB  jMh  analost  {rifedpoUádá.  ^^    ■       . 

Vírni  po  bokn  mn  stál  anifaný  nám  jiS  Prokop  a  Planfl.  Také 
tento  nmžt  steje  dříve  v  první  řadC  opravovatelfiv  napotom  takcAa 
na  pi3  oesté  se  sestavil  ba  pozdiji  nápadně  se  k  &mn  ckýlil.  Úte* 
stniv  se  na  viedi •  osňdeoh  své,  totiž  PraMié  strany,  úias^  se 'tát 
co  nsjhoriřvtji  na  boji  INrotí  Táborům  a  sioe  eo  i^tator  hlavně  v  km** 
afeb  nnivenítníoh  a  knUských  vftbec  jakož  i  oo  spisovateL  Neměně 
heilením  svým  proti  Bokycaaovi  se  vyznamenával.  Vypovězen  a  Prahy 
po  naviácení  svém  stal  se  fiurářem  n  sv.  Jindřicha.  Podán  pak  byl 
spohi  e  Pfibramem  do  Basileje.  Že  veliké  vážnosti  n  své  strany  po- 
žívaly afikoliv  se  do  popředí  sám  netiaAil^  na  toponkazoje  i  to  že  dva- 
kráte byl  za  spohiadministratora  konsistoře  pod  obojí  zvolen ,  jakož  i 
rektorem  byl  na  nniverrité.  Spisův  jeho  se  zachoval  dosti  hojný 
poěet.  V  jednom  rnkopisa  arahiva  Třeboňského  jioh  sedmero  zaeho-* 
váno.  TakéiBalbin  uvádí  některé  latinské  spisy  jeho  mezi  nimiž  jar* 
kožto  uHUěělnma  oocbjf  zaznamenán:  JEsspo9Ítio  vacábularum  MhKae. 
Celkem  8|rfsové  jeho  iievynikají  —  dle  svědectví  Palackého  —  ani 
vtipem  ani  ndenestí.  Známé  jest  jeho:  Veřejné  napementM  k  Óedíům 
i  Jfer«ivamim»  aby  námhiívy  se  ebcrem  BamUyšhým  uHnéné  pf^áH 
a  ýkk  ^dokonali  L  1436.  Spisek  tento  jest  rázu  k^mservativiiiho, 
sméfuje  na  zachováni  míra  v  cechách  ověem  pod  tou  výminkou  ebj 
(jůdtof9Í  přestali  na  námfaxvách  se  sborem  Basilejským  učiněných  a  se 
uspidiojili  tím  00  jim  tam  povoleno.  Jelikož  Prokop  z  Hznfr  a  celá 
strana  jeho  s 'málem  se  uspokojila  flo  mu  o  to  aby  jiní  snadse nebou- 
řBi  pro  iiedostatek  svobody  politické  a  drkevní.  V  provolání  svém 
nejprv  uvádí  že  země  ČSeská  dříve  stála  jest  v  staw  spravedlivém, 
v  tom,  že  jest  byla  poddána  pod  vySftí  moc  královskou  a  panskoui 
Pak  se  dokládá  důvody  z  písma  že  spravedlivé  jest  poddánu  býti  moeém  vyi"* 

lim.  ZasadiK  prý  se  Čechové  proti  těm  mocem  proto  že  tyto  je  tiskly  ot 
prúŘfdy  krve  ooHe,  a  praví:  hjf  nás  ty  moci  nebyly  tiskly  vi  té 

prawiy  a  daly  nám  byly  v  ni  svobodu,  byli  bydíam  nikdy  sé  ne-^ 

$fdoihH  práti  těm  moesniy  aie  byli  bydunn  jiím  jako  naši  předkové 

p^ddánL    Ta  oytem  Plrokop  z  Plzně  tvrdíL-vice  aai^  hy  před  oelým 


séfodara  iéAfm  \)j\  uŮpíM^ú.  mM^  a  tyt  by  ti^á.Qoákf  k  ý^' 
továoi  Jbjftal  Myby  i  pro  jini  jeilí  sfiot^y  rbéhn  vAtek  nabylo  tak. 
ipMtoiftralř(rM&ýnttl0^/iieili  p(^  niiiiAiií  katteluk!  .r- Déle  pik^pnnrí. 
My  áícbové  iiUi  lUi' T^kiip^  celým  sviíHmd  «  iA(U<ehtéIi;pod4áia 
býti  pod  vyiiiim.jilo*M:  dttohovQÍndi  t^  kdyby  ^im  v  tich 

yi»vdáeb  ^YDbedn.  dali  Kdyl  pfái  nyni  žádi^  4t^  eftík^ldié.  po- 
Ghl!aly)a  qsqAbí  doilifa  ^é  jii  podMé  s^^ióda  v  téá%  praodéék^My 
kM.  h0Uo  nhfie  hašt  hr€ú.pHjim<a  b0fe.,^viUpř0km!fyUm  vtf^ 
nemaji  Čechové  ni  piiSnj  by  ae  dél^  prolí.  tíSm  mop€n  pMuttrili 

MM//,  w  Potrai  nyédifitméote  dŮTodiu  ísimí  qíiiiii;ii$kte«é  doatí  ppd-^* 
statue  a  roamnaéi  pr«  kteréi  autno  ^  ČecboTé^  kOfl^[Mktat  ae  <W|eli. 
PkaTÍ  ta  med  jiným. £e  kd(fby .nová  i^a  vyiwUa  a  aé <^  sa  chirfii 
podář3a><  jéhoí  o  tom  irm  noď^  ani  éáky.  nfime^  pleoe  jí  nikdy 
koáee  ibýti'  mnat,  «^  frv4  neŠH  vieticQ  kř^foMtuo  přůvdláme,  jhkví 
vHclim  zakgnmmej  A  t^pameňme,  hde  jéú  a  Jóanmfi  zMcu  nmii  ýii 
šUtí  vtncim  napéUi  Tf^kbvé.  a  ifáfeáUoi!  Piwi  ie  ai  ČSedhoiié  ai 
doatate(Siié  cfí  vydobili  před  aiřitem;  ie  to  očatéli  jba  nyBi^BWBo  jde 
v  mka  a  oo:bejoDi  Tydebýti.&emohli  to  ie  se  jim  pokejni  «  g.Mrtra^ 
áveli^ie.  Broteinech  défexmatfc&T  fkůH  nediví  tim  Kdem  iIuflAoMiáeir 
vub  0vňAým^\  Tke^dtým^  nédomémým  an^Hálým,  o  nkhš  vi$iie  sUk^ 
vieme  nei  dotrého^  mh  pra  moc  ideirú  sú  sfubé  vypčMkliy.  inuefaia 
jim  íbrmkičfy  přěhovéti.  Dbali  prý  tito  lidé.  noe  o  avé.  povýienl  a  e 
cia  aboži  neili  o  n^  svatý  a  jednota  oheostoa.  —  Zde  patrné  naiéit 
Prokop  %  neaé  na  nen&viděné  Tábory.  -^  Mohlet  prý.  by  se  aítétfi 
-^  tak*  konči  ďánek  ~  ie  iryiiHáK^  avý^  .wédnýů^  moetm>  nte^iti^ 
poddáni  býHf  podU  ptmna  svatého,  aby  snad  proto  féáe  pan  teoft 
piése  nmponiOl  a  nauimmiil^  míli  jeat  náa  kdy  pojfdviU,  a  pod  ty 
nás  nepoddaly  nad  kieré.jési  nás^  ve^oas  popýíU;  a  po  voKU 
si  éhfáU  a  oH  a  sáeštíi  aby  nás  nspothala  tism  véUio  hant^  a 


nečest  v  náiÍDestis.       " 


v«  •*',•;<'       '»•« 


V  řadi  apiaovatelů  č^ých  atogi.  Prol^op  jí  Plzni  patmé  za.Jar 
konbkMU  ^,  St^bra,  kterýito.  niktam  spiay  aepsal  Jeito  ▼  XÝI.  ato* 
lati  ae  aa  vydéni  hodný  uznaly  a  tiskem  vyily 4. jmenovati  .J^pUtU^lgii 
nsdtíní  (yyžly  1^)  pak  kéafg^  o.  ppctii^ti  ,a  ^ti  kterou  mk  ďpxik 
vémý  nčiniititflaa  boha  vyilo  (1^)^  ^ohon^yalné  kasací  i^i  roamiovvéai 
vimé  dvtte  a  pánem  Kriatem».  jaž  Pav^  BydzoRrakj^  1545  tiskem  vydala 
ObjeviqeC  ae  ve  apisedi  téehto  povaha  aaímá,  pováibvé  a  ponikad 
eitlivijii  neili  jakon  aondmhevé  jeho  Příbram  a  Prokop  a  Písni  ae 
saačovali.  Zvláitníbo  pododomtí  hodné  jest  ie  Jakoubek  byl  tvůroem 
a  v^oditdiem  mytténky  kteroa  pak  TŠaclmy  atlrajiy»  jakkoliv  .v  ji«ýd| 


—  646  — 

oldodédi  od  atbé  a  proti  sobe  stojíce  t  ohrátsa  kaBeha  na  psápor  svij 
fíSDétavil,  a  že  níySléaku  tuto  napotom  pnjmal  sIovátDý  žák  jeho  Ro-> 
kjMiipii  pestany  ji  r  čelo  horlivých,  mnoboBtranných  a  vydatných 
fvjUi  snaiemk  -^  O  spisédi  Jakoubkových  praví  Palacký :  ,,Kdokoliv 
aai  w  ve  spisech  jak  K.  Matéje  z  Janova  tak  i  M.  Jakoubka  ze  Stříbra 
aěštUíe .  nepozorovati  hned  na  prvni  jpcďiled,  netoliko  ve  smýéleni  a 
name  ale  i  vé  zvléitnisposobé  a  povake  siobu,  ba  i  v  užívání  jistých 
slovf  obraziv  aobnut&v  v  ře6i  že  tento .  následoval  tohoto  co  vůdce  a 
■ÚBlra  Jsvého.^'  Tento  tývok  hlavně  platí  o  latinských  spisech  Jakoub- 
kovýdi»\  jiďiátó  níkolik  byl  sepsal:  fjTraetaiuéi  oontra  doetorem  Bro- 
défn  dé.^^^nyniumone  utrwéqíěe  speciei.  -—  Apologiapro  cammunione 
plMast^^  ufraque  $peeU  oanůra  publicum  Gonc*  Canetanc,  decretum. 
•^  TríMaůiMrdB  vet^a  exieténHa  twrporu  et  ěangtdnia  ChrisH  in 
SiMari^tiaí  —  Dě.  temaiMntia  parna  po9t  consecrationem  pania 
muUari.  V  tomto  pestedníni  spisu  poi±azuje  na  to  kterak  potřebí 
jest  abý  knéží  byli  vehaoti  učeni  a  o  zákona  b4>žím  dnem  i  nocí  přemí- 
tali! Též  Poésio  Joanms  HueH  sepsal,  kterýžto  spis  se  chová  v  bi- 
Uíotiiece  Basilejské.  (Bálbin  edit  Ungar  n.  357.)  Též  spis,  Cann- 
lÍŘĚm  M.  Jakobem^  devetí  theoloffl  de  patífieando  regnoy  v  pozdějších 
plepisfdi  se  nalézá*  Povstal  snad  tento  spis  co  zvláštní  odpověd  na 
etásiku'  kteroQ  IfikuláS  %  Bxm  a  Jan  Žilka  universitě  Pražské  předlo* 
žiM:  zdali  váléiti  duší  mečí  brannon  ffo  svobodu  slova  božího  a  neza* 
pévědél^H  toho  Kristus  přikázav  Petrovi  schovati  meč  do  pošvy?  — 
t^rojevíli  jsme  se  již  že  stál  H.  Jakoubek  při  strapě  Pražské  proti 
MborSkn.  Proto  pro  všecko  i  v  tom  co  od  něho  psáno  se  jeví  duch 
imfihijieí  a  uprosliedkujicí.  Nikde  ho  nevidíme  vystupovati  tak  příkře 
jako  Píibrama.  T«kž  k*  př.  v  traktátu  jejž  četl  u  příležitosti  hádky 
s  Tábolrskými  o  ntitnosti  omatů  kněžských  tvrdí  že  jsou  v  církvi  něk- 
teré věd  podstatifé  jež  se  měnili  neamějí  nikdy,  jiné  nahodilé  jež  se 
měniti  Inckou  podle  času  a  potřeby. . .  •  takž  i  nošení  kněžských  oděvů 
ié  iieiií  nevyhnutelné  a  může  opuštěno  býti  když  brání  čas  nebo 
miato  atd.^ 

PřavSi  jsme  již  že  spisovat«iům  konservativní  strany  Husitské 
taksnyié  strany  Pražské  děkujeme  2|>rávy  o  činlivosti  horlivějšich  a 
HwBtaJirfch  opravoVatetů  pod  jménem  Tábor&v  známých.  Jestliže  ztrátou 
9jfiA  (TálíOrBkýoh  patrná  mezera  spnsobila  se  v  historii  naší  vůbec,  jeví 
se  Bfteaera  tato  v  lite^ramíeh  d^iq^iseeh  ještě  nápadněji,  jelikož  ttm  za- 
aiazen  'bezpoftřední  náhled  do  myšlenkového  procesu  stran  ježto  právě 
snahott  o  úplné  odpoutáni  myšlénky  ode  všech  posavádních  vodítek,  o 
aniieiií  mezí  jež  •  netoliko  nezralost  ducha  »  předsudkové  lidští  ale  i 
s#ma  vida  ofa  kladbu    Strana  koaservativní  se  navzdor  pokroku  jejž 

85 


-  646  - 

vedle  BímBk4  strany  afirnila,  předce  jea  ve  Tehni  okamaoka  krnba 
myíleni  ot&čela,  nesproetíc  ee  ani  mateoio  tkiolaetíxkjdL  Domysl  lidiký 
měl  a  ni  jen  tak  daleoe  platnosti  poknd  se  donKáhal  osvitkmifti  fismo 
písmem  a  vykl4dati  je  spůsobem  nepřilii  vzdáleným  od  ponětí  v  církvi 
panujících.  V  ponětích  těchto  vďi>ec  již  zobecnílých  se  choval  nánr 
časový  o  cíi^evm'cht  q[M>lečensk;f  ch  i  politickýefa  věoech*  Pokrok  jeji 
Has  učinil  byl  samj^  časem  už  jdfipravený.  Jinače  TábořL  Ti  omh 
hutným  vzletem  duSevním  přestonpili  meze  n&zor&v  časovýob  připravu- 
jíce takto  dobu  docela  novon  s  nnniilostí  nikde  nesonvisíci.  Praflii 
se  uspokojovali  s  jakonž  takouž  opraven  v  ciriLví,  ale  Tábofí  zamiřo* 
váli  na  radikální  její  pifevrat,  a  qpoln  na  zbudování  nového  politlckMio 
a  společenského  řádu.  PKtti  s  náhledy  svými  palmě  pHBi  biio»  a 
stali  protiv  světn  tehdejiíma  a  on  proti  nim.  Jistá  jest  ie  některých 
zásad  jež  přímo  a  jako  maní  projevili,  se  pozdějií  filosofie  teprv  ďěit- 
hým  hlonbáním  a  přemítáním  i  použitím  aahromadiltíw  ačeného  mat^ 
rialu  domyslila,  a  že  sociiďné  jejich  záměry  až  po  dnes  nejson  zar- 
staralé. 

První  vystoupení  Tábornv  jest  akt  politický  a  zeí?ndmě  o  něm 
pojednáno  v  historii.  Že  veikaré  jednání  jejich  se  zakládalo  na  názory 
náboženské  bylo  zcela  přirozené.  Iteeh  se  tenkráte  v  Čeehách  posila 
val  a  bystřil  čtením  spisu  bibliekýeL  l^pisové  tito  «  považovali  za 
základ  váí  pravdy  a  vSechna  pravda  se  v  nich  vyhledávala.  V  biUí  ale 
se  nalézají  důvody  pro  vžeUké  mínění  poMtíeké  i  soeialdí.  Knihy  bi* 
blickéy  zvláště  stuého  zákona^  mají  dooehi  jiný  význam  nežB  poidějfi 
dogmatické  spisy  drkevnL  Ony  zasahovaly  do  viech  poměru  JsradOi 
do  politických  i  společenských.  Původm'  směr  mnohýeh  z  nidi  ěeU 
hlavně  ku  zřízení  samostatného  theokratického  státu  kmenuv  židovskýdL 
Idea  tato  ležela  příliš  blízko  než  aby  se  ji  někteří  bedlivějši  skeuma- 
telé  písma  byli  uchopiti  neměli  v  dobáoh  vieobecného  probuzení,  kde  pa- 
nující řád  neženský  politický  a  sociohií  kus  po  kusu  se  probíral  -^ 
a  odvrhoval.  Ku  provedeni  takovýchto  myšlének  nových  nesdázelo 
nic  nežli  politické  uvolnění  a  toho  se  právě  domáhal  národ,  aCqje  téměř 
celý  ve  zbrani,  ne  méně  než  náboženského.  Takž  tedy  vedle  nábožen- 
ských stran  povstaly  nyní  i  politické.  Stranu  kat<4ickou  bydíom  tu 
vším  právem  jmenovati  mehU  stnmou  absolutismu.  Byla  za  časů  tan 
sitských  válek  poměrně  nejslabší  v  Čechách.  Vlečka  svědectví  ee 
srovnávají  v  tom  že  strana  mírného  pokroku  totiž  přívržencův  univer- 
sity byla  co  do  počtu  nejsilnější;  strana  vSak  posléze  povstalá  totiž 
Táborská  vynikala  ale  daleko  nad  ony  dvě  svou  enei;^  myšlení  a 
činění.  Jaká  to  tedy  ztráta  že  duševní  plody  právě  této,  novými  a  na 
onen  čas  velkolepý  myšlénkami  ncgbi^atší  strany  se  nám  než  v  od- 


*-  547  — 

vtaimfA  joi  a  kalných  pramenecli  zaohoraíy.  Ale  i  z  těch  nepatrných 
ilyytfe&  tthn  úit  samestatni  skouttaTOst,  tvořivost,  edvaha  a  Tzlet 
dneltti'  jakóŤý  se  tiebyl  objerii  v  Čechách  před  Tibory.  Pravda  jest 
le  aái  tato  strana  nebyla  t  podstatných  sáldadech  přesvědčeni  sjedno* 
oenii,*  ie  sě  rospadávala  na  sekty  jež  více  v  tom  se  shodovaly  čemu 
odp&aly  neiH  v  positivných  eásadách.  Táto  vSak  přivé  jest  povaha 
STobody  že  piiponSti  vývin  osobný  a  náUedibn  vielikým  i  vSestran- 
ňěnro  rozvinu  dněevnínra  přeje,  kdežto  ^  obmesenfm  svobody  i  dnfievnf 
lívot  se  obnlesuje,  a  běhu  mySlénkovému  takové  cesty  vykazuje  kte- 
rii  z  podvrženosti  vycházejí  a  k  podvrženosti  vedou.  Úmožnilot  se 
V  tiehto  débieh  věeot>eoliého  uvolněni  i  vytržencům  mnohým  vydobýti 
prAdiodn  výstřednostem  jež  v  kořenech  svých  již  i  zkizu  svou  chovaly. 
Vj^střednostem  takovým  ježto  odporovaly  zákonům  rozumnosti  nedalo 
se  vSak  tenkráte  vyvinouti  i  rozvinouti  tak  dalece  aby  kteri  z  nich 
byla  trdiu  nabyla  na  dlouho.  Nim  v8ak  se  jevi,  že  i  při  krátkém 
ji^  trvání  nftteřá  nová  a  zvlážtní  myfilénka  jimi  do  světa  uvedena 
byla  jako  na  zkooSku  zdali  obstoji  a  podstaty  jakés  trvalé  a  společno- 
stí 'lidské  vůbec  {nrospéiné  do  sebe  má.  A  jakož  myilénka  myflénkou 
áe  oplozuje,  takž  vidíme  i  záe  že  z  té  směsice  podivných  náhledů  ná- 
boženských, politických  a  sociálních,  z  toho  proudu  obrazivých  výtvorů, 
Uesefických  hloubáni  a  chyHastického  blouznění  časem  se  vyvinul  filoso- 
fldtý  duch  Ghelčického  a  náboženská  sodalní  soustava  bratří  českých. 
S  obzvláštním  a  nápadným  igevem  se  za  této  doby  potkáváme,  že 
totiž  každý  kdož  nějaký  nový  náhled  měl  hned  i  novověrcův  hledal  a 
přívrženci  svými  zvttžtní  obec  způsobiti  se  snažovaL  Jaká  řada  vSe- 
Hkých  soustav  by  se  nám  objevila,  jaký  náhled  by  se  nám  poskytoval 
do  pobouřené  této  doby  kdyby  zásady  každé  té  sekty  zaznamenány 
byly  aneb  kdyby  řefi  a  kázaní  jež  v  hromadách  jejich  se  ozývala  a 
veřejné  hádky  jež  éotó  často  se  u  vSech  konaly  v  písenmích  pamit- 
káck  se  byly  zachovaly  1  Méně  se  viak  zajisté  psalo  nefli  řečnilo  a 
jednalo,  bebylo  také  písemnictví  tak  zvSeobecnflé  aby  se  bylo  uznár 
tálo  za  střeiUitě  a  skladiitě  snažení  a  pohybování  myllénkového.  -^ 
Že  bylo  i  mnoho  takových  kteří  více  obrazivost^  sledili  nežK  s  domy- 
slem «e  radiH  o  tom  nás  poučují  nmohé  zprávy  současné.  Takovéto 
zprávy  spolo  nás  poučují,  kterak  lidé  chladnější  jejich  mySénky  pojí^ 
maU,  už  za  oněch  časů.  Takž  v  starých  letopisech  stoji  psáno: 
ijKdyi  hnéz  Karanda  z  Ptmé  vyšel,  měje  é  sebá  braiřl  několik 
éět,  a  9  ním  knéfí  jiní  btchu,  tu  sú  kásaU  otenl  toto  na  jiné  ndvr- 
více,  Še  J8Ú  faleínl  proroci,  naUt  Moni  byH,  neb  eú  takto  mluvuh 
fhúee,  v  Óechieh  němá  zuoetaH  jedno  pít  měei  a  vSecka  jiná  mají 
gahynúH;  také  še  šédniho  ovoce  nebudete  jiš  pošivatL   Protož  ká-- 

85* 


1 

zoUi  aby  Udé  me,nědfí<Mf^  a>  Btnmy  aby  haxiUi'  ÉtW€m\  hóeielpi 
kláštery  bořilL  Také  pravUi^íů  nďmde  spadeni  j^ňiMi^M  kótách 
.  .  .  le  po  nekqUhti^  vínech  bude  dm  éúdný;  fv^  nífkíeři  peetiH 
ee  v  tajných  místech  eedio  ocekdwjýice  Ufho  dne  •  .  •  TPaké  U  'Jmétk 
kázali  eú  še  víiiJim  hříéníci  máji  ítahywiiláf  jediné  dobříc  tolika 
ostanu;  a  protož  beze  vsi  mUoeti  mordovali  sá  lidi  ukrutném'  Také 
pravUi  sús  íe  přijde  (derhev  svuftd  v  taková  nevimMit,  ie  budu  Udá 
na  zemi  jaká  Adam  a  Eva  v^  ráji.  Se  nebude  e0  jeden  dnii^  aů^ 
děti  .  .  .  ie  mají  býti  viifihni  zároveň  bratři  s  eéfyiy  a.pénáv  tifft 
nebylo,  a  jeden  druhému  aby  poddán  nebyly  ^'z  tahá.  vzali\seÍ4 
jméno  „bratří";  a  Se  jiz  přestane  doŘ,  4r(^  a  nabude  ktoby  nuiU 
k  tomu  ^  .  t  Že  Kriattps  sst^l  si^neb^  na  zemi  n  b^kde  krakmai^ 
éasni,  a  učiní  veliké  hody  nahorách;  a  přijde  taková  kfifnoetdiiué^ 
svatého  v  srdci  věrných  íe, ;  nepotřebí  b\tde  jednotnu  kflfdéim  u^ 
se  od  druhého  a  £e  budu  vse  učen^  boíi;.  a  protoi  knieky  fMpK^  'aú 
a  trhali  a  jiné  uiiteóné  vétn^  .  Také^pro/piU  sú  íe, přijde  a  i^H^tf 
taková  láska  v  lidech,,  ie  ^viechfiy  véd  budu  mezi  ninm  v  spofhá^ 
obecný,  i  seny;  pravíce  íe  mají  býti  svobodní  siynové  boíi  a  daettjf, 
boíi  f  a  nemá  numzelsivi  býti ,  oddávání  4vú  osobuj  wzkíe  a  hnif 
.  •  .  Také  pravili  eiú  o  télu  boiim  ndorestansky  a  krvi  boíi 
i  o  jiných  všech  svátostech  boíid^  potupní,  za  nic  nemajíce 
o  přinduvé  svatých  nedfMůe,  posiuv,  vigilií  netbi^io^,\  yi  poUnM 
křtíce,  křiímo  svati  potupujíce,  mrtvým  zvontíijif^édadýiCet  v  kostem 
Uch  slúíiH  nechtéli,  omoituov  a  jbwýdi  véd  posvátnýoh  k  ziufbé 
bozi  nechtieli  sú  mietu  Pozdvihám  těla  boíiho  nedopúitéli^  pra^ffoe 
íe  uíUeénéji  jest  na  jiných  místech  pochovázd  mrtvých.  ZpMiU 
latinské  v  JeosteUch  nazkali  sú  psí  vytí  a  stékáni;  /ZdrázHi  Marizí 
bránili  sú  řékatí,  v  pátek  maso  jedli  sú,  pravice  íe  nem  boíi  uztOr* 
vení,  a  íe  jeet  pátý  den  nedíle^*'  4  .  •  Z{HrivA  tato  podiási  odPndk 
skéfao  méštena  který  žil  za  <^  Tábora  a  příležitost  raél  se  přo8?M- 
čiti  o  vSem  co  v  kronice  své  uvádí.  Jest  to  vlastni  snfláka  roziijiiýfik 
náhledů  od  rozliSný^  knéii  projevovmi^fch  a  hlásaoýdi,  při  ienii 
hlavnd  jest  želeti  že  neadal,  którý  knfe  či  „faleiný  prorok'^  t^  a 
onen  náhled  zastával.  Jediné  tam  kde  o  t^^le  &  krví  bqSí  sejemfaiU 
jmenuje  kněze  Prokopa  Holého  Táborského*  knize.  BodriAai  Haik^i 
Markolta,  JRohlika,  Vanička,  OMka,  Quirina  ftátépánka. ,—  Mnolw^ 
výdatnéjfií  pramen  ku  poznáni  stran  výstřeéníck  a  radikalnioh  pi^M 
ze  spisův  PřCbramových.  Spis  o  knižích  Táborských  jsme  jii  uvadli; 
nelze  nám  zde  obejiti  též  spisek  nadepsán:  Artikuli  et  errores  Tabo-* 
ritorvm.  „Bludní  artiknlové,  kteří  od  nékterýeh  kniži  strany  Táborské 
vedeni  byÚ;^    Vavřinec  %  Březové  o  artikulech  tichtp  poéávi  zi«iva 


•  4 


—  540  — 

ie,<čldip  Jsdai-teámi' i  (Mtf  dne  lOipréftincei  1420  vdoiné  páhé Zmrz^ 
lékové  lY/ Prase  na  ejezdn  obojí  eliény.  Uvedeny  ta  ďáxiky  n4sledajio{: 
f^j^é  lie ;  toboto :  naiehó  éaen  bnde  skonáni  veka,  to  jest  vdeho 
ilttio  vypknl  na  tomto  svi^^  Že*  |ii  tento  čas  není  Čas  milostí  a 
Mttileváiil  ani  'myosřdenství  nad  Aýmx  lidmi,  sákonn  boiímn  od* 
peibými.  Jii  tento'  &is  jest  čas  pomsty  a  odplaty  nad  zlými  Udmi 
ňe4^  aneb  oliňMi,  tak  ie  vSidm  protívmei  s&ona  božího  mají  ibiti 
b^  Imeten  neb  <^ém  neb  jmak  usmroeni^  bytí.  Tento  čas  již  pán 
Šiistos  Yisnrilofráaií  av  tickorti  nemá  následován  býti  nad  ztými  lidmi 
a.kiáebjr  .lidi  k  torna  vedl  ten  by  je  svodii:  ale  v  horlivosti  a  v  spra- 
rádivá.odidÉt6!  má:  již  náriedován  býti.  I  si^tití  i  dnchevní  lidá  po* 
viqnl  jseiL  knhoa  svýok  t  krvi  dych  posvěcovati.  Ten  jest  zlořečený 
kdež' !«témir  > meči  aabnůiije  krve  preiáyati  télesné  bóžídi  nepřátel. 
BcriánK  hepíáteidbn'  yUi  má  víecko  zboží  odjato  býti  aq^b  spáleno  aneb 
doižeao*'  ITi  taitto:čá8'^doikoli  slylí  toto  skvo  Kristovo,  tehdy  kdož 
v.jfidéMrsttí  jeen,  na. hory  irtíkejte;  a  kdo  nevyjdon  z  mést  a  žb  vsí  a 
•  ohiedi.na  hory  téieené  neb.  na  Tábor,  ten  každý  hřeší  srortedluě. 
Ten  každý  kdiMt  na  hory  nevjíjde.nahyne  s  městy,  vešmi  a  s  ohrar- 
dami  od;  boil  ráqr«  Nižádný,  tento  čas  nemnže. spasen  býti  ani  se  od 
božích  ran  aadkovatí  než  na  heráoL  Tento  'čas  pomsty  viechna  města, 
vá  i. ohrady  nuyi  jižxkl  dobrých  lidí  nprázněny  býti  a  zpnStény.  Již 
petoin  ÉpnStění  >nižáA»r  didŇrý  v-  !Dé  nikde  nevejde*  Po  tom  zpofitěni 
Ptahar  jak^!  Veliký  Babylon  sé  leiend  městy,  vešmi  i  ohradami  již  má 
spálena  a,  zkažénai  býtii.  Btatři  Tihnátí  tento  čas  pomsty  jsoa>  b«íi 
anáětoirá^  póslAni.  áhy  «]ttěst,  vú  a  ohmd  dcAré  na  hory  vyvedli  jako 
Lóta^o^  SddoBiyw  Bratíí  Táboifid /tento  čas  pomsty  j^oa  bozi  zástn- 
^éi' i^oáláip  '  aby .  vymítali  <vžeohna  pohoršení  a  zlosti  z  Kristova  krá- 
hivsttrí  1  a  zlá  z  faroetředlBa  i  dcAupýeh'«  dricve  svatá.  Bmtří  Táborští 
ai^palkietyia/taánydinití  mečem  i  dbiémnad  božími  nepřátely  a  nade 
vieiaÍNai^,<Ýetai!a);óhradámL  Bratří  Tábeížtí  json  to  tělo  o  němž 
játt  Jřečen6;k|dekoli^těb.  bnde,' tndiž  sberonse  i^  orlice.  O  těoh  bratří 
jM  totoínhpsánej:  ikáldé.mkto  .jeiíž.ttoha.  vaše  flapatibude  vafie  bade; 
heb»i.přo  to.  json  málo  opostilí  aby  mndió  nabrali.'  Kterýkoli  pán, 
|»BQÍByijněitěnin'  neb  iédlák  napoménnt  by  byl  od  biatíi  Ti&órskýxsh 
át^MJimribyl/iMimecen  v^téclto  čljanch>:kÉ8éďi7  nejprv  n  vysvobozeni 
každá,  jtevdyr,  vdmhái  vtmnožcy  chvaty 'boží,  třetí  v.. jednání  spasení 
lidkhAio>«/.ai  čtvBtá \ vMdíaieni  hfícháv^  a  neehlěl  toho  učiniti:  aby  od 
nieh  :ká^  Aahý  jako ibatad  a  dvak.byl  :pi3třen  a icabit  a  viechno  jeho 
sbéží:  <ab]i:odjbMtiítáěeh  bylé  fjobráno'  aneíh!  zkaženo;  a  též  aby  kaž- 
dému tsňMxk^  vsi  neb  ohradě  aifinfiao«  o4  nich  bylo. .  KdožkoH  takémn 
jklixnqpříftéli  dámhls.énkjii  neb  pomoc  náb  pHaefi  .by  ukázal  aby  též 


—  650  — 

na  tSle  i  na  sboif  od  nidi  mél  lalivben  býti.  Kaidý  kMtel,  káfile  n«b 
oltář  po  pána  boha  na  éett  ze  jmAna  kteráma  svaláma  wtatwiý  oá 
jako  modloslažebný  zkaien  neb  vypálen  býtL  .  Kaidý  dám  fioďUeký; 
kanovniči,  kaplanaký  a  kton^li  knéžský  jim  ka  bydh  oddaoý  a .  Tiacko 
jmé  nadáni  knéžské  má  již  zkaženo  neb  vypáleno  býtL  Tento  éšM 
pomsty  toliko  pit  méet  ostane  t  nichž  lidá  toliko*  epaBení  badon  jen| 
se  k  nim  ntekon  a  víedina  jiná  mista,  vsi  a  ohnuly  i  aeviemí.  jiai 
v  nich  přebýviýi  nu^  zkaženi  býti  aneb  výpalem  jako  Sodoma.  Jdui 
na  Hradiiti  neb  na  Tábeíe  není  nío  má  a  nic  tvé  než  vSeoko  v  ebee 
rovni  máji:  takiž  viem  viedie  vždycky  má  v  obec  býti  a  nižádaý 
nemá  nic  zvlážti  míti;  jinak  kdož  co  má  svlážti  ten  Meěí  Mai«8dla& 
Z  manželův  druh  od  drnhabez  vnle  jdomána  hoiy  o^M^-a^Mb^^^^P^ 
mist  má  utéci  i  diti  i  vie  jiné  opnati.  Uninici  ntekoociaa  hory  neb 
do  mist  již  ředěných  bndoa  proiti  již  od  placeni  dfaiha*  Již  nyná 
tento  čaa  akoaáaí  vikn  jenž  den  pomsty  sknre,  pliiel  jeet  tajni.  Krista 
jako  zlodéj  aby  skrze  ee  neb  skrze  angely  jišfetené  vybojoval 'dsm 
odporný  a  konec  jema  učinil  smrtí  pomsty  medem  nieb  dihita»  a 
zvláSti  ohnim;  neb  jáke  nikdy  potopám  vodní  evit  jest  obnoveni,  tál 
tento  čas  viecek  svit  má  ehniúi  •  tělesným  obnoven  býti;  á*  protož 
viecka  mista,  vsi  a  ohrady  nugí  sp^íeny  býti.  Již  njfiif  ^skoaáaí  vikn 
Kristos  tilesni  v  své  osobi  s  nebestonpí,  jehož  každé  oko  usMy-sby 
království  fide  na  zemi  přyal  a  néiai  veUkrá  večeři  choti  své  ekkn 
svaté  zde  na  tilesnýeh  horách  jako  král  stonpi'  mezí  hodqjíeí,'  vied^ 
jenž  roQcha  svatebního  nebndoa  míti  se  vžemi  jinými  dými  jenž  bndea 
kromi  hor  vyvrže  v  zevnitřní  temnosti,  Y  tato  dobn> Kristos  liksaé 
přijda  viecka  pohMÍení  z  svého  království  vyvrže  a  vieoky  jenž^žiaí 
zlost.  A  v  to  království  nie  poikvniiného  iaedoposti  ani  ijeaž  <Sní  ki 
neb  ohavnost;  a  také  okkev  svou  poetaví  ide  na  zemi  v  vitžf  chvále 
a  slávi  než  jest  kdy  byla  pnal  cfrkev  svatá.  Když  tak  ten  časKit* 
stas  v  oblaoioh  a  n  vdebaosti  i  s  andiiy  idifde,  tehda. ti  jenž  jooa 
v  Kiifltn  již  zemřeli  vstanooce  z  mrtvých  první  s  nim  přijdon  eomlit 
živýdi  i  mrtvých  ůfék.  A  potom  ktéřiž  v  ta  doba  jeiti  živi  tilesni 
zastání  bndon  ti  v  tile  jeiti  v  oblaky  a  v  povitři  v  pálka  Krisfeevi 
vytrženi  bndon;  a  to  se  stane  v  skořs  v  nikoUka  létech.  A  toho  amod 
živí  dočkají  a  nzři  svaté  jenž  zemřevie  vstonon  z  mrtvých;  a  mem 
nimi  nzři  mistra  HosL  Již  nemá  nižádný  král  násemi  volen  býti  neb 
sám  Kristos  již  mi  kralovati.  V  ta  dobo  ti  jenž  živi  zfistanoa*  bndba 
přivedeni  v  stav  nevinnosti,  jeko  Adam  a  Enooh  a  Eliái  v  ri|ji  a  ne« 
badon  nikdy  la&iiti  ani  ž&niti,  ani  které  bolesti  badoa  mití  tileené  neb  diH 
chovné  ani  již  badon  kdo  trpiti  kterého  protivenství.  Y  tn  dobn  (i 
jenž  živi  ostanon  badon  v  svatém  a  v  fisténimanželstid  ade9  zemi 


-  661  — 

na  horách  syny  a  vnuky  tíSmak  plodití.  V  ten  fias  manželové  budou 
plodili  děti  bez  břicha  prvoroceného  a  manždky  budou  roditi  bez  bo- 
lestí a  bes  zamoueení.  Nikteří  pravi  že  v  ten  čas  ženy  budou  po^ 
Knad  a  rodili  bez  pomáaDÍ  mužského  jako  svatá  Mwa  panna*  V  ten 
(mBj  protože  nebude  břichu  prvorozeného  a  že  synové  budou  se  roditi 
v  miloeti  boží,  i  nebude  již  potřebí  aby  se  křtili  z  nouze.  Poněvadž 
T  ten  tes  nebude  zde  na  sváté  nižádného  pohorieni  ani  hříchu  aniž 
bude  již  potřebi  přijímati  svátost  téla  a  krve  boží;  neb  novým  anděl- 
ským ^byflejem '  paseni  budou  ne  na  památku  umučeni  pána  Eristai 
jakož  jest  nám  nyoá  přikázal,  ale  na  zpooEiínání  vítězství  pána  Krista. 

V  ten  čas  sami  dobří  ostanou  besevží  bolesti  a  utrpení  ani  jeden  dru« 
hAo  bude  co  učiti  ani  knih  neb  pfama  ani  bible  bude  potřebí  neb 
zákon  boží  bude  na  srdd  každému  napsán  a  moudrost  světská  vSecka 
diyne.    V  len  čas  v  mnohých  kuších  přestane  a  skoná  se  nový  zákon. 

V  ten  čas  nebude  nižádného  na  zemi  kralování  neb  panování  ani  pod- 
dání a  vSiehni  árokové  a  dani  přestanou  ani  jeden  druhého  bude 
k  čemu  nutiti  neb  viichni  budou  rovní  bratři  a  sestry.  Ditě  od 
dobiých  rodičfiv  urozené  není  zavázáno  ke  křtu  vodnému  neb  v  bříSe 
dobré  matky  ducha  svatého  pi^má  z  distojného  přqimáni  mateře  těhi 
a  krve  boii.  INlem  ze  zlých  rodičův  narozeným  ani  kjest  ani  jiné 
svátosti  jím  k  spasení  prospívají  neb  zlost  a  zatracení  od  nich  zatr- 
higi  Ddfátku  křest  k  spasení  neprospívá,  nebudeli  jemu  dána  svátost 
těla  a  krve  pána  Krista.  Dftky  s  obyčejným  zaklínáním  ani  s  kmo- 
trovstvem  ani  u  vodě  posvěcené  kněaem  a  k  tomu  zadiované  v  ko- 
stele nemají  křtěny  býti  ale  kdežkoli  a  kterouftoli  čistou  vodou  se 
komu  líbí.  Nižádné  křÚbno  asi  svatý  olej  au  voda  ke  křtu  ani  k  kropení 
mají  posvěceny  býti  ani  ma^  v  kostelích  neb  jinde  zachovávány  bytí. 
Zpovědi  ku  kněžím  posvátnýdi  nejsou  lidé  hříSní  povinni  zachovávati, 
nik>  dost  jest  když  se  hřiSný  pánu  bďhn  samému  na  své  mysli  zpovídá. 
Miádný  kněz  v  smrtedlném  hříchu  jsa  aneb  v  kacířství  kterémkoli, 
neposvěcuje  sv^^osti  těla  a  krve  boží  pána  Krista  ani  křti  ani  bří- 
din  odpoužti.  A  protož  někteří  půlky  a  kalich  v  nichž  takých  kněží 
svátost  bývá,  druzí  berou  a  Umaji  k  svému  požitku  a  svátost  vymítají 
nevěříc  by  u  těch  kněží  byla  svátost  Že  od  takých  kněží  nižádná 
svátost  nemá  vzata  býti  ani  u  jich  mSí  má  kdo  býti  neb  jsou  zloře- 
čeni od  pána  boha.  JidᎠ nejedl  jest  ani  pil  posvátně  těla  a  krve 
pána  Krista  na  jeho  večeři  poslední.  Mohou  Udé  více  než  jednou  ale 
koKkrát  se  líbí  každý  den  přijímati  posvátně  tělo  a  krev  pána  Krista. 
Nižádné  ustaveni  lidské  ani  svatých  který  nálezek  jakož  jsou  hodiny, 
řád  na  mli  a  v  jiné  službě  boží,  kHžováni,  líbání,  míru,  OTnatové,  pošvě- 
-oevád  oleje,  vody,  soli,  kalichftv,  vína,  chleba  a  jiných  věcí,  holeni 


—  562  ~ 

brad  a  ple&V kadění*  kropeni, . žehnám;. aoi  jim  Uditi  ntíaskové  nenudí 
držáni  býti  jakožto  náJezkové  Antikristovi.  KAŽdý  kjoéa  jenž  a  pleži  ^ 
bez  brady  aneb  v  oroatě  mái  sloaži  jest  ta  nev6$tkai  .okxájteoi  oi^iíi 
jest  psáno  y  apokalyps!  avatého  Jana.  Každá  také  mže  mápohkvena 
býti  ale  v  obecném  rouše  obodicim  a  kdeSkoU  váe  jiné  opoaúo  než 
slova  posvěcujici  řkonce  jakožto  Krístas  jeet  řeU  tak  a  nejinak  .má  mže 
sloožena  býti«  Kdož  v  ornáty  slonži  již  není  v  tn  doba  knězem  a  tak 
neposvěQuje  ale  jest  pokrytec;  a  nadanno  se  modlí ,  .^ž  i  teP  íenl  to 
chválí  jest  také  pokrytec  a  mamě  se  m<iNdK.  Svátost  telata  krve.  WH 
slovy  hlasitými  a  jazykem  lida  obecného  pro  ty  jeaž,  a,  n^e  .jeon  má 
posvěcena  býti.  Ta  svátost  těla  a  krve^  bo&  Qemi  pozdvihána  býti 
ani  do  drahého  dne  pro  přijímáni  zachována.  Nemá.  mie  latině  ani 
jiným  jazykem  zpívána  neb  čtena  býti  než  jazykem  Udn  otiecnéjho* 
Máálové  kqihy,  zpívání  latinskét  yiittikové  a  jiné  bodi^né  koQ^y,  orná- 
tové ,  komže ,  monstrancí  stříbrné .  a  zlaté .  i  taciž  kalichQvá«  páaov]^ 
stříbrní  neb  zlatí,  roncho :  kropené  neb  kmn^tované,  atífflumé  neb  malo- 
vané neb  drahé  ty  věci  nemají  býti  a  protož  kj^žeoy  a  niteny  mají 
býti.  Lépe  jest  že  laikové  z  ornatov  v  suknech  a.kabátdch  chodí  ae^ 
by  knéží  v  nich  mfte  slonžili.  NiMdní  svati  v  nebi  po  JLrip^vi  nip 
nám  neprospiviyí  svou  modjitboa.  Nemá  nižádný  žádati  c^ú  prosHi  a 
volati  k  svatým  jenž  json  v  nebeské  vlasti  zfk  ■  kterékoli  pomom*  asi 
aby  za  nás  orodovali  před  pánem  bohem  neb  by  to  byla  modlestnibiL 
Nemáme  se  postiti  k  bodům  lidí  svatých  ani  jich  dpi  světití  ani  za 
jména  jich  jim  ke  cti  ko^teluy  stavěti  ani  .eltářav  neb  jest  to  modloh 
ahižba.  Svatých  ko^ti  a  jich  ostatkův  nemáme  v  koeteMch  ze  jména 
jich  chovati  ani  jich  v  pQcty  míti  pro  jidi  ^vatoa  památka.  Pp  smrtí 
tělesné  dnie  křesfanské  nemají  již  místa  ani  časn  k  očištění  svému  ani 
oheň  očistcový  má  držán  býti.  ]>aiemné  a  bláznivé  jest  za  duše  mrtr 
vých  se  modliti,  postiti  neb  almnžoy.  čiuiti  a  tak  mše  zádušn;(  a  vigilie 
nemsýí  býti.  Postové  XL  dní  snchých  dni  páteční  a  jihé  yigUie  jako 
Antikriatské  nálezky  nenuyí  držáni  býti,  ale  ty  doi  každý  má  maso 
jísti  aneb  co  se  jemu  zdá  za  podobné.  Kajídm  nemají  uloženi  býti 
postové  neb  almHŽny  neb  modlitby,  ani  co  jiného  než  aby  šel  a  viee 
nehřešil.  Nižádný  den  nemá  svěcen  býti  nedělaním  tělesným  aei  samý 
den  nedělní.  Nic  nemá  věřeno  ani  držáno  býti  od  křeaCanův  což  není 
v  biblí  qevně  vyřčeno  a  napsáno.  Kromě  bible  nižádné  píamo  dokto- 
rův svatých  neb  jakýchkoli  mistrův  a  mndrcáv  nemá .  ani  ctěno  ani 
učeno  ani  ohlašováno  býti  neb  jsou  lidé  jenž  jsou  poblouditi  mohli; 
Kdož  se  učí  v  sedmeré  umění  apeb  mietrovství  v  mch.píqme  aneb  ee 
nústrem  v  nich  dopustí,  nazývati  ten  jest  zpdiaoilýt  mai?^/ .a  UMí  anr- 
tedlně  proti  čteni  pána  Krista*     Kněží  nepaqji  ni^ádnýxsh  i^iat&v  nM 


—  WS  — 

ani  ^dědili  ani.  ddbptka  ani  Iroňův  ani  dTomr  ani*  domův  y  irAobUtf 
bydkli  ani  co  éaaoíébp  attiy  jim  >  z  almužny  byk  cUnoia  aSby  i.stět^ 
ikým  právem  .a  panováním  tich  Y6d  držeti  necbtéli.  :,Kněži:  <noJ8one 
Waktipové  mobon  kaji  se  jim  libí  eobě  jedndhuo  kněze  bisknpa:-^  voliti 
luDéíoíti  a  ten. může  jm4;žáky  neb  laiky  na  knéžat^  8véiiti.;«iV.  joř 
daom.kAHole  mM>  t  jedné  osadě  síč.  jeot  tn  i  mnoho'  knéžif  nedníi  yie 
tnií  atoiiili  neili  l^dibon.  Když  jest  tak  jedna  mže  jiní.  kntft  tábhoů 
éabH  v  nžk]b)iko.  let^b  mSe  netfoažiti  ale:  mezi  laiky  Uoží  téloí  a;  kDesT 
l^lQimatL  Pro  loktjedon.míi  Ikeni  fojtřěbi  kosteláv  neb.  i«&ž«,ikdifždidíl 
eb^  kipmd  k<)»teU  sloažíiti^  pakU  j«9(  kostel  ale  neO^.  t  néu  tice  net 
jeden  olt^  pro  tn.  jedna  mžiítio^  MSe  pod  jmihienv  m^tky  bozi  aaeb 
jinébipi  iM)í  ni  avatáho.  oeemá  slonžona  bj^lu  Kdož  jest  pji  sloittali  mže 
«  nepiijimi.  posvátné  téli^.  a  krvo^  bozi  i  teii  nemá  ijkatí:  otče  rDáž:jeidi 
jsi  v  nebesi^;et9i.,  neb  by  Ibal  řk&:  ohléb  náž  vezd<gží  dej  tiámÁiea^ 
ani  ten  mož^  t  pravdě  Hci  by/  byl  a  xaíh  Nižádní  manželové  nf^seia 
fovii^  -sobě:  platiti  ájfiim  msnžejškého*  .  Nižádného  podobenství  neber 
akýnh  imi  zem^kýcib.  ir6ci  uni  kterého  obrai^a  nižádný,  nemá.  dělati;  ani 
míti.  ani  má  jeho  v  jLteré  poety  míti  neb  by  to  byla.mfndloslnžbai .  Obraa 
finr.  Jana,  m  diPkátn  ^eb  s?..Iiadisl|kva  na  zlatém.  Uhi^«dc^m  neb  podsh- 
benstvi  toženine.nn  Českém  neb  .obraz  Ivoyý  na:gQoái  jitřibcAém  nražé 
dftkb  býti  i  v;n»iÍQÍc)i  a  tobolkáoh  bez  zkázy  cbováa  býti^  neb.  na 
koztiivi  neb,  pe<ieti  ob^rja  ,Iva,  ori%í.beránkai  <hm  neb  podobaný  kor 
nmy  neb.  kalicba  dobře  býti, ;,  .Nižádnémn  JUeptenn  maea  nadujbnka 
Intftlienébo;  z  ja^hož  kreif  i^eni  vytočeiiá  oesbíM  íiM  ipiQi«ápov)žd  apor 
žto|skon«  Žádnéoiu  neslpžíiprve-' jisti  ani  jelit,  se  krvi  jíatl  V  .svátostí 
nnoltáť  pod  spnsobem  chlefe^a  není  než  samo  tělo  KYtonvo.saebé  bez 
krve  a  bez  dnže^.aoi  je^  tu  tíkf  spfkj^no  >  božstvím,  .p^bTehom  télo 
ae  krvjl  tn  jedJjLpcotí  božíma  přikázaní*  V  kalichu  na  oltáři  pod  spár 
sobem  vina  není  tn  jiného  než  }^y  sama  bez  těla  bez  daie  i  bez  bnžt 
atvi.ipqjenéim,  neb  jinakbychom  krev  s  masem .  ptvimali  prOtf  pi^bát 
uni  božíma.  Protož  nemá  véxjeno  býti  bf  v  ^áto^ti  télaKrislxxíra  úeb 
v  svátosti  krvjs  jeho  by  ta  \fjl  pravý  a  plný.  bůh  a  ďorěk.  A  pcolož 
nemá  se  tn  klaněti  a  klekati  jako  pravému  pánu  bohu^ineb  kdo  se  tn 
tak.k;iani  ten  modtoslooží.  Jiní  praví  že  neni  Ďižádné  svátosti  ^laa 
krve.  pá^a  Krista  neb  pod  sposob^n  chleba  na  oltáři  poQÍ  tn  t^Krir 
Mova  ani  pod  spnsobem  vina  jest  ta  krev  jeho,  než  jest  sprostný  ishléb 
a  sprostné  víno  kteréž  na  pamět  pána  Krista  jedí^  a.pijie  jeho  tělo  a 
krar  toliko  dnchqnié  ale  ne  posvátně  pfíjimáme«..NetiQ}iko  v  spnsobu 
idl|leba*a tVÍpa  síe.v  každé  krmi  a  v  piti;jako  ve hráebnj^^b  y  kimpáob 
neb  v . jiném  inase  též. v  pivě  n^b  ve  vodS  íHq  a  krev  pána  Krista 
\^aňí  v^r^ý.kflesfan  ddchoyně  ahe  ne  pomátne  19^  .paa»ě|t  jieblř  přjjímá. 


—    564  - 

Protoi  nemá  spuBoba  cUeba  neb  vinš,  na  oltáfi  vyslaTena  býti  ani  m 
ta  kdo  klandtí  ani  věřiti  jako  by  ta  byl  páa  SLiuCob  pravý  buh  a 
pravý  člověk  neb  by  to  l^lo  modlodoŠba.  A  protož  někteří  b  oltáMv 
jšon  smitali  na&i  velebnoa  svátost  těla  a  krve  pána  Kiieta  a  nohami 
ji  tlačili.  Neni  niZ&dntíio  stavu  kněřekého  ježto  by  aa  samý  ten  slav 
slněelo  žehnati  neb  dobrořečiti  svitost  těla  a  krve  p&na  Krista,  nebo 
každý  křesCaa  může  dobrořečiti  každon  krmi  neb  pití  aby  tn  pojímal 
tělo  a  krev  pána  Krista  duchovni,  ale  ne  posvátně.  „Není  potřeirf 
kostelů  ani-  oltářů  k  tomn  žehnání  neb  dobrsřečeni  nebo  může  to  tak 
dobře  býti  v  každěm  domě  a  n  hažděho  stohi  a  od  každéto  křesCaaa 
i  na  obědě,  i  na  večeři  jako  v  kostele  na  oháři.*^  — 

Artikidavě  tito  patrně  sebráni  json  t  resličnýdi  spisů  kněží  Tá» 
borských  aniž  by  jakéhos  rošdfhi  mezi  nimi  bylo  ietřeno.  PMivy 
v  článoioh  se  objevující  přímo  v  oči  b^.  Z  některáho  přísný  rationa- 
fisrnns  z  jiného  chylkstická  výtržnost  vyzirá.  Celkem  ale  působí  dojem 
že  se  mnžům  jižto  články  tyto  vyhlatovali  nž  nejednalo  o  opravy 
v  cbkvi  římské  nýbrž  o  zbudování  nových  na  tliedkratid(ých  zásadánh 
spoléhajídoh  zi&ladů  společenského  života.  Vlečko  ta  čelí  k  tonm 
9Í3j  patrné  známky  víry  se  a^fednodnžfly  a  na  prosté  nznáaí  jsoucnosti 
boží  se  obmezSy,  vedle  toho  aby  rovnost,  volnost  a  bratrství  se  na 
i^tě  njmnlo,  a  takž  sUbované  lidstvu  království  nebeské  nž  živoiieím 
zde  na  zemi  se  připravovalo.  Takováto  snaha  oviem  už  i  hluboko 
zasahovala  do  poiitíckého  života  návodního,  a  vyplývá  z  toho  patmě 
že  vedle  mmaaitých  názorů  tití>ožen8kýdi  a  eocialních  též  rozUéaé 
politické  strany  se  ^ůsobovati  mnsily.  Že  strana  T&borův  byla  nad 
jiné  demokratieká,  tot  patrně  vyplivá  z  písemných  památek  nás  d^ 
ilých,  o  kteréžto  památky  nám  zde  hhvně  se  jedná.  Nastane  tn  otáAft 
jací  to  byli  mužové' již  tak  odvážKvé  náhledy  pronesli,  a  jaká  json 
toho  svědectví  písemní  a  bezpostřední.  2e  mezi  TUbory  vůbeo  bylo 
mužův  hhibooe  mysUcich  a  vysoce  vzdělanýeh  v  tom  se  Áodiyí  vliduií 
spisovatelé  domácí  i  dzí.  Svědčí  o  tom  i  sám  Aeneas  Sylvius  v  líCení 
svém  života  Táborského.  Když  navitMl  Tábor,  piaví,  objevfli  se  t 
něho  k  uvítání  jej  přední  méSfané,  kněží  i  žáci,  mluvíce  latině,  n^ 
neileclietný  ten  Ud  prý  to  jediné  dobré  měl  do  sebe  že  liboval  sobě 
v  naukách,  a  na  jiném  miste  dí  |,by  se  styděli  kněží  italití  z  nichž 
sotva  který  i^čétl  celý  Nový  zákon  kdežto  mezi  Tábory  snad  ani 
ženitiny  se  nenalézá  jež  by  odpovídati  neumHa  z  Nového  i  ze  Starého 
zákona!**  ~  Že  tomu  skutečně  tak  bylo  o  tom  i  jmých  jeětě  stojí 
svědectví.  Kdežto  netoKko  jednotlivci  nýbrž  celý  téměř  národ  se  do 
otázek  náboženských  pob  jfížoval  a  přední  duchovní  jeho  vůdcové  neustále 
se  odvolávali  na  bibKeké  knihy,  tuC  nemoUo  jinače  býti  než  žé  každý 


—  fiB5  — 

kSoi  pfesviícIéeDi  a  nMem  vyhledával  po  výtoku  •  piama*  se  oUiSd* 
éfanž  86  ^nl  bibli  svš^bacnilo.  Laikové  zajisté,  jakmile  čistí  poéaM* 
oUiby  T  tom  tím  iáia.  tím  yétSi  nalézali,  a£  i  potřeba  toho  a  pohnutky 
k  torna  co  don  se  množily.  Vaviin  z  Březové  tvrdí  že  sami  knéží 
lébotiti  své  učeni  nejprv  biali  od  boka  Yéolava  ieokéře  Novomdst- 
ského,  kterýi;  prý  n^de  vjecky  jiné, zběhlý  byv,  ve  pismé.svatéia  nový 
fákaa  se  átarého  a  starý  %  novéhd  vykládal.  Jeatli^^^ie  v  Praze  nej- 
prv .v  koUcijich  ntáveiritaich  se  pqjedboávala  o  stejidoh  otázkádi  ob-r 
j/Bál  soivkiiyioh  zc^la  jii^ý  pomér,.  lívláSté  vjižnieh  cechách  kde  nej^ 
hotUv^i.  kn&ži  huait&tí  od  jinnd  vypozem  ůtočiátě.  oialézali  v  domich 
A  pHbytd^h  soukromých  své  náhledy  a  též  svá  spisy  tam  rozSiřtýloet 
ihen  nimi  z^isfé  spisy  biblické  stáj|y.  v  popředi  O  pilném  opisováni 
bibli  la  časů  těch  máme  svědectvi  Takž  L  pK  Filip  z  Padérova 
táboniký  hejtman-  nik  Ostromefi  dal-  si  přbpsatí  písmo  svaté.  .  Menši 
biUi  kterouž  Balbin  v  Krumlovské .  bibliotéce  nalezl  psána  prý  jest 
rnkon  hn^ké  mlynářky!  Ano  i  zvlážtníoh  milovniků  literatury  nale- 
aáoie  mezi  Tábory.  Jmenovati  tu  duši,  zvláStě  Petra  Zmrzlíka  ze 
Svějiína  na  Qrlikii,  mincmistra  královského,  i  manželku  jeho  Annu 
z  FrimbudLa  jež  piý  byla  žena  ducha  výteůiého.  Též  J.  Beček  z  Ledče» 
j^fimator  Staioméstský  a  nad  jiné  zvlažte  slovutný  M.  Lauda  tolikými 
se  jmemgi  (dfiznivci  literatury.  Aviak  n€jpatmé(|ii  jest,  že  nékteií 
piedni  knéží  strany  Táborské  nadobyd^ou  učeností,  vynikali  Jestii-ŽQ 
~  jak  TáboTBkým  též  se  vytýká  pálením  knih  a  zavrhováním  písmi^ 
pvávé  opak  toho  se  osivčdčuje,  nedá  sé  tím  mýliti  pozorovatel  zkažený* 
Ketiohout  vůdcové  vždy  a  za  via  odpovídati  co  bojovný  lid  v  roigi* 
tieni  válečnéto  témžř  v  bouři  bitvy  páSe.  A  pak  povrhováni  učenosti 
Htevtii  není  vždy  důkazem  sorovosti  a  nevédomosti.  MůžeC  ono  vyplý*- 
viti  i  z  přesycení  i  z  domýžlení  že  vžecky  vědomosti  nevedou  jejúd 
k  dokonalostí  a  k  blaženstvL  Již  Šalomoun  považoval  uiSeni  za  trá^ 
pěni  duze,  a  nověji  geniální  a  vdeučený  Jan  Jákob  Bou&seau  vydal  spis 
pioti  vžem  lumkáqi.  Mohli  bychom  celoa  řadu  spisů  uvésti  jež  proti  uče* 
noiti  a  knihám  čelí  a  od  předních  učencův  Evropských  pocházejí  Směr 
jenž  k  tomu  čelí,  aby  se  lidstvo  v  prvotný  stav  nevinnosti  navrátilo 
snadno  za  sebou  přivleče  poblouzeni  takové. 

Mílyt  památky  literní  v  Čechách  zvláŽtě  po  klááteřích  nahromadilér 
iMdivný  a  neUaetný  osud. v  této  době.  Nqprv  jak  známo,  na  rozkai 
are&iskapa  Zbyňka  páleny  byly  knihy  Viklefovy.  ^ékšefi  pravih  £0 
jM  mnoho  pnýck  knéh  spdUno  neili  Viklefovýek,*f  píší  Staří  léto^ 
pisuvé.  Pák  L.  1418  bullou,  papežovou  nařízeno  aby  spáleny  byly  vže^ 
dcy  husitsiké  knihy.  Pak  nastala  d(^  hubeni  kláfiterů.  Co  se  tu  >knih 
sniěJLlo  o  tom  by  se  dala  zase  kmha  napsati   Uvedeme  toliko  .některé 


-  8M  — 

přÚdady.  L.  1818  zrofiefi  byl  kláHer  PosUrioprtský/ta^r  popel  ohpi^ 
oeoa  znamenitá  bibliotéka  i  arobiv,  čehož  flaari  Hutíti'  litovali.  Ne- 
lítalo se  to  nanEením  Tidcáv  áýbrž  bez  jich  Tádoíni,  poohofi  ilonjal- 
Hosti  jednotlivců,  jakž  Vavřín  z  fiřezové  svědili.  L.  1421  pii  ode^ 
vzdáni  brada  Koxuratického  Hosítam  jej  oblehcgičím  zkvsil  velitel  hradk 
lytíř  Folfitein  4říve  odvézti  knihovali  taméjftL  BojovQÍ  .chi^  ale  do« 
stavSi  se  do  brada  zloupila  pokoje  kiálov^é  a  roaebvala  éást  knih^ 
co  jieh  tam  zbylo  to-  pak  s  hradem,  diořelo*  Po  Praze  prý  tenkrát^ 
mnoho  vzácných  knih  m  -  velmii  tev^ioa  oena  seprodávalo.-  L.  H&i. 
plamehem  lehla  knihovna  kláitera,  Velehradského  na  Moravfi.  h*  -USS 
krvaven  bitvou  a  Německého  Brojla  vykofistíU  H^uáté  mimo  jin^^ 
vě«i  i  HěkoUk  Tozu  knih  jež  nej)řátelé  z  Čech  rjriié&.  CSoi  Otk 
knih  pfí  tom  as  mfiiklo  ve  zm«tka  válečaémt  -^  Tohoi  léta  kd^i 
po  osnurceni  kněfee  Jana  v  Praze  slak>  se  zboořeni  a  roqitřiený  Ud  ab^^ 
ři  se  na^-věecky  koUeje  a  vyiepú'je,  a  kniěhy  mistnuiv  a  jinýA 
tícěnýóh  lidí,  a  hméky  oběené  v  UbřáH  nékteré  pobrati  aýiné  skm* 
Mi  a  0érhalL  (Stář.  Létop.).  ,,Knihy  obecné  v  Ubráří  řosmoiéjí  se 
tu  na  nniversitni  biblibthekn  veřejnoa,  zaloienev  od  ^ú.  Karia^^  Spi- 
sovatel kroniky  kollegiat  Pražský  si  stiioje  že  i  jema  éebrány  knihy 
mezi  nimiž  i  traktát  jedea  iUšěfi^  Hus  vlastní .  nikoa  byl  ve  véieni 
Konstantském  sepsat  —  Výstředni  strana  takzvaíp^  Adamníka  za* 
mítala  vi%tíkj  knihy  jakoi  všecka  pHMaaai  v&bec,  jelikož  přiviiencové 
jeji  se  považovali  za  ůéastniky.dáQhá  svatého  a^za  to  méli  že  zikoa 
bozi  v  srdcíoh  svých  p«aný  nosí!  -^  Go.as  knih  na  zbořenýoh.hradedl 
zamklo  toho  8e<  každý  sám.  domyslí^  historie  UáŠterav  a  bibtiotheK 
však  dostatečný  pe#kýt^í  obraz  jakému^  ósúdn'  tenkráte  kafliy  podléhalyi 
AvSak  přední  mazové  Táboravr,  výjmutíiB  smid  některých  ttqkrajaé^ 
Kdi  výtrženon  'byli  zajisté,  vsdělaai  á  v  literátoře  zviááté  tliMojtičkSr 
biblické  á  zagisté  i  v  hÍBtorické  dostaičečné  zběhli. 

>Meri  těmi  proti  nimž  stnma  Pražská  ásilovhě  se  zasazovala  jmenojt 
se  nejéasiiěji  cizinec  M.  Petr  Payne,  Angličan,' obyčejně  mišůiř  Mnglii 
nazvaný.  Pro  horlivé  oastávání  J.  Vikle&>  Zi  vlastí  své  vypnaea  bde-* 
bkal  se  do  cech  kdež  útoěiětč.  nabyv  L  1417  stal  se  mistram  néeni 
Pražského.  Od  téch  dob  přebýval  t  Čechách  á  áčastnil  se  všech  téměř 
osada-  nové  své  vlasti  kdfe  pro  velikoa  svoa  učenost  ii  dmqysUoM  siee 
nadobyčejné  vážnosti  požíval  avšak  pro  jeho  nábjiedy  smoho  isnáiet} 
mosil  od  protívniktt  svých.  Eb^i  byl  vlastně  jediný  pravý  i«^r8ten«< 
tant.  ViUe&tvi  v  Čechách,  kdežto  všecky  strany  Hositšké  něeni  V%^ 
lefova  více  neb  méně  odporovaly.  Pro^  pěmu  tiejfaorIivěji<  bdařil^Pftř 
bram.'  EngliS'  psal  faojnýnpoéet  láítinských  tráktatáv  kol  h^yeiii  nauky 
Viklefovy,  jež  ta  a  tam  v  ixaličných  biUiothékách /roqitýleny' jsoo. 


-  657  — 

Okii  vlák.  dva  8pi6ayé>.na  kteié  Fiibraai  nejvíce  nařtkal  pedftli  se  po- 
tud oalea^tí.  Mesi  dotmácimi  spisorately  strany  odváŽnijSi  vimkal  SL 
Martín  Houska  z  Moravy/  obyčejně  LoquU  nazván. .  Traktáty  jeho  se 
nám  pohřichTi  nezachovaly*  PHbram  z  nich  vybral  některé  nápadné 
réty '  wiietiv  je  v;  ti!aktatn  $vém  o  knižich  Táborských,  zde  již  ave<* 
děném*  Jiná  švédovi  cf  .ném  se  nalézají  ve  spisech  Jana  GhelAic* 
kého^  Tonto  pífie.  v  ^ptíoe^  své  proti  BČknláSi  z  Pelhřimova  o  néoA 
UAto;  Mariindcí  ne^  jeať  éprQ9tnýpua  trpěti  pro  Krieta,  dobrA 
asU  avífm  jest  .tk^nUenil.  Ne^'  «9yt«  s  ním  mnoho  mlumHo  tinn 
i  &  jiném  a  vyztMUtjeéf;  před  námi;  let.jií  králavHvie  svatých  na 
ztm  bude  nové  a  še  jii  trpěti  nebtidá  dobfiy  a  ze  kdpfby  vidy 
n^i  tak  kře^iúni  trpéM,  jdbyůh  necMl  sluha  boii  býti,  tof.joět 
9Umi(.  A  na  jiném  míaté  želaje  GheUHcký  že  knéz  Maitínek  prf 
Q8ih)val  byl  vnésti  v  lid  požívání  večeře  páné  na  spúsob  agapy  ve 
prvotinné  cfarkvi.  Agapy  aei  nazývaly  body  lásky  n  prvnicb:  kře- 
stenů*  Zaměřoval  prý  Martinek  na  to  aby  křesUmé  ěCkáiB^kě  ě^ 
Vé  wéUJc  a  poprdícujke  ve  slovu  doMm,  aby  pro  nm^knie  lásky 
^p^lu  ku  potřebě  pojedli  a  jako  hady  měli  .  «  *  .  Z  t6ehlo  aiS 
velmi  nedostateěi^oh'  «práv  předce  vysvítá  že  Martinek  Houska  'Stál 
y, popředí  noyotář&n  TiboxAým  ai  že  pronesl  myilénky  jež  ovSem  za^ 
slohqjí  aby  se  pozornost  myslitelův  lEt  přátel  lijteratory  vůbec  na  něho 
obrátila.  Jest  želeti  že  ae  «pÍBŮr  jeho  nás  doály  toliko  některé  vý-^* 
lAs^y  znichi  jež  Příbram  do.^  spisa  svéhi^  tdfqal,  a  psaní,  které  bratřím 
ta  Tábor  poalal.  .Čás€  dopisu  tohoto  uvádí  Palaoký  (Děj.  m.)  ^ 
Jfstii  nd  velmi  Sel  věrných  <  zavedetvých^  <  i  mami  iddost  vdikoui 
tjfchf  jitn  oznámiti  mohl  pravý  a^  jistý  Krist&v  a  apoHalský  řád* 
JestHtvám  ndlo  mé  VězerUy  needmlouvdmf  ani  smrtí,  i  jiného  coíko^ 
fi^  jediné  prvé  mé.  přeslyité;  a  pravdu  svite.  Peůcli  toho  nechcete 
učiniti,  ale  probůh  I  nikoho  věrného  poHete  ke  mně,  jeitof  ode  mnés 
^kf^  p^ědětby  vám  i  vii  (^d  téSy  jediné  abyste  nebloudie  chodili 
T  pravý  řád.  O  bratři!  vězte,  íe  mnoho  drííte  nepravě,  a  od  kniii 
ť#&m  j0te'  sHamdnif'  a  zvláitě  na  třech  hmeh :  o  křtu;  o  tělu  božím 
m  o  kázaní  kněiském,  iet  to  tré  nic  se  neděje  ták,  jákoijest  uHa^ 
vil  JSStisiUs.  Vý  jenř  jste  jii  zlého  mnoho  zkazili;  bohdejbysts  i  to 
zU  doktímUl  Nepoznátdi  toho,  vězte  ze  ve  hněv  bolí  upadnete;  a 
jUí,jse  hiyfv  boii  na  ^ás  zjevuje^  mnoho  vás  ve  chvíli  malé  portuili 
na  rozHěnýóh  DiU^tech.  Bohdejbyste  tomuromměli,  proč  se  to  děje: 
knéf  boa  od  vás  Modstoupí,  lec  vy  od  bludův  odstoupíte ;  a  uéi" 
míteU  ta,  shledáte  jak  dílo  boii  bude  v  rukou  vašich  růsti. 
Vězte,  ie^stě  jeítě  nikdy  všeho,  coi  má  býfti  poznáno,  nopo^ 
man*    iVoMA  siyite  mě,  a  povimi  vám  jeítě  řád  Krist&v,  jeni 


-S58- 

se  je  dal  při  chlebu  télá  pdné,  při  házám  a  při  křtu,  a  d&veéu 
jeho  z  zdk<ma  božího^  Tákét  pavhn  vám,  od  kohof  jste  pravý  řád 
Kristův  proméňén  a  jiný  uveden,  v  němi  etaněteli,  epaeenim  nébu^ 
dete  bezpečni.  Ját  dékuju  bohu  mému,  žet  mé  jest  od  bludův  vysvo' 
bodil;  jiíf  vesele  cekám  smrti  chvátaje:  Sbotóven  byl  dopis  tento  L 141 !» 
a  sice  jakž  z  něho  samého  vysvítá  v  žaláři.  Bylf  tenkráte  knd2  Martinek 
proto  „že  byl  při  večefí  páně  ká^al  laikům  bráti  chléb  posvátný  do 
nikou  a  děliti  mezi  sebon^  dne  29.  ledna  na  rozkaz  pána  Oldřicha 
z  Hradce  (Vaváka)  uvězněn.  Pfiímlnva  mnohých  prý  přátel  toho  do- 
vedla že  opět  byl  propnStěn.  ByM  tenkráte  jeStě  mladý,  ale  pro  nde- 
liost,  horlivost  a  své  myšlénky  jež  pronáSel  po  ČSechách  a  Moravě  pro- 
slulý. Již  roku  1420  na  schůzce  v  domě  Zmrzlíkově  vystoupil  odhod- 
laně proti  mistrům  strany  I^ražské.  Mapotom  se  odebral  do  jižm'd! 
Čech  kde  Vavákovl  do  rukou  padl.  Krádtým  tím  uv^něnim  se  ne- 
změnik^  triěeho  v  mínění  jeho  ba,  jakž  i  z  dopisu  uvedeného  vysvítá 
předevzal  si  s  novými  některými  náhledy  jeStě  vystoupiti  což  skutečné 
i  učinil.  Sadu  pak  svou  o  svátosti  oltářní  hájiti  se  jal  s  takovým 
d&razem  že  i  některá  část  Táborův  se  poněkud  zase  ku  Pražanům 
(Mýlila,  jmenovitě  Mikuláě  z  Pelhřimova  a  mistr  JiSíu  prý  žádali  mistry 
Pražské  o  radu  kterak  by  proti  bludům  Martinkovým  se  postaviti  méli. 
To  nejen  y  Pfaze  ale  i  na  Táboře  veliký  hluk  spůsobilo  kdež  strana 
Martínkova  jakožto  slabfií  z  města  byvši  vypuzena  a  i  jinde  netipena 
liěkterý  čas  v  lese  nad  Lužnid  nedaleko  Dražie  se  usídlila.  Bylo  ptý 
jich  asi  tři  sta\osob.  Přívrženci  Martinkovými  toho  času  byli  kněžt 
Pietr  EaniS,  Bydfinský,  Bartoš,  Prokop  a  jinL  Kněz  Prokop  ubíraje 
se  s  Martinkem  do  vlastí  jeho  Moravské  od  rytíře  Bořka  z  IfiletinAa 
ve  Chrudimi  postižen  jest  a  se  soudruhem  svým  do  vězení  uvržen. 
Po  mnohých  utrpeních  zabedněni  jsou  byli  do  sudu  a  spáleni.  PetrS^aoifi 
jenž  nejdále  byl  postoupil  v  poblouzeních  až  k  pravým  výtržnostem, 
byl  v  Elokoteďi  upálen.  —  Patmo ,  že  Martin  Loquis  mezi  krajnými 
stranami  Táborskými  nejblíže  byl  postoupil  k  mtíontiismu  a.  prt>tol 
se  nám  nezdá  býti  původcem  oněch  výtržnosti  chyliastických  jež  ten- 
kráte v  Čechách  se  ujímaly.  To  aspoů  co  o  traussubstandací  mluvil 
jeví  střízlivého  do  učení  tohoto  kriticky  nahlížejícího  ducha  kietýft 
kuželnicím  obyčejům  nepřál  a  zdravým  rozumem  je  vykládati  a  vyja- 
sniti se  snažil.  Naproti  tomu  ovšem  hledě  k  prvotnému  řádu  kře* 
sfanskémuy  snad  se  přichyloval  k  zásadám  kommunistlckým  k  nimfto 
i  první  tajné  a  soukromné  společnosti  křesCanské  ještě 'za  ÍSasů  apo» 
štoIů  se  přiznávali.  Směr  jeho  patrně  čelil  na  takové  zařízoií  spo^* 
lečností  lidské  které  účely  života  do  samého  života  klade,  doufiU  žé 
království  svatých  bude  na  zemi  a  ie  jií  trpiU  nebudu  dobřil    Co 


^669  — 

a8iiií  tdto  jakož  k«id4  jitfé  jei  k  lida  Bamteia  se  sklo&ige  z  fantasie 
k  sobS  pnbralo  a  a  výtržnototi  ohyliastickýcb  to  snad  od  Žáká  a  čd- 
néjáich  přivrženco  jeho  bylo  spSfiobeoo  nqspiSe  snad  od  onoho  Kaniie 
který  t  čele  potřeSténi  a  vSi  praktické  půdy  se  abavivSi  sekty  Adam* 
wíkh  stál.  JestiC  td  oy&em  toliko  doinýfileni«  neboC  se  nám  nedostává 
pfameoů  takových  jeSbj  k  jistotě  nás  vedly.  Ale  domýšleni  takové 
vyplývá  X  bedňvějMho  uváženi  vět  od  Přihrama  sestavených  jež  sobě 
ta  a  tam  přimo  odporaji»  an  x  některých  patrně  rationalistický  náhled 
do  písma  vyhledá  z  jiných  xase  přímo  &Btastifiný.  ByloC  mexi  kněžiini 
knQných  stran  vícero  spisovatelův  x  nichž  snad  každý  jitié  míněni  za^ 
stával  a  i  spisy.  Fox&ířoval.  Jinak  by  nelxe  bylo  vysvětliti  sobě  rox-^ 
liénosti  vieKkýdi  sekt  med  Tábory  samými  x  nichž  každá  xajlsté  mďa 
svého  buditele  a  náčelníka  duchovního.  Jména  některých  knězi  Tár 
bonkých  xvláttě  horlivých  nám  zachována  v  článku  o  fáUiných  pro^ 
recíůh.  (Staré  letopisy:)  Koranda,  Bedřich,  Maěek,  MarkoU,  Rohlík, 
Vaniček,  Blažek,  Qnirin,  Štěpánek  svůdce  Vilém,  Jíra  PaJček.  Tito 
xigisté  vynikali  jsou  obzvláště  že  jim  jméno  fakfiných  proroků  dáno  a 
věty  v  dotčeném  Článku  uvedené  se  jim  vSe6be<mě  připisuji.  BylyC 
mezi  kněžími  Táborskými  některé  znameoité  a  nápadnou  energu  dueha 
a  jasnou   mysU   vynikajíci  povahy,  jiní  zase  niúcvašenou  obrazivosd 

*  svou  na  Ud  působifi.  At  i  o  výmluvném  demokratovi  knězi  Janu 
Ž«lÍTském  který  Brým  8mýil«oim  k  Táborům  náležel  a  o  hrdinském 
knězi  Ambrožovi  Hradeckém  zde  pomlčime  jelikož  se  nijakoa  písemní 
památkou  neosvěd&H,  připomínáme  ta  mezi  jinými  na  kněze  Viléma, 
kt^  napotom  v  Táboře  se  oienil,  co  na  zvláfitě  rázoěho  muže  jenž 
onělon  žalobou  proti  kněžim  Pražským  po  stěti  kněze  Jana,  vysteaptl. 
iJ^řed  bohem  milým  i  před  vánu  vyziíávám  i  osvědčuji  —  praví  Vilém  -^ 
ie  těmito  žalobajni  kněze  Jakuba  Betlémského  (Jakoubka  ze  Stříbra) 
i  s  pomocníky  jeho  nemímm  k  bezživotí  anebo  k  ujmě  kterého  úda 
na  jich  těle  pfívestí,  ale  minim  jim  jich  zlosti  před  očima  položití^ 
zdaliby  ponuýioe  své  zlé,  kteréž  spáchali,  byli  hnuti  k  pravému  po« 
kání  před  bohem  i  před  věrnou  obcí,  jakožto  toho  máme  žádatL'  Tyto 
jsou  viny  Jakůbkovy,  Přibramovy,  Engliěovy^  Martinovy  Volyni,  Eři- 
iCanovy^  Prokopa  PlzdkskékOt  Martina  Pražského,  Kardinálovy  Roky-^ 
eanovy  a  jiných  vSech  jich  pomocníků,  knězi  i  žákův. . .  Přes  celý 
tento  rok  trápili  jsou  věrné  panny  a  vdovy  i  manželky,  knězi  věrné 
i  eonsedy,  sožujice,  hanějice  a  UHvé  pikhartujíce,  aŽ  jsou  djruhé  věrné 

*  bratry  zpikhartovavfie  i  k  smrti  přivedli.  Kdyžkolivěk  byli  jsou  áotíti 
a  věrni  správtoe  a  úřednici  a  soudci  a  hejtmanové  ustaveni,  tehda  Ja- 
koubek kněz  Betlémský  i  s  jinými  spáti  nemohli,  sem  i  tam  běhajíce, 
radiee  se,  kterak  by  je  s  úřadu  strčili,  a  strčíce  věrné,  i  neflecketné 


—  sm  — 


v 


írádee  eákoáa  botího  i  t^imýdi  vsazervalil  A  to  jsoá  tak  dlouho  vtiJi, 
al  yértíýin  bmtýňm  z  sT^ta  pomobK.  A  báfa  'vi  oe  učioití  mmili  a* 
nebo  éo  jéMk  míní. . .  Řekl  i  ft  j^lyll^  a  veliké  obci^  a  to  vkuihj 
kátal  zapsati:  kdožbykolivěk  kbéži  Táborské  zastával,  aby  bylo  k  jeho 
statku  i  k  tardltt  Měděno.  A  tak  odsoiuseni  nad  mnofajcmi,  věrnýatt 
nčinil.  Proti;  dobrým  sondcům  a  vémým  qpr&vcům :  města  popudil 
néěkcbetných  aorádoi  zákona  božiba  i  věrných  lidív.  A  na  tom  dosti 
neměl,  i  jal  se  s  processít  mocně  raíkúzu  a  peied  dobývati. .  .  •  Dříve 
s  vix^hnpsaiiýnli  pomoeniky  sdíéval  ISs|;  lživý  a  falešný  a  lstivý  na  po« 
tnpn  zájiona  bóžiho  i  věrných.  A  ten  list  chválil  jest  a  velebil  v  svých 
káisanich,  i  s  svými  kazateli  tvrdil  a  řekl  jest  i  a  jmýpi ,  ie  kdo^ 
bykolivěk  proti  tomu  liatn  mlirril,;my  chbem.  jdio  hájiti,  neb  jesft 
z  zákona  božího'  ten  lisť  potvrzený.  A  4dyž  se  jeát.  sváté  pa- 
měti kněz  Jan  a  kněz  Prokop 'Táborský  toíha  lista  protivili,  řkouce, 
ten  list  jest*  BSvý^  lstivý  v  mnohých  afákiileeh  a  Škodlivý  zákona 
božímu  i  věmým^  a  že  má  opraven  býti^  .téhdé  odi  s  Přibrainenl 
m  s  jinými  onáli  se  tomu  a  pdepšiti  nechtěli,  až  jsou  i  meč  krvavý  tím 
listem  na  hrdlo,  věrných  přivedli  ...  V  tu  sobotu  «před  jidi  stětim 
žaloval  před  těmi  zrádnými  koulely  na  raíhúzéiiA  knězi  Nov^  iběetai 
řka,  ženini  rozdíl  v  tidu  a  k  bouřem  káží;  a  to  řekl  těm  krvavým 
soudcům:  ;,0  ste  příliš  vlažní  a  nedbaolivi!  PřičiĎte  i»lnost  abyste  to 
slavilL"  A  tudy  jich  popudil  na  nevinné  .  • ..  Řekl  knězi  Janovi  svaté 
paměti:  „ty  jd  vinen  všémi  těmi  bouřemi. a  tímto  v&n  krve  prolitinl 
n  'zarredl  si  Českou  a  Moravskou  zemi.^  —  Buifibe  všickni  knězi  avo-» 
láni,  kteit  se  kněne  Jakuba  Betlémského  přidrfa',  a  budte  otázáni  >  co 
oni  o*  smrti  těchto  bratři  smýšlí  I  BudCe  otázáni  pro£  o  ándrti  .tééhto 
věmý^ch  bratra  míči,  a  proč  jich  nevinné  smrti  nepotvrzuji  věrných 
křestanňv  k  stálostí  a  opatrnosti,  aby  se  opatrovali  vidouce  tyto  zmdy  { 
&\i  jsou  oni  jich  smrtí  vinni  ?  A  buď  jim .  před  oči  předložena,  kterak 
jsou  v  tu  chvíli  ústa  oteviefi,  když  jsou  nevětuého  zrádce  Sádlo  štěli, 
aneb  když  nevěrné  zrádce  na  nUház  vsázelL  Spravedlivost  boží  Sádá 
abyi  ten  soud  na  kněze  Jakuba  Betíemshého  i  na  jthó  spomoomliy 
spadl,  kterýž  jest  ón  s  svými  pomocníky  na. věrné  vydal,  aby  ňiiádoý 
Iměz  v  zl&n  domnění  a  kněz  krvavý  Aeiíiěl  svc^body  v  slouženi  ani 
v  kázaní,  léčby,  se  prvé  před  obcí  očistil  a  zjevné  pokání  činil.  A  žet 
on  s  svými  poinoemlLy  jest-  kněz  v  zlém  domnění  a  .krvavý,  protož 
aby  nesloužil  ani  kázal  i  s  jiúými  svými,  leč  se  z  toho  vyvedb  a  qe-^ 
vně  pokání  učini  atd4^ 

Rázný  tento  spis  proti  Pražándm  a  zvláště  proti  Jakoubkovi  ze 
Stříbra  byl  povstal  za  příčinou  uknftezMtví  jež  Pražští  konšelé  strany 
konservatívni  na  knězi  Jana  spádiali.  Ale  i  -  o  způsobu  kteiťak  hand^oý 


~  661  - 

ten  sÍJitA  86  vykonal  zachoval  se  svIáStai  spisek  jenž  bez  poohyby  od 
tebo  eainéhó  koke  Vfléma  pochází  a  celou  ta  ndáfest  zvláStě  pro  hi- 
storii'Prahy  dSležitoa  Telmi  živě  a,  podrobně   licí.    Historická  tato 
monografie  o  smrti  kněze  Jana  poskytige  nám   obrázek  tendenčního 
d^pisectví  y  patnáetrái  stoktí  a  svSžesti  svon  vahiě  se  liií  od  jmých 
ůBských  zápisů  této  doby  jež  nazyice  znak  duchem  obmezených  svých 
původcfi  na  6áe  nesou.  Spisek  tento  už  za  starých  časů  nafiel  obUby 
a  roaitfeni  neboC  jej  staří  l^topiscové  do  kronik  svých  bralL    (Nověji 
tiskán  vyěel  ve  spisu^  Staří  létopisově  a  též  v .  Dějinách  čadkých  Pa- 
laekého*)  Takž  tedy  jakož  mistři  PražStf  hojnými  traktáty  proti  Tábo- 
rům vystupovali  čiďli  totéž  TáborStii  a  jest  se  domýšleti  že  tato  strana 
jakž  radifadní  smýšleni  a  rozhodnost  její  s  sebou  přinášela,   mnohem 
živčji  a  odhodlanéji  si  počínala  v  pamfletech  a  replikách  svých.  '*)   Že 
Tábontí  nejen' hájícími  ale  i  dorážlivými  spisy  vystupovali  o  tom  sotva 
může  býti  pochybnosti.    Takž  praví  Příbram  že  Jan  Óapeh  vydal 
tráktcá  ituírdiřnýy  plnéfjéi  hrvé  neíK  rybník  vody  v  němžto  mnO" 
hými  fíwmy  ěta/rého  aákona  dovodí  viech  t&h  vkrwteňatví^  radě  a 
veUf  aiy  je  v&ekni  mdU  bez  rozpoM;  na  HeréS  kniilóy  jako  na 
prvnt  základ  těok  bojuv,  on  i  jiní  knéM  zaloHli  eú  boje  tv  neřádné, 
nehřesfáneké  a  tdDrutné  jimi  ee  hájíce  a  vyndouvajice,    Čapek  tento 
byl  jeden  z  bojovnýďi  knězi  husitských  mezi  nimiž  se  Prokop  Holý, 
ProkApeky  Ambrož,  Bedřidi  i  jiní  vyznamenávali,  kteří  buď  sami  voje 
vedouce  buď  s  nimi  do  válek   táhnouce  ohnivými  řečmi  povzbuzovali 
lid  k  udatnosti.  Z  těchte  mužův  zajisté  záležela  národní  česká  ecclesia 
mifítanš  o  níž  historie  tak  mnoho  vypravuje.    Někteří  z  nich  ovšem 
více  kázáním  a  mečem  pisobiH  nežli  perem,  jiní  ale  též  spisováním 
se  zanášeli.  Jmenovati  tu  sluší  Oldřicha  ze  Znojma  faráře  Čáslavského 
a  Petra  Němce  ze  Žatče  jenž  co  poslové  na  sněmu  Basilejském  se 
ůčastnfli.    Oldřicha  Znojemského  řeči  vedené  k  hájem  Článků  o  svo- 
bodném kázaní  slova  božího  nacházejí  se  ve  sbírce  ostatních  řečí  spor- 
nýdi  v  aktácb  sboru  Basilejského.    Petr  Žátecký  sepsal  denník  o  je- 
dnání poslů  českých  na  sboru  Basilejsko  r.  1483.  (Pal.  Děj.)    Výše 
těchto  ale  stál  SCkoláš  z  Pelhřimova,  po  celých  Čechách  zn^ný  pod 
jménem  Biskupec,  od  r.  1409  bakalář  svobodných  umem'  na  universitě 
Pražské.  Jsa  muž  učený  a  vážný,  zdá  se  že  hned  na  počátcích  vzni- 
kajícího husitství  v  Čechách  rázněji  vystupoval  a  dále  zaměřoval  nežli 
mirtři  Plmžšti    Při'  tom  zajisté  bylo  jeho   chováni  a  spůsoby  takové 
že  má  důvěry  lidu  i  kněží  Táborských  nad  jiné  získaly  nebot  1.  1420 
jej  vyvolili' za  néjvyštího  svého  správce   č9i  biskupa.     V  jednáních 
veřejných  je)  iridíme  už  I;  141^  rázně  a  odhodlaná  vystupovati.  Zvláště 
se  vyznamenal  ve  schůzce  u*  p.  Zmrzlíka  odbývané  U  1420  kdež  hor- 

86 


—  562  — 

livoa  řeči  odpíral  mÍBtrim  PraSským.  Že  I.  1421  se  k  nim  sasé  pfí- 
blížil  sHiířeiiliyýni  liBtem  stalo  se  beepochyby  proto  ie  v  potM&vi&iii 
novi^ch  sekt  a  výtržností  meri  Tábory  obával  ee  áplaáho  roapadantí 
svobodné  drkve  éeské  kterémož  nžSim  sjednoGeníai  se  stimny  svá 
s  Pražany  nbrániti  zam^ŠleL  K  takovému  splynuti  viak  nedoSlo.  Již 
L  1423  na  snémn  KonopiStském  jéj  nalsKáme  v  horlivém  ódporv  proti 
mistrfim  Pražským  a  zvláště  ptoti  Přlbramovi.  Y  této  sckůaise  PraiAtí 
mistři  horlivé  doráželi  na  Bisknpce  ie  se  prohřešil  proti  vfíe  kiesfan- 
ské  traktátem  kacířským  jenž  začínal:  Ad  niagnifieatí&nem^  Tvrdil 
prý  Bisknpec  y  traktátu  tomto  ie  Kristui  po  wémnanehe  vstoupení^ 
nÚcdei  tilem  svým  na  zemi  není  přítomen  roxméimé  a  dle  piisnůran-- 
etví.  Naproti  tomn  pronesli  TáborStí  traktát  Pfibramův  proti  BBsknp- 
covi  a  nastala  hádka  prudká  jež  viíak  opravením  oboa  tÁktato  ku 
smířeni,  ovSem  jen  kratiďLéma  vedla.  Ůčasténstvi  Bisknpctvo  na 
sněmu  Basilejském  jest  z  historie  dostatečně  znáimk  Nás  sde  aájimali 
má  zvláltě  spisovatelská  jeho  SnlivosL  Avšak  pohřiehu  se  část  jeho 
spisu  stratila  jakož  k.  př.  traktáty  proti  Okelčiekému,  čehei  tím  vfee 
nám  litovati  jest  čím  duležitéjšf  by  se  nám  byly  proukásaly  k  osvétlMif 
filosofických  náhledů  Biskupoových.  —  Spis  jeho  ť  SestaVení  v  jedno 
všech  čtyř  evangelií  (Soriptum  euper  qwUuor  evangelia  in  wMm 
concordata)  nachází  se  v  ruk.  Vídeňském.  Nejdůležitější  nim  jest 
spis  Chroniea  eontínens  causám  sacerdotum  lUftorsnmnn.  (Kronika^ 
Táborská  až  do  roku  1443.)  Byla  sepsána  latinsky  a  také  česky 
leč  toliko  latinský  text  se  zachoval.  Český  o  němž  se  i  ve'  spisedi>  bra- 
trských častěji  zmínka  činí  posud  se  neaašel.  Spisovatelem  kroniky 
této  byl  J.  Lukavec  a  Bisknpec  prý  jen  predlonžitelem.  jqjim.  Kniha 
tato  by  se  byla  stala  zajisté  neócenitdným  pokladem  Uteratmry  aaší 
kdyby  v  ní  vypravováno  bylo  více  o  tom  co  uvnitř  Tábonkého  bra* 
trstva  se  dělo  než  o  hádkádi  a  půtkách  jeho  s  protivníky  vnějško.  — 
Jiné  písemní  památky  po  Biskupcovi  se  připomínají  tyto  :•  Pséni  Mí- 
huMee  biskupa  Táborského  a  M.  Jiéina  —  do  Prahy  Hraném 
knéze  Martína  Moravce^  a  traktát  průH  KanysovL  (Tyto, dva  spisy 
uvádí  Šturm  v  knize  své  Srovnáni  víry  a  učeni  bratH^.  vydané  158S*> 
Co  se  učení  Mikuláše  z  Pelhřimova  týká,  netiyil  prý  on  sám  —  dle 
svědectví  Příbraifaova  i  Ghelčického  že  bral  někdy  velikou  jeho.  částku* 
od  kněze  Jana  Němce  Žateckého,  jehož  pojednání  f^Oum  0piirtíuě  ve-' 
ritatis  odiens  omne  mendadum. . .  (Ponévadš  duch  pravdy  př^fvAtu 
se  protiví  IH)  i  Přibiam  i  Chelčioký  častěji  připomínijí  (Pabdíý  Děj.) 
O  Biskupcovi  se  zmíniv  Sylvius  jmenuje  ho  mužem  mnohých  zlých 
dnův.  A  skute&é,  zlé  dny  přečkal  Biskupec  a  mnoho  trpěl*  až  po* 
sléze  v  žalářích  Poděbradských  uvězněn   okolo  »riui  1468 


_  863  — 

Jaa^  Lolávec  y  knfe' a  dějepisec  Táborský  sepsal  mimo  nahoře  uvede- 
noii  kronika  té£  spis' ;  pretí  Rokycanovi  <  a  Praianům :  Canfesricněě 
Jktbaritamm  centra  JRókicanv^  et  oMoě  íheohgos  ProffénseSj  okolo 
rokt  1431.  (Tiskem  vyáel  spis  tento  r.  1666  pod  títolem  Valdensia 
a  vydU  jéj  Matiá«  Flaoiiis  ^mrictis  v  Basileji.) 

Mezí  charaktery  Táborskými  vyniká  též  Václay  Koranda.  Při- 
pomenouti sbaíi  ie  bylo  dré  mnřav  toho  jména  jenž  v  patnáctém  sto- 
letí historlclLé  flloTŮtností  si  Vydobyli.  Oba  byli  z  Plzné  rodem,  oba 
se  OBvédffili  oo-hoHiTÍ  Hosité,  leč  jen  starSí,  jenž  byl  forářem  v  Plzni, 
se  přidal  k  Táborským  a  stal  se  jedním  z  předních  mezi  nimi.  Byl 
patrné  hoili^jSim  ^gitetořém  a  oriem  i  Výmknméjfifm  kazatelem  nežli 
spisoníatel^m.  L.  '1419 '  účastnil  se  valné '  scbnzky  Bdn  na  Vížkách. 
Jaklil8taíi.!]étopisovélpiíř:  biul  se  k  tomato  sbbráni  kněz  Václav  Koranda, 
rodeftní  k  B0vé'kd  Pkné,  s  processi  dosti  Telikú  i  t61em  bož&n  asezá-- 
stopem  ^drahným  obého  pohlávfy  mužského  i  ženského.*'  Jisťé  jest  že 
hnsitství  v  Plzni  totikoKorandón  vzniklo  a  kv^lo,  že  on  byl  ná  &s 
Q^ínil:  ,ipto  mfisto  iltbčídtém  vftech  kteří  odí  jinud  pro  smělé  své  novoty 
b^  stíháni;  Jestít  to  důkaz  že  Koranda  n  lidn  ▼  Plzni  mnoho  pla- 
til a  pc^dlamostí  iVon  převahy  nabyl  nad  katolíky  taméjSími.  Ve 
sdínzoe  na^  Křížkách  napomínal  Kd  aby  sé  nchystával  k  obrané  jelikož 
nepřátelé  ^é  rozmnožiijí.  jI<MÍivým /kázáním  přesvědčoval  posluchače 
ŽB  \jrimo&  péně  IdrásnS'  ztáévétla^  ale  i  kozlové  íe  ée  Mížií  éhU^ 
jke  ji  UodaU,'^  Petřébí  prý  tedy  aby  nechodili  již  s  holí  poutnickoa 
nýbrž  s  mečem '  ví  rbkou.  —  Nejprv  on  sám  svým  příkladem  osvědčil 
totcr  své;  přesvědčení.  Pozůstaviv  svou  fera  odebral  se'  na  iVibor*  L. 
1420  dokázal  zmužilost  svou  tím  že  chyoen  byv  s  některými  Tábor- 
skými od  tRosenbarských  á  na  Přiběnicioh  uvězněn  nejen  svých  pout 
se  spvostil  ale  i  ispoluvěžně  své  odpoutal  a  hUdačá  svých  se  zmocnil  a 
na  místě  své  je  upoutati  dal  S  věž  hradorou  tím  opanoval  takže  snadno 
pak '  hflo  Táb^NTským  zmocniti  isíe  hradu.  Stáří  tétopisové  praví :  „A 
od  té  chvíle'  až  do  smrti  své  kněz  Koranda  Václav  mBe  jest  neslnžil ; 
proto,  než  kdy  jsá  Přibenice  dobývali  on  i  s  jinýnii  s  věže  kamením 
sá  házeli  dolnov,  bránivSé  se  na  věži.  I  doinnieváje  se,  žeby  někoho 
z  syéta  ísvedl  a  zainordoVal,  i  nesměl  mSe  aiůžiti,  než  toliko  kázal.** — 
Bylt  <)á  j^ak  zi^jisté'  j^deň  z  horlivých  kňěží  Tábokdcýoh  jenž  zástupy 
bqíovné  V  taženích  válečných  provázeli  kalidi  páně  rozdávali  a  živým 
kázáním.:  lid  svij  k-  boji  podněcovali.  Že  nejen  slovem  ale  i  perem 
působil  sdudíme  z  Uňío  že  1. '  1421  podal  traktát  proti  Jakoubkovi  a 
misCniib  Pražským '  žádaje  spolu  o  veřejné  slyiém'  před  obd.  Když 
mu  toto/ by lo^  odepřeno  držel  veřejné  kázaní  b  omatích  t  kostele  u 
Matky  boží  Sněžné.    Není  pochyby  že  byl  znamenitýnk  kazatelem  a 

36* 


—  664  — 

od  protivníka  Táboriv  mezi  nejnebezpečnějii  řečníky  pOTaio^áii^  '  IMe 
sySdectYÍ  starých  letopisů  1.  1437  když  teákce  prOti  T&borám  se  tmo- 
hla,  zabránéno  tím  aby  nikdy  ikékázal  v  htélů^etvi  ceskén  a  obýval 
toliko  na  Táboře  a  jinde  nie;  a  to  pod.púhutú  utopenie.  .  Y  Tá- 
boře živ  byl  jeSté  léta  1451  kdež  Eneáš  Sylvitu  s  nkd  disputoval  aa- 
zvav  ho  V  zápisech  svých  o  Táboře:  Vencedaus  KoroĚtda  veku'  *dia'- 
boli  muncipium.  Jaké  bylo  poaitívné  jdbo  níekií  a  ku  které  stíané  Tá- 
borských se  počítal  nelze,  s  jistotoa  tidati.  Zdá  se  že  stál  nien  kný- 
nějiími  a  dále  8el  náhledy  svými  než  i  sám  Žižka  před  ktérýziž  prý 
se  na  některý  čas  ani  ukázati  nesměl.  '   : 

Při  nedostatcích  písemných  památek  z  této  doby  jest  rfibeof  téméř 
nemožná  přísně  lidatí  na  kterém  stanoviiti  kteťý  z  dáčebých  kn^ 
Táborských  se  naďiázeL  A  ráznost  ve  víře  .na  .Táboře  byla  voliká.' 
Jakékoliv  kacířství  v  křesfanstyti  povstalé  v5e  se  ila;  Táboře  shluklo, 
svědčí  Sylvins,  a  každ&na  ta  vofaio  věřid  co  se  ina  líbí/^  :  Zfftí  to 
tedy  jest  doíevní  individoálismas  na  ncgvýS  vyvinatý. 

V  dlouhé  řadě  osobnóétí  tenkráte  nad  jiné  vynikajících  a  f  podivné 
směsi  stran  proti  sobě  brojících,  vstříc  nám  vstupíge  pováhá  jedna 
znamenitá  a  v  historii  české  země  prosltUá,  totiž  M.  Jana  Rchycana. 
O  životě  jeho  podávají  dějepisy  dostatečné  zprávy.  Jakž  v6bec  známo 
byl  synem  kováře  v  Rokycanech  a  odebral'  se  záhy  do  Prahy  na  Stu- 
die kdež  se  stal  žákem  zvláStě  M.  Jakoubka.  L.  1415  povýíen  byl 
na  bakaláře  svobodných  umiění.  Jsa  knězem  horlivýiíi:  strany  pod  obo- 
jí, obeslán  byl  r.  1418  před  soud  sněmu  Kostnického.  Bylt  už  ten- 
kráte mezi  náčehiíky  nová  sekty  české  jmenován  spolu  s  mladém  ba^ 
kalářem  Vádavem  z  Dráčkova  a  mistry  Jesenickým,  MikidáSeln  z  Re- 
čic  a  Tlka.  Později  se  stal  kazatelem  v  Týně  a  spiávcekn  kněžstva 
na  Starém  městě  jakož  kněz  Jan  Ylk  toho  času  (okólu  roku  1428) 
na  Novém  městě.  Roku  1424  si  byl  velkou  záshiha  o  Prahu  vyd<ri>]^ 
tím  že  Žižku  na  Prahu  táhnoucího  zvláště  dotýkáním  se  citu  vhsteb- 
ského  a  národního  k  míru  sklonil.  Stál  tedy  při  Pražanech  a  řadil  se 
k  mírnějším  kaUSnikdm,  mezi  nimiž  ovSém  duchem,  včenpsti  á  výmhiv- 
nosti  vynikal.  L.  1429  jmenován  byl  generálním  vikářem  arcibiskupa 
Konráda  načež  1432  na  církevní  sněm  do  Basileji  vyslán.  U  vyje- 
dnávání kompaktát  byl  on  nejen  nejhorlivějším  jednatelem  ale  i  před- 
ním řečníkem.  Zásluhy  a  hoHivost  jeho  došly  ale  taká  veřejného  uznáni 
v  Čechách  tak  že  na  sněme  zemském  1.  1435  od  stavuv  a  kněžstva 
strany  pod  obojí  za  arcibiskupa  I^ažalLého  byl  zvolen  ač  nedosáhl  po- 
tvrzení papežského  nikdy.  L.  1437  pro  hájení  práv  strany  pod  obojí 
proti  Sigmundovi  musil  z  Prahy  uprchnouti  a  zdržoval  se  v  Hradci 
Královém  až  do  léta  1448.    Teprv  když .  Jiří  z  Poděbrad  jehož  nej- 


—  666  — 

hofttvjpim  l>7l  pKvržéncMa  Prahy  dobyl  návtátíl  se  Bokycana  a  uve- 
den byl  sáae  do  Týna  kdeito  bí  do  smrti  své  0.  1471)  zastal  br- 
réřem  jaa  spoln*  a^inistratorem  duchoTenstva  strany  pod  oboji.  — • 
Povaha  tohoto^  maže  vylíčil  Palacký  v  Dějinách  zemé  české  tak  živě 
«'Objektivné  Ž0  nám  nezbývá  než  přikročiti  ku  pohlédnnti  na  literní 
snahy  Rokycanovy*  Úsa&y  posad  projeveny  shodcgí  se  v  tom  že 
ěpismfé  jeho  nevyníhdjl  ani  ěloKem  (mi  pkvoAnoatl  <»  dvmyalmeU 
áběáhu,  nad  jiné  podobné  9pi$y  viku  jeho.  *  My  neznáme  ani  jediné 
věty  nebo  sady  vervacné  —  praví  Palacký  —  jej&nžto  by  on  byl  sta- 
novitelem původním;  soostava  nanky  té  kterouž  byl  zastával  po  celý 
rik  iivotk -^éhoy  nebyla  ůtvor  jeho  vlastní;  přijďc  ji  byl  hotovou  a 
vkončeíiíoa  od  učitele  «vého  M.  Jakoubka  ze  Stříbra;  musit  tedy  na- 
INTost^  vyloučen  býti  z  počtu  getiiův  tvorcích  a  myslitelův  hlůbokýdi. 
(Dějiny  IV.  389.)  Neležit  tedy  hlavní  síla  jeho  v  principu  který,  ale 
ve''sp&s(»bu  jakým  ho  zastával.  Spusob  tento  zajisté  vSi  pozornosti 
jesl  hoden  a  osvědčuje  se  i  ve  8|>isech  Bokycaňových  dostatečně.  Bylt 
on  dttch-  praktický  jehož  myMénka  živým  teprv  slovem  nabyla  pravého 
"Hýznamu  á  posobei^y  byl  předevSim  řečník  pročež  nechtěl-Š  se  minouti 
ofle  jasáoitf  Šetřiti  muďl  nanejvic*  V  projeveni  přesvědčeni 'sv^ho  vSak 
nadobyčejnou  oervědčoval  odhodlanost,  nevystupuje  trpně  nýbrž  přímo 
aggrenVBě»  Protož  také  mnoho  a  rázných  měl  protivníkův,  z  nichž 
mnozi'  patrně  duchem  ho  předčili.  —  Spisův  jeho  se  zachoval 
dosti  veliký  počet  Jungmann  jicČ'  uvádí  12  čiseL  Nejhojněji  se  ta 
objevují  kázaní.'.  L.147'0. vydal  PostiUn:  Výkladové  a  kázaní  na 
éiětá  ^nedélni  přee  celý  roh.  Spis  tento  tiskem  nikdy  nevyěel.  K  ru- 
kopisům v  hist  lit  č.  od  Jungmamia  uvedeným  pMdati  slufii  i  pěkně 
psaný  kodex  jenž  ve  Švédsku-  se  nalézá  a  takto  končí :  Skonávají  se 
řeči  výtečné  a  výkladové  vími  na  ctěni  svatá  nedělní  celého  roku 
i  niktérých  svátků,  jenž  jsů  kizány  v  Praze  v  Tejně  v  kostele  skrze 
ústa  sláíVné  pamětí  mistra  Jana  Rokycany,  arcibiskupa  voleného  če- 
ského, jehožto  památka  a  jméno  buď  v  chvále  církve  svaté  a  zvlá&tě 
-Óediův  a  Bforavců  věrných  iatd.  Napsány  jsou  knihy  tyto  prací  Sta- 
nislava z  Křížanova  k  radostí  urozeného  pana  Buriana  na  Brtnici  L 
b.  1600.  — ^  Obsah  kázáni  těchto  jest  charakteristický  a  jeví  se  v  nich 
dofáŽiivý  spůsob  kostdniho  řečněni  oné  doby.  E.  př. :  „I  kázal  jim 
aby  ódvásBafi  oslici.  Která  jest  ta  odice?  lid  tento  tělesný,  hovadný 
čím  jedt  přivázán  f  -^  obyčeji,  navyklostmi,  právy  svými  zemskými, 
městskými  .  .  .x  Ba  dejte  se  již  odvázati  oslové,  oslice!  .  .  .  Nu,  tyto 
pak  ketay  pyiné,  hrdé,  kdo  je  na  to  navede  aby  ony  své  pýchy  ne- 
chaly? Křič,  Volej,  vpiej,  víet  jest  jedno;  aby  ony  tě<A  hlav,  chomou- 
t&v  VeUkýdi*  nechaly^  ocasové  f&by  se  po  nich  neplaziH,  páterův  korá- 


^  866  -. 

lovýdi  nenoBďy,  viak  by.  je  tart  di  ki9£  slámil.  Ba  dcgta  .8j9'  ^ddU 
žati  oslice,  P9lové  \irohi!  Pohleďte  pak  na  tyto  lidi  rytířské  ježto  :jio- 
toUko  odvázali  ale  přivazuji  osla  Hd  tento  lobotaý,  aeboaátkiib  dronoe 
je  loiipice  betpiávněy  dani  na  ně  2amýSlejioe,;  tiiki  na  kié  břemena 
ukládajíce  jako  na  osly^  ...  Na  jiném  nusté  horlí  proti.  JattoBkéna 
modleni  v  kostele  > jemnž  lid  frý  nerqzami*  a  praví:  ^Ale  ^dyby.  :io 
lidem  ctěno  bylo  óe«ky«  aby  cozomét^  nzřelby  kterak  by  se  přelo  dk- 
hel  bouřil.  AniC  křléí^  ou  kněží»  nechtě  toho!  nepočfmejte  nic  otovébo, 
nebudeme  vám  tobo  trpětil'  .  .  ..  A. na  jiném  zase' míbtf, ^vykládi^ 
evangelium  I^nkáše  13»  31  píavi:  ^Že  Pán  tato  ;Erode8a>nuBýváiHÍkaa 
pro  čtveru  véc;  nebo  lidka  to  má  nejprv  do  sebe  a  téi.vJádiiftta  tfa* 
dluíd  máji  to  do  sebe;  —  jako  lifika  }m  btivá,  tiž  til .  úředlaí oi  ^ 
málo  se  jim  co  ndíbí  do  kpho  aniC  a  nim  ^ned  lsti .  divné .  skládufí 
.. .  .  Jiéka  jest  dfayá  věc,  téí  ti.  úředlníci  dní  kdfi  mohu  koho ;  u.). 
liika  kleče  mece^  iň.  n^bé^  rovná;  též  ú  vladaři*  piiii:v,  soudech  meeí 
okliky,  ano  bude  pře.  rovná  an€  jinak  tomuto  sondi  a.  jinak  jinéma  4® 
jest.  známý  neb,  k^iotr^,.  *  ..Z  jinakých  episn  Bokyícamavých  lyláité 
zajímavý  ae  jeví  J^st  proti  PilkoĚtiom  t,  proti  .Bnítom  <le8kým»  fú 
Čechách  i  Moravě  L  11468  rozoraný.  Prav{C  ta  iBokycima:  JfiAptf 
pána  Jeiíie  a  láska  bosie  a  úeaatíno^f  Ih^ohoi  0wU4hQ  iSS/ťímii! 
C(Mové  nynijSi  íe  jsú  ph^  nébezpečmstmé\  nebo  pítiek^d  AntíkriotOf 
jakof  die  8.  Poível  vedli  jednáme  budf  i(áblovii  veívidikém  sitetknl 
nepravosti.  I  já,  miefr  Jaii^  z,  Bfikyeo/K^  iddo^f  nMje  vašeho  iigMH 
senie,  i  napomínám  váe,  abjfote  pUni  bjfHi  vief^ ; .  ,^  jdilfi  íDmA 
evatý:  ,^ři  kaídém  ^a^piitku  tvém  v4r  z  viéry.  éhtie  tvé;  neb  bez 
yiery  nelze  eé  líbiti  Sohiu"  Jfruhé^  u  vipre,  poeiMli  ptavé  «l4rigjh 
vajte  lehcí  a  vrtlaa;i;  nebpeánq  jeet:^  ^^IMi  pevný  na  'ee^tMie 
a  nekrácej  na  kaidú  ceetu.'*  N^b  iaki  :vptUavýf  že  jéet  břieiŘik, 
dokázán  bývá,  jeda\ak  tAo^  jednqja  jiné  Uhee  bez  piema^iekíp^gz^  éě 
viery,  A>  íe  nynie.pH  visře  neenázky  a  týpriJfQf  ďfuff  tf..  Jkfíc  cum 
při  Tele  bošiem  i  při  jiných  hmech,  vý  tqkto  viiřte^  dK\Me  4kfí^' 
znávajte :  Viřím^  ie  v  evátoeti  velebné  oltúhd  jest  pr$Řféitélo  pána 
Ježíše  Krista,  z  panny  Marie  vzaté  d  na  k^H  poviSei^éfi  nob  tak 
sám  pán  Kristus  řekl:  „Vezmeš  a  jezte,  to€  jest  tUo  mé^  kteréi 
za  vás  zrazeno  bude."  K  tomu  vj^ece  písem  svatých,,  jeito  ukasnýí 
klanéme  Tělu  pána  Jezíie  Krista.  Protni  tí,  uéitelé;  kmiz  Michal, 
kněz  Martin,  laikové  s  nizm:  Řehoř  krájel,  KaJum^rda^  Sk^  jiní  té 
roty  s  nimi,  z  své  vSetecnoeH,  kterúi  do.  sebe  mají.  pravié^  ie  zje^ 
venie  mají  od  Boha,  a  íéby,  coí  <ítfné^  z  Vuekok  9v:  vedli,  0, kterak 
mají  volení  bo£i  jnieti  sě,  ie  si  tak  mezi  nimi  /  ohM4vái /\a  písmo 
die  proti  tomu :   „Žádný  nevie :  jestrli  hoden  mlpsiii.,  k^^l^ .  éili  IM- 


—  587  — 

mJbmtif'-  á  pém  JeéU^die:   iJKdyi  vleehy  věci  uUnkě,  hUrtí  9& 

vám  přibdsénjf^  reeU:    Neúškeéné  shthy  jmneř^    A  mudrci  pravte^ 

i#  děufikm  tnAo  vtipu  mnohé  jest  v  bhtd  uvedlo.     Tito  tdké  pře-- 

vyeoee- sahají  na  éesipána  Jeiíée^  fe  Haněti  si pAm  Jeíííavi  n«- 

chtéjí  a  od  klanéfnie  odvodie:   on  Buóh  otec  dal  éest  tomu  clovéku 

pánu  Jeilikhn,  abff^  ve  jméno  jeho  haidé  koleno  klekalo^   nebeské, 

Msmské  i  pekelné.    IkUe  odtrhli  éú  sé  tito  ode  vieho  knUstva  i  od 

jieh^-^de  víeeh  shUkuov  i  pésbihovánie,  kteréš  sé  njfnie  v  cierhvi 

svaH:iMtehováiMÍ,  tupieee  jióh  skutky  i  posluhovánie  pH  vécech  spc^ 

sifedbsýeh  4  proMAsee,  A  oni  sami  laMey  na  knéistvie,  na  biskup^ 

'sHňie.  véttufe^  dobře  sú  ucimli  a  ie  dobře  stojie.    A  tak  by  z  júáh 

ř€éL  a  pcváh  i  skutkuov  nUodiei  Téla  boši^  nebylo  v  svátosti, 

v  iádné  tenii^  ni  v  misM,  m  ve  vsi,  kdei  by  koU  byli  knéiie  řádem 

'kostela  Římského  siDéeeni,  jeito  toho  iádným  pismem  nedokáií;  i 

nsshMě  jim  v  tom  věřiti*,    DUe  z  toho  jieh  poblúzenie  upadH  sú 

v  jiný  blud  C'  ie  Udi^  došlé  h  rozumu  po  ébruhé  křtie  při  vieře  kře- 

sUmdcé...  Neb  křest  veéUé  S*  Pavla  děje  si  v  smirti  pána  Jeiife 

\SMstai  a  jaJcoi.Kntíus  jediná  jest  umřel,  tak  élovék  jediná  má 

kiftin  týti  t^^. ne  vieee.-  Pohánie  toi.  sé  opětuje,  ale  ne  křest.  A  tak 

ti\pfi\UrÉshi  pfi  I^  boHsm  neřádné  sé  máji  proti  vieře,  kteráí 

^etáfi  dsktérmié  sviti  vyznávali^  on  i  to,  v  svém  psaní  poloHli  o 

'  Těle  ^be/iem,  Nikteři  poznavie  Boha,  ne  jako  Boha  etie,  a  Krista 

iJeHie  uezd^fH.eiél  pMaiéuji:   ,^nsb  ohamMsi  spufténie  stojí  na 

*másU  suktémJ^     Zbto.  jpianio.  jest  Dasdele  proroka  proti  modlám 

(pohanským;  a  béře^li  jé   kto  apřUepuje  k  svátosti  velebné  Těla 

ieíiehb,  ^zle  a  nepravé'  Oni  pstoti  písmám  evaiýeh  i  skuíkám,  kteříí 

sá  eěUowĚUpéam  JešifoM  a  jÁo  TOu  v  evátos^  velebné.    Pak 

■ia  Éúuívis  «  pUí:  Jeby  ^takové  výtriky  a  na^eenie  scestná  z  mýah 

kázami\mi^,  oípoviedázk  í  torna:  před  pánem  ^ohem  mi  křivdu 

-Ume;  .iwli  takové  vifi  atmuSeme  i  jish  smyšlenky  nikdy  sú  mi 

is  pavotenkn  if  sudce  nevstii^jnly,  ale  odporen  sem  jim  býval  a  jsem. 

IfeiJoui  Je  písma  svatého  ei,-  svaiýeh  doktoruov  nepřhfodie,  neb  jieh 

k  evým  Myšlénkám  nemají,  ani  k  svým  skutkem,   a  jednáni,  kte^ 

rái^^zisiaU,  éSm  ivrdiU  mohu:  i  křivým  připisováním  mnú  to  by 

maiMU&  shtUL .  Píší  také,  ddéjiee  mé  zmazati,  a  k  dobrým  lidem 

zhyzditi,  pravieee:   ,JĚistře,  kátats,  ée  ke  všem  svátostem  cért  a 

A^tikríei  jest^vkroSl."'    Znáái  to,   £e  sem  mluvil,  ale  ne  k  tomu 

ýímyshiy  faUšnémsiy  jakoi  oni  táhnu;   neb  sem  nemluvil  k  nUádné 

nepoM^oéti,  k  újmě  nebo^U  útríee  svátostem,  ale  proH  nehodnému 

poiívénL    Nebo  křtu  svatého  nejedná  potívaji  v  pýše,  v  knéistvo 

^fskázejí  z^  a  neřádni^  vmanieletvo  letři  anevéstky;  a  ne  do  jed- 


—  568  — 

néeh  jeét  to  še  HeHí  jeú  před  Udmi  numidé^  jšú  htíri  a 
před  tváří  BoiL  Protož  nemajíce  fiema  při  evýeh  bhidieeh  i  iý- 
tr zdech »  i  óhtie  mim  dovoditi*.  I  proěkn  váš  víe(k  věrných  pro 
vaie    epaaenie^    buďte    opátmi   a   vizte   nehaídému   dwJnu  věHU 

€L  Zt  vUt   •   •    • 

Z  jinj^ch  spisův  Bokycanoyýoh  připominá  m  svliili:  OhvkŘémi 
mutvu  JPralekých  Přibroma  a  IRtariay  jefieh  přewřáoenoetif  srááy 
a  pobéhlosti  od  pravdy  a  t  d.  a  TVaktat  proti  4ešH  řeíem  debtoru 
pobéhlýdu  Oba  tyto  upmf  uvidí  Jaíbt  t  Ustorií  hratnké.  ^  Zvlátoi 
pozornosti  hodné  jsoa  řeči  které  mil  na  Bnémn  v  BasiliBJi,  a  Mtly  jež 
psal  povéstnému ,  TytriencoTi  Eapistiinoyi,  jednomii  s  n^iNdifash  jdio 
protivníkův.  MélC  zigisté  Bokytcaoa  podobnýdi  odpurciv  mnoho  ak 
'  též  neméně  pjfátel  již  so  ho  ujímali  vehm  horiivi,  a  masi  nunift  nej- 
více mn  přízní  svou  přkpél  Jiří  Poddhradský^  Liatiny  eoatSké  o  ntai 
zmínka  činí  častéji  než  o  jinýoh  osobáeh  ooS  8vM£(  že  ae  vefiká  di- 
ležitost  príditala  osobé  Jeho.  Kterak  strana  Bimská  proti  ninm  hor- 
lila Tysvíti  z  mnohých  d<^iaa  a  stížností  prett  nSma  vedených.  Zvláité 
často  na  néj  žaluje  bisknp  01omú,cký  Tai  s  BoskóTÍc,  i  radí  jednite 
přímo  Jířimn  by  si  jiného  kaplana  zjednaL  yJPřibylo  nám  teehnoetí 
pro  některé  věci  o^  zvláHé  e  wášírem  Jtohyeamein.  A  jednota  panika 
1.  1465:  Také  fifdeir  Mokyeana  e evými nékéerýM 
naJíe  vidy  volají  smýšlenými  a  neduvodnými  véead,  bářícCf  kméjkě^a 
poátívajice.  Naproti  tomu  horKvi  se  ho  jiní  zaslávalif  jakitto  akta  o 
volení  Mistra  Bokycany  za  arelbisknpa,  jednáni  snfimovni  a  Ušty  Jiifto 
Poděbradského  zřejmé  objevují.  Leč  ntedení  vieeh  tiehCo  svideotfi 
pokud  se  v  sootěkých  písemnostech  zaphevala  přílift  daleko  by  aás 
vedlo  a  podotýkáme  toliko  íé  v  literanuch  pkdedi  s  íbsA  HDkyoawH 
vých  mnoho  ďánkáv  proti  ninm  se  jeví  a  to  «e  strany  katolMské  i  ra- 
dikální. Větší  víak  jeho  neplátelé  byM  latíníd  ai5  on  palnié  vide 
jim  nadržoval  a  méně  nrpatně  proti  nim  vystopoval  něžB  mn  oa  vole- 
nému arcibiskupovi  pod  obojí  a  zastáviď^K  kompal^at  {ri&bieio  nebeC 
úhlavní  a  nebezpeční  nepřátelé  jebo  nebyli  na  Táboře  nýbrž  >  knhn 
kardinála  a  přívrženců  jejich.  Smýžlení  Éimskydí'  o  Bd^yeanovi  a 
straně  pod  obojí  v  Čechách  nejjasněji  vyavítá-  z  následnjiddh  wke 
poslův  království  Českého  ze  sněmu  Svatomartinského  r«  1447  do  Bima 
vyslaných,  o  potvrzení  arcibiskupa  ▼  Čechách^ 

yyPoslové  od  královeívl  Českého  ku  papeH  vyeleml  tah  nA  po^ 
viděli  a  napsati  kázali:  Slyieli  sme  na  oeetěf,  jedúe  da  Řlmaf  a 
ták  jemy  zpraveni  od  Prokopa  BabUainaf  ie  to  nepodobná  jeeí, 
by  byl  Rokycan  arcibiskupem;  a  tak  ie  péhi  Óeětí^nepravé  éizd 
proti  své  cti,  £e  po  vás  jinak  p^aví,  a  jinak  pUí  tajně  v  evýeh 


UHěA;  0  pTfito  majU  HxJPOč  ^tfdétL  .iton^  Pr»hop  BaUkdn  Md, 
Í4  kioi  bunié  orcibMupem,  vjfdá.  klMu  na  ty,  ktefíi  dríí  jMduáie, 
0  tlfidá  jm  Jenéiím  pcehAf^ati  svatostmi  a  jinými  fóířebami  sp€t~ 
Mitědlnýmif  jinak  musí  g(Mse  vrdtití  ždéuéie^  Itrnn,  íe  to  aroiUr- 
sbuptsMs  pro  tak  dbiiý  éás^  jakoi  práva  hUl,  spadlo  jsstna 
.papeié.  Itmíi  kteraké  jest  JSokyeanovo  volsme  t  kdsi  máte  Ušty  od 
kapitoly  Praiskéf  Oviem  mluveno  jes^  k  nikomu^  aby  4e  v  to  ar- 
sSnskupstwie^uvágai*  Msmy  kml  Římský  s  kapitolů  Prafskú  podal 
jii  toho  arcHiiskupstine.  néhomu.  jinému,  jeíto  toho  pap^i  Mikuláš 
potvrdí.'.  Jtan^f.  kdyí  sms pfijslida  Řma,  iádaii  sme  od papsie 
jýevného  slyisnia  pMe  vSim  knilstvem:  i  nemohli  sms^  toho  od  n/ho 
jméUf  nai  is  jsme  putíéfni  toliko  před  ného  před  papeše  apfed 
kardinály.  Item  tento  Isyat  jest  prvé  vydán  do  Óseh  a  do  těchto 
semit  nsA  srny  do  Jííma  pHjeH.  liém^  praveno  nám  v  Řůné  od 
snasn^nitýeh  osob,,  ie  s  ná/m  névěimé  a  neupHmi  se  ukládám  a  daU 
nám  túk^  gskominie,  jeSto  sme  tak  shledali,  ie  to  tak  j^L  Itein, 
.sapovědiena  u  Řía^,\  aby  knéil  naáí  strany  ríesvétUu  Item,-.  praveno 
jeet.před  papeŠem,  ie  ti,  ktefíi  prijpmaji  krev  béil,  jest  jiéh  málo 
a  nejsú  tří. spolu  věrně.  Bsnrieh  doktor  řečený  Kalteissn,  miséfr 
ev.  paláce f  takto  k  nám-mUmU:'  Mnoho f  jest  křivolahého  v  .Úeské 
fsend;.  fnusilby  k.iomu  býti  Vlach,  aneb  nékto  múdřý  Jiného  jazyka, 
sPby  to  napravili.  Pretai  proste  za  to  papsie,  ai  vám  takového  dá. 
>Nebt  jest  Jb.  tomsá  Eagenms  miril,  aby  ten  kalich  u  vaH  zemi  sta^ 
viL  .  Item  řekl  ten  doktor,  ie  papeí  mnoí  změniti  evaté  étenie,  a 
také  m^ol  svatémn  ětenie  jinýrozuom  dáti  éasem  a  místem.  Item 
ten  dfiktor  řekli,  ii  přijímati  tělo.  boiie  pod  jednu  epuosobú  aneb 
pode  divěmia,  nenie.  pfikázame  boil.  Item  viak  vám  neposvělí  Roh 
Iqfcaniii,  ,M  t^h^  kaMcha  uspíte.  Item,  at  Sokyea^  sám  jeetpřed 
poftetem  přítomen;  byli  jest  hlava  všech  bluduav  v.BasiBi;  takU 
jest  jeUif  ai  se  9  těch  věd  vyvede  a  očistí.  Itém,  radéjiby  byl 
JSufěnii^fáal  sobě  mózk  z^hlavy  vyliti  aneb  papeiství  zbýti  s  tiemto 
V^nějiím' papeíem  Mikuláiem,  neility  Rokgcanu  světU;  věakby 
Mádil^  by  jtho.  světil,  a  já  hyeh  chtěl  také  na  tom  umřietL  Item, 
Abnania  a  Oermama^  to  jest  země  Němeéké,  mají. vás  za  bludné, 
0  vidy  k  tomu  hledie^  aby  na  vás  to  kaeieřstifie.opraíveno  bylo. 
Ifem  byli  sú  jii  někteří  před  vámi,  a  jiz  jiných  ěekámy  jeětěiie 
ten  lisi  vás  nenie  ode  vii  zemi,  kteréhoi  ste  podali  papeH  s  jeho 
kardinály;  a  budete  proto  epálsni.  Item,  viah  vyzswváte  nepoehy^ 
beného  biekitpa,  musíte  jeho  poslúchati.  Item  zdaM  eheete  k  FeUxcm 
a  k  koneUiumf  Od  něho  nicnevezmetOf  neb  eápmienemá;  eoivám 
ten.dáf  I^otoi  radísnC.vámt,xpfoete  papeie.za  areibisllpupa,  a 


—  670  — 

:^a^ě  téio,  hteréHoUpapet^  vdm  d4;  Item,-  kdobp  témm  neuřézimM^ 
kteří  on  etojif  o  toho  RoJ^oatnu,' jediné  ti^  kteH  jeú  t  jeho  iSbatgtfm^ 
a  ktořidríí  kostelm.zboíiy  jeMoby  on  jim  zůqKo  nie-neřekL  líemf 

-MĚbjf  pupeí  jRokycamf  potmrdUjradějíieby  eé  váěeha  poeluienetme 
sbaml  i  vaěiph  áuéi  spíiéenie.  Než  dieiit  Mokyeávta  poeltuteiuM^  a 
ve  tfěeeh  věcech  státi  inkl^nauéemepapešovuy  imdetpoim^M^ 
bude  v  khUbě,  i  e  těmi,  ktoi  eé  jeho  pHdrii.  -^  Item  kareUnM  ev. 

\  Angela' do  Cech  vy^ný  takto  k  nám  posluomfŘiuml:  Opuette  ten 
haJkh  a  ejedmajte  sé  9  kostelem  Řbnekým;  víak  dobaeadf  ei  Mh 
sjedmite,  vidy  Němci  budúvHeti  a  peipefe  popústeti,  áimhdynébur 
dete  mieti  pokoje.  Viákf  pHjde  ten  ^éas ,  ěe*  toKo  heiUdM  mmsíše 
n^c^tí.  Item,  pHjedt^  k  ffám  já  eu  ftOMbn  vás  viéfeio,  gvláHě  Ti- 

•  bory.  Item  €ti  Bohyetma  nechá  toho  kedioAa;  éudetf^arcibiskn^lem,  a 
duojdet  kteréhož  bude  ehtieti  ďmetojenspiAe.^  hem^  o  iinn  Mokyeemovi 

-mluví  k  nám  mnohé  ^véc^;  neehi  jeet  zJouěen,  když  já  k  vám  přijedu* 
Itemy  mhml  kném  ien  kardinál,  ktoiby  věřil  i&M^  neh^bohem 

*a  člověkem,,  a  papeš^drial  ták  anebo  ketétel  Římský:  tehdy  4en 
etezbřeěiipy,  'ale  bylby  proto  spasen.  Item,  mnsri  ieUjl  těch  kom- 
paktát mezi  vámi  uéinéTiýeh:  cde  mtieUo  -  to  býti  pro  pokoj  toho 
éasu.    Item  týi  kardinát  přivedl  ňámbáosn^  h  dmeiv^du  evénu,  m 

.řka,  ie  Udéjedni  zmokli  věieknioddkitěi.a  ^zmokS^^i  zbUsmU  sú 

.  eě, ^kromé  jediného;  a  ten  když  vsel- mezt- ^ny,  a  jsa  trhán  od  uieh 
a.rván^  a  neiliby  ^ sáms^múdt  zi^etaly  rádéjíie  vyěelna  dsěi^  aiy 
e  nwd  bláznem  byU  neiUiby^  <t^,  od  mdi  ůrpél\>  '^ž  i  vy  uciň$e 
etú  svú  při  o^  kediohu.  atd. 

'  Mine  povolný  stimni  Blmské  to  je^  MíBurtíá  Lajpte  s  Ohřadimé 
1.  1435  vojloDý  ^saffragas  aroibisknpft  Pražfikéko,  jenž  podfe  cr^édeetfi 
*  mnoliýck  i  00  flpiaeívM;d  obzvlájté  byl  proslal.  BdhiiŽeř  ie  jéhD*  spu^ 
^  xtrajtilý  takže  jen  výtahy  z  nidi  J0OQ\  zachovány/  Plwfcop  Lqpif 
ka  don  lonrtí  jeho  (20;  dnb.  1464)  klade  ie>  Martin  L.  mnoho  psal 
ooi  v  riikopiseah  ae  nalézá.  V^pí^y  *  z  kaaáh  jeho  lebovajf  «e  Úí 
v  rnkp. .  bibl.  GeEsdorfiská.  Vydal  Xki  ispis  pfoti  sraiepí  kompaktát 
Liat  kterýmž  vira  svou  o.  avátoati  olt^aní  vyznává  peal  v  Klatovedi 
14&&    Spis  jdio  proti  hropáci  a  j.  uvádí  Azngmaan.   *'         .   »  .   • 

Nebnde  zajisté  kdožby  uznati  váhal,  že  doba  tat<^>aft  do  pérafielií 
Tábórskýdi  <  u  Lipan  ae  vyznamenávala  cbamktery  iivými  a  mnolié 
pbii.tala  m^^  jtžto  duževnimi- aohopnoatmi  i  Bterarai  éinlivoati  naď- 
obyéejn6  vynikali.  Pmžnosti  a  odvahon  daohik  ovlem  TáborHi  v  po*> 
předá  stáK  y  strana  mistra  Pražskýdi  usilovnou  avon  horlitoad  a  toc* 
aáUejŠím  literárním  posobenim  laae  vtonožné  se  žifiBazovala  o  to  kby 
převaha  na  půdi  válečná  po^yloa^  p^rem  aťaaite  vydobyla.   Mktvdan 


— 671  — 

J?«aiikýai « OTiém  YÍc«i;Íasii:'«býYtí;lo^ke>  psátii  ňéžfi  Táborským  Vůfoha 
•JBJiďi  »byla{>«tn&  snachiéjšiv-  NeodchýKli  se  ani  tak  daleko  od*  oby- 
ié^jliélioi  nfcni  a  paniijicflao  mfnětii  aby  jim  bylo  opotřebí  bývalo  noVých 
xákladů  V'doiDij«la  aneb  v  sdHdleirfi  wilehlýoh  Tyhledávati.  Dogmata 
€pkfB  fon.v%  Tfem.  étAtoiUkla.  Naproti  tomu  by  Táborští  k  dnáled- 
néma  tbeóretíokému  pm^ř^áeiA  svých  «ásad  byli  dloúhénra  mýéÚnkovéttiu 
proeaai  podati  tse  intisiU  ik«  ktereinaž  nebyly -jedtS  náklady  ďostatečíťě 
ipoleAsny.  ani  ve  rié^  éxA-  v.  myHeoi'  obeoném.  Jil^ižf  sé  blfKli  ku 
[fMresnédéení jž<  >iireivééeoh'duše<rai<^  jedioeno:  antoritoU  j^ťdomyd  Hdský, 

■  « 

/aedoiii  Yšak  -t  téma  pro*  kriilký  ^  a  nepříznivé  ókdlnoští.'    Nebylo 

madrqimi  tak  nmoliO'  mys)}telÍT,  a  Jednatelév  áby  se  bylý  mohíi  o  práče 

VQxdiptbi  ihjH^^  jichí  pémérnájen^  hrst  jež  *6e  br&bitf'liiosilai|>rotí  čelémti 

isvétta  'á  spoln  f  mt^u  sviň  ise  •ntiifió.vati»«  ^Znamenilé'  myttkiky  jež'  ta 

a  tam  v  ačeni  ijejich  se  vyskytují  vyfily  patrné  vioe^s  gettiathílio'  vnuk- 

.testi  než  z  i^RMnyftlené  jakés  spustavy,  jakouž  teprv  o6éCéS9Btí  bylo  'od 

.ttidy.  s  biblické  pudy  vystouplév    K  tomu  v&ak  doba  tehdejSi  nebyla 

fjeit&  dozrála,  bi^  ani  k.  jasnému  pochopeni  onéch'  theokratických  zá^ 

ijeflina,  ipismo  se  staví,  jelikož  GÚýsr^ii  se* byl  tenkráte  navykl  bráti 

;výUaid>. písma  a  Bfma.  a  nikoU  z  rozamu.  Z.  dogmatickj^ch  a  polem^ 

okýeh   iiťaktatův    tehdejiiph  pHSž  jasné^  vysvítá  že  vétdina   theologu 

;daskýoh  £im<  dále  tim.  vice  zase  po  Rimu  pošilhávala,  že  se  jaksi  ostý- 

.ebala>  od.  něho.  m  Odpoutati,  že  se  vždy  ^  naáiáhiila  A  snažovála  aby 

tMDk)ci:pi^iské  ai  vydobyla.    YěCy,  v  niďiž  stolitse  Kím&ká  éo  sidlem 

/aAtaklistovým^se jnMiovala»  v  nichž  ná  neřády  v  církvi  seibez  ohledu 

•p<|ukacolKak)  vytrácely  se  ze  episů  Pražských  mistrů,  v  jejichž  61áiicídi 

.80 ttodn^ hádky  lo  transiabatanciací  neustáteopakovávnly  a  jt^ji^M  podáni 

ý/tn  .teidurálÉ\ax  kruhu  u£  povAediriho  vystoupla  a -jakous  odvahou  se 

aafili^  kdyá  proti  Táborským  zaměřovala,  jakož  toliko  tam  vyššťebí- 

.Jbaavosti  pro-  nás  nabývsqi  kde  nám  aéjakon  historickou  zprávu  o^  "Tá- 

hteikýfh  podiví^.     TsKk  ale  předce  se  dosáhlo  v  Čechách,  ováeAn 

soad  /vioe  moci-  i&braní/a  živého  slova  než  psaného,  že  strana  přísné 

.Éimská  v  Čechách  béhem  téchto  čas&v  pozbyla  svých  lito-amich  ob- 

hájoBLv; {^Netoliko  předm'.  spisovatelé  této  strany^  (pravi  'Palacký)  jak 

HL  Ondřej,  z,  BnNln  (f  1427.)    Stepán  Páleč  a  jini  museti  opustili 

vlasl  tsvou  ale  eelá  taká .  kapitula  Pražská  žila  u  vyhnanstvi  v  Žitarvtě 

r..:  1480;  -^   1436.    Vftedien  uóený-  boj  k  ochraně  katolíkův  (^skýeh 

veden  tudíž  drahné,  éasův  jen  od  mužův  zahraniénýoh.^    Plnoto  pro 

vteofc^  bylo  v  Čechách' ještě  hdi  dosti  působujidcb  a  vSdiké*  mocnosti 

i  důvěry  své .  strany  poživajícfdi  jižto  pro  stranu  katoKckour  •  všecky 

svá  síly  napíndi.a  postaveni  a  vplyvu  svého  k  tomu  oSivali  aby  ná- 

:boil9ittkíOii  a  s  ni  spefai  i  j[lofitiďbou  svobodu  v  Čechách  -  podi^H. '  O 


-  572  - 

finahách  jejich  mlaví  historie  dosti  ůéUbAf  nim  xdoibýri. toliko  ono 
str&nka  čínlivosti  jejich  připomenoati  která  ae  písmem -osyédčila.  Nedá 
se  Tšak  říci  žeby  konservativni  straaft  ▼  čedi4ch  bjla  teduite  ybatí 
přispěla  nějakou  noYoa  aoeb  ji  aspoň  evláStité.  dohhm  mySlénkoa  byla 
obohatila.  Míníme  zde  strana  dsaře  [Sigmonda..  NezůstaYÍla  sice  po 
sobě  spisů  v  jinuž  by  se  nám  příležitost  poskytovala  k  nahlédnati  do 
daSeyní  její  s^y  a  tvonvos.ti,  a^yésk  syědetitví  smýílení  a  anaženf  je- 
jího na  bíledm'  vystnpcye  v  roslifoých  dopisech  sOdkromých  jež  ohledán 
na  to  že  se  v  nich  úmysl  této  strany  zrcadlí  ovSem  dvďežitýml  ae  nám 
staly  papátkami  této  doby.  Nevíme  ovíem  jak  dalece  ony  Ušty 
z  jejich  hlav.  aneb  z  per  sekretářay  jejidi  vyfly  a  nebe  nám  s  jistotffa 
obraty  slohové  ppkod  se  v  dopisech  dotčených  jevi  j^fiďtati  p&nóm 
kdežto  snad  pooze  služebníkův  jsou  záshdum.  Néjprv  ta  pohlédnouti 
slnií  na  (eska  psaní  krále  Sigmonda.  Vysvítá  z  nidi  že  všecka  jeho 
snaha  směřovala,  k  tomu  aby  se  veákerý  odpor  proti  něnm  v  čedháeh 
ndosO,  aby  strany  mimo  Římskou  zanikly  a  9tarý  pořádek  se  zavedL 
Projevil  to  přímo  v  dopisu  pánům  Českým  a  moravským  strany  pod 
obcjí  z  Paříže  poslaném  (1416)  domlouvaje  jim  aby  stran  pro  Hosa 
nečinili.  „O  ř<íd  knéiský  viemy  kterak  jest  za  naíieh  přeéOc<kf  ijflo; 
a  tehdái  my  eie  eheeme  bohdá  drIeH  a  při  kostelu  evétém  oekéi^ 
a  neobratmi  eie  na  ižádtuí  nové  mUezy.  Záleželo,  mu  na  tom  aby 
se  m{r  v  Čechád^  udržel  nebot  jakožto  dédip  té  korunf  po  bratru 
,  fUl  zajisté  přede  v&ím  sám  sobě  aby  mu  nových  nesnáší  a  překážek 
v  tom  nepovstalo.  I  krále  Václava  napomínal  aby  o  zastavení  bhdftv 
;v  zemi  se  přičinil.  V  dopisech  těchto  hezky  mluví  o  cti  a  dobré  po- 
věsti království  českého  mezi .  národy  a  vábeo  t  cdéni  křesúmstvs, 
jejíž  zachování  jakoby  mu  nejvíce  na  srdci  leželo  ^  jakož  i  o  tom  aby 
země  tato  hubena  nebyla  od  dzých.  Av&ak  když  Člechové  neposloa* 
chali,  svou  cestou  dále  kráčeli  a  své  náhledy  za  jeho  vyměniti  neehtěE, 
.tu  oviem  přestala  ta  otcovdcá  péč^.  Smýflení  jeho  jévi.se  zřetehiě 
ve  psaní  německém,  svědčícím  Vilémovi  markrabí  MiSeoskému  v  nimž 
projeveno  že.  už  vůbec  jest  známo  ktesák  někteří  páái  čefttí,  rytfei  atá. 
chytivie.  se  nové  víry  postavili  se  proti  boha«  proti  církvi  svaté  a  viíe 
.křesCanské  i  proti  němu  přirozenému  a  dédiénému  pánu  et^émuh 
proti .  všem  zákonům  vůbec.  Že  tedy  táhnouti  chce  osobné  s  mnohými 
knížaty  a  j.  a  věc  svou  tak  vésti  proti  Viklefbstům  aby  je  potfaífil  a 
vykořenil  .  •  .  Žádá  o  přispění  proti  neposhišným  odbojnftum  aby 
kacířství  konečně  vyhlazeno  a  země  jiné  od  jedovaté  liákazy  ochiéněiiy 
byly.  (PaL  Děj.  III.)  Smýšlení  tomuto  věren  a^stal  povždy  a  vžecku 
syou  péči  vynakládal  na  to  aby  zmSena  byla  svdioda  náboženská 
,v  Čechách,  pročež  jestliže  napotom,  kdyživafaié,  byl  utrpěl  poiážky  a 


—  B73  — 

niielio  v  Óeclk&cb  nepořídiv  kompaktáty  uznal,  bylo  to  jedn&oi  Ulivé  a 
•  přésTédéenim  jeho  hesoahkksící.  Vycházejíce  z  přesvědčení  ie  vile 
národu  jest  jedínj^  podstatný  základ  řízeni  zemského  považovati  mnsime 
Sigoiímda  podle  svědectví  vlastnich  jeho  listS  za  úhlavního  nepřítele 
národs  českého  kterýžto  vfeliké  pykle  proti  cechům  strojil  a  strana 
svou  v  čedhíácb  ku  zemězradě  popouzel. '  Zviááté  zajímavé  ta  jsou 
psaní  jeho  Oldřichovi  Bosenberkovi^  jednomn  z  nejhoxliv^ich  přívr- 
ženců jeho,,  jejž  'neostálo  'povzbnznje  ka  podidkrnitim  váleným  proti 
Husitům  zvJáSté  Táborským,  jemaž  radí  aby  v  nižádné  pHn^ěn  s  nimi 
nevstupoval ;  jemuž  jest  vždy  pHzniv,  mn  slibuje  k  setrváni  ho  napo- 
míná a  svým  virwým  milým  ho  nazývá.  — *  Tento  Oldřich  z  Rosen-' 
bérka,  ^,  oď  ^oěátlea  vdlhf  Husitské  ai  do  smrti  své  r/  1462  mni 
véUkéko  vplf^  ve  viech'  událostech  země  éeshé^*^  zůstavil  po  sobě 
valnou  a  pi;or  dějepis '  ěeský  vebni  důležitou  sbírku  dopisův  ježto  tím 
více  pó^S&nnutí  zaUidiujI  Sim  více  se  týkají  národidchy  politických  a 
nábožendiých  poměrů  českých.  Strana  katolická  při  něm  vyhledávala 
největkí  svou  záStitn,  Táborských  ide  obzvláště  nejhorHvějSím  byl 
odpůroém,  hlavně  as  prot4>  že  statky  jeho  v  jižm'ch  cechách  ná  blízku 
Tál>ortt  ležely  a  tedy  vfiaiiké  Štváni  a  styky  s  obou  stran  bylcf  téměř 
nevyhnutedlné.  Povaha  jehk)  nebyla  neoblomná.  Kolotal  se  časem 
mezi  stranami  přistoupiv  k  artikulům  Pražským  pak  od  niďi  odstoupiv 
a  zase  =  sUbfv'  že  k  nim  přitupí.  Za  tento  sKb  mu  ELříSfto  Prachf^ 
tický  projevil  svou  vdéčnoist  zvláštním  dopisem*  ...  Straně  pod 
jednom  vSák  nastali  zlí  časové,  a  k  čemu  osvěta  její  nebyla  dorostla 
k  tomu  nobze  ji  donutila.  ZamýSlela  pomocí  cizákův,  nejvfce  Němců 
pokořiti  národ  azáSlapatif  stopy  svobody  v  Čechách,  ale  vítězné  zbraně 
čásli;é  pokořily  ji  a  její  spojence.  Strana  pod  jednou  ve  velké  své 
opuštěnosti  jala  se  tedy  vyjednávati  s  Husity  i  učiněna  jest  byla  ihnluva 
ve  Zdicích  na  které  se  účastnil  i  Oldřich*  Ale  Sigmund  mu  hned  na 
to  psal  své  stlžně  žádaje  na  něm  aby  z  úmluv  těch  vystoupil.  Psaní 
toto  překypuje  horlivoi^  a  vyzfrá  z  něj  obávání  Sigmundovo  aby  se 
péiriédni  skmpové  jeho  v  Čechách  nezvrátili  Želíme  —  praví,  —  že 
jste  ise  tak  mladé  druhé  straně  dali  podtrhnouti  a  oklamali,  a  v  také 
věci  dali  se  bvesti  ježto  jsou  proti  vaSí  doSi,  ctí  i  proti  vSemu  kře- 
sCaostvi  i  proti  nám.  .  «  '  Ifivíme  se  tomu  že  ták  z  vaSich  práv  dáte 
se  vyvěstí  aby  vás  měSCané  a  chlapi  souditi.  .  .  Tomu  můžeS  rozu- 
měti, že  ten  zápis  a  ty  úmluvy  jsou  úplně  protí  nám,  protí  naSim 
služebníkům,  věrným  křésCanům,  a  proti  vSemn  křestanství.  Neb  s  ka- 
cíři míníte  je  tisknouti  a  pomáhati  kacířům,  a  jiných  mnoho  kusův 
neřádných,  nepoctivých,  nehodných  a  nekřesfanskýcb  proti  víře,  proti 
řádu  křeeCanskému,  i  také  proti  vaSemu  řádu  a  svobodám**  a  t  d.  — 


—  5T4  — 

Oldřifih  se  VáopÍBech  svýeh  prou  takovýmto  imrážkioi  hájil  jak:  méU  nataje 
že  mocaě  a  zjevně  proti  Husitům  bojovati  nemůže.  Bylf  patrní  aristokrat 
v.pkém  významu  toho  slova  a  tnill  dobře  žé  praerogativý  strany  iléch- 
tíoké  neclojdOn  pev&ého  zaruCeni  mimo  vláda  Sigmmidovn;  Že  se  ofiodý 
také. na  S^^monda  rozhněval  a  proč,  to  jeví  vymazaná '  jedno  láisto 
z.  konceptů  půvpdniho  od  léta'  1486:  Neviem  byt  mi  z'iňú>  vhm  mSi 
dáti  ůo  Itfida  íe  jsem,  pro  V.  M.,  JUedé  k  obecnému  dúbrémki;  meee 
ziratíl,rneí  plékt^í  m^ijv  jeftot  hrdé  inluvie*  •  .  Me'  V^^SL  veUee 
s^  nade  mntív*  zapomněla.  Byl ;  eemv  Bazli  «  Řézm  vidy*  ímRuí 
kázaním^;  a  V^  JU0  vieůi  jiným,  dala,  a  mné  fdc;  - .  .  P^om^  ěem 
Vk  M.  psal  aly  mi^  dva  tisíce  zlatých  na  mém-  dluže  rááUa  €látÍT 
toho  ét$  víeho  TíerdcUi  uémiH.  atd.  Horlivé' účastenství  které  .OldiMi 
z  Bosenberka  na  yécech  veřejných  bral  požadovalo  předevSim  ůpbioo  jidi 
zualoat.  Ta  si  o  viem  láškal  hojným  dopisováním  li  vybízením  pljátel  svýéfa 
aby  tnu  o  vfiem  psaU  co  »é  na  Jejich  blízka  děje.  Takž  Iněl  stíhačnpo  Čephádi 
i  na  Moravy  a  kde  ji<ih  nebylo  tam  je  yysflaL  Tadiž  konfespondenée 
kiteréž  fna  v4e  strany  vedl  nám  takořka  novinářské  náhra^jí  zprávy  a 
depisy»  jelikož  tenkráte  takových  listu  veřejných  jeité  nestálo»  ba  i  ta 
n^jico  přednost  že  spoléhavějSí  jsOa-  ne£  jsprávy  novináiaké  i  ze  samého 
křídla  vycházejí.  Totéi  platí  o  psaiiíeh  jiných  pánfiv  českých,  obeí 
městskýcji  A  jiných  ježto  důležitostí  a  íjajimavostí  svoa  tu: a-  tam  na 
nás  působí  jako  čtěoí  memoiruv.  -^  Rozdíl  ta  ovSem  činiti  jest  mezi 
listy  veřejnými  témjSř  ářadnimi,  a  mezi  sonkroranými*  Stojí  óbo^  ám^ 
hův  z  této  doby  takové  množství  že  nemožná  ta  na  vSeďmy  eUed 
brátí.  Nelze  ta  vSak  neponkázati  na  zvláfitní  jedeni  druh  liatů  ve- 
řejných jež  zajisté  pnmího  zasluhiýí  místa  v>  památkách  pditického 
písemnictví  českého.  JaottC  to  veřejné  manifesty  j  prpvolání  rteličáýeh 
strad,  iičinéné  k  národa  v  tichž  zajisté  se  uétředila  slohová -mla  těch 
jižto  je  vysílali.  Takových  proklamaci  vydal  Sigmund  několik  v  nichž 
se  vSak  toliko  známé  véoi  objevuji.  Mnohem  z«^ímavěj2í  jsou  prevo^ 
láni  z  lida  vyjlá.  V  popfedf  tu  stůj  proklamape  kteroa  obec  na  Bn 
hoře  sebrána  svolávala  cechy  vSecky  kě  sohozee  ka  Křížkám  L  1419. 
„My  obec  ila  jBzí  hoře.  sebraná,  v  naději  duóha  JeŽíSe  Krista  dueo- 
raážděná,  ....  vSeni  věiliým  milým  s  námi  spasení,  pokoje^  jedmity, 
lásky  a'  pravdy  a  víře  neporoiené  atd.  ^  •  1  Nejmilejší!  oznamnjem  't&nto 
listem  obecně  všem,  že  naše  na  hory  a  na  pole  scházeni  ilení  pro  jíné^ 
jedné  pro  svobodné  slySem'  zprávy  věrné,  spasitelné,  ,t  zákoně . božfaa 
založené  .'.  .'.  Z  toho  žádajíce  na  milém  pánu  bohu  všicknijednoa  vůlí, 
abychom  byli  jednoho  zákona,  jedné  víry,  jednoho  4srdce  a  jedné  dost; 
aby?  nás  riejprv  všecko  zlé  a  škodné  duši  bylo  zkaženo  1  A  vfiscko 
dobré  bylo  zděláno,  a  také  abyehme  poznavše  jiŽ  chytré  a  tiuKbé 


-  57S  — 

vedení  miiiehi  diiSi^  ód '  fáMnýcU  proroků  pokrytých  proii  zákonu  bo- 
žíma od  hntíkrisrta  avedéných,  abychom  se  jich  varovaK  a  pilné  Mlífali 
abf  iiás  víee  již 'nepokládali  a  qeziivtHlili  od  víry  pravé/  stešré  páúa* 
JeinSe  aapoMoldiérjiž  sjeyné  vidoncé  ohavnost  velikou  stojící  na  6va^ 
tém  wmřA^  jflkž^  jest  prorokováno  od  Daniela  prorokai  ^sméch  a  rou- 
háai^  petlaéMii  a '  xavrželii  vSí  pravdy  bbží^  a '  převeliké  zvelebení  vši 
zlosti' ant&ristské,  pokrytské;  pod  jménem  svátosti  a  áobrotivosti. :  A' 
koibn  .se  toho' nenoAzžélitil  kdo  nemá  litovati,  lkáti  a  jdakatí  «  kn* 
páno  bohn  'v<riali'  s  .syny  Ifiraelskýlni  v  Egyptě  . ; ;' .  A'  tak  myslte  po 
národodi:  a  pokeiénidi,  že  vSiefad,  kteří  soá  v  boha  doufati  díkdy  son 
népofaymdi.  A  od  řečí  dfevěka  hříSnébo  ndekejté  se,  neb  dnes  se 
zdvihne- a- zejtra  nalezen  nebodě,  obrátě  se  v  zemi  svoh,  a  nrySlenr 
jeho  zahyne.  A  proto  milí  synové  posilněte  se  á  mnžsky  sobě  tiht^- 
v  zákoně:  neb  když  učiníte  co  je  viin  v  zákoně  přikázáno  od  pána 
bcíhaijÉiieUó,  V  tom  slavni  budete  shledáni.  A  protož  .. »  žádáme  a 
pípodíme  vás.,  w .  .'Sby  s  námi  se  vftemi  v  sobota  na  den  sv.  Jeronýma 
jednésiqni  ráno  sé  sefli  a  sebrali  a  Křížkiv  na  úiehHch'  na  Benešov^ 
ské<  silnioi  i^  té  hoře  xa  L&dvým  ku  Praze  jedouc,  k  jednotě  božské 
o  svoboda  zákona  božího  a  prospěch  épasiteíný  a  počestné  dobvé  vSeho  ^ 
královbtv^  ;abý  úinaové  a  pohorftení  zjevná  a  tozdilové  byli* :  staveni  a 
kaženi  a  pémod  pána  bdha^  krále  pájiův,  rytířův  a  pano&i  i  vSi  obce 
kíeslaadté'*  at  d.  ^  .         i        ;. 

iJeitě  ráznčjži  eě  jeví  manifest  FťažáiiSv  pddobojieh  do*  fahijiv 
tí^jA  /vyslaný.  L  1420,  aby  k  obraně  náródíi  svého  prori  Křižovní- 
kum>  povs^Ii'  á  pomábafi.  „Hotoirý  ůnýsi  k  vaSi  Ktosti,'8  žádosti 
všeho  dobrého;  Opatrúí  inuži  á  přátelé  věrné  milf  t .  Ačkoli  když  mi- 
lost'bciži  a  námi  dobrotiréji^a  bskavěji  byla  jest  a  k  své  milosti  a  cti 
pilněji'  táhla  jest  a- i  volala  ^  nic  jame  v  naěém  srdd  jiného  neměli  tak 
miloetívéhQ  a  ták.  hodného^  než  to,  abyohme  božské  vůle  pilné  pošlou- 
chali  a  vftí  svou  mocí  držMi  a  vedli  viru  a  zákon  řádu  křésfaúského^ 
a  vieim  stýioii.moeminbychme  efoužiK  pánu  našemu.  JesU  Ejristu;  a 
ačkoli  k  tomu  ke  vdemu  mnohou  péčí  sme  se  starali ,  avžajL  neStaalná 
zlotf  starého '  nepřítele,  kteráž  vždy  se  dobrými  věcem  protiví  a  óito^ 
stojí  i'  aby  isvatý  úmysl  zkazila  a  na  chybení  naklonila,  ta  jest  jiapeže 
&  abov:  SiSsttiický  prHi  nám  a  království  českému  ukrutné  ďudila. 
Kterýžto  sboí?,  ačkoli  sa  naši  těžkon  křivdu  mnohokrát  proti  nám  po^ 
konšel.  jM  svých  dosti,  a  aby  věrné  vyplel  z  ktilovatvi^  mnohé  lsti 
kovat  jost:  ii^lo  pro  nic  prcf  jiné  než  prostu  pravda  boží'  př^imáiií 
těla  a  krve  Kristovy  pod  obojím  sp&aobem  ode  všech  věrných  křésfa- 
nov,  mnehé  již  nám  a  téžké  nčinil  bezprá^i^  Ale  již  nejpOsléz  ta  cír« 
kov,  ne  jakožto  n&át,  ale  jako  mfuMha,.  a  jakožto  nq|pkrutn^í  hadice 


—  676  — 

to,  co  }e  ze  zlořečené  povSeti  počala,  zlořečený  plod  vylila  jM  jíš  a  uro- 
dila, a  veSken  jed  smrtedloý  na  n&6  vylila,  když  je  na  dtožebnou  ne- 
d£|i  n  Vratidavi  lyevně  kž(Ž  nknitný  proti  Tiem  vérnýní  naielio  kiA- 
lovství  krvavými  vyzdvikla  rakami,  a  pórofienými  ústy  a  ity  jedovatými 
provolala;  a  to  pro  nic  pro  jiné,  než  pro  tu  pravdn  boží  svvcIinfečMioiit  a  toi 
nižádného  řéda  božího  i  lidského  nezachpvavSi,  totiž  ani  napemtimvii  nis, 
ani  pohnavSi,  ani  dySeni  ž4dn^  davSi,  než  toliko  keaméom  hanebné- 
mn  nařčení,  pro  kteréž  nejnevinn^  Kriatob  a  jeho  ncy&tčieVatí  méliby 
potápěni  býti,  a  to  pro  omlavy  Udí  zl6fitnýeh>  A  na  to  jeeťten  ebor  s  j[>ape- 
žem  nepř&tely  naSe  přirozené  Némoe  okohi  vSndy  proti  nákn  k  neqnwve- 
dlivémn  boji  povolal/  a  Ižfvýn^i  je  ptív£tivé  odpnstky  od  nmk  i  od 
hřichnv  vyzval  a  zbonřil.  Kteříž,  by  židné  příčiny' nenriHi,  <wfak  na 
náš  jazyk  vidy  se  zloHní;  a  jako  jsou  našemu  ja:^ku  uSmU  v 
Rýnu,^  v  Miěnit  v  Fruseeh,  a  jej  vyhnali,  tahéš  nám  ndnl  učinUi 
a  obeadiůi  míeUi  vyhnancuv.  O  zloed,  o  více  nežH  zlostí!  i  kdo  je 
ježto  to  znamená  a  na  ni  ee  nerozhněvá?  Kdo  na  to  hledí  a  mafasí? 
A  kdo  jé  kfiál4v0tví  vémý  ježto  ee  proto  nezarmontf  proto  že  ptaá  lží 
knéžflká  nepravost  netoliko  toto  zlaté  a  nejkřesCanilejii  krákvistvi  ísáiá 
hnisem  nakvasiti,  ale  i  nesmrtedlnen  pravda  boží,  kteráž  má  samého 
boha  rozmnožitele  a  háj^tele,  v  nás  uhasiti  Proti  kteréž  pravdS  ten 
kHž  pána  JeSiie,  neodény,  pln  trpělivosti  a  dobroty  boží,  kterýž  ne- 
umí bojův  strojiti,  ani  odění  ani  střel,  a  kterýž  my  vždycky  ctíme  a 
ct^  budeme,  ti.  mnži,  od  jichž  očí  vSecka  spravedlivost  vypovědína  jest, 
k  odění  zbuzQJí,  an  se  jfaJco  nemilostívým  odpíiA^a  odjímá;  a  to  činí 
na  vSdio'  království  poražení  a  hanbu  a  věčné  zmazání!  A  protož  přá- 
telé nejúiilejží  a  království  Českému  nejvěméjěi !  va^  opatrnosti  vzkA- 
zqjeme^  kteráž  vSi  spravedlivosti  vždycky  milnje  svůj  jazyk  velebiti,  a 
hotova  jest  viem  jeho  protívnikam  se  profi  zprotiviti ,  a  vás  napomí- 
náme i  vzbnziqeme  celým  srdcem  i  srdečnou  žalostí,  kteréž  nemoUi 
jame  již  tajiti,  a  náramně  prosíme,  aCby  se  tak  Teliká  zlosC  naifan  mlče* 
ním  nerozinohla  a  pod  časem  aby  v  faorSí  nerostla:  aby  vy  jak<)žto  sta- 
teční rytíři,  rozpomenonce  se  na  udatné  otce  nale  Čechy  staré,  na 
svojí  vlastí  milpvníky  horlivé,  i  chtíU  se  proti  tomu  zlému  postaviti;  a 
s  námi  a  s  (A)0jí  ohiá  velikého  města  starého  i  nového  Plražskélio, 
jenž  sme  se  na  to<  mezi  sebou  sjednali  a  za  jeden  člověk  umlovili  a 
na  tom  zcela  ostali,  statí  a  radou  i  pomooemi  se  postaviti  proti  kaž- 
dému člověku,  kterýžby  chtěl  ten  zlořečený  křiž  v  skutce  vésti  a  ko* 
nati;  abychme  tak  mohli  nejkřestanilejží  království  od  také  křivdy  a 
a  utižtění  našeho  jazyku  zprostiti  i  vysvoboditi,  a  to  s  pomocí  pana 
boha  viemohoucího ,  jehož  přivedeme,  a  š  pomocí  svatého  ¥áclava, 
dědice  naieho.    A  na  toto  dokonání  konečně  račte  dva  neb  jidi  více 


—  677  — 

starií  2  rady  a  z  obce  vaii  k  nám  as  na  den  skatečně  vyslati;  to 
vědouCi  že  to  vSem  vátn  i  nám  od  naSich  námiěstkův,  synův,  a  synu 
naiich  synův  má  k  veliké  chvále  a  cti  přijití  a  k  velebnému  dobro- 
déčenstvi,  a  také  na  veliký  prospěch  a  užitek  vSi  vlasti  naií  a  krá- 
lovství českého^' ....  Jiné  neméně  živé  provolám  učinil  jest  pan 
Čeněk  z  Yartenberka  ve  jménu  některých  pánů  českých  a  i  Pražanů. 
Proklamace  tato  čelí  přímo  protí  Sigmundovi  a  jest  ryze  politický  akt 
Zajímavý  jest  předeví^  proto  že  rozepsány  v  něm  ke  váem  cechům 
a  Moravanům  příčiny,  pro  které  král  Sigmund  Ukerský  nemá  za  krále 
českého  jmín  ani  přijímán  b^ti  i  .  .**  N{4[)omínáme  vás  viech  i  každého 
zvláfttě  tba  věrou,  kterouž  ste  koruně  a  království  Českému  povinni: 
abyste  nejjasnějšímu  knížeti  a  pánu,  p.  Sigmundovi  Rimskému  králi  • . . 
poddáni  nebyli  anijeho  poslouchali  jakožto  krále  Českého,  ani  jeho  úřední- 
kův. Nebo  to  dobře  víte  že  není  ještě  pány  českj^mi  za  krále  volen,  ani  k 
českému  království  korunován,  ale  království  a  jazyka  Českého  jest  veliký  a 
ukrutný  nepřítel . . .  Nejprve,  že  jest  nejohavnější  potopou  všem  křesťanům 
nás  potupil  a  zhaněl,  a  to  kacířstvím  a  bez  viny,  zvláště  pro  přijímání  velebné 
svátosti  těla  a  krve  boží,  kteréžto  přijímání  páoem  bohem  jest  vydáno, 
v  jeho  svatém  čtěm'  zjevně  jest  položeno,  doktory  svatými  potvrzeno 
a  církví  svatou  první  držáno.  K  tomu  také  legatovi  svému  k  veliké 
potupě  a  hanbé  koruně  a  jazyku  českému  kříž  vydati  kázal,  jakožto 
na  kacíře  proti  všemu  řádu  a  právu  křesťanskému.  A  člověka  v  na- 
ději boží  dobrého  a  nevinného  u  Vratislavi  v  koruně  české  koňmi 
Qsmýkati  a  upáliti  kázal;  a  nic  pro  jiné,  jedině  pro  krve  boží  přijí- 
mání; a  to  vše  k  veliké  hanbě  jazyku  Českému  a  ku  potupě.  Hor- 
níkům také  přikázal,  kteréhožby  koli  Čecha  ku  přijímání  boží  krve 
příchylného  dosáhli,  aby  stínali  a  do  šachty  metali;  jichžto  již  několi- 
kanádcte  set  Čechův  i  duchovního  i  světského  stavu  nevinně  jest  v  ša- 
chty vmetáno,  k  hanbě  a  k  veliké  Škodě  jazyka  Českého.  Velebné 
markrabství  Bramburské,  kteréhožto  slavné  paměti  Karel  cisajr  pán 
náš  milostivý  s  předky  našimi  s  velikými  náklady  a  krve  prolitim  jest 
dobyly  nemaje  k  tomu  žádného  práva  ani  moci,  pryč  dal  od  koruny 
České.  Marky  staré  knžovníkflm  Pruským  jest  zastavil.  Biskupství 
Moravské  člověku  neřádnému  a  hánci  velikému  jazyka  českého  protí 
právům  a  svobodám  zemským,  pro  listy  papežské  jest  podal,  tudy  chtě 
korunu  českou  z  jejich  svobod  vyvésti.'  Vratislav  město  slavné  ko- 
runy České  velice  jest  zahubil ,  lidi  v  něm  stínajíc ,  a  jim  statky  jich 
k  záhubě  koruny  otjímaje.  S  knězem  Hanušem  synem  Klemovým, 
kterýž  jest  veliký  nepřítel,  zhoubce,  bezprávce  i  loupežník  koruny  Če- 
ské, LKpsal  se  jest.  A  k  znamenité  hanbě  a  potupě  koruně  a  jazyku 
českému  mistra  Jana  Husa  slavné  pamětí  před  sborem  Konstantským 

37 


—  578  - 

za  svým  gleitem  npaRti  a  bobdá  bez  viny  kizal.  Kteréžto  vSecky 
věci,  a  mnohé  jiné  vedl  jest  a  ještě  vede  k  hanbě  a  ka  potopě  á 
k  nenabyté  záhubě  kornně ,  kráiovstvi  a  jazyku  Českému.  A  které 
jest  to  srdce  Českého  jazyka  tak  tvrdé,  jemužby  se  tak  veliké  ukrut*- 
nosti  a  nemflosti  nezželilo?  Protož  mili  přátele!  Z  těchto  kusáv  ma- 
žete rozuměti  a  znamenati,  že€  J.  M.  jiného  nemim',  než  české  krá« 
lovstvi  a  korunu,  a  zvláště  jazyk  Český  potupně  a  ukrutně  vypleti  a 
zahladiti  I  doufáme  vám,  jako  věrným  Čechům,  v  také  úbnzi  té  ko^ 
runě  České  a  tomu  království  radni  a  pomocni  budete,  jakož  ste  to 
dříve  i  vy  i  vaši  předkové,  věrní  Čechové,  činili.  Pakfibyste  vždy 
mimo  toto  naše  napomenuti  k  také  záhubě  Čediého  jazyka  i  králov- 
ství J.  M.  poslušni  byli,  a  v  něho  slušeli  jako  v  krále  Českého;  tehdy 
podle  práv  koruny  a  království  tohoto  propadli  byste  čest  i  hrdla  i 
zboží  vaše,  v^  své  přirozené  jazyka  svému  Českému  i  koruně  nedr- 
žíce. Téhož  máme  za  to  že  jste  tak  sto  moudří,  věrni  a  opatmi,  Že 
se  toho  nedopustíte,  ale  což  v  těch  kusech  míníte,  máme  zato  že  sa 
v  tom  jako  věrni  Čechové  skutečně  ukážete,  na  dokázáni  té  viry  a 
lásky  k  jazyku  v  království  Českému  atd.^^  —  Podobných  provolám  se 
ještě  vícero  po  cechách  vyskytlo  a  rozhlašovalo ,  a  sice  od  všdikých 
stran  vydaných,  nebot  jim  všem  záleželo  na  tom  aby  sobě  získaly  mi** 
není  veřejné  a  co  nejvíce  osob  k  sobě  přivábily.  Nám  však  se  jevily 
tyto  památky  příliš  důležité  než  abychom  o  nidi  zde  zmínku  obšír- 
nější byli  neučinili.  MámeC  za  to,  že  takové  listy  jakož  uvedené  dvé 
proklamace,  převažují  svou  důležitosti  časovou  mnohé  jiné  plody  ducha 
Českého,  ba  i  takové  jež  za  dnů  pokojnějších  se  zrodily.  V  prokla- 
mací Pražanův  obzvláště  pamětihodné  jest  že  hotovitelé  její  mezi  po- 
hnutkami jichž  ku  probuzcQÍ  vlastenectví  a  národního  citu  uvedli,  po- 
užili jsou  také  upomínky  na  dávné  Slovany  jenž  z  bydlySC  svých  na 
severním  Polabí  i  jinde  od  Němcův  byli  vypuzeni.  V  proklamací 
stavův  Českých  proti  Sigmundovi  zase  neobyčejným  politickým  ostro- 
hledem  vytknuty  jsou  viny  vladaře  tohoto  jimiž  se  proti  národu 
Českému  prohřešil,  jsa  nakloněn  Němcům  a  straně  Římské  proti  kte- 
rýmž Čechové  právě  k  boji  vyvstali. 

Středištěm  politického  života  tehdejšího  v  Čechách  a  na  Moravě 
byli  bez  odporu  sněmové  zemští  a  schůzky  obecních  starších,  obzvláště 
v  Praze.  Zprávy  o  jednáních  sněmovných,  smlouvy  pánův  a  jiné  po- 
dobné památky  písemní  v  Českém  jazyku  sepsané  zachovaly  se  nám 
aspoň  tak  dalece  že  se  nám  jimi  nejen  veřejný  stav  politický  ide  i 
veřejné  mínění  některých  předmch  osob  vysvétli^je.  Zajímavé  jest 
nahlédnutí  do  veřejných  těchto  akt  a  utěšitělné  tím,  že  tenkráte  bylo 
mužův  mezi  předními  v  Čechách  a  na  Moravě,  kteří  ae  igimali  co  nej- 


-  679  - 

borliTÝji  jasnéko  reformatoiti  Českého  Jaaa  Husa  a  a6  mamě  ofiilajíoe 
aby  66  raa  bezpráivi  nedělo ,  a  že  tito  nuižové  osvědtili  své  liberálm 
•mýSleiu  nápadnou  opposict  proti  dorážkám  cizbeáv.  Takž  L  p.  v  zá- 
pisa  velikého  sndmu  pánův  českých  a  Moravských ,  v  Praze  1415  dne 
5.  úii  praveno:  „Také  jsme  smluviti  ábychme  viemu  duchovenství, 
hteré£  pod  sebú  mámey  přikdaali,  aby  Udaných  kleteb  n^řijimali 
&d  šádného ,  kromi  biskupóv  těch,  pod  kterýmiž  sedíme  v  Cechách 
a  na  Moravě  • .  .  PeMiby  který  z  téd^  biskupóv,  pod  kterýiniž  se-- 
dime$  ehiŮ  nás  nd6  naěe  duehovenství  neřádnými  kletbami  neb  mo- 
ci tísknúH  pro  slovo  boMe  neb  zákon  jeho  neb  proč  ýiné ,  jeitoby 
prvé  k  svÉtskému  sudu  shiěalo:  té(^  bychom  nechtěli  poslumi  býti 
ani  jich  přijimaU  nei  těm  se  protiviti  j  a  toho  sobě  pomocúi  býti 
abpshom  od  nich  nebyli  tištěni ,  » * .  A  kdyby  , .  .  jeden  papei  zvo- 
len byl  tím  řádem  jakož  za  našich  předkóv  bylo ,  a  v  svém  řádu 
a  v  své  stolici  Římské  seděl  svobodně  a  mocně  bez  překážky :  tehda 
chceme  k  J.  S.  poselstvie  učiniti^  a  jemfu  své  veliké  hfmby  túžitiy 
která  se  přede  víízn  křestanstvím  nám  nevinně  stáda,  i  toho  nevin- 
na a  křivého  narcenie,  kterýmž  jest  nose  koruna  Česká  zhyzdé- 
na..atd.  BosUéné  ty  zápisy  sněi^iovni  v  Čechách  i  na  Moravě  podá- 
val ap^  avědectvi  nejen  o  živém  politickém  ruchá  tehdejším  ale  též 
o  dostí  zralých  politických  náhledech.  Jest  zajisté  želeti  že  rozličné 
rukopisy  v  nichž  obsažena  jsou  jednáni  sněmovai  oné  nadobyč€|jně  živé 
doby  posud  uspořádány  nejsou  v  jasný  jakýs  celek  ve  sbírku  jako  ně- 
kterýdi  stqji  z  pozdéjSich  dasuv. 

Neméně  důležité,  zvláěté  ohledem  na  sociální  poměry  tehdejší  jsou 
zá|Hsové  obecni  měst  českých  a  Moravských.  Bralat  tenkráte  i  menší 
města  velikého  ůčastenst?!  na  věcech  veřejných,  vyjstupujíc  namnoze 
t  olHiiezeného  kruhu  záležitostí  pouze  místných  a  před  se,  berouc  po- 
rady o  předmětech  celého  národu  se  týkajících.  Všady  se  objevovaly 
zpory  stran  konservativm^cb}  mh^ně  pokračujících  a  radikalm'ch  a  zvláště 
zanimá  pozorovati  jakými  vlivy  tu  a  tam  jedna  neb  druhá  strana  pře- 
vahy nabývala.  Pohnchn  se  jen  řídké  písemní  památky  politického 
života  měst  venkovských  uchovaly  ba  ani  Budějovice,  Plzeň  a  Kr. 
Hiadec  neposkytují  tak  plné  a  souvislé  zprávy  jako  ony  jsou,  jež  v 
zápisech  měst  Pražských  se  nám  podávají.  Častěji  nežli  s  Českými 
se  potkáváme  se  zápisy  měst  Moravských,  jenže  .tyto  více  historické 
než  přímo  pc^cké  látky  podávají  a  českého  jazyka  v  nich  jen  zřídka 
užíváno  nýbrž  více  latinského.  Takž  k.  p.  městská  kniha  Olomúcká 
ehová  mnohé  zprávy  o  Husitství  v  městě  tomto,  a  zvláště  městský  pí- 
sař Vádav  z  Jihlavy  bedlivě  zaznamenával  výstupy  patrnější  a  česky 
psané  listiny  do  své  knihy  přijal.    Též  v  Bítěšském  městském  archivu 

37* 


—  580  -- 

a  v  Jihlavě  se  ocbovaty  nékt^  dnležké  pisemnosti  tohoto  droha.  Ji^ 
hlava  86  tenkráte  nad  jiná  města  vyznamenávala  odporem  svým  nejeD 
proti  Husitství  ale  i  proti  slovanské  národnosti  na  Moravě  vůbec.  Po- 
věstná tamějSi  soadnice  byla  Němci  obsazena  jižto  znřivost  svou  protí 
národnimn  a  politicky  pokroěilémn  živlu.  Českěma  krvavými  sondy  na 
jevo  dávali.  O  Brně  slníi  podotknouti  že  se  zachovaly  nálezové  Brněn- 
fití  z  XV.  století  v  Českém  jazyku  sepsané  jež  v  phpisn  od  r.'  1588 
v  městském  archivu  Bítěáském  se  naléziijí.  Obzvláětě  zajímavé  jsou 
zprávy  o  kněžské  synodě  1.  1412  ve  Yiěkové  držáoé^  Mezí  statnty 
tamo  ustanovenými  jest  čtvrtý,  že  kněžim  přísně  se  aikazuje,  ^istí 
mši  bez  klerikala  a  takové  ministranty  voliti  jenž  nerozumí  tomu,  co 
hnéži  odpovidajL  Statut  32.  postupuje  obstarávatelům  fiurním  právo 
usazování  a  odstranění  uěitelův;  statut  33.  zapovídá  výslovně  rozmno- 
žování škol  venkovských  propter  negligentiam  puerorum,  qnin  ihi 
reetorea  imperití  existtmt .  ^ .  cum  etiam  propter  furta, 

V  Moravských  archivech  městských  se  vůbec  ještě  takové  nmož- 
ství  písemních  památek,  knih  městských,  listin  politických  a  historických 
chová,  že  nám  nelze  je  zejména  vypsati  pokud  už  nalezené  a  částeěně 
prohlídnuté  jsou ,  leě  toliko  poukázati  na  zHdla  nevyčerpaná  k  dě^ 
jinam  a  ku  poznáni  sociálních  poměru  Moravských  za  časův  hoÁtských 
hledící  a  vysloviti  přání,  aby  se  Moravským  učencům  a  přátdům  lite- 
ratury konečně  zachtělo  aspoň  některými  monografiemi  proklestiti  ceztn 
budoucím  dějepisům  literárním,  jimžtó  nelze  bude  v  žádoucím  ucelem' 
se  dříve  objeviti  pokud  jednotné  částky  dostatečného  vyjasnění  nedojdov. 

Nemáme  podostatnějších  zřídel  ku  poznáni  stavu  sociálního  dob 
starších  nad  rozličné  zápisy  městské  v  nichžto  se  poměry  soukromé  i 
veřejné  nejbezprostředněji  obrazí.  Zde  zajisté  život  obecný  jejž  děje- 
pisy takořka  v  oděvu  politickém  a  veřejném  ne-li  svátečním  vj^čaji, 
objevuje  se  v  oděvu  téměř  domácím,  zde  zajisté  namnoze  se  dočítáme  po- 
hnutek jež  k  činům  vedly,  i  příčin  zjevů  jinak  nesnadno  pochopitelných. 
Uloženy  tu  soukromé  listiny,  smlouvy,  rozepře  a  rozsudky,  výsady  a 
vše  ony  na  oko  méně  patrné  ale  ku  poznáni  živnostenských  a  spo- 
lečenských poměru  vůbecnevyhnutedlně  potřebné  písemností.  Jelikož  ten- 
kráte plPed  forum  obci  se  odbývali  i  nejdůležitější  záležitosti  zemské 
tedy  se  v  knihách  obecních  také  mnohé  zápisy  chovají  kterýmiž  se  hi- 
storie národu  v  pravé  světlo  staví.  Jsout  pak  knihy  tyto  už  i  roz- 
manitostí obsahu  svého  velmi  zajimavé,  a  tu  a  tam  kde  bylo  vzděla- 
nějšího a  nadanějšího  právě  písaře,  povznáší  se  nad  pouhé  zápisky 
přimo  slohem  a  spůsobem  oblíbených  memoirů.  Příliž  daleko  by  nás 
vedlo  zevrubně  dokládáni  se  příklady.  Avšak  nám  nelze  docela  qio- 
minonti  mlčením  některé  zmínky  jež  na  tehdejší  stav  kottunií  přfano 


—  581  -^ 

poukazují.  Takž  městský  ardúv  -Znojmský  chová  pisenmost  doležitoa 
ohledem  na  déjiny  promyslu  na  Moravě,  totiž:  Statuta  et  hgea  ordi^ 
naUones  meekanicorum  civ.  2ínoim.  (psáno  I.  1437).  z  nichž  vysvitá 
že  strojnici  čili  mechanikové  Znojem$ti  zvláštni  zachovávaly  řád  který 
netoliko  na  ohrazení  strojnických  promyslníků  jako  tenkráte  u  cechů 
vůbec  bývalo,  ale  i  na  zdokonalem'  mechanického  uměni  v  Znojmě  za* 
méřoval.  -~  Zápisy  Starého  města  Pražského  obsahují  mezi  jiným  též 
smloQvn  lisaře  Jana  z  Královtíio  Hradce  s  panem  Janem  Rabsteinera 
o  napsání  bibU»  kterouž  se  spAsob)  a  poměr  mzdy  u  opisování  knih 
vyjasilqe.  Zavaznje  se  tu  písař  že  má  psáti  quintem  veliký  na  kte* 
rémžto  má  býti  padesát  řádkův  na  každé  kolumně  anebo  str&nce  za 
patnáct  groSův.  ŠKbuje  věecky  kapituly  a  vSecky  tituly  knih  rubrikou 
znamenati ,  vSecka  versalia  rubrikou  pifetrhovati  ....  slibují 
ie  sé  nedkei  na  pUmé  hordM  v  téch  knihách  ale  lepáiti  .  .  .  ze 
v  iiádfU  jiné  písmo  nechci  sě  uvázati,  ani  komu  psáti  dokavad 
těekte  knih  panu  Janovi  nedokonám  .  .  .  slibuji  knih ,  z  kterých 
budu  psáti  dobře  citovati  a  jich  nezttacovati  ani  kde  zastavovati 
atd.  Dále  z  celé  té  smlouvy  vysvítá  že  stav  j)ísařů  soukromých  ne- 
byl právě  skvělý  a  že  dotéený  Jan  z  Králové  Hradce  velmi  chudý 
l^  ďóvěk.  —  Jiná  zajímavá  listina  od  I.  1422  obsahuje  závazek  kterým 
Veliké  a  Nové  město  Pražské  zapisují  Mlěkovi  Tkaničkoví  méžfěnínu 
iBivému  ves  Dobroviz  za  služby  jeho  v  poselství  k  knězi  velikému  lá- 
tevskému,  což  na  uznalost  obd  neméně  poukazuje  než  i  na  obětivost  a 
dospělost  tehdejších  měStanů  Pražných.  Dotčený  Mikeš  všecko  své 
opustiv,  trávil  půldruhého  léta  v  tom  poselství  pilností  a  opatnosti 
svou  o  obecné  dobré  bedlivě  se  staraje  a  zásluhy  mnohé  si  získaje. — 
Jinou  zase  listinou  od  1.  142T  se  osvědčuje  jakou  vážnost  a  důležitost 
ienkiáto  měla  obec  Pražská.*'  Když  iiádné  mocí  nad  sebú  nemáme 
ježto  by  nás  zemským  řádem  bránila  já  sem  sé  utekl  na  svédomie 
k  svým  pánom  mésta  starého  Pražského ,  jakožto  v  tědkto  casiech 
nebezpečných  páni,  rytieři,  panoše  i  zenuine  v  svých  zápisiech  i 
v  jiných  potřebách  k  svědomí  téhož  mésta  nadepsaného  obecné  sé 
utiekajl . . .  atd.  Taktéž  obzvláítně  zajímavý  jest  list  posledního  po- 
ručenství  Simona  od  bílého  lva,  měětěnína  Starého  města  Pražského 
(I.  143S).  Hned  na  počátku  projevuje  zůstavitel  že  každý  élovék,  maje 
statek  v  éasných  véeech  jest  od  pána  boha  nad  nim  rozdávaném  a 
pomcnlkem,  i  povinen  jest  jej  tak  rozdati  u  opatřiti,  aby  pámi 
bohu  nedal  z  n(ho  poctu  téžkého  . .  .  Mimo  všeliké  odkazy  příbuzným 
jeptiškám  Svato- Anenským  i  jiným  učiněné  objeveno  tam  též  aby 
if  ruce  mistrové  Rokyeanové  a  mistrové  Václavové  z  Betléma  sto 
kop  ffrošu  hotových  bylo  dáno^  a  všecko  střebro,  tak  ahy  oni  to  na 


-    582  — 

studenty,  pákUby  kaká  pilnéjSie  potřeba  byla,  obnUUi . .  .  IkaU 
hniehy  mé  aby  mistr  Rokyeana  převrhly  a  eošby  sě  hodilo  do  li^ 
bráře  to  aby  dal,  a  mým  sestřeneóm,  coiby  sé  jkm  hodilo,  aby  ostavily 
a  k  tomu  deset  kop  z  mako  statku  aby  vydáno  byl&na  librdř  obecní. ., 
Také  písaři  svémn  Lanrioovi  odkizai  zÚBtavitel  mnohé  véci  a  peníze  z  čehož 
viděti  že  bohatí  měáfané  Pražští  tenkráte  své  bibUotheky  méli  a  písaře  k  opi- 
sování knih  6i  drželi,  že  podporovali  átadenty  a  dmdéiáky  vůbec,  ie  bylo 
mezi  nimi  pěstitelů  vzdělanosti  a  milovníků  literatury. — Z  nékterýdi  nitlaim 
cechovních,  jichž  se  v  dotčených  knihách  městských  B»oho  nalézá  vysvítá 
ale  pohříchu  též  přísné  oddělování  řemesel  a  živností  vůbec  od  sebe, 
takže  přísně  zakázáno  bylo  aby  promyslník  nepodnikal  prád  aebo  ob- 
chod nějaký  kterým  by  se  práv  jiného  řemesla  dotýkaL.  Svoboda  ii* 
vnostenskon  nepochopil  věk  tehdejší. 

Ještě  důležitější  se  jeví  zápisy  týkající  se  véoí  veřejných,  obeeoýcil. 
Ta  především  připomínáme  listina  v  knihách  soadmch  Sta.  města  Pr. 
chovanou,  datovanou  od  1.  1420,  26.  července ,  kterouž  obec  Pražská 
všecka  zboží  a  statky  měštanů  z  Prahy  uteklých  a  obci  nevěrných  k 
obci  potahuje.  Měla  tedy  obec  í  právo  konfiskací  jmění.  —  „O  boií 
pravdy  a  zvláště  o  velebnou  svátost  těla  a  krve  boží^  —  praví  listi- 
na —  ,,stalo  se  svolení  vší  velké  obce  proti  každému  živému  Človéku 
hájiti  a  brániti  zákona  božího  do  těch  statků  a  do  smrti,  a  to  dolno- 
volně  slibívše  bohu  a  zdvihše  prsty*  Tu  někteří  učinivše  ten  slib  otekli 
pryč  od  domů  a  od  jiných  statkův  v  největší  aouzi,  v  obloženi  mésta, 
a  zrazovali  obec  a  leželi  polem  proti  města.  Protož^  obec  veliká  zaa- 
menavši  nedržení  slibu  a  nevěru  těch  uteklých^  sebravši  ae  v  hromada 
na  tom  jest  ostala  aby  domové  těch  všech,  kteříž  jaou  z  města  vybě- 
hli, z  městských  kněh  l^yli  vymazáni,  $  aby  vepsáni  byli  v  měatské 
knihy  těm  kteří  je  od  obci  kov^ili,  a^  obec  zpmvige  takové  domy  ve- 
dle práva  městského"  .  .  • 

Ze  všech  písemných  památek  oné  doby  vysvitá  že  po&ická  moc- 
nost a  objem  samozprávnosti  měst  Pražských  nikdy  před  tim  a  nikdy 
napotom  se  neobjevila  na  takové  výši  jako  během  válek  hontskýdi. 
Stalof  se  to  působením  zmáhiýícího  se  živlu  demcduratiekébo,  který  na 
nutnost  rozhodných  krokův  poukazoval  a  od  něhož  se  i  méStattská  ari- 
stokracie naučila  používati  fiil  a  prostředků  ji  sloužících.  Palme  jeat 
že  za  nebezpečných  těchto  časů,  obec.  Pražská  v  obvodu  své  právo- 
mocnosti  se  namnoze  přímo  zákonodárnou  objevila,  ueodvolávigíc  se  na 
vyšší  jakés  instance,  a  to  ve  věcech  náboženských  i  politickýdi.  Je^ 
likož  pak  jiné,  menší  obce  po  Čechách  se  podlé  ni  řídily  a  spravovaly* 
tudy  povstala  ona  mocná  strana  Pražská  jejiž  stfedi&těm  a  téžiátěm 
byly  výroky  Pražské  obce.    Dříve  zajisté  téžttti  toto  leželo  v  aněnich 


—  683  — 

■ 

swi$ký<sh  nft  kterýchž  Šlechta  úplné  měla  převahy.  Pozbyli  v&ak  sně- 
mové tito  nyní  už  vahou  část  «vé  váhy^  ba  poklekly  namnoze  na  pouhé 
porady  příliš  často  se  opěti;úíc{  a  se  takořka  ováednujici«  v  nichž  hádky 
stcan,  vedené  mistry  a  kněžmi  častějí  a  hlpčněji  se  ozývaly  nežli  ku 
pplitickému  a  socialoimu  upraveni  země  české  rádno  bylo ,  a  jejichž 
kone(iné  výroky  jenž*  v  celé  koruně  platnosti  docházeti  měly  jen  částečně 
tu. a  tam  se  uznávaly.  21emě  se  rozpadla  na  strany  bez  jedné  hlavní 
centrální  vládyi  bez  nstředěné  moci  zákonodární  a  výkonné.  V  radách 
obecních  se  a^MDĎ  pbcim  jevila  taková  str^ diště  bez  nichž  by  byla  země 
do  úplné  anarchie  upadla,,  protož  zápisy  měst  a  oboi  vůbec  a  hlavně 
zápUy  obcí  Pražských  považujeme  za  jednu  z  nejdůležitějších  části  pí- 
semmctvi  Českého  z  válek  husitských.  Nebyly  ovšem  zhotoveny  nija- 
kou intenci  literární  na  jakouž  v  dějinách  literatury  především  se  hledivá, 
ale  zrcadlí  ^  v  nich  život  politický  sociální  ba  namnoze  i  stav  duševní 
oné  doby  ařejměji  nežli  v  jakých  koliv  jiných  spisech  tehdejších,  a  se- 
brání jich  v  jakýs  celek  a  kritickým  uvážením  by  bylo  prací  nad  jiné 
vděčnou  i  užitečnou.  Působit  ony  pro  sebe  zvláštní  Uteraturu  jejimžto 
každým  téměř  článkem}  každou  totiž  Ustinou  se  osvětluje  některá  stránka 
života  tohdejšiho ,  a  nemožno  nám  zde  se  pouštěti  do  všech  jednot- 
livých těch  listů  jichž  většina  se  býti  osvědčuje  výrazem  panujícího 
an^šleni  té  strany  a  chvíle  v  kteréž  povstala.  Jsou  to  fragmenty  hi- 
storie čaaové,  z  nichž  pravý  stav  věci  tehdejších  z^ejměji  a  bezpro- 
středněji mluví  nežli  ze  sbírek ,  pamětností  a  tak  zvaných  kronik,  jež 
aqpsáoy  byly  od  osob  nevždy  spoléhavých  a  v  nichž  se  pravda  od  pou- 
hího  domýšlení  toliko  bedlivj^m  a  prozřetelným  skoumáním  rozeznati 
dává.  —  Obzvláště  zajímavé  se  tjx  jeví  ona  část  výnosův  obecních 
ježto  přímo  a  dosti  hluboko  do  poměrů  náboženských  a  politických 
zasabiýe,  objevíc  q>oln  která  z  rozličných  sobě  odpongicíčh  stran  v  té 
neb  oné  době  převahy  nabyla.  Někdy  ovšem  se  tn  až  příliš  malicherný 
a  oaobní  svobodu  obmezující  názor  objjBvoje  takže  oželovati  jest  dobu 
jež  na  vzdor  hlučnému  se  domáhání  svobody  takové  přehmaty  vlad- 
noupich  osob  připouštěla,  či  to  není  obmezenost  slitování  hodná,  když 
k.  p.  veliká  obec  Pražská,  výnosem  svým  od  1.  1421  dne  21.  července 
zakaztýe:  „Aby  iiádný  v  pátek ^  a  v  jin^  dni  k  postéhí  velikými 
Svatými  ulaíenit  bez  míze  zřetedlni^  masoj  ani  vécí  masné  jiestí 
nesmélf  ani  jedlp  pod  vyhnáním  z  mééta  a  z  obce  vyvršením !  Jaký 
pak  dále  ruch  panoval  v  radě  obecné  když  ae  osměliti  mohlo  nejen 
činěni  ale  i  mínění  svobodné  obmezovati  výrokem  následujícím :  Z  kazdélio 
mééta  aby  vybráno  kýlo  muióv  padesát  hodných,  do  nichžby  ia- 
dného  domnénie  bhtdóv  nebylo^  a  ti  aby  eě  pilné  ptali  na  pikardy 
a  na  ty  kteříž  by  tém  nebo  jiným  blvdómi  anebo  kterým  víeteč^ 


nostem  nakládali,  a  zvlóMi  kněžimy  kteříi  hy  z  poěttiěěnsivie  mi- 
stróv  noMch  za  staršie  vydaných,  vytrhali,  nahlddali,  a  ti  ahy  plnu 
moc  měli  takové  do  vazby  dávati,  bez  nichi  iíádný  jiný  do  vdzhy 
daný  propuštěn  býti  nikoli  nemá  .  .  .  Byla  tedy  policie  nstanoveiia 
jež  střežiti  měla  minéni  lidí,  je  viniti  a  spolu  odsouditi.  Stihač  ža- 
lobník a  sondce  v  jedné  osobě!  *-  Obec  starého 'města  se  jak  známo 
valně  k  reakci  chýKla  pročež  odpor  nového  města  jež  strano  qiravo- 
vatelův  podporovala  byl  spravedlivý.  Písemnosti  spor&v  i  narovnám 
obou  obci  těchto  se  týkající  json  vehni  důležité  nejen  ohledem  na  poK- 
tickou  ale  i  na  knltnmi  historii  země  české. 

Zápisy  sněmovní  této  doby  se  osvědčnjí  rázem  všeobecnějším  a 
namnoze  i  liberálnějším.  Povaha  sněmův  a  sněmovnikův,  co  zástop- 
cáv  neodvislosti  země  české  a  bránitelňv  svobody  náboženské  a  poli- 
tické naproti  nepřátelům  vnějším  připouštěla  ba  požadovala  rozhledy 
se  stanoviska  vyššího.  Osvědčaje  se  v  listinách  sněmovných  této  doby 
patrně  parlamentamí  dovednost  šlechty  české  kteráž  se  tenkráte  den- 
tečně  vyznamenávala  vzdělaností  nevšední. 

Ale  ze  všech  politíckýdi  a  náboženských  stran  předce  tdiko  jedna 
se  odvažovala  na  rozhodná  slova,  na  základní  opravy  v  fádn  veřejném 
a  na.  z  kořenů  v  vyvrácení  předsudků  v  jež  po  staletí  snášeny  do  země 
České,  až  příliš  pevně  se  byly  igmuly.  Míníme  zde  stranu  TVborshý^ 
Tito  zajisté  jediní  se  snažili  aby  duchem  svěžím  překonali  ducha  vá- 
havého, aby  myšlénku  povznesli  nad  zvyk,  svobodu  nad  poroba,  a  ná- 
rodnost nad  cizinství  aby  pod  práporem  všeobecné  volnosti  nejen  některé 
privilegované  stavy  a  zvláště  vyznamenané  vrstvy  společnosti  nýbrž  cdý 
národ  a  veškerý  lid  Český  dospíval. 

Písemních  památek  Českých  i  latinských  jež  se  veřejných  spora 
tehdejších  týkají,  ba  i.  takových  jimiž  spory  tyto  se  povzbudily  za- 
chovalo se  nám  aspoň  toUk,  že  polemická  literatura  a  literatura  listiti 
ke  sporům  těmto  se  táhnoucích  ohledem  na  mnohé  stránky  duševního 
života  tehdejšího  vyplftnje  mezery  j^  písemoictvf  České  v  jiných  obo- 
rech po  sobě  zůstavilo.  Že  spisy  a  listiny  tyty  do  sebe  mají  ráz  kvapa 
a  větším  dílem  co  příležitostné  a  zájmům  dnů  svých  sloužídí  se  jev^ 
není  na  ujmu  duševních  intencí  národu  Českého  této  doby.  Kterak  se 
Čechové  vstříc  veřejnému  mínění  tehdejší  Evropy  hájiti  umffi  o  tom 
svědčí  nejprv  listy  poslané  do  Kostnic  ještě  před  vypuknutím  válkj  ibb- 
sitské  (1420)  pak  k  Benatčanům  i  jiné  více.  Pohříchu  neznáme  všecky 
listiny  jež  se  poměra  Poláků  k  tehdejším  Čechům  týk^f.  Že  metí 
Poláky  a  Čechy  tenkráte  národního  sbratřeni  stálo  a  odpor  Čechov 
proti  německému  živlu  z  patrných  sympathií  u  Poláku  se  tělíl  o  tom 
se  některá  patrná  písemní  svědectví  zachovala.    Také  se  naliMJí  stopy 


-  585  - 

že  náboženský  a  n&rodni  boj  Čechův  pozornost  řeckých  Stovanů  na  se 
obr&til.  Vůbec  nebylo  snad  mista  y  Evropé  kdeby  vystoopení  Čechův 
za  důležité  a  světodějné  se  bylo  neuznávalo.  Jakožto  na  euriosum 
zvláštního  rázu  zde  připomínáme  také  na  psaní  jež  pověstná  panna  Or- 
leanská  Jeane  ď  Are  Čechům  poslala  přemlouvejte  je  aby  se  do  lůna 
samospasitelné'  církve  navrátlK  a  vyhrožujíc  jím  spůsobem  jenž  lítostný 
ůsměch  budi.  Nemají  viak  listiny  tohoto  druhu  pro  nás  zde  takové 
důležitosti  jako  ony  písemní  památky  jež  se  týkají  sporů  stran  českých 
mezi  sebou.  Nálezy  university  proti  Táborským,  zápisy  sněmův,  zvláátě 
Čáslavského  a  KonopiStského  i  jiné  podobné  písemnosti  nám  osvětlují 
vnitřní  stav  země,  rozličnost  mínění  a  snahy  stran  co  nejiivéjí.  Neje- 
vilo se  zajisté  žeby  kdy  k  narovnání  poměrů  těchto  dojíti  mohlo, 
ba  ani  pověstní  artikdové  Pražětí  jimiž  se  jakés  takés  narovnání  Če- 
chův se  stóKcf  Římskou  naznačilo,  nevedlo  k  žadoudmu  sjednocení  a 
potkalo  se  brzo  s  odporem  i  katolické  i  Táborské  strany.  Za  to  nám 
ale  mnohem  větáí  ůtéchv  poskytuje  ona  část  písemných  památek  v  níž 
se  zřejmě  objevuje,  že  Cechové  co  národovci  proti  cizincům  takořka 
za  jeden  muž  stáli  a  na  vzdor  rozpadnutému  mínění  o  věcech  nábo- 
ženských předce  se  spojovali  kde  se  o  rázné  vystoupení  živlu  slovan- 
ského proti  německému  jednalo.  Zájmy  národní  a  politické  neméně 
rázně  se  v  popředí  stavěly  jako  náboženské.  Takž  artikulové  podá- 
váni od  obce  království  českého  kráK  Sigmundovi  před  jeho  přejezdem 
do  země  (1419)  chovají  mezi  jiným  Článek:  9,Aby  cizozemci  světStí 
neb  duchovní  v  nižádné  úhidy  neb  důstojenství  neb  obroky  zemské 
nebyly  dopuStěni^  a  zvláStě  aby  po  městech  Němci  nebyK  posazeni  na- 
před, kdežby  cechové  mohli  a  uměli  vlasti,  a  aby  sudové  a  žaloby  v 
jazyku  českém  po  cechách  se  daly  a  Čechové  aby  prvnie  Uasy  váudy 
po  královstvie  a  po  městech  jměli .  .  /*  Y  žalobě  proti  Sigmundovi 
(5.  .Hstop.  1420)  praveno  že  císař  se  snažuje —  ^H^izozemce  v  této  zemi 
zvelebiti  a  miesta  čechuov  vyhnaných  jimi  osaditi.  Němoóv  naSeho 
jazyka  nejukrutnějších  nepřátel  lituje  a  jé  mimo  Čechy  překládaje  vždy 
k  tomu  kottd  jednaje  aby  Čechové  sami  se  s  obů  stranu  zmordujíce 
umAeni  byli  a  tudy  snaze  jím  s  pomocí  Némcóv .  . ,  umdleni  shlazeni 
byli . .  .  Jakož  jest  to  nad  hlas  z  ůst  j^okletých  toho  krále  slyšáno, 
žeby  za  to  Uherská  %eaů  dáti  chtěl,  by  v  české  zemi  Čecha  nebylo 
žádného  . .  .**  V  žádostech  od  stavův  království  českého  císaři  Sigmun- 
dovi  podaných  j«,t  flanek  ítvrtý:  „Žádný  Némec  .ni  jiný  cáo«»nec 
nebývaj  úředníkem  ani  kterého  zámku  neb  zboží  v  držení . . .  Kdyby 
někdy  chtěl  císař  z  země  vyjeti  aby  žádnému  země  neporučil  cizozemci 
jediné  toliko  Čechu  .  •  .  /^Dále  pod  článkem:  Obřady  méstshé  tétéž 
Ustíny  stoji:  ,JNémoóv  ani  žádných  cizincóv  Hefifi  óředníkett. 


-  686  — 

.  Z  toho  patrné  vysvitá  že  doba  války  Husitská  se  neméně  vyzna- 
OMDává  horlivosti  kterou  Čechové  a  Moravané  o  udrženi  národnosti 
slovanské  objevovali  nežli  ohněm  jakým  o  náboženskou  se  zasaaovali 
svobodu.  Podle  písemnosti  nás  doělých .  měli  k  tomu  i  dostatečných 
píiéín.  Na  počátku  XV.  stoleti  kde  třenice  národní  v  Čechách  a  na 
Moravě  vznikly,  objevily  se  spory  tyto  nejprv  v  městech  mezi  českými 
a  německými  obcemi  o  podíl  při  zprávě  městské.  MěliC  Němci  tehdáž 
skoro  všecky  úřady  konšelské  v  Praze  i  v  mnohých  jiných  městedi 
v  rukou  svých.  Taktéž  bylo  i  ve  fakultách  uě^ni  Pražského  tudiž  Němci 
i  nad  nižšími  školami  jim  poddanými  zprávu  vedli.  Jaké  lýmy  tim 
mistři  národnosti  České  trpěli  o  tom  se  M.  Jeroným  na  Kostnickém 
sntexu  zřejmě  projevil.  Že  se  čeština  i  z  cbrámův  Páně  už  vytlačo- 
vala o  tom  QBs  peučigi  listiny  založeni  kaple  Betlémské,  se  týkající, 
jejiž  kazatele  Jan  Protiva,  Stěpan  z  Kolína  a  posléze  Jan  Hus  horliví 
byli  národovci.  Ano  i  zřízeni  zvláštního  kolleje  národu  Českého  za 
důkaz  slouží  že.  cechové  na  ostatních  kollejich  byli  zkráceni.  Že  i 
tato  kollej,  co  středišté  a  útočiště  myšlénky  nové  nemálo  přispěla  k 
posile  a  uvědomění  národností  České,  o  tom  netřeba  podávati  důvodův. 
Myšlénka  podstatná*  jakmOe.v  národě  se  probudí  tu  ihned  rozvětvovati 
se  počíná,  a  poněkud-li  jen  novými  se  osvěžíme  pohnutkami,  nemine 
se  účinku  že  i  rozhřeje  přívržence  své  pro  věc  na  kterouž  se  před  tim 
jako  by  bylo  už  zapomínalo.  Čím  živěji  si  strana  národu  Českého  na 
universitě  počínala  tím  vét&í  se  stávalo  spojeni  její  se  samým  národem 
a  zvláště  se  všemi  těmi  jižto  pro  pokrok  horlili.  By£by  pak  pro  jiné 
otázky  napotom  se  byli  národovci  rospadli,  v  této  j^dné  se  přece  už 
pokrok  překvapující  zameziti  nedal.  Za  to  ale,  že  Čechové  k  svému 
se  hlásili  a  za  podnoží  cizincům  se  podávati  nechtěli  v  ničem  vyrů- 
stala zášt  proti  nim  také  na  všech  stranách.  Známot  z  historie  že 
církevní  sbor  v  Sieně  I  1423  vydal  rozkaz,  kterýmžto  celému  křesCan- 
stvu  zapověděl  ,,nejen  obchod  kupecký  s  husitskými  cechy  vůbec  ale 
také  všecko  mime  s  nimi  obcování/í —  Jakých  akutkův  se  dopustili 
k.  p.  horníci  Kutnohorští  **-  skoro  vesměs  Němci  proti  straně  husitr 
skéy  o  tom  vypravuji  staří  létopisové.  Vypraviýe  se  též  že  píi  oble- 
ženi Prahy  Sigmnndem  14^0  Němci  každého  Čecha  kterého  se  zmoo- 
nili  bez  milosrdenství  upalovali  bytby  i  nikdy  pod  oboji  spůsobou  byl 
nepřyímal.  Kaasatelé  němečti  po  cdé  říši  německé  kázali  proti  bez- 
božným Čechům  a  vybízeli  Němce  ku  vyhlazeni  kacířského  toho  národa. 
Tut  zajisté  už  nebylo  divu  že  na  takto  objevnou  nepávist  odpovídali 
Čechové  skutky  i  slovy  mluvenými  i  psanými. 

Že  v  takovýchto  okolnostech  se  též  kroky  učinily  o  uvedeni  če- 
ského jazyka  do  věřeného  iiv(^  poUtick^o  a  církevního  o  tom  ni- 


—  687  — 

komu  pochybovati  nelse.  Jazyk  německý  nebyl  i  mimo  to  tehdáž  nikdy 
úředním  luykem.  Ale  i  proti  vSemohonci  latině  se  činily  útoky.-  Mezi 
články  Táborskými  objevaje  se  i  tento  :  „Nemá  máe  latíné  ani  jin^m 
jazykem  spievána  neb  čtena  býti  Aež  jazykem  Udu  obecného  . .  /*  a  na 
sněma  Konopifitském  mluvili  Táboři  zre^ě  proti  ožíváni  cizího  jazyka 
píi  službách  božích,  tvrdíce,  že  se  tak  zpívají  pouhá  stova  kterým  lid 
aerozmni  a  žie  rovněž  tak  dobře  bylo  by  toho  nečisti,  jako  čisti  oiztm 
jazykem.^ —  Zásadu  tuto  {irovedli  i  dále —  „tupili  učení  žkolni  i  latin- 
ské sami  pak  přijímali  pacholíky  i  děvečky  na  učeni  a  učiU  je  česky 
.  . .  všecko  zpívání  školní  že  potupili,  a  toliko  pisně  české,  kteréž  jsou 
sami  stožili  tyt  velebí,  vedou  a  diži .  .  .«"  (Pal.  lU.  391.)  Patrně  z  toho 
vysvitá  směr  přímo  národní  strany  Táborské,  i  želeti  jest,  že  ostatní 
české  strany  bojovné  ač  účely  národní  sledili  jsou,  predce  prostředky 
k  nim  vedoucí  naamoze  zanedbávaly.  Že  již  1.  1417  mše  po  .česku  se 
čísti  počala  dosvědčQije  Štěpán  převor  Dolanský  ve  své:  Epištola  ad 
Ifussitas  jakož  i  artikul  synody  Pražské  (28.  záři  1418)  jimž  usta- 
noveno mistry  Pražskými  že  pri  méi  jen  evangelium  a  epiétola  po 
čéaku  éíeti  ee  má,  oetainí  věe  po  UUituku.  Později  se  i  utraqtmté 
oiažili  o  užíváni  jazyka  Českého  při  službách  božích  a  obrátiti  se 
stran  této  věci  na  snem  Basilejský.  Ač  legat  Iňskup  Filibert  proti 
tomu  se  zpěčoval  neposlechl  ho  předce  Rokycana  a  přívrženci  jehou — 
NebyloC  to  pouze  náboženství  jenž  stranu  německou  proti  čechíim 
popouzelo,  byUt  to  přímo  národní  zášt,  a  přesvědčeni  že  nadvládě  ci^ 
zincáv  v  Čechách  a  na  Moravě  konec  se  ďnt.  Kdož  tedy  láje  na 
války  husitské  jim  vytýká  že  se  jimi  započatý  výkvět  národnosti  České 
omráčil  ten  nevaikl  hluboko  do  tehdejších  sociabuch  poměrů  jazyka 
českého*  i\i^  se  němčina  i  do  menších  měst  Českýbh  vtiřati  počalfi 
a  byla  by  zvítězila,  kdyby  opruženost  národnoj»ti  české  vystoupením 
přímo  válečním  byla  stranám  českým  posilou  nepřispěla.  Některá  města 
už  docela  byla  poněmčena,  jako  ku  přikladu  Clumiůtov,  v  jiných  jako 
ku  ph  v  Jaroměři  se  německý  živ^  nápadně  zináhal  až  Táboří  bo 
zůptna  a  násilím  vytlačili,  v  Budějovicích  v  Plzni  i  jinde  zápasila  už 
němčina  s  češtinou  ne  bez  úspěchu,  i  Hory  Kutné  se  straáně  už  zněmr 
čovaly  a  kdyby  se  tonmto  cizímu  živla  v  Čechách  bylo  poznenáhlé  vy^ 
vinuti  i  dále  dopřálo,  bylby  byl  germanisačni  procea  v  několika  sto* 
letich  dokeoán  bývai  aniž  by  bylo .  oněch  hord  cizinských  k  tomu  po^ 
třebi  bývalo  jež  po  bitvě  Bělohorské  se  na  statcích  usmrcených  a  ze 
vhsti  vypuzcBkých  cechu  usadili.     — 

Zajímavý,  ač  posud  nedosti  objevený  obraz  poskytuje  tehdejší  Morava. 
Tanu)  neiCastnými  pro  národnost  slovanskou  poměry  se  bylí  Němci  je- 
žte pevnili  nežli  v  Čechádi  ustředíli  v  některých   větních  městech  nár 


-  588  — 

rodností  Moravské.  Národovcům  tahy  tam  zbýval  boj  proti  cizificům 
a  nejvétái  zásluhy  si  ta  získal  Lacek  z  Kravař  na  HelfeaSteině  a  a 
^ora  proti  husitství  jeět$  nápadněji  se  osvědčil  býti  sporem  proti 
Lipníku.  Pr&vé  ta  města  jež  haritství  z  Čech  vyšléma  nejurpotnéji 
se  stavěla  jako  Olomác,  Brno,  Jihlava  a  Znojm  o  sto  let  později  se 
podala  Laterstva  z  Němee  přišlému.  Němeotvi  by  tam  byjo  stiss- 
ných  se  dopídilo  výsledků  kdyby  z  některých  jeátě  ne  zcela  poněmčilých 
měst,  jako  z  Mohelnice  (1425)  a  BiteSi  (1435)  a  jiných  bylo  násilím 
vytlačeno  nebývalo  a  kdyby  komthnrie  německých  řádu  ritiřskyoh  byly 
donižejicimu  vlivu  osvěty  a  národnosti  byly  nqK>dléhly. 

Veškeré  literární  památky  oněch  dob  jsou  svědectvím  že  aggroM* 
vnim  pokračováním  válek  husitských '  nái^odnost  česká  se  zmohla  a  z 
trpné  mdloby  se  vyzula  jakouž  se  zvléáté  ku  konci  čtrnáctého  století 
značovati  počala.  Jenom  rázným  prostředkům,  jenom  ustředění  vfiech 
sil  k  dosaženi  úhlavního  cíle  povésti  se  mohlo  odstrnněni  nejvét- 
Siho  nebezpečenství  jež  národnosti  české  odevšad  hitkzilo*  Nám 
se  zde  toliko  o  uvážení  duševních  prostředkův  jedná  a  sice  onědi,  jei 
slovo  písmem  oživené,  ustálené  a  rozšířené  poskytovalo.  Že  písenmictvi 
České  oné  doby  skutečně  takovým  prostředkem  bylo,  o  tom  pozůstalé 
jeho  zbytky  svědčí.  Náboženské,  politidcéa  národm  otájsky  stály  v  popředí, 
bylo  tedy  povolancům  nejprv  tyto  zodpovídati.  Mámet  toho  pfíklady 
že  literatura  vždy  a  všady  ráz  své  doby  na  čele  nesla.  Ynacováoí 
ji  rázu  jiného  podobá  se  násilí.  V  dobách  pobouřených  všecky  jiné 
zájmy  jsou  vedlejší  mimo.  ony  pro  které  se  život  společenský  právě 
rozvinuje.  Nezbývalot  tedy  cechům  v  husitské  válce  času  aby  se  po* 
dali  védám  a  uměním  ve  smyslu  normálním,  kdežto  se  jim  o  hlavní 
podmínky  individuální  jsoucnosti  jednalo,  o  udržení  národní  samostat- 
ností, svobody  ducha,  a  národního  jazyka  svého.  Psalo  se  tedy  nej- 
prv o  tom  co  den  požadoval.  Nespravedlivá  a  dílem  i  nepravdivá 
jest  tedy  výčitka  že  Čechové  tenkrítte  zameškávali  spraoováoí  všeli- 
kých polí  literárních.  Došly  nás  toliko  některé  částky  literární  jejidi 
činlivostí  a  i  těch  jen  menšina  posud  jest  objevena,  vydána,  osvětlena 
ba  vůbec  přístupna.  Snad  celá  ještě  třetina  traktalův,  listin  a  listů 
létavých,  zápisů  městských,  soukromých,  časových-  {rféní,  pditickýdi  a 
náboženských  úvah  a  replik  a  j.  v.  toliko  dle  titulů  jest  známa  očeká- 
vajíc kritického  čtenáře.  Ale  i  v  tom  co  známe,  roztroušeny  jsou  pod* 
statné  myšlénky  po  různu  a  to  myšlénky  politické,  sociální  i  dU)0Žen- 
ské  jimiž  nejen  spůsob  a  ráz  tehdejšího  myfiení  se  vyjasňuje  ale  i  mnohé 
pravdy  na  jevo  vystupují  jež  platnost  mají  všeobecnou.  O  mnohých 
větách  tu  a  tam  projevených  daly  by  se  celé  úvahy  psáti.  To  zvláště 
platí  o  některých  artikulech  Táborských.    Podány  v  nich  resolloly.  Un^ 


-  689  — 

bokého  přemýHeni  a  neTšedniho  vniknatí  do  poméru  človédenfitva  a  po-  . 
anáaich  jeho.  Pochybovati  nelze  že  o  tom  co  tu  a  tam  jako  ůhrnkem 
vyBloveno  i  rozsáhlejších  stálo  pojednáni.  Nepochybujeme  také  že 
některá  z  nich  se  jeité  odki7J{.  V  replikách  mistrů  Pražských  se  na- 
lézají stopy  že  rozUiné  větve  Táborských  ne  pouze  na  ústním  spoléhaly 
odění.  -—  Co  o  náboženských  a  takořka  filosofických  článcích  totéž 
platí  o  politických.  Nalézáme  v  písemních  památkách  ^^kj^ch  doby 
této  tolikerých  důkazů  ostrovtipa  a  pokročilostí  politické  že  by  zá- 
hodno  bylo  sestaviti  politický  anekdotou  z  rozličných  listin  a  úvah,  na 
důkaz ,  jak  daleko  byli  Čechové  tenkráte  v  politických  poznáních  po* 
krofilif  a  jakými  důvody  se  jednotlivé  strany  bránily.  Podání  m.  Pi4- 
brama  a  historické  spisy  Idtinské  a  české  oné  doby  nám  pohřfeha  ne- 
podávají jasného  světla.  Příbram  shmnl  vše  v  jedno  co  se  stran  vý- 
středních vySlo  nebéře  ohled  na  to  že  ne  vSecky  se  v  jednom  srovná- 
vidy.  ,  ChyliastícJLé  názory  a  komunistické  zásady  nebyly  ovžem  Tábo- 
rům společné.  Máme  za  to  že  nejen  Biskupec  ale  i  knězi  Vilém,  Mar- 
tmek^  Ambrož,  Eoranda  starší  a  a  jiní  své  náhledy  projevili  json  pí- 
semně. Výpisky  ze  spisů  k.  p.  kněze  Martina  na  to  poukazuji.  Knězi 
někteří  ovšem  nazvíce  spoléhali  na  základech  biblických,  ne  ale  všicknL 
V  jiných  zdá  se  že  principy  demokratické  více  na  rozumném  pojímám 
poměrů  společenských  závisely  než  tia  chyliastických  zdáních  bibU. 
Vilém,  přítel  kněze  Jana  v  svém  pamětném  spisu  o  usmrcení  tohoto  . 
agitátora,  objevil  zdravé  a  jasné  názory,  vypravuje  věc  s  objektivností 
historickou.  —  Smrt  kněze  Jana  byla  aktem  politickým,'  strana  Šlech- 
tická krvavě  se  mstila  na  demokratech  jejichž  vůdcem  byl  dotčený  Jan. 
-Ze  strany  této  vyrostla  pozdější  poKtíka  Táborská,  na  demokratických 
zásadách  spoléhající.  Jeví  se  zásady  tyto  nejpatrněji  v  Žižkově  zří- 
zení vojensko  od  r.  1423  na  kterýž  spis  později  dojdeme.  Ještě 
zřejměji  zajisté  se  objevili  politické  názory  Táborů  v  zápisech  sborů 
Táborských  držaných  v  Písku  (1422)  a  snad  i  jinde  kde  celá  strana 
Tákorská  s  níŽ  v  jednotě  stála  města  Pisek,  Klatov,  Domažlice,  Lu- 
čice  a  j.  v.  k  uspořádání  věcí  svých  církevních  i  politických  se  sešla. 
Knéží  Táborští  ve  svém  polemickém  spisu  od  r.  1435  proti  mistrům 
Pražským,  přímo  se  odvolávají  na  zápisy  tyto  které  ale  pohříchu  se 
nezachovaly.  O  jinakých  stranách  politických  jakož  i  názorech  a  mí- 
něních o  politických  smírech  toho  času  dočísti  se  lze  jest  některých 
•podstatných  a  pamětních  vět  v  soukromných  psaních  cis.  Sigmundu, 
pp.  z  Rosenberka,  Svamberka  a  j.  Také  veřejné  listiny  v  tom  ohledu 
dosti  zřejmě  mluví.  Připomínáme  zde  zvláště  akta  sněmovní,  a  žá- 
dosti kráK  Sigmundovi  předložené.  V  těchto  poslednějších  k*  p-  zvláštm' 
důraz  položen  jest  na  spojení  Moravy  a  cechy. 


-  690  — 

K  různým  tén^  památkájli  písemnictví  ^Hajsového  přidati  slndi  téŽ 
ony  jež  od  nejproslalejáího  vůdce  vojenského  oné  doby  pocházejí.  Mi* 
níme  zde  JawA  Ziiíltu^  jenžto  listy  a  nařízeními  svými  se  nám  poné- 
kad  také  eo  literární  charakter  objevnje.  Ňebodeme  zde  opakovati 
co  historie  o  válečných  jeho  skutcích  vypravuje,  taktéž  o  povaze  jeho 
vůbec  projevil  se  PaJacký  v  dějinách  zemé  české  takže  ni^ho  by  nám 
zde  podati  nezbylo  co  by  tamo  dovedně  a  zevrubně  už  podáno  ne- 
bylo. Známy  jsou  jeho  demokratické  zá6a<]ty,  i  slovanské  j^o  vědomL 
Pravý  duáevní  ráz  jeho  se  ale  zřejmě  jeví  v  písemních  památkách  po 
něm  pozůstalých.  Není  jich  oviem  mnoho,  ba  těch  několik  listů  nás 
došlých  jevi  že  hotovky  jsou  takměř  v  pbém  ozbrojení  spisovatele,  v 
stanu  kde  času  nebylo  k  dlouhému  přemýšlení.  V  jednom  z  těch  do- 
pisů k  DoDiažUckým  napomíná  je  aby  nestýskali  sobě  když  od  b<dia 
trestáni  budou  ,^ale  rozpomínajíce  se  na  rozmnožitele  viry  naší  pána 
J.  Kr,  proti  .takovým  zlostem,  které  se  od  těch  Némcitv  diji  sta- 
tečné se  postavili,  vezntác  staré  Cechy  y  jeito  zaíknúce  klanici  za 
íkomi  netoliko  o  bozi  ale  i  o  svú  bili  sú  se,  A  my  pák  milí  bratřil 
hledíce  k  zákonu  božímu  a  k  obecnému  dobrému,  větši  snažnost 
máme  naloiiti,  aby  kdoí  máž  kej  v  ruku  vzíti  a  kamenem  luňii, 
vzhůru  byl.  A  protož ,  milí  bratří!  védéti  trám  dávám  že  lid  sbí- 
ráme ze  vSech  stran  proti  takovým  nepráielůfn  boiim  a  zkábeim 
České  zemé;  protož  i  vykašte  kněžím,  at  na  kázaní  lid  vzbuzuji 
k  boji  proti  takovému  antikristu,  a  sami  trhem  volejte,  at  všichni, 
kteří  nu)hú  pro  starost  a  mladost,  vzhůru  jsú  na  každú  hodinu, 
A  myt  k  vám  bůhdá  brzy  přijedeme :  jedno  mějte  chléb,  pivo,  obrok 
koňům  připravený,  a  všichni  bran  vojenskú;  neb  již  jest  cos  neto- 
liko proti  domácím  ale  i  proti  cizozemcům.  Pomněte  na  váš  první 
boj,  ješto  ste  malí  proti  velikým,  nemnozi  proti  mnohým,  neoděni 
proti  oděným  statečně  bojovali :  však  ještě  ruka  boží  není  ukrácena. 
Protož  doufajíce  v  boha  budtei  hotové.  Pán  bůh  raé  vás  poailmU, 
Jan  Zižka  z  Kalichu,  zprávee  lidu  Táborského.**  Dopis  tento  jest 
akt  politický  a  svědčí  o  diplomatickém  duchu  velikého  vůdce  Českého. 
YědělC  on  že  píše  lidu  jemuž  potřebí  vždy  a  vždy  znovu  na  srdce  klásti 
směr  kterýž  slediti  má  a  posilovati  ho  v  přesvědčeni  že  vede  boj  sprt^ 
vedlivý.  Používá  tu  všech  pohnutek  jimiž  lid  tehdejší  povzbuditi  se  dal, 
budí  dt  náboženský  i  národní,  připomíná  na  staré  Cechy  kteří  neto- 
liko o  boií  při  ale  i  o  svú  bili  sú  se;  obecné  dobré  před  očí  jim 
staví  a  to  všem  kteří  schopni  jsou  zbram'  se  chopiti  proti  nepřátelům 
božím  a  zhúbcim  České  země !  Nedává  jim  se  rozmýěleti  ale  tlačí  na 
to  by  hotovi  byli  každou  chvíli,  neb  jit  jest  cos  proti  domácím  i  cizím. 
Aby  důvěru  v  nich  zbudil  v  dostatek  sil  národních  připomíoá  jim  první 


-.  591  - 

boj  kde  mali  proti  yelkým,  nemnozí  proti  mnohým  zvítězili.  Co  pro- 
zřetelný vůdce  ale  též  neopominul  na  potřeby  bojovného  lida  pamato- 
vatíy  na  ehléb  pivo  a  obrok.  Statečnost,  odhodlanost  i  prozřetelnost 
Žižkova  z  tohoto  lista  zřejmě  vysvítá.  —  Jiným  též  charakteristickým  * 
listem,  jejž  Pražané  dali  do  knih  svých  zapsati,  projevil  Žižka  že  pH- 
jal  knížete  Korybata  za  nejvySáího  zprávce  země  České.  Vyhrožuje  tu 
všem  kteří  by  sváry  činili,  httd  kdo  budy  iiádné  oeohy  nevyjímajíc.^* 
Tenkráte  snad  ož  počala  nedorozuměni  mezi  Žižkou  který  se  tu  po- 
někud příliš  povolným  objevil,  a  mezi  radikální  stranou  Táborův  kteří 
nepřáli  takovémuto  spůsoba  vlády.  Ba  někteří  o  něm  nepravé  zvěsti 
roztru&ovali  jakoby  od  dobré  věci  byl  odpadl.  Proti  tomu  se  ohradil 
Žižka  listem  od  20.  listop.  1422  z  Prachatic  na  vfie  strany  rozeslaným. 
Listem  pak  od  I.  1423  věděti  dává  bratřím  z  ValečovU:  žef  sem 
a  Táborskými  zoatal  za  jeden  élovék  a  poddali  sú  se  dobrovolné 
mne  poslušní  býti  jako  kdy,  i  kázali  sem  pole  sbierati  a  poSeliť 
«ú  .  .  .  Od  těch  pak  dob  se  sledili  váleční  skutkové  a  Vítěztví  Žižkovy 
proti  střední  a  panské  straně  v  nepřetržené  radě  až  do  jeho  smrti.  — 


ČÁST    TŘETÍ. 

Stav  literatury^  bámieivh  nauJcy  a  episy  prosaické  ttub^* 

* 
Politická  choroba  za  seboa  vleče  literánu  málomocDOsL    Nefinad 

žebj  v  státech  absolutismem  póutaDých  nevycházely  spisy  užitečné,  ba 
tiěkdy  i  znamenité  jimiž  nové  pravdy  se  odkrývají,  že  by  i  básnictví 
nevydávalo  plody  vzorné  a  do  badoucnosti  zářicj,  ale  jsou  tu  jisté  kruhy 
myšlénkám  naznačeny  a  jisté  meze  položeny  jež  spisovatelům  překro- 
čiti nelze.  Vládní  mocnosti  se  co  nejhorlivěji  o  to  zasazuji  aby  národ- 
m'mn  vychováni  takového  dodávali  směru  jakovým  veřejné  míněni  se 
podrobuje,  názor&m  a  účelům  nejprv  jejich.  Toto  veřejné  míněni  se  pak 
tak  dlouho  na  odpor  staví  každému  vývinu  myšlenkovému  jež  se  ma 
protivou  vidí,  až  duchem  překonáno  se  proudu  jeho  podá,  k  čemuž 
však  pravidelně  teprv  processem  dlouho  trvajícím  dochází.  Normalm' 
stav  literatury  se  tu  tedy  objevuje  v  závislosti  na  panijgícich  přesvěd- 
čeních od  kterýchž  se  jen  málo  který  obzvláště  povolaný  duch  teprv 
pracně  odpoutává.  Na  nejpodstatnější  otázky  národní  a  společenské 
vůbec,  totiž  na  takové  jež  nejhlouběji  do  životných  poměru  zasahují 
se  odvážiti  může  literatura  jenom  tam  kde  národ  politický  odpoután 
volný  průchod  dopřeje  myšlénkám,  ba  sám  otázky  předkládá  literatuře 
jichž  zodpovídáním  se  ona  mu  stává  učitelkou  a  voditelkou.  Na  po- 
čátku XY.  století  nebylo  politické  řízení  státu  ještě  na  onu  výši  do- 
spělo s  které  by  mu  bylo  lze  bývalo  zmocniti  se  veřejného  míněni 
v  záležitostech  duševních  a  literárních  tak  dalece  aby  toto  nepodléhalo 
vlivu  vnějšímu.  Již  již  se  byl  Řím  všech  duchův  zmocnil.  Nic  důle- 
žitého se  vykonati  nemohlo  bez  svoleni  stolice  papežské.  Každá  my- 
šlénka se  přísně  zkoušela  zdali  se  v  ní  nekryje  nějaká  protiva  dok* 
triny  toho  jenž  náměstnikem  božím  na  zemi  se  nazýval.  Mocnost  cír- 
kve zasahovala  do  všech  kruhů,  všady  kněžstvo  bdělo  nad ' jiskřicemi 
ducha,  utlačujíc  hned  u  zabřesknutí  každou  ježby  nebezpečné  světlo 
přinášela.  Veškeré  vychování  směřovalo  na  odvislost  o  d  církve,  všemu 
lidu  se  vštípovalo  nejprv  poslušenství  a  veškerý  lid  v  něm  setrvával. 


^  693  - 

Kdo  rakoam  vyellovatelů  se  vymknul  a  z  dráfay  vSeobecné  vyšiDuU 
ten  kaoeřováa  byl  ^  kde  možoá .  odstraněn.  Vzdělanost  byla  vůbec 
▼Báottým  hostem  jeStě-  vzáGnějétm  ale  osvéta,  ba  proti  hostu  nezva- 
Béam  a  nebezpečn&mu  Iwojili  nejprv  oni  jižto  především  byli  povo-- 
UuH  ji  podporovati  a  roz&ířovati ,  totiž  veřejní  učitelové  a  koi-porace 
imiv^nitni.  Pronásledováni  svobodného  myšlení^  osobných  mimo  školu 
a  drker '  povstalých  náhledů  do  jsoucnosti  stalo  se  pravidlem.  Známe 
též  výminky,  aeke  jim  však  bylo  proniknouti.  Jediný  národ  český 
edváiU  se  na  to  že  na  pádu  výminečnou  se  postavil  ale  postoupiti. 
orasel  pro  to  boj  8  celým  katolickým  světem.  -Svatý,  vznešený  to  boj 
pro  svoboda  myšlénky,  jejž  nevděčný  svět  jemuž  vítězné  plody  boje 
toho  se  dostaly  be^K  namáháni  a  zasazováni  se  o  ně,  až  posud  ještě 
dostatečně  neocenih  Vytýká  se  nejnověji  Čechům,  že  valná  část  lite- 
rán^h  jejidi  památek  zvláště  básnických  XIV.  století,  jakož  jsou 
rýmova|)é  legendy  i  jiné  méně  patrné  články,  z  latinských  a  německýdi 
zíldel  čerpána  jest,  což  v  sobě  chová  výčitku  že  se  nám  nedostávalo 
tenkráte  původních  a  tvořivých  spisovatelů.  Nuže,  bylo-li  i  třeba 
více  téoh,  —  nazvíce  mnichův  a  kněží— jenž  dle  cizích  vzorů  české  rý- 
mované básně  a  rozličné  jiné  knižky  skládali,  bylo  vedle  nich  i  tako- 
vj^di  jenž  z  vlastního  brali,  a  sice  neméně  jich  bylo  než  všady  jinde 
aa  oněch  časfi.  Kroniky,  legendy  a  b^e  putovaly  tenkráte  od  zemi  k  zemi 
a  nalézaly  skoro  všady  kde  tomn  tenkráte  byla  půda  příznivá  a  obli- 
ba národní  nakloněna,  nových  překladatelů  a  zpracovatelů  v  národních  • 
jazycích.  Husitskými  válkami  ale  přetrhlo  se  toto  pásmo  jenž  cizí 
prameny  do  cech  uvádělo  a  zrodily  se  v  Čechách  ohledem  na  nejdu* 
ležitějši  zájmy  člověčenstva  myšlénky  docela  nové  a  saiíiostatné.  Le- 
gendy a  císařské  kroniky »  báchorky  a  romantické  básně  přestaly  od 
západu  přitékati,  národ  se  pohřížel  v  skonmáni  pravěkých  zřídel  kře- 
slanského  učeni,  a  jestliže  z  počátku  někteří  učencové  čeští,  nemotor- 
nou skolatickou  svedeni  o  rozličné  výklady  slov  písma  se  hádali ,  vy- 
stoupli jsou  brzo  jiní  jenž  na  zříceninách  vetché  Školní  soustavy  o  zbu- 
dováni nového,  všem  názorům  tehdejšího  století  na  odpor  se  stavícího 
života  duševního  i  socialniho  se  starali.  V  tom  co  Čechové  za  časů 
Hositokých  válek  na  poli  náboženském,  sociálním  a  politickém  podnikli 
byli  noví,  původní  a  samostatní,  a  nempže  se  nijaký  jiný  národ,  nija- 
ká jiná  literatura  oné  doby  vykázati  podobnými  plody.  Jsme  sto  do- 
kázati ie  evropské  písemnictví  tehdejší  ohledem  na  podstatoost  před- 
mětů se  honositi  nemohlo  větším  bohatstvím  nežli  Čechové  ač  jim  nut- 
nějších vedle  tuho  vykonávati  bylo  prs^cíi  že  právě  první  třicetiletí 
patnáctého  věku  se  značovalo  nápadnou  ocháblostí  literární  a  toliko 
někteří  jednotlivci  jako  oasv  na  poušti  vystupovali.    Ve  Francii  doko- 

'38 


- 


—  694  — 

D&val  romantfcisnniB  a  marné  se  snatovali  néktAH  jako  Kaní  Tivoda 
Orleanský  a  básník  Alotn  Ghartier  dbnoriti  lyriku  proYenoalvv;  d4- 
rodni  básník  Ofivier  Basselin  byl  jediný  jeni  yeselými  srými  ^isntatt 
vSeobecnon  pozornost  na  se  obrátil,  zvéčnir  se  také  tím  ie  tak  sráni 
Yandeville  od  bydlUté  jeho  Yan-de-Vir  pŮTod  vaalo.  Draraatíeká  póe» 
sie  se  jeStté  neryzuta  ze  známých  Mystérs  a  Horalitás.  IVoissard  byl 
toho  času  jediný  důkladný  dějepisec  ve  Franrni*  ovSem  yelmi  da* 
vný.  Knéží  psali  vůbec  latinsky  a  —  málo  nepřispéli  yUA  néja- 
kott  podstatnou  myšlenkou.  V  Itálii  psaK  Sacoheti  a  GioTanni  norety 
podle  Yzorň  produlého  Boccaccia  nedostihnuvSe  TSak  nnitra  s^óIki. 
Též  Petrarcha  zbudil  mnoho  nástedoTatelů  ponhých  TertoTcao  kterýdii 
však  se  vA  málo  ví.  Epické  básnictví  se  od  Dantovýdli  časů  nepo- 
vzneslo  a  romantický  okus  Luigiho  Pulci  byl  jen  slabým  odleskem 
rytířského  básnictví  scarofirancouského.  Toliko  na  dvofe  Kastíiském  a 
Arragonském  ve  Španélích  se  udržoval  poněkud  jakýs  literami  iivel 
několika  básníky  druhu  provencalského.  Jediný  tento  kmh  básníkův 
a  spisovatelův  poskytnje  poněkud  utěSenějSí  pohled  na  literami  vznik 
západní  Evropy,  ač  nevíme  zdali  působení  spolku  Barcelonského  jenž 
se  Consistorio  de  la  gaya  dencia  jmenoval  též  nějakými  činy  osvětě 
přispělo.  Zdá  se  že  se  tu  více  o  esthétické  pohry  vySfiích  tříd  v  Bar- 
celoně a  v  Saragosse  jednalo  než  o  jaký  vážnějfií  smÁr.  Jediný  Lopes 
de  Mendoza  si  svým  listem  v  němž  o  počátcích  španHské  poesie  jedni 
*trvalou  získal  zásluhu  o  historii  Španělské  literatury.  Též  v  Portngala 
toho  času  jediné  básnictví  kvetlo  a  veěkeri  jiná  literatura  byla  ochabla* 
y  Anglii  po  Chaucerovi  jenž  umřel  1.  1400  nevystoupil  v  té  době  par* 
měti  hodný  básník.  V  Německu  jeStě  kvetlo  toulavé  básnictvi;  na 
místo  doznívající  romantiky  usadila  se  nudná  morálka  a  didaktika  ros- 
Siřojíc  všeliké  prosaické  vědomosti  vodnatými  verfii.  Tenkr  áte  povála 
i  Helblingův  Lucidař  a  Hans  RosenblQt  sprostiv  se  všech  rytiřškýchl 
zpomínek  vydobýval  si  jména  všelikými  rýmovanými  Sprými.  Básnictví 
vůbec  v  Němcích  tenkráte  kvetlo  jakožto  řemeslo  á  básníkové  působili  rrli* 
štní  cech.  Že  se  takovéto  cechovství  a  školní  básnictví  v  Německu  až  do 
osmnáctého  století  udrželo  jest  charakteristické  ohledem  na  národ  něme^ 
cký!  Také  vědecká  a  vůbec  naučná  Uteratura  této  doby  neposkytovala  tak 
skvělé  zjevy  žeby  plody  v  Čechách  vzrostlé  vedle  nich  mlčely  i  když 
na  sociální,  politické  a  náboženské  zápasy  ohled  nebereme. 

Nauky  této  doby  obzvláště  zajímavé  jsou  svými  podivnými  osady; 
nevzrostly  však  patrně  ani  obvodem  ani  obsahem  aniž  novými  myllétt- 
kami  se  povznesly.  Nejdůležitější  zjev  zajisté  poskytuje  nalézám'  sta* 
rých  klassikův  a  procitlá  ochota  ku  povzbuzení  jazyka  a  studií  staro- 
řeských.    Zde  nejprv  jmenovati  sluší  Itálii.    Snahy  proslulého  Baccar 


_  695  ~ 

4X»  O  litomlora  starořeckoa  nsmůj  onutiiD  tohoto  horUtele,  ai  po  ně-< 
jakém  Saae  Emannel  Chrisoloras  z  CaKhrada  do  Itálie  přibyl.    Turci 
ae  totíl  JB  Ano  tlačiti  poéali  na  fiii  BTEantinskon  takže  Jan  Paleólogus 
fliarii  uznal  potřeba  aékteró  mocnosti  jsápadni  Evropy  požádati  o  po* 
B06.    Jednatel  a  vyslanec  jeho  Chrysolaras  si  oblíbil  Itálii  tak  že  si 
předevzal  ažAkol  svůj  vykoná  se  tamo  zase  navrátiti,  což  také  očinil. 
Podotkneme  zde  toliko  jeité  že  I.   1413  s  kardinálem  Žabarelloa  se 
odebral  k  eisaři  Sigmondovi  ka  pojednáni  o  místé  k  církevnima  sněmu 
piÚiodaém  a  že  táž  přítomen  byl  sněmu  Kostnickému  kde  1. 1416  dne 
15,  dubna  zerařd.    Zásluhy  jeho  o  probuzeni  klassických  studii  řeckýdi 
v  Itálii  jsou  znamenité.    Dvůr    Médiceův    ve.  Florencii  byl  tenkráte 
středižtém  literárního  života  v  Itálii.    Chrysoloitus  nejprv  ve  Florencii 
pak  v  Miláne,  Pavii,  Benátkách  a  Říme  se  pozdržel  vyučiye  jazyka 
řeckému  a  q)OBqrfiuje  na  Hteramí  život  pravěké  Ghrécie.  .  Sepsal  řeckou 
mluvnici  a  listy  týkajid  se  starobylosti  řeckýoh.    Žákové  jeho,  Tra- 
venari,  Leonard  Bruno,  Harsuppini,  Poggio  Bracciolioiy  Guarino  a  Fi- 
lelfo  prosluli  v  světě  literárním  dáfiím    pěstováním    literatury  řecké, 
itědře  jsouce  podporováni  známým  mecenášem  Kosmou  Medicejským* 
Veliká  se  tu  objevila  ochota  u  hledání  spisů  klassických,  ba  dá  se 
říoi,  že  kdyby  i  tenkráte  se  nebylo  o  věc  tuto  pečovalo,  .byla  by  valná 
ěást  spisů  klassických  římských  i  řeckých  pro  nás  ztracena*    Pi^spělo 
léž,  že  -boháčové  mnoho  peněž  obětovidi  směrům  těmto ,  •  více   než  na 
podporování  souvěké  literatury  čímž  tato  poněkud  také  v  Itálii  poklesla. 
Váickni  téměř  učencové,  povzbuzeni  jsouce  odměnami  velkými  s  pravým 
zápalem  se  obírali  pěstov^m  staroklassické  literatury  tak  že  vynalezeni 
startíio  rukopisu  se  cenilo  za  vydobyti  nějaké  země.    Hist<Nrie  osudnv 
jnnž  klaasické  spisy  latinské  a  řecké  podléhaly  stejným  téměř  krokem 
po  boku  histme  literatury  kráčí.    Nám  zde  zbývá  toliko   na   zjevy 
krátké  oné  doby  upozorniti  jelikož  se  upříti  nedá,  že  vývin  literárního 
života  v  Čeehádi  v  době  hned  na  to  sledící  vplyvem  těchto  snaženi 
patrné  se  snačuje. — Mezi  všemi  spisovatdi  svého  času  zdá  se'  že  Jan 
Fr.  PoggiOf  (Ikandolini  neb  BraecioBni  nazván)  si  největií  zásluhy  o 
tento  druh  literatory  získal.    Jest  to  ten  sam;^  jehož  znamenitý  dopis 
Leonardovi  Bmnovi  Aretinskému ,   týkajících  se  posledních  dnů  M.  Je- 
ronýma PhiždLého  v  Kostnici,  uvedl  Palacký.    (Děj.  Čes.  země  Díl 
in.  část  1.  str.  218.)    Z  dopisu  toho  vyvívá  svěžest  ducha  Pohova. 
Pó  čtyřicet  let  zastával  služby  papežského  sekretáře,  vedl  život  s  pří- 
sným kněžským  řádem  nesouhlasici,  a  líčil  ve  spisech  svých  (obzvláště 
v :  Liber  ikcetíaram)  život  kněží  svého  času  spůsobem  jaký  by  jiného 
u  papežské  stoKce  méně  oblíbeného  spisovatele  snadno  byl  do  žaláře 
ne~li  na  hranici  dovésti  by  mohl    Později  se  odřekl  kněžství  a  oženil 

38* 


—  596  - 

86  s  mladou. Ženou  uveřejniv  jako  na  omluvu  spis:  An  seni  uasor  Ht  éh^ 
čenda,  Kosraoovi  věnovaný  ale  nikdy  tiskem  neuveřejněný.  Jiné  ale 
spisy  jsou  produlá  historie  Florentinská,  pak  knížka  de  vat^ietate  /oT'- 
tnnoBj  věnovaná  papeži  Mikulášovi  V,  Dialogus  dtdversus  hypokrysin, 

.  De  in  felicitate  prindpium  a  j.  v.  Z  řeítiny  přeložil  Xenofonovu 
Gyropedii  a  Diodorovu  historii.  —  Řada  rukopisů  jež  během  padesáti 
let  v  rozličných  zemích  Evropy  naled  a  sebral  svědčí  o  neustálé  jeho 
horlivosti.  I  přítomnost  jeho  na  sněmu  Kostnickém  mu  v  tom  ohledá 
prospěla.    Doslechnuv  že  v  tamějdím  klášteře  St.  Gallen  nějaké  ruko- 

.  pisy  se  chovají  nemeškal  se  o  tom  přesvědčiti  a  nalezl  úplný  přepis 
spisů  Quintilianových  jež  ]před  tím  se  neúplné  načhásely,  v  stavu  po- 
rouchaném, a  nedokoniClétu.  Též,  jak. sám  praví,  v  tmavé  díře  pod 
Věží  nalezl  první  tK  knihy  a  část  čtvrtou,  básně  Aryonauttea  od  Va-* 
leria  Fiacca.  .Dále  pak  v  Němcích  a  ve  Francii  nalezl  některé  před 
tím  neznámé  řečí  Oicerovy,  též  podlé  jistých  naznačení  se  dá  souditi,  že 
on  byl  první  jenž  nalezl  výtečnou  báseň  Lukretia:  De  nátura  ref9tm 
jakož  i  spisy  Silia  Italica  a  (Jolvmelly.  Též  básně  Staiioiň^  přinesl 
do  Itálie.  Marně  se  snaživ  dopíditi  se  spisuv  Liviovýdi  a  Tacitových 
o  kterýchž  prvnějších  se  dověděl  že  na  Selandském  ostrově  v  kláštere 
Cisterciakův  v.  Soroe  se  nacházejí,  domýšlel  se  že  takových  spisů  více 
najíti  nelze.  As  po  stJi  letech  se  však  objevil  Tacitus  v  Německá  a 
byl  papežovi  Lvovi  X.  do  Říma  poslán.  Také  doplňku  spisův  Plan- 
tových jichž  před  tím  jen  malá  část  byla  objevena  se  dopídil  a  pře* 
psáti  je  dal/ jakož  i  selánky  Calfornia  a  Část  spisů  Petroniových  v  An- 
glii našed  do  Itálie  poslal.  —  Chuaríno  V^roni  první  Itaiian  který  ve 
vlasti  své  v  jazyku  řeckém  veřejně  přednášel  vydal  se  do  Canhradii 
ku  hledání  řeckých  rukopisů.  Na  zpátečni  oestě  však  utonuly  poklady 
tam  sesbírané. —  Jan  Aurispa  za  tímtéž  sm^em  se  da  Řecka  ode- 
brav přibyl  1.  1423  do  Benátek  a  přivezl  238  rukopisů  mezi  nimiž 
celého  Platona,  Ptoklusa,  Plotina,  Lukiana,  Xenof  ona , '^Arriana, 
Dio  Kaséia,  Diodora  Sidhkého,  Strabona,  Kallimacha,  Pindara, 
Appiana,  i  tak  zvaná  Orphiea,  -  Též  Francesko  Filelfo  A  získal 
veliké  zásluhy  o  klassickou  literaturu.  *  Bylo  mu  tejurv  dvacet  let  když 
do  Gařihradu  se  odebral  kdež  sedm  roků  strávil  studiemi  starořecké 
literatury  a  shledáváním  i  sbíráním  starých  rukopisů.  Léta  1427  se 
navrátil  s  množstvím  starých  památek  literních.  Sám  pak  zhotovfl 
znamenité  množství  spisů  všelikého  druhu  jazykem  latinským,  messi 
nimiž  zvláště  satyry  vynikaly.  Jinak  pověstnějším  se  stal  vrtkavou 
svou  povahou  a  podivnými  svými  osudy  nežli  původními  svými  prár- 
cemi.  Nejvíce  se  chválí  jeho  Conviviorum  lihri  IL  jelikož  tu  osvěd- 
čena veliká  znalost  starožitnosti,  historie  a  filosofie;   též  jeho  překlady 


-  697  - 

z  řeŠtíúy  nejsou  bez  ceay  a6  prj^  přflíž  dodovné.  Spis  jeho  Smposian 
jest  zvláště-  proto  pamétn^  že  V  něm  sestavil  učení  vícero  filosofa  ' 
řeckých  objeviv  že  ne  všecka  světská  moudrost  se  v  jediném  Aristo- 
telu kryje  jakž  učenci  se  tenkráte  domnívali.  —  O  vážnosti  jakou 
staré  klassické  rukopisy  tenkráte  požívaly  i  o  vysokých  cenách  jejich 
nalézá  se  mnoho  zajímavých  zpráv.  Takž  se  vypravuje  že  italský 
u^ec  Antonio  Panoracita  sekreUř  neapolského  krále  Alfonsa  prodal 
krásný  statek  aby  si  za  vytěžené  peníze(120  tolarů)  koupiti  mohl  exem- 
plář Livia.  Tento  král  Neapólsk^  byl  toho  času  v  rozepři  s  Kosmem 
Medicejsk^m.  Kosmus  koupil  rukopis  Livia  od  Poggia  a  poslal  jej 
Alfonsovi.  Tím  tento  byl  tak  utěSen  že  od  válečných  záměrů  proti 
Kosmovi  ustoupil. 

Obírání  se  s  řeckými  rukopisy  vedlo  nyní  k  tomu  že  nejen  i  na 
jiné  řecké  filosof!  mimo  Aristola  se-  zřetel  obrátil  ale  že  i  Aristotelovy 
^)isy  y  novém  se  objevily  světle.'  Západní  Evropa  znala  Aristotela 
posud  jen  z  vadných  překladů  Damascena,  Augustina  a  Averrhoesa. 
Již  v  XIII.  století  upozornil  JRoger  Boko  na  ujmu  již  věda  utrpěla 
zohyzďeným  Aristotelem  nepravými  překlady  a  činily  se  první  kroky 
ku  sestavení  pravého  textu.  Nedošlo  však  k  valným  opravám  až  teprv 
v  této  době.  Podnět  ku  poznání  starořecké  literatury  na  západě  ovšem 
dali.  nejprv  sami  Řekové  jenž  se  nyní  hojněji  do  Itálie  ubírali.  Chry- 
soloras  nebyl  jediný.  Vedle  něho  se  vyznamenal  též  Jiří  z.Trapezuntu 
učitel  řečnictví  a  filosofie  ve  Vicence  a  napotom  v  Římě.  Co.  horlivý 
přívrženec  Aristotelův  odporoval  nové  povstalým  Platonikům  přeloživ 
spolu  nmoho  z  řečtiny  do  latiny.  Když  pak  Turci  vydobili  Gařihrad 
Bizantinaké .říši  konec  učinivše,  a  řada  proslulých  učenců  řeckých  do 
Itálie  přibyla  nalezli  jsou  tito  půdu  k  řeckým  studiím  už  valně  při- 
pravenou. 

Zbuzeným  klassickým  ruchem  v  Itálii  nedošlo  v  této  době  ku  tvo- 
ření nových  myšlenek  filosofických  leč  překládaly  a  vykládaly  áe  nejvíce 
staré  spisy.  Čímž  ovšem  cesta  vědě  novověké  se  razila.  Nelze  nám 
tu  se  jeité  nepozastaviti  při  některých  nmžích  v  Itálii  kteřížto  o  lite- 
ratura a  vědu  značné  si  získaU'  zásluhy,  a  připomínáme  spolu  že  vši- 
okni  tito  mužové  psali  latinsky.  Pravou  hvězdou  mezi  učenci  této 
doby  byl  slovutný  J?^««arí(m (naroz.  1395  v Tn4>ezuiltu)'.. Vstoupiv  do 
řádu  Basiliaaův  stal  se  pak  arcibiskupem  v  Nicce  a  patriarchou  Caři- 
hradským, posléze  i  kardinálem.  Snahy  jeho  o  spojení  církve  řecké 
's  látinákou  -se  nepovedly,  za  to  ale  jiné  zásluhy,  si  získal  co  zastávatel 
a  vykladatel  spisů  Platonových.  Jemu  po  boku  stál  Pletho  proti  Ari- 
stotelovcům jenž  doredné  porovnával  učení  Zoroastrovo  s  filosofií  Pla- 
tonovu.   Bcuřjsidua  opravil  spisy  Cicevovy  a  rozšiřoval  co  učitel  v  Mi« 


-  598  — 

'  láné  y  Pavii  a  Benátkách  znalosf  klassícké  latiny^  Faeins  tajémaft 
krále  Áffonsa  Neapolskáho  sepsal  některé  vážené  historické  spisy  měn 
nimiž  zvláště  se  ceňi  de  viria  sui  aevi  iUu9tribiíS  a  přeložil  některé 
spisy  Arrianovy.  Leona/rdo  Bruni  papežský  sekretář  jenž  Jana  XXm. 
do  Kostnic  vyj)ro vodil  ale  brzo  se  pak  do  Florencii  navrátil  sepsal  ně- 
které zajímavé  historické  knihy.  Laurentitís  Volta  nďtel  řeénictví 
v  Pavii,  pak  v  Miláně  a  NeapoK  mnž'  svobodomyslný  jenž  by  bez  mála 
co  kacíř  byl  inkvisici  Neapolské  propadl  přeložil  Thakydida  a;  Herodo* 
'  ta  a  sepsal  některé  zajimavé  spisy  mezi  nimiž  jeden  o  řečmcké  dia- 
lektice. Nikolao  PerotU,  zprv  v  Římě  latině  později  v  BononU  vyn- 
éoval  řečníctví,  poesii,  filosofii  i  lékařství.  Stal  se  arcibiskupem  Man- 
iredanským  v  Itálii.  Od  něho  pochází  známé  a  po  staletích  ve  Ško- 
lách užívané  (hrnu  copiae  sen  coment.  ling.  lat  Jest  to  gramati- 
kalní  výklad  Martiala  a  j.  Psal  též  o  metrice  a  přeložil  Folybiá  do 
latiny.  Jmenovati  zde  slaáí  také  bratry  Kar^ida  a  Angela  del  Cimbre^ 
Kandido  přeložil  Áppiana  a  Cortia  do  italštiny,  Angelo  ve  svém  spisu: 
De  politia  literaria  ostrovtipnon  podal  kritika  latinských  a  řeck/di 
spisovatelů.  Paolo  Veneio  NicoUtU,  gen^al  řádu  Angostianiv  psal 
o  Aristotelovi.  Ouwrini  z  V^ony  psal  o  Gicerovi,  přeložil  některé 
části  Střabona,  Plntarcha  a  j.  do  latiny. 

Z  povrchního  tohoto  přehledá  viděti  že  se  tenkráte  v  ItaUi  mnoho 
činilo  nejen  pro  obživení  klassické  literatury  ale  že  se  též  i  jinakýdi 
knih  valná  část  sepsala.  Avšak  nepřestaneme  ani  na  tom,  postoapíme 
ještě  dále  k  nahlédnutí  do  literárního  světa  tehdejšího.  JestiC  zde  skn- 
tečně  porovnávacího  použiti  spůsobu  k  odstraněni  výčitek  ohledem  tia 
literaturu  tehdejším  cechům  dělaných.  Objevili  jsme  že  ve  ŠpanMich 
na  Kástilském  a  Aragonském  dvoře  se  pěstovalo  básnictví.  I  v  Italn 
vycházel  tehdáž  podnět  ku  .pěstování  literatury  z  kmhů  nejvyšiídi* 
Pravého  však  rázu  tomuto  působení  dali  cizinci,  Řekové  do  Itálii  přibylí. 
Řečtina  se  stala  módou  v  ItaJii,  Na  vyhledávání  a  vykládání  starých  klassiků 
se  vynaložily  veškeré  síly  peněžní  i  duševní.  Do  lidu  samého  však  móda  tato 
zajisté  nevnikla.  Pokrok  v  poznáních  se  vykonával  mimo  kmhy  obtooé.  Po- 
znání jednotlivých  osob  se  rozmnožovalo^  ale  národ  jimi  celkem  jen  málo  li- 
skal. Ba  latína  tlačila  jazyk  italský  a  nezáleželo  na  předních  učeiocích  toho 
času  že  italská  literatura  sotva  procitlá  zase  se  neudusila.  Pravda 
jest,  že  vyhledáváním  starých  klassikův  získal  celý  vsdiUmý  svit 
evropský,  že  veškerá  literatora  nápadný' pokrok  učinflaanovýdi  nabyla 
směrů.  Byl-li  ale  výtěžek  idey  v.  Čechách  vzniklých  méni  S&leiitý 
pro  osvětu  a  pokrok  lidstva  vůbec?  Na  tom  nezáleží  že  tamo  v  kni- 
hách uloženo  co  zde  v  malých  spiskách,  traktátech,  a  v  malých  fláii* 
cích   vyaloveno.    Shmeme-li  myšlénky  v  cechách  projevené  v  jeden 


oelistvý  proad  a  porevnáme-li  je  s  pods^tnými  myHéokami  jinde  yy- 
aloaplýj&i  d^fidime  se  překvapující  roviiOTáhy»  a  to  tím  yice  an  se  a 
nás  celý  národ  účastnil  na  pokrocícli  činěných.  Směry  rozličné  ta 
nevadí  kde  ilčinky  v  oči  bijí.  Učencové  evropští  tehdáž  připravovali 
půdu  novéma  života  diifievm'ma,  Cechové  2ase  čistili  povětří  aby  vývin 
tohoto  života  se  stal  skotečně  prospěSným  národa ,  rozmetávall  koukol 
•by  pSenice  neolxpéla.  £vropa  patrně  postupovala  ku  vzdělanosti  ale 
•  osvdtou  politíckou  a  náboženskou  neměla  spěchá*  Vzdělanost  váak 
bez  osvěty  nemá  jádra  jakož  zase  osvěta  jí  odpovídající  a  podporova- 
jíoí  negmi  trváni  bez  vzdělanosti.  Snaha  tehdegáí  čelila  na  rozšíření 
vědomosti  ku  podpoře  vzdělanosti;  cechové  vSak  vydobývali  práva 
osvěty  vSeobecné  vedle  poznání  vědou  a  oméním  vydobytých »  ba  na- 
mnoze jim  na  vzdor»  a  sice  proto,  že  základy  vzdělanosti  tehdejSí  ne- 
vycházdy  ze  svobody  ale  nazvioe  z  obmezenoi^ti  doáevm.  Evropa  ten- 
kráte skutečně  se  nacházela  v  duševním  kvašení.  Rozbrojů  politických 
bylo  všady,  náboženských  též  na  mnoha  místech.  Ponětí  o  poměredi 
potitiek^d.  a  náboženskj^ch  jež  ve  světe  všeobecném  asi  ve  dvanáctém 
stoleti  se  vivinnly,  vystupovaly  takměř  z  prvků  svýdi  a  do  života  vkro^ 
čovaly.  Nastala  doba  zkoušek  ^  kde  rozličné  živly  vzdelanosti.se  spo- 
jovaly k  vyvedeni  něčeho  nového ,  všeobecně  prospěšného  a  trvalého. 
Provedení  toho  však  bylo  nemožné,  při  zásadách  této  vzdělanosti 
jež  všecky  otázky  literární  i  společenské  ze  stanoviska  bohosloveckého 
považovala*  Jediná  církev  panovala  v  rádu  duševním.  Věda  filoso- 
fioká  vyplývala  z  ni  a  ostatní  nauky ,  ano  i  fysické  a  matematické  se 
jí  podrobovati  musily*  Těmito  ale  základy  zatřásal  tenkráte  jediný 
národ  óeský,  nebylo  tedy  divu  že  celý  vzdělaný  ale  neosvícený  svět 
se  proti  němu  postavil  a  že  jemu  samému  nezbývalo  času  ku  pěsto- 
vání onéeh  odborů  Utemich  jež  na  tento  čas  za  vedlejší  považoval. 
Církev  Bimská  se  mu  vůčihledě  v  cestu  stavila  ve  všem  co  on  z  pře- 
svědčeni za  spasitelné  sobě  uznával.  Podpoirovala  latinu  na  ujmu  če- 
itiaj,  Němce  m  zkiáceni  Čechův,  a  že  svoboda  pioti  z&měrům  a  choat- 
kám  absolutistickým  nechránila  nýbrž  po  straně  despotismu  se  stavila, 
osvědčovala  hlavně  tím  že  podporovala  Sigmunda,  o  jehož  sobecké 
politice  nemůže  býti  pochybnosti.  Proti  ní  a  proti  všemu  co  zastupo- 
vala postadl  se  český  národ,  a  kdo  se  osměluje  praviti  že  vznik  a 
běh  odporu  toho  nebyl  ani  nutný  ani  mravný,  ba  že  k  ůpadu  vedl 
čeohy,  ten  nejen  s  historii  směšný  a  nerovný  podojká  soud,  ale  vůbec 
aneninivá  odpor  osvěty  proti  nejisté  a  povrclmí  vzdělaností. 

Mezi  tím  eo  národ  Český  duševně  i  hmotné  se  namáhal  aby  osvětě 
průehodu  vydobyli  zbudovala  si  ostatní  Svropa  všeliké  cesty  o  rozší- 
ření pan^jioi  litemi  vzděkaosti.    Seřizovaly  se  nové  university.    Ve 


—  600  — 

VQrzbarku  kde  již  od  desátého  století  stálo  Školy  latinské  zařídil  bi* 
skup  Jan  1.  na  počátku  <  XV.  století  vysoké  Školy,  o  máá  vSak  Tri- 
themius  praví: 

Balnea,  census,  amor,  lis,  alea,  crapula,  damor, 

Impediant  multuni  Herbipolense  studium. 
Lépe  se  dařilo  universitě  Turinské  již  Amadeus  III.  vévoda  Sa- 
vojský  toho  času  založil  a  která  proslula  mnohými  učenci.  —  Yygtfr^ 
hováni  se  německých  studentu  z  Prahy  bylo  přihnou  založeni  miiver* 
šity  Lipské.  (O  jejich  počátcích  vypravuje  Tomek>  vis  Děje  rnniver* 
šity  Pražské  I.  st  154.)  Nebylo  divu  že  se  tu  a  tam  léft  mcii  lite* 
rami  osvědčoval.  Mnoho  lidí  studovalo  na  universitách  Italských ,  v 
Paříži  a  Oxfordu,  mnozí  z  nich  dospěli  za  spisovatele*  Co  se  vlak 
obsahu  jejich  spisů  týká,  nebylo  jimi  vždy  osvětě  prospíváno.  Nalésáne 
mezi  předními  latiníky  této  doby  jména  Kostnického  a  z-Basilejakého 
sněmu  i  z  Husitských  válek  známá.  Takž  k.  p.  pověstný  Frantiftkáii 
Jan  Kapistrana  byl  též  spisovatelem.  Zastával  ve  spisech  svýdi  au- 
toritu papežovu,  a  konsilií  (Tractatus  de  Papie  et  concilii  auctoritate), 
klatbu  kněžskou  (De  excomunicatione);  sepsal  km'žku  o  manželství,  Zr- 
cadlo vědomí  a  jiné  knížky  jež  ničím  se  nevyznámenávaly  než  že  v 
nich  se  osvědčoval  hlučný  satelita  stolice  papežské.  Petms  de  Naéaii^ 
hltě  biskup  Jesolonský  sepsal  „Catalogns  sanctoium"  ve  XII.  knihádi. 
Capreohis,  z  Lanquedoku,  dominikán,  rektor  studii  Taloských  jenž  se 
Basilejského  sněmu  účastnil  sepsal  komentář  ku  Magistři  sentrastíaniBi 
a  Defensiones  theologicce,  Anéonkfa  Florentinus  též  domimkán  po- 
sléze arcibiskup  Neapolskv  sepsal  kroniku  třidilnou  bez  ladu  a  skladui 
„summa  theologica'*  a  několik  nepatrných  traktátu*  Jan  Gerson  kan- 
cléř university  Pařížské,  známý  odpůrce  Husův  na  sněmu  Kostnickém 
sepsal  as  220  spisku  nejvíce  theologických  a  polemických  proti  osvétd, 
svobodě  ducha  a  církve  křesťanské  směřujících;  Kardinál  Petnis  de 
Alliaco  (ď  Ailly)  sofistický  odpůrce  Husův  na  sněmu  Kostmckém  vy- 
znamenával se  mnohou  učeností,  pro  kterouž  ho  nazývali  mqnilam 
Francíae  H  malleum  a  veritate  aberrantkan  indefeesttfnj  asnačooa 
řadu  spisů  sepsal.  BylC  on,  jak  minió  mnohé  jiné  i  Palaoký  dosvěd- 
čuje „první  buditel  a  šiřitel  idei  reformatorských  ve  Francii — **  wt 
proti  českému  reformátorovi  nápadnou  nárnživost  ná  jevo  dával*  ^^ 
jeho  zasahuji  do  rozličných  větví  literatury,  ale  i  on  ač  jinak  proti 
nadvládě  a  svrchovanosti  papežské  vystupoval  neodpoatal  se  od  ako- 
lastiky  a  co  urputný  uominalista  stíhal  a  pronásledoval  realismns  v  Hu- 
sovi i  jinde^  Skvělého  ducha  osvědčil  zvláště  svým  traktátem  ife  «cfe- 
siae  et  cardinalium  cmctoritate^  V  spisu:  Ccneordia  aětronamiae 
"íum  th^oloffia  objevil  se  co  přívrženec  astrologie.    Véleziyimavý  jest 


—  601  -. 

tiuktát  jebo  o  falěáných  prorocích.  Také  Nieolav^  Vusanue  jenž 
na  basilejském  snémn  proti  strané  papežské  vystoupily  ač  jinak  přivr-' 
ženec  stolice  Éimské,  byl  jEnamenitý  učenec  a  dovedný  spisovatel. 
Uměl  latinsky,  řecky,  hebrejsky,  francouzsky  i  německy,  znal  se  v  nance 
filosofické,  theologické,  maťhematické  a  hvézdářské.  Mezi  spisy  jeho 
vymká  zvlááté  kniha  De  docta  ignqrantia.  Snahou  o  opravy  řádu 
drkevniho  vyznamenal  se  též  Nocolmta  de  Clamenge  jenž  sepsal  de- 
Tatenáct  spisn  nazvice  theologických,  mezi  nimiž  vyznamenati  služi 
zvláSté:  Se  corrupto  ecoleéiae  státu,  a  jefitě  vice:  De  ruina  ecde^ 
siae  circa  tempora  coneUU  Constantiensis,  —  Nejplodnější  spisová-' 
tel  tohoto  rSku  byl  ale  bez  odporu  AI/otmo  Toatato,  Spaněl,  jenž 
stndovav  v  Salamance  jazyky,  fflosofii,  theologii  $i  právnictví  tamo  jak 
co  néitel  na  universitě  proslul  a  biskupem  Avilským  byl  jmenován. 
KteriA  vTstevnikové' jeho  o  něm  soudili  objevuje  se  nápisem  na  ná- 
hrobku jeho:  Hic  etupor  est  mundi,  qvi  acibile  discutit  omne.  Po- 
zfistavil  tak  velké  množství  spisů,  že  výmutím  mladých  let  každý  den 
pět  i  šest  archů  zhotovil.  Go  obsahovaly?  —  Komentáře  na  všecky 
historické  knihy  starého  zákona  —  směrem  dogmatickým,  pak  na  kro- 
niku Eusebia;  pak  knihu  o  svaté  trojici,  o  stavu  duše  po  smrti  a  j. 
Y.  Dá  se  říci,  že  literatura  tato  obsahovala  multa  eed  non  multum! 
. .  .  Všecky  téměř  spisy  tyto  nezanechaly  po  sobě  ^načnýcb  památek 
a  toliko  jedna  knížka  v  této  době  sepsaná  až  posud  s  oblibou  se  čítá, 
míníme  záe  spis:  De  iimitatiane  Christi^  (O  následováni  Krista)  jejž 
sopsál,  jakž  mnozí  tvrdí,  jiní  však  tomu  odporuji,  mnich  řádu  Augu- 
stianův  Th&mas  a  Kampis.  Knížka  tato  přeložena  téměř  do  všech 
jazyků  roašiřila  se  v  bezčíslných.  exemplářích.  Poskytne  se  nám 
ještě  příležitost  o  ní  promluviti.  Připomenuli  jsme  zde  hlavně  ofiy 
osoby  a  zjevy  literami  Evropy  jimiž  směr  a  ruch  oné  doby  se  přímo 
objevoval.  Go  se  tu  a  tám  v  kruzích  národních  méně. patrného  dělo, 
nevidí  se  nám  rozhodující  ohledem  na  podstatný  ráz  oné  doby.  A  čím 
se  znaČQJí  spisy  předních  spisovatelů  tehdejší  Evropy?  Pravidelně  ni- 
tím než  skolastickou  barvitostí,  špatnou  latinou,  prázdnostik  obsahu  a 
vůbec  porobon  upoutaného  ducha.  Výminky  byly  příliš  vzácné,  spoře 
rozptýlené  a  v  nijakém  střediSti  upevněné  než  aby  literatuře  a  myšle- 
ní souéasnémn  nového  směru  byly  dodati  mohly.  Jediné  to  co  ohle- 
dem na  oživem'  staré  klassic^é  literatury  se  Činilo  mělo  ceny  podstatné 
avšak  toliko  pr^ravné  a  na  budoucnost  vyměřené.  Znamenité  výsledky 
tohoto  snažení  se  objevily  teprv  v  příští  době,  přitonmý  stav  věci  se 
tím  posad  nezměnil.  Literatura  evropská  onoho  času  na  čele  měla  ráz 
ůpadn  celé  té  doby.  Středověk  umíral,  nový  věk  ještě  nebyl  zrozen. 
Teprv  v  dmhé  polovici  XV.  století  počala  se  literatura  evropská  vol- 


-^  602  — 

něji  pohybovati,  počalo  svítati  v  myilénkovém  světě.  —  Jediný  sku- 
tečně podstati|2  výtěžek  víeobecné  literatury  a  vědy  této  doby  bjl  2e 
se  stadium  knih  Aristotelových  kritickým  konati  počalo  sposobem,  kte- 
rýž dogmatickému  spůsobn  doby  minulé  smrtnou  zasadil  ránu  a  že  se 
na  spisy  Platonovi  pozornost  obrátila  jejichž  převládajÍGÍ  ideální  směr 
umrtvujfcim  skolastickým  formám  a  kat^riím  více  panovati  nedal. 

Nebylo  tedy  tenkráte  v  Evropě  která  poměrně  vnějšího  míru  po- 
živala,  tu  a  tam  i  vladaři  nauk  a  umnění  milovnými  se  honosila  a  ni- 
jakým nápadným  politickým  ruchem  pobouřena  se  nejevila  ani  jeAM>ho 
národu,  o  kterém  by  se  řid  dalo  že  národní  jeho  literatura  jakýmisi 
obzvláště  vzácnými  plody  domácími  se  vyznamenávala^  a  jestli  tu  &  tam 
některý  obor  její  bedlivějších  nalézal  pracovníkův,  zanedbávali  ae  isr 
jisté  drqhové  ostatní,  takže  ani  v  skvétajicí  Itaiii,  v  zpěvné  tenkráte 
Hispanii,  ve  Francii,  Anglii  a  v  NěAicích  v&eobecné  zájmy  literacni  la- 
stoupeny  nebyly.  Kdož  tedy  spravedlivý  by  požadoval  od  čecháv  po- 
bouřených, irálkami  navštívených,  b  panujícím  mínémm  cel&o  světa 
zápasících,  a  zvláště  němectvím  obtěžovaných  a  v  snahách  svých  pie- 
rušovaných,  jakéhos  obzvláštního  literárního  vzniká !  Kdežto  od  jednoho 
konce  země  České  k  druhému  jen  zbraně  řinčely,  kde  ryk  bojovný  po 
širé  vlasti  naší  se  ozýval,  tut  zajisté  ani  času  ani  místa  nebylo  k  po- 
klidným tichým  st^diím,  nelze  bylo  opěvati  drahné  skutky  bohatýrské 
kd.e  se  přímo  vykonávati  musily,  aniž  času  zbývalo  po  dlouhýcdi  ce- 
stách hledati  pravdy  kdež  ona  v  stručných  výrocích  předních  horiitdn 
národních  vynesena  a  jasná  se  jevila.  Proto  pro  všecko  nebylo  písem- 
nictví v  Čechách  tak  umrtvěno  jak  mnozí  se  domýšlí.  Že  téměř  celé 
rázem  své  doby  a  místnosti  v  němž  povstalo  se  značovalo,  torna  se 
nelze  diviti  jelikož  každá  literatura  více  méně  z  povahy  svého  časn  a 
národu  vychází.  Myšlénky  pravě  panující  nedaly  se  obejíti,  ba  do 
všech  jinakých,  zájmů  literárních,  do  všech  kruhů  přemítání  se  nplétily 
tak  Že  se  věru  už  zdálo  že  nestojí  v  službě  všeobecného  ducha  ale 
duch  v  službě  jejich.  Protož  i  básnictví  stále  v  službě  myšlendL,  ce* 
lým  národem  Českým  pohybujících,  a  ozývaly  se  tyto  v  rýmovaných 
fraseoh  a  narážkách  časových  právě  jako  v  traktátech  náboženských 
a  písemnostech  politických. 

Domýšlíme  se,  že  už  nějaký  Čas  před  Husem  pozbývala  moca 
legendistův  panujícího  vrchu,  na  jejížto  místo  stoupilo  básnictví  mm- 
voučné  a  dílem  i  mravokámé.  Byl  to  přirozený  běh  a  vývin  véd, 
jakmile  veršování  vůbec  z  rukou  kněžských  do  světských  přecháielc. 
Smil  Flaška  z  Pardubic  tu  nejprv  vynikal.  O  prostonárodním  báa^ 
nictví  tehdejším  o  písních  lidu  Českého  skládaných  a  zpívaných,  iialib* 
děním  osobným  a  okamžitým ,  bez  intencí  všeobecných,  pohříchn  jen 


—  603  — 

málo  00  víme,  ale  předoe  tolik,  že  takovýdi  písni  skutečné  bylo  mezi 
nimiž  i  některé  ySeobecně  známé  jelikož  tn  a  tam  o  nich  podotknato/ 
nékdy  v  letopisech ,  někdy  y  latinských  poematech.     Některé   z  nich 
zajisté   byly   druhu  veselého »  satyrického    a  na  mnoze  i  rozpustilého. 
NóTéjSím  badatelům  se  povedlo  oly*eviti  některé  latinské  písně  jež  teur 
krátě  na  miiversitě  oblíbeny  od  studentův  skládány  a  zpívány  bývaly. 
Poukazujeme  zde  zvláStě  na  spisek  J.  FejfaUka:  Studien  uber  altboeh- 
misch^  Literatur  Y ,  kde  sbírka  takovýchto  latinských  pism'  se  nachází, 
mezi.  nimiž  i  jedna  v  kteréž  uveden   začátek  písni  české:   žila  baba 
Sibila  ; . .  Některé  z  latinskj^ch  těchto  písni  překypuji  humorem,  men- 
Sina  jich  jest  váfaiéjii.    Tu  a  tam  se  objevjíje  že  jakož  studenstvo  na 
národnosti  rozděleno  bylo  takž  i  v  strany  odděleno  jež  se  sobě  vzájemně 
posmívaly  a  pisně  na  se  skládaly.    Takovou  písni  jest  ku  př.  Can* 
tio   de  Azello.    ,»S^ák   hořekqe   pro   osla  jenž  mu  po&el.    Kdyby 
byl  věděl  že  umře  bylby  ho  dal  služně  obléci.    Zazvoňte  knězi  a  zpí- 
vejte nad  nim.    Půjdem  do  chrámu,  zazpíváme   rekvie  a  pochováme 
osla.    Maso  dáme  červům,  kůži  fievcům  a  duái  diblíkům.'^  .  . .  Konči 
pak  báseň  na  Bavory :  O  vos  cuncti  bavari,  —  sumite  ca/udam  cLsini 
—  CUM  ěa  suspendhnini !  .  .  .  Některé  ty  písně  jsou  trpké  satyry  na 
ženské   poUavi:    Mecedite,  reeedite,  —  ne  mulieri  credite!  a  t  d.'' 
(Utíkejte,  utíkejte,  Ženským  viry  nedejte.    Mluv  ty  Adame  první  člo- 
věče jenž  jsi  do  jablka  kousl.    Olupen  jsem  o  boží  dar,  nevěřte  žen- 
ským! —  Byl  jsem  skvělý  jako  hvězda,  ráj  byl  mým  bydliátěm!*  oši- 
zen jsem  od  děvčete;    nevěřte  ženským!   —  ...  Podobně  pak  v  písni 
odpovídá  Loth,  Samson,  David  i  Šalomoun  a  konči  píseň:    MulUres 
9unt  falhuseat  et  in  ore  eunt  loquaoes,   et  in  oarde  šunt  mendaces, 
ne  mulieri  credite!)    Jiná  podobná  vypočítává  celou  abecedou  vady 
ženské:-  Audite  atphábetiea  —  ccmiica  sophietíca  etc.    Vypisuje  se 
tu  jakého  druhu  jest  láska  a  přízeň  ženskj^ch.    Dvoujazyčné  prý  jsou 
ženy  a  nestálé  jako  vítr  atd.  —  Takovýchto  básni  jest  vicero,  a  činí 
se  v  nich  mnohé  zmínky  o  znemravnělém  tenkráte  kněžstvu*  —  V  něk- 
terých jiných  písních  chválí  se  život  studentský,  v  jiných  se  humori- 
sticky Mčí  život  bursovní.    Též  takových^  tu  jež   žebravi  studenti  po 
domích  zpívaly.  —  Jedna  předhusitská  valně  doráží  na  kněze:    ,,^d 
err(fru/m  omnium  eurgeam  locuturus  —  Ofmme  derus  attdiat,  eim* 
pleas  et  nutůu/rue   —   nihil  est  quod  timeo,  valde  sum  éecurus.  -^ 
Bermo  meue  peeutít  velud  ensis  durue  —  uniendo  praeeulee  atque 
eardinaleěy  —  monachos,  preebyteros,  nec  non  monicblee.  —  Šunt 
vekíd  ydropid  quorum  membrá  creecunt,  —  dum  plus  bibunt,  si"  . 
eiunt,  sic  magis  inardescunt^  —  sic  avari  miseri,  nunquam  reguies^ 
eunt  atd.  —  Více  nás  ale  zajímají  ty  jež  za  Husa  a  po  Husovy 


—  604  — 

složeny  byly  a  v  nichž  r&z  doby  se  ličL  Jsou  to  dosti  dlouhé  ale 
v  krátkých  verších  složené  písně  jichž  obsah  jest  velká  lamentaoe. 
Pocházejí  patrně  od  theologa.  Jedna  za  Husa  složená  začíná:  Omneš 
cUtendite,  animadvertite,  quid  nam  sit  plangUe^  et  mentes  avertite 
db  érore  ialL  Chválí  doby  Karlovy  jež  prý  nyní  už  jen  oplakávati 
lze,  nebol:' Insurgunt  undique  mine,  insidie,  ýdes  destruitur,  cle- 
rue  opprimitur,  papá  deridetur  . .  .  Monachisj  /raírilms,  dc  mania" 
libusy  Ghfisti  virffinibusy  ceteris  fidelUms  vivere  nilescit . . .  Clerici 
nonnuUi,  laycales  populi,  facti  eunt  scismatici^  per  libros  heretici 
Wycleff  condempnati .  .  .  Knihy  Viklefovy  prý  všecko  svedly!  Ličeiio 
dále  ntrpeni  kněžstva  a  pigiujicí  bezzákonost.  A  král  prý  mlčí,  a  není 
kdožby  je  zastával  . .  •  Cúneulee  antiqui,  bohémi  petfijdiy  moderní 
theutonici  ffaudent  mechanici  statuta  nove  legis  .  .  .  Konči  pak  báseň: 
Omnium '  domincy  nos  velis  invtsere,  Jidem  rectean  sapere^  ne  Hvs 
virus  víppere  intret  corda  nostra  .  .  .  Báseň  tato  patrně  od  Němce 
pochází;  Čechy  nazývá  perfídi  a  želí  že  moderní  Němci  se  novému 
zákona  těší! . .  .  Jiná  báseň  latinská  složená  za  časů  válek  Husitských 
začíná:  Ordo  catholicus  et  apostolicus  vergit  noster  penUus  atqtte 
coruptus  destndtur  cuňctus  .  J  .  Vypisaje  zevrabně  jak  zle  se  vede 
v  Čechách  Nehnsitům,  oebot:  Viget  pestifera  guerra  mortifera;  o 
eohors  misera  tua  per  opera  spreta  ýdes  vera  /  .  . .  Jam  laiet  w- 
rit<My  patet  iniqidtasy  cessat  justicia,  regnat  ostuda,  frans  VUcle- 
fistica  —  Cujus  per  vida  šunt  m^ortífida  dolus,  malicia,  et  violen- 
da  fert  dum  ruina,  — ;  Porovnává  pak  Žižka  s  Herodesem :  Ut  qtwu- 
dani  pueros  occidit  teneros  Herodes  crudelísy  Zyska  infidelis  trans- 
misit  tot  celíš.  —  Anímas  justorum  a  t.  d.  .  *  .  Ku  konci  pak  potě- 
šuje trpící  že  přijdou  do  nebe  . . .  Pochjbovati  nelze  žé  se  podobných 
básni  během  času  ještě  více  nnýde,  ba  i  historických.  Dle  uveřejně- 
ných už  zpráv,  ač  jen  všeobecných,  chová  jich  ku  př.  Olomúcká  biblio- 
theka  valnou  část  latinských  i  českých  o  nichž  posud  zevrubnější  zmínky 
se  neučinilo.  Velkou  histo.rickoa  báseň  latinskou,  jejímž  skladatelem 
byl  Vavřinec  z  Březové  připomíná  Dobner.  (Monumenta  histor.  L  pag. 
168).  Obsahuje  1767  veršů  a  opěvuje  vítězství  Čechův  u  Domažlic* 
Potupné  latinské  rýmy  na  Rokycana  sepsal  také  známý  mistr  Jan 
z  Borotína.  —  Zvláštního  povšimnutí  zasluhuji  všeliké  latinské  články 
satyrické  dílem  veršované  dílem  prostomluvou  psané.  Mnohé  z  nich 
zajisté  by  zasluhovaly  uveřejnění,  jakož  veškerá  posud  netištěná  JZii- 
sitica  vůbec.  Připomínáme  zde  mimochodem  na  Satyru  od  1.  1420 
kteráž  se  ve  sbírce  rukopisu  p.  Cerroniho  v  Brně  uchovala.  Coronae 
regni  Bohemiae  Satyra  in  regem  Ungariae  Sigismundum*  Z  hojaých 
citátů  biblických  v  satyře  této  uvedených  souditi  se  dá  že  spisovatel 


—  605  - 

jéji  byl  kněs.  Jest  to  plod  muže  dospělého,  pokročilého  a  nadaného 
kterýžto  postavil  Sigmunda  V  světlo  živé  a  vůbec  takové  v  jakém  se 
tenkráte  jevil  váem  pravým  narodovcnm  českým.  Obsah  satyry  této 
se  tíihne  k  1.  1420  kde  Sigmuqd  poražený  sotvy  že  zbytek  vojska  pře- 
ínluvil  by  přítomen  byl  korunovací  kterouž  arcib.  Konrád  ^  Vechty  na 
hradě  Pražském  vykonal.  Koruna  Česká  tu  vystupuje  jako  žalobnice 
proti  Signmndovi  a  vyčítá  mu  nejtrpčejší  pravdy.  Vytýká  mu  že*  před 
korunovací  neslo'žil  přísahu,  že  byl  první  jenž  pronásledoval  Husity,  že 
byl  pftvrženec  sněmu  Kostnického,  že  v  Čechách  vždy  jen  vyzvédačem 
byl,  že*  zblLbělý  jest  vojín  a  j.  v.  Protož  prý  korunovace  uznána  býti 
nemůže  néboC  se  stala  proti  vůli  národa  českého.  Několik  latinských 
satyr  též  proti  králi  Václavu  a  proti  Husitům  sepsaných  se  udrželo. 
Sem  přináleží  také :  Tnvectio  aatyrica  -  in  regent  et  proecree  viam 
Vtklef  tenentee,  složena  1.  1417  jež  y  několika.'  souvěkých  rukopisech 
se  nalézá.  Že  též  české  národní  básnictví  této  doby  neuSlo  vlivu  udá- 
losti, a  ruchu  vSeobecnému  hlasitě  odpovídalo,  tomu  se  nikdo  nepodiví 
kdo  jen  poněkud  zkušen  jest  spůsobův  básnického  plození,  čím  živéjňi 
obrazivost  tím  i  tklivější  a  pojímavější.  Mocné  zajisté  byly  dojmy 
jež  tenkráte  na  všecky  probuzenější  mysle'  dorážely  a  nemožné  bylo  se 
vyhýbati  jim  zvláště  tomu  kdož  povahou  a  duchovou  ústrojností  svou 
vůbec  spůsoben  byl  k  živějšímu  pojímání  skutečnosti.  Pohříchu  ne- 
povstal y  Čechách  tenkráte  genius,  kterýž  by  byl  pochopil  nejvzne- 
šenější stránky  přítomných  dějin  svého  národa  a  povznesa  se  na  výši 
uměleckou  ráznými  velkolepými  barvami  je  byl  vylíčil  a  zvěčnil.  Plody 
básníků  českých  tehdejších  vyšly  jianejví  c  jen  z  okamžitého  rozpolože- 
mV  a  přísným  se  značujíce  stranictvím  podobají  se  více  veršovaným 
pamfletům  nežli  výkvětům  musy  básnické.  Tendence  z  nich  zřejmě 
▼ystbpuje  ale  obrazivost  jen  málo  kdy  se  vyzuje  z  pont  obyčejného  na- 
kvašení. Více  tu  přímé  rozhořčenosti  a  dorážlivého  ousměšku  nežli 
pravého  básnického  naladění.  Ráz  satyrický  dobyl  úplné  nadvlády, 
což  docela  přirozeného  nalézá  výkladu  v  tom  že  rozličným  stranám  ja^. 
kož  vše  jiné.  tak  i  verše  sloužiti  inusily  za  zbraň  v  tuhých  bojí  ch  du- 
chovních i  hmotných.  Tu  nejprv  záleželo  na  tom  aby  stranu  sobě  od- 
pornoa  oo  nejvíce  snižovali  a  v  posměch  ji  uváděli,  což  se  jim  ovšem 
více  povedlo  nežli  zvelebení  národního  básnictví  vůbec.  —  Dříve  nežli 
spory  náboženské,  politické  a  národní  celý  veřejný  život  v  Čechách 
zahrnovaly  panoval  v  básnictví  českém  ráz  mravoučný,  didaktický. 
Od.  mravoučného  k  mravokarnémú  jestit  jenom  jeden  krok.  Již  v 
básních  didaktického  směru  se  hojné  satyrické  narážky  objevo- 
valy, mnselyC  opanovati  pole  zůplna  jakmile  skutečnost  se  jevila 
k  tomu  povzbuzující.  —  Jest  věfu  želeti  že  posud  jenom  malá  část 


^606  — 

básní  této  doby  se  uveřejnila.  Jaké  poUady  toho  dndia  jeitA  bohatý 
archiv  TreboĎský  a  váaliké  bibliotheky  chovají  Ise  nám.  toliko  ae  do* 
mýdleti  nevSak  zejména  udati.  —  Mezi  lidem  českým  zajisté  před  Ha* 
sitskoQ  v&lkou  mnoho  písní  obíhalo,  nebot  lid  čediý  býval  povždy  |pé- 
vomilovný.  Že  nékteré  písně  zvláitě  oblíbeny  a  roziířeny  byly  na  -to 
ponkaznjí  mnohé  zmínky  v  rukopisech  nás  doílýdL  Kbytmos  a  melo- 
die jejich  se  často  užíval  u  skládání  nových  pisní  aby  takto  loámoii 
nž  cestou  došly  populárnosti. 

Pravé  národní  písné  i  melodie  nepovstávaly  v  městedh  ale  na 
venku  po  vsích  se  zrodily.  O  těchto  dítkách  přírody  z  času  okolo  Husa 
nemáme  vědomosti,  soudíme  však  že  za  času  války  lamkaly  t  proudu 
bouřlivém  a  že  ná  místě  jejich  se  usadily  satyrické  a  tendenčni  verie. 
Již  jsme  se  o. tom  zmínili  že  mezi  žákovstvem  na  oniveruté  Pražské 
bylo  i  skladatelů  písní,  že  bylo  i  takových  kteří  ai  z  toho  takolfca 
řemeslo  učinili.  VětSina  jich  humoristickým  se  značcýe  rázem.  Ni- 
které  z  nich  snad  se  i  u  lida  ujmuly.  Tu&íme  že  PUen  veselé  chudiny  do  této 
třídy  náleží.  Ďo  řady  přímo  národních  písni  jí  nepočítáme.  Skládal  ji  zaji- 
sté některý  veselý  hoch  v  Praze,  jenž  se  ve  veráováoí  a  v  rýnMvání  znal  a 
snad  i  bez  příliSného  napnuti  obrazivosti  do  situace  ves^  chudiay  sna^ 
dno  se  vpraviti  mohl,'  sám  proživ  o  čem  zpíval.  Dostávalo  se  mu  k  toam 
humoru  i  vtipu^  Písefi  tato  jest  patrné  jeáté  před  Husitskou  válkoa 
složena  nebot  ani  povzdálným  podotknutím  nepřipomíná  pohnutí  jež 
tenkráte  vSechny  mysly  v  Čechách  uchvácelo.  Také  Jfiair  Lepie^ 
moudrý  hrnčíř  jenž  jakž  se  myslí  na  nějaký  skutečný  děj  aouvéký 
naráží 'y  do  podobného  kruhu  písní  padá.  —  Ale  jakmile  prvni  hmití 
náboženské  v  Praze,  nejprv  na  universitě  se  objevilo,  tohned  povstaly 
pisně  jiného  druhu,  doríLžlivé,  ostré  i  hanlivé.  Nejprv  ttgisté  studenti 
vystupovali,  O  rýmovaných  pampfletech  proti  arcibiskupovi  Zbyňkovi 
jenž  knihy  Viklefovy  spáliti'  kázal  dožly  nás  n^edny  zprávy.  Hanlivé 
ty  písně  se  nám  celkem  neuchovaly,  leda  některé  zlomky.  Takové 
jsou  k.  př.  Z6yn(k  mistr  abeceda  —  apáUl  knihy  a  neveda  —  «o 
je  v  nich  napsáno  .  .  .  dále:  Zbynik  knihy  spdUl  —  ZdáMk  je  pod* 
pálil  —  uQiafiil  hanbu  Čechám  —  běda  bude  všem  nevěrným  papám. 
Staří  letopisové  praví:  Edy  arcibiskup  knihy  Viklefovy  spálS  z  tobo 
se  M.  J.  Uns  rozhněval  a  I  Studentově  někteří  se  počechu  hněvati  a 
písefi  o  něm  skládati . .  .*'  —  Tento  as  byl  začátek  nového  ruchu  ▼ 
českém  verSovnim  světě.  Narážky  časové  působily  hbité  a  xoitířeoé 
takto  verie  budily  k  následování.  Když  nastane  velká  otáiUi'  odstu- 
pují malé.  Kdož  by  nyní  byl  opěvoval  svou  milou,  aneb  satyry  na 
ženské  skládal  kdežto  patrňějSí  osoby  se  mu  podávaly  za  látky?  Písně 
a  veríovaué  pohry  latiusko-české,  jiJeo :  Detrimentum  patíor  —  nyní 


-  607  — 

i  v  haiáém  cOěH  —  u^que  ad  mortem  qtuitíůr —  a  vie  pro  jeji 
kraěu  a  j.  v.' staly  se  tidcořka  ni  nemožné.    Kdož  také  by  nyní  byl 
se  do  sklád&ní  takových  písniček  dal  jako:  Ktoz  se  večer  opie  — 
ten  o  tom  dobře  tne:  —  ten  pie  ráno  opét,  —  Imde  cerstev  jako 
*  květ  —   shiUet  tomu  poraditi   —   a  klín  klínem  vyraziti  ...   — 
Mnoho  dobrých  lAySlenek,  mnoho  jadrných  vtipů,  živého  hnmoili  i 
vábiDých  motivů   v  některých  pisních  z  doby  předhnsitské  ncbováno, 
ale  to  vSecko  napotom  podlehlo  a  v  zapomenutí  vešlo,  jakmile  nové 
zájmy  se  cgmnly.    Veršovci  a  básníkové  čeští  nastoupili  docela  novon 
dráha.    Jak  rychle  as  se  hanlivé   písné  rozmnožovali    o   tom   svědčí 
pří^ý  rozkaz  krále  Václava  proti  nim.    Nebyl   však  mnoho    platný* 
nebol  pisni  těch  spíše  pKbývalo  než  ubývalo,  a  píseň  na  Zbyhka  abe- 
oedu  se  ozývala   po  všech  ulicích.    Spis  Inveetííoa  contra  JSuseitas 
e  tom  dává  následující  svědectví:  „Contilenam  in  vulgarí  Boemico  fa- 
bricařunt,  quam  vulgares  per  vicos  et  plateas  velut  óanes  nibidi  cum 
pneris  discurrentes  in  opprobrium  dictis  libromm  condemnatoribus  de- 
cantabanť' . . .  Opětujiď  se  hlučné  výstupy  v  Praze  podávaly  stranám 
.dOBtate&iých  látek-  i  pohnutek    k  novým  skládáním  a  nebyly  zajisté 
písničky  tyto  spůšobny  k  ukonejšeni  nýbrž  k  rozkvašení  mysli.    Takž 
k.'př.  1.  1412  když  se  strana  némeoká  o  shoření  kaple  Betlémské  slo- 
žila a  snažila  zpívala  se  hned  na  to   píseň:  Némei  sú  zúfali  —  na- 
Betlém  béíhali  —  v  nedili  na  poevieenie  —  připravivše  se  do  odej- 
me atd.    čím  výše  vlny  válečné  vystupovaly,  tím  živěji  se  ozývaly 
hlasy  verSovcův,  a  snad  nikdy  před  tím  nepovstalo  a  se  nezpívalo  po 
Čechách  tolik  popudlivých  písní  jako  v  bouřlivé  této  době.    Měřítko 
esthetické  na  tyto  písně  ovšem  klásti  nelze,  aniž  porovnávati  se  daj^ 
s  bohatýrskými  zpěvy  Rukopisu  Králodvorského.    Tyto    aspoň   sotvy 
kdy  se  staly  tak  populamými  aby  všeobecně  se  byly  zpívaly  leč  snad 
zpěvák  kterýs  veřejně  je  přednášel.    Ale  větší  část  písní  nyní  povsta- 
lých zpívala  se  na  veřejných  ulicích ,  obíhala  snad  po  celých  Cechádi 
mezi  lidem.    Probuzoval  se  jimi  cit  národm'  a  odpor  proti  nepřátelům, 
opěvovala  se  vítězství  tupila  se  strana  protivná.    Takž  k.  př.  na  bitvu 
u  Vítkova  složil  táborský  kněz  Čapek  píseň,  kterážto  bitva  by  ovšem 
dovednějšího  básníka  byla  zasluhovala.    Vavřinec  z  Březové  nám  za- 
choval ten  chvalozpěv:  Diethyí  bohu  spievajme — jemu  cest,  cJwálu 
vzdávejme  —  i  s  starými:^  —  neb  Němec  MiŠnény  —  Uhryy  Šváby 
také  BakuSeny  —  pobéhU  věchy  —  zo/rmútil,  zastrašil  i  rozehnal 
€t  dietek  malých  —  onoho  sem  onoho  tam,  k  utéěeni  svých  milých, 
stálých*    —  Milý  otSe!  přijmi  chválu  od  Čechov  věrných  .  . .  Taženi 
Sigmundovo  proti  Praze  jež  bitvou  u  Vítkova  nešťastně  proň  s&  skon- 
čilo vícero  verSovcům  podalo  látky  ku  složeni  všelikých  písni  v  nichžto 


^  «08  — 

ySaliké  nahodilosti  zevrabněji  se  popisuji  Přípamináine  zde  rýmy  v  niko* 
pisa  Badišinském  uchované,  kdežto  Učeno,  kterak  Sigmoed  —  dršal 
pole  plané  —  <^>íiié  puol  páté  nedéle  —  potom  tumohl  leči  díU  — 
pro  zlé  hady  i  jestěry^  —  ídhy,  múchy^  lité  zvěři,  —  boliem  divné 

naň  seslané Tentýž  rukopis  obsahig^  také  báseň  ▼  niž  se  opi-- 

yuje  yitézstvi  Čechův  proti  Sigmundovi,  pod  VyMiradeni  1.  1420t. 
Praveno  tu  o  Sigmundovi:  Ont  jest  zavedl  nynie  pány  /z  této  zemé 
i  z  Moravy  I  o  jich  statky  i  Mvoty  /v  tom  okázal  kmen  své  pasty  / 
Nastrojiv  je  na  roh  boje  /a  sám  pak  z  daleku,  stoje  f  s  mfámi  Uhry, 
Némdy  Šváby/  dosti  no  něm  hnilé  baby , I  nechtěl  v  núzi  jim  pa^ 
moci  Jmaje  k  tomu  dosti  m>oci/  dal  je  zbíti  i  zjimaU  /kyji,  cepy 
zmordovati;/  tak  jim  splatil  všecky  dluhy  /doved  je  té  hrozné  tuky/ 
jiš  se  zhrozil  jedno  hledej /a  na  koni  ledva  sedě;  I  jako  zajiee  mdlý 
pred  chrty  utekl  bázni;  /by  mM  brky /  býlby  ulétl  tož  věz  cele: 
/tak  měl  srdce  tehdy  smělé,/  král  jistě  sedmi  království  /tu  íMien 
v  svém  tidatenství/  před  městany  a  sedláky  /utekl,  nesměl  se  po^ 
tkáti/  s  nimi  polem  atd  . . .  Spisovatel  této  básné  praví  že  ji  akládal 
když  pražský  lid  před  Vyšehradem  ležel  a  —  jeho  dobyl  pra/vým 
hladem  v  sedmi  nemálo  tak  nedéléch  /v  niohito  když  já  v  tuhách 
sedech/  sloiiv  sem  to  krátké  ctenie  ...  Z  celého  akládini  jeho  vy- 
svitá že  básník  byl  horlivý  národovec,  mui^  vzdělaný,  pokročil/  a  po- 
litických směrů  vlasti  české  povědomý.  Kterak  o  Sigmundovi  smýélel 
a  pro  národní  věc  horlil  Vysvítá  i  z  náBledcýících  verAn,  jež  jako  i  jeho 
prvnéjáí  zde  otiáténé  uvádí  Palacký  v  Dějinách  nár.  česL  IIL  <S|Mi- 
třte  jeho  nemilostí  /k  vaší  zemi  bezpravnoeti.  /  Nymet  vámi  věrné 
tlačí  /kdyiť  ty  zhubí  i  vás  zkazí/  a  řka:  Nejsúť  vémi  sobé/mémi 
cas  dobry  v  této  době:/  přijma  Něnusův  valnú  rotu  /zruiim  ja  jim 
stará  Ihotu  /  V  nU  sú  od  dávna  pýchali  /krále  svého  málo  dbaU^  / 
Podmaním  je  i  jich  děti  /Hladká  řeéí  nebezděky,/  Nebudú^H  totnu 
chtieti  /jíš  příčinu  budu  mieti/  ie  je  všecky  porad  zhladim  /zemi 
Němci  pák  osadím/  jen£  k  mé  voli  volni  budu  / platné jšíť  mi  bude 
Němec/  Óechóv  sedmi,  cizozemec,  /jéitoť  liehvie  všady  béií/  svú 
chytrostí  pilně  těií  /komuí  které  pak  dámpanstvie/  tohot  přjmm  v 
pravé  manstvie  .  .  .  Ji£  vidíte  jeho  zlobu  Ijii  oznámU  v  tuto  dobu 
pobrav  zemské  vše  poklady  /zlúpiv  svátost,  svatých  hroby/  ty  ros^ 
ptýlel  dzozemcóm  /vašim  vrahóm  Uhnkn,  Němcám^  /  jimi  byl  dlu- 
žen vás  brániti  /tiemť  vás  ndeňí  vypleniti./  Jii  je  zove  i  na  zbcH 
žie  /vaše.  Protož  ctní  Čechové!/  Vstantéí  všickniproH  nénu/ svému 
zhúbci  zřetelnému/  vypudte  ho  z  této  zemi  /  to  německé  plémě;  i 
ae  tam  v  Němcích  s  Němci  kvasí  /s  Uhry ,  Rosy,  svými  Jdsy.  / 
Volte  sobě  muže  ctného  /jíž  za  krále  vám  Českého  j  jenSt  mi  věru. 


-  609-^ 

láehi  k  zend  ftak  budete  navráceml  k  svému  jménu  vždy  chval* 
nimu  /Heihot  bude  k  vám  eizémuj  budete,  eé  mUevaU  jjeden  druhu 
epamákati/  stanúi  váUoy^  etcmét  boji  /eedete  ve  ctném  pokojil  zrady, 
křivdy t  zlosti  minu  j jakožto  sniék  ohr^ěm  sphfná  . « . 

Vůbec  86  v  této  době  veliké  množství  písní  dovážUvýdi  zvláátň 
|irotí  etraoé  Římské  aklidak)  a  z  drahé  strany  nse  proti  novotáíiam^ 
jakž  netíittoá  jedna  kronika  .latinská  o  tom  zvláStndsezmimqe:  dm-- 
tabant   Videfistee,  eompenentes-  cantíones  novas  contra   eeclesiam 
et  ritus  catholicoSf  seducentes  populum  siaiplioemf  et  e  eotwerso 
eatkoUci  eoutra  eos  •  • .  Povede-H  se  bohdá  učiniti  sbírka  vdalikýoh 
tenkráte  shotovených  básni  pokud  vabec  možná  se  jicb  dopíditi,  vy^ 
jasní  se  tím  valné  nejen  ráz  celé  doby  Husitské  ale  přijde  se  zajisté 
i  na  stopu  nékterým  nadanéjSím  skladatelům  jakož  neméné  se  objeví 
noMhé  rázné  obraty  slohové  a  obrazy  básnidLé.    Posud  k  takovému 
sebrání  nedoílo  a  toliko  malá  část  básní  tfichto  po  roznu  v  časopisii 
Mosea,  ve  Výboru  a  j.  tiskem  jest  oveřejnéna.    Některé  z  meh  vyni- 
kají zvláštní  živostí  sa^riekou.    Sem  zajisté  přináleží  důtklivá  satyra 
JSbarvení  mniehové  jenž  néjaké  dva  mnichy  kára  „kteří  zběhže  z  Uá^ 
fttera,  noivému  se  přichytili  učení.    Počíná  takto :  Vlka  poznáš  po  srsti 
I  a  mnicha  po  jeho  tAytrostL  /    Kdyi  s  sebe  svrze  kápí  fa  svét^ 
ského  sé  ri^a  tAopif  Mní  by  ho  čert  nepoznal  (a  v  tom  rúie  s4 
bohu  dostali  Musil  by  v  stupě  sUúd  srdce  jvse  jeho  i  ruce.  I    Ne-- 
mó£  si  tak  ménitiy  lby  ho  čert  nemohl  poznati./    V  Soběslavi  je 
bttrvie  I  jinde  to  všady  pravie.  /    Z  bělého,  šerého  neb  ésmého  /Tu 
ucenie  světského/  . . .  Dále  tu  připomíná  veráovec  jakéhos  Filipa  jejž 
jnMoqje  lU^  Apostata  Skandál  a  jakéhos  Otíka  jižto  na  Mmivé 
CM  ztropili.    Vytýká  jim  hlavně  že  kázali  proti  nústrom  zbom  Praž* 
ského  a  také  Konstantského.    Dále  jim  vytýká  že  co  dříve  zabraňo- 
vali jiným  sami  pak  učinili  polNravSe  lidu  vňaliké  zbožL    Diriev  ste 
toho  brániU  IJiŠ  ste  to  vée  satm  pohltiUI . . .  Proč  prý  utekli  z  klá* 
Stera  než  aby  nevázaně  žíti  a  nikoho  poslouchati  nemusili?  Jestli  ale 
čertu  ujíti  chtějí  nechC  prý  se  dó  kláStera.zase  navrátí,  ^e  vOc  zjamsf 
vyberu  si  nerad  uhodl  zase.     Též  mnich  vybera  si  z  meh,  nerad 
uhědi  do  nich . . .  Posléze  zvolá:  Sdělte  se  o  tuto  fec  I  pak  pojdeta 
z  Soběsknry  preé/  Filipe  s  Prokopem  /Bparieť  vás  jako  psy  úkro^ 
pem.  —  BáseĎ  tato  pochází    bezpochyby   od   některého  kněze   který 
měl  na  mnichy  svrchu  a  obzvléSté  na  o^MuUé  a  k  Husitům  přestouplé« 
Možná  že  p  obzvláštní  jakous  záSt  choval  proti  4otčeným  Filipovi  a 
Prokopovi.    Nedá  se  skladateli  upříti  vtipu  ač  novéam  hnuti  aábožen-^ 
skénm  a  politickému  v  Čechách  patrně   nerozuměl.    Zdá  se  že    byl 
skladatelem   i  jiné  podobné  satyry  jenž.  počíná:- iTdyi  Uv    umřely 

39 


—  610  *- 

pravé  táhú  /ěédldei  Větavée  od  pluhu/  i  nechUli  dělati  /ni  mUéiii 
ni  orati  ...  Na  totožnost  skladatele  obou  těch  satyr  sondfaiie  t  Těiée 
Pobrali  8te  kanéy  krávy y  kdežto  v  předeftlé  básni  pravi :  Koni  i  krmg 
pobrali  jakož  i  z  jiných  styků  a  hlavné  z  důvodáv  jakými  tendenci 
svou  ta  i  tam  objevuje.  Dtuhá  tato  báseft  má  nékteiá  místa  jei  pre- 
kvapaji  vzletem  obrazivosti*  Že  báseik  tato  v  Praze  složeaa  byta 
nkazige  verfi:  Pomsti  toho  buoh  nad  vámi  jeo  sé  HcUo  mezi  námi/ 
mnoho  zlého  zde  v  Praze  /ktot  tam  nebyl  tomu  blaze . . .  Císaře 
Sigmnnda  odavaje  nezaslouženou  apostrofoa^  dovoláme  se  jeho  pomocí! 
Milý  orle,  přílet  v  skuore  /rozplas  huey  pryč  za  múre  /pameH 
emrti  svého  Ivúca  /krále  Václava  bratříka/  Husit'  jeú  nw  nepřál 
těly  /pomsti  toho  milý  králi/  uéin  pro  búh,  pro  /dko  maiku  fne^ 
oslavuj  toho  zmatku/  uétsi  to  nečisté  ptémé  /vyšeh  pryez  kresíemn 
ské  zemé/  ty  neělecheiné  husy  /jeito  driie  Mudné  kusy « . .  Sák 
prosí  boha  a  matku  boží  aby  (dPispéli  ku  pomoci  a  zvolá:  Prosméí 
svatého  Václava  /jeni  jest  Geské  zemé  hlava/  ktomu  sv<UAo  Voj^ 
técha  /of  husy  viene  do  mecha./  Bvatý  Zigmunde,  Prokope  /O^ 
ské  zemé  slavný  pope/  raétei  sé  jiz  přičiniti  /éeskú  zemi  vyci- 
stiti  atd  .  • .  Podobným  spnsobem  i  v  jiné  básni  přivolává  se  pomoc  svar 
tých,  v  horiivé  žalobě  na  Husity  kterážto  píseň  asi  z  I.  1417  pochází- 
Píseň  tato  po<&á:  Viichni  posluchajte  /chválu  bohu  vzdávajte/  ior- 
lujít  na  ty  Husy  /Set  nám  vedu  bludné  kusy/  v  naěej  dávnej  vis^ 
re . . »  Bédige  že  txxfi  Římskou  stolici,  a  prosí  svatého  Václava  by 
sé  ráóU  smilovati  /  Viklefy  ven  vyhnati . . .  pak  svatou  lidmila  by 
se  přimluvil  před  bohem,  otcem  svatým  /ai  těm  VHdefom  klatým 
nedá  déle  trati  . .  •  pák  svatého  Prokopa,  jeni  vyhnal  mnichy  Némae 
pryč  /  by  sé  ráčil  smiiovati/  Viklefy  z  Čech  vyhnati;  pak  sva^ 
tého  Vojtěcha:  Cechové  mír,  pokoj  méli/  dokutí  jeho  pieseu  péUz 
Hospodine  pomiluj  ny  . , .  a  jiných^  dále  svatých  . . .  Pr^etnyi 
věeeh  svaiých  spolu/  at  tu  Betlémská  stodolu/  ráéie  rozbořiti 
a  z  kořen  ji  zrušiti . . .  Vytýká  Husitům  že  tupí  zákony  a  svaté 
doktory  a  coí  nedovedu  reci  /to  chtie  přemoci  seéi  /pěsti,  trdlem 
palicí  I  cepem ,  meéem ,  síidlicí . . .  Uznává  ale  že  vedou  náboiný 
stav,  s  dlouhou  chodíce  bradou  k  zemi  hledí/  a  průtoi  jsú  vOdsmi 
bledí.  Želí  že  tupí  svatý  kostel  ti  lháři,  bakaláři  /  a  ti  také  sUh 
doláři . . .  Pak  dojde  na  ViUe&  a  Husa  z  Husince  rodem  /  i  svým 
proklatým  plodem  jenž  kázali  knéií  lúptíA  . . .  Pak  živé  liti  n&které 
spůsoby  a  obřady  Husitů,  hofekuje  že  svátiiy  světiti  a  na  poaté  dio- 
diti  nechti,  že  podávají  lidu  krev  páně  a  détem  {Hravé  křtěným  těk> 
boží;  a  že  zásadám  svým  vya&iji  řemeslníky,  že  pochlební  panům 
světským  a  je  k  tomu  miyf  aby  kněží  jimalit  <e  vymýiliýi  vie  možné 


—  611  — 

díni  by  kaéii  dokHi  mohli  Z^lášté  ho  mrzí  že  to  zlé  sú  solfé  vjf^ 
míjfělUi;  aby  Buěóv  dm  švéHlL  Končí  paki  A  védáo  íkaredý  kus 
f  ic  9  dmhým  upálen  Bus  /  avěvk  nedUie  potbati  /  ie  je  md 
téi  potkati  I  nfŘAiMr-h  ae  káti  .  •  •  Zde  tedy  TŠeiii  Hurftam  vyhro- 
žováno ie  ee  jim  staae  jako  Husovi ;  jiná  podobaá  báseň  v  tom  ohledá 
•áhá  jeété  dále.  Ta  veiiovec  ku  kotid  svolá:  2!kr%kněni  věickni 
virní  I  k  mUdmu  beku  /  at  ee  rdci  poklomti  /  k  naiemu  eboru^ 
i  TOc  VUd^  epáliii  /  věrné  křeeiany  spasiti ...  I  tato  báseft 
má  tendenoí  a  poďná;  Slyšte  Óedho^é  /  co  se  nyní  děje  /  mnoho 
fAAa  v  éeské  zemi  /  od  tédh  kněží  Vikléf&v  /  .  •  •  Horlivé  ta 
proti  těmto  jak^s  knte  vystqMiiJe  ie  naostřili  jazyky  své,  jako  praví 
hadí. ..  že  vefterý  lid  svedli  a  láska  v  lictoeh  zrazili,  praví  pak, 
že  dobře  bylo  dohudí  kaeieri  nekázali  /  velmit  sů  nás  nepodobné 
I  svým  kázarUm  zamazaU  /  bychom  méU  6  centnéř  mýdla  / 
mo  byeh4nn  si  nespraU  •  * .  Ti  koklikové  piy  dávají  lidu  boží  krev 
z  kalioha  pitíi  toi  jest  ten  kus  /  kteréhož  nedrial  Hus .  . .  Vytýká 
pm  že  Chtíiet  býti  svobodni  /  bez  boiie  bázně  /  anit  chtie  míti 
I  nad  sebú  káznic . .  VyUdiv  pak  vfialiké  spSsoby  Husit&v  svým 
spoBobem  a  podlé  svého  náhledu  zvolává:  O  nescastné  Husy  /  kde 
ste  sě  vzelit  /  zdali  sts  vy  z  pekla  /  do  Čech  přileUlif  že  ste 
Cecky  zhyzdili  /  kadeřétvo  rozplodiU  /  v  české  zemi . . .  pak  se 
dovolává  krále :  Bac  sě  k  Umm  snažiti  Viklefy  z  zemi  vyhnati . . . 
Jiná  jetté  báseft  obsáhlejší  v  466  verzích  Učí  Hasitetví  dosti  zevrubné 
nVerSe  tyto^S  praví  Nebeský  ,»pocházejí  bez  pochyby  hned  z  první 
doby  boitff  Husitských  a  byly  nejspíí  díive  složeny,  než  Husité  Heř- 
mmna,  UskiqNi  Nikopolského,  kterýž  jim  byl  knéze  na  Lipnici  světili 
utopSí  (1^0.)  Skhidatel  zmiňuje  se  o  tomto  svěceni^'  —  nevšak  o 
smrti  biskupové.  Báseň  začíná:  Slyíte  věickni  staří  i  vy  děti  I  co 
já  vám  chfíi  pověděti  f^  ó  novém  záhoně  dvorné  položenie  IJéhožť 
k  božiemu  zákowu  podobno  nenie/ ...  I  tato  báseň  —  smime^li  rý-^ 
movanou  presu  nazvati  básnf|-«má  pon&ud  ráz  satyrický  ponékad  ale 
též  tf  dáktieký  a  znaioje  se  nediutnon  rozvláčnosti.  Skladatel  se  hned  z  po- 
čátku namáhá  dokázati  že  Husitův  přední  směr  byl  iupití  a  jiné  lidi  o 
jmění  připravovati.  Poberte  faráHm  a  knězi,  fkde  co  mají/  A  k  tomu 
všem  zákonniJcdm  /boha  se  nic  nébojieee/  A  na  žádného  také  ne^ 
tbajtece;  /také  lupte  méUáky  a  sédWcyj  Chudú  kněžiy  kaplany,  koní 
íákyi/  2Snamajte,  ctem  chtie  záhon  tvrditi/  mieniec  všecky  pořád 
huHti  *  • .  Po  takovéto  narážce  vytýká  Husitům  že  piý  jsou  bez  po- 
shiženství  a  přikládá  výrok  sv.  Bernarda  o  poslnSenství.  Dále  jim  vy- 
jitá sváry  jež  v  rodinách  zbudili.  Již  ste  svadili  syna  s  mateři 
li  také  otce  vlastmého  se  dceři  ij  tot  lásky  vie  uhaěénis.  fTahé  ste 

39* 


-  p«  - 

svadiU  kmotra  8  kmoireví/  a  kto  nechce. ,s  vámi  dríeU  .  nMWtii 
ste  jeho  lotrem .  • .  Zvlá&té  alf)  se  zlobi,  že  lida  podálí  kaUch,  coi 
od  dvamcfe  apoštolův  prvpich  nemáte  peáno  /by(  od  nieb  bylo  pod 
dvoji  spúeobú  dáváno  . . .  Odvolávají  prý  se  na  to  že  poatoudviji 
Krífita,  ale  on  a  vámi  hřieHými  nebude  mluviti . .  •  Pwčige  pak  o 
pravém  spŮAobu  přy imáoj  a  dojde  pak  na  to  že  -  iljuité  mimo  uBtanovani 
boží  nedbají  jiných  svatýdi.  Bozhorle  9e  tu  svolá:  Véz  to  kaidý, 
iet  jest  to  viery  zlé  polozenie  /a  jich  dusem  vtíná  zatracé^is.  A 
takž  od  veráe  k  verši  vyčítá  Hufiit&m  váaliké  blody  a  násilí  drohé  atraoé 
činéné  neopomíná  vždy  mravní  namáčeni  a  rodidné  důvody  a  písma 
přiložiti  na  svědectví  že  má  pravdu.  Fak  zase  zyolá:  jRřekráiéie  ste 
kazateli!  /VHnjiete  jií  kostely^/  onékdajsí  dobří  padavce  Jdoit^ 
by  s  vámi  veliké  prácej  ani  jedné  topie  i  jímaji/  dmdié  9tíie  a 
jiné  stinajLJ  O  překrássie  tUésenie!  jAno  od  vás  nic  dobrého  nenief 
Chodíte  kázai  a  rukavicemi  i  s  meči/'  strojíce  lid  vždycky  k  seci^/ 
také  9  kordy  i  s  dlúhými  sudUcemi,  js  velikýnn  ostípy  ipaUsemiJ 
a  to  činíte  kvaltem  a  moeí  /když  chcete  ve  dne  i  také  v  noci , .  - 
Na  to  nvádi  co  svatý  Pav«l  o  takqvýcU  nešvarech  praví,  a  dojde  k  xe- 
sultata  že  n  těch  kacířů  není  spaseni  leda  mnoho  dobrého  lidu  aatri^ 
cení.  Vytýká  dále  kněžím  Husitským  ženčimli  tolik  kazatelův  ze  spro- 
stého lidu,  z  sevcóv,  krejcóv,  i  kwxpóv/  k  tomu  z  mlynáróv  i  hem^ 
céróv,  i  řeznikóvj  z  kolářův,  becvářóv  i  pekařóv/  i  sedlářóv,  z  i»? 
vářóv  i  z  uzdářov/  z  soustrožmkóvy  koželuhóv  i  z  strelcóv/,  z  kh- 
zebnikóv^  z  pasařóv  i  jiných  řemeslnUcóv,  /Také.sú  zetkám  kázgii 
kázali , . .  Také  k  tomu  dojde  že  prý  Husité  Jana  Husa.  syatým  aa^ 
zývfýí,  což  piý  nemožný  aby  byl  svatým  jelikož  nikdy  n<sni4  slýckám 
/byt  bylo  svatým  jvMnovÓM  /  jeližť  jest  prvé  divy  pomán/  apopom 
zdvižen  i  kanyzován  • .  .  Dále  pak  i  a  to  právem,  vytýká  jim  4edů- 
slednost.  Viak  novověrci  pravie:  /Papež  biskup  nic. neuicj,/  achtiee 
sviecenis  na  Lipnici  jmistL  Prosili  paaia  Óeňka  aby  kázal  biskupa 
jietu  jPo  tomto  sé  sami  znáte/  ze  i  lidi  i  sami  sé  klamáte*  /VidUe 
že  bez  vétšie  m/od/  nemažte  sobí  f^  pomoisi  .  • .  Celá  pak  bá994  konJií 
rýmovanou  modlitbou  aby  se  bůh  smiloval  a  i^al  vémých»  bonn  kovac 
učinil,  jednotu  v  cechách  sjednal  tím  by  kacíři  se  navrátili  k,  víře  a 
věrným  svým  dal  příbytek  v  nebeské  radosti.  Biznějái  předešlých  se 
jeví  píseň  proti  Rokycanovi,  nadepsaná:  Cantio  „de  Bokioano-.  et  snie 
sectariis;  cantatur  sicut:  Imber  nunc  coelicus.'*  V  písni  této  shrnuta 
jest  všecka  jen  možná  hana  na  hlavu  Rokycaaovn  a  siee  od  jakéhos 
katolíka.  Uvážfme-li  že  nemenší  potupy  se  straa  radikálních  se  na  oébo 
sypaly  divíme  se  věru  že  n^átelům  svým  tohkfrým  předee  vitteé 
odolal.    Více  ke  druhu  didaktických    básní  se  blíží   Václav,  Havel 


_  613  — 

a  Tábor,  iSi\\  mmloiiviiii  o  Čečh&Gh  roku  1424.  Katolík  Václav  m 
kádá  8  l^botem,  mesi  nimi  stoji  Havel  Vrtoí,  nejsa  přesvědčen  pravda^ 
li  pit  té  neb  oné  straně  dává  se  od  nich  ponSiti.  Báseň  jest  slo^ 
žena  ve  sdíém  protíhnaitském  a  jest  tedy  Váďavovi  vSecka  moudrost 
pfířtamtay  kdežto  Tábor  ta  a  tam  jako  nakvaáený  polodivoch  vystopuje 
a  Havel  jakožto  nevědomý  a  nenstanovený  člověk  toliko  vrtochy  a  ná-^ 
padnou-  naivnosti  svob  se  vyznamenává.  Takových  VrtoSů  bylo  as 
mnoho 'za  )prvtiíeh  dob  Husitství  a  báseň  táto  patrně  ku  jich  poučení 
a  odvrácení'  od  Husitství  sloSena.  YerSovec  hned  z  počátku  udává 
ěaa  v  kterém  rozmluva  tato  se  konala  a  v  kterém  svou  báseň  též  as 
uložil/  totiž  rok  14Ž4,  zajisté  jefitě  před  smrtí  Jana  Žižky.  —  Žaluje 
faied  B  počátku  že  této  doby  se  Čechy  u  veliké  nacházely  btdě  i  ač 
známo  jest  co  se  zlého  dělo  předce  prý  o  tom  na  paměť  a  pro  vý- 
)&tráhu  sltiSie  p^dtiy  ní  me  badá  snad  mnozí  0fŘéÍenei  z  toho  láti. 
Kdož  as  takovíto  zmétenci  byli,  vyjasněno  hned  na  to:  KtoSukrnt" 
nějěl  mordéři  násilník,  lhář  biěéej,  ten  heslo  to:  yyObrance  zákona 
bůHehú  jmieSe.** I  Kostely  káply,  kláštery,  oltáře,  to  věe  bořiechu 
napořád,/  hipiec,  berúe,  mordvjie,  dieéhu:  „Toiýest  dobrý  nás  řád! 
/O  boH  zákon  ústy  velmi  pilné 'mlnviechu,/  sboHe  dzieho  znby  i 
nehty  se  petmi  drřiechu, . .  Vypravuje  pak,  kterak  Čechy  na  tré  se 
fospadly,  jedni  Pražáci,  pak  Táboři  šilenei  Žiiku  za  hlavu  ztmlichu, 
a  zbytek  jenž  se  posud  bludu  osthlial.  Čtvrtý  také  lid  takový  bieSe 
ten  se  sem  i  tam  mezi  třmi  stranami  vrtieSe.  Vypravuje  pak,  kte-^ 
rak  jednou  v  pátek  a  to  ve  svátečni  den  ve  vypáleném  kostele  se  seSli 
oni  tři,  Václav,  Tábor  a  Havel  VrtoS.  /  vece  Tábor  bledý,  hledéfjako 
jiné  tele:  Bratřie  1  jái  mám  vepřovu  pečení,/  v  teto  peleší  sediece 
smesM  ji.  Havéi  nevěda  oo  činiti  a  zdali  hHch  n  pátek  maso  jiesti 
vyzve  kmotíra  Václava  by  si  přisedl.  Ale  Václav  jim  oboum  fádně 
vymluví,  načež  VrtoS,  že  prý  ješti  dnes  nebude  masa  jísti,  —  ale 
ÍVflW  s  palici  stoje,  velmi  křiče,  maje  na  sobě  potvomé  a  zbledelé 
líče  vyhubuje  Václavovi  a  radí  Vrtoši  by  se  najedl  masa  a  snaží 
se  ho  k  Táborské  straně  přivésti.  Z  argumentace  kterou  tu  verSovec 
Táboroví  do  úst  klade  poznati  se  dává  odkud  vítr  věje  a  z  jakého 
stanoviště  skladatel  na  Tábory  hleděl.  Budeš  mieti  plnu  svobodu  a 
k  tomu  zboiie  dosti.  /Kdyi  zavítáme  mezi  protívniéie  hosti/  pober 
<  spal,  zabij  s  bohem  vle  napořád .  .  .  Vrtofi  sice  nepochopuje  vše- 
cko, ale  popem  sboíie  cheeŠli  odjímati,  toho  pomohu  . .  .  Pák  se  táže 
proč  jest  mezi  námi  tento  veiiký  neklid  vyšel  f  Tábor  mu  dá  vysvě- 
tlení: Bytíf  sú  papeii,  tegáti,  kardináli,  biskupové,  mnisie,  faráři 
/lakomí  svatokupci,  svatokrádci,  nesmiemi  kithénáři,/  zatajili  bo^ 
Héhor  zákonu  pro  svú  nešleehetnú  lenost  /a  tudy t se  jest  zjevila  na 


—  614  — 


Nw 


né  ta  jich  vSeéka  zlošt/  i  dal  jest  buúh  ducha  iv&i4>  ěvaiého/  vdo^ 
bré  Jenéii  naši,  i  v  nás  také,  clůvika  vieKkihoj  zjmmé  viditiy  eo 
jest  z  moci  húSie  vuole/  protoí  boha  branieeěy  evé  sme  opuetiU  vše- 
ehy  role  . .  •  konSi  pak  svou  řeč  doložením  že  tato  jest  bcuře  pH- 
čina;  /na  popy  krvavé  jde  ta  fUtá  víeéka  vina  .  . .  Vidav  pak  vy- 
vracQJe  a  dokládá  se  sv.  písmem,  Vrtoi  chv^Uí  VidaTa  ale  neoí  Ji^ 
přesvědčen.  Tábor  praví  že  plný  zákon  jest  v  bibli  a  radí  Yrtoiovi 
aby  navStévoval  kázaní  Táboruv  chceli  se  pravého  výkladu  dopíditi, 
lieboC  prý  etaří  eú  nesrozutnili  jako  lidé  hMpl  •  • .  naie  pUmo  a 
náé  výklad  proti  všem  starým  osta/  zbúšie  kniíské^  královo,  pan- 
ské tudy  se  nám  dosta  • . .  Ale  YrtoS  ještě  má  podiybení  a  Václav 
mn  vkládá  zákon  boží  dosti  rozume.  Najde  se,  že  v  podstatných 
věcech  se  srovnávají  a  Vrtoch  míní  že  by  se  snad  i  smířití  mohli;  aie 
Tábor  se  zmíní  o  kalichn  a  tn  následuje  hádka  nčená  o  pUjimání  pod 
oboji  sptisobon.  Obě  strany  se  odvolávají  na  sv.  písmo  a  Vrtoě  ví 
méně  nežli  dříve ;  oba  z  písma  mhwíta  všecko  podobni/  protoi  ne^ 
viem  €0  mám  pravé  dršeti,  jeité  hodní . .  .  Mltfví  pak  Václav:  IXh 
nidí  Pikharti  té  svátosti  tak  nepřijímali/  v  pokoji  i  také  u  vieře 
i  v  lásce  přebývali  * . .  Tím  ovšem  neosvédčnje  hlubokou  rozumnost ; 
donidž  tak  nečinili  nebyli  Pikhartyl  —  Ale  jahoi  se  z  kaUchu  napi^ 
jeti  poéechuy/  tak  se  krásti,  páliti,  m^ordávati  jecku  *  •  •  Dále  pak 
objevT]ge  že  kacíři  sami  mezi  sebou  roztrženi  Jsou  &  že  jp  ni(^  prané 
tří  není,  by  se  úplné  sjednali  ^  * .  Dobře  se  iehné  o  mnohých  hie^ 
vách  přirovnávají/  aé  se  hlcuvami  déle,  však  ocasy  se  sravnávajL . , 
Bez  jednoty  prý  nic  dobrého  nem\  ale  veliká  obec  křesCanská  jest  prý 
v  jednotě.  Každý  kresfan  se  tedy  silně  varuj  přijlmaU  pod  obi 
spúsobú .  • .  neboť  kacíři  jediné  pro  to  lúpf  a  pálí  dobré  lidi  • « .  Tá- 
bor se  mu  jen  vysmívá.  MajiC  prý  Táboři  lepši  písmo  než  jiní,  a 
ložili  při  svú  na  bořism  přikážeš.  Hrdé  sme  popy  a  pány 
ské  pod  bratřie  porobili.  Dříve  prý  měly  nátisky  rozličné,  zpovědi, 
posty,  desátky,  ofěry  a  rozličné  poplatky  . , .  ale  kdy  i  vstahu  Jfo- 
homet,  Pikle/,  Anglii  a  Čech  Hus/  ti  nám  zjevichu  na  zlé  p^>py 
jeden  dobrý  kus . . .  Tábor  vůbec  zde  mluví  vždy  s  velikým  ohněm 
takže  Vrtoš  mu  vytýká:  tof  mi  se  nelíbí  do  tebe  bratře  Táboře/  ís 
se  vidy  búřiějako  vétrem  moře  » .  •  VrtoŠi  protivná  jest  ta  pomsta 
náhlá;  jest  mimmilovný  člověk  a  přeje  si  aby  se  ta  bouřka  raději  na 
židy  a  pohany  svalila,  neboť  prý  žid  také  z  kalicha  nepije.  Dále 
osvědčuje  Vrtoš  svůj  veliký  rozum  i  tím,  že  na  Tábory  uvaluje  viau 
poklesnutí  Českého  jazyka  a  národoosti  české  v&beo.  Vlasteaské  aný- 
šleni  se  tody  nedá  skladateli  upříti,  a  měl  pravdu  v  tom  eo  dále  tvr- 
dily zapomněl  ale  že  jeho  strana  větší  toho  měla  vinu.    Pk»vi :  Jedno 


—  616  — 

šU  mfé  $em  sahubiK  a  hanU  jasyh  evuoj/  k  záhlazml  víeeh  Óe- 
ehttáv  vy  avuej  vidy  Hrapite  boj./  Jii  jest  optiiténa  v  Óecháeh 
nmohd  dédma/  potom  osadí  ji  cizozemská  rodina;/  když  zahubUe 
a  zemdlíte  zemi  éeskú/  potem  zvelebíte  v  zemi  rotu  něnedeú/  a  tak 
ná9  snadné  z  toho  světa  zhladie  .  * .  Bylo  tedy  už  tenkr&te  zii&mek 
takovtiio  sáměrof  Dále  dité  Tábora  čmiti  výéíika  staví  ho  neelité  ▼  světlo 
prospéiiié  řka  ie  Táboří  si  tfan  počbajf  velmi  mladé  /  mníc, 
aby  byla  jedna  viera  jako  druhá  . . .  Dále  si  pak  na  VrtoSe  vy-- 
jede  ie  je  na  vie  stiany,  ie  s  tím  drieti  choe  kdo  obstojí,  a  iádost 
má  UAňúo  k  télesoámn  pokoji*  Má  vůbec  dlonbon  ta  řeč  a  obrátí  se 
pak  k  Táboroví  oetoviv  jej  dosti  vřele:  Pakli  vy  diete^  £e  o  tom  od  boha 
pHkázanie  máte/  který  toho  duovod  nám  o  sobe  dátsf/  Kdyi  se 
pfed  vámi  jako  před  Židy  moře  rozstúpíj  ohnivý  slúp  v  noci^ 
oblak  ve  dne  k  vám  stápí;/  kdyi  vás  Mojiieš,  Ziika  kcU,  s  bo^ 
hem  bude  mluviti/  udeří  metH  v  skálu  suchá,  a  pojdu  vody  ku 
piUn/  kdyisuie  přejedete  přes  Dunaj,  jako  Židé  přes  Jordán/ 
veíken  kraj  za  Dunajem  bude  vám  dán;  /kdyi  sedmkrát  Plzeií 
objedete,  a  zdi  sami  padnu,/  budete  mieH  boiskú  válku  vebni  snon 
4s¥A . . .  VácfcKv  vibec  je  sbéUý  v  biblické  frseeologi]  a  mni  tím  Tá- 
bora poraali.  Ten  se  ale  nedá,  spilá  ma  Mah<»netův  zrádných^  ne« 
čistých,  boiích  protivníka  a  zrádců  zemé  ^eské,  načež  Václav  nra 
stejnou  méroa  odplatí.  Uvede  Pražany  na  svědectví  kterak  o  Tábo- 
leďi  smýili  a  zač  je  považují  a  kterak  na  ně  vypsali  sú  mnoho  hroz- 
nAo.  Jmeniýe  pak  radu  Téihonkfiůk  knězi  a  praví:  Skutcit  zU  na 
vás  ukazují.  Vypočítává  pak  všaliké  provinění  Táborův  a  vMiká 
nkratenotví,  což  Učeno  velmi  živě:  Kláéteři,  kostelové,  kaliíi,  obra-- 
zové  iahiijl/  vsi,  mésta  mnohá  i  hradové/  vdovy,  sirotci,  opálení 
v  plotech  kolové;/  vSeehnu  ste  zemi  jii  ve  psi  učinili  .  * .  Co  ste 
udélaU  té  nikdy  slavné  Praze,  okrase,  obrané,  nékdy  radé,  cti  ko^ 
runé  éeské/  zklali  ste  vSeóko  dobré  městské/  oltáře  ste  rozmetali, 
ornáty  roztrhali,  /  zlupivie  poklady  obecné,  ty  ste  rozmrhaU,/  bo^ 
Me  tělo  a  svátost  nohami  tkLciU^/  na  oltáře  cíiili,  kostely  svaté 
zmlátívie  páUli/  věrné  křestamy  ste  rozehnali,  zmordovali  mnohé/ 
pálée,  topice,  nosy,  usi,  prsy  řeziec,  Utí  lvové!  Zde  také  připomíná 
ie  Táboři  zvláštní  peníze  hotovili:  faleiný  peníz  tepete  v  ciziem  rázu 
a  doleji  jeitě  na  to  poukaauje:  Nenie  div  ie  faleinú  vieru  i  faleiný 
peniez  máte;  —  a  zlobí  se  vetani  ie  nedrželi  posty:  maso  pátek  i 
v  puóstě  íerete  směle.  —  Tábora  rozveselí  porovnání  s  Pražany.  Pro-> 
jeví  ie  títo  nejinače  činili  než  Táboři  a  nyní  na  ně  liýí,  ie  břevna 
v  oka  evém  nevidie,  činivie  viec  než  my,  mhivitó  se  nestydie.  Do- 
vos^{e  dále.  Že  to  co  v  kostelídi  činili  dobře  byk>  činěno*    Na  to  pak 


^  616  — 

končí '  báseň  napominániiiii  jež  Váďav  divá  Tábora  a  posláie  výbruikoit : 
vidm  ze  zle  ciníé  necheeé  tbáti^  musíš  se  za  to  v  pekle  káůL 

Nedá  se  upříti  £e  ze  v&sdikých  těohto  básni  byslrými  taky  vyato- 
pnjí  panující  njjiledy  stran  a  že  jimi  neien  náboženské  ale  i  soďabu 

v 

a  pditické  poměry  tehdejších  Cech  namnose  se  osvéďují.    Ohledem  aa 
básnickou  jich  cienn  nedá  se  oViem  mndio  mlnvitk  .  Ta  a  tam  oékt^ 
jiskry  roztrouáeny  podobají  se  v  osamělosti  své  spiáe  ěíkoyným  obra^ 
tům  a  náhodto^^m  loliko  nápadům  nei-li  aby  dostatečného  svědéotvi  dá* 
valy  o  básnickém- povoláni  skiadatelav,  taktéž  mnohé  se  vyskytuji  re* 
miniscence  z  čehož  souditi  že  veréovisi  znali  jsoiu  plody  svých  sotidnihaY 
ná  Parnassu  českém.    Stopováním  básnické  literatury  dob  Husitskýoh 
není  historie  literatury  naší  ještě  u  konce  a  snad  ještě  dlouho  nebiideb 
Jungmanu  připomíná  ještě  nékteré  satyrícké  basné,  ale  bude  jich  je* 
ště'  mnoho  k  ním  připočísti    Podotýkáme  zde  že  o  jedné  z  nejživ^* 
Síeh  a  nejdoráilivějáích  pokud  nám  povědomé,  posud  nikde  aninka  se 
neučinila.    Nadepsaná  jest.:  mstoria  pravdivá  a  uiéěená  vieckném, 
katoUIc&m  pto  zvláStní  potěšeni  a  u  jisté  naději  o  údpféstcidí  a 
OGistci^  jich  iJísUmavení ;  sepsána  oď  Famesia  Karadinála,  vydána 
v  Římě  letka  fňAl^sHvého  beMivým  překleé^utím  vietíé  kardináhi 
otce  svatého^  ^^  Některá  část  básní  doby  této  táhne  se  obssiážté  k  hir^ 
storiekým  událostem  buď  příležitostné  v  strannidié  svétlo  se  stavÍG» 
buď  rázu  rumovaných  iaomk  se  přidržujíc*    K  (urvšímu  drabu  připo* 
čísti  lze  verše  o  zajeti  Sigmunda  Korybuta  v  Praze  dne  17.  dubna 
1427.    Událost  sama  jest  z  historie  známá;  avšak  v  ^sni  této  obje* 
vény  některé  zevrubnosti  jež  nelze  obejíti.    Počíná:  Z  dQbr&o  jména 
Óeduyvéf  viady  slovutní  rekové/  želejte  Praiské  pHhadyJ  jejie 
nabyté  škody  . .  .  Uvádí  dále  že  Mistr  Jahúbek^  knéz  Mokyeauj 
pác,   Ozehy  knéz  Jaroslav  J  ten  den  u  veliký  čtvrtek/  spáchaokúť 
šeredný  skutek/.    Žaluje  že  knězi  tito  se  kfším  nás  s^fétem  stíadiH/ 
kdyí  sme  jif  Polsko  ztratUi/  odkudž  sme  dřev  pomoc  méU .  .  «Na-> 
ráží  zde  na  sympathie  Poláků  a  na  politickou  alliand  s  cechy  od  njž 
^  mnoho  spásného  pro  národ  český  očekávalo.    Dále  uvádí  zejména 
hlavní  původce  události  této,  mezi  nimiž  také  mistr  Vavřinec  z  Bře- 
zové jenž  prý  waal  písmo  přeložiti  z  pramly  křivdu  učiniti .  •  •  Skla-- 
datel  zdá  se  že  byl  některý  občan  Pražský  a  nikoliv  kněz*  jelikož  na 
kněze  vůbec  často  doráží.   Hořekuje  nad  bídným  stavem  obce  Pražské 
do  nějž  uvedena  neustálými  nepokoji:    Obec  víecka  potom  hoří/  ifí- 
klá  sé  jako  na  moři,!  Žádnái  jim  rada  nestojí/  súsed  se  súseda 
bojí,/  Majíi  lidé  dosti  núze;/  bude-li  toho  na  dlúze/  nebe  dobře, 
dokonati/  budú-li  knéiie  jednali ...  —  Důležitější  a  nápadný  udá- 
leisti  tehdejší  ztyisté  nalézaly  svých  opěvovatelů  jež  podlé  známýdi  a 


—  ffilT  — 

oHibených  nápdw  skládali  jsoa  pisné  ko  tvéstováni  takovýchto  déj&w 
lUé  bitva  jíká  Ústím  I  1426  dne  16.  června  podala  pfíležitost  kH 
á€éBtd  fioA  jenž  se  qpívák  jako:  B|  nuž  vajhne .  .  .  Skladatel  se  jevj 
ireemie  co.  h^ivý' národovecr  a.  o  podrobnostech  slavného  pto  čecby 
boje  tohoto  dobře  zpiavsÉý.  Poéii^  takto:  SlaUť  Óěehuom  gpomi^ 
ňaHf  iě  jim  dal  pán  hmoh  u  ÚmUI  víůizětMě  nad  téepřáidy/  kdpš 
pr^  3fní  viaru  boj  vedU/  —  A  to  léia  tirioieho/  ét^$tého  ěesůměz*' 
áUmOiú/  ^  évMém  VUéf  v  nedali  Nétnei  před  Óěehy  btíeli .  . . 
Vadávi  pak*  békn<ch¥áltt  že  rá£U  Němce  ze  země  vyhnaA^  načež  vy- 
pmvvje  kterak  kntízia  Saéká  s  veKkým  vojskem  do^  Čech  vtuhkiL 
vémi  Ůethy  41^^  AiMtil  tf  nátod  jíkh  vypUmU/  Úetie  jii  opa-* 
novala/  a  vtupkei  mordy  cihUa . . .  Vfiechi^  strany  České  proti  ne^ 
píátdiiD  se  siMqily.  17  Pfedlice  na  Biehanis  ejela  eA  sé  vojeka 
s-  iranl . .  •  Němci  piovoUvafi  na  Čechy  by  se  poddali  rkúc:  Nám  se 
neoiránIU/  neb  proti  nám  htUfeni  ete/  visée  natí  eilu  takú  /jeet 
náe  iriec  něi  kbelík  máku  . . .  cechové  ale  se  nepoddali  avftak  iár 
daM«  aby  kdož  s  obon  stiran  bodon  ajimáni  nebyli  sabijeni.  Na  to 
Nfam:.  To  námneme  moíni/  nei  v^dle  klatby  pape£ěké/  napořád 
vie^srnbljeHf  ieí^fy  etaree,  p^mny^  diti  . . .  Čechové  se  pak  pfipra- 
vafi  k  bq)i  káaanim  a  přqim&nim.  Némd  ee  jím  porúhšMI  a  ko* 
ni>  eieé  prejiěidílij  /  ^iHueyj  prý^  co  haey  zbijem/  épieí,  dýku  aneb 
kýfem « •  •  K^  ee  pik  vojska  v  hromada  eérbly/  Čechové  k  bohu 
woledi/  MieU  před  eebú  jieedného/  sobi  prvé  neznámého  .  . .  Tir 
boH  zaiali  bitva  pak  kdes  eú  velnuli  Siroiei  tekU  krvavi  potoci  • .  • 
ftik  Zifanimd  s  Polány,  Čeehové,  Moravané,  etctteéní  páni  Praianél 
nepřáteli  byU  udaUné . . .  Uyádi  pak  přodni  bojovníky  toho  dne» 
Jmenovitě  to  hyH:  Védav  mladý  Kraviď,  Janek  Smiřidcý,  Čeněk 
MiAui  Klinětýnský,  Albrecht  Kamýcký,  VádMz  Éíean  jako  lev'/  dr^ 
fel  kmeíeei  koráhev/  etaieéné  ee  s  ni  ohýbal/  až  ee  boj  boíl  do* 
konal. .  *  Hynek  is  VsldStýna,  Bavor  z  Pemětýna,  Hynek  Kmiina, 
VJktoiui  Kosily  p&ii  Boěek,  Barda  lipnieký,  TtSkSi  Jaroš  z  Chlomn, 
Čentt:  a  Vaitmbeifca,  Petr  Knneá»  Hatmě  Kolovraty  Jaa  Vrhata,  CUom 
MaikvaKv  Škopek,  Zártha  Dohalský,  Beneda  Bohdanecký,  Joit  £  Blank* 
it;^aa.  Jam  t  Oérlpy,  a  e  nimi  kněz  Dridrieh  rudeý^  Váelav  Bře- 
zevee  Matto^vekýt  v  éel^ch  drídi  eepniky . . .  Bylo  jif^íh  mnoho 
dobrýeh/  ryUeraOif  i  pemoii  etnýeh/  nemoiné  vieeh  jmenovatí  . .  • 
Pn  hrdinácfa  těchto  vyfiti  i  skutky  jqich.  Takž  k.  př.  o  Bordovi 
lúpnicfcém  XrSklKvi  pravi  že  vehnal  ee  do  proetřed  vojska/  nmě^li^ 
íe  by  se  pi  ztratil/  ale  on  ee  s  praporcem  vnUil  • . .  Čechové  zvi-^ 
těziH,  naNiemee  ee  vieir  obrátil/  tu  sú  hnedÓsehaorn  hřbet  dolij 
k  leev^ům^  k  horám  utidoaU. .  •  Vypisaje  pak  úkon  bitvy,  i  kterak 


—  618  — 

ti  kteří  utéd  mohly  j  markrabiné  SaUvali  • .  •  Ona  haiem  rusé  ulán 
sy  hadefoívé  f  trhtUa  %  krásné  hlavy  si»é  a  oi^akávala  nmdio 
příbnzDýoh  v  boji  zhynulých.  — ^  Král  Uherský  «e  pak  mdi  8  Ffaven- 
ským  co  ta  činiti  a  ten  nm  dává  nančeni:  Kdo  choě  v  Óéekáeh  bo}  vésti 
méj  tozvrn^  sílu  a  itěsti  a  doloží,  že  sedm  let  v  cechách  bojoval 
aniž  by  byl  čehož  dskal.  Konči  pak  báseň  s  napomemitfaii:  Nmie 
kaídý  věrný  křestan/  pán^  rMeřy  Pra£an,  i  métíán/  násUduý  v 
vier£  přědkuov  svých/  dokaí  £e  si  pošel  m  krvě  jich  atd.  Naltc^i 
se  též  úlomky  rýmované  kroniky  České  z  r.  U19  a  1420.  Skladatel 
kroniky  této  znal  se  zajisté  1^  než  jiný  ve  vetování  a  rýmováni, 
čhnž  předčil  skoro  vieehay  své  vrstevníky,  poknd  nám  plody  jich  jsoa 
známy.  Spisovatel  rýmované  kroniky  byl  patrné  katoKk  a  royaikte, 
vypravuje  stničně  ale  živě  a  plynné,  pro<^  tím  vice  jest  litovati  že 
se  kronika  jdio  nezachovala  celá.  Počiná,  kterak  so  novovérci  schá- 
zeti počali  na  Beránku/  shrnuchu  svú  boH  stránku/  na  Táboře 
jinde  také/  jmieehu  sňatky  nejednaké;  u  pokoře  v  ndMenství/  v 
/lásce  y  v  bratrstkém  svařenstvi/  jeden  s  drahým  i  vajééko/  dHUy  i 
chleba  malééko/  i  krev  bosi  přijímacím/  tak  po  horách  putovánu 
. .  •  Král  Václav  v  nebezpečenství  tom  spolčení  se  lida  v$4ft  předpo- 
vídal válkn,  jakž  se  i  stalo.  Kronikář  Učí  zbonřeni  Pražské,  smetáni 
konželů  novoměstských,  oodeřeni  Hnsit&  na  klážtery  zvláMě  se  zmíniv: 
Kartúsy  klditer  spaUcku  /  a  mnichy  ven  vyvodú^j/  řkúee:  Hý 
na  ty  Němice! /  le£ie  jak  vepři  v  krmniee  .  •  .  Podotkne  pák  zkiátfca 
o  schnzce  lida  na  KHžkách,  a  zmíní  se  o  listech  Sigiftmidem  do  Cedí 
vyslaných,  cechové  prý  se  mn  podali  žádajíce  toliko  aby  jim  pKjí- 
máni  pod  obojí  povoKl,  čemnž  on  vSák  dopustiti  neduM,  pohříckul  praví 
kronikář,  mile  médré  rady  maje/  potom  to  přijal  pUccýe^  «-*  nňM 
mnoho  peněz  i  mnoho  krve  proliti  stálo  nežli  prý  k  svému  pak  plBeL 
Chytře  tn  dokládá  veršovec:  Radii  mudfec  z  Mudrováni:  /  Přijmi 
rovné  podávanie/  aČ  chceš  v  tom  etný  prospěch  jnuet^  poiomi  se  mióiji^ 
nak  dieti.. .  což  jest  as  toUk  jako  bý  řekl,  slib  ale  nesptt  kdy  nabydei 
moci . . .  Dále  počíná  vypravovati  o  tom  co  se  ve  Vratislavi  s  Pražským 
měštěnínem  jení  byl  tam  na  jarmark  přijel/  Krása  sobitenjmeno  jmií 
.  • .  zde  pak  schází  pokračování;  a  počíná  zase  n  vypravování  o  tažttifeh 
Žižkových  pravý  že  zbil  tolik  kněží  až  se  jidi  potom  nedo^valo  a  fále^ 
ěni  se  v  ně  vlúdíH;/  mnozí  jsúce  řmnssiníoi/  zdiSaH  sú  ^t  kt^Hei 
/uvieře  sú  se  zNud^/  mezi  knéHe  se  vnUsilL  Vypravuje  pak  krátce 
kterak  Tábor  povstal  kterak  Táboři  se  rozmnožOi  a  nkrntaí  byli;  jak 
blndní  ve  víře  něbo€  bez  omátév  méi  shifUi  zarosUvie  sobě  pteěe^/ 
dhiha  brada  takých  bieie,  což  ovšem  bylo  hrozné  že  byli  jakoi  ievH 
druzi  holí  nejsúc  sloni  boii  solí ;  i  aby  skladatel  své  orthodoxní  smý* 


—  619  — 

Uenl  jéM  lézněji  08védďl»  doloii  ž»:  eoiiy  najharHeho  bludu/  ten 
kázáOiÁ  atd.  Vyleká,  ie  fauT/t^  i  fiď  měěta  toho  (totti  T£boi»)  irofi 
v  puosté  maaa  mnoho  •  •  •  ie  noctili  svatých  a  nevj^  v  oéistec«  -^ 
Pak  ziuie  vypravoje  o  Žiikon    a  6  podotkaptfan   TÍtéosCvi    n  Voiic 
kanď  domek.  —  V  jiné  t6i  historieké  básni  popsáni  json  počátková 
HnsitstvL    Jest  to  kos  rýmovaná  kroniky  a  síoe  z  větší,  části  vdmi 
ipatné  lýmovaná.    Skladatel  nonél  ani  ponětí  o  básniekám  rytmu  a 
básnických  obímtn  a  obraci  při  nbn  mamě  jest  UedatL    Jest  to  vte- 
staě  kns   rýmované  Ustorioké  monografie  kteroož  se  sice  neosvédiQe 
coby  od  jinnd  ni  známo  nebylo  ale  namnoze  přece  potvmje.    Spiso- 
vatel hned  prvními  řádky  objevige  svqj  směr.    Sluii  každému  vMéH 
I  a  Imdúeim  to  povédéti]  kUrak  sú  kniěhy  Vildefavy  do  Óeek  při- 
ilyj  a  me$i  mUtry  veiljf .  •  •  Vypravuje  pak  kdo  vlastně  byl  Viklef 
oazývige  ho  Vikh/a  kulhavého  a  kterak  po  jdio  ěmrH  mnoho  dun 
ného  poam  a  Mádáni   naloženo  a  knihy  jeho  sa  bhdné  potupeny 
byly.    Ale  Hns  a  Jeroným  ty  kniehy  mezi  o^fú  jnáeehul  a  rádi  ee 
vehni  v  nich  uciediu  • .  •  Počal  prý  pak  Has  pnú  kněi^  kázati  a 
jim  nad&vati  čímž  v  nenávist  n  Uda  je  vrhl.    Králi  Václavovi  přičítá 
skladatel  vinn  ie  háza  knéii  hípUiy  praví  pak  ie  Voksa  a  Baeek 
Kohyla  ta  eta  koirektory  byla,  vypravuje  pak  stmčně  ie  Racek  Ko- 
byla do  Hory  se  odebral   kdei  od  havířů  byl  rozsekán.    Prosaická 
mysl  dJadatelova,  nedostatek  vií  básnické  intencí  nápadně  se  osvědčuje 
n  popsáni  tohoto  výjeyu  kterýi  i  nejnepatm^iímu  veriovd  by  podati 
mohl  motifva  vděčného  &  k  rozehřáni  sp&sobného.    Snad  ekladatele  jii 
pouhá  upomínka  na  to  ji^oby  mu  byla  nit  rýmu  doila  několik  řádku 
nerýmovanou  prostomlnvou  uvedl,  dokladné  iie  to  váe  se  etalo  pro 
házaní  mistra  Jana  Husa^    a  ie  král  dal  jiskře  tMem  býti.    Po* 
dotknuv  ie  knéii  potom  se  rozUtiU  a  od  hrálo  se  odtrhli  a  k  sué 
vuU  činili  jak  chtiUy  i  podnes;  a  to  léta  1416  na  Hromniee  —  dá 
se  zase  do  rýmování.    Vypravuje  ie  Hus  z  Prahy  vyhnán  na  venku 
proti  papeši,  biskupem  kanoimSkám  vehni  kázal  i  napořád  dueho-^ 
tmi  vebni  hantí,  ie  knéz  Vaněk  poée  d&i  v  rybniče  křtíH  a  něko- 
lika řádky  odbyde  navrácení  se  Husovo  .do  Plraby,  odebrání  se  jeho 
do  Konstanci  a  upálení  jeho  i  Jeronýmovo.    Potom  se  kniíi  v  Praze 
zbúHU/  a  hreo  boii  rozdávali  v  čem  mistr  Jakoubek  učínil  počátek 
a  sv.  Michala.    Pak  dojde  na  Íi$íá  a  uvádí  jména  kněží  tam  se  usid- 
Hváích  i  přiznbc&  jqidi,  u  nichi  naBi  ůtočiStě.    Jmenovitě  prý  to 
byli  Joha»  pekař  u  n^i  bytovali  a  Pytel,  soukenník  bohatý,  ten  hnéši 
naztravé  méjieíe/  mistrsí  Jiéina,   VenbOf  Petra  veUkAo,/  Antoše, 
Petra  ÚstskéhoJ  Písničku,  Kaniáe,  BydKna/  a  jiní.  ..  Tito  tedy 
byli  první  knéii  v  Udtí.  —  Podivnou  logikou  se  skladatel  zase  vrací 


-  620  — 

do  Prahy  a  vy  právaje  kterak  Hus  t  kletba  vehnán,  z  PhJiy  vyfanin 
a  v  Konstanci  opálen  byl  léta  boiieho  1415  v  sobotu  v  ochtav  w, 
Petra  a  Pavla  apoitaUv.  Dále  nvádi  ěe  toho  léta  v  Praze J  na 
pHkopě  u  éemé  Bófé/  ndetři  a  bakalářové  DtdSdwnHí  bydlechuf  a 
tu  bursu  méjschíu,  totít  Petr,  MíknláS,  EngliS  a  Loripes.  TS  Jiéinoví 
prý  radili  aby  počal  krev  boM  rozdávati  a  Jičfh  mistra  Jakubka  k  sobf 
namÍHvi/  a  jiných  knézl  mnoho/  aby  se  drželi  toho  . .  .  Yypravnje 
pák  kterak  biskup  Beřman  od  čeAka  Varéemberského  na  Lipnici  do- 
meen  byl  hogitské  kněze  světití  a  kterak  Tftbof!  toho  biskupa  pak  uto- 
pili a  za  to  svécení  se  jemu  dobrým  odplatili.  Uvádí  pak  jména 
pánfiv  jenž  Husitství  na  Moravě  uvedli,  totiž:  Lacek  Moravský ,  Petr 
Strážnický,  Heralt  Skalský  a  Jan  Tovačovský.  Mnoho  prý  zlého  t  toho 
poflo ,  a  páni  pocechu  se  hnévati.  Ale  kdyby  prý  byli  pdni  Čeští 
a  Morcnřěti  biskupem  v  právo  jieh  nesahati/  ahy  oni  kniFM  sami 
trestali/  nUcdy  by  bhadové  v  Óeéhaéh  nebyli;/  ale  těprv  chti  sta- 
viti/  kdyi  tomu  nemohu  nic  "tiéimtí  .  .  .  Ták  přý  se  nž  rozmoožiK  ze 
i  po  horách  chodiechu/  a  bez  omatov  mše  slúiieéhu  .  . .  Zmíní  se 
paJL  o  bitvě  pod  VySehradem  o  vítězení  Hnsit&v  nad  ďmŽ  zvIáStě  hor* 
tííd  prý  se  velice  rmiutiec/  a  králi  Uherskému  toho  túHeehu.  Konči 
pak  tfan  že  si  Sigmnnd  po  roce  do  Úeeh  přijede  a  komiky  s  sebú 
%  Čech  ven  vyvede . .  .  Mimo  vSafiké  dílem  epické  dílem  satyrickéa  j. 
básně  zachovalá  se  také  válečná  píseft  Tábdrftv,  ježto  nověji  nž  něko- 
likráte tiskem  vyftla.  Staré  podání  jmenuje  Jana  ŽiSku  z  Trocnova 
sUadatelem  teto  písně.  V  Ríeggerovu  Archivu  díl  I.  p.  324  se  do- 
čítáflie:  Nach  den  Fragmenten  des  tábořit  KriegsHedes  entdeckte  Hr. 
Ša&řík  die  Untersckrift:  haec  Deo  solemnisa  deCzechtic.  Objeveno 
tedy  že  nikoli  Žižka  nýbrž  Bohuslav  z  Čechtic  jest  skladatelem  vá- 
lečné té  písně,  jenž  začíná :  Kdoi  ste  bosi  bojovnici f  a  zákona  jeho 
fprostei  od  boha  pomoei/  a  dmifejte  v  nehol  ie  konecM  s  nim/ 
vídycky  zvítězíte .  .  .  PíseĎ  tato  jest  jedna  z  nejráznějSfch  nejdiarak- 
teristiénějěich  svého  věku.  Zpívána  od  četných  zborů  bojtivníků  tá^ 
bonskýcfa  nemohla  se  minouti  dojmu  velikého.  Zajímavé  jest  že  v  ní 
i  nejdulešitěrjSí  pravidla  válečná  obeažena,  takže  vojínem  na  pamětí 
tanouti  musil  nejprv  směr  boje,  pak  i  Mavní  podmínky  jichž  se  přidr- 
žovati nutoo  mtíi  boj  vítězné  skonďtí.  Povzbuzováni  tu  i  rytířové 
i  :fid  obecný,  páni  i  ehihové.  Připomenulo  tu  na  hrstku  Táboru  prod 
Dinohoéísiným  vojskům  stojících :  Nepřátel  se  nelekejte/  na  mnoístvi 
neUédts  \  . .  Na  srdce  kladko  vojíilftm  aby  pro  iďcomstvf  a  toúpež 
životu  netratíH:  na  kořistech  se  nestavtlftCj  aby  vydané  heslo  si  pa- 
matovali,' svých  h^tmanu  pozorovali,  druh  druha  střežO  i  hledii  adri 
se/  kaídý  Siku  svého.    Konec  zi^láětě  vyměřen  na  okamžik  rozhodný : 


—  621  — 

Ji  ^tím  V006h  0kriknňe/  vífouo:  Na  ně!  hatr  na  ní! I  bran  swm  ira^ 
hamá  ckutnejtaj  Bůh  náí  PánJ  vzkřikniie;/  biUj  zabité^/  šádnéha 
ntffwt^í ,  Že  tiito  dorva  Bápal  v  lida  bndila  dokácátio  skutky^ — ^Unohi 
ein6ifiOtm  račí  xa  to  že  vedle  tohoto  časového  též  duehovni  baBniotvi 
kfrétlo.  'Valná  čáet  takovýchto  yiail  tenkráte  nžívanýoh  byla  povodni 
atai]flí)K>*  Vytýkalo  ae.  Čechům  že  při  dožbáck  božich  zpívali  jsov  čeeky. 
TeC  .afúiftté  odevždy  činívali,  jenže  pň  stava  véei  aa  hiuitských  dob 
bezpochyby  dřevný  latind^é  faymay  ee  vždy  vice  a  vioe  vytrácely  a 
če»ký  jieh  překlad  se  «žívaL  Mékteié  ze  stuiich  téoh  pieni  podržely 
evou  pbUapet  i  u  novovérců,  k  ním  se  přidružily  pak  nové  z  pozdéj- 
iwb  q^Uoro  nábožeadkých  vyilé.  Latinské  hymny  Pražského  kostela 
do  (Mtiny  přeložené .  přqpominá  Balbih.  (Boh.  doct  DI.  158.)  Nalezl 
je  mezi  rukopisy  Kromiovského  kostela.  Obžíméji  pak  o  této  a  a 
jiné  podobné,  knizé  mlnví  v.  životopisu  ambisknpa  Arnošta,  dokládaje 
že ,  české  překlady  stojí,  výie  svy  ch  originálu.  —  Praví  totiž :  Bodem 
conteastth  uedemquě  senienům^  niai  quod  Bohemiea  elariora  et  ngm- 
ýaatUior^í  dunt  et  pluribue  vereibus  conaiaoú  eto .  • ,  Že  vftak  i  za 
Hodtských  válek  se  písaři  čeStí  ještě  piiaé  s  latinskými  hymny  obíraly 
dokazqe  JB^jmnarius  jejžto  psal  Jan  z  Domašina  1.  1429,  latinské 
hfOmj  českými  opatíiv  glossami.  -—  Ale  Husité  zajisté  nepřestali  na 
znái^ý^h  atarýdi  písnídi  a  skládáním  í  zpíváním  nových  se  posilovali, 
a  tp.  takových  jimiž  nové  své  náhledy  oavědčovali.  Jisté  jest  že  nč^ 
která  část  pisoí  v  pozdních  kandonálech  nmísténa  nž  z  t6to  doby  po*-* 
obiait  ai  nebylo  jidi.  tolik  jako  pazději^  kdež  církev  česká  se  poné-^ 
kad  Qstálila* 

Sásnietví  jakož  vtedy^  tak  i  v  Čechách  se  jevilo  býti  oevénoo 
éum*  Jakého. druha  a^my  převládaly  národem  takovým  jksh  druhem 
00  i  básiéetví  národní  osvéd&wiralo.  Básnictvi  české  kráčelo  v  Hositr' 
ských  válkéidi  za  historii,  ač  ovšem  pokuHiáviýíc  a  jen  na  nékterý 
okamžik. se  po  bcrfiu  jejhn  objevíc,  l^emiaíme  zde  onu  část  jeho  kteiá 
se  histomkým  piiodéla  rázem.  Rýmované  kroniky  této  doby  pofend 
ee  nám  v  ziomckh  zaohovaly  — *  nemají  do  sebe  ani  rázu  básnického 
aaivlastoé  historického.  Jimi  zijfeté  málo  osvětluje  se  doba  v  kteié 
povstaly,  a  kdyby  nebylo  spisovatelnV  jiných  dnihův,  kdyby  nebyfe  i 
takových  kteří  př&ným  a  prostým  vypravováním  události  nás  pooěnji 
^  tom  co  se  stalo  mák  bychom  vědéK  jaké  to  byly  výstupy  na  kteié 
si  všedmy  strany  stěáigí,  připisujíce  viedmy  nehody  stranám  protiv- 
ným. Nutno  tedy  sé .  domáhati  pravdy  bedlivým  skoumámm  zpiáv  ze- 
vrobqéjáíoh,  podám  takových  Jimiž  podrobnosti  se  osvětlují  a  netoliko 
Mšeoheené  ndaky  takořka  áhrnkem  se  činí  o  tom  co  pohybliví  oni 
dnové  s  sebon  přinášeli.    Došlo  nás  několik  podf  iif  dílem  rozsáhlejších 


dílem  obmezenéjiioh  Jasem  i  spůaobem  vypiayováfii  Vafaiá  jesIsbÉrica 
textu  takovýckto  zápiska  historickýck  o  jejichž  srovduu  a  smírné  0^ 
stavení  si  za  našich  dnů  zvMAtě  Palacký  nesnutehioa  vydobyl  záshdha. 
Bylf  2uijisté  obyčej  u  starých  cechů  —  ^^pravi  y  přeůnkrvé  (kn  Star. 
letop.  IIL)  že  přepisojice  kroniky  domád  pro  sebe  a  jen  k  svéma 
vlastníma  užívání  přibiraH  k  nim  z  jiných  památek  zprávy  a  tk^sf 
kteréž  se  jim  i  důležité  víry  hodné  zdály.  Tuki  se  stalo  že  lelopísové 
tito  téměř  tolik  přepisovateln  tolik  skladal»la  méli/^  —  Tím  i  rái 
řady  letopisů  Čediýďi  XY.  stdetí  naznačen.  Nedá  se  a  váech  textův 
těchto  přísné  ostabovití  doba  které  pHsné  náleží.  Některé  více  ze 
stariích  kronik  vypsali  ^né  později  povstalé  použili  svědedvi  %  časů 
Hositských.  Bereme  tedy  doby  HasitdLé  za  střed  a  klademe  sem  {no* 
zatím  celou  sbírka  zápisů  tak  jak  od  Palackého  nveřejoěny  jsoa  v  knize 
Staří  letopisové  Če&ti.  Texty  jež  sbírka  tato  obsáhaje  jsoa  následii^ 
jíd:  Text  I.  jest  sebrání  příběhů  českých  od  n  1338  do  1432  v  ro- 
kopisn  téměř  soavěkém.  Text  IL  jest  píedeáléma  podobaje  s  nemno* 
hými  varianty  aviak  prodloožen  až  do  1.  1496,  též  v  roki^fusa  téměř 
soavěkém.  Text  m.  jest  zvláštní  kromka  od  r.  1378  —  1461 ,  vy* 
právající  přOiěhy  země  české  zvláitě  ve  Hradečtě  zběhlé  kiatičce,  ale 
dosti  věrně  a  orčitě.  Text  IV.  předeiléma  podiAn^ »  na  okolí  Hi»* 
decké  zvlážtm  ohled  mající,  ale  jeltě  mnohem  kratií  ač  od  r.  1278  -- 
1467  sahá.  Text  V*  jest  krátká  kompilací  příběhů  země  České  od  r. 
904  —  1411  z  pramenů  starožitných  vzata.  A  takž  i  dále  řada  jmých 
podobných  zápiaů  pozdějSích  se  nalézá  jenžto  od  rozličných  s{ďM>vatfli& 
pocházejí.  Někteří  spisovatelé  se  domýšleli  že  Matíaě  Landa  z  CUmn- 
čan  v  dějinách  veka  XV.  často  připomínaný  byl  spisovatelem  většího 
díla  těch  kronik,  avSak  Laodové  kroniky  není  mezi  nimi  a  zdá  se  tedy 
že  neni  jeStě  objevena.  Důležité  jest  že  v  nadřečenýoh  letopisoeh  českých 
valná  část  zpráv  o  valkáeh  Hositských  pochází  od  vrstevníka  a  ofitýdi 
svědkův,  což  ovicm  veliká  jích  jest  přednost  by(  i  zá|>ÍB7  tyto  od  spi- 
sovatelů svých  k  uveřejnění  neostanoveny  se  jinak  nijakoa  vlastností  ae- 
vyznamenávaly  která  by  za  zvláětní  okraso  literatory  oné  doby  sloaiitl 
mohla.  <-  Jakkoliv  vSak  dmdé  a  místy  nedostatečnéi  dí  PÚBíXký  o  Le» 
topsedi  XV.  stol.,  jsoa  zprávy  kroiák  těchto,  pohledaeme-li  na  hoj- 
nost, velikost  a  důležitost  dégů  ve  vlasti  za  veka  onoho  dmmaě  zben-* 
řené :  předce  nemalé  anobrž  Uavní  Šetrnosti  zashihají  nade  vSecky  jhé 
kroniky  veka  tohoto.  Nepokrytě  a.  z^isté  běse  lsti  vypravili  o  ve- 
likých pohromách  ná  vhut  naSí  po  smrti  kiále  Vádava  IV.  skrze  od*- 
padnati  od  řádův  světských  i  dachovnícb  a  skrae  droaření  váSoí  Kde 
obecného  uvedených,  stavíce  tím  dosti  živý  krvavé  anateUe  obiaa  ald 
• . ..  Celkem  jsoa  to   pokračování  kronik  BeneSe  z  Hoiovic  a  Palkavy 


—  623  — 

Nikieré  éáati  kronik  Iftcbto  vyznameoáiraji  se  obsvlaStaá  ži^dslí  vypra* 
voráti,  jiné  xase  nápadnoa  nedovedností  a  duloTni  mdloboa.  —  Mesi 
tívé  flanky  počistí  jest  spis  (zde  již  na  str.  ,561  uvedený)  o  stiurti 
kofiie  Jána  z  Želiva.  Zvláité  zigimavé  jest  též:  Žižkovo  taiení  vi- 
léčné  do  Uher  L  1423.  Jest  to  ne,^ijfií  popsáni  spůsobn  jakým  Žižka 
lid  svvj  vedl  k  boj&n,  jakým  vosové  své  hradby  uspůsobovati  dával 
Nedá  se  téméř  ani  zevrabnéjfiiho  ličeni  váleéného  taseni  mysliti,  a  ob* 
divem  naplňuje  čtenáře  geniální  spusob  defensivniho  válčeni  Žižkovo 
jaki  zde  se  objevuje  neméně  než  jako  ofeosivm'  jeho  podniknutí  o  nichž 
jtnde^  zprávy  podány.  Spisovatel  počíná  vypravovati  kterak  jednoho, 
času  táhl  jest  j^žka  do  Hořavy  a  • . .  zpraviv  čtyři  řadjf  vazuov, 
a  děl  4ioÍ  ímM  najviece^  i  táhl  jeet  přes  hůry  do  Uher.  A  tu  eú 
jemu  VhM  iašenie  nebránili  f  a  nikdiei  jemu  nepřékáíeli^  chtíee 
zdoby  se  nhezpeHl  i  z  řádu  nikterak  povystúpil^  zdoby  jej  tak 
hie  poraziU  moML  Neb  sú  se  naň  velmi  silné  jezdedby  sebraU^  a 
sebravie  se  naň  sú  táhli ,  i  mnoistvie  dél  méli.  A  on  porozuměv 
tomUf  še  dobře  nenisj  obrátiv  sobě  k  Moravské  zemi  zase  vozy^  i 
takto  je  zpravil:  nafprvé  sobi  Udi  u  voziech  zpravil,  jiezdné  i  péíU 
a  táhl  jest  s  zavřenými  vozy,  A  takto  sobe  krajní  vozy  zpravil: 
průti  kašdým-  vozuom  se  dvéma  pavézama,  a  za  ty  pavézy  po  dvá 
neb  po  třeéh  sířeleidi;  a  to  z  té  příčiny  udélalf  jest^li  šeby  mu  na 
taiení  dUéU  do  vozuov  skočiti ,  aby  toho  ti  bránili  Neb  ten  den 
íiiké  mu  taienie  před  nimi  přiUo;  neb  kdei  se  na  jméně  pozastor* 
vUj  vékni  mu  do  vojska  bilL  I  nemohl  jim  nic  odoloH,  ale  táhl 
jest  ai  do  noci;  a  to  z  té  příéiny,  aby  ho  nemohU  tak  v  noci  shled^ 
mM,  kde  se  púloií,  a  do  vojska  mu  bití;  a  v  svém  vojště  nedal 
iádných  ohňuov  dělati  A  oni  pojetdiee  okolo  něho,  nemajíc  kde 
koňuo9  vázati,  musili  do  vsí  jeti  a  to  podál,  aby  před  ním  také 
hezpeéní  byU,  TV  on  poleiav,  coÍ  mu  se  zdálo,  táhl  jest  nazajtřie 
k  jednomu  jezeru,  kdežto  jezero  mezi  jedniem  vrchem.  A  takto  se 
u  něho  poloiii :  jedná  stranu  k  jezeru  a  druhu  sůranú  pod  vriék  ; 
a  to  z  té  příčiny,  chtéU'4i  by  do  vojska  střieleti,  ahy  jej  prostřelo^ 
valL  A  sám  takto  udělal:  p^ýov  picni  vozyy  vyto^  je  na  ten  vr^ 
íék,  udělal  z  nich  u  přední  brány  baitu  i  u  zadní  druhů;  i  vko- 
páte je  vpravil  do  nicA  děla.  I  nedal  jim  nikdiež  na  těch  vriích 
^etaiH.  A  tak  ten  den  bezpečně  tu  lézal  i  tu  noc.  Opět  potom 
třetí  den  od  toho  jezera  táhl  jest  k  jedné  vodě,  kteráě  teée  k  Nor- 
hedu,  i  poloHl  se  u  té  vody;  i  tu  jest  se  velmi  bál  poraíenie,  aby 
přepustio  mu  něco  Udí  přes  tu  vodti,  (do  zadních  vozuov  jemu  ne- 
vskoéiiL  A  protoi)  eelú  noc  vkopával  krajní  vozy  od  jednoho  břehu 
aí  k  druhému ;  a  z  druhé  strany  vody  přepravil  sobě  picni  vozy, 


--  6Í4  — 

f  tíz  je  vkopával  tak^  ahy  ma  né  úprkem  ýiezdni  nemoUL  A  víedey 
břehy  skapal  j  aby  mohl  věemi  ctyrmi  řady  tdkuiúH  přes  tu  tfodst, 
Kdei  ani  vpustivše  jej  do  té  vody  e  vozy,  i  poJciMÍi  ifitf  ěe  k  zair 
nim  vozuom;  kdei  jest  on  je  od  těeh  zdkopuov  odbily  kdeě"  sA  i  péSay 
i  jezdecky  k  němu  sturmovalL  TV  jieh  je  mnoho  zranil  i  pobil;  a 
odbiv  je,  na  onu  stranu  přepravil  ^se  s  vozy  i  s  lidem  svým.  I 
dekoval  pánu  Boku,  £e  mu  pán  Buoh  ráéil  pomoci  přes  tu  n&diu 
se  přepramtL  I  hned  táhl  jest  odtud  mezi  jedny  lesy,  kdei  jmk 
bahna  a  luhové,  i  poloiil  se  takto  mezi  zakutí;  a  to  z  té  pH^/sy^ 
áby  k  nému  z  dél  biti  nemohli.  1  tu  jest  přes  nsc  z^ostoL  ótwiý 
den  táhl  jest  k  jezerttom  jednán,  a  nsbóU  k  staumom,  kdsi  jsú  za 
Trnavu,  A  tu  sobe  zpravoval  vozy ,  vybieraje  z  placních  řadsun^ 
a  to  z  té  příčiny,  kdei  mu  v  krajních  vozích  v  řadith  mnoho  hssá 
i  vozuov  polámali  a  pobili  A  tehdái  ho  ponechali.  A  on  pohOs 
se  u  těch  stavuov,  zpraviv  sobe  ty  víecky  véd,  v  pát§  den  táhl 
jest  k  jedné  stráni.  Tu  sú  nan  opit  přitáhli  jezdecky  i  s  défy. 
A  on  jest  táhl  podlé  té  strané,  íe  mél  jedná  strašná  obranu,  ie 
jemu  snáze  bylo  jedné  strany  brániti  neili  obu.  A  oni  vidáe^  ie 
jemu  nem4}há  nic  učiniti,  i  toMi  sú  pryč  od  něho;  a  on  poloHl  se 
na  jednom  vrchu.  Kdei  tak  pravic  lidé,  že  jest  vdikd  psota  a 
bieda  tu  na  nich  byla,  ták  íe  za  jeden  koiiál  zeleny  byli  by  drcAiné 
penéz  dali;  a  to  z  té  příčiny,  ie  jim  z  vozuov  nikam  naékUi,  ie  sú 
mu  jiezdnými  silni  byU,  a  naň  se  dáti  pifky  nesm/HL  Nei  kdyi 
koUvék  je  k  tomu  připravili  ,  ie  sú  jiezdni  doluov  esedoH  aptíhy 
k  nému  iturmovali,  neb  se  s  nim  bili,  ie  je  vidyeky  parami^  cméb 
od  Khiho  vebni  biti  byli.  Neb  jináé  se  stro^  jezdecky  k  bUviajitsac 
piéky,  ie  jim  to  jest  neobyčejná  vic;  neb  kdei  se  mají  oemiu  uéHi^ 
nei  tomu  zvyknu,  ieby  musil  k  tomu  nijaký  éas  býti  neb  nijaká 
chvile.  Šesté  taienie  ŽUkovo,  kdyi  se  hnul  od  té  stráni,  kdei  se 
jemu  dostalo  táhnuti  k  horám,  i  kdei  mu  ten  den  na  jeden  řad 
vozuov  přišlo  k  taiení,  ie  jinde  táhnutí  nemolU.  Tehda  VhH  «í- 
dáce  to,  táhli  naň  velmi  silné,  nadéjice  es,  ie  jii  jAo  zpráva  euú 
jeho  ěŮcové  nic  jemu  neprospijíy  ie  ven  z  vozuov  mus^  A  ontsb^ 
kto  proti  tomn  strojil,  bráni  se  toho:  poloiil  fie  u  sazných  hsnsv 
pod  jedním  vrškem,  a  to  pro  tu  příčinu,  budúrU  k  nimu  z  dH 
bití,  aby  jej  přestřelovali;  á  sám  s  svýnd  dély  utdd  se  k  temm 
vršku.  A  potem  kázal  koně  z  vozuov  vypřahasti,  a  na  ni  s  sdsy- 
rami,  s  lop<Uami  a  s  rejéi  vsedatí,  aby  cesty  zohledovaU,  jestM 
ieby  jemu  kde  zarubali ;  a  to  z  té  příčiny,  aby  po  stranách  na  né 
na  vozy  jiní  udeřiti  nemohli,  cesty  velmi  dobře  kázal  opravitL  A  U^i 
mil  z  lesuov  ven  vytáhnuti^  as  za  puoldruhých  honuoVf  kázal  sje^ 


-  626  — 

dné  strany  cěěty  staré  navu  cestu  déHaUy  a  s  druhé  strany  dmr 
hú;  a  to  z  té  pHéiny,  aby  předtáhnú^H  jej  nepřátelé,  ahy  tú  starú 
eestú  dtía  a  péti  sobe  obrátil;  a  to  proto,  jestli  žeby  mu  chtéH 
toho  pole  brémti,  kudy  i  jest  z  lesu  mél  vyjeti,  aby  je  tudy  vy^ 
střílel  a  vybil;  jahoi  se  jest  pak  stalo  tak.  I  takto  s  oné  strany, 
lesucv  vozy  sobe  zpravili:  udélal  sobi  z  téoh  étyř  řad/uov,  v  hte^ 
rýehí  táhl,  dvet;  a  pojav  sobě  pieovní  vozy,  i  protrhl  sobi  vozy,  i 
udělal  sobe  z  nich  řady  čtyřmi  jakoito  zsd,  anebjakoito  baiUi  odjed^ 
noho  konce  lesu  a£  kdríAému,  A  kázal  je  háBvemi  svírati  v  hromadu, 
aby  mu  ji^  roztrhnuti  aneb  převraceti  tak  snadné nemohK.  A  toudélal 
proto,  jss^4i  isby  chtíH  jemu  do  vozuov  skoéiti,  afMŘ>  déla  z  zadu 
pobrati,  aby  oni  tu  se  bránili  za  těmi  vozy  jako  za  zdí;  jakoš  se 
pak  tak  stalo.  I  takto  jest  púětél  do  lesu,  najprvé  déla,  což.  mu 
se  zdálo ,  i  pustil  něco  piších ,  a  potom  padesát  vozuov  po  pravé 
ruce.  A  když  těch  padesát  vozuov  vyělo  jest,  opět  dal  mezi  né 
nSeo  péiích,  ooi  mu  se  zdálo ;  i  pustil  opil  druhých  padesát  vozuov 
z  levé  strany ,  a  opit  mezi  ni  dal  něco  péUch.  A  tak  vždycky 
dával,  pokudž  mu  téoh  vozuov  stačilo,  po  padesáti;  a  mezi  népéfí 
dával,  pokudž  ta  potřeba  kázala.  A  to  z  té  příčiny,  jest^U  jteby 
mu  dUéU  na  lesích  vozataje  zbíti,  aneb  vozy  také  vybrati,  aby  ti 
péěl,  kteří  jéhi  msxi  vozy,  toho  bránili.  Tehdy  kdy  poslední  vozy 
páitél  na  zady  tehdy  obořili  se  Vhři,  chtiec  mu  déla  pobrati. 
Tehdy  oni  s  toho  vršku  utáhli  za  ty  pieovní  vozy,  kdež  jest  sobi 
z  nich  řady  zdělal;  tu  se  v  těch  vozích  zoŘfřeli,  a  pěěl  se  z  niek 
brániU,  tak  až  oni  s  děly  do  lesa  ujeli,  i  pěSÍ  potom  za  nkni  táMi.  A 
tak  se  Vhruov  nic  nebáli;  nei  sú  se  oni  do  téch  vozuov  dobyli,  až 
oni  něco  i  cesty  zarubali,  ahy  za  nizni  jezdecky  táhwáti  nemohli. 
To  vidúoe  UhH,  Že  jemiu  žádné  íkody  udělali  nemohli,  úněkteří 
táhli  předen,  citíec  mu  z  lesuov  brániti, ;  a  nékteři  táhli  dkmuov, 
pramsc  tak,  že  nenis  éUntěk,  než  Še  je  čert,  Že  mu  ty  rozumy  dává, 
neb  že  se  nám  niaknž  užiti  nsdá.  J  takto  se  jest  z  lesa  výpravo* 
val  ven,  kdež  sé  byla  nějaká  pole  mezi  nějakými  stráněmi:  když 
přitáhl  k  těm  eestám,  kdež  sobě  nové  zdělal,  najprvé  těm  padesáti 
vozuom  kázal  hnúůi  tú  novů  eestú,  kterú  sobě  novů  udělal  po  pra^ 
vé  ruce;  i  kdyi  sů  na  pole  vytáhli,  podlé  samé  stráně,  a  to  z  té 
přiéiny,  že  od  pole  měK  pěH  vozy,  a  za  sebů  stráně,  a  tak  tudy 
se  jiezdnýoh  nébálu  A  z  druhého  řádu  po  levé  straně  též  kázal 
hniti  podlé  druhé  straně;  a  té  starů  cestu  vypustil  déla  ven  z  lesa 
i  byl  opanoval  sobě  to  pole.  A  tak  pomalu  vždy  vozy  těmi  ven 
vytahoval;  neb  sobě  byl  tiž  také  vozy  zpravil  viecky  v  jeden  řad, 
že  je  zprovíjel  jako  věnec    A  to  proto  udUaly  alty  oba  řady  sobě 

40 


%       —  626  — 

pojednú  dělaly  aby  je  éobé  z  toho  pole  vytiM  moeiŘÚ  rukuL  Neb 
tah  jemu  téch  vozuov  vidy  přibývalp  ven,  az  jimi  víemi  vytáhl  ven, 
A  tak  jemu  pán  Buoh  pom4)hl  z  Uher  vytáhnuti.  Ale  jakž  jest 
Žižka  počal  bojovati  t  najtézeí  jemu  přišlo  atd.  Pc^sáni  sde  jwt 
tak  zevrabné  že  jenom  očitý  svědek  je  shotoviti  mohl  a  to  bedlivý 
a  válečných  vécí  zknáený  pozorovatel.  Udáno  ta  nej^  kterak  Žižka 
svůj  lid  A  své  vozy  rozstavoval  ale  i  proč  tak  a  nejinače  činil.  Spi- 
sovatel provází  Žižku  v  taženi  tomto  ode  dne  ke  dnu  od  chvíle 
k  chvíli,  a  podává  zde  nejplatnégái  svědectví  o  prozřetetností  a  důvtipů 
slavného  vůdce  Táborův  takže  nelze  už  přičítati  vítězství  jeho  pouhéma 
válečaéma  štěstí  aneb  nedovednosti  nepřátel  nýhež  nutno  uznati  podi- 
vuhoduou  obezřetnost  a  geniální  náp^iidy  produlého  Jana  z  Kalichn.  — 
Jest  želeti  že  právě  z  tohoto  desítiletí  se  nám  vícero  podobných  ^3án- 
ků  historických  nedostalo.  Doba  od  L  1420  do  1430  čím  bdiijtií  se 
jeví  skutečnými  dějinami  tím  dmdfii  jest  na  písemné  památky  aoa- 
véké."  Pohnutější  a  důležitější  byly  právě  tehdáž  dějiny  české  samy 
v  sobě"  praví  Palacký  —  ^ale  první  doba  jcgich  (1422  —  1424) 
kryje  se  nám  pravé  nejhustší  tmou  nepamětí;  z  bouřlivého  more  dé- 
jův  nezachovalo  se  než  jen  takořka  krůpějí  několik,  kteréžto  zpy- 
tatelovu žízeň  více  dráždí  nežli  hasiti  mohou. — ^ 

Podobnjfch  monografií  větších  a  menších  se  zsjiaté  jeité  iiéoo 
nalézá  v  knihovnách  a  archivech.  Některé  z  monografií  těchto  pou- 
žili pozdější  Wompilatoři  v  jeden  je  slučujíce  celek.  Takovou  kompi- 
lací jest  zajisté  i  latinská  kronika  university  Pražské  již  neznámý  kdosi 
v  šestnáctém  století  sestavil.  Sahá  od  L  <  1348  až  do  1421  a  posky- 
tuje mnohé  od  jinud  neznámé  prameny  ku  poznáni  událostí  za  času 
prvního  hnutí  Husitství  v  cechách,  jakož  i  zprávy  o  předních  teiduráte 
osobách.  —  Avšak  mezi  nejlepší  zřídla  historická  doby  této  klásti  se 
musí  latinsky  psaná  kronika  Vavřince  z  Březové,  o  kteréiĎž  jsme  se 
už  na  str.  351  a  377  i  j.  tohoto  s|risu  zmínili,  podotknuvše  že  byl 
dvořenínem  Václava  IV.  Co  po  smrti  krále  činil  nevíme.  Že  ae 
v  Praze  zdržoval  vysvítá  z  potupné  jedné  básně  (zd»  už  dříve  nv^ 
děné)  kdež  podotknuto  že  1.  1427  se  účastnil  na  vypulení  Sigmunda 
Rorybuta.  —  pHodít  se  k  tomu  mistr  Vavřinec  —  byt  jim  opravil 
konec  —  mnief  písmo  přeložiti  —  z  pravdy  křivdu  očmiti . .  .^  ByM 
tedy  už  tenkráte  známým  překladatelem.  Go  takový  též  uveden  jest 
i  v  starých  letopisech :  ^ýeni  jest  ty  listy  (Práva  a  listy  nového  města 
Pražského.)  v  ty  války  a  nesnáze  kteréž  &ú  se  mszi  mésty  Prai" 
ěkými  daly  k  žádosti  a  ku  púcté  nového  m4sta  Pratahého  z  latí»^ 
ské  reci  v  ceskú  vykládal/'  Staioměstší  mu  vytýkali  ie  překlad  jdbo 
byl  nepravý  y  což  je  as  tolik  jako  by  byl  listiny  úmysbě  z&lšoval* 


-  627  — 

Nebe  bylo  už  tenkráte  o  tom  rozhodovati  jelikož  originály  v  boji  st»- 
romhtBkých  s  noToméstskými  shořely.  —  Vavřinec  z  Březové  se  po- 
valovati dá  za  muže  mezi  spisojicimi  vrstevníky  svými  v  první  řadě 
stojieflio.  Byl  nqen  mnohostranné  vzdělaný  ale  i  dostí  ostrohledným 
a  ▼  literatuře  svých  £asů  nad  jiné  sběhlý,  a  zajisté  i  mnohozkniený. 
—  i^Proiil  doba  velkými  a  hroznými  událostmi  v  Čechách  nejbohatňí 
i  tak  blízko  stál  střediitt  z  nějž  události  tyto  vycházely,  že  jich  původ 
význam  a  objem  snadno  přehlídnoati  mohl.  Mimo  to  se  nž  z  mlád^ 
více  než  kdo  jiný  zamněstnával  stadiomi  historickými,  byl  tedy  scho- 
pen i  povolán  k  sepsání  historie  sv^o  dasn/*  (Palacký  Wtbrdigang 
der  b.  Oesch*)  Učinil  to  a  shotovil  kronikn  latinskou,  leč  pohříchu 
spis  ten  toliko  osm  let  dějin  Českých  obsahuje  totiž  od  1414  až  do 
počátku  1422,  a  tu  i  teprv  od  1.  1419  podrobnějži  podává  zprávy.  Že 
spis  tento  T  Čechách  uznání  docházel  vysvítá  i  z  toho  že  dosti  brzo 
do  jaxyka  českého  byl  přeložen.  V  českém  rukopisu  jejž  shotovil 
Jakub  Brazydyn,  soused  a  horník  na  Horách  Kutných  r.  1619  a  kterýi 
obsahtSJe  Pulkavu  a  prodloužitelé  jeho^  letopisce  XY.  století,  nalézá 
se  tento  český  překlad  Březinovy  kroniky.  (Viz  časop.  Č.  Musea  1843 
a  1844:  Výjimky  z  překladu  českého  kroniky  latinské  M.  Vavřmce 
z  Březové).  Kronika  V.  z  Kezové  náleží  podlé  svědectví  předních 
aaSich  skoumatelů  mezi  nejdůležitější  památky  dějepisectví  českého. 
Vyznamenává  se  nejen  dokonalou  znalostí  věcí  ale  i  obezřetnosti  a  ži- 
vostí vypravování.  Kdybychom  tohoto  spisu  neměli,  praví  Palacký, 
byli  bychom  poukázáni  na  pouhé  nejisté  pověstí,  a  skoumatel  s  žalem 
pohřelige  výmluvného  UŘtoio  tlumoáiíka,  po  roce  1422,  kdežto  celým 
desítiletim  se  mnohé  tmavé  stránky  v  historii  České  objevují.  Co  dě- 
jepisec jevU  se  Vavřinec  z  Březové  na  půdě  stranické,  co  přísný  kaliáník 
Stoje  i  protí  Táborským  a  Orebským  jakož  i  proti  katohlcnm.  Stranu 
Táborskou  decda  nespravedlivé  pojímal,  nemaje  smyslu  pro  veliké 
směry  jeji  Náklonost  jeho  k  mystidsmu  dá  se  i  v  této  jeho  kronice 
stopovati. 

Jiný  známý  kronikář  této  doby  ačkoliv  též  v  latinském  psal  jazy- 
ku, byl  tak  zvaný  Bartošek.  Vfie  co  o  životě  tohoto  letopisce  se  ví 
spoMiá  na  pouhých  důmínkách.  Otec  jeho  Jan  z  Drahonic,  jakž  Baibin 
tvrdí,  umřel  prý  1.  1401.  BartoSek  CBartoloměj)  už  1.  1408  cestoval 
do  Itálie.  Živ  prý  byl  jeitě  1.  1464.  Mínění  tato  pochází  od  Balbioa 
který  také  ve  svém  spisu  Bohemia  docta  Bartoftka  jakožto  katolického 
spisovatde  nad  míru  chválí  (qui  helia  eui  temporis  a  mořte  WeH- 
eeělai  Cmeaaie  uefue  ad  annum  1436  maxima  fide  et  diligentia  d^- 
seribU . .  .)  Kroiďka  Bartoikova  počíná  létem  1419  a  sice  známým 
útokem  Hdu  Pražského  na  novoměstskou  radnici  ^  a  sahá  až  do  léta 

40* 


-  626  — 

1443.  Dílle  přidéoy  jeoa  ki^nioe  táto  fiiQobé  pijb^:  jioyj^em  Mkým 
sepsanéy  jež  v4ak  od  jmélhp  spisovatele  pocbáxeti  m  sdaji*  a  ifékU^ 
chronologické  zt^isky  od.  1  ]^310  —  14^  cbovaji  Kronika  tato  xdá 
«e  že  byla  nejen.  Hájkovi  —  praví  Palacký  -^  al^.  jk  Tiem  .oafatoi*! 
dějepivcům  Českým  až  do  XYEL  stol*  oe^^oám^  9alJ^Í9a  PeŠúia  Ixyt)  prv- 
ní jenž  se  o  ni  umínili  a  2pr4v  jfjich  pífažiU»  Jfiaak  jeak  psina  .lati- 
nou přÍDSLO  barbarskou.  Barto^siw  ^nmes-  ^n$  mtqtís  .e0ripíore8  tar^ 
barie  servionisqii^  obscuritat^  lengiB^imA  j)09t  se  rsUqpiit  y^tterwUio^ 
svědčí  Dobner^  oiolottviýa  dále  spisovatele  tohoto  ž^  co  voják:  vice  spa- 
soben  byl  k  vedeni  pbranó  než  p^a»  a  k  vyfaoqáváoí  hrdio^ých.fkatk&v 
více  nežli  ku  spisování  dějopisuT.  i     ;^ 

Bartošek  byl  skutečné  vc^íneiUi  ač  loyáeia  oe:  yůdceoi  vpjenskýiB. 
Pozoroval  události  z  obmazenébo.  jen  stanoy^t^  £^  .po^vá..^Té.iptái; 
chladně  beze  vitého  rozjímáni.  Znatelé  mu  priJrítiijí  i;  ietřeaí  iu«l;fiid^ 
pravdy.  Byl  royalista  a  římský  .iLatolík,  ne^opnitil  se  vtek  nei^iiiiava^ 
dlnosti  proti  jinače  smýBlicim.  ^  Viděti  z  jU^o  ža.  krok/bj/^rickýdi 
spisů  za  tátQ  doby  v  Cechách  povstalý  nabyji  právě,  ékokj  4  byjk^  par 
trne  více  dějů  než  dějepisu,  vice  takových  jižti^  <dě^  historii  qeili 
takových  kteří  o  m  psali.  Pozorovati  ala  j^st^yhist^iioik^K^i  p^jánícb 
této  doby  kterak  národ  če§ký  i  slovem  i  zbijaní,  9^ .  ^(ffiáhat,  /Syobody 
náboženské  i  politícké  a  kterak  v  jednom  1  v  fdrul^ém'  ^^ně  .prospíval. 
Slovo  jirské  :^s^té  v  dobách  těchto  s^^op^roti^a^.  T^  (n^byl^poleí*- 
mikou  fi  dístlektikou.  Uvái^ní  tu  hoduo  jakých  ;|il  re^Si(iickýoIi  -  tu  po-r 
třebí  bylo  aby  národ  t^k  mocným  fte  p«^hi^l  ^á^ei%.i^e«iMmáQé  po«* 
mysleti  sluěí  ktei»k  vojenská  jebod^^ipíina  ve. y^^o^oá. době;  táto  se 
zdokonaliti  musila.  O-  zavedeni  takovéto  di^4^p|iay;  ná^  ppcičiýl  čtáo^ 
kove  dva^  jeden  od  1.  14 li  druhý  .}4^^:  V  W^W  S^r^  měilU 
Pražského  (Chaos  renm^  memocabjUium^  tip^hpvi^o  js^.  Ge^é  ai^ífení  víh 
jenské  1.  1413  na  rozkáži,  krále  Václava  sepsai^é  od  Jana  Hsyka  z  Bor 
dětína.    O  Hájkovi  víme  tolikp  že  I  I41i)  byi  porkraj^  na  ProtH^pé 

•  •      • 

1412  pak  královským  kuchmistrem,  1417  a  1418  podkomořím  las^li- 
rabstvi  Moravského^ ,  1420—  14;22  purkxabin?  oa  Zyík0y.ě^.  Pochybo- 
vati nelze  že  Hájek. z  Qodětina  byl  j^den;z  i^b|ižěich4ův|^íká  krá<^ 
lovýcb  jelikož  se  n^^lézají  stopy  neklamné  že  k^áí  Václav .  pomod  a 
rady  jeho  ve  všelikých  dnležilost^^Qb  často  o|iyaI.  .  Ó^  původu  spkko 
dotčeného  podává  rukopis  zpróvu,  <že  když  král  Yádav  pro  zprotiveqi 
pana  Puty  ze  Skály  ká^al  obehnati  )u:ad  Skák  ivadleče^ého  pá^a  /hf^ 
kusy  podepsané  a  práva  vojenská  rozkázal  jest  ^Zoz/ú^is^iim .  pimoéi 
Hájkovi  z  JSodétína,  podkomorismu  králavsjtví  Českého- ji<i^wi4i pra 
bndúcie  Čechy  bojovné  aby  se  ufUé^i  u,  vojskách  apruiíJj^c^i ;  a  prir 
kázal,  jest  je  u  vojsM  před  nadeps^anýt^  htr^adům  pisíHi'^  M^efi^sJfým 


—  629'  — 

éhtí  i . .  Óteahnje  ^pA  naHzenf  ďá&ky,  aby  reSkeři  vojínové  pflni  byli 
sloieb  božíďi,  aby  všecky  liry  nestaSné  a  neřádné  byly  stavovány  a 
svlášté  koeíťkýy  karty,  konie  aby  irebyly  lí  vojště  dopuStěny;  láni  a 
iteétjrdaté'  tntevetď  'aby  přestálo ;  zW  ženy  aby  pryč  hnány  a  puzeny 
byly,  kdyby  aékďo  smilnosti  se  dorponátěl  tamn  éilink  bude  dán  skrze 
préSě^a.  7i  toho  tedy  vidno  ž^'  pračata  sasUváli  tehdáž  také  slnžbn 
bifiofiv  ve  V€(jSté  ; . .  Kdoby  nfisili  pannS  nfiinil  bude  hrdla  zbaven  bez 
milostí...  Kostelové  a  kltótew)vé  aby  žádní  vybíjeni  nebyli  ani  vy- 
palování iéiby  bylo  ^rozkásáoo  hejtmany  k  tomu  ttstanovenými;  a  proto 
vždy  aby  posváéný&yí  vécffli  hýbáno  nebylo  áni  bráno.  Nebo  kdožby 
který  kostel  v;%il  tlikovémn  bude  mka  nfata;  pakl!  by  kto  Tělo  bozi 
8  imíkoa  aneb  kterou'  j'^n«a  svátost  vzal  a  vysypal,  takový  bnde  bez 
ntfioáti  ni^Ien  ...  Bořiťel  oltáftv'  pomsté  házan  hude  vedU  práva 
vojen^ého  . . .  -1S^do<  na'  přátelském'  jiné  v^ci  bráti  bnde  nežli  ][>okrm 
sobe  Arovný  a  kofram  obrok  trestán  bnde  jako  lonpežnik,  taktéž  kdo 
by  na  přátelském  bral  koni,  krav,  i  jhiého  dobytka  a  8at6v  neb  jiných 
véei  kte#é  k'  hospodářství  přislnšeji.  Zapovídá  se  sváda  ti  vojska,  kdoby 
ale  íbmň*  na*  druhého  obnažiltfmm  bude  bez  milosti  ruka  nfata.  Dále 
lúí^ověno  kterak  pdfti  a  jízdní  sestavěti,  Čeho  n  pochodu  a  j.  šetřiti 
mají,  co  s.  zjítnanými  činki ,  kterak  ponůcky  odbývati  mají.  Spůsob 
vyplácét)ř>  žOlAk' služba  a  výslužné  písařůfV  udáno,  a  j.  v.  Charakterí- 
gtiok^  jest,  že  z  artikulu  tSchto  vyzíraji  zásady  lidskosti  a  Šetrnosti, 
že  'ohted  brán  i  .na  to^  aby  zemé  se  pHlii  nehubila*  E.  př.  VceláiA 
csbf  iááHý  nepřekéíel  v  ',  :  Jtcfe/  se  táhne  po  přátelském,  aby  takové 
nekřéétaneké  Ziňinby  se  chudým  Údem  nedáh/  .  .  .  chalup  aby  tm- 
ífyKjeii,  li(Řytka  ani  %oní  aby  jim  nezajímaU . .  .  Kdei  holivék 
btídto  na  přátelském  aneb  nepřátelském^  kde/  se  leny  s  uzly  a  s 
itbty  vynesu  d  na  niěh  i  pří  nteh  sednu,  aby  jimi  žádný  nehýbaly 
ani  tán  ženám  co  bral,  «*y  jich  přehledávál.  Pakli  jim  přes  to 
Me  bráU  bude,  takový  bude  kázán  jako  finý  Mpežník.,,  Vícero  jiných 
ďán/kfljedná  o  obování  se  při  pochodu,  leženi  atd.  takže  dostí  jasný 
obraz  vojenské  discipliny  České  této  doby  tu  podán.  —  Věkem  válek 
fluflitďkýcfa  se  ale  zsQisté  na  nařízení  tato  nebral  ohled,  a  při  povaze 
vojny  této  nelze  jest  také  očekávati  aby  se  řád  králem  Václavem  pro 
Vojska  ustanovený'  zaehovával  i  od  vojska  národního,  od  válčícího  totiž 
Iřdu  kterýž  se  nacházel  v  stavu  revolučním.  Některé  zvláště  články 
onoho  fádu  musily  pozbytí  tfm  více  váhy  anto  směru  válčících  přímo 
odporovaly.  'Avšak  Žižka  a  soudruhové  jeho  uzmdí  Jsou  zajisté  nut- 
nost takového  řádd  vědouce  ze  zkušeností  že  bez  disdpKny  vojenské 
nelze  dfoubo  v  jednotě  a  v^MysluŠeaství  udržeti  lidí  povahy  a  rázu  nejrozmar- 
nitějSího,  kterémuž  tím  více  jakýchsi  zákonů  a  uvazki  potřebí  čím  ehxúvěji  a 


~  630  — 

besohlednéji  si  počíná  spoléhaje  se  na  sila  tďesDoa  a 
kami  výtržnými.  Protož  od  vadcáv  stnuiy  Táborské,  vydáno  bylo  nové  na- 
řízeni vojenské  léta  1423,  (Bakopis  nadepsán:  Gonstítatío  militaria 
Joaois  Žižka)  jenžto  podíná:  ,,Z  milostí  a  zdam  Otce  a  Páoa  Boba 
všemohoucího  nvéřivfie  a  přijevše  osvícení  jisté,  stálé  ohláAené  a  dn* 
vodné  pravdy  a  zákona  Božího/^ —  MySlénka  náboženská  zde  jakož 
vSady  tenkráte  v  popředí  postavena.  Hned  prvm'  článek  praví :  ,^Aby* 
chom  slovu  božíma  svoboda  dali  v  kázaní  vSade  •  .  »  a  to  v  svýeh 
Medcích  mile  připomínajíce  skutečné  plnili  a  drželi  potom  i  jiné  k  tomn 
vedli  a  drželi . .  .^  Směřovalo  nařízení  toto  pfedevfiím  k  udrženi  mravu 
ve  vojátě  Táborském  a  vyflo  jménem  J.  Žiiky  a  váeck  předních  dů- 
stojníkův. Boháče  z  Dube,  Alée  z  Rysdubaika,  Jana  Potžteina  na  Žam* 
pachu,  Bočka  z  EunStátu,  bratří  z  Valečova  a  z  Vysoké  a  j*  v.  (3án 
nek  druhý  praví :  ,,Abychme  tálo  a  krev  Pána  našeho  Ježíte  Kr  • . . 
vžickni  přijímali  s  bázní,  s  náboženstvím  a  pootívostí  stalí  a  mladí, 
dítky  hned  po  křtu  a  potom  žádných  osob  nevymnéftujice  je  k  tomn 
raději  nutili  a  pudili  nejméně  v  neděli  každý  týden . .  /^  Přechází  pak 
na  kněžstvo  a  veěkerý  lid  napomínáním  je  k  mravopočestoosti  a  zbož- 
ností „abychme  sami  na  sobě  napřed  i  v  sobě  hříchy  smrtedbé  i  vžední 
stavovali,  roiili,  kazili;  potom  na  králích  a  knížatech  i  na  pánidi,  na 
měštanech,  na  řemeslnících,  na  robqtnících  i  na  viech  lidech  mužského 
i  ženského  pohlaví  a  pokolem',  žádných  osob  nevyjímiýíce,  starých  ani 
mladých** .  . .  Nápadně  se  v  celém  nařízení  tomto  vyslovena  jeví  ro- 
vnost před  zákonem,  čímž  mimo  jiné,  demokratický  směr  Tábornv  zřejmé 
naznačen.  Vodicí  mySlénky  mďízeni  toho  nejiné  as  jsou  než  ony  i  ▼ 
písni  fjKdoz  jste  hoíi  bojovnici^*  projeveay.  PosluSenstvi  a  kázeik  vo- 
jenská přísně  tu  vytknuta  „anebo  skrze  neposlnSenství  a  neřádné  vý- 
tržky  veliké  ákody  jsme  brávali  i  na  bratřích  i  na  statcích  a  hanba 
často  od  nepřátel  naiich  trpěli,  již  s  pomocí  boží  a  vaší  i  vSech  věr- 
ných míníce  se  toho  vystřící  těmito  obyčeji** .  • ,  Nařízení  Žižkovo  není 
tak  obsáhlé  jako  ono  Hájkovo,  ale  vétií  tu  důraz  položen  na  mstu 
proti  nepřátelům,  některými  rozohnujícími  slovy.  Neposlušným  přísné 
tu  vyhrožováno:  ,3^dožby  těchto  kosův  a  artikulův  . .  .  držetí  a  jích 
skutečně  véstí  i  plnit,  pomáhatí^  hájití  a  bránití  nechtěl,  toho  žádného 
nevymíněy  aniž  chceme  trpěti  mezi  sebou,  i  n  vojStě  s  boží  pomocí  i 
na  hradech,  na  tvrzech  a  městech,  v  městečkách  hrazených  i  otevře- 
ných, ve  vsích  i  ve  dveřích,  žádného  města  nevyměniýíce  ani  vymlonva- 
jíce,  ale  nevynhnajíce  vžecky  věude  napomínati,  radití,  puditi,  honiti 
k  tomu  dobrému  ...  A  protož  hnutí  jsouce  dudiem  dobrým  vědouce 
a  rozumějíce  že  vžecky  toho  světa  věd  jsou  žádoucí  a  minulé  ale  pcavda 
zůstává  na  věky  . . .  atd. 


--631  — 


Jelikož  se  ákoly  za  podstatný  z&klad  dnieTního  vzděláni  povážo- 
Tatí  mufii  todiž  zajisté  působeni  Skol  vyi&ich  na  liter&rni  život  upříti 
se  nedá,  což  tim  vioe  tenkráte  platilo  kde  sonkromých  mimo  Univer- 
sita pracnjieich  učenců  a  spisovatelů  mnohem  méné  bylo  než  později. 
V  jakém  ale  stava  se  nacházeti  mohlo  školství  pťi  všeobecném  zbou- 
řeni?  O  Stadenstvu  víme  že  se  účástňovalo  na  veřejných  výstupech 
na  hádkách  učitelův  a  zajisté  nejhorlivép  na  bitkách.  O  drážděni  se 
žákovstva  piSe  latinská  kronika  Prokopa  pisaře  Novoměstského :  „Když 
katolická  strana  1.  1419  nucena  byla  ku  postoupeni  kostelův  straně 
husitské  nedala  se  předce  dchnouti  ku  postoupeni  Škol.  Poněvadž  pak 
feřáři  bez  Žákův  obejíti  se  nemohli,  proto  přivolavše  jich  sobě  odji- 
nud dávali  jim  učiti  se  na  věžích  kostelních  neb  na  zvonicích;  tudíž 
bývalo  u  mnohých  &r  dvojí  žákovstvo :  podobojí  a  katolické,  dráždi- 
vavSe  se  všelikými  spůsoby;  —  ,,latinské  prý  písné  zpívali  katoličtí 
a  TTklefiste  České,  tupíce  protivníky  ano  vraždy  mnohé  se  páchaly  na 
obou  stranách*.  Při  takovémto  stavu  škol  nemohl  ovšem  literní  život 
vznikati.  A  jakž  bylo  u  študentů  takž  bylo  i  u  professorů.  Byli  příliš 
zapleteni  do  hádek,  schůzky  a  disputace  jim  braly  nejlepšího  času, 
spisování  článků  příležitostných  nedsdo  jim  téměř  ani  přikročiti  k  Ho- 
tovení jinakých  plodů  literárních.  Není  tedy  divu,  že  literatura  v  už- 
ším významu,  a  zvláště  věda  tehdáž  nekvětla.  Jediná  theologická  li- 
teratura až  příliš  bujně  pučela.  Svobodné  názory,  jimiž  se  strana 
Táborská  zvláště  osvědčovala,  dopřávaly  ale  učencům  a  kněžim  Tábor- 
ským příHš  široké  pole  k  volnému  se  rozvinutí  myšlének  a  zdá  se  že 
tato  strana  též  velikou  se  vyznamenávala  plodností.  Leč  vyvinutý  tu 
nanejvýš  individualismus,  vystupoval  tak  bezohledně  z  náboženského 
kruhu,  že  pro  extrémy  se  vytrácela  všecka  střediště  a  strana  Pražská 
obávajíc  se  nastoupem'  úplné  anarchie  zvláštní  censurou  obmeziti  se  sna- 
žila svobodu  literami.  Takž  tedy  léta  1420  ustaveno  výnosem  obecním 
že  nikdo  nesmí  psáti  a  vydávati  nic  nového,  léčby  čtyři  mistrové  Pražští, 
od  obce  volení  spis  jeho  dříve  přehlédli  a  pochválili.  O  repressaliích 
proti  přestupníkům  tohoto  nařízení  zaměřených  nevíme  co  vypravovati, 
avšak  nejblíže  jest  se  domýšleti,  že  spisy  Táborů  se  hojně  zničovaly, 
z  čehož  se  pak  snadno  vysvětli  proč  jich  na  nás  nedošlo!  —  Ale  vedlé 
toho  vfieho  nacházelo  se  v  Čechách  přece  lidi  dosti  již  se  od  tichého 
literárního  života  v  soukromí  neodvraceli,  knihy  čitali,  nové  spisovali  a 
staré  přepisovali.  Od  času  k  času  se  nalézají  rukopisy  dříve  neznámé 
z  této  doby. 

Mezi   učenci  tehdejšími  zvláštního  pnpomennti  zasluhuje  M.  Jan 


-  63Í  - 

Šindel,  Rok  narozeni  jeho  neznáme;  vime  toliko  že  I.  1406  V€  Vídni 
se  zdržnje  v  počtářství  už  byl  proslul.  Tannstetter  v  seznamu  Videfi* 
ských  mathematikŮT  léta  1514  vydaném  jej  nazývá  při  roku  1406 
Maihemaiimm  gymnasii  Viennenais,  qui  varia  jucunda  qíúdem  tn 
dstronomia  elaboravU,  L.  1416  jej  nalézáme  na  univcraté  Pražské 
jakožto  doktora  a  pro&ssora  mathematíky*  Král  Václav  roku  tohoto 
vypsal  daň.  véeobecnon  (bema  regalis)  kterouž  méstu  Čádavé  naři- 
zuje aby  ročně  46  kop  vyplatilo  mistru  Janu  Šindeloví  (jmenován  tu 
Doctor  et  lector  ordinarins  universitatis  studii  Pragensis).  Jest  věru 
želetí,  že  tak  nadaný  a  znamenitý  uí^nec  pravé  v  této  nepokojné  a 
vědě  nepříznivé  době  žil  a  vyučoval,  kde  zpory  náboženskými  a  poli- 
tickými válka  v  zemi  zbuzena,  veřejná  studia  někdy  na  rok  a  déle  pře- 
rušila. Šindel  se  tehdáž  nejvíce  věnoval  hvězdářství  a  astrologii  a  to 
s  tak  velikém  úspěchem,  že  učené  jeho  spisy  obdiv  znatelů  současných 
i  pozdějjSich  n^jen  v  čecháeh  ale  i  v  ci^ch  zenúcb  neobyčejného  uanání 
došly.  Jeho  tabuloB  Astronqmicije  tehdáž  shotovené  nás  sice  nedoftly 
avSak  úsudky  pozdějších  učenců  vysoko  ječeni  jako:  Ticho  Brabe,  Tadyás 
Hájek  &  Lupáč  chválí  mistra  tohoto,  a  tento  zvláště  ve  svých  JS/eme- 
ridách  jej  klade  mezi  přední  hvězdáře  v  cechách,  jehož  proroctví  je- 
ště v  Šestnáctém  století  prý  se  chválila.  Činlivost  Šindelová  padá  ovšem 
nejen  do  této  ale  ještě  do  sledící  hned  doby  po  ukončení  válek.  Protož 
sláva  jeho  vždy  vzrůstala.  Že  s  předními  učenci  evropskými  si  dopi- 
soval dokazuje  kterak  tito  si  ho  vážili.  Zvláště  zajímavý  jest  list  Ene- 
áše Silvia  Šindeloví  psaný  r.  1441.  ,»Mikdy  jsem  já  tebe,  anis  jak 
tuším  ty  mne  kdy  viděl^'  —  praví  tu  Eneáš  mezi  jiným-r  99^0  povést 
tvá  činí  že  tě  obzvláště  pozoruji,  uebof  považován  jsi  za  přední  okrasu 
svého  věku,  jenžto  jediný  i  běh  hvězd  i  budoucí  počasí  i  mory,  plodná 
i  hladová  léta  předpovídati  umíš.^'  —  Bylt  tedy  Šindel  jako  astrono- 
mové doby  tehdejší  vůbec  aatrologem  a  věštil  z  hvězd.  Nevšak  pouze 
co  počtář  a  hvězdář,  ale  i  co  lékař  proslul.  Spis  jeho  od  1.  1424: 
„Comentaríum  in  Macri  versus  de  virtutibus  herbářům'^  —  objevuje 
kterak  Šindel  se  zanášel  skoumáním  rozličných  nemocí  ježto  se  léčiti 
dají  jistými  bylinami.  On  také  byl  jeden  z  prvních  jenž  česká 
jména  bylin  a  nemocí  ve  spisech  svých  latinských  užíval  a  tím,  že 
nejen  stanoviště  bylin  udával  ale  i  na  kořeny  poukázali  z  nichž  názvy 
bylin  pocházejí.  Nalézají  se  česká  jména  neduhův  a  bylin  v  nahoře 
uvedeném  latinském  komentáru  mistra  Šindele  na  spis  Macera.  Ve 
spisu  tomto  se  Šindel  někdy  i  do  etymologie  poušti.  Takž  k.  př.  od- 
vozuje jméno  Podražec  (Áristolochia  Clematitis)  oď  toho,  že  bylina 
tato  po  drahách. roste.  Že  Šindel  též^co  praktický  lékař  slavnou  měl 
povést  na  to  poukazvgí  některé  pozdější  spisy^  v  nichž  zmínky  sa  činí 


-  63S- 

o  jeho  ipůsoba  léč^.  (Viz  Dobrovský  Gtsch.  d.  bdhm.  Lit  Tydáni 
1818  st.  290).  ByMi  Šindel  také  dějepiscem  nelze  s  jistotou  udati, 
aviak  nékteři  tvrdí  že  sepsal  nd&iosti  sonéasi^é  poď  jménem  Efemerídy 
jichž  posdě^  historikové  prý  ožívali  json*  Liipái6  v  histor.  kalendáři 
Efemeridy  ^to  uvádí  nikolikráte  a  dokládá  se  jimi  kde  o  upáleni  J. 
Husa  (ke  dna  6.  července)  mlaví.  BaUbin  uvádí  rukopis  chovaný  v  bi- 
bliotéce Upské:  Novitates  de  Torcis  scriptae  per  M.  Joannem  de  Pra^ 
Astronoraum . . .  Neví  však  ol]Aahi]je^li  spis  tento  véštbu  o  Turcích 
anebo  historiL  —  Mimo  to  že  byl  professorem  niathematiky  a  dokto- 
rem v  lékiistvi  byl  též  dékanem  na  Vyšehrade  o  vznik  kostela  Vyše- 
hradského aadonžilý.  Jakožto  pověstný  u<Senec  byl  též  veliký  milov^ 
mk  knih,  jichžto  znamenitou  měl  sbírku.  Velké  kolleji  Karlově  da- 
roral  200  rukopisů  lékařského  a  mathematického  obsahu.  Uml el  roku 
1443  aeb  1444.  —  Kdežto  o  vědách  řeě  jest^  tu  nelze  n€|)řipomínati  dvou 
i  na  jiných  místech  &sto  jmenovaných  osob  totiž  M«  Albíka  a  Kíi&tana 

z  Prachatic. 

O  Albikovi  zmiňi\jí  se  staří  létopisavé,  že  byl  veUcý  imstr  vnitř- 

nieliQ  Ukařatvie.  Jsa  Moravan,  v  Uniové  zrozen,  vyutoval  v  Praze 
lékařství  po  26  let.  Že  se  napotom  stal  arcibiBkupem  škodilo  mu  více 
nežU  v  něčem  prospělo.  Zdá  se  že  byl  člověk  tichého  života  a  átndií 
milevný.  Kdyby  byl  v  tichých  dobách  na  arcibiskupskou  stolici  do- 
sedl byla  by  se  aspoii  učenost  jeho  více  uznala.  —  Byl  též  doktorem 
práv  učiněn  v  Pádově  už  1.  1404.  —  Arcibiskupské  důstojnosti  se 
odřeknnv  postoupil  na  Vyšehrad  kdež  jakožto  probošt  život  svůj  stu-* 
diemi  trávil,  ač  pak  od  odpůrců  pronásledován  ze  země  České  do  Uher 
se  odebral  kdež  1427  umřel.  Co  praktický  lékař  byl  Albík  proslulý 
ale  i  lékařské  spisy  některé  po  sobě  zůstavil.  Nejhlavnější,  v  nichž 
jak  byliny  tak  i  lékařství  jakož  i  každé  zvlášt  v  jednom  r^istru  se 
nalezsjíy  jsou  Medicinale  čili  praktika  léčení,  Regiment  moru  a  Uegi- 
ment  zdraví^  konečně  „Pojednání  o  užitku  dubového  stromu."  (ištem- 
berk,  „Pojednání  o  bylinářstvL)'*  Po  různu  nalézají  se  rozpravy  jeho 
v  mnohých  rukopisech.  Valná  jich  část  se  chovala  v  knihovně  Petra 
Voka  z  Rosenberka.  Všechny  tyto  spisy  pak  L  1484  tištěny  byly 
v  Lipšté  pod  titulem  Vetularius.  Slovem  Vetularius  chtěl  spisovatel 
naznačiti  toliko  umění  prodloužení  života.  Albík  své  učení  sám  po* 
tvrdil  velikým  svým  stářím.  —  O  KřišCanovi  z  Prachatic  jsme  se  už  ně- 
kolikráte zmínili,  naznačivše  účastenství  jeho  v  otázkách  náboženských 
(strana  504.).  Mnohem  více  ale  prospěl  i  proslul  svou  učeností  jež 
ovšem  znamenitá  as  byla  na  onu  dobu,  nebot  se  o  ní  velmi  časté  a 
chvalné  zmínky  činí  ve  spisech  současných  i  pozdějšícb.  Staří  letopi- 
sové   mluvíce   o  vyhnání  jeho  z  Prahy  I.  1427  praví  že  byl  osvícený 


—  «34  — 

a  vehni  dospélý  hvézdář  a  Ukař  vnithU^*  Dtíe  po  vSechna  t^éř 
století  se  pKpominai  KřiiCan  co  přírodozpytec  a  lékař  slavný  a  opi- 
sovaly se  knihy  a  čl&nky  jeho,  ba  i  od  jiných  sepsané  ďánky  se  jemn 
podvrhovaly.  Jakž  známo  byl  spisovatelem  v  roďiéných  odvétvich  li^ 
teratory.  Polemického  řásu  jest  replika  odporná  na  prognostSiti  ko-- 
hos  jiného.  Nejdůieiitéjši  vdak  pro  nás  spis  Kiijtanův  jest  jeho  her- 
bář, jenž  vyplňQje  třeti  díl  jiďio  lékařských  spisů.  Nejstarší  enámý 
rakopis  latinský  herbáře  toho  pochází  od  1.  1416.  (Herbariam  M.  Ghri^ 
stany  de  Prachatic  per  maňas  Mathiae  de  Zlyn  scriptas  in  Ennic 
1416).  Obsahuje  93  bylin  s  latinskými,  německými  a  českými  jmény. 
Drahý  rakopis,  jenž  se  sice  výslovné  Křifttenovi  nepřipisaje,  pochází 
—  podle  tvrzeni  hr.  Šternberka  —  zajisté  od  ného.  Jest  obAiniějSi 
a  8  prvním  docela  se  srovnává.  Obsáhaje  142  bylin.  Rnkopis  tento 
jest  teprv  r.  1440  psán  a  obsáhaje  mimo  herbář  též  Rokovédéni  Fi- 
lona,  Pojednáni  o  planetách  a  znameních  nebeských  v  kterýchž  se  dkn 
věk  narodi,  od  Křiáfana^  o  ponfitěni  žiloo,  též  od  něho,  což  vSe  jazy- 
kem českým.  Totéž  pojednáni  o  poošténi  krve  nalézá  se  obzvléáC  s 
jinými  lékařskými  spisy  od  r:  1430  v  Jindř.  Hradci  a  bylo  snad  psáno 
a  přítomnosti  spisovatele  když  Praha  opustiti  musil.  Stojif  vobec 
patero  rukopisů  herbáře,  z  nichž  jeden  od  r.  1616  v  němž  věechny 
předměty  obsaženy  jsou  o  nichž  starší  rukopisové  jednají,  a  nejsoa-li 
vždy  Křistanova  slova  —  praví  Šternberk  —  jestiC  dozajista  jeho  umění. 
Ještě  v  XVI  století  se  uznávalo  umění  Křišfanovo  jakž  o  tom  svědčí: 
Lékařské  knížky  z  mnohých  knih  lékařských  vybrané,  mistra  KřiŠCana 
i  jiných  a  t.  d.  .  .  .  tištěno  1.  1644  a  znovu  dvakráte  1553  a  1563. 
Nelze  nám  udati  jak  dalece  byl  KřišCan  Pracbatický  původním  a  vů- 
bec svým  a  co  od  jiných  přejmul  a  k  svým  zkušenostem  přiložil.  To 
ale  je  jisté  že  si  osvojil  základní  i  zevrabné  vědomosti ,  jež  přírodní 
nauka  tenkráte  poskytovala  a  zajisté  o  některý  krok  dále  pokročfl, 
sice  by  sotvy  tak  by!  proslul  jak  skutečně  se  stalo.  —  Zajímavé  jest, 
že  Staré  letopisy  připomínajíce  úmrti  Křištanovo  praví:  „Téhož  léta 
(1439)  dne  sv.  Viktorína  umřel  poctivý  muž  mistr  KřišCan  z  Prachatic 
skrze  mistry  a  konšely  k  sv.  Michalu  a  zvláště  do  domu  kněžského 
kdežto  byli  mnozí  usedlí  měšfané  znamenití  a  literattmé . .  .  což  ně- 
kteří vykládají  v  ten  smysl  že  tenkráte  už  se  v  Čechách  učenci  nazý* 
vali  literáty.  Pozdější  význam  slova  tohoto  byl  ovšem  jiný.  Jmenovali 
se  totiž  literáty  mužové  z  bratrstva  kostehiích  zpěváků.  Za  časo 
Křišfanových  takového  bratrstva  nebylo.  Možná  ale  že  za  času  spi- 
sovatele zápiskii  v  letopisech  umístěných,  bylo  spolku  literatsk^ch,  a 
že  prostý  zapisovatel  přenesl  spůsob  své  doby  na  minulost. 


—  as  — 

'  JMtě  n4m  zhjri  nékoKka  $iovj  se  zmimii  o  yéd&  bahomfaivecké, 
a  o  bdliMloTaGké  literatuře  této  doby  vďbec.  Pěstovalo  se  bohoslovi 
oa  ntjvic  polemickým  spnsobem.  Eaéíi  se  kádatt  dooela  dislednS^ 
spůsobem  ákolastíckým  ak  skolastíka  tím  neoabýyala  nýbrž  posbývala 
pddy,  jelikoi  mtoost  toko  žádala  že  se  od  pouhé  formy  npnstiu  a  pa 
podstata  věci  hledét  mnsila  Tábořiti,  zajisté  smitedlnoa  ránu  zasa* 
dili  dogmalismii  a  nvádéli  bohosloví  na  praktickoa  pádu,  vyvolice  si 
biblí  za  základ*  Tím  se  stalo  že  se  na  překládáni  a  opisovém'  sv.  pisma 
více  Uedéti  počalo.  Z  bibU  této  doby  jmenuji  se:  Litamérieká,  jižto 
1411  —  1414  psal  Matéj  f,  Pl^ahy.  Ozdobena  jest  krásnými  miniatn* 
iwni.  Mmauzská  1.  1416  psána  hlaholským  písmem  na  pergamene 
od  slovanských  Benediktina  v  Emauzském  klášteře  v  Praze.  Bosko-r 
viekáf  psána  mezi  1410  —  1420.  Šetřeno  v  ní  pravc^isa  Hosova. 
Též  ozdobena  jest  pěknými  miniatorkami.  Bible  mlynářky  táborské 
z  roka  1420  —  1430.  Balbin  j(  liéí  takto :  Biblia  integra,  id  est,  ve- 
tas  et  novám  testamentam  in  membrána  intisdme  scriptnm  manu  fae- 
mínae  cojusdam  molitricts  (qaam  in  rem  šunt  testimonia  fratrnm  Ro- 
senbei)gicoram)  literis  elegantissimis  et  picturis  initio  capitum.  —  Osvěd- 
čeno tedy  tím  co  Eneas  Sylvius  o  biblické  učenosti  žen  táborských 
vypravuje.  —  Mimo  tyl»  známé  zajisté  i  vícero  jiných  rukopisu  biblí 
se  nacházelo  jakž  razné  některé  nás  doálé  zlomky  dosvědčují.  Jména 
opisovatelfi  někdy  jsou  udána.  Takž  k.  př.  jakýs  Matěj  z  Prahy  opsal 
několik  exemplářů;  od  Martina  Korečka  exemplář  Nového  zákona 
psaný  r.  1425  chová  se  v  biblíot.  univ.  Pražské.  — 

Patrné  jest  že  i  v  této  vzhledem  na  národnost  Českoa  povzbuzené 
až  době  předoe  ještě  latinský  jazyk  od  samých  Čechův  hojněji 
se  v  písemnosti  užíval  než-li  český,  ovSem  nyní  ne  proto  žeby  byli  učen- 
cové jazykem  národním  jakožto  sprostoa  mluvou  opovrhovali ,  ale  za- 
jisté proto  ,že  jim  snadněp  bylo  se  v  něm  vyjádřiti.  Nebylo  tehdái 
jeSlě  spisá  českých  vžalikého  druhu  jimiž  by  se  bylo  poznati  dalo  ne- 
vyčerpatdné  bohatství  českého  jazyka.  Z  knih  ale  braly  se  všechny 
hlavní  vědomosti,  zvláStě  jazykové.  Nikomu  nenapadlo  aby  mezi  lidem 
zvláětě  vyhledával  slova  tomuto  místy  obyčejná  ale  místy  neznámá. 
Jen  co  náhodou  uchyceno  se  udrželo  a  jediní  toliko  bylinářové  zajisté 
se  dotazovali  kterak  ta  a  ona  rostlina  se  nazývá.  Ohledem  na  slova 
abstraktní  v&ak  nelze  bylo  potázati  se  mluvy  lidu,  analogický  spůsob 
tvoření  slov  a  obohacování  jazyka  nebyl  ale  jeětě  vyvinut,  tudíž  se 
stah),  že  někteří  dosti  nemotorně  slova  tvořiti  počali  podlé  latinských 
výrazů.  Důkazem  toho  jest  slovník  Brněnský,  latinský  německý  a 
český  dioio  roka  1420  psaný.    Obsahiye  toliko  osm  listu  přidaných 


ka  kaise  Gaihoficon  MagDUii  jenž  $»  eliO¥Í  t  áithint  Bminakém. 
Jest  to  vlastně  gkmař  jekož  holoidtól  jp»diini&  si  p<iíčlxMÍ  |>nrt^ 
slov.  T9íe<dogué  jest  mu  ^ofopMoib^  áppr^heuHv,  prtHÚ  půůkiQf  a 
j.  y,  Jiiwtk  potřeba  překládání,  spbu  bohomlnveokýtb  avIáStč  biUi*- 
okých  eajisté  i  jiných  podobných  slovařdíých  spisů  a  i^ssacň  v  iivot 
uvedla  o  nichž  nám  poidéji  ježte  promluviti  bnde. 


t 


II 


i     \ 


.  «• 


ČÁST    ČTVRTÁ. 

i 

Od  fikónéeni  válek  Husitských  a£  dó  nastoupeni  vlády 

Ferdinanda  I. 

Vittot^  Óech&v  n  Domailit  14.  a  16.  srpna  r.  1431  vmaH 
uepiéKdé  te  itomi  ničeha  iie|K>židi  a  pomýšleli  na  jin6  cesty.  Sraér 
jepdi  eé  Yoičeiii  neradnil  telflio  prostí^dky  jiné  k  nénm  véeiů  mdlý. 
ZlYiaMkýdi  dopká  sCrany  tíáo  Vyanriti  ie  se  nevzdali  naděje  Čechy 
příMstrtna  eroa  o^sta  sami  nepokfotíce  ani  o  jedmi  mySIenko  k  svo- 
bedi.  Najédaea  se  etaK  plai  láeky  k  čechim,  phii  ochoty  a  amiřen- 
ttvobli,  nemaglBe  pii  tom  jilitíio  ůMe  než  aby  Čechové  se  vzdali  svých 
pieavédfiení  Qátk)ženskýcb «  polhiokýeh  a  sooialniofa ,  aby  vítězné  své 
bejflf  liršecky  své:  snahy  pdsiednidi  let,  vSecky  nevyslovitelné  obětí  jež 
milence  svá  pnnesii,  z  paměti  vymazali  a  k  zuřivým  odpircňm  svým 
přestoupili;  jakoby  dým  z  hnmioe  Hnsovy  a  Jeronýmovy  nikdy  byl  ne* 
zkalil  potitH  enopskél  --^  Kaidý  rozumný  by  se  domýSlel  že  bylo 
na  vítěslcb  diktovati  podmínky  míro  ale  přepych  sthmy  římské  se  byl 
příUš  hluboko  zakořeml  v  prsou  vfieoh  sftraoníků  jejich  oei  aby  še  byU 
pbvaí^ovati'  přestali  za  vládce  světa  z  milostí  htíti.  -^  Škoda,  že  vítěz  u 
D#mailte.Mpřemoiený  za^livpta  svého  veliký  Prokop  nqpozůstavil  po 
sobe  vioerD  památek  písemních  jimiž  by  skvHým  duchem  svým  po- 
měry, ttoo  doby  byl  osvětlil,  a  spole  nápadný  bysirohled  svůj  do  zále- 
iilOití  /politických  a  náboženských  písmem  byl  osvědčil  tak  jako  ži^ 
v^ttíto  aéinU  skutky.  Známof»  že  osvětou  a  vědomostmi  daleko  vy* 
ibkel  nad  vist^vniky  evé  před&iv  i  nejvzdělanějží  z  nicfa  svou  jasností 
a-  osliatito9tJ  >  daoha.  Pohííclm  se  zachovalo  po  něm  toliko  dvé  krát- 
kých psaii  a&  M  domýěletí  jest  že  i  velký  list  Táborských  na  Němce 
od  o<H^.  pochází.  O  životných  poměrech  jeho  dřevnějších  málo  s  ji- 
stotou uvostí  ae  .dá  leě  to  že  drive  býval  mnichem.  O  hrdinských 
skutcích  jeho  vypcavige  historie,  spolu  svědectví  dáviýíc  o  jdio  diplo- 
matických a  řeěniokýeh  nadáních.  On  zi^isté  byl  jeden  z  těeh  jenžto 
o^jjasn^.  proi^kU  jsou  směry  strany  římské  a  od  nového  prostředku 


-  638  — 

k  smířeni  jejž  ona  nayrbla,  spásy  neočekávali.  Neméně  vlak  uznal 
že  při  nesjednocenosti  stran  ieských  jinače  nčinití  nelze  nežli  poYoUtí 
přánim  většiny  a  obeslat!  nový  vypsaný  snem  v  Baaileji.  Pšani  jež 
psal  dsaři  Sigmundovi  žádaje  ho  by  se  účastnil  na  sněmn  tomto  jeví 
poněkud  větší  úcta  vítěze  k  přemoženému  nežli  tento  od  demokra- 
tického národovce  českého  zasluhoval,  naopak  z  odpovědi  Sigmmidovy 
vystupuje  přepych  člověka  toho  jenž  tu  jako  král  k  poddanénra  mluví, 
z  krátká  jen  Prokope  jej  oslovuje,  ač  v  světle  historie  vedle  Prokopa 
toliko  jako  pidimužík  v»d)é  obra  stoji.  -^  Vyslancové  na  sněm  Basi* 
lejsky  byli:  Vilém  Kostka  z  Postupic,  BeiieS  z  Mokrovoos,  Jiří  z  Ře- 
čic,  Jan  Velvar,  Matěj  Lauda  z  Ghlumčpn,  ÉehdP  z  Eiálové  dvora, 
Laurín  z  Tábora,  Jan  Rokycana,  Petr  Payne,  Prokop  Velký,  Mikniái 
Biskupec  z  Pelhřimova,  Markhold  z  Zbraslavic,  OMfích  Znojimský, 
Martin  Lupáč  a  Petr  Němec.  —  Nalézáme  mezi  nimá  oaoby  o  dchi^ 
i  v  dějinách  literatury  namnoze  ieě  se  stává.  —  O  sněmn  BaeíkgídbiiB 
nalézá  se  valná  část  traktátu  a  zápisu  dioro  Tnměs  v  latiiiském  jar 
zyku  sepsaných  a  nazviee  od  očitých  svědka. .,  PřipomMune  zde  sviá- 
Stě  Tomááe  Ebendorfera  z  Hasdbaohn  demi&  o  jednáiach  poslanců 
na  sněmu  Basilejském,  pak  obSirný  traktát  Jana  de  Ragusia:  Tnute- 
tns  quomodo  Bohémi  redncti  šunt  ad  unitatem  eecleriiae  1431  —  1433. 
Denník  tento  mnohými  důležitými  Ustiaamí  opatřen.  Tomái  Ebendor- 
fer  byl  sám  poslancem  v  Basileji  a  zprávy  jeho  mají  váhu.  TakftU 
Petr  «  žatce  za.tayil  pamétaotó  o  sním  tomto  v  j^yta  \,ň.M^. 
Jiná  zpráva  pochází  od  Canieria  (de  legationibus  consiKi  BasUieiiwi). 
Adam  Voigt  ve  spisu  Aeta  Kteraria  etc.  uvádí  XXV.  ktindEýdi 
tniktatn  vztahujících  se  na  sněm  tento«  česky  peaaýeh  monopuifii  o 
důleStém  tomto  momentu  v  historii  teAé  neznámé. 

.  Sněm  Basilejský  neměl  žádoucího  výsledeku.  3  nétíviinu  se  poaty 
do  Čech  při&k)  i  poselství  kondtta  pojednati  se  stavy  země  české. 
Po  druhé  pak  vyěli  poslové  čeití  do  Basileji  a  zase  s  nedokončenou 
se  vrátili. s  poselstvím  Eosilia  do  Prahy  kdež  pololen  byl  sněm  a  b4- 
roveň  schůdca  kněžstva  českého  v  koUeji  Karlově  k  času  sv.  MaitiBa. 
Tu  pák  dne  30.  listopadu  1433  se  staly  první  nánduvy  kompaktáta 
učiněno  narovnání  o  čtyřech  artikulích  Pražských  proti  kterým  se  viak 
mnoho  námitek  se  strany  mistru  a  kněží  českj^ch  vyskytlo.  Obsaho- 
vali pak  artíkulové  tito  1.  Aby  přijímání  svátostí  těla  a  krve  boií 
podobojí  spůsobou,  totiž  chleba  a  vúm,  vSem  křesCanům,  v  krátovstvi 
českém  a  markrabství  Moravském  a  na  místech  jich,  kdo  se  v  ié 
straně  přidrží,  bydlejidm,  skrze  knězi  svobodně  bylo  podáváno.  2. 
Vftickni  hříchové  smrtdní  y  a  zviáStě  zjevní,  skrze  ty,  na  kteréž  sluli* 
rozumně  a  vedle  zákona  božího  budte  stavováni,  trestáni  a  včleněni. 


—  6S9  - 

3»  Aby  dovo  batí  od  k&ěží  boiich  a  jáhnů  hodných  sYobodně  a  vérně 
bylo  kázáno.    4.  Nesluái   kněžstvu  času   zákona  milodti  nad  zbožím 
časným  avétsky  panovati/'  —  čtyři  tyto  artiknlové  json  akt  Telmi  po- 
učný.   Objeynje  se  nám  v. nich  seotonimoti  Hontstvi  dolů  s  politídié 
a  8oeialné  své  rýie  a  obmezeni  se  jeho  na  skiomný  ktúh  náboženské 
íivobody.    Táborokýfift  zajiaté  vysvitaly  neMbé  ďasMnosti  tohoto  aktu 
l»ročež  a  meh  horlivý  zbudil  odpor.  —  Politický  poněkud  zájem  má 
psaní  JSigmundoTo  ku  stavům  českým  (6  ěervenéc  1433)  ▼  němž  obje- 
vuje radost  os^d  tim»  že  Čediové  Sfostně  se  sněmem  pojednávají  a  na- 
vití dává  že  jej  papež  v  Blmě  na  císaře  římského  konmoval.    Sli- 
buje pak,  že  se  nyní  do  Basileji  odebere  a  v  záležitostech  české  ko- 
runy raditi  a  pomáhati  bude.  —  ^^Sigmund  nym  nepřestal  si  dopiso- 
vati s  stranou  přivxženoů  svýoh  v  Čechách  a- jest  želeti  že  kiMřefl^oň- 
dence  jeho  tehdejií  zvláětě  s  obojetnými  pány  z  Růže  všechny  nezpá- 
me»  a  .takž  se  nám  písemních  zpráv  o  novýdi  pletichách  jeho  nedo- 
stává.   O  polijkiokýeh  zmatkách  tehdejěíeh  podává  nám  kronika  Ene- 
aěe  Silvia  a  částečně  i  starái  letopisové  čeiti  některé  zprávy.    O  sněmu 
držaném  1433  v  prosinci  dožly  nás  listíay  jež  se  též  na  vnithu  zprávu 
země  táhnou.    Tímto  sněmem  byt  Aleš  YřeěCovský  z  Bisenburku  na 
zprávoe  země  povýien^  takořka  na  presidenta  republiky  české.    Ale 
za  nim  a  při  něm  stáli  pánové  z  Itíiře  Menhavd  a  Oldřich  jenž  v  skutku 
na  nic  jiného  nepomyžleli  než  aby  se  zase  monarehie  v  Čechách  uvedla 
a  Sigmund  by  se  stal  králem  českým.  <^  Jest  patmo  že  už  -tenkráte 
mobůlný  červ  na  svobodě  české  hryzl  jemuž  tím  snadněji  bylo  ji  kus 
po  kusu  užtípati  .čím  nápadněji  se  jevila  nesjednooenost  mezi  stranami 
Českými.    Vlažní  a  prostřední  Udé  světfttí  i  kněžětí,  zvlažte  veliká 
část  panstva  obávajíc  se  převahy  dfirnokratické^  se  valně  chýlila  k  re- 
akd.    Majestát  krále  Sigmunda  pánům  z  Růie  daný  objevuje,  kterak 
strana  menarchieká  se  zase  z  prachu  zdvihala  snažíc  se  novou  vojnu 
povzbuditi  v  Čechách  k  vyhubení  Husitův.    Kterak  zvláfttě  věc  Tábor- 
sky di  byla  p(ridesla  o  tom  mimo  jiné 'historické  zprávy  i  list  Prokopa 
Hďébo  k  Prokůpkovi  do  ležoní  Plzeliského  poslaný  nás  poučuje.    Yy- 
rostigíci  nesnáze  spůsobily  že  se  cechové  konečně  na  dvě  přímo  ^otí 
sobě  stojící  strany  rozpadly,  na  stranu  panskou  ku  které  i  katolická 
se  přidala  a  na  demokrotskou.    Dožlo  k  nežCastné  bitvě  n  Lipan  v  kte- 
réž demokracie  česká  podlehla.    Zapadnutím  slunce  Táborského  zmo- 
hla se  strana  aristokratská  a  feudalství  vzrůstalo  bez  překážky.    Ště- 
stí pro  Čechy  že  mezi  kaUžníky  bylo  ježte  několik  -rázných  mužů  jenž 
nedali  svobodě  náboženské  docek  zaniknouti  a  ve  zporu  proti  straně 
římské  setrvali    V  čele  jejich  stál  Jan  Rokycaaa.  ^  Ale  císař  Sig-* 
mund  nemeěkal  Ba  hUsiti  o  své  právo.    Když  I.  1434  se  opět  cechové 


-  640  — 

zúéaBtaili  snéma  fiasiI^d[:ébo  oslovil  S^fnmiid  poslance  n  přítomností 
jinýdi  saémovniků  po  éeskuy  projeviv  ie  i  on  jest  cech ,  a  Pražan,  a 
za  cizince  poTažov&n  býti  neciíce,  £e  ani  dledita  ani  lid  čeeký  n«né]i 
právo  jej  vymeziti,  že  po  babiépe  rovnon  řadou  pochází  úd  innže  kte* 
rýi  od  xpkhn  na  trna  český  povolán  byl,  že  otec  jeho  a  velkých  i 
malých  v  požehnané  žije  památce,  a  ie  on  nemá  vroncnéjfiího  přání 
než  aby  drahoa  svoa  vlast  po  toUkerýeh  bootích  zase  v  mim  a  v  po* 
řádku  křesfanském  vykvétatí  nzřel  atd.'*  Avftak  trvalo  ježte  dvé  léta 
než  Sigmvnd  svého  čadě  dofiel»  a  za  krále  Českého  nl^nán  byl.  Kecn- 
paktáta  se  stvrdila  a  mb  b]4  do  Čech  aspoň  vné  uveden,  a  jakž 
.očekávati  se  dalo,  nový  král  osvědčil  znovu  svou  povidiu.  Patná 
reakce  římské  strany  a  utlaCováiií  kaliŽníkA  zbudilo  bnký  odpor.  Boky- 
cana,  jenž  mezi  tím  se  stal  arcibiskupem  Pražským  stál  v  čele  oposice 
též  TáborSti  znovu  zdvihali  hlavu  —  ale  i  nniíchové  se  brzo  zase 
octnuli  v  Prs^..  Odpw  se  udusil,  Bokycana  a  mistři  i  koéži  husit- 
ské strany  se  odstranil  Ale  zase  to  byli  TáboiAti  jenž  proti  zmákar 
jící  se  reakci  povstali.  Roháč  z  Dube  se  svýnd  se  chystal  smovu  vy- 
dobýti svobodu  Čechům  ale  pohříchu  se  zrufiil  záměr  jeho  pááem  hnulo 
Sioun  a  Boháč  hanebně  usmrcen.  Na  vzdor  tomu  nedosáhl  ani  Sig* 
mund,  ani  katolická  strana  zaměřeného  cíle.  Bylo  příliš  mnoho  pH- 
čin  k  nespokojenosti  a  přiliž  mnoho  látek  vzpoury  v  Čechádi  než  aby 
možná  bylo  bývalo  tak  krátkým  časem  úplnou  reakci  s  úspěchem  tam 
zavésti.  Sigmund  umřel  1.  1437  po  něm  nastoupil  Ailvecht,  zatvrzelý 
Němec  jejž  nelze  bylo  přtmíti  k  tomu  aby  se  česky  naučil.  Kterak 
ale  tenkráte  smýélení  v  cechách  stran  národností  bylo  dozrálo  dosvěd- 
čuje spis:  Krátké  sebrání  kronik  Óeskýeh  ku  výstraze  věrných  Óe^ 
ehuvt  o  nimi  jsme  se  zde  na,  stránce  202  zmínili. 

Vlájda  Albrechtova  trvala  příHá  krátký  čas  nežabynadjye  a  obá* 
vání  drahé  strany  se  bylo  uskutečniti  mohlo.  Umřelt  už  roku  1439. 
Trdn  český  o^řel  jeStě  úplněji  nežli  po  vymřei^  Přemydovcd,  nastalo 
bezvládí  nebot  nemožná  bylo  nalézti  oprávněnce  k  vládě  spúsolmého. 
Bylfby  nyní  ovšem  býval  čas  pomýáleti  na  zřízeni  repubUky  České 
avěak  buditelé  mySlenky  takové  byli  dílem  už  mrtví  dítem  nujomocní. 
Táboři  pozbyli  nejen  vrchu  nýbrž  jim  bylo  už  o  jsoocaaost  svou  zápa- 
siti s  reakcí  a  s  konservativní  stranou  panskou.  Kterak  se  mínění 
bylo  obrátilo  v  politických  kruzích  rozhodujících,  o  tom  svědči  tak  avaný 
list  mírný  (od  29.  ledna  1449)  v  němž  stavové  všem  lidem  nynéy- 
ěím  i  budoucím  oznamují  jaký  žel  z  toho  mají  že  roztržení  se  stalo 
v  zemi  po  smrti  ^yslavné  paměti  krále  a  eísare  Bignmnia  pána  non 
seho  I , . .  Čechové  tedy  hledali  nového  krále.  --^  Vedle  rSznic  politi- 
ckými   ale    také    náboženské    vyrůstaly.    Kompaktáta  od    některých 


—  641  — 

yySSicli  člemi  strany  katolické  se  neuznávala,  jiným  zas  ani  kompaktáta 
nečinila  zadost  a  horliK  pro  jich  doplněni.  Takž  ise  národ  i  v  tomto 
oUeda  na  čtyry  hlavni  strany  rozpadl  mezi  nimiž  jednota  páně  Plač* 
ková,  totiž  horlivých  kališnikův  čili  kompaktátistn  měla  převahu. 
Duší  jednoty  této  byl  Rokycana.  —  Náčelníkem  strany  Římské  byl  vy- 
chytralý ale  tnhý  aristokrat  Oldřich  z  Růže  jehož  pletichy  k  úspěchu 
svému  a  k  utlačeni  Husitství  neměly  míry  a  konce.  —  Strana  Tábor- 
ská ale  již  slábla  patrně,  ač  ji  jefitě  Biskupec,  Eoranda  a  Payne  dr- 
želi. Nenávist  stran  druhých  proti  nim  byla  na  nejvýš  vzrostla  a  vy- 
řítila se  na  rytířského  jich  hájitele  Koldu  z  Náchoda  (r.  1441)  ač  se 
tehdáž  boj  povstalý  smířením  zase  ukončil.  Ale  již  1.  1443  znovu  na- 
staly boje  Táborům.  Udrželi  se  sice  i  tehdáž  jakkoliv  ueSťastně  vál- 
číce ale  řady  jich  se  úplně  ztenčovaly,  ba  i  návrh  sněmu  L  1444  smě- 
řoval ku  konečnému  ^omdlení  a  zničení  strany  této.  —  Mezi  tím  země 
domádmi  válkami  vždy  více  a  více  pustošena  a  hubena  byla.  Právě 
když  ku  zastavení  takovýchto  bouří  a  zuření  stran  proti  sobě,  na  radu 
pana  Ptáčka  z  Pirksteina  sejíti  se  mě!  sněm,  uchvátila  smrt  tohoto 
muže  (1444  dne  27.  srpna).  Štěstí  pro  Čechy  že  ztrátu  tuto  nahradil 
Jiří  z  Poděbrad,  jenž  si  byl  brzo  důvěru  národu  vydobyl  prozřetelným 
a  rázným  jednáním.  Ale  proto  pro  všecko  nebyly  rozpaky  země 
odstraněny.  Porady  a  sněmové  se  sledili  až  posléze  Jiří  z  Poděbrad 
uznán  za  správce  země  a  pokoj  v  zemských  věcech  se  zjednal.  Na 
to  pak  1.  1452  nezletilý  Ladislav  syn  Albrechtův  za  voleného  krále 
Českého  uznán.  Ale  již  léta  1457  byl  umřel  zase  král  Ladislav,  a 
Český  trůn  byl  znovu  uprázdněn ,  až  pak  1.  1458  byl  Jiří  z  Poděbrad 
usnesením  stavů  za  krále  zvolen. 

ObSímé  zde  vypravování  historických  události  v  Čechách  za  pa- 
nování krále  Jiřího  považujeme  za  tím  zbytečnější  čím- jasněji  právě 
tato  doba  geniálním  líčením  Palackého  každému  před  oči  se  staví. 
Než  však  poukázati  musíme  na  to  že  ani  tehdáž  nebylo  národu  Če-. 
skému  takového  ještě  míru  dopřáno  jakého  po  tolikerých  pohromách 
jež  ho  potkaly  a  po  tak  trvalých  a  krutých  válkách  by  byl  potřeboval 
aby  uměm'm  a  literárním  působením  se  byl  povznésti  mohl  na  onu 
výši  na  kterou  podstatné  sily  v  něm  se  chovající  jej  poukazovaly. 
Pozorovateli  historie  České  zajisté  neušlo  že  národu  českému  nejprv 
se  snažiti  bylo  o  to,  aby  se  v  státní  jednotě  ucelil  a  upevnil,  neboC 
jinak  by  byl  i  co  národ,  s  individuálností  svou  podlehnouti  musil. 
Splynutí  všech  stran  v  jedinou  pro  příkrost  a  neústupnost  jejich  ne- 
bylo možné  ale  možné  bylo  uspůsobení  takového  vládního  střediště  v 
němž  by  podstatné  síly  stran  těch  aspoň  tak  dalece  se  urovnati  daly, 
aby  na  místo  podrývání  národní  jednoty  nastoupiti  rausily  dráhu  k  je- 

41 


—  642- 

jímn  nq>Ů8obeni  a  upevněni  což  se  nejinače  nežli  pevnou  centrální  vlá- 
dou docíliti  dalo.    Mnosi  ovSem  v  takovéto  vládě  vyhledávali  prostře* 
dek  k  utlačeni  živlův  duSevniho  a  politického  pokroku,  a  proto  strana 
opravovatelů  radikálních  s  nedůvěrou  pohlížela  na  strany  ostatní  ne 
bez  dávod,á  se  obávajíc  že  ti,  v  jejichž  rukou  toho  času  ležela  moc- 
nost a  síla  ji  použiji  k  zavedeni  ůplné  reakce  v  náboženských,    so- 
ciálních i  politických  poměrech  národu  Českého.    Ale  povaha  Jiřího 
z  Poděbrad  nepřipouštěla  takového  obáváni.  Proto  strana  reakce  v  Evropě 
neviděla  v  něm  muže  jakéhož  potřebovala  k  dosažení  záměro  svých  a 
nemeškala  mocnost  voleného  krále  českého  podrývati,  nepřejíc  takto 
národa  českému  potřebného  oddechu*    Jiřímu  nejprv  o  to  se  jednalo 
aby  zachránil  neodvislost  koruny  České  od  cizích  mocností  politických 
i  náboženských.    Panojícím  tehdáž  mocnostem  nade  vše  vadilo  že  hu- 
sita a  ne  katolík  seděl  na.  tránu  Českém.    Tím  ovšem  viděli  že  snia- 
řeny  jsou  snahy  jejich  k  udušeni   husitství  v  Čechách  ježto  za  přední 
směr  si  byli   vytknuli.    Zlomeni  moci  králově  cestou  váleční  a  podrý- 
vání síly  národu  povzbuzováním  živlů  v  zemi  České  mu  nepříznivých 
bylo  nyní  na  denním  takořka  pořádka.    Nelze  tedy  jest  se  diviti  toma 
že  literatura  česká  i  v  této  době  se  ještě  všestranně  nepovznesla  a  ta- 
kové plody  nevydávala  jakéž  ůstrojný  literami  život  v  národě  poža- 
duje.    Život  takový  nevznikl  tehdáž  ještě  v  cechách^  ač  už  v  někte- 
rých odborech  literárních  s  dospělostí  a  zralosti  myšlenkovou  se  pot- 
káváme která  nás  přesvědčuje   že  literní  život  valně  se  zmáhal  pod* 
pórován  a  pěstován  jsa  muži  nadanými  a  povolanými.    Posud  se  ale 
otázky  náboženské,  politické  a  národní  udržovaly  v  popředí,   posud  se 
Hteramí  život  nanejvíc  kolem  jich  otáčel.    Jevi  se  však   že  politika 
už  výše  stoupala  obou  druhých,  an  všecky  okolnosti  k  tomu  poukazo- 
valy aby  se  právě  ji  nejvíce  pozornosti  věnovalo*    Národnost  Česká 
upadajíc    vždy  a  vždy  v  nová  nebezpečenství    jež  poměry   politické 
odstraňovati  neuměly  nalezla  ale  tehdáž  znamenitého  literárního  ochrance 
totiž  spisovatele  přídavku  k  Dalimilově  kronice    ,yPocíná  se  krátké 
sebrání  atd.  o  kterém  jsme  se  už  dříve  zmínili.  —  K  přídavkům  Da- 
limila praví  Hanka—  v  novém  vydání  kroniky  Boleslavské  —  náleží 
také  starý  státní  spis,  jenž  ač  mnoho  přepiatého  a  poněkud  i  pravdě 
nepodobného  obsahuje,  předce  také  mnohé  drahocenné  památky  v  dáv- 
ných  nyní   ztracených  skladatelích   letopisů   českých  uvádí  jichžto  ti- 
tule jedině  u  něho  se  zachovali,  a  kterýžto  spis  zvláSt  jsa  ještě  v  dol»é 
paměti  při   volení  >  Jiřího  Poděbrada  i  Vladislava  Jagelonského  mocné 
působil.^*    Směr  ryze  politický.    ČelilC  on  proti  volbě  Němce  za  krále 
českého.    Sepsán    byl  as  I.   1439.    Máme  za  potřebné  některá  místa 
z  tohoto  sebránie  zde  uvésti,  nebot  jsou  důležitá  i  nám  a  všemu  po^ 


iomstvH:  ^/Šechové  mieliby  eie  pilnie  varovati  a  ve  vší  enainosH 
ivyBtřiekatiy  uhy  v  správu  cizieho  jaayka  a  zvláStie  niemeckého  ne-- 
%p€uili;  nebo  jakož  kroniky  české  evédéiey  ten  jazyk  jest  najlitiejéí 
ku  poroseni  jazyka  českého  a  slovanského.  Se  véí  pilností  vidy 
o  to  pracuje  a  rozličnými  obyčeji  a  Istmi  vždycky  usiluje ,  kterak 
by  ty  jazyky  shladiti  mohl^  i  kterými  koli  obyčeji  a  Istmi  ...  Tu  pak 
vypravuje  kronikář  kterak  když  véž  babylonská  se  stavěla  už  tam 
byh)  NéiQcá  o  Slovanů,  a  kterak  prý  némecký  jazyk  slovanskému  po- 
slohoval.  Zajímavé  jest  tu  uvedeni  domnělého  Majestátu  Ale- 
xandra Velikého  slovanskému  jazyku  vydaný.  Ale  po  hHchu  prý 
Němci  na  vzdor  tomu  pak  vytlačovati  počali  Slovany  a  jazyk  český 
z  Čech  i  z  okolních  zemi  kde  prý  laznianskú  a  také  srbskú  krajinu 
všecko  Tdemeeká  zbier  osáhla  a  osadila^  nebo  v  tiech  krajinách  bylo 
jest  české  a  slovanské  zaZoženie  kořeňme.  O  Karlu  čtvrtém  praví 
že  ačkoliv  jest  velmi  éeskú  zemi  velebily  pražské  miesto  rozšiřoval, 
nčenie  obecné  vněm  spi^sobiv  aj.v.  vSak  proto  vSndy  Niemce  po  zemi 
jest  plodil:  neb  kto  jsů  téměř  po  všech  v  králových  miestech  v  Ce- 
chách purkmistrové  a  konšelé  bylif  Niemd;  kto  rychtáři  f  Niemei; 
kde  Niemcóm  kázali  f  v  hlavniech  kostelech;  kde  Čechem  f  na  kir- 
choviech  a  v  domiech  ...  a  to  dóvod  jest  jistý,  že  niemeckým  ple- 
menem z  niehož  byl  jest  sám  pošel,  mieml  ceskú  zemi  osaditi  a 
Cechy  pomalu  z  nie  vypleniti  ...  Na  důkaz  toho  uvádí  kronikář  že 
prý  už  za  časů  Karlových  nechtěli  na  radnicích  české  žaloby  slyšeti 
než  oémecké,  a  kmety  české  prý  z  Prahy  lstivě  vysadili  ven  na  zemí, 
a  jich  místa  obsazena  jsou  Němci.  Nikdy  prý  pokoleni  německé  z  při- 
rození svého  nemůže  býti  věrno  jazyku  českému!  nebo  pánům  českým 
Libuše  řekla  jest:  „Bnde-Ii  Němec  nad  vámi  vlasti  nebude  jazyk  váS 
dlouho  trvati  atd/'  Sledi  pak  pravé  registrum  všalikých  hříchův  jichž 
se  Němci  na  národu  a  národnosti  České  dopustili.  Pak  připomíná 
kroniku  latinskou  písaře  Ota  jenžto  prý  praví  že  cechové  v  nichž  pravá 
česká  jest  žila  a  kteří  německým  nižádným  podšitím  nejsou  podšiti 
mají  prý  na  kroniky  své  pilně  patřiti  a  rady  i  výstrahy  jich  poslů- 
cbati  aby  v  německou  moc  nepadli,  neb  tu  jest  jich  osidlo  na  hrdlo 
svázané  a  pád  konečný,  neb  jako  jed  v  hřmi  vlit  jsa  jedúcímu  nes- 
maž býti  bez  úraau  ale  neb  smrt,  neb  bláznívost,  neb  jinou  nemoc 
člověku  uvede,  též  moc  německá  v  slovanský  neb  Český  jazyk  uvedena 
neb  zkaženi  toho  jazyka  neb  umenšení,  neb  jinou  vadu  konečně  prý 
přinese  jakožto  vlk  v  stádu,  myš  v  domu  nic  jiného  než  vadu  a  po* 
škození  nčini  taktéž  Němec  v  panování  českém.  Mělihy  tehda  Ce- 
chové nemohúli  z  svélio  jazyka  pána  mieti  na  jiný  slovanský  jazyk 
nebo  na  jiný  kterýkoli  pod  nebem  křestanský  pomysliti ,   acby  bo-^ 

41* 


hatý  nebyl,  jeho  sobie  za  pána  vzieii,  aneb  jich  jazyk  a  jieh  evo^ 
body,  pod  králem  kaidého  jazyka,  kromie  niemeckého,  lépe  etanu., ^. 
Další  svoa  rozpravou  osvěd^je  kronikář  že  byl  horlivý  utrakvista  a 
horli  proto  aby  lidu  Českému  jiného  jazyka  rada  nevládla,  ani  byla 
8  ním  leč  čeeká  a  Cechové  najvice  milovnici  krve  boii;  aby  s  od^ 
pornými  pány  neb  jinými  duchovniemi  niekteraký  khbúcek  lstivý 
nebyl  skován,  jakoiby  potom  jím  a  vSie  zemi  škoditi  mohl.  Na 
konci  pak  spisn  svého  nvádí  literární  curioeum  totii:  Zápis  Atexan-- 
dra  Velkého  slovanskému  jazyku  a  ceskénm  na  bvdude  časy,  jenž 
počíná:  My  Alexander  Filipa  krále .  Macedonsko  syn,  Kozel  Mo- 
narchie  znamenaný  aneb  figurovaný.  Řeckého  království  počátek  a 
póvod.  Velikého  Boha  Jupitera  Syn  a  Pán  Mést  kteráí  pod  Shin- 
cem  a  Miesícem  leží;  Poilapatel  Persanův  a  království  Medského 
obyvatelův.  Pán  Svieta  od  Východu  Slunce.  a£  na  západ  od  Po- 
ledne  ai  do  půl  noci.  Osvícenému  Pokolení  Slovanskému  a  jich 
Národu  aneb  Jazyku  atd.  V  podivné  té  listiné  uvedeno  že  Ale- 
xandr poněvadž  prý  mu  Slované  vždy  věrni  byli  a  udatní  v  bitvách 
bojovnici  pročež  jim  dává  a  potvrzuje  svobodně  a  na  věčné  časy  celý 
díl  země  od  půl  noci  až  do  končin  Vlaské  země  a  země  na  poledni 
aby  v  ni  žádný  jiný  kromě  Slovana  nesměl  se  osídlila,  a  kdo  by  tam 
jiný  byl  má  býti  Slovanův  služebníkem.  Též  dátom  a  svědkové  ne- 
chybí listině  této  jež  na  čtenáře  našich  dnů  působí  as  jako  humori- 
stický Článek  s  rázným  přídechem  ironie,  ale  tehdáž  zajisté  na  jistou 
třídu  lidí  se  vážného  působení  snad  neminula.  My  v&ak  podivný 
tento  článek  toliko  proto  zde  jsme  připomenuli  že  se  vněm  jeví  snaha 
o  povýěení  slovanského  kmene  a  že  se  ho  co  rázného  prostředku  proti 
němectví  v  cechách  použilo.  —  Nelze  nám  zde  rozbírati  zda-Ii  vůbec 
a  jak  dalece  toho  potřeba  byla,  avfiak  uvážíme^li  kterak  se  tlak  dzoty 
vždy  mocným  a  dorážlivým  osvědčoval  na  české  půdě,  uznati  tnusíme 
nutnost  protitíaku  k  uvarování  všelikého  zlého  a  národnost  českou  pod- 
rývajícího. Nejprv  ale  nám  tu  napadá  že  takovito  hlasové  se  ozvati 
mohli  jen  v  národě  který  je  rád  slyšel,  si  jich  všímal  a  směr  jejich 
uznával.  Tomu  zdá  se  že  tenkráte  v  Čechách  už  tak  bylo.  „Jedi- 
nou ctností  vynikali  cechové  toho  věku  nad  všecky  tuším  národy/*  ^ 
praví  Palacký  —  „láskou  k  vlasti  a  k  národu,  čili  jak  tehdáž  říkáno, 
k  jasyku  svému.  Nepřízeň  s  kterou  se  potkávali  co  jinověrci  a  ka- 
cíři ^  u  všech  národu  zahraničných^  poutala  je  úžeji  k  sobě  vespolek 
a  dodávala  jim  odhodlanosti  by  přinášeli  oběti  obecnému  dobru. 
Vlastencův  ušlechtilých  a  výtečných,  jakož  byli  na  přiklad  Hynek  Ptá- 
ček z  Pirkšteina  y  Aleš  Holický  ze  Šternberka  a  jiní  bylo  v  Čechách 
mnohem  více  nežli  v  Němcích  aneb  v  Uhnch;  sam  Jiří  Poděbradský 


—  646  — 

nabyl  proto  Dejvice  lásky  a  moci  v  národu  že  pečoval  přede  vfifm  o 
obecné  blaho  vlastí.  Proto  také  cit  vlastenecký  byvál  hojnější  pn 
straně  podobojí,  nežli  při  straně  pod  jednou,  a  jevil  se  více  v  lidu 
obecném  nežli  u  pánu  urozených.'^  —  Vysvitá  z  toho  že  národ  český 
tehdáž  velikou  kladl  váhu  na  národní  smýáleni,  a  o  povýšeni  a  zve- 
lebeni jazyka  českého  horlivě  se  snažoval.  Husité  ovšem  i  v  této  věd 
nad  katolíky  stáli.  Opisováním  a  čtením  českých  spisů  zvláště  ale 
Husových  valně  se  rozšířila  známost  a  oblíbeni  jich  sobě,  nejvíce 
ale  Táborští  jižto  jazyk  národní  ve  služby  boží  uvedli  širokou  mu  prokle- 
stili dráhu  jakož  i  kališníci,  čítajíce  epištolu  a  «vangelie  při  mši  po 
česku.  Mimo  to  i  v  řízení  zemském  docházel  jazyk  čím  dále  tím  větší 
platnosti.  Nejen  na  sněmích  ho  užíváno  ale  i  do  desk  zemských  uve- 
den byl  na  místo  latiny.  Jestliže  už  za  krále  Václava  IV.  některé 
listy  z  kanceláře  královské  v  českém  jazyku  vycházely  tuC  za  času 
krále  Jiřího  v  rozsáhlejším  ještě  poměru  se  to  stalo,  ano  i  za  hrani- 
cemi konmy  české  zvláště  v  Polště  se  ujímala  čeština  tak  nápadně 
že  jazyk  český  po  nějaký  čas  diplomatickým  se  stal  jazykem  jmeno- 
vitě v  Zátqrském  a  Osvětimském  knížectví,  v  Krakovsku  a  v  Litvě. 
Svědčí  o  ]tom  české  listy  litevského  knížete  Svidrigala  z  1.  1431  pak 
jÍ0é  z  časů  polského  Vladislava.  —  Že  tehdáž  i  města  česká  a  mo- 
ravská ae  horlivěji  ujímati  počala  jazyka  českého  vyplývalo  z  politi- 
ckého a  národmho  hnuti  na  němž  jak  známo  živého  brala  účasten- 
ství. Živel  německý  jenž  se  v  nxck  za  časů  Otakarových  zvláště  ale 
za  panováni  Jana  mocně  rozvinoval  a  ješté  za  Karla  i  Václava  rozši- 
řovati se  nepřestával,  během  válek  husitských  zase  z  nich  se  vytia- 
čoval.  Výsledek  toho  byl  že  jazyku  českému  průchod  se  dobyl  i 
v  řízeni  městském  a  že  zápisy  obecni  v  české  řeči  se  hotoviti  počaly. 
Již  na  pečetích  městských  a  šlechtických,  na  hradech  a  jiných  stave- 
ních jakož  i  na  zvonech  spatřují  se  z  toho  času  mnohé  nápisy  české. 
Na  památku  vyhlášeni  kompaktátů  Čechům  i  Moravanům  vytesal  se 
nápis  český  na  kameně  1.  1434.  Jakož  němčina  v  životě  obecném 
takž  i  latina  v  písemnictví  a  ve  školách  patrně  půdy  pozbývala.  Ve 
Školách  nižších  vyučovalo  se  prostředkem  jazyka  českého  ano  i  ve 
vyšších  školách  přestala  se  čeština  utiskovati  a  vytlačovati  latinou, 
což  zajisté  i  >  na  domácí  vychování  šlechticů  nemalý  mělo  vplyv, 
jelikož  předsudek  už  nepanoval  že  bez  latiny  nemožná  jest  vzdďanost. 
Kterak  se  tenkráte  i  mezi  šlechtici  a  pány  českými  a  moravskými 
láska  k  jazyku  českému  zmáhala  o  tom  nejen  hojné  jich  dopisy  české 
ale  namnoze  i  literatora  česká  svědectví  podává  nebof  nejen  že  už 
vícero  šlechticů  se  s  písemnictvím  národním  obírati  počalo  ale  i  vy- 
•cbováni  domácí  v  domiech  jejich  zajisté  náiodním  se  vyznamenalo  sm&r 


I 
T 


-  64é  -^ 

fetú  sice  by  nebyla  národnost  a  literatura  Česká  v  této  a  v  hned  nu 
to  sledící  době  tak  horlivých  zastavatelů  a  pracovníkův  mezi  álechton 
nalézati  mohla.  Mnoho  snad  k  torna  přispělo  i  to,  že  národ  český 
v  nenávisti  chován  byl  u  cizinců  a  že  synové  vyšších  rodin  jimž  nut- 
no bylo  vyšší  vzdělanosti  nabýti  dílem  z  náboženských,  dílem  z  ná* 
rodních  a  politických  ohledav  cizí  university  navštivovati  nemohouce 
doma  českého  nabyli  jsou  vychování.  Latina  docela  přirozenou  cestou 
během  válek  husitských  ustupovala  nejen  ve  školách  a  úřadech,  ale 
tušíme  mnohem  více  ve  veirjném  mínění.  Němčina  ale  docela  pozbý- 
vala půdy  v  životě  národním  ač  ještě  přece  více  ji  tu  šetřeno  nežK 
potřebí.  Timž  se  stalo  že  některé  vysoce  postavené  osoby  neuměly 
německy  jiné  zase  v  latině  se  neznaly.  Mezi  těmi  jížto  latinsky  ne- 
uměly jmenuje  se  i  Žižka,  král  JiH  z  Poděbrad,  Ctibor  e  Cimburka  i 
jiní ;  pro  některé  z  nich,  aby  aspoň  poznali  spisy  klassikův  přeložili  se 
spisy  latinské  i  řecké  do  češtiny. 

Pokrok  učiněný  ve  smýšlení  národním  a  v  uznávání  českého  ja- 
zyka v  zemích  koruny  České  byl  patrtiý.  Ano  i  na  to  jest  váhu  klásti 
že  nejen  českého  nýbrž  i  slovanského  vědomí  stálo,  a  příbuzenství  Po- 
lákův a  Čechův  se  uznávalo.  Král  polský,  jak  Eneáš  Silvius  píle, 
ptímo  se  projevil,  že  Poláci  a  Čechové  jednoho  užívají  jazyka  a  jednoho 
jsou  původu,  nemajíce  nic  společného  s  Němci.  Ano,  po  smrti  krále 
Jiřího  hlavně  pro  to  byl  Vladislav  jmenován  králem  českým  že  stavové 
od  něho  jakož  od  rozeného  Slovana  povznesení  jazyka  českého  očeká- 
vali. Nicméně  přece  užívání  latiny  ve  spisech  bylo  ješté  dosti  rozší- 
řené a  zvláště  katolická  strana  ve  zmáhám'  se  češtiny  všaliké  nebez- 
pečenství vidíc,  snažila  se  užívání  jazyka  českého  v  církvi  kde  jen 
možná  obmezovati.  Léta  1444  stěžoval  si  Mikuláš  Biskupec  anto 
ctění  biblí  české  se  katolíkům  zapovídá.  Také  němčina  měla  ješté 
dosti  přívrženců,  jak  o  tom  svědectví  dává  list  Táborských  p.  Oldři- 
chovi z  Rosenberka  od  22.  ledna  1443 :  „TajnoC  všie  země  nenie,  když 
ciesař  slavné  paměti  do  zemi  přitáhl  a  nás  s  zeměmi  okolními  smiřil* 
tof  nmozí  dobří  lidé  védie  v  této  zemi,  žel  sme  chtěli  rádi  v  tom 
nuru  trvajíce  po  svých  obchodech  sě  obierati.  Ale  po  jeho  smrti  ne- 
mohlo to  nás  potkati.  Neb  někteří  páni  čeští  usilujíce  německý  jaiyk 
zvelebiti  a  český  v  hlasiech  zemdlíti,  přivedče  Němce  do  země  naší 
chudinu  některých  návodem  na  nejvyšie  zahubili^  míru  slavného  sé  opo- 
vrhše .  .  .  ^<  Živé  svědectví  o  tom  kterak  čeština  k  latině  —  zvláště 
v  životě  církevním  stála  —  podáno  i  tím  že  Hilarius  Litoměřický  ve 
veřejné  disputací  u  přítomnosti  krále  se  odvážiti  směl  kněžím  <»rkve 
€e9ké  vytýkati  že  křest  vykonávají  jazykem  českým  (in  vulgari  bobe* 
mioo)  že  prý  i  mši  po  česku  ^taji.    Takováto  obžaloba,  ač  pledeviím 


-647- 

směrn  církevního  předce  v  sobě  choYata  skrácení  práva  svobodného 
ožíváni  národního  jazyka,  kde  a  jak  toho  národ  na  své  půdě  a  v  svém 
kruha  národním  požadovati  směl,  mohl  a  skutečně  požadoval.    Kato- 
lická strana  vůbec  si  stěžovala  na  to  žé  se  v  kostelich  česko-nábožen- 
ské  písně  zpívají  směru    protipapežského,   a  Hilaríus  zvláště  proti  písni 
„Věrní  křesťané   silně  doufejme^*  atd.  horlil  pnmo  a  proti  Rokycanovi 
že  ji  v  kostelich  zpívati  dává.  —  Zde  též   uveden  býti  zasluhuje  ná- 
hled čenkého  spisovatele  této  doby,  Pavla  Zídka,  muže  jinak  vzděla- 
ného a  myslivého  ale  neosviceného  a  slabého,  stranného  politika,  jehož 
míněni  o  národnosti  a  jazyku  národním  kosmopolitickou  barvitosti  se 
vyznamenává.    Mluví  proti  horlitelům  jenž  jsou  proti  tomu  aby  v  Če- 
chách jiný  nežli  český  jazyk  panoval.    Má  za  to  že  nikoliv  jedním  ale 
rozličnými  jazyky  oděvy  a  j.  v.  se  prospívá  blahu  státu«^*    Jedním 
jazykem  se  nevzdéld  království  ale  rozličnosti  jazykúij  roxicha  a 
lidí.**    Dále   pak  ale  pravi:    Kterýž,  mélliby  v  ohyzdu  českou  řeč, 
ie  by  se  ji  iičiti  nechtěl,  ani  svým  dětem  chtélby  dopustiti  aby  se 
učily  česky,  nemá  se  mu  vécné  dopouštěti  domu  koupiti,  zvláště 
v  Praze.  ^Jsíh  vSak  smýšleni  tenkráte  vůbec  panovalo   objevuje  se 
nejjasněji  slovy  proslulého  Viktorina  ze  Všehrd  jenžto  v  knize  své: 
,y0  právích  a  soudech  země  české**  pravi:  „Má  také  býti  pravý,  při- 
rozený Čech,  ne  Němec,  ne  jiný  cizozemec,  neb  netoliko  v  žádný  úřad 
zemský  od  nejvyššího  až  do  nejnižšího  úřadu  žádný  cizozemec  a  Ně- 
mec zvláště  nemá  vsazen  a  přijat  býti  podlé  práva  ale  také  Němci 
nikdež  nemaji  trpioi  býti  než  jako  jest  za  svaté  paměti  knížat*  a  osví- 
ceného a  svatého  Spitihněva,  za  Břetislava  otce  jeho,  a  za  osvíceného 
a  svatého  Soběslava  bylo   a  za  jiných   knížat   a   králův   potomních. 
Němci  mají  z  země  vyobcováni  býti,  jakož  kroniky  české  všecko  uka- 
zuji a  svědčí.    Neb  každý  král  český,  jakož  jest  Kojata  prvnímu  králi 
českému  Vratislavovi  ode  vši  země  pověděl,  že  máš  od  svých  Čechův 
a  zemanův  čest,  od  cizozemců  nemáš  jenom  lest.  Neb  žádný  pro  dobro 
zemské  cizozemec  do  české  země  se  neobrací,  než  pro  zlé  obecní,  aby 
pod  tím  svého  užitku  mohl  dosici.    A  byliliby  v  kterých  úřadech  ci- 
zozemci, mají  8  nich   ssazováni  býti,  jakož  se  jest  nedávno  za  naší 
paměti  jednomu  i   druhému  stalo,  že  jsou  oba  s  úřadův  kanovnictva 
pro  jazyk  ssazeni;  z  té  příčiny  všem  cizozemcům  zapovědino  jest,  aby 
sebe  Y  zemi  české  žádných  zboží,  ani  zámkův,  tvrzi,  měst,  etc.  ani 
dědin  kupovali.    Pakliby  co  přes  to  který  cizozemec  sobě  v  zemi  kou- 
pil, má  jemu  to  neýprv  odjato  býti,  a  potom  sám  z  země  má  vyhnán 
býti"  ... 

Vážnost,  kterou  jazyk  český  v  této  době  požíval  neděkoval  za- 
jisté   v  takové    míře    své     vlastni    plnosti    a    boha^^sti    jakož  více 


I  '" 

i 


—  648  — 

rázu,  8  jak^m  národ  český  v  husitských   válkách  proti  dzotě  se  byl 
opřel.     Objevená  sila  národu  jej  povznesla,  proklestila  mu  průchodu  ke 
dvorům,  do  kancelářů,  sněmoven  soudů  a  do  síni  panských.    Němčina 
pozbyvši  politické  půdy  v  Čechách  pozbyla  i  platnosti  v  sociálním  ži- 
votě.   Proto  také  i  literatuře  nastala  doba  jařejší  i  počalo  se  písem- 
nictví české  jižjiž   zase   pestřeji  rozkládati  po  všalikých  polích  vědo- 
mosti a  rozmanitější  nabývalo  tvářnosti.  —  Zvláště  listin  českých,  do- 
pisů a  jiných  pomůcek  k  historii   české  dosti  hojných  se  nám  z  této 
doby  dostalo.    Psaní  poselacích  všelikého  druhu  pozůstavil  zvlášté  pan 
Oldřich  z  Rosenberka,  Svamberkové,  Michalovští,  Prokop  z  Rabšteina, 
Jan  z  Cimburku,  Vilém  z  Pernsteina,  Táborští  a  nmozí  jiní,  kterážto 
psaní  pro   důležitost  a  zájem  obsahu  velevážného  místa  v  písemnictví 
českém  zaujímají.     V  dopisech  těchto    zajisté  osoby  ježto  oa  dějích 
veřejných  tehdáž  se  účastnily  vystupují  bezprostředné,  namnoze  takorka 
v  domácím  oděvu  odhalujíce  směry  své  i  účinky  svých  snažení  ^ůso- 
bem  nelíčeném   a   nestrojeným.    Bedlivým   teprv   nahlídnutím   v  tyto 
dopisy  objeví  se  čtenářům  veřejné  některé  charaktery  v  pravém  světle 
a  podává  se  skoumatelům   dějin  teprv  pravá  hlediště  s  kterého  jim 
namnoze    posuzovati  jest  události  historické.    Neméně  však  i  cuněm' 
těmito  památkami  písemními  získá,  neboC  se  jimi  tvořivým  umělcům 
jižto  si  historické  látky  z  této  doby  ku  zpracování  obrali,  omož&uje 
pravého  rázu  a  povahy  osob,  situací  a  dějin  se  dopíditi.    Budef  nám 
o  těchto  dopisech,  zvláště  o  listech   slovutného  Jiskry  z  Brandejsa  i 
jiných  ještě   promluviti.  —  Ještě  větší  pak  důležitost  do   sebe  mají 
akta    veřejná  a  sněmovní.    Viděti  ze  všech  těch  listin  kterak  duch 
občanský  tenkráte  byl  probuzen  v  cechách  i  na  Moravě,  kterak  přední 
mužové  národu  nejen  všemožně  se  snažili  aby  se  konečně  narovnám' 
stalo  ano  i  jiné  občany  k  tomu  měli  by  všemožně  k  navrácení  mim 
a   blahobytu   národního    přispěli.    Takž   k.  př.  v  obecném   provoláni 
sněmu  ke  dni  10.  února  1432  v  Praze  praví  provolavatelé  aby  „všíckni 
páni,  rytíři,  panoši,   zemane  a  města  všech  obcí  k  zákona  božímu  při- 
chylných,  jimž  jest  chvála  boží  a  obecné  dobro  milé,  k  tomu  dni  byli 
bez  meškání;  pakli  by  kdo  meškal  a  k  tomu  dni  nebyl,  tomu  chvála 
boží  ani  obecné  dobro  by  milé  nebylo.*'  —  Taktéž  v  lista  (rok.  1433 
dne  2.  dubna)  kterýmž  poslové  království  českého  v  Basil^i  oznamqji 
stavům  českým  že  na  sněm  ke  -dni  sv.  Trojice  do  Prahy  přijedou  pra- 
veno: „Také  prosíme  již,  vzkazujte  komuž  má  vzkázáno  býti  v  Če- 
chách i  po  Moravě,  a€  na  sněm  ke  dni  položenému  i  s  svými  kněžími 
do  Prahy  se  sjedou,  a  což  se  všech  dotýká,  aC  všichni  radí  a  konec  bí- 
dám rozličným  a  mnohým  nátiskům  a€  již  nčim' . . .  Velikou  pilnost 
přičiňte  a  snažnost  mějte  at  se  skoná  začaté  dobré  a  neprodlévá  • . . 


—  649  — 

♦ 

aby  což  možná  nejvíce  v  hromadn  se  jich  sebralo  a  na  sněm  sjelo, 
neboC  veliké  věci  měly  by  se  již  konati  a  ze  spolka  zavírati'*  .  • . 
Mnoho  podobných  míst  bychom  zde  uvésti  mohli  na  svědectví  kterak 
veřejné  zájmy  se  tenkráte  ukotvily;  ve  všech  vrstvách  národu  se  ozý- 
valy hlasy  by  obecné  dobro  se  v  poradu  bralo  a  žádoucí  m>r  se  v  zemi 
získal.  -^  Již  téměř  každý  důležitý  historický  akt  této  doby  nalézá 
v  listinách  těchto  jistého  podkladu  a  osvětleni,  zvláště  co  se  týká  po- 
měrů sněmu  basilejského  i^  artikulův  pražských.  Mezi  obzvláště  zají- 
mavé ďánky  polítáme  M.  Prokopa  Plzeňského  veřejné,  napomenutí 
k  Čechům,  aby  námluvy  se  sborem  basilejským  učiněné  přijali  a  do- 
konali (r.  1435).  Muž  tento  zhroziýe  se  pokroku  který  se  na  rozum 
a  na  přirozená  práva  lidská  zakládal,  domníval  se  zajisté  že  na  přijí- 
mání podobojí  všecka  spása  národu  českého  spoléhá,  a  že  ztvrzenim 
kompaktátův  již  docíleno  jest  vše  co  národ  český  požadovati  může 
podlé  zásad  právních  a  církevních.  Důvěřoval  se  též  v  stranu  řim;- 
skou  patrně  více  nežli  toho  zasluhovala  v  této  věci  a  maje  za  to  že 
tato  strana  o  rušeni  kompaktát  se  nikdy  nepokusí,  projevil  se  že  „už 
není  příčiny  proč  by  se  cechové  dále  proti  mocem  posazovali  aneb 
války  vedli  na  záhubu  lidi  i  statkův  a  ovšem  duši  naší  české  země.^* 
Není  prý  už  příčiny  proč  by  cechové  jednoty  a  pokoje  nedrželi  leč 
bychom  zamýšleti  sobě  chtěli  abychom  svobodni  jako  říše  byli  anebo 
abychom  ta  zboží  kteráž  jsme  osáhU  a  podrobili  abychom  je  sobě  oso- 
bUi  a  jich  z  rukou  nevypouštěli.  — ■  „TuC  prý  by  Čechové  v  zlou  po- 
věst před  světem  se  uvedli  válčili  prý  by  jen  o  svou  vůli,  povýšeni  a 
pýchu  nechtíce  pána  nad  sebou  míti  atd. . . .  Listem  tím  osvědčil  Pro- 
kop z  Plzné  ovšem  dobré  své  mínění,  ale  též  krátkozrakou  politiku. 
Kterak  světská  i  duchovní  mocnost  Šetřila  kompaktát,  jež  sama  po- 
tvrdila o  tom  historie  podává  svědectví  jasná,  ale  i  listiny  to  potvr- 
zuji s  obzvláštním  důrazem.  Známi  jsou  Artikulové  proti  císaři 
jichž  to  nedrží  y  v  nichž  někteří  stavové  čeští  vedou  stížnosti  proti 
císaři  Sigmundovi  že  závazkům  svým  dosti  nečiní.  Uvedeno  tu  mezi 
devatenácti  Články  též  ku  př.  THnácté  slíbily  aby  žádný  v  Čechách 
cizozemec  nevládl  na  úřadech:  proti  toniu  již  cizozemci  světlé  úřady 
drží  a  sudí,  i  arcibiskupství  spravují  k  velikému  pohanění  jazyka 
českého  a  utištění  pravdy  boží,  i  k  ruěení  a  vyvedení  ze  véech  umluv 
kteréž  s  J.  M.  máme .  .  •  Jiné  podobné  stížnosti  o  nedržení  Čechům 
některých  článkův  kompaktát  se  nalézají  pod  nadpisem:  Tyto  věci  se 
nedržie  smluvené  v  kompaktátech .  • .  Čím  dále  postupoval  čas  tím 
hojněji  se  jevily  listiny  české  politické  i  právní  tak  že  jich  bohatý 
poklad  se  chová  kterýž  se  v  dobé  Jiřího  z  Poděbrad  nápadně  rozmnožil- 
Bylo  by  se  domýšleti  že  vedle  takovýchto  základu  i  systematické 


i 


—  650  — 

déjepidectví  valné  pokro&iti  musilo,  avšak  posud  nepodalo  takových 
piodů  jakovými  by  se  byla  nauka  tato  vědeckým  osvědčila  rázem. 
Z  latinských  kronik  toho  času  nachází  se  spis  Novoměstského  písaře 
Prokopa:  Ghronica  Procopii  notarii  Novae  civitatis  Pragensis  1476. 
Prokop  byl  vyznání  katolického.  Zachoval  se  po  něm  též  zlomek  rý- 
mované kroniky  české  z  kterého  bychom  soudili  že  byl  národního  smý- 
šleni a  nepřál  Němcům.  —  Podotknutí  zasluhuje  též:  Nicolai  de  Bo- 
hemia Chronicon  Bohemiae.  Mikuláš  Čech  byl  (1432—1440)  mnichem 
v  Norimberku  a  sepsal  svůj  spis  na  pobídnuti  Jana  FV.  z  Gonzagy 
markraběte  Mastovanského  kterýž  náhodou  byl  navštívil  klášter  v  němž 
dotčený  mnich  tehdy  přebýval.  Mikuláš  použil  starších  kronik  jmeno- 
vitě Pulkavy  a  j.  také  legendy  a  listiny  a  uvádí  obšírné  rodopisy  vla- 
dařů českých  a  moravských  od  Kroka  až  na  Sigmunda.  —  Obfiírnon 
historii  země  české  sepsal  tehdáž  Eneáš  Sylvius  Piccolomini  (Papež  Pius 
II.)  ovšem  jeden  z  nejvzdělanějších  a  nejzkušenějších  mužův  ^vého  Času. 
Narodil  se  v  Gorsignanu  vSiensku  kde  otec  jeho  se  zdržoval  právě  když  lid 
Sienský  z  města  vypudil  šlechtu.  Obzvláštní  pružnost!  ducha  a  pilno- 
stí se  vyznamenávaje  rychle  postupoval  až  1.  1458  se  i  papežem  stal. 
Kterak  v  Čechách  jakožto  legat  papežské  stolice  působil  jest  z  histo- 
rie známo,  O  jeho  historii  země  České  píše  Veleslavín:  ^^ylvios  jsa 
již  kardinálem  skrze  přičinění  a  pomoc  Jana  Touška  (z  Pacova)  kan- 
cléře Starého  města  pražského  sepsal  jazykem  latínsk^m  dosti  ozdob- 
ně historii  o  českém  národu  a  jeho  správcích,  začav  od  nejprvnějšího 
knížete  Čecha,  až  do  smrti  krále  Ladislava  mladého ,  kterýž  maje  se 
ženiti  v  Praze  umřel,  a  po  němž  království  obdržel  pan  Jiří  z  Kan- 
štátu  a  z  Poděbrad,  to  jest,  až  do  léta  1458  .  .  •  Ačkoliv  pak  mno- 
h}m  se  vidi  že  Sylvius  v  téže  hisorii  své  na  jednom  místě  Cechům 
ukiátil,  a  na  ublížení  a  na  ujmu  dobrého  jména  to  jim  přičítá,  k  če- 
muž se  oni  neznají,  a  což  o  nich  v  pravdě  povědíno  a  důvodně  tvr- 
zeno býti  nemůže,  a  za  tou  příčinou  jí  zamítfýí,  nehodnou  soudíce  aby 
ji  Čechové  čísti  měli,  však  proto  mnohé  se  v  ní  nacházejí  potřebné  a 
užitečné  paměti,  kterýchž  se  jiní  kronikáři  něco  málo  dotýkají,  zvláště 
co  se  za  časův  císaře  Sigmunda  a  krále  Ladislava  dalo,  kdežto  Syl«* 
vius  jest  dosti  obšírný,  poněvadž  toho  věku  živ  byl,  a  některých  věo( 
i  sám  se  dotýkal.  Také  na  několika  místech  chválí  národ  náš,  a  uctivě 
o  něm  mluví ;  dávaje  jim  tu  čest,  že  jsou  smělí,  udatní  a  stateční,  ne- 
atrašlivi  v  nebezpečenství  v  věcech  válečných  zběhlí. ...  On  nejprve 
knížata  a  krále  české,  i  slavné  skutky  jejich  a  tak  historii  českou  ci- 
zím národům  v  známost  uvedl,  o  kteréž  prvé  žádné  vědomosti  neměli, 
a  z  toho  národ  Český  za  divoký,  zhovadilý,  ukrutný  z  Tatarův  a  Scy- 
tův  pošlý  drželi ....  kterýžby  se  nižádným  počestným  buďto  přiroze- 


^  661  - 

njm  aneb  psaným  právem,  ani  dobrým  a  chvalitebným  řádem  nespřa* 
voval  atd/*  .  . .  Jan  Touška  (secretarios  civitatis  Pragensis)  poslal  Syl- 
viovi  Pulkava  a  nékteré  přídatky  z  Dalimila. '  Také  M.  Jan  Papou- 
šek některý  materiál  k  historii  Husitův  podal  Sylviovi,  jakž  tento 
sám  dosvěd(U.  ^^Tyto  kniéhy  dat  mi  Papiísek,  v  nichž  mám  kom- 
paktáta a  mnoho  béhóv  ješto  sé  v  Čechách  dáli.'^  (Viz  Václ.  Ko- 
randy  Poselství  1.  1462.)  Nejvíce  ale  čerpal  Sylvios  sám  ze  sebe  byv 
přímým  svědkem  nejdůležitějších  událostí  v  cechách  v  běhu  válek  hu- 
sitských. —  Balbin  historii  jeho  nad  mim  chválí  vyvracnje  rozličné 
proti  ní  činěné  námitky  a  zvláátm'  důraz  na  to  klade  že  se  Čechům 
stala  čest  mití  dějepisce  papeže.  (Ac  saně  paúcie  gentíhus  ea  felt- 
citas  contigity  vt  hiatoriae  snae  Pontificem  haherent  authorem!  Bal- 
bin Boh.  docta  11.  49.)  Přísně  posuzuje  Václav  Písecký  kroniku  Syl- 
vie vu  v  dopisu  jednom  zBononie  (r.  1510.)  „Aeneas  Sylvius,  cum  nec 
leges  historiae  a  graecís  scriptoribus  traditas  nosset,  et  gladiatoris  pror- 
SQS  animo  ergo  Boemos  esset,  non  magis  vera  de  Boemis  scripsiti, 
quam  Ctesias  íllé  Ctesiochi  de  regione  Indoiiim,  vel  tamblictus  de  man 
magno;  nimirnm  doctus  scribere  historiam  non  a  Thucydide  praestan- 
tissimo  omnium  historíographo ,  sed  ab  illo  Greperio  Colpurniano,  quo 
in  conscribenda  historia  nihil  erat  delbíus.**  —  Pelcl  v  předmluvě 
k  historii  české  praví  o  Sylviovi:  y^Ten  kronikář  sem  i  tam  na  ublí- 
ženi a  ujma  dobrého  jména  národu  českého  píše.^'  —  Nejdůkladněji 
o  něm  pojednal  Palacký  ve  9,Wtirdigung  der  bčhmischen  Geschicht- 
schreiber,"  osvědčiv  že  by  nespravedlivé  bylo  tvrditi,  že  Sylviovi  ne- 
děkujeme mnohá  zajímavá  osvětleni  avšak  sluší  udání  jeho  prozřetelné 
přijímati.  Co  do  smýšleni  byl  Eneas  velký  nepřítel  Husitův,  co  do 
sluhu  si  obtibil  historickou  malbu  za  příkladem  dějepisců  římských*  — 
Že  se  kroniky  tenkráte  i  v  klášteřích  pilně  opisovaly  o  tom  svědči 
mkopisy  tu  a  tam  zachované.  Takž  v  klášteře  Rejhradském  se  chová 
rukopis :  Chronica  Taborensium  (as  od  L  1442)  ve  dvou  dílech  z  nichž 
pi*vm  počíná  s  vystoupením  pražských  mistrů  proti  romanismu  v  nábo- 
ženství a  konči  s  úmrtím  dsaře  Sigmunda  druhý  pak  díl  obsahuje: 
Post  mortem  imperatorís  qnae  acta  šunt  inter  utrosque  etc.  (Přidán 
jest  latinský  článek:  Deus  et  alit  et  alitur  in  divereis  relms.  Du- 
dik  hist.  Rejhr.  kláštera  st.  503.) 

Z  českých  historických  spisův  nejprv  ta  uvésti  sluší  zápisky  v  uve- 
dených už  starých  letopisech  českých,  totiž  pokračování  v  kronikách 
Pnbika  Pnlkavy  a  Beneše  z  Hořovic  Podobných  zápisků  jež  dílem 
tt  opisování  a  doplůovám'  starších  kronik,  dílem  o  sobě  na  spůsob  hi- 
storických monografií  se  shotovovaly  nachází  se  několik,  zvláště  tako-^ 
vých  jenžto  se  výhradná  na  historii  náboženství  vztahuji.    Jiné  zase 


-  652.— 

monografie  z  této  doby  podávají  pomůcky  k  historii  některých  m&t 
českých  a  moravských,  jako  k.  př.  Tábora,  K.  Hradce,  Olomoace, 
Brna,  aj.v.  Yelmi  důležitý,  ač  ne  český,  historický  spis  povstal  ten- 
kráte v  Slezku.  Json  to  historie  města  Vratislavy  od  r.  1440—1479 
jež  sepsal  Peter  Eschenloer  (+  1481)  rozený  v  Norimberku,  od  r.  1455 
do  1481  méstský  písař  Vratislavský.  Toto  město,  jak  známo,  za  časa 
kr.  Jiřího  velmi  živě  si  počínalo  a  podávalo  souvěkému  dějepiscovi 
mnohé  látky  na  které  se  váak  Eschenloer  neobmezil  vypravqje  udá- 
losti svého  času  vůbec.  Nezdržuje  se  při  nepatrných  městských  pří- 
padech uvádí  spíáe  o  čem  v  radě  a  v  obci  se  jednalo,  ohled  bére  i 
na  sněmy  a  schůzky  panské  a  podává  dopisy  a  pamětné  listiny  ve- 
řejných věcí  se  týkající.  Toliko  dobu  1440—1453  Učí  docela  podlé 
kroniky  £.  Sylvia.  Hlavní  vada  jeho  jest  strannost  Byl  nesprave- 
dliv  Čechům  a  zvláště  králi  Jiřímu.  — 

česká  historická  literatura  této  doby  se  patrně  neosvědčila  zvláfité 
jakous  plodností;  ač  že  historická  Studia  se  nezanedbávala,  toho  mnohé 
se  nacházejí  stopy.  Ano  i  všeobecná  historie  se  částečně  pěstovala 
ač  ne  ^právě  ku  nějakému  úspěchu  a  pokroku  v  dějepisné  vědě.  Při- 
pomínáme zde  kroniku  Pavla  Zídka  jenžto  vbistně  jest  částka  Zprá» 
vovny  téhož  spisovatele.  —  Pavel  Zídek  se  patrně  mezi  nápadnéj&i 
literami  povahy  své  doby  počítati  musí.  BylC  on,  jak  Jungmann  praví 
,,muž  svého  věku  učeností  a  obzvláštností  života  památný/^  Narodil 
se  roku  1413  v  Praze  ze  židovských  rodičův,  jimž  unesen  a  ve  víře 
podobojí  vychován  byl,  odtud  vůbec  Žídkem,  jinak  také  Paulns  de 
Praga  a  později  Panlirinem  se  nazýval.  Toliko  jednou  prý  uviděl  svého 
otce  žida,  s  nimž  o  náboženství  srovnati  se  nemoha  navždy  se  rozešel. 
Z  Prahy  se  odebral  na  vyšší  studia  do  Vídně  kdež  k  vyznání  pod 
jednou  přestoupil  a  doktorem  filosofie  se  stal.  Z  Vídně  pak  do  Itálie 
odešel  kdež  některá  léta  strávil  oddav  se  lékařství  a  bohosloví  na  uni- 
versitách Páduanské  a  Bononské*  stav  se  doktorem  v  lékařství.  Napo* 
tom  od  Rezenského  arcibiskupa  na  kněžství  vysvěcen  do  Prahy  se 
vrátil  kdež  1.  1442  přijat  do  počtu  mistrů.  Stal  se  kaaovmlcem  usv. 
Víta  a  měl  i  naději  státi  se  biskupem  litomyšlským  čehož  však  nedosáhL 
Horlivým  jsa  hajitelem  strany  pod  jednou  musil  1.  1448  opustiti  Prahu. 
Nějaký  čas  se  zdržoval  v  Plzni,  v  Krakově,  pak  do  Vratislavi  se  ode- 
bral. Toho  času  právě  mnich  Jan  Kapistrana  v  městě  tomto,  dosti 
zuřivě  proti  českým  kacířům  vystupoval.  Tu  Židek,  ačkoli  s  Čechy 
podobojí  nikdy  se  nesnášel,  doufaje  kanovnictví  své  a  nápad  dědičný 
zí^katiý  aneb,  chtěje  se  Rokycanovi  a  jiným  té  strany  pochlebit! ,  aby 
se  mohl  zase  navrátiti  do  Prahy,  napsal  list  do  Prahy  se  zprávou  o 
Kapistraaoviy  kterak  on  I],usa  i  fiokycanu  to^í,  pobádige  jich,  aby 


-  653  — 

mistry  některé  sem  vyslali  na  védy,  že  jim  pokud  ta  bndon  sám  chce 
ryživeni  dáti.  Avšak  posel  přijav  zaplaceni  a  maje  list  nésti  do  Prahy 
donesl  jej  radě  Vratislavské  kteráž  o  tom  biskupovi  a  Kapistřanovi 
dala  védéti.  Židek  dán  byl  do  vězení  kterého  teprv  na  přímluva  Jiřího  z  Po- 
děbrad zproštěn.  Musil  však  veřejné  ku  přečiněm'  se  přiznati  a  přísahu  slo- 
žití v  ruka  Kapistranovn  že  se  husitství  akacířství  vůbec  odříká.  (18.  května 
1453).  Maje  pak  podniknouti  pokutu  jemu  uloženou  a  na  vynucené  pří- 
sahy se  nevázaje  tajné  do  Prahy  uŠel  a  Rokycanovi  i  mocnějším  strany  pod- 
obojí se  lichotil,  aby  mu  kanovnictví  a  jiné  pobrané  důchody  zase  byly 
navráceny.  Vida  však  že  mu  toho  docíliti  nebse  znovu  do  Krakova 
odešel,  kdež  na  neštěstí  opět  sKapistranem  se  potkav  přičiněním  jeho 
zatčen  a  do  vězení  uvržen  jest  od  kardinála  a  biskupa  Krakovského 
Zbihněva  OleŠnického,  kterýžto  kardinál  listem  (r.  1453)  k  papeži 
Mknlášovi  V.  -o  něj  se  sice  přimlová  a  poklesky  jeho,  mezi  jiným  i 
tím  zastírá,  že  neznaje  práv  sv.  kanónů  s  kacíři  obcoval.  Z  vězení 
pak  propuštěn  navrátil  se  do  Čech.  Y  Plzni  sepsal  latinskou  kniha 
o  dvanácteru  umění  (Liber  vigmti  artium)  spis  to  rázu  encyklopedi- 
ckého velikou  maje  nouzi  a  v  nedostatcích  žije  ani  potřebných  prý 
spisů  od  nikud  dostati  nemoha.  Napotom  žil  v  Praze  v  bídě,  psotě 
a  všeobecném  opovržení.  Král  Jiří  prý  ho  podporoval,  nebof  se  mu 
pilnost  a  učenost  Zídková  Ubila  nevšak  dolezavost  a  smělost  a  to  že 
neustále  na  stranu  podobojí  sočil.  Kdy  vlastně  Zídek  zemřel  neví 
se.  Balbin  praví  že  za  Vladislava  život  dokonal,  a  obsypává  jeho  po- 
vahu chválou  jaké  nikdy  nezasluhoval.  Pravdivěji  vylíčena  jest  ve 
Výboru  z  literatury  české  (I.  st  743).  Přirozená  jeho  povaha,  kte- 
ráž ani  křesťanským  vychováním,  ani  mnohou  zkušeností  v  zemích 
rozHčných  setřína  bytí  nemohla,  totiž  neklidnost,  chlubná  ctížádost, 
drzá  prostořekost,  dolezavost  a  při  tom  neveliká  svědomitost  u  volení 
prostředkflv,  nebyla  s  to,  aby  mu  získala  i  zachovala  lidskou  přízeň. 
Učenost  latinská  byla  mu  nade  všecko,  a  protož  také  nechtěl,  aby 
kněží  v  kostelích  zpívaly  česky,  než  latinsky.  Pamětliv  jsa  původa  svého 
sondil  tak:  že  Židé  mají  vzácni  býti  dokudž  rodf  lidi  slavné  jako 
jest  on.  —  Židek  sebe  patrné  přeceňoval,  upříti  mu  však  nelze  že  'co 
spisovatel  měl  některé  vlastnosti,  jež  obzvláštního  povšimnutí  zasluhují. 
Jest  nám  zde  nejprv  dějepisné  části  jeho  spisů  podotknouti.  Spis  ja- 
kýs ucelený  historický  nepozůstavil.  Kronika  jeho  jest  toliko  část 
Zprdvovny  kterouž  na  tři  knihy  rozdělil.  Praví  sám  v  přípisu  ku 
králi  Jiřímu:  Třetí  (knihy)  jsou  knihy  kroniky,  okazujíc  skutky  prvot- 
ných předkův  Vašich  znamenitější  zlé  I  dobré"  atd Přímo  hi- 
storická stránka  této  kroniky  nemá  nijaké  ceny.  Nejstarší  historie 
vůbec  není  k  potřebě,  novější  se  vyznamenává  svou  tendenci.    Ano, 


-  654  — 

Zídek,  byl  tendeiiJní  spisovatel,  praTy  literami  propagandista  n&bo- 
ženské  a  politické  reakce.  Papež,  římská  církev  a  německý  císař 
inn  stáli  yýáe  nežli  vše  jiné.  O  svobodě  a  pokroku ,  o  samostatnosti 
národní  a  osobné  nemel  ani  ponéti.  Yfialiké  vědomostí  jichž  si  byl 
na  onen  čas  mnoho  byl  dobyl,  nedovedly  jej  na  osvícené  stanoviště  i 
všemožně  se  snažoval  aby  své  zásadní  obmezenosti  průchodu  do  života 
vydobyl  a  otrockým  namnoze  nazorflm  svým  platnosti  získal.  Zpá- 
tečnické  své  tendence  přenesl  do  své  kroniky  spůsobem  věm  nestyda- 
tým neváhaje  nikdy  všaliké  lži  vtrousiti  do  historie  a  to  s  nenkrytoa 
pretensi  aby  jimi  osvědčil  pravdivost  svého  smýšlení.  O  Václavu  IV. 
psal  jako  sprostá]^.  Měl-Ii  vůbec  historických  vědomosti^  byl  to  pouhý 
jen  aggregat,  směsice  zpráv  pravdivých  a  nepravdivých  k  jejichž  sřa- 
dění  a  historickémn  uspůsobení  se  mu  nedostávalo  kritického  dodia  a 
snad  i  potřebné  k  tomu  poctivosti,  a  poměrně  i  nadání,  nebof  v  skutko 
nebyla  tak  skvělá  jak  se  as  sám  domníval.  Co  dějepisec  si  vla«tné 
nejvíce  Škodil  a  na  nejvíc  směšným  se  učinil,  ba  bylo  by  se  diviti  že 
při  tak  rozmanitých  vědomostech  tolik  duchův  blbosti  a  zotročílosti 
v  jedné  osobě  se  pojiti  mohlo,  kdybychom  i  za  našich  dnů  mnohé  vů- 
čihledé  ba  nápadné  příklady  takových  zjevů  před  očima  neměli.  — 
Kdybychom  všechny  ty  hloupé  a  Spatné  věd  které  v  historii  své  chválil, 
a  ty  rozumné  které  tupil,  spolu  se  lžemi  a  klevety  jež  ku  potupě  těch 
osob  přivlékl  jimž  nepřál  zde  uvésti  měli,  mnsili  bychom  opsati  celou 
jeho  kroniku,  v  které  ničeho  sa  nenalézá  čímby  se  dějiny  vyjasnily 
a  co  by  ku  poučení  Čtenářů  přispělo,  leda  snad  že  se  celá  jeví  příkla- 
dem kterak  by  se  kronika  nikdy  psáti  neměla.  —  Kronika  Zídková, 
jakž  zde  už  uvedeno,  byla  obsahem  třetího  dílu  Zprávovny^  kterouž 
sepsal  z  rozkazu  krále  Jiřího  v  jazyku  českém.  O  rozdělení  spisu  toho 
na  tři  knihy  praví  spisovatel:  „První  knihy  drží  v  sobě  naučeni  co 
se  tkne  obecného  dobra  .  .  .  Druhé  knihy  okaziyí  Vaší  Velebnosti 
zprávu  k  osobě  Va&í'^ .  . .  Dále  ku  králi  Jiřímu  mluvě  praví:  „Rač  v  ji- 
stotě věděti,  že  tak  žízním  řádu  a  pokoje  tohoto  království  a  Vašeho 
dobrého  a  zvelebení,  že  bych  měl  pro  pravdu  a  navedení  Vaší  Jas- 
nosti od  Vaší  Jasnosti  umříti,  nebo  hanbu  kteroukoli  trpěti  ,  že  to  rád 
chci  podstoupiti,  a  pravdu  psáti  beze  všeho  pochlebenství,  neb  bych 
nebyl  věrný  služebm'k  bych  Vaší  Jasnosti  nezpravil  o  těch  věcech, 
které  snad  sama  do  sebe  neví,  aby  škodné  byly!  neb  žádný  nemůž 
sám  od  sebe  soudci  pravým  býti.  Které  knihy,  zapomenuv  sám  své 
cti,  chci  Vaším  jménem  jmenovati  Česky:  Jltího  Zprávavna;  neb  tuto 
dává  se  vedlé  času  běžícího  věrná  zpráva  a  užitečnější  nežli  Aristote- 
lova k  Alexandrovi  nebo  Egydia  Říhiského,  ač  sem  jich  nyní  nevi- 
děl.,  .  Píši  jako  věrný  služeboík  Vaš(  Jasnosti  bohdá  všeho  dobrého 


-^    655  - 

žádaje,  a  soukám  ráoy  Tvé  snad  až  do  bolestí ;  ji  mistr  Pavel  z  Pra^ 
hy,  doktor,  Židek  řečený,  a  týkám  nežity  Tvé  bolestivé*' .  .  .  Počíná 
Židek  svůj  spis  rozkládáním  kterak  pan  bůh  z  vůle  a  z  milosti  svéy 
nízké  někdy  osoby  na  královské  stolice  povolal  dokládaje  se  příklady 
biblickými.  Bez  Davida,  Saula,  Abrahama  a  jiných  podobných  v  bi- 
blí uvedených  Židů  se  nedal  tehdáž  platný  historický  důkaz  vésti, 
nelze  tedy  Žídkovi  vytýkati  že  i  on  se  pouze  na  takovéto  osoby  od- 
volával. Přejde  pak  skokem  na  krále  Jiřího  a  praví  že  ho  bůh  ob- 
dam  rozumem  přejasným,  výmluvností,  dobrotivosti  atd.  takže  okolní 
země  neměly  vyšSfho  ani  rovného.  Hned  na  to  ale  mu  předkládá  věci 
které  prý  Jiří  učinití  by  měl  a  bez  nichž  nelze  blahu  vykvésti  v  Če- 
chách. Měl  prý  kostely,  Kartouzy  stavěti,  bosíky  a  vůbec  ninichy  a 
mnišky  povolati,  hroby  svatých  »latem,  stříbrem  a  drahým  kamením 
ozdobovati,  vysoké  lidi  k  sobě  táhnouti  a  jich  rady  poslouchati,  por- 
peze  a  knéze  milovati  a  jich  císaře  poslouchati  a  jejich  kleteb  se 
báti.  Rokycanu  ale  a  kněze  jeho  netrpěti .  .  .  zemi  Českou  škodlivých 
bludů  očistiti  a  vymésti  dočista.  Nejprv  prý  má  král  se  ustanoviti  na  tom 
aby  službu  boží  na  všecky  strany  v  království  svém  rozmohl,  pak  aby  usta- 
novil všecko  království  v  jednostejné  víře  a  sice  —  velmi  silná  potřeba 
obrátiti  všecko  království  ku  poslušenství  papežové ...  a  tu  sledí  kapi- 
tola plná  hořkosti  na  Tábor  a  Husity  vůbec,  plná  chvály  řádu  římského. 
Velikou  tu  Zídek  vede  lamentací  že  se  straně  jeho  nedobře  vede,  sám  se 
za  příklad  vystavuje  řka :  A  já  mistr  a  doktor  nejstarší  Krakovským 
Vídenský y  Padovský,  Bononský ,  Český y  tak  v  Praze  nyní  utlačen 
jsem ,  ie  pes  ví  své  místo  a  bydlo,  a  já  jeho  nevím  /  .  .  .  Žaluje 
že  prý  svátosti  nemají  své  spravedlnosti ,  k.  př.  křest  nemá  své 
spravedlnosti  m  neb  česky  křtí,  a  to  není  forma  se  vším  křesCanstvim 
jedna  ani  prý  voda  nemá  své  fekundacii  totiž  té  spravedlnosti  aby 
olejem  svatým  byla  křízmována  v  tu  chvíli  hdy£  mají  knéží  okolo 
křtitedlnice  choditi,  neb  toho  nečiní.  Křižma  svaté  kde  ber&u  o 
tom  všecko  křesťanstvo  pochybuje  atd.  Biskupův  prý  nemají,  biřmování 
nedbají,  svátkův  nesvětí,  panny  Marie  necti  a  v  svátky  její  dělají, 
v  posty  její  maso  jedí  atd.  . .  .  Před  výmluvností  stran  svobodomysl- 
ných zdá  se  však  že  měl  Zídek  přece  nějaký  respekt  neboC  praví: 
Pékné  mluví  jako  andélé  ale  skutky  mají  prostě  ďábelské.  Koneč- 
ně radí  králi  aby  žádal  od  papeže  moudrosti  patriarcha  neb  legata^ 
ať  přijeda  do  Cech  zřídí  Jcnézi .  .  .  Ovšem,  tu(  by  byl  b^val  všemu 
konec  učiněn  co  Zídka  bolelo.  —  Aby  krále  ještě  lépe  přesvědčil,  líci 
mu  zřídla  všeho  neštěstí  v  Čechách  a  tu  uvádí  tré  příčin:  nejprv  ka- 
lich: jakož  na  Tyné  obraz  Vaší  Jasnosti  ukazuje  s  mečem  m£zi 
kalichy,  jesto  by  bylo  lépe,  by  byl  tu  obraz  Panny  Marie,  matky 


_  656  - 

boží .  . .  pak  kněžské  zboží  a  tajni  závist  mezi  králem  a  některými 
pány.  Badi  Jiřímu  aby  neposlouchal  pánů  jenž  k  válce  radí.  Válka 
prý  —  praví  mezi  jiným  —  má  nuti  věrné  spojence  papeže,  císaře,  a 
bez  jich  vůle  nemá  počata  býti:  ale  válka  Jiřího  prý  jest  proti  nim 
a  vSemu  křesfanstvu.  Jinaké  důvody  proti  válce  jež  Zídek  uvádí  jsou 
ale  dosti  podstatné.  Co  ale  o  válce  o  kalich  mluví  jest  malicherné 
ano'  i  přímo  směšné.  „Neprovede  prý  toho  král  proti  písmu  vSedi 
svatých  doktorův  a  proti  obyčeji  všeho  křesťanstva ,  a  artikul  tento 
prý  sám  sebou  padne.''  —  Špatný  prorok  ten  Zídek!  Artikul  nepadl 
nebot  nepadli  protestante  až  posud.  Co  pak  ale  o  kněžském  zboží  a 
mravu  mluví  jest  rázně  mluveno  a  neprojevil  se  ani  Hus  ani  který- 
koli jiný  přivrženec  jeho  rázněji  o  tehdejším  hospodářství  kněžském. 
Radu  kterou  pak  králi  v  této  věci  dává  nelze  nám  zde  neuvésti:  ,J 
protož  o  to  zboží  rada  by  má  byla  taková:  měl-li  by  pro  to  zboží 
pod  pokutstvím  tak  dlouhý  nepokoj  trvati,  aby  Vaše  Jasnost  dum  je- 
den udělala  všem  kněžim  hradským  i  arcibiskupu  vedle  nich,  a  s  vůli 
papežovu  milosti,  polovici  platův  ujma,  všecky  k  jedné  kuchyni,  k  jedné  piv- 
nici a  k  jedné  dormitoři  sehnati,  a  dnem  i  nocí  hodiny  své  aby  vSickni  zpívali  a 
lekcí  tam  od  mistrův  a  doktorův  poslouchali  a  bez  odpuštění  nikdyž  se 
toulali:  neb  Cech  kdy  vejde  v  zboíí  a  důstojenství,  nebude-li  úzce 
spravován,  jest  velmi  bláznová  věc;  neb  v  Němcích  jsou  taká  na- 
dáni, a  však  není  tak  slyšeti  o  zlostech  velikých^  jako  v  Cechách 
daly  se  ,  .  .  Dále  radí  aby  král  nepokojné  do  Prahy  svolal.  Eněží 
prý  svadili  některé  pány  s  králem  a  bude-li  prý  jich  král  ještě  déle 
poslouchati  neostane  prý  žádného  rytíře  v  Čechách,  ani  husy,  pror- 
sete  nebo  kuřete;  vy  se  budete  bítiy  tlouci  a  mordovati,  a  oni  dobré 
bydlo  majíce  budou  se  vám  v  koutech  posmívati,  a  kdož  bez  sebe, 
ten  tam  ...  Že  zde  kněze  podobojí  míní  vyrozumívá  se  samo  sebou, 
nebot  jiní  neradili  k  válce  proti  straně  katolických  pánů.  Lepších 
rádců  znal  Zídek  a  nedržel  svou  radu  pod  pláštěm.  Nejlépe  prý  by 
pochodil  Jiří,  kdyby  některého  moudrého  legata  kardinála  si  vyprosil 
od  papeže,  ten  prý  by  rok  neb  dvě  léta  po  boku  Jeho  Jasností  seděl, 
sněm  uložil  obojí  straně  maje  deset  doktorův  s  sebou,  a  na  ten  sněm 
pozval  rady  císařovy,  krále  Polského  i  všech  knížat  okolních  ,  .  ,  aie 
nebude-li  chtieti  Vaše  Jasnost  s  jinými  králi  u  víře  se  sjednati, 
tehdy  darebné  jest  rokování.^*  Ba  věru  .daremné  jako  téměř  všecka 
rada  Zídková  jejíž  cílem  a  koncem  bylo  aby  cechy  se  vrátily  k  poslu- 
šenství Říma  a  císaře!  —  Nechce-li  jinak  nejlépe  prý  by  učinil  Jiří 
kdyby  se  trůnu  odřekl  některé  sto  tisíc  vzal,  své  syny  jako  knížata 
opatřil  a  v  pokoji  žil  jak  by  nejlépe  mohl  a  umel .  .  .  Dále  zapo- 
třebí uznává   aby  se   arcibiskup   zjednal,   ale  nevidí  žádného  Čecha 


-^  657  — 

k  toiDii  spůsobbéhó;  lépe  vzíti  za  někoUk  let  legata  móudréhoy  ten 
Uby  byl  zde  místo  arciMshupa  (tepoU  a  deétti  doktory  a  aby 
řídil  knéSstvó  všecko  . .  .  Řád  kl&Sterni  též  Židkovi  na  srdci  ležel  a 
pHi  zavedeni  jaléfi  policie  jetižby  patřila  oMf  rád  byl  a  ahiiba  boží 
bez  méSkaní  se  dala.  Také  i  o  jeptiěkáeh ;  tu  pak  jest  pifnéjsi 
Ittrdže  potřebí  óJby  k  ním  řádný  nešel  a  ord  nikam  leé  e  stráSí 
pilnou  .  . .  Có  dále  mltivi  o  napraveni  kolleji  á  vysokých  škol  pražských 
tofaof  ji^dna  (Sást  jest  pravdivá,  jiná  smSfihá  a  k  véci  nenáležejicí  jiná 
zase  docela  k  ea vrženi.  Pravdivé  jest  kde  pravi  že  ničeni  se  nemůže 
vésti;  \e6  v  upokojeni  mysK  i  těla.  ^^Blahoslavené  jest  mšsto  kaMé 
kteri  fná  v  svém  prostředhíi  stůl  moudlrosU  a  umíní  a  sbtrá  v  se 
miádež  výboméfší  ze  všeho  svéta.  Hned  na  to  ale  misto  aby  ohled 
bral  ňa  éstrojiíost  8kol  a  na  základni  jich  reforiiin  na  pokrok  u  vy- 
iidQíváni'(Selici,  pd^ne  věru  sprostáckým  rozamem  rozebírali  poméry  vnéjSí, 
náhodné,  ne«ice  nepravdivé  ale  toliko  vedlejSf,  opominnv  docela  před- 
tticii  a  diUežitýcb.  Sp&áob  Kčéni  těchto  poměrů  jest  skntečně  dětin- 
ský i  v  tom  pádu  kde  Židek  měl  poKticko-hospodářskou  stránku  věci 
více  na  zřeteli  Bež  kattumi.  —  »,MiloBtivý  tatík  prý  i  matka  nelituji 
iboži  i  peněz  synu  do  Prahy  vyslati**  —  praví  Židek  —  „chtěje 
aby  jsa  vyzdvižen  v  důstojenství  mistrovské,  v  svém  kraji  byl  jako 
slunce  mezi  menšími  hvězdami  vyvýSený;  Z  toho  Praze  pHsloví  mnoho 
dobrého;  nejprv  pokoj  vefa'kýy  vycistšnl  města  ode  všech  kacířm^ 
éeet  veKká  a  pověst  dxdehd.  Ptafský  bakalář  ^  Praíský  mistr ^ 
Piraieký.  doktor  f  Pak  vetíké  zbohacenl  řezníkův ,  pekařův  ^  šenkův, 
90ukeník&v;  neb  jsa  bakaláře  m,  musí  jiný  kroj  míti,  a  mistrem 
neb  dokůorem  opět  jiný  .  .  .  ^  tak  kaědé  řemeslo  by  bohatélo  ;  zlato 
etřibro,  kápě  veliké  vezli  by  do  Prahy  otcové  pro  syny  .  .  .  Tut 
prý  by  Praha  nabyla  veHké  kráay  a  slávy  pro  doktory  a  žáky  a  pro- 
Aež,  nech  prý  král  na  to  pomýlU  aby  bylo  mnoho  dzincův  doktorů  a 
mistrů  v  Prue  .  . .  Raé  vžití  jednoho  doktora  písma  svatého  z  Vídně 
a  druhého  z  lApska  a  třetího  z  Paříže,  a  vsaď  je  ke  vŠem  Svatým 
v  dUe  a  ostatkem  cechy;  tii  má  býti  dvanáct  doktorův.  Též  mi- 
stry vezma^  vsaď  do  veliké  kolleje^  ať  vedle  nich  studenti  se  sem 
kOmouy  a  dej  plnou  svobodu,  jako  jsou  méU  za  císaře  Karla,^*  -~ 
Řekli  bychom  že  to  rada  přiblbělého  kdyby  v  tom  neležel  úmysl  a 
chytrost  právě  jesuitská.  Tímto  ovSem  spůsobem  by  eizota  a  roma- 
ninaas  plným  proudem  byly  znovu  vtékaly  do  cech  a  podryio  a  v  nivec 
se  obrátilo  vše  co  cechové  tolikerým  -  krveprditim  si  sotva  vydobyli.  ^ — 
Dále  pak  radí  králi,  aby  velké  lidi  a  vysoké  k  sobě  táhl  jenž  by 
kolem  ného  jako  hvězdy  i^igasaé  okolo  diince  stáli;  tohoC  prý  králi 
ot>zvládki  potřebi,  neboC  mnozí  ilechtíeové  z  slavn^šla' vyšší  krve 

42 


—  668  — 

vyšli  nežli  prý  on  Jiří.  Také  biskupy ^  dcktorjfj  pány  velhýwij  li- 
dem neznámým  rozUénými  jazyky  a  krojem  rozličným  mela  by 
Vaše  Jasnost  ozdobena  býti,  —  Tedy^netoliko  na  nniversita  i  kolem 
trana  si  přál  Židek  nasazeni  Gizincn>  v  neznalostí  a  kiátkozrakostí 
své  nemaje  oči  pro  nebezpečenství  jenž  z  takového  systému  by  národ- 
ností české  vzrostío,  či  vlastně  nemiýe  pro  ni  smyslu  a  čito.  Nic  mu 
nezáleželo  na  neodvislostí  koruny  české,  na  samorostlé  v  nitru  národu 
ležící  sile,  toliko  okázalost,  vnéjSi  lesk,  uznáni  cizinců  slovem  vSe  čím 
se  politíka  marností  značuje,  staví  on  za  cil.  Ba  neostal  tu  na  půl* 
cestí  statí.  Sel  i  dále  a  projevil  se  co  přívrženec  aristokrade  proti 
všemu  co  živel  demokratický  podporovati  se  zdálo.  Bozepředl  svou  lidu  a 
zemězradnou  politiku  spůsobem  kterýmž  jasně  a  zřejmě  osvědčil  nejen  po- 
litickou nezralost  ale  vůbec  pavrchni,  nikde  do  hloubky  věd  nevnikajíd 
vzdělanost  ducha,  dokázav  tím,  že  nebyl  s  to  ani  potřeby  národní  podioptí 
ani  poměry  statní  uvážiti,  ba  ani  povahy  lidské  jinače  posouditi  nežU  dle 
vnějšího  postavení  osob,  a  dle  toho,  jsou-li  více  nakloněny  cizoty,  reakci  a 
Bimu  nežli  úspěchu  vlasti  a  národu.  Želí  že  nic  takového,  co  si  přál  a  vy- 
slovil viděti  není  při  králi  Jiřím,  ale  více  prý  znamenati  jest  Že  vy- 
socí a  moudří  lidé  se  utlačují  a  nizcí  zhůru  lezou.  Na  důkajs  toho 
uvádí  že  prý  sám  na  oko  vi4él  pana  Rosenberského  v  radí  pod 
pana  Zdenka  Kostku  sedícího  daleko^  a  pan  Kostka  on  řidlj  a 
páni  vyšší  amen  říkají  potíce  se  na  tváři*  Takž  tedy  obojetný  ari- 
stokrat Rosenberk  byl  ten  vysoký  a  moudrý  utíačený?  —  Aviak  po- 
slySme  dále!  —  Stěžige  si  Zídek  že  prý  i  podkoní  nad  jich  pány  vy« 
zdvihují  se,  neb  berouce  žold  veliký  už  foukají  na  pány,  a  chlap  jefito 
ještě  pluhem  smrdí,  uděliye  sobě  kroj  že  mu  zadek  vně,  a  střevíce 
8  Spid  skoro  na  dva  lokty  a  čepec  ženský,  děravý  a  nebo  tafetový 
na  jeho  hlavě  a  sukně  Štukovaná,  již  fouká  na  panoše  starého  za- 
chovalého . .  .  jako  pán  na  svého  poddacího.  Též  kněží  křičí  rouhavě 
na  papeže,  biskupy,  doktory,  tlačíce  vysoký  řád,  na  mnichy  i  na  mně 
nejstaršího  doktora  který  pro  nemoc  a  také  VaŠí  Jasnosti  ke  cti 
v  Praze  nešťastné  opozdil  sem  eCy  tak  téiké  rouháni  trpél  sem  i 
bití  třikrát .  .  .  Druhdy  bída^  hlad  tře  mi,  ano  kntíi  kasaci  osedli 
fary  a  knížecí  bydlo  mají,  mistři  husáci  koUeje  i  mé  místo  dávné 
osadili  a  požívají^  já  nicř* .  .  .  Nepochybujem  že  se  Zídkoví  zle  vedlo 
stalotse  nejinak  i  poctivějším  lidem,  národu  prospějšnějšim  i  více  do- 
brého a  svobody  přejícím  nežU  byl  on.  O  nedostatddi  svýdi  mluví 
na  mnoha  místech  a  uvedeme  zde  i  následujíd  k  osvětlení  poměru 
v  jakých  Zprávovna  povstala:  „Tuto  pro  ukrácení  mnoho  aet  kapitol 
všemu  světu  přeužitečných  opustím  nad  zlato  dražší,  neb  pán  bůh  mi 
svědek  mé  hlavy  nemocné  nemám  čim  posilovati  v  tak  veliké  pvád. 


—  659  — 

Tví  velebnagt  roskáza]  jsi  mi  dělati  a  k  IVó  Miloati  nechoditi,  než 
až  bych  vSecko  dokonal,  teprva  abych  s  knihami  k  tvé  Milosti  přiéel 
věda»  že  od  nikndž  nic  nemim  .  •  *  Kněžstvím  sobě  v  Praze  nic  do- 
býti nemohn  neb  nechci  vésti  ř&da  husitského  kteří  jsou  silně  všecky 
ftiry  v  Praxe  osadili  a  lidi  bezděky  ženoa  k  své  víře,  jakoby  řekli, 
kdo  nechce  s  námi  tancovati »  toho  obarvěme.  Takt  sem  já  pohříchu 
oberván,  že  jsem  v  Praze,  jsa  řádu  nejvyššího,  nejvíce  sem  utlačen  . . . 
ana  na  mne  bídného  lidi  kváéí,  křičí :  Protivnice,  ruhači  boží  y  ještě 
té  drží  čert  v  Praze,  a  jini:  nemůžem-li  tě  otráviti,  ale  musíme  tě  do 
hiáy  atd.  •  .  .  Pak  tuto  ještě  k  mé  bídě  rozmnožení  Vaše  Jasnost  na 
mě  práci  přetěžkou  uložila,  abych  Vaší  Jasnosti  sepsal  zprávu  králov- 
skou i  kroniky^  skrze  kteréby  Vaše  Jasnost  se  zpravovala  a  králov- 
ství, již  pohříchu  větší  straně  zkažené  v  pokoj  uvedb.  Tot  bohdá  věrně 
spisuji  a  nevím,  bude-lí  Tvé  Milosti  přijemno'^  • .  .  Jest  patmo  že  se 
král  v  knize  této  nemnoho  takové  mondrosti  dočetl  které  by  byl  v  po- 
měrech svých  ku  zdaru  země  a  národu  českého  byl  použiti  mohl,  také 
pochybujeme  že  drzá,  na  stranických  názorech  založená  přímost,  s  jakon 
Zídek  tu  a  tam  vystupoval  příjempa  býti  mohla  vladaři,  kdežto  se  ve 
spisu  dotčeném  nacházejí  místa,  jako :  PaštueJia  lépe  opatři  své  stádo 
ne£li  Tvá  Velebnost  své  království  aj.v.  —  Ba  všecky  podstatné  zá- 
sady v  knize  této  uvedené  přičí  se  zásadám  dle  kterých  Jiří  zemi  ovlá- 
dati musel  nechtěMi  cechy  v  podruží  Bíma  a  Německa  uvésti  na  něž 
Zídek  přímo  čelí.  Ano  i  v  tom  kde  králi  rádi  aby  se  vysokých 
Udí  chytil  a  chasu  k  pluhu  a  k  řemeslůan  hnal  neleží  nic  jiného 
nežli  povržení  obecného  lidu,  a  nadsazováni  lidí  vysokých,  jakoby  na 
meh  všechen  rozum  a  všechna  spravedlnost  spoléhala*  —  Zídek  také 
nemálo  sebe  vychvaloval.  Pravit  sám  o  sobě,  o  bylinách  a  jiných  při- 
rozených věcech  mluvě:  ^, A  Jsem  tím  jist,  ie  žádný  od  počátku 
světa  těchto  věcí  lépe  a  rozuméji  nesepsal  nei  já ,  a  bohdá  po  mé 
smrti  knihy  takové  ostavím  y  ie  ani  krásnějších  ani  uiitecnéjéích 
nebylo  nikdy  od  pocáíku  světa  ,  . .  Ještě  jednou  přednesu  Sextemy 
před  oci  Vaši  Jasnosti  krassi  neSU  jsou  které  knihy  na  všem 
světě . . .  Tyto  Sextemy  na  než  zde  poukazuje,  latinským  jazykem  psané 
nalezly  se  v  knihovně  Krakovské.  Rukopis  to  v  nápadně  velikém 
formáte  na  359  pergamenových  listech  latinským  jazykem  psaný.**  Ob- 
sahuje encyklopedii  dvacatera  umění,  v  níž  o  gramatice,  logice,  řeč- 
nictvi,  topografii,  počtářství,  hvězdářství,  hudbě,  o  věcech  přirozených, 
vojenských,  školských,  o  lékařství,  o  právu  obojím  světském  i  duchov- 
ním jednáno.  R.  1835  vydal  Mučkovský  v  Krakově  o  spisu  tomto 
zvláštní  úvahu:  „Panli  Panliríni  olim  Paulus  de  Praga  vocitati  viginti 
artium  manuscriptom  librpmt  cujns  codex  membranacens  in  bibliotheka 

42* 


-660  — 

tmÍTersitatÍ6  Jagellomcae  C^aoóvicae  asservatas  Trardovio  ynigo  triboitiir 
a  t.d*  Bylaf  tedy  kniha  tato  Tvdtdovshémk  připisována  á  doSla  tím 
pověstí  knihy  čarodéjftké.  Kterak  Židkova  encyklopedfe  porSstS^té  na- 
byla nevíme  ale  zachovaly  ae  o  ni  dosti  zajímavé  anekdoty  ]ičhž  se 
dočistí  jest  y  časop.  č.  Mosea  1837  sti'.  225.  —  Iv  t^  latinské 
knize  Židek  nezapřel  povahu  svou  a  katolické  své  smýSleni  aniž  opo- 
minnl  £asto  o  sobě  mlnviti,  zásluhy  své  o  lidstvo  v  jasné  světlo  ita- 
vétí  a  též  o  ntrpeníeh  a  neSťÍEistiiýoh  osndeďi  svých,  o  své  cbudobé  a 
svých  žalostech  se  rozhovořiti.  —  „Důležitý  éeským  filologfinoi,**  — 
piuvi  Jitngmann  —  (Čas.  Mns.  1837)  ,jest  tento  hikopis  také  z  ohledu 
na  jména  česká  kteráž  spisovatel  k  latinským  terminům  namnoze  při- 
činil .  .  .  Skoda  Veliká,  že  latinská  jména  na  velikém  díle  bez  počá- 
teční litery  psána  jsoa,  kteráž  podlé  tehdejšího '  obyčeje  červeůoti  bar- 
vou napsána  bytí  méla^  an  se  toho^  v£ak  nestálo  .  .  .  MBmo  to  latína 
onoho  věku  pro  nás  obzvIáStni  těžkostí  zavírá,  a  tak  děje  se  to,  že 
množství  věci  latině  i  česky  jmenovanýdh  nám  předce  jen  nevyložitel- 
nou  pohádkou  zůstává."— •*)  O  jiných  ještě  ápisecfa  jež  prý  Pavel 
Zídek  shotovil  doSla  nás  toliko  zpráva  nikoliv  aié  spiSy  samy.  Se- 
psal prý  totiž  radě  Starého  i  Nového  *  měst  Pražských  nějaký  nyní  ne- 
známý traktát  český :  „O  vážnosti  konSelské  hlavních  měst  a  jicli  mra- 
vech." —  Bajky  (plus  quam  mille  fabiilaé)  jež  u  vězení  bcapochyby 
latinsky  sepsal  byly  prý  inu  tikradeny  a  posud  se  neóbjevíljr.  -^  Z  toho 
ze  všeho  vidno  že  Zídek  byl  velmi  pilný'  spisovatel  «  zajisté  muž  vě- 
domý mnohých  věci,  i  právě  encyklopedicky  vzdělaný.  1  sloh  jeho 
český  dosti  plynný  jest  a  srozumitelný,  ale  zdá  se  že  podivným  svým 
se  chováním  k  jiným  učencům  mnbho  nepřátel  ň  spůsobil,  jakož 
i  vychvalováním  sebe  a  učendsti'  své  směSným  se  čiiiil.  Že  ho  strana 
podobojí  nenáviděla,  k  tomu  meta  tuSíme  dostatečné  příčiny,  neboC 
celý  jeho  život  byl  neustálé  horlení  proti  m'.  Jinak  politický  jeho  rozum 
nedosahoval  právě  daleko  a  nebylo  věru  čemu  by  se  král  Jiři  aneb 
i  kdoŽkoKv  jiný  ze  Zprávovny  byl  •  přiučiti  mohl  krt  prospěchu  zákžt* 
stostf  veřejných.  Poslušenství  papežovi,  poddání  se  německému  císaři, 
připuštěni  cizoty  do  živlů  národníeh,  povýšení  aristokracie  'a  ponížení 
lidu  —  proti  tiJLOvýmto  jeho  zásadám  právě  národ  Český  už  po  dlouhá 
léta  zbraní  se  zasazoval,  a  teď  všickni  spisovatielé  strany  pokroku  by> 
átřejším  rozumem  nežli  byl  Žídkův  je  odrtritali.  H^acházel  se  tedy  Zí- 
dek i  literárně  na  překonaném  už  stanovišti  a  v  přímé  oposici  s  pa- 
nujícím veřejným  míněním  v  Čechách.  Těch  několik  aristokratův, 
knězi  a  něco  duchem  opozdilého  lidu  jenž  při  straně  jeho  stáli  nesta- 
čilo na  povznesení  jména  spisovatele  jenž  pro  zpátečnické  své  směry 
všeobecnému  povržení  propadl.    Že  při  objevené  strannosti  a  vůbec 


—  661  — 

při  vlaptpostech  $yý.ch  nejméně  schopnosti  měl  k  dějepisectvi^  netřeba 
zde  teprv  odůvodĎovati.  —  Dějepis  český  se  v  této  době  vůbec  ještě 
lieproprac9val  k  nijaké  důkladnosti  a  yýái».  Nebylo  tehdái  v  Cechách 
kdožbjr  se  bjl  po  bok  postaviti  mohl  dějepiscům  souvěkým  Polákovi 
DhigoSovi  '*)  axieb  Uhru  Janu  Thurocovi.  **)  Vedlo  se  historii  ja- 
ko jin^m  vědám  v  Čechách  jimžto  posud  nelze  bylp  v  plnosti  ja- 
kés se  objeviti  pro  n^uhaslé  posud  zájmy  náboženské,  jež  ovšem  i  po- 
litické a  sQciainf  otázky  v  sobě  zahrnovaly^  a  téměř  všechny  literami 
povahy  zaměstnávaly.  Proto  pro  všecko  tu  nelze  domýšleti  se  že 
nebylo  nadaných  a  zvláště  učenců  a  spisovatelů  v  cechách  a  na  Mo- 
ravě jenžto  .by  byly  ^to  bývaly  povznésti  literaturu  národní,  kdyby 
nesfastné  politické  fi  náboženské  rozepře  byly  oddechu  dopřály  a  tak- 
měř  všechny  poněkud  vynikající  síly  národa  do  sebe  nevssávaly. 

Nebudet  od  mista  připomenouti  zde  na  některé  zvláStm'  charak- 
tery české  této,  doby  jenžto,  učenosti  a  spisy  svými  i  v  historii  litera- 
tury české  si  slušného  mista  vydobyli.    Jmenován  zde  býti  musí :  Joit 
z  Rosenberka.    Narodil  se  1.  1430  co  druhý  syn  Oldřicha  z  Rosen- 
berka.    V  roce  dvacátém  byl  na  kněžství  posvěcen,  stal  se  pak  pro* 
boštem  kostola  P^ražského,  pak  mistrem  převorstvi  Strakonického,  Kři- 
žovníkův  av.  Janfi  JTerusalemského  (Maltézův).    Na  biskupství  Vrati- 
slavské povýšen  byl  ].   1457.    Toho  samého  roku  mladší  jeho  bratr 
Jan  jmenován  byl  nejvyšším  hejtmanem   v  Slezku.    Léta  1461   pro 
kázaní  jež  měl  na  Jhfadě  Pražském  proti  přijímání  podobojí ,  obávaje 
se  příkoří  ujpl  z  Priiij  do  Kutné  Hory  a  pak  1.   1465   do  Strakonic 
svolal  pány  katolické,  spůsobiv  tam  jednotu  Zelenohorskou  proti  králi 
Jihmu.    T^  jednota  pak  L  1466  veřejně  proti  králi  povstala.    Jošt 
přijal  vedjEmí  vojska,  slezského  a  táhl  do  boje.    Ale  Viktorin,  nejstarší 
syn  krále  Jiřího^,  v  bitvě  u  M&nsterberku  jej  porazil  nad  čímž  se  Jošt 
nesmírně  trápil  až  I.  1467  v  Nise  hořem  umřel.    Psáno  o  něm  že  byl 
výmluvný  Řečník  a  ^e^skýjpi  i  latinským  jazykem  častá  prý  kázaní  mí* 
vaL    Ale  německého  jazyka   nebyl  tak  mocen  aby  Němc^   kázati 
mohl  pročež  ve  VrMj^avi,  kázaje  vždy  latinského  jazyka  užíval    Co 
spisovatel  neosvědčil  se  tak  velkou  plodností  jako  spíše  bystrostí  ducha. 
Některé  ze  qpískův  jeho  i^choval  Václav  Koranda  (mladší)  ve  sbíroe 
8véi(  ježto  se  ve   .vereýné    bibliotéce  Pražské    chová.    Zajímavý  jest 
spis  jeho :  „'frináct  sprostiy  vajovskj^ch/^  ( Waidspr€lche)  pak  List  krá- 
lovna Johaui^ně.    Mimo  to  psal  také  spis  o  spravedlnosti,  a  podání 
králi  Jiřímu,  o  potřebě  aby  se  král  s  českým  nárpdem  k  ojrkvi  římské 
připojil.  --.  Že  Joštovi  |Um  převeUni  na  .srdpi  ležel  nedivíme  se,  bylf 
on  biskup,  ani^  t4^mu,  ie    dlíve   stoje    při  kráU  Jiřím  n^potom  se 
proti  němu  válečně  zdvihl    Více. nás  zigímá  literární  jeho  působeuL 


—  662  — 

„Znsmexátk  bystrota  mysli  jevila  se  zvlažte  v  tom  co  z  pera  biskupa 
Vratislavského  JoSta  z  Rosenberka  vešlo  ve  zn&most  naSi,  jen  bohužel 
že  toho  až  pfíliS  málo  jest/^  praví  Palacký  o  tomto  muži.  A  v  skutku 
jeví  se  duch  přímo  filosofický  ve  vSech  jeho  spisech.  Le^  byl  i  od 
doktrinář  katolický,  důmyslný  sice  ale  do  některých  věd  předce  jen 
obmezené  měl  náhledy.  V  Listu  královně  Johanné  praví :  ^^Nestane-li 
to  království  v  jednotě  obecné  církve  svaté  a  Římské,  tehda  strach 
že  se  ua  něm  naplní  čtení  kteréžto  dí  že  každé  království  v  sobS  roz- 
dělené zahyne.  A  to  prý  by  se  stalo  kdyby  se  Čechové  rozdělili  na 
několikero  stran,  sami  se  hubili  a  kazili.  Tomu  hy  sé  cizozemci  na- 
s^nieli  a  rádi  by  nás  dorazili  a  zemi  roztrhli .  .  .  DAle  pak  naráží 
na  poměr  vět&iny  v  národě  nedopouště  výkladu  tenkráte  oběžnému: 
Af  páni  svým  houfem  bez  rytieřstva  a  rytieřstvo  bez  panuov  si 
okáže,  tu  bude  shledáno  kto  viec  mohu  zemi  poslúíiti,  pdni-K  čili 
rytieřstvo.  Na  to  praví  že  on  dobře  ví  že  více  jest  zemanů  než  pánů 
a  více  měštanů  než  panofiů  a  nejvíce  prý  sedláků.  Ale  kdož  prý  by 
proto  sobě  nové  rady  dělati  chtěl  nechť  sobe  dá  nový  svět  stvořiti. 
Nelogickým  pak  processem  vyvozuje  jaká  to  nehoda  kdyby  obcováni 
s  jinými  křesťanskými  národy  pro  takové  různice  se  zastavilo  t  svá- 
tostech přijímání,  v  kupectví'*  atd.  —  Nebylat  to  věru  vina  Čechův 
že  jiní  tak  daleko  nebyli  rozumem  pokrodili  jako  oni,  nebyla  to  vina 
strany  rázného  pokroku  že  ostatní  strany  za  ní  pokulhávaly,  a  nej- 
méně za  to  mohla  že  římské  bully  zakazovaly  obchod  s  kacíH 
aniž  se  jim  docela  povedlo  jej  zcela  zameziti.  Že  se  Éím  tenkráte 
ještě  opovážiti  směl  do  záležitostí  národního  hospodi^ví  se  plésti 
jakoby  blahobyt  národů  na  jeho  milosti  závisel  bylo  ovšem  větší  ne- 
štěstí a  menší  čest  pro  tyjLteří  se  tím  obmezovati  dali  nežli  svrženi 
takovýchto  pout  na  něž  se  národ  český  odvážil.  Mohliť  Čechové  bez 
Říma  a  Řím  bez  Čechů  obstáti.  Co  pak  dále  Jošt  o  Žižkovi  podotýká 
jest  přímo  směšné.  Nežijet  památka  vůdce  Táborův  po  čtyřech  a  půl 
století  ani  v  hanbě  ani  v  zlořečenství,  leda  u  blbých  nevědomců,  a  co 
se  věčného  zatraceni  týká  o  němž  pan  biskup  Vratislavský  se  zmínil, 
pochybujeme  že  by  mu  o  tom  jakés  bližší  zprávy  se  bylo  dostalo.  — 
Velmi  pěkně  se  pak  dále  projevuje  o  pravdě  a  bludu,  ale  mělo  by  to 
tutéž  platnost  kdyby  některý  Tábor  ta  slova  byl  pronesl:  Stálost  pravdy 
a  neústupnost  křivdy  tvrdé  boje  mievajL  KdyS  křivda  's  n&pra^ 
vostí  bojvjCf  tehda  obé  neostojí;  a  k  tomu  duěe  a  éest  nenie  pro^ 
dajná ...  Že  Jošt  byl  znalec  lidí  a  pozorovatel  záležitosti  obecních 
osvědčuje  se  každým  téměř  řádkem  který  napsal  jakož  i  to,  že  sa- 
morostlých  myšlenek  byl  schopen.  Nepřál  však  tomu  aby  fid  více 
yěděl  nežli  víře  prospěje  a  jakoby  církev  všecku  moudrost  t  nájmu 


•— 863- 

podržeti  měla  pmvi:  Kto  pak  ze  všech  obecních  lidí  chtie  doktory 
zdélatiy  lépe  by  uéiml  by  je  v  hod  naučili^  neS  přeučUi;  jakož  ctní 
eierkev  svatá  obecná,  že  ucí  lidi  ty  véd  kteréž  jeú  potřebné.    A 
tak  přeuceni  zuostanú  s  těmi  ktož  sú  neuvéřili  .  ,  •  Tento  poslední 
argnment  byl  OTSem  podstatný  a  mohl  jej  snadno   odůvodniti,  méně 
snadno  by  mn  ale  bylo  možná  bývalo  dokázati  že  církev  tenkráte  vy- 
učovala lid  obecm'  věcem  kteréž  mu  byly  potřebné^  kn  duševnímu  zdo- 
konaleni se  a  ku  zlepSení.  jakých  koliv  svých  vezdejších  pomérův.  — 
Ejrásně  ale  končí  Jošt  tento  svňj  list  jako  pravý  filosof:  ,3uď  jakž 
bud^  však  to  víme  že  trapem'  dává  rozum,  protivenství  zkušuje  lidi 
Jako  oheň  zlato,  a  trpělivost  v  protivenstvích  s  mučedlnictvím  přináší 
věčné  odpočinutí  i  život  věčný !"  —  Též  třinácté  šprochův  vajovských, 
poslal  biskup  Vratislavský  1.  1467  králi  Jiřímu.    Jsou  to   pouhé   afo- 
rismy krátká  ale  jadrná  projeveni  zásad  životních  ^  takořka  článkové 
praktické  filosofie,  mezi  nimiž  zajisté  i  některé  staré  české  přísloví  se 
nachází.    JsouC  dosti  zajímavé  a  zasluhují  zvláštního  povšimnutí,  pro- 
čež neváháme  některé  z  nich  zde  uvésti:  Ježek  má  bodliny  a  svine 
štětiny;  zlosyn  najde  zlosyny  a  dobrý  nebude  bez  družiny.    Kmen 
má  vétvie  a  vitvie  ratolesti,  a  řetéz  články.    Snadno  splésti,  téžko 
rozplésti^  lehko  smiesti,  nesnadno  rozdéliti.  —  Nenie  nemúdřejšího, 
než  kto  múdře  mluví  a  zle  činí,  dobré  zná  a  zlé  délá,  a  kto  jinak 
soudí  a  jinak  činí.  —  Nic  spieše  neoklamd  než  potákac,  ukládaly 
licomémík;  a  ten  nejškodlivéjší,  komu  sé  najviec  věří.  —  Kto  sé 
nicehoi  nebojí,  jest  blázen;  kto  všeho,  jest  nemúdrý;  a  kto  se  v  obem 
nepotřebné  zjeví,  jest  neopatrný.  —   Kto  má  přátely  za  mouchy, 
jest  rozpacný;  a  kto  nepřátely  za  lvy,  jest  straálivý.    Ktož  pák 
má  přátely  za  lvy,  jest  srdnatý,  a  nepřátely  za  mouchy,  jest  pře- 
vážný :  a  míra  všem  najlepšie.  —  Kdež  knéžie  a  ženy  šafují,  obecné 
přemistrují;  nebt  j^st  staré  přlshvie:   Nebývaj  tu  hostem,  kdež 
pleš  a  vrkoé  vládne  mastem.  —   Ohně  nelze  upáliti^  vody  utopiti 
a  vetru  zadusiti  a  pravdě  zaliynútL  —  Podobného  rázu  jest  článek 
Joštův  o  spravedlnosti  a   nespravedlnosti  kdež    uvádí  jaké  užitky 
pnnášf  spravedlnost  stálá,  čisté  svědomí,  svobodnou  a  veselou  mysl^ 
dobrých  lidi  přízeň  a  zlých  kázeň,  prostředních  navedení,  protivných 
k  sobě  obráceni*  Účinkové  pak  trvalí  spravedlnosti  že  jsou,  praví  JoŠt: 
Jméno  slavné  pamět  dobrá  a  v  budoucnost  dobrá  naděje,  atd.  Naproti 
tomu  nespravedlnost  pravá  a  spravedlnost  barevná  tyto  prý  věci 
dělá :  Pochlubu  dává,  pověst  netrvalou  činí .  .  .  moudrým  se  neskryje 
a  mocnj^m  neodolá.    Lidí  se  některak  stydí,  boha  se  málo  bojí,  s  jedné 
strany  sbírá  z  mnoha  rozsýpá.    Stavějíc  boří  atd.    K  těmto  článkům 
JoStovým   přidány  jsou  v  rukopisu  také  odpovědi  jenžto  od  jiných, 


-  664  —  • 

snad  od  Korandy  poobázi^jú  Jsou  rázu  oněm  xiocelik  podobného*  «fe* 
ristickébo.  Takž  k.  př.  uvedeno  třinácte  neéprochov  vajověkých  kdei 
mezi  jinými  i  tyto  průpovědi:  Což  komu  přirození  dá  kdež  tomu  než 
nemoudrý  odpírá?  neb  lépe  slušejí  vepři  štětiny  než  svini  jeloni  rohy.  — 
Horší  jazyk  falešníka  nežli  kopí  protivníka  .  .  .  Lepii  J8oa  hnévové 
zjevní  než  úkladové  pokrytští .  .  .  Často  dávi  jeden  den  čomnž  celý 
rok  odpírá  . .  .  Voda  oheíi  uhašuje,  horkost  vodu  vysqšijýe,  a  vilr  fiiiD 
přestává:  ale  pravda  ne  nálezek  přemáhá  a  zůstává!  ,—  JaJiož  odpo- 
věd  na  Joštuv  článek  o  ^ravedlnosti  uvedei^y  Povcíhy  křesťanské 
spravedlnosti  j  kdež  mezi  jiným  i  Husova  průpověď:  Jeden  htuléř 
lépe  za  živa  pro  Biioh  dáti  luž  po  smrti  deset  tisicuav^  O  spra- 
vedlnosti světské  tu  praveno  že  bližní  snadno  od3Uz^ie,  že  sondí  podlé 
množství  a  sama  sobč  jest  sa  právo  ...  Ve  v$em  sobě  jakž  tělo  libo 
povoluje.  Marným  se  líbi.  Hradí  se  sobě  rovnýioi.  Ne  po  pozmnn, 
ale  jde  po  žádosti.  Tak  sobě.  íiní  jakoby  nebylo  smrti  ani  pekla." 
O  Joštovi  z  Rosenberka  mnohá  stojí  svědectví  že  byl  oinž  moudrý  a 
svědomitý  a  v  zemi  na  nejvýš  vážený.  Bychom  i  jiných  opomíjeli 
stačuje  nám  slova  jež  uvedl  Jan  s  Rabšteina  v  pověstném  dialogu  la- 
tinském od  r.  1469  do  úst  Švamberkovi  a  RabŠtelnovi  vložená,  kdež 
Svamberk  jej  nazývá  otcem  všech  stejně  smýšlejících  a  mužem  opatrno- 
sti výtečné  a  i  llabŠtein  přisvědčiye  že  znal  i  osobu  i  moudrost  jeha 
V  tomtéž  dialogu  i  o  jiném  horlivém  přívrženci  strany  katolické  zmínka 
se  činí  ač  nechvalná,  totiž  oHilariovL  (Palacky:  Dějiny  ly*  č.  2.) 

,,Nedbaním  svjrm  spůsobili  císařové  že  moc  papežská  již  také 
líčastna  jest  toho,  co  původně  náleželo  císaři,  takže  když  vláda  svět- 
ská mezi  císařem  a  papežem  rozdělena  jest,  výpravy  proti  kacířům 
již  péčemi  a  náklady  společnými  díti  se  musejí.  Nedokáže  toho  však 
ani  ten  váŠ^  kterémuž  jako  bohu  ste  se  klaněli ,  nedouk  Hílarius 
pražský  děkan,  jíž  náhlou  smrti  sešlý  atd.'*  Proč  nadobyčejnó  vzdě- 
laný a  osvícený  Jan  z  Rabšteina,  sám  katolík,  jednoho  z  nejhorlivějších 
katolíků  nedoukem  nazývá,  tohož  vysvětlení  podává  se  nahlédnutím 
do  pozůstalých  po  Hilariovi  písemných  památek.  —  Maž  tento  si 
získal  za  Časů  svých  jména  „stal  se  nad  jiné  mocnějším  pera,  avšak  nepo- 
zastavil po  sobě  plodův  ducha  takových  kteřížby  posloužiti  mohli  ku 
poučení  netoliko  souvěkých  lidí  ale  i  potomstva."  Tento  úsudek  Pa^ 
lackého  jest  vzhledem  na  doktríny  a  zásady  Hilariovy  docela  spra^ 
vedlivý,  že  se  totiž  čtenář  poznám'm  jich  ničemu  moudrému  nepřiučí, 
ale  pozná  jimiž  horoucí  ziM  odpůrcův  svobody  náboženské  a  vysvětlí 
se  mu  z  jakých  koncíi  vycházeli,  někteří  nejzářivější  nepřátelé  krále 
Jiřího.  —  Hilarius  se  narodil  v  Litoměřicích,  pročež  obyčejné  Litomě- 
řický nazván.    Vychován  u  víře  podobojí  nastoupil  Studia   na  univer- 


-  665  — 

8ité  Pmžské  a  stal  se  1.  1447  bakalářem  svobodný^  uměni  Míkrem 
nmém  čili  doktorem  filosofie  učinén  jest  za  rektorátu  Jana  z  Čáslavi 
r.  1451 9  a  professorera  se  jmenaje  1.  1455.  Později ,  nejspíše  v  Boi- 
noniiy  obdržel  hodnost  doktora  cirkevnich  práv  a  odpadl  od  strany 
podobojí,  od  kterých  dob  Apostaton  nazýván.  B.  1^1  ^j)  kanov- 
oikem  1462  děkanem  kapitoly  Pražské  a  administrátorem  Pražského 
ardbiskapstvj.  Král  Jiří  a  zvláčtá  Kokyeana  neměli  snad  urpntněj- 
fiicb  a  dprázlivějiSích  protivníků  mesi  theology  éeskými  nad  Qilajria ,  a 
pověstná  jest  schůzka  1.  1464  dne  16  září  v  radnici  Staroměstské, 
kde  Hilaríns  odenoa  měl  hádkn  s  Rokycanon  před  králefn  a  před 
pány,  j^ižto  v&ak  výsledek  nebyl  téměř  nijaký,  Hilarios  se  ta  byl 
projevil  o  kompaktátech  že  v  nich  nenalézá  nic  spasitelného  a  že  vů-* 
bcc  jiný  obřad  neuznává  ani  on  ui  celá  strana  jeho  neďi  který  naří- 

v 

zen  jest  církvi  Bimskoni  a  že  by  raději  smrt  podstoupil  nežli  od  této 
brány  nebeské  v  něčem  se  odchýlil  . . .  Ustanovena  nová-  schůze 
na  2.  února  1465  a  ta  trvahi  pět  dni.  Hlavně  tu  podporoval  Hila* 
ria  kněz  Václav  Křižanovský.  Mlnveno  tn  o  učeni  Viklefo,  o  kom- 
paktátech, o  přijímáni  podobojí,  o  primátu  a  autoritě  papežově  a  ji- 
ných podobných  «věcech  anižby  to  množství  řeči  k  něčemu  jinému  bylo 
vedlo  nežli  že  se  strany  ještě  více  byly  rozhořčily.  Václav  ELřižanov- 
ský  Moravan,  který  snad  zároveň  s  Hilariem  v  Benonii  byl  na  kato- 
lickou stranu  přestoupil  a  do  Čech  se  navrátiv  horlivou  zde  propaganda 
vedl  pro  papeže,  při  hádce  dotčené  hlavni  vedle  Hilaria  vedl  slovo 
proti  Rokycanovi.  —  Napotom  Hilaríns  a  Křižanovský  dorážlivými 
denuncíacemi  svými  největáí  toho  byly  příčinou  že  papež  1.  1466  kletbu 
vydal  na  Čechy  a  na  krále  Jiřího.  Když  se  pak  1.  1467  k  válce  schy* 
lovalo,  odebral  se  Hilarius  s  jinými  kanovníky  kapitoly  Pražské  do 
Plzně  kamž  i  klenoty  kostelní  odnesli.  Odtud  pak  brojil  neustále 
s  jizlivou  horlivostí  proti  králi  a  proti  Husitům ,  pokutami  církevními 
nutě  katolíky  aby  se  dali  pod  korouhev  povstalců  jimž  Zdeněk  Kóno-* 
pištský  ze  Šternberka  byl  vůdcem.  Zemřel  pak  Hilaríns  v  Plzni  L 
1467  dne  31  Prosince.  Voigt  (Acta  literaria  II.  pag.  153)  praví  že 
Hilaríus  byl  otráven:  veneno  ut  eratfama  extinctus.  Berghauer  (Pro- 
tomartyr.  poenit )  tvrdí  že  Hilaríus  zemřel  teprv  1468  v  Budějovicích 
což  však  nesouhlasí  z  udámm  Veleslavína,  Balbba,  FeSiny  a  jiných, 
—  Spisů  shotovil  Hilaríns  dosti  velký  počet  a  sice  latinských  i  če- 
ských. Mnoho  dopisů  jeho  vzhledem  na  církevní  a  politickou  historíi 
nedůležitých  chová  se  v  archivu  kostela  Pražského,  z  nichž  Peáina 
některé  tiskeni  vydal.  ,Mímo  to  sepsal  Hilaríus  latmským  jazykem 
spis  o  posloupnosti  arcibiskupův  Pražských,  pak  traktát  proti  nevěře 
některých  čeehův  a  j.  v.    Spolu  č^sky  i  latinsky  sepsán  jest  traktát 


—  666  — 

nazvaný :  Arcu8  géhenuális  t.  LuciSti  pekelné  proti  Rokycanovi  Ce- 
lící. Jiný  traktát  český  jeho  jedná  o  přyímání  pod  jednou^  (proti 
Rokycanovi)  pak  traktát  devíti  kapitol  Janovi  z  Rosenberkay  sveď 
cicí  proti  Jiřímu  z  Podéhrad,  Na  hanebný  tento  traktát  pomýSlel 
zajisté  Jan  z  Rabáteina  kdež  Hilaria  narval  nedoukem,  neboC  se  ve 
spisQ  tomto  jeví  politická  zaslepenost  ultramontánského  praedikatora  vedle 
niž  i  místy  blbé  náhledy  politické  nedopraveného  Pavla  Židka  se  takořka 
liberálními  býti  jeví.  Nestondně  to  Hilarius  zastává  zásady  ježto  zá* 
sadám  národní  a  politioké  svobody  české  vstříc  se  stavíce  znak  vele* 
zrády  na  čele  neson,  aniž  potřebí  ta  ohled  bráti  na  to  že  se  přimo 
osoby  osvíceného  krále  Jiřího  na  nejvýš  urážlivě  dotýkají.  NevíC  tu 
zajisté  čtenář  více*li  mu  jest  povrhovati  drzostí  otrockého  smýSleni 
aneb  politovati  zaslepenost  nedoukovu  která  ze  základů  nejzkáznijSi 
doktríny  ultramontánské  svůj  politický  nerozum  čerpá  a  své  zemBzrádné 
zásady  vyvozuje  a  jimi  odůvodňuje.  Vrozenému  pánn  panu  Janovi 
z  Rožmberka y  kněz  Hildrius^  dékan  kostela  Pražského...  Ahy 
porozuměno  bylo  od  každého  vérného  křesťana  a  zvldité  od  slavné 
koruny  země  České,  proč  páni  kř^stanStij  mésta,  rytířstvo,  jenž  jsu 
pod  poeluěenstvím  otce  svatého  a  netoliko  tiy  ale  véickní  Čechové, 
biskupové,  prelátové,  knížata^  páni,  rytieřstvo,  zemane,  mésta  j  se- 
dláci  i  všichni  k  koruně  příslušející,  jii  nejsú  povinovati  ani  za- 
vázáni nižádným  slibem,  přísahu,  člověčenstvím ,  ani  jakýms  koli 
poddáním  a  povinností  Jiříkovi  z  Poděbrad,  někdy  .králi  Českému^ 
a  aby  uměli  jeho  chytrých  výmluv  se  vy  stříd  a  svých  duěí  podlé 
něho  nezavoditi,  a  ie  otec  svatý  žádného  jemu  bezpráví  neuéinil, 
znamenej  tyto  kniežky  v  nichito  jest  rozdílu  devět.  První  rozdU 
drzí  v  soběf  kterak  Jiřík  nestál  k  právu,  a  ták  odsúzen,  a  k  jeho 
odporu  odpověď.  Druhý,  že  otec  svatý  mohl  jej  ssadiii,  a  příklad 
a  důvod  se  dává  o  císařích.  Třetí  pokládá  tři  příčiny  jeho  ssa- 
zení,  prvně  klada  kacířstvo  neústupné.  Čtvrtý  rozdU  pokládá  a 
vylicuje  druhů  příčinu :  křivú  přísahu.  Pátý  vyliéuje  třetí  sváto- 
krádeže  příčinu.  Šestý  vypravuje ,  kterak  může  otec  svátý  jeho 
v  klatbu  dáti  a  že  jest  u  veliký  čtvrtek  v  Římě  klet.  Sedmý  při-- 
činy  dává,  proč  jemu  otec  svatý  nedal  žádného  slyšení  k  jeho  Žá- 
dosti. Osmý,  že  to  odvolání  kteréž  učinil  v  Pra^e,  nic  jemu  není 
plátno,  aniž  jest  podlé- práva  ucinéno.  Devátý  a  poslední  rozdíl 
drží  v  sobě  mnoho  příčin,  proč  páni  a  města  a  vHckni  Čechově 
nejsou  jemu  povinovati  žádnou  pomocí,  atd.  Tato  jest  osnova  spisu, 
a  Hilarius  během  traktátu  splnil  co  sUbil  a  co  chtěl  i  dokázal  těm 
kteří  už  dříve  jeho  smýšlení  byli  a  důkazů  nepotřebovali.  PřilU  dar 
leko  by  nás  vedlo  kdybychom  měli  všechny  dogmatické  kličky  a  osobní 


~  667    - 

klepy  zde  av&děti  jichž  Hflarios  jakožto  důvodův  proti  králi  Jiřima 
ažÍTá«  N&m  se  zde  jedná  o  princip  který  zastává  a  pro  tento  zavr- 
hovati ransiine  směr,  spůsob  a  literami  působení  tohoto  arcizelota 
kterému  na  ničem  jiném  nezáleželo  a  o  nic  jiného  nešlo  nežli  o  to 
aby  země  česká  a  král  Český  v  poslušenství  svatému  Římskému 
kostelu  a  otci  šišatému  a  jeho  nám^ésťkuom  se  udrželi.  V  zaslepe- 
nosti své  ani  neomlouvá  zrádu  kteréž  se  Řím  dopustil  zrušením  a  umo- 
řením kompaktát  sněmem  Basilejským  povolených.  Pro  takovouto 
věrolomnost,  pro  Karvajalnv  zločin  jehož  se  ukradením  kompaktát  v  Praze 
dopustil :  pro  Kapistranovy  fanatické  radomotandy,  pro  zbrojení  se  ve- 
lezrádců  panských  proti  vůli  národa,  pro  vše  ty  hanebnosti  jimiž  mír 
T  Čechách  se  rušil  a  blahobyt  národu  nemožným  činil  neiná  Hilarius 
slova.  Za  to  ale  učil  „že  kacíř  ve  společnosti  křesfanské  není  nižád- 
ného práva  schopen  ani  účasten^  a  že  papež  co  vrchní  soudce  má  právo 
i  povinnost  zbaviti  jej  vŠí  moci,  všech  práv  a  důstojenství.**  V  tako- 
vémto stavu  že  Jiří  se  nachází  a  že  otec  svatý  oprávněn  jest  jej 
ssaditi  nejen  pro  kacířství  ale  i  pro  křivou  přísahu  a  svatokrádež, 
nebof  prý  se  Jiří  „s  kouzly  obíral,  maje  panny,  báby,  sedláky  a  jiné 
věštce  jako  Saul  a  jim  velmi  věře.**  I  ačkoli  prý  žádného  od  víry 
nenutil  „ale  vnuknul  ářednik&m,  konšelům,  popům  svým:  trapte  je 
jakž  můžete,  já  se  toho  učiním  nevida  .  .  .  Nem'  také  jemu  spomocno 
ale  více  k  zatracení  což  praví,  že  té  přísaze  jest  rozuměl  jinak,  a  že 
nikdy  jest  nemínil  odstoupiti  od  přijímám'  obojí  spůsoby;  neb  pnsaha 
otci  svatému  činěná  jen  jím  samým  má  býti  vyložena** . . .  „Volení  krále 
českého  jest  panské,  ale  korunování  a  uznání  jest  arcibiskupské;  a 
větší  jest  kdo  maže  a  žehná,  než  ten  kdo  jest  mazán  a  žehnán.  Pro* 
tož  by  stokrát  Jiřík  byl  volen,  a  otec  svatý  neb  arcibiskup  na  jeho 
místě  nesvolilby  k  uznám'  pro  hodné  a  slušné  příčiny,  neměl  by  práva 
dědičného  k  zemi  České.**  —  Neméně  rázně  a  odvážlivé  objevil  Hi- 
larius své  zásady  v  listu  4.  července  1467  poslaném  p.  Janovi  z  Ro- 
senberka,  kdež  jej  psaním  obšírným  napomíná  aby  se  od  krále  Jiřího 
ssazeného  odloučil  a  k  jednotě  katolické  připojil  což  neučinili  ve  dva- 
nácti dnech  po  přečtení  toho  listu,  stavuje  před  nim  službu  boží,  jsa 
k  tomu  zmocněn  a  od  papeže  obzvláště  zavázán.  Tuf  píše  mezi  ji- 
ným Hilarius:  Jest  věc  védomá  ie  pán  buh  jehoj^  jest  zemé  všecka, 
místo  sebe  jednu  moc  nejvyšší  diíchovní  usadily  a  jí  všecka  krá- 
lovství porubí;  druhou  moc  světskou,  jenž  z  práva  mela  by  vším 
ěvétem  vlasti.  Tyto  pak  mod  nemohouce  samy  sebou  všem  zemím 
dosti  uéinitiy  i  rozdélily  jsou  se  v  biskupství^  království  i  knížectví, 
moc  duchovní  svou  nižší  m>oc  tu  davši  místo  sebe,  a  moc  svétskd 
také  tak,  aby  moc  moci  pomocná  by  ta.    Co  důstojnost  duchovni 


f# 


—  668  — 

písmem  a  řádem  líéí,  ta  veíebnoet  evétshá  dopamod  má  mečena 
Vysadil  potom  raddu ;  učinil  vás  panstvo.  Jestli  žehy  nemohl  pán 
zemé  svou  mocí,  vy  jemu  máte  toho  dom^d;  chtélliby  pak  scestiti 
a  stramti,  vy  m,áte  jeho  napraviti  a  vidy  pánu  svému  cestu  svých 
předkův  připomínati.  Pakliby  i  ták  cht^l  své  vůle  uíívaMy  a  hu- 
benéjšich  nez  jste  vy,  rady  poslouchati,  máte  pane  hned  na  své 
předky  a  na  čest  spomenouti,  £e  v  tom  jsou  pánům  sxrým  neshoví- 
váli,  v  cemby  nechtél  jich  rady  poslouchati.  Neb  na  biskupa  zemi 
záleií,  aby  víru  kázal  a  lícil  a  na  vás  víry  svaté  křesťanské j  ne- 
stranné obrana;  a  této  zemé  k  zachováni  záleží  pán  zemský ;  neb 
král  dnes  bude  tento  a  zítra  jiný^  ale  rodové  vSdy  zůstávají .  .  - 
Kdyby  vaší  pom^d  jemu  nebylo,  spésný  by  tomu  běhu  konec  byL 
Neb  kdy  není  kdo  pomáhaje  a  ohajuje ,  neni  také  kdo  svou  vidi 
maje.  Vy  v  poselství,  vy  do  Říma,  vy  do  JRíse,  vy  k  knížatům, 
vy  své  pečeti  zavazujete  za  ného,  píšete,  slibujete;  jeho  strana  mlčí 
nikam  se  nevyvalí ,  doma  radí  a  vámi  vždy  nasadí .  .  .  Nepřítel 
pána  boha  tvého  a  náméstska  jeho,  má  býti  také  nepřítel  tvůj*' . . . 
Podlé  Hilaria  tedy  jest  papež  pánem  všech  zemi,  a  světšti  vládni 
moci  jsou  jen  v  službě  jeho  aby  bděli  nad  vyplněním  vůle  jeho.  Či- 
ni-li  sami  proti  ní  nuž,  tnt  šlechta  má  právo,  je  vyhnati.  Aby  pak 
českou  šlechtu  k  tomu  pohnul,  lichotí  ji  a  stavi  ji  v  čelo,  poštiyá  na 
krále  a  v  podezřem'  jej  i  rádce  jeho  uvádí  že  panstvo  zauedbáviýe  ta- 
kořka  jen  tam  je  nastrčí  kde  jiným  mocnostem  vstřic  obejíti  mu  nelze 
svolení  a  pečetí  panských.  Nenít  se  tedy  diviti  že  Jan  z  Rabšteina, 
muž  politických  věcí  zkušenější  a  vůbec  osvícenější,  Hilaria  nedoukem 
nazývá.    A  Jan  z  Rabšteina  byl  též  katolík. 

Rod  Rabšteináv  toho  času  mezi  slavn^ší  byl  řáděn.  Jan  Rab- 
štein  byl  pronotář  a  referendář  papežský,  doktor  práv  círk,evnich, 
rada,  kanovník  u  sv.  Yíta  u  Římské  stolice  mnoho  vážený.  Ač 
knihy  nesepsal  •  a  co  spisovatel  v  pravém  významu  slova  toho  ne- 
vystoupil zasluhuje  předce  podotknutí,  pro  zvláštní  jeho  vzdělanost 
literární,  a  vzácný  politický  bystrohled  jejž  osvědčil  v  latinsky  se- 
psaném dialogu  od  r.  1469.  Co  probošt  Vyšehradský  poslán  byl 
8  Fratinem  de  Yalle  1.  1459  od  krále  Jiřího  poselstvím  do  Říma 
kdež  někdy  co  schovanec  a  pronotář  tehdejšího  papeže  byl  vebni  la- 
skavě přijat.  Po  navrácení  svém  sepsal  dotčený  latinský  dialog,  jejž 
Palacký  uvádí.  (l^ěj.  č.  IV.  č.  z.)  Objeveny  tu  v  rozprávce  této  po- 
vahy předních  mužův  strany  katolické  a  zvláště  urputného  Zdenka 
Šternberka,  pak  Viléma  z  Rabí  a  Jana  ze  Svamberka  a  především 
tu  naznačeno  politické  smýšlení  spisovatele  samého  Jana  z  RabSteina. 
Již  pouhým  tímto  dialogem  osvětlí  se  milovníkovi  historie  nelibý  stav 


-669  - 

▼ěoi  tehdejiioh  v  Čechách  pokud  2  lidské  cáSti  a  tvrdoSiJQOsti  vychi- 
xely,  ale  spolu  i  nejistota  v  jaké  se  katolická  strana  králi  Jiřimn  vstříc 
ifUézala.  ),Když  sem  se  z  Říma  do  Čech  vrátí]'*  —  piše  Jan  z  Rab- 
iteína  —  „nalezl  sena  přátely  své  v  různici  a  svádě,  a  ti  co  dříve 
byli  milovali  se,  brojili  nyni  protí  spbé  v  zéiti  otevřeném.  Divil  sem 
se  a  skonmal  soukromí,  kudy  nám  to  vzešlo  cosi  podobného  Gibelii- 
nnm  a  Velffim ;  ježto  jedni  s  církví  stojíce  pro  vím,  druzi  krále  svého 
se  držíce  od  papeže  ssazeného,  krutou  vedli  mezi  sebou  válku,  a  mnohé 
krvq>rolití,  porážky,  vraždy,  loupeže,  pálení  a  pleněni,  zádavy  paní  a 
paaen  i  jiné  nepravostí  dáiy  se.  Když  o  tom  rozličné  mezi  lidmi  pro^ 
bíhaly  řeči,  náhodou  octnul  sem  se  ve  společností  mužův  urozených  a 
slavných,  ježto  ve  vlastí  nad  jiné  moudrosti  a  vzdělaností  vynikati 
se  xdajL  Zdeňka  ze  Šternberka^  kterýž  od  církve  za  nejvyššího  vůdce 
ve  válce  ustanoven  je^t,  Viléma  z  Rabí,  pána  katolického,  požívajícího 
nemalé  vůbec  vážností  a  Jana  ze  Švamberk  mistra  křížovníkův  Strako- 
nidcých  jenž  mezi  nima  stavil  se  jako  u  prostřed''  ...  Na  otázku 
proč  Rabštein  ze  zemí  latínských  do  cech  pfíšel  odpověděl  on  že  ve 
vlastí  oddati  se  zamýšU  studiem  svým  v  pokoji,  načež  Švamberk  mu 
pravil  že  se  mýlí,  jelikož  ve  hluku  zbraní  není  místa  i&tudiem  pokoj- 
ným. Z  ceiéha  dialogu  vůbec  vysvítá. že  Jan  z  Rabšteina  byl  mužem 
míru-  a  studií  a  že  lépe  v  literatuře  se  ^nal  a  úspěšněji  s  knihami 
itaoházetí  umel  nežli  se  zbraní.  Nejen  že  sám  pravil ;  „Války  já  všude 
oeoávidim  ;*'  dosvědčil  to  i  skutkem  byv  vrchním  velitelem  „Vyšehradu'' 
když  Jiří  do  města  vtrhl.*^  Pozdě  i  neužitečně  sem  tam  běhaje  zme- 
ikal  dostatečné  opatření  hradu  sobě  svěřeného,  jehož  se  Jiří  z  Podě- 
brad zároveft  s  Prahou  zmocnil.'*  (Památky  arch.  I.  st  226.)  Ne- 
ukřivdil  nm  tedy  v  tom  ohledu  Zdeněk  zaměřiv  naň  sloyy  sv.  Jero-^ 
iiýma:  Bonus  in  foro  nuzlus  m  thoro  . .  .  Dále  z  dotčené  rozmluvy 
vysvítá  že  jediný  Zdenek  bez  ohledu  byl  válce  protí  Jiřímu  nakloněn 
a  téměř'  zuřivě  se  zasazoval  o  boj  s  králem  Jiřím  a  stranou  podobojí 
vůbec.  Viděti  jest,  že  Zdeněk  bylskrzna  skrz  proniknut  zkázným  učením 
Híbmovým  a  j^mu  rovných,  a  to  tak  dalece  že  se  projevil  slovem 
^Hsloví:  Kdyby  popel  kulku  nám  dál  za  pána,  ješté  hyeht)m  ji  po- 
slofMhati  měli,  a  dále:  Nejvyšší  právo  jest  vůle  papeiova,  kteréžto 
lidé  všichni  z  potřebí  spasení  mají  poslušní  býti.  Protí  utrakvi-* 
stám  horli:  Mečem  počala  ta  sekia^  mečem  zahynouti  musí.  Vlíd- 
nosti nezasluhuje,  kdo  lidství  nelvodným  se  býti  ukazuje.  Na  kar- 
číře  vynesena  klatba  i  prohlášen  křti;  který  katolík  nepomáhá 
proti  nim,  zaslvhuje  trestán  býti  jako  oni.  Tato  i  jiná  projevení 
Zdeňkova  jež  z  šíři  zde  uvéstí  nelze  dostatečné  podávají  svědectví 
jak  fanaticky  si  počioalkt  strana  řknská  v  Čechách  a  jakými  prostředky 


—  670  - 

se  o  dl  8váj  zasazovala.  Vytýkám  ae  i  Hasitnm  ftoatknuia,  ale  tito-K 
mečem  i  ohněm  vydobývali  národa  svoboda  myilení  snažila  se  stnma 
římská  mečem  i  ohněm  v  odvialost  a  porobu  uvésti.  ČSechy  a  to  po* 
moci  ciiáncův.  —  Z  důkladných  a  celkem  ducha  smířlivého  jevicich 
odpovědí  jimiž  ostatní  vyvraceli  výroky  Zdeňkovy  podáme  zde  toliko 
některá  slova  BabSteina:  ,»Národa  svého  a  vlasti  milování  jest  to  nej* 
vyiSi;  jim  vynikali  někdy  Římané,  a  v  rodině  Dědův  bylo  jako  dě- 
dičné. Bodičové  dávají  nám  jen  život,  vlast  ale  nás  vychovává  a  uči 
dobrý  život  vésti;  kterážto  když  tak  krutě,  tak  hanď>ně  rossápána 
bývá,  kdo  zdravé  mysli  jsa  patřil  by  na  to  bez  žalosti?  JsooC  ard 
přední  někteří  mužové  původové  i  pomocnici  těchto  věci,  ale  jsou  váš- 
němi tak  zaslepeni  y  že  pravdy  ode  křivdy  ani  rozeznávati  neoméji, 
ani  nechtí  ;  jsou  i  lehkého  stavu  lidé,  ježto  neokusivSe  slasti  ve  vla- 
stí)  a  nemoháe  v  ní  pokojně  a  pořádně  s  nic  býti,  hled^  aspoA  ve 
zbouřené  a  pohubené  uloviti  něco.  Zahraniční  sousedé,  kterýmž  moc 
česká  vždy  bývá  k  ostrachu,  nic  o  dobrý  stav  této  země  nedbají  aniž 
jí  lítigi  pohřížené  do  propasti.  Vzdálenějším  ciziacům,  kteří  zde  ja* 
kéhokoli  důstojenství  požívají,  v$e  jedno  jest,  a  vlast  jim  bývá  tam, 
kde  kuchyně  libě  zapáchá.  NaSe  ale  jiné  jest  postavem.  My  zde 
zrozeni  a  vychovaní  mezi  hroby  otcův  svých,  kteiéž  vždy  před  očima 
máme,  ne  ovSem  chudi  a  povrhli,  ne  Uni  ani  odrodilí,  ani  váfoěrai 
tak  zaslepem',  abychom  rozeznati  nemohli,  co  dobrého  jest,  kterak 
bychom  trpělivě  dívati  se  mohli,  ana  vlast  hubí  se  a  hyne  vimždami, 
ohněm,  loupežemi  a  zlými  penězi ^  nenacházím  nikoli.  Kdyby  toho 
ještě  k  vyhlazení  kacířství  nevyhnutelně  bylo  potřebí,  musiti  bychom 
i  v  to  se  podrobiti:  ale  když  ono  i  bez  ohně,  i  bez  ran  krvavýdi  pro- 
vésti se  dá,  bojím  se  aby  potomci  vaši  sami  někdy  pokuty  nésti  za 
zkázy  takové  nemuseli . . .  K  vypuzem'  kacířství  mělo  jiných  prostřed- 
ků v,  ne  ohně  a  krveproliti,  hledati  se,  aby  slavné  toto  království  a 
ušlechtilý  národ  náš  Český  nebyli  tak  nemilosrdně  hubeni*  Vždyt  bůh 
sám,  kdyby  v  Sodomě  jen  třidcet,  ba  dvacet,  ba  deset  spravedlivýdi 
bylo  nalezeno,  bylby  zkázy  na  to  město  nedopustil.  A  kolik  svatýdi 
a  spravedlivých  lidi  hubí  se  v  této  válce  a  uvodí  na  mizinu,  nejen  od 
nepřátel,  kteří  pokojným  nic  neškodívaji,  ale  od  vás,  vás  pravím, 
milý  Zdeňku!  Kdyby  s  opatrnosti  bylo  se  počalo,  bylo  by  našlo  se 
prostředkův  neškodných  k  tomu  cfli  dosti .  .  .  Žalostná  to  jistě  věc, 
že  hynouti  má  tolikeré  ušlechtilostí  poklad,  království  České,  vlast  nej- 
mocnější a  národ  až  na  neveliký  počet  kacířův  nejkřesfanštějšL  P^ 
tříce  na  slavné  a  skvostné  někdy  ústavy  nábožné  v  zemi  této,  na 
bohaté  kláštery,  na  chrámy  koUegiatní  a  &mí  ouhledné,  nyní  válkou 
pro  náboženství  nešťastně  vedenou,  s  většího  díhi  v  suliny  obrácené, 


—  671  — 

maŠem*Ii  adrieti  se  pláiSe  a  vzdycháni?  čteme  ti  spisovatelův  mnohé 
augimavé  ličesi  pohrom  lidsk^chy  ale  kratájiích  nad  éeské  nenajdeme 
žÚnych.  Kolik  ta  rozkotův  a  p&dů  Soisimtskýchl  kolik  pobořeni  Ba* 
bylonal  U  Troje  svízel  trval  deset,  v  Čech&ch  vice  než  dvaceti  let. 
Řím  padl^  neodolav  jednomu  Gallův  ootokn:  Praha  snáSi  jich  více  a 
téiiiehi  a  ještě  stoji  neskrocenA.  Zkázn  Jerusalema  li^iili  áiroce  Josef  a 
Hegeappos:  zkáza  čecfa  n  porovnáni  toho  mnohem  vétSi  jest.  Země 
tato  kdik  má  soasedáv^  tolik  i  nepřátel:  nebof  vSade  lid  obecný  vzteká 
se  proti  mocqémn  národn  českémn.  Viak  Čechie  hradíc  se  udatností 
a  silon  lidu  svého  vyniká  co  pani  nad  národy  jiné  • .  •  Přitomnon 
válku  naši  starSi  kteří  na  to  se  pamatnjí,  nad  předešlou  tak  vzteklou 
pokládají  za  jeSté  mnohem  ukrutnější,  a  seznávají »  že  pokud  Táboří 
krutě  panovali  v  zemi,  nikdy  takového  plenění  mečem  i  ohněm  vídáno 
nebylo  ...  O  poslušenství  najde  se  v  knihách  naaěení  dosti,  a  dosti 
také  už  nabádali  jsme  se.  To  jediné  opakuji,  že  z  oddanosti  ke  sto- 
lici apoštolské  octíi  sme  se  v  časech  nebezpečných,  v  nichžto  již  ne- 
máme jiného  útočiště  nežli  k  tobě  bože  všemohoucí  atd.** ...  Na  Rab- 
šteinovo  vzývání  boha  odsloví  Zdeněk:  „O  soudu  beužím  nemáme  úst 
svých  povznášeti  k  nebi.  Již  dosti  zabývali  sme  se  slovy;  čas  jest 
aby  meč  konal  dílo  své!  Já  jdu  boží  boj  vésti !^'  —  Ku  konci  dialogu 
oslovuje  Babštein  JanaGrassa  jemuž  tento  článek  svůj  zaslal:  „V  ta- 
kovT^chto  tedy  protivenstvích  a  různicech,  výtečný  muži !  trávíme  nyní 
věk  svůj  ve  království  tomto  a  za  štastného  pokládáme  tebe  i  tvé 
rovné,  jimž  dostalo  se  i  chvíle  ke  Štndiim  i  slávy  a  cti  z  uměni,  i 
učeni  akademie  k  obcováni"  ...  —  článek  tento  ač  původně  hitin- 
ským  jazykem  psaný  ale  od  Čecha  pocházející,  i  o  Čechách  jednající 
pHmé  podává  svědectví  že  i  za  časáv  kde  země  česká  v  pravé  anar* 
chii  politické,  sodalní  ano  i  myšlenkové  se  nacházela  předce  ta  bylo 
mužův,  jenž  život  literní  za  pravou  a  trvalou  podstatu  národního  vzniku 
uznávajíce,  naukám  hynouti  nedali  ve  všeobecném  zmatku.  Jest  věru 
želeti  že  muž  tak  učený  a  literatury  milovný  jako  byl  Jan  z  Babšteina 
mnohostranou  svou  vzdělanost  a  patrné  nadáni  své  jakým  větším  8|»- 
sem  neosvědčil,  a  že  se  nám  ani  z  korrespondencí  jeho  nedostalo  ví- 
cero listů.  Zajímavý  jest  český  list  jeho  v  němž  panu  Oldřichovi 
z  Rosenberka  do  Vidně  zprávu  dává  kterak  Jiří  z  Poděbrad  s  jednotou 
svou  vojensky  ku  Praze  přitáhl  (1.  1448.  Datum  die  Aegidii.)  Stručně, 
na  kvap  sice  ale  živě  a  ráznými  tahy  to  podán  popis  stavu  váleč- 
ného za  oněch  dnů  v  cechách. 

Jan  z  RabŠteioa  se  účastnil  poselství  do  Bima  od  Jiřího  z  Po- 
děbrad vyslaného;  nezanechal  však  pohříchu  nijaké  písemní  zprávy  o 
o  běhu  vyjednání  což  tím  vice  želeti  jest  éim  jasněji  právě  on  do  po- 


•-   672  — 

mSrá  časovýoh  nahlédal.  Za  to  vtek  dildSiiébo  mifila  t  literatoíe 
deské  má  zpr&va  o  jÍDem  poselství  krile  Jiřího  do  ňíma  k  papeži  kte- 
rouž pozastavil  Yádav  Koranda   i&ladfii.    Focházett  tento    táž   jako 

v 

starší  Koraoda  z  Plzně  kdež  se  1.  1423.  narodil.  Stadia  sva  na  vy- 
sokých školách  pražských  odbyv  stal  se  1.  1461  ^akalářeia  a  L  1458 
mistrem  svobodných  mném^  L.  1459  byl  professorem  akoHégíatemkoUeje 
Karlovy  1.  1460  děkanem  řakolty  filosofické  a  rektorem  uarversity,  pokud 
známo  vletech  1463,  1471  a  1513.  L.  1462  jsa tehdáž  pražský  porkmistr, 
poslán  byl  od  krátě  Jiřího  do  Bíma  s  p«  Prokopem  z  Bahiteina^  kan- 
cléřem království  Českého,  s  p.  ZdeĎkem  Kostkou^  Janem  Halovcem 
a  mistrem  V.  Vrbenským^  děkanem  a  sv.  Apolináře.  Účel  poselství 
byla  z  české  strany  žádost,  skrze  papežovo  uznání  a  potvrzeni  kom- 
paktát Basilejských,  vybřednouti  konečné  z  poměru  nejistého  a  lichého, 
ve  kterémž  Cechové  co  do  církve  římské  drahně  let  se  ocitovali.  Ko- 
raada  vedl  denník  o  tom  co  se  dalo  a  zpráva  jeho  byvši  později  čtena 
veřejně  před  králem,  uznána  i  chválena  od  obou  stran  aa  pravdomluv- 
nou. —  Uznáni  hodná  byla  smělost  s  jakou  před  papežem  Piem  IL 
hájil  přijímáni  podobojí.  L.  1471,  po  smrti  Rokycanové  zvolen  byt 
za  administrátora  strany  podobojí.  Zemřel  9.  února  1519.  Jakož  on 
horlivým  byl  kaliánikem  takž  i  horlivé  měl  odpůrce  katolíky  jenž  mu 
nemalé  překážky  v  cestu  kladli  když  děkanem  fiikulty  filosofické  jme- 
nován býti  měl.  Zvláště  Váetav  Křižanovský,  Stanislav  z  Yelvar, 
Jan  z  Krče,  Mikoláš  z  Hořepníka,  Jiří  z  Prahy,  Valentin  Rakovnický 
a  .jiní  katoličtí  mistři  proti  němu  brojili  ač  neprorazili.  Dosti  za- 
jisté nepřátel  si  získal  theologickými  svými  spisy  z  nichž  toliko  traktát 
český  o  velebné  Svátosti  a  polemický  spis  Není  Ptaómkov  známe. 
O  původu  spisu  toho  píše  Jungmann:  „Kdosi  navrhnul  otázku:  »,Jíi- 
stře,  povéZf  kteří  ptáci  lepéí  jsou^  ti  kteří  ýedi  a  pijí  .čili  ůi  kteří 
toRko  jedí  a  nepijí  f  a  proč  ti  kteří  jen  jedí  a  nepijí  nepřátelé 
jeou  téch  kteří  jedí  a  pijí  f  Na  .to  odpověděl  jiný  latinsky  a  roz- 
hodl že  ti  lepši  jsou  kteří  nepijí.  Načež  v  češtině  vyšel  odpor  od  mi- 
stra Korandy:  Nenie  ptácnikóv  aé  ti  mne  ptáčníkem  natývúá  atá. 
Koranda  zdá  se  že  byl  jeden  z  předních  učenců  českých  své  doby  a 
že  se  tehni  mnoho  s  literaturou  obíral.  Na  to  poukazuji  verše  jež 
Sturm  uvádí: 

ArtibVs  eXaCtiLs  CVranDa  VerenDVs,  et  annis 

NVnC  VlVIt  Christo;  VIXerat  ante  JUbrls. 

Poselství  krále  Jiřího  jest  nejdůležitější  spis  Korandův.  Zevrubné 

tu  líčeno  vyjednáváni  mezi  poslanci  českými  a  pi^ežem  i  některými 

kardináli  i  vysvítá  z  něho  dostatečně  kterak  se  papež  a  stra&níci  jeho 

namáhali  aby  platnost  utvrzenýďi;  cechům  kompaktát  zase  se   zrušila, 


•^  673  ^ 

a  jak  statečně  se  vyslancové  čeátí  při  tom  cliováli.  NSkierá  niiíita  se 
T  deoniktt  tom  jeví  xvláStě  zajimavá.  Tak  k.  př.  pravil  jeden  kardi- 
nál k  poslaní:  ,, Vizte  odkod  to  přijímání  (podobojí)  počátek  vzalo, 
že  od  Jakobella,  mistra  dětinského  v  gramatice,  ne  od  někoho  veli- 
kého a  znamenitého/'  —  Na  jednom  miste  praví  Zdenek  Kostka : 
„CMél  byeh  při  tom  níco  povédití  jakí  rozutnímy  bych  byl  lepěí  lir^ 
terátf  atd.^'  —  Zde  opět  se  potkáváme  se  slovem  literát,  již  zde  pa« 
tmě  znamená  mnže  nčeného  a  v  literatuře  sběhlého.  — *  O  tom  co 
Koranda  v  článku  dotčeném  vypravvje  nelze*  nám  se  zde  rozhovořiti. 
Jest  to  akt  historický  o  němž  Koranda  zprávu  dává.  Vyřídil  svou 
véc  dle  hodnověrných  svědectví  věrně  a  objektivně  obešed  všech  vlast- 
ních přídatků^  Z  ohledn  literárních  toho  želíme  že  Kora;nda  nikde 
nedoplnil  tuto  svou  takměř  oílicielm  zprávu  vlastními  poznámkami 
v  nichžby  i  naznačením  osobných  dojmů  bylo  místa  dopřáno  bývalo. 
ByloC  by  tím  zajisté  nové  stanonfitě  ku'  pozorování  poměrů  i  osobností 
podáno  a  předevSim  ku  poznání  učeného  Korandy  co  literami  povahy. 
Jinak  věrnosti  zprávy  této  děkujeme  neklamné  nahlídnutí  do  směru 
strany  římské.  Nejen  že  papež  úplné  navrácení  se  Čechův  do  lůna 
katolické  církve  přikázal,  ale  pravil  také  že  král  má  poddán  bytí, 
deěari ...  od  něhož  přijal  moc  království  atd.,  tedy  nic  jinéfaa  a  nic 
méně  než  co  všickni  nepřátelé  svobody  a  neodvislosti  české  projevo- 
vali. —  V  osmém  článku  ale  zvláště  zajímavé  jsou  sofismy  jimiž  pa- 
pež a  stranníci  jeho  se  ohrazovali.  Za  to  vSak  příjemněji  působí 
rázné  a  přímé  chováni  se  pana  Zdeňka  Kostky  z  Postupic. 

Jiného  rázu  jest  denník  jenž  obsahuje  výpravu  poslů  krále  Jiřího  ku 
králi  íránskému  Ludvíkovi  XI  I.  1464  vyslaných.  Sepsání  toto  nale* 
zeno  jest  r.  1826  v  archivu  Budějovickém  a  jest  zajisté  neméně  dů- 
ležité pro  historii  nežli  zajímavé  co  literami  plod  český.  Král  Jiří 
obávaje  se  že  by  mu  z  nepHzně  římské  nebezpečné  nesnáze  povstati 
mohly  vyslal  dne  16.  května  1464  poselství  ku  franskémn  králi  ku 
provedení  jistých  v  historii  naznačených  smluv  mezi  panovníky  křesCan- 
skými.  V  čele  poselství  stáli  pan  Albrecht  Kostka  z  Postupic,  pro 
učenost  a  láskii  k  literatuře  vyhláSený  ale  méně  horlivý  pro  kalich  než 
bratr  jeho  Zdeněk  kterýž  poselství  do  Říma  se  byl  zúčastnil,  pak  An- 
tomn  Harini  z  Grenoble,  muž  u  v&ech  téměř  dvorů  evropských  známý 
a  věcí  politických  nad  jiné  zknSený.  Komonstvo  jejich  záleželo  asi 
ze  40  osob,  nejvíce  služebmliův  a  panoSův  Albrechtových.  Jeden  z  pano- 
žův  těchto  jménem  Jaroslav  vedl  denník  poselství  tohoto  ač  poliříchu 
méně  obžímé  nežli  by  přáti  bylo.  Viděti  z  něho  hlubokou  tu  nená- 
vist s  kterou  Čechové  tehdáž  se  potkávali  u  obecného  lidu  v  Něm* 
cích  téměř    vSode;    ve  Francii  zase  stíhala  je  nezbedná  zvědavost, 

43 


—  674  — " 

a  ztřeiténé  obdivováni  se,   že  byli  lidé   a  ne  lidožronti  a  dhrocbové. 
jtKdyi  jame  do  Vnrídle  na  nocleh  prijelU  pifte  Jarodav,  ^  tu  na 
nás  Němci  Škaredé  hleděli  .  • .   Potkali-li  se  s  pHvětívosií,  neopomi- 
nul to  Jaroslav  jako  nějakoa  vz&cnost  poznamenati:  ^^Kdyi  sme  do 
Payraitu  přijeli  tu  na  nás  Němci  dvorně  hledňi,  a  jakýs  se  Ně- 
mec  velmi  nám  divil  a  dvorně  mluvil ...    V  Norimberská  mrzela 
Jaroslava  netečnost  obyvatein,  Slo  prý  množství  lidi  processim  a  nikdo 
se  neohlédl  ani  nepoklekl,  nez  kdež  víno  senkovcUi  tu  piU  a  dávali 
jim  hojně  píti,    V  AnSperku  je  hrabe  Brandenbmrský  vlídně  pohostil. 
Též  v  Stuttgarte  byli  poctivě  přivítáni  jakož  i   v  Badena.    V  Štru- 
pnrkn  přiéli  k  nám  do  hospody   ti  hrdí  páni  inistani  Straspur^ 
ského  města,  a  přivítali  nás  poctivě , .  .A  kdyi  pan  Albrecht  Kostka 
mluvil  s  nimi,  kudy  bychom  bezpečně  mohli  projíti  do  jFi*ankreidw 
tehdy  oni  řekli,  že  nikoli  nepro jedem,  kams  se  kolivěk  obrátíme, 
budto  pustim^^li  se  po  Rýnu  do  Kolína,  aneb  pojedeme^li  proti 
Rýnu  nahoru,  ie  jistu  bitvu  mám^.    A  tak  nám  řekli,  jestli  by-- 
chom  chtéli  a  bylo  by  nám  vděk,  ie  nám  chtějí  dáti  60  neb  100 
koní,  aby  nás  provodili  aš  skrze  ty  klausy  nebezpečni  do  Frank" 
reichu,  aneb  kam  bychom  chtěli,    I  tak  se.  stalo  £e  daii  nám  50 
jiezdných  , . ,  A  zvláště  nás  vystřiehali  od  jakéhos  hraběte  jmemm 
Oraf  von  Ebersburg,  abychom  se  jeho  varovali;  o  kterémi  sme 
potom  zvěděli  zase  jedúc,  v  Konstanci,  ie  jest    zajisto  na  nás  na 
horách  stal,  ale  ie  sme  se  opatrně  mělh  nesmM  nám  nic  učiniti,*. 
Píše  Jaroslav  že  tento  hrabě  pak  v  hospodě  k  nim  přiže  1  a  s  Albrech- 
tem Kostkou  mluvil  vie  úkladněf  pohřicha  však   neav&di  rozmluvu 
tuto.  —  Pověděno  jim  na  cestě  že  za   Štrasburkem  přes  hory  a  lesy 
pomezní  sotva  bez  putky  a  bitvy  projedou  pročež  se  novou  ponlou 
zbrojného  lidu  opatřili.    Ve  městě  Bar  Ie  duc  u  kr^e  sicilského  dva 
dni  pobyváe  velmi  čestně  byli  chováni.    Potom  ve  městě  Amiensstiži 
doptali  se  bytu  králova,  neb  před  tiem  iádný  neuměl  nám  pravé 
pověděti  kde  jest  králfranský,  a  to  proto  ie  jest  nikdei  a  na  jed- 
nom miestě  dlúho  nebyl,  neb  se  jest  vidycky  po  loviech  tulicel  a 
lovil . .  .  Teprv  ve  vsi  Dompiere,  kde  král  na  lovu  byl,  v  jakési  tvrzi 
ležící  v  bahnech,  dopidili  se  krále.    Kdyi  nás  na  tvrz  p^istiU,  tu  sme 
před  pokojem  královým  dobře  dlúho  stáli  nei  nás  před  krále  pu- 
stili, tu  pan  Albrecht  Kostka  nejprve  pověděl  pozdravení  od  krále 
csekého  a  dal  hned  list  véřici . . .  Tedy  král  četl  som  ty  liéty  své 
radě  a  nejprve  krule  českého;  a  viecky  je  přecetVt  kázal  panu 
Kostkovi  a  panu  Antoniovi  aby  sedli  na  stolici  proti  k  tomu  při- 
pravené.   A  oni  se  zbraňovali  a  nechtěli  seděti,    ai  rada  kral&va 
řekla,  ie  jest  ten  obyčej,  aby  poslové  královští  sedíce  poselství  da- 


—  675  — 

U.  A  prvé  néí  sou  sedli,  pHsitmpili  h  nim  dva  z  rady^  iádajíee 
od  krále  aby  co,  nejkraiceji  mluvili.  Tedy  pan  AlbredU  slibiv 
tak  uéinitiy  sednul  a  omlouval  se  nejprv,  iehy  raději  rytířské  béhy 
ókUl  véspii  neili  před  tak  mocným  a  nejkřesídnstéjáím  králem 
mluviti  f  a  tede  mltml  dobře  dlouho  a  mnoho,  jehož  sem  nemohl 
věeeko  popsati,  Ne£  krátce  konec  a  rozum  vší  té  řeči  byl  jest  tento: 
že  král  český  prosí  a  žádá  krále  franského,  jakožto  krále  nejkře-- 
sfanitéjéího  a  toho,  jenŽ  mUuje  obecné  dobro  křesfanstva;  ahy  ráčil 
učiniti  svoláni  a  sněm  králův  a  knížat  křesťanských,  aby  se  oni 
osobni,  anebo  raddy  jejich  s  .plnou  mocí  sjeli  v  jedno  místo  a  je- 
den čas,  kdežby  a  kdyby  král  franský  ukázal  a  položil;  a  že  toho 
žádá  král  český  pro  chválu  boží  a  pro  zvelebení  jak  obecné  církve, 
tak  i  říše  křesťanské  a  to  jest  dobře  široce  vykládal,  že  jest  tomu 
jednak  byla  hodina  n^b  více.  Také  pan  Anton  nduvil  o  touž  véc, 
od  krále  polského  latini,  a  od  krále  uherského  fransky,  ackoíipred^ 
nasel  od  obou  králův  víc^  nežli  pan  Kostka;  neb  vypravoval,  kterak  se 
jemu  vedlo  u  krále  uherského,  ze  sou  jej  tam  chtili  nikteří  biskupové 
v.  klatířu  vekneUi  a  co  jest  tam  slyšel,  kterak  papež  rozpisoval  o 
králi  franském,  hanije  jeho  Milost ;  též  i  o  příhodách  které  sú  se 
jemu  daly  u  krále  polského;  vykládal  také  co  se  mu  přihodilo^ 
když  jel  od  krále  franského.  ku  pánům  BenátČanům,  a  kterak  se 
hu  králi  franskému  králové  český,  polský  a  uherský  laskavé  mají, 
a  jak  lidé  poddaní,  kterak  milují  krále  i  zemi  franskou,  a  zvlásté 
še  páni  čeští  velmi  sou  ji  přichylni  i  páni  JBenátcané.  A  to  vée 
velmi  jest  široce  vymlouvaly  latine  i  fransky*  Na  to  král  dal  od- 
poved  skrze  sekretáře  svého  Rolanda,  že  vic  ta,  o  kteréž  mluvili, 
byla  veliká  a  potřebovala  dobrého  rozmyslu;  protož  abychom  jeli 
zctse  do  AbbevUly,  král  že  brzy  za  námi  přijede  . .  .  Vyslancové  se 
tedy  do  města  toho  odebrali  a  sa  nimi  pak  i  králova  rada.  V  jed- 
náni 8  biskapy  a  kancléřem  franským  poznali  brzo  jak  nesnadnou  na 
se  vzali  ůlohn,  a  bylo  jim  mnohá  dvorná  hádanic  vésti  s  těmi  pány. 
Jednou,  kdež  u  kancléře  se  seili  radové  franští  a  z  vyslanců  českých 
iádného  do  pokoje  nepustili  než  Antonia  a  Albrechta,  JRuprechtj  Stra- 
chota  a  Jaroslav  poslúchali  sme  u  jakéhos  okna  ani  na  se  kříkají 
a  dvomie  hádanik  mají  a  zvlásti  o  tom  sjezdu  fieb  snimu  králuov 
a  kniežat,  pravice  (radové)  že  toho  nesluší  žádati  králi  českému, 
zvlásti  bez,  povolení  otce  svcUého,  papeže  a  ciesaře  křesťanského,  a 
žehy  to  nejlépe  přiléžalo  jednati  otci  svatému  s  ciesařem  a  aby  se 
král  český  v  to  nepletl;  i  o  tom  spřieznéní  krále  českého  s  fran- 
ským že  by  to  nemélo  býti  bez  vidomie  otce  svatého*  Jiných  mnoho 
véci  ústipných  a  neužitečných  zvlásti  patriarcha   (jerusalemskýj 

43* 


-  676  — 

kancléř  a  jakýs  mistr  mluvili,  jeitó  sem  jich  všech  nemohl  psáti 
ani  spamaiovatL  K  jich  řečem  nejprv  počal  adpoviedati  pan  An- 
ton horlivým  a  křiklavým  hlasem  řka ; .  .  .  vidy  chcete  aby  bez  pa- 
peŠe  nic  dobrého  nebylo  jednáno !  a  jiných  mnoho  řečí  mlttvU  jest, 
velmi  se  hněvaje.  A  pak  Albrecht  také  mhivil,  že  všecky  véci,  kte^ 
réž  na  otce  svatého  slušejí,  zachováváme  Jeho  svatosti,  a  též  i  Cie- 
sařové  Milosti:  ale  divná  jest  věc,  že  vy  pretátot^é  neřádi  vidíte, 
aneb  nedopuštiete,  aby  co  dobrého  světšti  Udé  sami  mezi  sebú  je- 
dnali, než  všecko  aby  skrze  moc  a  důstojenstvie  prelátské  šlo,  a  o 
všech  věcech  světských  abyste  vy  duchovníc  věděli.  A  jiného  také 
mnoho  mluml,  dotýkaje,  že  bez  odpuitěnie  otce  svatého  muože  kto 
chce  s  kým  chce  dobře  býti  .  . .  A  to  proto  řekl,  že  sú  mluvili,  že 
králi  francskému  nesluší  se  spřiezniti  s  králem  českým  neb  jest 
v  papežové  kletbě . . .  Objevila  se  tudy  opposice  čecháv  proti  drkev- 
ni  moci,  která  se  do  světských  véci  michaia  a  ve  vSem  své  nce  miti 
chtěla  na  diplomatické  půdě.  Charakteristické  tu  zvláSté,  co  Jaroslav 
o  tom  pi^e,  kterak  mnoho  listů  z  cech  do  Francie  doálo  od  přívr- 
ženců strany  římské  osoč^jicich  krále  i  vyslance  že  jsoa  vSiokni  ka- 
cíři. Král  firanský  se  tu  nejeví  ve  světle  dobrém,  nebot  vždy  ne- 
učinil což  nám  byl  řekl^  Vůbec  v  celém  tom  jednání  se  jeví  řada 
btí  a  oklik  jakýmiž  preláte  a  dvůr  franský  Čechy  odbývali.  —  Po 
vyřízení  poselství  popisuje  pak  Jaroslav  cestu  zpáteční  ovšem  příKi 
stručné  a  takméř  ouhmkem.  Tu  a  tam  ale  přece  podává  pnspivek 
ku  líčení  krajin,  lidi  a  mráivů  tehdáž  dosti  volných  co  do  obcováni 
s  krásným  pohlavím.  K.  př.  Když  sm^  přijeli  do  Paden,  byli  sme 
tu  v  litery  a  ve  středu,  a  myli  sme  ses  pěknými  pannami  a  pa- 
niemi  i  hraběnkami  v  teplicech,  a  byli  sme  veseli;  tak  že  pan  Ba-- 
vor  opět  želeli  že  se  jest  kdy  oženil ...  Na  jiných  místech  jeSté  zřej- 
měji  o  takovýchto  příhodách  mluví.  —  Cestovali  Částí  jižní  lYande, 
Savojskem,  Švýcarskem  a  přifili  do  Němec,  zastavivSe  se  i  v  Konstan- 
cii kde  sú  Ném^A  zvfálí  mistra  Jana  Husa  upálili ...  Na  někte- 
rých místech  byli  Spatně  přijati  k.  př.  v  Petenau  hospodyně  baba 
velmi  zlá  kaceřovala  nás  i  všechny  Cechy  .  . .  Ještě  hůře  se  jim 
už  dříve  v  Jenově  vedlo.  Tu  sme  přijeli  v  velmi  veliký  dešt,  a  ja- 
kás baba  bohatá,  přijavši  nás  do  hospody  vyhnala  nás  z  hospody 
ven  v  ten  dešfj  zvěděvši  že  sms  z  Cech,  a  kcu^eřovála  nás.  Tu  mne 
se  vyprosili  do  hospody  čtvrté  odtud  od  té  baby  .  . .  čtmácttiio  září 
přijeli  do  Brna.  A  tu  sme  Králové  Milosti  listy  dáli  a  poselstvie 
vykonali ...  Spisovateli  výpravy  této  se  patrně  nedostávalo  takového 
rozhledu  do  života  jakového  potřebí  ku  shotovení  mtmoitu  jimiž  by 
se  poměry  časové  a  místní  osvětlily.    Dekovati  nám  jest  Jaroslavovi 


—  677  — 

tclUlko  za  to  že  TŮbec  psal;  spůaobem  jakým  psal  neosvědčaji  se  ni- 
jaki  zvláštní  nad&DÍ  a  známky  schopného  a  mysIÍTÍho  pozorovatele. 
Nápadná  ta  netečnost  a  nedostatek  pojimavostí.  V  krajinách,  jichžto 
předoe  mnoho  a  zajisté  velmi  krásných  projel  nevi  nežli  kde  bylo  vel- 
kých hor  a  Spatných  cest,  o  méstech  a  lidech  málo  vypravuje  ale  ne«* 
opominá  kde  jakých  svatých  pozůstatků  jim  nkázaK  a  kterak  je  cho« 
váli*  Patrná  věci  obchází  a  nepatrným  se  diví.  Pojimavost  jest  nej* 
slab&i  jeho  stránkou,  a  přece  dosti  důležitý  jest  spisek  tento  sám  sebou 
jakož  z  aého  vysvitá  jaké  smýSleni  tu  a  tam  o  Cechách  panovalo  a 
jak  primitivní  byl  stav  diplomade  tehdejií. 

Přfliá  mák)  £eských  spisůr  věitftich  pomiry  doby  této  oevétlnjicích 
nás  dodlo,  jimiž  by  spisovatelé-  byli  vedle  znalosti  věcí  samostatného 
kombinačního  ducha  osvédčtK.  .Kdeby  tedy  v  písemních  pozůstatcích 
vyhledávati  éhtil  stopy  panojicich  tenkráte  v  Čechách  smýSlení  a  stupeň 
literní  vcdílanosti  a  vůbec  známky  ducha  časového  kterak  se  tebdaŽ 
v  Čechách  jevily  tomu  nezbývá  nežli  naUédati  do  listin,  zápisů  stát- 
ních i  obecných  a  hlavně  do  dopisů  soukromých  ježto  ovSem  zvláštní 
a  takcřka  ucelenou  v  sebe  literaturu  působí,  nebot  málo  bylo  osob  ten* 
krátě  v  popředí  se  stavících,  jeiteby  nebyly  po  sobe  aspoh  nějaký 
Kst  zůstavily  v  němž  se  mysl  a  vzdělanost  pisatelova  zrcadlí.  Podlé 
některých  tčchto  listů  ovSem  soudRi  nelze  na  ducha  toho  kdoŽ  na 
niéh  jest  podepsán.  Takž  k.  př.  z  dopisu  p.  Oldřicha  Rosenberka  po- 
anáváme  sice  smýšlení,  povahu  a  směry  jeho  nikoliv  ale  osobnou  jeho 
irzdélanost,  jelikož  nevíme  <o  přímo  z  něho  vySlo  a  co  z  péra  písařův 
jeho,  jichž  bohatý  tento  pán  několik  držíval.  Že  takovíto  lidé  za  pána 
svého  nejen  pi&í  ale  i  myslívají,  tot  tužím  netřeba  dokazovati.  • —  CK 
méně  bohatých  «  zvláětě  o  Táborech  se  takového  ničeho  domýšleti 
nelze.  —  Všeliké  tyto  dopisy  mají  skutečně  historickou  cenu  do  sebe  i 
ač  se  nazvíce  k  politickým  a  náboženským  záležitostem  táhnou  předce 
tu  a  tam. prosvitá  myšlénka  platnosti  všeobecné  a  názoru  humanistic- 
kého. Jinak  by  skutečně  nemožné  bylo  bez  nich  se  domáhati  pohnutek 
$  příčin  zjevů  veřejných,  ani  rozvázati  spletený  uzel  dějin  tehdejších 
v  čediách,  jenž  tenkráte  zamotanějši  byly  nežli  kdy  před  tím  i  na- 
potom*  Jinak  listy  a  listiny  tyto  mimo  uspokojeni,  jež  badateli  dějin 
tu  a  tam  poskytují  jen  málo  přispívají  k  útěše  tomu,  kdož  v  roz- 
vlněném pvoudu  stopovati  zamýŠli  tiché  zjevy  duševní  svobodné  jakés 
plodaosti.  Vše  toliko  nahodilé  a  příležitostné  jest,  vše  probuzeno  chvílí 
a  okamžikem,  téměř  nutností.  Příkré  protivy  smýšlení,  neustále  na  se 
dorážejíce  a  se  Tzá|emně  dráždíce  budily  výstupy  hlučné  a  bouřlivé 
jenžto  zase  zpět  na  mysl  působíce  nedaJy  duchp  dojiti  ku  klidnému 
TOivážení  směrů  i  prostředků;  Vzhledem  na  směry  byU  Táboižtí  nejdále 


—  678  — 

pokroéiH,  a  stoji  zajisté  některými  svými  Články  nám  nejblíie.  Piávé 
proto  ale  nejvice  se  vzdálili  od  doby  své  kteráž  nenalézala  čerta 
raženou  od  Rima  k  Tábonu  Pohnchn  ony  vity  nčeni  tábomkélio  ježto 
věčnou  a  všeobecnou  máji  platnost,  během  některých  let  jaksi  se  vy- 
trácely takže  se  v  této  době  už  jevi  jakoby  socialni  podá  na  kta!oa 
prvží  tábořiti  knězi  pod  práporem  výroká  biUických  se  sloiqHti  od- 
vážili poněkud  zase  opon&těli.  Nutnost  je  k  tomu  dohnala,  neboC  pře- 
vraty v  řádu  společenském  na  jakéž  zaměřovali  neděly  se  provésti 
leéby  byli  Tábon  vrchu  dobyli  a  politické  řizení  země  do  rukou  svých 
dostali.  Porážka  u  Lipan  ale  zlomila  mocnost  jejich.  Kromě  obmeceai 
toliko  na  defensivni  ěinKvost  veřejnou  měli  co  dělati  by  se  vůbec  udrželi. 
Nejen  katolická  ale  i  utrakvistická  strana  neustále  na  ně  dorážela.  O 
brojeni  stran  proti  sobě,  jakož  téměř  o  všem  důležitém  což  tenkráto 
se  dalo.  nachází  se  písemných  tpeáy  hojných  ač  ne  všem  dostatečných. 
V  dopisech  soukromých  vystupuji  zvláště  směry  i  povdiy  jednotlivých 
osob  v  popředí*  Každý  tu  projevuje^  že  mu  jde  o  všeobecné  dobré  a 
každý  se  domýšlí  že  jeho  míněni  k  němu  vede,  že  jediné  na  protivné 
straně  záleži  aby  mir  byl  sjednán^  totiž,  když  ona  se  podvrhne.  Vzhledem 
na  politické  otázky  ale  vysvitá  z  dopisů  a  listin  zachovalých  že  ce- 
chové v  dobách  bezvládí  tu  a  tam  hledali  jsou  osobu  ku  kralováni  v 
Čechách  schopnou  a  nemohouce  takovéto  povahy  najiti,  konečné  se 
usnesli  na  Jiřim.  Korrespondence  s  kandidáty  českého  trůnu  jsou  vefani 
zajímavá  a  objevili  v  jakém  světle  tenkráte  Čechové  stálí  v  Eviopé  a 
kterak  se  v  cizině  i  doma  o  ně  hrálo.  MmAo  listin  stoji  zpraviýfeick 
nás  o  tom  kterak  se  přední  mužové  češti  scházeli  a  jak  rokováni^ 
razeni  a  hádky  ^e  sledily  bez  dosaženi  cile^  o  rozbrojiďi,  válkách  a 
pHměřich  pánův  mezi  sobou  učiněných,  a  všady  se  jeví  rozložená  tenata 
Oldřicha  z  Bosenberka  a  rozsáhlé  působeni  důvěmiků  jeho  kteřížto 
někteří  pravým  policejným  siidénim  se  vyznamenávali,  dáv^ioe  mu 
zprávy  o  všem  za  dobrou  mzdu.  On  sám  byl  jako  hlava  policie  římské 
v  Čediách  a  osvětli  se  tím  dostatečně  nač  tolik  peněz  potřeboval  jež 
neustále  od  těch  a  oněch  požadoval.  —  Ač  dopisy  a  lislpiny  této  doby 
vesměs  důležité  jsou  předce  z  litenumich  ohledů  nejvioe  nás  zjímají 
listy  a  listiny  Táborů  se  týki^iíd,  jelikož  tu  národní  směr  horleni  proti 
němčině  nejjasn^i  vysvitá.  I  pditika  Táborův  byla  slovanská,  jelikož 
oni  nejdéle  setrvali  při  náklonosti  ku  voleni  krále  z  rodu  Polského* 
K  zemdlení  jednoty  této  ale  směřovaly  veškeré  snahy  stran  ostatnieh, 
neboC  enei^pe  Táborův  nebyla  ještě  zničena  vzdor  pohromám  které  je 
potkaly.  Působili  posud  nejen  co  strana  náboženská  ale  i  co  polittcká, 
ač  toto  jejich  působeni  už  nemnoho  vydatoé  býti  moUo.  O  pevném 
národním  jejich  smýšleni   po  velké  porážce  jich  strany   ivédči  mnohé 


_  679  — 

ystiny^  jakoi  i  o  tom  že  nebyli  jeMé  mrtvL    Takž  ka  př.  když  Němci 
na  Kolda  z-  Náchoda  doráželi ,   psali  TaborStí  méšfanum  Hradeckým  i 
Jiiromirským  (23. kvétna  1441)  . ,,.  Co  sep.  Janovi Koldovi návodem 
pňnskýtnnyní  děje^  sncul  by  sě  nám  téi  stcUoy  ac  chtélilibychom  se 
Unmi  kUrak  dívati;  jakoi  doufáme  pánu  bokti^  še  nás  zprosti  od 
takový^  podtržení  a  zaspáni  na  nás  nedopustí ....  A  paon  Ptáč- 
kovi '  o  t6ž  věci  psali:    „Slyšíme  íe  někteří  páni  z  Čech  poštvavSe 
ÍHmoitíu  na  pana  Koldu^  i  chystají  se  jim  ku  pomoci  na  pole  vy^ 
táhnouti  . .  v .  Ptotof  jestliie  Tvá  Milost  také  k  vytrlmutí  na  pole 
sírují  se  ku  posUení  Němcův^  prosíme  velice^  aby  toho  neřádil  či- 
niti » . . .  A  my  také  poradíce  se  s  naií  jednotou^  nerozumíme,  by^ 
«Aom.  ee  mohU  na  to  dívati^  ahy  přátelé  nosí  měli  utiětini  býti,  a 
py  jim  pomáhati ....  Jak  se  ale  s  Tábory  smýšlelo  vysvitá  z  psant 
Ptaikova  ka  pánim  Oldřichovi  a  Menhartovi  z  Bosenberka:  „Cele  to 
vezte,  iei  my  múieme  s  nimi  (Tábory)  přiměří  míti  a  pokoj  který 
den  <hoeůie.    Protoi  milí  páni,  pomyslete  na  to,    kterak  jich  jest 
dosU  málo,  a  kterak  se  tuze  zasazuji  a  ostati  sebe  nemíní,  a  bojíce 
se  toho,  jakoi  pUi,  by  nezaspali,  i  jakšby  jeden  utištěn  byl,  ieby 
se  i  jim  dostaio:  protoA  racteš  na  to  pomysliti,  abyste  také  neza- 
spali*   Pane  z  KBosenberka  I   Ac  pan  Menhard  doma  není,  neméj 
tím  witduvy  a  přičiň  se;  nebot  se  tebe  nejvíc  dotyce.    A  zda  mi  ee, 
aby  nemeškaje  obeskU  p.  Kruiinu,  aby  vzhůru  na  pole  byl  s  Plzeň- 
ským krajem,  i  p..  Michalce  i  jiné  v  krajích.    Nebi  jent  toho  jiz 
veliké  petřebí,  a  nikdd  jeme  neměli  času,  jakož  jii   dekujíc  boku 
meime  . .  J*    Lv^t  tento  nás  pouóiije.  žeTáboK  bylí  už  tak  sesl4bli.  že 
ae  na  snadné  otlačeni  jich  pomýšleti  dalo     že  se  i  ha  ne  pomýšleiu  a 
ie  kališnici  se  v  tom  sjednocovali  s  katolíky.. Že  se  předce  páni  utiu- 
kvističti  spojili  s  nejnenstapnéjšimi    a  nejpokrytšimi   nepřáreli  k  utla«- 
čeui  nejvěrn^iich  národovcuv    bylo    i  ejvétái   politickou  chybou  strany 
yládooacl,  která  se  tím  takorku  pravého  ramena    svévolně  zbavovala. 
Zdá  se  uám«  že  koalice  tato  cbovaia  v  sobe  sroery  ari.stokratické  proii 
demokracii   neboC    byokom  jinak   ani    nepoohnpovali    ktemk    Oldřich 
v  odpovědi  na  dopis  Holického  stran  sněmn  Znojmského  1442    byl  o 
Ptáčkovi  řici  mohl :    „Když  on  (Ptáček)   tam  bude . . . « jako  bych 
já  tam  byl,  neb  vU,  ie  je  přítel  náě  dobrý  a  viecky  naie  béhy  ví 
a  rozum  dobrý  má :  i  můiem  ee    dobře   v  tom    ubezpečiti,  zet   se 
v  nicemz  nepředá,  jeěto  je  proti  nám  a  proti  této  zemL  —  Ano,  vyšší 
aristokracie  Uedéla  na   arciaiistokrata  Oldřicha   jako   na  svůj    štít  a 
lialem  pána  z  Riesenberka  to  prosvitá  zřejmě,  kdež  pravi:    „Véeeko 
prvi  byl  pomocník  snainý  a  první  k  dobrému  i  jeétě  nerac  toho 
dobrého  jména  opustiti . . .  atífy  menší  nám  nepanovali.'^  O  poměra 


-  680  - 

Táborských  k  této  straně  za  časů  beskriloví  t  Čochi/ch  dodfcáme  sex 
iistináehi  že  jim  roka  1443  brániti  se  bylo  meSem  i  slovem.  Vádavz 
Michalovic  oblehl  Tábory  ve  Vodňanech  o  čemž  zprávu  dal  v  dopisa 
p.  Oldřichovi  (1443  v  červnu).  Také  o  tom  svědčí  zachovalé  lisliBy 
že  zjednáno  zase  přiméři.  Kterak  slovem  se  brániti  bylo  Táboram, 
o  tom  pončnje  mimo  jiné  i  zápis  valného  snčmii  odbývaného  v  Pnze 
1.  1443  dne  16.  června.  JeSté  důleiitěgiHho  mista  v  literatoře  ale  za- 
njímá  spis  Táborov,  jenž  obsahuje  články  žaiobné  proti  Rokyeaaovi, 
Václavovi  z  Bráchova,  Příbramovi  a  Prokopovi  Plzefiskéma.  Ve  spisu 
tomto  vystupuji  Táboři  obvyklou  přímosti  svou  rázné  a  odhodlané. 
Vytýkají  dotčeným  kněžim  vSecko,  zejména  „k  čemu  tito  béhera  desíti 
let  k  vůli  legatům  basilejským  se  byli  podvolili  proti  dávnému  vymáni 
Bvému.^^  —  Spis  tento  vyznamenává  se  zvláSté  cenou  jazykovou,  po* 
dávaje  svědectví  kterak  mluva  česká  v  ohledu  filosofickém  už  teMái 
byla  vysokého  stupně  dosáhla'").  —  Nicméně  přece  byl  výsledek  snémo 
tohoto  Táborům  velmi  nepříznivý.  —  Dojem  jakýž  větáí  část  Iktň  a 
listin  této  doby  na  nás  působí  jest  jako  při  otáčeni  se  kolem  nějakého 
střediátě.  Pořád  se  sněmovalo  a  psalo,  ale  vSe  zůstávalo  při  starém. 
Ani  kompaktáta  nebyla  v  skutek  uvedena  jakž  slíbeno.  LepŽí  dojem 
působí  list  jednoty  Poděbradské  poslaný  sněmovm'kům  Pražským  (v  říjnu 
1;  1444)  kde  o  tom  marném  mluveni  a  vyjednáváni  bez  následujieích 
výkonů  zmínka  se  čini  a  některé  positivní  návrhy  se  předkládiýi  Ob* 
jevena  tu  též  nutnost  aby  ardbiskup  Pražsky  byl  ustanoven.  —  S  jdiým 
odporem  sé  potkal  záměr  aby  Rokyeana  na  místo  byl  usasen  o  tom 
svědči  list  stranníků  Rosenberkových  papežovi  poslaný,  v  němž  co  vět 
tolik  osočováni  a  tupeni  Rokycany.  S  vystupováním  Jiřího  Poděbrad- 
ského na  politické  půdě^  staví  se  náhi  listiny  dvojího  druhu,  totiž  ony 
od  jednoty  Poděbradské  a  druhé  od  stranniků  Rosenberkových,  tedy 
utrakvistského  a  katotiokého  směru*  Vyjednáváni  s  Rimem  nabývají 
vždy  větši  důležitosti  a  tudiž  i  dopisy  a  listiny  o  tom  jednajícL  Jest 
jich  dosti  mnoho  a  velezajímavých.  Některé  z  nich  jsou  vokjidí  své* 
dectvi  o  obojetnictvi  panských  některých  povah  tehdejžidi. 

Zmínili  jsme  se  už  o  tom  jak  veliké  množstvi  listin  a  dopisa  vfeho 
druhu  tato  doba  nám  zůstavila,  ale  slnii  zde  opodotknouti  že  v  ně- 
kterých těch  listech  a  listinách  valná  směs  obzvlážtě  zajímavé  takořka 
romantické  látky  se  chová  ježby  zasluhovala  býti  obíiroějt  apraoována. 
Do  třídy  této  počkáme  listy  o  Vestttlské  výpravě  r.  14479  P<^  o  vý- 
pravě do  Sas  r.  1450,  proklamace  a  odpovědné  listy  obou  jednot,  Stra- 
konické totiž  a  Poděbradské*  Ze  soukromých  dopisa  zvláfitni  pozomoit 
zbuzuji  nářky  kteréitehdáž  podtajirodfaiě  své  psávala  Perobta  z  Jindři- 
chova Hradce,  dcera  Oldřicha  z  Rosenberka  neStetně   provdaná  za 


-  681  -- 

Jana  z  Lichtenfiteina.  Listy  tyto  chované  v  archivu  Třeboňském  Stou 
se  i  poénes  se  soadtem  v  podivné  svétlo  stavíce  domácí  život  některých 
8  tehdejšího  panstva  . .  .^^)  Vedle  listin  politických  a  socialných  poměrů 
se  týkajících  neméné  se  nalézá  i  takových  ježto  pouze  k  náboženství 
se  táhnou*  Zvlá&té  pro  a  proti  kompaktátům  až  přUifi  mnoho  černidla 
se  upotřebovalo*  Jakkoliv  mírná  ba  až  příliš  skromná  byla  přání  kom* 
paktátistův  byla  předce  od  papeženců  oslySena  a  žalob  na  to  nebylo 
konce*  O  veákerých  stávajících  tenkráte  poměrech  politických  a  ná- 
boženských toliko  kosé  zprávy  podalo  české  dějepisectví  souvěké  a 
neke  s^  jinde  dotázati  nežli  v  listinách  a  dopisech  atd.  na  kteréž  na 
všecky  zde  poukázati  ovšem  nemožné.  Jest  želeti  že  valná  část 
důležitých  písemností  fosaá  ani  objevena  není  a  jen  malá  část  obje* 
venýoh  uveřejněna  jest.  Nad  jiné  zajisté  tu  pohřešujeme  státnické 
spisy  Antonína  Marini  výtečného  rádce  krále  Jiřího,  o  němž  stojí  svě-^ 
deetvi  že  byl  ďovék  nad  mim  obratný  a  mamomluvný,  mnohovéda 
všetečný,  pedant  s  geniálními  ducha  blesky  znalý  zvláště  re  věcech 
národní  ekonomie.  Aby  s  kráJem  Jiřím,  neumějícím  nic  latině  a  jen 
vahBÍ  málo  německy  důvěrněji  obcovati  mohl,-  přiučil  se  byl  českému 
jazyku  v  té  míře  že  i  psaní  svá  králi  po  česku  sám  podával.  Podal 
bili  zdáni  písemné  na  následujících  šest  otázek;  I.)  Kterak  by  možné 
bylo  Čechy  v  kompaktátech  stojící,  bez  rušení  těchto,  smířiti  opět 
a  drkví  římskou?  2.)  Kterakby  možné  bylo  uvésti  všecky  krále  a  kní- 
žata křestanská  ke  všeobecné  smlouvě,  tak  aby  nejen  mezi  sebou  všickni 
mdli  pokoj,  ale  zavázali  se  také  k  zachování  papeže  i  císaře  i  jejich 
moci  a  míře  a  ke  bránění  křesfanstva  proti  Turkům?  3.)  Kterak  hor- 
nio^  v  Čechách  a  v  zemích  k  nim  příslušných  opraveno  býti  může? 
4.)  Kterakby  řegalie  v  Čechách  zřízeny  býti  měly?  6.)  Kterakby  možné 
bylo  poznati  množství  importův  a  expertův  ve  kupectví  českém,  a  jmeno- 
vité kam  se  chýlfla  většina  i  zisk  v  obchodu  zdbraničném,  k  dobrémuli 
Čechův  či  cizozemcův?  6^  Kterak  by  možné  bylo  dovésti  kupectví  v 
Čechách  opět  do  kvetoucího  stavu?  ,yyiděti  že  otázek  těchto  —  praví 
Palad^ý  —  bylo  by  příUš  pro  sebe  znalejšího  skoumatéle  věku  našeho : 
pan  Antonín  měl  však  odpověď  na  snadě  pro  všecko.  Bohužel  že  spisy 
jeho  tibaňi  vSecky  ztraceny  jsou,  neb  o  otázce  třetí  svědčil  o  sobě  sám 
že  pseU  pH  té  straně  vebm  široce  tah,  jestliže  jen  hrdl  ty  véd 
skutkem  provede,  nikdy  nezapomensy  ani  synové  jeho,  ani  lid  český; 
ke  čtvrté  nalezl  prý  takové  mistrovství  še  doufal  bohu  a  panně 
Marii  ie  dostane  se  peněžité  pomoci  dosti  ke  vzdělám  všech  dolův 
zlatých,  stříbrných  i  jiných  kovuv  ve  koruně  české;  také  o  páté  psal 
přeširoce  jakož  Vaše  Velebnost  může  posvědciti,  a  k  Šesté  konečně 
zhotovit   knihy  tak  výborné  a  ušlechtilé,  jakož  v  běžnostech  světa 


—  682  — 

psáno  múze  býti,  jenš  šlovou  o  dedeách  hrdlovstvi,  ajfijich  vlastní 
jméno  jest  květ  květin  a  klíc  klicův  .  .  .  TaC  věru  jakalKf^ch<Nn  slyieli 
ztuse  Pavla  Židka^  jenž  spisy  své  tak  oápadné  vychvalovati  mníval!  — 
Na  otázka  šestou ,    kterak   by  ae   kapectvi  zvelebiti  dalo  v  Čechách 
odpověděl  dosti   obšírně.    Nejprv   poaka2»je    na  potřeba,    aby  práva 
byla  obnovena  aneb  opravována^  která  obchoda  všelikých  svobod  po- 
skytují a  pojistnji;  aby  král  položil  v  pořadu  mince  a  úřad  soli  a 
niény,  kdež  se  zmiňuje   o  jakýchs  knihách    o  mincování  jež  byl  dio- 
tovil  v  nichž  o  věcech  těchto  pojednal.    Slibaje  tu,  jestliže  aoj  ná- 
vrhy, se  uskutečni,  tu€  prý  učiní,  íe  neumélí  lidé  při  kupectvLoh,  ač- 
koli v  jiných  vécech  um^i  jsou,  v  těchto  věcech  tak  uééni  a  pro^ 
běhU  budou  učiněni  (e  král  nebude  potřebovati  posUati  do  Vlo/ch 
ani  do  kterého  města  v  Němcích  pro  nauéení  lidu  svému  kupéeni. 
Pak  přistupuje  k  věci  kdežto  s  překvapující  na  onu  dobu  se  potkáváme 
aásadou  empirickou,  a  Je  obecnému  usúuní  dříve   hleděti  jest  neí 
k  mravnému*    Neb  přirozené  usúzení  jest  opatřiti  kaidého  v  jeho 
vlasinim  přirození,  aie  mravné  jest  rozumné  shlédnuti . . .     Věd 
svrchu  řeéeny,  z  potřebnosti  mají  rozuměny  býti,  kdos  chce  někoho 
přemoci  aneb  mnohé  podlé  všelikého  obyčeje  tomu  zajisté  nutno  aiy 
poznal  přirození  lidská,  pak  přirození  krajiny,  pak  potřebně  jest 
usúditi  podlé  casúv  běžících.  Dále  poukazuje  se  na  to  že  vedle  bohaboj- 
nosti  a  cti  světa  ohled  bráti   jest  na  uiitek  těla,  neb  nižádný  není 
tak  zlý  jeniby  nemilovod  rád  užitku  a  rád  jej  přijal  zvláště  kdyí 
přichází  bez  práce.    Dále  rozumuje  o  předmětu  svém  uvádí  též  po* 
třebu  aby  umění  počítání  ukázalo  a  znamenalo  užitek  Udu  i  dobré 
obecné.   Radí  aby  král  ku  pravdě  o  v^ech  těchto  shromáždil  lid  svij, 
aby  se  sjednala  a  v  jednotu  uvedla  mince,  potom  aby  král  ukázal  kterak 
chce  kupectví  vésti  a  dal  lidu  svému  několik  tisie  zlatýdi  do  něScte-^ 
rého  caeu,  z  nich  nechce  žádného  užitku  míti,  jedině  toUko^aby  byU 
učiněni  múdří  a  běhlí  v  kupectví  a  jestliieby  oni  ztratili  aby  král 
tu  ztrátu  na  se  vzaL    V  této  věci  prý  se  nepotká  král  a  nižádným 
odporem,  nebot  prý  jest  troje  pokolení  lidské,  někteří  jsou  velmi  lor 
korní,  jiní  mamotratcí  a  jiní  zase  prostřední.  Jedni  pro  lakomství 
se  neučí,  aby  zisk  méli,  nic  nenáležíce,  marnotratní  zase  po  avobodé 
a  bohatství  toužíce  přičiňovati  se  budou,  a  prostredm'  jenž  nejsou  přilij 
moudři  ani  vtipní   a  obecně    více   se  spravujou   rozunoem  jiných  nežli 
svým,  budou  je  následovati.    Dále  prý  jsou  základy  zdaru  kupecktíio 
aby  tolik  peněz  a  tolik  svěření  bylo  nalezeno  coiby  stačiti  mohlo  ke 
všelikému  pokolení  kupectví  v. Čechách,  pak  aby  zprávce  a  ti,  kdož 
tu  kupectví  povedou  byli  dostateční  k  zpravi>vání  svých  pří,  pak  aby 
takové  bezpeéenství  učiněno  bylo  s  těmi  městy  aneb  lidmit  jimž  ku^ 


—  683  — 

peetŘíi  dávají  se,  abp  iddný  blud  budoueni  přijíti  nemohl  neb  ihned 
jakíbjf  lid  ceeký  védél  ^íeby  jednu  ztrcttíl  na  některé  véeU  nikdy  by 
ee  k  ni  vice  nenavrátil,  neb  není  obvyklý  v  kupectví  atd.  Vykládá 
pak  dále  své  smýftlení  o  ůvSrku  a  konči  s  následujícími  záfiadami: 
Obyčej  dobrých  kupců  jest  pit  věcí  zachovati:  nedržeti  penéz  svých 
mrtvých,  nemíti  juA  na  jednom  místé,  plniti  ěliby,  íiedovfati  v  ve^ 
liké  bezpeénoetiy  nezruHti  rčení  svého  a  neklamati ....  Celý  článek 
tento  patrné  vydává  svědectví  že  ponětí  o  politickém  hospodářství  vůbec 
i  o  knpectví  zvlááté  byla  tenkráte  jeátě  přiliž  obmezená  a  že  spisovatel 
rady  králi  Jiřknn  navzdor  obsáhlé  eběhlosti  své  ve  věcech  poli- 
tických a  zajisté  i  Uterarnich  nebyl  a  to  se  vyzonti  z  nudné  rozvlác- 
Boati*  Některé  věty  jsou  ováem  podstatné  ale  ztrácí  se  v  množství 
jiných  věednich  nijakého  nového  pončeni  neposkytujících.  Spisovatel 
zajisté  nedoIidU  ani  směr  ani  prostředky.  -^  O  jiném  praktickém  opa* 
tření  národním  hospodářském  poučuje  nás  rozkaz  krále  Jiřího  vydán 
1.  prosi  14S9  v  Chebu,  týkající  se  vyplenění  cizích  mincí  a  nařízení 
kterak  kupci  prodávajíce  a  kupujíce  zboží,  se  chovati  miyi  vzhledem 
k  minci  s  jakouž  se  vyplácí  atd.  —  Jest  želeti  že  o  snému  1.  1467 
není  zpráv  ůplnějéidi,  nebot  tu  vedle  jiných  důležitých  i  některé  poli-^ 
tícké  hospodářské  záležitosti  v  úvahu  vzaty  byly.  —  Mimo  Antodina 
Marini  jmenuji  se  ještě  dva  zasloužilí  diplomaté  jejichž  rady  král  Jiří 
požival  totiž  Majer  a  slovutný  Řehoř  z  Haimburku.  Tento  Řehoř 
byl  jeden  z  únavnějších  řečníkův  německých.  Přibytím  jeho  do  Prahy 
ziakal  král  Jiří  podstatnou  sílu  diplomatickou.  Kékteré  plody  jeho 
rozsáhlé  a  vydatné  ěialivosti  zasahuji  i  do  literatury*  Sepsal  zajisté 
spis  k  obraně  krále  Jiřího.  Oběímé  to  psaní  ku  králi  Matiaáovi  uher* 
skému  na  spusob  manifestu  složené  (1446)  považuje  se  za  dílo  mi* 
stťovské.  Sepsané  bylo  latinsky  ale  stojí  i  starý  souvěký  překlad  český. 
Též  odpovědi  na  ně  z  péra  Karvájalova  pocházející  nalézají  se  v  českém 
překladu.  --  Politická  literatura  vůbec  už  na  jiné  základy  se  stavěti 
počala  nežli  za  doby  předešlé,  jelikož  i  politika  sama  přicházela  na 
nové  stanoviště  domáhiýie  se  samostatnosti  vedle  tradici  theokratických 
a  poč&uýic  vice  ohledu  bráti  na  podstatné  zásady  právní  nežli  na  po- 
žadavky jež  přepych  autokracie  římské  světským  knížatům  předkládal. 
Politícké  zájněry  Jiřího  Poděbradského  ručí  za  to  dostatečné  že 
nastala  doba  zralejšidi  politických  uvážení  ježto  v  mnohých  ohledech 
přimou  protivu  činí  předešlých.  Stav  věcí  veřejných  byl  zjevným  toho 
výrazem.  Nepochopili  bychom  však  myšlénku  doby  této  bez  nahlédnuti 
do  písemních  památek  v  ni  povstalých  a  táhnoucí  se  k  záležitostem 
politickým  ano  i  k  sodalnim  některým  otázkám.  Kdoby  s  pilností 
sledil  aápisy  sněmovní  těchto  dob  tenby  zsjisté  brzo  pochopil  kterak 


--  6ft4  — 

zasvitati  už  počalo  v  hl&v&ch  některých  politiků  českých  a  jak  bedliví 
(třežili  vlastenátí  pánové  čeSti  práva  země  proti  v5em  snahám  ku  zkrá^ 
cení  jich.  Nejen  o  zevních  ale  i  o  vnitřních  záležitostech  ta  namnoze 
slova  důmyshá  a  důvtipná  se  projevovala,  ano  i  pokroků  v  zákono- 
dárství a  soudnictví  svědomité  už  Setřeno.  Zvláfitě  se  ta  vyznamenal 
sněm  od  r.  1453  který  policejními  i  jinými  nařízeními  o  beq>eéi  země 
zásluhy  si  získal.  Ba  každým  téměř  sněmem  se  stopovati  dal  po- 
znenáhlý vývin  a  postup  stavův  českých  a  moravských  k  politickému 
uvědomění,  a  z  některých  řečí  sněmových  by  se  dal  učiniti  výtah  vehni 
zajímavý  a  poučlivý.  Musí  nám  při  čteni  jich  napadnout  otázka,  kterak 
jen  možná  že  utrakvističtí  stavové  vidouce  jaké  pykle  ílfan  a  strana 
jeho  proti  svobodě  vyznání  v  Čechách  nastrojuje,  vždy  jen  o  vyrovnání 
s  Římem  pojednávali,  nechtíce  platiti  za  odtrženoe  od  církve  a  snaiioe 
se  mamě  nepřátele  své  sobě  nakloniti.  Pohřeiujeme  tu  mužův  jako 
byli  mezi  Tábory  prvnějSí  doby,  jižto  se  neo8lýďi»li  přímo  projeviti 
slovo  spásy  a  samostatnosti  horlíce  pro  zřejmé  odtržení  se  od  Bima, 
pro  emancipací  národův  ode  jha  papežencův.  Naopak  $e  tu  pohfídia 
potkáváme  se  snahou  nakloniti  si  Řím  a  spoléhati  na  dobré  jeho 
vůli  a  spravedlností  které  se  Čechům  tehdejším  předce  nikdy  nedo- 
stalo. Bolestně  dojímá  čtenáře  to  neustálé  sprostredkování  a  se  do- 
presování  a  obcházeni  vSech  nabytých  zkuěenosti  že  touto  cestou  od 
zarputilých  Karvajalů  a  Piccolominů  ničeho  dosáhnouti  nebe.  Nevždy 
střední  cesta  vede  k  cíli  který  na  výstředí  leží.  Strana  kMoUcká  se 
stavěla  na  proti  tomu  přímo  na  positivní  půdm.  Jenom  tenkráte  moU 
kalich  se  na  též  půdě  objeviti,  kdyby  se  byl  osvědčil  bj^tí  symbolem  ne- 
odvislosti  od  Říma.  Jenom  jednou  se  osvěží  mysl  čtenářova  u  pozo- 
rováni sněmu  1.  1462  kde  římský  stranník  Fantín  před  shromážděným 
sněmem  své  drzé  nároky  vstříc  králi  Jiřímu  projevil  a  král  Jiří  ráznou 
řečí  ráz  svůj  osvědčil.  -^  Snadnot  se  dopíditi  lze  jest  v  zápiscích  sně- 
movních ukrytého  pásma  okolo  kterého  se  politika  obou  stran  otáčela, 
ale  toliko  katolická  strana  vynášela  zřejmě  svou  barvu,  mohouc  se  od- 
vážiti na  odpor  živý  kdežto  viděla  že  strana  polovičného  pokroku  nejen 
se  ostýchala  sloužících  jí  prostiedkův.  rázných  a  rozhodujících  použití, 
ale  pohříchu  i  nejpodstatnější  podpory  —  totiž  žfvlů  demokratických 
v  národě  se  v  krátkozrakosti  své  zbavovala.  V  zachovalých  jednámch 
a  v  řečích  sněmovních  se  chová  nejpodstatnější  část  poKtícké  literatury 
této  doby.  Mimo  tyto  lze  stopovati  politiku  časovou  i  z  psamch  před- 
ních osob  země  české  a  moravské.  Tu  nejprv  pozornost  na  se  obracuji 
psaní  krále  Jiřího.  V  jednom  takovém  psaní  líČi  se 'král  Jiří  sám  co 
kníže  míru,  pravě  že  mu  nejde  než  o  zaohování  práva  a  spravedhiostí; 
že  nechce  jako  jiní  množiti  a  šířiti  panovám'  své,  neili  starati  se  pouze 


~  685  — 

o  čest  konioy  a  o. blahobyt  obyvatelův  jejich.  Jiným  zase,  knižett 
Viktorinovi  zaalaoém,  I.  1466  osvědčuje  se  žalostaý  sebeklam  králův 
jeni^  se  vždy  je&lé  domýftle],  že  protivm'ky  své  sobě  nakloní  svou  sho* 
vivavostí!  —  Básně  a  vážně  povahu  svou  osvědčil  Jiří  psaním  poslaným 
L  1466  králi  Matiaáovi  v&biedem  ku  sporu  s  MatouSem  Štemberkem. 
řravit  tamo :  ,3Ieče  jen  tam  užívati  sludi»  kde  odpírá  se  právu  poslu- 
fiensiví:  i  kterak  .slušeloby  násilím  odpovídati  tomu  kdo  volá  se  ku 
právu?  ....  Budeme-li  dlouho  hádati  se,  lahodná  či  perná  mezi  námi 
dávají  se  dova,  jest  se  obávati,  aby  oheň  mladistvé  krve  Vaši  konečné 
nepohnul  i  vážného  rozného  rozmyslu  naSeho  k  následováni  daného  nám 
přikladu  atd.^*  —  Ježte  vícero,  psaní  krále  Jiřího  se  chová  v  rukopisech 
archivu  StembenlLého,  z  nichž  vysvitá  povaha  krále  Jiřího  dosti  zře- 
telně. Ynbeo  z  listin  a  dopisu  jež  z  kanceláře  krále  Jiřího  vyšly  vy- 
žilá dudi  diplomatický  a  považovati  se  dají  za  podstatnou  část  poli*- 
tické  literatury  české  a  to  tím  více  an  latinská  jich  část  pro  krále 
jenž  latinsky  neuměl  do  češtiny  se  překládala.  Pro  zvláštnost  zde  při- 
dáme některé,  věty  z  odpovědi  krále  Jiřího  na  ^o^vom^  články  jakéhos 
bratra  Gabriela  bosáka  kterýž  sprostým  ba  hnusným  dorážením  na  ia- 
oířahého  vladaře  zajisté  krev  královu  nad  míru  pobouřil  takže  vystoupiv 
z  obvyklých  mezí  míru  nemálo  se  rozhorlil  proti  němu.  ,»My  již  ob- 
vykli sme*'  —  praví  Jiří  —  „strpěti  nešlechetnost  takových  zákupných 
lhářův,  kteřížto  ku  podobenství  psa  prašivého,  ježto  na  hnoji  z  kosu 
chleba  štěká,  též  oni  dary  ukojeni  jsouce,  opýřili  sou  se  jako  vlci  hltaví, 
krve  lidské  nenasyceni ....''  —  Namnoze  nám  listiny  doby  této  po- 
skytuji už  i  utěšené  úkazy  zralosti  politické  zvláště  tím,  že  se  zájmy 
politické  a  vůbec  věd  světské  už  oddělovati  počaly  od  drkevnich,  nejen 
se  strany  podobojí  ale  i  z  katolické.  Latinský  dialog  Jana  z  RabSteina 
od  1.  1469  o  kterémž  jsme  se  nahoře  zmínili  na  to  poukazuje;  přímo 
vydovil  tentýž  „Rábský*'  ve  psaní  posUném  legatovi  Rudolfovi  Levant- 
skému  do  Vratislavi  1.  1467 ;  kdež  mezi  jiným  praví :  „Račtež  přede- 
vším věděti,  že  já  sem  katohk  věrně,  apoštolské  stolid  a  církvi  svaté 
poslušně  oddaný .  •  • .  Ale  cbci ,  aby  věci  duchovní  a  světské  nebyly 
mateny  do  hromady^  nýbrž  aby  obě  ty  moci  zůstávaly  ve  svém  roz- 
dílui  aniž  která  vyštěrbovala  z  mezí  svých  a  byla  druhé  na  překážku^* 
atd.  A  Jan  z  Rabšteína  nebyl  jediný  strany  katolické  jenž  takto  smýšlel. 
Potkáváme  se  i  v  listech  vysoce  vzdělaného  Tasa  z  Boskovic,  biskupa 
Olomouckého  s  podobnými  náhledy  ač  tento  muž  se  později  nevěrným 
afial  svému  poUtidiému  přesvědčení.  —  Ndze  nám  zde  se  pouštěti  do 
zevrubného  výkladu  literatury  dopisu  a  listin  této  doby  a  o  čem  jsme 
še  tu  zmínili  jest  toliko  na  důkaz  podáno  že  literní  a  politická 
vzdělanost  česká  i  v  této  knihami  jinak  nebohaté  době  literami  dosti 


—  686  - 

valn^S  byla  pokroéíla  a  že  někteh'  přední  mQŽoyé  národa  již  jiS  uznávali 
potřeba  aby  jiným  zásadám  se  vydobyl  průchod  nežit  jaké  tehdáž, 
zvláště  v  některých  kruzích  vySáiho  panstva  českého  panovaly,  a  to 
nad  jiné  v  těch  v  nichž  pánové  z  Rosenberka,  Zdenek  ze  Šternberka 
a  přívrženci  jich  hlavní  slovo  vedli.  Literatura  listin  této  doby  nám 
podává  uvážení  hodáé  příklady  kterak  někteří  jasným  hledem  do  po^ 
litiky  hleděli  jsou,  jiní  ale  v  nepochopitelné  zaslepenosti  se  vpravovaH 
do  tak  obmezených  a  zemězrádných  názorů  politických  že  kdyby  národ 
se  *)im  byl  peddál^  česká  země  by  byla  v  jařmu  dzoty  a  v  poutech  řím* 
ských  utonouti  musila.  Bedlivým  nahlédnutím  do  psaní  Zdeňka  z  Štern- 
berka a  stranniků  jeho'6e  každý  domysliti  může  snadno,  kam  poHtíka 
panské  katolické  strany  zaměřovala  a  kam  by  byla  cechy  dovedla! 

Po  smrti  krále  Jiřího  1471  volen  byl  za  krátě  Vladislav  n.,  syn 
Kazimíra  Polského.  Dobrý  muž  ale  slabý  vladař.  Za  času  jeho  nejen 
Matiá&  Uherský  odtrhl  Moravu  od  koruny  české  a  ař  do  své  smrti 
podržel,  ale  i  álechtě  se  pohřít;bu  povedlo  získati  takovou  nadvládu 
nad  lidem  že  takořka  v  částečné  nevolnictví  poklesl.  Mír  náboženský 
v  zemi  nebyl  sjednán  ba  nenávist  strany  římské  provolala  zlou  vojnu, 
a  když  nastal  pokoj  vně  země  započaly  krvavé  výstupy  v  nitru,  zvIáSté 
v  Praze,  ba  Vladislav  sám  v  nebezpečenství  života  uveden  opustiv  po- 
savadní  byt  svůj  Králův  Dvůr  na  Starém  Městě  usídlil  se  na  Hrad- 
čanech. Když  pak  umřel  Matiáě  zvolen  byl  Vladislav  za  krále  v  Dfarách 
a  přestěhoval  se  do  Budína  kdež  i  I.  1516  dne  13.  března  zeodfei.  — 
Nastoupil  pak  Ludvík  Vladislavův  nezletilý  syn  jenž  nejprv  pod  po- 
mlníky  potom  ale  sám  —  velmi  slabě  panoval  ničím  se  nevysnamenav 
nežli  pronásledováním  evangelické  církve,  kteráž  učením  Lotherovým 
ve  Vitemberku  v  Němcích  vzniklá  novými  proudy  do  Čech  se  tlaéila. 
Ludvík  ale  už  1.  1526  zahynul  u  Moháče  v  bitvě  proti  Turkům.  — 
Osudy  země  české  za  panování  těchto  dvou  králů  z  rodu  Jagatlovcu 
polských  poskytují  skonmateli  dějin  neméně  příležitosti  k  pracnému  vy- 
dobývání historické  pravdy  nežli  která  koliv  doba  předešlá,  ač  ta  již 
hojnéjších  poněkud  pramenů  k  pojištění  událostí  4ůležitých.  Nejrétží 
nesnáze  tu  pn  udělování  spravedlnosti  rozličným  stranám.  Z  dějepi^v 
pojímal  každý  věc  ze  svého  stanoviště  a  tuhý  process  jenžto  pravé  v 
této  době  mezi  stavem  městským  a  panským  povstal  dá  nám  mnoho 
přemýšleti  o  nových  zájmech  ježto  občanstvem  českým  pohybovati  po* 
čaly.  —  Živly  zporů  náboženských  ještě  nebyly  udušeny  a  přidal  se  k 
ním  ni  zase  nový,  učením  Lutberovým.  Zporům  pak  politickým  ntdal 
usnouti  vládycfativý  Matíáš  uherský  čítaje  vždy  ještě  stranníky  ▼  ce- 
chách. Tomu  ovšem  smrtí  Matiášovou  konec  byl  učiněn  nenachási  se 
však  známek  žeby  uvnitř  země  i  strany   se  byly  smířily  a  sjednotily. 


-  687  -- 

Ba  vždy  nové  se  vyskytovaly  záminky  k  výstopum  krvavým.  —  Ve* 
liki  idey  60cialm\  politické  a  náboženáké  pro  které  se  rozohniti  daly 
nejadataéjéi  synové  zemé  české  a  moravské  pozbyly  moci  poražením 
Tábor&v.  OdstonpivSe  takořka  z  veřejného  ději&té  ntekly  se  v  litera- 
tom  kde  ovSem  toliko  v  jedné  hlavě  se  nstředíly  k  bujnému  výkvětu, 
tti  jen  jako  na  svědectví  kterak  v  mysli  české  ni  tenkráte  se  chovaly 
zárodky  oněch  pravd  jež  oprávněné  platnosti  své  teprv  od  budoucnosti 
očekávají.  A  zajisté  písemnictví  naše  této  doby  nám  objevuje  stopy 
znamenitého  ruchu  vzdělanosti  vyšší  a  pohříchu  posud  jen  na  některé 
kruhy  obmezené*  —  Aviak  už  valně  svítati  počalo  v  světě  literárním 
a  dvé  mohutných  křidel  vyrostlo  duchovému  životu.  Mocné  páky  o 
něž  se  my&Iénky  bezpečné  opírati  a  jejichž  pomocí  se  valně  rozšiřovati 
a  rozmnožovati  počínaly  byly  zmáhající  se  v  literanii  Evropě  huma^ 
niemus  a  vynalezení  knihtiekařstvL 

Bez  povšimnutí  sobě  všeobecných  tehdejších  literárních  poměrů 
evropských  nelze  by  bylo  dopíditi  se  základu  uvážení  domácí  literatnry 
naši  v  této  době*  Jakož  se  Čechové  v  běhu  válek  husitských  přímým 
odporem  a  upotřebením  téměř  veškerých  hmotných  sil  národnídi  proti 
katoUcké  Evropě  stavěli,  takž  i  směr  písemnictví  v  Čechách  se  jevil 
protivou  směrův  písemnictví  západního.  Nejprv  ve  všem  co  se  nirod* 
ností  týkalo,  jevila  se  namnoze  přímá  tendenční  opposice  proti  němectvi, 
pak  vzhledem  ku  náboženství  odbjfval  se  boj  literarni  proti  romanismu 
neméně  prudký  a  ducha  vybuznjíci.  Proto  pro  všecko  mimo  některé 
výmínky  mezi  Tábory  se  objevivší,  nesprostili  se  spisovatelé  naši  vlivu 
všeobecného  Uterarafto  proudění  aniž  národní  literatuře  české  jakés 
nové  základy  položili.  Nevyvstal  nijaký  Záboj,  jenžby  byl  básnickým 
lUtdŠením  pojmul  a  vylíčil  hrdinství  pro  veliké  myšlénky  podniknutá, 
nevyvstal  ani  nový  jskýs  Řtitný  jenžby  podstatné  myšlénky  jenž  boju- 
jícími obcemi  českými  pohybovaly  v  celek  jakýs  uvedl,  ustředil  a  do- 
myslem svým  osvítil*  Školastícká  didaktika  a  řečnická  polemika  po- 
diiely  zde  vrchu,  a  tamo  zase,  totiž  v  básnictví  proměnila  se  střízlivá 
leíiexi  doby  předhusitské  v  tendenční  satyru  jež  nižádným  zápalem  pro- 
vázena nejsouc  nijaký  vzlet  myšlenkový  nepřipouštěla.  Hlavní  mezera 
v  literatuře  doby  Husitské  se  jeví  zajisté  v  tom,  že  základní  přímo 
filosofické  a  sociální  myšlénky  učení  táborského,  jediného  to,  jež  přímý 
a  podstatný  odpor  proti  běžným  názorům  zakrnělého  a  v  římské  sofi- 
stíce  utonulého  věku  působilo,  —  v  nijakém  spisu  ustředěny,  srovnány 
A  odůvodněny  nebyly,  n>brž  toliko  po  různu  v  traktátech,  kázáních  a 
listech  všalikých  se  chovaloti  Tím  se  ovšem  vplyv  systémů  od  minu- 
lostí přejmntých  a  těch  jež  z  ciziny  neustále  připlývaly  jenom  tak  da- 
lece zamezil  jak  dalece  se  obrazivost  a  cit  a  pobouření  na  čas  mysl 


-  688  - 

národa  proti  Bim  zasazovala.  Zápal  lUe  nikďy  tak  trvalý  není  jako 
rozvaha  a  vyměřené  taktice  vstříc  neobstojí  ntóéh  sil  somnémé  ne* 
upotřebených.  Proti  traktátům  husitským  stavěly  se  haldy  knih  a  sy- 
sterna,  tradice  tehdejšíma  pokolení  drahé^  i  celá  historie  podlé  ni  vy- 
střižena a  vylíčena.  Na  kritické  jich  podniknntí  nezbývalo  národii 
který  ve  zbrani  stál  mnoho  času.  YSeeka  jeho  čimiost  literami  hyb 
více  okamžitá,  takořka  improvisovana,  chvílí  nutné  vyzbuzena.  Z  toho 
všeho  prosté  vyplývá  že  přechodní  doba  tálečná  zůstavila  nejpodstat- 
nější práce  dnchové  době  příští,  poněkud  střízUv4^  a  že  v  dobé  této, 
kde  zápal  odporu  byl  až  *  ochlazen,  literární  živlové  cizí  ještě  mofaAt^ 
néjším  proudem  vtékali  do  vlasti  naší  nežli  dříve.  —  Crenius  člověčen- 
stva ale  tomu  nedopustil  aby  těmito  živly  zanikli  živlové  národm'  lite- 
rami. Objevilo  se  právě  v  této  době,  že  záležitost  na  které  vžidioi 
národové  solidárně  se  účastňnjí  odstraniti  se  nedá  tím  když  náběhy 
jednoho  národa  se  zamezí,  alebrž  že  myšlenka  osvěty  a  vzdělanosti, 
když  ta  neb  ona  cesta  se  jí  zamezaje,  ihned  nové  si  vyhledává. 

Až  do  této  doby  nebylo  mimo  ideu  náboženskou  jiné  myšlteky 
v  Evropě  která  by  všeobecným  a  mocným  tliJiem  na  lid  působila. 
Nyní  ale  přecházel  už  celý  věk  na  nové  stanoviště.  Povstalé  roztržky 
v  samém  luně  církevním  k  lomu  daly  předního  podnětu.  Eoncilia  sna- 
živše  se  o  opravy  hlavně  proto  aby  se  zamezila  hrozící  revoluce  nedoSla 
sice  čile  svého  a  papežství  posud  obdrželo  nadvládu,  avšak  již  se  po- 
litické zájmy  stavěti  počaly  vedle  náboženským^  což  ovdem  bylo  zá- 
rodkem důležitých  převratů.  Pamětná  ta  doba  v  vit  se  politické  Mey 
emancipovati  počaly  od  názorů  hierarchických,  a  jisté  jest  že  právě  za 
těchto  časův  vedle  starého  světa  vyrůstal  nový  a  že  v  nich  se  p<riožily 
základy  novověké  osvěty.  Jakého  podíhi  na  zbudování  nového  veku 
měli  Čechové  o  tom  historie  jen  jako  mimochodem  se  zmiiíovala.  T^jná 
ji  zůstávala  zřídla  poznání  národního  doeha  Českého.  Z  plodů  a  obrati 
však  tohoto  ducha  jasněji  vyzírá  myšlenkový  proud  jakýž  středa!  Ev- 
ropou a  zvláště  národem  českým  pohyboval  nežli  ze  zjevných  výstupu 
jimiž  se  toliko  částečně  a  takořka  na  chvíli  osvědčoval,  českému  ni* 
rodu  se  tenkráte  vedlo  jako  mtíohé  s  nějakou  novou  ideou  vystopngid 
osobě  která  všecku  svou  duševní  energii  zasazuje  na  provedení  myšlénky 
^  badoucnosti.  Neuznávající  jí  doba  vyvolá  všecky  své  nly  v  boj  s 
protivou  která  na  starých  názorech  hryze  a  dávnému  přesvědčení  podrýtím 
hrozí,  y  stejném  boji  buď  podlehne  buď  zemdlí  strana  slabší  a  ocbábiie> 
jakož  se  i  Čechům  dělo.  Bylof  se  z^isté  obávati  že  nejen  hmotaě  ak 
i  duševně  ochabnou.  Ráz  literatury  táborské  byl  pohříchu  skoro  vý. 
hradně  polemický  ačkoliv  právě  v  písemnictví  této  strany  nieóvice  po- 
sitívnich  myšlenek  se  chovalo.    Jakož  Táboři  byli  v  pravém  význňra 


—  680  — 


doirai  'écdesia  nUHUf^ns  takž  i  fiinniCara  jejick  se  vysnameDávalft  po- 
vahou bojovni.  Když  pak  poražen  byl  mohátaý  ten  velikán  vytratily 
M  i  duchové  jako  Ueaky.  Polemický  ráa  literatiury  přestal  býti  pana* 
jieim  a  počalo  se  v  ni  ^ukládati  os  více  rozroydu  a  větší  oUed  se  bral 
na  stojioi  poměry.  Jestliže  táborSti  knéži,  jako  Koranda,  Ambrož^ 
Yilénii  KoBÍ&  a  j.  na  utvořeni  nové. společnosti  pomýšleli  jež. se  zhor 
dovatí  měla  dle  zásad  demokratických  a  koatonistíckých  miisila  doba 
nynijfií,  jillo  se  už  nedostávalo  prostředku  k  provedeni  zásad  takových 
pomýšleli  na  postup  k  jinému  dostupnějšímu  čili  kterýž  vzhledem  ku 
poměrům  se  jevil  praktiénějái.  Neostopná  polemika  spisovatelů  kato^ 
lických  miÍ9L  hned  od  počátku  takový  dl  neboť  spoléhala  na  hotové 
a  od  celé'  téměř  Elvropy  uznávané  soustavě.  Jakož  -se  ale  na  výši  po6al 
vnduch  čistiti  uvrstvováaim  se  roaličných  živlů,  jakož  zij^j  politické 
od  theologiekýeh  se  odlučovajki  počaly  a  politická  moonost  vedla  hie^ 
rarohické  se  zmáhala  takž  i  dále  ve  světě  literárním  pedobný  nastávtd 
proeea  a  ařeýmě  jest  tu  viděti  kterak  se  t  oboru  všelikých  aaukn  při- 
pravíme! emaooipaee  myšlének  od  názoru  theologickýck. 

Zárodky  naatalého  převratu  a  přechodu  myšleni  a  míněni  vystur 
povály  už  v  cele  £vropě  na  jevo*  Piagmatická  sankce  kterouž  Karel 
sadmý  ve  Francii  h  1438  z  dekretu  koncitia  Basilejského  uspisobU, 
a  která  hlavně  na.  odetraněm'  neřádu  v  církvi  čelila  byla  ovšem  zase 
sníčeDa  ale  podstatné  její  zásady  o  potřebných  (^aváoh  se  igmuly, 
přešly  napotom  do  parlamentu  a  zplodily  později  Janseniety  a  GaUikaoy. 
Nemenší  obrat  vzaly  v  této  době  i  poměry  politické*  nebot  nejen  že 
velké  jednoty  vlád  se  tvořily  ale  i  diplomatie  vůbec. počátek  svůj  vzakt 
za  těchto  časův*  —  Opravy  eírkevni  jež  církev  sama  podaikala  nebyly 
podstatné;  větší  váhu  klásti  musíme  na  zaměřené  náboženské-  opravy 
jež  z  náijodů  samý«h  vyšly  ač  se  jim  tehdáž  ještě  iiepodařilo  vítězství. 
Poražená  strana  opmvovateluv  ale  proto,  nebyla  zničena.  Započatá 
revolaee  dnievni  nedala  se  už  více  potkičiti,  nebot  se  .právě  tenkráte 
objovihi  aová  iada  otvoru  jimiž  proudové  osvěty  všeobecné  do  .živtota 
národů  evropskýoh  mohutně  a  neodolatelně  vtékati  počali.  Vynalezení 
tiskařství,  výpravy  do  neznámých  končin  světa,  odkrytí  novýeh  částí 
aaněa  statore  vynálezy  poukazovaly  na  to»  že  ač  bouřlivé  'saahy  o  základoí 
opímvy  se  nepodařily,  preoe  společnest  lidská  se  zasazovati  počala  o  to^ 
y,abjf  v  iúnékvapnéjéiko  pokrofon  Upiiho  požívala  pořádhi^'*  Duševní 
jnioh  v  oelé  EvrofA  aaatalý  jevil :  že  doba .  počátků  a  zkoušek  kde 
realičné  živly  vaděfampsti  v  odloučení  od  sebe  žily  nemohouce  nic  trvalého 
a  vieobecQého  ptovéstí  se  chýlila  ku  kond,  a  že  nastala  doba  splý- 
váni těchto  živluv  kdežto-  pak  spojením  sil  podatataaých  ubezpečený 
běh  kqkury  vžeobeepé  směnD^šími  a  výdaio^jšímí  s^  konal .  4estam^«  * 

44 


—  eeo  — 

Literaliira  evropská  aajisté  nejvitžflié  mela  podfla  na  yréSkvjA 
převratech  a  dachových  přechodech  doby  tehdejSí^  V  nitru  jejtm  se 
spůsobil  pokrok  před  tím  netniený)  anaCi  povaha  její  nového  réaxk  na- 
bývati počala.  Přechod  k  novénra  vékn,  dloaho  pfipravovaaý  se  Au* 
tečnfi  vykonával.  Itálie  byla  ovíem  ohniskem  litenuho  života  tehdejiího 
av8ak  jižjiž  oelá  Evropa  se  účastniti  počala  prad  jakýmii^  se  v8eobecné 
osvété  proklestovala  dráha. 

Vypravovali  jsme  již  kterak  snahon  proslol^o  Petrarky  a  Boc- 
caccia  i  přibytím  Řeků  do  ItaHe  se  vzmáhala  obliba  na  staiýdi  klaaio- 
kých  spisech  latinských  a  řeckých.  Tito  počátícová  neostali  bes  ná- 
sledků, Proslnli  řečti  ačitelové  vychovali  jeSté  proslulej&ich  napoUnn 
iákův.  Vydobyti  Cařifaradn  Muhamedány  tolik  učenců  z  Beeka  do 
Itálie  zahoaJo  že  veSkeré  italské  akademie  jimi  byli  obsazeny.  Nej- 
ůčinlivéjéhni  přiznivd  starořecké  a  starořúnské  literátu^  byli  tehdái 
Mediceové  ve  Florenci.  Lorenz  Medicejský,  založiv  vyhláženon  UUi- 
oth^kn  nedioG^skoa  nešetřil  penéz  k  obohacení  jejímn  a  tím  mnoho 
převzácných  spisů  stidetých  získáno  a  nchráněno.  Ale  i  mimo  Floreiid 
Dslézal  klassicismos  mnohé  pHznivce  v  Itálii  mezi  nimiž  se  i  psipež 
Míknláž  V.  jmennje.  Jakož  Mediceové  zvláSté  Platová  tsk  Mikii- 
láš  Aristotelova  filosofii  si  oblíbil  a  přívržence  její  podporoval.  Mesi 
nčendi  jižto  si  tehdáž  o  zbnzení  klassické  iiteratary  nejvAtftí  záslnby 
;^ednali  jmenoji  se  obzvlááté:  Filetitte  nčitel  grsmatiky  a  řečniotvi 
ve  Fenraře,  jenž  přeložil  nékteré  knihy  Xenofona,  Hipokrata»  Plntarcha 
a  j.  v.  J,  ArffiroptUus  který  veěkeré  logické,  fysikalaí  a  morální  apisy 
Aristotelovy  latinsky  vyložily  Angelo  Policiano  básník,  řečník  a  kritik, 
spoln  vykladatel  Platona  a  Epikteta.  Kanetantin  Lcuhariě  jenž  n 
velké  zásluhy  o  gramatika  řeckou  získal;  jeáté  více  vSák  proshil  syn 
jeho  Jan  Laskarisy  jenžto  sám  veliký  jsa  učenec  a  filolog  papeže  při- 
mel k  založem  řeckého  gymnana  v  Rimé  a  horiivé  se  o  založení  ře- 
cké akademie  a  bibliotéky  v  Paříži  zasazoval.  Harcos  Musanis  jenž 
v  Padově,  Benátkách  a  v  Bimě  vyučoval  a  na  známých  Aldindsýdi 
vydáních  klassikův  řeckých  horlivě  se  učaBtoil.  —  Horlivost  těchto  a 
mnohých  jiných  mužův  spůsobila  znamenitý  převrat  ve  vetkerýdi  názo- 
rech tehdejší  doby;  položil  se  nyní  nový  takmtf  základ  myšléákovéna 
řádu.  Nejprv  překládáním  řeckýdi  klassikův  docela  nové  myšléoky 
vtékaly  do  zakrnělých  myslí  skolastických  pak  zvláště  vykttdání  klas- 
sikův přispělo  k  tomu  že  se  na  všeliké  qevy  Hteramí  nové  kritíčnijší, 
do  jádra  věci  zasahující  měřítko  klásti  počalo.  Tím  zajisté  i  podnět 
dáo  že  se  na  všeliké  předměty  filosofickým  hledělo  duchem,  lim  zvláštš 
nadvládající  skolastika  utrpěla  jež  odolati  nemohla  pfisoé  proti  m'  vy- 
stopqici  kritice  a  posléze  ji  podlehnouti  mosOa.    Skolaslikové  ^elehali 


—  691  — 

na  nepochopené  od  nioh  filosofií  Aristotelové.    Proti  té  se  ale   zdvihal 
mocné  Platonismas  jehož  působenim  se  nyní  i  do  spisu  Aristotelových 
jiným  nazimti  počalo  hledem.    Jih'  Gremistos  přímím  Pletho  obzvláštním 
spisem  vyložil  rozdíl  mezí  Platonem  a  Aristotelem  kdež  Platona  nad 
Aristotela  postavil.    Pohříchu  ráz  Platónské  jeho  filosofie  zapáchal  my* 
stíckou  Školou  Alexandrinskou,  která  se  brzo  po  tom  valné  zmáhati  po- 
čala po  Evropé  a  ve  vtech  zemích,  ano  i  v  Čechách  přívržence  čítahi. 
Žákem  jeho  byl  povéstný  kardinál  Bessarion,  muž  kterýžto  veliký  mél 
vliv  na  probuzení  Platonovy  filosofie  v  Evrópé.     NejučenéjSi  vžak  a 
nejdamyslnéjii  ze  všech  zastávatelů  filosofie  Platový  bylHarsilius  f^ci- 
nus  jehož  součinéním  Kosmus  Medicejský  založiti  se  snažil  Platónskou 
akademií  ve  Florenci.  -^  Proto  ale   zbývalo  Aristotelovi  jeSté  mnoho 
přívržencnv.  Zaslahuje  zde  jmenován  býti  neodar  Oáza  rozený  v  So~ 
luni  (Thessalonika)  jenž   uprchnuv  z  Řecka  do  Itafie  a  od  Bessariona 
podporován  latine  se  přiučil  a  nékteré  spisy  Aristotela  a  Thecrfrasta  pře- 
ložil. Jiři  jyapezuntskýy  napotom  sekretář  papeže  Mikuláše  V.  zvla- 
žte tím  se  stal  pamétným  že  vystoupil  proti  přívržencům  Platonovým 
velmi  náruživé,  a   velkou  nenávist  proti  sobe  zbudiv  neprozřetelným 
svým  dorážemm  opustiti  musel  6im,  naleznuv  ochrany  u  Alfonsa  krále 
neapoidcého.    Též   /.   Skúlati^s  přimim  €hnnadius  horlil  pro  Ari- 
stotela a  mnoho  spisu  sméru  tohoto  uveřejnil.  — Následkem  takovýchto 
snaženi  nejen  duch  klassický  ale  i  spňsob  kritického  myS/eni  do  lite* 
ratury  vplývati  musilo  a  nastala  doba  kde  osvěta  vibec   o   své  právo 
se  hlásila.    Husictvi    české  zajisté  nemálo  k  tomu  přispélo  Že  kritický 
tento  duch  klassickou  literaturou  zbuzený  již  i  v  samé  Itálii  se  odva- 
žoval na  otázky  politické  i  jiné  a  proti  obecnému  mfněili  se   stavél. 
Příkladem  toho  jest  Lorenzo  Valla  maž   rázný  a  nad  jiné  osvícený 
a  klassickými  studiemi  nasycený.    V  Říme  narozen  záhy   vystoupil  co 
^isovatel  polemický  proti  skolastíckým  i  jiným  neřádům.    Ba  zvlášt- 
ním v  horlivém  zanícem  shotoveným  spisem   vystoapil  proti  právu  pa- 
pežovu na  církev  m'  stát.    Z  Řima  vypuzen  nalezl  ůtočiSté  u  Alfonsa 
neapolského,  jehož  ochraně  děkovati  měl  že  nebyl  co  kacíř  upálen. 
Přeložfl  též  Hiadu  Homerovu,  částí  z  Thukydida  a  Herodota  i  jiné  yit^ 
vodní  spisy  vydal  jimiž   nemalou  si  záshihu  získal.  —  Mezi  tím  se  ale 
i  v  střed  m'  Evropě  už  zbudil  odpor  proti  skolastice  při   čemž   největší 
zásluhy  sobě  získal  Rudolf  Agrikola  jenž  v  Itálii  se  vycvi(Sv  i  vy 
učováním  i  spisy  horlivě  přispíval  ku  vypuzem'  skolastíky  z  Německa. 
Ve  Francii  pak  a  v  Nizozemsku  se  nejhoriivéji  proti  skolastice  posta- 
vil L,  Viveěy  rozený  Španěl  z  Valencie.    Poznav  blíže  klassickou  K- 
teraturu  a  vniknuv  do   ducha  starobylé  Grecie  a  Říma,  za  úlohu  si 

vytknul  odporovati  baibarství  skolastickému  a  směSnou  nevědomost  i 

44» 


—  6ÍB  — 

^OíiTŽenlivý  přepych  abolaslickýdt  aéencuv  na  piftnýř  Tystavoriratí.  Spisy 
jeho  pobkytaji  Dejhojnéjšiho  poučeni  Io«mi  kdož  "poumA  iiák  netdan- 
lost  skehuitiokélió  spůsobu  a  rédeoké  přičiiiy  jeho  ápads,  —  Jialé 
jest  oTáem,  že  proto  pro  všecko  se  skolastika  nehaed  i  zvňůtk  liéhC 
je&tě  oésninié  množstvi  přívržeocň  po  všech  ŠLolách  a.  nčSUteoh  ev- 
ropských, avšak  poč&tkem  polepšeDÍ  jeBt  poznáni  vad,  a  tady  lajisté 
valný  poíuok  ndiněii.  Nejdéle  se  držeh  skdaatika  v  Paři*í  kdež  tak* 
mér  8  celou  -ástavou  literami  byla  splynnta  a  vešken  řád  vyuSovad 
proniUa.  ZnámosC  řecko  literatury  se  neroašířovala  jeSté  po  Fran« 
cii  kdežto  v  ItaKi  už  bylo  éteni  klassikn  řeckých  v  kmich  uéenců  a 
ve  ftolách  obecné.  Počalo  však  svítati  i  ve  fYaacií  když  dnanysfaiý 
Jakob  Faber,  rosený  v  Pikardii,  syn  chudých  rodičát  stadia  v  Pařiti 
odbyv  oeston  do  Itálie  nový  směr  nauk  poenav  doiaů  se  navrátil  a  na 
vniversitA  s  veliký  úspéchetn  přednášeli  počínal  o  matomatioe  a  fikn 
sofiL  Takž  pomenáhle  ua  jihu  i  na  západe  ae  nový  život  Uterami 
vyvinoval  na  základe  zdamtím  klassicismu,  jehož  působeni  se  i  v  če 
diách  dosti  farzo  objevilo. 

Ale  živéji  nežli  u  nás  v  Čechách  se  osvSdéil  tento  meh  doby 
v  Uhráohi  zvláště  za  panováni  Matiaile  Kodrvína  zoté  a  soupeře  Jiřího 
z  Poděbrad.  Mnoho  se  tam  spojilo  přičiň  a  prostředků  k  optuženi 
litemiho  jsvota  a  ku  povzbuzeni  kiassi^ásmu.  Mezí  Uhry  a  ItaJii  pa- 
novala posud  ona  vz^emnost  kterouž  husitské  války  vzhledem  ku  Ce* 
diům  přerušily*  Janus  Panaonius^  později  biskup  Pětíkostelský  jme- 
nuje se  co  prvni  vzhuditel  klasstcismu  v  Uhrách,  Studia  svá  odbýval 
v  Itálii  a  sice  ve  Ferraře  kde  proslulý  humanista  Ott^irini  Vetonský 
byl  jeho  učitelem»  odkud  se  pak  navrátiv  blahodárné  v  Uhrách  půso- 
biti počal.  ZnámoC  o  néiki  že  uherskou  universitu  založiti  zamýšlel  ku 
kterouž  cíli  vn^ero  učencův  do  Uber  pozval.  Ale  i  spisy  jeho  (latin- 
ské) valné  přispěly  ku  vzniku  klassicismu  v  Uhráá^h.  Sepsali  mimo 
všaliké  básnické  plody  též  letopisy  uherské  v  hexamotrecb,  (Annales 
Hungariae).  Jisté  též  jest  že  byl  původcem  literamibo  spolku  z  néji 
se  pak  pověstná  učená  společnost  (Danubía)  vyviuula.  Společnost 
tato  v  Budíne  stvořena  později  ptenešena  byla  působenim  Konráda  Goi* 
tesa  do  Vídně  i  čítala  nejznameoitější  učence  z  Čech,  Uher  i  Bakoos 
mezi  svými  členy.  —  V  cechách  tehdáž  n<íprv  Řehoř  Prašský  uvedl 
studia  klassická  na  universitu  započav  přednáškami  o  spisedi  Viliko- 
vých a  jiných  latinských.  Muž  teato»  v  Praze  rozený*  přímím  Castu- 
IttS  (Haštalský)  byl  děkaaem  fakulty  arUstské  I.  1466—1470  a  za* 
stával  všaliké  úřady  na  vysokých  školách  až  do  ).  1484,  kteréhož  roku 
se  v  knihách  universitních  poslední  zmínka  o  něm  činí.  Úspěch  s  ja* 
kým  se  přednášky  jeho  potkaly  osvědčuje  se  výtečnýipi  jobo  žáky  mezi 


nimii  se  téi  Jan  Sledhtft  á»  Vtebrd  jimim^.  .Žírij&titiii  vmika  sta-* 
dii  Uassickýck  překážely  oviem  války  isa.  &i«t  Jicfiio  z  ťodébi»4  ye-i* 
děné  a  zajÍ3té  neaiéné  i  to  le  toliko  katolioká  lol&dež  {i^dsá  učilUté 
iUkUki  naTÍtívovak.  Proto  Uké  při  této  straně  v(ce  klMJiického  vtdň-^ 
láni  ae  dlouhá  naiésalo  nežli  při  národní.  V  řadd  anžAv  klas$ieké|io  Vsdi- 
láni  v  popředí  aiqjí  Jan  z  Babiteina  ktorý  nékolik  let  v  jRímé  a^tráviv 
valnon  Knáoios^  klaseikuv  tam  získal  adomu  přinaal.  —  Za  Vladiala.Ta 
IL  nastala  klaaaioMinn  příznivéjái  doba  v  Oechácb  i  na  Moravy  La* 
diskv  z  Boskovic,  Biskup  Stanislav  Thorzd,  Augaatin  .01oiaoacký»  Jan 
áiechta  ze  Vfiekrd  a  nade  vi^echy  Bohuslav  Iiobkovie  z  Passenátcánů 
tu  <^zvláátě  vymkaliy  ač  vedle  nich  i  mnozí  jiní  ze  vjSKnam^valí* 
Vplyv  a  působení  téchto  oaužuv  dosti  hluboko  zasahovalo  dó  kultur* 
BÍho  a  literárního  života  domácího  než  aby  se  mléením  ebeilíti  moUor 
Úmrtón  Behoře  Pražského  (1495)  zanikla  sice  klassická  studia  na  oni* 
vanritě  na  více  než  pni  století,  ale  neufaaslo  proto  ličastonstvi  jež  u£eBe* 
ěová  čeáti  na  nich  braU  a  řada  klassicistů  v  Čechách  se  spíie  rpzmno* 
žila  nežli  ztenčila.  Ale  snaha  klossicistíi  českých  se  rozpadla  na  dvé 
čáati.  Jedna  část  pokračovala  v  činlivosti  bývalých  latiníkův  v  lUaratuře 
domácí  &  tím  toliko  rozditem  že  ku  vzorům,  antiokým  bUže  přiléhala* 
diuhá  ae  snažila  rázem  klaasickým  ozdobiti  jazyk  ^  literaturu  doanácít 
národní.  Působili  pospohi  a  vzájemné,  aviak  čintivost  téoh  jižto  lar 
ium  byt  i  klassíckou  v  cechách  péstovali  ač  ku^umim  se  zuačov^ila 
smfireaD^  předce  jen  postřednč  přispěla  ku  vzdéianpsti  nái:<>dni  kdežto 
zajisté  droh^  část  klassicistův  národní  literaturu  na  nové  dráby  uvésti 
se  snažila  spolu  i  jazyk  česky  zvelab\yic  ^  nové  průchody  do  védy 
a  do  ži/Fota  mu  získajíc  —  O  klassicistoch  pimýjSího  drohn»  kteřížto 
htavné  latinu,  ovšem  klassiokou,  v  Čechách  i  na  Moravé  péstovali  bude 
nám  později  je&td  více  vypravovati.  Prozatím  uved^mO)  že  po  uedJonhQ 
i  ,6eétí  někteří  klassicisté  za  příkkdem  bývalých  btimků,  nehrubé  si 
vážiti  počali  jazyka  českého  spáaujíce  latinou.  E^otitiak  atrany  národní 
byl  ovšem  příliž  mocný  než  aby  latina  se  byla  státi  mohla  paau* 
jícím  lileramim  jazykem  v  cechách,  upříti  se  váak  nedá  že  národní 
literatuře  tím  mno  hé  podstatné  síly  byly  odqiButy. 

Nejpodslatn^  ale  kultnmi  zjev  jímžto  literatura  uovou  životní 
dráhu  nastoupila  bylo  zajisté  vynalezeni  tisku.  O  důležitofití  vynálezu 
toho  nových  zde  slov  žíriti  bylo  by  marné*  Veikarý  vzd^aný  svit 
velebí  vynálezce  knihtisku  a  s  vděčností  pohlíží  na  um  ění  ježto  nejpů- 
aobliyějiím  se  stalo  prostředkem  rozáiřování  světla  mezi  Udstvem.  Po* 
and  se  knihy  toliko  opiaovánim  rozmnožovaly.  Jak  vadné  přečasto  býr 
valy  opisy  o  tom  už  Cicero  se  projevil.  (Ef.  ad  O.  Fk!atrem  lib.  IIL) 
ByjoC  viak  opisování  toto  prací  přeobtížnou  a  tím  obtížnějěí  čím  móoi 


opisova^  romísM  textu.    Nenairné  množétTÍ  dbyb  a  raSenl  pfirodiiflio 
textu  se   vloudilo  do   přepisů  takže  uékdy  od  originálu  se    k  nepo- 
znáni různily.    Opravy  vadných  takovýchto  textu  kiassíku,  jež  oděn- 
cové XYy  XVI  a  XVn  století  na  se  vzali  jeví  se  namnoze  prad  obit>v- 
skou.    Přepisováni  bylo  také  nesmírné  drahé  a  mnoho  času  potřebo- 
valo.   O  drahotě  knih  psaných  a  o  nesnázi  se  jich  dopidití  mluví  pa- 
métnosti  literami  středního  veku  na  mnoha  místech  a  daly  by  se  o 
tom  zajímavé  anekdoty  sestaviti.    Taktéž  i  nedostatečné  bylo  opiso- 
váni knih  a  nevyhovělo  neřkuli  potřebám  nýbrž  ani  požadavkům.  Mni- 
chové, nejpilnéjáí  to  opisovatelé,  nejraději  se  obírali  opisováníai  knih 
náboženských,  ascetickj^eh  a  liturgických,  zanedbávajíce  literaturu  svět- 
skou.   Tím  zajisté  mnohé  důležité  spisy  neopsány  zůstaly  a  na  zmar 
přišly.    BylyC  tedy  i  sbírky  knih  věcí  velmi  vzácnou.    Mnoho-li  as 
knih  někteří  z  předních  Učenců  a  knížat  v  bibliotékách  svých  diovali 
čMk  se  čísly  udati.    Karlova  kollej  jak  známo  darem  od  Karta  obdr- 
žela 114  knih  jež  Vilém  z  Hasenburku  isebrav  pozůstavil  a  dsař  Ktfd 
zakoupil  aby  je    kolleji  daroval.    Bibliotéka    kurfiršta  faldLého  Lud- 
vika III.  platila  za  ohromnou  ač  nečítala  více  než  152  dílů.    Jan  vé- 
voda z  Berry  se  honosil  znamenitou  bibliotékou  86  knih!  Bibliottiúi 
proslulého  právníka  Accwrria  záležela  z  20  kusů!  Starý  věk  byl  dle 
zpráv  nás  doSlých,  vzhledem  k  bibliotékám  lépe  zastoupen,  ač  ovien 
jen  místně.    O  Alexandrinské  bibliotéce  již  Ptolomiaes  založil  pravi 
se  že  chovala  700.000 ,  knih.    Znamenitou  též  se  jmenuje  bibKotéku 
Attalská  kterouž'  triumvir  Antoúius  Kleopatře  k  vůli  z  Pergamu  do 
Alexandrie  přenésti  dal.    V  Aténách   založil   Pisistrat   první   velkou 
bibliotéku  kterouž  Xerxes  napotom  do  Persie  odvézti  dal.    V  Éimě 
Augustus  první  veřejnou  bibliotéku  založil  poručiv  ji  dozorství  Asínia 
PolHa,  aneb  jak  jiní  se  domýfili  rozmnožil  knihovnu  kterou  uŽ  Gaesar 
založil.    Známá  to  jybiblioteea  Palatina."    ňimané  vůbec  mnoho  bi- 
blioték diovali  doma  i  v  chrámích.    Ale  to  vSe  v  středověku  bylo  už 
rozptýleno  a  co  se  v  Bečku  uchovalo  zničili  Turci  dobytím  Konatantíno- 
pole.    Nastalé  barbarství  nešetřilo  posvátných  památek  litemich  a  co 
se  uchovalo  děkujeme  toliko  obětavosti  a  vzácné  oblibě  osob  jedno- 
tlivých.   O  starých  sbírkách^  knih  už  nebylo  památky  v  XV.  století, 
a  co  tu  a  tam  znovu  se  nasbíralo  nedá  se  porovnati  s  tím  co  zaniklo. 
Avšak  právě  tomuto  patnáctému  století  bylo  souzeno  slaviti  znovu  zro- 
zení Hteramího  ruchu  v  Evropě.    Projevili  jsme  se  už  krátec  o  snahách 
ku  povzbuzeni  klassicismu  v  Itálii,  odkud  se  oUibení  drabných  spiso* 
vatelů  řeckých  a  římských  átíe  ipo  Evropě  rozneslo.    Ale  jeitě  jiná 
hepoměmě  větši  podpora  se  podala  životu  liternímu  vynalezením  tídíu. 
První  počátkové  uměni  knihtiskařskébo  jsou  Šerem  zahaleny.    O  osobě 


TfaéioĚmvi  aS  fiosid  nejsou  spory  okonjeny.  Ji8t6  ale  jest  ^e  ▼  po* 
loviei  XV.  stirfeti  Taloé  se  rosmaoitly  popt&Tky  po  ksihách  a  že  vy- 
náleK  tentosajisté  z  vSeobeoné  potřeby  vyšel.  Piraví  se  že  Číňané  v  Asii 
už  olude  r,  9S7  po  Kr.  jsaati  kníhtiskafstW;  nedá  se  ale  dokázati, 
že  by  toto  ušení  bylo  od  nich  k  nám  doUo.  Jinak  už  ea  tesá  Hm- 
ských  se  stala  podotknouti  jež  na  spňsobeni  liter  k  tisku  příhodných 
poukaaovahu  Takž  Cícero  (Be  nátura  deorum  lib.  II.  oap.  17.^*).  Qnin-> 
ctiUan  připoodaá  litery  ze  slonových  kosti  zhotovené,  ano  i  Plutarch, 
Proeopias  (Ust.  arcan.)  a  jiní  poukazuji  na  dávné  zárodky  knihtiskař^ 
st^  aé.to  všecko  bez  dal&foh  výsledkňv  ostalo.  Předběžné  napolem 
okusy,  jako  tišiftní  karet,  raženi  mincí  a  j.  zajisté  i  k  dalšimo  povzba- 
díle  pokroku,  kterýž  však  zde  stopovati  nám  nelze ,  aniž  rozhodovati 
zdá-li  v  Německu  aneb  v  HoUandskn  dříve  se  tisklo  a  jakého  pňvódd 
byl  Quttenberg  a  Fanst*  ToKko  co  zvláštnost  pozornosti  hodnou  zde 
nvádíme  že  už  v  XVL  a  XVIL  století  bylo  spisovatelův  jižto  Jana 
Grultonberga  měli  za  rodilého  Čeeha,  a  že  minéní  toto  bylo  rozšířené 
tehdáž.  Takž  zní  výpověď  neanámého  spisovatele  třidílaého  posud  ne- 
tištěného  slovnika  iatidsko-éeského,  sepsaného  as  ku  konci  XVU.  sto« 
letí:  Tum  vero.  Boem  linguam  9uam  speciaUšer  a/uůoerwUy  po9tea^ 
fue  arUm  Ubros  wnprvmmdi  inoenit  Jomnne$  KuttenbergÍM  j  natí" 
oue  BoůĚaušy  patria  KttttenberpenaU,  priu8  Joannéě  Fansius  ňo^ 
milktiMt  f MÍ  eirea  onmcm  1421  běUa  httěsiůica  /upiens  in  ffěrma-- 
nUšrn  <MbiU,  Stratéurgi  ěe  KvUewbergivm  . . .  oampdlatnt . . .  Dále 
tvrdíK  že  Outteaberg  byl  Čechem  známý  uéenec  Petr  CodtůUlua  z  TW 
ledová  v  XVI.  věku,  a  T^máě  MiU»  proslulý  básník ,  a  později  léž 
známý  spisovatel  OrugerbM,  Odstupujíce  od  všelikých  domýšlení  a 
se  dovoláváni  svědectví  nejistých  poukazujeme  hlavně  na  to  že  v  če^ 
diádi  se  uměni  knihtiskařské  sáhy  ujmulo  a  rychle  rozšířilo  a  že  ce- 
chové hned  na  počátdch  v  provozování  umění  knihtlafitelského  osvěd-* 
ěíK  doatí  nápadnou  a  pozorností  hodnou  tedmickeu  umělost  a  změnost. 
—  DMve  než  litými  literami  se  tisklo  —  pravý  Yinařický  —  (Dávné 
stopy  kněholisku  v  Čechádi:  Květy  1846)  tiskly  se  spisy  pomocí  vy- 
řezávaných a  litýdi  desk.  O  takovémto  spůsobu  tisku  podal  zprávu 
Pavel  Zídek,  kterýžto  v  mkopisn  v  Krakově  zanechaném  (viz  pozna- 
menání 61.)  deriuívý  knihotísk  popisiqe^  udávaje ,  že  kaihtiskai^  uměle 
vyřezává  ze  dřeva  písmo  a  všeliké  obrázky,  jež  pak  deskami  vyře« 
zaoými  anebo*  litými  otiskuje  • . .  Tedy  se  už  okolo  času  Zídkových 
spajtřigí  stopy  knihtisku  v  Čechách.  Souditi  z  toho  že  první  ěeští 
tiskaři  se  i  rychle  uchopili  zavedeného  pak  pokroku  tištěni  totiž  jed^ 
notnými  literami  v  slova  sestavenými,  aniž  by  k  tomu  dzincuv  po- 
třebovali.   Ba  mezi  prvnhni  knihtiBkaK  v  cizmě  potkáváme  se  s  ěe- 


akými  jmény,  jako  k.  př^  AmM  Pcuma/ir  jenž  s  lioh«£e  éo  Ěíěěul 
se  odebrala  tamo  r.  1467  pěkné  vydáni  Gieerový<A episL  fi&miL  tískcm 
vydaL  Též  Matons  z  M0raup  I  1467  savedl  spolu  s  Michafom  s 
šktt  prvDÍ  tískáraa  v  Janové  v  kalii  ^)  odebravle  m^  tam  z 
kdei  toko  časa  už  měli  tiskárnu  sřízoDon.  Na  dasný  Afřét  «  samo- 
statný vývin  knihtískahtvi  v  Čeohách  a  na  Momvč  svěddí  i  to,  ie 
prvotisky  české  mají  svou.  pův<>dní  svláátní  tvářnost.  Vlaslaí  tah  li- 
ter,  vlastni  osnaky  měkkých  zvaček,  avláfttni  skracováaí  aylab,  a  aesla- 
vováiní  áv0u  i  tiri  písmen  na  jednu  kuželku.  Cm  nečeStí  tiskaíí  by 
slAJTOčeský  pravopis  nebyli. v  té  míře  zaofaovalL  Kntliy  české  jiohi 
se.  Bap<^tom.  dosti  ca  hranicemi  tisklo »  jako  v  Benátkách  -  vlaěakýdi, 
Norimberku,  Lipsku,  Drážďanech^  Berlíně  i  j*  hotoveny  byif  poá  é^ 
hlídkou  českých  dohiížitelův  tískit  jichž  sa  oněch  časů  hojné  bylo  po 
Evropě.  Připomináme  zde  statného  Zikmonda  z  Jelení  jenž  byl  ře- 
ditelem, tiskárny  Frobeniovy  v  Basileji,  Jan  Jindnfiský  ze  Žatce  a  To- 
máš Molek  z  Králové  Hradce  vedli  tisk  české  btt>li  Benátské  1S0&  — 
Historie  knihti^kaiství  v  Čeehách  ováem  důležitou  jest  pddlůckoa  ku 
osvětleni  Mvota  MteBamíbo  v  Čechách  &  na  Moravě  my  ¥žak  ade  pii- 
pomeneme  toliko  oěkt^  její  stopy.  Má  se  za  to,,  že  byla  nejpnr- 
nějií  ti&kávna  v  Čechách  v  ťlfcni  zřízeaa,  jejimžto  prvním  phnlem  byla 
Kronika  Tr<^anská,  tidtěna  n  1468.  Tato  tískánia  sloužila  katoiiknm. 
Druhá  tiskárna  L  1488. v  Praze  zřízena  sloužila  utesh^dstůai,  taktéž  tiekí  na 
Kutných  Horádi  od  1.1488.  V  Boleslavi  zařídili  čeátí  bsatfit  pod  oehEaMW 
Adama  z  Cimburku  1.  i500  áikáDMi  ku  .kteréž  se  r.  1607  piMružtla  nom 
v  Litomyšli  a  1509  v  Bělé.^')  Na  Moravě  zaříaeny  byly  tibkáray  nejprv 
y  Brně,  Olomouci  a  Prostějově.  —  Literatura  českých  i^rvotiska  po* 
skytuje  .dosti  zajímavý  pohled  na  zboz^ný  tehdáž.ruoh  koltarai  v  Če- 
chách a  podává  j)ám  spolu  i  znáfnky  že  knihtiskaístvl  v  čediáoh  snad 
už  i  stax&i  vydávalo  plody  než  ony  jsou  jež  posud  známé*  Upiava 
kroniky  Trcganské  od  t.  J468  ^  vyiK>tná  n^jkrásnějžim  drobnoUtemia 
tiskům.  Mohuč3kým  t  jiným  německým,  on^  doby«  t  čehož  se  aoadi  že 
kniha  tato  pro  dokonafest  tuto  nemohla  býti  první  ckoužkoa  desktíio 
knihtisku  < . .  Němci  počali  skrovnými  kqížkami  i  nepodobá  se»  ieby 
se  čeďiové  hned  o  knihu  390  atvan  silnea^jaká  jest  dotčena  kronika 
byli  pokusili,  aniž  se  zdá»  žeby  při  abuzeném. náboženském'  nichn  teh- 
dejším předkové  naši  dříve  byli  vytiskli  román  nežli  nijaký  spis  ná- 
boženský. Podlé  zásady  že  od  hrubšího  dila  k  ntk|íšínHi  snáze  po* 
stoupiti  lze  bývá  než  naopak,  soudí  Vinařický,  ie,  ne-li  nedafeovaný 
^ový  Zákon,  tedy  aspoft  první  vydání  čed:ého  Pasaiofiala  ^  starší  jest 
prvotisk  nežli  ona  kronika.  Holandské  a  německé  piMtídiy  -nedate- 
vané  též  za  starii  se  pokládají  .než  knihy  s  dAUím  \jlittítífttk.    Vlak 


i  ntt  PlUsiíMiiln^tatti  ve  folio  jert  vitfí  dHo,  než  aby  byl  ČMftého 
tUm  imroiiMii.  Dtíva  z^isté  vyMy  >iimMí  tíkiéůé  épiqr,  a  noe  aiti* 
kdo  šaémowviy  pianě  a  Utly,  kteiyďi  ov&qhi  j6q  x  cHátd  8a&me«  ježto 
nemeidy  ^á  láhibé  ku-  které  ršeeky  «p»y  hoskahé  bylyt  •dMozeny. 
DMÍteiua  a  Fnedbérka,  mluvft  ve  avém  polemiok^Di  afoaa  (Gýl  a  prak-^ 
tíktr  átd.  1616)  o  kMipaktateoh  ptavi:  ,,Kd9by  chtél  víceji  o  tem  vi* 
dfiti  (tt.  aabé  anémy  v  Pmae  1.  Ulf,  item  leta  1421  jako  i  I. 
littoa  Hoi4eh  Kulnýck'  tiltiné.*'  —  Léta.  catorvanýck  aaěmn  jeoo  a»» 
podbybaá,  im  viak  1421  aaéad  nebyl  v  Kutných  Hoiich  ale  v  Čáslavi 
4rtáa^  vjgádieBi  Eriedbeikovo  ^v  Fraae  a  naHorá^hKataých  tižtiaé*^ 
■mai  ae  vEtáhaonti  na  miata  kde  artiknieidotdeaýoh  aaiviů  byly  tittéay» 
Jnngaaann  v  aié  hiát  lit.  ovádi  ataitn  piaeň  hMitakoa  ^hcena-li 
8  bohBiB  býti**  .a  nkeln  1441  znova  otižténon  od  Novenaria  r.  1618^ 
byla  tady  až  1441  poMJprv  tiSthia.  index  libronim  prokibitonim  boh» 
více  podobných  prád  vyznamenává  mezi  nimiž  také  liat  mistra  Jana 
a  Baaniee  z  Koataneie  knézi  HavUkovt  poslaný  s  rokem  1469.  Nej^ 
stmif  dtovaaé  tisky  deaké  jednaly  vesméa  o  <iánkáoh  pod  oboji  a 
pwtor  peviéovány  jako  natavidný  podpal  k  hádkám  o  vún  odMttsany 
byly  atnuBan  katoUekon  k  zahlaaeirf  •  • .  »  O  ieakýeh  a  moravakých 
prv<Miscioii  milo  :ae  posnd  paaln  a  fHPaéož  poitiéry  jich  negaem  jeM 
doatiritedaé '  výjaanány.  V  Praae  prau  Ciskaii  ao  jmenovali  pH  bibK 
r«  IdflO  oemého  arpna  dotíitáné.  Jan  FyúSk,  Severin  Kramář,  Jan  od 
Óipi  a  Matéj  od  Bílého  Lva.  Y  Eataé  Hoře  dotiskl  1498  bakidář 
avobodnýeh  nmioi  Martin  z  TiSmUva.  V  Písni  Mikniáž  bakalář  r. 
1498  vydal  život  Mahomctnv  a  traktáty  o  náaledováni  Kriata,.»  zemi 
wmék  i  o  neanadnosteck  pii  velavatosti  a  r«  1499  knihu  chval  boáskýdu 
Jisté  j88t»  Že  před  dopfaiénim  XV.  století  žádný  aěmeaký  tiskař  do 
Úaoh  nepžiial  ani  do  Moravy  a  že.  skoro  vžickni  Mjstanií  ze  jména 
známí  knihtiskaři  dešti  a  moraviti  byli  bakaláři  svob.  amdní  a  sami 
Čedmalované.  Vlastní  též  padoba  liter  v  pfýstarSkh  knihádi  irských 
akafeBJe  a  ůplnoo  jistoton  neodvislost  čediého  kněhtiskn  od  némeokéba^ 
Ba  aaleaé»e  i  dfivodftv,  že  podátky  deskového  knéktisku  v  Čediádk 
aaahás^i  až  aa  rok  1417^' . . «  Že  mnohé  a  snad  nejstiutí  prvalíeky 
deaké  se  smažily  vidno  a  vzácnosti  aedocela  zmařených.  Takž  a  vy** 
dáiá  Aeaapevých  béjek  r.  1480  v  Kňtaé  Heoie  tiStžnýek,  kteiážlo 
knížka  X0j^  pro  svnj  povžeebnejií  obsah  ve  vitiím  podta  se  tiskla 
naž  jiná  nepozastalo  nk  vioe  než  dva  toliko  Katy.  Prvótiskn  Nového 
zákona,  bea  pochyby  v  Plzni  ližténého  toliko  jeden  necelý  eowmplář 
se.  aachovaL  Staimta  ^&9n»eialia  Ame^  a^žda  se  ve  dirna  vý^^ 
tiacfcL  Affšmdy  známy  jaou  jen  dva  Yýtiaky.  Traktata  Vád.  Ko^ 
;  O  velebné  svátoati  jediný  ae  uchoval  exasDlplář»  tiiAéaý  1.  1493. 


^  Do  rady  fieských  pirotíaků  poéit»|i  se  obyéejaé  ^kiiihy  iOtbai  ai 
do  Biutovpeiii  vlidy  Ferdmanda  I.  tedy  do  L  1626.  iDcanabide  mM 
T  desíti  Toaličných  místech  ve  vlasti  nafií  i  venkii  ee  tiskly  a  sioa  v  Praae^ 
v  ťhmy  v  Katné  Hoi-e,  v  Benátkách  ve  VlaSídi,  v  LitomyHí,  ▼  Uadé 
Boleslavi,  v  Nomberoe,  v  Némdch,  v  Bělé,  na  VHeinoivé  a  latinsky 
ve  Vimberga.  (Winterl^ig)  —  V  feaUteosti  i^na  nejbohatií  byla  PU 
2seĎ.  Známé  posud  27  spisů  z  prvotisků  plxeftiíkýdi,  z  praiských  77, 
boleslavských  24  ,z  litomyllských  21,  z  bdiskýck  7,  z  noitnbcnkýdi 
8.  Tisků  benátských,  kalnohorskýeh,(vídeňdcýcfa,  vitembetakých,  i 
jiných  pochybných  čítáme  9.  —  Zaivedením  knihtiskařstvi  nastalo  a»- 
pomérně  vétSí  pohodlí  n  rozmnoiování  i  ttmi  kflib»  i  nabyla  litciratara 
deska  v  bizkn  zpamenitého  oiívem'.  Usnadnino  bylo  kupování  i  sbí- 
rání .  knih.  Nové  bibliotéky  povstaly,  kn  sbírkám  starých  mkopisi 
se  přidávaly  tištěné  knihy.  V  Čechách  pověstná  byla*  libliolékA  Bo- 
huslava z  Lobkovic  jež  drahé  mkopisy  v  sobě  chovala.  Praví  ae  že 
rpkopis  spisů  Platonových  aa  2000  dnkátů  byl  zakonpen*  Na  Mocavé 
založil  ktasdcky  vzdělaný  a  vysoce  nadaný  Ladislav  z  Boskovic  mař 
menkoa  bibKotékn  na  zámkn  Třeibovsk^  v  dž  se  chovala  nejen  sUrka 
vzácných  rukopisů,  a  nových  knih  ale  i  sti^bylésti  matemalioké,  flsH 
kalni  nástroje  a  j.  ByliC  vůbec  pánové  z  růájoL  Boskovioiv  tAdái 
mezi  předními  podporovateli  Uteratnry  národní  a  známo  jest  Je  hratií 
Beneft  a  Dobeě  z  Boskovic  latinsky  psanou  historii  fSeskoú  fineáěe  Sil* 
via  přeložiti  daU  do  čefttiny  od  kněze  Jana  Hiska.  Pn»tas  z  Bosko- 
vic zařídil  v  Brně  a  Olomouci  ftkoly  v  niehi  se  gramatice  a  kgioe  vy«> 
ttěovalo.  Vedle  Boskovieů  se  pánové  z  Peniiariaa  a  z  Cimboiku  po* 
dobnými  vyznamenávali  směry.  Znamenitá  na  ony  éasy  bibliotéka 
okovala  se  též  v  Bokycanech  a  ze  soukromých  sbírek  knih  jmemýe 
se  avláětř  ona  Ale&e  z  Třeboně  kterou  sSémMý  r.  1488  něenee  tento 
pražské  kapitoli  odkázal. 

Nastalo  tehdáž  v  literním  světě  evropském  vůbec  ni  takové 
pohybování,  ano  i  v  obora  vědy  taková  vaájemnost  ie  všady 
kdežkolivěk  až  ceMy  byly  lažény  k  litsfamfmn  vzniku,  sfiíi  a  valný 
se  objevoval  pokrok.  Nelze  bylo  cechům,  jiito  bez  toho  až  po  sta- 
letí se  o  zbudování  národní  litcaratory  dosti  ůq>ěéaé  zaaaoovali,  pssa- 
stati  za  ostatními.  Nejen  Ilalie  ale  i  bHžií  sousedé  jim  podámli  hoj- 
ných příkladů  postnpovám',  a  nejen  příklady  ale  i  bKžži  vnitřní  pohnutky 
je  povzbuzovaly  k  pokroku  na  poH  literdm.  Pozorováním  tehd^jlihe 
fiteramího  hnutí  v  Čechách  se  nám  objevuje  působení  dvsgAo  vfivu. 
Přítokem  klassidsrou  z  ciziny  zmohl*  se  i  n  nás  klassicisaMis  Unmé 
mezi  katoUky  této  doby  jimž  latina  stála  výSe  národního  ja- 
zyka.   Studia  klassidiá  zbudila  nový  druh  latiníků  jenž  se  ověein  od 


I 

býrdých  ftkolastilLŮ  tok  liífl  jako  barbarská  latina  téchto  od  klássických 
forem  stavobylýcb,  jako  softBtické  prekroeeváai  prázdných  forem  od 
•BiAmábo  vyyísoTáoi  myšlánek  starých  madrcu.  K  (akoTémuto  vyvi« 
Qovánf  myUáoek  ováem  a  tehdejtich  Uassicistů  nedoiioy  avSak  již  tím 
ie  d»eha  starobylého  řioskiho  a  řeckého  stopovali »  nesmírný  učinéa 
pokrok  ▼  qposobii  myšleni  a  v  posnáních  TŮbec  i  nabyly  jsoa  Uterami 
floéry  časové  nejen  rozmanitosti  a  živosti  ale  i  d&stojďyšioh  zikladň. 
Pftsobení  kiassidsmti  na  domácí  naSi  literatura  ovžém  nmohoatrannýin 
se  značovalo  rázem.  Dílem  odvracelo  ačence  od  přílišného  zahlonlMH 
váni  se  do  náboženských  otázek,  pozornost  jejich  vice  na  historieké, 
filosofické,  a  aesthetické  předměty  obracejíc,  dílem  kn  obohacení  forem 
jazykových  přispívajíc,  dílem  příklady  vzorními  zbozajío  k  následo* 
vání.  Objektivna,  jasné  pojímání  života  jakž  v  staroklassiekých  plo- 
dech se  jeví  nejinače  než  blahočiniti  mnsilo  myslím  vzdélancňv  a  květy 
literatory  římské  a  řecké  jako  rosa  svlažovaly,  vyprahlé,  spory  nábo* 
ženskými  a  poHtickýni  rozhárané  společenstvo.  Dach  se  zotavil  novými 
výsevky  myšlenkovými.  Pohříchu  však  vahiá  část  osvícených  klassi** 
áttíi  přfliž  se  podabt  módě  péstvjic  kfaissiokon  latina  na  njma  jaeyka 
demádho^  éimí  se<  stalo  že  někteří  nejvzdělanější  možpvé  čeští  skvělé 
sfé  myHénky  v  latinské  skládali  řeči  považujíc  ji  za  vyšší  a  schop** 
néjší  češtiny.  Ale  strana  tato  z  počátku  nebyla  ani  tak  mocná  ani  tak 
rozšířena  aby  se  jí  bylo  povésti  mohlo  aesthetické  a  poměrně  idéalné  své 
směry  postaviti  na  místo  věcnatých,  věk  tehdejší  ovládajících,  a  ideami  od 
jinud  přinesenými  vytlačiti  z  literatury  zájmy,  jež  celým  národem  po* 
hybevaly.  Kořeny  národního,  politického  a  náboženského  ruchu  byly  příliš 
peimě  zaryty  v  pudu  českou  než  aby  khssidsnms  je  byl  zvrátiti  mohl 
a  národní  Hteralura  vedle  latiny  podržeti  musela  převahu  tím  větší 
čím  pilniji  a  ásilněji  se  obfeala  zájmy  celý  národ  český  zamnestnáva^ 
jícími.  Ano,  nadsazování  latiny  něktarýrai  učenci  této  doby  zbudilo  i 
přfaný  odpor  národovou.  Podali  jsme  už  dříve  výrok  znamenitého  vla- 
stence Komelia  ze  Všeiird,  uvedeme  zde  též  slova  stovAtaého  Piseckého 
jenžto  praví:  „Seanamenal  jsem  že  jazyk  český  netoliko  latinské  po^ 
mod  nepotřebuje  (o  němčině  mlčím,  s  kterouž  nic  nemám  finiti)  ale 
pmiěkud  ji  vyryti  maže.  Tak  někde  jest  náchyhiější  k  kdiodnosti 
řecké  a  k  lopotě  nežli  latinský  takže  při  mnohých  v  mluvení  ozdobách 
při  l^>ém  slov  skládáni,  kdež  jazyk  latinský  řecktto  aneb  prostě  nemůže 
aneb  s  těžkostí  a  vebni  nesnadně  nádeduje:  tu  jazyk  český  tooř  měrou  a 
jednosUjoí  téměř  krátkostí  všecko  vysloviti  může*' . . .  — -  Český  jacyk 
tehdáž  ale  nejen  v  Kteratoře  nýbrž  i  v  politickém  a  obecném  životě 
hoilivých  nalezl  zaatávatelů,  a  národnost  česká  zvláště  Němcům  vstříc 
své  opravném'  rázně  osvědčovati  .počala.    Příklady  toho  nacházejí   so 


—  T«  — 

hojné.  Taki  k.  př.  v  aktáoh  PheĎskýeh  se  áotíÚMĚB.  JLéla  1600 
páni  Konfieié  ilmed  po  obnoveni  rady  jacMice  se  vftemi  ynfmá  přiieá- 
nými  oflobomi  ehromážd^ni  slavné  meai  sebou  savřeli  a  spelečnň  oa  tan 
EŮstali,  aby  co  se  pouhých  Němeův  dotýče^  kteriž  nic  éeaky  neaaiéjí, 
iádný  zde  aa  souseda  přijímán  nebyl,  ani  za  dovéka  v  ktev6ikoii  vat 
mésteké  ani  aby  domu  najímal  v  miatě^  dokud  by  se  étAj  ndaviCi 
neiuuaJSl,  léčby  se  takový  človék  dobrý  nahodil  Uerýžby  se  pánoB 
n^>řed.  a  obeí  líbil  a  hoditi  moU  aviak  aby  takový  bez  védMOÍ 
pánův  starňích  obecních  přijat  nebyl.  Ano  také  i  hned  při  tom 
nařízeno  bylo  skrae  administrátora  sfcíbiskupství  pražského:  Po- 
něvadž německý  národ  starým  kvasem  blndnv  nakafea  jest,  aby  to- 
liko slovo  boii  k  lidu  obecnému  v  kostele  i  v  klášteřích  ěeskýn  ja«> 
zyfc^ro  kázáno  bylo  Němci,  a^aby  se  raději  desky  učili,  aež-li  by 
tak  znamenité  české  město  zněméiti  se  mělo  . .  /'  —  Dále  o  smý- 
ftleni  tehdái  stran  Němců  v  Cechách  panujícím  piie  Yiktorin  ze 
Váehrd:  ,tMá  také  (starosta  komomičí)  býti  pcav^,  přiroaeaý  cech, 
ne  Němec  ne  jiný  cizoaaemee,  neb  toliko  v  žádný  árad  aemský  od 
nejvyiěiho  až  do  nejnižáiho  úřadu  žádný  dfiozamee  a  Némeo  srláitč 
vsazen  nemá  a  pfíjat  býti  podlé  práva,  ale  také  NémoL  nikdež  mt^ 
miýi  trpífli  býti,  než  jako  jest  za  svaté  paměti  knížat,  za  oavíoeného 
a  sva^ho  Spitihněva,  za  Břetislava  otce  jeho,  a  ea  os^iceDého  a  sv. 
Soběslava  bylo  a  za  jiných  knížat  a  králův  potomních.  Němci  ímjií 
z  země  vyobcováni  býti,  jakož  kroniky  české'  viecko  ukazajl  a«vědčí« 
Neb  každý  luál  český,  jakož  jest  Kojata  prvnímu  králi  českému  Wnr 
tislayovi  ode  vftí  země  pověděl,  že  máfi  od  svýeh  čedbův  a  zemanův 
čestr  ed  cizozemcův  nemáš  jedno  lest.  Neb  žádný  pro  dobié  zemské 
cizosemec  do  české  země  se  neobmcí,  než. pro  zlé  obecní,  aby  pod  tím 
svého  oisku  mohl  dosícL  A  byli«Jiby  v  kterýdi  ářadack  ámumáy 
mitfi  s  nich  siazováni  býti,  jakož  se  jest  nedávno  za  naěí  paměti  jed- 
nomu i  drubému  stalo ,  že  json  oba  s  .úřadův  kanoni^ftva  pro  jaayk 
ssazeniy  z  té  příčiny  viem  cizozemcům  sapovědiaé  jest,  aby  aobé  v  lemi 
české  žádných  zboží,  ani  zámků*  tvrzí,  měst  eto*  ani  dédm  kupovali* 
PakUby  co  přes  to  který  cizozemec  sobě  v  zemi  koupil*  má  jemu  ts 
tBjppr  oddalo  býti,  a  potom  sám  z  aemě  má  vyhnán  býti  • .  .^  — 
V  soudech  zemských  tehdáž  užíváno  pouze  4eského  jazyka,  Ustaao- 
venim  Ctibora  z  Cimbyrka  r.  1481  uveden  jaxyk  český  do  deek  zem- 
ských, na  Moravě  dříve  latinou:  vedených.  —  V  čechánh  ustupovali 
počala  v  deskách  zemských  hitína  češtině  r.  1496.  Tím  i  jiiiýai  okol- 
nostmi se  národní  jazyk  v  cechách  a  ua  Moravě  vůčihledě<zmáhal  což  i  na 
literaturu  národní  valně  půspbití  mnsUo.  Cočalo  se  o^ea  iMioě 
překládati  zvláště  z  latiny  a  mnohé  kla^sické  spisy,  do  češtiay  jsou 


—  701  — 

piviredény  ale  i  p&TOdmdi  velaú  dfileittýoli  spisů  sIiotovoaD,  jeni  dra* 
hacanná  svědectví  nám  podávají  o  důmyslu  praotců  naSich  oni  doby. 
Česká  vlast  neohovida  snad  n&dy  v  lůni  svém  niýednoa  tolik  osvíee* 
aýob,  khssickj  vadélaaýoh  mnžův^  --^  praví  Saitřík  (Základcrvé  moii'* 
droetí  a  opatrnosti  atd.  Předmluva)  —  jako  za  v6ka  Bohuslava  Lob- 
kovice t  HasenSteina»  Jana  Šlechty,  Yiktorina  KoroeUa  se  Víehrd, 
Řehoře  Hrubého  z  Jeleni,  MikuláSe  Koróče  s  Hodifttkova,  Váelava 
Píseckého,  Augustina  Moravského ,  Valentina  Mezefíckého ,  a  jiných 
přátel  a  vrsievnifcův  . .  .^  ByloC  zajisté  znamením  dasu,  ie  zhatelé  )h 
teralury  klassické  se  nespokojovali  požíváním  pokladů  litenneh  řím*^ 
AjA  a  řeckých  nýbrž  i  na  překládám'  jich  pomýSleli,  čímž  zajisté  nový 
kořeii  vložen  do  půdy  éeské  náboženskými  spory  až  příHž  podryté. 
CKsloiidské  zámysly  humanismu  se  tu  na  neutrální  objevily  prostoře 
neodvislé  od  nijakého  vyznáni  náboženského  a  politického.  -^  Nékteré. 
z  klhssiekých  spisův  na  zvláštní  poratoii  osob  vý&e  postavených  se 
prebžiify  jiné  z  svobodné  vůle  přiUadatelův  ač  tu  zvláité  vystupuje 
směr  vychovatebký  jejž  překladatelé  před  očima  měli.  Tbto  zménu 
v  pedagogicko  methodé  považujeme  za  vehni  důležitoa  jakožto  první 
krok  k  oj^avé  vychovám  národa  vůbec,  kteiýž  posud  na  vodítka  sko- 
laetiky  a  dogmattsnm  byl  obmezen.  —  Tehdáž  Vilém  z  PemŽteina^ 
ne|vyiáí  hofmistr  království  českého  (nar.  1435  f  1521)  jeden  z  nej* 
osvíoenijéich  pánů  českých  ,yponičil»  aby  k  dobrému  dítek  jeho  ze  spisův 
mudrců  řeckých  a  římských  sestavena  byla  sbírka  průpovMi  a  men* 
hkh  výjimkév.'*  Z  této  vétii  sbírky  učinil  potom  knčz  Jan  čeftka,  dříve  pé^ 
atoun  u  pánův  z  Pemftteina  později  kazatel  v  Betléniě,  sbírku  menší  v  jazyka 
českémMŠ^tře  co  nfgvíce  a  s  obvzláštaí  pilností  čistoty,-  přesnosti  a  jádnosti 
češtiny.  Ostatně  překlad  jeho  jest  až  příliš  svobodný.  Přidávaje, 
ujímaje  a  míš^  sfeva  orginálu  často  vedle  libosti  a  snadnosti  své, 
řídil  se  v  tom  způsobem,  jakýž  slovutný  Petmroha  v  podobných  spisech 
sachovával/*  Knížka  tato  u  souvěkých  i  potomních  nemalé  doila 
obliby^  rozšířila  se  mnohými  opisy  a  napotom  i  třikráte  tiskem  vy- 
dána byla.  W ^starší  rukopis  v  kapitolní  knihovně  chráněný  pochází 
z  kofioe  XV.  století  a  jest  tedy  p..  Viléipavi  z  PemŠteina  a  Janu  čéš- 
koví souvéký.  Obsahiqe  v  sobě  nejprv  dotčenou  anthologii  s  nápisem : 
P^éínajl  ěe  kmhy  o  rogUčných  viceekj  kaidému  clovihu  znáti  p<h> 
třeb^ýchy  a  nejprve  o  iivotí  mdlém  cl^vécím"  Následiýí  pak  menší 
mnmií,  ascetiské  a  též  některé  lékaíské  kusy,  rozmanité  historická 
akty,  listiny  a  j.  v.  Rukopis  tento  nejstarší  jest  spolu  í  nejpřesnějšL 
Jiný  rukopis  zhotoven  K  1509  přináší  i  zajímavou  předmluvu  v  jiných 
rukopisech  se  nenacházející.  Spisovatel  předmluvy  mezi  jiným  praví 
Q  překladu  tomto :  Néhd^  ůIovq  od  ehWi  ^  níkde  votmm  a  $lfiv  ^or 


—  702  — 

vřených  a  nesnadných  k  vylomení  tr  řěd  éeskau  vzatjesi,  viakproio 
bez  převráceni  emyalu,  těmi  elovy  vyhlášeného.  Neb  mnoho  toho 
nalézá  ae  v  pismíěh  mudrcův  pohanekýeh ,  íe  nikoU  v  táš  olova 
rofium  do  cieí  reci  nemůie  připadoHy  než  muei  vykládač^  ronan  a 
amyěl  zbera,  slova  opustitía  toliko  rozum  přelúŠiH,  jsdeoi  v  pořádku 
těchto  kněh  zachováno  jest.  Jsou  pak  řeči  nejednoho  mudrce  ale 
mnohých,  rozdělené  na  hlavy  . .  .  A  jména  mudrcův  jiehÍto_  řeéi 
jsou  v  hniháck  těchto,  jsou  tato:  Plato,  Sokrates,  IHogenee,  Ari- 
stoteles, Heraklitus,  Homerus,  Mercurius,  Trimegistus,  Pythagoras, 
Demokritus,  Zeno,  dcero,  Anaxaporas,  Seneca,  Petrardui  a  jiná 
jakoí  titulové  ukazují.'*  —  Bylaf  tedy  kniha  tato  ylastné  éitáoka 
iiiray(Ničaéhp  sméra.  Co  pouhý  překlad  nezdála  by  ae  snad  nmohéma 
doflti  důležitá  aby  na  ni  v  literatuře  zvláStni  jakýs  ohled  byl  bián, 
ale  náhlédneme-li  do  obsahu  a  porovnáme-li  filosofické  toto  anekdoton 
se  spisy  jež  se  skolastické  kuchyně  yyklé  o  půl  st<deti  dííve  byly 
chloubou  a  oblibou  Tdenčilišté  pražského,  podivime  se  pokroku  men 
tím  udinénému,  a  tějime  se  z  nového  sméru  kterýž  khissidsmein  do  li- 
teratury ano  i  do  života  vplýval.  Jestit  to  právě  osvéži^id  moment 
v  literamim  životě,  kde  duch  k  duchu  a  k  životu  nevžak  v  každé  té- 
měř hlavě  ba  i  větě  jakž  jinde  bývalo,  na  svatou  trojici,  na  boha, 
na  svátosti  a  jiné  dogmy  se  neodvolává  kde  reěi  nen  í  o  nebi  a  pekle 
o  svatých  a  světicích,  nýbrž  kde  rozum  v  kriitalové  své  jasnotě  r  po- 
předí stoupá.  —  Jinak  i  pročtenost  sběratelova  uznání  zashihuje  a  ob- 
zvláště takt  u  vybrání  článkův  vzhledem  ku  pedagogickému  amen. 
Obsahuje  pak  spis  tento  následující  ďánky :  O  Hv&tě  mdlém  élovéfSm 
od  Heráklita  s  přídavkem  od  Petrarky.  O  štěstí,  od  Demokrita.  O 
moudrosti  od  Petrarky.  O  svobodě  řeč  Sokratesova.  O  svobodě  éůii 
řeč  od  Petlnrky.  O  chioubě  vysokým  rozumem^  řeč  Giceronova.  O  vzáe- 
nosU  a  ahvále  obecnéy  řeč  Platonova.  O  chování  děti,  od  Seneky.  Opřár 
telstvi pravém,  odCicerona.  Ocasu,  odDiogena.  O  éistémsvědomi^oi 
Anaxagoraaa  Seneky.  07?ftVo;?^no«tí,  řeč  Pythagorova.  OdobrémřeH 
poělváníf  od  Sallustia,  Hesioda,  Periandra,  Xenofonta  a  Xenokrata.  O 
zkušení  člověka  zbožím,  řeč  Sokratesova  a  Demokritova.  O  tcine- 
tenství  a  moci,  od  Petrarky.  O  chvále  élovéka,  o  obecné  dobro  se 
st€Mrajielho,  z  Cicerona.  O  žádosti  po  milováni  ode  vSech,  %  Gioerooa, 
Seneky,  Hesioda.  O  caslch,  řeč  Senekova.  O  mMdenei  zlého  Uše, 
řeč  Petrarky.  O  ženěni,  z  Petrarky.  O  nekvapnosti  k  pomsti,  z  Pla- 
tona s  přídavkem  od  Petrarky  a  JnvenaHSe.  O  strachu  smrti  r  od 
Pythagora  a  Seneky.  O  zaneprázdnění  všelikého  stavu  svými  pst^ami, 
z  Platona  a  Horaeia.  O  přirozeného  zákona  naplnění,  z  Seneky,  Oiiiť- 
hsti^  z  Petrarky  s  potvrzením  Lidiana  a  FUipa  macedonského.    O 


—  TflS  - 

maudrostU  x  Sokratea  «  potvisemm  Brizieiisa*  O  rozSen^eh  dařick, 
z  Phitona  a  Jamblicba*  O  saiuleeh  stvořených  véeíy  z  Poaidofiinaa  aj, 
O  partééém  9pr(wedlnoetiy  se  ftkoly  Aríatípovy*  O  chnále  dokonalé 
MCHúštir  s  Javenalife,  Horaoia,  Persia  a  j.  O  jídle  a  pití  neřádném 
ř6č  Ejskolapiova  již  pnpoiniii&  Petrarkur  O  mravnosti,  mámení  moud^ 
raeti,  z  Cioerona.  O  přátelství  od  Petrarky  z  roclidných  knih.  O 
loBi»  le  cíovíkf  nic  vlmstmho  nemdy  z  Bianta,  Stíipona»  SokrotoBa  a  j. 
O  odkládání  éasu  k  dobrému  cinénít  z  Gíceroiiay  Seneky  a  Euklida. 
Ležetof  t  Uoahavém  daoha  Btředověku  íe  filosofické  spisy  klasgí- 
kov  nejprv  a  nejtetéji  se  rosebfraly  a  překládaly*  Mesi  latínskými 
zfňéuM  8eneea  dodiázel  obfihy.  Že  vfiak  některé  názory  jeho  pohanské 
oéjfetoytíj  nauce  křeslanské,  a  theologové,  z  poč&tka  téméř  výhradní 
péstovatelé  nank  se  obávali  aby  čtenářové  se  některého  modrekého 
výrokn  nenchytíli  kterýž  na  odpor  stál  dogmatice,  odiněn  byl  až  v  íestém 
století  krok  oboom  stranám  vyhovajioi.  Arcibiskup  Martin  ^^Braca-- 
rensis^^  v  Portugalska  složil  tenkráte  spis  v  němž  vyderpán  byl  Seneca 
v  nejhlavnéjžioh  stoiko-křesfanských  větách/'  (Hanni  Příspěvky  k  staré. 
Kt.  č.Masea  1861  st  343).  Spis  tento:  lAber  de  virtiUib%ís  eardinar- 
UbtUif  v  středověká  dosti  rozi^ený,  nalezl  i  ^^eského  překladatele.  Ro- 
kapis  v  eis.  biUL  pražské  nověji  nalezený  ,|Chová  celý  překlad  dot£e* 
naho  Seneky.  Jmenován  kn  konci  ^^Andreas  Ogemo,  jenž-  v  omižaké 
pokomosti  se  tam  sám  nazývá;  senním  inutUem  ao  peecatorem  ma^ 
aémiuím  • .  •  Anno  Domini  1433.^*  Překlad  je  v  nejednom  ohledá  pa* 
měti  hoden'* —  praví  p.  Hanoi  v  nahoře  podotknatém-ďánku,  —  Jednou 
pro  BvoQ  jak  se  nn  zdá,  jedinost  z  tak  prastaré  doby  jelikož  patino 
pfi  věem,  že  není  složen  teprve  v  r.  1433,  než  mnohem  dřivé  i  a  to 
pro  hojná  zastaralá  slova  a  pro  nestejný  starží  a  mladší  pravopis. 
Že  to  je  pouhý  opis,  toho  důkazem  jsou  mnohé  ohyby  z  nedopatřem'. 
...  Není  to  též  veskrz  pouhý  překlad,  někdy  latinismi  překypující 
než  1  věfií  části  volný  vj^klad  a  výběr  zásad  Senekových,  a  právě 
v  tóeh  výbomějií  ěeátina;^*  a  t.  d.  Jiný  rukopis,  t^hož  obsahu  od  ji- 
ntíio  spravovatele ,  jenž  pozdní  tiskem  vyžel/*  Kroniky  Hmské  o 
ňyreék  stěžejních  éi  hlavních  cnosteeh"  chová  se  v  českém  museu 
ebsáliiije  též  Senek&v  spis  o  mravích  a  sbírka  průpovědí  z  nqme- 
aovjByoh  spisovatelů  sehraných.  —  Směr  překladatelův  těchto  o  ně- 
kterých jiných  jim  podobných  článků  ze  starýdi  klassiků  byl  patrně 
toliko  nuravoučný  a  jest  rcodflů  Žotiiti  mezi  těmito  překlady  a  jinými 
jejidiž  hotovitelé  blíže  stáli  literárním  směrům  humanistův  a  kkissioistův 
oné  doby.  V  čele  klassidstův  českých  stál  bez  odporu  Bohuslav  JRor' 
sUtejnský  z  Lobkovic.  Ač  hlavni  jeho  spisy  Intinou  sepsány  jsou, 
ndze  jest  přece  tohoto  znamenitélK)  muže  mlčeniai  obvíti  pro  mnoho- 


—  704  - 

8trADnou  jebo  vzdélaúost,  IHoramí  plodnost  a  pro  p&Bobent  jdio  na 
vmik  kamanisma  v  Čechách.  Bohuslav  byt  syn  Mikuláš  a  Lobkovic 
a  Zofie  2  Žerotina.  Rok  a  den  narozeni  jeho  sé  nedá  s  jistotou  niiiti. 
Leé  v  básni  kteronž  složil  r.  1492:  ^,Swríýn%  cůmáůH  pomocmkům 
po  vykonaných  cestách"  praví:  y^áestíiaráte  péH  lei  na  sviti  jěem  se 
bavU^^  —  2  Sebož  Faustín  Procháeka  soudil  že  naroienf  Bohuslavovo 
padá  do  1.  1462,  kterýžto  nález  i  jifl€ik  so  odůvodniti  dá.  O  pmím 
domácím  vychováni  jeho  nenacházíme  nijakých  zpráv,  Jdikož  vy- 
znáni náboženské  tenkráte  měk)  důležitost  vsliken^  tttdiž  opominoati 
nám  ndze,  že  Bohuslav  náležel  rozhodné  kn  stimně  katolidLÓ  a£  po 
některý  ^as  byl  kaliSníkem.  GharakterisddLé  jest  jeho  vlastní  o 
tom  se  projeveni  v  básničce  JmdHchom  z  Otían  již  ide  v  překkuh 
p.  Vinanckého  uvádime: 

Viz,  že  i  já  přemluven  wodníhí  řeémi  léohými 
'  Ten  tvůj  druhdy  kalich  velebival  a  háfil;  ale  viak 
Lépe  nyní  pouéfen,  prvního  apoštola  viru 
Vyznávám.  O  pohni  tebou,  prosiiebni  ti  Sáddmy 
PHklad  můj  a  slovům  spásonosným  sluéh  ncíňavérej.^ 
Že  Však  nel^l  strannikem  spAsoba  Židkova  a  Hifauriova  o  tou  aa 
dále  každý  přesvědči.  —  Katolické  panstva  české  tehdáž  vynýlalo  své 
syny  na  cizí  university  jeKkož  strana  pod  obojí  na  vysoké  ftole  praž- 
ské panovala  a  též  Bohuslav  —  jak  Bi^in  se  domýftfeí  —  nejprv  do 
Strassbnrku,  pak  ale  1.  1477  do  Bononie  se  odebral.    Itaio  b]^!  slo- 
vutný Filip  Beroald   tehdáž   literatur   fecké   vyučovaly  a  svláMé  ku 
české  mládeži  přátelsky  přilnul.    V  jakém  poméni  tehdái  B<diaalav 
k  sonrodákům  a  spolužákům  svým  v  Booonii  stál,  k.  p.  k  slovútnénm 
pak  Križtofii  z  Yeitmile,  není  nám  povédomo,  avSak  známo  že  s  Petrem 
Stihotem,  synem  Štrassburského  senátora  v  úzkém  Silpřáteiatvi  a  ^mi- 
jení  kterýž  jej  zvlažte  ve  skládáni  verSů  cvičil  a  s  nim  staré  klafiáky 
čital.    Zamiloval  si  tyto  Bohuslav  tak  ohnivě  a  v  dudm  i  formy  je- 
jich tak  hinkoko  vniknul  že    stálým   cvičením    i   , jadrný  jich  stoh    si 
pHosobil"  pro  který  mužové  Aejnčenějžl  neostýchali  se  prosu  i  verie 
jeho  po  boku  stavěti  diidkn  staroklassickým.    L.  1481  odebral  se  do 
Ferrary  kdež  po  třech  létech  doktorem  římského  a  oiriLOVňibo  práva 
se  stav,  napotom  některá  vlaská  města  navitivil  pak  i  Štraasfavg  a 
vňbeo  pobřeží  Rýna.  R.  1485  navrátil  se  do  čooh  a  nastoupil  ěUOtnj 
svůj  statek  Hasi&tein.    Vedl  nyní  život  venkovského  hospodáře.^  Nyiii 
co  mi  nikdy  nevonělo,  sedkčím,^  —  psal  Petrovi  Schotovi.   —  nOd- 
děhiji  a  vykazuji  fiafiftřám  práce,  sčítávám  příjem   a  vydání,  n^knáoi 
žence,  sekáče,  vmaře,  ovčáky,  skotáky,  dohlížím,  nevysydíi^i-fi  Inka 
neavlažovftnái  nepodařilo-li  se  osení  opozdétým  oránim^  vlá4enim»  ptottm 


—  706  — 

oaHiqC  aby  m  vioioe  T&a  klestOy,  okopávaly  a  smítaly.  Teď  ska* 
tečoé  nahližím,  ie  J0em  nadarmo  ne^iital  Katonovyi,  Varonovy  a  jiné 
spisy  o  hoepodářstyL  Ale  nesměj  se  mi ;  opraydaf  nacházim,  co  onen 
také  praTÍl,  ie  totiž  lid  selský  nad  mim  jest  dobromyslný,  ano  kdybys 
nyni  přyda.  mřel  mne,  kterak  se  co  bedlivý  hospodář  mezi  svými  Ti«- 
tyry  a  Ěorydony  jcatáéimi  uái^té  by  si  zvolal:  O,  třikrát  blašeiii^ 
pohavadš  wé  výhody  znáte  —  rolnici  a  co  dále  zpívá  výtečný  ten 
a  bohem  nadiený  básnik.  I  bud  jak  buď!  nezdráhal  bych  se  při  tom. 
ačkoli  nákdy  obtíiném*  ale  beztrampotném  živobytí  stráviti  věk  svůj; 
nei  na  mne  čeká  onen  volný  a  vlnobitný  vir  na  dvoře  královském, 
k  jehoite  přeplaveni  sám  viá,  jak  mnoho  vtipu,  výmluvnosti  a  přede 
viim  jak  mnoho  itěsti  potřebí  jest.^  A  takž  se  také  stalo.  Hrozící 
válka  vytrhla  Bohuslava  poklidu  venkovskému.  Píše  o  tom  v  listu 
Bemhardovi  Adebnanóvi  r.  1486 .  * .  „Strojíme  se  do  pole  na  knížata 
nžmecká,  pro^že  nám  znamenité  učinili  pohanění,  proti  starodávným 
obyčejům  nepovolavSe  krále  naieho  k  volem'  važeho  nového  císaře.  Ku 
spravedlivé  pomstě  naší  vyniýdou  se  také  králové  uherský  a  polský, 
onen  z  jakéhosi  proti  Němcům  přirozeného  záiti,  tento  z  otcovské  pří- 
chylnosti slibiýe  nám  hojné  pomoci.  Vypravili  jsme  také  posly  ku 
kráU  francouzskému  a  anglickému  |  by  je  k  válce  proti  Maximilianu 
pq^udi),  aby  na  dvou  stranách  zaneprázdněn  mdleji  odporoval,  a  ne- 
povedenu se  nám  po  vůli,  s  Turky  a  s  Tatary  spojiti  se  hotovi  sme. 
O  kéž  by  mi  dáno  bylo  hovořiti  s  tebou  o  těch  věcech,  a  vedle  oblí- 
beného zvyku  obapolným  se  přením  o  větái  mj^ch-li  či  tvých  krajanů 
udatnosti  ukracovati  sobě  chvíli.  Kolikráte  bych  se  na  verš  ten  od- 
volával: Aj  kteraká  ubohýůi  Laurentúm  nastane  vraida!  vyčítaje 
zbiti  a  zapuzení  va&ich  vojsk  a  naopak  starou  naái  vítězoslávu,  žeby 
eelá  tvá  výmluvnost  ani  ceknouti  nesměla  . . .  Tvůj  Bohuslav  který 
klidu  a  pokoje  jediné  posud  žádosti  na  patě  Pamassu  ve  chládku  se 
skrýval  zaslepen  dýmem  marného  důstojenství,  svévolně  poušti  se  nyní 
na  vlnobitné  moře  trampot  a  péči,  ke  dvoru  --  tof  královskému,  kamž 
odejiti  posavad  byl  váhal.  Než,  —  nepudí  mne  k  tomu  ctižádost,  ale 
spise  láska  k  vlasti,  za  nii  bych  umříti  si  volil,  kdyby  smrtí  mou  vy- 
koupena měla  býti  minulá  sláva  její.  Leč  hájením  ji  dle  sily  své  proti 
tám,  kdož  jsou  její  a  spolu  boží  nepřátelé,  více  bohdá  prospěje ,  než 
abych  seiedivěl,  obínge  se  stále  s  pěknými  nauky  a  umělostmj ,  které 
jen  tehdáž  ceny  do  sebe  nuyi,  pomah«ýi-li  poněkud  k  rozšířeni  obec^ 

ného  dobra" 

Toto  psaní  jest  zajisté  oharakteristické  a  objevuje  se  v  něm  po^ 
váha  Bohudavova  přímo  a  jasně.  —  E  očekávané  válce  však  nedošlo. 
Bohualav  zůstal  při  dvoře  a  důvěry  královy  si  získav  spřátelil  se  s  pro- 

45 


—  706—       ^ 

filaiým  Yiktorinem  ze  Vftehrd,  jemuž  i  svoa  satyru  na  mravy  Čechov 
připsal.  —  „Satyra  sem  ondyno  složil  na  mcravy  icnganůy  —  piSe  Bo* 
huďav  Viktorinevi  v  listu  od  r.  1489^  —  a6  mimo  obyčej  satyriků  vy* 
zývánim  sv.  Václava  sem  počal.  Báseft  tu  tobě  připisiiji  jakožto  avémn 
důvěrnému  příteli  a  milovníku  pěkných  uměni  * .  •  Ostatně  nedávej  jí 
u  veřejnost,  neb  není  taková  aby  co  Minerva  Fidiáfiova  ná  odiv  vy- 
stavena býti  měla.  Zavírat  v  sobě  mnoho,  co  by  mnozi  ale  sobě  svě- 
domi  na  sebe  potidiovalť*  •  •  •  atd.  Obsahuje  list  tento  pak  dále  ně- 
které poznámky  týkající  se  kritiky  tehdejší  z  čehož  se  jest  domýšleti 
že  se  tenkráte  plody  básnické  a  literami  vůbec  od  jisté  části  dtanářnv 
v  úvahu  braly  a  že  úsudky  namnoze  stranné  a  nerozumné  se  projevovaly. 
O  dotčené  latinské  satyře  nadepsané:  Žcdoba  sv,  Václava  na  mravy 
Čechův^  r.  1489,  nelze  nám  jidbče  se  projeviti  než  že  to  jeden  z  nej- 
zajímavějžich  netoliko  mravokárných  ale  i  mravopisných  plodů  básni- 
ckých oné  doby.  Osvědčujel  tu  Bohuslav  své  vlasteneeké  smýHeni 
co  nejskvěleji  a  nejvřeleji,  ač  latinským  jazykem  předce  srdcem  ryze 
českým.  Dozvídáme  se  básní  touto  o  ledačemž  o  čem  v  ngakém  jiném 
literárním  plodu  zmínky  se  nečiní  a  nabýváme  tudiž  čtením  jejím  jas- 
nějšího stanoviště  ku  pozorování  a  pojímání  doby  Bohndavovy.  — 
Počíná,  jakž  sme  už  podotknuli  vyzýváním  sv.  Václava: 

Otce  blahoslavený,  jeni  vlasti  jsi  žezlo  driival, 

Vzhlédni  na  nde,  pokavadž  v  obytech  tebe  jesté  nebeských 

Láska  jaká  k  tomu  národu  ví£e,  jemuž  jsi  dédicným 

Druhdy  velel  právem  ^  nezbývá f  ochrany  žádné 

Nám  nebohým  v  nehodách  vezdejších^  krom  tebe,  pevná 

Kotvice  plavby  naJi 

Dále  živě  vyličuje  krásnou  přírodu  a  uspokojující  stav  země  české 
co  úrodné  matky  a  živitelky  národu.    Ano,  praví: 

Máma  i  sílu  jarou,  zmužilá  prsa  máme,  molwucí 
Snést  nehodu  všelikou :  duch^  duch  jen  nesnesitelným 
Pod  nepravostí  lká  břemenem;  neb  k  vlasti  kynonei 
Láska  mizí.    Ze  šlechty  není  kdoby  věrné  se  obce 
Zastával .... 

Dosti  pry  jí  na  tom  když  skvostně  se  šatí;  žaludek  bažaaty  na- 
plňuje a  Kretským  vínem,  a  hejnem  sluhů  obklíčena  marnostem  hoví. 
Příbuzná  čistotě  pravda  vrátila  se  k  nebesům.  —  Mrav  a  stud  po- 
minul a  jen  vášně  panují.  Když  pak  se  prý  ta  slavná  Šlechta  nají  a 
napije  až  žaludek  vínem  překypí,  tu  do  hovoru  se  dává.  Neéékeji  ok 
rozmluvy  čestné.  Kterak  otéiny  sláva  by  opět  zdvihla  se  ke  slávě 
dřevní,    a  jaký   asi   zákon  prospíval  by    lidu  . . .  nýbrž  baví  se 


—  2I0T  — 

to  kMIé  ^  panstvo '  &#Tpreiil  néJspMttjSídíi/  a  ilejopidqiim>'    A  trn  j^ 
•sIoTiye  háfiňik  naft  tUpkGO  ^posfrefoii: 

I  mOlodéK  ^  tfaM<»m  bidfúd  hackéjU  m  lůikU!  i  ' 

Purpmjové  tíhejte^  éokad  tfémlíbú  j&n  úiáat 

CiMeÉ  a  roák04lháhi' tíe  eUiphýM  ifinte.  se 

jRoal^oiě  pifte.maéá  naýořd&h  €}o  by  ráéUo-  nilani 

Hrdlo,  pladii'fnařéj'jBeméj  ptodii  trdéi  0bli9l»<'jeúBfíá ! 
'    Bemnttín/^oh  uálmó^&jUy  a  snými  we  p^Méte  ^iói 
■   A  pt^adéiff;  véah  nastane  oas,  ůmh>véJcdgí  wssMs^     •  ]    -. 

V  pláepk  n0iHkámp9řorŘěkičefi^^ 

Ktálu  sudí!  -*-  Véiřu^  byibý  radbu  ůčdíov^hoé^  Mietsiva 
.  Mostátířil  Otáhoft  svfu  hd  more  áí<k  rnsH  ifládii^f    .  -  .     » 

A^ňy  on  Alpy  přešel  a  pér^yo  a  Hf3cú%vjf  vUM^m^  - 
'  IVedjptiěůwU  méĚÍám9 él.  í  -      '   ■-!  *  '•  ' 

BojdB  pak  Céř  na  ii4,  ýsnímraiffy  jponstm  se ridé^  ^Mhá  ishex^ 
ptřéví  stejné,  a  vjpčiti  .um  zanfiháé  'jelM>  ^fdtf  jodiá  4Í0  ůiAb,  ř»^ 
soatí  tn  /iz»  jcii  néhterérizylUtdi  c^arabMstteké  Okéékkj  é«fc  áoby,  jak4 
k.  fi.  Zoenénou  ienú  vtastni  nšhdo  prod^^Ai  zUUýšh  péi  set .  .•  .1 
Pak  liSk  cízincA)  jéamž  svéřena  p^yselrtvi  dttižil&  a  který*  v  Čech^' 
se  •obohativ  diožie  h  nám  hepHéel'ňěhamúi  stoA)  p&uze  ho^n^ — )^ 
nyní  vUk  fýůhim  otHtének  ten  samm  pý^u  pěevýěL'  T«»pří  ^6m 
pre^yioiMixjeit  tlak  Mdtář  a  Aiakaje  GQ  kdo  jeta  ntiiei  ta«biaf^ifj»6u 
éiey  probíhá  chrámy  m  prosbami  a  sUhy  nssólslnými  tr0dci  stálé 
nebe.  Po^vieeh  bidnlku,  ca  prospěje  tohé  Uzaéi  profch  hapldéh,''  co' 
pésiLv  ňadra  se  bttij  okKwuU  skraewjeě  nuMému,  robátli  m  ^éj^nií 
nesmúrných  jemu^tiklddáé,  k  nebeeůnf^Use  dímé  e  UníHhádhemon^ 
mrzkosti  neznaje  viastnich  1 4 . . .  Bále  pak  uvádí  Bohttflav  kterak 
pnMrtopáftdkové  fle  skrývali  a»  atheÍMlitt,  aa  smrtohMttt  <Atifte.a  nevěru 
v  bodoaonofit.  NerU  prý  mstitele  i(tm  na  neM,  Smyílen  jesť^oé^ 
sjUc  i  pehlo  kněhm  a  rtíbošnáihy,  kterým  jen  touha  po  rishu  vnuk^ 
n^Ua  bdjky  iyto  . . «  Epikur  prý  pravdu  povidd,  Se  smrti  pódto-^ 
bená  duěe  jak  téh  róvnii  wnírá  .  •  .  Zpytuji  prý  první  it/^b^  po^ 
éátek-  a  smésiei  pravěkou;  noc  upevněna  obloha  joénáy  kdsi  Udskd 
ěe  rodí  duie,  kasŘ£  potom  opět  vchází,  ano  i  jekb  budou  pofiledni* 
véoi,  koii  80Qd,'a  jakých  zachováno  ve  vlře^iejemstvl,  toC  >pvý  ná' 
paéhoUshO  na  rozcestích  i  dévka  nejapná,  kmet  blbý  a  bezktuba  jUt 
valchuje  ba^ka . . .  Tot  nové  Bvédectvi  že  tehdai  i  nejníM  třidy  lid» 
ň  nejvyšSMi  otásek  vlimsAy..  UvMí  též  básirfk  naft  pííklkd  ůvunt^^' 
atefi,  lití  Ansitetvi  se  zmábajM  a  <Kchvo.  —  Pýoha-  a  potopa  se  iíH! 
avol&vi  na  joinoip  nislé.     Viz-  hejno^  shitebmki!  Viz  oděv  hoha^ 

45* 


—  708  — 

l^im  petlcmi  jak  poěětýy  a  tjf  €ÍUb^8atdaifiiapMk4!  •  • .  TVh&oý-U 
tnui  bude  chránit  obec,  ci  se  k  ioM  přidá  KatiShot  •  •  • .    Lita 
1490  86  vydal  BohoalaT  na  daleké  cesty.    Pohnutka   k  toma   byb 
jsajUté- hodná  afience  a  maie  po  vioBtratmýoli  posnimdi  prahnoueílio. 
Náhled  svůj  o  ceatoráoi  TŮbec  projovil    k  Adelmmhnmn:    ^JkMchím 
žes  z  náchyhKMtí  k  nméniai  do  Gallie  odešel,  i  ehválím  Tyoooe  úmysl 
troj.    Nelse  nám  Jest  siyisté  těch  málo  dnů  ide  na  svétS  popiánýcli 
lápe  ožiti.    Neb  jestli  se  kopci  s  pouhá  aadije  uska  do  nejxailadi 
končin  země  nbínýi  a  dobrovolně  yfteeky  nesnáze  a  nebezpečenství  pod- 
nikajiy  .proč  bydíom  my  se  odstrašiti  dávali  od  vyhledáváiií  p<riJadi 
nade  všecky  pozemská  nejsktostaéjšioh?  Mámel  pHd  seboo  přfldady 
nejslavnijšfch  mniáv ,  kteří  k  vůli  mondrosti  všecky  ponéknd  vzdé- 
lané  a  známé  národy  navštivovali  •  •  /*    A   plÚilad  takovýchto  nnifiv 
sledil  i  náš  Bohuslav  na  cesty  se  vydav.  —  Jkfnozi  se  mi   ověeoi  vy- 
smívati budoQ'*  —  projevil  se  v  lista  k  Janovi  ze  Sellenbeika  z  Ale-> 
zandrie  poslaném  —  ^á  však  nenahlíiim,  proč  bych  se  stydití  mél 
následovati  těch,  kteří  radéji  cisich  krsjiay  ■iav6  a  obyčeji,  lákoM 
a  níženi  vzdáleaýdli  národů  poznati  prahmdi|  než  aby  doma  v  roma* 
řílé  zahálce  hnili . .  /'  Příhody  své  na  této  cesté  krátoe  vytknul  v  básni 
Svatým  éůmácH  Pomůůnikům  po  t/ffkonatujfeh  eettichf  r.  1492.  — 
Známý  filolog  Jiří   Fabricíns  (1616  - 1571)  jeden  z  předních  boma- 
nistů  Šestnáctého  stoleti  v  střední  Evn^  napsal  o  cestách  Bohnslar 
vových  r.  1563  tato  slova  k  Matouši  KolindbánNi:  ^Mneii  kníiaeí  a 
královští  vyshmcové  dfl  svéta  prošli  opatřeny  ochranou  a  zboiím  od 
těch,  kterým  své  shiiby  propiyčovali :  než  tento  váš  krajan,  neqKduH 
jen  projeti  Evropu,  i  do  Asie  proniknal,  a  na  břehy  Africké  se  pustU, 
na  své  vlastni  útraty  a  s  nastavením  života  vlastního.    A  toho  ne- 
uifiinil  z  marné  všetečnosti,  aneb  honosnosti,  ale  aby  rozmnožil  svou 
bibliotékn,  aby  uvedl  do  vlasti  nustry  starodávné  moudrosti,  a  kra* 
janom  posud  nepovědomé  spisovatele  iecké  a  latinské  učinil  známá  . .  .^ 
—  Ztrávív  néco  přes  rok  na  cestš  navštívil  Jerusalem  prošel  Aiabii, 
Egypt  až  po  Kairo,  přišel  do  Alexandrie  a  do  Chiosa.    Od  cesty  do 
východní  Indis  upustil  odsbrašen  jsa  z{wávami  kupcův  benátských  o 
nepřístnpnosti  zemš  této  pro  Evropana.  —  V  Blalé  Asii  navštívil  Snjfr* 
nu,  Efes  a  jiné.  Pak  Arohipelagem  do  Peloponesu  odtnd  do  Sieilie  se 
dostal  a  do  Afriky  ku  zříceninám  Karthagy  se  odeblaL    Z  Tunetu 
pak  do  Kalabrie  se  přeplavfl.    Na  zpáteční  cesté  jq  dostihla  zpéva 
0  úmrti  drahého  pHtelé  Schota.  —  Výtéiek  cesty  této  byl  pro6  dešti 
patný,  neboi  mimo  rozsáhlé  zkušenosti  a  poznání  zená  a  lidí  píiveil 
i  nékteré  vzácné  památky  staré  vadéianosti  a  valnou  sbíika  kub  s  se- 
bou do  Čech.    Za  {rifíkladem  Bohuslavovým  nastoupil  hned  r.  14SS 


téá  hnát  jeho  Jao  k  Lobkoyie  cestu  do  Týdiodiiícli  zemi  a  kUftéi  nám 
poiUji  jeit$  bode  pionlimlL  —  Poriat  p*  Bohubnra  mesi  tím  ^yb 
Dft  tak  yaroitla  že  jej  kapiteb  Olamůiská  na  apiéadnineii  ttolká  bi- 
•knpekM  povolala*  ad  potarad  ani  knteem  nebyL  Nedello  vSak  k  tomu 
jeUkoi  papei  volba  nepotvrdil,  a  naasen  bji  Slanblav  Itezo.  —  Píra* 
vík  jsme  jii  fe  Bohmlav  přináležel  ku  stcaBÍ  katolické  a  pohříchal 
aeproepél  pověeti  evé  co  oevétleaec  tfan,  ie  a  kaidé  příležítoeti  pa- 
pežská etraná  aadiioval»  Podivné  vén,  kterak  meiná^  že  mnž  tak 
vyioké  a  viestinaaé  vsdělanoeti,  a  tak  korlivý  vlastenec  nepoehopiti 
moU  kúloiýiý  a  národní  tehdál  výmam  kaÚcha  a  na  dogmatické 
stiánce  otázky  náboženské  a  na  výkladech  oltiamontanských  tak  pevné 
byl  ntkvél.  Bflimee  mesi  stranami  byly  i  za  Vladislsva  v  plném  jeité 
proodtty  a  bohnžel  is  sa  pHdinoa  rosdvojttii  toho  i  jinak  n^lq^áí  přá- 
telé se  roseili*  Takž  i  pfitelstvi  med  Bohnslavem  a  Viktorinem  le 
Yiebrd  horlivým  to  kaližnikem  se  přerazilo.  Posad  se  ctili  a  vx^mné 
si  sdMovali  své  práee*  Oba  váženi  byli  n  kngaaa  pro  nésnost  tak 
ie  neznámý  jakýs  spisovatel  Utíutký  o  nich  poznamenal:  Suftio  u  ná$ 
prwU  Bahmslmv  a  dnthé  to  je  KornsL  Mvézdff  tahá  mne  érud 
nám  €Í€  mMo  «&yM.  Tto  se  přftodilo  ie  Viktona  na  strana  fimskon 
a  svláité  na  papeže  latioský  paikvil  stožU»  a  pro  ten  paskvil  se  ros- 
haéval  BohwUv  na  dávnélM>  přitele.  —  L.  1469  návitivil  Bohnslav 
Videh  kde  praskd^o  Konráda  Cekesa  a  ateného  Jeronýma  Baiba 
pocaaL  R.  IfiOl  o^jel  sa  králem  Vladislavem  do  BndhuL  Jaký  vlastné 
áiad  pii  dvoie  zastával  nelse  nám  s  jistotoa  ndati  jisté  viak  jest  že 
se  mn  žhoi  dvorský  zneehalil  a  is  brzo  domů  se  navrátil*  osadiv  se 
na  Basižtejné.  Dam  jeho  podobal  se  malé  akadeóui  «  nescházelo  tam 
nitehoi  co  dniovni  aamnžstnám  po^nQC.  V  matematfehém  kabi- 
aelm  byly  flOM^^y*  koale  zemská  i  nebeská^  i  vSeliké  nářadi  hvézdárské. 
SbMuk  prirodoín  tam  byla  dosti  patrná.  —  Pfimo  znameniti  ale  byla 
sbírka  knih,  k  je|fmaž  obohaceni  Bohoslav  vie  možné  vynakládal ** 
Jediný  starý  rakepis  spisA  Platonových  koapil  v  Milane  za  tisíc  dn- 
káta»  Plává  zemé  fcšké  s  jinými  pamétnostnd  od  Facldna  JBoitína 
M  LUMmiě  místnsodi  dvondiého,  za  jakenkoli  eena  sobě  <^Mátiti  žádal 
Jan  z  Ek^  páni  FOggsrové  v  Aapbnrka,  Ghenibini  z  meniídh  bratii 
v  Benátkách  a  &ek  Aristoteles  v  Kreté  byli  v  zaknpováaí  a  opatio* 
vání  knéh,  stáli  jednatelé  BohoslavovL  Dle  svédectví  Jiřího  Fabricia 
povalována  byte  bibliotéka  Hasiit^nská  za  bohatší  viech  v  iífti 
německé**^  —  Z  toho  patné  vysvitá  že  Bohoslavovi  n^/ie  ae  viedi 
zábav  staly  zábavy  oděné*  Nelibé  poméry  veřejné  jej  přimély  k  toma 
ie  posléze  docela  se  odvrátiv  od  svéta  za  poéMM  úloha  si  vytkáni 
fl^Mváaá  historických  památek  vlasti  své,  kteionž  vSak  ptáci  přerazila 


- 11»  - 

Binťtf  QchvátíifM  jej  r.   1510.  •^  •  Svéddétvb  «  nlettoAti   Bobutlanrové 
^0^  iBBolío  -a^  zftamc^itýeh/iPřBdkii  >ačenc6vé  átkj  .této  oznáTili  Tetton 
vtAélanast  «  Dadaoéli^  dnolia  jeho,  anaky  i  prtt6Ía)ý  Ulrieh  i  Hvtxm  i^véd6il 
'žfé  táíckni  spolQTěof  bAsitíci  fiohtifilavorvi-  pKřkmiK  palma-  ve  sflpéva  bt* 
^lorickém.    Viktorin  Kornel  aé  YŠohid  jéý  Hk  nqvýt^čiiějfiflio   bánlka 
onoho  Ték«  próMááflt'    Jéb  Sloohu  trrdiy  že  eemé  čMki  i  ▼  d»ié 
sNsvy  doála  vieslranfio«i  uiSenoró  Bohoj^larovoii,  a  8  nemenáf  ehv«]o« 
o  nftfld  «e  projevvfe  Relioř  i  •Slgmuvid  b  Jeleni,  Aiig«Bt»  Otomádcý, 
íA.  Dottbraviský,  Valentin  If eaeHcký,  á  }.  v.    Básniéká-  dfia  jdio  %  Tél- 
šílio  díh  klasáickým  se  Tym^najiv  žirost  a  vážnost  jsou  přědnoiti  jsfich 
vadoti  TSak  jest  pMHné  připomínáiii  raytkologto  a  sterých  déjin  Han 
skýcb  a  řBokýéh.    Přhno    klasefcltá  JMt  jeho  listomi    prosa »  jakož 
v^iec  sbírka  doplaz  jeho  praré  jest    sNdio  k  dějepisfim 
stáru  TwISlbnosti,  a  Hteratnrý  i  kn  pováhopisim  a-  žÍTotopiaafli 
metných  osob.  -^  ,>¥  ^thiekém  pqjeánAai:  O  Hié  lidské  ^  liči  piíro- 
eené  i  mravirf  nehody  kterým  lidstvo  vo  Velikém  vékn  i  otavn  po- 
drobeno jest,  a  dovodiv  tak,  že  v.  tomto  ttřfoM  pravé  a  sÉálé  Uaho 
ani  pobledivánes  aiii  nalezeno  býti' nemůže,  ponkazQje  na  aesaktelBOBt. 
ku  které'  toliko  cnoisti  dospéti  možaá*    Mnobo  jest  ve  spisu  tom  lii* 
iiýoh  obrasd  avhodnýeh  přikládá,  j€jidiKte  sestavení  skladatelova  aá* 
f aniMn  v  ^é{in&cb  sbéhloélt  vyjevuje.    Spis  ten  mi  v  lákladaí  ideí 
fnnoho  podobaoiiti  «  Labyrintem  9věta,  i  i^  ae  'že  KomaDský  j^  před 
oéinia  m^l:^'  (Vittafícký  B.  a  Lobk.  spisy  vybvané.)    lUctéi  pojodniaí 
),o  takamiHti'*  a  ^loniok  ú  blaienoěti  mravoáénÁo  jsoo  rém.    Ob- 
zvléastni  pozdraost  však  Easlnhc^  Bobadlavfiv  připiš  ke  krti  Vladi- 
ttlatovt  if ;'  (t.  1497)  latinský  a  pak  ^dký  psaaý  pfípis  ii  p.  Patroví 
z  'Rosenberka.    Hípisem  ka  kytii  so  vdak  Behoslav  neos>védSI  býti 
politikem  dóstí  osvicoaým,  ba  éok&aal^  £e  nčenoot  a  vrtWaposfe  ealln* 
t)<sk&  a  klasirioká  jéSté  neátačoje  na .  podflAatné  otáiky  drnové  nevediar-li 
dneha  tt  odpoutáni  se  od  předpejatých  Báhledi.    Praví  v  připían  if 
íh  nevede  při  mřóú,  éíle  při  oUeoefUŘfva  a  'úlcu/H.    PoQbybnjem  ie  by 
BY  vhsta^  národ  byli  stManika  řteiskébo  za  sáslapee  vyvaKU,  mnie^ 
který  o  navrácení  se  >Ďech  v  lihio  církve  i^mské  horiil  a  kráK  mmIíI 
ttby  statky  kněžské  jež  některé  v  rakon  svétskýeh  se  nacfaáaely  máji- 
telémi  pobral  a  kndžhn  navrátil:    tíhváU  Ylaidislava  a  praW  ža  páoo* 
váním  jeho  nebývalé  jakési  os^ícentvzeělo^  a  véh  ed  idsníkův  Mlaiýtn  nor 
^sývcfný  zavítal  k  nám;  ale  zapomíná,  ie  cesta  na  jakou  Vladisteva 
]^i^azoval  toliko  násHím  vedla  k  cíK  jfljž  sobe  a  slechům  pM.    i>o- 
vozoval  se  příklady  jež  dokaasirjí  žé  nevnikl  do  hlubin  dě)infttva,  nebol 
kdcS  osvícený  velebiti  může  f^rdinanda  Airagdáskélio  iHt>to  že  vyhubi 
'rzdHanost  Mourův  ve  ŠpanéUdi  ->-  na  jfjfž  místo  zavědefaa  iakvisice! 


-  711  — 

J«Bt  66  vira  diviti  že  lak  ostrovtipný  muž  jako  Bohuslav  i  logických 
vad  M  dopustiti  mohl  v  článka  tak  doležitého  smím,  řka  že  nikoK 
nepřeje  aby  ee  Bárikm  provádělo  co  sa  pravé  nenávi,  kdežto  přece 
védét  musel  ano  i  védél  že  jináde  by  nemožná  bylo  drakonský  zákon 
takový  v  život  uvésti  kterým  by  se  odčinily  děje  půl  stoleté  a  starý 
řád  pravé  nejchonlostivéjži  svon  stránkou  národa  se  oktrojoval.  — 
Nékterá  mieta  v  připisu  tomto  jsou  dosti  zajimavá.  Takž  se  posmívá 
Bohoday  nikterým  kroiiik4ř&m  českým  kteH  dovomji  původ  Čechů 
až  ku  pověstné  věži  babylonAé  kde  prý  se  první  zmatení  jazykův 
stalo.  Dále  též  praví:  „Měj  si  sprostý  lid  urozenství  za  něco  skvost- 
ného •  •  •  •  jsouC  ale  kdož  je  bedlivěji  a  přísněji  vážíce  za  cosi  zvlažte 
výborného  hrubě  nepokládají^' .  • .  Celý  ten  připiš  se  povznáSí  na  ide* 
alní  výžif  a  nedostává  se  mu  rázu  přesného  promýileni.  O  to  co  Bo- 
faadav  žádá  snažil  se  Řím,  Zigmund  a  Němci,  uherský  Mathiaž  a  celá 
katotieká  Evropa  -*  ale  nepovedlo  se  jim.  Pravit  ovfiem  Bohuslav  ku 
konci  vřelé  apostrofy  kterou  připiš  zavírá  žeby  plescUi  andělé ...  ale 
00  by  čediové  tomu  byli  řekli  na  to  nespomněL  —  Neméně  charak- 
teristidLý  jest  připiš  Bohuslavův  k«  p.  Petrovi  z  Rosenberka  jejž  král 
Vladidav  do  Uher  objížděje  za  správce  království  českého  ustanovil. 
Přípisem  timte  radí  Bohuslav  p.  Petrovi  —  „kterak  by  měl  v  ne* 
bezpečných  tědito  časech  zemi  českou  zpravovati.  Poukázav  na  ta 
nebezpečenství  za  příčinou  zlehčeného  náboženství,  samomilenství  a 
rozmařilosti  panstva,  tajných  spolků  nespokojeného  rytířstva  a  náchyl- 
nosti městského  i  sedlského  lidu  k  bouřkám,  nahlíží  veliké  nesnáze  ve 
správě  takového  království.  NaUzí  jej  k  bedlivosti  neustále  a  prosí, 
aby  nesnázím  všelikým  se  podrobil  z  lásky  k  vlasti  a  k  Bohu.  Před 
oči  ma  staví  příklady  moudrých  opatrných  a  spravedlivých  vladařů,  i 
•kaaiife,  kterak  by  měl  prozřetedlně  dohlížeti  a  kárati  přečinění  pod- 
řízených ouředníků  a  soudců  a  předkládati  dobré  muže  urozenějším  a 
bohatším  jsoidi  tito  zM  a  t.  d.**  Mezi  jiným:  Zda  nám  urození  dá  hr- 
dost f  Ale  Plato  plSej  le  jeou  i  králové  z  nevolníků  anebo  ze  slu- 
iěbnSk&y  i  elušebnlei  z  králů  poHij  a  v  kmháeh  Nasonovýeh  Ulyesesy 
kfáie  řeeké^  nemníy  by  mH  rod  a  pradidové^  a  jiné  véd^  kterýchs 
jetme  sami  neuémili,  slávou  slouti.  A  snad  proto  máme  býti  od  ji- 
ných  snaáinif  is  tém^  jejiéhito  se  skutky  cJdublme,  druhdy  jsme 
k  hanbéy  a  ták  jsme  im,  le  aé  jsou  znameniti  byli  muil  předkové 
neMy  však  naibn  bláznovstvím  bývají  uéiném  neznamenitými.  Ani£ 
já  o  tom  poehybujiy  kdyby  předkům  naáim  dáno  bylo  na  tm/t ,  íeby 
cm  mnohé  kteréi  nyní  jďko  neznámé  a  neurozené  potupujeme ,  nám 
př€ěMĚU%  a  ehtéU  by  tomu  radéji,  aby  od  nieh  byli  splozeni  . .  . 
Dále  dioe^  aby  byl  pravdomhivný,  ničehož  nesliboval  čehož  by  nebo 


—  7U  — 

nechtěl  nebo  neiiiohl  splniti,  ani  pdi  obojetnýeh  a  ůmŘevhafA 
odpovědi  nevydával  i  rovněž  se  rockoií  a  nedcrovností  varoval,  nár 
sleduje  starých  cechů  jickšio  muínoět  vHckni  ohobú  ndrůéUmé  i  ekifá- 
liliy  i  ji  se  divili  a  kteří  viemohli  jeau  am  prad  býti  phemaiem, 
ani  hladem,  ani  íUni,  ani  horkem  a  zimou  unaiveni,"  —  Ooby  pak 
správce  země  o  pomlavách  lidských  držeti  měl,  nkas^fe  mimo  jíně  tě- 
mito slovy:  Vimf  já,  ie  jeet  to  lidu  obeeniko  přiroMenif  ie  nebo 
eloulí,  nebo  svobodou  příliénou  bujij  svobod/u  pak  tu,  kterái  jest 
prostřední,  sotva  muše  snéstL  A  kdyi  jeden  kaidý  to,  coškoU 
v  zemi  této  jest,  vtipem  svým  vyměřuje,  vSiekm  o  Uksk  kteří  je 
spravuji  druhdy  nepravé  véci  i  smýiU  i  nduvl.  Dobří  zajisté  vH^ 
ekni  býti  múšeme,  ale  aby  o  nás  dobré  bylo  domnění,  to  jest  na 
soudu  a  vMi  jiných.  Aby  pak  kdo  nás  buďto  haněním  popudil, 
buďto  ze  šertu  pravdou  dotkl,  nevnáme  proto  mtUti,  ie  jest  prom^ 
ml  proti  naši  kfdšnosti.  Neb  v  svobodné  zemi  svobodni  nmseji 
býti  jaaykové . .  .  Celý  ten  spisek  vůbec  duch  hnmanitni  provivá,  aé 
ověem  více  ethických  vněm  pravd  uloženo,  nežli  nějakýdi  nových 
politických  myžlěnek  a  zásad  objeveno.  OvěemC  výrok  že  v  svobodné 
zemi  svobodní  museji  býti  jazykové  ponkaziqe  na  osvioeněho  poBtika 
a  překvapíme  nás  slyMcí  jej  z  ůst  přisného  katolika  vyoháciti,  neboC 
možná-li  obstáti  svobodnáma  jazyka  vedle  bezohledného  a  nAtriniMie- 
ného  poslošenstvi,  jež  nItramontanismnB  od  svých  požadoval? 

Projevili  jsme  se  již  o  tom,  že  spisy  Bohuslavovy  nám  poskytsji 
hluboké  náhledy  do  doby  jeho  vůbec,  zvIáStě  když  k  list&m  jež  oo 
psal  se  připojí  ony  jež  od  jiných  obdržel.  Jinak  měly  spisy  jeho  dosti 
tmdný  osud  a  nestojí  posad  úplného  a  kritídLého  jich  vydám.  O  oii- 
veni  a  udržení  památky  znamenitého  nraže  toho  A  a  nás  bea  odpon 
největáí  zásluhu  ziskal  p.  Vinařický  knihou  svou  Pana  BohMslmoa 
Hasiětejnského  z  Lobkovic  vík  a  spisy  vybrané,  (Y  Praae  18S6) 
jejimžto  doplněním  a  novým  vydáním  by  historie  Uteraitary  a  vůtec 
vzdělanosti  v  Čechách  o  valný  krok  postoupila.  —  Mimo  ěeský  ]rfi- 
[Hs  p.  Petrovi  z  Bosenberka  nacházej!  se  stopy  též  jinydí  aiě  méDé 
patrných  písemních  památek  deskýdi  po  Bohuslavovi,  neboC  on  jak 
známo,  ke  svým  latinským  listům  ěasto  i  české  pHpisy  piipojoval, 
kteréž  však  ,Jakož  bezpochyby  i  jiné  české  listy  se  ztratily.  *  Hoi^ 
livé  vlastenecké  smýěleni  jcď&o  leží  mimo  viechnn  pochybnost,  ano  i 
cit  a  sebevědomí  národní  v  něm  živě  bylo  zbozeno.  Že  vioe  latínoa 
psal,  než  čeStinou  toho  zajisté  pHěinoa  bylo  netoliko  vydíovám  a  sta- 
dia v  cizině  odbývána  i  osobné  poměry  přátelské  jimiž  nejpnr  wnésn 
byl  na  básnickou  půdu,  jakož  neméně  i  chorý  stav  tehdejiího  báaniolvi 
českého,  jež  nebylo  spůsobeoo  k  toma  aby  klassicky  vzdélnoého 


-  TIS  — 

k  nádedováni  pdumlo.  Sledilf  Bdrnslay  cetta  z  mlidi  nastonpenoa 
dále  i  fNrolo  ie  mu  snftdiiijii  byla  a  názorám  jeho  o  solid&rnofiti  osréty, 
vidélanottí  a  literatury  bUie  leiela.  Jelikei  nejapný  jakýs  překla- 
datel báeoě  jeho,  jak  ee  zdá  ai  přůift  nedovedně  zčeštíl,  metil  ae  Bo* 
hotlav  na  neecbopnám  ihunoénikovi  ostroii  verioTanon  důtkou ,  jiito 
y  pjeklada  p.  YinaHckďio  xde  podáváme: 

Národním  jaiykem  kdosi  vykládal  moje  básně. 

Lid  jich  ted  d{tá»  panstvo  i  vládykové. 
Já  ae  na  dfio  alobim  toho  dvonhnátáho  oslíka, 

A  vtip  a  Mnsy  své  k  záhubě  odsozij^ji. 
Neb  tlamafiem  takovým  i  Maronova  pozbude  sily 

Řeč  i  veleslavný  náhle  utichne  Homor* 
Ústa  Demosthenova  oněmi  a  Ciceronem;  Ulyssa 

I  sladká  kmeta  íeč  Nestora  matná  bude. 
Aj  tim  překladačem  slavené  naSe  básně  sevemich 

Pokn^inách  divné  spotvořené  hlaholL 
Nechtěj  vice,  pro  bůh|  syrový  sprosfáku  na  žeň  mou 

Brousiti  srp,  jelikož  tobě  my  nepsali  nic 
Proč,  čeho  nejsi  mooen,  neroznmně  do  díla  se  dáváS, 

Proč  matnosti  svou  práci  jiného  kasiá? 
Lépe  hodiá  se,  véřiě^Ii  mi,  ke  pluhu  zakřivenému, 

A  hnojených  ulehlou  brásdati  půdu  roli. 
Než  lyru  tlouci  lepou,  a  naii  se  obírati  Musou, 
Neb  něco  v  Pamaském  skládati  rozměřenu 
Ohledem  na  své  spisy  byl  Bohuslav  vůbec  trochu  choulostivý. 
Spravedlivé  jest  horleni  proti  jakémus  Konrádovi  .  .  •  který  některé 
jďio  básně  do  své  sbírky  přgai  a  za  své  vydal.  Projevil  se  o  tom 
v  listu  M.  Martinovi  s  MeUeritadtn  jmeniye  při  tom  Konrádovy  básně 
i/š$papm&u  sUUaninou''  •  •  •  Kdybych  védél,  zs  to  ze  mIosU  aneb  ze 
zdíti  ueinU,  téíee  ěydk  nesl  tuto  jeho  neetydatoet ,  nei  není  tonm 
tak,  neb  dvautwhý  ten  oelík  prací  mou  jediné  váinoeti  u  evýck 
iáků  éobé  zUhati  chUH.  Útrpnost  tedy  spííe  e  ním  mám,  nei  abyeh 
wuk  ee  jitřil  a  popuzenou  Huč  ku  pometé  tUlaouji;  neníi  hoden 
abpeh  etfely  vtipu  evéko  nan  zahazoval.  Žvi  on  tedy,  a  vypínej, 
a  chlub  ee  do  eytoeti  mezi  evými  iáčky  a  připieuj  eobé  nejen  Ře^ 
koře  li/emujeji  rovné  oloupil  ale  i  Virgiliovy  a  Homerovy  báené 
atd.  Neméně  se  rozhorlil  proti  jakémus  posuaovateli  spisu  jeho  o  bidé 
Udeké.  V  listnXPí^mpíie  mezi  jiným:  Zadr£ujinakypélou£lu4Í,ne^ 
preetame-h  ale  (totiž  poauzovatel)  donucen  budu  opakovati  něco  ze 
evýek  starých  etudiít  a  naucim  toho  nového  Arietarcha,  ie  aékoli 
na  práeeck  ciMÍah  své  mhotiravé  oči  oet/riti  umi^  ve  evýoh  křikem 


—  n4  — 

96  býti  prozrcuiuje,  a  íe  mu  v  nicemz^  leda  v  drjfoěii  a  ne^ia^ 
tošti  n&uBtoupím  . . .  Podobně  také  báseft  Sokovi  jevi  ie  BolradaY 
(se  i^řiBné  oevati  mněl  protí  odparconi.  Neměl  jich  váak  mnoho  nýhri 
víee  a  znameaitěj&ich,  t  dějin&oh  politickýdi  i  fitenurnich  (Moslnlých 
*  přátel,  domácích  i  cizidi..  Netee  jest  zde  o  nich  o  všech  pojed- 
nati ač  vyjasněním  přátelského  krnha  tohoto  by  se  i  Hteianií  poměry 
tehdejší  doby  valně  objasnily.  Připomeneme  toliko  na  některé  zdojií 
přední  osoby.  Ta  byl  Jan  a  Viktorín  Šlechta  ze  Yšehrd,  Vádav 
z  Plané  děkan  Vyšehradským  Angostin  Olomůcký,  Jan  z  Domaslav, 
Roderik  Deabravský,  Ambrož  Chrt  z  Plzně  a  j.  Z  ciiich  pak  nej- 
více vynikají  J.  Balbas,  Stomos  Konrád  Celtes  a  j.  v;  —  Jan  Šlechta 
ze  Váehrd,  (nar.  1466  v  Labském  Kostekn  f  1622)  v  literním  světě 
vystonpil  8  filosofickým  pojednáním  o  přirozenosti  daěe  (latinsky  se- 
psaném pod  jménem  Mikrokoemoe.)  Spis  však  tento  jakož  i  české 
jeho  listy  Bohnslavovi  psané  nás  nedošly.  I  Balbos  o  nto  svědči,  ie 
psal  slohem  GiceronianAým,  což  i  z  výmluvných  dopbů  jeho  k  Sig- 
mundo¥Í  z  Jdení  a  Erasnm  Roterodamskémn  vysvítá*  Nejen  z  dopisů 
ale  i  z  básni  Bohuslavových  vysvítá,  jakon  úcta  tento  k  němu  choval, 
mnohé  naň  složiv  verše  mezi  nimiž  i  epigram: 

Kdoby  kolik  Jana  Šlechty  hledtt  vypočítati  chvály. 
Dříve  vypočti,  koUk  na  světě  pískn  je  zrn!  — 

Timt  ovšem  chvála  dovršena.  Z  mnohých  podotknutí  vysvítá  ie 
J.  Šlechta  též  latinské  verše  skládal*  Spis  svůj  Mikrokosmos  věnoval 
Olomůckémn  bisknpovi  St.  Tnrzovi.  Z  dedikací  spisa  předeslané  by- 
chom soadili  že  Jan  Šlechta  byl  přívrženec  Platonové  filosofie  a  ve 
smjsla  j^ím  spis  svůj  zhotovil,  proti  materialismn  směřqe.  Ale  ptivě 
tato  dedikaoe,  jakožto  úvod  k  dotčenému  Mikrokosma  podává  spoh 
svědectví  že  ztrátott  spisn  nemalá  nás  potkala  škoda  jelikož  tušiti  nám 
jest  že  jsme  tím  pozbyli  nevšední  plod  dAmyslného  a  ve  vědě  vůbec  po- 
kročilého filosofa.  I  jeho  dopisy  Bohuslavovi  nmoho  světla  poskytuji 
k  vyjasnění  doby  tehdejší  a  zvláště  dvorního  života.  —  Dotčený  Túizo 
jemuž  Jan  Šlechta  ^is  svůj  připsal,  byl  za  svého  času  povahou  ob- 
zvláště oblíbenou  mezi  latinskými  spisovateli,  ktetíž  jeho  chválu  v  pie- 
mnohých  spisech  vyhlašovali  jmenujíce  jej  mecenášem  a  odinmeem 
Hteratory,  ovšem  latinské  a  katolické.  Tolikerým  svědectvún  nelze 
nevěřiti  že  byl  muž  velmi  vzdělaný  a  v  literatuře  sběhlý.  Zvláštal 
zásluhu  si  ale  získal  tím  že  na  své  útraty  práva  moravriká  v  lilo* 
mysli,  a  lenni  právo  biskupství   Olomúckého   v  Olomůd  tisknouti  dal. 

Od  těch  dob  co  Turzo  biskupskou  stolici  OlomůcAou  nastoupil 
(1497)  počal  klassicismus  a  latinictvi  vůbec  na  Moravě  zase  ekvélati. 
Nebudeme  zde  zevrubně  líčiti  jak  horlivý  literami  odpor  tíMo 


_  řl5  —      . 

ktiiiillůi  |Nř0ti  rsfbrmiust  de  atmdil.  Též  Aagnstm  Olmntleký  (Kaesen- 
brot)  6i  v  kniliii  1»iiito  tkkel  zTláitfiíbo  jména.  Klassickon  vzdělá* 
nost  msi  nelze  npfiti,  jeStě  rite  á)e  zajisté  proshl  stoq  katctiokoH 
horlivotfdi  Sepsal  traktát  proti  Valdenským,  též  listy  proti  nim  a  bii* 
bený  seanam  otomůokýob  arcibiskupů  plný  historiokýcb  omylů,  vy* 
psaný  ae  staršího  .seznamn  od  roati^nýoh  spisotraitelů^  —  v&e  v  latině. 
Též  latilsské  báfioě  skl&dal  tentiy  Angastín  a  Bohuslav  z  Lobkovie 
Gbvilií  pitvotiny  jebo  vetké  nadéje  klada  t  básnickou  jebo  bndoacnost 
Proroctví  jeho  se  však  nevyplnilo,  Angnstín  byl  tak  nepatrným  bás* 
nflt^n  jak^  déjjepiseem.  Poznamenati  sioši  že  byl  ďeňem  proslolébo 
tehdáft  Nteraraflio  spolkn  DanuMa* 

Upříti  se  nedá'  že  kn  roiiSířeni  klassidsmn  v  středni  £vropě 
tehdáž  mnoho  přispívaly  tak  zvaaé  sodalilaieš  litercyrim  spolky  to  ntoi- 
ců  kkssickoH  Rteratora  se  zvláštní  oblibou-  péstnjiotch.  Spolčoviní 
toto  vSttikh)  a  znovuzrozeni  latinictví  v  Němcích  a  rozvětvilo  se  brza 
i  po  sonsednich  zemích,  totiž  po  cechách,  Moravě  a  Uhrádi.  Za  časA 
Bohuslava-  z  Lobkovic  ale  obzvláště  kvetlo.  Byly  tenkráte  společnosti 
Porýnské,  Vitenberské,  Norimberské,  ErfiQrtské  a  j.  v.  Znzrai  jednot 
těchto  bylo  ač  primttítní',  předce  chvalitebné.  Udové  si  vzájemně 
sdMotaM  knihy  ěaaem  k  liteeamim  zábavám  se  scházeli  kdež  práce 
své  přei^taK ,  vzdálenéjěfcn  pak  ku  posouzeni  je  posýlali.  Nqvěidí 
záftliďra  si  ziskalf  vydáváním  spisů*  TŠkk  k.  př.  sppleěnost  Porýnská 
vydala  spisy  pověstné  Rozvity,  mnišky  Gaadersheinské,  kteráž  k« 
keaci  X.  století  Žihu  —  Z  těchto  literan»(^  spoleěnosd  nám  nejblíže 
stála  Daimbia,  proto  že  někéKk  učených  Čechů  a  Moravanů  v  j^ím 
kvttlM  se  naeMuielo.  Nejvilce  členů  zdá  se  že  čítala  Daoubia  v  Uhrách 
kde^  tslovátný  Yitez  biskup  Vesprúnský  byl  jejím  starostou.  Učený 
Kofad  Osites  byl  zaMadateleni  a  členem  jejim*  ^')  —  Z  českýc|i  a 
nloravských  členů  jmenuji  se  Augustin  01omůcký>  Kriětof  z  Yeitmile^ 
J«i  Šléďita  a  někteří  jiní  v  cechách  a  na  Moravě  žQici  cizinci,  jako 
Bálbiw,  Stiboiiue^  Stumer  a  j.  v.  Literami  působeni  spoleáaosti  této 
nébylO' sÉii^  t$k  valné  ani  tak  trvalé  jakby  bylo  býti  mohlo,  kdyby  čle-. 
nové  se  nebyli  Uavoě  na  pěstování  latínské  poerie  poutali  a  více  vě- 
deckých směrů  byli  hled^i.  —  Mime  kruh  společnosti  této  ov&em 
i  jM  Maití  spisovatelé  se  n«  nás  povsnesli  s  nemalým  úspěchem. 
Nervime  s  jistotoi  udati  byl**li  Bohudav  z  Lobkovic  členem  jejím  ah 
•bezpečeno  jest  že  jej  jiná  společnost  totiž  Vitenberská  po  smrti  Mar 
liáže  Lupána  za  náMnika  svého-  avolila. 

Mezi  rodbiámi  jež  o  pěstoviná  Uteratary  si  zvláštních  vydobyly 
zásluh  jmeaovali  jame  už  rod  Bodcoviců  na  JAorvA.  Biskup  Tas  (Pro* 
tasins)  zakládid  školy,  bratrovisc  jeho  Ladislav  zase  bibliotéku  sla^moa 


-  n«  — 

uJoiil  a  vibec  maú  prvni  nčenee  doby  své  byl  potíláii.  Ak  i  imtki 
tohoto  roda  ae  yysnameiiávaiyy  jakož  sloYŮtaé  paaiiy  Ifaita^  a  poidéji 
Johanka  z  Boakoric.  Pod  jménem  této  liarty  vyiel  r.  1488  apn 
naxyaný :  Eoíeuaatio  Fratrum  Valdenrium  oatUra  bma»  literas  Doe^ 
toris  Augustími  dataa  ad  regetn*^*  Spis  hlobokou  ačenosi  a  neoby* 
tejný  ostrovtip  jevid  jedná  o  zastáváni  Pikardských  proti  nimž  poviatný 
Angnstín  Olomůcký  (KcBseobrot)  khUe  Viaditlava  popuaovaL  Marta 
projevivii  se  tn  co  horlivá  lástnpitelka  dotčené  sekty  roahoilila  proti 
sobě  nejen  dotčeného  Aogostina  ale  i  Bohoslava  i  Lobkovic »  piitele 
jeho.  ŇaleiáC  se  ve  spisech  katoUckého  Bohuslava  ostrá  důtka  prod 
Marti  v  niž  ji  radí  aby  se  slečna  a  domácím  hospodáistvim  obirab 
nevSak  do  theologických  záležitosti  pletla.  ^)  V  Ústa  jejž  Vladisla- 
vovi zaslala  a  k  odpovědi  králové  se  později  jeitě  navrátíme.  —  Tak* 
též  i  Johanka  z  Boskovic  byhi  učená  dáma.  L.  1510  stala  se  abatyši 
kláštera  stardbměnského  aviak  1564  opostila  klážter  a  má  se  za 
to  Se  k  jednotě  bratrské  přestoupila.  Učeni  Moravané  Beneš  OfUt 
a  Petr  Kzel  ji  věnovali  svůj  Nový  zákon  z  latiny  Eraa  Boterodam* 
ského  přeložený.    (Tiskem  vySel  1555.)  — 

Sloíno  zde  zvláitě  připomenooti  též  Boderika  Doubravského 
z  Doubravy,  d<^tora  práv  z  řečníka  při  zemském  sonda  v  Prase. 
Horlivý  tento  katolík  a  přítel  Bohuslava  z  Lobkovici  sedm  let  v  Itálii 
stráviv  hojné  nabyl  učenosti  a  po  navrácení  se  do  cech  vyučoval  ně* 
kolik  mladých  ifeehtica  latině.  L.  1600  shotovU  dilo  J}ě  €wp&m9t^ 
diš  episteUě  připsal  je  B<dmslavovi,  načež  1.  1501  sepsal  latinskou 
báseft  neverftovanou  o  Vlastéy  která  se  Bohuslavovi  tak  líbila  že  svláitm 
básničku  o  ní  složiL  Později  se  oddal  právnictvi.  Palacký  (Arah^v 
V.)  o  něm  praví:  |,Přátelé  tehdáž  očekávali  že  stane  se  vdikým  opráv- 
eem  literatury,  ovSem  latinské  ve  vlasti  naži,  ale  skutek  neospravedbiil 
naděje  té.«'  —  Přeložil  zřízení  zemské  za  krále  Vladislava  vydané  do 
latiny  a  vydal  1.  1526:  Annotationes  in  epištolám  D.  Panli  ad  Galar 
tas,  v  nichž  i  proti  Luterovi  polemizoval.  (Umřel  r.  1648  v  Prase.) 

O  mnohých  jiných  učencích  a  qnsovatelech  latinských  této  doby 
zvláště  na  Moravě  nelze  nám  zde  zevrubně  pojednati  a  uvedeme  toUks 
některá  jich  jména*  Prcelulif  Martin  Sinapiaua  a  Beřnardin  ksndéž 
měata  Olomúce,  Martin  z  Jihlavy,  Václav  a  Hadiian  z  Vilharticb 
Jan  z  Opavy,  Valentin  Mezeřický  a  jmi  o  nichž  v  rozličných  spiaack 
a  na  mnoha  místedi  zmínky  ae  činí.  Zřejmé  tof  svědectví  ktenk  za 
čaan  biskupa  Tasa  z  Boskovic,  Jana  Vitika,  správce  bískupatin  (ed 
r.  1484-1490)  a  Stanislava  Tuiza  kruh  latiníků  a  Irlsssirislu  v  Olo- 
múcí  vykvétal.  JeatiC  známo,  že  učencové  títe  nqen  spisy  svými  na 
dobu  svou  působiti  se  snažili  ale  na  schůzkách  a  Mtsraníoh  bessdáeh 


—  717  — 

faájenuié  ae  fOfAmanXí  a  podněooTaH*  O  Bohndayovi  i  Lobkovio 
▼ime  fo  rád  a  často  okolo  sebe  duromižďo^al  n^tenoe  a  spisovalde  a 
ie  nůjrMl  jeho  rozkolí  bylo  roradoovali  o  předmětech  mnéni  a  vid. 
Podotknooti  zde  nutno  že  to  byly  wďrasky  ačeaci  katoHckj^di.  O  jedné 
takové  echntoe  divá  Řehoř  Hrabý  t  Jeleni  nislednjid  Bi»áva :  ,yByl  jsem 
jědneu  m  tméefě  Ukopána  (Bohndaya)/M  od  niko  fOíPwm  ekrze  pana 
Jindřicha  Hmáovshého,  kdel  i  BaOrns,  Vlaek  uéený  byl;  a  kdy  i 
jěou  o  ony  a  o  ony  véei  uéoné  rozmlouváni  a  hádky  mezi  sebou 
oni  dva  méU  i  tehdy  i  k  tommio  přiiU,  a  téméf  to  oba  zauřeUt 
oé  jeden  z  nich  toušsy  £e  ti  vSickni  noví  doktoři  od  nékoWca  set 
let  mnokem  jsou  více  logice  nelli  theologii  prospéU;  a  íe  vétíl  ruZ" 
nid  nešU  svornost  takovým  svým  psemSm  mezi  křesiány  uvedU^ 
A  k  tomu  jsem  já  pokud  mohl  rozuměti  a  vedU  své  známosti  při-' 
mluvUf  přistupuje  k  takovénu  jich  uzavřeni  .  •  .** 

TaUme  io  takové  hédky  sajisté  doeti  často  se  opětovaly  ba  čaaté* 
ji  jinýeh  literamich  hovorů  neboC  k  torna  vidy  nového  podnétn  d&Tala 
hojnost  Tychizejícich  spisa  polemických  a  theologických  vnbec,  jel 
oTlem  nékdy  přestoopivie  meze  theologie,  na  sodalni  a  politickoa  půda 
se  odvážily.  —  Ba  celý  ten  prohozený  klassicismns  a  ta  latinská  i 
íeeká  ačenoet  jež  ▼  jednotHTýdi  hlavách  se  byla  usadila,  nebyla  pfedce 
s  to  vydobýti  nadvláda  praven  homanisma.  Pravé  v  nejdůležitéjiieh 
otáikádi  se  objevili  kkssícísté  naii  na  spáteáirf  oesté,  nadfža|ice  obr 
solotisma  iúnskéma,  éemnž  se  diviti  jest  a  poméni  že  tito  Udé  nej* 
krásnéjii  myšlénky  republikánského  Řecka  a  staré  pohanské  Rómy 
I  původních  zřídel  čerpati  se  naučili.  Snaha  jejich  byla  chvalitebná 
vzhledem  ku  oživeni  literárního  racho»  ku  rozlad  literárních  védo« 
mosti  a  zvláité  ku  napraveni  pokledého  literárního  vkusu,  zle  připié 
jich  působeni  literní  se  obmezovalo  jen  na  jisté  malé  kruhy  a  neza- 
sáhlo ad  do  národu  aniž  jakousi  melo  budoucnost  Jediné  Bohusla- 
vovy básné  mají  skutečné  trvalou  básnickou  a  zvláité  kulturní  — 
déjepisnou  cenu,  verie  ostatních  —  nepohřeží  už  nikdo!  —  Nemi*- 
nime  tim  tvrditi,  žeby  latinské  básniďiví  tehdejáí  v  Čediách  a  na 
Moravě  byb  vůbec  beze  vii  ceny  bývalo,  leč  upíráme  mu  samostatný 
ráa  a  vydatné  půaobed  na  poesii  časovou  nebof  opírajíc  se  o  básaé 
starořímské  oplývá  reminiscencemi  a  írásemi  klassickými  jevíc  se 
v  každém  ohledu  co  exotidiá  bylina  na  půdé  české.  Jinak  i  pů- 
sobem  jeho  na  čeriié  básmctví  bylo  přímo  ikodlivé.  Latidci  pil- 
nými studiemi  klassickými  si  osvojili  ráz  a  hotové  již  formy  bás- 
dků  latinských  tak  že  i  plynnosti  ddeko  pievýiali  vže  co  podob- 
ného v  nároAaím  jazyku  se  zkouíelo  a  vyvedlo.  Za  to  ale  upHti  nelze 
klaasicismu  že  na  presu  čericou  blahodéjné  působil*    Vplyv  slohu  klae^ 


—  718  — 

aickélio  2fejině  ae  jeví  ve  spisech  některých  přfidnioh  spiaovalela  (ítohýdi 
tehdejftidiy  fi6  i  ta  posori^vati  jest,  že  aď^teié  luásné  staroéetké  foamy 
jacykavéy  2Ylá&té  syntakdeké  ostapovati  poCaly  novéjiiiii  od  klasaikáv 
přejmutým  talie  jaiyk  éeský  bes  mála  ve  stopech  latíay  ae  ooUnL  — 
Že  uékteři  latiníkové  čeftti  ji^yk  materBký  jakožto  Uasaksky  aevsd^ 
laný  a  ka  spisováni  máné  spůsobný  docela  zanedbávali  ba  i  ae^Anf 
k  nému  qevúě  pronááeli  o  tom  Viktoria  ae  VMítd  borlívými  se  pro- 
jevil slovy.  Za  to  ale  i  óeštína  vřelých  nadiásela  zástapcn  meú  ni- 
miž dotčený  Viktoria  ze  Váehrd,  Řehoř  Hmbý  z  J^eoi  a  Václav  Pi- 
secký zvláité  vynikají. 

Docela  jiný,  živějčí  a  pestře jii  ^ev  nato  poskytige  pohled  na 
pŮBobeDÍ  českých  spisovatelův,  jichž  v  této  době  dofltí>  valná  řada  vy^ 
stoupila  a  to  v  obwech  rozmanitých  njánmjíc  se  zajdm  politíckýdi, 
sociálních  a  národních  vůbec.  Vyplývalot  t  okolností  ^iasových^  že 
naše  literatura  této  doby  zřetd  svůj  ohzvláété  na  právní  a  náboienské 
poméry  obKátila^  v  kterýdižto  odborech  oviem  i  pOlhické  i  aooialni* 
fiosofioké  směry  se  zahrnovaly. 

Ze  se  právnická  Uteratmra  bedlivé  pěstovala  toho  zajisté  Uam 
příčina  byla  ta  že  jazyk  český  i  v  zemské  i  v  obecné  správé  ae  užíval 

v 

a  zvláátě  za  Vladislava  IL  jazykem  zákonodárným  v  Ceciiách  ae  atal, 
mezi  kterýmžto  časem  i  na  Moravě,  zvláHé  přičtnčním  slavného  Cti* 
bóra  z  Cimborka  ustanoveno  (r.  148ft)  aby  vklady  v  moravabé  deaky 
zemské  se  českým  jazykem  daly.  V  Čechách  podlé  avédacftví  Vikto* 
rina  ze  V&ehrd  desky  zemd^é  a£  do  r.  1496  latínaky  vedeny  byly 
Učiněna  jest  ještě  a  to  za  mého  u  de^  Mftiy  ve  vieeh  deMbh 
proměna,  že  ae  jii  desky  věecky  éeeky  píší,  ktertí  od  počátku^  vidy^ 

eky  latině  psávali ahy^^tam  jazyk  svůj  (ponévadi  jme  Cs- 

chovej  i  drželi  i  rozéiřovatí,  neb  jsou  toho  i  jiní  wirodové  vHckni 
pUni  . .  .  cUnfchom  česky  psali  a  mluvili  a  v  obyéejidi  dobrých  a 
českých  trvajíce  abychom  se  v  horší  nezměnili  . .  .  (Knihy  o  právech 
IX.  13.)  Mezi  písemními  památkami  této  doby  vymakají  obzívláité  ťn 
veledůležité  a  znamenité,  totiž  Zřízení  zemské  království  českého  za 
krále  Vladislava  r.  1500  vydané,  pak  Kniha  Tovacovská  an^  p. 
Ctibora  z  Cimlnurka  a  z  Tovacmra  zemdLÓho  hejtmana  markrahství 
moravského  sepsání  obyčejů^  řádů,  zvyklosti  starodávných  a  práv 
markrabství  moravského,  a  posléze^  Viktora  KorneUa  ze  VMírd 
Knihy  devatery  o  prmfich  a  sudích  i  o  deskách  země  české,  —  O 
původu  a  obsahu  dotčeného  zřízení  zemského  poači^  ivod  v  knize 
té  podaný.  Dovídáme  se  tam  že  1.  1500  za  kxále  Vladislava,  který 
chté  aiy  bohatý  i  chudý  pod  J.  M.  pokoje  a  souduv  a  spraveél-^ 
Twsti  mohl  uííti,  a  k  tomu  aby  se  mohl  kaidý  vystriei  a  vyvarovati 


—  T19  — 

hteréi  pcieuhf  jsou^  kdúiby  pokoje  a  p^XLv  a  súi&v  a  spráŘíědlnosti 
byl  ruiUelf  i  rácU  jest  J.  M.  povoleni  dáti  panům  a  rytifetvú 
tf  kwruné  ceékéy  aby  $vá  práva  po  vSeeh  dekách  ^  (ci  privUegii  na 
KaťUteinéJ  vyhíedaU,  a  to  v  jedny  knihy  véecko  sepsali ...  a  tu 
knihy  aby  tisknouti  rozkázali  aby  je  mohl  rmti  bohatý  i  ehtidý, 
kdoiby  cktél,  aby  se  tim  nméU  věickni  zpra/vUi  a  vystříhati ,  aby 
iádný  neveda  neupadl  v  pokutu  pro  kterous  by  vnél  éest  ztratíti 
aneb  hrdlo  a  statek  .  . .  Tu  pak  pánové  a  rytířstvo  na  sněmu  obec- 
ním s  pUností  sou  váiUiy  co£  v  těchto  kniUiáeh  psáno  stojí,  nejprve 
proéby  měl  člověk  cest  ztratiti^  hrdlo  anebo  statek,  a  potom.  . . 
kterak  jest  soud  zemský  v  své  moci  a  v  své  slávě  od  starodávna 
i  nyni  dršán  byl,  kterýmito  soudem  největší  řád  a  pokoj  v  zemi 
české  zachován  bpL  Proioi  páni  a  rytířstvo  znamenajíc  tím  sour- 
dem  takový  základ  řádu  a  pokoje,  kázali  sou  věecky  věci  sepsati^ 
ktercík^  měli  bohatí  i  chudí  při  tom  soudu  se  zpravili,  počnouc 
od  púhonu  ai  do  Salohy,  a  po  rozsouzení  aneb  po  starém  právuy 
kterakby  každý  mohl  svého  dosáhnouti,  a  skrze  by  kohokoUvék  zhh-' 
éení  toho  soudu  přicházelo^  skrze  toho  by  řád  a  pokoj  zruien  byl. 
A  nato  jsou  znamenité  pokuty  dole  psa/né  kdei  se  jich  kaidý  vy^ 
střihati  můie.  A  také  o  soudu  královském  komorním,  a  o  menMm 
soudu  zemském,  o  soudu  dvorském  a  o  soudu  purkrabí  pražského: 
o  těéh  všech  soudech  jest  s  pilností  zavřtno  a  váleno,  kterak  se  při 
nich  kaídý  zálohovati  má.  A  také  jest  s  pihwstí  zřízeno  a  vď* 
seno,  kterak  napřed  panský  stav  při  'Ařadeck  zemských  a  při 
soudech  zachován  býti  má;  a  potom  stav  rytířský  ...  a  také 
Praiané  a  stav  městský,  pokud  při  svých  městských  soudech  o 
městskou  věc  zachováni  býti  mají,  A  také  jest  zřízeno  o  dskéch 
kladení  a  ve  dsky  psoňfd  a  o  zprávách,  a  o  vědem  práva,  a  o 
všech  věcech,  což  jest  komu  ke  dskám  potřebí  od  éého  co  placeno 
býti  má  od  deek,  jest  to  vše  položeho  zvláště.  A  pilně  jest 
to  váženo  co  se  vdov  a  ^  sirotkův  dotyce,  kterakby  ti  k  svým 
spravedlivostem  přicházeti  měli.  Také  jest  to  s  pilností  vá-- 
Ženo  od  pánav  a  od  rytířstva;  i  od  Pražanů  i  od  měst  svoleno, 
kteráby  zřízenost  po  zemi  státi  měla^  pokudby  se  při  popravách 
jedni  stavové  proti  druhým  zouíhovoH  měli;  a  zkábdm  a  zlo^ncúm 
aby  mezi  sebou  místa  nedali,  Jákoi  to  pák  všecko  V  nalezích  v  těchto 
knihách  psáno  stojí^  poklid  se  má  při  té  věci  zachováiáno  býti. 
Páni  a  rytířstvo,  tyto  knihy  k  zřízení  a  v  pořad  složení  a  k  tisk- 
nutí vydáni  a  zase  přijeti  a  mezi  lidmi  rozdáni,  poručili  a  svěřili 
sou  toho  Petrovi  ze  Šternberka  a  na  lÁštni  a  Zdeňkovi  ze  Šternberka 
a  na  Zbiroze,  z  pánův  a  Albrechtovi  Rendloviz  Aušofvy,  prokurátorovi 


—  720  — 

krdie  JM.  m  vládyk  .  .  .  Toto  sřfieiii  zemské  jak  „zékladiii  idrf  a 
Astrojim,  tak  i  onplnoatí  proreded  svéko**  stalo  se  vioram,  dk  kt»- 
lihoi  později  strojena  'bývala  vSecka  zřizeni  zemská  netoliko  y  Čeehách 
ale  i  y  jiných  zemích  sonsedmeh.  Hlavni  jeho  známka  vysvítá  a  toho 
že  v  ném  nevypravuje  ani  rozamuje  niiádná  osoba  o  tom^  oo  v  če* 
chách  bylo  za  právo,  ale  že  podávají  se  záhonová,  nelišeni  a  oálesové 
sami  v  původaim  svém  znění,  tak  jak  zapsáni  byli  v  deskách  zem- 
ských tomto  skladě  odvěkém  českého  práva  i  jeho  posluhováni ,  a  ie 
sestaveni  json  do  systematického  pořádkn.  Skladateli  potiebí  byk 
netoliko  důkladné  známosti  veikerUio  obsahn  desk  zemských »  ale  i 
dncha  ástrojného  čili  dam  organisatorského ,  aby  utvořil  cdek  zdravý 
a  zdamý/*  (Palacký  Archiv  V.)  Hlavní  zásluha  při  práá  této  se  při- 
čítá Albrechtovi  Rendlovi,  přední  to  politickou  kapacitou  svého  věku 
v  Čechách.  Že  vydáním  tohoto  zřízeni  zemskďio  skntečný  pokrok 
se  stal  v  písemnictví  právnickém  na  tom  pochybovati  nelze  nikomu 
kdož  rAkonník  tento  s  dřevnějšími  památkami  naiiiiii  druhu  podobného 
porovnává. 

Jiné  příbuzné  tomuto  díto  jest  Kniha  Twacwúcá  p.  Ctibora 
z  Gimbuika.  Tento  Ctibor  byl  jeden  z  nejzoamenitějiích  nmifiv  svého 
věku  a  iivot  jeho  se  značiqe  řadou  skutkuv  svědčících  ie  rovně  tak 
udatný  byl  v  boji  jako  důmyslný  a  ostraiitý  v  politice,  sběhlý  v  lite- 
ratuře a  zkušený  ve  věcech  státních.  — •  Rod  pánův  z  CSmbnrka  jii 
v  XV.  století  k  nejstarším  a  nejznamenitějiim  rodům  šlechty  česko- 
moravské byl  počítán.  Otec  Ctiborův,  Jan  z  Cimburiu^  proslulý  vla- 
stenectvím a  politickou  moudrostí  byl  hejtmanem  markrabství  moimv- 
ského  (143r-1456).  Veřejné  působení  Jana  z  Cimbnika  v  historii 
jest  zaznamenáno  a  vyplňuje  některé  podstatné  její  stránky.  Jemu 
děkovati  jest  zavedem'  míru  zemského  na  Moravě  (1439)  ztroAntáoi 
nebezpečných  skrytí  loupežnických.  On  neutrálním  svým  chovámm 
při  vzrůstající  mod  Jiřího  z  Poděbrad  u  katolíkův  a  rázným  vystou- 
pením proti  Sj4>istranovi  u  spohivěřfcich  svých  „podobojí^  odvrátil 
válku  domácí  ajv.  Že  muž  tak  výtečný  o  vychování  syna  svého  dbal 
vysvitá  z  života  Ctiborova,  neboC  tento  výtečnými  vlastnostmi  svými 
už  z  mládí  na  se  pozornost  obráoeL  Náležel  k  jednotě  mírných  ka- 
Ušniků  a  horlivým  jsa  přívržencem  Jiřího  z  PodělMrad  od  něho  uznán, 
ctěn  a  k  důležitým  úřadům  ustanoven  byl.  B.  1464  stal  se  sudím 
dvorským  r.  1469  moravským  hejtmanem  zemským  v  kterémžto  dů- 
stojenství ^  do  své  smrti  (1494  dne  26.  června)  setrvaL  —  Jeho 
působením  a  následkem  jasného  a  pravdivého  odůvodnění  jeho  zsr 
veden  na  Moravě  r.  1480  při  zápisech  do  knih  veřejných  jaiyk  český 
kdežto  dříve  toliko  latinského  se  užívalo.    V  Čechách  tentýž  návih 


-  721  - 

nfinil  v  fMéinfi  z%fmňiýA  desk  českýdi  p.  Pata  s  Risenborku  nej-- 
▼ySi  mál  jsemský  v  kriloi^tW  ^Jeském,  teprv  r.  1495  na  sněmu  dne 
15.  bfezna.  V  knúse  ToVafovské  uvedeno  jak  aieledojě  z  které  pří- 
éiny  éUhy  pšdnjf  poéaty  Sěsky.  ^JLeta  boiího  1480  nejprv  v  Olo- 
riMmdy  kdyl  práva  a  soud  mseden  jeůtj  za  vřadu  p.  Vádava  z  Bo- 
ék&vhy  a  v  Bmé  pana  Wéma  z  Pémáteina,  téfch  pánu  koTnomihUy 
ě  vSH  p.  hejtmana  a  pán&íf  i  víi  ttmi  ^~-  zaSali  ee  v  jich  dshjf 
nové  ééěhm  řeéi  vkladové  vpieovaii;  neh  prvé  latinou  vpisováno 
hylo  y  a  k  tomu  páni  pro  chec  i  pány  komorníky  svolUi  pro  menši 
prdei  a  lepší  ro9um  těm,  kterii  latini  neuméjl,  a  mnozí  latinu 
k  svému  rozumu  vykládají  aby  prostý  roztaň  éeský  stál,** 

Pidaoký  e  Otíborovi  pravi  fe  „po  vSe  toy  vynikal  vtipem  v  řeči, 
Vflilasno8tf  v  radě  a  enerpí  neobyčejnon  v  jednáni,  tak  že  nezadloaho 
stal  "se  první  antoritcrci  ve  vécedh  státnfch  veSkeré  koraný/'  —  Protož 
zapstéí  jej  slatvové  moravfttí  požádáK  o  sepsái^  proslule  knihy  práv- 
nickér.  Pravic  Otíbor  v  předmluvě:  K  iddosti  vaŠí,  důstojný  p.  p. 
^FhasSy  Mskupe  Ohmúekýy  a  urození  pát^i  ptme  Pertholte  z  Ldpého 
tftd.  atd<  .  .  .  páni  a  bratři  moji  miU  a  vám  stateéní  a  slovutní 
panoše  z  rytifsiva  a  oby^ratelé  márkrabsůvi  tohoto  moravského! 
Já  CtSbor  z  CXmburka  a  z  Ibvaéfova  . .  .  ponéfvadš  mlH  ráHte  po- 
métmoiě  sepsanou,  tak  jak  pamatuji  a  svédom  sem  obyéefův  a  zvyk^ 
lástV  starodávných  j  kteiřé  jsú  se  za  noMéh  předkův  zálohovaly  a 
v  skwtku  ddh/y  kterii  sem  já  oétma  svýma  vidél  a  při  ni^  osobrié 
byl  • .  •  ješío  jiným  pánňm  jiš  to  z  paměti  bylo  vy  Ho  jakož  i  nyní 
těchto  éasův  téi.  I  rád  ucinim  a  naplním  vuU  vaši  a  teď  sepsáni 
posílám ,  .  , .  A  fa  toho  vnáhle  k  vaší  iádosti  sepsal  sem  a  vaší 
milosti  kněze  biskupe  poslal  sem^  a  jesť-li  še  se  v  něéem  vióe  upa^ 
matuji  a  najde  zemské  potřeby y  k  tito  mi  paměti  připíši;  jakoi 
mnňn,'  ie  toho  dosti  bude  ještě  mod  potřebného  nalezeno  býti, 
kteréi  se  také  éasem,  svým  nezamléi . .  /'  Sepsána  byla  dotčená 
kniha  aei  r.  1481.  ObsabujeC  pak  kniha  Tova<tev6ká  ďánky  nir- 
dednjM:  Kdy  i  pán  zemi  uníře,  a  země  osiří.  —  Připiš  listu  když 
zemi  osiH.  -^  Připiš  listin  k  l€mifridu,  —  Připiš  lantfridu  když 
zemi  fféz  pána  jest,  ^  Kde  se  kladou  lantfridni  listové  a  přiznávající, 
O  dtdieíeh  po  smrH  krále  zustalýth  aneb  volení  voleniho  nového 
krále.  —  Připiš  listu  když  král  jest  vybrán  a  zvolen  za  krále.  — 
RozšU  mezi  králem  šůstaiým  děiiéným  a  znovu  zvoleným.  —  O 
sjezdu  vši  země  do-  Brna  neb  jinam,  ~  Připiš  svobod  zemských 
kteréž  král  moravské  zená  při  přijmání  svém  dává.  —  Připiš  listu 
svobod  kné^  Pavla  se  XIL  pány.  —  O  vzdáni  hejtmanství  hejt^ 
mana.  —  O  radě  zemské  kterouž  sobi  král  vyvoliti  může.  —  Pří- 

46 


—  722  — 

9aAa  hejtmana  k  úřadu.  —  PHpi»  lištu  na  hefinumštri  — 
O  hejtmanu.  —  Zpráva  hejtmana  o  epoMeh^  —  Jakým  iy&* 
eohem  spolkové  mají  býti.  —  O  úřadu  hofrieMre.  —  JPfUáka 
ho/richtéře.  —  Přisahá  m4mshá.  •—  O  úřadu  podkamonko.  •-- 
Přisahá  podkomořiho.  —  Přisahá  úhd  mistskýeh  v  tnarkralh 
stsl  moravském.  ->  Kdo  zemi  bez  pána  zpravuje^  —  Ée  marí> 
rabství  moravské  svobodné  jest.  —  O  zámdeh  ma/rkraJbiwgdL  — 
Komu  úředlníoi  zavázáni  býti  mají,  —  Z  kterých  přiSu  imt- 
frid  se  dělá.  —  Připiš  lietu  lant/ridfUho  za  krále  Vádám 
{IV.)  —  Kterak  se  práva  zemská  provolávají  a  zřícena  býti 
mají.  —  Který  den  po  provoláni  má  se  zasésti  k  pihanům.  ^ 
Kdo  pukány  zamésti  mají.  —  O  puhonech.  —  Kterak,  a  z  éAo 
a  k  éemu  se  pohání.  —  Jak  se  král  pohani  a  i^fm  má  pohnán 
býti.  —  Puhon  na  krále.  —  Péhon  ke  dskám^  -^  o  zástavu,  — 
k  listu,  —  o  svédoml,  —  k  přísaze^  •—  za  rukojemstvl,  —  a  pih 
hon  zatčený.  —  O  půhonu  shmeénén.  -^  O  pihonkh  potvoru,  v  éem 
nalezeni  býti  mají.  —  O  hostech.  —  Co  se  po  puhoneeh  dále  jeď 
nati  má.  —  O  různici  sedáni  panského.  —  Zřizenůst  pánův  v  se* 
dáni.  ^  O  sedání  panském.  -**  Panské  tistaeeni, — 'Zahe^enl  soudu.  •* 
Přísaha  panská  k  sotidu.  •—  Páni  od  práva  nemají  se  rozjíiditi 
,  (aí  puhon  přešly  si.)  Nalezou  —  kterak  se  vésU  má  ialoia.  — 
O  pomluvách  proseni  před  právem.  —  Kterak  se  nález  pamiý 
ptíe  a  od  koho.  —  Kterak  v  soudě  a  při  soudě  kdo  se  míti  má.  — 
O  útocích.  —  Kterak  se  soud  vzdává  kdyS  páni  pře  přešly ii.  — 
Vstáni,  —  Příčiny  proti  ustání.  -^  Přisahá  kterou  zpravuje  prdi 
ustání.  —  O  poklidu.  —  S  jakou  poetivosti  dsky  mají  vzaiy  byli 
od  kapitoly  Olomúcké  v  Olomúd,  a  z  Brněnské  v  Brně.  •<—  PH 
dskách  kdo  v  srandch  býti  moji.  —  Z  které  přiěiziy  dsky  psáf^ 
počaty  česky.  —  O  spolcich.  —  Kdyi  se  spolkové  vloií,  a  hejtmm 
ven  vstúpí.  —  Kterak  se  ve  dskách  hledá  a  výpisové  z  deek  O' 
voji.  -^  Kterak  se  ve  dsky  vkládá;  nikoUk  ďáiite  podle  {iředmito 
vlídného.  —  O  dědičných  zboíích.  —  O  posuddch.  —  O  příseue.  —  O 
těch  kteří  pře  ztratíneb  zisti  na  posudku  hmaU  moji. — O  zvodeA.^ 
Odhad.  —  O  přiděděrd  na  dědictví.  —  Kterak  se  na  záetemA 
zvody  a  odhadové  dějí.  —  Zvod  a  odhad  nazastoívení  kráhvski.  -* 
O  odboji.  —  O  platu  šivotním.  —  O  opatření  úředníkův  na  Mvodě.'^ 
O  stravě  pánům  úředníkům.  —  O  bránění  kdyi  ee  pré»o  doeeii 
na  lidech,  —  Kdy  právo  konati  ee  má.  —  Kterak  úředmiei  se  na 
meze  zádaji.  —  O  věrných  právech.  —  O  -nápadech  véesisých.  — 
O  dědicích.  -  O  otci  a  eynech.  —  O  bratírích  dOnýsh.  ^  Ustg 
svobody.  —  Kdy£  co  na  koho  spolkem  přijde.  —  O  ntqiaieA.  — 


—  723  — 

O  poruéfenBtwL  —  O  staelek  siretícu.  —  O  liHeeh  zemských  obee^ 
nýeh.  —  O  vémých  rtdcáeh.  —  O  rukojmích.  —  O  sedlácleKy  f^- 
meslníeíeh  a  jiných  prdvlch.  —  O  odpuštěni  mezi  zemi  a  zemskými 
pány  a  méety,  —  O  purkreektniéh  penizióh.  -^  O  sirotcleh  pěné-* 
síeh,  -^  O  eiroidkh  letech.  —  O  stávkách.  —  O  natceni  zlého  lože.  — 
O  vefnáeh.  -  O  lidech  sluiebwýái.  —  O  lidech  hte^l  po  shéžhách 
jezdi.  -^  O  odpovědi  k  vcdce^  -*-  Odfhvěď  nepřátelská.  •—  O  oď 
Uadích  hiav  zMtých  vedle  práwi  země.  —  O  odkladu  hlavy  ze^ 
manina.  —  O  svobodě  v  soudu  panském.  —  O  m£nsim  právě.  — 
O  zemských  konšelech.  —  O  knězi  biskupu  Olomúekém.  -^  O  knír^ 
ieetvi  Opavskémé  —  O  duchovním  právě.  —  O  pánu  maršcUhm.  — 
Přísaha  za  strýce  neb  za  ujce.  —  O  sešlosti  rodův.  —  Nárok  o 
cest,  kým  mé  souzen  býti. 

Z  tohoto  naznačeni  cláikkáv  vysvitá  pondknd  tvar  knihy  Tova- 
čovaké  ač  s  jistotou  udati  nelee  zdali  původnf  rukopis  veSkeré  ty  články 
a  T  naznačeném  pořádku  uváděl,  jelikož  se  posud  nikde  neobjevil  a 
opisy  jeSto  jsou  známé,  nápadné  změny  a  přípisky  z  dob  pozdéj- 
iicb  v  sobe  ehovají.  Jinak  ovSem  přípisky  a  zmény  pozdéjSí  H- 
fiice  se  od  nejstaršího  známého  textu  z  počátku  XYI.  sMetí,  který 
y^dle  pmvdopodohností  oo  možná  nejvétii  podává  doslovný  obsah  ru«- 
kopisu  původního^**  nepřekážejí  u  zkoumáni  povahy  a  směru  knihy 
Tovadovské.  Mát  ona  vzhledem  ku  poznání  řádu  a  práv  moravských 
aiýisté  onu  dňle£itost  kterou  máji  i^Knihy  devatery  o  práricb,  soudech 
i  dskáeh  země  české,  jež  sepsat  Viktorin  Kornel  ze  YŽehrd  Vzhledem 
ku  právnictvi  českému.  Kniha  p«  Ctiborova  ukončena  byla  r.  1481; 
Kornel  ze  VŽehrd  psáti  počal  své  knihy  devatery  I.  1496  a  n  L^OO 
je  dokončil. 

Knihy  VŽehrdovy  považovati  jest  za  klič  ku  srozumění  a  snad- 
néjžímu  pochopení  vžeeh  staržich  i  novéjžích  památníků  práva  českého 
i  mosaviského  a  zvlá&tě  právní  terminologie  česká  velikého  obobaoem' 
B  nieh  získati,  muže,  neboť  zde  jest  poklad  její  (Hanka,  vydáni  knih 
VŽefardových  1.  1841.)  Zásluhy  jež  V.  Kornel  ze  VŽehrd  o  literaturu 
českou  vůbec  si  získal  staví  jej  do  první  řady  naSich  spisovatelů  ná- 
rodních, O  životě  jeho  však  pohřidin  jen  skrovné  nás  došly  zprávy 
čehož  tím  vioé  želeti  jest  čím  rozhodnější  a  patrnější  bylo  mnohostniimé 
působení  jeho..  Narodil  se  v  Chrudimi.  Otec  jeho  byl  soused  Ghra- 
dioMký  jménem  Janoušek  aneb  Jan,  pouhý  měšfan  nepožívající  erbu 
nebo  titufe  fleehtického  z  čehož  vysvítá  že  Viktorin  nepocházel  ze 
starožitného  rodu  vládyekého,  jakž  tu  a  tam  tvíveno,  nýbrž  teprv  po- 
zději potýšen  byl  k  erbu  a  titnli  ač  posud  nevypátráno  kdy  a  jakj^m 
spůsobem,  jedině  to  že  již  r.  1495  psal  se  ze  Všehrd.  —  Na  vysokých 

46* 


—  724  - 

ikolách  pražských  itadÍA  svá  vykonav  parýfien  byl  I.  1483  na  mistn 
svobodných  umění  pak  L  1484  vyvolen  ea  děkana  fiid^olty  aitistské. 
Mezi  tim  přednáSel  na  oniversitě  o  filosoM.  Po  králkěm  věak  p<Ayli 
na  universitě  oddal  se  privnictvi  a  nastoapil  veřejné  úfady.  Od  L 
1493—1497  byl  mistopísařem  desk  aemských.  ZemM  pak  v  Pnie 
v  domě  svém  na  Újezdě  L  1520  dne  21.  záíi.  O  povaze  a  JNmu* 
nitých  literárních  jeho  prácích  doleji  jeftiě  promluvíme  poiditioe  se 
zde  toliko  u  hlavním  jeho  díle  9,Enihy  devatery  opfivíoh^'  atd.  —  Jak 
známo^  dohotovil  tento  sviy  spis  již  r,  1500  leě  i  později  nanmoie  jej 
opravuje  neaveřejnil  jéj  až  konečně  r.  1508  králi  Vladislavovi  ho  píipsal, 
půjěnje  rukopis  každému  kdož  ho  chtěl  užívati.  ^^Kíeréhaí  mjmcmí 
s(M  ehovaU  doma  a  jeho  ekrývoH  nechci  —  praví  Kornel  na  koQoi 
díla  svého,  —  ne£  véem  vůbec  je  vydávám  a  přepisové^  voběé  d^ 
pouStim,  Nei^U  to  sepsání^  Ideréš  ne  nmou^  nei  jiným j  nevim 
kýmy  jeet  nékterým  toliko  vydáno,  a  ne  všem  vůbee,  bez  mé  rule, 
bez  mého  vědomí^  to  jako  nedokonalé  odvolávám ;  neb  jeet  ami  opror 
véno,  ani  mnou  vydáno,  nez  z  přepisu  a  ze  íbart  přepeánoJ^  Z  teho 
vidno  že  rozličná  neopravovaná  textování  knihy  Vžehrdovy  ni  za  jeho 
času  kolovida,  ku  ktca^  se  nepfiznával.  Známky  novějlďho  od  něho 
uznaného  textování  jsou  předmluva  králi  Vladislavovi  piipaaoá,  na 
počátku,  a  nahoře  uvedená  slova:  Kteréhoí  sepsánt  atd.  na  konci 
spisu.  Nejpatrněji  se  starší  text  od  novějfiího  liSi  předmluvou  paoum 
Kostkům  z  Postnpic,  ač  ono  „nejstarSí  vypracováni  ačkoli  obyičqaě 
jména  panův  z  Postupic  v  čele  předmluvy  nese  nemělo  vlastně  ym 
připsáno  býti,  nebot  jak  Věehrd  v  oné  předmluvě  praví  neditěl  to  coi 
pro  užitek  obecný  mnohých  psáno  jest  žádné  zvlaětni  osobě  připsali, 
aby  tudy  úmysl  jeho  poznán  byl  že  té  práce  pro  žádných  dar&v  oče- 
kávání, pro  i^né  odplaty,  ani  pro  chlubení  mnké  na  se  nevzal  ani 
žeby  se  chtěl  tim  jednomu  komu  zachovati.  Poslal  vftak  to  sepeání 
své  nadřečeným  pánům  z  Póstnpic  jakožto  šlechetným  vlasteoGam  i 
dobrodincům  svým,  s  tou  žádostí  aby  to  pro  sebe  j«i  doma  ehovajics 
na  světlo  mezi  lidi  žádným  obyčejem  nevypoužtěliy  a  to  sioe  proto,  že 
se  jemu  soudu  viech  vůbec  o  jeho  práci  a  úsilí  podniknonti  nesdáio, 
a  ono  teprv  jeho  smrti  mezi  lidi  vyjiti  mělo/'  Předmluva  Véehrdova  ku  ksi* 
hám  o  pravUh  atd.  --  jeví  se  nim  dosti  zajímavá  než  abychom  ji  mlčením 
obejíti  mohli.  Země  česká  —  praví  Viehrd  —  od  založeni  svého  až 
do  tohoto  času  jak  položením  okolní  země  převyšuje,  tak  muiiiosti 
Kdí  z  ní  pošlých,  kdyby  možnosti  té  proti  nepřátelům  svým,  ne  sami 
proti  sobě  užívali,  i  qyravedtnosti  práv,  kdyby  je  v  své  povnesti  ne- 
pohnutě držeti  chtěli,  daleko  a  vehni  přesahá.^  — «  Dále  uvádí  důvody, 
pro  které  Čechové  zasluhují  jména  statečného  národu  a  dodává  že  i 


—  725  - 

kroniky  nqen  od  domácioh  sepsané  ale  i  od  rozličných  dzozemcův, 
kt^ii  nepřátelé  éeskéko  jazyka  jsoace,  chvály  vSak  statečné  mužnosti 
i  mn&né  statečnosti  české  jsou  zamlčeti  nemohli ...  A  jisté  pravéjSi 
a  dokonaleji!  chvály  neni  mimo  tn,  kteráž  od  nepřítele  pochází  •  . . 
Nei  Tiak  prý  mn  nejde  o  to  aby  o  válkách  psal  nýbrž  o  právich  če- 
ských^ -^  nebviem  dobrým  milejší  a  přijemnSjší  má  býti  pokoj  nežli 
válka;  neb  i  válka  se  ne  pro  válka»  ale  proto,  aby  z  války  byl  pokoj 
přhreden^  zdvihá,  a  jest  se  lépe  vedle  starého  přísloví  tři  léta  souditi 
a  anésiovatí,  než  jeden  rok  Táleti,  zvláště  doma  v  zemi,  kteráž  válka 
domácí  vdedi  jiných  válek  jest  nejukrutnější  a  nejdkodlivéjSí/'  —  Pa- 
méteiá  zajisté  jsou  slova  jimiž  pak  stav  práva  českého  líčí ,  dovozuje 
ie  království  české  i  v  tomto  ohledu  jiné  okolní  země  přesahá,  ,)nebo 
sRrými  se  právy  vlastními  domácími,  ne  německými  majtpnrkskými  nebo 
jinými  cfacími  a  j^spolními  soudí.  Soudí  se  také  sami  sebou.  Králov- 
skou Milostí  nejprv  a  cechy,  totiž  to  pány  a  vládykami  k  sondu  vo- 
lenými, ne  doktory,  nebo  jinými  lidmi  v  právech  přespolních  a  cizích 
učenými,  zemi  české  k  jich  obyčejům  málo  nebo  nic  užitečnými.  A 
ne  zmfretiýmf  nei  ěvétlým  á  otevřeným  soudem  se  ěoudíj  k  kterémui 
jiti  a  posloíiehati  žádnému  se  nehráni,  než  všem  jest  svoboda  puštěna 
k  soudům  jich,  kdožkolivěk  chtí  při  tom  býti.  Aniž  také  jest  k  če- 
ským sondám  jiného  jazyka  potřebí,  než  přirozeného  českého,  poně- 
vadž v  každém  soudu  českém  nemá  jinač  mluveno  býti  ani  od  cizo. 
zamcův  (kdyby  co  před  soudem  činiti  měli)  než  česky,  jakož  právo 
země  české  káže.  Neb  i  dsky  všecky  i  nálezové  všickni  nejinak  než 
česky  se  píší  a  z  práva  tak  budoucně  psáti  mají .  .  .^*  Dále  pak  chválí 
že  český  soud  se  příliš  netáhne  do  délky  a  udává  příčny  proč  některé 
pře  ještě  rychleji  nedochizejí  konce.  Chválí,  že  k  soudům  českým 
potřebí  není  doktorů  a  řečníku,  že  každý  před  každým  soudem  českým  sám 
svou  při  vésti  může,  a  sám  za  sebe  beze  všech  doktorů  a  řečníků  zvláštních 
žalovali,  odpovídati,  mluviti,  atd.  jak  chudý  tak  bohatý,  jak  žena  tak 
i  muž.  O  tédi  právich  země  české,  praví  Všehrd  že  si  psáti  umínil: 
aby  vynesena  a  dávno  ustanovena  po  dskách  a  po  nálezích  na  různo 
a  rozdflsě  položena  shledal  a  v  hromadu  sebraly  a  tím  posloužil  dob- 
rým radou  a  zlým  výstrahou.  Dlouho  prý  očekávaje  meškal  zdaliby 
kdo  jiný  tn  práci  na  se  vzíti  chtěl  jenž  by  to  rozumějí  vykládati  po- 
třebněji sebrati  výmluvoěji  i  příhodněji  sepsati  mohl,  avšak  nikoho  se 
prý  nedočekal  neb  kašdý  sobi  raději  nei  obci  žit*  jest,  a  svého  vsiclcni 
Uedl^  obecního  ne  každému  se  chce  atd. 

Spis  Všehrdův  jest  mnohem  obsáhlejší  než  Ctiborův,  i  ačkoli  se 
táž  na  starší  podání  a  spisy  zakládá  a  tentýž  směr  slediti  se  jeví, 
předce  ve  mnohem  dalece  od  něho  se  líŠí.    Vzhledem  ku  obsahu  praví 


—  726  — 

VSehrd :  ^^Pro  snadoéjSi  malezení^  coby  komu  potřebí  bylo  aby  tesknost 
a  těžkost  čteni  vSech  a  celých  knih  odehnána  byla,  předložH  jsem  nad- 
pis dvojí :  jeden  obecní,  což  se  v  knihách  spolkem  cavirá,  drahý  svláfitol 
o  čem  se  v  každých  kmháoh  rozdílně  pí8e,  aby  každý  čehožby  hledal 
snadné  po  těch  nápisech  v  potřebě  své  mohl  najíti.*^  —  Nám  cde 
možná  jest  toliko  na  obecní  rozdíl  véěok  kimhy  eo  se  v  ktetýdi  fuk-^ 
leza  poukázati.  /.  hmhy  —  praví  Viehrd  —  eo  se  ve  víeď^  pnytk 
knihách  plěě  ukazuji^  po  obeonieh  i  zvláStnidi  rozdílech  nápisech  i 
rozličných' soudlch  země  éeské.  (Obsahají  6  ďánkav).  //.  Jednají 
o  soudu  zemském  od  počátku  jeho  osazeni  ai  do  pHsahp  v  hetple 
všech  svatých  na  vrch  práva  dovedeni,  (42  ďánkav)«  V  IIL 
mluví  se  o  puhonu  a  jak  se  m^ápévod,  jak  pohnaným  jah  konMmik 
i  starosta  zachovati  od  útoku  a£  do  práva  skurého.  (26  čiáokuv). 
IV.  jednají  o  dekách  zemských^  o  trzích,  poruáensůvích,  od  vloíeni 
ve  dsky  trhu,  práva  vedeni,  úmluvy  atd.  (16  ďánkův);  Fl  'Xď 
stavy  rozličné  s  zprávou  i  beze  zprávy  trhem  nebo  zápisem^  véna 
také  s  převody.  (50  článkův).  VL  Rozdílové  rozlicni  mezi  otoem^ 
syny,  mezi  braiřimi  a  strýci,  k  tomu  spolkové,  dané,  nadání,  eméng 
a  vysvobození  z  manství*  (41  článkňv).  VIL  O  rozUéném  vedení 
práva  z  rozličných  příčin,  uvázání  i  braní  s  komorníkem  o  v  obra^ 
nach  proti  těm  práoa  vedením.  (42  élánkův).  VIIL  Zavireýí 
v  sobě  sumu  desk  menších  i  jiných  desk  k  menším  úředníkům  pnr 
slušících  a  listy  rozUéné  od  úradn  vycházející,  a  zvldíté  list  obraní 
a£  do  zaplacení  od  desk  . .  .  (60  ďánkův).  1J[.  knihám  dány  eou 
zmatkové  rozliční,  kteréi  tak  při  dekách  příčinami  rozlicnýnii  i 
osobami  přicházejL  (10  článkův). 

Vladislavovo  zřízeni  zemské,  kniha  Tovačcívská  a  knihy  Vieiir* 
dovy  padají  do  jedné  doby  oož  za  důkaz  sloužiž  £•  zřetel  předních 
osob  tehdáž  obrácen  byl  na  ustanovení  právnídi  poměra  a  to  tím  pa* 
tměji  dím  více  v  Čechách  i  na  Moravě  se  na  staré  řády  a  obyéqe 
zapomínati  počalo.  Válečný  stav  zemé  české  a  moravské  s  seboa  při- 
nesl nepoměry  v  právním  řízení,  jejichž  setrváním  by  nár«d  byl  ▼  áplnon 
záhubu  padnouti  musiL  Právo  silnějfiího  postaveno  bylo  na  ndsto  zá- 
konu, bezpečnost  osobní  nebyla  zamčena,  vlastník  nebyl  jist  svého 
statku  a  jmění.  Kdyby  byly  socialifltické  neb  komunistické  zásady 
Táborův  v  pevný  nějaký  systém  uvedeny  a  vítězstvím  strany  této  na 
zákony  povýšeny  byly,  tu  ovšem  by  nový  řád  spotečensky  na  nových 
základech  založený  byl  aspoň  na  něčem  positivním  byl  spoléhal,  nechby 
se  pak  u  provedení  systému  takového  praktičnost  neb  nepraktičoost 
jeho  pro  tehdejší  časy  byla  jakkoliv  objevila.  Takového  systéma  viak 
nestálo.  Filosofemy  některých  výstředních  hlav  zasahovaly  ov&em  dosti 


-  727  — 

aápadni  do  poměra  pr4viiich|  posbýnaly  víak  potřebného  ráea  i  pro* 
Todení  theoretíckého  než  aby  v  právnické  literatuře  se  na  né  ohled 
hcáti  mohl.    Ba  nutnoBt  otiveni  starých  ř&dS  a  nvedem'  pevných  zá- 
konfi  tím  vioe  na  bSedni  vyšlapovala  (Am  méni  pevných  pravidel  po- 
litického i  soudního  řisem  slálo.    Pravidla  tato  se  zakládala  hlavně 
na  staré  spůsobj  a  podáni.    Upevaéoim  královské  moci  a  staré  ústavy 
éeské  nabyly  spiisoby  a  podáni  tato  nové  dileiitosti,  ba  stala  se  i 
pwrtitlakein  násoru  jež  původ  si^  revolační  nezapíraly.  —  Co  literami 
pfedmity  nám  dotéené  tři  památky  objevuji  všaliké  zajímavé  stránky. 
Bodí  v  nás  mimovolni  otázka  v  č^n  se  srovnávají,   čím  se  líái  a  oo 
vfibee  nového  poskytiqí,  to  jest,  jaký  se  jimi  stal  pokrok  v  právnickém 
písemnictví  deskám.  —  Vladidavovo  řbení  zemské  bylo  přímo  knihou 
zákonní.    Kniha  Tovačovská  p.  Ctiborem  na  iádost  pánův  moravských 
sepsaná  má  povaha  přímeni  knihy  ku  obezření  se  ve  starých  spůsobech 
a  poměrech  právních;  zdá  se  že  na  Moravé,  zvláSté  mezi  šlechtou, 
vdfejné  platnosti  více  poiívala  nežrli  spis  Vdehrdův  v  Čechách,  který 
i/H  jen  příračněu  býti  mé)  knihou,  jakž  spisovatel  sám-  o  sméra  svém 
se  doilatečnft  v  předmluvě  projevil.    VSechny  tři  spisy  se  zakládaly 
na  stará  podání,  líii  se  vSak  ovSem  tu  a  tam  jich  použitím  a  vyklá- 
dámm.  Do  zevrabnosti  se  nám  zde  pouštěti  nelze,  nebot  bychom  článek 
vedle  článku  položiti  a  na  rozHčnost  mínění  některých  v  jednotlivostech 
poukázati  musili.    Zřizeni  zetnské  jest  rázu  docela  objektivného.    Do 
spisu  p.  Ctiborova  se  vmírily  některé  náhledy  přímo  aristokratické, 
ač  tu  všecko  starými  nálezy  odůvodněno,   ale   i  Všehrd  praví  že  nic 
nového  a  ze  své  hlavy  podati   neehce :  ^^nic  bez  důvodu  svétUho  psáti 
nebudu^  n^z  všecko  co  tuto  o  právích  píši,  nebo  déhtnii^  nebo  ndr- 
lesfff  pansk^ndy  etarýtni  i  novými ,  obecními  neb  zvláHnimiy  nebo 
obyčejem  a  zvyklostí ,   kterái  za  právo  jest  bude  mod  ukázáno  á 
dovedeno  bytu    Kniha  Zřízeni  zemské  vyšla  z  příležitostných  poměrů 
co  nutný  prostředek  právnických  narovnání.    Povstaly  tehdáž  paměti- 
hodné hádky  mezí  stavy  českými  a  pak  mezi  šlechtou  a  městy  o  práva 
jejích  obapcdní.    Komissi  zvolená  k  tomu  aby  práva  a   zřízeni  zemská 
I  desk  zemských  vybrala  aby  páni  práv  svých  přičiniti  aneb  ujati  moUi 
láleiela  ze  stranníků  panských,  a  sbkka  jejich  vydána  pod  jménem 
zřízeni  temdd  uznána  byla  od  mnohých  za  strannickou,  a  stav  městský 
Btěžige  sobě  na  nespravodlnost  některých  článků  v  zřízení  tomto  s  velmi 
živým  a  nebezpečným  protestováním  vystupoval.    Kornel  ze  Všehrd 
stál  pK  straně  městské.     Nesnad  žehy  Všehrd  byl  v  této  knize  své 
proti  zřízeni  byl  vystoupil   k  obmně  stavu  městského,  leč  vyplývá 
samo  seboii  že  se  eelkem  vice  k  demokratickým  chýlil  názorům.    Za 
to  ale  kmha  p«  Ofanburkovase  značuje  přímým  a  zjevným  aristokrati  smem. 


X 


-7«~ 

Jakožto  na  cu'n9éum  pcmkaz^^ě  na  Hůjmk  i$jí  CStibpr  oakkl  ve 
Spiších  kněi^  Tása  a  doBvé  knihy  přijal,  kdeí  furavi  ,^e  kapkoia  (Ho- 
rnická toho  hledétí.má  pro  mnohé  velké  príčíay  9hj  vždy  píi  tom 
biskapfitvi  byl  hiáknj^  z  řádu  panského  ...  Vfeizle  coprýzaMÍnalýeli 
iet  vtíečaý^h  z  toho  povstalo  ie  andělí  flopanžri  lidé  oa  biakflfftkých 
stolicích  nebylo  by  se  stalo  kdyby  lodové  panélí  byli  .tim  vládli  n^*. — 
Kniha  Tovačoyská  byla  zajisté  prvoia  |»aiiýoi  seiiiakým  pc4vem 
rayskýn^,  leč  povahou  svoa  se  hlavnň  snačoje  co  sebnuiá  práva 
ravakého  paiistva.  Ta  se  dovídáme  že  pro  neviiHiáiii  sobe  veUtýdi 
myilének  propadli  pánové  moravští  malioheraým,  jako  k«  př.  ranid 
panského  sedásit  kdež  někteří  z  pýchy  jsouce  liohaiší  a  aéca  podstaty 
a  roty  mizíce  pod  staršími  pány  sebe  léty  sedlati  nechtěli « . .  si.  král 
MathiaS  1.  1480  zákonem  pevný  v  tom  spfisob  zařídil  a  j..v.  —  Sy- 
stematického pořádku  v  knize  Tovačovské  Usásiti  nslza^.  U^íž  ústroj* 
ného,  a  taktéž  ohledem,  ku  právům  mnohé  tu.  }8pm  mezexgr  jež  od  juuid 
by  se  dopfaiiti  mosily.  Tej^  právní  poměry,  laesí  vyíší.  a  niiií  šleditiou 
pak  mezi  šlechtou  vůbec  a  ostatními  občany  aeikié  jetí  slabé  ta  na- 
značeny. Zdýímavé  jest  eo  Ctibor  pravi  o  svobodě  v  souda  paashám; 
Ta  jest  tepová,  ie  ée  právy  psunýtm  uke^preuvuje,'  nei  obj^i^  9Vgwá 
^starodávnými  a  alyěmúm  atrama  pře,  kteráž  90  od  stran  líck  siAy 
rozeznati  mohli  apravedlnoet  mttzi  ptr^^vdauf  a  křivnbm  simdio  vedle 
9dáni  a  evédumu  svého  dobrého  . .  .  Též  v  článkUv  o ,  xíemskýúh 
selech  připomíná  dobrý  spůsob  jakým  z€^  etflrých  pánAvt  pršd 
kami  táborskými  s^  odbývaly  pře  oMnší  >«i(e  v  haádém-  kreýi  dva 
dobrá  clovéky  uprímá  páni  usfai^f»inli  «ou  a  dala  za  koněelff^  A 
těm  ta  byla  moc,  dána,  jestliže  by  kde  mszi  kierýnm  s^usedgf  00 
různice  zeéla,  budto  o  některou  svádů,  hraaaie  rvéeníy  preorání 
nebo  čeho  spasení,  nebo  něčeho  haněni  •  •  «  i^  ien  kdp£  po^elHmed 
néceho  obvésti  utekl  se  k  těm  koníelům,  a  ]xři  svoa  jím  Ťizižmíl 
Krátce  tu  pak  právo  usnáno.  Protož  bifjaěté  nffini  iékbyilo^ —  do- 
kládá Ctibor .— <  mnohoty  hejtm^m^,  práce  ubylo  a  pánirni  sévábit  atd .  •  • 
Zemské  zřízení  Vladislavovo  jest  ovšetn  pr áoe  nepoiaěme  vétií  lybosli 
a  dovednější  ůstrojnosti  a  bylo  by  záhodoo  aby  n^da  na  se  vsai 
práci  zevrubného  porovnání  právnické  této  soos^vy  se  starttlmi  piiv* 
nimi  památkami  aby  takto,  podstatné  naanačea  byL  pArok  jakým  zá- 
konodárství a  soudnictví  v  Čechách  bylo.  postoqpilo.  Leč-  neUedq 
v  něm  nikdo  více  nežli  dudi  tehd^ši  doby  poskytooqtí  mohl,  a  aeir4t 
povaha  těch  osob  připouštěla  jimžto  svéíeoa  byla  takořka  redakci.  I 
tato  ústava  záleží  toliko  z  výsady  u  zvyklostí  starých  «  zčlánku 
ských  pokud  jich  se  dopíditi  bylo  z  nálezů  a  z  aápisů  starých^  a 
obsahuje  v  sobě  veškeré  základní  zásady  veřejného  a  sookromého  peáva 


—  T29  — 

aiíáia  soudBÍhcK  Kodiftkovlao  Ui  prošlé,  co  v  jiaftých  4ob&oh  liolosila 
aa  za  právo»  ano  i  (UUun.  náleza  často  avedeno;  pro  novépřipady  o 
eiokž  pfíkladtt  aaBtiloi  oíebylo  méřiika  objektivaélM)  na  právnieki  aa^ 
gadf  položeoélio  nýbrž  euat&yeoy  ostaly  náhlodům.  aoudoáv.  — ^  Kniha 
Všehfdova  ale  jest  plod  nejen  sbin^^k^  ale  i  mysUdho  xaatele!  pdkTa 
aákAnů.  Ni^ni  ta  pouhé  zMOamenáDÍ  a>  pasagmfováid  iosličných  ňá« 
lesů^  nýbrž  apisonaUl  &  obesřetQOstí  takméř  histnrikotou  tí£i  stav  eoiiď* 
aioivi  a.právnictvi  v  Čeehách,.podávege  o  nim  obfae  dosti  živý,  aita^ 
jimavý.  Un^d  v  první  knize  náA  před  oói  postaven  organiamns  souď- 
niiU^i  ;V  Ceckách  i  otýeyeoa  činlivost  rozličných  sondu,  totie  .hlavnSio 
aemskéhoi  komorniho>  dYol»kého.tSiIi  manského,  duchovního,  purkrabího 
pntžského  a  sonda  menSího  pražského,  t  nichžto  každý  mél  zvláštní 
svůj  obor  působeni.  A  takž  i  v  daláich  článcích  poučuje  Váehrd  du* 
kladné  o  váem  .eo.  jest  praveni  a  výstrahy  dává  tém  již  práva  nešetn, 
živjfAii.  pčiklady  a  živými  rozpravami.  Pravili  jsme  již  že  druhá,  re^ 
eensí  knih  Viehrdovýcb  se  ta  a  tam  od  pnuineofravené  líiL  Opravy 
tylQ  JH^iaté  záfežely  hlavné  v  adoieni  některých,  přikr^j^ícb  míst,  jimiž 
a^  panstva  dotýkaL  Takové  jedno  zvláětě  ziýímavé  místo,  v  druhé  rer 
oea;^  la  v.  tiáténém  spisu  ,»Kuihy  dévatecy^^  (1^1)  vyneohai|é,  jeví  se 
V:  prvlií  recensí  pri  ^nku  O  prodávajících  (Kn.  IV.  4w)  Uvádí  ta 
Yáehl'd  že  o  prodajích  často  tento  nepeicádek  se  stává  kdež.  jedeii 
dmkéma  prodávaje  dddiny*  výslovné  v  kladení  coboty-  do  desH  Benoif* 
ských;  zaaechffjí*  zvláité  kdež  roboty  za  starodávna  u  tUhi  nebývab* 
K4yA'  pak  o  robotách  se  ani  jakous  V;ýaiínkou  u  prodaji  zniÉoka  ,n^ 
stala  tedy  kopi^ici  nekoupil  aniž  ji  zapsaaeo  má  ve  dskách  zemskýeh 
a  př^ee  pak  požaduje  aby  mn  lid  robotoval.  Chudí  pak  lidé  těžUoon 
a  oespicayodlivou  konati  musí  robotu^  eož  proti  božské  i  lidské ,-  kře-i 
sfaaílké  i  svétské  spravedhiosti  jest«  a  ani  u  Turků  ani  u  jiných  po^ 
hanu  prý.SQ  nenalézá.  Z  takovéhov  v  zemi  čefké  dHv<8  neslýchaného 
btapiáví  mnoho  ztého  povstává,  tak  že  .lidé.  nemohoáce  déle  sná&eti 
tuk  těžká  břemena^  miýitek  sváj  oponžtéjí  a  loupeži  se<  oddávají,  jin| 
zasQ  proti. pánům  se  zdvibnoa  jako  prý  na  Moravé  lid  vysokom^stský 
proti  paaiui  TunliJovi  jfýž  přemohl  a  zbil  ^kže  pan  tento  z  toho  mé) 
BnMrt*^ , .  •  Takž  kniha  VSehrdOva  jest  jedno  z  nejpodstatnéjftieh  zřídel 
ka  poznání  ^iwiaMeh  paméru  Uhdejéíek  dímž  ováem  i  všeobecné  dů-^ 
ležitosti  nai^ý.vá.  O.  stava  lidu  mnoho  tu  poučeného  podáno^-  Tak 
k«  píw  yyZaioŘtati  na  pánka  ^éko  iádný  akwék  {poddanýj  nemá  aini 
k  Mobl  ffiá  přifmiUm  hýti^  by  pak  i  ólovékem  iýH  přeěial^  kdy  i 
jumti  totíh^prvé  ciovékétŘ.  íoho  pána  byl:  pacholek,  shUebník,  žádný 
na  pinot  ^ěého  íahoaU  nemá  i**  O  sedlácích  uvedeno ,  jakož  i  o 
laéiteaecb  že  klečíce  přisahati  musilí,  a  ne  slojioe  jako  jiní  zeoiané. 


—  780  — 

OMuiielky  jejich  ví$k  jako!  vůbec  manielky  viech  stavů  m  ve  dakách 
pammi  psaly.  Vzhledem  ku  ženskéma  pohlaví  se  ta  dovídáme :  w^Kdyi 
olov  A  urojrený  ierm  chudého  řádu  pojme,  jakot  se  io  éaeto  pri- 
€kázi,  bud  méeUkou  nebo  sedUhaUy  by  pak  kmeticJMu  ewm  prifeUf 
jako .  VrcMělav  král  ceoh^^  kierýito  byl  eedOout  nUe  ne  ikfuredau 
pqjalf  a  z  ěedlky  jeeů  ji  královou  deekou  uéiml,  tiš  kaídý  mms 
její  míie  iténo  dekami  kláeH  beze  vieko  povolení  královského  i  pa»^ 
ekéhoy  leéby  nic  na  zemi  nemel,  neb  jeet  jH  řádu  evého  pevýěHa 
skrze  mušCt  a  řád  eedUký  v  řád  vladieký  n^  panský  prominiJUu 
Ale  ne' ták  zase^  kéyi  sobě  iena  urozená  muíe  nem^oiného  pofme^ 
ůu  jemu  zhoií  svého  bez  povoleni  královského  klásti  nemuset  neb 
se  iena  po  muH  šlechti,  ale  mui  po  zeué  nie^  jako  déti  po  maieři 
nei  po  otci  . .  .'^ 

Mimo  tyto  uvedené  hlavni  písemní  památky  zákoHodáxstvíy  práv- 
nictvi  a  soudniotvi  deskáho  sůstanla  nám  doba  tato  i  jiných  nemálo, 
z  nichž  budoací  skonraatel  vývinu  kultury  v  Čechách  a  na  Moravě 
omoho  důležitých  zpráv  bude  moci  čerpali.  Míníme  ade  Desky  zemské. 
Knihy  pukáni^  a  nalezu,  Piáva  mfetBká  a  horní  i  j.    Co  výte6aí 
snaloové  práva  se  tehdáž  uznávali  též  Vojtěch  e  Bmovic  na  Moravě 
a  Bohuá  ze  Zvola  kterýžto  latinský  vocabulář  sepsal  (VocabulariiuB 
juris.  r.  1439).    Na  městská  práva  složí  zde  zvláštní  důležitost  klásti. 
neboC  právě  v  této  době  se  počala  města  domáhati  postavení  v  aemi 
ipreti  kterémnž  se  vidělo  šlechtě  české  a  moravské  v  odpor  se  posta- 
vkí|  ba  páni  a  rytířstvo  dílem  z  vydobytých  už  práv  a  svobod  města 
vytlačcvati  počali   aniž     dqiřáti    ohtéli    jim    žádané    nftteré  wyvé 
svobody.    Naproti  tomu  zase  města  v  některých  věcech  pánům  povo- 
liti se  zpěčovala  a  takž  povstaly  pověstné,  dlouho  trviýM  rozepře  mezi 
pány  a  rytířstvem  s  jedné  a  městy  s  strany  druhé  pro  křivdy  které 
byli  jedni  druhým  o  práva  a  svobody  jích  dělali.    Známo  jest,  že 
v  rozepři  této  Albredil  Rendl,  nejvyšší  písař  zemský  (r.  1609—1619} 
posléze  podkomoří  království  českého  za  Vladidava  IL  (1615—1516) 
se  z  počátku  více  ku  prospědiu  šlechty  propůjčovaly  pozdní  paks  as 
po  roce  1510,  zase  více  ku  prospěchu  stavu  městského,  známo  též  že 
stav  městský  ze  zřpení  zemského  r.   1500  hlavni  sobě  přífinu  bnl 
kn  dotčeným  stížnostem.    Ležela  tedy  přífina  rozbrojů  těchto  v  ptáv- 
nich  poměrech,  a  historické  zjevy  zporem  tbn  povstalé  nacházejí  osvět* 
lení  své  písemními  památkami  právnickými  této  doby,  jež  ovSem  na 
starší  se  odvolávají.    Pak  na  smfouvy  mezi  stranami  uzavřené  1486, 
1493,  I5I7  konečně  na  výpověď  krále  Vladislava  listem  lifarsvaliům 
poslaným  r.  1493  a  j.  Dále  však  i  ohled  bráti  sluší  na  dávné  výsady 
rozličných  měst  od  předešlých  panovníků  listy  stvrzené^  pak  na  otívaná 


^  731  — 

tu  a  tam  po  městech  aviáítni  pfá?a  městská  z  niohž 
DÍkdy  oedofila  moci  stákona.  Též  sooTěci  tetopiscovó  se  zi      i 
Dftdřečeiiýoh  a  jeden  z  mek  praví  ie  páni  a  rytířsUfa 
aialw^  apřé  vedli ,  . .  a  ůuchf  nálezy  cmUiy  který 
jUi  a  jim  obvykatí  necktélay  neb  byli  neepravedlioí 
jeet.  se  ta  pouětětí  do  iičení  zporů  téckto  a  však  sloět  uy 
dtieáitosti  města  nabyla  za  vilky  husitské  a  jak  dalek      i 
autonomie.    K  ubeipečem  svému  počala  města  zviáštní 
svobody  vyhledávati  a  spisovati,  a  některá  i  zvláštního       i 
užívati.  Systematický  spis  o  právech  městských  shotavil     i 
jihlavský  Severin^  v  ěeském  jasyku  r.  1508.    Z  latiny 
městské  právo  brněnské,  pak  prací  Vavřince  z  Březové 
í^y  Nového  města  pražského,  a  j.  v.    Práva  Skorého     i 
,ekého  yymi  starého  datum.    Sepsána  byla  zajisté  v  čase 
asi  za  knížete  Sigmunda    Korybuta  a  ožito    při   spise 
jakož  vůbec  v  podobných  pádech  tehdáž,  —  starých  zv] 
a  nález&v  rady.    Práva  tato  se  zachovala  v  nejstarší  k    i 
Starého  města  pražského,  a  i  v  jiných  pozdějších  ruko    ! 
mavé  jest,  že  hned  první  článek  ustanovuje :  Němec  nemá    \ 
býH.   -«*-  Dále,  že  má  býti  dvcmácte  konšelův ^  éest     i 
Némett  kteří  by  ceeky  améU  atd.    Na  některých  místi   I 
podiví  Bttivnosti  s  jakou  se  na  nepatrné  malichernosti  dů   i 
uváietí  slnino  že  toho  tenkráte  byla  potřebí.    Též  vzhlet 
svláštníoh  tu  oařízeoí,  dílem  aby  luxus  oepřekypoval  u  mU  ! 
aby  se  společenské  kasty  znaéovaly  i  oděvem.  K.  př.  Žúc  \ 
nemá  míH  draiiího  paeu  nez  ode  dvou  hrivnů  a  zena  ; 
hřivny  .  . .  Žádný  řemeělnUc  ani  řemeelnioe  nemají  ehoi  i 
ani  v  popelieíchy  nei  méíténiné  a  zemeniné,  kteríz  ma^  \ 
na  platech  anebo  na  dědinách  a  t.  d.  Důležitá  jakás  po  i 
DBěštěnÍBŮ  pražských  ve  spisu  tom  pohřešujeme,  leč  více 
leaá  se  o  úřadech  městských,  některá  trestní  nařízeu',  a  j 
lekrásný  pergamenový  kodex  městďcého  práva  shotovený 
z  Viškova*  městského  písaře^  a  ozdobený  vkusnými  obra: 
v  archivu  města  Znoima,  a  tamtéž  latinský,  pro  dějepi 
důležitý  spis:  Statuta  et  Ugee  ordinatíones  mecbaaicorum 
(1437),  zajímavý  to  příspěvek  k  řádům  a  právům  řemet 
Avšak  právní  památky  této  doby  působí  tak  hojnou  litci 
se  jich  všech  uvedením  kniha  naplnila.    Ku  poznání  duc 
aietví  českém  a  moravském  by  zajisté  bylo  potřebí  nahlédn 
půhoňů  a  nálezů,  v  regesta  privileje  a  městské  knihy  vůbu 
bovati  nehse  žeby  se  tu  i  mnohých  zajímavých  theoreticli 


—  73S  — 

oiaálo,  aneb  aspoft  takových  jimiž  pi^mí  poměry  tehd^jSí  zvl&Slě  I17 
se  Qsvčtliiy.  Mámet  toho  příklady  v  kniie  Staiého  mésta  pnúcského. 
Takž  k.  př.  ČerroBá  kniha  kontraktni  v  tekýoh  Badéjoviddi  od  r. 
1396 — 1620,  chová  zajímavý  list  o  sonda  sahájném.  Z  dtátnv  jež  jaaw 
zde  onde  uvedli  poznati  jest,  že  obzvláště  váha  se  kladla  tdidái  aa 
jisté  fonnahioati  a  obřady  při  amideck  Živý  jich  ofans  podáš  v  dvoa 
ov&em  do  jiného  obora  padi^cícfa  knihách  jež  za  pomneky  k  soiido- 
vnictví  platiti  mohoa.-  Json  to  Solfemeě  nebo  život  AdamŮT  a  Be- 
lial,  jako  dmhý  dil  Solferna,  o  nichž  nám  doieji  bode  se  zmíniti.  — 
Jelikož  veákerým  tehdejiim  spisovatelem  knih  právnickýdi  se  víoe  o 
to  jednalo  aby  podali  obraz  právnických  poměrů  stojícídi  nežli  óvahn 
o  nich,  tyto  poměry  však  založeny  byly  na  zavedené  nž  spnsoby  a 
navyklosti,  tedy  nelze  očekávati  že  by  v  těchto  plodech  pisrauiietví 
se  dočisti  bylo  jakďios  zvláštního  úsudku  o  platících  tehdáž  zá* 
sadách  právních.  Proto  pro  vSechno  neležela  právní  filosi^  v  ČecháiA 
přece  ladem,  jenom  že  rozjímání  její  vyhledávati  jest  jinde  nežH  v  krahn 
literatury  právliické.  Zákonodárství  ve  věcech  politických  i  soodnich 
dosti  pofai&tek  podávalo  myslitelem  ku  přemítání  o  ^ravedhiosti  jiné 
nežli  ona  byla  podlé  kteréž  národ  byl  irízen  a  souzen.  Nefaie  nám 
zde  se  pouštěti  do  rozebíráni  nepoměrů  z  tehdejšího  iNrávního  stavu 
země  ba  ze  samých  zákonů  vyšlých,  obmezíme  se  toliko  poukázati  že 
jakož  druhdy  Kai«i  IV.  tak  nyní  Jín  Poděbrad  se  snažil  o  provedení 
jakés  rovnější  váhy  mezi  třídami  společenskými,  nebol  upříti  nefaM  že 
bystrým  duchem  pronikl  podmínky  na  niefaž  spoléhaly  nové  idei  o  atátn. 
Pohříchu  však  nedovedl  ku  konci  čeho  aa  nejvíc  potřebí  bylo,  totiž 
reformy  ústavní.  O  učiněných  v  tom  počátcích  pončají  nás  staré  práv- 
nické spisy  aspoA  poněkud.  Takž  k.  př.  Kniha  Tovačovaká  svědčí 
že  zavedl  přísahu  panskou  u  soudu,  „il  ta  prísahA  nebývala  prvé 
na  panicky  nei  za  krále  Jiřího  páni  k  m  svoUU,*^  (1.  14fi4).  I  ji- 
ných více  toho  důvodů  stojí.  Jspu  to  však  jen  kosi  počátkové.  Be- 
fi>rmy  s  ohledem  ku  zkušenostem  v  letech  bouHivých  nabytým  se  ne- 
staly v  zákonodárství  a  soudnictví,  a  v  podstatných  věcech  zastalo 
při  starém.  —  Proto  také  rušení  priiv  bylo  n&  denním  pořádku  až{>a- 
Dlětoý  zpor  měst  se  šlechtou  povstal.  —  Jestiiže  ale  panská  a  též 
královská  strana  zapomněla  na  doktríny  jež  revoluce  česká  do  svéta 
uvedla,  nezapoměli  na  ně  někteří  mužové  myšléuky.  Nesrovnainé  ná- 
hledy výstředních  některých  Táborů  o  zřízení  theokratické  rep«bitty 
nai\y  spořadatele^  jehož  mínění  o  právu  a  zákonu  ve  spisedi  ku  prak- 
tickému upotřebem'  a  na  positivním  základě  shotovev^ch  ovi^n  místa 
na^ti  nemohla.  Míníme  Petra  z  CheUtc.,  Připomenutím  tohoto  jména 
opouštíme  půdu  historické  praktiky  v  souddictví  a  právaiotvi  i  záko- 


'    T33  - 

Dodárství  TSbec  a  přecházíme  na  pSdn  filosofickou  socialni.  Kdyby- 
ebom  se  tQ  však  obmeziK  na  pouhé  ésadky  Obelčkkého  o  světskéni 
privu,  byl  by  tim  toKko  kosý  úryvek  velkolepé  sonAtavy  podán,  jenom 
jedna  takořka  sněC  &roce  rozvéfcveného  stroma  který  jen  ▼  celostí  své 
mohotný  dojem  čml.  Bylof  by  ta  potřebí  ohledati  kořeny  i  kmen  a 
eelon  vůbee  obdoba  ku  vylíčení  předního  myslitele  českého,  jemnž  amn- 
iilostí  ducha,  novotoa  hlubokostí  a  samostatností  myilének  a  svIáfitíS 
smirem,  nižádný  %  vrstevníkův  se  nevyrovnal.  Nám  isde  toliko  možná 
jest*  Aa  hlavní  známky  učení  jeho  poukázati  vfoe  ku  obráceni  pozornosti 
na  snameoiton  tuto  litMwmí  povahu  nežli  kn  doKčení  jejímu.  Ačkoliv 
nad  dobu  svou  se  povznesl  předce  ji  podléhal  v  tom,  že  ponořiv  se 
v  skoumání  pravd  božskýdb  na  náboženskou  půdu  se  postavil  a  takl 
odpemjídm  mu  nedoukům  příležitost  dal  k  posuzování  ho  se  stanoviíté 
v^  a  k  hojnému  jej  kaceřování.  I  náhledy  jeho  politické  a  práv* 
nioké  z  xíáboženskjreh  vyplývaly  názorů  nezakládajíce  se  na  historický 
vývin  právnioké  nauky,  již  zavrhoval  i  s  praktickými  jejími  plody. 
Ph>to  ale  nemysliž  nikdo  že  Chelčický  byl  nepraktickým  jakéms  blouz-^ 
nivtemjenž  za  příkladem  chyalistíckého  učení  více  obrazivositi  nežU 
rOBumu  naslouchal.  Právě  naopak,  byl  jedným  z  nejpraktičnéjSích  hlu- 
bokých myditelů  své  doby,  jemuž,  jak  Palacký  praví,  nebylo  tolik 
péče  o  zprávnost  naaky  jako  raději  o  zprávnost  života.  —  O  osobných 
jebo  pomirech  se  nám  jen  kusé  dostaly  zprávy.  Neznáme  ani  stav, 
ani  staří  ani  rok  úmrtí  jeho.  Narodil  se  okolo  r.  1390  a  átudofviď 
nijaký  čas  na  vysokých  ákolách  pražských  kde  nedostatečnou  nabyv 
známost  latiny  ani  učeného  gradu  nedosáhl.  Jisté  jest  že  již  1420 
s  knézem  M.  Táborským  a  M.  Jakoubkem  učené  hádky  míval  zaklá* 
di^  se  na  tvrzení  jeho  že  ve  věcech  víry  nijakého  neslufií  násilí. 
Hádka  tato  se  vedla  v  kapli  Betlémské.  Zdá  se  že  se  mu  béh  věd 
v  Praze  protivil  pročež  se  do  Cfaelčic,  nepatrné  to  vesnice  nedaleko 
Vodfiam  odebral  kdež  věk  svůj  později  v  soukromí  trávil  bezpochyby 
co  svobodný  osaduli.  Ve  vůkolt  svém  zajisté  nemalou  pozornost  na 
se  obrátil  a  spůšobil  se  kolem  něho  kruh  přátel  již  náhledům  jeho 
přizvukovali.  Jakož  vůbec  byl  muž  skromný  v  životě  takž  i  snáěen- 
livý  ve  věcech  víry.  Petr  Payne  (M.  Engliě)  r.  14B7  z  Prahy  vyi. 
puzen  utekl  se  k  němu  do  Ghelčic  a  užíval  až  po  r.  14S8  hostinství 
jeho*  Boku  1443  byl  Ch.  na  sněm  Kutnohorský  předvolán  aby  se  zodpo- 
vídal ze  svýdi  spisů.  Podobá  se  že  teprv  v  pozdějších  letech  se  stal 
spisovalelen,  četné  spisy  své  míní  se  že  sepsal  v  létech  1433—1443; 
vtek  uvážíme-li  dlouhou  jich  řadu  a  obsáhtost  některých  tuSíme  že 
jen  hlavni  spisy  jeho  z  lét  uvedených  pocházejí.  Jsout  pak  spisové 
jeho  tito :  Bit  viry^  nejzuamenitějlí  spis  Petrův ;  —   Traktát  o  túře 


~  734  - 

a  o  ndboíenatvli  psán  1.  1437.  Rokopis  se  chová  y  Paíiii.  Spis 
tento  čeU  proti  katoUkům  i  Táborským.  —  O  ieJmé  a  o  obrazu  jefim 
traktát  proti  papežství  a  zsvét&těni  církve,  titul  jest  známý  toliko  z  nn 
kopisn  v  Olomúcké  bibliotéce:  „Ta  se  poóíná  jiná  řeč  o  ieimé  a  e 
obrazu  jejim.**  (Šelma  ta  jest  antikrist).  Spis  tento  vySel  táž  tiskem 
nestojí  vžak  nž  žádného  exempláře.  -^  O  rotáeh  ceďcýeh.  Spis  ni 
Ztracený.  Dovídáme  se  o  něm  toliko  z  Jafetova  HUsa  Strážného, 
jenž  praví  že  takový  byl  jeho  začátek :  ,  JLadrem  jest  nebyl  Čech,  aniž 
jeStě  v  těchto  dnech  muž  nalepen  býti.  Zde  pokládá  Ghelčícký  4  roty 
v  Čechách:  1.  římskon,  2.  pražskon,  3.  táborskou  a  4.  neznámou  a 
obzvláité  zjevnou  ale  z  mnoha  oddílu  pozůstávající*  který  každý  co 
jiného  tvrdí;  život  Antikristův  vedou,  ba  někteří  i  smilní  toliko  obe- 
cenství žen  mají.  A  ta  čtvrtá  rota  nejvíce  se  rozmáhá  z  přfviienea 
třetí  roty.  —  Kniha  výkladův^  na  cUfní  nedélnl^  totiž  Postílla,  tiitéDi 
1522  a  1532.  —  Výklad  na  ctěni  sv.  Jana  1,  kapit.  (Rnkop.  veb. 
bibl.  pr.)  Spis  obsahem  nepatrný,  jazykem  výtečný.  Spis  o  mUoiti 
hoiL  —  O  moci  svéiéké.  —  Pěaní  .Petra  OheléiékAů  dvěma  kněžím 
kteráž  jmenuje  (Mikuláěe  a  Martina).  Rukopis  v  Oduránově.  Ko- 
menský vlastni  rukou  připsal:  „Zlatý  list^'  —  Mimo  to  sepsal  řado 
tráktatuv  men&ich,  výkladů  na  části  evangelií  a  j.  mezi  nimiž  řeé  o 
gákladu  zákonů  liděkých  obzvláště  se  vyznamenává. 

Sít  viry  a  Postilla  jsou  neýznamenitějfti  spisy  Ghelčického.  Stí 
víry  tiskem  vyžla,  jakž  na  konci  tištěného  exempláre  stojí  skree  pi& 
Chvála  Jhíbánka  L  1521  na  kláiteře  VHemovském.  Václav  a  Hynek 
z  Perknova  ji  dali  tisknouti  a  předmluvou  zajímavou  ji  opatřili ,  kdež 
mezi  jiným  se  nachází  následující:  ^^8€p9aná  a  ěloiend  jeět  {SHyírf) 
od  mu£e  ctného  a  šlechetného  ^  v  nadéfji  hoH  watéko,  k  iotm 
dary  páně  a  moudrosti  ducha  svatého  bohatě  naplněného  jmé- 
nem Petra  z  Chelcic,  kterýžto  muě  skvěl  se  vnitř  dary  boiim 
za  ciMsu  mistra  Rokyeana:  mistru  velmi  znésný^  v  éasté  při- 
temnosti  jej  mívaje ,  kterýito  Petr  mnoho  jiných  rozUénýA  « 
velmi  potřebně  užitečných  knih  zákona  pdně  sepsal  a  zůstavil  jeti 
církvi  svaté  ku  prospěchu j  proti  Antikriotu  a  zúivedění  jeko'*- 
kdož  v  těóh  kniJšách  čísti  bude  přesvědél  se  íe  Buk  nad  předky  na- 
Hmi  neráěil  se  zapomenouti  ale  še  v  nich  ducha  slošU  a  jim  je 
napbdL  Dále  spisovatel  předmluvy  žaluje  že  knihy  ty  se  sfidka  na* 
lézaly  proto  že  kněží  jim  překáželi,  hyzdili  lidu  obecnéom,  bludnými 
a  kacířskými  je  nazývali  a  to  pro  nic  jiného  než  ie  jim  prebsnd; 
lýímá . . .  Ale  jiní  lidé  vSech  stavů  oblíbili  prý  si  P.  Čk.  jmiž  cobé 
Petra  oSkliví  proto  žeby  laik  a  v  latině  neučený  byl.  Nebo  aé  nebyl 
mistr  sedmera  učeni  ale  jistě  byl  plnitel  osmerá  blahoslavenství  i  vieefa 


J 


—  736  — 

boidcýoh  přikázáni.  Byli  Uké  pravý  doktor  český  v  zákoně  páni 
Tynčený  i  bes  poblooteoi  od  pravdy  . , . .  nebot  velmi  daleké  a  vyeoké 
jest  ueeni  boH  od  Udškého  jakQ  nebe  gd  zeméy  nébot  vméfú  boíl 
oni  etovtíba  Hehéh^  a  pokorného^  ale  umění  lidské  nadýmá  a 
pwyí^e  ee  pýchou.  A  protož  tento  muž  výborný  P.  Ghele.  nd- 
d^ba  vyvolená  páné  maje  dary  veliké  a  eobé  sfvéřené  x  miloeti  bozi, 
uéiv  se  také  v  té  škole  nejvyiíi  ducha  svatého  ^  vynáéi  staré  i 
f%09é  véd  z  poklad&v  páné^  sepsav  a  složiv  tyto  přeužitecné  knihy 
jednomu  každému  clovéku  vieeh  Hávu  neb  všeeh  siavwú  sé  v  nich 
dotyce '.  • .  a  všecky  z  neřádův  tresce  . . .  proti  nálezům  papežským 
a  ustanovením  Udským^  nejistýnh  i  proti  jiným  všem  nejistotám  zmu^ 
šíle  píše  a  i»duvi .  .  .  První  pak  strana  knih  těchto  zavírá  v  sobe 
kdy  a  kterak  za/vedení  tak  hrozné  přišlo  v  drkev  ...  a  také  kdoby 
MU  pra/vého  základu  dokopati  se  musitby  mnoho  rumuy  jenž  jsou 
náledcové  v  drkevenstvu  lidmi  vneseni  a  uvedeni  ven  za  město  vy-' 
vézti .  •  .  Druhá  psík  strana  knih  těchto  zavírá  v  sobě  kterak  jsou 
povahy  a  náramné  se  rozmnožily  roty  mnohotvárné  rozličného  učení 
a  nekřestanského  náboženství.  A  ty  všecky  roty  jsou  veliká  překážka 
pratvému  poznání  u  víře  .  .  .  neb  jsou  ducha  pýchy  oblékly  na  se.  Ne-- 
bo€  prdel  da/remných  pln  jest  svět  . .  .  každý  podlé  svých  zámyslů 
hMá  boha  v  cineéh  sobě  volných,  jakž  chce,  a  když  chce  a  v  cem  chce 
nedbaje  na  to  mnoho,  libí^li  se  bohu  s  tím  ci  nelíbí .  . .  atd.  Jest 
vsak  podle  Cheléického,  sff  viry  vira  Kristova  kterouž  má  člověk  vy*> 
tažen  býti  z  moře  hlubokého  tohoto  světa  a  z  jeho  nepravosti,  nebo 
podobně  jako  v  moří  tělesném  ryby  kdes  tam  v  hlubinách  temných 
přebývaji  takž  lidé  zde  na  světě  jako  v  husté  tmě  přebývají  nemo- 
houce viděti  ani  za  se  ani  před  se,  protož  sif  víry  jediná  k  zachováni 
života  ostává  člověku  v  takovém  nebezpečenství  a  takové  tmě  jako 
v  hlubokosti  mořské  . . .  Též  ptý  o  duchovních  a  světských  věcech  nic 
nemůžem  jistiti  prsvé»  jedině  věřiti, . . .  protož  ke  všem  věcem  viry 
potřebí  jest ....  Kam  se  bez  ni  pohne  člověk  jakoby  se  v  temnou 
propast  vrazil,  že  ihned  tudíž  blud  pochytí  Člověka .  . .  Jelikož  víra 
na  slovich  božích  stojí,  tedy  musí  Člověk  i  slovům  božím  věřiti .... 
Ale  přfili  prý  časové  zvrácení,  že  Kdé  víru  pravou  za  blud  a  kacířství 
mají  a  ve  mnohých  stránkách  pouhé  kadřsiví  za  víru  ilržt .  • .  Kdož 
neví  v  čem  pravá  víra  leží,  k  tomu  má  pravý  rozum  býti  .  .  .  Dojda 
Chelčický  na  zřízení  zemská  praví  že  „Soud  mezi  bratřími  založený 
má  býti  na  lásku,  <*  Dále  pak  dí:  „Ale  kozlové  rohatí,  ukmtm',  la- 
komí a  mstivi,  ježto  jsou  oděni  moudrostí  tělesnou,  umějíce  se  z  viny 
v  soudich  vyvoditi,  zločiny  své  přikrývati  a  na  jiné  je  cpáti,  ^  na  rat- 
houz  shižejf  na   soud,    kdežto  je  rovné  potká,  aby  se  zapálili  stojíce 


-    7S6  — 

před  boby^  k  Dimž  jsou  se  s  žalobami  otekli,  ano  je  {^femítali,  ofo- 
cQJi,  v  kláda  s&zeji . . .  afo  prvně  sond  mesi  bratry  by  byl  nejpetíheb* 
néjií  podle  dobroty,  nebo  ten  by  cnostné  a  pelepfienim  sfédomf  bra- 
trských mohl  jednán  býtí.^  .  .  .  Objevnje  pak  Cheléfcký  kterak  apo- 
štolově M  prvotné  u  vire  zřidili  jsoo  skrze  dokomdost  pr&va  bejMkéiio. 
Mluví  pak  proti  trestá  smrtninra  .  .  .  „kdežto  podlé  zprávy  městské 
vSndy  takovým  smrt  postavena  jest  za  protiveni,  bez  polepšeni,  a  jest 
akatek  nemilottívýcb  lidí  tohoto  svéta,  jeSto  '£elej{c»e  bezpráví  a  ikod 
tělesnýcfa,  hotovi  jsou  mnohá  Kdi  nmrtviti  pro  ně;  protož  to  mrtveni 
lidi  kteřížto  svét  obmýžleji,  svět  miloji,  světa  žele}i .  .  .  Když  pak  zá* 
kóny  městský  a  papežův  vmiSena,  ihned  stav  křesCanAý  ▼  své  pravé 
dobrotě  meiiěil  se  a  hynol ...  A  to  váži  ti,  kteříž  piěoii  kroniky  a  my 
to  okem  vidíme,  že  ta  dva  zákony  json  nejškodlivéjěí  portoSenf  a  nmrt- 
Tem'  víry  a  zákona  božího.  Protož  my  poslední  ftedíoe  jako  pod  sttnem 
těch  zákonův  mdle  mlnvíme  o  zákona  božím,  aneb  o  správě  jeho,  ana 
nám  tma  těch  zákonů-  zaatřela  oči,  protož  díme :  Jestli  Mx^n  Kristůr 
dostatečný  bez  zákonů  lidských,  přidaných^  založiti  a  zpraviti  zde  na 
oestě  náboženství,  plné ,.  křesťanské  řízení  jehož  řád  jest  dostatečný 
jako  tenkráte  byl . .  .**  Zde  se  Gheldický  odvolává  na  prvotné  ří- 
zení společnosti  křestanské.  Velmi  zajímavé  jest  kterak  o  počátečném 
křesťanském  bratrstva  mluví  a  k  čemuž  pak  dokládá:  „Ale  oof  jsem 
tu  pověděl  pochvaly  o  první  církvi  Kristově  to  váe  smrdí  v  dtkvi 
římské  jako  ohyzdné  kacířství ,  nebo  takoví  důvodové  potnpeai  jsou 
byli  od  mistra  auditora  kdyžto  Čechové  dovodili  jsou  kalicha  božího 
prvotní  církví  svaton  .  . .  protož  ten  mistr  posktdiař  soudů  papežovýdi 
potupil  jest  ten  důvod  jakož  křehký  mdlý  a  škodlivý  ...  a  to  dí  o 
církvi  první  omzí  mnohou  jinou  řečí  ile  drkev  svatjá  {htvbI  byla  jsA 
hloupá  a  zarmoucená  • .  .'*  Posmívá  se  pak  auditorovi  b^nlejakém 
sečnou  ironií  uváděje  slova  jeho  a  líče  vady  a  chudoba  prvid  dikve 
pové.  —  „První  církev  hloupá,  bez  ornátů  slotuUla  a  bez  oltář&v  i 
hen  kostelův,  jedině  páteř  při  slouženi  říkajíce;  ale  poslední  j^to  umí 
boha  ctíti,  kamení  veliké,  a  nákladné  kastely  a  oltáže  ^edi»ala  jest)  a 
ornáty  krásné  a  všecko  zsvětila,  modlitby  i  zpívám  na  mšech  roamno- 
žUa  jest,  a  to  vše  skvostné  ozdobila  aby  poctivost  hůii  iHQBá  bjla 
skrze  okrášlené  kostely,  noalované  stíny,  koberoi  o<)6aé  a  avětfy,  zvony* 
varhany,  písněmi  a  vysokými  hlasy  a  s  notami  prolamovanými.  To 
vše  opatřila  ta  oirkev  bohu,  nebo  on  v^mi  žádá  tak  otěa  býti  a  to- 
žeben  jest  když  málo  vosku  shoří  a  stěny  se  nestkví  pěkně .  •  .  Pro- 
tož o  takém  ctěni  měl  jest  ujmu  v  hloupé  církví  (prvo:tQé)  a  t  d . ." 
Viděti  z  toiho  jakým  hledem  patřil  Gh.  na  jednoduobá  zajjzeai  prvot- 
né církve  křesCanské  a  prutož  se  diviti  nelze  že  na  né  zakládal  svou 


-r-  737  — 

spole&odLoa  bousUvu,  Je|[£  zásadou  byla  rovnost,  volnost  a  htatrsttii 
KřesCaostvi  v  sob&  chová  tyto  zásady,  potřebí  tedy  toliko  aby  se 
společnost  vrátila  k  &téma  křealanstvi  a  zbytečný  objeví  se  veSkerý 
jiný  řád,  jakožto  pohajoský,  jemuž  králův  i  pánův  potřebí.  Zákon 
lásky  ale  ve  váem  a  ke  vie^nu  dostačuje.  —  „Jediné  přestupníkům 
zákona  lásky  ocet  kyselý  zprávy  městské  jest  potřebí.  Protož  od 
hříebův  pnšla  jest  potřebnost  úřadův  krizových  a  jich  zákonáv  na 
pomsta  hříchu  a  neposlušenstvi  boha;  a  čím  více  pokolení  lidské  vzdá-* 
luje  se  od  boha  i  od  jeho  zákona,  tím  více  potřebí  jest  aby  se  těch 
ptáv  přidrželo  a  v  nich  podpíralo.  Nedim,  by  v  nidi  stálo  právě  po^ 
kolení  Mské,  ale  podpírá  se  jimi  aby  ovSem  nepadlo  .  .  «  Zákon  pcM 
ložen  a  vydán  býti  má  lidem  podlé  jich  položení  neb  povah ,  protož 
podlé  rozličných  obyčejův  lidských.  A  že  není  jednostejné  položeni 
aneb  povaha  dokonalých  a  nedokonalých^  a  některé  vécá  podobné  sou 
dokonalým  kteréž  nejsou  podobné  nedokonalým :  protož  vydavač  zákona 
jenž  množstvím  vládne  ^  jemuž  i  zákon  vydává  v  němžby  obcovalo 
množství  a  že  větáí  strana  je  nedokonalých, .  protož  podobné  věci  umož- 
ství  musí  přikazovati,  aneb  jinak  učinil-by  je  horSí,  kdyby  přikázaní^ 
dokonalosti,  přestupovali .  .  .  Protož  ten,  kdož  zákony  ustanovuje,  těch 
věd  zabraňuje^  od  nichž  podobně  a  lebce  množství  může  se  zdržeti. 
Protož  zákon  má  býti  poctivý,  spravedlivý,  podobný  i  podlé  obyčeje 
vlasti,  městu  i  času  podobný,  užitečný,  zjevný,  aby  nic  skrytého  k  po-^ 
lapení  nedržel  v  sobě^  pro  nižádný  zvláštní  užitek,  ale  pro  obecných 
věech  popsaný.  Nebo  kdyby  zákon  množství,  v  némžto  větáí  jest 
strana  nedokonalých ,  těžké  věci  nebo  nesnadné  přikazoval,  příliá  by 
chtěl  vytrhnouti  krev  odporovati  a  potupení  ^neb  zarmoucení  p(>koje3 
nebo  kdyby  množství  dokonalých  a  nedokonalých,  takový  zákon  těž- 
ký a  nepodobný  byl  uložen,  byloby  toliko  vlito  víno  nové  v  sudy  sta- 
ré a  bylo  by  víno  rozlito.  Nebo  kteřížto  jsou  starému  života  poddáni 
a  v  hříáích  jsou  se  vykrmili,  kdyžby  k  novému  životu  ctnosti  přikár- 
aaním  dokonalosti  byli  souženi,  v  hor&i  věci  by  upadli  a  víno  přiká- 
zaní dokonalosti  zkrze  nevážení  byloby  rozlito. .  . .  Každý  který  vy- 
dává zákon  míní  některý  konec  přivésti,  protož  vSecky  věci,  kteréž 
k  tomu  konci  sluší ,  říditi  má  podlé  žádosti  a  způsobu  toho  konce.  A 
konec  lidského  zákona  jest  upokojení  obce;  protož  ten  zákon  těch  věci 
zbraňoge  kteréž  by  tomu  pokoji  odporné  byly,  ale  ty  věci  trpí,  jichž- 
to zbraoéní  aneb  mstění  zarmoutilo  by  ten  pokoj*'« . . .  Ale  nebylo  by 
zákonů  nijakých  potřebí  kdyby  jediný  zákon  lásky  se  zachovával  a 
křestanstvi  na  zen^i  zvítězilo  nad  pohanstvem.  Z  pohanství  vychází 
vSecken  nepořádek  na  zemi  a  protož  mu  nutně  řádů  potřebí,  k  upou- 
tání je,  aby  lidstvo  neustále  znepokojováno  nebylo  a  vSeho  vezdejšího 

47 


—  738  - 

dobra  Ebaveno.  A  proto  světská  moo  se  nnohla.  Moief  ona  ,«odjiti 
žÍTot,  ale  voli  přenésti  v  jinoa  nemaže.^  —  V&ecka  tedy  svMská  ▼!£- 
da  přicháa  od  hHcha .  • .  ^^Neka&dý  kdož  se  ▼  moc  rtí/^ ,  aneb  jí  po- 
žívá, bohem  se  v  to  vede»  ač  i  z  dopniténí  božího  toliko  mňže  se  vá- 
xati  v  moc.  Nebo  nSkteré  moei  od  boha  json  k  zřízení  semé  a  néktoé 
povstávají  k  zetřenf  zemé»  jako  mor  a  boaře,  pnvaly  kmpDá  a  j.**  — 
Spoledenská  soustava  <%elčického  čeká.jefitě  na  svého  vykladatele 
a  osvétIitele«  Potřebí  k  tomu  nahiednatí  do  vežk^cfa  jeho  ^iso  k 
nimž  ovšem  nekaždémn  přistup  jest  snadný.  Posad  jediný  Páiad&ý  v 
lY.  díla  své  historie  důkladnou  o  n^  aveřojnil  zprávu.  CUnděbf 
(BOhmen  und  Mfihren  im  Zeitalter  der  Refonnation)  jakn  ostýcha- 
vě přeplavil  hladinu  nevniknuv  do  hloubky,  v  ^mž  oviem  mu  snad 
i  tendence  jeho  přdLážela.  Šafaříkova  rozprava  o  Ohelčiekém,  již  5etl 
v  české  společnosti  nauk  nevyfila  posud  tidLom.  —  Palacký  jenž  i  pa- 
řížské i  olomúcké  a  j.  rukopisy  proskoumal  ovšem  živým  naznačením 
zásad  Ghelčického  zbudil  zajisté  vědochtivost  stoupencův  svých  v  m0B 
nejvyžěí  a  pobídnul  je  k  rozsáhlým  studiím  o  GhelČickém.  Nám  zde 
dále  nezbývá  než  jeho  slovy  naznačiti  náhledy  Ghelčického  jakž  on  je 
ve  spisech  velkého  naSeho  filosofii  stopoval ;  —  »,ČÍ8té  a  pravé  křestan- 
ství  panovalo  jen  v  prvotní  církvi  až  do  císaře  Konstantina  Velikého , 
kteréhožto  když  prý  Syhrester  pustil  n  vím,  bez  proměny  života,  se 
vSím  panstvím  a  se  vžemi  právy  pohanskými,  křesfanství  brzy  zpohá- 
nélo  veskrz  a  veskrz.  Papež  císaře  účastná  učinil  Krista  v  pohanství,  dsař 
papeže  zase  učinil  účastná  světa  i  zboží  a  chvály  jeho;  protož  kdež  prvé 
Sylvester  a  Petr  Valdenský  kryli  se  po  lesích  a  po  jámách  před  ním, 
potom  císař  vsadil  Sylvestra  na  mezkyni  a  vodil  jej  po  Římě.  Od  té 
doby  moci  obě,  císařská  a  papežská,  podporují  a  drží  se  na  vzájemi 
jedna  druhou,  vSecko  v  církvi  a  křestanstvu  obraciýíce  sobecky  k  ne- 
božským  účelům  svým.  I  téměř  náruživé  horlí  Chelčidiý,  kdekoli 
může,  na  doktory,  mistry  a  knéží  čili  jak  je  kdesi  jmenuje,  na  ty 
Botrapy  císařské  kteřížto  spqjivěe  se  s  mocí  světskou,  velebí  ji  k 
užitkům  viry  a  chtějí  prý  ji  voístí  u  viru,  jako  vlasůtU  vée  víry. 
Oni  snáěeií  prý  písma  zákona  nového  i  starého  aJby  pána  svétskAú 
iezpséné postwuili  pod  viru  Kristovou  s  mečem  jahe  apoštola  a  nár 
městka  hošstvi;  a  rádi  mu,  aby  pokojnu  oMl  a  ekránil  svaiou 
matku  církev,  ahy  spala  dokud  sama  chee^  i  aby  sloufíl  boku  ná-- 
boŠnou  ostrostí  m^ece  ašby  někde  celá  krajina  popelem  lehla.  Ušila- 
jít  oni  pry  jen  o  to ,  aJ>y  svět  vesken  byl  podrašen  pod  jich  posh- 
ěenství;  protoi  múcně  pudí  všecky^  kamiko^^li  zamýiU,  gblrajice 
vojska  i  tisknouce  jedny  na  druhé,  aby  Udé  se  vespolek  vrašéKUt 
hupiU  a  věeHjak  hubUi,  a  tpráivy  nUédné  aby  nehledali  z  viry 


—  789  — 

KriMtomf^  alé  ahy  tm  jieh  p^řikáíríinleh  a  na  jiehpravleh  doěH  mg^ 
li  o  všech  věcech.  . .  Myšlenka  fiSak ,  která  nejpředniji  zradila  nankn 
Ghetfiokého ,  a  byla  Jeho  Tlaskai  bylo  naprostA  samítátií  práva  k  vál- 
teni)  ba  i  pťiva  k  trestu  smrti  mezi  křesCany. . .  On  proléváni  knre 
IK>kládal  za  kříeh  a  obavnodt  bez  výminky.  .  *  Všecky  bojotniky  na- 
týval  jen  zprósto  nA8Ílbiky«  zabijeée^  vraiedniky  a  roty  bezbožné^  ne« 
vynímaje  z  kletby  «véi  ani  fltavn  rytiřBkého,  poknd  sobe  za  povdáiá 
kladl  vedení  války.  Odv6Uď4i  jest  buhy  přikázáni  svá:  nexábijei^ 
něpóhMdeě^  i/bepoiáiáSy  neuciníi  násilí  bUinlmuf  A  hdyi  jich  ne-- 
<fáoúlál^  neldamoU'4i  mistři  a  hntii  lidu  cmlúueifajice  hřiehy  těko-- 
véf ....  VSiékni  kdož  to  éistli,  rievynímaje  ani  M.  Haea,  pili  prý 
g  vina  kitířvy  veliké,  jimi  jest  zapojU^  vSeeky  národy  Udc  ie  ve 
trénenindch  jejich  bbmdi  vsickni. .  .  .  Oviefn  já  to  ván,  íe  If.  BSus 
sám  od  sebe  i  připravnje  se  k  mníedlnicíví ,  nevyvoétíby  béhňv  ho* 
jovnýchy  kéyby  nemel  ěirbkého  í»eeni  o  tom-  v  dokéořich. . .  •  Ak 
li.  Jakonbek  kďy£  mé  jest  kwfsřoval  pro  moc  ve  svém  pokoji  v  Be^ 
tiéméy  řekl  sem  jemu :  hdyř  ta  moc  pravé  n  vire  stoji  podle  té  tvé 
řeéiy  mám  zprávu  v  cŘfangeUutrn  ke  svým  skuthůmi  k  bojům  a  jir- 
nfm  íikmtenstvímf  Sekl  jest:  nic^  <de  stáři  svati  tak  praví.  A  po 
odjeti  kráhvu  od  Prahy  (1420)  kdy£  mnoto  Udu  zbUo  z  obou 
stran,  vymlotéval  ty  zahijeée  řka:  ját  jim  nemohu  svéiámi  úiniH 
z  těch  zabití ,  nebo  stas  rytířský  byl  by  potupen !  Odkud  to  pije  ten 
mui  veliké  tichosti,  postavy  posvátné?. . .  .  Bylby  se  osupU  na  kaš'- 
dého,  kdoi  by  v  pátek  snědl  jdito  sviním  a  teď  nsmAíe  z  vy^^ 
Utí  krve  élěvécí  svědomí  éimti!  Kdo  jest  jemu  svědomí  odr- 
jalf ....  Táši  se  tebe  (psal  Rokycaaovi)  kt^  to  rytíře  míniůe 
jimi  to  běh  bojovný  přisluéít  Ty-^li  kasatíekéf  (íviháekéj  jéito  na 
hradieh  a  na  tvrzích  vlasy  ramena  odívají  a  snknioe  krátíce  mají, 
jizŘÁš  podobné  nemohou  zadku  přtkrýtit  Jesť-Užs  jediné  ti  mafí 
bojovati^  coi  pak  ^Snl  v  bojích  méitofáé  a  sedlácif  Pohleite  na  své 
řeéi^  šet  pravě  nejsou;  is  vy  v  éas  boje  naděláte  rytířův  z  koielu- 
h&v,  z  éeveuv,  ze  spúléřwv  i  z  těch  kdo£  můie  poMci  nésti,  a  na 
kázáních  mluvíte  o  kmiateéh  a  rytířích  a  naděláte  jich  ze  vieeh 
Udí,  Neb  ani  král,  ani  knííata,  ani  páni  ani  hubem  panoice  né- 
bojuji  sami,  ale  kaidý  mocí  vypudí  své  sedláky,  z  ěibaUce  tak 
a  k  mordu  připravujíce  Ud  veikeren,  .  .  .Takovým  to  horlením  proti 
právn  a  obyčeji  války  vůbec  délil  se  tedy  Ghelčícký  ne  od  Říma  tc^ko 
a  Prahy  y  ale  také  od  sekty  Táborské  a  Sh^tči,  a  nemel  za  živobytí 
svého  neĚ4í  skrovný  poM- přívržencův  kterým  dáváno  jméno  „bratři 
Cheiei(ftí<**  —  NebeC  zamítaje  vfieoko  zamítád  moei  svétsk.é  připnznjioí, 

47* 


—  740  — 

co  pohanství ,  neronnýSel  se  přisnati  se  i  k  n^jkrajnéjiim  z  naoky  své 
vývodůml  (Palacký  Déjmy  iV.  1.  sir.  41&  a  d.) 

Mni  tak  původnit  a  saoiastatkiý  inyfleiiím  mnsil  se  i  co  spisovatel 
ráxem  a  spůsobem  svým  USiti  od  vrstevníků  a  přefyioval  je  skutečné 
JedDodnchosti  a  řečnickou  tbmét  výmlavnosti  viady  kde  se  mn  o  vyvrfcoeni 
náhlednv  nějakých »  o  překonáni  předsndkův  vkořemlýob  a  nepravtto 
smýšleni  obecného  jednalo, . .  „Jednota  nerosdilná  rozumu  i  srdce  &iila 
jej  výminvna.'*  —  Svědectvi  o  něm  stoji  několik ,  sonv&kých  i  posdjy- 
dich  pro  něho  i  proti  němu  horlicich  z  čehož  sonditi  jest  ie  na  fifnsy 
jeho  patrná  se  viha  kladla.  ^—  Domněni  že  by  GheU&ský  byl  tevoem 
vyfilo  z  nějakého  vtipu  ni  za  jeho  času  koliqídho.  Na  to  ponkassii 
slova  inquisitora  Jindřicha  Jnstitorisa  ve  knize  S.  JRomana  ecde^im 
Defensiofds  oh/peus  v  Olomouci  1601  tiátěna:  St  hac  oecaškne 
úujusdam  libriy  qutm  perfidi  C&pito  nommanty  in  quo  ěandam 
Bamanam  ecděsiam  ew  apoeal.  e.  XVL  meretricem  apoeaUplioam 
nondfuU,  Eet  autem  Copito  in  bohemieo  idem  q%»oá  paradigma 
ete, . . .  qtria  ipee  eoUeciar  libri  eutarim  artis  existena  librum  smtm 
sic  a  9ua  árie  nůmincure  voluU. . ,  .  Též  Joachím  Gamerarins,  (vlastně 
Liebhard)  jeden  z  nefzaslonžílejiich  filologa  a  vibec  spisovatelů  XVL 
století  v  knize  své  Historia  de  firatrum  orthodoxomm  eoelesiis  in  Bo- 
hemia ,  Moravia  et  Polonia  zmíniv  se  pochvalně  o  Gheiéi(^éra ,  a  av4- 
děje  i  dobré  svědectvi  Rokycanovo  o  něm  praví  posléze :  Fi$U  eutar 
vnde  ob  etdversetríie  doktor  kopptarum  appellabatur.  . .  Ve  spisech 
a  Hstech  Českých  bratří. často  se  :^mfnka  činí  o  Cheldickéra,  a  vůbec 
sonditi  jest  ie  spisy  jeho  se  mnoho  Čítaly  a  v  úvahy  braly  v  tehdejiidi 
Čechách  a  že  podstatná  jeho  mínění  s  nanánim  se  potkávala  u  všech 
svobodného  myšlení  schopných  a  v  předsodcích  nentennlých.  —  Mamě 
se  v  tehdejší  literatnře  evropské  ohlíiíme  po  muii  jeni  by  Chelčiekého 
byl  myšlénkami  a  svobodným  názorem  do  poměra  společenských  dostihl. 
Osvěta  si  zbnzením  klassicismu  novou  proklestila  cesta  do  života 
a  z  novech  zřídel  nové  se  připravovaly  proudy*  ifěřítko  ronima  se 
klásti  počalo  na  dogmy,  víra  pod vržo vána  byla  tu  a  tam  ui  kritioe 
myslitelů ;  počaly  se  rozeznávati  pravdy  věčné ,  čili  zjevené  od  vzneše- 
ní a  nařízeni  lidských.  K  tomu  uváděla  pokročilá  věda.  Skoiastika  se 
blížila  k  ůpadu  j  rozHoujíc  se  sama  v  sobě.  Povaha  j^í  se  značovala 
posud  snahou  o  jakési  uprostředění  mezí  věděním  a  věřením.  Stála! 
pak  skoiastika  v  službě  viry,  vykládajíc  ji  a  vydáviýíc  své  výklady  za 
důvody.  Tyto  důvody  jcgí  brzo  nestačily.  Vyhledáváním  nových  po- 
stoupila o  některý  krok  bliie  k  uváženi  pravd  jí  předkládaných ,  po- 
kročila k  ptímému  rozumování,  čím  více  se  rozumování  osamostatnělo, 
tím  více  se  uchylovalo  od  prvotních  myšlének  z  nichi  vycházelo  a  k  do- 


—  T41  — 

cela  novým  a  jiným  vedlo  resnkatům  neS-H  kti  zaměřeným.  Přestalo 
odůvodňovati  to  co  sa  pravdn  mívalo  a  začalo  vyhledávati  pravda  z  dů- 
vodu. NedoSH  ale  k  důležitým  praktickým  resaltatům,  leda  že  védu 
na  dŮBtojnéjši  nvádéli  dráhu  a  ji  osamostatňovali.  Uznali  za  pravdn  čemu 
vira  uéita  a  též  i  to  co  rozum  vyvodil  tvrdíce  že  totéž  co  na  stano- 
visku dogmy  pravdou  jest  může  se  stanovistka  domyslu  pozorováno 
nepravdou  býti,  jelikož,  jak  už  ka^nal  de  Cusa  tvrdil:  Praecisio 
veritatis  inattinffibilis  est,  t.  j.  že  absolutní  pravdu  člověk  nedostihne. 
Jinak  skolastika  pozbývala  důvěry  už  i  tím  že  praví  učencové  již  do 
Aristotela  a  Platona  a  j.  bezprostředně  nahlíželi  a  odkrývati  počati  ja- 
lovost  dialektiky  její.  Nebylo  však  potřebí  proti  nt  přímo  vystupovati. 
Zájmy  jež  klassidsmus  na  dějiltě  povolal  stačily  k  jejímu  odstranění. 
Zpory  mezi  Platonismem  a  Aristotelismem  naplňovaly  hlavy  myslitelův; 
staré  stavby  klesaly,  nové  síly  pracovní  bouraly  a  odstraňovaly  rum 
8  horlivosti  mladistvou.  Mnoho  novech  cest  pokroku  a  osvětě  se  ra- 
zilo —  vedK  starých ,  ale  nikdo  se  neodvážil  opustiti  směry  zvyken;i 
a  písmem  posvěcené,  nikdo  nenastoupil  dráhu  jež  by  k  jiným  vedla 
koncům.  Tuto  záshihu  si  vydobila  teprv  reformaci  jež  v  Óechách  vznikla 
a  důsledně  postupovala  cestou  opravovatelskou  neustanouc  a  nepřestá- 
vajíc na  zvrácení  některých  části  ale  bažíc  po  úpravě  celého  života 
vnitřního  i  vnějšího.  Boj  proti  skolastice  byl  první*  zjevnou  známkou 
její;  sledila  pak  snaha  o  národní  neodvislost,  o  emancipací  státaod  hier- 
archie, občanstva  od  aristokracie.  Myshcí  duch  se  hlásil  o  své  právo, 
obce  o  autonomii ,  národ  se  odpoutával  od  autority  jež  se  nezakládala 
na  záshhy  o  svobodu  jeho.  Všecky  tyto  snahy  pokud  v  literatuře  se 
arodily  nemohly  jiný  obraz  poskytovati  než-K  jakýž  hemžící  se 
živly  na  mnoze  co  nevyvinuté  ještě  prvky  v  zápasu  mezi  sebou  poskyt- 
nouti mohou.  BylaC  to  v  některém  ohledu  vojna  všech  proti  všem. 
Nové  myšlénky,  nejsouce  ještě  vytříbené  kritikou  odvážiivými  vpády 
do  starého  haraburdí  s  mladistvým  se  uvrhly  ohněm,  rozmetávaly  je 
a  ztroskotávaly  nepomyslíce  na  novou  stavbu ,  či  vlastně  nesoustředivše 
se  v  myšlénce  jedné  a  nespojivše  se  ku  zbudování  nového  ji  chrámu, 
y  tom  zajisté  byli  cechové  první  a  nesmírnou  zásluhu  o  osvětu  si  vy- 
dobyti že  světu  předložili  jsou  návrhy  k  opravám  jež  ale  svět  nepo- 
chopil, snad  proto  že  opravy  tyto  tam  kde  společnosti  samé  se  týkaly 
nebyly  dosti  jasně  formovány.  Na  opravách  v  církvi  jež  navrhl  Hus, 
a  na  kalichu  přestati  nemohl  konečně  probuzený  myslící  duch.  Jak  milé 
se  zahloubal  do  účelů  za  kterýmiž  prvni  církev  a  počáteční  křesCanfiké 
spolky  se  zbudovaly  zachtělo  se  mu  směru  těchto,  jež  ovšem  čelily  na 
převrat  společenských  řádů  tehdejších.  Neznáme  spisy  mistra  Protivy, 
nevíme  které  články  od  kterého  z  kněží  táborských  pocházely,  ale  víme 


-  7^.- 

Že  rozUčných  bylo  výkladů  a  n&vrhá  z  nichž  by  $e  bylo  dHve  vymýiili 
mnsilo  co  na  odpor  stálo  druhým  a  v  jedno  slýti  co  k  eobé  se  hodUo« 
Ani  minulost  ani  přítomnost  nepodávala  takový  systám  v  némi  by  se 
byly  zjednotiti  mohly  rozličné  strany  co  socialm,  náboženské  nebo  filo- 
sofické problémy  v  jedné  logické  soostavé*  Mnsilt  přyítí  dncb  jenž  pro- 
niknuv je  všecky  9Íloa  ostrohledu  svého  rozumem  je  slončil  a  ocelil 
a  domyslem  svým  dovršil.    Takový   duch  zajisté  byl  Ghelčický,    a 
věru,  kdyby  byl  latinou  psal,  v  celé  nčevé  Évřopé  by  byl   {ttobadil 
meh  nový  a  nové  směry  v  evropské  literatuře  vyvolal.  Takž  ale  o  spi- 
sech jeho  toliko  nejbližší  mu  kruhy  zvédély  na  něž  ae  i  působení  jeho 
obmezilo»    Ale  duch  duchem  se  probouzí  a  protož  okolo  Ghetčiokého 
a  brzo  po.  něm  se  objevili  mužové  jižto  za  podobným  smdrem  podobné 
práce  podnikli.    -  Že  C3iel6ický  měl  také  protivníků  a  odpůrcův,  kdpž 
by  na  tom  pochybovati  mohl?  Literami  jeho  repliky  dosti  živě  za  to 
nduvi  a  neméně  zmínky  v  rozličných  spisech  o  tom  čiuěné.    N^přísnéjší 
kritiku  na  spisy  Gbelčického  uveřejnil  Jesuita  Vádav  Sturem  v  kniie 
Srovnám    viry*'    atd.    r.   L582  vydané*    Píše  o  Chelčickém  takto: 
nP  tom  Petru  Chelčickém  já  sem  nemnoho  slýphal  a  skoro  níkdá, 
a  protož  jsem  toho  velmi .  žádostiv  byl  věděti  jaký  to  člověk  byl  a  co 
jest  dobrého  měl  že  ho  tak  velmi  bratří  i^aši  chválí,     i  staral  sem  ae 
o  to  y  abych  nějaké  jeho  knihy  míti  mohl  a  je  přečísti »  a  v  tom  přišla 
mi  do  rukou  jedna  kniha. ...    Sít  viry,  dosti  veliká  a  obšírná. .... 
S  chtivostí  sem  tu  knihu  čísti  počal*  naděje  se  že  v  ni  něco.  dobrého 
najdu,  ale  • . . .  ta  kniha  tak  velikým  rouháním  proti  bohu  i  svatým 
jeho  naplněna  jest  takovým  hanobením  osobnosti  světské  i  dachovoíy 
tak  hroznými  a  velkými  bludy i  že  sem  se. toho  i  sám  uleknouti  miisilf 
obzvláště  pak  ta  kniha  proti  vrď^nosti  světské  i  duchovní  a  pioti  právu 
městskou,  císařskému  1  též  duchovnímu  sepsána  jest,  kteréžto  knihy 
a  učení,  kdyby  lidé  následovati  měli,  tedy  žádné  městp,  žádná  obecy 
žádné  království,  žádné  císařství,  žádné  panstvo ,  žádpí  stavové ^  žádná 
práva  a  řízení  zemská  by  státi  nemohly,  ale  všecky  ty  věci  musely  by 
zahynouti  a  vykořeněny  býti.  Gož  všecko  netoliko  jest  proti  písmu  sv. 
•  ale  i  také  proti  rozumu  a  zákonu  přirozenému,  a  však  toho  tak  blvd" 
ného  a  jako  duchem  dáblovým  člověka  naplněného  bratří  diváliti  aměji 
a  tím  se  chlubí,  že  jsou  od  něho  z  bludu  vyvedeni  a  o^vígení.'^  — 

Z  těchto  slov  obmezeného  Jesuity  vysvítá  že  spisy  Chelčického 
ještě  po  stu  let  oblíbeným  byly  čtením  v  Čeobách^  ovšem  v  krusícb 
výhradních  ač  po  hříchu  se  jich  věda  česká  neochopiia  aby  na  základě 
jejich  dále  stavěla.  ^  Jest-liže  Sít  viry  jesi  při^á  kritika  na  spo- 
lečendiý  řád  položena,  vycházející  ze  zásad  čistolidskýoh  jež  první 
církev  Kristova  uznával,  jest  kritika  Šturmova  o  Chelčickém  založena 


-  74S  - 

nráfieué  tímto  láaady  a  lim  tedy  už  v  lárodla  jalová. .  ŠtuiřMi 
ti  še  bv  ^mutifli  se  učeni  Chelďokébo  slojiei'  pomély  politieki 
»  Booialiii  ifthyuDsti  aiaeily.  To(  ov&em  jifité»  ale  Gbelčtcký  na  jiné  ne* 
8Biiřo¥al  než-fi  aby  cahynuly.  Nedokázal  tedy  Starém  timto  fAnadnim 
vy  vakem  ničeko  prolí  CŠidiickimu*    Dá)e  pak.  uvádí  StMorem  sedmero 
bbMv  jež  aíC  viry  obsahuje,  jejiobž - tvedeoím  ttUiledy  Chelóického 
apiie  oevétbije  oež-li  vyvraouja.  Blud;  pak  vyvo«yfi  náaMividntf  slovy: 
9iNe^rvé  vjíiládá  Petr  z  Chelčic  jakA  jest  to  eie  viry  a  pravi,  že  ta 
lít  viry  jeet  eiC  Petrova,  jenž  jest  slovo  Kristovo,  neb  sákoa  jeko»  oeb 
vira. Kristova  aakžena  jest  na  sloviob  jeho,  kteroužto  šiti  má  ďovék 
vytažen  býti  a  moře  hlubokého  tohoto  světa  a  z  jeho  nepravosti.  A  tak 
prý  vželiké  pismo  od  boha  vydané,  z  néhož  rozamn&  mohou  lidé  na* 
učeni  býti  y  ét  viry  alove.  Protož  to  sv.  písoM^  podobná  jako  sit  téiewá, 
plete  se  a  vize  jeden  ueUk  k  dndftému*  až  veUká  a  eelá  sit  bude*  Tak- 
též pravda  pisma  sv.  jedbui  druhé  se  pridrži ,  až  tah  viecka  spolu  ob* 
sáhnou  množstvi  véricieh.  Tuto  ježte  ne  zle  mluvi/'  —  pravi  Šturem, 
^ \,ač  to  jest  hned  proti  bratřím  naším,  kdež  ev.  Petra  za  M^vyážiho 
biskupa  pouává,  že  jemu  síti  ta  slova  bozi  porufona  jsea;  a  ty  prý 
aíté  nejprve  jsou  Kristovy  a  potom  Petrovy ,  jako  i  to  když  fike ,  že 
by  eké  oelé  byly  za  tri  sta  let  a  tehdáž  pr/  církev  bozi  dobře  stála^ 
vice  než  tři  sta  let  po  stoupeni  páně,  toliko  spravc^ice  se  čtttíím  sva^ 
tým  9  pfospěvaohu  v  duchovních  dobrých  véoech ;  nebo  pro  viru  trpéchn 
viickni  nejvyftži  biakupové,  kten  jsou  ad  Petra  až  do  Sylvestra,  jichž 
to  jest  bylo  v  Bimě  36  v  počtu  na  miste  sv.  Petira,  jedni  po  druhých 
až  do  nadáni  Sylvestra ,  trpice  mnčedbictvi  od  knižat  římských  a  t. 
Dnihé  piíe*^  —  pravi  Šturem  o  Ghelčickém  dále  —  yjte  ta  siC  Petrova 
aa  času  sv.  Sylvestra  a  Konsiímtina  Velikého ,  prvního  císaře  křesCan* 
ského,  Mjprvá  roztržena  jest,  —  neb  tehdáž  prý  Sylvester  odstoupil 
od  zákona  Kristova  proto  y  že  jest  mu  se  stýskalo  v  lesích  a  horách 
se  krýti;  a  tdidáft  prý  sít  Kristova  roztrhla  se,  když  ty  dva  vebyby 
hioana  do  ni  veált:    to  jest  knéz  n^jvyšái  s  panováním  a  s  úřady 
a  8  mocí  pohanskou  a  ti  dva  velrybí  hrozná  prý  tak  jsou  tu  aic  ze* 
drali,  že  jest  ji  málo  v  oelosti  ostalo.  Dále  piie  toho  dokládaje,  že  od 
tfieh  dvou  velÍ7bo  narodilo  se  lot  dibakkých  vehni  mnoho,  jako  jsoa 
roty  škodní  kolealriié,  pak  roty  fiueářské,  potom  mnohé  tváří  erbové 
a  potom  roty  a  iibalslvi  méelská  a  s  téni  prý  totami  vŠel  jest  všechen 
svět  v  sít  víry  Petrovi  se  všin  ilosynstvem,  cež  jeho  mnž  ten  svit 
míti  v  sobi.    A  to  jest  blud  první.  —  Blud  druhý  —  píše  Starém  •** 
jest  taito,  když  . . .  píše  že  podle  pisma  sv.  lid  křesCanský  nemůže 
žádné  své  vrdinosti  světské  míti,  to  jest,  že  žádný  kresCaln  nemůže 
bytí  rychtářem,  ani  konšelem,  ani  purkmistrem,  ani  soudieim,  ani  ou* 


-744- 

iadnikeiD,  ani  kttfletam,  mí  králem,  aaiofsafen.    A  piotoi  tíkovi 
onřady  správy  pohanské  nazývá^  řka,  ^  křesfaitti  neittol^  viry  Kri-* 
sloivy  následovati  podlá  tá  správy  pohabské  a  méslská  na  rsthásfeh 
pod  ialobami  fttéjiee  a  tak  nemohou  Krista  ouitestni  býti,  ani  spaseiri 
věénáho  dosáhnouti,  v  tom  umirajice,  poněvadž  jim  to  odpvltžno  není, 
aby  své  rj^htáře  méli,  kteří  by  jě  nutiti  mohli  k  sondu  státi.  A  potem 
píle  Ch.  že  Eonstantín  pohaiiéliviry,  když  ty  ouřady  na  křesftmy  vložil. 
A  málo  před  tím . .  .=  vehni  nevážně  o  cisaK  a  vši  vrchnosti  mlsví  a 
ptí»  takto:   I>ruhý  velryb,  jeni  ee  jest  uvalil  v  sU  víry  a  udral 
ji  přílié  jest  císař  s  panováním  pohanským,  a  on  jest  kořenem  po^ 
hanství,  Vs  néi  se  obrátilo    křesfanstvi.    Item:   Tu  též  přirovnává 
dsaře  k  lotrám  a  k  Ruffianům,   kteří  čelednost  s  pannami  poctivými 
přijali  a  moc  nad  uhni  obdrželi,  aby  nad  nimi  vládK.    A  v  listo  28. 
takové  ouřady  nazývá  Šibalskými  rotami  a  praví,  že  takové  roty  ne* 
mohoQ  poc^ki  pod  sákon  bozi,  neboC  prý  všecken  lid  křesCandLý  srovnán 
ma  býti  v  dobrotě  a  ^  víře  a  milosti,  bez  osobení  těch  Kviážtností, 
totiž  panství  a  ohradu,   aby  tak  rovností  přistoupil  jeden  k  dmhéma 
a  miloval  jeden  drahého  jako  sama  sebe.  —  ,,Blud  třetí,*^  prav(  Stnremy 
,)jest  tento,  že  asamítá  všecka  ta  práva  zemská  i  mfctská  i  také  práva 
duchovní ....  kdež  praví,  že  ty  dva  zákony,  totiž  městský  a  papeživ 
jsou  nejikodKvéjií  kn  ponížení  a  nmittvem' viry  a  zákona  botího.  Blud 
prý  čtvrtý  z  toho  třetího  pochází  když  Gh.  Obšírně  piše,  že  křesCané 
podlé  piáva  světského  a  císi^kého  nemaji  se  o  statky  soadki,  by  se 
^m  pak  i  křivda  dala,  ani  se  atíkaiti  k  císaři  aby  jidi  ochránil,  neb 
jest  to  prý  naději  v  člověka  klásti  a  boha  opostiti  a  skrze  moc  se 
mstíti,  ale  že  mají  křivda  trpěti.    A  protož  souditi  se  o  statky  podlé 
práva  jest  odstoupiti  od  boha  a  od  zákona- jeho  a  zvoliti  sobě  dziho 
boha,  císaře  a  jeho  zákony.  -—  A  z  toho  též  prý  pochází  Und  pátý, 
velmi  škodný  všem  Hdem,  když  to  podlé  své  Mudné  hlavy  psáti  smi, 
že  zlí  a  nešlechetní  lidé,  jako  zloději,  loupežmci  a  mordéři  a  jini  zlo- 
činci podlé  qprávy  Kristovy  nemají  po  svém  provinění  puaeni  býti,  ani 
jioáde  trestáni  a  pokutováni,  než  skrze  dobrotivost  bratnkou  je  snár 
sejíce,  aby  opraveni  byli  a  nechtěli4i  se  opraviti,  aby  se  jich  varovali 
a  vystřihali.    A  protož  prý  takové  lotry  mordovati  a  ismrcovati  jest 
proti  zákonu  Páné  činiti,  a  jest  skutek  nemilostivých  lidi  tohoto  světa, 
jižto  želejí  bezpráví  a  škod  tělesných,  jsouce  hotovi  mnohé  umrtviti 
pro  ně:  protož  prý  to  umrtvení  lidí  jest  věcí  světských  lidí,  kteřížto 
svět  olHnýŠlejí ,  svět  milují,  světa  želejí  a  té  křivdy  která  se  jim  na 
něm  děje  a  tí  Krista  nemohou  účastni  býti,  poněvadž  správy  světdcé 

a  pohanské  následují Blud  áesiý,  ^  praví  áturem  ^  hraný 

jest,  když  učí,  že  lid  křesCaaský  není  povinen  plat&v  ani  árokův  pia- 


—  745  - 

títi  ani  daníf  ani  kapitálů  ani  oel^  aoi  žádných  robot  dělati ....  vy- 
vrženo jest  právo  královo  se  vftemi  Sacnfiky,  a  robotami^  s  desátky  ze 
vieeh  statků  svých  s  podrobenim  bratra  svého  . .  .  Blud  eědmý  jest 
tento  9  když  zamítá  Petr  Ghelčický  věecky  stavy  i  vSeiikoa  urozenost, 
a  {Hraví  že  json  roty  ftíbalské;  víře  křesfaaské  odporné,  kteréž  .... 
táhnoa  víra  po  sobe,  aby  jich  Seredstvi  některak  oofaránila,  jako  odév 
poctivý  život  málemocných  chrání.  A  též  i  to  dostavuje,  že  do^ 
bývání  erbů  jest  zámysl  nepravý,  od  pohanů  nalezený  a  divné 
se  těm  eii)ům  posmívá,  řka,  že  nékteří  knpojí  sobe  za  erb  ke  své 
cti  bránn,  někteří  vdže,  ndktd^  řebnk,  n<^eří  psi  hlavu  neb  půl  koně 
aneb  svinské  jelito  aneb  k  tomu  podobného,  a  v  těch  erbích,  prý  stoji 
dobrota  a  důstojenství  vládícífab  ...  A  potom  píSe,  že  pokolení  erbovní 
dvakráte  se  rodí  v  hřížích.  Nejprve  z  Adama.  Druhé  rození  vládiď 
z  hřícha  jest,  když  již  urození  nalezeno  jest  od  pohanů  a  že  oni  svou 
dobrotu  na  erbfdi  zakládají.  A  protož  prý  vláďictví  jest  druhá  mát 
hříchů^  neb  na  ní  porodí  vSecky  véci  v  hřích,  když  má  v  ní  základ 
hřích  mnohého  bludu  na  erbích  založeného,  „ó  téch  rotách,  ježto 
jsou  tělo  Antikristovo,  —  praví  Ghelěický  —  zvláště  o  těch  erby  zko« 
nmovaných,  řekl  jsem,  že  mnohé  jsou  a  velmi  odporné  Kristu  Ježífii, 
majíce  dech  Antikristův  v  sObé.  Také  ta  městská  šibalstva,  ta  jsou 
pak  stolioe  Antikristova  aby  mezi  nimi  nejsvobodnější  sv^j  dech  vy« 
lévíA,  protož  jest  Antikrist  silné  město,  hrady,  tvrze  a  kláštery  osadil 
svým  duchem,  protivným  duohu  p.  Ježíše,  jeho  životu  a  zákonu  atd. 

Zmínili  jsme  se  již  že  kruh  zvUištníoh  přívrženců  CSieléického  se 
spůsobil  pod  jménem  bratři  Gheléiokých.  Jmenuje  se  několik  míst 
v  nichž  se  přívržencové  CheKického  spolčili.  Bylo  však  podobných 
spolků  vefani  mnoho  po  cechách,  a  známo  jest,  že  už  druhdy  TáboK 
se  rozpadávali  v  rozKéné  sekty.  Z  bývalých  valných  stran  se  způ* 
sobiK  později  nové  menší,  o  nichž  nám  zde  jen  tak  dalece  jest  se  zmí* 
niti  pokud  i  v  dějinách  pisemnictví  jakéhos  místa  sobě  získaly.  JevíC 
se  v  sektarských  a  vůbec  bohoslovných  spisech  této  doby  nejjasněji 
jak  rozervaný  byl  tehdejší  stav  církve  v  Čechách  a  jest  jich  množství 
dosti  veKké.  Nejen  že  boje  theologův  po  ukončeni  válek  husitských 
nepřestaly  ale  rozvinuly  se  a  pučely  téměř  ještě  bujněji  na  svém  poU. 
Ale  i  mimo  dogmatiku  a  polemiku  vydávala  bohoslovecká  literatura 
dosti  hojných  plodův. 

Čteni  spisů  biUických  v  této  době  všeobecnou  se  stalo  potřebou. 
Nejen  theologové  ale  i  světšti  Kdé  se  obírali  opisováním  biUí  a  páni 
si  je  hojně  opisovati  dávali.  Takž  Filip  z  Paděřova  obhájce  táborského 
hradu  Ostromeée  v  Čechách  si  1.  1435  psáti  dal  bibK  skrze  Jana 
z  Prahy  jakž  na  konci  nového  zákona  poznamenáno:   Ttito  bibli  sJah- 


-  746  >- 

nána  jest  0  pomocí  pána  boha  a  k  roaňiřeni  jeho  9vatSho  zái 
z  rozkázaní  a  nákladem  slovutného  a  opaJbtnéluo  muie,  pa»a  FUipa 
z  Podeřova  skrze  ruce  Jana  z  Frahyi  AMaps  řecenélio  atdL    Jest 
krásné  aa  pargaméně  psaná.  Poxději  bibU  tato  se  dostala  do  nikoa  p. 
Karla  z  Žerotina  pak  p*  ryt.  Straky  odkud  též  Strakovská  zváaa.  — 
Bible  pražská  pochází  as  z  let  1435-1450^  MikuloTská  <144a-14Ď0), 
Dlouhoveská  jež  končí:  A  tak  konec  léta  od  narození  syna  božího 
tisícího  étyrstého  sedmdesátého  pátého  skrze  Václcma  na  Medyláné 
v  Novém  m4stě  pražském  atd.    Bible  NoToméstkii   na  pei^gamáné 
8  krásnými  dílem  ozlacenými  díkm  barvenými  iniciály  a  kakd4  kapi- 
tole. Nový  zákon .  jest  pozdéji  psán  a  na  konci  lze  čísti ;  Skonaly  sou 
se  knihy  písma  svatého  kteréžto  knihy  slovu  biblí  anno  Dd  láátí 
v  sobotu  před  hromnicemi,  . .    Bible  tato  se  chová  v  klášteře  Cister- 
oiáků  v  Novém  mésté  za  Vídni.    —    Známe  pak  z  polovioe  XV.  sto- 
letí  ješté    bibli    Strahovskou  ^    Kladrubskou ,,    Poděbradskou »    Šaf- 
haqskotti     Pemáteinskou,     Lobkovickou  i  jiné  psané f    což    zigisté 
důkazem    ía  opisování    a   překládáni  .sv«    písma   Cechové    tehdejáí 
velikou  píli.  věnovaU.    Balbín  a  LapáC  tvrdí  že  slovutný  Frokop  z  Bab- 
áteina.  ^áoi  vlastni  rukou  přepsal  celou  bibli  velmi  krásné  —  bez  po* 
ohyby  latinskou »  nebot  i  latinské  se  u  nás  pibié  opisovaly.    —    Jak 
mile  pak  uméní  knihtiskařské  .vynalezeno  bylo  přitiuúli  se  čechavé 
o  vydáni  biblí  tištěných.    L.  1488  tišténa  byla  biUe  v  Starém  aésiě 
pnížském   prací   Jana   Pytlíka  >    Severina   Kwnářf^  Jana   od   Čápu 
a  Matěje  od  bílého  lva.    V  předmluvě  k  Žaltán  vyznává  vydavatel^ 
že  jest  latinského  přeloženi  Jeronýmova  z  li^brejského  užsl,  ktaréi  od 
vulgati  se  lítí.    Při  konci  ^vení  sv.  Jana  toto  se  nalézá  pozaamenáni : 
Prací  této  a  dílu  knih  těchto  zákona  boiího  konec  ucim^  je^t  siastné 
v  slavném  Mésté  Starém  Praiském,  kteroužto  praei  slovmtní  muii 
a  mésůzné  pan  Jan  Pytlík  a  pan  Severýn  Kramář  toho  léta  Kon- 
šele^ a  pan  Jan  od  Óápú  a  pan  Matěj  od  Bílého  lva  prohledajice 
napřed  ke  cti  a  chvále  bosí  a  k  dobrému  a  pocestnému  koruny 
slavné  zemé  české,  a  ku  prospěchu  véfných  Čechův  i  MoroMumv 
snaíení  před  se  vzavše,  při  ní  náklady    znamenité   éiniU   jsou^ 
a  muiúv   učených,    mistrův  pražských   a  jiných  v  z<Heoné  búiím 
rozumných  v  tom  ttzívajíce  pomoci  pri  výkladech  sluiných  a  pra- 
vých, tak  az  k  konci  tuz  práci  přivedli,    A  to  léta  atd.    —    liéta 
1489  vytištěna  byla  bibli  česká  na  Horách  Kutnách  skrze  Martina  z  Tiš- 
nova^ bez  nápisu,  a  ani  svrchu  počet  stran  se  nenachází.    První  Utery 
při  začínání  kapitol  jsou  malé.    Z  předa  stqjí  psaní  a  předmluva  sv. 
Jeronýma ,  na  listu  šeslém  se  začíná  text    Při  konci  zjevení  sv.  Jana 
na  zvláštním  listu  jest  tištěno ;  Skonává  se  bible  jenž  jest  záhon  boií 


—  Ter- 
nový i  9Uirý  lUerami  vytUUnými  na  Haráoh  Kntnách  alft/vných^ 
akrze  nme  Martina  z  Tišnova  Uta  atd. . .  •  Za  •  éaau  králonani 
nefýaanfjíiho  hní£eée  a  pana  Vladislava  krále  atd.  JiJlož  ona  Pražská 
a  prm  tídl&ka  bible  takž  i  tato  drubá  velmi  JBoa  vzácné  a  bylo  už 
v  iestuáetéoi  a  sedmnáctim  etoleti  jea  lualo  ex«aq>lářQ  těebto  obou 
bibli  jelikož  ani  Veleslavin .  ani  Komenský  je  neznal  sice  by  je  byli 
oaea  v  předmluvě  k  ^ké  bibli  1613|  a  tento  v  historii  českýdt  bm- 
třH  nvedti.  —  Léta  1506  vytižténa  byla  třetí  bible  česki  v  Benátkách, 
vlažakých  skuse  Petra  Lichtenžteina.  Kiátká  piedndava  praví;  Vzail 
jsou  na  se  tuto  práci  opatrní  muii  Jan  HlavsOy  Václav  Sova^  Btin- 
rian  Lazar,  Starého  másta  pražského  mééCané;  svých  veWeýoh  nď* 
kladuv  pri  <«m  ndUovali  věrných  lidí  a  osvícených  v  tom  uásle-' 
chĚfice.tiá.  Bibli  tato  obsahuje  670  Uštů  a  109  obirázku,  a  byla  zá- 
kladem všech  potomnich  vydáni  jak  katolických  tak  i  protestantských  a 
bratrských*  Doslov  pravi:  Biblí,  jenž  jest  starý  a  nový  zákon  v  nová 
česky'  v  slavném  a  znan^nitén  mésté  Benátkách  v  zev^i  vlaské 
skrze,  opatrného  muže  pana  Petra  Liec?Uenstein příjmím  z  Kolína  na, 
Rajné^  jakaí  jest  pak  ted  dole  sám  se  podepsal,  obyčejem  s^m 
kterýs  při  jiných  knihách  svého  díla  zachovává,  pilné  tUténa,  JPfj 
kterémžto  také  tisknuti  a  neb  díle,  zprávci  a  neb  korrektorové  byli 
jsou:  Jan  příjmím  Jindřišský  ze  Zátce  a  Tomáš  příjmím  Molelq 

z  Bradce  nad  Jjobem  atd —  Pouze  Nového,  záíkoaa  uch^-: 

valo  se  dosti  rukopisů,  z  této  doby,  jako  k.  př.  Nový  zákon  Tct 
tovský,  pak  Svehlúv,  psán  I^etrem  Švehlou  z  Honněvsi,  Lňipácuv, 
Mavtinem  Lapačem  opravený,  Žerotinský,  od  1.  1481  a  jiné 
vice.  —  Z  tíátěnýoh  uvádí  se:  Nový  zákon  Plzeňský,  vydán  r. 
1475  a  po  druhé  M81.  —  Pražský  od  r.  1498.  Boleslavský  od 
r.  1518^  v  némž  zajímavá  se  nalézá  předmluva  vydavatelova  kdež 
udává  že  zákon  tento  nový  znovu  se  tiskl  za  příčinou  špatné  povahy 
českých  výkladů  písma  sv.  zvláště  pr^  v  epištolách  Pavlových  v  praž* 
ském  a  kutnpbojDském  vydáQÍ«  že  v  ni^h  slova  pokládána  jsou  kteráž 
i  iMinským  textem  a  se  starými  českými  rukou  psanými  výklady  sa 
nesrovnávají*  ,»A^o  jeden  v  svatem  písmé  učený  doktor  divě  se 
tomu  velikému  zmínění  v  imprimování  pražském  u  horském^  nemohl 
seznati  odjcud  by  ta  smélost  původem  posla  a  skrz  koho  tak  znor- 
m^mtá  a  škodlivá  proměna  způsobena,  tak  aby  místo  slov  božích 
na  některých  místech  lidská  pokládána  hýla  a  místo  rozumu  víry 
a  'Smyslu  ducha  svatéhoy  lidský,  odporný  někde  postaven  byl,  tak 
aby  lidé  étauce  za  boží  přijímali,  ae  některým  ten  výklad  zdá  se 
rozpméjíí  býti,  a  tudy  aby  víra  i  pravda  přenesena  byla  v  cizo^ 
ložství  atd.  . . .  Končí  pak  kniha:  Skonám  zákona  božího  nového 


—  748  — 
, . .  ť  Boleslavi  mladém  nad  Jizerou^  Mthdái  KloŘéáian.  Jiný  noyý 
zákon  vytištěn  jest  Y  Boleslavi  1. 1525  u  Jiřika  Štyfsy.  Opravené  to 
vydáni  jednoty  bratrské.  V  předmluvě  vydavatel  leoooa,  ivlá&lé  pak 
nářek  na  směloat  českých  vykladačů  z  Klaodianovy  předmliivy  pnpo* 
minaje  jistí  že  se  latinského  obecného  výklada  přidrží  a  sméloati  píe- 
dtílých  vykladačů  vy vanye  atd.  DoííIov  praví  že  vytiiténa  jest  knilia 
v  Mladém  Boleslavi  na  Hoře  KarmelL  Takovýchto  pojmenováni  nži* 
vaK  Čefití  bratří  více  a  jako  Mane  Carmeli  znamenalo  Boleslav  Ml*- 
douy  tak  Mens  OliveH  Litomyšle,  M<ms  lUiaruín  Ptústéjov  aj.  v. —  i 
Částí  biblí  se  v  této  době  mnoho  překládalo  a  opisovalo,  nanejvice  i«/- 
tářú  a  poznamenati  jest,  že  překlad  oboo  nejstarších  ůiéténých  iahir 
řův,  totiž  prazekého  od  r.  1487  a  plzeňského  od  r.  1499  na  nové  od 
stariich  rozdílné  přeloženi  ukaznje.  Tentýž,  bez  pochyby  od  Hoskáv 
nebo  Utrakvistův  pofilý  výklad  pozorovati  lze  i  v  lepém  pergamenovém 
žaltáři  z  XV.  století  a  i  v  jiných  desíti  rakopisech  z  XV.  a  XVL 
století.  (Rozbor,  str.  11.)  —  Ano,  i  apokryfické  spisy  nalézaly  obMby 
a  překladatelův,  jako  k.  př.  Knihy  Nikodéma  mistra  iidovsk&o 
v  nichito  popsáfu  jsú  skutkové  umučení  spasitele  atd.  rukop.  od  L 
1442|  pak  Kniha  ToHasova  a  JSzdraěe  proroka  a  mistra  Mdověkéko 
v  ty  časy  vezeni  Bctbyhnského  knihy  rokop.  od  1.  1465  a  j.  v.  — 
Vzhledem  k  uvedenému  prvníma  tíáténého  ŽaUáři  pražskéma  od  L 
1487  podotknouti  dlnžno  že  v  předmluvě  váha  kladena  na  to  že  knSia 
tiskem  vydána:  ^^Jsú  pak  knihy  tyto  ne  perem  psány  ani  obyčejem 
obecné  skrze  písaře  způsobeny  ale  rytými  na  tvrdém  kovté  literemd 
velmi  vtipným  béheni  ucinény  a  vytiskúny  aid.  —  OUiba  v  dtani 
biblí  povzbudila  zajisté  přední  myslitele  k  tomu  aby  ku  pochopeni  zákona 
přispélt  vykládáním  spisů  posvátných,  zvláště  evangeUí.  O  aepsáiii 
takových  výkladů  a  postil  postaráno  tebdáž  dosti  vahiě.  Zevrubným 
probráním  a  uvážením  výkladův  evangelia  by  se  nám  zajímavá  obje- 
vila stanovižtě  na  kteréž  rozliční  vykladatelé  se  postavili  a  z-klerýebi 
vycházeli.  Tré  důležitých  momentů  se  nám  tu  vyskytuje.  Doba  jež 
reformací  českou  přímo  předcházela,  doba  počátku  a  vývinu  refórmací 
pak  doba  jejího  se  vyplnění.  Nelze  nám  tu  činiti  rozdílu  mesi  spi* 
sovateli  světskými  a  mezi  kněžími,  jelikož  viickni  na  theologické  spo- 
léhali #půdě.  Avšak  o  spůsob  jakým  tito  a  oni  písmo  vykládirfi  objewyi 
se  nám  charakteristická  znamení  časův.  Ve  výkladech  doby  r^onMcí 
patrně  v  popředí  vystopuje  ráz  polemický.  Miiič  i  Štítný  kárali  nemrav 
kterýž  vycházel  více  z  nevšímáni  sobě  pravd  božfch  a  z  neporiušeoství 
církvi.  Hus  a  Jakoubek  poukazovali  už  na  nemrav  povstařf  z  ne- 
pravého pochopení  a  vykládáni  písma  dorážejíce  na  církev,  jeho  vy- 
kladatelka.    Neopouštějí  však  půdu  církevního   řádu    vůbec  v  němž 


^  749  — 

toliko  opravy  u^AA  přejí >  Tykl&dajtce  pisroo  písmem.  Totéž  čini  i 
Rokyeaxm  a  výkladu  svém  stavíc  ae  na  pudu  kněze  kazatele  liorli- 
éňio  proti  bezpr&vi  svétakémn,  dotýkaje  se  již  pom&ra  společenských 
ježto  v  zmatek  upadají  pro  neplnění  zákona.  Ale  vidíme  jej  těsně 
přiléhati  k  zásad&m  dogmatiky  strany  pod  obojím  jakoby  se  ob&val 
aby  neupadl  v  pojmnti  písma  roznmem  svobodným ,  na  jakéž  se  od- 
véíili  T&béi4.  Protož  ve  výkladech  svých  jest  stmčnéjží  než  Hus  jehož 
postHla  svěddí  o  pVvním  zápaln  horlivého  reformátora.  V  Hnsově  po^ 
stille  pozomjerae  útoky  na  papežství  a  vůbec  chýlení  se  k  negaci  vstříc 
panigíeúmn  ř&da  církevnímu .  Hos  ve  výkladech  svých  neprovedl  ni- 
jaký pevný  systém  kterým  by.  církev  (ieská  positivní  soustavy  bylado«- 
sáhla.  On  povzbudil  toliko  opoeicí  která  se  pak  dále  vyvinouti  milá. 
Tím  zůstavil  nástupcům  svým  širé  pole  k  dalSímu  postupování  a  bou- 
rání starého  řádu.  Rokycanovi  ale  vysvitala  nutnost  konečného  po- 
sitivného  staooviSté.  Setarval  sice  v  oposicí  Husem  naznačené  ale  kladl 
jí  také  meze.  Tím  se  jeví  postiHa  jeho  vedle  Husovy  na  cestě  k  re- 
akcí, anižby  novou  jakous  mySlénkou  poutala  čtentíe,  a  novou  jakous 
pravdu  v  evangeliích  odkryla.  Jiného  rázu  jest  postilla  Chelčického. 
On  též  jako  předchůdcové  jeho  stojí  nezvratně  na  základech  písma, 
a  sice  výhradně,  s  vymýtěníra  vžeho  co  přesně  písmu  neodpovídá. 
Zavrhl  tedy  výklady  předchůdcnv^  svých  jakožto  nedostatečné  a  ne- 
pravé, neklada  na  slova  písma,  jako  příležitostně  morálku  aniž  se  snažil 
dogmatiku  křestanskou  jimi  poIVReoyati  a  osvětlovati,  nýbrž  objevil 
zásady  t  slovu  božím  diované  a  na  základní  změnu  poměru  společen- 
ských poukazující.  Jemu  nebylo  písmo  sv.  jakýmsi  zákonem  nábo- 
ženským který  obstáti  muže  vedle  zákonů  a  spůsobů  jinakých,  pod- 
porujíc je  a  působení  jejidi  usnadňujíc.  Jemu  bylo  zákonem  božským 
vedle  kteréhož  jiné  lidské  se  udržeti  nemají  jakožto  povstalé  ae  své- 
voU  lidského.  V  ěíH  viry  rozvinuje  Ghelčický  svou  soustavu  kře«- 
sCanskou,  v  postille  podává  arguroenta  k  svému  systému.  Nutnost 
navrácení  se  k  řádu  bratrství  a  lásky  prvotně  společnosti  křesťanské 
ta  odůvodněna  a  vyjasněna  písmraoi  samým  vyvozováním  rozumu  v  něm 
chovaného.  Směr  postílly  své  vytknul  Ghelčický  v  předmluvě  kdežto 
imiví  —  že  ti  kteříž  žádají  bohu  věrni  býti  a  plniti  přikázaní  jeho 
mají  hleděti  dobrých  při(Sn  a  k  tomu  pomocných,  i  že  řeč  učiniti  chce 
o  tom  přikásam'  jeSto  dí  pak  bůh:  Pomni  aby  den  sváteční  nebo  so^ 
botní  nebo  nedětni  světil.  —  „Toho  svěcení  rozum  okazuje  odpočinutí 
od  hři^v  smrtelných'*  -*-  pravý  Ghelfieký  dále  —  „neboC  s  těmi 
žádný  člověk  nemůže  nic  světě  a  dobře  činiti,  ani  v  neděli  ani  v  jiný 
čas.  Druhé  pak  odpočtnuti  v  den  sváteční  jest  prý  upokojeni  ducha 
i  těla  s  bohem  v  dobrých  činech  a  zaneprázdnění,  v  modlitbách  a  v  slovu 


—  760  - 

božím  a  v  toiD;  což  ku  pamatování  dobrodiní  božských  přisrlfiftí.    Protož 
křesfané  T  slyšeni  slova  božího,  v  přemySloviní  a  v  čtení   trvati   auijí 
T  den  nedSlni.    A  poněvadž  jsou  čtení  svi&Sté  položena  na  kaidon 
neděli,  protož  aby  příčina  byla  k  užitečnému  svěcení  myMm  tuto  ror- 
^^my  téóh   ctěni  popsati  tak  jakě  já  jim  po  jiných  mistrídi  mohu 
rosttméK.    A  že  jsou  v  každou  nedéH  i  v  jiné  svátky  ifídití  a  pólo* 
žili  čteni  nejvýboméjSí  zdá  se  po  tom  řádo^  že  jsou  ti  milovali  pána 
Krista  a  jeho  čtení.    Ale  nyní,  fatedíoe  na  duchovní  -  éředniky ,   viděti 
jest  po  skutcích,  že  těmi  řády  slavnými  v  kosteiích  toliko  zakrývají 
svá   Seredství,   svých   ohavných    životuv,  lakomých,  svatokupeckýeh, 
smilných  a  prázdných,  v  roskoSecfa  vychovaných,  kteřížto  v  cfarámfeli 
oslavuji  čtení,  vysokými  hlasy  je  křičíce,  zvoníce,  jemu  kadíce,  žína- 
jíce i  líbajíce  je,  a  t{m  činem  svoa  íež  odívajíce  a  pokrytství,  a  fid  o 
dnáe  i  o  statky  klamajíee  a  v  slepotu  je  uvedíoe,  aby  pro  jidi  slavné 
řády  a  pro  jich  milnou   naději  pravého  a  upHmého  nemohli  pomatí. 
Protož  at  tim  svrchním  hlasitým  velebením  povySirji  čtení  a  oalavnjí 
jím  vfiecky  časy,  však  svým  peským  životem  a  nepřikladným  každéma 
se  rouhají  a  je  potlačuji*    K  tomu,  aby  je  ^vysokými  hlasy  zpívali  a 
jemu  kadili,  přes  rok  jsou  časy  každému  zřídili:  de  čioití  diateéné 
čtení,  tomu  jsou  nižádného  času'  nepoložili,  nebo  jsen  nepřítele  6tem 
v  skutku  jeho  zapírajíce  a  pro  ně  věrné  kaaatele  na  oheň  odsnzo^ 
i  jiné  Hdi  spravedlivé  pro  ně  tisknouoe  a  kaceřnjíce.    Protož  jich  oaii^. 
vování  čtení  jest  peněz  lovení,  zbohaceni  a  roskoáí  těla  shromáidéoí 
nebo  jsou  nepřátelé  kříže  Kristova.    A  to  jich  slavné  povýftováni  pns 
rok  čtení  jsou  znamení  lživá  v  nichž  jest  přiěel  člověk  hřícha  na  za- 
tracení, jenž  se  povyěuje  nade  viSecko,  oo  slově  bah  aby  těmi  znané- 
nimi  svedl  všecky  ty,  kteříž  }Ao  lži  následuji  a  nevěří  pravdé.    A 
tak  ta  Čtení  s  jejich  slevami  jsou  tvář  těch  pokrytonv  « . .  A  že  jest 
lež  a  lest  na  knězích  i  na  lidu,  to  se  ukazuje  z  toho,  že  jeou  opiutiG 
vSecka  přikázaní  boží  a  jsou  zlořečeni  před  bohem,  toliko  ústy  svými 
velebíce  boha,   ale  srdce  jich   daleko  jest  od  něho  .  • .  Protož  bnde-K 
vftle  boží  a  dá  rozum  a  pomoc  svoq  k  tomu,  a  odpustí  konati,  bodi 
něco  psáti  o  těch  čteních,  k  užitku  těch,  kteří  jsou  poznaK  a  nuhiji 
pravdu  ....  atd.*'   ^  Ghelčický  zajisté  v  postiUe  své  některá  lobta 
písma  vehni  oběímě  vykládá  čehož  mu  ováem  vebni  potřebí  ale  dovy 
písma  odůvodnil  své  náhledy  o  pravém   životě    křesfaaském  jakéž  i 
svon  radikální  soustavu   politickou   a  společenskou  vůbe&    Spis  jeho 
tedy   byl  předevžím   tendenční  a  spolu  i  polemický  jakž  toho   směr 
jeho  požadoval,  nebot  nejen  vykládáno  jím  písmo  podle  domyslu  q>i- 
sovatelova  ale  i  spcxr  tu  naznačen  proti  jinakým  vykládáním* 

Že  theologové  čeStí  tehdáž  více  živým  slovem  nežhli  pérem  pů- 


-  7B1  — 

sobili  jest  yěc  dostatečně  známá.  Nelze  by  nám  jinak  bylo  pochopiti 
takovéto  Hrb  ůčastenstvi  národa  na  otázkách  náboženských,  takové 
pro  ně  horlení  a  tolikerá  razná  vyznáni,  o  nichž  nám  literatura  ne* 
ůplné  podává  ftvětlo.  Něktoré  takovéto  řeči  i  kázaní  se  oi^em  i  pí- 
semně zachovaly,  jest  jich  v8ak  méně  než-ti  by  přáti  bylo  kn  osvět* 
lení  spůsobn  jakým  kazatelé  si  iidn  vstříc  počínali.  Jest  želeti  že  se 
nezachovaly  řeči  kaaatelftv  rozličných  sekt.  Ža  to,  ovSem  nepatrněn 
náhradon  nám  json  některá  Lnterova  kázání  do  čeětiny  přeložená. 
Jediná  kázaní  Rokycánova  podávaj(  se  nám  co  vzácnějSí  památka 
z  tohoto  oboru.  —  O  zvláStě  zajímavém  rukopisu  kázaní  z  této  doby 
podána  zpráva  v  časopisu  musea  na  rok  1861.  Rukopis  ten  v  sobě 
chová  Homifie  čili  kázaní  na  dni  svatých.  „Obsah  je  neobyčejný, 
někdy  téměř  humoristický ,  tak  že  neznámý  nám  spisovatel  Čech ,  i  do 
spusobu  zabíhá,  ovSem  že  do  mímějSího  jehožto  si  Němci  Kbují  při 
svém  kazateli  Abraham  a  Santa  dara  aj.  Spisovatel  žil  v  15.  století, 
dle  narážek  po  celém  spise  roztroušených.  Byltě  nějaký  osvícenější 
a  rázně  český  exhortator . .  .  tudiS  knfe  na  straně  utrakvistSv ,  jenŽ 
maje  učenějSí  jakési  posluchačstvo  před  sebou ,  nepřetržené  brzo  látin-^ 
sky  brzo  česky  mluví,  a  to  tak  že  konstrukcí  či  vazba  syntaktická 
z  latiny  ihned  přecMzí  do  češtiny.  Kupříkladu:  Multos  habesy  jsS^ 
tet  majorem  cyram  habentpro  seropMs  qiimn^  pro  sua  animai  Kdys 
tilo  se  roznemnie,  ruée  pro  lékaře ,  ale  ie  duSe  nemocna  ab  annú 
nUril  curat  byt  pak  sobi  déhlové  po  ni  silniei  vydUaJi  do  pekla,  .  . 
AUqui  hominee  liabent  malum  modwm,  quod  optant  moři,  nechaje 
ecit  bene  deue ,  qtmm  te  debet  pojití ,  neecis  si  es  in  gra.eia  vel  non^ 
,imad  by  nobé  pekla  zadaly  eovnitte  deo;  říkejte  raději  takto  y  mi 
deusy  kdy  i  sem  nejbUiit  regno  eelorum,  tunc  temporis  cnpias  me 
ad  ee,  mél^li  bych  se  potom  zmíniti  atd.  (Hanuš  čas.  č.  M.  1861. 
str.  111.) 

Jiného  druhu  náboženských  spisu  zvláště  z  katolické  strany  mnoho 
v  latíně  se  sepsalo  a  jiné  z  latiny  do  češtiny  se  překládaly.  Nábožen- 
aká  rozjímáni  a  spisy  nábožensko-filosoftcké  zdá  se  obzvláště  byly  ob«^ 
M>eny  a  nalézá  se  jich  původních  i  přeložených  do^  mnoho  mezi 
fWvotiBky  českými.  Zvláště  zajímavé  jeví  se  tu  unieum  v  Museum 
chované:  KnlSky  tyto  slovu  Zreadlo:  jeáto  kdo  se  v  né  vzhledá 
spaiHt  v  nich  étyry  věd  Imdouel  a  poslední :  smrt ,  den  soudmý^ 
mŘika  pekelní,  radost  nebeskou.  Knížka  tato  tiskem  vyšta  v  Be- 
nUk&Ai  vlašských,  r.  1606,  péčí  Jindřišského,  jednohoto  z  korrektorův 
UMÍ.  ČÍBtě  původním  spis  tento  není ,  nebot  sám  skladatel  z  počátku 
praví  že  jej  z  rozličných  spisů  sebral.  Pro  názor  světa  který  v  něm 
se  jerí  zaaluhuje  povšimnutí.    K.  př:  Všecko  eoi  se  rodí  mře.  O  smrti. 


—  T«  — 

kterak  jest  hořká  památka  tvá  nespravedlivému  a  pokoj  nu^ieiam 
v  zbo£i  svém^  muli  pokojnému  a  zdravémuX  Avěak  jest  nejvěUn 
moudrost  uataviéné  na  smrt  zpominatij  n  nic  lepšího  v  svéif  není 
nei-li  dobře  umřiiL  Nebo  váedcy  věci  nám  nejisté  jsou,  sosna  to- 
liko smrt  jest  nám  nejjistéjíi  A  sama  smrt  osob  n^jfřijCmd;  nebo 
vHckni  mřeme  a  jako  vody  plyneme ^  kteréito  se  nevracuji;  a  si- 
vot  éhvéci  rychle  pomine ,  jdko  lodi ,  kteráí,  plyne  a  jakoiio  posel 
béíl  a  zahyne^  jakožto  mlha  neb  dým  před  sluncem,  aneb  pára 
z  hrnce  vroucího  rychle  mine  ajakoito  seno  a  kvítí  na  čistém  poli 
od  horka  a  bez  vláky  uvadne  a  zahyne:  tak  i  clovék  brzce  sckází, 
kdys  by  chtél  iiv  býti  nejradéji*  Nic  pod  shmcem  netrvá  bez  po- 
ruSeni.  Jako  koudel  zapálená ,  tak  jest  sláva  sv&ská;  nebo  císař- 
ství i  království  tohoto  svita  vidy  se  rasi ,  všdy  se  méd.  Přiklad 
toho  doma  jest;  neb  české  království  nékdy  mocné  a  slavné  bylo 
jest,  ale  již  roztržené.     Též  i  jiná  království ,  jedno  se  rozmáhá 

a  druhé  se  umenfuje Z  poslednt  tito  věty  Tysvitá  že  sepsána 

byla  knížka  v  cizině  za  časn  kde  Morava  od  cech  byla  odtriemu  -* 
Že  i  na  modlitebni  knížky  tenkráte  se  nezaq[iomÍQalo  toho  důka^  jsoa 
některé  mkopisy  takovýchto  knížek  dílem  pro  katolíky  dílem  pn> 
utrakvisty  sepsaných,  o  nichž  Jangmaon  v  Rozbora  (1840 — 1841)  ob* 
iíměji  pojednal.  —  T^též  na  překládaní  spisův  svatých  Otcfiv  teh- 
dᣠ dosti  péde  se  vynakládalo.  Čtení  podobná  tenkráte  as  zvláité 
byla  oblíbena  nebot  nalézáme  mezi  překladateli  některé  osoby  i  jinak 
znamenité  jako  k.  př.  Viktoritfa  z  Váehrd,  Hrubého  z  Jelení  a  jiné 
nikoliv  daohovniho  ale  světského  stavu  což  ztýisté  podstatným  jest 
svědectvím  kterak  tenkráte  obyvatelstvo  z^ně  české  se  rádo  zahlon- 
bávalo  do  předmětů  náboženských  o  kterak  otázka  víry  vžady  v  pofrifedí 
se  stavěla. .  Viktorín  VSehrd,  spisovatel  knih  devaterých  o  právich 
atd.  přeložil  též  knihu  o  napraveni  padlého  sepsanon  od  sv.  Jana 
Zlatoústého ,  pak  vydal  sv.  Gypriana  list  k  Donatovi  o  potupeni  svHa 
a  výklad  na  modlitbu  Páné.  Předmluva  kn  knize  „O  napraveni 
padlého*'  jest  znamenitá  vzhledem  ku  národnímu  smýSlení  Yiehrdova» 
ba  jest  ona  ziýisté  jedna  z  nejživějiich  apologií  jazyka  českého.  V  ji- 
ném ohledu  zajímavá  jest  předmluva  k  výkladu  sv.  Cypriana  na 
modlitbu  Páně  kdež  mezi  jiným  praví  y  že  za  časů  Cyprianevých  nebylo 
tak  vtipných  můdrých  a  umělýďi  křesCanů  aby  wsMi^  když  proti- 
venství přišlo,  své  viry  jiné  rozumy  a  výklady  rychle  ii%alésaii, 
jako  nyní  jsou.  Dokudž^  protivmsíví  žádnáko  n/s^,  —  piaví  VicJbrd 
o  své  době  —  směle  mluvíy  a  že  tak  mí  viřemo  býtit  jisU ,  a  tak 
živu  býtif  přísni  přikazují:  a  když  pokuěeni  přijde;  což  prvé  «m5- 
nili,  tvrdili,  jistUi  neumélostí  s  nerozumem  zakrývajíse^  nové  teprv 


-  753  - 

roznmy  a  ghěsy  vydávají  a  prvni  ucerU^  kterémus  učedlníci  jicK 
jako  jUtému  Mhuteéně  a  dávno  zvykli,  zdvihnouc  a  jako  zlé  potupte, 
nopá  naučeni,  aby  protivenství  znikli,  vymýšlejí:  a  tak  koUk  pro- 
tivenství povstane,  toUk  nových  naučeni  vydávají,  toliko  prvních 
naučeni  svých  za  neužitečná  zavrhnotíce  a  odstupovati  od. své  víry 
a  učeni  svého  se  nestydí,  —  Já  takovou  nestálost  a  časté  sem 
i  tam  kláceni  znaje  při  nčkterých  nových  učitelích,  ktsříi'  sami  se 
nenattčivie  pletou,  Hvot  lidský,  neučí,  sobe  a  svým  učením  od- 
porné véd  učíce  a  nic  jistého  neukaaujice:  témito  stepmi  hyby 
a  jako  zasuté  vetchosti  času  a  nedbanlivostí  Udskou  odhrabuji  a  na 
svitlo  vynáiSm,  alyy  i  česhým  jazykem  mohli  čteni  býti,  za  bezpeč- 
nější maje  po  starých  cestách  a  dobře  ubitých  choditi,  neS  nových 
ztodéjských  stezek  všetečné  proražených  následuje ,  po  nich  zablou- 
diti atd.  —  Též  Řehoř  Hrubý  z  Jelení,  znamenitý  své  doby  maž 
přeložil  ze  spisů  sv.  Otcnv  Jana  Zlatoústého  knihu  že  žádný  němuž 
uražen  býti  od  jiného  než  sám  od  sebe  pak  částky  ze  spisů  sv.  Ře- 
hoře, Basiiia  a  j.  —  Velmi  oblíbený  toho  dmhxi  spis  byl  tehd&ž: 
Lament  čUi  pláč  svatých  Otcův  z  latiny  přeložený  (Lamentatio  ss. 
patním  in  limbo.)  od  MikaláSe  Knmpatoni  z  Knmštátu.  „Obsahnje 
▼otád  sv.  otcův  z  předpekli  při  tom  poselství  prorokův  k  Hospodinu 
o  spasení  člověčenstva.  Spravedlnost ,  Milosrdenství,  Pravda  a  Pokoj- 
nost bozi  jeví  se  ta  co  zvltítni  osoby.  Yol&ni  otcův  po  spaseni  vy- 
brána z  kněh  prorokův  a  nejvíce  z  žahnuv.*'  —  Též  spisy  sv.  Au- 
gnstina,  Ensebia,  Jeronýma,  Cipriána,  Bernarda,  Řehoře  a  výmluv* 
iiého  Lactancia  Firmiana  našli  tehdáž  překladatelů  mezi  Čechy.  Že  při 
takovéto  horlivostí  náboženské  se  na  passionály  a  žaltáře  nezapo- 
mnělo každý  sám  pochopí. . . 

Avfiak  směry  theologů  tehdejSich  nebyty  dosaženy  spisováním 
knih  a  článků  k  zbožnosti  povzbuznjíďch  a  ducha  povznášejících.  Hno« 
hem  vfee  je  zajímala  polemika  a  tu  je  vidíme  valnými  radami  vystu- 
povati jedny  proti  druhým.  Jelikož  bylo  mnoho  sekt  ujedná  na  dm- 
hoQ  dorážela  a  každá  se  bránila  tuC  se  musilo  nahromaditi  replik  a  dup- 
pUk  až  přfliš.  Nám  zde  možná  toliko  na  některé  důležitější  články 
podiázati.  Obrana  viry  proti  PUthartóm  rukopis  I.  1491  opsán  m* 
koii  Pavla  ze  Sedlčan  jeví  se  tu  zvláStě  zajímavý.  Již  v  Rozboru 
staročeské  Kteratory  na  r.  1843  poukázáno  na  důležitosl  a  zajímavost 
knihy  této  i  projeveno ,  žeby  zariuhovala  itby  celá  byla  tištěna.  O  spi- 
sovateli jejím  se  neví  než  že  přísný  byl  utrakvista  a  kněz  jakž  ze 
ffpisu  samého  vysvitá.  H(«lent  jeho  čelí  nejprve  proti  Českým  bratřím. 
Bytt  zajisté  duch  svěží,  čilý  a  ostražitý  ze  školy  Rokycanovy  ale  mitú^ 
hem  lepěí  stylistá  než  Rokycana. .  Náhledů  jest  velmi  jasnýdi ;  žé 

48 


^764- 

podléhal  blodu  že  víra  sama  i  beze  VSeeli  jiných  ctností  mi  velkoa 
cenu  o  to  se  nebudeme  soaditi  s  theologem  šestnáctého  veko.  Spis 
jeho  začin&:  —  „Pan,  spuaitd  a  bůh  nás  Kristus  Jeiís  na  to  J4si 
přisel  na  tento  svět  aby  ne  své  vuli^  ale  toho  kdo  jest  poslal  ho^ 
činil,  otce  svého  na  svété.  A  to  byla  a  jest  vůle  otce,  aby  vHckni 
věřili  v  jeho  syna,  véřili  o  všem  beze  vší  výnUnky  všem  slovům 
milosti  jeho,  a  věřUi  což  jest  holi  skrze  proroky  i  jiné  služebníky 
jeho  věrné  mluveno  o  něm.  Neb  kdo  věří  v  syna,  mát  život  nécný, 
kdoby  pak  nedověřU  synu,  neuzřít  života,  ale  hněv  boží  trvá  nad 
mm,  A  takž  povzbozaje  spisovatel  ku  víře  v  Krista  až  posléace  dojde 
k  výroku 9  že  žádná  ctnost,  žádný  skutek,  žádná  mravnost ,  žádná 
spravedlnost,  ani  přirozená  ani  z  zákona  starého  a  z  Hdstého  vtipu 
a  moudrosti  jákko-li  vymyšlena  aneb  z  obyčeje  nějakého  uvedena 
a  vkořeněna  prospěti  člověku  nemůže  k  milosti  boží^  anebo  k  spa-- 
seni  lec  s  vírou  pevnou  a  beze  vsí  pochybnosti  jistou  ke  všem  slo- 
vům a  skutkům  kteréž  jest  Kristus  i  mluvil  i  činily  p&sobil  i  ústa-- 
novil,  jímito  všem  mysl  člověka  s  tcdcým  ponížením  a  pokorou  vé" 
řiti  má,  aby  toho  ani  rozumem  vyméřovoUa,  ani  skrze  otázky 
pochybné  dosáhati  cMíla,  ani  skrze  nesnáze  a  hádky  k  jisMé 
toho  nevyhledávala,  ani  jinudy  kdykoli  rozuméH  nepracovala 
toho  eož  jest  pozůstaveno  sanyé  čistotě  viry,  bez  niito  nižádsý 
člověk  bohu  se  slíbiti  nemůže,  ani  taky  spasen  býti  může,  A^fo 
víra,  základ  a  krumfest  všeho  staveni  duchovního  jest^  kte- 
rý i  to  sama  beze  věech  jiných  ctnosti  mnoho  m&ie;  nebo  i  hory 
přenášeti  může.  Ale  jiná  žádná  ctnost  ani  všecky  spolu  by  mohly 
býti,  bez  ni  nic  nemohou  prospětL  . . .  Zapíránim  vil  kritiky  se 
postavil  spisovatel  přísně  na  dogmatické,  neřku-li  katoUdié  stanoviělé, 
a  OYŽem  « tak  pevné  bašty  nad  níž  nemá  býti  instance  žádné  ani  práva 
ani  pravdy  ani  rozumu ,  leda  toho  který  ona  ustanovuje ,  mohl  soadiio 
vybíhat  a  dorážet  na  všecky  strany,  oož  i  činí  s  obratnosti  a  jasností 
slohu  kterouž  pohříchu  u  důmysluějších  a  vědecky  výše  stojídch  my- 
slitelů současných  jakož  i  u  samého  Chelčického  namnoze  pohřešojene^ 
Je  tu  život  a  plynnost  myšlének  jež  se  hbitě  rozvinují. a  doptíiiýí.  Lo- 
gická nedůslednost  ovšem  tu  a  tam  řečnickými  experimenty  zakryta, 
celkem  ale  spis  předce  tak  rozumné  sestaven  že  kdo  hypothese  přijme 
ten  i  resultatnm  přisvědčiti  musí.  Obzvláště  zajímavá  jest  ale  ona  část 
knihy  této  kde  spisovatel  se  historickými  důvody  přesvědčovati  soažnje. 
Nevíme  kdož  by  z  českých  spisovatelů  tehdejších  živěji  vypravoval 
než-li  spisovatel  této  Obrany  víry.  Todiž  má  spis  tento  důIežitMt 
pro  historii  církevní  vůbec  a  zvláště  českých  bratří.  Potřebí  oviam 
na  paměti  míti  že  to  spis  stranický   s  jasně  vytknutou  tendenci  a  ie 


—  765  — 

objektívfiého  pojia&ti  véoi  očeliivati  xiebe  od  poleqbisiýiciho  kněze;  nic-* 
méně  předoe  se  svého  stanoviátě  pojimá  dosti  jaané  a  pojtnaté  živé 
a  srozumitelně  podává.  Takž  ka  př:  vyličiv  slovy  bratra  Michala  za- 
řízeni kněžského  řádu  bratrského »  dodává:  Totot  jeět  řád  ten  kněž- 
stva PikhcKrt^kého ,  řád  rpty  té,  p  ná^  wie  napřed  ělyěeli^  jak 
jej  Píkharti  slavné  přijímaji  pravieoe  ,ie  proto  nás  (utrakvisti)  za. 
kněze  nemají,  ie  z  toho  řádu  církve  rujeme,  jeěto  bůh  oetřel  tako- 
vého řádu  9  ano  takové  přílU  všetečné  mailamny ,  plné  bludu 
a  IzL  Nebo  lidé  dobři ^  zachovalí  a  víry  hodní,  elyiiee  hned  při 
počátku^  to  jich  hlásání^  íeby  od  kněze  valdenského  takým  splet- 
kem  předpověděným  potvrzeni  mHi,  sli  k  tomu  knězi  valdenskému 
a  to  s  ním  s  velikú  pilnosti  mluvili.  Kterýž  se  vysoce  zavazuje 
mluvil,  že  acko-li  k  veliké  žádosti  a  prosbě  jich  jmenovaného  kněze 
Michala  když  k  němu  přisel,  ruku  nan  vložil  způsobem  a  úmyslem 
oblíbeni  pokání,  ale  k  žádnému  žádného  kněžstva  anebo  roty  po- 
tvrzení. Odpírali  jest  tomu  člověk  ten,  kněz  valdenský,  od  něhož 
praví  Pikharti  potvrzení  žeby  kněžstva  měli,  až  do  té  smrti  odpí- 
ral, A  pak  znamenaj  každý  co  Pikharti  tito  pletu  a  působí,  praví 
že  od  valdenských  potvrzení  svého  kněžstva  mají,  A  jistá  jest  věc, 
ie  valdenští  tí  od  římských  kněŽí  jsú  svěceni  i  stvrzeni,  kteréž  to 
kněží  římské,  Pikharti  ovsem  zavrhli,  pravíce  že  z  víry  to  drží, 
Že  bůh  tomu  nechce,  aby  oni  kterého  zření  měli  k  těm  kněžím,  kte^ 
říž  pocházejí  z  moci  úřadu  biskupa  římského;  7%eb  to  o  nich  jistí 
že  kněží  římští  nestojí  na  základu  víry  a  pravdy ,  neb  praví  že 
Kristus  v  nich  nepřebývá.  A  tak  to  musí  býti ,  že  jsú  stvrzeni 
od  těch  jenž  kněží  nejsou,  jichžto  úřad  jest  mrtvý  žádného  života 
v  sobe  nemaje  vnitřního,  a  tak  jest  prázdný  a  jalový,  žádnému 
prospěti  nemoha.  A  poněvadž  jest  tak  kterak  tehda  Pikharti  kněž- 
stvo mají,  neb  pravá  že  jich  kněžstvo  pošlo  z  valdenských.  Val- 
denské, to  původ  má  z  římských,  a  to  podle  domyslu  i  mnohých 
spisův  pikhartských ,  jest  jalové,  mrtvé  a  prázdné.  Musit  tehda 
jich  kněžstvo  pikhartské  všecko  jalové  býti  a  mrtvé.  Ale  jak  Pik- 
hartové,  všecky  jiné  mordovati  chtíce,  vlastním  se  svým  mečem 
saim  nešetrně  a  nepatrně  morduji,  nelitujíce  všech  jiných,  také 
sobě  neodpústějí ,  neb  z  svých  řečí  a  bludův  sami  k  tomu  přichá- 
zejí, že  kněžstva  nemají,  poněvadž  všecko  to  původ  má  od  kněží 
římských,  jimž  Pikhartové  všecku  moc  odjímají.  Ale  ie  jsú  ti 
valdenitíj  o  nichž  zmínku  Píkha/rté  cini  posli  z  svěcení  římského, 
aby  žádný  v  tom  nepochyboval ,  vypsati  chceme,  kdy  a  kterak  jest 
se  to  stalo:  věc  jistú^  i  od  samých  valdenských  oznámenu  a  od  téch 
kteří  jsú  při  té  věci  přítomni  byli  k  budúcí  paměti  vypsaná  atd. .  •  • 

48* 


—  7B6  - 

Zdá  se  že  spiscrrate)  obrany  ffiry  i  jhé  jeití  IVaktaty  doiíL 
rakopisii  dotčeném  nalézá  se  ďánek  jejž  znalcové,  dle  slohu  tomatéž 
spisoyateli  přiéítajf.  Článkem  titnto  dokázati  se  snažnje  spisovatel  ie 
jest  nerovné  lépe  a  mnokeih  uiUeénéji  pode  dvěma  epúsobama  při- 
jímati  neí-li  pod  jednu.  Traktát  tento  psán  jest  léta  1471.  Báz 
a  povahn  jeho  snadno  čtenář  pozná  x  následajicích  vyĎatků:  Nuie 
pane  JeŠiH ,  ted  se  na  té  to  prohlaiuje  i  v  skutku  provo<U,  £e  si 
sám  svýmxz  rukama  pode  dvojí  épusobú  své  této  a  svá  krev,  a  tak 
si  i  přikázal  knéiím  rozdávati  a  láskóm  pod  strávením  života  pri-- 
jímati.  Co  tehdy  tomu  diet  ie  za  naRéh  let  tvé  věrné  následovníky 
tak  sú  je  sobě  v  ošklivost  vzali ,  že  pro  tvé  následováni  je  hanéji, 
kaceřujiy  klnú,  z  kostelu  honí :  vězeli,  mučiH,  ^a^^ovali^  lúpiU^  zra- 
zovali, mordovali j  pálili,  a  coi  by  jim  nejhjoršiho  podle  statkív, 
cti,  na  těle  i  na  duši  u>ěinitó  mokli,  to  sú  všecko  činili,  a  to  se 
jest  dalo  tvým  věrným,  léta  od  narození  tvého  tisícého  éiyrstAo 
šedesátého  a  sedmého ,  osmého  i  devátého ;  nebo  papež  Pavel  vydal 
jest  na  né  kletbu  a  kříi.  A  ten  přijed  jest  Zdenek  z  Šternberka, 
a  tvé  věrné  a  nevinné  spomocníky  svými  duchovrúmi  i  světskými 
haněl,  kaceřoval,  jímal,  mučil,  lúpil,  mořil,  mordoval,  pálil 
a  zrazoval  duchovní  i  světské,  vrozené  i  neurozené,  staré  i  mladé 
veliké  i  m^léj  ženy  i  muže,  bohaté  i  chudé,  dítky  i  rodiče,  a  na 
to  sme  očima  hleděli,  a  to  ušima  slyšeli,  a  protož  to  svědciwie, 
A  v  tom  zlém  zakládali  jsú  své  spasení  duchovni  i  světské,  pra-' 
vlče,  to  že  tím  bohu  slúži,  a  mnozí  kněŽíj  kteří  se  tvému  Kriste 
kalichu  rúhají  svýma  vlastníma  rukama  sú  lidi  jímali,  lúpili, 
mordovali  a  pálili,  někteří  na  to  najímali,  a  na  to  pachoOcy  chovali, 
i  cele  pane  Ježíši ,  by  ty  za  našich  casuv  s  svými  učedlníky  na 
svétě  byl  žeťby  tě  Zdenek  i  s  tvými  učedlníky  zábU:  a  řeklby,  žeby 
tím  bohu  poslúžil,  nebo  ty  věci  čině  tvým,  pravil  jest  že  sobě  tím 
spaseni  dobývá ,  ari  pohříchu  pekla  dobýval,  jakož  to  věrnému  toho 
pisma  s  rozumem  dokazují,  nebo  ty  věci  nejsú  dobré  aniž  mohu 
býti,  ale  převelmi  zlé    atd.  (Rozbor  str.  50.) 

Pravili  jsme  již,  že  na  hoře  uvedený  článek  proti  Pikhartům 
čelil  proti  braiřím  českým  ^  straně  to  kteráž  toho  času  a  i  později, 
největší  měla  vplyv  na  literaturu  českou.  Podobných  traktátů  proti 
nim  se  za  této  doby  více  sepsalo  a  sice  latinských  i  českých.  Smi- 
Sováni  tu  někdy  s  Valdenskými  a  Pikharty,  Jmenovali  jsme  již 
Kaesenbřota  co  horlivého  jich  odpůrce,  vedle  něho  i  Jakub  Ziegler, 
rozený  z  Bavor  a  Jindřich  Institor ,  jeden  z  nejhorlivějších  ink visitorů 
proti  nekatolíkům  v  Němcích,  Čechách  a  na  Moravě,  i  mnozí  jini»  hi- 
tinskými  traktáty  osvědčili  svou  nenávist  proti  vSelikým  kacířům.     2e 


6e  na  £e»ké  bratry  z  katolické  strany  velím  orf^utoS  doráželo  toma  iM 
nikdo  nepodiví  že  ale  i  utrakvisté  proti  nim  a  neinenáí  hoxlivoatí  se 
zasazovali  to  snad  nejvíce  2  toho  ^pochá^elo  že  utnakvi^ié  nanávali 
nutnost^  sjednocení  církve  české  a  ksidoa  noyotu  jakožto  pohnutka 
k  rozptýlení  za  nebezpečnou  vstříc  mocné  posud  strané  katolické  po- 
važovali. O  povstání  jednoty  bratří  českých  vypravnje  politická  i  cír- 
kevní historie  česká.  My  tn  toliko  krátee  nvádínue  že  učení  Taboráv 
po  porážce  jejich'  u  lipan  nevyhynulo  nýbrž  že  traktáty  a  spisy 
j^ícb  pilné  se  čítaly  zvláSté  od  téeh  jimž  pouhé  ntrakvistství 
za  dost  nečinilo^  Vystoupením  pak  Petra  z  Ohelčic  opět  nové  my- 
šlénky ytékaiy  do  národa  a  tu  se  i  nailo  osob  jei  ae  nespokojily 
pouhým  čtemm  ale  v  jednoty  sestupovaly  v  nichž  uváděly  řády  zk- 
sadám  obiíbepým  lodpovídigíoL  Známo,  že  na  základě ' učení  Chel- 
čického  se  spusobily  jednoty  bratří  Chelčiokých  ve  Vilémové ,.  Divišové, 
a  Vitanovicich.  V  jinýeb  městech  zase  jiné  se  zdržovaly  sekty,  snad 
různé  to  zbytky  ooěcb  j^ž  se  dříve  v  Táboře  nacházely.  Podotknuti 
hodná  tu  sekta  Mikolátencnv*  Mikuldá  Vlásenický  byl  jejím,  zakla*- 
datelem ,  muž  bez  vyfišíbo  vědeckého  vzdělání.  Kráaonióký  o  něm 
píše ;  (Jafet  Hlas  Strážného)  ^á  JBem  ho  znal  i  na  kázání  jeho  bý- 
valf  kUrýi  nejprve  počínal  rozprévéU ,  £e  na  rozcestí  v  tmí  hýval 
a  ie  hrán  býval  kamsi  do  pekla  a  mdA  jak  kteří  se  muéí  a  ná- 
podobné i  sméSné  véd  vymýšlel  ^   hledě  do  ruky   na  dlaň.    atd. 

V  latinském  traktátu  proti  Mikulášencům  sepsaném  nazván  jest  přímo 
idiotou.  Kterak  ale  možná  aby  člov^  docela  nevědomý,  bez  duiev- 
ních  nadáni  a  prostý  věeoh  vlastností  kterýmiž  možná  si  vydobýti  nad«> 
vládu  nad  jinými  nakzl  věřících  a  založil  sektu  která  až  do  sedm- 
náetébo  století  se  udržela?  A  jaké  byly  zásady  učení  jeho?  O  tom  se 
nám  po  hříchu  nedostává  dostatečných  zpráv.  Spisů  jeho  několik  uvádí 
Jnngmann  podi^  Indexu  kterýí  je  páliti  kázal.  Zachovalo  se  jediné 
hádání  o  krev  boM  kteréž  měl  s  kněžími  katolickými  na  hradě  Chou- 
stmlLu  r.  1471  a  pak  závět,  kterouž  před  svou  smrtí  sepsal,  (f  14. 
dubna  1496)  Hlavní  díla  jeho  byla  as :  Zjevení,  bolí  k  sUuhám  bo- 
iim  a  Proroctví  kteráž  obě  tiskem  vy&la  a  v  nichž  bez  pochyby  učeni 
jeho  byk)  vyloženo.  'O  ^^  Bekis,  Viáseaická  byla  jen  jako  kapka 
v  proudu.  Bnznění  v  náUedech  náboženských  tehdáž  takořka  vrchu 
avého  dosáhlo  a  a&oliv  snad  každý  z  těch  proroků  nové  víry  jížto 
náhledy  své  někdy  po^Kvností  někdy  ale  také  důmyslností  překvapu* 
jící  slovem  a  písmem  roztiřovalt  nacházel  tu  a  tam  i  přívrženců,  nedá 
se  přece  mysliti  ieby  se  kolem  vftech  těch  učitelů  i  hned  také  i  spolky 
iMrganirované  byU  sestavily  jakož  některým  z  nich  se  ovšem  povedlo. 

V  skutku  se  běb  věci  cbýHl  k  dobytí  úplné  svobody  náboženské  as  ta- 


kove  jakoti  nyní  k.  př*  ▼  «pojenýeh  obcích  amerických  naletámé. 
Individualismus  u  vire  si  vydobýval  pr&ehodn.  Vadil  ma  vSak  teh- 
dáž  politický  stav  země,  vsd^anost  vfieobecná,  kii  svobodě  dacba  ješté 
nepokroéilá  a  obáváni  se  přednéjSich  mužův  národa,  žeby  anarchie 
u  vire  též  anardiii  ve  společenském  životě  za  sebou  přivlékla  kdyby 
se  uvolnilo  záhadám  panující  řád  a  snad  i  obecný  mrav  rušicím.  Ja- 
kož někteří  ze  starších  Tábornv  vystoupili  jsou  s  náhledy  sjakýmiž 
se  v  novéjžich  sociálních  theoriích  osmnáctého  a  devatenáctého  věkn 
znovu  potkáváme  takž  i  někteřf  spisovatelé  traktatav  českých  v  druhé 
polovici  patnáctého  stolní  objevili  se  na  stanovijStéch  jež  novější  ná- 
boženská filosofie  a  kritika  strany  osvětleocův  znovu  za  pravé  vyhla* 
áuje.  Předmětem  traktatnv  těchto  staly  se  poznenáhle  vSecky  téměř 
věroučné  zásady  křesCanské;  ba  i  nejpotřebnější.  Upíraly  svátostí,  sv. 
trojici  y  ano  i  božství  Ježíšovo.  Odpůrcové  odvážlivých  progressistnv 
to  vše  skládali  na  vrub  Valdenských  a  řikartnv.  Spis  ArtieuK 
hcLereUorum  Valdenntim  et  Picardartan,  jenž  v  rukopisu  se  chová 
v  univ.  bibl.  pražské  o  různých  tefadáž  povstalých  náhledech  nábožen- 
ských zajímavou  podává  zprávu.  Avšak  mnohé  zvěsti  o  tom  dočisti 
se  jest  i  v  českých  rozmanitých  spisech.  Ookoliv  straii  čili  sekt  ná- 
boženských tenkráte  v  Čechách  povstalo,  žádná  nenabyla  zvláště  vzhledem 
k  literatuře  české  takové  důležitosti  jako  Jednota  bratří  ieslcých.  — 
O  počáteíďi  jednoty  Bratří  českých  nachází  se  dostatek  svědectví  sou- 
věkých  a  vysvítá  z  nich  že  učení  Ghelčického  dalo  první  podnět  ku 
zařízeni  jednoty.  Muž  zvláště  nadaný ,  později  pode  jménem  bratr  Ře^ 
hor  proslulý,  jenž  z  mládí  do  kláštera  bosáckého  vstoupiv  u  zmáhání 
se  husitství  v  cechách  zase  vystoupil ,  puzen  jsa  toužením  po  pománi 
navštívoval  mistra  Rokycana  dávaje  se  od  něho  poučovati  a  potvrzo- 
vati u  víře.  Tento  pak  mu  některé  spisy  Ghelčického  ku  čteni  dal 
jimiž  Řehoř  zvláště  nalazen  a  povzbuzen  navštíviti  se  jal  samého  Qiei- 
čického.  Tím  se  stalo»  že  Řehoř  a  békteří  přátelé  jeho  pKbovše 
k  ChelČicikému  zvláštní  společnoet  spůsobili,  usadivše  se  ve  spolek 
v  Kunvaldě  za  Žamberkem.  Spolek  ten  se  novými  přívrženci  bno 
rozmnožil  a  spojenci  se  nazývali  bratřími.  Ku  zřízeni  svému  usnesli 
se  na  jistých  stanovách  podlé  kterých  se  zpravovali  ve  věcech  světských . 
i  duchovních.  První  jejich  knězi  byli  žamberský  farář  Michal  a  ki^ 
čínský  farář,  kněz  Martin.  Kterak  se  dále  šířili  a  rozmnožovali^  jakým 
osudům  a  protivenstvím  podléhali  o  tom  zevrujbně  vypnunijí  děpny 
bratří  českých^  od  rozličných  spisovatelů  sepsané,  dílem  tištěni^  dflem 
ještě  v  rakopisecb  chované.  —  Nám  zde  n^prvé  před  oči  vystopuje 
literární  jejich  činnost  skutečně  překvapující  nejen  hojoiostí  ale  i  rM- 
manitosti.    Směr  bratíH»  aby  zásady  křesfi^nského  učeni  pronikly  eelý 


iiTOt  křesCanský  předpokládal  prosté  a  jasné  pojinntí  téclito  zásad. 
Soinněr  života  a  viry  nedal  by  se  docíliti  kdyby  článkové  viry  jakožto 
vodicí  pravidla  života  nenstáléma  přetáčeni  podléhali  a  osobnou  kriti- 
kon  brzo  obrazivosti  brzo  domyslu  Kdského  nijakého  ustáleni  a  nijaké 
turčitosti  nedocházeli.    Praktika  taková  se  provozovala  v  Čechách  hned 
od  počátku  husitství  a  nevedla  k  mravnímu   zdokonalení  národa  na 
kteréž  přece  náboženství  má  směřovati.    Protož  bratři  češti  hned  r. 
1495  v  obecném  shromážděni  na  tom  se  usnesli  ^ydby  všech  traktátu 
zaneehajice,  dosti  méli  na  zákonu  hoiím  a  jemu  sprostné  véřili; 
jestiiJeby  pak  komu  který  traktát  vidíl  se  býti  pravdy  blízký,  však 
ithy  nebyl  čítán  bez  ohledání  a  usouzeni  starších.  A  ve  psaní  svém 
k  Rokycanovi  (1468)  projevili  se  bratři:    Všecky  spisy  a  traktáty 
opovrhli  sme  vice  ne£  od  osmi  lety  a  vystřiháme  od  nich,  a  zvláště 
od  Mattinkových  a  Biskupcových  ....  Ustoupili  tedy  bratři  od  spe*^ 
kniativndio  spůsobu,  i  nemohli  se   tudiž  i  na  literárním  poH  jinace 
objeviti  než  co  jednota  které  se  hlavně  o  mravné  spořádáni  života 
jedná  bez  zahloubání  se  do  metafisických  předmětfl.    Potkáváme  se 
tedy  s  literaturou  bratří  na  pude  positivm',  i  historické  více  než-U  na 
filosofické.  —   Již  Řehoře  otec  jednoty  bratrské  byl  též   spisovatelem. 
Aé  ne  právě  učený  byl  přece  „nad  jiné  mnohé  mocen  i  slova  i  pera. 
Ouhnikem  se  mu  přičítají  následující  spisy:  Spis  o  dobrých  a  zlých 
knéiich,  —  TSraktát  o  zmařeni  slova.  —  Spis  o  přísaze.  —  O  dvo- 
jím díle.  -     O  křesťanech  věrných  a  jejich  víře,  lásce  i  o  cnostech, 
jaói  by  měli  býti,   —   O  trpělivosti  s  milostí,   a  některé  důležité 
dopisy.    Jenom  některé  ze  spisu  těchto  se  zachovaly,  ale  i  zachované 
rukopisy  nejsou  jeho  jménem  znamenány  avSak  mu  přiřknuty  synodál- 
ním výrokem  bratři  I.   1495   kdež  jmenován  jest  spisovatelem  i  více 
jiných  jeStě  spisův.    Jak  mocně  Řehoř  spisy  svými  na  rozíiřeni  a  zdar 
jednoty  působil  o  tom  souhlasných  stoji  svědectví.    Jelikož  své  spisy 
nevydával  svým  jménem  ale  jménem  jednoty,  dá  se  souditi  že  větší 
částí  spisů   bratrských   za  života  jeho  spásobených  buď  on  byl  spi- 
sovatelem aneb  aspoíi  hlavním  k  nim  přispívatelem.    Zajímavé  jest 
co  bratr  Řehoř  o  poměru  Valdenských  k  bratřím  píSe  v  traktátu  o 
křesfanech  věrných:  Poznavše,  vypravuje  Řehoř  —  £e  při  jich  (ka- 
liSníků  Rokycanových)  původu  římského  svěceni  nemúlem  se  zpra- 
viti ve  svém  svědomí,  jakož  apoštolská  písma  oznamují:  i  ptali  sme 
se  v  prodlení  několika  let  na  původ  první  církve  svaté,  zuHávají-li 
lidé  ještě  v  kterých  zemích,  ježtoby  v  pravdě  víru  pána   Krista 
měli.    Protol  někteří  chtěli  se  pokoušeti  do  zemi  Indických:  ale  ie 
v  přítomnosti  naši  v  Praze  zjevili  se  dva  muH  odtud,  i  vypravili 
kterak  tam  jest,  i  srozuměli  sme,  £e  není  tam  proě  pro  původ  jíti : 


ale  můŽet  mexi  fitmi  býti  mnoho  dobrých  kře^iánév.  7^4  mm 
é  Řeky  mluvili  téi  v  Praze^  i  nékteří  z  Čech  tam  byli,  j^ito  ty 
věci  vidili^  kterak  oni  se  mají,  též  i  v  Racích  i  v  Ruších,  i  tnezi 
Armény  i  u  Muldavé;  jakož  jeou  i  m4>hou  býti  i  tam  Udé  cnoětní 
a  křesťané  dobří :  ale  původ  kniží  m^jí  spolu  se  svatem,  než  že 
tam  jest  rozdíl  od  církve  římské.  I  mohou  se  snadné  křesfané 
věrní  za>chovati  m^zi  nimi  v  evédomí  dobrém,  ai  jsou  také  v  první 
léta  nékteří  z  nich  trpéli  mucedlnictva ;  ale  věak  sme  od  nich  ne- 
mohli míti  původu  knéží  podlé  pravdy  písma  apoitolského ;  uveb 
také  podlé  původu  svého  jsou  knéží  zkažení  ti  Valaétí,  též  i  Ru- 
sové, svétili-by  ledakohos,  kdyžby  jim  jedno  dal;  jakož  nedávno 
tři  světili  z  Čech,  nevědouce  kterak  jsou  živi,  a  ti  posluhuji,  ne^ 
jsouce  z  moci  úřadu  papežova  svěceni;  nechť  se  ve  vŠem  strpí,  když 
jedno  spolu  služebnosti  přijímají.  Jakož  také  některé  z  Valden- 
ských přijali,  ježto  také  posluhovali;  s  nimiž  sme  se  seznámili  a 
někteří  z  nich  s  námi  jsou.  Takét  sme  mluvili  s  kněžimi  jejidi 
(t.  Valdenských)  a  zvláště  se  Stefanem,  kteréhož  upálili  u  Vídní 
Ten  člověk  byl  jest  ruzuméjsí  jejich  kněŽí,  kterýž  nám  mnoho 
pravil  o  původu  první  církve;  neb  praví  se  býti  zůstávajíce  jůdni 
po  druhých  v  tom  původu  až  do  nich  Jakož  také  pravili,  ze  ne- 
povolili předci  jich  Sylvestrovi,  když  učiněn  papežem  od  císaře  a 
bohatství  přijal,  a  že  tak  trvají,  kdež  mohou  kteří  po  zenú<^;  jakož 
před  lety  upálili  jim  biskupa  sama  druhého  na  Rýně.  A  iak 
mnohé  věci  mluvili  sme  s  nimi,  a  zvláétě  s  tím  knězem  jejich  Ste- 
fanem, kterýž  se  nepoddal  k  posluhování  kostelnímu  až  do  smrti 
ačkoli  byl  znám  s  knězími  v  cechách  a  zvláště  s  M.  Rokycanem 
a  s  knězem  Martinem  Lupácem,  kteříž  jej  za  dobrého  nUU.  Tent 
jest  posluhoval  tajně  těm  Valdenským  mezi  Němci  a  tou  příčinou 
jest  upálen.  Ten  jest  tak  podával  se  nám,  žeby  chtěl  opraviti, 
cožbykoli  poznáno  bylo  při  nich  odporného  víře  pána  Krista  a 
křesťanskému  životu,  ale  aby  to  zp^^aveno  bylo  písmem  apoštolským, 
jakož  bylo  v  první  církvi,  A  my  též  podávali  sme  se  a  sktUkem 
chtěli  sme  toho  dovésti,  ale  že  měli  přízeň  s  kněžimi  římského  svě- 
cení, jim  se  zjevili  a  oni  to  zrušili  atd.  (Palacký  Děj,  IV.)  Poaledoí 
spis  Rehořav  jednal  o  trpělivosti  u  snášeni  protivenství,  vyžadoval  v  něm 
poslušnost  každé  vrchnosti.  —  Ale  jedenadvacet  let  po  úmrti  jeho 
některé  jeho  spisy  a  zásady,  usnesením  jednoty  byly  zavrženy,  jakožto 
výstřední.  —  Řehoř  ve  svých  spisech  varoval  jednotu  před  učenými 
a  theologické  koutroversy  milujicími  bohoslove!.  Tento  náhled  se  ne* 
udržel  mezi  bratry  a  okolo  r.  1480  vstoupil  bratr  Ijuká^  pražský  ba- 
kalář do  jednoty  muž  vzdělanosti  a  nadáuím   vynikající.    Tvrdi  ae  o 


-7H  - 

nim  2e  byl  prvoi  nuiž  t  j9diH>té  který  dostatedaé  znalosti  aUrýdi 
Uaas^^ŮYy  sv.  pi^ma^  cirkevních  otců  a  ačenýc^i  doktora  středovékých 
byl  oabyK  K  j^d^otě  přistoapil  dteoím  spisuv  bratrfikýob  pnváben. 
„Bratn^  Lnkáfe^'  —  praví  Giodely  —  ^1x0  prvním  theologem  Jednoty 
nazývati,  neboC  jegí  néeni  buď  utvořil  buď  opevnil  aneb  alespoň  vy- 
svétliJL  héjHl  přisni  discipliny  bratrské  proti  zrnábajidma  se  za  jeho 
Těkn  literatstvi^  tak^e  z  počátečného  spojení  mezí  nim  a  Lntherem 
posléze  nepřátelstvi  vzniklo/'  —  Nás  zde  zajúmá  Lokái  př^evšim  co 
q)Í80Tatel»  a  ta  ziyisté  se  diviti  jest  veliké  literární  plodnosti  jeho. 
P.  Gindely  podal  výčet  spisa  Lokáiových  v  časc^pisa  Masoa  na  r. 
1861  a  sledíme. zde  jeho  adáni:  L  Sfie  horky  zhotoven  L  1491  •  O 
neznámém  tomto  spisn  zmíníme  se  Lakái  sám  v  knize  „O  obnovení'^ 
a  praví  žo  vypi^wval  pod  spůsobem  bárky  drkev  pravou  i  fa)e&nou« 
2»  8pi9  o  večeři  Páné  (1.  1493)  čelící  proti  výčitkám  Mnioha  Bo^ 
saka-  3*  OdpovédB,  Lukááe  proti  výskám  M.  Korandy  (L  1493). 
Mistr  Konuida  v  traktátu  o  svátosti  večeře  hanlivě  a  nedůvodné  se 
dotýkal  hratíí  proti  i^ěmui  uveř^nil  Lokáš ,  odpověd.  4.  Spis  opcwiaé 
Mariin  Nonv^oý  (1*  1498)*  5.  Psaní  o  přísaze,  co  jest  přísaha, 
jaký  éíáHad  její  (L  1500).  O  požívání  těla  «  krve  p.  Jeiíée  du* 
dunmím  i  posvátném  (L  1501).  Dokazaje  tu  LukáS,  že  jest  dvoje  při* 
jímání  Krista*  jedno  doáevní  vírou  a  milosti  boži»  druhé  posvátné  při 
večeři  pái^é.  7.  Psam  l/ukáie  Scmtorovi  do  Brandýsa  (1.  1501  ?) 
Zakazuje  to  B.  L.  Santorovi  pod  trestem  vyloučení  aby  se  starých 
pořádkÁ,  ceremonii,  ožívám'  nádob  kostelnich  nesponžtél  poněvadž  to 
chvalitební  jsou  zvykové.  8,  Psaní  Br.  Lňdcáse  bratřím  starším 
zhoru  Náchodského  (1.  1501).  Kratičký  list  pastýřského  obsahu,  9. 
Výklad  na  sjevení  sv,  Jana.  Neznáoiý*  Blabodav  praví  ie  byl 
shotovenl.  1501  od  Lakáíe.  10.  Psaní  Br.  Lukáše  bratřím  Tur- 
novským v  němi  pobožné  a  výborné  svédectví  dává  o  bratru  Janovi 
Klenovském  (1.  1511).  List  ten  psán  při  snurti  Klenovského.  IL 
Psaní  učiněné  od  bratří  starších,  na  otázku,  proe  ti  jenš  nabiji 
hlefiUijí^  řidee  ji  požívají  (I  1502?) 

O  tomto  spisu  poznamenal  Blahoslav  1. 1555  že  neví  s  jistotou  udati 
kdo  jej  vlastně  ďiotovil  Lukáárli  či  Benedikt  aneb  Prokop «  ale  v  své 
historii  Bratři ,  pozd^i  sqpismié  jmeniJije  LukiSe  spisovatelem  12.  List 
Lakáse  M.  Havlovi  do  Qustí  (L  l$02)  kára  přísné  Havla  ie  eobi 
neoblibuje  pořádkuv  bratrekých.  13.  List  B.  Jjukáie^  kterýž,  nor 
psal  bratřím  Boleslavským,  když  v  Praze  s  bratrem  Vavřincem 
a  s  jinými  bratřím  státi  méU  před  mistry  neveda,  vrátí-li  se 
odtud  zase,  čili  tam  konec  a  smrt  pro  víru  vezme  s  jinými,  pro^ 
toi  jinm  toto  místo  rozžehnám  piie   (L  1504).    14.    Výklad  na 


—  76Ž  — 

f 

6.  kapitolu  av,  Jana.  15.  Výklad,  na  třeti  kapitolu  stf.  Jana 
o  Nikodémovi.  16.  Výklad  fia  4.  kapitolu  sv.  Jana  o  Samaria' 
tdnee  17.  Srovnám  reci  kapitol  ď.,  4.  a  6.  ev.  Jana.  18.  Výklad 
na  11.  kapitolu  první  epUtohf  ku  Korhithekým.  19.  Peani  jedné 
paní  o  tom,  čeho  by  bylo  potřebí  lidem  kteřU  žádají  přijati  býti. 
Spisy  neznámé  Blahoslaveni  Lukášovi  připsané.  20.  V  této  knize  pod- 
kládají se  artikulové  mistrův  pražských  kteréž  sobe  sepsali  lylit 
podlé  nichž  chtěli  s  bratHmi  mluviti  i  je  napravovati  aneb  h  mm 
mod  přidržeti  toho  času ,  když  bratři  k  rozkcufu  krále  Vladislava 
v  Praze,  k  nápravě  postaveni  byli  1.  1534  na  nové  léto,  když  B. 
Lukáš  s  bratrem  Lorkem  (Vavřincem  Ejisonickým)  a  s  jinými 
osobni  se  byl  postami.  Spis  polemický,  zastávající  učeni  bntnké 
v  hlavních  ďáncich  víry.  21.  Odpověď  kratíí  B.  Lukášova  na 
Traktát  plzeňského  impressúra  učiněný  a  vytištěný,  v  kterémž 
vydává  počet  z  víry  své  i  ze  všech  vécí  kteréž  při  ném  i  při  bra- 
třích  jsou  jakož  každý  čta  bude  mód  porozuměti  (1.  1505).  Spis 
půvQdně  deUí  sepsán,  nám  se  zachoval  jen  tento  krat&i.  Je  to  spis 
polemický  proti  katoliknm  čelf<^,  v  němžto  zevrubné  své  vyznám 
v  krásném  slohu  podává,  což  v  ostatních  spisech  v  obyčeji  nemívi. 
22.  Spisek  o  vtělení  syna  Božího  Q.  1505).  23.  Výklad  žal- 
táře (1.  1505)  Spis  neznámý.  24.  Dialog  či  rozmlouvání  duAa 
s  duší.  První  vydání  (1.  1607).  (Viz  doleji  číslo  50.)  —  25. 
Spis  o  stavu  svobodném  a  manželském  (1.  1509).  První  vydání  (Viz 
č.  59.)  26.  Psaní  velmi  pobožné^  ustávající  a  stvrzující  véniý  lii 
Páné  pokušený,  obklíčený  v  pravé  stálosti  při  Pánu  a  pravdé  jeho, 
učiněné  od  B.  Lukáše,  služebníka  jednoty  bohu  milého  a  podaného 
těm  bratřím,  kteříž  měli  v  Praze  posuvení  b^ti  (1.  1509).  27.  Psaní 
učiněné  od  B.  Lukáše  bratřím  a  sestrám  v  času  těžkých  pokmšet^ 
jak  by  se  v  nich  měli  míti  (1.  1509).  27.  Psaní  od  B.  Lukáše  uň- 
něné  a  poslaně  bratřím  těm,  kteříž  v  Praze  ód  pánův  svýdipoétor 
veni  byU  (1.  1509).  29.  Spis  o  obnoveni  církve  svaté  o  důvodné,  slour 
žicí  k  důvěrnosti,  že  jest  se  v  jednotě  bratrské  konečné  stalo  ^  teo* 
néný  od  B.  Lukáše  staršího  v  jednotě  zprdvee  zboru  BoleslavskAó, 
muže  mocného  v  slovu  i  v  skutku  (1.  1510).  Spis  důležitý  tán  ie  je- 
dině z  něho  nabýváme  světla  o  rozmíškách  mezi  menši  a  Tětlí  stránkou 
bratří  zvláště  pak  o  literami  činnosti  B.  Prokopa  v  této  dobé.  30. 
Psaní  B.  Lukáše  B.  Benešovi  Bavorynskému  z  Bavorynš  v  němž 
zpravuje  některé  otázky  k  sobě  učiněné  o  tělu  p.  Krista  (I.  1510)w 
Klade  Lukáš  zde  své  učeni  o  večeři  Páně.  On  na  předpodstatnéni  nevéKl 
nýbrž  měl  za  to  že  jen  posvátné  tělo  a  krev  Páně  se  v  svátosti  po- 
žívá.   31.  Spis   o  spravedlnosti  (L  1510).  -  32.  Psaní  poslané  «k- 


^?63  - 

šOníhmm  %iořu  KriětovýiA  (1.  1&21).  33.  L.  1512  spU  oblímějSf, 
kt«rýá  aloye  ^rka  jest  opraven,  j^dělin  á  vydán.  yyTůk  praví 
Blalioslav.  34.  Počíná  se  naučení  fravé  fnúdliúy  s  výkladem  na 
m^iUUbu  Pána  J^íUe  (\.  1512).  36.  O  naději,  psaní  uéiněné  bXA. 
(1.  1513).  Úvod  dokazuje  že  jest  na  iádost  jisté  osoby  sepsán.  36. 
Peéet  s  naiifef  z  éehoi  ji  kaidý  má  a  podli  čeho  by  naděje  pravé 
pailvetti  mohl  (I.  1613).  37.  Psaní  knéze  Jana  faráře  Lipenského 
jMiou  Váelavovi  (z  Dobruíee)  na  potupu  brettřl  a  odpověď  na  ně 
JB.  Lukášova  (L  1513).  List  kaéze  Jana  jeát  satyrickýi  uvidí  B. 
Mieihda  Strakoniekéího  a  Lukáie  mluvicí  směfidým  a  potupným  spů- 
sobem,  Satyra  dosti  sdařiiá  týká  se  hádek  bratrských  mezi  přisoou  a  mír- 
Boa  stranou.  Lukáš  odpovídá  ohladnéjiim  spůsobem.  38.  Pstmí  polemické 
B.  Lukáše  I.  1614.  Neznámé.  Blahoslav  praví:  IKSnil  psaní  nějaký 
mistr  Dungsediem  z  Qxenfbrtu  a  dodat  je  knížeti  Jiřímu  Miftenskémn 
proti  staré  biatřské  iqpoIogS.  Z  té  pak  knihy  toho  mistra  někdo  pře*- 
loiil  do  deátiny  ^dil  toho  psaní  těch  purAtuv  pořád  poloienýeh;  na 
kterážto  psaní  uébéna  odpověď  od  bratfí  skrze  B.  Lukáie.  39.  Oď- 
pavěd  breUřl  na  spis  kterýs  učiněn  jest  v  Praze  proti  bratřím,  vněmžto 
mnohá  \>h^dná  potupováni  a  kaeeřování  proti  týmš  bratřím  poh^ 
tena  jsou,  i  k  d<Mum  se  připodoMují.  Jákoi  pak  kdoikoliv  ěiéti 
bude,  uáívaje  prmvAo  rozumu,  pozná,  co  jest  blud  a  iso  jest  pravda. 
(VytiitSno  1.  1514).  Spis  to  Lukádův,  obsahu  veskrz  polemického.  ^. 
Počet  viry  (I.  1415).  41.  Psaní  ksbor&m,  aby  pro  žádná  pokušeni 
zvyhlaH  se  nedaly  (1.  1515).  Obojí  tento  spis  jinak  neznámý ,-  zho- 
tovil Lukáš  (1.  1515)  ve  vězení  v  Janovicích,  kamž  se  odebral  na- 
vMaviti  sbor  bratrský,  kdež  víak  zrádně  na  krátký  ěas  byl  uvěz- 
něn. Janovice  téhdáž  ]^ináležely  p.  Sudoví.  42.  Psaní  p.  Bur- 
dovi na  Janovice;  (I.  1515)  zhotoveno  od  Lukáše  z  vězeni  propuš- 
lěisého.  43.  Odpovéd  Lukáše  na  spis  nějakého  kněze  1.  1516.  Spis 
nám  neznámý.  Blahoslav  o  něm  praví:  Dána  odpověď  od  bratří  skrze 
B.  Lukáše  proti  spisu  nějakého  kněze,  kterýž  proti  bratřím  psaní  čině 
bral  některá  věei  z  psaní  Ghelfického,  když  Petr  GhelSický  psal 
proti  Táborům,  tento  pak  kněz  bera  z  toho  psaní,  což  se  jemu  zdálo, 
to  všecko  obracel  na  bratři  a  mezi  tím ,  což  se  jem  u  vidělo ,  přidával 
ku  potupě  bratří.  Na  kterážto  psaní  dána  jest  mu  odpověď.  44. 
Odpověd  bratrská  na  spis  doktora  Zoubka  kanovníka^  kterýž  uéi-- 
ntl  a  oděskd  panu  Janovi  z  Žerotina  proti  bratřím,  jimž  pronáší 
na  skbe,  aby  vědomo  bylo ,  kdo  jest,  a  z  éího  stáda,  což  každý  ctUy 
snadně  pozná  (1.  1517).  Kanovník  Zoubek  dotkal  bratří  v  učení 
o  církvi,  o  večeři  Páně,  o  očistci,  o  svatých  atd.  proti  tomu  zastává 
apisovatei  bratři.    Svědectví  přímých  žeby  Lukáš  tento  spis  byl  sepsal. 


-7U- 

neznáme,  co  se  viak  sloka  a  věci  dotyte  iplni  se  s.LtkáioT^au  ipky 
sbodojeu  Janj/iMim  také  nvi^i  spis  tento  inu»si  Lnkáiovýai  a  aM 
snad  k  tomu.  i  jinébfí  nám  nezaiaiého  důvodu.  4S*  O  ě$éii  príSmáA 
bludu  (1  1517).  Jeden  z  aejdůleiitějftícb  spisu  Lnkááovýdi*  Roipadá 
se  na  dva  dfly,  první  jedná  o  pHdinách  bindni  jkkito  pEý:Sest:  ^ákon 
hríclm  f  —  nevéra  a  tvídost  mysli,  —  nezřízené  sřeni  k  bohn,  liden 
a  k  písmům  svatým  neb  k  apísům  —  nepooiiai  íádn,  —  i^iiiiiiá 
důvěra  ve  smyslné  věcí  jako  v  kjonec  poslední  —  aesíbeDé  isklédéiií 
na  lideoh.  —  Druhý  díl  jedná  o  tom  jak  tám  áesti  přiéináfli  UuAi 
se  vyboouti  n^žná.  48.  O  nad^  a  o  wédomi  (1.  16i7)»,#7.  Oi^rn^ 
a  psáni  proti  12,  kásánim.ucinéným  od  kné$e ,lU0méřickA0 ,  kiánfx 
éloul  Corambuer  éS.  Psaní  druhé  B*  Luháěe  knůi 
(1518).  49,  Zpráva  B,  Lukáše  jedné  p^nif  ýakby  Hovíte  vénU 
CMJicí  již  h  smrtit  v  jaké  nod^  bff  wmríH  vM  €k  s 
z.  tohoto  svéta  jíti,  ceha  jest  k  tovm  pot/rAí  (1.  1518).  60.  LHmUf 
tf,  j,  rozmlouváni  ducha  s  dusí,  jenž  slo^e  připrwsa  k  smrti,  kierýi 
prvé  v  položeni  krstfrim  vytiekován  jest,  že  tenšjfž  opraven  i  deptmén 
k  éiriimu  vjfsvétlení  a  to  ^  přivedením  pissm  sm^fsk  i  ttUcé  pilme 
přehledávaných,  ^  Na  konci  stoji:  „Dokonárá  se  dlakg  t  ^  na- 
nlonváaí  dnďia  s  diiií>  jakoi  napřed  dotčeno  prvé  imprisiovaný  L  P. 
1507  potom  pak  nastávajícího  .Aasn  momího  k  obnovení  .pied  se  vwt» 
skorigován  a  spraven  i  také  k  soadnéjiMmn  srosninílií .  áňphsim  1.  P. 
15^  a  dsn  jest  k  tiitěnf.  Paulus  01iveoensis.'V  -^  Y  tom  Dialoga 
učí  Lukáš  že  človdk  sestává  e  tébi,  duoha  a  dute;  dnie  jest 
kdyi  človék  hřeší;  duch  rosmlqnvá  s  duíí^  jakými  prostMky 
blaženost  dosáhnuta  býti  můž^. .  íL  ^epsem  dpvodAo  s  nejjiH^éidi 
písem  svědectví  obojího  i  pravého  rozumu  jich,  o  klamini  a  klehámí 
před  svátostí  těla  a  krve  boží  a  to  pod  způsobem  pobiidky  {lUDy  Ve 
spisu  tom  se  snaží  L.  dokázsiti^  že  nemá  se  ivátosti  oltářni  klekáaÍBi 
poctu  pronkáuiti,  poněvadž  prý  v  ní  l^lo  a  kr^v  P«  jen  poavátoé  #  u- 
koUv  skutečné. se  nachází.  .  é2,  Psaní  k Mikulofd,.peimúcnílm  s^oru 
Náchodského.,  J^.  Spis  dosti  éim^í  otázce  protivníkův  jednatff  éra- 
trské,  proč  křest  j^o  služdmosti  od  kněze  římshAo  svéosmi  stále 
vně  se  opětuje  (1521).  ó4,  Qdppvžd.n^aspis  v  ,novéf  vydaný  od 
kněze  Mikulďie  faráře  u  ^v.,  Petra  na^  Poriéi  v  Praze  {1S23). 
55.  Odpověď  B.  Vavřincovi  Krásonickému  na  artikule  a  aávirky  Če- 
chův (1522).  „Kdosi  vydal  jakési  OQncIusioues.  Beghsrdáxnm  áSíft^e 
na  bratry  11  bludů.  B.  Lukáš  dal  odpověď.  56^  Odpověď  B.  L.  na 
odpověď  M.  Lutbera  oa  iStyry  otéjtky  Bepeše  Opltá^a  L  1622.  Blahoslav 
praví :  t^Dána  odpověď  od  B.  Lukáše  na  spis  n^aký  kterýž  byl  vydáa 
o  čtyřech  otázkách  při  svátosti  t^|a  a  krve  Páně^    Kné^  J^iuA  Optat 


—  7<»  — 

sepjal  ty  odusky  a  poslal  Sperátovi  a  Sperát  poslal  je  M.  Lnťherovi, 
iUíĚfe  ďyy  dal  na  wA  odpovéď.*^  -^  Spis  LokálŮT  byl  vyti&tén,  ne-- 
znáne  viák  ezempltfe:*  Kteié  ty  4  otisky  byly  Lukáš  sám  vypra- 
vigec  1.  Má«-lT  pod  svátosti  těla  P.  Těřeti  býti  syn  boží,  kdsž  slova  tA* 
8ÍA)eiiá  o  samám  tele  zminkv  dinf ,  pospolnostf  pak  Pifcbarti  jako  véct 
Skokiiho  ii6eoí  se  posmivaji  přiznávajfoe  se  k  tomu  že  více  neviří, 
nei  o  ÓBtni  slova  Kristova  saviraji*  2.  Má^li  býti  cdý  Kristus  vAřeo, 
ped  zpisoboQ  eUeba,  poněvadi  éteni  o  samém  tile  zmínko  Hni  3. 
Má-H  se  Krista  tělesným  klaněním  v  svátosti  poklona  činiti ,  poněvadi 
apotoi  při  svýoh  řeéiéh  o  tom  zmínku  nepřipomíná.  4.  Má»K  Kristns 
bytí  v  svátosti  ožíván,  poněvsidž  se  tn  správa  býti  véří;  jakýmžkoK 
biiieai ,  piočby  taká  niíván  bytí  neměL'*  —  Spis  Lutbernv  LnkáS  sám 
vypisige  takto :  „Nejprv  položeno  zdání  (na  ty  4  otáeky)  Benefte ,  pak 
se  poUádá  t<riib  doktora  samého  (Bperáta)  a  potom  ortel  Lnther&v/' 
57.  Odpovéd  B.  L,  na  épia  KaUnee  Tíůiiře^  hterýí  je9t  na  Maié 
strana  v  'Praaů  (15SS).  Kalenec,  klava  raenáí  strany  biatrské,  psal 
proti  bratřím  a  zvláště  Lnkáše  potopoval.  68.  Spis  tento  o  pohani 
nsjprv'  eo  by  io  slovo  v  sobě  neslo  pokání,  potom  o  původu  pohani, 
poiom  o  posváůném  pohání  padlých  od  něho  podlé  svédeetvi  písem 
svatých.  (Tiltěno  L  1623.)  Důležitá  práce  v  níž  objeveno  smýšleni 
bratří  o  pokání,  zpovědi  a  zadostuéinéní.  69.  Spis  velmi  uMteéný 
a  poiéMmý  o  sftaou  évóbodném  a  manielshém,  počíná  se  šťastné, 
(TÍ4těQý  L  1523.)  Ve.  spisn  tomto  zastává 'se  panenství  a  bezženstvi; 
60.  Spis  tento  otásek  trojích^  první' jako  pocínafícich^  drvhé  prospí- 
vofUieh,  třetí  dohonalejiíAy  totiž  détí,  mládencův  vzmv žitých 
u  víre  krěskmdcé  jediné  (1623).  <M>áah  zasahnje  do  discipliny  bra- 
trská.' 6L  Odpověď  na  spis  M.  Luihera,  v  némi  oznamuje,  co  by 
se  mu  při  bratřích  vidělo  za  pravé  a  óo  v  pochybnosti,  nacéz  mu 
zase  zprávu  podlé  písem  svaéých  slušnou  éiní  z  Čech  a  z  Mora/vy 
(162$)^  Báz  a  povaba  spisu  svědčí  že  Lukáš  jej  zhotovil,  jinýdi  toho 
svědečtí  se  neaslezá.  Spis  jest  důležitý  obsahem.  Příčina  jeho  slo* 
žed  byla  aásledujid:  Bratří  vydali  knížku  jazykem  českým  a  ně- 
meckým ko  křesfanskémn  spravování  dítek,  a  vnich  učení  své, 
ovšem  od  Lutherského  rosdíbié  mimo  jiné  věci  položili.  Lukáš  pak 
tu  knížku  Lutherovi  poslal,  který  poslům  i^vně  svou  nespokojenost 
s  néktssými  články  vyjadřQ ,  a  když .  Lukáš  své  míněni  Lutherovi  znovu 
▼e  zvláštním  latinsky  psaném  spisu  odivodniU  cítil  se  Luth^  pohnut  ve 
zvláštoím  zdvořile  psaném  listo  bratřím  Ostnámití,  co  se  mu  při  nich 
liU  a  co. ne,  pM  tom- jim  vytýkaje,  že  v  učení  o  večefí  Páné,  o  křtu 
dítek  9  o '  sedmi  svátostech  o  bezženstd  kněží  hrubě  chybují.  Proti 
toam  spisu  který  i  hnbd.  do  češtiny  pleložoi  a  v  Litomyšli  vytištěi) 


—  766  — 

■ 

byly  pov«tal  LnkáS,  a  obnivým  sposobem  vSe,  co  bratitiÉ  xa  bind  po- 
loženo jest,  vyvracoval  a  jmenovité  blnd  Teliký  haůuerkv  t  nauce  oapni- 
Tedlněni  dokázati  se  snaifl.  Počiná  sobě  Telmi  ostře  a  praví:  ^  toho 
že  vy  (Lather  se  svými)  samé  víře  bos  skntknv  život  pHdáváte,  nán 
se  vidí,  odpustte,  že  dakko  raíraěji  a  jisteji  a  biíie  pravdy  ptsea 
svatých  přidáváme  než  vy;  neb  vy  to  přidáváte  víře  besskotkův,  jež- 
to nám  se  zdá,  jakž  rozumíme  že  nemnž  nikoM  ze  éteni  svatého  pro- 
vedeno býti*  Ano ,  aemůžem  z  spisi  važich  poznati  kdy  jste  jí  dožK 
řádné  a  právě  z  služby  ctem'  a  z  jiných  pořádkáv  zákona  a  jak  do8é 
s  tím  užívati  máte  abyate  z  ní  živi  byli. ...  Z  vaidto  psaní  zdá  se 
že  vy  spravedlnosti  z  vfry  tehdy  docházeti  se  držíte ,  když  při  svátostí 
dobré  milosti  slovům  páně  věříte  a  je  prvotně  přijímáte.  A  tu  sklá- 
dáte všech  bříchův  odpnitění,  pekla  zbavení,  stadnid  milostí  i  spaseni 
i  života  věčného  i  sumu  vfieho  6tem  a  vsnijete  se  skutkftv  Seůú  píed 
tím  i  při  tom.  atd/  —  Luther  ostrou  řeči  LukáSovou  velmi  jsa  nra- 
žen  více  s  bratřimi  za  živobytí  B.  LukáěoTU  nic  ěinití  nechtěl.  €2. 
Spis  o  spravedlnosti  podlé  rozličných  protnsnutedlnosU  a  rozdíHt 
téi  i  o  spravedlnosti  z  víry^  Oo  by  byla  (1524).  Objednám  B.  Iíh 
kááe  v  tom  vpwu  učeni  bratrské  o  spravedlnění*  63.  Spis  o  Usoe 
(1524).  64*  Hádka  JRokycanova  s  Tábory  na  sněmu  u  Hóry  L  1444 
sepsána  od  ného ,  jaki  ^se  mu  Ubilo ,  a  mezi  Um  oboji  stremisu  při- 
dal soud  zákona  boiiho  B.  Lukáš  (1524).  Lukáš  zastává  ae  Táboru 
v  učení  o  večeři  páně  o  otčistd  a  že  jedině  se  k  Rokycaaovi  připojiqe 
ve  příjímání  postu ,  který  prý  má  bytí  zachován.  65.  Spis  praH  Ua- 
néní-se  večeři  Páni  (1,  1524),  Tento  od  č.  51  rozdílný  spis  uvocuje 
Blahoslav :  ^B^al  protí  bratřím  nějaký  kněz,  dovozuje  toho  že  svátostí 
má  poklona  Činěna  bytí.  Na  kterýžto  spis  dána  odpověď  od  bnln 
skrze  B.  Lukáše.  ^^  —  66.  Odpis  proti  odtrieneum,  jeni  se  malou 
stránkou  nazývají,  na  spis  vydaný  pod  jménem  Kahneovým  proti 
spisu  a  moci  zřízeni  světa  vydanému  od  bratři  L  p.  1424.  Na  první 
stránce  jmenuje  se  Lukáš  sám  spisovatelem.  K  tomu  spisu  náleží 
druhý  díl,  jehož  títul  jest:  ,^0  původu  obzvláštností  odtrženc&v,  jsni 
malou  stránkou  se  nazývají,  k  nimž  se  tento,  Eideneo,  připUchtíl.^  — 
KaleneCy  nožiř  v  Praze  stal  se  1524  hlavou  strany^  menší  bratíí  v  Pra»», 
oa  psal  proti  jednotě.  Jemu  odpověděl  Lukáš  v  tom  spSsu,  Uada 
míném'  bratří  o  moci  a  o  přísaze,  pokud  v  jednotě  dopuštěny  býti 
mohou.  V  druhem  dílu  podal  krátké  vypracování  jakým  spAsobem 
nevole  v  jednotě  povstaly  I.  1480,  jak  až  do  r.  1494  trvaly  a  jak  ko« 
nečně  Amos  a  Kubík  se  svými  z  jednoty  vystoupili.  Vypravovaní  to 
jest  velmi  důležité.  67.  Odpis  na  spis  Oldřicha  Zvin^^  o  svátostí 
dobré  milostí  (1.  1626).    Neznámý  spis.  Bkhéslav  o  něm  praví:  ^Té- 


-  767  — 

hoi  letu  přineien  byl  z  Němec  spis  učiněný  od  nějakého  učeného  muže 
Oldřicha  Zvinglia  o  sv&tostí  dobré  milosti,  kterýž  to  spis  když  se  na 
mnoha  mistech  rozžel,  skrze  Čížka  a  jemu  podobné,  tou  příčinou  učinil 
B.  Lnkái  odpis  atd.  68*  Psaní  B,  Iňúc,  z  příčiny  Michala  Wej^a 
a  Čížka  (1.  1626).  69.  Zprávy  kněžské.  V  téchto  položeny  jsou  kni- 
hách po  pořádku  zprávy  při  sluibách  úřadu  kněžského  v  jednotě 
bratrské  (tiitěno  I.  1527).  Kniha  důležitá.  Vypsány  v  ní  víedLy  po- 
vini^osti  úřadu  kněžského,  k  tomu  přidány  staré  výpisky  některých 
sněmu  bratrských  jinak  nezachovaných;  konečně  pravidla  rozKčným 
stavům  dána  jakby  se  chovati  a  řádu  i  ctnosti  šetřiti  měli*  Obyčejné 
tato  kniha  se  jmenovala  dekretem*  TO.  O  původu  jednoty  bratrské- 
Bludné  a  spletené  psaní  odtržencům  některých  s  odpovédí  na  tié 
napsanou,  od  B.  JLuk.  v  níž  se  o  původu  bratrském  dostatečné 
a  pravdivé  vie  vypisuje.  71.  ZHaloff  Cleophce  et  Luoos^  Spis  ne- 
známý»  aniž  jisté  česky-li  neb  latinsky  sepsaný.  T2.  PostiUy  B.  Lu- 
káše o  nichž  pize  Blahoslav:  LukáS  podlé  daru  sobě  od  boha  daného 
summovuě  kratdeji  i  rozSířeněji  mnohými  spisy  učeni  boží  a  tak  pravdu 
Páně  vysvětlil  i  kázáními  kratžimi  i  delžími  na  čteni  a  epiStoIy  latine 
i  čes|^y»  což  ode  vfií  jednoty  oblíbeno  a  přijato  toho  i  dobře  a  světě 
užíváno  jest  i  jeáté  se  užívá.  •  •  B.  Lukii  zvláitnich  pomocí  nadělal 
to  jest  postilly  to  kázaní  na  ta  čtení  a  epištoly  přes  celý  rok»  a  to 
několikerým  spůsobem  i  česky  i  latině.**  —  Sepsal  tedy  Luk.  více 
postili  ale  neví  se  kde  jaká  se  zachovala.  73.  Spis  proti  Chelcickému. 
Neznámý.  Blahoslav  naft  připomíná.  74.  List  proti  knězi  Pelhřimov- 
skému. Neznámý.  Litován  od  Jafeta  v  Hlasu  strážného.  75.  Psaní 
Johannesovi  Jestřebskémuy  písaři  v  Tůmové.  Neznámé.  Podotknuto 
o  něm  v  dekretech  bratrských.  76.  Spis  o  skutcích  Kristových,  neb 
spis  o  třech  letech  (1528).  Blahoslav  o  něm  praví:  ,,Téhož  léta  (1628) 
učinil  £.  Lukáš  spis  o  skutcích  Kristových  vzal  sobě  příčinu  k  tomU| 
když  byl  odeslal  k  sobě  z  povinnosti  své  všecky  kněží  a  služebníky 
Páně,  jimž  kázaní  učinil  a  potom  ode  všech  počtu  požádaly  jak  stojí 
každý  z  nich,  nejprv  při  svém  vlastním  svědomí,  a  potom  při  svých 
ouřadech  a  vykonávání  jich  vzal  k  tomu  za  příčinu  slova  Ejristova: 
„člověk  jeden  měl  strom  atd.  při  tom  velmi  pilně  přihlídaje  nalezl  mnoho 
neuměni  a  nedokonnalost  mnohých ,  napomenul  jich  kpilnosti  jako  věrný  pa- 
stýjpa  všeho  toho  přisluhování  summu  sebral,  rozšířil  a  v  drahnou  knihu 
uvedly  kteráž  slově:  spis  o  třech  letech  atd.  77.  Spis  o  dvanácti  letech 
(1510).  Neznámý.  Blahoslav  ho  uvádí.  78.  Spis  ocirkvi.  Neznámý;  připi- 
siýe  se  Lukášovi  od  Blahoslava.  —  Mimo  tyto  uvedené  přípisiýe  Gindely 
ještě  následující  Lukášovi ;  ÍAst  bratři  českých  ku  králi  1.  1503.  — 
Kanfessí  bratří  českých   1504,  —  List  bratří  dán  na  Mathuz  v  Sta- 


—  768  — 

rérn  mésté  pražském  panu  podkomoHma  i  vSem  aaředofkAm  1S07.  — 
^onfessi  bratři  ceélsých  1.  1570.  —  Výklad  na  modlitby  Pániy  kdei 
i  prvé  v  položení  kratším,  jákoí  preďndava  ozncemuje  vytiakcván 
jenty   a  Se  tentýi  spraven   i  doplněn  k  Hrsímu  a  pořádnéjíknu 
vysvětleni  a  to  s  důvody  pisem  svatých  i  dosti  pilně  koriffovanýdí. 
Spis  shotoven  1512  a  vytištěn  v  Boleslavi  1520.  —  Spis  tento,  jenž 
jest  počtu  vydáni  nejprv   o  moci  světa ,    o  původu   i  o  přicindek 
.  zřízení  jejího  i   o  pravdě  její  v  novém  svědectví  y  pokud  a  v  éem 
zamezena  ku  požívání  jest  neb  není.    Potom,  paJc  podobně  o  přísaze. 
1523.  —  Spis  o  pravdě.    Sepsán  okolo  1490.    Ye  spisu  tom  obBírné 
se  vypisuje  život  p.  Ježíše.    „Možoá'^  — prav!  Gindely   —  „že  iden- 
tický to  spis  se  spisem  pod  76  uvedeným  o  skutcích  Kristovýdi.** 

Rozebrání  vnitřní  ceny  spisů  LukáSových  kritické  vyjasněni  zásad 
jeho  a  spůsobu  jakým  je  zastával  pozůstaviti  se  musí  příznivější  bu- 
doucnosti. Zde  podán  toliko  rejstřík  spisů  LukáSových  na  důkaz  plod- 
nosti  jeho  kterouž  zajisté  nejen  záležitosti  bratrské  ale  i  tehdejií  pí- 
semnictví české  valné  získalo.  Nejprv  se  tím  povzbudila  láska  ku  Stení 
mezi  bratry  pak  t  mySlénky  o  věcech  náboženskýcli  se  vystříbily  a  duch 
vůbec  se  ostřil.  Hlavně  ale  podotknuti  sIuSí  Že  tak  mnohostranná  a  ne- 
unavená Činlivost  Lukášova  i  jiné  k  podobné  činlivosti  probudila  a  mnohé 
controversy  povolala  v  zhledem  ku  zásadám  jež  zastupoval  a  zastával. 
Při  tak  nápadné  plodnosti  jakou  Lukáš  rozvinul  nemohlo  se  jinače 
díti  než  že  většina  spisu  jeho  rázem  chvatu  se  značovala,  že  mnohé 
úvahy  a  traktáty  jeho  jsou  pouhé  toliko  náčrtky  logicky  neprovedené 
jež  příležitostný  původ  svůj  nezapírají.  To  zajisté  pociťoval  Lukáš 
sám,  doplňuje  a  znovu  přepracuje  ten  i  onen  ze  spisů  svých  jehož 
obsah  se  mu  dosti  důležitý  ale  důkladného  přetvoření  potřebný  jevil. 
Některá  místa  ve  spisech  jeho  jsou  temná  a  přímo  nesrozomitdni. 
Možná  že  toho  vinu  nesl  kvap  jakýmž  Lukáš  pracoval  ale  pravdě  po- 
dobno že  se  mu  dostatečné  znalosti  jazykové  nedostávalo.  Blahodav 
praví  o  spisovatelském  rázu  jeho :  ,yBratr  LuJcáě  drahné  lenih  na- 
psaL  Ale  nevelmi  dobrý  Cech  byl,  více  latiny  následúval  než  slu- 
šelo, něco  i  od  němčiny  překážek  měl;  nebo  rodem  byl  tam,  kdť 
mnoho  německy  mluví,  In  summo  latinismos  et  gennanismos  plurri- 
mos  admitteresolebat.  Pročež  a  ještěpro  něco  jiného  jeho  psaní  ninohýv* 
se  zdála  velmi  nesvětlá  a  nepříjemnL  —  Některá  místa  ve  spisech  Ld- 
)vášových  jsou  obzvláště  zajímavá  a  charakterístlcki.  Takž  k.př.piSestar- 
šímnaMoravé,  ohledem  na  náboženské  novoty  z  Němec  do  Čech  se  rim- 
jíci:  „Protož  vám  bratří  vědomo  činím,  že  máte  to»  nechajíc  ySeho 
opatřiti,  a  ti  lidé  povstalé  proti  jednotě  německými  kStalty,  jenž  sim 
v  dověrnosti  na  Němcích  a  v  smyslu  jich,  jimž  se  i  s  jazyky  i  s  vy- 


—  769  — 

STétlovánitn  chinbí,  na  péči  míti,  neb  otA  chti  Nemete  zvelebiti ,  a  ohéh 
jkk  tfieei  nás  vnésti.  A  jistě  věste ,  jako  kdy  to  se  shtze  né  tudy 
satan  saložM  proti  jednotě.  NepiŠif  toho  z  poíňsty  mé  ósioiby,  ad  bycK 
já  stoje  s  nimi  před  viani ,  měl  jim  do^i  zá  jednbin  v  j)ři  \kXú ;  krom 
bndon-li  míti  čo  proti  osobě  mé^  tu  ji  jim  práv  chti  býti.  Neb  Mnicha 
sem  nikdy  neznaly  až  nedávno  s  niin  ábi  MlnVil,  'ne£  Němec  a  mne 
byl  a  když  sem  zaháleti  nedal  v  knihách,  bral  se  do  Litomyšle,  na 
némft  povahy  nikdy  sem  neobiibóvitl,  á  phavim,  £e  by  lépe  %ylo  tak,  jakž 
byli  Némei  pánu  bohu  se  ^orončcfti  ^  než  takové  dráby  pod  prospědtem 
na  v8e  zlé  pnstiti. .  .*' 

Co  spisovatel  lOeai  ďeny  jedhoty  bratrské  jmenován'  býti  zaslnhuje 
též  Vavřín  KráBomehíf.  Dominikán  á  inkvisitor  Ingtittjria  ve  svém 
spimi:  Stmeta  růmanm  ecdeěičB  fiétéi  defensiorús  elypeum  adverstts 
V^ldénsinm  seu  Píckardorum  heereBifn  ^te,  jmenuje  Krá&onického 
^prenluiŘí  Valdeneium  defeněí>rem,  maribuě  Botiě  conspiemtfňy  suf^ 
JUimiůiěqne  literaiurce,  kteréžto  tíznáni  od  protivníka  padá  na  v&ha. 
Blahoslav  též  o  ném  praví  že  byl  „mař  rozmnný ,  první  v  radě  po 
Usklipfch,  bakalář  pražského  učeni.  Uiěný  staré  prostosti  mifovník, 
miNdio  psal  ale  málo  zběrkův  toho  zůstává.'^  —  Spis  Krásonického: 
O  učeních  y  obzvláště  v  jednotě  bratrské  úvádi  Jafet.  —  Psaní  ob- 
éimé  a  velmi  pfícné  uHteéné  o  pánu  bohu  a  o  víře  pravé  hrestaňěké 
a  o  fnodlářeivl  (1492).  První  díl  sepsal  Krásonický,  dmhý  díl  Br. 
Prokop.  Dále  uvádí  Jafet  tMi.PeaníKráeoniéhého  proti  otiHriéncům, 
a  OhláienL  —  Mimo  tyto  spisy  též  v  Jangmannn  Uvedené,  připomíná 
Blaheriav:  VysvétUni  víry  spis  proti  nějakémn  knězi  ^  ML  Boleslavi 
klerý  o  Velebné  svátosti  a  o  ostatcích  kázal  (1511).  Život  Ondřeje 
PůíMcff  n  Hory  upáleného  (1511).  Odpověd  na  spis  od  Hábrovan- 
ských  učiněný  proti  spisu  bratrskémn,  o  knsé  vjře.  —  Lišt  týka- 
jící se  obvinění  bratří  že  pohrdají  Nov^okfténd  (1528).  Mnohá  ještě 
jiná  rozKčná  psaní  eiietovii  Krásonieký  mezi  nimiž  i  jedno  kterém  se 
ofištoje  od  nářku  ISivého  od  p.  Mikuláše  Tršky  u  páni  Marty  v  Lito- 
nqrAIi ,  a  psaní  mistrům  {Mražským  z  příčiny  sjdsn  jejiieh  o  blndíoh  Pik- 
hartnv.    —    Krásonieký  umřel  I.  1532. 

Co  spisovatel  mezi  bratřimi  v  této  době  vynikal  též  Stair  Pro- 
kep.  Muž  tento  má  důležitého  míÉla  v  jednotě  a  V  fiteratnře  bratr- 
ské. Pocházel  z  Jindřichova  Hradce  a  náležel  mezi  učené  bréitry  do- 
sáhnuv stnpeĎ  bakaláře.  V  rukopisu  knihy  od  něho  shotovené:  Otázka, 
ebuii*U  křeetanóm  moeí  evétehou  nevěrné  neb  bludná,  k  pravé  víře 
přinucovati  (1505),  nalézá  se  zpráva:  „Toto  napsání  učmH  jeden 
dobrý  člověkův  naději ,  jménem  Prokop ,  rodem  z  Jindřichova  Hradce, 
pod  poslušenstvím  římským ,  a  to  tehdy  když  z  m^t  a  zvlášť  z  Kla- 

49 


-  77«  — 

tO¥  vytifikli  bratří)  a  on  h«'08t  maje  jich,  jak  s  Dimi  nakládají,  jako 
i  jinde  yfiady,  myslily  zda  ^by  komu  neznajfcimu  fiidcem  boha  a  jebo 
pravdy  spasitekié,  napomohl  ku  poznáni  toho  i  sebe,  a  zposnáui  aby 
činil  pokání  což  zlého  nadělal  atd.  (Jungmaon.)  —  Jiné  jebo  spisy 
jsou:  O  dobré  vůli.  —  O  tom,  ze  vidy  všech  cdsu  divný  lid  byl 
na  &vété  —  a  j.  v.  jež  Jongmann  a  Blahoslav  uvádí.  — * 

Znamenitou  zásluhu  o  jednotu  bratrskou  si  získal  Prokop  tím  že 
učinil  návrh  aby  se  upouStělo  od  přísnosti  vzhledem  ku  některým  zá- 
sadám původně    v  jednotě  zachovávaným.    Vidělo    se  mu  že   bohatí 
a  mocni  lidé  by  se  vylučovati  neměli  z  jednoty,  aniž  takovým  že  po- 
třebí se  odříci  svých  statkův,  dále  nznával  že  člověku  netřeba,  se  sprostítí 
všech  radostí  pozemských  a  připustiti  se  mohou  mírná  poživám'.  O  téchto 
a  jiných  usnadněních  pojednal  Prokop  ve  svých  spisech  (Ami  zavdána 
příčina  k  rozdvojení  se  bratří.    Prokop  toho  času  byl  star&ím  jednoty 
bytuje  v  Brandejse  nad  Orlicí.    K  němu  se  přidaly  obce  ve  východ- 
ních Čechách.   Proti  němu  stáli  bratří  vzdálenější  zvláSté  obce  v  Pra- 
chynsku  a  Klatovsku.    Při  Prokopovi  stáli  bakalářové  Lukjá  a  Krá- 
sonický,  pak  TomáS  z  Přelouče,    Tomáá   Němec,   a  Eliáš  z  GhřoMva, 
Jan  Klenovský,  Jan  Táborský,  a  Martin   nožíř;   při  straně  přímých 
bratří  již  od  zásad  prvotných,    Řehořových  odstoupiti  nemínili  atáli 
Matiáá  Kunvaldský,  Michal,  Tomáš  z  Prostějova,  Jan  z  Ghelčic,  Amos» 
Blažek y  Jakub,  Jan  mlynář  v  Sušicích,  Jan  ze  Štěkny,  Matouš  tka- 
dlec, a  j.    Objevilo   se  tedy  v  kruhu  jednoty  bratrské  rozdvojení  jež 
ovšem  v  písemnictvi  bratří  se  ozývalo.    Během  zporu  toho  povstala 
v  jednotě  myšlénka  patrně  dobrodružná.    Usnesli    se  totiž  bratří  na 
podniknuti  dalekých   cest.    Nedostatkem  historických    a  zeměpisných 
vědomostí  a  pověstmi  o  kněží   Janovi  v  Indii  zbudilo  se  v  nich  do- 
mnění že  se  kdesi  nalézají  národové  jenž  nejsouce  papeži  podrobeni  pů- 
vodní prostotu    a  čistotu  víry  zachovali,    od  nichž  kdyby  se  nalétti 
dali  očekávati   by  bylo   poučem'    v  záhadných    otázkách.    UsnesM  se 
tedy  bratří  1.  1490  na  podniknntí  takovéto  cesty  a  vysláni  byli  bratr 
Lukáš ,  Mareš ,  Kokovec ,  Martin  Kabátník  měštan  z  Litomyšle  a  ja- 
kýsi Kašpar.    Cesta    se  měla  konati   na  východ  i    na  západ,   tamo, 
k  nalezení  obce  v  m'ž  se  křesCanství  v  původní  Čistotě  zachovalo ,  na 
západ  ale  hlavně  do  Itálie  k  bližšímu  poznání  Valdenských.    O  této 
cestě  nám  bude  ještě  vypravovati.  -*-  Podniknutím  jejím  se  snaha  bra- 
tří v  obzvláStm'  světlo  staví.   Viděti  totiž  že  neměli  dosti  na  pojímání 
víry  rozumem  aniž   se  uspokojovali  odvolávámm   se   na  stav  prvotné 
společnosti  křesCanské,   nýbrž  že  jim  na  tom  záleželo  abj  se  dopídili 
důvodův  positivních,  dějinami  stvrzených,  o  povaze  tohoto  stavu  na 


-  m  - 

místech  y  kdeby  aepřerufien  ne  byl  snad  odrieL  Tím  zajisté  i  důkaza 
nabytí  minili  že  takový  stav  církve  inožný  jest  a  že  spole^inost  která 
se  ho  přidržela,  a  v  ném  setrvala  dokonalejší  jest  společnosti  od  něho 
odpadlá.  Nepovedlo  se  jim  toho  dosáhnouti,  ale  podali  aspoň  nové 
svědectví  jak  opravdivě  proniknoti  byli  svou  myálénkon. 

Mezi    lim    se    ledacos   změnilo   v  jednotě.    Matiáá   Kanvaldský 
se   spnznil  se   stranou  Prokopovou  ale  Amos  a  Jakub   spusobili  tr-* 

vale  roztrženi.  Přívrženci  Amosovi  nazváni  byli  Amosensové.  Amos 
sepsal  později  historii  bratři »  tvrdě,  že  jednota  nepovstala  na  vý- 
chodní straně  původem  Řehoře  ale  v  Přachynsku  a  Klatovsku,  co^ 
Br.  LukáS  za  vymy&leninu  a  lež  vyhlásil.  —  Matěj  Kanvald- 
ský umřel  v  Lipm'ku  1.  1499  stár  68  let.  Co  spisovatel  se  ne- 
vyznamenal,  leč  složemm  několika  písní  jež  umístěny  jsou  v  kancionálu 
bratrském )  ač  i  to  není  jisté.  Vzdělanější  byl  bratr  Michal,  jeden 
z  učencův  mezi  zakladateli  jednoty.    Od  něho  pocházejí  některé  trak- 

v_ 

táty.  Byl  farářem  v  Kunvaldě ,  a  potom  v  Zamberce ,  naposledy  mezi 
bratřimi  hned  z  počátku  jejich  rozdvojení.  Postavil  se  v  řadu  polemi- 
ckých spisovatelů,  zastávaje  jednotu  proti  traktátům  odpůrcův.  —  To- 
máš z  Prvouce  byl  též  jeden  z  učenějších  mezi  bratřimi  a  spisovatel, 
(f  1517.)  Y  posledmch  letech  povstaly  mezi  nfm  a  Lukášem  rozepře 
na  základě  církevního  zřizení.  Blahoslav  o  tom  praví:  Tůma  byl 
prostosti  milovník,  a  Br.  Lukáš  velebil  služby,  z  pěkných  nádobek 
sloužil  atd ...  ze  spisův  Tůmových  vyniká  spis ,  zvláště  smýšlením 
tam  projeveným.  Jedná  o  původu  jednoty  bratrské,  dovozuje  že  je- 
dnota „z  boha  jest  a  ne  z  lidí.*'  Z  psam'  jeho  uvádí  se  jedno  p.  Sig- 
mundovi  a  jedno  V.  Krásonickému.  —  Jan  Táborský  náležel  též 
mezi  literně  vzdělané  bratry.  Blahoslav  o  ném  píše:  „Toho  roku  (1495) 
Br.  Jan  Táborský  umřel  v  Litomyšl^  v  druhou  středu  po  veliké  noci 
a  tu  jest  pochován  u  kostela.  Byl  učený  člověk ,  opatrný  a  v  mluvení 
zvláště  svobodný,  slavný  za  svého  věku.  Bývá  oněm  zmínka  v  sta- 
rých některých  sentenciich  předkův  našich:  jest  také  knížka  jedna 
psaná  poctu  vydání  z  víry ,  kterouž  on  dělal  a  psal  z  poručení  vší 
rady.  Na  Táboře  byl  prvé  knězem,  sloul  kněz  Jan  Vilímek  potom 
mezi  bratří  přišel."  —  Jungmann  uvádí  též  psaní  na  první  kapitolu 
druhé  kanoniky  sv.  Petra  o  ctnostech^  —  od  téhož  spisovatele.  — 
Nápadnou  osobou  mezi  bratry  a  též  co  spisovatel  známý  byl  pražský 
nožíř  Jan  Kalenec.  Muž  tento  obezřev  se  po  Čechách  zdržoval  se 
mezi  bratřimi  v  Mladé  Boleslavi,  pak  v  Brandejse  nad  Orlicí,  vrátil 
se  pak  do  Prahy,  kde  velmi  mnoho  protivenství  zakoušel;  Byl  pří-, 
vržencem  Amosovým  a  zanevřel  zvláště  proti  Br.  Lukášovi  proti  němuž 
i  tré  spisův  uveřejnil. 

49* 


-  77«  - 

NazDačením  tímto  osob  a  spis&v  z  jednoty  bratrské  v  této  ddbé 
vyšlých  není  ovšem  bratrská  Ikeratara  od  po^ka  jednoty  až  do  teň 
Ferdioaoda  I.  dostatečné  vylíčena.  Podálí  jsme  zde  tofflto  portthsá 
náčrtek,  poahon  to  připomínku  hiBtorickon,  více  kn  doplnění  tptkw 
o  literatuře  této  doby  vůbec,  než  ka  zevnibnémn  vylíčem'  vnitřní  po- 
vahy písemnictví  bratrského,  jež  ovSem  jeden  celek  působí  kterýž  lux- 
d^ený  na  částky,  toliko  kosý  dojem  činiti  může.'  Jisté  jest  že  v  této 
době  theologická  a  mravoučná  títeratara  česká  plodností  a  podnětem 
bratří  českých  valně  rozkvetla,  ba  pohříchu  až  příKfi,  a  vSdiké  síly 
povzbadíc  do  proudu  svého  je  strhávala  ježby  v  oborech  jinakých  za- 
jisté více  byly  prospívati  mohly.  Jest  želeti  že  pro  otázky,  jejich! 
důležitost  pokročilému  věku  naSemn  nijakž  nevysvítá,  tak  velké  roztr- 
žitosti v  životě  a  v  literatuře  se  spůsobovaly,  že  tolik  časn  se  jhn 
věnovalo  a  takořka  na  zmar  se  pro  ně  duchem  plýtvalo.  Ověem,  se 
stanoviště  doby  v  které  to  všecko  se  činilo  omluviti  se  dá  tato  hor- 
livost pro  věc  kterouž  národ  tehdáž  za  jedinou  důležitou  a  nade  v^mi 
jinými  stojící  považoval. 

Celkem  se  literatura  bratrská  této  doby  rozpadává  na  část  histo- 
rickou, dogmatickou  a  polemickou,  část  historická  jest  poměrné  ne- 
patrná  a  obmezuje  se  nejvíce  na  původ,  vývin  a  jednáni  jednoty.  Bra- 
tří si  byli  vědomi  exklusivního  postavení  svého  a  působíce  takořka 
zvláštní  obce  v  obcích  nejvíce  si  toho  všímali  co  nejprv  jejich  jednotních 
záležitostí  se  týkalo.  Všeobecného  jakéhos  historického  rozhledu  po- 
hřešujeme při  spisovatelích  jednoty  aniž  se  tomu  divíce  když  ovážime 
že  jim  nejprv  jednati  bylo  o  upravení  svého  vlastního  vnitřního  or]ga- 
nismu.  Vycházeli  patrně  z  přesvědčení  že  jednota  jejich  se  během 
časův  stane  jednotou  národní.  Protož  co  nejbedlivěji  pěstovali  nejprv 
své  obecní  a  společenské  zájmy,  zapisujíce,  vše  události  v  jednotě  při- 
hodilé,  kladouce  takto  i  historické  základy  k  novému  státu,  který,  ač 
na  zásadách  viry  spočíval  předce  už  tak  výhradně  theokratický  ae  ne- 
jevil jako  onen  na  který  někteří  táborští  kněží  byli  pomýšIeK.  Nej- 
prv byli  bratří  všech  fantastičných  směrů  a  všeho  chyliasmu  prosti. 
Ghelčický,  v  jehož  učení  se  přesný  křesťanský  rationalismus  objevuje, 
ostrou  svou  kritikou  proti  nespůsobům  v  společnosti  křesfanské  zave- 
deným razil  dosti  jasnou  cestu  stoupencům  svým,  bratřím  českým, 
kteří  ovšem  jenom  k  oné  Části  náhledů  jeho  se  přiznávali  která  v  pxvk- 
tickém'  životě  se  provésti  dala.  V  nedlouhé  této  době  od  původu  je- 
dnoty až  do  časů  Ferdinanda  1.  nezmohli  se  bratří  na  systemati^oa 
jakous  historii  jednoty  své  leda  na  spisy  v  nichž  počátkově  jednoty 
líčeny,  ale  v  tainožství  dopisů  a  traktátů  jejich  chová  se  valně  histmcké 
látky  a  jednotlivých  zevrubně  popsaných  momentů.    Zjevně   ta  Učeny 


-  7TS  - 

Mody  a  utrpěni  jednoty  i  nékterých  předaich  osobi  poměr  bratří  ke 

katoUkům  a  olrakvistám ,  k  domácim  i  émm  jako  k.  př.  k  Erasmn 

Boterodiunekéiiia ,  k  Lntojrovi^  Melaachtooovi ,  Zwin^Kmu  ij.    Zyliáté 

Mjimavý  se  tu  jeví  pomér  bcatři  k  YaMeDskýin.  Počátek  Valdeoských 

zasahotje  až  do  12.  století    Petr  Vald,   bolwtý  k«pec  t  Lyone  muž 

bohatý   a  dobročinlivý  roku  1160  ve  spolednosti  přátel    v  důvěrném 

hovoro  při  hostioě  sedě  uvedl  ve^rávku  na  ápadek  ctrkve  a  na  po- 

kaleoost  v  ačem  a  v  iivotd  křesCanakém.    Tu  jeden  z  hostu  mrtvici 

raněn  mr^v  k  aemi  klesl,  což  tak  Uuboký  dojem  na  Valda  učinilo  že 

od  té  chvíle  novou  životní  dráha  nastoepil.    Odřekl  se  obchodu  svého 
a  mige  hojnou  sbírku  kněh  odevzdal  se  docela  studiím  a  zvIáSté  ho 

zajímalo  čítání  v  bibli.  Pomoci  dvou  dnchovmch  jal  se  překládati  biblí 
latinskou  domateřčioy,  věnoval  část  jmění  svého  k  opisování  překladu 
jejž  pak.  zdarma  vydával  mezi  lid.    Na  tom  ^epřestav,    v  horlivém 
svém  zápalu  posléze  všecko  své  jmění  odevzdal  chudým  a  počal  vyučo- 
vati lid  na  základě  písma.    Mnoho  přívrženců  ziskav  povzbudil   proti 
sobě  nápadný  odpor  kněží.    Arcibiskup  lyonský    mu  zapověděl   vyb- 
očování.   Yald  neuposlechl  a  byl  od  papeže  dán    v  kletbu    a  nucen 
i  s  přívrženci  svými  opustiti  vlast.    Valdenští  se   rozptýlili  ale   u  yy- 
hnanstvi  vyrůstali,   tu  a  tam  po  Svropě  zakládajíce  vlastní  své  školy 
a  chiámy.    Nejvíce  jich  bylo  v  ůdoii  piemontském  a  v  jižných  kraji- 
nách Francie.    Ale  i  v  Němcích ,  Uhrách  a  Čechách  čítali  přívržence. 
O  Petru  Valdu    se  praví  že  se  až  do  cech  dostal  a  zde  svůj   život 
skonči],  1.  1197.    Na  příklad  zde  uvedeme  některé  ze  zásad  Valden- 
ských.   ,,,Křestan  nesmi  milovati  svět  tento.    V  pokoji  žíti   má  po- 
kud možná  se  všemi  lidmL    Nemá  před  soudem  se  hádati  a  se  mstíti. 
Nepřátelé  své  má  milovati,  trpělivě  snášeti  urážky  a  utrpení,   tělesné 
žádosti,  potlačovati ,  tělo  své  za  zbraň    k  nespravedlnosti  nepropůjčo- 
váti .  a  nevydávati ,    vystříhati  se  marností    a  dlouhé    chvíle ,   stříd- 
most zachovávati  v  jídle,    pití  a  mluvení,   skutky  milosrdenství  či- 
niti ,    ducha  svého  čistiti  a  k  pokoji  přiváděti  atd.^*    —    Vald    dále 
uznával  že  „první  stupeň  k  spasení  jest  poznání  hříchu ,  že  poznáváním 
hříšnosti  své  blíží  se  člověk    k  bohu  kterýž  jedinou  slzou,   jediným, 
vzdechnutím  z  upřímného  srdce  více  jest  pohnut  než-li  tisícem  marných 
slov.    Duše  lidská  že  v  neřestecli  jest  pohřbena  a  ztracena  biih-Ii  ji 
milosti  svou  nepřispěje.'*  —  SnadnoC  tu  nalézti  styky  s  náhledy  CheF- 
čického  i  bratří.    Do  výhradnějších  dogmatických  vět  nám  se  tu  pou- 
štěti nelze.    Patrné  však  jest,  že  vyznání  Valdenských  směřovalo   na 
praktický  život ,  což   i  odpůrcové  jejich  uznávali  svědčíce  o  nich    „že 
vedou  život  bezúhonný    a  mezi   sebou  mnohém  čistěji  žijí  než-li   jiní 
křestané,  Nikdy  nepřisahají   a  sliby  své  plní ;  —  zamítají  obchod  a  ž^vi 


—  774  -  - 

se  prací  rakon  svých ,  —  dnchovm  jejich  jsou  tkalci  a  krejtí,   a  j.  r. 
V  cirkevni  kázni  řídili  se  dle  předpisů  Krista,  nezdařilé  členy  trestali 
naponainánim  a  když  ní6eho  nepomohh)  vylon^enítai  zcirkve.    Vespolek 
se  nazývali  bratřím!  a  sestrami.    Biskupové  jejich  vysílali  apoStoly  své 
mezi  vzdéilené  bratry  aby  je  poučovati  a  napomínali."     -—     Proto  pro 
všecko  byli  za  kacíře  vyhláSeni  a  strašlivé  prdnás}|edováni.    Tiaíee  jkh 
bylo  povražděno.  V  předmluvě  překladu  své  bibli  praví ,  že  ,,zobaveiit 
jsou  necudnými  jmény,  do  klatby  uVrženi,  za  ničemniky  vykřičeni,  sa- 
jati,  bičováni,  na  pranýř  staveni,  ze  zemé  vypovídáni,  rozpálenými  Uei- 
těmi  trháni,  páleni,  pečeni,    kamenováni,  topeni,  stíikáni  a  na  kosy 
sekáni.'*    —    Ve  spisech  bratří  českých  nalézají  se  stopy    sbližováni 
se  jejich  s  Valdenskými.  Mimo  to  i  některé  dopisy  Valdenských  k  bra- 
třím a  bratří  k  Valdenském  se  zachovaly.    —    Co  se  historie  proti- 
venství bratří  týká  neméně  stojí  pramenfi.    Mělif  bratři  mnoho  urput- 
ných nepřátel  již  písmem  i  skutky  proti  nim  vystupovali.     Pověstný 
dr.  Augustin  Kaešebrot  nebyl  z  posledních.  Příkladem  spnsobu  jeho  jsou 
dopisy  jeho  ku  králi  v  nichž  mezi  jiným  projeveno :    TVífej  v  tom ,   co 
jsi  proti  nepřátelům  viry  křesťanské,  přesvaté  a  nejnáhožnéjěí  uložit. 
Vyžeň  a  vypleň  z  koňcin  a  z  království  svých ,  zkal  a  potlač  sa- 
tanovo shramáždénl  a  jich  věeteSná  cela    a  smělost . .  .   aby  jich 
příkladem  sprostých  lidí  duěe  svedeny  nebyly,  a  vpohanéní  a  v  ohyzdní 
království  tvá  křesťanského  jména    skrise  zatracené  a  ráhevé  tyto 
lidi  od  okolních  zemí  a  národuv  hříchem  kacířství  nařčena  nebyla 
na  povésti  zmazána  d  naříkána.    A  v  jiném  listu  ku  králi  praví  ten 
Augustin:   A  které  pokuty,  a  jaké  pomsty  ti  hanební  a  prokleti 
lotříkové  hodní   by  byli,    aibychom  neznali  a  pochybovali,   kteřiito 
jisté  nejsou  hodni,  aby  je  ušlechtilý    Sivěl  ohném  spálil  a  shltil^ 
ale  aby  jich  téla  litá   zvěř  roztrhala    a  rozsápala,    a  krev  jich 
aby  psi  lokali. . .  .    Když  takoví  lidé  takovým  spůsobem  na  krále 
Vladislava  doráželi  tu€  nebylo  divu    že  přísný  mandát    proti    bratřím 
vydal  v  kterémž  mezi  jiným,  vzhledem  ku  spisům  bratrským  vyřknuto: 
Všecka   učení   a  psaní  jejich  bludův  zjevná  i  tajná  mají  zastavena 
býti  i  zkažena  f  knihy  jejich  všecky  spáleny  tišténé  i  psané,  a  ia- 
dný  pán,   rytířský  človék  i  mésta  téch  knéh,    takových  traktátuv 
psáti,    ani   tisknouti  pod    sebou    dopustiti    nemá,    dni  prodávati, 
a  kdožby  je  přinesl  kde  a  u  néfho  by  se  nalezly,  iná  skutečné  tres^ 
tán  býti,  vedle  uznání  panův  a  sousedův  zemských  atd.     Majestát 
tento  je  datován  1.  1508.  Kterak  se    zachovával  vysvitá  ze  spisu  bra- 
trských po  vydání  mandátu  shotovených  a  se  rozšiřujících.     —    Brzo 
na  to  vyšlo  p3ani  panův  moravských  k  některým  pánům  českým  kte- 
rak by  bratří  vyhubiti  rněli^  pak  psaní  bratří  ke  sborům  jak  by  se 


—  77S  — 

v  tMh  pokušeních  (^vati  méli  atd.  —  Proti  bratřím  psal  starý  Ko- 
randa  list  pánu  Kostkovi  aby  se  jich  nenjímal,  brzo  na  to  vySel  trak^ 
lát  oústrů  pražskýeh  v  němž  Mody  bratři  vypočteny.     Vůbec  agitace 
pitf^mní  proti  bratřím  byla  živá  a  mnohostranná  i  horlili  json  protiv- 
QÍkové.  bratří  listy  na  vše  strany  rozeslanými  jakož  i  traktáty.  Z  trak- 
tátnv  3Dameiiáine  d^e  dva  od  kněze  Lipenského  proti  bratřím,  na  které 
Lákáš  odpověděl.  3pis  lživý  knlěze  Vitais  Knrpé..  faráře  v  Kr.  Hradci, 
jeni  ohyzná  obsahnje  osočováni,  že  bratří  krysa  za  boha  cti,  že  obcuji 
se  -  sestrami  (1476)  kněze  Martina  spiě  o  blvdech  Pikartských,  a  j.  v. 
Mezi  nejhorKvějSi  odpůrce  bratří  náležel  též  kněz  Jan,  kaplan  n 
flv.  Apolináře  příjmím  Beéhynka  který  se  snažil  bratři  ve  zlou  pověst 
nV«8ti.    Teikto  Bechynka  zasluhuje  co  spisovatel  obzvláštní  zmínky  a 
sepsáno''  o  něm  pojednání  od  J.  Jnngmanna:  Jana  Bechynky  spisy 
hřeůéansko^fnraimého  obsakn  (I>va  díly.    Rozbor  lit.).  —  „Ze  spisů 
Bechyukových-  vysvítá,  že  byl  kněz  podobojí,  nepřítel  jednušek,  pik- 
ha?tů  a  židů.    Měl  velikou  sklonnost  k  mystivismu,  a  protož  líbil  se 
sebe  v  podobenstvích^  i  se  zvláštní  spůsobilostf  a  někdy  s  neočeká- 
vaným vtipem  vysvětloval  pravdy  křesCanskě  a.  mravní  obrazem  věcí 
famotaiýcfai  někdy  ard  ne  bez  prohřešení  se  proti  pravé  chuti  a  kraso- 
citu."  —  JFungmann  v  Rozboru  I.  st.   177  uvádí  rukopis  ve  dvou  dí- 
lech v  němž  obsaženy  jsou  spisy  Bechynkovy:    Rukopisy    pocházejí 
z  driihé  polatfice   XV L   století,  z  čehož    ovšem  nevyplývá,    žeby 
Bechynka    byl   všecky    své    spisy    v  této    teprv   době    byl  shotovil, 
ba  naopak  se  d^ázatí  dá  že  vahié  mezery  let  mezi  prvnějšimi  a  po- 
zdějšími spisy  jeho  leží.    Blahoslav  jej  uvádí  k  r.  1504.    Též  Gindely 
klade  list  jeho  ku  pani  Ereseencii  Zmrzlíkové  do  počátku  šestnáctého 
století.    Stál  tedy  Bechynka  s  dotčenou  paní  v  korrespondenci  a  měl 
jakýsi  na  ni  vliv.  Možná,  že  až  tenkráte  si  ho  co  spisovatel  byl  získal. 
Aby  byl  tenkráte  tak  příliá  mladý  býval  jak  v  třetím  pojednání  svém 
k  panu  Pěšíkovi  na  Komárově  mluví ,  omlouvaje  svou  iďadost,  poehy* 
bajeme;    Pan    Pišík  na  Komárové  se  připomíná  v  listinách  už  okolo 
let  1465  ba  ui^  14361  PěSík  z  Komárova  jistě  byl  muž  už  starý  když 
Bechynka  co  mladík  své  pojednání  k  němu  spůsofaii.    Též  druhé  po- 
jednání PoetivéfŘu  knězi  u  Vršeradskému  Jakubovi  shotovil  zajisté 
v  mladém  věku,  oa  uložené  mi»  ťhému  od  dotčeného  kněze,  jejž  otcem 
a  učitelem  svým  naeývá.'  Zdá  se  že  byl  originální  hlava  a  za  takovou  už 
z  mládí  uznán  a  k  projevení  svých  náhledů  vybízen  býval.    Vyzname- 
nával se  patrné  fantasií  nad  míru  živou  a  těkavou ,  podržev  svěžest 
ducha  svého  až  do  stáři.    V  starém  pak  věku  učinil  snad  sám  sbírku 
svých  spisů,  nač  ovšem  dotčené  dva  díly  sebraných  pojednáni  Bechyn<- 
kovýeh  poukaeuji.    OUédoonce  se  po  obsahu  dotčených  spisů  sledíme 


-  7T8  ^ 

nejprv  Jungmanna.  Mesi  dea^i  pojedoáujnu  -^  (áSlík  I.)  —  prairí  Jnag- 
maim  —  »,&^4m  jest  na  podob^aství  xtdoženýiďit^  Ifoj/a  ta  rosmbMiráoi 
chudoby  s  bohatstvím »  o  pokoji  cirkeyoiiQ,  a  o  Utft  sv<Mia  jeit  bec 
aUegorie  a<^  ne  be^i  metafor  mnohých."  y—  V  pryiiim  pojedoási  píle 
o  spráyě  dujchovDÍho  života  v  obrase  I^orbelíka;  Fravi  tu  meai  jittýai  - 
Pafienskd  čistota  jest  zcda  dn%i  vsazenému  podobna  Í00peMié^&mť 
vdovská  mdlejší  ze  dvou  vsaaevkOf  deětífk ,  nšjmdb^éí  pak  mánMšká 

jest  'Z  néfkolika  zsazovanému  dnu  desték  podobna Kiúi  pmk 

nečistí  a  nezdrželiví  jsouce  ^  mají  moudroisty  výwJmmoist  emA  hUre 
dary  milosti  bozi,   tyt  jsou  jen  toíiko  jacís  bezedaí,  hrdleití  tryck- 
téřové,  jeSto  v  sobě  nic  skutkův  nezachovají  y  ne£  jem  v  jiné  osle  a«Mé 
skrz  výmluvnost  vylévají.  ...    V  drobem  pojednáni  ^  hnitích  amtel- 
ných   a  bp^ch  přikáeaních  piáe  pod  obcaz^m   dvoa  aýia.    V  tvetín 
mhivi  o  pokoji  církve  v  Čecbáph.    Y  třetím    pcjedaáni  k  p-  Páiíkcm 
na  Kom&rové  mlavi  o  ppkoji  církvef  a.kritiaaje  víícojk  tohoĚ  páaa  ie 
totiž  T^dosdJfffiem  žádostivého  p^oj^  v  krábfvstvi,  4^kém»  leč  jtpáma 
hlavck  bude  appibiskup  kterýž  by  knéiím^  jazyky^  sh:áiiL .  • .  Oalnj 
satyrou  ^  iironií  fitiivj  dxiphoivm  i  sii^étiJ^  ffv^n^^  tMi4i  Bechytka 
i^  S^Y^  y  cffrkyi  oe.  na  niio€Í  iMr<áhi§kmM)xé  al^.  qa  ^eptení  mvavi  v4* 
b^c  ^4I^ží...  ~    Čtvrtý  (lánsk  je»t  pos|4aí  ^é»  p^lPM  SAové,    Uež 
dQIX^^vi  ji  ppd  jednon  spwoboo  přyimajin^í  aby  p^d.  obiýi  přyímak 
8e  synem  svým  SigfaHadem  i  a  čeledí  avQu.    Z|ý^navéjaBt  kde  pimví: 
^^Po  tomS  pokrmu  a  nápoji  z  ditízf^tví.  vyroste  (SigmundJ  vtímý 
život  q,  spis  vysp^e^  než  by  jej  s^ohoptarmou»  tspiiou,   vyěddou^ 
uzenou,  k  s(určkuk  podobném  krmila  né^okcmoUf  na  nU  jest  sjfi0sti 
jako  na  kobylce  suxihé  k  snédhí  a  ne  víq.    To^  budeMi  ho  krméiK 
zt0pHet  zakrSe  a  zoaaře  v  suchosti.  trpauJUpftvé ;   nd^  vlí  že  jNtect 
nfi  mč^^ýck  toliko  barevných  obfrazííA  se  pa^Oi^^  ^>  w^  lahamslsn, 
a  výé  těžce  k  bok^  vyrůstají  a  s.nesmM  *.  •  •  T^k  i  t^  jcstUie  ehesi 
jem^  (bohp)  pokrmem  býjti  i  svýv^  ditžtmkr  vmcjA  se  imMíí ,  pé<i. 
pečujíc  kt^aíkby,  9e  jmm  Ubila^,  wmiíi  ^  f»9,títí  láskof^  a  hsmtmii 
trp^Xiv9^tí  a  pokorou  a  slouUHf  ochoMfu^rií  mo4lit$bmiu^  nůíusíf  se 
soliti  slýchmtm  ,^OV0  bofiho  áMtý^f  <K  <Uié  smi  Už  soliti  wmsii 
kázní,  péci  fééí^  sladiti  pžkným  povlovným  utíSsmm  a  nauésmkUf 
ěkolozf'  a,latimu  o,  mra/vy  a,  nfi  pm  's4mimo$$^  joko  soli  zmaěomu, 
těžkou,    sQimwrovOŘf^'    -^    V  p&t^m  p€|^4oi .  aavifaaja    otKmooíi 
kitíbfÁ  sxonů  jako  pověocek ;  ,JS  taksaiiou  bojfdsdhtou  mrchm  na  iraf- 
hreuií  drnb  do,  hrobu,  totiž  do  Némso  <meb  do.  tíéžtsríss  aby   nsm 
op&  české  země,  jako  more  mrcha  ^  k  válkám.  noAbowiH^ .  •    Sesli 
pojednáni  Qhs^fue  fnodobenatvi  slaw  manteiskiáhft  ke  stavu  tkaiUeiyvskánii 
a.  po^4:  ^YiUimoiífokému  nábožnému  brat/m  JBmseiovi  J^orofa  Kose- 


-  777  — 

ková  a  Mika  Kůvafauskú  pozdravení  vzhaavýem.  •—'  Tálo  Doroto 
a  EíUkQ  jsoti  TlftAtHé  BecbjnkA  sám  jenž  na  koací  pmvi:  Pcmna  Anna 
SwUUOMirfikdy  Netkaná  Svato^ApoUnminekýi  kněz  Jan. . . .  Oelé  to 
pojednáni  sméřajd  k  tomu  aby  Beneftovi  maóielatyí  odradil  kteréž  ke 
tkadioovstvi  pHpodobtoje.  Sedmé  pojednáni:  Praga  myetiea.  ,,Přir 
r^Yiiává  nuwvni  stov  Čecb&v  ku  Plaze.  Jdkd  jest  eiará^  i  nové  Praha^ 
malá  ůtraiiMf  takfnfá  i  víra;  jaký  hrad  taková  i  naděje;  kteraký 
V}féehrads  taková  v  Prašanech  láeka^  jaké  ftrmy  taková  etřídmoet 
jmi  koašelové  a  kUéterové  taková  opaimoet,  kíeraei  karthíuzové 
a  áíbefnce  a  pramýě^ ,  taková  spravedlnost ;  kteraká  gei,  taková 
sila  toHi  tarpélivast;  jakový  most  taková  kompaktáta^  jaká  řekOj 
takováš  válka  protívensůsí  protiivfdkm  proti  Praze.  .A  ten  potok 
neb  Ýeka  toÓe  od  poMn/s  ta  od  Řima^  o.  kteréms  napsáno  ie  dům 
postavený  na  skále,  váU  jsou  větrové,  a  tekhf  jsou  řékf  a  napadl 
ten  dvm  sJaL  .  Onná  pejednáai  piipeal  svým  rodidom.  PřipodoUnije' 
nebeské  kráiovttfi  k  renehn^  vsaur  odtod  přičinn  k  své  veči»  že  rodiče 
jeho  krejčOTStvim  se  živili.  —  Deváté  jest  roimlo«fvám  bokMfltri 
schndobon^  pani  Rybové  připsáno.  —  Y  desátém  pojednáni,  též 
vdově  Rybové  připsaném  rádi  aby  se  nevdávala,  nživ  zejména  jejího 
podobenství  ryby  ve  vodé  rozkoái  iplechtajici.  —  Druhý  díl  spisd 
Beehynkov^h ,  rukopis  t  XYI.  století :  a.  Předmlnva ,  v  kteréž  praví, 
že  půjčefnou  sobe  knižkn  od  paní  N.  jí  oddává  s  ooroky,  totiž  s  pou- 
čením a  pobídnutím,  aby  ji  Ctla,  a£  se  jí  zdá  býti  divná,  jako  by 
pávodce  její  opitý  aneb  tržený  byl.  —  h.  Samu  knížku ,  obsahigíoí 
životopis  jakéhos  přenábožného  mMdence,  nemocného  a  často  n  vidéní 
neb  u  vytržení  bývalého,  i  co  vídal  v  té  své  nemoci,  totiž  hrozné 
tresty  hřiSníkn,  a  také  jedná  místy  o  knězích^  o  kmotřícfa,  o  manze- 
Meh  hřídných,  a  zvlááté  o  Pražanech  i  o  mukách  pekehiých  ,  atd«-  — 
J^mgmann  praví,  že  to  kniha  nábožnou  hrSzu  i  strach  plodící,  e. 
Psaní  kněze,  jakož  praví ^  pooddáleného  tělem,  však  přítomného  du- 
chem .  .• .  .  Napomíná  k  sttíému  setrvání  při  víře  pod  obojí ,  zastávaje 
ji  proti  katolíkům  i  pikhartftm  jizlivě  a  ihnatieky/^  (Jungmann  v 
Rozboru  starod.  lit.  1840  --  1841  str.  177  — 186.)  —  Jevit  se  více 
náhodou  než-K  nutností  že  Bechynka  do  řady  (iheotogiekých  spisova- 
telA  se*  postavil.  Jeho  intence  byly  zajisté  více  ikntastičné  a  humo- 
rl^cké  než-li  bohomluvecké,  a  co  bohomluveckého  ve  spibeeh  jeho-  se 
dKTvá  to  náleží  látce  ale  ntkolit  rázu  jeho.  V  skutku  jest  se  nám 
4itt)í&  paradocMm  v  jakýekž  si  Bechynka  Itbqe,  ale  neméně  jest  nám 
obéivovalipoliyblivost  a  nesmfrnou  živost  fkntasie  kterouž  téměř  všechny 
vMlevniky*  své  pieryňoje.  Neznáme  aspoA  ani  jednoho  z  tebdejěich  špit- 
iMvatélé  českých  jenž  by  tak  ifidividiialným*  se  značoval  rááiem  a  který 


—  778  — 

by  mravy  á  způsoby  éasn  svého  tak  tivé  a  tsk  bdiatými  barvami 
byl  líčil.  Zásady  jeho  nábožetodLÓ  a  vabee  dogmatická  aúnánka 
jeho  spisů  nemá  nic  zvIáStniho  a  viastniho  dor  sebe.  Byl  ntmkvistMu 
sel  s  utrakvisty  a  zastával  je  proti  katolikům  i  pikhartůra,  kteřtito 
pikharté  byli  této  době  as  tím  tím  byli  Tábofí  dabé  pravé  miniilé 
totiž,  pokračojicim  a  pohybv^ícim  živlem  v  krabu  refomiaef  éatké. 
Bechynka  se  ovdem  směrem  svých  ^isů  postavil  do  řady  Aeologn 
utrakvistické  ale  rázem  a  způsobem  svým  náleží  více  mezi  povahopiace. 
Běh  myáléneky  jakož  i  pohry  obrazivosti  jeho  jsou  docda  neobyfejiié 
zjevy  v  tebdejSi  literatuře  ěeské.  Vidíme  v  něm  ducha  od  obydejnébo 
spůsobu  psaní  docela  odpoutaného,  a  vnuknutí  svá  volné  sledícího. 
Becbynka  zajisté  toho  zashihnje  aby  literami  ^jepisoové  čefití  ob* 
zvláštní  pozoraost  mu  věnovali  a  aby  dovedn^í  část  spisů  jeho  v 
ohsahJejáím  výtahu  se  uveřejnila  než  posud  se  déio.  Samoéiraiýdi 
duchů,  obzvláštních  literárních  osobností  se  tenkráte  neobjevilo  u  nás 
tak  mnoho  aby  se  vzácni  takoví  jednotlivcové  v  davu  spiaovalda 
^kých  ztráceti  mW. 


Literami  plo4no8t  doby  tehdejií  byla  vůbec  nápadná  a  objevily 
se  poli  ^ského  písemnictví  povahy  zvláStni  a  působením  svým  i  jinak 
znamenité  též  mezi  panstvem  a  rytířstvem  .^ieským^  Patný  to  za- 
jisté pokrok,  že  se  záhy  účastenství  na  iitěi^tnře  tak  vabé  rozSiřilo  z 
kruhu  knězi  vybavilo  a  na  vzdor  theologickému  rázu  jehož  silnéjžiiD 
neb  slabším  přídechem  síb  téměř  všecky  literami  plody  tehdejší  zaa- 
ěnjí  předce  již  vždy  víc  a  více  též  filosofické^  esthétiďiév  historické 
a  jinaké  naučné  a  společen^fké  zájmy  do  popředí  vystiq;>ovaly.  Vůbec 
se  doba  tato  již  nápadně  zbuzenýu^  a  dosti  zvšeobeonilým  ruchem 
literárním  vyznamenává  a  jest  nám  s  potěšením  hleděti  na  to«  kterak 
přední  národní  charaktery  při  uznáoí  důležitosti  a  působení  literatvy 
na  rozšířeni  vzdělanosti  v  Čechách  se  mchn  tomuto  podávaly  a  my- 
šlénkám volnějším  všepbecnějšího  průchodu  připravovaly.  Vidíme  piooes 
kulturní  se  již  jinými  prostředky  vykonávati  j^ež-^li  v  době  předešlé. 
Nejednalo  se  tu  již  o  svrchované  resultaty  osvěty  politické  a  nábo- 
ženské jež  na  výšinách  nekaždému  přístupných  jen  4Aálo  kterým  vy- 
volencům se  v  {dnosti  své  objeviti  mohly  .  a  objevily  ^  po  niďii  op^ 
zoměni  na  ně  zástupové  nevědomých  se  naomoze  cestami  neschůdnýiai 
sápali »  ale  jednalo  se  více  o  připravováni  cest  jež  poneoáblu  ale  bez- 
pečně k  osvětě  vedou  ^  o  povzbuzení  samomyšlení ,  o  poučováni  a  vidě- 
láváni  lidu,    slovem    o  prostředky  ku  většímu    rozšfifeni  vzdéiaaotti 


—  7T0  — 

TSeobecBÓ*  — <-  Mezi  přednimi  národaimi  eharakflery  ná  jiné  ta  Tymkail 
jmenovaný  už  Gůibor  Tavaéátrský  z  Cimbiirká  spisovatel  uvedené  nž 
knihy  Tovačovské.  V  jakém  as  světle  se  jevil  slavný  Otibor  frakcím 
katolickýtn,  o  tom  částečně  n^  ponénjitéž  rerée  p.  Bohuslava  Hassi* 
áteinskéiio  z  Lobkovic  po  ámrti  Ctiborova  složené,  v  nichž  básník 
l^víy  že  pro  Ctibora  „nebe  jest  aarvříno,  nebof  bez  Petrovy  loďky  ke 
blaženým  obytím  nikdo  se  nepřeplaví.  -^  Vlast  líbom  jeho  v^mlavnost 
velebívala 'druhdy;  -^  teď  hromem  omráčen  v  úžasu  tma  mlčí.  — 
Nikdá  již  římskou  nechtélby  urážeti  církev,  —  a  arvátostmi  boží  pravdy 
by  nepohrdal .  —  Teď  by  chtěl  fimského  se  biskupa  poddati  kázni,  — 
a  čemu  Kristomil&v  víťa  pobožně  učí;  —  nic  jemu  platná  není  áklo- 
nfoá  teď  s  šíjemi  pýoha  —  ni  Uava  t  zářící  obloze  pozdvižená.  Vizte 
již  on  Flegetontejské  chasy  stal  se  kořisti,  —  na  věky  konce  jeho 
trestu  ni  muk  nebude.  —  Tak  toho  Pán  kára,  kdo  božfaiu  se  zákonu 
rouhal  -r  a  svým  zámyslům  jedno  se  ď&věřoval.^^  —  ŤákŽ  poslal 
básník  znamenitého  může  do  pekla  z  čehož  souditi  jest  že  pfisobení 
Ctiborovo  ve  smyslu  osvěty  a  sívobody  náboženské  mnsito  býti  zna* 
menité  sice  by  slavný  latiník  a  ultramontán  Bohuslav  nebyl  tak  ^  ve- 
Kkoa  váhu  na  ně  klad). 

.  Paměti  hodná  jest  kniha  kterou  Ctibor  už  za  mládí  složil :  JETd- 
dání'prdvd%f  a  lit  o  knéhké  zbě^l  a  panováni  ji^  připsána  kráK 
Jiřímu.  (Tiátěiiá  v  Praze  roku  1639.)  Spis  tento,  aá  r.  1467  shote- 
v^ý  zasluhuje  pozornost.  AHegbrický  ráz  jgi  nerii  na  ujmu  směru 
ozhodně  progressístického.  „Pravda  žaluje  u  boha  že  se  lež  zmocnila 
panství  nad  světem  a  pře  vedení  pod  předsednictvím  svatého  dnicha. 
Pravdě  se  dostane  právo.*^  —  Na  důležitost  a  áměr  spisu  tQhoto  po^ 
ukázal  nejnověji  p.  Dr.  Hanuš  v  sezeni  čeedLé  společnosti  nauk.  Ráz- 
nou tendencí  v  knize  této  objevenou  postavil  se  Ctibor  Záhy  na  stranu 
husitskou  čímž  zajiáté  nenávist'  strany  opačné  proti  sobě  v  hojné  míře 
zbudil.  Jeátě  rozhodněj!  se  projevil  Ctibor  v  dopisech  proti  TasoVi 
bmkupu  Otomáckému.  (Tižtěny  v  Archivu  českém  IV.)  Tn  z^té 
ná  dotčeného  biskupa  doráží' výčitkami  ták  bezohlednými  že  se  diviti 
nehe  když  přátelé  tohož  protS  j[)isateli  nanejvýše  zanevřeK.  Že  v  do*- 
pisecfa  těchto  se  i  svrchovaná  přikrost  objevuje  jakou  strany  proti 
sobě  stály  netřeba  teprv  osvědčovati  když  se  místo  prohlédne  jakb  tátto : 
,,Doťkni  ta  sebe,  jest-li  na  tobě  inftila  sv*  Augustina:  bojůn  se  spíže 
biskopa  židovského  Kaiftše^  kterýž  jest  kázal  bqně  kročHi  v  odéori 
sebe  poslouchajícím,  domnívaje  se  tím  sloužiti  bohu.  Kde  jest  nyní 
rozum  tvůj ,  kde  výmluva  tvá ,  kde  prátee  a  úsilí  tvé  ?  Rozumí ,  jímž 
si  sé  domníval  vSecky  pfedjiti,  výnduvnost,  ehtě  jí  každému  odolati, 
práce  tvá,  chtě  jí  daleko  cesty  zputovatí,  rozdirige  a  Idbodě  nerozu- 


—  T80  - 

mé^m  vieck^  poroseoí  této  doby  medovými  4lovy.  Již  pak  se  to 
Tíecko  na  tobé  opal^  oJiledivá,  za  medová  slova  jedovala  |Mroti  kiifi 
páott  evému  i  přediiejiGim  se  jeho,  za  moudrou  výmlavu  s  lidmi  ne 
álecbetuými   obcování »  za  dalekost  cesty  blízké    přibiédání  k  oUůn, 

k  mordům  i  neálechetným  skutkům Nebuď  knfizran  TrQJaoskj^, 

kterýž  ukradl  jest  ze  chrámu  palladiiuo,  ke  zkáte  vlastí  a  města  svfto; 

neukrádej    toto    pailadium  jenž    se    vykládá  sladký    pokoj 

Neobcuj  8  těmi  ježto  falešné ,  jidáfaé  zrady  o  kxáli  pánu  svému  sklá- 
dá^ a  nfid  svými  přísahami  vysoce  se  ^pom^nU ;  nechval  zlým  ziého, 
nemlč  dobrého;  okaž  se  podle  uxozaqí  svého  hotovým  v  jednotě.  Ak 
hojim  se,  že  tato  má  a^pomínání  tobě  jsou  oová  a  nqpíyemoá^  leb 
clM^eé  se  vice  Ubiti  lidem  než-H  pravdé.  Nedivm  se  torna :  meh  wik 
Jialezeno  b^ti  může  různic  a  válek  by  skrze  knéze  a  žfomy  podátb 
nemi&ly;  i  nej^^-U  tétp  růj^joíce  hlava,  ale  vždys  ji  prst"  —  Zoatoe 
historie  nebude  tajoo  že  dopis  tento  se  táhne  k  zpouře  strany  kato* 
lické  proti  kváU  Jicima  PodébradslMimn.  Tas  z  Boskovic  oeopomiiMil 
odpovědili  oA&sž  Ctibor  zase  odepisal  jak  nás]fid^je :  —  „K«s  too,  kte- 
rýž píSeš,  že  co  iiniž,  k  totmus  pnuucen  veUJkým  beaprávími;  a  dnkj, 
by  tebe  posloucháno  bylo  a  ne  Rokycany  a  oékoho  k  toím,  že  by 
nikdy  idaat  oiiíe  ve  své  krvi  se  nekoQba)a:  ty  oba  kosy.  podobny  json 
k;  sobe ,  protož  na  oba  se  krátce  odpovéď  dává :  by  biskupa  .Viafislav- 
sk/ibo  a  Olomúckého,  peaa  Zdenka  ze  SternbeikA  i  jinýok  k 
tosMi  n^byIo  pomocníků  vašich  a  pozdvihnouti  m£st  aoilechet- 
ftýoht  sikdyby  v  zemi  naší  tak  slavného  pokqje  zružeaí  a  tsks- 
výeb  boořdk  nebylo,,  aoi  krve  lidské  toUk  prolitou  Neb  viž,  kaiie. 
žo  místo  ty^  vždycky  jest.  bylo  podjie  nejmiiostiv^ibo  kiila  pána  aa- 
ádao,  ele  ^e  Bokycaaa,  a  tia  tebe  podáváay  oejprvé  vžeoky  ndy  « 
žádosti  královy.  Vy  i  já  i  jini  srna  dýchali*  že  Jeho  Milosti  oiyoiaH- 
nám  i  prosba  byJa  jest,  aJlxyste  stále  pH  ném  stáH,  raditi  a  pomahiU 
k  pokoji,  a  řádu  i  k  jednota  slavného  brálovstvi  a  koranjr  té-.  ••  1  ^ 
sám  rozuměti  můžei,  Jest-li  to  svévole ,  kdi^  se  iádi  i^Af  a  ponKNÚ* 
Ale  bo(iím  se  by  se  v  lýiika  uvázati  daV  pio  .d(obrá  od  vá»  v  hesU  ^J 
mu  to  obráceno  bylo.  Také  píá^i ,  že  dÚ  bezpiivím,  jsi  k  tomu  pri- 
Mfsen  pro  zboží  své.  Cq  tvého  j^  zkužeivo  okolo  Čomtiwry  nic  n^ 
vím;  i  nevím  co  jiného  máž  k  tomu  než  plei.  Neb  biskupství  (No- 
miócké  jesjb  krále  Českého  pána  mého.,  a.  ty  jsa  kaplan  jeho  proč  yj 
křivé  vinii?  J9da  a  pije  jebo^  jako  ki^lan  a  man  přísežný,  pro6  ^e 
protiviti  smíž?  PoUádᎠ povinnost  svou  velikou,  kterouž  jsi  páuu  bota 
napřed  zavázán.  Chválím  to,  cožby  se  podlé  vůle  boží  mél,  neb 
bůh  dobrému  chce:  a. nevím  co  chváliti  o  papeži,  neb  jeho  dobrýeli 
skotků  nevidím ,  ani  o  oi<ďi  dyiím  než  více  9.  jeho  listův  slyiim  liti- 


^  T81  - 

výcli  hanéní,  kleteb  a  ponoukám  k  válce  i  ku  přeléváni  krve,  než-fi 
čeho  dobrého.  Neb  on  znamefii  ktíže  evafeiho  kterýmž  jame  my  vy^ 
koupeni  k  pokoji  vMnéma ,  k  moittám  požívati  veH ;  a  kohož  z  Ge* 
chov  a  Moravanův  aabiji,  roduřeženi  dává  i  hiičhův  prázdny  činí,  jako 
dítě  po  křstu  otíMéné  atd.  atd/^  Konči  pak  list  takto :  ^Píieš  ka  konci, 
kdoi  Jeho  Miloeti  královské  k  té  váteé  radil,  odpust  mu  bůh,  že  ty  ton 
krví  vinen  nejsi:  zdá  mi  se,  žes  se  ^)e  nmyt  s  Pilátem  spota,  a  žef 
son  se  Arze  ta  moe  osy  paly,  žet  přifikvrtia  zůstala;  aneb  si  zle  ubruz'- 
cem  setřel.  Jáf  za  to  pána  boha  prosím  aby  tém  vftem  čert  falavti 
strhl,  kteři  jsou  křiví  přísežnlci  a  křiví  alibci  nad  pány  svými,  aby 
dobři  a  vérď  zůstanone  n  pokoji  přebývati  mohli.^^  -^• 

Ctibor  zajisté  nejen  mezi  politickými  charaktery  své  doby  vyni^ 
kal  ale  i  mezi  literárními  výtečníky  patmtíio  měl  místa.  Na  to  po-- 
ttkazuji  nejen  známé  spisy  jeho  ale  i  jinaké  působení.  Známo  jest 
kterak  o  <4>ohaoení  znamenité  bibliothéky  Tovaéovské  pečoval.  Že 
zoalriem  a  přítelem  byl  staré  kiaesické  literatury  na  to  svědči  mimo 
jiné  i  to,  ie  MatiáA,  písař  Jana  Zaječického  mu  přeložil  knihy  Plato- 
novy o  repvblice.  Literm'  působení  Ctiborovo  není  posud  docela  osvět- 
leno. Zdá  se,  že  mimo  hádání  pravdy  a  Knihu  T\nfaéůvek<m  i  jiný 
ji&ýs  spis  pamětnosti  moravskýdi  se  lekající  sepsal,  aspoĎ  Pěšina  při-- 
pomíttá  že  Komenský  v  rukopisu  o  starožitnostech  moravských  jedna^ 
jícím  se  na  takovouto  knihu  Ctiborovu  přímo  odvolala.  Jisté  jest, 
že  tuhým  urážKvým  a  nespravedlivým  úsudkem  Bohuriava  Hassižtem-' 
ského  neutrpěla  sláva  Ctiborova  jakož  se  neztenčily  záshihy  jiných 
mužův  jež  podobny  osud  na  literním  neb  politickém  poli  potkaL  Přř* 
pomináme  zde  slavného  Vtktorina  z  Vdehrd  jejž  tentýž  Bohuslav  druhdy 
ptiaú  svou  téměř  obsypával,  později  pak  ale  proti  němu  na  nejvýS 
zanevřeL  Zajímavé  jest  nahlédnutí  do  listů  Bohuslavových  k  J.  Pib- 
rovi ,  ku  knězi  Kašparovi  z  Tachova  a  j.  kde  o  sporu  s  P.  Kofn^kyvem 
zmínka  se  činí.  Při  všem  rozhorlení  se  proti  němu  uenává  Bohudav 
přece  znamenité  duchovní  nadáni  Kornelovo,  jeho  učenost,  výmluvnost 
a  vůbec  literami  jéto  přednosti.  Taktéž  Balbia  praví  o  Kornelovi: 
„Fár  ét  doetus  ei  eloquens  ei  boheůiici  juris  peritíssimus  est  ha^ 
hUus.  -^  Rozličná  jiná  svědectví  potVRUji  pravdivost  tohoto  úsudku. 
Z  českých  spisovateld  uvádíme  ještě  Blahoslava  jenž  Yiktorina  z  Vše- 
fard  nazývá  mužem  učeným  kterýi  z  latiny  do  éeitíny  nemálo  vy^ 
kUdal.  Dále  pak  praví:  Vikíorin  ze  Věehrd,  eoikoK  vykládal  do 
éeítínyi  hodi  se  ctěti;  éeitína  jeet  dobrá  a  i  véei  velmi  uiiteéné,  a 
zvláíU  ii  epiěové  Oypricmavi  a  Ghryzoeiomom.  -^  Též  i  to  svědčí 
za  vážnost  jakéž  Viktorin  u  vrstevmlid  požíval,  že  v  přálelekém  stál 
spojeni  s  předními  muii  českými  a  moravskými,   jakož  byli  Řehoř 


-  782  — 

V 

Hnibý  z  Jeleni,   Jan  Šlechta,  Zdeněk  K<M$tka  2  Postnpíc,  Ctíbor  To- 
vačovský  i  jiní*    Na   literárním    poli  .^kém   vystoupil    s    některými 
spisy  mezi  nimiž  ováem  DevcUery  knihy  o  právieh  aM.  předního  za- 
sluhují místa.    Dále  přeložil  sv^.  ChryzostHua  Kmhu  o  napravení  pad- 
lého  (1.    1495).    P^   lAst  ev.    Cypriana  k  Dona^mi  o  poUipm 
svéia  a  výklad  na  tnodlitby  Páně  (1501).  'Kniha   Chryzostomora 
připsal  kná^i  Jurovi^  .znam^itou  zajisté  k  ní  sepsav  predmiuvii  vmž 
horli  pro  jazyk  mateřský  a  alihmje  že  budoucně  vždy  jen  de&tiny,  o 
spisování  užívati  bude  a  nikoliv  latiny.  Neznáme  h(Nrlivě}áího  přímluroe 
za  jazyk  -  český  z  teto'  doby  než  jakým  se  Véehrd  v  předmluvě  toto 
býti  osvědčil.    Mluví  s  nemisněim.  zá|MGilem  o  přednostech  češtÍDy  než 
s  trpkostí  o  těch  kteří  ji  neuznávají,  latině  neb  ntrnčiné  hovioe.  — 
Staví  Němce  za  příklady  jenž  kojnými  překlady  z  pohanských  a  kře- 
stanský^h  spisů  do   němčiny  horlivě  se  o  osvic^  krajanů  svých  za- 
sazují.   Uvádí  že  když  Chaldeové,  £gyptčané,  Bekové^  ŘíaiaBé,  Moj- 
žíš i  Kristus  v  mateřském  jazyku  psali  a  vyučovali  takž  by  toho  i 
Čechové  áetřili  měli.  —  Celá  předmluva  tato  zasluhovala  by  umistáoa 
býti   v  čítankách   českých   aby  mládež   česká  poznala  ráz  jakým  se 
znamenitý  náicodovec  český  na  sklonku  patnáctého  století  o  hájem'  ma- 
teřského jazyka  >  svého  proti  cizotě  zasazoval.   —  Že-  předmluva  tato 
se  nž  za  svého  času  neminula  působeni  jeví  se  i  tím^  že  ji  bratr  Jan 
Bosák  z  VodĎan  ve  svém    vokabuláři  y,Laotífer^^  nadezvaným  témér 
celou  odtískl.    Palacký,  v  předmluvě  ku  devateru  knihám  o  VMírdoTi 
pravi:  ,JPři  obnovení  stajroklasakké  literatury  v  Evropě  na  kond  XV. 
století  byl  on  mezi  prvními  muži  vlasti  naěi  jenž  duchem  antické  le- 
poty  ve  slohu  nadáení,  ji  mezd  sebou  napodobiti  usilovali.    Ale  když 
výtečný  pan  Bohuslav  z  Lobkovic,  jakoby  pohrdaje  dávou  na  m» 
vlasti  a  národa  obmezenou^  nejinač  téměř  než  latině  paáti  se  uvaloval, 
Vfiehrd  nás  naproti  tomu  citem  právě  vlasteneckým  tim  hoititěji  kma- 
teřčině  své  přihiult  a  první  ze  všech  spi0ovaítel&  českých  ji  dle  vzih^ 
řeckých  a  latinských  ukládali  a  Šlechtiti  počal..   Jeho  spis  (Devatero 
knih)  také  co  památka  pěkné  prosy  české  vždy  vážiti  se  bude,  po- 
kudkoli  česká  literatura  ve  proudu  věkův  nepříznivých  vůbec  neutone, 
a  jméno  spisovatelovo  tím  více  ve.  cti  bude  .u  Čechův,  čím  lépe  jebo 
poznají.^  —  Mimo  uvedené  zde  spisy. připomíná  Lupáč  (£phemeri<l  21. 
Sept.)  a  Veleslavín   (v  hist.    kalend.)  že-  Všehid  též  některé  knihy 
Isidora  biskupa  z  latiny  v  češtinu  přeložil.  —  Kterak  Véehrd  latinou 
vládl  a  jak  nevSedním  byl  znalcem  klassické  literatury  jeví  se  v  la- 
tinských jeho  dopisech  k  Bohuslavovi  Lobkovicovi,  Ř^ořovi  HmbéaiQ 
a  j.  -^  Neke  nám  zde  mlčením  obejíti  pří&iu  za  kterou  meai  Vil- 
torinem  a  Bohudavem  známý  zpor  nastal.    Byla  to  satyrická  báseii 


—  r83  — 

proti  papeži  kteronž  VSehrd  filožil»  a  o  které  Bohuslav  v  psam'  k  Ja^ 
novi  z  Dooiaslavic  se  dosti  obSirné  projevil.  Rás  doj^a  toho  jest 
nad  obyčej  živý  a  objevuje  se  jím  jakého  zápalu  schopen  byl  kato- 
lický Bohuslav  v  rozhorleni  svém  proti  protestantskému  satyrikovi 
Všehrdovi.  Není  se  také  diviti.  Váehrd  skutečně  básní  svou  hluboko 
žaryL  A  kterakž  neměl  pobouřiti  přívržence  římské  strany  verši  jako 
jsou  k.  pJ^.  tyto: 

Papá  stnpor  muodi  primas  corrupit  avitam 
Virtutem*  docuit  desidiamque  sequi. 

Namque  illo  anthore  Romanis  bellica  virtus 
Erepta  est,  sanctis.  Religioque  pia. 

Da  mihi  Torqaatos,  Fabios,  ťortesque  GamiUos: 
Papá  stupor  mundi,  sostnlit  omne  deeus ... 
Máoae  za  to  že  si  Viehrd  na  latinskou  svou  satym  nezakládal, 
ba  důkazy  jsou  že  upíral  veřejnému  míněni  jež  skladatelem  jojim 
ho  jmenovalo.  Pro  latinskou  básej!!,  byfby  i  ve  špatných  verších  slo* 
žena  byia  —  jak  Bohuslav  dokládá  —  nepozbyl  Véehrd  vážnosti  a 
potomstva,  jež  vždy  si  vděčné  připomínati  bude  jeho  zásluhy  o  jasyk 
a  literaturu  českou. 

Jakožto  přímí  hájitelé  jazyka  českého  na  půdě  literami  objevili 
se  tehdáž  i  jiní  někteří  velezasloužilí  mužové  mezi  nimiž  se  zvláŠtČ  vyzna* 
menávali  Václav  Písecký  a  Řehoř  HrvAý  z  Jelení.  Oba  tito  mužové 
se  jinak  též  družili  k  oné  řadě  snažencův  kteříž  překládáním  spisů 
klassických  na  vzděláni  .jazyka  českého  největší  měli  vplyv,  jako  F«- 
/^9WJby9,češk%  Konáč  a  j.  v.  —  Václav  Pisecký  narodil  se  v  Pisku 
r.  1453.  Na  universitě  prai^ké  vyššího  nabyv  vzdělání  stal  se  mistrem 
svobodných  uměni  (1505),  přednášel  pak  na  filosofické  lákultě  za  je-* 
jihož  pak  děkana  vyvolen  byl  1.  1508.  Přítel  jeho,  Jan  Šlechta  jej 
přiměl  k  tomu  aby  pro  zdokonaleni  se  v  naukách  klassiokých  do  Ittf- 
lie  se  odebral,  k  čemuž  se  však  Píseckému  nedostávalo  hmotných 
prostředkův  pokud  se  ho  Řehoř  Hrubý  z  Jelení  neujal,  svěřiv  mu 
vydíování  třináctiletého  syna  svého  Sigmunda.  S  chovancem  svým 
se  odebral  Pisecký  do  Itálie,  jmenovitě  do  Bononie»  pak  nějaký  čas  i 
v  Padoe  strávil,  odkud  však  za  příčinou  válečného  vpádu  Francousův 
do  Benátek  se  uchýlil  kdež,  jak  někteří  soudí  podlehl  moru,  aneb  dle 
jiných  —  byl  otráven  jsa  sotva  třicet  let  stár.  Dle  zpráv  novějiieh 
byl  otec  jeho  měšfanem  Píseckým  a  nazýval  se  Ješek  HkMJBč,  matka 
pak  EateHna  rodem  Zídková.  Písecký  byl  dle  starých  svědectví  zvláStiám 
mihrvnikem  a  znatelem  řecké  literatury,  čehož  i  důkaz  podal  svým  pře- 
kladem „f^eí  Isohrata  o  povinnostech^*  do  češtiny  kterou  Jelen* 
skému  z  Vlach  poslal  se' zvláštním  piipisem  kdež  mesí  jiným  praví: 


—  Í84  — 

/ 

Pónévadi  učení  mé  nyní  v  řečtině  J€ět,  tvé  pcbk  vMovéni  jiš  oi 
dávných  caeéiv  jest  při  zvelebení  a  mnoíeni  českého  jasybay  vidůo 
mi  se  dešti  záslusné,  ahyt^  ttUo  řec  Isohratoty  imoho  u  JMbvtf  v 
výnUuvnosH  velmi  znamenitého  a  uiéseného  z  jazpku  řeckého  ngní 
v  česko  přelomenou  iobě^  jazykm  éesk^  milovf^eu  a  mstíteh  oddat 
To  jsem  pek  vcinil  ne  tím  úmyslem ,  jakoby  ty  téchio  Isokratskýeh 
potřeboval  napomenutí »  ale  aby  porozuměti  mohl ,  jak  r&zdibU  a 
jak  mnohem  uMšeénéjél  jsou  řeéníei  řecti  nad  leninské,  zvláité 
k  napraveni  mravu  ^  ooi  mUdene&m  jest  n^potřebnéjsL  Neb  ze 
jsou  mnohem  výmluvnijéí  nepotřehi  mné  o  tom  mluviti  ^  poněvadž 
i  latiníci  sami  v  tom  jim  postupují.  Aby  také  zvud  v  jakýóh  mti- 
drcíeh  Zikmund  tvij  jif  oítaH  muie ,  s  jakým  netoliko  při  výmbtv^ 
nosti ,  ale  i  po  ctnostedi  prospěchem  uéinil  js^m  toto  také  z  predni 
téměř  pHeiny  abych  se  tými  během  při  učení  mém  cviéU  jsbko  nikdy 
Krctssus  i  Oieero  i  Plimus  peéom  oinU  a  QuintíKan  tak  radí; 
přes  to,  abych  zhuml,  zdali  óeský  jazyk  tak  hojný  jestf  aJby  bez 
žebroty  budto  německAo  iverkánl,  buďto  latínsk^  promenováni 
sám  od  sebe  toui  věc  vynduvtíi  mohl,  kterouž  by  i  Řekové  vypmMlL 
Seznamenal  jsem  pak,  ie  netoliko  latinské  pomoci  nepotřebný  (o 
němciíně  mléhn,  s  kterouž  nic  nemám  mdtij  ale  poněkud  ji  vyvý- 
siU  nrnfe,  tak  někde  jest  nádiyinějěí  k  lahodnosti  řecké  a  k  lepati 
ne  Mi  latinským  ie  při  mnohých  k  mluveni  ozdobách ,  při  lepém 
slov  skládání  y  kdei  jazyk  latinský  řeckého  aneb  prostě  nemuze^ 
aneb  s  těíkostí  a  velmi  ipesnadně  následuje :  tu  jazyk  česky  touž 
lahodou  a  jednostejní  téméř  krátkostí  všecko  vysloviti  můie.  Ni- 
koU  znám  eo  jest  ji£  jazyk  latineký  v  ozdobě  co  éeshýy  ani  uum 
tajno  neni  ie  tento  pUností  lidskou  jii  jest  Hělechiilejěi  neš-tí  nás 
český.  Ale  mlxívim  o  přirození  a  způsobu  obojího  jazyka,  tak  o  šom 
drie  y  ie  kdyby  téí  pilností  okrašlování  svého  jazyka  prvfjH  Óe- 
chove  byli  uiívaU  anebo  nynější  ještě  toho  hleděli  jako  nikdy  ^- 
mane,  jazyk  desky  co  se  tkne  evětíoeti^  řeéké  lahody^  l^otyy  nad 
to  i  ožiohy  a  slov  skládání,  bylby  nad  latinský  v  tom  mnŘ^íem 
i  štastnějei  i  hojnější.  .  .  —  Jii  z  tohoto  ddpisa  vysvitá  ie  byi  Pi- 
fiecký  ďovdk  myslid  a  mnohostranné ,  zvláště  Uassicky  vsdéladý. 
Jiný  toho  důkaz  zajisté  podal  sepsáním  hádavého  ďánka  v  latině  o  pK- 
limáni  pod  obojí.  Uváiíme-li  že  jej  smrt  vytrhla  právě  v  nejlepftira 
věku  v  plném  proodn  Studií  se  nacházejícího ,  oželeti  jest  ztráty  maže 
toho  tím  více  čím  gevnéjéí  už  byl  podal  důkazy  o  literamioh  svýdi 
záměrech.  Obor  literárního  působení  Píseckého  nebyl  se  ovftem  jeité 
k  patrné  rozsáhlosti  rozvinul,  neboC  nás  nedoély  zprávy  o  jiných  ja- 
kýchs spise<ďi  neb  pfeUadech^  mimo  nahi^  nvedeného  Isokrata*  jež 


-  785  — 

by  byl  vydal  a  íiJiim  VoigU  (AoUu  lit.  I.  p.  164)  že  by  V.  Písecký 
byl  téS  nékteré  spisy  Lacianovy  přeloSll  neni  odůvodněno.  Latinský 
jeho  spis  o  přijímáni  pod  obojí,  psán  ve  způsobu  rozmlavy  mezi 
mistrem  bohosloveem  a  mnichem  poukazuje  or.Cem  na  zvláité  živého  a 
po  osvětě  bažícího  ducha,  kterýž  i  v  theologické  a  zajisté  neméně  téi 
ve  filosofidLé  literatoře  se  byl  valně  vzdělával.  Připomínáme  krásná 
slova  jež  tam  o  Matěji  Janovském  projevil,  řka  míezi  jiným:  Vidi  ego 
flmra^jua  vohmumřb  idiomate  latino  H  hohémico  conécripta,  sum-- 
maqué  cum  voluptate  leffi,  eonaervo  defacto  plurma  et  quoád  ex 
arc<ím$  seripturis  et  prophetarufn  ebbstrusioribus  oraculia  reforma^ 
tionem  ecelesiog  suo  tempore  aecuturam  prcddioat.  —  Ale  i  do  dějin 
a  d^episů  nahlížel  Písecký  zrakem  osvíceným  a  kritickým ,  ba  jeví  se 
v  dopisech  jeho,  jiďiž  některá  část  se  v  bibliothece  university  pražské 
chová,  vzdělanost  všestranná  a.  podivuhodné  litemé  vědomosti.  Kterak 
o  historii  Eneeáe  SyWiá  smýětol  připomenuli  jsme  již.  (Viz  fetr.  651.) 
Též  Behoř  Hrubý  z  Jelem',  —  Jelenius  nazýván  -^  staví  se  mezi 
■přední  české  spisovatele  oné  doby.  O  životě  jehor  nemnoho  posud 
zpriv  sebránoi  a  nelze  ani  s  jistotou  udati  kdy  se  vlastni  narodil 
jakož  i  rok  úmrtí  jeho  se  klade  mezi  1513  a  1515.  Známo  o  něm 
že  pocházel  z  rodu  rytířského,  že  byl  měSCanem  pražským  a  že  pří 
dvoře  krále  Vladislava  O.  rodiAné  úřady  zaatával.  Literární  jedio 
snaha  —  ,^by  dle  vzorův  staroklassických  ušlechtil  a  zvelebil  jacyk 
domád^'  —  potkala  se  s  nejlepším  úspěchem  a  uznáním.  Učení  vr- 
stevníkové si  ho  neméně  vážili  než-li  pozdější  znalcové  literatury 
české.  Blahoslav  o  něm  praví  ie  vyložU  Františka  Petra/rhy 
knihy  z  latiny  do  ceětíny  velmi  dobře  ^  a  vůbec  často  s  pochvalou 
je|  připomÍDá.  Literami  ČinUvost  jeho  byla  nadobyčejně  vydatná,  ale 
obmezovala  se  hlavně  na  překládáni  spisů  latinských  do  češtiny.  Samo- 
statnější prácí  Hrubého  jest  „Napomenutí  k  Prašanům  ^  čeho  po* 
třebi  jeet  k  vdlee,  UTapomenutí  toto  sestává  dílem  z  vlastm^ch  myšlé- 
nek Jeleniovýoh  dílem  z  sebraných  od  jinud,  částečným  aforystickým 
fázem  svým  dá  se  velmi  dobře  čísti  >  tak  že  skutečně  želeti 
jest  že  Hrubý  téměř  Veškerou  podivili  svou  překládáním  věnoval  a  ne 
viee  původních  spisů  nesepsal  k  čemu  jej  i  pročtenost  zajisté  znamenitá 
a  vzdělanost  jeho  vůbec  jakož  i  nadání  jeho  bez  odporu  opráv- 
nilo. V  dotčeném  napomenutí  uvádí  spisovatel  nejprve  čeho  potřebí 
k  vojně  a  dejde  po  výčtu  všelikých  potřebnosti  jakož  jsou:  množství 
a  mužnost  vojska,  důvtip  vůdcův,  štěstí  a  j.  v.  až  k  známému  resul* 
tátu  že  nct^ie  potřebí  —  peněz.  Z  chytrostí  hejtmanakých  velebí  zvláště 
ODQ  která  zatajiti  umí  záměry  vůdcovy.  Jakož  Minotaurus  prý  bji 
jgavřen  v  nejtajnéjěím  mieti  lahyrintUy  ták  má  hejtmanova  rada^ 

50 


—  786  — 

nebo  límysl  vídychy  tajný  býti.  Dovidime  %e  ta  tíí  ie  to  jest  nej' 
pilnéji  zachovával  Vácslav  Vlček  (z  Čenova)  Čech  a  hejtman  za 
tohoto  veku  nejznamenitéfjéí  a  nejlepšL  Dále  prayi  že  dobrý  hejtman 
nikdy  nemá  bitvy  evésti,  lec  by  to  uciniU  musil  anebo  leé  by  mS, 
k  tomu  přistup  výborný  velmi.  A  tak  jest  činíval  hejtman  hráh 
Matyáše  Tetaur  y  také  Cech^  a  tím  mnoho  dobrého  nejednou  pánu 
svému  učinil.  Po  krátkém  rozhovořeni  se,  jaké  vlastnosti  má  mítí 
vůdce  nvádi  za  příklad  Pompeja  použitím  reéi  Ciceronovy  pro  l^ge 
Manilia.  Dále  praví  že  o  této  i  jiných  věcech  poéal  psáti  pro  o^oiik 
spravedlivých  a  pro  vysvobození  chudiny,  ale  zničil  prý  to  a  zkazil 
boje  se  aby  toho  někdo  nezneužíval  k  svému  lakomstt*i  <t  tak  k  vét- 
Símu  souženi  chudiny.  Toto  sepsání  ale  že  učinil  proto  aby  v  čas 
války  chudinka,  a  zvláště  sedláčkové  ubozí,  jakouí  takouí  závH 
a  ochranu  m4íi  pod  takovým  hejtmanem  jakého  on  si  př^e,  abj 
totiž  byl  hejtman  Pompejovi  podobný  a  nedal  chudiny  hubiti.  —  Jiných 
původních  spisu  Řehoře  Hrubého  neznáme  mimo  předmluvy  jež  překla- 
dům svým  předesílal.  Řehoř  Hrubý  byl  nejen  pilný  ale  i  hbitý  překla- 
datel. V  předmluvě  k  překladu  životův  sv.  otců  praví  £e  tyto  iotíi 
veliké  knihy  v  krátkém  ěasu  dosti  spéině  přeložil.  Za  pilnost  jeho 
pak  ručí  hojnost  překladů  jež  shotovil  z  Jul.  Pontana,  Petrarky,  Ci- 
cerona,  Erasma  Roterodamského ,  Boh.  z  Lobkovic,  Ant  Campaoa, 
Jana  Zlatoústého,  sv.  Řehoře,  sv.  Basilia,  a  j.  v.  Co  se  překladŮT 
těch  týče  přičítají  jim  někteří  učenci  velikou  cenu  vzhledem  ku  čeStiflé, 
jiní  zase  ne  bez  důvodů  poukazují  na  mnohé  latinismi  jež  se  v  nidi 
vyskytují.  Podotknouti  zde  dlužno  též,  že  Řehoř  Hrubý  „P^^'^  '"^ 
první  přiklad  vykládání  autorův  latinských  v  K  teratuře  české  pročež 
jej  počítati  sluší  i  mezi  komentátory/'  (Hanuš  Č.  č.  M.  1862  atr.  174.) 
Takový  komentář  přidal  k.  př.  knihám  Vavřince  Vally :  ,,0  smyšleném 
Konstantinovu  papeži  nadám'^*  —  jakožto  y^Výklad,  nebo  otevřeni 
míst  téiéích  ve  Vallovi,  taktéž  ku  spisu  Er.  Roterodamského  podal 
výklady  osvětlující  a  j.  v.  —  Vzhledem  ku  př  edmluvám  kterážto  Ře- 
hoř Hrubý  knihám  svým  předesílal  připomínáme  že  se  v  nich  moohé 
zajímavé  věty  nalézají.  Byloby  vůbec  záhodno  aby  se  obzvláštní  ohled 
bral  na  předmluvy  knih  českých  této  i  sledící  na  to  doby.  Výbff 
jakýs  z  nich  učiněný  a  vydaný  prospěl  by  zajisté  literatuře,  Debo( 
se  v  nich  nejen  důležité  zprávy  literární  dějepisné  chovají  ale  i  rát 
a  studia  spisovatelův  se  jimi  tu  a  tam  osvětluji.  V  předmluvách  syých 
se  jeví  Řehoř  co  muž  skromný  na  vědomosti  a  uměiost  svou  si  iDÍk> 
zakládající.  Takž  v  předmluvě  ku  překladu  spisu  Erasma  Roterodaio- 
ského  o  chvále  bláznovství,  pánům  a  konšelům  starého  měata  Prai- 
ského  věnovanému,  praví  Řehoř:  Nei  toto  račte  věděti  že  i  má  n^- 


-  787  — 

doflpáloBt  i  jasyk  čed^ý  velmi  mnoha  njal  vtipnoěH  a  výmluvnosti 
toho  Emamcva  náramní  misiemAo  ěloíenL  ....  Dále  nazývá 
oméní  své  malé  a  vtip  svíg  habený.  Nevíme  jakým  nedorozmněmm 
06  stale  ie  se  mn  cUaboost  vyčítala  na  záUadě  projevení  se  jeho  v 
předmlavé  kn  knize  Jana  Zlatonstďio:  Že  iádný  nemůíe  ura£en  býti. . . . 
Místo  y  v  Časop.  Mnsea  1862.  (str.  173)  nepravě  citované  zní  právě 
opačně :  ^^estUie  bych  vSak  kde  v  éem  chybil,  proslfn  neeht  mí  od- 
puetíf  tmysl  dobrý  muj  více  neí-^li  to  mé  nedostatečné  přeloíení 
vHicSn  Neb  ne  tím  úmyslem  tu  práci  —  an  mne  h  ni  iádný  ne-* 
hnaly  iádný  nenabísel  —  na  se  sám  dobrovolné  jsem  vzal,  abych 
dospělost  svou  v  jazyku  latinském  a  výmluvnost  v  reci  české  a  okrasu 
chlubné  okázal  —  nechi  se  tím  ehlubi,  kteříi  toho  hojné  mají^ 
u  mne  toho  obojího  velmi  málo  jest  —  €de  proto  sem  to  učinil,  ahy 
také  ti,  kteří  latinského  jaayka  neuméjí,  nijaký  aspoň  rozum  té 
reci  sv.  Jana  zlatoústého ,  étúc  ji  jazykem  českým  mohli  vzíti  a 
míH  atd.  V  předmluvě  ku  spiso  J.  Joviana  Pontana  Rozmlouváni 
kteréi  slově  Charoa  praví  překladatel  Hmbý:  V  tomto  filosofováni 
Powtanus  ha  tle  a  ikrábe  odbíráními,  kry  fy ,  kunity  a  vebni  vtip^ 
nými  šprýmy f  ierty  a  prupovidkami  některé  filosofy  a  knéži  pre» 
vrácené  i  křesiány  nepravé.. .  To  kdy  i  čísti  budete,  od  STnichd 
nikoli  se  nikde  nezdriíte  atd. 

Výčitka  ie  sloh  český  napodobováním  slohn  latinského  sa  časn 
fédito  Qtípěly  netýkala  se  ponze  Hmbého  ale  mnohem  více  jiných  jeho 
Kteramích  vrstevníků,  jako  Oldřicha  Velenského,  Konáče  aj.  v.  O  Oldřicha 
Yelenském  nemnoho  se  nalézá  zpráv.  Blahoslav  píSe:  ,yMistr  VoldHch 
Voleský  (Vdenský)  homo  nobiUs  stami  rytířského,  quifioruit  okolo  léta 
P.  1530 •  Na  Benátkách  za  pana  Ridricha  z  Donina  byl  a  v  ten  cas 
tu  správčím  hyl  B,  J.  Augusta,  cujus  hicfuU  et  auditor  et  antagonista. 
Hujus  nempe  HuUrici  nomen,  papistae  in  eatalogo  domnatorum 
seripiorum  interficta  nomina  recensent :  domnívali  se  ie  ten  člověk  toho 
jména  nikdy  na  sviti  nebyl.  Mui  učený.  CoikoUpsal,  česky  i  latini, 
pěkné  psal.  Nevíme  kdy  se  narodil  a  kdy  umřel.  Známo  toliko  že  1. 1519 
do  Mladé  Boleslavi  se  odebral  zřfdiv  tam  knihtískámn.  Později  za* 
nechav  ttskařstvi  žil  v  Benátkách.  Psal  se  obyčejně  Yoldřich  z  Mni- 
chova. Pocházejí  od  něho  překlady  ze  Seneky,  Lactantia  Firmiana; 
Erasma  Roterodamského  a  j.  Menáích  spisků  časových  několik  vyšlo 
v  jeho  tiskáme,  jak  dalece  se  sám  na  veřejných  sporech  náboženských 
a  politických  účastnil  nedá  se  již  s  jistotou  objeviti, 

MaLuláft  Konáč  si  nejen  co  překladatel  ale  i  co  knihtiskař  a  vy- 
davatel nemalé  zásluhy  o  českou  Uteraturu  doby  své  získal.  Za  mla- 
dých let  byl  písařem  hor  víničnioh  napotom  ale  se  stal  knihtiskařem 

50* 


—  788  — 

při  kterémžto  zamnéstnání  po  dvieet  let  setrvid.  VyUAftoQ  jaa  fg^ 
mnohostratmoii  učenost  a  pro  veliké  ládahy  o  Kteralara  éeekoQ  povýáte 
byl  L  1516  do  atavn  vládickéko^  od  kteréhož  {aea  se  psal  ^^z  SbdUihotfa.^ 
Léta  1523  se  stal  mistosádfan  dTorským.  Litémf  působení  Konátevo 
doiló  velikého  usnáni  u  vrstéTníkůi  potomstva*  Y  prvéjiidl  jeho  api^ 
šech  českých  jeví  se  patrná  zápaseni  s  jazykem  a  mnohé  se  vyskytejí 
ktínismi ,  poxdéji  ale  pokročil  valně  v  ftefitiné.  Ronáč  zajisté  byl  jeden 
z  horlivou  jenž  literami  život  v  Čédiách  za  onédi  čaAŮ  oaiinli  a  o- 
svéžili  způsobem  podivuhodným,  takže  tehdcgši  litenitnra  6&Ak  eo  do 
hojnosti  spisův  se  tehdéž  po  bok  stavétí  počata  předním  národnia 
Uteratorám  evropským :  Blahoslav  klade  Kob&&  mezi  přeAu  péatttvatele 
a  čistitele  jazyka  českého,  a  svědči  o  něm  že  byl  dobrý  CéA,  ač 
též  praví  že  byl  neumele  horlivý  viry  zaetávateL  Yýčitka  taio  aa- 
jisté  se  táhne  na  původní  spis  Konáčův:  ^^Dialogus,  v  kterémS  Cedí 
s  Pikhartem  rozmlouvá  že  sd  se  bratří  VaMenáti  váeiečaé  a  Ško- 
dlivě od  obů  stran  odděKli  (1515);  (Konáč  pHpeal  knížku  toto  kiifi 
Vladislavovi.  Jeví  se  v  něm  býti  mírným  konq)aiUatiston)  pak  aa 
spis:  O  Hanění  velebné  svátosti  oUářni  proti  Pikhartským  bladnoiL* 
Jest  to  rozmlouvání  mezi  Ulixem  a  bratrem  Lorekem»  jež  Konáč.  z  tieftí 
knihy  Jana  Stanislmdesa  z  Domažlic  přeložil.  —  Za  původní  spia  KoaUm 
se  považuje  též  i  Kniha  o  hořekování  á  na/říkání  spravedlnoM  krď 
lovný  a  pani  všech  otnoeti.  Obsah  jest  tento:  S|Nřavedlno«t  prodiáxí 
vfteoky  stavy  duchovni  i  světské,  vysoké  i  nízké,  a  nikdež  pravýcii 
svých  ctitelův  nenalézá,  nad  čímž  hořekuje.  (Jungm*)  Balbi^  o  kuae 
té  pravíš  Volumen  satis  magnum  eruditiooe  divina  et  hummia  pleiúa* 
simum.  Jnngmann  chválí  řeč  co  smělou  a  výbomon.  Vzhledem  k  ob- 
sahu zdá  se,  i%  pravdivé  naznačil  Konáč  že  jej  sebral  a  složil  zvládté 
když  uvážíme  že  právě  teb^  mnoho  podobných  aQegoriekýdi  spisá 
se  satyriok^m  přídechem  v  £vropě  kolovalo  z  nichž  některé ,  na 
mnoha  místech  ne-li  za  originál  tedy  zajisté  za  vzor  mu  sloužily.  Konáč 
byl  už  z  mládí  milovm'kem  čtení  spisů  jinojázyčných  a  víme  že  prmi 
jeho  literární  pokus  byl  překkd  stífedověkého  romion  Filipa  BeroaUa 
historie  o  nestásůné  lásce  dvou  MoanUovamých ,  skrze  Mikoláfis  písaře 
hor  viničných  okolo  Prahy  atd.  (Jest  to  román  Quiskard  a  OiaimniidA.) 
Dále  přeložil  Luciana dvoje  rozmlouváni:  Charon  a  PMnufus,  Ttr^ 
psion  a  Pluto.  Pak  1.  1510  vydal  překlad  kroniky  Eneafie  Sylvia. 
ku  kteréžto  kronice  přidal  Konáč  jefité  dva  články,  kterakých  suobod 
král  Jiří  koruně  české  dobyly  pak  o  Vladislavu  a  Ludvíku^  V 
knize  té  nalézá  se  39  obrazů  knížat  a  králův  ěeskýeh^  též  Hus  na 
hranici ,  Žižka  se  svým  vojskem  na  koni  y  Bokycana  v  inftdi  a  j«  v. 
Charakteristické  jsou  sáfické  veráe  jimiž  Konáč  tuto  krnpikn  čtenácrtyn 


-  7M  - 

poraduje,  ťrati  fe  t«M)  króoikii  —  JĚneaé  8ylviu9  Ýeéeúý  —  ělamý 
ami  v  ten  cm  a  vdnU  ucmý  —  áhjodné  ěepsaí ,  z  vmohýéh  kro-* 
mk  vybral  —    Jifon»avi   oddaly    *    AtagonákétMi    králi  pfeja^ 
ííém,u  —  cktěje  každému  BJevit  ěfnrůělnémujaoí  hofo^iv  Úeáhá^  a  mer^ 
dave —  hýli  oknové.  \  Kterak  Jan  ŽUha  ackoUjěaeUpý — hmíoĎaHi^ 
ékáy  jiné  Némee  cepy  —  také  nahrávaly  oleofře  přemáhaly  —  :s  zemévy-*' 
hnával.  \  Protašji  sobe  neobtéšuý  cUd  *-  nebi  nviie  tobé  ušitek  pfmé^ 
9ti  —  ÓeehŘíy  Slováku,  Moravce^  Polákm  -*•  ekoíli  vseUjahi,  —  Na  pe- 
stednfan  lÍ0Cé  zase  tyto  se  nalézají  verfte :  JUmíieé  znáti  odkavíid  bojové 
* —  póvítaU  iací  v  Čecháeh  a  oknové,  —  ůéi  kyeeloeti  podnes  mnohé 
fňggH  .^  jeú  bez  milssůL  \ '  Nechi  utrhání  Němée  Ůeehá  ctného   — ' 
poUzp,  haněni y  Němce,  pokojného  —  KaKch přijímej ,  řádů  neuji^ 
měj  i  —  lásku  zaehwej.    Koodi  pak  slovy  k  čtenáři:  Kdůi  budei 
éíŠH  tuto  kroniku  —  pamatuj  snésH  kdezby  nasel  mylka  —  snes 
trpéHvéy  pomUk  dobrotívé  -*-  a  odpust  mile.  |     Veku  mladému  mno^ 
h^eh  nsdostaíku  — '  a  vtipu  mdlému  také  jiných  »nwlíku,  —  Pomm 
každý  éas  že  sám  nevěeho  znáě  -^  pravímť  Mikoláš,    —    Podobné 
verše  přidivd  Konᣠ k  některým  a  néko  tíštěným  knihám,  a  aSkoliV 
v  nich  není  poesie  předee  aspoft  rázné  je6t  projeveni  pravdy.    TaSíme, 
že  Konáč  sán  je  skll3ál,  a  že  jsou  vlastně  veršované  reklamy  nakla- 
datelovy. — Meyidovednějii  spisy  Konáéovy  klade  se:  Pravidlo  lid^ 
skiko  Života  atd.  překlad  knih  původně  indických  napotom  do  rozKč->> 
nýeh  jasykn  posléze  do  latiny  skrze  Jana  de  Gapna  přeložených  pod 
jménem  Directorinm  vita  faumanae.    (Rláort   je  znova   přeložil    pod 
jméneiB  Biýhy  Bidpajovy«)  Jak  vieobeon&  byla  literami  obKba  Ron4- 
fova  vysvitá  i  z  toho  že  z  němfiny  v  české  rýmy  přeložil  dramatický 
spist  Judit,  hra  z  historie  Judity  pUňé  vybraná  atd.  pak:  JBra 
pěknýeh  průpovídek  od  Boccoccia.  —  Z  tiskáiny  Konáčovy  nž  1.  1615 
vyily  první  noviny  českým  jazykem:  Sjezd  tří  králův,  císaře  Meuti^ 
mSHwna  /.,  Sigmumda  polského  a  Vladislava  uherského  a  českého 
atd.  Nebyly    to  ovSem   noviny  nynéjžibo  způsobu   v  jistých  lhůtách 
vydávané,  nýbrž  pode  tehdejšího  způsobu  Krty  jakonsi  zvláštní  důležitou 
neb  zajímavou  zfNrávu  krátce  podávající.-    Původně  sepsaV  tento  sjezd 
hUÍE*Mi   Jan  Cuspinian  (vlastně  Spiessfaammer)  korunovaný    básník 
a  lékař  cis.  Max.  ve  Vidní,  jenž  i  některé  historické  spisy  shotovil. 
Konáč  byl  pouze  překladatel.  >-  Kniha  hořekování  a  obě  Hry  vySly 
jsou  tiskem  teprv  po  smrti  Konáčově,  totiž  1.  1547.    Konáč  nmřel  7. 
dnbna  1546«    Pochován  jest  na  Malé  straně   v  Praze  u  sv.   Jakuba 
y  zahradách.  -*-  Bylt  mfiětí  KonᎠ jeden  z  oněch  předních  spisovatelů 
éeekýdi  jižto  vzdSlataosti  svottr  se  slavili'  na  Tý&  časovou  a  na  positivní 
půAi  zákona,  a  víry.    Spiskem  svým  DieUogus  a  překladem  O  kla^ 


—  790  — 

není  atd.  neačioil  právě  iCastný  krok  vzhledem  ka  roiloltéiii  paanjíckh 
náboženských  otázek  a  prospěl  oevědčenim  svých  náhledů  jedině  sobe, 
dvom  se  zalíbiv  svou  opposicí  proti  straně  oprovovatelů.  —  Že  á 
Konád  co  překladatel  a  vydavatel  nemalé  záslnhy  o  jazyk  a  litentoni 
českon  ziskal  stoji  nade  vái  pochybnost. 

Nápadný  ta  jest  poměr  jenž  se  tenkráte  objevil  mesi  překládásiB 
spisa  starých  klassikův  a  novějších  hamantstsv.  Éečtina  pěstoval  je- 
diný Pisecký  9  co  jinak  z  řecké  literatnry  přeloženo  do  dettmy  dik) 
se  na  nejvíc  na  základě  překladu  latinských.  Ale  i  z  latiny  poméraé 
více  z  latiníků  současnech  než-li  staronmakých  překládáno.  Jnéu 
Petrarka,  Laurentius  Valla,  Jovianus  Pontanns  a  zvláSlě  Eianiis 
Roterodamský  častěji  se  vysk3rtovala  na  půdě  ěeské,  než  i  Geens 
Seneca  a  j.  Spisy  Petrarkovy  byly  poněkud  staitího  daCam  ale  Lao* 
rentius  Valla  byl  novější  a  Pontanns  i  Erasmus  Boteredmmský  byK 
právě  vrstevníkové  našich  překladatelův.  Jovianus  Pontanns  (1426  -1503) 
z  Cerrety  v  knížectví  Spoletánském  vzdělav  se  v  akademii  neapoUé 
stal  se  tajemníkem  neapolského  krále  Ferdinanda  I.  pak  i  mistedriicÍD 
v  Neapoli  a  vychovatelem  prince  Alfonsa  II.  u  něhož  pak  jakož  i  Feri- 
nanda  II.  zastával  službu  tajemníkovou.  Byl  muž  nejen  mnoho  něeny  ski 
zkušený.  Ze  spisů  jeho  dýše  duch  humoristický,  nasycený  moudrostí  klas- 
sickou.*^)  Jsou  téměř  vesměs  dobrovědeckého  rázu«  Pro  tento  réz  mra- 
voučný si  jej  zi^isté  našinci  oblíbili  jelikož  literatura  naše  vůbecz  doptt* 
tíckého  a  polemického  pole  ponenáhle  na  mravoučné  precháaeti  počala  - 
Mnohem  slavnějšího  jména  než  Pontanns  požíval  a  nám  i  nmdieD 
blíže  stál  Erasmus  Roterodamský.  Nejen  proto  že  některé  spisy  jelo 
do  češtiny  se  překládaly  ale  i  pro  styky  jeho  se  spisovateli  a  struami 
českými  dovolujeme  si  o  něm  siřeji  promluviti.  Co  slavný  Petrarcby 
vzhledem  ku  latinským  a  filosofickým  spisům  jeho  byl  Itálii  a  ¥mm 
v  čtrnáctém  století  tó  Erasmns  Roterodamský  byl  středm'  Enop^ 
v  posledních  desítiletích  patnáctého  a  v  prvních  desítiletich  šestnáctého  bo- 
leti. Nejen  tím  se  stal  znamenitým  co  k  nábožeaskét  ale  více  tim  cek  lite* 
rarní  reformací  své  doby  přiq>ěl.  Veliké  jsou  jeho  zásluhy  o  rozšíření  klsKÍ« 
ckých  studií  v  střední  Evropě.  Důkladnou  učenosti  a  vkusným  IěůbAjb 
slohem  závodil  s  předními  učenci  nejen  svého  věku.  Spisy  jeho,  pokud  ne- 
jsou přímo  theologické,  provívá  jadrná  a  zdravá  životní  filosofie,  ano  i  dn* 
cha  plnou  svěží  satyroo  se  vyznamenával  kterouž  ve  svém  proslulém  ipio 
Encondum  Moriae  y^a,  Cohqma*^  bičoval  pošetilost  a  nevědomost,  w^ 
ských  skolastikův  nedbaje  na  jich  pokřiky  a  neobávi^e  se  jich  proaiik' 
dováni.  Erasmus  Desiderios  se  narodil  v  Roterodarai  L  1467.  Zákj 
osiřelý  odebral  se  do  kláštera  a  stal  se  knězem  1492.  Láska  k  In- 
diím ho  vedla  do  Francie  kde  aejprv  v  Pažili  klassícká  pislofal  M>' 


-791  — 

dia  potom  v  Orleaosn  právnická.  Odebral  se  pak  dO'  áoíglie,  kde  v  přá- 
teUtví  stoupil  8  Vlachem  Ondřejem  Amoíiiem  který  při  dvoře  aog^ckém 
se  sdržoval.  Tamtéž  se  sesoámil  Erasmos  s  pi^pežským  legatem  hra- 
bětem Ludvíkem  Ganossou.  Tito  jsajisté  mu  dodali  chutě  k  navStivem' 
Itálie  9  tehdqěího  útočiitě  umění  a  literatury.  Navštívil  Bononii  a  Turin 
a  přijal  jméno  doktora  theologie  pak  navštívil  Benátky  kde  tehdáž  žil 
proslulý  knihtiskal^  Aldus  Manucius.  Zde  ziyisté  i  blíže  nahlídnul  v 
praxi  knihtiskařskou  a  ve  způsob  vedení  korrektury  oož  mu  později 
vebni  prospělo.  Odtamtud  se  odebral  do  Páduy  a  pak  do  Říma  kde  od 
Mediceův  a  zvláště  od  potomního  papeže  Lva  X.  velmi  vlídně  byl 
přgat.  Na  žádost  přátel  se  opět  odebral  do  Anglie  zdržuje  se  u  pro- 
slulého kancléře  Mara,  pak  navštívil  Oxford  kde  přednášel  o  řeětině. 
Že  však  se  nevyplnila  co  se  mu  bylo  slibovalo  opustil  Anglii  a  ode- 
bral se  do  Fiandrie  kde  pověstný  tebdáž  humanista  Ludvik  Vives  žil 
s  nímž  se  Erasmus  spřátelil.  Posléze  se  odebral  do  Basileji  kde  v  důvěrném 
přátelství  žil  s  knihtiskařem  Frobeniem.  Poslední  doby  života  svého  trávil 
buď  ve  Freiburku  bud  v  Basileji  kdež  i  zemřel  1. 1536  v  stáří  70  let  Vi- 
děti z  toho  že  vedl  život  vdmi  pohyblivý  a  mnoho  zemí  a  lidi  poznal.  Uvá- 
žíme-li  spolu  že  i  s  předními  učenci  své  doby  buď  v  literním  bud  v  přátel- 
ském stál  poměru,  že  spisy  jeho  po  cdé  vzdělané  Evropě  se  čtiy  a  velikého 
uznáni  docházely,  že  v  lingnistiee,  kritice,  theologii  a  exegetice  deméně 
proq[)ěl  než  i  v  pěkné  literatuře,  že  náležel  mezi  první  latinské  stilisty 
své  doby ,  že  hbitě  mluvil  řecky ,  že  byl  za  své  doby  snad  největším 
znalcem  klassické  a  časové  literatury,  že  mu  potomstvo  děkuje  zprávná 
vydáni  klassikn  řeckých  i  latinských  jakož  i  otcův  cirkevnidiy  tu  za- 
jisté nebude,  kdož  by  váhal  Erasma  Roterodamského  mezi  nejpřednější 
literami  povahy  tehdejší  Evropy  vřaditi.  Jaká  cena  se  spisům  jeho 
přikládala  vysvítá  mimo  jiné  i  z  toho  že  si  učencové  téměř  celé  vzdě- 
lané Evropy  tehdejší  za  čest  kladli  v  literním  spojení  se  s  nim  nachá- 
zeti nebot  sláva  jeho  učenosti  a  nadání  byla  po  celé  Evropě  vyhlášena. 
Bohoslovec  Theodor  Beza  napsal  pod  podobiznu  Erasmovn  —  kterouž 
shotovil  Holbein,  ~  několik  veršů  jimiž  se  přímo  objevuje  v  jaké 
pověsti  byl  Erasmus  : 

Ingei^s  ingentem  quem  personat  orbis  Elrasmum, 
Hic  tibi  dimidium  pieta  tabeUa  refert.  ^ 

At  cur  non  totnm?  Mirarí  desine  lector; 

Integra  noa  totam  terra  nec  ipsa  capit. 

Jestliže  v  učených  spisech   a  vědeckých  snahách  jeho  takměř  u- 

středěny  objevijgi    literní    snahy  doby  jeho,    tuf  zajisté  z  hojné  jeho 

korespondencí    nám  dosti  jasně  vstříc  vystupuje  povaha  a  ráz  nejen 

tehdejšího  století  vůbec  ale  i  valné  části  osob  jež  takofta  v  čele  oné 


—  T92  - 

dobj  stály.  Vzhledem  ku  množství  á  rozmanitostí  spisA  jeho  bylo  by 
od  miata  je  ySecky  zde  vypočítávátí ,  a  poukážeme  zde  toKko  na  ne- 
ktare obzvláštně  vynika|íci.  Sem  náleží ,  zajisté  Encwmum  Mnriae.  Spis 
tento  napsal  v  Anglii ,  a  jak  sám  pravi  (Adagiorum  (TfalRades  II.  Cent 
II.  40)  ne  více  než  sedm  dni  k  tomtt  potřeboval.  Z  po^átkn  na  tato 
svon  satym  nekladl  veMkon  váho  ani  netnie  jak  véKké  bode  posobem' 
její' na  celý  literami  svět  Protož  také  dosti  dlonho  váhal  ji  tiskem 
nverejnití.  Dedikační  připiš  Tomáši  Morovi  jest  datován  od  9.  6ervna 
1608.  Tiskem  vyfla  kniha  tato  teprv  později  v  Paříži  (asi  1510)  a 
byla  as  stokráte  znovn  vydána.  Stala  se  oblíbeným  čtením  všech  stava 
a  hdí  již  vůbec  tofik  vzdělaností  a  rozmnn  měli  aby  obsah  její  po- 
chopili. Že  dosti  brzy  i  do  rózli6týdi  jazyků  přeložena  byla  jest  též 
známo,  a  sice  do  něméiny  afVandtiny  ale  nejdříve  do  čeStiny.  Do 
němdiny  ji  přeloiUl  Sebastian  Frank  jeden  z  nejvýtečnějSich  německých 
,  prosaistů  16.  stc^ti  y  a  vydal  ji  bez  ndání  roku.  Že  překlad  ten  (Sob 
ber  nan^eit)  byl  pozdější  než-li  íeský  jejž  Hmbý  shotovil  (Chvála 
bláznovství)  jest  nabíledni.  IVank  se  narodil  teprv  1.  1601.  —  Český 
překlad  ale  „shotoven  málo  let  před  smrtí  Hrubého,  jak  se  obyčejně 
za  to  má  1613.  Ale  Němci  ač  později,  předce  vice  z  toho  překladu 
měli  než  cechové  nebot  éeský  překlad  se  nedočkal  vytíStěni  a  znstal 
v  nikopisat  —  A  předce  tato  chvála  bláznovství  jest  jedna  z  nejzna- 
menitějáíoh  kněh  z  počátkn  16.  století.  *  Erasmns  v  ní  nejen  neučené 
tlachaly  a  oéené  pedanty  v  posměch  uváděl  ale  i  pošetilosti  a  nespn- 
soby  tehdejší  všeho  druhu.  Zajímavé  jest  že  Erasmus  právě  v  tomto 
spisu  objevil  své  smýšlení  o  metafysických  spekulacích  jež  větším  dílein 
za  pouhé  hypothesy  považuje  s  celým  krámem  filosofických  domnének 
zamítal  přiznávaje  se  spíše  k  praktickému  sokratísmu.  Praktické 
filosofické  smýšlení  jeho  a  nenávist  proti  filosofickým  minvkám  své  doby 
projevil  Erasmus  týž  často  ve  svých  Adagiis.  Vehni  veliké  ceny  ale 
jsou  jak  jsme  už  praviti  jeho  dopisy,  v  nichž  se  nalézají  úsudky  té- 
měř o  všech  znamenitějších  spisovatelích  starých  klasstckých  i  novějSfch. 
Ve  sbírce  spisů  jeho  $e  nalézají  také  poznamenání  a  výklady  Cortia, 
Suetona,  Terentia,  Cieerona,  ale  též  Jeronýma,  Gypriana,  Origena 
a  j.  v.  Na  jeho  působení  co  theolog  a  exeget  lze  nám  toliko  všeobecné 
poukázati.  Nesouhlasil  docela  ani  s  katolíky  ani  protestanty  a  zbudil 
tim  vlastně  obě  strany  proti  sobě.  Nicméně  předce  kritický  jeho  duch 
jevil  skutečné  protestantské  směry  a  proto  valná  část  theologických  jeho 
spisvL  do  češtiny  se  přeložila,  (Jnngmann  uvádí  vibec  12.  zčeStSnýdi 
spisů  Erasmových).  Nebylo  divu  že  tento  veleslavný  a  liberalnosti 
svou  neméně  n^^^li  učenosti  svou  proslulý  nraž  dílem  spisy  dílem  povésti  svou 
i  pozotnost  nmofaých  Čechův  na  se  obiátf I.  Y  literatuře  české  souTiké  i  po- 


záé]t{  se  mtialié  aojúiky  o  ném  tínt  Takž  k.  p.  BartoS  v  kro" 
mcě  prcMké  praví:  ,^Toinato  se  sluší  náramné  podiviti,  jaký  div  to- 
hoto viktt  naSeho  pám  béh.  v  nenadále  a  proti  vši  nadS^  lidské  ráčil 
nkáaatt,  že  a  jeho  vimiknnti  povstal  byl  před  několika  tety  nyní  př&* 
dešlými  nčitel  křeéCanSký  podtó  zákona  božího  v  kťajinách  Rejnských, 
v  Kolín),  v  BasiKi  a  jinde,  kterémuž  Erasmns  jRoterodamidtý  říkali; 
muž  byl' jisté  nčený  a  znkmenitý  v  učeni  svém,  nad  obyčejnon  povaha 
náréda  némeekého.  Ten  jsa  knézem  světským  podlé  řádn  římského, 
sepsal  y  náboženství  křesťanském  mnoho  knéh ,  kterýchž  žádný  milov- 
ník sákona  božího  a  pravého  sbysla  pána  Krista  v  některých  místech 
hyzditi  nemohl,  otvíraje  pravý  roznm  křestanskj^  zákona  božibo;  a 
následoval  v  tom  některých  starých  nčiteKv  skrovně,  kteříž  nezachá- 
zeli  daleko  od  smysta  pravého  Kxistova/  a  tO'  finil  s  nějakon  opatr- 
noiid  střídmén;  jakožto  takové  spisy  mnozí  v  krajinách  rozličných  při- 
jímali a  oblíbili.  A  on  jest  byl  vešken  základ  i  počátek  tehdáž  kn 
přivedení  známosti  čtení  svatého  cizích  národdv,  šCastně  vsívaje  semeno 
Kristovo  v  srdce  lidské."  -^  Podobné  i  na  jiných  místech  poukazuje 
Bartoš  na  Erasma  jako  ila  nějakého  reformátora.  —  Česká  země  byla 
tenkráte  jeéna  z  nejpohhutějšíeh  a  byla  na  ni  pozornost  celé  Evropy 
oinrácena.  Hlavni  příčinou  toho  byly  náboženské  zpory,  pak  i  probu- 
zená tehdáž  literní  činlivost  zvláště  latiníka.  Kterak  Cechové  v  cizina 
štndajíef  v  i^teiské  poměry  s  cizími  učenci  vstupoval!  jest  známo. 
Erasmus  Roterodamský  si  dopisoval  s  Janem  Šlechtou  a  nalézá  se 
mezi  psammi  Slechtovými  i  jedno  v  němž  pisatel  potrženlivé  o  jednotě 
hnUrtUčé  se  projevuje.  Erasmus  ale  byl  jiného  mínění  a  projevil  se 
o  zásadách  bratrských  dosti  příznivě.  Bratří  si  přáli  aby  svědectví 
Enismovo  o  nich  veřejností  došlo  a  vyslali  k  němu  lékaře  Mikoláše 
E3andiana  a  Tavřince  Votíckého.  —  Později  Erasmus  ještě  s  jiným 
Čechem  přátelsky  obcoval  totiž  se  Sigmundem  synem  Řehoře  z  Jelení 
o  kterémž  nam  dále  bude  ještě  promluviti. 

Že  literatura  česká  v  této  době  patrně  až  vystupovati  počala  % 
obmezených  kruhnv  náboženských  a  na  všeliká  odvětví  nauk  se  táhla 
k  tomu  zajisté  mnoho  přispěl  ruch  všeobecný,'  časový ^  a  obezření  se 
po  literaturách  cizích  se  strany  českých  spisovatelů.  Mužové  jimžto 
zamněstnání  se  s  literaturou  buď  si  passivní  pouze  aneb  spolu  i  činné 
se  stalo  předním  téméř  úkolem  životním  uznati  musili  a  uznali  že  obor 
metafysičkého  bádání  tuhé  nalézá  meze  ve  skutečnosti  a  že  potřebí  se 
v  tito  obezříti  nomá-Ii  k  tomu  dojíti  aby  m^^lénka  se  životu  docela 
odcizilk.  Reahié  zájmy  požadovaly  neméně  horiivého  žastoupem'  od 
literatury  jako  idealné  jež  posud  na  ujmu  oněch,  všechny  mysly  až 
přiKŠ  implňovaly.    Staly  se  tedy  i  v  tomto  ohledu  rozličné  poknsy  jeS 


^  794  — 

za»lahoji  ozoáiii  potomstva*  V  první  řadě  tu  stojí  literatura  cestopisot; 
jejížto  plody  ač  řídké  předce  vfií  posomosti  hodné  se  jevi.  O  demuko 
Jaroslavovo  jsme  se  až  zminili.  Zajiniavéj&í  a  obSíméjěí  ale  jest  po- 
psání cesty  do  z&padní  Evropy,  kteroni  vykonal  v  L  1465  —  1467 
Lev  z  Rošmitála  a  Blatné,  jehož  průvodčí  Saáek  s  Můzihafi  toto  pu- 
továoí  vypsal.  A  vfiak  spis  tento  v  českém  jazyka  shotovený  pohncho 
na  zmar  přišel  a  udržel  se  toliko  latinský  překlad  jejž  ačmil  Stamdar 
Pavlovský  kanovník  a  napotom  biskup  Olomůcký.  (Vydaná  od  1.  1577.) 
Do  němčiny  z  latmského  přeložen. cestopis  tento  od  J«  Horkého  (V  Bně 
1824.)  O  pravém  směru  této  cesty  nesoiltdno  jest  podati  úsudek.  Jnng- 
mann  praví ,  že  Lev  z  Rožantála,  bratr  Jobanny,  krále  Jiřího  maaielky, 
Evropu  západní  $  ndboiným  úmyslem  sjezdil.  Nám  se  ceeté  této 
blíže  ležeti  zdají  směry  politické  než-li  jiné.  Také  nemáme  xa  to  žeby  byt 
Lev  na  cestu  se  vydal  s  takovým  komoostvem  jakož  se  stalo  —  bet 
jiné  příčiny  než-li  pro  pouhé  vyraženi  Lev  z  Rožmitála  nastoupil 
cesto  svou  26.  listopadu  r.  1465.  V  té  době  dosáhl  spor  krále  Jiřího 
s  papežem  právě  kulininačm'  výáe.  Krátce  před  tím  rozeslal  král  hojoi 
psaní  ku  králům  a  knížatům  křesCanským  jimiž  o  pomoc  žádal.  Též 
projevil  žádost  aby  mu  soud  osazen  byl  u  přítomnosti  kai^dálů  a 
km'žat  křesCanských  ^tam  že  hotov  bude  vyvésti  se  ze  vdech  via  jenm 
křivě  přičítaných;  dokázati  pravé  oumysiy  své  a  podrobiti  se  náJeso 
kterýž  tu  vyneSen  bude.  Do  těch  pak  dob  aby  processy  proti  němo 
počaté  zestaveny  byly.^  (Palacký  IV.  2.  st  210.)  Nebude  snad  chyba 
naše  veliká  když  si  pomyslíme  že  Lev  z  Rožmitála  nastoupil  cesta  ab; 
lepáí  mínění  o  Čechách  a  králi  jejich  povzbudil  při  dvorech  kníieeidi 
a  mezi  národy  než  jaké  tu  a  tam  panovalo,  a  aby  knížata  křesfanská 
pánu  a  ávagrovi  svému  naklonil.  V  cestopisu  Šaškovu  ovSem  se  oedéje 
zmínky  o  jakéms  směru  cesty  a  zdá  se  že  rytíř  z  Mezihon  nebyl  za- 
svěcen v  politické  úkoly  Lva  z  Rožmitála.  Nicméně  předce  jest  po- 
psáni jeho  nejen  velezajímavou  ale  i  veledůležitou  památkoa. 
Není  sice  Šadek  na  titulu  latinského  překladu  co  původní  spisovatel 
jmenován  avšak  se  všeobecně  za  to  má  a  míti  může,  že  vypravovalel, 
jenž  také  sám  v  první  osobě  vystopuje*  a  v  latinském  textu  Paviov« 
ského  Schaachko  se  nazývá  neb  yl  nikdo  jiný  než  rytiř  Šašek  x  Mefl- 
hoří. .  —  Zdá  se  že  spisovatel  vedl  důkladní  denník  o  všem  co  za- 
jímavého cestovniky  potkalo  neopominuv  i  cestovní  listiny  a  průvodní 
listy  věrně  takořka  diplomaticky  opsati  a  je  cestopisu  svému  přiložiti'  *- 
Mimo  toto  Šaškovo  našlo  se  r.  1837  i  jiné  německé  popsání  této  cesty 
jež  shptovil  Gabriel  Tetzel  a  které  není  překlad  němediý  dle  vykieoi 
latinského  (viz  Děj.  řeči  a  Ut.  od  Šembery  II.  st.  61^)  oýfaii  spis 
samostatoý  od  jiného  průvodčího  p.  Lva  sepsaný.    Německý  cestopis 


—  796  — 

Tetceláv  se  uchoval  v  rukopisu  x  XV.  sloletí.  TeU&ei  byl  r.  1469 
purkmiiBtroiii  NorimbeiBkým  a  umřel  1479.  Pavlovského  latinský  pře- 
klad oestopiso  Saikova  vyiel  teprv  1577.  — :  Cestu  páně.Božniitálovu 
považiýenie  za  dosti  zi^jimAvoo  nei  abychom  o  ní  aspoĎ  poněkud  se 
aninití  neméli>  použitim  zpriv  jež  Sa$ek  o  ni  zanechal.  —  Dne  24. 
listopadu  1.  1465  vydal  se  Lev  z  Rožmitála  na  cesto  v  průvodu  40 
osob,  pánu  a  žoldnéřů.  Y  Norimberku  se  Gabriel  Tetzd  k  němu 
přidružil.  Y  HeidMerku  se  falchrabě  Bedřich  dal  zapříti  když  j^ 
navžtivití  zamýšleli  cestovnici,  též  v  Mohuci  kurfirát  Adolf  (Nasavský). 
Y  Kolíne  byK  od  kurfiržta  Riqprechta  vlídné  přijati,  též  v  Bmsseki 
pH  dvoře  Filipa  Bodrého,  Navštívili  mésta  Br&ýge,  kde  méáCaoé  je 
poctili  masopustní  slavností  a  tumiýem^  odebrali  se  do  CkUaiSy  odtod 
po  moíi  do  Canierbury  a  Lundu  kde  anglický  král  Edvard  s  dvorem 
svým  právě  se  nacházeL  Y  Piu>lu  (^kali  na  dvě  lodě,  zamýálice  se  do 
Britanie  (Bretagne)  přeplaviti ,  ale  bouř  je  zahnala  a  připlavili  konečné 
k  St.  Molo.  Y  Nante^u  byli  od  Frantiáka  IL  posledního  vévody  bri- 
tanského  vlídně  přqati.  Navštíven  byl  pak  René,  hrabě  z  Anjou  král 
sicilský.  S  králem  Francie  Kaxlem  JCL  se  setkali  v  malém  městečku 
kde  právě  na  honech  sd  nacházeli  pak  dojeli  na  Taurs.  Tam  bydlela 
Magdalena  sestra  krále  franckého.  Málo  let  před  tim  se  tamtéž  octnulo 
několik  českých  šlechticů  jenž  přijeli  pro  Magdalenu,  nevěstu  mladého 
l«dislava  krále  českého.  Avšak  právě  mezi  tím  umřel  Ladislav.  Mag* 
dálena  se  provdala  za  Gasiona  de  Fwe,  a  nikdo  ji  neviděl  více  se 
namátí  po  smrti  prvního  ženicha.  Lev  k  ni  nebyl  připnStěn.  Toliko 
T  chrámu  ji  spatřili  cestovním*  Dále  navštívili  ČhateUerand^  8L  K(^ 
tkarína  a  Blaye  kde  spočívá  veliký  Holand.  Přes  Bordeaux  se  ode- 
brali do  Špapěl,  kdež  cestovníkům  mnoho  znamenitého  viděti  bylo, 
jmenovitě  smíšené  obyvatelstvo  křesCaoské,  pohanské  (Maurové)  a  ži- 
dovském Šašek  vypisuje  některé  mravy  a  způsoby  tamější  dosti  živě 
a  zajímavě.  Po  nuudiých  nesnázídi  došli  Burgo9  a  Sdlanumku*  Spa- 
nilsko  bylo  tenkráte  mnohými  roztržkami  azponry  vybouřeno.  S  tíží 
cestovnikové  naši  přistupn  se  dq;)ídili  ku  králi  Jindřichovi  kastilskému 
v  Ohnedu^  o  němž  praví,  že  byl  více  pohanům  než-Ii  křesfanům  na- 
kloněn. —  Nejkratší  cestou  spěli  do  Portngala*  navštívili  pak  St, 
Jam  di  Kompostella,  tehdáž  nejslavnější  poutnické  místo  po  Jerusalemu 
a  i^íoui,  kdež  Tšak  napadli  veliké  zbouřem'.  Měšfanstvo  s  některou 
části  gslicianské  šlechty  drželo  ardbidtupa  a  celou  kapitolí  v  zajetL 
Yeliké  nesnáze  tu  potkaly  cechy  kteříž  s  obtíží  si  vydobyli  povolení 
k  navštívani  proslulého  chrámu.  Popis  poměrů  těchto  jest  velmi  zají- 
mavý.  Odtud  je-K  až  ku  Finis  terrae.  Před  nimi  leželo  moře.  Šašek 
vyplavuje  že  se  tenkráte  InŠiia  za  mořem  země;  *^  což  později  Ko> 


-  79i  — 

himbus  dosvědčil  *^  a  ie  král  p<Nrtagabký  vyslal  UAé  k  jejénm 
lezení.  •-*-  Odtqji  se  odebrali  ^ďiové  ko  kfáli  (wrtogaiekémtt  dé-  A>#fy, 
kdež  Lev  oo  nejpřivětivéji  byl  uvítán.  2de  tvUětíí  Bápadný  jest  jfaa 
obchod  8  lidmi,  t.  j.  s  zajatými  Afriéany.  Krtí  daroval  čecbést  aékoft 
čemookCí ,  koňů ,  opic  a  j«  —  Zpáteční  oesla  jest  aebezpeíii& ,  jeUkoi 
ved(4  zemi  protikrále  kastilAého.  Pnbyi  do  Meridy  a  do  pMM>- 
hatého  a  hostinského  kláStera  v  pohoři  Qíiadelupském ,  pak  nasrštivffi 
Jbledúy  tehdáž  vehni  slavné  mésto,  a  přes  tenkráte  ješté  acpatený 
Madrid  vstonpiU  do  Arugonu^  země  to,  ktnroaž  vesiaés  pěhemé 
s^bj^vali,  jejichž  způsoby  Saáek  p(^)8att  neopominul.  V  Sůrru^t^nt 
byli  dobře  přijati  od  krále  Jana  U.  Proti  jďio  radě  se  skrae  Kalsa- 
hmii  proti  Janovi  zbouřenon,  ne  bes  nesnáaí  odebrali  do  Barcdmujf 
pak  přes  Perpi^nan^  Montep^Ukry  Nieměs^  Aviffnon  a  j.  do8li  |bs« 
Milany  kde  vévoda  Úalea$o  Maria  je  delSí  čas  pazdfiel.  Ve  Yaroné 
zajímaly  naáeho  cestovatele  zvláště  pověsti  o  králi  TheodorikovL  — 
Přes  Benátky  se  odebrali  do  átývského  Hradce  kde  se  piivě  cisal 
Bedřich  IV.  ^drioval;  odtud  pak  do  Vídeňského  Nového  fné9ta  kde 
při  dvoře  císařové  paní  Eleonory  osm  veselých  dni  stráviN ;  odkud  pék 
se  domů  navrátili.  —  Pavlovský  končí  sv&j  latínritý  pfeklad  oesto* 
pisn  ŠaSkova  přidaným  článkem:  „i5Rc  děMribUur  MeUaUo  Mím 
terrw  eaneta^  quam  hujus  t^mporis  peregrinaéůree  perlnetrami  afed. 
Nevíme  s  jistotou  nacháael-Ii  se  člán^  tento  též  při  českém  originah 
aneb-li  jej  Pavlovský  od  někud  jinud  vzal  a  přiložil.  —  Naváháae 
cests  Lva  z  Rožmittía  Safikem  vypsanou  vzhledem  ku  obsahu  za  jeden 
z  nejzajímavějších  literních  plodu  oné  doby  považovati  nebaC  chavá 
do  sebe  tolik  mravopisných  a  historických  poznámek  že  ji  tu  a  tam 
i  za  dodatek  ku  pramenům  tehdejšího  stavu  kultury  v-  západní  £vrspé 
používati  lze  jest.  Tím  bolestnéji  neseme  ztrátu  česk^  erighNdu  ačaariép 
netratíme  že  se  Šťastnou  nějakou  náhodou  jeStě^  nékde  vyskytne.  — 
O  jiném  popsání  cesty  od  bakaláře  Alartina  konané  do  Jerusalema  ks  koad 
16.  století  podána  jest  qnráva  v  Časop.  Mo^.  1861  str.  272.  Písař  od 
L  1575  nalezl  text  v  knížečee  sepsané  L  1490.  ,JPeQtnik  šal  ]^  Be^ 
nátky,  Jakin,  FranoaTÍlhiy  Ortonu,  Monopoli,  Brindisi,  kteréžto mtea 
prý  vyhubeno  morem ,  pak  ale  opět  zalidněno  y  mA  jeou  ee  «  Han 
uiadUi  SlovÁÁy  Lecce,  Otraato,  Tsjrent,  Corfa,  Caadií,  1Mpaiís» 
Damaiek»  kdež  tovatyá  cesty  jeho  pochován  do  JennaleBia»  jdnl  po- 
pisu věnuje  Šest  listu Poutník  byl  utrakvmta.    Spinek  Isn  má 

cenu  jen  bibliografickou.  (J.  JiveČek  Drobností  v  Č.  6.  Mw)  -^  Vyiií 
cena  se  přičítá  spkn,  Puiovdfd  p.  Jana  *  Lobhanie  a  naHaeiHébU 
L  1493  do  Jerusalema  vybcnané*  Jan  z  Lobkovic,  bratr  latinAého 
básníka  Bohuslava  vydal  se  L  1403  s  panem  Jetífioham  %  ChitMÉia 


-  797  - 

na  poDt  do  Ptlestíiiy  a  popsal  paměti  této  své  cesty  okolo  r.  \5ň8. 
J«D  ae  vo  spisii  tomto  objevil  co  isa&  vieBtranaé  yzdUasý  jeiii^  aobé 
Tiaho  viimal  oož  se  ma  kde  ziÉumiiitějftího  nahoSio^  plodin  zemských^ 
živfiOBtiy  obchodu^  méat,  památek  Tsácooati,  obydejdv  národnidi,  tíf*^ 
aená  obci  aid.  Sáaory  jeho  jion  jané>  nsudky  těamwé  a  řeč  jadniA; 
Živi  popisy  m(st  a  mláliMCf  json  diarakterietiekoa  stráokoa  spba  tokoto* 
Zpdaob  jakýmž  nékteré  adálostf  zMMé  z  válek  tureckých  vypravuje  po«» 
dává  svideetví  o  schopnostech  jeha  k  dějepiseetvi  a  jest  ieleti  ie  jich 
vide  njepeuživaL  -*-  Zajímavá  pro  povod  a  smér  svftj  jest  MwiiMt 
Kékátmha  z  lÁtamffUe  cesta  m  Čech  do  Jerusitlema  a  Bgypt.  -^ 
Z  potflká  |K>slediidio  desteUeti  patnáctého  věku  vznikla  v  jednetd  bni^ 
tiaké  ínyiléinka  vyslatt  nflcteré  muže  se  středu  svého  na  celty  do  vadá^ 
lenýoh  zeini,  aby  vyfabdaK  ofa^c  aiieb  národ  o  něhož  hy  se  b]^  vira 
křeiCaáská  v  fMrvofeni  čbloté  šachovala.  Nedokonalé  historicdté  o  maA^ 
písípé  vidJDaosti ,  báječná  povést  o  knězi  Janu  v  Itlffi,  aegasná  ponMi 
o  církvi  řecké  a  simd  i  jiné  pHfiiny  v  nieh  upevnily  minéni  ie  tako- 
výdi  obd  kdesi  se  nasháseti-  musi,  u  kterýchž  by  nejlepSiho  poučeni  se 
dopídili  o  sáhadnýoh  ot&akMi  věroučných,  jakýchž  jwávě  tenkráte  v 
Hníé  braUstva  mnoho  povstávalo  mir  jednoty  ruiíoe.  Ótvero  osob  se  vy*- 
volílo:  B.  Lukái,  rytíř  Mareš  Kokevec,  Martin  Kahátaik  a  jakýsi  Kai'^ 
par.  Cesta  se  konati  mála  na  vzchod  i  na  tápad  ku  vyhledání  obci 
ryze  křesfaaskýoh «  moc  papoiovu  neuznávajidcíh.  Gesta  na  z^ad, 
zídátti  do  ItaKe  smAiovala  na  bUiSí  poznáni  Valdenských.  V  hiesnn 
\4Sií  dali  se  bimtřf  na  cestu  přes  Moravu,  Slezsko,  Krakov  a  Lvov; 
pak  se  olmtiK  do  Valašska  a  došli  CaHhradu.  Tam  se  rozešli.  Mareš 
se  pnstíl  mezi  Rosy  a  pomezné  národy.  Kašpar  cestoval  evropským 
l^ueekem,  Kabátnik  ale  se  odebral  do  Asie  a  zaměřoval  i  na  Indii. 
Neiímii  však  ni  čístf  ni  psáti ,  a  nedostávalo  se  mu  vfibec  takové  vzdě^ 
laíMSti  jcýiž  penoeí  by  byl  eeetu  svou,  vzhledem  k  prvotnému  směru 
bea  toho  maraou^  posloužiti  mohl  krajanům  svým  a  pííspěti  ku  rozifřenf 
^nmépiisných  a  návodoprávnýcb  vědomosti.  Jakýsi  žid  z  Cařihvadu  se 
k  něsra  přidružil  a  byl  mu  tlwnočnikem.  Navštívili  Malou  Asii ,  Anti* 
odm,  Damask  a  Jerusalem,  aik<4iv  bez  podstoupeni  všelikých  nesnázi. 
V  Jeraudmníě  ae  roaešli  a  Kabátoik  sám  navštivil  Egypt  a  spatM  řeku 
Nil  o  jejiž  velikosti  s  podivením  se  zmiňuje  v  popsáni  své  cesty  a  tvídi 
že  ze  samého  rí^e  vytéká.  Z  Egyptu  se  vrátil  zase  do  Jerusalema 
a  nepomýšleje  viee  na  Indii  cesta  k  domovu  nastoupil.  Oesta  svou 
pak  vypravoval,  snad  přfano  diktoval  přfteli  svému  Adamovi  Bakaláři 
notáru  a  méšfaoovi  v  LitomyšIL  Ndze  bylo  Soibátnikovi  v  popsáni 
svých  cest  zapříti  matoměstskou  obmezenost  rozUedň.  Aie  i  ŠašA 
a  Jan  i  Lobkovic  podléliali  rázu  své  doby  ohknezeným  někdy  nahlédánini 


-  798  — 

do, poměrů  společenských,  demaž  se  oviem  dmti  nelze  TskMen 
k  upoatiuiostí  dncha  téhdejiího  kterýž  se  svobody  své  neméně  pracné 
domáhati  mosil  než*-li  národové  svobod  politických.  ZvláMé  nápadná 
ta  jest  odiota  s  jakouž  cestovnikové  naši  slídili  po  relihmeh  neopo- 
minouce  nikdy  se  při  nich  pozdržovati  a  je  s  obzvláštní  oblíben  po- 
pisovati. Důležitější  ba  některé  velkolepé  zjevy  knltnmí  jim  ale  místy 
docela  ušly.  Takž  SaSek  viděl  v  maurických  obyvatdich  I^Mněbka 
toliko  pohany  nemaje  ani  tušení  o  výkvětn  vzdělanosti,  vědy,  literatory 
a  umění  mezi  těmito  mahomedány.  —  Proto  pro  všecko  se  přeéce 
těmi  zprávami  cestovnikův  valně  šířily  meze  rozhled&v  v  národe  éeo* 
kéma  símě  rozmanitých  nových  vědomostí  se  rozesívalo.  Již  tím,  tu* 
Šíme,  nemtio  bylo  způsobeno,  že  neustále  ulpívání  na  otáskádi  nár- 
boženských,  ano  neplodné  a  unavigicí  přetáčení  vždy  jedněch  a  těeh- 
též  předmětů  se  těmito  qevy  literárními  aspoik  poněkud  paraHsovalo  opo* 
zorňovánim  na  předměty  nové.  Nejprv  za|isté  zvědavost  nejvíce  pii- 
spělfi  k  tomu  že  takovéto  spisy  s  oblibou  se  ěftaly,  a  ie  obKba  tato 
se  v  Čediách  valně  probuzovala  a  rozšiřovala  toho  důkazem  jest  Ie 
již  mezi  prvotisky  óeskými  se  nacházejí  popsáni  cizích  weai  a  narodiv 
jež  přeložO  a  vydal  Mikuláš  Bakaliúe.  (Plzeňský  tisk  od  r.  14SB>  Spis 
Mandevillův  a  MilKon  Marka  Póla  zajisté  abndily  toužení  po  poaaá* 
nich  takových.  '  Cestování  do  rozličných  vzdálených  a  neznámýeb  kngin 
evropských  bylo  tehdáž  zvláště  mezi  panstvem  obyčejné  a  poolali  se 
mladíci  do  Vlach,  do  Paříže,  do  Tiíěmec  atd.  na  šfttdie.  Ces^  na  vý- 
chod podporoval  zvláště  ruch  náboženský,  a  řeklibychom,  Uoozaívé 
představy  i  biblické .  upomínky  na  posvátná  místa  v  zemích  ata- 
rého  Israelu.  —  Ale  jakož  vůbec  praktické  a  skutečným  potřobám 
obecným  nejbUže  ležící  směry  se  tehdáž  po  hříchu  zanedbávaly  taki  se 
zanedbalo  bližší  obezření  se  a  vyšetření  vlasti,  takže  ani  jednoho  spisu 
z  této  doby  nenalézáme  kterýmž  by  se  geografické  poměry  země  české 
byly  osvětlily.  Potěšitelný  úkaz  jest  první,  tehdáž  vydaná  fštappa 
éeshé  země  ku  kteréž  Mikuláš  Klaudian ,  bezpochyby  už  v  Nonabaret, 
zaměstnávaje  se  vydáváním  rostlináře  1517  íbrmy  ve  dřevě  lýti  dal 
Ozdobena  jest  allegorickými  obráriiy  po  stranách. 

Známost  dzich  zemi  a  národů  uváděla  sama  sebou  ku  bližftímn  po- 
znám' zjevů  přírodních  a  ku  nabýváni  a  rozšířeni  vědomosti  příro- 
dovědeckých. Rozeznáváme  tu  znalost  přírody  jakéž  si  néení  qn- 
sovatelové  naši  domácí  vůbec  byli  tehdáž  vydobyli  od  přimýdi  snaženi 
jimiž  naukám  pnrodnickým  se  cesta  do  literatury  české  razOa.  Litenn 
směry  tehdejších  učencův ,  zvláště  latiníků  byly  více  všeobecně  vzdě- 
lávací než-li  odborné.  VSeobecná  vzdělanost  ovšem  požadqe  i  znalost 
přírody,  ale  učencům  tehdejším  nevysvítala  jetCě  potřeba  wMítaiA 


—  799  - 

a  hloub  zasahapcich  poznáni  drdlia  tohoto.  Dá  se  Hci  ž«  8i  před* 
něj&í  mužové  sice  přírody  vSímali  ale  o  vniknati  do  zákonů  jejich  se  právě 
nestarali.  A  jakož  zeměpis  a  národopis  takž  i  přírodopis  domácí  méně 
docházel  váúnatelů  než-li  cizí.  Dosti  zajímavá  k.  pr.  json  pozorování 
a  podotknuti  věd  přírodních  jež  éinil  Saěek  v  cestopisu  svém.  Všímal 
si  nerostů  9  rostlin  a  živoéiátva.  Mluví  o  štěpařství,  vinařství  a  polním 
hospodářství «  o  uhlí  a  jiných  náhradách  za  nedostatek  dříví.  Že  byl 
přítelem  a  pozorovatelem  květin  jeví  na  mnoha  místech.  Přátelům 
literatury  nebude  zajisté  nevhod  když  se  doložíme  příkladem  co  cestou 
Katalonií  ve  Španělsku  pozoroval;  Circa  viasy  qua  tranaitfimus ,  eres* 
cunt  juniperi  duplice^,  vulgéres  et  ruheae;  haec  truncum  habent 
admodum  crasaum,  ut  vix  dtwrum  horninum  brachiě  extensia  dr^ 
oumdari  poseit^  in  eamque  cUHtudinem  cxerescunt^  ut  apud  nos 
pinus  maximae,  frandes  in  latitudinem  extenduni  in  modům  pidi 
arhoria.  Iter  illac  eat  per  deserta,  guae  nihil  aliud  qiuxm  rosmď 
rinum^  salviaan,  ohHnthiumque  ffenerant:  Sed  absinihium  alio 
módo  ibi  crescit,  quam  apud  nos^  navl^illio  est  exile ,  quotannia 
bis  Jlorem  emittensy  tempore  sdlieet  věrno  circa  quadra^eeimale 
jejunium,  et  in  autumno  circa  festům  Martini. .  .  •  Kdož  tu  nepo* 
zná  pozorovatele  a  znatele  přírody  který  i  porovnával  ráz  rostlinstva 
v  dzině  i  doma?  Jan  Lobkovic  ve  svém  cestopisu  vice  o  živoéištvu  než 
o  rostlinstvu  se  zmi&uje.  —  Není  tedy  pochyby  že  bylo  tehdáž  v  Če- 
chách pozorovatelů  a  znaXelů  přírody,  ano  i  sbírky  spisů  lékařskýdi 
a  přírodopisných  v  bibliothekách  českých  chované  svědčí  že  se  nauky 
tyto  méně  zanedbávaly  než-li  na  vnéjSí  pohled  se  jeví.  V  bibliothece 
BohnslavaHaai&teinského  aspoň  se  dosti  valná  sbírka  vzácných  takových- 
to knih  chovala.  Nauky  přírodopisné  se  ale  nepovažovaly  ^  samostatné. 
Známost  rostlin  se  táhla  na  nejvíc  k  umění  lékařskému,  hvězdářství 
leželo  v  astrologických  poutech  jako  mineralogie  a  chemie  v  alchymis- 
tických. Cokoliv  se  tedy  v  naukách  těchto  činilo  považovati  jest  za 
počátečný  pokus,  vice  za  přípravu  a  povzbuzení  k  vědě  než-li  za  vědu. 
Tudiž  i  přední  znalcové  rostlin  své  vědomosti  v  nijakou  soustavu  neu- 
váděli podávajíce  obyčejně  pouhé  alovaře  bylináíské  s  výklady.  Jui^- 
mann  uvádí  několik  takových  spisů  herbářů  a  bylinářů  z  této  doby, 
větáím  dílem  rukopisů.  Vzhledem  ku  tíStěným  práčem  toho  druhu 
praví  Šternberk  ve  svém  pojednáni  o  b^inářstvi  v  Čechách:  „Za  pf<ed- 
chfldce  prvního  tižtěného  herbáře  v  Čechách  považujeme  první  tíátěoý 
latinsko- český  slovník.  Horažďovský  frantižkan,  Jan  z  Vodňan  vy- 
hotovil jej  1.  1503  (tiskem  vyžel  1511  v  Hzni).  Dle  způsobu  starSích 
slovarů  jednáno  ta  o  trojí  říéi  přírozeostva  v  trojích  zvláštních  kapi- 
tolácb«  Bylinstvo  délí  se  na  dvojí  oddětou,  na  stromy  a  křoviny.  Zdá 


—  800  - 

se  ie  skladatel  před  seboQ  měl  slovař  Bozkociiaiiďio,  misty  náaledoje  KřS- 
Caoi^,  některá  dova  ssad  i  sám  irtvořii.  Vzhledem  ka  staxoóeAým 
ůBZyhm  neoi  sloi^ař  tento  htz  oeny  jelikož  se  posdéjáí  bylináři  aa 
omeze  podlé  něho  spravovali.  Naaka  bylioářaká  spisem  tím  viak  n^ 
mkala  ní^ielio/^  --  Jest  to  slovař  LiíctífeT  o  udmi.  se  nám  yíiA  zmi- 
QÍtii  bade.  —  Léta  1517  vyila  pak  Kniha  WcaHká  kterái  tlené 
herbář  aneb  zeUnáry  velmi  'uiUeéaá  A  mmohýA  knéh  latínal^ek 
i  »  ekutecnýoh  prácí  vybramá.  Tiiténa  v  Nernberee.  Spise^vateiera 
knihy  této  byl  Jm  Černým  Moravan  z  ProiC^va.  Bok  naroaeoí  jAo 
nesnáme.  Léta  1480  sbetovil  obSíntý  komentár  na  devátou  kniha 
slavného  lékaře  Basisa  v  jasykn  latinském.  Latiiiský  traktát  deváté 
knihy  Badsovy  i  s  výklady  Jam^  Černého  přeložen  byl  pak  L  1566 
do  čeiliiny.  (Kniha  výldaduv  na  traktít  dšwítý  shvúfyiéhů  a  tfy- 
ěoee  vznešeného  lék43Ďre  JSoma  k  Abnaneeravi  o  nšmoeeak  a  nedmskk 
vieho  těla  élavééiko  okl.  Od  mistra  Jana  Černého  z  m«ioAýcA  a 
rozličných  předních  doktorův  a  miatrův  sepsána  a  sioe  r.  1480 
v  koU&fi  Bejékové  v  Praze.  —  Přidány  pošd^i  čtyry  listy  kdial  na 
kond  stoji:  Toto  přidání  vybráno  jest  z  knih  JPethšcia  Kremums- 
ehého^  lékaře  vebni  tanéíUho^  a  stalo  se  odmisíra  Jana  Černého  lAeH 
téš  zkušeného  v  mésUf  lAtomym  I  1490.  ~  Z  latinské  řeA  vénd 
přelojšeno  fest  ode  mne  MUeuláie  Vrány  ^  jinde  Adelfi,  bahtUáre, 
a  spolu  souseda  při  mésié  Utomyíli ,  na  iádosft  shvútniko  Jana 
Zborského ,  spolusouseda  ůutéš  lékaře  umMého.  Dokonáme  ...  i 
1S66J.  Z  toho  vysvítá  ie  J.  Černý  byv  L  1480  na  Bej&ofvi  kolqí 
v  Praze  pak  1.  1496  v  Litomyžli  co  lékař  se  zdržoval  kdež  i  litanné 
působil.  Meá  tím  zajisté  hojntiio  sebrav  materialn  k  herbáři  sepsal 
jej  napotom  ,^rozliénýoh  mudrc&Vy  lékařův  starých  i  nových,  uzir 
voje  a  skrze  ustaviční  práci  zkušeni  mnohýeh  véeí  maje*  Miknláá 
Klandian  lékaž  boleslavský,  v  Nomberce  am4ní  tjskařdcémn  se  nés, 
herbář  tento  h  1517  vytisknouti  dal*  --  „Zdá  se/":  -^  pta^  Štemboig,-- 
že  skladatel  méi  před  sebon  vydáni  Zahrady  zdrmi  a  knihn  o  dysti- 
lováni  Jarolima  Braonžveiga  (  v  Štrasborkn  Ifi00--1508  a  1512  vy- 
dandn)  a  niž  obrázky  bez  ohledn  na  předmét  a  pravdivost  joou  vaa^ 
ač  i  nfttexé  vlastni  ale  ne  hrabě  lepái  se  vyrtiylQJí.  Pořádek  aa  lar 
choval  podlé  abecedy  jazyka  českého,  počíná  se  s  Aloe  a  skonává 
8  Žito.  Celá  kniha'  obsáhaje  444  ki^ítol  jet  z  větží  čáatky  o  byliaádi 
jednají.  Na  konec  jest  pHdáno:  O  vodách  pálených  rozlicmýA  se- 
psáni.'' ~  Tb.  Hájek  o  herbáH  Černého  pize:  ,,0  starém  heriiófi 
Českte  noAiá  tuto  mnoho  psáti  ani  tim  se  zaoeptáad&ovati »  kde  a 
kterak  jest  v  jménioh  i  v  kladeni  bylin  znameiiiti  pochybil ,  připíaovav 
jedno  jméno  mneba  jmým,  jako  by  jedna  bylina  byly  na  aobé 


-  501  - 

nité  roBdiliié  a  v  moci  odpcnrné  jsou.  Z  dehož  ne  firoaEiun{T&,  ie  jest 
téoh  a  takovýdi  bylin  očité  $ám  nespatřoval,  nei  toliko  po  zdání  srém 
yymaloyati  rozkázal.**  —  Ifimo  to  shotovil  Černý  též  spis  o  nemoceeh 
momieh  (1520.)  —  Při  popsáni  bylin  v  starých  herbářích  ndána  jsou 
pravidla  fýkajki  se  nživ&ni  jieh  %  ddiož  palmo,  že  směr  sepsáni  jich 
byl  vlastně  lékařský.  Mnohé  tn  podivnosti  se  vyskytuji  a  rostliny  ne^ 
toliko  co  léky  popsány  ale  i  co  preventivní  prostředky  proti  cáróm 
a  vialikým  nednh&n  ježby  člověka  anod  poťlcaH  mohhf.  —  A  jakož 
tomuto  taki  i  jiným  odvětvím  naoky  přfrodnické  tehdáž  se  vedlo ,  a 
di  se  téměř  fíd  že  Gteratnra  v  tomto  oboru  poukazuje  nejvíce  na 
řadu  panigicích  tehdáž  i  od  uěencn  velených  a  sepsaných  pobludův 
a  blouznění.  Alchymie  do  Čech  pfínetaaa  zakotvila  se  pooékud  i  v 
literatnře  ač  teprv  v  pfiětí  na  to'  době  tento  drah  její  v  Čecháxdi 
vybigněl.*')  Bylyt  to  prvotné  pfody  chemidLého  zkoušeni  předsudky 
a  pověrou  mnohou  poutané,  protivy  vědy  jež  ale  předce  daly  podnětu 
k  pQzdéj&ímu  jejunu  vývinu.  Jest  věru  podivné ,  že  v  této  době  chemie 
méně  spojena  byla  s  lékařstvím  než-li  astrologie  a  že  vzdáleným  hvězdám 
větií  mocnost  a  působení  na  život  a  zdraví  lidské  se  přičítalo  než-li 
přirozenosti  pozemské.  Jevilof  se  i  zde,  kterak  mysl  lidská,  ktíče 
k  tajemstvím,  života  po  věky  hledajíc  drive  s  ochotou  stopovala  vábivé 
pohry  a  luzné  kombinace  obrazivosti  než-li  dozrávající  rozum  přijímáním 
nových  poznání  na  jinou  cestu  ji  odkázal  Veškeré  pojímání  přírozen<- 
etva  se  tehdáž  zakládalo  na  hypothese  jež  obrazivost  na  oltáře  pravdy 
vystavovala  kdež  tak  dlouho  se  jim  klanělo  lidstvo,  v  ně  vězilo  a  nové 
konsekvence  z  nich  vyvozovalo,  až  domysl  je  svrhl  a  nové  these  a  hy* 
pothese  na  mižsto  jejich  postavil.  Hledifitě  pozorovatelův  příroaenstva 
a  tndtž  i  spisovatelův  o  něm  bylo  jako  mlhou  obestřeno  a  mlhavé  byly 
téměř  vežkeré  o  ntas  náUedy.  Vle  eo  tdidáž  o  přírodě  se  pronáždo 
zapáchalo  viee  méně  mystícíamem,  kterýž  oviem  podlé  místnosti  ne- 
stejného byl  tvaru  a  v  realičnýdi  zemídi  též  rozličné  národní  b^je 
a  starodásrai  podání  lidu  do  sebe  vnsíval,  čímž  zi^isté  se  stalo  že 
prAnoetiky»  hadačství,  snáře ,  d^nústieké  a  aatrologieké  pověry  tak 
rychle  mezi  Hdem  se  ujaly  a  tak  dknho  se  při  něm  udržely.  lifee- 
ratnra  na  tom  nemalého  měla  podílu,  a  jest  tu  rozdfl  činiti  mezi  onou 
její  č^stf  která  z  domácích  názorů  čerpala  a  onou  která  cizí  měla 
zřídla.  Věroučné  směry  doby  této  vystupovaly  i  v  tomto  oboru  písem- 
nictví  na  popředí,  znsdL  svůj  mu  vtiskujíce  kdekoliv  se  to  čimtí  dalo.  — 
Plaaetáře  a  pranostiky  (prognostiky),  se  už  tehdáž  z  veliké  obliby 
těftily  mezi  Údem,  a  dosti  mnoho  spisův  a  ďánkův  pranostid^ýdi  ten- 
kráte shotoveno.  Proto  ale  se  předce  domýileti  nelze  že  by  víra 
v  tato  hádáni  byla  vieobeená  bývala.  Naopak  máme  důkazů  že  mnozí 

61 


i  '  _  802  — 


dosti  ratíónalisticky   o  pranostik&^^h  ee  pro^vili.    Takž  fltárý  letopk 
éeskf  k.  r.  1491  klade  pozDameiiinf:  ,^To  nměoí  (pranostícké)  moit 
býti  praTé  ale  by  to  býti  mdlo  tak  jakž  oni  pravili  aneb  psali  bylibj 
to  bohové;  ale  p&n  b&h  všecky  véci  spravuje  a  působí  jako  pin,  na 
něm  jest  všecko;  protož  těm  pranostikářam  tplik  sloši  véíáti  jako  jiným 
Ifaářam/'   -^''  Na  jiných   místech   se   letopiscové    dešti   zaae    na  pra- 
nostíky  odvolávali.  Takž  na  r.  1616  klade  letopisec:  „Zafanění  mJdee 
a  shmcíé^  co  by  s  sebon  přinášelo  rozličně  o  tom  mlaviH  pranostikáíi 
ale  sám*  bůh  to  vyjevil.  Léta  1518  objevila  se  pranostíka  o  žikn  který 
Prahu  zkazí/  což  kronikář  na  Paska  z  Vrat  vykládal.  —  Bibliografie 
pranóstiki  planetářň,  sttó&  a  všalikýeh  dmhů  hadačství  a  Týkladi 
zjeviv  přírodních  oné  doby  jest  poměrné  dosti  ďsebá.    I  starSí  spisy 
toho  druhu  přepisovány,  jako  mkopis:   Knihy  sn&vé  od    Vavřmee 
t  Březové  j   přepsán   h  1471*    -r-  O  jiných  spisech  podobného  dniha 
podává  Jungmann  zprávy  v  Bůzbosu  staroéeské  literatury.     Jedeš 
takovýto  mkopis  od  1.  1444  „má  na  čele  obrázek,  představnjíd  pftaobem 
12  znamení  na  rozliiSné  částky  těh,  počínaje  od  vrchu  hlavy,  na  mi 
skopec  malován  tak  jako  blíženci  ňa  loktách ,  ryby  pod  nohami  atd. 
Výklad  zni:    V  tomto  obrázku  se  vypisuje  kterak  ee  slunce,  mé»e 
a  jmé  planety  hýbají  dvojím  během  anebo  hnutím, . .  •  Kteraká  ví 
moci  a  povah  ta  znamení  evrchu  psaná,  v  nidiáto  jest  mésic  zvlášíé 
k  krve  púěténi  a  ku  poétŠfévdnL    Která  jsú  znamení  dobrá,  které 
středmd  a  která  k  krve  púěHnL  *  Kterak  zvls  kdy  dobré  krve  jncí- 
téní,  ktercík  semáspo  krve  púéůéhl  míti  atd.  Jiný  zase  spishvétdářako- 
lékařský  —  ,Jedná  o  přirození  lidském  čiK  letoře  a  oo  na  ní  vzplývá, 
totiž  o  12  měsících  y  o  jqpoh  povaze  i  moci  na  život  i  konání  lidská; 
o  4  stránkách   roku,    o  12  znameních  nebeských,   o  6   planslách, 
zvláště  o  měsíci ,  o  14  nebeských  okrotách  čiK  okrsdeh  (sférách)^'  atd. 
Hvězdáři- tehdáž  si  představovali  nebe  na  části  rozdělené^  bylo  nebe 
křišťálové  čili  hvězdné,  pak  ohnivé,  nehnnté  (kdež  jsou  svatí)  atd.^ 
O  přirození  čloyéka  -^  jedná  spis,  *-  vedle  postavy  a  částek  jodnot- 
ných.  áověk  prý  jest  jako  strom  podvrácný,  neb  hlava  jest  jako  ko- 
řen u  stroma,  totiž  a  stojiv^io  dřeva,  a  ruce  i  s  nohama  jsou  jako 
větve.  -^  Na  konci  této  částky  Atojí:  ,^8konává  se  hsézdářstvi  krále 
Jana^  knize  z  velké  Indie  ^  je£to  ekládal  jest  pod  h&rú  JEmirem      j 
tu  kdes  leii  Adam  s  Ěvú,  Abrahám^  Izák  i  Jakob  léta  LXXXX 
pod  císařstvím  Tiberia  císaře  \  ,  .  A  k  tonwu  hvéedářsšvi  jesi  mmohe 
z  jinýeh  knih  piHpsáno.**  —  Výklady  významn  a  působení  soamen 
nebeskýdi  tehdáž  působily  jádro  veškerých  spisů  dniha  tohoto  a  p^ 
dáváme  zde  na  příklad  jeden  takovýto  výklad  kterýmž  se  vysvětli  lás 
a  směr  tehdejší  literatury  hvězdářské^lékařské :  ,^8kopee  jest 


—  803  — 

prvfU  na  nebi  horké  a  ohnivé,  •a  má  jeřenl  k  hhvé  a  k  oékfUk 
Kdyi  na  něm  jest  měsíc ^  dobré  jest:  púitéhi  krve  krom  hlavnich 
Ml;  poéiiténi  se  nehodi,  jest  dobré  na  kupectví  se  vypraviti,  na 
výdiod  slunce,  do  lázni  jíti,  nehty  obřexcvati,  ncvé^  sáty  krájeti 
a  obléci  se:  před  pány  veliké  přtstúpiti^  sukna  červená  kupovati; 
zlato,  méd,  koně,  paehoUey,  děvky  najímati,  sluiebnSky  přijímati, 
dobytek  kupovati;  prodávati  ielezo,  volovo,  perly;  dělati  coz  má 
trvati.  Zlé  jest:  holiti  se,  mýti  hlavu  i  léčiti^  Senu  pojíti  ^  etíhovati 
se,  z  vezení  vyjiti,  zápisy  dělati,  atd.  • .  Podobné  býk,  blíšewA, 
rak,  lev,  panna,  váha,  štír,  střelec,  kozel,  vodák  a  ryby.  O  rý- 
bádi  k.  př.  praveno  že  jsou  znamení  dvanácté  od  půlnoci  studené 
a  mokré;  má  zřeni  zezpod  k  nohoum.  Dobré  jest  ienu  pojiti,  v 
přátelství,  tovaryšství  vtúpiti,  minci  zaraziti,  zlato,  stříbro  kupo^ 
váti,  frajmaréití,  rybníky  dHati,  mlýny  i  coÍ  k  vodám  přistuH^ 
loviti  ryby;  vodu  vésti  proti  půlnoci,  kupéiti,  štěpovati,  posly ^ 
listy  posílati ,  pociěténí  bráti,  rúcho  nové  krájeti  i  obléci  se,  sukno 
bílé  kupovati,  koně,  kostel  stavěti,  pokoj  a  jednotu  říditi.  Zlé 
jest  nohy  léčiti ,  ohnán  dělati,  poticati  se  s  nepřátely,  s  nimi 
rokovati,  nehty  řezati  i  kopyta, .  .  .  Mimo  takovA  dobr6'  rady 
vzhledem  ku  panujícím  planetám,  nacházely  se,  zrláítft  v  kalendářích 
tehdejších  —  také  jinaké  pranostiky  ku  př.:  fjlécdna  měsíce  bude^li 
krmiti,  tehdy  veliké  větry  a  hojnost  obilí,  a  boj  toho  léta  znamená 
a  nesnáz  veKkú  mezi  lidmL  —  Února  měsíce  bude-li  hřměti  ^  tehdy 
mnohých  lidí  a  nejvíce  bohatých  nemocí  a  smrt  znamenává  a  jióh 
veliký  neduh  ie  velmi  nemocni  budu  atd.  (Kalendář  od  L  1488 
kde  pranostika  taková  o  hřmení,  provedena  jest  ka  každému  mésíd.) 
Ma  den  sv.  Pavla  kladly  se  v  starých  kalendářích  zVláStní  pranostiky, 
k.  př. :  Bude-4i  jasný  den  na  sv.  Pavla  obrácení  —  ten  rok  v  nieemi 
nedostatku  není,  --  pák-^li  vdha  bude  —  Tehdy  zvěř  i  ělověk 
duše  zbude,  — -  a  budMi  ten  den  větrové  —  tu  se  zbúřl  proti  sobě 
národové;  —  bude'4i  deit  nebo  snih  prieti ,  —  pro  draho  třeba  se 
o  ztrami  starati.  —  Též  povahy  mésícav  v  starých  kalendářích  krát- 
kými verSí  se  snamenaly,  k.  př« :  Leden  měsíc  první  perné  krmě  jísti 
velí.  —  Únor  pití  medu  hráni  a  údév  před  zhnú  chránL  —  Bře- 
zen  nedá  krve  léti,  jaro  velí  semana  sétL  -^  Duben  časy  mění  a 
obdaři  fiolú  zemi.  —  Máj  kvítí  dává  a  stromy  listy  odívá.  —  óer^ 
věnec  dá  jahody  a  seěe  kosami  luky.  —  Červen  íns  šita,  viině 
k  sobě  přivítá.  —  Srpen  klasy  klidí  a  ovoce  dospělé  vidi.  —  Září 
hrozny  sbírá,  msty  a  břeske  dobré  v  sobě  mívá.  —  Říjen  ozim 
sele  a  krev  z  til  dobře  leje.  —  Listopad  stromy  lupí  a   éasně 

61* 


—  894  — 

> 

porubcmé  lesff  isApL  —  Pramnec^polty  solíj  vaH  ůtará  pita  a  pok 
hnoji,  •  •  • 

Kalendáře  působily  tefadái  nejvétii  č&Bt  hvézdoslovných  spisi 
Na  první  pohled  se  y  astrologických  těch  labyrintech  jeví  podivná  sou- 
ženina  pov^  a  nejoBnýeb  názorů  nibožeaských.  Kdo  váak  oné  ^ky 
porovná  s  pannjicím  tehdáž  daoheni  časovýín  a  se  stopní  Tidélanosti 
•kteréž  se  ona  dol^  domohla,  ten  v  nich  zoď  prvni  stopy  přírodovél; 
a  praktické' resultáty  staletých  byt  i  nepodstatných  pozorování  přírody. 
^^Kalehdáře,  tehdáž  minuei  ^i  almanachy  zvané  ,^^  —  dí  Eíairai,  - 
>,byiy  lidu  spisy  poučné  vůbec  a  sice  mnohdy  tak  zajímavým  způsobem, 
že  i  my  dobýváme  z  nich  mnohých  známosti  tco  do  životopisů  slovutných 
mužů,  i  00  do  déjin  ^Seákých  a  cizozemských.^  —  Pamétihodoá  j«t 
úvahk  již  Palacký  v  Časopisa  MosiBa  na  r.  1829  v  starých  kaiendáiidi 
«éeských  podáU  riebnde  od  místa  ji  na  pamét  wéstt  —  ^ČecboTe  i 
JCofavané**  —  praví  Palacký  —  ,4od  veku  vždy  zvUfitní  přiroKDOo 
způsobilost  svou  v  umění  tnathematídiém  prokazovali  a  jefité  prokaznjt; 
oozké  tohoto  spojení  s  uměnkn  hvězdářským  a  toho  zase  nékdy  s  ^ 
trilogii  j  napomáhalo  znamenité  prospěchu  astrologického  uméni  ve 
Vlastí  naiL  Jak  velice  ono  hned  po  založeni  vysokých  ikol  pralsHdi 
•bylo  zkvetíot  mezi  jinými  dlouhá  i  chvalná  pamět  o  pragnostíkách  ve- 
likého hvězdáře  M.  Mávla  v  Čeéháoh  dpsvéd£i:ye.  Přední  profesoři 
pražiti  v  JSPT.  století,  jakožto   M.  Kriéřan  z  JPtackatiey  M.  J^ 

Šindel,  M.  Vácelav  Paeavský  byli  hvězdáři  v  Čechách  i  vně  slavní 

Pověry  astrologioké  v  JTF.  a  JTF/.  století  nejen  v  Čechách  aleijinfe 
Y  Evropě  vesměs  panovaly  u  lidí  nčenýo^  i  neučených.  Pioo  hnW 
'  Mirandolský  ve  Vlaáíeh) .  opřev  se  proti  nim  na  konci  JTF.  století  bíc 
tím  neprospěl.  Věiekni  livězdáři  byK  tehdáž  astronomové  i  astrologové 
spolu;  prognostikování  č3i  pnuiostikování  uvedeno  bylo  Taóenýji- 
kýsi  soustav,  a  tru  barvou,  ač  Kohoui  i  osvícenějším  duchům  toho 
věku  panovalo.  Nebo  podl4  jmen  planet  a  známých  z  mythologie 
řeeké  bohů,  domýšleli  se  hvězdáři  od  nidi  budko  dobrého  neb  slďio- 
Meikurins,  VentŽe  a  Jupiter  jmíni  byK  za  dobré,  Mais  a  Satonv 
za  zlé  planety;  podlé  toho  domnění tiaké  jména  jejidi  česká  xdivi» 
utvořena  jsou:  Dobropátí,  Krásopaní,  Králomoe,  Smrtonofi  a  Hladolet..- 
Za  příčinou  důležitosti  pranostik  pro  tehdejší  život  pospolitý  nstaooteoo 
brzy  po  rozftíření  knihtiskařství  v  Čechách,  aby  jeden  z  profesoři  b> 
vysokých  školách  pražských  vždy  na  každý  rok  iak  nazvané  n^^ 
a  pranostiký  vydával,  jimížby  se  Kdé  před  jinými  spravovati  niofaií« 
aniž  se  snářstvmi  kohožkoliv  zavoditi  dali.  Dosvědčují  toho  nejen  títidoTe 
takových  mtňtioi ,  že  jsou  g  učeni  praleiého ,  ale  i  slova  M.  ŠiiB<^ 
Proxena  ze  Sudetu  v  minucí  na  rok  1561  kdežto  praví :  Roku  hUd^ 


—  8»&-. 

minveí  a  jjranostika  z  uéení  pmiskiho  viAec  se  vyd^á  a.to  přo 
aadiování  mámoéti  cnsúVy  TozdihMi  a  promény  které  ee  v  tdehiire'^ 
fujiy  téi  pro  Hdu  obecního  napomenutí  a  výstrahu^  Tento*  jest  pů- 
vod ouřadu  astit>noiiia  Rniversity  prafeké,  kterýžto  v  XVI.  fitoleti 
M.  Váeslcw  z  Paco^a  (f  1613),  M.  Pavel  z  Pfíhnmi  (f  1520)  atd,. 
oa  sobě  oesli « • .  Vedle  niok  ale  i  jiní  ntno^í  bv&zd&fí  minitcí  a  kar^ 
lendáře  pod  jmétty  $yými  vJattilimi  t  Irasta  vydávali,  ačkoli  spisOvA 
jieh  té  v&iiioeti  u  lidi  neméli,  která  obyčejné  kaloodárům  z  uiieiii  pražr. 
ákého  poáiym  prokazována «...  Bozdúný  jeat  způsob  atarých  mumoi 
a  kaleodárů  českách,,  nejen  co  do  foi^náta  ala  i  eo  do  obsahu  jejiok 
Minnci  vycházely  obyčejné  v  šestnáetilistové-fecmé  od  šesti  ai  do  dtařr 
aácti  archů  každoročně;  kalendářové. pak  veekaěa  ve  kvartu  od  tři  až 
do  devíti  archttv.  Obsah  mimici  i^noheia  hqjnějii  jest  nožtl  kalendářů. 
Způsob  mjnuci  jest  tén,  že  po  titulioh  a  Tysvětlení  počtu  létai  am^ 
mění  a  charakterů  plaaet^  aspekců  atd.  klada  ae  kalendář  vkstné  it^. 
děný,  každý,  mésíc  obyčejné  ae  žvláitni  tignetoUt.nékdy.  i  s  verši  dvou*' 
řadečnými,  jak  ae  každého  měsíce  chovati  sluší.  Potom  následuji  čUa* 
kove  tito:  1.  pod  každým  aspektem  co  dobře  neb  zle  začíti.  2.  o 
krve  pouštění  podlé  Čtyf  čtvttí  každého  mésíee  a  aloe  lidem*'  vodo-» 
krevním*  kalostudeoým,  pénohorkým  a.  kj?evmm.  S.  s^ohceéli  také  vé^ 
děti  kdy  mdé  €0  dobrého  z^iti  anebo  nebezpečného  nechati  pod  jeď- 
nim  každým  znamením  zřem  maje  k  mééici^  tohoto  výpieu  méá 
pozorovatL  Potem  následq}®  druhý  díl  miouoí  a  sice.  pranotUkái 
obyčejně  s  předmluvou,  aneb  dedikaci  obšimoo^  často  obsahem  svýnr 
velice  zi^ímavou;  potom  ae  mluyi  o  paaM^áni  planet,:  čili  o  zprávdefa 
KOku  toho,  o  zatměních  slunce  neb  móaíoe,  ^o  povaze  roku  pH  povětří^ 
o  oorodách,  o  nemocích  a  moru,  o  válkách,  o  nepokoji,  o  rozličných 
atavích  a  jich  budoucím  štěstí »  a  ^iče  nejprv  o  křeaCimecb,  pot^m  q 
Turcích  a  Žide<Ai;  t>  královstvích  a  zemích,  zvláště  české  a  moravské, 
eo  ae  v  nich  léta  nastávajícího  díti  bude»  Pak  stojí  druhá  strana  pra-^ 
Boatiky,  o  povaze  povětří  v  každém  měsíci,  podlé  čtvrtí  měsíce,  čímž 
minuce  ae  konči ...  Kalendářové  ataři  mnohem  chudší  jsou*  Kro  mé 
počtu  let^  vysvětlení  aspektů,  naučení  o  pouštěni  krve,  zpráv  o  ba« 
doiicím  počaaíý  fleobaahiyi  než  obyčejné  položeni  dnů  v.  roce;  zřídka 
kdy  přednduva  aneb  přípia  krátký  o  apisovateli  a  duchu  jeho  jaké  své- 
deotví  vydává.  Avšak  i  ti  často  hiatprické  zprávy  ke  zvláštním  dnům 
na  způsob  kalendářů  historických  kladou;  čaato  také  v  ^fkalendárích 
ke  psanif  zprávy  aoavéké,  od  těch,  kteří  jich  užívali,  pro  svou  paměC 
vepsané,  čímž  ae  skoumateli  starých  déjin  ve  vlastí  důfežitějšimi  atá<* 
vaji*' .  • .  Dále  podává  Palacký  zprávy  o  apiaovafcelídi  těchto  minucí 
a  kalendářů^  z  nichž  uvedeme  ony  jenž  této  době  přiaáleží  totiž  mstí^f 


—  806  — 

Václava  z  Pecová  a  Pavla  z  Příbrami.  Paoovský  stav  se  1462  mi- 
strem napotom  třikráte  za  děkana  íakolty  filosofické  zvolen  povýleii 
byl  1.  1505  na  rektora  aniversity  a  zemřel  1.  1515.  TehdejSí  ddkan 
praví  o  něm:  magni  eerebri  vir  ne  universUtUis  aatronamus perpehíů 
memorandus*  Není  pochyby,  —  praví  Palackým  —  že  zt^  (iasa  svého 
minad  a  praaostiky  z  n(í&DÍ  pražského  vydával.  —  Totéž  platí  JPov- 
lovi  z  Příbrami,  profesoru  mathematiky  jenž  L  1520  v  mora  velikéim 
kterýž  tehdáž  v  Praze  se  byl  rozmohl,  miiřeL  Praví  o  něm  knmikár 
starý  že  byl  učený  a  zbéUý  astronom;  vždy  se  byl  obával  q>posid 
dvou  planet  Marea  i  Saturna,  kterou  prý  z  světa  sěteL**  —  (Balbín 
Boh.  docta  IL  p.  338  taktéž  o  něm  svědčí.) 

Nahlédnutím  do  spisů  oné  doby  pojednávajících  o  rozIiěDýdi  zje- 
vích  a  předmětech  přírodních  poznati  jest,  kterak  ku  zděděným  a  pře- 
neseným z  minulosti  pověrám  a  předsudkům  se  již  i  snaha  rozumDéj- 
Sího  pojímání  přimísnje  a  byt  i  podmínek  pravého  vědedLtíio  akoo- 
maní  se  ještě  nedostávalo  předce  hojné  už  přq[>ravy  k  němu  se  patrné 
činily.  Pochybovati  nelze  že  tehdáž  bylo  v  Čechách  a  na  Moravě 
poměrně  mncďio  milovmlLŮ  přírodovědy  ježto  se  studováním  přírodově- 
deckých spisů  zahraničných,  zaměstnávali  a  je  do  čefttiny  přeU&dah. 
Důkazy  toho  jsou  opisy  knih  Kantapritánského,  Bartoloměje  Anglického 
a  Petro  de  Crescenciis,  Petra  Hispánského  a  jiných  méně  znameni* 
tých.  Tomáš  BLantapritánský  byl  přírodozpytec  XQL  století.  Barto- 
loměj Anglický  (z  GlanviUe,  z  rodu  hrabat  z  Sufiblku,  firantížkán)  ď 
ve  XIV.  století.  Díla  Petra  de  Crescenciis  táhnou  se  hbtvně  k  hos- 
podářství polnímu.  —  Spisy  Petra  Hispánského  byly  obsahu  medicín- 
ského. —  Lékařské  knihy  KřížCanovy  aneb  jemu  připsány  v  omohých 
opisech  obíhaly.  Poklad  Chudých  Petra  ŠpanělskéhOi  někdy  lékaře 
papežského,  napotom  papeže  pod  jménem  Jana  XXIU.  v  Čechách  ob* 
zvláště  byl  oblíben,  a  též  do  čeStiny  přeložen.  Původní  titul  hitin- 
ského  rukopisu  kterýž  se  chová  v  bibl.  konsist.  pražské:  Summoě 
experímentorum  MgrL  Petři  Yspani  qni  diciůur:  Thesaurus  pau- 
perům.  Pod  nápisem:  Poklad  chudých  vySlo  napotom  více  děl  od 
rozGóných  spisovatelů,  jejichž  obsah  o  váelikerých  předpisich  léků  k  vy- 
hotovení snadných,  proti  rozličným  nemocem  jedná,  české  výtahy, 
pod  titulem  Jádro  náležejí  též  do  těchto  oddělení  vSeobe<mých  před- 
pisů k  léčení  skrze  jednoduché  prostředky.  —  Jedno  takovéto  jádro 
z  mnohých  lékařských  knih  vyhrané^  obsahuje  lékařství  proti  viem 
nemocem  od  hlavy  až  do  paty.  Jest  to  sbírka  raonografů  léčitebkýdi 
a  nalézá  se  takových  sbírek  několik.  Některá  část  knih  těchto  lékař- 
ských se  přičítala  mistru  EřiSCanovi  z  Prachatic  Horlivým  sběratelem 
takov]^chto   článkův  byl  jakýs  bratr  apot&cář  řádu  sv.  FrantiSka. 


—  807  — 

V  jedné  ee  sbírek  júienováni  I  spisovatelé  z  nichž  čerpal,  z^tnénA 
léhak  hen  Soleiman,  M»  Ipckraa^  GcUlenuSi  Canstantkif  Bartolo^ 
měj  (anglický),  Petr  Mispamký,  M,  od  hory  Caseina,  Oilbert,  Or-- 
tolf^  Akvin  a  j*  Kterak  i  lékařské  spisy  proniknuty  bývaly  daohem 
náboženským  právě  tohQ  uvedená  sbírka  podává  příklady  počínajíc  takto ; 
Věelíká  múdroH  od  pana  boha  jest  as  ním.  byla  jest  před  po^ 
éátkem.  Kteřížto  miluji  múdrost,  od  něho  hledejte  au  něho  pro-, 
stSf  neb  on  dává  všem  na  zbyt  a  neodpovídá.  On  mjisté  jest.  vyr^^ 
sost  a  hlubokost  vSsho  umem  a  poklad,  věi  múdrosti  atd.  Zvlášti^i 
pozornosti  hodný  jsou  Články  životozprávná»  v  mkop. .  toíx\to  u^sažené^ 
Praveno  ta  mezi  jiným  ie  kdys  clovéh  íester%  véc  ckU,  £e  iude  s  boii 
pomoci  dlúho  šiv  a  zdráv.  Prvá  dobrého  povětří  hiedati  a  zlého 
še  wrovati^  druhá  jest  skromnost  v  napití  a  najedení,  aby  to  bylo 
éisté  a  zdravé;  třetí  oď  odpočívání  loíníhx)  a  múdrého  hýbaní  a 
tvým  životem  oblování;  etvtté  vhod  spáti  a  vhod  bdíti;  pátéy  aby 
se  chovaly  aby  nebyl  tvrd  v  životě  ani  velmi  míkéh,  festé^  cíby  se, 
choval  příliéného  veselí  .—  a  i  smutku.  O  téch  iesti  pravidlech  pak 
i  zvláště  pojednáno,  -r  A  jako  lékařství  tak  i  ranbojičtví .  se  dosti 
pilné  pěstovalo.  Mezi  spisy  ranhojičskými  vyznamenává  se  obzvlááté 
Ranné  Wcařství  Basisovo.  —  Slavný  drnhdy  lékař  Abubekr  ol  Rha- 
zes  neb  Basis  z  Raya  z  Persie  (narozen  1..  860)  oddal  se  v  dvacátém^ 
roce  svého  věku  lékařství  a  skoumání  přírody.  Po  deBÍtilatých  sta-*, 
diich  se  odebral  na  vysoké  ěkoly  Bagdadaké  kdež  se  pak  stal  dozor-, 
cem  nad  velkou  nemocnicí.  Opustiv  později  B^dad,  odebral  se  d^ 
Kaira,  kdež  učeností  proslul  znamenité  tak  že  jej  pauritanský  kníž^ 
Almanzor  k  sobě  do  Kordový  povolal.  Oslepnuv  2;emřel  1.  940.  Mima 
některé  menSí  spisy  lékařské  jako  k.  př.o  nemocech  dětských) -o  moru, 
O  zimnici  a  j.  v.  sepsal  i  velký  spis.  Almanzor  o  kteréjiiž '  po  staletí 
na  universitách  se  přednášela  O  tom  kterak  ranné  lékařství  Basi- 
sovo českého  přeloženi  se  dočkalo,  pi^učuje  nás  předmluva  dotčenéhq 
spisu  kdež  mezi  jiným  praveno:  ,J^á  pospiéi  lékařství  ranného  do^ 
broděni  —  toho  dobroděrU  potřebují  lékafi  aby  zbphatéli,  raněni 
aby  uléceni  byli  —  potřebujícím  uMteiíné.  Mistr  Vilém  Burgen-^ 
ský  byl  jest  z  Montpesolana  řenatý,  učený,  v  statku  movitém  i 
nemovUém  hojný,  člověk  převelikého  zkuiení  nebo  dospělqstiy  apře^ 
dobrého  jména ;.  nebo  jméno^  jeho  slavné  bylo  po  všech  krajinách, 
nebo  k  němu  na  radu  véichni  nem4)cni,  od  jiných^  lékařův  roffínýdií, 
zmrskaní,  ode  věech  stran  světa,  totiž  od  zápc^du,  od  poledne,  o4 
východu  slunce  i  od  pul  noci  utíkali. jsú  se  a  u  n4ho  sú  rad7«  i 
pomoc  shledávali,  nébrž  i  mezi  Sc^cBoeny  jméno  jeho  slavné  jes^ 
bylo;  a  také  sami  mistři,  étúce  rta  mistrskýsh  stoliciel^,  bez  studi^ 


—  808  — 

•  éa9í0  mí  na  jeho  mfédomí  mých  řeSí  pHvodiU^  a  tojest^byh 
za  jeho  divota  k  veliké  elávi.  V  niehíto  onoho  přeslavného  nmie, 
pána  a  miětra  Vilhelma  t  Oongeniě,  pánem  a  metrem  proto  na- 
zývá  nebo  jméno  samo  mistra  v  Monůpeeolani  hanebné  jeet:  n^o 
tam  kaidý,  i  ten  jenito  osly  honí,  slově  mistr.  Míru  a  obyčej  li^ 
éeni^  jakoi  sem  od  néfho  slyie  i  viia  naučil  sem  se^  jakoi  věrněji 
budu  moci,  ulošU  sem  vypraviti.  Mistr  Vilhelm  měl  obyčej  pH 
nejmenSUn  dvakrát  élsti  do  roka,  toHi  na  narozeni  p.  Krista  a  na 
veliká  noc.  Kdys  jini  přestali  élsti  on  jest  počal,  a  tento  obyóej 
cUénl  byl  jeho:  mH  před  sebú  knihy  Rasis  o  lékařství  rennim^ 
a  těch  jest  nečetl,  jakoi  obyéej  jest  éísii  e  výklady,  ale  podlé  rádu 
kapitol  téeh  knih  vypravoval  obyčeje  Ukování  jeho,  a  některých 
jest  pochválil,  druhé  v  lepfí  proménU,  0  některé,  jaJcoito  obyčej 
zvyklý  nemajíce,  ovšem  utul*  Anií  sem  bez  příčiny  takové  a  teJs 
uHtecné' dílo  za  tak  dhSthý  cos  oznámiti  prodUl,  nebo  sem  dosavad 
éekal  zdali  kdo  z  tovarišév  našich,  patře  k  bošské  odplatě,  aneb 
asponě  k  lidské  přízni,  tu  práci  podstúpil;  a  še  dosofvad  niiádný 
se  o  to  nepokusil,  jakoi  slyším  a  rozumím,  le  učitel  náš  dbth  téáa 
vyplatil,  tu  práci  na  se  rád  přijímám*  Protoi  tyto  knihy  na  pět 
dílu  rozdělené,  tímto  řádem  umysUl  sem  vyvésti:  První  díl  počnu 
od  vrchu  hlavy  a  v  něm  vypravím  léky  hlavní,  kteříito  slušeji  na 
lékaře  ranného.  Druhý  bude  o  léčeni  hrdla,  šíje  a  hrtawu.  Třetí 
od  hrdla  dolu  ai  do  bočné  mázdřiee  sstúpím.  Tento  však  třetí 
díl  pan  Vilhelm  ztáhl  ai  do  klubu  bedrmho,  ale  tento  z  jedné  ani 
dvě  i  jednu  z  toho  ai  do  bočné  mázdřiee,  druhů  od  bočné  májUřicš 
ai  do  klubu  bedmiho,  a  to  jest  z  jeho  vůle  a  není  bezrozumné 
příčiny;  a  od  ran,  kteréito  bývají  na  lidech  raněných^  třetí  díl 
počnu.  V  čtvrtém  dílu  o  lékařství  ran  údóv  hrmitedbiých,  kteříi 
sú  pod  boční  mázdřicí,  a  tu  prodlím  ai  do  kapitoly  od  některAo 
klubu  bedmiho,  jeni  slově  scia.  Pátý  díl  počnu  od  ní,  jeito  slóve 
scia  a  v  tompřebéhna  léky  údóv,  které  níie  kosti  klubné  na  bedru 
ai  do  nartí;  na  prstech  noinich  skonáni  knihy.  —  Z  předmluvy  té 
vysvitá  i  obsah  knihy.  Důležitost  spisn  toho  v  literatuře  naií  jest 
patrná.  Učeni  Rasisovo  zdá  se  tu  býti  poohým  zakladeni,  na  kterýž 
mistr  Vilém  Roger  dále  byl  stavěl  a  ku  kteréž  stavbé  i  přeUadatd 
£i-li  vlastně  spracovatel  český  zajisté  mnoho  ze  své  adcošenosti  ylastm 
přiložil  Ačkoli  směr  spisu  jest  přímo  therapický  vysvítá  z  něho  předoe 
i  stupeň  na  které  tehdejSi  anatomie  ano  i  fisiologie  se  nacházela  a 
vzhledem  ku  anatomické  a  vůbec  lékařské  terminologii  české ,  nebude, 
kdožby  neuznal  zásluhy  spisovatelovy.  —  Latinské  vydáni  spisů 
Rasisových   tíiténo   v  Basileji    teprv    1.   1544.    —  Chirurgický    spis 


miilm  Viléma  Bogera  vyM  I.  1646  a  Hii  se  dle  úradku  Ant.  Jang* 
maona  valoA  oá  éeského  nejsa  tak  obsáhlý  a  jiný  maje  pořádek.  — 
JinoQ  jeité  lékařskou  knihu  totiž:  Banné  lékcuřttui  M.  VílhdmaPlw 
centínského  ze  S^UUcMé^  nvUá  Jaňgmaíia ,  poakaznje  spohi  na  zrláStni 
důUadaoet  i^moované  tam  anatomie.  ^-^  Z  jinýdi  lékařskýeh  spisa 
éeských  podotkantt  saslohaje  Mtknláie  Klaadiaaa  zpráva  a  nauásni  ie^ 
nám  atd«  jakožto  prvn{  kniha  o  babení  r  českém  jazyku  psaná.  — 
Jiných  mei^cb  lékařskýdi  tipisi  zajisté  tenkráte  dosti  se  přďožilo  aňa 
i  na  kofiské  lékařství  nž  ohled  hiin  jakoi  dva  tfitj  tobelo  droha  se 
posad  naléz^ji.  —  Jména  lékařův  tee^eb  tehdáž  obzvláitjS.  prosMýcb 
zaznamenána  jsou  v  starém  rokopisa  lékafakém  z  drahé  pok^oe  XV* 
strieti  a  siee:  JindKcha  z  Holomouce,  ChřistanÉ^  Šindehi,  Davida  a 
Tábora,  a  M.  Havla.  ^  Jisté  jest,  že  důkladné jtfm  preskoumáaiai 
vSélikých  spisů  lékařských  této  doby  nejen  historie  nauk  přirodních 
v  Čechách  valné  by  získala  ale  i  česká  terminologie  přírodnická  a  lé^ 
kafrská.  V  starýdi  latinských  rokopisech  se  i  nékteré  české  ztamky 
nalézají  —  praví  Štembei^,  —  a  připomínáme  zde  na  přiklad  knihm 
lékařskou  O^iber  MedicinaKs)  v  Břňnid  chovanou  kdež  i  nékterá 
Česká  jména  roetKn  lepší  json  než  v  starších  a  nóvéjšich  herbářích  ^ 
k.  př.  nc&rtiů  calajnvuěf  ne  podlé  němed&ého  znění  prustvorec  nýbri 
pTBtd  hořen  se  nazývá.  -  Podotknatí  zde  zasluhuje  též  IŠMtra  Ji- 
řika  z  Augwity  kmihy  ^  jeni  dovú  SvéUo  apotékářuv;  v  český  ja**- 
zyk  přeložil  Maiéj  z  M^[Uk.  Překladatel  pravý  že  jej  ku  práci  té 
pobídnul  p.  Ladislav  z  Vattenberka,  ahy  jazyk  áeký  i  tudy  se  tířU^ 
éledUil  a  vzmáhal,  neb  netd  tak  úzký  am  tak  nehlaiký  jak  ee 
nékterým  zdá  atd.  (Pátmo  že  předmfova  Vlehrdeva  ku  knize  sv.  .Isi^ 
dom  se  neminula  působeni ,  jelikož  se  v  rozličných  spisedi  jiných  spi- 
sovatelů opakována  nalézá.)  —  Pozorování  přírody  a  pěstováni  při« 
rodnických  nauk  dosti  blízko  stoji  praktickému  použití  nabytého  o  nich 
poznáni.  Že  viak  doba  tehdejM  na  ni  ješté  nedozrála  viděti  z  toho 
že  mák)  který  skoumatel  na  reahí  se  pozdržel  půdě  vyjma  jediné  lé-i 
káře  a  lékárníky.  Méně  ohledu  se  bralo  na  polní  hospodářství «  ač 
potěšitelné  jest  spatřiti  že  i  tu  se  našlo  lidi  ochotných  jeažto  věeobecný 
prospěch  na  zřeteli  mAjiee  některé  články  rolnictví  se  týkigící  sepsalL 
Spisy  Petra  de  Crescenciis  zdá  se  že  k  tonm  daly  hhvni  podnět.  Knihi^ 
jeho  o  poiUoíeh  polních  do  češtiny  se  přeložila  (podlé  vydání  Stms- 
burského  od  1.  1486)  ale  tiskem  nevyšla.  Též  o  štěpování  stromů  zál- 
ohovalo se  několik  pojeAiání  v  rukopisech. 

Ze  všeho  toho  vysvítá  že  se  nauky  tehdáž  teprv  na  počátdoh 

samostatného  jakéhos  vývinu  nacházely ,  že  práce  v  rozličných  oborech 

j^ich  konané  byly  toliko  přípravné  a  více  na  vyhledáváni  IhUk  smi^ 


•    810  ^ 

figícf  nei-H  na  rozamné  jich  iprmcaWu3L  Tonna  tak  byfo  i  t 
kdež  od  Sasav  Husových  se  neáUl  ngaký  pokrok ,  ba  ani  dobropisem- 
Host  HuBOva  v  literatuře  se  jeité  neujmula.    Siovařstvi  pbukaxuje  na 
ndkolik  vokabolárá  jenž  se  viak  ani  úplnosti  ani  kritičnosti  nevyzná- 
maoávaiy.  Jest  se  Ťém  diviti  že  při  takovém  nedestatka  theoretických 
nivodův  ka  poznáni  jazyka  českého  předce  už  tolik  a  tak  výtečných 
stylistnv  českých  se  objevilo  což  zajisté  na  důkaz  stouži  jak  pilné  a 
s  jakou  rozvinou  se  starii  a  i  novéjši  knihy  české  čitaly  a  tndiž  dů- 
kladná známost  jazyka  ovíem  bezprostředné  a  z  nejLepiiho  pramene  ee 
čerpala.    Vplyv  latiny  na  český  sloh  oviem  v  XY.  stokti  čim  dáfte 
tím  vice  se  objevuje,  ale  nebylo  také  divu  při  stavu  ákolatvi»  litera- 
tury a  vzdělanosti  vůbec,  kteráž  celkem  si  ovdemaž  velmi  rozsáhlé 
půdy  v  Evropě  dobývala  aoo  i  na  valné  převraty  v  dolevnim  svété 
směřovala  ale  naóejvíc  v  kruhu  latiny  své  nejpodstatnéj&i,  řekli  bychom 
světodějné  literarai  skutky  vykonávala;.    Latina  byla  jazykem  védy  a 
předních  evropských  učencův.    Na  ni.  posud  spoléhal  pokrok  nank^ 
a  ní  hlavně  čerpaly  národní  literatury,  ježto  všechny  v  tdidejěi  Evropě 
na  belletristické  půdě  se  samostatně  pohybovaly  nikoHv  ale  na  nančné. 
Vývin  nauk  ležel  skutečně  v  rukou  latiníků^  ale  rozftiřeni  vědomostí 
qK>léhalo  vice  na  těch  kteři  národního  jazyka  u  spisováni  užívali, 
bytby  třeba  jen  co  překladatelé  se  byli  objevUL  Záshiha  překladatalav 
o  rozšíření  vzdělanosti  byla  tedy  veliká  jakož  neméně  i  potřeba  dobrých 
překiadův.  Žeby  ale  stav  slovařirtvi  tehdejšího  byl  překladatelům  valně 
posloužil,   pochybujeme.    Spisovatelé  slovařů  sotva  čarpali   ze  zřídel 
nejl^ších.  Obyčejná  slova  mohli  ovšem  z  mluvy  všední  bráti ;  neobyčej* 
ných  ale  zwlkšíÁ  takových  .jež  do  terminologie  naučné  sahají,  dopíditi 
só  mohli  z  dobrých  spisů,  z  překiadův  porovnáním  s  originálem  a  z 
dovedných  glossarů  atarSích.    Toho  se  pohříchu  jen  málo  šetřilo  a  stav 
dovařství  vzhledem  ku  pokroku  času  a  literatury  jen  málo  se  zdoko- 
nalil. I  spořádání  bylo  ještě  primitivní,  a  hledáni  slov  bylo  znesnadnéno 
nepraktikým  způsobem  sestaveni  jich  podlé  předmětných  rozdílů,  tu  podlé 
gramatikalních,  kde  hlavní  slova,  slovesa  atd.  bylgr  .odděleny,  tam  zase 
podlé  reálných.   Takž  k.  př.  Vodi^anského  slovař  latinsko-čed^j^  Lae-^ 
tifer  (tíštěný  v  Plzni  1511)  na  12  částek  jest  rozdělen  a  zvláště  tu 
psáno  o.  bylinách,  o  stromech,  o  neduzích  atd.  hacUfer  jest  nepatrnější 
slovník  X  této  doby.    Vodůanský  jim  patrně  překladatelům  prospěti 
hleděl.    Slova  úvodní  jsou  dosti  zajímavá:  Tetúo  vokcUmlář  LoŘS&fet 
daním  bolím  vysel  jest  men  Udi  od  toho  znamenitého  otce  hraJtra 
JoffUL  Rosáka  z  Vodňan  aby  Čechové  i  iiudii  Slováci  latíneké  uči- 
tele k  vzděláni  a.  ku  tipevnéní  víry  cíeti  mohli,  Aúc  rozuměti  rot- 
umíe  potom  $m  ueénl  choditi  9  ašby  i  nesmrtelnozti,  která  jest  viry 


-  811  — 


odplata  doSlL  A  budmn-^Use  dnáiUi  a  tenio  vokohdář  s  pilnoHí 
dístif  mnohá  plmna  doktoruŘf  svaiých  rosmmětif  i  také  v  řed  česhí 
vykládati  mod  hadem.  Neb  jazyk  éeéký  není  tak  úzký  atd.  -- 
Sledí  Týftatek  z  předmlayy  VSehrdovy  na  knihy  Juia  Zlaloéstého.  Ve- 
lesiaTin  ve  své  Silva  Quadrilinffvis  potupně  o  tomto  slovaři  mluví, 
jakž  posdéji  nredeme,  ^^a  viák  pro  epieovaitele  elovnika.  ^  praví 
Jnngmami  o  Lactifera  —  vidy  diieiUý  zůstává.  -^  Jakožto  Iltenumi' 
curioeum  {rfipominá  se  siovař  latinský  ve  veriUh  z  této  doby.^*) 

Véda  dřímala  netoliko  v  Čeeh&ch  nýbrž  v  celém  tebdéj&im  >  ku 
vzdělaností  literární  se  vzbaznjicím  světe  v  pookýeh  zárc^dkábk.  Jest-U 
že  v  Itálii  sotfčiněním  néencftv  při  dvoře  Hedicenv  a  zvláátě  zéslohou 
Bessariona  a  Ficina  drakni  filosofie  národů  Uassických  dnkhdnéjiiho 
nv4žení  docházela,  přispěli  v  střední  Evropě  neméně  Benohlin^  Eraa- 
mos  a  homanisté  nemálo  k  přewata  v  myšleni  a  ku  položon  nových 
základiv  naukám  spebdativnim ,  a  tndiž  i  reálním »  nebof  nový,  deke-^ 
nalějši  způsob  pojímáni  věcí,  nedal  se  na  jeden  toliko  obor  obmezitt 
První  pokrok  se  jevil  nyní  už  v  tom  že  přehledem  kruhu  v  jskéknž; 
řecká  věda  se  pohybovala,  duáevní  zrak  myslitelův  se  vždy  víc  a  více 
odpoutával  od  názorů  skolastíckých.  Veliké  zásluhy  o  poznáni  fiiorsofie^ 
Platona  a  Novoptetonfkův  si  získal  též  Marsifius  Fícinns  a  žák  jeha 
Pioo  de  Mirandola  dílem  upozmměnim  na  literaturu  východní  a  rozličnými 
filosofickými  spisy  velmi  mnoho  přispěl  ku  vypuzení  skolastické  filoso* 
Se.  Není  zde  místa  k  obšírnému  vylíčení  literní  čiobvosti  těchto  fnužůr» 
podotýkáme  zde  pouze  že  jakož  téměř  v  celé  Evropě  se  jevily  stctpy 
reformací  náboženské,  kterouž  za  příkladem  Husovým  provedli  ston*^ 
penci  jehOy  takž  se  právě  v  této  době  přípravy  konaly  k  neméně  mocném 
podstatné  a  důležité  reformací  ve  vědě  mezi  jejímiž  apoštoly  se  nadzmí- 
něni  nnižové  v  popředí  skvěli.  Nás  zde  zvláště  zajímati  mnsi  přesvěd-> 
ěení,  že  práce  jejich  nezůstaly  bez  povšimnuti  v  Čechách  ^  a  nékteréy 
ovšem  všeobecnější  a  populárnější  jiďi  éást  i  do  českého  jazyka  se  pře- 
kládala. Ač  věda  tím  nezískala,  získala  předce  Vzdělanost  jazyka  a 
Bteratura  naše  a  duch  Tolnější  si  klestil  cestu  spletenou  didaktikou 
a  mlhavým  dogmatismem.  Hlavni  filosofické  spisy  těchto,  mužů  se 
ovšem  nepřekládaly.  Vyhýbali  se  Čechové  snad  úmyslně  vyvozováním 
dlouhým  a  namnoze  sofistíckým,  chýlíce  se  více  k  praktickému  ^poučo^ 
vání.  Důkazem  toho  ziqisté  jest  přední  filosof  náš  Chelčický  jejž  rak 
metafysických  cestách  nenaléďune  jako  k.  ph  Ficina  ]tíxoi  theélogiá 
platonieaěB  téměř  vnadvětmých  říších  idey  pohybiýe^  a  nefiloe<^ckou^ 
tehdáž  ovšem  obyčejnou  větoti  končf :  In  omnibus^  q^ae  cúut  hic  awt. 
alibi  a  me  traetantur,  tantum  ^ezertium  ě9eé  volo,  quánttim  áb  ec-^ 
eleeia  tractantuit:  —  Z  menšioh  jeho  spisů,  zvláště  z  dopisů  přúněji 


—  813  — 

vysvitá  miavoiičiii  j^ho  méř^  'Mki  k  tooia  abf  dole  GcUli  ode  vMío 
smyslného  se  odvrátila «  posmnská  chtiée  v  sobě  umofila  a  po  splynutí 
se  s  bohem  jedině  bažila.    Nikteri  t  tSch  dopisů  Jakož  přistapnéj^ich 
obecnénra  rosmnii  přdoiily  ée  do  Mtíny.  -^  Ve^  JPiciiia  se  vysoa- 
meoával  obsvlááté  Jan  Pieo  d^  Mirandoía,  jejž  nazývali  jBÓsrahem 
év&o.  stoletL    Vrstevnik  tento   a  pfítd  Ficfamv.  byl  právě,  lak  horii- 
vým  odpůrcem  astrirfogie  jakovým  Fidnos  byl  jejím  přívržencem.  Skj^ 
lastíckon  filosofií  zřejmé  povrhoviaL    Domnění  im  Plato  &voa  filosofii 
derpal  z  dfakné  moudrostí  'Egjftčéa&Yý  Hebrtiův  a  ChaMeov  vedla  jej 
k  átodum  výdiodúí  literatury,  obzvláště  filosofie  kaUbaliátické.    Spm 
jeho  proti  astrologii  a  astrologům  jest  skutečné- znamenitý  a  divíme  se 
že  nenalezl  překladlftiele  feskéhó^  kdežto:  nléod  důležitým  čláricům  ze 
spisB  o  Kristově' ři5i  se  českého  přeložení idostalo.  **^  Hojné  ptekládání  q»- 
sův  mravoučného  sniěvn  podává  nám  důkaz  žedogibatika^jieetáiaje^Uiiá 
vpepiítedí  Uteratůry,  base  už  blížila  doba  jqjihe  uetnpová^'  v  pozadL  — 
.Že  proces  tento  jen  ponenáhle  vykonávati  se  mohl  nzaá  každý.    Po- 
těéitelným  zjevem  jest  že  spisy  mravoučné  netoliko  se  překládaly  ala 
i  na  původní  jich  sepsání  se  pOmýSl^.    Takž  spisy  bratří  éeskýdi 
z  valné  Části  do  tobolo  kruhu  padají  a  mezí  světskýnú  se  ta  obzvláště 
vyznamenal  Jan  z  Lobkovic,  o  jehož  cestopisu  jsme  se  už  zmínili. 
Spis  jeho:  ^fréwx  a  tMué&fU  ěynu  mtému.  Jcbtoélanůvi,  co  cimii  a 
eo  nechati  a  kterak  se  a  pokud  v  éem  znehovatinuíi  vyniká  nqen  čeS- 
tiíioa,  jakž  Jungmaim  dí  dohrou,  zlatého  veku  Aodnou,  ale  i  roz- 
umnosti nevšední^   a  proniknut  jest  duchem  čisté  humanitním.    Směr 
tohoto  naučení  jest  přímo  pedagogický.    ^JProtoš.  synu  milý  •  -  praví 
Jan  z  Lobkovic  v  přípisu,  -^toto  sepsání  tobé  dávám,  aby  se  jim 
spravovaly  jako  otec  toH  ta  přikazuje  a  prose  jako  přítel,   mimů 
kteréhai  na  4vété  miti  nemúzes  aniš  máě  a  snad  núH  nebudeš  tOn 
kového,  aby  rady  mé  poslouduije  v  tom  tak  óinil  a  tak  se  v  tam 
zachovával  a  tímto  spisem  se  spravoval,   často  v  něj  nahlidaje 
jako  v  zreadlo  atd.    Připomíenontf  zde  složí  že  json  to  naučeni  pro 
mladého  pána  jeoín^  bude   vlasti   nad  poddanýmL    Zásady  lidskoefi 
nepřekážejí  panskému  sebevědomí. 

Jakož  sajůnavé  jest  pozorovati  způiMby  jakými  se  naoky  v  téfo 
době  vyvinovati  pačaly  z  poměrů  tu  a  tam  vieé  neb  méně  pííamvýciiv 
kterak  vědě  a  litea-atuře  .na  všech  stranách  Evtopy  nejen  milovníků  ale 
i  horlivých  procovníků  přibývalo^  takž  zase  na  druhé  straně  ae  podivné 
jeví  cesty  kterýmiž  básnictví  a  pěkná  literatura  vůbec  n  rozlitých 
národů  brala.  Společenský  život  doby  téito,  vzrůstající  města  a  iMÍ^ 
hajíoi  se  jimi  praktidcé  směry,  a  posléze  i  UassiciBmQs  nepřispfi 
k  osvi(žem'  ale  k  nduSení  poesie  kteráž  Um  dále  tím  více  národního 


—  «13  ^ 

lésn  <poibývttim.  Bumántika  Je&t  06  po  fOsUJĎých  ^emfch  evropokýdi 
béken  předeilých  stoleti.roshostíla  Qtrp^  vidné  povsUsim  nových 
společenákýdi  otázek  2vláftě  v  střední  Evropd  a  jelikož  národní  poerie 
vplyvem  iNfrého  rádsn  a  novýďi  sájm&v  společenských  a  xvVAtŘ  pnso- 
beďm  vsorfi  klasiických  téměř  vSady  v  pecadi  se  itiqkla  a  tadiž  jediné 
ppravé  zřidlo  samoroštlé  poesie  vysýchati  počato,  aaital  oméDÍ  foásnio- 
kémň  stav  dosti  trodnýa  málo  nté^jid*  I  na  západě  v  plodné  Francii 
chřadnontlvidínté  Obrasdtest  a  zápal  básnikjiv^  Jejdíbá  KtotiMa  4e  Fa^ 
-kn  —  CKolj/ta  vynikala  .j06té  j^ko'  hvězda  vefierni  na  obgora  kráspé 
ytoBtery  fraooQQzské  ze  sknp^ní  inéně  patmýčki  pěsitovatelů ,  poei^ 
"(okolo  h  lMfi0^168O),  ale  hned  po  ni  se  zmohl  ráz  pónze  následova^d 
á  pádéUmi  latlAskýoh  vzorá  platilo  za  poesii^  I  Itálii  se  o;|val  jako 
pezvnkém  romantiky  doblodJntžnéy  lAdgi  Pulci  (1432 -1487)  složiv 
tyefiskMi  básefr.  VéUký'  Morffanš,  v  t^réi'  rytíři ,  Tar^ii  obrové, 
čaťodějmda  dábl6v4  přehrozné  ifta|ř  ůlohy^  AvSak  vplyv; 'latiny  byl 
.veliký  na  italské' básniky  a. mnohý  z  nieh  jako^kn  fí.  Mqtteo  Rojardp 
spisovatel  iscBrnUfivnoUh^,  Mol^nd^  psal  téměř  tolik  latinských  básyí 
co  italskýdi.  P#oto  prO  věéoko  žostalft  ItaUe  i  f  této  době  piedee  za- 
slibénoo  xéoii  básnické  fmusy  tehdejii,  nebot  se  j{;  par^Miil  Ludevít  Ari-- 
€i9to  (L  1474) sfáeíovatel. básně:  ,,i/'  OrUmdúfwrioa^J^  V  ItaHi  touto 
dobou  jeěcě  romantika  starofrAnconzského  rázu  nedokon(Sila  svůj  oběh, 
-ba  pouiihk  i  sUtrokIsšzickýeh  básní,  HonMfrovy  Iliady  i  Virgilovy  Eneidy 
přetvořio  je  na  romantické  básně.  Kapreti  tomu  kastilská  ppesie  v 
Španělsku  přecházeti  poěala  na  novou  dráhu  asbirka  písni  obsahující 
plody  138  kastilských  básníku*  kteiouž  Vydal  Memando  de  Caatítto' 
povaAoje  se  za  pémqik  Jejž  'úzmkíki  nova  doba  loMéicimu  se  ttřed^ 
^viku  kastUdcého  Ikúfniotví  postavila  —  Anglické  básnictví  v  této  době 
nevyniklo  a  v  pozadí  zůstalo  za  skotským  jetnuž  JDundar  (14(66! — 1630) 
třemi  alegorickými  básněmi  nový  život  vdechl.  —  V  střední  Evropě 
pokleslo  básnictví  nápadněu  Bndiná  národní  poesie  dpcela  z  lutpopi^ 
nutí  kleslá,  romsodtíka  pozbyla  svého  prvotního  půvabu,  klassicismus 
neby*!  s  to^  aby  probudil  básnický  zápal,  a  že  nepovstal  nijaký  veliký  ta- 
lent jeniby  byl  xlovou  nějakou  myilénkon  a  nevšedním  naladěním  smysl 
pro  vySSí  poesií  v  národě  probudil,  obipezila  se  tato  na  pravé  drobty. 
V  Němcích  vzniklé  pfsiričkářství  MinnesftDgruv  mdleb  patm&  Bás- 
nictví historické,  jehož  epický  ráz  k  uvědomění  národa  a  ku  povýSení 
mysli  více  než  jiný  přispívá  se  vytrácel  a  nebylo  básníkn  jenžby  v  ne- 
všedním nalazení  se  byli  vrhli  na  opěvování  veleskutkuv  národních  boba- 
týrd ,  leda  jen  takových  jimž  lyrického  vzletu  se  nedostávalo  a  vy- 
pravování nějaké  událostí  ve  verSích  snadnější  se  jevilo  než-li  projevení 
básnického  citu  a  vzlet  obrazivosti   samostatné  —  kteréž  se  tehdáž 


—  ai4  — 

jen  sřidka  naleealo.  Nastala  doba  pfechoja  k  Maistanlnferam  pni 
básnictvi  bylo  ponbýtíi  řemeslem.  A  ▼  Čecbách!  -«•  NaSe,  tn  oHem 
Tystonpili  básníkové  sily  nevšední  —  ale  nikoliv  v  národním  rondiB. 
„Básnictví  latinské'*  —  praví  Jireček  —  ^^ndosik)  poesii  dmoid  ptávé 
tím,  že  samo  tak  vysoko  se  povzneslo.  Jest  vém  kn  podivný  kterak 
básnidy  jichž  básné  latinské  mile  plynon,  jak  náfale  zaSnoo  básniti  po 
Seská ,  samou  rozvláčností  Váeeken  půvab  z  výtvori  svých  stírají.  — 
O  Bohuslavovi  z  Lobkovic  jsme  se  nž  zminifi^  nebytt  však  on  jeduý 
latinský  básník  náš  nýbri  jich  bylo  vice  ač  méné  proslalýdi,  mezi  ni- 
miž Jan  Zvoipký  (Morav^an)  a  Jan  z  PiavMna  se  zvláště  vynameni- 
vali.  —  Nicméně  pi^doe  poesie  česká  nedocela  byla  ntoanla  v  jwoodm 
zájmů  jinakých*  avšak  po  hříchu,  málo  jen  plodů  podala  a  riz  jejick 
není  způsoben  aby  pohnul  čtenářem  a  básnicky  jej  naladil.  Vdikýoi 
milovníkem  básnictví  byl  zajisté  Hynek  z  Poděbrad  vévoda  Mfinstar- 
berský.  Třetí  tento  syn  JíHho  Poděbradského  a  Johany  Roteitálské 
narodil  se  1.  1452  V  Praze.  L.  1463  dosáhl  vévodského  důstDJenatvL 
Účastniv  se  rozličně  v  záležitostech  zemských  obírati  se  jal,  soad  v 
pozdějších  teprv  létech  literárními  prácemi,  valně  následuje  vsory  ně- 
mecké. Hynek  umřel  I.  1491  v  Poděbradech,  obyčejném  svém  aídle. — 
Od  něho  pochází  --^  jakž  Lupač  a  j.  tvrdí,  —  básefi  Jlfa;(7«ý  sen. 
Balbin  praví:  Scripsit  librutn  a  veteríbué  la/udaiumf  titolo:  Bů" 
mnium  Majale,  quem  nunqnam  vidi.  Již  Baibin  tedy  té  básně  n^ 
znal  a  dlouho  za  ztracenou  se  považovala  až  se  konečně  porouekcmý 
rukopis  nalezl.  Otíštěn  byl  v  Storob.  Skládání  (vydán  od  Hanky  1823). 
Májový  sen  se  vyznamenává  obzvláštní  rozvláčností  a  jest  pravá  lar 
mentace  nešťastného  milovníka.  Básník  opěvuje  lásku  a  nensuqfcoié 
po  milence  toužení  způsobem  minnesftngerův,  opakuje  neustále  tytéž  my- 
šlénky a  hořekuje  jakoby  ho  bylo  kdož  ví  jaké  neštěstí  potkalo  —  a 
proč?  proto  že  jeho  milé  tu  právě  nebylo  kdež  po  ní  zaUmžiL  Někteiy 
obrat  a  obraz  zavání  poesií  a  má  básník  otevřené  oči  pro  ladné  zjevy 
přírody,  ale  bére  je  toliko  úhrnem  nemaje  síly  k  jich  individnaii- 
sování.  Básefi  počíná:  8  velikonoci  v  tom  écuě  |  evéi  se  rodí  e  nmm 
zctee,  I  rozličné  ee  objevuje  \  kdy  i  sě  jii  máj  přibUiúje;  \  máj,  ten 
cae  převeaelý,  |  neni  takový  přes  rok  celý,  \  a  jako  toho  éásu  bývá  \ 
jeíto  tehdy  všecko  viady  obšívá^  \  coijest  byla  zima  umrtvila  j  vie^ 
cko  a  všudy  osušila  \  to  máj  všecko  vzkřísí  zase  \  veselý  vešken  svét 
Ani  v  tom  čase  \  a  rozKcnŠ  se  zazelendváj  (  po  všem  svitě  roste 
tráva  I  po  hájích j  po  lukách  i  po  zahradách  \  při  psioeiA  i  při 
všech  vodích  |  a  tak  všady  po  všem  světě  \  hojnu  zelenosí  všudy 
éistě  I  vonného  kvítí  barev  rozličných  |  bílých,  cervenýd^.  Sbi- 
tých, brunátných    \    anii  moS  člověk  pomysliti    \     co  má  té 


—  815  — 

toehvilě  býtiůtá.  Konfi  pak básmk  svfij  popis  tfan  iě  jest  máje  věecho 
stvořeni  \  gvlřata  ptactvo  i  Udé  |  hřesiemé^  pohané  i  iidé  (I). . « 
Dále  pak  práti:  Tehddf  hdyi  jest  v  tom  dase  bylo  \  mUouai  jsem 
jednm  ptíenápofnl  \  ktsrúi  ffe  dne  v  noei  i  na  svítáni  j  vldyoky 
mi  mé  srdce  ryla  \  neb  jest  daleho\  ode  mne  byla..  •  Když  frý 
ji  nejvíce  mttoTal »  mmsil:  ji  oevidati  a  ale  na  světě  um  nebylo  tak  milé 
-ne^  vidy  mysUti  néíeo  '^  ní  \  a  vidy  tušiti  po  ní  \  neb  nio.  mi 
v.  sfvěté  nezdálo  se^iini^  \  wselejíího^  ^/.  o&ycA  moU  na  ni  my^- 
sUtL  . . .  Jedneín  prý  n  vySél  samoten  kráčeje-steakQUy  nalazen  spěvem 
ptaotviL/kvftim.voamanitým  a  zelenem  svěžím ,  doěel  studánky,  t  j»^- 
éeeh  do  ní  hleděti  zpoleh  na- loket  |  vxdýtJhajepřecččstoopét  | 
i  poé^h  tcíkto^mýslUi :  \  a  eo  tyeh.  ektél  rád  netúfíti  \  bydí  tě  měl 
má  milá  pH  sobě,  |  spomohla  by  mi  v  této  m4  sirobě  \  v,  kteréi 
musbn  pro  tifú  lásku  býti  \  najveseleji  mi  vií  se  radosti  krytL.^* 
Ta  pak  ^nsnnl  i  ťdilb  se  mu  že  k  němn  přistoupila  kr&ná  panna  jako 
angel  s  nebe,  Needrinje  se  při  popisu  jejíeh  vnad  liéí  jen  svéi  po- 
tliveíií:  vytí^eitivna  ni  oH  jako  omámený  \  stoje  pravý  blázen  0 
brku  vyraiený. .  • .  iNastanemezí  nimi  hovor  rozvláidný  sice  ale  ta 
a  tam  láikon  a  vfifikiým  obratem  zajímavý.  Krásná  ta  panna  chce  ne- 
fifastněho  milovníka  potěšiti  jakž  prý  nejlépe  bnde  uměti  ^  s  přeochot- 
ným častým  *  objímáním  |  k  tonm  milů  řeď  a  líbdnim,  .  • .  -  Ale 
věrný  milovník  neustále  pomnfvá  ná  svou  milou:  kteráž  miluje  vie 
neš  eo  Hvého  \  neumím  praviti  mó  jiného  '  j  něě  ie  jsem  prohrál 
veíken  boj  \  její  jsem  ne  sám  svój. .  •  Z  Široka  pak  vypisnje  lásku 
svou  a  trápení  své,  diví  se  že  ještě  žije  a  píqe  ri  aby  srdce  toho 
trápení  nijak  zbylo  \  a  mofU  na  míru  přijíti  \  z  tak  těihé  m»- 
losůi  vyjítL  (  Děkoval  bych  svému  bohu  \  takto  dlúho  iiv  býti 
nemohu  •  •  •  •  viak  mnohokrát  v  myšlení  sedím  \  ie  pravý  zaklený 
beran  hledím*. . . .  Panna  •se  ho  pak  táže  zdali  jeho  milá  také  ho 
tak  mihge?  vebni^U  ona  sobě  to  vdii  \  když  jí  o  své  tiiké  mHosH 
ialujei  I  a  ie  se  *po  ní  tak  varii  a  ták  peoeíf  \  Óili  se  ji  chce 
tomm  zasmáUf .  • .  Na  to  on:  Mohut  to  přisíd  bez  hříchu  |  iet 
ona  t  toho  nemá  smíchu.  |  Kdy  se  s  ní  shledám  \  ochotná  k  sobě 
ji  uhlidám  |  t  hned  jako  noh  před  ni  nemám  \  pro  vettkú  ho- 
říci  miiost . . .  nevím  co  mám  nejprv  promluviti  \  studem  jsem  něm 
a  nevím  co  chdU  |  maje  státi  před  ní  jako  dvordk  |  i  stojím 
jako  leUk  anebo  iák.  . « .  Pak  lidí  ktarak  ona  ho  miluje ,  a  všecko 
ucirám  co  tvému  srdci  radost  plodí  |  at  mi  jedno  mé  cti  neškodí.,. 
a  takž  mnoho  hezkých  zlov  prý  vystřídají  o  své  lásce.  Ale  panna  ve 
snu  se  milend  zjevila  jest  jaksi  zvědavá  a  ráda  by  ještě  o  jiném  více 
zaslechla  protož  se  ho  velmi  naivně  táže:    Kdy  i  vy  se  pak  spolu 


Sejdete  I  a  jediúá  sama  epákt,  eedeU  |  kdei  není  tu  élůvéha  iď 
dného  I  co  íádá  jeden  od  druhého  \  emeb  éeAo  ona  iddá  im 
tobé. . .  To  on  vypravuje  jak  krásné  řeď  iBÍl€lika  vede  a  rytíhké 
ctDOsti  mu  připomini  a  za  povinnost  mn  klads  aby  ji  vstiic  haocom 
sast&val  a  čest  její  hájil,  ani  prý  neumí  vysloviti  íoho  \  co  múdrýA 
řečí  od  ni  slyší  mnoho  \  a  těmito  múdrýná  řeémi  naploěiio  mnoho 
a  mnol^p  verSá  v  nichž  tiJcé  naučeni  že  ve  ctí  věrni  wilovánl  |  io- 
daiénwk  ke  shodě  nenL  • .  Pak  ho  pobýd  aby  zase  Sel,  neboC  prý  ae 
bUži  večer,  a  kdyby  nás  někdo  uhlídal  \  v  zlé  domnění  by  nás 
vzal  • « . .  vSak  se  zlých  Udí  víc  nei  ěerta  bojím* , .  A  mi  piý  na 
slovo  jeji  jde  ac  nerad ,  pryě.  Ale  když  odejde  tu  aase  znovu  xafiK 
lamentace  a  touženi  až  prý  se  ph>  ni  rozpláče,  a  kady  diodí  tady  si 
stýská,  vidy  před  sebe  jdú  jsa  v  myilení  \  poťkámrU  s0  %  sUgfsm 
to  nic  není  • .  .  přijda  k  svým  v  koutě  sedu  |  nechí  se  mmi  káú 
cheeeochoe  mluví  |  spis  jemu  sténá  nei  já  odpoví  A  íná  se  mu.  patBSshm^ 
íe  jako  wityr  v  koutě  sedím*  •  •  a  kdyi  lehnst  do  postele  ••••««- 
spím  oelú  nae  pro  túieni  .  • .  meei  se  celu  noc  jako  ryba  \  i  zdi 
mi  se  noc  jako  rok  . . «  velmi  ráno  vstanu  \  .  a  div  hořesn  vidy 
nezplanu  •  •  •  •  den  ode  dne  vidy  víc  éúiím  \  a  kdei  ^íodbn  vidydeg 
myslím;  \  rovně  jakoby  mi  z  nesu  kapalo!  \  Mnohý  mne  tiis 
éú  se.  mi  stalot  \  ie  chodím  jakobych  tři  propiL  .  •  •  Aby  se  ako- 
nejfiil  hledá  vželijaká  vyražení,  jde  na  lov,  jde  k  tanci  mezi  pasmg 
a  pomi  ale  nemožná  mn  zbrániii  se  vzdýchání ....  tuii  stajkn  jaks 
vůl  I  jako  by  mzié  umřelo  pul!  •  •  • . .  A  když  takto  paoně  ve  an 
svá  hoře  iiči  odpoví  ona  mu  na  to  že  je  piavý  vězen  a  ns  milosmik  \ 
ale  psanec ,  pravý  nevolník  \  ač.  prý  o  lásce  mnoho  rozpráví,  frfeoe 
o  radostech  jejich  málo  ví  něb  jsi  svázán  tak  od  mHosH  |  jeits 
máš  s  ni  pekla  dosti  \  a  vebm  málo  utěšení  • . .  pak  pmvi  že 
musí  už  jíti  aby  lidé  zle  o  ni  nemluvili  ač  prý  by  pnsahatí  mohla  na 
to  ie  spolu  poctivě  byli  \  oni  by  z  tě&a  tomu  uvéřiH  \  také  ne- 
znáín  bych  tě  co  veselila  |  spíš  sem  tě  jeitě  rozsrdnatěla  |  ze 
se  pálíš  jsa  v  túieni  a  hledě  na  nrne^  i  mysUá  na  ní  • . .  na  ta 
totiž  kterou  miluje,  a  dosti  žiroee  o  nf.vypravige.  Tak  tedy  ta  krásoá 
panna  se  mu  mamě  přiblížila  a  mrzí  jí  to  patrné  že  si  jí  mnoho  ne- 
všímal. Podavíi  mi  své  ručičky  |  k  tomu  přepěkné  hubi^ey  \ 
objímajíc  mne  tede  mluvUa:  \  Abych  já  tak  šťastná  byla! ....  bude 
mi  toho  vidycky  iel  \  ie  si  vesel  býti  se.  mnú  nechtěl  \  maje  msie 
.tu  vedle  sebe  . . .  Vyčítá  mu,  že  ji  tak  shola  odejíti  nechává  a  ie  en 
sotva  ji  odpověď  dává  a  pořade  jen  na  tu  svou  myslí  tut  ta  pemna 
pěkná  jde  přec  |  a  konec  vzala  naSe  řec  .  • .  Ale  básník  pak 
dále  rozjímá  jaká  to  hezká  věc  činiti  vůli  viemohoueího    \    a  po  smrti 


^ 


-  817  - 

přijíti  do  královětvi  božího  at^«    Jest  želeti »  že  rokopis   tQ  a  tam 
porušeu  a  takž  báfieň  jen  kusá  zbývá  y  aniž  ize  jest  podíleti  výpravné 
pásmo  k  němuž  popisy  a  rozjímáni   se  přidnižají,  jelikož  častéji  jest 
přetrženo.    Celkem  vysvitá  že  ta  nikoliv  jeden  nýbrž  dva  Májové  sny 
vylíčeny ,  a  sice  způsobem  jemuž  se  platonické  náhledy  o  lásce  vytj^- 
kati  nedají,  ba  naopak  Utscivnost  ponékod  až  přiliSná,  a  vyznamenává 
se  tím  sen  druhý  ještě  nad  prvý.    V  podivné  situací,  již  zde  vylíčiti 
netřeba,,  vedou  tu  paní  a  mládenec  rozmluva  velmi  zamilovanou.   Mlá- 
denec mnoho  mluví  o  čisté  nevinné  lásce  ale  nelze  mu  věřiti,  nebof  jest 
jaksi  příliš  rozjařený.  Orná  nejnúlejSí  krásná  pani!  \  já  sem  se  z€^ 
pálil  v  tvém  milování    \    ie  horínn  pravé  jako  v  peci.  . .  .  Ale  pani 
mu  rozumí  a  nemálo  se  s  nim  za  to  vyvadi,  nadá  mu  bláznů ,  nemů- 
drých  a  všetečných  lotrů  že  ji  chce  lúpiH  ze  ctí  bez  milostij  načež 
on  se  všelijak  vymlouvá  a  ji  přemlouvá  až  ji  přemluví  ale  —  v  tom 
procitne    a  na  loži  sedech     |    ohledaje  se,    hlavu  zvědech. ...    | 
a  sedím  jako  omámený    \    pravý  blázen  otřesténý,  .  .  Konec  básně 
sestává   z  mravného  naučení  md-li  kdo  pěkná  £enu    \    nedávej  ji 
v  žádná  cenu  ....  pak-li  kdo  ženě  své  nevěří   \   a£  stává  s  oětípem 
u  dveří ....    kdož  chce  vesel  bývati    \    ten  má  své  zené  véřiU    \ 
aJby  vida ,  učinil  se  toho  nevida ....  rcemež  véiokni  spolu  amen   \ 
ať  nás  neiže  věcný  plamen,  —  Připisuje  se  tomutéž  Hynkovi  z  Po- 
děbrad ještě  jedna  básefi  již  uveřejnil  Hanka  pod  názvem  O  m^anžel- 
stvL  (Starobylé  sklaď.  díl  opožděný.)  Začátek  chybí,  ale  hned  v  prv- 
ních z  pozůstalých  veršů  chválí  básník  stav  svobodný  a  praví  že  o  tom 
chce  něco  pověděti  eo  jest  svqboda^  a  co  neni    \    a  co  jest  to  bídné 
oženéní.    Neví  prý  ani  proč  se  mladý  člověk  ženiti  má  a  nechci  se 
dotýkati  žádného    |    chci  pocit  od  sebe  samého.    Vypravu;e  kterak 
byv  mladý  života  užívati  uměl  a  když  mu  nestačilo  —  počnu  se  dlu- 
žiti dosti  hustě    \    a  utráceti  přUis  velmi  tlustě    \    že  již  nevědech 
kudy  ven,  i  pomyslil  že  čas  aby  se  oženil  a  hospodařiti  počal.  Oženil 
se,  prosytil  se  a  nyní  teprv  kdežkoli  jdá  neb  sedím    \    ve  víem  ne^ 
dostatek  vidím  . .  .  sedím  v  psotě  teprv  jako  vkvití . . «  starosti  ho  tráfrf, 
všecko  ho  mrzí ,  ani  nespi  a  přemýšlí  co  mnoho  potřebuje  a  všady    \ 
a  co  mttsím  vydávati    \    vezmi  kde  vezmi  ^  vždy  dokládati.    Násle- 
duji pak  dlouhé  lamentaoe  jiného  ovšem  dráhu  než-li  v  májovém  snu, 
ale  ne  méně  rozvláčné.    Ziyiosavý  jest  moment  kde  nešfastný  nemoha 
pro  žalost  ležeti  časně  ráno  vstane   do  zahrady  vyjde,  aby  tu  hoře 
pozbyl  a  na  svítáni  čeká.    /  šel  sem  odtud  dále  k  háji    |    uslysech 
ano  již  ptáčkové  zpívají    \    tak  přesladkým  notováním    \     a  roz- 
ličným libým  zpíváním    \    slavUň,  drozdi  a  skřivani    |    kosové  i 
vsickni  ptáčkové  jiní     \     veliká  zvěř  sebá  počne  hýbati    |    lišky  i 

52 


—  818  — 

jiná  zvěř  %  huěta  béhati    \    zajíci  poéechu  sobě  hie  dělati     \    po 
všem  háji  ptáčkové  proletovati    \    £e  všecko  třeštilo  jtpívdním   \ 
divocí  holubi  z  hóru  byli  hekáním    |    a  tak  všecko  vedle  svého  při- 
rození   I    když  dnělo  hned  bylo  v  utěšení. .  .    Jenom  on  prý  se  ne- 
maže veseliti  ano  psota  všudy  semnu  zápasy  chodí    \    chudoba,  bída 
semnu  radost  plodí.  Všady  vidí  jen  nedostatek ,   nic  nemám  co  nrne 
md  Uviti  I   nejlépe  všecko ,  všecko  vypáliti    |    a  jíti  pryč.  ...  iřifo 
mi  radil ,  abych  se  ienil,  by  zabit  byl  .  .  .  Mnil  sem  £e  skrze  ie^ 
nithu  pánem  budu    \    ted  na  psotu  jako  na  varhany  hudu.     (    Sydí 
mélprovaa  jiš  bych  se  oběsil.  .  .  Takové  myfilénky  měl,  pod  stromem 
leže  a  potom  v  největším  rozhorlení  zvolal:    Ba  by  udeřil  i  z  jasná 
hrom    I    i  zroskotal  mne  i  ten  dóm   \   i  ty  churavé  dobytky    \    i  mé 
všecky  nábytky ,    \    ba  také  mú  ienu  i  s  čeledí.  ...    A  takž  vše- 
liké podobné  myšlénky  v  něm  povstávají  a  při  dlouhém  rozjímání  vždy 
se  opakuje  neSCastný  reírain  kežby  se  byl  jen  neoženil.    Při  tom  pak 
usne  a  zjeví  se  mu  velmi  sličná  paní  jejíž  krásu  a  zvláátě  oděv  doetí 
široce  vypisuje.    Ta  se  ho  ptá   co  mu  schází  a  on  si  stěžuje  na  své 
ženidlo  a  na  svou  bídu.  Ale  paní  mu  drží  velmi  vážné  kázánf  o  stavu 
manželském ,  jakožto  spasitelném.   Na  to  on  odpoví  že  to  co  mu  praví 
už  všecko' dříve  věděl,  že  se  mu  také  nejedná  toliko  o  manželství  ale 
o  bídu  která  mu  s  ním  nastala.  —  Ona  ho  těší  že  to  přestoji    a   že 
bude  mít  všeho  dosti  dvory  nápravné    \    čisté  krávy  dojné  \   shopee 
ovce  i  berany  .  •  .    |   obili  dosti  i  orání  |  éeká  jU boíího  smilování... 
a  když  prý  jiné  starosti  zbude  pak  i  manželství  bude  chváliti.    |    Nyní 
ale  přichází  nejzajímavější  část  celé  básně,  hlavně  proto  že  v  ní  vy- 
líčen jest   kus  skutečného  života  venkovského    s  patrným  humorem. 
Nešťastný  manžel,  v  básni  mládenec  nazván  —  odpírá  tomu  žeby  ho 
statky  oblažiti  mohly  a  uvádí  veškeré  nesnáze  jež  rolníka  potkivajL 
Celý  ráz  toho  líčení  jeví  že  jest  to  nákres  podle  přírody,  zrcadlo  sku- 
tečného života  tehdejšího.  BylC  zajisté  Hynek  z  Poděbrad  bedlivý  po- 
zorovatel a  znalec  lidi  a  byfby  se  mu  i  tvořivé  obrazivosti  a  básnic- 
kého vzletu  nedostávalo  bylo   předce  v  něm  jakés  reproduktivm'  mod 
a  neli  básnické  síly  aspoň  básnického  rozpoložení  vedle  nevšední  vzdě- 
lanosti.  Znal  zajisté  i  srdce  i  proniknul  poměry  Kdské.    NazvaK  by* 
chom  následující  řeč  nešCastného  manžele  satyron  na  sedlský  život; 
ač  nelze  upříti  že  poesie  pláče  při  verších  a  obrazech  jako  jsou  tyto: 
Budu^li  dobrý  statek  na  zemi  míti     \     hned  stokrát  větší  prdéi 
mám.  ...  —  Kdo/  má  statek  veliký    j    ten  musí  míti  dobytek  váe^ 
liký    I    a  všecko  hospodářství  napraviti    \    a  sám  ke  všemu  rudcM 
přičiniti    I    neb  nepřihledá-U  sám  k  svému    \    by  méí  velmi  mnoko 
nevystačí  jemu    \     a  protoí  velikým  statkem  starostí  neuiude  — 


—  819  - 

kdei  při  chudobě  jedna  ^  tu  jich  deset  bude  ....  musíš  děvky  a  pa» 
cholky  míti   \   a  nebudálii  véna  tobě  \    tit  nepomohu  jedině  sobě.   | 
Pak  kdyS  chci  z  pole  voziti  |  a  obili  dobrým  požiti  |  musím  jim 
podle  jich  vůle  plcUiti  \   ac  nechci  na  poli  obiU^  shnojiti.    \   Jestliie 
jemu  mzdy  málo  podám    \    hned  s  ním  nesmluvím  to  jistě  znám,  | 
neí  dej  jemu  co  on  bude  chtíti  a  i  hned  chce  dobré  ozinky  míti,   \ 
k  tomu  pluhy 9  vozy^  brány ^  \  ty  at  jsou  dobře  okovány   \  k  tomu  i 
přípravy   také    \    kteréž  míti  chce  všelijaké.     \     A  hdyi  jemu  to 
všecko  zjednám    \    proto  toho  vidy  jisto  nemám    \    aby  on  dělal 
kdy  dělati  má    |    nez  tak  všeho  Ušeti  nechá,    {    a  chce-livůtí  větši 
nei-^li  já    I    dím-ti  co  o  tom,  tehdy  se  hned  hn^á;    j    a  jiě  teprv 
bude  dělati    \     by  to  všecko  mělo  shníti  neb  zlámati.     |*   K  tomu 
počne  hned  reptati    \    a  mně  ještě  vinu  dávati    \    řka:  kterak  jsú 
u  vozu  kola  mdlá  \  naJoŽím^li  nan  mnoho  ze  se  zlámá  \  tuit  mu 
musím  co  sám  káie  jednati    \    bych  se  měl  i  hned  spadati.    \    Tut 
na  tom  dosti  nebude    \    o  pluh  nová  sváda  opět  bude    \   pravíc: 
však  do  toho  nic  neni    \    a  v  branách  íádného  hřebu  není    \    jesť 
lile  toho  mi  hned  nezjednáš    \    pujdui  ode  všeho,  to  shledáš.    | 
A  jemu  dobré  všecko  zjednal  byl    \   jedno  ie  on  jest   to  svévolné 
zhnojil.    I    /  hned  mi  jiným  pánem  hrozí,    |   nezjednám^i  co  káfe^ 
hned  pryo  běsí    \    a  jestliie  mu  z  hněvu  slovo  dím    \    on  mi  jich 
deset  y  to  jistě  vím    \    i  musím  já  všech  řečí  nechati    \     aé  chd 
aby  chtěl  něco  dělati    \    i  jemu  rád  zjednati  coi  káie    \    tuH  na- 
praví pluh  i  oře    I    tak  jakž  sám  chce  a  nějako  já    |  potom  hned 
záplaty  žádá    \    a  řka :  pane  rač  mi  zaplatiti    |    ehceŠ^li  ai  budu 
slúiiti  atd..  Od  dělníků  přejde  na  dělnice,  děvka  jedna  po  drahé  se 
Uási,  jedna  požadaje  tobo  diruliá  jiného,  abych  já  zpíval  jako  sloAJÍky 
zvolá  tryzněný  hospodář,  nezjednám-li  co  ektí  jsem  již  nebožtík.  Po* 
sléze  se  hlásí  i  jeho  pékná  paní  kterouž  prý  mu  sám  éert  jest  ože-- 
ml ...  *  hněvivě  se  nadýmá  a  žádá  od  něho  nové  Sáty  vyhrožajíc 
mu:  nekípíš-li  mi  ty,  ale  jiný  mi  kupí   \   a  nébudeijako  ty  skúpý  j 
a  já  chci  jim  toho  zasluhovati    \    kterak  najlépe  buéki  uměti .... 
kup  mi  suken  čistých  několik  .  .  .  něco  damaškového.    \     Však  znáš 
kterak  mnohý  chudý    |    odpustí  lenu  k  tanci  na  veselé  všudy,  \ 
a  připraví  ji  velmi  cistě ....  aksamity,  perlami,  vedle  svěho  jmění  | 
šarlaty  a  kasankami  hedbávnými    |     a  protož  nebuéíeš^li  též  mi 
zjednati  chtíti    \    budeš  se  mnú  hoře  míti . .  .  čekati  nechce,  vše  se 
rydlile  a  to  hned  vykonati  má.    Ubohý  manžel  slifonje  nemaje  nyní 
peněz  Jte  jakmile  do  města  pojede  a  obilí  prodá  vSe  zjedná.^  Učiním 
co  ona  žádá,     \    a  bych  měls  dvora  poslední  krávu  prodati    \    co 
ona  zamíní  musím  zjednati.  . .  K  tomn  ji  musí  vuz  vysutý  koupiti  \ 

52* 


—  820  — 

a  koné  do  vozu  ereti  jedné .  .  .  pěkné  řemeoy  atd.  Kdyby  melo 
všecko  pitsto  ležeti  \  kdy í  zamysli  ona  na  svaihu  jeti  \  nechajíce 
i  všeho  orání  \  buďte  i  hned  hotovi  paní;  |  a  byt  mílo  hus  statku 
uskočiti  I  jíf  se  jest  vždy  v  tanci  zcUociti,  k  tomu  také  na  každé 
posvícení  \  nikdy  jí  těiko  jeti  není,  \  A  chce  míti  peněz  dosti 
k  ztravé ..  .  dobře  jisti  a  piti  a  nic  dělati:  Právě  komické  jest  lí- 
cem požadavků  manželčiných  když  v  jiném  stava  se  nachází.  Když 
pak  manžel  všecky  stránky  svého  blaženého  stavu  vyložil  dává  ma 
pani  jež  se  ma  ve  snu  zjevila  znovu  všeliká  hezká  poučeni  načež  on: 
Paní  milá!  tot  já  dobře  znám;  \  prvé  neš  mi  pravila  vím  to 
sám;  šlibi  ale  přece  že  učini  podle  jeji  rady  a  trpělivě  snášeti  bude, 
načež  ona  s  poklonami  odejde  ^  aby  prý  zlé  domněni  ji  nedostihlo  že 
tak  dlouho  se  s  ním  bavila.  Manžel  pak  skutečně  se  polepši  a  přestaoe 
se  rmoutiti,  takže  když  zase  k  veselí  přišel  lidé  mněli  že  veliký  poklad 
našel.  Báseň  pak  končí  rýmovanou  modlitbičkou.  —  Že  „Manželstvi**- 
od  tohotéž  pochází  skladatele  jako  Májový  sen  vysvítá  z  celku  i  s  čás- 
tek dostatečně.  Běh  myšlének,  rýmy,  mluva  ano  i  celý  verš  v  obou 
básních  rovně  se  objevajíci  za  to  ručí. 

Pravili  jsme  již,  že  Májový  sen  byl  ztracen.  Ještě  léta  1818  se 
o  něm  zmínil  Hanka  v  Starobylých  skládáních  (díl  III)  jakožto  o  po- 
zbytém. Nedlouho  na  to  tjivt  Jan  z  Neuberka  náhodou  koupil  staročeský 
rukopis,  v  němž  mezi  jinými  skládammi  i  Májový  sen  ač  velmi  porouchán  se 
nachází,  a  taktéž  báseň  O  ihanželství,  kteréž  obě  Hanka  1. 1823  v  Starob. 
ski.  (Díl  opožděný)  uveřejnil.  Ostatní  obsah  rukopisu  jest  neméně  zajímavý 
než  nadřečené  dvě  básně,  a  promluvíce  o  něm  používáme  zprávy  od  Y.  Ne- 
beského v  Čas.  Musea  (1848)  podané.  Rukopis  jest  valně  porouchán  a 
mnoho  listů  z  něho  vytrháno,  zvláště  z  první  polovice  kdež  bávaly  obrázky. 
Záhuba  dostihla  právě  část  veršovanou  a  krásnou  allegorii  v  prose, 
Ctnost,  mládenec  a  moudrost.  —  V  prvni  básni  jukopisu,  (neoelé) 
radí  se  dvě  osoby  kterak  by  lotra  starého  omámily.  Obsaženo  tu  téi 
veršované  rozjímání  o  ženěni  s  morálkou,  že  není  nad  svobodu.  Končí 
pak  veršovec  vzýváním  p.  boha  aby  ho  vzal  do  nebe  kdež  prý  nebude 
rýmovati  ale  jediné  p.  boha  milovati.  Druhé  skládání  v  mkoiŇsa 
obsažené  jest  velká  báseň  aliegorická.  Mnoho  tu  listu  vytrženo  takže 
ji  jen  as  polovice  stává,  a  nesnadno  souvisnost  její  udati.  Vedle  nad- 
vládající vozvláčnosti  se  tu  a  tam  vyskytují  i  vtipné  nápady.  Vypra^ 
vuje  se  kterak  chudým  rodičům  se  narodilo  ditě  pékné  a  ozdobné^ 
jemuž  na  křtu  jméno  dali  Ctnost.  Chůva  jeho  byl  Rozum  a  ta  chůva 
pořád  za  ní  chodila;  radosti  světských,  jako  tance,  herce  atd  nemilovala. 
Múdrost,  Ctnost  a  Rozum  šly  jednou  z  kostela,  tu  žáci  na  ně  jazyk 
pljazili ,  je  všelijak  tupili  až  několik  bláznů  na  ně  vyrazilo  a  v  bláté 


-  821  — 

je  smykalo.     Ctnost,   sirotek  si  \7voUla  Mudroši  za  otce.    Néjakým 
způsobem  jest  Svoboda  s  nimi    v  spojem'   ale  Můdrost  ji  dá  výhost. 
Svoboda  výskaje  ubírá 'se  k  Stéati,  a  takž  allegorických  osob  neustále 
přibývá.     Objeví  se  i  Mladost,  Zdravic   Chudoba,  Neřád,   Nemoc, 
Bolest,  Bida^   Psota,  Starost,   Závist,   Slota  a  posléze  Smrt  — 
rek  veliký  |  jehol  se   bál  jest  clovék  všeliký  |  ten  tento  obyčej  jest 
mél  kdy£  již  mezi  né  skočiti  óhtél    \    místo  lebky  vzal  na  se  timrtéí 
hlavu    I    maje  suchu,  bledú  všecku  postavu;    \    žáby ,   hadi   všady 
po  ném  Uzli,  červi  se  všudy  rozsuli,    |    nuije  k  tomu  kosu  ve  své 
ruce    I'  když  se  rozhněval  sekl  ní  prudce,     |     žádného  prostě  ne- 
vybíraje, .  .  •    Báseň   se  konči  modlitbou.   —  Dále  obsahuje  rukopis 
allegorické    skládání  prosou   psané    načež    sledi    Májový  sen,    pak 
O  manželství  —  pak  zase  allegorie  prosoa  sepsaná  O  štěstí.  Konec  ru- 
kopisu zaujímá  řadu  povídek,  které  až  na  jednu  jsou  překlad  nékolika 
novel  Boccaciových.    Ráz   celé  tehdejfii  poesie,   —  praví  Nebeský  — 
zvláště  v  Německu »  ve  verdo váných  těchto  na&ich  skládáních  až  příliš 
dobře  se  jeví*  .  .    Celý  názor  Hynkův  jest  německý ,  ono  slaveni  jara 
máje  a  zvlááté  času  velikonočního ,  ony  zájezdy  aneb  bloudění  v  lese 
a  nalezení   tam  překrásných  paní  a  panen,   všechen  Šperk  básnický, 
obraty,  poměr  k  pohlaví  ženskému   a  zvláštni  způsob  lásky  jsou  rázu 
německého  a  sice  onoho  básnictví,  které  po  vyhynutí  slavné  a  skvělé 
poesie  rytířské  z  rumu  této   se  vyvíjelo   ku  zpěvu   mistrů    (Meister^ 
gesang,  Meistersdnger)  kteří  se  k  zvláštním  cechům  spojili  jako  jiní 
řemeslnici  a  také  dle  způsobu  těchto  své  verše  skládali,   řídíce  se  při 
tom  přísné    dle    pravidel   jistých ,   což   k  jisté  šosácké  uhlazenosti  a 
správnosti  forem  vedlo,  ale  také  k  veliké  vnitřní  planosti,  rozvláčnosti 
a  jalovosti.  S  básnictvím  této  doby  přechodní  náš  Hynek  se  srovnává 
i  nedbalosti  a  kleslosti  formy  mimo  onu  velikou  oblibu  v.  allegorisování 
a  v  didaktice,  což  se  v  ten  čas  náramně  rozmnožilo.  Z  této  doby  pře- 
chodm'  mají  Němci  sbírku  básní  která  by  takořka  za  kanón  této  epochy 
sloužiti  mohla  a  kterouž  jakási  Rlara  Haetzlerova  jeptiška  z  Augsburku, 
roku  1470—1471  zhotovila,  V  básnich  těchto  hojně  se  živly  Hynkovy 
poesie  nalézají,    nejen  sem  a  tam  roztroušené,    ale  i  stopa  původu 
Májového  snu  zřejmě  se  vyskytuje  ve  dvou  básních  z  nichž  jedna  jest 
začátek   a  druhá  konec  Májového  snu/^   —  Dokázáno    z  formálních 
poměru  rukopisu,   a  neméně   z  běhu    obsahu   že   Májový   sen   záleží 
vlastně  z  dvou  skládání,  řekli-bychom  z  dvou  snů,   a  každé  to  sklá^ 
dám'  působí  zajisté  zvláštní  pro  sebe  celek  v  sobě  ukončený,  což  ovšem 
pro  vytržený   mezi  oběma  básněmi  list    prvnímu  vydavateli  nehned 
vysvitalo.   První  báseň  as  končí  s  obyčejnou  závěrečnou  modlitbičkou: 
ráciž  ji  pán  bůh  vše  dobré  dáti    {     a  mne  s  mú  milú  ve  zdraví 


—  822  — 

shledati. .  • .  Kriste  pane  raenám  to  dáti  \  zde  9  nejlepšími  ramm 
býti  . . .  Zde  něco  mkopisa  jest  vytrženo  a  co  dále  sledí  nijakž  oesoa- 
visi  se  smyslem  předešlého.    Jsou  to  patrné  dva  Májové  sny. 

Lyrické  básnictví  české, této  doby  velmi  nenspokojající  jeví  pohled. 
Nesnad  že  by  docela  bylo  ntonulo,  ale  plodu  jež  podalo  jest  vdmí 
po  řídku  a  cena  jich  nepatrná.  Nevystoupila  ni  jediná  básnická  osob- 
nost v  popředí  a  výlevy  básnického  naladěni  s  nimiž  se  tu  a  tam  po 
různu  potkáváme  jsou  přílíá  efemérní  než  abychom  iiá  mohli  že  bás- 
nictyí  české  tehdáž  mělo  zastupitelův  vynikajících.  Nedá  se  upříti  že 
v  některých  písních ,  jichžto  sebrání  ováem  budoucností  zůstaveno  jest, 
se  dosti  vřelého  citu  ano  i  pěkných  myšlének  nalézá.  Ale  na 
rozpoložení  některých  jednotlivou  jimi  se  v  chvílích  obzvláštního 
lazení  některá  básnička  povedla  nedá  se  zakládati  úsudek  o  lyrickém 
básnictví  celého  národa  v  jisté  době,  a  musíme  sčekati  času  a  žCastné 
ponechati  náhodě  kteráž  nám  snad  větší  jakous  sbírku  v  zapomenutém 
kdes  rukopisu  chovanou  odkryje,  jakož  jsme  se  už  jiných  podobnýdi 
nálezů  dočktdi.  Že  mládež  zpívala  i  básnila  na  tom  pochybovati  nefase, 
ale  dokázáno  jest  že  tehdáž  v  pohrách  verfiovskýdi  více  obliby  na- 
lézala než-li  v  uměleckém  tvoření.  Důkazem  toho  jsou  makaronské 
verše  z  této  as  doby  pocházející.  — 

Zvláště  oblíbeny  byly  bajky.  O  Esopových  bajkách  víme  že  již 
z  polovice  patnáctého  století  do  češtiny  se  přeložily,  pak  tištěny  né- 
kolika  vydání  se  dočkaly.  Ano  i  starší  plody  tohoto  druhu  dodkaly 
se  valnějšího  rozšíření  tiskem.  Sem  přináleží  Rada  zvířat  ^  kteréžto 
didaktickým  svým  směrem  a  způsobem  na  nejvíc  se  podobá  Nové  Radě 
p.  Emila  Flanky  z  Pardubic,  tištěná  poprvé  1.  1528.  Že  bajky  tehdáž 
mnoho  čtenářů  nacházely  i  ve  vyšších  kruzích  toho  svědectví  jsou  hejna. 
Jan  Dubraviua  biskup  Olomúcký  přeložil,  či  vlastně  spracoval  knížku 
staročeských  bajek  v  latině.  Praví  že  se  mu  do  ruky  dostala  takováto 
knížka  a  tak  se  mu  líbila  že  jí  nyní  latinou  podává  jakž  pravé  mu 
možná.  (lAbellue  patrio  sermone  scriptus^  tittdo  et  rhytmis  caumutn 
lium  consilia  praeferrens  atd.)  Jestliže  bajky  vůbec  čím  dále  tím 
více  opouštěly  naivní  stanoviště  a  na  didaktiku  přecházely,  převažuje 
v  knize  Doubravského  směr  didaktický  pouhé  vypravování  a  ličeoi 
zvířat  nápadně.  Shrnul  do  knihy  své  tolik  učeností  a  zvláště  historie- 
kého  a  mravoučného  přítěží  že  se  stala  přímo  dlouhochvilnon.  —  Zá- 
bavnější jest  česká  nahoře  uvedená  rada  zvířat  kteráž  ale  z^isté 
mnohé  metamorfosy  přežila  než-li  tiskem  uveřejněna  byla,  a  tudiž,  ač- 
koli shotovení  její  už  do  XIV.  století  padá,  předce  formou  nám  nyní 
známou  částečným  jest  plodem  této  doby.  Rada  zvířat  se  valné  Uší  od 
básni  Esopových.    Esopovy   bajky   jsou  vlastně   anekdoty   ze   života 


—  823  — 

zvířaty  uesoavisici  mezi  sebon.     V  Rádi  zvířat  jeví  se  jakés  spo* 
jujici  páfimo.    Zvíře  po  zvířeti  vystupuje  před  člověka  a  podle  povahy 
fivé  naučení  mu  dáv&.  V  první  knize  mluví  zvířata  čtvernohá,  v  druhé 
ptactvo*    Vtipu  Esopova    v  básni  této  hledati  nelze  ale  satyrického 
přídechu  předce  docela  uepohřeSujeme.    Zvířata  tu  dávají  naučení  ve 
verších  rýmovaných.  NeverSovaný  váak  popis  povahy  zvířete  jenž  pře- 
deslán jest  každému  naučeni  pak  i  kratičká  morálka  zdá  se  že  po* 
zději  jest  přidána,  nikoliv  k  okrase  básné.    Zvláátě  zajímavé  jest  kde 
zvíře  člověku  čte  levity  a  mu  nespravedlnost  vytýká  jako  k.  př.  pes, 
jemuž  pak  clovék  odpoví:  Znám  té,  p$e  múj  věrný  slouko  \  cos  mi 
ted  vymlouval  dosti  dlouho ,  ie  ty  mní  vidy  oky  vémě  slonťiS    \ 
ie  málo  na  mne  vysloužíš    |    ohcU  to  vémé  náhrťbditi    \    kdy  i  bttde 
aspoň  po  tvé  smrti;    \    v  louži  neb  v  blátě  prostřed  cesty    \    uči- 
ním tobě  pohřeb  pocestný. .  •    Didaktický* směr  dovršen  jest  v  baj- 
kách Cyrillových,  knize,  též  ^t^eroAranac  nazvané »  vytištěné  1.  1515 
péči  Konáče  z  HodiŠfkova  pod  titulem:  Zrcadlo  moudrosti  svatého 
Crhy  biskupa  9    v  jehožto  podobenstvích  všeliké  moudrosti  zrcadlo 
se  svítí* . .  .    Knihu  tuto  původně  latinou   sepsal  Cyrill  Qnidenonský- 
Předeslán  jest  knize  nejprv  připiš  pak  předmluva  sv.   Crhy  biskupa 
přeložena  pak  dvě  předmluvy  české.    Končí  pak  doslovem:  Mikuláš 
Konác  k  čtenáři:  Zeby  neumélost,  pýcha,   lakomství  a  nemimost 
smrtelným  nám  a  vlasti  obývání  a  živností  naší  nejškodlivější  byly^ 
más  tuto  Cechu  milý  čtyřmi  knihami  svatého  Crhy  biskupa  slav- 
ného,   slovanského  jazyka  milovníka  pravého  ^  pod  podobenstvím 
důvtipně y  důvodně  a  dostatečně,  nejinak  než-li  v  přečistém  zrcadle 
k  patření  položeno.    Neb  jakž  učení  z  něhož  poznání  a  múdrost 
pochodí  v  vlasti  naší  přestalo,  neumělost  ji  osobivíí  ji  nespravujcy 
ale  zahubuje,  neb  bez  světla  múdrosti  den  nocí  učiněn  bývá.    Za 
PÍ  druhá  hrozná  váieň  v  patách  běží,  pýcha  totiž  všecka,  věků 
všech  království  ku  pádu  přivozující,   a  vlast  osedlává  lakomství 
pak  krokodilovým  žraním  nerMsyceném  ták  ji  pohltalo,  odralo  a 
zlúpilo ,   že  cozby  na  něm  bylo  i  jitby  pohltilo.     Čtvrtá  neméně 
vlasti  škodlivá  nesmímost,  ta  se  v  mnohotvárném  oděvu  ^  vymyš- 
leném, pokrmu  a  nápoji ^  a  abych  pojednú  řekl,  v  nečistých  utror- 
táeh  i  při  všelikých  našich  Čechův  věcech  tak  velmi  rozm>ohla,  aby 
netoliko  nic  činiti,  ale  snad  i  nic  činiti  bez  té  vášně  nemohli.  Těm 
čtyřem  hrozným  nejškodlivějším  šebnám,  milovnice  vlasti  své  české 
a  toho  jazyku  slovutného  chceš-li  odolati,  do  tohoto  zrcadla  se  ne^ 
meškej   vzhlédnuti  a  jiné  těmi  hanebnostmi  zšeredněnce    k  témuž 
napomenutu     Tu  jistě  budeš-li  pilně  do  něho  patřiti,  vlasti  naší 
poskvrny   i  své  pýchy  ohlédneš,   tu    lékařství   najdeš   múdrosti. 


—  824  — 

pokoru,  sdílnosti  a  mírnosti  ozdůhný  pokoje  lásku,  jednotu^  rád 
a  svornost  v  vlasti  obmysleti  ^  spravedlnost  zastávati   btideě 

Při  všeobeciiéni  stava  básnictvi  v  tehdejáich  Čechách  nelze  oče- 
kávati žeby  literatura  dramatická  byla  jakés  obzvláštní  výše  dosáhnouti 
mohla.  Staré  kostelní  drama  až  se  přežilo,  ba  názory  hnsitslvim 
vzniklými  zajisté  se  přímo  přerušilo,  nový  však  ráz  dramatické  poesie, 
zvláště  studiemi  klassickými  vzniklý  nebyl  se  ještě  k  dospělosti  roz- 
vinul. Nelze  však  pochybovati  že  až  v  této  době  se  na  místě  jejich 
vyvinovati  počalo  drama  biblické,  jejichžto  vzory  hledati  jest  v  son- 
věké  literatuře  latinské.  Nelze  nám  však  zvláštních  plodnv  dnifaa 
tohoto  z  této  doby  pocházejících  zde  uvésti ,  leda  bychom  na  překlady 
Eonáčovy  zde  prozatím  připomenuli  o  nichž  nám  později  ještě  bude 
promluviti. 

Hojněji  než-li  dramatická  se  tehdáž  vyvinovati  počala  literatora 
povídek  a  románů.  Nejprv  se  tu  zmíniti  jest  že  oblíbené  starší  ro- 
many  hned  po  uvedení  knihtiskařství  do  Cech  vytištěny  byly,  mexi 
nimiž  zvláště  oblíbená  kronika  Trojanská  hojně  se  rozšířila.  —  Že  se 
román  tehdejší  na  \ýh\  uměleckou  byl  ještě  u  nás  nepovznesl,  a  ie 
vvibeQ  původní  román  se  u  nás  tehdáž  nevyvinul  tomuž  se  nikdo  ne- 
podiví kdož  uzná  že  přední  plodné  duchové  síly  národa  k  jiným  se 
obracely  stranám  a  na  jiná  působiště  se  vrhaly.  Jsou  tedy  české  ro- 
mány této  doby  na  nejvíc  překlady  aneb  volnější  spracováaí  plodův 
cizích.  Nalézá  se  ale  dosti  nápadná  hojnost  skládání  tohoto  draho, 
allegorickýchy  biblických  a  historických.    Na  některá  allegorícká  sklá- 

v 

dání  upozornil  Nebeský  v  Oas.  Mns.  1848.  Nalézají  se  při  rukopisu 
Májového  snu.  V  jednom ,  jež  „plné  živosti  a  dobrých  obratů  i  vtip- 
ných jest  nápadů/'  jedná  Ctnost  co  hezká  dívka,  pak  Rytíř  co  leh- 
komyslný mládenec  a  Mádrost  co  starý  rozšafný  člověk.  Souvislost 
skladky  jest  vytrhanými  listy  z  rukopisu  zrušena  ale  zbývající  část 
zasluhuje  povšimnutí.  Mládenec  v  krásné  zahradě  se  diví  chudobné 
tam  stojící  chýši.  Tu  z  ní  vykročí  ták  převelmi  pěkná  a  tak  uělech" 
tilá,  nad  lidský  rozum  krásu  a  sáty  ozdobená  panna,  vlasy  €U 
do  *samé  země  zlaté  barvy  mající  z  jejížto  tváře  pro  krásu  a£  jako 
blesk  pocházíée.  Mládenec  hned  zvolal  že  by  rád  k  ní  jen  kdyby  vě- 
děl kudy?  Ona  mu  ale  odpověděla  aby  tam  raději  zůstal,  neboC  z  jeho 
postavy  prý  vidí,  že  my  spolu  neskvasíme^  a  ani  žíly  v  sobě  nemá 
která  by  hodná  byla  se  jí  dotknouti.  Mládenec,  který  celý  svit  sni 
a  pro  rytířské  i  svétské  běhy  miluje  ^  odpovědí  rozhněván  hrozí  ze 
skočí  přes  řeku,  kdyby  i  utonouti  měl,  načež  Ctnost  odpoví  by  toho 
nečinil  ale  raději  poctivější  roucho  na  se  vzal,  pak  že  bude  moci  k  ní 
po  lávce  šlechetnosti.    Když  mu  pak  objevila  že  se  jmenuje   GUnost 


—  825  — 

pravil  že  sice  něco  o  ni  slySel,  ale  málo,  a  iňhj  k  ni  neSel  kdyby 
tato  voda  jen  až  pod  kolena  ila,  vždyť  prý  v  takové  chalupě  nic  do- 
brého býti  nemůže.  Když  mn  Ctnost  pak  připomíná  smrt,  diví  ^e 
kterak  tak  hezké  děvče  mluviti  může  o  véd  na  kterou  pomysliti  dost 
času  až  mu  bude  70  neb  80  let.  Na  otázky  jeho  odkud  ty  krásné 
ěaty  vzala  a  tu  světlou  postavu  v  tak  bídné  chalupě,  vykládá  mu 
divka  že  z  nejvyššího  jest  rodu,  že  rodičové  její  vyhnáni  jsou  ze  všech 
království  a  i  na  ni  že  nikdo  lasksv  není.  Na  to  pak  mládenec  též 
6vé  obyčeje  jí  vypraviye,  načež  on^  že  by  rád  všecky  rytířské  kusy 
nad  jiné  činil  a  věčně  mlad  zůstal ,  pak  žeby  si  mohl  pan  bůh  své 
nebeské  kiálovstvi  schovat  aneb  je  dáti  komu  koliv*  Ostatně  že  čini 
co  hrdlu  milo  a  libo,  do  kostela  že  právě  rád  nechodí »  leda  v  ne* 
děli  a  ve  svátek,  a  to  ne  pro  pobožnost  ale  pro  dívky.  Páteře  za 
čtvrt  léta  že  sotva  říká,  čert  prý  by  ee  ním  pósobilj  žeby  raději 
dvakrát  klál  než  jednou  páteř  říkal.  Když  pak  Ctnost  mu  své  oby** 
čeje  líčí  a  peklem  mu  vyhrožuje  tu  se  mn  teprv  zdá  že  mluví  jako 
bába  že  Skoda  její  krásy  atd.  Přidá  se  pak  k  hovořícím  Múdrost 
a  domlouvá  mu,  on  ale  si  zacpe  uši  a  když  mu  ta  kázáni  dlouho 
trvají  uteče.  —  Jiná  allegorie  v  tomtéž  rukopisu  nadepsána  jest: 
„O  stéstL  Mladý  rytíř  přijel  do  veUkého  města»  u  prostřed  jeho  byla 
hora  veliká  a  na  ní  zámek,  kdež  p.  Stéstí  sezením  byl.  Rytíř  zasta- 
vil se  u  brány  u  chudého  hospodáře  jménem  Prcwda^  v  hospodě  nyní 
málo  navštíve  váné  poněvadž  prý  hospodář  nechutné  krmě  a  hořké 
pivo  dává.  Bylo  v  tom  městě  ještě  jiných  hospod  k.  př.  a  p.  purk- 
mistra Povolila  u  kteréhož  nejvíce  lidí  se  scházelo.  Rytíř  se  dal 
do  rozprávky  se  svým  hospodářem,  člověkem  letitém,  tázaje  se  ho 
po  zvůli  toho  města,  načež  mu  odpovědíno,  že  tu  smí  každý  činiti 
co  chce,  jest-H  toho  jen  pán  hradu,  pan  Stésti  dovolí.  Dále  mu  vy- 
pravuje hospodář  že  se  i  p.  Ježíš  v  městě  tomto  s  apoštoly  svými 
zastavil  praviv  prý  žeby  nechtěl  kralovati  nad  tímto  městem.  Radí 
pak  hospodář  mladému  rytíři,  aby  se,  až  se  na  hrad  dostane,  více 
přidržoval  několika  již  starších  lidí,  jako  Múdrosti,  Spravedlnosti  a 
Opatrnosti,  a  nikoliv  těch  mladších,  tito  se  i  jej  samého  u  pána  ob* 
žalovali  který  ho  hned  rychtáři  «vému  Moe  nazvanému  k  potrestání 
odevzdal,  a  ten  zase  bez  výslechu  šeredným  biři^m  Nepravosti  j€j 
do  Šerhovny  usaditi  dal.  Dále  mu  i  o  jiných  služebnicích  p.  Štěstí 
vypravoval  o  hejtmanu  Svá  vófe,  a  jiných  jako  Pýcha,  Výmluvnost, 
Chytrost,  Svoboda,  Opatrnost,  Lakomství  a  Žádost  Jednoho  dne 
tito  dvořané  přišli  s  panem  hejtmanem  na  kvas  k  purkmistru  Povo^ 
liloví  a  tu  se  stala  řeč  o  cizím  mládenci  a  pravilo  se  že  škoda  jej 
na  hospodě  u    Pravdy  nechati.    Hejtman  proft  poalal  a  přiměli  jej 


—  826  — 

k  tomu  že  86  u  PoToiila  nhostil.    Libilo  se  mu  tam  i  žádal  aby  na 
hrad  byl  uveden.    Chytrost  a  Žádost  mu  slíbili  jej  uTésti  a  smluTiYSe 
86  dříve  8  Opatrnosti  a  Výmluvností  stoupili  pak  před  pána  kterýž 
i  hned  pro  mládence  poslal  hofmistra  svého.  Počátka.  Žádost  radí  mu 
aby  se  dal  Chytrostí  u  nového  svého  pána  uvésti  a  tak  se  ten  dobrý 
ólovék  u  dvora  velmi   dobře  míti  podal  až  se  i  Svávůle,  Svoboda, 
Pýcha  a  j.  s  ním  seznámili.    Moudrosti  a  Opatrnosti  si  málo  všímal. 
Pana  Moudrost  jednou  ze  zvědavosti  uavgtivil,    teu  vSak   mu  trpké 
činil  výčitky  a  mládenec  pravil  že  rad^i  s  hejtmanem  a  soadnihy 
jeho  deset  let  tráviti  chce  než-^li  s  Moudrosti  hodinu  a  pohodiv  rada 
hospodáře  Pravdy  odeáel.    Jednoho  hne  Sel  s  Žádostí  k.  p.  Povolt- 
lovi  na  kvas,  a  když  pravé  za  stolem  sedí  přihrnulo  se  Neétěstí,  Ža- 
lost, Škoda,  Nezdraví,  Bolest,  Starost  a  jiní  podobní.    Rytíř  a  nimi 
začal  putku,   ti  ho    tak  zbili    že  ani   na   hrad  nemohl.     Zpraven  o 
tom  Stésd  smál  se  a  pravil:  Bez  naší  pomoci  do  toho  přišel   bez   ní 
aC  vyjde.    Předce  ale  to  chce  dáti  vyšetřiti  Moudrosti  a  Opatrnosti 
a  jest-li  svévolné  do  toho  přišel  že  jiného  si  vezme  služebníka.    Bý- 
vali tovaryšové  opustili  rytíře,  jen  Žádost  jej  nékdy  navštivoval  a  lékař 
Chttdoba  mu  dával  rozličné   traííky,  fiastry  a  puryace.    Soudcové 
pak  obě  strany  vyslechly.    Neštěstí  se  hájilo  a  soudcové  odložili  věc 
do  zemského  soudu  o  suchých  duích.  Ubitý  šel  s  nějakým  starým  Člo- 
věkem jménem  Potřeba  domů.    A  tot  ten  neochotný ,  šuUwý   a  Ua- 
lavý,  ježto  všude  musí  pobýti  y  kterémuž  Dokonanie  říkají  a  Jinak 
pravým  jménem  Smrt,  nahodíc  se  také  k  tomu  dobrému  druku  při- 
vlékl, chtévédéti  kterak  se  mu  na  sudé  vedlo.  Mládenec  jej  odháněl  ale  pan 
Dokonání  padl   náhodou  na  lože  nemocného,   a  poněvadž  byl  člověk 
těžký,  hrubý,  hlínovatého  těla,  udusil  jej.    Protož,  kdo  chce  svou  při 
provésti,  musí  u  Pravdy  hospodou  býti  a  tu  raději  hořké  pivo  pít 
než  u  purkmistra  Povolila  malvaz  a  med.    (čas.   Č.  M.  r.  1848  st. 
126  a  d.) 

Nedá  se  upříti  že  většina  tehdejších  českých  plodů  básnickjfch 
buďsi  veršovaných  aneb  neveršovaných  sestávala  buď  z  překladů  buď 
z  pouhých  následování,  a  že  jen  zřídka  kdy  se  jakás  původní,  samo- 
rostlá  práce  objevila,  vyjmutím  ovšem  satyríckých  a  polemických  voin 
na  spory  náboženské  narážejících  jež  netoliko  časový  aft  i  mistoi  ráz 
do  sebe  mají  —  avšak  pohříchu  jen  málo  básnický.  —  Klesnuti  bá- 
snictví českého  vykonalo  se  v  této  době  docela  přirozenou  cestou. 
Otázky  náboženské  a  politické  jež  po  dlouhý  čaa  celým  národem  če- 
ským pohybovaly  přerušily  zajisté  hned  z  počátku  veškeré  erotické 
intence  lidu  takže  prostonárodní  básnictví  a  zpěváctvo  po  dědinách  če- 
ékjdk  patmě  hynouti  musilo,    že  ale  národních  písní  ještě  se   ně(» 


-  827-^ 

udrželo  tomn  přisvédéoji  poznámky  pří  erotíckýďi  a  j.  písních  droha 
méstskéhoijež  délány  byly  k  melodiím  oi  zsámj^m  a  jakž  se  zdá,  valně 
rozšířeným.  —  Každý  jakýkoliv  výklad  přidin  proč  se  básnictví  české 
v  této  době  nenjalo ,  konečné  dojde  k  tomu ,  že  vedle  nepříznivé 
doby  jedté  nepříznivější  se  jevil  poměr  původních  samorostlých  básnic-* 
kých  talentů  k  ponhým  následovateiům,  nebot  ačkoliv  skladateli  ně- 
které z  milostivých  básniček  jež  náhodou  se  nám  zachovaly  skutečně  ee 
upříti  nedá  ani  citu  ani  fantasie  zdá  se  přece  že  takovýchto  obzvláátě 
nadaných  bylo  bud  příliS  málo  bud  ni  jeden  z  nich  nevynikal  ploduo- 
sti  takovou  aby  byl  veř«jnou  pozornost  na  se  obrátiL  Jisté  jest  že  če^ 
Stí  verSovci  doby  této  asi  neznali  vySSího  uměleckého  smdru  a  jediný 
Hynek  Poděbrad  zdá  se  že  měl  skutečně  poetické  intence  ač  pohříchu 
mu  znalost  německého  básnictví  tehdejšího  ziýisté  více  uikodila  než<-ii 
prospěla.  —  Romantický  a  dobrodružný  ráa  západní  epiky  již  ae  byl 
i  ze  střední  Evropy  vytráceti  počal.  Naivní^  bezprostřední  ráz  její  se 
nemohl  udržeti  v  dobách  kde  zřídlo  a  vzor  jeho,  dobrodružné,  boha- 
týrské rytířstvo  půdy  ztrácelo  a  docela  nové  povahy  na  se  bralo. 
V  Itálii  Cieco  svou  rytířskou  básní  L^o  ďarme  e  ďaanare  a  t  d. 
a  po  něm  Bojardo  svým  Orlando  mnamorato  druh  básnictví  tohoto 
z  novu  povzbudili,  avšak  italská  romantika  se  jimi  objevila  v  docela 
novém  od  starších  vzorů  se  lišícím  oděvu.  Bojardo  i  pokračovatel  jeho 
Ariústo  si  byli  uvědomeni  svého  povolání,  a  z  plodů  jejich  vysvítá  že 
umění  a  pokročilá  vzdělanost  humanistická  neméně  podílu  měla  na 
plodech  jejich  než  živý  básnický  ruch  a  veliká  jioh  nadání.  Vzduch  a 
nebe  italdié  dodalo  obrazivosti  jejich  docela  nový  ráz  v  lyrických  mor 
mentech  nám  stanze  jejich  připomínají  ví^lost  a  měkost  eauzimn  ter*' 
Zinu  a  sonettú  jimiž  tehdáž  italská  poesie  oplývala.  Stará  pověst  o 
Bolandovi  v  novém  italském  oděvu  jedině  látkou  jevila  příbuznost 
8  bývalou  západní  epikou,  směrem  i  formou  již  docela  jiné  stanovisko 
zaujimajfc.  Tento  ráz  romantiky  v  Itálii  právě  zbuzený,  na  nějž  se  ta- 
kořka  nová  škola  epiky  zakládala  neprodral  se  hned  na  sever,  a  ne«- 
byliby  básníkové  pod  chladnějším  nebem  zrození  své  zanícené  soudruhy 
jižní  tak  snadno  slediti  mohli.  V  střední  Evropě  se  vykonával  nyní 
docela  nový  proces  poesie ,  a  řekli  bychom  že  nastávala  doba  v  níž 
se  básnictví  emancipovati  počalo  od  západu  a  od  jihu.  Bohatýrský  zpěv 
jakož  i  dvorské  básnictví  pozbývalo  zájmu,  rytířská  lyrika  postupovala 
didaktice  místa  a  starší  romantické  básně  se  počaly  zbírati  což  důka- 
zem bylo  patrným  že  se  z  oběhu  vytrácely,  k  čemuž  zajisté  klassická 
Studia  neméně  přispěla  než  i  nový  ruch  časový.  Pozvuky  romantiky 
této  ovšem  ještě  dosti  často  se  ozývaly,  ale  jakož  poesie  vůbec  cou- 
vala před  zmáhajícím  se  prosaickým  písemnictvím,  takž  i  sama  y  sobě 


—  828  — 

ráz  svůj  měnila.    Za  to  ale  jako  na  vzájem  se  intence  její  vtíraly  áo 
prostomliivy.    Zá  příkladem  geniálního  Boccaccia   se  množily  moderní 
novely  ano,  přístupný  ráz  dmhn  tohoto  přiměl  mnohého    spisovatele, 
jenž  sice  veliké  měl  obliby   na  romantice  nevšak  nadání  k  jejíma  pě- 
stováni, že  staré  valné  romantické  básně  na  skromné  prosaické  románky 
přetvořil.  Možná,  ba  pravdě  podobno  že  předělávám'  taková  se  už  dhVe 
konala  před  husitskými  válkami,  jisté  ale  jest  že  za  této  doby  krato- 
chvilná tato  čteni  velmi  se  rozSířila  a  hojné  tiskem  se  vydávala,  jakž 
bibliografie  česká   dostatečné  o  tom  svědčí.    Zajímavé  jest  pří  tom  ie 
některé  z  cizích  románů  těchto  n  převádění  na  čefitínu  se  tak  zlokali- 
sovaly,  že  čtenářstvo  české,  cize  tyto  pověsti  si  za  domácí  poraiovati 
oblíbilo  a  zvyklo,  jako  k.  p.  pověst  o  Bruncvikovi,  o  Metosiné  i  j.  v. 
Objeviti  z  jakých  poměrů  původně  který  z  románů  tědito  pocházel  a 
jakým  změnám  podléhal  nežli  k  nám  došel  a  kterak  český  překladatel 
jej  ku  konci  přetvořil  vděčnou  by  bylo   úlohou  speciální  úvahy.    Nám 
zde  zbývá  toliko  vSeobecně  poukázati  že  romány  a  povídky  tyto  jsou 
rázu  nejrozmanitějšího  a   dílem  na  historii  dílem  na  pověstech  a  bá- 
chorkách spoléhají,  aneb   látky  z  romantických   básní  čerpají,    dílem 
moderní  podle  Boccaccia,  dílem  ale  též  na  pověstech  biblických  spolé- 
hají a  do  řady  duchovních  románů  náleží.  Jak  veliké  jich  bylo  množ- 
ství vysvitá  i  z  toho  že  druhá  polovice  XY.  století  nejbohatáí  byla  na 
rukopisy  takové,  jichž  se  pres  věeeky  pohromy  pozdéjií  vefani  mnoho 
zachovalo.    Některé  z  nich  obzvláštní  požívaly  obliby  jako  k.  p.  knihy 
Solferntts,  Belial  a  Život  Adamův  a  j.    V  Solfemu  líčena  jest  roze- 
pře pekelné  říše  s   bohem  pro  vyvržení  ďáblů  z  nebe^   Román   tento 
obsahuje  obšírné  popsání  sporu  padlých  andělův  s  bohem,  kterýžto  spor 
docela  podle  pravidel  řízení  soudního  jest  vylíčen.    Obsahuje  též  život 
Adamův  a  Evy,  kterýžto  dříve  nežli  celý  Solfernus  v  češtinu  byl  pře- 
ložen z  latinského  originálu  byl  vyfiat  a  zčeštěn.  —  Obzvláště  zajímavé 
jest  v  románu  tomto  veřejné  přelíčení  jež  počíná  kapitolou  XYI,  kdež 
bůh  s  raddami  svými  se  posadí  a  Solfernus,  podav  list  věHciho  mlavi 
přede  vší  říší  nebeskou.   Tento  věřící   list  čte   pak  Rafael  kandéř  a 
zni   takto :   My  Luciper  pán  hittbiny,  a   gprávoe  věí  obce  pekelní^ 
Astarot  hejtman,  Marchelindtie,  Burdofemus  at.  d.  i  jiní  vHekni 
čerti  a   ďáblové  i  pekelníci ,   nyní  spolu  v  Penárum    na  obeenim 
sněme  sebrcvní,  vosí  boíské  velebnosti  oznasnujem^  že  pro  nékteré 
pilné  potřeby  nase^  i  také  pro  rozmnoženi  chvály  vaší,  osoby  nékUri 
z  nás  sme  k  svatosti  vaši  vypravili,  totiž  osvíceného  Solfema^  uro- 
zeného Lunaria,   učeného  Tartarea,  v  právích  doktora*    Slovutné: 
Tenebranda,  Smardocha,  Ignivoma,  Fundipeta  a  Nigrofana.  Opa- 
trné pak  Tremebunda,  KcUkasina,  Turpixu,  Skarfahek  a  DiskorUt, 


—  829  — 

Toddy  naée:  a  jim  eme  zprávu  dali  docela  a  zoupliia,  co  mají  před 
vosí  velehnastí  mlwnti  a  jednati.  Protož  vaSt  věemohouenoéti  všichni 
snainé  prosíme  i  véříme  ie  váée  božská  velebnost  ty  naěe  komisaře 
ráčíte  milostivě  přijíti  a  volně  vyslyšeti^  neb  eoikoli  oni  na  místě 
našem  budou  mluviti,  jednati  neb  svolovati,  to  má  míti  plnov  m.oc 
a  plné  právo,  neb  jako  bychom  my  tu  všichni  na  ten  čas  před  sto-- 
licí  velebnosti  vaší  přítomni  byli  a  stáli.  Dán  v  Penárum  na  snémě 
obce  pekelní  pod  obecným  majestátem    našim.  —    Líčeni^  ^kterak 
Soiferoas  počal  svoa  při  vésti  před  pánem  bohem   a  raddami  jeho  a 
kterak  se  ta  chytrá  ře6  jeho  tovary&ům  líbila^  —  jest  velmi  zajímavé, 
jakož  vábec  vypsáni  cdého  processu  pončaje   o  spásobo,  jakým  se  z% 
starodávna  pře   odbývaly,  i   o  soudním   řečnictvi  věků   bývalých.  — 
Mnohem  více  v  ohledn  tomto  vyniká  Belial^  román,  podobného  obsahá 
jako  Solfemns.  Pekelný  sbor  tu  vede  rozepři  s  Kristem  proto  že  svaté 
otce  z  předpekU  vysvobodil.  *Y  Belialu  živě  a  skntečnd   vypsány  jsou 
spusoby  pře  právni  se  vňemi  formálnostmi  a  tůčkami  jejími  dle  práva 
církevního  (Viz  V^bor  z  lit  č.  II.  498).     Starý  jeden   rukopis  Beliala 
od  I.    1450   má  nápis:    „Počínají  se  knihy,   řečené   Belial,   užitečné, 
k  súdn  práv  duchovních  přisluSející,   kteréžto  mají  čteny  býti  po  kni* 
hách  ježto  slovu  Adam.''  . , .  Jiný  zase  rukopis  končí:  Dokonány  jsů 
knihy  tyto  den  sv.  Lamperta,  jenž  slovu  Belial,  položené  v  hlubším  a 
ftir&im  rozuma  nežli  v  nadpředeslaných  knihách,  řečených  Solfemus,  neb 
se  mají  spravovati  jedny  knihy  druhými,   skrze  důvody  svatých   pro-* 
rokův  i  jiných  mnohých  svatých;  a  tak  jsů  složeny  jedny  můdrostf  po- 
dlé druhých  světlejší  rozum  ukazuje,   léta  božího  1470.  —  Též  Hila-^ 
rins  děkan,   ve  spisu   svém  proti  králi  Jiřímu  (viz  na  boře  str.  666) 
zmíftuje  se  o  Belialovi.  —   Solfemus  český  vy&el  několikráte   tiskem, 
Belial  nikdy.  Původně  sepsán  Belial  latinsky  od  Jakuda  z  Teramo  ve 
XIV.  století.   Překlad  český  učiněn  bez  pochyby  touž  osobou  —  praví 
Erben  ve  Výboru  L  č.  —  kteráž   přeložila  Solfema,   a  čtení  jeho  jak 
se  podobá  pro  cenu  právnickou^    bylo  v  XV.  věku  v  Čechách  nad 
Solfema  roziířenějftí  a  oblíbenější.  —  Hojně  čítáno  bývalo  též  Jiříkovo 
vidění,  fantaatičné  to  vypravování  o  rytíři  jejž  anděl  po  očistci,  pekle 
a  t.  d.  vedl.  První  podnět  k  takovýmto  putováním  po  končinách  onoho 
světa  dal  zajisté  Dante  svou  básní  Divtna  comedia.  —  Jest  ale  za- 
jisté želeti  že  při  nápadné  pilností  tehdejšího   spisovatelstva  českého 
přece  vzhledem  ku  původnosti  a  samostatnosti  duchové  ni  jediný  z  teh- 
dejších plodů  českých  nevyniká  tak,  aby  pěkná  literatura  naše  se  jím 
obzvláště  honositi  mohla.   Jestliže  některá  z  pozůstalých  světských  pí- 
sni se  nám  výminkou  jeví,    aspoň  vzhledem  ku  okamžitému  nalazem' 
básnickému,  nelze  nám  přece  s  jistotou  ustanoviti  meze  kde  reminis-* 


—  830  — 

cence  přestává  a  trořivost  vlastni  počíná.  Básnická  osobnost  aapofi 
v  celé  této  době  nevynikla  ni  jediná.  Hynek  vévoda  Mfinsterberritý 
zdá  se  že  větSi  mél  zalíbení  na  poesii  nežli  nadání  k  samostatnéma 
ji  pěstování.  Náchyla  k  romantice  se  mu  upříti  nedá.  Považovali  by- 
chom i  to  za  známka  zvIáStní  obliby  na  bohatýrských  zjevech  že  boď 
sám  přeložil,  bnd  jak  Ďobner  tvrdí  přeložiti  si  dal  Fncheria  Kamoten- 
ského  historii  o  tažení  křížovém  do  Palaestiny  1.  1099.  —  Jestliže  tu 
a  tam  některý  lyrický  talent  se  projevil,  na  demž  dle  jednotlivých 
známek  pochybovati  nelze,  neosvědčil  se  předce  ani  plodností  svou  ani 
rázem,  tak  aby  byl  překonal  netečnost  doby  vzhledem  k  básnictví  a 
v  literárním  světě  českém  vrchu  jakéhos  byl  nabyl,  a  zanikl  v  sou- 
kromí z  nějž  nevystoupil.  Vzhledem  ku  písním  duchovním  pozorovati 
jest  v  této  době  přechod  k  pokroku.  Snahou  několika  horlivcu,  zvlá- 
ětě  Bratři  českých,  počala  se  dacfaovni  píseň  česká  emancipovati  od 
písní  latinských  jež  posud  skladatelům  českým  i  mySlénky  i  obrazy  pro- 
půjčovaly. Z  počátků  těchto  se  vyvinul  hojný  zdroj  zpěvu  nábožného  jdioi 
výrazem  jsou  bratrské  kancionály  jejichž  výkvět  padá  do  doby  hnedpr^. 
Básnictví  této  doby  nám  tedy  neposkytuje  nijakého  utě&enáho  roz- 
hledu, a  to  netoliko  básnictví  v  užSím  ale  i  ěirSfm  smyslu.  Jestliie  ve 
veršované  prose  tehdejší  nenacházíme  blesku  zanícené  obrazivosti  a 
citu,  poskytují  nám  neverSované  plody  tak  zvané  pěkné  literatury  teh- 
dejší ještě  méně  nalazu jících  momentu.  Nejprv  se  tu  potkáváme  s  dlou- 
hou řadou  historií  a  kronik  kratochvilných  podkladu  namnoze  báječ- 
ného ale  dosti  nechutně  spracovaných  a  vesměs  z  džiny  na  českou 
půdu  přenesených.  Viecky  ty  kroniky  o  Melusině,  Majeloně  a  t.  d. 
zakládají  se  na  starií  na  západě  vzniklé,  rozsáhlejší  epické  —  román 
tické  básně  a  romány.  Kdyby  forma  těch  kronik  byla  taková  aby  co 
v  nich  rozum  uráží  obrazivostí  se  ovnadilo  poskytovaly  by  aspoň  co  po- 
zvuky  překonané  romantiky  nějakou  zajímavou  stránku,  takž  ale  jim 
přičísti  nelze  zásluhy  nežli  té  že  tiskem  rozmnožené  tyto  plody  dinf 
ku  čteni  vůbec  povzbuzovaly  a  snad  i  rozšiřovaly.  Jiný  druh  povídek 
těchto  se  zakládal  na  výjevy  biblické.  Směrem  od  přede&lýcb  se  oviem 
valně  lišíce  byly  předce  —  jenom  pouhé  překlady  a  částečná  spraeo- 
vání  z  latiny.  Některé  z  překladů  těchto  sahají  do  mnohem  starSi  doby 
ale  zdá  se  že  teprv  v  této  hojnějším  přepisováním  valného  rozšoeni 
došly.  O  původním  čtení  zábavném  nedá  se  z  této  doby  mnoho  vy- 
pravovati: Zdali  vtipné  průpovědi  bratra  Jana  Klenověhého  nazva- 
ného Palečka  už  tehdaž  se  sepsaly  aneb  dle  ústního  podání  teprv  o 
něco  později  se  sebraly  nedá  se  s  jistotou  ustanoviti.  Jisté  jest  že  ra- 
kopis  známý  o  Palečkovi  v  XVI.  století  byl  zhotoven.  —  Původnost 
vůbec  byla  tehdáž  nejslabší  stránkou  pěkné  literatury  české. 


—  831  - 


Ač  doba  tato  se  patrném  pokrokem  vzdělanosti  vyznamenávala, 
jest  předce  želeti  že  duch  mysUci  posnd  s  to  nebyl  se  vymknonti  z  krahn 
názoru  náboženských  ježto  mu  nedaly  rozhodně  vykročiti  na  půdu  jas- 
ného, předsudky  a  zbytečnými  přímisky  nepoutaného  vědění.  Počát- 
kové k  emancipací  vědy  od  víry  se  ovSem  už  jevili,  avšak  ve  sporé 
toliko  míře,  a  co  pouhé  výminky.  Byla  to  doba  zotavování  se  národu 
po  vysílení  z  přílišného  napnutí. 

Války  husitské  byly  tolikerých  protiv  na  veřejné  dftjiStě  v  Čechách 
vysílaly  že  nesnadno  je  na  pevné  vrstvy  s  jistými  politickými  a  nábo- 
ženskými programy  oddělovati.  Rozeznáváme  ovSem  mimějjí  a  odvaž*- 
nější  strany,    Pražany,  Orebské,  Táborské,  Sirotky  a  t.  d.  ale  nahléd- 
nutím do  vnitra  každé  této  strany,   skoumánim  individuálnosti  jež   se 
v  jedoom  kruhu  a  pod  jedným  práporem  shledaly  nacházíme  namnoze 
tentýž   poměr  osobnosti  k  sobě  v  nitru  strany  jaký  vně   panoval  mezi 
stranami.  —  Nedalo  by  se  zajisté  ani  psychologicky  odůvodniti  ani  hi- 
storicky dokázati  žeby  vhledem  k  jistým  otázkám  nebyli  činní   a  po- 
hybující živlové  jinače   rozděleni  nežli  jak  vně  se  jevili.   Politické   a 
náboženské   smýšlení  osobni,   asi  při  pozdnějSích  členech  stran  nestálo 
vždy  na  své  rovné  váze  jakéž    solidarnost    celé    strany  požadovala. 
Bylo  zajisté  politických  radikalistův  i  při  Pražanech,   jimž  ale  nábo- 
ženské přesvědčení  nedovolovalo  přestoupiti   k  Táborům,   a  jak  roz- 
manitých   a  na  mnoze   výstředních  stran  byl  Tábor  v  sobě  zahrnoval, 
tof  historicky   dostatečně  objeveno.   Živlové  tito  zajisté  v  době  porevo- 
luční se  jinače   rozložili  a  jiné  vrstvy  spůsobili.   Táboři  u  Lipan  pora- 
ženi byli  sice  a  co  strana  činu  zanikli,  idey  však  jimi  povzbuzené  ne- 
daly se  mečem  vyhubiti.  Naopak  vidíme,  že  se  podstatná  jich  část  ve 
spisech  Chelčickéko  v  jakýs  celek  usrovnala  a  pak  v  učení  Bratří  ustá- 
lila.  Zajímavé  jest  pozorovati  kterak  v  písemnictví  českém,  politickém 
i  náboženském  a   tudiž  i   filosofickém  se  zmáhati  počal  duch  kritický. 
Chiliastika  ztrácela  půdy,  hyperbole  pozbývala  vlády,  myšlení  a  obrar 
zení  se  ponenáhle  rozcházelo.  Sekty,  jejichž  učení  neobstálo  před  kri- 
tikou zdravého  rozumu  se  nerozšířily  již  a  nedobyly  valné  platnosti  ný- 
brž po   krátkém  žití  se  zase  rozpadávaly.   Mystika  zanikala,   a  sá^n 
Chelčický   ač  tu  a  tam  formou  se  k  ní  přibližoval,   předce  podstatou 
svého  učení  byl   rozhodný  rationalista.    Pohříchu  však  i  v  této  době 
ještě  nezvítězila  přímost  myšlénky   v  literatuře  a  nechutná  allegorie 
se  vmísovala  do   spisů  českých  kdežto  zase  s  druhé  strany  kritika  na 


—  ffl2  — 

nebezpečné  zcesti  hyperkritiky  přejíti  hrozila.  Go  vfiak  literatara  doby 
této  provinila  to  zase  napravovati  se  snažovala,  a  zvláště  nápadná  li- 
terami plodnost  některých  Bratří  přispěla  k  torna  že  písemnictví  če- 
ské, nejen  extensivně  se  množilo  ale  i  intensivně  postupovalo.  Prak- 
tický směr  náboženských  jejich  spisů  chová  v  sobě  nmohé  mravoočné 
pravdy  a  dopouštěl  ta  i  tam  i  filosofíokéma  jádra  přistupn.  Jak  mnoho 
historické  látky  se  ve  spisech  Bratři  již  z  této  doby  chová,  uznává  se 
nyní  tím  více  čím  bedlivěji  se  povolaní  mužové  o  proskoumáni  písem- 
ných památek  bratrských  zasazují.  Náboženský  základ  spisů  těchto 
nevylučoval  všeobecné  humanitní  záměry,  jenže  ve  spisech  doby  pře- 
dešlé a  při  polemické  jích  povaze  nijakého  téměř  ohledu  se  na  ně  ne- 
bralo. Ve  spisech  bratrských  ale  zásady  tyto  v  popředí  vystupovati 
počaly  a  zvláštní  na  ně  důraz  se  kladl.  Směr  všeobecně  vzdělávad 
nabyl. tím  posily  ano  později  i  vrchu,  čehož  pozdější  spisovatelé  bn^ 
tršti  Blahoslav,  Augusta,  Jafet  a  nade  všecky  Komenský  jsoa  svěd- 
kové. —  Ale  i  v  této  době  bylo  mezi  bratry  už  valně  vynikajících  ta- 
lentů Uterarních.  Zvláštní  talent  zdá  se  že  ku.  př.  byl  i  Br.  Adam 
hturm  o  němž  piše  Blahoslav:  A.  Sturm  z  Hranic,  bakalář  muž  jistě 
pobožný,  učený  a  nezadni,  mnoho  písniček  skládal,  i  některé  knížky 
napsal:  Dialog  Peterky  a  Valouchem  on  sepsal.  B.  M.  Micbalec  to- 
liko skorigoval.  čistý,  zdařilý  vtip  jeho  byl :  judicium  non  fuit  perinde 
acutnm  než  tak  prostředně.  Gožkoli  psal,  vše  tak  běžně  dělal  od  ruky 
jako  člověk  velmi  zaměstnaný,  a  hned  laborem  emendandi  ac  foetus 
snos  lambendi  fugiebat,  pro  tesknost  nad  tím.  Rythmy  velmi  SDadně 
mu  šly,  prorsus  fnndebat  verba.  Z  té  stránky  kus  Ovidia  byl  a  t.  d... 
Předce  však  v  uvoUiění  duchu  teprv  se  byli  počátkové  stali  a 
pravda  posud  se  .méně  vyhledávala  v  přirozenosti  věci  nežli  v  pismě  a 
ve  spisech  sv.  Otců.  Nelze  tedy  bylo  aby  osvěta  plným  proudem  byla 
do  literatury  vtékala,  kdežto  ústroj  její,  neodvislá  od  míněni  lidských 
véda  nebyla  si  ještě  dosti  širokou  cestu  proklestila.  —  Prozatím  aspoá 
některé  počátky  pokroku  k  lepšímu  se  učinily  a  nezastaviv&e  se  pn 
rozjímáni  o  nedostatkách  s  útěchou  pohlížeti  nám  jest  na  to  co  pri 
všech  překážkách  politických  a  sociálních,  při  všem  zmatku  a  nešva- 
rech veřejných,  jichž  tehdáž  nemálo  se  objevilo  —  v  literárním  kmha 
se  vykonalo.  Zbývá  však  skoomatelům  veliké  ještě  pole  ku  monogra- 
fickému spracováni  jednotlivých  zjevů  literárních  aby  konečně  se  roz- 
hodlo která  část  spisů  tehdejších  bezprostředným  jest  výlevem  českého 
ducha  a  která  od  jinud  a  odkud  se  nám  dostala  a  jak  dalece  spisy 
původu  cizého  spracované  aneb  pouze  přeložené  se  jeví."  Valně  jest 
spisů  v  na  něž  dějepisci  a  zpravodajové  literární  sice  poukázali,  nic  ze- 
vrubnějšího  však   o  nich  nepodavše,   spisův  to  k  nimž  přistup  nekaz- 


•     • 


—  833  — 

dému  &  ne  vždy  jest  snůůný.  Taki  známo  že  vrths^  kahdiř  6eAj 
Albrecht  z  Periteina  (f  1534),  sepsal  komentáře  k  dějům  vilek  hu- 
sitských dUem  v  latinské  dílem  v  české  řeči.  ^  Též  podkomoří  zemského 
práva  Holomáckého  p.  Vojtech  Dmavský  z  Drnovic  (f  1620)  sepsal 
MosUché  Btaré  pamétí  inarkr€ibsiví  moravského  o  nichž  se  bližšího 
dočisti  nelze.  (Yiz  Oesterr.  Archiv  1818.)  Ale  i  mnohé  jiné  spisy 
české  z  oboru  nauk  rozličných  čekají  posnd  na  vykladatele.  Jisté  jest 
že  tehdáž  mezi  pány  českými  a  moravskými  bylo  mnoho  milovníkův 
i  znalcův  literatnry  nejen  latinské  a  zahraničné,  jakž  ode  dávna  bylo 
obyčejem  panskj^my  ale  i  domácí  národm'.  Zakládali  bibliothéky  a  ob* 
jevili  se  i  jmak  co  podporovatelé  literatury.  Ladislav  z  Boskovic  žalo* 
žil  na  hrádku  svém  v  Třebově  bibliothékn  a  sbírku  vzácných  rukopisů 
starožitnosti,  obraců  a  nástrojů  fysikalnich  (1486  —  1629)  jak  známo 
činili  totéž  mnozí  jiní  čeStí  a  moravžti  páni.  Sbírky  Lobkoviců,  Pem* 
šteinů,  p.  z  Lípy  a  j.  v.  jsou  vůbec  známy.  Cymburkové  stáli  zajisté 
v  první  řadě  nejen  co  sbératelé  ale  přímo  co  podporovatelé  literatnry. 
Jakož  pánové  z  Pemiteina  přeložiti  si  dali  Řeci  mudrcův  (přel.  J. 
Češka)  takž  p.  TovaČoyský.  —Matiai,  písař  Jana  z  Knnšic  a  na 
Zaječicích  přeložil  p.  Tovačovskémn  z  latiny  do  češtiny  Platový  knihy 
o  republice,  a  pánové  Dobeš  a  BeneS  z  Boskovic  přeložiti  si  dali  od 
J.  Huška  latinskou  kroniku  Eneáše  Silvia.  Takž  se  láska  k  literatuře 
a  spolu  i  znalost  národního  jazyka  ve  vyšších  kruzích  patrně  oživo* 
vála.  Taktéž  literami  vzdělanost  hojně  rozšířena  byla  tehdáž  mezi  sta* 
vem  rytířským  a  tak  zvanou  malou  šlechtou  v  Čechách  a  na  Moravě. 
Povaha  a  tudiž  i  úloha  rytířstva  v  této  době  už  docela  změněna  byla 
proti  předešlé.  Kalézáme  stopy  patrné  že  se  rytířstvo  z  bývalého  rázu 
vyzouvalo  ůčastňujic  se  ovšem  vateě  kulturních  a  literárních  postu* 
pův.  Vzdělanost  všeobecná  se  zajisté  příkladem  a  působením  stavu 
tohoto  ujímala  v  národě.  Nevládl  tak  velikými  statky  jako  přední  pánové, 
tudiž  mu  nelze  bylo  vyplniti  mezeru  tuto  a  rovnati  se  k  bohatým  a  mocným 
aristokratům  něčím  jiným  nežli  vzdělaností  svou.  Pří  tom  ale  nepo* 
4byl  stav  rytířský  bojovné  své  povahy.  Důkazem  toho  jsou  vůdcové 
a  hejtmane  vqienskýdi  rot  bratrských  v  Uhrách  i  jinde,  mezi  nimiž 
zvláště  Jiskra  z  Brandejsa  a  Vlček  z  Čenova  svou  inteUigenoí  vynikali. 
Svědectví  o  Jiskrovi  stojí  mnohá,  o  bystrém  duchu  jeho  svědči  i  vlastní 
jeho  dopisy.  —  Vlček  z  čenova  jenž  z  mládí  se  v  dotčených  rotách 
bratrských  dostatečně  vycvičil  zanechal  po  sobě  též  zajímavou  literami 
památku.  Odděliv  se  okok>  I.  1466  od  valných  rot  bratrských  vrátil 
se  do  Čech  a  sloužil  králi  Vladislavovi.  Z  dopisů  jeho  vysvítá  duch 
Dšlechtilý  a  vzdělaný,  zvláštní  ale  zásluhu  si  získal  o  vojenskou  lite- 
rátům českou  sepsáním  naučení  kterak  s^  mají  4fikov(Ui  judni,  pěii 

63      . 


—  834  - 

i  vozy,  v  kteréinito  spisa  rérný  pédán  obru  spůaobii  povéstoélio  vil- 
éeni  českého  tehdejší  doby.  —  Stav  městský  ovSem  sa  íěchto  £asa 
též  byl  pokročii  n  yzdělanosti  literní. 

Že  se  města  toho  časa  na  vzdělání  literním  a  aa  podporovám  a  obo- 
hacení písemniotTÍ  českého  na  nejvíc  účastnila,  nepodléhá  pochybností. 
T  nich  vlastně  se  astředovala  vzdělanost  věku:  Škol  obecatch  byle 
téměř  ve  všech  městech  i  městečkách  českých,  ta  a-  tam  i  Xkoly  ryUÍ, 
ta  a  tam  bylo  i  zvláštních  milovníků  a  sběratelů  knih.  Tiakámy  v  Pimze, 
Plzni,  na  Horách  Kutných  a  j.  zařizované  mnoho  přispěly  ku  Kterm 
vzdělanosti  sta^a  mesiánského.  Spisovaly  se  i  pamětnosti  místní  jidii 
ovšem  posud  jen  malá  část  jest  objevena  i  staré  knihy  hojně  se  opi- 
soicalyt  neboC  větší  města  vydržovala  zvláštní  písaře^  z  nichž  nCkteh 
sobě  valné  zásluhy  o  sebráni  a  uchování  listin  získali  a  hlavně  i 
tím  že  knihy  městské  bedlivě  vedli  a  zápisy  činili  jež  historickoD  mají 
důležitost.  Jména  některých  se  zachovala.  Takž  k.  př.  Prokop  pÍB^tí" 
Mového  města  pražského  sepsal  kroniko  rýmovanon  kteréž  se  toliko 
zlomek  72  veršů  zachovalo.  O  životě  jeho  nenalézáme  zevrubnéjtich 
zpráv,  toliko  z  listin  od  r.  1457  a  1482  na  Vyšehradě  chovanýdi  vy- 
svitá že  měl  pod  Vyšehradem  domek,  zahrado  a  něco  luk,  polí  a  dm^ri- 
nic  okolo  Botiče  potoka  mezi  Vyšehradem  a  Slnpy.  Pozemky  jelio  se 
táhly  až  pod  Emausy  a  kostel  sv.  Trojice  stál  na  jeho  půdě.  Maje 
patronát  chrámu  tohoto  dosadil  tam  r.  1476  Ondřeje  z  BudiŠova,  ka- 
novníka a  kustosa  kostela  Vyšehradského  za  faráře.  Prokop  byl  své 
hospodářství  1.  1457  od  kapitoly  Vyšehradské  koupil  a  1.  1482  je  ko- 
stela Vyšehradskému  zase  daroval.  Mezi  zasloužilé  písaře  počítati  lze 
též  Stepána  z  Víikova  na  Moravě,  po  němž  se  zachoval  krásný  ko« 
dex  munidpálníoli  práv  (od  I.  1523)  s  krásnými  vyobrazeními,  jež  sho- 
tovil  Volfgang  FroeUeh  v  Olomouci.  Též  písař  Václav  z  Jihlavy  za- 
nechal v  Olomouci  zajímavé  historické  zápisky  a  památky  z  doby  o- 
kolo  1.  1435.  Ba  všecka  téměř  důležitější  města  česká  i  moravská  pe- 
čovala tehdáž  o  knihy  své  a  zaneehaďa  zápisky  důležité  a  nanmoie 
i  velmi  zajímavé.  —  Zvláštní  péči  chovala  města  o  uchování  privddi 
písemnosti.  Měšťané  zajisté  právě  v  této  době  došli  přesvědčed  že  bet 
pevného  usrovnání  poměrů  právních  není  bezpečnosti  a  zvláště  ve  spo- 
rech s  pány  o  rozličná  práva  vedených  uznali  nutnost  uchováváni  vý- 
sad a  knih  v  nichž  práva  jejich  zaznamenána  byla  by  se  na  ně  odvo- 
lávati mohli  ve  všech  příhodách. 

Na  příklad  zde  uvedeme  knihu  v  Litonvěřicich  chovanou,  vzácný 
to  rukopis  český,  rozdílná,  v  jedno  snesená  práva  a  zákony  obsahujioí 
zhotovený  1.  1487.  První  část  knihy  této  obšah^je  český  překlad  práva 
Magdeburského  (Děvinského)  a  počíná :  ),7V^  knihy  joú  knihy  prén 


-  88B  — 

t 

to  řáduy  jáhoi  Mc^deburff  pofívá  á  HaUíeney  jeni  mfiho 
avokni  práva  tu  beru  a  ti  x  Lipska  v  BaHy  a  k  tomu  fimoko 
mitt  v  tom  nuirkrabetvi  v  MUpí,  jenš  své  svolětd  v  HaUe  a  v  lÁp^ 
shu  bůTÚ.^*  —  Sledí  pak  rozkládání  o  rozsáhlosti  á  platnosti  Děrin- 
ského  práyft  načež  ▼  předmlnvé  ředěno:  VéziŠ  pák  každý  mádrý 
élov&j  ie  tyto  knihy  jsou  vytaieny  neb  vyňaty  a  ujiitény  z  eísař* 
ekýóh  knih,  z .  zemekAo  práva,  z  Sachsenepigl  z  vykpíldekýeh 
knih,  z  manského  práva  a  z  duchovních  knih,  jeito  tiemají  étrafo^ 
vány  býti,  a  jeden  kaídý  élovík  mui  na  ni  dobře  se  vetaviti,  neb 
eoijeou  etaří  v  svých  knihách  velmi  skryti  a  krátoe  postavili,  to  tyto 
knihy  zpravují  mnohem  svidomitiji  k  clovécimu  rozumu.  Tehda  dobře 
všem  těm,  ještů  písmu  rozuméji  právě  bez  smUeni  a  bez  protivet^ 
sttfi  práva,  néb  ti  jsú  iůutní  od  Boha  a  viakí  jich  pohříchu  jest 
málo  jeni  písmu  v  právech  úplné  rozumějí,  a  jeho  v  neprávo  nepře*-, 
vroúuji,  i  chci  se  rád  k  tomu  obrátiH  spomoci  Boha*  . . . «  rieb  bez 
jeho  boíské  milostí  nemohu  to  dokonati.  1  chci  po  starých  knihách 
právo  rychtovné  zpraviti  y  íe  jemu  jeden  kaidý  sprostný  clovik 
muoí  srozuměti  bez  núzé  a  bez  překázy^  jákoi  svatý  Řehoř  i  jim 
svati  doktorové  boíská  práva  stavUi,  tak  íe  viecka  svitskd  práva 
z  duchovních  jsú  vytaSena  a  vyňata .  •  •  Posle&i  tato  věta  vysýrá 
sniMivost  esviceiiAo  dtenáře  á  ponkamje  q>oIn  jak  smrsa^ý  to  dooh 
daaa  jenž  takové  nesmysly  vytrpěl.  Aviak  charakteristickým  takovým 
projevenhn  se  nám  spolu  vysvMnje,  jak  tnhý  a  trvalý  byl  boj  s  hlou- 
posti vo  viech  táméř  poměrech  a  proč  tak  dlouho  trvalo  nežli  se  i 
sama  věda  2  pont  nerosnmn  vymknula. 

Celkem  víak  byla  celá  tato  doba  Uterajmě  dosti  plodná  a£  ne  tvo- 
řivá 00  do  nméní.  Vkusem  a  uhlateňosti  slohu  vynikali  poměrné  latí- 
nici  nad  Čechy»  a  mnžův  jako  VSehrd  jasnýdi,  pHmých  a  řásných  bylo  u 
těchto  po  řídku.  Porovnejme  k,  př.  Rozmluvu  Jana  s  Rabiteítta  s  Hádáním 
Praváy  aaeb  kterým  koliv  jiným  tontáž  formou  shotoveným  ěeakým  spisem 
doby  táto  a  přesvéděime  ae  hned  o  rozvláčDOSti  a  jakéd  aetoEko  formální 
aié  i  myálénkové  neurěitosti  jež  Gharakteristickou  tehdáž  byla  stránkou 
valné  části  českých  spisu^  Ježte  nápadději  se  jeví  tento  poměr  v  básních. 
Bofldfl  mezi  Bohuslavem  %  ZiObkovifc  a  verSovoi  českými  jeho  doby 
jest  až  ptíliž  nápadný  a  budí  pocit  jakoby  duchová  svěžest  spisovatelů 
^ieských  utlačena  byla  bývala  náboženskými  poměry  národa  českého. 
To  smd  už  i  osvíoenégií  vrstevnici  pocíf ovali  snažíce  se  odváděti  Ud 
-český  od  příUiaého  hloubání  náboženského,  jakož  prý  činil  proiedalý 
Martin  lAipac  (tl468>  a  taktéž  i  něktefi  z  Bratří  ieékýeh  Ltípáč 
zdá  É^  že  nákžel  iiezí  nejpřednější  povahy  strany  táborské.  Spiseva- 
lelsfcá  ěfa^iost  jeho  zdá  se  že  byla  dosti  vydalná^  ale  ačkoli  některá 

63* 


—  836  — 

rrédectTÍ  o  tom  nalézáme,  předce  o  spisech  jeho  nynf  už  jen  málo 
senrabného  se  ví.  Prokop  Lnpáfi  z  EDavačova  prari  v  latínskóm  Iristo* 
rickám  kalendáři  sréúi  (ke  dni  20.  dobna)  Že  Martín  Lnpáé  z  Cbm- 
dími  mnoho  psai^  éoi  v  rukopUeeh  se  na^Aájíí  a  tvrdi  že  rnkopísj 
tyto  viděl.  (Viz :  Rarnm  Bohenrieanim  Ephemerís,  sivé  Galendariiifl  hi- 
stOTÍcQs  1684.)  Palacký  p{Se»  že  bibliothéka  Oersdorfská  v  BndiSiiiě 
celý  jeden  rnkopis  výpisků  z  knih  od  Mart.  Lapače  ptaných,  ale  po- 
savad od  nikoho  nečtených/  chová.  —  V  předmlnvé  k  spisa  Confesno 
fratrum  I.  1561  tíSténého  a  dsaři  Ferdinandovi  I.  předloženébo  zmiDka 
se  čin(  o  spisech  Martina  Lapače  jejž  BratN  vedle  Hasa,  Ohdéíckábo 
a  j.  mezi  vSmé  nčitele  a  předchndce  kladon.  Zdá  se  že  byl  též  hor- 
livým polemickým  spisovatelem,  jakž  zvIáSté  spis  jeho  proti  luéUtí 
pekelnému  Hilaria  Litoměřického  jev{.  V  kancionahi  Inratrskéni  obje- 
vige  se  jeho  jméno  též  co  skladatele  pfsni. 

Aviak  i  ti  o  nichž  se  piSe  Že  jim  více  na  mravní  zdokonalení  ži- 
vota tedy  na  praktické  Setření  zásad  vláčných  na  ctnost  a  zvelebeni  po- 
vahy a  poměrů  lidských  záleželo  nežli  na  theoretických  hádkách,  i  ti  po- 
hřicha  se  sami  nacházeli  v  pronda  vfteobecném,  nemohonce  se  sproelití 
názorů  vSeobecně  panujících.  Nedostávalo  se  jim  onoho  velkolepého 
rozhtedo,  který  nad  literu  se  povznesa,  do  hlnbin  jsoacností  vniká  a 
na  základě  skutečných,  poznaných  zřídel  jejich^  nového,  samostataéiio 
a  vSe  objímajícího  názoni  světa  se  domůže,  a  přesvědčeni  svá  s  onou 
jasnoloa  projeviti  s  to  jest  s  jakoa  je  nabyl.  TuSírae  že  nedoetatek 
kosmologických  vědomostí  překážel  i  nejdůmyslnějším  spieovatolŮB 
tehdejším.  Důvod  toho  jsou  i  spisy  nejgeniálnějšího  flioeofk  věkn  svého 
v  Evropě,  Patra  z  Ghelčic,  jimiž  nesmdno  se  propracovati  pro  allego- 
-ridká  a  mystická  projevení  přehojně  v  nich  roztrouSena.  Kdyby  jasni 
někteří  duchové  byh  z  úplná  vnikli  do  spisů  Chelčického  a  amýilenim 
jeho  dále  byli  pracovali  byla  by  se  vedle  náboženské  sekty  téi  lUoso- 
fleká  SkoIa  uspůsobila  jež  by  vědě  české  zcela  nového  rázn  a  směni 
byla  dodati  masila.  Základ  náboženský  na  néjž  Chelčický  se  staví 
jest  spíSe  nahodilý  než  nutný.  Pravdy  jež  prqevqe  vyplývají  x  éíalě 
humanistických  zásad,  a  pohledneme-li  jim  na  dno,  azMme,  že  eúkev 
Kristova  více  příkladem  se  jeví  kterak  zásady  tyto  již  dříve  se  osná- 
valy,  nežK  zřídlem  z  nichž  vySly.  Ale  právě  polomystický  závoj  v  iiě|i 
Chelčický  své  spisy  zahalil,  a  formální  přívěsky  jež  na  vteončné  sariry 
připomínaly,  spůsobily,  ie  filosofická  osnova  za  theologickou  se  hnis 
a  na  místo  Školy  myďitelův  —  povstsla  pouze  sekta  náboženská.  Ttmt 
spisů  Chelčického  v  logickou  souvislost  uvedena  zajisté  by  k  doeek 
jiným  Tesoltatům  pojmutí  vedla  nežli  jaké  vyplývaly  z  éteef  cdko  pfi 
kterémž  méně  jasní  dechové  právě  na  méně  podstalnýeh  přiměskáeh 


—  837  — 

ae  adbžoralL  Mté  yéOí  miroa  tiežK  spisy  GheUiQkélK)  abředl  spi*  0ti* 
bo/a  z  GuDborka  ^^cúMiu  JPravdjf  ▼  poohó  allegorii,  takže  zlatá  znui 
T  něm  chovaná  jako  ztracena  se  jevi.  Tndii  lafialté  se  stalo,  že  ta  jii^ 
kniha  tato  čtii  tak  rozmanité  a  uaouioze  Jiiácí  se  od  sebe  ásadky  o 
ní  pqdali.  —  Minime,  že  Hiá-Ii  dějepia  Hteratory  přede?iim  jinj^mibýti 
nainačenim  a  osTétlenim  idei  ježto  v  rodiSoých  dobách  spoMenalTem 
pohybovatyi  pokud  totiž  idey  tyto  písmem  vznikly, .  tat  oviem  mimo 
(ďiledy  na  aestbetíckou  oenn«  slohové  fonny  a  diatektidioa  dovednost 
potřebi  se  ohlížeti .  po  spisech  v  niehž  takovéto  idey  vysloveny  J8oa« 
Hádání  Pravdy  se  nám  jeví  býti  takovýmto  spisem,  Jong^ann  v  histi 
Uter,  pravi  že  kniha  tato  pro  tUiiené  seataveni  myiUnek  a  jwláitni 
jadmost  a  výteénost  ja^gha  éUm  hodná  jeat.  Co  do  skládáni  svého 
a  tvářností  prý  náleží  mezi  romány.  Šembera  staví  Hád.  P.  též  mezi 
háané  allegorickéi  opétiye  jinak  docela. úsadek  Paladiého  jenžto  pcaví: 
MÁUegOfická  tato  báseĎ,  ačkoli  ve  prose  psaná,  jest  eo  do  formy  ávé 
napcdobení  Tkadledka  i  JSolfqmosa  pospola.  Pravdy  poživqíc  rady  1 
pNmIavy .  viech  ctností,  žaltge  a  boha,  že  Lež  zmoenUa  se  panství  nad 
celým  světem;  kn  prosbé  jcgí  složil  ji  bnh  rok  do  Ai^íoohie  k  vedená 
píe  proti  Lži  a  viem  jiným  nq»Bvostem*  sestrám  jejim ;  dnch  svatý 
předsedá  zdnda,  na  némž  sedí  i^Mitolé  sv.  Jan  a  evaagalista  odbývá 
za  kandéře.  Jest  to  vla^taé  pře  mezi  křesfanstv^,  jaki  je  pegímatt 
s  jedné  sfcvany  Hnsité,  s  drohé  církev  římská;  rozumí  se  že  rozsudek 
se  stal  ve  smyslo  paní  Pravdy.  Jdea  vtek  celého  díla  jest  až  přilit 
prosaíeká  i  neehutiié  provedená;  bez  jednání  a  pokroku,  nic  než  iedi 
nekeoeůié  a  jednotvárné^  jichžto  nodnost  ani  vtronsenými  ta  i  tam 
bajkami  dosti  vtipnými,  ani  jednotlivými  blesky  slohu  a  slov  odvrácena 
býti  nemohla.  Nectnosti  vedou  zde  titoly  následující:  „Pýcha  kněžna 
Římská,  Hněv  hraběnka  Babylonská,  Závist  z  Alesandrie,  Nenávist 
z  Bakons,  Lakomství  paní  Benátská,  Lakota  z  Denemarkn,  Smilstvo 
z  Sodomy,  Lenost  z  PolAy,  Let  odevted  atd. ,  • .  ^  —  Bozvláěadst 
v  opravdě  jest  hlavni  vada  spisu  tohoto,  Lpíf  ona  vftbec  jako  černý 
stín  na  UteraraíeK  plodech  oné  doby.  Praví  pak  Ctibor  v  předmluvě: 
KaSdý  přijal  jest  od  boha  dary  avi  veliké  jiné  a  jiné.  Onomu  dána 
jest  moudrost,  onomu  opatrnost,  onomu  výmluvnost . .  • .  9l  Uk  kxXk 
jest  ádttv  na  člověku,  toKk  jest  daruv.  A  poněvadž  každý  darem  svým 
povinován  jest  užitek  lidem  okázali,  já  pak  znaje  se  v  těch  věcedi 
od-  pána  boha  zapomenutějží  než  jiní,  viak  z  lásky  k  lidskému  stvoření 
inH  jsem  hlubokost  p&em  opustě,  v  přísloví  Piavdy  a  Lži  hádáni 
tyto  sepsati*  Ačkoli  znám  to  že  sem  před  umteím  lidským  jako 
stín  před  těleeenstvím  a  luiMďi  př^d  tváří  větrfiv^  aníi  mi  jest  záslóna 
s  oči  mých  sfiata  jako  sv.  Pavlu  a^ych  písma  sv.  sebrat  mohl  hodnému 


--  838  — 

uiitkti  jStaftelim,  ale  jakoita  iiAtfiL  úúa  zb  lalniviny  lAdaje,  po  íiAmIí 
partéky  sbkaje,  tyto  knihy  z  jpých  pisem  sepsati  sem  iaaiinl —  •  Ale 
ponivadž  téiko  ae  jest  osla  v  skocifib  jeleoich  Trovaati  avSak  coi  wah 
zvali  rád  neáe  a  robota  jeko  přijemná  jest  vedle  zp&Boba  jehoi,  protal 
t4ž  i  ji,  nemaje  pieaiéoé  moeky^  pl^  z  jeiai  monky  oUéb  peka,  pime 
Yá%úk  čitatelů  kdož  éísti  budou,  aby  mou  Uůpost  svým  opatniým  aiiiy* 
šlem  ohražovalL  .  •  •  Poněvadž  mnoiství  knih  jest  sepsánp  v  rozUčnýek 
přisbvÍGb,  chfiá  aby  i  tyto  kaiLy  taká  před  lidsko  odi  pnlly  k  kn^ 
ckviU  lidsko  zda  by  kdo  z  nick  oo.  k  pro^kžoha  najda  dobrábo  U^ti 
naplesitával  ^  zláho  atHrafkoval^  v  své  vii^  se'ztvrdil  atd. 

Vytknut  tndiž  ade  patrně  i  kratochvilný  i  mravootný  amir,  nadež 
sMi  dmhá  předmluva  a  obrázkem  nadepsaným:  TutQ  Madc^H  kmih 
pfed  hřáUm  šidícím  pokbnm  ee  ppdáuá  jemu  knih  e  proaí  mkf 
vdécni  přijnli  ůtnlounaje  se  iis  mistr  nad.  ale  laik  Neb  by  byl 
mistrem  uéúným  íe  by  rád  ckM,lépe  a  ozdobme^  sleíiti  a  nňmti  . 
Předmluva  tatq  po«ini:  Tobě  nejjaanéjii  králi  Jití!  Já  nejUép^í 
z  služebníkův  tvýoh  elažebdúe,  pro  nedostatek  smyslu  svého  jmenovati 
se  nesmán  igovarí^  ale  viak  u  přikrytí  tědito  kmh  v  aikteiých  fitarádi 
své  jméno  položil  sem,  abych .  od  otijiačův  klevetných  utarkán  nebfyl, 
že  sem  se  směl  pokusiti  o  dílo  mistrovské  jsa  sprostný  laik  ja^ka 
2eské}Mu  . « .  Ale  poněvadž. žtěnoom  se  přije  drobtuv  užívati  které 
padají  a  stolův  pánův  ýiúK  iéí  dairfám  atd.  ^'  • .  f  ák  chválí  ksále 
Jitíhp,  řka  o  něm  ÍBJ^^poéiený  s  mudrci  muctrcé  pyšným  proUuníkp 
poddaným  obkájcSf  n^^fúsbnbaýah  sktotUely  pceiUebmk&u  neprijímaiel, 
věrných  ockranitel  atd.  >,  •  aédm.  •  A  ponévfuií  minsky  múdrasU  a 
důvtipu  u  tebe  se  najiti  miufej  i  teto  h  utéiesd  úde  nuM  přijmi^  uédm 
vůli  za  skutek,  iebyck  rád  položil  bych  uménim  ozdobnřfikn  do* 
epélý  byl. .  •  CSmA  pocítí  skládáni  taůo,  viak  védOf  zeod.stavu  ry^ 
tifského  od  nHOerého  poslauchade  utrhán  budu^  ttí  i  od  robatného 
vkoru  přijmu,  a  nejvíce  od  sUám  kni£sk&o>  á  ídkovského,  kterýiiú 
sUso  jest  jako  jetíice  nstrpéHífý^  dotknut  jsůk,  hned  od  sebe  Jed 
pustL  . » .€Ue  chce  vidy  blaiett  býti  • .  •  '^  -^  Tíelí  předmluva  okaai||e 
ktettakjest  hlas  s  ntíM  slyidn  ie  jed  vlit  jest  v  církev  svatou  hdyi 
Konstantin  nadal  jesi  zMl  Sihestrosui  a,  kterak  joou  vzáemí  dobři 
knéií  a  nevzáaní  dobří  úřadové.  Fiaai  pak  dále  že  nemíní  apiaem 
svým  celé  žákovstvo  pohaniti  a  |e  zná  důležitost  a.vele))noet  atava 
kněžského*  ale  toUko  na  zlé  že  pomýělí. .  Pak  jeifě  ttvrtom  Bvádi 
předmluva •  jíž  dokaziýe  ža  zákon  Krutův  je#t>v  ohadobě  zvolena 
nstaiQoven  a  v  tom  se  konati  má;  ale  íábel  prý  vidy  rusí  to  co  ěyie 
dobrého.  Svedl  jest  erdae  Siioeeír^  pa^éie  .efcrze  K/mstantina  fiismre 
ie  ien'<hU  ckáscUi  ee.vé*ným  křeaianstnt  uložil  jest  a^doj^em 


•  •  • 


—  889  - 

a  v  tom  jeH  korSi  udélal  nUv  jed  v  cirkw  éV€ii9u,  §hoH  ěvňěbé^ 
0  pjfino^  JBptiirjfj  pýéhffj  a  ůu  jeěé  nadáno  Aóíi  hnéMwh  kter&oi 
9€' přichopíH  ne  z  diwQdu  fdsmaí  zékevtaj  .  .v ;  i  poénee  neústupné 
epeMni  v  tam  stakláiek^et  • « • .  A  hd^  ee  jeet  to  ettdo  tehd^ 
zemrmúeena  jeei  Pravda  a  ponišma  jefúei  plakala  pláiem  nfeUkým, 
rozedřeuii  r^íeho  «tr^»  poloiivíi  duH  ^vú  v  poetu  a  k  nMoienetvíj 
a-  naeypavéi  na  hlavu  evú  prachu  padlé  jeet  iaheti  na  zemi,  pU^ 
cioL  ...  *-*  Nastoupí  pak  k^>itolii  prvni  kde  Pravda  na  zem 
padlá  pláce  ie  ee  jí  L^  zmoenUa  ohoté  jejího.  BédOTáai  Pravdy 
pripoidiiá  na  kniho  Job,  na  lamentaee  J«remiaáovy  a  joBt  vobec  x  bi-* 
bKokýdb  ňéá  aMaTenaif  -^  V  k*pit  II.  yjfltopi  JfUoeřdenetví  a  téíi 
Pravda,  ab  tato  se  skoiMJfiiti  nedá.  Odebere  *8e  tedy  Milosrdeaství 
k  Múdroati  a  praví  ji  kterak  Pravda  laniiaceiia  jest  á  žalostL  láA^ 
direst  liéco  pekovořivie'  s  MUosrdéiiitvím  jdoa  navftivití  a  téiiti  Pnevám 
ooi  napotem  i  ostatní  sestry  její  étnf  a  v  kap.  X VIL  Pravda  viem 
sestrám  oznaniQJe  přífiimi  žalosti  své,  odttieoi  dodbovních  lidi  od  ni, 
i  podle  niob  viei^  stav&v;  a  jak«e  n^vétéi  Mikostí  svitu  vložila  byla 
aby  p.  bíriiu  k'  shiAi  tři^  ty  stavy  sřid^  moUa,  stav  dechovni,  světský 
a  robotný,  a  kterak  ji  v  tom  překáženo  jest  skrze  Lei.  Pravda  ta 
■iktorásBiviií  náhledy  ^.  Otjbofovy  prajevnje  a  zastává.  Stav  robotný 
piý  spůáebita  na  potapn  zákonu  pohanskémn,  a  potom  prý  i  petnpn 
tonu :  stava'  na  znamení  spůsoUila  aiy  ůmto  etar  seMeký  útrpné  dílem 
jea  obloíen  népřeetával  eproetnoeU  evého  dtía  a  k  zemeki  robeitě 
ee  obíraL . .  a  ten  otav  eem  poddala  v  rtíce  dzmhiho  etavu^  totii 
ryUMčénm  aéhy  V  óem  své  vůle-  uilval  a  nd>  obraeoval  aby  jej 
treetal  i  z  hfíchu:>  A  za  tu  zpréou  zpieoiUa  eem  aby  jim  Hnše  a 
pephstícjf  plattíis  a  to  jest  jako  by  se  řeklo  nvrkla  stár  rebetdíků 
(io  pbdroiipáiinv,  a  za  to  že  páni  lid  v  moci  mají  a  po  vAfi  trýsniti 
a  upotřebiti  mohon  za  tu  zprávu  jim  lid  poiflatky  éiniti  masí.  — 
Způsobila  pak  Pravda  stav  rytířský  dajío  mu  a^itele,  kněši^  nmdroe 
aby  od  niéh  rad  a  důvtipu  hlédélt  ptajíce  ee  na  rozUéné  etnoeti  • . 
Stav  rytfřdcý  prý  má  ochrajtovati  Bd  aby  pokojně  robotovati  mohl, 
a  pak  hUjiti  má  stava  dndiovního  ne  viak  pj^chy  jeho.  3p6sobiÍa  prý 
stav  rytířský  áby  vlim  vládl  na  zemi,  a  stav  kněžský  aby  ony  stavy 
k  unáinosti  o'  Boho  a  ka  ctnostem  nváděl.  Ale  zle  ee  etálo  proto  ie 
h  túmiLto  etavu  všecka  erdce  Udéhá  Lei  obrátila^  Z  toho  obrácení 
ztratila  Pravda  všecky  tři  stavy.  Osamiěla  pro  nadání  zboží  Konstan* 
thiém. —  A  kde  jeet  Lež  tam  ptý  jsou  i  dtahá  stitry  její  Pýoba, 
Závist  atd.  Protoi  radHef  ^  -^  hořeknje  Pravda  4ále,  jedu  eobi  éi^ 
nétí  ménfíy  kdo  "eyevoBodiieh  kdo  oekrvmlel^  kdo  doporhahaielf  Na 
zemi  niiádný.   Do  pekla  Muboko  a  do  nebe  vysoko,  a  nebeekého 


—  840  — 

soudu  ku  póslednimu  dni  dhfíího  óekaH.  Pratfé  jest  io  pfUhvi 
Bůh  vyéohOy  král  daleko* . «  Ma  to  sestry  žalostí  o  pK  Pravdy  teslrj 
své,  a  Milosr^éDstvi  jde  hledati  Lásku»  jižto  najde  v  nebi  mesi  aogely. 
Žádá  j{  by  se  účastnila  porady  což  Láska  nžini.  V  radé  nejpr?  mhm 
Spravedlnost  Mlayi  jako  Tvbec  táméř  v  celé  kniie  mlvveno  sbvy  bi- 
blickými dokazajie  že  lepií  jest  múdrost  neSU  sila  a  mni  opoiriŘi 
lepěí  neUi  sUný,  a  odkáže  Pktivdn  na  to  aby  nviS^  svou  při  se  Qtekh 
k  p.  bohn,  a  nd  trojici  svatů  co  vznesla^  milosti  a  pomoci  iádala, . 
Na  to  pak  mlaví  Milosrdenství^  avádi  láky  proti  lži,  mhiví  o  télssoén 
a  dochovnim  milosrdenství,  o  nemoeech  dnfe  a  o  dobrém  jež  x  nrilo- 
srdenstvi  pocháai  a  j.  v.  Na  to  Tystoopi  Síla  a  ladi  Pravdé,  jak  svos 
při  vésti  má.  Praví  mezi  jiným  že  srdee  lidAé  má  tři  komory :  Psmét, 
roznm  a  vůH.  Pohříchu  vSak  co  o  pamět!,  rostmu  a  vftH  ví  nesvidói 
na  to  že  by  se  8  filosofickými  fitndiemi  kdy  byla  obírala.  Besobát 
dloohé  ředí  její  jest  tentýž  co  předešlé.  Na  to  ře<ní  Lásket  a  dáfí 
dobrá  nančeni)  mluví  o  sdíždivosti  a  praví  meá  jiným  že  iistokiile, 
koko  vůle  nemíti  přemoci  toho  přemuše  obyčej,  *  Zdtíeni  obMvuji 
dúH  a  mrtvi  tálo ....  Nový  jakýs  vSak  resnltát  s  řefi  její  nevyplyvi 
Na  to  pak  hned  Pokoj  dá  se  v  poctivá  slova,  mhiví  o  trpélivoid  a 
tichosti^  oitaje  hojně  pfňno  sv.  a  kendí  s  prorokem:  Vrž  oa  hoapodíss 
při  svá  atd»  ...  Pak  .Moadrost  ae  rozhovďfí.  Ifiuví  o  slepotě  dndiOTm, 
o  pýie  a  o  sobévolnosti  atd. ,  tvrdí  že  Lež  svedla  rozličnými  knihaiv 
srdce  lidská,  —  ale  nového  vlastně  nic  o  tom  neprojeví.  —  Na  to 
pak  Pravda  zase  mluví  a  kone&ié  vstavie  sestry  odebraly  se  do  nebe 
kdež  Pravda  na  Lež  žalnje  a  prosí  reku  dožení  a  ji  k  obeslám'.  (Movíe 
boha  ttsilige  na  utěšení,  praví  že  Kristus  skne  Lež  k  smrti  přiiel  a 
že  Lež  Konstantina  ponukla.  Na  to  svatá  trojice  odpověď  dává  Fravdé 
a  praví  že  nebesa  zaviína  jsou  fhd  lží  a  dološi :  „Z  nás  jeden  Dock 
svatý, ...  má  seslán  býti  k  slyšení  té  pře «.  a  ten  soud  pddádéBM 
do  Antiochie,  z  příčin  hodných,  napřed  a  té  že  ten  skutek  kterýž  m 
od  Konstantina  na  Silvestrovi  stal,  stal  se  v  Římě,  jakož  M  to  mají 
že  na  místé  Petrova  apoštola.  • .  biakapa.  Ale  toho  neroavažiqí  ani 
rozvážiti  chtí  ie  Petr  iádný  biskup  římský  nOffl  nei  v  AntioM 
vyzdvišen  na  stolici  vsazen  atd.  Pak  Lei  ryvfém  aby  áé  odebab 
do  Antiochie.  Poslové  nalezli  Lež  po  městě  chodící  %  kouta  do  konta, 
na  trbo,  na  rynku,  ulicích  i  domíčh  a  snVSl  byla  v  Římě. .  •  Vysvoa 
ji  a  Lež  lakonicky  jim  odpovědíc  objede  do  Antiochie.  Dána  jí  hodisa 
znáti  kteroDž  slyšána  býti  má.  Dueh  sv.  jest  předseda  soudu,  Jas 
Evangelista  jako  kandéř  Jeho  svatosvatostí  ufiiní  řeě.  Po  kiátké  oaM 
kteroož  Lež  přednese  činí  Pravda  žalobu  na  Lei,  nejprv  vsUedeai 
ku  knižím   vůbec  pak  vzhledem  k  Silvestrovi  zvláSt   Lež  se  vdai 


—  841  — 

▼tipne  amIoav&»  i  zpisob  jejiho  řeSnéní  jttt  i&bamějit  nežli  oitatmoh,- 
neboe  a  ni  vioe  ronmi  mlavi  než  bibU.  Vykládá  jakž  při  soudech  TŮbeq  . 
bývá  a  deloži:  f,Fvoaim\  .  rač  mi  dle  práv  příti  roku  aC  i  Já  «  anrými 
potřebami  se  také  k  tomu   spfisóbim  a  své  přátele  obeSli  a  e.  nimi 
se  ehledám^ . . .    Pani  Pravda  jest  se  svými  {dřáteli  a  rokovníkj  záso-* 

Ula  jako  bokatá  a  mocná  pani Než  zdá  mi  sé,  že  pani  její  mi^ 

loeti  kdájí  slepice  doma  i  jest  její  milosti  téžko  slyšeti; ten  kdak.  I 
rá£i  raději  sond  slyfieti  jeito  by  raději  jeji  milost  to  na  hospodářství 
i  ae.nmon  naložila  oož  protrávi,  bylo  by  kiám  lépe«^ « . .  Kanoléř  8v« 
Jan  pravi  že  se  sond  bez  dld«bých  odkladů  držeti  bude*  a  po  krátká 
řeči  Pravdy  a  nitěpačné  odpovUi  Lži  vrátí  s^  soudee  a  raddou  swm 
do  éhváhf  wé.  —  Lež  pak  mysli  o  syé  při  a  vettsr  do  kximj  aby 
sobě  vesele  něinila.  Poslala  pro  sestra  Lakomství.  To  ji  radí  aby  se 
držda  a  nasponitita  svého :  „Lépe  jest  pták  v  rokon  škabaný  než  dva 
letnící  v  leee/'  Pak  ji  rádi  aby  poslala  pro  sestry  Pýchn^  Hně^,  Závist 
atd.  Mezi  jiným  tu  dí  Lakomství:  Chovej  haléře,  neb  haléř  k  haléři 
a  »e  itmádti  dude  groě.  —  Pile  pak  ILež  sestrám  svým  l]st»  kterýmž 
je  spravuje  o  sondu  a  je  žádá  by  ji  navštiviiy  a  pomocný  jí  byly.  Ale 
Pýcha,  Hněv,  Lenost  i  Závist, se  na  ni  rozhněviýi  že  je  obeslala.  .£a« 
půda  tuto  jest  zajímavá  a  dosti  původní.  Povaha  sester  se  liží  dojmem 
jaký  list  Lži  na  oé  u6íqí1.  Pýcha  mkiví:  ,Jtfní  sestm  oafle  Lež^  že  jest 
smulné  každé,  tak  sebá  lehoe  o  kaidě  slovo  poemykatí  jako  ona  při^ 
vykla  jest?  Věru  z  toho  nic  nebude-  Já  nepojedu,  neb  sebe  lehčiti 
nechci  by  mnou  leckdos  lecjaks  vžudy  hrál  jako  jí. .  musiiar  byeh 
nmoho  střevíeů  do  roka  mitl  Věru  k  ní  nepi^jdu,  cheeli  nedi  •  sem 
přyde « •  •  Ano,  mn^  králi,  knížata  i  preláti  duchovní  potřebují  #  •  •  a 
a  já  neksiždámu  pnstrojná  jsem « • .  než  jestli  že  jest  jí  co  potřebí, 
zde  a  ni  rozmluvím.  ^  —  Toe  řeé  jako  sto !  uvádí  spisovatel  jako 
intermezzo  v  závorce.  Pak  Bhév  mluví:  Stulit  láli  i  od  paní  mi^y^ 
jak  ona^vSem  tnk  jest  a  zdá  mi  se  bych  ji  nyní  viděla,  že.  bych  pět 
dov  povMSa,  žeCby  žádné  dobré  nebylo,  žeby  potom  tak  vže^eáia. 
nebyla  a  smyslů  sobě  prcala ;  .  neb  již  dávno  ^ias  byl ;  dosti  let  má 
ale  smydu  málo.  Hněvám  se,  div  se  nerozpadám  pro  takovou  véeteě-* 
nost»  —  Tkl  Závist  řeč  př^me;  ,|0oa  by  chtěla  aby  vžedKo  po  jeji 
růK  bylo,  necht  nám  nico  též  zůstsue  když  nemá  po  své  vůli.  Teprv 
by  námi  trmáceti  cbtéla.  A  slibiqi  že  ta  vžecka.  pře  za  ho  • . .  nestojí 
neveviem  hned  ji  hotovy  budbe.  '*  —  Na  to  jeété  Nenávist  něco  po- 
dobného prohodí  íMiei Lakota:  i^estry  miléneračte  za  zlé  míti;. snad 
sestra  naie  proto  nás  k  sobě  žádá,  chtíc  s  námi  pokvadti,  pohodovati. 
Poněvadž  nás  do  domu  svého  zove  na  dobrý  kvas,  sinfií  k  přátelům, 
jíti  vždy  neb  jeti.   Neb  by  jiného  niebylo,  ale  bychom   spolu  pokrato- 


—  842  — 

cbviiOy  a  8))ohi  pojedly  a  napily  se,  to  jest  zdáaí  mé  abychom  k  flím 
jdjf  nebiiMi  jiného  pÚnéko  ale  kvas  dobrý.  ^  *^  K^toiiiiii  se  AmiiAw 
přhttfaví  řkone;  ,,Pojedeiiie,  a  snad  aékdo  uzří  tam  svého  odéfao,  neb 
t  nenadáni  druhdy  dtovéku  veselé  pfijde»  a  neb  nUédfaii,  jefto  paCen 
toho  by  za  mnoho  nedal*^'  —  Na  to  Lenost  mdi  áby  Smilatvi  a  La- 
kota mjely  ke  Lži  a  ji  k  sestrám  přivezly.  Tyto  se  daly  na  eeata  a 
Leií^  nvJtavfii  je  kázala  hoJDOšt  vieho  přiaéstL  Též  hndby,  piMby, 
kejUéKi  hiy,  daohy,  vrohoáby,  kaarty  i  viedmy  jiné  kratochvíle  aoese 
jim.  Dmhý  den  ráno  podaly  sobe  pro  bradýř«  a  vonnými  vodami 
•obé  hlavy  kázaly  zBiýti  a  kadeřů  nadělati,  i  cmyvée  se  posadí  ae  za 
stnK .  • .  Zapodne  hovor.  Nejprv  promlavi  Smilstvo  a  nvode  k  čenn 
Lenost  radih.  Lakota  pHsvád^.  Lakomstvi  se  rozlobi.  Nediví  ae  Pý&e 
aniž  na  ni  prý  tak  hnéviva  jest  jako  na  tu  bůjpectnú  ptMatí  «trafca 
LěMšt.  —  Vim  že  ta  okiroí  a  peóe  n  kamen  sotva  mhivíc.  By  nyní 
v  divy  bylo,  lehnůc  pod  dřevem  prosila  by  divy  aby  jí  vpadla  ▼  tea, 
pro  shnflost  roky  vztáhnouti  by  nesměla.  Než  bych  tďiovi  býlí  ditáfau 
dak  bych  své  téio  psům  snfeti.  Škoda  zrostu  a  podoby.  Ted  to  bok 
doěi  vstrEUf  jedno  žraňi  a  sr  .  . .  Lež  ehlácholi  sestry  a  radí  obasti 
k  idm.  Meai  jmým  uvádi  přídoví:  ,,Otí  svého  práva,  pro  lého  jenž 
ěest  rozdává,  téhoi  se  «se  dostává.''  A  <akž  tedy  Smilstvo,  LdkoCa, 
Lakomství  la  Lež  -se  na  cestu  daty  a  rozprávky  veAy.  Vypravovám' 
jejioh  jsou  dosti  zajihaavá  a  charakteristiéká.  Smilstvo  dl:  Zle  jednou 
přihodilo  se  mi  tak  že  čtyři  sme  milovali  jediíu,  a  když  toie  k  ni 
příiti  tshdy  ona  vzhledli  na  jednoho  i  vece  jemu:  Ach,  adi*  oo  jsme 
se  dávno  neviděli!  druhému  podala  ruky,  třetímu  na  nohu  vatoupia 
a  každému  něco  řekla,  též  čtvrtému  hlavu  na  rameno  položivě!:  Ne- 
budet  iel  služby  tvé,  to  věz.  — •  Který  se  z  těch  nejlépe  m8l  o  tom 
pák:  si  dále  vypravovali. . ;  Pak  započne  Lakomství:  JednOli  přikofflo 
se,  že  Senkovali  Vlk  a  6áp  spolu  víno.  I  coSkoIi  piG  sedlád,  to  coi- 
k<riivěk  Vlk  na  řad  nosil,  to  v8e  na  vruby  a  roky  dával  a  věHL  A 
když  s  nim  o  to  Čáp  mluvil  řka:  Proč  jim  věfíě?  Tik  řeU:  Nedbq 
tit  jsou  mi  jisti }  vímf  já  kterak  svého  dobiti.  Ale  Čáp  vfdy  neeiitěl 
jest  než  za  hotové  a  maje  měSec  na  hrdle,  kladl  jest  do  nfto.  A  když 
jest  víno  vydáno  i  učinili  jsou  počet  mezi  sebou,  tak  že  hotových  byla 
pravá  polovice,  a  na  dluzich  tolikéž  polovice.  I  vece  Č^:  Milý  TUe ! 
tys  věřily  užívej  svého,  a  já  seín  nechtěl ;  já  též  uživu  hotovýtsh.  Na 
tom  přestali.  Tehdy  Vlk' Sel  jest  k  sedlákům  do  vs!  i  upoittfnal  je  pě- 
kné:* .  4  a  oni  jemu  hrdě  odpovídali  že  nemaji  nynf  ďm  platít  a  že 
nedftě^.  Vlk  vece  horlivě  ?  Nedáteli  nám,  budem  svého  dobývatL  Se- 
dláci  rozhněvavše  se  počali  Vlku  láti  a  psy  nafi  fitváti,  tak  lě  sotva 
s  duší  jej  pustí.    Vlk   utekl  k  lesu  slíbí  *e  více  ve  vd  nechce  perk- 


^  843  - 

rédéu  MňA  kupovati,  a  že  svého  dobývatí  choe.  A  od  té  ehiále  koniw 
kiivj)  9imlkf  ovce,  kozy  i  oož  může  jim  sedlákim  hkip  i  hiu;  a  evébo 
dobjřvá,  i  panam.  ve  dvxdrích  ikodi  že  od  sedláků  cecbtéli  jemaspca-' 
vedUtéhontíniti.  A  tak  Vlk  ta  nepřiaeb  proto  m&  a  škoda  čídí.  Ale 
čitf)  aacboíyal  be  |eéi  sedlákům^  i  podnes. jema  přeji  ve.  ysi.býtí  a  mi 
stodolább  svá  hiiisda  má*  Ale  svýoh  peoéz  aepo£U,  neb  jest  letíl  přes 
jeieio  maje  mttec  s  pen&i  oa  brdle^  a  utrU  se  mu  n  inSšec  a  upadl 
do  ittQčidla.iPro  tu  ptídina. i  podnes. Čáp  cbodi  po  moiidle  a  jeseiiioh 
Uedflje  méioe,  a  když  žábo  najde,  mni  že  jest  měíec,  aikdyž  hada, 
mní  že  opasek  s  mdžce.  • » 

Na  to  Lakota  se  cbopi  slova  a  vyplavuje:  „Já  vám  povim^  •  • , 
že  |lo  tá  nepřisni  mezi  sedláky .  a  Vlkem  psí  srozomčii  že  sedláci  jsou 
vimn  vlkůsL^M  vece:  Proč  mi  s  vlky  yálime  a  pomáháme  sedlákiip, 
vidonee  že  rvlci  podobeiMt^i:  ňaÍe)io  jsou  a  mužem  a  jednoho  pokolení 
býti;  skite  to  mnoai  i  hrdla  i  zdrávi  od  nich.  ztratíme.  Neii&me  toho 
více,,  ale  učiníme  s  vlky  sioAonvu  a  sjedme  arokiuice  se  a  nimi-  A 
když  se  stalo  a  jsou  srokováni  i  vypo>vědi  ty  ySecky  řeď  profi  se  vadi 
a  proi  jest  to,  .^y  konefiné  na  se  necelili,  že  oboji,  z  toho  lepii  bydlo 
mohou  mil^  což  vlci  zdáví  bez  překážky  a  po  nich  zůstane,  že  to.piá 
snieti  mohou  bes  domění  na  se.  A  tak  ty  váecky  kusy  obsahy  mezi 
sebou  list^  a  úmluvy  sepsané  ufimili  a  slíbili.  I  myslili  komu  by  téch 
mi^uv.  svařiti  mohli  a  měli;  hledaváe  mnoho  varných  véHtelův*  nemohli 
žádného  tak  bodného  k  tomu  najiti  jako  ko^,  neb  ta  v  noci  i  ye 
dna  vidí^  jakož  jest  o  j^m  přirození  v  jednécb  knihách  psáno  •  .  . 
I  sviřili  ji  ^bo  pokladu,. aby  toho  věrné  chovala,  a  každé  strauň  vy- 
dala, kteréž  by  toho  potřeba  byla.  Kočka  učinivái  to  a,  přijavši  na  se^ 
slibi  bez  porušení  to  schovati  a  o  tom  péči  míti,  a  tak  .to  vloži  v  je* 
den  kout  ti^,  kdezby  lidé  nikoli  toho  dojiti  nemohh,  nadějic  se  toho 
že  jest  tim  bezpečna.  Ale  myš  všetečná  všecko  ohledati  chtí^.  i  ve 
vše^h  koncích  sbledáv^íc  přihodí  se  k  tooiu  f  uhledá  v  ikuliné  listy 
a  smloAvy  ty,  i  chtíc  je  přetísti  nálet  byly  papírové  a  pečeti  se  sehnuly^ 
i)ie|BiQhoac  písma  viděti  i  počne  hrýzti  zdaby  do  prostředka  vjíti  moUa; 
Po,  tom  po  mnohém  časn  sedláci  počnu  Skodů  bráti;  psi.  jako  nemocní 
chodí  nechtice  4ia  vlky  pomáhati.  Sedláci  tomu  srozuměvše  hoJÚly  psy 
od  sebe  nechtice  jim  jisti  dávaje,  ale  psi  jsouce  hladoví  oďeřili  na  vlky 
a  je  rozehnali . .  •  •  Vypravíme  pak  kterak  vlci  se  poradivše  na  .psy 
udeřiK  a  mopho  jich  strhali,  tito  zase  stěžiQ^  sobě  na  smloi|vu  se 
odvolávali*  Vlci  žádfili  aby  /smlouva  položená  byla  ,čtena,  psí  žádali 
kc^y  a  kočka, pe vědouc  ca  myš  učinila  přines  listy  zkažené  a  písmo 
vytrhfu^é..  Vl^  vidouce  to»  shlnkše  se  roztrhali  ostatek  psů  jichž  málo 
zůstalo,  uteklýdi  domů,  a  pro  tu  příčinu  pes  kočce   nepřeje  a  kočka 


—  844  ^ 

myli  $  áÍ6  ubohá  my8  bojic  ie  kodky*  zaliei  do  konto  a  ftkimbe  sdaž 
by  lUty  UM  napsati  mohla.  Na  to  {»»vi  Z^/;  }»Kdyi  smínlEa  byla  o 
vlka  také  o  ném  povím. . .  Jodnoho  čárá  idAJa  sem  se  kapoem,  i 
jela  sem  z  Vlach  a  méU  s«n  několik  turkosa,  saftru,  tnbinu  a  j.  t«  . 
Když  Jeda  v  nebezpečném  mistS  trefi  aa  mne  slodí|i«  Ti  mne  doopí, 
poberen  mi  litSeeko.  Jeden  z  nioh  otevře  krabičko  kdeftto  to  drahé  ka- 
lném bylo.  IX  k  svým :  Tato  s^jíe  leií.  Neelotí  nim  toho  knpečka  ži* 
viti  aby  se  na  nás  nevyjevilo,  neb  jsoa  tato  drahé  věci  I  viickni  se 
k  toma  shrnoli  a  zvěstmi  se  kiomé  jednoho  ktsrý  mne  diieL  Tea 
byl  zlatníkem  někdy  i  zavolá  na  své:  Ale  pojď  semí  někdo  aC  já  také 
pohledím  na  toho  ptáka.  I  pi^de  jeden  s  oepy  (za  to  mám  ie  jsoa 
lo  byly  toho  slepoe  Žiiky).  BadeS  míti  brzy  snídaní^  kdyby  jedné  ebřeo 
měl.  Takž  ten  zlatnÚL  hledí  pilné  i  dí : . . . .  jsoa  ta  kamení  ftleSné  a 
sklo! . . .  Na  to  se  radí  a  dva  pryč  poili  i  vrátí  se  zase  as  t  hodina 
i  nesou  s  sebon  sad.  Milý  pane,  co  to  bade?  mydím  sobě.  I  vezmon 
mne,  vsadí  mne  do  toho  soda  jedné  v  koiili  a  tam  raiís  zavodni  a 
spustí  mne  s  jakéhos  vrcha  Že  já  div  živa  zůstanu.  Než  dmJa  behn 
že  byl  ipont  v  tom  sada  abych  se  nesadosila.  Tut  já  v  tom  audn  se- 
dím co  omámenáy  stlačená,  viecko  mne  vludy  bolelo,  a  kd3fž  odpo&nt 
á  okřeji,  volám,  křičím,  nic  se  dovolati  nemoha  i  udá  mi  se  špuntem 
pohleděti.  I  uhlídám  vlka  velmi  veUkého  a  ten  se  ke  mně  přibližoval 
až  ke  mně  tak  k  sudu  přifid  i  vždy  čenichal,  a  já  mlčela.  I  tak  Um 
vlk  ta  se  obracel  až  mu  kos  ocasu  Špuntem  do  sada  veUo;  a  ja  dij- 
tím  jej  za  ten  ocas,  držím  tuze,  tožt  ten  vlk  běží  se  mnou  a  s^Úm 
sudem  tak  dlouho,  až  děktge  bohu  sud  se  rozrazí  a  já  vlka  postím 
a  já  se  k  svým  beru. .  /*  Končí  pak  Lež  svou  pohádku:  ,|Kdyby  dattí 
cesta  byla,  uměla  bych  vám  tiefhou  kuklici  strojiti.  ^ 

DoSty  jsoa  cíle  a  sestry  Lži  uvítají  se  a  když  se  ppsadily  počbe 
Lež  mluviti.  Objevqe  že  každá  z  nich  měla  nesnází  dosti  a  2e  ona 
Lezy  jim  všem  pomáhala.  Vypravuje  do  jakých  nesnází  ji  uvedli  pa- 
triarchové a  prorokové,  a  nejvíce  Kristus  jí  uškodil,  takže  odolati  ae- 
moida  až  pak  k  Chytrosti  se  utekla,  neboC  Moudrost  s  ní  necbtHa 
býti.  —  „Mnoho  sem  těsností  a  práce  měla  myslíc  kudy  bych  oo  ka- 
áti  mohla . . .  Pravda  zfídSa  stavy . . .  ukázala  biskupa  za  náměstka 
božího  na  světě  atd.  .  A  zvláště  ten  stav  dělný,  jako  oseli  jěiío  fry 
proto  nebylo  £ě  zemi  Uší,  nebylby  hoden  pro  mni  eproětncét  na 
svéti  trpin  býti . .  ,*'  Tudiž  Lež  k  stavu  robqtnému  přivinula  Zavtaé 
a  Nenávist^ . .  královský  stav  spravuje  Pýcha,  Bnév  a  SmiUtvo .  .  • 
stav  kněžský  pak  Lakomůtvi  a  Lakota^  Lei  pak  sama  věecky  stavy 
spravuje.  Když  prý  to  zřídila,  spozorovala  žeby  učení  Kristovo  jí  v  tooi 
škodilo  i  tudiž  praví:   „spusobila  sem  že  opět  dáno  jest  zboží  kněžám 


tkne  KonslaDtiiia  cíuie  a  radou  TaSi;  a  potvraeso  jest  boltomi  sla- 
l^i  a  majestáty,  na  eeliči  kůii  dobře  SireJči,  proto  ie  knttst^o  jako 
oael  néeti  má  atd. .  '*  Když  Lei  domlavi  reptaly  a  pak  po&e  Pýcha 
mhiTiti.  y  řeď  je;i  ae  jevi  OBtroTtip,  a  jeat  vůbec  diarakterbtíckým 
IMedm  povahy  Pýchy.  Po  dí  mloví  Hadv,  Závist  a  Nenávist,  pak  La* 
komstvi  a  Lakota.  Mfaivít  tato  poslední:  ý^Co  na  tom  sedime»  bespo* 
třeboé  věci  strojíce  a  řeči  prázdných  mnoho,  jeito  nám  toho  sde  není 
potf^bí. . .  Uslyiíoe  co  žaloba  bode  bndem  nméti  odmlonvatí.  • .  Než 
sedíme  ad^  pravé  jako  nad  slívami  vodn  méřice,  jeito  hlady  daimo 
mřeme  a  sobe  hlavy  kaiíme.  Než  totoC  jest  zdáni  mé.  Ponévadž  chcem 
sestře  naií  pomoci  a  podle  ní  státi,  st&jme  chutné  a  pomozme  ji  vémé 
což  na  nás  přijde.  I  nebude  jiného  než  Iónského  snéhn  apomínáni  A 
může  nékdo  zvédétí  co  my  mluvíme  tuto,  neb  nev&ecky  jednoho  dudia 
sme. .  Protož  vstaĎme,  již  jest  éas,  neb  já  véru  tak  dlouho  hladem 
mříti  bez  potřeby  nemohu.'*  —  Chtéla  pak  vstáti  a  odejíti  ale  voUlno 
aby  jeité  hlas  Lenosti  vyslySán.  Ta  radí  aby  se  pře  vedla  v  míru  a 
na  dobrém  beapedném  míaté  kde  je  vSeho  dost,  ale  nepřiležitostem 
vojny  aby  se  ubrinilo.  Líčí  rozlidná  nepohodlí  vojny  a  končí:  ,,Lépe 
jest  rokovati  v  dostatku,  a  méň  váti  polovici  nežli  v  takové  bídé  a 
psotě  mnoho  provésti.'^  —  Na  to  pak  Lež  projeví  přáni  aby  Chy9r»0i 
povolána  byla.  V  ře£i  její  jest  dosti  vtipu  a  humoru.  Soudcové  prý 
se  apíSe  nakloní  k  druhé  straně  neboC  hoba  kopy  neuéemi  a  hlad 
9obol  po  ersH  a  neb  proti  ěrsti,  vidy  se  hiadi ...  Na  zadní  kohk 
senr  ohledala  jwo  převrácení  i  mohu  státi  i  nestáli,  ale  vlak  teprv 
bydmm  jim  pochvalu  uěinila  kdybych  nestála.  Vím,  žeby  křičela  té 
paní  Pravda  jako  Sojka  v  Pruhle  .  .  ''  Pozvaly  pak  Ghylarost  do 
rady  a  sice  listem  kterýž  počíná:  JPýcha  kněžna  římská,  Hněv,  hra* 
bénka  Babylonská*  Závist  z  Alexandrie,  Nenávist  z  Bakous,  Lakomství 
paní  z  Benatčaui  Lakota  z  Denemarku,  Smilstvo  z  Sodomy,  Lenost 
z  Polsky,  Lež  odevšad  —  vzácné  Opatrností  paní  Chytrosti  z  Vlach. . 
Chytrost  přijede  a  radí  sestrám.  Mluví  řeč  dlouhou  v  niž  líčí  i  Pravdu, 
yje  jeet  potvomiee  tak  pochlebná  a  ůUsná  že  staň  se  ji  z  dopuiténi 
božího  co  staii,  viecko  snese  právě  jakoby  jí  velkonočni  koláček  na- 
pekl; vie  jest  jí  jedno,  za  nic  se  nestydii  by  ji  i  nos  uřezali  a  uiíma 
vieeko  by  za  dobré  přgala,  a  on  bůh  v  takových  pochlebníceeh  v^ 
kou  vozkxiS  má,  a  z  tSžka  budem  moci  co  proti  ní  odolati. . .  Těžké 
jest  tu  vyhrání  kde  sondce,  radda  i  rokovníd  k  jedné  straně  náchyK 
nl|tí  jsou  než  k  druhé.  Proto  ale  nesluší  zoufiU.!.  MůžeC  prý  Pravda 
afao  klesnouti  a  něco  probleknouti,  žeby  čtytmi  koftmi  tieum  vytrhnouti 
ebtěk  ale  nebude  prý  mód.  V  takové  při  vždy  někde  na  kolmo  při- 
vedam  v  něčem.  ^^  B^di  pák  aby  se  vyalal  vtipný  posel  do  nebe,  ne^ 


—  8w  — 

m 

I 

8hA>ý  ačby  naň  co  přišlo  aby  mnél  snésti  a  zase  odepřfti,  a  k  tmnii 
z  daleka  se  vyptati  a  vyrozuměti  a  s  nékterýnri  i  y  kvas  vjfti  a  seM 
psoty  nev&fiití,  ale  nžitkn  naSeho  ▼  tom  Uedéti  atd.**  Vyvolena  pak 
Chytrost  za  posla,  a  skutečně  na  cestu  ku  branim  raj^ým  se  vydala. 
Mezi  tím  nepřestaly  se  Pravda  a  seiitry  jejf  mezi  sebou  raťti. 
Mluví  mnoho  z  bibli  a  jiných  spisu  a  velmi  rorvlá^M.  J^oa  to  poe- 
ěeni  ve  frasfch  někdy  dosti  trefiiých  ale  př(ti&  nahromadilýcfa.  —  Kdyi 
Chytrost  dojela  bran  rajských  iádida  ábj  ji  tam  postili.  Ale  Etaodi 
a  ĚliáS  jenž  hlídali  ráj  neujimli  jí  po  vilK  ač  vSeKjakj^m  spůsoben 
je  přemlouvala. . .  „My rájem aevlidnem*  —  pravili^ — ale  jest  jiný.  .** 
i  vznesli  sá  Enoch  a  Eliáš  to  na  sv.  Midiala  pfobolta  rajského.  Ff^ 
mluvili  B  ním,  a  ten  zase  se  Sel  ptát  boha.  Radil  tedy  Enodi  a  EBái 
aby  počkala^  načež  Chytrost :  „MQý  pane,  já  počkám  ale  jako  s  stadcia 
sa  vás  se  stydím  že  se  k  hostům  tak  nepoctivě  máte  a  málo  viills 
iobě  ne  mou  osobu,  ale  jakor  osoby  osvícené  a  urozené  i  riovitaé  zna* 
menitého  urození  i  panování  na  zemi  /*. . .  .  načež  EliáS  jí  úseéné  od- 
poví aby  nedělala  řečí  a  obceli  aby  čekala.  —  Svatý  Michal  vyM 
z  ráje  ftel  do  nebe,  oznamuje  Trojici  svaté  ie  Chytrost  přišla  k  láp 
ehtíc  ski^  ráj  puštěna  bytí  do  nebe,  pravíc  se  poselství  míti  od 
svých.  Dostala  pák  Chytrost  odpověď  zápornou  skrze  Enocha  a 
Badí  jí  aby  do  Antiochie  se  brala  kde  držán  bude  soud.  Tu  CSiytrost 
spustí:  Musí  tak  býti,  jak  pravíte,  abydí  jela,  a  pojedu.  Nu,  ale  to 
jest  první  kdež  hodně  mohlo  by  řečeno  býti,  a  rozumí  se  z  toho  soudu 
že  se  jedné  straně  více  děje  nežli  druhé.  Vím  jistě,  že  ta  pletkka 
I^*avda  by  přišla  do  nebe  neb  k  ráji  Žehy  hned  puštěna  byia.  A  každý 
by  řekl :  Pani  milá,  vítaj  a  hned  rtóíšli  do  nebe,  jakož  slyšeti  jest  ie 
tam  osvětne  i  omrkne,  a  nám  všudy  zavříno.  1  jest  tot  první  shiiný 
rozum  nám  dán  z  něhož  budeme  věděti  dále  co  Činiti  a  věřiti . . .  ňt 
Pravda  sama  neví  co  čim'  zaneprázdflujíc  Pána  všemohoucího.  Jistě 
mize  s  ni  buh  ošedivěti  slyše  kvokad  její,  by  jí  hrách  v.  ohH  roádili, 
i  o  ten  by  pán  bflb  od  ní  starán  byl  a  pokoje  by  jemu  nedala  aAy 
opravy  chtěla.  Takové  pletiši  slušelo  by  šilink  u  pranýře  dáti  neb  nos 
uihszati  atd Když  ji  Eliáš  na  to  horlivě  odbyl,  nedala  mu  Chy- 
trost na  odpověď  čekati  řkouc:  „Znám  tě.  Člověka  bez  mitesrdenatvi, 
zikazitele  země  kdežto  bfth  kradíc  tvé  zavřel  nebe  od  deště  tři  léta  a 
šesti  měsíců.  Co  jest  lidí  diynulo  i  božího  stvoření  pro  tvou  blásnivaa  žár 
dost!  Chvála  bohu  že  ty  bohem  nejsi  1  bys  bohem  byl,  ftádný  by  na 
světě  dávno  jíž  nezůstal.  Nebohý  král  Achab!  inšli  jest  a  tefbou  dosti 
tioiti  za  svýďi  Časuv! . .  /*  Na  to  se  odebrala  Chytrost  do  Antiadííei 
kdež  OBuáiúila  příchod  svůj  i»v.  Petrů  jakož  biskupu  toho  néita  a 
«}yšána  jest  před  trinerá '  Dudat  sv.   Podá  pak  Hst  věMef  jejž  kawUř 


jedo  svatoitii  st.  Jan  od  nÍTrtav  Teame  a  přečte.  HwHtíb  vyzYána  9bj 
poaelatTi  dala  přednátí  Chytrost  dlooboa  řeč  ▼  niž  difytře  vytočeno 
ieby  byl  —  ,yprospéS0Č)i(  konec  a  lepši  přátefatvi  jicli  obů  osob  i  ji- 
aých  podle  toho  aby  yaSe  svatosvatá  svatost  ráčila  i  sebe  jiob  na  xA* 
kteró  osoby  z  jich  piátel  obojíek  podati  k  přitelskéma  jednáni  beq 
nonrychn  a  bůřekt  an^  jich  ppdati  k  rozsudku  koiiečnéinQ  na  nďcteté 
obyvatele  zemské^  ponévadS  ta  pře  jest,  že  Udmi  Pravda  sama  vlasti 
by 'chtěla  i  jest  dosti  slatná^  aby  žeiBskoo  véc^  zemiti  lidé  a  obyvatelé 
s&ůHá  měli.  Jisté  mondrých  mntův  amAýeh  jest  dosti  Jižto  zelnskýoh 
obyčejův  vědonň  jsoQ  a  ve  vái  opatrností  smyslů  json  shledání  ;...** 
Ba  Chytrost  je  tak  chytrá  že  by  třebas  i  ty  mudrce  jmenovala  ^miby 
se  sovd  svěřiti  mohl. 

Svatý  duch  kyniiv  na  raddu  svou  káže  pak  kandéři  by  se  Chytrosti 
otáaai  jaké  to  osoby  mini  aby  jim  pře  podána  b^  aneb  takové  osoby 
aby  jmenovala  ježby  do  raddy  přibral.  Chytrost  jm^uje  Abramai 
MojtfSe,  Davifla  a  Šalamona,  EUissa,  dsaře  Okt&viaoa  a  Tn^ana«  K»jr 
fUe/  Annaniafte,  Herodesa  a  Piláta.  Svatý  Jan,  kandéř  ji  dá  odpovéd 
která  vfiak  Chytrosti  se  nelibi,  i  chopí  se  taio  opět  slova  aby  n^aké  jmé 
odpovědi  se  dopídila.  A  když  ji  kancléř  z  kiitka  odbyde,  rozhořeli 
se  znovu  a  di  mezi  jiným:.  .,Již  já  nyní  řeči  phestanUt  neb  vizini, 
že*  bych  nic  nevyhrála  jsouc  sama  zde,  vás  mnoho.  By  pak  i  na  vlasy 
přišlo,  ostala  bych  s  hlavou  holou  jako  koleno.  Mně  neměj  za  zlé,  jsi 
člověk  mladý  a  nedávno*s  v  úřad  a  v  radu  vešel;  snad  neumíš  potřeb 
lidských  znáti,  ani  vážiti  k  čemu  se  kdo  hodi.  Však  i  z  vašeho  pána 
A  boha  mnozí  nevždy  samé  Moudrosti  ale  též  i  druhdy  mne  potřebo** 
váli  jsou . . .  .  í* 

Vrátivše  se  do  hospody  Chytroi^  pravila:  ^^Dobře  že  ještě  ná^  sno- 
sem a  s  ušima  pustili;  nepůjde  sládek  víc  v  poselství  sám.  J'  Služe- 
bníkům zapověděla  projeviti  se  o  tom  co  viděli  nob  slyšeli  «ama  pak 
sestry  zvědavé  nejprv  zpravila:  „Zjednáno  málo  lépe  než  nic. . .  ale  kdyby 
byla  pani  Hnék'  s  sebou  měla,  jistě  bychom  obé  bez  vlasnv  byly  při4 
jely .  . .  '^  —  Pak  se  posadily  k  hojnému  kvasu.  Po  krátké  episodé  se 
služebníky  oznamuje  Chytrost  své  příhody.  Řeč  jeji  není  i  tehdáX  bez 
humoru.  Takž  k.  př.  praví:  „V  Antiochii. . . .  sem  skrze  toho  chram^ 
tHa  Petra,  jejž  tam  za  biskupa  mají,  a  svatý  jemu  říkají  sobě  přistup 
zjednala. . .  Než  tot  sem  vyrozuměla,  Že  ani  v  ráji,  nad  to  v  neU 
nikde  tu  přítele  nemáme,  ale  ta  Ptavdá  všudy.  By  mezi  nimi  pes  byí, 
a  mluviti  mněl,  každ^  jí  tam  přeje,  a  každý  na  nás  křičí  a  štěká . .  .^ 
Pak  vyčítá  vše  co  stran  odpovědi  vyrozuměla,  meiS  jiným  též:  „bůh 
žádného  z  našich  přátel  kteréž  jsme  jmenovali  a  žádali  aby  sobě  soud 
př^  přijití  nechce,   a  všecky  pod  ]!)ěknými  slovy  z  toho  vymlouvá 


/ 


—  848  — 

proč  jich  míti  při  tom  nemůže,  ala  jest  lozmnótí  že  nechce  a  je  liani.. 
Nám  vidy  drbnou  kde  mohoa,  jako  ten  štébetnítek  kandélik  napoded; 
nSiniK .  .**  Na  to  pak  Hnév  se  na  Chytrost  dosti  sorové  obořC  kteříž 
vSak  vtipné   odpovi.   A  pak  Pýcha  tresce  Hněv  a  projcTÍ  i  několik 
pHsIovi  k.  pK  „kdož  chce  můdrým  mniem  sloniti,   dej  řečem  mimo  m 
plouti*. .   Ale  u  blázna  kord,  u  ženy  pláč,  n  psa  moč,  a  koné  lejos, 
to  když  chti  je  hned  hotovo . .  /'   Povadila  se  pak  jeSté  Hněv  a  Ne- 
návisti a  byly  by  se  snad  i  servaly  kdyby  ostatni  se  nebyly  amiřenliTé 
T  to  vložily.   Konečné  se  nsnesoa  že  pojedou  do  Antiocliie  pomáhstí 
Lži.    Udávaji  i  spůsob,  jakým  se  na  cestu  vydají.   Krátké  jejich  íé& 
jsou  charakteristické.  Takž  k.  př.  Lenoět  praví:  „Již  váickni  jaté  k  tonu 
mluvili  že  jetí  ráčíte,  já  také  též  učiním.  Než  těch  skoků  a  heaovám, 
aby  mi  se  i  v  nohách  žily  strhaly,   a  šperků  neumím.   A   mobla  by 
Skapá  upadnouti,  hlavu  by  mi  snad  zlomila,  neb  noha,  raka  slomila, 
jedté  bych  potijpi  mnoho  psoty  měla  a  lékařům  k  své  psoté  jeSté  plsr 
tití  musela.   Radii  se   toho  vystřehu.    Více  chci  čtyřem  kolám  včlití, 
než  čtyřem  nohám  koňským  a  čtyřem  komorníkům,  kteříž  mi  vůz  dr* 
žeti  budou,  i  já  na  měkkých  polštářích  odpočinu  a  pospím,  když  rovno 
bude,  když  2le»  tu  vysedu,  a  radši  péšky,  by  pak  i  bláto  bylo,  půjdu. 
Lép  střevíce  zmasati   než  hlavu  a  všecky  údy.   Také  sem  6lyieh^   že 
v  Antiochii  málo  posteli,  aneb  loží  mají,  jedno  z  paKček  třinnýoh.  Ji- 
stét  bez  postele  nepojedu.    Přívyklat  sem  v  Čechách  mék<ie  a  na  do- 
brých pefínách  lehati,   i  v  čechle  choditi.    Tak  učiním  a  z  toho  nevy- 
siůpim  a  sobě  zvůli  dám  ve  všem  odpočívání  aby  mne  nic  nehaětlo 
ani  bodlo  nemenši  perce  v  posteli.  *' 

Ná  to  pak  sestry  se  rozjely. 

Mezi  tím  Víra  poslala  list  Pravdé,  v  němž  jí  zprávu  dává  o  po- 
selství Chytrostí,  jejž  Pravda  přečte  a  pak  klečíc  dosti  dlouhon  mod- 
litbičku odříká  a  pak  list  i  sestrám  svým  okáže,  načež  každá  podle 
své  povahy  drží  řeč,  a  zvlášté  láska  emfatíokými  frásemi  biblickými 
jakýsi  dojem  učiniti  se  snaží.  Po  těch  řečech  odebrala  se  Pravda  s  se- 
strami svými  do  Antiochie.  Sly  v  pokoře.  Na  proti  tomu  tam  jela  Lei 
a  sestry  její  ve  vší  okrase  a  slávé  světa !  Popsáni  kterak  každá  jela 
jest  namnoze  zajímavé.  Nejprv  jela  Lež  v  svém  houfu  na  koních  a 
mezcích,  za  ní  Chjftrost  na  slonu,  za  ni  pak  Lenost  na  voze  podoš- 
kami  vyloženém,  pak  Lakota  v  barvě  žluté  na  krásném  voze,  pak 
Lakomství,  jejíž  vůz  táhU  kokodrilové,  pak  Nenávist  a  prospédiem 
za  ní  Závist,  pak  Smilstvo,  Hnév  a  Pýcha. 

Sledi  pak  popsání,  kterak  soudce.  Duch  svatý,  v  slávé  své  osa* 
dil  raddu  svou.  Sedí  na  soudě  dvanáct  apoštolů,  a  patriarchové  předuL 
Víra  je  hofmistr.  Naděje  maršál.    Archandělé  čtyři  korunu  držt    Za- 


—  849  — 

▼olina  pak  Pravda  a  Lež  každá  se  sestrami  svými  před  soad.   Pravda 
vstoupic  honem  poklekne  a  promluví   několik  vemi  nábožných  jinak 
pravé  docela  zbyte(inýGh  slov.   Po  řeči  Pravdy  vstali  jsou  apoštolé  i 
jiní  z  stolic  svých,   klekli  pak  a  dali  se  do  zpévu.   Lež  a  sestry  její 
na  té  zatím  dělají  vtipy,   z  nichž  některý  je  dosti  zdařilý.  ^^   Na  to 
svatý  Jan,  kancléř  zahajuje  soud  před  oběma  i  oznamuje  jak  se  pří 
soudu  chovati  mají.  Když  dopověděl  řeč  svou  vystoupila  Lež  a  mluvila. 
Přednesla  řeč  dle  domnění  sester  jejích  nad  míru  důkladnou  tak  že  se- 
stry se  veselily  z  toho  a  již  při  svou  za  vyhranou  považovaly.  Jediná 
Chytrost  pravila  aby  se  tak  příliš-  neradovaly.  Na  to  pak  Pravda  vy- 
stoupila a  dlouhou   měla  řeč,  v  níž  nejen  na  Lež  ale  spolu  i  na  veškeré 
sestry  její  dorážela.  Proto  se  rozhněvaly' llněv,  Závist,  Pýcha  a  ostatní 
a  nemálo  na  ni  lály.  Vece  Pýcha:  „Zdá  se  Pravda  pokorná,  ale  kterak 
jest.  pokrytá  a  příliš  všetečná!  břinká  jazykem  jako  na  medenici   atd.*^ 
Vůbec  uštěpačné  řeči  sester  Lži  nejsou  beze  vtipu  a  humoru.   Pak  se 
sestry  tyto  i  níezi  sebou  svadí  načež   Chytrost  zase  vše  vyrovnati  se 
snaží.  Pak  Lež  přistoupí  před  stolici  soudce  a  prosí  potazu  a  do  hos- 
pody odjiti  a  že  zítra  chce  odpověď  dáti.  —  Obě  strany  se  pák  ode- 
braly do  svých  hospod.   Pravda  se  svými  sestrami  pokojně  a  pokorně 
se  radila.   Lež  pák  s  svými   sestrami  jak  v  dům  vešly  počaly  hned 
křik  a  půtky.   Chytrost  se  chopí  slova:  „Nuže,  pohleďtež  našeho  řádu 
sestry .  •  •  bychom  nejhloupější  sedlky  byly  a  nikdá  při  dvoře  nebývaly, 
mohli  bychom  srozuměti  a  prstem   omakati,    že  tvému  bouření,   paní 
Hněvu,  soudce   i  radda  srozuměli  jsou  a  jej  znamenali,  i  to,  že  sme 
mezi  sebů  v  půtkách  a  podstrkách  byly.     A  na  to  jest  ta  slova  nám 
naposledy  mluvil,  abychom  v  poctivosti  se  měly  a  poctivost  zachovaly. 
Hleď  kancléřika!    Vímf  já  a  rozumím   a  dobře  jej   v  jeho  všetečnosti 
znám.   Soudce  ni. radda  jeho  nic  tak  dlouhého  nemluvili  jako  on.  .  .  . 
dávno  já  tomu  rozumím  že  on  s  tou  pravdou  své  pikly  má  a  vždy  chtí  víc 
smysliti  než  jiní.  An  cosi  kdesi  bantoval  a  psal,  boha  slovem  nazývaje 
a  jehož  rétorice  mtío  rozuměti   se  může,   i  ztěžka   sám  sobě  rozumí, 
a  jakési  básně,   ješto   snad  ve  snách  jemu  se  snilo,   že  zjevení  psal 
jedné  aby  se  místa  vysokého  dotřel;  i  orlicí  se  nazývá,  a  mohlby  do- 
bře sovou  zůstati,  nic  se  po  tom  rychto  váti  nesluší.  .  .  Jistě  já  žádného 
se  ve  vší  raddě  nebojím  nežli  Pavla   a  toho   kancléhčka.   Neb  ač  jest 
Pavel  také  muž  mnohé  řeči . .  .  předce  není  tak  všetečný  jako  to  lotře. 
Shledáte.  •  •  že  když  naposledy  přijde  na  výpověď,  že  jemu  k  spisováni 
co  se  poručí,  napíše  něco  buď  z  nebe  neb  z  někoho  jiného,   že  ztěžka 
smažem  a  to  sperem  z  sebe,  bychom  dvanácte  vozů  benátského  mýdla 
měly!.  ••  Neb  by  jeho  tam  nebylo,   jiní  jsů  vše  hlnpci  a  volové,  po- 
všet  by  do  nebe  musili  na  raddu,  a  to  by  nám  ke  cti  bylo,  bychom 

54 


—  860  - 

z  našich  řečí  je  k  tomu  přivésti  mohly  aby  se  postará]!  a  jim  se  jick 
mozkem  hnalo !''  Pak  smiřila  Chytrost  Hněv  a  Lakomství  jež  se  hfj 
dříve  mezi  sebou  pohádaly,  načež  Lakota:  y^Po  dobré  novině  dnli  se 
napíti  a  zvláště  z  smírného:  protož  hodné  mi  se  zdá  aby  bylo  j^ine- 
šeno  vína  nejlepšího.,  akonfektů  rozličných.  ..abychom  posilníce hlaT 
tím  lépe  k  potřebným  věcem  mydliti  mohly. .  .^^  Stalo  se  podle  tobo 
a  pak  .Chytrost  radí,  jak  se  jí  zdá  aby  Pravdé  odpovédíno  bylo  skne 
Lež|  a  žádný  aby  nemluvil  než  saoia  Lež.  To  se  pak  i  stalo,  a  kdji 
strany  před  soud  stoupily,  počala  Lež  mluviti.  Řeč  její  jest  dňvtipoi 
a  sestrám  jejím  se  velice  líbila.  —  .  Pravda  pak  se  sestrami  se  ndi, 
načež  předstoupí  a  řeční.  Bouří  proti  Lži  a  sestrám  jejím^  nejvíc  proti 
Lakomství  a  vůbec  má  řeč  dojímavou  a  dlouhou  —  až  pHiiš. 

Po  dokonání  řeči  Pravdy  svěsila  Lež  hlavu  až  Pýcha  veee  jí:  „Po- 
mni se,  co  tak  smutně  stojíš?  nedej  znáti  na  sobě  ač  i  co  na  mpB 
jest .  •  .  *'  Na  to  Chytrost  radí  aby  se  nikdliv  novým  zákonem  neUjik 
nýbrž  starým  atd.". .  •  Hněv  také  dostala  chuC  k  řečnění:  „Kedtfi 
j4  s  ní  v  řeč  vejdu,*'  —  praví,  —  „uvidíte  že  to  u  pěti  slovích  zavru,  ie( 
nás  chlupy  lehnů  a  flekové,  jako  hyzy  v  masných  krámech.  ••"  Ak 
druhé  sestry  ji  prosily  aby  nechala  řečnění.  Lež  pak  přednese  stw 
defensí  řečí  dlouhou  načež  Pravda  ještě  delší  řečí  jí  odpoví  na  sedu 
svátostí  kostelních  a  při  svou  líčíc  mnoho  o  knězích,  o  ctnostech  i 
hříších  mluví.  Mnoho  tu  citátů,  porovnáni,  podobenství  a  pěkných  fráa, 
ale  rozvláčnost  přerušuje  všecken  dojem.  —  Jakž  ale  Pravda  dokoDiii 
řeč  tuto,  Hněv  vešken  zblednuv  a  zapálen  Jsa  počne  se  třásti,  pyskj 
hryza,  čelo  mrače,  škaredě  očima  krvavýma  hledě, .  a  vrtě  nohoo,  n- 
kama  lomí.  I  dí  Pravdě:  „Pravdo,  mnohým  zlá.  Pravdo,  proč  nás  bimfi? 
Zdaliž  se  zdá,  že  žádný  z  nás  k  ničemu  se  nehodí,  věz  že  svou  M 
smím  zastati  neb  pro  ni  smím. všecko  co  v  světě  může  požádáno  býti, 
podstoupiti,  i  s  tebou  se  v  pytli  hrýzti.  Těd  smejšU  hned  nechvíc  hfi 
na  dvoře  soudce,  čehož  požádáš  neb  smíš,  chci  rádo  povoliti  od  ktn- 
kův  až  do  poslední  vší  rytířské  bráni  i  špice  s  tebou  konati,  a  lUedái 
to,  vše  co  pravíš  a  mluviti  smíš,  v  hrdlot  vecpám  a  vtluku. . .  A  bj 
to  bylo  v  jiném  místě.  •  hned  bychom  sadily  od  políčka  až  do  kordn 
i  meče  . .  shledala  bys,  že  by  z  tebe  mléko  neleklo,  ale  šlynci  padiu 
by  musely;  zaCalaC  bych  ti  žilu  že  bys  oněměla.  •  •  A  ty  pane,  oe]- 
světosvětější. . .  prosím  rač  ji  v  kázeň  vzíti,  a€  posedí  ruský  méeíc  o 
chlebu  a  při  vodě. . .  atd.''  Pak  se  Chytrost  táže  Pravdy  hnědli  po  vý- 
povědi bitvu  konati  chce,  ale  Moudrost  odpoví,  že  pře  jest  začatá  i 
konati  se  má  i  dále,  k  jinému  že  se  nyní  nepřistoupí..  .  Pán  na  to 
velí  kancléři  aby  pověděl  sestrám  Lži  i  jí  samé  aby  zbytečné  řefi  pfc* 
staly  a  v  jiné  se  nedávaly  a  jedna  aby  mluvila.   Kaadéř  tedy  oap<^ 


—    861  — 

mina  sestry  Lži,  což  vSak  Pýcha  snésti  nemůže  a  s  nim  se  svadí: 
^yKandéří,  znám  že  dobře  radiS  na  jednu  strana.  Ale  také  to  blázni 
nebyli^  kteří  té  pro  takové  rady  byli  zaslali  na  ostrov  Patmos .  .  starej 
se  o  se,  my  se  o  se  dobře  postaráme  atd/^  Na  to  Lež  prosí  aby  se 
soud  do  zejtři  odložil  a  s  sestrami  svými  se  bere  do  hospody.  Po- 
rada jejich  ne  bez  humoru  se  koná.  Zvláště  Chytrost  se  vyznamenává 
satyrickými  Typady  na  kancléřika.  Po  poradě  paní  Lež  neomeSkala 
hodiny  položené  k  stání.  Mluví  pak  Lež  a  odpovídá  se  před  Duchem 
svatým,  jestliby  co  pověděla  Pravda  nelibého,  aby  jí  též  strpíno  byloý 
a  Pravda  dává  odpověď  Lži  a  svou  pH  líčí.  —  Zajímavá  ač  pohříchu 
přílii  dlouhá  jest  řeč  Lži,  kdež  mezi  jiným  Lež  vykládá  jaký  erb  má 
každá  její  sestra:  „Dotklas  nás  všech  devět,  ^  mluví  k  Pravdě,  —  „roz- 
ličně nás  jmenujíc  a  k  rozličným  zvířatům  přirovnávajíc .  é  My  se  známe 
že  jsou  to  erbové  naši  od  počátku  světa.  Nosily  sme  je,  nosíme  a  no- 
siti bndem  bud  koma  libo  neb  žel,  až  do  syěta  skonání  ....  Pani 
Pýcha  nese  Lva  kteréž  jest  nejvzácnější  a  nejudatnější  z\íře,  i  jest 
hodná  takového  erbu. .  .  .  Hněv  nese  medvěda,  jako  ušlechtilá  hrabinka 
nejmstivější  zvíře.  Smilstvo  kohouta,  jako  urozena  paní,  veselé  a  svo- 
bodné stvořeni  které  se  nikde  netají.     Závist  psa,  jako  užitečné  zvíře 

bez  něhož  býti  lidé  nemohou Lakomství  ježka,  pečlivé    zvíře 

které  ve  dne  i  v  noci  svého  užitku  hledí. . .  Lakota  vlka. . .  Lenost 
chrousta  .  .  .  Chytrost  liška ...  já  pak  sprostná  strakopuda.  ,**  Pravda 
odpoví  dlouhou,  předlouhou  řečí  a  končí  s  velikým  pathosem.  JLiCŽ  a 
sestry  její  nemálo  se  hněvají  a  „nemohouce  již  déle  zdržeti  se  vrti 
se  mezi  sebou,  sápajíce  se  rozličně  a  řkůce:  Takli  chceme  již  toho  ne- 
chati všeho  i  zamlčeti  a  snísti  jako  hrušku  z  popela,  tatoC  nepřestane 
leč  jí  zlostí  zlost  odoláme  a  odepřem  vždy  že  pravda  není  co  mluví. 
Necht  pak  oni  soudí  jak  chtí,  neb  nedíme-li  nic,  všickni  za  to  míti 
budou  že  sme  křivý. .  .**  Mezi  tím  zavolá  Duch  sv.  raddy  své  a  táže 
se  jích  co  k  tomu  dí.  Tito  svědčí,  že  jest  tak  jak  osvícená  paní  Pravda 
mluvila.  Pak  —  „Duch  sv.  rozkázal  hancíéři  svému,  aby  stranám  roz- 
kázal do  hospod  jíti,  a  pokojně  aby  se  chovaly  a  že  zas  povolány  bu- 
dou k  výpovědi.**  — 

Pravda  pokorné  slibuje  že  poslušně  vše  vyplní.  Ale  Pýcha  se 
.  chopí  slova  a  vytýká  že  soudcové  jsou  stranní.  Ještě  horlivěji  si  ale 
počíná  Hněv  u  líčení  svědkův.  Právi  totiž:  „Já  ted  zjevně  pravím 
přede  všemi,  že  ti  kteříž  Pravdě  ku  pochlebenství  tu  klečíce  znali, 
hodni  za  svědky  nejsou,  aniž  mají  trpíni  býti,  ani  jich  přijímáme  ani 
na  jejich  řečech  a  písmech  přestáváme.  Neb  Petr  zjevný  lhář  sliboval 
i  klnul  se  že  pána  svého  nechce  zapříti,  ale  s  mm  do  žaláře  i  na  smrt 
jiti,  toho  nedrž4  &  zapřel  a  to  o  něm  všickni  etangelistové  píši  a 

64* 


—  852  — 

každý  rok  jej  po  všem  křesCanstvi  v  tom  Tyyolávají.  Ondřej,  to  byl 
vrtilka,  jednak  u  Jana  Křtitele,  jednak  n  Jeiíáe.  Jakub  a  Jan  kao- 
cléřík^  ti  nazí  a  sotva  s  náima  z  zahrady  utekli.  Tomáá^  toho  sám  pán 
jeho  nevěřícím  \7znal.  Kdož  pánu  svému  nevěří,  kterak  jiní  mohoo 
jemu  véřiti?  Bartoloměj,  ten  němý,  může  položen  býti,  neb  když  v  zá- 
koně o  něm  zmínky  není  by  kde  co  mluvil,  co  má  němé  hovado  svěd- 
čiti? Juda  a  Filip,  ti  jsa  od  Ježíše  některá  chvíli  odstůpili,  anisnini 
choditi  chtěli,  ža  pána  svého  se  stydíce.  Simon  a  Juda  menší,  ti  tii 
o  svém  pánu  pochybovali  a  všickni  se  nad  ním  pohoršili.  Matouš,  to 
byl  zjevný  hříšník  a  dráč  na  mýtě.  Matěj  na  zrádcovo  místě  vsazen, 
i  kdož  zlé  místo  drží  kterak  může  vzácný  býti?  Pavel,  ten  bylzjevsý 
protivm'k  Ježíšův,  vyobcovaný  z  obci  a  z  mést  vypověděný  nestůdoé 
u  pranéře  švihaný,  mořský  tapač  a  hance  Petrův,  a  mnoho  jiných  špio 
na  sobě  má.  Melchysedech,  ten  loupežníky  ctil  a  jim  obětí  dával  když 
2  loupeže  šli.  Otec  a  mater  jeho  nevědí,  čert  ví  odkud  byl.  Abraham 
ten  byl  mordéř  pro  Lotha  bratra  svého.  David  vražedlník,  cizoložoik, 
muž  krve.  Jistě*  s  těmi  kusy  by  byl  do  turnaje  jel  byl  by  ctěn.  Izaiái, 
ten  se  zbláznoval  a  z  rozumu  vystupoval,  a  jako  vzteklý  po  Jerusaleme 
běhal  plyskán  a  kydán  blátem  jako  lotr.  Mojžíš  i  s  Aronem  bratrem 
svým,  pro  svou  nevěru  nemohli  vjíti  do  země  zaslíbené.  Zacharíáé  ohav- 
nou smrtí  sešel.  Samuel  nad  Saulem  nepravě  učinil,  mazav  jej  prve 
na  království,  mazal  potom  nad  něho  jiného.  Ezéchiáš  pro  své  ukáiaiu 
pokladův  a  chloubu  přivedl  obloupení  Jerusalema  i  chrámu  božího. 
Daniel  pro  své  lotrovství  v  jámu  lvovu  uvržen.  Lukáš  po  rozprávkách 
čtení  spisoval  málo  při  něm  bývav.  Jakub,  bratra  svého  sklamatel,  a 
kdož  nad  bratrem  zlé. činí,  což  nad  jiným  dobře  učiniti  může?  Pro 
dceni  svou  kázal  se  obřezávat  pohanům,  i  mordoval  je  i  s  syny  svými 
lestně.  Salomon  zjevný  modlář,  přestoupil  smlouvu  kterou  s  nim  bob 
byl  učinil.  Jeremiáš  proti  pánu  svému  a  králi.  Judu  Jerusalemskéma 
lid  rozpakoval  a  k  Asírským  se  přichýloval,  lépe  jim  prorokuje  nežli 
pánu  svému.  Jan  Křtítel  ohavnou  smrti  sešel,  neb  kohož  ohavnou  smrti 
svedou,  vždy  musí  pro  něco  býti.  Isbiěí  velikým  pánům  vfrějidátí 
pokoj  i  králům.  Job  ruhač  v  slovích  proti  bohu  žehral  v  hnoji  šedé 
moha  se  červy  rozlezti.  Marek  bez  palce,  nikdy  Ježíše  neviděv  o  ném 
směl  jest  psáti  a  svědčiti?  —  Toť  ti  ctnostní  svědkové  a  zachovali 
žádné  poskvrny  na  sobě  nemající  atd.  atd.^'  Kancléř  je  pak  z  kiátka 
odbyde  a  končí:  ;jrdětež  nyní  do  hospody  a  mějte  jazyk  zaznby."-' 
Duch  svatý  pak  velí  nález  sepsati  kancléři  a  aby  přibral  k  sobe 
Matouše,  Marka,  Lukáše  a  Pavla.  A  když  povolány  byly  strany  k  slf- 
šení  výpovědi  za«e  před  trůn  soudce  předstoupily.  Kaodéř  pak  čte  po- 
někud dlouhou  kapitolu  ježto  končí;  „vypovídáme  ab]|  Pravda  »  Ho^ 


-  853  - 

■ 

vein  i  s  sestrami  jejími  boj  oděnou  rukoa  podstoupila  k  jich  věčoé 
zkáze  a  zahynuti  Jako  prokletých/'  —  Po  rozsudku  apoštolé  i  jiní 
v  radé  vstávše  chvály  vzdávali  bohu  a  píseň  zpívali.  Lež  pak  ale  se 
zase  «lova  chopí  a  Pravdé  vyhrožuje.  Pak  Pravda  přistoupila  a  klekla 
86  sestrami  sv^^mi,  vysokým  hksem  chválu  vzdávala  a  že  po  cestách 
páné  na  veky  chodit  chce.  .  .  .  Ku  konci  skladatel  knihu  zavírá  úva- 
hou jací  byli  králové  a  jsoú^  a  raddy  jich  jaké  mají  býti  a  soudce. 
Páva  tu  naučení  králi  Jiíimu 

Úsudek  o  knize  Hádáni  Frwvdy  vyplývá  dostatečná  z  naznače- 
ného obsahu.  Viděti  že  p.  Ctibor  měl  úmysl  sepsati  spis  tendenční, 
ale  nečité  .v  sobě  povoláni  k  filosofií  neb  ku  polemice  vyvolil  si  formu 
tehdáž  oblíbenou  a  mnoho  užívanou  v  kteréž  mu  volno  bylo  i  pro* 
čtenost  svou  na  jevo  dáti^  i  fantasii  své,  kteréž  za  mládí  jeho  něco  pri 
něm  bylo,  poněkud  uzdy  popustiti.  Nezdá  se  váak  žeby  obi*azivost  jeho 
příliš  biýná  byla  bývala^  neboC  nejživější  místa  jsou  vybrána  Ze  spisu 
biblických,  a  z  ostatního  toliko  humoristické  částky  poněkud  s  to  jsou 
navnaditi  čtenáře.  Ústřední  myšlénka,  spor  stran  kněžských  statků  se 
téměř  celá  ztrácí  v  dlouhých  řečich  o  věcech  všeobecných,  kterýmižto 
řečmi  se  značovatí  má  ráz  Pravdy  a  sester  jejích.  Mnohem  živěji  a  za«- 
jimavěji,  místy  s  pravým  kumorem  líčena  jest  Lež  s  družicemi  svýmt«- 
Ckarakteristika  Hněvu,  Chytrosti  a  Pýchy  jest  tu  a  tam  skutečně  do- 
vedná. Jinak  celý  spis  by  se  aspoň  na  čtvrtinu  ztenčiti  musil  aby  se 
stal  pokročilejšímu  čtenářstvu  záživným.  —  Celkem  do  sebe  má  spis 
Ctiborův  ráz  časový,  předně  vzhledem  ku  vadné  rozvláčnosti  pak  i 
vzhledem  k  tomu  že  názory  .náboženské  se  nápadně  do  předí  tlačL 

Bylo  tehdáž  vůbec  takto  na  poli  literárním,  pohříchu  na  ujnm 
myšlenkové  svobody  a  odpoutávajícího  se.  ducha  od  autority.  A  protož 
vzhledem  ku  mezím  jež  dílem  doba  myšlénkám  vykázala  i  k  oněm  je^ 
nedostatkem  duchové  energie  ano  i  filosofické  vzdělanosti  a  nadání  vet- 
šina  spisovatelův  sama  sobě  kladla  nelze  se  diviti  že  úhrnek  myšlének 
nových,  a  velkolepých  byl  méně  patrný  v  oné  době  nežli  jak  by  se 
z  hojnosti  spisů  tehdáž  sepsaných  souditi  dalo.  Vzdělanost  se  šířila 
avšak  osvětě  zbývala  toliko  uzounká  cestička  a  ideí,  ježby  na  skutečně 
odpoatané  duchy  v  politickém  a  náboženském  ohledu  ukazovaly,  majíce 
spolu  důležitost  pro  potomstvo  bylo  po  řídku.  Za  hvězdu  první  velikosti 
na  literárním  nebi  doby  této  bychom  skutečně,  jenom  Chelčického 
považovali 'kterýžto,  jak  se  nám  zdá,  smj^šlením  a  původností  ducha 
nejen  své  vrstevníky  ▼  ně  vlasti  předčil  ale  daleko  nad  názory  stoleti 
svého  pokročil. 

Filosofickému  duchu  a  osvětě  vůbec  nebyla  však  ještě  nastala 
chvíle  pKobuzení.   Ač  mnoho  se  již   činilo  k  důkladnějšímu  pochopeni 


—  854  — 

starých  madrcav,  ač  boj  hnmanistův  proti  skolastíee  ož  tak  daleko 
dospěl  že  se  na  vitézstvi  hamaaisiiiQ  ož  pochybovati  nedalo,  přece  mj- 
ftlénka  osrěty  nezvitézila  posud  na  čisté  myilénkov^  poli,  nýfori  nori 
toliko  bojíSté.si  vydobila  z  néhož  pozdéji  tepnr  vykTét  její  se  TyrimiL 
Reformace  totiž  rozsiiila  své  působiátd.  Pokad  na  éeskoo  f(mt 
se  obmezovala  pňdn  nelze  ji  bylo  zakotviti  se  n  vzdilných  národíhr. 
Ale  jiskra  z  cech  vzlétlá  padla  na  úrodné  role  a  bno  se  v  celé  stredoi 
Evropě  objevily  tytéž  boje  antority  cirkevni  se  svobodou  myĚleaí  i 
sm^álení  jimiž  česká  zem  na  víech  stranách  druhdy  byla  vqriannla. 
Nastaly  však  boje  tyto  v  příhodnější  už  době,  kde  mysly  všecky  ú 
připraveny  byly  na  nqvé.svědo.  Snadněji  bylo  Lutherovi  a  pomocDÍkůn 
'  jeho  proraziti  učením  o  němž  se  nedalo  už  říci  že  jest  novotou  neslý- 
chanou. I  Německo  cítilo  už  potřebu  reformy  náboženské  a  vítán  m 
hlasatel  její.  Netoliko  bažení  po  náboženské,  nýbrž  po  duchové  svobodé 
vůbec  prospělo  vzniku  reformace  německé,  ač  pohříchu  počátkové  její 
na  zásadádi  poměrně  obmezených  přestávali,  a  ona  sama  z  dogmar 
tíckých  církevních,  strannických  a  nedovedeních  úsudků  nevyUfedfaL 
Proto  pro  všecko  se  uznati  musí  že  reformad  se  odtrhl  mysUd.dodi 
od  antority,  že  se  sám  sobě  a  tomuto  světu  zase  navracel.  Nejpn 
-ascetické  názory  utrpěly  protestantstvim  porážku  a  mnišská  ehadobi 
a  život  bez  práce,  přestal  býti  svrchovanou  zásluhou.  Tím  zajisté  na- 
stal nový  život  v  středm'  Evropě  jenž  se  i  působeni  na  óechy  nemi* 
nul.  Jiné  zajisté  už  se  rozšířily  náhledy  o  národu  českém  a  nábožen* 
fikých  jeho  snahách,  i  nastala  Římu  nesnáz  nyní  mnohem  větSí,  oe- 
bot  Lutherovo  učení  hned  z  počátku  do  širších  zasáhlo  kruháv  neiE 
Husovo  a  stoupencův  jeho. 

Čechům  ale  reformace  německá  nic  nového,  blahého  nepřineila 
nežli  —  že  se  rozmíšky  v  cechách  o  jednu  rozmnožily.  —  Bartoš  pisat 
v  kronice  pražské  zmíniv  se  nejprv  o  Erasmu  Boterodamském  pfie  o 
Lutherovi:  „Potom  brzo  vznikl  jiný  učitel  za  jeho  času,  Martin I^tar, 
učený  nmich  řeholy  sv.  Augustina,  v  městě  Vitemberce  v  Saské  leim 
pod  panováním  tehdáž  osvíceného  knížete  Fridricha.  Kterýžto  jsa  hor- 
livý a  zmužilý  při  zákonu  božím  mnoho  také  knih  sepsal,  veda  k  prar 
vému  smyslu  zákona  božího  podlé  zachováváni  prvotní  církve  svate, 
a  podlé  toho  učil  zmužile^  kázal  čtení  svaté  v  jeho  čistotě  a  prostnofiti} 
nic  nedbaje  na  předky  své  a  ustanovení  lidská;  to  čmě  na  odpor  cir* 
kvi  římské...  tak  že  v  těch  okolních  krajinách  německých* národ  teo, 
od  dávných  časův  cechům  a  Moravanům  zlostný  a  nepříznivý,  k  pn* 
jímáni  těla  a  krve  Ejristovy  pod  obojím  spůsobem  přivedl. ...  a  akiia 
to  okolni  Němce  s  cechy  a  Moravany  z  daru  božího  v  přísefi  a  wsr 
.  lost  uvedl  beze  všech  nesnázi,  ježto  prvé  jaké  nesnáze,  války  a  pO' 


—  856  — 

tivenstvi  jedněch  k  drahým  bývaly,  kroniky  české  Široce  nkazují;  a 
nad  to,  že  jsou  cechové  a  Moravané  za  předkův  naSich  mnoho  statků, . 
prací  a  krve  prolév&nim  vynaložili,  i  kompaktáta  od  légatnv  stolice 
řimské  sjednali,  chtíce  v  jednota  s*  nimi  vstoupiti  jakoož  takouž  kromé 
kalicha,  a  tndy  kaceřováni  a  jiná  rozličná  hanění,  jimiž  json  je  rozličně 
trápili,  zastaviti  chtěli,  a  nemohli  tomn  nic  učiniti;  n^brž  tak  veliká 
nenávist  Něi^^cův  k  tlecham  a  Moravanům  bývala,  že  jim  těžko  bývalo 
o  samém  jménu  jich  slyšeti.  A.  toho  dovodili  plijíce,  rotíce  a  do  nej^ 
hlubliho  pekla  je  odsuzujíce;  jednak  klatby  papežské  na  ně  vydávali, 
jednak  války  a  jiné  zlé  věci  obmýSlovali«  Bůh  pak  všemohoucí .... 
ráčil  ďověka  tohoto  •  •  •  vzbuditi,  aby  on  to  působil,  a  skrze  známost 
zákona  a  pravdy,  cizí  národy  z  slepoty  starodávní  aby  vyvodil  a 
k  svedu.. .  .  přivodil...*^ 

Z  těchto  slov  slavného  létopisce  vysvítá  že  vzniknutím  reformace 
v  Německu  skrze  Luthera  též  poněkud  aspofi  se  uchlácholila  ona  tr- 
valá zuřivá  záSC  opozdilých  Němcův  proti  pokročilým  ve  věcech  viry 
Čechům^  kterážto  věc  ovšem  zasluhuje  by  se  uznala.  —  Jinak  ale 
vstoupil  8  lutherstvim  opět  jeden  nový  pohybcýící  živel  do  valně  po- 
hnutého už  společenstva  a  tím  vzrostlo  protiv  s  jedné  strany  ač  s  druhé 
ovSem  myšlénka  pokroku  celkem  nabyla  posily. 

Bylo  léta  .1517  když  Luther>  proti  Římu  vystoupil  a  rázné  jeho 
si  počínáni  získalo  mu  brzo  přívržence  mezi  utrakvisty  v  Čechách. 
Nejprv  kněží  Václav  Roidctbmchý^  a  Martin  Poduška  psali  Lutherovi 
(1.  1519)  a  tím  se  započalo  jakés  spojení.  Ale  i  mimo  Prahu  se  zmá- 
halo Intherstvi  }9ko  k.  př.  v  Německém  Brodě,  kde  kněz  Jan  se 
nejprv  čtením  spisů  Lutherových  zaměstnával.  Nejvíce  ale  k  rozšířeni 
Lutherského  učeni  v  cechách  přispěli  mladí  Čechové  mimo  Čechy 
študující,  již  z  ciziny  se  navrátivše  nejen  nové  evangelické  názory 
s  sebou  přinesli  horlivě  je  rozšiřujíce  ale  i  valné  množství  spisů  sa- 
tyrických  proti  Bimu  tehdáž  po  střední  Evropě  valně  rozšířených.  O 
satyrách  těchto  mluví  Gindely  v  historii  českých  bratří,  uváděje  že 
podiázejí  z  tiskáren  bratrských,  a  v  bibliothéce  Olomůeké  se  chovají. 
Držíme  se  zde  zprávy  v  dotčené  historii  podané:  Jizlivá  satyra  JRoz-- 
mluva  apoětola  Petra  s€  sv.  Otcem  Juliem  II.  líčí,  kterak  papež 
se  svým  andělem  strážcem  ku  nebeské  bráně  přijde  maje  svých  dvé 
klič&v  a  snaže  se  jedním  z  nich  otevřití  bránu.  Ale  mamě.  Tu  mu 
anděl  strážce  radí  aby  nepoužíval  klíče  kterým  otvírá  skříně  v  nichž  . 
peníze  za  odpustky  se  chovají,  ten  prý  by  as  nepomohl,  nýbrž  toho, 
kterým  nebe  na  zemi  otvírá.  Ale  i  to  bylo  marné.  Tu  zatloukal  na 
bránu  a  přikazoval  by  se  otevřelo.  Sv.  Petr  vyhlédl  oknem  a  tázal 
se  kdo  je  a  co  chce.    Papež  se  nemálo  podivil  otázce  této.    Domníval 


-  856  — 

86  Že  papežské  okrasy  a  trojí  komna  dosti  zjevně  mluví  a  právo  jeho 
.  dosvédčaji.  Ale  sv.  Petr  se  ho  táže  čím  si  zasloužiti  chce  pnstop  do 
nebe?  Na  to  odpoví  Jali  as  že,  jelikož  jeáté  papež  na  zemi  volen  nen 
tedy  jemu  ještě  dastojenství  přislal  otvírati  a  zavírati  království  ne- 
beské. Aby  však  své  zásluhy  objevil*  vypravuje  kterak  všemožoé  s« 
vynasnažil  aby  římskou  stolici  mocnou  učinil  a  slavnou.  Proto  prý  ceK 
svět  k  vojně  vyštval^  aby  hojné  kořisti  nabyl.  Opravy  v  církvi  jez 
•by  římskému  měšci  škoditi  mohly  že  nepřipustil  a  že  zvláště  pooJen 
historií  o  tom  co  na  konciliu  v  Basileji  se  dělo,  nikdy  konciKum  ne- 
povolal ač  se  byl  stokráte .  slavnými  sliby  zavázal  že  sněm  cvkevDÍ 
povolá.  Dále  prý  přestoupil  věrnost  i  víru,  přísahu  i  slib  bez  obtíže, 
jen  když  papežská  stolice  z  toho  měla  prospěchu.  —  Petr  vysiecluniT 
tyto  řeči  satyrickým  spůsobem  přednesené  tázal  se  kterak  se  stává  bt 
.nástupcové  jeho  tak  docela  jinými  se  stali  nemajíce  okras  jakýmii  od 
zdoben  býval.  Býval  prý  chudý,  trpěl  pro  jméno  Kristavo,  káeal  aj)0- 
učoval  svět. . .  Julian  jej  několikráte  poctí  jménem  hlupáka  a  jest  mi 
o  věcnatějších  okrasách  papežů  a  římské  církve  mluviti^  jakož  jsoa 
paláce^  bohatství,  statky  a  j.  v.  a  líčí  život  papežův  jakožto  ifutsý 
nemravným  požíváním.  Hrozí  se  toho  Petr  a  odežene  papeže  od  nebe. 
Ten  však  hrozí  že  přijde  s  vojskem  a  že  zažene  Petra  i  jeho  přívr- 
žence. . . 

V  jiné  zase  satyře  rozmlouvá  Pravda  s  kardinálem  Riariem  i 
poučuje  ho  jaké  vlastnosti  má  míti  kardinál.  Skladatelem  satyiy  této 
byl  Marsilius  Ficínus.  Též  se  přeložily  a  tiskem  vyšly  tři  traktáty  jei 
složil  hrabě  Pico  de  Mirandola,  čelící  proti  kněžím  v  &mě.  Také  spis 
Erasma  Boterodamského  o  rytíři  křesťanském  přeložen  byl  a  vydán 
tím  úmyslem ,  aby  protiva  nemravnosti  v  Bímě  panující  na  jevo  vy- 
stoupila. —  Satyra  na  poutnictví  se  nalézá  též  ve. spisu:  Rozmlomnb 
dvou  osob  Pasquilla  a  Cyra.  Paspnillus  má  pro  hanebnosti  na  římském 
dvoře  spáchané  putovati  do  SL  Jaga  di  Gompostella,  potká  na  oesté 
Gyrusa,  a  rozmluva  jejich  poskytne  příležitost  k  nojráznějším  výpadója 
proti  papežům.  —  Vlivem  lutherství  složen'  a  léta  1521  přeložen  a 
vytištěn  byl  též  dopis  papeže  Lva  X.  Luciferovi.  Papež  si  stěioje  bs 
hrozící  mu  zúžení  své  moci  a  prosí  svého  mistra  Lucifera  aby  mn  při- 
spěl vší  svou  mocností,  což  mu  tento  odpovědí  z  pekla  také  véroé 
slibuje.  —  Toho  též  roku  do  češtiny  se  přeložil  spis  lutheraosk;  o 
přísahách  biskupů,  doktorů  a  učenců,  ve  Vitenberku  latinou  uvereJDény* 
Český  překlad  shotovený  od  Václava  ze  Záboří  byl  rozmnožen  přidá- 
ním takovýchto  přísah.  —  První  zde  uvedenou  satyra  uvádí  JoDogmaao 
č.  782  —  b  (III)  pod  nadpisem:  Spolu  rozndouvání  sv,  Petra  apď 
štola  a  nejsvétéjěiho  Julia   druhého  papeže  a  témui  při  P<^ 


—  867  — 

dAméhú  angela  bud  zlého  neb  dobrého  o  moci  církevní  a  téi  církve 
hlavé.  Vyloženo  a  vytlačeno  skrze  Oldřieha  Velenekého  z  Mnichova 
L  1520.  Uveden  jest  spis  tento  mezi  spisy  polemickými.  Druhou  sa- 
tyru  a  traktÍAty  Piky  z  Mirandoly  uvádí  Jangmana  mezi  spisy  filo* 
sofickými  (III  é.  213.)  pod  nadpisem:  V  tomto  sebráni  o  téchto  vé- 
cech  pořádně  se  pokládá:  Spis  vtipný  Marsilia  Fidnského  kterak 
pravda  k  kardinálu  Miarovi  přišla,  o  úřade  kardinalském  vypra^ 
vující  mu  etc,  —  Dvanáctera  správa  boje  křestanského  od  Jana 
Píky  hraběte  Mirandulanského,  Dvanáctera  zbroj  rytířství  kre-^ 
slánského.  Dvanácte  povah  pravě  milujícího  (t  boha)  L  1520 
v  Běle* .  •  od  Oldřicha  Velenského. . .  Spis  Erasma  Boteredamského 
ayádi.Jungmann  mezi  spisy  filosofickými  (III  6.  211):  Přeutěsená  a 
mnoho  prospěšná  kniha  Erazima,  Boteredamského  o  rytíři  křC" 
sianském  1519,  v  Běle,  nákladem  a  péci  Voldřicha  Velenského 
X  Mnichova,  Překladatel  připsal  spis  svůj  Janu  Spetiu  z  Janovic  a 
rozmnožil  originál  v j^  klady  kterýmiž  spisu  tomu  teprv  ž&douciho  rázu 
éasovtiio  satyrického  dodal.  —  List  od  papeže  Lva  kterak  Ludpe- 
rovi  a  vší  obci  pekelné  psal  uvádí  táž  Jungmann  co  překlad  z  né- 
meckáhOi  jmenuje  vtek  V.  Danka  z  Kubína  překladatelem.  — 

Mnohé  kroky  se  udinily  k  rozSiřeni  udeni  Lutherova  v  Praze,  ale 
nejvice  v  tom  ohledu  působil  Havel  Cahera,  Matěj  poustevníky  kněz 
Martin,  mistr  Brikci  a  kancléř  starého  města  pražského  Burian  z  Koř- 
me. Cahera  byl  rozený  v  Žatci,  syn  chudého  řezníka^  Studoval  v  Praze 
a  stav  se  mistrem  na  universitě  věnoval  se  kněžskému  stavu  a  byv  za 
faiáře  do  Litoměřic  dosazen  rozpadl  se  brzo  s  obci  tak  že  faru  opustiti 
musil.  Odebrav  se  do  Vitenberka  seznámil  se  s  Lutherem  a  spůsobil 
prý  že  Luther  pověstné  psaní  na  raddu  pražskou  shotovil,  v  kterémž 
Caheru  doporučil  Pražanům.  Navrátiv  se  do  Prahy  stal  se  Cahera 
fiirářem  v  Tejně  kdež  z  kazatelny  horlivě  rozšiřoval  lutherstvi  ale 
▼  brzku  se  pronevěHl.  Kněz  Martin  kazatel  v  Betlémě,  český  bratr, 
horlivé  jej  podporoval.  —  V  dějinách  písemnictví  si  vydobyli  místa 
hrair  Matěj,  Burian  z  Komic,  a  Brikci.  O  bratru  Matěji  piie 
Bartoš  že  byl  poustevník  prostého  řádu,  řemesla  někdy  kožešnického, 
rodem  od  Žatce,  kterýž  nemaje  na  hlavě  své  pleše  římského.  Nedávno 
před  tím  než  do  Prahy  přiSel  jsa  na  pouěti  několik  let  život  vedl 
bohumyslný  a  nábožný;  potom  nucen  jsa  vnitřním  svědomím,-  sel 
jest  dů  Prahy  z  dobré  a  žádostivé  horlivosti  mysli  své, ...  a  tu 
počal  kázati  slovo  boží. , .  někdy  po  hospodách,  někdy  po  ostrovích 
a  po  březích. .  Po  tomto  bratru  Matěji  nachází  se  několik  písemních 
památek.  Již  léta  1519  sepsal  Napomenutí  Pražanůmy  L.  1525  spis, 
kterýž  Matěj  v  Praze  administrátorovi  mistru  Havlovi  Caherovi 


_868  - 

ě  íádoěti  spciůitelného  dobrého  sepsav^  do  Týna  na  faru  patbL 
Mistr,  pak  zlé  za  dobré  navracuje,  Matěje  hned  i  s  poelem  do  ia* 
tlavy  vsadil.  A  to  se  stoblo  v  sobotu  před  třetí  nsdéfU  v  posté  L 1525* 
(JangmaDQ.)  List  tento  obsahuje  mnohé  dobré,  jadrné  věty  jakož  tíh 
bec  všecky  Matějovy  písemní  plody  živým  jsou  důkazem  že  prostý 
mnž  tento  veliká  mél  nadání  a  vlastním  dachem  a  soakromným  éte- 
ním  i  přemejSlením  hojně  nahradil  nedostatek  ikolních  Studií.  Uvidíme 
sde  některá  ráznější  místa'  z  dotčeného  lista: 

„Pravá  láska  křesfanská  k  torna  natí  a  vede  ďovéka  každého 
věrného:  co  by  mn  se  nelíbilo  do  člověka  bližního  svého,  Demlmriti 
o  něm  krom  očí  čehožby  mu  nesměl  vůči  mlaviti ....  Přikázal  pú 
bůh  jednomn  každéma  péči  míti  o  svém  bližm'm . . .  tehdy  bude  ba 
přijímání  osob  chadémn  jako  bdhatémn,  obeeníma  jako  jménem  de* 
chovníma,  pravda  sobě  povědfti,  a  škodu  sobě  okázati  z  povmoorf 
lásky  křesťanské.  Které  jsoo  pak  škody  a  zlé  véoi  při  vás,  ježto  jich 
idé  nepřijímají  ale  za  zlé  a  zcestné  je  mají,  i  já  s  nimi  pane  admi- 
nistrátore s  jinými  preláty,  těch  já  před  vámi  tajiti  nebndu  a  nemoka 
Než  prosím,  sneste  mne;  však  jste  pak  někteří  magistratii  a  písmo 
di :  Umění  muže  po  netrpělivosti  poznáno  bývá,  a  tak  po  netrpélÍTOstí  ae- 
moudrost  a  bláznovství  se  ukazuje.  Toho  považ,  mistře  Havle,  jakým  spiso- 
bem  a  příči noa  přišel  jsi  v  ten  úřad  administratorský,  upřimným-UámTilem 
a  dveřmi  pravými  • .  čili  podvodně  a  pod  pokrytím?  • .  Nedotýkám  tuto  Té^ 
ných  pánův  ze  všech  stavův^  že  jsou  tě  dobrým  úmyslem  a  dveřmi  k  tom 
ústava  volili,  pod  spůsobem  ovčím  vlka  neznajíce,  proto  že  jsi  byl  vNšndck 
u  Lutera.  .  .  Tam  si  byl  ve  Yitemberce  na  čtvit  léta,  viecko  si  a  nick 
chválil  a  velebil,  v  přítomnosti  jich  'žádných  jsi  jim  odporův  nečinil" 
a  přišed  od  nich  do  Čech,  též  jsi  ačinil,  všeckos  chválil  a  velebil,  i  to 
psaní,  kteréž  Martin  Luter  do  cech  učinil  o  řízení  kněžstva,  pravé,  ie 
jest  z  raddy  a  vůle  tvé  bylo,  a  že  jsi  k  němu  rozumy  dával,  nati 
k  tomu  Lutera  aby  tak  psal :  a  potom  jsi  to  i  jiné  učení  jeho  za  Uodoe 
a  kacířské  položil  a  odsoudil .  . .  Pohlediž  nyní  bídný  Havle  kam  jii 
zašel  a  kde  jsi  se  octl?. . .  O  Havle!  kdo  tobě  má  dobrý  věřiti,  a  tj 
pří  prvním  i  při  druhém  nestojíš  ale  sám  sobě  lež  dáváš?  A  poM 
jsi  kázal  kázání  bouřlivá,  nepokojná,  vťažedlná  proti  pravdě  boží..* 
To  jste  činili  i  s  jinými  kněžmi  po  farách,  lid  proti  lidu  stavějíce} 
různice  a  sváry  v  lidi  rozsívajíce,  hanějíee  a  kaceřajioe,  kacíře  bladoé 
i  pikarty  kněžím  věrným  a  lidem  dobrým,  jich  učeni  násiedajicim  f^ 
dávali  a  spílaii  na  kázáních  svých ...  A  oni  pak  nežliby  vám  za  pří- 
činu různice  a  svárův  byli  dobrovolně  z  Prahy  vyšK  aby  vás  s  Hdem 
uspokojili.  A  po  jich  pak  vyjiti  z  Prahy  co  jste  spůsobili  a  fjdatb 
T  lidu  obecném  skutečiM&ho  zlého,  to  jest  viem  lidem  známo,  jaký  ne* 


—  869  — 

pokoj,  poknSení  násilný  trápeni  tyfanské,  véKení  nekřesfanské^  mučeni 
dábelskéy  mnkáni  a  cejchoyám  neobyčejné,  v  pohanech  aoi  t  Tareidi 
nebýraléy  z  řemesel  a  z  cechův  vypovidámi,  chudým  lidem  žhrnosti  od^ 
jim4ni  i  od  města  vypoyidáni.  To  vftak  vSecko  bezprári  a  ta  nekře- 
sCanská  a  pekelná  křivda  yěrným  a  nevinným  lidem  se  dála  i  ještě 
nepřestává^  předk^n  skrze  tebe,  mistře  zlosti  Havle!  a  tvé  kněii  ně* 
které  a  jiné  mocné  tvou  zlostí  oslepené  v  ťířaděl  —  Neb  jsi  ty  kázal 
mnohokrát  a  často  po  té  bouřce  s  některými  knéžimi  tvými,  na  věrné 
a  proti  dobrým  a  nevinným  lidem  věci  nejisté,  nepravé,  lživé  a  falešné 
pravé:  že  měli  všecky  lidi  napořád  mordovati,  muže,  ženy  i  děti,  ne- 
šlechetní zrádci  kadřšti  a  pikartští,  a  že  vám  bůh  dal  nad  nimi  vi- 
tězstvi.  Tu  jste  Te  Deum  laudamus  zpívali,  a  zvonili  všudy  po  Praze, 
po  vší  zemi  české,  i  do  jiných  zemí  jste  za  jistou  a  pravou  věc  roze- 
psali a  k  tomu  pečeti  své  přitbkli  na  lež,  do  měst,  městeček  i  všraa 
stavům.  A  knězi  vám  v  zlostech  podobni  někteří  též  kázali,  jako  i  vy^ 
jinde.  A  to  všecko,  jako  nebe  daleké  od  země,  nepodobné  k  pravdě, 
ale  pouhá  lež ;  a  tou  svou  lži  nadělali  jste  po  jednou  mnoho  tisieův 
lhářův:  ano  není  nikdá  slySánó,  aby  ovce  vlky  dávily  a  slepice  liškv 
hubily;  ale  přnrozená  věc  vlkům  ovce  žráti  a  liškám  slepice  bráti.  O 
běda,  přeběda  vám  všem  kdo  jste  příčina  toho  zlého. . .  Tuto  pak  vás 
i  každého  prosím  aby  mi  za  zlé  neměli,  •  že  tak  svobodně  o  vaší  lži 
mluvím.  ..to  proto  činím  že  nejsem  logikář  ale  prostý  lejk.  Také  ne-> 
umím  obalovati  ale  než  prostě  mluviti,  řikati  dobrému  dobré  a  zlému 
zlé,  bílému  bílé  a  černému  černé,  křivdě  lež  a  pravdě  pravda,  tak  po 
česku  jak  písma  svatá  znějí  atd.  atd.^^ 

Listův  z  vězeni  psal  Matěj  několik,  též  jich  obdržel  mezi  nimii 
dopis  kněze  Jeronýma  fiEuráře  Havelského  jest  zajímavý  proto  že  v  něm 
se  vytýká  Matěji  bohatství  duchem  ale  i  přepych.  „Poznávám  milý 
bratře  Matěji'*  —  píše  kněz  Jeroným  —  „bohatství  kteréž  jest  bylo  při 
tobě  i  na  poušti  skrze  pilnou  práci,  časté  modlitby,  čítáni  a  přemýS** 
lováni. ...  že  jsou  nepřátelé  to  bohatství  odjali  vpustivše  v  tvé  srdce 
zalíbeni :  ty  že  jsi  bohatý  v  rozumu  zákona  božího,  kterýmž  by  převy- 
šoval všecky  doktory,  i  pikarty,  všecko  také  kněžstvo ...  O  jinač  jil 
milý  bratře  Matěji  na  sebe  jsi  vynesl :  jedno  roznášení  traktatův  sta- 
rých kacířů  táborských,  v  niohžto  mnohá  rouháni  jsou  sepsaná,  z  nichžto 
mně  jeden  jsi  poslal.  Mnohé  všetečnosti  a  rouháni  v  sobě  ten  traktát 
má,  zvláště  ten,  jimž  potrava  páně  a  nápoj  v  lehkost  se  obraci  těmHo 
slovy:  Bytem  přirozeným  a  nejvyšším  tělo  Kristovo  jest  na  nebi,  dru- 
hým duchovně  prostředním  bytem  jest  v  lidech  nábožných  bohomy- 
ských,  třetím  nejnižším  bytem  jest  v  svátosti  svátostné  • . .  Cizí  hlas  : 
svátostni  tělo,  svátostni  krev,  žehnaný  chleb,  iehnané  víno,    gnamení 


—  860  — 

téla  Kristova,   mamerU  krve  Kri^vy.    Eaciřski   písma  mOý  bntre 
Matěji,  mnoho  jsi  jim  strávil:  Skřineckéfao,  že  jest  se  po  drnfaé  krdl 
a  pikai!tem  jest,  a  jiných  mnoho,  ješto  jim  ani  co  do  slova  bolík^ 
j€8t,  ani  do.poatúv^   ani  do  hříehúv  odpuštění  a  zustdnL  •  .  Skne 
takové  mistry  cesta  hade  v  roohám'  dána. . .  mnozí  falešného  jich  uéen 
následovati  budoa  jichžto  čeká  rychlé  zatraceni.  • .  O  pohleď  na  to  dílo! .. 
poznej  že  jsi  bídný  a  chndý,  ač  snad  se  domníváš  že  jsi  hojný  a  bih 
hatý,  buď  v  nčení,  bud  v  vtipn,  bnd  v  svatosti^  bnd  v  pokoře.  O  bod 
chndý  duchem  v  pokoře  a  umění,  a  ne  bohatý  s  pikarty!  Napomínám 
tě  •  .  .  navrátě  se  na  ponát  čiň  pokání ...   od  učení  rozličného  novo- 
tvarného  odstup,  poznej  se,  nech  bohatství  v  umění  napřed  pověděny 
had  chudý  duchem,  návrat  se.  zase  na  poušť,  svůj  život  dokonej!  ald.^ 
Na  to  odpověděl  bratr  Matěj   dlouhým  psaním  v  němž  meá  jinými  i 
tato  místa  se  nacházejí...  ^ilitujete  mné  snad  proto  že  mne  zabladnéhe 
a  za  pikarta  soudíte  býti,  že  jsem  pravdu   boží  zastal  a  kHvdu  anti- 
kristovu oznámil,  a  jako  nečistou  nevěstka  nahou  všem  zjevné  ukázal 
a  mrzkost  její  na  svéUo  vynesl.   Toho  soudu  á  kiika  vašeho  já. .  nic 
se  nelekám,  nebojím  ani  strachuji.   Neb  jest  obyčej  a  povaiha  vžeck 
synu  papežových,   kdoby  jim   pravdu  pravil,  jich  nevěru,   neřády  a 
hříchy  ohavně .  trestal  a  prebendy  ujímal  jim,   ten  každý  mnsi  za  ka- 
cíře a  pikarta  držán  a  nazván  býti,  protivenství  a  hanění  a  žalování 
od  nich  trpěti,  vedle  svědectví  všech  písem . .  Ale  mne  jest  to  na  nej- 
menší od  vás,  nepřátel  pravdy  boží  za  takového  souzen  býti,  nebo  via 
že  mi  tím  neuškodíte,  aniž  vlasu  jednoho  s  hlavy  sejmete  bes  vůfe 
boží...  Dále  dotýkáš...   traktátu...  starých  Táborův,   že  by  hladný 
a  kacířský  byl:  a  proto  ty,  ani  žádný  z  vás  neukázali  jste  lepiiho  a 
důkladnějšího  smyslu,  a  zdravějšího  rozuma. .  .  neb  vždy  nemůžete  . . 
okázati  a  provésti  v  pravém  smysla^  a  v  zdravém  rozuma,  aby  tak 
bylo,  jako  vy  kněží  antikristovi  míti  chcete   a  pravíte:  že  máte  pána 
Krista  svobodného,  podstatného,  bytného,  boha  živého,  jako  na  piavid 
boží  sedí  v  nebi  na  oltáři  v  svátosti.  Ale  toho  z  víry  nedržíte;,  toliko 
pro  slávu  a  poctivost  svou  a  pro  .i»rebendu  tučnou  tak  vyznáváte  píed 
lidem  obecným,  aby  se  domnívali,  že  jste  vy  stvořitelé  boží,  jakož  tak 
i  někteří  kážete  . .    Píšeš  a  veUš  mi  na  poošt  a  tam  pokáni  finití .  • . 
ale. .  •  mně  není  potřeba  proto  na  poušt  choditi  ..  Ale  všem  knéžioi, 
synům  papežským,  jest  veliká  potřeba,  a  já  vám  radím  aby  jste  šli 
na  ponšC  nechajíce  papežského  antikristova  ustanovení  a  neřádného  i 
bludného  učení,  a  tam  abyste  činili  pokání  z  toho  co  jste  lidi  zavedli, 
na  dnšech  zmordovali,  jsouce  sami  a^iivedeni  a  zajatí  do  BábyloBa  řím- 
ského, skrze  antikrista,  krále  nestydaté  tváře . . .   Nebo  ač  vy  se  chh> 
bite  a  Veletíte . « .  ale  pravdě  zákona  božího  nemáte  žádného  záUada . . 


-  861  — 

ale  všecko  epél  a  neřádné  čiuite  i  vedete,  a  téměř  jako  v  kole  cho- 
díte v  samých  jednak  ustanoveních  a  nilezcidi  bludných  a  škodlivých 
antikristových.. ..  Ale  již  povím  vám,  kněžím,  nekilěžím^  novinu  div«* 
non,  ale  bojím  se,  vám  nelibou. . .  o  tom:  že  již  brzo  pán  bůh  rnilo-^ 
srdný  propustí  a  vyvede  lid  svůj  z  vězení  babylonského,  totiž  z  moci 
římské,  antikrista  zlořečeného  otce  vašeho.  Nebo  již  všudy.  •  téměř  po  . 
všem  křesťanstvu,  po. zemích  a  krajinách  ruší  a  kazí  se  moc  jeho  ne-* 
pravá  a  nešlechetná;  neb  všudy  jednak  přicházejí  lidé  k  známosti 
pravdy,  víry,  lásky  a  naděje  skrze  ctem'  J.  Krista.. ..  Také  již  od- 
jímá bůh  království  své  i  moci  falešných  prorokův,  mistrův  a  zákon- 
nikův^  a  dává  je  jiným  věrným  lidem . . .  Snad  již  víte  o  tom,  kterak 
jest  otec  váš  a  hlava,  antikrist,  klesl  a  přemožen  a  z  víry  držím  že 
i  zkažen  bnde :  svou  mocí  falešnou  .  •  Povězte  mi  také  něco  o  tom 
arcibiskupu  uhwském,  skrze  kteréhož  a  vás  preláty  pražské  ta  různice 
a  pokušení  násilné  přišlo  na  věrné  v  zemi  české,  zvláště  v  Praze.  ^^) 
ToC  ten  váš  v&dce  a  správce  falešný,  »  kterýmž  ste  se  byli  spojili!.. 
I  póhleďtež  veě  jest  vás  nvedl  lotr  zrádný  a  kam  se  jest  dél?. . .  I  to 
držte  tuze,  jakkoliv  chcete,>  zuby  i  nehty,  že  vám  pán  bůh  to  vladař- 
ství nad  lidem  svým  i  všelikou  správu  neřádnou  vydře  a  vezme  z  ru-^ 
kon  vašich.  Na  to  jest  přijíti,  stoj  dlouho  neb  krátko...  Také  vězte^ 
že  již  p.  Ježíš  v  příchodu  blesku  svého,  totiž  pravdy  své,  všudy  tepe 
a  kazí  antikrista  duchem  nst  svých  skrze  věrné  kazatele  a  učitele  čteni  ' 
svatého  svého . . .  také  již  jej  všudy  vyhledává  po  zemích  a  krajinácli 
p.  bůh  všemohoucí  s  světlem  a  lucernou  slova  svého  svatého. . .  právě 
jako  onoho  zloděje  a  mordéře,  kterýžby  se  po  tmě  kryl,-  a  v  noci 
s  světlem  všudy  nalezen  bývá:  tak  jse  nyní  děje  antikristu  a  synům 
jeho  i  všem  sluhům  a  holomkům  jeho  •  • .  •  atd.  atd.  *^  —  Podotknouti 
dlužno  že  odpověď  tuto  psal  Matěj  když  už  z  vězení  byl  propuštěn. 

Mnohem  ráznější  a  obšírnější  jest  list  toho  bratra  Matěje,  pouste- 
vníka pánům  Pražanům  poslaný  (1519)  kterýmž  hříchy  neb  neřády 
všech  stavův  oznamuje  a  tresce.  Praví  tu  mezi  jin^m:  „Někdy  v  So- 
domě, v  Gomoře,  v  Seboin,  v  Adame,  v  Ninive,  ježto  se  za  živa  do 
pekla  zpropadaly,  nečte  se,  ani  slyšáno  jest,  aby  tak  haneboi  a  mrzd 
hříchové  tak  obecně  se  páchali  jako  nyní  v  těchto  dnech  poslednich, 
ve  dnech  antikristovýdi,  v  časích  nebezpečných,  kdežto  nad  počet  píská 
mořského,  nad  číslo  prachu  zemského  rozmnožili  jsou  se  hříchové  a 
nepravosti. . . .  Nyní  slyšeti  o  bojích,  nyní  se  všudy  domnívají  války 
a  nepokoje  v  zemi  této  české  pro .  svár  a  nesvornost  všech  stavův^ 
povstávajících  proti  sobě,  neb  všudy  povstává  lid  proti  lidu  tělesně  i 
duchovně  a  v  tom  mezi  nimi  ustaviční  svarové,  různice,  nepokoje. .  . 
Hlad  tělesný  byl,  a  duchovní  ustavičně  jest. .  .  A  snad  diš:  kterakby 


-  882  — 

to  bylo,  ano  plno  kněžstva,  fauatalav,  nfitel&T  a  knih  nesčiidiiý  poM 
i  IiqkoTé  mají?  Váecko  nic  plátno  není,  mnoho  poslouchati,  omobo  čí- 
tati, mnoho  kázati,  mnoho  vůli  páné  znáti:  nebodeme-Ji  toho  TidM 
v  skntkn  plniti  a  zachoyáyatí,   což  se  káže,   co  se  poslonchi,  eo  le 
dte,   co  se  mlaví,   vždycky  bade  du&e  hlad  trpěti  a  žízeň. . . .  Horti 
se  také  mnozí,  ze  zlého  v  horii  prospívajíce,  zrazuji  se,  spolu  se  ne- 
návidí* Ale  toto  přenebezpečné  v  těchto  dnech  .se  děje,   že  mnoist?! 
faležných  prorokův  povstalo  a  vyšlo  a  množství  lidu  svedeno,  a  ti  jsoa 
z  duchovních  i  z  nábožná  poámoumých,    z  světských  i  tělesných.  Ak 
největší  díl  jich  pod  jménem  duchovním,  ježto  se  zdiýi  lid  visti  i 
spravovati:  aai  pak  mnohé  svedli  i  zavedli,  a  to  proto  jke  se  rozmnoak 
nepravost  a  zlost,   a  nstydla  láska  mnohých  až  se  i  v  jed  obntili 
Z  toho  vyšli  blndové,  kacířstva,  nevěry,  9Vodové,  zákonové  lidskfni 
nálezky  ustanovem',  řeholy  mnišské,  bosácké  roty  mnohotvárné. .  TbK 
nebude  chyba  papežův,  kardinálův,  ajroibiskapův^  biskupův,  |HfobottÍT 
opatův,   převorův,  arddiakonův,   farářův,  až  do  střídnikův,  bosákir, 
mnichův   i  všech  klášterských  řeholnikův^  takoví  vSickni,  ktefiijm 
v  ty  úřady   a  důstojenství  vešli,   ne  dveřmi  tichého  a  pokorného  be- 
ranka.  ...  ale  pro  test  a  chválu  světa  tohoto;   ne  pro  čest  a  diváh 
pána  boha  všemohoucího,   ne  pro  spasem'  doše  své   a  bližních  srýek, 
ale  pro  život  rozkošný,  sytý,  vyknnený,  pyšný,  lakomý,  smilný,  ne&tf, 
plný  všech  hříchův  nešlechetných  a  mrzkých  napřed  jmenovaných;  & 
k  tomn,  vkonpil«*li  se  kdo  skrze  zlato  a  stříbro,  a  zase  všecko  sa  pe- 
níze prodává:  takoví  všickni  jsou  svatokupci  a  svatoprodávafi,  kadii 
a  falešní  proroci,  jsou  také  lotři  a  zloději,   a  zloděj  nepřichází  jediné, 
aby  kradl,  mordoval  a  zahubil. . »  Skrze  takové  s{Nrávce  pyšné,  IskoiMi 
smylné,  nečisté,  ožralé,  svatokupce  a  jinými  hříchy  pokažené  knébtvoi 
všecko  zlé  a  nešlechetné,  v&ickni  hříchové  a  neinravobti  vzešli  a  nxSá 
jsou  v  obci  křestanské,   a  všickni  bludové  a  svodové. .  •  Pravých  f^ 
a  dobrých  kněží  nic  se  tuto  nedotýče  •  •  •   Všecko  se  to  děje  v  tédito 
ěasích  na  kvaších  nešlechetného   lidu  panského  a  zemanského,  kdjt  o 
polovice  a  o  plné  žerou  a  pijí,  a  jako  do  sudu  do  sebe  lijí  a  potoa 
pesky  zase  vracují,  tak  že  všecky  stoly  i  kouty  budou  plni  vývrathit 
mrzkých  a  ohavných.  •  •   Takt  se  milují  mnozí,  že  sobě  dříve  ^ 
zdraví  i  života  ukrátí  skrze  neskrovné  žrádlo  a  pití.  Také  milují  m^^ 
léhání,  dlouhé  a  rozkošné  spaní,  v  měkkém  a  dlouhém  rouše  choxeiu, 
časté  a  lahodné  v  mytedlinách  se  mytí.    A  z  toho  ze  všeho  hotovi  a 
kvapní  takovi  bývají  k  smilstvu  a  k  cizoložstvu  a  k  všeliké  ne&tote; 
nebo  tělo  vychovalé  a  vykrmené  bočovo  jest  ke  všem  smilnjfm  a  ne- 
čistým i  sodomským   hříchům  .   •   .    Mezi  pyšnými,   dí  písmo,  jsoi 
vždycky  svarové.   Toho  snadný  důvod  a  rozum .  makavý.  Proč  v  xefli 


—  863  — 

t6to  takové  rostrSky  a  nejediioty  meá  stavy  vSemi  třemi  J80U|  tak  že 
nékolik  let  již  ta  neevornost  mesi  nimi  se  thde?  tak  že,  oo  sóěmigí, 
rokuji,  namloavaji  k  jednotě,  k  unloavfi,  nic  tomn  nemohou  ačiniti, 
ale  vždy  vice  hořkosti,  nechutí,  nelibosti,  svárův,  různic,  kyselo8ti« 
nezYolnosti,  sondu,  půhonů,  nelásky,  nepřízně,  zlosti,  nevěry,  zrády 
a  téměř  žádného  srovnáni  a  upokojeni  mezi  sebon  mohon  mitL  Co 
na  jednom  snéma  k  něčemu  naměří,  na  druhém  sobě  nezdrží,  anobii 
než  druhý  sněm  přijde  až  do  druhého  sobě  nic  nedrží.  A  co  vSeoko 
působí  než  pýcha,  hrdpst  a  svá  vůle  ?  .  •  •  všickni  což  jich  jest,  •  • 
každý  na  svou  misku  hrne  a  táhne,  každý  své  chvály  a  zisku 
tělesného  v  tom  hledá,  a  zvláště  řečníci  kteřížto  jazykem  zadek 
pasou  a  darmo  nic  mluviti  nechtí,  žádný  žádnému  v  ničemž  pod- 
dán není  a  býti  nechce,  každý  stou  pí&tě  a  ňa  svém  smysle  a  mou- 
drostí zavírá.  A  to  na  všech  snémích  a  sjízdách  se  děje.  Málo  kdy 
co  moudrého  sjednají  •  .  .  darové  i  dárkové  jim  oči  slepili.  A  to  vše- 
cko pýcha  hrdost  a  žádost  cti  a  chvály  světa  tohoto  v  nich  působí  a  jedná, 
aby  se  far^li,  kousali,  žrali,  ač  i  zkaženi  budou  jedni  od  druhých,  a  v  ta- 
kové pýše  luciperové  a  v  své  vůli  satanově,  jakož  jim  toho  nelze  po 
malém  času  njiti  •  .  .  bědaC  jim  na  věky  bude!  a  zvláště  kteříž  chu- 
dinu svou  násibě  lonpí,  dřou,  šacují,  jich  mozoly  a  statky  žerou,  ro- 
boty bezprávné,  berné  časté  vzkládají,  úroky  nespravedlivé  berou  si- 
rotkům mnohem  statky  berou  •  •  •  .  a  to  všecko  na  svou  pychu 
zlořečcjnou  nakládají,  na  syny  a  dcery  své  mnohotvárnou  a  nesmírnou 
a  luciperovou  pýchu  strojí  a  připravši,  z  chudých  některý  potřebný 
oděv  snímají  a  na  se  zbytečný  a  nepotřebný  strojí;  někdy  prostý  po- 
krm a  rovný  nápoj  chudým  objímají  a  sami  nad  potřebu  žerou  a  piji 
rozkošné  a  drahé  věci  .  •  .  To  všem  hrdým,  pyšným,  povýšeným 
v  světě,  milovníkům  cti  a  chvály  své,  kteréhokoli  řádu  aneb  stavu : 
cisařského,  královského,  knížecího,  panskéhO;  rytířského,  městského, 
až  do  sedlského;  též  duchovního  stavu:  papežského,  kardinalského, 
biskupského  a  tak  dále  až  do  každého  kněze,  všem  komuž  se  hodí . ; 
Oděv  na  obojím  pohlaví  těch  lidí  povýšených  pohanský  a  sodomský 
se  vidí,  a  zvláště  na  mužském  pohlaví;  v  těch  kabátech  a  nohavicích 
právě  sodomsky  chodí,  odhalujíce  se  a  svlačujíce  až  do  kabátu  před 
pohlavím  ženským  a  panenským,  beze  všeho  studu  jako  hovada  .  .  • 
Brousit  se  mečové,  stroji  se  střely,  natahají  se  lučiště,  pohotově  jsou 
děla,  připravuje  se  zbroj  rozličná  den  po  dni.  Nespíc  dábel,  jako  lev 
obcházeje,  podněcuje  a  popuzuje  z  dopuštění  božího  mocných  a  pový-. 
šených,  aby  se  spolu  kyselili,  hořčeli  a  vadili;  poddýmujet  satan  aby 
86  ohefi  zapálil:  strach,  aby  pak  až  do  pekla  nehořal.  Zapálí-li  se  a 
počne  hořeti  válka  a  krve  vylití:   na  boží  milosti,   kdy  tomu  konec 


—  864  — 

bnde!  nesvezet  se  jistě  na  m&le»  ažt  někde  paseka  á  hromada  zmor- 
dovaných lehne,   ažt  krví  zemí  napojí,  ažC  zlomi  rukama  někteří  nad 
sebou!  .   .   .  Zvědif  po  malých  časách  když  pomsty  boží  půjdoui  a  oni 
když  utíkati  budou  z  komory  do  komory,  z  pokoje  do  pokoje  .   •  . 
atd.  atd." 

Listy  Matěje  poustevníka  v  éobě  chovají  zajisté  mnohé  známky 
tehdejšího  ducha  časového.  HorKvost  náboženská  tu  za  základ  se  klade 
opravám  mravu  a  pokleslých  společenských  poměru.  Matěj  zdá  se  že 
cítil  v  sobě  povoláni  proroka.  DomnívalC  se  že  zámysly  své  aspoň 
částečné  provede.  Žádal  v  právě  uvedeném  listu  obec  pražskou  by  mu 
povolila  veřejně  v  Praze  kázati  a  mínil  totéž  i  na  jiných  mistech 
v  Cechách  učiniti.  Z  listů  vysvítá  ověem  že  se  mu  řečnických  nadéoí 
nedostávalo.  Avšak  rozohněná  jeho  obrazivost  zdá  se  že  nedopouitfla 
rozumného  rozvážení.  Činnost  jeho  však  i  v  žaláři  byla  neustálá  jakž 
dopisy  jeho  dokazují.  Půl  druhého  léta  strávil  na  rozkaz  Caher&v  v  ža- 
láři a  když  pak  propuštěn  byl  odebral  se  na  Moravu  k  p.  Janovi  Dob- 
čanskému  a  účastnil  se  na  založení  nové  sekty  tak  zvaných  Habeo- 
vancův,  sekty  to  namnoze  prtmo  rationalistické  a  částečně  s  náhledy 
Zwingli-ho  souhlasující.  —  O  rozšíření  učení  Zwingliho  v  cechách  se 
tehdáž  zasazovali  Němci  Michal   Weis,  Jan  mnich  a  Cech  Jan  Cižek. 

v 

Okolo  1526.  Přeložil-li  Cižek  spis  Zwingliho  o  večeři  Páně  do  češtiny 
nevíme,  jisté  však  jest  že  jej  v  Čechách  rozšiřoval,  a  k  těmto  jeho  bbmt 
hám  se  táhne  Lukášův  horlící  list  proti  této  německé  propagandě  jeji 
jsme  na  strance  768  uvedli.  Pravili  jsme  že  se  o  roz&iření  Intherstií 
v  Čechách  nejvíce  horlili  Gahera,  Burian  z  Kornic  a  Brikcí.  Bratr 
Matěj,  jak  se  zdá,  snad  více  proto  nadržoval  Lutherovi  že  v  něm  vidél 
posily  ideí  reformatorských  vůbec  než  aby  mu  věroučné  články  Lnthe- 
rovy  byly  celkem  za  dost  činily.  PostoupilC  on  myslí  svou  zajisté  dále 
než  Luther,  jakž  později  se  dokázalo.  Naproti  tomu  učinil  Cahera  krokj 
na  zpátek  stav  se  administrátorem,  a  stal  se  zuřivým  stranníkem  po- 
věstného Poška  z  Vrat.  O  veřejných  poměrech  mužův  těchto  podává 
Bartošek  písař  v  kronice  pražské  dosti  zevrubné  zprávy,  vyličaje  zvlášté 
kterak  Cahera  od  .dřívnějšího  přesvědčení,  svého  upustil  a  jak  s  bý* 
valými  spojenci  svými  nakládal. 

„Znamei\avše  všickni  stavové"  —  píSe  Bartošek  —  „k  čemu  se 
jest  nachyloval  (Cahera)  podlé  zdání  jich,  tak  jakž  jsou  v  kostele  oa 
kázáni  jeho  slýchali,  domnívajíce  se,  že  bude  syn  pokoje,  a  neznajíce 
pod  přikrytím  jedu  potvrdili  ho  samého  za  administrátora,  do  kteréhož 
úřadu  se  ošemetně  a  nevěrně  byl  vplakal.  A  když  již  dokonale  ten 
úřad  byl  mu  puštěn,  piíjal  také  k  tomu  faru  v  Týnském  kostele.  To 
se  již  byl  napravil,  a  co  v  něm  pokrytého  bylo,   pomalu   dále   a  dále 


—  865  — 

Z  Mbé  vyMval,  Mpiraje  vSeho  toho  co  jest  pmi  mhvíyal  o  Řbnanecli 
i  o  té  BtoHci;  obyfejem  Rokycany,  a  na  nařčené  Pikarty  bez  jicb 
pronntei  se  obrátil,  hromem  tepa  na  né  se  vSech  stran  nestydaté, 
lež  nestydatou  a  neSIechetnoa  sám  sobe  i  nstnm  svým  dávaje,  že  jest 
bylo  se  jemu  diviti  proti  prvnímn  jeho  sposobn.  Ale  tento  Havel  maje 
dohrořečití  lida  Seehetnémn,  zlořeŠl .  .  .  neb  maje  býti  pastýř  ovď, 
obrátil  se  v  vlka ...  i  v  tyrana  nevinné  krve  lidské  žádostivého . . 
jsa  nejvétií  pttéina  z  kněžstva  toho  podžviženi  kteréž  se  stalo  v  Praze. . 
A  kdož  nejvétfti  pHéina  jeho  povýženi  byli  tí  jsou  zlon  odplata  od 
ného  brali  <* .  ,  .  atd.  Jakým  spůsobem  se  Cahera  nevděčným  ukázal 
svým  bývalým  spojencům  zvláStě  Burianovi  z  Eomic  a  Brikcnnu  liči 
též  Bartoiova  kronika.  Burian  z  Komič  i  Brikci,  mimo  jiné,  bez  dů- 
vodů ze  spiknutí  viněni  a  uvězněni  byli  i  nastalo  v  Praze  pronásle- 
dováni lidi  pokročilejšich  nad  utrakvisty,  jakož  1  veliký  zmatek  a  rů- 
znice. Purkmistr  FaŘék  a  přívrženci  jeho  veřejným  listem  (1.  1524) 
oq>ravedhrití  se  snažili.  Pří  schůzi  vypsané  (7.  hstop.j  a  držané  v  Praze 
stvrdilo  se  ěest  a  dvacet  artikulů  z  nichž  čtrnáctý  zni  takto:  ,,Trak- 
tátův  vftech  bludných  a  kacířských  v  městě  na8em  abychom  prodávati 
nedopoužtéli  žádnému,  pod  ztracením  hrdla  i  statku  a  vypovédéhím 
z  mMa  a  téoh  vieeh  tráktdtův  pod  spálením;  nýbrž  jesdi  žeby  kdo 
co  nového  a  nových  učitelův  přinesl,  nejprv  s  tímto  se  nevykládaje, 
právu  duchovnímu  toho  aby  podal.  Jestli  žeby  právo  duchovní  uznalo, 
žeby  se  tu  nic  nenalezlo,  čímby  lidé  měli  nakaženi  býti,  a  to  by  p. 
purkmistru  a  pánům  oznámili,  žeby  takové  knihy  se  mohly  prodávati: 
teprv  z  dopuiKtění  p.  purkmistra  a  pánův  aby  ten,  kdož  je  míti  bude, 
prodávati,  a  jinač  nic.  *^  .  .  Censumi  to  najrizeni  utrakvistů  proti  spi- 
sům bratří,  Intheránův  atd.  jest  vzhledem  k  vyřknutému  spolu  trestu 
velmi  smutný  zjev  strannické  přennrStěnostií  —  Žaloby  na  vězné  vržené 
nezůstaly  bez  odpovědi  v  níž  se  nalézá  i  následující  stížnost  na  Caheru: 
„19ěkolik  ařtikulův  on  Pavel  mezi  jinými  napsal,  jako  o  ženění  kněž- 
ském, chtě  aby  se  ženili,  a  kněží  v  cancellum  aby  nechovali  svátosti 
těla  a  krve  páně,  to  oznamuje,  že  kněžským  zanedbáním  zvláště  po 
všech  to  někdy  zpráchnivi,  zkyselí,  a  jiného  mnoho  při  tom  napsal, 
atd."  —  článek  tento  se  patrné  týkal  spisův  Caherových.  —  Písem- 
ních památek  pře  této  se  týkajících  stojí  ještě  několik,  mají  však  více 
historické  nežli  literami  důležitosti.  Jedině  opominouti  zde  nelze  list  jejž 
Martin  Luther  poslal  Burianovi  z  Komic  I.  1524  v  němž  mezi  jiným 
praví:  „Jak  velikým  úsilím  mne  k  tomu  přinutil,  jak  velikou  horiivostí 
a  snažností  nabádal,  abych  knižky  své  spěšně  do  Cech  poslal.  Potom 
cožkoli  jest  napomínáni,  cožkoli  jest  o  místech  jistých  ukázaných  v  těch 
knížkách,  to  jsem  z  jeho  ruky  měl;  ont  jest  připisoval.  Kteréž  byl  tobě 

55 


-  866  - 

poslal  ty  věci,  ale  nemohl  jsem  jich  naleaEaouti.  Ty  nak  oepooliybQJ . . 
že  knížky  ty  ode  mne  složeny  jsoa .  •  .  .  Nie  není  v  tddi  knížkách 
mého  jedině  toliko  to  samo  naniení  a  zpisob  i  písemné  rosmkNiviní; 
jiné  vSecko  jest  Havlovo  .  •  .  .  ''  Jiný  též  list  poslal  Latber  k  Hav- 
lovi v  němž  jej  usilovně  napomíná  by   se  obrátil. 

Mezi  tím  Burian  z  Kornic  dny  své  ve  vezeni  trávil  ai  tcprv 
„v  pátek  na  den  sv.  Floriana,  1.  1525  doktora  Borjana  kandáre,  jenž 
u  vězení  od  vigilí  sv.  Vavřince  minulého  rokn  až  do  tohoto  dne  byl 
držán,  tři  čtvrtě  léta  bez  pěti  dni  .  •  •  .  z^mdsta  ven  z  Prahy  vy- 
pověděli. ^'  ~  (BartoS)  Brikcí  též  propoStěn  odebral  se  k  ospravedlnéni 
svému  do  Uher  ke  *králi  Ludvíkovi.  Burian  z  Kornjc  přeloiil  1.  1522 
jeden  z  větáích  spisů  Lullierových  do  ěe&tiny.  Další  jeho  a  Brikciho 
literní  působení  padá  do  doby  hned  příští.  —  Spisů  Latherových  néoo 
už  v  této  době  do  češtiny  se  přeložilo  ano  i  polemika  proti  lAthetovi 
nedřímala.  Spis  od  bratři  v  Boleslave  vydaný  L  1500  m&  títnl: 
tento  ve  jménu  Páně  ucméný^  v  némito  nynéjiieh  novověrcův 
plná  a  necelá  anohri  kusá  víra  s  mnohými  a  jistými  dwoodg  pí- 
sem sv.  z  zákona  božího  se  ukáže.  (Vyšel  as  1,  1522.)  —  UváiÍBie-K 
že  se  lutherstvi  teprv  okolo  1.  1520  v  Čechách  ujímati  počalo  nebe 
nám  upírati  že  se  jím  během  málo  let  i  na  literami  theologické  půdě  do- 
sti živý  ruch  probudil ,  ač  pohříchu  nepřispěl  k  aarovoáni  nýbd 
k  většímu  zapletení  poměrů  veřejných.  Nejen  že  v  zálejútostedi  ntca- 
kvismu  vůbec  se  stal  nový  ol^at,  ale  i  bratřím  českým  vyrůstala  novi 
protiva.  Učení  Lutherovo,  ne  tak  kázně  křesfanské  se  týkajíc  nežli  dláaki 
víry  nelákalo  bratry  jejichž  společnost  přede  vším  na  zachováai  do- 
brých mravů  hleděla.  —  Lutheranství  spůsobilo  při  vyznavačích  v  celku 
živějšího  náboženského  ducha  a  čistší  nadšeni  pro  víru  nežli  v  Cediádi 
před  tím  za  dlouhý  čas  bylo ;  nicméně  dopouštělo  přistopovioi  k  sobě 
z  mravných  i  světských  podnětů  jednostejně;  pročež  počet  Tyznavačů 
jeho  rostl  den  ode  dne  a  zbuzoval  starověrcům  pod  oboji  i  pod  jednou 
přijímajícím  záhy  strach  a  ůpkié  podvráceni  posavadního  drksYního 
zřízem'.  Lutheráni  čeští  byli  hned  při  prvním  začátku  v  jiném  postaTeuí 
k  církvi  než  lutheráni  němečtí  neb  v  jiných  zemích.  Jinde  zřizovali 
nové  církevní  spolky^  odtrhujíce  se  od  církve  římské;  v  Cechách  zů- 
stávali při  své  posavadní  církevní  společnosti  toUž  při  straně  pod  obojí» 
ale  neohlíželi  se  více  po  poměrech  této  strany  k  církvi  římské ,  tak 
jak  spočívali  na  psaných  úmluvách  basilejských,  nýbrž  považovali  od- 
tržení její  od  církve  za  věc  odbytou,  brali  prvotní  základy  reformací 
české  za  stejné  se  základy  nové  své  viry,  a  hleděli  novým  řádům  a 
novému  učení  svému  v  též  celé  církevní  společnosti  pktnost  spůsobiti, 
ku  které  posud  patřili.   Administrátor  a  konsistoř  strany  pod  oboji 


—  867  — 

mfik  již  býti  něco  jinébo  než  co  byla  posnd/'  (Tomek,  o  cirk.  správě 
strany  pod  oboji  v  Čechách.)  .Literatura  doby  tehdejši  nám  podává 
hojných  důvodů,  kterak  odvislost  od  Říma  články  basilejskými  neu- 
znávaná v  nitru  cirkve  české  dostatečně  byla  podryta  a  tudiž  přímo 
illusomi.  Papež  tu  pHIiŠ  často  antikristem,  hierarchie  pak  zřizenim 
ďáblovým  jmenována  než  aby  svazek  tento  byl  jakés  pevnosti  míti 
mohl.  Ávžak  teprv  Luther  promluvil  slovo  lozbodné  čimž  i  stranu  ruchu 
v  Cechách  hned  z  počátku  získal.  Jeví  se  váak  spolu  že  se  tím  ustá- 
lení ve  věcech  církevních  v  Čechách  znovu  přemíik),  což  i  literatura 
česká  pocítila  nesprostíc  se  doposud  nadvlády  rázu  náboženského. 


65* 


ČÁST    PÁTÁ. 

Od  Ferdinanda  L  az  do  Ferdinanda  II. 

(Od  r,  1526  do  r.  1620.) 

I. 
Politická  a  ndboíenskd  akta. 

Přistapnjem  k  době  v  nižto  jazyk  a  literatura  česká  pomémé 
největšího  dosáhla  rozkvětn,  a  pak,  na  konci  dobj  t&to  tám&ř  mžikem 
na  tak  nizkon  stupeň  byla  svržena  že  se  na  opětném  povzbuzeni  jejím 
ne  bez  práva  pochybovalo.  Příčiny  vzniku  jejího  ležely  patrně  v  po- 
měrech jejích  vnitřnichy  pád  její  ale  připraven  byl  událostmi  vnějftími, 
mimo  obor  a  moc  její  ležícími,  totiž  politickými.  Politické  události 
vůbec  doléhaly  na  český  národ  v  této  době  spůsobem  pamétihodDým. 
Koruna  česká,  připadnnvái  r.  1526  rodu  habsburskému  po  téměř  stole- 
tém vnitřním  potřásání  na  kratičký  čas  z  rukou  jeho  vypadla,  načež 
z  novu,  železným  svazkem  se  k  němu  připoutala.  Ůsadek  o  všech 
událostech  těchto  leží  mimo  kruh  naěeho  pojednání  a  podáme  toliko 
stručnou  trest  dějin,  pokud  vliv  jejich  na  život  literami  vysvítá. 

Ůnurdm  krále  Ludvíka  byl  trůn  český  uprázdněn.  Tehdejší  park- 
rabí  Zdenek  Lev  z  Rožmitála  rozeslal  list  po  vSech  krajích  královstrí 
kterýmž  vSechny  tři  stavy  na  obecný  sněm  pozval  a  je  napomínal  by 
se  skutečné  seáli.  V  listině  této  praví  Lev  mezi  jiným:  „Pokládám 
sněm  obecný  tomuto  všemu  království  na  hrade  pražském,  v  soboto 
po  sv.  Jeronýmu  nejprv  příátí  (6.  října  1526)  tak  aby  se  povinné  a 
náležité  potřebí  tomuto  království,  jakéž  jsou  ve  dskách  a  v  tímd 
zemském  zapsané  náležitě  rozvážiti  mohly  .  .  .  Také  Vašim  Ifilostan 
a  Vám  oznamuji  jest-li  žeby  kdo  toho  v  vědomosti  neb  v  pamětí  ne- 
měl, kterak  jste  se  povinni  vedle  zřízení  zemského  zachovati,  a  zvláště 
toho  času,  ježto  nepochybuji,  než  že  z  toho  žádný  z  vás  vystoopiti 
neráčíte ;  následující  tři  artikule  podepsané  zde  kladu  •  .  I .  •  aby  soad 
zemský  před  se  beze  všech  překážek  Sel  a  trval  •  .  11 .  .  aby  kiil 
český  volen  byl  takž  jakž  od  starodávna  bylo  .   •  III.  .  Chtěl-liby  kdo 


—  869  - 

mod  ▼trhnouti,  neb  ieby  vtrhl  do  komory  české,  chtěje  tndy  království  ' 
obdržeti,  proti  tomn  abychom  sobS  vSickni  pomociá  byli  atd/*  .  .  Sněm 
se  sede)  dne  8.  Hjna.  O  trnn  6eský  hlásilo  se  vice  kandidátů  mezi.  ni- 
miž i  Ferdinand  arcikníže  rakouský.  Na  návrh  nejvySfiího  písaře  zem- 
ského jenžto  projevil  že  potřebná  jest  věc  aby  výsady  a  svobody  krá- 
lovství českého,  na  EarUteině  složené  se  bedlivě  uvážily  posláno  na 
KailStein  pro  listy  a  svobody.  Přivezeno  pak  od  tamtud  třináct  truhel 
rosličných  spisů  a  listfl,  k  jichž  přehledání  zvláštní  komise  se  zřídila. 
Dále  jiné  komisí  se  nařídilo  sepsání  článků,  kterak  a  v  čem  království 
české  má  býti  opatřeno.  —  Dne  23.  října  o  14.  hodině  započala  volba. 
Děkan  hradu  pražského  Šimon  Chrt  z  Plzně  přijal  přísahy  volencův. 
„Jii  .  •  .  přísahám  panu  Bohu,  matce  boží,  všem  svatým  i  vil 
karuné  éesícé  Is  v  jednáni  a  volení  krále  českého  z  tichto  tří  osob 
areikníiete  rakouského  Ferdinanda  J.  M.  a  J.  M.  knížat  bavor- 
ských Viléma  a  Ijudvlka  nebudu  jinak  raditi  aniž  koho  z  nich  vo- 
liti z  vůle  a  úmyslu  svého,  než  upřímé,  cožby  bylo  k  chvále  boží 
a  k  obecnému  dobrému  koruny  této  české  atd.^  -^  Volen  pak  arcikníže 
Ferdinand.  Čteni  json  pak  artikulové  na  tomto  sněmu  svolené,  s  kte- 
rýmiž sé  poslové  k  novému  králi  do  Vídně  odebrali.  Články  tyto  jsou 
zajímavé.  Uvedeno  tam  mezi  jiným:  ^yZádného  krále  českého,  byťby 
cn  řádné  volen  byl^  nemáme  korunovati,  lec  nám  prvé  přísahu 
uAní  na  mezích  království  jest-li  žeby  v  tomto  království  nebyl] 
pak^liby  v  Čechách  byl^  tedy  na  hrade  pražském  má  učiniti  a  ko- 
runován býti .  .  .  Přísahy  které  králové  čeStí  činívali  a  činiti  mají 
království  českému  .  .  .  aby  slova  od  slova  ve  dsky  zemské  zapsány 
byly  .  .  .  Aby  prvé  král  český  volen  ani  dědič  korunován  nebyl,  léč 
nám  přiřkne  práva,  privilegia  a  svobody  naše  podlé  obyčeje  a  zvyklo- 
stí v  tomto  království  zachovati  a  od  králův  českých  potvrditi,  a  to 
skntečně  v  času  jmenovitém  vyplniti  .  .  .  Abychom  sobě  korunovali 
svobodného  a  nezavázaného  v  žádných  věcech,  kteréžby  království 
spravedlivě  přislužely  a  ne  k  vlastnímu  užívání  králi  českému  mimo 
artikule  v  tomto  sněmu  svolené  a  opsané,  kteříž  mají  také  jako  sta- 
rodávní držáni  a  zachováni  býti  tak,  kterak  sami  v  sobě  jsou  .  .  . 
Král  český  proti  svobodám  starodávním  království  českého  nemá  desk 
zemských  Ve  svou  moc  bráti,  ani  nikterakž  v  ně  vkročovati  mimo  svo  • 
body  tohoto  království,  než  mají  ve  svobodě  zůstati,  tak,  jskí  jest 
prvé  bývalo  a  býti  má  spravedlivě  podlé  svobod  tohoto  království  .  . 
Jeet^ižeby  kdokoliv  mimo  řád  práva,  chtil  naše  práva  a  svobody 
HiMti  a  íeaziM,  v  tom  máme  podlé  sebe  všichni  státi  a  sebe  neo- 
pouštétí,  a  toho  netrpétiy  než  v  tom  ve  všem  a  pod  těmi  pokutami 
jak  jest  která  uložena  se  zachovati  .   .    .  Král  J.  M.  kterýžkoliv 


—  8110  — 

vplen  bude,  Un  aby  dvorem  (tvým  v  t(mUo  :kr(Uavs^i  rdéil  hýí 
Pákliby  X,  M.  kdy  zvláštní  potřeba  toho  kázala,  aby  do  jtnýdi 
zemi  neb  do  zemé  své  odjíti  ráčil,  tedy  ioto  hrálovfitvi  k  opatrovm 
ábý  ráčil  poručiti  obyvateli  neb  obyvatelům  hráh^étví  tohoto  éa- 
kéjio  o  radou  obecní  a  íádnému  jinému  •  .  .  •  Mad  J*  M.  hrir 
lovaká  žádných  jiných  užívati  nemá  v  věcech  království  (oAoto,  <i 
v  tom,  což  přisluSí  králi  oeehému,  tkežU  óechuv  a  obyvaieik}  hrď 
lovetví  českému  přiaktíejí^ích  ,  ,  .  Co  ae  služeb  pH  dvont  křik 
J.  M.  dotyce,  při  tom  mám/e  tak,  jakž  od  starodávna  bývalo  «^- 
chováni  býti  ...»  Král  X  M.  budoucí,  ani  potomní  krábm  oeMi 
nemají'  dávati,  rozkazovati  ani  dopoustitji  žádných  majestátw  m 
potvrzení  do  království  českého  a  do  zemí  k  náníu  přisluiejmk 
též  ani  do  Říie,  což  k  české  koruné  přUluéí,  odjinud  Uáa  gkmr 
celáře  království  českého  fod  pečetí  krále  eeshiho  .  .  •  .  tjraim 
v  království  českém^  a  v  zemích  k  tomuto  přivtŮmých,  kteří  ipror 
vedlivé  přislusejí  a  náležejí  od  starodávna  obyvatelům  krátovítvl 
českého,  na  ty  J,  M,  královská,  ani  budoucí  králové  čeétí  nemají 
žádného  jiného  saditi  ani  jich  dávati  jinam*  nežli  Cechu  rosmtmt, 
podlé  svobod  tohoto  království^  a  zvláště  v  Šlezích  a  v  luiidrgA 
zemích  .'  .  .  '^  Přísaha  kterou  král  v  nově  volený  Qa  pomeu  z^ 
činiti  měl  zněla:  ^yPřisaháme  pana  boha,  matce  boží  i  všem  svatýn, 
že  pánům,  rytířům;  Pražanům  i  městům  a  vší  obci  království  čeakiho 
chceme  a  máme  v  kostele  arcibiskupském  u  sv.  Vita  na  hradě  pru- 
ském při  korunování  našem  na  královatví  české  přísahu  učiaíti  ta, 
která  nám  vydána  bude,  že  je  máme  při  jich  řádích,  v  právních  sv(h 
bodácb^  v  spravedlnostech}  a  při  tom  všem,  kterak  ta  {^i^aha  v  sobě 
obsahovati  bude,  kterouž  učiniti  máme  a  povinni  jsme,  šachovati  Tak 
nám  bůh  pomáhej  a  všickni  svatí  .  .  '^  Poti^  vše  šlo  řádnou  ceatoo. 
Ferdinand  do  království  českého  se  vydal  a  na  pomezt  ufiinil  přisiks 
na  jejíž  památku  kámen  s  nápisem  událost  tuto  avéstujícim  byl  po- 
staven. 

Zatím  vzniklá  vojna  turecká  všeobecnou  pozornost  na  ae  obrioela. 
Soliman  vtrhl  do  Uh^r  a  dorazil  až  k  Vídni,  ktBréž  město  od  Torko 
obleženo  ale  štastně  zase  vysvobozeno.  Proto  pro  všecko  válka  s  Tur- 
kem, již  Ferdinand  za  příčinou  udržení  koruny  uherské  v  své  inoci 
vésti  mnsil  trvala  ještě  dlouho  a  tolik  obětí  od  Čecbů  vyžadovala  ie 
nastala  pochybnost  u  nich  zdali  království  uherské  vabec  za  to  stoji* 
Mnohem  horších  následkův  pro  Čechy  měly  však  rozmíiky  v  němacké 
říši  povstalé.  Zemřel  jest  totiž  Jiři  kníže  saský  a  nemaje  dětí  bůúI 
dědičem  bratra  svého  Jindřicha  a  syna  jeho  Maurice  Augusta  avSak 
s  výminkou  tou  aby  při  katolické  víře  setrvali,  jinak  id^y  didi^ 


-871  - 

pfi|Midk  FeRtínandóvi)  králi  čebkémti.  A  rhk'  Jindřich  přejtiinv  kniie- 
eti4  isnaJKI  se  o*  roá&ířefti  lathenstvi  v  z^mi  sTé.  Spůsobila  se  vedle  toho 
v/iNimecka  ták  zfmÁ  jednota  Sm&Ikaldská  v  nft  cvláfité  Bedřich 
satký  aFiKpkofisenský  protí  císaři  Karln  V.  bratru  kr&Ie  Ferdinanda 
se.Árojili.  f\ftrdinaQd  Bé  hotovitk  boji.  Bedřich  byl  do  achtu  dán  a 
rojaho  deské  spo}itS{  se  s  nh^kyni  a  rakouským  vytáhlo.  Na  pomezi 
vthik  se  zpéčoviali '  mnozí  Čechové  pokročiti  dále  projevujíce  £e  toliko 
k  oofaNUdé  čedi  se  hote^irili  a  nikoli  na  cizí  půdé  a  zvláAtě  proti  evan^ 
gélikůni  bojovati  že  nebadou.  K  záiečitostem  těmto  se  táhnou  důležité 
UsMny  ^  iúchi  uvádíme:  Itoakaji  krále ^  Ferdinanda  kterýmž  stavy 
teké  povzbuzuje  k  Táloe  proti  Bedřiohovi  saskémo  (L  1746),  List 
otevřený  do  kraj&  krdl&vHui  ^ekého  rozepsmiý  (1.  1647).  Rozkaz 
i  list  ziiély  rozhodné.  Avftak'  zdalo  se  Čechnm  že  tomuto  válečnému 
tažení  bez  sněmu  ró«9n»Ao  povotiti  nemohou.  2!vláSté  zajímavá  jest  Od-* 
fwěd  ěUxrého  měeta  praíshéhe  na  rozkaz  králův^  kteréžto  podobnou 
podala  i  obec  nového  a  menšího  města.  Důležitý  se  tam  nalézá  od- 
stavec; „Kdybychom  tomu  rozkazu  povolili,  obáváme  se  toho,  že  by- 
chom se  vyvedli  ze  svobod,  privilegií,  stavu  svého^  a  obdarování, 
kteréž  od  avatýek  paměti  cisařáv  a  králnv  pfedefilých  naSich  českých, 
předkové  naái  nám.  jsovt  pracně  a  těžce  dosáhli.  A  také  o  tom  žádné 
kfonikyt  ani  jiaí  spisové  nic  nám  neoznamuji,  aby  kdy  který  král  českým 
slavné  paměti  bez  sněžení  obecného  ode  viech  tífí  stavův  samým  roz- 
kazem co  takového  před  svou  Milost  bráti,  a  nás  neb  naěe  předky 
v  něco  takového  a'  tak  znamenitého  potahovati  ráčil  ,  .  •  .  a  kdy- 
bychom pak  bez  obecného  sněmovného  snesení  tomuto  rozkazu  své 
povolení  dali,  a  podlé  něho  se  zadiovali,  již  svobody  netoliko  naěe, 
ab  i  také  vieho  tohoto  království  by  klesly,  a  sněmové  obecní,  starO'^ 
byli  zabynoBti  by  musili,  a  my  vfickni  obyvatelé  tohoto  království  ze 
viteih  tři  stavův  horií  bychom  byli  než  sedláci,  kterýchžto  pán,  mimo 
vyměřenou  v&c  k  ničemuž  nepotahuje  a  potahovati  nemůže  a  nemá 
spravedlivě  atd.  .  *  ^  Jedna  z  příčin  pro  kterou  Pražané  do  pole  táh- 
nouti se  zpéčovrii  záležela  v  tom  že  kníže  Hanuš  —  „se  váemi  svými 
poddaaými  tělo  a  krev  p.  -Krista  pod  oboji  spůsobou  přijímá  a  s  námi 
se  v  tom  i  v  jiném  nčení  Kristovu  srovnává  a  toho  učení  obhajuje .  :*' 
Podobnýoh  paaní  a  odpovědi  královských  spusobilo  se  tehdáž  mnoho, 
z  nichž  v  jedné  o4povědi  královské  nalézá  se  též  místo,  táhnoucí  se 
na.  jistý  druh  Hteraňmi  čmnoatí  tehdejší:  „Věděti  vám  dáváme,  že  nás 
nejedny  jisté  zprávy  docházejí,  kterak  v  městech  pražských  na  potupu, 
lehkost  a  ujma  dáatojenstvi  císaře  J.  M.  pána  a  bratra  našeho  nejmi- 
loatírrějiího  (Karla  V.)  i  osoby  naší  královské  rozhčné  traktáty  hanlivé 
i  pisné  se  tísknoo,  js^evné  prodivqí  a  k  torna  vymyšlené  řeči  vůbec  na 


nimisdf  po  olicich  i  v  domich  Senkovnich  a  hOÉllnakýdi  proikahtjí» 
pi&né  nenáležité  se  zpívají  a  nevíce  k  lými  císaře  J.  IL  a  nÉit,  jakei 
pak  toho  nim  drahně  jest  odesláno*  Než  proto  jsme  oíkdá  o  Ion  sly- 
fieti  neráčUí,  ani  jakou  toho  vědomost  máme,  aby  kdo  pro  ty  a  ta- 
kové svévolné  a  zonmyahié  řed  a  traktátáv  tižténi,  prodáváDÍ  i 
rpívání  a  skládání  trestán  byl,  neb  to  vůbec  byli  sapovédéti, 
každému  se  to  promíjí .  a  toho  dopouití  atd* .  .  .  ^  Vebni  sajnnaTé  joit 
též  psaní  Bedřicha  saského  poetívým  opaimým  a  slavútn^m^ 
purkmistrům  a  radám  i  obcem  starého  i  nového  mésia 
L  1547,  jakož  i  odpověď  měst  pražských*  List  BedKchův  byl  psán  ja- 
zykem latinským.  Vůbec  se  dopisování  mezi  stavy  českými  a  BediídMB 
saským  opětovalo,  a  též  Sebastian  z  Veitmile  TŮdoe  vojsk  českých 
proti  Bedřichovi  vydal  list  otevřený  pdnum, .  rytířům,  vladikdm  a 
purkmistrům  českým.  Bedřich  saský,  v  listo  od  12.  Uezna  1547  m 
zvláátě  zminnje  že  nějaký  Sebastian  z  Veiimúle  jménem  krále  Fer- 
dinanda a  všeho  království  českého  válečné  do  zemi  jdio  tIiU  a 
některé  z  poddaných .  saskýeh  m£cem  i  ohněm  a  nelítostivě  zhsihil  a 
zmordoval ...  Ze  váeeh.  těchto  i  jiných  zde  nvedenýeh  dopisa  vy- 
svítá kterak  zpor  mezi  Bedřichem,  Ferdinandem  a  stavy  českými  vy- 
rŮBtal.  Posléze  římský  císař  Karel  V.  s  vojskem  svým  až  k  Gbeba  se 
hnul  a  Čechové  na  tom  se  snesli  aby  meze  království  lidem  váhieoým 
opatřeny  byly.  Vyslán  Kašpar  Fflag  s  několika  prápory  Cediů.  Tike 
Moravanům  psali  Čechové  o  pomoc  vákčnon  žádajíce,  jmenovité  Vá- 
clavovi z  Ludonic  nejv.  hejtm.  raariurabstvi  moravakékO|  a  též  Hity 
stavům  moravským  poslali.  Mluví  tu  cechové  k  Moravanům :  • .  •  ^Poiiě- 
vadž  ...  lid  válečný  z  rozličného  i  z  ukrutného  cizího  národv  se- 
braný do  království  českého  na  záhubu  naši  přiveden  a  do  koumy 
české  vtržen  jest,  a  tak  znamenité  škody  lidem  nebohým  násOnon  mod 
se  déjí,  pro  nic  jiného,  než  že  jsme  my  na  J.  M.  kníže  Hanuše  FM- 
dricha  kurfiršta  saského  na  rozkaz  od  J.  M.  královské  proti  svobodám 
královsítví  českého  vyšlý  vojensky  táhnouti  a  krve  křesflsnskéy 
bez  příčin  nám  daných  vylévati  neditěli .  .  .  protož  vás  iádajíoe 
pomináme  .  .  •  Kdyby  na  nás  pád  přišel,  V.  M«  i  my  vžíckni  jodao- 
stejné  těžkosti  a  pádu  museli  byste  potomně  a  nebo  také  véčné  sii- 
žebnosti  očekávati.''  —  Kašpar  Fflug  z  RabSteba  oznámil  pak  dopi- 
sem stavům  českým  že  nepřítel  do  Jadumstálu  vpadl,  kterýžto  do- 
pis též  Moravanům  zaslán.  Ále  Václav  z  Ludonic  dopisy  tyto  tej/ab 
odeslal  Ferdinandovi.  —  Stalo  se  pak  třetí  rezepsám'  do  viech  kr^ 
království  2eskébo>  kterýmž  se  vMckni  vůbec  napomínali  ku  spéiné 
a  rychlé  pomoci  proti  nepřátelům  království  českého.  Stahové  «  n»- 
žané  viech  tří  měst  pražských  v  něm  propojí  že  proto  opakigi  své 


—  «73  — 

nfc|HHiiHitoi  a  o  pomoo  voliýí:  p<mévadi  skrz  jitié Špehy  o  tom  sprir 
▼eai  byli  kterak  nepráieU  králcveivi  českého  tajný  4klad  a  leet 
meei  eebúH  jěou  Mámili  a  zavřeli  aby  brdlovsivi  éeáké  ivieeky  jeho 
eiyvatelé  ekutecné  zkazili,  zhŘiUrili  a  národ  i  jazyk  ceeký  vyplenili, 
iáé^  tedy  z  nova  aby  všichd  kteří  koH  jsou  neb  býti  éhtijl  praviy 
víémi  a  tipřinmí  milovnici  královztví  českého,  svoboď  tékoi  kralov^ 
Hvíf  obecného  dobrého,  vletěti  své  přirozené  v  níš  se  zrodili^  vycho-- 
vaU  a-  v  niá .  stáfkw}-  lUíbyU,  pro  vysvobozům  téš  milé  a  přirozené 
vlasii^své,  jazyka  SeehAo,  sebe,  nmnzelek,  dítek  atd^  pomoe  aosvo- 
bazůui  učinili .  .  •  Dáie  pak  pitanri  ie  kdyby  někteří  2  obyvatelů 
kxálovitví  {eského  jefité  naoháseti  se  měli,  kteřížto  zapomenavie  se 
nad  svým  svědomim,  vlasti  STon  přirozenon  i  také  nad  jasykem  ^kým 
ad  takové  poniocí  odraaovali,  ti  že  by  se  mohli  za  to  stydéti  a  více 
sobe  vlasti  své  než-li  jakých  časných  užitků  hledéti.  Neb  v  pravdě 
íertu  iádného  není,  a  bude4i  království  toto  i  my  UAé  od  V€táich 
JL  a  Vdá  tak  opuštěni  potom-  v  skutku  shledáte  ie  jtnne  F.  M* 
caeni  oznamovc^j  časně  v  nebezpečenství  nastávajícím  předkládali.^ 
časné  výstrahu  dávaU.  Teprv  potom  rádi  byste  nám  i  sobe  pomoc 
učiniti  dUéU,  ano  ji£  bude  pozdé,  kdeíby  již  království  toto  české 
se  viemi  svými  svobodami,  se  všemi  svými  obyvateh  v  vědnou  sluibu 
násíbmu  i  nenadálou  mocí  válečnou  podrobeno  a  přivedeno  bylo. 
Óehoš  byaikům  V*  M.  i  Vám  oni  také  sobě  jakořto  praví  králov*' 
sůví  fa  jazyka  českého  milovníci  v  pravd  i  neradi  přáli,  abyd^om 
toho  a  takového  času  doéekaH  méU,  ještobychom  nad  sebou  i  nad 
dítkami  našimi  rukami  loTOfdti  musili  atd.  •  .  Po  nedlooho  přibyly 
dopisy  z  kraje  Pcachenského  a  PlzeAského  slibující  pomoc.  Listy  na- 
pomínaci  qíb.  Karla  a  krále  Ferdinanda  neměly  ůčínka.  Stavové  do- 
pisem kr.  Ferdinandovi  k  vktstnímu  J.  M,  otevření  poslaným  přímo 
se  projevili.  Že  s  lidem  svým  do  pole  vypraveným  na  odpor  se  posta* 
viti  misí  každémn,  žádného  v  tom  nsvymiňujíce  kdožby  práva  jejich 
zkracoval  a  je  královotd  éeském/Uy  svobodám,  privileyiím,  ani  sobě 
ubUiovati  nedopustí,  ^  ,  .  A  toto  naše  upřímné  bohdá  i  spravedlivé 
poddání,  žádost  noM  a  prosbu  poníženou,  —  praví  kn  konci  —  i 
se  všemi  jinými  našimi  psaními  kteráž  jsme  kdykoli  s  poníženými 
prosbami  a  žádostmi  k  F.  kr.  M.  ciniU,  nevinnost  naši  v  tom 
ohrazujíce,  a  což  dobrého,  uŽiteénAo  jest  V.  kr.  M.  pánu  svému 
předkládajíce,  cheem  a  rozkážeme  dáti  vytieknouti^  aby  i  V.  kr. 
M,  i  všecken  svět  o  tom  viděti  mohl,  že  jsme  bohdá  nic  před  sebe 
nenáležitého,  nespraveéttivéhoy  a  cožby  na  lidi  věrné  a  poddané' 
nesluielo^  nebrcdi,  na  to  nemysUU  a  ještě  nemyslíme,  leébychom 
'*"     a  bezprávné  k  Unnu  jsouce  přinuceni,   co  pro  zachování 


—  874  — 

mtabod^  privUegii  brálóvěůtí  a  jcuyiha  náěéko  ie$hffko  uHniti  nmM^ 
coíby  nám  př^d  pánem  bohem  i  přede  vihn  sv^em  spra/^edSvé  ne- 
muklo od  Sodného  správedlMBt  a^  poctivost  mhujitího  he  Mm 
přicieno  býti*  Póvaévadz  práwi  4;íůafeká  i  vieUjaká  jimá  ve  véem 
evitéi  ba  i  přirozená  toho  propůjčují  a  to  veobéobeeňmjí:  f^Qtíod  defenr 
e&r  propriae  e€UiutU  in  nuUo  peeeeutse  v-idekmr.  Nam  non  děfeiuit 
eed  ofeneie  probibetury  et  natm^  omnibw  eoneeseum  eěty  ut  imifi 
repeUere  poseitř'  •  *  •  Listína  tato  cajist^  doleiitájti  jiných  se  jevi, 
jelikož  v  ni  stavové  ěoid  projeviliže  v  pourfveoh  mttiiých  vzBinji 
právo  revoluce.  ^^  Zpor  se  nyní  Uavné  otáéél«6  to  aby  Pflsg  zSab- 
itoina  jenž  s  stavovakým  vojskem  proti  vojska  Ek^ila  Y;  táU  xp^  m 
na^dátily.iieituiž  stttvové  nedopmi&téli. 

SvoUa  byl  snini)  na  némž  vystoupil  iM|prv  Kři— oký  i  Bonon 
a  tato  slova  promluvil:  ,,Pon6vadž  té  obnóvetié  smkwvy  dédiúié  pode 
kteréž,  j^st  nás  král  do  pole  pod  ztracením  cti,  brdU  i  atafekov  a  te 
země  ven  vybnáni  obeslati  směl^  míti  nemůžem,  o  kteroužto  však  oy 
nikdy  jsme  nestáli,  a  ještě  nestojime,  neb  jsme  k  ni  povoleni  oedávali 
a  jeitě  nedáváme:  vjak  věc  předivná  jest,  když  měl  loriiaK  od  ioríle 
na  nás  vydán  býti,  tehdáž  se  po  jednou  naěla,  a  když  jsme  se  o  svih 
body  naše  a  království  českého  zasadili,  doptati  se  ji  mkoU  nenotone.^ 
Tento  Vilém  K^inecký  zdá  se  že  byl  zviádtě  nadaný  řečník,  aeM  i 
druhý  den  na  to  otoviel  sněm  z  poručeni  stavův  řeči  ráznou.  Beč  tato 
zaz09menána  v  aktách  sněmovných  od  L  1647  obaabnje  některá  vdni 
dojimavi  místa,  jako  ku  př.  .  .  .  .  „nyní  k  tomu  jsme  přivedeni,  že 
jsme  téměř  o  všechny  naše  svobody  pži&li,  a  ted  tímto  J.  M.  kiibv- 
ské^  mandátem,  o.  pootivosti^  hrdb  a  statky  naše  pčl|Lti  byehem  mD* 
sili»  kdyby  sám  pán  bůh  mysli  lidských  pozdvihnouti,  a  nás  vqwkó- 
uost  a  jednoto  tato  přátolskou  uvésti  byl  neráčil.  I  kdo  jsoa  X  U. 
královské  k  tomu  mandáto,  tak  na  potupu  a  na  ublíženi  svobody  krir 
lovství  českého  vyšlému  radili?  •  ...  a  tak  mandátem  pod  itnoeoi 
cti,  hrdla,  statkův  a  ven  ze  z^né  vyhnáni  k  tomu  nuceni  j4ne  aby- 
chom na  toho  a  proti  tomu  táhli  kterýž  nám  jak  iiv  nie  zlého  oea- 
činil  a  toho  rotovali  kterýž  nám  nio  dobrého  nepřeje  •  .  .  Rro  ^ 
příčinu  již  oheň  pnštěn  jest  v  zemi,  lidem  dindým  znaa«nité  se  ÍMj 
dějí,  smlouvy  s  domem  saským  dědičné  se  ruší.^^  .  •  :  Poslové  krík 
F^tUnanda  přečúi  jsou  pak  instroci  od  krále  na  hná  pražský  k  soinn 
obecnému  zaslanou.  Instrukcí  tato  zapáchá  Macchiavdlisman.  IB^^ 
tu  král  stavům  co  k  poddaným  svým  a  připMníaá  jim  poslašBiistn 
vice  své  vůle  a  zájmů  svého  rodu  se  dotýki^  než^  oUed  béfe  oa 
px&va  zemská.  —  Z  dalšíob  listin  sněmování  roku  tohoto  se  tiýki|í^ 
podotknutí  zasluhuje  inetrukei  neb  odponéd  e.  hUlPOUÍ  fodovi  krér 


-  «ř6  — 

Ua^ířií  ée^hího  ku  hrdli  vypraiuml  byUi  totiž  Volf  staiái 
z  Krajky  n^vyiiSi  porfarabi  {pražský,  Viktorin  Křinecký  t  Ronova, 
Jířflc.  z  Genliorfá  podULomon  krá]oT«tvi  éeékéko  Hynek  Kmbice  z  Veit- 
mile,  Sixt  z  OtteiBdorftiy  kaadéř  slarého  města  pražského  a  msta 
Váda?  Modek  z  Knunlava.  Připomioá  se  v  listině  táto  nefttěsti  jež 
kxilce  před  tím  konma  českoa  potkalo  shořením  desk  semskýoh  hisŠU 
staH  ^íáiwlcwé^  jimUto  ee  strany  obhogovimí  préb  zavázaH  gmr* 
háni,J0au  .  *  •  a  že,  stavové  oa  tom^se  osnesU  aby  je  sobě  zase  ob^ 
aoviii.  Dále  objeveno  proé  lid  válečný  qd  stav&v  na  pomezi  6eské 
jest  vyslán  a  v  poli  se  drží.  ^^Lid  válčený  v  poU  odtud,  dohudby 
díí^hQ  národu  vojska  od  pomezi  království  cesk^  a  od.  nás  se 
nevsdáUla  drfeti  musíme^^ .  .  •  Připomenuto,  kterak  Turek  právě 
hubí  země  křestaoské  a  k  jakéma  prospěcha  mn  jest  kdy  i  weknosH 
hřestanské  samy  se  mezi  sebou  kazij  hábí  a  silu  svou  na  sebe  a  proti 
eobé  obraeujL  Žádáno,  aby  cisář  od  neprátektvi  proti  knrfiržtům  sas* 
kým  npnstíl  a  tak  vžecka  moc  křestaoská  proti  Tmrknm  se  obrátiti 
mohla,  -—  Věd  spižni  |tež  císař  pro  své  vojsko  od  Čechů  žádal  že 
v  této  takové  drahotě  a  nedostatku  velikém '  propůjčiti  nelze  atdt 
S  podobnoo  instrukci  byli  též  poslové  k  císaři  vysláni^  —  V  odpovědi 
na  instrukci  vytýká  Ferdinand  Čechům,  že  se  chovati  tak,  jakoby  jiŠ 
království  české  bez  krále  a  pána  byio,  a  viní  jé  vůbec  z  jednáiií 
bezprámého  a  samovolného.  Připomíná  spis  jejž  spuntované  osoby 
tiskem  vydaly  a  v  němž  nepravdivě  prý  vylíčeno  řáděni  vojsk  cisař* 
ských  a  jiný  traktát  vyznání  markraběte  Albrechta  Brandenburského 
v  n6m£  prý  odpůrcové  domu  habspurského  dohiiU  ie  císař  umy-- 
slu  jest  na  království  éeské  táhnouti  a  je  mocí  podmaniti  a  déf" 
dicné  uSniti  chee.  Což  věecko  (prý)  zřetedlné  smyslení  jest  a  pravé 
v  eobé  nsní  atd.  Vůbec  mnoho  výčitek  tu  činí  Ferdinand  cechům  a 
dokládá:  ^^Poněoadí  v  tom  ve  všem  •  .  .  .  proti  vám  vysoce  jest 
jednáno^  a  mocnosti  naší  ublUsno,  aiy  v  takových  nesluéných  zá^ 
vozcích  predce  stati  méli,  toho  vhám  nijakž  slušné  déle  snášeti  a 
dopouštěti  se  nezdá"  .  .«  .  .  Posléze  vyhrožiýe  král  stavům:  yrfeeUiby 
pak  vždy  na  svém  takovém  neslufném  předeevzetí  neúetupné  stálic 
a  z  tich  pnnhiím  a  závazk&v  ee  hned  propustiti  nechtéli:  bylo  by 
nám  obtížné  tou  mérou  mezi  ně  přijeti  a  nose  i  zemské  poůfeb^ 
s  nimi  jednati  .  •  než  již  by  nám  tŘsdy  k  tomu  příčina  dána  byla^ 
abychom  na  ty  cesty  pomyslili  kudy  a  kterakby  vrchnost  a  moo^ 
nost  naíů  královská  nám  a  království  českému  •  •  zachována  býti 
mohla"  •  •  •  O  takovéto  zachování  čí  vlastně  utažení  mocí  královské 
se  ziýisté  jedině  králi  jednalo.  -^  Jakž  očekávati  se  dalo  zbudila  tata 
instrukcí  kiáh)va  na  «iěmu  plednefiená  valný  ruch  oposiční,  a  ozvaly 


—  876- 

86  řeči  Telmi  sajimavé  ježto  nám  poekytají  příklady  politíckéko  Ťe£- 
síctvi  'českého  v  této  dobé.  Krajfř  z  Krajku  radil  ku  smiřeDÍ  Duál 
sice  právo  starav  ale  nedůvéřoval  se  ▼  prospéSné  yýeiedky  vojny  pn 
nedostatek  prostředků.  ,,  VéSb»t  jest  snadno  hašdémM  šoétH  - 
pravil  —  ale  rozumný  jedenkaiéý  musí  toho  pUné  šetřiti  a  k  km 
bedlivé  pohledati,  kdy  <£  jaký  hrnec  by  ji  mohl  býtL  Kdo  mhdii 
niú  nemá,  ten  k  válce  a  k  nepokoji  nseUjah  pospíchá.  Buiě4i  od 
nás  králi  příčina  dána^  to  jest  vécjistáy  íe  na  nás  s  lidem  svýn 
se  obrátí  a  císař  jakožto  bratra  svého  jej  neoptistí*  My  pak  jme 
od  nepřátel  ze  věech  stran  obkHceni,  co  sobe  medle  pohnati  hv 
déme  f  ,  ,  •  A  jsouce  viechném  okolním  národům  zvláité  pak  Nim- 
dm  u  veliké  oéklwosUy  co  šwo  na  nás  ze  váech  stran  se  obrátí. 
A  protož  takové,  tak  mnohé  a  silné  nspřátely  sobéí  jaho  na  hrih 
uvésti  jest  vehni  nebezpečné  •  .  .  Máme  v  mkou  nasiek  pokoj  t 
nepokoj  coÍ  lepíiho  jest  toho  potřebí  nám  seůřiti^  neb  ve  vojHi 
sběř  ta  se  tomu  téěí  abychom  my  toliko  něco  zadali  a  primu 
k  válce  doH.**  —  Bozhodnéji  mluvil  Jan  z  PemUteina)  tvrdé  že  se  id« 
předeviim  jedná  o  zachováni  svobod  a  práva  čecfa,  oož  viSeeko  mu* 
datem  královským  k  zkáze  a  zrofieni  přiálo.  A  tak  za  příŇMu  s^- 
nosti  takového  mandátu^  kterýž  Udé  již  snésti  a  vytrpětí,  nmM, 
zápisem  přátelsko  snesení  k  obhajování  svýeh  svobod  stavové  jm 
se  sobe  zase  zavázali  .  .  .  A  protož  za  spnwedUvé  by  takébyh,  flíy 
T  král  nás  při  tom  zůstavil,  což  nám  sprtevědlivi  náleží,  jM 
jest  se  nám,  k  tomu,  přijím>aje  toto  království  zavázal,  ahy  nit 
podlé  povinnosti  své  ochranovcU,  a  ne  tak  nás  sobe  beze  viéů 
našeho  provinění  v  zlé  domnění  brai  ....  Pročež  že  toliko  nóf 
nuzné  a  přUii  ztižné  příčiny  k  zápisu  přátelsko  snesení  jsou  pn^ 
vedly,  abychom  se  již  aspoň  v  nose  svobody '  zasaditi  sméli  a  j^ 
více  jich  sobě  ruéiti  a  kaziti  nedopustili.  Neb  tím  mandátem  oi 
krále  vyslaným  veliká  díra  a  mezera  v  svobodách  království  cu- 
kého  a  noMch  se  zdělala,  a  tu  kdyby  k  zapravení  přivedem  m- 
byla]  jižbyehom  do  ostatku  o  váeeky  svobody  přijíti  musUL  Badi 
posléze  k  tomu,  aby  se  cisaH  a  králi  ještě  jednon  předložily  ditody 
stavovského  onieSeni.  Ne  méoě  rázná  se  jeví  řeč  Vfléma  Křineckého. 
Pravil  že  král  namísto  odpovědi  na  artíkole  stavAv  podal  toliko  stii- 
nosti  jakés.  A  což  mandátem  svým  ještě  nedokonal,  instrvkei  tov^ 
to  vše  vrehovcstě  na  hlavu  hned  doUl,  éehož  jsm^  jistě  na  něm  ebf' 
diom  u  něho  v  takovém  zlém,  hanebném  a  oéklivém  domnění  ^ 
nezashužiU,  neb  jsme  jej  sobě  t  milosti  a  lásky  za-  pána  zvoRS" 
za  taková  naie  dobrodiní  v  pravdě  takové  odplaty  jsme  se  nenadá- 
Praví  dálei  že  kdyby  někdo  jiný  než-K  král  směl  o  Čechádi  tak  p^ti 


—  877  - 

moUft  by  86  mu  ta  a  taková  odpovM  dáti  že  by  se  styděti  niiiail  za 
svá  psaní .  .  •  ,»Oii —  se  viemi  svými  vždycky  ve  viem  spravedliv 
a  práv  jesty  a  my  vždycky,  nSifime  co  chceme,  vinni;  v&eeka  naáe 
předsevjtetí  jsou  nespravedlivá^  a  na  abtiženi  vrchnosti  královské,  to- 
liko roskaa  neb  mandát  jest  spravedliv]^ !  On :—  v  to  se  poddává,  že 
nám  toliko  to  chce  do  desk  klásti,  co  bndeme  moci  že  jest  to  prvé 
bylo  nkácati;  a  poněvadž  nic  toho  před  rukama  není,  a  byioli  jest  co 
toho,  to  všecko  již  jest  ukliaeno»  nebudem  moci  ničeho  nkásati.  Bn* 
dem  se  s  nim  o  to  souditi?  Před  kým?.  JeŠto  věc  těžká  jest  s  rych- 
tářem se  souditi^  a  málo  kde  práv  znstane  kdo  se  s  pánem  soudí. 
Neb  tíia.  26  aávasků  propnžtěaim  ničehož  se  jiného  nehledá  než  aby^ 
chom  stavové  sase  v  předeilé  nesvornosti  a  xoztržitosti  uvedeni  hýú^ 
Když  se  to  tak  stane  jakž  předeilé,  vždycky. hlavy  dolu  nosem  sklo- 
píme^  o  svobody  naie  netoliko  se  nezasadkné  ale  ani  zapísknenti  smíti 
z»ebud«ne*  Nebo  kdo  jest.  ten  jediňičký  byl,  aby  se  byl  směl  toliko 
o  te  ozvati^ .  aby  po  shoření  desk  zemský<^  přísaha  královská  zase 
do  desk  aemských  vložena  a  vepsána  byla?  A  protož  lépe  bylo  nám 
zemříti,  i^ežrli  .bychom  tak  hanebně,  předkem  o  svobody,  potom  ted 
lufiosledy  i  o  poctivosti  naSe  měli  tak  strojeni  býti.  Neb  již  touto  in- 
strukcí bez  naieho  spravedlivého  vyhledáni  a  rozeznáni  patrně  téměř 
jsmei  4>dsou$eni;  jeSto  kdyby  nám  te  bylo  se  prvé,  než  jsme  lid  na. 
roaličaá  a  mnohá  přiříkání  a  připovídání  z  pole  domu  (d^ráliit,  aneb 
mlavilo  aneb  psalo>  bylibychon^  snad  uměli  a  věděli  co  také  za  od- 
pověď dáti.  Ak  snadno  jest  toho  kdož  komu  věří  oklamati.  A  protož 
svou  řeč  tímto  zavírám:  k  nic  jsem  aeslužnému  svá  pečeti  nepřitisko- 
▼aly  v  nic  js^m  se  nesloěného  s  jinými  nedával,  než  jakožto  jeden 
z  obyvatelů  království  českého  a  přirozený  Óech,  i  také  milovník  vlasti 
své  o  svobody  království  českého  se  zasadiv,  tak  snadno  ani  tak 
lehce  od  toho  pustiti  neminim^  odvésti  se  také  nedám,  na  poctivost, 
pečeC  i  na  své  připověděni  a  závazek  můj  pamatovati  chci.'*  — 

Mezi  artikulemi  na  sněmu  tomto  stvrzenými  se  nalézá  též  jeden, 
j^žto  zde  obzvláště  připomenouti  složí:  „Jakž  v  těchto  nyn^ch  ča- 
sech někteří  zlí,  zrádní  a  neilechetnf  lidé,  písně,  nápisy  hanMvé  bez 
podepsání  jména  svého,  předkem  jHroti  p.  bobu,  J.  cis.  J.  a  králi 
pánu  naiemu  J.  M.  osobám  a  stavům  královstvi  českého  a  na  zname- 
nité ublížení  a  lehkost  národu  a  jazyka  naieh\)  českého  jsou  skládali, 
psáti  a  tiskli,  což  jest  prvé  zrízenfin  zemsk^^m  starým  zapovědfaio  pod 
pokutami  znamenitými,  a  vyměřenými,  kteréžto  zřízeni  zemské  slqvo 
od  slova  takto  v  sobě  drži  a  obsahuje:  Král  jeho  Milost,  páni,  ry- 
tířstvo i  viecka  obec  království  českého  na  obecním  sntaiu  takto  mezi 
sebou   sjedpali .   .   •   .  Kdoiy  koUvék  po  tenio  éoě,  s  kteréhokoliv 


-  878  — 

ětavu  a  povahy  Hovék  v  tAavé  vadé  a  ňeíUchetnowH  poHíšén  a 
v  pravdě  naieMůn  byly  jMoky  takové  xrádtU  cedmU  spÍ90V(jU,  lípaly 
nebo  metal  a  kladl,  a  nebo  takových  eednU  neělechetnýdi  která 
pHcina  byU  ie  k  takovému  kaidému  má  hledíno  a  eadeno  býti  jako 
k  neeUdheinémíi  člověku^  a  takový  každý  má  bez  milosti  étvrcen 
býti  jako  zrádce.  A  kdoby  pak  najda  takovou  zrádnou  ceduli  hned 
ji  neroztrhal  a  ji  komu  jinémiu  k  ctění  a  nebo  k  ohledáni  podal 
a  nebo  poelal,  a  v  tom  byl  poetiien  v  ekuikUf  íe  jest  to  učinil,  ten 
md  eedét  rok  u  vezení  ve  véíi  bez  ndheti,  -a  o  takového  fádného, 
£adný  se  přimlouvati  nemá  zjevně  ani  tajně*  A  v  tom  roce,  bylo- 
Uby%nan  ohledáno  a  svědčeno^  ie  ýeet  on  tu  ceduli  eám  opieoval, 
nebo  kladl  a  lepal,  tedy  takový  má  trpAi  pokutu  evrdiu  datcemm^ 
ta  jestj  ie  má  étvreen  býti  jako  zrádce*  A  kdo  by  jí  naéel  a 
oíeti  neueněl^md  jí  strhati  (í). 

Vyslání  pak  podové  s  novoa  ioslanikcí  ku  kiáli  a  císaři ;  ntdb  ^iak 
bes  yýiledkB.  Král  b  vojákem  Tirfal  do  litooiéřie,  roieslav  xA  dHve 
z  Drážďan  dopis  8?ým  přÍTržencůni,  sTolávaje  ja  k  sobe  do  litoméne: 
—  a  im  při  přijezdu  svém  dále  poéřebám^  pro  kteréí  jeme  tebe 
obeslati  ráčili  od  nás  vyrozumíš.  \  .  .  Z  litoněnc  pak  nrnriJán 
rozkaz  krále  do  veech  krajův  královstvi  českého,  kteroužto  liatínoii 
pravé  zámky  Ferdioindovy  již  patmíji  aa  světlo  vystnpoýi.  Viní  ta 
stavy  české  z  nezákonitosti  a  nqposlnteiijBtvi,  vytýká  jim  pfímo  apikniití 
med  seboa  a  spolóeni  se  s  nepřáteli  jeho  a  mezi  ^ým  též  že  v  itf- 
těném  traktátu  vie  k  véttímtu  proti  němu  Udu  obemiému  pozdviieni 
toho  smffslené  doloiUi,  jakoby  markrabě  JdbredU  vyznati  byl  mélj 
ie  cíeař  království  éeské  mocí  podmaniti  a  dédicné  učiniti  iAee. 
N^K>miná  stavy  a  přikazuje  jim  aby  od  závadLŮv  a  q^imtování  baed 
pastíli  a  jemu  králi  beze  vieho  meftám'  a  vfidgakého  prodleaí  jeden 
každý  peanon  neb  ůatni  odpovéď  daB.  Ku  kond  pravi:  A  ooi  se  po^ 
loiem  ejezdu  na  den  sv.-  Vita  nyní  příitího  na  hrad  praíský  do- 
týoe^  ponévadi  jsme  my,  ani  poetové  nati  k  tomgu  sjezdu  tSéjMwo- 
lovali,  váfm  poroučíme,  přikazujíce  abysts  se  na  ten  ejezd  ke  ebd 
stf.  Víta  nesjiidili  atd* 

Rozkazu  tomuto  Amoei  se  podvrhli*  Jiní  zaoe  se  nepoddali  a  meai 
témito  byly  i  obce  vfeoh  tří  mést  pražriných.  Na  to  král  maní  a  voj- 
skem vtrhl  do  Prahy  a  fayto  hlavní  mésto  jako  v  stavu  obleženi  íist 
králův  ku  Pražanňm  v  Litomérideh  sepsaný  ale  teprv  v  Praze  ym 
dom&ný  zni  rozhodně  a  jest  plný  výěitek  a  vyhrožováni.  Mlovi  tn 
král  ue  jako  volený  a  ústavný  panovník  ale  jako  eamovládee,  jeni  na 
vojenskou  moc  se  staví  a  jemužto  už  není  potřebí  aby  na  jiné  ae  oUí- 
žel.   Vojsko  královo  nemalé  ákody  činilo  Pražanům,  počio^|ic  si  jako 


—  879  — 

V  nepíáldltké  zconi.  Pražané  činili  odpor  avšak  síly  jejioh  daleko  ne« 
819^1  pvočel  yalem  od  &  čertence  1547  da  krajů  rozealaiiým  vy-^ 
lýyali  irtedmy  přátele  >évi  by  b  lidesu  váleiným  ku  pomod  jim  spěli. 
Pa^é  je$t  žeby  r&sným  sobe  poóináDim  nebyli  podlehli  zbrojům  ale 
pedleUft  jsou  lsti  a  slepé  sté  důviře.  Co  se  dále  stalo,  přináleží  polt- 
tiokéma  d^epi«a.  PřipoBHHiéineBde  toliko  některé  dnležitélisttny  k  ada- 
iQStaoi  se  ttímottcí.  List  kterým  král  odpoíněti  (I)  Pjraian&m  pod 
pýmánkami.  Výminky  tyto  neobsahovaly  nic  jiného  nežli  jinými  slorvy 
a  kropceně  vylkióné  poddáni  se  na  milost  a  nemilost  a  nplné  se  lar- 
paM  kréjovi.  Nejen-  véecky  zbraně  vydati  měli.  ale  i  věeeka  psáni  a 
listy  zpom  se  týkající.  —  ZvJáěté  ziyíniavý  jest  Ijst  kterýmž  Fer* 
dinand  Viléma  Křineokého  z  Bonova  pcéd  aood  volá,  a  v  kterémž 
tf^,  pl'ediii  a  akyělá  poMtioká  povaha  přímo  z  velezrády  se  viní«  Ji-^ 
aým  lietem  ialpba  na  Křineckčho  se  vyhlaěnje  vái.  zeaá  iw  viaa  jeho 
ohSirně  \i£it  konči  pak  list ,  že  dotčený  Vilém  Křineoký  k  obesláni^ 
\iáji  j^t  najk  třikrát  vedle  pořádka  prájva  bylo  zavoláno  jest  nestál.  — 
Ppd4>boé  obeslání  nčiněno  na  Melichara  Bdra  z  Ronova^  pak  na  Ar- 
nolfa  z  Kraóka.  Tento  sepsati  dal  svoa  omlavn  a  na  milost  a  nemilost  oď 
Xrále  píájat.  Taktéž  Slavata  z  CUnma,  Bonvqj  z  Donina»  Zddslav  Vrabský^ 
Berpat  BiMrehaner^  a  Hynek  Krabice  3  Vďlmile.  M^char  Růr  se  n^ 
d^#lavil. .  Podobné  obeslání  dMlo  I  města  Žatec»  Litoměíiee,  Tábor, 
Qradec  a^  EUatoyy.  Do&Ia  ek^láni  táfi  KaSpara  a  Jindřicha  Slika. 
Jindnob  Slik  podal  písemní  omUvn.  Obeslán  jest  též  Ka6par  Pflug 
z  B^bátwa*  Obsahovalo  tak  tnhé  žaloby  jako  ono  na  Křinického  a 
připomenuta  v  něm  dopisováni  Pflugovo  s  Beclřiohem  saským,  a  takž 
i  dále  podiDbné  byU  obesláni  viickni  jimž  za  vinu  se  kladl  odpor  proti 
mándatn- královn.  Sepsaná  oliesláai  se  toliko  v  jednotlivj^ck  článcích 
od  sebe  liáila.  Pétadvacíti  městům  pak  uložená  pokuta  peněžní.  Cel- 
kem obolely  pokuty  t^yto  87«500  kop  miáenakých.  Na  Pflnga  z  Bab- 
ěteina,  kterýž  se  nedostavii«  sepsána  a  čtena  byla  výpověď  tato :  Po- 
névadi  on*  Kaáp<vr  Ffiug  jt  Rabětema  jakoíio  nepoaiumý,  zlý 
clovík  a  ^éví^ý  poddaných  J*  M,  královské  burie,  kterýž  na  se 
hejtmanství  nepofvdné  bez  vide  krále  J*  M.  přijaly  a  zemi  proti 
ciefiui  J*  Jí*  a  hřáleveiké  M^  zdŘfihaly  nad  povinnoeti  svou  jest  ee 
zpomenMly  a  takového  neélechetného  pfecinéní  a  znamenitého  J,  M* 
královské  vrchnosti  a  moenosti  ublUení  i  hrozne  owazu  J.  IL 
královské  důstoj&Mtvi  se  jest  skutečně  dopastilj  a  tudy  v  nemilost 
trestáni  a  spravedlivý  knév  i  v  pokutu  J.  M.  královské  upadly  i 
z  téch  příčin  on  Kaípar  Pflug  podlé  věeeh  práv  cesty  hrdlo  i  sta- 
tek svůj  proti  J.  M.  královské  jest  propadl  a  ztratil.  Podobně 
zněla  výpovědná  Albina  Šlika,  y  nižto  též  některá  jeho  psaní  uvedena.  — 


—  880  - 

Obejdeme  řado  povoláni  a  pieannieh  omlav  ostalnkh,  podoCfciMwe 
toliko  že  Křinecký,  Bůr  a  Jindřich  Vildpach  stalky  své  opastíváe  le 
země  se  vydali.  Statky  jejieh  byly  .zkonfiBkovány,  list  YaUovAf  protí 
nim  a  stOiáoi  jich  vydán.  Podobné  proti  Pflngovi  e  RabSteina  a  AI* 
binovi  Šlikovi.  —  Ti  jenž  na  milost  se  poddali  ověsnéni  a  hroné  ■»- 
děni  na  skřipec  dáváním  i  jinače.  Pamdtihodná  jest  liatioa  véBoim 
k  podpisu  předložená  kterou  králi  své  statky  dohravolné  postapoivali. 
Byfby  i  jiného  nebylo,  již  touto  listinou  odsoudOa  se  vláda  tehdqlí 
dostatečné  před  očima  potomstva.  Pak  na  rozkas  22.  srpna  1547  vy- 
daný sledily  popravy,  jimž  podlehli  Václav  ^Jelení,  Jakup  FSÚur 
z  Vratu,  Václav  Pétípeský  a  Bernard  Barchan. 

V  červnu  pak  uveřejnéni  byli  otevřeni  Uetové  do  Pieék  kraji 
krdlovetvi  ceek^  stran  rozepsáni  sněmu  obecního.  Vypsán  tu  snén 
na  pondélí^před  sv«  Bartoloméjem,  pák  uveřejnéna  sn^ovná  rmsimá 
krále  na  tomto  snémn.  Král  tu  žádal  aby  závazci  a  z^isové  staviv 
týkajfei  se  odporu  protí  němu  nejprv  zrnfieni  byli,  pak  aby  siiíd 
kterýž  bez  povolení  jeho  byl  držán  z  desk  zemskýďi  se  vymasal. 
Omlouvá  se  že  prý-  ničehož  proti  svobodám  království  dsekého  oeia- 
mýilet  a  nečinil.  Totéž  tvrzení  i  v  druhém  vzneSení.  Obsakuje  viak 
toto  i  jiné  jeáté  články  k.  př.  stran  osazení  soudu,  roqňsováai  soém, 
a  j.  v.  Podány  žádosti  aby  véznové  političSti  byli  proputtéuL  Články 
snémovni  byly  důležité.  Při  zavření  snémn  přimlouvali  se  stavové  za 
vézné  ale  toliko  osobám  ze  stavu  panského  a  rytiiakého  odpnMiio, 
stav  městský  propadl.  Mnozí  pak  mi^káni  a  ze  země  vypověteoi.  Vy- 
dán též  mandát  protí  pikartum  a  náboženským  sektám  vůbee  takže 
jenom  katolíci  a  pod  obojí  svobodu  náboženství  požívali,  a  ovSeoi  i 
Židé.  Vydány  intorukce  král.  hejtmanům,  též  rychtářům  a  sudím  obd 
pražských,  kterými  starobylý  řád  obecní  zruSen  a  nový  zaveden  hjL 

Obzvláště  pamětihodné  jest  že  na  sněmu  říiském  v  Augspuikn 
držaném,  mezi  jiným  předneseno  bylo,  aby  království  české  k  Německu 
přivtéleno  bylo^  čemuž  však  přítomný  král  Ferdinand  na  odpor  ee  po- 
stavil a  svou  vůli  provedl,  (v  lednu  1548).  Též  20.  ledna  sízeni  ap- 
pellací  v  Praze.  —  Moravané  žádali  od  krále  -^  „aby  své  sněmy  obee- 
né  sami  sobě  klásti,  práva  ustanovovati,  opravovati,  ijímatí  a  pfiduti 
mohli**  —  nedosáhli  jsou  vSak  toho.  —  Na  sněmu  16.  dubna  1566 
odbývaném  mezi  jiným  usneSeno  i  toto ;  Řeufané  eedule  i  ousbU  po- 
selství aJby  se  toliko  éeským  jazykem  dalo y^  jinak  nebude  iddné  od^ 
povédi  povinen  dáti  ten,  kterému  se  Udcová  eedule  neb  posdHvi 
v  jazyku  jiném. mimo  v  českým  poile.  Na  sněmu  2.  ledna  1558  při- 
jat mezi  jinými  též  článek :  Doktoru  Matkyolovi  kterýs  knihy  lé- 
kaifské  jei  všem  obyvatelům  tohoto  království  k  pohodil  budou  a 


-881  - 

je  tisknouH  dáti  jazykem  (eekým  ehee,  na  pomoc,  ab^  p&l  třetího 
sta  kop  groiu  českých  dáno  bylo.  Na  jiném  sQéma  t  r.  ustanoveno: 
yyCo  ee  práv  méetských  dotyce,  která  jsou  ji£  sepsána^  aby  J.  Jf« 
ráéU  bez  prodlení  cos  poloiiH  aby  se  ta  práva  spravila,  a  tím 
spiíeji  mohla  tiiténa  a  vúbee  vydána  býůiy  aby  se  védél  a  itmil 
kaidy  tím  zpraviti.**  Na  snéwi  pak  L  1561  áne  2.  Mjna  nstnoověno 
mteí  jiaým:  Aby  J*  M*  mistru  MašouH  KoUnovi  z  Ckoterímí  ploi 
od  někdy  doktora  Draa%ce,  ktevýby  knihy  Homera  poety  jazykem 
řetioym  mládencům  éetl,  kšaftem  odkázaný  .  .  .  téi  zase  za  práci 
jeho  jema  a  po  smrti  jeho,  rektoři^  déSkanu  amietPum  ^aóení  pnJ^ 
ského  připadl  tak  aby  kéaftu  dr.  Frame  zadosiA  ětáti  se  moJdo.-^ 
Plroti  pikart&m  a  vibec  sdíÁzkdm  a  pokoutním  sborům  atd.  vydány 
přisné  mandáty,  za  to  Jesoilé  pov(4ány  do  Praby  a  že  se  tovaryšstvo 
^oh  nmoiilo  d&n  jim  kláSter  sv.  Klíntenta,  duclMyvnlm  bratřkn  sv.  Do-- 
minika  patiffei^  a  ftmdace  na  vychováni  téhož  bratrstva  půi  drahého 
sta  kop  míienských  každého  roka.  Zakžena  tím  katolická  nnlversita. 
ArcibidLvpstvi  pražské  osaaeno  Antoflánem  Brusem  z  Mohelnice,  kte^ 
rýž  pak  Ferdinandova  syna  MaJamiliana  na  krále  českého  koronovid. 
Léta  1664  zemřel  Ferdiiuuid  L  ve  Vidni.  Bylat  doba  vtadsřeníjeho 
osudná  pro  mnohé  Čechy  a  dosti  pohyblivá.  Že  vSak  stavové  'deStl 
vedle  hojné  politické  činnosti  též  na  snémíich  nezapemkali  na  duchové 
vzdělám  v  Če<ďiách  vysvitá  s  nahoře  vvedettýdi  49ánků  a  z  obzvlá&té 
chvalitebného  nsnefteni  snémovného  od  1.  1531,  kdež  pro  svelebení 
néeni  pražského  na  tom  se  snesli,  aby  žádný  pán  svého  poddaného 
kterýby  se  na  učeni  Uterm  odevzdal,  ani  neodtrhoval  ani  nm  ja^ 
kou  prekáiku  éiniL 

Za  zvlažte  dnležitý  moment  vladařeni  Ferdinandova  považovati 
jest  výrok  jeho  o  neodvislosti  kovnny  české  od  aAmedoé  fiSe  řAoí 
jako  d<q>lnénim  bylo  saífeeni  appeUačdho  so^dn,  nebot  od  této  doby 
,  Již  nHcdo  ani  do  AbgdebiDha,  am  do  Lipska^  HiJy  aneb  jmám  ze 
zemé  neappeHovaJy  ani  na  naučení  a  na  slepé  ortele  neposAal,  ^  -*-  ja- 
kož dříve  bávalo  kde  přemnohá  mésta  česká  v  neshiioé  odvisbstí  od 
sosdti  a  soadco  Blagdebmfských  a  j.  nétbeckých  se  držela  a  odvcUnr 
mimo  zemi  hojné  činila*  —  <Kná  důležitá  ndálost  jež  za  vládyjdko  se 
pifliodila  ač  z  pouhé  náhody  vyiiá  předoe  pro  historii  pisenmio&ri  če- 
ského velikého  jest  dotahn.  Mfnfme  totiž  neifastné  shořeni  desk  «em^ 
ských.  ObSímé  popsáni  ohně  tohoto  podal  Hájek  ve  své  kronieet  dále 
s^sána  a  též  tiskem  vydána  kmha  o  neiiasůné  přihodí,  kteráž  se 
stala  ňcrze  oheň  v  Mentím  mésté  pražském  atd.  Veliké  množstvi 
vaáenýeh  a  nenahraditelných  památek  pisemnich  ta  zničeno,  i  dvůr- 
purícrabský  vieeken,  v  němž  soud  purkrabský  drián  býval,  vyhořel, 

56 


jcrpm  skUpit^  v  hUrémíio  rěfétra  půhotmá,  a  jiné  vid  h  stméu 
pwrkraběkémn  náUšiU  chovány  hyly^  ty  tu  vseeky  v  4tvé  edoHi  js9u 
zachovány* 

Doba  vladařeni  MaxímiUana  (15«4  —  1576)  fiodítá  se  mm  ja* 
snéjíU  tdoby  histori  e  české.  MayJmiBan  byl  mnž  osvícttiý  a  taaohoiŘrmtae 
vsděbaiý,  povaka  wini^  Bulovnik  naak  a  nméiii,  nakc  jasykmT  a 
ďovék  pnvMvý*  Žel  ie  d^  ndHl  a  nevládl  A«  vňé  ku  katoUeké 
Tiře  «e  příioávaU  přeoe  ae  npřiti  nedala  jeko  náklomiMl  k  refonMci 
8  jejimžto  atenim  se  záhy  aasnámiv  aapalom  s  ačenei  piotetaiilakýml 
Bttiobo  dbcoval  a  ai  dopisoval.  Tadiž  se  vyložili  dá  snáieKvost  jdu 
ve  vécech  nábotoiských  kteiái  juýisté  i  na  politika  nenoalý  suSia  vliv. 
Povolena  svoboda  viem  vysoá&kn  křetCanskýniy  Hiatk  i  bratím  deakým 
valná  olebfeno.  Dnleiitý  zjev  poskytojí  snahy  Maximilianovy  o  nabyti 
koruny  polská.  Signumd  Aogast  umřel  L  I572|  bes  dátL  Trůn  poUký 
byl  uptásdněn*  Manmilian  vyslal  poselsivi  do  Polska  jemni  vfiak  oe- 
hnibá  dobře  se  dařilo.  Bylo  vioe  kandidáta  o  trm  te  snaiicíeh  a  tedy 
i  stran  sobe  odp<Hn^icídL  Na  snima  variavdíém  volen  Jiadndi  fitan- 
conský.  S  nechutí  se  tento  do  Polska  odebral  a  již  po  několika  mé- 
aíoioh  ámrtím  bratca  svého,  Karhiy  krále  finnoonskéko,  k  nasixHipeni 
vlády  fraacouské  hotov  nprdil  tajně  %  Polska.  Nový  snfai  do  Vaiiavy 
svolán  ku  voleni  nového  krále.  ILaadidáta  oídoh  o  trnn  poldiý  ae  Uá* 
sicíeh  bylo  tehdáž  sedm  meú  nimi  l6ž  Maximílian.  On  sám  naívrhoval 
aejprv  syna  svého  arciknížete  Amoita  a  pak  biatva  avého  ansyEntiete 
Ferdinanda  tyrolsk^o.  Zi^imavé  jest  oo  poslové  éeftti  ka  chvále  arcí- 
knižat  rakouských  snimn  přednedi,  že  totiž  arcOLoiže  Amožt  se  ^  6Lbbí 
knih  i  také  cvikem  ve  mluveni  s  dvořany  tak  dalece  nanůS  desky,  že 
každémn  snadno  niiže  rozmněti»  proóež  naděje  jest,  že  jakožto  kníže 
byakrého  vtípí  také  příbusnému  jaxyku  politému  snadno  se  naiiéi; 
pronatim  pak,  že  se  dobře  «ni  v  latině,  v  niž  i  PoMei  tak  mnaí 
dobže  jsou  sběUí.*'  —  Dále  o  FerdiaaiMkwi  tyvoUMm  prqmii  — 
,4«  ▼  samém  jasykii  pekkém  dobře  ae  má»  tak  ieby  vieďmy  láMi- 
tostí  j^lioh  po  polskn  jednati  dovedl*^  a  t.  d. . . .  Volen  viak  na  taato 
sněmu  sám  MaximiHan*  Poselství  pohké  vypravena  do  Vidně,  Lodc 
edovil  nového  krále  pokky  naěež  MaaOTniliaii,  omluviv  sa  ie  pol* 
sky  neumí  ,4ržel  dellí  a  složitou  řsě  jatykem  ěaským,  tak  plyšmě, 
jakoby  prý  povždy  byl  býval  v  Čediách  a  jinak  oikdy  byl  BemhBvfl 
než  česky/'  —  Než  vlak  přectd  aedotlo  k  tomu  aby  byl  trin  nastou- 
pil. Strana  doma  rakouskému  nepHaaivá  toho  dovedla  že  Štěpán  Bár 
tory  se  stal  skutečným  králem.  —  Mezi  důvody  pro  kteréž  král  ěe» 
ský  se  koruny  polské  chopiti  měl  uvedeno  na  českém  sněmu  takdaž 
i  U>  ie  za  pHékum  rozěiřťm  ehvamk^  jatyha  rádn^  jšiš  mty 


—  888  — 

koruna  éeská^  polská  i  j.  spojeny  byly  jednou  hlavou.**    Z^nřei 
král  Mftximiliaa   12,  října   1576  jea  teprv  49  tet  stár. 

/  NaAtoapil  pak  vláda  Badolf  II,  jenžto  Praha  za  sídelní  město  si 
▼yvolil.  První  doby  vladařem  jeho  ufdynnly  doati  příznivé  pro  Čechy, 
aviak  pobžicha  ae  bizo  při  ném  objevila  nesnáSeUvost  ve  věcech  ná* 
boženskýchy  jíž  byl  vychováním  ve  ŠpaněUch  nabyly  a  v  kteráž  ho 
Jtsnká  valné  podporovali,  ne*li  k  ní  přímo  povzlnizovatL  Vyzdvihl 
tolerancí  MaximiKanem  zavedenou^  obmezil  svoboda  vyznáni  zase  na 
katolíky  <  pod  obejít  zakáaal  schůzky  lateránům^  kalvinista  a  pak 
Mti  bratři  méli  vypovězeni  býti  ze  zemé.  Zapoéal  systematický  po- 
stap  protireformace  ježto  od  vyďiovancnv  Jesnitn  vycházela.  —  Mezi  tím 
ale  způsobili  Turci  nesmírná  škody  v  Uhrách^  ano  valná  SéM  země 
táto  jim  do  rnkoa*  padla  a  když  kiál  od  Čechův  pomoci  žádal  potkal 
se  s  nete&iostí.  (Si^m  1605.)  Nevole  stavův  vyrůstala,  vytýkáno  králi 
že  nadržme  katodám  a  protestanty  ntlačaje.  Matiád,  králův  bratr, 
se  stal  mistodržitelem'  v  Uhráeb  a  hrozil  vtrhnutím  na  sebe  vlády  nad 
Uhry  i  čediy  spojiv  se  s  stavy  rakouskými  a  uherskými  proti  kiAli  je- 
hož netečnost  a  katolické  směry  již  již  váeobecnon  budily  nedůvěru 
a  nevoli  mezi  protestanty.  Konedné  i  Morava^  po  dlouhý  čas  utlumena^ 
se  počala  hýbatL 

Morava  zajisté  zaujímá  tak  důležité  postavení  v  literami  historii 
doby  této  že  potřebí  si  povžimnonti  poměra  v  jakýchž  literami  život 
země  této  se  rozvinoval.  Byly  to  poměry  zvláStní  od  českých  na  mnoze 
se  lišíei  ač  předm'  politické  i  náboženské  otázky  se  tu  i  tam  společně 
objevovaly  a  titéž  živlové  odporo  v  obou  zemích  se  nalézali.  Nastou- 
pením vlády  Ferdinanda  I.  objevila  se  jakás  nevole  stavů  moravských 
^'Oti  českým  za  tou  přičinoa  že  čediové  bez  přivoláni  Moravana 
vnSbn  krále  před  se  vzali*  Ale  jeitě  tíže  toho  nesli  Moravané  když 
se  přesvědčovali  že  král  na  ztenčeni  výsad  a  svobod -stavovskýdt  smě* 
řuje  ač  je  byl  dříve  aanal«  Volná  svoláváni  sndmův  od  stavů  bylo 
ade  přední  otázkou.  Ejrál  žádal  aby  záviselo  na  jeho  vůli.  Protož  ká- 
ral stavy  když  L  1541  svolali  sněm  a  obnovil  k  tomu  smčfnjicí  svůj 
zákaz.  Moravané  se  zponzeli.  ^yKdyí  sedlákům  rkmUtn  volno  jesi  bez 
zvláitnOio  povolení  svolati  hromadu^'  —  ozval  se  hlas  na  snéma  — 
proé  bychom  i  my  iakpvého  právem  nepouíívalit  Na  ne&těstí  takovéto 
právo  v  řádn  zemském  nebylo  vyznamenáno  a  jednalo  se  tedy  stavům 
a^prv  o  odstraněni  takového  nedostatku  doplněním  knihy  Tovačovské. 
Král  ale  se  neuvolil  potvrditi  řád  zemský,  foivaá  tento  č}áneky  jejž 
stavové  do  knih  sněmovních  zapsati  dali,  vymazán  nebude.  Tyto  knihy 
sněmovní  čiU  Pumáiky  stavů  moravských  povstaly  1.  1530  usneftenim 
stavuj  že  všecka  jednání  sněmovní  do  zvláfitnícb  knih  zapisovati  se 

56* 


-  884  - 

mají.  (Knihy  tyto  se  chovaly  pod  dozorstvim  vrchního  písaře  zemaktte 
a  počínají  s  privilegemi  stavovskými  od  krále  Jana  1311.)  Bez  po- 
volení krále  uveřejnili  stavové  moravští  tiskem  1.  1545:  Práva  a 
zřízeni  ma/rhrabetví  moravského^  kteréžto  knize  všecky  od  ďáakn 
v  zřízení  zemském  od  1.  1535  vynechaná  nsneSení  se  nalézají.  —  Proto 
pro  všecko  se  Moravané  nepokojů  českých  neúčastnili,  nýbrž  naopak 
pomáhali  králi  proti  Čechnm  a  zemský  hejtman  moravský  Váďav 
z  Ladonic  stál  v  čele  soudu  krvavého  kterýž  se  nad  nespokojesei  če- 
skými odbýval.  Když  ale  Ferdinand  se  diystal  provésti  na  Morava  of» 
v  Čechách  prováděl,  a  do  politíckýdi  a  náboženských  poměra  morav- 
ských mocně  zasahoval,  zbudil  se  odpor  stavův.  Pamětný  byl  snem 
1.  1550  (tak  zvaný  svatojiřdLý)  kdež  Václav  z  Ludonic  ve  jmína  ate* 
vnv  projevil  ze  Morava  dříve  plamenem  a  popelem  lehney  nei'4iby  ně 
věcech  ndboíenakých  trpěla  Thieiliy  a  kde  tentýž  Vádav  z  Ladonk 
na  výstrahu  králi  veřejně  četl  přísaha  kterouž  král  před  hoMovánim 
složil.  Král  rozmizen  opustil  síň  a  stavové  slavně  přečísti  dali  pa- 
mětnou deklaraci  na  niž  se  zakládá  zřízení  zemské:  Zemé  tato  ěyía 
všdycky  svobodná,  jaJdkoli  jest  od  království  a  koruny  padla^  a 
íádnému  pánu  ani  které  zemi  podmanila  nebyla.  Neb  pám,  ry- 
tiřstvo  a  preláti  žádných  přísah  pánu  svému  necini,  jako  óedíové, 
nez  prostý  sUb  poddanosti  a  poslušnosti,  ani  žádni  jiné  zemi  atd. 
Král  vida  že  Moravané  nepřipustí  změny  řádu  zemského  přestal  na- 
léhati. Takž  se  stak)  že  appellací  moravská  mocnosti  svou  tdliko  na 
města  se  táhla,  též  změny  v  zemském  řádu  se  neprovedly  a  nový 
zemský  řád  moravský  1.  1562  vydaný  (v  Olomoud  u  J.  Guntheia) 
byl  toliko  otisk  práv  a  zřízeni  od  r.  1545.  —  Ani  v  záležitostech  ná- 
boženských neprovedl  Ferdinand  svou  vůlí  na  Moravi  cestou  zákoaft 
a  změn  v  zřízení  zemském  ale  fnrovedl  tím  více  cestami  Tedlejlini 
o  nichž  později  nám  bode  mluviti. 

Vláda  Maximilianova  se  objevila  též  na  Moravě  tak  blaluMiosBoa, 
že  stavové  moravští  jej  nástupd  jeho  Rudolfovi  za  vzor  stav^  Nejen 
v  náboženství  ale  i  v  politice  se  jevil  muž  tento  snáSenlivým.  Nebe 
mu  však  bylo  udusiti  zárodky  sporu  hned  po  něm  vzrostiýdi.  Jaanilé, 
jež  panové  z  Hougviců  i.  1558  na  Moravu  uvedli  dočdcali  svého  éasa. 
Nastoupením  vlády  Rudolfti  vzrostia  jejich  mocnost  na  Moravě  ná- 
padně. Z  moravských  pánů  nejprv  toliko  Hougvicové  jim  přáti  ale 
románská  politika  si  záhy  proklestila  cesty  do  panských  d<miů  kamž 
se  dcery  vlašské  a  španělské  hojně  provdávaly.  Brzo  Vlachové  a  Spa- 
nělové  se  zakoupili  na  Morftvě  a  tím  přirůstalo  Jesuitům  přívrženeA. 
Ale  i  odvážnost  strany  katolické  vyrostala.  Tak  když  sUvové  mo- 
ravští od  Rudolfa  když  vládu   nastoupil  žádali  potvrzení  svobody  aá- 


—  885  — 

božeoBké  zpěčoval  se   bisknp  olomůcký  Jan  Mezon  podepsati  tato  žá- 
dost JeStd  rázněji  si  počínal  nástapce  jeho  Stanislav  Pavlovský,  jenžto 
aby  strana  katolická'  na  Moravě  úplné  převahy  nabyla  všemožně  se 
o  to  zasazoval   by  Zdenek   Lev  z  Rožmitáln,  jediný  tehdáž  katoUk 
stavu  panského,  zemským  hejtmanem  se  stal.  Tvrdě  žena  Moravě  to« 
liko  dvé  zikonnitých  vyzn&nf  stoji    totiž   pod  jednou^   a  pod  obojí 
snažil  se  též  o  to  aby  řád  zemský  se  reformoval.   Mnozí  jiní  mu  po* 
máhalL  —  Obnovením  tnrecké  vojny  (1591)  a  počínáním  si  MatiáSe 
v   Uhrách   nastaly  nejto   Radoifovi   nesmírné   nesnáze   ale  i'  Morava 
Qtrpéla  veliké  pohromy.  Hlad,  mor  a  zbouřeni  se  sledily  v  zápětí,    a 
mezi  tím  vyrůstala  mocnost  strany  katolické  tak  nápadně  že  až  ne- 
řádilo bylo  svobodné  mluviti  a  psáti.    Konečně  nastal  čas  kde  se  re- 
visi zemského  řádn,  tak  dlouho  odkládaná,  bezpečně  pteá  se  vzíti  mo- 
hla.   Práoe  tato  se   dokončila  pod  dozorstvím  Ladislava  Berky  zem- 
ského hejtmana  moravského.    Svobody  země  podvrženy  byly   kritice 
horlivých  katolikfi  Ladislava  z  Lobkovic,   Viléma  Zonbka  a  Václava 
Nekeša*   Vydání  práva  a  zřízení  atd.   r.  1604  tiStěné  (v  Olomouci  n 
Handle)  jest  plodem  této  práce.  Rozdíl  mezi  toato  knihou  a  Tovačov- 
skon  a  právy  1.  1545  vydanými  jest  d^>adný.  —   Nový  řád  se  přijal 
bez  slavnostných  deklarací  práv  a  svobod  na  sněmu.  —  Po  nedlouho 
Berka  odstoupil  a  nastoupil  Karel  z  Lichteniteinn  hejtmanství.   Pro- 
následování nekatolíků  bylo  ve  váedi  zemích  rakoudiých  na  denním 
pořádku,   nejtužeji  řádila  strana  královská  v  Ufařich  ale  tam  se  též 
ncjprv  zlomila  moc  její.    Štěpán  Bočkay  povzbudiv  zbouřem'  zaplavil 
vojskem  svým  severvní  Dhersko  a  dorazil  až  na  pomezí  moravské.  Na 
Moravě  panoval  zmatek  veliký  jejž  zevrubně  Učí  knihy  památek  sně- 
movných  od  L  1600  a  d.  a   listiny  mnohé  v  archivech    městských 
ehoyané.  Uhrové  vpadli  do  Moravy  pleníce  a  hubíce  dědiny.   Ale  ne- 
jen eizi  ale  i  domácí  vojsko  podobně  v  zemi  řádilo.    O  těchto  zvláSté 
se  projisvil  Karel  z  Žerotína  v  dopisu  k  Polanovi  z  Polandsdorfu,  „že 
bei  ohledu  na  božská  a  lidská   práva  s  obyvatelstvem  nakládají,   že 
zořiTějil  jsou  nežli  nepřítel,   tvrdíce   že  vSecko  jim  přináleží  a  že  se 
Mchopili  zl»raaě  k  ochraně  země  ale  k  vlastnímu  svému  obohaceni^*  — 
Dále  živě  líčí  tehdejlí  stav  Moravy  ve  spisu  u  Jiř.  a  Nigrina  v  Praze 
1606  vyMém:    LametUaeí  íaloatívé  pláč  a  touiebné  naříkánu  země 
moravdké  na  mnohé  ohavnosti   a  rozličné  ifíkosU  a  trápeni  jejl^ 
v  némi  se  jistotné  a  pravdivé  vypravuje  všecko^    co,  jak  a  kdy  se 
tam  dalo  a  stalo  léta  1605  k  hudoud  výstraze  a  ku  politování 
toho  %  ponouknutí  k  svatému  pokání  i  k  slávě  JeSíěe  Krista,   se- 
psaný a  vůbec  vydaný.  Kierýmltú  kdoby  se  k  poželení  nepohnul, 
musilby  srdce  kameného   a  zatvrdilého  býti.   —   Konečně   příměří 


—  886  — 

krátké  uzavřeno.    Žádoftt  po  úplném  mirn  byla  vfieobecná.    Jednalo  se 
o  to  aby  Radolf  trunn   se  odřekl  kn  prospéchn  MatíáSe.   Rodolf  M 
zpěčovaly  stav  nejistoty  byl  nesnesitelný.   Z  Cech  docházely  zprávy  2e 
stavové  protestantští  se  chystají  k  ráznému  odpora  proti  dvoru.  Ta  ko- 
nečně potvrzen  byl  mír  s  Uhry  a  brzy  na  to  i  s  Turky,   ale  pod  vý- 
minkami Rudolfovi  a  straně  katolické  nepříznivými,  čehož  ona  tdiee 
nesouc  krále  přemlouvala  aby  smlouvy  nedodržel.    Válka  znovu  hro- 
zila,  Uhři  se  zase  hýbali*  Morava  se  ale  nyní  v  tak  bídném  nacháasela 
stavu   že  za  šCastni  byli  pokládáni   ti  ji£to  doby  této  nedoftifi.    Stav 
tento  líčí  Karel  Žerotín  v  Apologii  své  ku  p.  Jiř.  z  Hoáic,    řka  ,^ 
právo  nohami  se  šlape,  na  starý  řád  zapomenuto,   rázní  mužové  za- 
hnáni!  Cizinci  se  vkrádaji  a  cizí   zvyky  uvádějí,  obyvatelé  sohndK, 
veřejné  dluhy  se  do  nesmírná  rozmnožily.  Nový  spusob  uplaeová&i  do 
země  se  zavedl,  veřejná  vydáni  vzrostla.   Od  temena  až  k  pat6  jest 
země  tato  jedinou  otevřenou  ránou  ale  balšámu  léčícího  se  neoifvá. 
Morava  jest  spustiá,   před  očima  svýma  neuzřiváme  leda  cizince.  .  *^  a 
v  pozdějším  listu,   Václavovi  z  Budova   psaném,  se  opět   projevnje  o 
témže  bídném  stavu   země  a  dokládá:    „Mlčíme  k  tonm  jakdyy  ndm 
jazyk  byl  vyschl . . .  sedíme  jakobychom  sílu  rukou  a  nohou  byli  po- 
zbyli. Moravo,  ty  starý  hradel   Kterakž  nyní  jiných   máš  obyvateli! 
Kde  jsou  staří  Markomané?  Kde  udatnost  předkův?  Kde  enost  dédiv? 
Fnimns  Troes,  jacet  Ilium  et  ingens  gloria  Teutonum! . .  .^  —  Nastala 
zase  úplná  reakce,  koncesse  Uhrfira  dané  měly  se  zrušiti.  Svoboda  ná- 
boženská neměla  nikde  vzniknouti,    ano  stalo  se  i  to  že  výnosy  krá- 
lovské vycházeti  počaly  v  německém  jazyku  což  se  vůbec  vjrkládaie 
že  vláda  směřuje  Slovany  podvrhnouti  Němcům  dokonce  ano  i  domád 
jazyk  vyhladiti  a  cizí  uvésti.  Ale  Rakušanům  v  arcivévodství  se  nevedlo 
také  lépe.  Karel  Žerotín  jenžto  si  s  náčelníky  oposíčni   strany  taměfti 
dopisoval  odpověděl  na  stížnost  jednoho  z  předních  uraSů  Fakomkýeh: 
„Jako  Bakousku  tak  se   všem   zemím  vede.    Kterak  se  dostálo  siíb« 
Uhrům  učiněnému?  Kde  jest  svoboda  Čechův?   kde  naše  práva  a  vý-* 
sady?   Všickni  stejným  břemenem  jsme  propadli  otroctví,  jednfan  i«- 
tězem  nás  všechny  vlekou  do  jednoho  vezení.  Zlé  jest  přiKŠ  veliké,  oei 
aby  obyčejné  prostředky  na  vyléčeni  jeho  stačovaty.   Jenom  bůh  nám 
příležitosti  poskytnouti   může  ku  vytrženi  se,  —  ti^o  pomoc  se  blili. 
Eulyž  nejhůře  se  vede  ve  věcech  lidských  tuC  pomoc  boží  stoji  nejUiže. 
Ohavnost  nepřátel  pozbyla   všeho  studu,   kladou  nám  provaz  na  krk. 
Nelze  už  prosbami  a  napomínáním  pomoci,   jiných  prostředků  se  pou- 
žíti musí.  Nemoc  jest  tuhá,  potřebí  silné  medicíny.  Potřebí  tu  Mojiiie 
by  Israelity  z  Egyptu  vyvedl,   nebot  srdce  Faraónů  jest  hhiché.   Bůh 
vždy  poslal  pomoci.  Abram  zahnal  Assyry,   Gedeon  MoaMty,   Cyrai 


—  887  — 

dal  Židům  svobodo,  a  jakýcb  yittestri  jsou  vydobyli  sUtviií  Makka*- 
bejiti. » •  —  Nyní  nestojí  nž  střední  cesty*  V&ecky  prosby^  stížnosti^  vy- 
sláni a  vyjednávání  ničeho  neprospěly.  ^^  — 

Proroctví  toto  dospívalo  k  vyplnění.  Moravští  a  rakooití  pánové 
se  aséli  k  tiýaé  poradě  v  Roštících,  na  hradě  Kark  Žerotína*  Nové 
besprávní  kroky  vlády  valně  utuiily  a  nrycUiiy  směry  spiklenoů.  Roz- 
čilení v  2emi  vyrostalo.  Ale  i  vládni  strana  nespala.  Téměř  viediy 
sontené  ^^ron&y  mést  moravských  ano  i  památky  sněmovní  mlovf  o 
znameníob  času  a  o  úkladech  katolíků  proti  politickým  a  náboženským 
protestantom.  Všecky  vypravují  o  úkladech  vládni  strany  jim  strojených, 
o  xáměrech  Berkových  a  o  úmyslo  genwála  Tilly  k  odstraněni  ná- 
éelmků  stavů  moravských.  K^  Moravě  stál  Karel  s  Žerotina  v  ěele 
stiwy  «iim.  Ftími  «poJ<«ei  jeho  byK  Badoveo  z  Čech.  SUhrenberg  a 
Tsehemambl  v  Rakonsích,  mimo  to  se  v  Cechách  i  pán  z  Rosenberko 
prostřednictvím  tajeranflia  svého  Hocka  snaiení  těchto  účastnil.  V  čele 
strany  viádu  stáli  Berka  a  kardinál  Dilridištein.  Berka  nařídil  TiUymo 
by  vojsko  kolem  Brna  stáht.  Úmysl  jeho  byl  zmocniti  se  hlav  spiknotí. 
Zajímavý  jest  německý  ^igram  tďidáž  kolojíd  v  němž  Tillymo  ná- 
sledajici  slova  v  ústa  se  kladoo: 

leh  hab  die  gaoze  nadít  gearbeitet 

meinen  gam  anfs  gewiss  ansbieitet 

meine  compagiiie  zor  hilf  angelangen 

doch  keinen  maehrischen  herm  koenen  fangen. 
Tilly  pvoti  takovémoto  nařknotí  vydal  zvláštní  spis«  který  se  též 
do  češtiny  přeiožiL  Takž  vzduch  moravský  téměř  přeplněn  byl  živly 
beoHivýinit  O  jfádění  vojska  TlUyho  se  roznášely  hrůaipliié  zprávy. 
Sdífiie  a  jedttáni  stavů  v  v  Brně  prorokovaly  blizkoa  booři.  Naproti 
torno  starší  obee  brněnské  držely  s  Berhqa  a  todiž  s  vUdoo.  Cliovánf 
Berkovo  b^  vždy  podesřeléjší  a  osobám  stavovským  v  Biriié  meSkar 
jkfm  hrozilo  qevié  nebezpečenství.  Konečné  se  stavové  aby  nejistotě 
této  konec  ofiriU,  igeii  v  SUvkové^  osaesli  se  1000  jeadců  k  bezpeče 
Bostí  své  najnuwtí  a  zakývati  BsiIlo  o  císaře  .odveláviýice  se  aa.psávo 
odpero  v  pádo.  oezadiovávání  ústavy  se  strany  vládu.  Po^éae  žá- 
dati by  měm  do  Ivančic  byl  svolán  na  den  13.  dobna  1608*  Kar^I 
Žeretín  stál  v  čele  stavovského  hnori,  jsa  původcem  programmo  od-- 
půreův.  Setká  zakázal  městům  účastněni  se  na  slavkovských  osneše- 
uMi  a  starší  některých  měst  moravských  slíbili  mo  po  vůli  očiniti. 
Svolání  ivaačiekéko  sněmo  sakázáno,  na  proti  tomn  od  stavů  osneše^o, 
aby  kardinál  Ditridištein,  pánové  z  Žampacho,  Kavka  z  ňičan,  Mo- 
sewký  »  depotování  měst,  jediní  to  siranníci  vládni^  neobešloa-li 
v  Ivančieich,  za  ^rádoe  poivažováni  a  trestáni  byli.   So$m  byl 


—  888  — 

akótejně  před  se  vzat  a  nejen  města  jej  obeslala,  ale  doatavOi  se  tan 
i  rakonid  a  uherStí  nespokojenci  a  spůsobila  se  jednota  polití<^  proti 
Rndolfovi  jež  podporována  jsoac  valnou  mod  zbrojnou »  vdikýob  mftla 
ůdinki.  Sněm  ivančický  vůbec  náleží  mezi  nejsajúnavéjěí  zjevy  déjin 
desko-moravakýoh«  Y  relaci  avé  k  císaři  projevili  se  staTOvě  msnvití 
o  pohnutkách  k  odbýváni  jdto  velmi  rázně:  f^Neníi  V*  IL  nemám, 
jakého  nepřítele  na  pomezí  (miňili  Turka)  a  jakSio  v  zewU  jme 
tn^li  (TiUylio)i  jah  slabá  jěst  vláda  Memé  a  jak  nesleeketný  kifšmoM 
zeméký !  Kdybychom  v  takovýebio  iíholnoěUíh  ee  b^  eaaá  o  sde 
nepoátaraU  byla  by  uí  pobwide  zemi  znovu  sptšstoiena*  RáSi 
F«  Jf;  aama'  wvášUi  co  nám  cmiH  zbývalo  aby  tak  hrozné  zlé  n 
odvrátilo,  líebot  ěch&ze  ětamat  ěe  zakazuju  Zahazuje  sě  tii  ne, 
»enému  o  jiném^  mluviti  nefK  o  vioeóh  predlošenýoh,  Berka  zofe- 
védil  o  právu  zemském  nduvitu  Víechy  prostředky  a  eeaty  k  od- 
vrácení nebezpečenství  nám  byly  odejmuty^  ano  i  kdys  V.  M*  nov 
výkUdky  na  sněm  poskytnula^  záviselo  usneáeni  tuto  ua  tem,  ek/ 
oznámeno  bylo  F.  M*,  o  cem  se  pojednávati  bude^  •  • .  Kehfbydím 
tomu  připustili  byli  bychom  kuře  postaveni  nezU  sadlád  nsie, 
kteří  již  Ferdinandovi  císaři  odpovédéli  £e  hromadu  svolati  smi 
bez  povolení  vrchnostenského,  —  hůře  neíH  hovada,  iy  néHué  ttféh, 
jenžto  u  blížícím  nebezpečenství  se  sbíhajL  .  /^ 

Následkem  usneseni  sněmu  tohoto  musil  TiUy  s  vojskem  svým  do 
Čech  ucouvnoutiy  načež  po  nedfouho  i  vqska  konfedemee  též  do  čedi 
ae  hnula,  hroziot  cisaři  v  Praze  sidlídmu.  Posad  Čeckové  se  Snai 
neúčastnili  krokův  stavo  moravských  což  za  netsčnost  vykládáno  byle. 
A  v$ak  konečné  nastal  čas  kde  i.  oni  k  rámému  odporu  proti  dven 
se  hotovili.  Strana  vládni  na  vzdor  nehezpečenstvim  a  Moravy  a  Vka 
hroziefm  ei  přiKft  urážlivě  podniala  než  aby  takový  slav  věci  ss  bjl 
▼  Čeoháeh  udržeti  mohl,  a  když  konečně  Itudolf  pfinacen  byl  k  smlecfé 
tí  Matiášem  vystoupili  stavoví  l^rotestantáti  v  ČecUoh  znovu  na  di- 
jUtě.  Sněm  obecný  svolán  jest  v  Pknze  k  28/  lednu  ISOB.  Obé  stnny, 
vládti  »  opposični  k  tuhému  se  hotovili  beji.  Piedfaiiné  nifvihy  od 
stavi  pod  obojí  vySlé  obsahovaly  sedm  ďánků'  na  jtchŽ  provedeni  se 
přede  vším  usQováti  mělo.  Žádáno,  i^y  iplná  svoboda  pnKéna  byh 
každému  náboženství;  zmfieni'  mandátu  od  r.  1602,  odstranění  pMá- 
žek  svobodného  tisku,  revisí  ástavy,  napraveni  nrinoe  atd.  Když  psk 
sněm  nssedl,  v  poetu  za  paměti  lidské  nevídaném  naetniy  speiy 
zjevné  a  hrozící.  Žádostí  stavuv  byly  odmítnuty  a  podána  repKka  as 
císařskou  odpověď.  Repliky  a  odmítané  odpovědi  se  tKkréto  opětovaly 
a  sněm  konečné  bez  žádoucího  vyřízeni  prepnétán.  Stavové  si  pak 
eami  položili  sjezd  na  kterém  o  své  ujmě  pojednávati  mínili  o 


-889  — 

fitostecb  zeoiskýolit  ale  dsař  zakázal  sjezd  tento*  Nicsoiéiié  přecloe 
k  ttému  došlo.  lid  pražeký  de  bouřil  a  elsařjýevy  lurozidmí  po«traňen 
kiHieáié  zniáU  mandátem  oovým  zápovéď  sjezdu,  v  kterémžto  iqaodáta 
oprávoénoat  stava  nznával  a  svobodu  vnábožeaství.zemi  uděliti  slibo- 
"val.  Mandát  teoto  vySel  tiskem.  Též  sněm  žádaný  by)  povolen  a  svolán 
v  poděli  26.  května  1609.  V  péA^  čtena  ve  ahrctmáidění  žádost 
aUv&  o  voloé  provokováni  nábožanstvi  podlé  deské  konfesí  pak  aby  pře- 
nechána jim  byla  konnistoř  a  akademie.  S  žádosti  tou  vyslána  .deputace 
k  císaři.  Jáobim  Ondřej  Šlik  by)  v  jejím  čele^  GÍ3ař  v  odpayědi  své 
se  vyhýbal  hlavnim  otázkám  klada  stavám  otázky  nové.  Stavové  sho- 
levili  >repliku  v  ja^iyku  německém  aby  ji  cisař  sám  čisti  mohl.  A)e 
viecky  tyto  pM>středky  nevedly  k  cďi  a  s.žádoaoi  resolnci  vždy  od* 
Uádáao*.  Konečně  13*  června  poslána  deputaci  s  novým  spisem  k  cír 
saři  kterýž  ji  odejiti  kázaL  Deputace  odeďa  zanechajíc  tam  svčy  ^is 
i  koDoapt  miýestá^u  jejž  cisař  katolickým  n^jvyěž^n  úředníkům  a  sond- 
eům  zemským  k  uváieni  dal.  Mezi  tím  se  po  Praze  rozšiřovaly  zlé  po- 
věsti o  úkladech  členům  opposice  chystaných  čímž  o)>yvatelstvo  vždy  více 
a  yice  drážděno*  Konečně  odpověděl  cisař  na  poslední  žádost  stavův, 
znovu  v^c  txLtfi  odkládaje.  Ifenejsli  se  iudiž  stavové  přistouBiti  k  ^evné 
defenat,  a  zříditi  zvláitni  komisí  k  uvažování  krokii  již  rozbpdnýc|i  "^ 
jež  podniknouti  jim  zlévalo.  Smlouvy  učiněny  .jsou  s  Moravany  a  Sle- 
zaiiy»  defensi  vypsána^  .nad  lidem  válečným  zvoleni  vůdcové  Thom, 
Leonard  z  Fekn  a  Jan  mlad&í  z  Bubna*  Vypovězen  primas  staroměsl;- 
ský  Jiří  H^ídelins  pod  trestem  oběáení  a  sepsán  spis  v  něn^  mu  ve 
d^acili  čláacich  vytknuta  jsou  těžká  pmviněai. .  BozqMsání  defi»ns(B 
vytištěno  n  D.  Ad.  z  Veleslavína,  po  .y&í  zemi  se  rozeslalo.  Ustanoveni 
pak  direktoři  jimž  plnp^ioc^dstvi  dáno.  Vypsána  kontribncí  a  jednáqp 
o  niýmnti  3Q0O  pěéiho  a  1500  jízdného  lidu  a  účastenství  měst  poji- 
iiěno^  Nastala  pak  vj^ednávání  s  katolíky  a  s  nejv.  purkrabím*  Ptoli 
ěkodUvým  řečem  od  strany  ka^lické  roznášeným*  že^  direktoři  vipu 
msgí  vieck  roztižek  n^i  nárqdem  a  císařem  a  jaž  bkavně  k  tomp 
čelily  aby  se  kookribod  neplatila  vyslali  direktoři  osvědčujicí  li^  do 
vieeb  krajů.  J0on  pak  tylo  Ušty  dalipvány  pv  pofniMli  den  pgmátm 
av.  mUtrcu  Jufuu  Siuta  a  mýtina  Jer(p^ýmamiMdlmk&  boíích,*^  což, 
dle  ayědectd  Slavatova»  veliké  pehorSeni  u  dvora  spnsobilo.  Takž 
tedy  4isař  mieena  se  viděl  k  povqlení  majestátu.  A  takž  se  skutečny 
stalo-  Oisař  podepsal  majestát  a  stavové  se  dne  20.  července  ahro- 
mááidili  na  staroměstské  radnici  kde  Bnd/ovec  obiímou  podal  qirávu 
vylíčiv  obtiže  u  vydobývání  důleliité  listiny  této. 

Text  miýestátu  tištěn  jest  v  druhé  Apologii  stavův  českých,  vyn- 
dané 1.  11^18.   Mmo  miýestát  též. důležitou  jast, lieitinoif;  Pannfnání 


^  890   - 

men  stranou  pod  jednůu  a  9lr<»Mu  pod  oboji  ucinéné^  ktamito 
listinoa  se  obi  strany  zavásaly  držeti  jisté  éiáaky  v  nuýertitB  neob- 
sažeoé  ale  k  ndrženi  mim  obapolného  po  vydání  majestáta  potfebot. 
T&ž  vybl&SeDa  byla:  Ammstía  éM  opaůřeni  HOŘfův  proH  naříum 
deferiH  od  J,  M*  C.  jim  dané.  Mi^estátem  tMvn  potvmny  byij 
svobody  ježto  už  MaximiHan  ČediAm  byl  povolil.  Z  mnohých  dttokův 
jež  obsahuje  uvádíme  zde  toKko  jeden^  pro  kterýž  poidéji  veliká  a 
osudná  zpoiy  v  Čechách  povstaly:  JěéUiše  ky  kdo  také  z  týéhš  sje^ 
dnoeených  všech  tří  siavův  toko  kňlovětvi  pod  oboji  mimo  iff  hh- 
ětoly  a  chrámy  Boiij  jichl  v  drření  jsou  a  ktofU  jim  prvé  náU^ 
tejí  (pH  nichž  pokojné  mětavcwi  a  šonoi^ám  býU  moji),  jěití 
bud  v  méůieeh,  v  měotěéhácky  vemiickk  aneb  kdekoliv  jinde  xáiél 
nebo  óhtéU  vloeji  chrdmAtt  neb  koetelAv  k  boíi  elmibě^  ameb  také 
ékoly  pro  vytaiováni  ndádeŠe  vyetOoM  dáti :  toho  jakoš  ešmř  porn- 
ekýj  ryiiřekýy  tak  Pra£ane\  Homlei  a  jiná  fnéetOy  vHekni  epoteiwí 
i  jedenkaidý  obgvMštnéfy  volné  a  evobodné  kaidého  éawu  meimOi 
moci  bude  a  budous  bez  pMeáíky  kúidň^  clovtíca  veeUkeraké.  •  .*" 
Nyai  se  ovžem  byfo  domnívati  že  žádoucí  mír  panovati  bade. 
Ale  jesuitská  strana  tižce  toho  nesla  že  nadvláda  její  mqestáteai  ob* 
mezena  byla  a  zamýiiela  na  pomsta*  Y  čele  nových  ptkli  pieti 
svobodáin  těžce  vydobytým  stál  arcivévoda  Leopold,  biskup  paascvaký, 
syn  Karla  itýrskéko,  muž  mladý,  ctiiádostivý,  horlivý  katoift  a 
smífKvý  odpůrce  protestanti.  Povahou  i  ráčem  svým  byl  sokem 
tiášovým  a  císař  Rudolf  zamýšlel  jej  za  vlastního  při}moirti  títad 
poldovi  se  poskytovala  vyhlídka  na  trfin.  KatoUflki  Uffa  (jeAMta) 
ipanébko^némecká  mu  měla  býti  prostředkem  k  dosaiei^  záměra  jeho. 
Dobh3idruhové  nejisté  povésti,  astrologové,  nekromaati  a  vojiai  bei 
zaméstnfaií  byli  spoledníky  jeho  jižto  jej  k'  nejodvážHvSjlím  peioakai 
krokům.  Ramé,  Althami  a  Sulz  mu  pMmo  radili  aby  nĚJml  11080 
bojovníků/  s  nimiž  by  do  Čech  vtiM  a  protestanty  snMil.  IfaJMtát 
jejž'  vydal  Rudolf  byl  Leopoldovi  «il  v  oďdi.  T  dopisu  k  Tévoéaví 
bavorskámn  se  projevil  te  mu  ten  papír  erdee  trká.  PomýiM  tedy 
na  jeho^  znifeuL  Tajný  aámér  jeho  byl  potáziii  všechny  pralaelaBty 
v  rakouské  řfii  a  katolickou  vím  co  jedinou  a  panajíei  tam  zaae  uvé- 
sti. K  tomu  cOi  se  spojil  s  katoKekou  stranou  v  Oecháflb  a  na  Mo- 
ravé.  Pravilo  se  že  i  utrakvisté  éešti,  co  pmdcí  népiáleié  kalvinati 
a  tautří  se  ku  katolíkům  přidi^  a  tadifi  se^  tyaMlhiJe  ktenk  i  Vie- 
lav  Kinský  jeúž  považován  byl  za  hlavu  utrakvisté  ^toskýcby  a  Lao- 
pold.em  souhlasil.  Z  dopisů  Leopoldových  ku  BiaAémn  vysvitá  le 
onen  tohoto  pobízel  by  pncoval  na  rozdvojení  hleriiuinr  *  kaiviaiatá 
^Sináhj  se  odpor  proti  Rudolfovi  ifomil;  ffianiim  rádeem  a  jadnauism 


_  g»l  _ 

Leopoidovým  v  zátežitostech  técklo  byl  jakýs  TennogeL  T^oé  isáměry 
strany  t^  pvohlidl  nejprv  Žerotfn  na  Moiitvi  a  dopisy  ochyeiniýnií 
se  spikimd  katdíkův  úplné  vyjasnilo.  Ladislav  Berka,  Kavka  i^  Žam- 
paek  byli  odkaleni,  anmo  to  se  objevilo  že  vévoda  téftinský  kn  vpádu 
do  Moravy  se  cbystái.  V  Siezka  spůšobS  opavský  dSkan  Miknl&l  Sar- 
kandr  spiknutí  katolíkův.  Tento  Sarkandr  býval  dnve  farářem  v  Mc^ 
zeřMi  a  stál  s  Berkou  v  neoBtálém  spcgeni  Opavskému  zemsbémn 
hejtmana  Feltoiaaovi  Modovskénm  svěřeno  bylo  -  provedeni  vfiádn.  Fror 
testaatská  strana  v  Óeeliáoh  a  na  Moiavé,  nxnajíc  nebeipt^st^  ^ 
spojila^*  Čechové  posliA  vyslanoe  na  snem  meravdcý.  Nor^'  řád  de*- 
fenei  se  na   sněmá  tomto  shotovil.    Mimořádní'  komieí  se  ai^otila.kn' 

■ 

v^Mfení  spiknnti.  Berka  se  lemé  vypotizen,  Slávka  ▼  Olomoiloi  iw- 
temováni  Mezi  tfan  se  snažila  strana  katdUeká^  viemožaé  o  i^  aby 
BttdoMk  8  Matiáěem  smířila.  Přiviienee  Ifatiáiav^  Khksel,  bisknpvi- 
deieký,  hotlivýkatolik  aejviee  na  4o  nsitovaL  Obojetpctvi  RUeflaloYO 
byjo  patrné.  Zjevné  o  ném  se  projevil  JiHk  Hodio  na  eněmn  mora  v* 
ském  a  též  stavové  moravští  žádali  by  Eldesel  z  tajpé  rady  kntíoveké 
vystoopil.  Z  dfivémosti  kteron  Matiáž  k  Khleaekm  ehoval  dá  se  son*- 
ditl  na  jeho  vlastní  pravé  smýžleni.  —  Z^itha  se  Da  Moravé  pokm^ 
doválo  v  prooessn  proti  spiklencom,  nejprv  proti  Sarkandnatvi^  (Bratr 
tébož  SarkanAra,  Jan,  též  horlivý  kabriik  padl  v  obět  svému  smý*- 
ňtm  a  byl  po  dveo  stelettch  a  něoo  létedt-za  svatého  vyhláien«)  Za 
obžatovaného  se  pHmtonval  sám  eisař  pak  papežský  nandns  a  jini. 
Sarkandr  sepeal  defensi  a  proeil  by>  byl  na  evoboda  pnitěii»  tvrdé 
svon  nevina.  Že  vMi  k  tomn  nadéje  nebylo  prdil  Sarkandr  z  vězeni 
zqisténe  bez  vědomi  těch  kH&H  ho  střežiti  méli. 

O  smířeni  eisaře  e  Matiáěem  se  brzo  i  vnéjěi  katolické  mooaeyiti 
zasazbvaiti  počaly.  Zatím  aie  sev  střední  Evtfopě  spůeebila  alliapee 
kniiat  pretestairtskýdi  s  frascomkým  kcálmn  Jindnehe|n>  IY«.  proti 
domn  rakonskémn  kn  kteréž  i  Swrojíiko  a  repablika  benátská. přiatoa- 
pila.  y  tom  vidéK  katolim  nová  nebeqpetfenakví  ^  snažili  aé  tím  hor- 
Hvéji  aby  dotěené  smiření  se  ^oeilito.  Badolf  ale  váhal  Uoně  se  «fiíěe 
k  'Záměr&ra  arsiknižete  Leopolda.  Marií  se  roznesla  správa  Že  patdMt 
tiíícmnftfi  vojska  ▼  Pasové  oaveibováao  na'nnk|iz  eisařat.  Záměrir 
cisařovy  vystoupily  na  biledai.  KUssél  radí  Matíáěovi  aby  se  stavům 
poddal  ale  piáré  on  byl  vinea  odm^covánim'  se  stavů  od  Matiáěe>  jehož 
p(^ka  se  již  již  podezřelá  jevila.  Téá  katoKoM-  /«^  v  Němeekv 
postavila  16000  mnža  na  nohy  proti  jednot6  pÉoteatantské  j^ž  hlava 
Jindřich  IV.  fiaiieeuký  mezi  tím: byt  zavražděn.  Žampaeh  verboval 
po  tají  na  Moravé.  ČsKlo  se  patině  a  néva  n^  zaklení  svobod.  , Afe 
Matiáěy  ae{sa  maž  pevaé  povahy,  se  poddal  dondavám  rádcd  a  nvoHl 


-  8&2  — 

ae  odproaití  Budolfe  podepsánim  K?Iáétoi  amlouTy  ▼  aknteteé  4oBo 
9.  října  1810  k  formalDima  smurení  v  Prase.  Následkem  eaůouvj  této 
melo  passovské  vojsko  rozpnáténo  býtí«  aviak  hle*  ktemk  sliby  k»- 
žed  se  vyplnily!  Passovské  vojsko  vtrUo  v  j^osíoci  do  Bakoua.  Vůd- 
cem jeho  byl  jakýs  Bamé*  Z  Bakoos  vpadli  paisovátí  do  Ifénvy, 
plenice,  vraždíce  a  sničqice  vie  oo  jim  v  moc  npadlo.  Pak  vtiU  Baaé 
do  čeoh  a  zmoaDU  ae  zrádné  města  Bodijovici  Jelikož  se  barbar  teoto 
projevil  ie  ,yTyitoapi-li  Čecbové  proti  némn  btánki  se  bude  do  po- 
stedni  kapky  krve  aby  reputací  cisařovon  zase  npevml*^  —  a^le 
pochybnosti  o  zémérech  jeho*  fitavové  se  hotoviU  k  beji.  BojdoTcc 
poslán  do  Moravy,  vojsko  stavovské  eigaiiisováiie^  Ale  14.  inofs  1611 
ootnnli  se  passovStí  před  Fnhoa  a  smooDiR  se  Malé  stnmy.  Nastal 
boj  provázeA  přéhroznýHá  zjevy.  Mezi  tím  ze  stíedn  stavům  xvalsB 
výbpr  tiSeeti  ^Krektoru  a  posláno  k  Matíáiovi  o  pomoc  V  lida  klidil 
se  dnch  jenž  připomínal  dohy  husitské.  Koneiloé  přibyl  i  Matiái 
s  vojskem  a  Pražané  se  chystali  na  krvavou  msta  proti  paasovakým 
jizby  také  byli  provedli  kdyby  Bamé  v  noei  se  svými  tajné  Praha 
byl  neopustil  Byl  vžak  i.Matiáá  v  podezření  še  Leopoldovi  nadiio- 
val.  Tu  váak  V.  Kiaský  vystoupil  oo  agitátor  pro  Matiáfe  ktsiýž 
se  i»ozatfaD  do  Znojma  odebral.  Rudolf  stál  osamotnén.  Stavové  Md 
se  usnesli  na  tom  aby  Rudolf  trnmi  byl  zbaven  a  Matiái  za  krále 
cvoleo.  Dne  17.  března  potvrdil  HMtíiá  Čechám  svobody  a  pieatoapii 
meze  české.  Rudolf  pak  byl  přinucen  odřid  se  Iruou.  Matiáž  konuiováa 
23.  května  1611.    Ale  již  20.  ledna  1612  zemřel  RndolC 

Ned&véra  jižto  nékteří  Čechové  v  Matláte  chovali  nebyla  baadií* 
vodná.  On,  jakož  i  obratný  jeho  mimstr,  biskup  vídeAský  Khlesel 
dtédře^  slibovati  uméli  než  plniti.  Jsa  hned  po  smrtí  Rndolfit  n.  za 
německého  oísaíe  zvolen  usídlil  se  ve  Vídni.  Y  Čechádi  a  na  Meiavé 
panoval  aspofi  zevni  mír  a  boj  kmnmy  se  stavy,  rafbímaoí  a  kaiali* 
etvim  na  nějaký  6ěb  utichl.  Nicméné  předee  se  rozaáiely  pověali  ie 
svoboda  není  ubezpeěeaa  a  ie  VfUM  daafovna  na  nmaftda  swékň 
doléhá  by  zruiil  mandát  01:r|evilo  se  dosti  brao  že  povésti  tyla  ne- 
byly liché.  Nejprv  překážela  KUeselovi  svoboda  staviv  voliti  knák. 
Záměr  jeho  byl  iq»évmti  dynastickou  moc  dédičnou.  Pak  podaly  je- 
suitští missionáři  svou  prád  k  zkaixdisování  lidu,  a  zřizovali  bratotva 
mariánská.  Úplná  restamraoí  byla  patrným  c&em  Khleadovým  jqi  sle- 
dil s  vychytralostí  podivnhodnon  a  spolu  s  žekznou  důslednoetL  Svo- 
láni sněmuv  se  protahovalo  se  strany  vládní,  ai  koneině  sestonpea 
jeho  v  Budéjovidch  se  nařídilo.  Usnesení  jeho  neMilo  ku  pMpMa 
vlády.  Chýlení  se  její  k  absohtismn  bylo  pHliě  qevaé  aei  al^  sta- 
vové byli  f^isvědébi  měli-  k  požadavkům  jc^fím  nejprv  stran  sHmd 


-  89S  ~ 

armády  -^  proti  TorkSin.  Stavové  mdli  pHčiiiy  pro  které  uznali  že 
dsHli  méla  proti  nim.  Kroky  vládni  nepotřebovaly  velkého  osvětleni. 
Nejprv  svoboda  tískn  L  1610  potvrsená  se  vyzdvihla  a  v  královském 
kanceláři  ářad  censomi  se  zavedl.  Jesoité  kázali  veřejné  proti  maje** 
stálo.  Praftský  aroibiakiip  vyháněl  protestantské  kněze  a  obsazoval  fáry 
katolickými.  Bylo  patmo  že  na  obecném  sněma  který  se  r.  1616 
v  Praze  odbývati  anél,  vládě  nastanou  tnhé  boje.  Na  sněm  tento  obe- 
sUmi  byli  z  Moravy  kardinál  Dítrieběteiny  Karel  z  Žerotina,  Dětřich 
z  Kunovic,  Bedřich  z  Vlaéima,  Jan  Čejka  z  Olbramovic,  Hynek  Za-* 
hradecký,  JiH  Hon<HÍiis  pisař  brněnský,  Ondřej  Jnritka,  z  OIooM>ace 
dva  prehité.  Sněm  zapeěal  v  ěervnn.  Věd  o  nichž  se  na  něm  pqe- 
dnávalo  byly  přednležité.  Vyjimáme  zde  dvě  zvláitě  zajimavé.  Jedna 
se  týkala  národnosti  české  drahá  pak  svobody  viry*  článek  národnosti 
a  jazyka  českého  se  týkající  doiel  potvrzení.  Jest  věak  tato  listina 
stvrzení  tak  velice  zi^avá  a  důležitá  že  si  dovolnjeme  ji  celou 
zde  podati: 

y^  jakož  json  sobě  stavové  kn  paměti  přivedli,  kterak  vzácní 
předkové  jich,  snaživSe  se  národ  svůj  český  vzdělati,  rozmnožiti  a  za- 
chovati a  sondlce  to,  že  s  zahynntim  jazyka  českého  i  národ  český  i 
jméno  Óeámv  by  zsihynonti  mnsilo  (bez  pochyby  příkladem  národův 
tědiy  kteří  chtíce  sobě  spůsobiti  i  národův  cizích  slavné  jméno  neto- 
liko sand  v  zemích  svých  jazyk  svůj  přirozený  sobě  zostřovati  hledW^ 
ale  i  od  sonsedův  svýďi,  s  nimiž  v  přátelství  a  nějaké  smlony  vehá*- 
zeMy  toho  mezi  jiným  obzvlážtně,  aby  jazyka  j^oh  se  n^i  a  v  zemích 
svýdi  nžívaliy  žádali)  to  za  právo  nařídili,  aby  před  sondy  v  tomto 
fanUovetvi  jinak  mtaveno  a  pře  vědmy  nebyly,  než  jazykem  &ským. 
Což  jak  při  předdch  naiich,  kteří  json  Uk  na  TlMt  svou,  jakožto 
praví  je^  synové,  láskavi  a  vzdělání  národu  svého  žádostivi  byli,  vy- 
soce chvály  hodné  a  potřebné  jest:  tak  naproti  torno  při  mnohýdi 
nynějifch  obyvatelích  království  tohoto,  potomcídi  jejidi,  nemůže  se  - 
než  topiti,  že  Uéptj^  týchž  předkův  svýdi  nenásledují,  více  se  na 
uvedení  sém  do  tohoto  království,  vlasti  nali  milé,  vieUjakýoh  daich 
JBzykův  a  národův  vydávají.** 

„Čemnž  kdyby  jednon  časně  v  cesto  vkročeno  nebylo,  neoMhlo 
by  naposledy  to  než  s  vdikou  záhoboo  i  otižtědm  národo  našeho 
Českého  býti,  neb  na  oko  se  spatřuje,  že  více  a  více  sem  do  země 
více  a  více  cizozemcův  pKbývá,  kteříž  se  zde  osazitjí,  své  živnosti, 
obchody  a  handle  vedou,  veHkýeh  statků  docházejí,  na  úřady  vidi- 
jaké,  obzvláště  pak  v  městech  a  městeďcách  do  rady  mnozí  (neumě^ 
jíce  tři  slov  českých,  stranám  po  česko  své  věd  přednáSejidm  neroz- 
umějíce a  prav  tohoto  království  povědomí  nejsouce)  dosazeni  býn^ 


—  8M  - 

ano  i  T  mnohých  místech  rádnidi,  jazyky  cizími  (ooi  palné  proti  xn- 
zem'  zemskéroa  B.  32.  kdežto  obmezeno^  aby  váickni  před  aooden 
zemským  českým  jazykem  své  pře  vedli  a  také  pcoti  rýh  pnpomaM- 
téma  předkův  miáich  jistému  nařkeni)  se  mlaví  a  pře  vedoa.'^ 

iitéi  ne  na  jedněch  koUatniách  staviv  království  toholo»  k  kte- 
rými v&ak  lidé  poddaní  osadni,  vétíim  díiem  numo  jaeyk  óeaký 
žádného  nenajdi,  ňáleiej(,  knězi  oizozemoiy  jazyka  ěadiého 
jicí  se  dosasaji  a  chovajíc  Ježto  tomn  na  odpor  nedyéí  sé,  aby  Čechofé 
odtud  z  zemi  jinam  se  táhnouti,  osazovati,  kdekoliv  u  dizídh  nárs^v 
podobného  pohodli  aneb  jakého  takového  fedrooku  užili  a  kd^  v  které 
eizi  zemi  jazzem  českým  buď  při  piávidi  a  před  soudy  mbivíti  aneb 
v  kostelích  slovo  boží  kázati  néli.  Odkudž  zřcgmé  jest,  ža  Čeohuv 
ubývatí  a  cisozemcův  do  kiálovstvi  českého  přibývati  musí/^  « 

„A  protož  na  tom  J.  BL  C*  s  stavy  jednomyslné  se  snésti  ndO, 
předně  aby  vžickni  ti,  kteří  z  cizídi  aemí  posavad  do  kE&lo:9stvi  tohoto, 
buďto  za  obyvatelé  do  země  aneb  do  měst  za  měiCany  piíjali  jsou, 
děti  své  ihned  z  mladosti  jazyku  českémn  povinni  bylí  Uičiti  dáti,  tak 
aby  jsouce  zde  rodili  a  zrostlí,  toho,  že  cechové  jsou  (p(ttévadi  jeden 
národ  od  druhého  ničimž  tak  vlastně  jako  jazykem  rozeznán  býti  ne- 
může) skutkem  dokazovali.  A  aby  děti  dzoatHascův  také  v  nové  po- 
savad do  země  přijatých  větši  příčinu  k  učeni  se  jazyku  éedEÓm 
měfi,  protož  aby  obojího  pohlaví,  vyšších  i  nižších  slav&v,  kženž  by 
jazykem  českým  dobře  mluviti  uměli,  po  smrtí  rodičův  svýefa  napřed 
před  jinými  v  statcích  pozemských  v  dvojnáaobně  dědili  a  tak  jim  ra- 
ději statky  pozemské  zůstávaly,  jiní  pak  a  kteří  by  česky  oeoai^ffi, 
tehdy  ti  a  takoví,  aby  na  penězích,  nebo  jinač  diiy  své  přijíti  a  na 
tom  přestati :  povinni  byli.'' . 

„Na  potoomí  však  a  budoucí  časy  od  savření  t<dioCo  generálaibs 
sněniu,  aby  žádný  cizozemec,  jenžby  jaayku  českého  nenměl  a  potřeby 
své  v  témž  jazyku  Srozumitelně  přednésti  nemohl,  do  zemii  za  obyvar 
tele  ani  do  měst  za  měštěii&ia  žádi^  způsobem  přijímán  nebyL  Nýbiž 
aby  kaldý  ten,  kdožby  tébo^  aby  do  království  tohoto  přqai  byl,  žá> 
datí  chtěl  nejprve  se  jazyku  čMkému  naučiti  poviami  byL  A  kdyby 
se  naučil,  tn  teprv  abyHiu  se  toho  dostati  mohlo  a  {we  aio.  Však 
s  tou  při  tom  znamenitiHi  výqiinkou,  aby  žádný  takový  v  nové  do  asmé 
přqatý  cineosmeo  ani  děti  jeho  do  třetího  kolena  na  žádné  oořady  bod 
zemité  neb  méstdcé  i  jiné,  ani  také  do  žádných  soudův  dosaiováni 
nd>yli,  a  to  jak  pitrto,  že  cizozemcům  tak  rychle  všedi  zvyklostí  a  oby- 
čejův  zemí  svých,  v  nichž  zrozeni  jsou  odvyknouti,  a  piivůra  králov- 
ství tohoto,  podlé  nidii  samýdi  obyvatelé  země  české  souzeni  býti 
m^í,  tak  naqiěeh  rozuměti  a  se  naučiti  mo&ié  nen^  aby  snad  jsoeos 


—  tM  — 

y  o^íjakýdi  pavtnaoatech  potřebováni  oéco  takoTého  do  země  ti  dobrýoh 
pořádků  našieh  neotravovali  a  právům  království  tohoto,  podlé  nichj 
samých  obyvatele  deské  jsemě  souzení  býti  majú  tak  na  spéiďi  rozométi 
a  se  naučiti  9  tak  oviem  i  proto  aby  starožitní  cechové  jakoito  p^avi, 
vlastni  a  přirost  vlasti  naii  synové^  pied  týmiž  v  nové  do  zemé  při* 
jatými  cisosemd  jako  n^akými  pastorky  jejími,  vétií  podpory  a  od* 
mtey  sa  vémé  a  platné  ďnžby  králi  i  království  činžiié  niiti  mohli. 
Ano  i  jiní , .  vidonee  při  déledi  odménu  zaslootilosti  otcovské. a  nadé- 
jfee  se  téhož  i  při  synech  svých  tady  jako  ponnknnti  byU,  tim  ochot- 
ndji  v  potřebách  obecných  se  potřebovati  dálit  a  nižádné  péée  a  snaž- 
nosti ke  vzdělám  obecného  dobrého  sobě  nelenovali.  —  Nicméně  jak 
při  sněmíchy  též  při  soudech  vyšíicb  na  hradi.  pražském »  tak  i  ve 
vžedh  městech  a  aěstedkách  J«  IML  Císaře  a  J.  IL  Králové^  též  pan- 
skýeb,  rytířikých^  městských  a  duchovních,  i^  právícb  nemá  jhsiák 
ndnveno,  pře  vedeny^  slySány^ '  příčiny  př^ímány  a  souzeny  býti ,  než 
to  v&e  jazykem  českým.  ~  Tolikéž  v  těch  Jbrách,  kostelích  neb  Žko- 
lách,  ve  kterýchž  jest  před  lety  deáti  slovo  boží  jazykem  .českým  ká- 
záno bývalo,  a  dítky  témuž  jazyku  českému  se  vyučovaly,  aby  to  nyni 
jeitě  a  budoucně  vtom  předeilém  dobrém  způsobu  zůstávalo,  a  jiní 
cicího  jazyka  správcové  íkohn,  kněží  a  kazatelově^  ktefížby  čed^y  ne« 
uměli  a  nekázali^  tam  uvozováni  a  dosazováni  nebyli;  v  nově  viak 
vystavěné  kostely  a  ákoly  v  to  nepotahu]íc«  A  jesdi  žeby  kde  od  těch 
nahoře  jmenovaných  desíti  let^  tak  v  nově  na  takové  fiary  neb  skoty 
dosazeni  byli  a  cizím  jazykem  kázali,  tehdy  aby  vžickni  do  nejprv  pří- 
žtího  w.  Jiří  odtud  vybyti  a  na  místo  takových  kněží,  kde  pod  jed- 
nou, tn  od  arcibiskupa^  a  kde  pod  obojí,  tu  od  admiaistratorap  i. také 
správcové  Školní  Čechové  dosazeni  bylí.  Pakli  by  se  toto  od  kterých- 
koli kollatoruv  do  toho  času  nestalo,  tedy  aby  jedenkaždý  z  nich  po- 
kuty 1500  kop  groiův  českých  propadl  na  tento  spusob:  jeden  díl 
tonm,  kterýž  by  to  vyhledal,  druhý  k  zemi  a  třetí  do  Špitálu.  A  ten, 
jenž  by  to  vyhledal,  vznáSetí  má  tu  věc  do  soudu  komorního;  a  týž 
soud  komorní  žádnýdi  hájemství  straně  pohnané  dávati  nemá,  nýbrž 
hned  strany  vyriySeti  a  spravedlivou  vj^povědí  poděliti.  Škod  pak  mezi 
nima  vyzdvihovati  nemá.  —  V  jakož  jistá  zpráva  se  činí,  že  by  ně- 
které osoby  ze  stavův  i  také  lidu  obecného  mezi  sebou  se  zavázaly, 
aby  při  shledání  jich  společním  žádný  jazykem  čeiským  nemluvívali»  což 
na  veliké  zlehčem'  jazyka  českého  se  vztahuje :  protož  jsou  se  stavové 
8  císařem  o  to  snesli  tak:  Kdoíhykoli  ten  byly  a  jsa  obyvoiíel  krá- 
lovství eeskihoj  jazykem  cěským^  uméje  jej^  mluviti  neehtil  a  jiné 
ttí  od  mluveni  českého  odvozovaly  aby  v  zemi  trpvn  nebyl j  nýhrt 
v  piUletéf  pořád  zbéhlém ,   ven  ze  zemi  se  vystihovati  povinen  byl. 


-896  — 


A  pohudi  by  toho  neuéimtj  aby  jako  ruáiůel  ohetnéKo  dobríko  Mt 
Šádnýeh  práv  a  svobod  královétví  éeakffw  fUííwtíi  nemokl  —  A 
naposledy  poněvadž  se  jeité  to  Tjbledato,  2e  ▼  nékterých  méstedi  t  kií- 
íovsivi  českéniy  ▼  městech  pniíských  némeckého  národa  Ude  obd  ne- 
meckoa  se  jmenují,  ježto  v  t^oiž  království  o  ftb^  jiné  ůhá  mrao 
obec  deskoQ  se  neví,  a  jako  od  J.  M.  dsaře,  tak  am  od  dávné  a  mti 
pamětí  předkův  J.  Mstí.  krilav  ěeskýeh  nikdy  vysazena  ani  dopíMin 
nebyla  a  není,  ani  ve  zřízení  zemském  a  v  pdtvidi  kráioirttví 
ěeskébo  žádné  zmínky  o  obci  něme^  se  nenachází:  protož  na 
tom  jsoa  se  vSidLni  tři  stavové  snesli,  ůbj  toho  na  bndovieí  iuj  mkoK 
nebývalo  a  nějaká  obec  nová  v  království  tomto,  zvláětní  němedLov  se 
nejmenovala,  pod  pokutou  výt  položenon.^  — 

Stoji  vSak  mimo  zde  uvedené  jeStě  velmi  mnohých  dilettých 
stá(m'ch  Hstin  a  sněmovných  usneftem'  ěeských  a  moravakýdiy  jež  tSedqf 
zde  uvésti  nelze.  Zvláětní  váhu  mezi  nimi  má  listina  jednafid  o  staro 
právních  poměrech  mezi  Čechy  a  Moravou.  JeStě  hojněji  listia  a  zá- 
pisů veřejných  nám  zůstaveno  z  doby  nastalých  pi^  přímých  qm 
mezi  stavy  éedLýnri  a  vládou  kr.  Matiáie  až  do  počátku  vtadahni 
Ferdinanda  II.  kterýchžto  písemních  památek  valná  ěást  též  tiHte. 
Většina  listin  těchto  se  táhne  k  poměrům  náboženským,  a  p&obí  »- 
jisté  ouhmkem  zvláětnf  pro  sebe  literaturu.  —  Vůbec  správy  o  sjes- 
dech  a  sněmech  stavovských  českých  i  moravských  náleží  mezi  nejfi- 
vějží  a  nejzajímavější  památky  písemnictví  ěeského  poskytujíce  obraz 
pravý  všeobecného  tehdáž  napnuti  a  rozčílení  politického  a  náboieo- 
ského  a  spolu  i  nutné  podklady  dějepisu  českému.  Doplňuje  se  jnni 
historická  a  politická  literatura  naše  doby  tehdejtí  sposobem  ožmiji- 
cim  a  ruch  politický  a  vlastenecký  obzvláště  budicím. 


! 


ČAST    DRUHÁ. 

I. 

Stav  literqtury  vůbec.    Latiníci.    Literatura  přeldadův* 

Ti,  kdož  tato  doba  za  zlatý  věk  literatury  české  vyhlásili,  zaji- 
sté více  UeděU  na  množství  knih  českých,  tehdáž  vyáiychy  a  na  dove- 
denou dokonalejší  jich  formu  jazykovou  nežli  na  původnost  a  podstatu 
obsahu.  Uveřejněno  bylo  ovšem  hojně  spisů  znamenitých,  ale  celkem  se 
ni  věda  na  obzvláštní  výši  nepovznesla,  aniž  poesie  a  belletrístika  vůbec 
vynikajícími  plody  se  vyznamenala.  NejlepSi  hlavy  se  zanášely  spory  ná- 
boženskými na  ujmu  smířlivého  a  ducha  národm'ho  skutečně  ^úrodňují- 
cího)  všeobecného  vzdělání.  Nejprv  tu  spatřujeme  katolickou  strana  proti 
veškerým  nekatolíkům  velmi  ostražitě  si  počínati,  pak  hádky  nekatoto- 
liků  mezi  sebou,  konečně  nabíhání  proti  bratřím  čes|^ým  a  jich  obrany, 
ano  i  spory  mezi  bratřími,  což  vSe  do  nekonečna  se  vléklo.  Jedinoa 
zde  útěchou  jest,  že  v  řadě  polemisiýicích  horlivců  stojí  též  mužové, 
jižto  skutečné  vyŠ$í  vzdělanosti  naplněni  tím  nad  své  strany  se  stavěli 
a  také  jiné  důkladnější  směry  sledili,  nedávajíce  utonouti  literatuře 
v  nudných  a  namnoze  zbytečných  hádkách  náboženských.  To  plad 
zvláště  o  některých  předm'ch  z  bratří  českých,  jižto  i  na  jazykovém, 
historickém  a  jiných  polích  se  vyznamenali.  Prospěšné  tu  zajisté  bylo 
ustanoveni  I.  1468  bratřím  vyhlášené,  aby  dogmatickým  skoumáním  se 
příliš  neobírali.  Za  horlit^e  pro  všeobecnou  vzdělanost  považujeme 
z  bratří  nejprv  Blahoslava,  .jakž  mimo  jiné,  obzvláště  polemická  od 
1.  1567  Filipika  jeho  proti  nepřátelům  vzděUmí  vyššího  ▼  Jednotě  bra- 
trské svědčí  a  kdežto  též  proti  hloupé  sekte  Mikolaéencu  mluví,  jež 
„nejrad^ji  těch  poslouchá  kazatelitv,  kteříž  netoliko  negsou  učeni  ale 
hned  ani  čísti  neuméjí."  Jest  tedy  patmo,  že  bylo  tehdáž  přímých 
odpůrcův,  mimonáboženské  literáti^,  ale  bylo  též  horlivých  zástava- 
telů  a  podporovatelů  jejích  >  bylo  i  meoenáéů  občtivých,  o  nichž  se 
v  tehdejších  spisech  časté  zmínky  činí.  —  Hledě  k  n^ožensk^m  spo- 
rům, pokud  se  na  literární  půdé  odbývaly,   nalézáme  tu  nemenši  horr 

livost,  ha  rozjitřenost  než  jaká  se  za  husitských  válek  obje.vovak^  s  tím 

57 


—  898  — 

« 

jedioé  rozdflem ,  že  spisoTatelé  polemiStí,  pokad  moiná,  si  nyní  jeité 
rozrláčaěji  počínali  a  t  oepatniých  často  malíeheniostedi  -se  zti4- 
celi  na  njmn  podstatných  idei.  Výčitka  tato  se  n^ki  pouze  náboies- 
ské  ale  české  literatoiy  tehdejdi  vůbec.  Jakkoliv  nomericky  boliatá  byla, 
předce  nových,  rázných  a  povzbuzujících  mySlé&ek  původních  nemnoho 
do  světa  nvedla.  Jednu  ale  přední  zásluhu  Ji  upírati  nelse,  ie  totii 
k  ustálení  jazyka  a  slohu  českého  nesmírné  mnoho  přispi,  základy 
formální  položíc  celé  budoucnosti.  Ovfiem  ji  i  v  tomto  oUedu  přeoeiko- 
vatí  neslufii,  jakož  se  domnívati  nelze,  že  by  tehdáž  už  vrchiri  do- 
konalosti byl  dosažen  býval.  Jestliže  sloh  český  pozdějii  pnliÍDý|BÍ« 
nápadními  germanismy  byl  veliké  pohromy  utrpěl ,  oplývá  sloh  tak 
zvané  .klassické  doby  neméně  nápadnými  latinismy,  jakož  vůbec  latin- 
ská literatura  v  Čechách  tehdáž  nejvěťfií  byla  sokyní  literatury  národní 
a  nejnadějnější  síly  od  ní  odtahovala.  Vědeckých  prací  tehdejfií  latinici 
nejvíce  lékařských  a  přírodovědeckých  shotovili,  s  větií  ale  jnlnostl 
pěstovali  básnictví  latinské.  Někteří  z  nich  psali  i  latinsky  i  česky. 
Známost  latinského  ano  i  řeckého  jazyka  byla  tehdáž  v  Čechách  valně 
rozšířena,  k  čemu  zvláštní  zřízení  Skol  v  městech  a  městečkách  če- 
ských nemálo  přispělo,  kterémuž  se,  jak  Stránský  tvrdí,  ngakž  nevy- 
rovnalo Školství  ostatních*  národů  v  Evropě.  —  Mezi  latimkými  qn- 
sovateli  a  básníky  v  Čechách  vynikala  na  nejvíc  Alšbéta  Vestanie 
rozená  v  Anglii,  o  níž  Vinařický  v  Časop.  č.  Mus.  podal  zprávu.  Si- 
mon FageUua  (Buček?),  též  ViUaticus  nazván^  mezi  zaslonžilejSi 
latinské  básníky  se  čítá.  Narodil  se  v  Rokycanech  ku  konci  XV.  sto- 
letí, Studoval  v  Praze  a  provázel  napotom  mladého  Jindřicha  z  Rnie 
do  Itálie,  pokračuje  v  Studiích  na  universitě  bononské.  Praví  se  o 
něm,  že  v  přátelském  poměra  stál  a  si  dopisoval  s  učenci  evropskými. 
Stal  se  pak  kanovníkem  vyšehradským  a  později  archidiakonem  a  ka- 
novníkem na  hradě  pražském.  Zaměstnával  se  pilně  spisováním  latin- 
ských básm',  jež  sebrané  dílem  v  Lipsku  (1538),  dílem  v  Praze  (1544) 
tiskem  vyšly.  Umřel  1579  a  psáno  o  něm^  že  byl  též  výborným  kaza- 
telem. O  sbírce  jakés  českých  jeho  kázáni  nenacházíme  bližií  zprávy. 
—  Simon  Proxenus  a  Sudetiě  narodil  se  v  Budějovicích,  Studoval 
v  Praze  a  stal  se  pak  městským  písařem  v  rodišti  svém.  Odřeknuv 
se  postavení  svého,  procestoval  Německo,  Francii  a  Itálii  hlavně  za 
příčinou  Studií  jazykových.  Navrátil  se  léta  1567  do  Prahy.  Pověst 
o  něm  byla  již  roSířena,  neboC  ve  Vitenberhu  některé  spisky  byl  vy- 
dal i  známý  tehdáž  učenec  Melchior  Saumo  ve  Vitenberku  aložíl  bá- 
seň k  jeho  poctě.  V  Praze  jej  přijmula  tak  zvaná  Sodalikis  Uteraria 
spolek  to  učenců,  jejž  zřídil  TomáS  ikiitis,  za  člena  a  Šimon  Pnuraras 
a  Sudetis  se  postavil  do  řady  oněch  50  básníků,  j^idiž  plody  na  své 


MO 

itraty  yydal  mecenáS  Uodéjovský  pod  násrem:  Fanragiaes  poetaram 
bohemicomm.  (V  Prače  156L)  Bfimo  to  pěstoval  Prozenus  také  prá- 
▼nictvi,  historii,  mathematíko  a  hT&zdářství,  stal  se  doktorem  a  profes- 
sorem  práv  na  nniversítd  pražské.  Umřel  7.  pros.  1576.  Mnoho  b4- 
smků  smrt  jeho  opévalo,  —  Jan  Šentíngar  z  Ghotéřina  narodil  se  ka 
konci  XV,  století  ve  Hvozďanech,  bez  pochyby  v  rodida  sedlských,  a- 
nevi  se  o  prvních  létech  vychování  jeho  ničeho,  nežli  co  z  básní  jeho 
vysvítá,  že  mél  otce  a  macechu  ve  HvozdEanech  pak  sestra  a  bratry. 
Slovutného  Hatouie  Kolína  nazývá  svým  strýcem.  Kodidll  udává^  že 
Šratingar  některá  léta  na  universitě  vitenberské  strávil  a  přednááky 
Ifelancbtonovy  navštivoval.  Zdá  se,  že  dotčený  MnáouS  Kolín  se  ho 
T  Poraze  ujal  a  s  Hodějovským  ho  seznámil ,  kterýž  pak  jeho  mece- 
nášem zastal.  Hodějovský  měl  tak  veliké  dův&y  v  učenost  a  povahu 
Sentingarovu,  že  mu  svěřil  vychování  svého  zetě  Bohuslava  Hod^ov- 
ského.  Mimo  to  mu  i  vychování  dvou  mladých  Lobkovicá  bylo  ode- 
vzdáno. Co  veřejný  učitel  přednáiel  fysiku  a  poetiku  na  pražské  uni- 
verntě  a  dle  bezpečných  svědků  byl  to  Šentíngar,  jenž  s  Kolínem  a 
Aeriehaleem  (Mosazným)  řeckou  literaturu  do  městských  Skol  uvedl. 
L.  1547  povýSen  hjl  i)a  doktora  lékařství  a  též  za  děkana  filosofické 
fakulty  zvolen.  MUis  o  něm  svědči,  že  se  mu  málo  který  učenec  v  jiné 
zemi  vyrovnal.  Zajímavé  a  pomteně  i  důležité  jsou  jeho  náhledy  pří- 
rodovědecké. Vysvítá  z  nich,  že  stál  dostí  vysoko  nad  povérečnou 
svou  dobou.  Ohnivé  přízraky  v  povětří,  jež  vrstevníci  jeho  za  znamení 
nastávajících  neětěstí  považovali,  vyhláiel  směle  za  pouhé  výpary.  Dále 
varoval  před  zázračnými  léky  a  mastičkami,  chvále  víno  a  též  ve  vě- 
cech náboženských  byl  velmi  tolerantní.  Praktícké  lékařství  provozo- 
val teprv  v  pozdějším  stáří,  kdež  i  básnická  musa  jeho  byla  téměř 
umlkla.  Dmřel  v  Er.  Hradd  20.  ř^na  1554.  Po  Mitísovi  a  Kolí- 
novi  byl  on  nejplodnějěím  latinským  básníkem  své  doby,  avfiak  většina 
jeho  básní  se.  ztratila  a  zůstaly  jenom  ty,  jež  Farragines  obsahují.  — 
Tomái  Mitis  (Tichý),  jeden  z  nejplodnějších  lat  básníka  tehdejších, 
narodil  se  1.  1523  v  Nymburku.  Otec  jeho  Jan  pocházel  z  Pisku,  stal 
se  pak  měštanem  a  radním  nymburským.  Byl  učený  muž,  bakalář  uni- 
versity pražské.  Tomáš  Študoval  nejprv  v  Žatci,  pák  v  Praze,  kde  se 
filosofickým  nankám  oddal  a  L  1546  bakalářem  stal.  Nadáni  a  vědo- 
mosti jeho  došly  brzkého  uznání.  Do  Českého  Brodu  za  ufitele  vyslán 
skládáním  básní  pozornost  veřejnou  na  se  obrátil  •  a  přátelství  uče- 
ného Jana  z  Hodějova  získal.  K  doučení  se  opět  v  Praze  se  octnov, 
přebýval  v  kolleji  Loudovu,  stal  se  1553  mistrem  a  navrátil  se  1.  15^ 
do  českého  Brodu  nastoupiv  důstojenství  rektora  tamějšich  škol.  Yy- 
znamenal  se  obzvláště  vhodným  spůsobem  vyučování.  L.  1665  se  ože* 

67» 


—  900  — 

ml,  6tal  se  pak  řaditelem  vyUái^ié  tehdáž  íkdy  n  sv.  JindřidiA  t  IVue 
a  byl  od  ck.  Ferdinanda  I.  do  šlediftickélio  stavu  povýšen.  Nysi  se 
nazýval  Tomáá  Mitis  z  Lhnasy.  Pří  tom  spojiv  se  s  knihtlafitelem  Ja* 
nem  Koprem  stal  se  tí&  nakladalelem  a  vydavatelem  kmh.  S  básni* 
ctvím  se  Díenstále  *  zaměstnával  a  právě  se^zabývaje  a  opravani  niboi- 
ných  zpěvů  Prokopa  Lupáte  mnřel  1.  1591  v  stáři  68  let.  Sepsal  mnobo 
původnicb  latinských  básní  a  přetožil  těž  některé  oblíbené  teské  pisaé 
z  kancionáfai  do  latiny  tak,  aby  se  dle  p&vodi^  mdodie  zpívati  moUf . 
Ntíežel,  jakož  nž  i  oteo  jeho  ke  sborn  tak  zvaaýdi  liUra^  jižto  po 
celých  Čechách  byli  tehdáž  rozftířeni,  tídioe  hlavně  zpěv  církevní  v  dnár 
mech.  —  Jan  Bosin  narodil  se  v  Žatoi,  kdež  předběžná  žtndia  odbyv 
na  naiversitQ  pražskoo  se  odebral.  První  lat  báseň  jeho  byla  elegíe 
na  smrt  Mik.  Artemisfa  (1.  1556).  Stal  ee  bakalářem  a  odebral  se  do 
YitenberkU)  kde  těžce  se  roznemohl,  Bídn  svou  tehdejií  vypsal  t  lat 
básni,  kdež  si  stěžige,  že  vžickni  přátelé  ho  opnstili  a  jedBný  toliko 
Melonchton  a  J.  z  Michatovic  tamo  právě  se  zdriinjýel  ůtědiy  mn  po- 
skytoval. Navrátiv  se  do  Čech  stál  se  v  DomaŽticÍQb'  rekUnrem-  žbri, 
kdež  pak  1.  1684,  jak  se  praví,  žalosti  a  hořem  zemřel.  Veieslavm  ho 
chválí  00  nadan^o  básníka  kitinského»  ba  shotgivil  nasmrt  jebo  latin- 
ské achrostikon.  Básně  Rosinovy  json  rásm  elegického,  jakož  prý  vů- 
bec zadamdivý  byl  éUsvSkf  ale  horlivý  protestant  Jedna  z  vétžfch  básirf 
jeho  Laehrimoé  Joanms  Ros^im  d&Iežitá  jest  pro  životopisné  vysvě- 
tlivky k  ní  přidané.  Dotýká  se  tn  mathen^atika  a  básníka  lat  Valen- 
tina z  Mezeřic,  Matouše  Lunaea  (Loanského),  Artemisia  (čemobýla), 
Orfea  z  Ohotěřina,  Arpina,  K.  Vodfianského  z  Radkova,  Tom.  Hnsi- 
neckého,  Jiřflio  Polenti  de  Sndetis,  Laur.  Spaná,  J.  z  Micbalovie,  a 
jiných  více  méně  enámýeh  osob.  ^-  ByloC  by  .k  uvedeným  od  nás  lar 
tinským  básníkům  jeStě  dlouhou  řadu  jiných  přidati  a  zaslahovali  by 
též  Kropáčové^  Filomates,  Dasypus,  Kolinus,  F.  z  Jisbice,  Cli(»ÍD08y 
Karolídes,  Vodňanský,  KrH^tan  z  Koldína  i  j«  v.  aby  se  o  nidi  otiSk^ 
něji  pojednalo.  Než  však  nejde  nám  tu  o  latiníky  tak  dalece  abychom 
je  kritickému  a  historíckénm  podvrhli  pojednání  a  přestáváme  na  poohé 
o  nich  zmínce.  A6  mnozí  mezi  nimi  vehni  nadaní  byli  a  piáce  jejích 
básnické  ovšem  utěženéjiN  poskytigí  pohled  nežli  plody  sonvékýcb  bá- 
sníků óeskýeh,  předce  působeni  latiníků  za  jtí&í  eřememí  považujeme, 
aniž  se  směrem  jeho  souhlasiti  můžeme,  Uedé  k  tehdejfim  potřdmn 
národním.  Nachásime  v  latinském  básnění  učenců  českých  ptílié  mocdio 
osobné  pouze  choutky,  ba  lattmci  tito  činí  jakýsi  výhradný,  lakUby- 
chfm  aristokratský  kruh  v  oboro  naií  literatury  domácí,  jehoi^  půso- 
bení se  námi  v  nejzdanfcjdích  výkrodch  předoe  jen  okamžité  a  nedo- 
pravené jeví.  Maně  nám  tu  napadá  na  jaké  výii  by  se  litBotaia  deska 


—  901  — 

byla  tehdiž  (d>jevi]ay  kdyby  vSieksi  tito  mtiloiřé  s  po4o1>ii0a  píU  byli 
české  básoíotvi.péstoyali!  Nepochybtijeme,  že  by  takovýmto  fiIla£en{m^ 
se  bylo  mydleď  náladu  valné  osvéSilo  a  že  by  klaasioké  tyto  reminifi- 
cenoe  byly  i  Kteratttťa  éeskoa  novým  nadehnnly  životem  ano  že  by  i 
mnohý  podnět  k  jiným  směrfim  b^ly  podaly.  —  Mimo  básné  ovšem 
i  mnoho  vědeckých  a  v&bec  poničných  spira  tefadáž  latinon  se  sepsalo 
Sfmž  zajisté,  neii  věda  sama  tedy  aspoň  z&jmy  její  v  Oeohách  ciskaly. 
Jiqák  celk^oEi  oA  dosti  plodná,  podobala  se  literatsra  latinská  n  nás 
toliko  ostrůvkn,  jenž  v  prondn  vystnpajicí  a  xoflKřójíd  ae  řeky  posléze 
se  ztrácí.  Hojnost  historickýcb,  právnidcých,  pHrodopisnýoh  a  j.  spisů 
latinských  tehdejěioh  -  nepřeékalo  véká  svého  a  nečiní  se  po  nich  více 
poptávky,  kdežto  množství  i  méně  patrných  spisa  českých  až  podxies 
pro  nás  důležité  se  jeví.  K  historii  védy  a  kcdtory  ovéem  poskytojí 
ony  latinské  plody  hojných  pomůcek,  historie  národní  literatury  je  vSak 
přečasto  bez  njmy  obejíti  může.  Jinak  hojnost  překladův  z  latiny  posky- 
tuje přímý  důvod,  že  vrstevníci  dotčených  latiníků  nsnávali  důležitoBt 
národní  Kteraitary  a  že'  smér  roziiíovám  véd<nnoBti  v  obecenstva  po^^* 
všechném  více  jim  vážil  nežU  jich  obmezování  na  jisté  kmhy« 

Podotknouti  ta  dlnžno,  že  zařízení  Školní  tehdáž  velmi  nadržo- 
valo latine.  Bylot  po  českých  městech  a  městečkách  Skol  středních^ 
v  nichž  se  latii^  místy  i  řečtině  vynčovalo,  a  znalost  klassickýoh  ja-{ 
zykův  nebyla  mezi  měfifany  vzácnosti.  Tfan  též  klassická  Stadia  se 
zobecnila.  Učitelové  a  rektoři  na  školy  menší  od  nniversíty  pražské 
dosazováni  rozsívali  ochota  k  latině  po  vší  zemi,  ano  větSí  jích  část 
se  zabývala  spisováním  latinským.  •  Co  organisátor  Škol  a  vynikající 
vzdělanec  homanistidLý  vyznamenával  se  obzvláště  Martin  fiacháček. 
Mezi  školami,  jež  znamenitými  nčiteli  a  obzvláštním  péstovámm  huma- 
nistických Stadií  prQsIuly  vyznamenávala  se  nad  jiné  Lounská,  Čedco- 
brodská.  Domažlická,  Budějovická  a  Hradecká.  Též  mezi  šlechtou  na- 
cházela latina  a  Uassicismus  vůbec  mnoho  příznivců  a  mecenášové^ 
jako  p.  HodějovStí  a  j.  skladatelům  latinských  verSův  a  knih  valné 
podpory  poskytovali  »  k  živnostem  jim  pomáhati.  —  Mělaf  klassická 
^dia  i  dobrou  tu  výhodu,  že  ku  vyttíbem'  českého  slohu  nemák  při- 
spěla. Zmáhající  se  vliv  němčiny,  zvláStě  působemm  lutherství  hrozil 
češtině  poklemntim.  Latina  se  tu  stala  napravovatelkou  ač  ovšem  i 
s  druhé  strany  zase  hojnými  iatinismy,  jež  do  prosy  české  se  vtrouSely 
nfikodila  samorosdé  ryzosti  jakouž,  se  druhdy  Štítný  vyznamenával. 
Dále  meta  obecná  znalost  hitíny  i  tu  předm'  výhoda,  že  prostřednictvím 
evropské  literatury  hojné  pokročilých  myšlének  do  Čeeh  vplývalo  a 
národ  český  aspoii  částečné  z  obmezeností  se  vybavoval,  v  kterouž  jej 
nvrhovaly  zvláště  náboženské  hádky  domácí.  --  Na  univecritě  pražské 


—  902  — 

se  literatora  latinská  nejvice  pSatovala.    Za  iash  Ferdinanda  I.  kde 

katolický  živel  k  valné  platnosti  docházel  a  Jesuité  na  niládei  čeákoo 

působili  nabyla,  latina  na  néiliSti  jejich  už  proto  vrehn,  že  mnozí  z  nfi- 
těla  řádu  tohoto  z  ciziny  přivoláni  ani  česky  nenméU  «  vSedLO  jen  la- 

tinon  předntíeli.  Jéž  na  cizích  ákdách  vyěSich,  kam  oekatolidtí  Ce- 
chové se  obraceli  panovala  latina,  jako  v  Bononii,  Strasbarkn  a  Vi- 
tenberkn,  odknd  se  Čechové  ovftem  co  dokonalí  latiníci  a  znalcové  klas- 
sické  literatniy  vraceli.  Mimo  latina  se  tehdáž  též  řečtina  pěstovati 
počala  a  slovutný  Matthaens  Collinas,  jenž  řeckéma  jazyka  ve  Viten- 
berce  se  naučil,  přednášel  na  škole  Karlové  v  Praze  fiomera.  Hebrej* 
Stina  zde  uvedl  Jan  Fortins.  Za  Hazimiliaňa»  Radolfin  a  Matiáie  vy- 
stopovala latina  vždy  výie  snažíc  se  ovšem  i  nad  češthm  se  postavitL 
Jest  se  vérn  diviti,  že  mužové  jako  Hodéjovští  z  Hoddjova  v  Raze, 
pán  z  Bozkovic  na  Moravě  a  jiní  se  tak  ochotné  podávali  této  mode 
a  tolik  podpory  poskytovati  tém,  kteří  jí  hovili.  Úspěšnější  a  pio 
vzdělanost  a  literataru  národní  důležitější  bylo  ovS^n  snaženi  tědi, 
kteří  z  btíny  a  řečtiny  do  češtiny  překládali:  Avšak  i  zde  jest  roz- 
dílu činiti  mezi  překladateli  ze  starých  klassiků  a  těmi,  jižto  novější 
literataru  si  obrali.  Za  příkladem  Jana  Češky  (jdiož  Řečí  hlnbokýdi 
mudrců  1.  1529  v  Plzni  tiskem  vyšly),  Řehoře  Hrabého  z  Jeledi  Ye- 
lenského  a  Konáče  okusili  se  též  Jan  Stráněnský,  Pavel  yorličný,-Ka- 
then,  Abraham  z  Gynterodu,  Jakub  KrufAý  i  jiní  přenášeti  Uassiky 
na  českou  půdu.  Jan  Stráněnský  původně  sepsal  i  idMožy  z  ntaičiny 
a  latiny  na  20  spisů.  Blahoslav  o  něm  praví  že  byl  „dobrý  maž  a 
Čechův  milovný,''  ale  vytoká  mu  jazykové  vady.  Byl  méšfan  Počátecký. 
Přeložil  Lucianova  Colummay  „výtěéhéř'  jak  i  Jaogmann  svéděí.  — 
Pavel  VarHcný  (Aquilinus)  pocházel  z  Hradce  Králové,  študoval  v  Praze, 
a  stal  se  1546  bakalářem.  Na  to  v  Prostějově  při  tiskárně  Jana  Gfin* 
thera  pracoval  odkud  do  Kyjova  na  statku  Vojtěcha  z  Pernštejna  za 
faráře  se  dostal.  Rok  úmrtí  jeho  neznáme,  padá  však  na  konec  Xvi. 
století.  Úsudky  o  překladedi  jeho  podali  Blahoslav  a  Plácal  z  Elbinkn. 
Onen  uvádí  některé  vadné  způsoby  mluvy  ze  spisů  Yoriičn^o  a  dí: 
,3^1e  Pavel  kněz,  dohrý-li  jest  čili  zlý  Čech  z  těchto  způsobů  mluveni 
může  býti  srozumíno.^'  Ze  spisů  Yorličného  známe  překlad  distich  Ka- 
tonovýeh  (v  Praze  1569  a  1675)  ;,Dicta  Graeciae  saineatam^  —  podlé 
výkladu  Erasma  Boterodamského  přeloženo  (1562  a  1576),  latinskou 
granunatikn  pro  Čechy  podlé  Me]aQchtiu>na.  Latinské  elegíe  a  epigramy 
vytištěny  ve  „Farragína  poetaram  bohemorum;*^  Fonnolae  z  komedii 
Terencových,  též  české  modlitby  tištěny  1.  1589.  —  Tak  zvaná  Kato- 
nova  disticha  se  tedy  už  druhého  překladu  dočkaly.  Oo  se  i>riginah 
týká,   o  tom  jsme  se  na  stránce  SM7.  mylně  projavili;  sledíce  náUed 


—  903  — 

Dobrovského.  Jv  Fej&Iik  (Studiea  VI)  dokázal  že  český  Cato  není 
překladem  z  německébo  nýbrž  že  spiáa  pracováĎ  jest  podle  latinského 
originala. 

Zasloužilým  pěstovatelem  klassické  literatury  a  spolu  překladate- 
lem byl  též  Abraham  z  Ctynterodu.  Ó  životných  poměrech  jeho  ne* 
nalézá  se  bližáich  zpráv.  Balbin  se  o  něm  jen  krátce  zmiáaje.  Ungar 
si  stěžuje  že  o  výtečném  překladateli  Xenofontově  Cyropedie  vlasten* 
hú  spisovatelova  míči;  též  Adankt  Voigt  jen  málo  o  něm  zaznamenal, 
což  se  vSak  na  pouhou  zprávu  obmezuje^  již  Gýnterod  podal  v  dopisu 
rodičům.  Víme  o  něm  toliko,  že  se  narodil  okolo  1.  1570,  že  študoval 
v  Němcích  a  1.  1590  ve  Yitenberku  se  zdržoval »  kdež  s  A*  Felinem 
(Kocourkem^  se  oddal  fitudiím  řečtiny  a  s  nim  společně  též  první  knihu 
Cyropedie  Xenofontově  přeložil,  dále  pak  sám  překlad  ku  konci  do- 
vedl Do  Čech  se  navrátiv  žil  v  Stražkově  blíže  Roudnice,  později 
v  l^opidlně  nad  Le&tinou.  Na  žádost  zvláště  A.  z  •Veleslavína  opraviv 
svůj  překlad  i  připsav  k  němu  život  Xenofonuv  dal  jej  vytisknouti 
I.  1605.  Kdy  zemřel,  neví  se.  Sloh  jeho  jest  jadrný  a  jasný.  —  Též 
známý  alchymistický  spisovatel  Bavor  Bodovský  z  Hustiřan  přeložil 
některé  věd  z  Plutarcha,^o  nichž  bližšího  nevíme.  Mimo  to  se  po  rů- 
znu  o  jiných  jednotlivých  menších  částích  překladnv  zmínky  činí  jako 
ku  př.  o  překladu  Flutarcha  jejž  shotovil  Jakub  Kmpský.  Dále  ve  Ve- 
leslavínovd  knize  „o  vrchnostech  a  zprávcích  světských  nalézá  se  pře- 
klad z  Livia.  (&eč  M.  Katona  proti  pýše  a  nezbednosti  žeůské.)  — 
Dále  i  množství  cítátův  z  klassiku  v  českých  spisech  tehdejších  uve- 
dené jest  svědectvím  pilného  pěstování  studii  klassických  v  Čechách. 
Mnohem  více  nežli  z  uznaných  klassiku  řeckých  a  huinských  překlá- 
dalo se  z  latinských  i  jiných  spisovatelů  pozdějších  a  tím  ovšem  čá- 
stečný stín  padá  na  tuto  tak  zvanou  zlatou  dobu  literatury  české,  že 
valná  část  spisů  českých  nejzdařilejší  formou  podanjfch  z  cizích  zřídel 
byla  čerpána,  tak  že  původní  literatura  česká  tehdejší  ne  právě  vel- 
kolepý poskytqe  pohled,  aspoň  ne  takový,  jaký  od  doby  za  zlatou  vy- 
hlášené právem  se  požadovati  dá.  Ohledném  se  .tedy  ncýprv  po  šírým 
tomto  poli  překladův,  abychom  se  pak  spravedlivého  dopídili  měřítka 
k  oceněni  toho  co  původně  z  české  půdy  vzrostlo. 

Nejpřednější  spisovatelé  naši  tehdejší  se  zaměstnávali  překládá- 
ním z  jiných  jazykův,  činíce  to  zajisté  z  nejlepšího  úmyslu  Aby  tím 
doplnili  mezery  v  poznání  jichž  domácí  literatura  původní  hojně  zůsta- 
vovala, a  mnozí,  zvláště  církevní  spisovatelé  i  proto,  aby  pravdy  k  nimž 
sami  se  přiznávali  cizím  svědectvím  potvrdili  a  takto  k  většímu  uznání 
je  dovedli.  Překládali  celé  spisy  aneb  jen  výňatky  z  nich  neb  částky 
jich,  jak  se  jim  právě  hodilo.    Nebyly  to  také  vesměs  pouhé  překlady 


—  904  — 

nýbrž  někdy  i  docela  volná  spracovánt  knih  cizích  namnoze  i  vlast- 
nimi  pndatky  rozmnožena.  Nejvíce  ovšem  se  překládalo  z  latiny  a  něm- 
činy. Literatura  překladáv  zasahovala  tehd&ž  do  vSech  ojdbora  literár- 
ních a  přispívala  ovšem  výdatnS  k  rozSíření  všelikých  vědomosti  mezi 
lidem  českým  udržujíc  i  láskn  jeho  ku  čtení  v  živém  prondn,  ale  ne- 
méně se  tvrditi  dá,  že  mnohá  .podstatná  pnvodní  síla  se  tím  zadržela. 
Tím  snad  jest  že  v  literatuře  této  doby,  ovšem  vyjímaje  některé  ob- 
zvláštně vynikající  plody,  —  pohřešujeme  onu  svěžest  samorostlých 
myšlének,  která  národní  literaturu  na  skvělou  výši  staví,  že  v  ní  i 
málo  samostatného  ruchu  uměleckého  i  vědeckého  nalézáme.  Někdy  za- 
jisté še  tu  pociťujeme  jako  v  kruhu  vychovatelů  a  mravouku  křesCau- 
ských,  jižto  vzdáleni  jsouce  vyššího  vzletu  a  zanícení  neb  zaihloubání 
se  do  předmětného  světa,  v  jakémsi  prostředním,  ni  chladném  ni  vřelém 
rozpoložení  ku  skládání  aneb  překládání  knih  se  hotovili.  Vinu  toho 
nesla  ovšem  tehdejší  doba,  v  níž  samostatně  tvoříci  duch  zajisté  jako 
Laokoon  hady  předsudkův  obkUčen  nesnadno  odolati  mohl  obecnému 
smyslem'.  Překladatelé  měli  ovšem  snadnější  úlohu  a  vykonávali  ji 
směrem  takořka  více  místním  nežli  Časovým.  Pomníme-li  že  to  byla 
doba  v  níž  v  Itálii  Ariosto  kvéú  a  Tasso  povstal,  v  niž  Macchiavelli, 
Jordano  Bruno  a  Kampenella  italské  zdobovali  nebe,  v  níž  Rabelais 
geniální  jiskry  do  francouské  literatury  házel,  kde  španělská  literatura 
Široce  se  rozvětvovati  počala  a  jasný  Miguel  de  Cervantes  na  veřejném 
dějišti  Vystoupil,  kde  v  Portugalu  Luis  de  Camoens  svou  nesmrtelnou 
Lusiadu  pěl,  kde  v  Anglii  Morus  svá  sociálně  reformatorská  Utopia 
do  světa  vyslal,  tu  se  divíme,  že  naši  tehdejší,  tak  horliví  a  na  mnoze 
i  nadaní  překladatelé  si  tak  málo  vSímali  toho,  co  Evropě  nového 
dodávalo  rázu  a  na  nejvíc  jen  v  obyčejném  navyklém  kruhu  se  otáčeli. 
A  kruh  tento  ještě  mnohými  středověkými  živly  byl  naplněn!  — 

Na  poli  duchovního  básnictví  se  nejprv  potkáváme  s  několika 
překlady  žalmův  Davidových.  Pokusil  se  o  ně  Tomáš  z  Javořic,  Jan 
Vorličný,  Jiří  Strýc,  Blahoslav,  Matouš  Benešovský,  Vavřmec  Benedik> 
Nudožerský  a*  Jan  Amos  Komenský,  mimo  které  i  jiní  jako  David 
Vlasák  (Crinitus  z  Hlaváčova},  Jiří  Dykast,  Bartoloměj  Kožlanský, 
Vít  Phagel  Písecký  a  j.  v.  některé  žalmy  budf  přeložili,  buď  na  české 
písně  spracovali.  Vydání  žalmu  Strýcových  dosud  největšího  doSlo 
rozšíření  a  uznání  mezi  lidem,*  vyšší  kritika  ovšem  jiným  překladatelům 
dává  přednost.  Strýc  byl  rozený  Moravan  z  Zábřehu.  Rok  narození 
jeho  neznáme.  Ví  se  však  o  něm  že  v  cizině  Studovav  pilnosti  a 
umělostí  se  vyznamenával.  Do  Čech  se  navrátiv  sta]  se  knězem  v  jednotě 
českých  bratří.  Zemřel  1.  1599  v  Židlichovicích.  Překlad  žalmňv 
vydal    nejprv    1587   v    Kralicích   později   však   mnohokráte    otištěny 


-  Sf05  — 

byly  i.  v  dzinS,  což  zajisté  svédii  na  obliba  jejiob.  Ze  vSeeh  přeidádů 
žalmá  se  stal  Strýcův  nejpopnláriiéjšim*  Od  mnohých  ale  výfte .  se 
cení  žalmy  jež  přeložil  Vavřinec  Benedikt  Nadožeřský,  obyd^né  Bene- 
dikti nazýván.  Mnž  tento>  rozený  Slov&k  2  Nudoíer  na  Nitře  (1555) 
pnSél  teprv  na  sklonkn  Šestnáctého  století  do  Prahy  kdež  se  co  nčenec 
i  horlivec  pro  činnost  na  vysokých  Školách  nemálo  vyznamenal.  NejvétSí 
záslnhn  si  získal  o  prosodii  českon,  ustanoviv  sákony  čaflioraira  ^0 
jazyk  feský,  a  sám  hned  prakticky  se  pokosiv  o  veršováni  spnsobem 
timto.  Překlad  žalmův  podlé  latinského  spravování  J.  Bnehanána  byl 
toho  výsledkem.  Zamýšlel  prý  jidi  nejprve  několik  beze  jména  vydatíi 
ale  na  domluvu  M.  Jana  Gampana  jich  vydal  deset  (I.  1606)  k  nimi 
přidal  „píseň  k  témto  časům  sé  treftijicí,  na  týž  spůsob  složenou/* 
Vydání  toto  připsal  pražské  universitě,  po  vénovacím  přípisu,  f>oloživ 
též  přehled  pravidel  prosodických.  Na  podzim  téhož  iéta  vydal  opět 
dva  žalmy :  „Žahnové  devadesátý  první  a  stý  třetí  na  spůsob  latinských 
veršův  vydáni  od  M.  Laurence  Benedykta  NudoierskéHo.  Žalmy.  Bene- 
diktovy potkal  trudný  osud,  že  se  téměř  docela  ztratily.  Povést  o 
nich  obcházela  a  jen  po  různu  se  kterýž  ze  žalmů  tědi  objevil  — 
celkem  aie  byly  ty  tam.  Minny  žalmy  a  písně  též  některé  rozprávné 
básně  duchovní  v  překladu  českém  se .  objevily  jakož  jest  ŽSvot  Ježíšův^ 
Životy  patrmrchův  a  j.  kterýmžto  práčem  ale  přičítati  nelze  vyšší  ceny. 
Mnohem  důležitější  i  rozsahem  i  obsahem  jest  literatura  překladův 
českých  na  prosaickém  poli  bohoslovném  a  tu  především  obrátiti  jesl 
zřetel  na  spisy  biblické  a  zvláště  na  překlady  bibli.  Léta  1SS9  vytištěn 
byl  starý  a  nový  zákon  v  starém  městě  pražském  skrze  Pavla  Severyna, 
kterémuž  vydání  obecný  latinský  >ext  za  základ  jest  vzat.  „iVa  né^ 
kterých  místech  nikde  přeskočeno  a  nikde  nedolofeno  bylo  podlé 
textu  latinského  (ve  vydání  české  biblí  od  1.  1488  na  které  se  vydsr^ 
vatel  odvolával).  To  vSecko  vémé  a  s  pilnosti  napraveno,  dí  Severýn 
z  Kápí  v  předmhivě.  Pi4dána  jsou  některá  vyobrazení.  Nové  vydání 
s  novými  vyobrazeními  vydal  Severýn  1.  1537.  —  L.  1540  vytištěna 
byla  biblí  česká  v  Nornberce  u  Linharta  Vůlchthalera  nákladem  Meli- 
chara Kobeiigera,  měštěnína  Normberskélko'.  Má  též  vyobrazení.  Hned 
na  listu  druhém  spatřuje  se  ozdobný  porta!  a  v  obydlí  svém  modlící 
se  Jeroným.  I  text  mnohými  figurkami  jest  ozdoben.  —  L.  1549 
tištěna  byla  biblí  česká  v  menším  městě  pražském  u  Bartoloměje  Neto- 
lického nákladem  tohož  a  Jiříka  Melantricha  Roždfalovského.  Připsána 
jest  králi  Maximilianovi.  Text  opatřen  jest  veskrz  týmiž  figurami 
kteréž  fee  v  druhém  Severýnovu  vydání  vyskytují.  Třetí  kniha  Ma- 
cbabejských  od  Sixta  z  Ottersdorfu  z  latiny  přeložena.  Též  předmtava 
jest  6d  Sixta.   Ku  konci  též  knBiy  doloženo  že  přídavek  ten  se  s  při^- 


—  906  — 

vokním  osob  od  krále  k  tomix  xřúených  sUiL  Kn3^i  ftkatko  apoitol- 
ských  v  tom  vydáni  ponejprv  před  epižtolu  sv.  Pavla  k  Rtmaimm 
položena  jest  Před  kmhoa  iikatků  apoitolskýcfa  stojí  patováni  cesty 
a  práce  sv.  Pavla  s  taboli  a  posEnamenáním  skutků  a  let  v  nichž  se 
patováni  dalo,  z  němčiny  táž  od  Sixta  z  Ottersdocfa  přeložeoo.  Dáttí 
vydáni  bibli  táto  padají  do  let  1556 -57«  Píomána  jest  tn,  že  před 
novým  Zákonem  stoji  dokónalejií  srovnám  čtyř  evangelistů  kteráž  Jaa 
Stránčnský  z  n&néíny  přeložiL  V  připisu  Mazimilianovi  od  15.  ónorz 
1556,  dokládá  Melaotrych  že  jest  mn  před  sedmi  laty  svou  bibli  při- 
psal a  ted  že  podmhé  ji  na  světlo  vydává.  Nevydal  tedy  mezi  tím 
časem  Melantrych  žádné  bibli.  Třetí  vydáni  jest  od  r.  1560—61  a 
čtvrtá  od  1.  1570.  Toto  vydáni  okrášleno  jest  hojnějšími  a  novýini 
figurami,  táž  titul  jest  obraz  jehož  spodní  figura  objevuje  Melantrydta 
před  křižem  se  modlícího.  Na  druhá  straně  se  nachází  tré  latinských 
dístich  od  Tomáše  Mitisa.  Páté  vydání  jest  od  r.  1577.  Připsáno  jest 
císaři  jKudolfoví.  Při  některých  exemplářích  nalézá  se  připsáni  latinské 
při  jiných  čeAé. 

Od  léta  1579  do  1593  vydala  Jednota  bratrská  bibli  českoa  na 
šest  dílů  rozdělenou.  O  početí  díla  tohoto,  v  literatuře  české  ^rzhledem 
ku  zprávnosti  jazykové  potud  nedostihlého,  zmiňuji  se  Paměti  Jednoty 
1577.  Toho  roku  také  ^začato  vykládáni  Bibli  v  Evančicich,  což  odjitim 
mistra  Mikuláše  k  přátelům  a  potom  smrti  br.  Steflhoovou  přetrženo, 
a  zase  teprv  drohého  roku  k  jaru  v  ruce  vzato»  a  vykládači  na  Kra- 
lice i  s  impressí  obráceni.  —  První  díl  vyšel  léta  1579.  Obsahoval 
paterý  knihy  Mojžíšovy.  Na  titulu  v  štitu  nalézá  se  beránek,  církevní 
znak  Jednoty.  První  předmluva  jest  slovo  ,|Staršich  k  kněžim  a  zprávc^m 
Jednoty  bratrské.^'  Po  té  jest  druhá  k  upřímnému  čtenáři.  Psáno 
tam  mezi  jiným:  Rekové  zajisté  nepřestávajíce  na  sedmdesáte  vykla- 
dačích, pět  ještě  rozdíbiých  výkladů  měli,  jež  s  velikou  prací  a  nákladem 
do  jedné  knihy  spisovali.  Latiníci  po  Jeronýmovi  nyní  neméně  jich 
mají.  A  sv.  Augustin  praví  že  sotva  by  zečténi  býti  mohli  jak  mnoho 
jich  jest.  Pročbý  tedy  Čechům,  jednoho  i  druhého  výkladu  nepřál! 
Poněvadž  ti,  jenž  Jeroným  (jak  se  vůbec,  však  ne  bez  odpora  smejšli) 
latinský  výklad,  všudy  ve  všech  punktech  za  authefitíctan^  totiž  za 
hodnověrný  a  dostatečný  m^i,  nové  výklady  nejedny  a  to  latinské 
z  židovského  jazyka  těchto  let  vydali  a  vydávají,  ne  pro  přemáháni 
svých  protivníků  toliko,  ale  i  pro  utvrzeni  a  vysvětleni  slov  i  smyslu 
a  t.  d/^  —  Díl  druhý  (1580)  obsahuje  všecky  kniliy  od  Jozue  až  do 
knihy  £sther.  r-  Díl  třetí  (1582)  obsahuje  knihu  2.  b.  Žaltář^  Přísloví, 
ELazatele  a  písně  Šalomounovy.  Kniha  Joba,  Žaltář  mají  předmlnvy.  — 
Díl  čtvrtý  (1687)  obsahuje  spisy  Proroků  až  do  Malachiaše.    V  před- 


—  907  — 

mluvč  ukasoje  se  důležitost  prorockých  knih.  Před  každým  prorokem 
jest  zvlážtní  předmlnya.  Díl  pátý  (1593)  obsahige  Apofcryffii,  ^^knihy 
to  —  kteréž  oložen;  byly  a  z  nidiž  v  synagogách  aneb  ve  Žkolách 
čítáno  nebylo,  ale  okryty  byly,'^  jejich  vážnoa^  a  nživájií  v  předmlavé 
se  nkaznje.  Díl  lestý  obsahuje  Nový  Zákon  (1693).  L.  1601  by\ 
po  dmhé  Tydán.  Jména  možá,  kteříž  při  přďjádání  a  vydání  této 
bibli  do  patnácte  let  na  té  práci  strávili  nacházejí  se  ve  spisn :  Sj/étema 
hiat&rico^dironologieufn  Ecclesiarum  8lav(mi4íartim  jejž  sepsal  Adrian 
ItejieiwoUoius  (1*  1652).  ByliC  to:  MikuUii  Albert,  Lakáá  Helic» 
Jan  Enéaá,  Isaíáž  Caepola,  Jiří  Strejc »  Jan  Effiraim,  Pavel  Jessen, 
Jan  Kapito.  •^  Náklad  na  tato  biblí  činil  Jan  Žerotin  z  Namést  ~r 
Léta  1611  vydal  též  Václav  Hathifl;des,  bibli  éeskoa  v  Bmé.  —  Léta 
1613  pak  vyžla  též  biblí  vytižtáná  v  starém  miste  pražském  n  D,  Adama 
z  Veleslavila.  Připsáno  jest  foto  vydání  pánnm  Defensorům  nad  aka- 
demii a  konsiston  pod  obojí.  Obrázky  jsou  tytéž  jichž  Melantrych  byl 
ožíval.  Toto  vydání  biblí  jest  poslední  v  zemi  české,  jenž  od  strany 
nekatolické  vydáno  bylo.  O  dáUí  vydáv^  se  pak  vystihovalci  čežtí 
v  dzini  postarávali.  —  Vydáni  Nového  pooze  zákona  nvd^jnilp  se  od 
1.  1525  do  1601  též  nékoHk.  L.  l525  vytiitén  jest  N.  Z.  o  Josefa 
Stýrsý  v  Ml.  Boleslavi.    Jest  to  opravené  vydání  Jednoty  bratrské. 

V  předmlavd  vydavatel  připomínce  nářek  na  smělost  českých  vykla- 
dačů, z  předmlovy  Klaodinsovy  jistí  že  Be*jí  varoje.  —  L.  1627  vyM 
N.  Z.  v  Plzni  náldadem  Jana  Pekka  měifana  plzeĎského.  —  Z.  15^ 
jrifeložen  jes^  N.  Z.  podlé  totinak^o  překládá  Erasma  Boterodamského 
od  ELnéze  BeneSe  Optata  z  Telče  a  Petra  Gzela  z  Prahy.  O  tomto 
vydání  tvrdí  Joii|;mann  že  nade  vSedka  stárli  i  některá  potomnéjií 
předči.  Připsáno  jest  ^  ^lurozené  a  velebné  panně  Johancex  Bozkovic 
někdejii  abatiži  v  králově  Uáiteře  v  Starém  Brně  ~''  kteráž  prý 
dávný  čas  po  něm  toožila  a  vydavatele  nákladem  k  tížtěni  založila. 

V  předmlově  prohlažoje :  ježto  prý  mnoho  nedostatků  má,  nebyla  prad 
sv.  Jeronýma  a  český  překlad  že  jeítě  více  jest  zprznělý  a  nedokonalý, 
což  ale  Erasmos  zase  zpravil.  Obzvláitě  zajímavá  jest  to  obrana  pře^ 
kladů  v  níž  ndátaji  pHčiny  proč  práci  toto  podnikli.  Též  jednqí  o 
pravoptso  českém  jehož  se  ndiželi  odvolávajíce  se  na  svoo  českoo  gram* 
matika.  O  tomto  vydání  se  s  velkoo  poohvaloo  projevili  viickni  již 
o  českých  biblích  psali,  jmenovité  Dobrovský ,  Ungar  a  dle  téhož  i 
Novotný  z  Lože,  jenž  dí ;  Toto  vydání  nade  všecka  předeilá  i  některá 
potomnější  předčí . .  .  nicméně  po  30  letech  vážnost  jeho  klesla,  poně* 
vadž  Jan  Blahoslav  z  původního  tezta  nový  výklad  Jednotě  brairské 
očiml.  Nadiází  se  v  Indexu  zapovězených  knih  a  katoličtí  miasioná- 
řové  se  starali  o  jdio  vyfaobení  takže  exempláře  jsoa  velmi  vzácné. 


—  908  - 

L.  1534  vySel  N.  Z.  v  Normberoe  a  Er.  Pejputa  náUadem  Hekton 

ŠefiBera,  méštékiina  Norenberak^o,  s  píedmlavou  ar.  Jtfonýma.  L.  1538 

vytíitén  N.  Z.  v  Praze  u  J.  Hada.   Na  konci  json  pfidiDy  fitarozákoimi 

řeči.  L.  1538  vyfiel  N^  Z.  v  Nonnberce  nákladem  Mikshthalenu  Ungtt 

a  Novotný  e  LnŽe  omylem  kladou  r.   I64Ž.     Métt  Ungar  esen^Ur 

8  psaným  pooae  titniemi  ápbiý  exemplář  se  chová  v  olomácké  bftliiH 

theoe.  —  Též  1538  vydal  Mikhdialep  v  Normberoe  N.  Z.    L.  1549 

vySel  N.  Z.  y  Prostějově  a  GKLĎth^ra.   Netolický  v  Pnge  vydal  N.  Z. 

1.  1651,  Gftnther  v  Holomoacá  1.  1S55,  Jiři  Melaatrych  ▼  Prase  1558, 

Jan  Kantor  y  Prase  L  1563.  —  L.  1564  vytiitěn  jeet  N.  Z.  z  řeckého 

do  deátíny  pro  Jednota  bratrskou  přeložený  od  J.  Biahoelava. .  Plipaia 

jest  knéi^'m  a  správcům  lidu  Páně.    V  přípiau  od  IS.  dervenoe  praví 

Blahoslav:  ,yNa  vaS  mnohou  a  aoadnoa  žádost  Bratři  v  Kristki  ncgui* 

lej8i,  Zákon  nový  e  noTu  t  jazyk  čericý  vyložil  jsem,  s  veUkee  jísti 

prad  i  pilnosd.    Nebo  £a  jinými  českými  neb  latíoskými  i  j*  vykladači 

od  vlastnosti  textu  pravého  mnoho  odcfaáseti  a  misto  texta  rozum  svůj 

vkládati    nechtěl  jsem  a  t^  d*^'    Vyiel  na  Ostrove  Uiž  Stcižniee  na 

Moravě.    Druhé  vydáni  1566.    Meá  výklady  v  dndiéHi    opravcnéia 

vydáni  rozmnoženými  též  kritické  a  fifelo^cké  poznámky  se  nacháccji  — 

1569  vyšel  N.  Z.  v  Praze  u  Dažíckéfao.    Z.  1597  vydán  N.  Z.  a  U. 

A.  z  Veleslavína^  jehož  spoj^Ldání  se  srovnává  s  vydibiim  J.  MelaAtry* 

cha.    L.  1599  vytištěn  jest  M.  Z.  jejž  Efiaě  Hutter  ▼  svám  K  Z.  ve 

dvanáctero  jazydch  vydal  v  Normbercé.    Hutter  nepraví  sice  výslovné 

z  kterého  vydáni  vzal  český  svůj  teat,  z  předmluvy  vfiak,  k  druhémi 

dílu  též  z  poukázaných  míst  jest  zřejmé  že  Mdanlryoha  ponžíL    IVo 

některé  nq)mvidelnosti  a  svéhlavé  změny  pozbylo  vydám  toto  váinoatL— 

L.  1601  vyžel  N.  Z.  v  Endideh.    Jest  to  čtvrté  vydání  N.  Z.  od 

Jednoty  bratrské.  Překlad  Kahoslavův,  přídavků  mnoho  od  Zadiaríáže 

Ástona  kazatele  a  seniora  v  Evančidch.  Mimo  to  ale  též  jodnotlivýdi 

částí  biblí  hojné  vydáno,  jako  kmhy  Mojžíšovy  (1541)  a  Tobiáftovy 

(1538)  Jesus  Syrach,  Přísloví    a  Zjevení  «v.  Jana.    Nojhojnéji  ale  ss 

objevila  vydání  evangelií  a  epiátol.  —  Vysvítá  z  toho  zajisté  jak  veKké 

obliby  nacházel  národ  český  v  ctem'  biblickém  a  jak  oblíbeným  ma 

písmo, starého  i  nového  zákona  bylo  zřídlem  náboženského  oita  a  hoifi- 

vosti*    Než  však  želeti  jest  že  tento  dt  a  tato  horlivost  v  jiaakýdi 

zajisté    ne   méně   podstatných   snahách -mu   na  mnoze  překáiebu  — 

Vzhledem  ku  literatuře   považovati  jest    nám   tyto    překlady    sptsův 

bibtioikých  za  zjev  dosahu  největšího.    Jestit  známo,  ie  něktuá  tylo 

překlady  jsou  práce   mistrovské   vzhledem  ku  jazykovým  fonnám  a 

slovosledu  u  nás  potud  nepřestihlé,  oož  především  o  Kralické  biUí 

šestidílné  platí,  ježto  nám  zůstane  na  vždy  vzorem  syataJrtieké  a 


—  9(»  — * 

matlkálni  dokonalosti  Kdo  aé  jen  ponélňid  v  literatuře  tabdcgSi  po- 
oblédiml  tomu  neuíly  á  ujíti  nemohly  stopy  klassického  si  počínáni 
gvědomitých  překladatelů  v  sloliovýeb  fonnách  přednicb  techdáž  Ty- 
cbázejíafch  knih  českých.  Avšak  též  zapomenoati  nelze  že  veliké 
mnoistvi  latinismův  a  faebreismův  se  do  jazyka  čeďcého  rkmdilo»  a  že  . 
todiž  nesloii  se  domýileti  o  jazykovýeh  fonnáeh  tehdejších  klassiko 
jakoby  všecky  byly  ryzé  zlato  jež  Smahem  uznati  ^  pfi  nich  vždy  a 
vindy  setirvati  a  nikde  od  niob  se  oéfolq^liti  aneb  na  d&lší  pokrok  pomý- 
šleti by  bylo* 

Mimo  btbHdLé  ^isy  též  hojné  jiných  nábožentkýdi  se  překládalo 
mezi  mmiž  i  Lnterovy,  Kalvínovy  a  etonpeneňv  jejidh.  Sřeklad  epv- 
Mol  KalÝf nových  od  neznámého  poebázi  překladatele,  límtííttiicMé 
tií»ol0piemej  přeložil  známý  přeUadi^tel  žahňnv,  Jiří  Strýo.  Více  fier 
Uádáno  a  Lothcra.  Překladatelé  byli  Láni,  Abrahamides,  Melikins, 
RnssÍD,  Adam  Yolf  z  BeoeŠova^  Jan  Augusta  a  j.  —  Mraaifui  Rote-^ 
rodamského  bohosloveckých  spisů  též  překládáno^  a  sice  númo  biblické 
též  dogmatické  a  kázání  i  j.  přel.  od  Andélá^  Jana  z  Lobkovic,  Jana 
Kfaemerm  PlzeniriLého  a  j.  Též  z  Melanchtona  překládidi  Pav.  Lnoin 
a  j.  Vůbee  skvéláním  protestantské  literstory  v  Néflmkn  hojné 
spisáv  náboženstri  se  týkajících  z  némčiny  přetožmo  jež  zde  všecky 
avádéti  bylo  by  zbytečné.*  «--  Vetikého  rozitíření  došel  Petra  Canisia 
katolický  katechismus  původně  latinský,  sqpsaný  jpoprvé  od  jesnitů 
vydaný  1.  1659.  Též  z  latinských  spisů  jesoity  Antonína  Passevina 
dva  méské  patrné  přeloženy  json,  ač  světa  zkušený  a  veleobratný  tento 
Mantuan  jich  sepsd  hojně  a  mnohem  dukladnějšidi.  -r-  Též  btarý  jeden 
spis  Vincence  Lorinenski^o  přeložen  jest  od  Balthazara  Hostonnského 
Název  český  zní:  O  poznáni  víry  svaté.  Původně  sepsal  Vincenc  knihu 
'tuto  pod  jménem  Peregrinus  a  nazval  ji:  Commonitoria  duo  adversus 
haerěses,  Vincenc  nmřel  okolo  r.  460.  Český  překlad  obsahuje  toliko 
prmí  část  Z  druhé,  dávno  vytracené  zbývá  jen  zlomkův.  •»-  Spi-*- 
sovately  jesuita  B.  Hostounský  se  osvědčil  vůbec  co  pibý  překladatel ' 
a  spracQváyatel  katoBckýdi  spisů,  zvláště  pelemiekýdi,  mezi  nimiž  i 
A*  Hosia  De  ewprea^o  dei  verhOy  ,,0  zřetedhiém  slovu  božím.^  Sta* 
nidaoB  Hosins»  nar.  1604  v  Krakově,  štndoval  v  Pádově  a  Bímě, 
stal  se  kanovníkem  krakovským,  později  biskupem,  kardinálem  a  papež- 
ským legatem.  (f  1679.)  Sepsal  hojně  spisů  polemických  proti  neka* 
tdíkům,  mezi  nimiž  nejdovednější  „Coníutatto  catholiea  fidei*'  —  a 
„de  communione  sub  ntraque/*  v  kterémžto  prvnějším  též  obsažen  jest 
onen  do  češtiny  přeložený.  Dnihý  poněknd  změnil  a  vydal  Hostounský 
bez  udání  originahi  pod  názvem :  Výklad  pravého  křeefanského  ap.  kat 
pod  obojí  spéaobou  tOa  a  krve  Kr.  přyímám*^  ^  i  káaání  se  dosti 


—  910  — 

často  překládala  zvláStě  jesutoki  a  polemická  o  mehž  viak  netřeba 
slov  sířiti.  Životů  Krista  přeložeoýcli  se  objevilo  několik  —  oviem 
odpovidajicich  názorám  tehdejSfm.  Mezi  životy  svatých  táž  jedea 
z  polského  Petra  Škargy.  (Přeložil  V.  Sebastian  BerUďčay  jinak  Sdpio 

'  jesuita.)  Mimo  tyto  zde  jmenované  se  jeitě  mnozí  jiní  zamtetaávaii 
překládáním  podobných  spisů,  o  jejichž  všech  činností  a  podstatě  méné 
patrné  zde  pomlčíme. 

Utéíenéjší  jest  pohled  na  snahy  překladatelův  Sfiša  hiatoridcýeh, 
ač  i  zde  uznati  jest,  že  více  dobrých  dějepisů  se  obe&lo  nežK  přeložik. 
Do  řady  oblíbených  historií  všeobecných  čítala  se  tehdáž  Karíonova 
kniha  kronik.  Do  čeStíny  ji  přdožil  Bnrjaíi  Sobek  z  Koniic,  kaaeUr 
Starého  města  pražského,  ^rvni  české  vydání  vyšlo  v  Litomyfii  kta 
1541.  Druhé  poopravené  a  probouzené  vydání  od  VelesIa^lDa  léta 
1584.  (Třetí  1. 1602.)  J.  Karion  se  stal  dějepisem  svým  osobou  punét- 
noUy  byl  však  i  jinak  muž  mnohostranně  vzdělaný.  NaiodiT  se  1499 
v  Bitintheimn,  študoval  ve  Vitenberku  a  stal  se  pak  v  B^IiiA  pio- 
fessorem  matematiky  a  dvorním  astrologem.  Všeobecná  historie  jebo 
zbudila  zvláštní  pozornost  na  sebe  hlavně  tím,  že  se  v  ní  ponejprv 
objevila  ^MMStava  tak  zvaná  čtvůro  monarcML  Podivností  se  tn  na- 
chází hojně,  podstatného  a  novAo  ale  málo.  Děje  světa  podlé  čass 
na  tři  hlavní  částky  rozděleny  (za  výrokem  proroka  Elia).  Tvneno 
totiž)  že  svět  toliko  šest  tisíc  l^t  trvání  má.  První  2000  trval  bez 
zákona,  druhé  2000  panoval  zákon,  třetí  jest  čas  Sjístův.  Pó  tom 
nastane  konec  světa.  Vláda  čtvero  monarchii  padá  do  věku  druhého. 
Jsou  to:  Asirie,  Persie,  Macedonie  a  Ěim.  Do  tohoto  syst^u  se  vSedco 
musik)  vtěsnati  a  co  se  tam  nehodilo,  to  jakož  nq>atrné  odstraněno. 
V  středním  věku  sé  toliko  na  sv.  římskou  říši  vzal  ohled  a  i  to  hlavně 
na  Německo,  leč  částka  tato  jenom  krátce  odbyta.  Ostatní  svit  a* 
vůbec  přítomnost  se  obešla.  Systém  tento  se  právě  hodil  tmavým  ča- 
sům, v  nichž  povstal,  ale  k  víře  nepodobné  jest,  že  se  až  do  osmná* 

'  ctého  stdetí  udržel!  —  Karion  umřel  v  Beriíně  r.  1538.  —  KronikQ 
svou  původně  německy  sepsanou  dovedl  až  do  1.  1532  a  poslal  ji 
Melanchtonovi.  Ten  v  ni  nalezl  mnoho  vad,  přepracoval  ji  a  prodlou- 
žil až  do  doby  Mazimiliana  I.  Herman  Borus,  superintendent  v  Lnbe- 
kách  ji  přeložil  do  latiny  ale  velmi  nechutně  zohyzdtv  ji  gennanismy, 
pročež  Melanchton  ji  znovu  přeložil.  Vyšly  však  jenom  dva  díly,  jdi* 
kož  M.  1560  zemřel.  Třetí  díl  vydal  Melanchtonův  zeC  KaŠp.  Péucer 
Brzo  na  to  vyšlo  též  prodloužení  kroniky  této.  —  Burian  z  Kovnic 
spravoval  svůj  překlad  podlé  Melanehtonova  opraveného  latinekébo 
vydání,  později  však  Veledavín  opravil  jaaeyk  překladu  a  pouiB  tál 
dále  vySlýdi  piiodloužení.     Jaké   obliby  docházel  Karicm   v  Evropě 


-  911  - 

jeví  se  i  tim  že  kronika  jeho  nejen  hojné  Tjdánf  ale  i  komentárfi, 
prodlouženi  a  překladů  do  rozliéných  jazyků  se  dočkala.  (Nejprv  do 
franStiny  přeložena  byla  od  Šim.  Gonlarta.)  r-  Jiný  povšimnutí  hodný 
gpis  byl  historický  r^j$ii{k  ^brahama  Buéhhahera  jejž  zčeítíl  Ben- 
jamin Petřek  s  Polkovíc,  komomi  fi^i  při  úřadě  podkomomim  (f  1578). 
Abr.  Bachholcer  (nar.  1529  f  1584)  byl  zajisté  mnž  vysoce. vzdělaný 
a  zifikal  si  zvláStě  o  chronologii  nemalé  zásluhy,  jakž  na  to  netoliko 
do  *  čeStiny  přeložený  Index  chronologieus  (rejstřík)  ale  též  Epistolae 
dbronol.  a  Tsagoge  chronologicmn  a  j#  spisy  -svědči.  Překlad  Petříkův 
se  vyznamenává  čistoo,  skladnou  češtinou/  (Jnngm.)  Jinak  má  Rejstřík 
i  dobron  tu  stránku,  že  se  v  něm  zmínky  činí  o. znamenitých  spisova- 
telích onoho  věku,  mezi  nimiž  P.  Sperat,  Agricola,  Grynens,  Karion^ 
Osiander,  Maihesiusy  Aventin,  Leyden,  6uicdardino>  Kopmík,  Rhenan, 
Savagnarola^  „kterýž  měl  ducha  prorockého^^  i  j. 

Historie  o  Alexandrovi  mcufedonském  i  v  této  době  ještě  nale'^ 
zla  spracovatele.  Matouš  z  Volkenberka  rozený  v  Dačicích,  vydal 
v  Olomouci  knihu  o  Ale](androvi  z  rozličných  spisovatelů  sneše[nou. — 
Ale  více  nežli  dějiny  kteréhokoliv  jiného  národa,  zdá  se  že  čtenářstvo 
české  tehdáž  zajímala  historie  židovská  a  turecká.  Příčiny  toho  jsou 
jasné.  Čtením  biblí  zajisté  pozornost  všeobecná  hojně  se  obracela  na 
starý  Israel  a  povzbuzeni  byli  mnozí  ku  bližšímu  nahlédnutí  do  dějin 
dotčeného  národa.  Co  se  pak  Turků  týká,  zasahovala  válečná  pod* 
niknutí  jich  a  vpády  do  zemí  křesCanských  příliš  hluboko  do  času  než 
aby  poznání  jiqfa  a  zprávy  o  postupech'  jejich  mimo  všeobecný  zájem 
se  byly  postavily.  Ba  naopak  se  vojny  turecké  i  Čechův  bezprostředné 
dotýksJy  neboC  bylo  těmto  i  Kdem  i  penězi  přispívati  .k  tažením  proti 
vyznavačům  Koránu.  Původních  a  kritických  dějepisců  českých  na 
poli  tomto  ovšem  hledati  nelze,  překladatelův  a  překiadův  se  však  ob- 
jevilo hojně.  Spisy  o  židovské  Ustorii  jednající  v  době  této  vydané 
mají  tak  dalece  i  historické  ceny  pokud  z  uznaných  čerpány  jsou  pra- 
menův.  V  první  řadě  těchto  zřídel  stojí  ovšem  Josefus  Flavius  z  jehož 
spisův  překladatelé  čeští  na  nejvíc  čerpali.  Narodil  se  L  37  v  Jeru- 
salemě. Otec  jeho  byl  kněz.  Vyučiv  se  Josef  vědám  v  židovských 
školách  přednášeným  odebral  se  v  26.  roku  stáří  do  Říma.  Mnohé  a 
dosti  pestré  proživ  osudy  byl  posléze  i  obležení  Jerusalema  přítomen. 
Ž3  napotom  v  Římě  kdež  i  historii  židovskou  sepsal  původně  prý 
v  jazyku  hebrejském  podav  ji  ale  císaři  Vespasianovi  řecky.  Rok  úmrtí 
jeho  neznáme.  Co  uSenec  znamenitý  a  zvláště  co  očitý  svědek  pádu 
Jerusalema  byl  s  to  podati  obraz  dějin  židovských  dosti  živý  a  prav- 
divý. Než  však  dle  úsudku  znalců  se  předce  hojných  poklesků  histo- 
rických dopustil  a  nelze  mu  vlády  přidati  víry.    Pravi  se  též  že  po^ 


^  912    — 

zddji  spi6  jeho  byl  částe&é  zfaUován,  zvIáStň  místa  o  Kristo  (lib. 
XVni)  za  podvržeuá  se  považuji,  proti  kterémuž  oábleda  se  OTfiem 
zase  vážní  podzvihli  hlasové  za,  aatheatická  je  vyhlaáojíce.  S^sal 
nejen  systematÍQký  celek  historie^  nýbrž  i  akxipeai  prad  o  statn  a  osa- 
dech  židovských.  Jeden  spis  o  páda  Jenisaléma  '(knih  VII),  jiný  o 
starobylosti  židovského  národo  (knihy  II).  Nejobs&hlejží  jest  historie 
židovské  knih  20  jednajíd  o  židech  od  poč&tkn  světa  až  do  12.  roku 
císaře  Nera.  Itidské  vydáni  spisů  těch  se  objevilo  už  1.  1635.  Úphiějti 
jest  basilejské  jež  mkmf  Arlenios  1.  1644  vydal  a  jehož  i  naSi  nej- 
více poQŽili.  —  Ze  spraoovájií  českých  zvIáŽté  jasykovoa  výteéností 
vyniká  ono  PUtcela  z  Elbinka.  Pan  b  Eali&tě^  švakr  PlaoeluY  sepsal 
dle  rosličných  pramenův  a  nejvíce  dle  knih  Flaviových  historii  iidoYÚm 
v  jazyku  něraeckém»  váhal  se  viak  knihu  svou  vydati. a  s  přivcdesim 
jeho  ji  Plácel  do  čeStiny  přeložil*  Vydán  byl  překlad  a  tiskárny 
Veleslavínovy  1.  1692  a  1610.  Hledě  na  předností  jazykové  počítati 
jest  spis  tento  mezi  klassícké  plody  české,  a  jest  žekti  že  Plácel  i  jinými 
podobnými  plody  zásluhy  své  nerozmnožil.  Životné  poměry  jeho  iiepo- 
.  skytnjínic  obzvláitniho.  Narodil  se  7.  září  L  1656,  sepsal  a  vydal 
z  mládí  několik  chválených  latinských  básní  fak  se  oddal  stndiim 
právnickým  a  později  některé  veřejné  shižby  jsastával.  Zemřel  6,  října 
1604.  Podotknouti  dlužno  že  1.  1693  volen  byl  od  staržích  raěita 
Hradce  Kr.  za  zástnpce  do  sněmu  a  odeslal  popsání  tohoto  sněn 
magistrátu  Ivadeckému.  Životopisec  jeden  tvrdí  že  ze  qiisko  toho 
vyhledá  hluboká  moudrost  a  opatrnost  Plácelova,  kterých  správ  životo- 
pisných o  PÍ.  dočísti  se  jest  v  Švendov^ch  příhodách  KcaL  Hr.  Kán 
zde  dodati  dlužno  že  byl  PÍ.  /veliký  ctitel  a  znatel  jazyka  českého  na 
jehož  ryzost  obzvláštní  důraz  kladl.  Projevil  se  o  tom  přímo  v  před- 
mluvě ku  historii  židovské  kdežto  dí:  „Mámet  sice  v  jazyka  oažem 
česk^ém  sedmerý  knihy  Flavia  Josefa  o  válce  židovské  přeložené  od 
krajana  mého,  kněze  Pavla  Akvilina  Hradeckého  a  vytižténé  na  Moravě, 
ale  již  nyní  ani  těeh  exemplárové  na  prodej  se  nenachází  i  lidé  jich 
míti  nemohou,  i  jaká  také  v  nich  čeStkia  a  jak  vlastni  vyložení,  když 
Čtou  a  latině  rozumějí  madně  souditi  mohou.  Ač  já  práce  jeho  něha* 
nim,  udělal  což  mohl.  Nebylo-Ii  pak  ke  v&emo  dostatečnosti,  vždyt 
vůle  dobrá  a  obecného  dobrého  žádostivá  byla.  "^  ,^lácel  nebyl  jediný 
jenž  Akvilinovi  Vorličnému  z  Hradce  jazykové  poklesky  vytýkal.  Též 
Blahodav  o  něm  nejinače  soudil.  Jinší  dotčená  předmluva  jest  vobec 
zajímavá  a  svědči  o  Placelové  vroucí  lásce  k  literatuře.  Vybízí  tam 
schopné  k  tomu  osoby  k  pilnému  psaní  českému  a  praví  též:  Což  &^ 
posavad  nedostalo  ....  že  se  v  budoucích  časeA  stan^i  když  se  i 
osvícení  i  učeni  bwží  o  to  přičiní  aby  pohanění  z  národa  svého  svedli, 


—  913  — 

i  urozeni  a  mocní  sde  na  světS  Štědrosti  svou  v  tom  jim  napomáhati 
a  pr&ce  chudých,  nžitečné  z  bohatství  svého  fedrovati  budon.  Nebo 
sotva  jeden  a  týž  s  to  obé  býti  může,  aby  i  spisoval  aneb  vykládal 
knihy  dobré  i  také  na  vydání  jejich  nakládal/'  — 

O  zkáze  Jerusalema  přeložil  též  Mikuláš  Stipacius  (Strakovský) 
spis  Dav.  Kybera,  jiný  zase  kněz  Havel  Žalanský. 

Zmínili  jsme  se  už  že  spisů  o  Turecka  jednajících  tehdáž  hojné 
u  nás  se  objevilo,  dílem  obšimějéích,  více  k  dějepisu  a  k  národopisu 
tureckému  přiléhajících,  dílem  tak  zvaných  novin  a  zpráv  o  událostech 
časových.  Takových  zpráv  čiH  novin  veliké  množství  bylo  ti&těno. 
Nesouvislé  a  po  různu  vycházející  monografie  tyto  považovati  se  dají 
poměrně  za  předběžný  surrogat  pozdějších  pořádných  a  v  jistých  Ihů* 
tách  vydávaných  novin.  Největší  část  jich  byla  buď  z  latiny  neb 
z  němčiny  přeložená  a  dá  se  věru  říci  že  nebylo  oboru  v  literatuře  české 
tehdáž  hojněji  zastoupeného  nad  tuto  literaturu  pamfletů  o  turecké 
vojně.  Mezi  překladateli  větších  spisů  o  Turecka  a  Turcích  nacházíme 
jména  i  jinak  v  literatuře  české  proslulá,  jako  Sixt  z  Ottersdorfu,  J. 
Kocín  z  Kocínetu  a  Veleslavín.  Patrný  to  důkaz  že  záležitosti  turecké 
tehdáž  velice  zajímaly.  Opominouti  neke  též  z  polštiny  přeložený  spis 
M.  Konstantina  z  Ostrovice.  -  Sixt  z  Ottersdorfu  přeložil  dva  spisy  o 
Turcích .  jednající,  totiž  knížku  o  začátku  tureckého  císařství  původně 
od  Bart.  Greorgeviče  sepsaný  (1.  1567),  druhý  pak  podobného  obsahu 
spis  Pavla  Jovia,  biskupa  Nucerinského  o  věcech  a  spůsobech  národa 
tureckého.  Tento  poslednější  přeložil  1.  1540  společně  s  bratrem  svým 
Ambrožem.  Zajímavé  jest  projevení  jeho  že  knihu  svou  připsal  aci^ 
knížatům  Maximilianovi  a  Ferdinandovi  aby  přivykali  jazyku  oeskénm 
a  dále  i  proto,  že  arciknížata  seznavše  tyranství  a  ukrutenství  turecké 
jakož  i  nebezpečenství  jež  království  českému  a  markrabstvi  moravskému 
hrozí,  z  toho  příčinu  a  jako  podnět  k  vyhlazení  národa  tureckého 
vzíti  moci  budou.  —  Oba  tyto  překlady  nevyrovnávaji  se  slohem 
jiným  spisům  a  překladům  Sixtovj^m.  Georgevičův  spis  přeložen  též 
od  Jana  Mirotlckého  (1527).  Kronika  nová  o  ^národu  tiireókém  a  t.  d. 
vydaná  od  Jana  LewenkloÁa  z  Amelbrun  v  jazyku  latinské/n  a 
německém  a  nyní  v  jazyk  český  přeložená  od  J.  Kocína  z  Koci" 
netu  a  Dan.  Ad.  z  Veleslavína  a  t  d.  (1594).  Za  podobným  srně* 
rem  sepsána  i  přeložena  byla  jako  Siztova,  totiž  aby  zbudila  nenávist 
proti  Torkům.  Vzhledem  k  původu  a  směru  knihy  této  vůbec  před^ 
mluva  Veleslavínova  velmi  poučná  se  jeví.  Považujeme  ji  za  dosti  dů* 
ležitou  a  charakteristickou.  —  »,Mnozí  mnoho  psali  o  národu  turec* 
kém'*  —  dí  tu  Veleslavín  mezi  jiným  —  „aneb  jakž  oni  jmenováni 
býti  chtějí,  muselmanském  .  •  .  však  i  ti  mnozí  nemnoho  pravdy  nám 

58 


—  914  - 

pozůstavili.^  Uvádí  pak  svědectví  Andrea  Nangería  o  "nirach  a  Btí 
kterak  turecký  originál  kroniky  Levenklayovi  povstal  a  pak  náhodoo 
koupí  do  rukou  Jeron.  Bečka,  dvorního  radj  os.  Ferdinanda  se  do- 
stal. Beek  knihu  dal  císaři  a  tento  do  němďny  přdonti  ji  kázal  ja- 
kémus J.  GaudierQvi  nazvanému  Špiegel.  L.  1586  navrátiv  se  lieven- 
klay  z  Turek  opravil  a  doplnil  nevydaný  potud  překlad  a  vydal  j^ 
pak  latinou  i  němčinou.  Veleslavín  vůbec  dále  dosti  zevrubné  fičí  v£eckj 
poměry  originálu  a  konči  poučnou  úvahu  svou  takto:  Aby  pak  národ 
náš  český,  kterýž  s  Turkem,  všeho  křestanstva  úhlavným  a  dědi6iýiB 
nepřítelem  za  příčinou  obhajování  království  uherského  již  více  nežE 
ode  sta  let  ale  nejvíce  těchto  časův  činiti  má  a  pohřichn  i  dále  míti 
bude  . . .  aby  tedy  Čechové  ani  v  té  příčině  nedostatku  netrpěli,  a  oo 
jest  Turek  a  jaký  jest  nepřítel,  proti  němuž  bojovati  mají,  věděli,  uzná- 
vali jsme  za  dobré,  abychom  po  vydám'  historie  církevní,  v  kt^éž  se 
duchovní  nepřátelé  církve  pokrytci  a  kacíři,  a  bojové  proti  nim  věr- 
ných učitelův  vypisuji,  kroniku  tuto  tureckou,  kteráž  nám  světského 
antikrista  a  nepřítele  křesťanského  živými  barvami  maluje,  a  kterak 
bychom  mu  odpírati  mohli  ukazuje,  v  jazyku  českém  vydali.*'  — 

.  ^  Paméti  turecké  M,  Konstantinoiice  z  Ostrovice  json  vlastně 
nejstarší  spis  český  o  Turcích.  J.  Jireček  (Rozpravy  1860)  ob&fnéji 
o  tomto  z  polštiny  přeloženém  spisu  promluvil,  takže  k  úvaze  a  úsudka 
jeho  ničeho  nového  přičiniti  nelze ;  i  shodujeme  se  úplně  se  slovy  jeho, 
kdež  tvrdí  že  ,,důležitost  knihy  této  se  hlavně  na  tom  zakládá  že  jest 
vážným  a  samostatným  pramenem  nejen  dějův  si'bských  a  bosenských 
za  XV.  století  ale  také  tureckých  a  uherských  a  kromě  tobo  že  ji 
osudy  spisovatelovy  a  zvláštnost  textu  českého  i  polského  dodávají 
zajímavosti/'  —  Kdo  ji  do  češtiny  přeložil  není  posud  vyjasněno.  Alex. 
Anjezdský^  knihtiskař  v  Litomyšli  sebral  částky  v  přepisech  rozšiřo- 
vané a  vydal  spis  dotčený  L  1565  pak  1.  1581  po  druhé.  Připojeny 
jsou  k  vydáni  tomu  děje  Jiřího  Eastrioty  Skanderbega  z  německého 
přeložené.  Překlad  Ostrovičovy  knihy  obsahuje  mnoho  polonismů.  — 
Jest  se  diviti  že  na  dějepisy  západm'ch  národů  evropskýdt  se  zřetel 
překladatelův  českých  v  celé  této  literárně  dosti  oživené  době  ani  neo- 
brátil, a  předce  to  byla  doba,  v  níž  Quicciardini,  Macchiavelli,  Lelland 
a  j.  psali,  v  nížto  i  spisy  geniálního  Froissarda  latinského  došly  vydání.  — 
Toliko  kratších  časových  některých  zpráv  a  tak  zvaných  novin  z  jihu, 
západu  a  Německa  pojmbto  a  přeloženo.  Taktéž  o  dějinádi  zemí  slo- 
vanských mimo  Čechy  některé  noviny  většinou  zajisté  z  jinojazyčných 
zpráv  uveřejněny.  Historie  moravská  a  česká  však  velepilného  pracov- 
níka se  dočkala  v  polském  šlechtici  Bartoloměji  Paprockém  z  Htohol. 
Vážený  tento  spisovatel  se  narodil   1.  1540  v  Paprocké  Vůlí,   vesnid 


—  916  - 

v  MazovskUy  Stndoyal  pak  na  akademii  Krakovské  a  konal  I.  1572 
cesta  do  Itálie.  V  rozbrojích  polských  o  voleni  krále  (1.  1572  a  1586) 
drže]  86  strany  jež  poprvé  císaře  Maximiliana  II.  a  pak  arciknížete 
Maximiliana  za  krále  vyvolila.  Hlava  strany  protirakonské,  korunní 
kancléř  Jan  Zamojský  proti  Paprockému  zanevřel  hlavně  pro  satyry, 
jimiž  tento  proti  sobě  jej  popndil.  Obávaje  se  pronásledováni  odebral 
se  P.  do  Čech;  kdež  u  některých  pánů  katolických  útočiště  nalezl. 
R.  1610  se  ale  zase  do  Polska  navrátil  a  umřel  I.  1614.  Pochován 
jest  ve  Lvově.  Sepsal  hojně  spisu,  z  počátku  ovSem  jen  polským  po- 
zději, když  česky  se  naučil  též  českým  jazykem.  Jan  Vodička,  Burian 
Yalda,  Rafael  Sobéhrd  MniŠovský  z  Sebuzina  byli  tak  dalece  jeho  po- 
mocmci  že  buď  polské  spisy  jeho  do  češtiny  překládali  buď  české  opra- 
vovali. Takž  ku  př.  J.  Vodička  přeložil  Zrcadlo  markrabství  morav- 
ského, Yalda  zase  Stambuch  slezký  a  j.  Diadocha  opravil  Mnišovský 
a  t  d.  Lze  nám  tedy  některé  spisy  Paprockého  u  nás  a  nejprv  pro 
nás  sepsané  si  právem  přivlastniti  a  neklásti  je  do  řady  cizích  náhodou 
do  češtiny  přeložených  a  promluvíme  o  nich  později.  —  Dále  připo- 
menouti dlužno  že  Eneáše  Silvia  kroniku  českou  přeloženou  od  Lu- 
páče,  po  druhé  v  opraveném  vydání  uveřejnil  Veleslavín  1.  1585.  Při- 
pojena jest  kn  vydání  kroniky  Kuthénovy.  Úvod  ke  spisu  tomuto  ná- 
leží mezi  nejzajímavější  články  z  Veleslavínova  pera  vyšlé.  Jest  to 
vlastně  pojednání  o  historii  české,  v  nížto  charakterisováni  jsou  kroni- 
kářové domácí  Eneas  Silvius,  Kuthén,  Hájek  a  Dubravius.  Hájen  též 
král  Václav  IV.  proti  výčitkám  mu  činěným.  Na  Čechův  původ  slo- 
vanský zvláštní  důraz  položen,  Jan  Hus  veleben,  o  usazováni  se  Něm- 
cův v  Čechách  horlivě  promlaveno,  národ  český  proti  potupám  cizinců 
bráněn.  —  O  Sylviovi  a  kronice  jeho  dí  Veleslavín:  „Silvius  jsa  již 
kardinálem  skrze  fedruňk  a  pomoc  Jana  Tonška,  kancléře,  sepsal  ja- 
zykem latinským  dosti  ozdobně  historii  o  českém  národu  a  jeho  zpráv- 
cích,  začav  od  nejprvnějšího  knížete  čecha,  až  do  smrti  krále  Lud- 
vika 1.  1458,  kteréhož  roku  umřel  také  slavný  král  Alfonsus,  jemuž 
dotčenou  kroniku  svou  dedikoval  a  připsal . .  Ačkoliv  pak  mnohem  se 
vidí  že  Silvius  v  též  historii  Čechům  ne  na  jednom  místě  ukrátil  a  na 
ublížení  a  na  ujmu  dobrého  jména  to  jim  přičítá,  k  čemuž  se  oni  ne- 
znají a  což  o  nich  v  pravdě  povědíno  a  důvodně  tvrzeno  býti  nemůže 
a  za  tou  příčinou  ji  zamítají ,  nehodnou  soudíce,  aby  jí  Čechové  čísti 
měli,  však  proto  mnohé  se  v  ní  nacházejí  potřebné  a  užitečné  paměti, 
kterýchž  jiní  kronikáři  něco  málo  dotýkají,  zvláště  co  se  za  časův  cí- 
saře Sigmunda  a  krále  Ladislava  dalo,  kdežto  Silvius  jest  dosti  obšírný, 
poněvadž  toho  věku  živ  byl  a  některých  věcí  i  sám  se  dotýkal.  Také 
na  několika  místech  chválí  národ  náš  .  ,  .  On  nejprve  knížata  a  krále 

68* 


-  916  — 

české  i  slavné  skutky  jejich  a  tak  historii  českou  cizím  národam  t  zná* 
most  uvedl  o  kteréž  prvé  žádaé  vědomosti  neměli  atd.  —  Mimo  kro- 
niko Eneáše  Silvia  přeložena  byla  za  této  doby  též  kronika  Vavfínoe 
z  Březové  z  latiny  (Děje  české  od  I.  1414—22).  Překladatel  by)  Bra- 
zydyn. 

Z  dějepisů  církevních  objevila  se  Historie  Evsebia  Pamfila  biskupa 
Gaesarienského,  jižto  z  latiny  přeložil  Jan  Kocín  z  Kocinetn  (i.  15S4). 
Jelikož  ku  knize  této  připojena  jest  též  historie  církevní  Gaagiodora 
římského  senátora  ze  tří  historikův  řeckých,  Sozomena,  Sokratesa  a 
Theodorita  sebraná,  a  dva  traktáty,  jeden  o  sněmu  Efesském  proti 
kacířství  Nestoria,  druhý  o  sněmu  Chalcedonakém  proti  kacíři  Eutyche- 
sovi,  tedy  nebude  od  místa  zde  něco  o  poměru  rozličných  těchto  spisu 
mezi  sebou  promluviti.  Eusebius  se  narodil  okolo  1.  264.  Léta  314  stal 
se  biskupem  caesarejským,  chránil  Aria  proti  biskupovi  alexandrinskému 
a  přítomen  byl  církevním  sněmům  proti  Ensthatiovi  a  Athanasiovi  od- 
bývaným. K  císaři  Konstantinovi  vyslán,  aby  proti  Athanaisiovi  působil 
získal  si  náklonnost  cisařovu.  Umřel  I.  340.  Spisů  v  sepsal  14  menších 
a  22  větáích.  Církevní  historie  jeho  sahá  od  Krista  až  do  I.  324.  Ob- 
sahuje X  knih.  Ač  mnohé  má  vady,  předce  co  první  základ  dějin  cír- 
kevních valné  jest  ceny  a  zůstávaly  by  bez  ní  některé  důležité  událo- 
sti nevyjasněny.  Sokrates,  Sozomenes,  Theodorit  a  Evagríus  byli  jeho 
pokračovatelé.  Sokrates  (též  Skolasticus  nazván)  psal  VII  knih  dějin 
církevních  sahajících  od  1.  306 — 339.  Přičítá  se  mu  pilnost  a  zdravý 
úsudek.  Sozomenes  (Salamenes  Hermius)  z  Palestiny  sepsal  IX  knih 
hist.  cirk.  jednajících  o  I.  323 — 334.  Theodorit  z  Antiochie  pokračoval 
v  historii  Sokratesa  a  Sozomena  od  1.  325 — 429.  Sozomenův  sloh  se 
chválí  nevSak  jeho  soudnost,  Theodoritoyi  se  přičítají  vady  chronolo- 
gické a  báječnost.  Evagríus  dopravil  nadřečenou  historii  až  do  I.  593. 
Jest  lehkověrný,  nespolehlivý  a  vůbec  nekritický,  —  Senátor  Caasio- 
dor  (Magnus  Aurelins  470—463)  jejž  Boethius  nejučeněj&ím  mužem  své 
doby  nazývá,  obeáed  Evagria  snesl  z  předchůdcův  novou  historii  dr^ 
kevní.  —  Spisy  o  sněmích  efesských  a  chalcedonskýoh  pocházejí  od 
Theodorita  y  jenž  oboum  byl  přítomen.  —  Český  překlad  Kocínův  se 
počítá  mezi  spisy  klassické  formy.  Že  se  ho  Ad.  z  Veleslavína  účaatail 
jest  historicky  stvrzeno.  I  k  tomuto  spisu  sepsal  úvod,  z  jehož  každé 
téměř  řádky  vroucí  láska  k  jazyku  českému  a  horlivost  vlastenecká 
vyzírá.  —  Naučná  literatura  od  oněch  dob  tak  valně  pokročila*  že 
jenom  v  málo  kterých  případech  se  nám  ohlížeti  jest  po  překladech 
jako  nadřečený  ku  proskonmání  vědeckých  zřídel.  Toliko  ohleden\  na  ja- 
zykové studiom  udržuje  a  udrží  se  u  nás  jejich  cena.  Ale  předmluvy 
některé  a  pripisy,  ježto  se  tehdáž  knihám  českým  předesílaly  jsou 


—  917  — 

mnoze  tak  daležHé  a  zajimavé,  že  nelze*  je  obzvIá£td  neporon£etí  <te- 
niřstva.  Předmlnva  VelesIavinoTa  ku  cirkevni  historii  atoji  mezi  před- 
ními. Jest  zajisté  spůsobena  kn  povzbuzeni  horlivosti  vlastenecké  a 
lásky  k  jazyka  národnimn  a  zaslahnje,  aby  si  ji  každý  cech  do  srdce 
vepsal.  Praví  tn  Veleslavín  ke  všem  cechům :  „Nemůže  vás  býti  tejno, 
kterak  jiní  všiokni  národové  vždycky  se  o  to  staridi,  aby  jazyk  svůj 
rqzfiiřiti  a  zvelebiti  mohli .  . .  Sami  toliko  my ,  my  pravím  cechové 
nevím,  jakým  odporným  osudem,  tak  jsme  byli  neáCastd,  že  jsme  o 
poctivost  jazyka  svého  slovanského  žádné  péče  neměli  .* . .  JeSté-liž 
nyní  toho  nevidíme,  že  pravý  Čech,  by  pak  dobrý  muž  byl^  neumí-H 
cizích  jazykův,  za  nic  vážen  není?  Mnohý  cizozemec  sedě  mezi  námi 
dvaceti,  třiceti  a  více  let  a  neuměje  třebas  slova  česky,  nic  se  za  to 
nestydí.  Odkud  to  jde,  že  cizí  národové  jazyk  náš  tak  sobě  zlehčili? 
Vidí  Čechy^  an  ho  sami  sobě  málo  váži  atd.  atd. 

Literatura  cestopisná,  zeměpisná  a  národopisná  povýěila  se  teh- 
dáž  v  Evropě  znamenité  a  vzala  obrat  překvapující.  Netoliko  že  pokrok 
v  počtářství,  měřictvf  a  hvězdářství  valně  na  opravy  ve  vědě  geogra* 
fioké  působil  ale  i  plavby  do  neznámých  potud  krajin  podniknuté  a 
vynalezení  nových  zemí  na  nejvíc  k  tomu  přispělo,  že  se  i  literatura 
tohoto  pole  uchopila  nápadně  je  oplodňujíc.  Zřetel  střední  Evropy  byl 
ov&em  na  nejvíc  k  výchAdu  obrácen,  ale  jižjiž  na  západ  se  tlačil 
v  popředí,  a  nastala  doba  nového  zemězpytného  ruchu,  jejž  nej- 
prv  znamenitý  Kolumbus  probudil,  Ameriko  Vespucci  osvěžil  a  tak 
zvaná  Conquista  neustále  udržovala  a  oživovala.  U  nás  ovSem  takový 
ruch  se  nejevil  jako  v  přímořských  zenuch  evropských,  nicméně  předce 
některé  poučné  spisy  země-  a  národopisné,  ježto  zvláítě  v  Německu 
obliby  docházely  též  do  čeitiny  se  přeložily.  Spisů  k  východu  hledících 
ovšem  více.  —  Jeden  z  nejpamětnějších  spisů  českých  tohoto  druhu 
jest  Šůb.  MUnstera  kosmografia  česká,  to  jest,  vypsáni  o  položení 
krajin  aneb  zemí  i  obyčejích  národův  všeho  světa  a  historií  podle  počtu 
let  na  něm  sběhlých,  prve  nikda  tak  pospolu  v  žádném  jazyku  nevy- 
daná. Přeložena  od  Jana  (a  Zikmunda)  z  Puchová.  V  Praze  1554.  Ze 
dvou  předmluv,  Jana  a  Zikmunda  mladšího  z  Puchová,  obrácených  'ke 
králi  Ferdinandu  I.  viděti,  že  Zikmund  vlastně  překladatel,  Jan  pak 
nakladatel  a  pomocník  jest.  Přeložen  jest  I.  díl  z  latiny  s  mnohými 
přídavky  z  ruk.  pražské  kapitolní  knihovny  a  z  jiných  spisů  a  knih 
v  4  letech.  U  popisu  země  české  připojena  jest  mapa  toho  království 
na  dřevě  rytá  s  erby  neb  štíty  těch  pánův,  kteříž  k  nákladu  na  tu 
knihu  přispěli.  Kniha  tato  jest  největší  a  nejtlustší  ze  všech,  ježto  kdy 
v  Čechách  tištěny  byly.  HnohoK  peněz  k  vydání  jejímu  bylo  potřebí 
vysvitá  z  psaní  Jana  z  Puchová,  administrátora  a  archidiakona  kostela 


—  918  — 

pražského  k  pana  Jachimovi  z  Hradce,  purkrabí  Earliteinskémiiy  z  kte- 
réhož vidíme, « že  náklad  na  Kosmografií  převySoval  2600  zL  ňaSeho 
počta,  za  kteroužto  sumu  tehdáž  lze  bylo  si  hezký  rytířský  stateček 
koupiti.  —  Že  spis  tento  na  pobídnutí  cis.  Ferdinanda  L  vznikl,  vy* 
zírá  z  dotčené  předmluvy  Jana  z  Puchová,  kdežto  ku  králi  praví:  Ne- 
pochybuji, že  Vaáí  kr.  M.  v  dobré  paměti  zastává  jak  jest  Váže  kr. 
M.  z  obzvláštní  k  národu  Českému  milostivé  náchylnosti  nejednon  nu* 
mloaváni  se  mnou  mívati  ráčila,  totiž  aby  se  národa  českému  kosmo- 
grafia,  kniha'  o  položení  všeho  světa  a  všech  národu  jazykem  českým 
sebrala  jako  jiní  národové  to  v  svých  řečích  sepsáno  také  majL  Aby 
národ  česky  slavný  a  jiní  všickni  v  jazyku  se  s  ním  srovnávající,  aá 
tady,  v  věcech  domácích  i  válečných,  správnější  a  cvičenější  tohoto 
přítomného  věku  svého  nejhoršího  byli  učiněni,  poněvadž  jest  nčeni 
svobodné,  na  větším  díle  národ  český  potapil,  od  českých  předkfiv 
svých  daleko  odstoupil  a  na  obyčeje  cize,  zlé,  barbarské,  s  hanboa  svou 
velikou  a  budoucí  zkázou  se  vydal  atd.  Obzvláště  ziýímavá  v  předmluvě 
té  jsou  místa,  kde  vědomosti  brání  proti  těm,  jižto  světskoa  mondioit 
zavrhují.  —  Neméně  zžíjíi^avá  jest  druhá  předmluva,  již  sepsal  Zig- 
mnnd  z  Puchová,  překladatel.  Líčí  tu  poněkud  poměry,  v  jakých  ji 
sepsal  a  uvádí  též,  že  vyslovené  přání  císařovo  jej  hlavně  k  práci  po- 
bídlo. —  A  v  pravdě,  kdyby  mě  k  tomu  dic  jiného  nenabádalo  však 
ta  sama  Vaší  kr.  M.  žádost  tak  ctná  a  všeliké  chvály  hodná  k  takové 
práci  by  každého  dobrého  ponouknouti  měla.  Než  jakž  tohoto  nejhor- 
šího věku  vidíme,  že  lidé  a  zvláště  vrchní,  jimž  předkem  to  finiti  ná- 
leží netoliko  se  rozumnosti  a  moudrosti  učiti  ale  ani  ji  milovati  a 
žádní  být  chtějí. . ."  Nelze  pochybovati,  že  Kosmografie  Hunsterova 
svého  času  z  veliké  se  těšila  obliby  zvláště  v  Německu  jakož  i  8|M8a- 
vatel  její  veliké  vážnosti  požíval.  Šeb.  Míinster  se  narodil  1.  1409 
v  Inpelheimu  ve  Falcku ,  študoval  v  Heidelberkn  a  Tubinkáoh  a  stal 
se  františkánem.  L.  1529  však  opustiv  řeholi  přestoupil  na  protestant- 
skou víru  vyučoval  theologii  a  hebrejštině  v  Heiddberka  a  omřel 
v  Basileji  1.  1552.  Praví  se  o  něm  že  byl  muž  přímý  a  beze  vší  pý- 
chy ač  učeností  zvláště  v  matematice,  geogra&i  a  hebrejštině  vynikal. 
Na  náhrobku  jeho  praveno,  že  byl  Eadraa  et  Straho  Chrmanorwoí. 
Český  překlad  kosmografie  ač  není  doslovný  nýbrž  částečné  spracováaí 
originálu,  tak  že  by  o  něm  neplatil  už  výrok  staršího  jednoho  literar* 
ního  dějepisce  německého,  jenž  o  originálu  se  projevil,  že  by  se 
neměl  Kosmografie  nýbrž  Germanografie  jmenovati,  předce  zprávy  o 
Cechách  obsahuje  velmi  chatrné  ba  namnoze  vadné.  Jest  se  věru  di- 
viti, že  pan  Zikmund  z  Puchová  neobtěžuje  si  tu  a  onu  věc,  na  niž 
vlastně  málo  záleželo,  podlé  kapiiolní  knihovny  opraviti,  o  věcidi  jř- 


-  919  — 

ných  a  důležitějších  zvláSiě  dom&cich  bod  jen  běžné  pojednal  bud  i 
přímo  chybné.  —  Jiný  podobný  spis  encyklopedického  rázn  přeložil  Jan 
Mirotícký.  Spisovatel  tento  zdá  se»  že  zvláitné  si  zalíbil  národopis  a 
pnpomínigi  se  dvě  knihy  z  oboru  tohoto »  jež  do  čefitiny  byl  přeložil 
a  sice  spis  Jana  Aubana:  „Obyčeje,  práva,  řády  a  zvyklostí  váech 
národu  v  (1.  1679)*'  pouhá  to  kompUace;  a  pak  spis  Bartoloměje  Geor- 
geviče  o  Turcích,  který  viak  již  dříve  přeložen  a  vydán  byl  od  Sixta 
z  Ottersdorfo.  Aubanovu  knihu  přísné  ale  spravedlivé  posoudil  Vele- 
slavín hledě  ku  křivdám^  jež  Auban  Čechům  učinil  tupiv  je  na  nejvíc 
a  vylíčiv  je  co  barbary.  yyNijaký  Avhamia  Teutanicus  Bóhemua  (ja-- 
kohy  řekl  německý  nebo  zněmcilý  Čech)  v  kníšce  své  de  moribue 
ffenthšm,  která  jii  také  v  jazyku  českém  na  Morové  vydána  jest, 
o  nás  dosti  nestydaté  a  nedúvodné  psáti  smil  atd.  Mirotícký  opravil 
články  o  čeáích  a  Moravanech  jednající.  Ghváli  tu  zvládtě  úrodností 
půdy  na  Haně,  podotýká  též,  že  se  tam  mnoho  starých  římských  mincí 
vyorává  a  dí,  že  Moravané  řeči,  obyčejův  i  mravů  v  takových  užívají 
jako  Cechové. 

Mimo  tyto  vSeobecnéjáí  nacházíme  též  několik  speciálních,  cesto- 
pisných a  národopisných  plodů ,  o  jejichž  vydání  největSí  zásluhu  měl 
Veleslavín.  Jmenovité  „Putování  svatých'^  z  němčiny  Henricha  Rao- 
tinga  přeloženo,  tu  zasluhuje  zmínky.  Rauting  byl  rozený  Hanoverán 
študoval  ve  Vitenberku  theologii,  zastával  pak  v  Eahlenbergú  a  Gru- 
nově  službu  kazatelskou,  stal  se  superintendentem  v  Koslarech  a  pro 
jakous  náboženskou  hádku  sesazen,  žil  pak  v  otčině  své,  kdež  1.  1606 
zemřel.  ,,Itínearium  biblicum"  byl  nejlepSí  jeho  spis,  ostatní  kronikářské 
pokusy  jeho  se  vůbec  za  nezdařilé  považují.  Veleslavín  přeloživ  jej  a 
vydav  I.  1592  neopominul  i  zde  ráznou  a  vehni  poučnou  předmluvou 
ho  okrášliti.  Uvoď  tento  jedná  o  putováni  do  cizích  zemí  vůbec  a 
zvláště  do  Palestiny.  Uvedeno  tam,  jak  mnozí  znamenití  muži  puto- 
vání do  Palestíny  vykonali,  aby  shlédli  ta  svatá  místa,  o  nichž  v  pís- 
mich  zákona  Božího  čítali  a  že  někteří  z  nich  všecko,  co  spatřili  ve 
spisy  uvedli.  I  z  Čechův  prý  mnozí  na  ty  svaté  poutí  se  vydávaly  jako 
Menhart  biskup  pražský  I.  )130,  kdežto  ještě  křesfané  vládli  zemí 
svatou,  pročež  bezpečněji  bylo  na  ta  místa  putovati.  Dále  pak  mluví 
Veleslavín  o  křižáckých  taženích  a  tureckých  vojnách,  jibhž  se  Čechové 
účastnili ;  a  vrátí  se  zase  k  poutníkům,  z  nichžto  „žádný  cesty  své  a 
příhod  rozličných  i  co  tam  kde  viděl  nevypsal  a  v  známost  neuvedl, 
o  nichž  by  vůbec  vědomě  bylo  kromě  dvou :  z  nichž  jeden  byl  Martin 
Kabátml  z  Litomyšle,  kterýž  po  zemi  z  Čech  skrze  Moravu,  Slezsko, 
Polsko,  Rusi,  Valachy  a  Turky  šel  až  do  Konstantinopole.  Odtud  pře- 
plaviv se  přes    úzké  moře  Bosporus  thracius  řečené,  prošel  všecku 


—  820  - 

Asii  po '  semi  až  do  Syne  a  PaleBtiny  i  do  města  JenisaMma«  tam 
pobyv  za  tři  neděte  a  ohledav  místa  svatá,  k  nimž  ho  pohané  pKpo- 
stili,  jel  odtad  do  Egypta  a  v  městě  Memphis  aneb  Alkaini  velikém 
spatřiv  co  mohl,  zase  touž  cestou  domů  se  navrátil,  a  tu  svou  jízdn 
jakž  možné  bylo  člověku  prostému,  v  ^is  uvedl,  kterýž  také  vjtíitěn 
jest  a  mezi  rukama  lidskýma. 'Léta  ovfiem  nepoiaiameDsJ,  kdy  jest  ta> 
kovou  dalekou  pout  vykonal,  však  z  knížky  jeho  roBuméti  se  muže; 
že  se  to  MbIo  za  kralovápí  v  Čechách  a  Uhřích  krále  Vladislava,  Lud- 
vikova  otce  atd.  To  o  Kabátníkovi  krátce  jsem  připomenootí  ditél, 
dí  Veleslavín  dále,  —  poněvadž  člověk  obecný  tak  mnoho  zvan- 
droval  a  památky  vandru  svého  po  sobě  zanechal,  ač  ne  jedni  za  to 
mají^  že  více  básní  psal  nežli  pravdy,  a  proto  ho  i  zamítají.  Ale  není 
pochybné,  že  nepsal  jiného,  než  což  tam  viděti  mohl  a  což  slySel  od 
jiných,  s  nimiž  bfiďto  sám  aneb  skrze  tlumočníka  mluvil,  a  jakž  zpra- 
ven byl  o  něm,  tak  sobě  to  poznamenaly  buď  že  vSemu  sám  véfil,  a 
neb  nevěřil,  práva  žádnému  k  uvěfení  neukládá,  ano  že  sám  o  mnohim 
pochybuje,  zjevně  na  sobě  znáti  dává.  Jest  pak  to  pamatování  hodné, 
že  tam  v  Egyptě  nalezl  lidi,  s  nimiž  se  jazykem  naSím  slovanským  bez 
tlumače  smluviti  mohl.  Druhý  z  Čechův,  kterýž  cestu  do  zamé  svaté 
a  do  Jerusalema  i  to,  což  tam  viděl  a  slySei,  vypsal :  byl  Oldřídi  Pře- 
ťat z  Vlkanova,  rodič  pražský.  Ten  léta  Páně  1546  jel  nejprv  z  Pnbj 
do  B^átek  na  svůj  vlastní  náklad,  a  odtud  po  moři  s  mnohými  spo- 
lutovaryši  a  poutníky  plavil  se  až  do  Palestiny ...  a  potom  po  zemi 
do  města  Jerusalema.  Jak  se  mu  pak  na  té  cestě  vedlo . .  to  viedo 
bedlivě  v  poznamenáni  uvedl  v  jazyku  českém  léta  Páné  1663  vytisk- 
nouti dal,  kterážto  kniha,  poněvadž  vůbec  známa  jest,  a  ješté  se  mezi 
lidmi  nachází,  může  v  ní  čísti,  kdož  toho  věděti  žádostiv.  Můj  úmysl 
nebyl,  abych  toho  věeho  sumu  v  předmluvě  obsáhnouti  měl  a 
také  toho  není  potřebí.  Ty  tedy  knihy  o  zemi  svaté  a  méstn 
Jerusalemu  Cechové  naái  v  řeči  své  až  dosavád  čítávaE  a  HeA 
mohli,  jiného  nic  v  té  materii  neměli.  Kteříž  pak  cizím  jazykům 
zvláště  latinskému  a  německému  rozuměli  a  rozumějí,  ti  věd  tědi 
z  čítání  nových  autorův  lepáí  vědomosti  nabývati  mohli,  poněvadž  ne 
jedni  staří  i  noví  o  nich^sali  a  putigice  do  tědi  knyin  věecko  s  pil- 
ností zaznamenali . .  ale  však  dle  sprostného  zdání  mého  .  .  viboAy 
ty  a  takové  traktáty,  buďto  latinské ,  německé  neb  české  .  .  .  Htto- 
hými  příčinami  převyšuje  ta  kniha,  kterouž  magister  Henrikus  Rantin- 
gus,  kazatel  slova  božího  v  kmzectví  Bruniviekém  ...  v  jazyku  ně- 
meckém před  několika  lety  na  světlo  vydal.  Nebo  v  té  knhse  své  vy- 
psal nejprve,  a  spočítal  na  míle  německé  cesty  a  pouti,  ktertt  za  sta* 
rého  zákona  ováem  sv.  první  otcové,  patriarchové,  soudcové,  kiálové» 


—  921  — 

knižata  a  proroci,  2a  nového  pak  zákona  Josef,  panna  Maria,  sám 
Kristus  pán  a  spasitel  nás,  a  někteří  z  ačednikův  a  apoštolův  jeho 
zde  na  světě  i»raeně  vykonali.  Potom,  ačkoli  nerozomím,  aby  sám 
osobně  tento  Rantingos  v  zemi  svaté  býti  a  ji  projiti  mél,  vSak  eož 
jiní  poboinl  a  viry  bodni  muži  a  poutnici  v  svýob  apisícfa  zaznamenali, 
to  on  rozSafné  a  bedlivé  z  nich  vybral,  a  éistým  pořádkem  připome- 
nnl,  mista  všedná  i  města,  hory,  lesy,  pahrbky,  údolí,  potoky,  jezera, 
řeky  a  ooĚkotiv  k  chor<^;rafii  přináleží,  ze  starých  i  z  novj^ch  spi* 
sovatelů  vypsal,  rozličnými  a  vlečenýxni  historiemi  doplnil  a  pěkné  vy- 
svétlil.^  —  Podobným  spůsobem  charakterisaje  Veleslavín  Bautingovu 
kniha  a  přednosti  její  rozliéné  vylíčiv,  udává,  že  tyto  a  jiné  věci  uvá- 
iiv  a  poznav,  že  se  takových  kněh  v  jazyku  českém  nraachází,  před 
sebe  vzal,  přeložení  dotčené  knihy  do  češtiny.  Věnována  jest  panu 
Karlovi  mkdSímn  z  Žerotfna  a  dotčený  úvod  jest  vlastně  připiš 
k  tomuto  pánu.  Uváděje  Veleslavín  příčiny,  pro  které  mu  knihu  svou 
véooval,  mluví  k  němu  od  srdce  k  srdci  a  dotýká  se  mimo  jiné  i  toho, 
že  Karel  Žerotín  věrný  jest  cech  a  jazyka  svého  milovný.  „Ačkoli 
z  daru  Božího  několikerou  řeč  mimo  svou  přirozenou  uměti  rá(^'te,  — 
di  Veleslavín  —  však  proto  za  český  jazyk  se  styděti  a  kněh  dobrých 
naSim  materským  jazykem  sepsaných  a  tisknntých  potupovati  a  za  ty, 
že  by  nehodné  byly  čítání  souditi  neráčíte.  Nacházejit  se  ovdem  mnozí 
mezi  Čechy,  Vaií  milosti  i  v  tom  i  v  jiném  nerovní,  kteříž  něco  málo 
latinou,  Vlastinou  aneb  němčinou  ústa  sobě  proplákěe,  i  hned  českého 
nic  čísti,  ani  kněh  českých  v  bibliotékách  míti  nechtějí,  obávajíce  se, 
aby  lejkům,  jakž  říkají,  podobni  nebyli,  anobrž  za  hanbu  sobě  poklá- 
dají kdyby  knihy  české  kupovali  a  čtii.  Takové  domnělé  hanby  se  bo- 
jíce^ v  opravdovou  upadávají,  když  ani  cizích  jazykuv,  jímž  se  dobře 
vyučili,  dokonalé  pevědomostí  nemají,  ani  svým  vlastním,  když  toho 
nejvétěf  potřeba,  mluviti  nemohou  a  naposledy  na  to  přicházejí,  že 
žádné  řeči  nenmějí.  Odkud  to  jde^  že  přirození  Čechové  svůj  vlastní 
jazyk,  od  Boha  sobě  daný,  a  jemuž  se  z  dětinství  hned  s  mlékem 
naučili  potupují,  a  vždycky  více  sobě  cizí  nežli  domácí  dary  chutnají, 
nebyloby  snad  těžko  příčiny  oznámiti,  ale  já  na  ten  čas  vyhledávati 
jich  nemíním  ....  Nenít  pak  jazyk  náž  český  tak  nespůsobný  aneb 
jak  říkají  barbarský,  aby  jím  téměř  všecky  ty  věci,  o  nichž  Řekové 
a  Latiníci  napsali,  ozdobně,  sroznmitedlně  a  vlastně  vysloveny  býti 
nemohly.  Toho  se  nám  toliko  nedostává,  že  se  na  to  řídcí  vydávají, 
aby  přirozenou  řeč  zostřiti  a  rozšířiti  hleděli.  Učení  neřádi  česky  piší 
a  bohatí  málo  na  to  myslí,  aby  v  tom  učené  lidi  fedrovali  a  tak,  kdež 
nejsou  Meeoenaies  nejsou  také  Marones  .  .  .**  —  Nemluvi«li  tu  Ve- 
leslavín zřejmě  a  přimo-li   neprojevuje,   kterak  čeština  i  za  této  — 


--  922  — 

jak  mnosi  di  —  zlaté  doby  iiteratnry  (eské  zápasiti  musQa  s  áán- 
stvem?  -^  Dále  přeložil  spis  Christ.  Adrichomia:  Vypeání  mésta  Je- 
rusalema. "fL.  1592.)  Překladu  tomuto  předeslán  list  panu  Jiiínui 
Tunkovi  s  Olivetu,  sekretáři  komory  české »  kdež  Yeleslayin  se  proje- 
vuje, že  Tank  si  překlad  tento  přál  a  náklad  na  vydáni  učiniti  slibíL 
Dále  se  zmiňi:ge  o  osobách  ježto  Jerusalem  navStivily  a  o  užitku  jar 
kýž  z  poznání  svatých  mist  vyplývá.  O  překladu  svém  praví ,  že  se 
držel  přísně  slov  autorových  a  naznačuje  povahu  spisu  toho  slovy: 
y^Mnohé  věci-  se  snad  mnohým  zdáti  budou  bezpotřebné,  neužitečné, 
pověmé  a  nepravé*  Aniž  já  sám  komu  radím»  >iby  vie  za  pravé  při- 
jímal a  všemu  věřil,  což  se  tuto  mimo  .svatá  písma  a  pravdivé  historie 
připomíná  atd.^'  —  Neuznává  tedy  Veleslavín  knihu  tuto  za  kritickou. 
Původní  spisovatel '  Chiist.  Adrichom,  rodilý  Holandčan,  byl  kněz  a 
představený  kláštera  mnišek  řádu  sv.  Barbory.  Za  příčinou  ro^Sřo- 
vání  se  luterstvi  v  Holandsku  odebral  se  do  Utrechtn  a  do  Rýnského 
Kolína,  kdež  L'1585  umřel.  Kniha:  Urbia  Hieroaolymae ^  quemad- 
modum  ea  Christi  tempore  fioruit  deěčríptioj  vyšla  1.  1584. 

Důležitější  v  mnohých  ohledech  byla  „cesta  z  Vídně  do  Eon- 
stantinopole  a  io  Amasie  vykonaná  a  vypsaná  1.  p.  1554.  Latinský 
originál  pochází  od  Angería  Busbeka,  český  překlad  od  Jana  Koona 
z  Kocínetu.  Busbek  byl  muž  nadobyčejně  vzdělaný  a  zkuiený.  Studo- 
val v  Loeveru,  Paříži,  Benátkách,  Bononii  i  v  Padavě,  navštívil  Anglii 
i  Španělsko  a  stal  se  1.  1555  vyslancem  císaře  Ferdinanda  L  v  Caři* 
hradě.  Nepořídil  u  Solimana  in.  čeho  žádáno  a  vrátil  se  brzo  do 
Vídně.  Podruhé  do  Turecka  poslán  (r.  1556)  byl  šfastnějSim.  Použil 
této  své  cesty  ku  sbírání  starých  i*ukopisů,  nápisu,  vzácných  rostlin 
atd.9  čímž  ovšem  nemalé  si  získal  zásluhy.  Vydal  popsání  své  cesty 
L  1581  jakož  i  jiný  neméně  zajímavý  spis :  Legatioms  tureicae  epv- 
stolae  (1595).  Tyto  jeho  spisy  vynikají  živostí  a  vzdáleni  jsou  po- 
božnůstkářství.  Hělf  Busbek  zdravé  smysly  a  jasné  náhledy  o  životě 
a  vědě  a  též  přírodní  nauky  mu  to  a  ono  děkuji.  Dopisoval  si  s  Msr 
triotem,  jemuž  nmoho  rostlin  pro  herbář  zaslaL  Přeložením  oest  Bos- 
bekových  na  se  vzal  Kodn  prád  nad  jiné  vděčnou. 

Z  cestopisů  a  zpráv  o  jiných  zemích  uvésti  to  jest  též  vypsáni 
knížectví  Moskevského  spolu  s  líčením  ukrutných  činů  Ivana  Vasiloviče 
od  Alexandra  Guagnina  z  latiny  přeloženo  od  Biatouie  Hosia.  Spis 
tento  vyšel  pod  jménem :  „Kronika  Moskevská^  a  obsahuje  mhno  nad- 
řečenou  práci  Guagninovu  též  dvojí  denník  Sigm.  z  Herberiteina,  vy- 
slance do  knížectví  moskevského  1.  1516  a  1526.  Veleslavín  tuto  krih 
niku  vydal  nejprv  1590.  V  předmluvě  se  zmiĎuje  o  překladatdi  M. 
Hosiovi,   jenž  z  Vysokého  Mýta  pocházel  a  později  měštěnínem  byl 


—  923  — 

v  KoUně  nad  Labem.  Umřel  1.  1590.  Též  zaj(mav4  jest  ^ySistarie 
o  plaveni  se  do  Ameriky,  kteráž  i  BraMie  slově,  od  Jana  Leria 
z  Surgundie,  nejprv  francousky  sepsána  potom  od  n£tm  do  latiip- 
ského  vyloienay  nyní  pak  léta  1590  z  lat  do  českého  prelošena. 
Tento  spis  Japa  de  Lery  dohotoven  1.  1563  pak  stračen  a  1.  1576 
zase  nalezen  veliké  doáel  obliby  a  byl  několikráte  vydán.  Lery  se  na- 
rodil v  Baiipondii  1.  1534,  átudoval  theologii  v  Genevé  a  přiznával  se 
ku  Kalvínovi.  Na  žádost  francouzské  osady  v  Brasilii,  aby  církev  ge- 
nevaká  některé  kazatele  tam  vyslala,  vyvoleno  a  odesláno  čtrnácte  osob, 
mezi  nimiž  se  nacházel  též  Lery.  Po  nebezpečné  plavbě  konečně  v  bře* 
znu  1578  přistáli  k  brasilským  břehům.  Že  vSak  v  osadě  s  nimi 
nevlídně  nakládáno,  odtrhli  se  někteří^  mezi  nimiž  i  Lery  a  odebrali 
se  mezí  Indiány.  Lery  použil  časa  svého  k  tomu,  aby  se  s  poměry  a 
mravy  divochu  seznámU  a  zvláštnosti  přírody  krajiny  támnější  poznal, 
spisuje  na  místě  zkušenosti  nabylé.  L.  1558  se  zase  navrátil  do  Fran- 
cie. Zemřel,  zakusiv  mnoho  nesnází  1.  1611.  Francouzské  vydání  spisu 
jeho  vySlo  nejprv  1.  1578,  latinské  1586,  české  z  latiny  1.  1590.  Pře- 
kladatelé do  češtiny  byli  Bratří  čeští :  Matěj  Gyrus  a  Pavel  Slovák, 
čeština  v  překladu  se  rovná  k  lepším  spisům  oné  doby.  Předmluva 
Leryova  se  v  ní  nenachází,  terminy  latinské  zůstaly  nezměněny.  „Znáti 
máš*'  —  praví  překladatelé  —  „že  jsme  to  na  schvál  učinili.  .  .  A 
to  takž  pro  snadší  vyrozuměm'  smyslu  textu  toho  od  těch,  jimžby  signi- 
ficatio  uneb  vyznamenání  slov  těch  latinských  známé  bylo,  tak  i  proto, 
že  my  summou  vocabnlí  některých  zvláště  astronomických  neb  i  geo- 
metrických etc  v  českém  našem  jazyku  nemáme.  Jež  bychom  nějak 
mnohými  jmými  slovy  vysvětlovati  byU  chtěli,  většího  ještě  jich  za- 
temnění obávali  jsme  se  .  •  .'^  Spisek  ten  jest  dosti  zajímavý  i  v  pří- 
rodopisném i  v  národopisném  ohledu.  Popis  plavby  do  Brasilie  i  na- 
zpět jest  velmi  živý. 

Spisů  politických  á  právnických  nemnoho  z  cizích  jazyků  do  če- 
štiny se  přeložilo,  za  to  ovšem  původní  literatura  v  oboru  tomto  se 
z  zvláštního  těšila  výkvětu.  —  Spis  Veleslavínův:  Politía  historiea 
ovšem  nelze  mezi  ryze  původní  počítati  nýbrž  mezi  kompilace.  Sám 
vydavatel  praví,  že  kniha  tato  jest  sebraná  z  mnohých  starých  i  no^ 
výchj  řeckých^  latinských,  českých  i  německých  historii  a  spisův 
moudrých  lidi  o  správě  světské.  Avšak  ani  sestavitelem  původním 
nebyl,  přeloživ,  jak  sám  praví,  knihu  tu  z -německého  spisu  Jiř.  Lau- 
terbeka  ,3egentenbuch"  nazvaného  pomocí  některých  přátel  svých. 
Spis  ten  jest  rázu  encyklopedického.  O  směru  jeho  se  Veleslavín 
v  úvodu  původně  sepsaným  velmi  jasně  projevil  řka:  „Zpráva  obce 
nem'  tak  chatrné  a  lehké  umem',   kteréhož  by  někdo  třebas  ze  hry 


i 


—  S24  - 

dosici  mohl ,  a}e  jest  umění  mezí  jinými  vSemi  Tymfni  písma  STatá 
nejpřednější,  nejlepší  a  nejtěžší ,  kteréhož  lidé  od  přbozeni  dŮTtipni 
z  bedlivého  čítání  knih  a  spisův  moudrých  lidí  o  správách  obcí,  z  hi- 
storii, z  obcování  s  muži  rozšafnými  a  v  tom  umění  sběhlými  i  z  mno- 
hého zkušeni  a  práce  .  .  docházejí  .  •  /'  —  Poznám'  sebe,  zákonův  a 
poměruv  obecných  klade  Veleslavín  občanům  na  srdce  a  proto  knihu 
tuto  jakož  zřídlo  a  návod  k  nabytí  takových  poznáni  veřejnosti  podat. 
Politické  náhledy  vyslovené  v  Politíi  přiléhají  úzce  k  názorům  doby 
tehdejší.  —  Co  se  překladu  týká ,  jest  ovšem  důkladný  a  má  i  U 
přednost;  že  v  některých  částkách  hojnými  doplňky  jest  rozmnožen. 
Vyšel  1.  1684.  —  Pochybovati  nelze,  že  rozKČnými  těmito  překlady 
rozmanité  vědomosti  se  v  Čechách  ujímaly.  Jiná  otázka  ovšem  jest, 
bylj-li  též  podstatné  a  dostatečné.  Odůvodněny  úsudek  o  fom  by  se 
podal  z  kritického  zevrubného  vniknutí  do  jednotlivých  spisů,  zde  to* 
liko  podotknouti  lze  jest,  že  ač  mnoho  se  činilo  předce  ne  málo  se 
zanedbalo  a  mnohé  spisy  nepřeložené  zůstávaly  ježby  toho  byly  naaej- 
víc  zasluhovaly,  což  ve  větší  ještě  míře  platí  o  vědě  v  užším  smyslu 
a  zvláště  o  literatuře  filosofické.  Nestála  sice  věda  vůbec  tehdáž  v  Evropě 
vysoko  a  teprv  na  sklonku  doby  ji  veliký  Bako  Veralemský  proklestil 
Širší  ce^y,  ale  předchůdcové  jeho  už  hojných  snesli  látek  a  znamenité 
přípravné  kroky  činili  ku  vzniku  a  převratu  jejímu.  Uvážime-li  oo 
mužové  jako  Pompanatius,  Sapulveda,  Telesius,  Jordano  Bnino,  Kam- 
panella,  Rardanus  Vanini  a  j.  v.  až  na  Bakona,  Spinosu  a  Kartesia 
v  oboru  vědy  učinili  a  kterak  to  vše  se  u  nás  obcházelo  a  v  mali* 
chemýeh  namnoze  hádkách  náboženských  zanikalo,  tu  politovati  nám 
jest  tento  pcwěr  literatury  naší  ku  vědě  vyšší.  Výhradné  straosictn 
patrně  u  nás  nepřálo  svobodnému  myšlení.  Nacházejí  se  atopy,  že  učen- 
cové čeští  znali  pokroky  vědy  evropské  ano  praví  se,  že  odvážný  my- 
slitel Vanini  as  okolo  I.  1615  v  Praze  meškal  a  taktéž  proslulý  Jor- 
dano Bruno  okolo  1.  1688,  kdež  i  spis  svůj  „De  specierup  scmtinio 
et  lampade  combinatoria  Kaimundi  Lulli  (Pragae  1588)^'  vydal  a  špa- 
nělskému vyslanci  při  dvoře  RudoUa  U.  věnoval.  Nezříme  vŠak  ná- 
padného vlivu  pokročilých  snah  kosmologických  a  filosofických  na  Kte^ 
raturu  naši,  nezříme  snahy  aby  se  stav  vědy  evropské  aspoĎ  z  lite- 
rárně dějepisného  stanoviska  byl  o  nás  poněkud  osvědiL  Z  titniů  a 
předmluv  se  dovídáme  toKko,  že  ten  a  onen  spis  z  autoru  nejlepéíck 
vybrán  a  sestaven  jest,  ale  duchovná  kořist  kompilací  těch  byla  jen  málo 
vydatná.  Tím  se  vědecké  literatuře  naší  ujal  povrchní  eklektieismus 
na  ujmu  samostatného  myšleni.  Ale  i  při  tom  jest  želeti,  že  učencové 
naši  vzhledem  ku  zprávám  literárním  dějepisným  nedosti  sdílní  byli  a 
ie  nesledili  příkladu  Veleslavínova  v  ohledu  tomto.  Že  přední  ^isy  filo- 


—  925  — 

sofické  i  j*  v  Erropé  yycházejici  jim  byly  známé,  o  tom  není  pochyb- 
Doati.  Knihy  Dačickéko,   Petřeka  z  Polkovic,   Kranse  z  Kjrausenthala 
i  j.  o  tom  fivddčí.  Byla-li  ale  jejich  znalost  literatury  pouze  zlómkovitá 
an^b-*li  neuznávali  potřebu  toho,  aby  národ  jasnáho  nabyl  přehledu  o 
litemi  činnosti  evropské,  tof  nesnadno  posouditi     Podobné  téměř  ne« 
možné  jest  všady  přesného  rozdilu  činiti  mezi  spisy  ryze  puvodnimi,- 
pnmo   přeloženými   aneb   pouze  sneSenými^  což  ováem  tepiT  časem, 
bedlivým  porovnáním  spisů  českách  s  německými  a  latinskými  se  objeví. 
Do  třídy  takovýchto  nejistých  spisů  klásti  jest  předevSim  valná  část 
mravoučných  knih  o  traktátův,   z  nichž  některé  přímo  polemického 
jsou  rázu.  Jednaly  o  manželství,  o  opilství  a  j.  vrhajíce  podivná  světla 
.na  onu  dobu.  Poněkud  vSeobecnějšího  rázu  jsou  rozpravy  čí  rozjímáni 
filosofická  o  moudrosti,  mravnosti,   cnosti  atd.    Sem,  náleží  Navedeni 
h  moucMToetif  jež  vydal  Veleslavín.  Kdo  vlastně  prvotným  byl  překla- 
datelem nevíme.  Veleslavín  podaný  mu  od  kohos  překlad  toliko  opra* 
vil  a  vytiskl  (1,686).     Původní  spisovatel  byl  proslulý  filosof  Ludvík 
Vives  (Vivis?)  nar.  1.  1492  ve  Valencii,    muž  o  znovuzrození  a  od- 
poutání vědy  v  Evropě  na  nejvýš  zasloužilý  (f  1507).  Študoval  nejprv 
v  Paříži  a  byl  horlivým  zastavatelem  skolastiky,  než  v&ak  brzo  se  od 
ni  odvrátiv,  nasycen  studiemi  klasickými  stal  se  neústupným  odpůr- 
cem jejím.    Spisy  jeho  náleží  mezi  nejpoučnějáí  vzhledem  k  vyjasnění 
výstředností    jež   skolastikou  uvedeny  byly  do  filosofie.    Zásluhy  jeho 
uznati  sluší  hlavně  pro  to,  že  bistrou  kritikou  přispěl  k  odstraněni 
skolastického  neřádu.  —  Překlady  Trojana  Nigella  z  Oskořína  zde  též 
zasluhuji  místa.  Kniha  Život  poctWy  nebo  cnostný  1.  1597  yyšlá  obsa- 
huje vlastně   tři   spisy:    Vita  honesta   (již  původně  sepsal  Schotten 
Hessus,  pak:  Institutio  Christiani  hominis  od  Andriana  Barlanda  a  ko- 
nečně:   Průpovědi   a   skutky  nékteré   Alfonsa  krále   aragonského 
z  knih  Antonína  Panormity  vydané.    Schotten  Hessus  a  Barland  nevy- 
nikají obzvláště  v  literatuře  středověké,  nevyšinuvše  se  hrubě  z  dráhy 
dogmatické,  morálky  své  doby.  Spis  Barlandův  vlastně  obsahuje  pouhé 
aforismy  z  jiných  spisů  vyňaté.  Ant  Panormita   (Beccadelli)   1.  1433 
básmk  korunovaný  byl  tajemníkem  kr.  Alfonsa  v  Neapoli  a  proslul 
hlavně  co  zakladatel  neapolské  university  (f  1471).  Spis  jeho  Lib.  IV. 
de  dictís  et  factis  Alfonsi  etc.  byl  záhy  do  španělštiny,  němčiny  a  če- 
štiny přeložen,  což  svědčí  na  oblibu  jeho.  Panormita  byl  veliký  znalec 
klassické  literatury  a  zvláště  Livia  si  oblíbil.  Vypravuje  se  o  něm,  že 
prodal  jeden  z  svých  statkův,   aby   si  koupiti  mohl  exemplář  historie 
Liviovy.  (Naproti  tomu  prodal  Poggius  svého  Livia^  aby  si  mohl  kou- 
piti statek!)   —   Dále  přeložil  Trojan  Nigellus,  jak  se  praví,  na  na- 
bídnuti přítele  svého  A.  z  Veleslavína  tractát  o  obecném  opakování 


—  926  — 

• 

chudých  lidi  v  méetech  a  obceehy  jejž  původně  sepsal  And.  Grerhard 
Hyperius,  prof.  theologie  v  Marparka  (nar.  1611  v  Hjpenni  aneb 
Ypernn).  Spisek  tento,  jejž  Jangmann  mezi  politické  spisy  klade  (Hist. 
Lit.  p.  169)  jest  traktát  vlastně  filantropický  a  obsažen  jest  v  koise: 
,,Varia  opuacuia  theologica''  1.  1570  v  Basileji  vySlé.  —  Trojan  ko 
spisu  tomu  přidal  jeStě  překlad  šestero  kázaní  sv.  J.  Chrysostoma.  — 
Ač  tento  překladatel  nemnoho  spisů  zůstavil,  zdá  se  předcei  že  veliké 
požíval  vážnosti.  Narodil  se  v  Herm.  Městci  1.  1527.  Zda-Ii  jméno  Tra- 
janos  Nigellns  ab  Oskotín  jest  pravé  aneb-Ii  on  dle  tehdejšího  spůsobn 
své  snad  původně  české  jméno  —  čemj^  —  neb  Černoušek  zlatíafttil, 
neví  se.  Z  předmluvy  k  ,^životu  cnostnému^  vysvitá,  že  odbyv  žtodia 
na  universitě  pražské  byl  učitelem  a  pak  i  rektorem  Skol  v  Nymburku,. 
Kutných  horách,  Čáslavi  a  Hradci  Kr.  L.  1563  stal  se  bakalářem,  1572 
mistrem  sv.  uměni.  Přednášel  pak  na  universitě  o  Aristotelovi.  Zdá 
se  že  byl  větším  školmistrem  než  literátem. 

Vedle  Nigella  vidíme  i  jiné  učence  české  na  tomtéž  poli  dogmatické 
morálky  se  otáčeti  co  překladatelé  pohříchu  nevždy  kritičtí  a  obe- 
zřetní u  volení  předmětů,  jako  Grylla  z  Gryllova,  Kocína  z  Kocínetu, 
Lučina,  Mitis'a,  Yodňanskýho,  Havlíka  z  Varvažova  i.  j.  od  nichž  by 
lepicího  bylo  se  naditi.  Pravých  salnostatných  myslitelů  tu  málo  na- 
cházíme za  to  ale  theologii  ex  professo  dlouhou  řadu  a  to  všelikých 
stran.  Některé  z  osobností  těchto  vystupují  ovšem  co  pravé  výminky, 
ale  ze  spisův  těchto  mužův  u  nás  nevzdy  lepši  nýbrž  naopak  méně 
patrná  část  volena.  Pozastavíme  se  pouze  při  výminkách.  Připomenouti 
tu  jest  na  spisy  proslulého  Melanchtona,  jenž  mnoho  přátel  čítal  v  čechádL 
Nejen  že  se  spisy  jeho  tu  hojně  čítaly  ba  celé  věty  a  články  z  ÚA 
ve  spisech  českých,  zvláště  kompilačných  jsou  přeloženy  a  uvedeny  jme* 
novitě  ze  spisu  Declam.  de  studiis  corrigendis,  a  Gommentarius  de  anima. 
Takž  ve  spisu  Filomatesa  Matouše  Dačického :  O  vyvýšeni  a  vysokém 
důstojenství  pokolení  lidského  mnoho  z  Melanchtonova  Goment  de  anima 
vyAato.  —  Pohříchu  ale  nikdo  u  nás  na  překlad  Ethiky  jeho  se  neod- 
vážil. —  Mimo  Melanchtona  nalézáme  v  řadě  lepších  spisovatelů  z  DÍchl 
se  překládalo  též  Schwenkfelda,  Perkinse,  Špangenberga  a  Heilbruniiera, 
jichžto  všech  mravoučné  spisy  se  více  méně  na  křesCanskou  dogmatiku 
zakládají.  —  Kašpar  Schwenkfeid,  šlechtic  slezký  (nar.  1490  f  1561.)  ná- 
leží mezi  obzvláště  pamětné  asoby  této  doby,  nejen  co  hlava  nové^  názo- 
rům theologickým,  katolickým  i  protestantským  odporující  sekty,  ale  i  co 
spisovatel.  Pokropí  v  kritickém  pojmu' í  náboženství  dále  nežli  prote- 
stante. Neuznával  svátost  oltal^ní,  a  považoval  kázáni  z  vétiibo  dílu  za 
marnomluvnost.  Naproti  tomu  stavil  čistotu  mravů  nade  všecku  dogma- 
tiku a  svědčí  se  že  on  sám  bezúhonností  svou  byl  vzorem  svého  učeoi 


—  927  — 

O  překladateli  nadřečeného  spisu  Schwenkfeldova  1.  1640  vySlého  nem&me 
bližáich  zpráVy  zdá  se  vSak.  že  byl  přívržencem  spisovatele  toho,  nebot 
jej  nazývá  znamenitým  a  nčeným  mužem*  —  Takž  vedle  hojných  ná- 
boženských sekt  v  tehdejších  cechách  byla  i  Schwenkfeidská  zastoupena! 
—  Traktáty  učeného  anglického  theologa  WiU.  Perkins-a  (1558—1602) 
byly  tak  váženy,  že  se  z  angličiny  do  latiny  a  z  té  i  do  němčiny  a 
fíunStiny  překládaly.  Překlady  české  jsou  vyňaté  částky  ze  spisu  Cdsus 
conscientiae.  —  Zajímavou  literární  osobnosti  oné,  doby  byl  též  Špan- 
genberger,  nikoliv  vSak  Jarij  druhdy  kazatel  v  Nordhansenu,  jehož 
postilla  a  čtvero  jiných  theologickjfch  spisků  českého  překladu  se  dočkala 
nýbrž  Cyríaky  kter^  (1528—1604)  též  zájmenem  Candidus  Sylveater 
paával.  Muž  to  pamětný  i  osudy  i  spisy  svými  z  nichž  ovfiem  jediný 
Jagdteufel  českého  došel  překladu.  Studoval  ve  Vitemberku,  stal  se 
pak  učitelem  a  kazatelem  v  £islebenu  napotom  generálním  děkanem 
v  Mansfeldu.  Jsa  však  přívrženec  pověstného  Mat.  Flacia  (lUyricus, 
vlastně  Frankovič,  důkladný  filolog,  filosof,  theolog  a  dějepisec,  jenžto 
příliš  horlivým  zastáváním  svého  náhledu  o  dědickém  hříchu  celý  luterský 
svět  proti  sobě  popudil)  —  mnohá  pronásledování  utrpěl  český  název 
knížky  té  1.  1563  vyšlé,  připomíná  se  též  v  Koniašovu  KUci  (Libri 
corrigibiles)  kdež  jesuitský  ten  knihokaz  sedmnácte  míst  k  opravení 
poroučí  praviv  na  konci  Reliqua  restant  revidenda.  —  Knížka  ta 
pojednává  v  otázce  zdali  hon  oprávněn  jest  čili  nic  Spisovatel  míněm' 
svá  hojnými  citáty  ze  spisů  důkladných  autorů  dokládá  a  vůbec  ne- 
obyčejnou živnost  slohu  a  učenost  osvědčuje.  Tvrdí  nepravost  honu.* 
Katolické  náboženství  nazývá  papežském  KoniaŠ  mu  zvláště  vytýká  že 
jména  kacířů  na  stejnou  výši  staví  se  jmény  svatých  Otců. 

Zpráva  o  přeložených  spisech  mravoučných  z  této  doby  by  se 
ještě  volně  prodloužiti  dala,  aniž  by  jinému  vedla  náhledu  o  směrech 
a  snahách  větši  části  překladatelů  našich  nežli  k  tomu,  že  jen  výminečně 
ohled  brán  byl  na  spisy  jimiž  svoboda  myšlenková  bez  ohledu  na  víru 
a  věty  dogmatické  se  podporovala  a  kterýmiž  by  věda  vůbec  byla 
získala.  —  Nelze  ovšem  bylo  očekávati  valný  pokrok  na  poli  vědy 
spekulativně  pokud  přírodověda,  jediný  to  pravý  základ  všeho  pod^ 
statného  poznání,  z  okovů  se  nevymknula  v  kteréž  střední  věk  ji  uvrhl. 
Pravda  jest  že  za  této  doby  se  ve  světě  přírodovědeckém  zvláště  na 
západě  a  na  jihu  valně  hýbati  počalo.  Probudili  se  už  Bako,  Ko- 
prník  a  Galilei,  ale  trvalo  ještě  dlouho  nežli  dráha  již  bohatýrové 
ducha  nastoupili  se  stala  obecnou.  Objevily  se  některé  snahy  o  pokrok, 
ale  doba,  v  níž  4Laždý  nevšední  zjev  přírodní  se  za  zázrak  a  znamení 
jakés  bral  nebyla  vědě  příznivá.  O  takovýchto  zázračných  a  zname- 
nitých zjevich  se  zvláště  v  Německu  sepsaly  haldy  zpráv,  ježto  po* 


—  928  — 

hříchu  ochotně  do  čeiliny  se  ^překládaly,  takže  se  toho  i  satyra  ucho- 
pila. Spisek:  ,yK  vire  nepodobná  a  nad  přirození  divná  novina  o  ni- 
jakém velikám  obra  v  Narrovské  řeči  sepsaná  a  nyní  do  české  přelo- 
Zená  a  vůbec  vydaná  I.  1587  v  Smýďenově  za  Baplovem  v  Stébetové 
pod  Klevetovem^^  jest  takováto  satyra.  —  Ifícméně  předce  ae  v  této 
době  pamětihodné  pokusy  o  zvelebeni  a  rozšířeni  nauk  přírodných  u 
nás  staly  a  literatura  naíe  některými  pamětnými  spisy  přeloženými 
se  vykázati  může.  Xadyáfi  Hajek ,  Adam  Huber  z  Bisenbaehn,  Hynek 
Krabice,  Zborský,  ZaJužanský,  Jesenský  a  j.  náleží  ke  kruhu  mužův 
jejichž  zásluhy  o  literaturu  přírodopisnou  v  cechách  nikdy  nezaniknou. 
Jakož  tehdáž  ve  vSech  odvětvídi  vědy  autorita  se  stavěla  nad 
samostatné  bádání  takž  zvláětě  v  přírodopisu.  Pohiédnem-li  nejprv  na 
bylinářství  uzříme  kterak  za  doby  skolastiky  více  z  Aristotela,  Plinia 
a  Dioskorida  ano  i  z  arabských  spisů  čerpalo  se  nežli  z  přírody. 
Teprv  v  16.  století  nastal  v  tom  obrat  prospěšný  a  šfastnou  náhodou 
se  právě  na  české  půdě  objevil  muž,  jemuž  literatura  naše  proetre- 
dečně  děkuje  postoupení  znamenité.  Byl  to  Petr  Ondřej  Mathioli;  na- 
rozen v  Sieně  r.  1500.  Již  r.  1548  vydal  komentář  k  Dioskoiidovi, 
r.  1554  pak  nové  latinské  vydáni  s  dřevořezbami.  Pověst  o  spisech 
těchto  obrátila  pozornost  arcivévody  Ferdinanda  rakouského  na  očence 
a  Mathioli  byl  za  tělesného  lékaře  k  němu  povolán.  Doprovázel  jej 
na  rozličných  cestách  sbíraje  a  popisuje  byliny.  Dopisoval  si  též  s  před- 
ními učenci  tehdejšími,  ano  vymohl  od  arcivévody  Kst  na  rakouského 
poslance  Busbeka  v  Oařihradě  s  žádosti,  by  se  byliny,  jež  poslati  ne- 
lze aspoň  vymalovati  daly.  Viděti  z  toho^  že  samostatnou  a  novou  na- 
stoupil dráho  skoumáni.  Okolo  1.  1557  žil  dílem  v  Praze,  dílem  v  Cho- 
mutově neustále  pracuje  na  svém  obšírném  spisu  zaměřuje  jej  česky 
vydati.  Za  příčinou  tou  najmnl  kreslíře  i  řezbáře,  by  vyobrazem'  bylin 
pro  české  skvostné  vydání  shotovili.  Po  vydám'  českého  herbáře  získal 
české  stavy,  jižto  mu  na  sněmu  r.  1558  půl  třetího  sto  kop  grošů 
českých  poskytnuli.  Maťhíol  neuměl  česky,  avšak  postaral  se  o  překla- 
datele a  spolupracovníka,  jehož  osobnost  ručila  za  dokonalost  práce. 
Byl  to  Tadyáš  Hájek  z  Hajku,  lékař,  matematik  a  hvězdář  proshdý, 
kterýžto  na  provedení  botanického  arcidíla  Mathiolova  veškerou  vyna- 
ložil péči  a  takž  1.  1662  vyšel  proslulý  ^^Herhář^  jinak  byUnář,  vehni 
užitečný,  s  figurami  pěknými,  zřetelnými,  podlé  pravého  a  jak  živého 
zrostu  bylin  ozdobenj^  atd.  Od  doktora  Petra  Mathiola  Senenakého  nej- 
prv v  latinské  řeči  sepsaný  a  již  na  českou  řeč  od  dr.  Thadeááe  Hájka 
z  Hajku  přeložený.  V  Praze  u  Melantrycha.  Připsán  jest  herbář  králi 
Maximilianovi  a  praví  Mathiol  v  připíšu  latinském,  že  sedm  let  byv 
v  Čechách  živ  pokládá  za  povinnost  Čechům  podati  dílo,  .aby  mohli 


—  929  -• 

sebe  'samy  od  nednhův  vyléčiti  aid. . .  T.  H&jek  zase  opatřil  knihn  če- 
skou předmlnvoa,  kdež  mimo  podaná  prostODirodni  lékařská  poučeni 
též  o  vlastnostech  a  moci  rostlin  mluvi.  Ku  konci  di:  „Mnohá  slova 
v  herbáři  tomto  budou  se  zdáti  odporná,  drsnatá  a  snad  někomu  i 
nesrozumitelná;  ale  když  vejdou  v  obyčej  ....  též  nám  potom  známá 
a  obyčejná  budou  jako  i  jiná.  A  nachází  se,  že  předkové  naái  tak 
mluvili  i  psali,  jichž  jsem  následoval  a  toho  předně  áetřil,  abych  jazyk 
náš  český  ve  své  vlastm'  a  starobylé  celosti  zachoval,  jej  ró^ířil  a 
rozmnožil."  —  Německý  překlad  spisu  toho  prací  Handsche  de  Li- 
musa  vyáel  1.  1563.  —  Hájek  zachoval  nám  -  mnohá  výborná  jména 
bylin  a  vzbudil  svým  plynným  srozumitelným  vzdělám'm  Mathiolova  by- 
lináře mnoho  přátel  pro  tuto  příjemnou  nauku.  Popisy  jsou  z  většího 
dílu  dobré  a  výkresy  výborné,  k  tomu  vfiude  přidán  jest  výklad  tajných 
moci  bylin  a  připravování  léků,  což  lékaře  i  nelékaře  vábilo.  Herbář 
český  brzo  se  vyprodal  L.  1586  vyfiel  Mathioluv  německý  herbář  od 
dr.  Joachyma  Kameraria  spracovaný  s  novými  obrázky  ve  Frankfurtě, 
použitím  tohoto  textu  i  obrázků  vyáel  1.  1596  „Petra  Ondr.  Mathioli 
herbář  neb  bylinář,  spracoviuiý  od  Joachyma  Kameraria,  z  německého 
pak  jazyka  v  český  přeložený  od  Ad.  Hubera  z  Rismbachu  a  .Ad. 
z  Veleslavína.^  —  Překlad  přiléhá  těsně  k  vydání  německému  a  jen 
něco  málo  od  Hubera  přidáno.  Ze  spisu  toho  vydal  Huber  pak  výtah 
pro  lékařskou  potí^ebn.  Símě  Mathiolem  rozseté  pustilo  hluboké  kořeny 
v  Cechách.  Nejen  bylinářstvo  ale  i  átěpařství  a  zahradnictví  sé  zmohlo. 


59 


I 


n. 

Literární  činnost  původní. 

Nelze  tipříti,  že  literatnra  československá  v  této  dobé  mnohé  stránky 
samočinnosti  objevila,  avšak  nepovznesla  se  celkem  předce  tak  vysoko, 
jakž  by  toho  skutečný  zlatý  vék  vyžadoval.  Poměrné  ovšem  vioe  a 
lépe  pracováno  nežli  dříve  i  pozdéji,  ale  jen  výminečné  a  po  rázná  se 
tu  potkáváme  s  myšlénkami  ježby  na  zvláátni  vzlet  duchovný  aneb 
na  vnikáni  do  hloubky  svédčilo  a  z  většiny  původných  spisa  tehdejších 
vyzirá  ono  pohodlí  ducha  a  prostředečnost  v  myšleni,  jež  se  vykročiti 
střeží  z  mezí  obyčejných  názoru.  Svěžest  ducha,  jakou  se  druhdy  tábor- 
ští vyznamenávali,  stopovati  se  dá  zde  už  jen  v  málo  kterých  zjevfch, 
naproti  tomu  ovšem  nabyla  literatura  více  praktičnosti.  Směry  mravné, 
humanitně  a  vlastenecké  ji  valně  ušlechtnji  a  charakteristickou  strán- 
kou jeji  jest  nadvláda  rázu  prostonárodního  na  ujmu  vyšších  úmysii 
vědeckých  a  uměleckých.  Ni  básník  ni  myslitel  jakýs  dodával  liteFstoře 
a  životu  národnímu  zvláštního  vzletu  a  rozhledu  velkolepého  a  k  no- 
vým směrům  ho  uváděl.  Toliko  péče  o  mravné  ušlechtěni,  o  pěstováni 
historie  a  zvláště  o  zdokonaleni  forem  jazykových  chvalně  tu  vyniká. 
Protivy  náboženské  však  i  život  i  literatura  vždy  ještě  disharmoni- 
ckými  naplňovaly  zvuky,  při  čemž  ovšem  zase  tu  nacházíme  výhoda,  is 
boj  o  náboženskou  svobodu  probouzel  k  boji  o  svobodu  vůbec  Že  však 
literami  době  této  nesmírně  mnoho  děkovati  máme,  o  tom  nemůže  býti 
sporu.  Již  tím,  že  dle  všeobecného  a  nepopiratelného  úsudku  ,Jazyk 
český  toho  času  na  nejvyšší  stupeň  vnitřního  zdokonalení  svého  vystoa- 
pil  a  oné  spůsoby  nabyl,  která  posavad  co  pravidlo  v  pismě  se  zacho- 
vává" (Jungm.  Lit.),  položen  i  budoucnosti  základ,  kterýž  všecky  ne- 
hody a  bouře  přetrvav  stavbu  nové  literární  budovy  nejen  umolnil  ale 
i  usnadnil.  Nelze  upříti,  že  mimo  bedlivost  a  svědomitost  českých  sfU 
sovatelů  vůbec  též  návody  theoretické  k  tomu  tím  více  pfíspěly,  an 
se  mezi  pěstovateli  jich  někteří  horlitelé  objevili,  jižto  na  zachování 
ryzosti  mluvy  národm'  obzvláště  doléhali.    Vymkli  tu  obzvláště  Petr 


—  931  — 

Gzel,   Beneft  Optat,   Filomathes,   BeneSovský,  Blalioslav  a  Vavřinec 
z  Nedožer. 

Blahoslav,  jeden  z  předních  horUtelů,  projevil  své  míněni  o  stavu 
jazyka  českého  v  předmlavě  ku  grammatice  své  dosti  obSírně  a  r&zně. 
StMuje  sobě  nejprv,  že  pravá  vlastnost  jazyka  českého  již  v  mnohých 
věcech  téměř  v  zapomenntf  přiSla  těm,  kteříž  netoliko  česky  mlavi  ale 
i  píěiy   připomíná  pak   jakou   péči  jiní  náfodové  o  zvelebeni  jazyka 
svého  vedou  a  jakouž  i  někteří  cechové  druhdy  vedli  a  stěžuje  sobě 
posléze    že  čeStina  poklesla   a  někde  po  němečku,  někde  po  latinsku 
se  píše,  poněvadž  prý  „v  psaní  českých  knih  přirození  Němci  dávati 
se  musejí,  když  přirození  Čechové,  někteří  pro  pilnou  zahálku,  jiní  pro 
ničemnou  nedbanlivost  a  jiní  pro  jiné,  snad  i  veliké  příčiny  nemají  kdy 
6  tím  se  obírati/*  —  Uvádí  pak  některé  maže,  již  k  napravení  jazyka 
českého  něco  přispěli,  jakož  Beneě  Optat,    Filomathes  a  Gzel  a  praví 
o  nich,  že  f^mnoh&  chtéli  i  usilovali,    ale  učinili  co  tnohlL"    Nedo* 
statky  a  vady  prací  těch  poznav  přičinil   se  Blahoslav  je  doplniti  a 
opraviti,  opsav  je  znovu  a  přidav  k  nim  vysvětlení,  dodatky  i  opravy. . 
—  Gxel  a  BeneS  Optat  sepsali  a  vydali  Isagogicon,  jenž  jest  uvedení 
každému  počínajícímu  se  učiti  psáti  (1.  1536),  též  Chrammatiku  (1533). 
Blahoslavovo  nové  sepsání  knih  těchto  poskytuje  nejen  opravy,  ale  i 
ráznou  kritiku,  z  nfžto  jasně  vysvítá  že  Optat  i  Grzel  nedovedli  skut- 
kem, čeho  dovésti  si  přáli.  Taktéž  se  dle  svědectví  Blahoslavovo  vedlo 
i  Vád.  Filomathesovi ,   jenž  druhou  částku  grammatiky  i  Etymologii 
sepsal  a  kterou  BeneS  vydal,  —  ,, potřebnou  jistě  Čechům  knihu,'^  — 
praví  Blahoslav  —  „vfiak  kdyby  drobet  čeSětěji  i  světleji  byl  psal  ten 
dobrý  muž.    Častokrát  se  přihá^'  znamenitým  lidem,   že  některé  věci 
vysvětlovati  chtíce,  více  je  zatemňují.  Přihodilo  se  toho  i  tomuto  muži, 
knězi  V.  Filomathesovi ,  co  divného  jest?  Vždy  jest  chtěl  pomoc  uči- 
niti k  napravem'  jazyka  českého  a  učinil  nemalou  podlé  možnosti  své ! . . 
Naříká  v  předmluvě  své  kněz  tento  nad  velikou  nedbanlivostí  lidu  če- 
ského a  zvláště  těch,  kteří  předm'  sou .  .  .  a  jest  nemálo  nad  Sim  na- 
říkati . . .''  Blahoslav  skončil  svou  grammatikn  ).  1671 ,  tedy  za  času, 
do  něhož  výkvět  jazyka  českého  se  klade  a  předce  naříká,  odvolávaje 
se  na  nářek  Filomathesův.  Tento  dí:  ,,Proč  lidé  toho  jazyka,  v  němž 
se   zrodili,   krásy  zanedbávají  a  cizími  slovy  od  ledskohos  přišlými 
kaziti  jej  dopouštějí?. . .  Protož  horlim  i  já  a  divím  se  tomu.  Že  Ce- 
chové ozdobného  jazyka  svého  v  poctivosti  nemají,  nadbajíce  zachová- 
vati způsobu  výmluvnosti  té,  kteráž  naň  záleží . .  .  Čím  vfce  obyčejem 
porušeným 'udidla  se  pouštějí,  tím  dále  se  probíhají,   spravedlnost  pak 
v  tom  hynouti  musí.  Protož  dobře  jest  zlým  obyčejem  za  času  bujnost 
zastaviti,  aby  snad  dávní  svou  starobylost  v  přirození  se  nezměnily. 

59* 


—  932  — 

Protož  aby  jazjka  českého  nakaženi  zaae  napraveno  bylo,  nfinil  aem 
spis  pro  ty,  kteříž  toho  neznají,  aby  o  tom  českou  Etymologi  méK, 
jizby  i  v  mlaveni  i  ve  vykládáni  spraviti  se  mohli  atdi 

Co  do  věci  mél  Optat  ovíem  někdy  podivné  náhledy,  o  nicbi 
ovSem  zde  nelze  jest  se  obňimě  rozhovořiti.  Jen  na  přiklad  zde  nve^ 
déme,  že  na  místo  akcentu  při  dlouhých  samohláskách  přípookěl  téš 
dvojnásobné  jich  kladeni  ku  pK  ie,  ij  atd.,  proti  čemnž  se  Blahoslav, 
jakož  i  proti  mnohým  jiným  nepříslušnostem,  jež  Optat  i  Gzel  zastá- 
vají, živě  zasadil.  Vysvětliv  a  opraviv  náhledy  dotčených  grammatikářó, 
sepsal  Blahoslav  též  Přidání  některých  véeí  k  grammatice  éeské 
příhodných,  v  kterémžto  dodatku  nesmírná  pročtenost  i  geniální  intence 
Blahoslavovy  nápadně  v  oči  biji.  Nepopiratelná  pravda,  že  pravý  genius 
daleko  předbíhá  dobu  svou,  osvědčuje  se  i  zde  zjevné,  Byfbychom  i 
o  rozsáhlých  literárných  vědomostech,  jež  v  článku  tomto  na  jevo  vy- 
stapi:gí,  pomičeU,  nelze  nám  předce  nepouiázati  aspoň  na  živý,  lehoonký 
a  zajímavý  spůsob,  jakým  o  předmětech  pojednává,  při  nichž  by  snad- 
něji bylo  držeti  se  pedantství.  Nemíníme  zde  podati  obfiimou  kritiko 
spisu  toho  nad  jiné  vynikajícího,  aniž  se  pouitěti  hodláme  do  posozo- 
váni  jednotlivých  náhledů  zdali  pravdivé  jsou  neb  klamné,  upoz^Hrbu^ 
jeme  toliko,  že  přídavek  tento  bohatý  jest  látkou,  jako  vábný  formoik 
Hned  v  předmluvě  háji  důležitost  grammatiky  vůbec  a  prari,  že  ona 
—  „ne  samému  mluveni  toliko  učí,  ale  řeč  tu,  kteréž  vyučuje,  v  jeji 
čistotě,  vlastnosti  i  ozdobnosti  zachovává,  jeSto  bez  toho  potomci  před- 
kům svým  skrze  knihy  mluvidm  snadby  potom  nerozmněli ...  AČ  pak 
i  to,  což  sem  v  knížce  této  sepsal^^  —  praví  dále  —  „a  čeho  po  mí- 
stech někdy  i  obáimě  dotýkal,  nevěecko  vlastně  k  grammatice  přiná- 
leží: ale  poněvadž  mi  se  přináležeti  vidělo  k  vlastnosti  i  oadobě  řeči 
české,  předce  sem  svobodně  psal,  což  mi  na  mysli  bylo."  —  V  této 
svobodě  leží  hlavni  půvab  jeho  spisu,  a  jak  vzdálen  byl  pedantstvit 
vysvitá  i  z  následujících  slov :  „Naposledy  čtenáře  za  to  žádám,  aby 
o  mně  tak  nemyslil,  že  bych  snad  o  slova  nebo  spůsob  mluveni,  phra- 
ses  etc,  tak  se  mnoho  hadrovati  a  nesnadniti  chtěl,  ažby  to,  což  vět- 
šího jest,  mezi  tím  hynulo,  t  láska  svatá.  Nemyslíme  jistě  na  to,  vfmt 
co  a  pokud  záleží  na  slovich  neb  nezáleží ,  aniž  co  proti  mně  jest, 
mluv  kdo  chce,  jakými  chce  slovy,  když  jen  v  věcech  onhony  neni..*^ 

V  knize  první,  pojednává  o  vlastnosti  řeči  české,  v  drahé  o  Me- 
tafoře ,  v  třetí  o  užíváni  slov  z  jiných  jazykův  vzatých  do  češtiny  a 
při  tom  i  následováni  phrasi  latinské  neb  i  německé,  v  čtvrté  o 
Enalogi,  v  páté  o  některých  figurách  menSich  k  české  grammatice  [ói- 
náležicích,  v  Šesté  podává  výbor  slov  a  spůsobů  mluveni,  v  sedmé  pak 
o  synonymech,  epilhetách,  nářečích,  derivaci  slova  vyslovováni.  Vzi* 


I 

■ 

i 


—  933  — 

virce  pak  se  omlouvá,  proč  vlastně  k  sepsáni  této  knihy  přikročil.  — 
Tímto  naznačením  nadpisů  není  ovšem  obsah  již  dolíčen.  Sahat  on 
mnohem  dále.  Takž  ka  př.  nalézá  se  v  knize  VI.  kritika  některých 
spisovatelů  vzhledem  k  jazykové  a  částečně  i  slohové  dovednosti.  Uve- 
den ta  jmenovitě  Roh,  Angusta,  Severín,  Hus,  Voleský,  Viktoria  z  VSe- 
hrd,  Jan  z  KnnSic,  Matiáň  pisař,  Řehoř  Hrubý  z  Jelení,  Ghelčický, 
Jan  ze  Škndl,  Kliment  Bosák,  B.  Prokop,  Řehoř,  Konvaldský,  Lakáá, 
Beneš,  Michalec,  červenka.  Ad.  Štunn  a  jiní,  o  nichž  Blahoslav,  jakož 
i  o  těchto  zde  jmenovaných  na  mnoha  jiných  místech  se  zmiňuje^  ano 
i  hojné  příklady  ze  spisů  jejich  uvádí.  Dále  kniha  tato  obsahuje  též 
sbírku  přísloví  z  pozůstalosti  B.  červenky  vybranou.  —  Důležitou  a 
zajímavou  práci  tuto  vykonával  Blahoslav,  jak  sám  praví,  jen  v  prázd- 
ných chvilech  k  zotavení  mysli^  podniknuv  ji  už  1.  1561.  Strávil  tedy 
při  ní  celých  dvacet  let.  —  Jedinký  známý  rukopis  grammatiky  Bia- 
hoslavovy  chová  se  v  biblioťh'ece  akademie  Theresianské,  kamž  z  biblio- 
theky  p.  z  Deblina  se  byl  dostal  a .  nepovšimnutý  ležel  až  do  r.  1855, 
kdež  P.  J.  Hradil  na  něj  přišel.  Z  rukopisu  toho  upravili  pp.  Hradil 
a  J.  Jireček  důkladné  vydáni  r.  1857. 

Grammatiky  Matouše  Benešovského  a  Vavřince  z  Nedožer,  vyšlé 
r.  1557  a  1603  jsou  mluvnice  v  užším  významu  slova,  kdež  sestaveny 
též  deklinace  a  konjugaoe,  čehož  v  předešlých  grammatikách  se  pohře- 
šuje. V  prvnější  se  nachází  pamětihodný  připiš  králi  Rudolfovi  II., 
kdežto  druhá  zase  velmi  obšírně  a  důkladně  o  syntaxi  jedná  a  vůbec 
v  složení  svém  nejlepší  systém  zachovává.  —  Mimo  už  jmenované  vyšlo 
i  menších  méně  patrných  grammatických  spisků,  jimž  však  přičítati 
nelze  důležitost.  Též  latinských  mluvnic  vyšlo  několik  a  pokus  slovo- 
zpytný  vydal  Benešovský  (Philonomus)  r.  1587  pod  názvem:  KniŽka 
sknr  českých  vyložených,  odkud  počátek  svůj  máji.  Spisek  to  zvláštně 
zajímavý,  proto  že  v  něm  srovnána  slova  ruská,  polská,  srbská  a  vy- 
světlování ze  staroslovanského.  Nachizime  vůbec  v  době  té  už  patrné 
stopy  vzhledů  na  vzájemnost  slovanskou,  na  nižto  mimo  Veleslavína 
a  jiných  nejpřiměji  poukazoval  Matouš  Benešovský* a  sice  na  mnohých 
místech  a  velmi  důrazně.  Předmluva  v  knižce  slov  nám  připomíná 
slova  Husova  ve  Vj^kladn  na  přikázaní  bozi,  o  przněni  českého  jazyka 
a  užíváni  německých  slov  na  místo  českých.  Benešovský  po  vice  než 
dvou  stoletích  opětovati  musil  tutéž  stížnost!  —  „VydalC  sem  tuto 
knížku,^  —  praví  —  „předně,  že  mnozí  z  cizího  národu  lidé,  slýcha- 
jíce, že  Čechové  nemajice  žádného  pozoru  na  to,  aby  vlastně  mluvili, 
promlouvají  některá  slova  přimišená,  domnívajíce  se,  že  náš  jazyk  jest 
tak  velmi  úzký,  jakoby  nemohl  všeho  svou  řečí  vysloviti.  Že  přimiše- 
ných  slov  užíváme,  toho  nečiní  nedostatečnost  řeči  české,  než  nedbán- 


—  934  — 

lÍTost  Čechův  a  zpozdilost  téch,  kteříž  ani  česky  ani  Démecky  dobře 
neumějí  atd. . .  .^ 

Mimo  nadřečené  grammatické  a  etymologické  pokusy  vyálo  i  ji- 
ných pomocních  knih,  jakož  rozmlayy,  spůsoby  mluveni  a  svlažte 
slovníky.  Jmenovité  vydal  Klatovský  rozmluvy  české  a  německé,  če- 
ské a  latinské  zase  Vorličný,  Veleslavín  i  j.  Slovníkařstvi  se  nachá- 
zelo patrné  na  stupni  počátečné.  Převaha  rázu  polyglotského  nenahra- 
zovala nedostatků  Iexikógrafických<  Knihopisoé  vyčtení  slovníků  tehdáž 
vyšlých  považujeme  za  zbytečné.  Větším  dílem  byly  neprakticky  sesta- 
veny a  činily  obtíže  u  hledání  slov.  Vzácných  slov  také  mnoho  neza- 
chovaly. Veleslavínova  Silva  quadrilingnis  jest  však  aspoň  pokrok 
ve  fraseologii.  Spisem  Lexicon  syínphonum,  jejž  spracoval  Siffmund 
Hrubý  z  Jelení,  syn  slovutného  Řehoře,  jazyk  český  sice  mnoho  ne- 
získal, jest  však  knížka  ta  1.  1537  vyšlá  v  jiném  ohledu  pamětná. 
Sigmund  byl  jeden  z  předních  filologů  své  doby  a  ztuiluhy  jeho  o  kks^ 
sickou  literaturu  jsou  neocenitelné.  Na  dotčený  slovníček,  jejž  vlče 
pro  zábavu  ve  volných  hodinách  sepsal,  nekladl  sám  nijaké  váJhy,  jakž 
z  předmluvy  vysvítá.  Nic  méně  předce  práce  ta  je  pozoruhodná,  že 
jest  první  pokus  spracování  porovnávajícího  slovaře,  jenž  se  týká  řeči 
české,  latinské  y  řecké  a  německé.  Proklesténa  tím  dráha  porovnáva- 
címu mluvozpytu  v  Evropě.  Coelius  Secundus  Curio^  Sigroundův  pří- 
tel, jenž  zprávy  o  životě  jeho  zanechal,  zmiňuje  se  o  spisu  tomto  spn- 
sobem  svědčícím,  že  tehdáž  byli  lidé,  již  jazyk  slovanský  považovali 
za  jeden,  kterj^mž  všickni  Slované  mluví.  Praví  k  předmluvě  k  Sappia- 
novi:  „Jelenius  i  lexicon  symphonum  čtverojazyčný,  řecké  totiž,  latin* 
ské,  německé  a  dalmatské  složil,  z  nichžto  řeč  dalmatská  jemu  vlastni 
a  mateřská  byla  (I),  ostatní  cizí.'^  (Původ  jeho  český  však  na  jiném 
místě  zřejmě  udává.)  Neboť  řeč  dalmatskou,  jenž  i  illirská,  vůbec  slo- 
vanská slově,  mnozí  a  rozliční  národové  užívají,  Cechové,  Vandali, 
Sarmate,  k  nimž  Poláci,  Ruténi,  Litvané  i  Moskovité  náleiejí  .  .  . 
takže  mezi  nejrozsáhlejší  ve  světě  jazyky  slovanský  jest  počísti.^  — 

Velmi  utěšený  pohled  poskytuje  pěstování  dějepisu  zvláště  domá- 
cího v  tehdejší  době.  I  obsáhlejších  historií  i  menších  monografií  hojné 
sepsáno,  jmenovitě  pamětnosti,  zápisky  a  poznamenání  osobná  k  veřej- 
ným událostem  se  táhnoucí  a  posléze  valná  tak  zvaná  Diaria,  ježto 
po  různu  v  bibliothékách  se  chovají.  Některé  z  menších  věci  těchto 
vytrativše  se  jsou  už  jen  dle  jména  známy,  jiné  netiStěné  posud  oče- 
kávají prohlédnutí,  mnoho  však  tiskem  jest  uveřejněno.  —  Kuthen  vy- 
dal 1.  1539  kroniku  o  založení  země  české  atd.  Kratičké  a  příliš  suché 
vypsání  dějin  českých  až  do  r.  1527,  pouhá  snůška  zpráv  sebraných 
a  chronologicky  sřadených  beze  všeho  slohového  ladu  a  vyššího   roz- 


—  935  — 

hledn,  Kathen  požíval  dobré  pov&sti  co  skladatel  latinských  Terifi  a 
když  se  rozhlásilo ,  že  českoa  kronika  spisige  smdrem  protestantským, 
bylo  při  straně  pod  obojí  nemenái  očekávání  nežli  obavy  při  katolících, 
takže  tito  na  kněze  Václava  Hajka  doráželi,  aby  kronika  českoa  smě- 
rem katolickým  sepsal.  Avěak  Kathen,  ač  v  předmlavě  dobroa  o  spi- 
sováni projevil  zásadu  —  ^aby  to,  co  se  pííe,  ne  na  básnických,  roz- 
právkách ale  na  samé  pravdě  grunt  a  základ  svůj  mělo  a  ta  že  jinače 
vyhledati  se  nemaže,  než  z  paměti  těch,  kteříž  toho  věku  živi  jsouce, 
běhy  a  ptípadnosti  takové  nám  vypsané  jsou  pozůstavili,**  —  podal 
předce  jen  práci  příliš  habenoa  a  očekáváním  neodpovídající.  Naproti 
tomu  souper  jeho  Váci.  Hájek,  jenž  proti  nahoře  uvedené  dobré  zásadě 
se  na  každém  listu  prohřešil,  nabyl  populárnosti  v  Cechách  téměř  nej- 
vyšší. Nejen  že  nebylo  snad  knihy.  více.  čítané  a  lásku  k  historii  mezi 
lidem  českem  udržující  nežli  kronika  Hájkova,  ale  i  celá  řada  děje- 
pisců ji  považovala  za  vzor  a  zřídlo.  Spor  o  podstatu  její  až  dávno 
jest  ukončen  a  spravedlivý  soud  historické  kritiky,  jejž  nejdůkladněji 
Dobner  projevil,  došel  úplného  uznání.  Proto  pro  všecko  jest  kronika 
jeho  prací  záslužnou  co  sbírka  pověstí,  dílem  historických  dílem  tra- 
dicionálných ,  národních  i  místných,  rodinných  i  osobných.  Předělal 
aneb  sám  přidělal  jména,  nešetřil  časopočtu,  sestavil  vůbec  svou  histo- 
rickou a  báječnou  mosaiku  s  nápadnou  nedbalostí  a  nekritičností ,  ale 
že  ji  vůbec  sestavil,  použiv  k  tomu  pramenů  nyní  už  stracených  a 
neznámých  a  že  spis  svůj  sepsal  slohem  jasným  a  čtenáře  vábícím, 
tím  zajisté  provedl  věc  poměrně  dobroa  a  prokázal  literatuře  české 
službu  velikou.  Jinak  o  kronice  této,  jakož  i  o  životných  poměrech 
Hájkových  už  na  mnohých  jiných  místech  promluveno  bylo  tolik,  že 
netřeba  zde  věci  příliš  známé  opětovati.  Podotýkáme  toliko,  že  Háj- 
kem svedeni  historikové  téměř  až  do  sklonku  18.  století  nám  za 
příkladem  jeho  aspoii  hojně  zpráv  a  pověsti  uchránili,  jichž  spořádaní 
ovšem  kritičnějším  badatelům  zbývá.  Hájek  umřel  L  1653.  —  Téhož 
roku  smrtí  sešel  i  jiný  méně  známý  dějepisec,  jehož  latinou  sepsaná 
historie  česká  jak  hojností  látky  takž  i  nekritičností  po  bok  se  staví 
kronice  Hájkové.  Byl  to  Jan  Dubravius  —  Skála,  —  biskup  Olomúcký, 
rozený  v  Plzni,  z  stavu  nízkého,  muž  proslulý  velikým  nadáním  a  uče- 
ností. —  Více  v  obecnost  vešly  historické  spisy  stoupence  Hájkova, 
Bartolaméje  Paprockého,  Sem  náleží  ,JZrcadlo  markrabatví  morav- 
ského'' (1593),  v  němž  podán  přehled  dějin  zemských,  posloupnost 
biskupů  Olomouckých  a  popis  rodů  moravských,  panských  i  rytířských. 
Pak  Diadochua  t.  j.  posloupnost  knížat  a  králův  českých,  biskupův 
a  arcibiskupův  pražských  a  tří  stavův  království  českého  (1602).  Též 
átambuch  slezský,  čili  strom  z  erbův  starodávných  učiněný.  2!rcadlem 


-«  936  — 

prorazil  Paprocký  prvni  cesta  v  spisováni  kroniky  moravské  —  dí 
Jangmann.  —  AvSak  historik  moravský  by  ceston  Paprockého  krá- 
četi nemohl,  jelikož  tu  soakromné,  podrobné  a  osobné  záležitosti  pan- 
ských rodin  moravských  v  popředí  stoapaji  na  újma  politických  zem- 
ských. Paprockéma  se  sice  nedostávalo  velikého  politického  rozhleda, 
jakéhož  pravéma  dějepiscovi  na  nejvýS  potřebí,  za  to  aJe  se  dobře 
vpracoval  do  podrobnosti  a  podal  místy  dosti  zajímavé  charakteristiky 
osob  více  méné  důležitých  a  poskytuje  zvláště  mnoho  vábných  histo- 
rických a  životopisních  anekdot.  Štamhuch  slezský  má  hlavně  genea- 
logický  směr,  jakož  vůbec  všecky  tři  nadřečené  spisy  nanejvíc  důležité 
jsou  vzhledem  k  rodopisu.  —  Veleslavínův  historický  kalendář  neni 
sice  dějepisem  systematickým,  nýbrž  kladeny  tu,  za  příkladem  latin- 
ského kalendáře  Lupáčova,  události  ke  dním  bez  souvislosti,  avšak 
poskytuje  hojnost  sebrané  látky  a  přispívá  k  ubezpečem'  chronologie. 
Spisovatelův  k  jistým  dobám,  událostem  a  osobám  výhradné 
hledících,  jakož  i  menších  monografií  dějepisných  objevilo  se  tehdáž 
veliké  množství  a  nalézají  se  tu  některé  práce  nejvyšší  důležitostí.  Sixt 
z  Ottrsdorfa  sepsal  paměti  své  z  let  1546  a  1547,  jež  částečně  změ- 
něné tiskem  vydal  Zimmermann  (1.  1820)  ve  spisu:  „Příběhové  krá- 
lovství českého  za  Ferdinanda  L**  —  Živě  a  podrobně  tu  vypsány 
rozmíšky  stavův  českých  s  císařem  a  zvláště  tak  zvaný  krvaný  sněm 
I.  1547.  Nesnadno  se  spisu  tomuto  věrohodností  a  líčením  vyrovná 
jiný.  Spůsobem  vypravování  však  ještě  výše  se  postavil  Bartoš  písař 
svým  spisem  o  pozdvižení  jedněch  proti  druhj^m  v  obci  pražské  I.  1524 
až  1530.  Spis  ten  správně  vydán  byl  péčí  K.  J.  Erbena  1851  s  dů- 
kladným úvodem  od  vydavatele  pod  názvem  Bartošova  kronika  praž- 
ská, —  Líčeny  v  něm  různice  v  Praze  za  purkmistra  Paěka  z  Vrat 
prostě  ač  částečně  strannicky,  ale  při  tom  tak  důkladně  a  jasně,  že 
dle  úsudků  předních  znalcův  mezi  klassické  plody  literatury  české  se 
počítá.  Bartoš  byl  první  dějepisec  český  -  -  praví  Palacký  —  jenž 
od  nedbanlivé  ledabylosti  chronologické  odstoupiv,  vyprqvuje  véd 
tak,  jakož  se  v  přirozeném  spojení  svém  skutečně  udaly  . .  AckoU 
spis  jeho  strannicky  jest,  ale  vždy  předce  dává  zřetelný  i  věrný 
obraz  tohoy  co  se  za  jeho  casúv  vůbec  tropilo  atd.  Zasloužilý  spi- 
sovatel byl  též  Marek  Moravec  Bydžovský  (z  Plorentina  f  1569),  jenž 
sepsal:  Život  Maxim iliana  U.  (tištěné  v  Praze  1589)  a  Příběhy  za 
císaře  Rudolfa  11.  (1575—1569)  zběhlé.  (Rukopis  univ.  bibl.  pražské 
pod  nápisem :  Rudolfos  rex  Boěmiae.)  Tento  poslednější  spis  jest  hlavni 
práce  Bydžovského.  Nepodána  v  něm  sice  úplná  historie  země  české 
toho  času,  ale  hojnost  rozmanitých  a  podrobných  zpráv «  výtahy  i  ně- 
která celá  akta  sněmovních  jednání^   a  vůbec  tolikerých  zigímavýcfa 


_  937  - 

rosmanitostt,  ie  se  až  diviti  jest  hojnosti  pestrých  látek,  jež  tu  Marek 
snesl.  Spis  podíná  zprávoa  o  koranovini  Rudolfa  II.  a  končí  o  úmrti 
Adama  z  Hradce  nejvySáího  pnrkrabi.  —  Rada  popisu  veřejných  slav- 
nosti současných  (1611 — 1616)  vydal  Jiří  Závéta  ze  Závětic,  jimž  co 
pouze  příležitostným  spiskům  nelze  přičítati  zvláštní  ceny. 

Velmi  zajímavé  jsou  některé  menší  monografie,  kterýmiž  na  déje 
a  ducha  onoho  času  zvláitní  svétlo  padá,  jakož  i  pamétnosti  a  zápisky 
osob  jednotlivých  a  t.  d.  Sem  náleží  ku  př.  Vypravování  o  vpádu  lidu 
passovského  do  Prahy  1611,  kde  ač  neúpbě  předce  dosti  živě  vylíčeno 
zlé  hospodařeni  drancovniků  těchto.  K  tomu  přiléhá  „  Vyznání  F.  Ten- 
napla  o  původu  a  příčinách  vpádu  passovského  do  Cech.  Jest  to  člá- 
nek z  akt  soudných  vyftatý,  jenž  ▼  rukopisu  se  zachoval.  —  Nad  jiné 
zajímavá  jest  Lamentací^  pláč  a  naříkání  zemé  moravskéj  kdež  velmi 
živě  a  důtklivě  vylíčeny  jsou  události  L  1605,  kdež  Turci  a  Uhři  do 
Moravy  vpadli.  —  Lupáčova  historie  o  císaři  Karlovi  IV*j  ač  kro- 
nikářského  rázu,  obsahuje  předce  některé  zvláJtě  zajímavé  zprávy.  Za- 
chována tu  též  stará  báseň  o  bitvě  u  Eresciaku  a  zvláštní  ohled  brán 
též  na  učené  muže  za  císaře  Karla  žijící.  Jest  to  vlastně  spis  bio« 
grafický  s  příměsky  všeobecně  historickými.  Též  biografického  rázu 
jest  Kuthenova  kronika  o  Janu  Žižkovi.  Františkán  jakýs  z  polovice 
XVI.  století  zanechal  charakteristicky  sepsaný  £ivot  p.  Bohuslava  a 
paní  Magdaleny  z  Švamberka.  Kněz  Litovanský  sepsal  Apologii  p.  Hynka 
z  Valdštýna.  Spisem  tímto  (L  1618)  očištěn  býti  měl  H.  z  Valdštýna, 
jenž  bezprávně  v  Doubraví  odpraviti  dal  knihtiskaře  Mizeru.  Ač  toho 
Litovanský  nedocílil  a  docíliti  nemohl,  podal  předce  v  Apologii  této 
některé  zevrubné  stránky  nedosti  posud  osvětleného  toho  processu  a 
zavděčil  se  zvláště  hojnými  dodatky  a  poznamenáními  historickými.  — 
Rozmlouvání  ndádsce  rytíře  se  starým  Čechem  (Jungmann  IV.  441) 
jest  spisek  dosti  obšírný  z  dvou  částí  sestávající,  z  nichž  první  více 
k  starší  době  hleiií  a  příliš  mnoho  o  náboženství  rozvinuje  a  hlavně 
tím  se  vyznamenává,  že  některé  charakteristické  stránky  císaře  Sig- 
munda  líčí.  Celkem  tu  mladý  rytíř  jen  několik  kratičkých  otázek  klade, 
na  něž  starý  Čech  obšírně  odpovídá.  Pro  některé  historické  podrobno- 
sti zasluhuje  spis  tento  povšimnutí.  —  Důležitějšího  místa  v  historii 
české  zaujímá  Václav  Břežan,  bývalý  správce  archivu  třeboňského. 
Želeti  jest,  že  hlavní  dílo  jeho,  veliká  historie  domu  Rožmberského 
na  zmar  přiAla  a  toliko  Životopis  Viléma  z  Rožmberka  z  ní  se  zacho- 
val, pak  krátký  sumovm'  výtah  z  dotčené  velké  historie.  Sepsal  též 
Životopis  Bohuslava  ze  Švamberka  a  historii  domu  Šternberského. 
Zvláštní  svědomitostí  v  bádám'  veden  čerpal  své  zprávy  z  listin  a  pa- 
mátek hodnověrných.  Životopis  Viléma  z  R.  sepsal  1.  1610 — 12.    Su- 


—  938  — 

movní  výtah  sestavil  1609.  Balbiú  velmi  vřele  chválí  Břeiana,  oepo- 
dává  vfiak  pohříchu  nijakých  bližáích  zpráv  o  životných  jeho  poméredi. 
—  Mnohém  vý&e  ale  postavil  se  Blahoslav  co  dějepisec  seps&aim  H- 
vota  Jana  Augusty  (1547 — 1556).  Spis  to  slohem  i  obsahem  nad 
jiné  vynikající.  Ne  bez  d&vodá  považován  jest  Blahoslav  za  nejxna- 
menitějáího  prosaika,  jakým  se  star&í  literatura  nafie  honosí  (Jiredek 
Bl.  Gram.  XV.)  a  každý  znalec  podepi&e  též  úsudek  o  Životu  J.  Aa- 
gusty  v  Naučném  slovníku  (Blahoslav  od  Gindelyho)  proneSený.  — 
Mimo  tyto  zde  jmenované  spisy  uvádí  bibliografie  jeáté  hojné  jioýdi 
k  osobám  a  rodům  se  táhnoucích  historií,  ježto  viak  pokud  ohledány 
jsou,  nevynikají  důležitostí  neb  aspoň  zajímavostí.  Totéž  platí  o  déji- 
nach  míst  jednotlivých.  —  Za  to  ale  v  historii  drkve  a  náboženství 
velmi  pilné  bylo  pracováno.  Bilejovského  kronika  éeská  jest  obsahu 
všeobecného  a  dosti  mírné  Učí  historii  církve  v  Čechách  (1537).  O  pů- 
vodu á  vývoji  Bratří  českých  velmi  mnoho  napsáno.  Za  hlavni  ta  spisy 
považovati  se  dají  články  a  knihy  Lukášovy,  Blahoslavovy  a  Jafetův 
Hlas  strážného  (1599).  Spis  tento  pro  českou  historii  drkevni  i  lite- 
rární důležitý  pohříchu  není  dosti  kritický  a  s  náležit4>u  rozvahou  se- 
psán. Miletického  zpráva  o  bratřích  z  Pecíňova  jest  příliš  kratičká  a 
neúphi^  ač  něčím  přispívá  k  doplnéní  zpráv  od  jinud  přišlých.  Zají- 
mavý jest  Žalanského  spis  o  protivenstvích  církve  (1619). 

Zajímavé  plody  poskytuje  literatura  cestopisná  oné  doby.  Vyni- 
kají tu  Oldřich  a  Prefáta  z  Vlkánova.  Gesta  do  Palestiny  vjrkooáoa 
1.  1543 — 1547.  Prefát  velmi  živé  líčí  cestu  svou  z  Prahy  do  Benátek 
JBL  po  moři  do  Palestiny.  Podrobné  popisy  činí  knihu  tuto  i  dnes  pří- 
jemnou ku  čtení.  Kiňětofa  Haranta  z  Pollic:  Cesta  do  zemé  svaté 
a  do  Egypta  vykonána  s  Heřmanem  Černínem  z  Chudenic  L  1^6, 
ovšem  i  spůsobem  psaní  i  hojností  a  důkladností  zprav  historických 
a  geografických  klásti  jest  nad  spis  Prefátuv.  Jakož  vůbec  Harant  byl 
muž  nevšedních  vědomostí  a  vzdělanosti  veliké,  takž  proslul  i  povahou 
a  osudem  svým,  skonav  na  popravišti,  po  bitvě  bělohorské  1.  1621 
dne  21.  července.  —  Cestu  do  východných  zemi  vykonal  r.  1586,  ve 
společnosti  Švakra  svého.  Heřmana  Černína.  Cestovali  přes  Benátky, 
navštívili  zámořské  krajiny  Malé  Asie,  Jerusalem  i  jiná  biblická  místa, 
horu  Sinai,  Egypt ,  Alexandrii  a  j.  v.  Tiskem  vydal  popis  cesty  své 
I.  1609  (zprávné  vydání  s  připojeným  životopisem  obstaral  K.  J.  Er- 
ben 1858).  —  Příhody  Václava  Vratislava  z  Mítrovic  se  cenou 
přidružují  ke  spisu  Harantovu,  a  však  směr  cesty,  již  Vratislav  konal 
a  osudy,  jenžto  jeho  i  druhé  s  ním  cestující  potkaly,  činí  cestopis  tento 
poněkud  i  historicky  zajímavým.  Císař  Rudolf  totiž  r.  1591  vyslal 
Bedřicha  z  Krekvic  s  dary  do  Turek,  jemuž   Vratislav  patnáctiletý 


přidán  byl  co  paooá.  Na  oestd  této  přes  Vídeň  po  Dunaji  do  Caro* 
hrada  nic  neuSlo  dychtivému  zraku  jeho ,  vSnde,  kde  se  vyslanec  za- 
stavil, skoumal  zemi,  mravy^  náboženství  a  řeé  obyvatelův,  domlouval 
se  s  Bulgary,  Bosňáky  i  Srby  a  co  na  cesté  a  v  Oarohradě  viděl  i 
zkosily  pilné  sobě  zapisoval.  Jaká  protivenství  na  cestě  té  zakusil  a 
do  jak  velikých  protivenství  tu  upadl  nežli  se  mu  povedlo  do  vlasti 
se  navrátiti,  popsáno  tu  zmužilj^m  duchem  a  slohem  jadrným.  Kniha 
sepsána  i.  1599,  tiskem  vyšla  tieprv  1. 1777  péči  Fr.  Pelcla.  (Po  druhé 
vydal  ji  Eramerios  1805,  po  třetí  správněji  Rozum  1855.)  Podotknouti 
dlužno  též  cesty  Fridricha  z  Donina  r,  1608  vypsané.  Donin  cestoval 
mezi  1.  1588—1607  do  Uher,  Německa  a  Vlach  a  podal  v  popisu 
svých  cest  některé  zajímavé  zprávy  a  vylíčeni  míst  a  obyčejův.  Rdkor- 
pis  ozdoben  mappami  a  vyobrazeními,  tiátěn  byl  v  Lumíru.  (1858  č. 
29.  a  d.)  První  zmínku  o  něm  učinil  Jungmann  v  Čas.  Mus.  1843^ 
Vyfiáími  názory  světa  ale  se  vyznamenává  cestopisný  denník  Karla  Ze- 
rotína,  ovšem  jen  menšinou  Česky  psaný,  většinou  latinsky.  Diarium 
Žerotínovo  týká  se  cest  do  Itálie,  Francie  a  Anglie  konaných.  —  Ce- 
stopisy tytO;  ač  o  cizích  zemích  a  národech  někdy  dosti  zevrubné  podá- 
vají zprávy,  předce  nahraditi  nemohly  nedostatek  systematického  země- 
pisu, na  jaký  literatura  česká  tehdáž  ovšem  ještě  nedospěla.  První  ač 
ovšem  velmi  chatrný  krok  tu  učinil  Václav  Lebeda,  jehož  pozííame- 
náni  městy  zámku,  kradu  a  jiných  sídel  v  království  českém ^  jest 
aspoň  surrogat  geografie  země  České. 

Diviti  se  nelze,  že  při  tak  sporých  pomůckách  literárních,  jichžto 
některá  část  za  svých  časňv  ani  tiskem  nevyšla,  a  pří  panující  nad- 
vládě názorů  theologických  obecné  náhledy  o  světě  a  o  lidech  jenom 
a  tíží  se  přepravovati  mohly  k  rozhledům  světlejším.  Rozličné  vědo- 
mosti ovšem  se  rozšiřovaly  a  vzdělanost  časová  vnikala  i  do  nižších 
vrstev  národů y  ale  stop  pravé,  vše  rozšiřující  osvěty  nacházíme  jen 
málo.  Přírodověda  a  zemězualství  se  téměř  rvalo  se  starými  předsudky 
nemohouc  se  vymknouti  z  pout  jejich,  historie  se  spokojovala  zazna- 
menáváním událostí,  toliko  výminečně  se  povznesouc  na  kritickou  výši 
a  filosofie  téměř  docela  ladem  ležela.  Tu  nám  jako  ůhmek  a  zrcadlo 
tehdejších  názorů  světa  se  představuje  spis  Matouše  Konečného :  Thea- 
trum  divinum,  kniha  to  podivná,  povahy  encyklopedické  z  nejrozličněj- 
ších pramenů  čerpaná  ale  celkem  předce  rázu  původního.  O  knize  této 
se  nověji  už  zmínka  stala,  jmenovité  v  čas.  Mus.,  kde  článek:  O  má- 
mení ďábelském  otisknutý  se  nalézá,  zasluhovala  by  však,  aby  co  lite- 
rami ouriosum  ještě  více  v  známost  vešla.  Dlouhý  její  titul  uvádí  Jung- 
mann v  Literatuře  (str.  176«).  Kapitoki  I.  obsahuje  „Vypsáni  sumovní 
Tšeho  světa  stvořeni,  od  koho  jest  svět  stvořen,  svědectví  o  Boha 


—  940  — 

Otci,  Synu  a  Ducha  sv.  Kdy  je  svět  stvořen.  Z  čeho  neb  z  jaké 
materie ,  jakým  pořádkem^  v  jakém  spůsobu,  proč  a  z  jakých  přičiň. 
Kapit  n.  O  stvořeni  prvntho  dne  učiněném.  (Nebe,  andělé,  zemé,  světlo.) 
O  rozdílu  nebe.  Co  jest  nejvyáái  nebe.  O  andělích,  jejich  stvoření  a 
rozdíl.  O  andělích  zlých  a  dobrých,  o  jménech  anděla  zlých  a  t  d. 
První  jméno  zlého  anděla  jest  fiad,  druhé  ďábel.  V  židovské  řeči  to 
slovo  kozly  vyznamenává  a  dobře  prý  se  dábln  to  jméno  připisuje,  proto 
že  v  způsobu  a  formě  kozlům  čarodějným  a  modloslužebným  lidem  rád 
se  ukazuje  a  potom  proto,  že  jakož  kozel,  kudy  chodí  tudy  smradí. 
Příšery  jsou  prý  ďáblové  v  způsobu  chlupatých  zvířat  (odkud  i  chlnpáči 
šlovou)  se  ukazující.  ^^Belzebub,  kníže  ďábelské,  kníže  mrch  a  t.  d.^' 
Sledí  pak  o  moci  ďábelské  a  o  mámení  ďábelském  článek  velmi  zají* 
mavý,  jenž  na  čtenáře  z  našich  dnů  činí  effekt  přímo  humoristický. 
Jestliže  tu  o  andělích  a  cE&blích,  čarodějkách,  čemokněžicich  a  stražidlech 
mnoho  báchorek  za  pravdu  proneseno ,  takž  podobně  i  o  skntečnýdi 
poměrech  světských  a  lidských  projeveny  tu  náhledy  jimiž  poznáni 
a  názory  tehdejších  časův  v  podivné  světlo  se  staví.  Směrem 
svým  se  staví  kniha  tato  do  řady  filosofických  encyklopedií  ^  jen 
že  se  tu  veškerá  filosofie  na  biblí,  tradice  a  pověry  křesCanského 
lidu  zakládá  hovíc  mystidsmu,  pověrám  i  předsudkům  v  nichž  véda 
tehdejší  doby  vázla.  Při  panovám'  takovýdito  názorů  nesnadno  bylo 
myslícím  duchům  připraviti  se  na  jasnou  neodvislou  půdu  vědy  zvláště 
filosofické,  jež  se  také  u  nás  tehdáž  ani  přistoupiti  neodvážila  k  samo- 
statnému bádání  o  jsoucnosti  a  poměrech  společenských,  jako  druhdy 
za  časů  Táborů  a  Chelčického.  Jediná  morálka  nacházela  hojného 
pěstování  a  vycházelo  hojně  spisův  mravoučných  i  mravokázných  ve 
formách  rozmanitýdi,  někdy  přímo,  někdy  zase  v  obdobě  allegorické 
o  mravích  a  vlastnostech  lidských  poučujíce,  někdy  jen  co  pouhé  anek- 
dotou podávajíce  filosofické  věty  a  drobné  historické  průpovidky  a  mra- 
voučným základem.  Takové  anekdoton  jest  Lomnického  knížka  o  života 
filosofů  pohanských  (1591.)  z  rozličných  spisů  snesená  a  místy  rýmo- 
vaná, jež  ovšem  neposkytuje  příležitosti  k  tomu,  aby  za  jakés  původní 
filosofické  žíly  v  Lomnickém  vyhledávalo.  Směr  jest  mravoučný,  pro* 
vedení  jen  z  malé  části  původní,  neboC  spis  dle  latinského  originálu 
spracován.  Mnohem  štaistněji  ano  i  původněji  si  na  poli  mravoučné 
literatury  počínali  jiní,  ba  dá  se  směle  tvrditi  že  v  oboru  tomto  litera- 
tura česká  tehdáž  nejvíce  a  poměrně  nejzdárnějších  podala  plodov. 
Nevždy  tu  však  určitě  naznačeno  jest  rozhrání  mezi  spisy  mravoučnými 
a  mravokámými,  mezi  spisy  přesně  vážnými  a  takovými,  jež  homori- 
stickým  a  satyrickým  přídechem  se  vyznamenávají,  mezi  spisy,  jeito 
mravům  dobrým  přímo  poučují  a  takovými,  jež  mravy  vůbec  popisají. 


—  941  - 

Že  ale  vSeHki  takové  spisy  tentýž  sledi  smér,  tndlž  se  i  do  jednoho 
shiiioatí  daji  obora.  Heú  spisovateli  drahn  tohoto*  jeví  se  Simon 
Lomnický  co  dosti  pihiý  prfu^vnik,  ač  spiskové  jeho,  Kapídova  střela. 
Tanec,  O  sedmi  řetézích  d&belských  a  j.  ani  původnosti  ani  živosti 
nevynikaji.  Docela  jiného ,  svéžejiiho  rázu  jest  Konáéavd  kniha  o 
hořekov&ni  a  naříkáni  spravedlnosti.  (1647.)  Mik.  Konáč,  dobrý  Cech, 
jak  Blahoslav  pravi,  získal  si  v  mnohých  ohledech  valné  zásluhy  o 
literatura  vlastenskon,  avíak  nikde  tak  samostatné  a  původnfi  nevy- 
stoupil jako  ve  spisu  dotčeném,  osvědčiv  tn  spohi  též  vzdělanost  a 
znalost  literatury  téméf  všestrannou.  Balbin  knihu  tu  nazývá  volumen 
eatis  magnum,  eruditione  dmna  et  humana  pleniseimum.  Použil 
tu  Konáč  sp&sobu  allegorického,  tehdáž  nad  jiné  oblíbeného,  a  nechává 
Spravedlnost  procházeti  a  rozhlížeti  se  po  vSech  stavích,  hledajíc  při-- 
vržencův.  Že  však  jich  nenalézá,  hořekuje  nad  tím.  Jungmann  ďi,  že 
ve  spisu  tomto  jest  řec  smělá  a  výborná j  k  čemuž  dodáváme ,  že  i 
myšlénky.  Též  Václav  Dobřenský  osvědčil  několika  spisy  mravouč- 
nými horlivost  dosti  umělou.  Jeho  Vrtkavé  étéstí  (1583)  jest  knížka, 
která  i  nym'  se  dobře  čisti  dá,  dovozujíc  historickými  příklady,  kterak 
všecko  na  světě  jest  marné.  Véník  fíkový  (1587)  horli  proti  opilství 
a  jest  naplněn  dobrými  sentencemi  a  přiklady,  taktéž  fíramen  vody 
sivé  proti  smilství  čeUd.  Koruna  Cnoeiiy  Buk  svéta  i  j.  spisy  Dobřen- 
ského  uvádí  Jungmann  a  Ungar  (Balb.  U.).  Zdá  se  nám,  že  spisovatel 
tento  se  klonil  poněkud  k  ascetice.  Svěžf  plod  jest  masopust  ^  jejž 
sepsal  Rvaéovský  (1580).  Líčen  tu  vznik  a  zmáhání  se  Masopusta  a 
popsáni  synové  jeho,  jichž  prý  jest  dvanáct,  totiž:  Darmotlach,  Kle- 
vetník.  Lakomec,  Lhář,  Lenoch,  Nádherný,  Ožralec,  Pochlebník,  Sobě- 
hrd,  Všetýčka,  Vzteklík  a  Závistník.  Zpor  právní,  jejž  Masopust  s  Po- 
stem vede,  konči  rozsudkem,  aby  M.  jako  vypověděnec  mezi  Turky 
a  pohany  bydlel  a  se  vši  svou  rodinou  na  věky  zahynul.  Spis  tento 
mravopisný  a  na  nejvíc  mravokámý  hojnými  satyrickými  výpady  se 
vyznamenává.  Oblíbená  tehdáž  allegorie  důsledně  a  charakteristicky  tu 
vyvinuta.  Zajímavá  velmi  jest  Předmluva  k  poboinému  ctenáriy  kdež 
hned  z  počádLU  se  Rvačovský  ohrazuje  proti  nespravedlivé  kritice  a 
ne  bez  humoru  praví :  Vím  já  to^  íe  přirozená  věc  jest  tém ,  kteříi 
oci  závistí  a  nepřízní  wdcažené  mají,  cizí  práce  valchovati.  V  cemi 
necht  toto  sobe  povolí  a  oci  potrou  jah  ckHj  mají  toho  svobody^ 
Dále  ovšem  se  tu  jeví:  zkalený  téměř  pessimistický  názor  světa  theo- 
logického toho  filosofa,  nebot  mluví  o  úpadu  světa  řka:  Nápadná  zkáza 
vsí  Evropě  a  všem  obyvatelům  jejím  se  poznenáUa  přibližuje.  Neb 
svit  ve  víem  zlém  jest  postaven,  Rvačovský  byl  bez  odporu  jeden 
z  předních  pozorovatelů,  znatelů  a  ličiteln  mravův  mezi  spisovateli  če- 


—  942  — 

skými.  —  Co  neméně  nadaný  a  samostatný  spisovatel  v  obora  mravo- 
pisném  se  osrěckSl  též  Jan  Stelcar  ZeUtavský,  mni  pro  bíUiéký 
názor  světa  a  proti  filosofům  horlící,  v  jehožto  spisech  hojné  sprikvy 
o  spůsobech,  poměrech  a  předsudcích  za  časů  jeho  panujících  doďsti 
se  lze  jest,  jakož  i  ve  spisech  Bavora  Rodovského,  Frešela,  Paprockého, 
Žalanského  a  j.  v.  méně  známých.  Vůbec  spisy  mravopiscův,  mravo- 
nkův  a  mravokárců  ^kých  doby  této  velmi  důležitá  json  zřidla  ku 
stadiím  o  vzdělanosti  střední  Evropy  a  bylo  by  záhodno,  aby  náležitý 
výbor  se  z  nich  učinil  a  vydal.  Co  se  panujících  tehdáž  pověr  týká» 
zakládaly  se  ovSem  hlavně  na  nepravé  názory  kosmické.  Zbytky  stře- 
dověkého mysticismu  se  na  tuto  dobu  ještě  hojně  přenášely,  ač  málo 
stop  už  nalézáme  onoho  zaníceného  se  zahloubání  do  tajemství  jsouc- 
nosti, jakým  se  původcové  o  přívrženci  mystiky  druhdy  vyznamenávali- 
Resultáty  fantasie  a  pouhého  domýálení  veSly  v  rozum  a  stali  se  pře- 
svědčením, v  jehožto  kruhu  se  vědění  otáčelo.  Uvážíme-li  pak  dále, 
že  náboženské  názory  takovýmto  náhledům  z  valné  částí  nasvědčovaly, 
a  že  ani  učen!  Kopmíkovo  jeStě  nedoSlo  obecného  uznám',  nebudeme  se 
divit  alchymistům,  hadačům  a  pronostikářům  českým,  že  tak  nápadným 
podléhali  bludům.  Snáře  a  pronostiky  v  kalendářích  a  minucich  starých 
dostatečným  jsou  nám  svědectvím,  kterak  mnozí  jinak  učeni  a  rozumní 
mužové  astrologickým  předsudkům  hovili,  jako  Codicillus,  Sud  z  Sema- 
m'na  i  sám  Dr.  TadiáS  Hájek.  Co  se  alchymie  týká^  podává  kněz  Jan 
TěSinský  ve  spisu  svém  Alchymie  zprávu  o  stavu  jejím  za  časAv 
Rudolfa.  Zvláitního  jména  si  tu  vydobil  zlatoděj  Bavor  Rod(n?9ký 
z  Buatiřan  co  theoretický  i  praktický  alchymista.  —  Víra  v  čáiy 
a  strašidla  byla  obecná,  jakž  mimo  jiné  hlavné  spisy  Žalanského  a 
SieUdra  objevují.  O  znameních  a  zázracích  nebeských  celá  řada  knížek 
a  traktátů  tehdáž  sepsána.  I  chiromantia  (rukovědění)  nabyla  spiso- 
vatele v,TomáS%  Mouřenínovi  a  proroctví  rozličná  se  hojně  sbíraly, 
spisovaly  i  tiskly.  Do  této  doby  zajisté  padají  proroctví  Sibyllina 
v  píseň  uvedená  o  předpověděné  změně  českého  království.  Že  na 
základě  nedostatečných  vědomostí  přírodních  se  lékařská  literatura  na 
vědeckou  výSi  povznésti  nemohla,  vysvítá  samo  sebou.  Nicméně  předce 
se  i  tento  obor  písemnictví  velmi  pilně  pěstoval  a  mimo  tiStěné  v  biblio- 
graficích  uvedené  spisy  nachází  se  nápadné  množství  monografií,  traktátů 
a  hlavně  receptů  medicínských  v  rukopisech,  i  zdá  se,  že  vzdělanější 
rodiny  ^ieské  se  zvláštní  ochotou  sbíraly  a  si  přepisovati  dávaly  tako- 
véto spisky,  ovšem  na  nejvíc  proto,  aby  se  v  případech  nemoce  dle 
návodů  jich  se  řídily.  Rozpadává  se  pak  Hteratura  spisův  lékařských 
na  dvě  hlavní  částky,  z  nichž  jedna  se  aspofi  poněkud  ku  vědě  přiblí-> 
žití  se  hleděla,  druhá  pak,  více   populární  hlavni  zřetel  svůj  obracela 


-  943  — 

# 

na  dietetiku.  O  dietetické  či  zdravovědoé  literatuře  doby  této  podal 
p.  Hanui  zprávu  obSlméjSi  v  časop«  Musea  1863.  Védeoké  snahy 
deských  medikův  se  vSak  obmezovaly  nejvice  na  spisováni  spisů 
latinských  o  lékařství  jednajících. 

Právnická  literatura  této  doby  nepovznesla  se  sice  nad  literaturu 
doby  předeáléy  ale  honosí  se  předce  některými  spisy  ceny  trvalé. 
Brikcího .  právo  méstské  (1536)  co  první  provedený  pokus  zavedeni 
římského  práva  do  cech,  jest  plod  kritického  ducha.  —  » Jfesrovnávajíoe 
se  ale  ve  mnohých  věcech  se  zřízením  zemským,  vefila  n  českého 
panstva  v  nej^eň  a  musela  r.  1579  a  1590  přepracována  a  v- závadných 
částech  zjinačena  býti.  .  .  První  obnovené  a  znamenitéj$í  vydání 
méstského  práva  českého  stalo  se  Pavlem  Er.  Eoldínem  výtečným 
právníkem  a  kancléřem  Starého  města  pražského  r.  1579  po  mnoho- 
letém rokování  na  snémích.^^  (Jičínský:  Vývin  č.  právnict>í.)  Dále 
znamená  se  několik  vydání  zřizení  zemských  českých,  moravských  a 
slezských,  pak  práv  mincovních,  horních  a  manských  a  nařízeních 
rozličných.  Koldína  počítati  lze  mezi  nejpřednější  právniky  své  doby 
a  dokázáno  o  něm,  že  i  český  jazyk  právnický  na  uejvyáSí  stupeň 
dokonalosti  přivedl  a  že  z  potomních  právníkův  nikdo  se  jemu  nevy- 
rovnal. (Jireček.)  Zvláětní  zmínky  zde  zasluhuji  též  Ctibora  z  Dmovie 
Staré  paměti  moravské  z  r.  1526 — 1536.  (Rukopisu  mor.  archivu 
zemském.)  Jest  to  sbírka  dávných  způsobu  zemských,  nálezů  a  půhonů^ 
žalob  a  rozsudků.  Podány  tu  zprávy  o  zřízení  zemském  a  poukazuje 
na  změny  dávných  způsobů  jež  se  udaly  za  Vladislava,  Ludvíka  a 
Ferdinanda  I.  Podobnou  sbírku  též  Jiří  starší  Sedlnický  z  Gholtic 
spůsobiti  dal  jakož  i  Smil  Osovký  z  Doubravic  (1575—1612.)  Jan 
Jiří  Humpolecký  z  Rybenska  i  j.  Hojnými  sbírkami  sněmovních  jednání, 
výsad  a  listů  ouředuích  doplňuje  se  právniddi  literatura'  doby  této  co 
nejvydatněji.  Celkem  měla  literatura  tato  ráz  praktický  a  vzdálena 
byla  filosofického  rozumování.  Práva  sama  spoléhala  hlavně  na  starých 
spůsobech  a  prívilejích.  Vyplývat  z  toho  samo  sebou,  že  myilénka 
rovnosti  před  zákonem  nedobyla  si  tehdáž  ještě  průchodu. 

Podobně  nepronikla  též  myšlénka  rovnosti  víry,  ač  ovšem  se 
v  literatuře  náboženské  aspoň  některé  stopy  nalézají  ku  provedeni  jí. 
Literatura  bohoslovecká  této  doby  poskytuje  náranmé  množství  materiálu, 
jehož  úplné  spracování  teprv  pozdější  některé  době  se  povede.  Uvá- 
žíme-li,  že  nejen  strana  katolická  proti  všelikým  stranám  protestantským 
se  stavěla  ale  i  tyto  mezi  sebou  vabé  půtky  na  literárním  poli  pro* 
váděly,  základné  zásady  křestanské  rozmanitě  vykládajíce,  podá  se 
z  toho,  jakou  hojnost  dogmatického  a  polemického  aparátu  věk  tento 
spotřeboval  a  jak  nesnadné  jest  i  čelnější  toliko  jednotlivosti  probrati- 


—  944  — 

Bylo  ta  nejeD  katoUků,  kompaktádstů^  Interiaá,  kalvinista  a  Bratn 
ale  též  odvětvi  rozličných  stran  protestantských,  rozdvojeni  mezi  Bra- 
třími,  Mikolááenců  a  Habrovanských.  Každá  tato  strana  si  vydobývala 
p&dy  a  tvořila  zvláStní  literatura,  již  do  podrobná  tu  slediti  nelze. 
Mezi  katolickými  spisovateli  vynikal  nad  jiné  Václav  Sturm^  jezoita 
a  horlivý  protivník  Bratři.  Vedle  něho  a  po  něm  též  Hostoonský, 
Berlička  a  j.  Spis  Stnrmův:  Srovnání  víry  (1582)  sepsán  ve  spůsobé 
rozmlavy  mezi  knězem  katolickým  a  bratrem  zbadil  velkoa  pozornost 
a  pradký  odpor,  jest  víak  i  z  literárního  dějepisného  stanoviska  důle- 
žitý. Podobně  důležité  a  zajímavé  jest  jeho  Rozsotizení  kaneiondlu 
brcUrského  (1576)  i  jiné  menSi  spisy  polemické.  Berlička  Vojtěch 
mimo  překlady  některé  uveřejnil  Postilla  (1618)  již  věnoval  Kavkovi 
Ričanskému  z  Řičan.  Byl  bez  odpora  hlava  důvtipná  a  pronesl  nuiohé 
původní  a  jadrné  myálénky  slohem  přímým  a  nikoliv  rozvláčným.  Tamáé 
Bavorovaký  náležel  mezi  přední  kazatele*  strany  katolické,  vynikal 
též  co  spisovatel.  Za  hlavní  dílo  jeho  se  považuje  PostíUa,  vyšla 
v  Olomouci  1.  1557.  (Raf.  Ungar  v  Baibini  Boh.  docta  n.  tvrdi^žeje 
pouhý  překlad  postilly  Fera  Maguntina.)  Vydal  též  zvláštní  některá 
kázám'  a  rozjímání  jakož  i  zrcadlo  věčného  blahoslaveného  života.  (1561.) 
Beč  Bavorovského  —  di  Jireček  v  Ánthol.  II.  —  jest  jasná,  čistá, 
jadrná,  jevíc  veliký  dar  výmluvnosti  —  i  zachován  nám  ve  spisech 
jeho  dosti  zřetelný  obraz  mravův,  jak  byly  za  Ferdinanda  L  —  Horčícký 
z  Tepence,  Jakob  (Synapias),  vyučenec  a  horlivý  přívrženec  Jezaitav, 
vydal  kanfessí  katolickou  1609.  (Vyšla  po  druhé  1677,  po  třetí  1782, 
s  životopisem  spisovatelovým.)  Mimo  to  vyšlo  ještě  hojně  jiných  spi- 
sův  katolických  avšak  méně  vynikajících  a  většina  spisovatdá  kat 
vyznání,  na  nejvíc  toliko  překládala  z  latiny.  Mnohem  vydatnější  se 
jevila  činnost  nekatolíků  a  obzvláště  Bratří  českých.  Byla£  vira  tak 
hojná,  že  by  se  o  ní  obzvláštní  a  obsáhlá  kniha  sepsati  dala.  Jakož 
tehdáž  Bratři  vůbec  v  přední  řadu  pěstovatelův  národní  Kteratory  se 
stavěli,  takž  zvláště  na  poli  theologickém  nad  míru  pilně  pracovali. 
Nejprv  nutná  toho  byla  potřeba,  aby  dogmatické  stránky  vyznáni 
svého  nepravým  neprovdávaly,  výkladům  a  úchylkám  od  základních 
zásad  jednoty  se  zabránilo,  dále  je  vybízela  vnitřní  zpráva  obci  k  ne- 
ustálé činnosti  a  posléze  odpor  na  všech  stranách  proti  nim  povstalý 
k  obranám  je  pozbuzoval.  Mimo  to  horlili  náčelnějši  mnžové  jednoty 
této  pro  vzdělanost  všestrannou  hledíce  na  mrav  a  zájmy  obecné 
s  obzvláštní  pozorností  a  pěstujíce  jazyk  český  s  neobyčejnou  tehdáž 
pečlivostí  ve  školách,  jediných  to  vůbec  školách,  kde  národní  jazyk 
byl  jazykem  panujícím  a  vyučovacím.  Toto  vše  zajisté  přispívalo 
k  oživení  literárního  ruchu  mezi  Bratřími  a  skutkové  přímí  na  to  pon- 


—  945  — 

ji  že  skutečně  byl  oživen.    Vyžadoval  toho  ústroj  i  směr  jednoty 
a  zřízeni  školní  obzvlááté,  aby  na  rozifdných  polích  literatury  se  osvědčíH, 
naatjvíc  ale  jim  potřebí  bylo  pěstovati  pole  věroučné  a  proti  itoknm 
vždy  pevněji  se  ohrazovati.    Dogmatika  Bratří  byla  jednodniáí  jiných 
a  snáěřovala  hlavně  na  praktickou  vira.    Čelné  spisy  do  obora  toho 
nátežící  padají  do  předené  do^y.    Bavorynského  dogmaticky  spis  o 
pravém  nábcienství  křesťanském  nevyniká,  za  to  ověem  větěi  pozor«- 
nosti  si  dobyly  vydané  apologie  a  konfessí  Bratří.  Z  kázání  bratrských 
znamenají  se  vydaná  od  Michálka.    Jakož  hojné  byly  nájezdy  proti 
jednotě  této  a  řada  polemických  traktatň  proti  ní  se  objevila  v  níž 
ony  p.  z  Periteina  a  Dubéanského  zvláStě  vynikají,  takŽ  i  se  strany 
Bratří  proti  torna  neméně  pracováno  a  uveřejněno.  Zvláátě  proti  Jana 
Augustovi  uveřejněny  byly  spisy  kněze  Petra  ze  Zasadí,  děkana  Václava 
z  Kutné   Hory   a  Dr.  Hitmánka.    Petrovi   odpověděl  Augusta   sám, 
Mitmánkovi  statečný  Laurinns,  a  děkana  Václava  odbyl  Martin  Michálek 
pepmou  satyron  kde  v  dialogu  mezi  vozky  Valousem  a  Peterkou  děkan 
VádaT  co  katnohorský  papež  v  posměch  jest  nveden.  Avšak  zevrubné 
vylíčení  dogmatické  a  polemické  činnosti  Bratří  by  nás  vedlo  příliš 
daleko.  Poznamenáme  toliko  že  byla  podivení  hodná  nejen  pro  množství 
ale  z  velké  části  i  pro  důkladnost  a  důvtip.  Pravili  jsme  již  že  starší 
jednoty  na  fiteramí  vzdělání  členův  hleděli  a  uvedli  jsme  už  dříve 
svědčící  list  Blahoslavův.    Léta   1549  poslal  též  Pavel  Sperat  připiš 
synodě  moravské  do  Přerova  kde  si  stěžuje  na  to,  že  Bratři  se   v  li- 
terním  vzdělání   zanedbávati    počínají    a  synoda  si  vzala  list  tento 
k  srdci  a  vyslala  některé  mladíky  na  studie  do  ciziny.    Takž  se  stalo 
že  láska   k  písemnictví    mezi  Bratry  nikdy  neuhasla  a  že  s  veUkoa 
pílí  o  vše  pečovali   co  k  utuženi  ve  víře  a  v  mravích  i  ku  vzdělání 
ducha  vůbec,  zvláště  ale  kn  posile  vědomí  bratrského  směřovalo.  Pťoto 
bedlivě  sbírali  všecky  spisy  jenž  se  na  původ  a  vývoj  Jednoty  táhly 
a  vždy  jeden  člen  užší  rady  co  písař  měl  povinnost  zaznamenávati  vše 
co  se  důležitého  v  krqzích  Bratří  udalo.    Dopisy  a  listiny  se  sbíraly 
a  uschovávaly  a  na  základech  jejich   bezpečné  zprávy  se  spisovaly. 
Nqprv  to  činil  J.  Černý,  pak  po  r.  1552  Blahoslav,  Augasta,  č^ný, 
červenka,  Israel,  Jafet,  Mach  a  jiní  zanechali  nám  takové  množství 
písenmích  památek,  že  dopisy ,  zápisky »  traktáty  a  knihami  jejich, 
dílem  tištěnými,  dilem  v  rukopisech  pozůstalými  život,  učení  a  osudy 
Rratři  ano  celé  doby  jejich  více  osvětleny  jsou  nežli  které  koliv  jiné 
církevní  a  světské  záležitosti  veka  tehdejšflio.  Že  zvláště  mezi  traktáty 
tehdáž  povstalými  i  mnohé  výstřední  se  nalézají,  tomu  se  není  diviti. 
Takž  kn  př.  jakýsi  Jakub  jednotě  boleslavské  předložil  traktát  vehni 
pošetilý.    Zvláštní  pozomoetí  hoden  jest  též  traktát  Kalencův  asi  od 

60 


—  946^ 

r.  1543  sepsaný  v  Letovicích  na  Moravé,  v  némito  sfišonJíA  ple- 
kvapnjící  náhled  o  Kristoiri  projevoje  a  veškeré  sekty  UTádí,  jež 
tehd&ž  na  Moravě  se  zdržovaly,  —  A  jakož  Katolíci  a  Bratří  takž  i 
ostatní  strany  a  sekty  na  poli  theologickém  s  velikoa  pili  praoovali  a 
jest  až  želeti  že  pravé  tento  odbor  literatury  mnohé  nejlepií  hlavy 
české  do  prondu  svého  strhl  na  njmn  odborů  jiných^  neboC  a£  bibiio* 
grafie  odbom  tohoto  v  Jongmannové  literataře  na  tisíc  spisnv  ohlafage, 
dala  by  se  jefitě  o  dobrou  třetina  rozmnožiti. 

Jestliže  ale  snahy  a  zpory  n&boženské  hojné  látek  poskytovaly 
ku  pradm  literárním,  ndinily  totéž  snahy  a  zpory  politické.  Ba  hádky 
politické  stýkají  se  na  mnohých  stranách  a  náboženskými,  neboC  se 
stavům  českým  tehdái  nanejvíc  jednalo  o  to,  aby  národa  českémn 
vydobyli  svobody  náboženské.  Ozývala  se  véak  politika  ménd  v  litera- 
taře nežli  na  sněmích,  a  že  hlavní  předméty  její  se  kolem  otázky 
víry  otáčely,  zastavily  je  povolaní  politikové  hlavně  kněžím  a  spiso- 
vatelům theologickým.  Takž  se  stalo  že  ryze  politická  literatora  ée§ki 
poměrně  hubená  se  jeví,  čemuž  se  tím  více  diviti  jest,  čím  probaieDějií 
byl  tehdáž  politický  ruch  v  národě  českém.  Z^isky  a  řeči  sněmovní 
tn  činí  ovSem  znamenitou  rubriku,  pohřeSigeme  vfiak  jinak  v  litcnlore 
přímý  výraz  politických  stran  jaký  as  poskytoval  stračeny  spis  M agertiv 
jejž  Hynek  z  Yaldstejna  v  Dobrovidch  vydal  1.  1616.  Jiný  čelný  spis 
doby  této  jsou  Apologie  dvě  stavův  království  českého  (1618,  1619), 
kterými  se  příčiny  smutných  události  tehdáž  sběhlých  vysvětluji.  ObzvUltě 
zajímavý  jest  též  spis  Karla  z  Žerotina,  Apologie  aneb  obrana  ku  pána 
Jiříkovi  z  Hodic.  (1606.)  Co  se  Apologií  Českých  stavů  týká  sepsal 
větší  část  apologie  drahé  proslulý  Václav  Budovec  z  Budova,  bet 
odporu  jeden  z  nejpřednějších  politických  charakterův  své  doby,  výtefioý, 
vždy  hotový  řečník  a  spisovatel  nejen  mnohostranně  vzdělaný  ale  i 
dosti  plodný.  Nelze  pochybovati  že  on  vlastně  Apologii  sepsal,  k  níi 
mu  poskytnuty  byly  doklady  jež  co  Přílohy  a  vysvětlíi^íy  k  d  se 
přivěsily.  Z  jiných  rozličných  jeho  spisů  nanejvíc  náboženskýdi  a 
polemických  vyniká  Anti-Alkoran  důvtipem  a  pružnosti  dndia.  — 
„Žerotínův  spis^  Apologie,  —  praví  Palacký  —  jak  obsahem  tak  i 
zvláště  výtečným  slohem  důležitý,  psán  jest  r.  1606  po  booK,  kterou 
zpourá  Št.  Bočkaje  v  Dhřích  i  na  Moravě  ztropila.  P.  J.  z  Hodíe 
byl  nejznamenitější  vůdce  vojsk  moravských  proti  Bočkajovi.  Omlouvá 
se  při  něm  Karel  z  Žerotína  proč  jeSté  tehdejšího  času  větSího  podlh 
v  radách  a  hájení  o  spomožení  vlasti  moravské  neměl.^  Dokládáme 
k  tomu,  že  málo  spisů  českých  s  takovou  rozumnosti  a  jasnosti  dndu 
bylo  sepsáno,  jako  tento.  I  zde  se  skvěle  osvědčil  genius  toho  maže 
jenž  vzdělanosti  a  politickým  rozhledem  svým  se  nad  dobu  svoo  po- 


-  947  — 

▼neal.  —  Že  literatura  národního  čí  politického  hospodiřst^i  nějakého 
obzvláštního  ploda  nepodala  a  na  llepSení  poměra  obchodních,  prů- 
mjflhých  a  hospodářských  působiti  zanedbeJa  zakládá  se  zajisté  na 
nedopraTenost  tehdejiích  politických  poměra  v&bec  a  na  to,  že  hlavně 
nábolenské  otázky  byly  na  denním  pořádka.  Konečně  spoléhal  obchod, 
prfimysl  a  hospodářitví  na  primitivmch  ještě  základech  a  byl  vzdálen 
vyttfho  vědeckého  pojmntí.  Řemeslo  úpělo  ve  jha  cechovství,  hospo- 
dářství poddanstvím  trpělo  a  obchod  obmezováním.  Řemeslnictví  se 
nepovzneslo  nad  obyčejnoa  práci  a  nedbalo  o  literami  jakés  návody. 
Hospodářství  aspoň  čáatečnoa  pozornost  zbudilo.  Černobýl  psal  o 
zprávě  hospodářské,  Florian  z  Chriespékúy  PoUzena  z  Lobkomc  a  j. 
podaH  instrukce  pro  hospodářské  iřadníky  a  obce,  Brtvin  z  Ploškavie 
sepsal  gruntovní  zpráva  a  pořádek  věelijakého  hospodářství  a  též  o 
pěstováni  vinic  a  Štěpování  stromův  a  o  rybnikářstvi  vySlo  několik 
spisků.  Kuchařství  doSlo  y  Bavora  Rodovském  z  Hostiřan  dobrého 
pracovníka  jehož  spis  1.  1691  vyilý  (kniha  kuchařská)  nám  aspoň 
obraz  tehdejSí  gastronomie  podává.  Nelze  vSak  bylo  vzniknouti  na- 
akám  těmto  praktickým  když  návody  indaktivni  nepřispívaly  valně 
k  jich  vyvojení.  Chemie  spočívala  v  rukou  alchymistův,  mechanika 
se  n  nás  jeětě  neobjevila  na  theoretické  půdě  i  počtářství  se  obmezo- 
valo na  některá  základní  jen  pravidla.  Jen  v  geometrii  dobrý  počátek 
ni&tá\  Simeon  PodoUhý  svou  knížkou  o  mírách  zemských  sepsanou 
1617  ale  teprv  1683  vytiStěnon. 

O  básnictví  a  belletristice  doby  této  vůbec  nelze  podati  úsudku 
pochvahného  pi^vě  jako  o  aestetických  k  ní  návodech.  Ani  rýmovník 
(čenioviceni  vocabularium  rhytmica  bohemicnm)  jejž  Veleslavín  r.  1614 
vydal,  ani  návod  o  veršování  čili  y,Nauéeni  potřebná  Um,  kteříípisné 
skl43UÍati  chUjíy  práce  to  proslulého  Blahoslava^  též  pod  titulem  Mtuioa 
známá  přispěti  nemohla  ku  zdaru  poesie.  Blahoslavův  spis  obsahuje 
některé  překvapující  myšlénky  a  jest  živým  humorem  složen,  týká  se 
však  více  formy  nežli  podstaty  věci.  Názor  jeho  o  poesii  jest  příliš 
jednostranný.  Co  se  básnictví  samého  týká  nacházíme  jen  duchovni 
ve  výkvětu  a  ta  zase  vynikají  staré  kancionály,  jmenovitě  bratrské. 
Skatečného  básnického  vzletu  ovšem  i  tu  ne  mnoho  nalézáme,  a  svědčí 
skladby  tyto  více  o  náboženském  zamečení  skladatelův,  nežli  o  rozhodném 
básnickém  povolání.  Mnohem  smutnější  pohled  ale  poskytuje  básnictví 
světské.  „Básnictví  latinské  —  praví  J.  Jireček  —  udusQo  poesii  domád 
právě  tím  že  samo  tak  vysoko  se  povzneslo.  Jest  věru  ku  podivu, 
kterak  básníci  jichž  básně  latinské  dosti  mile  plynou,  jak  mile  začnou 
básniti  po  česko,  samou  rozvláčností,  všecken  půvab  z  výtvorů  svých 
stírají.*'  Takž  tomu  jest  skutečně.  Ze  všech  veršovaných  plodů  českých, 

60»