Djiny církevního básnictví eského a do XVIII stolet

J?Jt3J

^

4*

H^M^OLOGOLA^ BOHEMICA.

DĚJINY

církevního básnictví českého

AZ DO XVIII STOLETÍ.

SEPSAL

JOSEF JlREČEK.

(Z POJEDNÁNÍ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK ŘADY 6, DÍL 0).
(Třída pro filosofii, dějepis a filologii. C. 3.)

V PRAZE.

NÁKLADEM KR. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. - TISKEM DRA. EDV. GRÉGRA

1878.

\

&3»-

HYMNOLOGIA BOHEMIC^.

DĚJINY

^ v

církevního básnictví českého

0

AZ DO XVIII STOLETÍ.

SEPSAL

JOSEF JlREČEK.

i

/

/

(Třída pro filosofii, dějepis a filologii. C. 3.)

V PRAZE.

NÁKLADEM KR. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. — TISKEM DRA EDY. GRÉGRA.

1878.

BV

§. 1. Doba nejstarší až do proměn husitských.

Počátek zpěvu církevního u nás souvisí se samým uvedením křesťanstva. Hlasatelé
učení Kristova za středověku obecně lidu vštěpovali nejkratší modlitbu k Bohu, totiž Kyrie
eleison. Tak merseburský biskup Boso za X věku Slovany polabské k tomu vedl, aby zpí-
vali Kyrie eleison, vykládaje jim toho užitečnost, ale nevděční jeho učedlníci slova ta
v posměch obraceli, vyslovujíce je: „U kri volsa", t. j. ve kři olše. *) Podobně i sv. Kon-
stantin a Method učinili, ač s tím rozdílem, že slova řecká, lidu nesrozumitedlná, přeložili
slovanským hlaholeni: „Gospodi pomiluj ny, Hospodine pomiluj ny." 2) Slovo „pomilovati"
ve smyslu „slitovati se" původu jest staroslovanského a tudíž zřejmým i nepopěratelným dů-
vodem, že překlad ten nebyl utvořen na půdě české, nébrž že se k nám dostal z jihu 3),
že jej sv. věrozvěstové naši, přišedše na Moravu, již s sebou přinesli.

Toto nutno bylo předeslati, aby se důvodně mohl pronésti úsudek o nejstarší cír-
kevní písni české: „Hospodine pomiluj ny," kteráž není nic jiného než stručné rozvedení ře-
ckého Kyrie eleison.

Podobná rozvedení Kyrie eleisonu ve středověké hymnologii církevní rovněž tak byla
obecná, jako rozvádění alleluja, i ustálil se tehda zvyk, že onano nazývali tropus, tato pak
sequentia. Latinského tropu, který by s naším „Hospodine pomiluj ny" srovnati se dal, do-
ložiti nelze. Staroněmecká píseň, kteráž 1. 973 při nastolování biskupa Dětmara, Sasice
rodem, od knížete Boleslava II a od velmožův českých u sv. Víta byla zpívána: „Christe
keinado, kyrie eleison, und die halicgen alle helfuent unse" 4) taktéž s českým tropem nikterak
srovnati se nedá. Naproti tomu veškeren sklad písně té se zpěvy církve východní se shoduje.

Kyrie eleison Čechové podle pravidel hláskosloví svého přeměňovati se jali nejprve
na Mrleišn, pak kerlešn, krilešn, Tcrlešn, slz pak zůstalo prosté krleš. 5)

„Hospodine pomiluj ny" záhy stalo se slavnostenským zpěvem Čechův, jejž nejen
v neděli a o svátcích při processí, ale nad to zvláště ve všech případech vážných, v míru

1) Thietmar Merseburg. II. 23.

2) Vážný jest rozdíl, jejž Cechové i nápotom vždy činili mezi slovy hospodin a hospoda, onoho výlučně
užívavše o Bohu, tohoto pak vždy jen o člověku. Srov. Miklošič Christl. Terminologie der slavi-
schen Sprachen (Wien 1875) str. 35.

s) Palacký v Č. Č. Museum 1837 str. 413. Srovnej též, co Šafařík „Uiber den Ursprung und die Hei-
math des Glagolitismus" (Pr. 1858) str. 37 dokládá o významu slova mih. O tom, jak i lid ruský
při zvláštních případech zpíval Gospodi pomiluj, viz v letopisech, Nestorovi posud připisovaných,
hl. 66 (Miklošičova vyd. str. 113, Erbenova překl. 144), kdež popis, jak sv. Glěb byl pochován.

*) Fontes rerum boh. n, 38.

4) Tamtéž. V zásloví sluší čísti n, nikoliv u, jak se v některých rukopisech kroniky Kosmovy nalézá.

1

2

i v boji, zpívati uvykli. Tak při návratu krále Václava I. do Prahy 1. 1249 ve chrámě svato-
vítském od lidu i šlechty tropus ten zahlaholen, tak v bitvě u Kroissenbrunnu 1. 1260, tak
při návratu Václava II. z vězení Otty Bramburského 1. 1283. l) Za třináctého století domní-
váno se, že skladatelem písně té byl sv. Vojtěch 2), podobně jako starobylé podání polské pů-
vodství písně: „Bogarodzica dziewica" témuž světci připisovati uvyklo. 3) Domnění toto
uhájiti se nedá. Známot dostatečně, že sv. Vojtěch nebyl příznivcem církve východní, i nelze
tudíž mysliti, že by v skládaní jeho mohly se vyskytovati tak zřejmé stopy obřadního jazyka
církve té, jakož se jeví v tropu našem.

Druhý plod domácího básnictví českého jest píseň k sv. Václavu: „Svatý Václave,
vévodo české země," kteráž prodlením včkův rovněž tak zobecněla jako „Hospodine pomiluj
ny.a Ještě v minulém století obecně píseň tuto ku konci služeb božích zpívali. 4)

Na třetí místo kladu píseň velikonoční: „Bóh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí0, kteráž
v mnohých kusech se shoduje s druhou částí polské „Bogarodzica dziewica0.5)

Tyto tři písně pokládati sluší za prvotiny církevního zpěvu českého ; všecky zajisté,
ač dobou nejednostejnou, zasahují do prvních století křesťanských. K nim později připojila
se píseň o nejsvětější svátosti: „Jezu Kriste štědrý kněze. ': Všecky čtyry mandátem synody
pražské, v červnu 1406 vydaným, byly schváleny a s vyloučením všech jiných v kostelích
zpívati dovoleny. f>)

Nicméně vynesení tomuto nesluší rozuměti takovou měrou, jako by písní jiných, ze
stanoviska katolického nezávadných, za XIV ano i za starších století bylo nebývalo, anobrž
není pochyby, že se vyškytaly nejen po různu, ale i ve sbírkách. Byly to jmenovitě překlady
hymnův latinských. Vznik jejich byl podobný, jako českého překladu písem svatých, '•) totiž
že k textu latinskému připisováno glossy české, kterých postoupně pořád přibývalo, až se
shledal úplný překlad. Gloss takových užíváno i také při školním vyučování latině. Postupem
času našel se někdo, jenž se cítil ponuknuta, aby je uvedl v lad a sklad pravidelného roz-
měru. Tak se v rukopisech univ. bibliotéky pražské III. G. 12, X. G. 18, XI. D. 1 a XVII.
F. 20 nacházejí latinské písně: „Vexilla regis prodeunt" a „Pange lingua gloriosae lanceae
praeconium" s českými glossami meziřádkovými. P. J. Safaříkovi, an glossy ty v jedno se-
stavil, podařilo se svésti úplný text, ovšem jen prostého překladu, postrádajícího úpravy

x) Fontes rerum boh. II. p. 308, 319 a 366. Tradici o zpěvu slovanském dosvědčuje i Rozenplut : „Ještě
před 600 léty s. Cyrillus a Metudius, řečí vlastní také aby zpíváno bylo, Moravanům nařídili."

2) Tamtéž p. 319. „hymnům a S. Adalberto editum." L. 1397 benediktin břevnovský, Jan z Hole-
šova, napsal o ní výklad: „Explicatio cantici S. Adalberti", jež Fr. Mat. Bolelucký otiskl ve druhém
• díle svého spisu Rosa Bohemíca (Pr. 1668).

8) O písni této všecko, čeho třeba, sestavil Alex. hr. Przezdziecki ve spisku: „Piešn Bogarodzica"
(Warszawa 1868) a ve 38 sv. Rocznika Tow. naukowego (Kraków 1869). Srov. úvahu mou v Č. Č. M.
1872 str. 335, a TVÍ. Nehringa rozpravu „Das altpoln. Marienlied" v Jagičově Archivu I. p. 73 sld.
Též „Bogarodzica" jest tropus. Prvotně skládala se jen z předních dvou slok.

*) Za starších dob ji připisovali arcib. Arnoštovi z Pardubic. Arcib. Jan Očko z Vlašimě těm, kdo by
ji zpívali, udělil 40deaní odpustky. Beneš z Weitmile, dávaje o tom zprávu, nazývá ji „cantionem
ab olim cantari consuetam" (Script. rer. boh. II. p. 397).

5) Č. Č. M. 1872 str. 337.

6) Hófler, Concilia Pragensia (Pr. 1862) p. 52.
r) Rukověť k děj. lit. české II. str. 116.

básnické. *) V rukopisech XI. D. 1 a XVII. F. 20 (jenž psán od Jana z Domašína 1. 1429)
podobně glossovány sou i četné jiné písně, zejména: „Veni redemptor gentium", „Plasmator
hominis Deus". 2) Takové sestavení překladův z gloss českých nalézá se též v rukopise kapi-
tuly mikulovské z polovice XV. věku, jenž druhdy náležel některému klášteru ženskému. 3).
Jsoutě v něm překlady tří písní. „Veni redemptor" přeložena tam takto: „Pňd vykupiteli ná-
roduov, ukaž plod dievky, div se vešken svět, taký porod sluší Bohu". V pražských dvou
rukopisech posléze dotčených počátek ten zní: „Přicř vykupiteli lidí, ukaž porod dievky,
div sě vešken svět, taký porod slušie boha". Z toho viděti, že překlad pražský jest starší,
mikulovský pak mladší a tudíž i protříbenéjší, ale nedá se upříti, že oba jsou jednoho a téhož
původu. „Ave maris stella" v rkp. mikulovském přeložena : „Zdráva mořská hvězdo , boží
máti a vždy dievko, sčastná vrata nebe. Přijímajíc to pozdravenie ústy andělovy, založ nás
v pokoji, proměňujíc jméno Evino." Třetí, ku kteréž se mi latinského originálu nalézti ne-
udalo, počíná se: „Jezukriste, posvětiteli postuov přes čtyři dceti dnóv, jenž jsi pro lidské
spasenie ustavil toto postěnie." Zde již jsou rýmy, ačkoli rozměr neuspořádán. Ostatní písně
rkpu. mikulovského, kterých je šest, mají rozměr spořádaný, tak že se podle nápěvu církev-
ního dobře zpívati mohly, ale rýmy nejsou než v prvních počátcích, nad to i důsledně ne-
provedeny. Všecky tyto rukopisy nejsou starší nad první polovici XV. věku, ale obsah jejich
jistě daleko jest dávnější.

První vlastní sbírka církevních písní českých obsažena je v rukopise univ. bibliotéky
pražské XVII. F. 30, jenž popsán od Jos. Jungmanna v „Rozboru staročeské literatury"
(v Pr. 1842) na str. 131 atd. Čte se tam šestnáctero písní. Druhá o šesti písních jest
v rukopise, na počátku XV. věku psaném v univ. bibliotéce lvovské pod sign. XLI. E. 21. 4)
Třetí jest Liber prosarum et cantuum ecclesiae Pragensis, jejž Balbin nalezl tuším že
v Krumlově. 5) Čtvrtá jest v rukopise univ- bibliotéky pražské z XV. věku XI. E. 2. Mimo
to se písně některé po různu vyskytují v rukopisech XIV. a XV. věku.

§. 2. Pěsnotvorství za dob husitských.

Všecky posavad uvedené písně povahou jsou přísně katolické. Rozruchem, kterýž
nastal z učení Husova, vynikl živel nový. První jeho stopa jeví se v mandátu synody
pražské z června 1406, kdež uloženo farářům a správcům kostelním, aby na kázáních ozná-
mili, že vseckij nové písně (novas cantilenas omneš), mimo čtyry svrchu již dotčené, sou za-
kázány a že proti těm, kdo by je zpívali anebo zpívati dopustili, přikročeno bude mocí
práva. L. 1409 zakázáno, jakož se dovídáme z postilly Husovy,6) zejména tyto písně: „Vstal
jest Bóh z mrtvých svú mocí," „Jezu Kriste štědrý kněze" a „Návštěv nás Kriste žádúcí".

') Č. C. M. 1862 str. 270.

2) Sitzungsber. der k. b. G. d. W. 1865, II. p. 76.

3) Rukopis ten popsán v Č. M. M. 1873. Mimo písně obsažen tam žaltář i breviář český.

*) Rukopis ten popsán v Č. Č. M. 1859 str. 21 sld. a obsáhlou rozpravou Jakuba Holovackého : O
pyKonncHOMT, MOJHTBeHHHKi cTapoHeiucKOMT. ci XIV— XV B*Ka v aktech kr. české společnosti nauk 1861.
'-) Vita venerabiles Arnesti (Pr. 1664, p. 199) a Bohemia docta III. (Pr. 1780, p. 158).
") Sebr. spisy II, str. 132.

1*

Původcem druhé byl sám Mr. Jan Hus, použiv počátku písně, která tehda obecně byla známa,
ano i církevně schválena, ostatek pak ze svého přidělav. Co se dotýče písně: „Návštěv nása,
ta sice v kancionále táborském má nadpis „Tuto piesni jest složit Mr. Hus", ale původství
Husovu odporuje ta okolnost, že se prvních osm slok písně té vyškytá již v starším rkp.
XVII. F. 30, tak že snad jen poslední dvě pocházejí od Mr. Husi. Mimo to Mr. Jan Hus
složil ještě dvě písně české: „Ježíš Kristus božská múdrost" a „Živý chlebe". V díle tom se
mu brzo dostalo následníkův, kteří učení novému cestu raziti se jali nejen kázáním a traktáty,
ale také písněmi.

Okolo polovice XV. věku některý ze stoupencův Husových sestavil již úplný kan-
cionál, do něhož vedle písní nových vepsáno mnoho starších. Hlavně ovšem hleděno k tomu,
aby přijímání pod obojí spůsobou podle dogmatických názorův husitských písněmi bylo osla-
veno a vyloženo. K tomu účelu jednak nové písně skládány, jednak ve starších dotyčná místa
zpřeměněna. Rukopis kancionálu tohoto péčí pana Mart. Koláře nejen byl zachráněn, ale i
k bezpečnému opatření Museu Českému odevzdán. Širší jeho popis s otiskem 10 písní podán
v „Památkách" sv. IX, str. 825 sld. Palacký vlastní rukou jej ostránkoval. Zde o obsahu
toto ještě dodám. Přední a zadní část rukopisu (str. 1—41, pak 101—246) není než překlad
breviáře. Z přední části zvláště připomínám officium o sv. Václavu (str. 35- 37) a lamentaci
na veliký pátek, jejížto zlomek od A. Bočka nalezen byl i v breviáři na faře v Moravské
Třebové přepisem asi z polou XV. věku. J) Podle jazyka lamentace patrně sepsána česky
před hnutím husitským.

Písně vlastní zaujímají toliko 29 listův (str. 42—100). V čele jich čte se tento
nadpis : Tuto sse počynagi pyessnye bozye kgeho swyety chwale aknassemv spasseny Nayprwe
Sedm obecných prozb lcupanu bohu, Potom Oivyeře cžo mamě wyeřity akterak, Apotom
kterak mamě geho dessatero przikazanye plnyti Apotom mnoho giných ogeho svatich prawdach
Azwlastye wogeho Swatem tyele Awogeho Swate Tcrwy przigymany, otwyernich krzestyanow,
Apotom gyne dobré pyesnye hchwále bozie Alcetčti geho matce Sewssemy sivatimy. 2) Napřed
kladou se modlitba Páně, Zdráva Maria, Víra a Desatero boží přikázaní obecným zněním a
s nápěvem. Pak následuje 77 písní českých a několik latinských. Z původcův písní jmenováni
sou jen Mr. Jan Hus a kněz Čapek.

Sic jinak z prvních dob husitských co skladatele písní známe jen kněze a podbi-
skupí Martina Lupáče (f 1468), voleného arcibiskupa Mr. Jana z Rokycan, pak krajana jeho
Mr. Martina z Rokycan. Mr. Jakoubek písně své skládal latině, a teprv později na jazyk
český byly obráceny.

§. 3. Kněz Václav Miřínský a Jan Táborský z Klokotské Hory.

Vlastním zakladatelem a upravitelem církevního zpěvu mezi podobojími pokládán
býti zasluhuje kněz Václav Miřínský, o jehož životě pohříchu téměř nic více nemáme, nežli co

x) Zlomek Bočkův otištěn v C. M. M. 1875 str. 100.

2) Tuto upozorniti sluší na důsledné psaní sse, gssi, matce, lasče atd., jež patrně nějak souvisí s oby-
čejným tehda vyslovováním.

nám dosti kolísavé zprávy Jana Táborského z Klokotské Hory poskytují. Podle udání Tábor-
ského, v kancionálech z 1. 1567 a 1577 tištěných, Miřínský zemřel okolo 1. 1492, jakož na
základě tom také V. Kleych uvozuje. Táborský mimo to pod podobiznu Miřínského, kterou
k vydání písní jeho na evangelia 1. 1590 připojil, položil tento nápis: „Kněz Wácslaw Mi-
rijnshj byl Léťha Tisycýho, CžtyřistéJw Dewadesátého Osmého, a po dewadesáti dwau letech
gsau tyto pjsně, kteréž on složil, wytisstěny." Druhému tomuto údaji nelze rozuměti jinak,
nežli že obraz, jejž Táborský 1. 1590 měl před rukama, malován byl 1. 1498, což ovšem dobře
se státi mohlo i po smrti Miřínského, tak že prozatím na 1. 1492 co úmrtním památného
muže tohoto popřestati lze. *)

Miřínský písně nejen sbíral, ale sám jich drahně složil, ač původní jeho skládaní
od těch, které staršího jsou původu, nesnadno rozeznati lze. Snad že postupem kritiky i v tom
se dobereme výsledkův určitějších, nežli těch, které nám nyní jsou po ruce. Za života svého
požíval veliké vážnosti co kněz i člověk, a památka jeho dlouhá léta jej přečkala, až pak
upadl v úplné skoro zapomenutí. Nebude snad nevhod, doslovně-li tuto doložím pochvaly,
jež o něm Táborský v kancionále 1. 1567 tištěném napsal. Již v nadpise nazývá jej mužem
„šlechetného, ctnostného, příkladného a svatého života." V předmluvě pak dí: „Figury a vy-
znamenání, které se (ze starého zákona) v novém zákoně vyplnily, a mnohé po dnešní den
plní, těmito písněmi ten ctný muž jest vyložil a vypsal, počav hned od stvoření světa, jakožto
věku prvního, až do Krista Pána, jakožto věku našeho již posledního," ač prý on „mnoho
více (písní) z nového zákona nežli z starého složil, kterýchžto církev v Čechách a v Moravě

hned od času života jeho obecně užívá. A tak ten ctný muž a dobrý kněz, ač před

sedmdesáti a snad pěti léty život svuoj dokonal, však památka a jméno jeho v těchto svatých
písní(ch) mezi námi podnes živá jest, a věřím, že to Pan Buoh dáti ráčí, že bude do skonání
světa. A přál bych toho i nynějším kněžím, aby takovauž památku, dobrý příklad života
svatého, po sobě pozuostavili. Dejž jim to Pán Buoh. Amen."

Sbírek Miřínského bylo několik, totiž 1. písně veyroční na svátky církevní a obecné.
2. písně o dějích a osobách starého zákona. 3. písně o srartedlných hříších. 4. písně na
epištoly a evangelia.

Za živobytu jeho žádná z nich tištěna nebyla. Potomní známa jsou tato vydání:

I. Knieze Waclatva MiřjnsTcého Pisnie staré gruntownj a toelmi vtěssene. Tak dle
Dobrovského (LG. 1818 str. 334); jediný známý výtisk v Č. Museum (58. G. 2) titulního
listu nemá. Formát velký 8°, složek osmercových A — Z, a—h, pak g o 4 listech]; listův
tedy 260. Písně obyčejným spůsobem staročeským znamenány písmenem a číslem A I, A II,
A III, atd. Ku konci: „Kchwale boha wssemohútzýho ketzti a rozmnozenij Slawneho yazyku
českého y pronaprawenije obetzneho dobrého Tyto písničky vytisstěny sú w Slawně Městě
Pražskem v Bileho lwa oc XXIj (1522) w Sobotu przed S. Máři (Manda)lenu1' (Hanka č. 91,
Jungm. III). Vnitřní rozdělení obsahu jest toto: O narození Páně, o umučení, o vzkříšení, o
vstúpení, o duchu svatém, o sv. Trojici, o apoštolech a mučedlnících, o Panně Mariji, o smrti,

') Posaváde i toto datum nebylo zjištěno hlavně pro nedostatečnou znalost literatury kancionálův
z XV. věku a pro poklések jeden ve vydání 1577, o čemž siřeji se vyslovil I. J. Hanuš v „Dodavcích
k Jungmannově historii literatury" (III. 43, str. 7).

6

o dni súdném, o životu křesťanském, o pravé službě boží, o božích přikázáních, obecné, o
sedmi smrtedlných hříších, pak zas obecné, 3 písně o Mr. J. Husi a jedna o Mr. Jeronýmovi
a ku konci starozákonní (těchto jen 10).

II. Kněze V. MiUnského písně 1531. Není to druhé vydání předešlé sbírky, nýbrž
nové sestavení. Úplný výtisk, ač bez titulního listu, v knihovně musejní (58. G ad 3), druhý,
napřed i v zadu kusý, v univ. bibliotéce pražské (LIV. C. 90), někdy majetek kanonie karlovské.
Formát velký 8°, složek osmercových a— z, A — H, tedy listů 256. Písně rovněž tak pozna-
čeny, jako ve vydání 1522. Ku konci: „Kchwale Boha wssemohúcýho Kecti a rozmnoženi
Skvwneho yazyku Cžeskeho: Y pronaprawenij obecného dobrého. Tyto pisně wytisstěny jsú
w slawnem Miestie Pražskem w Sobotu po Wssechswatych : Léta od Narozenij syna Bozijho
Tisycýho Pětisteho XXXI. Paivel Setveryn.* Na rubní straně posledního listu erb Severinův :
tři růže se stopkami na štítě, kterýž dvěma svrchu se sbíhajícíma čarama ve tři pole je
rozdělen ; štít drží dva chlapci každý jednou rukou, druhou rukou povznášejíce pásku s nad-
pisem: „Paivel Seiveryn z Kápi Hory 1529." Ohlavení písní: O narození, o umučení, o vzkří-
šení, o vstupem Páně, o duchu svatém, o sv. Trojici, o modlitbě, o těle a krvi boží, o slovu
božím, o protivenství a pokušení, o životu ctnostném, o lidech kajících, o lásce boží, na při-
kázaní boží, o posvěcení chrámu, o smrti, o pohřebu mrtvých, o navštěvování nemocných,
o smrti dobrého člověka, o dni saudném, na noc, na svítání, o blahoslavenství, 3 písně o Mr.
Janovi Husovi, o P. Mariji, o apoštolech a mučedlnících, o zbroji duchovní, o sedmi bratří
(machabejských), o pannách, o pláči Ježíše Krista, o lichvě, o pravdě manželství, o dobro-
diních a chválách, o metlách božích, obecné písně (z7— F7), ze starého zákona, o 7 smrte-
dlných hříších.

O dvou těchto vydáních a vůbec o přepisování a tištění písní za XVI věku se 1. 1567
J. Táborský pronesl takto :

„Ač některé z těchto písní starého zákona víc než před čtyřidcíti léty někdy Mikuláš Konáč
u Bílého Lva 1522 a Pavel Severýn před léty třiceti a pěti 1531 jsau roztržitě vytiskli, ale všech
spolu pořádně ani oni, aniž žádný jiný až do tohoto času jest nevytiskl. Z nového pak zákona
které jsau tuto položeny, všecky od nich též vytisknuty prvé jsau, ale čas prodlený přinesl to
v obvetšení a v nějaké pozapomenutí, tak že času nynějšího málo o tom vědí. A také oba ti Btaří
impressoři, neměvše exemplářův dobře zkorygovaných, ale nepilností těch, jenž přepisují, na mnoha
místech ujímajíce, jako říkáme přeskakujíce, a někde přidávajíce, tak že někde se k notě textu ne-
dostane a někde zbude, totiž bude více not než textu aneb více textu než not, tak že nevím, aby
se nalezly z tisíce jedny písně dobře a právě napsané, an i na mnohých místech nachází se taková
nepilnost těch přepísařuov, že když se trefí jednostajné slovo o několik řádkuov níže napsané,
tehdy oni, napíšíc svrchní slovo a trefíc na též slovo pod ním dobře níž, i bude psáti odtud před
se, a tak pomine několika řádkuov a přeskočí netoliko puol aneb jeden, ale několik veršuov, roz-
umu nešetříce, a co napíší, neuvažujíce. A toho nemálo v těchto písních psaných i v těch tisknutých
se jest nalezlo, ale z jiných jest zase doplněno a napraveno. An se jest na jednom místě nalezlo,
že pro jednostajné slovo jeden přepisovač přeskočil bez malička pět veršuov velmi dlauhých, jeden
každý se dvěma repetícími, že ledva půl arku stačilo k doplnění, to jest celý list na celý ark ; hoho
tak málo chybil, že bez mála půl té písně přeskočil, a proto toho tak nechal. A někdy slovo
k slovu nápodobné, jako břichu, a on napíše neb vytiskne hříchu, odstúpili, a on napsal odpustili,
nebezděčně — nebezpečně, podbati — poddati, Lota — lotra, okrotil — okročil, vysekajte —
vayskajte, zklamal — zlámal, nerozený — narozený, vine — víme, vinem — v něm, přešli —
přišli, zalíbené — zaslíbené, jež — jenž, všeliké — veliké, pochluboval — posluhoval, tak — pak.
Čehož se jest nemálo zvláště v tisknutých nalezlo, a mnoho k tomu podobného, což by vyčítati
dlauho bylo. A tak ti i jiní impressorové, jak jsau zle a falešně psané exempláře měli, tak také

i vytiskli. Jakož pak i nynější tak dělají, nedadauce sobě dobře zkorygovati ; neb písně pilnějšího
zkorygování potřebují než jiné věci. Někdy pak sami maylku udělajíce, neopraví a s dobrého exem-
pláře zle vytisknau. A zvlášt když sami nepřihlídnau, čeládka dělá, tak leda oni spěšně odbyli.
Též i Ortographí zle kladau, a tak českau řeč pravau rozličně falšují a plundrují až hanba. Budau-li
se pak chtíti toho domlauvati, ukáže se jim to zřetedlně."

Otiskl sem celý ten kritický výlev, jelikož zřetedlněji, nežli by nyní bylo možno,
ukazuje k vadám, bez nichž soukromě psané a tištěné kancionály za XVII věku nebývaly.
Táborský skutečně tu sobě může osobiti zásluhu, že mezi podobojími nejpečlivěji zpěvu cír-
kevního, se strany slovní i uápěvní se ujal. I sám mnoho skládal, ačkoli písně jeho prosty
jsou téměř vší ceny básnické. Největší pak péči vynakládal na obnovení starých sbírek
Miřínského. *) Učinilť tato vydání písní jeho, vždy k nim i některá svá skládaní připojiv :

III. Písně Starého Zákona gruntovní a velmi utěšené, někdy od kněze Vácslava Mi-
řínského, dobré paměti muže šlechetného, ctnostného, příkladného života složené. I jiné písně
z Starého a Nového Zákona s důvody doktorův svatých atd. Též také sedm písní o sedmi
smrtedlných hříších atd. To vše od téhož skladatele kn. Vácslava Miřínského složeno. Malý 8°,
složek osmercových A— Z, Aa — Dd, tedy 224 listův. V zadu „carmen saphicum" Táborského
a zpráva kněhtiskařská ve verších („jako carmen endecasyllabon") : Ay léta Božího patnácti-
stého šedesátého k tomu a sedmého | v Starém Městě pražském jsau vytisknuty i písně tyto
u Kozlové Markéty | v sobotu na den vdovy svaté Anny | péčí a nákladem Jana Táborského [
ke cti a k chvále krále nebeského | a k potěšení lidu pobožnému, | všem hříšným k naučení
spasitedlnému. Výtisk bez titulu v Č. Museum (58. G. 4.) Z předmluvy vyňat svrchupolo-
žený úsudek. Mimo to se v tom vydání nalézá : „Zpráva o jednostejném zpívání", která pro
historii prosodie české nemalou má do sebe důležitost, pročež pro vzácnost tisku celou ji
tuto připojuji:

Ale že v některých (ač ne mnohých) místech jinak býti nemohlo, než aby o jednu slabiku
víc textu než not býti musilo a že by v jednu notu dvě syllaby byly, tu šetřte také tak zpievati
v dvau syllabách jednu notu, totiž v jedné notě dvě syllaby vyřknauti. A to poznáte po tomto
znamení. Kde jest mezi textem před syllabou uděláno napřed puol kolečka takového ( a potom po
syllabě neb po dvau druhá polovice takto ) obyčejem parentesis, tu máte potud, pokud jest těmi
polaukolečky text obložen, v jednu notu vyřknauti. Neb v českém jazyku jest mnoho dikcí neb slov
monosyllab, ješto je můž zpievati ve dvě notě ; neb zdají se býti dvausyllabní, ale nejsau než jedno-
syllabní ; neb v nich není než jedna litera vocalis zavřína, a tak má v jednu notu vyřknuta býti.
A toho jest v těchto písních mnoho. Pro snadší pak vyrozumění některé tuto položím, jenž jsau
tyto. Monosyllabae dictiones, nomina : (Bratr), (Mistr), (Petr), (sedm), (osm), (krve), (krví); verba:
(řekl), (mohl), (sedl), (padl), (zmátl), (jedl), (rostl), (vzechl), (vnukl), a k těm podobné. Kde jest
těmi polaukolečky tak obsazeno, tu v jedné notě vyřkněte; kde pak není, tu v dvě notě, jako by
dvě syllaby byly, vyslovte. Též diktí, které se zdají býti třísyllabní a mohou se v tři noty pojíti, ale
nejsau než dvausyllabní. Kde v nich tak obsazeno jest, buďto na počátku, jako takto: (trwa)jí,
(osm)krát, (osm)desát, buďto na konci takto: na(lezl), vy(vedl), u(padl), ne(mohl), u(vedl), nedo(tekl)
vy(trhl), pod(bryzl), buďto v prostředky takto: o(patr)nost, Ben(ya)mina. Někde se také trefuje, že
zřetedlně dvě syllabě musejí se pojíti v jednu notu. Tu má šetříno býti, aby tu notu, která se nad
nimi trefila, rozdělil na dvě kratší, a udělal z jedné noty dvě aneb z dvau syllab jednu, aby se
not k textu dostalo. Též jsau-li nad těmi dvěma syllabami dvě noty vázané, aby udělal nevázané.
A toC jest snáze udělati a tak zpievati buďto v jedné dikcí takto: malo(mocen)ství, (vále)li,
Ma(nue), budto ve dvau dikcích, totiž na konci jedné a na počátku druhé takto: Du(cha sva)tého,

*) O Táborském viz Rukověť k děj. literatury české II, str. 283.

8

(neu)činíš, (neu)chylujíc, (na u)svitě. Dvě noty vázané: z Filistýn(ských že)nn, (milu)ješ, a k těm
podobné. A když se tak podlé této zprávy zpěváci zachovají, nebudaa roztržitě, ale pěkně jedno-
svorně zpievati; neb bych rád, poněvadž je dobře složeno a dobře vytisknuto i s lepší ortographí
jazyku českého, nežli nynější impressoři tisknan, aby také bylo i dobře zpíváno."

IV. Podruhé sbírka ta vyšla 1. 1577. Vydání druhé v obsahu a (krom některých
rozdílů v titulcích) také v písmě dokonale se srovnává s vydáním prvním. Totéž platí o
titulu. V zadu čte se tento přídavek: „Vytištěno v slavném Starém Městé pražském na den
sv. Vácslava, dědice slavného národa českého. Léta Páně M. D. LXXVII u Jiříka Jákoba
z Dačic". *) Úplný exemplář je v Č. Museum (58. G. 3.), kusé jsou na Strahově (A. M. XV0 7)
a v univ. knihovně pražské (LIV. F. 169). Srovnej Hanušovy Dodavky III, 43 str. 7. Titul
v Klíči (II, str. 147) jest zkomolen. Na rubní stránce titulu dřevořezem vyobrazen Daniel
v jámě lvové.

V obou vydáních tato jsou záhlaví. Písně starozákonní: O stvoření světa a co se
v každém ze sedmi dnů udalo, o štípení ráje, o dlouhém věku prvních lidí a o potopě, o
Abrahamovi, o Sodomských, o Izmaelovi, Izákovi, Jákobovi, o Jozefovi, o Faraónovi, o
Mojžíšovi, o Jozue, o neposlušnosti židovské, o Samsonovi, o hanebném skutku v Gabaa,
o Eli a syních jeho, o Saulovi, o Davidovi, o hříchu Davidovu, o Eliášovi, o Námanovi, o
Benadabovi, o obležení Ezechiáše, o moudrostí tří mládencův, o Tobiášovi, o obležení Betulí,
o hodech krále Asvera, o Jobovi, o modlách, o Danielovi, o Zuzaně, o Jonášovi, o sedmi
bratřích Machabejských. Písně novozákonní: o kuořích andělských, o správcích, o sv. Pavlu,
o čtyřech koních, o duchovní zbroji, o nebezpečenství mořském, o lichvě, o ženách, o dít-
kách, o posluhování tělem a krví boží dítkám. Sedm písní o sedmi hříších smrtedlných.
O věrné duši.

Z porovnání obsahu viděti, že Táborský písně, které se mu hodily, vybral nejen z vy-
dání 1522 a 1531, ale že ještě užil sbírky nějaké rukopisné.

V. Tento kancionál velmi starý a pěkný jest vytištěn, v kterémž se zpívati může od
církve s. počna hned od první neděle adventní pořád až do XXIIII. neděle po svaté Trojici.
Též jiné písně mnohé obecné k obzvláštním časům sau k nim také na zad přidané pro čest
a chválu boží lidu věrného. A nad každau nedělí pro snadší nalezení titul jest nahořt listu
každého položen. Na rubu titulního listu jest podobizna Miřínského s podpisem, kterýž zde
na str. 5 jest položen. V zadu na rubu posledního listu jest obraz Ukřižovaného a po
straně kříže P. Maria i sv. Jan. Vytištěna sbírka tato 1. 1590. Formát 4°, složek čtverco-
vých A— Z, a— r, tedy listův 164. Obsah skládá se ze dvou částí. Část první (dle titulu na
str. Al položeného) obsahuje Písně na epištoly a na čtení, velmi utěšené přes celý rok, někdy od
kněze Vácslava Miřínského dobré paměti atd. složené, kteréž se v kostelích na každau neděli
zpívají (A — e2). Část druhá jest rozmanitější, zavírajíc v sobě písně o tom, co se v každém
ze sedmi dnů za stvoření světa udalo, píseň o požehnání plnitelův (složenou 1529), písně na
přikázaní boží, píseň o víře (si. 1559), o darmo dané milosti (si. 1550), o užitcích z zá-
mutkův (si. 1549) atd., ježto většinou podle připojených počátečných písmen J. T. složeny
sou od J. Táborského. Zachovalý výtisk jest v Č. Museum (58. G. 6); jeden ex. v univ. bibl.

J) Zdá se, že tiskárna Markéty Kozlové asi 1570 přešla v držení Dačického.

pražské nemá předního i zadního listu (LIV. C. 230); i druhý je kusý (LIV. C. 54). Srovnej
Klíč (II. str. 142). V univ. knihovně pražské též se chová rukopis Miřínského písní na čtení
a epištoly (XVII. C. 6, listů 251), psaný 1. 1555 od Matouše Mezříckého přijmím Pilaře,
o němž viz Hanušovy Dodavky (III. 43, str. 5). Zde se co spolusběratel Miřínského jmenuje
Bohuslav Sopoušek, o jehož osobnosti nic nám vědomo není. *)

§. 4. Kliment Bosák a jiní skladatelé podobojí.

Minorita Kliment Bosák drahně let žil v klášteře jindřicho-hradeckém. Svou dobou
byl osoba mezi podobojími starého rázu velmi vážená. Zvláštním důvěrníkem byl rodině
Švamberské. Jestif zajisté jedna a táž osoba se spisovatelem, který posud jen pode jménem
„nejmenovaného františkána" znám byl. 2) Zemřel u vysokém věku okolo polovice XVI věku.
Kliment po Miřínském drží přední místo mezi skladateli písní církevních, ježto nám jménem
jsou známi, i nelze upříti, že skládaní jeho značně vynikají nad obecnost náboženských písní
věku XVI.

První sbírka (11) „Písniček iltěšených od Klimenta, někdy kazatele hradeckého, slože-
ných" pod zvláštním záhlavím nalézá se v kancionále 1530 1. Hx — Jv (Bože otče sešli nám.
Děkujem tobě Kriste. Budiž chvála Bohu na výsosti. Máš to znáti, ó křesťane. Jezu Kriste,
ty's zajisté. Kto se líbí Bohu. Pane Kriste, Bože věčný. Slušelo by nám to znáti. Volám
k tobě ve dne v noci. Jezukriste pane, boží synu. Dočkali sme se času svitání). Tak též
se pohromadě nalézají v kancionále z 1. 1559 a v jiných, jakož na svém místě vždy vytknuto,
zejména i také ve vydání Sixta Palmy a Kleycha. Po různu a bez naznačení skladatele
čtou se v kancionále 1531, v Polonově, v Závorkově a v Cithaře Třanovského. O sobě tištěny
písně Klimentovy u Melantricha, a to u větším a menším formáte před 1586 a 1. 1607. 3) Text
prvotnímu sepsání nejbližší jest ten, jenž se nalézá v kancionále z 1. 1530. Mimo to složil
Kliment „Tři písničky o vrchnosti, o lstivém utrhání a o ženách lstivých", jenž v 16° vyšly
1. 1563 (Jungm. IV. 60), a píseň ke sv. Kateřině (Výb. II. 1357).

Po Klimentovi jmenovati sluší Slováka Jana Sylvána,4) jenž 1. 1571, rok před smrtí,
vydal své „Písně nové na sedm žalmův kajících, i jiné písně* 8°. Tato sbírka zvláště tím
jest zajímavá, že při četných písních k naznačení melodií položeny jsou počátky světských
písní prostonárodních. Exemplář spisu tohoto, který dle zprávy Ceroniho 1. 1578 podruhé
byl vydán, chová se v 0. Museum.

Známo jest, kterak se prodlením XVI věku učení podobojích, čím dále tím více

*) Jungmann (IV. 46) uvozuje „Písničky velmi pěkné a příkladné na nedělní čtení" (v Plzni 1529),
jichž se mi viděti neudalo, a tudíž ovšem říci nemohu, jak se mají k Miřínského písním na čtení.
Dle zprávy Kleychovy „Jan Táborský 1. 1554 a 1568 vydal na některé písně k času mornímu, vy-
tištěné u Jiříka Dačického." Jungmann (IV. 55) uvozuje verše 1. 1542, když byl mor veliký, od J.
Táborského složené a ve folio vydané.

2) Rukověť II, str. 380 a Anthologie II, 1876 str. 106.

3) Popsání kněh v pozůstalosti Jiřího Melantricha ml., 1. 1585 — 6 zemřelého, v C. C. M. 1865
str. 216. Klíč II. str. 77.

*) O Sylvánovi viz Rukovět k děj. lit. české II, str. 254.

2

10

sbližovalo s náhledy Lutherovými. Nicméně v tom značné bývaly odstíny, tak že jen důklad-
ným probráním dogmatickým při jednotlivých spisovatelích náboženských bezpečně lze vy-
tknouti určité jich stanovisko konfessionální. Nesnáze tato průchod svůj má nejen v dílech
prostomluvou psaných, ale rovnou měrou ovšem i ve skládáních církevních. Prese všecko to
evangelíkové čeští až do počátku XVII věku vždy se spíše řaditi mohou k podobojím,
k přívržencům „české konfessí", ačkoli postavení jejich v porovnání k pravým utrakvistům
starého rázu vždy třeba odrůzňovati. S tohoto hlediště k podobojím počísti se mohou ná-
sledující skladatelé církevních písní :

Jan Musophilus Soběslavský,1) jenž 1. 1568 v Praze vydal „Písničky křesťanské
s melodiemi notovanými" (Jungm. IV. 63, Klíč II, 67), ve kteréž sem nahlédnouti nemohl.
Leč vážnější jsou jiná dvě díla jeho, totiž:

Kancionál jednohlasný, vydaný „ke cti a chvále boží a ku prospěchu i užitku všem
věrným Čechům a Moravanům," věnovaný Janu st. z Vřesovic na Vchynicích a švakrovým
jeho Aleně i Aksině Myškovnám ze Žlunic i na Vchynicích, a vytištěný 1. 1585 v Praze
u Buriana Valdy. Skládá se ze dvou částí. První část, jenž v sobě zavírá písně příležitostné
počtem 153, počata byla v Řcdhošti 1580 a dokonána v Siřívicích u Litoměřic dne 13. pros.
1583. Část druhá, dokonaná 1. 1585, obsahuje též 153 písní o jistých artikulích náboženství
křesťanského. Písně jsou něco prý z vlastní práce Musophilovy, něco pak od některých po-
božných mužův k korigování jemu odevzdáno. Při tom Musophilus pilně toho šetřil, aby
„nevměšoval sem písní prvé tlačených buď z kancionálu Bratří Boleslavských neb též z kan-
cionálu kn. Jakuba Kunwaldského, nad to méně ani z jiných." Povšimnutí hoden jest tento
výlev Musophilův: „Na lstivé utrhače a převrhlé všetýčky, byť závistí jakkoli zbledli a na mne
zubami svými co lítá zvěř skřípěli, já, postaven jsa v dobrém svědomí, nic dbáti nebudu."
Velká část písní má akrostichy, někdy velmi kombinované, tak že počátečná písmena v několika
pořád jdoucích písních poskytují jednu souvislou průpověď, jako : „Adam Slavata, urozeney
pán, synové páně Jindřich, Albrecht, kněz Jan Soběslavský a onen Janovský, kaplan Jeho
Milosti." Z ostatních akrostichův pro historické a literární vztahy připomínám tyto :

Pan Havel Horažďovský, primas města Žatce. Kněz Pavel Černochovský. Phasianus Rud-
nický. Václav Hájek Strakonický a ve Žďáře na Moravě. Kněz Vavřinec Leander (č. 86, melodia
vzatá ex odis Horatii, cqmpos. in gratiam D. Decani Slanensls a. 1580). Tomáš Soběslavský. Pan
Vilém z Rožmberka na č. Krumlově. Pan Petr Vok z Rožmberka na Vimperce, Chaustníku a Želči.
Pan Lorenc Šlik z Holajče, hrabě z Passaunu a z Lokte. Jan Bořita z Martinic a na Vokoři.
Fridrich Mičan na Kornhauze. Florian Grispek z Grispacbu. Šebestian z Vřesovic a na Tauchovicích.
Jiřík Zejdlic z Šenfeldu a na Zvoleňovsi. Kněz Pavel Táborský. Kněz Jakub Bělský a Soběslavský.
Jan kantor z Litomyšle Koštěpecký v Žatci. Adam Helm jinak Peřina, měštěnín a toho času purk-
mistr města Žatce. Pan Diviš Slavata. Sacerdos Georgius Andronicus. Václav Řezník, primas města
Soběslave. Kněz Jan Tichý Soběslavský. Venceslaus Turnovinus (1556). Vítus Albin Nosislavský.
Maximilian Albin Strašecký. Ěehoř Turek Žlutický. Jindřich Kalhot Žlutický. Joannes ecclesiasta
Taužimský (1559). Jiřík Sova v Žlutici. Jiřík Pekař z Kutnperku a v Sedlci. Pan Mistr Erhart,
primas města Slanýho (1579). Pan Jan Balbin, primas města Litoměřic (1580). Jan Brtvín
0 PloŠkovic. Kněz Václav z Nepomuka. Pan Vilím z Šternberka. Joannes Kubín Žlutický. Vít
Strašicénus, někdy kantor v Žlutici. Viktorin Motejlek Žlutický. Jan Písecký v Rakovníce. Kněz
Mateus z Brodu Německého. Kněz Gabriel Strakonický. Venceslaus cantor Slanensis. Paní Sa-
lomena Zvířetická z Wartmberka. Kněz Jan z Králové Hradce. Václav a Mikuláš Častolor z [Dlauhé

*) Životopis v Rukověti k děj. lit. č. II, str. 47.

11

Vsi. Joannes Antoš Bezdružický. Jiří Kříž z Žatce. Jan Křížek z Klatov. Pan Hendrich starší
z Švamberka a na Zvíkově. Vít Valeš z Koněpas. Paní Markyta z Pacova. Adam Radkovec z Rad-
kovic. Pavel Drašovský z Drašova. Pan Jan st. z Waldšteina na Sedčicích, sudí dvorský i král.
českého a hajtman Menšího Města pražského. Jan Vrána (1562). Albrecht Sítka z Radovesic.
Velmi často vyškytá se jméno: Paldryánek. Také latinské věty, ku př. Horrendum est in manus
viventis Dei incidere. V epithalamiích jména ženicha i nevěsty položena sou propletmo, ku př.
„Joannes Bitomenus, cantor Horavinus — panna Kristina Leksovic z Horažděvic" „Michael Misenus
rector — Regina vdova z Nepomuku." Podněty k písním na několika místech naznačeny jsou: Na
sv. Řehoře, když se chodí po nové žáčky (45). V mor na Táboře, cum obiit uxor Samuelis anno
1552 feria 2. ante Invocavit (104). O krupobití v kraji slánském 1. 1572; tomu podobné bylo
v Litoměřicku na Mšeným, na Vrbici, v Ěedhošti, na Podbradci, v Podole, v Radešíně nedaleko
od Budyně 1583 (115).

Jiní skladatelé, jichž písně Musophilus ve svůj kancionál pojal, jsou: Václav Vodňanský

(z Radkova), písař radní města Žatce, jenž složil tři písně o Mr. Janu Husi (110 — 112).

Kněz Jan Janovský, farář v Litomyšli a děkan v Chrudimi, jenž složil jednu píseň Lito-

myšlským na odchodné (256). Laurin Zbeněk, výborný prý zpěvák, též jednu píseň složil (260).

v

Leander Bvačovský kněz, taktéž (262). Pavel Holophernes v Zatci na smrtelné posteli Pavla
Vodňanského z Lewenperka (265). Adam Městečky kněz, jenž složil tři písně, zejména jednu

v

kn. Adamovi Olomouckému (286) a dvě Václavovi Zvoníkovi (289 i 290), vše v Zatci 1554.

Vít Peterka kněz, farář v Taužimi, dvě písně 1. 1552 a 1572 (258, 259). x)

Druhá sbírka písní Musophilových zachovala se kusým exemplářem (složek L) v 8°

v bisk. bibliothece v Litoměřicích. Věnována jest Mikulášovi Skalskému z Dubu na Lušicích,

raddě JMsti Cis., prokurátoru v království českém a písaři soudu komorního. I tu jest množství

akrostichů a příležitostných zmínek, zejméua:

Jan Seyda z Hornseynu a na Ředhošti, manželka jeho Anna z Freyskutu. Havel Seyda
z Hornseynu. Václav Hlavsa z Liboslavě. Kateřina Duhová z Prahy, manželka Stefana Seydy, a Bar-
bora, dcera její. Jan Tomšů z Soběslave. Daniel Zelený Autrata. Matěj Majecký z Krásné Hory.
Pavel Kúra z Suchého Dolu. Jan Trčka z Soběslave. Martin Lékař z Benešova. Matyáš Cyriak
Volinensis. Jan Špringer z Skaly. Jan Cvik z Dačic, na Táboře pernikář. Kněz Stephanus Monoculus.
Lipolt Častolor z Dlauhé Vsi a na Kotauni. Adam Hrobčický z Hrobčice a na Budynicích, Justina,
manželka jeho (f 1570). Marie, manželka Jana Mele z Hozděkovic. Kněz Bartoloměj Soběslavský
(na smrt jeho, an byl farářem v Ěehlovicích f 1574). Na smrt Jiřího Zajíce z Hažmberka a na
Mšeným (f 1580), jehož manželka Anna Leskovcova. Páni Lorenc a Kašpar Šlik.

V kusém exempláři Litoměřické bisk. knihovny celkem nalézá se 47 písní, obsahu

skoro výlučné mravoučně-náboženského. Zvláštní zmínky zasluhuje překlad žalmu 90:

Kdož v ochraně najvyžšího, naň se spustiv přebývá, a od Boha nebeského láskau ohrazen
bývá, tohot pod stín svůj věčný bére, aby býval bezpečný v každém nebezpečenství.

Potom píseň, složená 1. 1570 o Sigetu: ,

Siget město zámek v Uhřích vzal jest Turek. Nešťastná novina zděsila křesťana ctného,
každého věrného.

Od Musophila posléze nepochybně pochází i také „Píseň na spůsob modlitby proti
Turku", o sobě vydaná v 8° 1. 1565 (Jungm. IV. 61); aspoň se v kancionále 1585 nalézá
píseň proti Turku nepříteli složená 1. 1566 (104).

Jan Škorně z Frimburka, úředník Hendricha z Plavná v Zlutici a na Chýších, 1. 1575

') Zprávy o skladatelích těchto, krom A. Městeckého, viz v Rukověti n.

12

v jedno shromáždil i vydal: „Písně a chvály božské na každý den v témdni" ve 12°. L. 1580
z novu je rozmnožil a zkorigoval, a k písním vydaným 1. 1575 více jich přidal. l)

Posléze v tomto pořadí uvésti třeba Tomáše ŘešátJca Soběslavského (f 1602), příbuz-
ného Musophilova, jenž byl velmi pilný skladatel. Sepsaltě : Písně na svátky, žaltář a žal-
mové písně, Historie obojího zákona ve zpěvy uvedené, Lamentací a „jiných mnoho spisův
a zpěvův, vše s hojnými výklady i také příkladným a mnohonásobným naučením." Všecko to,
když zemřel, zůstalo netištěno. K tisku 1. 1607 přivedeny „Písně o smrti a smrtedlnosti"
(též 1615), 1. 1610 „Kancionál a Písně na spůsob katechismu", i některé menší věci. Jan
Campanus, sepsav k oslavě Ěešátkově báseň latinskou, napřed v ní co českých písní skla-
datele velebí Husa, Rokycanu a Klimenta Bosáka, a potom dodává:

Unum ex his referam Thomam, praeque omnibus unum,

unde tot est pulchras Patria nacta Rosas.
Is Čechici meruit laudem nomenque poetae,

cum caneret patria cantica culta lyra.

„Rosae", jež Tomáš vlasti dal, jsou tři jeho synové Jan, Adam a Sofoniáš, všickni
co spisovatelé svou dobou na slovo vzatí2), kteří vesměs přijali příjmí Rosaciův. Příjmí
toho užíval i také otec, ačkoli mu obecněji říkali Ěešátko. Kancionálu Řešátkova, jenž se-
staven jen z jeho vlastních skládaní, drahně let užívali literáti v Sušici, až pak jej k vydání
nabídli známému spisovateli českému a tehdáž majetníku impressí Šumanské v Praze, Jiříkovi
Závětě. Závěta náklad převzal s tou výminkou, že literátstvu sušickému dá 100 exemplářů
„za odkazy, kteří se tak od některých lidí pobožných, někdy měšťanův sušických, stali a na
písně ty vztahovali, jakož pak i Jiří Račín z Račína a na Čejkovech mimo jiné tolikéž pomoc
na hotových penězích k tomu daroval." Připiš literatstva sušického datován v osmý úmrtný
den Ěešátkův (4. ledna 1610). Kancionál skládá se ze dvou dílu folio (I. díl 1. 149 a II. díl
1. 206). Závěta díl první věnoval literátům všech tří měst pražských, druhý pak Kutnohorským,
Králové-hradeckým, Žateckým, Litoměřickým a Lúnským. Celek má titul: „Kancionál celo-
roční, v kterémž písně duchovní a evangelické, v chrámích Páně přes celý rok se zpívající,
na evangelium každé neděle sebrané a složené jsau." (V Praze 1610). Exemplář v univ. bibl.
pražské (LIV. A. 29).

§. 5. Kancionály Jednoty Bratrské starších redakcí.

K neporovnání větší a spořádanější byla píle pěsnotvorná v Jednotě Bratrské. Hned
první děj, kterým se Jednota ve Lhotě Zárychnovské ustanovila, oslaven byl složením písně,
a později v skládaní takovém ustavičně dále postupováno. Jména skladatelův pečlivě se za-
chovávala. Když přistupováno k tisku, vždy se to dalo pod autoritou Starších, tak že všecky
kancionály Bratrské se strany dogmatické a ethické mají do sebe ráz autentičnosti, jehož

') O J. Škorni viz Rukověť n, Kleychovu zprávu o kancionálích a Klíč n, 67. Spisu samého ne-
viděl sem.

2) O otci i synech viz Rukověť n, str. 176 a 196.

a) Báseň Jana Rosina Žateckého nadepsána : „Ad Thomam Cribrum, alias Rosacium, čivem Sussicensem"
(při kane.)

13

u podobojích naprosto neshledáváme. Písně podobojích tiskl, kdo chtěl a jak chtěl, kdežto
v Jednotě se neví ani jednoho příkladu, aby se někdo dopustil nějakého takového skutku o své
ujmě; stalo-li se tak nicméně, však to nikdy nezůstalo bez pozdější veřejné nechvály. První
sestavení kancionálu pro posluchače Jednoty provedeno na samém počátku XVI věku. Jeden
jeho exemplář zachoval se v Č. Museum, v jedné vazbě s kalendářem obecným a s výkladem
znamení zvířetníkových (C složek 8° = 24 listů.) Jako kalendář, tak i kancionál jest bez
titulního listu, čítaje p složek 8°. Na 1. p 5a čte se: Dokonaný su tyto pijesnicky tvstrzedu
w ochtab bozyeho Krstienije. Letha Božyého Tisycsieho Pietisteho Pnvnijeho. Pak následuje
abecední rejstřík písní, jichž jest 85; poslední list rejstříku chybí. Písmo dokonale se shoduje
s písmem, kterým tištěny sou biblí pražská 1488, kronika Martimiani 1488, Ezopovy bajky,
kompaktáta basilejská 1513 atd. I pochází tedy z tiskárny, kterou spolu s Janem Pytlíkem,
Janem od Čápův a Matějem od Bílého Lva držel Severin kramář1). Písně spořádány sou
podle pořádku roku církevního, ač bez zvláštních záhlaví. Mimo takové, ježto i od podobojích
a katolíkův byly zpívány, jest jich tu několik, ježto určitě sou složeny od Bratří, zejména
4 od Matěje Konwaldského, 5 od Jana Táborského a 9 od Br. Lukáše.

V pamětech Bratrských o vydání tomto zmínka se neděje. Spisovatel historie bra-
trské teprv k 1. 1505 dí : „Dali vytisknauti kancionál písní chval božích nejprvnější na veliké
modům". 2) Kancionálu toho (1505) nikde sem nenašel, ale s jistotou téměř tvrditi lze, že při
úpravě jeho Br. Lukáš přední měl účastenství. E němu nepochybně vztahují se citáty
v Blahoslavově Grammatice, kdež dí, že tak neb onak psáno v „písních starých"; jelikož se
tu uvozují signatury ZS, M2, Q14, souditi lze, že kancionál ten byl dosti slušného objemu. 3)

Mr. Matouš Collinus v předmluvě na staré konfessí (v Praze 1575) dí, že Matěj
Machek, professor akademie, Lukáš Pražský bakalář a jeho příbuzný Mr. Jan Černý lékař
společnou péčí sebrali a vydali staré zpěvy chval božských, ježto nyní šlovou evangelist-
skými. 4). O Lukáši i Černém pochybovati netřeba; jinak se věc má s Mr. Matějem Mach-
kem, jelikož osobnost jeho těžko ustanoviti. Nesnáze tu vězí v obecném tehda opomíjení
obecných jmen při osobách učeného stavu. Prohledav mistry učení pražského tou dobou
činné, nenalezl sem mezi nimi leč jediného, na něhož by lze bylo mysliti, totiž Matěje Vilé-
movského z Brnného (de Brnny, de Brnay), jenž se 1. 1455 stal bakalářem, 1. 1471 mistrem,
od té doby pak na universitě četl, třikrát zvolen byv k úřadu děkanskému filosofické fakulty,
až pak s 1. 1493 v pamětech universitních stopa jeho se ztrácí. Ač Bratří, pokud vědomo,

1) Rukověť k děj. lit. č. II, str. 214.

2) Č. Č. M. 1862 str. 112.

8) Ku kancionálu 1505 vztahuje se zpráva ve předmluvě 1561 : „Bratří, předkové naši milí, vydali se
na to, aby tak písněmi evangelistskými, jako kázáním síova božího přisluhovali lidu obecnému. Pro-
tož tau příčinau sbírali a shledávali pobožnější a čistého učení bližší písně, kteréž před nimi sklá-
dali a zpívali otcové a předkové jejich i naši svrchu jmenovaní, sami také nových vždy pomalu
přidělávajíce. Potom . . . nashromáždivše jich drahně, dali je vytisknauti, tak jaki tehdy z počátku
býti mohlo."

*) Interea, quibus et ipsis struebantur insidiae, discesserunt (1480) Praga Mr. Mathias Machecus, pro-
fessor academiae, Lucas Pragensis baccalaureus et ejus familiaris Mr. Joannes Niger physicus.
Illorum opera ferunt collectas esse et editas veteres divinarum laudum cantilenas, quae nunc evan-
gelicae appellantur.

14

nikde jméno jeho neuvozují, nicméně není nemožné, že s bratry Lukášem a Janem Černým
v bližším byl styku a že jim ve sbírání kancionálu byl nápomocen. Aspoň není příčiny,
proč bychom vážné svědectví Collinovo zamítali. *)

„L. 1519 dali vytisknauti Bratří knihu zpěvův a chval božských ku potřebě pobož-
ného a věrného lidu, a to již podruhé." Vydání toto, jež provedl knehtiskař Pavel Olivetský
v Litomyšli, nápotom Bratřím slulo „písněmi velikými" ; citáty dosahují signatury Q6. 2)
Ani tohoto vydání žádný výtisk podnes znám není. Pořadatelem jeho nepochybně byl též
Br. Lukáš. Ale udala se při tom nepříhodnost, jelikož do vydání 1519 vloženy sou některé
písně proti vůli a vědomí Starších, některé vypuštěny, některé na některých místech pozmě-
něny. Čí v tom byla vina, o tom nikde žádné zprávy není. Br. Lukáš ihned z nova ruku
přiložil k dílu opravovacímu, ale smrt mu práci přetrhla. Nedokonané dílo jeho chovalo se
v knihovně Jednoty na Karmelu. 3) Mezi tím Br. Jan PoustenníJc celý kancionál sestrojil
i poslal Br. Lukášovi s podivným ovšem požadavkem, aby práce jeho celá beze vší proměny
a všeho výběru byla přijata. Od Lukáše dostalo se mu ostré za to důtky a rukopis nazpět
mu byl poslán. 4)

Starší v Jednotě hned po smrti Lukášově byli pohádáni, aby tu započatou od něho
práci na se vzali, ale nebylo k tomu velké ochoty, jelikož tu šlo o proměny a opravy písní
starších, což bylo tím choulostivější, jelikož se tehda v Jednotě strojil obrat k luteranismu
a mysli ovšem k dílu novému nikterak neměly dostatečného a ustáleného poklidu. Nicméně
po různu vždy „některé nové písničky pomalu skládali a k tištění dávali." K tiskům těmto
podle všeliké podobnosti počísti sluší Písně, 1. 1531 v MI. Boleslavi vydané (Jungm. IV. 48).
Mezitím se zborům kancionálův pořád více nedostávalo, až pak starší, pozanechavše jiného,
v práci se dali „a tak tu knihu zpěvů a chval božských zpravili a shromáždili," řídíce se
v tom tou zásadou, aby všecko, cokoli v prvních dvou kancionálech dopouštělo cizí smysl,
anebo kde by se rozum pravý některými slovy zatmíval, vyslovili to světleji, viastněji a pří-
padněji; dále, aby „kdež kteří veršové byli neplni, a jiní, zbytky mající, nerovní, k zpívání
společnému bez trhání a matení nemožní nalézali se," to předěláním veršův těchto napravili.
Některým písním dali i jiné počátky, proto prý aby se v nich nemátli, kdož by staré měli.
„Také kterýchž písní předkové jejich do prvního kancionálu byli nevložili, a které nepří-
padné a nepotřebné byly, ty i oni vypustili, jiných nových z žalmů i z jiných písem sv. na-
dělavše a přidavše." Přední v tom práci, ač nemocen jsa, po několik let vedl Br. Jan Roh. 5)
Když text byl spořádán, předložil jej Br. Roh spolustarším Jednoty, „od nichžto všech kniha
souzena a ohledována byla, a což v ní nedostatků tehdáž nalezeno a spatříno, to vše k doplnění

») Vypisovač Collinův, kn. Jakub Jacobaeus v „Idea Mutationum" zprávu o skládaní kancionálu třemi

těmi muži vypustil. Jungmann, nedodávaje pramene, praví, že zpořídili druhé vydání, 95 písní,

okolo 1. 1520 (III. 48), což se ovšem udáním omylným býti vidí.
2) Č. C. M. 1862 str. 119, Blahoslavova Gram. str. 38.
*) „Potom pak Br. Lukáš na to se snažil, aby tu knihu písní zprávnější a větší vydal." Sám celý

kancionál vlastní rukou napsal, k němuž se pak, když se poklésky staly, odvoláváno. Předmluva

1561 a Blahoslav de cantionali 1561.
*) Předml. 1561 : „Však málo popracovav v tom Br. Lukáš, nedokonal toho."
s) Životopis jeho v Rukověti k děj. lit č. II.

15

jest přivedeno." *) Po tom teprv dílo k tisku odevzdáno pražskému impressorovi, Pavlovi Se-
verinovi z Kápí Hory, kterýž, dříve než k tisku přistoupil, rukopis k censuře předložil konsi-
stoři podobojí. Teprv, když odtud obdržel schválení, tisknouti se jal. Výtisku nějakého
z toho vydání dobrati sem se nemohl. Podle zprávy Dr. Václava Šturma2) titul byl tento:
Písně chvat božských. Písně duchovní evangelistské, z novu přehlédnuté, zpraveně a shro-
mážděné i také mnohé v nově složené z gruntu a základu písem svatých. Ke cti a chvále sa-
mého, jediného, věčného Boha v Trojici blažené. Také ku pomoci a k službě i k potěšení
v pravém křesťanském náboženství milujících i národ i jazyk ěeský. Jan Roh s pomocníky
svými. 1541. V Praze. V zadu na líci posledního listu četlo se: Léta od narození Syna
Božího 1541 vytištěn a dokonán tento kancionál tu sobotu po sv. Martinu v Starém Městě
Pražském skrze mne Pavla Severina z Kápí Hory, měštěnína téhož slavného města. Složek
čtvercových N = 52 listů regálního papíru. Podle Blahoslavovy Grammatiky nejvyšší signa-
tura písni jest P12; citáty, které se ku kane. 1541 vztahují, nalézají se tam na str. 13 — 22.
Kniha ta nejen v Jednotě, ale „i od mnohých jiných v národu našem s mnohau vděčností
přijata." Hned příštího na to roku 1542 zpořízeno menší vydání v Litomyšli. 3) Ale zrůst
Jednoty brzy přinutil k vydání novému. Biskupové Br. Mach Siónský a Jiří Israel 1. 1547
smluvili se o ně s impressorem Vánkem Austským či Austinem v Mladé Boleslavi, aby uči-
něno bylo počtem 800 exemplářův. Když pak vzešly bouře a pokořením odbojných stavův
i trvání Jednoty v Čechách se stávalo vratkým, zpěčoval se Br. Mach smlouvě dostáti. Austský
domáhal se práva cestou soudní, z čehož pak Bratřím vznikly dosti trpké nesnáze. Kam se
děly výtisky Austského, o tom se Bratří nikde nezmiňují a také sice jinak nic o tom po-
vědomo není.

§. 6. Kancionály Bratrské úpravy Blahoslavovy.

Vypovězení Jednoty z Čech 1. 1548 učinilo přestávku i v literární činností její. Ale
právě tato těžká pokušení dala k tomu příčinu, „aby nemálo pobožných zpěvův v těch časích
složeno bylo, tak jakž prý se duchu Páně kde dýchati líbilo." Nicméně volné toto tvoření
Starším po chuti nebylo, i „usoudili za věc slušnou a spravedlivou, aby ty písničky byly zřízeně
všecky v ruce vzaty a pilně přehlednuty, i kdež by potřeba byla, ponapraveny a tak potom
z jednomyslnosti všechněm k bezpečnému užívání vydány. Což se i stalo. Ale že potom
takovému uložení stala se překážka, když neumělostí písařů jednostejnosti těch písní nemalé
se dalo ublížení, 5) protož pomýšlelo se na to, aby všecky raději v nově spravené, jakž sluší,

1) Předmluva 1561.

2) „Index a poznamenání spisův, kteří v Srovnání víry a učení Bratří starších ode mne se přivozují"
při „Ozvání" (1584) č. 16.

3) „Kancionál menší v Litomyšli vytištěný 1. 1542." Blahoslavova Gram. str. 40, a zmínka v Předmluvě 1561.
*) Památky IX, str. 553, Rukověť I, str. 38.

s) S tím souvisí snesení synody přerovské 1557, kterým se obnovuje starý zákaz, aby žádný z správcův
Jednoty žádných pisni bez ohledání a usouzení zřízeného saudu nevydával ani od osoby své, alii od
Jednoty a pod jménem jejím. Ano by prý co toho kdo třebas od Starších dostal, nemá toho žádný
v zbory stranně uvoditi. Dekrety str. 183.

16

k tištění dány byly. A poněvadž v ten čas již nemalý nedostatek trpěla Jednota z strany
písní, jichž nebylo lze mnohým dostávati, i přišli Starší na to jednomyslně, aby ti zpěvové
všickni, noví i prvnější, v jednu knihu uvedeni byli a vytištěni." l) Péče o to 1. 1557 vzložena
na Br. Jana Černého a Br. Jana Blahoslava, kterým v tom ještě jiní • za pomocníky sou
přidáni. Hlavní práce připadla na Blahoslava. Po třech letech, 1. 1560, dílo bylo dokonáno
a k tisku odevzdáno Alexandrovi Plzeňskému či Aujezdskému, jenž k vůli tomu pod ochranou
pana Lukáše z Górky impressi svou již 1. 1560 byl uhostil na zámku páně v Šamotulách.
Dne 7. června 1561 obsáhlý ten foliant o 744 písních v tisku byl dohotoven pod titulem,
kterýž se (až na „opět z nova" a „v Trojici blahoslavené," m. blažené) docela shoduje s nadpisem
vydání Bohova 1541. 2) Výtisky v univ. bibl. pražské, v studijní olomoucké, v Č. Museum.

Sotva se kancionál šamotulský rozšířil, již proti němu nastal boj. L. 1564 se ozval
bakalář Martin Žatecký, sídlem v Domažlicích, se stanoviska podobojích. Jeho Blahoslav
odbyl spůsobem svým, kterému v podobných případech pepře nescházelo. 3)

Poptávka po díle tom tak byla veliká, že již 1. 1564 přistoupeno k nezměněnému no-
vému vydání v Evančicích, in folio. Výtisk v univ. knihovně pražské (LIV. A. 32) a v knihách
Žerotinských. Třetí foliové vydání, kteréž 1. 1576 v Kralicích zpořízeno bylo, od vydání
šamotulského 1561 a evančického 1564 ničím se nedělí, nežli skvostnou úpravou. 4) Exempláře
v univ. knihovně pražské, ve stud. olomoucké, v Žerotinské, v Č. Museum. Čtvrté skvostné
foliové vydání zpořízeno, též v Kralicích, 1. 1581. Exemplář v univ. knihovně pražské a
v Žerotinské.

Čtvercových vydání znám troje, vše v Kralicích tištěné, jedno 1. 1583 (v Ó. Museum),
druhé 1. 1594, třetí 1. 1598. 5) Ve vydání 1. 1594 se v obrazci na konci písní nalézá typo-
grafický znak Zachariáše Solína (karafiát) a jeho monogram. Exempláře z 1. 1594 a 1598
v univ. bibl. pražské; z 1. 1598 i v knihovně Žerotinské a v Č. Museum, tuto s připsanými
jmény skladatelův (60. C. 10.) Bez poznamenání roku vytištěn byl malý kancionál ve 12° pro
lidi pocestné podle velikého kancionálu, toliko 187 nejpřednějších písní v sobě obsahující;
taktéž bez roku malý kancionál v 8°, obsahující 247 písní. 6)

Foliová vydání co do obsahu dokonale se srovnávají; ve čtvercových vypuštěno tu
i tam několik písní. Všecky mají jednu a touž předmluvu; toliko ve vydání 1576 a v po-
zdějších vložena zmínka o české konfessí „loni císaři podané," ve kteréž prý se podobojí
a Bratří ve všech podstatných artikulích snesli, a žádost, aby blíže a blíže se jednotili, „až
bychom v té jediné víře a obcování jí jedno byli."

») Předmluva 1561.

2) Podrobný popis šamotulského vydání v Č. C. M. 1862 str. 31—38.

3) Č. Č. M. 1862, str. 42—44.

') Podrobný popis v Č. Č. M. 1862 str. 44—47.

*) Dle Indexu vyšlo prý čtvercové vydání i 1. 1572 (Jungm. IV. 68), ale zdá se to býti poklések nějaký,

jakých tam více. Kleych takového vydání nezná. Totéž platí o vydání čtvercovém z 1. 1564, 1581, 1597

(Jungm. III. 48.)
6) Zpráva Kleychova. V Č. Museum nalézá se kusý ex. v malém 8° (58. H. 43.) L. 1607 v Kralicích

vydány „Písničky duchovní k obzvláštním časům" 16° (III. 120, Dudík Dějiny kněhtisk. na Moravě

V Brně 1876, str. 33.)

17

Písně ve všech Bratrských kancionálech značí se obvyklými signaturami Qui, Sv atd.
Nápěvy, kde not není, znamenají se počátečnými větami písní jiných českých i latinských.

Rychlost, s kterou jedno vydání následovalo za druhým, důkazem jest o veliké oblibě,
jíž se kancionálu dostávalo nejen v Jednotě, ale u jiných stran náboženských. Tím pobuzen
byl jezuita Dr. Václav Šturm, aby zápas, 1. 1582 „Srovnáním víry" proti Jednotě počatý,
vztáhl i také na písně Bratrské. L. 1588 vydal své „Rossauzení a bedlivé uvážení velikého
kancionálu.11 Bratří mu ještě téhož roku odpověděli „Obranou mírnou a slušnou kancionálu

v

Bratrského.11 Sturm replikoval, 1. 1590 vydav „Odpověď slušnou a důvodnou.11 Jakkoli se
celý ten boj pohybuje na poli dogmat a mravouky, předce drahně se naskýtá zrn kritických
i v jiných příčinách. x) U Bratří aspoň některé z výtek Šturmových nezůstaly nepovšimnuty,
jelikož jich při pozdější redakci užiti neopominuli.

Zvláštní případ zaznamenán jest v Dekretech (str. 262). Bratří starší Mr. Danielovi
Adamovi z Veleslavína, jenž, jak známo, byl tajným Bratrem, tak řečeným Nikodemitou, do-
volení dali, aby písně vytiskl. Současně však totéž učinila „nočně a ukrytě" tiskárna Šuma-
nova. Stalo se tak před 1. 1594, i vznikla z toho mezi oběma kněhtiskaři nevole, o níž
dosud aspoň zevrubnějších zpráv není.

§. 7. Kancionály podobojích po Miřínském.

Ve sbírkách Miřínského, jak už svrchu dotčeno, sneseny jsou díl staré písně, díl
písně od samého jich původce skládané. L. 1531 přibrána i některá skládaní Klimenta Bosáka,
ale z písní od Bratří sepsaných se tam vyskytuje jen několik jako nevědomky přejatých.
Miřínský sám, jako všickni staroutrakvisté, odpovědným byl nepřítelem Jednoty, a tudíž
ovšem všeho se s ní společenstva vystříhal. Ale v širších kruzích utrakvistických nedůtklivost
tato záhy počala mizeti. Sestavovatelé kancionálů neštítili se písní Bratrských i nerozpakovali
se přibírati je tu u větší, onde u menší míře, třeba že někdy některý verš, který náhledům
jich náboženským nebyl po srsti, podle svého rozumu zjinačili.

První známý kancionál takového rázu zachoval se v univ. knihovně pražské (LIV.
G. 262.) Tištěn jest v malém osmerci, čítaje složek U, tedy 160 listův (sloupec písma má
11 cm. zvýší a 6 cm. 5 mm. zšíří). Titul zní takto: Pijsnicžky krzestianskce, ke cti a chivale
Božij, z mnohých giných sebranee, Nayprw o wtielenij Krysta pana, Potom porzadnie
o slawnostech a památkách geho, podlee biehu vloženého, przes cely rok. A potom mnohee
ginee Obecznij, y wnowie složenee, kspasitedlnemu ivzdelanij ivssem krsestiano wuobecs na-
ležitee. Anno 1530. Na závěrce písní, před „Pravidlem na všecky písničky podle pořádku
abecedy", čte se tato zpráva kněhtiskařská : „A tak se dokonawagij Pijsnie, podle pořádku
cžasů roku celého, kecti a chwale Boži) zřizenee A wytisstieny przi sivatem Bartolomiegi
Leetha od Narozenije pana Spasitele nasseho Krista Gežijsse, Patnactisteho, Trzidcateho,
Kasspar Inmonte Liliorum.11 Vnitřní záhlaví jsou: Adventní, o narození, o umučení, o vzkří-
šení, o vstoupení Páně, o duchu sv., o sv. Trojici, o církvi svaté, o slovu božím, o večeři

J) Širší zpráva o polemice této v Č. Č. M. 1862, str. 47—50.

18

Páně, o pokání, o smrtedlnosti člověka, o smrti, o soudném dni, na otčenáš, na Věřím
v Boha, na přikázaní boží, o životu ctnostném, o dobrodiních božských, o protivenství, na
hodiny dne i noci, obecní písničky, písně Klimenta Bosáka, posléze 25 písní, které z větší
č/sti od samého vydavatele nově byly složeny. O Husovi žádná tu píseň. Nápěvy naznačeny
počátečnými slovy písní latinských i českých. Písně vůbec jako u Miřínského a u Bratří zna-
menají se signaturami A x, B xv atd. Sborník tento, poněvadž tištěn jest v Lilči, posud po-
kládán jest za kancionál sekty Habrovanské či Lilecké; leč domněnka tato probráním obsahu
ukazuje se býti mylnou. O vlastním Habrovanském kancionále později řeč bude.

Jiné vydání zpořízeno bylo v Olomouci 1. 1559; i toho se zachoval exemplář v univ.
knihovně pražské, přešed tam z jesuitské kolleje krumlovské. Nadpis: Kancyonál Cžeský.
Pijsně Ročnij, kteréž se zpijwagij při ussech Slaunostech celého Boku. Při tom o smrtedl-
nosti čloivěka. O pohřebil Mrtvých. O dni Saudném. A gine Pijsně mnohé obecné : Y na
obzívlásstnij Časy% Dne a Nocy. Též také některé na Episstoly a Cžtenij nedělnij. Pro
čest a chtválu Požij, nynij w noivě ivytisstěné. Léta Páně M. D. LIX. Po „registrum" na
líci posledního listu: „"Wytištěno w Holoraauci u Jana Gúnthera. Léta Páně tisýcýho pětistého
padesátého dewátého." Obsahuje listů, římskými ciframi znamenaných, kromě registra, v celku
347, 8°. Ohlavení obsahu podobné jest, jako v kancionále z 1. 1530, jen místo: „O večeři
Páně" položeno: „O těle a krvi Pána našeho Ježíše Krista." Vydání toto má několik obrázkův,
zejména příjezd Kristův do Jeruzaléma (rub titulu), narození, umučení, vzkříšení, vstoupení
Páně a seslání ducha svatého při dotyčných záhlavích. Písně Klimenta Bosáka v něm sou
pojaty. Písně o Husovi tu není, za to jedna píseň Phasianova ') a dosti mnoho Bratrských.
Nápěvy naznačeny sou počátečnými slovy písní jiných, latinských i českých. Místo obvyklých
signatur znamenají se písně číslem listův. Sestavovatelem kancionálu tohoto zdá se býti
Pavel Aquilinas-Vorličný, jenž tou dobou nejen na Moravě nábožensky byl činným, ale
i v stálém spojení trval s impressorem Giintherem. 2)

L. 1564 vyšly „Písně veyroční" latině a česky v Praze u Jana Kantora 3), jichž nyní
před rukama není. Kancionálův jiných v Praze vydáno značný počet. Jiří Dačický 1. 1581
zpořídil dvoje, 1589 třetí vydání Kancionálu ze starých písní vybraného. V témž spůsobu
jej 1. 1584 vytiskl Melantricu. Jiří Nigrin 1. 1585 vytiskl Písně roční „na 16 listů" čiv 16° 4)
a 1. 1606 vydal kancionál v 8°. L. 1609 kancionál vytištěn u dědice Mr. D. Adama z Vele-
slavína a 1. 1617 zároveň vyšel ve dvou impresích, totiž u Jonaty Bohutského a Sixta Palmy.
Tot jsou zprávy, které o vydáních tehdejších snesl Kleych. Velice litovati jest, že výtisky,
které nyní máme pod rukama, s naznačením tím budto se neshodují, anebo pro otrhanost
předních nebo zadních listův porovnati a slicovati se nemohou, tak že nezbývá jiné rady,
nežli popsati je prostě tak, jak se nám zachovaly.

Podle obsahu rozlišiti se dá dvojí úprava. Not ani jedna ani druhá úprava

*) O Phasianovi viz Zprávy zasedací kr. české spol. nauk 1878 str. 7. Ktomu z akrostickův uMusophila
dodati sluší příjmí Phasianovo rRúdnickýu, z čehož by souditi lze bylo, že kněz ten byl rozený
Roudničan a snad totožný s Martinem Roudnickým, 1. 1545 ve Vlaších vysvěceným (Borový Acta I, str. 195.)

2) O Aquilinovi viz Rukověť I.

3) Šturmovo Rozsauzení, díl II. str. 76. Jungm. IV. 62.
*) Štelcar v Č. Č. M. 1864 str. 349.

19

nemá, nýbrž melodie naznačeny sou počátečnými větami jiných písní známých, latinských
i českých.

K první a obsáhlejší náleží patero vydání, kteráž se nám představují tolikýmiž vý-
tisky v knihovnách pražských zachovanými. Ve všech se písně týmž spůsobem označují jako
u Miřínského, v kancionálech Bratrských atd., totiž písmenem a římskou cifrou, kteréž obé
svrchu nad sloupcem sou položeny: Am. Qx. Xvn. Náznaky těmito zároveň nahrazuje se čí-
slování listův. Formát jest stejný, totiž 8° při všech pěti vydáních. Rovněž i obsah jest
jeden a týž, kromě úchylky nížeji připomenuté. Napřed kladou se písně adventní, pak o na-
rození, o životu Pána Krista, o umučení, vzkříšení, vstoupení, o duchu sv., o sv. Trojici,
o těle a krvi Páně, o modlitbě Páně, Kyrie, Patrem, Sanctus, na epištoly a čtení od Miřín-
ského, o apoštolech, o J. Husovi („V naději boží mistr Jan Hus"), na doby dne i noci, o po-
svěcení chrámu, písně Bosákovy, písně obecné, mezi nimiž o blahoslavenství, o pannách,
o pláči, o přímluvách svatých, o trpělivosti, o zavedení, o nebezpečnosti mořské, o dvou
cestách, za déšť, odplata hříšných (Zaufalý nemaudrý člověče), kterou, kromě vydání b.,
i text se zavírá. Písní Táborského je tu drahně a vždy se poznačují J. T. I jest podobno,
že sestavení od muže tohoto bylo upraveno.

a) Výtisk v Č. Museum 58. G. ad 3, napřed i v zadu kusý a i vnitř mezernatý.
Dřevořezů nemá žádných. „Kristus příklad pokory" na 1. C 13, — Písně Bosákovy N 11
do O 2. — „Aj nuž važmež" (bez naznačení, že by 1. 1529 byla složena) na 1. S 2.
Složek osmilistých Zz (i s registrem). Písní o několik je méně nežli ve vydáních tuto ná-
sledujících. Podle písma jest to tisk z impressí J. Dačického.

b) Výtisk v Č. Museum 58. G. 5, napřed i v zadu kusý. Dřevořez jediný při písni
„Kristus příklad pokory" na 1. C 23h, totiž prostý obraz spasitele na kříži (7 cm. zvýši
a 3 cm. zšíří) vedle textu vtištěný. — Písně Bosákovy na 1. O lOb. do P 6a. — „Aj nuž
važmež" (s připomenutím, že složena tehdáž, když Turek k Vídni táhl, 1. 1529) na 1. T 13.
Složek osmilistových Bbb a arch registra se známkou H. Po písni „Zaufalý nemaudrý
člověče" na 1. W 16b. přidána ještě píseň: „Slyšme řeč Pána Boha samého." V písmě vy-
škytá se porůznu i také hrubé Z, ač nikoli důsledně. Pozdnější jeden majetník napřed
připsal titul : Kancionál aneb Písně veyroční chval Božských, kteréž se při všech slavnostech
celého roku v církvi Boží od věrných křesťanův zpívají. 1 jiné mnohé písně obecné k obzvlášt-
ním časům dnu a noci. Též také některé na epištoly a čtení nedělní. Pro čest a chvála Boží
lépe nežli prvé skorigované. L. P. M. DC. IX. Vytištěn v St. M. Pražském u Jiříka J. Dači-
ckého.1) Zdali titul ten, ač patrně ze správného některého vydání přejatý, k vydání to-
muto skutečně náleží, na své váze zůstaviti se musí.

c) Výtisk v Č. Museum 58. G. 4, napřed kusý, v zadu celý. Dřevořez jediný, a týž
jako ve vydání b., při písni „Kristus příklad pokory" na 1. C 23. — Písně Bosákovy na 1.
O llb do P 6a. — „Aj nuž važmež" (jako v b) na 1. T 13. Složek sedmilistových Cce.
Po registrum čte se tato poznámka tiskařská: „Dokonány a vytištěny jsú tyto písně pro
čest, slávu a chválu v blažené Trojici, jednoho Pána Boha, a pro spasení pobožného a po-

') Po slově „u Jiříka" někdo jiný přidal „Melantricha", což ovšem hrubý omyl.

o*
O

20

kání činícího, každého věrného křestana: Den S. Michala Archangela Božího. Létha Páně
M. D. LXXXV." Vydání b a c podle písma zdají se býti výrobky z tiskárny Nigrinovy.

d) Výtisk univ. knihovny pražské LIV. F. 169, napřed kusý a i vnitř po různu pro-
trhaný. Dřevořezy na 1. E 18 (vzkříšení), na 1. H 1 (duch svatý), na 1. H 16 (sv. Trojice),
na 1. J 2 (večeře Páně), na 1. K 6 (kněz před dskami s desaterem božích přikázaní se
modlící). Nepochybně že i před písněmi adventními, o narození a umučení byly dřevořezy, ač
ve výtisku našem listy, kde by tak bylo, sou vytrženy. „Kristus příklad pokory" na 1. D 1. —
Písně Bosákovy na 1. O li l) do P 6. — „Aj nuž važmež" (jako v b a c) na 1. T 14.
Složek osmilistových Ddd. Ku konci žádné tu poznámky tiskařské není. Podle písma zdá se
býti tisk Dačického.

e) Výtisk knihovny kláštera strahovského W. IV. 46, napřed i v zadu kusý a i u vnitř
velice protrhaný. Dřevořezy, ode všech jiných vydání rozdílné, zachovány jen tyto: umučení,
vzkříšení, vstoupení Páně, seslání ducha sv., sv. Trojice. „Kristus příklad pokory" na 1. D 1.
— Písně Bosákovy na 1. O 13 do P 7. — „Aj nuž važmež" (tak jako v b, c a d) na 1.
T li1'. Složek osmilistových Aaa, ačkoli, podle druhých vydání soudíc, ještě 3 archy schá-
zejí (tedy v celku bylo Ddd.) Zdá se býti tisk Nigrinův.

Druhá úprava od první liší se menším obsahem a jinačím jehorozděleaím. Všecky
zajisté písně rozvrženy sou na dva díly. Díl první obsahuje písně, kteréž se zpívají při
všech slavnostech celého roku ; díl druhý zavírá v sobě písně křesťanské obecné. V dílu
I. je 8, v díle II. 16 podřadných záhlaví. Listy v každém díle zvlášt sou římskými ciframi
číslovány; díl první jich čítá CCV, díl druhý CLIII. Složky osmilistové naznačeny sou pořád
celým spisem, i jest jich Xx. Na počátku hlavních oddílův (o vtělení, narození, umučení
vzkříšení, vstoupení Páně, o sv. duchu, sv. Trojici, o těle a krvi Páně) položeny sou dřevo-
řezy. Písně Bosákovy nalézají se v díle II. na 1. 57b do 1. 72. Úpravy této známe dvojí vy-
dání, které tak se vespolek shodují, že se strana kryje stranou. Náznaky J. T. v obou vydá-
ních se vyškytají. Písně o životu Pána Krista tu není. Píseň „Aj nuž važmež" je vypuštěna;
rovněž tu žádné písně o Mr. J. Husi není.

a) Výtisk v Č. Museum, někdy Fr. Palackého, napřed kusý, ale v zadu celý. V zadu
čte se : „Vytištěno v Starém Městě Pražském u Jiříka Nigrina. Letha M. D. LXXXXIII." Jedno l.

/3) Výtisk univ. knihovny pražské LIV. F. 73, napřed i v zadu kusý (E—Ooé)
a u vnitř zpuchřením velmi porouchaný. V pravopise dvojího l důsledně šetřeno.

Tato dvě vydání hlavně se od sebe různí dřevořezy, které v /3 velmi uměle sou
provedeny; téměř se zdá, že pocházejí z dílny kralické, což by ukazovalo k Veleslavínovi
co nakladateli, který ovšem s Bratřími velmi blízké měl styky. I písmo vidí se býti Vele-
slavínovským.

y) Tatéž úprava představuje se nám i v kancionále, nadepsaném: Kancionál český,
jinak písně chval božských, kteréž se při všech slavnostech veyročních celého roku v církvi
Boží od věrných křesťanův zpívají. K tomu i mnohé písně obecné, na ěasy dne i noci i jinak
rozdělené, a v hromadu sebrané, pro čest a chválu Boží a spasitelný užitek všech Božích

*) V knize omylem m. O položeno N.

21

ctitelův. Vytlačen v St. M. Pražském u dědice 31. Daniele Adama s Veleslavína L. P.
31. DC. VIIII. Výtisk v Č. Museum 58. G. 8, zachovalý, jen kus registra připsán. Listy
arabskými ciframi stránkovány; bez registra str. 662. Složek osmilistových Ss. Obsah jest
tentýž jako v a a /3, jen že přestáno na 24 záhlavích, rozdělení pak na dva díly opominuto.
Dřevořezy velmi jsou hrubé, všech posavadních nejšpatnější, a sám tisk dosti obhroublý;
patrno, že po smrti Mr. Daniele i v tiskárně jeho nastalo klesání dosti znatelné. Dvojí l dů-
sledně provedeno. Náznaky J. T. vesměs sou vypuštěny.

Zvláštního zřetele zasluhuje kancionál Valentina Polona Pélčichého. Polák tento,
v Čechách usedlý a zdomácnělý, byl knězem utrakvistským dle starého řádu, děle se jen
přijímáním pod obojí spůsobou, tak že jej podle známého snesení tridentského dobře pova-
žovati lze za katolíka. Polonus, sebrav písně ze starších i souvěkých zpěvníkův, některé
pak sám složiv, vydal je 1. 1582. Pohříchu, že se vydání toho nezachoval než napřed i v zadu
kusý exemplář v uuiv. bibl. pražské (LIV. C. 45.) Vydání toto podle náznaků vnitřních nade-
psáno bylo: „Zpívání křesťanská chval božských", 4°. Obrázky jsou v něm tytéž, co v druhé
«': pravě kancionálu Pražského /3 (LIV. F. 73). Typograficky dělí se na dvě rozdílné části.1)
Melodie jednotlivých písní vůbec naznačeny jsou notami, někdy i začátečnými slovy jiných
písní známých. Na 1. 45, lije obraz Ukřižovaného a nápis „O Bone Jesu miserere mei f S. Val:
Polonus 1582"; na 1. 98, II obraz Trojice sv. a pod ním erb Polonův i nápis „Sac: Val:
Polonus 1582." Druhé vydání, jež se stalo 1. 1584 dle Klíče (II, str. 143) má titul: „Specialník
nebo zpívání křesťanská starodávní," 4°. Třetí vydání dle Jungmanna spořízeno 1. 1596
(IV. 85.) Vydání první má dvě předmluvy, jednu k Václavovi Berkovi na Rychmburce,
druhou k čtenáři. 2)

Co do postavení náboženského Polonovi nejpříbuznější jest Jan Paminondas Horský,
opat na Slovanech, jenž dle Jungmanna (IV. 110) u A. Šumanové v Praze vydal 4° Písničky
křesťanské. Výtisku sem nespatřil.

K postoupilým podobojím, kteří se příznili s učením zahraničných reformátorův, ná-
leží Valentin Subar Landskrounský, jenž sestavil kancionál, z počátku (1572 — 1587) ruko-
pisně rozšiřovaný, až pak jej 1. 1612 Jiří Hanuš nákladem svým ve 12° vydal pod titulem:
„Písně na epištoly a evangelia nedělní a sváteční, kteréž se v církvi boží přes celý rok čtau

*) V části první listy číslovány jsou latinskými písmeny, signatura pak poznačena švabachem; listů 4°
čte se nyní XCII, sig. 21 — 3> *a^ že čtyry scházejí ; zato vloženy dva listy [bez čísel (o dušičkách).
Část druhá, číslována arabskými ciframi, čítá 103 listy, signatura latinským písmem A — Aa, O : • :
(jednotlivé listy), Bb (dva), pak ještě na jednom listě modlitby dvě za církev a za vrchnost duchovní
i světskou. List 96 dvakrát, a nadto vloženy 1. LIV a LV. V exempláři obojí část změtená, díl na-
schvál, díl maně. Pořádek vnitřní jiný, nežli v jiných kancionálech. V první části kladou se písně:
při mši sv. i na nešpořích, zpívání na obzvláštní svátky a památky volených božích, ranní, o angelích,
na sv. Trojici, na boží tělo, o těle a krvi Páně, na den dušiček, konduktní, na P. Marii, o svatých
božích, o posvícení, salvě v postě. V části druhé : zpívání na přední dni slavnosti veyročních. V části
první l dvojí je pravidlem, v druhé zmatkem.

2) V předmluvě ke čtenáři praví : „Jest potřebí, aby Pán Bůh ráčil nám ty vrchní mocnosti dáti, kteříž
by kaukol všech sekt a rot z pole pšeničného, totiž z církve sv. obecní, gruntovně vypleli, vykořenili
a vyplemenili. Tif jistě velikau velikau lítost a žalost srdečnau nad nynějším oplzlým a důtklivým
zpíváním mají jak v některých kostelích tak i v jiných místech, kdež se tak mnohé škodlivé, důtklivé
a pohoršlivé písně notami frejířskými, krčemnými zpívají, činíc věrným správcům duchovním příkořisti."

22

a vykládají* (bez not). Obsah rozdělen na dva dílce, z nichž první obsahuje písně na
nedělní, druhý na sváteční čtení. Všecky písně jsou skládaní Šubarova. Exemplář chová se
na Strahově a v Č. Museum. Druhé vydání stalo se L 1613, též u Hanuše a v 12°. Potřetí

■v

roku neznámého vydán v impressí Sumanské.

Jiný sborník nalézá se v stokholmské kr. bibliotéce co rukopis ze XVI věku po
titulem „Písně neb evangeličtí zpěvové z kalichem, k časům a potřebám shromážděné*, jenž
do podrobná popsán od Dr. Bědy Dudíka (Forschungen in Schweden. Brúnn 1852, str. 159).
Podle Indexu kancionál s podobným titulem vydán 1. 1600 (Jungm. IV. 113 a 114). Exem-
pláře nikde sem nenašel.

Ale těmito tisky počet kancionálův utrakvistických daleko není vyčerpán. Tak vydal
Jiřík Černý-Rigrin 1. 1574 a 1602 „Písničky duchovní", Martin Pristach Kavka 1. 1579
„Písně nové pobožné", Petr Kodicill 1. 1584 „Písně na epištoly a evangelia", Jan Rodaček
1. 1587 „Písně nové na epištoly přes celý rok, jakož i na evangelia," Sixt Palma Močidlanský
1. 1595 ,, Písně na historie staro- i novozákonní a žalmy kající", Jan Vodička Ledccký
1. 1609 „Písně chval božích na evangelia a epištoly přes celý rok" (Jungm. IV. 70, 76, 86,
94, 107 a 124 atd. *). Nad to tehdejší literatura prokazuje množství náboženských skládaní
jednotlivě a po různu tištěných. Poslední tuším sbírkou podobojích jsou „Písně duchovní
v církvi i doma", 1621 v Praze 16° vydané. Ale probráním všeho toho suchopáru nehrubě
by se přispělo k zvýšení hodnoty tehdejšího pěsnotvorství církevního vůbec, pročež je bez
rozpakův stranou zůstavuji.

§. 8. Kancionál Habrovanský.

Již svrchu (str. 17) pravil sem, že kancionál 1. 1530 v Lilči tištěný, není zpěvníkem
sekty Habrovanské. Dílo, kterémuž název tento přísluší, objevil sem v univ. bibliotéce
pražské mezi knihami, po nebožtíku Jiřím Rybajovi zakoupenými (LIV. E. 430). Jest to
malý oktáv, pohříchu napřed i vzadu kusý, nadto pak i vnitř silně protrhaný. 2) Tištěn jest
týmž písmem co kane. 1530, ale obsahem značně jest větší, jelikož zachovalá část zaujímá
již osmercových složek a— z, aa— gg, tedy 248 listův. Rozvržení obsahu jest toto: O vtě-
lení, narození, umučení, vzkříšení, vstupem Páně, o duchu sv., o Trojici sv., o církvi sv.,
o duchovním jedení těla a krve pití Krista Pána, o nasycení duchovním, o svátosti velebné
při večeři Páně, na otčenáš, na 12 článků víry, na přikázaní boží, na časy dne i noci,
o slovu božím, o pokání, o smrti, o dni soudném, o protivenství, o dobrodiní božím, o životu
ctnostném, o druhém rození. Písně největším počtem přejaty sou ze starších kancionálův,
nicméně dosti mnoho jich z novu bylo složeno, zejména písně o kněžské mši, kterouž Habro-
vanští dokoná zamítali. 3) I píseň „Aj toť hrozný čas žalostný" s neporušeným akrostichem
Alizabetta z Habrovan (manželka Jana ze Zdenína, náčelníka sekty té) poprvé se zde vy-
škytá. Melodie naznačeny sou počátky známých písní latinských i českých. Roku, kdy kan-

') O všech těch spisovatelích zprávy širší viz v Rukověti.

2) Hanuš v Dodavcích (III. str. 8) mylně tisk tento ztotožňuje s kancionálem Bratrským z 1. 1505.

3) Rukověť I, str. 173.

2P

cionál ten tištěn byl, zjistiti nelze, ale stalo se to nepochybně mezi 1. 1530 a 1536. Pořa-
datelem byl tuším Matěj Poustenník. (Rukověť II. 88).

§. 9. Kancionály katolické.

První spisovatel, který se o sborník katolických písní pokusil, jest Šimon Lomnický,
1. 1580 co prvotinné dílo své vydav „Písně nové na evangelia sv. nedělní", pak 1. 1595
„Kancionál aneb písně nové historické na dni obzvláštní sváteční" (podruhé tištěný 1642,
potřetí 1808). Ale v celku se činnost katolíkův v oboru básnictva církevního za XVI věku
nepočala probouzeti leč až k samému posledku. Pobudka k tomu nejvydatnější vzešla kancio-
nálem Bratrským. Dojem, jejž kniha tato, pěkným tiskem, lahodnými slovy a melodiemi lí-
beznými obecně učinila, byl takový, že se strany katolické nutně pomýšleli, neřku-li na
odražení, aspoň na zmírnění jeho. Hlavní v tom úkol vzložen na Dr. Václava Šturma. Ale
jakkoli velký byl účinek spisů Šturmových 1), konečně předce připadli na jediný přiměřený
prostředek, totiž aby proti kancionálu Bratrskému postavili kancionál katolický. I sestoupilo
se k tomu dílu několik kněží moravských. Směr jejich nejlépe poznati z předmluvy sbor-
níku jejich: „I poněvadž náboženství v tomto moravském markgrabství v takové roztržitosti
jest, vidělo se některým pobožným lidem, aby zase příkladem předkův našich ty písně staré
obnovené a prvním smyslem vedle víry všeobecné napravené byly." Hlavně ovšem k tomu
hleděno, „aby se, neřkouc píseň celá, vrstva řádkův, aneb řádek 2), ale ani nejmenší slovko
nenacházelo, které by jednosvornému církvi veřejné učení na odpor býti mohlo." Dáleji na

to pozor sestavovatelův se vztahoval, „aby v starodávních písněch slov žádných spůsobem

žádným neměníce, v době své, a jest-li kde shledáno bylo, že od potomkův bez hodné pří-
činy zjinačené byly, podle starožitnosti napravené zanechali." Ve shromažďování a skládaní
písní práce nelitovali, konečnou pak redakcí vzložili na probošta šternberského, Jana Rozen-
pluta ze Svarcenbachu. „Z slušné a nevyhnutedlné příčiny", tak on sám dí, „na mne to
břemeno uvalili a podobně jako Simona Cyrenského k nesení kříže Kristového přinutili."
L. 1600 dílo bylo dokonáno a kardinálovi z Dietrichsteina, biskupovi olomouckému, k uvá-
žení a schválení předloženo, načež pak Jiříkovi Handle, impressoru v Olomouci k tisku ode-
vzdáno. Ale i mezi tiskem v práci neustáváno a dáleji skládáno i sbíráno. L. 1601 kniha
byla hotova. Obsahuje 10 listů předmluvy, 866 stran písní, pak dvojí rejstřík, dle slavností
a abecední. Titul obhroubného čtvercového svazku jest: Kancionál, to jest, Sebrání Spěvův
pobožných" Do textu vloženy četné dřevořezy. K písněm bud! melodie notami připojeny
anebo k nim na jiné místo odkázáno. Mimo české čtou se tu i mnohé písně latinské celým

J) Rozenplut dí o tom : „Mnozí, kteříž bludných učitelův lahodným učením od cesty pravé svedeni byli,
již vysvětlením Dr. V. Šturma takové bludy poznavše, zase se k lůnu matky církve všeobecné na-
vracují, bludaři pak ; jakkoliv od téhož Dr. V. Šturma pravdau na nejvyšší jsou přemožení, předce
jako uklivaní kohauti štípat, s křidlami vochlípenými, zletěti nemoha, sem i tam se potácejíc, jak
mohau kokrhají a tovaryšům svým, jako by zvítězili, posilnění dávají. Tak oni svým kancionálem
se honosí, písně své vošklubané kokrhají a jako plátno zmrzlé při teple, tak se zmužile s odpovědí
proti němu stavějí."

2) Rozenplutovi řádek či řádka značí verš a vrstva zpěvná sloku.

24

svým textem. Obsah rozvržen na dva díly: díl první (1-312) obsahuje písně o Pánu Kristu
a božích hodech i dobách, v dílu druhém (313—744) jsou písně veyroční ke dním svátečním.
K závěrce připojen „Přídavek sekvencí pobožných a starodávních, kteréž pro jich nehotovost
v náležitá místa že položené býti nemohly, zde se po jiných společně kladau." (745-866.)
V rejstříku mnohé písně naznačeny sou hvězdičkou, čímž snad míněna sou vlastní skládaní
Rozenplutova. Ku konci zde připomenu ještě jednu okolnost, totiž moravismy, kteréž, při
obecném dosti přesném šetření tvarů spisovných druhdy znatedlně vynikají. V tisku dvo-
jího l důsledně setřeno.

Další pokrok v církevním skládaní katolickém učiněn od čilomyslného jesuity Šebe-
stiána Vojtěcha Scipiona-Berliěky, kterýž v Po3tillu svou 1. 1618 v Praze vydanou k výkladu
každého čtení nedělního a svátečního připojil i také píseň, obsah evangelia prostými, ale
tklivými slovy v sobě zavírající. Verše i výklady Scipionovy došly veliké obliby ; bylat Postilla
jeho během XVII a XVIII století čtyrykrát z nova tištěna, ano i po Theresianských změnách
v obecném školstvu jakožto velice příhodný prostředek k vyučování katechetickému vážena,
tak že scholasticus pražský Václav Lenhart 1. 1779 napsal zvláštní „Uvedení, jakby jí školní
katechetové při vykládaní evangelií užívati měli." Mimo to prý Scipio 1. 1611 sestavil
kancionál připsaný Kateřině z Boskovic, manželce Karla z Lichtenšteina (Jungm. IV. 131), ač
není-li tu omyl nějaký. Sborníku toho ani Pelcel nezná, aniž sem se kde výtisku nějakého
dopíditi mohl. Vydání z 1. 1687 jest kancionál Šteyrův.

§. 10. Kancionály luteránské.

Učení reformátora wittemberského, počnouc od Buriana Sobka z Kornic a Matěje
Paustenníka, Havla Cahery i Beneše Optáta, v Čechách i na Moravě pořád více nabývalo
přivrženstva. I sama Jednota Bratrská po smrti Br. Lukáše velmi povážlivě se k němu kloniti
počala. Mnozí ovšem z těch, kteří k Lutherovi z počátku se vší horoucností přilnuli, brzo
bud z ohledů vnějších, jako Cahera, bud změnou přesvědčení, jako Sobek a Optat, na jiné
dráhy se obrátili; ale v celku se upříti nedá, že utrakvismus pořád více ztrácel půdy na-
proti lutheranismu. Konfessí česká, 1. 1575 Maximilianovi II podaná, nejvýmluvnějším je toho
svědectvím. Nicméně naprostí stoupenci konfessí této v Čechách marně se pokoušeli o ve-
řejné její uznání. Větší v tom vůle požívali na Moravě a ve Slezsku. Tudíž se stalo, že
i luteránský kancionál první povstal na Moravě. Pod ochranou pana Karla z Žerotína staršího
na Starém Jičíně a Goltšteině kněz Jakub Kunivaldský v úkol ten se uvázal. L. 1572 do-
tištěny jeho „Písně chval božských-1- (4°, 1. 216) v „Holomouci" u Fridricha Milichthalera. x)
Nové rozhojněné vydání úpravou (nápodobením kancionálu Bratrského) dosti pěknou vyšlo
u Jana Olivetského v Olomouci ve folio. Složek Mmm 8. Zároveň vydán tam Kunwaldského :
„Nešpor Český, složený z žalmuo Davida sv. a písní duchovních k témuž náležitých, též i jitřně
podle slavností a památek veyroěních i dnův nedělních a svátečních11 (folio složek K 5). Nešpor
věnován Jetřichovi z Kunovic na Uh. Brodě a na Ostroze (nikoli Jindř. z Kojkovic, jak Kleych

') Širší kancionálu toho vypsání v Č. M. M. 1874, str. 1—6.

25

píše). Kunwaldskému Závorka vytýká, že, „chtěje, aby kniha jeho slaula, svá skládaní, někde
je i s starými mísíc, o své pokládaje, zpěvy o jedné věci ne na jednom místě položil, což těžké
a nesnadné k shledání bylo. A k tomu převelmi málo starých svatých potřebných zpěvův
a lidem jazyku našeho zvyklých písní do něho pojal, nad čímž sobě mnozí nemálo stýskali."1)
Nad to Kunwaldský vždy ještě neměl odvahy, aby v díle svém zřejmě se přihlásil k nauce,
kterou zastával. lOdhodlaněji vystoupil Martin Philadelphus ZámrsJcý, kazatel v Opavě, jenž
sepsal obsáhlou „Postillu evangelitskou", z počátku přepisováním šířenou, 1. 1592 pak na
zámku Bruntále a potom 1. 1602 dvakrát, v Drážďanech a v Lipště, vytištěnou. V Postillu
vložil drahně písní na evangelia, kteréž pak 1. 1607 zvláštním výtiskem vydány byly./

K sestavení vlastního velkého kancionálu luteránského, za příkladem BratříCeských,
uvázal se kněz Tobiáš Závorka Lipenský (t. rodem z Lipníka). Již 1. 1592, jsa tehda kaza-
telem v Olší, vydal „Zpívání pohřební staré i nové11 tiskem Jiříka Nigrina v Praze (8°, 1. 140).
Hned potom přistoupil ku kancionálu. O zásadách, kterými se v tom spravoval, sám píše takto :

Vzavše před sebe staré i nové gi'adualy a antifonáře latinské i české, z latinských, čemn sem
nesroznmíval, pravdivě sobě sem vykládati dal a je s českými rovnal, přehlídal a podle slova božího
spravoval a očišťoval, a které dobře od předkův spraveny byly, tak jich v celosti sem zanechal.
Tolikéž písně svaté i jiné staré církevní, od milých předkův našich skládané aneb z jiných jazykův
překládané, bedlivě sem přehlédl, a kdež smysl slov, rytm hrubě zlý byl aneb něco bezpotřebného,
nesrozumitedlného, od někoho proměněného aneb jinam než k pravdě patřícího, se nacházelo, to
sem vypustil neb opravil, a to toliko slovem některým neb syllabau a, jakž potřeba byla, proměnil,
toho se vší pilností šetříc, abych skladateli jeho práce, zvláště nepotřebně, dokonce nepřejinačil,
od starodávního, dávno zvyklého spůsobu zpívání neodšel, pokudž jen nejvýš možné bylo. Někde
také pro zavření smyslu a spořádání písně verše proměňovati, nové a z některé písně dvě (však
nemnoho) délati a některým začátky nové dávati sem musel. A kdež které změněny bezpotřebně
byly, ku prvnímu užívání sem je obrátil. Kdež pak potřebí bylo a čeho 3e nedostávalo, zvlášť
o hlavních artikulích náboženství křesťanského, mnohé písně z základu písem sv. nejjistších z novu
sem skládal, pod jisté titule a v dobrý pořádek uvedl a shromáždil, přidav k tomu antifony, žalmy,
písně Svatých starého i nového zákona, jakž v bibli sv. 1. 1577 v Praze vytištěné se nacházejí,
toliko rozděliv je titlíky a virgulkami, aby zpívány býti mohly. Což ač mi velikau a těžkau prací
bylo, však ani jednoho kusu verše v tuto knihu sem nevložil, abych toho prvé nepřehlídl, s jinými
nesrovnal, kam patří a má-li pravý smysl toho, odkud a proč vzato jest, nepovážil. Ach jak sem
se mnohých věcí nahledati musil, z starých nepříjemných helekání je vytahuje a pracně spravuje !
Již pak spravenau maje, mnohým dobrým lidem všelikého stavu sem ji ukázal a k přehlédnutí
a uvážení podal, až i kněžím (hořejšího podkrají brněnského) mnohým společně shromážděným,
a obzvláště některým, povědomým zpívání církevního, sem ji předložil a k bedlivému saudu podal".

L. 1597, když již práce téměř byla ukončena, vypukl oheň v Doubravníku, tehdejším

sídle Závorkově, jímž dílo jeho „na větším díle na mizinu přivedeno jest." Nicméně dal se

Závorka z novu do práce. L. 1602 přikročeno k tisku s pomocí panův moravských Arkleba

z Víčková a na Prusenovicích, Jana Žalkovského z Žalkovic a na Dobromilicích i jiných.

Tisk v impressí Jiříka Dačického v Praze dokonán dne 11. listopadu 1606. Jest to foliant,

obsahující složek čtyrlistových 137, tedy listův 548. Titul zní: „Písně chval Božských: to

jest : Spěvové svatí církevní, staří i noví, z gradualů, 3 antifonářú i jiných všech duchovních

i

) O jiných kancionálech pronáší se Závorka takto: „Písniček starých ač hojnost tištěných sme měli,
ale ty, jakž mám za to, od impressorů aneb od jiných mudrlantských hlav divně zmotrchané, v těchto
tak, v jiných jinak imprimované se nacházejí, a v mnohých některé věci daremní a slovu božíma
odporné, někde zbytečnost, někde nedostatek syllab, i jiné drsnaté věci se nacházejí."

4

26

písní atd. pro rozšíření cti a chvály Pana Boha atd. a pro vzdělání spasitedlné v Boží
pravdě všechněch věřících křesťanův, slavného a rozšířeného jazyka Slovanského užívajících,
v nově bedlivě podle slova Božího přehlídnutí, shromáždění, spravení a složení od kn. T.
Závorky Lipenského, Děkana Daubravnického." Napřed položeny erby Víckovských, Žalkov-
ských i města Lipníka s verši českými. Obsah rozvržen na čtvero dílův: I. písně v hody
i doby boží, II. o svatých božích *) a nejprve o blahoslavené Panně Mariji, tež o církvi sv.,
v protivenstvích, za pomoc proti Turku, 2) o služebnících církve Kristovy, o slovu božím,
o pokání, o klíčích, o křtu sv., o těle a krvi Krista Pána. III. Zpívání nedělní, modlitebné,
vyznání víry křesťanské, na přikázaní církevní, o ospravedlnění člověka, o dobrých skutcích,
o stavu manželském, modlitebné dítkám, obecné, na hodiny dne a noci, o smrtedlnosti, po-
hřební. (Na to vše hlavní rejstřík abecední). IV. Žalmové textem z biblí 1577. Melodie
bud notami vloženy aneb odkázáním sou naznačeny. Exemplář v univ. bibl. pražské (LIV.
B. 38) a na Strahově.

Druhé vydání 1. 1620 zpořízeno ve 4° v Praze v impressí Daniele Karla z Karlsperka
pod titulem: „Kancionál neb zpěvové církve evangelické, staří noví v jedno shromáždění, pře-
hlídnutí a vůbec pro čest a slávu boží i vzdělání pobožných od kněží evangelických vydaní
a s povolením konsistoře pražské (p. o.) vytištění." (Jungm. IV. 152) s přidáním Žalmů Strey-
cových. Exemplář v knihovně Žerotinské. Vlastním viděním znám z něho jen část čtvrtou,
nadepsanou: „Díl čtvrtý kancionálu v sobě zdržuje žalmy sv. Davida1', kteráž jde od str.
413 až po 632. V zadu položena latinská báseň rozměrem elegickým „De psalmodiae usu" ;
složil ji Mr. Václav Olyrius, rodič ze Skutče, kterýž 1. 1611 byl učitelem, pak kaplanem
v Třebiči a od 1. 1617 farářem v Jaroměřicích; syn jeho byl Komenskému v učených pracích
pomocníkem (o němž viz v Rukověti I str. 375). Důležitý tento tisk chová se v Č. Museum
58. G. 36.

V Čechách první kancionál luterského směru vydán od pana Henyka z Waldšteina
1. 1610 v 8° na Dobrovici pod titulem: „Písničky pěkné a starožitné, nyní pospolu sebrané
od H. z Waldšteina" (Jungm. IV. 128, Klíč II. 338). Mimo to sem asi počísti sluší „Písně
nově složené i staré1', jež 1. 1616 ve 12° vytiskl Daniel Karel z Karlsperka.

§. 11. Kancionál Bratrský 1. 1615.

Počátek XVII věku v Čechách označen jest velikým zmohutněním snah náboženských.
Katolíci usilovněji, než předtím, pracovati začali, přibírajíce k sobě ostatky starověrných
kališníkův. Luteráni taktéž s větším, než posud, důrazem a zdarem šířili moc svou. Maje-
státem z 1. 1609 dobyli sobě svobody náboženské, ovšem ze spolka z Bratřími, postavivše se
s nimi pod jednu konsistoř. Na Moravu se majestát a moc konsistoře pražské nevztahovaly;
tam zajisté i evangelíci i Bratří požívali zvůle tak veliké, že jí sobě svobodou v Čechách
zjednanou zkracovati dáti nechtěli. Tímto stavem věcí nejvíce dotknuta byla Jednota. Posavad
podstatu bytu svého vždy hlavně byla čerpala z přísného pěstování bezúhonné mravnosti, ale

') Z písní o Mr. Janu Husovi jedna pojata.
2) Světozor 1878 str. 98.

27

když jí posluchačův valněji přibývalo a dávnější útisky přestaly, neměla již tolik do sebe
síly, aby udržela staré své „mnišské" spůsoby. K tomu přistoupilo řevnění o fary, jež
strana straně uchvacovati se jala, a přirozená snaha po šíření své moci vůbec. *) Bratřím v roz-
voji tom nemálo nápomocno bylo zřízené pěstování církevního zpěvu, ku kterému nikdy
hleděti nepřestávali, hovějíce a lahodíce tím náklonnosti národu našeho ke zpěvu vůbec. 2)
Katolíci a luteráni teprv se po příkladu Bratří chápati počali prostředku toho. Bratři při
hebkosti a tvárnosti dogmatiky své snadno se dovedli přispůsobiti k náhledům jiným. Tak
nejen v konfessích, ale zejména i v písních činili ode dávna. Počátkem XVII věku se jim v tom
dostávalo nových podnětův, a neváhali se jich šetřiti, i když přistoupili k nové redakcí svého
kancionálu. „Seznavše, prý, v písních nejedny věci napravení hodný, za slušné shledali, aby
všecky bedlivěji přehlédnuty, a co by se zapotřebné vidělo, to k napravení svému přivedeno
bylo." Odvolávali se v tom ke příkladu otcův svých, „kteříž i sami podobně vedle daru
a osvícení sobě od Boha propůjčeného tak činívali a knihy své napravovali, i svým potomkům
téhož práva nad svou prací zanechali a v moc dali." Proti posuzování ohradili se zajímavým
výrokem : „Chce-li kdo mistrovati, nechť je v své práci mistrem, a ne v cizí." Sic jinak takto
se pronesli o spůsobu tehdejší eh oprav svých :

Jsauť pak napraveny nejedny věci, a to vše podlé Božího slova i potřeby vlastní. Nebo
i smysl některých sentencí a slov zatemnělý byl, též slova některá nezpůsobná, i způsob mluvení
nynějšímu věku neobyčejný, někde rytmové neforemní, melodie neb noty některých písní nesnadné,
tak že se jich všudy a ode všech užívati nemohlo : protož to napraveno. Některé písně příliš
dlauhé, protož sau ukráceny; některých nikdy se nezpívalo pro množství jiných, o jedné a též
věci vypravujících, protož sau vypuštěny. O některých pak artikulích víry dosti velikých, žádných
ještě písní v tom kancionálu neb)lo, než jen zběžné zmínky o některých se nalézaly, i to dosti
skrovně ; protož některé písně v nově sau složeny a k jiným přidány.

Které osoby o této úpravě kancionálu pracovaly, o tom spolehlivých zpráv není. Jen
z připojených (str. 529) znakův tehdejších čtyř biskupův, totiž Jana Lanecia (kbelík s květi-
nami), Matouše Konečného (prostá kotva), Matěje Cyra (korunovaný kříž, dole v kotvu se kon-
čící) a Jiříka Erasta (včela), poněkud souditi lze, že čtyři tito mužové nějaké v tom účasten-
ství měli. Vydání nové té redakcí, jenž v sobě zavírá 644 písní, provedeno ve folio, vkusně,
ba poněkud ještě nádherněji než 1. 1576. Naproti Blahoslavově úpravě pozorovati tři zevnější
odchylky, totiž že vynechány sou všecky vztahy k písním latinským, 3) že přidány konkor-
dance z písma sv. a posléze, že písně pohřební vypuštěny. Titul zní takto: „Písně duchovní
evangelistské, z 'písem svatých a v nich zavřeného Božího učení složené, z příčin hodných opět
bedlivě přehlédnuté : a jakož předně ke cti a chvále Boha v Trojici blahoslavené, tak potom
k spasitedlnému církví Jezukristových v národu českém, i jiných jazyku českému rozumějících,
u víře Boží vzdělání a utvrzení vydané l. 1615." Ku konci (str. 686) nalézá se ornament
se třinácti monogramy (IBG, MB, PLI, MH, MM, IS, atd.), jimiž nepochybně naznačena

*) Viz rozpravu o literatuře exulantův českých v Č. Č. M. 1874, str. 191 — 197.

2) Esrom Rudiger v Historii Fratrum Bohemorum dobře praví: Hi Fratres plus canunt in laudem Dei
atque ullae alias ecclesiae, dicam forte, et melius.

3) Stalo se vypuštění toto následkem výtek Dr. V. Šturma, proti němuž Bratří v „Obraně" (str. 181)
dějí takto: „Nadepsanét sau někde v kancionálu Bratrském písně latinské, ale nejvíce proto, aby
kdož tam prvé kdy povědomí oněchno zpěvův starých bývali, snáze tyto trefiti mohli, zvlášť když
prvé bez not kancionál tištěn býval ; potom pak to zůstalo a v zvyk vešlo."

4*

28

jména sazečův, tiskařův a rytcův, kteří při tisku byli zaměstnáni. Vydání 1615 jest snad
nejskvostnější tisk staročeský. Některé exempláře vytištěny sou na pergamene, jakož se
jeden věru nádherný exemplář s malovanými illustracemi a s heraldickým leknem na hlavní
straně obřízky (znamením to rodu z Kounic) co opravdová vzácnost chová v univ. bibl. pražské
(LIV. A. 44). Exemplářův, kromě univ. bibliotheky pražské, několik chová Č. Museum
a jeden bibliotheka Žerotinská. Obsah rozdělen na čtyry díly: I. o Bohu a skutcích jeho,
jimiž se stalo vykoupení člověka padlého, II. o církvi svaté, svítězilé i rytěřující, III. o poctě
boží pravé, z víry pocházející, IV. o věcech budaucích a jiných k tomu připojených. Písně
i s registrem zaujímají 548 stran. Pak přidáni jsou ..Žalmové" překladu Br. Jiříka Streyce
(str. 549—694) s melodiemi.

L. 1618 zpořízeno nové vydání ve 4° (písně i registrem do str. 541, žalmy do
str. 707). Ex. v univ. bibl. pzažské (LIV. E. 2 ) a v knihovně Žerotinské.

Písně pohřební, které z redakce této patrně proto, že zpívání jich z velikého kan-
cionálu při průvodu shledalo se býti nepříhodným, byly vypuštěny, sestavili Bratří ve zvláštní
příručnou knížku v malém 8° str. 128 co: „Písně pohřební obnovené a vydané l. MDCXV."
Pod titulem tímto vyobrazena jest rostlinka kvetoucí a jí po stranách položeno heslo : „Člověk
jako květ vychází a podfat bývá." Ex. v univ. bibl. pražské (LIV. E. 75).

Kaucionály bratrské od 1. 1578 počnouc všecky pocházejí z impressí kralické. Místo
tiskové na žádném poznačeno není.

§. 12. Kancionál Bratrský úpravy Komenského.

Den 8. listopadu 1620 následky svými v Čechách i na Moravě rázem konec učinil
jak Jednotě Bratrské tak církvi evangelické. Stoupencům obou, pokud se nepřiznali ku kato-
licismu, odejíti bylo do ciziny „v pohostinství." Tím ovšem i činnost pěsnotvorná obojí strany
ve vlasti přetržena a do ciziny odkázána.

Bratří exulanti z počátku dostatečně opatřeni byli kancionály, z vlasti přinesenými;
nicméně v Lesně 1. 1631 ve 12° zpořízena sbírka písní, patrně pro tehdejší stísněné okolnosti
sepsaných, pod titulem : „Nové písně některé k vezdejšímu jich užívání a v ochranu boží se
porauěení" (Jungm. V. 82). Exemplář nalézal se mezi knihami Rybajovými. Popud k vydání
podle všeliké podobnosti dán byl Komenským. Neunavený duch jeho od té chvíle, co se ja-
kého takého útulku dopídil v Lesně, hned pomýšleti počal na novou úpravu kancionálu. Již
1. 1633 na podzim napsal si některé myšlénky o spůsobu, jak by v nově vydán býti měl.
„Dá-li nám Bůh vysvobození, radímt k obnově kancionálu, a ne aby se tento zase tiskl."
Co příčiny uvozuje „1. přílišnou jeho velikost (Poláci mají 224 písní, my 644), 2. řeč slabá,
rým na díle mizerný. Rozkošné sau rytmy (jen) v některých, zvláště co jest skládaní Blaho-
slavového, Michalcového, Wolfova a Červenkova, též Br. A. Šturma a Br. Václava Solína."
Jakož u Komenského myšlénka vždy bývala i počátkem činu, tak i k nástinu tehdejšímu hned
připojil „písně některé nábožné, potřebně z německých neb polských pod české rytmy uvedené
a na naše některé předělané." Sepsání toho zachovala se kopie z 1. 1640, kdež Komenský
měsíce máje pracoval na žalmích. *) Ale teprv po přestěhování svém do Amsterodamu byl

l) Rukopis v Č. Museum.

29

s to, aby s poklidem ruku k dílu přiložil. I pokračoval v tom s takovou pílí, že již po dvou
letech nový sborník zpěvů bratrských mohl odevzdán býti do tisku.

Jako všecka díla Komenského, tak i kancionál zřejmě na sobě projevuje samosvojný
ráz důmyslného původce svého. Jakkoli v něm v jedno sebrány písně starší i novější, cizí
i Komenského, nicméně nejen soustavou, alebrž i volbou a úpravou jednotlivých písní všecken
sborník nabývá povahy dobře promyšleného i jednolitého celku. Blahoslav by jistě potěšen
byl z „peří", kterým zpěvník Komenským byl oděn, kdy by mu bývalo spatřiti jej přáno.
Napřed co předmluvu Komenský položil theorii zpěvnickou, velmi pěkně zosnovanou, rozebíraje,
1. co jest zpěv, kde se mezi lidmi vzal a k čemu posavad užíval, pak 2. šíří se o původu
zpěvů v církvi, zejména izraelské, řecké, latinské, 3. o zpěvích církve české až do přítom-
ného vydání, proč se stalo a proč v takové formě, naposledy 4. regule jisté položil, čeho
šetřiti, aby zpívání naše Bohu chválu, duchu našemu rozveselení, církvi pak spasitedlné vzdě-
lání neomylně přinášelo. V rozboru otázky třetí klade i pravidla, kterými se sám spravoval.
Nových písní nemálo (120) prý přiděláno, jednak proto, poněvadž v tísních exilia k složení
nových zpěvův potěšných příčina byla dána, jednak přeložením písní jinojazyčných. „Nepo-
hrdali předešlého věku Němci a potom Poláci našich otcův dary ducha, překládavše sobě
zpěvy jejich do jazyka svého: proč sme my posavad darů jejich sobě k užitku obrátiti za-
nedbali? V pravdě německé Lutherovy písně plny jsau ducha a moci, jako i některých z po-
mocníkův jeho, u Poláků pak Kochanowského, Kaje (Reje) atd. : proč nemají oni také nám
uděliti částku nějakou milosti duchovní? Zvláště poněvadž Poláci naši (Bratrští) předešle ted
všecky nejpřednější německé písně svými učinili, a některé polské naproti tomu Němci svými :
proč ne i my?" Starších písní mnoho (334) jest vypuštěno, jednak kde jich nazbyt více bylo
o jedné a téže věci, jednak které byly nesnadné, anebo jichž zpívati neumějí leč musici,
jednak posléze co nemělo k jinému harmonie a proporcí. Přidáváním a ujímáním takovým
sešlo se všech písní 430 na místě 644 v kane. 1615. Proměny v písních zachovaných pro-
vedeny zvláště tam, kde „malý na to, co se zpívá, pozor, ba helekání toliko jest a hlahol
bez srdce." Druhá příčina byla „nejadrnost věci, kdež mysl, oč by se právě opřela, necítíc,
neopírá se, a nevidúc nic než obvyklé všední věci, chuti k nim necítí. Naposledy u příčině
byla slabost a jalovost slov, frází, sentencí, rytmů." — „Patrně tedy" dí Komenský, „u nás
třeba 1. méně zpěvův a kratších, 2. věcnatějších, k pastvě dušem jádra více dodávajících,
3. mistrovštějšího skládání, aby i ta sama zevnitřní líbeznost mysl jímala a svatau tau vnadau
při sobě zdržovala." I v rozdělení obsahu učiněna změna, jakož všecky písně vřaděny pod
24 titulů podle toho, zdali předměty písní podstatné, služebDé anebo případné. K závěrce
Komenský ospravedlňuje mluvnickou změnu, totiž že přijal „duchu svatý" místo staršího
„duše svatý", při čemž i na spůsob polský (šwiety duchu) ukazováno. Pak provedl rytm
správný trůj- neb dvůjsyllabní místo rytmův ledabylých; „což prý se prvé krautilo, trhalo,
skřípělo, nyní všecko plně jde a plyne libě." Posléze přihlédal i k metrům. „Poněvadž jazyk
náš český (nad Poláky, Němce, Francauze a všecky nynější v Evropě jazyky) za zvláštní
ozdobu toto míti můž, že metrům užívati může jako Latiníci a Řekové, dlauhé syllaby k dlauhým
notám dávajíc, krátké k krátkým, aby, jak se řeč vypovídá mluvením, tak se i zpíváním vypo-
vídala, což libost nade všecku libost dává, jako zase skřípání uším přeodporné jest, když
se dlauhé syllaby přesekávati neb oblém požírati, a naproti tomu krátké neforemné roztaho-

30

váti musejí. Začal toho tam před sto léty šetřiti K. Jan Blahoslav obzvláště v oné písni
o angelích (Chvály radostné), K. Jiřík Strýc a někteří jiní." I Komenský následoval pří-
kladův těchto.

Sborník Komenského má titul : „Kancionál. To jest, Kniha žalmů a písní duchov-
ních, k chvále Boží a spasitedlnému věřících vzdělání i dávno prvé, i v nově teď, jazykem
českým složených a nyní spolu vydaných. V Amsterodame. U Kristofa Kunráda Léta
M. DG. L1XU (12°, úvod 28, písně 750 str.). Napřed (str. 1—240) položeny sou žalmy
překladem Streycovým s jinými zpěvy církve izraelitské. Pak (str. 241 — 729) následují „Písně
duchovní, církve nové pod evangelium", rozvržené na 24 svrchu dotčených titulův. Závěrkem
jsou rejstříky písní z němčiny i polštiny přeložených, pak písní z gruntu nových (obecné
bez mála od Komenského skládaných) a starých sic, ale v kancionál prvé nepojatých, posléze
žalmů a písní podle abecedy. Tisk velmi jest ušlechtilý, v pravdě amsterodamský.

Po vydání kancionálu Komenského uplynulo téměř plné století, nežli se opět na nové
vydání ve smyslu přesně Bratrském pomýšleti počalo, ba pomýšleti mohlo. Stalo se tak skrze
obnovitele Jednoty, Jana Theophila Elsnera, kterýž 1. 1742 přejav duchovní řízení české osady
berlínské, vší silou o to se zasazoval, aby učení Bratrskému z nova zjednán byl průchod.
Tím záměrem jal se vydávati starší náboženská díla. Mimo to spisy Bratrské i německými
překlady šířil. Obnovení zpěvu Bratrského ovšem především na mysli mu bylo. L. 1753
a 1754 od něho u Kr. L. Kunsta v Berlíně (8°, str. 900) vydán „Kancionál, to jest, huha
žalmův i písní duchovních.1' Elsner základem položil kancionál Komenského, ale nadto přibral
\ drahně písní nově složených anebo z němčiny převedených. L) Napřed položil žalmy s ně-
kterými přeměnami, jež v předmluvě do podrobná ospravedlňuje. Písně vlastní rozděleny po-
někud jinak než u Komenského. Díl první obsahuje písně o věcech podstatných, totiž o víře,
o lásce křesťanské a o naději k Bohu i věčnému jeho milosrdenství; díl II. o věcech slu-
žebných, jako o církvi, o služebnících církve, o slovu božím, o klíčích, o křtu a večeři Páně ;
díl III. písně k jistým časům, místům, osobám i potřebám. Všech písní mimo žalmy je 485.

Tímto kancionálem vlastní bratrská zpěvnická literatura se zavírá. Co následuje pod
jménem Jednoty, to již počísti sluší na Bratří ve smyslu Zinzendorfově. L. 1778 vydán ně-
mecký kancionál nové Jednoty, sestavený biskupem Kristiánem Gregorem a ihned přistoupeno
ke zčeštění jeho. Hlavní v tom práci vedl Jan Michael Lauterbach, kazatel české obce ber-
línské, ačkoliv se vytištění díla svého nedočkal. Bylt se již na věčnost odebral, když 1. 1789
vydán : „Kancionál, t. j. kniha zpěvů duchovních, k užívání v církvích Bratrských z německého
jazyka do Českého přeložený." V Berlíně 1789 (8°, str. 819).

§. 13. Kancionály evangelické v exilium vydané.

Mezi evangelíky českými, kteří volili vyhnanství, podobojích ani již ze smyslu kon-
fessí české z 1. 1575 nebylo ; všickni zajisté zřejmě lnuli ku konfessí augspurské. Kteří se
usadili v Saších a v Lužicích, těm se i zevně podříditi bylo luterské konsistoři drážďanské,

l) Od Elsaera, Liberdy, Aug. Schulze, Vaňka.

31

a drahně let trvalo, že všeliké bočení v učení reformované s nemalou přísností tam bylo
stiháno. Náčelníkem evangelíkův českých v Sasku byl Samuel Martinius z Dražova, muž
proti všemu, co Jednotou jen páchlo, nad slušnou míru, ba vášnivě nakvašený. Tu se tedy
stalo rozhodné rozejití obou stran, 1. 1575 konfessí českou a 1. 1609 majestátem za jedno-
myslné prohlášených.

Evangelíci v pohostinství saském jali se pilně pěstovati zpěv církevní. Impressor
Jan Ctibor Kbelský a po něm sám Martinius v Perně drželi tiskárnu, druhdy dobrovickou
po Henykovi z Waldšteina. Tam 1. 1629 vytištěna Martiniova „Knížka ruční zpěvův a modliteb"
ve 4°, 1. 1630 pak ve 12° ve dvou dílech nové vydání její zpořízeno. I Ctibor sám v té pří-
čině byl činným. L. 1631 vydal kancionál v 8°, připsav jej všem rozptýleným krajanům.
L. 1632 k Postille, kjejímuž uveřejnění byl si zjednal povolení konsistoře drážďanské, připojil
„Písničky ranní, před kázáním, po kázaní slova božího, před přijímáním11 atd. (str. 397 — 456
v 32°). Obé později bez místa 1. 1708 (12°, str. 429) z nova vydáno. L. 1634 dědicové
Ctiborovi v 12° vydali „Písně v nově složené a z německého přeložené.1-1

Současně na bavorských stranách písněmi církevními obíral se kn, Jiří Galii Chru-
dimský. Za exulování svého v Kulmbachu 1. 1633 přeložil „Písně duchovní v německých cír-
kvích obyěejnéuy jejichžto rukopis chová se v c. dvorské knihovně vídenské.1)

Pohromou, která 1. 1639 potkala Perno, další v tom městě pobyt exulantův českých
stal se nemožným. Od té doby středištěm jich stala se Žitava. I tam po několikaleté pře-
stávce z nova počato pracovati. Již Pavel Krupius k vydání strojil kancionál, text jeho
zpřehlédav a svými několika písněmi rozmnoživ, ale vytištění provedl teprv jeho v kazatelství
nástupce, Jan Milesius, 1. 1668 u žitavského iinpressora Jana K. Dehna: „Zpěvy k chválám
a poctám božím."' L. 1685 exulant Jan Novák příjmím Vrba v Žitavě u Michala Hartmanna
vydal „Kancionál zpěvův z starých i nových písník obsahující v sobě 393 písní. L. 1687

v

Milesiův v Žitavě následník, Kašpar Motěšický, uveřejnil starší již „Puční knížku, t. j. každo-
denní modlitby" v 12°, připojiv k ní písně, kteréž byl v nově složil a některé z němčiny pře-
ložil. Knížka ta podruhé 1. 1694 ve 12° nákladem Jana Y ohniěianského a Martina Pánka
vytištěna byla, přičemž některé písně Motěšického vynechány a jiné nové mezi ně položeny.
Třetí vydání učiněno 1. 1708 v 12°. L. 1706 v Žitavě od Daniele Stránského v úzkém
osmerci vydáno bylo „Jádro modliteb s písněmi", kteréž vydavatel z větší části z novu byl
složil anebo z němčiny přeložil. L. 1710 Jan Bohumil Myller, církve české v Žitavě kantor,
kancionál Novákův rozmnožený nákladem měšťanův i handlířův žitavských, Jaaa Tobiadesa
a Jakuba Jakubice, vydal pod titulem : „Poklad zpěvů duchovních, v kterémž se nacházejí
staré i nové písně duchovní'-'- (8°, str. 800). Písní tu sebráno 887. Vzrůst knihy hlavně povstal
tím, že Myller vložil „jádro písní starodávních, které kn. Václav Pacovský 1. 1662 byl
sebral, složil a k vytlačení sepsal." I Myller sám některé písně skládal. Vydání opatřeno
předmluvou od Kr. Peška a verši od Ruhra, Dolanského, Peška, D. Stránského i syna vy-
davatelova. Obsah rozdělen na dvé, totiž I. na písně ranní, polední atd. a II. na zpěvy
k slavnostem i památkám veyročním.

Usilovněji, než všickni tito předchůdci, v oboru tom pracoval Václav Kleych, jenž,

') Zpráva o něm v Č. C. M. 1850 str. 222 od V. Nebeského.

32

v V

odešed z Cech, usadil se 1. 1705 v Zitavě a tam 1. 1708 knihy české vydávati se jal. Co
prvotiny nakladatelství svého u M. Hartmanna vytisknouti dal ve 12° „Ruční knížku" Motě-
šického. *) Hlavní dílo Kleychovo jest „Evangelický kancionál, obsahující v sobě písně duchovní,
staré i nové, ud bl. paměti Dr. M. Luthera a J. Třanovského" Když písně k tomu z roz-
ličných zpěvníkův v jedno sebral, požádal Daniele Krmana,- aby mu v konečné redakcí byl
nápomocen, a jmenovitě aby také při jednotlivých písních jména autorův vyhledal a všude
svým místem připojil. Krman ochotně se mu v tom propůjčil, ano ku kancionálu i předmluvu
napsal. Vydání první vyšlo 1. 1717, druhé 1. 1722 a třetí 1. 1727, vše ve formátu tak ře-
čeném špalíčkovém, jejž Kleych k vůli snadnějšímu rozesílání po Čechách při svých knihách,
dle příkladu S. Martiniem daného, obecně zavedl. 2) Čtvrté vydání zpořízeno 1. 1737 v Lipště,
páté 1. 1783 zkrácené u Šenfelda v Praze, pak 1819 a 1820 ve 4° u Háze (péčí Jiřího Opo-
čenského, evang. kazatele v Klášteře). Kleych sám byl Bratr, ale, dosti sám pozkoušev
svízelův a poučen zkušenostmi předkův, ve všech svých podnětích snažil se srovnati s evan-
gelíky, tak že knihy jeho v příčinách konfessiouálních jdou jistou střední cestou.

Jiným, než Kleych, směrem šel pietista Jan Liberda, jenž vydal dva sborníky písní,
totiž „Klíč Davidův k otevření království božího, v tajemství skrytých" v Loubně 1725, 1727,
1729, 1731, v Berlíně 1737, pak „Harfu novou na hoře Sión" (překlad z němčiny), též
v Loubně 1732 a 1735. V Praze výtisku žádné z těch kněh sem posud nenašel.

Slovák Jiří Petrmann mladší, kazatel české církve evangelické u sv. Jana v Dráž-
ďanech, uveřejnil zpěvník: „Hospodina srdcem i rty chválení neb písně duchovní staré i nov é"1
v Drážďanech 1748 (8°, str. 745). Do tohoto sborníka svého pojal celý kancionál Martiniův
(1630), k tomu pak přibral písně ze sborníkův Kunwaldského, Musophila, Klimenta Bosáka,
z toho, jenž 1620 s povolením konsistoře v Praze vydán byl, Bratrského 1618, Ctibora, Ko-
menského, Třanovského, Myllera a Jiřího Ambroziusa.

§. 14. Kancionály evangelické na Slovensku a v Slezsku.

Slováci, pokud nejsou katolíci, výlučné jsou přívrženci vyznání augspurského. I Bratří
kteří se tam uchýlili z Čech a z Moravy, prodlením dob k témuž vyznání přilnuli. Co do zpěvu
církevního přední místo u Slovákův zaujímá Jiří Tranovský či Tranoscius. Slezák tento
z Těšína rodem po výhostu svém z Moravy ostatní svůj věk ztrávil na Slovensku. Tam 1. 1636
v Levoči u Vavřince Brewera vydal zpěvník pod titulem : „Cithara Sanctorum. Písně duchovní
staré i nové, kterých církev křesťanská při výročních slavnostech, a památkách . . . užívá."
Dílo toto od té doby vyšlo více než 70krát, i rozšířilo se též mezi evangelíky v Čechách
a na Moravě. O osudech Cithary všecko bezmála sneseno v monografii, kterou Ludevít Haan,
slova božího kazatel v Békešské Čábě, vydal: „Cithara Sanctorum, její historia, její původce
a tohoto spolupracovníci" (Pešf 1873). V rozšiřování a opravování Cithary soustřeďuje se
všecka téměř činnost nápotomních skladatelův slovenských, jakož zejména jsou D. Horčička,

1) Ruční ta knížka potom mnohokráte z novu byla vydávána, zejména 1. 1715, 1718, 1719 atd.

2) Hlavní pramen zpráv těchto, které se nahlédnutím v knihy samé jen málokdy zjistiti dají, jest
Kleychova zpráva o kancionálech českých.

33

S. Hruškoví c, M. Institoris, Ondřej Plachý, Kašpar Fejérpataky, Sam. Ambrozius Radvanský,
Jiří Rybaj Cinkotský, Jan Kollár, Samuel Liška i Ludevít Haan.

Samostatným směrem pracovali Štěpán Pilařík („Harfa Davidova" v Trenčíně před
1648), Adam Plintovic se Skočqva, jenž při „Přemyšlováních" 1. 1666 vydaných složil a přeložil
několik písní, Jiří Zábojník („Nábožné písně s modlitbami" v Levoči 1686), Eliáš Mlynárových-
Molitoris (při „Studnici života" v Kežmarku 1707 „písniční knížka"), Daniel Krman (o němž
už svrchu), Jan Glozius Pondělský („Etan hlasitě prozpěvující" bez m. a r., mezi 1711
a 1719, a „Křesťan vždycky se modlící" 1727), Jan Blasius starší („Libé jádro zpěvův"
v Žitavě 1720 u Kleycha, „Apatečka duchovní" 1739, „Milovníka písní duchovních rozkoše
nové" 1743, „Rozkoše neb okrasa domu božího" 1745), Samuel Čerňanský (Gellertuvy
„Nábožné písně" v Prešpurku 1783), Pavel Jakobaei („Evangelický funebrál") a jiní. *)

V knížectví těšínském luteráni nikdy práva zbaveni nebyli. Kleych a jiní vydavatelé
kancionálův evangelických tam vždy mívali volný odbyt, ano o jarmarcích a o církevních
slavnostech je i veřejně vykládali a prodávali. Toť bylo příčinou, že k samostatnému vydání
kancionálu Těšínští dlouho nedospěli. Teprv když v Žitavě činnost vydavatelská poutuchla,
sami se chopili díla a sestavili: „Kancionál všeobecný sv. církve," davše jej 1. 1761 výtisk-

v

nouti u Jana Václ. Šindlera v Opavě (8°, str. 640 mimo rejstřík). V něm obsaženo 349
písní českých a 15 polských. V Praze žádná z knihoven výtisku nemá.

§. 15. Kancionály katolické po 1. 1620.

Po Rozenplutovi v zpěvnictví katolickém nastala přestávka dvacetiletá, přetržená
jen Scipionovými písněmi na evangelia 1. 1618. Nový podnik větší opět vyšel z Moravy.
Kněz Jiřík Hlohovský, o jehož osobnosti po tu dobu ničeho zevrubnějšího nevíme, sestavil
kancionál český, který od biskupa olomouckého, kardinála Fr. z Dietrichsteina, byl schválen
tou měrou, aby, mimo všecky jiné, v chrámích, ve školách, při veřejných modlitbách i jiných
dovolených schůzích a pobožnostech byl užíván. Dekret biskupský dán dne 22. dubna 1622
v Mikulově a spolu podepsán od kancléře Vavřince Zwettlera a sekretáře Václava Trompusa.
Tisk vykonán v Olomouci u Matyáše Handle 1622. Exemplář, jenž se zachoval v univ. bibl.
pražské (LIV. E. 74), titulního listu nemá. Podle zprávy Jungmannovy (V. 74) zněl nadpis
takto: „Písně katolické k výročním slavnostem, památkám bosích svatých, k rozličným časům
pobožnosti křesťanské" (8°, str. 515 mimo úvod a rejstřík s několika dřevořezy). Obsah rozdělen
tři části: I. písně na svátky výroční, mezi něž (115—142) vloženy písně na katechismus.
II. Písně k památkám milých božích svatých (277—343). III. Písně k obzvláštním časům
a důležitým potřebám (342—397), na sedm žalmů kajících a letanie (397—415), písně
o čtyřech posledních věcech (416—433), rozmlouvání duše s tělem (433—445), o rozkošech
rajských (445—448), písně modlitební za dobré skonání a za mrtvé (449—464). Pak připojen
„Pocestník, to jest, písně a modlitby pocestných" (465—477), a konec činí písně „později
sebrané, nežli v pořádek tištěných přijíti mohly" (478—515). Mezi české písně po různu

') Šíře o spisovatelích těchto jednáno v Hurbanově časopise „Slovenskje Pohladí na vedi, umeňja
a literaturu", vydávaném ve Skalici 1846—1851.

5

34

vloženy také latinské.1) Ze zpěvníku tohoto spůsobeno i vydání stručnější: „Písně křesťanské,
též písně a modlitby pocestných* (8°, v Olomouci, též u Handle 1622), jehož výtisku sem se
nedohledal. V Olomouci dáleji 1. 1655 vydány a potom 1658 v Praze z nova otištěny byly:
„Pěkné pautnické písně" Kosmusa Kroměřížského, muže posud, kromě jména, z cela neznámého.

Přednost Moravy v příčině této původ svůj měla v pevnější organisaci, kterou tam
silám katolickým dovedl dáti kardinál z Dietrichsteina ; okolnost tato historicky posud ne-
dosti jest oceněna. V Čechách teprv po uplynutí desíti let vzmohli se ku podobnému skutku.
Z impressí Pavla Sessia v Starém Městě pražském 1. 1631 -) vyšel : „Kancionál, to jest, sebrání
zpěvův pobožných, k duchovnímu potěšení, na veyroční svátky a rozličných svatých památky,
těž na katechismus a rozličný časy přes celý rok a den příhodných. S dovolením vrchnosti"
(4°, str. 552 bez registra). Rozdělení obsahu již samým titulem naznačeno. Kdo byl sbě-
ratelem a pořadatelem sbírky této, o tom se nikde ani památky nenachází. Písně dílem sou
přejaty z kancionálu Rozenplutova a Hlohovského, dílem ze starších kancionálů podobojích,
některé jistě i nově složeny. Písně Scipionovy na evangelia přeneseny sem bez mála všecky.

L. 1642 nový kancionál o dvou svazcích vyšel tiskem Jiřího Šípaře, impressora
v St. Městě pražském. První svazek nadepsán: „Český Dekakord neb kancionál na deset
dílův přes celý rok dle slavnosti, času a důležitosti rozdělený" (4°, str. 408.) Jednotlivých deset
dílův obsahuje 1. písně adventní, 2. vánoční, 3. postní neb o umučení Páně, 4 velikonoční,
5. svatodušní, 6. nedělní, 7. sváteční, t. j. P. Marie, apoštolův, patronův atd., 8. obecní
a prosební, v křížové dni, v čas moru, deště, 9. o smrti, 10. pocestných. Druhý svazek má
tento titul: „Kancionál aneb písně nové historické, na dni obzvláštní sváteční přes celý rok,
zvlášť kteří se od starodávna v církvi boží a v této křesťanské české zemi světíu (4°, str. 383
krom registra). Sebrány sou tu písně na dni sváteční napřed o P. Marii, pak o svatých i svě-
ticích. První svazek není téměř nic jiného nežli přetisk Sessiova kancionálu, což ponejvíce platí
též o svazku druhém, ačkoli tuto dosti značný počet písní nově skládaných. Náklad na vy-
tištění poskytl Oldřich Skuhrovský ze Skuhrova na Lounovicích nad Blanicí a Zvěstové,
purkrabí kraje hradeckého a nejvyšší proffiantmistr v království českém. 3) Dekakord (4°, str.
382) podruhé prostým nezměněným otiskem vydán u Urbana Balt. Goliáše v Praze 1. 1669.

Zvýšenou na se pozornost obracejí písně Adama Michny z Otradovic Jindřicho-
hradeckého. O okolnostech Michnových nic posud povědomo není, leda že v Jindřichově
Hradci byl varhaníkem. Ale tolik jisto, že nebyl prost nadání básnického a hudebnického,
a že jisté zasluhuje, aby díla jeho od znalcův hudby jakož i od literárních dějezpytcův
pečlivěji, nežli se posud stalo, byla uvažována. Michnův směr básnický jest týž, který se
podle Trutznachtigalla Fridricha Spee (f 1635) vyvinul i v Čechách pod vlivem škol jesuit-
ských a jmenovitě v Kadlinském, Rosoví, Paukarovi, Kořínkovi a Velebovi našel repraesentanty.

I1) Poměr ku kancionálu Kozenplutovu jest takový, že uv Hlohovského ovšem značně menší počet písní
a jen asi polovice souhlasných. V rejstříku též některe~p1sn& poznačeny jsou hvězdičkou, což tuším
k ukazuje k původství Hlohovského.

2) Tisk dokončen ve středu před sv. Filipem a Jakubem 1631.

3) Pěkný exemplář obou svazkův v jedno svázaných se zlatou obřízkou chová univ. bibl. pražská
(LIV. E. 31), jenž druhdy náležel kladskému klášteru sv. Trojici v Teynci a sv. Anežky v Praze.
Na přední desce jsou zápisy abatyší od Anny Kláry Štěničky (f 1648) až po Ludmilu Kozlovou (f 1674).

35

Michna důstojně k nim se přidružuje. První jeho dílo jest : „Česká Mariánská Muzika, radostná
i žalostná, v tři díly rozdělená, ke cti nerozdílné jediné Trojice, nejsvčtější rodičky a všech
svatých." (V Praze 1647, v impressí akademické 4U, str. 148). Titulní list ozdoben jest dřevo-
řezbou, která v dolejší své části představuje choř literátský, nahoře beránka s korouhvičkou,
po straDách pak Davida a Šalomouna. Vydání opatřil seminář svatováclavský, jménem jehož
podepsána i dedikací arcibiskupovi Arnoštu Vojtěchovi hr. z Harrachu, kde se o Michnově
díle praví, že je „patrio idiomate, at stylo amoeniore, notis interim ad hodiernas leges mu-
sicas haud molliter religatis, choro tamen, qui promptius obveniat, monotessaro Clio dome-
stica concinnavit." K písním venkoncem připojeny sou melodie, kteréž Michna „co nej-
sprostněji na čtyry hlasy a některé na pět hlasův zkomponoval, tak aby netoliko v vzáctných
městech od dobrých muzikantův, ale také v nejsprostějších městečkách od sprostných kantorův
zpívati a užívati se mohly." Písně rozděleny pod trojí záhlaví: I. o slavnostech Boha a Syna
božího, II. o slavnostech matky boží, III. o umírajících a zemřelých. *)

Druhá sbírka Michnových písní vyšla 1. 1661 : „Svatoroění muzika aneb sváteční kan-
cionál, ke cti a chvále svatých milých božích v nově složený" (s týmž titulním obrazem, v Praze,
v impressí akademické, 4° str. 275). Michna sám ji věnoval rychtáři, purkmistru a radním
St. M. pražského.

Mimo to Michna písně výroční opatřil průvodem jednoho, dvou i 'pěti nástrojů
a 1. 1650 složil píseň k oslavení mariánského obrazu staroboleslavského, když po 301eté válce
1. 1650 přes Jindřichův Hradec vezen byl do St. Boleslave.

Týmž směrem, ačkoli až hrubě v titěrnou zdětinělost se zvrhajícím, nesen jest malý
sborník, 1. 1658 od jesuity F. B(ridelia?) vydaný: „Jesličky, staré i nové písničky v nově
narozenému králi Kristu Ježíši Bethlemskému za dar nového léta připsané" (8°, str. 111).

Po Michnovi co skladatel písní církevních svou dobou proslul světící biskup pražský,
Jan Hynek Dlouhoveský. Vydal jich dvě sbírky. První, na dvé se dělíc, v přední části nade-
psána jest: „Požehnané pole, na kterémž švitorný slavíček poletuje" (St. Boleslav), v zadní:
„Zdoroslavíček na poli požehnaném" (v Praze 12°, 1670); druhá slově: „Duchovní recipe
proti morové ráně" (v Praze, 12°, 1676 a 1680). Dlouhoveský byl horlivý milovník národa
a zejména církevního zpěvu českého. Vysoce vynášeje zásluhy i povahy národa našeho,
velebí jej i proto, že nejvíce vyniká zpěvem a písněmi, „kdež jinší od nás noty, melodie
a textu sobě vypůjčili a nejvíce Němci na svůj jazyk je obrátili." Když 1. 1674 o vánocích
v Ěímě pobýval, na den mláďátek s 200 Čechův a ještě s jinšími připojenými Němci a Po-
láky veřejně do tří předních chrámův římských putoval. „Tu sme celý den jako u nás po
cestě vždycky písně hned od oltáře sv. Václava tam stojícího zpívali; ač jinší cizokrajani nás
nerozuměli, však příjemnost a líbeznost zpěvu melodií a tu naši sprostou českou harmonii
nad míru vychvalovali." Tak Dlouhoveský sám napsal v předmluvě, kterou připojil ku kan-
cionálu Václava Karla Eolana Rovenského, kapelmistra „výhradního" kostela na Vyšehradě.

Kancionál tento náleží k velikým podnikům svého spůsobu. Tištěn jest s melodiemi 2)

l) Dílo toto sám Michna na jiném místě nazývá Lautnou Mariánskou.

ž) Někdy nicméně odkazováno i k melodiím písní světských jako při písni svatební Holana samého,
v kancionál vložené, k melodii písně: „Nebeští kavalérové."

5*

36

i dřevořezy, folio str. 408, u Jiříka Labouna 1. 1693—1694. Titul jeho zní: „Capella regia
musicalis. Kaple královská zpěvní a musikální v řeči a v jazyku českém svatováclavském,
někdy od otce vlasti slavné a svaté paměti císaře Karla IV na hradě pražském Často zvučně
a hlučně držaná, t. j. kancionál a kniha zpěvní na všecky svátky a slavnosti veyroční."
Věnování přijal nejvyšší komorník, Ernest Josef z Waldšteina. Písně jednak od jinud
sou sneseny, jednak od Holana samého skládány. Některé opatřeny i akrostichem jména
skladatelova.

Mimo to Holan 1. 1692 s notami vydal „Pašije Pána Ježíše Krista na velký pátek podle
sepsání sv. Jana", připsav je Janu Ig. Sumovi z Vlastislavě, děkanovi v Sobotce. Ty 1. 1721
Jiří Laboun spolu s pašijemi na květnou neděli z nova vydal pod titulem „Královská koruna
zlatá", celek připsav Dr. Václavu Xav. Neumannovi z Pucholze.

Dílo, literárním historikům našim po tu dobu neznámé, jest zpěvník katolický, 1. 1700
v Trnavě u Jana Ondř. Hormanna vydaný pod titulem: „Cantus catholici. Písně katholické
latinské i slovenské, nové i starodávné, z kterými krestiané v Pannonyji na výročně svátky,
slavnosti, pri sluzbe boží a v jiném obzvláštném času z pobožnosti své krestianské užívají.
Následují potem písně na katechismus, o svátostech Nového Zákona, letanie rozličné na vý-
chody církevně atd.11 (4°, str. 322). Kancionál ten spořízen byl od jesuitův uherských, jakož
viděti již z toho, že s pominutím jiných svatých položena jediné píseň o sv. Ignatiusovi.
Sic jinak písně rozděleny sou na tré, totiž na písně dle roku církevního, na písně k Panně
Marii a na obecné. Největším dílem přejaty sou z kancionálův českých, ač pravopisem ke slo-
venčině poněkud přispůsobeným. Výtisk v Č. Museum 58. H. 23.

L. 1712 Karel Frant. Rosenmuller vydal sbírku písní starších i nových o svatých:
„Kancionálelc historický aneb životy svatých," kde již i píseň: „Podivte se národové" o sv. Janu
Nepomuckém.

Po Holanovi se v Čechách 1. 1719 u vydání většího kancionálu, s podporou známého
hraběte Fr. Ant. Sporcka, uvázal farář chroustovický Josef Božan. Vyšel pod titulem : „Sla-
víček rajský, na stromě života slávu tvorci svému prozpěvující." (V Kr. Hradci, fol.).

I známý stihatel starých kněh, Antonín Koniáš, ač bez jména svého, bez not vydal
zpěvník: „Cytara nového zákona, pravého Boha v předrahých Kristové víry tajemstvích
a v svatých jeho libozpěvně oslavující." (V Kr. Hradci 1727, 8°, str. 579 krom registříka),
jenž potom opětovně byla vydána. Vydání čtvrté 1. 1762 opatřil farář líbeznický Jiří Václav
Paroubek, značně je novými písněmi a zejména připojením písní pohřebních rozšířiv. Paroubek
mimo to vydal „Písně na evangelia nedělní celého rokuu v Praze tiskem Průšovým 1. 1760
(8°, str. CLXXII). Pelcel dílo to připisuje Koniášovi, i není proč toho popírati, ačkoliv
ničím zjištěno není, po kterou míru Koniáš při skládaní byl činný, aniž co Paroubek sám ze
svého přičinil. Jen tolik nepochybno jest, že Písně 1. 1760 vydané jsou dílo od Cytary
do cela rozdílné i v této příčině z cela samostatné.

Jiných menších zpěvníkův za XVIII. věku vydáno ještě několik; l) jsou to vesměs

J) Zvláštní zmínky zasluhuje vydaný u M. A. Hógera, arcibisk. impressora v králově dvoře v Praze,
„ Velmi pohodlný kancionálek za mrtvé, t. j. hojnost písni pohřebních" (bez r., podlouhlý 4°, listů 32),
jelikož posud zůstal neznámý. Ex. po Dobrovském v Č. Museum.

37

výňatky z větších sbírek. Ale hlavní kancionál katolický, který až po naše dny nepozbyl
vážnosti své, jelikož na něm založen i nejnovější zpěvník, 1. 1863 nákladem Dědictví Svato-
janského pod redakcí kanovníka Vine. Bradáče zpořízený, jest kancionál, jejž kněz Matěj
Václav Šteyr 1. 1683 vydal nákladem Dědictví Svatováclavského. První toto vydání obsaho-
valo 850 písní. Druhé vydání o 900 písních vyšlo 1. 1687, třetí 1. 1697, čtvrté 1. 1712, páté
o 1000 písních 1. 1727 ') a šesté téhož obsahu 1. 1764. Plný titul zní: „Kancionál český,
do 850 (900, 1000) 'písní na všecky přes celý rok slavnosti, neděle a zasvěcené svátky, pro
všecky přes celý den obzvláštní časy atd., naposledy pro všeliké potřeby, příhody a důleži-
tosti, za živé i mrtvé v sobě obsahující" (vše v 4°, vydání 1727 má str. 1094 mimo registřík).
Napřed položena Šteyrova předmluva o církevním zpěvu vůbec a po ní píseň sv. Vojtěcha,
totiž „Hospodine pomiluj ny". Ke všem písním přidány sou noty. Šteyrův kancionál stal
se knihou vůbec oblíbenou, jakož sama již četná vydání ukazují. K tomu nemálo přispěl
zvláštní postup, jehož Šteyr při sestavování šetřiti za dobré uznal. Známo od jinud, že
spisův jinověrných, kde v nich co příhodného a dobrého našel, nikterak nezamítal, ano při
upravování biblí svatováclavské co do jazyka rád přihlédal k bibli kralické. Nejinak sobě
počínal při kancionále. S velikou zajisté péčí propracoval starší sborníky i vybral z nich
všecko, co se mu obsahem hodilo, nehledě k tomu, kdo které písně byl původcem. Tudíž
se v kancionálu Steyrově vyskytují nejen písně Miřínského a Klimenta Bosáka, ale také
Bratrské, ano žalmy 2) přímo přejaty sou z díla Br. Jiříka Streyce. Ovšem že každá píseň
podrobena přísnému soudu, než se jí místa dostalo, ale tolik Šteyr rozumným svým postu-
pem dovedl, že lidu českému staré oblíbené písně nebyly odcizeny, anobrž zachovány i za
dob největší nedůtklivosti náboženské. I jest to zjev opravdu vysoce zajímavý, jelikož se jím
historie básnictví církevního zavírá podobně, jakož se byla počala. Jako zajisté za XV věku od
kališníkův zachovány sou starobylé církevní písně staročeské, tak nyní na závěrku století XVII
opět spatřujeme obezřelé uchraůování toho, co mezitím přirostlo na poli církevního zpěvu.
V té příčině zvláštního zřetele zasluhuje sbírka: „České národní duchovní písně11, která
1. 1831 a 1832 ve dvou dílcích v Hradci Králové vydána byla od Jos. VI. Kamarýta. Písně,
v ni pojaté, sesbírány sou mezi lidem touž měrou, jako písně světské ve sbírkách Kollárově.
Su silově a Erbenově. A hle, když je porovnáme s písněmi starých kancionálův, kolikrát se
tu opakuje důkaz, že lid po staletí uchraňuje si píseň, která mysli jeho zvláště lahodí, ano
že proměny, které se v ní prodlením věku stanou, vždy jen směřují k tomu, aby se s bás-
nické stránky zdokonalila a zušlechtila.

§. 16. Abecední přehled písní se zprávami o každé z nich.

Probrání kancionálův zůstalo by nedokonalé, kdy by se k němu nepřipojil přehled
písní jednotlivých a všeho toho, co při každé jest paměti hodno v kterékolivěk příčině. Pořádek,

*) L. 1749 kancionálu nebylo více na skladě než 356 výtiskův. Výtisk vázaný stál 1 zl. 45 kr., výtisk

nevázaný 1 zl. 15 kr.
2) Zejména to jsou žalmy: 3, 5, 8, 9, 13, 14 19, 27, 28, 31, 34, 36, 38, 42, 43, 61, 65 konec, 67, 77, 79,

81,91,92, 93, 95, 96,98,100, 107,110, 112, 114, 115, 121, 129, 130, 134, 135, 136, 138, 140, 149, 150.

38

kterým přehled ten, ač má-li účelu svému býti přiměřený, provésti sluší, samou povahou
věci jest dán, totiž aby abecedně sestaveny byly počátky písní. Leč nelze přestávati na
prvních slovech, nýbrž nutno přihlédati k tomu, aby smysl počátkův těch dostatečně byl
srozumitedlným.

Jména skladatelův, kdekoli se zjistiti dala, všude sem doložil. Nejvíce jich ovšem
povědomo při písních Bratrských. Kkssický v tom pramen jest Blahoslavova zpráva o kan-
cionále šamotulském. Musejní exemplář čtvercového vydání z 1. 1598 (6. G. 10) též obsahuje
jména při jednotlivých písních připsaná, leč ne ve všem spolehlivá, tak že kritika se vidí
nezbytnou. Nebožtík P. J. Šafařík poznámky tyto přenésti dal v souhlasný exemplář univ.
bibl. pražské LIV. O. 5. Kleych podobný, neřku-li týž exemplář, co nyní jest v Museum,
měl před rukama, i vypsav odtamtud počátky i signatury písní, jak v kancionále po sobě
jdou, spolu s naznačenými jmény skladatelův seznam ten vytisknouti dal. Kleychova tato
publikace náleží mezi bibliografické vzácnosti, rovněž jako jeho Rejstřík o skladatelích mnohých
spisův Bratrských, jichž autorové známi nejsou. „Starý Rychlý rejstřík onen sobě z tištěného
exempláře přepsal," a z tohoto přepisu soused a fabrikant berlínský Jiřík Urban 1. 1765
nový otisk učiniti dal pod titulem: „Rejstřík starých písní Bratrských s přidanými jmény
autorův neb skladatelův, i také některých překladatelův jejich.'1 Týž Rejstřík 1. 1864 otištěn
v „Hlasích ze Siona", a na tom základě, s použitím ještě jiných pomůcek, od evang. národ-
ního učitele Antonína Košuta sestaven spisek: „Autorové Bratrských písní" (v Praze 1868
8°, str. 28). Kleych mimo Rejstřík též sepsal „Historii o vydání kancionálův v národu
českém," kterážto pro dějiny písemnictví našeho předůležitá rozprava připojena jest ke
třetímu vydání kancionálu jeho (v Žitavě 1727). Přepis Rejstříku Blahoslavova nalézá se
v archivu Bratrském IX. fol. 318 — 341, pak v bibliotéce Karla z Žerotína ve Vratislavi.
Za starších dob měl jej i Dr. V. Šturm. Za novější doby s zvláštní zálibou s ním obíral
se P. J. Šafařík, jenž si svou rukou přímo z archivu Bratrského učinil jeho přepis.

Z jiných momentův naznačil sem akrostichy, jelikož druhdy bez ceny nebývají, vždy
pak k zevnějšímu zaodění písně náležejí. Spolu připojeny sou náznaky všech sbírek, ve kterých
se ta neb ona píseň naskýtá, čímž samo sebou větší neb menší oblíbenost její vychází na
jevo. Kde bylo možná, tam doložena i jiná data dějepisná a kritická. Melodie připomenuty
tehda, kde naznačeny sou počátkem nějaké písně světské; takéž doloženy první slova písní
latinských, kde se v kancionálech výslovně připomínají. Kde píseň v začátku svém později
předělána byla, tam při starších začátečných slovech všecko se o ní sneslo, i slova počátku
pozdějšího, tato pak svým místem postavena s odkázkou. Starší sbírky probral sem úplně,
žádné písně z úmysla nevynechav, z pozdějších, t. j. z těch, ježto po 1. 1601 sou vydány,
vytknul sem jen ty písně, které se shodují s písněmi staršími. Posléze i ty písně sera přijal,
které se zároveň čtou ve sbírce Kamarýtově a ve sbírkách starších.*)

*) Úplně probrané sborníky.

KT— kancionál táborský (str. 4) s připojením stránky.

1501 — kancionál Bratrský t. r. (str. 13).

1522 )

= kancionály Miřínského (str. 5—6).

1531

1530 33 kane. t. r. v Lilči tištěný (str. 17)

Habr. — kane. Habrovanských (str. 22).

1559 = kane. t. r. v Olomouci vydaný (str. 18).

Táb. = kane. úpravy Táborského (str. 19) jakož i vyd.

1567 a 1577 (str. 7—8).
Ol. — kane. podobojí druhé úpravy (str. 20).
1561, 1615, 1659 — kancionály Bratrské hlavních tří

redakcí (str. 15, 26 a 28).
Pohř. =£ Pohřební písné bratrské 1615 (str. 28).

39

A na zemi buď pokoj lidem, zvlášť s tebau, naším

Pánem Bohem. Pól.
/A na zemi budiž lidem pokoj dobré vůle všech-

něm. 1559. Táb. 01. SV. Kon. 298Cith.
A na zemi upokojení, v dobré vůli lidí srovnání. Pol.
Aby pamatoval na časy poslední člověk hříšný,

tak Šalomún(uon) radí. 1522. Habr.
Ač jsau v čtení mnohé rady, kteréž učí bez zá-
vady. 1601. Hl
Ač my to známe, že sme tě hněvali. 1599. Táb.

(sapphicum).
Adam první člověk, z země stvořen jsa. 1530. Habr.
Aj Bohu našemu, chvály cti hodnému, z požievání

stolu vzdajmež jemu chválu. 1530.
Aj církvi křesťanská, choti Kristova. Augusta.

1561. 1615.
y Aj čas vzáctný přišel, v němž pán slávy vyšel.

1531. Habr. Táb. 9Cith.
Aj divná milost od Ježíše Pána lidskému poko-
lení dáDa. 1559. Táb. Záv.
Aj dnes prvorozený syn panny. Augusta.

156%. 1615.
Aj dnešní den stalo se svědectví milosti. Augusta.

1561. 1615.
Aj jak jest to milé a utěšené. Červenka, (žalm

133). 1561. 1615. 1659.
Aj jak jsou milí tvoji příbytkové. Augusta.

(ž. 84). 1559. 1561. Ol. 1615. 1659. Jako

„Jižť mi pan Zdeněk" (1559). „Jižť pan

Zdeněk z Konopiště jede" (Rozs. II. 104)
Aj již mi čas nastává žehnati se. Komenský.

1659.
Aj již radostné léto nastává. Komenský. 1659.
Aj již's přišel vykupitel Siona. Hallelujah, vidimus

stellam ejus. Blahoslav. 1561.
Aj jižť se den nachyluje (o nešpoře). Habr. 1561.

1615.
Aj když bude při smrti v čas nejpilnější. 1615.

Pohř. 1659.
Aj král slávy, jsa Bůh pravý. Augusta. 1561.

1615.

Aj Kristus slavně vyzdvižen v nebe, na výsost

nesen. Augusta. (Rozs. II. 48). 1561.
Aj Kristus z mrtvých vstal, jenž tělo naše vzal.

Vita sanctorum, decus angelorum. Augusta.

1561. 1615.
Aj kterak umírá spravedlivý. Ecce quomodo

moritur justus. Blahoslav. 1561. Záv. 1615.

Aj mládenček maudrý Kristus prostřed doktorův.

(Invitatorium). Augusta. 1561. 1615.
Aj mudrci od východu obětovali dary své. (Invit.)

Augusta. 1561. 1615.
Aj noc se již přiblížila, světlost slunce odešla.

1522. 1530. 1531. Habr. 1559. Záv. Jako:

„Noci milá, proč's tak dlauhá" (1522).
Aj nuž církvi Kristova, velebiž dnešní den sv.

ducha. Veni sancte spiritus. Augusta. 1561.

1615.

Aj nuž nyní vesele Ježíše spasitele, kterýž vstal
z mrtvých cele, chvalmež všickni. 1559. Táb. Ol.

Aj nuž važmež všickni nyní, co Bůh lidu svému
mluví skrze Mojžíše sluhu svého. „Složena tehdáž,
když Turek k Vídni táhl, 1. 1529." J. Tábor-
ský. 1531. Táb. Záv. SV.

Aj nuž věrní, vesele prozpěvujme. 1615.

Aj nyní čas kající člověku hříšnému. Habr.

Aj nyní, křesťané, z hříchuo těžkých povstanúce
lkaním a velikým pláčem. 1522. Ol.

Aj nyníť Pan Bůh přichází zborův k navštívení.
Jelecký. 1561. 1615.

Aj ovce pastýře svého znejte z mrtvých vstalého.

. Augusta. 1561. 1615.

Aj pán andělský Kristus. Christus natus est
nobis. K písni té bezprostředně se loučí : Ej
nuž zpívejme spasiteli našemu (ž. 95). Sturm.
1561. 1615.

Aj pán náš milostivý a my lid jeho hřiešný.
1501. 1530. 1531. 1559. Táb.

Aj pane můj, já ač jsem tvůj. (Ze ž. 3 a z jiných).
Blahoslav. Akrostich „Arnošt z Krajku."
1615.

1601 — kancionál Rozenplutův (str. 23).
Pol. zz Zpěvník Val. Polona (str. 21). Úplně probrána
jen první částka.

Sborníky jen vzhledem k starším probrané.

Záv. — Kancionál Závorkův 1606 (str. 25).
Hl. — Kane. Hlohovského 1622 (str. 33).
SV. — Kane. Steyrův či svatováclavský (str. 37).
Kon. ■=. Kancionál Koniášův 1727 (str. 36).
Kam. — Kamarýtovy Duch. písně (str. 37).

Jiné zkratky.

Rozs. — Rozsauzení kancionálu od Dr. V. Šturma 1588
(str. 17).

Obr. zr. Obrana Bratří proti němu (str. 17).

Odp. — Šturmova na Obranu odpověd 1590 (str. 17).

Pr.} Lo. =: se signaturou bibliotééní znamená, že ru-
kopis se nalézá v univ. knihovně pražské, lvovské.

* při jménu spisovatele znamená, že Be označení jeho
nalézá jen v mus. výtisku Bratrského kane. 1598 ;
kdejméno prostě (bez hvězdičky) doloženo, tam čer-
páno ze zprávy Blahoslavovy zz Bl.

40

Aj poněvadž my dobro věci zdejší časné. Si bona
suscepimus. Z latinské Lukáš. 1561. Pohř.

Aj přeslavný vítěz pravý, syn boží vstal jest
z mrtvých. (Introit). Blahoslav. 1561. 1615.

Aj přinesenť jest dnešního dne pán. Viz „Obě-
továnť jest."

Aj prvorozený, ctí a slavau ozdobený. Viri Gali-
laei quid aspicitis. Blahoslav. 1561. 1615.

Aj světlo světa k osvěcování. Lumen ad revela-
tionem. Blahoslav. 1561. Záv.

Aj (Ej) ten silný lev udatný, Kristus, vstal z mrt-
vých. Fortis ecce leo \\\c' 1522, 1559. Táb. Ol.
1601. Záv. Hl. SV. Kon. Kam. 20lCith.

Aj to£ hrozný čas žalostný na svět přišel. (V čas
morní). Habr. 1559. Ol. Záv. Akrostich: „Ali-
zabetta z Habrovan."

Aj vstávajíce již z tohoto luože, svatá Trojice.
1559. Táb. Ol. Záv. 966Cith,

Aj všichni křesťané milí rozvazujme tuto chvíli
(o Kristovu umučení). V. Solín. 1561. 1615.
133Cilh.

Aj visFékňí věrní povstaňme, vírau na Krista po-
patřme, na bolestné umučení. Habr.

Aj z dávna žádaný vysvoboditel. (Introit). Bla-
hoslav. 1561. 1615.

Aj z světa přebídného slaubu pána svého. (Píseň
Simeona). 1615. Pohř. SV.

Aj ženich jde, dí z nebe blas. Komenský. 1659.

Ach ach auvech běda mně, hněv boží se blíží.
Pr. XVII. F. 38. — SV.

Ach ach auvech na mé hoře, co sobě mám
vzdíti. Heu heu vae mihi misero, quid agam,
nescio. Mr. Martin z Rokycan, vychovatel
llynka z Poděbrad. Latině otištěna při Kolli-
nově „Antiqua et constans confessio. Pragae
1574." Počátečná písmena slok představují
celou abecedu. (Rozs. 51). 1561. 1615. 1659.

Ach Bože, kam se podíti v tyto časy. Komen-
ský. 1659.

Ach co jest to přetěžké všem břemeno i jho.
1561. Ach co jest to přehořké, lidem bře-
meno přetěžké. 1615. Pohř.

Ach jak mám srdce studené. SV. Kam.

Ach již se smrt přibližuje, mu duši velmi smu-
cuje. Kam se mám před ní podieti, nelze se
jí nikde skrýti. 1522. 1531. Bratří, počátek
podrževše, všecken další text předělali: „Ach
již se smrt přibližuje a hříšného zarmucuje."
(Rozs. 179). 1561. 1615. Pohř. SV.

Ach kdož můž rod předvěčného vystihnaut syna
božího. Komenský. 1659.

Ach mé nejdražší jmění, Pane Jezukriste. Ko-
menský. 1659.

Ach můj smutku, má žalosti, nemohu měť vědo-

"

mosti, kde můj první nocleh bude, kdy tělo
duše pozbude. 1601. Hl. SV.

Ach nastojte na mé hříěěhy ! Patři všeho světa
útěchy. Pr. XVII. F. 30.

Ach nestihlý v svém milosrdenství. Píseň českých
exulantův. M. Krocinovský.

Ach smutku můj, což od světa mne v bídy
všecko zaplétá. Komenský. 1659.

Anděl k čisté panence poslán bíše. 1522.

Anděl k Mariji Panně Kristů poslán bíše, pána
svého vtělení jí vypravováše. Mittitur ad
virginem angelus. 1530. 1561. Hl.

Anděle boží strážce můj. SV. Kon. Kam.

jAndělové ti (ctní) poslové sú zpívali a pastýřuom
zvěstovali. Collaudemus, collaudemus. 1531.
1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 42CUh.
Dle Balbina v Liber prosarum et cantuum.
1522: Angelové, ang. sú zpívali a pastýřům
zvěstovali. Taktéž 1601. Hl. SV. Kon.

Anna přesvatá velebná maličko, dennice jasné
Marie rodičko. 1601.

Apoštolé, lidé zemští učiněni jsau nebeští. 1601.

Apoštoluom jal se zjevovati, chtě jich od bluduo
rád zachovati. 1530.

Archanděl Gabriel, jsa od Boha poslaný. Tábor-
ský. Táb.

Aí bychom hodně pamatovali večeře Páně slav-
nost. Táborských. 1522. 1531. 1561. 1615.

Auvech, jaké mám trápení, jak jsem jse (sic) dal
dáblu podvésti. 1531.

Běda bude každému, ktož zákonu božímu nebude
poddán. (O lichvě). 1522. 1531. Táb.

Běda mně, co v tomto světě učiním, čím sobě
odtuším. 1522.

Beránek boží, Kristus nevinný, jsa od Židů již
zkušený. Z staré prvnější předělána. Lukáš.
1561.

Beránku boží, jenž snímáš hříchy tohoto světa. Pol.

Beránku boží, tě sv. Jan ukázal prstem a řka:
Aj beránek. 1559.
| Betléme, mezi jinými štastnějšťs městy Judskými.
O sóla magnarum urbium. 1601.

Biblí najprv otevrúce regam kapitolu devat-na-
dstú, a čtúce, i nálezném spolu v figuře polo-
ženo, coť má býti od nás plněno. „Píseň ke
cti a k chvále boží podle figur St. Zákona,
kterak nynie věrní křesťané podlé řeči Kristovy
o N. Zákoně mají se mieti k jeho sv. tělu
a k jeho světí krvi podle řeči sv. Pavla."
KT 52.

Biskupa nejvyššího moc budiž s námi. Sancti
spiritus adsit nobis gloria. Augusta, 1 561.
Záv. V kane. 1615 a 1659 předělána, i tento
má počátek: „Biskup nejvyšší Kristus rač
býti s námi."

41

Biskupe věčný, Ježíši, kterýž jsi v nebeské říši.

1615. 1659.
Blaze každému člověku všelikého věku (ž. 112).

Dřevínek. 1561. 1615.
Blaze těm, jenž s Kristem mrau. Pohř.
\Blížíť se čas ku povstání, duše zbuď (probuď)
^tělo ze spáni. (Když kúry pějí k světu).

1522. 1530. 1531. 1561. Táb. JÍL Záv. 670-

Cith. Jako: „Hyna svitá" (1522), „Hyna, hyna

na švitání" (OL).
Blud se z hustá rozsel posledního věku. Pan

Bukůvka. 1530 a Habr. (prvotním textem).

„Br. Roh ji potom zpravil lépe" (BL): 1561.

1615. 1659. V kane. 1598 přičítá se J. Pau-

stenníkovi.

Bludná ovečko slyš. 1601.

Boje přeslavného vítězství kdo vymluvit postačí.
Pange lingua. Rozenplut. 1601.

Boha, jenž jest na výsosti, chvalmež všickni z té
milosti. Br. J. Táborský. 1501. 1561.

Boha otce všickni chvalme, a jemu díky vzdá-
vejme. Lukáš. 1561. 1615.

Boha se lekají lidé, súc hřiechy svázáni. 1522.

Boha v bytu jediného, ale v osobách trojího.
Augusta. 1561.

Boha věčného velebme a co nejvíce zvyšujme. 1 615.

Bohu chvála budiž vzdána, jemu samému činěna. Pol.

^Bohu milému, otci nebeskému, všickni chválu
" vzdajme. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559. Táb.

Záv.413Cith,
Bohu otci budiž chvála, jakož na počátku byla,

nyní i vždycky. 1522. 1531. 1559. Táb.
Bohu otci budiž věčná chvála, žeC seslal dar sv.

ducha. Augusta. 1561. 1615.
Bohu otci i synu, i milému duchu svatému buď

vždy chvála i čest. 1501.
Bohu otci mocnému, nevýmluvně dobrému. En e

mola typica. 1561. 1615. Záv.

Bohu otci nebeskému, v milosti lásce štědrému.
Šturm. Habr. 1561. 1615.

Bohu otci nebeskému vzdávejmež všickniž chválu.
Stirpe Maria regia. Mik. Turnovský (*Jan
Paustenník). „Blahoslav předělal ji" (BL). 1561.
1615.

Bohuť sem se oddal cele, i oddávám. Ich hab
mein šach Gott heim gestellt. Komenský.
1659.

Bože Abrahamův, králi pane pánův, myť prosíme
tebe, daj nám rosu z nebe, Pane Bože náš.
(zadešf). Táb. OL SV. Kon. Kam.

Bože, jenž's mocnost nesmírná, ve všech skut-
cích svých předivná. 1561.

Bože, jenž's ráno povstával a k milostťs povo-
lával. Habr. 1561. V kane. 1615. předělána:

„Bože, kterýž si povstával, ráno k sobě's povo-
lával."

Bože, jenž jsi na výsosti, budiž-ť chvála s vděč-
ností. 1561.

Bože, jenž's stvořil angely, aby tobě vždy slau-
žili. Táb.

Bože, jenžť se modlíme, dajž, at pravě věříme.
1501.

Bože, kterýž z své veliké milosti nás hříšné
lidi vyvedl z temnosti. 1601. Hl.

Bože muoj, dárce všeho dobrého, uslyš mne nyní
smauceného. Pan Donát. 1531. 1559 („píseň
pěkná o zavedení dobrého svědomí"). Předě-
lána („v světě sauženého") 1561. 1615. 1659.

Bože náš, jenž's před věky, pane Jezukriste.
1561. 1615. 1659. SV.

Bože náš, myť prosíme, dej ať právě srdcem vě-
říme. (Patrem). Z latinské Lukáš. 1561. 1615.

Bože nestihlé dobroty i neobsáhlé štědroty, rač
víra v nás rozmnožiti. 1601. HL

Bože nepostihlý a všemohaucí, Kriste chlebe ne-
beský. 1561. Záv. 1615. 1659. SV.

Bože, od věčnosti nepostihlý's v maudrosti. Wolf.
1561. 1615. 1659.

Bože, otče, buď s námi a braň nás ode zlého.
Gott der Vater wohn uns bey. Komenský.
1659.

Bože, otče, budiž s námi. Augusta. 1561.
V kane. 1615 předělána: „Pane Kriste, budiž
s námi."

Bože otče, jenž's milostivý a dobrotivý. 1561 . 1615.
LBože otče náš, toběť se modlíme a věrných
všecky duše poraučíme. 1601. Hb

Bože otče náš nebeský, uslyš svůj lid. Pol.
^ože otče nebeský, prosím já tvé milosti, račiž

" mne vždy chrániti. 1601. HL SV.

"t^ože otče, sešliž nám nyní 'ducha svatého. K 1 i-
ment Bosák. HL Kon. J60Cith.

Bože otče, synu, také duše (duchu) svatý, v Tro-
jici blažené vždy jedné podstaty. Vilém Tru-
hlář („jenž množství jiných písní nadělal, ale
ty se lépe hodí řemeslníkům do verkštatn
anebo za konvičky, nežli kantorům do kůru."
BL). 1561. Záv. 1615. 1659.

Bože otče stvořiteli, Bože synu spasiteli. Pol. SV.

Bože otče, světa stvořiteli, uslyš nyní hlas náš
v tomto audolí, dej, ať vyznáme, Trojici po-
známe, a nehlaubáme. 1601.

Bože otče, ty jsi ten vinař z nebe, dajž, at sme
my štípeni z tebe v kořen Krista Pána. 1531.

Bože otče, vší jsi chvály hodný. Jesus, noster
Deus et redemptor. Lukáš. 1501. 1522. 1530.
1531. Habr. 1559. Táb. 1561. Záv. Bože
otče věčné chvály hodný 1615. 1659.

Bože otče, z veliké milosti učinil's nám více

^ 6

42

nežli dosti. Modulemur die kodierna.
1559. Ol. 1601. Hl. SV. 246Cith.

Habr.

u.

Bože svatý, jenž našeho vjiti — vyjití každého pra-

vicí svau. ostříháš. (Pocestného píseň). 1659.
892Cith.

Bože, štěstí svých rytířův, koruno, odplato činův.
1601.

Bože věčný, bud pomocný. 1561. 1615. 1659.

Bože věčný, jenž jsi mocný, pane náš milý. 1530.

Bože věčný sám pro sebe, vylej vylej rosu s nebe..
SV. Kam.

Bože, věčný stvořiteli, všech věcí opatřiteli. 1615.
1659. SV. Kon.

Bože věčný všemohaucí, otče svatý. 1561. 1615.
(Rozs. 105.)

Bože věků všemohaucí, jenž's nebe zemi stvořil.
„Nejprv ji složil Dr. Pavel S p e r a t německy,
potom poně Br. Urban (Hermon) ji do če-
štiny přeložil a Br. Jan Roh ji korrigoval
pilně, a tak jest vytištěna v kancionálu Bratří
1541 v Praze. Potom z novu opravována od
Br. Adama Šturma, potom od Br. J. Au-
gusty, a naposledy od nás, kteříž jsme byli
korrektoři, a tak jest vytištěna v Polště 1561."
(Bl.). 1615. 1659.

Bože všemocný, uslyš nás, spomeň na nás, tě
prosíme Pána Jezukrista. 1601.

Bože všemohaucí, náš otče žádaucí. Viz: „Utě-
šený nám hod nastal". (Rozs. 129.)

Boží rodičko, rajská růžičko. SV. Kom.

Boží svatý mučedlníče, Ježíše následovnice, sví-
těziv nad nepřátely, zažíváš nebeské slávy. 1601.

Boží syn a náš milý pán, jenž od otce nám dán.
Augusta. 1561. 1615. 1659.

Bratří milí, pamatuojme a Bohu dnes obětujme
na ten najsvětější oltář. 1522. 1531. Ol.

Bratří milí, pilně znamenajte(-me) , a v svých
srdcích sobě často skládajte(-me). 1522. 1531.
Táb.

Buď Bohu chvála čest, buď jméno jeho pože-
hnáno. Mr. Martin Lupáč. Pr. XI. E. 2.
— KT96. — 1561. 1615. (V kane. 1598
skladatelem nazývá se Br. Tůma Přelaucký,
ač ovšem mylně).

Buď čest tobě, Bože věčný, že's dal přečkati ten
čas noční. 1659.

Buď chvála Bohu otci i synu, i duchu sv. Con-
gaudent angelorum. 1501. 1530. 1559. Záv.

Buď chvála Pánu Bohu z tak přerozkošného hodu
u vzkříšení Kristovu. 1659.

Buď od nás slaven věčný krále Davidů kmen.
Šturm (*Augosta). 1561.

Buď pozdravena, panno ctná. SV. Kam.

Buď srdce mé k tobě stálé a upřímé, Pane Je-
žíši, račiž to dáti. 1531.

Buď tobě chvála, otče naš, že evangelium dáváš.

K. J. W. (dle Táb.). 1559. Táb. Ol. Záv.

328Cith. (kdež skladatelem mylně zván J.

Táborský z Kl. H.)
Budiž Bohu věčná sláva z slyšení slova božího.

Pol.
Budiž, Bože, mé silné doufání a zažeň ode mne

zaufání. Michale c. 1561. Táb. 1615. 1659.

Akrostich: „Bohunka z Perštejna."

Budiž chvála Bohu na výsosti z té převeliké jeho

milosti. Kliment Bosák.
Budiž chvála Bohu otci, našemu milému tvorci.

Lukáš. 1530. 1531. Habr. 1561. Záv. 1615.

1659.
Budiž chvála tobě, Pane Bože, jenž's stvořil nás.

Laus tibi Christe. Jan Paustenník (*Mik.

Turnovský). 1561. Budiž chvála tobě, Pane

Kriste, jenž's spasil nás. 1615.
Budiž chvála velebné Trojici svaté. Blahoslav.

1561. 1615. 1659. Akrostich na počátcích

veršův lichých: „Blahoslav".
Budiž Pán Bůh mé pravé doufánie nynějšího času

zlého. 1530.
Budiž pochválen Bůh na výsosti, dítě slavné, dítě

sličné. 1601.
Budiž slavně veleben P. Bůh v trojici jeden.

Dře vínek. 1561. 1615. 1659. SV. Kam.

717Cith.
Budiž veleben P. Bůh náš, pochválen. Augusta.

1561. 1615.
Buďmež vděčni nyní toho dobrodiní. Lukáš.

1561. 1615.
Buoh dobrý, dobroty své v sobě nemoha tajiti.

Br. J. Táborský. 1501. Habr. 1561. Záv.

1616.
Buoh jeden jsa od věčnosti, otec, syn, duch sv.

1559. Viz: „(') Trojici sv."

Bůh k večeři své veliké ač zůve lidi všeliké.
Lukáš. 1561. 1615.

Bůh. maje vše pod svau mocí, stvořil svět i všecky
věci. Bog, ktory ma šwiat na pieczy. Komen-
ský. 1659.

Bůh náš jest milostivý a my lid jeho hříšný.
1561. 1615.

Bůh náš, stvořitel člověka prvního, vsadiv jej
v ráj bydla rozkošného. 1522. Táb.

Bůh náš věkem nepočatý (Isai XI 2 o sedmi da-
řích ducha sv.) 1659.

*Bňh mocný stvořitel světa, též vykupitel člověka,
den světlý dal k pracování. Primo diernm
omnium. Rozenplut. HL^JSOl.

Bůh od věčnosti nesmírné múdrosti konce ne-
maje. 1522. Táb. Ol. V rkp. stokholmském
(Č. Č. M. 1851. H 63).

43

Bůh otec nebeský přede všemi věky syna svého
zplodil. Lukáš. 1561. 1615.

Bůh otec pro hříchy lidu svého vydal jest na
smrt syna milého. Lukáš. 1561. 1615. Záv.

Buoh otec, syn i duch svatý, truoj v-uosobě
všie podstaty, jeden jestiť v své bytnosti. 1501.

Buoh otec, syn i duch sv., na věky jsa chvály
hodný. 1531. 1559. Táb. SV. Kon.

Bůh otec z pauhé milosti poslal syna z své vý-
sosti. 1561. Záv. 1615. 1659.

i Buoh věčný a nebeský pán, chtě býti všemu lidu
znám. 1559. Táb. Ol. Záv. SV. 399dth.

Bůh věčný a všemohaucí stvořitel sám všech

věcí. Štyrsa. 1561. 1615. 1659.
tj3ůh (náš) všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí.
chvalmež Boha s veselím. Deus omnipotens.
Jedním textem starým otištěna ve Výb. I 322,
druhým v Hanušově MVýb. 63. Zpívána bývala
ob sloku s písní: „Utěšený nám hod nastal."
Snesením synody pražské 1406 povolena k obec-
nému zpívání (Hófler Concilia Prag. 52). 1530.
1531. 1559. 1561. Táb. Ol. 1601. Záv. 1615.
Hl. 1659. SV. Kon. 202Cith.

Buoh z nesmírné své dobroty tak nás zamiloval.
1559. Táb. Ol.

Bychom rozjímali, v srdce pilně brali a sobě
spomínali. 1522.

Bychom sobě spomínali, co nás má potkati,
mnozí lidé, slyšíce to, měli by plakati. 1522.

1530. 1531. Habr. 1559. Táb. Záv. 982Cith.
j Byl jest muž (člověk) velmi bohatý, rauchem

""drahým ozdobený, marnost světskau milujíc.

1559. Záv. 613Cith. Jiným textem Hl.
Byloť nám spomínati na časy (po)minulé. 1522.

1531. Táb. Akrostich „Bernart".

Bylť jest jeden člověk jménem kdožkolivěk, jenž

chodil po světě. J. Paustenník. 1522. 1531.

Habr. 1559. 1561. Táb. SV. (jdíše, hledíše

a pod.).
Byť Boha s námi nebylo, říkej tak, lide boží.

Komenský. 1659.
Byt lidé na to pomněli, co je má potkati, bázeň

boží v se přijmauce, jaliť by se káti. 1561.

1615. SV.
Cesta k nebi nová živá, od Boha k spasení daná.
"Augusta. 1561. 1615. 118Cith.
Církev svatá, v posledních dnech velmi nezna-

menitá pro rozmnožení temností Antikrista.

Mr. Jan z Rokycan. 1522. 1531. Habr.

1561. (velmi jest zohavena) 1615.
Církev svatau poznávati, víru o ní vyznávati.

Urbs beata Hierusalem. Lukáš. 1561. 1615.

1659. (Rozs. 68 a 71j.
Církev svau svatau obecnau a Kristovu choť je-

dinau. 1561, 1615, 1659. (Rozs. II 52).

Církev zde rytěřující, v nebesích slávu mající,
zpívej Bohu radostně. Majestati sacrosanctae.
1601.
Co jsú z dávna hlásali a múdří nám napsali,
Krista oznamovali, toho jsme již dočkali. 1531.
1559. Táb.
Co pro vás Kristus trpěl u veliký pátek. Ol.
Co tu stojíte a co se divíte, že panna porodila
syna velmi krásného. Liber prosarum et
cantuum. 1601.
Co ve mně truchlíš, má duše, a tak sobě činíš
kruše. Warumb betrubs tu dich, mein hertz.
Komenský. 1659.
Což pak člověku prospěje, by vyzískal všecken

svět. Komenský. 1659.
Což sem viděl, co vím, co slyšel, to povím. K o-

m e n s k ý. 1659.
Což vždy chceš od nás, pane, za své dary hojné.
(V čas žně neb vinobraní). Czego chcesz od
nas, panie. Komenský. 1659.
Ctěmež posla nebeského, Ježíše syna božího.

Augusta. 1561. 1615.
Cti a chvály nade vše hodný, dobroty plný. 1615.
Ctím tebe pobožně, pravdo zakrytá. Adoro te

devote, latens veritas. 1601. Hl. SV.
Ctností vlitau, Bohem danau vírau znám se do-
brovolnau k snesení apoštolskému. Rozen-
p 1 u t. 1601. (Vyznání tridentské).
Čas žalostný, přísný, hrozný, opět na svět přišel,
ten morový, smrtedlný na všecky jest vyšel.
Wolf (*Roh). 1561. 1615.
Časy svými jistými dary divně Buoh dává, tak

svědčie knihy božie. KT54.
Čistoty, Bože, srdce mého chraň sobě jako chrámu

svého. Komenský. 1659.
Člověče bídný, proč na to nic nedbáš, že jsi

smrtedlný. Táb.
Člověče, chceš-li k Bohu přijíti a honícího pekla
ujíti, slyš řeči Jezukrista svého. 1522. 1531. Táb.
Čtvrtá svátost jest pokání. 1601. Hl.
Darové ducha svatého, toho mistra laskavého,

v sedmerém počtu zavření. 1601. Hl. _
Dcery siónské veselte se v Kristu, v křehké ná-
době majíc mysl čistau. 1601.
/Dčněte vrata průchodicí, radost nová ať projde,

Kristus žádaucí. Rozenplut. 1601. . Hl, _
Dej pokoj, Hospodine, své církvi. Da pacem

Domine. Dřeví nek. 1561. 1615. 1659.
Dejmež chválu Pánu a Bohu všemohaucímu. Festa
Christi omnis christianitas. 1561. (Vzdejmež)
1615.
Dejž nám pokoj, milý pane, za dnů našich

tento čas. 1561. 1615.
Dejž nám se, Bože, chváliti. Augusta. 1561.
1615.

6*

44

Dejž nám svau smrt pamatovati. 1561.
Dékujem tobě, Kriste věčný Bože, že's temnosti

zapudil, světlo své v našem srdci osvítil. 1661.

1615.
Děkujem tobě, Kriste, že's nás sobě kaupil skrze

umučenie, jenž jsme byli v ďábelském vězení.

K liment Bosák.
Děkujem tobě, otče nebeský, že's nás dary svými

nakrmil. 01. SV. Zpívá se jako „o muráňském

zámku" („Muráň zámek v uherské zemi, na

vysoké skále.")
Děkujem tobě, všemohucí Bože, z dobrodiní

mnohého. Habr.
Děkujeme tobě, milay pane, že nikdy nepřestane

milost, tvá. 1522. 1531. 1559. Táb. 01. Záv.

365Cith. (kdež se mylně klade za skládání

J. Třanovského.)
DěkujemeC, obránce náš, že jsi nás opatroval. Dře-
ví n e k. 1561. 1615. 1659. Ol. Záv. SV. Kon.

738Cith.
DěkujemeC z štědrosti tvé, z níž dáváš chudým

dary tvé. 1559. Táb. Ol. Záv. SV.
Děkujmež Bohu z milosti, kterýž ráčil z své

štědrosti nás nehodné nakrmiti. Habr.
Děkujmež Kristu Ježíši s vděčností naší nejvyšší.

1615. 1659.
Den přeslavný jest k nám přišel. SV. Kon. Kam.
Den přítomný vší vzácnosti jest hodný. Haec

est dies, quam fecit Dominus. 1561. Záv. 1615.

Den přijde božího hněvu, v němž změní svět

*"* vlastní dobu, jakož pak s Sibyllau svědčí David

pravdomluvnau řečí. Dies irae. 1601. Hl. í
Den radostný nám nastal, kdy se Bůh člověkem

stal. Exultandi tempus est. Rozenplut.

1601.
Den se bílý ukazuje a s nocí se rozděluje, vstaň

člověče bídný. 1559. Táb. Ol. Záv. SV Kon.
Den se již dělí na póly, ty jenž chceš míti svau

voli. Habr. 1561. 1615.
Den vzkříšení Jezukrista, alleluja, chvalmež Boha,

all. 1601. SV.
Desatero jest boží veliké přikázanie, k němuž

sme zavázáni všickni vuobec křestané. 1522.
Deset přikázání svých, které na dekách kamen-
ných prstem svým sám Bůh napsal. Táb.

Děťátko se narodilo. Puer natus in Betlehem.
Hlohovský. Hl. SV. Kam. (Koleda).

Dika Bohu otci, synu, též svatému duchu. Au-
gusta. 1561. (Rozs. 73.)

Dík a chvála budiž otci nebeskému. Augusta.
1561.

Díky Bohu vzdajme, králi nebeskému, kterýž nám
dobrotivě své tělo dal jest k jedení. 1522. 1531.
1559. Táb. Ol. Záv.

Díky činímC z srdce celého. Ich dancke dir, herr

Gott, in deinem. Komenský. 1659.
Díky již nyní vzdávejme. Grates nunc omneš

reddamus. Lukáš. 1559. 1561.
Díky již (my) všickni vzdávejme Pánu Bohu,

jejž velebme. Lukáš. 1561. 1615. Záv.
Díky my tobě vzdáváme, ó otče nebeský. J. Tá-
borský. Táb.
Díky pánu laskavému vzdejmež, králi angelskému.

1601. Hl. (Po jídle).
Díky všicknFa to vždycky vzdávejme pánu svému.

Grates nunc omneš. 1601.
Dítě překrásné narodilo se nám. Puer natus est

nobis. „Ze staré předělal a jako do nové formy

přelil" Blahoslav. 1561. 1615.
Dítky boží tělesné i duchovní, znejtež pána svého.

Augusta.. 1561. 1615.
Dítky lidu židovského. Pueri Hebraeorum. Šturm.

1561. 1615.

Dietky mladé i staré, panny, panicové, i všickni
křestanové, radujme se již z té chvíle, čekajíce
vesele svého vykupitele, Pána Jezukrista, krále
našeho spasitele. KT94. Zpívala prý se po
bitvě na Pankráci (Hájek kronika, 385).

Dítky pána našeho myslí veselau. M. Tatíček.
l'>ni. 1615.

Dietky, v hromadu se senděme. KT91. (Pam.
IX, 832). Složena k uvítání vítězův po bitvě
žižkovské.

Divná jest se milost stala od mocného pána.
Táborský. 1559. Táb. Záv. SV. l3Cith.

Divná milost božie, nade všecko zbožie nám
hřiešným vydána od nebeského pána, Maria
panno čistá. Z rkp. knihovny Lobkovické
v Praze ve Výb. II 27. KT83.

Divná se jest milost stala, boží se láska zjevila,
kteráž tak nikdy nebyla srdce lidská zapálila.
1531. Táb.

Divné boží narození vše nutká k podivení. Rozen-
plut. 1601, Hl. SV.

Divný's, pane, v skutcích svých, svatý věrný ve
svých slibích. Komenský. 1659.

Dnes hod slavný máme Trojice svaté a velebný.
1522. 1531.

Dnes, hodu tak přesvatého, ostřež Bože nás od
zlého. KT83.

Dnes Kristus, král věčné slávy. Heut triumphiret
Gottes sohn. Komenský. 1659.

Dnes přítomný tento svátek mezi jinými má pře-
dek, matky boží vnebevzetí všeobecná církev
světí. 1601.

Dnes sobě pamatujem apoštolský svátek. 1601.

Dnešní den angelskau slávau všemu lidu zastkvělo
se. Nunc angelorum. 1601.

45

Dnešní den, věrní, práce pozbuda, svátek Filipa

Jakuba svěťme, Kristu milých. 1601.
Dnešní den svatý Krištofor, alleluja, spolu i Jakub

apoštol, all. 1601.
Dnešního dne splnilo se slíbení (přirčení) Pána

Ježíše apoštolem z jeho říše. 1531. 1559. Ol.

SV. Kon. 262Cith.
Dnové rozpuštění pomíjejí. Dies absoluti praeter-

eunt. Z rkp. kapitoly mikulovské v č. M. M.

1873, 6.
Dobroděnie pamatujme pána přeslavného, Krista

zmučeného. KT90.
Dobrodiní Boha otce nebeského vizme, kteréž

činí dne každého. Augusta. 1561. 1615.

1659. SV.
Dobrořečmež spasiteli, drahému vykupiteli, jemu

se srdcem radujíc. Z staré předělal Blaho-
slav. 1561. 1615.
Dobrořečte otce svého, synové rodu nového. Au-
gusta. 1561.
Dobrotivýť jest Pán Bůh náš. Augusta. 1561.

1615.
Dobrý pane Ježíši, nechť má duše uslyší. K o-

menský. 1659. Kam.
Dočkali jsme se času svítání. Kliment Bosák.
Doroto, panenko svatá, viz „Ó Doroto."
Doufání své v samém tobě, Ježíši Kriste, skládám.

Allein zu dir, herr Jesu Christ. Komenský.

1659.
Drahau milost Boha otce pamatujmež všickni

věrní. 1615.
Drahý poklad maudrosti slovo jest boží nám.

Ein edler schatz der weisheit. Komenský.

1659.
Druhá svatost biřmování. 1601. Hl.
Duch Páně svaté milosti naplnil srdce" prudkostí

apoštolské. Rozenplut. 1601. HLJŠV.
Ducha svatého milost rač býti s námi. Sancti

spiritus assit nobis gratia. Z kostelního

(* Řehořova) gradu álu. 1561. 1615. 1659.
Ducha svatého štědrota, milost, radost i dobrota,

ta rač s námi vždycky býti. Sancti spiritus

adsit nobis. Rozenplut. 1601.
Duše křesťanská pobožná, k radosti věčné stvo-
řená. Ad laudes Saluatoris ut mens. 1601.
Duše má nejmilejší, těšiž se v Bohu svém. 1530.
Duše svatý, jenž's pán a Bůh všemohaucí, světlo

stkvaucí, oheň žhaucí. Michalec. 1561. 1615.

(Duchu svatý) 1659.
Duše svatý, otci i synu v podstatě rovný, spolu

věčný 1601.
Duše svatý stvořiteli, přijď náš věrný těšiteli.

Veni creator spiritus. 1601.
Ej Bohu milému, otci nebeskému (zjev. 12). 1561.

1615. 1659.

Ej Bohu našemu, chvály cti hodnému, z darů
tohoto stolu vzdejmež jemu chválu. 1561. 1615.
1659. Aj Bohu našemu, chvály cti hodnému,
z požívání stolu. 1530. Habr.

Ej Bože, rač se ozvati, nechtěj ž déle meškati
(ž. 81). Augusta. 1561. 1615.

Ej co se divíte a co teď smeyšlíte, dcerky jeru-
zalémské, o porodu panenském. Qnid admira-
mini. 1601.

Ej den se již nachyluje, tmavá noc již nastává.
Hlohovský. Hl.

Ej již se vše přiznává k Kristovu vzkříšeni. 1601.
Hl.

Ej kdož může dosti nad tím se diviti, co Pána
Krista milost mocna jest dokázati. Hlohov-
ský. Hl.

Ej lidé právě se kající Pán Boha se bojící. D ř e-
vínek. 1561. 1615.

Ej my vší ochotností písničky zpívejme. Eia re-
colamus. 1601.

Ej noc se již přiblížila, světlost slunečná odešla.
1561. 1615. 1659.

Ej nuž lační žízniví, sytosti božské žádostiví.
Augusta. 1561. 1615. 1659.

Ej nuž my dítky, spolu křtem posvěcené. Jiřík
Ciklovský. 1561. 1615. 1659.

Ej nuž všickni věrní súc v tomto shromáždění. Táb.

Ej nuž všickni věrní spolu, požívej mež Páně stolu.
Augusta. 1561.

Ej nuž chválu vděčnau vzdávejmež, věrní, Pánu.
Eja recolamus laudibus piis. Mik. Turnov-
ský. 1561. 1615. 1659. Záv.

Ej nuž zpívejme spasiteli našemu, viz : „Aj pan
andělský."

Ej přešťastné hříšnici a Krista milovnici. Felici
peccatrici. H 1 o h o v s ký. Hl.

Ej ten silný, viz: „Aj ten silný."

Ej v Kristu obživení, buďmež vždy Bohu živi. 1659.

Ej všickni my Dýní v tomto shromáždění važmež
milost takau. 1561. 1615.

Ej všickni spolu zpívejme a chválu vzdávejme
našemu milému tvorci. Lukáš. 1561. 1615.

Epištolu dnešní o pokoře píše svatý Petr. 1531.
1559.

Já v přesmutném těžkém spomínání. 1531.

Já vím jeden kvítek pěkný. Kliment Bosák.
(O sv. Kateřině). Výb. II 1357.

Jak jest velmi nesnadno z tohoto světa jíti člo-
věku tělesnému, s ním se rozlaučiti. l53l.
Táb. Akrostich: „Jan Cvik z Dačic, na Tá-
boře pernikář."

Jak nesnadné přijíti nemocnému (L. 19). Jan
Paustenník. 1561.

Jak nesnadný nám a nebezpečný boj. (Stará pí-
seň). 1659.

46

Jak obyčej oznamuje, stará zvyklost ukazuje. Ex
more dočti mystico. Rozenplut. 1601.

Jak překrásné slunečko vychází. SV. Kom.

Jak přemilá sobě jsem dnes v ctnostech i v umění
ctném. Komenský. 1659. (Žákům po škole).

Jaká milost od Boha seslána, a to skrze Jezukrista
pána. Habr.

Jakož někdy vysvobodil Jonáše, jejž velryb po-
hltil. Píseň tu skládali Bratří, když se 1. 1548
ubírali ve vybnanství. Rkp. v českém archivu
zemském.

Jakož o tom proroci svatí zvěstovali. 1522. 1530.

1531. 1559. Táb. 1601. SV. Kon. lúCith.

Akrostich: „Jakub Písecký."
Jakožto jelen k vodám k tobě, Bože, volám, žá-
daje vody živé (ž. 42). Augusta. 1559. Ol.

1561. Zpívala se jako: „Slyšela sem, slyšela."
Jakž první člověk uvěřil ďáblu, hned víru boží

potratil. Augusta. 1561. 1615.
Jakožto ruožička překrásná a jakožto hvězda

přejasná matka krále nebeského. Táborský.

1559. Táb. Záv. SV. Akrostich „Jan.*
Jan v zjevení svatý, evangelista Bohu věrný, v kap.

šesté zjevně zmínku činí o těch koních. 1522.

Táb.
Jasná hvězda svítí, ctná panna. 1522.
Jasná hvězda zákona božího. 1531. Akrostich:

„Joannes Taborinus."

Jasnost krále nebeského, vzkříšení slavného, ve-
selme se. 1522. 1530. Habr.

Jasnosti líbezné (převděčné) oblak nám zasvítil.
(Den sv. Anny). Hlohovský. 16uí. Jíl.

Jasnosti (-ost) světla slunečného dočkavše "^již
vzešla), z daru božího. 1559. Táb. Záv.

Jasný den již blíží (přibral) se k nám. K o-
menský. 1659.

Jáť sem hotov, Bože můj, tě srdcem upřímným
pro stvoření, skutek tvůj, velebiti. 1561. 1615.

1659. Akrostich
cti Krista."

.Jan starší z Žerotína ke

Jáť sem volal, vším srdcem (srdečně) žádal (ž.

142). Augusta. 1561. 1615.
Jáť sem v tom rozveselen (ž. 122). Michalec.

1561. 1615.
Ját v P. Bohu svém doufám, jej za svau bránu

mám (ž. 11). Augusta. 1561.

Jáť vstupuji, dí Pán, v nebe k otci svému. As-

cendo ad patrem meum. *A u gusta. 1561.

Záv. 1615.
Jazyk lidský i andělský zpívaj sladké písničky,

pamatuj boj slavný. 1522.
Jazyk lidský nemůže vypraviti toho, jak jest

užitků mnoho z příchodu Krista osobního.

Augusta. 1561. 1615. 1659.

Jazyk lidský nemůž vysloviti, jaký's na nebi,
pane. SV. Kon. Kam.

Jeden Bůh v bytu, trůj v osobách jest. Š turín.
1561. Záv. 1615. 1659.

Jediný synu otce nebeského, jediné slovo Boha
všemocného. 1601. 11! SV.

Jedniem hlasem tiemto časem všickni spolu zpie-
vajme. KT72. 1522. 1531. Habr. 1559. Táb.
1561. Ol. Záv. 1615.

Jednorozeného syna otce, jenž se vtělil v pře-
čisté panence. Táborský. Táb. Akrostich :
„Jan Táborský."

Jenž's sám svatý, pravdomluvný, klíč Davidů
v rukau máš. Augusta. 1561.

Jeroným svatý byl jest rychle jatý na tom miestě
Bucpachu (sic), chtě ujíti smrti také strachu.
Jsa jat, uvázán a řetězy svázán, dán v Ludví-
kově ruce. 1622

Jerusaleme, město nebeského krále, na Kristu
skále pevné založený. Terribilis est locus iste.
Dřeví nek. 1561. O Jeruzaléme, město Krista
krále. 1615.

Jeruzaléme, město vyvolené, ze všech v jednotu
spojené. 1601.

Jestiť každému potřebí pro rozličná zavedení,
spasení právě poznati. Lukáš. 1561. 1615.

Jestiť psáno dávním rokem Jeremiášem prorokem
o Kristu, že (jenž) měl trpěti, jakož řekli Židé
lítí. Rex Christe factor omnium. 1501. 1522.
1530. 1531. Habr. 1559. Táb. Ol. 1601. Záv.
SV. Kon. 142Cith. — O Kristovu umučení pro-
rocká propovědění vzněla, že jest měl trpěti,
jakož řekli Židé lítí. 1561. 1615.

Ještě dnes pohleďme na Krista umučeného. Ol.

Jezukriste, jasné slunce, zažeň od nás temná
srdce, bychom tě mohli znáti, allelujab. 1522.
1531.

Jezukriste, jenž zajisté stal se člověk z panny
čisté, by nás sobě hříšné kaupil. 1601. III.

Jezukriste králi, najvyšší pane, po tvé vůli af se
vše stane. 1530. Habr.

Jezukriste králi, zmilelý, s Bohem otcem slavným
i s duchem sv., žádajíc prosíme, spomoz ro-
dině, malitkým děťátkóm, ať nezahynu. KT67.

Jezukriste králi, ty jsi hoden vší chvály. Ol.

Jezukriste náš přeslavný králi, dejž ať tvůj lid
vždycky tebe chválí. V. Solín. 1561. 1615.
Pohř.

Jezukriste, náš přeslavný králi, ty's hoden nej-
vyšší cti a chvály. 1615.
Jezukriste pane, boží synu, jenž si zajisté pro člo-
věčí vinu sstúpil s výsosti. Kliment Bosák.
Jezukriste přelaskavý, jenž jsi pro nás hořké

rány i smrt těžkou trpěl. Hlohovský. .HL—
Jezukriste, rač svau milost dáti. 1615.

47

Jezukriste spasiteli náš, jenž v nebi i v zemi
moc máš, všecky věci cele znáš. Blahoslav.
1561. 1615.

Jezukriste, synu boží, plný (dárce) nebeského zboží.
Blahoslav. 1561. 1615. 1659. SV.

Jezukriste, štědrý kněze. Již za XIV. věku zpívala
se píseň tohoto počátku, jejíž text jeden z rkp.
svatovítského 1498 ve Výb. II 22, druhý na
Slovensku nalezený ve Světozoru Slov. Novin
1855, 41. L. 1406 povolena byla synodou
pražskou (Hofler, Concilia Prag. 52). Mr. Jan
Hus, použiv první sloky její, složil píseň no-
vou, která se celým zněním zachovala v KT
53, a k této písni Husově vztahuje zákaz
z 1. 1409 (Hus, Sebr. Sp. II 132). Později o
sedm slok byla zkrácena a v obsahu všelijak
měněna, tak že v každém bez mála kancionále
jinak zní, zejména 1530. Habr. U J. Kantora
1564 (lat. i česky). 1561. Záv. 1615. 1659.
V Sebr. Sp. Husových III 262 otištěna dle
kane. 1576.

Jezukriste tvé zajisté jméno svaté v slavnost
vzaté jest ode všeho stvoření. 1522. 1559. Ol.
1601. Záv.
^Jezukriste, ty's zajisté syn pravý Boha otce. Kli-
ment Bosák. V Anthologii II (1876 str.
107). 466Citk_

Jezukriste věčně živý, Immanueli pravdivý. Herr
Jesuchrist, wahr mensch und Gott. Komen-
ský. 1659.

Jezukriste všemohaucí, jenž jsi světa přežádaucí
naděje, též i spasení. 1601. (Nadensv. Ondřeje).

Jezukriste vykupiteli, jenž's vstal z mrtvých ráno
v neděli. 1501. 1522. 1530. 1531. Habr.
1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 1659. SV.
206Cith.

Ježíš dobrý sám jediný, dobrovolně bez viny trpěl
muky. 1561. 1615. 1659. SV. (Rozs. 84.)

Ježíš Kristus, božská maudrost. Mr. Jan Hus.
1561. 1615. 1659. V Sebr. Sp. Husových III,
264. Rozdílným poněkud textem v „Písních
veyročních" latině i česky 1564 v Praze u
Jana Kantora vydaných. Když Dr. V. Šturm
(Rozs. II 75) Bratřím vytýkal, že ji zjinačili a
tím se od originálu Husova odchýlili, odpově-
děli mu (Obrana 184), že prý i v té „knize,
u J. Kantora v Praze tištěné, jinač stojí nežli
in operibus Husii." Latinský text: „Jesus Chri-
stus nostra salus, quod reclamat omnis malus"
otištěn v Opera Husii (1558 II 1. 348, 1715 II
str. 520).

Ježíš Kristus, Bůh člověk, maudrost otce svého,
ráčil mnoho trpěti. Patris sapientia, veritas
divina. Habr. 1561. 1615. 1659.

Ježíš Kristus, byv pokorný a Bvého otce poslušný.
1561. 1615. 1659.

Ježíš Kristus, jsa Bůh pravý, otce syn jedno-
rozený. Audi benigně conditor. 1561. 1615.

Ježíš Kristus, král nejvyšší, přijdet sem s nebe-
skau říší k saudu. 1615.

Ježíš Kristus milostivý vydal věrným pokrm pravý.

Mr. JanRokycana složil 1436. Táb.
Ježíš Kristus, náš milý pán. Lukáš. 1559. 1561.

Ol. 1615.
Ježíš Kristus náš spasitel, smrti vítězitel. Jesus

Christus unser heyland. Komenský. 1659.

Ježíš Kristus, pán a spasitel náš, jenž jest ráčil

umříti sám pro nás. 1559.
Ježíš Pán milostivý pro svój lid velmi hříšný

ráčil dolův stúpiti, se snížiti. 1522.
Ježíš, pán náš, sa Bůh mocný od věčnosti, tak

spasení naše zřídil. 1522. 1531.
Ježíš Pán přirovnal volené své, kteříž dobré

skutky činí pro své spasení. 1522. Táb.
Ježíš Pilátovi ráno vydán, tu naň žalováno. L u-

káš. 1561.
Ježíše, božího syna, každá duše, kteráž jesti

věrná, milujet ho. Assunt festa jubilea. 1522.

1530. 1531. Habr. 1559. Táb. Akrostich:

„Johannes szovaraizva," což tuším čísti sluší:

„# ó-vára i z Va...il, tak že by skladatel

byl nějaký Slovák.
Ježíše pána nového rození vizme v předivném

zmaření, v chlévě chudé narození. Augusta.

1561, 1615.
Ježíše v paměti míti jest v jeho srdce přijíti,

nebo ta přítomnost jeho mnoho pnosobí do-
brého. (Plesání sv. Bernartha). 1522.
Ježíši, drahé jméno tvé jest krásný stromeček.

SV. Kam.
Ježíši králi milostivý, jediný, sám's dobrý těm

dušem, kteréž tě milují. „Jakýs truhlář

pražský. Roh opravil" (Bl.). 1541. 1561.

1615.
Ježíši Kriste naj vyšší, my stvoření tvé nejnižší. Táb.
Ježíši Kriste od Boha poslaný, z panny přečisté

na svět narozený. (Píseň stará sapphickým roz-
měrem). 1522. Ol. Táb. SV.
Ježíši Kriste, přeslavný králi, jenž si nás vy-

kaupil krví drahau. Michalec. 1561.
Ježíši Kriste, tebeť čistá panna počala i porodila,

svého pána. Jesu corona virginum. Lukáš.

1561. Záv.
Ježíši Kriste, vstal jsi, nám příklad dal jsi. Pr.

XVII. F. 3. (1534).
Ježíši, mé vykaupení, milost, srdečné dychtění,

Bože světa stvořiteli, všech hříšných vykupiteli !

Jesu nostra redemtio. Rozenplut. 1601.

48

uslyš
1522.
1615.

Ko-

Ježíši milý, na nás přelaskavý, čímť my se opla-
tíme? 1522. 1531. 1559. Táb. Záv.

Ježíši náš spasiteli, jediný vykupiteli. Christe,
redemptor omnium. 1601.

Ježíši, pane najvyšší, nad tě žádný lepši,
svuoj lid žádostivý, králi milostivý, 1501.
1530. 1531. Habr. 1559. Táb. 1561.
1659. Záv.

Ježíši, slávo nejvyšší, studnice vší milosti,
me n ský. 1H59.

Ježíši, tváť jest památka, sladší nad střed všeho
světa. Jesu dulcis memoria, dans. Latiuě ji
složil M r. Jakoubek ze Stříbra či J a-
cobellus. Píseň jeho otištěna v Kollinově
„Antiqua et constans confessio" (Pr. 1571), i
počíná se takto: „Jesu, tui memoria dulcior
menti quam mella, oblecta me praesentia."
České vzdělání pochází z doby pozdější ; otištěno
jest 1522. 1531. 1559. Táb. textem starším;
1561. 1615. 1659 textem od Bratří poněkud
upraveným, a u Záv. s novým závěrkem. Bla-
hoslav Jakoubka původcem té písně nenazývá;
jméno Mistr Jaco^ellus vyškytá se teprv
v kane. 1598. V některých rejstřících z „Jaco-
bellus" udělali „Toebellus", v jiných „Foebel-
lusu (tak i v Jungmannově historii literatury
české). O sobě tištěna pod titulem: „Píseň o
těle a krvi Páně" (Jungm. III 38).

Ježíši, tvá sladká paměť srdcím věrným
nad med. Komenský. 1659.

Ježíši, věčný Bože, všeckna má naděje.
Záv. SV. Akrostich: „Jindřichu."

Ježíši, všech nás vykupiteli, věčná koruno
nich ctných knčží. 1601.

Jistě již vyplnilo se slíbení pana Ježíše apošto-
lóm z jeho říše, seslal jim Ducha svatého.
Habr.

Již jest vyšel papršlek z slunečka pravého, na-
rodil se syn boží od Boha věčného. Í522. SV.
Jako : „Elška milá, srdc . ..."

Již Kristus na nebe vstaupil. Jesus Christus
astra ascenderat. Rozenplnt, 1601.

Již pán nad pány, Kristus Bůh pravý. Cum rex
Gloriae Christus. Michalec. 1561. 1615.

Již, pane, sluhu svého z bíd světa strastného rač
v pokoji pojíti. Komenský. 1659.

Již, pane, v pokoji. Juž w pokojů, panie. Ko-
menský. 1659.

Již podle páně ustavení stalo se nyní. 1561.
Již se blíží hodina činiti počet Pánu Bohu. Složil

J. K. Táb. Akrostich : „Jan Písecký, kantor

svatohavelský."
Již se blíží smrt Kristova, važ každý tato slova !

1522. Ol.

jestiť
před-

Již se jest na(vy)plnilo, což o Kristu prorokováno.

1531. Táb. SV.
Již slunce z hvězdy vyšlo, radujte se lidé. Jam

verbum Deitatis declinat. 1530. 1531. Habr

1559. Táb. Ol. 1601. Hl. SV. Kon. Od

Bratří předělána: „Slunce z hvězdy již vyšlo."

1561. Záv. 1615. 1659. 53dth. Jako: „Ne-

poznalř sem na světě" (Habr.).
Již velikonoční chválu, křesťané, vzdejmež pánu.

1559. Táb.
Již velikonoční chvíle přišla, křesťané, vzdajmež

Pánu. Ol.
Již v poslední mého života hodinu smiluj

Bože, nade mnau, přijmi k sobě duši mau.

(Stará). 1659.
Jižť Babylon velmi klesá, rány boží hodně nesa.

Dře vínek. 1561. 1615. (O Mr. Janu Husovi).

Otištěna v Žalanskéko spise o mučedlnících

českých. (V Pr. 1619).
Jižť jest čas vzhůru vstáti, tělu nedáti spáti.

Augusta. 1561. Kam.
Jižť kohút zpívá, pána svého vzývá: Vstaniž

člověče, 1622. Habr.
I Jižť nám vyšlo krásné slunce, požádejmež svého

otce. 1530. Habr.
J Jižť nesluší tajiti, než mluviti i zpievati; dánuť

jest vodpuštění ke všemu hřešení. 1531. Táh.
, Jižť ruka Páně se přiblížila. 1561.
Jižť se páše všecko zlé těchto časuo svobodně.

1522. Táb.
Jižť se z tebe ubírám, bídný marný světě. Ko-
menský. Hl
Jižť sluší srdce svého k Bohu pozdvihnauti. Na-

čeradský. Í&61. Í615. 1659. SV. 442Cith.
Jižť záře vzhodí z temnosti, ukazuje se v svět-
losti. Habr. 1561.
Jméno boží veliké, Emanuel. Liber pros. et

cant. 1601. Záv. Hl. SV.
Jméno tvé, Jezukriste, pane, jako věže pevná

stane. Michalec. 1561.
Jsa Bůh v bytu vždy jediný odvěká. Mik. Tur no v-

ský. „Augustaji opravoval." (Bl.) 1561. 1615.

Porouchaný akrostich: „..volá k osvo....".
Jsauť v světě rozcestí mnohá, zblaudiť každému

snadné. Komenský. 1659.
Hallelujah, Duch sv. přišel. Augusta. 1561. 1615.
Hallelujah, nejsvětější a předobrotivý Pane. (Invit.)

Šturm. 1561. 1615. Při tom žalm: „Králi

věčný a všemohaucí."
Hallelujah, předivný buď veleben. 1561.
Hallelujah, prozpěvuj, církvi (církev), králi Kristu
radostné chválení. (Invit.). Michalec. 1561.

1615.
Hallelujah, radujme se všickni, Krista zde účastni.
*Šturm. 1561.

49

Hallelujah, chvalme Krista všickni. 1615.
Hallelujah, sláva narozenému pánu. Alleluia, dies
sanctificatus illuxit. 1561. 1615.

Hallelujah, zpívejme s radostí v Kristově slav-
nosti. (Invitatorium). Štur m (*Michalec). 1561.
1615.

Hlas svůj ku pánu z vlasti (Jungm. V. 80). 572Cith.

Hlas veliký z nebe vyšel, v své uši kterýž sem
slyšel. Komenský. 1659.

Hlasy svými prozpěvujme a srdečnau chválu vzdá-
vejme. Lukáš. 1561. 1615.

Hlasy svými veselými nyní zpívejme, Pánu Bohu
jedinému chválu vzdávejme. Lukáš. (* Au-
gusta). 1531. 1561. 1615.

Hle přijde pán, spasitel náš. SV. Kon. Kam.

Hleďmež na ty noviny, které dnes Bůh učinil,
sám se jest k tomu přičinil. Ol.

Hněv Boha všemohaucího, kázeň otce nebeského

proti každé nepravosti. Augusta. 1561. 1615.

1659.
Hod památný dnes světíme a posvěcení slavíme

tohoto božího domu, shromážděni jsauce k tomu.

1601. Hl.
Hod přeslavný nám nastal, jehož Kristus Pán

požehnal. Augusta. 1561. 1615.
Hod radostný pamatujme, syna božího z panny

narození. Michalec. 1561. Záv. 1615. 1659.
Hod slavný ducha svatého pamatujmež dnes

vděčně s lidem jeho. 1559. 1561. Ol. Záv.

1615. Hl. 1659. SV.
Hospodin Pán Bůh svatý neobsáhlé podstaty.

(Sanctus). 1561. 1615. 1659. SV.
Hospodine, kterýž všecko znáš, ty zpytuješ kaž-
dého z nás. *Augusta. 1561. 1615. 1659.
Hospodine, ó nevzdalujž se ode mne, ale přibliž

se rychle k spomožení mému. Domine, ne

longe facias auxilium tuum. Blahoslav. 1561.

1615.

Hospodine, otče žádaucí, pane všemohaucí. O

Deus pater ingenite. 1561. Záv. 1615. 1659.

125Cith.
Hospodine pomiluj ny. Pr. XVII. F. 30. Viz

Úvod (str. 1) a srov. A. Voigt, Kirchengesang

in Bóhmen 210, Č. Č. M. 1828 II 71, Hanuš

MVýbor 66.
Hospodine, proč odmítáš lid znající jméno tvé

(ž. 10). Augusta. 1561. 1615.
Hospodine, studnice dobroty, otče nerozený, od

tebe vše dobré pochodí. Kyrie fons bonitatis.

Lukáš. 1501. Habr. 1559. 1561. Táb. Ol.

Pol. Záv. 1615. 1659. 38Cith.
Hospodine, uslyš hlas můj, předůstojný obličej

svůj račiž ke mně nakloniti (ž. 5). Blahoslav.

1561. 1615. 1659. SV. Kon. 689Cith.

Hospodine, útěcho má, velebnost tvau mé srdce
zná (ž. 88). Blahoslav. 1561.

Hospodine všemohúcí nepřemožené moci, svú po-
mocí návštěv nás. 1501. 1522. Habr. 1561.
1615. 1659.

Hospodine všemohúcí, otče, synu, duše svatý,
rač býti s námi. 1501. Habr. 1561. 1615.

Hospodine všemohúcí, pane milý přežádúcí, pro
tvé milosrdenstvie smiluj se nad námi. Kyrie
magne Deus. 1501. 1522. 1531. 1559. 1561.
Táb. Ol. Pol. Záv. 1615. 1659. SV. 293Cith.

Hospodine, všech věcí pane, myf prosíme pokorně
tebe za smilování. 1561. 1615.

Hotov buď každý člověče, nevíš času, přilož péče ;
chval, pokud v tomto světě živeš. 1601.

Hříšnost svau přílišnau (velikau, náramnau) všickni
smrtedlní znejme. Br. J. Augusta. (*v Bole-
slavi na zámku). 1561. 1615. 1659.

Hrozí se sám valným morem. T. Ch. Dačický.
Č. Č. M. 1843, 497 a 1873, 448; Výb. II.
i Anthol. II.

Husi milá, v Konstancí odsauzená i zbavená úřadu
kněžského. Táb. („píseň velmi stará").

Hvězda nová oznámila božie narozenie a tři krále
provodila. KT79. 1531. 1559. Záv.

Chceme-li my věrní sluti Pánu Bohu svému a na
něm vyslúžiti v nebi věčnu schránu. 1522.
1531. Chceme-li věrní býti. Táb. (kdež se
skladatelem jejím uvozuje J. Táborský).

Chcem-li s Bohem býti. Píseň složená 1. 1441 o
tom, že každý křesťan z povinnosti přijímati
má tělo a krev Páně pod obojí spůsobou. Vy-
dána 1618 od Lukáše Novennaria.

Chceš-li, křesťane, plniti vůli boží, rozuměti jí
musíš z desaterého rozkazu Bohem daného.
Rozenplut. 1601. SV.

Chrám židovský v Jeruzalémě byl Bohu oddaný. Pol.

Chráme posvátný, raduj se Maria, Trojici nejvyšší
choti přemilá. Zrcadlo světlé, raduj se Maria,
Bohu líbezná panenko přečistá. Gaude Maria,
templům summae majestatis. 1601.

Chtě Bůh sliby své plniti, na zemi s lidem bydliti.
Lukáš. 1561. 1615.

Chtě (chtěje) Kristus spravedlivost naši míti vyšší
než mistrů, zákonníků, falešných proroků. 1561.
1615. 1659.

Chtějmež my poslauchati, také zpívati píseň velmi
smaucenau, o bídách zvučnau. J. Paustenník.
1561. 1615. 1659.

Chval Hospodina, Sióne, bezpečný si učiněn (ž. 147).
Černý. 1561. 1615. 1659. SV.

Chval, chval svého stvořitele všechno pokolenie,
najvyššieho kazatele i jeho vzkriešenie (vstúpenie,
i ducha seslánie). KT 77. 1501. 1522. 1531.

7

50

Habr. 1559. Táb. Chvaliž svého spasitele.

1561. 1615. Chval dnes svého spasitele. 1659.
Chval každý srdcem ústy otce nebeského, vypra-
vuj moc, maudrost i dobrotu jeho. Habr.
Chval, Sióne, spasitele. Lauda Sión saluatorem.

Rozenplnt. 1601. Hl. SV. Kon.
Chval slavného jazyk lidský těla Páně tajemství i

jeho předrahé krve. Pange lingna. 1601. Kon.
Chvála Bohu najmocnějšímu králi, pánu všech

nejmilostnějšímu. 1530. Habr.
Chvála Bohu věčnému z dobrodiní jeho. Habr.

Jako o Šabatci.
Chvála buď (budiž) Bohu na výsosti, králi laska-
vému. Br. J. Táborský. 1501. 1530. 1531.

Habr. 1559. 1561. Pol. Záv. 1615.
Chvála budiž Hospodinu i v tuto noční hodinu.

Augusta. 1561.
Chvála budiž vzdávána, s milostí Bohu zpívána.

Cedit hiems eminus. Augusta. 1561. 1615.
Chvála otci nebeskému, jenž slovo své lidu svému

ráčil jest poslati. J. Táborský. Táb. Pol.
Chvála tobě Bohu otci, že si nám seslal z své

moci Jezukrista. 1561. 1615.
Chvála tobě, Bože, z tvého dobrodiní, nejmilejší

náš otče. Augusta. 1561. 1615. 1659.
Chvála tobě, Bože věčný, žes dal přečkati čas

noční. Táb.
Chvála tobě, Hospodine, z lásky své velmi ne-
smírné. Pol.
Chvála tobě, Kriste, jenž jsi trpěl pro nás pro hříšné,

na kříži pněl. Laus tibi Christe. 1601. Záv. Hl.
Chvála tobě, Kriste, synu boží, všech věřících

drahé zboží. Laus tibi, Christe, patris. 1601.
Chvála tobě stvořiteli, Kriste náš vykupiteli, jenž's

přišel hříšné spasiti. Laus tibi Christe, qui es

creator. 1601.
Chvála tobě, Pane Kriste, símě panny přečisté.

Gelobet seys-tu Jesu Christ. Lutherova. Ko-
menský. 1659.
Chvála věčná bud Bohu na výsosti, že k nám

poslal syna z své milosti. Augusta. 1561.

1615. 1659. (Rozs. 27).
Chvála věčná budiž Bohu otci nebeskému, že nás

uvedl v poddanost synu svému. 1615.
Chvaliž Boha, duše věrná, vážíc dobrodiní mnohá.

Štyrsa. Habr. 1561. 1615.
Chvaliž Boha každý člověk, mladý i starý věk.

*Lukáš. 1561.
Chvaliž nyní každý věrný krále naj mocnějšího.

Lukáš. 1530. Habr. 1561. 1615.
Chvaliž Pána, ó duše má, v sobě sama, a všemi

mocmi svými buď mu poddána (ž. 146). Mi-

chalec (*na Košířích). 1561.
Chvalmež Boha otce mocného, jenž syna svého,

sobě velmi milého, pro nás atd. 1501.

Chvalmež Boha, otce všemohúcího, z narození syna
jeho a spasitele našeho. Lukáš. 1530. 1531.
Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. 1615. 1659.

Chvalmež Boha svého z jeho dobrodiní, kteráž
stádci svému z hojné lásky činí. Hlohov-
ský. Hl.

Chvalmež Boha velebného, jenž vydal syna svého.
Pange lingua gloriosi. 1561. 1615. SV.

Chvalmež Boha věčného z nesmírné (přehojné)
lásky moci jeho, že nás ráčí ostříhati každé
chvíle od zlého. Habr. Záv.

Chvalmež Boha vždy dobrého, všem hřiešným
milostivého. KT55 : „Tato pieseň znie, kterak
milý Pán Bob nás svými dary divně daruje a
k své svaté večeři zove."

Chvalmež Boha zpíváním, zpíváním a plesáním
v den svaté Markéty. 1601.

Chvalmež nynie ÍPána) Boha svého, syna jeho
jediného. Cuncti nunc assurgentes. Konwald-
s k ý prý ; vlastně z graduálu Řehořo-
va. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559. 1561.
Táb. 1615.

Chvalmež nynie (věrní) Boha svého z posvěcenie
města jeho. Urbs beata Hierosolim. Z gradu-
álu kostelního. (* Lukáš). 1501. 1522.
1531. 1559. 1561. Táb. Ol. 1601. Záv. 1615.
1659.

Chvalmež otce nebeského i jeho syna milého.
Lukáš. 1561. Chvalmež spasitele svého, jenž
od otce nebeského. 1615. 1659.

Chvalmež, věrní, spasitele, chvalme jeho, vůdci
i pastýře. Lauda Sión saluatorem. Z Řeho-
řova graduálu. 1561. Dr. V. Šturm (Rozs.
II. 83) provedl porovnání písně té s originálem.

Chvalmež všickni Hospodina, jediného Pána Boha,
jenž se v Trojici zjevuje. Blahoslav ji klade i
mezi Augustovy, i mezi Jana Pausten-
níkovy písně. Tomuto připisuje ji též kane
1598. — 1561. 1615. SV. Kon.

Chvalmež všickni krále nebeského, kterýž vstúpil
v radost otce svého. Modulemur die hodierna.
Z Řehořova graduálu Lukáš. 1501. 1522.
1530. 1531. Habr. 1559. Táb. 1561. Ol.
Záv. 1615.

Chvalmež všickni našeho stvořitele milého, otce
dobrotivého. Lukáš. 1561. 1615.

Chvalmež všickni otce nebeského, chvalme i jeho
syna velmi milého, chvalme také spolu ducha
svatého. Lukáš. 1530. Habr. 1561.

Chvalmež všickni Pána Krista v tento den sva-
tého Víta, s plesáním se radujíc. 1601.

Chvalmež všickni spasitele, všech hříšných vyku-
pitele, pobožným hlasem zpívajíc. Laudes sal-
uatoris voce modulemur. 1601.

Chvalmež všickni spasitele, zpívajíc jemu vesele.

51

Quem pastores laudauere. Michalec. 1591.
1615. 1659. SV. Kon.
Chvalmež všickni svatau důstojnau Trojici, jed-
noho Boha mocného. Benedicta semper sancta

sit Trinitas. Z Řehořova graduálu. 1561.
1615. (Rozs. II 58).
Chvalmež všickni věrní pána, svého spasitele

Krista. Augusta. 1561. 1615.
Chvalte radostně, svatí, Boha svého, zpívejte žalmy

k slávě jména jeho. Lobet dem Herm, lobet

dem Herrn. Komenský. 1659.
Chvalte všickni Hospodina, odbila první (druhá,

třetí atd.) hodina, Bohu v nebi chvála. (Po-

nocným). Komenský. 1659.
Chvaltež Hospodina, všecka rodino izraelská. Bla-
hoslav. 1561. 1615. 1659.
Chvaltež Hospodina všickni národové (ž. 117),

1561. 1615. 1659.
Chvaltež Pána andělé, všichni nebeští kůrové

(ž. 148). Michalec. 1559. 1561. Záv. 1615.

SV. 312Ciťh. Chvaltež Pána vesele, duchové,

svatí angele. 1659.
Chvaltež Pána, všickni svatí, v účastnost jeho

přijatí. 1615. 1659.
Chválu Bohu vzdávejme a jemu dobrému vždy po-

ctivostčiňme. Lukáš. 1531. 1561. 1615.1659.
Chválu čiňme Bohu otci, synu jeho rovné moci.

Br. Kliment. 1561. 1615.
Chválu hodnau Bohu vzdávejme, píseň novau

slavně zpívejme. Augusta. 1561. 1615.
Chválu vzdávejte Pánu Bohu mocnému. Laudem

dicite Deo nostro. *Šturm, opravil Roh.

1561. Záv. 1615.
Chvály radostné nebeskému otci. Ut queant laxis

resonare fibris. Blahoslav. 1561. 1615.

1659. SV. Počátek v předmluvě k Casoměrným

překladům žalmův (ve Vídni 1861).
I co bude Pán Buoh s námi činit s hříšnými na

zemi. 1559.
I proč z noci den činíte (Č. Č, M. 1851, II 76).
Isaiáš prorok svatý prorokoval s žádostí, a řka:

Rosu dejte nebesa. *Blahoslav. 1561. 1615.
Izraelský ty jsi král a z Davidova pokolení. 1601.
K chvále Bohu zpievajme (sezpívejme) a jeho

(a jej) vždycky chvalme z té dobroty převeliké

(přenesmírné). Lukáš. 1522. 1531. Habr.

1559. 1561. Táb. Záv. 1615. 1659.
K chvále Pána Boha svého z dobrodiní velikého

povstaň každá duše věrná. Šturm. Habr. 1561.

1615. V kane. Habr. více než o polovic delší

textu, 1561 přijatého.
K samému Bohu volejme, milosti žádajíce. 1561.

1615.
Kam se mám obrátiti v tyto časy nyní. 1559.

Akrostich: „Krištof."

Kateřino, krásná ty's dennice, jasná slunečné
světlosti. 1601. (Starobylá: bíše, chtíše). Me-
lodie její zmiňována 1559.

Kateřino, panno čistá, pros za nás Jezukrista,
jehož jest porodila Panna Maria. 1601.

Každá duše žádostivá, žízní súci trápená, pra-
mene studnice živé žádá. 1522. 1531. 1559.
Táb. Ol. Záv.

Každá věc podobnau sobě plodí v jednostejné
době vedle svého přirození, neřáda spůsobu
mění. 1601.

Každý člověk na svátosti má obzvláštní pozor
nésti. 1601.

Každý duch chvaliž Pána, jemuž od něho dána
bytnost na tomto světě. Ades pater supreme.
1559. 1561. Ol. 1615. 285Cith. Každý duch
rád chval Pána, kterémužkoli dána bytnost jaká
kde v světě. 1659.

Každý duch chval Pána všemohaucího. Pol.

Každý křesťan považ toho, kterýž míváš řeči
mnoho, že nevíš, jak máš věřiti. 1601.

Každay pohleď v tyto časy, važ sobě, co chce míti
mocný Buoh. 1522. 1531. (o 7 bratřích).

Každý považ toho nyní, jaké v světě jest změtení.
Pol. Akrostich: „Knězcká."

Každý jse (sic) tomu věrný diví, že pán milý
v těžkém trápení v světě ráčil býti. 1531.

Každý s ochotností děkuj Pánu Kristu z milosti.
Hlohovský. Hl.

Každý toho času ducha sv. hlasu pozoruj srdcem
živě, kterak s námi Bůh otec učinil milostivě. Ol.

Každý věrný budiž vděčen božího obdaření. Au-
gusta. 1561. 1615. 1659.

Každý věrný prozpěvuj, Bohu srdcem děkuj, skutky
jeho rozjímaje. Wolf. 1561. Záv. 1615. 1659.

Kdež lid nyní o mši mluví, obět za hříchy roz-
umí; věrní obět Krista znají, o kněžské mši
nic nedrží. Písmo o mši nic nepraví, ani nás
k ní nenabízí. Habr.

Kdo by byl, kterého dnes památku světíme, jest-li
v čtení nahlídnem, o tom všickni zvíme. 1601.
(Na den sv. Jakuba menšího.)

Kto chce Bohu milý býti, otlučen jeho nebýti,
tent (ten) má v skutku jeho (božích) řečí plniti
(ostříhati) s velikú (mnohau) péčí. 1501. 1530
1531. Habr. 1559. Táb. 1561. 1615.

Kdo chce býti ctitel boží, dojíti věčného zboží
v nebi s vyvolenými, s nejvyšší pilností zpytuj,
jak postačuje rozum tvůj, jsi-li v církvi s ji-
nými. 1601.

Kdo chce dojíti spasení, má pilně zachovati.
1559. Ol.

Kdo chce do nebe přijití a křesťanem pravým
býti. 1522. 1531. Habr. Táb.

Kdo chce k spasení přijíti, každý má na to my-

7*

52

sliti, co se s samým díti bude, když s tohoto

Bvěta půjde. 1601.
Kto chce Pánu Bohu svému, jemu slúžiti samému.

1522. 1531. Táb.
Kto chce pamatovati, máť také přijímati na paměť

smrti jeho. 1531.

Kdo chce, pravým jsa křesťanem, božího králov-
ství pánem býti, starost jeho přední o víru
má být obecní. Quicunque vult salvus esse.
Rozenplut. 1601. (Atanasia víry o sv. Tro-
jici vyznání).

Kdo chce pravý křesťan slauti a boží hlas po-
slechnauti, předně jemu sluší znáti, po křtu
jak se má chovati. 1601. (O víře živé).

Kdo chce víru Kristovu v stálosti držeti a s církví
svatau spolu do nebe přijíti, vystříhej se ka-
cířův, pikhartských zborníkův. 1601.

Kdo má žádost k poslauchání o saudu vypravování,
poslyš řeči zpěvu mého, neb se doteyče kaž-
^ dého. 1601. (O dni saudném).

Kto se líbí Bohu, jsúc živ v šlechetnosti, ten má
úzkost mnohá a zármutku dosti. Kli ment
Bosák. SV. Kon. 322Cith.

Kdo, v světě živ jsa, dobrau smrtí chce umříti.
J. Táborský. Táb.

Kdo vyprav í lásku boží nad poklady a vše zboží,
kteráž se v Kristu zjevila, církev římskau ozdo-
bila. 1601. (O služebnících církve).

Kto žádá míti utěšenie, kteréž by právě těšilo,
zdef ho v tomto světě v ničemž není. 1530.

Kdo z žalosti do radosti chce přijíti a živ býti.
Kliment Bosák.

Kdož budau zde prospívati, v pravdě boží trvati,
dojdauť potěšení mnohého. Pohř.

Ktož by chtěl do života věčného přijíti, ten
musí přikázanie boží naplniti. 1522. 1531.

Ktož chce v dobré naději smrti své čekati a po
smrti do nebe radostně se bráti. Pan Do-
nát. (* opravil Br. Wolf). 1651. Ol. Záv.
1615. Pohř. 1659.

Kdož chce věčně spasen býti, musí v Christa
uvěřiti. 1615. 1659.

Kto(ž) chce žalosti ujíti, a v naději (svědomí zde)
vesel býti, radím to každému věrně, nemiluj
zde nic nesmírně. Wolf. 1530. 1561. 1659.

Ktož jest srdce dbalého (bedlivého) a o své
spasení pilného. Habr. Táb.

Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho. KT87.
(Pam. IX. 826). Válečná píseň Husitův, již
složil Bohuslav z Čechtic.

Ktož jste boží služebníci, poslyšte nyní, v čem
záleží nade všecko naše spasení. 1531.

Kdož pod ochranau Nejvyššího v světě doufan-
livě přebývá (ž. 91). Michalec. 1561. 1615.

1659. SV. Dle Rozs. II 104 zpívala se na-
melodii světskou.

Ktož tuto spolu stojíme, k poctě Bohu se stro-
jíme. Habr.

Kdož zde budau v slzách síti, tiť radostně budau
žíti. Pohř.

Ktožkoli má péči o své spasení, prosím, pohleď
pilně na to zavedení. 1522. 1531. Táb. (Dudík
SchivR. 160).

Kdy živé mrtvé sauditi přijde Ježíš, tehdy stkvíti
se slavau bude. Rozenplut. 1601.

Když Alžběta matku Páně k sobě přivítala, ji i
s plodem jejím požehnanau velebila. „Kněz Be-
neš Optat udělal nejprv, Br. Wolf potom
předělal, a naposledy také opravována jest
ještě a velmi změněna 1. 1561" (Bl.). 1561.
1615.

Když byl ve dvanácti letech, s sebň jej (ho)
pojeli do chrámu. KT79. 1531. 1559. Táb.
1561. Záv. Když měl Ježíš dvanácte let, do
chrámu jej vedli. 16I.~>.

Když byl pán Ježíš pochován od svých přátel
věrných. 1559. Táb. Ol. Záv. SV. UOCith.

Když čas přijde dni saudnému, tehdy Bůh an-
dělu svému káže v čtyry strany jíti a v brzce
v traubu traubiti. En martyris Laurentii.
1522. Habr. 1559. 1561. Ol. Záv. SV. Jako:
„Ach muoj smutku, má žalosti" (1522).

Když čas přijde dne saudného, od Boha ulože-
ného, Kristus Pán sem na svět sstaupí, zvuk
své trauby mocně pustí. 1615. 1659.

Když den přehrozný sudu Páně přijde, den hněvu
pomsty velmi přísný bude, ukrutný, smutný,
hříšníkóm žalostný, divně strašlivý. 1522. Habr.

Když měl býti Kristus zrazen, na kříži umrtven,
a měl se dáti mučiti. 1531.

Když Pán Ježíš na kříži pněl a naskrz tělo krvavé
měl. Hlohovský. Hl.

Když Pán Ježíš na smrt veden. 1501.

Když Pán Ježíš, náš spasitel, aby nám byl vy-
kupitel, k Jeruzalému se blížil. 1501.

Když přijde k saudu drahý pán, kterýž jest byl
ukřižován. 1561. Záv. 1615.

Když přijde ta (má) hodina, že budu mít umříti.
Záv. 1659. SV.

Když pro samého Bůh sebe překrásně sformoval
nebe, den opatřiv sluncem vděčným. Bog gdy
niebo ubudowal. Komenský. 1 659. 389dťh.
(Svatební).

Když Saul do Damašku listy od knížat vzal
1601. (Na den obrácení sv. Pavla).

Když se chtěl k-uotci vrátiti, nám toto památné
ráčil jest pozuostaviti a velmi příkladné. KT79.
1531. 1559. Táb.

53

Když se naplnili dnové očišťování Marie dlé zá-
kona Mojžíšova. 1601. Hl.

Když syn boží v neděli vstal jest z mrtvých ve-
sele. Mane prima sabbati. Lukáš. 1561.
1615. 55Cith.

Když ten přijde přehrozný den, v popel obrátí
svčt veškeren, to£ svědčí Sibylla s Davidem.
Pr. XVII. F. 3. (1534).

Kdyžto přijde přehrozný Páně den, v němž svět
proměněn bude veškeren, kterýž jest v Písmě
vysvědčen. Lukáš. 1561. Značně předělána
1615.

Ke cti a chvále Boha věčného mysl i srdce kaž-
dého věrného probudiž se nyní. Šturm. 1561.
1615. 1659.

Ke cti Boha nejvyššího, v bytu božství jediného,
milost drahau vyznávejme. Lukáš. 1561.
(Rozs. II 9).

Ke cti chvále tvorci svému všickni věrní zpívejme.
„Nevím, kdo ji udělal a jaké příčiny byly ta-
kového spořádání těch liter s počátku veršův"
(Bl). 1561. 1615. Akrostich ,.Kvasických."

Ke cti k chvále Krista krále i Marie matky
panny slyšte nyní již zpívání. 1522. 1531.
1559. Táb. Ol.

Ke cti Krista krále prozpěvujž vesele, Sióne.
Psallat ecclesia, mater illibata. Augusta.
1561. Záv.

Ke cti otce nebeského, i jeho syna milého, také
i ducha svatého, jednoho Pána Boha našeho.
Veni dulcis consolator. Lukáš. 1559. 1561.
Ol. 1615.

Ke cti svého spasitele zpívej mež všickni vesele.
Augusta. 1561. 1615.

Ke cti tobě, chrámu Páně, zpívejme píseň líbezně.
1601.

Kněze věčný, Pane Jezukriste, jenž's obětován
za nás na kříži. Habr.

Koho pastýři chválili, jimž angele oznámili? Quem
pastores. Hlohovský. Hl.

Kolíbejme dětátko. Pr. XII. J. 3. (Í629).

Komu jse mám svěřiti, ano všudy mnoho lsti?
Běda mně smutnému, v mé mladosti zmařilému
k starosti sešlému. 1522. 1531. ,

Komuž Bůh rajské svedení, hřích ten i zatracení
dá v těle i v duši znáti. Štyrsa. 1561. 1615.

Komuž milo spasenie, časové sú nyní, ktož jeho
chce hledati, množ se ho doptati. 1530. 1531.
1559. Táb.

Komuž milo spasení času nynějšího, z božího
smilování můžt dojíti jeho. Augusta. 1561.
1615. 1659. 354dth.

Korauhve krále věčného již jsau vyvěšeny, již
blyští kříž svatý jeho krví. Yexilla regis pro-
deunt. Ol.

Korúhve krále vznikají. Zrkp. kapitoly mikulov-
ské v Č. M. M. 1873, 5.

Král nebeský Jezukrist, Bohu otci rovný, ráčil
býti (ukázal se) na zemi člověku podobný.
1561. 1615.

Král věčný vás požehnaj požehnáním svatým a
všeckno dobře vám daj, chudým i bohatým.
Kli ment Bosák (na rozloučenou, když opou-
štěl Hradec Jindřichův). Vytištěna i v „Písních
ročních" v Olomouci 1701 (Klíč II str. 337).

Krále nebeského pána chval každý, neb od něho
milost dána. Ol. SV.

Králi Kriste, král's nad králi, synu z panny
vždycky svaté. 1522.

Králi Kriste přebohatý, tys Bůh a člověk pře-
svatý nade vše světa stvoření. Z staré pře-
dělal Blahoslav. 1561. 1615.

Králi Kristu, Bohu rovnému, z panny narozenému,
vzdajmež čest chválu jemu. J. Táborský.
1559. Táb.

Králi nebeský, čisté panny synu, odpusť prosíme,
odpusť hříšným vinu. 1601. Hl. (O sv. Kate-
řině).

Králi nebeský, k tobě lid křesťanský volá vždycky
(vždy) bez přestání. 1522. 1530. 1531. Habr.
1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 1659.

Králi přeslavný, věčný biskupe svrchovaný, ó
vzezřiž k nám nyní. Rex sanctorum angelorum.
Šturm. 1561.

Králi slavný, Kriste dobrý, Boha otce rozený
synu Marie, spomoz nuzným, jež miluješ, ať
by mohli živi býti bez poskvrny. Mr. Jan
Hus. KT70. (Sebr. Sp. IH 268).

Králi slavný mučedlníkův, koruno tvých svatých
svědkův. 1601.

Králi věků, jenž's mocný. Pohř.

Králi věků, zprávce světa, rač nám dáť pokojná
léta. Krolu vriekow, rz^dco šwiata. Komen-
ský. 1659.

Králi všech králů, pane, narozený z Marie. 1615.

Králi vysokého nebe, jenž, všecko stvořiv pro
sebe, pod klíčem máš své mocnosti všecken
ten svět. Krolu wysokiego nieba. Komenský.
1659.

Královno nebeská, raduj se, alleluja. Pr. XVII.
F. 30.

Královno nebeská, těš se Maria. Regina coeli.
Hlohovský. 1601. HL SV.

Krásná Voršilo svatá, v květech růže rozkvetlá,
stkvějící se perlo. 1601.

Křesťané, chvalmež Boha, kterýž, moha bez nás
býti, však přijíti k nám ráčil na svět tento.
Lauda Sión saluatorem. 1501. 1561. Záv. 1615.

Křesťané, pravdy boží praví milovníci, pro jeho
pravdu drahá (svaté čtení) násilně trpící. * J e-

54

v

den mistr z Prahy proti Římanům.
1522. 1530. 1531. Habr. 1559. 1561. Táb.
Ol. 1615. 1659.

Křesíané věrní, bezpečně doufejme, o Kristovu po-
selství nic nepochybujme. Šturm. 1561. 1615.

Křesťané, z hřiechóv povstaňme, pokánie pravé
přijměme, a na věky nezahynem. KT68.

Křesťané, znamenajte, pilně v svém srdci sklá-
dajte, co se bude zpívati. 1522.

Krista, kněze podstatného, važme drahé služby
jeho, spůsob i pravdu podstatnau k spasení po-
třebnau. *Lukáš. 1561.

Krista, krále nebeského, chvalmež pána angelského,
jenž se ráčil naroditi a nás vysvoboditi. 1601.
Kon.

Krista Pána na vstaupení slavmež, pamatujíce
nyní. Festům nunc celebre magnaque gaudia.
1561. 1615.

Krista Pána obřezání pamatujem mezi námi, kře-
sťané věřící v Krista. 1601.

Krista pána slavnosti v světě vůbec křesťanstvo
ctí. Festa Christi omnis Christianitas celebrat.
1601. Jiným poněkud textem Záv.

Kriste, jenž jsi světlo i den, všeho světa tem-
nosti zlé rač od nás zahnati. 1522. Habr.
1559. Táb. Ol. Starší texty písně této známy
jsou dva, totiž jeden v rkp. kapituly mikulovské:
„Kriste, jenž jsi Bvětlo i deň, noční temnosti
pryč zažeň" (G.M. M. 1873, 4), druhý v rkp.
Pr. XI. E. 2 : „Kriste, jenž jsi den i svět-
lost, osvěcuješ noc i temnost" (M. Výbor 68).

Kriste, jenž jsi světlo i den. zažeň od nás noční
zlý sen. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559. Táb.
Ol. 1601. Hl. SV. Kon. Kam. 747Cith. (kdež
se uvozuje co skládaní Michala Weisse, ačko-
liv ji tento jen z češtiny převedl na německo).

Kriste, jenž jsi světlem i také dnem nazván,
(kterýž) noČnie temnosti (noční temnotu) za-
puzuješ sám, světlo z světla že jsi, myt věříme.
Christe. qui lux es et dies. *Ambrožova. KT
98. 1561. Záv. Kriste jenž jsi světlo, také
slunce nazván. 1659.

Kriste králi, náš milostivý pane, toběť ustavičnau
chválu vzdáváme. 1559. Záv.

Kriste, králi nebeský, k tobě hříšný volám. Zpívá
se jako : „Pustil sem se, pustil bez vesla na
moře." 1559. Záv.

Kriste, králi nejslavnější. *Dře vínek. 1561. (O
stavu svobodném).

Kriste králi najsvětější, však jsi ty pán najmoc-
nější. Burian z W a 1 d š t e i n a. (Č. Č. M.
1851 H 76).

Kriste králi, pane náš, ty tu čest na věky máš,
že jsi náš pán dědičný. 1615.

Kriste, králi stvořiteli a věrných vykupiteli. Z rkp.
kapituly mikulovské v Č. M. M. 1873, 6.

Kriste králi stvořiteli (spasiteli), věřících vyku-.
piteli, přijmiž od nás prosby naše. 1501. 1522.
1531. Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615

Kriste, kterýž's smrt podstaupil, aby z smrti nás
vykaupil. 1659.

Kriste, na hoře's seděl, by pravdu vypověděl,
zvěstováuie učenie, pro něž blahoslavenstvie
osmero si ústy svými vydal. 1501. 1659.

Kriste nebeský, slavný králi, andělský i také
lidský, tebeť zástup židovský slavně přijal.
Šturm. 1561.

Kriste, najmilostivější králi, zaslíbený nám z ne-
beské slávy skrze proroky jisté. 1501. 1531.
Táb. 1561. 1615.

Kriste, pravý živý chlebe, daj nám věrným znáti
sebe. 1530.

Kriste před věky, Bůh pravý na věky, z otce
zplozený, syn jednorozený. 1659.

Kriste, při našem skonání ukaž nám se i své
rány. Pohř.

Kriste spasiteli, vykupiteli, pane panující, pře-
důstojný králi. Lukáš. 1561. Pohř. (Rozs. 95).

Kriste, světa stvořiteli a nás všech vykupiteli.
Christe redemptor omnium. Rozenplut. 1601.

Kriste, světlo všech temností, děkujeme tvé mi-
losti, že's nás ráčil zachovati tento den od náhlé
smrti. 1559. Táb. Ol. Záv. SV. Kon. 7480ith.
Akrostich: „Kopař."

Kriste, synu přemilý otce nebeského, od věků
vyprýštilý, bleskem z srdce jeho. Herr Christ,
der einig Gottes sohn. E. Creuzigerova. Ko-
menský. 1659.

Kriste, ty si smrt podstaupil, aby nám život na-
vrátil. Augusta. 1561. 1615.

Kriste, věřících naděje, alleluja, potěšení svatých
celé, all. 1601.

Kriste, vím, že umříti mám, ale kdy se to stane
a kdyžf zase ducha oddám. Herr Jesu Christ,
ich weisz gar wol. Bart. Ringwaldova. Ko-
rné n s k ý. 1659.

Kriste, všech vykupiteli, zachovej svůj lid slu-
žebný. 1601.

Kriste všemohaucí, Ježíši pane přežádaucí, vze-
zřiž na naši lačnost. Lukáš. 1561.

Kriste, všemohúcí pane, ty své znáš volené;
žádnýť vypsati nemóže, aniž jest podobné. De
tempore nunc currente. KT81. (Pam. Ev 833).

Kriste, začal's cestu novau do vlasti nebeské.
1659.

Kriste, z hojné milosti chtě sstúpiti s výsosti,
zvolil jsi sobě pannu, chtě v ní mieti svú
schránu. 1501. Stejného s ní základu jest:

Kriste, zvolil's sobě pannu ctnau, aby příbytek

55

po světě učinil schránu svau. Christi virgo
dilectissima. Lukáš. 1561.

Kristem pánem vykaupení zde chválu vzdejme na
zemi. Laudes Christo redemptori modulemur.
1601.

Kristo v život znamenajme, než nás smrt zachvátí,
jakž móžme, s ním se sjednajme, nebť nám on
chce dáti za následovánie věčné královstvie.
KT78. — Pr. XI. E. 2. — 1531. 1559. Táb.

Kristovo vstánie z mrtvých slušief pamatovati.
Pr. XI. E. 2.

Kristovo vzkříšení jest obveselení věrných za-
rmaucených. 1561. 1615. Pohř. 1659.

Kristovoť jest ustavenie, všem věrným vohlá-
šenie, svatý Matěj jest svědek, že Kristus u
veliký ětvrtek, vzem chléb, žehnal, potom lá-
mal. KT75.

Kristus, běh svého poselství dokonav u vítězství.
Šturm. 1561. 1615.

Kristus, Bůh i člověk pravý, vůdce do nebeské
slávy. 1615. 1658. Akrostich „Karel starší
z Žerotína."

Kristus Buoh všemohaucí vstal z mrtvých svau
mocí. Ol. SV

Kristus jediný a náš Ježíš milý, když (již) se
z panny narodil, k naději živé počátek zplo-
dil. Lukáš. 1561. 1615.

Kristus, jenž byl pro naše dán na smrt provi-
nění. Christ lag in todes banden. Lutherova.
Komenský. 1659.

Kristus Ježíš Nazaretský, kterýžto umřel za vše-
cky, vstal vítězně třetího dne, vzal tělo osla-
vené. Resurgenti Nazareno. Michalec. 1559.
1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 1659. SV. Kon.
209Cith. V kane. 1585 omylem připisuje se
J. Táborskému.

Kristus, jsa věčným Bohem před věky zploze-
ným, ráčil býti člověkem. 1559.

Kristus hříšných naděje, toť čtení oznamuje, a
protož hříšný nezaufej. Augusta. 1561. Kri-
stus jest náš spasitel a hříšných vykupitel.
1615. Kristus, hříšných spasitel, svau krví
očistitel. 1659.

Kristus choť svau, církev svatau, tak zamiloval.
Augusta. 1561. 1615.

Kristus, kdy na nebe vstaupil, tam, odkud byl,
se navrátil. Rozenplut. 1601.

Kristus kněz, chtě své oběti účastný věrné či-
niti, ráčil k tomu slavné hody zříditi. * A u-
gusta. 1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659.
368Cith.

Kristus, maje v nebe jíti, za nás otci obět dáti,
nařídil svým chléb i víno. 1615.

Kristus, náš milý spasitel, s nebe přišlý vyku-
pitel (ž. 88). Kocaurek. 1561. 1615.

Kristus ozdobil církev svau dary ducha svatého.
Michalec. 1561. 1615. 1659.

Kristus pán, ďábelství vyvrh, kteréž bylo němý.
1601.

Kristus Pán jest můj život, smrt pak má zisk
můj jest. Komenský. 1659.

Kristus pán, král věčné slávy, zeslal s nebe ducha
pravdy, all. 1601.

Kristus Pán, mistr nejvyšší, chtěje, aby lid kře-
sťanský byl dokonalejší nežli mistři zákonníci
v své spravedlivosti, učinil výklad duchovní.
Habr.

Kristus, pán náš, kterýž za nás ukřižován. Au-
gusta. 1561. 1615.

Kristus pastýř a spasitel, kterýž na svět proto
přišel. 1601. (Na sv. Matouše).

Kristus příklad pokory nám s nebe poslaný,
Boha otce syn milý. 1559.

Kristus příklad pokory, pán (Buoh) náš milostivý,
otce svého syn milý a jednorozený. Lukáš.
1501. 1522. 1530. 1531, Habr. 1559. 1561.
Táb. Ol. Záv. 1615. Hl. 1659. SV. Kon.
119Cith. Kam. (Výb. II 1139).

Kristus spasitel vstaupil na nebe, náš vykupitel,,
hallelujah. 1561. 1615.

Kristus, syn boží jediný. Viz „Láska věčná."

Kristus syn boží, narodil se nyní z života pa-
nenského. *Lukáš. 1530. Habr. 1561. Táb.
Ol. 1601. Záv. 1615. Hl. SV Kon. 55Cith.
Kristus, syn boží, aj radost nám množí, vyšed
teď z panenského. 1659.

Kristus věčné radosti připravuje z milosti vy-
voleným na tomto světě. 1522. 1531. 1559.
Táb.

Kristus, v jednotu víry své míně vésti lidi hříšné.
Lukáš. 1561. 1615.

Kristus všemohaucí vstaupil jest svau mocí. Au-
gusta. Viz „Zpívejmež všickni vesele."

Kristus všemohúcí vstal z mrtvých, viz ,, Utěšený
nám den nastal."

Kristus zaslíbil učedlníkům, když zde s nimi
bydlil, hallelujah. Jan Paustenník. 1561.
1615.

Kristus z mrtvých vstal, jenž bieše (byl) pro nás
na kříži skonal, alleluja. Regina coeli laetare.
Z latinské českou udělal Lukáš. 1501. Habr.
Kristus z mrtvých vstal, kterýž byl za nás.
1561. 1615. Úplně předělána i zkrácena Ko-
menským 1659: „Kristus vstal z mrtvých
ku potěšení svých věrných." Podle kane. 1561
zpívala se střídavě spolu s písní : „Vítěze slav-
ného".

Kristus zrno to obilné, ve čtení všem oznámené,
k umrtvení spůsobené. Lukáš. 1561. 1615.
1659.

56

Kterak se jest dobře ptáti těm, ktož chtí spa-
seni býti, v tento čas přenebezpečný. 1530.
1531. Habr. 1559. Táb. Ol. Srov. „O veliké
jest potřebí."
Kterýž člověk zde hledá dobrého, máť věděti,

kde by byl sklad jeho. 1522.
Láska věčná, Bůh jediný, zjevil se v ní k nám
předivný. Veni redemtor gentium. 1561. SV.
Kristns, syn boží jediný, zjevil se. 1615.
Lásku syna božího, Pána Jezukrista, krále kněze

věčného. A a gusta. 1561. 1615. 1659.
Lásku, víru i naději, v toběť jse věrné duše
vždycky radují, nic jiného neumějí, jediné
k tobě v zámutcích volají. 1531.
Léto chvíle této veselé vydává spolu všecko
stvoření. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559. Táb.
Ol. 1601. Záv. Hl. SV. Kon. 212Cith. Haan
(Hist. Cith. 25) omylem se domnívá, že píseň
ta předěláním je písně : „Tento čas nynější
veselé vydává." Zpívá lase jako: „Léto milé,
rač nás." (1522).
Lide boží, Izraeli, zpívej o svém spasiteli v srdci

svém (ž. 124). červenka. 1561. 1615.
Lide boží, prošlý moře a bíd hrozných zniklý
hoře (Zjev. 15, 2 — 4). Komenský. 1659.
422Cith.
Lide, jenž znáš svého Boha, písničku prozpěvuj,

čině děkování mnohá. Lukáš. 1561.
Lidé milí, již nedlete, na odpočinek jděte. Ko-
menský. 1659.
Lidé svatí, pravdu majíc, Boha svého právě zna-
jíc, vydali se na to pilně Bohu slaužiti, a
silně. 1559. 1561. Ol. 1615.
Lidé tento čas poslední při všech věcech jsau
zaufalí, na Pána Boha nedbají. 1561. 1615.
Lide věrný boží, zasvěť svátky svému Hospodinu.

Pol.
Lidé všickni pozorujte, jak tělo s duší bojuje
zde v tomto časném životě. Z německé Novo-
křtěnské Urban Němec, ale Roh opravoval.
1561. 1615. 1659.
Lidských srdcí zpytateli, spasiteli drahý Kriste

Ježíši. Komenský. 1659.
Lítost již měj nad sebú, ó člověče bídný, pře-

stávajž hřešiti, neb jsi ty smrtedlný. 1531.
Lítost měj nad námi, náš Pane, na těť očekáváme,
ó budiž naším mocným ramenem. Miserere no-
stri, Domine. Dřevínek. 1561. 1615.
Lukáš svatý znamenitý divnau věc vypsal jest
nám, kterak se pobízeli pastýři, aby šli tam.
1531. 1559. Táb. Záv.
Má duše, pána svého chval, vzdej jemu děkování.

Komenský. 1659.
Má duše, se nespauštěj nikdy Boha svého. SV.
Kam.

Magdalena, krásná paní, o níž činí zmínku čtení.

1601. Hl.
Majíc v srdci radost utěšení, vzdadmež (sic) chválu,
veselé zpievání z jeho narození. 1522. 1530.
(jako : „Čížku, ptáčku zelený"), Táb. (jako „Čí-
žíčku, ptáčku zeleného peří"). Záv. SV. 56Cith.
Akrostich : „Matheus."
Máme v Pána Boha věřiti, kterýž ráčil nebesa
stvořiti, slovem i zemi ustanoviti. 1531. 1559.
Táb. Pol. Ol. SV. Kon. 302CM.
Mámeť na to pilně pomysliti, co se s námi bude

puosobiti při smrti. Habr. Záv.
Maria Panno, splozená z rodu královského jména.

1601..
Maria, pole vznešené, ctnosti květem okrášlené.

Pr. XVII. J. 3. (1629.). Kam.
Maria, přesvatá panna, těšíc se, že z panů pána
Mesiáše matkau byla. Maria šwieta dziewica.
Komenský. 1659.
Markéta v slávě nebeský, alleluja, již kraluje.

1601.
Martine svatý biskupe, budiž za hříšné přímluvce.

1601.
Marnosti jsau nad marnosti všecko v tomto světě.

1522. Táb.
Máš to znáti, ó křesťane věrný, co tě učinil Pán

Buoh nesmírný. Kliment Bosák.
Matěje svátek dnešní v církvi obecně zasvěcen.

1601.
Matičko smutná, pod křížem když's stála. 1601.
Matku svého Pána Ježíše v poctivosti míti má
všech věrných říše. Augusta. 1561. (Rozs. 34)
Múdrost Boha otce, pravda pán náš Ježíš, člo-
věkem učiněn jest pro nás. 1519 (Blah. Gram.
38). 1522. 1559. 1561. Ol. Záv.
Múdrost krále věčného, Boha vždy (vdy Habr.)
dobrého, jest nám nyní oznámena. 1522. 1530
Habr.
Maudrbst otce nebeského, Kristus syn Boha ži-
vého. 1522. 1531. 1559. Táb. Záv.
Mesiáši náš milý Ježíši, otci svému ty jsi nej-
milejší. Lukáš. 1561. (Rozs. 88).
Miláček boží, svatý Jan, o němž pověděl Kristus
Pán, neumře smrtí ohavnau, umře smrtí při-
rozenau a velmi líbeznau. 1601. Hl. SV. Kon.
Milosrdenství velebme, z něho Boha vždycky
chvalme. Ze staré Blahoslav. 1561. 1615.
Milosrdného srdce boží synu, jenž's ráčil vzhlédnut
na tu bídnú ženu, upokořenú Maří Magdalenu.
1601.
Milosrdný Bože, račiž shladiti všecky hříchy
naše. Aufer a nobis, Domine, cunctas iniqui-
tates. Dřevínek. 1561. 1615.
Milosrdný otče, všemohaucí tvorce, v bytu svém

5?

velebný. Concentu pařili. Michal ec. 1561.

Záv. 1615. (Rozs. II 53).
Milost a moc otce nebeského zjevena skrze syna

jeho. Táb. Akrostich : „Modlitba najsvatější."
Milost Boha všemohúcího i dobrota jeho, vidúc

zavedení lidského pokolení. 1522. 1530. 1531.

1559. Táb. Záv.
Milost Bohem zaslíbená, v tajemství jeho za-
vřená, o níž Abraham uvěřil. Augusta. 1561.
Milost krále mocného, Boha vždy dobrého, nám

jest nyní oznámena skrze syna jeho. 1531.
Milost se jest divná stala, boží se láska zjevila.

1522.
Miluj Pána Boha svého hned z celého srdce

svého, z celé duše i mysli své. 1601. El. SV.
Milý Bože všemohúcí. 1501 (v mus. výtisku ten

list vytržen).
Milý Bože, vzhledniž na nás, zvlášť v nynější

večerní čas. 1615. 1659.
Milý Hospodine, mocný, múdrý, nesmírně dobrý,

pomoci žádáme. 1522.
Milý otče nejdobrotivější, vzhledniž ty na lid

svůj nejbídnější. Michalec. 1561. 1615.

1659. Akrostich: „Martin Michalec ke cti

Kristu."
Milý otče všemohúcí, jenž's nám seslal ty z své

moci Jezukrista, syna svého, kterýž s tebu

v slávě Tvé velebnosti. 1501.
Minula noční hodina. Záv. SV. Kon. Kam.
Minulo to, a však proto máme zpomínati, co se

stalo, také dalo lidem pro jich hříchy. 1531.

Táb.
Mistr náš a osvětitel, darův milosti dařitel, Kristus

světlo světa. Otištěna ve spise Bartoše z Bíliny

proti Bratřím veliké strany (v Prostějově 1540)

jakožto „písnička od věrných Čechův složená."

Dle kane. 1559 sepsána jest od Mistra Ma-
ta uše (Kollina).
Mistře slavný, Jene Husi, učiteli příkladný, tebe

potupil sbor kněžský. J. Táborský (1556).

Táb.
Mládenec blahoslavený, skrz proroky osvědčený,

jejž Bůh nad starce zvelebil. *Augusta. 1561.

1615. 1659.
Mnohým lidem v neznámosti jest hřích. 1522.

1531. Táb.
Mnozí jsau lidé v světě, kteříž v tomto životě

přebývají marných věcí pilní. 1522. 1531. Táb.

Záv.
Mnozí sú skládali, smrt mistra popsali, Jana

Husi ctného, v pověsti dobrého. Tištěna bývala

při životu Husově (Musophil). 1522. 1531.

Akrostich: „Magister Johannes Hus."
Moci maudrosti dobrého chvalmež Boha v sva-
tých jeho. 1522. 1531.

Mocný Bože, při slovu svém zachovej nás spasi-
tedlném, zkaz Turky, též i bludaře. 1561.
1615. 1659. Dr. V. Šturm (Rozs. H 12) do-
vozuje, že píseň ta přeložena z německé: Er-
halt uns, herr, bey deinem wort und stíirtz
des papsts und Tůrken mort (M. Selnecker).

Mocný Bože, věčný králi, jenž's se vznášel nad
vodami. Adsunt festa jubilea. 1522. Ze staré
předělal Blahoslav (* Lukáš). 1561. 1615.

Mocný Buoh otec nerozený od věčnosti vždycky
jest svatý. 1522. 1531. 1559. Táb.

Mocný všech věkův králi, nejvyšší pane náš,
tet věrní srdcem chválí. Martin Abdon.
1561. 1615. 1659. Akrostichem jméno skla-
datelovo.

Modlme se (k) otci svému v pokoře a v tichosti.
1559. Ol. Záv. Kon. SV.

Modlmež se dověrné k Bohu, znajíce potřebu
mnohau. Michalec. 1561. 1615.

Mohlot by se poželeti Bohu na výsosti, že jeho
lid dal se svésti ďábelské chytrosti. 1531.

Morní rána běží, řeč smutná se slyší stýskání
rozličného. Štyrsa. 1561. 1615. Pohř.

Mudrci světa tohoto nemohli srozuměti o sv.
Trojici, kterak jsau tři osoby. 1522.

Můj milý člověče, blížit se svitání. SV. Kon.
Kam.

Muky přetěžké i smrt P. Ježíše važ předraze
křesťanská říše. Crux fidelis inter omneš. Au-
gusta. 1561. 1615. 1659.

Muky těžké Ježíše milého, zrazení i jímání jeho.
1561. Záv.

Muže bolesti plného slavme, nestihlau trpělivost
zvěstujme. Augusta. 1561.

My dnes povstavši jeden každý z lůze. Pol.

My k tobě, 6 pane náš, v tento již poslední čas
volámeť ustavičně. Pol.

My tě králem známe, spasitelem vyznáváme. 1659.

My v církvi chválíme věčného Boha za přijatá
dobrodiní. 1601.

My všickni v tomto kostele nábožně prosíme tebe.
Pol.

My všickni věříme v jednoho Boha. Lutherova.
Wir gleuben alť an einen Gott. 1559. Táb. Ol.
1561. Pol. 1615. 1659. 30éCith.

Mysl, člověče vždycky, jak smrt bere preč všecky,
a že jak trávy květ tak pomíjí všecken svět.
Mysl, czlowiecze, zawždy. Komensk ý. 1659.

Mysl lideká (sic) vstaň s věrností, chval Boha
s velebností, pokrm těla svatého (bis) i napitie
krve jeho. KT58.

Na boží narození radují se andělé a s plesá-
ním zpívají. In natali domini. Lib. pros et
cant. 1522. 1531. 1601. Záv. Hl. SV.59dťh.

Na cestě jsem své, střež Bože škodné příhody,

8

58

ohně i vody. Jestem na drodze, szczi§šč Panie.

Komenský. 1659.
Na čest Boha vždy zpívejme a s zvířaty chválu

vzdejme. Lukáš. 1561.
Na čest krále nebeského, slauhy Páně, zpívejte.

Augusta. 1561.
Na čest narozenému pánu, světa králi nejvyššímu,

my zpívejme. Šturm. 1561. 1615.
Na čest panně coť zpieváme, mějme v paměti.

Jejieť milost odženet zlost svú svatá žádostí,

nebť jest panna velmi krásná a móžf spomoci.

KT83.
Na čest tobě, drahé dítě, jenžf rovné není na

světě, začnem píseň radostnou. 1522. 1531.

1559. Táb. Ol. Záv.
Na den svatého Martina, all., vesel se všecka

rodina, all. 1601.
Na luože jdauce, tobě se modlíme. 1559. Táb.

Ol. 1601. 1659. El. SV Kon. 749Cith.
Na nebesa vstaupiti chtě, s jedenácti stolil.

KT81. 1531. 1559. Táb.
Na počátku Buoh stvořil nebe i zemi i všecky

věci. Táb.
Na počátku církve sv. měli utěšení, když hlásali

slovo vzaté z Ježíšova čtení. 1522. 1531.

Habr. Táb. Záv.
Na poslední večeři sedě s bratří svými, dal jim

své tělo jiesti a z kalicha krev píti: čiňte

pamatovánie o mém umučení do mého příštie.

KT97.
Na smrt Páně zpomínajíc, nepřestávejme žádajíc

té smrti účastenství. 1615. 1659.
Na zajtřie ráno přivstavše radu učinili, jakžto

zločince svázavše před Piláta vedli, mnoho ža-
lovali a křivě svědčili. KT80.1531. 1559. Táb.
Na zemi pokoj vždy budiž všem lidem věrným.

1559. 300Ciťh.

Nábožnau myslí a vděčnau zvíhněmež žalost

srdečnau, platíc dluh své povinnosti. Lukáš.

1561. 1615.
Nábožnými srdci nyní prosby čiňme všickni věrní

za obecné i obzvláštní církve sv. potřeby.

Lukáš. 1561. 1615.

Nad přikázaní šestero, dvoje i to desatero-patero

je v církvi jiných z moci její nařízených.

1601. El. SV.
Nakloň, Bože, ucha svého a uslyš vzývajícího,

neb sem chudý a smaucený. 1556.
Nakloň ucha, 6 křesfane, sedláčku, také měšfane,

statečný rytíř, zemane, slavný na tomto světě

pane. 1601.
Národe český chvaliž Boha, neb tobě oblastní

dobrodiní mnohá v tom učinil, žet mistra Jana

Husi k službě vzbudil. Augusta. „O té praví

se, že jest Michalcova" (Bl.). 1561. Záv. 1615.
(Haan, Hist. Cith. 13).

Narodil se Kristus P. hříšným na spasení. Ein
Kindlein so lobelich. Komenský. 1659.

Narodil se (nám) Kristus P., veselme se, z ruože
kvítek vykvetl nám, radujme se. Lib. pros. et
cant. 1522. 1531. 1601. El. SV. Kon.
Kam. 60Ciťh.

Narodil se nám Kristus P., protož již radujme
se. Eabr.

Národové zpohanilí, v pýše, v zlosti sobě milí,
i proč s Bohem válčíte (ž. 2). Dřevínek.
1651. 1615. 1659. Dr. V. Šturm (Rozs. 164
a II 67) píseň tu nazývá „velmi neuctivau a
hanlivau proti vší vrchnosti, duchovní i světské,
zvláště proti JMstem králům českým, kteříž
Bratřím zbory zapovídají." Na to Bratří od-
pověděli v „Obraně" (str. CVIII. sld.) a Šturm
replikoval v „Odp." (149—155). Hlavní pří-
čina k výčitkám byla sloka: „Jestli že nepře-
stanete , potepet vás palcátem; hroznýť
bude pán v tu dobu, jako hrnčíř zlau nádobu
roztříště, smísí s blátem." Štnrm pohrůžku tu
vykládal v ten smysl, že Bratří králům „i
Žižkovým palcátem hrozí." Bratří nato od-
větili, že to slovo palcátem toliko pro rým
položili. Taktéž vytýkán výraz „národové zpo-
hanilí", jejž Bratří prohlašovali za biblický.
Nicméně 1615 učinili změnu, položivše : „Ná-
rodové kteříkoli" a „přijdeC s železným
prutem." Komenský 1659 vrátil se k prvot-
nímu „zpohanilí", ale slova „palcátem", jako
1615, vynechal.

Narození božího všickni vděčni jsauce, činíc pa-
mátku jeho, veselme se řkauce. 1559. 1561.
Ol. Záv. 1615. SV.

Narození božího súce všickni vděčni, radujme se
dnes z něho. 1522.

Narození matky boží pravau víru v církvi svaté
množí. 1601.

Narozenie Pána Jezukrista, jehož porodila panna
čistá k utěšení všemu lidu volenému. KT93.

Narození Páně v tento čas pamatujme, Bohu otci
chválu zvučnau prozpěvujme. 1561. 1615.

Narozený od věčnosti z-uotce před počátkem
světa Alpha i O tak jmenovaný; on počátek
i skonánie všech věcí, jenž jsa neb byly i kte-
réž potom budu po vše časy na věky. KT97.
1522.

Narozený Pane Kriste, vzhledniž na nás, zlého
zbav nás tohoto času, hodu kvasu dne štědrého.
1601.

Nastal čas žalostivý pána stvoření svého, když
jesti ráčil trpěti. Ol.

Nastal jest nám (všem) čas vzácný, v němž P.

59

Bůh všemohaucí navštěvil s vysokosti nás.
1501. 1561. Nastal nám všecbněm. 1615.

Nastal jest nám den veselý, v němž se (jenžto)

z panny čisté narodil (se) syn boží. Nobis

est natns hodie. Lukáš. 1561. Táb. 1601.

Záv. 1615. Hl. SV. 64Cith. (den převeselý)

1659.

Nastal nám čas (den) velmi veselý a nesmírně
utěšený (plný všeho utěšení). 1522. Záv. SV.
62Cith.

Nastal nám čas veselý královské slavnosti, chval-
mež v Kristu den dnešní slušnau pobožností.
1601.

Nastal nám den přeutěšený, v němž Messiáš dávno
zaslíbený, spasitel žádaný i volaný, na svět
přišel. *Šturm. 1561. 1615. 1659.

Nastal nám den veselý beze všeho smutku. Dies
est laetitae. Lib. pros. et cant. 1601. 63Cith.

Nastal nám den veselý, z rodu královského
v němž nám přišlo toho dne z života panen-
ského dítě velmi podivné. 1522. 1531. 1559.
Táb. 1601. Hl. SV. Kon. Kam. 65Cith.

Nastali časové velmi nebezpeční, nebť sú již dnové
Antikristovi. 1522. Jako: „Kdož jste z naší
roty."

Náš milý Jezukriste, řekťs pravým nám zajisté:
Kdož nebude jiesti mého těla, mé krve píti
nebude, v život věčný nevende. KT90.

Náš spasitel vykupitel Kristus Pán milý, chystaje
se a bera se již k svému umučení. 1530.

Návštěv nás, duše svatý, návštěv mistře předobrý,
pane svým milostivý. Veni sancte Spiritus et
emitte coelitus. Z kostelního Řehořova gra-
du álu. 1501. 1522. 1530. 1531. 1559. Táb.
Ol. 1561. 1615. (duchu sv.) 1659. SV. 26lCith.

Návštěv náš, Duše svatý, svau milostí, bychom
byli hodni velebiti svého spasitele. Táb.

Návštěv nás Kriste žádúcí, všeho světa všemohúcí,
daj nám se v srdci poznati. Pr. XVII. F. 30
(Rozbor I. 151) a KT54. (textem o 3 sloky
delším). Tuto se Hus skladatelem jejím jme-
nuje, ale mýlkou, která povstala nepochybně
z toho, že 1. 1409 zpívání písně té církevně
bylo zakázáno (Hus, Sebr. Sp. II. 132). Mimo
KT. čte se 1531. 1559. Táb. Záv.

Ne nám, pane, ne nám chvála, jménu tvému budiž
vzdána (ž. 115). Augusta. 1561. 1615. 1659.
(Rozs. II 4).

Nebeského otce chvalme, jemu díky čiňme z té
předrahé milosti. Augusta. 1561.

Nebeský páD, ať by dokázal k nám dobrotu svau
velikau. 1559. Ol. 1601. Záv. SV. Kon.
1590iťh.

Nebudeš míti Bohóv jiných přede mnu. KT48.
1531. Habr. Záv.

Neděstež se všickni toho boží služebníci, že máme

v světě bíd mnoho. Rokyta. 1561. 1615.

1659.
Najmocnější Bože, otče vždycky svatý ! Buoh lidu

israelského dal pokrm vyvolenému mannu.

1522. 1530. 1531.
Najmocnější Bože, otče vždycky svatý, najmúdřejší

synu. 1559. Táb. Ol. Záv. SV.
Nejslavnější králi Kriste, synu panny vždycky

čisté, pro člověka tak utrudně ve mdlobě, také

v chudobě přijal si své umučení. Rivus jam

emanavit. *Roh. 1561.
Nejvyšší kníže pastýřů budiž od nás veleben.

Augusta. 1561. 1615. 1659. 324Ciťh.
Nejvyšší maudrost Kristus P. v svém učení zjevil

svatau pravdu slovem svým. Černý. 1561.

1615.
Nejvyššího krále všech, Boha, chvalme. Summi

regis archangele Michael. 1561. 1615. Záv.
Nejvyšší moc boží ctíti, nejvíce ji velebiti nad

všelikau moc zřízenau. Augusta. 1561.
Někdy slíbil pán v proroctví, že chce bez lidské

pomoci v hlubokosti mořské propasti protivné

z Bazan uvésti. 1601.
Nepoznalť sem na světě nic radostnějšího, nežli

duši kající znáti Boha svého. 1530. 1531.

1559. Táb.
Nermuť se duše z žalosti, ač sú tobě mnohé

úzkosti. 1530. „Jako: Kdož poželé smutku

mého."
Nermuťte se, bratří milí, jenž trpíme vězení. Habr.
Nesmírně k nám lítostivý spasitel náš dobrotivý,

Kristus syn boží jediný. Z staré předělal

Blahoslav. 1561.
Nestihlý Bože v maudrosti, jáť to již do sebe

vím (Zach. 12, 10). 1659.
Nesyté hrdlo, nač se to zanosíš? vždycky-li míti

plné vole musíš? Komenský. 1659.
Netolik Kristovy řeči mají nám býti na péči. 1531.
Noc odejdi, den se přibliž, hlavy své pozdvihni

a věz. Habr.
Nová(au) radost, nového krále již čekajme, srdce

jemu poddajme, což starého, to vše obnovme.

1522. 1531. 1559. Táb. Ol. Hl. SV. Kon.
Nové léto nám nastalo a nám radosti přidalo, že

nás z vězení vyvedlo. 1601 (Kolední).
Nuž, křesťané, prozpěvujme, libým hlasem vypra-
vujme to přesladké pozdravení. Verbum bonům

et suave. 1601.
Nuž, křesťané, radujte se, vítejte svého vítěze.

Wol auf, ihr Christen, frewet euch. Komen-
ský. 1659.
Nuž, křesťané viery pravé, co jsme, znamenajme.

1522. 1531.
Nuž, křesťané viery pravé, pilnost již přiložme;

8*

60

ač jsme dřieve nic nedbali, ale již se snažme
Boha báti. „Tato pieseň zní vo desatera při-
kázaní božiem a skládal ji kněz Čapek."
KT51. Srov. „Pane Bože, daj svobodu."

Nuž my, křesťané pobožní, Kateřiny sv. slavme
tento den. Sanctissimae virginis votiva. 1601.

Nuž s vážností rozjímejme milost pána svého
a s žádostí pamatujme umučení jeho. 1559.

oi. záv. sv.

Nuž velikonoční chválu, křesťané, dajtež pánu.
Victimae paschalis laudes. 1501. Habr. 1561.
Záv. 1615. 214Cith.

Nuž, věrní křesťané, pamatujmež snažně, rozjí-
majmež vážně božská dobrodiní. 1531.

Nuž všickni křesťané věrní, jsauc milostí obda-
řeni. Augusta. 1561. 1615.

Nuž všickni, kdož jste žízniví, a v svědomích
svých truchliví, poďtež ke mně k rozvlažení
(Isai 55). Dře vínek. 1561. 1615. 1659.

Nuž všickni, povstavše z lůze, zdvihněm hlasy
k boží hfiře. 1601.

Nuž všickni spolu kleknúc na kolenu, raodlme
se Bohu. 1522. 1531. 1559. Táb. Záv. SV.
Zpívala se jako o Bočkovi: „Byl jest v Kun-
štátě."

Nuž všickEi vesele svého stvořitele chvalme z té
milosti. Inventor rutili. Br. J. Táborský.
1501. 1522. 1559. 1561. 1615.

Nuž všickni z novu zrození, ve jménu božím po-
křtění z vody a z ducha sv. Augusta. 1561.
1615.

Nuž všickni z srdce pravého chvalme Ježíše mi-
lého z seslání Ducha sv. 1561. 1615.

Nuže, milí tovaryší, pomněmž každý na svau
duši. Chřenovský. 1561. 1615.

Nyní nesnáz jestiť o vás veliká, ó dítky maličké.
Přijmiž ty chválu od nás, náš Pane Jezukriste,
myť jsme vždy tvé dítky malé. „Píseň o dít-
kách, jenž naříkají na kněží, kteří jim nechtí
posluhovati tělem i krví boží." 1522.

O beránku boží, jenž jsi obětován nevinný, sklad
oběť tvá viny. Stu rm. 1561. 1615.

O beránku boží svatý, v obět za hřích světa
vzatý. O lamb Gottes unschuldig. Mik. Howe-
schova. Komenský. 1659.

O blahoslavený člověk, kterýž v dobrém ztrávil
svůj věk (ž. 1). 1559. Pol. Záv. Kon. 625-
Cith. (kdež se omylem přičítá Blah osla vovi).

O blahoslavený každý ten, Číž nepravost Bůh od-
pauští vždy na každý den (ž. 32). Michalec.
, 1561. 1615.

O Bože duše sv., 8 otcem i s synem jediné pod-
staty. Blahoslav. 1561.

Ó Bože jediný, v bytu svém předivný. 1561.

Ó Bože králi nejvyšší, spasiteli náš. Aeterne rex
altissime. 1601.

O Bože, který's vše stvořil, svět mnohým tvorem
ozdobil. Rozenplut. 1601.

O Bože milostivý, otče nás dobrotivý. Augusta.

w Habr. 1559. 1561. Ol.

O Bože náš dobrotivý, vždycky milostivý. 1561.

O Bože náš jediný, jenž's v milosti nesmírný.
Habr.

ó Bože náš všemohaucí, dny i noci spravující.
Aeterne rerum conditor. Rozenplut. 1601.
(Anthol. II).

Ó Bože nebeský, otče náš a pane všemohaucí,
v tvé moci věčné nepřemožené. Deus aeterne,
in cujus humana. Z latinského českau udělal
Lukáš. 1561. Záv.

O Bože silný a všemohaucí, braň a zastávej svau
mocnau pravicí. 1615. SV.

O Bože, ty své dítky znáš, uslyš hlas náš. O
Gott, du unser vater bist. Komenský. 1659.

O Bože veliký, tobě tvůj tvor všeliký povinen
jest míle sklánět se každé chvíle. Komenský.
1659.

O Bože, v milosrdenství svém nestihlý. Miserere
mei Deus secundum magnam. 1601. Hl.

Ó Bože žádaucf, otče věčný náš všemohaucí,
shledniž nyní s výsosti (při řízení kněží atd).
Lukáš. 1561. 1615.

O bychom rozjímali, v srdce pilně brali a sobě
zpomínali. 1531. 1559. Táb. Ol.

ó člověče, povstaniž, z marnosti světa vyjdiž.
Načeradský. 1561. 1615. 1659.

Ó daremné světské utěšení, i co (jak) brzo po-
míjíš v rychlosti? ,„Ve čtvrtek před sv. Ma-
taušera 1520 umřel varhaník Mikulášský a
rektor školní příjmím Rachtaba, a on složil
tu písničku: Ó daremné světské" (St. Let.
str. 441). 1522. 1530. 1531. Habr. 1559.
1561. Ol. 1615. Záv. 1659. SV. 943Cith.
Doroto, panno čistá. (Výb. n. 17 — 22. Listy
filol. a paedag. 1878). Doroto, panenko svatá
(jen některé sloky) 1651. Hl. SV. Dek. Kon.
jak hrozné trápení přišlo na lid český, zrády,
falše, mordové i pálení, zarmucují c všecky. 1531.
Ó jak hrozná trápení přišla na křesťany, zrády,
falše, mordové i pálení, všecka zarmaucení.
1559. Táb. Záv. SV. 806Cith.

Ó jediná panno čistá, všeho světa jsúc zvolená.
Antifonál (Dudík Schw. R. 161).

Ó Jeruzaléme, město Krista krále. Viz : Jeruza-
léme, město nebeského krále."

Ó Jezukriste, králi přeslavný, synu přečisté Marie
Panny. Blahoslav. 1561. 1615.

Ó Jezukriste králi, ty jsi hodný (hoden) všie
chvály s otcem i duchem svatým. Mens surgat

O

O

Gl

fidelinm. 1501. 1559. Záv. 1561. (hodný vše-
liké chvály) 1615.

Ó Jezukriste, pane, boží synn, jenž si zajisté
pro člověčí vinu. Kliment Bosák. 879Čith.

Ó Jezukriste, synu panny čisté, vzhledniž na nás,
svau svatau milostí zahřívej nás. * Latině slo-
žil Mikuláš biskup Táborský, přeložil
Šturm. 1561. Záv. 1615. 1659. 470Cith.

Ó Ježíši, jenž's nejlepší, uslyš nyní žádost naši.
Pohř.

Ó Hospodine, v hněvu svém a prchlivosti, neračiž
mne kárati pro mé nepravosti, nýbrž rač se
smilovati (ž. 1). 1601. Hl.

Ó Hospodine, v hněvu tvým a prchlivosti, neračiž
atd. Střely tvé uvízly ve mně (ž. 3). 1601.

O kalichu přečistý, jenž se tebau duše čistí. Pol.

Ó králi a pane Abrahamů. Domine rex, Deus
Abraham. 1561. 1615.

Ó křesťané věrní milí, čas jest, bychom pro-
hledli. Pol.

Ó křesťane věrný, člověče smrtedlný, zanechej
práce, rozjímej na krátce. 1601.

O křesťané, znamenajte, pilně v svém srdci sklá-
dajte, co se bude zpievati. 1530. 1531. Táb.
Záv.

Ó Kriste dobrotivý, na své věrné vždy laskavý,
milostivý, jenž's to sám zaslíbil. Lukáš. 1561.

O Kriste, jakž libo tobě, dejž nám tak jíti po
sobě. Pohř.

O Kriste, jenž's v smrtedlnosti s námi bydlil
zde v úzkosti. Pohř.

Ó Kriste, hříšným žádaucí, těm, jichž srdce k tobě
vraucí. Dum jubar astris oritur. "Wolf. 1561.
1615. 1659.

© Kriste králi nejslavnější, z čisté panny pošlý
(o stavu svobodném). Dřevínek. 1561.

O Kriste, naděje přežádaucí, kterýž's podstaupil
smrt nejtěžší. Ondřej Ciklovský. 1561.
1615.

Ó Kriste, pamět tvá nad střed všeho světa, sladká
v své rozkoši. „Ta píseň jest udělána z latin-
ské Ex jubilo divi Bernhardi. Nevím, kdo jí
česky udělal, nejspíš Br. Lukáš aneb někdo
ex coaetaneis ejus" (BL). 1501. 1561. 1615.

ó Kriste, všťs chvály hodný, jen'ž v milosti své
přehojný. Lukáš. 1561. (Rozs. 86.).

Ó Kriste vzkříšený, král's nad králi slavný, ty's
nám vítězitel. Vita sanctorum, decus angelorum.
1561. 1615.

O Kristovu umučení prorocká předpovědění. Viz :
„Jestif psáno dávním rokem."

O Kristovu z mrtvých vstánie slušieť znamenati,
stalo se zemětřesenie. KT80. — Pr. XI. E. 2.
— 1559. Táb.

O Kristovu životu máme v písmích svatých jistotu.

Šturm. 1561. 1615.
Ó laskavý Hospodine, chválím tě v této hodině,

že's mne ráčil této noci zachovat před dábla

mocí. 1601.
Ó lidské pokolení, měj vždy na paměti to hořké

umučení, jež ráčil trpěti. Kliment Bosák,
ó má dennice přemilá, jakť mi svítí záře libá.

Wie schón leuchtet der morgenstern. Komen-
ský. 1619.
Ó Maria panenko, tebe lid věřící, Abrahamova

dcerko, svornými hlasy ctí. Concentu pařili.

1601.
Ó Maria, panno čistá, která's světu Pána Krista

porodila spasitele. 1601.
Ó Maria róže stvúcie, matko božie přežádúcie.

OM florens rosa. Pr. XVII. F. 30 (Výb. I 330).
Ó maudrosti nestihlá, kteráž si z trůnu nejvyššího

vyšla. O sapientia. 1561. 1615. 1659.
Ó milé dítky, zdárné boží kvítky, plesejte stále.

Danckt Gott dem herren. Komenský. 1659.

392Cith.
Ó milosti velebná, Ježíše osobo pána přeslav-
ného. * Lukáš. 1530. Habr. 1561. 1615.
Ó milý Hospodine, mocný, mádrý, nesmierné do-
broty, spomoci žádáme. 1501. 1531. 1559.

1561. Táb. Ol. Záv. 1615.
Ó náš milostivay otče, všemohaucí a věčný náš

tvorce, v milosti vždy dobrodince. 1531. Jako :

,,Ó náš milý tatíčku z nebe."
Ó neber ducha svého nám, Bože jediný, srdci

neber našeho strážce. Nebierz nam ducha

swego. Komenský. 1659.
Ó nebesa, rosu dejte, a z oblaků vyjdiž sprave-
dlivý. Blahoslav. 1561. 1615.
Ó nebeský milostivý otče, všemohaucí a věčný

náš tvorce. * Lukáš. 1561. (Rozs. 129).
Ó nebeský otče náš, jenž's v synu svém zplodil

i posvětil nás. Augusta. 1561. 1615. 1659.

(Dudík Schw. R. 157).
Ó nejmilostivější otče náš, ty vždy ustavičnau

péči o nás máš. *Augusta. 1561. 1615.

1659.
Ó nynější my křesťané, svobodní manželé, chce-

me-li spaseni býti, v utěšení vjíti k prvním,

k Bohu věrným. 1531.
Ó oslavujtež, věrní, Hospodina, jenž obmyslil i

způsobil nám spasení skrze syna. Šturm.

1561. 1615. 1659.
Ó otče laskavý, milosti, dobroty plný. Lukáš.

1561.
6 otče náš, jenž jsi v nebesích. Augusta. 1561.
t 1615.
Ó otče náš nejmocnější, 6 tvorce nás nejmaudřejší.

1601.

62

ó Pane Bože náš nepočatý, počátkn první z sebe
vzatý. 1601. (Modlitební za církev).

Ó pane, jenž'B v smrtedlnosti s námi bydliv zde
v nízkosti. Blahoslav. 1561.

Ó pane Ježíši nejmilostivější, jenž's učiněn člo-
věkem. Pater in coelis, Deus omnium. Lokáš.
1561. 1615. 1659.

Ó pane, hněv svůj odvratiž, na mne bídného po-
patřiž. Michalec. 1561. 1615.

O pane můj Ježíši, vzhledniž na mau duši, zá-
mutky a tesknostmi sauženau bolestmi. Ve
spůsobě rozmluvy člověka s duší. Gaudeamus
pariter omneš et singuli. Habr.

Ó pane náš Ježíši, hodný chvály nejvyšší. Ko-
menský. 1659.

Ó pane náš milostivý, žádáme tvé pomoci. Ostřiehaj
nás každé chvíle. 1501. 1530. 1531. Habr.
1559. 1561. Táb. 1615.

Ó pane náš milý, otče všemohúcí, jenž's stvořil
svět pro ny. 1501.

ó pane přelaskavv, popřej nám s tebau té slávy.
Táb.

O pane všemohaucí, předivný's v své moci. Anima
mea liquefacta est. Lukáš. 1561. Pohř.

O pastýři, chlebe živý, Ježíši, viz lid svůj nedu-
živý. 1615.

6 pastýři izraelský, synu Boha živého (ž. 80).
Augusta. 1561. 1615. 1659.

Ó pokrme pocestných, chlebe duchův nebeských.
SV. Kam.

Ó požehnej nám. Pane, požehnej s výsosti. Blo-
goslow nam, nasz panie. Komenský. 1659.

6 praporečníče, první po Kristu vůdce statečný.
1601. (O sv. Štěpánu).

Ó pravdo mocná nebeská, vzhledniž na srdce žá-
dostivá. Lukáš. 1561.

O přeblahoslavené blahoslavených všech mučedl-
níků božích všech vítězství. O beata beatorum
martyrům. *Lukáš. 1561. Záv. 1615.

ó přeblahoslavená Trojice svatá, Bože v trojí
osobě jedna podstata. O lux beata trinitas. Táb.

O předivná a neslýchaná v světě se věc stala,
slunce hvězda, panna syna na svět jest vydala.
J. Táborský. Habr. 1559. Táb. Záv. SV.

O předivná a převelebná. Augusta. 1561.

O předivná milosti Boha všemohaucího. 1601.

Ó předivné a neslýchané navštívení. O admirabile
commercium. Ze staré předělal Blahoslav.
w 1561. 1615.

Ó předivné bojování a rytěřování našeho Imma-
nuele, světa spasitele. 1615.

O předivné za nás a předrahé zaplacení. O admi-
rabile praemium. Ze staré Blahoslav. 1561.

Ó předobrý Bože náš, jenž pád člověka těžký
znáš. 1561. 1615. 1659.

Ó předrahý Kriste, jenž si k nám přišel z pannv
# čisté. *Šturm. 1561. 1615.

O přemilostivý Pane, myt tebe hříšní žádáme,
rač se na nás ohlednauti. 1531. 1559. Táb.
Záv.

Ó přenejlepší stvořiteli a spasiteli. Lukáš.
1561.

„O přepodivnéra božím soudu i o jeho propasti."
Píseň Adamitův. K. Adámek „Doba poroby a
vzkříšení" (V Roudnici 1878 I 86).

O přeslavná matko boží, nebeská cti, rajské zboží.
Pr. XVII. F. 30. — Lv. XLI. E. 21 a jinde.

ó přeslavný Jezukriste, synu panny vždycky čisté.
Lukáš. 1561. 1615. (Rozs. 106).

O radujtež se, věrní, pro hříchy zarmaucení. Au-
gusta. 1561. 1615.

O smiluj se nad věrnými tvými nemocnými. 1531.

O smrtedlní všickni lidé, co jsme, zanemejme.
1561. Záv. 1615. Pohř. 1659.

O smrti, kterak's ukrutná! Ktož se tebe báti
nemá, a ty každého umoříš a žádnému neod-
pustíš. 1522. Habr. 1559. Táb. Jako „Sova
jedno hnízdo" (1559).

O spravedlivý Bože náš, jenž se na nás hodně
hněváš. Komenský. 1659.

Ó svátosti velebná Páně Ježíšova těla. Pol.

ó spasiteli Ježíši, kterýž's sám ze všech najlepší,
daj nám znáti. Jesu saluator optime. Lukáš.
(*Mr. Jan Hus latině udělal, Lukáš přelo-
žil). 1501. 1530. 1531. Habr. 1559. 1561. Ol.
Záv. 1615. 1659 SV. 120Cith. (Rozmanité
přepracována).

ó spasiteli náš, ty sám své věrné znáš. Quid
aďmiramini, quid opinamini. * L u k á š. 1561.
1615.

ó spasitedlná oběti, jížto su pekla zrušena. Pr.
, XI. E. 2.

Ó spravedlnosti křesťanské, dané věrným z moci
božské. 1601. Hl.

Ó srdcem nábožným po rozkošném hodování do-
brodiní pamatujme. Lukáš. 1561. 1615. 1651.

Ó stvořiteli všemohaucí, otče Bože vší moci (otče
náš přežádaucí). Z latinské českau udělal
Lukáš. Habr. 1561. Záv. 16 15 1659.

ó svátosti velebná Páně Ježíšova těla přesvatého

nyní se obětuje. 1531.
ó sv. Ondřeji, slavný apoštole Ježíše. 1601.
Ó sv. otče Augustine, přijmi modlitby naše. 1601.
O svatý přijdiž duše, naplň srdce věrných. Veni

sancte Spiritus. *Kostelní. 1561.

6 světlo Trojice svatá i jedná (jediná) božská
podstata. Lukáš. 1530. Habr. 1559. 1561.
' Ol. Záv. 1615. 1659. Kon. 257Cith.
O světlo Trojice svatá, v bytnosti své nepočatá.

6a

1530. 1561. 1615. 1659. 257Cith. (Na vzchodu
slnnce).

Ó svolánie konstantské, jenž se nazýváš svaté,
kak jsi bez opatrnosti zhladilo, bez milosti člo-
věka svatého. Z rkp. třeboňského Archiv C.
VI 33. 1522. 1531.

Ó Trojici svaté slušieť vieru vyznávati. KT81.
Později počínala se druhou slokou: „Buoh
jeden jsúc od věčnosti." 1559. Táb.

Ó věčnosti, ó věčnosti, ach jak jsi dlauhá. SV. Kam.

Ó veliká milost syna božího, ráčil v světě trpěti
mnoho pro naše spasení. Habr. 1559. Táb. Ol.
1601. Záv. El. SV. Kon. 174Cith. Zpívala
se jako: „Bože otče, ty jsi ten vinař (-aarz)
z nebe" (Habr.).

Ó veliká slepoto lidu křesťanského a přílišná do-
broto Boha nebeského. 1522. 1531. Táb.

6 veliké jest potřebí ptáti se na své spasení.

1531. Habr. 1559. Ol. Záv.

Ó věrní srdcem povstaňme a na to se rozpomeňme.
Lukáš. 1561. 1615. 1659.

O ve všech svých divný nám skutcích Bože,
budiž sám chválen. Komenský. 1659. (Po-
božné matroně v čas těhotnosti).

O všemohňcí BuOže, buď přítomen u lóže. Pr.
XVII. F. 3. (Hanuš MVýb. 67).

Ó všemohňcí Bože, znej mne, mdlé stvoření. Bu-
rian z Waldšteina. Č. C. M. 1851 II 75.

ó všickni lidé, kdožkoli tauto cestau jdete, na
bolest nejtěžší pohleďte. V. Solí n. 1561. (kte-
říz tauto cestou jdete) 1615. 1659. 192Cith.

O všickni my nyní, vážíc dobrodiní, které Bůh

r učinil. 1561. 1615. 1659.

O všickni věrní, nyní Čiňmež dobrořečení, chválu,
děkování. Lukáš. 1561. 1615.

O všickni věrní vůbec věřme. 1561.

O vysvobodiž ty nás, milý pane, z smrti hrozné.
Libera nos, ďomine, de mořte aeterna. Z staré
prvnější předělal Lukáš. 1561.

O vzkříšení spasitele svého chval každý člověk
myslí veselá. Habr.

Ó zúfalý nemúdrý člověče, v zlostech zatvrzený
bídný hříšnice. 1522. 1531. Habr. Táb. („pí-
seň stará").

O ušlechtilé přirození, v němž P. Kristus vyšel
při narození. Blahoslav. 1561. 1615.

O uslyš svůj lid žádostivý, předobrotivý otče. L u-
káš. 1561. 1615.

„O životu Pána Krista". Pod tímto záhlavím čte
se v KT. a Táb. sbírka krátkých písní,
které se po různu i jinde vyškytají: Kristův
život zpomínajme. V osmý den (na nové léto).
Hvězda nová oznámila (na boží křtění). Podle
zákona božího (na hromnice). Když byl ve
12 letech (ve XII letech jeho). Ve třidceti letech

bieše (o krta, postu, pokušení). Když se měl
k otci vrátiti (o večeři a zrazení Páně). Na
zejtří ráno (o umučení). O Kristovu z mrt-
vých vstání. Na nebesa vstúpiti chtě. Buoh
jeden jsa od věčnosti (o trojici sv.).

Obětovánť jest dnešního dne Pán, postaven jest
maličký narozený nám uprostřed chrámu svého
(introit). Blahoslav. 1561. Aj přinesení
jest dnešního dne Pán a postaven. 1615.

Obrat se na vše strany a viz všecky křesťany.
1522. 1531. Táb.

Obřezání Pána Ježíše slav věrná duše. Š t u r m.
1561.

Očí víry pozdvihnauce, milost Páně spatřujíce,
kterýž nás z bludův vyprostil. Augusta. (* Lu-
káš). 1561.

Od císaře nebeského veliká milost dána, nebť
nám z rodu králového ctná panna narozena.
KT81.

Od smrti otec nebeský, jako lev velmi udatný
silně řeva, vzkřísil syna. Lukáš. 1531. 1559,
1561. Táb. Ol. Záv. SV.

Od východu až k západu všickni lidé vzdejme
chválu. A solis ortu cardine. 1601.

Odevři srdce své a uši, příliš lide zatvrdilý. 1659.

Odpadla jest z hory skála, však hora celá zů-
stala. Hlohovský. Hl.

Odpočinutí těl svatých jest v naději jisté. Póhř.

Odvrať válečný nepokoj, Bože, zažeň válku i boj.
Kon. Kam. 818Cith.

Okem víry prohlédni, člověče křesťanský, uzříš
hvězdu v obloze jasnosti nebeské. 1601.

Oné neděle desáté po svaté Trojici dáno čtení
velmi smutné. 1522. 1531. 1559.

Oné páté neděle, kteráž jest poslední po velice
noci. 1531. 1559.

Opět jiné máme čtení svaté, již o třetím ďábel-
ství. 1531. 1559.

Osmý den po narození. 1559. Viz : „V osmý den.

Otce Boha všemohúcího, stvořitele nebe i země,
všech věcí zřejmých i nevidomých. 1522. (Pa-
trem).

Otce nebeského pochvalme z milosti, neb nám
syna svého. Ave rubens stella. J. P a u s t e n-
ník. 1531. Habr. 1559. 1561. Záv. 1615.
1659.

Otce věčného maudrost, pravda božská vnitřní,
Kristus Bůh člověk. 1601. Hl. SV.

Otce všemohúcieho, Pána Boha našeho, jak mno-
ženi, chvalmež jeho. 1501. (jak můžmež, tak)
Habr. 1561. 1615.

Otce všemohúcieho, stvořitele nebe i země, věcí
vidomých i nevidomých. KT47. 1522.

Otce všemohúcího, stvořitele nebe i země, jenž
v nebi věčně kraluje. 1522.

64

Otce všemohaucího, v stvořitele pravého, jenž
stvořil nebe i zemi. 1559. (V otce všem.). Táb.
Všecky sloky, mimo první, počínají se slovem :
„Věříme". Zpívala se jako: „Vímf já jeden
nový mlýn."

Otci všemohúciemu, synn jeho múdrému, dachu
sv. dobrému chvála buď od nás jemu. 1501.

Otcovství věčné Boha věčného, jenž jest původ
všeho. Augusta. 1561. 1615. 1659.

Otče Bože, jenž přebýváš na nebesích. Superne
qui habitas. Z německé Jiřík Ciklovský.
1561.

Otče Bože náš velebný, v skutcích svých jsi
chvalitebný. Ze staré předělal Blahoslav.
1561. 1615.

Otče Bože, sešliž nám ducha svatého. 1531.

Otče Bože, smiluj se, ó Bože, smiluj se. 1 601. Hl.
SV. Kon. (Letania).

Otče Bože všemohúcí, ješto's nám dal v člově-
čenstvie syna svého jediného, Jezukrista, na
spasenie. Z rkp. archivu třeboňského, kdež
nadepsána „De corpore Christi", ve Výb.
II 23 — 26, z rukopisu univ. knihovny pražské
v ČČM. 1848 II 270, pak 1601. (s nepatrnými
změnami). Týž text v KT58. jen s tou od-
chylkou, že verš 8 (i své tělo nám ostavil)
proměněn takto: „tělo krev nánťs ostavil."
Později (kromě předních tří slok) předělána:
1522. 1531. Táb. SV. 37lGith. (kdež se
mylně připisuje Mr. Janu Husovi).

Otče Bože všemohaucí, kterýž's (jenž jsi) nám
dal z své štědrosti. 1561. Táb. Záv. 1615.

Otče Bože, z veliké's milosti učinil nám více
nežli dosti, poslav syna svého z výsosti. 1522.
1531.

Otče, jenž si nám syna dal, nás v účastnost jeho
přijal. Augusta. 1561.

Otče mocný, Kriste maudrý, duše svatý, dobroto
božská. *Lukáš. 1561. 327Cith. (Rozs. 94).

Otče náš, Bože náš, stvořiteli mocný náš. 1559.
Záv. Jako: ,, Dcerko má, chceš-li za sedláka."
Velmi s utěšeným textem.
Otče náš, jenž jsi ? nebi, my tvé dítky zde na

zemi, k tobě majíce zření. 1530.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, nakloň uší svých.
Blahoslav uvozuje ji mezi Augustovými,
ale, opraviv se, dle svědectví Michalcova při-
pisuje ji Bohovi (*Roh). 1561. 1615.
Otče náš, jenž v nebi bydlíš, a nám všem spo-
lečně velíš v bratrské lásce vždy státi. 1559.
Ol. Záv. SV. Kon.
Otče náš, jenž v nebi bydlíš, nám jako dítkám
velíš, vzhůru k sobě míti zření. Vater Unser
im himmelreich. Lutherova. Komenský. 1659.
Jiný text 484dth.

Otče náš, jenž jsi na nebi, tebet každý tvor ve-
lebí. 1601.

Otče náš, milý pane, dej nám ducha svatého
(dobrého). Kliment Bosák. 1601. Hl. SV.
Kon. Kam. 332Cith.

Otče náš, jenž's na nebi, těř každý tvor velebí.
Hlohovský. Hl.

Otče náš na nebi kralující. Antifonál (Č. č. M.

1851 II 40).
Otče náš, nebeský, prosíme tě této chvíle. Pol.
Otče náš, nebeský králi nejmocnější, uslyš nás,

svuoj lid zemský. 1531.
Otče náš nejmocnější, tebauf jest vše stvořeno (ž.

104). Michalec. 1559. 1561. Ol. 1615.

1659. SV. (před jídlem).
Otče náš všemohaucí, duostojný, přežáducí, smi-
luj se nad námi. 1522.
Otče náš všemohaucí, jenž vše živíš svau mocí.

Dře vínek. 1561. 1615. 1659. SV. Kon.

71lCith. (Před jídlem).
Otče náš všemohaucí, Pane Bože žádaucí, Bože.

ježto jsi jeden. 1601.
Otče nebeský, rač pomoc dáti, bychom se mohli

statečně (srdečně) káti. Felici peccatrici.

1522. 1561. Záv. 1615. 1659. 5l4Cith.
Otče stvořiteli všeho, správce domu velebného.

Z rkp. kapitoly mikulovské v Č. M. M. 1873, 3.
Otče, synu i duše svatý jedné božské podstaty.

Augusta. 1561. (Rozs. 72, II 51.)
Otče, synu, duše svatý, pomoz a daj z hřiechů

povstati. 1522. 1531.
Otče všemohaucí, předivný v své moci, jenž jsi

dal syna nám. Lukáš. 1561. 1615. 1659.

SV.
Otče všemohúcí, rač slyšeti věrné, obrátiti k sobě

nevěrné, byt tě Boha chválili. 1501. 1522.

1531. Táb. 1561. Záv.
Otče všemohaucí, tvorce přežádaucí. Viz: „Stvo-
řiteli všech věcí."
Otec nebeský, jediného maje syna, aby vykaupil

služebníka. Lukáš. 1522. 1531. Habr. 1559.

1561. 01. Záv. 1615. 1659. SV. Kon. 191-

Cith. Kam.
Otec nebeský laskavý každému, kdož jest zvo-
lený k životu rodu nového. 1561.
Otec, syn i duch svatý, Pán Bůh náš jediný.

Augusta. 1561. 1615. 1659.
Padesáte dní když vyšlo, potěšení apoštolóm jest

přišlo, když je6t jim vidomě duch svatý se-
slán. Táb. Akrostich. „Patrus."
Padla Trója, Jeruzalém, Ninive i s Babylonem,

když v největší slávě byly. Táb.
Padnúc na svá kolena, děme všickni tato slova :

Ježíši synu Davidóv, uslyš svých sluh, pro ve-

65

likú tvú dobrotu rač dáti cierkvi jednotu.

KT66.
Pamatuoj, člověče, proč tě Pán Bnoh stvořil, nade

vše stvoření na zemi povýšil. 1559. U Sti-

pacia 1598. 1601. Záv. Hl. SV. Kon. 628-

Cith. Jako: „Hyn pán Zdeněk z Konopiště

jede."
Pamatujíc, že jsme v chrámě, věrné též i na řeč

Páně mějme v srdcích utišení. 1601.
Pamatujmež my vesele rod našeho spasitele. A

solis ortus cardine. * Lukáš. 1561. 1615. SV.

Obsahem příbuzná je píseň Michalcova : „Hod

radostný pamatujme."
Pamatujmež, všichni věrní, syna božího mučení.

1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659. SV Jako:

„Náš milý tatíčku z nebe."
Pán Bůh figurami dávno, jakož v písmě sv. psáno,

dva úřady k službě zřídil. Lucis creator optime.

Lukáš. 1561. Pán Bůh v staré církvi dávno,

jakož v písmě atd. 1615.
Pán Bůh, milovník člověka, ne prostého seslal

posla ku panně. Mittit ad virginem. 1601. Hl.
Pán Bůh od věčnosti z nesmírné milosti. Táb.

Jako: „Kde se vzal molodec."
Pán Bůh otec nebeský synu svému v božství

rovnému řekl (ž. 110). Michalec. 1561.

1615.
Pán Bůh shlédl s nebe na lidské rodiny. Wolf.

1561. 1615. Pohř.
Pán Bůh, slovo otci rovné, v moci, v bytu, v věku.

(*Husencův) Táborských. 1582. 1530.

1531. Táb. 1561. Záv. Jako: „Aj jak hrozný

čas žalostný."
Pán Bůh velebný buď od nás chválen, že zřídil

v církvi svau svatau kázeň. Šturm. 1561.

1615.
Pán Bůh všech věčností z své pauhé milosti od

prvního veka po pádu člověka. 1601.
Pán Buoh všemohúcí nedá člověku na zemi příliš

vysoko smysliti o svém božství v nebi. 1531.
Pán Bůh všemohúcí nyní lid sobě vybírá. 1522.

1530. 1531. Habr. Táb. (k sobě volá) Záv.

Pán Bůh z své milosti nyní lid sobě vybírá.

1561. 1615.
Pán Buoh všemohúcí, otec přežádúcí, budiž od

nás chválen, také i veleben. 1530. 1559.
Pán Bůh všemohúcí, z veliké své moci (předivný

v své moci) poslal posla svého, anděla moc-
ného panně vyvolené (k vyvolené panně). Mittit

ad virginem. 1501. Habr. 1561. Záv. 1615. SV.
Pán Bůh všemohaucí, vstal z mrtvých žádaucí,

chvalmež Boha veselí. Deus omnipotens a

mořte resurgens. Hlohovský. Hl.
Pán Bůh z své moci stvořil nás, abychom jemu

v každý čas. 1561. 1615.

Pán Bůh z své k lidem milosti. Pan Bog z miio-
serdzia swego. Komenský. 1659.

Pán Jezukrist, jenž stvořil vše, nás zamilovav
nade vše, že stúpil na zemi pro ny. 1531.

Pán Jezukrist, milý spasitel, když poselství své
dokonati měl. (O zrádě Jidášově). Šturm
(*ze staré). 1561. 1615. 1659.

Pán Ježíš, aby byl pokrm lidu svému, ráčil se
jest k zrnu obilnému přirovnati. 1615. 1659.

Pán Ježíš, beránek svatý, když byl na kříži roz-
patý. Da Jesus an dem creutze stund. Ko-
menský. 1659.

Pán Ježíš Kristus král, svítěziv nad smrtí, mocně
jest z mrtvých vstal. 1559. Táb.

Pán Ježíš Kristus pokorný a svého otce poslušný.
1522. 1530. 1531, 1559. Táb. Ol.

Pán Ježíš Kristus, syn boží jediný, rozpat na
kříži. Hlohovský. Hl.

Pán Ježíš, k smrti hrozné bera se, tudy k otci
vracuje se. Lukáš. 1561. 1615. SV. 193Cith.
Pán Ježíš, k smrti hrozné bera se, tudy k otci
chtě bráti se zase, truchliv byl i smuten. 1530.
1559. Ol. Záv.

Pán Ježíš lidu svému, k pravdě povolanému.
Augusta. 1561.

Pán Ježíš, maje se z tohoto světa bráti. Bla-
hoslav ze staré. „Reliqui in ea paradoxon
illud de lotione pedum inter coenandúm, ješto
již jest usitatum in ecclesia" (Bl.). 1561. 1615.
1659. 189CUH.

Pán Ježíš milostivý pro lid svůj velmi hříšný
ráčil dolův sstaupiti. 1531. Táb.

Pán Ježíš, náš spasitel a všech hřiešných vyku-
pitel, v památku se ostavil. KT86.

Pán Ježíš od židóv trpěl reptánie, i mnoho od
nich proti venstvie měl. 1501.

Pán Ježíš pokušení ráčil trpěti od ďábla čtyřidcet
dní. Augusta. 1561. (pokušení maje snášeti)
1615. 1659. (Rozs. 31 a 40).

Pán Ježíš po svém pokřtění puzen na paušfi
k pokušení. Ex more dočti mystico. Lukáš.
1561. 1615. 1659. (Rozs. 40.)

Pán Ježíš přirovnal vyvolené své, kteříž dobré
skutky činí pro své spasení, k smutné ženě.
1531.

Pán Kristus, syn boží věčný, přišel mezi lid ne-
vděčný. Šturm. 1561. 1615. 1659.

Pán Kristus v svém učení všechněm svým takto
praví : Mějtež víru boží. 1615.

Pán náš Ježíš lítostivý spasitel předobrotivý. 1615.

Pán náš milý rozličné věci dopauští na lidi, trá-
penie, bolesti i těžké nemoci. 1522.

Pán nebeský, král andělský, plný dobroty. 1522.

Pána Boha, svého otce, chvalmež všickni z pra-
vého srdce, vděčni jsauce jeho dobrodiní. 1531.

9

66

Pána Ježíše vzkřiešenie bndiž věrných utěšenie.
KT76.

Pána Krista narození podle jeho člověčenství,
jakž narozen z matky čisté, svatý Lukáš vy-
pisuje. Habr.

Pána našeho Jezukrista vzkřiešenie, žádajme, ať
nám na utěšenie bude naším dušem k očištění.
1501. 1531.

Pána nebes země, otce všemohaucího, stvořitele
svého. (Patrem). 1559.

Pane Bože buď př 1501. (Dle rejstříku

na str. 69, v textu však chybí).

Pane Bože, buď při nás, když budeme mříti, a
všech hříchův sprostiž, násj nede nám zahynauti.
1601.

Pane Bože, daj svobodu všem, kdož tě milují,
at vyznávají tvú pravdu všudy, kdež jsú koli
po křesťanství. Požádajme všickni toho, byť
nám byl oznámen Bóh otec syn i duch svatý,
řkúc vespolek amen, amen, amen. Tak čte se
po písni Čapkově : „Nuž křesťané viery pravé."
Jestiť to první a poslední sloka písně, která
celým textem otištěna při životopisu Mr. Jero-
nýma (vydání Gollova str. 20). 1531. 1559.
Táb. Ol. Pol. Záv. Sloku „Požádajme" Hájek
(Kron. 382) uvozuje co píseň samostatnou (Pam.
IX. 8fi7).

Pane Bože, dejž poznati těm, kteříž se mají káti.

Lukáš. 1561. 1615. 1659.
Pane Bože, my k tobě voláme, rač učiniti svá

milost s námi. KT83.
Pane Bože náš, jenž si Bůh Abrahamův, a otec

Pána Krista, rač nám dešt (čas) dáti. Sicut

Domine rex Deus Abraham. Táb.

Pane Bože, otče náš nebeský, požehnajž nám tyto
pokrmy všeckny. Skladatel naznačen písmeny
J. S. Ol. Jako: „Muránský zámek v uherské."

Pane Bože, otče všemohaucí, králi, pane najvyšší.
J. Táborský. Táb. Pol.

Pane Bože, ty's přikázal, pod zatracením zavázal
ctíti tvůj den velebný. Táb. Pol.

Pane Bože všemohaucí, buď přítomen svau po-
mocí. Ol 1615. 1659. SV.

Pane Bože všemohúcí, pomoz a daj z hřiechóv
povstati. 1501. 1530. Táb.

Pane Bože všemohaucí, v tvéť jsau moci všecky
věci. Táb.

Pane Bože všemohaucí, tebef ctí lid tvůj tě zna-
jící. 1561. 1615.

Pane Bože vší moci, otče milosrdný, Pane Ježíši
Kriste, králi náš přelaskavý, sešliž nám s vy-
sokosti ducha svatého hosti. 1522. 1531.
Habr. 1559. Ol. Záv.

Pane, jenž přebýváš v nebi, ó Kriste náš spa-

siteli, spatř na naše shromáždění. (Při řízení

kněží atd.). Augusta. 1561.
Pane, jenž's předivný v svatých svých, svau moc

prokazuje v nich. Exclamaverunt ad te, Domine.

Blahoslav. 1561. 1615.
Pane, jenž v tě věříme, daj, ať tě milujeme, po-

znajíc tě srdečně. 150 1. 1530. Habr.
Pane Jezukriste, králi slavný, nmřel's za nás

hříšné křesťany. Christus resurgens. Ondřej

Ciklovský. 1559. 1561. Ol. 1615.
Pane Jezukriste, synu z panny čisté, rač navště-

viti nás. 1531. 1559. Táb. Ol Záv. SV.
Pane Ježíši, králi náš, který všech daruov hojně

máš. 1531. Táb. Pol.
Pane Ježíši Kriste, ty's syn boží zajisté, v tcbel

srdcem věříme. Augusta. 1561. Záv. 1615.

1659. SV.
Pane Ježíši laskavý, na svój lid vyvolený pohleď,

kterak jest saužený. 1522.
Pane, kdo bude přebývati, v stánku tvém odpo-
čívati (ž. 15). Dře vínek. 1561.
Pane Kriste, Bože věčný a nebeský králi, jenž

tě všeckno tvé stvoření chválí. Kli ment Bo-
sák. 884Cith.
Pane Kriste, budiž s námi, osvěť se jasně nad

námi. Viz: „Bože otče, budiž s nárai."-
Pane Kriste, chvála tobě, miluješ ty, kteříž tebe

v pravdě milují před smrtí. 1522.

Pane Kriste, jenž's pravda, chtě, by odešla křivda.

1501. 1530. 1561.
Pane Kriste, milý Kriste, z nebeské radosti při-

šel's na svět z své božské milosti. 1522. 1531.

Habr. 1559. Táb. Ol Jako: „Panno milá,

z nebeské radosti."

Pane Kriste milý, všie slavnosti králi, díky tvé
milosti vždycky my vzdávámy. 1522. 1531.

Pane Kriste, myť k tobě voláme, račiž zde ko-
nati svau milost s námi. 1561. 1615.

Pane Kriste, našich duší útočiště jisté. Hlo-
h o v s k ý. Hl

Pane Kriste nejmilejší, příteli můj nejvěrnější.
Pol.

Pane Kriste, rač nám dáti k sobě silnú vieru.
1531.

Pane Kriste, rač(iž) povstati a své dílo dokonati a
do nebe nás dovésti. 1501. 1522. 1530. 1531.
Habr. 1559. Táb. Ol. P. Kriste, račiž povstati
a své dílo před se konati, ó dejž v pravdě se-
trvati. 1561. Záv. 1615.

Pane Kriste, rač svú pomoc dáti, bychom mohli
poctu tvú poznati. 1530.

Pane Kriste, věčný králi, všeho světa spasiteli.
Rex sempiterne domine. Rozenplut. 1601.

Pane náš milostivý, žádáme tvé pomoci. 1522.

67

Pane mocný, Bože věčný, náš nejmilejší otče.
Lukáš. 1531. 1561.

Pane mocný, Bože věčný, stvořiteli, otče přežá-
daucí. 1561. Táb. Ol. 1615. 1659. 198Cith.

Pane, panující králi, Jezukriste spasiteli. Ze staré
předělal Blahoslav. 1561. 1615.

Pane, před národem pohanským (tyranským) sám
rač nás opatrovati. 1615. 1659. SV. 823Cith.

Pane, přispěj ku (k mé) pomoci, když mluviti
nebudu moci. Záv. SV. Kam. 948Ciťh.

Pane, věčný králi, ač tě tvůj lid chválí, rač vzhled-
nauti. Lukáš. 1561. 1615.

Pane všemohaucí, (myt) žádáme tebe, uslyš a
rač dáti pomoc od sebe. 1501. 1522. 1530.
1531. Habr. 1561. Táb. Záv Pane náš Je-
žíši, myť žádáme. 1615. 1659.

Pane všemobaucí, otče přežádaucí, mnohý jsi v mi-
losti k lidu v své lítosti. Lukáš. 1561. 1615.

Pánu Bohu mocnému, nevýslovně dobrému, spolu
mu vždy děkujme. 1530. 1531. Habr.

Pánu slávy vzdejme čest, neb věčný boží syn
jest. 1561. 1615. Akrostich: „Panu Janovi
z Žerotína Václav B." Blahoslav připisuje ji
V. Solínovi, i není nepodobné, že Solín
měl příjmí Bílý. Sesazený biskup V. Bílý
(f 1533) již proto tu míněn býti nemůže, je-
likož nebyl současníkem Janovi z Žerotína,
pro něhož píseň ta byla skládána.

Panujícího pána, nebeského krále znajme všickni.
1559. Akrostich: „Panu Janovi z Kunovic."

Pastuškám najprv zjeveno božie narozenie. Pr.
XI. E. 2.

Pastýři nebeský, pane náš Ježíši, vzhledni na nás
hříšné, dej nám správce dobré. Táborský ch.
1522. 1530. Habr. 1561. Záv. 1615. 1659.

Pastýři, správce nejvyšší církve své, Pane Ježíši,
jenž v ní služby ustavuješ. Lukáš. 1561.
1615.

Patř každý, jak na světě příčin mnoho k zlému.
Blahoslav, složiv ji Simeonu Kocourkovi-
Felinovi, vstavil ji ve spis svůj „o zraku" 1.
1550 sepsaný (Č. Č. M. 1875, 175). Akro-
stich: „Přerov Felinovi". Zpívala se obecnou
notou jako : „Ó světe, milý světe", kterou Dr. V.
Šturm (Rozs. II 104) za mladosti své vůbec
zpívati slýchával. Br. Jan Litomil s Br. Da-
nielem Streycem, 1. 1630 v Haagu vytiskše
„Kající modlitby", píseň tu k nim připojili.
Z toho S. Martinius příčinu si vzal k všelija-
kému obsahu jejího natahování v „Obraně"
(str. 436). 1561. 1615. 1659.

Patřmež k Bohu tak (pře)múdrému, pro nás zde
v světě chudému, k Pánu Ježíšovi. Vydánie
v zákoně jeho viec než obyčeje světa všeckny
věrně važme. „Pieseů ke cti a k chvále boží,

že netoliko krev a tělo P. Jezukrista starým
dáváno býti, ale také mladým a dietkám na
jeho památku." KT57. 1522. 1531. Táb.

Petře, nejvyšší pastýři po Kristu, Pavle z též
třídy. Petre, šumme Christi pastor. 1601. Hl.

Pilát, všed s Ježíšem do rathauzu, hned jej zbi-
čoval. Ingressus Pilatus cum Jesu. Blahoslav
. ze staré předělal. 1561. Záv.

Plesej Bohu, vzdávej mu chválu, ó věrné srdee
(ž. 66). Augusta. 1561. 1615.

Plnost času když přišla věku posledního, milost
nesmírná vyšla od otce nebeského. J. Tábor-
ský. Habr. 1559. Táb. Ol. Akrostich: „Postri-
hač."

Po křesťanském povolání, ctnostem svatým přivy-
kání, naděje nás v pravé víře vyučuje v jisté
míře. 1601. Hl.

Po křtu sv. obcování máme trvať do skonání,
jestli chcme dobrý strom býti. 1601. Hl.

Po libém odpočinutí, z lůžka nás povstati nutí.
Rozenplut. 1601.

Po slavném Páně vzkříšení, na nebe mocném
vstaupení, ducha svatého seslání pamatujme
všickni věrní. Rozenplut. 1601.

Po všem světě církev svatá, ohněm lásky jsauc
rozžatá. 1601. (O početí P. Marie).

Po vzkříšení jal se zjevovati Pan Kristus a své
napravovati. 1561. 1615.

Po zkažení všech svých nepřátel náš veliký pán
vše změní. Komenský. 1659.

Po zlém pádu člověka hříšného (bídného) litoval
Bůh stvoření krásného (vzácného). 1601. Hl.
SV. Kon. Kam.

Pod tvůj plášť se utíkáme. SV. Kon. Kam.

Pod večer tvá čeládka, jako k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme. SV. Kon. Kam.

Poděkujmež nyní P. Bohu na výsosti z jeho do-
brodiní. Ol. Pol. Záv.

Poděkujmež P. Bohu všickni vážně spolu ze všech
dobrodiní. 1531.

Podle zákona božího (starého), když jsú do chrámu
šli Josef i matka Maria. KT79. 1531. 1559.
1561. Táb. Záv. 1615. (O Životu Krista R).

Podmež, padněm a to s pláčem, velít David, přede
pánem. 1522.

Podobno království nebeské a věčné, jenž jest
neskonalé, ku pannám desíti. 1522. 1531. 1559.
Táb. Jako „Kateřino krásná, ty's dennice" (pro-
dléváše, meškáše).

Pohleděl sem, aj veliký zástup a v něm lid vše-
liký. Komenský. 1659.

Pochválen buď Jezukriste, narozený z panny
čisté. 1601. Text rozdílný od 70Cith., kdež
s týmž počátkem obsažen překlad písně Lu-
therovy: Gelobet seyst du Jesukrist.

9*

68

Pochválen buď, Jezukriste, jenž oblibuješ zajisté,
co se nespůsobného zdá lidem. Laus tibi
Christe, cui sapit, quod videtur. 1601. Hl.
(O mláďátkách).

Pochvalmež Boha mocného (věčného), maudrého,
dobrotivého. 1559. 1561. Ol. 1592. 1601. Pohř.

Pochvalmež P. Boha, otce nebeského. Jan Pau-
stenník. 1561.

Pokloňmež se s ochotností králi se vší poctivostí.
1531. Habr. 1559. Táb. Pokloňmež my se
ochotně králi Kristu s poctivostí. 1561. Záv.
1615.

Pokorná vzáctná modlitba samaf proráží nebesa.
Habr.

Pokorným srdcem se modlme, Boha otce vždy
chvalme. Habr.

Pokoro, pokoro, překrásná ctnosti. Kam. Není
než druhá polovice písně: „Ach jak sem sau-
žený.u SV.

Pokřikněmež všickni k chvále Pána Boha nej-
světějšího. Michalec, „ač někteří praví, že
ji Br. A. Šturm složil" (Bl.). 1561.

Pomni, Pane, na vyhnané v bídě a psotě posta-
vené. Jungm. V. 80.

Pomoc naše budiž Hospodine. Pol.

Pomož, Pane, však's kaupil nás. Pohř.

Pomsta hrozná, ruka těžká boží spuštěna na nás.
1522.

Poníženau myslí a srdečnau vrancí žádostí k to-
běC voláme. Humili přece et sincera devotione.
Dřevin ek. 1561.

Popřej nám milost k zpívání. 1601. Hl. S V.
Poprosmež sv. ducha, bychom byli pravé víry,

jakož se sluší. 1601. Hl. SV. Kon.
Póručmež to tělo Pánu. Pohř.
Posel otce nebeského, syn jednorozený jeho, v němž

sebe nám otec zjevil. Blahoslav. 1561. 1615.

Posilňtež se v Kristu všickni věrní, jenž ste

ducha Páně zvláštním světlem osvíceni. B 1 a-

h o slav. 1561.
Poslal Pán Bůh k panně ne každého posla. Pr.

XI. E. 2.
Poslán jest archanděl k Mariji Panně do města

Nazaréta. Mittitur archangelus fidelis. 1501.

1530. 1531. 1559. 1561. Táb. Ol. 1601. Záv.

Hl. SV. Kon. 21Cith. Poslal Bůh anděla

k Mariji panně 1615. 1659.

Poslán jest od Boha anděl, jemnžto jméno Ga-
briel. 1561. 1615. 1659. SV Kon. 22Cith.

Poslóchaj lide nepravý, co pro tě Bůh, pán vší
slávy, trpěl jest na světě. Culter, qui circum-
dedisti. J. Táborský. Táb.

Poslauchejte, co so zjeví v on čas, o němž žádný
neví. 1601.

Poslauchejte smutná slova umučení Jezukrista.
1531.

Poslúchajte, znamenajte, cot se bude zpievati, a
Bohu chválu vzdajte. KT84. 1501. 1522. 1530.
1531. Habr. 1559. Táb. Záv. Poslauchejme,
znamenejme, co se bude zpívati, Bohu chválu
vzdávejme. 1561.

Poslauchejte žaloby nebeského otce, jenž byl
židovského lidu milostivý vůdce. 1522. Habr.
1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659. SV. 195-
Cith.

Poslauchajtež všickni lidé, cot nám světí radí
(svatí mluví), tento svět hanebný tupí. 1522.
1531.

Poslední křesťanská svátost, majíc skrze Boha
svůj vzrost . . . sluje manželství 1601. Hl.

Poslu nebeskému a králi našemu. Šturm. 1561.
1615. Pozdvihněmež zhůru k nebeskému trůnu
(sloka druhá). 1659.

Poslyš člověče, co tě Pán Bůh učí. 1601.

Poslyš dcerko žalostivá, protřiž oko, jenž's plač-
tivá. Augusta. 1561. 1615. 1659.

Poslyš hříšný Člověče, neb se tebe dotýče. Habr.
Jako : „Lež tu, pane raněný."

Poslyš synu marnotratný, proč život vedeš tak
strastný. Kehr umb, kehr umb, du junger sohD.
Komenský. 1659. Německá ta píseň jest
Weyszův překlad nějaké Bratrské, v pozdějších
vydáních vypuštěné.

Poslyšte smutného hlasu, staří, mladí i děti, co
se děje teď tohoto času. Musophil. 1592.
Akrostich : „Phasianus Rudnický." Píseň tato
krom vypuštění první sloky, kromě některých
proměn v textu a porouchaného akrostichu
totožná jest s písní graduálu hradeckého, která
svrchu uvedena byla: ,, Hrozí se nám valným
morem."

Potěšen buď, Jeruzaléme, a rozveseltež se bydli-
telé jeho. Laetare Hierusalem. Blahoslav.
1561. 1615.

Považ toho každý člověk, jaký nastal toto již věk
nyní v tato krátká léta. Táb. Ol. 1615. SV.

Považujíce památku, věrní, slavného dnes svátku.
1601. (Navštívení P. Marie).

Povstal Kristus, král slávy, krále Davida pravý
syn strany těla. 1659.

Povstaň, každá duše věrná, nebo dobrota nesmírná
ukázala se tobě. 1561. 1615. 1659. SV.

Povstaň, povstaň, veliké město pražské. KT92.
(Pam. IX. 831).

Povstaň, povstaň z pohoršení (z prohřešení), du-
šičko, boží stvoření, povstaň k svému vykau-
pení. 1601. Záv. Hl. SV. Kon. 51lCith.

Povstaň, Pane, ó povstaň, navštéviž ty lid svůj.
Lukáš. 1561. 1615. 1659. (Rozs. 130, n 65).

69

Povstaniž, člověče, z spaní, vycházíť dennice nyní.
1615. 1659.

Povstaniž, dnše věrná, přišla jest již noční ho-
dina. 1522. 1531. 1559. Táb. Ol. SV. Jako:
„Vímť já hájek zelený."

Povstav nyní z svého lože, díky-ť činím, věčný
Bože. Komenský. 1659.

Pozdvihni vzhuoru svého srdce, duše věrná. Táb.

Pozdvihniž, ó můj člověče, zhuoru svého srdce.
1559. Ol. 1592. Záv. Akrostich: „Phasianus."

Pozdvihněmž své mysli vzhůru k nejvyššímu Boha
trůnu. (Před stolem). 1559. 1561. Táb. Ol.
Záv. 1615. 1659. SV. 712CM.

Pozorujme, všickni lidé, hlížíť se k nám věci
divné; slušíC se střízlivě míti a v každý čas
pilně bdíti. 1522. 1531. Habr. (V čas moru).

Pozorujte již, všickni lidé, a v srdcích svých roz-
jímejte pilně této písně vypravování. 1559.
(O umučení).

Pozorujte, všickni věrní, a pilně znamenejte devět
kusuov zlatých a je oblibujte mistra Jana Husi.
J. Táborský. Táb.

Pozorujte Pavla Tarsenského. Táb.

Pozorujte, rozsuzujte, věrní, učení Páně. Ol. (O
pokoře a tichosti).

Pozorujtež a suďte, mládenci, kterak rychle po-
míjejí vaše všecky věci. Wolf. 1561. 1615.

Pozorujtež mne, dí P. Bůh, lide můj milý. Au-
gusta. 1561.

Pozorujtež, věrní, milosti Boha svého, kterýž
zašlosti a zatracení našeho převelmi litoval.
*Šturm. 1561. 1615.

Požehnaná Trojice přeslavná, jenž's Bůh přede
všemi věky z dávna. Habr. 1559. Ol. Záv. S V.

Požehnání a díky Pánu Bohu izraelskému. Bla-
hoslav „z Křižákovy, quam totam transfun-
dere oportebat, quia fuit valde incompta, imo
adhuc redolet autorem." (Bl.). Křižákem míní
se tu Br. Pavel Křižák, jenž 1. 1555 co jáhen
byl na synodě v Kožminku a 1. 1557 zřízen
na kněžství, načež co správce působil v Prů-
ších v Jaldově. Později přešel na Moravu, tu
se oženil a co správce zboru zlínského 1. 1581
zemřel.

Požehnání požádajme, srdcem hlasem zavolejme,
řkúc: Otče náš. 1559. Táb. Ol.

Požehnaný budiž Ježíš Pan, kterýž přišel na svět
v těle k nám. Augusta. 1561.

Požehnaný P. Bůh izraelský, nebt jest učinil
vykaupení. 1561. 1615. 1659. 6Cith. (Rozs.
II 8). Píseň téhož začátku Rl. obsahem zcela
jest rozdílná.

Požehnej nás, Bože otče, mocí své svaté pravice.
1601. Hl.

Práci denní vykonavše a k noci se přiblíživše.

Blahoslav. 1561. 1615. 1659. SV. 761-
Cith.

Pravdivý svědek Kristů, sv. Matauš, píše o zá-
zraku divném P. Ježíše v končinách tyrských
a sydonských. 1601.

Pravdo milá, tiežem tebe, proč's od nás vstúpila
v nebe? Komu si nás poručila, tiežem tebe,
pravdo milá? KT71. Kratším textem: „Pravdo
milá, tieži tebe" 1531. Z rkp. Ceronského
v St. Sklad. V 233, kdež ve předmluvě do-
kládá Hanka, že prý v musejním jednom rkp.
nedělních výkladův latinsko-českých připome-
nuto : „Pomníte-li na onu píseň, a již ji nynie
řiedko zpievají : Pravdo milá, tieži tebe." Pr.
XVII. H. 32: „Pravdo milá, ptám se tebe."

Pravé boží dopuštěnie děje se nad námi nynie
pro naše veliké prohřešenie. 1522.

Přeblahoslavený člověk, jehož by byl takový věk.

(ž. 1). Blahoslav. 1561. Předělána 1615

a 1659. Podivný akrostich: „Paw also halb

nayna am."
Před ukrutnau mocí světa s matkau do Egypta,

děťátkem jsa, hned utíkal. Š t u r m. 1561. Záv.

1615.
Předivná moc boží nám se ukázala. 1561. Záv.

1615.
Předivný P. Bůh v skutcích svých, budiž vždycky

veleben v nich. Augusta. 1561. 1615.
Předivný's, otče, v milosti a hodný chvalitebnosti.

Lukáš. 1561. 1615.
Přesilný hospodine, drž ruku nad námi. Con-

tere Domine fortitudinem. D ř e v í n e k. 1561.

1615.
Přesilný hrad jest Pán Bůh náš, pevná zbraň,

mocný štít (ž. 46). Lutherovs. Ein feste burg

ist unser Gott. Komenský. 1659.
Přešťastní jsú to všickni hříšníci, kteříž mají

Pána Krista přímluvci. 1531.

Při tomto pochovávání, těla v hrob vložení, patř-
mež na budaucí věci, jichž nelze utéci. Lu-
káš. 1559. 1561. Táb. Ol. 1592. SV.

Při tomto posluhování, těla krve přijímání. Lu-
káš. 1561.

Při velikonočním času poslauchajíc v církvi hlasu
evangelisty sv. Marka, ctíme svátek jeho. 1601.

Přiď spasení národů z panenského porodu. Veni
redemptor gentium. Sv. Ambrože, přeložil Ko-
menský. 1659.

Přijav od otce poselství i v něm jsa potvrzen.
Šturm. 1561. 1615.

Přijavše z snu andóm našim posilnění, z lóžcí
našich vyvstali sme nyní. 1522. 1531. Habr.
Záv.

Přijdiž, duše (duchu) svatý, naplň nás dary svými.

70

Lutherova. Komm heiliger geist, herce Gott.
Habr. Záv. 275Cith.

Přijdiž, duše svatý, a nám s nebe rač seslati pa-
pršlek své milosti. 1601. Hl.

Přijdiž, náš vykupiteli, ukaž porod slavné panny,
ďiv buď všem lidem. Veni redemptor gentium.
1601. Hl.

Přijdiž, těšiteli duše svatý, a věrných svých
navštěviž. Veni creator spiritus. Z kostel-
ního graduálu. Habr. 1561. Tdb. Záv.
\ 1659. SV.

Příchod Kristů ohlašujme. Augusta. 1561.

Přikázal se modliti Kristus, otce vzývati, zaslí-
bení svá čině. Lukáš. 1561. 1615.

Přikázaní najsvětější, jakž Kristus svědčí. Táb.

Přikázaní svá P. Bůh vydal v strachu, v hrůzi,
v moci veliké. Michalec. 1561. Záv. 1615.
1659.

Přikázaní veliká zákona nového. 1615.

Přikazateli Ježíši, ty máš slovo života. Au-
gusta. 1561. 1615. 1659.

Přílišná úzkosti srdce ctného, věrné's již navští-
vila. Blahoslav. 1561.

Připravil si přede mnau, Pane Ježíši, stůl nebe-
ský. 1522. 1531. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv.
1615.

Připravraež se, věrní, k modlení. *L u k á š. 1530.
Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615.
1659. 485Cith.

Připravmež se ku přijetí ducha svatého. 1531.
Habr. 1559. Táb. Ol. Záv.

Připravujž se, věrná říše. Augusta. 1561.

Přistupmež k přijímání, k dokonalému požívání
těla a krve P. Ježíše. 1522.

Přišel čas utěšený, převelmi veselý. 1522. 1531.
Habr. Záv. Hl. SV.

Přišel jest k nám obr silný, Messiáš zaslíbený.
Consolator gubernator. Augusta. 1561. (rek
přesilný) 1615.

Přišel nám den veselý beze všeho smutka, na-
rodil se syn boží z čistého živótka. Chvalmež
my svatů Máří, jenž jest boží mateří. KT99.

PřišliC sau dnové zarmaucení, v nichž se svět
přiblížil k svému dokonání (poslední kap. Mi-
cheáše). Blahoslav. 1561. 1615. 1659.

Pro hřích prvních roditelův vyhnáni sme z ráje.
1531.

Pro tu milost Boha otce pamatuj mež, všickni
věrní. Lukáš. 1561.

Pro zachování zákona Panna Marija Krista obě-
tovala. Ex legis observantia. 1601.

Probuď se již, duše věrná, nebo dobrota ne-
smírná ukázala se tobě. Habr.

Probuď se již, duše věrná, přislat půlnoční ho-

dina. Lukáš. 1530. 1531. Habr. 1561. Záv.
Probudiž se, duše věrná. 1615.

Probuď se v mysli věrný, patř a nebuď lenivý
na skutky, jež učinil Pan Bůh věčný. Štyrsa.
1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. (Probuď se
každý živý) 1659. 846Cith. Jako: „Stuoj
formánku, nehýbej."

Probudiž se, ó Jeruzaléme, neb aj narozený král
tvůj. (Introit). Blahoslav. 1561. 1615.

Probuďte se spravedliví, bydlitelé Siona. Bla-
hoslav. 1561. 1615.

Proč, bídný, meškáš z hříchů v svých povstati. Ol.
Akrostich: „Pralátu z Tvak."

Proč jest vyhnán sv. Jan na ten ostrov Patmos.
1531. Táb. (O věrné duši).

Proč se, pane, zapomínáš. Jiřík Ciklovský.
1561.

Proč se pneš, ó člověče, k nebi pýchau svého
srdce. Wolf. 1561. Záv. 1615. 1659.

Proč, ukrutnice bezbožný, rmautí tě Kristus po-
korný. Hostis Herodes impie. Rozenplut.
1601.

Pročež se vzdaluješ a kryješ, Pane (ž. 10). Au-
gusta. 1561.

Prohlidněmež, všickni křesťané, zvlášt Čechové,
Moravané a vy okolní krajané. V končinách
našich povstal zlý host. 1601. (Kacíři horší
než Turci).

Prokrikněmež, všickni k chvále pána nejsvětějšího.
Šturm. 1561. 1615. 1659.

Prorocký slyšme žádosti plný hlas (Introit). B 1 a-
hoslav. 1561. 1615.

Prorok Malachiáš když věku svého živ byl. 1601.
(Tajemství hvězdy).

Prosímeť tebe, otče svatý, uslyš z nebe. Ko-
menský. 1659.

Prosmež Ježíše milého, na nás velmi laskavého,
af nám sešle ducha svého. 1501. 1530. 1531.
Habr. 1561. Ol. Pol. Záv. 1615. 1659.

Prosmež všickni svatého ducha, bychom byli
z pravé víry. 1592. Prosmež všickni svatého
ducha za dar víry. Komenský. 1659. Luthe-
rova. Nu bitten wir den heiligen geist.

Prosmež všickni, žádajíce milosti, slitování, k Bohu
svému volajíce. 1531.

Prospěvuj svatá, říše, vesele v srdci svém. 1601.
(Na letničky).

Prozpěvujme a zvěstujme skutky Páně a v nich
se radujme, nebt jest vzkříšen, pekla zmocněn.
Augusta. 1561. Prozpěvujme a velebme
Krista krále, svého spasitele, nebť jest vzkříšen.
1615.

Prozpěvujmež chvály, lide křesťanský, Mariji ctné
panny. Virgini Mariae laudes. 1601.

71

Prozpěvujmež Kristu králi, dávajíc srdečné chvály.

1601.
Prozpěvnjraež v tomto veselí stavu manželského.

Augusta. (* Wolf). 1561. 1615. (Rozs. 120).

Akrostich „Pawtnyk."
Prozpěvujmež v utěšení, pamatujíce vzkříšení.

Šturín. 1561. 1615.
Prozpěvujmež vesele, žeť nám Bůh dal spasitele.

Pavel Paulin.
Prozpěvujmež všickni k chvále Bohu, jenž dává

svým stále. JanPaustenník. 1561. (Kristu,

jenž dává) 1615. SV.
Prozpěvujmež všickni nyní na den božího vzkří-
šení. 1522. 1531. 1559. Táb. Ol. 1601. Záv.

Hl. SV. Kon. Kam.
Prozpěvujmež všickni vesele a slavmež příchod

syna božího z nebe. Ecce concipies et paries

filium. Augusta. 1561. 1615.
Prozpěvujž vesele, stádce Páně malé. Augusta.

1561. 1615.
Prozpěvujž, ó věrná duše, a pochval Pána Ježíše.

Komenský. 1659.
Prvé než jsem se narodil, poznal jsi mne. (Kon-
dukt český). Po Ion us. Pól.
První článek víry vyznání křesťanského. J. Tá-
borský. 1560. Táb.
První svátost jest svatý křest. 1601. Hl.
Psáno v proroctví Danyhele o slávě Nabochodo-

nozora krále. 1559. Akrostich: „Panu Smi-

lovi B."; míněn tuším Smil Osovský z Dau-

bravice.
Radost i utěšenie světského veseleni 1522. Viz

„Rozkoš i utěšenie."
Radost nevýmluvná dnešní den jest nám zjevena,

all. Br. J. Táborský. 1501. 1561. 1615.
Radostně Boha chvalme a moc jeho vyznávajme.

milosti vděčni buďme. Konwaldský. 1501.

1522. 1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659.

(Výb. II 1148).
Radostně Bobu zpívejme, čest chválu vzdávajíce.

1561. 1615.
Raduj se, dcerko siónská, nevěsto církev kře-

stanská. 1601.
Raduj se každý člověk v tento nynější věk.

Konwaldský. (*Lukáš). 1531. 1561. 1615.
Raduj se každý věrný, pamatuje vzkříšení pána

svého milého, pro nás umrtveného. Habr.
Raduj se, královno nebeská. H 1 o h o v s ký. Hl.
Raduj se, lide věřící, otce na nebi mající. Iocun-

dare plebs fidelis. 1601. (Den sv. evangelistův).
Raduj se, matko, synů božích rodičko. Ave prae-

clara. Augusta. 1561. (Rozs. IL 49 a 51).
Raduj se, panenko čistá, matko Pána Jezakrista,

1601. Hl. (O nanebevzetí).
Raduj se srdce člověka, z hřiechuov již povsta-

lého, vesele pamatuj Krista Pána, z mrtvých
vzkřiešeného. 1501. 1522. 1531. 1559. Táb.

Raduj se svatá nevěsto, jsauc tam, kde jest
slavné město. Gaude coelestis spousa. 1601.
(V den více panen).

Raduj se všecko stvoření. Kam. Slovesnosl
Jungmannova 430. Viz : „Třetího dne vstal
stvořitel."

Raduj se z toho věrný, že se k nám přiblížil
Bůh nesmírný. 1561. Záv. 1615.

Radujíc se Kristu Pánu, vítěziteli mocnému. J,
Táborský. Táb. Ol. SV. 217Cith.

Radujme se dočekavše, zákon boží již poznavše,
Bohu na čest se sebravše. KT89. (Pam. IX.
830).

Radujme se s anděly všickni spolu nyní, narodil
se spasitel, naše vykaupení. 1522. Táb. Hl.

Radujme se společně, Boha velebíce. 1601. (Na
sv. Bartoloměje).

Radujme se (vždy) společně, chválu vzdajme
ochotně Bohu otci našemu, synu, duchu sva-
tému. Neb jest ráčil vzhlednuti na nás z své
veliké milosti v tento čas nebezpečný: buď-
mež toho všickni vděčni. Zbudil nám ku po-
moci vuodce věrné v tyto časy. O pane vše-
mohúcí, rač své dielo dokonati, které's ráčil
začieti z své nesmierné milosti. Úfámeť tobě,
pane, žeť tvé dielo věčně stane. Obnoviž nám
své sliby, neb vieme, že jsi dobrý. Učiň pro
svu dobrotu, uveď lid tvuoj v jednotu, kterýž
jest byl rozptýlen a nepravým učením sveden.
Ó pastýři předrahý, smiluj se již nad námi. Račiž
se přičiniti, lid ze sna probuditi, světlo své
nám zjeviti a temnosti zapuditi, ať bychom,
tě znajíce, hřiechóm neslúžili viece, nežli tobě
samému, na věky požehnanému. Neb's ty pánem
nad pány, také's králem nad králi. Roztrhniž
ty sú mocí ukrutnost světské moci. Ať by
tvoji zvolení zde v světě nezhynuli, račiž
k nám pospiešiti, mocně nás opraviti. Dajž
nám, otče nebeský, ducha svého s výsosti, ať
bychom v pravdě stali, všem zlostem odolali,
a tak v lásce stojiece, žádného netupiece,
s sebú zde v upřiemnosti přebývali po vše
časy, činiec dieky vždy Bohu, naději majíce
v něm živu, žeť nás spolu dovede, tu kdež
s angely kraluje. Amen. Tak píseň celá zní textem
1501. Jest to první píseň Jednoty Bratrské,
složená po vykonané volbě starších ve vsi
Lhotě 1457. B r. Matěj Konwaldský,
dle jiných Gabriel Komarovský ji složil.
Blahoslav onomu ji přičítá, „licet hanc can-
tilenam multí tribuant alii cuidam bono viro,
qui vocabatur Gabr. Komarovský." 1501. 1530.
1531. Habr. 1561. Táb. 1615. 1659.

72

Radujme se spolu v Pánu, všickni křestané věrní.
Gaudeamus omneš in Domino. Šturm. 1561.
1615.

Radujme se s svatými, chvaléc Boha s nimi.
1531. 1559. Táb. Záv.

Radujme se v našem srdci z dobrých věcí, pro
kteréž Pán Kristus přišel. Konwaldský.
1561. 1615. 1659. (Rozs. II 48).

Radujme se v Pánu Kristu, chvaléc Pána Boha
otce z dobroty daruov jeho, kteříž pošli od
něho. Konwaldský. 1501. 1530. 1531.
1559. Radujme se v Pánu Kristu a chvalme
jej myslí čistau. 1561. 1615. 1659.

Radujme se všickni, jsauce toho vděčni. Augu-
sta. 1561. 1615.

Radujme se všickni nynie, všickni nynie, na den
božieho vzkriešenie, alleluja. Vstalt jest Kri-
stus z mrtvých dnes, aby náš pojal do nebes,
all. KT77. 1522. Záv. Ol. Kon. (tu jen počá-
tek se shoduje).

Radujme se všickni nynie, činiec pokorné zpievánie
na den božieho vzkriešenie, allelujah. Surrexit
Christus hodie. 1501. 1522. 1530. 1531. Habr.
1559. (činíc veselé zpívání) 1561. Táb. Ol.
Záv. 1615. 1659. Radujme se všickni nyní na
den božího vzkříšení, činíc nábožná zpívání.
1601. El.

Radujme se všickni spolu, syn boží sstnpil k nám
dolů, obveselil zarmaucené. Táb. Akrostich :
„Radujme se Jan Tu(áborský z Klokotské
Hory), jenž píseň tu složil.

Radujme se všickni věrní, v duchu svém rozve-
selení. 1615.

Radujme se všiekni věrní, velebíc svého Boha.
Augusta. 1561. 1615.

Radujte se všickni věrní, slovem božím osvícení,
z Jezukristova vzkříšení, alleluja. Habr.

Radujtež se v Pánu znovu zrození. *Augusta.
1651. 1615. 1659.

Rána boží morová, náhlá, příliš jízlivá, prudce
se rozchází. * Č e r v e n k a. 1561. 1615. Pohř.

sv.

Ranní záře se červená, v nebi chvála se rozléhá.
Aurora lucis rutilat. Rozenplu t. 1601. (Vel-
konoční).

Ranní-f obět nesu opět, Bože, za šíastné po-
vstání. Nosec, Panie, za powstanie. Komen-
ský. 1659.

Řeč tuto svatů slyšíce, Boha otce vždy chválíce.
J. Táborský. Táb. Pol. Záv.

Reyčko panenská, v tisících sebraná jedenácte,
z nichžto žádná zmařena nebyla. 1601. (Na
den sv. Voršily s 11.000 panen).

Rosu dejte nebesa s hůry a oblakové zvěstujte

vývodu spravedlivého. (Introit). Blahoslav.
1561. 1615.

Rozkoš i utéšenie, světské obveselenie (tohoto
světa veseleni), nemůž dlauho (lidem) trvati.
1522. 1530. 1531. Habr. 1561. Záv.

Rozkošný Jeruzaléme. Judaea et Hierusalem.
1561. 1615.

Rozmeyšlejme dnes, pobožní křestani, jaké Pán
Kristus trpěl za nás rány. 1 601.

Rozpomeň si, lide, na to, že si popel, také bláto.
1522. 1530. 1531. Habr. 1559. 1561. Táb.
1592. Záv. 1615. 1659. Pohř. SV. 956Ctth.

Rozpomeniž se, Člověče, proč tě Pán Bůh na
svět dal. 1531. Habr. Táb. Akrostich : „R.
Mikuláš Rožnovský."

Rozsévači z nebe, nám poslaný Jezukriste. Hlo-
h o v s k ý. Hl.

Rozvažujmež společně mnohau milost boží, chválíc
jej z toho vděčně. 1561. 1615.

Rozžehnejraež se s tím tělem, pochovejmež je
s pokojem (u hrobu). Lukáš. 1559. 1561.
1592. Ol. Záv. Pohř. SV. 958Cith.

Ruka tvá, mocný Bože, všecko učinila, tebeC
žádá má duše. Jan Paustenník. 1561.
1615. 1659. Akrostich: „Recepta proti všeli-
jakým neduhům," 1561 a 1615 sice porouchán,
ale Komenským 1659 opět na místo připraven.
I jsou to skutečná „recepta" duchovní, v nichž
se co léky jmenují Izop, Dobrá mysl, Naděje,
Třevdava, Elebor s Ezulí, Rabarbarum, Muš-
kum, Ambře.

S vysokosti nebeské od otce světlosti poslán
anděl Gabriel. 1530. Habr. 1559. 1561. SV.
Kon. (Rozs. II 45).

S výsosti na tento svět otec nejmocnější poslal
syna svého. „Jakéhosi kněze Miřínskéhoa
(Bl.). Že skladatelem jejím byl Miřínský, do-
svědčeno i kancionálem Táborského (1585 L.
15). 1522. 1531. 1559. 1561. Táb. Záv. 1615.

Sám, Pane Bože, mne řeď, at sem živ k tvé cti
chvále. Záv. 1659. 63lCith.

Samému sláva Bohu i čest budiž za milost jeho.
Mikuláše Hovvescbe či Deciusa. Allein Gott in
der hóh sey ehr. Komenský. 1659.

Saudce všeho světa, Bože, tvým před trůnem ne-
pomůže žádnému nádhernost jeho. Komen-
ský. 1659.

Se vší poctivostí, s veliká pilností stvořitele
svého nám zjeveného. 1522.

Se všechněmi svatými i s anděly nebeskými. 1561.
Sedmý den Bůh naříditi ráčil jest i posvětiti.

Táb.
Seslání ducha svatého slavíce hod dnešní. 1522.
1530. 1531. Habr. 1559. Táb. Ol. 1601.
Hl. Kon. 276Cith.

73

Sešliž Hospodine svatého ducha svého dary pře-
štědré. Blahoslav. 1561. 1615. 1659.

Setře Pán Bnoh všeliké slzy s vočí lidí svatých.
Táb.

Sládků písničku zpívajme, tělem i duší plesajme.
1522.

Sláva Bohu na výsosti, kterýž jest vždy od věč-
ností. Štyrsa. 1561. 1615. 1659. Akrostich :
„Slovo pána zuostává na věky."

Sláva bud! tobě (i počestnost), (i chvála bud
tobě), králi Kriste vykupiteli. Gloria, laus et ho-
nor. 1559. 1561. Ol. 1601. Záv. 1615. 1659.
K tomu připojena : „Tys Izrahelský král z Da-
vidova pokolení." Israel tu es rex.

Sláva budiž otci i synu i duchu sv. 1659.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidu
božiemu, nábožnému, majíciemu dobru vuoli.
Chválíme mocného tě, dobrořečíme múdrého
tě, modlíme se dobrému tobě, velebíme ve-
lebného tě. Gloria in excelsis Deo. Z kostel-
ního graduálu. 1501. 1561.

Sláva na výsostech Hospodinu a na zemi pokoj
lidem, dobrá vůle z narození spasitele. Bla-
hoslav. 1561. 1615. 1659.

Slavíce svátek milého křtitele, Jana svatého.
Sancti praeconis Christi, baptistae. 1601.

Slavme, křesťané, Marije Panny den čistého po-
četí památný. Dies laeta celebretur. 1601.

Slavmež krále věčného, Boha, spasitele. Dies est
laetitiae. Augusta. 1561. 1615. 1659.

Slavmež my krále svého, Jezukrista nám naroze-
ného. Super te Hierusalem, rexaeterne. Šturm.
1561. 1615.

Slavné Kristovo vzkříšení pamatujmež všickni
věrní. 1561. 1615. 1659. Kon. 220Cith.

Slavné sv. apoštolův vespolek shromáždění. Clare
sanctorum senatus apostolorum 1601.

Slavné z mrtvých vstání buď obveselení věrných
zamúcených. 1531.

Slavně budem zpievati, co se stalo v světě. (Zvě-
stování P. Marie). 1522. a ve II díle spisův
kn. Jana Bechynky (Rozbor I 183).

Slavně cténa buď svatá důstojná Trojice. (Introit).
Blahoslav. 1561. 1615.

Slavnost velikonoční radost jest úroční, kyriel.
1559. Táb. Záv.

Slavný dvau apoštolův dnešního dne svátek svě-
tíme. (Sv. Petr a Pavel). 1601.

Slavný svítěz věčné smrti, maje na nebe vstaupiti.
1601. (O sv. Petru).

Slávu království nebeského vypravujme. Augu-
sta. 1561.

Slávu života věčného, v nebesích připraveného.
Daniel Streyc. 1615. Akrostich: „Strý-
cova ad."

Slovo boží věčné velebme, služby jeho vděčni
buďme. Augusta. 1561. (všickni milujme)
1615. 1659.

Slovo na svět narozené z přečisté panenky. 1559.
Táb. Ol. Záv. SV.

Slovo, syn boží jediný, bez počátku předivně
svůj byt v otci maje. Verbum caro factum est.
Blahoslav. 1561. Záv. 1615.

Slovo věčné, otci rovné. 1615. 1659.

Slunce zachází (zapadá) za horu, srdce naše
zdvihněm vzhůru. O rex regum clementiae.
1530. Habr. 1559. 1561. Táb. Záv. 1615.
1659. SV.

Slunce se k hoře schyluje, tmavá noc se při-
bližuje. 1601.

Slunce z hvězdy již vyšlo, radujte se lidé. Viz :
„Již slunce z hvězdy."

Slušelo by nám to znáti i pilně se vyptávati,
proč Buoh dává nepokoje, války, bauře, také
boje. Kliment Bosák. SV. 824Cith.

Slušíť na nás této chvíle sobě připomínat mile.
Ro z en plut. 1601.

SlušíC na to každý čas mysliti, co má potom
budaucího býti. Sylvánu s. V „Písních na
žalmy kající" (v Praze 1571, 1578), ve sbírce
Stipaciově 1598. Záv. 959Cith. (Anthol. H).

Slušíť nám všem na to pomysliti, co se bude
s námi puosobiti při smrti. 1522. Táb. Záv.

Slušíť nám všem znamenati, bedlivě v srdci sklá-
dati ty věci budaucí. 1561. (Slušíť všechněm)
1615.

SlušíC nám vychvalovati, sv. kříž zvelebovati.
Laudes crucis attolamus. 1601.

Slušíť se nám v tom vopatřiti, kterak bychom
mohli hodně přijímati, tu svátost drahau. 1531.

Slýchal-li kto od počátku tak mnoho zmatku,
jako nyní, jenž se děje mezi křesťany. 1530.

Slýchal-li kto od počátka tvoru světa, by po-
hádka pravdu kdy přemohla. KT60. (Pam. EK,
829). Proti kněžím.

Slyš, jak ten muž blažený, Ježíš ukřižovaný.
♦Augusta. 1561. 1615.

Slyš každý, co se bude zpievati o lásce té, kte-
ráž jest neomylná. 1522. 1531. Táb.

Slyš, milý stvořiteli, naše služby i plakánie. Z rkp.
kapitul, miknlovské v Č. M. M. 1873, 7.

Slyš v světě, ó každý živý, hlas Boha svého
pravdivý. Disz sind die heilge zehen gebot.
Lutherova. Komenský. 1659.

Slyšiž, hříšnice boží. Augusta. 1561.

Slyšme, co jest náš spasitel, před zástupy vy-
kupitel stoje, sám ráčil mluviti o Janovi. 1601.

Slyšme, co nám svědčí čtení, že mezi ženskými
syny. Inter natos mulierum. 1601. (O sv. Janu
Křt.).

10

74

Slyšmež Krista ve čteni, jenž k nám ke všem

takto dí: Mějtež víru bozi. *Augusta. 1561.
Slyšmež o víře obecné, kterauž sv. apoštolé

v svém srdci sau nosili. 1531. 1559. Táb.

Jako o mlynářce: „Vímť já jeden mleyn."
Slyšmež píseň o P. Mariji, majíc v ni víra i na-
ději. 1522.
Slyšmež píseň o víře. Táb.
Slyšmež řeč Pana Boha samého, kterýž takto

mluví z zákona svého. 1522. 1531. Táb.
Slyšte přikázanie božie, kto chce mieti věčné

zbožie, jestot jest Boha viděti. KT62.
Slyšte, rytieři boží, připravte se již k boji. KT88.

(Pam. IX, 830). O arcibiskupovi Zbyňkovi.
Slyšte ze čtení sv. o znameních dne saudného.

Jelecký z německé. 1561. 1615. 1659.
Slyštež, hříšníci, boží protivníci, Pán Bůh vám

hrozí věčnau bídan, nauzí. 1615. 1659.
Slyštež o těch lidech zlých, bludných a příliš

zlostných, varuojte se jich zboruov i jich

krčemných schoduov. 1531.
Slyštež všickni a znejte hrozné zavedení v církvi

křesťanské při lidském spasení. Augusta.

1561. 1615.
Slyštež z učení božího o znameních dne saud-
ného. Ol.
Slyštež všickni, poslúchajte, svésti se žádnému

nedajte, držte se viery pravé, toť jest vše

dobré. Pr. XI. C. 8, psaný O. Křížem.
Smiluj se Bože, smiluj se nad námi, láska tvá

věčná zůstávej s námi. Zmiluj sic. Bože, zmilnj.

Komenský. 1659.
Smiluj se nade mnau, Bože, shlaď hříšnost mau

(ž. 51). Augusta. 1561. 1615.
Smiluj se nad námi, pane Jezukriste, jenž's vstú-

pil v nebe. Habr. Táb.
Smrt divnau Boha v těle přišlého všickni věrní

zvěstujme. Augusta. 1561. 1615. 1659.
Smrt Páně vzpomínajíce a na hrob věrau patříce.

Šmierč panská my spominajax. Komenský.

1659.
Smrt se blíží každému, mladému i starému, nelzeí

se před ní skrýti. 1501. 1531. 1559. Táb.

Ol. Záv.
Smrt se blíží ukrutná, k saudu se připravme,

neb tohoto podružství skůro se zbavíme. 1522.

1530. 1531. Habr. Táb. 1592. Záv.
Smutnau píseň zpívat budu. Tištěna v Praze u

Labauna co píseň „hříšnému zpívati užitečná."
Smutné ach a přežalostné, nenadálé, přichvácené

dnše s tělem rozlaučení na ohavném kříže

pěni. Rozenplut. 1601.
Suažiž se, každá křesťanská duše, hodně přijíti

P. Ježíše. Agni paschalis esu potuque dignus.

1601.

Snažujme se v tomto světě Bohu ve všem líbiti.
* August a. 1559. 1561. Záv. Ol 1615. 1659.
SV.

Snesli sme mnohé těžkosti, ještě jich zůstává
dosti, rok pominul, jiný nastal, boj, kterýž byl,
ten nepřestal. 1615.

Spas nás, králi nebeský zemský, jenž's plný mi-
losti. 1615.

Spasitel milý. 1519 (Blahoslav, Gr. 38).

Spasitel nám všem z mrtvých vstal, naděje všech
věrných, ďábla svázal i ukoval. 1522. 1531.

Spasitel náš dobrotivý lepší cestu, nežli jiný, uka-
zuje lidu svému. 1601.

Spasitel náš jest z mrtvých vstal, naděje všech
věrných. 1501. 1561. 1615.

Spasitel náš, Kristus milý, obveselil jest své 6tvo-
řenie, vstal jest z mrtvých svú mocí vesele.
Angeli et archangeli. 1501. 1522. 1530. 1531.
Habr. 1561. 1615.

Spasitel náš, Pan Buoh všemohúcí, Ježíš Kristus
Nazaretský stkvúcí, vstal z mrtvých jistě. 1522.
1530. 1531. Habr. 1559. Táb. Ol. Záv. Hl.
SV. 22lCith.

Spasiteli Kriste jediný, spasiž nás, prosíme. Sal-
uator mundi salua nos. Mik. Turnovský.
1561. Záv. 1615. Pohř. 1659.

Spasiteli, pane, Jezukriste, ty's sám hoden cti a
chvály všeliké. Lukáš. 1561. 1615.

Spatřil jsem angela letícího prostředkem nebes.
Komenský. 1659.

Spomoziž mi z hoře mého. Sylvanus složil ji
1540. „Předělával ji potom Br. Jan Pausten-
ník, vězeň Páně, o čež se on hněval, že jméno
jeho po literách zmateno bylo. Jiných písní
rozličných mnoho složil, ale ty se lépe světu
trefují než Jednotě. Ano i tato jest velmi
opravena, od Br. J. Roha naposledy, prvé než
do kancionálu mezi jiné vložena" (Bl.). Vyšla
v „Písních nových na 7 žalmův kajících" (v Pr.
1571, 1578). 1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659.
Musophilus (1585, č. 260) připisuje ji Lau-
rinovi Zbeňkovi, který prý ji 1. 1555 složil
v Přešticích na smrtedlné posteli.

Spomoziž mi z smutku mého, mocný milý Bože,
pomoziž mi vítěziti. 1530. 1531.

Spomoziž nám, najmilejší náš Pane Ježíši, tys
trpěl naj ukrutnější smrt pro nás nevinný. 1522.
1530. Táb.

Správce světa nejmocnější, Bože v dařích nejhoj-
nější. Rozenplut. 1601. (Na den sv. Anny.)

Spravedlivost hojnější vydal pán najmocnější nade
všecko stvoření, Ježíš Kristus syn boží. 1522.

Spravedlivost křesťanská, hojnější než židovskú,
chtě míti Ježíš Pán. Táb.

75

Srdce mé skládá píseň velmi příhodnau, k tomu

také radostnau (ž. 45). Augusta. 1561. 1615.
Srdcí čistých choti Kriste jediný, jimž's milý a

dobrý. Br. Vavřinec starý (*Krasonický).

1561. Záv. 1615. 1659.
Stala se jest divná věc, panna syna porodila a

v jeslech položila. 1522. 1530. 1531. 1559.

1561. Ol. Záv. 1615. (věc předivná) 1659. (Rozs.

94).
Stala se jest věc divná, panna syna porodila, ne-
poskvrněná zůstala. 1559. Táb. Ol.
Stalo se jest veliké zavedení křesťanského lidu,

že přišlo poblúzení, od víry odstúpení skrze

nezdravé učení. 1522.
Stalo se, že apoštolé po práci třicet let mnohé

také do Sunair přišli. 1601. (Na sv. Šimona a

Judy).
Stáše matka žalostivá vedle kříže bolestivá, hle-

diec na svého syna. Stahat mater dolorosa.

1561. Stála matka bolestivá. Pr. XVII. F.

30. (Výb. I 322). Stáše matka božie žalo-

stieci. Pr. XVII. A. 18. Stáše matka vo-

lestivá. Lv. XLI. E. 21. (Holovacký, 367).

Stála matka žalostivá. Habr. Záv. SV. Jiná:

Stála matka litující. Hl. SV. Kon.
Stkví se královská korouhve, znamení sv. kříže.

Vexilla regis prodeunt. Rozenplut. 1601.

Srov. „Korauhve krále věčného" a „Korúhve

krále vznikají."
Strach, strach, běda, žalost hoře, ze všech stran

tesknosti. 1601.
Studně nepřevážená všech božských milostí, k tobě

úpí duše má. Komenský. 1659.
Stvořitel nebe i země chtěl tomn sám od sebe,

vedeu jest na púšť duchem. KT85. 1559. Ol.

Záv. 123Cith. (kdež se připisuje Lukášovi,

což ovšem omyl).
Stvořitele svého ctěme, řečem jeho cele věřme.

Augusta. 1561. 1615.
Stvořitele, pána svého, chval každý z srdce pra-
vého. 1531. 1559. Táb.
Stvořiteli, Bože milý, otče, synu, duše svatý, jenž

jsi Bůh v podstatě jeden. 1561. 1615.
Stvořiteli, duše svatý, božské rovné podstaty.

(Kyrie summum cum tropho). Augusta.

1561. 1615. 1659.
Stvořiteli, duše svatý, s otcem synem též pod-
staty, dejž o svých dařích zpívati. 1522. 1530.

1531. Habr. 1559. Táb. Ol. Záv. SV. Kon.
Stvořiteli, otče všemohaucí, nám všechnčm (vždy)

přežádaucí, ó vzhledniž na potřeby naše. 1561.

Záv. 1615. 1659.
Stvořiteli, otče vší dobrotivosti a náš milý tvorce.

1522 1530. Habr. 1559. Táb. Záv. V kane.

1559. a Táb. klade se k ní tato poznámka:

„Píseň na votčenáš po prvním přeměnění zase
napravená a tak, jakž jest od prvního skla-
datele složena, tuto jest vytištěná."

Stvořiteli, pane nejvyšší, stvořil's člověka v ráji,
tvor nejkražší. (Před oddáváním). Ze staré pře-
dělal Blahoslav. 1561.

Stvořiteli svému, dítky jeho jsauce, modlmež se
jemu. Lukáš. 1561.

Stvořiteli věčnému buď chvála od stvoření jeho

vždycky vzdávána. Šturm. 1561. 1615. 1659.
Stvořiteli věčný, myt k tobě voláme, ó smiluj se

nad námi, pokorně tě žádáme. Wolf. (*Lukáš).

1561. 1615. 1659. 774Cith.
Stvořiteli všech věcí, Bože všemohaucí. (Před

stolem). 1559. 1561.

Stvořiteli všech věcí, králi nad králi, nebeský i

angelský. 1615.
Stvořiteli všemohaucí, Bože otče náš přežádaucí,

6 dejž, at tě vším srdcem chválíme. 1561.

1615. 1659.
Svaté boží požehnání bud nyní i vždy s námi.

Ite benedicti et electi. Lukáš. 1561. Záv.

1615. 1659. 385Cith.
Svaté Trojici jasné, Mariji panně slavné, také

všem svatým. 1522. 1531. 1559. Táb. Ol.
Svatého Augustina ctné učení bud tobě, člověče,

zdravé naučení. 1601. (Večerní).
Svatého všech svatých a Krista účastných chvalmež

ho společně. Lukáš. 1561. 1615.
Svatí apoštolé tuto nám víru složili. J. Tábor-
ský. (1560). Táb.
Svatí Crho a Sirachoto, naši patronové. SV. Kam.
Svatodušní holubičko neprodlívej. Michna. Kam.

(Anth. H).

Svátost zákona nového pomazání posledního. 1601.
Svatý Bože, otče všemohúcí, na nás laskavý, svatý,

synu jednorozený. 1522.
Svatý duch, s nebe přišlý, naplnil okršlek zemí,

halí. Spiritus Domini replevit. Blahoslav.

1561. 1615.
Svatý Jakub, Alfeův syn, ode všech spravedlivý

jmín. 1601. SV.
Svatý Jan evangolista, milovník Jezukrista, v svém

devátém položení píše o pastýři a vlku. 1522.
Svatý Jan evangelista, miláček Ježíše Krista,

nad jiné ho pán miloval. Joannes Jesu Christi

multum dilecte. 1601.
Svatý Jan, panic slavnější. 1601.
Svatý Jan, v božím zjevení viděl všech skonání.

1531.
Svatý Lukáš evangelista, kanclíř Pána Krista.

1601.
Svatý Marek dnešního dne od církve slaví se

hodně. 1601.

10*

76

Svatý Michale, Nejvyššího přední moc a silo.

1601.
Svatý náš pane, správce nebe i země, otče náš.

1531. Zpívá se jako: „Svatý Václave."
Svatý nebes stvořiteli, Kriste všech vykupiteli.

Conditor almě siderum. 1601. Hl.
Svatý Pán Bůh milostivý, svatý též i dobrotivý.

Pol.
Svatý Pane Kriste, mé spasení jisté, prosím, život

naprav můj. Komenský. 1659.
Svatý Štěpán ozdobuje tyto vánoční hody. 1601.
Svatý Václave, vévodo české země. U Beneše

z Weitmile (Script. rerum boh. II 397). Pr.

XVII. F. 30, atd. Otištěna Výb. I. 321 a

jinde přečasto, ale v kancionálech kališnických

a Bratrských nikde jí není. Srov. Voigt, Kir-

chengesang, 215.
Svatých apoštoluo božích, mučedlníkuov, Páně vyzna-

vačuo, pravdy milovníkuo. 1522. 1531. Táb.
Svět by také rád spasen byl, když by svých

žádostí neměl zde pro Krista mrtviti. 1559.

Táb. Ol. Záv.
Svět se svým stvořením již se raduje, nebe s utě-
šením chválu vzdávaje, slunce zemi zhřívá, za-

lívá, rosa věje větrem libým, božím vzkříšením.

J. Táborský. Táb. Ol.
Světa již obnovení, nové obveselení. Ol. SV.
Světe, s tebau se laučím a tě Bohu poraučím.

Jana Hesse. O welt, ich muss dich lassen.

Komenský. 1659. Jiný text 963Cith.
Světíc věrní v tomto svátku. (Sv. Šimon a Juda).

1601.
Světíce dnešního svátku přeslavnau památku. (Sv.

Jan Křt). 1601. SV.
Světlo nejtajnější z stolice vyšlo z nejvrchnější,

Kristus, pán nejvyšší. Z latinské Lukáš. 1561.

1615. (Rozs. II 44).
Světlo Trojice svatá, jediná božská podstata,

slunce odchází s horkostí. Ol.
Světlo zastkvélo se jest dnešní den nad námi :

překrásný kvítek Davidů, pán narozen a dán

jest nám. Lux fulgebit hodie. Blahoslav.

1561. Záv. 1615.
Světlo zastkvělo se předivné nad námi: pře-
krásný kvítek Davidů, pán zjeven jest a obře-
zán. Blahoslav. 1561. 1615.
Svrchovaného krále pochvalmež oslavně. Summi

triumphum regis. Z latinské Lukáš. 1561.

1615.
Svrchovaného otce nebeského, stvořitele nebe i

země. 1531. 1559. Táb.
Svrchovaný věčný králi, poněvadž ptáčkové malí

k tobě samému volají. SV. Kam.
Syn boží, naděje naše, čest i sláva. Mane prima

sabbati surgens Dei filius. 1601.

Syn boží přirozený, před věky narozený. Natus
ante saecula. 1601.

Syn boží, stvořitel milý, ponížil své svaté síly.
Verbum supernum prodiens. 1561. 1615.

Syn boží z Boha rozený bez počátku. Verbum
Dei natum. 1601. (O sv. Janu Křt.).

Syn marnotratný nazván, o němž mluvil nám
Kristus Pán. 1559. Záv. Jako: „Jižť nemohu
tajiti, než mluviti." — „Vsel do hrádku jed-
noho."

Syn z panny narozený Boha nejvyššího, mládenček
rozkošný. Augusta. 1561. 1615. 1659.
(Rozs. 15).

Syna prvorozeného, panně od Boha daného, ve-
lebmež vždy s potěšením. Augusta. 1561.

Synu ctné panny, stvořiteli matky. 1601.

Šel přes potok Cedron k hoře Kristus v mnohé
pokoře. Pange lingua gloriosi. Lukáš. 1519
(Bl. Gram. 38). 1522. 1530. 1561. Táb. Ol.
Záv. 1615. 1659. SV. Kon. 188Cith.

Šestá svátost jest sv. řád, drže v sobě vše na-
pořád biskupy, kněží i jáhny. 1601. Hl.

Šestero přikázaní nám vydávaje Pán Kristus sám.
Táb.

Šťastný jest, komuž hříchy odpuštěné (ž 2).
1601. El.

Štědrý dárce všech milostí. 1601. Hl.

Štěstie nebo neštěstie, jakž kdy jest a přijde,
dobrému což příleží, jinak se nenajde. 1530.
Duch. písně 1574. Jako o Šabatci. Akrostich:
„Šabatec, zámek tvrdý."

Ta morní rána vždy více se množí, hyneť rodina
Evina. T. Ch. Dačický. (Č. Č. M. 1843.
496).

Tajné rady uložení nevzalo jest proměnění. Ver-
bum bonům et suave. Lukáš. 1561. 1615.

Tak jest tento den slavný, žeť ho žádný pochválit
nemůž. 1601. Hl.

Takéť jest pokání svátost, o níž Pán Kristus dí.
1559. Táb.

Tak-liž pak předce v úzkosti musím své trvati.
Eliáš Lány i. 1659. 595Cith.

Taktoť smutně naříká choť Kristová milá: Ach
jak jsem opuštěná a příliš ssaužená. Jel ecký.
1561. 1615. 1659.

Taktoť volá sám syn boží : Poďte ke mně, praco-
vití, jenž pro hříchy truchlíte. Urban Ně-
mec „přeložil na česko z německých písní
novokřtěnských, ale Br. J. Roh opravoval"
(Bl.). 1559. Táb. Ol. 1561. Záv. 1615. 1659.
Kon. 596Cith., kdež se přičítá Bartol. Ringwal-
dovi :„Kommt her zu mir, spricht Gottes sohn."

Tě Boha chválíme, pánem vyznáváme, tě věč-
ného otce ctí veškerná země. Te Deum lau-
damus. 1501. 1561. 1615. 1659. 289Cith.

77

Píseň tu Bratří měli za skládání sv. Ambrože
(* Augustinova a Ambrožova), odkud vzešlo
domnění, jako by ji byl složil Br. Ambrož Ve-
liký či Skutečský, což ovšem omyl. — Tě
Boha chválíme all., tě pána všech vyznáváme
all. m.

Tě Boha chválíme, tě Hospodina vyznáváme, tě
věčného otce všecka země ve cti (v poctivosti)
má. 1501. 1559. 1561. Ol. Pól. Záv. Hl. 1615.
1659. SV. 289CM.

Tebeť srdci i hlasy, nebeský otče, lid tvůj chválí.
Quem terra pontus. 1561. 1615. 1659.

Těchto sám Pán Bůh vydal deset přikázaní. 1615.
1659.

Tělo(a) mrtvé(á) v hrob kladauce, v zemský prach
schovávajíce. Blahoslav. 1561. Pohř. SV.

Tělo s krví Krista Pána, all. každého dne se
nám dává, all. 1601.

Tělo, tělo, bídné tělo, pomni na to, kdež se
vzalo. („Tato píseň nalezena v starém exem-
pláři psaném"). Táb.

Temnosti staly sau se po všeliké zemi, když
ukřižovali Ježíše. Tenebrae factae šunt. Ze
staré Blahoslav. 1561. Záv.

Ten úmysl Kristuov znajíce, zdvihněmež srdce
k památce, k živému věčnému chlebu, také
kořenu vinnému. 1501. 1530. Habr.

Tento čas nynější veselé vydává, v němžto všecko
stvoření Pána svého vyznává. Šturm. 1561.
1615. 1659.

Tento den jest nařízený křesťanům věrným k sla-
vení. Agone triumphali militum regis summi.
1601.

Tento přeslavný den poctivosti mnohé jest hoden,
v němž Pán Bůb, nad peklem svítěziv, v ne-
besích vládne. Salue festa dies. Lukáš. 1561.
1615.

Tentoť jest, jehož neseme a k hrobu provázíme,
v naději Krista účastník. Iste confessor Domini.
(Při pohřebu kněží). Luk áš. 1561. 1592. Pohř.

Těš se, dcerko siónská, ty církvi křesťanská
zkřikniž hlasem vesele. Michalec. 1561.
1615. 1659.

Těš se, Jeruzaléme, chval Boha, věrný lide. Lu-
káš. 1561. 1615.

Těš se, srdce člověka, z hříchu již povstalého.
Lukáš z latinské 1565. Záv. 1615.

Těš se z Krista krále, dcerko siónská, Boha
bojící duše všeliká. 1615. 1659.

Těšiteli, duše (duchu) svatý, ty si od nás v da-
řích vzácně přijatý. Michalec. 1561. 1615.
1659. 278Cith.

Těšiteli, milý duše svatý, zavítaj a těš naše
smutné duše, potěšení duchovní ať máme.
Táb. Ol.

Této chvíle všickni míle, hlasy jasnými zpívajíce,
pokřiknauce ustavičnými. 1561. 1615.

To vědauce, křestané, že Bůh svých neostane,
chvalmež. 1561. 1615.

Tobě, Bože, chvály vděčné, jdaucí z vnitřnosti
srdečné, vzdávám. Komenský. 1659.

Tobě buď čest, pane, spasiteli náš. Šturm. 1561.
1615.

Tobě čest chvála buď Kriste, budiž požehnaný
tento den. (Sanctus). 1559. Akrostich: „Tob-
ják."

Tobě, kterýž's s nebe sstaupil, sám duchem sva-
tým se vtělil. Conditor almě siderum. Augu-
sta. 1561. 1615.

Tobě, mocný, maudrý, dobrý. 1 659.

Tobě, předobrý Bože náš, buď chvála. Šturm.
1561. Záv. 1615. 1659.

Toběť, Bože, děkujeme a slovo tvé milujeme.
1659.

Toběť sluší dík činění , samému dobrořečení.
Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 1659.
Kon. 728Cith.

Toho, jenž dí: „Já jsem, jenž jsem," znejme býti
počátkem. Augusta. 1561.

Tohoť jest nejvíc potřebí každému k jeho spa-
sení. 1561.

Tohoto času zlého, všem lidem přenebezpečného
varuj se z nás každý hříchu. 1522. 1531.

Tohoto postního času kteří se ďáblova kvasu
křesťané varují. 1601.

Toto malé děťátko, to malé nemluvňátko. SV.
Kam.

Toť jest božie přikázanie, bez něhož nenie spa-
seme, jenž má každý zachovati, kto chce s Bo-
hem přebývati. KT62. 1522. 1531. Habr. Záv.

Toť nám praví křesťané, žeť Buoh svých neostane :
chvalmež dobrotivého. 1531. Jako: „Ó svolání
konstantské."

Třetí ctnost božská jest láska. 1601. Hl.

Třetího dne vstal stvořitel z mrtvých, náš milý
spasitel, radujme se, veselme se. 1522. 1531.
Habr. 1559. Záv. Táb. Ol. Hl. SV. Kon.
Z této písně přejat zlomek u Kamarýta: „Ra-
duj se všecko stvoření", ačkoli se slova ta
úplně nalézají teprv 1559. 225Ciťh.

Třetího dne vstal z mrtvých pán. Resurrexit
Christus. Šturm. 1561. 1615. 1659. 225-
Cith.

Tři králi znamenali hvězdu, kterauž jsau viděli,
hned své koně sedlali, do Bethléma jsau se
brali 1601. Hl. SV. Kon.

Trojici blahoslavenau, slávy, utěšení plnau, ve-
lebmež vždy bez přestání. Augusta. 1561.
1615. 1659. 292dth. (Rozs. H 59).

Trňj v osobách Bůh jeden. Augusta. 1561.

78

Tuť já ležím, červík malý, pokoj v zemi bera
stálý. Lndewiga Helmbolda. Hie lig ich, armes
wúrmelein. Komenský. 1659.

Tuto epištolu svatý píše Jan, miláček Pána Ježíše.
1531. 1559.

Tuto svatau epištolu svatý Pavel napsal Filipen-
skó obci. 1531. 1559.

Tuto svatau epištolu věrní slyšíc všickni spolu.
Táborský. Táb. Ol. Pol. 1559. 338Cith,

Tvář božie překrásná, božie milost jasná, Kriste,
jsi nazvána. 1501. 1531.

Tvář laskavau obrat k lidu svému, nedej dě-
dictví svébo cizímu. Šturm ze staré písně.
1561. 1615.

Tvé, Hospodine, požehnání ve všech já spatřuje
skutcích. Jan Kassius složil po přečtení La-
byrintu Komenského. Při vydání Labyrintu
1663. Kam.

Ty, jenž sám to umění máš všech věcí k spra-
vování. Augusta. 1561. 1615.

Ty jsi jedna ze dvanácti hvězda, ó svatý Tomáši.
1601.

Ty, pane náš milostivý, a my jeho lid hříšný vo-
láme vždy k milosti. 1522.

Tys, pane náš Ježíši, hoden chvály nejvyšší. (O
almužnách). Augusta. 1561.

Účastníci tvoji se již radují. Pohř.

Ukřižovaného krále zpívejmež k pochvale. Au-
gusta. 1561.

Ukřižovaný Kristus požehnaný s námi rač býti,
na nás i vzhlednuti. Habr.

Umučenie našeho pána Jezukrista, jakož popsal
svatý Jan Evangelista. 1501. 153 1. Habr.
Táb. Ol. 1601. Hl. SV. Kon. V kane. 1559
otištěna dvakrát, ač každý text s jinačím po-
někud průběhem (rúháše, žádáše , milováše
voláše, třesieše, bieše).

Umučenie našeho pána milostného, važ sobě kře-
s£an věrný. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559.
Táb. Ol. Hl SV. Kon. Umučení našeho pána
Jezukrista važ každého věrného vděčně mysl
čistá. 1561. Záv. 1615. 1659. 183Cith.

Umučenie a tryzněnie važmež nábožně my nynie,
v němž jest naše nasycenie. Vivus panis ange-
lorum. Lukáš. 1530. Habr. Umučení a trý-
znění, v němž jest naše vykaupení važme ná-
božně my nyní. 1561. 1615.

Uslyš modlitbu mau, Bože lítostivý (ž. 5). 1601. Hl.

Uslyš prosby mé, všemohaucí Bože (ž. 6). 1601. Hl.

Uslyšiž nás, Hospodine, nebot nepostihla jest milo-
srdenství tvé, pane. Exaudi nos Domine. Dře-
vínek. 1561. Záv. 1615.

Utecme se k Ježíšovi, at srdce naše obnoví.
Blahoslav ze staré. 1561. Ol. Záv. 1615.

Utecme se k Ježíšovi, ku Pánu Bohu, otci jeho,
at svatého čtení pravdy k spasení potřebné,
nám všem ráčí otevříti. 1530. 1531. Habr.
Pol. Ol.

A. Utěšený nám hod nastal, v němž Pán Ježíš
z mrtvých vstal. V lásce boží spolu jsúce,
chvalmež Boha, takto řkúce. B. B o ž e v š e-
mohúcí, náš otče žádúcí, tě chválíme
sveselím istvým synem vzkříšeným
i s duchem svatým. A. Kristus trpěl umu-
čení všem voleným na spasení, kdež všecku
práci dokonal, tři dni v hrobě mrtvý ležal. B.
Jenž jsi ležal v hrobě, daj zůstati v
sobě těm, jenž stebú zemřeli, v smrti
tvé pohřbeni, v prvním vzkříšení.
Jsou to vlastně dvě písně, zde rozdílným pís-
mem od sebe rozlišené, jejichžto sloky se pře-
skáčkou ode dvou sborův zpívaly. Tak společně
v jedno svedené čtou se 1522. 1531. 1561.
Přední píseň týmž skoro textem, s malými jen
proměnami (jako hned v počátku: „Utěšený
nám den nastal") 1559. Táb. 226Cith. V kan-
cionále Habr. jsou rozdíly značnější. Druhá
sloka přední písně tam zní : „Trpěl na těle
bodení všem křestanóm na spasení. Když všecku
práci dokonal, tři dni v hrobě mrtvý ležal."
A tak podobně i další sloky obsahem se od-
lišují od písně 1522. 1531. 1561. přijaté Co-
mezizpěv vložena jest píseň jiná, ač podobná :
Kristus všemohúcí vstal z mrtvý ch
žádúcí, chvalmež Boha sveselím. Tot
nám písmo velí pána našeho. Ležal
tři dni v hrobě, dal prokláti sobě, bok
ruce noze obě pro spasen í naše, bídné
křesfany. V kane. Táb. druhá tato píseň
položena je před písní přední, počínajíc: „Bůh
všemohúcí" atd. Bratří 1615 a 1659 upu-
stili od dvojzpěvu, přední píseň přeměnivše,
tak že se u nich počíná takto : „Utěšený nám
hod nastal, neb Pán Kristus z mrtvých vstal.
V lásce boží spolu jsauce, chvalmež Boha
z svého srdce." V Ol. 1601. Hl. přední píseň
zní jako v Habr. Mezizpěv taktéž, ač s po-
čátkem: „Bůh všemohúcí" (jako Háb). Ye
SV. a Kon napřed položeno: „Bůh všemo-
haucí", potom „Utěšený nám den nastal," ale
naznačeno při druhé písni, že ji s přední stří-
davě zpívati sluší. Podobně se nalézá u Záv.
,,Buoh všemohúcí", pak „Utěšený nám hod
nastal."

Utíkej, utíkej, ovčičko Kristova, očí své protírej.
1601.

Uvedeným do úmluvy dejž Bože úmysl hotový.
1659. (Při řízení služebníkův).

Úzkost mi jestiř se všech stran, má naděje budiž

79

věčný pán. 1530. Úzkosti ač jsau se všech
stran, naděje naše bud Kristus pán. 1561. 1615.

V běhu tohoto roku život dán jest člověku. In
hoc anni circulo vita datur saeculo. 1601.
(Kolední).

V bílém rauše nevinnosti k stolu beránka, z pro-
pasti vysvobození, zpívejme. Ad coenam agni
providi. Rozenplut. 1601.

V Bohu já skládám své doufání jediném. Auf
meinen lieben Gott. Komenský. 1659.

V celém srdci dnes hledejme Boha a jemu se
modlme. Habr.

V čas vzáctný přišel, v němž pán slávy vyšel
k spasení lidskému. Habr.

V dnech světa posledních pro zlost lidí mnohých
půjdau veliké rány. Komenský. 1659.

V jaké jest nevážnosti slovo přečisté. 1659.

V grunt boží zrnečko vsejme. W božy grunt
zarnko rzucajmy. Komenský. 1659.

V chudobě se je narodil, nic svého nemaje. Pr.
XI. E. 2.

V městě Betlémě. Viz: „V řečeném městě."

V milosti boží mistr Hus Jan z české země
svatý vydán. 1531.

V milosti prospívati a jí nepotracovati, otče ne-
besky, rač pomoc dáti. 1522. 1531. Táb.

V moci, v múdrosti dobrého chvalmež Boha
v svatých jeho. 1501. 1559. 1561. Táb. Ol.
1601. Záv. 1615. Hl. SV. Kon. 32lCiťh.
(Výb. II 1152).

V naději boží mistr Jan Hus z české země. Ko-
nec: Ajta milá husi, ještě k tobě musi. 1522.
Táb. Ol. Jan Táborský poněkud ji předělal.

V osmý den po narozenie, hned ráčil trpěti,
ukrutné obřezovánie chtěl jest podstúpiti, krve
své ucediti, strast bolest přijíti. KT79. Pr.
XI. JE. 2. 1559. Bratří co kostelní přejali
ji: 1561. 1561. 1615. Záv.

V otce všemohaucího, stvořitele pravého. Viz:
„Otce všemohaucího, v stvořitele,"

V poslední čas hodiny mé, v den dchnutí ostat-
ního. Mikul. Hermana. Wen mein stundlein
vorhanden ist. Komenský. 1659.

V pracech byl pán od mladosti putování svého.
Šturm. 1561. 1615.

V pravděť jest veliké pobožnosti tajemství. Ko-
ni enský. 1659.

V prostřed jsauce života, smrtí jsme obklíčeni.
Media vita. Hlohovský. Hl.

V řečeném městě Bethlémě narodil se Jezukrist,
tot zvěstujem lidem všem. KT73. 1522. „V mě-
stě Betlémě řečeném narodil se Jezukrist
v něm." 1561. Záv. 1615. 1659. 96Cith.

V roku novém pánu zpívejme. Komenský.
1659.

V sjití tomto pravme sobě, jaká hojnost v domu
Páně. 1522. 1531. 1559. Táb. Ol.

V své rozličné úzkosti jinde zření nemám než
k Bohu na výsosti. Komenský. 1659. 600-
Cith.

V svědomí svém rozvlažení i v zámutcích potě-
šení v tobět samém, Bože, skládám. Dřeví-
nek. (* Šturm). 1561. Ol. 1615.

V svůj co sem úmysl dávno vzal k vykonání.
Komenský. 1659.

V tebeí, Bože, věříme, dejž, at skutkem plníme
přikázaní tvá svatá. Augusta. 1561.

V tebeť Hospodine, doufám. W tobie, Panie,
nadzieje mam (ž. 71). Komenský. 1659.

V těch dnech svatých splnilo se přiřčení Pana
Ježíše apoštolům z jeho říše. Táb.

V tento čas nebezpečný, kterýž jest již poslední,
obrať se každý k svému. 1522. 1531. Táb.
Záv. SV.

V tento náš nebezpečný čas navrať se k Bohu
každý z nás, dokudž zde čas milosti máš. 1615.
Pohř. (V čas moru).

V tyto časy naše nebezpečné div jest veliký, že
kdo z nich zuostane u víře Kristově. 1522
jako : „Čížku, ptáčku zelený", 1531 jako :
„Čížíčku ptáčku."

Važ každý věrný, co se dalo, když se narození
P. Krista stalo. Táb.

Važmež, jak mnohá dobrota v umučení Jezu-
krista. Vexilla regis prodeunt. *Lukáš. 1561.
1615.

Važmež, věrní, nábožně smrt Kristovu nevinnau.
Václ. Solín. 1561. Záv. 1615.

Važmež život smrtedlnosti, kterak pomíjí v rychlo-
sti. Jam moesta quiesce quaerela. B 1 ah os lav.
1561. Pohř. SV. 969Cith. Opačný akrostich:
„Jan Blahoslav."

Važte všickni lidé práci Ježíšovu 1531. 1559.
Táb.

Ve dnech bídných, pokušení plných (ž. 121).
Blahoslav. 1561. 1615. (Časora. překl.
žalmů 1861, 61).

Ve jméno boží počněme, a dokud móžme, pra-
cujme. (*Husencův Táborských). „Tato
píseň jest složena ke cti a chvále boží a k na-
šemu spasení od kněze Čapka". KT63. 1522.
1531. 1561. 1615. (Pam. IX. 831, kde však
velká část slok vypuštěna).

Ve jméno boží pracuojme, jeho pomoci žádajme.
1530. Duch. písně 1574. Ve jméno boží krá-
čejme, jeho milosti žádejme. Hl. Kon. (Po-
cestných).

Ve jméno Krista doufáme, nebí v něm spasení
máme. „Tuto píseň p. Kundrát z Krajku, p.
Jan Prostibořský, p. Václav Tým spolu s Br.

80

Janem Augustau skládali, jedance do Vídně

s konfessí, na cestě 1. 1535" (Bl.). „* Augusta

dodělal tři verše poslední." 1561. 1615. 1659.
Ve jméno Krista sebraní, pamatujmež umučenie,

smrti těžké podstaupenie, skrze posvátné jedenie.

1501.
Ve jméno najvyššího otce všemohúcího odřeknuce

se zlého, dajme se na vuoli jeho. 1530. 1531.

Hábr.Táb. Akrostich: „Wenceslaus Slanensis

Antikonis."

Ve jménu sv. Trojice k nebi zdvíhám hříšné ruce.

1601. Hl.
Ve třidceti letech bieše, když křest vzal od Jana,

po křtu duch jeho pudieše. KT79. 1531.

1559. Táb.

Ve vší ctnosti, v té milosti kteří stojí a vždy

chtějí ústavně v dobrém trvati. 1530.
Věčně Bůh, jsa nepočatý, podstatau stkvěle svatý,

rozkoší a radostí měl v samém sobě dosti. K o-

menský. 1659.
Věčný Bože na výsosti, myt prosíme tvé milosti.

Pol.
Věčný králi, pane náš, jenž dědictví milé máš

(i. 79). Blahoslav. 1561. 1615. 462dth.

(Časom. překl. žalmů 1861. 59). Akrostich :

„Veronice", snad manželce Diviše z Žerotína.
Věčný otec syna svého hned po smrti dne třetího

ráčil důstojně vzkřísiti. 1615.
Věčný syn jednorozený, Bůh pravý nestvořený.

En trinitatis speculum. M i ch a 1 e c. 1559. 1561.

Ol. 1615. 1659. SV.

Velebí duše má Hospodina a veselí se duch můj.

Maria šwieta dziewica. Komenský. 1659.
Velebí Hospodina duše má s radostí. 1601. Hl.
Velebiž, 6 duše má, Pána Boha svého. Augu-
sta. 1561.
Velebmež Boha mocného, chváléce vždy jméno

jeho. Konwaldský. 1522. 1531. Habr.

1561. 1615.
Velebmež dnešní den Boha jednoho. Gloria tibi,

Trinitas. Augusta. 1561. 1615.
Velebmež syna božího, z panny ctné narozeného.

Augusta. 1561. 1615. 1659.
Velebmež vždy s veselím stvořitele svého. B r. J.

Táborský. 1501. 1531. 1559. 1561. Táb.

Ol. 1615. 1659.
Velebnosti tvé, Pane, daj at chválu vzdáváme.

1501. 1561. Záv. 1615.
Veliká tvá láska, Bože neobsáhlý, že nám dáváš

k obraně své překrásné anděly. 1522. 1531.

1559. Táb. Ol. Záv. Hl. SV.
Velikonoční oběti all., jížto sme od zahynutí all.

vykaupeni, chválu vzdejme. Victimae paschalis

laudes. 1601.

Velmi slušně dnešní epištola ke čtení sv. připo-
jená. 1559.

VelmiC jest potřebí každému člověku opatřiti se
v tomto posledním věku, komu slauží, Bohu-li
či tomuto světu. Michalec (* proti aria-
n ů m). Kleych ji připisuje Miličovi, což pa-
trný omyl. 1559. 1561. 1615. Jako: „Žádnému
člověku nedám."

Věřím, v Boha jednoho, otce všemohaucího, kte-
rýž nebe a zemi a vše stvořil z ničeho. Hlo-
hovský. Hl.

Věřím v Boha otce všemohaucího. Symbolům apo-
stolicum s nápěvem. Habr. 1561. 1615. 1659.

Věřím v jednoho Boha, stvořitele nebe i země,
všech věcí vidomých i nevidomých. KT45.
Jiným textem 1561. 1615 a 1659. Jiným
1601. SV.

Věříme v Boha jednoho, kterýž stvořil nebe zemi
i se všemi ozdobami. 1530. Habr.

Věřmež my v svého stvořitele, v Boha otce vše-
mohaucího. 1561. 1615.

Věřmež vBoha jednoho, v otce všemohaucího, ne-
výmluvně dobrého. Symbolům Nicenum rozve-
deno. 1561. 1615. 1659.

Věřmež v Boha jednoho, v syna jeho milého.
1531. Pol.

Věřmež v Boha jednoho, otce všemohúcího, kterýž
nebe i zemi stvořil. 1601. Hl.

Věřmež v Boha otce, všeho stvořitele, toho do-
brého vůdce, našeho spasitele. 1522.

Věřmež v Boha jednoho, pána stvoření všeho :
toC křesťanská víra. Rokycan apostata.
TK44. 1530. 1531. 1559. 1561. Táb. Ol.
1615.

Věřmež, věrní (všickni), v našeho stvořitele mi-
lého, (v) otce milosrdného. Lukáš. 1530.
Habr. 1561. 1615.

Věřmež, všickni, v Pána Boha, toho stvořitele,
kterýž jest pro ny pro hřiešné stvořil zemi
nebe. KT95.

Věrná duše, radostně máš krále přijíti, srdce jemu
poddati. 1530. 1561. 1615.

Věrnát jest ta řeč a oblíbení hodná. Komen-
ský. 1659.

Věrné křesťanův množství raduj se s veselostí.
Laetabundus exultet chorus. 1601.

Věrní a spravedliví lidé v tomto světě mnohé
nesau zámutky. Táb. Ol. Akrostich : „Václav Sol-
ničky".

Věrní Čechové, Pána Boha chvalme, radujíc se
v tento den. (Píseň o Husovi a Jeronýmovi)
Táb.

Věrní dnes sobě považme apoštola práce snažné.
(Sv. Matouš). 1601.

Věrní křesťané Krista, krále svého, pilně se vy-

81

střihejte učení scestného. (O zavedeni). Táb.
Starší text, kterýž v Praze 1. 1480 (St. L.
219) byl zapovězen, zní takto: „ó vy věrní
křesťané krále svého, vystříhajte se učení
scestného."

Věrní křesťané, rozvažujme sobě snažně. Pol.

Věrní křesťané, silně doufajte (-me), o Kristově
večeři nepochybujte, ani přivolujte lidem od
ďábla svedeným a kacieřóm úhlavným, jenž
pokutně mluvie. Zpívána byla po bitvě na
Pankráci (Hájek, kronika 385). KT96 Táb.
Též v rkp. stokholmském (Dudík Schw. R. 160)

Věrní křesťané, věřme jednostajně o svatém bo-
žím těle. Bartoloměj zTelče 1492. (Ha-
nuš MV. 62).

Věrní, se v Bohu radujme, jemu čest chválu vzdá-
vajme, neb nás ráčil vykúpiti. 1501. 1530.
1531. Habr. 1561. 1615.

Vesel se a plesej, duše má milá. (O svátosti ol-
tářní). 1601. El. SV.

Vesel se, královno, nebeská, raduj se, matko bož-
ská. Hlohovský. El.

Vesel se, říše křesťanská, že z tebe vykvetla raj-
ská krása. Gaude Sión, quod egressus a te de-
cor. 1601.

Vesel se této chvíle lidské pokolení, slavíc pa-
mátku míle Kristova vzkříšení. 1522. 1531.
Habr. 1559. Táb. Ol. SV. (slav památku míle
božího vzkříšení) 1561. Záv. 1615. 1659.

Vesele Bohu zpívejme, čest chválu vzdávajíce,
moc i maudrost jeho znejme. Štyrsa. Eabr.
1561. 1615. 1659.

Vesele Bohu zpívejme, jemu čest chválu vzdá-
vejme pro jeho vzkříšení. Beneš Bavory ů-
eký. „Hanč quidam putant Benedictum com-
posuisse. Ita et ego sentio" (Bl., ač ji uvo-
zuje mezi Lukášovými). 1561. 1615. 1659.

Vesele sobě zpívejme, křesťané věrní Bohu. Lu-
therova. Nu frewt euch, liben Christengemein.
Komenský. 1659.

Vesele v hojném potěšení radujme se všickni
věrní. Laetabundus exultet fidelis. Blaho-
slav. 1561. Záv. 1615.

Vesele vánoční hody zpívejte, dítky, koledy. SV.
Kam.

Vesele zpievajme, Boha otce chvalme, žeť nám
syna svého jednorozeného vydal na vykúpenie
národu lidskému. *Lukáš. 1501. 1530. 1531.
1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615 (s promě-
nami). SV. Kon. Vesele zpívejme, Boha vzý-
vejme. 1659. 30Cith. (Výbor II 1137).

Vesele zvučným hlasem zpívejme, králi nebeskému
chválu vzdajme z práce vítězství velebného.
Ol. Akrostich : „Vaczlav Vrba."

Veseliž se již nyní všecko lidské pokolení z div-

ného spasení. Caedit hiems eminus. Lukáš.

Habr. 1561. 1615.
Veseliž se nyní všeliký člověk věrný. Lukáš.

1561. 1615. 1659.
Veseliž se srdce každého věrného. Exultet jam

angelica. Šturm. 1561. 1615. 1659.
Veselme se spolu, křesťané milí všickni, Krista

milovní. Wolf. 1561. 1615.
Veselte se slovanští všickni národové. (O sv.

Václavu). SV. Kam.
Veselým hlasem zpívejme, narození pamatujme

Krista, spasitele svého. Saluator jam illuxit.

1522. Eabr. 1559. 1561. Ol. Záv. 1615.

1659. EL SV. 95Cith. (kdež omylem při-
psána Třanovskému).
Veselými hlasy spolu prozpěvujme, vždycky po

vše časy v Bohu se radujme. Eabr. 1559.

Táb. Ol. SV. Kon. Akrostich: „Varhaník."

Veselýť nám den nastal, v němž stvořitel z mrt-
vých vstal. Pr. XI. C. 8 (ač jen první a po-
slední slokou). Kříž k ní tam připsal: Alia
cantio catholica a Theotunicis sumpta." U Wa-
ckernagela však není žádné písně německé,
která by se rovnati dala s českou. 1522.
1530. 1531. Eabr. 1559. Táb. Ol. 1601. Záv.
El. SV. Veselýť atd., v němž spasitel zvítěziv
třetího dne z mrtvých vstal. 1561. 1615. 1659.
229Cith.

Veydarku šťastný Davida velikého. (Sv. Vavřinec).
Laurenti, David magne martyr. 1601.

Vězňové všickni tovaryší milí, těšmež se v Bohu
v svém dobrém, svědomí. Eabr.

Vichřice tvého proti hříšným hněvu vydává zvuk
svůj, oblak, moře. Komenský. 1659.

Víra, láska potuchla (ustydla), nepravost se roz-
mohla, běda mně smutnému. 1530. Eabr.
1561. 1615. 1659.

Víru církve římské vyznávejme. 1601.

Víru míti, neblauditi. 1601.

Víru obecnau, křesťané, srdcem ústy vyznávejme.
1559. Ol.

Vítej, Jezukriste, s nebeské výsosti, vítej z panny
čisté, náš předrahý hosti. Augusta. 1559.
1601. Ol. 1615.

Vítej milá, vítej vzácná oběti drahá. 1601. SV.

Vítaj, milý Jezukriste, králi všemohúcí. Pr.

XII. F. 30 (Výb. I 326) a Pr. XII. F. 9

(Zašed, zprávy kr. č. sp. n. 1863, 66 — 69).
Vítaj, milý Jezukriste, narozený z panny čisté.

Pr. XVII. F. 30.
Vítaj, milý Jezukriste, vítaj synu panny čisté.

Pr. XVII F. 30 (XIV věk) a Pr. XI. E.

2 (XV věk). Z onoho v Rozboru I 140 a Výb.

I 323. — 1601. Od Adama Šturma otištěna při

11

82

„Dialogu dvau formanův" 1542 co „písnička
starých Čechův jednoty Rokycanovy."

Vítaj, milý Jezukriste, ty's syn pravý matky čisté.
Lv. XLI. E. 21 (Viz §. 18).

Vítěze slavného, pána našeho, s nebešťany chvalme.
Tatíček. Viz: ,,Utěšený nám hod nastal."

Viziž, duše, povolání, víry a pravdy potkání,
zbuď tělo ze spaní. 1530. Habr.

Vizme nynější čas nebezpečný, v němžto nepřítel
velmi snažný strojí věrným podvedení. '"Bla-
hoslav. 1561. 1659. Zpívala se jako o králi
Ludvíkovi (Hanuš, Dod. III č. 10).

Vizmež ctitele božího ve všem dokonalého, Krista
nejvyššího kněze, slávn vší sv. církve. Augu-
sta. 1561.

Vizmež člověka nedávno živého, a již bolestmi
umrtveného. Wolf. 1561. Pohř.

Vizmež příklad smrtedlnosti, mrtvého, jejž neseme.
Rogamus te Domine Dens. Lukáš (z latin-
ské). 1561. 1592. Záv. Pohř.

Vizmež, věrní Bohu milí, kterak mnohá dobro-
diní Pán Buh z milosti učinil. Augusta.
1561. 1615.

Vlasti má milá nebeská, ó rozkoše boží rajská.
1601. Hl. SV.

Volám k tobě ve dne v noci. Kli ment Bo-
sák. 530Cith.

VolámeC z hlubokosti, z žaláře temného (ž. 130).
Blahoslav. 1561. 1615. 1659. Akrostich
opačný „Aptáčeti Blahoslav" (1659 porou-
chaný). Aptáče tuším značiti má příjmí Bla-
hoslavovo Apterix.

Vstal jest této chvíle ctný vykupitel, Ježíš Kristus
míle, světa spasitel. Surgit in hac die Christus
Dominus. Liber pros. et hymn. 1522. 1531.
1559. 1561. Táb. Ol. 1601. Hl. 1615. 1659.
SV. Kon. 232Cith. (plakáchu, stáchu).

Vstal jest z mrtvých za nás ukřižovaný syn boží
pravý. Resurrexi et adhuc tecum sum. Šturm.
1561. 1615.

Vstalt jest Buoh (Kristus) z mrtvých svú mocí,
oslavněť do pekla (pekel) vkroči, ať by on
z temnosti i žalosti dušičky svému otci poslal,
za něž jíti žádal i na smrt dal své tělo milo-
stivě. Na veliká noc tu neděli zbořil pekelná
posteli bez-uotaza ďábla sváza. Přikáza jemu
tam ostati, ať by on na věky bydlil, s člověky
s hřiešnými plamen hltaje. KT76. Pr» XI.
C. 8. — 1531. 1559. Táb. Ol. Za dob Huso-
vých píseň ta církevně byla zakázána (Hus
Sebr. Sp. II. 132).

Vstalí jest král nebeský, ctný vykupitel, Kristus
milý světa spasitel, jenž pro hříchy světa rád
stáše. Habr.

Vstalí jest Kristus z hrobu svého, all. k utěšení
lidu svému, all. 1522.

Vstalí jest Kristus z mrtvých král, svítězil jest
mocný pán, mocně nepřietele svázal i odjal
moc jeho. Mortis en cum gloria. KT91. Pr.
XI. E. 2 a XI. C. S, kdež písař, O. Kříž
z Telče, ji nadepsal: „Cantio haereticalis et
prorsus ecclesiae haereticalis." 1522. 1530.
1531. Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 232-
Cith.

Vstaniž vzhuoru, duše věrná, k pochválení Hospo-
dina. 1559. Táb.

Vstaupení boží (slavné) pamatujme Krista Pána.
svého spasitele, i nábožně važme. 1530. 153 1.
Habr. Táb.

Vstaupení již pamatujme Jezukrista milého spa-
sitele. 1559. Ol. Záv.

Vstaupení Kristovo pamatujme, s cest jeho se
nikam neuchylujme. 1531. 1559. 1561. Ol.
Záv. 1615. 1659. SV.

Vstaupení spasitele svého pamatuj každý myslí
nábožnau. J. Táborský. Táb. Ol. SV. Kon.

Vstaupil jest (Pán) Kristus na nebe, dokonav zde
práci, radujme se vesele. Ad honorem infan-
tuli. 1531. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615.
1659. SV. Kon. 25lCith.

Vstaupil Kristus vzhůru z světa nízkosti. Au-
gusta. 1561. 1615. SV. Kon.

Vstaupil Kristus na nebesa all., král slavný ví-
tězství nesa all. 1601.

Vstúpil Pán Kristus na nebe all., vysvobodil vězně
jaté all. 1522.

Vstaupil Pán Kristus na nebe all., aby věrné
přijal k sobě all. 1601. Záv. Hl.

Vstup na nebe sám od sebe, svítěziteli Kriste.
Michna. SV. Kam. (Anth. II).

Všeho světa obnovení nové plodí radování all.
all. Mundi renovatio nova parit gaudia. R o-
zenplut. 1601. Hl.

Všeho světa stvořitele pochvalmež žádostivě, jenž
Mariji Magdaleně odpustil milostivě. 1501.

Všeho světa stvořiteli, milostivý spasiteli, uslyš
prosbu ponížených. 1561.

Všechen život všech nás lidí jest pant. Komen-
ský. 1659.

Všechněch božích svatých pomoci pobožné k ne-
beské slávě nás přivedte nehodné. 1601.

Všemohaucí Bože dobrotivý, začátek a konec
všech věcí (Nádchového času, t. v moru). 1601.
Hl.

Všemohaucí Bože, rač na nás vzhlednuti, ku po-
moci naší svú ruku vztáhnuti. 1531.

Všemohúcí náš nebeský stvořiteli lidský, pohlediž
na své stvoření. 1522.

83

Všemohaucí otče náš, uslyšiž nás v tento čas,

v zarmúcení přijmi nás. 1522. 1531. Habr.
Všemohancí otče, věčný Bože, stvořiteli všech

věcí. 1559. Táb. Ol. Záv.
Yšemohaucí pane, co's na mne dopustil pro mé

těžké hřiechy, že si mne opustil. 1522. 1530.
Všemohúcí přežádúcí náš milý pane, milost tvá

v nás předcházej nás. 1501. 1522. 1531.

Habr. 1561. Táb. Záv. 1615,
Všemohaucí stvořiteli, nehe země slavný králi,

nad tě mocnějšího není. Štyrsa. 1522. 1531.

Habr. 1559. 1561. Táb. Ol. Záv. 1615. 1659.

SV Kon. 124Cith.
Všemohaucí stvořiteli, otče svatý. (Summum sanc-

tus). 1559. Ol. Pol. Záv.
Všemohúcí věčný Bože, spomoz věrným z této

núze. 1530. 1559.
Všemohúcí věčný králi, všickni proti tobě malí

my té žádáme k pomoci. 1530.
Všemohaucí věků králi, sám braň nás před ne-

přátely. 1561. 1615. 1659. 826Cith. (tuto o

4 sloky delší).
Všemu světu zlořečení, všemu lidu zatracení

přišlo jest pro Adamovo prohřešení. Lukáš.

1561. 1615. 1659.
Vší cti chvály nade vše hodný, dobroty plný,

mocný, maudrý, silný náš Bůh velebný. Štyrsa

(♦Wolf). 1561. Záv. (Rozs. II 49).
Vší chvály hodný, náš králi, Jezukriste spasiteli,

vzhledniž na nás z své milosti. Ol. Akrostich:

,,Velehradskýmu."
Všickni Bohu ke cti chvále s pobožností dnešek

slavme. (Sv. Magdalena). 1601. SV.
Všickni, jenžto kajícího došli sme zamúceného

srdce, nad hříchy svými skrúšeného. Lukáš.

1531. 1559. 1561. Ol. Záv. 1615.
Všickni hříšní k vodám podte a k Kristu se při-
pojujte, abyste se v něm čistili. Augusta.

1561. 1615.
Všickni křesťané, v jednotě shromáždění jsauc

společně. Psallat ecclesia. (V den posvěcení

chrámu). 1601. Hl.
Všickni kůrové andělští, obyvatelé nebeští radost

mají s pannau přečistau. Congaudeant angelo-

rum chori. 1601.
Všickni lidé, jsauc smrtedlní, zemřítiť musejí.

1561.
Všickni lidé Kristu králi prozpěvujme vděčné

chvály. (Sv. Ondřej). 1601. Hl.
Všickni lidé pozorujte, coC nám svatí mluví.

1559. 1561. Ol. Záv. 1615.
Všickni máme vážiti a sobě pilně rozjímati ten

svůj život převelmi marný. 1522. 1531. Táb.
Všickni my se radujme (veselme) a Boha ve-
lebme. 1561. 1615.

Všickni nejvyššího krále přeslavné vítězství chval-
me. Summi regis triumphum. (Boží vstaupení).
1601.

Všickni radujme se v tento slavný den. 1531.

Všickni spolu shromáždění vzdávejme Bohu chvá-
lení. Blahoslav (ze staré předělal). 1561.
1615.

Všickni svatí Serafin, Cherubín, trůnové, také i
panstvo, knížactvo. Omneš Sancti. 1561. Záv.
Všickni sv. andělové, mocní silní archandělové,
Serafín, principátové (Jiný překlad). 1601. Hl.

Všickni světí (svatí) Boha ctili, v skutku v pravdě
velebili. 1501. Předělána poněkud 1561.

Všickni věrní křesťané, na počátek zpomínajme,
jaká jest to milost byla. 1531.

Všickni věrní křesťané, Bohu chválu vzdajme. J.
Táborský. 1559. Táb. Ol Kon.

Všichni věrní křesťané, milost nesmírnú važme.
J. T áb o r s k ý. 1559. Táb. Ol. Akrostich : „Var-
haník."

Všickni věrní křesťané, veselme se nyní, pama-
tujíc společně Kristovo vtělení. Gaudeamus
pariter omneš. M i ch a 1 e c. 1561. Ol. 1601. Záv.
1615. 1659. SV. 33Cith.

Všickni věrní pána znejme a naň se rozpomí-
nejme. 1561. 1615.

Všickni věrní povstaňme, z tvrdého sna prociťme.
Lukáš. 1530. 1531. Habr. 1561.

Všickni věrní prosmež Boha. Wolf. 1561.

Všickni ze všeho srdce věřmež všemohúcího otce.
1522. 1531. 1559. Táb. Ol. Pol.

Vypravujmež všickni slávu Pána Jezukrista, vzdá-
vajíc jemu vždy chválu. Augusta. 1561.
(Rozs. 29, II 4 a 46).

Vypravujtež, nebeští, slávu slova vtěleného na
oslavu. Coeli enarrant gloriam Dei. Lukáš,
(z latinské). 1561. Záv. Vypravujmež spo-
lečně slávu Pána Boha svého na oslavu. 1615.

Vypsal sv. Lukáš i (jak) město i ten čas, v němž
se narodil náš pán. 1531. 1559. Táb. Ol.
Záv. SV. Kon. 99Cith.

Vyznávejme se Pánu Bohu z hříchů našich.
Augusta. 1561. 1615.

Vzbuď nás, Pane, ať povstaneme. Lukáš. 1561.
1615. 1659.

Vzdejmež čest Bohu svému z jeho dobrodiní.
Michalec. 1559. 1561. Táb. Ol. 1615.731-
Cith.

Vzdajmež čest chválu Bohu nade všecky pože-
hnanému. 1501. Habr. 1561. Táb. Ol. Záv.
1615. SV. Kon. (Po jídle)

Vzdajmež chválu Bohu otci, kterýž stvořil všecky
věci. Lukáš. 1561. 1615. 1659.

Vzdejmež chválu Bohu všickni spolu věrní. Mi-
chalec. 1561. 1615. 73lCith.

11*

84

Vzdajmež chválu Bohu z štědré lásky jeho. (O

svátosti oltářní). 1601.
Vzdajmež chválu děkování Pánu Bohu mocnému.

Táb. Ol. Záv. Hl. SV. Jako: „Haj, haj, po-

máhaj milý."
Vzdejmež chválu nebeskému pánu, věčnému stvo-
řiteli. *JanPaustenník. 1559. 1561. Pól.

Ol. Záv. 1615. 1659.
Vzdajmež chválu Pánu Bohu našemu, nebeskému

králi všemohúciemu. 1501. 1531.
Vzdajmež chválu Pánu Bohu, nade všecky bohy

najvyššiemu (najmocnějšímu), prosíc, a£ dá po-
koj lidu svému. 1530. Habr. Táb.
Vzdejmež chválu Pánu. Viz: „Dejmež chválu."
Vzdejmež chválu po všecky věky svému pánn.

Laudem Deo dicam per saecula. Blahoslav.

1561.
Vzdejmež chválu velebnému pánu, Jezukristu,

synu božímu. 1561. 1615.
Vzdajmež my Bohu chválu srdci pokornými. 1531.
Vzhledniž na nás, Pane, v tento čas poslední.

1522. 1531. 1559.
Vzkříšení spasitele svého chval každý člověk myslí

veselau. Hoc festům venerantes. 1522. 1530.

1531. 1559. 1561. Táb. Ol. 1601. Záv.

Hl. 1659. SV. 237Cith. (kdež se omylem

připisuje Augustovi).
Vždyckyť se sluší modliti a nepřestávati. Eze-

chielis porta clausa pertransivit Habr. Táb.

Záv. SV. Kon. 767Cith. (kdež se omylem

připisuje J. Škorni z Frimburka).
Z dobrých věcí Boha chvalme, nyní se radujme.

Konwaldský. 1561. 1615. 1659.
Z hlubokosti své úzkosti tebef vzývám. (Na žalm

130). Blahoslav. 1561. (Časom. překl. žal-

mův. 1861, 62).
Z hůry nebeského ráje nebeská maudrost vstu-
puje v život přečisté panny. De superna hier-

archia. 1601.
Z hvězdy vyšlo slunce, nebeské změnění, syn dán

jest panence. 1522. 1559. Ol. Záv. SV. Kon.

Jako: „Již mi pan Zdeněk z Konopiště."

Z narození božího slušíC se radovati, komuž Boh

dal dočekati. 1522. Světská nota: „Tak-li

těžko."
Z nebe přicházím svého s poselstvím od Boha

mého. Komenský. 1659.
Z srdce tě miluji, ó Pane. Jana Walthera.

Hertzlich lieb hab ich dich. Komenský.

1659.

Z té milosti nesmierné, od Boha v Kristu dané,
s huory s nebe seslané. Konwaldský. 1501.
1522. 1530. 1531. Habr. Táb. Ol. (přehojné)
1561. 1615. (Výbor II 1150).

Z ustanovenie zákona panna Marija Krista obě-
tovala. KT88.

Z vítězství Ježíše, pána převelmi slavného, každá
duše pobožná plesej. Blahoslav. 1561 . 1615.

Z vnitřnosti srdce svého vzdávám díky tobě teď
jitra přítomného. Aus meines hertzens grunde.
Komenský. 1659.

Za ciesaře Augusta panna porodila Pána Krista.
KT74. 1522. 1530. 1531. Habr. 1559. Táb.
Ol. Záv. SV. Kon. lOOCith. Štelcar o ní:
„Ten verš v té písni : ,Za císaře Augusta' o
dítkách tam ,t. j. o podávání jim svátosti ol-
tářní v kancionále J. Nigrina 1. 1585, jest
proměněn ; neb ten dobrý muž, znaje, že blud
jest, to napravil, jako i Jan Táborský." (Č.
Č. M. 1864, 349).

Zachovej nás při svém slovu a dajž k němu víru
živau. Pol.

Zachovej slovo své, Pane, v římské církvi at zů-
stane, zkaz Lutherovo učení, pikhartských sborů
shlaučení. Serua Deus verbum tuum. 1601.

Září přeja^nau navštívil Gabriel Mariji krásnau.
1601. Hl.

Zase viděl sem po pravici sedícího v věčné sto-
lici. (5 kap. Zjevení). Komenský. 1659.

Zavítej duše svatý a nám ten dar nebeský sešliž
ty k utěšení. 1531.

Zavítaj k nám drahý hosti, mistře lásky i svor-
nosti, pokoje, síly, umění. 1522. Ol.

Zavítej k nám, duše sv., s otcem, synem též pod-
staty. Nunc sancte nobis spiritus. Červenka.
1561. 1615. 1659. SV. Kon. Kam. (Jireček,
Čítanka I č. 1).

Zavítej k nám, ó z výsosti, svátost plná všech
milostí. (O svátosti oltářní). 1601.

Zavítej, sladký těšiteli, temností osvětiteli, srdce
naše osvěcuješ. Ol.

Zavítej, svatý duše, k nám all., osvétiž srdce naše
sám all. 1522.

Zavítaj svatý duše, naplň srdce našie duše.
V Dzikovskéra rkp. českých kázaní, vydaných
od VI. Wislockého (Krakov 1875, 11 a 21).

Zavítej, věčná jasnosti, světlo z otcovské bytnosti.
Zawitaj wieczna jasnošci. Komenský. 1659.

Zázrak a div neslýchaný, Bůh v jesličky polo-
žený. Rozenplut. 1601. Hl.

Zdráv buď, králi nebeský zemský, plný vší mi-
losti. Salue rex coeli et terrae. Lukáš z la-
tinské. 1561. 184Cith.

Zdráv bud Kriste, Boha věčného synu , jenž's
z panny pro člověka hříšného světu narozen.
Z latinské „Salue Jesu, proles Dei" J. Tá-
borský. 1559. Táb. Ol. Záv.

Zdráv buď Kriste umučený, v pravé ruce pro-
bodený. Aue manus dextra. 1601. Hl.

85

Zdráv buď svátečný a slavný dne, poctivosti nad
jiné časy hodný, v němž Pán Bůh, nad pe-
klem i ďáblem svítěziv, nebesy vládne. KT104.

Zdráv buď svátečný a slavný den, vší poctivosti
na věčnost hoden. Salue festa dies. 1601.

Zdráva božie matko, ty's plna všie radosti. Pr.
XVII. F. 30.

Zdráva buď Marija panno, z nebes kvítka čistá
schráno. 1601. Hl.

Zdráva buď Marija, panenko přečistá. 1601.

Zdráva dievko šťastná, matičko boží, ty's nad
slunce jasná, andělské zboží. Co „písnička
starých Čechův jednoty Rokycanovy" otištěna
při Šturmovu ,, Dialogu dvou formanův" 1542.

Zdráva hvězdo mořská, všem hřiešným svietieci.
Aue maris stella. Pr. XVII. F. 30.

Zdráva, jenž jest pozdravena andělem poslem od
Boha. 1522. 1559. Ol. 1601. Záv. Hl. SV.
Kon.

Zdráva královno slavnosti, očištěnie našie zlosti,
ciesařovno nebeská. KT82.

Zdráva královno z nebe. já hřiešná prosím tebe.
Iv. XII. E. 21. (Holovackij, 364).

Zdráva matko syna božieho. zdráva královstvie
nebeského matičko svatá. KT83.

Zdráva matko přežádúcie, hvězdo mořská pře-
světlúcie. Pr. I. E. 25 (Č. Č. M. 1848 I
269 a Výb. II 25).

Zdráva naděje všeho světa Marija, zdráva tichá,
zdráva milostivá. Pr. XVII F. 30.

Zdráva panno čistá, matko Pána Krista. 1559.
Táb. Ol.

Zdráva Panno Marie, dievko čistá, božieho syna
matko, zpomeň na mne na nebožátko. Lvov.
XLI. E. 21 (Holovackij, 357).

Zdráva panno Marija (matko) Jezukrista, všecka
jasná, všecka čistá. Lv. LXI. E. 21 (Holo-
vackij, 363). Počátek psán prostomluvou, verše
počínají se teprv ku konci: „Ostřežiž mě všeho
zlého a zbav mě ďábla, vraha mého."

Zdráva's Bohem pozdravená, rodičko blahoslavená.
Aue Maria. 1601. Hl.

Zdráva's kněžno slavná, choti nebes pána. Aue
hierarchia. 1601. Hl.

Zdráva's najsvětější královno, milostí Trojice svaté
osvícená. Pr. XI. E. 2. — 1522. 1531. 1559.
Táb. Ol.

Zdráva's oděná sluncem, nevěsto jasnosti. Salvě
amicta sole. Hlohovský. Hl. S V. Kam.

Zdráva's panno čistá, ty přímluvce jistá všech, kdož
tě žádají. 1601. Hl.

Zdráva's Panno Marija, tebe sobě zvolila Trojice
svatá. 1531. Táb.

Zdráva's panno vší dobroty, Bohem vyvolená,
ty's matka vší jednoty nad jiné zvolená. 1522.

Zdráva's plná milosti, pozdravena's s výsosti od

Boha samého. 1522.
Zdráva's růže stkvaucí, panno velmi krásná. Aue

recens rosa. Hlohovský. Hl.
Zdráva's svatá Trojice přeslavná, jenž's Baoh

přede všemi věky. 1522.
Zhledniž na nás, zmilelý Pane, ať jíž tvá obec

právě stane. Dajž jim svá milost poznati, v dobré

se vuoli sjednati. KT65. (Pam. IX. 834).
Zkřikniž hlasem radostně, těš se v srdci svém

rozkošně. Augusta. 1561. 1615. 1659.

(Rozs. 73).
Zkřikněmž všickni zvučným hlasem. Pol.
Znamenaj každý člověk, starý, mladý, všeliký věk.

1501. 1530. 1531. (Znamenaje) 1561. 1615.

1659.
Znamenaj křesťan věrný Kristovo vtělení i jeho

narození. 1522. 1531. 1559. Táb. Ol. 1601.
Znamenej, lide věřící, o té věčné božské řeči.

Habr.
Znamenej, lide věřící, v tomto nyní roztržení o

té Kristově večeři, o niž velká nesnáz běží.

Habr.
Znamenej, ó duše věrná, poznej milost svého

pána. Habr.
Znamenaj, smysle sprostný, že, kterak jest veliký

pod malitkým oplatkem, jestiť pravým člově-
kem. KT86.
Znamenaj, světě bludný a nepravý, žef se blíží

den saudný. 1522. 1530. 1561. Táb. Záv.

1615.
Znamenajmež všickni věrní, v kom složeno po-
žehnání. 1531.
Znej každý, co máš věřiti, o těle krvi mysliti.

(O svátosti oltářní). 1601.
Zpievatiť budu o sobě sama. že jsem Marija, vdy

čistá panna. 1530. 1531.
Zpívej hlasně, ó dcerko siónská i jediná církev

Kristova římská. 1601.
Zpívaj jazyk křesťanský ke cti knězi věčnému.

Augusta. 1559. 1561. Ol. Záv. 1615. 1659.
Zpívaj jazyk křesťanský vítězství velebného a

umučení božího. Ol.
Zpívaj jazyk o přeslavném boji rytířském snaž-
ném, kterýž vedau osvícení. (O J. Husi).

*Pražská z latinské. 1561. Záv.
Zpívej jazyk přeslavného tajenství. (Pange lingua).

1522.
Zpívej jazyk v potěšení Kristovo umučení. Lu-
káš. 1561. (Rozs. 103).
Zpívaj píseň z zákona nového. 1522. 1531.
Zpívaj s pláčem přežalostně. (Při smrti křesťana

zlého). Lukáš. 1530. 1561. (Rozs. 181, 189).
Zpívej srdce mé Bohu. Singen wir ausz hertzen-

grund. Komenský. 1659.

86

Zpívej věrný, JBa účastný. Augusta. 1561.

Zpívej věrný přežalostné (přeradostně), jenž's
byl u víře živ ctnostně. (Při smrti křesťana
dobrého). Lukáš. 1531. 1561. Pohř. (Rozs.
192).

Zpívajíce slušné chvály, Krista Pána věčné dary.
(O mučedlnících). 1601.

Zpívejme s veselým hlasu srdcem celým. (Sv. Ja-
kub Větší). 1601.

Zpívejme všickni vesele o té oběti nebeské Krista
věčného kněze, kteráž nyní u lidu přišla v za-
pomenutí. Mnozí té mši se oddali. Habr.

Zpívajme všickni vesele Kristu, synu Marije.
Psallite unigenito. Hlohovský. Hl.

Zpívajmež my věrní v tomto zamúcení. Lukáš.
1530. Habr. Zpívejmež my nyní v tomto
shromáždění. 1561. 1615. (Rozs. II 10).

Zpívejmež na čest našeho spasitele. Puer natus
in Betlehem. Šturm. 1561. 1615. 1659.

Zpívejmež, věrní, společně chválu srdečnau ra-
dostně (ž. 100). Michal ec. 1561. Pol. 1615.

Zpívajmež všickni vesele, chváléc svého stvořitele
Jezukrista narození. 1522. 1531. 1559. Tdb.
Ol. Zdv. 105Cith.

Zpívejmež všickni vesele, chválíc Krista spasitele,
kterýž vstaupil. 1561. Propletmo se klade
s písní : „Kristus všemohaucí vstaupil jest svau
mocí."

Zpomínejme všickni věrní (nyní) v tomto pro-
vázenío smrtedlnosti člověka. (Pohřební). 1531.
1559. 1561. Ol. 977Cith.

Zprávce domu božího, syna jeho vlastního, ve-
lebmež s utěšením. Augusta. 1561. 1615.

Způsob světa budaucí kdo spatřiti chceš. Ko-
menský. 1659.

Zpuosobmež se všickni k tomu hodu přeslavnému,
z mrtvých vstání oslavnému. 1522. Habr.
1559. Ol.

Zvelebujmež Pána svého, Ježíše syna božího. 1615.

Zvěstujem vám radost převelmi velikau, porodila
panna čistotu panenskau. 1601. Žáv. Hl.
SV. 106Cith.

Zvučnau plesejme radostí na den veyroční slav-
nosti. Sospitati dědit aegros. (Sv. Mikuláš).
1601. Hl.

Zželiž-ť se, Pane Bože, tohoto lidu zmámení. „Pí-
snička utěšená o všech stavích, k času maso-
pustnímu složená od V. Miřínskéh o."

v 1522. Tdb.

Žádajíc prosíme, za to se modlíme, by temnosti

zapudil, světlo své v našem srdci rozsvítil.
1531. 1559. Tdb. Ol.

Žádámeí, Bože jediný, bdiž nad námi v ČaB ostatní
1659.

Žádný spasení nedůjde, brž (též) ani v nebi místa.
Komenský. 1659.

Žádný v světě jiný není, kdož by nám dopomoci
mohl k spasení. 1659.

Žádostivě toho žádal Kristus, než byl obětován,
aby s učedlníky svými beránka jedl milými.
Habr.

Žalostné rozmlauvání uslyšme v den prchlivosti
Páně, když svědomí navráceno bude. Blaho-
slav (z staré, * Lukášovy prý). 1561.

Žel mi, žel, že sem hřešil. Zaí mi, žem kiedy
zgrzeszyl. Komenský. 1659.

Život čistý panenský jest pravý trůn královský.
Uterus virgineus thronus est. 1601.

Život chudý Pána Krista veleb každá dnše věrná.
Augusta. 1561.

Život Kristů zvelebujme, slávu jeho všem zvě-
stujme. Augusta. 1561. 1615. (Rozs. 28).

Živý chlebe, kterýž z sebe život spůsobil zvole-
ným. Vivus panis angelorum. „Praví tak, že
Mr. J. Hus i latinskau i českau udělal."
(Bl.). 1561. 1615. 1659. (Sebr. sp. III 266).

Dodavky.

Bóh náš všemohúcí. Č. Č. M. 1861, 271.

Dvornáf chodí myšlení v lidech o jich spasení.
Ol. Akrostich „Dobrá mysl". Jako: „Dorna
chodí po lauce."

Když čas přijde dni. Quatuor ad partes mundi
šunt angeli missi. Č. Č. M. 1851 II 62.

Když měl Kristus zrazen býti, po večeři slavné
vzav chléb lámal JDudík Schtv. R. 161.

Krále věčného jest učení. Ol. Akrostich : „Kniaz".

Krásná ozdobná koruna jestiť čistota srdečná.
Ol. Akr. „Kláštar".

Lítostivý jest milý syn boží. Ol. Akrostich „Lu-
kášovi".

Ó jak hrozné trápení. Jako: „Ktož jse túlá nebo
šúlá."

Ó jak slavná odměna lidem všechněm milosrd-
ným. Ol. Akrostich „Oppatu".

„O životu P. Krista" přidej 1531. 1559.

Ó vy věrní křesťané. Viz : „Věrní křesťané
krále svého pilně" atd.

Pane Bože, buď při nás atd. oprav: sprostiž nás,
nedej nám zahynuti.

87

Písně o svatých českých.*)

O sv. Crhovi a Strachotě.

Svatí Crho a Strachoto, naši patronové, svatých
biskupův ozdobo, naši zástupcové, orodujte,
orodujte za nás, svatí otcové. SV. Kon. 1762.

0 sv. Ivanu.

Gestimula, dalmátského krále Ivan byl syn jeho,
česky Jan byl řečený, podle světa muž vzne-
šený. 1 631. Dek.

Dnes zpíváme o Ivanu, kterýž se zalíbil Pánu
ihned od svého dětinství. 1693.

0 sv. Lidmile.

Lidmila svatá milá, rytířka nebeská, ctná kněžna
ušlechtilá a dědička česká. Lomnický (slo-
žil 1589). 1595. 1631. Dek. SV. Kon. 1762.
Jako: „Eliško milá, srdečná" (1595).

Ej s radostí, s veselostí Čechové prozpěvujte, ty
radosti příčin dosti, Lidmilu vychvalujte lidu
milau. Lidu milá, ta vštípila v Čechách víru
křesfanskau. Michna. 1661.

Svatá Lidmila vdova, dcera Slaviborova, lidu
milá i říši nebeské, kněžkau byla někdy země
české. Michna. 1661.

Vzhůru, vzhůru již Čechové, začněme chválení
nové, Boha i Lidmilu chvalme, na dnešní den
se veselme. 1693.

0 sv. Václavu.

Svatý Václave, vévodo atd. (viz v hlavním sezna-
mu). Nověji 1631. Dek. SV. 1709. všude
týmž textem, jako v kancionále 1864 co do
prvních čtyř slok. Kon. 1762, kdež mimo to
připojena též sloka 5 a 6 kancionálu dotčeného.

Radujme se v Hospodinu, den slavný slaviece na
čest svatému Václavu, z jehožto umučenie ra-
dují se angele a spolu chválo syna božieho.
KT35: „Sequitur officium missae de S. Ven-
ceslao, Boemorum patrono."

Milost boží když to chtěla, v zemi české by se
stkvěla víra svatá a křesťanská, kdež byla
prvé pohanská (9 listů). Lomnický. 1595.
1631. Dek.

Nuž Václavovi svatému, knížeti někdy českému,
ke cti zvučně prozpěvujme, libau píseň obě-
tujme. 1601.

Den pamatujem svatého Václava, rytíře ctného,
křesťana Bohu milého. Matku pohanku ukrut-
nau měl, však sám myslí nábožnau ctil jest
Boha chvíli každau. Záv.

Když let osm set minulo čtyři devadesát, v Če-
chách se zablesknulo, počalo vše plesat. R°.
Svlažena rosau boží vydala země květ, dostala
z nebe zboží, rozveselil se svět. Květ ten
svatý Václav byl. Hl. SV. Kon. 1762.

Učinil nám divadlo Pán Bůh z výsosti, vystaviv
nám zrcadlo všelikých ctností svatého Václava,
jenž jest Čechův sláva. Michna. 1661.

Svatý Václave, kníže náš, věrný zástupce náš,
k tobě Čechové voláme, pomoci žádáme! Ó
dědici české země, spomeň na své plémě v těž-
kých bídách postavené, se všech stran saužené.
Michna. 1661. SV.

Svatý Václaye, patrone náš, jenž v věčné slávě
přebýváš. 1693.

Veselte se slovanští všickni národové, chvalte
Boha nebeští všech svatých kůrové, že jest
světu tomu dal Václava svatého. 1693. SV.
Kon.

Kam pospícháš, choti Krista? Ach nešťastná cesta
tvá ! Bratr tvůj Boleslav hrozný ukrutný aumysl
má. 1 693. Kon. 1762.

Čas, bychom se radovali, že jsme dočekali svátku
veselého a Bohu milého svatého Václava. 1693.

Alleluja, all. all. ! Veyvodo svatý Václave, auto-
čiště naše pravé, ty jsi vlasti české perla, ko-
runy královské berla. 1693.

Kníže's české země, tvé jsme, tvé jsme plémě,
svatý Václave, Kyrie eleison. 1 693.

*) Zkratky mimo ty, ješto na str. 39 sou uvedeny.

— QjJi. = Cithara Třanovského vydání 1874 s číslem
písně.

Č. Č. M. — Časopis Českého Musea.

Č. M. Ař. = Časopis Matice Moravské.

1592. == Závorkovo Pohřební zpívání (str. 27).

1595. = Lomnického kancionál historický (str. 23).

Bl. — Blahoslavův „Rejstřík písní v kane. 1561 obsa-
žených."

ž. = žalm. — Výb. — Výbor z literatury české I. a

II. díl.
1631. — Kancionál z 1. 1631 (str. 34).
Dek. =z Český Dekakord (str. 34).
1693. — Kancionál Holanův (str. 35).
1709 a 1712. =z Kancionálky Rosenmullerovy (36 a

Dod.).
1762 z= druhé vydání kancionálu Koniášova (str. 36).

88

Maria, královno nebes, od Boha nám milost při-
nes, at jest vždycky s námi, v tomto putováni.
Svatý Václave, kyrie eleison. 1693.

Zdráva buď krásná růžičko, nebeských kůrův
hvězdičko, všech knížat kvítku líbezný, ó pa-
trone Čechův slavný, all. all. 1693.

Svatý Václav, jsa ctnostný, před Bohem se nížil,
bratru, matce nevděčný, před Bohem se nížil.
SV. Kon.

Svatý nám milý Václave, obrať k nám oči la-
skavé a popatř na nás, nebt se k Tobě utí-
káme, za ochranu tě žádáme. Ty jsi dědic
české země, rozpomeň se na své plémě v jeho
auzkosti; ó nedejž nám zahynauti, ale rač
nás vytrhnauti ze všech těžkostí. S V. Kon.

0 sv. Vojtěchu.

Svatý Vojtěch, syn Slavníkův, jeden z božích
mučedlníkův, pošel z národu českého od hra-
běte libického (5 listů). Lomnický. 1595.
1631. Dek.

Velikau dnes slavnost máme, když sobě připo-
mínáme biskupa velmi slavného, totiž Vojtěcha
svatého. SV. Kon. 1762.

Velikau dnes slavnost máme, když ctnosti při-
pomínáme vlastence našeho, biskupa milého,
svatého Vojtěcha, ej Čechové Čecha. 1693.

Poďme v chválách před se vzatých, an to Bůh
chce míti, od věrných Čechův v svých svatých
v nebi poctěn býti, prosme, křičme, volajíce
k sv. Vojtěchu. 1709. 1762.

0 sv. Prokopu.

V ony pominulé časy v české zemi, vlasti naší,
byl jeden opat vznešený, Prokop jménem tak
řečený. Lomnický. 1595. 1631. Dek.

Zpívejte paustevníčkové, na paušti ptáčkové, za-
zpívejte sousedovi, vy lesní žáčkové; navště-
vujte ho v jeskyni laňky, též zvířátka jiný,
ustupte ďáblové, pekelní hadové. M i ch n a. 1661.

Zpívejte paustevníkovi na paušti ptáčkové, bo-
žímu služebníkovi ustupte ďáblové. SV. Kon.

Svatý Prokope zástupce české země, otče náš,
spomeů na nás nyní i v každý čas, kyrie
eleison. 1709.

Svatý Prokope milý, ochraňuj nás, patrone náš
rozrailý, zastávej nás, k toběí my utíkáme. Kon.

0 sv Janu.

Svatý Jene spovédlníku, z toho slavný mučedlníku.

1693. SV. Kon.
Kdež mám hledat, kde radosti, kde vzíti auto-

čiště, kam se obrátiti v žalosti. 1709.
Podivte se národové. 1712.

§. 17. Postoupné obměny v písních i v obecné povaze kancionálův.

Písně církevní samou podstatou svou tak těsně souvisejí s postupem věcí nábožen-
ských, že tyto v oněch takořka jako v zrcadle nějakém se ozračují. I jest věc ovšem při-
rozená, že dogmatický obsah písní starších touž měrou proměnu bral, jakou se dělily ná-
hledy a vyznání těch stran náboženských, kteréž písní těch užívati postoupně se odhodlá-
valy. Mimo to daly se ovšem i takové proměny, které, rázu náboženského do sebe nemajíce,
jediné k výslovu písně se vztahují.

Proměny pouze zevnitřní největším rozsahem prováděny při systematické úpravě, která
na kancionále Bratrském od Br. Roha, Blahoslava, 1. 1615 a od Komenského byla vykonána.
„Pamatujíce na spůsob předkův svých," významně o tom dí Blahoslav 1. 1561, „kterak oni
při těch písničkách duchovních a jich vůbec vydávání se chovali, i uložili jich (starší) násle-
dovati, a to v tom, že netoliko prvnější písně bedlivě a pilně skorigovati, severiori addita
lima, někde něco proměniti, přidati, ujíti atd., jakž by se toho potřeba uznala, za věc nále-
žitau a spravedlivau usaudili." I jestliže písně, jak ve třech známých úpravách 1561, 1615
a 1659 jsou pojaty, vespolek porovnáme, vždy se shledá, že v nich jsou ne nepatrné rozdíly,
které s dogmaty ničeho činiti nemají. Postačí doložiti toho jedním příkladem. Píseň : „Mocný
Bože, věčný králi" Blahoslav, jak sám dí, „ze staré předělal a jako do nové formy přelil."
Starší ta píseň zachovala se v kane. 1522, kdež první její sloka zní takto: „Mocný Bože,

89

věčný králi, jenž's se znášel nad vodami, potonťs stvořil ten svět pro ny, tak's nás obdařil
převelmi." Blahoslav přejinačil ji takto: „Mocný Bože, věčný králi, jenž's se vznášel nad vo-
dami, až's stvořil tento svět pro nás, tak's převelmi miloval nás." Redaktoři 1615: „Mocný
Bože, věčný králi, všech věcí učiniteli, ty's stvořil atd."

Závažnější ovšem jsou proměny dogmatické. Málo jest písní starocírkevních, které
by prese všecky obraty a obnovy byly se od počátku až do XVIII věku udržely v podobě
původní. Nejvíce jich ještě v kancionálech strany podobojích; méně v Bratrských a luterán-
ských. Jsou to vůbec jen takové, které pozdějším náhledům v ničem nevadily. Ale kdekoli
se závady takové, bud jak bud skrytě, našly, tam jistě slova, verše i celé sloky, ba druhdy
i větší části písně zakusily ruku opravovačovu. Hlavním úskalím bývalo učení o těle a krvi
Páně, které u nás prošlo všemi téměř myslitelnými fázemi. Vysoce v tom poučná jest píseň
o svátosti oltářní, jejížto prvotní přísně katolický text známe z dvojího přepisu, kterýž dosti
se značně od sebe různí. Text pražský z 1. 1398 má nejen o šest slok více nežli ostři-
homský, ale i v osnově své obsahuje odchylky. Rým lidu vedle sudu a zbudu (Pr. sloka 10,
Ostř. si. 8) určitým je svědectvím, že píseň sama pochází aspoň z první polovice XIV. věku,
ač není-li starší. Hus, podržev počátečné trojverší, celou ostatní píseň předělal; ale složení
jeho dalším postupem ode všech hlavních stran náboženských tak důsažně bylo měněno, že
píseň ta lépe, než která jiná, může sloužiti k zobrazení proměnnosti v ohledech dogmatických.
Složení Husovo známe z kancionálu táborského, ale silná v něm narážka na požívání ka-
licha (si. 10) ukazuje, že i tu již provedena interpolaci. Celkem tuto kladu text ostřihom-
ský (jelikož pražský z Výb. n dostatečně je znám), text Husův, 1530, Habrovanských, Bra-
trský a Závorkův.

Text starocírkevní.

(Rukopis kapituly trnavské, nyní ostřihomské, z XV věku, jehož obsah jest Psalterium pro missis, kdež na

předposlední straně píseň naše vepsána mezi notami).

1. Jezukriste, ščedrý kněze,

s otcem, duchem jeden Buože,

tvoje ščedrosf naše sbožie. Kyrie eleison.

2. Ty jsi nynie zde před námi,
na svém těle trpiev rány

za ny, za hřiešné křesťany. K. e.

3. A ty's svú krev prolil za ny,
i od ďábla vykúpil's ny,

spasiž, tvorce, své křestany. K. e.

4. Angeli jdú zpievajíce,
svého tvorce hledajíce,
chválu jemu vzdávajíce. K. e.

5. Svatá Máří, božie máti,
daj nám svého syna znáti,

a s ním v ráji přebývaci. K. e.

6. Křikněm všichni k Hospodinu,
ať odpustí naši vinu,

a dá nám v ráji dědinu. K. e.

7. Spasiteli duši, těla

8.

rač zbaviti zlého diela,
přej duši, by tě viděla.
Svatá Máří, přistůj k sudu
s Jezukristem k svému lidu,
dřieve než já duše zbudu.
9. Otče, synu, duše svatý,
nedaj našim duším ztráty,
naplň námi kór desátý.
Svatá Máří jde před námi,
a prosieci Boha za ny,
za ny, za hřiešné křesťany.
Ktož tu modlitvu zpievají,
svatá Máří v srdci mají,
tři sta dní odpustka mají.
Příjmem svaté požehnánie
našim hřiechóm na zbavenie
a všem dušem na spasenie.
13. Potiehněmyž za to ramen,
a nepádném v věčný plamen:
zhov, náš tvorce, amen, amen!

10

11

12

12

90

Text Husův podle kancionálu táborského.

1. Jezukriste, štědrý kněze,
s-uotcem, duchem jeden Bože,

tvoje štědrost naše zbožie z tvé milosti.

2. A ty's nynie zde před námi,
tvé tělo trpělo rány

za ny za hřiešné křesťany z t. m.

3. Ty's ráčil v nás přebývati,
chleb vezdajší chtěťs náš býti,
chtě nás tady obživiti z t. m.

4. Ó dobroto tvá k nám božská,
ó milosti tvá předivná,

dáváš nám chleb z tvého těla z t. m.

5. Dal's krev z srdce vytočiti,
a tu nám dnes dáváš píti,
chtě ny tudy obživiti z t. m.

6. Věru, nám še velmi dáváš,
svú milostí k nám plápoláš,

že nás tak sobě vzácný máš z t. m.

7. Tak's še s námi chtěl sjednati,
že's svój život nám chtěl dáti,
smrti našie odolati z t. m.

8. Věru, draze's nás vykúpil,

pro nás mra, svú duši's pustil,
a tak's nám věrně poslúžil z t. m.

9. Toho's pamět nám ostavil,
tvé tělo si nám připravil,

chleb vezdajší aby náš byl z t. m.

10, Ó milosti tvá k nám silná,
vé běda, kto tebe nedbá,
tvé krve píti nežádá z t. m.

11. O křesťané, z hřiechóv vstaňme,

dobré nám dané poznajme,

k tělu božiemu chvátajme z t. m.

12. Chleb náš vezdajší chutnajme,
jiesti jeho zde žádajme,
protož svatě přebývajme z t. m.

13. 0 Ježíši křižovaný,

pro nás ohavně zpívaný,

buď nám pro to milostivý z t. m.

14. O Marija milostivá,
nás zhrozuje naše vina,

buď nám proto milostivá z té m.

15. A vy angele nebeští,

i vy boží všičkni světí,

uprostež nám ten chleb jiesti z té m.

16. Abychom jej jedli s vámi,
svatými všemi křesťany,

ej poprostež Boha za ny z té m.

17. Chvalmež Ježíše milého,
život věčný máme jeho,

tělo a krev jedlic jeho z té m.

18. Budem zlého zde zbaveni,
ve všie ctnosti rozplozeni,

v život věčný uvedeni z té m.

19. Ktož tu piesničku zpievají
a Ježíše v srdci mají,
štědře-ť jeho požívají v té m.

20. Chvála Bohu otci, synu,
milému svatému duchu,

vše jednomu Hospodinu v té m.

21. Jakož byla od věčnosti,
bude na věky v radosti,

mezi námi be-žalosti (sic) z tvé m.

Text kancionálu 1530 a Habrovanského.

(Odchylky Habr. v závorkách sou zavřeny).

1. Jezukriste, štědrý kněze,

s otcem, duchem jeden Bože,

tvoje (tvá jest) štědrost naše zboží z tvé m.

2. A ty's slíbil býti s námi,
tvé tělo trpělo rány,

za nás za hřiešné křesťany z t. m.

3. Ty's ráčil zde přebývati,

a chleb vezdajší (vezdejší) chtěl's býti,
dal's se divně požívati z své m.

4. O dobroto tvá k nám božská,
ó milosti k nám přílišná,

dáváš nám bohatstvie (-ství) mnohá z tvé m.

5. Dal's krev štědře vytočiti,
dal si duchovně ji píti,

chtě tudy nás obživiti k tvé m.

6. Věrně se nám divně dáváš,
tvá milostí k nám plápoláš,

že nás sobě tak vzácné máš z své m.

7. Neb's se chtěl s námi sjednati,

že svuoj (svůj) život chtěťs nám dáti,
smrti naší odolati z své m.

8. Jistě, draze's nás vykúpil (-kaupil)

pro nás mra, 6vú's (svau's) duši pustil,
a tak's nám věrně poslúžil (-slaužil) z též m.
9. Toho's zde pamět zůstavil (zuost.),
chleb a víno si připravil,
aby užitky oznámil v těžké smrti.
By svátosti požívajíc.
k tobě zřenie všecko majíc,
tě chváléc, také děkujíc tvé milosti.

91

10. Ó milosti tvá k nám silná,
ach běda, ktož tebe nezná,
než jinam o milost běhá

z své slepoty.

11, Ó křesťané z blndno (bludnov) vstaňme,
dobré nám dané poznajme (poznejme),

k synu božímu chvátajme (chvátejme)

k té milosti.
13. Ó Ježíši umučený,

pro nás ohavně uplvaný,
buď nám vždy vděčný a milý

z tvé (též) milostí.
17. Chvalmež Ježíše milého,
život věčný máme z něho,

zde pro nás potupeného

z též (tvé) milosti.
18. Jímž zlého budem zbaveni,
ve všech ctnostech rozplozeni,
v život věčný uvedeni

z též milosti.

20. Budiž chvála Bohu otci,
i jeho synu též moci,

duchu jeho rovné moci z též m.

21. Jakož byla od věčnosti
budiž na věky v radosti
mezi námi bez žalosti

z též (tvé) milosti. Amen.

Text kancionálu Bratrského 1561 a 1615.

(Různočtení v závorkách z úpravy 1615, kterou s nepatrnými změnami následováno i ve vydání 1659 a v Elsnerově).

1. Jezukriste, štědrý kněze.

s otcem, s duchem jeden Bože,
tvá štědrost jest naše zboží

z tvé milosti.

2. Ty si v světě bydlil s námi,
tvé tělo trpělo rány

za nás, za hříšné křesťany z t. m.

4. Ó dobroto tvá k nám božská (tvá důstojná),
ó milosti k nám přílišná (přehojná),
dáváš nám bohatství mnohá z své m.

5. Dal's krev z těla vytočiti (vycediti),
dal si (dáváš) v užitku ji píti,
chtě tudy nás obživiti z své m.

6. Věrně se nám ve všem dáváš,
svau milostí k nám plápoláš

tak nás sobě za vzácné máš z své m.

7. Ráčil's se s námi sjednati,
a svůj život za nás dáti,
smrti naší odolati z své m.
(Ráčil's nás sám zastaupiti,
svůj život pronaložiti,

tak smrt věčnau zahladiti z své m.)

8. Jistě, draze's nás vykaupil,

pro nás mra, svau duši pustil

a tak's nám věrně poslaužil z své m.

10. O milosti tvá k nám silná,
ach běda, kdož tebe nedbá,
než jinam o milost běhá

z své slepoty.

11. ó křesťané z bludů vstaňme,
dobré nám dané poznejme,

k synu božímu chvátejme k té m.
13. Ó Ježíši umučený,

pro nás ohavně zeplvaný,

bud nám vždy vděčný a milý z své m.

17. Chvalmež Ježíše milého,
pro nás zde potupeného,

život věčný máme z něho z též m.

18. Jímž zlého budem zbaveni,

ve všech ctnostech rozplozeni,
v život věčný uvedeni z též m.

20. Budiž chvála Bohu otci,
i synu jeho též moci,

duchu jeho rovné moci z též m.

21. Jakož byla od věčnosti,
budiž na věky v radosti,

mezi námi bez žalosti z té m. Amen.

Text kancionálu Závorková.

(Sloky 1, 2, 3, 4, 6 shodný s Bratrským textem 1561).

7. Ráčil' s se s námi spojiti,
smrtí svau nás vykaupiti,
tudy smrt věčnau potříti, z tvé m.

8. Jistě, draze jsme kaupení,
krví tvau vlastní vyplacení

od věčného zatracení z tvé m.

(Sloky 10, 11, 17, 18 (v svatých ctnostech) i 20 shodný s Br. textem 1561).

21. Jakož byla od věčnosti,
budiž i zde i v radosti

vždycky vzdávaná (sic) s chtivostí

z té initosti,

12*

92

Již takovýmito změnami dostatečně se charakterizuje povaha rozdílných kancionálův,
i nehledí-li se k písním, které od jednotlivých stran náboženských schválné byly skládány
Mimo to však k jednomu momentu zřetel obrátiti sluší, totiž k tomu, jak se měnil kultus
Bohorodice a svatých. V kancionále táborském vždy ještě je několik písní o Panně Marii
a služba na den sv. Václava. Miřínského sborníky mají po 4—5 písních Mariánských, po
3 písních o Mr. J. Husi (o Jeronýmovi jednu jen kane. 1522), pak písně o apoštolech a mu-
čedlnících božích vůbec. Kancionál Olomoucký 1559 má 2 písně Mariánské, 4 o apoštolech
a žádnou o Husi. Pražská první i druhá úprava (str. 18 a 20) taktéž, ale mimo to jednu
píseň o Husi. V kancionálech Bratrských kultus Matky boží i svatých jednotlivých, a tudíž
i českých, naprosto jest vyloučen, a jen připojeny písně „o církvi svaté svítězilé, totiž o svatých
a mučedlnících Kristových" (1561) anebo „o svatých svítězilých, mučedlnících Kristových"
(1615) vůbec znějící; za to přijaty sou některé písně k oslavě Mr. Jana Husi. Kancionál
Habrovanský nemá ani obecných těch písní, a o Mr. Janu Husi též mlčí ; v tom se s ním
shoduje i kancionál, 1. 1530 v Lilči tištěný. V Závorkově kancionále písním „o svatých božích
a nejprve o blah. Panně Marii" věnován celý druhý díl, 76 listův čítající. Jsou tu písně
o Matce boží vůbec a na jednotlivé svátky Mariánské, o evangelistích, o mučedlnících,
o vyznavačích a o pannách vůbec, pak o svatých některých obzvláště, mezi nimiž jedna o sv. Vá-
clavu a dvě o Janu z Husince. J) Jak v příčinách těch zřízeny sou kancionály katolické, do-
vozovati netřeba : postup pocty, která se v nich vzdává domácím svatým, nej ocitej i se vidí
ze seznamu na str. 87 do 88 otištěného.

§. 18. Převody písní českých na polsko.

Známo dostatečně, kterak spisové čeští až do XVI. věku působili na písemnictvo polské.
Vliv tento znamenati i v básnictví církevním. Již v písni o Bogarodzici vyskytují se čecho-
mluvy, a podobných sledův drahně se nalézá i později. Jmenovitě toho zjistiti lze o písních,
které se od 1. 1400 po různu zachránily, a o kancionále, ježto od učitele Jana z Przeworska
1. 1435 byl sepsán. Pohříchu, že posud není souborného vydání. Kaucionál Przeworszczyka
známe jen ze skrovných výňatkův, které Jeroným Juszynski v díle svém „Dykcyonarz poeto w
polskich", po něm pak Michal Wiszniewski v historii literatury polské (tom III o hymnologii
polské) a jiní uveřejnili. Akademie krakovská velikou by sobě získala zásluhu, kdyby se
postarala o sborník všech církevních písní staropolských.

Jakého spůsobu dotčený vliv český na církevní písně polské byl, nejlépe se spatří
srovnáním textův polského s českým. Dva příklady k tomu postačí:

Píseň o božím těle, jenž polsky napsána 1. 1408, a česky nedlouho potom, zní takto :

Vítaj, milý Jezukriste, ty's syn právej dievky čisté. Ty jsi za ny na kříž vstúpil, svú svatů

krví ny vykúpil. Vítaj, pravé boží tělo, tak jak jsi na kříži pnělo, vizi tě v svatém oplatce, jako's

se počal v svěj matce. Proši tebe, synu boží, jenž jsi král v nebeském zboží, by se ráčil smilovati,
a nám hřiešným milosť dáti.

l) „Zpívej jazyk o přeslavném" a „Národe če9ký chvaliž Boha." List. / XXI jest vytržen v exempláři
pražské univ. knihovny, a tudíž se stalo, že druhá píseň teprv při opětovném prohledám mnou byla
objevena a na str. 26 jen o jedné připomenuto.

93

Witaj, miiy Jezu Christe, tyá syn s prawey dziewki czistey. Ty ješ za nas na krzyž wst^pil
swa/š nas šwie.ta, (swantaj krwia otkupii. Witaj, prawe bože cialo, tak jak ješ na krzyžu pnělo

(pnalo), widze cie. poczaj w swojéj matce. Przosze, ciebie, synu božy, ty ješ krol w rajském

sbožy, by sie raczil smilovati, nam grzesznym swa miíošc dači.

Ale jsou i případy, kde zpolšťovatel ani tím se netrudil, aby české tvary převedl na
polskou míru, nýbrž celá sousloví prostě jen po česku přepisoval. Takového postupu ukázkou
budiž část známé písně k Panně Marii „Ó přeslavná matko boží", jak se čte u Przeworszczyka.
Český text otištěn v Anthologii I 1876 str. 69, k němuž odkazujíc, přestávám na kursivním
vytištění slov českých:

Nasze (rkp. naszwe) nadziejo przemita, tys wszystka niebieska syla. Tyš rozkosz bydla
rajskiego, tyš tron królewstwa mebieskiego. Tyš swateho ducha schrána, tyš od poczatea požehnaná.
Tyš u (č. Ty's sieň) šwietej Troice slawna, tyš krolewna swech (rkp. wech) služ sprawna. Tyš
kwiat czystoty panieňskie, tyš wesele niebieskie. Tyš radost anieiskich chorów, tyš sivatost ne-
beshich zborow. Tyš utiecha wszego šwiata, tyš roža rajskiego kwiata. Tyš poklad wszego stworze-
nie, tyš wszech smutných utieszenie.

Tyto dvě ukázky spolu mohou býti dokladem na to, jakou písně staropolské mají
důležitost i pro literaturu naši ; zachovalof se v Polště nejedno skládaní z češtiny přejaté, po
němž bychom se na poli českém marně ohledali.

Jiného spůsobu styky nastaly za XVI. věku, když se Bratří čeští 1. 1548 přestěhovali
do končin polských. Učení jejich brzo se ujalo mezi Poláky, i za nedlouho pomýšleti bylo na
opatření bohoslužby v jazyku polském, k čemuž písně ovšem byly přední potřebou. Prvním
středištěm snah těchto bylo ne Polsko, nébrž Prusko. Vévoda Albrecht proslul tehda co
„defensor szczerej nauki evanielistickiej" a Bratřím exulantům v skutku byl účinným obráncem.
Pod záštitou jeho „Alexander z Aujezda a z Zwojenic, impressor z Litomyšla" x) v Královci
zařídil tiskárnu. Ten k přímluvám některých pánův polských jal se starati o polský překlad
kancionálu i učinil o to úmluvu s kn. Valentinem z Brzozova, kterýž později byl Bratrským
konseniorem v obvodu krakovském a asi 1. 1570 zemřel. Práce Brzozowského 1. 1553 byla
dokonána a tisk její v březnu 1554 ku konci přiveden. Vyšla ve folio na 44 arších s věno-
vacím přípisem Alexandrovým k polskému králi Zigmundovi Augustovi i s titulem : Cantional
albo ksiqgi chwal Boskich, to jest, piešni duchoivne košciola swietego podlug Ewangéliej
i prawdzhvego pišma swietego složone, a teras s czekiego jqzyka na polski przez xie.dža Wa-
tentego z Brzozowa nowo przeložone a k ternu od inszych uczonych mgšow z ivielkq pilnošciq
przezrzane, leu chwale samému Panu Bogu w Troici jednemu a ku pomocy službie i po-
cieszeniu Chrzešcianskiemu. B. P. MDLIIIL W Krolewcu PrusMem.

Druhé vydání polského kancionálu vyšlo v Krakově 1. 1569 u Matěje Wierzbiety ve
4°, str. 482. Patrně, že jest to vzdělání úpravy Blahoslavovy. Nadpis zní: Cantional, albo
piešni duchoivne s slowa Božego složone: dla chwaly jedinego Pana Boga w Trojči Blago.
slawionej i pozytku kosciola krzešcianskiego iv jazyku polskim zas odnotvione. Předmluvu,
datovanou z Poznania 1. 1568, podepsali „starszy ministrowie Jednoty bratskiej kosciola Kry-
stusowego, Ewanieli^ šwi§ta w Polszcze zwiastujacy."

2) Tak se zapsal v předmluvě polského kancionálu. Aujezd i Vojenice jsou dvě farní vsi na někdejším
panství liblinském v Plzeňsku. Odtamtud tedy Alexand er byl rodič, ač nenáleže Mi k zemanské ro-
dině tam usedlé, což není nepodobno.

94

L. 1589 nový kancionál téměř byl dodělán v Ostrorogu, když tu vyšel oheň, kterým
celé městečko vyhořelo a mimo knihovnu i paměti jednoty také nový ten kancionál byl zmařen.
(Archiv Bratr. XIII 1. 589). Později se Bratří v Polště spojili s ostatními dissidenty a 8 nimi
užívali společných kancionálův, jichžto rozbor již zůstává mimo obor přítomné rozpravy.

§. 19. Převody písní českých na německo.

Styky Starších Bratrských s Lutherem byly příčinou, že správa Jednoty sama pečovati
počala o německé vydání písní svých. Ve práci tu se na radu samého reformátora wittem-
berského nejprve uvázal Michal Weysz, mnich slezský k Jednotě přestouply. Přeložil 138 písní,
kteréž vytištěny 1. 1531 v Mladé Boleslavi: Ein Neiv Gesang buchlen. Jungen Buntzél durch
Georgcn Wyhnschiverer v 6° J). Kniha ta v Jednotě spůsobila nemalé pohoršení pro vnesenou
do ný nauku o večeři Páně, již Bratří pokládali za scestnou. „Fandě ich", dí Br. Roh, „vom
Sacrament des Nachtmals des Herrn ein sonderlich sinn, dem vnsern fast vngleicb, nemlich,
das das Brod vnd der Wein der Leyb vnd das Blut Christi sey, Testaments weisz und der-
gleichen wort mehr, darob ich sampt anderen Eltesten gar sehr erschraken." Starší nemeškali
poklések Weyszův napraviti, i vzložili přehlednutí písní německých na Br. Boha, něm. Horn
zvaného, spolu se dvěma jinýma, „so auch vorsteher sein." Dílo toto brzy po Weyszově smrti
(f 1534) bylo dokonáno a v Norimberce nejprve 1. 1535, pak 1540 a 1544 u Jana Giinthera,
í. 1564 u Jana vom Berg i Oldřicha Newbera v malém 8° vytištěno pod titulem: Ein Ge-
sangbuch der Brilder inn Behemen vnd Merherrn, Die man ausz hasz vud neyd PickJtarden,
Waldenses etc. nennet. Von inen auff ein neives (sonderlich vom Sacrameut des Nachtmals)
gebessert, vnd etliche schone neive Geseng hinzu gethan (1564, 1. 139 mimo rejstřík). V Ro-
hově úpravě nalézá se 36 písní, od něho přeložených; sic jinak jsou tam bez malé jen pře-
klady Weyszovy. Všecko otištěno ve Wackemagelově velikolepém díle „Das deutsche Kirchen-
liedu (ni, str. 229-308).

Jiné vydání, snad ulmské, Dr. V. Šturm měl před rukama. Podle zprávy jeho v „Ozvání"
1584 takto bylo nadepsáno: Ein hiibsch new Christlich Gesangbuch, darinnen begriffen die
Kirchenordnung vnd Gesang, so nicht allein etivan zu Landskron vnd Fulneck inn Behemen
von der Christlichen Briiderschaft der Bickarden, sondern itzund auch in allen orten, da die
wahrheit JESU Christi Tdar, lauter vnd rein, verkundigt vnd gepredigt wird, von den Christ-
glaubigen gebraucht vnd táglich Gott dem Allmáchtigen zu Ehren gesungen wird.

Po provedení úpravy Blahoslavovy uloženo Petrovi Herbertovi Fulneckému'1), Janu
Jeleckému a Michalu Thamovi, aby podle ní zpořídili text německý. Dílo jejich rukopisem
1564 podáno bylo králi Maximilianovi II, ale teprv po smrti otce jeho, císaře Ferdinanda I,
1. 1566 vytištěno v Evančicích: Kirchengesang, darinnen die Heubtartickel des Christlichen
Glaubens kurts gefasset vnd ausgeleget sind: itzt vom newen durchsehen, gemehret vnd Der

l) George Wylmschwerer nikdo jiný není než Jiřík Štyrsa. Jelikož Wylmschwer, z prvotního WilhemB
Wert (Vilémův ostrov) jeBt tvar starší nynějšího Wildenschwert, jest zjištěno, že Štyrsa byl rodič
z Ústí nad Orlicí.

*) Fulnecensis, nikoli Fuldensis, jak Hanslik (Prager Un. Bibl. 1851, str. 575) napsal.

MO

Bó. Kei. Maiestat in unterťhenigsten demut zugeschrieben. Anno Domini 1566. (4°, 1. 368).
K tomu připojeny sou: Geistliche Lieder, deren etliche von Alters her in der Kirchen ein-
trechtiglich gebraucht etc. sind. J) Připiš vénovací k císaři, podepsán ne od Starších, nýbrž
jen ode tří pořadatelův. V nepodepsané delší přímluvě „Der reformierten Evangelischen Christl.
Kirchen Deutscher Nation" mimo jiné obsažena parallela mezi Husem a Lutherem, onoho
nazývajíc „der Behmen Apostel", tohoto „des deutschen Lands Propheten." Druhé vydání
vyšlo 1. 1580 v Norimberce „bei Katharina Gerlachin vnd Johanns von Berg Erben." (Výtisk
v Č. Museum 9. D. 5).

L. 1604 přistoupeno k nové přehlídce, kteráž svěřena Mr. Martinovi Polyharpovi.
Muž tento byl rodič z Králové Hradce, 1. 1598 odebral se do Němec na studie (Dekr. 269),
i zemřel v Třebíči brzy po dokonání přejatého úkolu. On sám přeložil 23 písní. Kancionál,
Polykarpem přehlednutý, ale v podstatě s vydáními 1566 a 1580 se shodující, opatřen touž
předmluvou, k německé církvi obrácenou, již však podepsali „Die Eltesten vnd Diener der
Kirchen der Brůder in Bóhemen, Máherern vnd Polen", i vytištěn 1. 1606 ve 4° (str. 527)
nepochybně v Kralicích. Poslední opět formálně přehlednuté vydání vyšlo ve 4° 1. 1639
v Lise, „zur Lissaw in Gross-Pohlen durch Danielem Vetterum." 2) Novým přídavkem ve vy-
dání lešenském jest seznam skladatelův.

Písně Weyszovy a Rohový zhusta přecházely do jiných německých zpěvníkův; menší
měrou se cti této dostalo písním pozdnějším. Z těchto nejvíce se chválí Streycovy „Lass,
Herr, vom Zůrnen liber uns Elenden" a „Hort 'die Klag der Christenheit", pak Herbertova
„Die Nacht ist kommen."

Z jiných kancionálů německy vydána byla jediné „Cythara" Koniášova v Kr. Hradci
1730: „Gesánge uber die Geheimnisse unseres Glaubens." (Pelzel Gelehrte Jesuiten a Hanuš
v Č. Ó. M. 1863, 208).

§. 20. Úvahy závěrečné.

Přehledem rozvoje, kterého se u nás dostalo pěsnictvu církevnímu, samým sebou do-
ličuje se vážnost tohoto odvětví slovesného. Jakkoli sem celou tu spoustu rukopisných gra-
dualův XV i XVI století, nad to pak i hojnou literaturu žaltáře úmyslně z oboru této studie
vypustil, předce, doufám, každý znalec beze snadu mně přisvědčí, že od let husitských až do
XVIII věku skládaní písní náboženských všecku bez mála u nás zahrnuje umělou poesii. Na poli

1) Podrobný popis vydání tohoto u Wackernagela (I, 467). Z vydání 1544 vypuštěno tu 15 písní, zato
pak 177 nových přidáno. V díle tom účastnili se co skladatelé : Jan Girh či Jirek (5 písní), Pavel
Klantendorfer, jenž zemřel 1566 (I), J. Jelecký, jenž za pozdějších let byl správcem zboru v Hradišti
Choustníkově (22), M. Tham (28), P. Eerbert (94), Valentin Schultz z Poznaně, jenž zemřel 1574
(3), Lukáš Libanus z Libavy od Budišína, správce zboru landškrounského, zemř. 1577 (1), Centurio
Sirutscliko z Jihlavy, studiosus, felicissimi ingenii adolescens, chtěl celou Evropu proputovati, ale ve
Španělích, non sine veneni suspicione, zemřel 1578 (4), Jan Korytansty z Klatov, správcem byl
v Landškrouně, v Poznani a v Jiřetíně, zemř. 1582 (2), Jiřík Streyc-Vetter (6), Martin Comelius ze
Žitavy, pobyv některý čas v Čechách, přijal kazatelství v svém rodišti (2). Životopis Jirkův, Jeleckého,
Thamův, Herbertův a Streycův viz v Rukověti k hist. literatury české.

2) Obojí vydání do podrobná popsáno u Wackernagela (I, str. 639 a 726). Tamtéž (IV, str. 346—488)
vytištěny všecky písně kane. 1566 mimo Weyszovy a Rohový, kteréž podány jíž v díle III.

96

tomto soustředila se činnost básnická tou měrou, že světská poesie zůstala opravdovou po-
pelkou, a i v tomto obmezení didaktickým svým směrem k poesii duchovní velice se sbližo-
vala. Kdokoli o tehdejším básnictví českém mluviti chce, tomu nezbývá jiné možnosti, než
aby především přihlédal ke skládáním, v kancionálech sebraným, a podle nich hleděl ustanoviti,
jakou do sebe vůbec cenu má poesie střednodobá. Ovšem že k posuzování takovému nehodí
se vždy měřítka, literárním dějepiscům nyní oblíbená. Potřebí tu hleděti i k některým momen-
tům zevnějším. Tak zejména sluší uvažovati, jaký dojem to neb ono skládaní na lid souvěký
mělo. Rachtabova píseň: „Ó daremné světské utěšení", kdyby nyní skládána byla, sotva by
obstála před kritikou, ale za své doby a dlouho po ní udržovala se v obecné oblibě lidu če-
ského, tak že se rozpoložení myslí tehdejších právě tím po jistou míru odhaluje. Mimo to
pomněti sluší, že při písni dojem podmíněn jest nejen „výslovem", alebrž i „nápěvem" a že
jen spojením momentův obou úsudek nabývá základu zcela podstatného. Se stanoviska pak
čistě aesthetického plnou pravdu v sobě zavírají slova, kterýmiž Wackernagel se ujímá písně
církevní proti Gervinusovi: „Hier, wo sich die Poesie in Gedankenkreisen bewegt, die das
Heidenthum kaum noch aus der Ferne berúhrt, wo es sich um das Verháltniss der Seele zu
dem dreieinigen Gott, um Sunde und Gnade, um Bekenntniss und Gebet, um den heiligen
Ernst nach Art der Psalme, um Lauterkeit und Wahrhaftigkeit in diesem unmittelbaren
Verkehr mit Gott handelt, hier versagen die vulgáren Begriffe von Schónheit, von schóuer
Sprache, von schonen Bildern und dergl., hier ist es unzulássig, von einem Liede zu fordem,
dasz es ,unterhaltenď, ,behaglich', ,anziehenď sei : wass hier ůberall gesagt werden soli, ist
in seiner Einfachheit das Groszartigste, was auf Erden gesagt werden kann, was alle Be-
griffe heidnischer Dichtung ubersteigt. Die vergleichende Kritik eines Liedes hat hier vor-
nehmlich zu prufen, ob dasselbe diese Heimat hat, diesen Geist athmet, nach diesem Heile
schmeckt, ob es die der Grosse seines Gegenstandes allein angemeszene einfache Sprache der
heil. Chrift, der Umgangsprache mit Gott, das paradiesische Deutsch redet, oder ob leeres
Gerede, Phrasen von einem anderen Geiste zeugen."

Se stanoviska takového ovšem se nám střednodobá poesie církevní objeví poněkud
v jiném světle, nežli v jakém posud bývala spatřována. Písně, ze staré doby přenesené, prodšené
sou duchem jadrné té prostoty, jížto se nám obdivovati jest na hymnech latinských; i ve formy
dosti sou ukončeny a zaokrouhleny, tím pak velmi výhodně se liší od výtvorů v pozdějších,
ve kterých, mimo nemnohé výnimky, přísné míry v tom, co řečeno i co smlčeno býti má,
nevždy šetříváno. Písně, za první doby husitské skládané, pokud se nerozplavují v dogma-
tické výklady, dýší celou tou pádnou, ba neurvalou rázností, která jest charakterem bojův
tehdejších. Pohříchu, že mimo Čapka a Lupáče neznáme jména, které by trvalejší paměti
zasluhovalo. Skládáním Husovým a Eohycanovým podstaty básnické nehrubě lze přiřknouti.
Přední dva zástupci církevního básnictví na přechodu z XV do XVI věku, MiUnský i Br.
Lukáš, v písních svých jeví se co horlitelé, jenž, z hloubi duše přesvědčeni jsouce o pravosti
směru svého, s horoucnou opravdovostí usilují o vštěpování a šíření jeho, odtud pak čerpají
tu sílu myšlének a výrazův, kterouž se aspoň mnohým ze skládaní jejich vtiskuje pečet poesie.
Básník v přesném slova smyslu jest Kliment Bosák. Z jiných podobojích vytknouti sluší
Martina z Bokycan, Matouše Kolína, ač každý jen jednou písní jest zastoupen, Phasiana
Rudnického a Sylvána i Vavřince Benedikta Slováky. Jan Táborský z Klokotské Hory církev-

97

uímu zpěvu více posloužil formálním upravením písní, nežli poetickou hodnotou vlastních svých
skládaní. Z Bratří pravý duch básnický se jeví u Wolfa, Červenky, Dřevinka a Štyrsy. K nim
nejblíže počísti náleží Jiřího Streyce a Blahoslava, jejichžto skládaní úpravností formálnou
pronášejí značnou poetickou vzdělanost. l) Prostoduchým svým spůsobem příjemně dojímají
písně Matěje KomvaldsJcého, Jana Táborského, Abdona a Václava Solína. Sic jinak ještě jme-
novati třeba Krasonického, Augustu, Michalce, Sturma, Jana Paustenníka. V písních Rohových
shledáváme prosté nelíčené, ale básnické vnady prázdné j; vypravování, podobně jako u J-
Černého a ostatních. Jakub Kunwaldský pouhý jest veršovec. O Závorkově nadání básnickém
těžko souditi, jelikož mimo veršované přípisy, poetickou cenu slabou do sebe mající, ne-
víme, zdali a které písně jsou skládáním jeho. Lomnického charakterisovati netřeba. Z ka-
tolíkův přední místo náleží Moravanům Rozenplutovi a Hlohovskému nejen co sběratelům,
ale i co skladatelům. Po 1. 1620 z Bratří nejvíce vyniká Komenský, z katolíkův pak prvenství
nepopěratelně přičísti náleží Michnovi.

Tot jsou výsledky, ku kterým sem přiveden byl probráním kancionálův. Bylo by pří-
hodno i věci samé na prospěch, aby se obecné tyto výroky dolíčily zevrubněji a aspoň na
výňatcích z písní jednoho každého jmenovaných skladatelův dovedlo, zdali a pokud úsudek
můj jest oprávněn ; ale toť by byl podnik, kterýž prozatím musí zůstati poodložen. Mněť stačí
pro účel přítomný, že jsem ukázal na vážný obor, který v posavadních dějepisech literárních
bezmála úplně byl zanedbán, ač předce nejen pro dějiny slovesnosti naší, ale vůbec pro po-
znání rozvoje duchovního ve vlastech našich sobě velikou vážnost osobovati může; že jsem
sestavením bibliografickým i abecedním seznamem písní usnadnil další pátrání, jmenovitě
v kancionálech rukopisných, a že sem bohdá dal podnět, aby tato strana role dědičné od
jiných dělníkův s větší, než posud, snažností byla vzdělávána. Míním tu nejen literární histo-
riky, ale rovným, ba snad ještě vyšším právem pěstovatele hudby české a historického rozvoje
jejího. V kancionálech leží veliký a k dobytí i těžení snadný poklad hudby staročeské, že
div jest, jestliže posud zůstal nepovšimnut. Všaktě se v něm, jakož z seznamu viděti, i ná-
pěvy prostonárodních písní tehdejších značným počtem zachovaly.

Dodavky.

Ke str. 3. Píseň „Jezukriste posvětiteli postuov" jest překlad latinské : Jesu quadragenariae dicator abstinen-
tiae, qui ob salutem mentium hoc sanxeras jejunium.

Ke str. 22. „Písničky duchovní" 1. 1574 (8°, 1. 38 v Č. Mus. 58. H. 17) podle akrostichu zdá se, že sou sepsány
od Jana, písaře turnovského, t. j. Jana Paustenníka. Tisk Nigrinův má dvojí l.

Ke str. 27. „Zpívání pohřební" Závorkovo (8° 1. 128 mimo předmluvu, v Č. Mus. 58. H. 17) dedikováno jest
Pavlovi Katharinovi z Katharu a na Dalečíně a Imramově, purkrabí zemskému markr. moravského,
na jehož patronátu v Olší blíž zámku Pernšteina Závorka 1. 1591 farářoval.

V Jak Blahoslav konal kritiku, o tom (mimo spis jeho „Musiku") nejlépe svědčí seznam písní z kane.
1561, které on co zvláště zdařilé a vzorné uvozuje v Grammatice České (str. 283).

13

98

Ke str. 36. Literáti kostela týn6kého v Praze 1. 1657 vydali sbírku písní : Harfa o sedmi strunách, připsavše
ji magistrátu pražskému. Sborník tento Rosenmiiller rozmnožil a 1. 1709 vydal co Kancionálek aneb
písní křestanské od adventu až přes celý rok (8°, Btr. 322). — Písně roční v 16° 1697 vydány
v Brné u Fr. I. Sinapi, 1. 1701 v Holomouci u J. Kiliána 1. 1708 v Brně u Fr. Svobody (Klíč II 338;.

V seznamu písní: Betléme atd. dodej: Rozenplut. — Náznak Í522 dodej k písním: Andélové. Boha, jenž
jest. Dnešního dne. Kdo chce Bohu milý býti. Náznak 151J2 dodej k písním: Aj poněvadž. Aj
tot hrozný. Bychom sobě. Králi nebeský, k tobě. Králi věků. Kriste spasiteli. Ježíš Naz. Morní
rána. Ó Bože nebeský. 6 daremné. Ó smrtedlní. Ó smrti. Odpočinutí. K písní: Hrozí se nám
atd. dodej : Poslyštež smutného hlasu.

-oooggooo-

Přehled obsahu.

Str.

§. 1. Doba nejstarší až do proměn husitských i

§. 2. Pěsnotvorství za dob husitských .H

8. 3. Kn. Václav Miřínský a Jan Táborský z Klokotské Hory . . • 4

§. 4. Kliment Bosák a jiní skladatelé (Musophilus, Škorně, Kešátko) 9

§. 5. Kancionály Jednoty Bratrské starších redakcí 12

§. 6. Kancionály Bratrské úpravy Blahoslavovy 15

§. 7. Kancionály podobojích po Miřínském (lilecký 1530, olomoucký 1559, pražský obojí úpravy, Polonův,

Paminondův, Šubarův, s kalichem atd.) 17

§. 8. Kancionál Ilabrovanský 28

§. 9. Kancionály katolické (Lomnického, Rozenplutův a písně Scipionovy)

§. 10. Kancionály luteránské (Kunwaldskébo, Závorkův, konsistorní 1620) 24

§. 11. Kancionál Bratrský 1. 1615 26

§. 12. Kancionál Bratrský úpravy Komenského, Elsnerův a Lauterbachův 28

§. 13. Kancionály evangelické, v exilium vydané (Martincův, Ctiborův, Galliho, Milesiův, Novákův, Moté-

šického, Stránského, Myllerův, Kleychův, Liberdovy, Petrmanův) 30

§. 14. Kancionály evangelické na Slovensku a v Slezsku (Třanovského a jiných, těšínský) Bt

§. 15. Kancionály katolické po 1. 1620 (Hlohovského, Sessiův, Dekakord, Michnovy písně, Brideliovy, Dlou-

hoveského, kane. Holanův, trnavský, Božanův, Šteyrův či svatováclavský, Koniášovy) ....... 33

§. 16. Abecední přehled písní se zprávami o každé z nich 37

Písně o svatých českých . . . • 87

§. 17. Postoupné obměny v písních i v obecné povaze kancionálův 88

§. 18. Převody písní českých na polsko 92

§. 19. Převody písní na německo 94

§. 20. Úvahy závěrečné 95

mHARY

r ~*~*

fc*^»-

PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

BV Jirecek, Josef
510 Dějiny cirkevnikho
C9J57 básnictví českého az do
XVIII stoleti